Pvodn nzev: JOSEF RATZINGER Einfhrung In das Chstentum Vorlesung uber das Apostolische Glaubensbekenntnis Ksel-Verlag, Mnchen

esk peklad vydn s laskavm svolenm autora a vydavatele Kesanskou akademi v m 1982. Petisk: nakladatelstv PETROV, Brno 1991.

S crkevnm schvlenm

ISBN 80-85247-13-5

Pedmluva k eskmu vydn

Vkro-li dnes -neodbornk do knihovny nkterho boho-vdnho stavu anebo do theologickho oddleni dobe zsobenho knihkupectv, dostane se snadno do velkch rozpak. Kter z tolika svazk si m vybrat, ktermu autoru dt pednost, kde se bezpen orientovat? Volba je tm t, e vtinou nem tolik asu, aby se probral vm, co se mu nabz, a e tak vechno nem stejnou hodnotu. Nkte theologov vykldaj nauku crkve, jin pedkldaj sv vlastn vmysly. Jedni ustrnuli na schmatech, kter jsou u jen tko pstupn lidem na doby, jin se zas natolik ponoili do mentality konsumn spolenosti, e ztratili citlivost nutnou pro vnmn Bo pravdy, kter je vdy nepohodln nesmlouvav.

Kniha, kterou mte v ruce, je spolehlivm kompasem prv pro tuto situaci. Joseph Ratzinger je jeden ze spolutvrc konciln a pokonciln theologie, uznvan ode vech. Svj obor dokonale ovld, a proto se dovede vyrovnvat se vemi otzkami, kter jsou dnes v theologii iv. Zjem o jeho knihu, kter si vynutil jej optovn vydn, svd o tom, e je blzk mentalit dnenho lovka a chpe jeho problmy. Skutenost, e ho pape Pavel VI. jmenoval mnichovskm arcibiskupem a pidruil ke kardinlskmu sboru, dokazuje, e stoj bezpen na pd katolick vry.

Jeho vod do kesanstv je prv jen vodem, bylo by tedy chybn hledat v nm nco vc. Je to vak vod nadmru zasvcen, kter nezklame toho, kdo se do nho zate. Z toho dvodu jej Kesansk akademie vydv v etin, aby vyla vstc vem, kdo hledaj smysl sv existence a ivot vn. A ivot vn je v tom. Ote, kdy poznaj tebe, jedinho pravho Boha, a toho, kterho jsi poslal, Jee Krista* (Jn 17, 3).

5

Pedmluva

Otzka, co je vlastn obsahem a smyslem kesansk vry, je dnes zahalena mlhou nejistoty jako nikdy ped tm v historii. Kdo pozoroval teologick proudn poslednch desetilet a nenle-li k bezmylenkovitm lidem, kte vechno nov bez rozdlu povauj za lep, me si vzpomenout na star vyprvn Jak ddeek mnil a vymnil: Hroudu zlata, kter byla ddekovi nudn a tk, vymoval postupn pro sv pohodl nejdve za kon, pak za krvu, za husu, za brousek, kter nakonec odhodil do vody, ani by mnoho ztratil. Naopak, podle jeho mnn, to, co nyn zskal, byl cenn dar pln svobody. Jak dlouho trvalo jeho opojen, jak temn byl okamik probuzen z jeho domnlho osvobozen, pedstavu o tom ponechv vyprvn fantazii ten. Na ustaran kesany dneka nezdka dotraj nsledujc otzky: Neubr se theologie v poslednch letech podobnou cestou? Nesestupovala theologie s poadavky vry, kter ctila jako tiv, vdy maliko ne, take se zdlo, e neztrc nic dleitho, ale pece zas natolik, e se v zpt nato nemohla odvit dalho kroku? Nezstane ubohmu ddekovi, kesanovi, kter dviv mn a mn, nech se vst od interpretace k interpretaci, brzy msto zlata, se kterm zaal, v rukou jen brousek, kter k jeho te mu rad odhodit?

Takov otzky jsou neoprvnn, jsou-li kladeny jen tak globln. Nememe toti ani jednou tvrdit, e modern theologie la takovou cestou. Nesmme ale ani poprat, e velmi rozen mnn podporuje trend, kter

skuten vede od zlata k brousku. Proti tomuto trendu se nememe stavt na odpor jen tm, e zstvme pouze pevn stt na ulechtilm kovu pevnch formul z minulosti, kter stejn zstv jen odpadovm elezem, bemenem, msto toho, aby svou cenou dval monost prav svobody. V tomto bod spov zmr tto knihy: Chce pomhat poznat vru jako umonn opravdovho lidskho byt v naem dnenm svt, chce objasnit vru ani by ji znehodnotila na pouh povdn, kter jen zt me zakrt plnou duchovn przdnotu.

Kniha vznikla na zklad pednek, kter jsem ml v letnm semestru 1967 v Tbingen pro posluchae vech fakult. Co tm ped pl stoletm mistrn vykonal na tto universit Karel Adam svm dlem Podstata katolicizmu , o to za zmnnch podmnek by se mla pokusit pro svou generaci tato kniha. V jazykovm smru byl text pepracovn podle poadavk pro knin vydn. Vstavbu a rozsah jsem nezmnil, vdeck poznmky jsou uvedeny jen natolik, nakolik jsem pouval rzn dla slouc bezprostedn k pprav pednek.

Vnovn knihy poslucham v rozlinch etapch mho akademickho psoben vyjaduje vdnost, kterou pociuji vi jejich otzkm a mylen, co rozhodn nle k pedpokladm, z nich vyrstal i tento pokus. Chtl bych pedevm podkovat i nakladateli Dr. Heinrich Wil-dovi, bez jeho trplivho ale i stlho nalhn bych se zt pustil do takov prce. Konen dkuji vem pomocnkm, kte pro dokonen tohoto dla podstoupili nejednou nmahu.

Josef Ratzinger Tubingen, lto 1968.

8

PRVN KAPITOLA

VRA V DNENM SVTE

1. Pochybnost a vra - jak se stav lovk k otzce Boha Kdo dnes mluv o ve s lidmi, kte jsou kesan

jen podle jmna a o vru se mlo zajmaj, brzy pozn, jak nesnadn a tk je to kol vzbudit v nich zjem. Jeho postoj vstin l znm povdka filosofa Kierke-gaarda, o klaunovi a hoc vesnici, kterou strun uvedl Harvey Cox ve sv knize Msto bez Boha?*. 1

V jednom cirkuse v Dnsku vypukl por. editel poslal klauna, kter ml u na sob blznovsk oblek na pedstaven, aby pivedl ze sousedn vesnice pomoc. Hrozilo toti nebezpe, e por pesko i na vesnici. Klaun prosil vesniany, aby si pospili hasit ohe v cirkuse. Ale lid to povaovali za trik, jak je nalkat na cirkusov pedstaven. Tleskali mu a smli se a k slzm. Klaun div neplakal, snail se lidem vysvtlit, e opravdu cirkus ho, ale marn. Lid se smli jet vc, pochvalovali, jak vborn to um hrt - a se najednou ozval kik, e vesnice ho. Pomoci u nebylo. Cirkus i vesnice lehly popelem.

Cox vyprv tento pbh jako pklad pro situaci teologa v dnenm svt. V klaunovi, jemu lid popvaj mlo sluchu, vid obraz teologa. Teolog v klaunskm obleku stedovku nebo z minulosti si me kat co chce, ale .nikdo ho vn nebere. Me se snait jak chce, aby upozornil na vnost situace, ale kad ho povauje

1 HARVEY COX, Msto bez Boha? Stuttgart-Berlin 1 9 6 7 , 2 6 5 .

9

za hrajcho klauna, a jeho e podle nzoru divku nem se skutenost nic spolenho. Mohou jej shovvav vyslechnout, ale nemus se znepokojovat tm, co k. Ano -tento obraz je odrazem tsniv skutenosti, v n se nachz teologie a teologick mluva; nemonost prolomit zvykem vytvoen ablony ei a mylen a vimnout si teologie jak vyjaduje skuten vn situace lidskho ivota.

Zamysleme se nad tm vak s vt vnost - jet dkladnji. Snad tento obraz - i kdy je velmi pravdiv a nut k zamylen - vc trochu zjednoduuje. Vypad to, jako by klaun - teolog - vdl vechno, jako by pichzel s jasnm poselstvm. A vesnian, to znamen lid bez vry, jako by nic neznali a museli se o tom, co neznaji, teprve pouovat. Pak by klaun mohl jen zamnit kostm, odlit se - a ve by bylo v podku. Je to skuten tak jednoduch ? Potebuje se teologie modernmu lovku jen pizpsobit ? Odlit se, vzt si jin kabt, volit svtskou e nebo kesanstv bez nboenstv - a vechno bude v podku? Sta jen pevlci se a lid ochotn pob hasit por, o nm teolog tvrd, e tu je a e je i pro n velmi nebezpen? Vidme, e tato teologie modern pevleen se tu a tam u objevuje - a zbavuje ns zdnliv vech nadj. Ano - sami u znte pravdu: kdo se pokou mluvit s dnenmi lidmi o ve, s lidmi se svtskou mentalitou, ten si pipad nkdy opravdu jako klaun, i spe jako nkdo, kdo vystoupil z antick hrobky anticky odn a s antickm mylenm do modernho svta, jemu nerozum a kter nerozum jemu. Je-li hlasatel vry dost kritick, brzy postehne, e nejde ani o formu ani o obleen, v nm teologie uvzla. Kdo bere vru vn, ct se mezi modernmi lidmi cizincem. Vid, jak je tk tuto vru lidem podat, sm zakus nejistotu ve ve a tivou moc nevry. Chce-li tedy piblit kesanskou vru sob i jinm, mus si uvdomit, e nejde jen o zmnu at, je sta k tomu, aby se hlsn vry setkalo s spchem. Brzy pozn, e jeho situace nen o mnoho jin ne situace druhch, jak se domnval. Ve vcch i nevcch psob stejn vlivy, stejn sly - i kdy rznm zpsobem.

10

Tedy i u vcch trv nebezpe nejistoty, kter mue v uritm okamiku vystoupit na povrch a ukzat kehkost toho, co se nm zdlo vdy pln samozejm. Napklad i svat Terezie z Lisieux, ta nn svtice, na prvn pohled bez jakchkoliv problm, u od malik vyrstala v pln nboensk jistot. Od zatku dokonce vila tak pevn vem pravdm vry, e svt neviditeln se j zdl soust jejho vednho ivota. Duch vry v dennm ivot byl pro ni tak samozejm, jako vci hmotn. A tato svtice, ijc v jistot vry, uinila v poslednm tdnu svho ivota, ped smrt, otesn doznn, kter sestry v jejm ivotopise ponkud zmrnily. Terezie k: Dorej na mne mylenky nejhorch materialist. Na jej rozum toily vechny dkazy proti ve; jak se zd, zmizel pocit vry a zdlo se j, e je tou nejvt hnic.2 Co to znamen ? V zdnliv pevnm a nerozbornm svt se nhle ped lovkem objevuje propast, kter h pod pevnm zkladem nosnch jistot. V takov situaci ns u nezajmaj jednotliv otzky, kter bvaj pedmtem spor - Nanebevzet Panny Marie nebo ne, zpovd tak nebo onak - vechno to je zcela druhotn. Zde pak jde o vechno - ano - ve nebo nic. Je to jedin zbvajc monost, a zd se, jako by neexistoval pevn bod, kterho by se lovk mohl pi svm pdu zachytit. Je tu jen bezedn propast nicoty - a se lovk podv kamkoliv.

Paul Claudel vylil psobiv tuto situaci vcho v vodn scn ke he Hedvbn stevc. Jesuitsk mision, bratr hrdiny Rodriga - svtobnka a dobrodruha, bloudcho mezi Bohem a svtem - ztroskot na moi. Lod potop pirti a on sm, pivzan ke kusu deva,

2 Srovnej informativn pehled, kter pinesl Herderkorrespondenz

7 (1962-3), 561-565 pod titulem, Die echten Texte der kleinen heiligen Therese (Zde uveden citty jsou na str. 564). Zkladem je zde hlavn lnek od M. MORE, La table des pcheurs, v Dieu vivant, . 24, 13-104. More se odvolv na vzkumy a publikace od A. COMBES, zvlt Le problme de ' Histoire une dme et des oeuvres compltes de Ste. Thrse de Lisieux, Paris 1950. Dal literatura: A. COMBES, Theresia von Lisieux, v Lexikon fr Theologie und Kirche (LTWK) X, 102-104.

11

se stv hkou vln ocenu.3 Hra zan jeho poslednm monologem: Pane, dkuji ti, e jsi m tak pipoutal. Nkdy se mi stvalo, e se mi zdla tv pikzn obtn, m vle nkdy selhala. Dnes vak nemohu bt k tob pipoutn eji ne jsem. I kdybych mohl jen trochu pohnout dy, dn z nich se neme ani trochu vzdlit od tebe. Tak jsem opravdu pibit na k, na nm Vism, nen pipevnn na nic. Vzn se na moi.

Pipoutn na k, k vak na niem, vzn se nad propast. Sotva je mono vystihnout lpe situaci modernho vcho lovka. Vypad to, jako by lovka jen drel nad przdnotou vznejc se kus deva, kter se me kadou chvli potopit. Pouh trm ho pout k Bohu. Pout ho vak k Bohu tak pevn, e nakonec lovk v, e toto devo je silnj ne ona nicota, rozevrajc se pod nm, a zstvajc i nadle pro nho nebezpem.

Tento obraz skrv jet dal dleit rozmr; ztroskotan jezuita nen sm, rsuje se v nm i osud jeho bratra - kter se povauje a prohlauje za nevcho, obrac se k Bohu zdy, chce mt ve, eho je jen mono doshnout,... jako by se to mohlo najt nkde jinde ne u Tebe.

Nebudeme sledovat spletitou claudelovskou koncepci hry, jak je sjednocena ve zdnliv protichdnch osudech. Nakonec i osud svtka a nevrce Rodriga se stv podobnm osudu jeho bratra - jezuity. Dobyvatel svt kon jako otrok na lodi a je rd, kdy si ho odvede - jako bezcenn zbo - jedna star jeptika spolu s rezavmi hrnci a hadry. Meme tedy poznamenat k na vlastn situaci: Me-li vc svou vru stavt jen nad ocenem nicoty, rozpor, otaznk a ne jistoty, pak ani nevrce nememe prost povaovat za lovka, jemu vra chyb. Jako vc neije bez otaznk a je stle v nebezpe, e se do propasti nicoty zt, - a musme pece jen uznat vzjemn pekrvn lidskch osud - tak ani nevrec nen hotovou 3 To pipomn pro starokesanskou teologii ke tak dleit text

z knihy Moudrosti 10, 4: Kdy ... byla zaplavena zem, zas zchranu dala moudrost, dc spravedlivho na nepatrnm dev. K ohodnoceni tohoto textu v teologii Otc srovnej H . RAHNER, Symbole der Kirche, Salzburg 1964, 504-547.

12

existenc, hotovm lovkem. I kdy se povauje za naprostho pozitivistu, kter zavrhuje vechno nadpirozen, pece ho nikdy neopout skryt nejistota o tom, zda jeho pozitivismus skuten m posledn slovo. Vc se dus ve slan vod pochybnost, kterou mu ocen neustle stk do st, ale i nevrec pochybuje o sv neve, o plnosti svta, kter povauje za jedin co je.

Tv v tv vemu, co vid, nikdy jistotu nezsk, stle ho pl otzka, nen-li ve ve pece jen skryta skutenost a nevede-li ke skutenostem jinm. Jako se vc ct ohroen nevrou, tak je i pro nevrce vra neustlou hrozbou a pokuenm pro jeho zdnliv uzaven svt. Z tohoto rozporu lidsk bytosti nen niku. Nebo kdo chce uniknout nejistot vry, mus zakusit i nejistotu nevry, kter mu neme dodat plnou jistotu, e vra nakonec pece jen nem pravdu. Teprve v zamtnut vry se objev i jej nutnost.

Je snad vhodn uvst zde jednu phodu ze idovskho prosted, jak ji zaznamenal Martin Buber. Ve vyprvn meme zetelnji pozorovat zmnn rozpor lidsk bytosti. Jeden osvcenec, velmi uen pn, slyel o berdy-evskm zaddiku. Vyhledal jej, aby s nm podle svho zvyku disputoval a vyvrtil jeho zptenick dkazy o pravdivosti vry. Kdy vstoupil do zaddikova pokoje, spatil jej, jak chod s knihou v ruce sem tam v hlubokm zamylen. Pchozho si vbec nevmal. Konen se zastavil, letmo na nho pohldl a ekl: Snad je to pece jen pravda. Vdec sebral veker sv sebevdom - chvla se mu kolena, tak stran byl pohled na zaddika, bylo to pro nho tak stran slyet jeho skoup slova. Rabn Levi Isk se k nmu ted obrtil a klidn mu ekl: Mj synu, velc uitel Thory, s nimi jsi se pel, hovoili k tob nadarmo. Ty ses tomu cestou sml. Nemohou ti postavit Boha a jeho krlovstv na stl, ale ani j ne. Ale vz, mj synu, snad to pece jen je pravda. Osvcenec sbral sv vnitn sly k obran. To stran SNAD, je mu zaznvalo opt a opt, zlomilo vak jeho odpor.4

* M . BUBER, Werke, I II , Mnchen-Heidelberg 1963, 348.

13

Vm, e v tchto slovech, vzdor jejich neobvyklmu rouchu - je pesn vyjden postoj, lovka vi Bohu. Nikdo neme pedloit druhmu Boha a jeho krlovstv na stl - ani vc sm sob ne. Kdyby se vak tm chtla ospravedlovat nevra, pece v n nakonec zstane nejistota, e snad je to pece jenom pravda. Toto snad je tlak, ktermu se ani nevrec vyhnout neme. I kdy vru zavrhne, pociuje stle jej nevyhnutelnost. Jinmi slovy: Vc i nevrec maj kad svm zpsobem podl na pochybnosti i na ve - a jsou-li sami k sob upmn, piznaj si to a nebudou se to snait skrvat. Nikdo neunikne dokonale ani pochybnosti ani ve: u jednoho se stav vra proti pochybnostem, u druhho je to vra skrze pochybnosti a ve form pochybovn. Takov je ovem lovk. V neustlm sporu pochybnost a vry, v zpase nejistoty a jistoty me odkrt svou konenou hodnotu. Snad tato pochybnost, je chrn jedny i druh ped vlastn izolac, se jim me stt bodem setkn. Obma zabrauje, aby se uzavrali jen sami do sebe. Vcho pibliuje k pochybujcmu a nevrci otevr cestu k vcmu. Tak m vc podl na osudu nevcho a pro nevrce bude vra vdy velkou vzvou.

2. Skok viry - pfedbn pokus urit podstatu viry Obraz o klaunovi a nic netucch vesnianech - jak

jsme ukzali - je nedostaujc. Chtli jsme tm znzornit vzjemn pomr vry a nevry. Vra vak zstv v nafem svt zvltnm problmem. Pi vodu do kesanstv si klademe zkladn otzku: co to znamen, kdy lovk ekne: J vm ? Je to otzka zcela asov. S pihldnutm k djinm, je se staly st naeho vdom a poznn lovka, si klademe otzku: co chce vlastn vyjdit kesansk vyznn slovem Vm dnes, mme-h na zeteli svou dnen existenci a svj postoj ke skutenosti? Dochzme tak k rozboru textu, vytvejcho vodtko naich vah: k apotolskmu vyznn vry, vodu do kesanstv

14

a souhrnu jeho zkladnch pravd. Zan jasn slovy Vm ... Nebudeme zatm toto slovo vysvtlovat na zklad jeho obsahov souvislosti; nebudeme se tzat, pro slovo Vm vystupuje v urit formuli, s uritm obsahem a ve spojitosti s bohoslubou. Bohosluebn text i urit obsah sice vyznauj smysl slova Credo, ale i obrcen slovo Credo nese a uruje ve nsledujc i bohosluebn rmec. Oboj prozatm opomeneme a namsto toho se dkladn zamyslme nad tm, jak postoj to znamen, kdy kesan vyznv sv Credo a tm jdro kesanstv, toti svou vru. asto bez uvaovn pedpokldme, e nboenstv a vra jsou tot a e kad nboenstv je zrove vra. Plat to vak jen sten. Star zkon nebyl oznaovn slovem vra, ale slovem zkon. Byl to urit ivotn d, v nm ml kon vry teprve svj vznam. V nboenstv mskm slovo religio znamenalo zachovvn uritch obadnch zvyk; vra v nadpirozeno mohla chybt, ale lovk pece bez nboenstv nebyl. Nboenstv je systm obad, u nich je vlastn rozhodujc jejich peliv zachovvn. Takov jsou cel djiny nboenstv. Tento nstin jen naznauje, jak. mlo rozumme tomu, kdy kesan vyslov toto zkladn slovo Credo, kdy svj postoj ke skutenosti nazv postojem vry. Ns zajm, jak vznam m slovo Credo. Jak stanovisko je mnno tmto slovem? Jak je mon, e zapojen naeho osobnho j, splynut naeho osobnho j s tmto J vm je tak tk ? Jak to, e nae dnen j se tak tko ztotouje s onm j pedchozch vcch generac?

Nedlejme si dn iluzel Vstoupit do onoho j ve vyznn vry, schematick j ve vyznn promnit v osobn j s du a tlem, byla vdy vzruujc a tm nemon vc. Msto abychom oivili schma du a tlem, nae j se promnilo v pouh schma. Snad si vc nkdy postesknou: ve stedovku byly nae zem pece jen vc. Nen to tak docela pravda. Nahldneme-li za kulisy djin, zjistme, e byl velk poet lid, kte se nechali vlci prostedm, a poet lid skuten vnitn zapojench na

15

vru byl pomrn mal. Djiny dokazuj, e pro mnoh byla vra jen danm ivotnm systmem a skuten vznam slova vm jim byl stejn vzdlen, jako mnoha lidem dnes. Pro ? Protoe mezi Bohem a lovkem je nekonen propast; lovk mue vidt oima jen to, co Bh nen a proto Bh - absolutn neviditeln bytost - zstv a vdy zstane mimo zorn pole lovka. Vidt ho nememe. lovk se vak v prostoru vidn, hmatn pohybuje - poznv smysly. Ale v tomto prostoru smysl se Bh nikdy neobjevuje, i kdyby se tento prostor rozil nevm jak daleko. Toto dleit sdlen o Bohu u v podstat je ve Starm zkon: Bh nele mimo nae zorn pole tak, e bychom jej mohli uvidt, kdybychom popoli o kus dl. Ne, Bh stoj podstatn mimo nae zorn pole, a toto pole sah kamkoliv.

Tu pozorujeme u obrysy toho, co znamen slovo Credo - Vm. lovk se nespokoj jen tm, co vid, hmat, sly - ale hled i jin zpsob pstupu ke skutenosti. Ten jmenuje vrou a v nm pak nalz i rozhodujc moment svho pohledu na svt vbec. Je-li tomu tak, pak slovo Credo obsahuje zkladn vztah ke skutenosti. Nen to upesnn toho i onoho, ale zkladn zpsob postoje k byt, k existenci, k sob a k celku. Je-li nco neviditeln, neznamen to, e je to neskuten, ale naopak, toto neviditeln vpravd skuten nese a umouje vechny ostatn skutenosti. To znamen: co umouje skutenost, to dopv i lovku lidskou existenci a umouje mu lidsk byt. eknme to jinak: Vit znamen rozhodnout se pro toto neviditeln, na kter narme v jdru na existence, jako na njak bod - a toto neviditeln je zrove nutn pro nai existenci.

K tomuto postoji dospjeme jen tm, co jmenuje Bible obrcen. lovk svou pirozenost thne jen k vcem viditelnm, k tomu, co me vzt do ruky. K tomu, aby poznal svj klam, kdy se nechv thnout jen tmto pirozenm sklonem, se mus vnitn obrtit. Mus se obrtit, aby poznal, jak je slep, kdy dvuje jen tomu, co vid vlastnma oima. Bez tohoto existennho zvratu,

16

bez tohoto peken pirozenho tit - se nikdo k ve nedostane. Ano, vra je obrcen, v nm lovk zjiuje, e podlhal iluzi, kdy se upn jen k viditelnm a hmatatelnm vcem. Tu je i prav dvod, pro se vra hmotn dokzat ned. Vra je obrcen byt a zsk ji jen ten, kdo se obrt. Ponvad yak nae tit ns stle thne jednm smrem, proto vra jako obrat je stle nov, a proto jen celoivotnm obrcenm meme poznat, co znamenc Vm!

Z tohoto hlediska je jasn, e ne a dnes a za zvltnch podmnek modern doby se stv vra problmem - ba nemonost, nbr e dnes jen se d nesnadnji poznat a e je vce zahalen. Vdycky vak znamen skok pes nekonenou propast - ze svta hmoty, kter je lovku blzko. Vra je vdy uritm dobrodrustvm, skokem, ponvad neuznv jen to co je viditeln za jedinou a zkladn skutenost. Vra nikdy nepichzela sama od sebe. Vdy to bylo rozhodnut, zasahujc do hlubin lidsk bytosti a vdy vyadovalo obrcen lovka a jeho rozhodn krok.

3. Dilema viry v dnenm svt

Vra je v jistm slova smyslu dobrodrustv. Chceme-li ji pesn vyjdit, narazme na dal velk nesnze. Dochzme toti k propasti mezi viditelnm a neviditelnm . Nov obt se rsuje i ve slovech kdysi a nyn. Paradox tkv hlavn v tom, e vra vystupuje ve starodvnch atech a zd se, e je nm zastaralm a e pen do modernho ivota cosi ze zalho ivota. Snahy o zmoder-nisovni vry, a tomu u kme akademicky odm-tizovn * nebo aggiornamento , na vci nic nemn; vzbuzuj naopak jen podezen, e se zde keovit vydv za dnen nco, co je ve skutenosti star, co platilo kdysi dvno. Teprve kdy se pokoume piblit vru dneku si uvdomujeme, e ve, s m se zde setkvme, je verej. Vra se jev jako odvn a velkorys skok z tohoto zdnlivho ve ve viditelnm svt do zdnliv nicoty

17

svta neviditelnho a nepochopitelnho. Vra se jev spe jako pobdka a zavzn se k nemu verejmu dnes jako k nemu stle platnmu. A kdo by o nco takovho stl v dob, kdy na msto tradice nastupuje nov mylenka pokroku?

Jen letmo tu narme na jednu zvltnost na dnen situace, dleitou pro nai otzku. Pro duchovn proudn v minulosti pojem tradice znamenal urujc program. Tradice byla nm bezpenm, lovk se na ni mohl spolehnout. Mohl-li se lovk odvolat na tradici, vil sprvn a byl na svm mst. Dnes plat nco docela opanho. Tradice se zd bt nm verejm, pekonanm, a pokrok se vyhlauje za pslib budoucnosti. lovk nechce zakotvit v tradici a minulosti, ale v prostoru pokroku a budoucnosti. Setk-li se pak s vrou pode jmnem tradice, ili neho pekonanho, takov vra mu neme ukzat smr ivota. To ale znamen, e prvn pohoren vry, vzdlenost mezi viditelnm a neviditelnm, mezi Bohem a tm, co Bh nen, je pekryto druhm pohorenm, obsaenm ve slov kdysi a dnes, rozporem mezi tradic a pokrokem, kdy se na lovku d, aby uznal to, co platilo vera. A tak to chce vra.

Je jasn, e ani odmytologizovn vry ani aggiornamento nemohou zcela pesvdit. Pohoren kesansk vry jde tak daleko, e dn teorie ani iny naprosto nesta. Ano, v uritm smyslu tento skandl v kesanstv se stv jet markantnj, kdy mluvme o kesanskm pozitivismu. Tm se mn, e kesansk vra se nezabv jenom vnm, toti tm, co je mimo viditeln svt a as. Zabv se mnohem vce Bohem v djinch, Bohem lovkem. Vra, zd se, peklenuje propast mezi vnm a asnm, mezi viditelnm a neviditelnm tm, e nm pedstavuje Boha jako lovka, vnho Boha v ase, jako jednoho z ns. Vra se prohlauje za zjeven. Svj nrok na zjeven odvoduje tm, e vnesla nco vnho do naeho svta: Boha nikdo nikdy nevidl, jednorozen Syn, kter spov na srdci Otcov, nm o Nm podal zprvu. (Jan 1, 18) - Je se stal exegez Boha. Pvodn eck text meme brt

18

doslovn: Je skuten vysvtlil Boha, vyvedl ho ze sebe. Jet zetelnji to k sv. Jan ve svm list: ... toho, koho nikdo nikdy nevidl, toho jsme vidli my, mluvili jsme s nm, dotkali se ho rukama. (I Jan 1, 1-3.)

V prvnm okamiku se zd, e je to nejvy mon mra zjeven Boha lovku. Skok do nekonena jako by byl vtsnn do lidskch monost, a sta udlat pr kroku k onomu lovku z Palestiny, v nm nm kr vstc sm Bh. Ale i to je dvousen zbra: To, co je a zstane radiklnm zjevenm, se zase stv temn, nesrozumiteln. Vidt v Bohu spolulovka, moci jt v jeho lpjch, moci se ho dotkat, prv to se v hlubm slova smyslu stalo pedpokladem pro smrt Boha. A to se projevuje v celch lidskch djinch. Bh se nm tak piblil,, e jej meme zabt, a tm pro ns pestv bt Bohem. A tak ped tmto kesanskm zjevenm stojme s velkou otzkou, zvlt kdy je srovnvme s nboenskm mylenm Asie. Snad by bylo pece jen jednodu vit v nco vn skrytho a tomu se svovat. Snad by bylo lpe, kdyby ns Bh ponechal v nezmrn vzdlenosti. Snad by bylo pijatelnj vit v nepochopiteln tajemstv ne pijmout tuto jedinou postavu - pijmout tento kesansk pozitivismus vry - a v nm, jako v jedinm bod vidt spsu lovka. Nemusel Bh, prv e je zen do jedinho bodu, definitivn zemt v obraze svta, kde lovk se svmi djinami se povauje za pouh prek ve vesmru, a jen v naivit dtskch let si me myslet, e je stedem veho? Ale kdy odroste dtskm kalhotm a procitne ze spnku, kdy setese se sebe krsn sen a vprav se do skutenosti, v n se rozvj n nepatrn ivot, nem prv v pijet tohoto nepatrnho ivota hledat jeho nov smysl ?

Za druhoadm pohorenm slov kdysi a dnes se vynouje daleko hlub pohoren kesanskho poziti-vismu , v zen Boha na jedin bod v djinch - a ted teprve dospvme k rozhodujc otzce kesansk vry, jak ji tak formuluje modern svt. Meme snad vbec jet vit? Nebo se ptejme jet radiklnji: Smme jet

19

vit? Nemme snad z tohoto snu procitnout a vmat si jen hmotn skutenosti ? I dnen kesan si mus klst tuto otzku. Nesm jen doufat, e pi rznch nzorech a promnch se pece jen najde njak vklad kesanstv, kter by na nic nenarel. Kdy nap. nkde njak teolog prohls, e vzken z mrtvch jen znamen, e denn vdy znovu a bez navy pracujeme na budovn ztka, pak se jist pohoren odstran. Ale ponme si pitom estn ? Neskrv se tu velik nepoctivost, jestlie se kesanstv sna jet dnes udret s takovmi divnmi vklady ? Anebo nemusme doznat, e jsme v koncch, kdy tak klikujeme? Nemme se snad oteven a rovn postavit k nemnn skutenosti? eknme si to jet osteji: takto vyprzdnnmu kesanstv schz upmnost k otzkm nekesan. Jejich snad ne ns mus stejn znepokojovat, jako my si pejeme, aby je znepokojovalo kesansk snad ano .

Pijmme-li tmto zpsobem otzky druhch a pijm-me-li je za sv, pak i my mme prvo se tzat. My jsme dnes zvykl povaovat za skuten jen to, co meme dokzat, o em se meme pesvdit. Me vak lovk skonit jen u toho? Nemus se ptt, co vlastn opravdu znamen skutenost? n e d o p u s t i l i bychom se falovn pravdy i lidsk existence, kdybychom se domnvali, e existuje jen to, co dokeme pokusn zjistit? Opt pichzme k dilema kdysi a dnes, ke specifickmu problmu dneka. Pokusme se j e h o podstatn prvky poznat zetelnji.

4. Hranice modernho poznn skutenosti a oblast viry

Kdybychom sledovali cestu lidskho ducha na zklad historickch poznatk, vidli bychom, e prv v tto oblasti prochz lidsk duch uritm vvojem a kad obdob tohoto vvoje m svj vlastn postoj ke skutenosti: postoj magick nebo metafysick nebo dnes vdeck. A vechny tyto zkladn orientace maj svj postoj k ve - kladn nebo zporn. dn se s vrou neztoto-

20

uje, ale nen ani nestrann. Kad me ve slouit -nebo proti n bojovat.

Pro nai dobu, kdy se ene do poped vda, kter ovlivuje nae byt, je pznan, e se ve svm poznn omezuje jen na jevy, toti na to, co je zjevn, co lovk me vnmat smysly. Dnen lovk se pestal zajmat o to, co je za vcmi viditelnmi a nesna se proniknout do podstaty vc. Povauje to za neuiten a poznn podstaty byt za nedosaiteln. Proto se spokoj jen s povrchnm poznnm vci, s tm, co me zmit, zachytit svmi smysly. Metodika prodnch vd se opr jen o vci viditeln. To nm sta. S viditelnmi vcmi toti meme manipulovat a vytvet si takov svt, v nm bychom mohli t jako lid. Tm se ale v novodobm mylen o existenci vytvoil nov pojem o pravd a skutenosti, kter v podvdom plat jako pedpoklad naeho mylen a mluven, ale me bt pekonn, je-li vdom pezkouen. Je nutno se zamyslet a orientaci lidsk problematiky pezkoumat.

a) Prvn stadium: vznik historismu. Chceme-li poznat, jak dolo k tto situaci, vyno se ped nmi dv obdob duchovnho pevratu. Prvn obdob, pipraven Descartem, dostv svoji podobu u Kanta a jet pedtm u italskho filosofa Giambattista Vico (1688-1744), kter prvn formuloval zcela novou mylenku o pravd a poznn. Odvnm pojetm vtiskl novodobmu duchu typickou formuli vzhledem k pravd a skutenosti. Proti scholastick vt Ve-rum est ens - jsoucno je pravda - stav jinou vtu: Ve-rum quia factum. To znamen: Pravdiv je to, co jsme sami udlali. Zd se, e tato formule pedstavuje konec star metafyziky a potek specificky novho ducha. Revoluce modernho mylen se stav proti vemu pedelmu s nenapodobitelnou pesnost. Pro antiku i stedovk je jsoucno samo pravdiv, tj. poznateln, protoe Bh, tento nekonen intelekt, vechno stvoil. Bh to stvoil pouhou mylenkou. Mylen a tvoen jsou tvrmu Duchu, Duchu Stvoiteli jedno. Jeho mylen je tvoen. Vci existuj proto, e Duch je stvoil svm mylenm. Pro antiku

21

a stedovk veker jsoucno je mylen jsoucno, mylenkou absolutnho Boha. Obrcen tedy plat: ponvad jsoucno je mylenka Bo, vechno je jeho mylenka, Logos , pravda.6 Lidsk mylen je pemlen o jsoucnu, pemlen o mylence, co je byt samo. lovk ale me pemlet o Logosu, o smyslu, byt, protoe jeho vlastn logos, jeho vlastn rozum, logos logosu, je mylenkou pvodn mylenky, mylenkou tvrho Ducha, kter ovld veker jsoucno.

Naproti tomu v pohledu antiky a stedovku lidsk dlo se jev jako nhodn a pechodn. Jsoucno je mylenka, proto je mono o nm pemlet, je pedmtem mylen a vdy, kter tou po moudrosti. Dlo lidsk je naopak smenina logosu a nelogiky a s asem zapad do minulosti. Nelze mu dokonale rozumt, protoe nen ptomn, co je pedpokladem pozorovn a chyb mu logos, trvajc smysl. Proto starovk i stedovk vda byla toho nzoru, e poznn lidskch vc je jenom techn, emeslo a nikoliv skuten poznn, tedy ani skuten vda. Proto na stedovk universit ars, umn, zstalo jen ppravnm stupnm pro vlastn vdu, kter peml o jsoucnu samm. Toto stanovisko meme najt jet u Descarta na zatku novho vku, kdy vslovn zamt vdeck charakter historie. Historik, kter zn star msk djiny, zn je pr mn, ne njak msk kucha a kdo ovld latinu, neme toho pr vdt vc ne Ciceronova sluka. Asi o sto let pozdji postav Vico stedovk zkon o pravd na hlavu a zpsob zkladn obrat v novodobm duchu. Teprve nyn zan vdeck vk a v jeho vvoji jsme vlastn neustle i my.7 Pro ns je vak dleit pokraovat v mylen jet dle. Od nejistoty skutenosti oitn, je zhola

* V plnm rozsahu plat toto tvrzen teprve pro kesansk mylen, kter ideou creatio ex nihilo (tvoen z nieho) vztahuje na Boha i hmotu, kter pro antiku zstala nelogickou, Bohu ciz ltkou a tak ukazuje i jak chpat skutenost.

1 Z historickch materil viz pehled K. LWITHA, Svtov djiny a djiny spsy, Stuttgart 1953, 109-128, jako i dlo od N. SCHIF-FERSE, Otzky fyziky teologii, Dsseldorf 1968.

22

formln jistota rozumu pro Descarta jedinou pravou jistotou. Descartes odvozuje tuto rozumovou jistotu z modelu matematick jistoty, z matematiky dl zkladn formu veho rozumnho mylen - tm se u ohlauje i obrat k nov dob. Chce-li se zskat jistota, mus bt vyloueny vechny skutenosti. Vico ale stav prv obrcenou tezi. V zvislosti na Aristotelovi prohlauje, e opravdov vdn je poznn pin. Znm vc jen tehdy, kdy znm jej pinu, kdy znm jej dvod. Z tto star zsady vyvodil nov dsledek: Je-li k sprvnmu poznvn nutno poznat pinu vci, jsme schopni poznat jako pravdiv jen to, co jsme sami vytvoili, ponvad dokonale znme jen sebe. Na msto starho srovnvn pravdy a jsoucna nastoupilo nov srovnn pravdy a skutenosti. Poznateln je jen faktum - skutek, to, co jsme sami udlali. Poslnm lidskho ducha je nepemlet o jsoucnu, ale o faktu, o vykonanm, o vlastnm svt lovka, nebo jenom tomu meme vpravd rozumt. lovk nestvoil svt, proto jej neme ani proniknout do jeho poslednch hlubin. Dokonal a prokazateln poznn me lovk doshnout jen v matematice a djinch. To je toti okruh lidsk viditeln innosti. V ocenu pochybnost, kter ohroovaly lidstvo na potku novho vku, po ztroskotn starch metafy-zik, ve faktu byla objevena opt nov pda, na n si lovk me postavit novou existenci. Zan vlda fakt, to je radikln obrat lovka ke svmu vlastnmu dlu, kter si uvdomuje.

Pehodnocen vech hodnot ztvrn budoucnost opravdu v novou dobu. Historie, dve nevdeck a pohrdan, zstv nyn vedle matematiky jedinou pravou vdou. Co se dve zdlo bt jedin dstojnm svobodnho ducha, pemlet o smyslu byt, se nyn zd jako neuiten nmaha, neodpovdajc touze po vdn. Matematika a historie se stvaj hlavnmi vdnmi obory. Filosofie zsluhou Hegela a do urit mry i Comta se stv otzkou djin, v nich jsoucno samo je nutno chpat jako djinn proces. Teologie byla u F. hr. Baura zena na pojem djin. Jej cesta, psn historick bdn, se te po minulch

23

udlostech, a tak se sna dostat k podstat vci. Nrodn hospodstv bylo u Marxe peorientovno podle historie. I prodn vdy byly postieny touto tendenc k djinm: Darwin pojmal ivot jako djiny ivota. Na msto nem-nitelnosti toho, co bylo stvoeno, nastupuje odvozovn druh, kterm prochzej a setkvaj se vechny druhy. Svt ji nen dnm pevnm pbytkem byt, ale procesem, jeho neustl roziovn znamen pohyb byt. To znamen: Svt je poznateln jen podle lidskch in. Vidt dl nad sebe, toho lovk schopen nen. Vechno zstv jen na rovni fakt, kde i lovk je jen nhodnm produktem dvnho vvoje. Tm ale vznik zcela osobit situace. V okamiku, kdy lovk me poznat jen sv vlastn dlo, mus se i uit sebe sama pijmat jako nhodn stvoen, jen jako factum. Nebe, z nho lovk vyel, to ve se ztilo a zstala jen zem se svmi fakty - zem, kde lovk s nmahou ptr po djinch sv bytosti.

b) Druh stdium: Obrat k technickmu mylen. Verum quia factum , tento program, podle nho ml

lovk hledat pravdu jen v djinch, nemohl postait. Dal velk obrat v lidskm mylen nastal o sto let pozdji, kdy Karel Marx pronesl klasickou vtu: Dosud filosofov svt pozorovali, ale nyn se mus postarat o to, aby se svt zmnil. To je opt zcela nov vyjden loha filosofie. Ve filosofick ei tento poadavek znamen, e na msto Verum quia factum - kdy lovk jako pravdiv me poznvat to, co vytvoil - nastupuje nov program Verum quia faciendum - pravdu, o kterou jde, nutno vytvoit. Jinak eeno: Pravda, o kterou jde, nespov ve jsoucnu ani ve vykonanch inech, ale je to pravda o promn svta, o novm uspodn svta, pravda zamen na budoucnost a na innost.

Verum quia faciendum - znamen, e vlda faktu byla od poloviny 19 stol. vystdvna stle ve vt me vldou faciendum, toho, co se me a mus uskutenit. Vlda djin byla potlaena pevahou techn. m vce lovk vstupuje na nov cesty, m se vce sousteduje na faktum, v nm hled jistotu, tm vce mus uznat, e

24

faktum samo, jeho vlastn dlo, se mu vzdaluje. Prokaza-telnost, o n usiluje historik a kter se zdla jako velk triumf historie proti spekulaci, obsahuje vdy njakou pochybnost: rekonstrukce, dvoj smysl. U na potku tohoto stolet se historie dostala do krize a historismus se svm pynm nrokem vdy se stal problematick. Bylo vdy jasnj, e ist, bezpen jist faktum neexistuje. I in m svj vklad a dvoj smysl. Odvrtili jsme se od spekulace, ale nedoshli jsme t jistoty, kterou jsme chtli zskat ze studia udlost.

Stle vce slilo pesvden, e lovk me skuten poznat jen to, co se me opakovat, co me znovu a znovu pozorovat pi pokusech. Ve, co me vyst jen z druhotnch svdectv, zstv minulost a pes vechny doklady ji nelze zcela poznat. Proto prodovdeck metoda, spojen matematiky (Descartesl) a skutenosti, v n se d pokus opakovat, se zd jedinm zdrojem bezpen jistoty. Ze spojen matematickho mylen a z mylen na zklad fakt vyplv ono duchovn postaven modernho lovka uren prodn vdou. Znamen to obrcen ke skutenosti, pokud ji lovk me vyvolat.8 Faktum nahradilo faciendum, na msto vykonanho nastupuje, co lze vykonat, opakovat, vyzkouet. Primt zskv to, co lze vykonat. Co ji bylo vykonno, ustupuje do pozad. K emu by tak mlo slouit to, co ji bylo? lovk neme bt jen strcem vlastn minulosti, chce-li vldnout .ptomnosti.

Jako dve historie, tak nyn techn u nen podzenm stupnkem duchovnho vvoje lovka, i kdy si zachovv v ist vdecky orientovanm vdom vdy urit ndech barbarstv. Z hlediska celkov duchovn situace se jej postaven podstatn zmnilo: Techn u nen vce zatlaovno do pzem vdy. Meme to vyjdit jet lpe: Pzem se zde stalo vlastn urujcm prvkem, zatmco horn dm se zd jako pbytek lechtickch njemc. Techn se stv jedinou monost a povinnost lovka.

8 Srovnej H. FREYER, Theorie des gegenw&rtigen Zeitalters, Stuttgart

1958, zvlt 15-78.

25

Co a dosud bylo zcela dole, je nyn pln nahoe. Jet jednou se posunuje perspektiva: lovk starovku a stedovku se obracel k vnmu. Kdy pak pevldl historismus, vmal si minulosti. Konen - to, co lze uskutenit, jej obrac k budoucnosti, kterou si sm me vytvoit. Jestlie dve, zsluhou nauky o pvodu, mohl lovk jen resignovan stanovit, e je pouze st zem, irou nhodou ve vvoji, jestlie byl dve znechucen a degradovn takovou vdou, nyn jej to vbec neru. Nyn, a pochz odkudkoliv, me smle hledt vstc sv budoucnosti a vytvet si co chce. Ji mu nemus pipadat nemon sebe sama udlat bohem, kter je vytvoiteln, faciendum, a nestoj jako logos, smysl, na zatku, ale na konci. To ostatn vysvt dnes zcela zeteln z rznch antropo-logickch otzek. Dleitj ne nauka o pvodu, kter prakticky je ji za nmi, je kybernetika, plny na vytven novho lovka. I teologicky manipulace s lovkem v jeho vlastnm plnovn pedstavuje dleitj problm, ne jeho minulost. Ob otzky vak nelze od sebe oddlit. Ob se vzjemn dopluj: Redukovn lovka na factum je pedpokladem pro jeho faciendum, co m pivdt k nov budoucnosti.

c) Jak msto zaujm vra. S druhm krokem novodobho ducha, jen se obrtil k vytven, selhal i prvn pokus teologie odpovdt na tyto nov skutenosti. Teologie se pokouela vyrovnat s problmem historismu, kte-

,r zil pravdu na faktum tak, e sama pedstavila vru jako historii. Na prvn pohled mohla bt s tmto eenm spokojena.

Konen kesansk vra svm obsahem se ve podstatn na djiny. Vpovdi bible nemaj charakter meta-fysick, ale charakter in. Teologie mohla jen souhlasit, kdy doba metafyziky byla vystdna djinami. Zdlo se, e teprve ted udeila jej prav hodina. Snad mohla tento nov vvoj vbec zaznamenat jako sv vchodisko.

Technika nahrazovala ale stle vce a vce historii a brzy pekazila tuto nadji. Pichz pokuen brt vru ne v rovin faktum, ale v rovin faciendum a vysvtlovat ji

26

pomoc politick teologie jako prostedek promny svta.9 Myslm, e v souasn situaci se opt uin to, co v situaci historismu zamilo pozornost na djiny spsy. Je jasn, e dnen svt uruje perspektivu toho, co je uskuteniteln a vra se pen na tuto rovinu. V dnm ppad bych nechtl oba tyto pokusy odsunout stranou jako nesmysln. Tak bychom se s tm nevypodali. V obou ppadech vystoup vce na svtlo to podstatn, co v jinch souvislostech bylo vce nebo mn pehleno. Kesansk vra se pohybuje v oblasti factum, pohybuje se toti svm specifickm zpsobem v oblasti djin. Nen nhodn, e prv v prosted kesansk vry vyrstal historismus a historie. A proto m jist vra svj vznam i v novm uspodn svta a v jeho promn. Stav se proti konser-vativnosti lidskch instituc a tch, kte z nich maj uitek.

Je to sotva nhoda, e chpn svta jako neho vytvo-itelnho vyrstalo v prostoru kesansko-idovsk tradice a na zklad tto inspirace to promyslel a formuloval, ano, jako protiklad, prv Marx. V obou ppadech vak z opravdovho pojet kesansk vry vyjde najevo alespo nco, co dve skryt vyrstalo. Kesansk vra m ve znan me podl na zkladnch hybnch silch nov doby. Nastv opravdu historick okamik, kdy meme zcela nov chpat strukturu vry mezi faktum a faciendum. Je kolem teologie brt toto voln i monost vn a najt a vyplnit przdn msta minulch obdob.

Nesmme se vak ukvapovat k nhlmu odsuzovn. Je to varovn ped nerozumnm sudkem. Jsou-li oba uveden pokusy vlun a kladou-li vru do roviny faktu nebo neho vytvoitelnho, pece nen odhaleno, co to znamen, kdy lovk ekne: Credo - vm. Kdo vyslov sv vm, ten nerozvj program aktivn promny svta ani se neve na adu historickch udlost. Pokusm se

9 Zejm je pro to ji jmenovan dilo H. Coxe a mdn teologie

revoluce. Srovnej i T. RENDTORFF-H. E. TODT, Teologie der Revo-lution. Analysen und Materialien, Frankfurt 1968. Urit tendence v tomto smru i u J. MOLTMANNA, Teologie nadje, Munchen 1964, 1966 a u J. B. METZ, K teologii svta, Mainz-Miinchen 1968.

27

osvtlit a ci to vlastn: postup vry nenle do vztahu vdt - dlat; to je pznan tam, kde se m nco vytvoit. Vra se me vyjdit ve zcela jinm vztahu: bt -rozumt (stehen - verstehen). Zd se mi, e tak jsou jasn i dv celkov pojet a monosti lidskho byt. Jsou ve vzjemnm vztahu, ale musme je i rozliovat.

5. Vra jako bt a rozumt (stehen - verstehen) Stavfm-li dvojici pojm bt - rozumt proti dvojici

vdt - dlat, myslm zde na zkladn biblick slovo o ve, jeho hlubok smysl se snail zachytit Luther ve formuli: Jestlie nevte, tak nezstanete. Doslovn by se mohlo peloit: Nevte-li (nebudete-li se dret Jahve), pak neobstojte. (Iz 7, 9.)

Koen hebrejskho slova mn (Amen) obsahuje mnostv vznam a tm tak roziuje npl tto vty. Vraz Amen znamen: pravda, pevnost, pevn zklad, pda, vrnost, dvovat, svit se, spolhat na nco. Vra v Boha tedy znamen podle tohoto textu zastavit se v Bohu. Toto zastaven v Bohu d celmu ivotu pevnou zruku. Vra je tedy pevn zastaven, dviv postoj na pd Boho slova. eck peklad Starho zkona (Septuaginta) petlumoil zmnn vraz nejen slovn, ale i mylenkov. k: Jestlie nevte, pak ani nerozumte. Mnohokrt se kalo, e v tomto pekladu jsou typick znaky helenisace, odpad od pvodn biblick ei. e se vra stala rozum-skou. Msto aby vyjdila zakotven na pevnm zklad bezpenho slova Boho, spojuje nyn porozumn s rozumem a tak se pesunuje do zcela jin nepimen roviny. Na tom me bt nco pravdy. Pece vak myslm, dv-me-li se na celek se zmnnm pedznamennm, e to rozhodujc zstv zachovno. Pevn stt, m je v hebrejtin vyjden obsah vry, m nco spolenho i s porozumnm. O tom budeme muset jet uvaovat. Vra pedstavuje pln jinou rovinu ne je svt in a rovina vc vytvoitelnch. Vra znamen zcela se svit tomu, co lovk nikdy neme udlat a vytvoit, co ale veker

28

nae konn nese a umouje. To znamen, e vra se nevyskytuje v rovin poznn, vztahujc se na to, co lze udlat, ani v rovin vty verum quia factum seu facien-dum. Tam vra bt neme, tam ji nenajdeme. Kad pokus postavit vru na stl, dokazovat ji na zklad vc vytvoitelnch, mus nutn selhat. S vrou se nesetkme v tto oblasti vdn. A kdo ji pece na stl klade, ten poloil na stl nco falenho. Ono drazn snad, jm vra vdy a vude uvd lovka do pochybnost, nevede k nejistot ve vdn o tom, co lze udlat, ale je to pochybnost o absolutn platnosti v tto oblasti. Je to relativisace na rovin lidskho byt a byt vbec, je me mt charakter neho nedokonenho. Lze to ci i jinak: Jsou dv zkladn formy lidskho postoje ke skutenosti, z nich jednu nelze vztahovat na druhou, protoe kad se rozvj na zcela jin rovin.

Meme zde snad konfrontovat postoj Martina Heideg-gera, kter mluv o dualit potajcho a rozjmavho mylen. Oba zpsoby mylen jsou legitimn a nutn, ale prv proto jeden neme vplynout do druhho. Mus existovat oba: potajc mylen, je se vztahuje na to, co lze udlat a rozjmav mylen, kter peml o smyslu. Ani nememe mt za zl tomuto friburgskmu filosofu, kdy vyslovuje obavy, e v dob, kdy potajc mylen bude slavit asn triumfy, lovk, snad vce ne dve, bude ohroen bezmylenkovitost, bude se mylen vyhbat. Kdy peml jen o tom, co lze udlat, pichz do nebezpe, e zapomene sm na sebe, na smysl svho byt. Toto pokuen se jist vyskytuje v kad dob. Tak ve 13. stol. velk frantiknsk teolog Bonaventura vytal svm kolegm na filosofick fakult v Pai, e se nauili mit svt, ale zapomnli zmit sebe. Tot ekneme jet jinak: Vit v tom smyslu, jak to chce Credo, to nen nehotov forma vdn, ani mnn, kter by se mohlo nebo mlo penst do vdn o tom, co lze udlat. Vra svou povahou je spe jin forma duchovnho postoje, nco samostatnho a vlastnho, co je neodvoditeln. Vra nenle do oblasti toho, co lze udlat, ani do oblasti udla-

29

nho, i kdy m vztah k obma. Ale nle do oblasti zkladnho rozhodnut, jemu se lovk neme vyhnout a kter podle sv povahy me uskutenit jen v njak form. Musme to vidt zcela zeteln: kad lovk mus njakou formou zaujmout stanovisko k zkladnm rozhodnutm, ale dn lovk to neme uinit bez vry. Existuje urit oblast, je nepipout dnou jinou odpovd ne odpovd vry. Tomuto okruhu se lovk neme vyhnout. Kad lovk mus njakm zpsobem vit.

A dosud nejvce imponujc pokus, jak srovnat vztah vry s vdnm o tom, co lze udlat, uinil marxismus. Zde faciendum, vytvoen budoucnost pedstavuje souasn i smysl lovka. T m se uren smyslu, je se me uskutenit nebo bt pijato ve ve, zdnliv pen do roviny vytven. Bez pochyby je tak dosaena nejvy dslednost novodobho mylen. Zd se, e se astn podailo smysl lovka vthnout pln do oblasti toho, co lze vytvoit, ano, oboj postavit na stejnou rove. Podvme-li se ale na vc ble, ani marxismu se nepodailo vytvoit okrouhl tverec. Nebo ani on neme ukzat smysl v tom, co lze vytvoit, ale jen slibovat a tak pivdt k rozhodnut podle vry. Co ale dnes in tuto marxistickou vru atraktivn a pitalivou, je dojem harmonie s vdomm toho, co lze udlat.

Po tomto malm vyboen se vracme k otzce: Co znamen vlastn vit? Meme odpovdt: Vit nememe redukovat na vdt. Je to zkladn chpn lovka v celkov skutenosti, je se vymyk vdn. Je to stanoven smyslu, bez nho lovk zstv jako bez opory, a kter je nutn pro uvaovn i jednn. To je mon jen silou njakho smyslu, kter lovka nese. Ve skutenosti lovk neije jen z chleba vc uskutenitelnch. lovk, jako takov, ije ze slova, z lsky a z ivotnho smyslu. ivotn smysl je ten chlb, kter lovka udruje. Bez slova, bez smyslu, bez lsky se dostane lovk do situace, kdy u neme opravdu t, i kdyby il v sebevtm pepychu. Situace, kdy lovk opakuje: J u nemohu* se vyskytuje i v hmotnm blahobytu. Smysl ivota je na lovku

30

nezvisl - lovk si jej neuruje sm. A kdyby se o to pokusil, podobal by se baronu Prilovi, kter se snail vythnout se z blta za vlastn cop. Myslm, e v absurdnosti tohoto pbhu je i situace lovka. Z blta nejistoty a ze situace, kdy lovk ji neme t, se nedostane nikdo, ani my. Nepome nm z toho ani ono Descartovo Cogito ergo sum. Smysl, kter si lovk sm stanov, je vlastn nesmysl. Smysl - pdu, na n cel nae existence me stt a t, nelze vytvoit, ale jen pijmout.

Tak jsme dospli k rozboru vry: Kesansk vra znamen svit se ivotnmu smyslu, kter nese mne i cel svt, pijmout jej za pevn zklad, na kterm mohu pevn stt. Meme to vyjdit i jinak: Kesansky vit znamen pijmat svoji existenci jako odpovd na slovo, jako logos, kter nese a dr ve. Znamen to ci sv ano k tomu, e smysl ivota a vc je ji dan a my jej jen pijmme a svujeme se mu. Kesansk vra znamen, e pijmout m primt ped dlat. T m se netvrd, e dlat je bezcenn nebo zbyten. Jenom proto, e jsme pijali, meme i dlat. Dle: kesansk vra - to u jsme t ekli - znamen postult, e vci neviditeln jsou skutenj ne vci viditeln. Je to doznn, e vci neviditeln maj prvenstv. Ony pedstavuj tu vlastn skutenost, kter ns nese. Ony psob, e se s klidem stavme k viditelnmu - s vdomm odpovdnosti ped neviditelnm, je je pravm zkladem vech vc.

Nememe to popt, kesansk vra po dvoj strnce je protjkem onoho stanoviska, do nho ns vhn dnen svtov situace. Jako positivismus a jako fenomenologismus ns lk, abychom se omezili na viditeln a zjevn * v irokm slova smyslu, abychom metodick zkladn stanovisko, je vd za sv spchy prodn vd, rozili na celkov vztah ke skutenosti. Jako techn ns vyzv, abychom se opeli o to, co lze udlat a tak vytvoili pdu, kter ns nese. Prvenstv neviditelnho ped viditelnm a primt pijatho ped vytvoenm se stav proti tomuto zkladnmu pojet. A prv proto, krok svit se neviditelnmu je dnes tak tk. A pece svoboda innosti,

31

jako i ona svoboda, pi n metodickm zkoumnm bereme do slueb ve viditeln, je teprve umonna tm provizoriem, do kterho kesansk vra oboj pivd a v pevaze, kterou otevela.

6. Rozumnost vry

Uvme-li toto vechno, poznme, jak zce jsou spojeny prvn a posledn slovo v Credu - Vm a Amen . Obsahuj vechny jednotliv vty a vymezuj tak vnitn prostor pro vechno, co stoj mezi nimi. V souzvuku Credo a Amen je viditeln smysl celku, duphovn pohyb, o kter zde jde. kali jsme, e slovo Amen nle v hebrejtin k tmu slovnmu kmeni, ze kterho je odvozen i slovo Vit. Amen jet jednou k svm zpsobem, co znamen vit: dviv zakotven na jedinm nosnm zklad. Ne vak proto, e jsem jej vyrobil a vypotal j, ale spe proto, e jsem jej neudlal a nemohu jej ani vypotat. Vra znamen svit se tomu, co nememe ani vytvoit ani vytvet nepotebujeme. Svit se takovmu zkladu svta, jen m smysl a kter teprve otvr svobodu pro in.

To, co se zde odehrv, nen slep zakotven v neskutenu. Naopak - je to pstup k Logos , k ratio , ke smyslu a tedy k pravd sam. Nakonec zklad, na nm lovk stoj, me a mus bt jen otevrajc se pravda. Pi tom narme jet jednou na posledn protiklad mezi poznnm toho, co lze udlat a mezi vrou. Poznn toho, co lze udlat - jak jsme to ji vidli - mus bt ze sv nejvnitnj vle pozitivistick, mus^ se omezit na dan a miteln. Z toho plyne, e se ji nept po pravd. Dosahuje svch spch prv tm, e se zk otzky po pravd, e se zamuje na sprvnost, na soulad systmu, kter se mus osvdit v pokusech. eknme to jet jinak: Poznn toho, co lze udlat, se nept na vci, jak jsou samy v sob, ale jen jakou maj funkci pro ns. Jsoucno nen zkoumno samo v sob, ale jen ve funkci pro nae dlo. To znamen: vynechnm otzky po pravdivosti

32

jsoucna a jejm pesunutm na faktum a faciendum se pojem pravdy podstatn zmnil. Na msto zkoumn vnitn pravdy jsoucna nastoupila otzka, jak lze vci upotebit pro ns. To se potvrzuje ve spolehlivost vsledk. Spolehlivost se zde jev jako vypoitatelnost, zatmco pravda jsoucna je vzdlena jakkoliv kalkulaci.

Jestlie kesansk postoj vry je vyjden slvkem Amen, v nm se vzjemn prolnaj vznamy: dvovat, svit se, vrnost, pevnost, pevn zklad, stt, pravda, to znamen, e jenom pravda me bt nakonec to, na em me lovk pevn stt a co mu dv smysl. Jenom pravda je pro lovka pimen zklad, e me stt. kon kesansk vry zahrnuje v sob pesvden, e smysl dvajc zklad, Logos, na kter se my stavme, je smysl i pravda.1 0 Smysl, kter by nebyl pravdou, by byl ne-smyslem. Nedlitelnost slov smysl, zklad, pravda, kterou vyjaduje jak hebrejsk slovo Amen tak i eck slovo logos , ukazuje zrove cel obraz svta. V nedlitelnosti slov smysl, zklad, pravda, jak ji tato slova zahrnuj, se ukazuje cel s souadnic, v n kesansk vra pozoruje svt a zaujm k nmu svj postoj. Znamen to tak, e vra ve sv podstat nen slep nakupen nesrozumitelnch paradox. Je to nevar vymlouvat se na tajemstv, kdy nm sele rozum, i kdy se to bohuel nezdka dl. Jestlie teologie omlouv rzn nesrovnalosti poukazem na tajemstv nebo je dokonce prohlauje za pravdy vry, zneuv tm pravho vznamu slova tajemstv. Vznam slova tajemstv nen popen rozumu, ale teprve umouje vru jakoto porozumn. Jinak eeno: Zajist vra nen vdn ve smyslu poznn toho, co lze udlat nebo vypotat. Ne, to nelze. Vra by se stala smnou, kdyby se chtla vmstnat do tchto forem. Plat vak, poznn o tom, co lze udlat, je podstatn omezeno na vci viditeln a funkn. Vbec nepedstavuje cestu, jak najt

10 eck slovo logos svm vznamem odpovd takka hebrejskmu

koenu slova mn (Amen): Slovo, smysl, rozum, pravda jsou obsaeny v jeho vznamu.

33

pravdu. Podle sv metody se toho zeklo. Forma, jak lovk zachz s pravdou jsoucna, nen vdt, ale rozumt: Rozumt smyslu, ktermu se svil. Musme ale pipojit, e jenom v postoji se umouje i porozumn. Jedno se neuskuten bez druhho. Nebo rozumt znamen: smysl, kter jsme pijali jako zklad, skuten uchopit a chpat jako smysl. Myslm, e pesn vznam toho, co mnme slovem rozumt, je: zklad, na kter jsme se postavili, se ume chpat jako smysl a pravdu. Ume se rozeznvat, e zklad pedstavuje smysl.

Je-li tomu tak, pak rozumt neznamen dn protiklad k ve, ale pedstavuje, co je ve nejvlastnj. Vdn o rznch monch funkcch ve svt, jak nm je velkoryse sdluje dnen technicko-prodovdeck mylen, nepin jet dn porozumn pro svt a pro jsoucno. Porozumn vyrst jen z vry. Proto teologie jako srozumiteln, smyslupln - racionln, rozumn e o Bohu je pvodn lohou kesansk vry. Na tto skutenosti se zakld i nim nezadateln prvo toho eckho v kesanstv. Je to moje pesvden: nepovauji to za pouhou nhodu, e kesansk poselstv pi vytven sv podoby vstoupilo nejdv do eckho svta, kde se muselo zabvat otzkou srozumitelnosti a pravdy.1 1 Vit a rozumt nenle k sob o nic mn ne vit a stt. Jednodue proto, e stt a rozumt jsou neoddliteln. eck peklad Izai-ovy vty vit a zstat odhaluje jednu dimensi, kterou v bibli nelze zamlet, jestlie nem bt zatlaena do snn a sektstv.

Rozumjme, e nae chpn neustle pekrauje nae pochopen k poznn, e i my jsme jm obchvceni. Kdy

11 V tto spojitosti meme poukzat na dleit msto Skutk apotol

skch 16, 6-10 (Duch svat brn Pavlovi hlsat evangelium v Asii, duch Jev mu nedovol cestovat do Bithynie; k tomu jet vidn s volnm Makedonie Pijd sem a pomoz nm). Tento tajupln text mohl zajist pedstavovat jaksi prvn historicko-teologick pokus, kter pechod poselstv do Evropy, k Rekm, chce podat jako Bohem chtn zmr; srovnej i E. PETERSON, Crkev, v: Theologick traktty, Mnchen 1951, 409-429.

34

vak rozumt je chpat i nae vlastn obchvcen, pak to znamen, e to vbec nememe obshnout jet jednou. Dv nm to smysl prv tm, e to obchvacuje ns. Proto prvem hovome o tajemstv, jako o nem, co ns pedchz a nae chpn neustle pekrauje. Hovome o zkladu, kter nelze dostihnout, ani pedstihnout. Ale prv, e jsme v zajet toho, co nememe pochopit, se napluje odpovdnost k porozumn, bez n by vra byla nedstojnou a sama by se poprala.

7. Vfm v tebe Co jsme doposud ekli, tm jet nebylo eeno to nej-

hlub v kesansk ve: jej osobn charakter. Kesansk vra je vc ne jen njak rozhodnut pro duchovn zklad svta. Centrln formule ve vyznn vry nen: J vm v nco , ale J vm v tebe .12 Vra je setkn s lovkem Jeem a v tomto setkn poznvme smysl svta. V Jeov ivot z Otce, v bezprostednm, zkm a modlitbou proniknutm spojen se svm Otcem je Je svdkem Bom. V nm se stalo nedotknuteln hmatatelnm, vzdlen blzkm. Je nen jen pouhm svdkem Boha, ktermu vme. Ne, on je sama ptomnost vnho v tomto svt. V jeho ivot, v jeho bezpodmnenm ivot pro lovka, se stv smysl svta ptomnost. Ukazuje se nm jako lska, kter i m miluje. Tmto nepochopitelnm darem, kter nen ohroen nim pomjejcm, dnou egoisticky zabarvenou lskou, se stv ivot teprve cennm. Smysl svta je ono TY. Takov ty, je nen otzkou, ale zklad veho, kter u nepotebuje dnho jinho zkladu.

Tak je vra nalezen onoho Ty, kter m nese a pi v omezenosti a nesplnitelnosti lidskho setkni dv zaslben neporuiteln lsky, zaruuje vnost. Kesansk vra ije z toho, e nejenom existuje objektivn smysl, ale e

1 2 Srovnej H . FRIES, Glauben-Wissen, Berlin 1 9 6 0 , zvlt str. 8 4 - 9 5 .

J. MOUROUX, leh glaube an Dich, Einsiedeln 1 9 5 1 . C . CIRNE-LIMA, Der personle Glaube, Innsbruck 1 9 5 9 .

35

tento smysl m zn a miluje, e se mu mohu svit s bezstarostnost dtte, kter v, e v onom Ty sv matky jsou v bezpe vechny jeho otzky. Tak nakonec vra, dvra a lska jsou jedno a veker obsah, kolem kterho je vra, je jen konkretisovnm vty J vm v tebe . Je to objeveni Boha v postav lovka Jee Nazaretskho.

Tento objev samozejm neru pemlen. Jsi to skuten ty ? Tak se tzal s zkost v jednom temnm okamiku u Jan Ktitel, prorok, kter poslal sv uednky k Mistru z Nazareta a prohlsil jej za vtho, jemu mohl jen pipravovat cestu. Jsi to skuten ty? Vc bude vdy provat onu temnotu, v n jej bude jako tmav neproniknuteln vzen obklopovat odpor nevry. Bude jej obklopovat lhostejnost svta, kter bude trvat dle, jako by se nic nestalo a pro dvru vcho bude mt jen vsmch. Jsi to skuten ty - tuto otzku si musme stavt nejen pro poctivost naeho mylen a kvli odpovdnosti ped rozumem. Ale tuto otzku si musme klst na zklad vnitnho zkona lsky, kter by chtla vce a vce poznvat toho, jemu dala sv slovo, aby jej mohla vce milovat. Jsi to skuten ty - vechny vahy v tto knize jsou nakonec zameny na tuto otzku a dotkaj se zkladn formy vyznn: Vm v Tebe, Jei Nazaretsk, v Tebe, smysl (logos) svta a mho ivota.

36

DRUH KAPITOLA

CRKEVN PODOBA VYZNN VRY

1. Poznmka k djinm a struktue apotolskho vyznn vry.

Ve, co jsme dosud ekli, se zastavilo u formln otzky: co je vbec vra, kde meme najt jej potek ve svt modernho mylen, a kde se uplatuje jej loha. Problmy, tkajc se obsahu vry, zstvaj vak oteven. Odpovdi najdeme, podvme-li se na konkrtn podobu kesansk vry, jak je vyjdena v tzv. Apotolskm vyznn vry. eknme si nejdve nco o jeho pvodu a struktue. Zkladn podoba naeho vyznn vry se vytvoila bhem 2. a 3. stolet ve spojen s udlenm ktu. Pvodem je to msk text. Vznikl vak pro bohoslubu, lpe eeno, pro udlen ktu. Kestn obad pak se orientoval na slovech zmrtvchvstalho Krista ze sv. Matoue 28, 19: Jdte tedy, ute vechny nrody a ktte je ve jmnu Otce i Syna i Ducha svathol Podle tohoto pkazu dostv ktnec pi ktu ti otzky: V v Boha, Otce vemohoucho ? V v Jee Krista, Syna Boho ... ? V v Ducha svatho ... ? 13 Na kadou otzku odpovd ktnec: Credo - Vm, a pokad je ponoen do vody. Nej star podoba vyznn vry se tedy uskuteuje v trojitm dialogu, v otzce a v odpovdi a je zalenna do kestnho obadu.

13 Srovnej nap. text v Sacramentarium Gelasianum, 86, citovan

u Kettenbusche II, 485, ale pedevm text v Traditio apostolica od Hippolyta (ed. BOTTE), Mnster 1 9 6 3 , 48 ff.

37

Pravdpodobn ji bhem druhho a spe tetho stolet jednoduch trojdln forma, kter pejm text z Matouova evangelia Mt 28, byla ve sv stedn sti, tj. v otzce Krista, dle doplovna. Zde lo o upesnn toho co je kesansk. Vyuilo se pleitosti a v rmci tto otzky byla podna i krtce nauka, co pro kesana znamen Kristus. I tet otzka, vra v Ducha svatho, byla upesnna a rozvinuta jako vra v- ptomnost a budoucnost kesanstv. Ve 4. stolet nachzme u text odpoutan od schmatu otzka-odpovd. Text byl eck. Z toho pravdpodobn vyplv, e pochz ze 3. stolet a ve 4. stol. peel v m s konenou platnost i do liturgie latinsk. Tedy ve 4. stol. se objevil t latinsk peklad. Ponvad crkev v m mla sv zvltn postaven pro cel zpad, rozilo se msk kestn vyznn (zvan Symbolm, Symbol) rychle po celm latinsky mluvcm zem. Vyznn pak bylo nkolikrt nepatrn pozmnno, a je konen Karel Velik pijal za platn pro ce\ou svou i. V Gallii tedy dostal text svou konenou podobu. V m byl tento jednotn text pijat v 9. stol. Asi kolem 5. stolet nebo snad ji ve 4. stol. vznikla legenda o apotolskm pvodu tohoto textu. Legenda vypravuje, e kad apotol sloil jeden ze dvancti lnk Vyznn vry, kter byly potom shrnuty v jeden celek.

Na vchod tento msk text neznali. Proto byli zstupci z ma velmi pekvapeni, kdy na unionistickm koncilu ve Florencii v 15. stolet zjistili, e tento od apotol domnle pochzejc symbol se v ecku vbec neuv. Vchod nevytvoil jednotn symbol, protoe tam dn z crkevnch obc nedoshla takovho postaven, jako m na zpad - jedin apotolsk sdlo v zpadnm svt. Na vchod byly symboly rzn, kter se i v theologickm smru ponkud od symbolu mskho odklonily. msk -zpadn - Credo je zameno vce na djiny spsy - kristo-logicky. Zstv, meme ci, uvnit pozitivnch kesanskch djin; pijm piost skutenost, e Bh se pro nai spsu stal lovkem a nepokou se ptt na dvody kesanskch djin, ani nezkoum jejich souvislost s celm bytm.

38

Vchod se naopak pokou porozumt kesansk ve v kosmicko-metafysick perspektiv, toti kristologii a vru ve stvoen stav do vzjemnho vztahu. Tak vstupuj jedinenost djin spsy a ustavinost vekerho stvoen v zkou spojitost. Pozdji uvidme, jak tento rozen pohled, pedevm zsluhou dla Teilharda de Chardina, konen vce pronikl i do vdom zpadnho.

2. Hranice a vznam textu Hrub nstin djin symbolu, jak jsem je krtce nazna

il, ns pivd jet k mal vaze. Z pohledu na vznik textu poznvme, jak se v nm odr napt crkevnch djin prvnch stalet, jejich lesk i nedostatky. Zd se mi, e tyto vpovdi maj co do inn s vc sam kesansk vry a dvaj poznat jej duchovn fyziognomii. I pes rozdlen a napt symbol vyjaduje spolen zklad vry v trojjedinho Boha. Je to odpovd na vzvu Jee Nazaretskho: Ute vechny nrody a ktte je. Je zde obsaeno piznn se k nmu jako k Bohu, k nmu jako ke skuten budoucnosti lovka. Ale zrcadl se v nm i potek osudnho rozdlen mezi Vchodem a Zpadem. Vsadn postaven ma na zpad, stedu apotolskho podn a tradice, na druh stran pak napt, kter z toho vznikalo v cel Crkvi, je viditeln i v djinch apotolskho vyznn vry. A konen tento text ve sv dnen podob vyjaduje t z politick situace vychzejc uniformitu crkve na zpad a tm i osud politickho odcizen vry a jej uvn jako prostedku jednoty e. Uvme-li tohoto textu, kter se prosadil jako text msk a pi tom v tto podob byl mu vnucen z vnjku, nachzme v nm i nutnost vry prokzat svou samostatnost v sti politickch el. V osudech textu je vidt, jak odpovd na voln vychzejc z Galileje v okamiku, kdy vstoupila do djin, je smchna s lidskost lovka: se zvltnmi zjmy jedn oblasti, s odcizenm se tch, kte mli vytvet jednotu, s pletichami mocnch tohoto svta. Je nutn, abychom vidli i tyto skutenosti, protoe to tak pat

39

ke skutenosti vry ve svt a protoe tento odvn skok k nekonenu se me uskutenit, jen kdy se vechno lidsk zmen. I tam, kde se lovk odv neho tak velikho, kdy se odv pekroit svj vlastn stn a zakotv v pevnm ivotnm smyslu, nen mono tento jeho in chpat jen jako nco vzneen velikho. I zde se zrcadl lovk jako rozdvojen bytost, kter potebuje smilovn ve sv velikosti, ale i pi tto skutenost; je pece velik. Je tu vidt cosi velmi podstatnho, toti, e vra m a mus mt nco spolenho s odputnm. Vra vede lovka k poznn, e je bytost, kter se me rozvjet jen v pijmn a dalm obnovovn odputn. lovku je teba odputn i v tom co je nejlep a nejist. Pi sledovn djin textu vyznn vry me vyvstat pochybnost, je-li sprvn, aby vod do kesansk vry, o nm kniha chce pojednat, si vzal za podklad prv tento text. Nemme se snad obvat, e se budeme pohybovat na velmi nejist pd? Kdo se vak sna dt na tuto otzku odpovd, dojde k poznn, e vyznn vry, navzdor zmatkm djin, je zcela jist ohlasem vry star Crkve a v jeho jdru e je ozvna poselstv Novho zkona. Rozdly mezi Vchodem a Zpadem, o nich jsme se zmnili, maj jen teologick pzvuk, nejsou to vak vyznn rozdln. V dal snaze o pochopen Krda se stle budeme vracet k Novmu zkonu.

3. Vyznni vry a dogma Jet na nco jinho musme poukzat. Zabvme se

textem, kter se uval pi udlen ktu. Vidme zde tak poten smysl nauky a vyznn v kesanstv, a tm tak smysl toho, co se pozdji nazv dogma. Vidli jsme, e Credo v rmci kestnho obadu je trojit odpovd na troj otzku: V v Boha - v Krista - v Ducha svatho. Je to vlastn pozitivn protjek k trojnsobnmu zeknut se zla v kestnm obadu. Odkm se satana, veker ndhery jeho, veker pchy jeho. 1 4

> 4 HIPPOLYT 4 6 ; Renuntio tibi, Satana, et omni servitio tuo, ct omnibus operibus tuis.

40

Zkte se tedy ducha zla - i veho, co psob, i veho, m se pyn. - To znamen, e vra zan konem obrcen naeho byt, kter se obrac od uctvn viditelnch a vytvotelnch vc k ve ve vci neviditeln. Vm*, by se tak mohlo peloit odevzdvm se..., slibuji . Z vyznn vry a jeho pvodu tedy vidme, e vra nen jen odeknut njak nauky i pijet teorie o vcech, o nich nic nevme - a proto je tm vce zdrazujeme, ale je to pohyb cel lidsk osobnosti. Mme-li ut slov Heideggrovch, vra znamen obrat celho lovka a dv neustle strukturu jeho byt. V trojm zeknut a trojm vyznn, spojenm s trojm symbolizovnm smrti ponoenm a s trojm symbolizovnm vzken k novmu ivotu je obrazn znzornno to, m vra ve skutenosti je: obracen, pevrat existence, pevrat byt.

V tomto procesu obrcen, jak jsme jej vidli z hlediska vry, jsou j a my, j a ty tak sladny, e vyjaduj cel obraz lovka. Vru, jako nco pln osobnho, vyjaduje lovk trojm: Vm , a pedtm trojm Odkm se. Moje vlastn existence se mus obrtit, zmnit. Osobn rozhodnut mho J je odpovd na otzku dialogu: V ? - Vm! Tato pvodn forma symbolu, je se skldala jen z otzky a odpovdi, byla, jak zd se, mnohem pesnjm vyjdenm struktury vry ne pozdj zjednoduen v kolektivn form. Chceme-li se dostat a k sammu zkladu kesansk vry, musme pedevm myslet na jej pvodn dialogickou podobu. To je nejpilhavj forma, kterou si vra vytvoila. Slova J vm jsou vcnj ne forma vyznn My vme , kter se vytvoila v kesansk Africe a na velkch vchodnch koncilech.1 5 V tomto druhm ppad byl zveejnn nov typ vyznn, kter ale u nesouvis s udlenm svtosti ani s osobnm obrcenm. Svm vznikem u neodpovd tak pvodnmu zmru vry, ale je vsledkem zpasu biskup shromdnch na koncilu, jejich snahy vyjdit sprvnou nauku, a tm se

1 5 Srovnej A . HAHN, Bibliothek der Symbole und Claubensregeln der

Alten Kirche, 1 8 9 7 ; Nov vydni Hildesheim 1 9 6 2 : G . L . DOSETTI, // simbolo di Nicea e di Costantinopoli, Rm 1 9 6 7 .

41

stv mezistupnm pro budouc formu dogmatu. Je vak dleit, e na tchto koncilech nebyly jet formulovny lnky vry, ale jejich zpas o sprvnou nauku je zpasem o dokonalou podobu crkevnho vyznn a tak i zpas o sprvn zpsob onoho obrcen, on promny existence lovka, tedy o to, k emu smuje kesanstv.

Jasn to vidme na dramatickm zpase 4. a 5. stol. Slo o sprvn rozeen otzky: Kdo byl a kdo je Kristus. Nelo tam o metafysick spekulace. Spekulace nemly vznam pro tato dv stolet, a nemohly by ani lovkem otst. Slo spe o to, co se stane, kdy j sm se stanu kesanem, kdy se poddm jmnu Kristus, kdy uznm Krista za lovka, kter mi udv smr, kter je mtkem celho lidstva. Jakou promnu musm prodlat, jak postoj k lidskmu byt zaujmu? Jakou hloubku m tento perod? Jak pi tom lze hodnotit ve skuten?

4. Symbol jako vyjden struktury vry

Na konec tchto vah je teba vnovat pozornost jet dvma vcem, kter vyplvaj z textu a djin symbolu.

a) Vra a slovo. Credo je to, co zbylo z pvodnho dialogu: V - vm . Tento dialog poukazuje svho asu na formu My vme, v n ono j, je je obsaeno v J vm, nen absorbovno, ale m svou dleitost. Tak ji v starch djinch tohoto vyznn a v jeho pvodn form se vyskytuje cel antropologick podoba vry. Hned vidme, e vra nen vsledkem osamocenho hloubn, v nm si ono J nco vyml, kdy samo uvauje o pravd; je spe vsledkem dialogu vyjaduje, e lovk sly, pijm a odpovd. To pivd potom lovka ze vztahu j a ty do onoho my stejn vcch.

Vra pichz od slyen, k sv. Pavel (m 10, 17). Zd se nm, jako by to bylo nco asovho, co se me mnit. Snad bychom mohli upadnout i do pokuen vidt v n jen vsledek sociologick situace, take msto Pavlovy vty by se jednoho dne mohlo ci: Vra pichz ze ten <

42

nebo z pemlen*. Ve skutenosti vak teba ci, e je zde nco daleko vtho ne pouh odraz minulch djin. Slovy sv. Pavla Vra pichz ze slyen je dna struktura toho, co se tu odehrv. V n je tak zejm zkladn rozdl mezi vrou a filosofi. Meme ci, e tento rozdl vak nezabrauje filosofii zkoumat nitro vry. Vra pichz od slyen, ne - jako filosofie - od pemlen . Vra nen vymlenm toho, co by se vymyslet dalo. Pochz od slyen, tedy je to pijet toho, co jsem sm nevymyslel, take mylen ve ve je ji jen pemlenm o tom, co jsem dve slyel, co jsem pijal.

Ve ve m pednost slovo ped pemlenm. Tm se tak vra U od filosofie. Ve filosofii mylenka pedchz slovo. Proto je filosofie produktem pemlen a mylen se pak vyjaduje slovem. Slovo ve filosofii zstv nm druhotnm. Me tedy bt nahrazeno slovem jinm. Vra vak pichz k lovku zven a to je pro ni podstatn. Opakujeme to znovu: vra nen to, co' si lovk sm vydu-mal, ale to, co mu bylo sdleno slovem a jako sdlen, lovkem nevymlen, to smuje ke mn, vol m a zavazuje. Tato dvojdln struktura: V ? - vm - bt povoln zven, bt osloven zven - a odpovdat na toto osloven, to je pro vru podstatn. Nen tedy nic abnormlnho v tom, kme-li mimo nepatrn vjimky: Nedoel jsem k ve soukromm hlednm pravdy, ale pijetm toho, co pedchzelo mne. Vra neme a ani nesm bt pouhm vsledkem pemlen. Pedstava, e vra vznik pemlenm, e ji soukrom nalzme, vyjaduje u v jdru njak idel, mylenkov postoj, a popr to, co je ve vlastn: pijet toho, co vymyslet nelze. Ano, odpovdn pijet, ale to, co pijmm, nen zcela mm vlastnictvm. Ale pece mus bt clem pijat si co nejvc pivlastnit a co nejvc se mu poddit jako nemu vtmu.

Nevymlm-li si svou vru sm a pichz-li ke mn zven, pak nemohu s jejm slovem libovoln nakldat ani je mnit; je to slovo u pedem hotov, pedchz m pemlen. Skutenost, e to, co pichz ke mn, nepochz ode mne a e mi odhaluje to, co sm sob dt nemohu,

43

je zkladnm rysem celho pochodu vry. Proto tak mluvme o pednosti danho slova ped mylenkou; nen to mylenka, je zde vytv slova, ale slovo tu ukazuje cestu ke sprvnmu mylen. S touto pednost slova ped mylenkou a s pozitivitou vry souvis tak jej spoleensk charakter. To je druh rozdl v porovnn s podstatn individualistickou strukturou filosofickho mylen. Filosofie je svou podstatou dlem jednotlivce, kter jako jedinec peml o pravd. Mylenky, vsledky mylen, zdnliv nleej mn jedinmu, protoe vychzej ode mne. Je ovem pravda, e dn mylen neije jen ve svm vlastnm okruhu, ale vdom nebo nevdom se napojuje i na mylenky jin. Prostor vzniku mylenky je prostorem ducha. Proto tento prostor zstv nejdve omezen na mne, m individuln strukturu. A druhotn se tyto mylenky sdluj, kdy se vlo do uritch slov, take druz je mohou pochopit. U vry je vak na prvnm mst zjeven slovo. Zatmco mylenka ve ve je nco ist vnitnho, slovo ve ve je zvazn. Toto prvenstv slova ukazuje, e vra je zamena na spolenost plh jinak ne filosofick mylen. Ve filosofii stoj na zatku soukrom hledn pravdy, kter teprve potom hled a nachz pvrence. Vra vak je pedevm volnm ke spoleenstv, volnm k jednot ducha jednotou slova. Smysl vry je pedevm a podstatn spoleensk: zaloit jednotu ducha jednotou slova. Teprve na druhm mst otevr jednotlivcm cestu do jejich osobnho dobrodrustv pravdy. Jestlie se v tto dialogick struktue vry zrcadl obraz lovka, meme dodat, e se v n objevuje i obraz Bo. lovk m co do inn s Bohem, kdy m co do inn s lidmi. Vra je podstatn zamena na Ty a na my. Jen touto dvojitou cestou spojuje vra lovka s Bohem. To znamen, e vztah k Bohu a k lidem nelze vylouit z vnitn stavby vry. Vztah k Bohu - k Ty - a - k my - se vzjemn pekrvaj, nestoj oddlen vedle sebe. Mohli bychom to formulovat jet jinak: Bh chce k lovku pijt jen skrze lovka. Hled lovka jen v jeho vzjemnm lidskm vztahu.

44

Z tohoto hlediska snad meme alespo ve vnitnm prostoru vry osvtlit stav vci, kter se na prvn pohled mus zdt podivn a me vzbudit dojem, e nboensk chovn lovka je problematick. Fenomenologie nboenstv k - a to meme vichni vyzkouet -, e v nboenstv, alespo zdnliv, jako ve vech jinch oborech lidskho ducha, existuj stupn nadn. Jako nap. v hudb znme typy tvr, nebo jen pijmajc a nakonec typy nehudebn, tak je to, zd se, i v nboenstv. I zde potkte lidi nboensky nadan a bez nadn. I zde je mlo takovch, jim by byla na dosah bezprostedn nboensk zkuenost, tedy nco takovho, jako nboensk tvr innost na zklad ivho pozorovn nboenskho svta. Prostednk , zakladatel, svdek, prorok, a djiny nboenstv nazvaj jakkoliv lidi, kte jsou schopni pmho styku s boskm, ti tvo jen vjimku. Proti tmto mlo, jim se bosk stalo bezpenou jistotou, stoj mnostv ostatnch, kte nboenstv mohou jen pijmat, ale kterm byla odepena bezprostedn zkuenost s nm svatm. Pece vak ani tito lid nejsou slep vzhledem ke skutenosti, e se mohou setkvat s nboenstvm prv prostednictvm lovka, jemu nboensk zkuenost dna byla. Zde se nm vnucuje nmitka: Neml by mt bezprostedn pstup k Bohu kad lovk ? Vdy nboenstv m bt skutenost, kter se dotk kadho a neoslovuje Bh kadho stejnou mrou? Nemla by bt kadmu dna stejn monost a kadmu nabdnuta stejn jistota ? Snad je nm zejm, jak tato otzka m do przdna: dialog Boha s lidmi se odehrv jen ve vzjemnm dialogu lid. Rozdlnost nboenskho nadn, kter dl lidi na proroky* a poslouchajc, je pivd k sob navzjem. Program mladho Augustina Bh a due - nic vc je neuskuteniteln, je tak nekesansk. Nboenstv nespov v osamocen cest mystika, ale jen ve spoleenstv hlsn a poslouchn. Rozhovor lovka s Bohem a rozhovor lid mezi sebou se vzjemn podmiuj. Ano, snad tajemstv Boha je od potku to nejpalivj a k hotovmu vsledku nikdy nevedouc vzva k dia-logu mezi lidmi. Tento dialog,

45

a je jakkoliv obtn a naruen, dv zaznt Logos -tomu nejvlastnjmu slovu, z nho pochzej vechna slova a jeho se neustle sna vechna slova vyknout.

Skuten dia-log se jet nedje, kdy lid mluv jen o nem. Ke sv podstat pichz rozhovor lid teprve tehdy, kdy nemluv jen o nem, ale pokou se vyjdit sebe sama, kde dialog se stv sdlovnm. Kde se toto uskuteuje, kde lovk vkld do ei sama sebe, tam je njakm zpsobem e i o Bohu, kter je vlastnm tmatem spornch rozhovor mezi lidmi ji od potku djin. Ale t, kdy lovk vyjaduje v rozhovoru sebe sama, s logosem lidskho byt pichz ve slov lidsk ei logos vekerenstva. Proto umlk svdectv o Bohu tam, kde je e jenom technickm sdlovnm o nem . V logistick kalkulaci se Bh nevyskytuje.17 Snad tkost, mluvit dnes o Bohu, vychz prv z toho, e nae e se vc a vce stv istou kalkulac, e m jen vznam technickho sdlovn a pichz mn do styku s logos spolenho byt, v nm meme vytuit anebo vdom vyhmtnout zklad vech vc.

b) Vra jako symbol. V pojednn o djinch apotolskho vyznn vry jsme poznali, e kestn slib ml pvodn podobu kesansk nauky a t byl pra-formou toho, co dnes nazvme dogma. Pvodn neexistovala dn ada lnk vry, kter bychom mohli oznait jako dogmata. Takovou pedstavu, je se nm dnes snad vtr, bychom museli oznait jako nepochopen podstaty kesanskho slibu vi Bohu zjevujcmu se v Kristu. Obsah kesansk vry byl nerozlun spojen s vyznnm, kter, jak jsme vidli, jakoto slib a zeknut se, je obrcen, zmna lidsk bytosti v nov smr ivota.

Meme tak ci: kesansk nauka neexistuje ve form zautomatizovanch lnk vry, ale v jednot symbolu, jak star Crkev nazvala kestn vyznn. Co vak znamenalo slovo symbolm ? Toto slovo pochz z eckho 1 7

Srovnej F. G. JJNGER, Sprache und Kalkul, ve: Die Knste im techni-schen Zeitalter, vydno od Bayerische Akademie der Schnen Kunste, Darmstadt 1956, 86-104.

46

symballein - esky: sloit, dt dohromady. Pochz ze starobylho zvyku: dv sounlec sti prstenu nebo hole nebo tabulky, byly poznvacm znamenm host, posl, partner smlouvy. Mt druhou st opravovalo k pijet neho nebo prost k pohostinstv.1 8 Symbol byl kus, kter poteboval k svmu doplnn jin kus, aby tak vznikl celek a tm i vzjemn poznn. Je to tedy vyjden a umonn jednoty. 1 9

Oznaujeme-li vyznn vry jako symbol, m to hlubok vznam pro vklad jej prav podstaty. Toto byl toti v crkvi pvodn vznam dogmatickch formulac: umonit spolen vyznn Boha, spolen klann a spolenou ctu, jako symbol ukazuje na nkoho jinho, smuje k jinmu, toti k jednot ducha v jednom slov. Natolik je, jak prvem poznamenal Rahner, dogma (symbol) podstatn i slovn vyjden,20 kter, podle svho mylenkovho dosahu, by mohlo bt vyjdeno i jinak, pece vak jako slovn forma m svj smysl: pivdt vc dohromady v jednu pospolitost na zklad vyznvanho slova. Dogma nen izolovan nauka, je to forma na sluby Bohu, forma naeho obrcen. To pak nen pouh obrcen se k Bohu, ale spolen oslava Boha. Jen v tto vnitn souvislosti m kesansk nauka sv sprvn msto. Bylo by lkav pokusit se z tohoto hlediska o djiny forem crkevn nauky, od, kestnho dialogu pes konciln my k anathema, k reformtorskmu vyznn a konen k dogmatu jako k jednotlivm vtm. Problematika a rozdln vdom ve vyjden vry by tmto zpsobem zasvitly v novm svtle.

Srov. J. H. EMMINGHAUS, Symbol III: LThK IX, 1 2 0 8 ff. 19

U Platona pojem symbolu byl rozen k oznaen lidsk bytosti. lovka samotnho bere jako symbol, jako polovinu, kter smuje pro sv doplnn k druhmu: Kad z ns je podle toho jen o6(i8oXov (symbol, polovina) lovka, protoe jsme rozpleni jako hrouda, z jednoho se staly dva. Neustle kad hled O|3OAOV (druhou polovinu), kter mu nle.

2 0 K. RAHNER, Was ist eine dogmatische Aussage?, Schriften zur Theo

logie V, Einsiedeln 1 9 6 2 , 5 4 - 8 1 , zvl 6 7 - 7 2 . Je to dleit pspvek k cel tto kapitole.

47

Z toho, co jsme ekli, vyplv vak jet dal vc: kad lovk m vru jako symbolon, jako nepln, oddlen kus, kter me svou jednotu a celistvost najt jen ve spojen s druhmi. Jen v symballein , ve vzjemnm sjednocen s nimi se me uskutenit i symballein spojen s Bohem. Vra d jednotu, vol po tch, kte stejn v - vra je podstatn zamen na Crkev. V tomto smyslu Crkev nen druhotnou organisac ide, jaksi nutn zlo. Crkev nutn pat ke spoleenstv vry, jejm smyslem je spolen vyznn a klann.

Tento pohled nm vak ukazuje jet jin smr: I Crkev sama jakoto celek m v rukou vru jen jako symbolon , jako ulomenou polovinu, kter hovo pravdu jen tm, e ukazuje na jin skutenosti, kter ji samu pesahuj. Jenom skrze toto nekonen rozdlen symbolu pronik vra jako neustl pekraovn sebe sama smrem k Bohu.

Tm se stv zejm jet jedna vc, kter vede souasn zpt k potku. Zde bych chtl pipomenout vyprvn sv. Augustina v jeho Vyznnch. Augustin znal znmho filosofa Maria Victorina. Tento filosof se stal kesanem. Zdrhal se vak dlouho vstoupit do Crkve, nebo byl pesvden, e jeho filosofie obsahuje ve, m se kesanstv chlub. Zkladn ideje kesanskho mylen byly stejn jako ideje jeho, a proto tvrdil, e nepotebuje podprat sv pesvden pslunost k Crkvi. V Crkvi spatoval - jako mnoho vzdlanc tehdy i dnes - jen jaksi platonismus pro lid. Ponvad sm byl pesvdenm pla-tonikem, tedy Crkev nepoteboval. Jako rozhodujc se mu jevila jen idea. Kdo nemohl - na rozdl od filosof - pochopit ideu v jejm pvodu, musel s n pak pijt do styku prostednictvm crkevn organisace. Jednoho dne se pece jen platonik Marius Victorinus stal kesanem. Poznal svj zkladn omyl a pochopil, e Crkev je vc ne instituce a vc ne soubor mylenek. Pochopil, e kesanstv nen systm poznatk, ale e kesanstv je cesta. Ono my vcch nen jen druhotnm pdavkem pro mal lidi, ale v jistm slova smyslu je to podstata vci - lidsk spoleenstv je skutenost, kter le na jin rovin ne

48

pouh idea. Jestlie platonismus pin ideu o pravd, kesansk vra prohlauje pravdu za cestu. A tm, e je cestou, stv se pravdou pro lovka. Pravda jako pouh poznn, pouh idea nem slu. Pravda pat lovku teprve tm, e se stv jeho cestou, e si dl na lovka nrok. Je cestou, na kterou lovk me a mus vstoupit.

K ve tedy pat podstatn vyznvn, slovo a jednota, kterou psob. K ve pat ast na bohoslubch ve spoleenstv i ono spoleenstv, ktermu kme Crkev. Kesansk vra nen idea, kesansk vra je ivot. Nen to duch, nbr vtlen ducha, duch v tle djin a jejich my . Nen to mystika sebeztotonn ducha s Bohem, ale poslunost a sluba: je to pekraovn sama sebe, osvobozen svho j tm, e se zapoj do slueb toho, co jsem nevymyslel a neudlal; vra je osvobozenm tm, e se zapojme do slueb pro celek.

49

P R V N D L

BH

Vm v Boha, Vevdnoucho, Otce, Stvoitele nebe i zem.

Symbolm zan vyznnm vry v Boha, kter je ble popsn temi predikty: Otec - Vevldnouc (tak se toti m pekldat eck slovo Pantokrator, kter v latinskm textu je obyejn vyjdeno slovem vemohouc) - Stvoitel.1 Musme se pedevm zamyslet nad temi otzkami: Co to znamen, kdy se vc piznv k Bohu ? V tto otzce je obsaeno i co to znamen, kdy tento Bh je charakterisovn pojmenovnm Otec , Vevldnouc, Stvoitel.

Slovo Stvoitel schz v pvodnm mskm textu; mylenka stvoen je vak pece zahrnuta v pojmu Vevldnouc.

51

PRVN KAPITOLA

VODN OTZKY NA TMA BH

1. Rozsah otzky Co je to vlastn Bh? Kdysi tato otzka neinila

problm, pro nai dobu u je vak problematick. Co nm me slovo Bh ci ? Jakou skutenost vyjaduje, jak me tato skutenost zashnout lovka? hceme-li se dostat a ke koenm tto otzky, pokusme se nejdve o nboensko-filosofick rozbor. Odhalme pramen nboenskch zitk a zamyslme se nad tm, pro tma Bh uruje lidsk djiny. I kdy dnes je slyet vude kik: Bh je mrtev !, vidme, e otzka po Bohu v naem stedu je tm palivj.

Odkud pramen mylenka Bh, z jakch koen vyrst ? Pro toto zdnliv zbyten a pro nai zem jako by neuiten tma pece zstv neustle nejpalivjm tmatem djin? Pro vystupuje v tolika rozlinch formch? Podle vnjch znmek meme ci, e v zsad existuj jen ti formy, kter obhaj v rznch obmnch jako mo-noteismus, polyteismus a ateismus. Djiny lidstva ve vztahu k Bohu kr tmito temi cestami. I ateismus, kter zdnliv s Bohem skoncoval, se neustle k otzce Bh vrac a vniv se j zabv. Chceme-li sledovat zkladn pedbn otzky, museli bychom pedstavit dva koeny nboensk zkuenosti, k nim se vztahuje mnoho jinch forem zkuenost. Jejich napt vyjdil van der Leeuw, znm holandsk nboensk fenomenolog, v paradoxn vt, e v djinch nboenstv je ptomen Bh - Syn

53

ped Bohem - Otcem. 2 Sprvnji bychom mli ci, e Bh Spasitel, Vykupitel je dve ne Bh Stvoitel. Ale i pi tomto objasnn musme dt pozor na to, e tuto formuli nememe chpat ve smyslu asovho sledu, pro nj nejsou dn dkazy. Pokud meme sledovat djiny nboenstv, tma Bh vystupuje vdy v obou podobch. Slvko ped me tedy jen znamenat, e pro skutenou religiozitu, pro iv existenn zjem stoj Spasitel v poped ped Stvoitelem.

V tto dvoj podob, v n lidstvo vidlo svho Boha, je dvoj vchodisko nboensk zkuenosti, jak jsme ji o tom mluvili. Prvnm vchodiskem je zkuenost vlastn existence, kter pekrauje sebe samu a pivd ns njakm, i kdy sebevce zaifrovanm zpsobem k zcela jinmu . Toto je opt velmi mnohovrstv postup - komplikovan jako sama lidsk existence. Theolog Bonhoeffer ekl: Je na ase skoncovat s takovm Bohem, kter je pro ns jen nhrakou, zplatou na hranici na neschopnosti, a kterho se dovolvme, kdy jsme v koncch. Mli bychom nachzet Boha nejen v nouzi, selhn, ale uprosted plnosti pozemskho ivota. Tak se uke, e Bh nen vchodiskem z nouze, kter ztrc svou funkci, kdy se nae schopnosti zdokonal.3 V djinch lidskch zpas o Boha jsou ob cesty a ob, zd se mi, jsou stejn oprvnn. K Bohu ns me pivst jak lidsk nemohoucnost, tak i plnost ivota. Kdykoliv lid poznali plnost, bohatstv, krsu, velikost sv bytosti, museli si jist uvdomit, e je to dar. A j, jako lovk, jsem povinen tomuto bohatstv dt smysl a tento smysl pijmout. Tak nedostatenost ukazuje lovku cestu k nemu jinmu. lovk je sm

2 G. VAN DER LEEUW, Phnomenologie der Religion, Tbingen 1956, 103.

3 Srovnej R. MARL, Die fordernde Botschaft Dietrich Bonhoeffers

v Orientierung 31 (1967) 42-46, pedevm jeho klasick text z Widerstand und Ergebung (ed. BETHGE), Mnchen 1964, 1 8 2 : Chtl bych mluvit o Bohu nikoliv na hranicch, ale uprosted, nikoliv ve slabostech, ale v sle, ne ve smrti a vin, ale v ivot a v dobru lovka*.

54

sob otzkou, jeho nevyhrannost, hranice, na kter nar ve vlastnm nitru, i touha po nem nekonenm (asi ve smyslu slov Nietzscheho, e kad radost tou po vnosti a pece ji zakoume jen v okamiku) tato omezenost a touha po nekonenm a neomezenm nedopv lovku nikdy pokoje, dv mu poctit, e sm sob nesta, e doshne sm sebe jen kdy ze sebe vyjde a zam se k nemu jinmu, nekonen velikmu.

Ke stejnmu zvru dojdeme, vimneme-li si lidsk osamocenosti a jistoty. Osamlost je jist jedna z cest, na kter se lovk setkv s Bohem. Ct-li se lovk osaml, chpe, e jeho existence je velkm volnm po Ty a e nen schopen zstat sm se svm J . Osamocenost me lovk provat v rznch stupnch. Me bt do urit mry nasycena, kdy lovk najde doplnn v ptelskm Ty. Ale je v tom urit paradox. Podle Claudela, kad Ty, kter lovk najde, se nakonec zjev jako nesplnn a nesplniteln zaslben.4 Kad lidsk Ty je v zklad zklamnm, protoe existuje okamik, kdy dn setkn neme pekonat nejzaz osamocenost. Tedy i kdy lovk najde lidsk Ty, a kdy sm je nalezen, zmn se i to v osamocenost a ve velik voln po absolutnm TY sahajcm do hloubi due! A nejen bda osamlosti a zkuenost, e dn spoleenstv nenapln nai touhu pln, vedou k zakouen Boha. Cesta k Bohu me ovem vst 1 z radostnho bezpe. Prv plnost lsky a sebenalezen me lovku dt poctit to, co sm neme pivolat a vytvoit, me jej pivst k poznn, e pijm vce, ne mu me dt lska a nalezen sebe. Ve svtle a radosti sebenalezen me vystoupit blzkost absolutn radosti a plnho nalezen sebe, kter stoj za vm lidskm hlednm.

Tm vm jsme jen naznaili, jak se lidsk existence stv vchodiskem pro zkuenost s Absolutnem, kter 2 tohoto hlediska chpeme jako Boha Syna , Drce spsy,

4 P. CLAUDEL, Hedvbn stfevic, Salzburg 1 9 5 3 , 2 8 8 ff - velk zv

ren dialog mezi Proezou a Rodrigem; viz i pedchzejc! scnu s dvojitm stnem.

55

nebo jako Boha, jen existuje.5 Jinm pramenem nboenskho poznn je konfrontace lovka se svtem, s jeho nesmrnost a mohutnost, s nimi se lovk neustle setkv. A zde zase vidme, e kosmos ve sv krse a nesmrnost, se svmi nedostatky, hrzou a nekonenost pivd lovka k poznn njak ve pesahujc, lovka ohroujc i nesouc moci. lovk tak zskv nejist a vzdlen obraz, kter vykrystalizuje v obraz o Bohu Stvoiteli a Otci.

Pidrme se nahozen otzky a dojdeme samozejm k nakousnutmu problmu, kter nm pedstavuje Boha v djinch ve tech formch - monoteismus, polyteismus, ateismus. Zd se mi, e potom se uke i jednota tchto t cest. Jednota, kter samozejm neme znamenat identitu. Neme tak slibovat, e bude-li se kopat dost hluboko, ve splyne nakonec v jedno a vnj formy, e ztrat svj vznam. Takov dkazy, o kter by se snad mohlo pokusit filosofick mylen, a v nich by se pehlela vnost lidskho rozhodovn, by jist neodpovdaly skutenosti. Neme-li bt e o identit, pece hlub pohled by ns mohl pivst k poznn, e rozdlnost tchto t velkch cest le jinde, ne jak to dvaj tuit ti vnj formule, kter kaj: Je jeden Bh, Je vce boh, dn Bh neexistuje . V tchto tech vtch a v jejich vyznn je nejen neodstraniteln protiklad, ale i urit vztah, kter pi pouhm vysloven tuit nememe. D se dokzat, e vechny ti systmy jsou nakonec pesvdeny o jednot a jedinenosti absolutna. V tuto jednotu a jedinenost nev jen monoteismus. Ani v polyteismu nebylo mnostv boh, ke kterm se lid modlili a v n vkldali svoje nadje, absolutn, nbr bylo jim jasno, e i nad bohy je njak jsoucno, e toto jsoucno je jen jedno nebo v nejhorm ppad jako vn vzpoura pvodnho protikladu.6 Ateismus popr Boha jako znamen jednoty

5 Srov. A . BRUNNER, Die Religion, Freiburg 1 9 5 6 , 2 1 - 9 4 ; R. GUARDINI,

Religion und Offenbarung I, WUrzburg 1 9 5 8 . 6 Srov. J. A. CUTTAT, Begegnung der Religionen, Einsiedeln 1 9 5 6 ;

J. RATZINGER, Der christliche Claube und die Weltreligionen, Freiburg 1 9 6 4 .

56

veho byt. Tm vak jednota byt odstranna nen. Nej-innj forma ateismu, marxismus, tvrd, e existuje jen hmota jako jedin forma veho byt. Materialismus se od Boha distancuje, pi tom vak si zachovv znaky absolutnosti a tm Boha pipomn.

Vechny ti cesty jsou tedy pesvdeny o jednot a jedinenosti absolutna, li se jen pedstavami o tom, jak lovk k nmu zaujme stanovisko nebo jak se chov absolutno k lovku. Monoteismus k - mluvme jen schematicky - e existuje absolutn vdom, kter lovka zn a mue jej oslovit. Materialismus prohlauje za absolutn hmotu, kter je zbavena veho osobnho, a nijak zde nen mon vztah vytvoen oslovenm a odpovd. lovk sm by musel zbavit hmotu veho, co je bosk, tak, e by potom neml Boha za sebou jako nco, co lovka pedchz, ale jako nco ped sebou, co sm tvoiv vytv, jako svou vlastn lep budoucnost. Konen po-lyteismus me bt v zkm vztahu jak k monoteismu, tak i k ateismu, protoe mocnosti, o nich mluv, podpraj jednu nosnou moc, kterou meme pojmat jednm i druhm zpsobem. Tak se d lehce ukzat, jak ve starovku polyteismus krel spolen s metafyzickm ateis-mem, ale spojoval se i s filosofickm monoteismem.7

Vechny tyto otzky jsou dleit, chceme-li se v dnen situaci zabvat tmatem Bh. Vcn pojednn o nich by si vydalo mnoho asu i trplivosti. Mus tedy postait alespo zmnka o tom. S tmito otzkami se budeme setkvat vdy, kdy se budeme zabvat mylenkami o Bohu v biblick ve, kam nae vaha smuje. Budeme sledovat

7 Potebujeme poukzat jen, na to, e antick filosofie znala filoso

fick ateisty (Epikur, Lukretius atd. ...) i filosofick monoteisty (Platon, Aristoteles, Plotinus). A e jak jedni, tak i druzi byli v nboenstv polyteist. Je to skutenost, kter vlivem jednostrannho filosoficko-historickho posuzovni byla zdkakdy dostaten ohodnocena. Teprve na tomto pozad vidme revolunost kesanskho postoje ve filosofick a nboensk orientaci. Srov. J. RATZINGER, Volfe und Haus Gottes in Augustinus Lehre von der Kirche, Munchen 1954, 2-12 a 218-234.

57

problm Boha a k uritmu bodu a tak budeme mt ped oima cel zpas lidstva o svho Boha a uvidme cel rozsah otzky.

2, Vyznvn jednoho Boha Vrame se tedy k prvn vt symbolu: Vm v Boha,

Vevldnoucho, Otce, Stvoitele. Tmito slovy kesan vyznvaj vru v Boha skoro dva tisce let, jejich minulost je vak mnohem star. Vyjaduje vlastn kesanskou formulaci slov, jimi vyznval denn svou vru Izraelsk nrod: Sly Izraeli, Jahve, tvj Bh, je jedin .8 Kesansk Credo pijm prvn slova Creda Izraele a s nm i jeho zpasy, jeho zkuenosti s vrou, jeho boj za jednoho Boha. Bh se stv vnitnm rozmrem kesansk vry a ta tak neobstoj bez zpas. Djiny nboenstv a djiny vry jdou ruka v ruce. Vra Izraele je pln nco jinho ne vry jinch okolnch nrod, a pece to nen nic, co spadlo s nebe. Pece vak vra se rozvj v konfrontaci s vrou jinch nrod, v bojovm duchu i v nov interpretaci, co je styn bod i promna v jednom. Vyznn, kter stoj i v pozad naeho Creda - Jahve, tvj Bh, je Bh jedin* - znamen pvodn zeknut se jinch boh. Je to vyznn v plnm slova smyslu a znamen, e nov mnn se tak stav vedle jinho, ale je to rozhodnut lidsk existence. Jako zeknut se boh znamen: zci se zbotn politick moci, zci se zbotn kosmickho umrn a vznikn. Meme-li tvrdit, e hlad, lska a moc jsou sly, kter hbou svtem, meme t ci, e zboovn chleba, zboovn erosu a zbotn moci jsou ti zkladn podoby polyteismu. Tyto ti bludn cesty jsou myln, jsou zabsolutizovnm neho, co absolutn nen, a proto zotrouj lidstvo. Samozejm jsou to omyly, v nich meme vytuit nco z moci, kter nese vesmr. Vyznn Izraele je tedy vypovzen boje trojmu zbotn a tm i dleit pokrok v djinch osvobozen lovka.

8 R. R. GEIS, Vom unbekannten Judentum, Freiburg 1961, 22.

58

Ve vypovzen boje proti trojmu zboovn je vyznn vry a souasn i bojem proti mnohosti bostva vbec. Je to - nad tm se vc zamyslme dle - zeknut se vlastnch boh, nebo jinak bychom ekli, zeknut se zbotn vlastnho, toho, co je v polyteismu podstatn. Je v tom obsaeno i zeknut se zajitn sebe sama, zbaven strachu, toucho po uklidnn, je to pilnut k jedinmu Bohu vesmru, kter ve ovld svou moc. Znamen to odvahu svit se tto moci, je ovld svt, ani bychom ono bosk mohli vzt do rukou.

Toto vchodisko vry v Izraeli se podstatn nezmnilo ani v Credu starokesanskm. Vstup do kesanskho spoleenstv a pijet jeho symbolu znamen rozhodnut, kter m pro existenci dalekoshl nsledky. Kdo vstoupil do tohoto Creda, zekl se zkonitosti svta, ve kterm il: Zekl se zboovn vldnouc politick moci, na n spovalo msk imprium, zekl se zboovn rozkoe, zekl se kultu strachu a po