Kč 20,– 5774 ZÁŘÍ 2013 ROČNÍK 75

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

ELULTIŠRI

ŠŤASTNÝ A ÚSPĚŠNÝ NOVÝ ROK 5774

Kresba Mark Podwal.

K NOVÉMU ROKU 5774Vážení přátelé,již na počátku září nastane období Vy-sokých svátků, doba pokání a hledáníusmíření. Rád bych v této souvislosti zmí-nil aktuální situaci týkající se takzvaných„protiromských pochodů“. V naší nedáv-né minulosti máme vlastní zkušenost,která začínala takovými malými pocho-dy a skončila obrovskou tragédií. Lidé,kteří aktivně organizují tato setkání,jsou pokračovatelé myšlenek nacismu.Naše komunita má povinnost upozorňo-vat na nebezpečí, která vyplývají z těch-to idejí. Já doufám, že každý z nás můžei malým dílem přispět k odsouzení rasis-mu, který vidíme v posledních týdnechv ulicích našich měst.

Především bych vám chtěl všem po-přát úspěšný a spokojený nový rok a aťvám Hospodin žehná. Přijďte společněstrávit sváteční chvíle ve svých organi-zacích.

Ať jste zapsáni a zapečetěni pro dobrýrok 5774.

S pozdravem Petr Papoušek,předseda FŽO v ČR

NFOH: VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍNadační fond obětem holokaustu vyhla-šuje veřejné výběrové řízení na podporuprojektů v programech:Péče – projekty sociální, zdravotní a psy-chologické péče o oběti holokaustu.Připomínka – projekty sloužící k dů-stojné připomínce židovských a rom-ských obětí holokaustu.Obnova – projekty rekonstrukce, obno-vy a údržby židovských movitých a ne-movitých památek.Budoucnost – projekty vzdělávání v ju-daismu a rozvoje židovských komunit.

V rámci programu je vyhlášen pod-program Naše budoucnost, který je ur-čen na projekty podporující mladé ži-dovské rodiny.

Uzávěrka pro příjem žádostí je 18. září2013. Na adrese www.fondholocaust.cznaleznete grantová pravidla a u jednotli-vých programů v sekci „Pro žadatele“formuláře žádostí, rozpočtů a další.V případě nejasností nás neváhejte kon-taktovat či projekty s námi konzultovat.

Další informace získáte u koordináto-rek programů – Péče, Připomínka a Bu-doucnost: Bc. Andrea Fictumová, e-mail:fictumova@fondholocaust.cz, tel. 224261 573, 737 905 629. Obnova a podpro-gram Naše budoucnost: Marta Malá,e-mail: mala@fondholocaust.cz, tel.: 224

261 615, 777 331 937, www. fondholo-caust.cz. Těšíme se na vaše projekty.

Nadační fond obětem holocaustu pře-je všem čtenářům Rchchodeše dobrýa sladký rok 5774! Srdečně vás zvemena naše podzimní akce: 23. října na ka-várnu tří generací do Karlových Varů,19. listopadu na seminář o náhrobcíchna židovském hřbitově a 21. listopadu natradiční benefiční koncert, letos v rytmuromské hudby Terne Čhave a Imperio.Bližší informace naleznete na našich in-ternetových stránkách. mm

STANICE VLTAVA K JOM KIPURUž třetí rok reprízuje Český rozhlas – sta-nice Vltava kolem podzimního svátkuJom kipur předchozí pořady z cyklu Syna-gogy Čech, Moravy a Slezska. Letos tobude 3. díl, který byl v roce 2008 poprvévěnován moravským lokalitám – Brnu,Boskovicím, Jevíčku a Lomnici u Tišno-va. Vysílání bude uvedeno v pátek 13.září od 20.00 do 22.10. Průvodcem mo-ravských pořadů našeho cyklu je brněnskýarchitekt Jaroslav Klenovský. Synagogálnízpěvy připomenou někdejšího dlouholeté-ho kantora Židovské náboženské obcev Brně pana Arnošta Neufelda. vl

SEMINÁŘ MAGEN DAVID ADOMIzraelská záchranná služba Magen DavidAdom (MDA), jež patří k nejlépe propra-covaným službám tohoto typu na světě,pořádá ve dnech 24.–29. listopadu 2013již III. mezinárodní seminář na témaEmergency Response (Pomoc v tísni)pro lékaře, zdravotní sestry a záchranáře.Pětidenní akce bude zahrnovat mimo jinépřednášky o historii MDA a její roliv současné izraelské společnosti; setkánís odborníky a lékaři MDA; práci v terénu– přímo v ordinaci či ambulanci MDA.Seminář probíhá v angličtině. Účastníci sihradí letenku a pojištění. Ubytování je za-hrnuto v účastnickém poplatku, který činí

950 dolarů. Pro více informací nás, pro-sím, kontaktujte na: abraham.bucek@gmail.com nebo vickia@mda.org.il. ab

DNY ŽIŽKOVSKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 2013 V rámci Dnů žižkovského kulturníhodědictví, které tradičně navazují na pro-jekt Dny evropského dědictví, se před-staví i pražská židovská obec. Zvemevás na několik zářijových programů:

Dne 3. 9. v kině Aero zahraje divadelníspolek Feigele představení pro dětiO Mordechaji Maiselovi a tajemném po-kladu; začátek 15.30, vstup zdarma.

Dne 8. 9. se konají komentované pro-hlídky na Novém židovském hřbitově.Trvají asi 2 hodiny, max. počet osob 25,začínají v 10, 11, 13, 14 a 15 hodin. Re-zervace předem, vstup zdarma.

Téhož dne se konají komentované pro-hlídky na Starém židovském hřbitově veFibichově ulici. Prohlídka s průvodcemtrvá asi hodinu, max. počet osob 25, časprohlídek: od 10, 11, 13, 14, 15 a 16 ho-din. Rezervace předem, vstup zdarma.

Dne 8. 9. bude v Atriu (Čajkovského12) od 16.00 uveden pořad Židovské zvy-ky – přednáška s promítáním a koncertem(židovský folklor), vstup zdarma.

Dne 24. 9. od 18.00 vystoupí veStřední uměleckoprůmyslové škole naŽižkově náměstí Duo Brikcius s koncer-tem ke 170. výročí narození českého vi-oloncellisty a skladatele Davida Poppe-ra. Vstup zdarma.

2 VĚSTNÍK 9/2013

AKTUALITY

OBSAH

Novoroční dopis vrchního rabína 3Sidry na tento měsíc, bohoslužby 4–5Nadávky bez obsahu

rozhovor s překladatelem a poslancem Danielem Kortem 6–8

Vzpomínky současníkůna Lenina a Stalina 9

Aviezer Tucker: Pohádkový obchod 10–11

Alfred Grotte – průkopník výzkumu starých synagog 12–13, 17

O podzimu v ligurském Lerici 14–15Bitva o Zeď nářků 16–17Oskar Wiener:

Vycházka do Troje 18Vzpomínka na Annu Bergmanovou 19O české výpravě

na světové makabiádě 20Izrael: Jednejte, nebo bude zle 21Výběr z českého tisku 22Kalendárium 23PR pro Jom kipur 23Zprávy, inzerce 24–26Zprávy z obcí a ze světa 27–28

Milí přátelé,někteří z vás si vzpomenou, že Ludvík Va-culík psával každé jaro fejeton „Jaro jetady!“. Již název říká, že měl opravdu namysli jaro, kdy z holých stromů, kde sevzaly, tu se vzaly, pučí lístky a země si vy-čaruje zelené šaty se žlutými a bílými kvě-ty. Bez souvislosti s očekáváním politické-ho jara to však také nebylo. V těch dobách,kdy pan Vaculík každoročně psal své jarnífejetony (pokud tak ještě nečiní, což by semu podobalo), bylo jaro veličinou, zaruču-jící, že si koloběh přírody nedá do svýchzákonů mluvit. Každoroční nástup jara jevšem lidem patrným projevemřádu, fungujícího navzdory lid-ským úmyslům a snahám, a nato, zakázat přírodní zákony, bylii v Moskvě krátcí.

Jaro je však čtvrtinou roční-ho cyklu, následuje po němléto, podzim a zima, z nichžčerpat naději je stále těžší. Ti-síckrát si můžeme říkat, že období, kdysvěží šaty země začnou měnit barvy a na-konec opadají a nahotu země zakryje sníh,jsou přípravou k tomu, aby svět znovu ožil.V nesnadném životě, víme-li navíc až přílišdobře, že z moskevského Kremlu čiší mráz,to patrnou útěchu nepřináší. Tři roční obdo-bí, která následují po jaru, ukazují vážnější,smutnější tvář řádu života. K tomu, aby vy-hladila vrásky úzkosti, je třeba hlubší za-myšlení nad řádem jako takovým. Tohotoúkolu se podjal autor knihy Kohelet. Jakznámo, dospěl k závěru, že v tomto světěpod sluncem nelze z kruhu udělat přímkua veškeré snahy změnit řád věcí jsou odsou-zeny k neúspěchu. Hodně lidí ho proto do-dnes pokládá za pesimistu. Zamyslíme-li sevšak nad tím, v čem spočíval optimismusVaculíkových fejetonů, že čerpaly z jistoty,že jaro přichází, ať se to komu líbí nebo ne,neměli bychom krále Šalomouna z pesimis-mu podezírat.

Řád oběhu Země kolem Slunce byl ten-krát na naší straně. Měli jsme v něm garan-ta, o nějž můžeme opřít svou naději tvářív tvář zvůli s její nutkavou potřebou kazita ničit všechno, co vykazuje známky živo-ta. Jenomže od té doby jsme zas o něcomoudřejší a poznáváme na vlastní kůži, žeonen výjimečně špatný režim měl neméněšpatné souputníky, jejichž existence námtehdy unikala. Nemyslím tím jenom tero-risty, neonacisty, kuplíře a korupčníky, alebohužel i nás samé. Jarní polistopadová eu-forie se dosti rychle rozplynula, a když sena chvíli zhaslo, aby si každý mohl ukrást,nač dosáhne, zavládla „blbá nálada“. Tam,kde dříve bylo zapotřebí jenom souhlasnězvednout ruku nebo podepsat prohlášenío vstupu vojsk či antichartu, přišly na řadulokty. Samotní hrdinové včerejška se roze-šli do politických stran a začali si hlavyotloukat jejich nenávistnou rétorikou.

V konfliktu s hloupostí jiných je nám řádpřírody vítaným spojencem, jakmile jejvšak konfrontujeme s naší vlastní hlou-postí, jeví se nám nepřátelský. Přitom anidnes neztratil svůj smysl a jenom nám bo-lestně ukazuje trapnou skutečnost, že jsmeani dříve zdaleka nebyli tací, jak jsme siv jarní euforii namlouvali. Pokud někdodoufal, že alespoň židovská obec je vůči to-muto trendu imunní, velice se mýlil. Zkuše-nost národa, jenž přežil svou vlastní smrta měl by vědět o rasismu víc než všechnyostatní národy dohromady, by nás měla jed-nou provždy chránit před tímto virem,

a přesto se tak neděje. Průměrný člen obcese v tomto směru liší od průměrného české-ho občana jen tím, že se rozčiluje, když sináckové usmyslí demonstrovat svůj rasis-mus pochodem kolem našich synagog.Když si však vezmou na mušku romskághetta a připojují se k nim rozhněvaní sluš-ní občané, vyvolávajíce nám dobře povědo-má hesla, je mu to jedno. Rasismus je všakjenom jeden i s ním spojená tupá nenávist.Skupinové vidění světa, rozděleného na„my“ a „oni“, sílí zejména v dobách krize.Jako rakovina rozežírá naši schopnost vní-mat jednotlivé lidské bytosti.

Existence rasistických předsudků v ko-munitách, které jsou samy terčem rasismu,je obzvláště odsouzeníhodná. Za jejichmlčením lze totiž číst nejen naivní úlevu,že to jde, chvála Bohu, mimo nás, a strach,že by se ta zášť mohla obrátit znovu protinám. Co je horší, mnozí z nás – a troufámsi říci, že většina – mají pro naše rozhně-vané spoluobčany pochopení. Ne, že byCikány posílali rovnou do plynu, to ne, aleže všichni do jednoho kradou, štítí se prá-ce, devastují své okolí a nedbají nočníhoklidu, s tím dokážeme být zajedno. Mámetak krátkou paměť, že jsme zapomněli, žeco Žid, to zloděj, štítí se pořádné práce a jeto u nich jak v židovské škole? Rád protovidím, že se i mezi námi se najdou jednot-livci nebo malé skupinky, jimž rasismusv české společnosti není lhostejný. Ale žeobčas vydáme jako Federace židovskýchobcí ČR formální prohlášení proti rasistic-kému řádění, když překročí pro nás únos-né meze, je málo.

Na rozdíl od Ludvíka Vaculíka, kterýpsal nebo snad ještě stále píše „Jaro jetady!“, píši každoročně dopis k Novémuroku, židovskému. Není náhodou, že je napodzim a že jím začíná deset dnů pokání,vrcholících Dnem smíření. V Talmudu se

praví, že všechno je v moci osudu s vý-jimkou trojího, kdy je každému dána na-prostá svoboda, a to si opakujeme i o Jomkipur. Jedině pokání, modlitba a dobro-činnost odvracejí zlý osud! „Soudný den,volají od nebe na zem. Též vojsko nebes-ké bude navštíveno, protože bez zásluhbylo nalezeno. A všichni, kdo žili anebožijí před zrakem pastýře, jak stádo míjí.Jako pastýř, jenž vysoko na kopci si podholí prohlíží každou ovci, také ty hodnotíšk životu či k smrti každého člověka zavšechny jeho skutky. Zářezem označíšosud všech stvoření, a nežli jej zpečetíš,

dáváš jim deset dní. Na Novýrok budou zapsaní a zapečetě-ni v Den smíření! Kolik ode-jde, kolik se uzdraví, kdo živbude a kdo zemře! Kdo jev koncích a kdo není, kdo uho-ří a koho utopí! Kdo mečemzhyne a kdo divou zvěří, kdohladem a kdo žízní. Kdo zahy-

ne při zemětřesení, kdo onemocní, kohooběsí, koho ukamenují, kdo zůstane a kohovypoví! Kdo bude v klidu žít a kdo zešílí,kdo v míru bude žít, kdo v utrpení, kdo po-výšen bude a koho osud srazí, kdo zbohat-ne a kdo vše ztratí! Ale pokání, modlitbaa dobročinnost zlý osud odvracejí!“

Předpokládám, že jsem již v minulýchletech připomínal, že pojem „pokání“ máv hebrejštině také význam „odpovědi“.Přinejmenším jednou jsem už určitě zmí-nil, že by to měla být odpověď na otázku,poprvé adresovanou Adamovi v ráji: „Kdejsi?“ Adam na ni odpověděl: „Slyšel jsemv zahradě tvůj hlas, lekl jsem se, že jsemnahý, a schoval jsem se!“ (1M 3,10) Místotoho, aby řekl, jedl jsem z toho stromu,u něhož jsi mi přikázal, abych z něj nejedl,alibisticky svedl svůj hřích na manželku,a ta zase na hada. Svou odpovědí se z úle-ku, že je takový, jaký je, totiž nahý, nepře-stal člověk schovávat, a my se v tom odněj nelišíme. Jestliže jsem napsal, že jemálo se formálně distancovat od jednánídruhých, měl jsem na mysli právě to. Nej-dříve v domýšlivé euforii ze sebe samýchnechceme nic vědět o své nahotě, a kdyžjsme ve své nahotě přistiženi, svádímevinu na druhé, nejlépe na Stvořitele samé-ho nebo na řád světa, který má na svědo-mí. Přitom nebýt toho, že tento řád fungu-je s neúprosností jemu vlastní a vrací námna naše hlavy naši domýšlivou hloupost,nikdy bychom si neuvědomili, že jsmepod všemi svými převleky nazí jako prsta velmi, velmi bezbranní.

Zdá se vám to pesimistické? Škoda.Protože právě to je jediné skutečné výcho-disko k optimismu.

EFRAIM SIDON, váš rabín

VĚSTNÍK 9/2013 3

NOVOROČNÍ DOPISVRCHNÍHO RABÍNA

5774

ROŠ HAŠANA, JOM KIPUR, SUKOTTři hlavní svátky roku – Roš hašana,Jom kipur a Sukot – jsou ve znamenídramatu a slavnostní podívané, pronika-vých zvuků šofaru a příjemné vůně ovo-ce, oslnivé bělosti deseti dnů pokánía zářící žluté a zelené na čtyřech druzíchplodů o Sukot.

Vysoké svátky začínají Novým ro-kem, dnem výročí stvoření světa. Biblejej popisuje jako „den trua“ („den vý-stražného troubení“) (4M 29,1).

Nepřipadá vám zvláštní, že Bible při-pomíná stvoření světa a světla zvuky be-raního rohu, podobnými sténání a vytí?Myslím, že Bible tak vyjadřuje skuteč-nost, že náš svět je slzavým údolím, želidé jsou slabí a hřeší a žijí ve stínu ne-vyhnutelné smrti.

Ale další zvuky šofaru jsou povznášejí-cí tkija, které jsou předepsány na Jom ki-pur (10. tišri) každý padesátý rok, rok ju-bilea, kdy se oslavuje návrat všech lidí dosvých domovů, osvobození otroků a od-puštění veškerých dluhů (3M 25,8–13).

Vítězné zvuky odrážejí základní po-selství judaismu, skutečnost, že člověkse nezrodil jen z prachu země, ale byltaké „oživen“ věčným dechem Božím.Jubilejní rok vyjadřuje naši naději – vy-volanou Božím slibem –, že lidé majívnitřní sílu vykoupit sami sebe i svět,znovu vytvořit království Boží a vytvo-řit zdokonalenou planetu, v níž bude pa-novat pokoj a bezpečí, již naši prorocinazvali mesiášským věkem.

Naším úkolem je potlačovat zvířev nás a rozvíjet to božské, studovat slo-va Tóry a řídit se jimi. A protože věříme,že zdokonalení světa máme na dosahruky, při troubení na šofar o Roš hašanapřidáváme ke každému bolavému zvukutrua dva povznášející zvuky tkija. S tě-mito zvuky vítáme dny pokání.

Jom kipur je Dnem smíření. Do jehopočátku bychom měli dosáhnout toho,že na vlastní kůži zažijeme blízkosta dobrotu Boží přítomnosti. Není tosmutný postní den, ale den naplněný ra-dostí a osvobozením. Shazujeme zesebe břemeno jídla a pití a dalších po-zemských záležitostí, abychom celých25 hodin mohli celým srdcem pobývatv domě Božím. Na Den smíření sevšichni ocitáme ve „světě budoucím“,kdy duše mrtvých a duše živých společ-ně pobývají ve zcela zvláštní dimenzi.

S příchodem Sukot o čtyři dny pozdě-ji jsme už připraveni použít svou nově

nalezenou duchovní stránku ve fyzic-kém světě, abychom se znovu začali vy-tvářet a zlepšovat. Odcházíme z domovůa vcházíme do suky, symbolické svaty-ně, již budujeme na zemi, aby Hospodinmohl pobývat mezi lidmi. Taková sukanení jen tělesným příbytkem Boha a Iz-raele, je to i ochutnávka světa budoucí-ho, světa mesiášského.

Hospodin původně na výstavbu svaty-ně povolal Becalela a „naplnil ho Božímduchem, moudrostí, rozvahou a vědě-ním a znalostí každého řemesla“ (2M31,2–3). V Příslovích (3,19–20) čteme,jak Hospodin moudrostí založil zemi,nebesa upevnil rozumností, svým vědě-ním rozdělil tůně a mraky pak vydalykrůpěje rosy. Skutečnou podstatou sva-tyně – či suky – je, jak bylo řečeno, zno-vu stvořit a zlepšit svět, a proto byl ar-chitekt nadán stejnými vlastnostmi jakoVšemohoucí, když tvořil svět.

Na Sukot přinášíme do svatyně čtyřidruhy určitých rostlin (citrus, palmovouratolest, větve myrty a vrby) a skrze zele-né ratolesti můžeme pozorovat hvězdy.

Na závěr svátků o Šmini aceret a Sim-chat tora se modlíme o Boží životodárné

vody a vynášíme svitky Tóry do ulic,aby všichni mohli přijmout jho Božíhokrálovství. Kruh se tak uzavírá – od pře-rušovaného naříkavého zvuku trua jsmedosáhli až vykoupení světa.

BEREŠIT (1M 1,1–6,8)Naše Bible začíná zázračným a dech be-roucím stvořením světa, rostlin, zvířata lidí, pak se ale rázem vše pokazí: kvů-li Adamově a Evině hříchu jsme ztratiliEden i harmonii a budoucnost znovu-zrozeného světa mimo ráj je ohroženastrašlivým činem Kainovým, který za-vraždil svého bratra. Nejprve se člověkprovinil proti Bohu; poté spáchal člověkzločin proti druhému člověku. Tóra obazločiny spojuje tím, že je vkládá do stej-ného oddílu a podobnosti dociluje i ja-zykovými prostředky: Hospodin trestáEvu tím, že prohlašuje, že Adam ji bude„ovládat“ (1M 3,16); když varuje Kainapřed hříchem, ptá se ho: „ovládneš ho?“(1M 4,7).

Hospodin klade jak Adamovi, takKainovi poté, co spáchají své hříchy, zá-važné otázky a též jejich odpovědi jsoujazykově spjaté. Domnívám se, že tytoHospodinovy otázky jsou těmi nejdůle-žitějšími dotazy, které si můžeme polo-žit, chceme-li se zamyslet nad způso-bem, jak žijeme.

Poté, co Adam sní zakázané ovoce, hoBůh zavolá a zeptá se ho: „Kde jsi?“(1M 3,9). Když Kain zabije Hevela(Abela), ptá se Hospodin: „Kde je tvůjbratr Hevel?“ (1M 4,9). Bůh se tak ptána podstatu Adamovy existence – kde jejeho místo? Je vedle Hospodina, kterýho stvořil ke svému obrazu? Adamovaodpověď je velmi chabá, vymlouvá se,že měl strach, protože byl nahý, a tak seschoval. Jenže Bůh chce vědět, kde jeAdam duchovně, nikoli, kde se právěnachází v prostoru.

A když se Hospodin ptá Kaina, kde jejeho bratr, znovu by správná odpověďměla být, že Kain je u Hevela, pracujes ním a v případě potřeby mu pomůže.Také Kain se vymlouvá: „Nevěděl jsem,že strážcem svého bratra jsem já!“ (1M4,9) Ovšem, že je! Všichni jsme strážcisvých bratrů. Ten podobný zvuk, jejžmají v hebrejštině obě otázky, naznaču-je, že Bůh, Adam, Kain a Hevel majístát společně na stejném místě a jejichpouto nemá nic zpřetrhat.

(Z komentářů rabiho Šloma Riskina vy-brala a přeložila A. Marxová.)

4 VĚSTNÍK 9/2013

SIDRYPRO TENTO

MĚSÍC

Maurycy Gottlieb: Jom kipur, 1878.

VĚSTNÍK 9/2013 5

Staronová synagoga4. 9. středa předvečer Roš hašana

mincha a maariv 19.22 hodin5. 9. čtvrtek 1. DEN ROŠ HAŠANA 5774

ranní bohoslužba 8.00 hodintroubení na šofar 11.00 hodinodpolední bohoslužba 17.45 hodinTAŠLICH 18.15 hodinvečerní bohoslužba 20.00 hodin

6. 9. pátek 2. DEN ROŠ HAŠANA 5774ranní bohoslužba 8.00 hodintroubení na šofar 11.00 hodinodpolední a večerní bohoslužba 19.18 hodin

7. 9. sobota ŠABAT ŠUVA

HAAZINU 5M 32,1–52hf: Oz 14,2–10; Jl 2,15–27mincha 18.50 hodinkonec šabatu 20.23 hodin

8. 9. neděle půst Gedalja 4.45–20.12 hodin13. 9. pátek předvečer Jom kipur

večerní bohoslužba 19.02 hodin14. 9. sobota JOM KIPUR

ranní bohoslužba 8.30 hodinMAZKIR 11.00 hodinmincha, neila a maariv 17.30 hodinkonec půstu a svátku 19.39 hodin

18. 9. středa předvečer Sukotmincha a maariv 18.51 hodin

19. 9. čtvrtek 1. DEN SUKOT

ranní bohoslužba 9.00 hodinmincha a maariv 18.50 hodin

20. 9. pátek 2. DEN SUKOT

ranní bohoslužba 9.00 hodinmincha a večerní bohoslužba 18.46 hodin

21. 9. sobota ŠABAT CHOL HAMOED

KOHELET

2M 33,12–34,26; mf: 4M 29,17–22hf: Ez 38,18–39,16mincha 18.20 hodinkonec šabatu 19.51 hodin

25. 9. středa předvečer Šmini aceretmincha a maariv 18.36 hodin

26. 9. čtvrtek ŠMINI ACERET

ranní bohoslužba 9.00 hodinMAZKIR 11.00 hodinmincha 18.35 hodinpovídání pro děti 19.00 hodinmaariv a HAKAFOT 19.30 hodin

27. 9. pátek SIMCHAT TORA

ranní bohoslužba 9.00 hodinHAKAFOT 10.15 hodinmincha a maariv 18.30 hodin

28. 9. sobota BEREŠIT 1M 1,1–6,8BARCHI NAFŠI

hf: Iz 42,5–43,10mincha 18.05 hodinkonec šabatu 19.35 hodin

V sobotu šachrit (ranní bohoslužba) od 9 hodin.Každý všední den maariv (večerní bohoslužba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaV pátek 13. 9. mincha před seuda mafseket 17.15 hodin.

Ve středu 25. 9. Hošana raba šachrit v 8.30 hodin.Ve všední dny šachrit v 8.30 hodin, mincha ve 14.00 hodin.

V sobotu mincha od 13.30 hodin.

Jeruzalémská synagoga4. 9. středa erev Roš hašana

mincha a maariv 19.05 hodin5. 9. čtvrtek 1. DEN ROŠ HAŠANA 5774 šachrit 8.30 hodin

Teki‘at šofar 11.30 hodinmaariv 19.00 hodin

6. 9. pátek 2. DEN ROŠ HAŠANA 5774 šachrit 8.30 hodinTeki‘at šofar 11.00 hodinmaariv 19.00 hodin

13. 9. pátek erev Jom kipurkabalat šabat, Kol nidrej a maariv 18.50 hodin

14. 9. sobota JOM KIPUR šachrit 8.20 hodinMAZKIR 11.05 hodinmincha, neila a maariv 17.00 hodinkonec půstu a šabatu 20.07 hodin

18. 9. středa erev Sukotmincha a maariv 18.30 hodin

19. 9. čtvrtek 1. DEN SUKOT šachrit 8.50 hodinmincha a maariv 18.30 hodin

20. 9. pátek 2. DEN SUKOT šachrit 8.50 hodin25. 9. středa erev Šmini aceret

mincha a maariv 18.25 hodin26. 9. čtvrtek ŠMINI ACERET šachrit 8.50 hodin

MAZKIR 11.00 hodin27. 9. pátek SIMCHAT TORA šachrit 8.50 hodin

Španělská synagoga(Bejt Praha)

Bohoslužby vedou v jazyce českém, anglickém, a hebrejskémKenneth Wetcher a Peter Gyori

Erev Roš hašana – středa 4. září v 19 hodin.Roš hašana – čtvrtek 5. září od 10 hodin.

Ranní bohoslužba (šachrit) a mincha v 10.00, tašlich v 17.00.Kabalat šabat – pátek 6. září v 19 hodin.

Erev Jom kipur – Kol nidre – pátek 13. září v 19 hodin.Jom kipur – sobota 14. září

Ranní bohoslužba (šachrit) v 10.00, odpolední bohoslužba (min-cha) v 16.30, neila v 18.30, havdala a šofar ve 20.07 hodin.

Pinkasova synagogaBohoslužby vedou kantorka Michal Schiff Matter (Izrael)a kantor Ivan Kohout (v hebrejštině, angličtině a češtině).

Erev Roš hašana – středa 4. září: maariv v 19 hodin.1. den Roš hašana – čtvrtek 5. září: šachrit v 10.30 hodin.Erev Jom kipur – pátek 13. září: Kol nidre v 18.30 hodin.Jom kipur – sobota 14. září: šachrit a musaf v 10.30 hodin.

Bejt Simcha – Maiselova 4, Praha 1

Jom Kipur – sobota 14. září v 18.00 hodin:mincha, jizkor, neila, havdala a ukončení půstu.

Kabalat šabat každý pátek od 18 hodin.

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – září 2013

PhDr. DANIEL KORTE se narodil roku 1953v Praze. V roce 1978 vystudoval klasickoufilologii a češtinu na Filozofické fakultěUniverzity Karlovy. V letech 1990–1991působil jako personalista na ministerstvuzahraničních věcí, v letech 1992–1993 bylpředsedou Rady pro rozhlasové a televiznívysílání, poté pracoval jako jazykový re-daktor a překladatel. V roce 1999 se zapo-jil do práce Centra pro výzkum patristic-kých, středověkých a renesančních textů,pro něž přeložil a okomentoval devětz dvaceti knih Etymologií Isidora ze Sevil-ly. V letech 2002–2010 se věnoval řízenífirmy Ligmet, a. s., ve Středočeském kraji,jejímž hlavním předmětem činnosti jezpracování železného odpadu; tento pod-nik spolu s několika partnery rovněž vlast-ní. V letech 1990–1997 byl členem ODA,1998–1999 členem Strany konzervativnísmlouvy, od roku 2009 je členem TOP 09.V roce 2010 byl za tuto stranu zvolen po-slancem PS PČR a o rok později členempředsednictva TOP 09. Do srpna bylmístopředsedou výboru pro obranu a bez-pečnost, předsedou Stálé komise pro kon-trolu použití odposlechu a záznamu tele-komunikačního provozu a místopředsedaStálé komise pro kontrolu Generální in-spekce bezpečnostních sborů.

Pane Korte, předloni jsme v Rch publi-kovali rozhovor s vaším strýcem, diri-gentem Martinem Turnovským. Po-cházíte po obou rodičích ze zajímavýchrodin, řekl byste o nich pár slov?

Turnovští, to je větev mé matky. Děde-ček byl právník židovského původu, ba-bička pocházela ze Sedmihradska, oni siříkali sedmihradští Sasové, ale byli tospíše Frankové. Rodina mé matky bylabilingvní, s dědečkem se mluvilo česky,s babičkou německy. Židovské tradicenijak neudržovali. Dědeček sice absol-voval bar micva, ale odříkal text z Tóry,aniž věděl, oč se jedná, bylo to pro nějryze formální; zkrátka byl to vlažný Žid.

Jak prožili prarodiče válku?Za okupace to bylo takhle: babička bylaluteránka a její církev si ji pozvala a po-radila jí, aby se „s tím Židem rozvedla“.Babička pravila: „To je výborný nápad,já se rozvedu, ale s vámi,“ a přestoupilado Církve českobratrské. Bydleli v Ho-lešovicích, v malém Berlíně, odkud jeběhem tří dnů po okupaci vyhodili, pakbydleli na Staré Městě v domě na rohuDlouhé a Kozí. Česká domovnice jimdávala na rohožku lejno pro „toho Žida,který tam smrdí“, na druhou stranu čes-ký pošťák, když přinesl poštu, sáhl dokapsy, vytáhl dvě cigarety a řekl: „To jepro pana doktora.“ Za to by byla smrt,jak známo. Po válce babičku vyfackova-li z fronty na chleba, protože poznali, žemluví česky s německým přízvukem.Díky babičce šel ale dědeček do Terezí-na až na počátku roku 1945, stejně jakostrýc Martin; mámě bylo patnáct ažv prosinci 1945, takže tomu unikla.

A strana otce, Korteových?Z otcovy strany to je dobrodružnější. Dě-deček byl původem Žid, ale jeho matkabrzy zemřela, a on si s otcem nerozuměl.Rozešel se s ním ve zlém. A aby té kon-verzi dal patřičný vzhled, tak se přejmeno-val, z Kohna se stal Korte. Proč zrovnaKorte, to nikdo neví. Byl to svérázný, zají-mavý, mnohostranně nadaný člověk. Ma-loval, skládal hudbu, byl soudce. Když sinamluvil mou babičku, Anku Hlaváčovouz Pošumaví, její antisemitský otec na nivzal potěh. Utekla z domu, s dědečkem sevzali. Dědečka pak služebně poslali naSlovensko, soudil v Komárně a tam setaké narodil můj otec. Kamarádil se slo-venskými kluky, kteří s oblibou trápilichasidské Židy v kaftanech. Když to jed-noho dne přesáhlo určitou mez, zavolal si

dědeček otce a řekl mu: „Moc si nevyska-kuj, taky jsi částečně jedním z nich.“ Otcibylo asi deset a nikdy se s tím nesmířil, ni-kdy to nepřijal. Dědečkovi se nějak poda-řilo zašantročit papíry, takže jako by ne-existoval, ale šest let války v Praze nevyšelz domu. Bilo však dost blízko něj: babič-čin bratr byl Oldřich Hlaváč, prvorepubli-kový úspěšný zubař známý pod literárnímpseudonymem Alarich, autor knihy Medi-cína v županu. Toho popravili za heydri-chiády. Jak to muselo působit na dědu, tosi lze představit.

Otce Korteho zavřeli do pracovníholágru v Klettendorfu, kde se mj. sezná-mil s Martinem Turnovským, jehož sest-ru si vzal. Dědeček Turnovský přitomrozváděl jeho první manželství a Korte-ho první žena Zdenka si vzala MartinaTurnovského, čímž se stala mou tetou.

Vyprávěl vám otec o svých zážitcíchz války nebo o svém židovství? Ne. Nikdy se o tom nebavil. Židovskýpůvod ze strany dědečků u nás sice ni-kdo nezatajoval, ale ještě v porodnicijsem byl pokřtěn a jsem římský katolík.

Váš otec je skladatel, strýc dirigent,jak muzikantské zázemí ovlivnilo vás?Rodiče se rozvedli, když mi bylo asisedm, a maminka si vzala klavíristu IvanaMoravce, takže já jsem byl v hudbě pono-řen od dětství. Sice mě k tomu nikdy ne-vedli, jako by si mysleli, že jeden domastačí, ale klasická hudba je můj svět, bezkterého bych skutečně nemohl existovat.

Studoval jste klasickou filologii. Jakjste svou erudici později využil? Kvůli tehdy povinným kombinacím jsemmusel studovat s latinou češtinu, což bylohrozné, protože katedra české literaturytehdy, na vrcholu normalizace roku 1972,to byli lidé jako Rzounek, Nejedlá...Vetřetím ročníku jsem si jako třetí obor vzalřečtinu, kterou jsem pak dodělával.

Po absolvování jsem asi deset let učillatinu a řečtinu. Učil jsem jednak disi-denty, třeba Martina Palouše, jednakděti disidentů, které rodiče vyslali, abyměly nějaké vzdělání, a studenty filozo-fické fakulty, kteří tyhle jazyky potřebo-vali ke „společnému základu“.

Kromě toho jsem se díky bývalémuspolužákovi dostal na půl úvazku doKabinetu pro studia řecká, římská a la-tinská v akademii věd. Bylo to v prvnípolovině 80. let a pracoval jsem v redak-ci slovníku středověké latiny, později

6 VĚSTNÍK 9/2013

NADÁVKY BEZ OBSAHURozhovor s překladatelem a poslancem Danielem Kortem

Foto Jiří Stach.

dokonce na celý úvazek. Učení jsemopustil a zařekl jsem se, že již nikdy učitnebudu, což se mi povedlo splnit.

Také jste překládal.Jednu knihu jsem přeložil z angličtiny,jmenuje se Křehkost dobra, Fragility ofGoodness od americké filosofky MarthyNussbaumové; z italštiny knížku Židov-ská modlitba od Di Santeho, katolickéhokněze, který se zabývá otázkami židov-sko-křesťanského dialogu. Je to rozboržidovské liturgie jakožto zdroje liturgiekatolické. Pak jsem překládal sérii knihIsidora ze Sevilly, autora církevních dě-jin, který napsal také Etymologie, Počát-ky, dvacetidílné dílo, které lze pokládatza první encyklopedii světa. Shrnuje veš-keré tehdejší známé vědění v různýchoborech, proto je tento autor také patro-nem internetu. Z dvaceti knih jsem přeložildevět. Odevzdávám překlad německéhoklasického filologa Thomase A. Szlezákas názvem Zač Evropa vděčí Řekům?, cožje úvaha o tom, čím je evropská kulturajedinečná a proč je jedinečná, proč neníjako islámská kultura, a hledá její zdroje

Ještě k té víře. Jste katolík, částečněžidovského původu. Co pro vás jakopro křesťana znamená židovství? Judaismus pokládám za jeden ze zákla-dů naší evropské civilizace. Bez něj bykoneckonců nebylo ani křesťanství: Je-žíš Kristus byl přece Žid. Z úcty k před-kům jsem se naučil trochu hebrejsky,jsem s to – samozřejmě se slovníkemv ruce – louskat Starý zákon.

Po roce 1989 jste vstoupil do politic-kého života. Nejprve jste byl členemODA. Jak její činnost hodnotíte?Mě politika vždycky zajímala. Už v dět-ství jsem poslouchal Hlas Ameriky,Svobodnou Evropu, nejbližší rodinnýpřítel byl Ivan Medek, který pro mě bylvíc než otec. Po pádu režimu jsem se za-pojil do činnosti koordinačního centraObčanského fóra a pak jsem celkem při-rozeně do politiky vstoupil. Přátelé miříkali, že jsem radikální konzervativec,a jiná strana než ODA pro mě nepřipa-dala v úvahu. ODA byla úžasná strana,kde to jiskřilo, tříbily se myšlenky, donoci jsme se přeli, byli tam báječní lidé.Zpětně vidím, že byla spíše debatnímklubem než politickou stranou, navícvznikaly problémy s Vladimírem Dlou-hým a dalšími… Ale kdybych měl jme-novat jednu věc, o kterou se zasloužila,

bez váhání řeknu norský plyn. Tehdy sejednalo o diverzifikaci zdrojů plynu,protože jsme byli jednoznačně závislí naruském plynu. Klaus a spol. chtěli diver-zifikovat ruský plyn ruským plynem,ODA prosadila jako alternativu plynnorský. Bylo to tehdy hodně dramatické,rozhodnutí prošlo o jeden hlas. Na tohlese zapomíná, ale já to skutečně považujiza největší zásluhu ODA.

Řídil jste také Radu pro televiznía rozhlasové vysílání. Já byl předseda té rady, která vznikla zá-konem roku 1992 před volbami. Parla-ment ji sice uzákonil, ale nepřidělil jížádné finanční prostředky, neměla rozpo-čet. V květnu 1992 se konaly volby, na-stoupila první Klausova vláda a premiérKlaus těmto institucím příliš nepřál. Tak-že my jsme na jedné straně neměli anikorunu, scházeli jsme se po bytech, u ko-legů v práci, na druhé straně nás poslancitahali do sněmovny, abychom se zodpo-vídali, co jsme už udělali. Byly tam pytležádostí o licence na rádio, na televizi.Když jsem byl ve funkci asi dva týdny,volalo federální ministerstvo vnitra,abych se dostavil k panu ministrovi. Teh-dy to byl takový veliký muž, Čermák sejmenoval. Šel jsem tam a on mi řekl, žemezi těmi žádostmi o licenci je i žádostjeho kamarádů, abych se na to podíval.Když jsem se na to podíval, zjistil jsempodle obchodního rejstříku, že v té spo-lečnosti, která žádá o licenci, je jistý Čer-mák. Takže jsme to zamítli.

Řada lidí vám má za zlé, že jste spolu-rozhodoval o tom, že Vladimír Želez-ný získal licenci na TV Nova. Jak totehdy bylo?My jsme se na výběr dost poctivě připra-vovali, dlouho, absolvovali jsme stáže.Ve finální fázi tam bylo sedm závažnýchprojektů, o kterých se dalo uvažovat. Vy-řazeny byly ty, které měly potíže s finan-cováním. Zhruba za třemi stála přímoODS a my jsme nechtěli, aby ODS anižádná jiná politická strana měla svoji te-levizi. Vybrali jsme tedy projekt Vladi-míra Železného, ale ten byl naprosto jinýnež konečná podoba vysílání. Byl to inte-lektuální, opravdu slibný projekt.

Po rozhodnutí se spustil šílený kravál,který jsme ještě ustáli. A po rozdělenírepubliky v roce 1993 se složení radyzměnilo a tři noví členové jmenovaníparlamentem měli jednoznačně za úkolmě jako „zlému muži“ jít po krku. Sice

se jim mě sice nepodařilo odvolat, ale jájsem rezignoval sám. Ze dne na denjsem byl bez práce.

A s TV Nova už se nedalo nic dělat?Dalo. Moji bývalí kolegové a nástupci,kteří v radě zůstali, mohli majitele Novyvolat k zodpovědnosti: za nedodržení li-cence byly sankce, od pokuty až k ode-jmutí licence. Oni na dodržení projektunetrvali a stvořili monstrum Železný,které získalo politický vliv a na které užsi nikdo netroufl sáhnout.

Z politiky jste odešel. Znovu jste seangažoval, když vznikala TOP 09. Covás na jejím programu přesvědčilo?Všechno. Já si tehdy žil celkem dobře,měl jsem firmu na zpracování železnéhoodpadu, na šrot, byl jsem svým pánem.Když jsem se na jaře 2009 dozvěděl, žeKarel Schwarzenberg a Miroslav Kalou-sek zakládají novou stranu, měl jsem ra-dost, protože tehdy jsem málem smiřo-val s myšlenkou, že poprvé v životěbudu volit ODS. A úplně ve skrytu dušejsem si také řekl, že kdyby mě oslovili,těžko bych odmítal. Když k tomu pakopravdu došlo, váhal jsem, protože dělatpolitiku znamená přestat být pánem své-ho času. Ale když i přátelé, i pan Me-dek, a manželka řekli, abych do tohošel, kývl jsem. Kalouska jsem znal užz devadesátých let, vážil jsem si ho. Do-stal jsem za úkol postavit členskou zá-kladnu pražské organizace. Nebylo tosnadné: měli jsme 450 přihlášek, cožbylo fajn, ten zájem, a z těch zájemců sevybíralo a pak bylo třeba s těmi lidmimluvit, zjistit, jací jsou, jak vážně svůjzájem myslí, co mohou nabídnout. Vy-bral jsem několik regionálních koordi-nátorů, kteří pak zase „filtrovali dál“.Bylo to dosti hektické, ale nakonec jsmedocela uspěli, sedmnáct procent, to ni-kdo ani nečekal.

Čím vás nová strana přesvědčila?Je to první strana u nás, která si může ří-kat konzervativní. Hlásí se ke konzerva-tivním, nikoli pravicovým, hodnotám.I ODS si říká pravicová strana, ale podlečinů jsou to národní socialisté. A kdyžříkám konzervativní, míním tím, že sehlásí k hodnotám naší civilizace, kteréstojí na judaismu a křesťanství, čili Jeru-zalém, Athény, Řím.

Za nejvyšší hodnotu naší civilizacepokládám individuální svobodu. Mým

(pokračování na str. 8)

VĚSTNÍK 9/2013 7

(dokončení ze strany 7)úkolem je tuto svobodu rozšiřovat, chrá-nit a bránit jejímu umenšování. Jako ko-aliční poslanec jsem byl povinen podpo-rovat návrhy vlády, ale když jsem sedomníval, že jdou proti mému krédu,nedělal jsem to. Říkal jsem si, že tamnejsem od toho, aby se vládě snázevládlo. Když se vládě snadno vládne,lidu se většinou hůře žije.

V čem jste se v Poslanecké sněmovněnejvíc angažoval? Pracoval jsem ve výboru pro bezpečnosta byl jsem předsedou komise pro kon-trolu odposlechů, rušení telekomunikač-ního provozu, sledování osob, věcí atd.,tedy komise, které se říká „velké ucho“.

Vyřizujete hodně stížností?Většinou jsou to stížnosti od občanů,kteří mají dojem, že jsou či byli odpo-sloucháváni. Aby bylo jasno: já nekon-troluji případný obsah odposlechů, aleproceduru, totiž zda byly dodrženy veš-keré zákonné postupy. A během těch třílet jsem porušení zákona nezaznamenal.Je potěšující, lze-li konstatovat, že pří-slušná instituce – Útvar zvláštních čin-ností služby kriminální policie a vyšet-řování – pracuje tak, jak má.

ČR jako jediná evropská země hlaso-vala v OSN proti uznání státnosti Pa-lestiny. Angažoval jste se v této kauze?Ano, se skupinou poslanců z různých po-litických stran jsme přesvědčovali po-slance i ministra zahraničí, vysvětlovali,proč je nebezpečné takto plíživě, salámo-vou metodou etablovat palestinský stát.Vezměme v úvahu realitu: v Izraeli žijíŽidé i Nežidé, Arabové a kdovíkdo ještě,co do náboženství židé, křesťané, musli-mové kdejakých směrů, a všichni požíva-jí plných občanských svobod, zatímco napalestinských územích Židé žít nesmějí.Bylo to předvedeno např. v Pásmu Gazy,kde čtyřiadvacet hodin po vyklizení vy-hodili do povětří synagogy. Palestincisvému státu ještě nedorostli.

Splnila práce poslance vaše představy?Jsem hrdý na to, že se povedlo prosaditzákon o účastnících odboje a odporuproti komunismu, jehož jsem spoluauto-rem. Díky němu ti, kdo něco proti ko-munismu aktivně dělali a kvůli tomu do-

stávali jen špatně placenou práci a majíteď malý důchod, dostávají ocenění, jed-norázovou dotaci a dorovnání důchoduna průměrnou částku. Jinak většinu své-ho času člověk ve sněmovně pátrá porůzných nášlapných minách, které dozákonů nastrkávají lobbisti, pátrá, kdejsou uvolněné cestičky pro budoucí roz-krádání. Záleží na každé formulaci.Když něco takového najdete, musítepřesvědčit kolegy, že to je špatně.

Patřil jste ke kritikům přímé prezi-dentské volby. Lze říct, že na vaše slo-va došlo…Byl jsem jeden asi z pěti, kteří pro návrhnehlasovali. Říkal jsem kolegům, ne-blázněte, přijde člověk, který řekne, žemá mandát přímo od veškerého lidu.A že všechno bude po jeho. Ocitneme sepřes noc v autoritářském režimu a nesta-číme se divit. Teď už není nic platné, žeříkají, že jsem měl pravdu.

Neuvažuje se o návratu ke starémusystému volby?Když nějaká blbost jednou zakoření, užji skoro nelze vymýtit. V důvodovézprávě, proč přímou volbu prezidenta,byla vlastně jediná věta: „Lid to chce.“

Co je na práci poslance nejtěžší?Někteří citliví jedinci těžko snášejí sku-tečnost, že vás jednoho dne zvolí, protožesi snad řeknou: Je to asi slušný a intelige-ntní člověk. Ale druhý den jste zvolenýa jste „voni“. A „voni“ jsou pro veřejnostautomaticky darebáci, hajzlové, zloději.Je také pozoruhodné, kolik lidí sledujeon-line přenosy zasedání ze sněmovny.Jakmile usednu, už mi začnou naskako-vat e-maily typu „ty hovado jedno, ty seszase ukázal“. Pár takových e-mailů jsempřečetl ženě jako vtip, a ona se rozpla-kala. Třeba: „Vážený pane poslanče,systém, který tu panuje, je džungle. Vyjste byl členem OF, ODA, TOP 09. Jstezřejmě Žid, to dokládá vše. Možná jsteještě členem zednářů či jiné elity placenéBakalou.“ A tak dále.

Útočí na vás antisemité?Jistě. Poslouchejte: „Ty debilní hovadoKorte. Při minulém hlasování o nedůvěřevlády jsi zakrákoral. Ty myslíš, žes zpí-val. Nyní jsi udělal dramatickou pauzu.Kriple ošklivý. Vždycky když tě vidím,

mám chuť na romadúra, smradlavý sýr.Takoví, jako jsi ty, se musí bez milostidávat ke zdi.“ „Odporný Žid ten Korte.Kdo ho volil?“ „Kvůli takovým zmetkůmjako Korte lidé nenávidí Židy.“ „Ten za...židák Korte má strach, na sto procent ně-kde něco ukrad. Smrt všem zlodějskýmžidákům a vlastizrádcům.“

Pes, který štěká, nekouše, říká se. Aleotravuje to veřejný prostor.

Koho ze současných politicky angažo-vaných osobností v ČR si vážíte?Vážím si samozřejmě Karla Schwarzen-berga za jeho celoživotní postoje. Ne-smírně pomáhal v 70. a 80. letech disi-dentům, to se ani neví jak. Je to morálníautorita číslo jedna. Za našeho nej-schopnějšího politika pokládám Miro-slava Kalouska, který je dle mého míně-ní nespravedlivě démonizován.

Proč myslíte, že to tak je?Asi proto, že je schopný, chytrý, vesněmovně není lepší řečník, vyčnívá, jekontroverzní. Mimochodem jednou přeče-tl nějakou esemesku, kde ho oslovovali„ty židáku jeden za...“ a tak dále. Naříkal:„Jsem římský katolík, biřmovaný, v rodiněnikde nikdo. Proč já?!“ Takže, jak vidíte,člověk ani nemusí mít ten správný původ,být Židem je samo o sobě bráno jako uráž-ka, je to nadávka bez obsahu.

Troufnete si odhadnout, jak současnápolitická krize nakonec dopadne? Jsem skeptický. Náš postoj byl jasný: Pre-zident se chová jako autokratický gosudar,který se rozhodl strhnout moc na sebe, na-jmenoval bez jakékoli opory sněmovnysvoji vládu z lidí, kteří se sněmovnou ne-mají nic společného. Je to pokus o změnuústavního systému, z parlamentní demo-kracie v demokracii prezidentskou. Prezi-dent se při tom opírá o to, že ústavní zvy-klosti jsou „idiotské“, což může říct jenomidiot. TOP 09 chce, aby se moc vrátila dorukou parlamentu; v okamžiku, kdy serozpadla 101členná většina, což se ukáza-lo při hlasování o nedůvěře vládě, už ne-mělo cenu se o něco ve sněmovně snažit.

Poslední týdny ve sněmovně byly tristní,dal se pozorovat rozklad dvou politickýchstran – ČSSD a ODS – v přímém přenosu.Naprostý marasmus. Jsem rád, že se to po-dařilo ukončit a sněmovnu rozpustit – lepšíhrůzný konec než hrůza bez konce. Jdemedo voleb a doufám, že TOP 09 nedopadnešpatně: nemáme se za co stydět.

ALICE MARXOVÁ, JIŘÍ DANÍČEK

8 VĚSTNÍK 9/2013

ROZHOVOR S DANIELEM KORTEM

Na konci 80. let učinil moskevský bib-liofil a později nakladatel Sergej Ni-točkin v knižním výprodeji zajímavýobjev. Byly to desky, ve kterých ano-nymní sběratel shromáždil vzpomínkyrůzných, většinou prostých lidí na Le-nina a Stalina.

Vzpomínky se výrazně lišily od těch,které vycházely v milionových nákla-dech v Sovětském svazu. Proto se neníco divit, že se o existenci této sbírkynic nevědělo. Nalezené texty doprová-zely kresby pořízené pravděpodobněsamotným sběratelem. Některé z těch-to kreseb a fragmenty vzpomínek jsoupředstaveny v tomto albu.

To je vše, co o původu textů a kre-seb, existujících pod názvem Svědec-tví současníků, vlastně víme.

Nakladatelství Gema Art a Sefer vy-dávají Svědectví současníků jako důle-žitý dokument (Gema Art) i jako zají-mavé literární a výtvarné dílo (Sefer).Lenin a Stalin, dvě postavy, které námsešly poněkud z očí, ale nikoli z mys-li, se tu objevují v situacích a podo-

bách, jež vesměs nebyly určeny proveřejnost. Pro budoucí pokolení je mi-moděk zachytili lidé z jejich okolí, šo-fér, vedoucí brigády zelinářů, hlídačv garážích, bývalý rolník a další. Ves-měs malí lidé, kterým bylo dáno za-hlédnout zlomek z toho, co se odehrá-valo pod neproniknutelným pláštěmhistorie.

Editoři se museli vyrovnat s řadouproblémů. Ne nejmenším mezi nimi jeotázka autorství – textu i kreseb.

Úplnou jistotu co do autorství nemáa zřejmě nebude mít nikdy nikdo. AniGema Art, ani Sefer, ba ani V. Glocer,renomovaný kunsthistorik, který opat-řil publikaci zasvěcenou úvodní stu-dií. Možná ani sám Viktor Pivovarov,známý malíř, narozený roku 1937v Moskvě, žijící od roku 1982 v Pra-ze, který je s velkou pravděpodobnostíautor kreseb. Přinejmenším některých.Autorem grafické úpravy knihy jevšak zcela jistě.

Pochybnosti se v žádném případěnevztahují ani ke skutečnostem, kteréSvědectví současní-ků přinášejí. Jejichautentičnost seprostě zpochybnitnedá. Jak říkáV. Glocer v úvodnístudii, „tyto příbě-hy hovoří pravduo kolektivním vě-domí, vytvářejícímsvébytnou metarea-litu a metapravdu,které jsou stejněreálné, nebo dokon-ce i reálnější nežhistorická pravdaobsažená v učebni-cích dějin. Dokládajíto texty v originálníruské verzi a pocho-pitelně i v českémpřekladu.

Přes malý náklad(200 výtisků), dokonalou reproduk-ci, kvalitní papír a vazbu není ale cí-lem obou nakladatelství exkluzivníbibliofilie. Cílem je uvést do české-ho prostředí literárně, obsahově i vý-

tvarně ojedinělé dílo a při té příleži-tosti nenásilně připomenout našimsoučasníkům, že to, co jsme si ne-dávno dobrovolně zvolili a ještě conevidět zvolíme, není nic nového.Ma šehaja hu šejihje uma šenaasahu šejease, veejn kol-chadaš tachathašemeš. To co bylo, to zase bude,to, co se dělo, se bude dít a není nicnového pod sluncem. Tak to alespoňříká Kohelet.

Jinak řečeno, z historie se, a ve vý-chodní Evropě zejména, zřejmě pou-čit nelze. To ale neznamená, že se nadSvědectvím současníků nelze – s ob-časným mrazením v zádech – přinej-menším dobře bavit. jd

Svědectví současníků. Úvodní studiinapsal V. Glocer, ilustrace Viktor Pi-vovarov (?), opatřeno rozsáhlým po-známkovým aparátem. Překlad z ruš-tiny Jan Machonin a Tomáš Glanc;64 stran, 17 barevných reprodukcí.Vydává Gema Art a Sefer v roce2013, cena 490 Kč, prodej pouzev redakci nakl. Sefer, Izraelská 1,Praha 3 a v Galerii Ztichlá klika,Betlémská 12, Praha 1. V GaleriiZtichlá klika budou také od 20. září

po tři týdny vystaveny originály kre-seb, doplněné o ilustrace Viktora Pi-vovarova ke knize Igora Cholina Ni-kdo z vás nezná Cholina. Výstava jepřístupna po–pá od 13 do 19 hodin.

VĚSTNÍK 9/2013 9

SVĚDECTVÍ SOUČASNÍKŮPravda reálnější než historická pravda – vydává Gema a Sefer

A. Semjonov, b˘val˘ rolník:To, co leÏí v Mauzoleu, není

Lenin, je to klam. Lenin odtuddávno ode‰el. Vzal raneãek,

poutnickou hÛl a, jak uÏ to u násna Rusi b˘vá, ode‰el se toulatpo na‰í tûÏce zkou‰ené zemi.

E. Simonoviãová, grafiãka:Moje pfiítelkynû Olja a její pfiátelé jednou na chatû uspofiádali spiritistickou seanci.

Vyvolali ducha Stalina. Nejdfiív jim sprostû vynadal, a potom jim o sobû fiekl, Ïe je v ráji, ale nic a nikdo tam není. Jenom Ïlut˘ písek.

Jednoho dne na počátku 90. let minulé-ho století naleznou dva metaři poblížpražského Staroměstského náměstí mrt-volu známého antikváře Josefa Schulho-fa. Vyšetřování se ujme inspektor Mazala stopy ho zavedou mj. do srdce židov-ské komunity, mezi pražské lubavičskéchasidy, do New Yorku i k bývalé akade-mické elitě Karlovy univerzity. Zdá se,že klíčem k odhalení pachatele je záhad-ný strojopis dosud neznámého románuFranze Kafky, který Schulhof vlastnil…Úryvkem ze 14. kapitoly představujemeosobitou detektivku od filosofa AvizeraTuckera (jenž v české metropoli několiklet žil), která vyšla letos v USA pod ná-zvem Vražda v Praze. Záhada inspektoraMazala (Murder in Prague. InspectorMazal Mystery); delší ukázku naleznetev nové Židovské ročence.

Druhý den ráno Mazal vystoupal poznámých schodech newyorské veřejnéknihovny. Prošel mezi dvěma kamenný-mi lvy, kteří střeží vchod budovy, jež sesnad nejvíce podobá čemusi, co by bylomožné nazvat katedrálou či svatostán-kem knih. Poprvé tu byl „služebně“, nejen proto, aby namátkou listoval kniha-mi a pak se do některé začetl. Anavihokancelář se nacházela v podzemí. Maza-lovi trvalo dobrých dvacet minut, než sepropletl bludištěm chodeb a našel tusprávnou místnost. Když otevřel dveře,Theodore Anavi vyskočil ze židle. Bylto malý podsaditý chlapík s bílou kšticí,asi šedesátník. Jakmile spatřil Mazala,řekl plynnou češtinou: „Určitě jste tenčeský policista, který mi volal. Na něko-ho takového čekám už přes dva roky.“

Potřásli si rukama a Mazal se ho ze-ptal: „Zajímaly by mě Kafkovy texty,které vám přinesl pražský obchodníks knihami Josef Schulhof, abyste ověřil,zda jsou pravé. Mohl byste mi k tomuněco říct?“

„No to je právě ta otázka, na kteroutak dlouho čekám! Přinesl mi dva kusy,nejprve nějakou pohlednici a pak ro-mán. Ten pohled poslal Kafka roku1923, asi rok před smrtí, ze sanatoriav Německu. Dokázal jsem, že se jednáo originál, a měl jsem z toho radost.Kafka poslal za život stovky pohlednic.Když jel na výlet nebo během posled-

ních let, kdy ho trápila tuberkulóza, nakterou nakonec zemřel, rád posílal přá-telům pohlednice. Vlastně to tak dělávalkaždý, dokud nenastoupily e-maily, di-gitální fotoaparáty a mobily, které umějífotografovat.

Protože existují jiné exempláře, pra-vost Kafkových pohledů není složitéověřit. Zkontroloval jsem historickézáznamy, abych se ujistil, že Kafkaskutečně tehdy v tom sanatoriu pobý-val. Našel jsem další jeho pohlednice sestejným razítkem a další poštovníznámky ze stejné doby a stejného mís-ta. Porovnal jsem podpis a rukopis

s ostatními Kafkovými pohledy, ověřiljsem, že se jedná o to samé písmo, ten-týž podpis i druh inkoustu. Všechno dosebe zapadalo. Kafka tehdy z téhož sa-natoria odeslal alespoň jeden identickýpohled, který adresoval jinému příteli.Takže to byla jasná záležitost. Zeptaljsem se pana Schulhofa, odkud ten po-hled má, a vypili jsme tu kávu. Povědělmi, že ho získal, když odkoupil celoupozůstalost po synovi adresátky po-hlednice. To byl velmi důvěryhodnýzdroj, který se k celé té pohlednici ho-dil. Když jsme se loučili, naznačil, žepohled nemusí být poslední věc, kteroumi přinesl k ověření.

Asi za rok se vrátil s velkou obálkou.Uvnitř bylo asi tři sta strojem psanýchstran nedokončeného románu. Byl tami doprovodný dopis s vročením 1924,i ten napsal a podepsal Franz Kafka.“

„Ten dopis byl adresovaný stejné ženějako pohlednice?“

„Ano, ale datum bylo o několik měsícůmladší, pár měsíců před Kafkou smrtí.“

„Jak se román jmenoval?“„Die Regierung, Vláda.“ „Co jste s tím udělal?“„Nejdřív jsem málem sletěl ze židle,“

zachichotal se Anavi. „Kdyby ten strojo-pis byl pravý, byl by to ten nejvýznam-nější dokument, který se kdy u mě v kan-celáři objevil. Dlouho se říkalo, že Kafkanapsal ještě jeden román a že ho MaxBrod a později jeho dědicové někdeukryli. Ten kousek byl nejtěžší úkol, kte-rý jsem zkoumal. Prověření pravosti spo-čívá v umění porovnávat. Ověřit pravostpohlednice, kterou poslal Kafka ze sana-toria, byla hračka. Stačilo ji porovnats dalšími pohledy. Ale tohle bylo něco je-

dinečného. Kafka psal všech-ny známé romány a povídkyrukou, nikoli na stroji. V do-provodném dopise autor vy-světloval, že v posledníchletech tak zeslábl, že už ne-může psát rukou, takže textnejprve nadiktoval jedné sou-citné ošetřovatelce, jejíž jmé-no neuvedl, a ta ho pak pře-psala na stroji. Strojopis bylcelkem čistý, jen s několikaopravami, zřejmě proto, žeho ta sestra přepisovala z ru-kopisu. Tu první hrubou ver-zi psala asi těsnopisem, alenedochovala se.

Doprovodný dopis, kterýSchulhof donesl společně se

strojopisem, vypráví úplně jiný příběhposledního roku Kafkova života, nežjaký známe. Když měl být Kafka už pří-liš nemocný na to, aby psal, podařilo semu nadiktovat další nedokončený ro-mán. Další zajímavý posun je tenhle:o Kafkovi se ví, že se třikrát zasnoubila třikrát zasnoubení zrušil. Jenže teď byse měl zamilovat ještě jednou, a to došestnáctileté krásky z Prahy, které jakodůkaz horoucího citu poslal svůj posled-ní román.“

„To nezní moc jako Kafka, je to přílišromantické,“ poznamenal Mazal a nevě-domky napodobil ironický tón své man-želky.

„Máte pravdu, nezní. Ale jestli sedídata, mluvíme o umírajícím muži, kterýví, že jeho stav je beznadějný a že brzyve středním věku a bezdětný zemře.V tak mezních situacích se lidi mění.

10 VĚSTNÍK 9/2013

Aviezer Tucker:

POHÁDKOVÝ OBCHOD

Ilustrace Jiří Stach.

Třeba chtěl doufat, že s poslední láskounastane nějaký happy end. Třeba se nakonci života stal romantickým. V zásaděto nemůžeme vyloučit.“

„A co jste tedy udělal s tím strojopi-sem?“

„Nejdřív jsem mu řekl, aby si nechalpořídit literární analýzu a zašel za nej-lepším kafkovským odborníkem na téh-le straně Atlantiku, za Geršomem Alter-manem.“

„Kde je?“„Osmdesát bloků odtud, na Riverside

Drive. Dám vám jeho adresu a telefonníčíslo. Můžu mu hned zavolat, se Schul-hofem jsme to také tak udělali. Pak jsemmu oxeroxoval strojopis, aby měl jednukopii pro Geršoma.“

„A jak jste pravost strojopisu ověřo-val?“

„Provedl jsem analýzu papíru a in-koustu a zjistil jsem druh psacího stroje,na kterém byl text napsaný. Všechno od-povídalo. Papír byl vyroben ve dvacá-tých letech v papírně Větřní v severníchČechách. Inkoust neobsahoval moderníchemikálie, které by ho usvědčily jakopadělek. Psací stroj byl běžný model vy-ráběný v Německu před první světovouválkou. Museli jich udělat miliony.“

„Takže všechno sedělo?“„Ano, jen jsme potřebovali, a to jsem

také Schulhofovi pověděl, další nezávis-lé svědectví. Nejlepší by bylo svědectvípísařky nebo dochovaná první verze.Stačilo by i svědectví někoho, kdo viděl,jak Kafka text diktoval nebo jak hozdravotní sestra přepisovala. Kafka strá-vil konec života v ústavu s jinými paci-enty, sestrami a lékaři. Diktovat nebopsát na stroji román musí trvat dostdlouho. Někdo by je musel vidět a na-psat o tom v deníku nebo v pamětechnebo v nějakém dopise. Ostatní smrtel-ně nemocní asi nežili tak dlouho, aby siuvědomili, že na vlastní oči viděli, jaknejvětší spisovatel dvacátého století dik-tuje svou literární závěť. Ale některésestry nebo pár lékařů mohlo přežít dru-hou světovou válku až do doby, kdy byse k nim donesla Kafkova posmrtná slá-va. Alespoň někdo mohl zanechat svě-dectví o vysokém a hubeném pacientoviz Prahy, který neustále diktoval, i kdyžse jeho zdravotní stav horšil. KdybySchulhof našel takové svědectví, měl byv ruce skutečnou bombu.“

„A co podpis na doporučujícím dopi-se? Předpokládám, že ten byl napsanýrukou.“

„Ano, byla to přesná kopie podpisu napohlednici.“

„Takže ten podpis by potvrzoval pra-vost dopisu, a tím i strojopisu?“

„Vlastně tohle ve mně vzbudilo po-chybnosti. Pohlednice předcházela da-tum dopisu o několik měsíců. Běhemtoho období se Kafkova choroba zhorši-la, hodně zeslábl. Podpisy z let 1923a 1924 by se měly nějak lišit. Ale bylyprakticky totožné. Nakonec jsem rozho-dl takto: pro ověření pravosti strojopisua dopisu neexistuje dostatek důkazů, alenení ani dost důkazů, aby se dalo pro-hlásit, že se jedná o padělky.“

„Jak se Schulhof tvářil, když jste musvé rozhodnutí sdělil? Byl překvapený,zklamaný, lekl se?“

„Žádné city neprojevil. Myslím ale,že předtím už mluvil s Geršomem, takžeho můj verdikt zas tolik nepřekvapil.Požádal mě, abych mu strojopis vrátil,což jsem udělal. Prohlásil, že možná na-jme pár studentů historie, nějaké dokto-randy. Požádá je, aby pátrali po svědec-tvích z posledního roku Kafkova života,která by pravost strojopisu doložila. Za-platil mi honorář a požádal mě, abycho strojopisu s nikým nemluvil. To jsemmu slíbil. Když jste mi řekl, že zemřel,svůj slib jsem snad mohl porušit.“

„Od té doby se vám neozval?“„Ne. Ale občas jsem si říkal, co se asi

stalo s tím strojopisem. Možná se nikdynedozvíme, jestli byl pravý. Možná se tenromán měl stejně vydat. Myslíte si, žeexistuje spojitost mezi Schulhofovousmrtí a strojopisem?“ Mazal kývl. „Pokudse nemýlíte, pak to může mít co do činěníbuď s někým, kdo mu dokument prodal,nebo s tím, kdo ho koupil. Jestli je strojo-pis podvrh, Schulhof se možná pokusilvrátit ho prodejci a získat zpátky peníze.Musel za něj zaplatit spoustu peněz. Toby dalo prodejci motiv, aby ho zabil.Schulhof ho nemohl prodat prostřednic-tvím zavedených aukčních síní nebo ve-řejně, protože pak by podléhal zkoumánía mohla být zpochybněna jeho pravost.Ale mohl si vymyslet přesvědčivý krycídůvod, proč musí strojopis prodat tajněa oslovit nějakého bohatého soukroméhosběratele. Mohl například říct, že se ve-dou spory o vlastnictví textu, a proto semusí prodat tajně a pod cenou. Nebomohl naznačit, že strojopis našli v ne-uspořádaném archivu ve státní knihovnětřeba v Jeruzalémě, Praze nebo v Moskvěa že ho, přísně vzato, z veřejné knihovnyukradl nějaký knihovník a prodal ho

Schulhofovi. Kupci a prodejci by protoměli jednat potají, jinak by vyrabovanýstát požadoval zpátky svůj majetek.“

„Myslíte, že by někdo na takovouhlehabaďůru naletěl?“

„V tomhle oboru už jsem zažil všech-no. Habaďůry vyžadují ochotnou spolu-práci na obou stranách. Oběti chtějí býtpodváděny, chtějí věřit, někdy dokoncevíc, než si mistři podvodů vůbec dove-dou představit. Všichni chceme věřit, žemáme něco úplně zvláštního, co nikdojiný nemá. Když to můžeme dostat zababku, cítíme se navíc i chytře. Chcemevěřit, že se nám povedl úplně neuvěřitel-ný, pohádkový obchod. Během let jsempár takových případů zažil.“

„Ale jestli se stalo tohle, pak sběratel,který koupil strojopis, netušil, že se jed-ná o padělek.“

„Možná se to dozvěděl. Tak úžasné ta-jemství musíte někomu říct, abyste sez něj mohl radovat, ale pak už přestanebýt tajemstvím. Kolik lidí se dokáže rado-vat ze vzácné věci o samotě, potají? Dříveči později se někomu svěří, jiným amaté-rům, přátelům, rodině. A nakonec se tako-ví amatérští sběratelé rozhodnou ohromiti odborníky, profesionály. Možná si se všídiskrétností někoho takového pozvou,aby jim pogratuloval k tak ohromnémunálezu. A když jim ten odborník vysvětlí,že to je podfuk, že to, co pokládali za po-klad za babku, je jen bezcenný padělek,obvykle se tolik nestarají o peníze, kterévyhodili, ale bolí je zklamání, že někdo,koho si váží, nesdílí jejich obdiv. Nejprvejeho úsudek odmítají. Ale když je přemů-že zvědavost, zavolají dalšího odborníkaa i ten jim řekne trpkou pravdu. Pak užuvěřit musí. Obchod nebyl legální, takžeúřadům policii můžou podfuk jen těžkooznámit. Co by řekli? Myslel jsem, že ku-puji ukradený strojopis, ale podvedli mě,a vlastně nebyl ukradený, ale byl to padě-lek. Možná začnou hledat člověka, kterýjim padělek prodal. Často ho nenajdou.Někdy prodejce prohlásí, že pokud to jepodfuk, byl oklamán stejně jako oni. Tadypříběh obvykle končí. Ale dokážu si před-stavit situaci, kdy se podvedený kupec takrozzuří, že touží po pomstě, třeba i povraždě. Předpokládám, že jste ten strojo-pis nenašli?“

„Ne, mezi Schulhofovými věcmi ne-byl.“

„Hledejte ho. Pokud to skutečně bylavražda, pak když najdete strojopis, na-jdete i vraha.“

Z angličtiny přeložila am.

VĚSTNÍK 9/2013 11

Nakladatelství Českého lesa v Domažli-cích ve spolupráci s Muzeem Českéholesa v Tachově vydalo překlad knihyDr. Ing. Alfreda Grotteho Typy němec-kých, českých a polských synagog odXI. do počátku XIX. století i s reprintempůvodního vydání z roku 1915. Byla toprvní práce, která se pokusila sledovatvývoj architektury synagog ve středníEvropě od středověku až do počátku19. století a je dodnes citována jako zá-kladní literatura v daném oboru. Vydava-telé chtěli připomenout zejména zájemautora o západočeské barokní synagogy,z nichž většinu dnes známe pouze díkyjeho popisu, fotografiím a předevšímpečlivému zakreslení, které provádělv době právě před 100 lety. Chtěli by-chom také připomenout výročí tohotopražského rodáka, od jehož narozeníuplynulo loni 140 let a letos v červnu 70let od jeho smrti v terezínském ghettu.

Alfred Grotte byl školením architekta jako profesionální znalec historickýchstaveb jako první jasně rozpoznal základníproblémy konstrukce, dispozice i uspořá-dání interiéru synagog v souvislosti s po-třebami židovské bohoslužby. Podařilo semu určit synagogy jako specifický druhpamátek, odlišující se svými liturgickýmifunkcemi, které měly již od starověkurozhodující vliv na utváření jejich archi-tektury. Díky důkladné znalosti židovskéhistorie se snažil pochopit a vyložit pa-mátky synagogální architektury jakodoklady židovské historie ve střednía východní Evropě. Jako jeden z prvníchse začal odborně zabývat výzkumem ži-dovských památek různých regionů (zá-padní Čechy, horní Bavorsko a Falc, Po-znaňsko, Slezsko a Halič), hledat jejichpříbuznosti a zasazovat je do širších his-torických souvislostí. Jeho profesionálníčinnost však byla daleko širší. Jako archi-tekt projektoval řadu nájemních a rodin-ných domů a nejméně dvě synagogy.Psal studie o současné architektuře stejnějako o problematice památkové péče.Většinu svého života působil jako profe-sor na odborných stavebních školáchv Poznani a ve Vratislavi. Vedle toho jeautorem desítky samostatných publikacía téměř stovky odborných studií a článkův nejrůznějších časopisech, a desítekslovníkových a encyklopedických hesel

o historii synagog a židovském umění.Ačkoli některé Grotteho historické soudyje dnes třeba opravit a mnohé jemu ne-známé památky doplnit, je jeho obraz vý-voje synagogální architektury v mnohaohledech platný a inspirující dodnes.

RODINNÁ HISTORIEAlfred Grotte se domníval, že jeho rodi-na přišla po vyhnání Židů ze Španělska

do Čech přes Itálii, kde získala své ne-zvyklé jméno. Pravděpodobnější všakje, že se jedná o jméno v 17. století za-

niklé židovské obce v Hrádku nad Nisou(Grottau) v Čechách. Jako židovské ro-dinné jméno je doloženo od 16. a 17. sto-letí v Mladé Boleslavi a mezi jeho nosi-teli lze najít představené obce, učitele

i rabíny. Také na Starém židovském hřbi-tově je dochováno 19 náhrobků mužůa žen tohoto jména.

Alfred Grotte pocházel ze západočes-ké větve rodiny, která – jak se domníval– vznikla za vypovězení Židů z Prahy zaMarie Terezie. Nejstarší z jeho předkůNathan Grotte (nar. kolem 1760 veStráži) byl dvorním faktorem hraběteLöwensteina v Boru. Jeho syn DavidGrotte (nar. 1802) měl 10 dětí, které zů-staly většinou na Tachovsku a v Plzni.Jeho nejstarším synem byl Moritz Grot-te (1837 Stráž–1919 Tachov), který sev roce 1869 přestěhoval i s rodinou do

Prahy, kde se jim 12.ledna 1872 narodilnejmladší syn Alfred.

STUDIA VE VÍDNI Alfred Grotte vyrůs-tal v Praze, jejíž his-torii a židovské pa-mátky dobře znal.V mládí si oblíbilsvého švagra Ema-nuela Worlika, kterýpocházel z rodupředstavených praž-

ského židovského řeznického cechu.Sdílel s ním zájem o židovskou historii.V Praze Grotteovi chodili nejspíše doMaiselovy synagogy, s jejímž rabínemAlexanderem Kischem (1848–1917)byli spřízněni. V roce 1887 odešel Al-fred studovat reálku do Vídně, po matu-ritě a jednoroční vojenské službě zahájilna podzim 1892 studium na vídeňskétechnice. Během studií se jistě setkals osobností Wilhelma Stiassného (1842––1910), úspěšného architekta a předse-dy vídeňské obce, který v roce 1895 za-ložil Společnost pro sbírání a obnovu ži-dovských uměleckých a historickýchpamátek, která poprvé obrátila pozor-nost širší židovské veřejnosti k nutnostipamátkové ochrany a výzkumu židov-ských památek. O dva roky později spo-lečnost založila Židovské muzeum veVídni jako první ústav svého druhu. V tédobě založil také Heinrich Frauberger(1845–1920) ve Frankfurtu nad Moha-nem Společnost pro výzkum židovskýchuměleckých památek a začal vydávatvlastní sborníky, věnované židovskýmpamátkám. Grotte v květnu roku 1897studium techniky ukončil a pozdějis Fraubergerem navázal přátelskévztahy.

12 VĚSTNÍK 9/2013

ALFRED GROTTEPrůkopník výzkumu starých synagog

Synagoga v Kynžvartu.

Zakreslení synagogy v Kynžvartu.

ARCHITEKTEM V POZNANIPo ukončení studií Alfred Grotte prakti-koval ve Vídni, Praze a Lipsku. O něcopozději se rozhodl odejít natrvalo do

Německa, kde pracoval v Kielu a Po-znani. Tam se také 14. května 1904 ože-nil s Clarou Fraenkelovou (1882–1944Osvětim) a nastoupil zaměstnání jakostudijní rada na městské stavební škole.

V roce 1905 mu vyšel IV. díl historickéNauky o formě a práce věnovaná dřevě-ným stavbám. V následujícím roce již sta-věl v Poznani několik činžovních domů.Současně působil také jako stavební po-radce tamější židovské obce (v roce 1908řídil demolici rozsáhlého komplexu Staréa Nové synagogy v Poznani). V roce 1913projektoval přestavbu synagogy ve městěPniewy u Poznaně, která je dnes využívá-na jako muzeum. V dubnu 1911 vyhořelaStará synagoga v Tachově a Alfred Grottese ujal bez nároku na honorář vypracová-ní projektu Nové synagogy i sousedníhorabínského domu; dne 9. září 1912 bylaNová synagoga zasvěcena. Byla to členitástavba v pozdně secesním stylu, která vy-padala spíše jako velká vila a dobře zapa-dala do svého okolí.

ZÁPADOČESKÉ SYNAGOGYBěhem stavby Nové synagogy Grottečastěji zajížděl do Tachova, kde žili jeho

starší bratr Rudolf a sestra Mathilda, sváposlední léta tu trávili i jeho rodiče.

Když poprvé navštívil již neužívanousynagogu v Novém Sedlišti, rozpoznaljejí architekturu jako zvláštní typ, kterýse vyskytuje v řadě sousedních obcí. Tojej přivedlo ke zkoumání dalších kon-strukčně příbuzných barokních synagogzápadočeského regionu. Jejich charakte-ristickými rysy byla téměř centrální dis-pozice, vysoká klášterní klenba, středo-vá bima, sedadla rozmístěná po obvodumístnosti a také výjimečná akustika.V uspořádání interiéru synagogy zjišťu-je „záměr architektonicky zdůraznit po-stavení bimy a symbolicky tak vyjádřitsměřování vzhůru z tohoto místa, jež

představovalo středobod zbožné úcty“.Grotte pochopil souvislost tohoto typuse synagogální liturgií, která odlišujesynagogy od jiných kultových staveb.

Grotte se pokoušel najít další podobnésynagogy v Bavorsku (Falc, Franky), Po-

znaňsku a ve spolupráci s židovským his-torikem Meirem Balabanem (1877–1942)

ze Lvova také v Haliči. Ačkoli žádné přímésouvislosti kupodivu neobjevil, tyto vý-zkumy jej vedly k rozšíření výzkumu nacelou oblast středoevropské aškenázskéhistorie. Podle jeho názoru chybělo souvis-lému vývoji synagogální architektury vestřední Evropě silné a trvalé středisko, na-rušovala jej rozptýlenost sídel, hospodář-ská i politická nejistota a časté přerušeníkontinuity vývoje při vypovězeních a po-gromech. Za těchto okolností se specifickýsynagogální typ mohl ustálit jen v někte-rých obdobích a oblastech. Proto je výsled-kem vývoje novověké synagogální archi-tektury značná regionální rozmanitost.

Na základě Grotteho výzkumů vzniklaběhem tří let jeho první a nejdůležitějšípráce Typy německých, českých a pol-ských synagog od XI. do počátku XIX.století, věnovaná především vývoji syna-gogální architektury ve střední Evropěv dosud neprobádaném období ranéhonovověku od 16. do 19. století. Neúplnos-ti svého díla si byl velmi dobře vědoma doufal, že vyvolá zájem v odbornýchkruzích a bude podnětem k dalšímu bádá-ní. Práci mu vydala Společnost pro vý-zkum židovských uměleckých památekŽidovského muzea ve Frankfurtu jakoVII. a VIII. dvojčíslo svých Mitteilungenpočátkem roku 1915. Svůj výzkum obhá-jil také na technice v Gdaňsku jako diser-tační práci, za kterou získal titul Dr. Ing.

DALŠÍ VÝZKUMY Grotte se po vydání své práce začal ži-dovskými památkami zabývat systema-tičtěji. Vedle studie Dřevěné synagogyvýchodního Německa a Polska (1916)napsal článek o synagoze v Kurnikuu Poznaně (1916). Uveřejnil také obje-vené účty ke stavbě synagogy v NovémSedlišti, stejně jako článek o synagozev Chodové Plané. V článku Staré mřížealmemoru upozornil znovu na význambimy a navrhoval zachování starýchmříží a jejich využití jako zábradlí předsvatostánkem. Publikoval také podrob-nou studii o židovském hřbitově v Kro-toschinu (společně s rabínem G. Coh-nem) a výtvarném řešení jeho náhrobků.Přínosem k bádání o typech starýchsynagog byla rovněž Grotteho studie Ži-dovské synagogální umění východu a jehovyzařování do německé oblasti, v níž sle-duje stopy putování židovských exulan-tů po masakrech Chmelnického v polo-vině 17. století z východu na západ.Během 1. poloviny 18. století zanechaly

(pokračování na str. 17)

VĚSTNÍK 9/2013 13

Synagoga v Novém Sedlišti.

Zakreslení synagogy v Chodové Plané.

Strop synagogy v Chodové Plané.

Ligurie má – ostatně stejně jako všech-na území, ze kterých v polovině 19.století vznikla současná Itálie – histo-rii, která se počítá na tisíce let. Předsta-vuje pobřežní pás při Středozemním,

vlastně Ligurském moři, protože Ligu-rie má vlastní moře. Na západě hraničís Francií a na východě, nedaleko pří-stavu La Spezia, s Toskánskem. Zhrubauprostřed zálivu, který ligurské pobřežívytváří, se rozkládá Janov, město a pří-stav, které spolu se svým věčným riva-lem Benátkami ovládalo ve středověkuobchod a námořní dopravu v celémtehdy známém světě. Záliv se pochopi-telně jmenuje Golfo di Genova, Janov-ský záliv, protože tak významné město,to dá rozum, nemůže ležet v nějakémcizím zálivu.

Poté co Janovan Kryštof Kolumbusve španělských službách objevil Ame-riku a důsledky jeho objevu vyřadilyItálii a celé Středomoří z centra světo-vého dění, objevují se na scéně Angli-čané. Přes zuřivý odpor Španělů a po-sléze Francouzů se prosazují a v době,kdy se kontinentální blokáda Napo-leonovi nepodařila a on se ocitl naSvaté Heleně (vlastněné Brity), užbylo jasné, kdo je kdo a kdo budevládnout mořím i kontinentům.

Angličané se objevují na scéně v pře-neseném, ale i doslovném slova smyslu.Pokud vezmeme jako scénu Itálii –a jen tak se můžeme postupně dostatk tomu, oč nám jde –, pak se Angličané

na poloostrově postupně zabydlují: ku-pují i stavějí zde domy, pronajímají sipaláce a zahrady a po čase se stávajísoučástí zdejšího života i zdrojem obži-vy pro nezanedbatelný počet Italů.

K výstředním lordům a podivínům sepřidávají umělci (nebo je občas i před-cházejí) a s tím, jak jde Británie mocen-sky a hospodářsky nahoru, také střednívrstvy. Jsou mezi nimi znalci umění,básníci a nezanedbatelný počet snobů.Jak jinak, když tato disciplína bylas největší určitostí právě v Británii vy-nalezena či přinejmenším rozvinutaa propracována k dokonalosti.

GOLFO DEI POETIJedno z míst, která si Angličané v Itáliizvláště oblíbili, je záliv na samém vý-chodním okraji Ligurie, Golfo dellaSpezia. Nikolisnad kvůli stejno-jmennému váleč-nému přístavu,který se v němskrývá, ale spíšpro jiná místa,která ho lemují –Portovenere, LeGrazie, San Te-renzo, Fiascheri-no, Tellaro a v neposlední řadě Lerici.Tady je nutné říci, že – snobismus ne-snobismus – je záliv skutečně mimo-řádně krásný a totéž platí i pro většinuměsteček a vesnic, které leží na jeho

březích. Nikdo se nemůže divit, žev sezoně a částečně i mimo ni je ang-ličtina hlavním jazykem, který tadymůžeme slyšet. Totiž, divit se může,ale jen do té doby, než se dozví (tennikdo), že záliv má přímé spojenís britskými učebnicemi a školnímvzděláním. Žili tady totiž v první čtvr-tině 19. století dva velcí básníci ang-lického jazyka, lord George GordonByron a Percy Bysshe Shelley, přátel-sky se stýkali a ten druhý nedalekoodtud se svou jachtou ztroskotal a za-hynul. Oba patřili a patří k vrcholůmromantického básnictví, a přestože sednešní doba tváří, jako by romanticea s tím i romantismu definitivně od-zvonilo, jsou jejich verše stále v ba-tůžkách na zádech sportovně i nespor-tovně oblečených Britek, které jsoupožehnáním zdejších penzionů a res-taurací. Jsou, pravda, většinou postar-ší, ale občas lze zahlédnout i mladšíexempláře se zarosenýma očima a po-ezií v ruksáčku. Troufám si tvrdit, žeoba básníky alespoň podle jména zna-jí v Anglii i ti, kdo propadli z mateř-ského jazyka už v páté třídě.

Sportovně zdatný lord Byron plavalprý občas přes celý záliv z Portoveneredo Lerici navštívit svého přítele v jehovilce na pobřeží a pak se stejnou cestouzase vracel. Však se také jeskyni podstarobylým románským kostelem, kterýv Portovenere na místě bývalého Venu-šina chrámu stojí, dodnes říká Grotta diByron, byť se z ní poté, co se v roce1932 zhroutila, zachovala jen menšíčást. Z janovské pevnosti nad přístavemje na záliv, pro který turistické kancelá-ře razí v současnosti název Golfo deiPoeti, úžasný výhled. Na Lerici na dru-

hém konci zálivui na vysoký pásApuánských Alps bílými skalnatý-mi vrcholy.

Henry James,americký spiso-vatel, který Itáliimiloval láskousmíšenou s ironiía jenž na italské

půdě vytvořil některé ze svých nejvý-znamnějších románů, o Lerici v roce1877 napsal: „Ono kouzelné zákoutíobestírají lesnaté pahrbky modrozele-né barvy a z jednoho i druhého boku

14 VĚSTNÍK 9/2013

PODZIM V ITÁLIIAngličtí romantici a sefardští obchodníci v ligurském Lerici

Golfo della Spezia – Golfo dei Poeti.

Portovenere – kostel na základech Venušina chrámu.

nad ním zbůhdarma bdí nádherné tros-ky starobylého hradu, strmícího naostrohu. Cení si jej všichni angličtí ce-stovatelé, jelikož uprostřed zakřivené-ho pobřeží se nalézá dávno neobývanávilka, ve které Shelley strávil posledníměsíce svého nedlouhého života. Síd-lil totiž právě zde, v Lerici, když na-

krátko vyplul k jihu, odkud se víckrátnevrátil.“ A o něco dále: „Z italskýchcest si vybavím jen málo epizod, kteréby sympatičností, jak se tu říká, před-čily ono vydařené říjnové odpoledne,to půlhodinové usebrání na zanedbanéterásce vilky, výstup ke vskutku fée-rickému starému hradu čnícímu nadLerici, rozjímavé brouzdání soumra-

kem mezi popínavou zelení na plošině,jež vyhlížela k hasnoucímu západu,k vrškům a o hodně níž také k zamlkléhladině, za kterou neblahá vilka úpěn-livě obracela bledé čelo k rozjasňující-mu se měsíci.“

JANOV, LIVORNO A LERICIJen málokdo ví, že přímo pod „vskut-ku féerickým starým hradem“ je ještějedna historická zajímavost, o které seale v bedekru nedočteme. Jistě, kon-kurovat geniálním romantickým bouř-livákům je těžké, ale židovské ghettov Ligurii to je také unikum a pro židov-ského turistu pochopitelně přitažlivá zá-ležitost. Na územích ovládaných Ja-novskou republikou platila celá řadazákonů a nařízení, které Židům až do

konce 18. a v menší míře až do poloviny19. století ztěžovaly nebo i znemožňo-valy pobyt. Větší židovské osídlení na-jdeme v této době snad jen v samotnémJanově, odkud byli Židé několikrátvypovězeni, aby se po čase v souvis-losti s obchodem zase znovu objevili.V roce 1660 dostali povolení bydletve městě v odděleném ghettu.

V samotném Lerici je několik ži-dovských rodin doloženo už na kon-ci 15. století. Poté co bylo roku1654 Židům oficiálně povoleno usa-zovat se v oblasti patřící k městu LaSpezia, přibývalo osob židovskéhovyznání i v Lerici. Ve druhé polovi-ně 17. století se ve městě, situova-ném na půl cesty mezi Janovema Livornem, usadili sefardští ob-chodníci z toskánského Livornaa kontrolovali odtud vzájemný ob-chod mezi janovskými a livornskýmiŽidy. V Livornu žila v té době, díkytolerantnímu přístupu medicejskýchvládců Toskánska (a díky jejich stálépotřebě financí a pochopení pro ob-chod), největší a nejsvobodnější ži-dovská komunita v celé Itálii. Bylaprakticky výhradně sefardská a ze-jména ve spolupráci se sefardskýmikupci a finančníky z Janova organi-zovala a zajišťovala rozsáhlé ob-chodní a finanční transakce.

GHETTO Ghetto v Lerici, jež vzniklo okolo roku1676, se nacházelo v prostoru dnešníVia del Ghetto. Najdete ji snadno:z velkého náměstí Piazza Garibaldiodbočíte za Banco di San Giorgiosměrem k hradu, po několika krocíchse ocitnete na Piazza Mottino, odkudVia del Ghetto vede vzůru ke hradu.Na spodní straně, v místech, kde jednes zděný oblouk a pamětní deska, jiuzavírala železná brána, která se nanoc a v neděli zamykala. Tato praxevydržela až do roku 1848, kdy se Le-rici stalo součástí savojsko-sardinské-ho království a Židům byla přiznánaobčanská práva.

První dům vlevo za obloukem je bu-dova bývalé synagogy – potvrdily to třitěžce poškozené svitky Tóry, které bylyobjeveny ve zdi při opravách domuv letech 1955–1960. Ostatní domy,občas trochu upravené a přestavěné,v podstatě zachovávají podobu ulice

z doby, kdy zde sídlila jedna z málavýznamnějších židovských obcí v Li-gurii.

Na Via del Ghetto navazuje ulice ve-doucí k hradu, kam se romantický pout-ník dostane za čtvrthodinku, ostatní i zapět minut. Tam se otevře Henry Jame-sem popsaný výhled na pobřeží a nazáliv, který dnes jako za dob lorda By-rona křižují lodě a plachetnice, ob-chodníci na trhu vyvolávají svoje zbo-ží stejně, jako to dělali za časů ghetta,

jen turistů je mnohem, mnohem víc.Ale i to záleží na období. Jak si laska-vý čtenář jistě povšiml, Henry Jamesnavštívil Lerici na své „sentimentálnípouti“ v říjnu a dostalo se mu jednohoz nejsilnějších zážitků z jeho mnoha-letých italských cest. A to byl nějakýznalec.

Kam tedy jinam na podzim než doItálie. A proč ne rovnou do Ligurie.

TEXT A FOTO JIŘÍ DANÍČEK

VĚSTNÍK 9/2013 15

Féerický starý hrad v Lerici.

Přístav v Lerici.

Via del Ghetto, Lerici.

Pamětní deska leričským Židům.

Když média referují o dění v Izraeli, pra-videlně (a v některých případech lze říci,že s potěšením) zařazují záběry, článkya fotografie z dění kolem jeruzalémskéZápadní zdi, jediného pozůstatku Chrá-mu a nejposvátnějšího místa judaismu.Měsíc co měsíc tu na svátek novoluní(Roš chodeš) mají novináři postaránoo senzaci, když policie zatýká členkyhnutí Ženy Západní zdi. Výjev by se jiždal považovat za novodobou místní tradi-ci, nebýt toho, že reakce na ženy, jež seu Zdi nářků chtějí modlit v talitech a ki-pách, hlasitě zpívat a předčítat z Tóry, jeze strany ultraortodoxních Židů čím dálagresivnější a aktivistky jsou (díky soci-álním sítím) čím dál početnější. Potyčky,či dokonce skutečné bit-vy u Západní zdi se stá-vají ostudou města užtak silně poznamenané-ho propastí mezi jehoultraortodoxními a seku-lárními obyvateli. Cos tím?

ŽENY ZÁPADNÍ ZDIKdo jsou Ženy Západnízdi? Sdružení vzniklopřed pětadvaceti letyjako organizace bojujícíza práva žen u Západnízdi, tedy konkrétně za to,aby se ženy na tomtomístě mohly chovat tak,jak jsou zvyklé ve svých reformních sy-nagogách. Sdružení vzniklo v Jeruzalé-mě, jeho členkami jsou ale předevšímamerické, feministicky angažované Ži-dovky. Jejich počínání vzbuzovalo již odpočátku nelibost ultraortodoxních mužů,kteří se u Zdi modlí, a násilnosti řeší poli-cie již od roku 1989, kdy na Esteřin půstmusela proti rozzuřeným Židům, kteří nazpívající ženy metali židle, dokonce pou-žít slzný plyn. Ministerstvo pro nábožen-ské záležitosti vydalo dočasné nařízení,podle něhož se u Zdi smělo modlit jenzpůsobem odpovídajícím „místnímu zvy-ku“, tedy dle ortodoxního ritu. Roku 2001byl pak vydán zákon, který stavěl veřejnéženské čtení z Tóry, nošení talitu, tefilina kipy na hlavním prostranství u Západnízdi mimo zákon a po několika peripetiíchNejvyšší soud zákaz potvrdil, neboť tako-

vé chování mělo představovat „hrozbu ve-řejnému pořádku“. Současně soud navrhl,aby vláda reformním Židovkám (i dalšímzájemcům a zájemkyním) umožnila alter-nativní místo pro modlitby. Měl se jímstát pozůstatek Robinsonova oblouku najihozápadní části Západní zdi, prostor,který tvoří hlavně archeologické vyko-pávky. Ačkoli bylo místo roku 2004 zpří-stupněno, ženské aktivistky je jako alter-nativu „menšího významu“ odmítly.

POSVÁTNÉ I NEPŘÍJEMNÉ CHVÍLEČas v tomto případě problémy nevyře-šil, naopak. Mužská část se postupněrozrostla tak, že zabírá dvě třetiny pro-

stranství, od ženského prostoru je oddě-lená vysokou stěnou. Na návštěvníky sepřísně dohlíží, jakékoli vybočení z normyoblékání či chování je stíháno nepřívěti-vými pohledy a napomenutím. I maláděvčátka musejí být náležitě zahalena.Je pochopitelné, že účastníci modlitebse tak brání proti návalu hlučných a bo-horovných turistů a turistek, nicméněnevlídná atmosféra často citlivě zasáhnei ty, kdo, ač k ortodoxii nepatří, k místupřistupují s úctou a respektem a třeba sitím plní i svůj životní sen. „Šel jsemk Západní zdi, měl na hlavě jarmulkua choval se opravdu decentně, abych ni-koho nerušil, ale tolik nevraživých,ošklivých pohledů jsem už dlouho neza-žil,“ vzpomínal v rozhovoru pro Rch nasvou zkušenost například režisér DavidRadok.

Pod tlakem neortodoxních hnutí dostalv prosinci 2012 ředitel Židovské agenturyNatan Ščaranský od vlády úkol naléztkonečně nějaké řešení. Problémy vyvr-cholily letos na jaře: v únoru bylo u Zdizatčeno deset žen s tality, v březnu sek protestujícím ženám přidaly i tři členkyKnesetu (chráněné imunitou) a Ščaranskýbyl zaplaven desítkami tisíc kritických e-mailů (většinou z USA, od americkýchpřívrženkyň a přívrženců liberálního ju-daismu). Z tábora charedim i proreform-ních Židů létala velmi ostrá slova, mluvi-lo se o „občanské válce“, ke které se u Zdischyluje. V květnu na úsilí amerických li-berálních skupin zareagoval izraelskýNejvyšší soud: odvolal původní zákona povolil zde členkám sdružení Ženy Zá-padní zdi modlitby, pokud neporuší„místní zvyklosti“. Klid nový zákon alenepřinesl: na protest proti zhruba 400modlícím se feministkám se ke Zdi dosta-

vily tisíce (píše se ažo deseti tisících) ultraor-todoxních žen a dívek,které se snažily Ameri-čanky a jejich kolegyněz prostoru vytlačit. Mužina ně pokřikovali a háze-li po nich odpadky.

ČAS UKONČITZNESVĚCOVÁNÍ ZDITak nazval svůj text k si-tuaci novinář a spisovatelJosi Klein Halevi. Potyč-ky u Západní zdi charak-terizuje jako „znesvě-cování Božího jména

a dobrého jména židovského národa a Stá-tu Izrael“. Podle Haleviho mají svůj dílviny jak ultraortodoxní mladíci a ženy, takčlenky sdružení Ženy Západní zdi. Ti prvníproto, že rozdmýchávají hysterii a nená-vist, ty druhé proto, že své čím dál okáza-lejší akce provádějí v době, kdy se konečněrýsuje kompromisní řešení. Ščaranský to-tiž oprášil starý plán Robinsonova obloukujako prostoru, kde se budou moci modlitpříslušníci neortodoxních forem judaismu,a tentokrát se zdá, že jakkoli složitá buderealizace, projekt má k uskutečnění mno-hem blíže než před deseti lety.

„Vylučování všech forem modlitbykromě ortodoxní z hlavního nádvoří u Zdije izraelská tragédie,“ píše Halevi. „Tomísto se mělo se stát prostorem otevře-ným rozmanité židovské modlitbě ihnedpo osvobození Starého Města v červnu

16 VĚSTNÍK 9/2013

BITVA O ZEĎ NÁŘKŮNejposvátnější místo Židů má své problémy

Západní zeď o svátku Sukot. Vpravo vedle dřevěného můstku by měla být vybudována nová ploši-na. Foto BiblePlaces.com.

1967. Sekulární vláda měla trvat na tom,aby sem měly přístup všechny židovskéskupiny – třeba i střídavě, v různé časy,pokud by to bylo nezbytné. První masovápouť ke zdi na Šavuot 1967, pár dní poukončení bojů, byla spontánním proudemstovek tisíc Izraelců a neexistovalo žádnéoddělování prostovlasých sekulárníchŽidů od charedim nebo mužů od žen.“Ščaranského plán hodnotí Halevi jako„vítězství sionismu“. Neboť „ve své pod-statě je sionismus ideologie židovskéhonároda. Moderní doba sice Židy rozdělilado nepřátelských táborů, ale sionismustvrdil, že různé identity jsou pouhé pří-vlastky a že sjednocující jméno je Žid.Jedná se o první vážně míněný pokus odčervna 1967 posvětit Západní zeď židov-skou sounáležitostí.“

PLOŠINA A MOST JAKO BARIÉRAJak by v praxi taková sounáležitost vypa-dala? Bohužel dost složitě. Nádvoří u Zá-padní zdi by se na jihu rozšířilo o širokouzdviženou plošinu, pod níž se nacházejíjedny z nejvýznamnějších archeologic-kých památek v zemi, včetně zachovaléhotržiště z doby krále Heroda či změť obrov-ských kamenných kvádrů, které z vrcholuZápadní zdi shazovali Římané při bouráníDruhého chrámu. Svůj odpor k nápadu užvyjádřili archeologové, proti dalšímu pro-jevu „židovské hegemonie“ se podle oče-kávání postavil i Waqf, islámská radav čele s jeruzalémským muftím, kteráspravuje muslimské památky ve StarémMěstě. V Ščaranského plánu totiž hrajesvou roli i dřevěný most, který vede k Ma-rocké (či Mugrabské) bráně a který použí-vají nemuslimští návštěvníci ke vstupu naChrámovou horu. Most by odděloval orto-doxní a neortodoxní části společenstvíu Zdi. Po počáteční zdrženlivosti nesou-hlasí ani rabín Západní zdi Šmuel Rabino-witz a protest překvapivě vyjádřily i sa-motné americké aktivistky, neboť plán prýnevyhovuje jejich potřebám.

Ščaranský nicméně oznámil, že počítás tím, že vláda se bude snažit, aby získa-la povolení a mohla co nejdříve zahájitvýstavbu alespoň části plošiny nad vy-kopávkami. Během letošní letní sezonyvšak žádné práce nezačaly. Americkéaktivistky mezitím neztrácejí čas a jižzvou všechny příznivkyně, aby se v li-stopadu na Roš chodeš zúčastnily oslavpětadvacátého výročí první pluralistickémodlitby u Západní zdi.

ALICE MARXOVÁ

(dokončení ze str. 13)tyto skupiny migrujících haličských Židůna bavorském a falckém venkově na 25nenápadných dřevěných synagog, kterévšak byly vyzdobeny neobyčejně origi-nální a pestrobarevnou malířskou výzdo-bou podle nejlepších haličských vzorů.

VE SLEZSKÉ VRATISLAVI Po skončení první světové války byla Po-znaň navrácena Polsku a Grotte se s rodi-nou přestěhoval do Vratislavi, kde odpodzimu 1919 až do roku 1935 působiljako profesor na Státní průmyslové školestavební. V roce 1921 byl jmenován kon-zervátorem uměleckých památek ve Slez-sku, působil jako poradce Židovskéhomuzea ve Vratislavi a prezident zdejšílóže Bnej Brit. Byl stálým spolupracov-níkem časopisu Památková péče, listuHamburger Israelitische Familienblatta vídeňského časopisu Menorah. Začal sevšak především intenzivně věnovat vý-zkumu starých židovských památek veSlezsku. Z uveřejněných prací je asi nej-důležitější studie Synagogy-kostely veSlezsku (1929), v níž se zabývá přeměnouzdejších středověkých synagog po vyhná-ní Židů v roce 1453 na katolické kostely(Olešnice, Strzegom, Jawor, Svídnice).Ačkoli většina jeho závěrů nebyla všeo-becně přijata, otevřela důležitou kapitoludalších výzkumů. Tomuto tématu je vě-nována i jeho poslední samostatná publi-kace Stopy synagog ve slezských koste-lech z roku 1937.

Další studie Grotte věnoval výzkumunejstarších slezských židovských hřbito-vů ve Vratislavi a v Brzegu Dolném, kte-ré byly souhrnně publikovány spolus četnými fotografiemi a nákresy náhrob-ků v práci Staré slezské židovské hřbitovy(1927), jež představuje vzorové umělec-kohistorické zpracování tématu včetněpodrobné analýzy barokního a rokokové-ho výzdobného systému náhrobků a po-užívaných symbolů. Od roku 1927 sestal spolupracovníkem Jüdisches Verlagv Berlíně při vydávání pětidílného Židov-ského lexikonu, pro který vypracoval dvědesítky hesel týkajících se synagog, je-jich zařízení i liturgických předmětů.V roce 1929 byl odborným poradcem vý-stavy Židé ve slezských dějinách ve Slez-ském uměleckoprůmyslovém muzeu.

V roce 1934 se vrátil ke svému hlav-nímu tématu ve dvou nových studiíchk vývoji středoevropské synagogálníarchitektury. První pod titulem Ovlivněnívýchodního židovského sakrálního uměnípražskými vzory dokládá úzké historickéspojení mezi Prahou, Krakovem a Slez-skem již za Vladislava II. a Karla IV.,kdy se Praha jako nejstarší židovskáobec střední Evropy těšila v těchto ob-lastech značnému respektu a její archi-tektura byla často napodobována. DruháGrotteho práce Historické stavební do-kumenty židovského putování v Čechácha na Moravě (1935) se zabývá čtyřslou-povými synagogami jako doklady něko-lika vln židovské migrace z východu nazápad v 17. a 18. století. Na Moravě setento typ uplatnil při stavbě synagogv Podivíně (1661), Kroměříži (1694)a Mikulově (1723), nejzápadnější syna-goga tohoto typu byla zbudována v So-bědruhách na Teplicku (kol. 1740). Obětyto studie doplňují Grotteho teoriio středoevropských typech synagogálníarchitektury, kterou se mu podařilo roz-pracovat důsledněji než komukoli z jehosoučasníků.

… A V TEREZÍNĚAlfred Grotte vyučoval na stavební prů-myslovce ve Vratislavi údajně až doroku 1935, kdy v 63 letech odešel na vy-nucený odpočinek. Jaký byl život jehorodiny posledních devět let za nacistickévlády, se můžeme pouze domýšlet. Snadse alespoň jeho dětem Mathildě (nar.1905) a Albertovi (1916) podařilo včaszachránit emigrací. Sedmdesátiletý Al-fred Grotte se ženou Clarou byli 31. srp-na 1942 odvlečeni z bytu v Scharnhorst-strasse 5 ve Vratislavi a deportováni doterezínského ghetta, kde Alfred Grottepo 9 měsících 17. června 1943 – tedypřed 70 lety – zemřel; jeho žena strávilav Terezíně více než dva roky, 9. října1944 byla deportována do Osvětimia zavražděna v plynové komoře. Podob-ný byl také osud Grotteho žijících sou-rozenců a jejich rodin v Čechách. Jistouútěchou může být, že Grotteho studie,články a kresby přečkaly katastrofua zachránily mnohé dnes již neexistujícísynagogy pro naše poznání.

ARNO PAŘÍK

VĚSTNÍK 9/2013 17

ALFRED GROTTEPrůkopník výzkumu starých synagog

On: „Nepůjdeme k rybníku? Ten rybníkobrostlý vrbami je mým potěšením.“

Ona: (přivře hedvábné řasy a mlčí).On: „Rybník bude dneska opuštěný;

docela opuštěný bude, protože všeckona světě je na promenádě. Kapela tamhraje Búrský pochod nebo Malou vdovua u nablýskaných mramorových stoleč-ků pod kaštany sedí paní a dívky a vyší-vají dečky nebo čtou noviny. Nepůjde-me krmit labutě?“

Ona: (tiše) „Ach ne.“On: „Docela opuště-

ný bude ten rybník; ni-koho nepotkáme, anipana Eusebia Kupfer-rotha, protože ten teďsedí v tmavém kance-lářském kutlochu bezslunce, kde bzučí stov-ky much, a píše dopisy,které mají hlavičku:‚Bavlněné zboží – Vel-koobchod a export klo-boukové plsti.‘ – PanaEusebia Kupferrothanepotkáme.“

Ona: (šeptajíc) „Je tak strašný! Ty jehoruce, jako pár plstěných pantoflů, a ne-možné kravaty. Mám z něj takový strach.A každý večer mě přijde políbit...“

Pauza.On: „Nepůjdeme k rybníku?“Ona: (váhavě) „Když vám to udělá ra-

dost...“A tak ti dva kráčeli mezi podivuhod-

nými jehličnany, které lemovaly obláz-kovou cestu a vyprávěly o Japonskunebo o Sieře Nevadě, kde je jejich do-mov. Na okraji rybníka, tam, kde úzkéschůdky vedly do vody, drží stráž dvěprastaré vrby a jsou velmi vážné a slav-nostní, jako dva vojáci, kteří stojí předhradní bránou, hodiny, bez pohnutí.

Velice vážné jsou ty vrby a téměřsmutné a nabílo natřené tabulky s latin-ským čestným titulem a německým da-tem těm starým vrbám také na veselostinepřidávají. I ty tři labutě: Kašpar, Meli-char a Baltazar jsou stále vážné a špulízobáky jako sedláci v neděli při rannímši. Vypasení kapři líně plavou, jelikožtam nejsou žádné děti, které by jim há-zely kousky chleba a povykovaly na ně.Slečna však říká: „Nechci tu zůstat, je

tady tak smutno, pojďme někam, kde semůžeme smát a trhat květiny.“ A to takéučinili.

Když vešli do aleje, jež byla plna kočá-rů a nablýskaných jezdců na koních a kdevítr bere krásným ženám parfém z vlasůa daruje jej rozkvetlým lipám nebo li-dem, kteří se zde procházejí, tu se slečnaskryla pod svůj slunečník a malý kudrna-tý pán musel jít tři kroky za ní. Kdyžvšak přišla ta velká brána, ta velká, moc-

ná brána a opuštěné lou-ky, tu zavřela slečna svůjslunečník a Tomáš jejsměl nést.

Uprostřed louky tamstojí jeden mocný buk.Blesk jej před lety po-znamenal a od té doby setam tváří jako starý podi-vín, jenž má na sobě re-dingot a zvláštní vázan-ku a škrobený límec(Vatermörder) ohraniču-jící jeho zvětralý obličej.Zde se ti dva políbili...

Nikdo to neviděl; anikopáči, kteří vzdáleni na tisíc kroků hlou-bili nové říční koryto pro bárky s obilím.Až po břicho stojí nádeníci ve vlhkémbahně a hrabou a hrabou. Možná myslína to, že si dají večer panáka a na svouholku z továrny, možná také na svůj ubo-hý život, který žijí, nebo na nějakou ne-děli, která byla či bude. – Prkenný mostvede přes prázdné říční koryto, pak při-jdou rozpadlé zdi a pole ladem, plné sutia kamení, pak jedna nahrubo stlučenáchatrč pro hlídače a bouda na nářadí.Čeká tam převozník s nahnilým prámem,který jej, když lidé chtějí přes Vltavu,tahá na řemenu po mělké, tiše šplouchají-cí hladině. Také hezkou slečnu a pánapřevezl na druhý břeh.

„Mám tě tak ráda,“ uchichtla se štíhláslečna, když si dosytosti vyhrála a všech-ny ploché oblázky, které musely tančit pohladině, byly pod vodou. „Pojďme se napíttrojského zámeckého,“ navrhl Tomáš.

Zámeček Troja má červenou taškovoustřechu a pyšné vstupní schodiště. A tři-cetiletou válku spatřil se všemi divokýmiranami; Švédové tu přenocovali a Fran-couzi; starý Fritz (Fridrich II. Veliký) situ prý rozbil hlavní stan, když stál před

Prahou, a jeden král si tu schovával svoumilenku. Dneska je ze zámku vinnýsklep a v parku, v němž kdysi ve skry-tých slojích sídlila sladká tajemství a ti-chý smích, stojí prázdné soudky a bečky.Alabastrové vázy na zahradních zdechjsou rozbité a bílému božstvu scházejíruce a nohy. V jedné skalní roklině stojíobr, ten musí nést zeměkouli; ale jakýsiovíněný vtipálek mu nasadil papírovoučepici a to kamenného muže drtí. V pří-zemí, kde byla kdysi panská kuchyně, jeteď vinárna. Přes týden tu panuje hlubokéticho a hospodský svůj čas prospí. Avšakv neděli, když je teplo a sluníčko a při-cházejí lidé z města, aby se tu potěšilia dosyta vytančili; pak je v Troji veselo.Švadlenky ve světlých halenkách a sesvětlýma očima jsou tu a celý týden snilyo tom, jak bude v Troji krásně. A rozver-ní studenti a vážní učitelští čekatelé a jed-noroční dobrovolníci tu jsou, ti si lovípěkné děvče v barevném houfu.

Pak všichni sedí venku v zahrádce,která je plná posvátné minulosti a bez-starostné přítomnosti; pod starými stro-my sedí, z nichž sněží kvítí nebo suchélistí, podle ročního období, a drží se na-vzájem za ruce a pijí trojské zámecké.Tak je to o nedělích, když je teplo a slu-níčko, ale dnes je všední den, švadlenkysedí za zavřenými okny kdesi v temnémdomě na předměstí a studenti u zapráše-ných knih v přednáškovém sále.

„Budeme jediní hosté,“ řekla hezkáslečna.

Vysoká chodba je opuštěná a vybled-lé fresky na stěnách se třpytí pozdně od-poledním jasem. Také vinárna je prázd-ná, jen hospodský spí v rohu u kamen.Avšak v zahradě, kde stojí stolky politévínem a hrubě ohoblované lavice, sedíosamocený host, jenž má ruce mohutnéa vypasené jako pár filcových pantoflůa nemožnou kravatu.

U jeho nohou stojí řada do dna vypi-tých lahví, v nichž tančí sluneční paprs-ky a opuštěnec se usmívá.

„Tak tady jsem tě našla,“ řekla hezkáslečna a energicky chytla pana Eusebiaza límec u kabátu. „Tak tady! A tvojenevěsta se má doma usoužit; já nešťast-ná! – Však jsem si to myslela hned, kdenajdu svého Eusebia, a tenhle pán bylod té dobroty a doprovodil mě. Děkujivám, milý pane, a nyní mi pomozte do-vést mého snoubence domů.“

Tak skončil krásný svátek.Z knihy Alt-Prager Guckkasten

(Staropražské kukátko) přeložila kl.

18 VĚSTNÍK 9/2013

VYCHÁZKA DO TROJEBiedermeierovský příběh od Oskara Wienera

Ilustrace Jiří Stach.

Všichni, kdo se přišli koncem červencedo Cambridge rozloučit s Ankou Berg-manovou, na ni vzpomínali jako navzácnou a nezlomnou bytost, nesmírnělaskavou a neobyčejně inteligentní ženu,která se velice ráda smála a velmi dobřevěděla, podobně jako ostatní se stejnouživotní zkušeností, co je to za štěstí,když se rodina a přátelé sejdou u pro-střeného stolu. A taky všichni náležitěoceňovali její kuchařské umění. V deva-desáti letech ještě skvěle řídila auto, aleneměla už rádarychlou jízdu podálnici. Ačkolinechtěla zpočátkuslavit své devade-sáté narozeniny,nakonec podlehlanátlaku vnoučata na oslavu si po-řídila hned třinové halenkya zajímala se o to,jaká barva je momentálně v módě.

Narodila se před devadesáti šesti letyv Třeboradicích ve východních Čechách.Gymnaziální léta prožila v Hradci Krá-lové, pak začala studovat na Právnickéfakultě UK v Praze. Vedla bezstarostnýstudentský život, chodila na koncerty,do divadla, do kina a tančit. V Praze po-znala svého budoucího muže BerndaNathana, německého Žida, který semutekl po nástupu Hitlera k moci, ale brzybylo jasné, že se před Hitlerem v Prazeneskryje. Na jaře 1940 se vzali. Ve chví-li, kdy si musela přišít šesticípou hvěz-du, vyndala ze skříně svůj nejhezčí žlutývlněný kostým, a jak později řekla, roz-hodla se nosit hvězdu jako šperk. Kdyžuž nesměli Židé chodit do kina, rozhod-la se zákon porušit. Vzpomínala, jakuprostřed filmu přišli příslušníci SSkontrolovat diváky a ona s hrůzou čeka-la uprostřed řady, až k ní dojdou a budejim také muset ukázat dokumenty. Kon-trola naštěstí skončila řadu před ní.

TEREZÍN, OSVĚTIM, MAUTHAUSEN V prosinci 1941 byli oba deportováni doTerezína. Navzdory tomu, že mužia ženy bydleli odděleně, podařilo se

Ance tajně scházet se svým mužem,a dokonce i otěhotnět. Musela však po-depsat prohlášení, že se dítěte po naro-zení vzdá, tehdy se poprvé setkala seslovem „eutanazie“. Jejich syn Jiří alekrátce po narození zemřel na zápal plic.29. září 1944 byl Bernd Nathan tran-sportován do Osvětimi a Anka se dobro-volně přihlásila, že ho bude druhý dennásledovat. Byla znovu těhotná, ale tosvému muži už nestačila říct. Na otázkudcery, jak se jí podařilo podruhé otěhot-

nět, odpověděla,že se v té strašnédobě už nebálariskovat a snažilase hledat posilua útěchu, aniž bymyslela na ná-sledky. Se svýmmužem se v kon-centračním tábořeOsvětim už nikdynesetkala. Až po

válce se dozvěděla, že byl nacisty18. ledna 1945 zastřelen – necelý týdenpřed osvobozením Osvětimi. Anka bylatak hubená, že doktor Josef Mengele,který na rampě rozhodoval o životě čismrti nově příchozích vězňů, nepoznal,že před ním stojí těhotná žena. Po desátéselekci měla obrovské štěstí – byla zařa-zena mezi práceschopné a poslána spoluse dvěma stovkami žen do zbrojovky veFreibergu poblíž Drážďan, kde se vyrá-běly letounové střely V1, z nichž prvníbyla vypálena na Londýn. Do koncebřezna 1945 bylo vypuštěno 20 000střel, z nichž 10 000 mířilo na Anglii. Toještě Anka netušila, že větší část životanakonec prožije v Anglii po boku svéhodruhého muže, který v té době bojovalv Anglii v řadách RAF a kterého si poválce vzala.

Ve zbrojovce pracovala až do začátkudubna 1945. Tehdy začaly pochodysmrti. Na Anku ale čekala dlouhá cestavlakem. V přeplněném vlaku ležela vevagonu na uhlí, vysílená, bez jídla a té-měř bez vody. Za „normálních okolnos-tí“ by je Němci bývali poslali zpátky doOsvětimi, ale tu už Rusové osvobodili.Vlak tři týdny jezdil bezcílně a nakoneczastavil v Rakousku v koncentračním

táboře Mauthausen. Anka se vyděsila,protože na rozdíl od Osvětimi tentokrátuž věděla, kam přijela. V tu chvíli jí za-čaly porodní bolesti a tak ji naložili spo-lu s nemocnými a mrtvými na káru, kdebez jakékoli pomoci porodila dceruEvu, která prý ani nezaplakala. Mezivězni byla i ruská lékařka, která se od níodvrátila, ale potom se mezi spoluvězninašel gynekolog, který pomohl. Novo-rozená holčička vážila něco málo přesjeden kilogram a ležela zabalená do no-vinového papíru mezi umírajícími natyfus. Eva přežila díky tomu, že denpřed tím Němci vyhodili do povětřímauthausenské plynové komory a ženěkolik dní po jejím narození osvobo-dili koncentrační tábor Američané.

PRAHA, CARDIFFAnka o sobě říkala, že byla naprostobláhová, protože byla navzdory všemu,čeho byla svědkem, po celou válku pře-svědčená, že se vrátí domů. A skutečnějakmile nabrala trochu síly, vrátila ses miminkem v náručí do Prahy. Vytou-žený návrat do Prahy se však stal podlení jedním z nejhorších okamžiků v živo-tě. Zjistila, že je úplně sama, že nemákam jít – rodiče, sestry a všichni ostatnípříbuzní zahynuli v Osvětimi. Nakonecnašla nový domov u sestřenice OlgyŠroňkové a někdejší ředitelky Židovské-ho muzea Hany Volavkové a potřebnouchuť do života jí dávala starost o dcerku.V roce 1948 se provdala za přítele z dět-ství a odstěhovala se s ním do Velké Bri-tánie. S Karlem Bergmanem se rozhodlipro život ve velšském Cardiffu, kde zaválky sloužil u Královského letectva. Pojeho smrti pracovala léta jako dobrovol-nice v cardiffské nemocnici. Poslednídva roky života strávila v Cambridgiu dcery Evy, která se zabývá vzdělávací-mi programy pro školy v organizaci Ho-locaust Educational Trust.

Když je obě pozvala britská královnado Londýna, aby se zúčastnily obřaduna počest obětí holokaustu a britskýchveteránů, kteří se podíleli na osvobozeníkoncentračních táborů, odpověděla Ankana otázku, jak ten významný den oslaví:„Oslavím ho jako každý jiný den oddne, kdy jsem opustila Osvětim. Děkujiza každý den a za to, že mám zdravédítě. Opravdu nevím, jak jsem ty rokypřežila; ztratila jsem víru v Boha, alekdybych v něj věřila, řekla bych, že tobyl zázrak.“

ZUZANA ROUSOVÁ

VĚSTNÍK 9/2013 19

VZPOMÍNKANA ANNU BERGMANOVOU(20. 4. 1917–17. 7. 2013)

Anna Bergmanová s dcerkou po válce. Foto archiv.

VÍDEŇVzpomenete si, co jste dělali předminu-lé léto? Já ano. Společně s dalšími spor-tovci z České republiky jsem se zúčast-nila evropské makabiády ve Vídni.Kromě nás bylo přítomno asi 2000 spor-tovců, zažili jsme mimořádnou atmosfé-ru a naše šestičlenná delegace dokoncezískala několik medailí. Již tehdy se za-čalo mluvit o možné účasti České re-publiky na nejbližší světové makabiáděv Izraeli. Termín konání: červenec 2013.

Světová makabiáda je třetí největšísportovní událostí na světě. Hned poolympiádě a mistrovství světa ve fotbale.Koná se jednou za čtyři roky, vždy v Iz-raeli a je určena židovským sportovcůmz celého světa. Československá republikavyslala na úplně první světovou makabi-ádu v roce 1932 více než stovku sportov-ců (podle archivních dat). Českosloven-ská delegace mířící na druhou makabiáduv roce 1935 byla ještě větší. Třetí a do tédoby poslední delegace z České republi-ky se světové makabiády zúčastnilav roce 1993. Po návratu z evropské ma-kabiády ve Vídni jsme se rozhodli, že ječas zkusit vyslat delegaci čtvrtou.

BASILEJ Prvním větším milníkem bylo jednánís pořadateli. Sportovní klub Hakoachversus zástupci Maccabi World Union,pořadatelé světové makabiády. Na pod-zimním kongresu v Basileji se nám po-dařilo vyjednat téměř 50procentní slevuna startovném. Začali jsme věřit, že našeúčast je opravdu reálná.

PRAHA Další přípravy pokračovaly v Praze. Ná-bor nejlepších sportovců, neúspěšné i ús-pěšné hledání sponzorů, dennodenní ko-munikace s izraelskými pořadateli. Bylonutné zajistit letenky, pojištění, jednotnéoblečení, propagační předměty a provéstdefinitivní registrace účastníků.

Ve středu 17. července 2013 odlétá nasvětovou makabiádu devítičlenná dele-gace z České republiky. Zastoupeni jsoujak junioři, tak senioři, nejpočetnější jekategorie open, což jsou sportovci vevěku 18 až 35 let. Vezeme judistku, ša-chistu, hráče tenisu, badmintonu, stolní-ho tenisu, dva střelce a běžce půlmara-

tonu. Většina sportovců reprezentujeČeskou republiku na mezinárodníchsoutěžích, jiní jsou úspěšnými medailis-ty z evropské makabiády ve Vídni.

IZRAELČeská delegace patří k těm nejmenším.Izrael zastupují více než dvě tisícovkysportovců a delegace největších zemíjako USA, Jihoafrická republika, VelkáBritánie nebo Austrálie mají stovky čle-

nů. Otevírací ceremoniál na Teddy Sta-dium v Jeruzalémě je velkolepý. Účastníse ho 9000 delegátů z více než 70 zemí.

Sportovní úroveň her je dle očekávánívelmi vysoká, a přesto se náš střelec do-káže probojovat na vynikající čtvrtéa páté místo, tedy hned za izraelskéstřelce, jak jinak. Další den probíhá sou-těž ve střelbě z luku na 70 metrů. Voj-těch Dub z Prostějova postupuje meziosm nejlepších, poté mezi čtyři nejlepší,a dokonce se dostává až do finále! Stříb-ro pro Českou republiku!

Kromě sportovních aktivit se účastnímei řady formálních a neformálních setkání.Prezentujeme Českou republiku, navazu-jeme mezikontinentální spolupráci, sbírá-me know-how a vyměňujeme si zkuše-

nosti. Jsme přesvědčeni, že velkou většinupoznatků využijeme, až se vrátíme domů.

ZPĚT V PRAZEDnes už jsme zpět v Praze a připravujemezávěrečnou zprávu k naší účasti na makabi-ádě, kterou si budete moci prohlédnout nainternetových stránkách sportovního klubuHakoach. Určitě v ní nebude chybět tentodojem jednoho z členů výpravy: „Makabiá-da je velký zážitek. Už jen velikost celéakce je ohromující, což s sebou nese takémožnost poznat lidi z desítek zemí. Zkuše-nost, kterou jsem získal jako sportovec te-nista, byla pro mě jedinečná. Mít možnostvidět, jak trénují a hrají profesionálové, pot-

kávat amerického trenéra, který poté, kdyžse dozví, že jsem z České republiky, přivřeoči a pomalu říká: ,Koučuju občas takovédva šikovné hráče taky z Čech... Berdyčand Stépanek‘, to jsou okamžiky, které ne-jen potěší, ale i inspirují. K tvrdší práci,k překonávání sebe sama, ke zlepšovánív oboru, ve kterém se může člověk utkats nejlepšími, a to za nenásilného pocitu ži-dovské sounáležitosti. A o tom makabiádaje. Přesvědčte se sami.“

PODĚKOVÁNÍRáda bych poděkovala za významnoufinanční podporu Federaci židovskýchobcí ČR. Děkujeme také ŽO KarlovyVary, ŽO Olomouc, společnostem NESSCzech i EUFC CZ. Děkujeme všem dár-cům, kteří si nepřáli být jmenováni. Bezpodpory sponzorů bychom se světovémakabiády nemohli zúčastnit.

A na závěr? V roce 2015 se bude konatevropská makabiáda v Berlíně a sportovníklub Hakoach chce opět vyslat českou de-legaci. Věřím, že již nebudeme řešit otáz-ku, jestli pojedeme, ale kdo pojede a zajakých podmínek.

BEATA BARTOŠOVÁ, vedoucí delegaceSportovní klub Hakoach,

www.hakoach.cz

20 VĚSTNÍK 9/2013

Z VÍDNĚ DO IZRAELEaneb Jak jsme získali stříbro na světové makabiádě

Česká delegace při slavnostním zahájení. Foto Věra Hroudová.

Stříbrný lukostřelec. Foto Roman Gronský.

V srpnu byly po třech letech obnovenypřímé rozhovory mezi Izraelem a pales-tinskou samosprávou mířící k definitivnímírové dohodě. Ale zpráva, jež by předdvaceti lety vyvolala senzaci, zapadlajako nepříliš zajímavá. Větší význam máovšem její širší pozadí, otázka, co rozho-vory rozhýbalo a v jaké situaci probíhají.

Už minuly doby, kdy terorismus v Izra-eli a na obsazených územích byl jádremnásilí v celé oblasti. Stačí porovnat. Početobětí krveprolití v Sýrii za dva a půl rokuuž překročil 100 tisíc. „Arabské jaro“ při-neslo tisíce mrtvých v Libyi, Egyptě i jin-de. Leč izraelská kontrarozvědka Šin Betoznámila, že i když počet drobných útokůna Západním břehu Jordánu narůstá, zarok 2012 tam rukou teroristů nebyl zabitani jeden člověk – po-prvé po čtyřiceti le-tech.

Z toho plyne, že Iz-raelci žádnou zvláštnímotivaci k jednánís Palestinci nemají, žesi na status quo zkrát-ka zvykli. Na webuAl-Monitor to shrnujebývalý levicový po-slanec Ejtan Wilf:„Za poslední roky bezmírových jednání kle-sl počet Izraelců i Pa-lestinců zabitých při násilnostech na mi-nimum, na snad nejnižší míru v historiikonfliktu. Ten pat není heroický. Nepro-vází ho potřásání rukama, nikdo nedostalNobelovu cenu míru za to, že jen brání Iz-raelcům a Palestincům, aby se navzájemzabíjeli. Ale pro Izraelce i Palestince tenpat minulých let znamenal život.“

JEN PO „ZELENOU ČÁRU“Proč tedy byla jednání obnovena? Ni-kdo to neřekne nahlas, ale Izrael chceprojevit vstřícnost vůči postojům svýchzápadních spojenců, kteří ho tlačí k uza-vření mírové dohody a vzniku palestin-ského státu. To nepřekvapí. Novinkou jeovšem fakt, že postupy USA a EU se tuzačínají rozcházet – ne v kýženém cíli,ale ve způsobu tlaku na Izrael.

Amerika chce smluvní mír ve Svatézemi jako součást řešení pro celý regionznejistělý „arabským jarem“. BarackObama nemá tak přepjaté ambice jakoBill Clinton a George Bush mladší a ne-

doufá v zázračnou dohodu na summituněkde v USA. Ti, kdo se před lety báli,že bude pěstovat ideologii třetího světaa fandit Palestincům, teď zjišťují, že sipočíná možná chladně, ale obratně a ra-cionálně – výsledek dohody nechává nasamotných aktérech ve Svaté zemi.

Naproti tomu Evropa tlačí na předemhotové a jí svaté řešení pod heslem „návratdo poměrů před červnem 1967“. Jako byjen čára příměří z let 1949–67 byla kouzel-nou hůlkou i jedinou šancí na mír a soužití.A jako by vše, co je mimo ni (hlavně ži-dovské osady na Západním břehu), bylood ďábla. To není nová pozice. Novinkouje fakt, že EU ji chce vůči Jeruzalému vy-máhat tlakem. Představila směrnici (máplatit od 1. ledna 2014), která všem člen-

ským státům zapovídá jakoukoli spoluprá-ci (finanční, obchodní, vědeckou...) s izra-elskými aktivitami, státními i soukromými,za „zelenou linií“, tedy za hranicí z let1949–67 včetně východního Jeruzaléma.

„Je to poprvé, kdy orgány Evropskéunie publikují takto úřední a explicitnísměrnici,“ řekl deníku Ha’arec – ovšemv anonymitě – vysoký izraelský úředník.„Až dosud fungovalo porozumění a ti-chá dohoda, že EU za zelenou linií ne-působí; teď je z toho formální závaznápolitika.“ A nejen to. Bude-li chtít Izraeluzavřít nějakou dohodu s EU či jejímčlenským státem, musí se v ní písemnězavázat, že ona dohoda se netýká osadna Západním břehu. Tato „teritoriálníklauzule“ stanoví, že veškeré evropskésmlouvy s Izraelem budou platit jenpřed „zelenou linií“. Proč? Člen evrop-ské delegace citovaný Ha’arecem říká,že je to prý proto, aby EU předešla boj-kotu Izraele jako státu. Jinými slovy:než aby bojkotovala celý židovský stát,

bude bojkotovat jeho vybrané aktivity,které sama pokládá za ilegální.

Takový argument se ale v Izraeli pova-žuje za pokrytecký, jednostranný a de fac-to protižidovský. Podrobně to shrnujeAlan Baker, bývalý právní poradce izrael-ských vlád a diplomat, v publikaci Jeru-zalémského centra pro veřejné záležitosti.Podle něj jde o bezprecedentní a nepřá-telskou fixaci EU na Izrael a jeho osady,kterou umožňuje svévolná interpretacezásadních dokumentů. Rezoluce Radybezpečnosti OSN 242 z roku 1967 totižstanoví, že Izrael má právo na „bezpečnéa uznávané hranice“, aniž by je přímospojovala s linií příměří z let 1949–67.

Baker připomíná, že v jiných přípa-dech EU tak přísná není. Její dohodao volném obchodu s Indií se vztahujei na Kašmír, ač i ten je předmětem sporumezi Indií a Pákistánem (v jeho pohledujde o „okupovaný Kašmír“). Dohodaz roku 2005 umožňuje evropský rybolovve vodách Západní Sahary, ač EU jejíúzemí považuje za okupované Maro-kem. Odtud Izrael čerpá přesvědčenío pokrytectví EU, přesněji řečeno jejíhodiplomatického establishmentu v čeles baronkou Catherine Ashtonovou.

OSADY NEJSOU PRIORITOUAž z této perspektivy zaujme pozice Ba-racka Obamy, kterou hájil v březnu přisvé návštěvě Svaté země. V listu Was-hington Post tehdy Charles Krauthammernapsal, že Obama „rekalibroval svůj po-stoj k mírovému procesu“. Co to zname-ná? Obama už nesází na argument o izra-elských osadách coby hlavní překážcemíru. Za jádro problému – jak přímo řeklprezidentu Abbásovi – pokládá palestin-skou suverenitu a izraelskou bezpečnost:„Když vyřešíme tyto dva problémy, budevyřešen i problém osad.“ Jinými slovy,problém osad je druhotný a jeho řešenízávisí na tom prvním.

Rozdíl mezi americkým a evropskýmpřístupem k Izraeli se jeví takto: Americ-ká diplomacie se pře o to, zda je pro ni zá-vazný dopis prezidenta Bushe premiéruŠaronovi ze 4. dubna 2004, v němž se po-kládá budoucí izraelsko-palestinská hra-nice za předmět jednání. Evropa má užpředem jasno o posvátném charakteru„zelené čáry“ coby hranice minulé i bu-doucí a k tomuto postoji tlačí i Izrael.Tento tlak může uspíšit takové věci, jakoje obnovení izraelsko-palestinských roz-hovorů. Ale těžko může uspíšit jejich re-álný výsledek. ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 9/2013 21

IZRAEL: Jednejte, nebo bude zle

V srpnu byly po třech letech obnoveny mírové rozhovory. Foto archiv.

Všechna seriózní česká média zazname-nala, že Angela Merkelová jako první ně-mecký kancléř navštívila bývalý koncent-rační tábor Dachau. Hrůzy tábora, kterýbyl otevřen jen několik týdnů poté, co na-cisté převzali moc, nepřežil každý pátývězeň. Kancléřka využila pozvání českéhorodáka a prezidenta památníku v DachauMaxe Mannheimera, bý-valého vězně. ■■ DeníkPrávo (24. 8.) otiskl po-drobnou vzpomínku nalékaře a komunistickéhopolitika Františka Krie-gela (1908–1979), kterýse zapsal do českých dě-jin jako málokdo: jedinýz politiků unesených so-větskými okupanty doMoskvy odmítl pode-psat souhlas s okupací.„Co se mnou mohouudělat?“ řekl před ostat-ními, když se k podpisunedal přemluvit. „Pošlou mě na Sibiř,nebo mě dají zastřelit. S tím já počítáma kvůli tomu to nepodepíšu.“ Mohlo se tostát, už předtím se odmítal sovětský pre-miér Kosygin bavit s „haličským Židem“.Kriegel pak také jako jeden za čtyř po-slanců hlasoval proti okupaci i v parla-mentu. ■■ Média (např. ČT 1, 23. 8.) refe-rovala o tom, že Divadelní vlak Lustig,který každý večer uvádí dramatizaci novelyA. Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horo-vitzovou, dorazil na východní Slovensko.„Soubor hraje představení jako připomín-ku obětí holokaustu přímo na železničníchstanicích v Prešově a Košicích. Právě od-tud za války odjížděly transporty do kon-centračních táborů.“ ■■ Nejčastějším ži-dovským tématem v českých médiích jezpráva o smrti Lászla Csatáryho, odpo-vědného za deportace tisíců košickýchŽidů za fašistické Slovenské republiky(např. Rokycanský deník, 13. 8. pod titul-kem „Židy poslal na smrt. Sám jí unikal98 let“). ■■ Novinky.cz (22. 8.) zavzpomí-naly na zbojníka Orlických hor, mladšíhobratra Jánošíka, staršího Nikoly Šuhaje.Podle legendy se syn krejčího Hans LedraLedříček jako jiní kolegové dostal ke zbo-ji náhodou: „Hajný ho kolikrát ztloukl,když si bral v lese soušky, pak se mu po-dařilo uzmout vrchnosti zbraň a od tédoby opravdu bohatým bral a chudým při-

lepšoval.“ Byl jako jiní, jedním se ale, po-kud byl skutečně Žid, přece jen lišil: židov-ských zbojníků moc nebylo. ■■ TýdeníkTýden (23. 8.) referoval o tom, že opuště-ná vila na pražské Štvanici se v září stanemístem divadelní interpretace slavnéhorománu Gustava Meyrinka Golem. Sdru-žení Tygr v tísni, které tvoří studenti a čer-

ství absolventi DAMU,ve svém projektu uplatnímetodu imerzního diva-dla; divadla pohroužení.„Diváci se budou podomě volně pohybovata příběh si sami skládata utvářet. Stanou se jehosoučástí, proniknou doalternativní reality a oct-nou se na pomezí sku-tečnosti a snu tak jakopostavy Meyrinkova ro-mánu.“ ■■ Deník Právo(22. 8.) přinesl v přílozeSalon rozhovor s „ně-

mecky píšícím českým spisovatelem“ Ja-nem Faktorem (1951), jehož autobiogra-fický román zachycující 50.–70. létav Československu byl nominován na CenuLipského knižního veletrhu a dostal semezi finalisty Ně-mecké knižní ceny.Na otázku „Jakouroli pro vás hrajívaše židovské koře-ny?“ odpověděl mj.:„Patří ke mně odedne, kdy mi to domas velkým zpožděnímprozradili.“ ■■ PodleČeskokrumlovskéhodeníku (20. 8.) festi-val Divadlo v Plzni„nabídne to nejlepšíz Ruska, Polska, Maďarska či Slovenska“.Z Polska přijede jeden z nejvýraznějšíchdivadelních souborů posledních let, TeatrPolski z Vratislavi, s inscenací O Matcea Vlasti (autorkou je Bożena Keff). „In-scenace zpochybňuje vžité pojetí dějinpolského národa, jeho hrdinství i vztahk vlasti. Příběh Židovky, jež přežila holo-kaust, a její dcery zde slouží jako výcho-disko k podobenství o závislosti, duchov-ním otroctví a hledání svobody.“ Slovácinabízejí inscenaci Holokaust Viliama Kli-máčka v podání bratislavského Divadla

Aréna. „Hrdinka hry se v devadesátých le-tech vrací do vlasti a chce restituovat ma-jetek, ale zjistí, že ho její rodina ve skuteč-nosti arizovala…“ Podtitul hry je Příběh,na který by Slovensko nejraději zapomně-lo. ■■ Média (např. Deník.cz, 15. 8.), při-pomněla, že českou velvyslankyní na Slo-vensku se skutečně stane Livia Klausová,žena bývalého prezidenta. Letos v únoruLidové noviny upozornily na práci sloven-ského historika Mateje Medveckého, pod-le něhož se otec Klausové Štefan Mištinaza války podílel na perzekuci slovenskýchŽidů: v roce 1940 měl přesídlit z Prahy doBratislavy, kde pracoval pro totalitníÚstřednu státní bezpečnosti. O osm let po-zději vstoupil do Komunistické stranySlovenska. (L. Klausová o tom údajněneví.) ■■ Na otázku novináře Karla Hvíž-ďaly „Celý život fotografuješ koncentračnítábory, kde za války bylo zavražděno šestmilionů Židů. Jak ses dostal k zájmu o ju-daismus?“ odpověděl fotograf Pavel Dias:„Nejsem halachický Žid, ani konvertita,ani katolík, nejsem pokřtěn, ale dostaljsem se k judaismu na počátku 60. let.Moje generace se vracela k hrůzám holo-kaustu a i Nežidé soucítili s trpícími. Říka-li nám bílí Židé.“ (Literární noviny, 15. 8.)■■ „Chagall, který vyrůstal v rodině cha-sidských Židů, pro něž bylo jakékoli zo-brazování lidí i zvířat hříchem, se jakov horečkách procházel chodbami Louvru

a dychtivě naslou-chal jazyku evrop-ského umění,“ píšemj. autor referátu(Art.ihned.cz, 23. 8.)o výstavě slavnéhomalíře Modern Mas-ter v Tate Liverpool,která potrvá do 6. 10.Článek má dlouhý,ale zajímavý titulek:„Moderní mistr, ne-bo sentimentálníkýč? Chagall dostá-

vá v galerii Tate druhou šanci.“ ■■ Jihlav-ský deník (31. 7.) přinesl článek o Antoní-nu Kalinovi, rodáku z třebíčské Kočičiny.V letech 1939–45 (!) byl jako komunistavězněn v koncentračním táboře Buchen-wald. I díky svému poměrně dobrému po-stavení v táboře mohl shromažďovat dět-ské vězně a pomáhat jim. Před koncemválky všem židovským dětem v bloku pře-psal v papírech víru a zachránil jich tak na1300. Překvapivě až loni obdržel oceněníSpravedlivý mezi národy.

/tp/, ilustrace Jiří Stach

22 VĚSTNÍK 9/2013

CHAGALLOVA ŠANCE ...a další události/Vybráno z českého tisku/

KalendáriumLiterární dílo prozaika, esejisty, básníkaa překladatele Stefana Zweiga (1881 Ví-deň – 1942 Brazílie) je dobře známo.Málo se ale ví, že jeho německo-židov-ská rodina měla své kořeny na Moravě.Stefanův otec, úspěšný textilní továrníkMoritz Zweig (1845–1926), byl prostě-jovským rodákem. V tomto městě a v ne-daleké Olomouci žila řada Stefanovýchpříbuzných. V září roku 2013 uplyne 120let od narození jednoho z nejslavnějšíchčlenů moravské větve Zweigů, dirigentaFritze Zweiga.

Stefanův vzdálený bratranec FRITZ

(FRIEDRICH) ZWEIG se narodil 8. 9.1893 v Olomouci jako poslední ze třídětí Marie a Moritze Zweigových. Jehosourozence postihl tragický osud: bratrRobert Elchanan Zweigpadl na počátku prvnísvětové války, a sestraLina Karolína, provda-ná Husserlová, zahynu-la během šoa. Obětí na-cistické genocidy se stali Fritzův strýc OttoZweig (1874–1943),který patřil k přednímolomouckým sladovní-kům a jehož jméno při-pomíná jedna z tamníchpřepychových vil (v ulici Spojenců 16).

Fritz Zweig od dětství projevoval hu-dební vlohy, byl vynikajícím pianistou,hrál i na varhany. V rodném městě vystu-doval německou obecnou školu a tamtéžpak i vyšší reálku, kde v roce 1910 matu-roval. Po maturitě odešel do Vídně, kdebyl dva roky soukromým žákem slavné-ho skladatele a pedagoga Arnolda Schön-berga.

Na počátku kariéry Zweig často stří-dal místa působení. V letech 1913–1933(s přestávkou za první světové války,kterou strávil nejprve v Haliči, pozdějijako důstojník dělostřelectva v Dolomi-tech) pracoval v Německu. Působilv opeře v Mannheimu, jako hudební ře-ditel v Barmen-Elberfeldu, v roce 1923přišel do Berlína, kde pracoval jako šéf-dirigent známých operních domů: Volk-soper, městské opery v Charlottenburgu,slavné Krollovy opery, státní opery Un-ter den Linden.

Po nástupu nacistů k moci v roce 1933přijal nabídku dirigentského angažmáv pražském Novém německém divadle,které tehdy vedl Paul Eger. Zweig v no-vém působišti spolupracoval hlavně s šéf-dirigentem Georgem Széllem a s jeho ná-

stupcem Karlem Ranklem. Uplatnil setaké v německém vysílání Radiojournalu.Dobová kritika oceňovala Zweigovu pro-vozní spolehlivost, repertoárový rozhleda schopnost detailní práce s orchestrem.Byl citlivým diplomatem, což pomáhalo(podobně jako již dříve v Berlíně) i v čes-ké metropoli řešit náročné vztahy v sou-boru v napjaté předválečné situaci.

V roce 1938 odešel Zweig s manželkoudo Paříže, kde byl hostujícím dirigentemv Grand opera, pravidelně hostovali v Royal Opera v Covent Garden v Lon-dýně, v rámci turné navštívil také Moskvua Petrohrad. Dva dny před obsazením Pa-říže německými vojsky uprchl posledníamerickou lodí z Evropy do USA.

Jeho dirigentskou kariéru v novémdomově předčasně ukončil nádor hrtanua pooperační problémy s řečí; závěr pro-fesní dráhy strávil jako učitel hry na

klavír a dirigentství naMusic Academy of theWest v Santa Barbaře,později jako učitel hud-by v Hollywoodu. Jakopedagog ovlivnil pozdějivelmi úspěšné umělce,např. Marilyn Horneo-vou, Karan Armstrongo-vou, Char- lese Munchaa Lawrence Fostera.

Životní pouť FritzeZweiga se uzavřela 28. 2.

1984, kdy zemřel v Los Angeles vevěku 91 let. Jeden z devíti Schönbergo-vých žáků, kteří do roku 1938 působiliv ČSR, nezůstal jen v paměti diváků, máčestné místo v amerických a německýchencyklopediích či antologiích; v českémprostředí se mu hlouběji věnovala JitkaLudvíková z pražského Divadelníhoústavu.

Fritz Zweig nebyl jediným členemmoravské větve Zweigů, který stojí zapozornost. Jistě je vhodné alespoň za-znamenat jméno jeho bratrance MaxeZweiga (22. 6. 1892 Prostějov – 5. 1.1992 Jeruzalém), úspěšného dramatika.(Své životní osudy zaznamenal v me-moárech, které vyšly nedávno i českypod lakonickým názvem Vzpomínky.)

RADEK AUBRECHT

Z osobností, která mají výročí v září, při-pomínáme alespoň ještě tři: rabín a autor„vědy o židovství“ MICHAEL SACHS (3. 9.1808 Velký Hlohovec – 31. 1. 1864 Ber-lín) – 205 let. ■ Významný český novinářGUSTAV WINTER (20. 6. 1889 Radenín –září 1943 Londýn) – 70 let. ■ Spisovatela novinář WILLY HAAS (7. 7. 1891 Praha– 4. 9. 1973 Hamburk) – 40 let.

PUBLIC RELATIONS PRO JOM KIPURInternetový magazín Tablet (www.tablet-mag.com) publikuje pravidelně povídky iz-raelského autora Etgara Kereta, známéhoi českým čtenářům. Jako jomkipurovou po-zornost přetiskujeme část textu, v němž au-tor popisuje svůj zážitek z knižního festiva-lu v Göteborgu v říjnu 2009. Líčí, jak poté,co překonal nedůvěru švédských čtenářů,kteří dennodenně slýchají zprávy o vše-možných izraelských nepravostech, nasta-lo to „skutečné švédské drama“. Zjistil, žese zřejmě nedostane domů do Tel Avivu naJom kipur. Když byl problém zažehnán,pozval na oslavu úspěchu své nové přáteledo restaurace.

„Když to tak pěkně vyšlo, mohl byste námvysvětlit, co je na tom svátku tak zvláštní-ho?“ zeptal se mě můj mladý švédský na-kladatel. A tak jsem se ocitl v situaci, kdyjsem se napůl opilý, s žaludkem plnýmstudeného bramborového salátu a vynika-jícího českého piva, snažil vzdělanýmŠvédům vysvětlit, co je to Jom kipur.

Švédové poslouchali a žasli. Představadne, kdy na ulicích nepotkáte ani jednoauto, kdy lidé kráčejí bez peněženeka všechny obchody jsou zavřené, dne, kdynevysílá televize a neobnovují se zprávy nainternetu, jim zněla jako nějaký nový prů-kopnický životní model a nikoli prastarý ži-dovský svátek. Skutečnost, že v ten denmáte také ostatní požádat o odpuštění a uči-nit morální inventuru, ještě zvýšila jejichantikonzumentské nadšení a dodala i víta-nou analogii s hipíky šedesátých let. Půstjim zněl jako extrémní verze oblíbené diety.Začal jsem tak, že jsem svou lámanou ang-ličtinou vysvětloval tradiční hebrejský ritu-ál, a nakonec jsem zjistil, že provozuji PRpro ten nejskvělejší, nejvyhledávanější svá-tek na světě, pro iPhone mezi všemi oslava-mi. Co vám mám povídat – Švédové se do-slova zalykali závistí, že jsem se narodil dotak skvělého náboženství.

O dvacet šest hodin později jsem se pro-cházel s manželkou po jedné z nejrušněj-ších telavivských ulic, synek za námi šla-pal na kole s postranními kolečky a ptácizpívali svou ranní píseň, kterou vnímámjen na Jom kipur.

„Táto,“ zeptal se mě syn, když kolemnás projel, „zítra bude zase Jom kipur?“

„Ne, miláčku, zítra už je normální den.“Rozplakal se.„Neplač, zlatíčko,“ snažila se ho utěšit

žena, „za chvilku bude Sukot.“Nepomohlo to. Syn měl pravdu. Jom ki-

puru se nic nevyrovná. Všichni to vědí. I tiŠvédové. (Z angličtiny přeložila am.)

VĚSTNÍK 9/2013 23

Fritz (Friedrich) Zweig. Foto archiv.

BEDŘICH UTITZ

Kaleidoskop mého století■ Životní pouť spoluzakladatele exilovéhovydavatelství Index, spisovatele a publicis-ty Bedřicha Utitze zrcadlí trojí kulturníkontext – německojazyčný, židovský a čes-ký. Ačkoli jeho „Kaleidoskop“ vzpomíneka příběhů zachycuje dobu plnou zvratůa dějinných dramat, zaujme nás atmosféravyprávění, která vyzařuje odstup a konzi-stentní přístup k životu, podepřený osobi-tým a vyrovnaným smyslem pro humor.

Životní epizody, postřehy, bilancující pa-sáže, postihující vlastní tvůrčí činnost, jsouzarámovány do šesti hlavních životníchetap: dětství ve Vídni, mládí v Praze do oku-pace, první emigrace s následnou službouv zahraniční armádě, první návrat a doba dodruhé okupace v r. 1968, druhá emigrace doNěmecka a druhý návrat do Čech.

Vydalo nakladatelství Academia v Pra-ze roku 2013. 268 stran, dop. cena 395 Kč.

MARK R. COHEN

Pod křížem a půlměsícem■ Kniha profesora blízkovýchodních stu-dii na Univerzitě v Princetonu přehledněrozebírá postavení židů v křesťanskéma islámském světě z hlediska právního(srovnává islámské, křesťanské a pohanskéřímské právo), hospodářského a sociolo-gického, kdy Cohen mj. vyvrací zažité ste-reotypy a mýty o „zlém křesťanství a hod-ném islámu“. Závěrečnou kapitolu paktvoří pojednání o mezináboženské polemi-ce mezi židy a křesťany.

Vydalo nakl. Vyšehrad v Praze roku2013. Z angličtiny přeložil Jiří Blažek;400 stran, dop. cena 398 Kč.

JEAN AMÉRY

Marná léta učednická■ Kniha doplňuje dva předchozí svazkyesejů rakouského filosofa a spisovatele Jea-na Améryho Bez viny a bez trestu a O stár-nutí, s nimiž tvoří podle jeho slov životo-pisný román-esej. Víc než životní příběh,poznamenaný trýznivými zážitky z nacis-tického pronásledování, je však zdůrazněnajeho reflexe. Autor vypráví o svém rakous-kém mládí před nástupem nacismu a o le-tech strávených ve Vídni po Hitlerověovládnutí Německa. Další kapitola zachy-cuje válečná léta a autorův pobyt v emigra-ci a v internačním táboře ve vichistickéFrancii. Nechává však stranou zkušenostia úvahy o holokaustu a spíše líčí ztrátu iluzío demokracii a idealizované Francii. Jejíporážku vnímá – a stejně tak i selhání inte-ligence – jako svou osobní prohru.

Vydalo nakl. Prostor v Praze roku 2013.Z němčiny přeložila Daniela Petříčková;200 stran, dop. cena 280 Kč.

VÝSTAVA O FILMOVÁNÍ V GHETTU TEREZÍN■ V pražském Židovském muzeu v GaleriiRoberta Guttmanna v Praze (U Staré školy3, Praha 1) je přístupna nová výstava s ná-zvem Pravda a lež. Filmování v ghettu Te-rezín 1942 –1945. Připravilo ji ŽMP ve spo-lupráci s Národním filmovým archivem a nazákladě nejnovějších poznatků mapuje his-torii vzniku dvou propagandistických filmů,které nacisté vytvořili v ghettu Terezín.

Klapka prvního snímku Ghetto Theresi-enstadt padá na podzim 1942. Příběh fik-tivní rodiny Holländerovy má pro internípotřeby SS názorně ilustrovat přesun oby-vatel židovského původu do ghetta a jejichfunkční začlenění do struktury tábora. Poddohledem obersturmführera SS HerbertaOtta, který na přelomu 1941/42 velelzvláštnímu komandu ve vyhlazovacím tá-boře Chełmno, natáčení nejen zajišťují, alei dokumentují profesionální kameramaniz Berlína. Na základě rozkazu se na filmupodílí i skupina vězňů pod vedením pro-ducentky a režisérky Ireny Dodalové; v tá-boře se dokonce vyrábí pojízdný vozík nakameru a střihací stůl. I přes vynucenépřepracování scénáře není film dokončen.

Podruhé se myšlenka na filmování obje-vuje zhruba o rok později. S postupem časutotiž na veřejnost stále více pronikají zprávyo nacistických zvěrstvech páchaných na ev-ropských Židech. A je to opět Terezín, jenžse má na přání Adolfa Eichmanna stát „kle-notnicí zralou na návštěvu zástupců tiskua Červeného kříže“. Kulis zkrášleného měs-ta má být využito i pro film o „šťastném“ ži-votě v ghettu. Jeho výrobu však zajišťujepražská společnost Aktualita, která se zamě-řuje na zpravodajské týdeníky a krátké fil-my. První reportáž, zachycující příjezd ho-landského transportu v lednu 1944, jezničena patrně na pokyn Heinricha Himm-lera. Další natáčení s proklamovanou účastípopulárního německého herce a režiséra

Kurta Gerrona pokračuje v srpnu a září.Postprodukční práce se protahují dalšíchšest měsíců. Výsledný film Terezín. Doku-mentární film z židovského sídelního území,jinak spíše známý pod svým metaforickýmoznačením Vůdce daroval Židům město, jetak v rámci několika uzavřených představe-ní promítán až začátkem dubna 1945. Na-prostá většina terezínských vězňů, mezinimi i mnozí aktéři obou filmování, je toudobou dávno zavražděna.

Na výstavě se poprvé veřejnosti představímontáž z filmových výstřižků z roku 1942,které vězni ukryli v ghettu a které se podařilov Národním filmovém archivu identifikovatv roce 2004, i dosud nepublikované fotogra-fie, jež byly tajně pořízeny během filmování.Návštěvníci mohou dále zhlédnout záběryz dokumentace průběhu natáčení v roce 1942,uložené ve Filmotece Narodowej ve Varšavěi oba dochované fragmenty druhého terezín-ského filmu, které se nacházejí v NFA a v pa-mátníku Jad vašem v Jeruzalémě. Unikátnífilmové záběry a fotografie dále doplňují pí-semné a obrazové dokumenty dosud publiko-vané jen v odborném tisku. Kurátorkami vý-stavy jsou Eva Strusková a Jana Šplíchalová.

Výstava potrvá do 23. 2. 2014 a je otevře-na denně kromě sobot a židovských svátků9–18.00 (do 25. 10.), 9–16.30 (od 27. 10.).

K výstavě jsou připraveny doprovodnéakce: dne 19. 9. a 10. 10. vždy od 17.00 sev galerii konají komentované prohlídky vý-stavy. Dne 2. 9. od 20.00 se v kině Ponrepo(Bartolomějská 11, P 1) koná projekce fil-mu Dita Saxová (1967, režie: A. Moskalyk;námět a scénář: A. Lustig). Úvodní slovopronese paní Hana Hnátová, přeživší z Tere-zína, Osvětimi a Mauthausenu.

KONCERT V LOUNECH■ Dne 29. září od 17 hodin se v lounskéžidovské obřadní místnosti koná dernisážvýstavy výtvarníka Památníku Terezín Mi-roslava Veselého. Její program připomenevýznamného žateckého rodáka Karla Rei-nera (1910–1979), syna vrchního kantoražatecké synagogy. Zazní nejen jeho písněz terezínského představení Ester, ale i jaz-zové Tři písně milostné ze 30. let a Abece-da květovaného koně, kterou Reiner vy-tvořil spolu se spisovatelem N. Frýdempro děti postižené nacistickou perzekucí.

KAREL REINER V PRAZE■ Tentýž skladatel bude představen i v Praze,a to dne 17. září od 20 hodin v klubu Rybana ruby (Mánesova 87, P 2). Kvarteto ve slo-žení Zuzana Hanzlová – zpěv, flétna, JaroslavSvoboda – harmonium, Petr Tichý – kontra-bas a Michal Hrubý – klarinet uvede variaceve folklorně jazzovém duchu na písně z před-stavení Esther a další Reinerovy skladby.

24 VĚSTNÍK 9/2013

KNIHY VÝSTAVY

UDÁLOSTI

Dokumentace průběhu natáčení v Terezíně, 1942 © Filmoteka Narodowa, Varšava.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(Maiselova 18, Praha 1)Káva o čtvrté■ Po roce přijal znovu pozvání na „Kávu“respektovaný novinář a uznávaný spisova-tel Karel Hvížďala. Přijde v úterý 17. zářív 15.30.■ Ve středu 2. října od 15.30 vás zveme nadebatu se sociologem, spisovatelem a do-kumentaristou Fedorem Gálem a projekcifilmu s názvem 35 měsíců s Natálkou, jejžvytvořil spolu s Martinem Hanzlíčkem.Film pojednává o jednom zločinu, o maléNatálce a lidech kolem. Pořady připravila moderuje Honza Neubauer.

Prohlídka hřbitova v Radlicích■ V rámci Dnů evropského dědictví Ži-dovská obec v Praze otevírá pro veřejnostv neděli 8. září od 11 do 17 hodin Starýžidovský hřbitov v Radlicích, v 11 a 14hodin proběhne komentovaná prohlídka.Adresa: U Starého židovského hřbitova2556, Praha 5-Radlice, spojení MHD: au-tobus 231 ze zastávky Na Knížecí do za-stávky Kesnerka (na znamení).

Koncert v Jeruzalémské synagoze■ Cyklus varhanních koncertů v Jeruzalém-ské synagoze (Jeruzalémská 7, P 1) pokra-čuje: ve středu 11. září od 18.00 hraje AlešBárta. Na programu jsou sklady: A. Dvořá-ka, B. Martinů, F. Mendelssohna-Barthol-dyho, A. G. Rubinsteina a F. Liszta. ■ V synagoze je od 12. 9. do 31. 10. pří-stupna výstava ke 100. výročí úmrtí praž-ského rodáka s názvem David Popper – Pa-ganini violoncella. Je otevřena denně mimosobot a židovských svátků 11–17 hodin.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURU ŽM V PRAZE(Maiselova 15, Praha 1, 3. patro)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pořadyv 18.00 a vstupné na ně činí 30 Kč.■ 3. 9.: Tři generace. Vzácnými hosty to-hoto večera budou spisovatelka a překla-datelka české literatury do hebrejštinyRuth Bondyová, její dcera, izraelská novi-nářka Tal Bashanová a její vnučka, stu-dentka divadelní školy Karmel Netzerová.Rozhovor se soustředí na rodinné kořeny,jizvy šoa, identitu a život v Izraeli. Pořadproběhne v češtině a angličtině se simul-tánním tlumočením do češtiny. ■ 10. 9.: Proměny židovského hřbitova naŽižkově. Vernisáž výstavy fotografií za-chycujících často již neexistující části ži-dovského hřbitova ve Fibichově ulici napražském Žižkově, které nenávratně za-nikly v důsledku stavby televizní věžev 80. letech minulého století. Vernisážuvede přednáška Arna Paříka z ŽMP. Vý-

stava potrvá do 10. 10.; je přístupna po–čt10–15.00, pá 10–12.00 a dále během ve-černích programů a po domluvě.■ 17. 9.: Proti vůli otců. První pořad z cyk-lu němých sovětských filmů s židovskoutematikou. Projekce uvede dva snímkyz 20. let minulého století: adaptaci povídkyŠolema Alejchema Krvavý potok o účastiruských Židů na revoluci v roce 1905 na-zvanou Proti vůli otců (45 minut) a avant-gardně pojatý propagandistický snímekŽidé na polích (18 minut), scénář V. Šklov-skij a Vl. Majakovskij, režie A. Room. Pro-jekci uvede P. Straka a doprovodí ji hudba J.Grunta v duchu dobové hudební avantgardyD. Šostakoviče a S. Prokofjeva.■ 23. 9.: Poklad židovských písní. Koncertsourozeneckého dua Ester. K. Hajdovská-Tlustá a Al. Hajdovský. Vstupné 60 Kč.■ 24. 9.: Svátek Sukot. Přednáška vrchní-ho rabína E. K. Sidona.■ 30. 9.: Judaismus a homosexualita.Pořad z cyklu diskusí o setkávání judais-mu s tématy moderní společnosti. Hosté:ortodoxní rabín M. Kliment a někdejšímístopředsedkyně plzeňské ŽO RéziJ. Weiniger. Moderuje redaktor MaskiluP. Kuča. ■ Nedělní program pro děti a jejich ro-diče: 15. 9. ve 14.00: Lvíček Arje slavíSukot (Svátek stánků). Společně s Arjemsi budeme vyprávět o putování Židů pouštía jejich přebývání v sukách. Prohlídka: Ži-dovské Město. Jednotné vstupné 50 Kč.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURU ŽMP V BRNĚŽIDOVSKÁ OBEC BRNO(tř. Kpt. Jaroše 3, Brno)■ Zveme na Týden židovské kultury v Brně,který se koná od neděle 8. do 15. září.

Není-li uvedeno jinak, vstupné na všechnyakce činí 30 Kč. ■ 8. 9. v 10.30: Roš hašana. Dílna pro ro-diče s dětmi od 5 let věnované židovskémuNovému roku. ■ 8. 9. od 14.30: Stolpersteiny – kamenyzmizelých. V brněnských ulicích se v roce2011 začaly objevovat dlažební kostky sejmény obětí holokaustu. O významu tzv.„kamenů zmizelých“ během krátké před-nášky a následné vycházky ulicemi městabude vyprávět Boris Barak Selinger, koor-dinátor jejich ukládání v Brně. ■ 9. 9. v 18.00: Miriam. Vystoupení brněn-ského tanečního souboru Miriam, speciali-zujícího se na tradiční i moderní izraelskétance, po němž bude následovat tanečníworkshop pro návštěvníky. ■ 10. 9. v 10.30: Slavnostní otevření zre-konstruovaných prostor židovského hřbi-tova v Brně v rámci projektu Brno židov-ské za účasti vrchního rabína E. K. Sidonaa dalších významných hostů.■ 11. 9. v 18.00: Prohlídka brněnské sy-nagogy s rabínem Š. Kučerou. Historii br-něnských synagog doplní Z. Prudilová. ■ 12. 9. v 18.00: Pane předsedo, ve všískromnosti… Pozvání k besedě na obcipřijal předseda Ústavního soudu ČR JUDr.Pavel Rychetský. ■ 15. 9. v 10 a 12.00: Komentované pro-hlídky židovského hřbitova v Brně-Žideni-cích. Výklad povede lektorka ŽMP Mgr.K. Suchánková. Prosíme o předběžné při-hlášení na adrese: katerina.suchankova@jewishmuseum.cz. Maximální počet účast-níků prohlídky je 30, poplatek za výklad30 Kč se hradí na místě.■ 15. 9. v 15.00: Zpěvy zavržených. Týdenžidovské kultury uzavřou verše sefardskýchbásníků s hudebním doprovodem. Zpěva recitace: L. Peřinová; violoncello: J. Škrd-lík. Koncert se uskuteční v brněnské syna-goze, Skořepka 13. Vstupné 50 Kč.■ Od pondělí 9. 9. do čtvrtka 12. 9. budeotevřena knihovna ŽOB od 13 do 18 hodinna tř. Kpt. Jaroše 3, IV. patro. Před zaháje-ním akcí možno zakoupit košer víno, kni-hy, DVD a CD s židovskou tematikou.■ 30. 9. v 18.00: Na „zkušené“„ v Izraeli/České republice. Jaké to je, být Čechem stu-dujícím v Zemi zaslíbené, nebo Izraelcemstudujícím v Čechách? Beseda s izraelský-mi studenty studujícími v České republicea českými studenty, kteří absolvovali stu-dium na některé z izraelských univerzit. ■ Výstava: V září můžete v sále OVK Brnozhlédnout výstavu fotografií nazvanou Mno-ho tváří Izraele, jež vytvořila lektorka brněn-ské pobočky OVK ŽMP Mgr. K. Kuboňováv době svých studií na Univerzitě v Tel Avivu.Výstava je přístupná ve dnech programovýchakcí nebo po telefonické domluvě kdykoliv.

VĚSTNÍK 9/2013 25

KULTURNÍPOŘADY

Výřez z pohledu na nejstarší severní část židovskéhohřbitova na Žižkově. Kolem roku 1840, archiv ŽMP.

LAUDEROVY ŠKOLY V PRAZE■ Co bude letos ve škole nového? Přede-vším začíná projekt, který Lauderova nada-ce zahájila již ve všech školách, které pod-poruje. Mimopražské děti se budou moci od2. září prostřednictvím e-learningu učit heb-rejštinu a židovskou výchovu. Je to nový dů-ležitý prvek, jak zapojit židovské děti, žijícímimo centrum, do systému židovskéhovzdělávání. Přihlásilo se přes 20 dětí. Zájem-ců bylo více, ale Lauderova nadace přesněurčila možný věk e-learningových studentů.

Pravidelný půlroční projekt, který připravu-jeme pro žáky a studenty „Lauderovek“, jetento rok zaměřen na životní prostředí. Chtělibychom, aby se studenti hlouběji zamyslelinad problémy, jež pravděpodobně bude musetjejich generace řešit s větší vážnosti, než je ře-šila generace naše. Výkyvy počasí, které stálečastěji zažíváme, odpovídají modelům závaž-ných změn způsobených člověkem, pžed ni-miž ekologové varují jož několik desetiletí.

K životu ale patří i oslava svátků a výročí.Jednotlivé sváteční dny oslavíme letos stejnějako každý rok prostřednictvím různých projek-tů. A budeme moc rádi, když se na nás přijdetepodívat. Kateřina Dejmalová, ředitelka školy ■ Víte, že: školka Lauderových škol oslavív tomto školním roce 5 let své existence; ma-teřskou školu LŠ bude v tomto školním rocenavštěvovat celkem 40 dětí; do první třídyLŠ nastoupí 18 žáků, do primy gymnázia 19studentů, kvinta pokračuje v počtu 15 stu-dentů; všichni maturanti loňského školníhoroku se chystají na studium na vysoké škole.■ V sekretariátu školy je k dispozici novýškolní kalendář pro školní rok 2013/14. ip

ULPAN: KURZY HEBREJŠTINY■ Ulpan, o. s., vypisuje na školní rok 2013/2014 kurzy moderní hebrejštiny pro širo-kou veřejnost na sedmi různých úrovních po-kročilosti – od úplných začátečníků přes mír-ně a středně pokročilé až po konverzačníkurz pro velmi pokročilé studenty.

Kurzy začínají v týdnu od 7. října. Výukaprobíhá v učebnách v Belgické ulici v Praze 2.

Klademe důraz na komunikaci v živém jazy-ce, tak jak se jím hovoří v dnešním Izraeli. Přivýuce používáme moderní a interaktivní meto-dy. Naši lektoři jsou nejen kvalifikovaní, aletaké kreativní a vstřícní a v hodinách panujepřátelská atmosféra. Snažíme se studenty sezna-movat nejen s moderním hebrejským jazykem,ale i s izraelskou a židovskou kulturou. Součástíškolního roku jsou i oslavy židovských svátkůstejně jako slavnostní setkání na závěr roku spo-jené s předáváním vysvědčení. Letos svým stu-dentům nově nabídneme také videotékua čítárnu hebrejských novin. Pro širokou ve-řejnost chystáme druhý cyklus přednášek o sou-časné izraelské kultuře Ulpan uvádí...

Zájemcům o hebrejštinu doporučujemenavštívit webové stránky www.ulpan.cz, kdenajdou přihlášku i všechny potřebné infor-mace. lb

CHINUCH: MODERNÍ HEBREJŠTINAS RODILÝM MLUVČÍM■ Od září pokračuje kurz moderní hebrejšti-ny. Bude mít dvě úrovně pokročilosti, vyuču-je rodilý mluvčí. Cena kurzu je 1695 Kč za18 lekcí (září–leden). Kurz se bude konatvždy v úterý na Židovské obci v Praze, je ur-čen především členům obce, případně orga-nizací přidružených ve Federaci židovskýchobcí v ČR. Výuka začíná 10. září.

Rozvrh: konverzace pro středně pokročilé17–18.00, mírně pokročilí 18.15–19.15, oběskupiny vyučuje Daniel Ziss. Součástí kurzuje hlídání dětí. Ve druhém pololetí předpo-kládáme pokračování. Kurz se bude konat přiminimálním počtu deseti přihlášených v kaž-dé úrovni pokročilosti. Pro bližší informacekontaktujte koordinátorku Helenu Bönischo-vou: helena.bonischova@centrum.cz nebotel. 604 178 620.

ŽLU: KURZY BIBLICKÉA MODERNÍ HEBREJŠTINY■ Židovská liberální unie opět pořádá kurzyhebrejštiny, které začnou po židovskýchsvátcích. Moderní hebrejština od 30. září,biblická hebrejština od 2. října.

Biblická hebrejština: Začátečníci – kurzčtení z učebnice rabi Richarda Federa Hale-luja. Mírně pokročilí čtou články z téžeučebnice. Pokročilí: čteme a překládáme 47.kapitolu z První knihy Mojžíšovy.

Moderní hebrejština: kurzy pro úplné začá-tečníky, mírně pokročilé a pokročilé do úrovněbet. Používáme také audiovizuální techniku.

Kurzy jsou zdarma, jsou hrazeny z grantuMŠMT a NFOH. Informace o kurzech sle-dujte na www.zlu.cz. ef

KULTURNÍ PROGRAMDSP HAGIBOR■ 2. září v 15.30: Setkání s vrchním praž-ským a zemským rabínem E. K. Sidonempřed Vysokými svátky.■ 4. září v 10.30: Příběh krajiny – vernisážvýstavy obrazů Vladimíra Stibitze. ■ 11. září ve 14. 30: Fantazie z krajiny – ver-nisáž výstavy z fotografické tvorby KarlaŠlinga. ■ 24. září v 10.30: Klavírní matiné – skladbyAnt. Dvořáka uvádí a hraje Gerard Langer.■ 25. září v 15.00: Suka Hagibor – Setkánís pražským rabínem Davidem Peterem kesvátku Sukot.

BEJT SIMCHA■ Pořádáme hodiny hebrejštiny pro pokroči-lé, které se konají každé úterý od 18.30; kurzpro středně pokročilé ve čtvrtek od 18.00;pro mírně pokročilé od 19.30.■ Úvod do judaismu je každé úterý od 19.45. ■ Kabalat šabat každý pátek od 18.00. Akcese konají v Bejt Simcha, Maiselova 4, Praha 1.

WIZO■ Milé členky, naše zářijové schůze se konádne 11. 9. od 15.00 v Maiselově ulici, výbor sesejde dne 4. 9. od 15.00 v Jáchymově ulici. ek

DEBATA O BLÍZKÉM VÝCHODU■ Spolek akademiků Židů pořádá debatu sezahraničním zpravodajem MFD a LN Pa-vlem Novotným a arabistou Janem Čuříkem.Koná se v úterý 24. září v 17.30 v Maiselověulici 18, Praha 1, 3. patro. jf

VÝZVA K SETKÁNÍ■ V příštím roce uplyne padesát let od zá-jezdu do Terezína, který zaštítil tehdejšívrchní zemský rabín prof. Dr. Richard Fe-der. Zájezd byl určen pro poválečnou mlá-dež, později označovanou jako druhá gene-race po holokaustu. U příležitosti tohotovýročí bych ráda vyzvala k setkání těchtotehdy mladých lidí, a to i těch, kteří nemělimožnost se zájezdu zúčastnit, včetně jejichrodinných příslušníků. Obracím se tímto naněkterého z tehdejších účastníků nebo jiné-ho člena naší židovské pospolitosti, zda byse ujal organizace akce. Jednalo by se o set-kání v Praze s následnou návštěvou terezín-ského Muzea ghetta. Ti, kterých se tato vý-zva týká, prosím, aby mne v případě zájmukontaktovali na mou e-mailovou adresu:youdell_judith@yahoo.co.uk.

Judith Youdell

HLEDÁM PŘÍBUZNÉ■ Hledám příbuzné své matky Hanne Grün-peterové, která se narodila v roce 1935v Českém Těšíně (Bezručova 32) v rodiněMarthy, rozené Windholzové, v Těšíně, a Er-wina Grünpetera, narozeného v Beuthenu.Rodiče Marthy byli Rosa, rozená Elsnerová,a Nachman Windholz. Moji prarodiče (Mart-ha a Erwin) odešli v roce 1938 do Angliea po válce do Chile. Ráda bych se dozvědělaněco o příbuzných, kteří zůstali v Českoslo-vensku. Děkuji už dopředu každému, kdo bymi mohl dát nějakou zprávu. Možná spojení:lisee@netline.cl (německy, anglicky nebošpanělsky); jachym.vohryzek@seznam.cz(česky). V prvním týdnu v září budu nakrát-ko v České republice.

Liliana Seelmann (Chile)

SEZNÁMENÍ■ Pro barevný podzim života hledám muže,který se snaží žít podle Mojžíšova zákona.Zn: Šalom uvracha. Odpovědi posílejte las-kavě do redakce Rch, Izraelská 1, Praha 3.

26 VĚSTNÍK 9/2013

VÝZVY ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAV septembri blahoželáme našim členom:pani Dagmar Dvorská – 82 rokov; paniKatarína Gályová – 60 rokov; pán Ing. Pe-ter Gero – 71 rokov; pani MUDr. MartaGröplová – 72 rokov; pani Mgr. Jana Ha-nusková – 55 rokov; pán Ing. arch. PeterHavaš – 78 rokov; pán Igor Händler – 60rokov; pani RNDr. Mária Hvastijová – 77rokov; pani Viera Kamenická – 65 rokov;pani Mária Országová – 79 rokov; pán Mi-lan Reitmann – 60 rokov; pán Nathan Ka-rol Steiner – 80 rokov; pán MUDr. PeterŠťastný – 72 rokov; pani Dagmar Volková– 55 rokov; pán Dr. Jozef Weiss – 80 ro-kov; pani Dr. Mária Weissová – 80 rokov,a pani Renné Žiaková – 85 rokov.

Ad mea veesrim šana!

BANSKÁ BYSTRICAV septembri blahoželáme: pán TomášGálik, nar. 4.9. – 66 rokov; pani DarinkaKossárová, nar. 11.9. – 75 rokov, a pánAndrej Ambroš – 90 rokov. Nášmu naj-staršiemu jubilantovi, pánu Ambrošovi, zosrdca prajeme dobré zdravie a veľa život-ného optimizmu.

Ad mea veesrim šana!

ŽO BRNOV září oslavují narozeniny tito členové našíobce: paní Věra Bakalová, nar. 14.9. – 72let; pan Petr Fiša, nar. 15.9. – 58 let; pan Ar-nošt Goldflam, nar. 22.9. – 67 let; paní Judi-ta Klauberová, nar. 27.9. – 92 let; pan DavidKšica, nar. 13.9. – 38 let; paní Helena Ne-dbalová, nar. 23.9. – 88 let; paní Hana Ně-mečková, nar. 30.9. – 31 let; paní Eva Neu-feldová, nar. 28.9. – 80 let; paní EvaPěnčíková, nar. 8.9. – 81 let; paní Ruth Ros-si, nar. 19.9. – 87 let; Elijah Shai Selinger,nar. 19.9. – 5 let; paní Ráchel Michaela Se-lingerová, nar. 20.9. – 40 let; paní GizelaStraková, nar. 12.9. – 86 let; paní RůženaSvobodová, nar. 13.9. – 65 let; paní Michae-la Walsbergerová, nar. 10.9. – 38 let, a paníIvana Zapletalová, nar. 16.9. – 51 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV září oslavují narozeniny tito naši členo-vé: paní Diana Shonert, nar. 21.9. – 27 let;paní Božena Jelínková, nar. 28.9. – 55 let;slečna Ivana Kovtunová, nar. 9.9. – 16 let;pan Janet Narodetsky, nar. 10.9. – 54 let;paní Zlata Palkovičová, nar. 9.9. – 29 let;paní Ing. Katolina Bergmanová, nar. 25.9.– 40 let; pan Viktor Sanovec, nar. 9.9. – 70let; pan Karel Šetelík, nar. 12.9. – 61 let;pan Václav Tůma, nar. 12.9. – 68 let; panMgr. Jaroslav Faltýn, nar. 25.9. – 37 let,a paní. Jana Majzlíková, nar. 10.9. – 36 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV září oslaví své narozeniny: pan GabrielSzász, nar. 4.9. – 84 let, a pan Tomáš Hu-ňáček, nar. 7.9. – 47 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICEV septembri oslavujú: pán Štefan Gö-möri, nar. 5.9. – 93 rokov; pani SerenaBayernová, nar. 7.9. – 91 rokov; pani Judi-ta Grünbergerová, nar. 15.9. – 91 rokov;pán Zoltán Langer, nar. 29.9. – 90 rokov;pani Berta Grossová, nar. 16.9. – 86 rokov;pán F. Csaba Kende, nar. 7.9. – 80 rokov;pani Eva Breinerová, nar. 21.9. – 76 rokov;pani Eva Gatiová (Královský Chľmec), nar.22.9. – 66 rokov; pán Ladislav Luby, nar.1.9. – 65 rokov; pani Zuzana Ošerová, nar.9.9. – 62 rokov, a pán Juraj Tkáč, nar.22.9. – 64 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO LIBERECV září oslaví narozeniny tito naši členové:slečna Jitka Špačková, nar. 1.9. – 25 let;pan Pavel Gerö, nar. 16.9. – 40 let, a paníEva Gärtnerová, nar. 23.9. – 76 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV září oslaví jubilea tito členové našíobce: paní Petra Poláková, nar. 20.9. – 30let; paní Eva Franklová, nar. 5.9. – 66 let;pan Matyáš Ritter, nar. 15.9. – 20 let; panDavid Ritter, nar. 15.9. – 20 let; paní EvaSkládalová, nar. 14.9. – 66 let; pan DanielPeršin, nar. 12.9. – 27 let, a Mayah Cilka,nar. 15.9. – 5 let. Našim členům přejemevše nejlepší.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV září blahopřejeme: pan Petr Grünber-ger, nar. 11.9. – 38 let; paní Věra Rolková,nar. 13.9. – 75 let, a pan Radim Voznica,nar. 13.9. – 36 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇV září oslaví narozeniny: paní Sarah RuthHájková, nar. 10.9. – 23 let; pan Ing. JanFialka, nar. 12.9. – 81 let; pan ArnoštBergmann, nar. 20.9. – 57 let; pan MUDr.Marcel Hájek, nar. 20.9. – 48 let; pan JiříLöwy, nar. 23.9. – 56 let, a paní Eva Vojtě-chová, nar. 28.9. – 54 let. Všem našim ju-bilantům přejeme hodně zdraví, štěstía osobní spokojenosti.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV září oslavují narozeniny: paní FrantiškaAdamová, nar. 9.9. – 88 let; paní Eva Bie-lová, nar. 25.9. – 93 let; paní GertrudaDenská, nar. 25.9. – 83 let; paní JanaHamplová, nar. 2.9. – 83 let; paní ReginaHejnová, nar. 18.9. – 89 let; pan OndřejHerškovič, nar. 27.9. – 96 let; paní EvaKleinová, nar. 6.9. – 90 let; pan Ivan Klí-ma, nar. 14.9. – 82 let; paní Helena Krouská,nar. 12.9. – 92 let; paní Marie Majerová,nar. 29.9. – 90 let; paní Margit Maršálko-vá, nar. 9.9. – 84 let; paní Zuzana Mináčo-vá, nar. 24.9. – 82 let; paní Hana EvaMlejnková, nar. 8.9. – 81 let; pan JaroslavPoskočil, nar. 25.9. – 83 let; paní VieraŠlesingerová, nar. 5.9. – 89 let; paní HanaTrávová, nar. 10.9. – 88 let, a paní ZuzanaVeselá, nar. 28.9. – 82 let.

Ad mea veesrim šana!

Úmrtí:Dne 28. 7. zemřela ve věku 91 let paníHana Pavlů. Zichrona livracha.

ŽNO PREŠOVV mesiaci september sa životného jubileadožíva pani Judita Gregušová, nar. 4.9. –85 rokov. Želáme jej z celého srdca všetkonajlepšie, veľa zdravia a pohody v kruhunajbližších.

Ad mea veesrim šana!

ŽO TEPLICEV září oslavují: pan Miloš Lichtenstein,nar. 6.9. – 32 let; paní Sonja Lichtenstei-nová, nar. 18. 9. – 67 let; paní Tereza Ská-lová, nar. 26.9. – 28 let; pan Oldřich Látal,nar. 9.9. – 53 let; pan Vít Lichtenstein, nar.7.9. – 28 let; pan Samuel Látal, nar. 9.9. –14 let; pan Dominik Látal, nar. 17.9. – 20let; paní Gabriela Becková, nar. 1.9. – 38let, a paní Šeindly Faerman, nar. 20.9. – 82let. Ad mea veesrim šana! Přeje celá te-plická obec.

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV září oslaví narozeniny paní MUDr. An-tonie Chuchutová, které přejeme hodnězdraví a osobní pohody.

Ad mea veesrim šana!

VĚSTNÍK 9/2013 27

ZPRÁVY Z OBCÍ

HEBREJSKÁ UNIVERZITA STÁLE V PRVNÍ STOVCEŽidovský tiskový a informační servis (www.ztis.cz) uvádí, že Centrum pro univerzitysvětové úrovně šanghajské univerzity JiaoTong zveřejnilo v srpnu seznam nejlepšíchakademických institucí světa. Tento žebří-ček (ARWU) je celosvětově přijímán jakovelmi objektivní. V letošním hodnocení seHebrejská univerzita v Jeruzalémě umístilana 59. místě. Už od roku 2003, kdy bylARWU uveřejněn poprvé, se Hebrejskáuniverzita drží v první stovce. Nejlepšíumístění zaznamenala v roce 2010, kdy do-sáhla na 52. příčku. Univerzity byly takéhodnoceny z hlediska počtu bývalých stu-dentů, kteří jsou nositeli Nobelovy cenyanebo Fieldsovy medaile. V této kategoriidosáhla Hebrejská univerzita na 17. místo.V první stovce nejlepších světových univerzitse octl také haifský technologický institutTechnion (77. místo) a Weizmannův vědec-ký institut v Rechovot (92. místo). Z čes-kých univerzit se nejlépe umístila Karlovauniverzita v Praze, která se objevuje ve třetístovce žebříčku.

ZYGMUNT BAUMAN ODMÍTL ČESTNÝ DOKTORÁTPolsko-britský filosof a sociolog ZygmuntBauman odmítl čestný doktorát Univerzityve Vratislavi, protože ho na polském inter-netu napadali antisemité. Sedmaosmdesáti-letý Bauman působil na této univerzitě jakoprofesor do roku 1968, kdy proti němu ko-munisté zahájili antisemitskou kampaň.Poté emigroval – nejprve do Izraele, kdevyučoval na Telavivské univerzitě, pak doAnglie. Když polský tisk oznámil, že dosta-ne doktorát, objevily se na internetu ko-mentáře typu „pryč s judeokomunismem“,„nesnáším židobolševiky“. Bauman dokto-rát odmítl s tím, že nechce poškodit pověstuniverzity, což její rektor označil jako „ka-pitulaci před extrémní pravicí“.

KADIŠ V BIAŁYSTOKUPoláci si v srpnu připomněli 70. výročí li-kvidace ghetta v Białystoku, druhého nej-většího ghetta v nacisty okupované zemi.Povstání vedli Mordechaj Tenenbauma Daniel Moskowicz, židovští bojovnícidokázali nacistům vzdorovat několik dní.Většina obyvatel ghetta skončila v Treblin-ce, Majdanku a Osvětimi.

Vzpomínka na židovské obyvatele a je-jich tragický konec vyvrcholila uvedenímopery Kadiš, jejíž hudbu složil LeonardBernstein a jež zahrnuje též texty białys-tockého rodáka a přeživšího šoa SamuelaPisara. Přítomen byl i polský prezidentBronisław Komorowski a białystocký ar-cibiskup Edward Ozorowski.

ROCKER PROTI IZRAELIBritský rocker Roger Waters, jenž se pro-slavil jako frontman skupiny Pink Floyd,publikoval otevřený dopis. Vyzývá v němsvé kolegy muzikanty, aby se přidali kekulturnímu bojkotu Izraele. Waters sámvšak byl nedávno terčem kritiky za „ne-spoutaný antisemitismus“, neboť při kon-certech používá obří balony ve tvaru med-věda s Davidovou hvězdou, dále symbolysrpu a kladiva a amerického dolaru.

NEJHLEDANĚJŠÍ NACISTÉCentrum Simona Wiesenthala zveřejniloseznam nejhledanějších nacistických zlo-činců. Na prvním místě zůstává Alois Brun-ner, který po skončení války nalezl útočištěv Sýrii. Kdyby žil, bylo by mu 99 let. Nadruhém místě je Gerhard Sommer, žijícív Německu. Roku 1944 se podílel na ma-sakru 560 italských civilistů v Toskánsku.V Kanadě žije Vladimir Katriuk, velitelukrajinských jednotek, které v letech 1942až 1944 vraždily Židy a další civilisty v Bě-lorusku. V Německu je od roku 1983 vyšet-řován Hans (Atanas) Lipchis, člen vražed-ného komanda v Osvětimi. Ivan Kalymon,člen pomocných ukrajinských sborů, seúdajně účastnil vraždění a deportací Židůve lvovském ghettu. Ačkoli bylo rozhodnu-to o jeho vyhoštění, dosud žije v USA.Sören Kam, žijící v Německu, je podezřelý,

že zabil dánského vydavatele protinacistic-kých novin Carla Henrika Clemmensena.V Německu žije Algimentas Dailide, členlitevské policie Saugumas, která zatýkalaŽidy a Poláky a vydávala je nacistům a je-jich litevským kolaborantům. Bývalý tlu-močník gestapa Michail Gorškov je pode-zřelý, že se podílel na vraždění běloruskýchŽidů. Žije v Estonsku. V USA žije MichaelKarkoc, který je podezřelý, že se jako veli-tel ukrajinských jednotek SS podílel na zlo-činech proti civilistům.

TEL AVIV MÁ PRVNÍ AUTOBUS NA ELEKTŘINUMezi telavivským hlavním autobusovýmnádražím a vlakovým nádražím na ulici Ar-lozorov začal jezdit autobus na elektřinu.Zářivě oranžový autobus č. 5 jezdí tišea plynule a působí mnohem méně znečištěnínež stroje na naftu. Představitelé autobusovéspolečnosti Dan prohlásili, že doufají, že dopěti let bude po městě jezdit na 250 tako-vých vozů (celkem Dan provozuje přes1000 autobusů). Telavivský autobus vyrobiliv Číně, baterie mu vydrží až pět hodin a nasto kilometrů spotřebuje sto kilowatthodin.

I24NEWSOd léta je v provozu nový internetový kanálwww.i24news.tv soustředěný na děnív Izraeli a světové události ve vztahu k ži-dovskému státu. Televizní stanice vysílá ve3 jazycích: anglicky, francouzsky a arabskyz telavivského přístavu Jaffa. Její programse skládá ze zpráv, debat a zpravodajskýchpořadů. Ředitel stanice F. Melloul prohlá-sil, že cílem stanice je informovat o aktuál-ních mezinárodních událostech z izraelské-ho pohledu, jenž je jiný než pohled arabskéstanice Al-Džazíra a západních médií.

(am)

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3, tele-fon/fax 226 235 217(8), e-mail: roschodes@sefer.cz.Redakce: Jiří Daníček, Tomáš Pěkný, Alice Marxová,(šéfredaktorka). Sekretariát a výtvarná spolupráce:Anna Tomášková. Vychází měsíčně, nevyžádané ruko-pisy se nevracejí. Číslo indexu 47 680. Distribuci propředplatitele provádí v zastoupení vydavatele společ-nost Česká pošta a. s. Objednávky na bezplatné infolinceČeské pošty 800 300 302 nebo 954 302 007(16), píse-mně na adrese: Česká pošta, s. p. oddělení periodickéhotisku Olšanská 38/9 225 99 Praha 3, e-mail: postabo. prs-tc@cpost.cz. Předplatné pro Slovensko MAGNET press,Slovakia s. r. o. P.O. Box 169, 830 00 Bratislava, tel.:00421-2-67201931-33, fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail: predplatne@press.sk. Předplatné do za-hraničí vyřizuje administrace Roš chodeš. MKČRE922, ISSN 121074 68. Toto číslo vychází 30. 8. 2013.

Cena 20 Kč (0,90 ε)

28 VĚSTNÍK 9/2013

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Mark Podwal: Sladký rok.