Roverská schůzkaDivadelní festival

Svojsíkův závodJamboree na Želivce

Mrkvová receseNa Sedáka

Tomášovo ohlédnutí

Rozhovor: Martin Holoubek - ČepecNa cestě: Rumunské hory

Kulturní koutek: KlídekfestZajímavosti: Registrace 2009

Kam vyrazit: Spišská Nová VesTipy na hry

Rukodělka: Papírové balóny

Mám pocit, že jsem právě dopsala články do minulého FLEXu a už píšu další. Taky vám připadá, že čas někdy letí tak rychle, že ho nestíháte ani registrovat?

Ve vzduchu už sice visí prázdniny, ale prokousat se červnem bude pekelné. Maratón písemek ve škole, vrcholící přípravy na tábory, dolaďování plánů na

Zdeňka Pavlišová - Zipi

léto tak, abychom si ho co možná nejvíc užili a k tomu všemu doufejme i pravé červnové počasí. I když na druhou stranu nevím, zda je modré letní nebe tím nejlepším motivačním prvkem k učení. No, snad nebude tak hrozně a chodící encyklopedie usedající za školní katedry projeví jednou taky svoji lidskost.

A kdyby náhodou ne, poslouží nám k dobré náladě skautFLEX. Stačí ho jen šikovně schovat do lavice a začít číst třeba profil s Čepcem, který se ve škole znudit určitě nenechá, nebo o tom, jak se cestuje po Rumunsku pěšmo. Do začátku prázdnin se už se všemi asi neuvidím, tak vám přeji nejen přínosná odpoledne se skautFLEXem, ale především pohodové tábory.

Táborový tip: Nebojte se zamířit na své latríny a strávit tam víc času než obvykle – bude tam na vás čekat skautFLEX – táborový speciál. Jsme prostě všude!

2

19. 1. Roverská schůzkaZakončení roverského roku

Divadelní festival21. - 30. 6.

Velkolepá taškařice se blíží do finále. Po sexu a drogách přichází roveři z Rybáren s rock'n'rollem, který završí jejich proslulou trilogii roverských schůzek. Sejdeme se 19. června v šestnáct hodin kde? To bohužel před uzávěrkou tohoto čísla nebylo jasné, ale organizátoři váhají mezi rybárenskou a kuklenskou klubovnou. Podrobnější informace dostanete brzy mailem. Veškerá skautská společnost je srdečně zvána!

Pokud celohradeckou schůzku nestíháte, přijďte zakončit roverský rok do kuklenské klubovny. Akce volně naváže na schůzku, předpokládaný začátek je v devatenáct hodin. Těšit se můžete na promítání fotek a videí z akcí, shrnutí uplynulého roverského roku a výhled do toho následujícího. Doufám, že si přeneseme rock´n´rollovou náladu, protože se chystá mnoho překvapení. Zaslechla jsem něco o karaoke!

(sk)

19. června, někde

3

Baví tě počítačová grafika? Máš talent a nápady? Pošli na adresu skautFLEXu (skippy.radka@seznam.cz) svůj návrh, který se stane oficiálním logem pravidelné akce NaSedáka. Návrh by měl obsahovat název projektu nebo nějaký symbol, který by vystihl jeho smysl. Pro představu, logo se objeví na polštářku. O vítězi rozhodne odborná porota

Návrhy posílejte do 6. září 2009. V říjnu proběhne další z besed, kde bude vyhlášen vítěz a logo poprvé využito. Autor vítězného návrhu získá poukázku na luxusní romantickou večeři pro dva v Grand hotelu YNELKUK. Kromě čtyř chodů se vítěz může těšit na příjemné prostředí a profesionální obsluhu.

(sk)

Roverské společenství hledá logo projektu NaSedáka.

Možná si vzpomínáte, jak jsem vás před rokem zval na hradecký divadelní festival Divadlo evropských regionů. Protože ho považuji za důležitou kulturní událost, na které by nejen roveři neměli chybět, pozvu vás i letos. Takže nezapomeňte, od 21. do 30. června bude Hradec patřit divadlu!

Někdo divadelní festival popsal jako jediných deset dní v roce, kdy to v Hradci žije. O tom, jestli to u nás žije i někdy jindy, by se dalo polemizovat. Ale to, že divadelní sály, ulice, nádvoří, plácky, náměstí, stany a zákoutí starého města žijí během festivalu, je nepochybně pravda. Místo konání je tedy jasné, oficiální program festivalu se odehrává na scénách Klicperova divadla a divadla Drak, open air program, na který je vstup zdarma, se koná přímo v ulicích starého města a v Žižkových sadech.

Letos se kvůli finanční krizi budeme muset obejít bez velkých šapitó v parku a bez koncertů na letní scéně Klicperova divadla. Minulý rok ale přibyla hudební scéna u čajového stanu v Žižkových sadech, která letos slibuje pestrou pozdně noční nabídku hudebních vystoupení. Čerstvý je také romský festival, který se letos koná 28. června na Kavčím plácku. Na stejném místě budou koncerty rozmanitých kapel, každý festivalový den jiný žánr. A zapomenout nesmím ani na kultovní divadlo Vosto5, které letos kromě profláklých kousků zahraje i málo vídanou Sniežku, ve které si dělá legraci mimo jiné i z nás skautů. Program oficiální i open air je jako každý rok bohatý a pestrý, svoje favority si můžete vybrat na www.klicperovodivadlo.cz. Tak na divadelňáku ahoj!

(sw)4

Divadlo Kašpárek v rohlíku. Představení vhodné (i) pro světlušky a vlčata. Našim dětem se moc líbilo.

Jeden z nejšílenějších a nejproslulejších koncertů loňského festivalu. DJ Ventolin a jeho 8bitové lo-fi elektro v čajovém stanu. Ventolin tu bude i letos!

Swišť a Zipi koukají na koncert Jablečného pyré. Na Kavčáku bývá hodně lidí.

21. až 30. června

Třetí květnovou sobotu nám počasí moc nepřálo. Jako naschvál se v tomto termínu konalo okresní kolo Svojsíkova závodu. Velel mu Matěj Havel ze střediska Svatého Jiří, takže nepřekvapí umístění do novohradeckých lesů. Hlavní rozhodčí Linda hodnotí závody neutrálně. „Mohlo to být horší, ale na druhou stranu i lepší. Komplikace způsobili akorát roveři, kteří se po nahlášení na závody vůbec nedostavili. Velký obdiv a dík si zaslouží rozhodčí, kteří několik hodin dřepěli na stanovištích,“ řekla.

Počasí se nakonec umoudřilo, což nahrálo domácí chlapecké družině Známka skautu a holkám z lochenické družiny Ačmi ou, kteří se umístili na prvním místě. Do krajského kola postupují ještě družinky na druhém postu - Bylo nás šest ze Svatého Jiří a Miny z Karla Šimka.

Závod si užili i vítězové„Jsme určitě rádi, že jsme vyhráli,“ řekli členové družiny Známka skautu. „Na závody jsme se nijak nepřipravovali a myslíme si, že se ani pořádně připravit nedá. Závod jsme si užili, byla to celkem sranda. Bavila nás asi nejvíc první pomoc, i když to zrovna nebyla naše nejsilnější disciplína. Už se těšíme na krajské kolo. Určitě si věříme, ale nezhroutíme se, když nepostoupíme,“ dodali čerství vítězové.

(sk)

5

Svojsíkáč podle rozhodčího: Sisla

Když jsem dorazila do klubovny, začala na mě konečně působit příjemná atmosféra. Lidi se usmívali a dostávali úkoly. Kolem deváté hodiny jsme se rozcházeli na stanoviště. Dostala jsem místo pod stromky. Kvůli dešti jsem rozbalila pláštěnku a postavila si přístřešek. Pak se nedělo nic. Když jsem spatřila první hlídku radostí jsem skákala. Byla to zábava, dokud chodily děti. Později jsem se opalovala a ze zoufalství jsem zkoumala život brouka chrobáka. Nakonec jsem usnula.

Neumím vyjádřit své nadšení, když mi ve čtyři odpoledne přišla sms s oznámením o konci závodu. Všechny tyto nepříliš příjemné zážitky jsem ale rázem zapomněla. „Párky! Párky!“ volal můj žaludek. Tomu říkám slast. Ale myslím, že bezpochyby největší radost jsem já i ostatní měli z krásných žlutých polštářků! Všechny zvu na příští ročník.

Velká výzva!Láká tě zapojit se do celostátní akce? Chceš se podívat, jak se vaří Svojsíkáč? Stačí si udělat čas 25. až 28. září a vyrazit jako servistým na celostátní kolo závodu do Nového Města na Moravě. Pozvánka na tuto akci by ti už měla ležet v mailu. Pokud ne, ozvi se Lindě (lenka@cermis.net), nebo přímo organizátorům finále info@roknula.cz. Podívat se můžeš i na oficiální web závodů www.roknula.cz.

Začalo to tím, že jsem musela vstát v sobotu v 7 hodin. Pršelo! Ospalá a nevrlá jsem dojela na Nový Hradec Králové.Alespoň že auto-bus jel včas.

V želivském údolí se o víkendu 23.až 24. května oslavovalo 40 let táboření na Želivce. Sešlo se zde okolo čtyřiceti současných, ale i bývalých táborníků, aby společně oslavili toto krásné jubileum.

Na želivské poměry nám vyšlo nádherné počasí. V sobotu dopoledne začali přijíždět účastníci. Úkolem nás roverů bylo postavit lanovku přes údolí. Stavbu jsme zdárně dokončili před odchodem do pět kilometrů vzdáleného Želiva na prohlídku klášterního pivovaru. Tam na nás místo slíbené ochutnávky piv čekaly jen prázdné sudy, protože exkurze před námi všechno vypila. Malou satisfakcí byl místní obchůdek, kde měli posledních pár lahví místního klášterního piva, které se jmenují po zdejších významných mniších, například Gottschalk nebo Castulus.

Po návratu do našeho údolíčka několik odvážných jedinců vyzkoušelo jízdu na lanovce, někteří účastníci si šli zavzpomínat k výstavce z historie táboření na Želivce, jiní šli střílet z luku. K večeru jsme se všichni připravovali na zálesácké vaření. Roztopili jsme oheň v několika ohništích, abychom měli dostatek uhlíků na pečení masových kapes v alobalu. Každý si samozřejmě zabalil do svého balíčku na co měl zrovna chuť, v mém případě to byla mimo masa spousta cibule a sýra.

6

Večer byl na programu táborový oheň s písničkami, na který se dostalo až v pozdních nočních hodinách, protože nás všechny uchvátila přednáška astronoma Miroslava Brože, který s sebou přivezl teleskop na pozorování noční oblohy. A že se bylo na co dívat. Mě osobně nejvíce nadchlo pozorování prstenců kolem Saturnu a jeho měsíců. Po hvězdářském okénku jsme se přesunuli k ohni, kde všichni vzpomínali na léta, kdy ještě jako děti nebo vedoucí jezdili na tábory do želivského údolí.

Neděle se nesla ve znamení pomalých příprav na odjezd. Někteří opozdilci ještě vyzkoušeli lanovku, rychle prohlédli výstavku nebo se šli před odjezdem projít do okolí. Celý víkend se nesl ve znamení pohodové a přátelské atmosféry, tak doufám, že se všem účastníkům líbil. Doufám, že si budu moc podobnou akci někdy zopakovat, třeba za čtyřicet let.

(Méďa)

„Chceš se pobavit? Přidej se k nám!“ lákala nás výzva z letáku mrkvové recese. Nalákat se nechalo zhruba třicet roverů téměř ze všech hradeckých středisek. Na konečné dvojky na Novém Hradci dostal každý jednu mrkev a vylosoval si zastávku, kde má nastoupit. Potom jsme všichni nasedli do dvojky a postupně zase vystupovali podle toho, která zastávka nám náležela.

Mezitím, co někteří teprve přijížděli na místo určení, jiní už opět nastupovali do další dvojky, tentokrát však s důležitým úkolem – jíst mrkev a tupě zírat. Možná se vám to může zdát snadné, ale... Nastoupíte-li jako první, jste plni očekávání, co nastane, až nasedne další. Jste-li druzí, cukají vám koutky, protože víte, že v autobuse už je někdo se stejným úkolem, jako vy a dva lidi, kteří dělají to samé, určitě neuniknou pohledům nezasvěcené veřejnosti.

7

Dejme tomu, že tento proces je po chvíli celkem stereotypní, ovšem až do chvíle, kdy se zaposloucháte a slyšíte: „křup, křup, chroust“. To byste nevěřili, jak je vtipné slyšet ukusování třiceti mrkví okolo vás.

Někteří se do chroustání tak zabrali, že si ani neuvědomili, že jim mrkev musí vystačit na celou trasu. Nejlepším momentem bylo vystupování na terminálu hromadné dopravy, kde kromě nás vystupovali ještě tři mladíci pobavení naší recesí natolik, že začali plánovat vlastní – okurkovou.

I přesto, že jsem si recesi docela užila, musím podotknout, že tomu něco chybělo, ale těžko říci co. Možná velký výbuch smíchu nebo nějaká kuriozita s veřejností, nevím. Jak taková mrkvová cesta trolejem vypadá se můžete přijít podívat na závěrečnou schůzku letošního roverského roku, kde bude promítnut sestřih z akcičky.

(zp)

Žijeme ve světě, kdy nám spousta věcí přijde naprosto samozřejmých. O to je pak zajímavější, když si člověk občas uvědomí, že co je samozřejmé pro něho, může být pro jiné vzácností. Mohl bych samozřejmě psát o dětech v Africe i jiných globálních problémech, ale chci se s vámi podělit o jednu moji čerstvou zkušenost. Začátkem roku se na krajské radě diskutovalo o základních kolech Svojsíkova závodu. Vhledem k tomu, že podle nových pravidel, již není závod striktně vázán na okresní kola, nabídl jsem střediskům z Třebechovic a Stěžer možnost se zúčastnit našeho kola. Nevěděl jsem totiž, zda se nám vůbec podaří naplnit minimální počty hlídek v obou kategoriích tak, aby vítězové mohli postoupit do krajského kola. Přesně takto dopadl hradecký Svojsíkův závod v roce 2007.

8

Až později po rozhovoru se zástupci obou středisek mi došlo, co to pro ně vlastně znamená. Především je to pro ně příležitost ukázat dětem atmosféru takových závodů a zároveň i kontakt s okolním skautským světem. Asi se ptáte, proč si neuspořádají své kolo? Připravovali byste kolo, když víte, že máte maximálně jednu nebo dvě družinky a v pravidlech se mluví minimálně o třech?

Takže až budete příště zvažovat, zda se zúčastnit nějaké hradecké akce, zkuste si připomenou, že jste kromě oddílu X, střediska Y také zároveň i hradečtí skauti se vším, co k tomu patří.

Závěrem bych rád poděkoval organizátorům závodu (Matějovi, Arabce, Lindě, Zdendovi,???) za jejich čas a úsilí potřebné pro realizaci Svojsíkova závodu.

(Tomáš Merta)

Poslední díl besed se zajímavými skautskými osobnostmi NaSedáka byl o náborech. Z Liberce přijel přednášet a diskutovat předseda tamní krajské rady a odborník na nábory Jerry. Musím se přiznat, že jsem do kuklenské klubovny

dorazil s hodinovým zpožděním, protože jsem předtím šel vyjádřit nesouhlas s panem Paroubkem. Jerryho přednášky známé například z Elixíru jsou ale obecně velmi podnětné a nejinak tomu bylo i v Hradci. Inspirovat se přišli vedoucí a roveři téměř ze všech hradeckých středisek i ze Stěžer. Jerry se zaměřil především na menší akce a různé tipy, jak zlepšit efekt oddílových a střediskových náborů. Prezentoval také propagační materiály z ústředí, které se k získávání nováčků dají použít. Jerryho prezentace si můžete stáhnout na skautském portálu www.skautlib.cz. Pro tento rok besedy skončily, ale o to víc se můžeme těšit na ten příští, na který jsou připraveny další zajímavé osobnosti.

(sw)

Martina Holoubka – Čepce nemusím dlouze představovat, stal se velmi aktivním hradeckým roverem. Možná jste ho potkali na Masakru, možná na některé z celohradeckých roverských schůzek. Po Masakru se stal členem Roverského společenství, pro které je velkým přínosem hlavně díky svému nízkému věku, nedávno oslavil sedmnácté narozeniny. V jeho hlavě se rodí nejedna taškařice. V červnu se můžeme těšit na rock'n'rollovou schůzku, kterou pro nás připravuje společně s kamarády z rybárenského 4. smíšeného oddílu Stopa. Rozhovor se uskutečnil v prostředí AC klubu.

Jak dlouho skautuješ?Vlastně od první třídy, od základky. Celou dobu na Rybárnách.

Co tě drží ve skautu do teď? Jsi v roverském věku, kdy hodně skautů odchází z oddílu.Teď... Možná je to setrvačnost, kamarádi, možná je to touha po poznání, spousta věcí.

Ty nevedeš oddíl, jestli se nepletu?Nevedu oddíl.

Jak jsi tedy zapojený do skautského života?Za prvé jsem ve Společenství. To je skupina lidí, která řídí činnost pro rovery v Hradci. Často pomáhám v oddíle s nějakou organizací oddílovek a podobně.

Prozradíš nám něco ze zákulisí příprav?Já prozradím podtitul. Je to třetí díl, tak má podtitul návrat krále. Což všem napoví, o co půjde.

A upřednostňuješ sex, drogy nebo rock'n'roll?Hmm. Všechno má něco do sebe.

Rozhovor: Martin Holoubek

Vzpomeneš si na nějaký svůj poslední organizační počin?Takže z toho, co se chystá, je to naše celohradecká schůzka. Bude to poslední díl trilogie sex, drogy a rock'n'roll. Kdo ví, co vymyslíme příště. Možná ženy, víno a zpěv.

9

Rozhovor se ubírá trochu jiným směrem, než jsem plánovala, takže zpátky k Roverskému společenství. Myslíš, že má u nás v Hradci záštita roverů na okrese, tedy Roverské společenství, smysl?Jsem přesvědčen, že smysl má, ale nemělo by nahrazovat kmeny, to není cílem. Mělo by fungovat v souladu s nimi. Nemá je nahrazovat, ale spíš podporovat.

A co roveři, kteří kmen nemají? Jak se k nim staví Společenství?Já bych čekal, že oni se právě budou našich akcí účastnit velice aktivně, protože nemají vyžití ve svých kmenech. Tyhle lidi vidím na našich akcích strašně moc rád. A samozřejmě i pro ně jsou určeny!

Jakou roverskou akci sis kdy nejvíce užil? Na kterou nejvíce vzpomínáš?Hodně rád vzpomínám na Masakr, protože mě strašně namotivoval, nakopl mě. Trošku mi otevřel oči a posunul mě jinam.

Připrav se, blíží se otázky ze soukromí. Jakou studuješ školu?Střední průmyslovou školu, obor technické lyceum.

To je ve zkratce co?Strojárna.

Chystáš se jít na vysokou školu? Teď jsi ve třetím ročníku?Ve druháku.

Tak to o vysoké ještě moc nepřemýšlíš...Přemýšlím! Určitě se chystám na vysokou školu.

Takže asi něco v oboru?Asi ne. Určitě mě bude bavit práce s lidmi. Možná by mě bavilo něco v oblasti public relations, možná marketing nebo něco podobného.

Skvělý, tak to tě hradecký skauting potřebuje. Takoví lidé tu chybí. Když máš volný čas, co děláš? Co tě ještě baví, když neskautuješ, nejsi zrovna ve škole, nebo tady v AC?Baví mě capoira, koukat se na filmy a chodit do divadla nebo poslouchat muziku. Vlastně kultura obecně. Rád se bavím s přáteli.

Několikrát jsi vytvářel plakátek na různé skautské akce, například na Mrkvovou recesi. Grafice se také věnuješ nějak víc?Ani ne, spíš mě to jen baví. Něco jsem se naučil ve škole, něco sám. Když je potřeba, tak něco vytvořím. Je to takový můj maličký koníček.

10

Tvůj starší bratr Piko také chodí do skautu. Dokonce už jsme mu věnovali jeden z předchozích profilů. Jaké máte vztahy?Jsme bráchové! Já bych řekl, že mezi bratry nemůže existovat jiný než dobrý vztah. Je to dané tím, že jsou sourozenci.

Oba vás trochu znám a všimla jsem si, že jste odlišné povahy. Jaký jsi ty a jaký je Piko?Těžko říct, jaký jsem já.

Tak jaký je brácha? Má nějakou zásadní vlastnost, která tě na něm štve nebo naopak nějakou, které si vážíš?Vlastnost, která by mě štvala, určitě nemá. Hodně si vážím, že je docela cílevědomý, hodně inteligentní. Je prostě fajnovej.

Chceš něco vzkázat čtenářům skautFLEXu, tedy královéhradeckým roverům a vedoucím?Jak moc to má být seriózní?

Nechám to na tobě...Podporujte kojení!

(sk)

11

Stejně jako mnoho lidí jsem i já po přečtení Karpatských her od Miloslava Nevrlého začal přemýšlet o cestě do rumunských hor. Ta se nakonec uskutečnila v srpnu 2008 a začala kde jinde než v hospodě. Tam totiž vznikl nápad jet do pohoří Rodna na severu Rumunska a tam se den před odjezdem domlouvaly poslední podrobnosti. Celkem nás jelo devět a jako nejvýhodnější způsob dopravy jsme zvolili autobus cestovní agentury Jenda. Zpáteční jízdenka do pohraničního města Oradea stojí 1600 korun, vlak by vyšel kolem 2000 korun.

„Kde ten autobus je?“ „Mě by spíš zajímalo, kde mám sandále...“

Cesta autobusem z Brna trvá deset hodin, dalších šest se jede vlakem. Rumunské vlaky jsou rozhodně špinavější a starší než naše, ale dá se to přežít. První dobrodružná situace nastává při vystupování v podhorské vesnici Romuli. Lístek jsme si koupili až do následující zastávky, ale v průběhu cesty jsme vzhledem k dešti operativně změnili plán, protože z Romuli má do hor vést pevnější cesta. Vlak v Romuli zastavuje přibližně na jednu minutu, za kterou stihne vystoupit pouze pět členů naší výpravy, další dva vyskakují za jízdy a já se Skippy nedobrovolně zůstáváme. Z okénka ještě volám na ostatní, že se sejdeme v hospodě. Průvodčí se nejdřív trochu zlobí, ale pak se omlouvá s tím, že si myslel, že vystupujeme až další zastávku. Holt musíme do Romuli pěšky.

12

„Holky, byly jste se podívat na záchodě? Ne? Tak tam radši ani nechoďte...“

Cestou se blíže seznamujeme s místním venkovem. Některé domky jsou celkem moderní, jiné mají šindelové střechy. Téměř všechny jsou ale vybaveny satelitem. Po shledání s ostatními se kvůli dešti ubytujeme ve vlakové zastávce. V obavě před drsnými domorodci držíme hlídky. Další den je neděle a domorodci jdou do kostela na mši. Teď už nám tak nebezpeční nepřipadají, několik nám jich dokonce ukazuje obecní studnu, kde doplňujeme zásoby vody. Naštěstí už neprší a tak můžeme vyrazit do hor. Cesta úzkým údolím trvá celý den. Odpoledne potkáváme baču se stádem ovcí, který nám za krabičku cigaret ukazuje, kde si můžeme doplnit vodu a kde postavit stany. Za další kuřivo od něj dostáváme dva druhy sýra a mléko. Cigarety, jinde nenáviděné, jsou v Rumunských horách skvělým platebním prostředkem. V noci mají někteří z nás problémy se zažíváním (čti průjem), ale sýry byly vynikající.

Kupé v rumunském rychlíku pamatuje lepší časy. O záchodech ani nemluvě.

„Kolik mu mám dát těch cigaret?“

Ráno vycházíme z lesa a dostáváme se na hlavní hřeben. Celá Rodna je travnatá, pouze v západní části je několik skalnatých míst. Potkáváme volně pobíhající stádo koní a později dalšího baču. Oběd vaříme na ohni, abychom ušetřili líh a plyn, pro dřevo ale musíme pod hřeben. Večer docházíme do sedla pod nejvyšší horu Pietrosul, která je 2303 metrů vysoká. Já a Radka na ni vyrážíme brzo ráno. Pietrosul stojí mimo hlavní hřeben a z vrcholu je krásný výhled na sousední pohoří Maramureš, které leží na hranici s Ukrajinou. Na vrcholu je stará meteorologická stanice, ve které by se dalo nouzově přespat. Taky tam jsou svišti. Druhá skupina má trochu smůlu, protože když jsou na vrcholu, výhled do údolí jim zakryje zlověstný mrak.

13

„Tak ty z toho výhledu asi moc nemaj'...“

Odpoledne se přesunujeme do dalšího tábořiště. Cestou se trochu nešťastně dělíme, část výpravy táboří v údolí, my pokračujeme do sedla. Skippy je naštěstí ve druhé skupině a tak se na dálku můžeme domluvit pomocí morseovky. Z údolí se nahoru valí mraky a je slyšet hřmění, ale naštěstí moc neprší. Ráno se bavíme se skupinkou Němců. Rodna už sice není liduprázdná a divoká jako za Nevrlého časů, ale žádné velké davy turistů tu naštěstí nejsou. Častými návštěvníky jsou Češi.

Jeden z českých turistů: „Stan jsme nechali v autě, tak doufáme, že nebude pršet...“

Naše cesta pokračuje pod horu Negoiu. Část výpravy horu obchází, my se rozhodujeme vystoupit na vrchol, přes který má také vést cesta. Když stoupáme prudkým travnatým svahem a přelézáme nízké skalnaté prahy, tušíme, že cesta tu možná byla kdysi dávno. Teď po ní však není ani stopa. Nakonec se naštěstí dostáváme nahoru, kde jsme odměněni nádherným výhledem na masiv Pietrosulu. Další táboření je ve znamení gurmánských experimentů, protože v blízkém svahu se to jen hemží hřiby a dalšími jedlými houbami. Bratři Raškové se dokonce pokouší o houbové řízky a místo strouhanky používají instantní bramborovou kaši.

Vesnička Romuli a typická venkovská architektura. Společným jmenovatelem jsou satelitní antény.

Salaš a její okolí. Po dobu pastevecké sezóny se stává obydlím všech mužských členů rodiny včetně malých chlapců.

Ranní výstup na Pietrosul. Vítr žene ranní mlhu přes hřebínek.

„Chtěl jsem udělat smaženici, ale ty houby jsou moc kvalitní a nejdou rozvařit...“

Další den nás čeká výstup na 2158 metrů vysokou Gargalau. Podle mnohých to byl nejtěžší výstup z celého přechodu, mně ale tak strašný nepřipadal. V dálce už vidíme druhou nejvyšší horu Ineu. Odpoledne diskutujeme, kde budeme dnes tábořit. Kluci nachází celkem dobré místo, ale pořád je ještě dost brzo. Já a Radka máme totiž méně času než ostatní, z Rumunska chceme pokračovat ještě do Srbska. Nakonec se tedy s ostatními loučíme a jdeme dál. Do večera jsme pod Ineu a několik metrů pod vrcholem nacházíme vhodné místo pro bivak. Z vrcholu pozorujeme místo, kde táboří ostatní a západ slunce. Ráno je studené, ale obloha je jasná. Sestup z hor do vesnice Rodna nám trvá celý den. Pak už jen celonoční jízda vlakem do Bukurešti, ale o tom třeba zase někdy příště...

Rumunské hory jsou krásné a rozmanité, najdete tu nenáročné travnaté kopce i skalnaté velehory vysoké přes 2500 metrů. S trochou dobrovolné skromnosti vás čtrnáctidenní výlet s trekováním po horách a návštěvou kulturních zajímavostí vyjde do pěti tisíc korun se vším všudy. Lidé jsou na rumunském venkově milí, rádi poradí a pomohou. Jiné je to ve velkých městech, čím větší město, tím nebezpečnější. Pokud se rozhodnete pro pohoří Rodna a jemu podobná, vystačíte se základním outdoorovým vybavením. Jako základní literaturu nejen pro rumunské hory doporučuji Karpatské hry od Miloslava Nevrlého.

(sw)

14

Sedlo pod Pietrosulem a náš celtový stan á la Karpatské hry. Kupodivu jsme v něm přežili všechny nástrahy počasí včetně silného větru. Jako středová tyč posloužila modifikovaná treková hůlka.

Stará a opuštěná meteorologická stanice na Pietrosulu. Někde v na obzoru je Ukrajina.

Celá naše výprava. Zleva Bobeš, Honza, Zuzka, Skippy, Radka, Zbyňďa, Swišť, Vlado a jeho bratr

Masiv Pietrosulu z hory Negoiu.

Pro začátek bych asi měl představit Klídek. Takže, Klídek je nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, které se nachází v Malšovicích. Nízkoprahové znamená, že je co nejvíce otevřené a přístupné všem zájemcům, je to taková klubovna, kde se schází mladí lidé a společně smysluplně tráví volný čas. Kromě toho lidé z Klídku často pořádají různé kulturní a sportovní akce. A v pátek 29. května se tam pojedenácté uskutečnil KlídekFest, který si za cíl klade představovat různorodé podoby alternativní kultury.

Z bohatého pátečního programu mě zaujala dvě vystoupení. Prvním bylo improvizované představení divadla Smetem to ze stolu. Původně jsem si myslel, že mě už v improvizovaném divadle může máloco překvapit, ale ukázalo se, že to byl omyl a stále je co objevovat. Totální improvizace není pro herce nic jednoduchého, stát se totiž může cokoliv, divadlo může být skvělé, ale také může skončit katastrofální nudou. Čtyři postavy, které se během představení vytvořily, zahrály herečky Simona Babčáková (ano, to je ta z Comebacku) a Johanka Švarcová (známá z divadla DNO), o hudbu se staral David Doubek (aka DJ Ventolin, tentokrát s baskytarou) a Bára Kratochvílová (DNO a kapela DVA).

15

Představení kupodivu dostalo podobu celkem kompaktního příběhu dvou čtrnáctiletých dívek, které jedou na tábor. Vtipů vycházejících z narážek na puberťácké „starosti“, slovních hříček a situační komiky bylo nespočet a výborně se bavil celý (mimochodem beznadějně přecpaný) Klídek.

To na vystoupení „kapely“ Ilove69popgejů už bylo obecenstva méně, zčásti proto, že začínalo až po jedenácté hodině a také proto, že bylo naprosto šílené. Popgejové jsou dva, jeden hraje na klávesy, druhý ovládá laptop, ale především zpívá, rapuje, tancuje, skáče po celém pódiu i mezi diváky, postupně se svléká a na krku se mu přitom houpe CD zavěšené na zlatém řetězu. Hudebně jsou Popgejové lo-fi 8bit elektro s pekelně rychlými změnami rytmů. Pokud chcete vidět, jak jejich show vypadá, zadejte si název kapely do vyhledávání na YouTube.com, videí tam je spoustu. Ale pozor, jen pro silné povahy!

(sw)

Máme za sebou kompletní letošní registraci, proto se můžeme podívat na některé zajímavosti, které nám přinesla. Především od letošního roku přibyl povinný údaj o poštovní adrese pro každého registrovaného člena. Ústředí v současné době se řeší budoucnost skautských časopisů a nejpravdě-podobnější variantou je, že by každý člen Junáka dostával právě poštou „spolkový“ časopis.

Možná vás překvapí informace, že dát do kupy registrace za středisko či okres je stále ještě docela velký boj, a to především proto, že stále neexistuje od ústředí žádný software, se kterým by se dalo rozumně pracovat. Královéhradecký kraj a jemu podřízené jednotky využili i letos program MacReg, který je dobrovolně vyvíjen pro Jihomoravský kraj. Ústředí si je naštěstí vědomo tohoto nepříliš šťastného stavu a vybralo ve výběrovém řízení dodavatele nového informačního systému Junáka, jehož první fází je online registrace.

16

Snad se zpracování povede již v roce 2010. Pro vás to bude znamenat výrazné zjednodušení práce s daty o vašich oddílech. Po přihlášení prostřednictvím webového prohlížeče budete mít přehled o členech vašeho oddílu, případně vám podřízených jednotek.

Pokud byste chtěli komplexní analýzu registračních dat, doporučuji počkat na zprávu o registraci, kterou Junák každoročně vydává. Níže jsme pro vás připravili alespoň pár zajímavých dat o vývoji členské základny od roku 2003. Bohužel starší data se v Junáku neevidovala elektronicky. Na závěr bych rád poděkoval Ondrovi Ruskovi i dalším, kteří se věnovali převodu dat z oddílů na střediska a bez kterých by letošní registrace nebyla.

(Tomáš Merta)

Nejmladší člen: Matěj Sotona, 18 smečka, 1 rok a něco

Nejstarší člen: sestra Libuše Balcarová, Kukleny

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009světlušky 41 41 46 47 73 70 92skautky 38 30 23 20 29 39 38rangers 76 58 55 47 37 33 30vlčata 71 79 83 101 97 80 97skauti 80 67 59 52 66 73 79roveři 117 113 94 84 85 69 63oldskauti 149 144 141 137 144 140 107ostatní 92 92 95 82 94 70 79

664 624 596 570 625 574 585

Členská základna podle věku2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

0-15 317 276 268 260 293 265 28815-17 82 101 85 74 65 57 5318-20 39 35 34 36 57 48 4321-25 49 42 37 32 27 26 3426-34 22 27 29 27 34 34 3334-99 155 143 143 141 149 144 134

664 624 596 570 625 574 585

Členská základna podle kategorií

Nejvyšší dosažené sk. vzdělaní v roce 2009čekatelská z. 84vůdcovská z. 32lesní škola 8instruktorská kval. 6

17

Plánujete o prázdninách výpravu do Vysokých Tater nebo Slovenského ráje? A co takhle obě varianty naráz? Ve Spišskej Novej Vsi sídlí 75. skautský sbor a v jejich klubovně se lze ubytovat zdarma. Za půl hodiny odtud můžete každý den dojet autobusem na okraj Slovenského ráje. Do Tater musíte přes Poprad a dále električkou na úpatí hor, ale cesta netrvá ani hodinu.

Sebou si vezměte spacáky i karimatky, spí se na zemi. K dispozici je záchod a sprcha. Na požádání vám vedoucí sboru Martin Ziolkovský zapůjčí elektrický vařič. V místnosti se pohodlně vyspí až deset lidí. Mrkněte na střediskový web www.75zbor.sk nebo kontaktujte přímo bratra Martina na mail mziolkovsky@gmail.com.

Spišská Nová Ves není žádná vesnice, jak naznačuje název, ale čtyřicetitisícové město. Fotbalový areál, jehož je klubovna součástí, stojí vedle řeky Hornád, která očividně protéká romskou osadou a skutečně není vhodná ke koupání. Za prohlídku rozhodně stojí podlouhlé náměstí a restaurace u Stare mamy, která je tak hrozně kýčovitá, až se vám tam bude líbit. Hlad mít určitě nebudete, nakoupit lze na každém kroku. Cesta z vlakového i autobusového nádraží ke klubovně trvá kolem dvaceti minut.

Je příjemné vyměnit lezení po žebřících podél vodopádů Slovenského ráje za horskou turistiku a naopak. Klasické jednodenní baťůžkaření mnoha lidem více vyhovuje než přechod hor s krosnou na zádech. Nezapomínejte, že jsme Češi a nemáme v Tatrách moc dobrou pověst. Buďte opatrní a moc neriskujte, i když pomoci se jistě dovoláte, Tatry i Slovenský ráj jsou v létě přeplněny turisty všeho druhu.

Ještě si dovolím malou radu na závěr. Na Slovensko jeďte přes noc a využijte lůžkového vozu. Sice si trochu připlatíte, ale neztratíte pak celý den tím, že budete dospávat. Navíc je to bezpečnější!

(sk)

18

Místo: louka/hřiště Pomůcky: míč, něco na označení hracího území a vězení

Hrají proti sobě dvě družstva. Každé družstvo si zvolí svého krále a svého šaška, ostatní členové družinky jsou poddaní. Soupeřovo družstvo neví, kdo má jakou roli. Úkolem druhého družstva je vybít krále, čímž se stává dané družstvo vítězem. Při vybíjení se však musí dodržovat určitá pravidla: Král – může chytat míč, ale nesmí být vybit, sám může bít.

19

Šašek – může se míče dotýkat, může ho chytat, ale nesmí míčem vybíjet. Šašek má nekonečně životů, nelze ho vybít. Poddaný – může vybíjet, je-li sám vybit, musí jít do vězení. Vězení – místo, kam chodí vybití hráči z obou družstev. Vybitý tam čeká tak dlouho, dokud nejsou ve vězení čtyři další hráči. S příchodem každého pátého hráče odchází první vybitý zpět do hry (ve vězení jsou tím pádem pokaždé jen čtyři hráči).

Místo: lesPomůcky: 3 šátky, něco na označení území, pro každého hráče tři kartičky se jménem

V hustším lese vyznačíme trojúhelníkové, nebo čtvercové území (záleží na obtížnosti) a umístíme do něj tři šátky, vzdálené od sebe asi třicet metrů. V hracím poli je jeden hlídač, který má za úkol chránit svoje šátky. Kdykoliv někoho uvidí, řekne jeho jméno. Řekne-li jméno správně, hráč je vyřazen a odchází z pole pryč. Je dobré si domluvit nějaké pravidlo pro hlídače, aby nevyjmenovával jména tak dlouho, než někoho vyřadí.

Úkolem hráčů je plížit se k šátkům a umístit na ně svoje kartičky se jménem. Na každý šátek jednu kartičku. Na jednu hru je limit deset až patnáct minut. Vyhrává hráč, který má umístěno nejvíc svých kartiček. Pokud se hlídačovi podaří vyřadit všechny hráče tak, že ani jednomu hráči se nepodařilo umístit dvě svoje kartičky, vyhrává hlídač.

(zp)

Vzpomínáte, jak jsme na SKAUTdays létali v balónu po světe? Naše světlušky a vlčata dokonce létají do teď, protože poznávání světa z balónu je ústředním tématem naší celoroční hry. A každé dítě má samozřejmě svůj vlastní papírový balón. Pojďme si ho také vyrobit.

Potřebujeme čtvrtku, barevný papír, provázek, izolepu a barvičky. Balón se skládá ze dvou kusů. Vlastní balón vyrobíme jednoduše, vystřihneme kolo ze čtvrtky, které si pak děti libovolně vybarví.

Koš pro posádku nese podobu barevného papírového kelímku. Slovní popis postupu je trochu problematický, proto jsem přiložila i fotodokumentaci. Z A4 papíru ustřihneme čtverec, který přehneme podél úhlopříčky. Vznikne nám rovnoramenný trojúhelník. Položíme si ho nejdelší stranou k sobě a pravý cíp ohneme do půlky protější strany. To samé uděláme i s levým cípem. Polotovar se začíná podobat kelímku. Stačí už jen přehnout dva malé cípy, které se nám vytvořily předchozím krokem, jeden k sobě a druhý od sebe a tím otevřeme hrdlo. Když výrobek malinko zmáčkneme, dostává skutečně tvar papírového kelímku, v našem případě koše pro posádku.

Koš přiděláme k balónu pomocí provázku, který buď navážeme do vystřižených dírek nebo přilepíme izolepou. Balóny můžeme kdekoliv pověsit. Koše pak poslouží na vkládání různých předmětů (indície, body, tajné zprávy). Nezapomeňte balóny pokřtít, aby je na jejich cestách provázelo štěstí.

(sk)

20Fotky dělali Kikina a Larwa!

skautFLEX - měsíčník hradeckého skautinguVydává okresní rada Junáka - Hradec KrálovéKontakt na redakci: skippy.radka@seznam.cz

Redakce: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Zdeňka Pavlišová - Zipi (zp), Jakub Fabián - Swišť (sw)Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - Swišť

Grafická podoba a sazba: Ondra Koupil - Okoun21

Stále nejsi spokojený s dostupností skautFLEXu? Přečti si o třech zaručených způsobech, jak časopis získat. Tentokrát si určitě vybereš.

V elektronické podobě ti časopis každý měsíc chodí na mail. Můžeš si ho také stáhnout na www.skaut-hradec.cz . Tento způsob je nejrychlejší, nejlevnější a nejbarevnější.

Pokud ti nevadí dostávat černobílou kopii skautFLEXu, navíc s několikadenním zpožděním, vyzkoušej druhý způsob získávání. V každém středisku máme kontaktní osobu, která ti časopis každý měsíc předá do rukou nebo nechá v klubovně. Záleží na dohodě. Nevýhodou je horší kvalita tisku a pozdní dodání.

Žhavá novinka! Předplatné skautFLEXu! Pokud ti nevadí za jedno číslo časopisu zaplatit 15 Kč (tj. 165 Kč ročně), bude ti

chodit jeho černobílá kopie domů do schránky. Konečně si skautFLEX přečteš ve vlaku nebo ve škole pod lavicí. A to vše jen s malým zpožděním, takže ti neunikne žádná akce. Jako předplatitel můžeš očekávat řadu výhod, například přílohy!

1

2

3

Rozhodl ses přeplatit skautFLEX? Nechodí ti na mail? Chybí ti v časopise nějaká rubrika nebo naopak nějakou považuješ za zbytečnou? Uvítáme jakékoliv připomínky, protože chceme být nejlepší! Ozvi se na mail: skippy.radka@seznam.cz nebo na tel.: 775 048 483.