1

Teoretická východiska regionálního rozvoje – co formuje

praktické přístupy z pohledu sociálních věd:

SOCIÁLNÍ VĚDY (dilema jedince a kolektivu; aktéra

a struktur)

2

Dilema jednice a kolektivu (společnosti), aktéra a struktur

Co je pro primární: jedinec nebo kolektiv? Aktér nebo struktury?

3

Jedinec (aktér)

• individualismus jako způsob života společnosti). Vycházíme z jedince (metodologický individualismus) – svoboda – každý může sledovat své vlastí zájmy (klasická ekonomie). Hybná síla rozvoje moderní společnosti, ale přináší problém sociálních nerovností (viz dále)

4

Kolektiv (struktura)• kolektivismus jako způsob

života společnosti. Vycházíme z kolektivu – rovnost – lidé jsou si rovni s ostatními, neexistují velké rozdíly, ale je zde problém stagnace. Kolektiv je něčím nadosobním (klasická sociologie – Durkheim, Marx – viz dále). Aplikací rovnosti však mizí hybná síla společnost se nerozvíjí – efekt černého pasažéra

5

Teoretická východiska regionálního rozvoje – co formuje

praktické přístupy z pohledu sociálních věd:

EKONOMIE (hlavní EKONOMIE (hlavní proud) - aktéřiproud) - aktéři

6

• Ekonomie využívá myšlenek, které prvně formuloval Adam Smith

• Byl ekonom nebo morální filosof?

• Hranice a propojení mezi ekonomií a jinými vědami jsou velmi jemné a obtížně oddělitelné – interdisciplinarita sociálních věd

7

1759: A Theory of Moral Sentiments 1759: A Theory of Moral Sentiments ((Teorie mravních citů /dále: Teorie/).Teorie mravních citů /dále: Teorie/).

• Princip lidské přirozenosti (ta je neměnná a univerzální)

• co je naší podstatou (přirozeností):

• EgoismusEgoismus• Sociální instituce a lidské

sociální jednání jsou z této přirozenosti odvozeny (egoismus dává vznik institucím-řádu /zájmová teorie vzniku řádu/ a vede naše jednání.

8

Hlavní Smithova otázka, která nás zajímá (lidské jednání a řád)

• Jestliže sledujeme své vlastní zájmy (to je naše egoistická přirozenost), jak je možné, že jsme také altruisty?

9

Egoismus versus altruismus

• Ano pane, dám Vám svůj hlas. Ale jsem chudej a o chudejch je velmi dobře známo, že nechoděj k volbám

10

Smithova odpověď

• Protože v každém z nás je přítomen vnitřní člověk (morální svědomí), který hraje roli nezúčastněného diváka schvalujícího a odsuzujícího naše jednání, ale i jednání druhých. Nejdeme proti svým tužbám, protože je sami korigujeme, abychom dosáhli svých cílů.

11

Co z oné odpovědi vyplývá pro řád na úrovni jednice

• Tato dualita (egoismu a vnitřního diváka) staví lidi proti sobě, ale zároveň jim poskytuje racionální a morální oprávnění utvářet instituce, kterými vzájemně zničující boj může být zmírněn či dokonce obrácen ve společné dobro a blaho (“neviditelná ruka”). Egoismus nás žene kupředu (motiv jednání), „vnitřní divák“ brání projevení plného („nechutného“) egoismu a chaosu a obojí v součinnosti vedou ke vzniku institucí (pravidel) . Výsledek: řád na úrovni jedince (chápeme své jednání a víme, co dělat)

12

Projekce myšlenek A. Smitha o vztahu egoismu

a altruismu do regionálního rozvoje • Etická dimenze regionálního rozvoje nacházející své

uplatnění v konceptu trvalé udržitelnosti • Soutěž a konkurence musí mít svá pravidla. Ta vyžadují

také morálku (vnitřní svědomí).• Regionální rozvoj bez etické dimenze může vyústit ve

„válku všech proti všem“

13

Jak je dosahován řád na úrovni společnosti?

• Kde hledat u Smithe odpověď:

• 1776: An Inquiry into the Nature An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of and Causes of the Wealth of NationsNations (Pojednání o podstatě a (Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. původu bohatství národů. 2001. 2001. Praha: Liberální institut /dále Praha: Liberální institut /dále Bohatství národů/)Bohatství národů/)

14

Jak jednat a dosáhnout řádu ve společnosti? Smithův pohled:

• Měli bychom zvážit Freedleyho odvolání z krizového managementu

15

Bohatství národů

• Převedení boje mezi egoismem a altruismem z úrovně jednice na širší oblast historie (evoluce celé společnosti). Vývoj společnosti je doprovázen institucemi vhodnými k potřebám toho kterého stupně, a to především vlastnictvím

16

Teorie historické evoluce společnosti je podřízena detailnímu popisu, jak

“neviditelná ruka” operuje v komerční (konečné) fázi

evoluce společnosti. Smith se snaží osvětit otázku:

17

• Co dává řád společnosti, když všichni sledujeme své zájmy a jsme svobodni (laissez-faire)?

18

• Zatímco v Teorii morálních sentimentů je to, co brání projevu úplného egoismu, který by narušil řád, vnitřní člověk (morální svědomí)v relaci k egoismu, Bohatství národů nachází institucionální mechanismus (tj. pravidlo), který zmírňuje ničící možnosti vtělené ve slepou poslušnosti vášni:

19

• Tímto ochranným mechanismem (instituce), kterým je na úrovni jedince “vnitřní divák” (vnitřní svědomí), je na úrovni společnosti soutěžsoutěž (konkurence). Ta není úplně chaotická, ale vedou ji určitá pravidla a vede nakonec k řádu, což je nezamýšlený výsledek našich akcí.

20

21

Neviditelná ruka a její sociální dopady z pohledu A. Smitha a

klasické či neoklasické ekonomiky

• Všichni lidé sledují svůj vlastní zájem (jsou egoisté), ale protože musí soutěžit s jinými (což nedovolí plné projevení destruktivních tužeb), nakonec z takové situace mají prospěch všichni (viz raný kapitalismus a rané formy endogenního rozvoje)

22

Další Smithovy úvahy• Smith se zabývá tím, co je nutné, aby

systém mohl fungovat (nezasahování státu -- /laissez-faire -- fyziokraté; existence velkého množství konkurujících si subjektů /ne monopoly/; ochrana soukromého vlastnictví (vlastnictví je sférou rozhodování a odpovědnosti a zde lze tak sledovat vlastní zájem)

• Úloha státu: obrana, ochrana práva a poskytování veřejných statků (to, co se soukromníkovi nevyplatí poskytovat)

23

Charakter jednajícího člověka v ekonomii hlavního směru:

• Model Homo economicus: Člověk, jenž hledá optimální uspokojení svých potřeb při vynaložení co nejmenších prostředků. Takový člověk univerzální, žije v přítomnosti (bez paměti a předvídání, bez sociální zakořeněnosti a path-dependance), je atomizován a izolován od ostatních (mizí sociální povaha jednání) a je svobodný ve svém rozhodování (proto na něj nelze tlačit nějakými nadosobními sociálními fakty).

24

Projekce myšlenek A. Smitha a ekonomie hlavního proudu (především klasické a

neoklasické ekonomie) do regionálního rozvoje • Jedinec nejlépe ví, co je pro něj nejlepší nezasahovat

(nejsou nutné plány, strategie; v krajním případě jsou nebezpečné – znemožňují svobodné rozhodovánía mohou přivést k diktátorství)

• Princip homo oeconomicus a šokových změn anomie změny se překonává rychlostí, instituce se utvářejí bez ohledu na minulost; čím rychleji instituce, které utváříme v chodu svých aktivit, internalizujeme, tím lépe v proměnlivém dění umíme jednat; jednici sami nejlépe vědí, jaké uspořádání je pro ně v daném dění nejlepší a to sami utvářejí (metodologický individualismus)

• Soutěž nakonec vše nejlépe vyřeší (alokační efektivita)

25

Projekce myšlenek A. Smitha a ekonomie hlavního proudu (především klasické a

neoklasické ekonomie) do regionálního rozvoje • Modely rozvoje založené na předpokladu co největší svobody

jednajících jedinců (liberální a neoliberální koncepce) – předpoklad, že k blahodárnosti působení jedinců sledujících svůj užitek dochází v prostředí, které je nespoutává – rané modely endogenního rozvoje

• deregulační opatření mají utvořit podmínky pro projevení se různých aktivit soukromých subjektů, které ve svém výsledku mají vyústit v prospěch celé společnosti (či celého regionu, kde byly realizovány). Příklad: podnikatelské zóny, zvláštní ekonomické či bezcelní zóny (liberalismem inspirovaného přístupu v regionální politice), kde došlo ke zkrácení či zjednodušení územního a stavebního řízení či snížení určitých daní.

26

Projekce myšlenek A. Smitha a ekonomie hlavního proudu (především klasické a

neoklasické ekonomie) do regionálního rozvoje • Problémy: • pochybný přínos podnikatelských zón (nové firmy se netvořily,

pouze se přestěhovaly z okolí – pouze 1/10 byla nových• Nejčastěji byla budována obchodní centra a kancelářské

prostory – výsledek: radikální proměna nabízených pracovních míst a možné sociální problémy (hypermarket versus malý obchod)

• Paradoxem je, že regionální politika znamená zásahy státu do ekonomiky, ale deregulační opatření jsou pravým opakem

• Přínosy:• Revitalizace zchátralých částí měst (Británie)

27

Teoretická východiska sociálního a regionálního rozvoje – co formuje

praktické přístupy:

INSTITUCIONÁLNÍ INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIEEKONOMIE

28

Institucionální ekonomie odpovídá na otázky, které

klasická a neoklasická ekonomie nedokáže řešit.

29

• Přechází dělník z jedné dílny do druhé vzhledem k cenovému mechanismu (protože tak maximalizuje svůj zisk,

protože je egoista) nebo ne?

30

Vznik institucionální ekonomie

• Na přelomu 70/80 let se o vliv institucí na ekonomiku začalo zajímat více lidí a na pomezí ekonomické teorie, práva, teorie organizace a sociologie vzniká nová disciplína – institucionální ekonomie, i když institucemi a jejich úlohou v ekonomii se někteří ekonomové i sociologové zabývali již dříve (proto se mluví o tzv. nové institucionální ekonomii).

31

• Přijetí myšlenek institucionální ekonomie přepracovalo základy ekonomie.

• Pro jednání není důležitý pouze vlastní zájem a neviditelná ruka trhu, ale i instituce, které jsou naším produktem (jsou tedy sociální – vznikly v našich interakcích), ale ovlivňují jako „nezávislé“ naše jednání, stávají s něčím nadosobním, co nás omezuje. Ani trh neexistuje sám o sobě, ale je naším produktem a my se mu přizpůsobujeme, pokud nám umožňuje jednat

32

Ronald Coase (1910) • V USA studoval

horizontální a vertikální integraci: Jak sladit názory ekonomů na cenový systém a nemožnost centrálního plánování s existencí řízení a s existencí zdánlivě plánovaných komunit?

33

Problém, na který hledá Coase odpověď: Proč v moři tržních vztahů existuje řízení a co má

vliv na smlouvy uzavírané prostřednictvím trhu

• Značná část užití zdrojů probíhá v rámci firem. Tyto firmy však nejsou řízeny tržním způsobem, ale administrativně (to odporuje představě o alokační efektivitě a o působení konkurence vázané na cenové mechanismy – o neviditelné ruce trhu). Nemáme tedy co do činění s trhem jako s takovým, ale s normami jednání, které řídí aktivity lidí.

34

• Proč existuje řízení a hierarchická organizace s řadou smluv ve světě

spontaniety (přirozenosti) a rovnoprávných vztahů izolovaných (tj. i bezesmluvních, protože atomizovaných)

jedinců směňujících trhu?

35

Coaseho teorém• Komu připadne poklad v jeskyni: nálezci nebo

majiteli pozemku, pod níž je jeskyně, či majiteli pozemku, kde je vstup do jeskyně?

• Kdyby nebyly při uzavírání smluv spotřebovávány žádné zdroje, poklad by připadl tomu, kdo nabídne nejvyšší výstup. To je však možné pouze ve světě nulových transakčních nákladů. Jakmile se instituce a svět nenulových transakčních nákladů (reálný svět) stanou předmětem analýzy v ekonomii, povedou k naprosté změně struktury ekonomické teorie.

36

Transakční náklady• Čas, práce a ostatní zdroje vynaložené za účelem

uzavření smluv (ty se uzavírají na trhu) a na řízení firem či podobných institucí.

• Transakční náklady jsou v ekonomii náklady spojené s používáním cenového mechanismu, ten nefunguje sám o sobě. Lidé musí zjišťovat ceny, je nutné smlouvat, sestavit smlouvy, kontrolovat je, vytvořit mechanismus řešení sporů: jedná se o jedná se o náklady spojené se sjednáním (domluvou –ex ante, náklady spojené se sjednáním (domluvou –ex ante, konstituce) a zjednáním (zajištěním fungování – ex konstituce) a zjednáním (zajištěním fungování – ex post, koordiance) transakce, tj. interakce mezi lidmipost, koordiance) transakce, tj. interakce mezi lidmi

37

Institucionalizace metod jako nástroj efektivního provádění aktivit vede k:

snížení transakčních nákladů

Typy transakčních nákladů

ex antesoučinnostníkonstituční

ex postsoužitostníkoordinační

V realitě neoddělitelné

38

Kdy vzniká firma

• Firma jako instituce vzniká podle Coaseho tehdy, když náklady na jisté použití zdrojů jsou nižší, je-li toto uskutečňováno administrativně, než kdyby tomu bylo prodáváním a nakupováním na trhu. Kdyby nebylo uzavírání smluv spojeno se žádnými náklady nemusely by být firmy, vše by se řešilo na trhu, i přechod z jedné dílny do druhé.

39

Transakční náklady v sociologii• Náklady na fungování sociálního systému (na dohody

mezi lidmi a na fungování jejich vztahů /čas úsilí, to jak lidé něco vnímají a interpretují -- vnímají-li něco jako neférové transakční náklady rostou/)

• Instituce Instituce a sociální kapitál a sociální kapitál snižují transakční nákladysnižují transakční náklady – – díky nim se snadněji domlouváme a je méně náročné díky nim se snadněji domlouváme a je méně náročné systém udržovat v provozusystém udržovat v provozu.. Extrémně vysoké transakční Extrémně vysoké transakční náklady vedou k chaosunáklady vedou k chaosu

40

Jednání lidí• Jednání lidí závisí na institucionálním

uspořádání a jeho chápání – spojeno s adaptační efektivnosti – založená buď na hierarchiích (M. Weber o byrokracii, P. Bourdieu o sociálním kapitálu) nebo na kooperaci (M. Weber o sociálním jednání, R. Putnam o sociálním kapitálu)

• Pokud jsou náklady na sjednání (domluvu) a zjednání (fungování) aktivit vyšší než prospěch, který by tyto aktivity měly přinést (např. více pracovních míst), potom se činnosti neuskuteční a ustavení více pracovních míst nebude realizováno

41

Aplikace transakčních nákladů k sociologii a k rozvoji venkova

• Pokud jsou náklady na vyjednání projektu a na jeho uskutečnění (tj. fungování) vysoké (např. místní jej odmítají), projekt není úspěšně realizován z důvodu vysokých transakčních nákladů.

42

Projekce myšlenek institucionální ekonomie do

regionálního rozvoje • Je nutno brát v úvahu pravidla hry (instituce), které

ovlivňují naše jednání. Princip path dependancy• Pokud jsou náklady na vyjednání projektu a na jeho

uskutečnění (tj. fungování) vysoké (např. místní jej odmítají), projekt není úspěšně realizován z důvodu vysokých transakčních nákladů. Výše transakčních nákladů ovlivňuje, zda nechat působit trh nebo hierarchie

• Gradualistické zvládání anomie (ne-řádnosti) změny – postupné přizpůsobování spojené s naší adaptační efektivitou. Instituce již existují (jsou utvořeny dopředu - vize) a je důležité jak je internalizujeme (např. jako neférové). Gradualistická proměna institucí založená na učení a kooperaci (sociální a kulturní kapitál)

• alokační efektivita

43

Projekce myšlenek institucionální ekonomie do

regionálního rozvoje • Odpovídá modelu endogenní rozvoje v širším pojetí

(podpora lokálních iniciativ byla z podstaty typická i pro neoklasický model, ale nebyly brány v úvahu sociální souvislosti vztahů mezi lidmi /ti byli atomizováni/)

• Instituce se sociálním kapitálem jsou důležité pro snižování transakčních nákladů, které vznikají ve světě sociálních vztahů – proto je podporována spolupráce a inovace (lidský, kulturní, intelektuální a sociální kapitál), tzv. networking (industriální okrsky spolupracujících podniků firem a škol – Silicon Valley), místní akční skupiny v Iniciativě LEADER

44

Projekce myšlenek institucionální ekonomie do

regionálního rozvoje • Od 80. let 20. století institucionalismus jako obecný

přístup představuje převažující teorie regionálního rozvoje

• D. North: tradiční ekonomická analýza musí být kombinována se studiem vývoje institucí. North uvažuje o teorii ekonomické dynamiky, která by byla srovnatelná s teorií obecné rovnováhy. 2 její předpoklady: že instituce (které jsou sociálně konstruované) a čas jsou důležité, pro pochopení změn a předložení návrhů pro hospodářskou politiku při řešení úkolu zlepšení výkonnosti regionů

45

Projekce myšlenek institucionální ekonomie do

regionálního rozvoje • Institucionalismus může lépe napomoci objasnit

skutečnost, proč jsou některé bohaté, zatímco jiné chudší, proč některé rychle rostou, zatímco jiné stagnují a na tomto základě formovat politiku regionálního či venkovského rozvoje.