SUCHOZEMŠTÍ STEJNONOŢCI ESKÉ REPUBLIKY S OBRAZOVÝM …

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA

KATEDRA EKOLOGIE A ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

SUCHOZEMŠTÍ STEJNONOŢCI

ČESKÉ REPUBLIKY

S OBRAZOVÝM ATLASEM

bakalářská práce

Lenka Malinková

Matematika B1101, M-Bi

prezenční studium

vedoucí práce: RNDr. & Mgr. Ivan H. Tuf, Ph.D.

Olomouc 2009

2

© Lenka Malinková, 2009

3

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce dr. Tufovi za odborné vedení, cenné

rady, zapůjčenou literaturu a za obětavost a vstřícný přístup při vedení mé práce.

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila pouze literaturu

uvedenou v přiloţeném seznamu.

4

Bibliografická identifikace

Autor: Lenka Malinková

Název práce: Suchozemští stejnonoţci České republiky s obrazovým atlasem

Typ práce: Bakalářská

Pracoviště: Katedra ekologie a ţivotního prostředí, Přírodovědecká fakulta,

Univerzity Palackého v Olomouci

Vedoucí práce: RNDr. & Mgr. Ivan H. Tuf, Ph.D.

Rok obhajoby: 2009

Abstrakt: U 43 druhů suchozemských stejnonoţců České republiky byly na

základě literární rešerše sestaveny jejich popisy a tyto byly doplněny

obrázky. V práci je vypracována tabulka se základními znaky k

lepšímu srovnávání mezidruhových rozdílů.

Klíčová slova: Oniscidea, znaky, identifikace

Počet stran: 103

Počet příloh: 1

Jazyk: český

5

Bibliographical identicification

Author: Lenka Malinková

Title: Terrestrial isopods (Oniscidea) of the Czech Republic

Type of thesis: Bachelor

Department: Dept. of Ecology and Environmental Science, Faculty of Science,

Palacky University, Olomouc, Czech Republic

Supervisor: Ivan H. Tuf, Ph. D.

The presentation year: 2009

Abstract: For 43 species of terrestrial isopods of the Czech Republic were

assembled their descriptions completed with pictures on the basis of

recherche. As one result, an identification table comparing main

characters of all species was prepared.

Keywords: woodlice, characters, identification.

Number of pages: 103

Number of appendices: 1

Language: Czech

6

Obsah

1. Úvod .................................................................................................................................................... 7

1.1. Charakteristika suchozemských stejnonoţců ............................................................................... 7

1.2. Historie poznání suchozemských stejnonoţců v ČR .................................................................... 8

1.3. Cíle práce ..................................................................................................................................... 9

2. Morfologie suchozemských stejnonoţců ........................................................................................... 10

3. Systém našich druhů .......................................................................................................................... 13

4. Slovník pojmů ................................................................................................................................... 15

5. Popis jednotlivých druhů ................................................................................................................... 16

Androniscus dentiger Verhoeff, 1908 ............................................................................................... 16

Androniscus roseus (C. Koch, 1838) ................................................................................................ 18

Armadillidium nasatum Budde-Lund, 1885 ...................................................................................... 20

Armadillidium opacum (C. Koch, 1841) ........................................................................................... 22

Armadillidium pictum Brandt, 1833 .................................................................................................. 24

Armadillidium pulchellum (Zenker, 1798) ........................................................................................ 26

Armadillidium versicolor Stein, 1859 ............................................................................................... 28

Armadillidium vulgare (Latreille, 1804) ........................................................................................... 30

Armadillidium zenckeri Brandt, 1833 ............................................................................................... 32

Buddelundiella cataractae (Verhoeff, 1930) .................................................................................... 34

Cylisticus convexus (De Geer, 1778) ................................................................................................ 36

Haplophthalmus danicus Budde-Lund, 1880 .................................................................................... 38

Haplophthalmus mengii (Zaddach, 1844) ......................................................................................... 40

Hyloniscus mariae Verhoeff, 1908 ................................................................................................... 42

Hyloniscus riparius (C. Koch, 1838) ................................................................................................ 44

Lepidoniscus minutus (C. Koch, 1838) ............................................................................................. 46

Ligidium germanicum Verhoeff, 1901 .............................................................................................. 48

Ligidium hypnorum (Cuvier, 1792) ................................................................................................... 50

Metatrichoniscoides leydigi (Weber, 1880) ...................................................................................... 52

Oniscus asellus Linnaeus, 1758 ........................................................................................................ 54

Paraschizidium roubali Frankenberger, 1940 ................................................................................... 56

Philoscia muscorum (Scopoli, 1763) ................................................................................................ 58

Platyarthrus hoffmannseggi Brandt, 1833 ........................................................................................ 60

Porcellio dilatatus Brandt, 1833 ....................................................................................................... 62

Porcellio laevis Latreille, 1804 ......................................................................................................... 64

Porcellio montanus Budde-Lund, 1885 ............................................................................................ 66

Porcellio scaber Latreille, 1804 ........................................................................................................ 68

Porcellio spinicornis Say, l8l8 .......................................................................................................... 70

Porcellionides pruinosus (Brandt, 1833) .......................................................................................... 72

Porcellium collicola (Verhoeff, 1907) .............................................................................................. 74

Porcellium conspersum (C. Koch, l841) ........................................................................................... 76

Protracheoniscus major (Dollfus, 1903) .......................................................................................... 78

Protracheoniscus politus (C. Koch, 1841) ........................................................................................ 80

Trachelipus difficilis (Radu, 1950).................................................................................................... 82

Trachelipus nodulosus (C. Koch, 1838) ............................................................................................ 84

Trachelipus rathkii (Brandt, 1833).................................................................................................... 86

Trachelipus ratzeburgii (Brandt, 1833) ............................................................................................ 88

Trichoniscoides helveticus (Carl, 1908) ............................................................................................ 90

Trichoniscus crassipes Verhoeff, 1939 ............................................................................................. 92

Trichoniscus noricus Verhoeff, 1917 ................................................................................................ 94

Trichoniscus provisorius Racovitza, 1908 ........................................................................................ 96

Trichoniscus pusillus Brandt, 1833 ................................................................................................... 98

Trichoniscus pygmaeus Sars, 1898 ................................................................................................. 100

6. Literatura ......................................................................................................................................... 102

Příloha

7

1. Úvod

1.1. Charakteristika suchozemských stejnonoţců

Suchozemští stejnonoţci (Oniscidea) jsou podřádem řádu Isopoda. Tento řád řadíme

do třídy Malacostraca podkmene Crustacea kmene Arthropoda (členovci) (Frankenberger

1959). Naše druhy řadíme do 10 čeledí: Ligiidae, Trichoniscidae, Buddelundiellidae,

Platyarthridae, Philosciidae, Oniscidae, Cylisticidae, Trachelipodidae, Porcellionidae,

Armadillidiidae (Tuf a Tufová 2008). Podřád Oniscidea se dělí na pět obecně uznávaných

skupin nejasné taxonomické úrovně; jsou to Diplocheta (Ligiidae), Tylida (Tilidae),

Microcheta (Mesoniscidae), Synocheta (zahrnuje pět čeledí, u nás např. čeleď Trichoniscidae)

a Crinocheta (zahrnuje 26 čeledí), kam se řadí většina našich suchozemských stejnonoţců.

K roku 2004 je známo celkem 3637 druhů (Schmalfuss 2003). Z území naší republiky

bylo dosud doloţeno 43 druhů. Poslední nový druh Philoscia muscorum byl nalezen na úpatí

Bílé hory na ruderálním stanoviště teprve v roce 2005 (Saska 2007).

Suchozemští stejnonoţci se vyvinuli z mořských předků, ale jsou dokonale

přizpůsobeni ţivotu na zemi (Frankenberger 1959). Postrádají ale lipoidní vrstvu, která by

bránila odpařování a ztrátě vody (Edney 1951). Nevymanily se tedy zcela z vodního prostředí

jako hmyz a ke svému ţivotu potřebují prostředí více nebo méně vlhké. To je jeden z důvodů,

proč se suchozemští stejnonoţci hojně vyskytují v blízkosti mořského pobřeţí (Vandel 1960,

1962). U nás některé druhy ţijí na místech velmi vlhkých, při březích vod, ve vlhké zemi.

Snesou dokonce i krátký pobyt ve vodě. Do této skupiny vysoce hydrofilních druhů patří

zástupci rodu Ligidium, Hyloniscus, Androniscus, Trichoniscus. Mezi další vyţadující určitý

stupeň vlhkosti patří např. Oniscus asellus, Trachelipus rathkii nebo rod Porcellium. Naproti

tomu existují druhy, které jsou dokonale přizpůsobeny ţivotu v poušti, tyto druhy se u nás

pochopitelně nevyskytují. Suchozemští stejnonoţci většinou nesnášejí přímé sluneční záření,

můţeme je proto najít převáţně pod kameny, spadaným listím a dřevem, v mechových

porostech nebo i přímo v zemi. S některými druhy se můţeme setkat i v jeskyních. Většina

druhů má redukované zrakové orgány, kromě zástupců rodu Ligidium, kteří mají oči poměrně

dobře vyvinuty.

Kromě vlhkosti je nutná k jejich ţivotu také dostatečná průměrná roční teplota, teplejší

oblasti obývají častěji neţ chladnější. Směrem od severu k jihu lze pozorovat zvyšující se

diverzitu druhů (Frankenberger 1959). Největší rozmanitost a hustota druhů v Evropě je tedy

převáţně v mediteránní oblasti. Některé druhy, které k nám byly zavlečeny z teplejších

oblastí, u nás mohou často přeţívat ve sklenících a botanických zahradách. Mezi druhy

8

ţijícími ve sklenících patří např. Armadillidium nasatum (ačkoliv je znám i jeden nález mimo

skleníky, viz Navrátil 2007) nebo Paraschizidium roubali (Tajovský 2005).

Potravu suchozemských stejnonoţců tvoří látky rostlinného původu, převáţně tlející a

odumřelé s vegetací bakterií, plísní a houbových vláken. Hojně je proto nalézáme také

v kompostech, v mechových porostech, ve starých kupkách sena apod. Zvláštním zástupcem

myrmekofilní druh Platyarthrus hoffmannseggii. Není na přítomnost mravenců vázán

obligátně, ale zpravidla se nachází v mraveništích obydlených i opuštěných, kde ještě nějakou

dobu nachází potravu. Ţiví se trusem mravenců, je jim tedy prospěšný čištěním hnízd

(Frankenberger 1959).

Řada druhů je synantropních, vyskytují se tedy v blízkosti lidských obydlí, často

vázáni také na ruderální stanoviště (Tajovský 2005). Typickými druhy se synantropním

výskytem v naší republice jsou např. nejznámější stínka obecná (Porcellio scaber) a stínka

zední (Oniscus asellus), či Protracheoniscus major a Porcellio dilatatus, kteří jsou známi

převáţně ze sklepů. Velká část našich zástupců je petrofilních, dávají přednost stanovištím se

skalnatým a kamenitým substrátem (Frankenberger 1959).

1.2. Historie poznání suchozemských stejnonoţců v ČR

Jedny z první popisů našich suchozemských stejnonoţců nacházíme v díle Kocha

(1841), kde uvádí popis nových druhů Porcellio politus (= Protracheoniscus politus) a

Oniscus madidus (= Lepidoniscus minutus). O dvacet let později Schöbl popisuje nové druhy

a vydává publikaci Korýši stejnonozí (Crustacea Isopoda) ohledem na rody a druhy

v Čechách se nalézající (1861), kde podává seznam 22 druhů nalezených na našem území.

V roce 1885 uvádí Budde-Lund ve své práci Crustacea Isopoda terrestria per familias et

genera et species descripta celkem 11 druhů z Bohemie. Mezi další autory, kteří se zabývali

studiem suchozemských stejnonoţců střední Evropy, patří např. Dahl 1916 nebo Wächtler

1937.

Zdeněk Frankenberger v roce 1944 ve svém souborném díle Oniscoidea Čech a

Moravy uvádí celkem 39 taxonů. Velmi významným dílem je Fauna ČSR (Frankenberger

1959), kde uvádí obecnou charakteristiku Oniscodeí, popis jednotlivých druhů a uvádí klíč

pro 35 taxonů, který se dodnes pouţívá. Je zde zmíněn také druh Philoscia muscorum

(Scopoli, 1763), který je ale nalezen na území České republiky aţ téměř o půlstoletí později.

Dlouholetým studiem suchozemských stejnonoţců se zabývala také Marie Flasarová,

jejíţ zásluhou byly prozkoumány hlavně severní, severozápadní a střední Čechy. V roce 2000

podává ve svém díle Übersicht über die faunistische Erforschung der Landasseln (Isopoda,

9

Oniscidea) in der Tschechische Republik seznam literatury z let 1841 aţ 1999 zabývající se

výskytem suchozemských stejnonoţců na našem území a na základě rozboru těchto děl

sestavila seznam 42 druhů, které byly spolehlivě zjištěny na území České republiky. Tento

seznam je dosud platný, jen v roce 2005 byl nalezen nový druh P. muscorum (Saska 2007).

Studie z tohoto tisíciletí (např. Flasar a Flasarová, Oţanová a Tuf, Piţl a kol.,

Tajovský, Tajovský a Piţl, Tuf, Tuf a Tufová) (viz Mišurcová 2007) přinesly další údaje o

ekologii a rozšíření jednotlivých druhů suchozemských stejnonoţců. Za hlavní autory věnující

se této skupině je nutno povaţovat Karla Tajovského z ústavu půdní biologie Biologického

centra AV ČR v Českých Budějovicích a Ivana H. Tufa z Katedry ekologie a ţivotního

prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

1.3. Cíle práce

Za cíl mojí bakalářské práce jsem si kladla sestavit přehled a popis našich

suchozemských stejnonoţců určený k lepší identifikaci jednotlivých druhů, sestavit obrazový

atlas všech druhů zde uvedených kompilací dostupných materiálů a dále vytvoření přehledné

tabulky s hlavními znaky.

10

2. Morfologie suchozemských stejnonoţců

Tělo suchozemských stejnonoţců je podlouhle oválné, dorzoventrálně zploštělé aţ

vysoce klenuté, u některých druhů je schopnost volvace (Gruner 1966). Je tvořeno stálým

počtem tělních článků: 6 článků hlavových, 8 článků hrudních a zadeček včetně telsonu je

tvořen ze 7 článků. Prvních 6 hlavových článků a první článek hrudní tvoří hlavohruď

(cephalothorax), dalších 7 článků hrudních tvoří hruď (pereion), posledních 7 článků tvoří

zadeček (pleon). Na horní straně článků se nachází hřbetní štítky (tergity), na spodní straně

jsou břišní štítky (sternity). Kaţdý původní tělní článek kromě původního telsonu (poslední

článek) je opatřen jedním párem končetin, které jsou na jednotlivých oddílech těla různě

upraveny. (Telson splynul s posledním zadečkovým článkem v pleotelson, který nyní nese

končetiny také.)

Obr. I: Androniscus dentiger. a) cephalothorax, b) pereion, c) pleon,

d) anteny, e) oči, f) pereiopody, g) pereionit, h) pleonit, i) telson,

j) uropody (Edney 1954).

Prvních 6 hlavových článků splynulo tak těsně, ţe na hlavě nevidíme ani stopy

původního článkování. Splynutí prvního hrudního článků s posledním článkem hlavovým

není tak těsné, proto u některých stejnonoţců můţeme vidět zbytky rýhy po stranách hlavy,

tato rýha tvoří hranici mezi oběma články. Hřbetní i břišní štítky jsou na hlavohrudi splynulé.

Splynulé tergity tvoří mírně klenutou plochu zvanou temeno. Dále se na přední části hlavy

nachází předčelí a čelo. U mnohých skupin má význam pro systematické určování tzv. čelní

lalok, který můţe být různého tvaru. Zúţená část hlavy se nazývá čelní štítek, od něj je pak

oddělen zřetelnou rýhou horní ret (labrum) (Frankenberger 1959). Na břišní straně je ústní

a

b

c

d

e

f

g

h

i

j

11

otvor, který je zakryt ústními orgány – jeden pár kusadel, dva páry čelistí. Poslední článek

hlavohrudi nese čelistní noţky (maxillipedy) (Vandel 1960, 1962). V čelní krajině jsou

umístěny dva páry tykadel. Vnitřní pár tykadel (antenuly) je zakrnělý, vnější pár tykadel

(anteny) je výrazný a dlouhý. Anteny se skládají ze dvou hlavních oddílů, 5-článkového

násadce (Gruner 1966) a bičíku, který má různý počet článků. Poslední článek bičíku bývá

opatřen citlivými brvami (Frankenberger 1959).

A) B)

Obr II: hlava zepředu A) Ligidium hypnorum (Vandel 1960, 1962),

B) Porcellio scaber. a) čára čelní, b) anteny, c) antenuly, d) čelní

štítek, e) labrum (horní ret), f) čelní ploténka, g) mandibula, h) čára

nadtykadlová, i) postranní lalok, j) čelní lalok, k) temeno


Nápadným orgánem na hlavě jsou oči, které mohou být různě vyvinuté. Dobře

vyvinuté facetové oči se vyskytují u rodu Ligidium (asi 120 jednotlivých oček), nebo se počet

oček můţe pohybovat mezi 20 – 30 jako je tomu třeba u rodu Oniscus. Silně redukované oči

mají zástupci čeledi Trichoniscidae, kde jsou očka vyvinuta jen v počtu 3 nebo jednoho. U

některých druhů oči chybějí úplně (u nás Platyarthrus hoffmannseggi) (Frankenberger 1959).

První hrudní článek splynul s hlavou, zbylých 7 volných článků tvoří hruď. Dorzální

štítky, pereionity, jsou silně zploštělé aţ klenuté, jsou silně inkrustovány. Směrem do stran

vybíhají v tzv. epimery, které na hrudi představují první články končetin zahrnuté do hrudních

článků. Do sternitů na břišní straně jsou vkloubeny kráčivé končetiny (pereiopody), které jsou

stejného tvaru (odtud název Isopoda – stejnonoţci). Sedmý pár pereiopodů samců se můţe

lišit. Samci jej pouţívají k přichycení samice při kopulaci a tyto končetiny mohou být mírně

specificky modifikovány, opatřeny trny apod.

Zadeček zaujímá původně 7 článků, ale předposlední splynul s telsonem v tzv.

pleotelson (zkráceně také telson). První dva tergity (pleonity) jsou zčásti zakryty epimerami

pereonitů, proto jsou viditelné jen neúplně. Další tři články mají epimery, zde jsou epimery

a

b c

d

e

a

b

c

d

e

f

g

h

i

j k

12

pouze rozšířením tergitů. Zadečkové články nesou pět párů široce lupínkovitých pleopodů a

pleotelson nese jeden pár uropod. Pleopody i uropody jsou končetiny, které mají povahu

rozeklaných noţek. Skládají se z protopoditu , k němuţ jsou připojeny exopodit a endopodit.

Protopodit je nerozeklaná část končetiny, je tvořen pouze basipoditem, coxopodit vymizel


Obr. III: 7. pereiopod ♂ Trachelipus difficilis. a) basipodit,

b) ischiopodit, c) meropodit, d) carpopodit, e) protopodit,

f) daktylopodit. (Frankenberger 1959).

A) B)

Obr. IV: A) 1. pár pleopodů ♂ Trachelipus rathkii, B) levý uropod

shora Porcellio scaber. a) endopodit, b) exopodit, c) protopodit,

d) pohlavní kuţel. (Frankenberger 1959).

a

b

c

d

c a

b

d c a

b

e

f

13

3. Systém našich druhů

Třída: Malacostraca (rakovci)

Řád: Isopoda (stejnonoţci)

Podřád: ONISCIDEA (suchozemští stejnonoţci)

Čeleď: Ligiidae

Ligidium germanicum Verhoeff, 1901

Ligidium hypnorum (Cuvier, 1792)

Čeleď: Trichoniscidae

Androniscus dentiger Verhoeff, 1908

Androniscus roseus (C. Koch, 1838)

Haplophthalmus danicus Budde-Lund, 1880

Haplophthalmus mengii (Zaddach, 1844)

Hyloniscus mariae Verhoeff, 1908

Hyloniscus riparius (C. Koch, 1838)

Metatrichoniscoides leydigi (Weber, 1880)

Trichoniscoides helveticus (Carl, 1908)

Trichoniscus crassipes Verhoeff, 1939

Trichoniscus noricus Verhoeff, 19 17

Trichoniscus provisorius Rakovitza, 1908

Trichoniscus pusillus Brandt, 1833

Trichoniscus pygmaeus Sars, 1898

Čeleď: Buddelundiellidae

Buddelundiella cataractae (Verhoeff, 1930)

Čeleď: Platyarthridae

Platyarthrus hoffmannseggi Brandt, 1833

Čeleď: Philosciidae

Lepidoniscus minutus (C. Koch, 1838)

Philoscia muscorum (Scopoli, 1763)

14

Čeleď: Oniscidae

Oniscus asellus Linnaeus, 1758

Čeleď: Cylisticidae

Cylisticus convexus (De Geer, 1778)

Čeleď: Trachelipodidae

Protracheoniscus major (Dollfus, 1903)

Protracheoniscus politus (C. Koch, 1841)

Trachelipus difficilis (Radu, 1950)

Trachelipus nodulosus (C. Koch, 1838)

Trachelipus rathkii (Brandt, 1833)

Trachelipus ratzeburgii (Brandt, 1833)

Porcellium collicola (Verhoeff, 1907)

Porcellium conspersum (C. Koch, l841)

Čeleď: Porcellionidae

Porcellionides pruinosus (Brandt, 1833)

Porcellio dilatatus Brandt, 1833

Porcellio laevis Latreille, 1804

Porcellio montanus Budde-Lund, 1885

Porcellio scaber Latreille, 1804

Porcellio spinicornis Say, l8 l8

Čeleď: Armadillidiidae

Armadillidium nasatum Budde-Lund, 1885

Armadillidium opacum (C. Koch, 1841)

Armadillidium pictum Brandt, 1833

Armadillidium pulchellum (Zenker, 1798)

Armadillidium versicolor Stein, 1859

Armadillidium vulgare (Latreille, 1804)

Armadillidium zenckeri Brandt, 1833

Paraschizidium roubali Frankenberger, 1940

15

4. Slovník pojmů

antenuly – první pár tykadel

anteny – druhý pár tykadel

basipodit – nerozeklaná část končetiny

cephalothorax – hlavohruď, 6 hlavových článků + 1 článek thorakální

endopodit – vnitřní větev rozeklané končetiny

epimery – na pereionu rozšíření pereionitu, první články končetin; na zadečku rozšíření

tergitů

epipodit – výběţek protopoditu, slouţí k dýchání

exopodit – vnější větev rozeklané končetiny

lobus frontalis – čelní lalok, frontální lišta ve své střední části protaţená dopředu

maxillipedy – čelistní noţky, slouţí k podávání potravy ke kousacím orgánům, náleţí k

prvnímu hrudnímu segmentu, který splynul s hlavou v hlavohruď

noduli laterales – hrbolkovité vyvýšeniny opatřené smyslovou brvou, umístěny na stranách

tergitů nad epimerami nebo na epimerách

pereion – hruď, 7 článků

pereionity – tergity pereionu, hřbetní neboli dorzální štítky

pereiopody – hrudní končetiny, kráčivé

pleon, cauda - zadeček, původně 7 článků, předposlední splynul s telsonem

pleonit – tergit pleonu (hřbetní štítek zadečku)

pleopody – končetiny na zadečku, kopulační, dýchací orgány

pleotelson – předposlední článek zadečku splynul s posledním (telsonem)

pohlavní kuţel – párový nebo nepárový kuţelovitý výběţek, do něhoţ vstupují oba

chámovody

protopodit – nerozeklaná část končetiny, tvořen pouze basipoditem, coxopodit vymizel

sternity – břišní štítky

telson – viz pleotelson

tergity – hřbetní štítky jednotlivých segmentů

uropody – pleopody na 6. zadečkovém článku (pleotelsonu)

vertex – temeno

ţlázová políčka – vývody epimerálních ţláz na pereionitech

16

5. Popis jednotlivých druhů

Androniscus dentiger Verhoeff, 1908


Velikost: délka ♂ 7 mm, ♀ 8 mm.

Zbarvení: oranţové aţ červené, ve středu pereionu světlá linka, dělí se na dvě zadní.

Povrch: zrnitý, na 1. pereionitu hrbolky ve 3-4 řadách, na 2.-7. perereionitu ve 3 řadách.

Hlava: ani ne dvakrát tak dlouhá jak široká, postranní laloky s krátkými štětinami.

Anteny: bičík ze 4 článků, na konci štěteček brv.

Oči: malé, 1 očko, černé.

Pleonity: epimery 3.-5. pleonitu slabě vyvinuty.

7. pereiopod ♂: meropodit: mohutný lalokovitý výběţek, uvnitř není prohlouben.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý; endopodit dlouhý, lopatkovité rozšíření není příčně

rýhované.

2. pleopod ♂: exopodit přibliţně pravoúhlý; poslední článek endopoditu má zevnitř krátký

zub, na konci řada zoubků.

♂ pohlavní kuţel: nepárový, dlouhý a úzký, na kaţdé straně řádka zubů.

Telson: na konci příčně uťatý.

Zdroje: Gruner 1966, Vandel 1960, 1962.

17

Obr. 1: Androniscus dentiger. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) hlava (Wachtler 1937)

c) bičík anten (Gruner 1966), d) 7. pereiopod ♂ (Gruner 1966), e) pohlavní kuţel ♂ (Gruner

1966), f) 1. pleopod ♂ (Vandel 1960, 1962), g) konec end. 1. pl. ♂ (Vandel 1960, 1962), h) 2.

pleopod ♂ (Gruner 1966), i) konec end. 2. pl. ♂ (Gruner 1966).

a) b) c)

d) e) f) g)

h) i)

18

Androniscus roseus (C. Koch, 1838)


Velikost: délka 3-4 mm.

Zbarvení: ţiví jedinci růţoví, po fixaci bílí.

Povrch: drobné hrbolky, na 1. pereionitu hrbolky ve 3-4 řadách, na 2.-7. perereionitu ve 2

řadách.

Hlava: ani ne dvakrát tak dlouhá jak široká, postranní lalok zřetelně na vnějším okraji

s krátkými štětinami.

Anteny: krátké, při přehnutí nepřesahují druhý pereionit, bičík ze 4 článků, na konci štěteček

brv.

Oči: 1 očko, černé.


7. pereiopod ♂: meropodit vybíhá v mohutný lalok, zespod políčko hustých, krátkých

chlupů.

1. pleopod ♂: ex. protáhle trojúhlý, zevnitř řídké brvy, end. dlouhý, lopatkovité rozšíření

hustě, příčně rýhované.

2. pleopod ♂: ex. příčně obdelníkovitý, zevnitř dlouhý trn, end. silný, poslední článek opatřen

zevnitř zubem, zevní okraj bez zoubků, konec šikmo uťatý.

♂ pohlavní kuţel: nepárový, dlouhý a úzký, na kaţdé straně řádka zubů

Telson: na konci příčně uťatý

Zdroje: Frankenberger 1959, Gruner 1966, Vandel 1960, 1962.

19

Obr. 2: Androniscus roseus. a) 1. pereiopod ♂ (Vandel 1960, 1962), b) 7. pereiopod ♂

(Frankenberger 1959), c) carpopodit a meropodit 7. pereiopodu ♂ (Wachtler 1937), d)

pohlavní kuţel (Vandel 1960, 1962), e) 1. pleopod ♂ (Frankenberger 1959), f) konec end. 1.

pl. ♂ (Frankenberger 1959), g) 2. pleopod ♂ (Gruner 1966), h) konec end. 2. pl. ♂ (Vandel

1960, 1962).

a) b)

c) d) e)

f) g) h)

20

Armadillidium nasatum Budde-Lund, 1885


Velikost: délka 10-13 mm; šířka 4,5-6 mm.

Zbarvení: šedavé, hnědé, světlé mramorování, někdy světlé skvrny splývají.

Tvar: klenutý, schopnost volvace, tvoří kuličku z jedné strany pootevřenou.

Povrch: téměř hladký, slabě zrnitý.

Hlava: široká; na čele trojúhlá ploténka, vyčnívá horním okrajem vysoko nad temeno,

tykadlové laloky šikmo trojúhelníkové.

Anteny: bičík 2 články, oba články asi stejně dlouhé.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: epimery 1. pereionitu nejsou ohrnuty ven, 1.pereionit má po stranách úhlovitý

zářez.

Pleonity: epimery dobře vyvinuty.

7. pereiopod ♂: ischiopodit stejně dlouhý jako basipodit, na distálním konci políčko brv;

meropodit na bázi zespod nemá výběţek.

1. pleopod ♂: exopodit dlouhý, má jazykovitý výběţek, četné trny; endopodit má konec

z vnější strany ohnut.

2. pleopod ♂: exopodit na vnějším okraji tracheálního políčka není vroubkovaný.

♂ pohlavní kuţel: nepárový

Telson: štíhlý, delší neţ široký (na bázi).

Uropody: exopodity silně rozšířeny, delší neţ širší, vyplňují prostor mezi telsonem a 5.

pleonitem; endopodity tyčinkovité, obrvené, jen nepatrně přečnívají telson.

Zdroje: Frankenberger 1959, Gruner 1966.

21

Obr. 3: Armadillidium nasatum. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) stočené tělo (Hopkin

1991), c) hlava (Edney 1954), d) hlava zepředu (Sutton 1972), e) telson s uropody (Edney

1954), f) telson s uropody zespod (Edney 1954), g) 7. pereiopod ♂ (Oliver, Meechan 1993),

h) 1. pereionit z pravé strany (Frankenberger 1959), i) 1. pleopod ♂ (Frankenberger 1959), j)

konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), k) ex. a end. 2. pleopodu ♂ (Oliver, Meechan 1993).

a) c) d)

e) f) g)

h) i)

b)

j) k)

22

Armadillidium opacum (C. Koch, 1841)


Velikost: délka 8-12 mm; šířka 4-5,5 mm.

Zbarvení: variabilní, šedé, černé, hnědé, různě vyvinuté skvrnky, mohou se seskupovat

v pruhy.

Tvar: klenutý, schopnost volvace.

Povrch: hladký, jemně tečkovaný.

Hlava: na čele trojúhlá ploténka, vyčnívá horním okrajem málo nad temeno, tykadlové laloky

zaoblené, okraj ztluštělý a ohrnutý vzhůru.

Anteny: bičík ze 2 článků, koncový článek delčí.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: epimery 1. pereionitu nejsou ohrnuty ven, zadní okraj 1.pereionitu má

obloukovitý zářez.


7. pereiopod ♂: ischiopodit na distálním konci nemá políčko brv; meropodit má na bázi

zespod silný výběţek.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, široký, není vroubkovaný, zevnitř několik ostnů; hrot

endopoditu není ohnutý ven.

2. pleopod ♂: exopodit dlouze protaţený, rovně zakončený, není vroubkovaný.

♂ pohlavní kuţel: nepárový.

Telson: široký, délka je stejná jako šířka na bázi, konec široce uťatý.

Uropody: exopodity silně rozšířeny, lichoběţníkovitý tvar, vyplňují prostor mezi telsonem a

5. pleonitem; endopodity tyčinkovité, obrvené, jen nepatrně přečnívají telson.


23

Obr. 4: Armadillidium opacum. a) celé tělo (Meinertz 1936), b) hlava (Edney 1954), c) bičík

anten (Wachtler 1937), d) telson s uropody (Edney 1954), e) 1. a 2. pereionit z levé strany

(Gruner 1966), f) 1. a 2. pereionit z ventrální strany (Gruner 1966), g) 7. pereiopod ♂

(Frankenberger 1959), h) end. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959), i) konec end. 1. pl. ♂

(Gruner 1966), j) ex. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959).

a) b) c) d)

e) f)

g) h) i)

j)

24

Armadillidium pictum Brandt, 1833


Velikost: délka 6-8 mm; šířka 3-4 mm.

Zbarvení: světlé aţ černohnědé, šest řad světlých skvrn.

Tvar: silně klenutý, schopnost dokonalé volvace.

Povrch: lesklý, jemně hustě tečkovaný.

Hlava: na čele trojúhlá ploténka, čelní ploténka vyčnívá horním okrajem nad temeno, přední

čelní lišta slabší neţ zadní, sahá k okraji očí.

Anteny: bičík ze 2 článků, koncový článek asi 2-3krát delší.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: zadní úhly epimer 1. pereionitu zahrocené.


7. pereiopod ♂: ischiopodit distálně málo rozšířen, dole bez brv; meropodit a carpopodit mají

zespod stejně silné husté brvy.

1. pleopod ♂: exopodit zaobleně lichoběţníkovitý, větší počet silných trnů; endopodit silně

ohnutý.

2. pleopod ♂: exopodit silně vně ohnut, z vnitřní strany hustě, jemně chlupatý.


Telson: trojúhelníkovitý, na konci úzce zaoblen.

Uropody: exopodity silně rozšířeny, vyplňují prostor mezi telsonem a 5. pleonitem;

endopodity tyčinkovité, obrvené.


25

Obr. 5: Armadillidium pictum. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) stočené tělo (Hopkin

1991), c) hlava (Edney 1954) d) hlava zepředu (Oliver, Meechan 1993), e) telson s uropody

(Edney 1954), f) 1. pereionit ze strany (Oliver, Meechan 1993), g) 7. pereiopod ♂

(Frankenberger 1959), h) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), i) 2. pleopod ♂ (Gruner 1966).

a) b) c)

d) e) f)

g) h) i)

26

Armadillidium pulchellum (Zenker, 1798)


Velikost: délka 4,5-6 mm; šířka 2,2-3 mm.

Zbarvení: hnědé, čtyři řady světlých nebo červených skvrn, 7. pereionit černý.


Povrch: hladký, jemně tečkovaný.

Hlava: na čele trojúhlá ploténka, přední čelní lišta silnější neţ zadní, sahá k okraji hlavy.

Anteny: bičík ze 2 článků, 2. článek asi 3krát delší neţ 1.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: zadní úhly epimer 1. pereionitu uťaté.


7. pereiopod ♂: ischiopodit ke konci rozšířen, zespod brvy; na carpopoditu dlouhé husté

ostny; na meropoditu slabší řidší ostny.

1. pleopod ♂: exopodit krátce trojúhelníkovitý, exopodit na okraji tracheálního políčka

vroubkovaný; endopodit se pomalu zuţuje, konec vně ohnut.

2. pleopod ♂: endopodit sotva přesahuje exopodit, exopodit na okraji tracheálního políčka

vroubkovaný.


Telson: jazykovitý, na bázi širší neţ delší, na konci široce zaoblen.


endopodity jsou tyčinkovité, obrvené.


27

Obr. 6: Armadillidium pulchellum. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) stočené tělo

(Hopkin 1991), c) hlava (Edney 1954) d) hlava zepředu (Oliver, Meechan 1993), e) telson

s uropody (Edney 1954), f) 1. pereionit ze strany (Oliver, Meechan 1993), g) 7. pereiopod ♂

(Gruner 1966), h) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), i) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966)j) 2.

pleopod ♂ (Gruner 1966).

a) b) c) d)

e) f) g)

h) i) j)

28

Armadillidium versicolor Stein, 1859



Zbarvení: tmavohnědé, tmavě olivově hnědé, světlé skvrnky.

Tvar: silně klenutý, schopnost volvace.

Povrch: hladký, lesklý, jemné tečky (pod lupou).

Hlava: na čele trojúhlá ploténka, nevyklenutá, za ní zřetelná jamka.

Anteny: bičík ze 2 článků.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: epimery 1. pereionitu nejsou ohrnuty ven, 1.pereionit po stranách úhlovitý zářez.


7. pereiopod ♂: ischiopodit oproti meropoditu není prodlouţen; meropodit na bázi výběţek;

carpopodit je 2krát delší neţ široký.

1. pleopod ♂: exopodit široký, dozadu vybíhá ve zřetelný lalok.

2. pleopod ♂:


Telson: široce zaoblen.



Zdroje: Frankenberger 1959.

29

Obr. 7: Armadillidium versicolor. a) hlava (Frankenberger 1959), b) telson s uropody

(Frankenberger 1959), c) 1. pereionit z pravé strany (Frankenberger 1959), d) 7. pereiopod ♂

(Frankenberger 1959), e) ex. a end. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959), f) klenba těla

(Sutton 1972).

a) b) c)

d) e)

f)

30

Armadillidium vulgare (Latreille, 1804)



Zbarvení: variabilní, černá, hnědá, šedá, bez kresby, nebo světlé skvrnky.


Povrch: hladký, lesklý, jemně tečkovaný.

Hlava: na čele trojúhlá ploténka, přiléhá těsně k temeni, tykadlové laloky tvar zaobleného

lichoběţníku, okraj zesílený a slabě ohrnutý vzhůru.

Anteny: bičík ze 2 článků, koncový článek o něco delší.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1.a 2. pereionit po stranách lehce vykrojen, epimery 1. pereionitu nejsou ohrnuty

ven.


7. pereiopod ♂: ischiopodit dlouhý, zespod konkávní, svrchu skupina ostnů; meropodit velmi

krátký, ani polovina délky ischiopoditu, zespod slabé brvy.

1. pleopod ♂: exopodit velmi široký, dozadu jazykovitě protaţen, na vnějším okraji

tracheálního políčka není vroubkovaný; endopodit se zuţuje, konec hákovitě ohnut ven.



Telson: asi tak dlouhý jak široký, konec zaobleně příčně uťatý.

Uropody: exopodity silně rozšířeny, široce lichoběţníkovitý tvar, vyplňují prostor mezi

telsonem a 5. pleonitem; endopodity tyčinkovité, obrvené, jen nepatrně přečnívají telson.


31

Obr. 8: Armadillidium vulgare. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) tělo: pohled zboku

(Gruner 1966), c) stočené tělo (Sutton 1972), d) hlava (Oliver, Meechan 1993), e) hlava

zepředu (Gruner 1966), f) telson s uropody (Edney 1954), g) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger

1959), h) ex. a end. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959), i) ex. a end. 2 pleopodu ♂ (Oliver,

Meechan 1993), j) klenba těla (Sutton 1972), k) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966).

a) b) f)

d) e) f)

g)

h) k) i)

j)

32

Armadillidium zenckeri Brandt, 1833


Velikost: délka 8-10 mm; šířka 3,5-4,5 mm.

Zbarvení: černohnědé, černošedé, světlé skvrnky.

Tvar: klenutý, schopnost volvace.

Povrch: matný, velmi jemně a hustě šupinatý.

Hlava: na čele trojúhlá ploténka, vyklenutá, za ní zřetelná jamka, tykadlové laloky trojúhlé,

nejsou zesílené,nejsou neohrnuté vzhůru.

Anteny: bičík ze 2. článků, koncový článek asi dvakrát delší.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: epimery 1. pereionitu nejsou ohrnuty ven, zadní okraj 1.pereionitu má

obloukovitý zářez.


7. pereiopod ♂: ischiopodit oproti meropoditu není prodlouţen; meropodit na bázi zespod

nemá výběţek.

1. pleopod ♂: exopodit asi tak široký jak dlouhý, četné trny, na vnějším okraji tracheálního

políčka není vroubkovaný; endopodit přímý, konec slabě ohnut, hrot zaoblený.



Telson: asi tak dlouhý jak široký, trojúhelníkovitý, úzce zaoblený.




33

Obr. 9: Armadillidium zenckeri. a) hlava (Gruner 1966), b) bičík anten (Wachtler 1937), c)

telson s urpody (Frankenberger 1959), d) 1. a 2. pereionit zboku (Gruner 1966), e) 7.

pereiopod ♂: ischiopodit, meropodit (Gruner 1966), f) ex. 1. plepodu ♂ (Gruner 1966), g)

konec end. 1. pleopodu ♂ (Gruner 1966).

a) b) c)

d) e)

f) g)

34

Buddelundiella cataractae (Verhoeff, 1930)

Čeleď: Buddelundiellidae

Velikost: délka 2 mm, svinuté tělo 1,2 mm.

Zbarvení: světle fialové, ţlutavě bílé.


Povrch: podélná ţebra, telson bez ţeber.

Hlava: asi dvakrát tak široká jak dlouhá, silné hrboly, temeno odděleno zřetelnou čelní lištou.

Anteny: násadec z 5 článků; bičík ze 3 článků, na 2. článku smyslová brva, na konci dlouhý

štěteček.

Oči: 3 očka, černá.

Pleonity: 1. a 2. pleonit splývá (nebo 1. redukovaný), 3. bez epimer, 4. a 5. má široké, dozadu

zahnuté epimery.

7. pereiopod ♂: bez pohlavního rozlišení.

1. pleopod ♂: exopodit malý, úzký; endopodit ze 2 článků, 2. článek rozšířený, příčně

pruhovaný.

2. pleopod ♂: malý protopodit; exopodit obdelníkový; endopodit ze 2 článků, 2. článek uţší,

do špice.


Telson: tvar lichoběţníku, vrchol více či méně uťatý.

Uropody: rozšířený protopodit, exopodit krátký.


35

Obr. 10: Buddelundiella cataractae. a) celé tělo (Oliver,Meechan 1993), b) celé tělo zboku

(Gruner 1966), c) 4. pereionit (Gruner 1966), d) 7. pereiopod (Oliver,Meechan 1993), e) 1.

pleopod ♂, pohl. kuţel ♂ (Gruner 1966), f) 2. pleopod ♂ (Gruner 1966), g) ex. 2. pl. ♂

(Oliver,Meechan 1993).

a) c)

d) e) f)

g)

b)

36

Cylisticus convexus (De Geer, 1778)

Čeleď: Cylisticidae


Zbarvení: šedé, šedohnědé, bělavé skvrnky – pruh nad epimerami.

Tvar: silně klenutý, schopnost volvace (protáhlá kulička).

Povrch: skoro hladký, epimery jemně zrnité.

Hlava: postranní laloky krátké, široké, mezi středním a postranními laloky široký výkroj.

Anteny: násadec z 5 článků, bičíi ze 2 článků, oba asi stejně dlouhé,bičík kratší neţ 5. článek

násadce.

Oči: 20-25 oček.

Pereionity: zadní okraj 1. pereionitu vykrojen, další dva mají okraj téměř či úplně rovný;

noduli laterales zřetelné, na 4. pereionitu daleko od postranního okraje.

Pleonity: epimery dobře vyvinuty, epimery 5. pleonitu se dozadu sbíhají.

7. pereiopod ♂: basipodit bez štětin, kromě chomáčku na distálním konci spodního okraje;

ischiopodit s kartáčky hustých brv.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, vnitřní okraj široce zaoblený, zadní roh oblý, četné ostny;

endopodit silně vně ohnutý hrot.


Telson: dlouze špičatý, klenutý.

Uropody: protopodit veliký, exopodity dlouhé, štíhlé.


37

Obr. 11: Cylisticus convexus. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) hlava, 1. pereionit

(Gruner 1966), c) stočené tělo (Gruner 1966), d) noduli laterales na pereionitech (Gruner

1966), e) 5. pereonit, teslon s uropody (Frankenberger 1959), f) ex. a end. 1 pelopodu ♂

(Gruner 1966), g) ex. a end. 2. peopodu ♂ (Oliver, Meechan 1993), h) 7. pereiopod ♂

(Frankenberger 1959), i) tykadlo (Frankenberger 1959), j) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966),

k) tvar těla (Sutton 1972).

a) c) k)

e) f)

h)

i) b)

g)

d)

j)

38

Haplophthalmus danicus Budde-Lund, 1880



Zbarvení: bělavé, ţlutavé.

Povrch: 6 párů podélných ţeber z kaţdé strany, málo zřetelná, drobné hrbolky.

Hlava: ani ne dvakrát tak široká jak dlouhá, čelo vytaţené do trojúhelníku, postranní laloky

čtyřhranné se zaoblenými okraji.

Anteny: bičík ze 3 článků, štěteček dlouhých brv.


Pleonity: epimery 3.-5. pleonitu dobře vyvinuty; 3. pleonit bez dvou hrbolků, hrbolky

nevýrazné.

7. pereiopod ♂: na meropoditu a carpopoditu silně vyvinuty ostny.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, se širokou bází; endopodit: bazální článek silný, distální

štíhlý, na konci husté příčné rýhování.

2. pleopod ♂: exopodit zkrácen, příčně obdélníkový; endopodit: bazální článek krátký,

distální dlouhý, štíhlý, rovnoměrně se ztenčuje.


Telson: zadní okraj slabě konkávní.


39

Obr. 12: Haplophthalmus danicus. a) celé tělo (Gruner 1966), b) celé tělo zboku (Gruner

1966), c) telson s uropody (Edney 1954), d) hlava (Edney 1954), e) 7. pereiopod ♂ z vnější

strany (Frankenberger 1959) f) mero-, carpo-, protopodit z vnitřní strany, g) 1. pleopod ♂

(Gruner 1966), h) konec end. 1. pl. ♂ (Frankenberger 1959), i) 2. pleopod ♂ (Gruner 1966) j)

hlava, 1. pereionit, 7. pereionit, pleon, uropody (Frankenberger 1959).

a) c) d)

e) f)

g) h) i) j)

b)

40

Haplophthalmus mengii (Zaddach, 1844)



Zbarvení: bílé, bez pigmentu.

Povrch: podélná ţebra, maximálně 6 ţeber z kaţdé strany, dobře vyvinutá; drobné hrbolky.

Hlava: ani ne dvakrát tak široká jak dlouhá, čelo vytaţené do trojúhelníku, postranní laloky

čtyřhranné se zaoblenými okraji.



Pleonity: epimery 3.-5. pleonitu dobře vyvinuty; 3. pleonit má dobře vyvinuté dva hrboly.

7. pereiopod ♂: meropodit a carpopodit opatřen ostny.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, endopodit: bazální článek málo širší neţ distální, distální se

ke konci rozšiřuje, na konci neúplné příčné rýhování.

2. pleopod ♂: endopodit: bazální čl. krátký, silný, distální zprvu široký, pak se silně zuţuje

v dlouhý, tenký oddíl, zakončen hrotem.


Telson: zadní okraj slabě konkávní.


41

Obr. 13: Haplophthalmus mengii. a) celé tělo (Oliver, Meechan1993), b) telson s uropody

(Edney 1954), c) pleon (Dahl 1916) d) hlava, 1. a 7. pereionit, 3. pleonit (Gruner 1966) e)

tykadlo (Frankenberger 1959), f) 7. pereiopod ♂ (Oliver,Meechan1993), g) 2. pleopod ♂

(Gruner 1966), h) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), i) konec end. 1. pl. ♂ (Frankenberger 1959).

a) b) d)

e) f) g)

h) i)

c)

42

Hyloniscus mariae Verhoeff, 1908


Velikost: délka ♂ 5-6 mm, ♀ 6-7 mm.

Zbarvení: kaštanově hnědé, na epimerách 2.-7. světlejší skvrna.

Povrch: hladký.

Hlava: trojhranné postranní laloky.

Anteny: násadec ze 4.článků, u ♂ silně zduřelý; bičík ze 3-4 článků, málo zřetelné, štěteček

brv.

Oči: 1 očko.

Pleonity: 2. a 3. tergit stejné barvy jako tělo, epimery 3.-5. pleonitu slabě vyvinuty.

7. pereiopod ♂: meropodit má na bázi ze spodní strany hákovitý výběţek, jeho šířka u báze je

stejná nebo delší neţ délka.

1. pleopod ♂: exopodit dlouze trojúhelníkovitý, konec ohnut dolů, pokryt šupinami;

endopodit na konci s brvou.

2. pleopod ♂: exopodit má zadní roh protaţen, s brvami; endopodit dlouhý, 2-článkový,

distální článek delší, silný, u konce zúţen, obloukovitě ohnut vně a dovnitř.




43

Obr. 14: Hyloniscus mariae. a) antena ♀ (Frankenberger 1959), b) antena ♂ (Frankenberger

1959), c) násadec anten ♂ (Radu 1983), d) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), e) 1.

pleopod ♂ (Radu 1983), f) konec ex. 1. pl. ♂ (Radu 1983), g) 2. pleopod ♂ (Radu 1983), h)

konec end. 2. pl. ♂ (Frankenberger 1959), i) pohlavní kuţel, protopodit a endopodit 1. pl. ♂


a)

b) c)

d) i)

e) f) g) h)

44

Hyloniscus riparius (C. Koch, 1838)


Velikost: délka ♂ 4-5 mm, ♀ 5-6 mm.

Zbarvení: tmavohnědé, někdy do fialova.

Povrch: hladký.

Hlava: trojhranné postranní laloky, malé, se 3 krátkými štětinami.

Anteny: násadec ze 4.článků, u ♂ štíhlý, stejně u ♀; bičík ze 3-4 čláků málo zřetelné, štěteček

brv.

Oči: 1 očko.

Pleonity: 2. a 3. tergit světlejší neţ tělo, epimery 3.-5. pleonitu slabě vyvinuty.

7. pereiopod ♂: meropodit má na bázi zespod hákovitý výběţek, jeho šířka u báze menší neţ

jeho délka.

1. pleopod ♂: exopodit na bázi široký, asi v 1/3 se zuţuje, zakrývá endopodit, konec

exopoditu rovný; endopodit krátký, na konci brva.

2. pleopod ♂: exopodit malý, obdélníkový; endopodit dlouhý, 2-článkový, distální dlouhý, ke

konci zúţen, konec lţičkovitě rozšířen.




45

Obr. 15: Hyloniscus riparius. a) celé tělo (Gruner 1966), b) hlava (Wachtler 1937), c) tykadlo

(Frankenberger 1959), d) 7 pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), e) 1. pleopod ♂ , pohl. kuţel

(Frankenberger1959), f) konec ex. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), g) 2. pleopod ♂

(Frankenberger1959), h) konec end. 2. pl. ♂ (Gruner 1966).

a) b) c)

d) e) f)

g) h)

46

Lepidoniscus minutus (C. Koch, 1838)


Velikost: délka do 9 mm.

Zbarvení: velmi variabilní, základ tmavohnědý, světlé skvrny.

Povrch: šupinky.

Hlava: bez čelního laloku, postranní laloky rovněţ chybí.

Antenuly: 3-článkové.

Anteny: násadec z 5 článků; bičík ze 3 článků.

Oči: asi 15 oček.

Pereionity: zadní okraj 1.-3. pereionitu zaoblený, postranní okraj pereionitů bez podélné

rýhy, v přední polovině postranního okraje je malé políčko pórů s několika ţlázami.

Pleonity: epimery vyvinuty, není zářez mezi pereionem a pleonem.

7. pereiopod ♂: meropodit bez zvláštního výběţku.

1. pleopod ♂: exopodit: vně obloukovitě prohnutý, zadní okraj oblý; endopodit rovnoměrně

zašpičatělý, vně rovný, uvnitř slabé vchlípení, hrot oblý s malým lalůčkem.

2. pleopod ♂: exopodit dlouze protáhlý, trojúhlý, o něco kratší neţ endopodit; endopodit je 2-

článkový.


Telson: krátký, trojúhlý.

Uropody: protopodit nesahá aţ ke špici telsonu.


47

Obr. 16: Lepidoniscus minutus. a) hlava zepředu (Gruner 1966) , b) hlava svrchu

(Frankenberger 1959), c) antena (Frankenberger 1959), d) pleon (Frankenberger 1959), e)

povrch (Gruner 1966), f) šupiny (Frankenberger 1959), g) okraj 5. pereonitu (Frankenberger

1959), h) carpopodit 7. pereiopodu ♂ (Frankenberger 1959), i) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), j)

konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966).

a) b) c)

d) e) f)

g) h) i) j)

48

Ligidium germanicum Verhoeff, 1901

Čeleď: Ligiidae

Velikost: délka 7 mm; šířka 2,5-3 mm.

Zbarvení: šedohnědé, chybí černohnědý pruh na epimerách.

Hlava: poměrně velká, za očima mělká, obloukovitá, přerušená rýha, před zadní okrajem

hlavy druhá příčná rýha.

Antenuly: poměrně dobře vyvinuté, ze 3 článků.

Anteny: bičík ze 10-13 zřetelných článků.

Oči: mnoho oček, velké

Pereionity: na zadním okraji 1. pereonitu chlupaté políčko, před ním není prohnutí.


Pereiopody: dlouhé, štíhlé.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhelníkový, na hrotu tupě zaoblen, se dvěma dlouhými brvami;

výběţek endopoditu kratší neţ širší, má 2-3 brvy.

2. pleopod ♂: exopodit: zadní okraj téměř rovný; endopodit na konci zaoblený, před koncem

zevně špička.

♂ pohlavní kuţel: párovitý.

Telson: široce zaobleně trojúhlý.

Uropody: protopodit s výběţkem, který sahá téměř do poloviny exopoditu, endopodit delší

neţ exopodit.


49

Obr. 17: Ligidium germanicum. a) telson s uropody (Frankenberger 1959), b) konec 1.

pereionitu (Gruner 1966), c) end. 1. pleopodu ♂ (Wachtler 1937), d) konec end. 1. pl. ♂ (

Wachtler1 937), e) ex. 1. pl. ♂ (Wachtler 1937), f) 2. pleopod ♂ (Frankenberger 1959), g)

konec end. 2. pl. ♂ (Frankenberger 1959), h) antenula (Radu 1983).

a) b) c) d)

e) f) g) h)

50

Ligidium hypnorum (Cuvier, 1792)

Čeleď: Ligiidae


Zbarvení: černohnědé, strakaté, černohnědý pruh na bázích epimer.

Povrch: hladký, lesklý.

Hlava: sotva dvakrát tak široká jak dlouhá, přední okraj stejnoměrně zaoblený, za očima

mělká, obloukovitá, přerušená rýha, před zadní okrajem hlavy druhá příčná rýha.

Antenuly: poměrně dobře vyvinuté, ze 3 článků.

Anteny: bičík ze 10-13 zřetelných článků.

Oči: mnoho oček, velké

Pereionity: na zadním okraji 1. pereonitu chlupaté políčko, před ním jamkovité prohnutí.


Pereiopody: dlouhé, štíhlé.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhelníkový, hrot ostrý, se dvěma dlouhými brvami; endopodit se

štíhlým výběţkem, který je opatřen 2-3 hladkými brvami.

2. pleopod ♂: exopodit: zadní okraj vlnovitě prohnutý; endopodit šavlovitě prohnutý,

zaoblený, před koncem krátký výběţek, na vnitřní straně drobné ostny.

♂ pohlavní kuţel: párovitý.

Telson: široce zaobleně trojúhlý.

Uropody: endopodit není delší neţ exopodit.


51

Obr. 18: Ligidium hypnorum. a) celé tělo (Edney 1954), b) hlava (Wachtler 1937), c) antena

(Radu 1983) end. 1. pl. ♂ (Frankenberger 1959), d) 2. pleopod ♂ (Frankenberger 1959),e)

konec end. 2. pl. ♂ (Frankenberger 1959), f) ex. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959), g) end.

1. pl. ♂ (Frankenberger 1959), h) telson s uropody (Frankenberger 1959), h) 1. a 2. pereionit

(Wachtler 1937), j) konec 1. pereionitu (Gruner 1966), k) antenula (Vandel 1960, 1962).

a) b) c) k)

d) e) f) g)

h) i) j)

52

Metatrichoniscoides leydigi (Weber, 1880)


Velikost: délka ♂ 2,5 mm, ♀ 3 mm.

Zbarvení: bílé, bez pigmentu.

Povrch: zrnitý, granule v příčných řadách.


Oči: 1 očko.

7. pereiopod ♂: pereiopody bez pohlavního rozlišení.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, na konci nese dva výběţky; endopodit nese tyčinkovitý

výběţek.

2. pleopod ♂: exopodit čtyřhranný; endopodit: na distálním článků endopoditu je z vnitřní

strany chitinová destička, konec endopoditu zaoblený.


Zdroje: Vandel 1960, 1962.

53

Obr. 19: Metatrichoniscoides leydigi. a) celé tělo svrchu (Wijnhoven 2000-01), b) celé tělo

zboku (Wijnhoven 2000-01), c) antena (Vandel 1960, 1962) d) 1. pleopod ♂ (Vandel 1960,

1962), e) konec end. 1. pl. ♂ (Vandel 1960, 1962), f) 2. pleopod ♂ (Vandel 1960, 1962), g)

distální článek end. 2. pl. ♂ (Vandel 1960, 1962), h) pohlavní kuţel ♂ (Vandel 1960, 1962).

a) b) c)

d) e)

f) g) h)

54

Oniscus asellus Linnaeus, 1758

Čeleď: Oniscidae

Velikost: délka aţ 18 mm.

Zbarvení: tmavošedé, světlé skvrny, okraje tergitů světlé.

Tvar: široce oválný.

Povrch: zrnitý, hrbolatý.

Hlava: na čele výrazná lišta protaţená vpřed ve tvaru silně tupého úhlu, velké postranní

laloky.

Antenuly: 3-článkové, bazální článek relativně dlouhý.

Anteny: ásadec z 5. článků; bičík ze 3 článků, 2. článek menší.

Oči: velké, 18-22 oček.

Pereionity: zadní okraj 1.-3. pereionitu nevykrojen.

Pleonity: epimery dobře vyvinuty, okraj 5. pleonitu sahá téměř ke konci telsonu.

1. pleopod ♂: exopodit vně hluboce vykrojený; endopodit s dvěma hroty.

2. pleopod ♂: exopodit dlouze a štíhle vytaţen; endopodit s velmi jemnou, štíhlou špičkou,

zřetelně přesahuje exopodit.


Telson: silně protáhlý, špičatý.

Uropody: dlouhý protopodit; exopodity dlouze šídlovité.


55

Obr. 20: Oniscus asellus. a) celé tělo (Sutton 1972), b) hlava A) zepředu, B) svrchu (Gruner

1966), c) první 4 pereionity (Frankenberger 1959), d) 7. pereionit, pleon, (Frankenberger

1959) e) telson s uropody (Gruner 1966), f) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), g) konec end. 1. pl.

♂ (Gruner 1966), h) 2. pleopod ♂ (Gruner 1966), i) 7. pereiopod ♂ (Oliver, Meechan 1993).

a) b)

c) d) e) g)

f) h) i)

A)

B)

56

Paraschizidium roubali Frankenberger, 1940


Velikost: délka 2,5 mm.

Zbarvení: smetanově ţlutavě bílé, v lihu bílé.


Povrch: husté, jemné, dlouhé chloupky.

Hlava: zřetelná čelní ploténka, tykadlové laloky jen naznačeny.

Anteny: krátké, silné, mají chloupky, drobné šupinky; bičík ze 2 článků, 1. článek je asi 1/3

délky 2. článku.

Oči: chybí.

Pereionity: přední cípy epimer 1. pereionitu silně vytaţeny dopředu, zadní okraj nepatrně

vykrojen.


Telson: dlouhý, konec zaoblený, se dvěma jemnými příčnými lištami.

Uropody: protopodit široký; exopodity ploché, velmi široké, zevnitř vykrojené.

Zdroje: Frankenberger, 1940.

57

Obr. 21: Paraschizidium roubali. a) hlava zepředu (Frankenberger 1959), b) telson s urpody

(Frankenberger 1959), c) celkový tvar (Frankenberger 1959).

a) b) c)

58

Philoscia muscorum (Scopoli, 1763)


Velikost: délka 8-12 mm, šířka 4-5 mm.

Zbarvení: tmavohnědé, světlé skvrny, uprostřed hřbetu tmavý pruh, nohy světlé, hlava

obecně tmavší.

Povrch: hladký, řídké štětiny.

Hlava: zřetelná čelní lišta, protaţená vpřed, postranní laloky chybí.

Anteny: násadec z 5 článků; bičík ze 3 článků, 2. článek kratší.

Oči: 18 oček.

Pereionity: zakulacený okraj 1. pereonitu sahá lehce za okraj oka, pereonity mají po stranách

rýhu.


7. pereiopod ♂: meropodit má na bázi spodního okraje hákovitý výběţek, který k němu těsně

přiléhá.

1. pleopod ♂: exopodit asi tak dlouhý jak široký; endopodit rovnoměrně zašpičatělý, na špici

zoubkovaný lalůček, na vnitřním kraji řada ostnů.

2. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, vně obloukově vykrojený, protáhlý, sahá téměř

k endopoditu; endopodit 2-článkový, dlouhý, špičatý.

♂ pohlavní kuţel: nepárový, protáhlý, kuţelovitý.

Telson: trojúhlý, dovnitř zaoblené strany, konec do špice.

Uropody: široký protopodit, nesahá aţ ke špici telsonu, endopodit malý, úzký, exopodit větší,

kuţelovitý.


59

Obr. 22: Philoscia muscorum. a) celé tělo (Gruner 1966), b) hlava zepředu (Gruner 1966), c)

hlava svrchu (Wachtler 1937), d) antena (Sutton 1972), e) 1. a 2. pereionit z pravé strany

(Wachtler 1937), f) pleon (Wachtler 1937), g) telson s uropody (Sutton 1972), h) mero- a

ischiopodit 7. pereiopodu ♂ (Wachtler 1937), i) 7. per. ♂ (Vandel 1960, 1962), j) 1. pleopod

♂, pohl. kuţel (Gruner 1966), k) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), l) 2. pleopod ♂ (Gruner

1966).

a) b)

c) d) e)

f) g) h)

j) k) l)

1.

2.

i)

60

Platyarthrus hoffmannseggi Brandt, 1833

Čeleď: Platyarthridae

Velikost: délka ♂ 1,5-2,5 mm, ♀ 3-4,5 mm; šířka 1,6-2,5 mm.

Zbarvení: bílé, naţloutlé, bez pigmentu.

Povrch: drobné šupinky.

Hlava: přední okraj zaoblený, postranní laloky dobře vyvinuté.

Anteny: krátké, tlusté; násadec z 5 článků, první čtyři krátké, 5. velký a široký; bičík ze 2

článků, 1. článek krátký, nepatrný.

Oči: chybí.

Pereionity: zadní okraj 1.-3. obloukovitě vykrojen; nodili laterales velmi malé, poloţené na

okraji zadní části tergitů.

Pleonity: epimery 3.-5. pleonitu dobře vyvinuty, úzké, protaţené dozadu, vnitřek epimer 5.

pleonitu skoro rovnoběţný.


1. pleopod ♂: exopodit zaoblený, z vnější strany pravoúhlý; endopodit dlouze kuţelovitý,

hrot slabě ohnutý.

2. pleopod ♂: exopodit trojúhlý; endopodit štíhlý, špičatý, zakončen štětinou, exopodit trochu

přečnívající.


Telson: krátký, trojúhelníkovitý, konec špičatý, okraje lehce konkávní.

Uropody: hustě chlupaté, mohutný protopodit, exopodit kuţelovitě zašpičatělý, endopodit

velmi štíhlý.


61

Obr. 23: Platyarthrus hoffmannseggi. a) celé tělo (Gruner 1966), b) antena (Frankenberger

1959), c) hlava (Edney 1954), d) telson s uropody (Edney 1954), e) pleon (Dahl 1916), f)

hlava zepředu (Vandel 1960, 1962), g) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), h) 2. pleopod ♂ (Gruner

1966).

a) b)

c) f)

g) h)

e) d)

62

Porcellio dilatatus Brandt, 1833



Zbarvení: šedé, šedohnědé aţ hnědé, po stranách světle mramorovaný, epimery světlejší,

střední čelní lalok tmavý.

Tvar: plochý.

Povrch: hustě, drobně zrnitý.

Hlava: střední lalok trojúhlý, postranní úzké, báze středního laloku 2krát širší neţ báze

postranního.

Anteny: násadec ze 2. a 3. článků, s malým zoubkem; bičík ze 2 článků, stejně dlouhé.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: zadní okraj 1.-3. pereionitu po stranách hluboký výkroj, epimery vytaţeny vzad

do ostrých cípů; podlouhlá ţlázová políčka ; noduli laterales sotva viditelné.

Pleonity: epimery velké, dlouhé.

7. pereiopod ♂: ischiopodit na spodu konkávní, dlouhé husté brvy; carpopodit na horním

okraji konvexní kýl, vybíhá v trnovitý výběţek.

1. pleopod ♂: exopodit: boční okraj vykrojen, široký mediální lalok, tracheální políčko i na

laloku, ostny; hrot endopoditu nepatrně zevně vychýlen.


Telson: svrchu klenutý, na bázi široký, na konci jazykovitě zaoblený.

Uropody: exopodit u ♂ lopatkovitě rozšířený, u ♀ protáhle vejčitý.


63

Obr. 24: Porcellio dilatatus. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) hlava (Gruner 1966), c)

antena (Frankenberger 1959), d) 7. pereionit, pleon (Frankenberger 1959), e) telson s uropody

(Gruner 1966), f) 1. – 4 . pereionit (Gruner 1966), g) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), h)

end. a ex. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959), i) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), j) ex. a

end. 2. pl. ♂ (Oliver, Meechan 1993).

a)

h)

b)

d) e)

ex.

end.

g)

c)

f)

i) j)

64

Porcellio laevis Latreille, 1804



Zbarvení: tmavě šedé, šedohnědé, dvě řady bělavých skvrn, zespod světlé, ţlutohnědé.

Tvar: mírně klenutý, poměrně široký.

Povrch: téměř hladký.

Hlava: velké postranní laloky, zaoblené, ohnuté nahoru; střední lalok malý, tupě trojúhlý.

Anteny: dlouhé asi jako polovina těla; bičík ze 2 článků.

Oči: mnoho oček.

Pereionity:, zářez na stranách 1. pereionitu velmi mělký, 4.-7. pereionit má zadní rohy

protaţeny vzad; zřetelné noduli laterales; ţlázová políčka okrouhlá.

Pleonity: epimery dobře vyvinuty, na zadním okraji drobné uzlíčky.

7. pereiopod ♂: ischiopodit zespodu rovný; meropodit zespodu slabě konkávní.

c. bez rozšíření

1. pleopod ♂: exopodit ve vnitřní části směrem vzad dlouhý zašpičatělý výběţek; hrot

endopoditu lehce vně ohnut.

2. pleopod ♂: endopodit s tenkou špičkou.


Telson: špičatý, protáhlý, svrchu ţlábkovitě prohloubený.

Uropody: protopodit napříč uťatý; exopodit u ♂ aţ 2krát delší neţ u ♀.


65

Obr. 25: Porcellio laevis. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) hlava (Edney 1954), c)

ţlázová políčka, noduli laterales (Gruner 1966), d) ex. a end. 2. pl. (Oliver, Meechan 1993), e)

7. pereiopod ♂ (Gruner 1966), f) telson s uropody (Gruner 1966), g) ex. a end. 1. pl ♂

(Frankenberger 1959), h) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966).

a)

d) e)

f) g) h)

b)

c)

66

Porcellio montanus Budde-Lund, 1885



Zbarvení: tmavě šedé, světlé skvrnky, hroty epimer bělavé, ♂ zpravidla tmavší.

Povrch: skoro hladký, na epimerách hrbolky.

Hlava: střední lalok ve tvaru mírného oblouku; postranní laloky velké; mezi postranní a

středním lalokem tupý úhel.

Anteny: na 2. a 3. článku násadce krátké zuby; bičík ze 2 článků, asi stejně dlouhé.

Oči:mnoho oček.

Pereionity: na zadním okraji 1. pereionitu hluboký zářez; ţlázová políčka poloeliptické;

noduli laterales zřetelné.

Pleonity: epimery mírně dlouhé.

7. pereiopod ♂: ischiopodit má svrchu na konci velké políčko chloupků; meropodit: políčko

chloupků, ostny; carpopodit nejširší v polovině.

1. pleopod ♂: exopodit ve středu jazykovitý zašpičatělý lalok; endopodit před koncem

vykrojen, hrot rozeklán.


Telson: od 1/3 délky silně zúţen, špičatý, svrchu mělké ţlábky.

Uropody: protopodit šikmo seříznutý; exopodity mírné délky; enopodit málo přesahují telson.


67

Obr. 26: Porcellio montanus. a) hlava (Gruner 1966), b) antena (Frankenberger 1959), c) 1. –

4. pereionit (Gruner 1966), d) telson s uropody (Gruner 1966), e) konec end. 1. pleopodu ♂

(Gruner 1966), f) ex. 1. pleopodu ♂ (Gruner 1966) g) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959).

a) b

c) d) e)

f) g)

68

Porcellio scaber Latreille, 1804


Velikost: délka různá, můţou dosahovat aţ 18 mm.

Zbarvení: variabilní, u ♂ převládá tmavošedé a černé, u ♀ světlé, hnědé, šedé, zelenošedě

mramorované.

Tvar: klenutý.

Povrch: hustě a ostře zrnitý

Hlava: čelní střední lalok velký, široce trojúhlý; postranní laloky zaoblené, mezi postranním a

středním lalokem oblý tupý úhel.

Anteny: 2.-4. článek násadce s ostrým zoubkem; bičík ze 2 článků.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1.-3. pereionit na stranách hluboce vykrojen, epimery protaţeny v ostré cípy;

ţlázová políčka malá, oválná, noduli laterales mezi hrbolky špatně viditelné, posunuté

dozadu.

Pleonity: epimery dobře vyvinuty, dozadu ohnuté, u 5. pleonitu se málo rozbíhají.

7. pereiopod ♂: ischiopodit zespod konkávní, husté brvy; carpopodit na distálním konci

zaoblený.

1. pleopod ♂: exopodit široký, skoro tvar lichoběţníku; endopodit na bázi široký, hrot zevně

odchýlený, rozeklaný.


Telson: na bázi široký, zadní špičatá část asi 2krát delší neţ bazalní část.

Uropody: protopodit napříč uťatý, kratší neţ epimery 5. pleonitu; exopodit ♂ delší neţ ♀.


69

Obr. 27: Porcellio scaber. a) celé tělo (Sutton 1972), b) hlava (Gruner 1966), c) bičík anten

(Gruner 1966), d) telson s uropody (Sutton 1972), e) telson z břiš. str. ♂ (Gruner 1966), f) ♀

(Gruner 1966), g) 7. pereiopod ♂ (Gruner 1966), h) 1. – 4. pereionit (Gruner 1966), i) end. 1.

pl. ♂ (Gruner 1966), j) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), k) ex. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), l) ex.

2. pl. ♂ (Gruner 1966), m) klenba těla (Sutton 1972).

a) b) c)

d)

f) e)

g)

m)

h)

i)

j) k)

l)

70

Porcellio spinicornis Say, l8l8


Velikost: délka 12-15 mm

š. 5 – 7 mm

Zbarvení: hlava a pleon černé, hruď pestrá: hnědé a ţluté aţ bílé skvrny; telson a epimery

světlé, tykadla šedá.

Povrch: ostré hrbolky.

Hlava: čelní lalok silně vyvinut, úhel mezi postranním a středním lalokem pravý aţ ostrý.

Anteny: na 2. článku násadce velký konečný zub; bičík ze 2 článků, 1. článek delší.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1.-3. pereionit na stranách hluboce vykrojen, ţlázová políčka a noduli laterales

jsou zřídka jasně patrné.


7. pereiopod ♂: ischiopodit zespod lehce konkávní, políčko chlupů; carpopodit svrchu

obloukovitý hřeben.

1. pleopod ♂: exopodit má ve středu krátký, široký, oblý lalok; hrot endopoditu nepatrně

uchýlený do strany.


Telson: na bázi široký, poměrně krátká špička, svrchu ţlábek.

Uropody: protopodit příčně uťatý; exopodit ♂ delší neţ ♀.


71

Obr. 28: Porcellio spinicornis. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) hlava (Gruner 1966), c)

bičík anten (Gruner 1966), d) 1. – 4. pereionit (Gruner 1966), e) telson s uropody (Sutton

1972), f) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), g) end. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959),

h) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), i) ex. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), j) 1 pl. ♂ (Edney 1954), k)

2 pl. ♂ (Edney 1954).

a) b) c)

d) e)

f) h) g)

i) j) k)

72

Porcellionides pruinosus (Brandt, 1833)



Zbarvení: hnědé, někdy do červena, ojíněný – zmizí při navlhčení, pereiopody světlé.

Povrch: hrbolky.

Hlava: na čele lišta ve tvaru V, malé zaoblené postranní laloky.

Anteny: šupinky, anteny delší neţ ½ těla; bičík ze 2 článků, 1. článek delší.

Oči: silně klenuté; asi 20 oček.

Pereionity: na 2.-4. příčně seskupené hrbolky, zadní okraj 1. pereionitu je stejnoměrně

zaoblený, 7. široce vykrojen; velmi malá ţlázová políčka na okraji pereionitů.

Pleonity: epimery málo vyvinuty, zadní roh 3.-5.pleonitu špičatě vytaţen dozadu.


1. pleopod ♂: exopodit variabilní tvar; endopodit na hrotu rovnoměrně zakulacený, na jeho

vnitřním okraji řada štětin.

2. pleopod ♂: exopodit rovnoměrně vykrojený vnější okraj; endopodit štíhlý.


Telson: široce trojúhlý, špičatý, plochý, na konci prohloubený.

Uropody: endopodit silně přesahuje telson.


73

Obr. 29: Porcellionides pruinosus. a) celé tělo (Webb, Sillem 1906), b) hlava, 1. pereionit

(Frankenberger 1959), c) antena (Vandel 1960, 1962), d) hlava zepředu (Gruner 1966), e) 1.

pleopod ♂ (Gruner 1966), f) 2. pleopod ♂ (Gruner 1966).

a) c)

b) d) e)

f)

74

Porcellium collicola (Verhoeff, 1907)



Zbarvení: variabilní, ţlutě a hnědě mramorovaný.

Tvar: klenutý, schopnost neúplné volvace, více omezena neţ u P. conspersum.

Povrch: zrnitý.

Hlava: trojúhlý střední lalok; postranní laloky úzké, dlouhé, trochu rozbíhavé.

Anteny: bičík ze 2 článků.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1. pereionit po stranách obloukovitě vykrojen.

Pleonity: epimery 5 pleonitu lehce rozbíhavé.

7. pereiopod ♂: ischiopodit má vně nepatrný výběţek, zevnitř několik brv, krátké chlupy.

1. pleopod ♂: endopodit z ½ velmi široký, zuţuje se, hrot zevně mělce prohlouben.


Telson: jazykovitý, na konci zaoblený, plochý.

Uropody: exopodity krátce vřetenovité.


75

Obr. 30: Porcellium collicola. a) telson s uropody (Frankenberger 1959), b) 1. pereonit

z pravé strany (Frankenberger 1959), c) ischiopodit 7. pereiopodu ♂ (Frankenberger 1959), d)

1. pleopod ♂ (Wachtler 1937), e) end. 1. pl. ♂ (Frankenberger 1959).

a) b) c)

d) e)

76

Porcellium conspersum (C. Koch, l841)



Zbarvení: variabilní, ţlutě a hnědě mramorovaný.

Tvar: silně klenutý, schopnost neúplné volvace.

Povrch: zrnitý, hrbolky.

Hlava: trojúhlý střední lalok, postranní laloky úzké, dlouhé, trochu rozbíhavé.

Anteny: násadec z 5 článků; bičík ze 2 článků, dlouhý asi jako 5. článek násadce.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1. pereionit po stranách ostře vykrojen.

Pleonity: epimery 5 pleonitu rovnoběţné nebo sbíhavé.

7. pereiopod ♂: ischiopodit má vně protáhlý výběţek, zevnitř hojné dlouhé trny.

1. pleopod ♂: endopodit z ½ velmi široký, zuţuje se, hrot ohnut zřetelně vně.


Telson: jazykovitý, na konci zaoblený, plochý.

Uropody: protopodit krátký, na konci šikmo zkosený; exopodity krátce vřetenovité.


77

Obr. 31: Porcellium conspersum. a) hlava (Wachtler 1937), b) antena (Frankenberger 1959),

c) bičík anten (Gruner 1966), d) telson s uropody (Gruner 1966), e) 6. a 7. pereionit, pleon

(Dahl 1916), f) pereionyty (Gruner 1966), g) 1. pereionit z pravé strany (Frankenberger 1959),

h) ischiopodit 7. pereiopodu ♂ (Frankenberger 1959), i) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), j) konec

end. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), k) endopodity 1. pl. ♂ , pohl, kuţel (Wachtler 1937).

a) b) c) g)

d) e)

f) h)

i) j) k)

78

Protracheoniscus major (Dollfus, 1903)


Velikost: délka ♂ do 18 mm, ♀ do 15 mm.

Zbarvení: šedohnědé, světlé skvrny, epimery na kraji světlé.

Povrch: lehce vrásčitý, pokrytý krátkými, hustými chlupy.

Hlava: asi dvakrát tak široká jak dlouhá, malé postranní laloky, na hřbetní straně slabě

vyhloubeny.

Anteny: bičík ze 2 článků, 1. článek delší.

Oči: asi 20 oček.

Pereionity: noduli laterales zřetelné, na 3. a 4. pereonitu výrazně posunuty ke středu.

7. pereiopod ♂: ischiopodit krátký, na horní straně hřeben s ostny a políčkem chloupků.

1. pleopod ♂: exopodit delší neţ širší, zevnitř tracheální políčko; endopodit silný, ale štíhlý,

slabě ohnutý vně, na konci řádka chlupů.

2. pleopod ♂: endopodit štíhlý.


Telson: krátce trojúhlý, s tupou špičkou.

Uropody: exopodit u ♂ značně delší neţ u ♀.

Zdroje: Gruner 1966.

79

Obr. 32: Protracheoniscus major. a) hlava (Gruner 1966), b) bičík anten (Gruner 1966), c)

umístění noduli laterales na pereionitech (Gruner 1966), d) 7. pereiopod ♂: b. – basipodit, i. –

ischiopodit, m. – meropodit (Gruner 1966), e) telson s uropody ♂ (Gruner 1966), f) telson

s uropody ♀ (Gruner 1966), g) 1. pleopod ♂ (Gruner 1966), h) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner

1966).

a) b)

c) d)

e) f)

g) h)

b.

i. m.

80

Protracheoniscus politus (C. Koch, 1841)


Velikost: délka ♂ do 7,5 mm, ♀ do 9,5 mm; šířka 3-4,5 mm.

Zbarvení: tmavohnědé, mramorování světlými skvrnami.

Povrch: hladký.

Hlava: postranní laloky malé, čelní lišta vyklenuta dopředu.

Anteny: bičík ze 2 článků, 2. článek delší.

Oči: asi 20 oček.

Pereionity: noduli laterales leţí ve stejné výšce.

7. pereiopod ♂: ischiopodit na spodním okraji silně prohnutý, svrchu vyklenutí, zde osten.

1. pleopod ♂: exopodit delší neţ širší, vně tracheální políčko; endopodit zavalitý, silný, hrot

ohnut vně, vně zoubkovaný.

2. pleopod ♂: endopodit štíhlý.


Telson: relativně krátký, ze strany obloukové aţ úhlové prohnutí, konec zašpičatělý.


81

Obr. 33: Protracheoniscus politus. a) hlava (Gruner 1966), b) bičík anten (Gruner 1966), c) 7.

pereonit, pleon, uropody (Frankenberger 1959), d) telson s uropody (Gruner 1966), e) 1.

pleopod ♂ (Gruner 1966), f) konec end. 1. pl. ♂ (Wachtler 1937), g) 2. pleopod ♂ (Gruner

1966), h) umístění noduli laterales na pereionitech (Gruner 1966), i) 7. pereiopod ♂: b. –

basipodit, i. – ischiopodit, m. – meropodit (Gruner 1966).

a) b) d)

c) e) g)

h) f)

i)

b.

i. m.

82

Trachelipus difficilis (Radu, 1950)



Zbarvení: tmavohnědé, na bázi epimer světlé skvrny, ţluté mramorování.

Tvar: dost zpolštělý.

Povrch: slabé hrbolky.

Hlava: střední lalok slabě vyvinut; velké postranní laloky, široce zaoblené.

Anteny: bičík ze 2 článků, oba přibliţně stejně dlouhé.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1.-3. pereiomnit má zadní okraj po stranách hluboce vykrojený, chybí valy na

zadních rozích epimer; ţlázové políčko blízko okraje.

Pleonity: epimery dobře vyvinuty, epimery 5. pleonitu se dozadu rozbíhají.

7. pereiopod ♂: ischiopodit: dorzální hrbol, políčko chlupů, není šikmá lišta; meropodit nemá

shora políčko chlupů; carpopodit má na horní straně kýl.

1. pleopod ♂: exopodit vytaţen v dlouhý úzce zašpičatělý výběţek; endopodit se zuţuje,

vybíhá v hrot, není ohnut na stranu.


Telson: jen málo delší neţ zadní cíp epimery 5. pleonitu, na straně zaobleně tupoúhlý.

Uropody: exopodity přesahují telson i epimery 5. pleonitu.

Zdroje: Frankenberger 1959, Radu 1985, Schmölzer 1965.

83

Obr. 34: Trachelipus difficilis. a) hlava (Frankenberger 1959), b) telson s uropody (Schmölzer

1965), c)7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), d) ischiopodit 7. per. ♂ (Schmölzer 1965), e)

end. 1. pleopodu ♂ (Frankenberger 1959), f) konec end. 1. pl. ♂ (Radu 1985), g) ex. 1. pl. ♂

(Frankenberger 1959), h) ţlázová políčka na epimerách (Frankenberger 1959).

a) b)

c) d)

e) f) g)

h)

84

Trachelipus nodulosus (C. Koch, 1838)



Zbarvení: břidlicově šedé, světlé skvrny na bázi epimer.

Tvar: klenutý.

Povrch: oploštělé hrbolky.

Hlava: postranní laloky dobře vyvinuty; střední lalok vyvinutý slabě, zaoblený; mezi

postranním a střední lalokem obloukovité prohnutí.

Anteny: bičík ze 2 článků, 1. článek kratší.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1.-3. pereionit má zadní okraj po stranách hluboce vykrojený, ţlázová políčka

kulovitá, velká, na 2.-4 pereionitu nejvýše 2krát tak daleko od zadního jako od vnějšího

okraje.


7. pereiopod ♂: ischiopodit na spodní straně skoro rovný; carpopodit svrchu nízký hřeben.

1. pleopod ♂: exopodit vytaţen v dlouhý úzký výběţek; enopodit na konci drobné chloupky.


Telson: přední část široká, zadní zúţená, špičatá.

Uropody: protopodit široký, příčně uťatý; exopodity silné, přesahují telson i epimery 5.

pleonitu; endopodity málo přesahují telson.

Zdroje: Frankenberger 1959, Gruner1966.

85

Obr. 35: Trachelipus nodulosus. a) hlava (Frankenberger 1959), b) ţlázová políčka na

epimerách (Frankenberger 1959), c) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), d) carpopodit 7.

per. ♂ (Frankenberger 1959), e) 1. pleopody ♂ (Frankenberger 1959), f) konec end. 1. pl. ♂

(Gruner 1966), g) ex. 1. pl. ♂ (Gruner1966).

a) b)

c) d)

e) f) g)

86

Trachelipus rathkii (Brandt, 1833)


Velikost: délka 12-15 mm; šířka 5,5-6,5 mm.

Zbarvení: variabilní, černošedé, hnědé, ţlutohnědé, světlé skvrnky, ♂ většinou tmavší.

Tvar: ploše klenutý.

Povrch: drobné i hrubší hrbolky.

Hlava: úhel mezi středním a postranními čelními laloky tupý, zaoblený; střední lalok slabě

vyvinut.

Anteny: na 2. a 3. článku násadce mírně vyvinuté chloupky; bičík ze 2 článků.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: zadní okraj 1.-3. pereionitu po stranách hluboce vykrojený; epimery protaţeny

vzad; podlouhlé valy; noduli laterales zřetelné; ţlázová políčka okrouhlá, uloţená blízko

okraje.


7. pereiopod ♂: na ischiopoditu svrchu políčko s ostny; na meropoditu svrchu ploška

s chloupky; na carpopoditu svrchu kýlovité rozšíření.

1. pleopod ♂: exopodit široký s krátkým výběţkem, tracheální políčko; enopodit se zuţuje,

hrot je ohnut navenek.


Telson: trojúhlý, širší neţ delší, postranní okraje konkávní.

Uropody: protopodit zvenčí dovnitř uťatý, exopodity přesahují telson i epimery 5. pleonitu.


87

Obr. 36: Trachelipus rathkii. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) 1. pereonit, hlava (Dahl

1916), c) antena (Sutton 1972), d) telson s uropody (Gruner 1966), e) end. a ex. 2. pleopodů ♂

(Oliver, Meechan 1993), f) ex. a end. 1. pl. ♂ (Frankenberger 1959), g) konec end. 1. pl. ♂

(Gruner 1966), h) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), i) carpopodit 7. per. ♂

(Frankenberger 1959), j) noduli laterales, ţlázové políčka a valy na epimerách 2.-4. pereionitu

(Gruner 1966), k) telson zespod (Sutton 1972).

a) b)

k) e) f)

g) h) j)

c)

d)

i)

88

Trachelipus ratzeburgii (Brandt, 1833)



Zbarvení: tmavě šedé, nad epimerami bělavé skvrny, zadní rohy epimer oranţové aţ červené.

Tvar: klenutý.

Povrch: na hřbetě oploštěle hrbolatý, na epimerách slabší hrbolky.

Hlava: úhel mezi středním a postranními čelními laloky ostrý aţ pravý, špičatý; střední lalok

velký.

Anteny: 3. článek násadce nese na distálním konci jeden zub; bičík ze 2 článků.

Oči: mnoho oček.

Pereionity: 1.-3. pereionity mají zadní okraj po stranách hluboce vykrojený, epimery 1.

pereionitu protaţeny vpřed.


7. pereiopod ♂: ischiopodit zespodu téměř rovný, šupinaté políčko s ostny; shora na

carpopoditu ze ¾ vytaţen obloukovitý hřeben.

1. pleopod ♂: exopodit s výběţkem, svrchu ze 2/3 tracheální políčko, ostny; hrot endopoditu

konkávně vykrojen.

2. pleopod ♂: exopodit delší a uţší neţ u T. rathkii.


Telson: trojúhlý, plochý, špičatý.

Uropody: protopodit krátký, široký, příčně uťatý; exopodity přesahují telson i epimery 5.

pleonitu.


89

Obr. 37: Trachelipus ratzeburgii. a) hlava (Gruner 1966), b) telson s uropody (Gruner 1966),

c) bičík anten (Gruner 1966), d) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), e) carpopodit 7. per. ♂

(Frankenberger 1959), f) 1. pleopody ♂ (Frankenberger 1959), g) konec end. 1. pl. ♂ (Gruner

1966), h) ex. 1. pl. ♂ (Gruner 1966), i) ţlázová políčka a noduli laterales 1. – 4. pereonitu

(Gruner 1966).

a) b)

c) d) e)

f) g) h)

i)

90

Trichoniscoides helveticus (Carl, 1908)



Zbarvení: variabilní, oranţové, světle růţové, bílé.

Povrch: malé hrbolky uspořádané ve dvou příčných řadách.

Hlava: širší neţ delší, se zaobleným předním okrajem; velké postranní laloky.

Anteny: násadec z 5 článků, 1.-3. článek krátký a široký, 4. a 5. dlouhý a štíhlý; bičík ze 3

článků, štěteček dluhých brv.

Oči: 1 očko, někdy barevně výrazné, někdy málo viditelné.

Pleonity: 3.-5. pl. slabě vyvinuty.

7. pereiopod ♂: podobné u obou pohlaví.

1. pleopod ♂: exopodit čtyř- nebo trojúhlý, zadní roh prodlouţený, na něm dva výběţky;

endopodit zkrácený, na konci obrvená tyčinka.

2. pleopod ♂: exopodit lichoběţníkovitý; konec endopoditu rozvětvený, hákovitě ohnutý.

♂ pohlavní kuţel: nepárový, dlouhý, úzký, v zadní části mírně zúţený.

Telson: na konci uťatý aţ široce zaoblený.


91

Obr. 38: Trichoniscoides helveticus. a) telson s uropody (Wachtler 1937), b) 1. pleopod ♂,

pohl. kuţel (Gruner 1966) c) 2. pleopod ♂ (Vandel 1960, 1962), d) konec end. 2. pl. ♂

(Vandel 1960, 1962), e) ex. a end. 2. pl. ♂ (Oliver, Meechan1993), f) 7. pereiopod ♂

(Wachtler 1937).

a)

b)

c) d) e)

f)

92

Trichoniscus crassipes Verhoeff, 1939



Zbarvení: hnědé.

Povrch: hladký.

Hlava: nadtykadlová čára tvaru V, postranní laloky dobře vyvinuté.

Anteny: bičík ze 3-4 článků, nezřetelně oddělené, poslední článek s dlouhým štětečkem brv.

Oči: 3 očka.

Pereionity: na epimerách nejsou šikmé obloukovité valy.

Pleonity: epimery 3.- 5. pleonitu slabě vyvinuty.

7. pereiopod ♂: ischiopodit trojúhelníkovitý; meropodit stejně dlouhý jak široký; carpopodit

jen málo širší neţ delší.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, na zevním okraji hluboký zářez, v něm můţou být krátké

brvy; endopodit 2-článkový, distálně zúţený, na konci jemné šikmé vrásky.

2. pleopod ♂: exopodit příčně obdélníkový; endopodit 2-článkový, bazální krátký, konečný

článek se zuţuje, má dlouhý bičíkovitý konec, před středem dvě šikmé řady hřebínků.


Telson: příčně uťatý.

Uropody: exopody dlouhé, šídlovité; endopodity slabší, kratší.


93

Obr. 39: Trichoniscus crassipes. a) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), b) 1. pleopod ♂

(Frankenberger 1959), c) konec end. 1. pl. ♂ (Frankenberger 1959).

a) b)

c)

94

Trichoniscus noricus Verhoeff, 1917


Velikost: délka ♂ 3 mm, ♀ 3,9 mm.

Zbarvení: hnědé.

Povrch: hladký.

Hlava: nadtykadlová čára tvaru V, postr. l. dobře vyvinuté.


Oči: 3 očka.

Pereionity: na epimerách šikmé obloukovité valy.


7. pereiopod ♂: carpopodit aspoň 1,5krát delší neţ širší, nejširší ve 2/3 délky; meropodit

poměrně krátký.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, vně jen 2-3 mělké vroubky, konec široce zaoblený;

endopodit 2-článkový, bazální článek tlustý, konec šikmo rýhován.

2. pleopod ♂: exopodit příčně obdélníkový, střední část rozšířená; endopodit silný, zadní

zúţená část krátká.



Uropody: exopodity dlouhé, šídlovité, endopodity slabší, kratší.

Zdroje: Frankenberger 1959, Gruner1966.

95

Obr. 40: Trichoniscus noricus. a) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger 1959), b) carpus (7.

pereiopod ♂) (Gruner1966), c) 1. pleopod ♂ (Frankenberger 1959), d) konec end. 1 pl. ♂

(Frankenberger 1959), e) ex. 1. pl. ♂ (Frankenberger 1959), f) 2. pleopod ♂ (Frankenberger

1959).

a) b)

c) d) e)

f)

96

Trichoniscus provisorius Racovitza, 1908


Velikost: délka ♂ asi 3,2 mm, ♀ 3-3,5 mm.

Zbarvení:

Povrch:



Oči: 3 očka.


1. pleopod ♂: exopodit na vnějším okraji kolenovitý výběţek, za zářezem na vnějším okraji

bez knoflíkovitého výběţku.





97

Obr. 41: Trichoniscus provisorius. a) celé tělo (Edney 1954), b) 1. pleopod ♂, 2. pleopod ♂

(Edney 1954), c) ex. 1. pl. ♂ (Oliver, Meechan 1993).

a) b) c)

98

Trichoniscus pusillus Brandt, 1833


Tento druh představuje téměř výhradně samičky rozmnoţující se partenogeneticky. Přesto se

zde objevují výjimečně i samci.

Velikost: délka 3-4 mm, ♂ bývá menší neţ ♀.

Zbarvení: ţluto aţ rudohnědé.

Povrch: hladký.



Oči: 3 očka.

Pereionity: na epimerách šikmé obloukovité valy.

Pleonity: epimery 3.-5. pleopodu slabě vyvinuty.

7. pereiopod ♂: carpopodit aspoň 1,5krát delší neţ širší, nejširší v ½ délky; meropodit

dlouhý.

1. pleopod ♂: exopodit štíhlý, s rovným vnějším okrajem,. vně hluboký zářezem, v něm

krátké brvy, za zářezem knoflíkovitý výběţek, konec přilbovitě zúţený.

2. pleopod ♂: exopodit příčně obdélníkový; endopodit 2-článkový, krátký bazální článek,

dlouhý koncový.





99

Obr. 42: Trichoniscus pusillus. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) hlava (Dahl 1916), c)

oči: A) mladý a B)dospělý jedinec (Sutton 1972), d) antena (Sutton 1972), e) 7. pereiopod ♂

(Frankenberger 1959), f) okraj dvou pereionitů (Frankenberger 1959), g) 1. pleopod ♂

(Gruner 1966),h) konec end. 1. pl ♂ (Frankenberger 1959), i) ex. 1. pl. ♂ (Frankenberger

1959) j) 2. pleopod ♂ (Frankenberger 1959).

a) c)

e) f)

g) h) i)

d)

b)

A) B)

j)

100

Trichoniscus pygmaeus Sars, 1898


Velikost: délka 2 – 2,5 mm.

Zbarvení: pigment chybí téměř nebo úplně.

Povrch: hladký.



Oči: 3 očka.


7. pereiopod ♂: carpopodit ani ne 2krát tak dlouhý jak široký, se 2 hrbolky.

1. pleopod ♂: exopodit trojúhlý, vně s mělkým zářezem, bez brv.

2. pleopod ♂: exopodit příčně obdélníkový; endopodit s krátkým bazální a dlouhým

koncovým článkem, zakulacený hrot.





101

Obr. 43: Trichoniscus pygmaeus. a) celé tělo (Oliver, Meechan 1993), b) hlava (Edney1954),

c) telson s uropody (Edney1954), d) 7. pereiopod ♂ (Frankenberger1959), e) 1. pleopod ♂

(Frankenberger 1959), f) 2. pleopod ♂ (Gruner 1966), g) ex. a end. 2. pl. ♂ (Oliver, Meechan

1993).

a) b) c)

d) e) f)

g)

102

6. Literatura

Budde-Lund, G. (1885): Crustacea Isopoda terrestria per familias et genera et species

descripta, 319 pp.; Copenhagen.

Dahl, F. (1916): Die Asseln oder Isopoden Deutschlands. Verlag von Gustav Fischer, Jena.

Edney, E.B. (1954): British Woodlice, Synopsis of the British Fauna No. 9. The Linnean

Society of London, London.

Edney, E.B. (1951): The evaporation of water from woodlice and the millipede Glomeris.

Journal of Experimental Biology, 28: 91-115.

Flasarová, M. (2000): Übersicht über die faunistische Erforschung der Landasseln (Isopoda,

Oniscidea) in der Tschechische Republik. Crustaceana, 73: 585-608.

Frankenberger, Z. (1944): Oniscoidea Čech a Moravy. Věstník Král. Čes. Spol. Nauk, tř.

mat.-přír., 8: 1-28.

Frankenberger, Z. (1959): Stejnonoţci suchozemští – Oniscoidea. Fauna ČSR, svazek 14.

NČSAV, Praha.

Gruner, H.-E. (1966): Krebstiere oder Crustacea. V. Isopoda. 2 lieferung. Die Tierwelt

Deutschlands, 53. Teil, Jena: 151-380.

Hopkin, S.P. (1991): A key to the woodlice of Britain and Ireland. Field Studies, 7: 599-650.

Koch, C. (1841): Deutschlands Crustaceen, Myriapoden und Arachniden, ein Beitrag zur

deutschen Fauna, Heft 28–34; Regensburg (Pustet).

Meinertz, T. (1936): Storkrebs III., Ringkrebs, 2. Bænkebidere (Land- og Ferskvands-

Isopoder). G.E.C. Gads Forlag, København.

Mikula, J. (2004): Faunisticko-ekologická studie suchozemských stejnonoţců (Crustacea:

Isopoda: Oniscidea) CHKO Bílé Karpaty. Bakalářská práce/Bachelor thesis, Palacky

University Olomouc, Faculty of Science, Department of Ecology and Environmental

Science. 22 pp., Ms.

Mišurcová, J. (2007): Atlas rozšíření suchozemských stejnonoţců (Isopoda: Oniscidea) v

České republice s příspěvkem k poznání společenstev fragmentované krajiny. Diplomová

práce/Master thesis, Palacky University Olomouc, Faculty of Science, Department of

Botany. 237 pp., 3 appendices at CD-ROM, Ms.

Navrátil, M. (2007): Stonoţky, mnohonoţky a suchozemští stejnonoţci ve městě (Olomouc

& Hodonín). Diplomová práce/Master thesis, Palacky University Olomouc, Faculty of

Science, Department of Ecology and Environmental Science. 79 pp., 9 appendices + CD-

ROM, Ms.

Oliver, P.G., Meechan, C.J. (1993): Woodlice. Synopses of the British Fauna No. 49.

London, The Linnean Society of London and The Estuarine and Coastal Sciences

Association.

Radu, V.G. (1983): Crustacea, Isopoda, Oniscoidea – oniscoidee inferioare. Fauna RSR, Vol.

4, fasc. 13. Bucuresti, ARSR.

Radu, V.G. (1985): Crustacea, Isopoda, Crinochaeta. Fauna RSR, Vol. 4, fasc. 14. Bucuresti,

ARSR.

Saska, P. (2007): Philoscia muscorum (Crustacea: Oniscidea: Philosciidae), new species of

terrestrial isopod for the Czech Republic. Bohemia centralis, Praha, 28: 437−440.

103

Schöbl, J. (1861): Korýši stejnonozí (Crustacea Isopoda) ohledem na rody a druhy v Čechách

se nalézající. Ţiva, 9: 61-72, 211-218, 307-321.

Schmalfuss, H., Wolf-Schwenninger, K. (2002): A bibliography of terrestrial isopods

(Crustacea, Isopoda, Oniscidea). – Stuttgarter Beiträge zur Naturkunde, Serie A, Nr. 639:

120 pp.

Schmalfuss, H. (2003): World catalog of terrestrial isopods (Isopoda: Oniscidea). Stuttgarter

Beiträge zur Naturkunde, Serie A, 654: 341 pp. Online dostupná aktualizovaná verze na

http://www.oniscidea-catalog.naturkundemuseum-bw.de/Cat_terr_isop.pdf.

Schmölzer, K. (1965): Bestimmungsbücher zur Bodenfauna Europas - Ordnung Isopoda

(Landasseln). Akademie Verlag, Berlin.

Sutton, S.L. (1972): Invertebrate types - Woodlice. London, Ginn & company limited.

Tajovský, K. (2005): Isopoda (stejnonoţci). In: Farkač, J., Král, D., Škorpík, M. (eds.):

Červený seznam ohroţených druhů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny

ČR, Praha: 104-105.

Tajovský, K. (2006): Suchozemští stejnonoţci (Isopoda: Oniscidea) CHKO Kokořínsko.

Bohemia centralis, Praha, 27: 189–197.

Tuf, I.H., Tufová, J. (2008): Proposal of ecological classification of centipede, millipede and

terrestrial isopod faunas for evaluation of habitat quality in Czech Republic. Čas. Slez.

Muz. Opava (A), 57: 37-44.

Vandel, A. (1960): Isopodes Terrestres. Premiere partie. Faune de France, 64. Paris.

Vandel, A. (1962): Isopodes Terrestres. Deuxieme partie. Faune de France, 66. Paris.

Wächtler, W. (1937): Isopoda (Asseln). Die Tierwelt Mitteleuropas Band 2, Lief 2b. Verlag,

Leipzig.

Warburg, M.R. (1993): Evolutionary biology of land isopods. Berlin, Springer-Verlag.

Webb, W.M., Sillem, C. (1906): The British woodlice. London, Duckworth & Co.

Pří

loh

a

Vysv

ětli

vk

y:

Bas

. =

bas

ipodit

B =

bič

ík

C =

cox

opodit

čl. =

člá

nek

d. =

dél

ka,

dlo

uh

ý

dis

t. =

dis

táln

í, d

istá

lně

end. =

endopod

it

ep. =

epim

ery

ex. =

ex

opodit

I =

isc

hio

podit

k. =

krá

tký

l. =

lal

ok

M =

mer

opodit

N =

nás

adec

n. l.

= n

oduli

lat

eral

es

obl.

= o

blo

ukovit

ý, oblo

ukovit

ě

okr.

= o

kra

j

per

. =

per

eionit

pl.

= p

leo

nit

pol.

= p

olí

čko

post

r. =

post

ranní

pro

t. =

pro

topodit

stř.

= s

třed

ní

š. =

šíř

ka,

šir

ší

troj.

= t

rojú

hlý

, tr

ojú

hel

ník

ovit

ý

z. =

zad

ní

ţ. p

. =

ţlá

zová

polí

čka

Tab

. 1:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i L

igii

dae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

♂

pohl.

kuţe

l

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7.

per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y ♂

ple

onit

y

hla

va

Lig

idiu

m

ger

manic

um

B:

10

-13

zřet

eln

ých

čl.

mnoho

oče

k,

vel

ké

end. del

ší

neţ

ex

.

širo

ce

zaoble

ně

troj.

pár

ovit

ý

še

dohněd

é, c

hybí

čern

ohněd

ý p

ruh

na

ep.

d. 7 m

m

š. 2

,5-3

mm

na

z. o

kr.

1. per

.

chlu

pat

é pol.

,

pře

d n

ím n

ení

pro

hnutí

ex

. tr

oj.

, na

hro

tu

tupě

zaoble

n,

se

2 d

. brv

ami;

výběţ

ek

end. kra

tší

neţ

širš

í, m

á 2

-3

brv

y

ex.:

z. okr.

tém

ěř

rovn

ý;

end. na

konci

zaoble

ný, pře

d

konce

m z

evně

špič

ka

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

za o

čim

a obl.

,

pře

ruše

ná

rýha,

pře

d z

. okr.

hla

vy

dru

há

pří

čná

rýha

Lig

idiu

m

hyp

noru

m

B:

10

-13

zřet

eln

ých

čl.

mnoho

oče

k,

vel

ké

end. nen

í

del

ší n

eţ

ex.

širo

ce

zaoble

ně

troj.

pár

ovit

ý

hla

dk

ý,

lesk

lý

čern

ohněd

é,

stra

kat

é,

čern

ohněd

ý p

ruh

na

báz

ích e

p.

d. 7-

10m

m

š. 3

-4

mm

na

z. o

kr.

1.

per

.

chlu

pat

é pol.

,

pře

d n

ím

jam

kovit

é

pro

hnutí

ex

. tr

oj.

, hro

t

ost

rý, se

2 d

.

brv

ami;

end. se

ští

hlý

m

výběţ

kem

,

opat

řen 2

-3

hla

dk

ým

i brv

ami

ex. z.

okr.

vln

ovit

ě pro

hnutý

;

end. ša

vlo

v.

pro

hnutý

,

zaoble

ný, pře

d

konce

m k

.

výběţ

ek, ze

vnit

ř

ost

ny

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

za o

čim

a obl.

,

pře

ruše

ná

rýha,

pře

d z

. okr.

hla

vy

dru

há

pří

čná

rýha

Pro

vše

chn

y n

ásle

dují

čel

edi

pla

tí, ţe

pohla

vní

kuţe

l ♂

je

nep

árov

ý.

Tab

. 3:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i B

ud

del

un

die

llid

ae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y ♂

ple

onit

y

hla

va

Buddel

undie

lla

cata

ract

ae

N:

5 č

l.

B:

3 č

l., na

2.

čl. sm

ysl

ová

brv

a, n

a konci

d. št

ěteč

ek

3

očk

a,

čern

á

rozš

ířen

ý

pro

topodit

,

ex. k.

tvar

lic

hoběţ

-

ník

u, vrc

hol

víc

e či

mén

ě

uťa

tý

siln

ě kle

nutý

,

podél

ná

ţebra

, te

lson

bez

ţeb

er

svět

le

fial

ové,

ţluta

vě

bíl

é

d. 2 m

m,

svin

uté

1,2

mm

bez

pohla

vníh

o

rozl

išen

í

ex. m

alý, úzk

ý,

end. 2 č

l., 2. čl

.

rozš

ířen

ý,

pří

čně

pru

hovan

ý

mal

ý

pro

topodit

,

ex.

obdel

ník

ov

ý,

end. 2 č

l., 2. čl

.

uţš

í, d

o š

pic

e

1. a

2. sp

lýv

á

(neb

o 1

. re

duko

-

van

ý),

3. bez

ep.,

4. a

5. – š

., d

oza

du

zahnuté

ep.

asi

dvak

rát

tak š

.

jak d

., s

ilné

hrb

oly

, te

men

o

odděl

eno z

řete

lnou

čeln

í li

štou

Tab

. 4:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i P

laty

art

hri

dae.

dru

h

ante

ny

oči

u

ropod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y ♂

ple

onit

y

hla

va

Pla

tyart

hru

s

hoff

mannse

gg

i

k., t

lust

é,

N:

5 č

l.,

5.č

l. v

elk

ý

B:

2 č

l., 1.

čl.

nep

atrn

ý

chybí

hust

ě ch

lupat

é,

mohutn

ý

pro

topodit

, ex

.

kuţe

lovit

ě

zašp

ičat

ělý

end. vel

mi

štíh

lý

k.,

troj.

dro

bné

šupin

ky

bíl

é,

naţ

loutl

é,

bez

pig

men

tu

d. ♂

1,5

-

2,5

mm

, ♀

3-4

,5 m

m,

š. 1

,6-2

,5

mm

z. o

kr.

1.-

3. obl.

vykro

jen,

n.

l.

vel

mi

mal

é, n

a z.

okr.

ter

git

ů

bez

pohla

vníh

o

rozl

išen

í

ex. za

oble

ný,

vně

pra

voúhlý

,

end. dlo

uze

kuţe

lovit

ý, hro

t

slab

ě ohnutý

ex. tr

oj.

,

end. št

íhlý

, šp

ičat

ý,

zakonče

n š

těti

nou,

ex. tr

och

u

pře

čnív

ajíc

í

ep. 3.-

5. pl.

vyvin

uty

, vnit

řek

ep. 5. pl.

skoro

rovno-b

ěţn

ý

pře

dní

okr.

zaoble

ný,

post

r. l

. dobře

vyvin

uté

Tab

. 5:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i P

hil

osc

iid

ae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y ♂

ple

onit

y

hla

va

Lep

idonis

cus

min

utu

s

N:

5 č

l.

B:

3 č

l.

asi

15

oče

k

š. p

roto

podit

,

nes

ahá

aţ k

e šp

ici

tels

onu

k., t

roj.

šu

pin

ky

var

iabil

ní,

zák

lad

tmav

ohněd

ý, sv

ětlé

skvrn

y

d. do 9

mm

z. o

kr.

1.-

3. per

.

zaoble

ný, post

r.

okr.

per

. bez

podél

né

rýh

y

M:

bez

zvlá

štníh

o

výběţ

ku

ex.:

vně

obl.

pro

hnutý

, z.

okr.

oblý

end. ro

vnom

ěrn

ě

zašp

ičat

ělý, h

rot

oblý

s m

alým

lalů

čkem

ex. dlo

uze

pro

táhlý

, tr

oj.

,

o n

ěco k

ratš

í

neţ

end.,

end. 2-č

l.

ep. v

yvin

uty

,

nen

í zá

řez

mez

i

per

eionem

a

ple

onem

chybí

čeln

í l.

,

post

r. l

. ch

ybí

Phil

osc

ia

musc

oru

m

N:

5 č

l.

B:

3

čl., 2

.

kra

tší

18

oče

k

š. p

roto

podit

,

nes

ahá

aţ k

e šp

ici

tels

onu,

end.

mal

ý, úzk

ý,

ex.

vět

ší, ku

ţelo

vit

ý

troj.

, dovnit

ř

zaoble

né

stra

ny,

konec

do

špic

e

hla

dk

ý,

řídké

štět

iny

tmav

ohněd

é, s

vět

lé

skvrn

y, up

rost

řed

hřb

etu t

mav

ý p

ruh,

noh

y s

vět

lé, hla

va

obec

ně

tmav

ší

d. 8-1

2

mm

, š.

4-

5 m

m

zakula

cen

ý o

kr.

1. per

. sa

há

lehce

za

okr.

oka,

per

. po

stra

nác

h r

ýhu

M:

na

báz

i

spodníh

o o

kr.

hák

ovit

ý

výběţ

ek, tě

sně

při

léhá

k M

ex. as

i ta

k d

. ja

k š

.,

end. ro

vnom

ěrn

ě

zašp

ičat

ělý, n

a

špic

i zo

ubkovan

ý

lalů

ček,

na

vnit

řním

okr.

řad

a

ost

nů

ex. tr

oj.

, vně

obl.

vykro

jen

ý,

pro

táhlý

, sa

há

tém

ěř k

end.,

end. 2 č

l., d.,

špič

atý

ep. 3.-

5.

pl.

slab

ě v

yvin

uty

zřet

elná

čeln

í

lišt

a,

pro

taţe

ná

vpře

d, post

r.

l. c

hybí

Tab

. 2:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i T

rich

on

isci

dae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y ♂

ple

onit

y

hla

va

Andro

nis

cus

den

tiger

B:

4 č

l.,

štět

eček

brv

1 o

čko,

čern

é

zřet

elně

pře

sahují

tels

on

na

konci

pří

čně

uťa

tý, z.

okr.

se

4 k

.

štět

inam

i

zrnit

ý, n

a 1.

per

. hrb

olk

y

ve

3-4

řad

ách,

na

2.-

7. per

.

ve

3 ř

adác

h

ora

nţo

vé,

červ

ené,

ve

stře

du

per

eionu

svět

lá l

inka

d. ♂

7

mm

, ♀

8

mm

M

: m

ohutn

ý

lalo

kovit

ý

výběţ

ek,

uvnit

ř nen

í

pro

hlo

uben

ex. tr

oj.

,

end. d.,

lopat

kovit

é

rozš

ířen

í nen

í

pří

čně

rýhov

ané

ex. při

bli

ţně

pra

voúhlý

, posl

ední

čl. en

d. ze

vnit

ř k.

zub, na

konci

řad

a

zoubků

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

ani

ne

dvak

rát

tak d

. ja

k š

.,

post

r. l

. s

k.

štět

inam

i

Andro

nis

cus

rose

us

B:

4 č

l.,

štět

eček

brv

1 o

čko,

čern

é

na

konci

pří

čně

uťa

tý

dro

bné

hrb

olk

y, n

a 1.

per

. hrb

olk

y

ve

3-4

řad

ách,

na

2.-

7. per

.

ve

2 ř

adác

h

ţiví

růţo

ví,

po

fix

aci

bíl

í

d. 3

-4

mm

M

: v

ybíh

á

v m

ohutn

ý l

.,

zesp

od p

ol.

hust

ých

, k.

chlu

pů, uvnit

ř

je p

rohlo

uben

ex. pro

táhle

tro

j.,

zevnit

ř ří

dké

brv

y,

end. d.,

lopat

kovit

é

rozš

ířen

í hust

ě,

pří

čně

rýhov

ané

ex. pří

čně

obdél

ník

ovit

ý,

zevnit

ř d. tr

n,

end. si

lný, upro

stře

d

zevnit

ř zu

b, ze

vní

okr.

bez

zou

bků

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

ani

ne

dvak

rát

tak d

. ja

k š

.,

post

r. l

. s

k.

štět

inam

i

Haplo

phth

alm

us

danic

us

B:

3 č

l.,

štět

eček

d.

brv

1 o

čko

na

konci

slab

ě

konkáv

ní

podél

ná

ţebra

,

mál

o z

řete

lná,

dro

bné

hrb

olk

y

běl

avé,

ţluta

vé

d.

3-4

mm

na

M a

C s

ilně

vyvin

uty

ost

ny

ex. tr

oj.

, se

š. báz

í,

end.:

baz

ální

čl.

siln

ý,

dis

t. š

tíhlý

,

na

konci

hust

é

pří

čné

rýhov

ání

ex. zk

ráce

n,

obdél

ník

ov

ý,

end.:

baz

ální

čl. k.,

dis

t. d

., š

tíhlý

ep. 3.-

5. pl.

dobře

vyvin

uty

troj.

čel

o;

zaoble

né,

čtyřh

rann

é

post

r. l

.

Haplo

phth

alm

us

men

gii

B:

3 č

l.,

štět

eček

d.

brv

1 o

čko

na

konci

slab

ě

konkáv

ní

podél

ná

ţebra

,

dobře

vyvin

utá

;

dro

bné

hrb

olk

y

bíl

é, b

ez

pig

men

tu (

aţ

na

čern

é očk

o)

d. 2

-4

mm

M

a C

opat

řen

ost

ny

ex. tr

oj.

,

end.:

baz

ální

čl.

mál

o š

irší

neţ

dis

t., dis

t. s

e na

konci

rozš

iřuje

,

neú

pln

é rý

hován

í

end.:

baz

ální

čl. k.,

siln

ý,

dis

t. z

prv

u š

.,

pak

se

siln

ě zu

ţuje

,

zakonče

n h

rote

m

ep. 3.-

5.

pl.

dobře

vyvin

uty

troj.

čel

o;

zaoble

né,

čtyřh

rann

é

post

r. l

.

Hyl

onis

cus

mari

ae

N:

4.č

l. u

♂

siln

ě

zduře

lý

B:

3-4

čl.

mál

o

zřet

elné,

štět

eček

brv

1 o

čko

na

konci

pří

čně

uťa

tý

hla

dk

ý

kaš

tanově

hněd

é, n

a ep

.

2. – 7

.

svět

lejš

í

skvrn

a

d. ♂

5 –

6 m

m, ♀

6-7

mm

M

: na

báz

i

zesp

od

hák

ovit

ý

výběţ

ek, je

ho

š. u

báz

e

stej

ná

neb

o

del

ší n

eţ d

.

ex. dlo

uze

tro

j.,

konec

ex

. ohnut

dolů

, pokry

t

šupin

ami;

end. na

konci

brv

u

ex.:

z. ro

h p

rota

ţen,

s brv

ami;

end. d., 2

-čl.

, dis

t. č

l.

del

ší, si

lný, u k

on

ce

zúţe

n, vně

a dovnit

ř

ohnut

2. a

3.

terg

it

stej

né

bar

vy j

ako

tělo

, ep

. 3.-

5. pl.

sla

bě

vyvin

uty

trojh

ranné

post

r. l

.

Hyl

onis

cus

ripari

us

N:

4.č

l. u

♂

štíh

lý,

stej

ně

u ♀

B:

3-4

čl.

mál

o

zřet

elné,

štět

eček

brv

1 o

čko

na

konci

pří

čně

uťa

tý

hla

dk

ý

tmav

ohněd

é,

něk

dy d

o

fial

ova

d. ♂

4-5

mm

, ♀

5-6

mm

M

: na

báz

i

zesp

od

hák

ovit

ý

výběţ

ek, je

ho

š. u

báz

e

men

ší n

eţ d

.

ex. na

báz

i š.

, as

i

v 1

/3 s

e zu

ţuje

,

zakrý

vá

end.,

konec

ex

. ro

vn

ý;

end. k., n

a konci

brv

a

ex. m

alý,

obdél

ník

ov

ý

end. d., 2

-čl.

, dis

t. d

.,

ke

konci

zúţe

n,

konec

lţi

čkovit

ě

rozš

ířen

2. a

3.

terg

it

svět

lejš

í

neţ

těl

o,

ep. 3.-

5.

pl.

sla

bě

vyvin

uty

trojh

ranné

post

r. l

., m

alé,

se 3

k.

štět

inam

i

Met

a-

tric

honis

coid

es

leyd

igi

B:

3 č

l.,

štět

eček

d.

brv

1 o

čko

zrnit

ý,

gra

nule

v p

říčn

ých

řadác

h

bíl

é, b

ez

pig

men

tu

d. ♂

2,5

mm

, ♀

3

mm

per

eiopod

y

bez

pohla

vníh

o

rozl

išen

í

ex. tr

oj.

, na

konci

nes

e dva

výběţ

ky,

end. nes

e

tyči

nkovit

ý

výběţ

ek

ex. čt

yřh

rann

ý,

end.:

na

dis

t. č

l.

z vnit

řní

stra

ny

chit

inová

des

tičk

a,

konec

end. za

oble

ný

Tri

chonis

coid

es

hel

veti

cus

N:

5 č

l., 1.-

3. čl

. k. a

š.,

4. a

5. d. a

štíh

lý

B:

3 č

l.,

štět

eček

d.

brv

1 o

čko,

něk

dy

bar

evně

výra

zné,

něk

dy

mál

o

vid

itel

né

na

konci

uťa

tý a

ţ

širo

ce

zaoble

ný

mal

é hrb

olk

y

usp

ořá

dan

é v

e

dvou p

říčn

ých

řadác

h

var

iabil

ní,

ora

nţo

vé,

svět

le r

ůţo

vé,

bíl

é

d. 3

-5

mm

podobné

u

obou p

ohla

ví

ex. čt

yř-

neb

o

troj.

, z.

roh

pro

dlo

uţe

ný, na

něm

oba

výběţ

ky

end. zk

ráce

ný, n

a

konci

obrv

ená

tyči

nka

ex. li

choběţ

ník

ovit

ý,

konec

end.

rozv

ětven

ý, h

ákovit

ě

ohnutý

3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

širš

í n

eţ d

elší

,

se z

aoble

ným

pře

dním

okr.

,

vel

ké

post

r. l

.

Tri

chonis

cus

crass

ipes

B:

3-4

čl.

nez

řete

lné,

štět

eček

brv

3 o

čka

ex. dl.

,

šídlo

vit

é,

end.

slab

ší,

kra

tší

pří

čně

uťa

tý

hla

dk

ý

hněd

é d. 2

- 3

mm

na

ep.

nej

sou

šikm

é obl.

val

y

I: t

roj.

;

m:s

tejn

ě d. ja

k

š.

C:m

álo š

irší

neţ

del

ší

ex. tr

oj.

, na

zevním

okr.

hlu

bok

ý z

ářez

;

end. 2-č

l.,

dis

t.

zúţe

ný, n

a konci

jem

né

šikm

é

vrá

sky

ex. pří

čně

obdél

ník

ov

ý

end. 2-č

l., baz

ální

k.,

koneč

ný č

l. d

.

bič

íkovit

ý k

onec

,

pře

d s

třed

em d

vě

šikm

é řa

dy h

řebín

ků

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

nad

tyk

adlo

vá

čára

tv

aru V

,

post

r. l

. dobře

vyvin

uté

Tri

chonis

cus

nori

cus

B:

3 –

4 č

l.

nez

řete

lné,

štět

eček

brv

3 o

čka

ex. dl.

,

šídlo

vit

é,

end.

slab

ší,

kra

tší

pří

čně

uťa

tý

hla

dk

ý

hněd

é d.

♂ 3

mm

, ♀

3,9

mm

na

ep.

šikm

é obl.

val

y

C:

aspoň 1

,5x

del

ší n

eţ š

irší

,

nej

širš

í ve

2/3

d.;

M:

pom

ěrně

k.

ex. tr

oj.

, vně

jen 2

-

3 m

ělké

vro

ubk

y,

konec

šir

oce

zaoble

ný

end. baz

ální

čl.

tlust

ý, kon

ec

šikm

o r

ýhován

ex. pří

čně

obdél

ník

ov

ý, st

ř.

část

rozš

ířen

á;

end. si

lný, z.

zúţe

ná

část

k.

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

nad

tyk

adlo

vá

čára

tv

aru V

,

post

r. l

. dobře

vyvin

uté

Tri

chonis

cus

pro

viso

rius

B:

3-4

čl.

nez

řete

lné,

štět

eček

brv

3 o

čka

ex. dl.

,

šídlo

vit

é,

end.

slab

ší,

kra

tší

pří

čně

uťa

tý

d. ♂

asi

3,2

mm

,

♀ 3

-3,5

mm

ex:

na

vněj

ším

okr.

kole

novit

ý

výběţ

ek, za

záře

zem

na

vněj

ším

okr.

bez

knofl

íkovit

ého

výběţ

ku

ep

. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

nad

tyk

adlo

vá

čára

tv

aru V

,

post

r. l

. dobře

vyvin

uté

Tri

chonis

cus

pusi

llus

B:

3-4

čl.

nez

řete

lné,

štět

eček

brv

3 o

čka

ex. d

l.,

šídlo

vit

é,

end.

slab

ší,

kra

tší

pří

čně

uťa

tý

hla

dk

ý

ţluto

aţ

rudohněd

é

d. 3

-4

mm

, ♂

bývá

men

ší

neţ

♀

na

ep.

šikm

é obl.

val

y

C:

aspoň 1

,5x

del

ší n

eţ š

irší

,

nej

širš

í v

½ d

.;

M:

d.

ex. št

íhlý

, vně

hlu

bok

ý z

ářez

em,

v n

ěm k

.. b

rvy, za

záře

zem

knofl

íkovit

ý

výběţ

ek,

ex. pří

čně

obdél

ník

ov

ý

end. 2-č

l., k. baz

ální,

d. konco

vý

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

nad

tyk

adlo

vá

čára

tv

aru V

,

post

r. l

. dobře

vyvin

uté

Tri

chonis

cus

pyg

maeu

s

B:

3-4

čl.

nez

řete

lné,

štět

eček

brv

3 o

čka

ex. dl.

,

šídlo

vit

é,

end.

slab

ší,

kra

tší

pří

čně

uťa

tý

hla

dk

ý

pig

men

t ch

ybí

tém

ěř n

ebo

úpln

ě

d. 2

-2,5

mm

C

: an

i ne

2x

tak d

. ja

k š

.,

se 2

hrb

olk

y

ex. tr

oj.

, vně

s m

ělk

ým

záře

zem

, bez

brv

ex. pří

čně

obdél

ník

ov

ý

end. s

k. baz

ální

a d.

konco

vým

čl.

,

zakula

cen

ý h

rot

ep. 3.-

5. pl.

slab

ě

vyvin

uty

nad

tyk

adlo

vá

čára

tv

aru V

,

post

r. l

. dobře

vyvin

uté

Tab

. 6:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i O

nis

cid

ae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y ♂

ple

onit

y

hla

va

Onis

cus

ase

llus

N:

5. čl

.

B:

3 č

l.,

2. čl

.

men

ší

18-2

2

oče

k,

vel

ké

d. pro

top

odit

,

ex. dl.

šídlo

vit

é

siln

ě

pro

táhlý

,

špič

atý

zrnit

ý,

hrb

ola

tý

tmav

oše

dé,

svět

lé s

kvrn

y,

okr.

ter

git

ů s

vět

lé

d. aţ

18

mm

z. o

kr.

1.-

3.

nev

yk

roje

n

I: n

a ok

r.i

5

neb

o š

est

oblý

ch h

rbolk

ů

ex. vně

hlu

boce

vykro

jen

ý,

end.

s 2 h

roty

ex. dlo

uze

a š

tíhle

vyta

ţen,

end. s

vel

mi

jem

nou, št

íhlo

u

špič

kou, zř

etel

ně

pře

sahuje

ex

.

ep. dobře

vyvin

uty

, okr.

5.

pl.

sah

á té

měř

ke

konci

tel

sonu

na

čele

výra

zná

lišt

a,

pro

taţe

ná

vpře

d v

e

tvar

u s

ilně

tupéh

o ú

hlu

,vel

ké

post

r. l

.

Tab

. 7:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i C

yli

stic

idae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2.

ple

opod

y

♂

ple

onit

y

hla

va

Cyl

isti

cus

conve

xus

B:

2 č

l., as

i

stej

ně

d., B

kra

tší

neţ

5.

čl. nás

adce

20-2

5

oče

k

pro

topodit

vel

iký, ex

.

dl.

, št

íhlé

dlo

uze

špič

atý,

kle

nutý

skoro

hla

dk

ý,

ep.

jem

ně

zrnit

é

šedé,

šed

ohněd

é,

běl

avé

skvrn

ky –

pru

h n

ad e

p.

d. 10-1

4

mm

š. 4

-5,5

mm

z. o

kr.

1. v

ykro

jen, d

alší

dva

okr.

tém

ěř č

i úpln

ě

rovn

ý, n.

l. z

řete

lné,

na

4.

per

. dal

eko o

d p

ost

r. o

kr.

Bas

: bez

ště

tin

,

kro

mě

chom

áčku n

a

dis

t. k

onci

;

I: k

artá

čky

hust

ých

brv

ex. tr

oj.

, vnit

řní

okr.

šir

oce

zaoble

ný, z.

roh

oblý

, če

tné

ost

ny;

end.:

sil

ně

vně

ohnutý

hro

t

ep

. dobře

vyvin

uty

, ep

. 5.

pl.

se

do

zadu

sbíh

ají

post

r. l

. k.,

š., m

ezi

post

r. a

stř

.

l. š

. v

ýkro

j

Tab

. 8:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i T

rach

elip

od

idae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2.

ple

opod

y

♂

ple

onit

y

hla

va

Pro

trach

eonis

cus

majo

r

B:

2 č

l., 1.

čl. del

ší

asi

20

oče

k

ex. u ♂

znač

ně

del

ší n

eţ u

♀

krá

tce

troj.

,

s tu

pou

špič

kou

lehce

vrá

sčit

ý,

pokry

tý k

.,

hust

ým

i

chlu

py

šedohněd

é,

svět

lé s

kvrn

y, ep

.

na

okr.

svět

lé

d. ♂

do

18 m

m,

♀ d

o 1

5

mm

n. l.

zře

teln

é, n

a

3. a

4. per

.

výra

zně

posu

nuty

ke

stře

du

I: k

., n

a h

orn

í

stra

ně

hře

ben

s ost

ny a

pol.

chlo

upků

ex. del

ší n

eţ

širš

í, z

evnit

ř

trac

heá

lní

pol.

,

end. si

lný, al

e

štíh

lý, sl

abě

ohnutý

vně,

na

konci

řád

ka

chlu

pů

end. št

íhlý

asi

dvak

rát

tak

š. j

ak d

., m

alé

post

r. l

., n

a

hřb

etní

stra

ně

slab

ě

vyhlo

uben

y

Pro

trach

eonis

cus

poli

tus

B:

2 č

l., 2.

čl. del

ší

asi

20

oče

k

re

lati

vně

k.,

ze s

tran

y o

bl.

aţ ú

hlo

vé

pro

hnutí

, na

konci

špič

atý

hla

dk

ý

tmav

ohněd

é,

mra

moro

ván

í

svět

lým

i

skvrn

ami

d. ♂

do

7,5

mm

,

♀ d

o 9

,5

mm

,

š. 3

-4,5

mm

n. l.

leţ

í ve

stej

né

výšc

e

I: n

a sp

odním

okr.

sil

ně

pro

hnutý

,

svrc

hu

vykle

nutí

,

ost

en

ex. d. neţ

š.,

vně

trac

h. pol.

,

end. za

val

itý,

siln

ý,

hro

t

ohnut

vně,

vně

zoubkovan

ý,

end. št

íhlý

post

r. l

. m

alé,

čeln

í li

šta

vykle

nuta

dopře

du

Tra

chel

ipus

dif

fici

lis

B:

2 č

l.,

oba

při

bli

ţně

stej

ně

d.

mnoho

oče

k

ex. pře

sahují

tels

on i

5. ep

.

jen m

álo d

elší

neţ

z. cí

p 5

.

ep., n

a st

ran

ě

zaoble

ně

tupoúhlý

dost

zplo

štěl

ý,

slab

é

hrb

olk

y

tmav

ohněd

é, n

a

báz

i ep

. sv

ětlé

skvrn

y, ţl

uté

mra

moro

ván

í

d. 10-1

2

mm

, š.

6-7

mm

1.-

3. m

ají

z. o

kr.

po s

tran

ách

hlu

boce

vykro

jen

ý,

chybí

val

y n

a z.

rozí

ch

ep., ţ

. p . b

lízk

o

okr.

,

I: d

orz

ální

hrb

ol,

pol.

chlu

pů, nen

í

šikm

á li

šta,

m.:

nem

á

shora

pol.

chlu

pů

C:

na

horn

í

stra

ně

kýl

ex. v

yta

ţen v

d.

úzc

e

zašp

ičat

ělý

výběţ

ek

end.z

uţu

je s

e ,

vybíh

á v h

rot,

nen

í ohnut

na

stra

nu

ep

. dobře

vyvin

uty

,

ep. 5. pl.

se

doza

du

rozb

íhaj

í

stř.

l. sl

abě

vyvin

ut,

vel

ké

post

r. l

., š

iroce

zaoble

né

Tra

chel

ipus

nodulo

sus

B:

2 č

l., 1.

čl.

kra

tší

mnoho

oče

k

pro

topodit

š.,

pří

čně

uťa

tý,

ex. si

lné,

pře

sahují

tel

son

i 5. ep

., e

nd.

mál

o p

řesa

hují

tels

on

pře

dní

část

š.,

z. z

úţe

ná,

špič

atá

kle

nutý

,

oplo

štěl

é

hrb

olk

y

bři

dli

cově

šedé,

svět

lé s

kvrn

y n

a

báz

i ep

.

d. 8-1

2

mm

š. 4

-6

mm

1.-

3. m

ají

z. o

kr.

po s

tran

ách

hlu

boce

vykro

jen

ý,

ţ. p

.

vel

ká,

na

2.-

4

per

. nej

výše

2x

tak d

alek

o o

d z

.

jako o

d v

něj

šího

okr.

I: n

a sp

odní

str.

skoro

rovn

ý,

C:

svrc

hu

níz

ký h

řeben

ex. v

yta

ţen v

d.

úzk

ý v

ýb

ěţek

end.:

na

konci

dro

bné

chlo

upk

y

ep

. dobře

vyvin

uty

,

ep. 5. pl.

se

doza

du

rozb

íhaj

í

post

r. l

. dobře

vyvin

uty

; st

ř. l

.

slab

ě v

yvin

ut,

zaoble

ný;

mez

i

post

r. a

stř

. l.

obl.

pro

hnutí

Tra

chel

ipus

rath

kii

N:

2. a

3.

čl. m

írně

vyvin

uté

chlo

upk

y

B:

2 č

l.

mnoho

oče

k

pro

topodit

zven

čí d

ovnit

ř

uťa

tý, ex

.

pře

sahují

tel

son

i 5. ep

.

troj.

, ši

rší

neţ

del

ší, post

r.

okr.

konkáv

ní

plo

še

kle

nutý

,

dro

bné

i

hru

bší

hrb

olk

y

var

iabil

ní,

čern

oše

dé,

hněd

é,

ţluto

hněd

é,

svět

lé s

kvrn

ky,

♂ v

ětši

nou

tmav

ší

d. 12-1

5

mm

š. 5

,5-6

,5

mm

1.-

3.:

z. o

kr.

po

str.

hlu

boce

vykro

jen

ý,

ep.

pro

taţe

ny v

zad,

podlo

uhlé

val

y,

ţ. p

. blí

zko o

kr.

I:sv

rchu p

ol.

s ost

ny

M:

svrc

hu

plo

ška

s ch

loupk

y

C:

svrc

hu

kýlo

vit

é

rozš

ířen

í

ex. š.

, k.

výběţ

ek,

trac

heá

lní

pol.

,

end.:

zuţu

je s

e,

hro

t ohnut

nav

enek

ep

. dobře

vyvin

uty

,

ep. 5. pl.

se

doza

du

rozb

íhaj

í

úhel

mez

i st

ř. a

post

r. č

. l.

tup

ý,

zaoble

ný, st

ř. l

.

slab

ě v

yvin

ut

Tra

chel

ipus

ratz

eburg

ii

N:

3. čl

.

nes

e na

dis

t. k

onci

jeden

zub

B:

2 č

l.

mnoho

oče

k

pro

topodit

k.,

š., pří

čně

uťa

tý,

ex. pře

sahují

tels

on i

5. ep

.

troj.

, plo

chý,

špič

atý

kle

nutý

, na

hřb

etě

oplo

štěl

e

hrb

ola

tý, n

a

ep. sl

abší

hrb

olk

y

tmav

ě še

dé,

nad

ep. běl

avé

skvrn

y, z.

roh

y

ep. ora

nţo

vé

aţ

červ

ené

d. 10-1

4

mm

š. 5

-7

mm

1.-

3. m

ají

z. o

kr.

po s

tran

ách

hlu

boce

vykro

jen

ý,

ep. 1.

per

. pro

taţe

ny

vpře

d

I: z

e sp

odu

tém

ěř r

ovn

ý,

šupin

até

pol.

s osn

ty

C:

ze ¾

obl.

hře

ben

ex.:

výb

ěţek

,

svrc

hu z

e 2/3

trac

heá

lní

pol.

,

ost

ny

en:

hro

t dutě

vykro

jen

ex. del

ší a

uţš

í neţ

u

T. ra

thki

i

ep. dobře

vyvin

uty

,

ep. 5. pl.

se

doza

du

rozb

íhaj

í

úhel

mez

i st

ř. a

post

r. č

. l.

ost

rý

aţ p

rav

ý,

špič

atý, st

ř. l

.

vel

ký

Porc

elli

um

coll

icola

B:

2 č

l.

mnoho

oče

k

ex. krá

tce

vře

tenovit

é

jazykovit

ý, n

a

konci

zaoble

ný,

plo

chý

kle

nutý

,

zrnit

ý

var

iabil

ní,

ţlu

tý

a hněd

ý m

ram

or

d. 4-5

mm

š. 2

-3

mm

1. po s

tran

ách

obl.

vykro

jen

I: v

ně

nep

atrn

ý

výběţ

ek,

zevnit

ř brv

y,

k. ch

lup

y

en:

½ v

elm

i š.

,

zuţu

je s

e, h

rot

zevně

měl

ce

pro

hlo

uben

ep

. 5 p

l.

lehce

rozb

íhav

é

troj.

stř

. l.

, post

r.

l. ú

zké,

d.,

troch

u

rozb

íhav

é

Porc

elli

um

consp

ersu

m

N:

5 č

l.

B:

2 č

l., d.

asi

jako 5

.

čl. nás

adce

mnoho

oče

k

pro

topodit

k.,

na

konci

šik

mo

zkose

ný

ex. krá

tce

vře

tenovit

é

jazykovit

ý, n

a

konci

zaoble

ný,

plo

chý

siln

ě

kle

nutý

,

zrnit

ý,

hrb

olk

y

var

iabil

ní,

ţlu

tý

a hněd

ý m

ram

or

d. 6-8

mm

š. 3

-4

mm

1. po s

tran

ách

ost

ře v

yk

roje

n

I: v

ně

pro

táhlý

výběţ

ek,

zevnit

ř hojn

é

d. tr

ny

en:

½ v

elm

i š.

,

zuţu

je s

e, h

rot

ohnut

zřet

elně

vně

ep

. 5 p

l.

rovnob.

neb

o

sbíh

avé

troj.

stř

. l.

, post

r.

l. ú

zké,

d.,

troch

u

rozb

íhav

é

Tab

. 10:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i A

rm

ad

illi

dii

dae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y ♂

ple

onit

y

hla

va

Arm

adil

lidiu

m

nasa

tum

B:

2 č

l.,

oba

čl. as

i

stej

ně

d.

mnoho

oče

k

ex. si

lně

rozš

ířen

y, del

ší

neţ

šir

ší, v

yplň

ují

pro

stor

mez

i

tels

onem

a 5

. pl.

;

end. ty

činkovit

é,

obrv

ené

štíh

lý, d

elší

neţ

š. (n

a

báz

i)

tém

ěř

hla

dk

ý,

slab

ě zr

nit

ý

šedav

é, h

něd

é,

svět

lé m

ram

or.

,

něk

dy s

vět

lé

skvrn

y s

plý

vaj

í

d. 10-1

3

mm

š. 4

,5-6

mm

ep. 1. per

.

nej

sou

ohrn

uty

ven

,

1.p

er. po

stra

nác

h

úhlo

vit

ý z

ářez

I: s

tejn

ě d.

jako B

as, n

a

dis

t. k

onci

pol.

brv

M:

na

báz

i

zesp

od n

ení

výběţ

ek

ex:

d.,

jazykovit

ý

výběţ

ek,

četn

é

trn

y

end:

konec

zevně

ohnut

ex. nen

í

vro

ubkovan

ý.

ep. dob

ře

vyvin

uty

na

čele

tro

j.

plo

ténka,

vyčn

ívá

horn

ím o

kr.

vyso

ko n

ad

tem

eno;

tyk. l.

šikm

o t

roj.

Arm

adil

lidiu

m

opacu

m

B:

2 č

l., 2.

čl. del

ší

mnoho

oče

k

ex. si

lně

rozš

ířen

y, tv

ar

lich

oběţ

ník

u,

vyplň

ují

pro

stor

mez

i te

lsonem

a 5

.

pl.

; en

d.

tyči

nkovit

é,

obrv

ené

š., d. =

š. na

báz

i, k

onec

širo

ce u

ťatý

hla

dk

ý,

jem

ně

tečk

ovan

ý

var

iabil

ní,

šed

é,

čern

é, h

něd

é,

různ

ě v

yvin

uté

skvrn

ky, m

ohou

se s

eskupovat

v

pru

hy

d. 8-1

2

mm

š. 4

-5,5

mm

ep. 1. per

.

nej

sou

ohrn

uty

ven

,

z. o

kr.

1.p

er:

obl.

zář

ez

I:na

dis

t.

konci

nen

í

pol.

brv

,

M:

na

báz

i

zesp

od s

iln

ý

výběţ

ek

ex. tr

oj.

, š.

, nen

í

vro

ubkovan

ý,

zevnit

ř něk

oli

k

ost

nů

end:

hro

ty

neo

hnuty

ven

ex. dlo

uze

pro

taţe

ný,

rovně

zakonče

ný, nen

í

vro

ubkovan

ý

ep. dob

ře

vyvin

uty

na

čele

tro

j.

plo

ténka,

vyčn

ívá

horn

ím o

kr.

mál

o

nad

tem

eno, ty

k.

l. o

blé

, okr.

ztušt

ělý, ohrn

utý

vzh

ůru

Arm

adil

lidiu

m

pic

tum

B:

2 č

l., 2.

čl. as

i 2

-3x

del

ší n

eţ 1

.

mnoho

oče

k

ex. si

lně

rozš

ířen

y,

vyplň

ují

pro

stor

mez

i te

lsonem

a 5

.

pl.

; en

d.

tyči

nkovit

é,

obrv

ené

troj.

, na

konci

úzc

e za

oble

n

siln

ě

kle

nutý

,

lesk

lý,

jem

ně

hust

ě

tečk

ovan

ý

svět

lé a

ţ

čern

ohněd

é, 6

řad s

vět

lých

skvrn

d. 6-8

mm

š. 3

-4

mm

z. ú

hly

ep. 1.

per

.

zahro

cené

I: d

ist.

mál

o

rozš

ířen

, dole

bez

brv

M, C

: ze

spod

stej

ně

siln

é

hust

é brv

y

ex:

zaoble

ně

lich

oběţ

ní-

kovit

ý, vět

ší

poče

t si

lných

trnů

en:

siln

ě ohnut

ex. si

lně

vně

ohnut,

zev

nit

ř

hust

ě, j

emně

chlu

pat

ý

ep. dob

ře

vyvin

uty

na

čele

tro

j.

plo

ténka,

pře

dní

čeln

í li

šta

slab

ší

neţ

z., s

ahá

k o

kr.

očí

Arm

adil

lidiu

m

pulc

hel

lum

B:

2 č

l., 2.

čl. 3x

del

ší

neţ

1.

mnoho

oče

k

ex. si

lně

rozš

ířen

y,

vyplň

ují

pro

stor

mez

i te

lsonem

a 5

.

pl.

; en

d.

tyči

nkovit

é,

obrv

ené

jazykovit

ý,

na

báz

i ši

rší

neţ

del

ší, na

konci

šir

oce

zaoble

n

hla

dk

ý,

jem

ně

tečk

ovan

ý

hněd

é, 4

řad

y

svět

lých

neb

o

červ

ených

skvrn

, 7. per

.

čern

ý

d. 4,5

-6

mm

š. 2

,2-3

mm

z. ú

hly

ep. 1.

per

. uťa

té

I: k

e kon

ci

rozš

ířen

,

zesp

od b

rvy

C:

d. hust

é

ost

ny

M:

slab

ší ř

idší

ost

ny

ex:

zaoble

ně

srdco

vit

ý, n

a

okr.

tra

ch. pol.

vro

ubk

y,

end. se

pom

alu

zuţu

je, konec

vně

ohnut

end. so

tva

pře

sahuje

ex

.,

ex.:

na

okr.

trac

h. pol.

vro

ubk

y

ep. dob

ře

vyvin

uty

na

čele

tro

j.

plo

ténka,

pře

dní

čeln

í li

šta

siln

ější

neţ

z., s

ahá

k o

kr.

hla

vy

Arm

adil

lidiu

m

vers

icolo

r

B:

2 č

l.

mnoho

oče

k

ex. si

lně

rozš

ířen

y,

vyplň

ují

pro

stor

mez

i te

lsonem

a 5

.

pl.

; en

d.

tyči

nkovit

é,

obrv

ené

širo

ce

zaoble

n

kle

nutý

,

hla

dk

ý,

lesk

lý,

jem

né

tečk

y

(pod l

upou)

tmav

ě hněd

é,

tmav

ě oli

vově

hněd

é, s

vět

lé

skvrn

ky

d. 8 –

10 m

m

š. 4

–

4,5

mm

ep. 1. per

.

nej

sou

ohrn

uty

ven

,

1.p

er. po

stra

nác

h

úhlo

vit

ý z

ářez

I op

roti

M

nen

í

pro

dlo

uţe

n,

M:

na

báz

i

výběţ

ek

C:

2x

del

ší

neţ

šir

ok

ý

ex:

š., d

oza

du

vybíh

á v

e

zřet

eln

ý l

.

ep

. dob

ře

vyvin

uty

na

čele

tro

j.

plo

ténka,

nev

ykle

nutá

, za

ní

zřet

elná

jam

ka

Arm

adil

lidiu

m

vulg

are

B:

2 č

l., 1.

čl. o n

ěco

kra

tší

mnoho

oče

k

ex. si

lně

rozš

ířen

y, tv

ar

lich

oběţ

ník

u,

vyplň

ují

pro

stor

mez

i te

lsonem

a 5

.

pl.

; en

d.

tyči

nkovit

é,

obrv

ené

asi

tak d

. ja

k

š., za

oble

ně

pří

čně

uťa

tý

siln

ě

kle

nutý

,

hla

dk

ý,

lesk

lý,

jem

né

tečk

y(p

od

lupou)

var

iabil

ní,

čern

á, h

něd

á,

šedá,

bez

kre

sby, neb

o

svět

lé s

kvrn

ky

d. 12 –

17 m

m

š. 6

– 8

mm

1., 2

. po

stra

nác

h l

ehce

vykro

jen

y,

ep. 1. per

.

nej

sou

ohrn

uty

ven

I: d

., z

espod

konkáv

ní,

svrc

hu

skupin

a ost

nů,

M:

vel

mi

k.,

ani

½ d

. is

ch.,

zesp

od s

labé

brv

y

ex:

vel

mi

š.,

doza

du

jazykovit

ě

pro

taţe

n,

end. se

zuţu

je,

konec

hák

ovit

ě

ohnut

ven

ex. nen

í

vro

ubkovan

ý

ep. dob

ře

vyvin

uty

na

čele

tro

j.

plo

ténka,

při

léhá

těsn

ě k t

emen

i,

tyk. l.

tvar

lich

oběţ

ník

u

Arm

adil

lidiu

m

zenck

eri

B:

2 č

l., 2.

čl. as

i 2x

del

ší n

eţ 1

.

mnoho

oče

k

ex. si

lně

rozš

ířen

y,

vyplň

ují

pro

stor

mez

i te

lsonem

a 5

.

pl.

; en

d.

tyči

nkovit

é,

obrv

ené

asi

tak d

. ja

k

š., tr

oj.

, úzc

e

zaoble

n

kle

nutý

,

mat

ný,

vel

mi

jem

ně

a hust

ě

šupin

atý

čern

ohněd

é,

čern

oše

dé,

svět

lé s

kvrn

ky

d. 8 –

10 m

m

š. 3

,5 –

4,5

mm

ep. 1. per

.

nej

sou

ohrn

uty

ven

,

z. o

kr.

1.p

er:

obl.

zář

ez

I op

roti

M.

nen

í

pro

dlo

uţe

n,

M:

na

báz

i

zesp

od n

ení

výběţ

ek

ex:

asi

tak š

. ja

k

d., č

etné

trn

y

end. pří

mý,

konec

sla

bě

ohnut,

hro

t

zaoble

ný

ex. nen

í

vro

ubkovan

ý

ep. dobře

vyvin

uty

na

čele

tro

j.

plo

ténka,

vykle

nutá

, za

ní

zřet

elná

jam

ka,

tyk. l.

tro

j.,

nez

esíl

ené,

neo

hrn

uté

Para

schiz

idiu

m

roubali

k., s

ilné,

maj

í

chlo

upk

y,

dro

bné

šupin

ky,

B:

2 č

l., 1.

čl. 1/3

d. 2.

chybí

pro

topodit

š., e

x.

plo

ché,

vel

mi

š.,

zevnit

ř v

ykro

jen

y

d., k

onec

zaoble

ný, dvě

jem

né

pří

čné

lišt

y

hust

é,

jem

né,

d.

chlo

upk

y

bez

pig

men

tu

d. 2,5

mm

pře

dní

cíp

y

ep. 1. per

.

siln

ě

vyta

ţen

y

dopře

du, z.

okr.

nep

atrn

ě

vykro

jen

zřet

elná

čeln

í

plo

ténka,

tykad

lové

l. j

en

naz

nač

eny

Tab

. 9:

Tab

ulk

a zn

aků č

eled

i P

orce

llio

nid

ae.

dru

h

ante

ny

oči

uro

pod

y

tels

on

povrc

h

zbar

ven

í vel

ikost

per

eionit

y

7. per

eiopod

♂

1. ple

opod

y ♂

2. ple

opod

y

♂

ple

onit

y

hla

va

Porc

elli

onid

es

pru

ino

sus

šupin

ky,

ante

ny

del

ší n

eţ

½ t

ěla

B:

2 č

l., 1.

čl. del

ší

siln

ě

kle

nuté

,

asi

20

oče

k

end. si

lně

pře

sahuje

tels

on

širo

ce t

roj.

,

špič

atý,

plo

chý, n

a

konci

pro

hlo

u-b

ený

hrb

olk

y

hněd

é, n

ěkd

y d

o

červ

ena,

ojí

něn

ý

– z

miz

í při

nav

lhče

ní,

per

eiopod

y

svět

lé

d. 9-1

2

mm

š. 4

-5

mm

na

2.-

4. pří

čně

sesk

upen

é hrb

olk

y,

z. o

kr.

1.

stej

nom

ěrně

zaoble

ný, 7. ši

roce

vykro

jen,

ţ. p

. m

alá

bez

pohla

vníh

o

rozl

išen

í

ex.:

tvar

var

iabil

ní,

end.

rovnom

ěrně

zakula

cen

ý h

rot,

na

vnit

řním

okr.

řada

štět

in

ex.

rovnom

ěrně

vykro

jen

ý

vněj

ší o

kr.

,

end. št

íhlý

ep. m

álo

vyvin

uty

, z.

roh 3

.-5

.pl.

špič

atě

vyta

ţen

doza

du

na

čele

liš

ta v

e

tvar

u V

, m

alé

zaoble

né

post

r. l

.

Porc

elli

o

dil

ata

tus

N:

2. a

3.

čl.

s m

alým

zoubkem

B:

2 č

l.,

stej

ně

d.

mnoho

oče

k

ex. u ♂

lopat

kovit

é

rozš

ířen

í, u

♀

pro

táhle

vej

čité

svrc

hu

kle

nutý

, na

báz

i š.

, n

a

konci

jazykovit

ě

zaoble

ný

plo

chý,

hust

ě,

dro

bně

zrnit

ý

šedé,

šed

ohněd

é

aţ h

něd

é, p

o s

tr.

svět

le m

ram

or.

,

ep. sv

ětle

jší,

stř

.

čeln

í l.

tm

avý

d. 12-

15 m

m

š. 6

-9

mm

1. – 3

.:z.

okr.

po s

tr.

hlu

bok

ý v

ýkro

j, e

p.

vza

d d

o o

strý

ch

cípů, podlo

uhlá

ţ. p

.

I: n

a sp

odu

konkáv

ní,

d.

hust

é brv

y,

C:

konvex

ní

kýl,

vybíh

á

v t

rnovit

ý

výběţ

ek

ex:

bočn

í okr.

vykro

jen,

š.

med

iáln

í l.

,

trac

h. pol.

i n

a

l., ost

ny,

hro

t en

d. ze

vně

nep

atrn

ě ohnut

ep

. vel

ké,

d.

stř.

l. tr

oj.

,

post

r. ú

zké,

báz

e st

ř. l

. 2x

širš

í n

eţ b

áze

post

r.

Porc

elli

o

laev

is

d. as

i ja

ko

½ t

ěla

B:

2 č

l.

mnoho

oče

k

pro

t. n

apří

č

uťa

tý, ex

. u ♂

aţ 2

x d

elší

neţ

u ♀

špič

atý,

pro

táhlý

,

svrc

hu

ţláb

kovit

ě

pro

hlo

u-

ben

tém

ěř

hla

dk

ý,

mír

ně

kle

nutý

tmav

ě še

dé,

šedohněd

é, d

vě

řad

y b

ělav

ých

skv

rn,

zesp

od

svět

lé,

ţluto

hněd

é

d. 12-

18 m

m

š. 6

-9

mm

zřet

elné

n.

l., zá

řez

na

stra

nác

h 1

. vel

mi

měl

ký, 4.-

7.:

z. ro

hy

pro

taţe

ny v

zad;

ţ. p

. kulo

vé

I: z

espodu

rovn

ý

M:

zesp

od

slab

ě konkáv

.

C:

bez

rozš

ířen

í

ex. ve

vnit

řní

část

i sm

ěrem

vza

d d

. za

špič

.

výběţ

ek,

hro

t en

d. le

hce

vně

ohnut

end. s

tenk

ým

hro

tem

ep. dobře

vyvin

uty

, na

z. o

kr.

dro

bné

uzl

íčk

y,

vel

ké

post

r. l

.,

zaoble

né,

ohnuté

nah

oru

, st

ř. l

.

mal

ý, tu

pě

troj.

Porc

elli

o

monta

nus

N:

2. a

3.

čl. k. zu

by

B:

2 č

l.,

asi

stej

ně

d.

mnoho

oče

k

pro

topodit

šikm

o

seří

znutý

, ex

.

mír

né

d., e

nd.

mál

o p

řesa

hují

tels

on

od 1

/3 d

.

siln

ě zú

ţen,

špič

atý,

svrc

hu m

ělké

ţláb

ky

skoro

hla

dk

ý,

na

ep.

hrb

olk

y

tmav

ě še

dé,

svět

lé s

kvrn

ky,

hro

ty e

p.

běl

avé,

♂ z

pra

vid

la

tmav

ší

d. 10-

15 m

m

š. 6

-7

mm

1.:

na

z. o

kr.

hlu

bok

ý z

ářez

ţ. p

. polo

elip

tick

é,

n. l.

zře

teln

é

I: n

a kon

ci

vel

ké

pol.

chlo

upků

M:

pol.

chlo

upků,

ost

ny

C:

nej

š. v

½

ex.:

ve

stře

du

jazykovit

ý

zašp

ič. l.

end. pře

d

konce

m

vykro

jen,

hro

t

roze

klá

n

ep

. m

írně

d.

stř.

l. ve

tvar

u

mír

néh

o

oblo

uku,

post

r. l

. vel

ké;

mez

i post

r.a

stř.

l. tu

pý

úhel

Porc

elli

o

scaber

N:

2.-

4. čl

.

s ost

rým

zoubkem

B:

2 č

l.

mnoho

oče

k

pro

topodit

nap

říč

uťa

tý,

kra

tší

neţ

ep. 5.

pl.

, ex

. ♂

del

ší

neţ

♀

na

báz

i š.

, z.

špič

atá

část

asi

2x

del

ší

neţ

baz

alní

část

kle

nutý

,

hust

ě a

ost

ře

zrnit

ý

var

iabil

ní,

u ♂

pře

vlá

dá

tmav

ě

šedé,

čer

né,

u ♀

svět

lé, hněd

é,

šedé,

zel

enoše

dě

mra

mor.

d. aţ

18

mm

1.-

3. na

stra

nác

h

hlu

boce

vykro

jen

y,

ep. pro

taţe

ny

v o

stré

cíp

y

ţ. p

. m

alá,

ovál

ná,

n. l.

I: z

espod

konkáv

ní,

hust

é brv

y

C:

na

dis

t.

konci

zaoble

n

ex. š.

, sk

oro

tvar

lich

oběţ

ník

u

end. na

báz

i š.

,

hro

t ze

vně

odch

ýle

n,

roze

kla

ný

ep

. dobře

vyvin

uty

,

doza

du

ohnuté

, u 5

.

pl.

se

mál

o

rozb

íhaj

í

č. s

tř. l.

vel

ký,

širo

ce t

roj.

;

post

r. l

. oblé

,

mez

i post

r. a

stř.

l. oblý

tup

ý ú

hel

Porc

elli

o

spin

icorn

is

N:

na

2.

čl. vel

ký

koneč

ný

zub

B:

2 č

l., 1.

čl. del

ší

mnoho

oče

k

pro

topodit

pří

čně

uťa

tý,

ex. ♂

del

ší n

eţ

♀

na

báz

i š.

,

pom

ěrně

k.

špič

ka,

svrc

hu ţ

lábek

ost

ré

hrb

olk

y

hla

va

a ple

on

čern

é, h

ruď

pes

trá:

hněd

é a

ţluté

aţ

bíl

é

skvrn

y;

tels

on a

ep., s

vět

lé

d. 12-

15 m

m

š. 5

-7

mm

1.-

3. na

stra

nác

h

hlu

boce

vykro

jen

y,

ţ. p

. a

n. l.

zří

dka

jasn

ě vid

ět

I: z

espod

lehce

konkáv

ní,

pol.

chlu

pů

C:s

vrc

hu o

bl.

hře

ben

ex. ve

stře

du k

.,

š., oblý

l.

en:

hro

t

nep

atrn

ě do

stra

ny

ep

. dobře

vyvin

uty

č. l

. si

lně

vyvin

ut,

úhel

mez

i post

r. a

stř.

l. pra

vý a

ţ

ost

rý

Documents

SUCHOZEMŠTÍ STEJNONOŢCI ESKÉ REPUBLIKY S OBRAZOVÝM …