Univerzita Palackého v OlomouciFakulta tělesné kultury

MONITORING MOTIVACE, NÁZORŮ A POSTOJŮ K POHYBOVÉ AKTIVITĚ NA DVOU VYBRANÝCH STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH V OLOMOUCKÉM KRAJI

(diplomová práce)

Autor: Bc. Michal Axamit, Učitelství pro střední školy – Tělesná výchova, Společenské vědy

Vedoucí práce: Mgr. Michal Kudláček, Ph.D.

Olomouc 2016

Tato diplomová práce vznikla v rámci projektu „Posílení odborného potenciálu

výzkumných týmů v oblasti podpory pohybové aktivity na Univerzitě Palackého“

CZ.1.07/2.3.00/20.0171.

Jméno a příjmení autora: Bc. Michal Axamit

Název bakalářské práce: Monitoring motivace, názorů a postojů k pohybové

aktivitě na dvou vybraných středních školách

v Olomouckém kraji

Pracoviště: Katedra Rekreologie

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Michal Kudláček, Ph.D.

Rok obhajoby: 2016

Abstrakt: Diplomová práce je zaměřena na motivaci k pohybové aktivitě, strukturu

sportovních preferencí a pohybovou aktivitu studentů druhých a třetích ročníků

osmiletých gymnázií. Výzkum byl realizován na Gymnáziu Kojetín, Svatopluka Čecha

683 a na Gymnáziu Olomouc, Čajkovského 9 formou dotazníků, přičemž byl použit

Dotazník postojů pro juniory (DIPO-J), Dotazník motivace k pohybové aktivitě

(MPAM-R), Dotazník sportovních preferencí a Mezinárodní dotazník k pohybové

aktivitě (IPAQ). Výzkumný soubor (n=134) tvořilo 75 studentů Gymnázia Kojetín,

Svatopluka Čecha 683 a 59 studentů Gymnázia Olomouc, Čajkovského 9. Podle

výsledků z Dotazníku postojů pro juniory mají adolescenti na obou školách mírně

pozitivní postoj ke školní tělesné výchově. U dívek i chlapců byl nejčastěji voleným

postojem postoj k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti. Výsledky získané pomocí

Dotazníku k pohybové aktivitě říkají, že nejpodstatnějším motivem k pohybové aktivitě

je pro studenty na obou sledovaných školách i motiv „prožitek“. Stejný motiv byl

zvolen jako dominantní i z hlediska pohlaví pro chlapce i pro dívky. Z hlediska

hodnocení PA se ukázalo, že pohybově aktivnější jsou chlapci než dívky.

Nejvýznamnější rozdíly v úrovni PA z hlediska faktoru věku byly zjištěny v oblasti

„Intenzivní PA“, kde kategorie „<15 let“ dosahuje nižších hodnot než kategorie „16 let“

a „17 let“. Po srovnání PA z hlediska jednotlivých škol vykazovali v kategorii „Celková

PA“ vyšších hodnot studenti z Olomouce než studenti Kojetína. Výsledky Dotazníku

sportovních preferencí říkají, že adolescenti jedinci z hlediska jednotlivých druhů

pohybových aktivit nejvíce tíhnou ke kategorii „Individuální sporty“, v které se na

prvním místě umístilo plavání.

Klíčová slova: adolescent, motivace, tělesná výchova, zdraví, životní styl, dotazník

DIPO-J, dotazník MPAM-R, dotazník IPAQ, dotazník sportovních preferencí

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.

Author’s first name and surname: Bc. Michal Axamit

Title of the master’s thesis: Monitoring motivation, opinions and attitudes

at two selected secondary schools in the

Olomouc Region

Department: Department of Recreation and Leisure Studies

Supervisor: Mgr. Michal Kudláček, Ph.D.

The year of presentation: 2016

Abstract: This thesis focuses on the motivation for physical activity, structure of sport

preferences and physical activity of students of second and third grade of the eight-year

grammar schools. The research was conducted at the Grammar school Kojetín,

Svatopluka Čecha 683 and at the Grammar school Olomouc, Čajkovského 9 through

questionnaires, the questionnaire was used positions for juniors (DIPO-J) Questionnaire

motivation for physical activity (MPAM-R) Sport Preferences Questionnaire and the

International questionnaire physical activity (IPAQ). The research group (in total 134

respondents) consisted of 75 students of Grammar school Kojetin and 59 students of

Grammar school Olomouc. According to the results of the questionnaire for junior

positions are adolescents at both schools moderately positive attitude toward physical

education. For both girls and boys was the most frequently chosen attitude to

performance, health and fitness. The results of the sporting preferences questionnaire

indicate that adolescents, in terms of different types of physical activity, preferred most

the category “Individual Sports”, in which they placed swimming on the top. In terms of

evaluation of PA, we found that boys are more physically active than girls. Individuals

with organized PA showed significantly higher volume of “Intensive PA” than

individuals without an organized PA. The most significant differences in the level of PA

in terms of the age factor were found in the “Intensive PA“ where the values in category

“< 15 years” are lower than in the category of “16” and “17 years”. After comparing the

PA among the two schools the students of Grammar school Olomouc have scored better

in the category “Total PA” than the students from the grammar school Kojetín.

Keywords: teenager, physical education, health, motivation, life style, IPAQ, DIPO-J,

MPAM-R, sport preferences questionnaire

I agree the thesis to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem závěrečnou písemnou práci zpracoval samostatně pod vedením

Mgr. Michala Kudláčka, Ph.D., a uvedl všechny použité literární a odborné zdroje

a řídil se zásadami vědecké etiky.

V Olomouci dne 30. 4. 2016 …………………….

Děkuji Mgr. Michalu Kudláčkovi, Ph.D., za pomoc a cenné rady, které mi poskytl

při zpracovávání bakalářské práce. Dále děkuji vedení a studentům Gymnázia Kojetín,

Svatopluka Čecha 683 a Gymnázia Olomouc, Čajkovského 9 za ochotnou spolupráci při

sběru dat.

1 ÚVOD...........................................................................................................................10

2 PŘEHLED POZNATKŮ.............................................................................................12

2.1 Pohybová aktivita..................................................................................................12

2.1.1 Pohyb..............................................................................................................12

2.1.2 Pohybová aktivita (PA)...................................................................................13

2.1.6 Pohybová aktivita v hodinách tělesné výchovy..............................................15

2.1.3 Význam a benefity pohybové aktivity............................................................19

2.2 Zdraví a životní styl...............................................................................................21

2.2.1 Životní styl adolescentů..................................................................................23

2.2.2 Pohybová inaktivita.........................................................................................25

2.2.3 Zdravotní rizika způsobená inaktivitou...........................................................26

2.2.4 Doporučené množství pohybové aktivity........................................................33

2.3 Adolescence...........................................................................................................36

2.3.1 Věkové vymezení adolescence.......................................................................36

2.3.2 Fyziologický vývoj..........................................................................................38

2.3.3 Mentální vývoj (kognitivní a emoční).............................................................39

2.3.4 Socializace.......................................................................................................40

2.4. Motivace...............................................................................................................42

2.4.1 Vymezení základních pojmů...........................................................................43

2.4.2 Základní teorie motivace.................................................................................46

2.4.3 Motivace k pohybové aktivitě.........................................................................46

2.4.4 Výkonová motivace........................................................................................47

2.4.4 Motivace vedoucí k pohybové aktivitě mládeže.............................................48

2.5 Charakteristika srovnávaných škol........................................................................52

2.5.1 Gymnázium Kojetín, Svatopluka Čecha 683..................................................52

7

2.5.2 Gymnázium Olomouc, Čajkovského 9...........................................................53

3 CÍLE A HYPOTÉZY...................................................................................................55

3.1 Hlavní cíl................................................................................................................55

3.2 Dílčí cíle.................................................................................................................55

3.3 Výzkumné otázky..................................................................................................55

4 METODIKA.................................................................................................................56

4.1 Charakteristika výzkumného souboru...................................................................56

4.2 Výzkumné metody.................................................................................................56

4.2.1 Dotazník motivace k pohybové aktivitě (MPAM-R)......................................56

4.2.2 Dotazník dimenze postojů pro juniory (DIPO-J)............................................57

4.2.3 Mezinárodní dotazník k pohybové aktivitě (IPAQ)........................................58

4.2.4 Dotazník sportovních preferencí.....................................................................59

4.3 Průběh a realizace výzkumu..................................................................................59

4.4 Statistické zpracování dat......................................................................................60

5 VÝSLEDKY.............................................................................................................62

5.1 Dotazník postojů pro juniory (DIPO-J).................................................................62

5.1.1 DIPO-J z hlediska srovnávaných škol.............................................................62

5.1.2 DIPOJ z hlediska pohlaví................................................................................63

5.1.3 DIPO-J z hlediska vykonávané pohybové aktivity.........................................64

5.1.4 DIPO-J z hlediska BMI...................................................................................65

5.1.5 DIPO-J z hlediska věku...................................................................................66

5.2 Dotazník motivace k pohybové aktivitě (MPAM-R)............................................67

5.2.1 MPAM-R z hlediska srovnávaných škol.........................................................67

5.2.2 MPAM-R z hlediska pohlaví..........................................................................68

5.2.3 MPAM-R z hlediska aktivity..........................................................................68

5.2.4 MPAM-R z hlediska BMI...............................................................................69

5.2.5 MPAM-R z hlediska věku...............................................................................69

8

5.3 IPAQ (Mezinárodní dotazník k pohybové aktivitě)..............................................70

5.3.1 Celková pohybová aktivita studentů...............................................................70

5.3.2 Pohybová aktivita z pohledu školy.................................................................71

5.3.3 Pohybová aktivita z pohledu pohlaví..............................................................72

5.3.4 Pohybová aktivita z pohledu BMI...................................................................74

5.3.5 Pohybová aktivita z pohledu věku..................................................................75

5.4 Sportovní preference..............................................................................................76

5.4.1 Sportovní preference z pohledu individuálních sportů...................................76

5.4.2 Sportovní preference z pohledu týmových sportů..........................................77

5.4.3 Sportovní preference z pohledu kondičních aktivit........................................77

5.4.3 Sportovní preference z pohledu pohybových aktivit v přírodě.......................78

6 DISKUZE.....................................................................................................................79

7 ZÁVĚRY......................................................................................................................87

8 SOUHRN......................................................................................................................91

9 SUMMARY.................................................................................................................94

10 REFERENČNÍ SEZNAM..........................................................................................97

11 SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................103

9

1 ÚVOD

Pohyb je základní životní potřebou člověka… Právě toto tvrzení uvádí nespočet

studií, knih i odborných časopisů. Avšak podíváme-li se kolem sebe, zjistíme, že i tato

základní potřeba se ze života lidí v současné době pomalu vytrácí a je nahrazována

potřebami pro „moderního člověka“ důležitějšími.

Hlavní příčinou tohoto stavu je dnešní modernizace, automatizace, robotizace a

sedavý způsob života. Pokroková technika se snaží co nejvíce život usnadnit a

zpříjemnit, avšak ne vždy to musí mít pozitivní dopad na společnost, jelikož se

s technikou mění i životní styl lidí. Má-li si člověk vybrat, jestli ve vícepodlažním

nákupním centru využije eskalátor nebo schody, které jsou hned vedle, aby se dostal o

patro výš, dovolím si tvrdit, že drtivou většinu lidí při následné jízdě po eskalátoru ani

nenapadne, že by obyčejné schody mohli použít. Podobně tomu bude i při rozhodování,

jestli se na druhou stranu města dostat o něco časově delší procházkou parkem nebo

použít městskou hromadnou dopravu, kdy pohodlná jízda autobusem nebo tramvají

bude jasná volba. Když zavzpomínám na období, kdy jsem navštěvoval základní školu,

tak jsme se hned po jejím skončení s kamarády domlouvali, na kterém hřišti se

odpoledne potkáme. V dnešní době se spíše děti potkávají na Facebooku nebo na

různých on-line serverech při hraní počítačových her. Je to taky do jisté míry tím, že za

naší generace éra počítačů teprve začínala, teď je v plném proudu. Otázkou je, jak to

bude vypadat za dalších patnáct let.

V souvislosti s uspěchanou moderní společností se také dost často mluví o tom,

že ve společnosti narůstá procento lidí, kteří právě v důsledku nedostatečné pohybové

aktivity a nevhodným životním stylem trpí takzvanými civilizačními chorobami, mezi

které patří nejčastěji nadváha a obezita. Vážnost situace byla zdůrazněna na The fourth

International Congress on Physical Activity and Public Health – Be Active 2012 -

největším mezinárodním kongresu zabývajícím se pohybovou aktivitou, kde byly

konzultovány kroky prevence právě proti civilizačním onemocněním, které způsobují

63% z celkového počtu úmrtí na světě.

Je všeobecně známo, že je snazší si osvojovat určitý životní styl v mladším věku

než měnit zaběhnutý životní styl v pozdějších letech. Proto jedním z možných činitelů,

který by mohl změnit pohled nynější populace na pohyb, je školní tělesná výchova.

Právě z tohoto důvodu chci ve své práci zjistit, jaký májí dnešní studenti názor na školní

10

tělesnou výchovu. Zda je motivuje být pohybově aktivní i ve svém volném čase nebo je

naopak motivují úplně jiné faktory.

Jedním z hlavních cílů kvalitní tělesné výchovy je v žácích probudit zájem o

celoživotní realizaci pohybové aktivity a uvést je do pohybově aktivního a zdravého

životního stylu. Žák by si měl uvědomit a pochopit hodnotu pohybové aktivity jako

jedinečné a nedílné součásti zdraví jedince (Frömel & Vašíčková, 2009).

Práce má dvě části – část teoretickou a část praktickou. V první části jsou

nastíněny poznatky o pohybové aktivitě, doporučenému množství PA, benefitům PA a

také motivaci, která je pro aktivní trávení volného času zásadní. Dále je zde rovněž

popsáno vývojové období adolescenta, který je hlavním objektem šetření.

V části druhé jsou prezentovány výsledky získané prostřednictvím dotazníků

(Dotazníku postojů studentů k tělesné výchově – DIPO-J a Dotazníku motivace k

pohybové aktivitě - MPAM-R).

11

2 PŘEHLED POZNATKŮ

2.1 Pohybová aktivita

Pohybová aktivita je termínem v současné době běžně používaným ve všech

sdělovacích prostředcích i mezi širokou veřejností. Víme však, co si pod tímto slovním

spojením představit?

2.1.1 Pohyb

Podle Čelikovského (1979) základy pro nynějších pohybové činnosti člověk

převzal a dále rozvíjel po svých zvířecích předcích. Mezi tyto základní pohyby patřilo

chození, lezení a šplhání, chytání a házení, nošení, plavání, zápasení a další. Následně

se pohyby u člověka přetransformovaly na typicky lidské, na které měla rozhodující vliv

lidská práce, rozvoj kultury, vznik a vývoj společnosti. Důležitým činitelem ve vývoji

člověka a jeho společenského prostředí byla práce, která často obsahovala nejsložitější

pohyby a nejkomplikovanější činnosti. Pracovní pohybové činnosti do jisté míry

ovlivňovaly koordinaci pohybů člověka, stavbu jeho těla, vývin orgánů pohybu (kostru,

svalstvo, smyslové ústrojí, nervová centra pohybu), vývin a zdokonalení analyzátorů a

celé nervové soustavy. V počátcích lidské civilizace sloužil pohyb zejména

k obstarávání potravy, k boji nebo útěku. S nadcházejícím pokrokem pohyby

zabezpečující pouze biologické přežití získávají mimo jiné i prožitkový charakter. Zde

se formuje i vztah pohybu s psychikou člověka, kdy cíleně realizované pohyby navazují

příjemné pocity.

Hošková (1998, s. 137) vnímá pohyb jako „primární atribut a způsob existence,

tím i prvek možnosti změny polohy v čase a prostoru, má svoji pasivní složku - kostru,

aktivní složku je poté tvořena kosterním svalstvem. Pohybová činnost je specifickým

projevem pohybových schopností a dovedností zaměřených na splnění konkrétního

pohybového cíle. Tento cíl se odvíjí od potřeb organizmu a dá se vymezit jako aktivní

účelový proces řízený vnitřními potřebami objektu. Význam pohybové výchovy vzrůstá

se stoupajícím vlivem negativního vlivu prostředí a způsobu života. Pohyb by měl

zejména plnit funkci prevence a kompenzace.“

Pohyb je jedním ze základních projevů života, kdy jako výrazový prostředek a

nejpůvodnější forma lidské komunikace působí jako jazyk našich pocitů a nálad. Pohyb

člověka je harmonický a spojuje složku fyzickou, duševní, mentální a duchovní, a to

12

v jedinečné podobě a v individuálních vztazích k okolnímu světu. Pohyb také úzce

souvisí s prožitkem (Mužík & Krejčí, 1997).

Hodaň (2000, 105) vidí pohyb jako: „základní způsob existence člověka

a to nejen jako holá a mechanická lokomoce, samotný produkt svalových činností a

jejich chemismu, ale ve vší šířce jako životní a existenční potřeba i oduševnělého těla

i ztělesněné duchovnosti, jako vnitřní intence, víceméně uvědomělé usilování, jako

v těle se manifestující duševní hnutí a všechno to jako nejzákladnější výrazy lidského

života“.

2.1.2 Pohybová aktivita (PA)

Dishman, Washburn a Heath (2004) popisují pohybovou aktivitu jako

činnost prováděnou jednotlivými segmenty těla. Pohyb těchto segmentů zabezpečuje

kosterní svalstvo, což způsobuje energetický výdej. Což potvrzuje i Caspersen (1989),

který říká, že „pojem pohybová aktivita se vztahuje k jakémukoliv tělesnému pohybu

vyžadujícímu vyšší kalorickou spotřebu.“

Takto realizovaným pohybem mohou být domácí práce, práce v zaměstnání,

volnočasové aktivity, sportovní aktivity nebo cvičení pro lékařské účely. Pohybová

aktivita je nejvýznamnější částí denního energetického výdeje jedince. K celkovému

dennímu výdeji energie způsobeného pohybovou aktivitou musíme započítat energii

vynaloženou tělem na trávení potravy a energii pro bazální metabolismus.

Pohybovou aktivitu lze také popsat jako druh tělesného pohybu člověka, který je

charakteristický samostatnými vnitřními determinanty (fyziologickými, psychickými,

nervosvalovou koordinací, požadavky na svalovou zdatnost, intenzitou apod.) i vnější

podobou a formou, vykonávaného hybnou soustavou při vyšší kalorické spotřebě, což

znamená při energetickém výdeji vyšším než při stavu člověka v klidu (Caspersen,

Powell, & Christenson, 1985).

Pohybovou aktivitu lze dělit do dvou skupin jako PA nezbytnou a PA ostatní.

Nezbytná pohybová aktivita v sobě obsahuje oblast pracovních pohybů každodenního

života, jejímž úkolem je zajištění existence člověka. Ostatní pohybovou aktivitou je

z pohledu kinantropologie myšlena aktivita obohacující člověka po stránce tělesné i

duševní, což vede k podpoře zdraví a zlepšení života jedince o dimenze zábavy,

transcedence a konfrontace (Hogenová, 2000).

13

Pohybovou aktivitu můžeme dále dělit dle dalších parametrů a změn v lidském

organismu. Jsou totiž jisté rozdíly v jednotlivých úrovních pohybových aktivit.

Například rozdíl bude mezi vycházkovou chůzí a sprintem na 100 metrů. Úroveň

pohybové aktivity pak sledujeme na změnách základních ukazatelů, které charakterizují

velikost pohybové aktivity. Těmito ukazateli jsou: frekvence, intenzita, doba trvání a

druh pohybové činnosti. (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).

Máme tři základní pásma intenzity pohybové aktivity: mírná (< 3,0 METs),

střední (3,0 – 6,0 METs) a vysoká (> 6,0 METs). Do mírné aktivity patří spaní, sedavá a

polehávající práce (Tudor-Locke, Washington, Ainsworth, & Ttoiano, 2009).

O’Donovan et al. (2010) popisuje středně intenzivní pohybovou aktivitu jako

aktivitu, při které dochází ke zvyšování tepové frekvence a prohlubování dýchání, ale

při níž je možno bez problémů mluvit, avšak při intenzivní pohybové dochází k vyššímu

nárůstu tepové frekvence se současným hlubokým dýcháním, což brání plynulé

komunikaci.

Pohybová aktivita je jeden ze základních fenoménů lidského bytí, který se podílí

na všech složkách moderní společnosti. Výrazně přispívá k harmonicky vyrovnané

osobnosti ve složkách bio-psycho-socio-spirituální pohody každého jedince, k vyšší

kvalitě života a ke zdraví (Blahutková, Dvořáková & Řehulka, 2005).

Dle Kalmana, Hamříka a Pavelky (2009) bychom měli pohybovou aktivitu vnímat

jako celou škálu činností v oblasti lidského konání (viz obrázek 1). Ať už se jde o cestu

ze školy, hru, školní aktivity nebo sport.

Obrázek 1. Struktura pohybové aktivity

(Kalman, Hamřík, Pavelka, 2009, s. 21)

14

2.1.6 Pohybová aktivita v hodinách tělesné výchovy

2.1.6.1 Tělesná výchova

Tělesná výchova spadá mezi povinné předměty na základních a středních školách

s vymezeným počtem hodin dle konkrétního učebního plánu. Obsahuje dvě základní

složky, výchovu a vzdělání. Do výchovy patří všechny činnosti učitele, které ovlivňují

duševní a morální stránku i vývoj žáka. Hlavně k vytváření pozitivního vztahu k

pohybové aktivitě a rozvoji kladných charakterových vlastností. Vzdělání by mělo

zajistit přísun informací směrem od učitele k žákovi, čímž žák získává vědomosti,

rozvíjí své pohybové schopnosti a nabývá nové dovednosti. Subjektem i objektem v

edukačním procesu je učitel i žák. Dochází zde mezi nimi k interakci a tedy k

vzájemnému ovlivňování. Dalším důležitým činitelem je prostředí.

Jansa et al. (2012, 16) říká, že: „Tělesná výchova se jako jedinečná složka se

zaměřuje prostřednictvím tělesných cvičení na rozvoj fyzické zdatnosti a lokomoční

kultivovanosti člověka. Dále jej seznamuje se základem sportovních dovedností,

rozšiřuje jeho pohybové schopnosti a režimové návyky s ohledem na jeho tělesné a

psychické zdraví, ovlivňuje jeho socializaci.“

Podobný pohled podává Hodaň (1992), podle kterého bychom mohli tělesnou

výchovu charakterizovat jako pedagogickou činnost, jež záměrně využívá tělesných

cvičení k působení na všestranný a harmonický rozvoj cvičících a jejímž

prostřednictvím se cílevědomě formují jejich morální a charakterové rysy

Vyučovací hodiny školní tělesné výchovy jsou při odpovídajících podmínkách

zárukou realizace minimální pohybové aktivity u většiny žáků (Frömel, Novosad, &

Svozil, 1999).

Avšak v současné době bývá školní tělesné výchově mnohdy připisována vetší

odpovědnost, než kterou je schopna sama o sobě naplnit. Vede k mylně k názorům, že

by měla nebo musí nahradit veškeré funkce pohybových aktivit, jež jsou v životě

studentů zanedbávány. Tělesná výchova na školách však zajištuje pouze určitou, i když

velmi významnou část celku, který se podílí na biologickém vývoji jedince a na tvorbě

zdravého životního stylu. Pouhé dvě hodiny tělesné výchovy týdně nemohou být

dostatečné. V tělesné výchově by se měli žáci především naučit, jak efektivně rozvíjet

pohybové dovednosti, které by měli později aplikovat ve svém volném čase mimo

školní tělesnou výchovu.

15

Moderně zaměřená školní tělesná výchova se zaměřuje na odhalování

individuálních pohybových předpokladů, rozšíření pohybových dovedností a rozvoj

fyzické zdatnosti podporující zdraví jednotlivců. Žákovi by mělo být zajištěno kladné a

libé prožívání pohybových aktivit a upevnění pozitivních postojů k nim. Z toho

vyplývá, že by tělesná výchova neměla být slepě orientována pouze na výkonnost a

soutěživost žáků. K tomuto tvrzení Čechovská et al. (2009) dodává, že tělesná výchova

je školním předmětem, který může přímo ovlivnit zdraví mládeže a později i dospělé.

Školní tělesná výchova v ideálním případě také podporuje a zvyšuje pravidelně

prováděné pohybové aktivity mládeže a působí i jako zdravotní prevence. Informace a

dovednosti o pohybové aktivitě získané ve škole, by měli být využitelné kdykoli ve

starším věku, podobně jako gramatika nebo početní úkony.

2.1.6.2 Cíle tělesné výchovy

Vašíčková a Frömel (2009) tvrdí, že by se tělesná výchova měla především

zaměřit na dvě základní oblasti, kterými jsou propagace zdraví a na kvalitní celoživotní

vzdělání v oblasti pravidelné realizace pohybových aktivit.

Cíle školní tělesné výchovy můžeme dělit na vzdělávací, výchovné a zdravotní.

Cíle vzdělávací se dále dělí na informativní, které obsahují poznatky z tělesné kultury,

naučené postupy, metody fyzického zdokonalování, zásady správné životosprávy,

základní pohybové dovednosti jako je chůze, skok nebo běh, ale také osvojení činností z

gymnastiky, atletiky, sportovních her a podobně. Obsahem formativních cílů je kvalitní

pohybový projev, rozvinuté základní pohybové schopnosti a schopnosti senzorické i

intelektové. Výchovné cíle máme buď všeobecné, nebo specifické. Všeobecné

výchovné cíle by měli zajistit pozitivní charakterové a mravní vlastnosti, estetické

prožívání a hodnocení, ale i pozitivní vztah k přírodě a její ochraně. Tělesná výchova by

měla během svého působení v žácích probudit zájem o hru, sportovní činnost nebo jinou

pohybovou aktivitu, která by byla součástí jejich volného času.

Pro výchovné utváření osobnosti jsou důležité neočekávané a náhodně vzniklé herní

situace, které musí jednotlivci řešit mezi sebou, eventuálně se zásahem vyučujícího Cíle

specifické v tělesné výchově zahrnují snahu, probudit u žáků trvale kladný postoj k

pohybové aktivitě, tělesný a funkční rozvoj, tělesnou zdatnost, ale také přiměřený

výkon v tělovýchovné a sportovní činnosti. Zdravotní cíle kompenzační mají za cíl

napravit jednostrannou zátěž a regenerovat duševní sily. Zdravotní cíl hygienický

16

zajišťují základní hygienické návyky a vybudování potřeby zdravého životního stylu

(Rychtecký, Fialová, 1998).

Specifickým cílem je úkol zdravotní, jelikož ve všech ostatních předmětech

o zdraví pouze hovoříme, ale v tělesné výchově své zdraví přímo pozitivně

ovlivňujeme. Pomocí procesu učení poznáváme, jak správně a cíleně využívat tělesná

cvičení k dosažení celkově lepší zdatnosti. Ovšem k tomu, aby zdravotní účinek byl

zřejmý, je zapotřebí dodržovat doporučenou frekvenci a intenzitu prováděných

tělesných cvičení, čemuž počet dvou hodin tělesné výchovy týdně zcela jistě

neodpovídá. Řádné splnění zdravotního úkolu tedy vyžaduje úzkou návaznost tělesné

výchovy na ostatní druhy pohybové aktivity prováděné ve volném čase (Hodaň, 1997).

Rozumíme-li tělesnou výchovu vyučovací předmět, můžeme říci, že úkol

vzdělávací je primární. Vzdělávací úkol má funkci poznávací a praktickou. Funkce

poznávací se vyznačuje nabýváním vědomostí souvisejících s prováděnými tělesnými

cvičeními v rozumových oblastech (terminologie, tělocvičná teorie), mravních

(mezilidské vztahy, hodnotové systémy), estetických (estetické normy, estetika

pohybu), pracovních (práce s nářadím). Funkce praktická se zabývá individuálním

pohybovým vzděláním člověka. Její podstata tkví v přímém rozvoji pohybových

schopností a realizaci daných pohybových dovedností pomocí tělesných cvičení

(Hodaň, 1992).

Podle Mužíka a Krejčí (1997) je cílem tělesné výchovy vybudovat pozitivní vztah

žáků k péči o své zdraví a k celoživotní pohybové aktivitě. Tento cíl je transformován

do dílčích cílů, kterými jsou cíle psychomotorické, kognitivní a afektivní. Cíle

psychomotorické obsahují pohybovou způsobilost žáků v řadě pohybových činností

prováděných jednotlivě i ve skupinách. Kreativně začleňují nové pohybové dovednosti

do již osvojených pohybových vzorců, ale také dovedou samostatně využívat

kompenzační cvičení. Díky kognitivním cílům si žáci dovedou vytvářet osobní

programy denního režimu postavené na principech zdravého způsobu života. Afektivní

cíle vedou k demonstraci prožitku během pohybové činnosti, žáci mají zdravé

sebevědomí, jsou kreativní, chápou jednotlivé rozdíly mezi vrstevníky, oceňují přínos

vztahů, které mohou být vytvářeny během pohybových činností a v neposlední řadě sem

patří i pozitivní soutěživost.

17

Z výše uvedeného vyplývá, že hlavním cílem tělesné výchovy je především

fyzické a na ně navazující psychické a sociální formování člověka vzhledem ke

schopnosti učit se a přizpůsobit své chování tak, aby jeho výsledky korespondovaly

s celospolečenskými požadavky (Hodaň 1992).

Hercig (1994) viděl jako hlavní cíle školní tělesné výchovy:

Odhalování a rozvíjení individuálních pohybových dovedností a bioenergetické

kapacity organismu,

poznání a pochopení základních funkcí tělovýchovných a sportovních činností,

postupné utváření trvalého vztahu k tělovýchovným a sportovním činnostem,

utváření potřeby vědomě a cíleně řadit tělesnou výchovu a sport do

každodenního režimu,

zachování aktivního zdraví a moderního (kulturního) přístupu člověka k vlastní

existenci.

Zásadní roli při ovlivňování postojů žáků k pohybové aktivitě hraje učitel. Ten by

měl vytvářet programy pro hodiny tělesné výchovy, které zaujmou nedostatečně

pohybově aktivní jedince. Žáci by si měli na základě těchto programů rozhodnout pro

pohybovou aktivitu, které se budou pravidelně věnovat i ve svém volném čase

(Vašíčková & Frömel, 2009).

Blahutková, Řehulka a Dvořáková (2005) zdůrazňují, že tělesná výchova by měla

být spíše předmětem vedoucím ke zdraví než k výkonům, jelikož hlavně na druhých

stupních základních škol je upřednostněna její výkonová stránka. Díky tomu je řada

méně nadaných dětí po prvních neúspěších v tělesné výchově značně frustrována, což

může vést k závažným životním proměnám (ztráta identity, sebedůvěry atd.). Dochází

také ke ztrátě motivace a k poklesu, pro jedince přirozené, touhy po pohybu. Tento

nepříznivý stav může přetrvat do dospělosti, kdy se trvalé odmítání pohybu stává

součástí životního principu.

Je více než jasné, že ke zlepšení zdravotního stavu mládeže nemůže vést pouze

školní tělesná výchova, jelikož drtivá většina pohybové aktivity dětí je prováděna

v mimoškolním prostředí. Pouze vzájemné propojení školní tělesné výchovy

s pohybovou aktivitou mládeže ve volném čase a celoročním režimem může při

18

pozitivním vlivu rodiny, „party“, sportovních klubů atd., zajistit východisko ze

současně nepříznivé situace (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999).

2.1.3 Význam a benefity pohybové aktivity

V dnešní době jsme svědky rapidně se navyšujícího se počtu hromadných

neinfekčních nemocí, jakými jsou ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda,

hypertenze nebo diabetes mellitus II. typu atd. Tato onemocnění jsou souhrnně

nazývána jako „civilizační choroby“, které jsou podle WHO (2014) příčinou 60% všech

úmrtí na světě. Podle Stejskala (2004) je pravidelné cvičení spolu s přirozenou

habituální pohybovou aktivitou a přiměřeným energetickým příjmem nejlepším,

nejefektivnějším a ekonomicky nejvíce výhodným lékařským prostředkem k boji proti

výše uvedeným onemocněním.

Zdravotními benefity pohybových aktivit (health benefits of physical activity)

myslíme kumulativní efekty pohybových aktivit na zdraví, dále i zdravotní prospěch,

užitek, výhody nebo hodnoty získané pravidelně vykonávanými pohybovými aktivitami

doporučené namáhavosti a frekvence (Hendl & Dobrý et al., 2011).

Při déle trvajících druzích pohybových aktivit (např. tanci, běhu atd.) dochází

v mozku k vyplavování dopaminu, který zprostředkovává přenos pohybových impulzů a

přenáší i euforické pocity. Tímto způsobem snižuje stres, protože aktivuje části mozku,

které navozují pocity radosti, štěstí a dobré nálady (Machová & Kubátová et al., 2009).

Neměli bychom opomenout, že pohybová aktivita má socializační funkci, která je

podstatná především u dětí, kdy se pohybová aktivita stává ideální náplní volného času

a nepřímo působí jako ideální prevence proti negativním sociálním vlivům, jakými jsou

konzumace alkoholu, kouření cigaret, užívání drog a patologické hráčství (Slepičková,

2001).

V Anglii se v posledních letech rozběhl projekt GP Exercise Referal Scheme, kdy

praktický lékař diagnostikuje pacientovi jednu z výše zmíněných civilizačních nemocí a

vyhodnotí, že pravidelně prováděná pohybová aktivita by mohla následky onemocnění

minimalizovat, odesílá pacienta k pohybovému specialistovi, který ve spolupráci

s lékařem danému jedinci předepíše adekvátní pohybovou aktivitu (Sutherland Division

of General Practice Inc., 2009). Důležitost správného dávkování pohybové aktivity

zdůrazňuje i Blahutková, Řehulka a Dvořáková (2005), jelikož podporuje celkový

imunitní systém a systematicky zvyšuje odolnost výkonu v zátěži.

19

Pravidelná PA přináší pro lidský organismus tyto zdravotní benefity (Kalman,

Hamřík & Pavelka, 2009), (Marcus, Albrecht & King,1999), (Blahutková, Řehulka &

Dvořáková, 2005), (Clapp, Kim & Burciu, 2000), (Ferrucci, Izmirlian & Leveille,

1999):

navyšuje duševní potenciál (jsme sto déle přemýšlet, zlepšuje paměť),

stimuluje produkci endorfinů v mozku (navozuje příjemné pocity),

harmonizuje systém autonomního nervstva a endokrinního systému (jsme

klidnější a lépe zvládáme stres),

uvolňuje svalové napětí a odstraňuje záporné emoce (jsme sebevědomější

a snáze se vyrovnáváme s problémy),

upravuje biochemické hodnoty tuků v krvi a mění metabolismus tuků (ztrácíme

nadbytečné kilogramy a oddaluje se proces kornatění tepen srdce a mozku),

má preventivní vliv na úbytek vápníku z kostí (prevence osteoporózy),

zvyšuje pevnost a pružnost kloubních vazů a úponových svalových šlach,

ohebnost kloubů, svalovou sílu, vytrvalost a klidové napětí svalu,

podporuje krevní oběh, zvyšuje vytrvalost, je lépe zajištěna výměna látková

i na periferii končetin, lépe pracují ledviny, játra a další vnitřní orgány, má

preventivní vliv na vznik křečových žil, zvýšenou srážlivost krve, trombózu

hlubokých žil dolních končetin a poruchu lymfatické cirkulace,

zlepšuje schopnost krve přenášet kyslík,

snižuje klidovou hodnotu srdeční tepové frekvence, zlepšuje činnost srdce,

normalizuje krevní tlak,

zpomaluje proces stárnutí, prodlužuje délku života a aktivní délku života ve stáří,

stimuluje hluboké břišní dýchání,

má preventivní vliv na vznik chronického únavového syndromu,

pomáhá lidem přestat kouřit a zmírňuje abstinenční příznaky,

snižuje riziko potratu, usnadňuje porod a je vědecky dokázáno, že aktivním

matkám se rodí zdravější děti,

zabránění zrodu některých druhů rakoviny (prostaty, prsu atd.),

zlepšuje vztah člověka k sobě samému,

snižuje hladinu cholesterolu v krvi,

působí jako prevence chronických neinfekčních (civilizačních) chorob.

20

2.2 Zdraví a životní styl

Zdraví

World Health Organization definuje pojem zdraví nejen jako nepřítomnost

nemoci, ale spatřuje ho současně jako pocit tělesné, psychické a sociální spokojenosti.

Takto charakterizované zdraví by mělo být podmíněno celkovou zdatností organismu,

která je důsledkem cílevědomého a záměrného procesu.

Zdraví je největším bohatstvím každého člověka, jelikož je podstatou pro

plnohodnotný, spokojený život. Společnou snahou všech institucionálních zařízení

v péči o zdraví společnosti se stále objevují nové cesty, přístupy, prvky a možnosti péče

o zdraví. Hlavním cílem těchto snah se jeví péče o zdraví dětí a mládeže. Nynější

společnost však musí hledat řešení i k péči o zdraví dospělé populace včetně seniorů,

jelikož obyvatel staršího věku velmi rychle přibývá (Seedhouse, 1995).

Hodaň (2000) upozorňuje na to, že zdraví není pouze stav organismu, ale zdraví je

třeba chápat jako tvorbu a neustálý proces, který nikdy nekončí. Podobný pohled na

zdraví má i Kubíčková (1996), kdy říká, že zdraví není pouhá nepřítomnost nemoci, ale

celkový uspokojivý životní pocit člověka v úrovni tělesné, duševní i vztahové. Dodává,

že zdraví je nejcennějším bohatstvím člověka.

Zdraví je individuální záležitost a každý jedinec, tak jak je odpovědný za vlastní

rozvoj nebo za svou úroveň v činnostech každodenního života, tak je taky zodpovědný

za své zdraví. Odpovědnost za své zdraví závisí na našem chování. Chováním se myslí

z největší části životní styl jednotlivce doplněný o další faktory, čímž je například

genetický základ, životní prostředí, zdravotnické služby a jiné. K zamyšlení a podnětem

k hlubší analýze je fakt, že většina populace uvádí ve svém žebříčku hodnot zdraví na

nejvyšších příčkách, ale jejich aktivní přičinění na péči o zdraví je zcela minimální a

spíše preferují pasivní péči o zdraví prostřednictvím využíváním zdravotnických služeb

(Hodaň, 2000).

Životní styl

Machová et al. (2009) tvrdí, že životní styl zahrnuje formy zcela dobrovolného

chování v určitých životních situacích, které jsou výsledkem individuálním výběru

z různých možností. Máme svobodnou volbu pro zdravé alternativy z možností, které se

nabízejí, a odepřít si ty, jež zdraví poškozují. O životním stylu tedy lze říci, že je

souhrou dobrovolného chování (výběrem) a životní situace (možností)“.

21

Machová a Kubátová však také uvádí, že naše rozhodování v daných situacích,

není do značné míry zcela svobodné, protože naše chování a výběr je

ovlivněn tradicemi společnosti, rodinnými zvyklostmi, ekonomickou situací a sociální

pozicí. Svou roli hraje také například vzdělání, pohlaví, věk temperament.

Termín životní styl bývá často ztotožňován s termínem životní způsob. Hodaň a

Dohnal (2008) však mezi těmito pojmy vidí zásadní rozdíl. Životní způsob podávají

jako pojem určitým způsobem nadřazený životnímu stylu, protože životní způsob bývá

spojován s určitou skupinou, třídou nebo populací. Můžeme říci, že životní způsob má

skupinový charakter, jež představuje danou úroveň nebo „normu“, která je pro danou

skupinu charakteristická. Z důvodu značné rozdílnosti těchto skupin je jejich dělení

velmi široké (např. životní způsob české populace, životní způsob manažerů, životní

způsob venkovské populace a jiné). Životní styl je tedy v porovnání se životním

způsobem značně individualizován a týká se jedinců.

Výše zmíněné potvrzuje i Bunc (2008) a jako hlavní faktory, které ovlivňují naše

rozhodnutí, vidí rodinné zvyklosti, individuální hodnotovou orientaci, postavení

v socio-profesní skupině, ekonomickou situaci, dosaženou životní úroveň a okolní

prostředí. Avšak i přes mnoho aktuálně dostupných poznatků o tom, že pasivní životní

styl může předčasně zkrátit život, zhoršuje kvalitu života a je příčinnou civilizačních

onemocnění, můžeme konstatovat, že se v současné době rozmáhá trend tzv. „Sedavého

životního stylu“, který se vyznačuje minimem tělesného pohybu v zaměstnání i ve

volném čase. V návaznosti se zvyšujícími se nároky v pracovním poměru a únavou

způsobenou psychickým vypětím se aktivita lidí ve volném čase omezuje natolik, že

většina z nich je ochotná energii spíše jen přijímat než vydávat. Tento fakt je příčinou

pasivního trávení volného času např. sezením u počítačů a televizí namísto aktivit, při

kterých člověk musí energii vydat. Nehledě na to, že velká část populace se

s psychickým stresem vyrovnává zvýšenou konzumací jídla, což vede k energetické

nerovnováze a řadě dalším neinfekčním onemocněním (Stejskal, 2004).

Z tohoto důvodu bychom měli vhodnou volbou životního stylu alespoň částečně

zmírnit negativní dopady dnešní doby na naše zdraví. Slepičková (2000) uvádí

následující body, které by každý jedinec při optimalizaci svého životního způsobu měl

dodržovat:

adekvátní množství spánku (7 – 8 hodin denně),

22

zdravá strava a pravidelná snídaně, která je důležitá pro přísun energie,

udržování přiměřené tělesné hmotnosti,

nekuřáctví,

mírné nebo žádné užívání alkoholu,

pravidelná tělesna aktivita především ve formě aktivního sportu přiměřeného

objemu a frekvence.

Aktivní životni styl by se měl pro každého jedince stát běžnou součástí života.

Především ze strany učitelů školní tělesné výchovy, kteří by se měli stát vzorem

aktivního životního stylu pro děti a mládež.

2.2.1 Životní styl adolescentů

Nynější vývoj životního stylu adolescentní populace není nijak příznivý. Ve

volném čase preferují sledování televize, hraní počítačových her, chatování přes mobilní

telefon nebo tablet, návštěvám restauračních zařízení a nicnedělání. Tento trend může

mít fatální celospolečenský a ekonomický dopad, jelikož jednotlivé oblasti ekonomiky,

vzdělanosti, vědy a kultury jsou vzájemně propojené. Z tohoto důvodu je podpora a

motivace současné mládeže k aktivnímu životnímu velmi důležitá. Vhodnou variantou

se jeví rozvoj sportovišť a volnočasových aktivit, které budou finančně dostupné všem

mladým lidem, což by mohlo vést k optimalizaci životního stylu.

Podle Frömela, Novosada a Svozila (1999) můžeme konstatovat, že se

vzrůstajícím věkem dochází k poklesu objemu pohybové aktivity. Dle výzkumu mají

chlapci nejméně pohybové aktivity v období vysokoškolského studia. U dívek

pozorujeme značný úbytek v období středoškolském a taktéž vysokoškolském. Dále

výzkum ukázal, že dívky mají méně pohybové aktivity a zaostávají za chlapci jak v

intenzitě, tak i v objemu a struktuře. Navíc autoři dodávají, že pokud dívky v

adolescentním věku nepřijmou tělesnou aktivitu jako přirozenou součást svého života,

zvyšuje se riziko jejího totálního vypuštění ze svého života. Nebo pokud s pohybovou

aktivitou začnou, dlouho u ní nezůstanou. Je zdůrazněno, že životní styl mládeže

nekoresponduje se současnými požadavky. Podle výzkumu má téměř 50 % adolescentní

mládeže v rozmezí 11-23 let v České republice nedostatečnou až alarmující pohybovou

aktivitu.

Následující jevy odráží vztah dnešní populace k pohybové aktivitě (Sekot, 2003):

23

snížení pohybové aktivity s narůstajícím školním věkem a tím zhoršení

zdravotního a kondičního stavu,

nižší pohybová aktivita dívek oproti chlapcům,

s věkem zhoršení struktury pohybové aktivity,

zúžení šíře fondu pohybových dovedností,

snížení podílů organizovaných sportovních aktivit,

doporučení k pohybovým aktivitám (3 x 20 minut intenzivní aktivit a 5 x 30

minut středně intenzivní aktivit nebo chůze za týden) plní 11,1 % českých

adolescentů,

klesající zájem o tzv. celoživotní aktivity jako jsou chůze, jízda na kole, plavání

a podobné,

rozpory mezi přáním, preferencemi, zájmy a inklinacemi, a realizovanou školní

pohybovou aktivitou,

setrvání na tradičních a osvědčených organizačních formách.

Vést mládež k pravidelné pohybové aktivitě a vysvětlit jim důležitost pohybu,

jak ve školských zařízeních, tak i mimo školu, je nejefektivnější ovlivňováním vnitřní

motivace, což znamená vytvářením pozitivního prostředí, které přirozeně působí na

vnitřní motivaci mládeže zapojit se do pohybových aktivit. Výchova k pohybovým

aktivitám je dnes považována za důležitou součást imperativu všestrannosti

socializačního procesu na cestě vytvoření plnohodnotné osobnosti žáků a studentů,

jejich vlastností a schopností. Má pomáhat k plnění povinností ve škole i mimo její

dosah, vést k radosti z prospěšného pohybu, být východiskem poznání vlastních volních

možností a mezí, zdrojem lásky k přírodě, být inspirací k navozování mezilidských

vztahů. Stále silněji se důraz kladen na sportovní jako prostředek k využívání volného

času, jako prevence proti nudě pouličních part, proti kouření, alkoholovým a drogovým

návykům. Výběr pohybových aktivit je ovlivňován především dostupností příležitostí,

podporou rodinných příslušníků a mírou dětské inklinace ke sportu. Důležitým motivem

k realizaci pohybových aktivit může být využití zájmů mládeže o nové sporty a

atraktivnost jednotlivých druhů, kterými jsou v současné době squash, skateboard, různé

typy aerobiku a bojová umění, které rozvíjejí sílu, vytrvalost, ale také mrštnost,

ohebnost a učí celkové harmonii těla. Žádoucí je naučit mladé lidi aktivně odpočívat a

24

ne pouze pasivně, např. sledováním televize. Právě díky pohybovým aktivitám se

hlavně u problémových jedinců vybíjí nadbytečná energii a jedinci se naučí ovládat

případnou agresivitu (Kudláček & Frömel, 2012).

2.2.2 Pohybová inaktivita

Pohybová inaktivita neboli hypokineze (pohybová nedostatečnost). Tyto termíny

charakterizují chování jedinců, které se projevuje velmi nízkým objemem běžných

denních pohybových aktivit a absencí jednotlivých pohybových aktivit dovednostního

charakteru. Lidé s hypokinezí mají nedostatečný pohyb jak v zaměstnání, tak i během

volného času. V důsledku nízkého pohybu vzniká energetická nerovnováha a s ní i poruchy

tělesného a duševního zdraví, které mají zásadní vliv na zdraví těchto jedinců a na častější

výskyt hromadných neinfekčních onemocnění. Současná situace v životním stylu v České

republice se vyznačuje nedostatkem pohybové zátěže, z čehož tkví narůstající nepoměr

mezi příjmem a výdejem energie. Reálný pohybový režim nezabezpečuje biologickou

potřebu pohybového zatížení jedince. Z tohoto stavu plyne celá řada tzv. civilizačních

problémů, které mají svou příčinu právě v hypokinezi. Výsledkem je snížená zdatnost

populace, která vede k snížení pracovní výkonnosti, celkovému zhoršení zdravotního

stavu společnosti. Naopak se zvyšuje počet jedinců, kteří trpí nadváhou nebo obezitou.

Lze konstatovat, že současný moderní způsob sedavého života má za příčinu zesláblé a

ochablé tělo, které je zejména i po stránce psychické velmi oslabeno a jehož mentální

síla, která by měla být schopna bojovat proti každodenním stresovým situacím, je

značně redukována (Mužík & Süss, 2009).

World Health Organization (2012) uvádí, že pohybová inaktivita je jeden z

hlavních rizikových faktorů ovlivňující zdravotní stav populace. Výzkumy ukázaly, že

více než polovina obyvatel Evropy nemá dostatečnou pohybovou aktivitu, především

dvě třetiny populace ve věku nad 15 let, nedosahují doporučené úrovně týdenní

pohybové aktivity. Odhaduje se, že jen 31 % evropské populace realizuje zdraví

prospěšnou fyzickou aktivitu. Evropané ve věku 11, 13 a 15 let preferují raději sedavý

způsob života, jelikož pouze 34 % z nich vyhovuje aktuálním doporučením k provádění

fyzické aktivity. Ve většině zemí jsou v tomto ohledu více aktivnější muži než ženy,

avšak s přibývajícím věkem množství denně realizované pohybové aktivity klesá. V

důsledku hypokineze zemře ročně 6% obyvatelstva v České republice. Toto zjištění řadí

pohybovou inaktivitu na čtvrté místo v žebříčku nejčetnějších důvodů lidského úmrtí.

25

Pohybová inaktivita je dle zjištění příčinou onemocnění rakoviny prsu, tlustého střeva,

diabetických onemocněných a srdečních ischemických potíží.

Stejskal (2004) uvádí, že lidé s neadekvátní pohybovou aktivitou mají ve svých

řadách vyšší počet kuřáků i osob s větším příjmem tuků než jedinci, kteří jsou fyzicky

aktivní. Výzkumy také ukázaly, že u lidí ve starším věku s nízkou pohybovou aktivitou

se mnohem častěji vyskytují psychické deprese přispívající ke vzniku a úmrtí

na ischemické choroby srdeční.

Rossi (2006) říká, že tzv. fenomén obezity je jedním z nejzávažnějších důvodů,

který je potřeba řešit na globální úrovni. Výdaje na léčbu pohybově aktivních pacientů

jsou o 30% nižší, než je tomu u jedinců s nedostatkem pohybové aktivity. Tento stav

ukazuje na další významný faktor, a to že pohybová inaktivita způsobuje velké

ekonomické potíže projevující se ve zdravotnickém systému země.

Podobný pohled na nynější stav společnosti poskytují i Blahutková, Řehulka

a Dvořáková (2005, 15) se slovy, že v současné době se v přetechnizované společnosti

se tvoří zásadní nepoměr mezi kvalitou geneticky zakódovaných pohybových vazeb

předcházejících generací a dnešní populací. Zejména je nižší podíl dynamické svalové

práce na úkor statické svalové práce. Vlivem opakovaného nuceného zaujímání

neměnné polohy po delší dobu dochází k vytváření pohybových stereotypů a vadného

držení těla. Z tohoto důvodu dochází ke stále většímu výskytu funkčních poruch

hybného systému.

2.2.3 Zdravotní rizika způsobená inaktivitou

Podle Martiníka (2001) deficit každodenní pohybové aktivity společně se stresem

a napětím přináší jedinci nejen nadváhu a ochablost svalů, ale i tzv. civilizační nemoci.

Srdeční onemocnění a choroby krevního oběhu patří stále mezi nejčastější příčiny

úmrtí.

V dnešní době se trend vývoje zdravého stavu dětí a mládeže musíme hodnotit

jako nepříznivý. Při srovnání chorob populace dětí a mládeže v roce 2003 oproti roku

1996 můžeme konstatovat, že na 10 tisíc dětí došlo u jedinců ve věku 0-14 let k více

než dvojnásobnému a u jedinců ve věku 15-19 let až k vícenásobnému navýšení poruch

zdraví a onemocnění soustavy oběhové, dýchací, trávící, svalové a kosterní soustavy,

duševních poruch a poruch chování, nervových poruch, cukrovky, nádorových

onemocnění, onemocnění krve a poruch žláz s vnitřním vylučováním Michal (2010).

26

Tak jako pohybová aktivita přináší sportujícím jedincům zdravotní benefity, lidé s

pohybovou nedostatečností zdravotně strádají, jelikož pohybová inaktivita způsobuje:

nadváhu a obezitu,

kardiovaskulární onemocnění,

diabetes,

rakovinu tlustého střeva,

vysoký krevní tlak,

osteoporózu,

poruchy metabolismu tuků,

deprese a stavy úzkosti.

Především problematika nadváhy a obezity je jedním z nejzávažnějších problémů

21. století. Projevuje se nadměrným množstvím tělesného tuku v lidském organismu,

které může jedinci způsobit zdravotní komplikace. Hlavními příčinami obezity či

nadváhy jsou mimo jiné nadměrný příjem kalorií a nedostatečná pohybová aktivita, ale

také změna vnějšího prostředí a způsobu života (López et al., 2006).

2.2.3.1 Metabolická onemocnění

Nadváha a obezita

Obezita a nadváha se v posledních několika letech stala světovým zdravotním

problémem lidstva, který se snaží vyřešit zdravotnické organizace po celém světě, zatím

bez většího úspěchu. Situace je alarmující i v České republice, kde 52% obyvatel má

neadekvátní váhou. (Kalman, Hamřík & Pavelka, 2009). Nadváha a obezita se čím dál

více začíná vyskytovat už u dětí. Podle Světové zdravotnické organizace byla v roce

2010 obezita zjištěna globálně u 42 milionů dětí do pěti let. U dětí s nadváhou a

obezitou se navíc dá předpokládat, že budou obézní i v dospělosti.

Značně nepříznivou situaci v České republice znázorňuje poslední dokument

vydaný WHO zabývající se pohybovou aktivitou a životním stylem dětí tzv.

„Mezinárodní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků (HBSC), konkrétně

Obrázek 2.

27

Obrázek 2. Úroveň hmotnosti dětí v České republice z roku 2010

HBSC (2011)

Nadváha společně s obezitou (otylostí) vznikají nadměrným ukládáním tuku

v podkožní tukové tkáni i kolem vnitřních orgánů, což je ve hlavně způsobeno velkým

energetickým příjmem a nízkou úrovní pohybové aktivity i genetickou výbavou.

Výsledkem je vyšší tělesná hmotnost, než by jedinci ve svém věku, určitého pohlaví a

tělesné výšky měli vykazovat. Pro objektivní hodnocení hmotnosti je důležitý vztah

hmotnosti k tělesné výšce, protože se zvětšováním výšky roste i hmotnost. Zdravotní

potíže spojené s nadváhou a obezitou jsou mnohé a negativně ovlivňují kvalitu i délku

lidského života. Rizika vychází ze stupně obezity, ale rovněž také z typu obezity (Machová

& Kubátová et al., 2009). Pro výpočet odpovídající hmotnosti v závislosti na výšce se

používá tzv. Body Mass Index (BMI), kde se hmotnost v kilogramech dělí výškou

v metrech na druhou (Kalman et al., 2011). Výsledky hodnot pro dospělou populaci

stanovující normu nebo stav odklánějící se od optima můžeme pozorovat v Tabulce 1.

28

Tabulka 1. Rozdělení hodnot BMI

BMI [kg/m²] kategorie

pod 18,5 podváha

18,5-24,9 norma

25-29,9 nadváha

30-34,9 obezita 1. stupně (lehká otylost)

35-39,9 obezita 2. stupně (výrazná otylost)

nad 40 obezita 3. stupně (morbidní otylost)

(Machová & Kubátová et al., 2009, 219)

Podle Světové zdravotnické organizace v roce 2008 více než 50 % mužů i žen v

Evropě trpělo nadváhou a zhruba 23 % žen a 20 % mužů bylo obézních. Podle

nejnovějších výzkumů postihuje nadváha v evropských zemích 30-70 % a obezita

postihuje 10-30 % dospělých. Dle České obezitologické společnosti trpí nadváhou 35 %

populace a 17 % lidí je obézních. Prevalence nadváhy i obezity v České republice vykazuje

vzestupný trend (Kalman et al., 2009).

Hlavní riziko spočívá v pocitu dobrého zdraví, protože si jedinci trpící

nekomplikovanou obezitou nepřipadnou v prvním dlouhodobě trvajícím stádiu nemocní

a nevidí důvod, proč by měli svou váhu korigovat. Velké nebezpečí obezity dřímá v

řadě dalších onemocnění, jež jdou ruku v ruce s obezitou, často to bývají křečové žíly,

zvýšená srážlivost krve a další onemocnění. Tyto komplikace můžeme členit na

mechanické (degenerativní onemocnění především kolenních a kyčelních kloubů,

bolesti zad, dýchací potíže atd.) a metabolické (diabetes mellitus druhého typu,

kardiovaskulární onemocnění, zvýšený krevní tlak, zvýšené množství cholesterolu

v krvi, vznik nádorových onemocnění). Lidem s diagnostikovanou obezitou se zhoršuje

životní styl i společenský život, což je příčinou častého výskytu depresí a pocitům

úzkosti. Toto zjištění může být důvodem, proč lidé s přiměřenou hmotností žijí déle,

kvalitněji a spokojeněji než jedinci s obezitou (Stejskal, 2004).

29

Hlavním důvodem boje proti obezitě by nemělo být pouhé snižování

hmotnosti prostřednictvím hladovění. Efektivní prevencí pro vznik obezity je

transformace celkového životního stylu jednotlivce. Jedinec se musí naučit nové

pohybové i jídelní návyky. Pohybová aktivita kladně ovlivňuje rozložení tuku v těle, avšak

problém kalorického příjmu a výdeje je hlavně záležitostí genetické výbavy. Pro účinné a

dlouhodobé snížení hmotnosti je zapotřebí dostatečné množství pravidelné,

systematicky vedené pohybové aktivity v kombinaci s nízkoenergetickou dietou (Hendl

& Dobrý et al., 2011).

Diabetes mellitus

Diabetes mellitus (neboli cukrovka) je celoživotní onemocnění, které je

charakteristické poruchou metabolismu sacharidů, což způsobuje nedostatek inzulinu

nebo jeho nedostatečná účinnost. Inzulín je hormonem, který v těle zabezpečuje přenos

krevní glukózy do buněk srdeční i kosterní svaloviny a hlavní funkci plní svou

přítomností při metabolismu sacharidů, tuků a bílkovin, kdy snižuje množství cukru

v krvi (Machová & Kubátová et al., 2009).

Případů výskytu cukrovky v dnešní době globálně stoupá. Na našem území se

za posledních 30 let výskyt tohoto onemocnění zdvojnásobil a v současnosti v České

republice monitorujeme více jak 686 000 diabetiků. Mezi nejčastější druhy cukrovky

patří diabetes mellitus I. typu a diabetes mellitus II. typu, kterým trpí zhruba 90%

diabetiků (Kalman, Hamřík, & Pavelka, 2009).

Diabetes mellitus I. typu se objeví poměrně rychle hned u dětí nebo

během dospívání, kdy na základě složitých autoimunitních procesů klesá vlastní sekrece

inzulínu. V tomto případě je zapotřebí okamžitá léčba aplikace inzulínu (převážně

injekční formou), dieta s redukovaným příjmem tuků a rozloženými dávkami sacharidů

(Stejskal, 2004).

Kdežto u diabetu II. typu Hendl et al. (2011) říká, že se jde o onemocnění

dědičné. Pravděpodobnost, že potomek dvou diabetiků tuto nemoc zdědí, je téměř

stoprocentní. V minulosti se o diabetu II. typu mluvilo jako o nemoci stáří, avšak dnešní

životní styl vyznačující se nedostatečnou pohybovou aktivitou a nadměrným

energetickým příjmem způsobil, že tímto typem cukrovky trpí už i populace ve středním

věku i mládež. Velmi často se toto onemocnění objevuje ve spojitosti s obezitou.

30

Většinou není zcela nutná aplikace inzulínu. Léčba je hlavně založena na dietních

opatřeních a na redukci hmotnosti.

Je dokázáno, že pohybovou aktivitou lze vznik cukrovky druhého typu u dědičně

zatížených jedinců oddálit, protože zvyšuje citlivost periferních buněk na inzulín,

tím snižuje požadavky na jeho sekreci a zmírňuje jeho zvýšenou hladinu v krevní

plazmě. Pravidelná pohybová aktivita také napomáhá při zlepšování kvality života s

cukrovkou a to závislou nebo nezávislou na inzulínu, avšak musí se dodržovat vhodně

zvolený program. Dále pomáhá oddálit výskyt nebezpečných komplikací (slepota,

diabetické onemocnění ledvin, postižení periferních a autonomních nervů, ICHS

(ischemická choroba srdeční) a aterosklerotické postižení dalších tepen. V neposlední řadě

pohybová aktivita pomáhá diabetikům držet si krevní cukr na potřebné úrovni,

energetickým výdejem udržuje optimální hmotnost, zvýšením tvorby tepla snižuje

ukládání tuků a mírně snižuje krevní tlak (Stejskal, 2004).

Osteoporóza

Kalman, Hamřík a Pavelka (2009, 73) definují osteoporózu jako: „…postupující

onemocnění kosterní soustavy charakterizované stupněm úbytku organické i

anorganické kostní hmoty, poruchami mikroarchitektury kostní tkáně, což je příčinou

zvýšené náchylnosti kostí ke zlomeninám“. Autoři také říkají, že v České republice je

tímto onemocněním trpí 7-8% všech obyvatel hlavně staršího věku, z čehož větším

počtem jsou zastoupeny ženy.

Mezi nejčastější projevy osteoporózy můžeme zařadit chronické bolesti zad,

deformace páteře (zvětšená hrudní kyfóza), snížení tělesné výšky a časté zlomeniny (na

kloubech ruky, krčku kosti stehenní a jednotlivých segmentů páteře), ke kterým dochází

i při velmi malých, nepatrných úrazech (Machová & Kubátová et al., 2009).

Výskyt osteoporózy je podmíněn do jisté míry i genetickou předurčeností,

ale i životním stylem. Doporučenou prevencí vzniku tohoto onemocnění je zdravá

strava obsahující zvýšené množství vápníku, fluoru, vitamínu D a správná životospráva

(dostatek spánku, nekouřit, nepít nadměrné množství alkoholu). Poměrně zásadní a

nezastupitelnou podmínkou pro upevnění zdravé opěrné soustavy je dostatek pohybové

aktivity. Lidé, kteří v mladším věku pravidelně sportovali, mají více kvalitní kostní

hmoty a možnost výskytu osteoporózy u nich není taky velká jak u jedinců, kteří mají

nedostatek pohybové aktivity. Hlavním důvodem, proč bychom měli realizovat

31

pravidelnou pohybovou aktivitu je, že pohyb totiž zatěžuje kost a pomáhá k tvorbě

kostní hmoty. Pravidelná pohybová aktivita je rovněž důležitá pro udržení správné

svalové zdatnosti, stavby kloubů a jejich optimální funkci (Stejskal, 2004; Biddle,S. J.

H., Gorely,T., & Stenal, D. J., 2004).

2.2.3.2 Kardiovaskulární onemocnění

Podle WHO (2007) patří kardiovaskulární choroby v rozvinutých zemích

k nejčastějšímu důvodu všech úmrtí a svým počtem značně převyšují výskyt

onemocnění nádorových.

V České republice kardiovaskulární onemocnění zapříčinila v roce 1998 celkově

55.1% všech úmrtí, což je více než všechny ostatní choroby dohromady (Kalman,

Hamřík & Pavelka, 2009).

Odborníci i lékaři se shodují v tom, že pohybová aktivita působí jako optimální

prevence vzniku právě kardiovaskulárních onemocnění, jelikož sportujícím jedincům

přináší tyto benefity:

pravidelná pohybová aktivita snižuje pravděpodobnost úmrtnosti na základě

ischemické choroby srdeční a zvyšuje riziko na přežití prvního záchvatu srdečního

infarktu,

pravidelná pohybová aktivita optimální intenzity, trvání a frekvence přispívá k

snížení poměru mezi LDL a HDL, který je jedním z ukazatelů míry rizika vzniku

ischemické choroby srdeční,

snižuje tepovou frekvenci a krevní tlak, tím pomáhá ke zlepšení plnění a

vyprazdňování srdečního svalu a zvyšuje tak efektivitu srdečního svalu,

oddaluje vývoj vysokého krevního tlaku a může dokonce mírně snížit tlak u lidí

s hypertenzí.

Ischemická choroba srdeční

Značné množství ischemického onemocnění srdce způsobuje ateroskleróza.

Ateroskleróza je degenerativní nemoc cév, které je typické zesílením stěny tepen,

ztrátou jejich plasticity a zúžením jejich průsvitu, což je příčinou ukládání krevních tuků

(cholesterol, triglyceridy) do ateromu (tj. ložisko ve tvaru výrostku) ve vnitřní vrstvě

tepny. Následně dochází k růstu těchto výrostků. Ty se postupem času zužují a ucpávají

32

tepny. Průtok krve se v daném místě snižuje a klesá zásobení živinami a kyslíkem.

Ateroskleróza postihuje tepny na všech místech těla, nejčastěji se však objevuje na

věnčitých tepnách srdce. Nedostatečné zásobení jednotlivých orgánů kyslíkem a

živinami má pro lidské tělo fatální následky např. infarkt myokardu, mozkovou mrtvici

a jiné (Stejskal, 2004).

Jak už bylo výše zíněno Hendl a Dobrý et al. (2011) považují pohybovou aktivitu

za vhodnou a ideální prevenci těchto obtíží s tvrzením, že i sebekratší chůze má

pozitivní vliv na organismus. Podle autorů pohybové aktivity mají na organismus přímý

i nepřímý vliv. Přímo působí na cévní stěnu srdce, minimalizují zánět cévní stěny,

zefektivňují metabolismus srdečního svalu i prokrvení orgánů a tkání.

2.2.3.3 Nádorová onemocnění

„Nádorová choroba je patologický proces, kterým lidský organismus odpovídá na

růst zhoubného nádoru. Šíření nádorové choroby se projevuje symptomy, které

vyplývají jednak z lokálního působení nádorového ložiska (tlak, vytvoření překážky), a

také z celkového nepříznivého ovlivňování nádoru na tělo, které se projeví teplotami,

hubnutím a anémií“ (Machová & Kubátová et al., 2009, 205).

Podle výsledků WHO v roce 2000 zemřelo na nádorové onemocnění globálně

přes 6,2 milionu osob. V České republice se nádorová onemocnění řadí na druhé místo

v počtu úmrtí, když v roce 2004 byla příčinou 27,1% všech úmrtí.

Hendl, Dobrý et al. (2011) uvádí, že se významnými negativními faktory u

nádorových onemocnění jsou nadváha a nedostatek pohybových aktivit, který jsou často

příčinou i důsledkem obezity. I další výzkumy ukázaly, že pohybová aktivita pomáhá

snižovat počet úmrtí na rakovinu. Není sice do dnes zcela objasněný mechanismus,

jakým způsobem tělesná cvičení ovlivňují organismus. Avšak vědci se domnívají, že

pozitivní změny v organismu jsou spojeny s lepší činností vnitřních orgánů i vyšší

imunitou, která se po dlouhodobém cvičení dostavuje a také s celkovou proměnou

životního stylu sportujících jedinců. Výzkumy zkoumající vliv sedavého zaměstnání

potvrdily, že pohybová aktivita působí jako prevence u nádorových chorob, jakými jsou

rakovina konečníku, prostaty a rakoviny tlustého střeva, která se převážně vyskytují u

mužů. Ženy s pravidelnou pohybovou aktivitou snižují riziko výskytu rakoviny prsu,

vaječníku a dělohy (Stejskal, 2004).

33

2.2.4 Doporučené množství pohybové aktivity

Je celá řada příruček a doporučení, která uvádějí adekvátní množství pohybové

aktivity. My se především zaměříme na doporučené množství pohybové aktivity pro

adolescenty, jelikož tato věková skupina je objektem našeho výzkumu. Mladiství, kteří

se budou řídit následujícím doporučením, mají větší pravděpodobnost na lepší zdraví

v dospělém věku a minimalizují tím riziko vzniku chronických onemocnění, která jsou

právě s inaktivitou spojená.

Stackeová (2009) za adekvátní pohybovou aktivitu považuje takovou, která

způsobuje rozvoj kardiovaskulární a svalové zdatnosti, zvýšení hustoty a odolnosti

kostní tkáně, snížení depresí a zvýšení podílu aktivně tělesné hmotnosti.

World Health Organization uvádí charakter a doporučené pohybové aktivity pro

děti a mládež od 5 do 17 let, pro dospělé věkové kategorie 18 až 64 let a pro dospělé

věkové kategorie 65 let a více. Pohybová aktivita dětí a mládeže by měla obsahovat

především hru, sporty, rekreaci, transport, tělesnou výchovu nebo organizované cvičení.

Všechny tyto aktivity by měly být realizovány v rámci rodiny, školy nebo komunálních

aktivit. Pro výše zmíněné zdravotní benefity je doporučována každodenní středně

intenzivní až intenzivní pohybová aktivita trvající alespoň 60 minut denně.

Nakumulované množství pohybové aktivity větší než 60 minut za den přináší přídavné

zdravotní benefity. Největší část pohybové činnosti by měla být aerobního charakteru,

ale obsahem by měly být i posilovací cviky na zpevnění svalů i kostí zařazované do

alespoň třikrát týdně. Ideálně by pohybová aktivita u adolescentů měla být realizována

alespoň 3x v týdnu po dobu nejméně 20 minut s vyšší intenzitou a 5x v týdnu 30 minut

mírné či střední intenzity.

U. S. Department of Health and Human Services (2008) dělí pohybovou aktivitu

na tři části, které by měla, každodenní šedesáti minutová pohybová aktivita obsahovat.

Konkrétně jde o:

aerobní pohybovou aktivitu, kdy jsou procvičovány velké svalové partie (běh,

skákání přes švihadlo, poskoky, cyklistika atd.),

svalově – posilující pohybovou aktivitu, při které jsou zapojeny svalové skupiny

více, než jsou používány při běžném pohybu (šplh, zvedání břemene),

pohybová aktivita posilující kosterní skelet člověka zahrnují podobné aktivity

jako aerobní pohybová aktivita, tedy běh, skákání přes švihadlo, ale hlavně sem

34

řadíme aktivity jako basketbal, tenis, při kterých dochází k posílení opěrného

aparátu, k cílevědomému tlumení dopadu těla na podložku a rychlým změnám

směru pohybu.

Sigmund a Sigmundova (2011) uvádějí pro mládež ve věku 11 – 18 let následující

doporučení týkající se pohybové aktivity:

podporovat pohybově aktivní (pěši a cyklisticky) přesuny adolescentů do školy a

ze školy, zájmových kroužků, klubů a dalších volnočasových aktivit,

uplatňovat specializovanou sportovní přípravu u adolescentů při kontinuálním

zachování jejich dalšího všestranného pohybového rozvoje,

zvýšit podíl adolescentů, kteří jsou alespoň 3x týdně zapojeni do organizované

pohybové aktivity (zahrnující vyučovací jednotky tělesné výchovy),

zvýšit podíl adolescentů, kteří ve vyučovací jednotce školní tělesné výchovy

stráví alespoň 50 % času při pohybové aktivitě střední až vysoké intenzity,

soustavné sledování televize či monitoru počítače by nemělo překročit 2 hodiny

denně.

Tabulka 2. Doporučené množství pohybové aktivity pro adolescenty

(Sigmund, Sigmundová, 2011)

Kalman, Hamřík a Pavelka (2009) navíc tvrdí, že k výše zmíněným doporučením

je pro efektivní podporu pohybové aktivity důležité:

35

přimět rodiče k omezování pasivního trávení volného času dětí (sledování

televize, hraní počítačových her atd.),

zvýšit počet hodin tělesné výchovy,

podporovat školy, volnočasové sektory a komunální organizace, aby kladly větší

důraz na podílení dětí na pohybových aktivitách,

zlepšit urbanistické řešení, aby města a vesnice byly bezpečnější pro chodce a

cyklisty, co se týká zejména dopravy do škol a zaměstnání,

zlepšit vztah mezi školou a komunitou.

2.3 Adolescence

Termín adolescence je odvozen z latinského slovesa „adolescere“, což v překladu

znamená dospívat, mohutnět a dorůstat. Termín adolescenti, používaný hlavně

v psychologii, se v českém jazyce volně ztotožňuje s označením dorost, dospívající

nebo mladiství. Obecně se považuje adolescence za přechod mezi dětstvím a dospělostí.

Hovoříme o období dospívání každého jedince, které je u každého individuální a

jedinečné (Macek, 2003).

Jedná se o přechodné období mezi dětstvím a dospělostí, které zahrnuje jednu

dekádu života, zhruba od deseti do dvaceti let. V této vývojové fázi dochází ke

komplexní proměně osobnosti ve všech oblastech: somatických, psychických i

sociálních (Sekot, 2004).

Podle Čačky (1996) je adolescence fází postupného vyhraňování a stabilizace

povahových vlastností. Důležité rysy adolescence bývají zrcadleny ve dvou vzájemně se

doplňujících a ovlivňujících procesech. Jedny se váží na postupující personalizaci či

individuaci, což znamená uvědomění, restrukturaci a upevnění nové osobité struktury

cílů, postojů, hodnot a projevů. Druhé se vztahují více k socializaci a kultivaci, což

znamená začleňování do užších i širších společenských vztahů.

2.3.1 Věkové vymezení adolescence

Při snaze věkového vymezení adolescence se názory jednotlivých autorů různí.

Autoři se však obvykle shodují na tvrzení, že období dospívání je velmi dlouhý proces,

po vývojové stránce člověka a můžeme za něj považovat druhé desetiletí lidského

života.

Langmaier a Krejčířová (1998) a Michal (2010) považují za adolescenci druhou

fázi období dospívání (od 15 let do 20-22 let). Spodní hranicí období adolescence je 15.

36

rok života, kdy jedinec končí povinnou školní docházku. Horní hranicí tohoto období je

zhruba dvacátý rok, kdy jedinec dosahuje plné reprodukční zralosti, ekonomické

nezávislosti a tělesné dospělosti. Toto tvrzení podporuje i názor Vágnerové (2005),

která říká, že začátek období můžeme charakterizovat pohlavní zralostí a ukončením

základní školy. Konec období adolescence býval stanoven psychickou a sociální zralostí a

mimo jiné i ekonomickou nezávislostí a nástupem do zaměstnání.

Slepičková (2001) vidí adolescenci jako na období už od desátého roku života

přes mládí až po počáteční bod dospělosti, čímž myslí nástup do pracovního procesu.

Musíme brát v potaz velké časové rozmezí a charakteristické změny vývoje jednotlivce,

a proto autor dělí adolescenci na tři fáze: časnou adolescenci (10-13 let), střední

adolescenci (14-16 let) a pozdní adolescenci (17-20 let). Pozdní adolescence se u

jedinců studujících vysokou školu prodlužuje o 4 až 6 let.

Časná adolescence

Je typická přechodem z dětství do adolescence. Přináší pubertální změny, které se

projevují psychickými, biologickými, fyzickými a sociálními odlišnostmi od

předcházejícího období. Je nastartováno pohlavní dozrávání, které v tomto období i u

většiny jedinců končí a u některých pokračuje do střední adolescence. Díky výskytu

sekundárních pohlavních znaků se začíná rozvíjet zájem o opačné pohlaví, který je

značně podporován pohlavním pudem (Macek, 2003).

Střední adolescence

Toto období můžeme charakterizovat tím, že se adolescenti vyvíjí snahu se odlišit

jakýmkoliv způsobem od svého okolí (výstřední oblečení, účes atd.) z toho důvodu, že

tito jedinci chtějí poukázat na vlastní jedinečnost a autentičnost. V tomto období tedy

přichází změny, které si adolescenti „způsobují sami“. Dospívání je často objektem

úvah a hodnocení. Značnou roli zde hraje sebeprezentace, což může být především pro

méně zdatné jedince na poli pohybových aktivit zrazující od realizace těchto aktivit a

tím pak přichází o výše zmíněné benefity (Macek, 2003).

Pozdní adolescence

Pozdní adolescence všech fází nejvýrazněji směřuje k dospělosti. Většina

adolescentů v tomto období dokončuje své vzdělání a chystá se na profesní kariéru.

Stále sílí potřeba někam patřit, podílet se na něčem nebo něco sdílet. Adolescentní

jedinci více přemýšlí nad svou osobní perspektivou, uvažují o svých budoucích cílech a

37

plánech po stránce profesní i partnerské. Většina změn je podmíněna individuálním

výběrem rolí jedince (Slepičková, 2001).

Naopak Čížková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevová a Pugnerová (2003) jsou

přesvědčeni o tom, že horní hranice adolescence nelze přesně vymezit, protože je velmi

individuální. Dospělost je podmíněna mnoha faktory, mezi které patří osobnost jedince,

zvyky a jiné. Například za dospělého lze považovat jedince v 18 letech, kdy je dospělý z

právního hlediska. Za dospělého můžeme považovat člověka taky ekonomicky

nezávislého na své rodině. Dle autorů je dospělý člověk ten jedinec, jenž si vybudoval

vlastní identitu, přijal normy společnosti, vytvořil si vlastní hodnoty, osvojil si morální

principy dané společnosti, je plně nezávislý na rodině a disponuje vlastními vzorci

myšlení a chování, které ovlivňují interakce s prostředím.

V souvislosti pohybové aktivity s vývojem člověka Kalman, Sigmund,

Sigmundová, Hamřík, Beneš, Benešová a Csémy (2011) upozorňují, že v tomto období

je ukončována příprava na další životní etapu, která obnáší volbu povolání, ale i

sportovní aktivity. Během tohoto období obzvláště u dívek, dochází k rapidnímu

poklesu pohybové aktivity, a proto je vhodné klást větší důraz na návyk k potřebě

pohybu právě v tomto období. Mezi faktory, které vstupují do pohybové aktivity, jsou

právě pohlavní diferenciace, změna životního stylu zahrnující vstup do zaměstnání a

ukončení povinné školní docházky. Dospívání je klíčovým obdobím, kdy se současně

s biologickým a psychomotorickým vývojem formují vztahy a postoje mládeže k

pohybovým aktivitám. Pravidelná participace mládeže v organizované i volnočasové

pohybové aktivitě příznivě ovlivňuje také její vyšší realizaci v dospělosti.

2.3.2 Fyziologický vývoj

Okolo osmnáctého roku nepředstavuje tělesný vývoj jedinců žádnou převratnou

změnu a většinou je již ukončen, přesto je však vzhled součástí identity. Vzhled je pro

adolescenty velmi důležitý, jelikož podle svého vzhledu sami sebe hodnotí a odvíjí se

od něj jejich sebevědomí i sebedůvěra (Michal, 2010).

Způsobem, jakým adolescent vnímá svoje tělo, se pak promítá do jeho identity.

Pokud se podobá aktuálnímu ideálu krásy, mají jedinci pocit jistoty a sebevědomí.

Pokud jsou však viditelné tělesná znevýhodnění např. omezení hybnosti, zručnosti,

38

fyzické nebo tělesné deformace, pocit jistoty, prestiže se ztrácí a je zde i riziko, že

jedinec nebude sociálně akceptován (Vágnerová, 2000).

Zpevněný tělesný skelet s vyvinutým svalstvem, oběhovým a dýchacím systémem

umožňuje již intenzivní zatěžování. Všechny předpoklady k rozvoji všech pohybových

činností jsou vytvořeny. Tělesné proporce se harmonizují. Růst do výšky výrazný

zejména u adolescentních chlapců. U dospívajících dívek je naopak výškový přírůstek

zanedbatelný. Trup se vyvíjí rychleji než končetiny, takže adolescentní jedinci už nejsou

takříkajíc sama ruka – sama noha. Postava adolescentů se proporčně velmi podobá

dospělé osobě. Chlapcům přibývá svalové hmoty a celkově mohutní, dívkám zase

rostou ňadra a postava se zaobluje. Odlišnost chlapecké a dívčí postavy, která do tohoto

období nemusela zcela zřejmá je nyní výrazná. Větší podíl tělesné energie je patrný ve

sportovních i jiných pohybových činnostech. Navyšuje se také obecná pracovní

výkonnost a rezistence proti únavě (Jansa et al., 2012).

Současně se rozvíjí také motorika, z toho důvodu si adolescenti překvapivě rychle

a snadno osvojují dovednosti vyžadující značnou sílu, hbitost, jemnou pohybovou

koordinaci i rovnováhu. To se může projevit zvýšeným zájmem o sportovní aktivity, při

kterých si po jejich zvládnutí mohou posílit celkové sebehodnocení (Langmaier &

Krejčířová, 1998).

Výzkumy ukázaly, že tělesný vývoj dnešních adolescentů je ovlivněn tzv.

sekulární akcelerací, což znamená výrazné zrychlení dospívání i celkového tělesného

růstu u nových generací (Langmaier & Krejčířová, 1998).

2.3.3 Mentální vývoj (kognitivní a emoční)

Kognitivní vývoj se u adolescentů vyznačuje kritickým realismem, který je

charakteristický přemýšlením o nově nabytých informacích, ale již na vyšší úrovni, než

tomu bylo v období puberty. Naivní romantismu se postupně vytrácí a je nahrazen

objektivnějším realismem. Charakteristickými znaky pro adolescenta je jeho

radikalismus a zjednodušené, jednostranné chápání věcí. Řešení daných situací mu bývá

hned z počátku jasné a své názory nekompromisně prezentuje a prosazuje často ve

střetu s dospělými. Adolescenti také nejsou schopni dlouhodobě předvídat následky

svého chování, proto více riskují a nemají tolik zábran (Čížková, Binarová, Holásková,

Petrová, Plevová & Pugnerová, 2003).

39

V tomto období probíhá utváření formálních operací. Svého vrcholu zde také

dosahuje abstraktní myšlení. Jedinci si umí představit reálně neexistující, pracují

s abstraktními pojmy, mají kombinační schopnosti, hledají nejlepší řešení konkrétních

problémů v praxi, uvědomují si sebe sama jako subjekt vlastního myšlení, což může

vést taky i k egocentrismu (Macek, 2003).

Adolescenti chtějí být ve všech ohledech samostatní. Vytváří vlastní žebříček

hodnot, morální normy, životní cíle a ideály, přemítají o smyslu života, přehodnocují

životní alternativy a snaží se získat společenskou prestiž. Adolescentní jedinci odmítají

autoritativní vnucování názorů, protože si vytváří vlastní pohled na podstatu věcí, který

už jsou schopni podložit argumenty. I tato schopnost v nich podporuje jejich

sebevědomí (Jansa et al., 2012).

Složky krátkodobé i dlouhodobé paměti prochází značnou proměnou.

S přibývajícími roky a životními zkušenostmi se poměrně zvyšuje kvalita a množství

informací zafixovaných v dlouhodobé paměti. Zvyšuje se selektivita nabytých

informací i efektivita pozornosti (Macek, 2003).

Střední a pozdní období adolescence můžeme na rozdíl od adolescence časné

charakterizovat odezníváním náladovosti, citové lability, impulzivnosti a emocionální

dráždivosti. I přes toto zjištění, drtivá většina lidí spojuje, vinou hormonálních změn,

průběh puberty s emocionálně bouřlivým a dramatickým obdobím, známé také jako

období druhého vzdoru. Tato zarytá domněnka však nemusí být často pravdivá.

Samotný průběh adolescence je determinován řadou faktorů, jakými jsou individuální

typologické rozdíly, temperament, kulturní podmínky, sociální podmínky nebo způsob

rodičovské výchovy. Studie však potvrdily, že problémy vyskytující se u adolescentních

jedinců, kteří si emoční labilitou do tohoto období přinesli již z dětství, mají velkou

pravděpodobnost, že si tyto problémy přenesou i do dospělosti. V moderních

společnostech také přibývá jedinců, kteří obdobím adolescence prošli bez větších

psychických změn, problémů a krizí (Macek, 2003)

Podle Michala (2010) adolescenti tíhnou především k intenzivnímu citovému

i smyslovému prožívání. Potřebují okamžité uspokojení svých potřeb, což odpovídá

současnému trendu nowismu, což znamená dosažení okamžitých výsledků, v co

nejkratší době. Tento fakt je výsledkem neuvážených rozhodnutí například brzkých

svateb a rychlých akcí přinášejících vzrušení.

40

V tomto období se již jedinci odklání od rodiny, která adolescentům do této doby

zabezpečovala citovou jistotu ve všech ohledech a útočiště, kde se lze ukrýt v situacích

ohrožení nebo bolesti, avšak v tomto období ji již ke svému životu bezprostředně

nepotřebují. Tyto funkce rodiny bývají často přenášeny na vrstevníky ať už na

kamarády nebo partnery. Tyto náhlé změny bývají někdy ze stran rodičů, obzvláště

matek, vnímány nepříliš pozitivně (Langmaier & Krejčířová, 1998).

2.3.4 Socializace

Současně s tělesným vzrůstem dochází v období adolescence také k rozvoji

sociálnímu, kdy se jedinci učí vážit sami sebe a vyrovnávat se sami se sebou.

Socializace můžeme definovat jako proces vývoje člověka v konkrétním

materiálním a sociálním prostředí, které je typické pro konkrétní společnost. Vzájemná

interakce mezi jednotlivcem a společností je podle socializačních teorií především

určována společností (Macek, 2003).

Pomalu dochází k porozumění si adolescenta s rodiči, což má způsobuje vznik

pozitivního a obohacujícího vztahu rodičů a jejich dospělého potomka. Jedinci v tomto

věku získávají nové role, které obnáší vyšší sociální prestiž. Postupně se ukazuje, že

tělesný vzhled jedince určuje sociální status. Hlavně v případě vyspělých chlapců,

zejména ti jsou signifikantně posuzovaní podle fyzické síly a jejich sociální role se tedy

zlepšuje. Opakem tomu bývá často u dívek, kdy dřívější vyspělost může být

považována za cíl posměšků a působí pak psychické problémy (Vágnerová, 2000).

Rozvíjí se tedy sociální vazby po stránce kvantitativní ale i kvalitativní.

Adolescent cítí touhu být členem nějaké skupiny a pohybovat se častěji ve

společenských kruzích. Často velmi rychle a bezmyšlenkovitě přijímá názory skupin,

které následně brání proti jiným protichůdným názorům za každou cenu. V této

souvislosti můžeme také mluvit o tzv. „generačním problému“, kdy se názory

dospělých, především rodičů, a adolescentů ne vždy shodují (Čížková, Binarová,

Holásková, Petrová, Plevová, & Pugnerová, 2003).

Oblastí, jež značně zasahuje do tohoto vývojového období, je navazování

partnerských vztahů. Jde o „období prvních lásek“, které je charakteristické výrazným

idealizováním partnera a neuvážlivým v jednáním. Zklamání z těchto vztahů bývá často

velmi emotivní. Sexualita by v těchto vztazích neměla zůstat pouze na bázi uspokojení

41

tělesné potřeby, ale měla by být spojována i s cílevědomým citovým zaujetím pro

partnera (Jansa et al., 2012).

Zhruba kolem osmnáctého roku života řeší adolescenti dost důležité rozhodnutí,

kterým je volba pozdější profese. Tento krok nebývá pro mladé jedince vůbec lehký,

protože v tomto období ještě nejsou jednoznačně zájmově vyhraněni. Vývoj identity

není zcela dokončen a to ani vývoj nezávislosti, schopností a charakterových vlastností.

To je důvod, proč se pro povolání adolescenti nerozhodují pouze na základě svých

schopností, zájmů a přání, ale jsou často ovlivňováni rodiči nebo jinými vlivnými

osobnostmi, popřípadě se rozhodují podle zcela náhodných vnějších skutečností

(Langmaier & Krejčířová, 1998).

V dlouhém a nelehkém procesu socializace a bezproblémového vývoje

adolescentů hraje velmi důležitou roli i sport, jelikož zajišťuje možnost kontaktu

s vrstevníky. Společná realizace tělesné aktivity rozvíjí sociální vztahy a schopnost

spolupracovat, komunikovat i soutěžit (Jansa et al., 2012).

2.4. Motivace

Slovo motivace pochází z latinského „movere“ (hýbati nebo pohybovati) a ve své

šíři zahrnuje všechny podmínky, které determinují lidskou aktivitu (Blahutková,

Řehulka, & Dvořáková, 2005).

Podle Hartla a Hartlové (2000) můžeme motivaci charakterizovat jako proces

usměrňování, udržování a energetizace našeho chování, který pochází z biologických

zdrojů. Pojem motivace je podle autorů v psychologii zatím značně nejednotný.

Nejčastěji se vykládá jako intrapsychický proces zvýšení nebo snížení aktivity,

mobilizace sil a energizace organizmu. Vyznačuje se napětím, neklidem a činností

vedoucí k narušení homeostázy. Motivace je ovlivněna i osobností jedince, jeho

hierarchií hodnot i dosavadní zkušeností, schopností a naučených dovedností. Za

negativní motivaci je považován strach, úzkost, bolest a jiné.

Jiný názor zastává Nakonečný (1996), kdy o motivaci říká, že ji nikdy nikdo

neviděl.

Jedná se pojem vyjadřující dané závěry z toho, co je vnímáno, totiž z toho, že chování

směřuje k uskutečnění určitých cílů, že probíhá s určitým úsilím, že člověk zažívá touhy

a chtění. Dále motivace zahrnuje fenomény jako například: energii a vzrušení,

usměrnění této energie na daný cíl, výběrovou pozornost pro určité podněty a změnu

42

citlivosti pro jiné, organizaci aktivity v integrované vzorce chování, udržování zaměřené

aktivity, dokud se nezmění počáteční podmínky.

Tod, Thatcher a Rahman (2012, 35) motivaci vidí jako: „…hypotetický konstrukt

sloužící popisu vnitřních a vnějších sil působících na zahájení, směr, intenzitu a trvání

určitého chování“.

Podle sportovní psychologie je motivace souborem vnitřních a vnějších podnětů,

které člověka iniciují k tomu, aby se choval určitým způsobem. Přičemž veškeré lidské

jednání má svůj důvod, a přesto, že není vždy logické a předvídatelné, není nikdy

nahodilé, protože je řízeno určitou motivací (Vealey, 2005).

Shrneme-li všechny výše zmíněné teorie, lze říci, že motivace je procesem, na

jehož začátku je určitý motiv, který je z pohledu fyzického nebo sociálního pro jedince

neuspokojivý. Daný člověk tedy cílevědomě pracuje na změně tohoto stavu, čímž

prožívá uspokojení. Počáteční stav bývá označován jako potřeba. Potom je možné

motivaci chápat jako stav vyvolaný neuspokojenou potřebou, což směřuje k uspokojení

této potřeby a ke znovu obnovení homeostázy v organismu (Nakonečný, 1996).

Motivované jednání jedinci přináší uspokojení a je cíleně zaměřeno, tudíž

vykazuje určitou orientaci a cíl. Výsledky kontrolní studie The Physical aktivity

Counseling (PAC) potvrdily nezastupitelnou roli v rozlišení množství a kvality

motivace, kdy interakce mezi pohybovou aktivitou a psychickými konstrukty mohou

přispět ke zvyšování pohybové aktivity. Také sebeurčující teorie ukazují vliv na

motivaci k pohybově aktivnímu chování (Fortier et al., 2011).

2.4.1 Vymezení základních pojmů

Potřeba

Definicí, které se snaží vymezit termín potřeby je mnoho a často jsou odlišné a

nejednoznačné. Pocit nedostatku anebo přesycení, který se jedinci dostavuje při narušení

rovnovážného stavu organismu, a který vede člověka k uspokojení této potřeby, je však

vnímán jako společný znak potřeby (Hrabal, Man, & Pavelková, 1989). Potřeby člověka

vrozené i potřeby získané v průběhu života, lze považovat za motivační činitele. Hartl a

Hartlová (2010) říkají, že potřeba je nutnost či pocit touhy jedince něco získat a motiv je

příčinou chování člověka vedoucí k uspokojení potřeby.

Potřebu Nakonečný (1996, 27) definuje jako nedostatek něčeho, respektive

udržovat takový stav věcí, který je nutný k zachování bezproblémového fyzického či

43

sociálního fungování. Autor také uvádí, že smyslem jednání je udržování nebo obnova

vztahu mezi potřebou a jejím uspokojením.

Slepička, Hošek a Hátlová (2009) uvádějí, že jednou z neopomenutelných

biologických potřeb jedince je potřeba tělesného pohybu, která je vyvolána i periferně

pocity ztuhlosti a únavy jednotlivých svalových skupin při statické činnosti trvající delší

dobu. Tyto nepříjemné příznaky se poté člověk snaží řešit například procházením nebo

protahováním.

S motivací přímo souvisí model A. H. Maslowa, který má formu hierarchie

postupující od osobních potřeb k potřebám rozumovým a ukazuje možné vodítko

k lepšímu pochopení toho, jakými mechanismy je řízeno lidské chování. Maslow

zastává názor, že má-li se člověk vůbec zabývat čtyřmi vyššími potřebami, musí být

nejdříve uspokojeny potřeby fyziologické a sociální.

Hierarchie potřeb podle Maslowa:

1. fyziologické potřeby: hlad, žízeň, sex aj.;

2. potřeba bezpečí: jistota, spolehlivost, osvobození od strachu, potřeba pořádku,

norem, silného ochránce apod.;

3. potřeba lásky, potřeba někam patřit;

4. potřeba uznání: potřeba dosažení úspěšného výkonu, potřeba prestiže;

5. potřeba poznání a porozumění;

6. estetické potřeby: řád, krása;

7. potřeba seberealizace: touha po sebenaplnění, tendence uskutečnit to, čím

člověk potencionálně je.

Motiv

Motiv je s potřebou často ztotožňován, avšak v kontextu motivace si musíme mít

na paměti, že potřeby jsou na počátku u vzniku motivů. Potřeby vyjadřují počáteční

motivační stav, který se vývojem nabytých zkušeností konkretizuje, a motivy vyjadřují

obsah dovršující konečné uspokojení. Motivy jsou ve své podstatě neanalyzovatelné

psychologické příčiny jednání. Uveďme příklad s motivem úspěchu, kdy potřeba

fyzického výkonu vede k získání zážitku úspěchu na úrovni psychologické. Autor také

uvádí, že základními motivačními činiteli jsou afekty či emoce (Nakonečný, 1996).

44

Motivy Blahutková, Řehulka a Dvořáková (2005) dělí primárně na motivy

fyziologické (kam patří biologické potřeby organismu – potrava, pohyb, odpočinek

apododobně) a na psychogenní (obsahující potřeby člověka jako společenské bytosti –

potřeba výkonu, opory, kompetence atd.). Pro sportovní aktivitu uvádí v závislosti na

věku, pohlaví a sociálním pozadí jedince Sekot (2003) toto dělení:

motiv potřeby pohybu (typický pro mládež i při tréninku vlastní fyzické

zdatnosti),

motiv zdravotní prevence (charakteristický pro dospělé jedince usilující o

trvalejší změny životního stylu),

motiv individuální seberealizace (typický pro výkonnostně sportující jedince).

S motivací mi termíny motiv a potřeba dále souvisejí i pojmy stimul a incentiv.

Stimulem myslíme jakékoliv vnější podněty působící na psychiku jedince, který

zapříčiní změny v motivaci tohoto jedince. Tímto procesem dochází ke změnám

motivace a tedy i samotného chování člověka. Stimul může mít různé podoby, často je

však veden zvnějšku jinou osobou. V kontextu se stimulem bychom měli objasnit další

dva pojmy, a to již výše zmíněný incentiv a impuls. Impulsy reflektují změnu v těle

nebo mysli jedince a lze je chápat jako vnitřní, intrapsychické podněty. Naopak incentiv

je z vnějšku působící podnět, který se vztahuje k impulsu a spouští motiv. Incentivy

můžeme dělit na pozitivní a negativní, kdy pozitivní vyvolávají jednání vedoucí k

potřebám a negativní je směřují od sebe, mají schopnost vzbudit potřebu, ale ne ji zcela

uspokojit (Hrabal, Man & Pavelková, 1989).

Postoj

Postoj lze podle Michala (2010) charakterizovat jako relativně neměnnou tendenci

(pohotovost) určitým způsobem reagovat na dané podněty. Autor dále říká, že

v průběhu života bývá postoj relativně ustálený komplex pozitivních nebo negativních

hodnocení konkrétních předmětů, jevů, situací, osob a podobně.

Můžeme tedy říci, že zaujetím našeho postoje například k dané věci, situaci,

osobě nebo myšlence, si nastolíme určité hodnotící stanovisko, které ovlivňuje způsob

našeho primárního chování.

Zájem

Zájem je dle Michala (2010) delší snaha jedince zabývat se předměty nebo

činnostmi, které ho baví z kognitivní nebo citové stránky. Autor také říká, že zájem je

45

typický výběrovým vztahem k předmětům a činnostem, ke kterému má jedinec osobitý

vztah, což je vyjádřeno aktivní snahou o konfrontaci s předmětem zájmu a pozitivním

citovým zabarvením k této činností.

Podle Frömela, Novosada a Svozila (1999) jsou zájmy ve struktuře osobnosti

stejně důležité jako vlastnosti, schopnosti a další znaky osobnosti. Vybudujeme-li

zaměření pohybové aktivity na sportovních zájmech jedinců, měli bychom docílit

vyššího zapojení svěřenců v pohybové aktivitě i celkově vyššího prožitku, radosti a

kreativitě z této činnosti

2.4.2 Základní teorie motivace

Pro využití ve školní praxi Lokšová a Lokša (1999) uvádějí následující dělení na

tři základní teorie:

Behaviorální teorie, u níž je zdrojem motivace úsilí dosáhnout příjemných

pocitů určitého jednání nebo snahu vyhnout se nepříjemným pocitům. Hlavním

motivačním činitelem je vnější odměna.

Humanistická teorie, která zastává názor, že pro ideální rozvoj motivační

struktury žáka musí učitel zajistit prostředí s vřelým osobním vztahem,

bezpečím a bezpodmínečným přijetím každého jednotlivce, což povede

k postupnému růstu samostatnosti žáka.

Kognitivní přístup bývá v pedagogické literatuře zastoupený nejvíce.

Zdůrazňuje význam kognitivních procesů pro jednání člověka. Vychází z faktu,

že jedinec je především zpracovatelem informací, což znamená, že se jedinec

rozhoduje na základě těchto poznatků pro nejideálnější řešení.

Sociální přístup je charakteristický potřebou přidružení se nebo navázáním

příbuzenství. Hlavním motivem je bezpečné spojení s dalšími lidmi a uzavírání

vztahů mezi lidmi.

2.4.3 Motivace k pohybové aktivitě

Chceme-li najít motivaci ke sportu, měli bychom se ptát po důvodech, které jsou

schopné vyvolat takovou hybnou sílu, která přinutí jedince k tomu, aby se částečně

zřekl pohodlí a vydával energii během pohybové činnosti, což však nemůžeme

považovat za práci, jelikož nejsou vytvářeny reálné hodnoty. Pro jedince, kteří realizují

pohybovou aktivitu s motivací, která je ovlivňována vnějšími pobídkami, je zásadní

46

rozvinout naopak vnitřní motivy, jelikož je dokázáno, že lidé motivováni pouze

vnitřními motivy u pravidelné pohybové aktivity vydrží o poznání kratší dobu než

jedinci motivováni vnitřními motivy. Žebříček hodnot se s věkem mění a s ním se také

mění síla a zastoupení motivů. Obecně lze tvrdit, že s přibývajícím věkem se snižuje

soutěživost, stejně tak jako touha ztotožnit se se sportovním idolem. Na druhou stranu

se s věkem posiluje motiv zdraví, relaxace a dobrá fyzické kondice (Fortier et al., 2011).

. Spontánní pohybové činnosti jsou motivovány obecně pozitivně, zejména díky

uvolňování endokrinních hormonů navozujících pocity blaha a štěstí v průběhu a po

dokončení pohybové aktivity. Charakteristické je to hlavně pro rekreační sportovní aktivity

a také u sportovních her. Tato představa prožitků se utužuje a je jedním z činitelů pozitivní

motivace ke sportovní aktivitě. S tím koresponduje i pojem pozitivní výkonová motivace,

kdy se člověku během pohybové aktivity dostává příjemných cílů, i přes určité nepříjemné

překážky a situace, které si sám uvědomuje a prožívá. Ve sportu dochází i k negativní

motivací v případech, kdy člověk není vnitřně ztotožněn s prováděním určité aktivity, nebo

je-li k ní nucen (Blahutková et al, 2005).

2.4.4 Výkonová motivace

Hlavním aspektem, bez kterého nelze hovořit o výkonové motivaci, je potřeba

výkonu v jakékoli formě. Teorie výkonové motivace dělí potřebu dosažení výkonu na

dvě odlišné složky. První složkou je potřeba dosáhnout úspěchu. Druhou dominantní

složkou je potřeba vyhnout se neúspěchu. Z toho vyplývá, že každá motivovaná aktivita

zaměřená na dosažení co nejlepšího výkonu je vždy výslednicí konfliktu mezi těmito

dvěma protichůdnými tendencemi (Slepička, Hošek & Hátlová, 2009).

Tod, Thatcher a Rahman (2012) rozdělují populaci z pohledu výkonové motivace

na základě teorie potřeby úspěchu, teorie dosažení cíle a teorie sebeurčení

Dělení na základě potřeby úspěchu

Autoři uvádějí, že jedinci s dominantní potřebou úspěchu jsou soutěživí

s ostatními i sami se sebou. Vybírají si sobě přiměřené úkoly nebo soupeře. Avšak

vítězství nad slabým soupeřem je netěší. Život vidí jako výzvu. Své úspěchy připisují

svým schopnostem a neúspěchy náhodě.

Naopak lidé, u kterých převládá potřeba vyhnout se neúspěchu, vyhledávají příliš

jednoduché nebo extrémně těžké úkoly a soupeře, jelikož nikoho nepřekvapí, když

47

neuspějí. Většinou jsou úzkostní a orientováni na rodinu. Zkouškové situace jim

vyvolávají stres. Neúspěchy připisují svým chabým schopnostem a úspěchy náhodě.

Dělení na základě teorie dosažení cíle

Podle dosažení cíle můžeme jedince dělit na ty, kteří jsou zaměřeni na úkol nebo

naopak na ego. Lidé, kteří bývají orientování na úkol, spatřují úspěch jako vrchol svého

úsilí, dávají přednost složitým úkolům, díky kterým se lze zlepšovat. Motivuje je radost,

kterou jim daná aktivita přináší. V stereotypních tréninkových činnostech jsou

vytrvalejší a uvědomují nezbytnost těchto činností.

Lidé zaměření na ego považují úspěch za výsledek svých schopností. Tyto jedince

motivuje příležitost ukázat své schopnosti a porovnávat se s druhými. Proto si volí

jednoduché cíle a úkoly, aby mohli ukázat, že jsou lepší než ostatní.

Teorie sebeurčení

Na základě teorie sebeurčení se motivace dělí na vnější a vnitřní. Vnější motivace

člověka se projevuje způsobem chování, které je řízeno na základě určitého vnějšího

požadavku (např. cvičení kvůli hubnutí, pro odměnu, hrozbu trestu, práce pro peníze a

podobně).

Vnitřní motivací se myslí provozovat aktivitu, kdy je motivace uspokojována

přímo danou aktivitou bez vnějších odměn. Tento druh motivace je mnohem silnější,

efektivnější a přináší jedinci větší zážitky.

Lidé podporující pohybové aktivity se snaží podpořit jedince v učení se návyků,

které by byly součástí jeho každodenního života a vedly by k obměně životního

způsobu. Dostupnost pohybových zařízení může být jedním z hlavních motivů pro

pohybovou aktivitu, ne však zdaleka tím nejdůležitějším. Za podstatné se považuje

naladit jedince na aktivitu, kterou má rád a která se mu stane potěšením, nikoliv

povinností (Marcus & Forsyth, 2010).

2.4.4 Motivace vedoucí k pohybové aktivitě mládeže

Chceme-li více zapojit adolescenty do každodenních pohybových činností, je

nezbytné, zmínit jednotlivé motivační pochody, které vedou k samostatnému

provozování pohybových aktivit a na základě následných zjištění vytvořit specifické

pohybové programy.

48

Na základě studie prováděné na základních a středních školách v devadesátých

letech se zjistilo, že radost ze soutěžení je nejčastějším důvodem pro sportování u

mladistvých jedinců, kteří sportovní činnost provozují pouze rekreačně. Tato radost se

však s věkem rapidně snižuje. Naopak u jedinců zapojených ve výkonnostním sportu,

obzvláště u chlapců, byla silným motivačním faktorem výkonnostní ambice. Sportování

z hlediska vnějších faktorů je motivováno snahou zlepšovat svou fyzickou kondici

hlavně ze strany rekreačně sportujících chlapců a výkonnostně sportujících dívek, které

motivuje i faktor formování pěkné postavy. Radost z pohybové aktivity je

upřednostňována z hlediska vnitřního prožívání, tu však s věkem nahrazuje motivace

upevňování hodnoty zdraví. S přibývajícím věkem se zvyšuje preference relaxační

hodnoty sportu bez ohledu na sportovní odvětví, ve kterém je pohybová činnost

realizována (Sekot, 2003).

Kalman, Sigmund, Sigmundová, Hamřík, Beneš, Benešová, & Csémy (2011) se

ve svém výzkumu ptali školáků na nejčastější důvody, které jsou důvodem k pravidelné

pohybové aktivitě. Výsledky jsou na Obrázku 3.

Obrázek 3. Důvody k realizaci pohybové aktivity

¨

49

HBSC (2010)

S jiným zjištěním o důvodech vedoucích adolescenty k realizaci pohybové

aktivity přichází Flemr (2008). Podle studie se tito jedinci participují pohybových

aktivit kvůli zábavě, zlepšení svých schopností, příslušnosti ke skupině, úspěchu,

získání uznání, zabavení se a vzrušení. Flemr dále říká, že s motivací u této věkové

skupiny je to obtížnější, protože je těžké ji někdy pochopit, jelikož adolescentní jedinci

mají široké spektrum důvodů proto, co dělají a často se tyto důvody na základě mnoha

faktorů rychle mění. Důvody, které způsobují odklon adolescentů od pohybových

činností, jsou: zájem o jiné aktivity (např. práci), nudu, nedostatek úspěchu, velký tlak,

ztrátu zájmu, odchod kamarádů, velké výdaje, zranění a nedostatečná podpora.

Jansa (2002) ve svojí studii uvádí, že si více jak 70% adolescentních jedinců

důležitost pohybové činnosti ve svém životním stylu uvědomuje, avšak drtivá většina

z nich nemá onu zmíněnou motivaci k vlastní realizaci v pohybové činnosti. Ovšem je

důležité říci, že prvotní rozhodnutí jedince začít vykonávat pravidelnou pohybovou

aktivitu, nemusí vždy být finálním krokem k úspěchu. Opak je pravdou, je to

dlouhodobý proces, který Bess a LeighAnn (2010) nazývají modelem motivační

připravenosti ke změně. Tento model obsahuje pět stádií:

Stadium 1 se označuje jako stádium bez úvah o změně. Charakteristické je

pohybovou nedostatečností a patří sem jedinci, kteří se nevěnují pohybovým

aktivitám a v nejbližších šesti měsících to ani neplánují.

Stadium 2 je stádiem úvah o změně. Jedinci dosud pohybovou aktivitu

neprovozují, ale mají v úmyslu v nejbližších šesti měsících začít.

Stadium 3 – patří sem jedinci s občasnou pohybovou aktivitou, ale ne na úrovni

odpovídající doporučením, která jsou uvedena v kapitole „Doporučené množství

pohybové aktivity“. Není zde podmínkou, aby lidé nutně uvažovali o zvýšení

pohybové aktivnosti.

Stadium 4 zahrnuje jedince s dostatečnou pohybovou aktivitou, kteří naplňují

doporučená množství, avšak po dobu, která zatím nedosahuje šesti měsíců. Proto

u nich není záruka, že si tuto úroveň pohybové aktivity udrží trvale.

Stadium 5 se týká jedinců, kteří pohybovou aktivitu přijali jako součást svého

životního stylu a věnují se doporučenému množství pohybové aktivity déle než

šest měsíců.

50

Autor k lepšímu pochopení modelu uvádí, že přechod jednotlivými stádii má často

cyklickou povahu a většinou nebývá lineární, protože se lidem zřídkakdy podaří trvale

změnit svůj životní styl. Pohyb v těchto stádiích není pouze vzestupný, ale někdy bývá i

sestupný. Studie však dokázaly, že jestliže se jedinec dostane až do stádia pět, tak

důvodem různých negativních faktorů může obvykle poklesnout do stádia tři, výjimečně

do stádia dvě. Ale do stádia jedna už nikdy neklesne.

Pro efektivní déletrvající změnu v chování jednotlivců se doporučuje použití

teorie na základě kognitivních procesů (myšlení, postoje a vědomí) a procesů

behaviorálních (skutky), jak uvádějí Bess a LeighAnn (2010) viz Tabulka 3.

Tabulka 3. Procesy změny

Kognitivní strategie

Zvyšování znalostí Vyžadujte, aby klient četl a přemýšlel o pohybové

aktivnosti.

Vědomí rizik Přesvědčujte klienta, že pohybová nedostatečnost je

velmi nezdravá.

Vědomí důsledků pro ostatní Vysvětlujte klientovi, že jeho pohybová

nedostatečnost ovlivňuje jeho rodinu, přátele a

spolupracovníky.

Pochopení benefitů Pomáhejte klientovi rozumět benefitům pohybové

aktivity.

Rozšiřování příležitostí podporující zdraví Připomínejte klientovy, aby objevoval nové

příležitosti k pohybovým aktivitám.

Behaviorální strategie

Nahrazování jinými alternativami Zdůrazňujte, aby klient prováděl pohybové aktivity,

přestože je unaven, stresován nebo bez chuti

k pohybové aktivitě

Zajištění sociální podpory Navrhněte klientovi, aby si našel člena rodiny, přítele

nebo spolupracovníka, který by byl ochoten ho

podporovat v úsilí zvýšit pohybovou aktivitu.

Sebevědomí Připomínejte klientovi, aby se pochválil a odměnil za

každou pohybovou aktivitu.

Vlastní závazky Doporučujte klientovi, aby si ukládal závazky a

připravoval plány, jak být pohybově aktivní.

51

Vlastní upomínání Naučte klienta, jak si připomínat vyšší pohybovou

aktivnost.

Bess a LeighAnn (2010, 33)

2.5 Charakteristika srovnávaných škol

2.5.1 Gymnázium Kojetín, Svatopluka Čecha 683

Gymnázium Kojetín, Svatopluka Čecha 683 bylo založeno v roce 1993. Jedná se

o všeobecně zaměřený typ gymnázia s osmiletým a čtyřletým studijním programem

s kapacitou 360 žáků. Škola ve svých programech mimo klasického vyučování realizuje

mnoho zájmových aktivit a projektů. V zimním období škola každoročně pořádá

lyžařské výcvikové kurzy určené pro studenty druhých ročníků obou studijních

programů. V letním období jsou realizovány kurzy sportovní, výchovně-vzdělávací a

jednotlivé školní výlety. Dále škola pořádá různé sportovně i kulturně zaměřené akce

například mezi-školní turnaje ve florbalu, přehazované, fotbale, taneční kurzy a

podobně (Gymnázium Kojetín, 2016).

Převážná část tělesné výchovy a sportovních aktivit se odehrává v nedávno

vybudované moderní sportovní hale nedaleko gymnázia a ve školní tělocvičně, která

disponuje i menší posilovnou. Dále je využíván víceúčelový sportovní areál, který se

také nachází v blízkosti školy. V areálu jsou k dispozici dvě sportovní hřiště s umělým

povrchem, pískové doskočiště a běžecký ovál.

2.5.1.1 Město Kojetín

Město Kojetín je menší město s rozlohou 3104 hektarů, kde žije zhruba šest a půl

tisíc obyvatel. Město vzniklo na cestě, která spojovala Olomouc a Kroměříž. Kojetín

svou polohou leží na důležité železniční křižovatce (trať Brno - Přerov, Kojetín -

Ostrava).

K rekreačnímu i sportovnímu vyžití slouží hned několik cyklotras. Provozovat zde

lze i vodní turistiku na řece Morově, která Kojetín obtéká a svou hrází společně

s přilehlými polními cestami obklopenými krásnou přírodou poskytuje přímo ideální

prostředí

na procházky a jiné aktivity. Nejen pro místní obyvatele město v nedávné době

zrekonstruovalo místní letní venkovní koupaliště, které tvoří tři bazény s celou řadou

atrakcí. V areálu koupaliště se nachází hřiště na plážový volejbal, venkovní posilovna,

dětské hřiště a minigolf.

52

Sportovní zázemí v Kojetíně je podporuje celá řada sportovních klubů, spolků

a organizací. Asi nejpočetnější členskou základnu má Sokol Kojetín, který zaštiťuje

volejbalisty, tenisty, stolní tenisty a cvičence všech kategorií. Město Kojetín má také

svůj fotbalový klub – Slavoj Kojetín i se stadionem, odkud není daleko do místní

loděnice, kde sídlí vodácký oddíl. Ve městě jsou dále pro širokou veřejnost vytvořeny

podmínky pro bowling, squash, spinning, bojová umění, kulečník, posilování a mnoho

dalších aktivit (Městský úřad Kojetín, 2016).

2.5.2 Gymnázium Olomouc, Čajkovského 9

Gymnázium Olomouc, Čajkovského 9 vzniklo v roce 1993 a patří tedy mezi

nejmladší olomoucká gymnázia. V současnosti gymnázium navštěvuje 550 žáků. Škola

nabízí čtyřletý, osmiletý i šestiletý typ studia. Studenti zde mají možnost výběru svého

zaměření, kde volí mezi specializací na tělesnou výchovu, cizími jazyky, studiem ve

španělštině nebo všeobecným zaměřením.

Přímo na škole se studenti mohou aktivně zapojit do  různých projektů, aktivit

a kroužků. Mezi sportovně zaměřené aktivity patří například florbal nebo futsal. Žáci

se každý rok účastní školních i mezi-školních turnajů, například v házené, vybíjené,

volejbalu, bowlingu, jízdě na veslovacím trenažeru a dalších sportovních akcí. Škola

v zimních měsících tradičně organizuje i lyžařské výcvikové kurzy.

Sportovní činnosti se na gymnáziu provozují v moderní sportovní hale

a venkovních hřištích s umělým povrchem.

2.5.2.1 Město Olomouc

Město Olomouc se nachází v centru Moravy a s bezmála sto tisíci obyvateli je

šestým největším městem České republiky. Po všech stránkách splňuje statut velkého

města.

Pro využití volného času město Olomouc disponuje přímo ideálními podmínkami.

Místní rozlehlé parky propletené sítí zpevněných stezek nabízejí možnost procházek, in-

line bruslení, nordic walkingu nebo joggingu. Pomoraví se stalo svým nenáročným

terénem, s minimálním převýšením vyhledávaným místem cykloturistů. Z několika tras

je mezi cyklisty asi nejpopulárnější přes třicet kilometrů dlouhá Moravská stezka

z Mohelnice do Olomouce. Pro rodiny s dětmi může být ideálním tipem na výlet

celoročně otevřená zoologická zahrada na Svatém Kopečku nebo také mohou využít

služby místního aquaparku, který disponuje vnitřními i venkovními prostory.

53

Město Olomouc má i velice kvalitní sportovní zázemí. Sportovci jakéhokoli věku

společně se širokou veřejností mají na výběr z mnoha sportovních klubů, areálů a

specializovaných sportovišť (např. fotbalové stadiony, plavecké stadiony a koupaliště,

lanové centrum, golfové hřiště, atletický stadion, sportovní haly, zimní stadion, loděnice

a mnoho dalších). Na své si zde přijdou i fanoušci raketových sportů, bowlingu, fitness,

horolezectví, jezdectví, paraglidingu, paintballu (Oficiální informační portál města

Olomouce, 2016).

54

3 CÍLE A HYPOTÉZY

3.1 Hlavní cíl

Hlavním cílem diplomové práce je pomocí dotazníků DIPO-J a MPAM-R

analyzovat u studentů druhých a třetích ročníků Gymnázia Kojetín, Svatopluka Čecha

683 a Gymnázia Olomouc, Čajkovského 9 vztah, postoje a motivaci k pohybové

aktivitě a předmětu tělesná výchova.

3.2 Dílčí cíle

Výsledky výzkumu poskytnout jako zpětnovazebnou informaci jednotlivým

gymnáziím.

Zhodnotit úroveň pohybové aktivity na sledovaných školách.

Porovnat motivy studentů vedoucí k realizaci pohybové aktivity.

3.3 Výzkumné otázky

Jsou rozdíly v motivaci k PA a postojích k TV mezi studenty v Olomouci a

v Kojetíně?

Existují rozdíly v motivaci k PA a postojích k TV u chlapců a děvčat?

Ovlivňuje faktor BMI motivaci k PA a postoje k TV?

Mění se s věkem motivace k PA a postoje k TV?

Jsou pohybově aktivnější studenti v Olomouci nebo v Kojetíně?

Existují rozdíly v pohybové aktivitě chlapců a dívek?

Ovlivňuje faktor BMI pohybovou aktivitu respondentů?

Mění se s věkem množství vykonávané pohybové aktivity?

55

4 METODIKA

4.1 Charakteristika výzkumného souboru

Výzkum byl realizován v měsíci lednu 2016 na dvou gymnáziích v Olomouckém

kraji. Konkrétně šlo o Gymnázium Kojetín, Svatopluka Čecha 683 a Gymnázium

Olomouc, Čajkovského 9. Výzkumný soubor zahrnoval 134 žáků druhých a třetích

ročníků. Na gymnáziu v Kojetíně se na výzkumu podílelo 75 respondentů (37 chlapců a

38 dívek). Šetření na gymnáziu v Olomouci se účastnilo 59 jedinců (24 chlapců a 35

dívek). Charakteristiku výzkumného souboru uvádí Tabulka 4.

Tabulka 4. Charakteristika výzkumného souboru

n Aritmetický průměr Maximum Minimum SDHmotnost (kg) 134 63,81 103 46 11,31

Výška (cm) 134 173,85 202 149 0,10BMI 134 21,01 27,94 14,83 2,45

Věk (roky) 134 17,05 19,7 16 0,74Legenda: n – velikost souboru, SD – směrodatná odchylka

4.2 Výzkumné metody

Všechna uvedená data byla získána dotazníkovou formou. Pro zjištění

jednotlivých důvodů vedoucích studenty k realizaci pohybových aktivit byl použit

Dotazník motivace k pohybové aktivitě MPAM-R. Postoje respondentů k tělesné

výchově jako školního předmětu byly zjištěny pomocí Dotazníku DIPO-J (Dimenze

postojů pro juniory). Pro komplexnost uvedených výsledků bylo použito dat z dotazníků

v bakalářské práci Axamit (2014). Konkrétně se jednalo o Mezinárodní dotazník

k pohybové aktivitě IPAQ a Dotazník sportovních preferencí.

4.2.1 Dotazník motivace k pohybové aktivitě (MPAM-R)

Respondenti vyplnili papírovou formu dotazníku Motivace k pohybové aktivitě

(Motivation for Physical Activities Measure-Revised, MPAM-R), který obsahuje 30

tvrzení zahrnujících 5 motivů pro realizaci PA:

zájem (7 otázek),

schopnost (7 otázek),

zevnějšek (6 otázek),

zdatnost (5 otázek),

společenský motiv (5 otázek).

56

Pro vyhodnocení motivů byla použita Likertova škála (Hayes, 1998), která se

skládá z jednotlivých výroků. Ke každému z nich student přiřadí odpověď na

sedmibodové škále, přičemž 1 znamená „zcela nesouhlasím“ a 7 znamená „zcela

souhlasím“.

4.2.2 Dotazník dimenze postojů pro juniory (DIPO-J)

Dalším dotazníkem, který byl pro výzkumné šetření použit, byl dotazník DIPO J,

který sestavil v roce 1982 prof. PhDr. Bohumil Svoboda, DrSc. Dotazník byl opět

použit v papírové podobě. Obsahuje celkem 60 otázek, které mapují názory a postoje v

následujících šesti dimenzích a otázkách:

1. Dimenze I. – Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti aj.

Otázky č. 1, 7, 13, 19, 25, 31, 37, 43, 49, 55

2. Dimenze II. – Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru, schopnostem aj.

Otázky č. 2, 8, 14, 20, 26, 32, 38, 44, 50, 56

3. Dimenze III. – Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství aj.

Otázky č. 3, 9, 15, 21, 27, 33, 39, 45, 51, 57

4. Dimenze IV. – Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství aj.

Otázky č. 4, 10, 16, 22, 28, 34, 40, 46, 52, 58

5. Dimenze V. – Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti

pohybu aj. Otázky č. 5, 11, 17, 23, 29, 35, 41, 47, 53, 59

6. Dimenze VI. – Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze aj.

Otázky č. 6, 12, 18, 24, 30, 36, 42, 48, 54, 60

Studenti u každé otázky (č. 1 – 60) odpovídali tak, že vybrali jednu z možností:

A (ano)

? (nevím)

N (ne)

Hodnocení jednotlivých odpovědí je následující:

ano – 2 body, nevím – 1 bod, ne – 0 bodů.

57

U položek 3, 4, 6, 14, 15, 24, 25, 28, 30, 37, 39, 40, 50, 54, 58, 59 je obrácený směr

bodování, tedy: ano – 0 bodů, nevím – 1 bod, ne – 2 body.

Stupnice hodnocení postojů v každé Dimenzi samostatně:

Méně než 4 body – silně negativní postoje,

5 – 9 bodů – negativní postoje,

11 – 15 bodů – pozitivní postoje,

16 a více bodů – silně pozitivní postoje.

Maximální počet bodů v jedné dimenzi je 20. Pokud jedinec získá 10 bodů, jedná se o

neutrální polohu hodnocení.

4.2.3 Mezinárodní dotazník k pohybové aktivitě (IPAQ)

Dotazník IPAQ (International Physical Activity Questionnaire) je celosvětově

používanou formou sběru dat z oblasti pohybové aktivity, která umožňuje srovnání

získaných údajů na národní i mezinárodní úrovni. Dotazník je koncipován pro jedince

s věkovým rozmezím od 15 do 69 let a pracuje na bázi sebehodnocení. IPAQ hodnotí

celkové množství a intenzitu pohybové činnosti za posledních sedm dní. Kromě těchto

primárních údajů podává i řadu dalších informací o daném jedinci (například o

charakteru prostředí, ve kterém žije).

Dotazník hodnotí pohybovou aktivitu z hlediska následujících oblastí:

pohybová aktivita v rámci práce nebo studia,

přesuny - pohybová aktivita při dopravě,

domácí práce, údržba domu (bytu) a péče o rodinu,

rekreace, sport a volnočasová pohybová aktivita.

Používá se krátká a dlouhá verze dotazníku IPAQ. K našemu výzkumu byla

použita verze dlouhá, která se zaměřuje i na specifické druhy pohybových aktivit

realizovaných ve čtyřech výše zmíněných oblastech. Zohledňuje také v daných

oblastech nezávislý výsledek pro chůzi, středně zatěžující i intenzivní aktivity.

Intenzivní pohybová aktivita je zde charakterizována jako druh činnosti, která se

vyznačuje těžkou tělesnou námahou a zadýcháním. Středně zatěžující pohybová aktivita

je typická střední tělesnou námahou, při které dýcháme více než normálně. Náročnost

prováděné aktivity hodnotí jedinci dle svého uvážení. Pro dosažení výsledného skóre

58

musíme sečíst ve všech čtyřech oblastech dobu trvání pohybových aktivit (chůze,

středně zatěžující a intenzivní aktivity) v minutách a dny, ve kterých byly vykonávány.

Můžeme však i vypočítat hodnoty pro jednotlivé oblasti nebo pro jednotlivé aktivity.

Všechny uvedené hodnoty pohybové činnosti jsou uváděny v jednotce MET-min/týden

(Kudláček & Frömel, 2012).

4.2.4 Dotazník sportovních preferencí

Prostřednictvím dotazníku sportovních preferencí od respondentů dostáváme

informace o jejich zapojení do různých organizovaných nebo neorganizovaných forem

pohybových aktivit. Jedinci také vyplňují nejvíce oblíbenou aktivitu a nejčastěji

realizované pohybové aktivity v letních a zimních měsících. Následně je struktura

preferencí rozčleněna do jednotlivých oblastí:

individuální sporty,

týmové sporty,

kondiční aktivity,

sportovní aktivity ve vodě,

sportovní aktivity v přírodě,

bojová umění,

rytmické a taneční aktivity,

sportovní aktivity – souhrnně.

V každé oblasti respondenti zvolí 5 aktivit, ke kterým mají svým způsobem

nejbližší vztah. Pokud upřednostňují menší počet aktivit, mohou označit jen některé

nebo vůbec žádné.

Jednotlivé aktivity jsou pak systémem obodovány a vyhodnocovány podle

uvedeného pořadí. Aktivita uvedená na prvním místě získává 1 bod. Dalším aktivitám,

které respondent neoznačil mezi prvních pět nejoblíbenějších, je přiřazen průměr

dalších možných pořadí (Kudláček & Frömel, 2012).

4.3 Průběh a realizace výzkumu

Výzkumné šetření bylo realizováno v  měsíci lednu a únoru roku 2016. Studenti

měli dostatečný časový interval na to, aby se mohli po zimních prázdninách přizpůsobit

svému běžnému pohybovému režimu a svým zájmům. Po celou dobu výzkumného

šetření jsem byl na školách studentům osobně k dispozici.

59

Vzhledem k tomu, že jsem bývalý student Gymnázia v Kojetíně, tak jsem s

žádostí o možnou realizaci výzkumu nejdříve kontaktoval vedení Gymnázia Kojetín,

Svatopluka Čecha 683, které se spoluprací souhlasilo. Následně jsem s cílem a

charakterem své práce seznámil místního učitele tělesné výchovy, který zajistil na

předem sjednané termíny volné učebny a informoval studenty.

Výzkum probíhal v hodinách tělesné výchovy. Respondenti, kteří se hodiny

tělesné výchovy účastnili, byli s výzkumným šetřením předem seznámeni. Studentům

byla nastíněna podstata diplomové práce, jejíž součástí budou vyplněné dotazníky.

Následně se žáci pustili do vyplňování Dotazníku motivace k pohybové aktivitě

(MPAM-R) a Dotazníku postojů pro juniory (DIPO-J), přičemž respondentům bylo

zdůrazněno, že všechny získané informace z dotazníků a následně použité v diplomové

práci, budou anonymní. Studenti byli zároveň požádáni, aby na všechny otázky

odpovídali samostatně, pravdivě a svědomitě. Následné dotazy ohledně dotazníků nebo

přímo výzkumu byly studentům zodpovězeny. Oba dotazníky stihli žáci vyplnit do 40

minut. Po ukončení výzkumného šetření bylo gymnazistům za spolupráci poděkováno a

studenti také dostali informaci, že si po vyhodnocení výzkumu mohou souhrnné

výsledky zjistit u svého učitele tělocviku, který je bude mít k dispozici.

Druhým objektem výzkumného šetření bylo Gymnázium Olomouc, Čajkovského

9. Gymnázium na projektech týkajících se pohybové aktivity s Fakultou tělesné kultury

v Olomouci úzce spolupracuje, proto mou žádost vedení školy bez problémů a ochotně

schválilo. Následný postup při realizaci výzkumu byl identický jako na Gymnáziu

v Kojetíně, Svatopluka Čecha 683.

4.4 Statistické zpracování dat

Zpracování statistických výsledků k diplomové práci proběhlo v programech

Statistica 8.0 CZ a MS Office Excel 2007. Použitím neparametrického testu Kruskal-

Wallis ANOVA byly zjištěny vzájemné závislosti naměřených hodnot. Pro zjištění

vztahu mezi závisle a nezávisle proměnou byl použit Spearmanův koeficient pořadové

korelace a k posouzení „effect size“ koeficient η². Tento koeficient (η²) je možné

aplikovat u testu Kruskal-Wallis ANOVA s hodnocením η²=0,01 malý efekt, η²=0,06

střední efekt a η²=0,14 velký efekt (Morse, 1999).

Dále byl taktéž použit Spearmanův korelační koeficient, který měří sílu dvou

proměnných hodnot. Jedná se neparametrickou metodu, která funguje na principu

60

uspořádání jedinců podle velikosti s ohledem na dvě sledované veličiny. Pokud pořadí

je shodné koeficient „r“ má maximální hodnotu 1, při opačném pořadí -1. Pohybují-li se

naměřené hodnoty korelačního koeficientu kolem nuly, znamená to, že pořadí jsou

náhodná, a neexistuje mezi nimi vzájemná závislost. Máme následující typy korelace:

0,1-0,3 slabá, 0,3-0,7 stření a 0,7-1,0 vysoká. (Hendl, 2006).

V diplomové práci jsou uvedeny následující statistické pojmy:

Medián (Mdn) je hodnota, jež dělí řadu vzestupně seřazených výsledků na dvě stejně

početné poloviny.

Kvartilové rozpětí (IQR) používá se pro míru variability a je definováno jako rozdíl

mezi dolním kvartilem (rozděluje množinu hodnot ve čtvrtině) a horním kvartilem

(rozděluje množinu hodnot ve třech čtvrtinách).

Hladina významnosti (p) udává rozdíl mezi dvěma nezávislými soubory. Všeobecně

platí čím nižší je hodnota „p“, tím vyšší je rozdíl. Statisticky významný údaj je hodnota

nižší než 0,05.

Směrodatná odchylka (SD) hodnotí, jak se od sebe liší typické případy v souboru

zkoumaných čísel. Má-li malou hodnotu, jsou si prvky souboru navzájem podobné.

Má-li velkou hodnotu, prvky jsou značně odlišné.

Aritmetický průměr (M) je statistická veličina, která vyjadřuje typickou hodnotu

popisující soubor mnoha hodnot. Je součet všech hodnot souboru vydělený jejich

počtem.

61

5 VÝSLEDKY

5.1 Dotazník postojů pro juniory (DIPO-J)

V následující kapitole jsou srovnávány průměrné hodnoty ve všech šesti oblastech

sledovaných dotazníkem DIPO-J (Dimenze I. – Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a

zdatnosti; Dimenze II. – Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru, schopnostem; Dimenze

III. – Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství; Dimenze IV. – Postoje

k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství; Dimenze V. – Postoje k estetickým

zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti pohybu; Dimenze VI. – Postoje k relaxaci,

kompenzaci, snižování tenze).

Zaměřili jsme se na srovnání obou sledovaných škol, na rozdíly mezi pohlavím,

rozdíly z hlediska volnočasové aktivity, BMI a věku.

5.1.1 DIPO-J z hlediska srovnávaných škol

Tabulka 5. Srovnání průměrných hodnot v jednotlivých dimenzích DIPO-J z hlediska

škol

Škola n I. II. III. IV. V. VI.

Kojetín 75

M 13,79 11,75 13,2 10,83 8,53 13,04

Sd 0,663 0,907 0,778 0,866 0,36 4,513

pořadí 1. 4. 2. 5. 6. 3.

Olomouc 59

M 14,34 11,14 12,68 10,90 9,53 13,63

Sd 2,634 3,491 3,121 3,373 3,933 3,826

pořadí 1. 4. 3. 5. 6. 2.

p 0,279 0,341 0,420 0,907 0,131 0,427

Legenda: n – velikost souboru, p – hladina významnosti, M – aritmetický průměr, Sd –

směrodatná odchylka, *tučně jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné

Z Tabulky lze vyčíst, že postoje studentů k tělesné výchově na obou školách jsou

mírně pozitivní. Jedinou oblastí, kde byly zjištěny jiné než pozitivní postoje, byla

Dimenze V. (Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti

pohybu), kdy u gymnázia Kojetín byly zjištěny mírně negativní postoje. Naopak u

gymnázia Čajkovského Olomouc byly naměřeny postoje neutrální. Nejvýše

hodnoceným postojem se u obou škol stala Dimenze I. (Postoje k výkonu, výkonnosti,

zdraví a zdatnosti). Následující pořadí bylo shodné s tím rozdílem, že na druhém místě

62

se u studentů v Kojetíně umístila Dimenze III. (Postoje k sociální zkušenosti, chování a

jednání, přátelství), avšak u studentů v Olomouci byla na místě druhém Dimenze VI.

(Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze). Na třetí pozici se výše zmíněné

Dimenze opět otočily. Nicméně v žádné oblasti nebyly zjištěny signifikantní rozdíly

mezi jednotlivými školami.

5.1.2 DIPOJ z hlediska pohlaví

Tabulka 6. Srovnání průměrných hodnot v jednotlivých dimenzích DIPO-J z hlediska

pohlaví

Pohlaví n I. II. III. IV. V. VI.

Chlapci 61 M 13,33 12,02 12,46 11,34 7,44 13,31

Sd 2,954 3,879 2,998 3,478 3,314 4,675

pořadí 1. 4. 3. 5. 6. 2.

Dívky 73 M 14,62 11.03 13,40 10,45 10,25 13,29

Sd 2,763 3,432 4,147 3,476 3,644 3,830

pořadí 1. 4. 2. 5. 6. 3.

p 0,01

0*

0,121 0,145 0,143 0,001* 0,974

Legenda: n – velikost souboru, p – hladina významnosti, M – aritmetický průměr, Sd –

směrodatná odchylka, *tučně jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné

Z výsledků je patrné, že pořadí Dimenzí I-IV. v hodnocení od postojů pozitivních

směrem k negativním je u obou pohlaví téměř totožné s tím rozdílem, že dívky mají na

druhém místě Dimenzi III. (Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství)

a na místě třetím Dimenzi VI. (Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství), čemuž

je u chlapců přesně obráceně. Viditelný rozdíl je i v Dimenzi V., ke které chlapci

zaujímají mírně negativní postoje, avšak u dívek zjišťujeme v této oblasti postoje

neutrální. U dívek je tedy pořadí jednotlivých dimenzí následující: 1) Dimenze I. –

Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti; 2) Dimenze III. – Postoje k sociální

zkušenosti, chování a jednání, přátelství; 3) Dimenze VI. – Postoje k relaxaci,

kompenzaci, snižování tenze; 4) Dimenze II. – Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru,

schopnostem; 5) Dimenze IV. – Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství; 6)

Dimenze V. – Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti

pohybu. U chlapců bylo pořadí identické s výše zmíněným rozdílem na druhém a třetím

63

místě. Signifikantní rozdíly jsme zjistili v Dimenzi I. (Postoje k výkonu, výkonnosti,

zdraví a zdatnosti), kde byl u chlapců naměřen průměr hodnot 13,33 a u dívek 14,62.

Statisticky významný rozdíl byl zjištěn i v Dimenzi V. (Postoje k estetickým

zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti pohybu)., kde průměrná hodnota u chlapců

byla 7,44 a u dívek 10,25.

5.1.3 DIPO-J z hlediska vykonávané pohybové aktivity

Tabulka 7. Srovnání průměrných hodnot v jednotlivých dimenzích DIPO-J z hlediska

aktivity

Aktivita n I. II. III. IV. V. VI.

Aktivní 71 M 14,14 12,75 13,13 11,61 8,52 14,43

Sd 2,942 3,337 3,957 3,275 3,513 3,985

pořadí 2. 4. 3. 5. 6. 1.

Pasivní 49 M 14 10,55 12,98 10,32 9,82 12,45

Sd 2,654 3,458 3,424 3,442 4,060 3.979

pořadí 1. 4. 2. 5. 6. 3.

p 0,788 0,001 0,833 0,042 0,065 0,008

Legenda: n – velikost souboru, p – hladina významnosti, M – aritmetický průměr, Sd –

směrodatná odchylka, *tučně jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné

V Tabulce 7. jsme se zaměřili na srovnání postojů u studentů, kteří provozují nebo

naopak neprovozují libovolnou organizovanou pohybovou aktivitu ve svém volném

čase. Nejvíce bodovanou dimenzí byla u studentů s organizovanou pohybovou aktivitou

Dimenze VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze), kdežto u studentů, kteří

organizovanou pohybovou aktivitu nemají, zvítězila Dimenze I. (Postoje k výkonu,

výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Na místě druhém byla u „aktivních“ studentů Dimenze

I. (Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti), ale „pasivní“ studenti na místo

druhé řadili Dimenzi III. (Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství).

Třetí místo u „aktivních“ studentů obsadila Dimenze III. (Postoje k sociální zkušenosti,

chování a jednání, přátelství) a „pasivních“ studentů byla třetí Dimenze VI. (Postoje k

relaxaci, kompenzaci, snižování tenze). Následující pořadí bylo u obou skupin stejné,

když se čtvrtá skončila Dimenze II. (Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru,

schopnostem), pátá Dimenze IV. (Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství) a

nejméně hodnocenou byla Dimenze V. (Postoje k estetickým zkušenostem v TV a

64

sportu). Statisticky významný rozdíl byl zjištěn v Dimenzi II., kdy průměrná hodnota u

„aktivních“ studentů byla 12,75 s u „pasivních“ 10,55. Dále statisticky významný rozdíl

vykazovala Dimenze IV, kde průměrná hodnota u „aktivních“ jedinců byla 11,61 a u

„pasivních“ jedinců 10,32. Signifikantní rozdíl mezi průměrnými hodnotami byl u

Dimenze VI. a to s výsledkem 14,43 u „aktivních“ studentů a hodnotou 12,45 u

„pasivních“ studentů.

5.1.4 DIPO-J z hlediska BMI

Tabulka 8. Srovnání průměrných hodnot v jednotlivých dimenzích DIPO-J z hlediska

BMI

BMI n I. II. III. IV. V. VI.

< 18,5 20 M 14,4 11,65 13,6 10,35 10,45 12,65

Sd 2,703 3,588 4,173 3,453 4,019 4,258

pořad

í

1. 4. 2. 6. 5. 3.

18,5-24,9 102 M 14,13 11,51 12,77 11,09 8,76 13,72

Sd 2,920 3,701 3,728 3,563 3,771 3,956

pořad

í

1. 4. 3. 5. 6. 2.

25,0 < 11 M 12,82 11,55 14 9,91 8,36 11,46

Sd 3,157 3,328 2,236 3,113 3,009 5,538

pořad

í

2. 3. 1. 5. 6. 4.

< 18,5 a 18,5-24,9 p 0,700 0,877 0,376 0,396 0,073 0,279

< 18,5 a 25,0 < P 0,152 0,937 0,771 0,723 0,144 0,507

18,5-24,9 a 25,0 < p 0,164 0,976 0,288 0,294 0,734 0,087

Legenda: n – velikost souboru, p – hladina významnosti, M – aritmetický průměr, Sd –

směrodatná odchylka, *tučně jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné

Tabulka průměrných hodnot jednotlivých dimenzí nevykazuje v žádné oblasti

signifikantní rozdíly mezi sledovanými skupinami. Nejvýše hodnocenou dimenzí u

kategorie „<18,5“ a kategorie „18,5-24,9“ byla Dimenze I. (Postoje k výkonu,

výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Naopak u kategorie „25,0 <“ zvítězila Dimenze III.

(Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství).

65

66

5.1.5 DIPO-J z hlediska věku

Tabulka 9. Srovnání průměrných hodnot v jednotlivých dimenzích DIPO-J

z hlediska věku

Legenda: n – velikost souboru, p – hladina významnosti, M – aritmetický průměr, Sd –

směrodatná odchylka, *tučně jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné

Z výsledků je patrné, že pořadí Dimenzí I-IV. v hodnocení od postojů pozitivních

směrem k negativním je všech sledovaných věkových skupin téměř totožné, kdy pořadí

bylo následující: 1) Dimenze I. – Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti; 2)

Dimenze VI. – Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze; 3) Dimenze III. –

Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství; 4) Dimenze II. – Postoje k

rozvoji osobnosti, charakteru, schopnostem; 5) Dimenze IV. – Postoje k napětí, riziku,

odvaze a dobrodružství; 6) Dimenze V. – Postoje k estetickým zkušenostem v TV a

sportu, kráse a ladnosti pohybu. S tím rozdílem, že osmnáctiletí studenti měli na druhém

místě Dimenzi III. a na místě třetím Dimenzi VI. Jediný signifikantní rozdíl byl

67

Věk n I. II. III. IV. V. VI.

16 let 20 M 14,36 12,22 13,34 11,36 7,84 13,81

Sd 2,537 3,367 2,695 3,545 3,777 3,711

pořad

í

1. 4. 3. 5. 6. 2.

17 let 102 M 14,31 11 13,34 10,98 9,66 13,83

Sd 2,883 3,601 4,262 3,560 3,954 3,971

pořad

í

1. 4. 3. 5. 6. 2.

18 let 11 M 13,24 11,68 12 10,19 8,73 11,92

Sd 3,218 4,014 3,283 3,365 3,220 4,856

pořad

í

1. 4. 2. 5. 6. 3.

16 let a 17 let p 0,911 0,113 0,995 0,612 0,033 0,983

16 let a 18 let P 0,113 0,548 0,070 0,159 0,297 0,077

17 let a 18 let p 0,089 0,384 0,102 0,271 0,225 0,034

naměřen v Dimenzi VI. u kategorie „17 let“ s průměrnou hodnotou 13,83 a u kategorie

„18 let“ s průměrnou hodnotou 11,92.

5.2 Dotazník motivace k pohybové aktivitě (MPAM-R)

V kapitole jsou srovnány výsledky procentuálního zastoupení jednotlivých

motivů, které studenty vedou k tomu, aby byli pohybově aktivní.

5.2.1 MPAM-R z hlediska srovnávaných škol

Obrázek 4. Srovnání motivů pro realizaci pohybové aktivity z hlediska

srovnávaných škol

Zdatnost Vzhled Schopnost Společenský Prožitek0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

0%

12%

37%

4%

47%

0%

15%

34%

0%

51%

Procentuální zastoupení žáků preferující danou oblast

Kojetín n = 75 Olomouc n = 59

Legenda: n – velikost souboru

Z výsledků (Obrázek 4) můžeme konstatovat, že se pro studenty na obou školách

je stěžejním motivem pro realizaci pohybové aktivity motiv „prožitek“. Naopak

důvodem, který byl pro studenty obou škol nejméně důležitý, byl motiv „zdatnost“ a pro

žáky z Olomouce i motiv „společenský“. Rozdíly mezi výsledky u sledovaných škol

byly statisticky nevýznamné.

68

5.2.2 MPAM-R z hlediska pohlaví

Obrázek 5. Srovnání motivů pro realizaci pohybové aktivity z hlediska pohlaví

Zdatnost Vzhled Schopnost Společenský Prožitek0%

10%20%30%40%50%60%

0%8%

38%

0%

54%

0%

16%

32%

3%

49%

Procentuální zastoupení žáků preferující danou oblast

chlapci n = 62 dívky n = 73

Legenda: n – velikost souboru

Z Obrázku 5 vyplývá, že u chlapců i u dívek je dominantním motivem pro

realizaci pohybové aktivity motiv „prožitek“. Významnou roli hraje také motiv

„schopnost“, který se umístil u obou pohlaví na druhém místě. Výraznější rozdíl

můžeme vidět u motivu „vzhled“, který je obzvláště u dívek častěji zmiňován. Ovšem

rozdíly u všech motivů nebyly statisticky významné.

5.2.3 MPAM-R z hlediska aktivity

Obrázek 6. Srovnání motivů pro realizaci pohybové aktivity z hlediska aktivity

Zdatnost Vzhled Schopnost Společenský Prožitek0%

10%20%30%40%50%60%

0%8%

40%

2%

50%

0%

12%

36%

0%

52%

Procentuální zastoupení žáků preferující danou oblast

aktivní n= 50 pasivní n= 69

Legenda: n – velikost souboru

69

Z hlediska pravidelně organizované pohybové aktivity nepozorujeme u

jednotlivých motivů výraznější rozdíly. Ty se také ukázaly jako statisticky nevýznamné.

5.2.4 MPAM-R z hlediska BMI

Obrázek 7. Srovnání motivů pro realizaci pohybové aktivity z hlediska BMI

Zdatnost Vzhled Schopnost Společenský Prožitek0%

10%20%30%40%50%60%

0%

20%

40%

5%

35%

0%

12%

33%

1%

54%

0%

18%

36%

0%

45%

Procentuální zastoupení žáků preferující danou oblast

BMI < 18,5 n = 20 BMI 18,5 - 24,9 n = 104 BMI 25,0 > = 11

Legenda: n – velikost souboru

Z hlediska BMI jsou výsledky u kategorií „BMI 18,5 – 24,9“ a „BMI 25,0“

podobné, kdy se na prvních třech místech postupně umístil motiv „prožitek“, motiv

„schopnost“ a na třetím místě byl motiv „vzhled“. U kategorie „BMI < 18,5“ byl na

prvním místě motiv „schopnost“, na druhém „prožitek“ a na třetím místě motiv

„vzhled“. U kategorie „BMI 25,0“ se ukázaly být nejméně motivující motivy

„společenský“ a „zdatnost“. Avšak rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi z hlediska

BMI se neukázaly jako statisticky významné.

5.2.5 MPAM-R z hlediska věku

Obrázek 8. Srovnání motivů pro realizaci pohybové aktivity z hlediska BMI

70

Zdatnost Vzhled Schopnost Společenský Prožitek0%

10%20%30%40%50%60%

0%6%

56%

0%

38%

0%10%

34%

2%

54%

0%

23% 23%

3%

51%

Procentuální zastoupení žáků preferující danou oblast

16 let n= 32 17 let n = 65 18 let n = 35

Legenda: n – velikost souboru

Z hlediska věku již můžeme pozorovat jisté rozdíly u studentů „16 let“ ve vztahu

ke zbývajícím dvěma kategoriím, kdy nejmladší studenti uvádí na prvních místech

žebříčku svých motivů k pohybové aktivitě motiv „schopnost“, dále „prožitek“ a

„vzhled“. U kategorií „17 let“ a „18 let“ byl na prvním místě motiv „prožitek“, na

druhém místě byl motiv „schopnost“ a u kategorie „18 let“ se stejným procentuálním

zastoupením i motiv „vzhled“. Na třetím místě u kategorie „17 let“ byl poté motiv

„vzhled“. I v této kategorii rozdíly u sledovaných kategorií nebyly signifikantní.

5.3 IPAQ (Mezinárodní dotazník k pohybové aktivitě)

5.3.1 Celková pohybová aktivita studentů

Obrázek 9. Srovnání pohybové aktivity studentů Gymnázia Kojetín, Svatopluka Čecha

683 a Gymnázia Olomouc, Čajkovského 9 z roku 2014 s výzkumem Kudláčka a

Frömela z roku 2010

Celková P

A

Intenziv

ní PA

Středně i

ntenziv

ní PA

Chůze0

10000

20000

30000

40000

17393

720 20558233

34421

65559996 11574

2014 (n=92)2010 (n=333)

71

Legenda: n – velikost souboru; výsledky jsou uvedeny v mediánových hodnotách MET-

min/týden

Z výsledků (Obrázek 3) lze konstatovat, že se za poslední čtyři roky celkové

množství nakumulované pohybové aktivity u studentů rapidně snížilo téměř o polovinu

a znatelný pokles vykazují i další sledované oblasti. Výraznější rozdíly jsou především

v množství intenzivní pohybové aktivity a středně intenzivní pohybové aktivity.

72

5.3.2 Pohybová aktivita z pohledu školy

Obrázek 10. Pohybová aktivita jednotlivých škol

Celková PA Intenzivní PA Středně intenzivní PA Chůze0

5000

10000

15000

20000

25000

30000

35000

14850

6001890

4868

28802

1200 2490

11550

Kojetín (n=50)Olomouc (n=42)

Legenda: n – velikost souboru; výsledky jsou uvedeny v mediánových hodnotách MET-

min/týden

Ve srovnání obou škol (Obrázek 4) mají vyšší množství pohybové aktivity

studenti z Olomouce, kteří nakumulují v oblasti celkové pohybové aktivity, intenzivní

pohybové aktivity a chůze skoro dvojnásobné množství MET-min/týden než studenti

z Kojetína.

V detailnějším rozdělení pohybové aktivity (Tabulka 14) se ukázalo, že studenti

z Olomouce jsou mnohem aktivnější ve svém volném čase, kde vykazují hodnotu 7625

MET-min/týden na rozdíl od studentů z Kojetína, kteří v této oblasti dosahují hodnoty

2504 MET-min/týden. Studenti z Kojetína jsou naopak aktivnějšími při domácích

pracích, kde se rozdíl v úrovni PA ukázal být statisticky významný.

73

Tabulka 10. Hodnocení pohybové aktivity u jednotlivých škol z hlediska volného času,

práce doma, dopravy a školy

Škola n Mdn IQR H p η²Volný

časKojetín 50 2504 1117

2,213 0,137 0,024Olomouc 42 7626 18939

Práce doma

Kojetín 50 1125 22204,582 0,031* 0,05

Olomouc 42 360 1235

Doprava Kojetín 50 2450 8010 0,567 0,452 0,006Olomouc 42 3402 8547

Škola Kojetín 50 627 9657 0,331 0,565 0,003Olomouc 42 912 19404Legenda: n – velikost souboru, Mdn – medián, IQR – interkvartilové rozpětí, H –

Kruskal-Wallis Anova, p – hladina významnosti, η2 – koeficient „effect size“; *tučně

jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné

5.3.3 Pohybová aktivita z pohledu pohlaví

Tabulka 11. Hodnocení pohybové aktivity u dívek a chlapců

Pohlaví n Mdn IQR H p η²

Celková PA

Chlapci 32 31905 444526,292 0,012* 0,069

Dívky 60 13642 29835

Intenzivní PA

Chlapci 32 4800 169205,174 0,023* 0,057

Dívky 60 60 6480Středně

intenzivní PA

Chlapci 32 3455 114604,122 0,042* 0,045

Dívky 60 1725 4865

Chůze Chlapci 32 11550 28396 2,978 0,084 0,033Dívky 60 4868 19124Legenda: n – velikost souboru, Mdn – medián, IQR – interkvartilové rozpětí, H –

Kruskal-Wallis Anova, p – hladina významnosti, η2 – koeficient „effect size“, *tučně

jsou zvýrazněny hodnoty statisticky významné

Z hlediska pohlaví Tabulka 15 ukazuje signifikantní rozdíly v oblastech „Celková

pohybová aktivita“ (H=6,292; p=0,012; η²=0,069), „Intenzivní pohybová aktivita“

(H=5,174; p=0,023; η²=0,057) a „Středně intenzivní pohybová aktivita“ (H=4,122;

p=0,042; η²=0,045), v kterých jsou jednoznačně aktivnější chlapci, protože ve všech

oblastech mají výrazně vyšší hodnoty pohybové aktivity. Výraznější rozdíl je

v celkovém množství pohybové aktivity a v množství nakumulované intenzivní

pohybové aktivity.

74

Tabulka 12. Hodnocení pohybové aktivity u dívek a chlapců z hlediska volného času,

práce doma, dopravy a školy

Pohlaví n Mdn IQR H p η²Volný

časChlapci 32 12750 26129

11,440 0,001* 0,126Dívky 60 1469 9791

Práce doma

Chlapci 32 812 27060,042 0,837 0,0

Dívky 60 540 1553

Doprava Chlapci 32 3010 8547 0,977 0,323 0,011Dívky 60 2393 7661

Škola Chlapci 32 1083 16451 0,104 0,748 0,001Dívky 60 653 8579Legenda: n – velikost souboru, Mdn – medián, IQR – interkvartilové rozpětí, H –

Kruskal-Wallis Anova, p – hladina významnosti, η2 – koeficient „effect size“ *tučně jsou

zvýrazněny hodnoty statisticky významné

Obrázek 11. Hodnocení pohybové aktivity u dívek a chlapců z hlediska volného času,

práce doma, dopravy a školy

Volný čas Práce doma Doprava Škola0

2000

4000

6000

8000

10000

12000

14000 12750

812

3010

10831469540

2393

653

Chlapci (n=32)Dívky (n=60)

Legenda: n – velikost souboru; výsledky jsou uvedeny v mediánových hodnotách MET-

min/týden

Z Obrázku 5 se také potvrdilo, že chlapci jsou více aktivní než dívky, a to ve

všech oblastech. Dále můžeme konstatovat, že chlapci jsou aktivní převážně ve volném

čase, kde se výsledky (H=11,440; p=0,001; η²= 0,126) ukázaly být signifikantní. Dívky

mají naopak nejvíce pohybové aktivity při přesunech.

75

5.3.4 Pohybová aktivita z pohledu BMI

Tabulka 13. Hodnocení pohybové aktivity z hlediska BMI

BMI n Mdn IQR H p η²

Celková PA

< 18,5 17 31540 363831,546 0,471 0,01718,5-24,9 69 15600 30479

25,0 < 6 15974 113075

Intenzivní PA

< 18,5 17 720 108001,559 0,463 0,01718,5-24,9 69 720 8640

25,0 < 6 1800 26160Středně

intenzivní PA

< 18,5 17 1185 114501,078 0,611 0,01218,5-24,9 69 2130 5450

25,0 < 6 2785 8200

Chůze< 18,5 17 14124 23892

1,679 0,451 0,01818,5-24,9 69 6600 1930525,0 < 6 13109 48877

Legenda: n – velikost souboru, Mdn – medián, IQR – interkvartilové rozpětí, H –

Kruskal-Wallis Anova, p – hladina významnosti, η2 – koeficient „effect size“

Z celkového počtu 92 respondentů patří 19% studentů do kategorie „podváha“

(<18,5), 75% studentů do kategorie „normální váha“ (18,5-24,9) a 6% jedinců do

kategorie „nadváha“ (25,0<).

Z hlediska faktoru BMI (Tabulka 17) nebyly zjištěny větší rozdíly v úrovni

pohybové aktivity. Nejvyšších výsledků v oblasti celkové pohybové aktivity s hodnotou

21540 MET-min/týden a v oblasti chůze s hodnotou 14124 MET-min/týden vykazovala

kategorie definována jako „podváha“. Naopak nejvíce pohybové aktivity v kategoriích

„Intenzivní PA“ a „Středně intenzivní PA“ měla kategorie definována jako „nadváha“.

76

5.3.5 Pohybová aktivita z pohledu věku

Tabulka 14. Hodnocení pohybové aktivity z hlediska věku

Věk n Mdn IQR H p η²

Celková PA

< 15 14 14799 26522

2,282 0,516 0,05616 20 17393 2818817 32 28304 43287

18 > 26 15346 36350

Intenzivní PA

< 15 14 0 720

11,318 0,010* 0,27616 20 2250 882017 32 2220 17730

18 > 26 90 10800

Středně intenzivní

PA

< 15 14 1618 3395

4,211 0,240 0,10316 20 2395 879517 32 2245 11205

18 > 26 1583 6860

Chůze

< 15 14 11039 28710

0,517 0,915 0,01316 20 7169 1180617 32 8844 24404

18 > 26 8960 24123Legenda: n – velikost souboru, Mdn – medián, IQR – interkvartilové rozpětí, H –

Kruskal-Wallis Anova, p – hladina významnosti, η2 – koeficient „effect size, *tučně jsou

zvýrazněny hodnoty statisticky významné

Z výsledků pohybové aktivity z hlediska věku se signifikantní rozdíl projevil

v oblasti „Intenzivní pohybová aktivita“ u kategorie „<15 let“ a „16 let“ i u kategorie

„<15 let“ a „17 let“, kdy kategorie „<15 let“ měla výrazně nižší výsledky než ostatní

dvě sledované kategorie.

Podle Obrázku 7 jsou z hlediska celkové pohybové aktivity nejvíce aktivní

adolescenti v sedmnácti letech.

Obrázek 12. Celková pohybová aktivita z hlediska věku

< 15 let 16 let 17 let 18 > let0

50001000015000200002500030000

1479917393

28304

15346Celková PA

77

Legenda: výsledky jsou uvedeny v mediánových hodnotách MET-min/týden

5.4 Sportovní preference

Kapitola se věnuje sportovním preferencím studentů sledovaných gymnázií bez

ohledu na pohlaví, věk nebo BMI. Cílem bylo zjistit rozdíly ve sportovních preferencích

na gymnáziu v Kojetíně a gymnáziu v Olomouci. V tabulkách je vždy uvedena struktura

sportovních preferencí pro jednotlivou školu i komplexní vyhodnocení obou škol.

5.4.1 Sportovní preference z pohledu individuálních sportů

Tabulka 15. Sportovní preference z pohledu individuálních sportů

Individuální sporty Kojetín Olomouc CelkověPlavání 1. 3. 1.Cyklistika (rychlostní, terénní, sálová) 2. 4. 2.Atletika (běžecké aktivita) 3. 10. 7.Badminton 4. 1. 3.Bruslení (krasobruslení, rychlobruslení) 5. 7. 5.Bowling (kuželky, kulečníkové sporty, petanque) 6. 9. 8.Tenis (soft tenis) 7. 5. 6.Lyžování sjezdové (alpské, akrobat., rychlostní) 8. 2. 4Střelba, lukostřelba 9. 11. 11.Stolní tenis 10. 8. 9.Sportovní gymnastika 11. 14. 12.Snowboarding 12. 6. 10.Kanoistika, veslování 13. 17. 14.Golf (minigolf) 14. 12. 13.Kombinované sporty (triatlon, moderní pětiboj) 15. 16. 17.Squash (ricochet, racquetball) 16. 13. 15.Lyžování běžecké (biatlon, severská kombinace) 17. 15. 16.

Legenda: v každé kategorii jsou vyznačeny první tři nejoblíbenější aktivity

Z Tabulky 6 lze konstatovat, že mezi nejpopulárnější individuální sport patří

plavání, které se na gymnáziu v Kojetíně umístilo na prvním místě a na gymnáziu

v Olomouci obsadilo třetí místo. Na předních příčkách se také umístila cyklistika a

trochu překvapivě badminton, který olomoučtí studenti zařadili na první místo. Citelný

rozdíl byl zpozorován u sjezdového lyžování, které u studentů z Olomouce obsadilo

druhé místo, ale studenti z Kojetína, jej odsunuli až na místo osmé. Podobný rozdíl

můžeme pozorovat i u atletiky, která se na gymnáziu v Kojetíně umístila na třetím

místě, ale studenti z Olomouce ji odsunuli až na místo desáté. Míra korelace u

individuálních sportů byla vysoká (r=0,75).

78

5.4.2 Sportovní preference z pohledu týmových sportů

Tabulka 16. Sportovní preference z pohledu týmových sportů

Týmové sporty Kojetín Olomouc CelkověBaseball, softball (další pálkové hry) 1. 2. 1.Florbal (pozemní hokej, hokejbal) 2. 4. 3.Házená (vybíjená) 3. 6. 5.Volejbal (beach, přehazovaná) 4. 3. 4.Basketbal 5. 1. 2.Fotbal (futsal) 6. 5. 6.Lední hokej (in-line) 7. 8. 7.Nohejbal 8. 13. 9.Frisbee 9. 7. 8.Vodní pólo („vodní verze“ ostatních sportů) 10. 11. 11.Americký fotbal 11. 9. 10.Ragby 12. 10. 12.Lakros 13. 12. 13.Curling 14. 14. 14.

Legenda: v každé kategorii jsou vyznačeny první tři nejoblíbenější aktivity

Z hlediska týmových sportů (Tabulka 7) se na gymnáziu v Kojetíně byl předních

místech zařazen baseball, florbal a házená. Podobné umístění se dalo očekávat, jelikož

jsme baseball v hodinách tělesné výchovy hrávali docela často a ve florbalu se na škole

pravidelně organizují turnaje. Olomoučtí studenti na první místa řadili basketball,

baseball a volejbal. Fotbal se překvapivě umístil celkově až na šestém místě. Míra

korelace u týmových sportů byla vysoká (r=0,84).

5.4.3 Sportovní preference z pohledu kondičních aktivit

Tabulka 17. Sportovní preference z pohledu kondičních aktivit

Kondiční aktivity Kojetín Olomouc Celkově

Posilovací cvičení 1. 1. 1.Běh (jogging) 2. 2. 2.Jóga 3. 3. 3.Kondiční chůze (nordic walking) 4. 4. 4.Bodystyling 5. 6. 5.Spinning 6. 5. 6.Zdravotní cvičení 7. 10. 7.Sportovní aerobic 8. 11. 8.Taebo (box aerobik) 9. 9. 10.Tai-Chi 10. 7. 9.Kulturistika 11. 8. 11.

Legenda: v každé kategorii jsou vyznačeny první tři nejoblíbenější aktivity

79

V kategorii kondičních aktivit (Tabulka 8) jsme nezjistili výraznější rozdíly,

čemuž odpovídala i vysoká hodnota korelačního koeficientu (r=0,83). Na obou

sledovaných školách se na nejvyšších místech umístili posilovací cvičení, běh a jóga.

5.4.3 Sportovní preference z pohledu pohybových aktivit v přírodě

Tabulka 10. Sportovní preference z pohledu pohybových aktivit v přírodě.

Sportovní aktivity v přírodě Kojetín Olomouc Celkově

Plavání, koupání, vodní atrakce, skákání do vody 1. 1. 1.Bruslení (in-line, kolečkové) 2. 2. 2.Cykloturistika 3. 3. 3.Boardové sporty (skateboard, surfing, kiting) 4. 10. 7.Lezení (horolezectví, bouldering, umělá stěna) 5. 14. 8.Pěší turistika, chůze na sněžnicích, tramping 6. 6. 5.Lyžování sjezdové, skialpinismus 7. 4. 4.Snowboarding 8. 5. 6.Parašutismus (paragliding, skydiving, airboarding) 9. 12. 10.

Motorismus, skiering, vodní motorismus 10. 13. 12.Létání, plachtění, rogalo 11. 15. 14.Lodní aktivity (rafting, kajak, kanoe, jachting) 12. 9. 9.Jezdectví 13. 8. 11.Lanové aktivity 14. 11. 13.Golf 15. 7. 16.Orientační aktivity (radiové, lyžařské) 16. 17. 17.Lyžování běžecké 17. 16. 15.

Legenda: v každé kategorii jsou vyznačeny první tři nejoblíbenější aktivity

V oblasti pohybových aktivit v přírodě (Tabulka 10) respondenti na prvních třech

místech mají stejné aktivity – plavání, bruslení a cykloturistiku. Rozdíly lze zpozorovat,

jak tomu bylo už u individuálních sportů, u lyžování, které je populárnější v Olomouci a

žáci z Olomouce jej uvádí na čtvrtém místě, kdežto žáci z Kojetína místo lyžování spíše

upřednostňují boardové sporty. Rozdílné hodnocení v žebříčku preferovaných aktivit

má i golf, který je oblíbenější studenty z Olomouce. Pozoruhodné bylo umístění lezení

na předních příčkách studentů gymnázia Kojetín, oproti olomouckým studentům. U

pohybových aktivit v přírodě byla zjištěna střední míra korelace (r=0,66).

80

6 DISKUZE

Prvním použitým dotazníkem při realizaci výzkumu byl dotazník DIPO-J

(Dotazník dimenze postojů pro juniory), který obsahuje 60 otázek, jenž mapují názory a

postoje k pohybové aktivitě v následujících šesti oblastech: (Dimenze I. – Postoje k

výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti; Dimenze II. – Postoje k rozvoji osobnosti,

charakteru, schopnostem; Dimenze III. – Postoje k sociální zkušenosti, chování a

jednání, přátelství; Dimenze IV. – Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství;

Dimenze V. – Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti

pohybu; Dimenze VI. – Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze). U všech

oblastí jsme vždy srovnávali průměrné hodnoty. Zaměřili jsme se na srovnání obou

sledovaných škol, na rozdíly mezi pohlavím, rozdíly z hlediska volnočasové aktivity,

BMI a věku.

Z výsledků z dotazníku DIPO-J je patrné, že postoje studentů na k tělesné

výchově na obou školách jsou mírně pozitivní, což potvrzuje výzkumy zabývající se

právě oblíbeností školní tělesné výchovy ze strany studentů, které zjistily, že většina

žáků z hlediska oblíbenosti předmětů řadí tělesnou výchovu ve svém žebříčku na první

nebo druhé místo (Dopita, Grecmanová, & Chráska, 2008; Hrabal & Pavelková, 2010;

Pavelková, Škaloudová, & Hrabal, 2010; Šimková, 2009). To je velice dobré zjištění,

jelikož Čechovská et al. (2009) říká, že tělesná výchova je školním předmětem, který

může přímo ovlivnit zdraví mládeže a později i dospělé. Školní tělesná výchova

v ideálním případě také podporuje a zvyšuje pravidelně prováděné pohybové aktivity

mládeže a působí i jako zdravotní prevence. Informace a dovednosti o pohybové

aktivitě získané ve škole, by měli být využitelné kdykoli ve starším věku, podobně jako

gramatika nebo početní úkony. Avšak studie Vašíčkové, Neulse a Svozila (2015),

Frömela et al. (1999) říkají, že oblíbenost tělesné výchovy s věkem klesá, jelikož žáci

na základních školách vykazují pozitivnější vztah k tělesné výchově než studenti na

školách středních. Subramaniam a Silverman (2007) říkají, že tělesná výchova by se

mohla stát přímým faktorem, který by mohl ovlivnit realizaci většího množství

pohybové aktivity ve volném čase, proto je pozitivní postoj k tělesné výchově velmi

důležitý. Jedinou oblastí, kde byly zjištěny jiné než pozitivní postoje, byla Dimenze V.

(Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti pohybu), kdy u

gymnázia Kojetín byly zjištěny mírně negativní postoje. Naopak u gymnázia

Čajkovského Olomouc byly naměřeny postoje neutrální. Tyto postoje jsou možná dány

81

zaměřeností mládeže na jiné oblasti sportovní aktivity, kde estetická zkušenost, krása a

ladnost pohybu nehraje zas až tak velkou roli. Jinak by tomu mohlo být například na

uměleckých konzervatořích. Nejvýše hodnoceným postojem se u obou škol stala

Dimenze I. (Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti), což koresponduje se

zjištěním Straňavské (2014) a Michala (2010). Naopak naše zjištění neodpovídá studiím

Cackové (2016) a Vašutové (2005), které vidí u studentů jako nejdominantnější postoj

Dimenzi VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze). Pozitivní postoje ke

zdatnosti, síle a výkonu nejsou zas až takovým překvapením, jelikož pro období

adolescence je typická snaha zaujmout a prezentovat svou zdatnost, což je často

součástí navázání kontaktů. Zároveň se tato snaha objevuje tam, kde je důraz kladen na

členství v nějaké sociální skupině nebo partě a školní třída nebývá výjimkou.

Následující pořadí bylo shodné s tím rozdílem, že na druhém místě se u studentů

v Kojetíně umístila Dimenze III. (Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání,

přátelství), avšak u studentů v Olomouci byla na místě druhém Dimenze VI. (Postoje k

relaxaci, kompenzaci, snižování tenze). Na třetí pozici se výše zmíněné Dimenze opět

otočily. Nicméně v žádné oblasti nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi jednotlivými

školami.

Když se srovnaly postoje chlapců a dívek k pohybové aktivitě, zjistili jsme, že

pořadí Dimenzí I-VI. v hodnocení od postojů pozitivních směrem k negativním je u

obou pohlaví téměř totožné s tím rozdílem, že dívky mají na druhém místě Dimenzi III.

(Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství) a na místě třetím Dimenzi

VI. (Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství), čemuž je u chlapců přesně

obráceně. Viditelný rozdíl je i v Dimenzi V. (Postoje k estetickým zkušenostem v TV a

sportu, kráse a ladnosti pohybu), ke které chlapci zaujímají mírně negativní postoje,

avšak u dívek zjišťujeme v této oblasti postoje neutrální. Možný důvod umístění této

dimenze na nejnižších příčkách byl již výše nastíněn. Je předvídatelné, že k ladnosti a

kráse pohybu budou mít spíše negativní postoj chlapci než dívky. U chlapců a mužů je

přirozeně tento vztah menší, což je biologicky podmíněno i vlivem mužských a

ženských hormonů, což potvrzuje studie Cvanové (2016), která podává stejný názor. U

dívek je tedy pořadí jednotlivých dimenzí následující: 1) Dimenze I. – Postoje k

výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti; 2) Dimenze III. – Postoje k sociální zkušenosti,

chování a jednání, přátelství; 3) Dimenze VI. – Postoje k relaxaci, kompenzaci,

snižování tenze; 4) Dimenze II. – Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru, schopnostem;

82

5) Dimenze IV. – Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství; 6) Dimenze V. –

Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti pohybu. U chlapců

bylo pořadí identické s výše zmíněným rozdílem na druhém a třetím místě. Identické

hodnocení potvrzuje i studie Šimkové (2009), avšak autorka považuje za dominantní

postoj u obou pohlaví Dimenzi III. (Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání,

přátelství). Signifikantní rozdíly jsme zjistili v Dimenzi I. (Postoje k výkonu,

výkonnosti, zdraví a zdatnosti) a v Dimenzi V. (Postoje k estetickým zkušenostem v TV

a sportu, kráse a ladnosti pohybu). U obou pohlaví zvítězily postoje k výkonu, což by se

dalo předpokládat spíše u chlapců. Podobný výsledek u děvčat si vysvětlujeme tím, že

dívky dospívají rychleji a na začátku období adolescence mohou některé z nich podávat

stejné výkony jako chlapci a vzájemně tak mezi sebou soutěžit. S přibývajícím věkem

však u dívek začne převažovat mírný ostych z pohybových aktivit a tendence i chuť

k soutěžení upadá. I druhé nejvyšší místo nebylo žádným překvapením, jelikož se zde

umístily postoje k sociální zkušenosti a přátelství, což je pro adolescenty typické.

V tomto období se rozvíjí sociální vazby po stránce kvantitativní ale i kvalitativní.

Adolescent cítí touhu být členem nějaké skupiny a pohybovat se častěji ve

společenských kruzích (Čížková, Binarová, Holásková, Petrová, Plevová, & Pugnerová,

2003).

Z hlediska srovnání postojů u studentů, kteří provozují nebo naopak neprovozují

libovolnou organizovanou pohybovou aktivitu ve svém volném čase, byla nejvíce

bodovanou dimenzí u studentů s organizovanou pohybovou aktivitou Dimenze VI.

(Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze), kdežto u studentů, kteří

organizovanou pohybovou aktivitu nemají, zvítězila Dimenze I. (Postoje k výkonu,

výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Vítězství postojů k relaxaci a kompenzaci u jedinců

s organizovanou pohybovou aktivitou by bylo možné odůvodnit tím, že si v tělesné

výchově chtějí „odpočinout“ od svého prioritního sportu, kterému se pravidelně věnují.

U pravidelně nesportujících studentů si vítězství motivů k výkonu vysvětlujeme

přirozenou touhou soutěžit, která je pro jedince v tomto období typická. Statisticky

významný rozdíl byl zjištěn v Dimenzi II. (Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru,

schopnostem), Dimenze IV. (Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství) a

Dimenze VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze).

Z hlediska faktoru BMI jsme u jednotlivých dimenzí nezaznamenali v žádné

oblasti signifikantní rozdíly mezi sledovanými skupinami. Nejvýše hodnocenou dimenzí

83

u kategorie „<18,5“ a kategorie „18,5-24,9“ byla Dimenze I. (Postoje k výkonu,

výkonnosti, zdraví a zdatnosti), zřejmě ze stejných důvodů, které jsou u této dimenze

uváděny výše. Naopak u kategorie „25,0 <“ zvítězila Dimenze III. (Postoje k sociální

zkušenosti, chování a jednání, přátelství), zřejmě z toho důvodu, že pohybovou aktivitu

vnímají jako prostředek k navazování nových sociálních kontaktů.

Na základě výsledků sledovaných věkových skupin je pořadí jednotlivých motivů

k pohybové aktivitě téměř totožné: 1) Dimenze I. – Postoje k výkonu, výkonnosti,

zdraví a zdatnosti; 2) Dimenze VI. – Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze; 3)

Dimenze III. – Postoje k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství; 4) Dimenze

II. – Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru, schopnostem; 5) Dimenze IV. – Postoje k

napětí, riziku, odvaze a dobrodružství; 6) Dimenze V. – Postoje k estetickým

zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti pohybu. S tím rozdílem, že osmnáctiletí

studenti měli na druhém místě Dimenzi III. a na místě třetím Dimenzi VI. Jediný

signifikantní rozdíl byl naměřen v Dimenzi VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci,

snižování tenze) u kategorie „17 let“ a u kategorie „18 let“.

Pomocí Dotazníku motivace k pohybové aktivitě (MPAM-R) jsme získali

procentuální zastoupení jednotlivých motivů, které studenty vedou k tomu, aby byli

pohybově aktivní.

Ryana et al. (1997), aplikoval tento dotazník na skupinu osob ve věku 17-39 let s

následným pořadí jednotlivých motivů: zdatnost, vzhled, schopnost, prožitek a společenský

motiv. Závěry tohoto výzkumu říká, že dnešní populace realizuje pohybovou aktivitu

hlavně za účelem zlepšení své tělesné zdatnosti a kondice nebo s cílem zlepšit si svůj vzhled

a být atraktivnější, na úkor spontánní pohybové aktivity realizované s cílem pobavení se.

Zdatnost a vzhled se řadí k motivům vnějším, které jsou spojovány pouze s dočasným

setrváním u pravidelné pohybové aktivity tak. Tyto výsledky bychom mohli aplikovat i na

náš výzkumný soubor a lze tvrdit, že studenti s dominujícím motivem zdatnost nebo vzhled,

nevydrží realizovat pravidelnou pohybovou aktivitu i v budoucnu.

Získané výsledky z hlediska sledovaných škol potvrdily zjištění Hennricha

(2012), kdy se pro studenty na obou školách stal stěžejním motivem pro realizaci

pohybové aktivity motiv „prožitek“. Což je pozitivní zjištění, jelikož prožitkem se

projevuje vnitřní motivace, o které Tod, Thatcher a Rahman (2012) říkají, že je typem

motivace, kdy pocity uspokojení jsou navozovány přímo danou aktivitou bez vnějších

odměn. Tento druh motivace je mnohem silnější, efektivnější a přináší jedinci větší

84

zážitky. Naopak důvodem, který byl pro studenty obou škol nejméně důležitý, byl motiv

„zdatnost“ a pro žáky z Olomouce i motiv „společenský“, což se do jisté míry rozchází

s výsledky z dotazníku DIPO-J a výsledky výzkum Čechmánkové (2014), kde obzvláště

výkonnostní motiv byl řazen vždy na první místa. Nižší umístění společenského motivu

je možné vysvětlit tím, že adolescenti mají ve svém období spoustu příležitostí

k seznamování, navíc v tomto období je drtivá část volného času trávena právě s přáteli,

z toho důvodu nebude pohybová aktivita primárním motivem k socializaci. Řekněme,

že tento motiv může být aktuálnější s přibývajícími roky. Rozdíly mezi výsledky u

sledovaných škol byly statisticky nevýznamné.

I podle faktoru pohlaví byl u chlapců i u dívek dominantním motivem pro

realizaci pohybové aktivity motiv „prožitek“. Významnou roli hraje také motiv

„schopnost“, který se umístil u obou pohlaví na druhém místě. Výraznější rozdíl

můžeme vidět u motivu „vzhled“, který je pochopitelně obzvláště u dívek častěji

zmiňován. Ovšem rozdíly u všech motivů nebyly statisticky významné. Tato zjištěni se

rozcházejí s výsledky Hennricha (2012), který považuje u chlapců za dominantní motiv

„prožitek“, ale u dívek podle jeho slov je motiv „vzhled“.

Z hlediska pravidelně organizované pohybové aktivity nepozorujeme u

jednotlivých motivů výraznější rozdíly, jelikož u jedinců s organizovanou i

neorganizovanou pohybovou aktivitou zvítězil motiv „prožitek“.

Dle výsledků z hlediska BMI můžeme pozorovat u kategorií „BMI 18,5 – 24,9“ a

„BMI 25,0“ shodné motivy, kdy se na prvních třech místech postupně umístil motiv

„prožitek“, motiv „schopnost“ a na třetím místě byl motiv „vzhled“. U kategorie „BMI

< 18,5“ byl na prvním místě motiv „schopnost“, na druhém „prožitek“ a na třetím motiv

„vzhled“. U kategorie „BMI 25,0“ se ukázaly být nejméně motivující motivy

„společenský“ a „zdatnost“. Avšak rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi z hlediska

BMI se neukázaly jako statisticky významné.

Z hlediska věku již můžeme pozorovat jisté rozdíly u studentů „16 let“ ve vztahu

ke zbývajícím dvěma kategoriím, kdy nejmladší studenti uvádí na prvních místech

žebříčku svých motivů k pohybové aktivitě motiv „schopnost“, dále „prožitek“ a

„vzhled“. Motiv schopnost převládá nejspíše z toho důvodu, že u nejmladších jedinců

v této kategorii ještě může převládat typicky „dětská“ soutěživost. U kategorií „17 let“ a

„18 let“ byl na prvním místě motiv „prožitek“, na druhém místě byl motiv „schopnost“

85

a u kategorie „18 let“ se stejným procentuálním zastoupením i motiv „vzhled“. I v této

kategorii rozdíly u sledovaných kategorií nebyly statisticky významné.

Nezastupitelnou roli v životě nejen adolescentů z hlediska fyzického, psychického

i sociálního vývoje hraje dostatečné množství pohybové aktivity a aktivní způsob

trávení volného času. Tyto faktory jedincům přináší široké spektrum zdravotních

benefitů, které se u mladých lidí projevují až do dospělosti. Avšak v dnešní době se

z našeho života každodenní pohybová aktivita pomalu, ale jistě, vytrácí především díky

moderních technologií, hektického způsobu života, sedavého životního stylu a

nedostatku kvalitních společenských vazeb. Globální pokles pohybové aktivity u

mladých lidí jde ruku v ruce se zvyšujícím se výskytem dětské nadváhy a obezity, což

později způsobuje vážné zdravotní komplikace např. kardiovaskulární onemocnění,

onemocnění kosterního systému, deprese atd. (Csémy et al., 2013).

Po vyplnění dotazníku IPAQ (dlouhá verze) studenty, jsme vyhodnotily jejich

konečné výsledky týdenní pohybové aktivity. Veškeré výsledné hodnoty jsou uvedeny

v jednotce (MET-min-týden-1). Pohybová aktivita je sledována ve více oblastech

(celková PA, intenzivní PA, středně intenzivní PA, chůze) nebo (PA ve volném čase,

PA při domácích pracích, PA při přesunech a PA ve škole).

V oblasti pohybové aktivity u chlapců a dívek lze souhlasit se studií Frömela

a Vašíčkové (2009); Frömela, Novosada a Svozila (1999) i Frömela et al. (2007), kde

autoři tvrdí, že pohybově aktivnějšími jsou zejména chlapci, a to ve všech zmiňovaných

oblastech, přičemž v kategoriích „Celková PA“, „Intenzivní PA“, „Středně intenzivní

PA“ a „PA ve volném čase“ byly zjištěny statisticky významné rozdíly. Nejvíce

pohybové aktivity mají chlapci ve volném čase, kdežto dívky naopak při aktivním

transportu. Možné vysvětlení vyšší pohybové aktivity chlapců ve svém výzkumu uvádí

Sigmund a Sigmundová (2011), kteří říkají, že obecně pohybově aktivnější otcové mají

bližší vztah k pohybové aktivitě svých synů než k pohybové aktivitě dcer.

V hodnocení pohybové aktivity z hlediska faktoru BMI, jsme studenty rozdělili do

kategorií podváha (n=17), norma (n=69) a nadváha (n=6), avšak nebyly zjištěny žádné

statisticky významné rozdíly. V oblasti „Celková PA“ vykazovala nejvyšší výsledky

kategorie „podváha“, což nesouhlasí se studií Kudláčka a Frömela (2012), kteří v této

rovině uvádí na prvním místě kategorii „nadváha“.

86

Z výsledků pohybové aktivity z hlediska věku se signifikantní rozdíl projevil

v oblasti „Intenzivní pohybová aktivita“ u kategorie „<15 let“ a „16 let“

i u kategorie „<15 let“ a „17 let“, kdy kategorie „<15 let“ disponovala nulovou hodnotu

intenzivní pohybové aktivity. Avšak kategorie „<15 let“ vykazovala nejvyšší

nakumulované množství pohybové aktivity v oblasti „Chůze“. Můžeme tedy souhlasit

se zjištěním Frömela a Vašíčkové (2009), že u kategorie „18<“ množství pohybové

aktivity rapidně klesá. Podle autorů je možným důvodem příprava na státní závěrečné

zkoušky.

Po srovnání výsledků PA z hlediska jednotlivých škol jsme došli k závěru, že

pohybově aktivnějšími jsou studenti z olomouckého gymnázia, kteří ve všech

sledovaných oblastech kromě oblasti „PA při domácích pracích“ měli vyšší hodnoty

PA. Možným vysvětlením tohoto stavu je fakt, že město Olomouc nabízí o něco větší

spektrum sportovních organizací, areálů a hřišť než je tomu ve městě Kojetíně.

Celková pohybová aktivita sledovaného souboru (n=92) byla porovnána s

výzkumem Kudláčka a Frömela (2012), který byl realizován v roce 2010 a sledoval 333

jedinců. Dle výsledků můžeme říci, že se za poslední čtyři roky celkové množství

nakumulované pohybové aktivity u adolescentních jedinců snížilo téměř o polovinu a

celkový pokles můžeme pozorovat i u další sledovaných oblastí. Větší rozdíly jsou

zejména v množství intenzivní pohybové aktivity a středně intenzivní pohybové

aktivity. Tato zjištění potvrzují zhoršující se kondiční stav mládeže na našem území

Frömel et al. (2007).

Získaná data o struktuře sportovních preferencí jsou důležitá pro efektivní a optimální

školní tělesnou výchovu a měli by být směrodatná pro tvorbu curicul a další pedagogické

dokumentace (Frömel et al., 1999). Povědomí o struktuře sportovních zájmů mládeže, které

zohledňuje sportovní zájmy a inklinaci k zaměření pohybové aktivitě, vede k vyšší

odpovědnosti, rozvoji samostatnosti, tvořivosti a především k individuálnímu vývoji

každého jedince a umožňuje optimalizovat a zefektivňovat pohybové režimy ve volném

čase (Biddle & Wang, 2003; Frömel et al., 1999; Rychtecký & Fialová, 2002).

Při sledování struktury sportovních preferencí jsme srovnávali obě dvě zúčastněné

školy bez ohledu na jiné faktory např. pohlaví nebo BMI. Ve výsledcích je vždy

uvedena struktura sportovních preferencí pro jednotlivou školu i komplexní

vyhodnocení obou škol.

87

Z hlediska individuálních sportů se u studentů z Kojetína na prvním místě

umístilo plavání dále pak cyklistika a atletika. Avšak u studentů z Olomouce se na

prvním místě nečekaně umístil badminton dále pak sjezdové lyžování a plavání.

V celkovém hodnocení obou škol mezi nejoblíbenější individuální sporty můžeme řadit

plavání a cyklistiku, což potvrzuje i studie Kudláčka a Frömela (2012), Rychteckého

(2008) i Csémyho et al. (2013). Spodní patra obsadily kombinované sporty (triatlon,

moderní pětiboj), squash a běžecké lyžování.

V oblasti „Týmové sporty“ se nepotvrdily výsledky ze studie Frömela et al.

(1999), kde nejoblíbenějším týmovým sportem byl u chlapců fotbal a u dívek volejbal.

Podle našeho výzkumu se v celkovém hodnocení na první místo dostal baseball, softball

a další pákové hry, druhé místo okupoval basketbal a třetí místo florbal. Populární

fotbal zaujal až místo šesté a volejbal čtvrté. Jako nejméně oblíbené se projevily méně

známé sporty, jako je curling, lakros nebo ragby, které nejsou v našich podmínkách moc

populární. Ovšem dotazník neobsahoval otázku, jestli by studenti tyto nepříliš rozšířené

sporty chtěli vyzkoušet. Tuto otázku ve svém výzkumu pokládal Jansa (2002) se

zjištěním, že z celkového souboru (n=805) ve věku 15-18 let by netradiční sporty chtělo

vyzkoušet 75% z celkového počtu respondentů. Většina dotazovaných by chtěla

vyzkoušet zejména sporty adrenalinové.

U kondičních aktivit došlo na obou školách k potvrzení studie Kudláčka

a Frömela (2012), protože studenti považují za nejatraktivnější kondiční aktivity

posilovací cvičení a běh (jogging). Avšak vzhledem této studii adolescenti v současné

době preferují více jógu, která ve finále pořadí obsadila třetí místo.

Z výsledků sportovních preferencí bychom měli vyvodit určité závěry, které by

měli být vodítkem pro učitele tělesné výchovy při vytváření vyučovacích jednotek nebo

pro vedení školy pro zřízení nových školních kroužků. Protože program vytvořený na

základě sportovních preferencí studentů může vést k většímu zapojení jedinců do

pohybových aktivit. Navíc by tito jedinci měli mít o něco větší motivaci se v těchto

činnostech aktivně realizovat.

88

7 ZÁVĚRY

Po zpracování výsledků z Dotazníku postojů pro juniory, Dotazníku motivace

k pohybové aktivitě, Mezinárodního dotazníku k pohybové aktivitě a Dotazníku

sportovních preferencí jsme došli k následujícím závěrům.

DIPO-J

Postoje studentů k tělesné výchově na obou školách jsou mírně pozitivní.

Jedinou oblastí, kde byly zjištěny jiné než pozitivní postoje, byla Dimenze V.

(Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti pohybu), kdy

u gymnázia Kojetín byly zjištěny mírně negativní postoje. Naopak u gymnázia

Čajkovského Olomouc byly naměřeny postoje neutrální. Nejvýše hodnoceným

postojem se u obou škol stala Dimenze I. (Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví

a zdatnosti). V žádné oblasti nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi

jednotlivými školami.

Postoje chlapců a dívek k pohybové aktivitě je u obou pohlaví téměř totožné.

Viditelný rozdíl je pouze v Dimenzi V. (Postoje k estetickým zkušenostem v TV

a sportu, kráse a ladnosti pohybu), ke které chlapci zaujímají mírně negativní

postoje, avšak u dívek zjišťujeme v této oblasti postoje neutrální. U obou

pohlaví je nejlépe bodovaným postojem Dimenze I. (Postoje k výkonu,

výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Signifikantní rozdíly jsme zjistili v Dimenzi I.

(Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti), kde byl u chlapců naměřen

průměr hodnot 13,33 a u dívek 14,62. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn i v

Dimenzi V (Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti

pohybu), kde průměrná hodnota u chlapců byla 7,44 a u dívek 10,25.

Po srovnání postojů u studentů, kteří provozují nebo naopak neprovozují

libovolnou organizovanou pohybovou aktivitu ve svém volném čase, se ukázalo,

že nejvíce bodovanou dimenzí byla u studentů s organizovanou pohybovou

aktivitou Dimenze VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze), kdežto

u studentů, kteří organizovanou pohybovou aktivitu nemají, zvítězila Dimenze I.

(Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Statisticky významný rozdíl

byl zjištěn v Dimenzi II. (Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru, schopnostem),

kdy průměrná hodnota u „aktivních“ studentů byla 12,75 s u „pasivních“ 10,55.

89

Dále statisticky významný rozdíl vykazovala Dimenze IV. (Postoje k napětí,

riziku, odvaze a dobrodružství), kde průměrná hodnota u „aktivních“ jedinců

byla 11,61 a u „pasivních“ jedinců 10,32. Signifikantní rozdíl mezi průměrnými

hodnotami byl u Dimenze VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze)

a to s výsledkem 14,43 u „aktivních“ studentů a hodnotou 12,45 u „pasivních“

studentů.

Z hlediska BMI jednotlivé dimenze nevykazují v žádné oblasti signifikantní

rozdíly mezi sledovanými skupinami. Nejvýše hodnocenou dimenzí u kategorie

„<18,5“ a kategorie „18,5-24,9“ byla Dimenze I. (Postoje k výkonu, výkonnosti,

zdraví a zdatnosti). Naopak u kategorie „25,0 <“ zvítězila Dimenze III. (Postoje

k sociální zkušenosti, chování a jednání, přátelství).

Z hlediska věku u sledovaných věkových skupin je pořadí jednotlivých motivů

k pohybové aktivitě téměř totožné. Na prvním místě byla u všech kategorií

Dimenze I. (Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Jediný

signifikantní rozdíl byl naměřen v Dimenzi VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci,

snižování tenze) u kategorie „17 let“ s průměrnou hodnotou 13,83 a u kategorie

„18 let“ s průměrnou hodnotou 11,92.

MPAM-R

Z hlediska sledovaných škol se pro studenty na obou školách stal stěžejním

motivem pro realizaci pohybové aktivity motiv „prožitek“. Rozdíly mezi

výsledky u sledovaných škol byly statisticky nevýznamné.

Z hlediska pohlaví se u chlapců i u dívek stal dominantním motivem pro

realizaci pohybové aktivity motiv „prožitek“. Rozdíly u všech motivů nebyly

statisticky významné.

Z hlediska pravidelně organizované pohybové aktivity nepozorujeme u

jednotlivých motivů výraznější rozdíly, které se také ukázaly jako statisticky

nevýznamné. Dominantním motivem k realizaci pohybové aktivity byl pro obě

skupiny motiv „prožitek“.

Z hlediska BMI se u kategorií „BMI 18,5 – 24,9“ a „BMI 25,0 >“, na prvním

místě umístil motiv „prožitek“. U kategorie „BMI < 18,5“ byl na prvním místě

motiv „schopnost. Rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi z hlediska BMI se

neukázaly jako statisticky významné.

90

Z hlediska věku uvádí kategorie „16 let“ jako dominantní motiv k pohybové

aktivitě „schopnost“. U kategorií „17 let“ a „18 let“ byl na prvním místě motiv

„prožitek“. V této kategorii rozdíly u sledovaných kategorií nebyly statisticky

významné.

IPAQ

Pohybově aktivnějšími se ukázali být studenti z Olomouce, kteří kromě

kategorie „PA při domácích pracích“ vykazují ve všech sledovaných oblastech

vyšší množství nakumulované pohybové aktivity. V oblasti „Celková PA“

studenti z Kojetína dosáhli hodnoty 17393 MET-min/týden. U studentů

z Olomouce v této oblasti dosahovala hodnoty 34421 MET-min/týden.

Z hlediska pohlaví vykazují chlapci ve všech sledovaných oblastech vyšší

množství pohybové aktivity než dívky. Signifikantně významné rozdíly jsme

naměřili v kategorii „Celková PA“, „Intenzivní PA“, „Středně intenzivní PA“

a „PA ve volném čase.

U hodnocení pohybové aktivity z hlediska faktoru BMI nebyly u jednotlivých

kategorií naměřeny statisticky významné rozdíly.

Z výsledků pohybové aktivity z hlediska věku se statisticky významný rozdíl

projevil v oblasti „Intenzivní pohybová aktivita“ u kategorie „<15 let“ a „16 let“

i u kategorie „<15 let“ a „17 let“, kdy kategorie „<15 let“ vykazovala výrazně

nižší výsledky než ostatní dvě zmíněné kategorie.

Sportovní preference

V kategorii „Individuální sporty“ se na předních místech u studentů z Kojetína

umístilo plavání, dále pak cyklistika a atletika naopak studenti v Olomouci

nejvíce preferují badminton, sjezdové lyžování a plavání.

Z hlediska kategorie „Týmové sporty“ studenti v Kojetíně mezi nejatraktivnější

aktivity zařadili baseball, florbal a házenou. Studenti z Olomouce preferují spíše

basketbal následně baseball a florbal.

U kategorie „Kondiční aktivity“ studenti z obou gymnázií na první místa shodně

zařadili posilovací cvičení, běh a jógu.

V kategorii „Sportovní aktivity v přírodě“ studenti obou škol shodně preferují

plavání, bruslení a cykloturistiku.

91

92

8 SOUHRN

Téma týkající se pohybové aktivity a následné motivace k ní jsem pro diplomovou

práci zvolil v důsledku zvyšujícího se množství názorů a studií, které poukazují na

zdravotní komplikace zapříčiněné nedostatečnou pohybovou aktivitou a sedavým

životním stylem. Právě z toho důvodu mě zajímalo, jaký je současný stav pohybové

aktivity a sportovních zájmů u adolescentů jakožto „nové generace“ a v neposlední

řadě, jaké faktory tyto jedince motivují k tomu, aby byli pohybově aktivní.

Hlavním cílem diplomové práce je pomocí dotazníků DIPO-J a MPAM-R

analyzovat u studentů druhých a třetích ročníků Gymnázia Kojetín, Svatopluka Čecha

683 a Gymnázia Olomouc, Čajkovského 9 vztah, postoje a motivaci k pohybové

aktivitě a předmětu tělesná výchova. Dále pak poskytnout výsledky jednotlivým

gymnáziím jako zpětnovazebnou informaci.

Vyplňování dotazníků na školách proběhlo v období od 13.1.2016 - 27.1.2016.

Celkově se na dotazníkovém šetření participovalo 134 studentů (61 chlapců a 73 dívek).

Na výzkumu se na gymnáziu v Kojetíně podílelo celkem 75 studentů druhého a třetího

ročníku (37 chlapců a 38 dívek). Na gymnáziu v Olomouci soubor respondentů tvořilo

59 studentů druhých a třetích ročníků (24 chlapců a 35 dívek).

Postoje ke školní tělesné výchově byly získány vyhodnocením Dotazníku postojů

pro juniory.

Bylo zjištěno, že postoje studentů k tělesné výchově na obou školách jsou mírně

pozitivní. Nejvýše hodnoceným postojem se u obou škol stala Dimenze I. (Postoje k

výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Z hlediska pohlaví jsou postoje chlapců a dívek

k pohybové aktivitě u obou téměř totožné. U obou pohlaví je nejlépe bodovaným

postojem Dimenze I. (Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Signifikantní

rozdíly jsme zjistili v Dimenzi I. (Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti) a u

Dimenze V. (Postoje k estetickým zkušenostem v TV a sportu, kráse a ladnosti

pohybu). Nejvíce bodovanou dimenzí byla u studentů s organizovanou pohybovou

aktivitou Dimenze VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze), kdežto u

studentů, kteří organizovanou pohybovou aktivitu nemají, zvítězila Dimenze I. (Postoje

k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Statisticky významný rozdíl byl zjištěn

v Dimenzi II. (Postoje k rozvoji osobnosti, charakteru, schopnostem), Dimenzi IV.

(Postoje k napětí, riziku, odvaze a dobrodružství) a u Dimenze VI. (Postoje k relaxaci,

93

kompenzaci, snižování tenze). Z hlediska BMI byla nejvýše hodnocenou dimenzí u

kategorie „<18,5“ a kategorie „18,5-24,9“ Dimenze I. (Postoje k výkonu, výkonnosti,

zdraví a zdatnosti) a u kategorie „25,0 <“ zvítězila Dimenze III. (Postoje k sociální

zkušenosti, chování a jednání, přátelství), avšak nebyl zjištěn žádný statisticky

významný rozdíl. Z hlediska věku u všech věkových skupin zvítězila Dimenze I.

(Postoje k výkonu, výkonnosti, zdraví a zdatnosti). Signifikantní rozdíl byl naměřen

v Dimenzi VI. (Postoje k relaxaci, kompenzaci, snižování tenze) u kategorie „17 let“ a u

kategorie „18 let“.

Motivy, které adolescenty vedou k pohybové aktivitě, byly získány pomocí

Dotazníku motivace k pohybové aktivitě.

Z hlediska sledovaných škol se pro studenty na obou školách stal stěžejním

motivem pro realizaci pohybové aktivity motiv „prožitek“, který je i podle faktoru

pohlaví u chlapců i u dívek dominantním motivem pro realizaci pohybové aktivity.

Z hlediska pravidelně organizované pohybové aktivity nepozorujeme u jednotlivých

motivů výraznější rozdíly, jelikož u jedinců s organizovanou i neorganizovanou

pohybovou aktivitou zvítězil také motiv „prožitek“. Z hlediska BMI se u kategorií

„BMI 18,5 – 24,9“ a „BMI 25,0 >“, na prvním místě umístil taktéž motiv „prožitek“. U

kategorie „BMI < 18,5“ byl na prvním místě motiv „schopnost. Z hlediska věku uvádí

kategorie „16 let“ jako dominantní motiv k pohybové aktivitě „schopnost“. U kategorií

„17 let“ a „18 let“ byl na prvním místě motiv „prožitek“. V žádné ze sledovaných

oblastí nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl.

Výsledky sportovních preferencí byly vyplněním Dotazníku sportovních

preferencí. Následně byly mezi sebou srovnávány jednotlivé školy, avšak ve výsledcích

je uvedena i struktura sportovních preferencí zahrnující obě školy dohromady.

V kategorii „Individuální sporty“ byly pro studenty z Kojetína nejvíce atraktivní

aktivity jako plavání, cyklistiku a atletiku, naopak studenti z Olomouce v této oblasti

nejvíce preferují badminton, sjezdové lyžování a plavání. Z pohledu týmových sportů se

na předních místech u studentů z Kojetína umístil baseball, florbal a házená, v studenti z

Olomouce jako nejvíce oblíbené týmové sporty označili basketbal, baseball a florbal.

V kategorii „Kondiční aktivity“ se studenti obou škol shodli a na přední místa dosadili

posilovací cvičení, běh a jógu.

94

Konečné výsledky pohybové aktivity studentů byly získány po jejich

subjektivním vyplnění dotazníku IPAQ (dlouhá verze), který hodnotí týdenní

pohybovou aktivitu respondentů. Všechny hodnoty jsou uvedeny v jednotce (MET-min-

týden-1). Pohybová aktivita byla sledována z více pohledů (celková PA, intenzivní PA,

středně intenzivní PA, chůze) nebo (PA ve volném čase, PA při domácích pracích, PA

při přesunech a PA ve škole).

Z hlediska pohybové aktivity jednotlivých škol se zjistilo, že pohybově aktivnější

jsou studenti z Olomouce, kteří v oblasti „Celková PA“ nakumulovali hodnotu 34421

MET-min/týden. Kdežto studentům z Kojetína v této oblasti byla zjištěna hodnota

17393 MET-min/týden. Statisticky významné rozdíly v pohybové aktivitě u chlapců

a dívek se projevily v oblastech „Celková PA“, „Intenzivní PA“, „Středně intenzivní

PA“ a „PA ve volném čase“, kde chlapci získali vyšší hodnoty. U jedinců, kteří mají

organizovanou pohybovou aktivitou, bylo naměřeno větší množství pohybové aktivity

ve všech sledovaných oblastech, avšak statisticky významný rozdíl se ukázal pouze

v oblasti „Intenzivní PA“. U hodnocení pohybové aktivity z hlediska faktoru BMI

a z hlediska kouření nebyly zjištěny statisticky žádné významné rozdíly. Statisticky

významný rozdíl u pohybové aktivity z hlediska věku se projevil pouze v oblasti

„Intenzivní pohybová aktivita“ u kategorie „<15 let“ a „16 let“ i u kategorie „<15 let“ a

„17 let“, kdy kategorie „<15 let“ vykazovala výrazně nižší výsledky než ostatní dvě

zmíněné kategorie.

95

9 SUMMARY

The topic regarding physical activity and motivation, I chose for my thesis

because of the increasing amount of reviews and studies that highlight the health

problems caused by lack of physical activity and sedentary lifestyles. Precisely for this

reason, I wonder, what is the current state of physical activity and sporting interests of

adolescents as a "new generation", and last but not least, which factors motivate these

individuals to be physically active.

The main objective of this thesis is using questionnaires DIPO-J and MPAM-R

analyze students' second and third grade Grammar school Kojetín, Svatopluk Čecha 683

and the Grammar School in Olomouc, 9 Čajkovského relationship, attitudes and

motivation for physical activity and physical education subject. Furthermore, the results

provide an individual grammar schools as feedback information.

Filling out questionnaires in schools was conducted between: January 13. 2016 -

January 27. 2016. Overall, the survey participated 134 students (61 boys and 73 girls).

This research is at a grammar school in Kojetín total of 75 students participated in the

second and third grade (37 boys and 38 girls). At high school in Olomouc sample of

respondents consisted of 59 students of second and third year (24 boys and 35 girls).

Attitudes towards physical education were of the questionnaires positions for

juniors.

It was found that students' attitudes towards physical education at both schools are

slightly positive. Highest rated attitude at both schools became dimension I. (Attitudes

to performance, health and fitness). In terms of gender attitudes of boys and girls to

physical activity in both almost identical. For both sexes the most points zone attitude

Dimension I. (Attitudes to performance, health and fitness). Significant differences we

found in the dimension I. (Attitudes to performance, health and fitness) and by V.

Dimensions (Attitudes to aesthetic experience in TV and sports, beauty and grace of

movement). Most scoring dimensions were students organized physical activity

dimension VI. (Attitudes to relax, compensation, reduction of tension) whereas for

students who have organized physical activity, won Dimension I. (Attitudes to

performance, health and fitness). A statistically significant difference was found in the

dimension II. (Attitudes towards the development of personality, character, abilities),

Dimension IV. (Attitudes to stress, risk, courage and adventure) and at Dimension VI.

96

(Attitudes to relax, compensation, reduction of tension). In terms of BMI was highest

rated dimensions for the category "<18.5" and the category "18.5 to 24.9" Dimensions I.

(Attitudes to performance, performance, health and fitness) and in the category "25.0 <"

won Dimensions III. (Attitudes towards social experience and conduct, friendship), but

found no statistically significant difference. In terms of age among all age groups, won

Dimension I. (Attitudes to performance, performance, health and fitness). A significant

difference was measured in the dimension VI. (Attitudes to relax, compensation,

reduction of tension) in the category of "17 years" and in the category of "18 years".

Motives that lead adolescents to physical activity, were obtained using a

questionnaire motivation for physical activity.

In terms of the monitored schools for students at both schools has become a key

motive for the realization of physical activity theme "experience," which is by a factor

of sex with boys and girls the dominant motive for the realization of physical activity.

In terms of regular organized physical activity was observed on the theme significant

differences as individuals with organized and unorganized physical activity also won

motive "experience". In terms of BMI categories for "BMI from 18.5 to 24.9" and "25.0

BMI>", first place went motif also "experience". In the category "BMI <18.5," was the

first motive 'ability. In terms of age category lists "16" as the dominant motive for

physical activity "ability". For the categories "17 years" and "18" was the first motif of

the "experience". In none of the fields there was no statistically significant difference.

Results sporting preferences were completing a questionnaire sporting

preferences. Subsequently, they were compared with each individual school, but the

results are presented and the structure of sport preferences involving both schools

together.

In the category "Individual Sports" were students from Kojetín most attractive

activities such as swimming, cycling and athletics, while students from Olomouc in this

area, most prefer badminton, skiing and swimming. In terms of team sports to the

forefront for students from Kojetín placed baseball, hockey and handball, the students

of Olomouc as the most popular team sports tagged basketball, baseball and hockey. In

the category "Physical activity" with students from both schools agreed to the forefront

and it placed strengthening exercises, running and yoga.

97

Final results of physical activity students were acquired after their subjective

completing the questionnaire IPAQ (long version), which evaluates weekly physical

activity of respondents. All values are given in the unit (MET-week-min-1). Physical

activity was monitored from multiple perspectives (total PA, the PA, moderate to

vigorous PA, PA leisure, PA with housework, PA during movements and the PA at

school).

In terms of physical activity each school found that physically active students

from Olomouc, who in "Total PA" accumulating value 34421 MET-min / week. While

students from Kojetín in this area was found to be 17 393 MET-min / week. Statistically

significant differences in physical activity among boys and girls is reflected in the areas

of "Total PA", "Intensive PA," "Medium PA intense" and "physical activity in leisure

time" where the boys get a higher value. For individuals who have organized physical

activity, measured by a greater amount of physical activity in all the areas, but

statistically significant difference was shown only in "Intensive PA". For evaluation of

physical activity in terms of factor BMI and from the viewpoint of smoking were not

statistically no significant differences. A statistically significant difference in physical

activity in terms of age was observed only in "intense physical activity" in the category

"<15 years" and "16 years" even in the category of "<15 years" and "17 years", the

category "<15 years "exhibited a significantly lower results than the other two

mentioned categories.

98

10 REFERENČNÍ SEZNAM

Abrams, D. B., Albrecht, A. E., King, T. K., Marcus, Niaura, R. S., B. H., Parisi, A. R,

Pinto, B. M., & Roberts, M. (1999). The efficacy of exercise as an aid for smoking

cessation in women: A supplemental issue: Physical activity maintance. Archives of

Internal Medicine, 159, 1229-1234.

Axamit, M. (2014). Monitoring pohybové aktivity a sportovních preferencí na dvou

vybraných středních školách v Olomouckém kraji. Bakalářská práce, Univerzita

Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Beth, L., Brindusa, B., Clapp, J. F, & Hyungjin, K. (2000). Beginning regular exercise

in early pregnancy: Effect on fetoplacental growth. American Journal of Obstetric

and Gynecology. 183(6), 1484-1488. 

Bess, H. M., & LieghAnn, H. F. (2010). Psychologie aktivního způsobu života. Praha:

Portál.

Biddle, S. J. H., Gorely, T., & Stensel, D. J. (2004). Health-enhancing physical activity and

sedentary behaviour in children and adolescents. Journal of Sports Science, 22(8), 679-

701.

Brett, S., Biddle, S. JH., Hagger, M. S., Chatzisarantis, N., & Wang, J. CK. (2003). A

meta-analysis of perceived locus of causality in exercise, sport, and physical

education contexts. Journal of Sport and Exercise Psychology, 25(3), 284-306.

Brock, DB., Corti, MC., Ferrucci, L., Guralnik, JM., Izmirlian, G., Leveille, S., Phillips,

CL. (1999). Smoking, physical activity, and active life expectancy. Am J Epidemiol.

149(7), 645-53.

Blahutková, M., Řehulka, E., & Dvořáková, Š. (2005). Pohyb a duševní zdraví. Brno:

Paido.

Bunc, V. (2008). Nadváha a obezita dětí – Životni styl jako příčina a důsledek. Česká

kinantropologie. 12(3), 61 – 69.

Cacková, J. (2016). Očekávání a postoje žáků SŠ k výuce TV. Diplomová práce,

Masarykova Univerzita, Fakulta sportovních studií, Brno.

Caspersen, C. J. (1989). Physical activity epidemiology: Concepts, methods, and

applications to exercise science. Excercise and Sport Science Reviews, 17, 423-473.

Caspersen, C. J., Powell, K. E., & Christenson, G. M. (1985). Physical activity, exercise

and physical fitness: Definitions and distinctions for health-related research. Public

Health Reports, 100(2), 136-141.

99

Csémy, L., Čermáková, E., Hamřík, Z., Hlaváčková, E., Hodačová, L., Kalman, M.,

Kebza, V., Kernová, V., Krch, D. F., Pavelka, J., Provazníková, H., Rážová, J.,

Sovinová, H., Vašíčková, J., Weiss, P. (2013). Zdraví a životní styl dětí a školáků.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Cvanová, N. (2016). Postoje středoškolské mládeže k pohybovým aktivitám. Bakalářská

práce, Masarykova univerzita, Oddělení sociálních věd, Brno.

Čačka, O. (1996). Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnosti. Brno:

MU Kraví hora.

Čechmánková, D. (2014). Analýza výsledků znalostního testu zaměřeného na zdraví

životní styl a vyhodnocení motivačních faktorů k pohybové aktivitě u studentů

prvního ročníku oboru fyzioterapie. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta

tělesné kultury, Olomouc.

Čelikovský, S. et al. (1989). Antropomotorika. Praha: SPN.

Čížková, J., Binarová, I., Holásková, K., Petrová, A., Plevová, I. & Pugnerová, M.

(2005). Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Ostravská univerzita.

Dishman, R. K., Washburn, R. A., & Heath, G. W. (2004). Physical activity

epidemiology. Champaign, IL: Human Kinetics.

Dopita, M., Grecmanová, H., & Chráska, M. (2008). Zájem žáků základních a středních

škol o fyziku, chemii a matematiku. Olomouc: Univerzita Palackého.

Flemr, L. (2008). Adolescenti a sport. Česká kinantropologie, 12(3), 75-84.

Fortier, M. S., Wiseman, E., Sweet, S. N., O´Sullivan, T. L., Blanchard, C. M., Sigal, R.

J., & Hogg, W. (2011). A moderated mediation of motivation on physical activity in

thekontext of the Physical Actvity Counseling randomized control trial. Psychology

of Sport and Exercise, 12(2), 71-78.

Frömel, K., Chmelík, F., Bláha, L., Feltlová, D., Fojtík, I., Horák, S., … Šeberle, Z.

(2007). Pohybová aktivita české mládeže: Koreláty intenzivní pohybové aktivity.

Česká kinantropologie, 11(4), 49–55.

Frömel, K., Novosad, J., & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy

mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Frömel, K., & Vašíčková, J. (2009). Pohybově aktivní životní styl adolescent České

republiky: východiska pro kurikula tělesné výchovy. Česká kinantropologie, 13(4),

70-76.

Gymnázium Kojetín, Svatopluka Čecha 683 (2016). O nás. Retrieved 28. 3. 2016 from

100

the World Wide Web: http://www.gkj.cz/web/node/7.

Gymnázium Olomouc, Čajkovského 9 (2011). Škola. Retrieved 28.3.2016 from the

World Wide Web: http://www.gcajkol.cz/web-skola-vseobecne-informace.html

Hartl, P., & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.

Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.

Hendl, J., Dobrý, L., & kolektiv. (2011). Zdravotní benefity pohybových aktivit. Praha:

Karolinum.

Hennrich, P. (2012). Pohybová aktivita a motivace studentů Gymnázia, Olomouc,

Čajkovského 9. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury,

Olomouc.

Hercig, S. (1994). Základy kinantropologie pro studující učitelství tělesné výchovy.

Plzeň: Západočeská univerzita.

Hodaň, B. (1992). Úvod do teorie tělesné kultury. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci.

Hodaň, B. (2000). Tělesná kultura–sociokulturní fenomén. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci.

Hodaň, B., & Dohnal, T. (2008). Rekreologie. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci.

Hogenová, A. (2000). Pohyb a tělo. Praha: Karolinum.

Hogenová, A. (2002). Kvalita života a tělesnost. Praha: Karolinum.

Hošková, B. (1998). Význam kvality pohybu v  tělesné výchově a sportu. Ústí nad

Labem: Pedagogická fakulta UJEP.

Hrabal, V., Man, F., & Pavelková, I. (1989). Psychologické otázky motivace ve škole.

Praha: SPN.

Institut klinické a experimentální medicíny klinika kardiologie (2009). Arteriální

hypertenze. Retrieved 28. 3. 2016 from the World Wide Web: http://www.ikem-

kardiologie.cz/cs/pro-pacienty/co-u-nas-lecime/arterialni-hypertenze/

Jansa, P. (2002). Názory (postoje) a zájmy adolescentní mládeže o sport, tělesnou

výchovu a jiné pohybové aktivity. Česká kinantropologie, 6(2), 23-39.

Jansa, P. & kolektiv. (2012). Pedagogika sportu. Praha: Karolinum.

Kalman, M., Hamřík, Z., & Pavelka, J. (2009). Podpora pohybové aktivity pro

odbornou veřejnost. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

101

Kalman, M., Sigmund, E., Sigmundová, D., Hamřík, Z., Beneš, L., Benešová, D., &

Csémy, L. (2011). Národní zpráva o zdraví a zdravém životním stylu dětí a školáků.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Křen, F., Chmelík, F., Frömel, K., Fical, P., Fical, J., Kudláček, M., & Mitáš, J. (2007.

Indares.com-online systém [Computer software]. Olomouc: Univerzita Palackého.

Kubíčková, M. (1996). Vůle ke zdravému životu. Praha: Onyx.

Kudláček, M., & Frömel, K. (2012). Sportovní preference a pohybová aktivita

studentek a studentů středních škol. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Langmeier, J., & Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada

Publishing.

Lokša, J., & Lokšová, I. (1999). Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole.

Praha: Portál.

López, G., Antonio, R., Garay, L., & Eduardo, F. (2006). Prevalencia de obesidad en

jóvenes. Una nueva epidemia. Crea Ciencia, 6(4), 15-18.

Macek, P. (2003). Adolescence. Praha: Portál.

Machová, J., Kubátová, D., & kolektiv. (2009). Výchova ke zdraví. Praha: Grada

Publishing.

Martiník, K., & Komeštík, B. (2001). Optimální působení tělesné zátěže a výživy.

Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové.

Městský úřad Kojetín (2012). Sport v Kojetíně. Retrieved 28. 3. 2016 from the World

Wide Web: http://www.kojetin.cz/cs/99-sport-v-kojetine

Michal, J. (2010). Názory a postoje študentov stredných škôl k pohybovým aktivitám,

telesnej výchove a športu. Brno: Akademické nakladatelství CERM.

Morse, D. T. (1999). MINSIZE2: A computer program for determining effect size and

minimum sample size for statistical significance for univariate, multivariate, and

nonparametric tests. Educational and Psychological Measurement, 59(3), 518-531.

Mužík, V., & Krejčí, M. (1997). Tělesná výchova a zdraví. Olomouc: Hanex.

Mužík, V., & Süss, V. (2009). Tělesná výchova a sport mládeže v 21. století. Brno:

Masarykova Univerzita.

Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského chování. Praha: Academia.

O’Donovan, G., Blazevich, A. J., Boreham, C., Cooper, A. S., Crank, H., Ekelund, U.,

Fox, K. R., Gately, P., Giles-Corti, B., Gill, J. M. R., Hamer, M., MC. Dermott, I.,

Murphy, M., N., Reilly, J. J., Saxton, J. M., & Stamatakis, E. (2010). The ABC of

102

Physical Activity for Health: A consensus statement from the British Association of

Sport and Exercise Sciences. Journal of Sports Sciences, 28(6), 573–591.

Olomouc (2014). Základní informace. Retrieved 28.3.2016 from the World Wide Web:

http://tourism.olomouc.eu/

Pavelková, I., Škaloudová, A., & Hrabal, V. (2010). Analýza vyučovacích předmětů na

základě výpovědí žáků. Pedagogika, 55(1), 38-61.

Rossi, R. R. (2006). La obesidad infantil y los efectos de los medios electrónicos de

comunicación. Investigación en Salud, 8(2), 95-98.

Ryan, R. M., Frederick, Ch. M., Lepes, D., Rubio, N., & Sheldon, K. (1997). Intrinsic

motivation and exercise adherence. International Journal of Sport Psychology, 28,

335-354.

Rychtecký, A. (2006). Monitorování účasti mládeže ve sportu a pohybové aktivitě

v České republice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a

sportu.

Rychltecký, A., Fialová, L. (2000). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha: Karolinum.

Seedhouse, D. (1995). Health: The Foundations of Achievements. New York: John

Wiley and Sons.

Sekot, A. (2003). Sport a společnost. Brno: Paido.

Sigmund, E., & Sigmundová, D. (2011). Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a

mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Slepička, P., Hošek, V., & Hátlová, B. (2009). Psychologie sportu. Praha:

Nakladatelství Karolinum.

Slepičková, I. (2000). Sport a volný čas. Praha: Karolinum.

Slepičková, I. (2001). Sport a volný čas adolescentů. Praha: Univerzita Karlova.

Stackeová, D. (2009). Doporučení pohybové aktivnosti pro děti a dospívající. Tělesná

výchova a sport mládeže, 75(2), 2-6.

Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat. Břeclav: Presstempus.

Straňavská, S. (2014). Volnočasové pohybové aktivity študentov stredných škol. Praha:

Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra.

Subramaniam, P. R., & Silverman, S. (2007). Middle school students’ attitudes toward

physical education. Teaching and Teacher Education, 23(5), 602-611.

Šimková, L. (2009). Postoje studentů středních škol k tělesné výchově v okrese České

103

Budějovice. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,

Pedagogická fakulta, České Budějovice.

Šimíčková Čížková, J., Binarová, I., Holásková, K., Petrová, A., Plevová, I., &

Pugnerová, M. (2003). Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci.

Tod, D., Thatcher, J., & Rahman, R. (2012). Psychologie sportu. Praha: Grada

Publishing.

Tudor-Locke, C., Washington, T. L., Ainsworth, B. E., & Troiano, R. P. (2009).

Linking the American Time Use Survey (ATUS) and the Compendium of Physical

Activities: Methods and rationale. Journal of Physical Activity & Health, 6(3), 347-

353.

U. S. Department of Health and Human Services. (2008). Physical Activity Guidelines

for Americans. Retrieved 15. 2. 2016 from the World Wide Web:

http://www.health.gov/PAGuidelines/pdf/paguide.pdf

Vašíčková, J., Neuls, F., & Svozil, Z. (2015). Popularity of school physical education

and its effect on performed number of steps. Journal of Physical Education and

Sport, 15(1), 40-46.

Vašutová, M. (2005). Pedagogické a psychologické problémy dětství a dospívání.

Ostrava: Ostravská univerzita.

Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál.

Vágnerová, M. (2005). Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha:

Karolinum.

Vealey, R. S. (2005). Coaching for the inner edge. Morgantown: Sheridan Books.

World Health Organization (2016). Global recommendations on physical activity for

health. Retrieved 28. 3. 2016 from the World Wide Web:

http://www.who.int/dietphysicalactivity/factsheet_recommendations/en/

104

11 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Dotazník postojů pro juniory

Příloha 2: Dotazník motivace k pohybové aktivitě

Příloha 3: Mezinárodní dotazník k pohybové aktivitě IPAQ

Příloha 4:Dotazník sportovních preferencí

105

Příloha 1

DIPO-J – Dotazník postojů

Dotazník má systém hodnocení: ANO = 2 body NEVÍM = 1 bod NE = 0 bodů

1. Máš rád rozcvičku (průpravnou část) v hodině TV? ………

2. U dětí a mládeže by se sportovní výkon měl hodnotit jen podle tělesných parametrů tj. hmotnosti a výšky těla. ………

3. Zařazovat tance do školní TV považuji za ztrátu času. ………

4. Ve školní TV mám raději poklidné cvičení než nějakou rychlou (divokou) hru. ………

5. Dobře provedené cvičení může být i hezké na pohled. ………

6. Dívat se často jen na svůj sport se mi zdá bezúčelné. ………

7. Myslíš si, že je důležité být pro život tělesně zdatný? ………

8. Líbí se mně takové sportovní činnosti, které vyžadují dlouhou a náročnou přípravu. ………

9. V hodinách TV se někteří mí spolužáci chovají jinak, než v ostatních předmětech. ……….

10. Školní TV je příliš jednotvárná, měla by být pestřejší a zahrnovat rozmanité pohybové činnosti. ………

11. Každé cvičení může být i krásné na pohled. ………

12. Když ve škole na začátku hodiny TV vběhnu do tělocvičny nebo na hřiště, mám příjemný pocit uvolnění. ………

13. Myslíš si, že hlavním úkolem školní TV je rozvoj zdatnosti a upevnění zdraví? ……….

14. Sportovní soutěžení s dlouhou a náročnou přípravou mě spíše unavuje a otupuje, než vychovává. ………

15. Seznamovat se s lidmi je daleko více možné v jiných oblastech než ve sportu. ………

16. Hry mne přitahují kvůli napětí, riziku, odvaze apod. ………

17. Ve školní TV by mělo být více cvičení, která zdůrazňují ladnost a krásu pohybu. ………

18. Když mám nějaké trápení či starosti, tak na ně při cvičení nebo sportu zapomenu. ………

19. Je cílem školní TV tělesná odolnost a vytrvalost? ………

20. Myslíš si, že objektivita hodnocení vlastních sportovních výkonů vede člověka ke skromnosti a sebekritičnosti? ………

21. Mám příjemný pocit, když při hře patřím do nějaké své "sportovní party či skupiny". ……

22. Lákají mě takové činnosti, které jsou napínavé, dobrodružné, provokují odvahu, jsou zajímavé. ………

23. Myslím, že se do některých sportů vnáší moc prvků z baletu např. krasobruslení, sportovní gymnastika aj. ………

24. Většinou relaxuji nějakou jinou činností než cvičením nebo sportováním. ………

25. Považuješ hodnocení předvedených výkonů ve školní TV za důležité pro tebe? ………

26. Úspěch sportovního týmu je cennější než rekord jednotlivce. ………

27. Sportovec má raději zůstat v družstvu, s nímž si rozumí, než přecházet do jiného, jen aby se dostal do vyšší soutěže. ………

28. Vadilo by mně provádění příliš rizikových sportů - skoky na lyžích, parašutismus aj. ……

29. Mělo by se ve školní TV věnovat více pozornosti takovým pohybovým činnostem, které umožňují vyjadřovat krásu a ladnost. ………

30. Mohu spokojeně žít i bez sportu a cvičení. ………

31. Sport má mít za cíl spíše rozvíjení zdatnosti než lámání rekordů. ………

32. Myslíš si, že zvládnutí nějakého sportu pomáhá v rozvoji sebedůvěry a sebejistoty? ……..

33. Baví mě, když v družstvu převažuje nadšení spoluhráčů. ………

34. Mám rád cvičení, která přinášejí riziko a nebezpečí, nutí projevit se odvahou. ………

35. Raději se dívám na sporty s uměleckými prvky - krasobruslení, moderní gymnastika aj.

36. Cvičení nebo sportování mi většinou zlepší náladu. ………

37. Je mi k smíchu, když si někdo zakládá na tom, jak je pořád fit. ………

38. Školní TV a sport má pomáhat rozvíjet charakterové vlastnosti cvičence. ………

39. Chování spolužáků při TV mi sebedůvěru zpravidla nepřidává. ………

40. Sporty, které jsou nebezpečné, raději neprovádím. ………

41. Líbí se mi hlavně taková estetická cvičení, která poskytují možnost vymýšlet si a řešit daný úkol samostatně. ………

42. Při sportování se mi všechny moje potíže a starosti zdají daleko jednodušší k vyřešení. ….

43. Myslím si, že pravidelné cvičení může zlepšovat zdravotní stav? ………

44. Nevadí mi dělat sport, na který se musím dlouho a pravidelně připravovat i za cenu odříkání. ………

45. Raději cvičím nebo sportuji s partou, než sám. ………

46. Nemyslím si, že horolezectví je riskantní sport. ………

8

47. Krásu a ladnost pohybů považuji za důležitější než výkony. ………

48. Sportovní podívaná mě přivede do lepší nálady. ………

49. Myslíš si, že sportem získává člověk více síly a energie. ………

50. Nároky na špičkový sport jsou pro mě v současné době příliš vysoké. ………

51. Ve sportu se člověk naučí lépe rozumět si s jinými lidmi. ………

52. Lákají mně jen ty sportovní činnosti, kde není možnost úrazu. ………

53. Více mám v oblibě aerobik, sportovní tanec popř. balet, než sportovní hry. ………

54. Školní TV mi jenom komplikuje život. ………

55. Myslíš si, že by se mělo cvičit nebo sportovat denně po celý život? ………

56. Budu-li vědět, že mám šanci dostat se do olympijského družstva, pustím se okamžitě do tvrdého tréninku. ………

57. I když se mně nedaří, ale družstvo celkově vyhraje, jsem spokojen. ………

58. Než spadnout na vodních lyžích, raději se povezu na člunu. ………

59. Baletní a umělecké prvky do sportu nepatří. ………

60. Jedním z úkolů školní TV by mělo být, osvěžení a relaxace od jiných předmětů. ………

9

Příloha 2

MPAM-R - Dotazník motivace k pohybové aktivitě

Níže je uvedený seznam důvodů, proč se lidé věnují pohybovým aktivitám, sportu a cvičení. Mějte na paměti Vaši prvořadou pohybovou aktivitu/sport a odpovězte na každou otázku (použijte předloženou škálu), na základě toho, jak pravdivé je pro vás konkrétní tvrzení.

1 2 3 4 5 6 7

Není to pravda Velmi pravdivé

___ 1. Protože chci být v dobré fyzické kondici.

___ 2. Protože je to legrace.

___ 3. Protože rád(a) se účastním aktivit, které jsou pro mě výzvou.

___ 4. Protože chci se naučit novým dovednostem.

___ 5. Protože si chci udržet váhu nebo shodit kila, abych vypadal(a) lépe.

___ 6. Protože chci být s přáteli.

___ 7. Protože ráda provozuji tuto činnost.

___ 8. Protože si chci vylepšit svoje dosavadní dovednosti.

___ 9. Protože mám rád(a) výzvu.

___ 10. Protože si chci vypracovat (formovat) své svaly, abych vypadal(a) lépe.

___ 11. Protože mě to uspokojuje.

___ 12. Protože se chci udržet na své stávající dovednostní úrovni.

___ 13. Protože chci mít víc energie

___ 14. Protože mám rád(a) aktivity, které jsou fyzicky náročné.

___ 15. Protože rád(a) jsem s ostatními, kteří se také zajímají o tuto aktivitu.

___ 16. Protože chci zlepšit svou kardiovaskulární zdatnost.

___ 17. Protože chci zlepšit svůj zevnějšek.

___ 18. Protože si myslím, že je to zajímavé.

___ 19. Protože si chci udržet fyzickou sílu a žít zdravě.

___ 20. Protože chci být přitažlivý(-á) pro druhé.

___ 21. Protože se chci seznamovat s novými lidmi.

10

___ 22. Protože je tato aktivita pro mne potěšením.

___ 23. Protože chci udržet své fyzické zdraví a duševní pohodu.

___ 24. Protože chci zlepšit svou figuru.

___ 25. Protože se chci zlepšovat ve své disciplíně.

___ 26. Protože mě tato aktivita povzbuzuje.

___ 27. Protože když nesportuji, cítím se fyzicky nepřitažlivý(-á).

___ 28. Protože mí přátelé chtějí, abych se k nim připojil.

___ 29. Protože mám rád(a) vzrušení z účasti na aktivitě.

___ 30. Protože rád(a) trávím čas s ostatními při této činnost.

11

Příloha 2

8

9

10

11

Příloha 4

8

9