UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Pedagogická fakulta
Katedra hudební výchovy
Eva BÍNOVÁ, DiS.
HISTORIE BASKLARINETU A PEDAGOGICKÁ ČINNOST DUE BOEMI DI
PRAGA
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Květuše Raueová Fridrichová
Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala
samostatně a veškeré použité zdroje jsem uvedla do seznamu
literatury.
V Olomouci 2. dubna 2012
---------------------------------
Podpis
Děkuji vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Květuši Raueové
Fridrichové
za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce. Děkuji také
paní Emmě Kovárnové za veškerou pomoc, poskytnuté materiály a
rozhovory, které jsme spolu vedly o Josefu Horákovi, a souboru Due
Boemi di Praga.
Předmluva
Obsahem této mé bakalářské práce je shrnutí a zdokumentování
dostupných poznatků o fenoménu hry na basklarinet. Pro svou práci
využívám jedinečné možnosti přímých konzultací, hovorů, setkání,
vzpomínek a dokumentů poskytnutých paní Emmou Kovárnovou, pamětnicí
a protagonistkou legendárního souboru Due Boemi di Praga, která se
spolu se sólistou basklarinetistou Josefem Horákem nesmazatelně
zapsala do světové historie propagace a rozvoje hry na basklarinet.
Pro celkové pochopení problematiky hry na basklarinet věnuji první
část své práce historickému vývoji samotného nástroje včetně
nejdůležitějších informací o jeho konstruktérech a
zlepšovatelích.
Ve druhé části se pak věnuji samotnému souboru Due Boemi di
Praga. Budu se zabývat jeho tvorbou, historickým vývojem a celkově
prací s basklarinetem a jeho popularizací pro odbornou i
laickou veřejnost. Klasickým způsobem zde představím stručné
životopisy obou protagonistů, jejich tvůrčí vývoj, vznik souboru,
jeho zaměření, činnost domácí i zahraniční, basklarinetové kurzy,
úspěchy a odborné kritiky.
Neopomenu také zmínit výchovnou a pedagogickou činnost obou
protagonistů souboru Due Boemi di Praga. Závěr mé práce obsahuje
obrazovou přílohu vývoje nástroje s dostupným seznamem skladeb,
který byl v repertoáru souboru Due Boemi di Praga nejčastěji
užíván.
Obsah
61 Úvod
2 Příbuzné nástroje klarinetového typu7
3 Stavba, stručný popis a historický vývoj basklarinetu8
4 Typy basklarinetu9
5 Notace10
6 Problematika prstokladu basetových klapek11
7 Užití basklarinetu13
8 Josef Horák14
9 Komorní působení Josefa Horáka17
10 Začátky souboru Due Boemi di Praga20
11 Repertoár22
12 Spolupráce s významnými osobnostmi24
13 Interpretace nových skladeb25
14 Koncertní činnost souboru27
15 Basklarinetové kurzy, sjezdy30
16 Pedagogická činnost J. Horáka a E. Kovárnové32
17 Basklarinetové společnosti a Due Boemi34
18 Horákovo nástrojové vybavení37
19 Emma Kovárnová – klavír38
20 Závěr40
21 Použité prameny a literatura41
22 Přílohy42
1
Úvod
Téma své bakalářské práce – Historie basklarinetu a pedagogická
činnost Due boemi di Praga – jsem zvolila proto, že jsem se
na basklarinet také učila hrát. Tento nástroj mi od počátku
učaroval svou specifickou barvou tónu, širokou škálou výrazových
prostředků a velkým rozsahem. Zaujalo mě také to, že jedněmi
z prvních „nadšených“ propagátorů a navíc výtečných hudebníků
byli právě Češi, především tedy právě Josef Horák a jeho hudební
partnerka Emma Kovárnová.
Hlavním obsahem mé práce je také stručný životopis tohoto
vynikajícího českého basklarinetisty, jež se jako jeden z prvních
na světě věnoval basklarinetu jako sólovému hudebnímu nástroji.
S Horákovým životem byl spjatý soubor Due Boemi di Praga v
obsazení Emma Kovárnová – klavír, Josef Horák – basklarinet. Tudíž
zcela ojedinělá kombinace nástrojů v hudebních komorních
souborech. Dvojice působila po celém světě takřka půl století, a
přesto je v Čechách stále bohužel poněkud neznámá.
Cílem mé práce je tedy i seznámit více lidí, které
zajímají netradiční postupy v hudbě, se dvěma neobyčejně
talentovanými hudebníky, kteří se zasloužili o popularizaci
basklarinetu, hudebního nástroje, který se díky tvrdé práci těchto
dvou výtečných interpretů, mentorů a především propagátorů stal
důstojným konkurentem ostatních sólových nástrojů.
2
Příbuzné nástroje klarinetového typu
Rodina klarinetů jako hudebních nástrojů je poměrně široká.
Některé z vývojových variant zanikly, jiné se dále rozvíjely a
daly základ moderním nástrojům. Pro pochopení základní problematiky
vzniku a vývoje basklarinetu se musím alespoň okrajově zmínit o
jeho předchůdcích, případně o vývoji a vylepšeních, která se na
vzniku moderního basklarinetu významnou měrou podílela.
V běžné praxi nejčastěji používaný klarinet je klarinet v
ladění B, který svou dnešní podobu získal již kolem roku 1720
(později byl zdokonalen a opatřen Böhmovým – francouzským nebo
německým systémem klapek), tento klarinet patří do široké rodiny
jemu příbuzných nástrojů. Řadí se sem klarinety různých ladění: in
C, in A, in Es a další.
Následují basový a kontrabasový klarinet, subkontrabasový in B,
altový klarinet, kontraaltový a subkontraaltový klarinet in Es,
basetový klarinet v laděních in A, in B, čtvrttónový klarinet,
užívaný např. pro experimenty v oboru čtvttónové hudby.
Existuje ještě celá řada klarinetu příbuzných nástrojů, které
jsou typické pro mnohé jižanské národy, jako je například
v Maďarsku tarogató. Za pokračovatele podoby barokního
klarinetu „d‘ amore“ můžeme považovat basetový roh in F. Tento
nástroj byl oblíbený např. W. A. Mozartem.
Do stejné rodiny nástrojů pak patří rovněž řada saxofonů,
pochopitelně také různých ladění, jež sice samotný klarinet na
první pohled příliš nepřipomínají, ale barva tónu a způsob hry jsou
u saxofonu a klarinetu v mnoha ohledech velmi podobné.
3
Stavba, stručný popis a historický vývoj basklarinetu
Basklarinet patří do skupiny dřevěných dechových nástrojů
jazýčkových s jednoduchým plátkem. Nástroj je vyráběn
z grenadilového dřeva. Stejně tak jako ostatní typy klarinetů
má jeho tělo tvar válce. Basový klarinet je pro svou velikost
poměrně těžký, z toho důvodu je, podobně jako violoncello, na
svém spodním konci opatřen bodcem, který slouží k opoře
nástroje při hraní.
Řadíme jej k nejhlubším nástrojům z rodiny klarinetů.
Zní o oktávu níž než základní nástroj, klarinet in B.
Nejstarší předchůdce dnešního basklarinetu byl poprvé postaven
nástrojařem Gillem Lotem v Paříži roku 1772. Původně se
nazýval basse-tube, ale později se objevoval také pod různými
jinými jmény: basse-guerriére, basse-orgue, glicibarifono a
podobně.
Roku 1793 byl v Drážďanech vyroben Johanem Heinrichem
Grenzerem (1784 – 1813) jeden kus basového klarinetu, na který se
hrálo klarinetovými hmaty. Nástroj byl postaven v ladění in B,
měl osm klapek a rozsah tři oktávy. Exemplář tohoto nástroje se
zachoval a lze jej spatřit v Musikhistoriska Museet ve
Stockholmu.
Po řadě let a mnoha pokusech nástrojařských mistrů sestavil
Johann Heinrich Gotlieb Streitwolf (1799 – 1837) z Göttingenu
basklarinet laděný in C. Nástroj měl sytý a zvučný tón, velmi
vhodný pro sólové hraní. Tónové klapky se daly dobře zakrývat
a intonace tohoto nástroje byla také velmi dobrá. I přes tyto
přednosti se nástroj svou stavbou, podobnou fagotu s více
klapkami pro palec, nakonec neprosadil.
Konečně roku 1836 postavil basklarinet Adolph Sax. Poměr vrtání
a umístění klapek jím postaveného nástroje, které bylo provedeno na
základě fyzikálních výpočtů, zaručovalo kvalitní ladění i zvuk a
basklarinet se tak stal natrvalo součástí dřevěných dechových
nástrojů.
První prezentace Saxova basklarinetu v roce 1838 vzbudila
mezi umělci obdiv, ale i negativní postoje. Příhoda, která se
odehrála v bruselské filharmonii, dobře vystihuje následný
vývoj basklarinetu. Umělcům, kteří hráli na „starý“ basklarinet,
bylo ze strany orchestru vyhrožováno propuštěním, pokud by místo
něj hráli na nový nástroj vyrobený Saxem.
4
Typy basklarinetu
Původně se basklarinet stavěl, stejně jako základní nástroj, ve
třech laděních: in B, in C a in A. Díky zdokonalení nástroje o
přidání „es“ klapky, jež obsluhuje tón malé es, se docílilo stejné
hloubky jako u basklarinetu v ladění in A. Basklarinety
v ladění in A a in C se dnes již nepoužívají, a proto se
původní party, pro tyto dnes již téměř nepoužívané nástroje, při
hře na in B laděný klarinet transponují.
Basklarinety mají ještě jedno specifické dělení. Nástroje se
odlišují také podle menzury vrtání. Vyrábí se buď typ užší –
německý systém, nebo širší, tzv. systém francouzský, který je
rozšířenější. Další rozdíly, o kterých se zmíním níže, jsou pak i
v klapkových systémech.
Výhodou německého, úžeji menzurovaného nástroje, je dobře a
snadněji znějící vysoká poloha. U francouzského systému zní naopak
lépe poloha nízká, za cenu nižší kvality polohy vysoké.
Z vlastní zkušenosti se domnívám, že pečlivý výběr hubičky a
tvrdosti plátku, které nejlépe odpovídají požadavkům a potřebám
hráče, vyžaduje mnoho času, trpělivosti a zkoušení, nicméně právě
tyto atributy mají pak na kvalitu tónu u basklarinetu v poměru
s klarinetem in B veliký vliv.
U dnešního basklarinetu je spodní i horní díl nástroje opatřen
mechanikou klapek. Na vrchní část navazuje kovové eso opatřené tzv.
přefukovací klapkou, jež umožňuje hrát o duodecimu výš. Druhá
přefukovací klapka je umístěna na vrchním dílu nástroje. O tuto
druhou přefukovací klapku byl basklarinet vylepšen právě Adolphem
Saxem, který jako první poznal, že jedna přefukovací klapka
nestačí. Některé tóny byly takzvaně „hluché“, tedy nestejně
znělé.
Do esa je upevněna hubička s plátkem, který je přichycen
pomocí kovového strojku (v sousedních, německy mluvících
zemích, dodnes častěji než strojek upřednostňují šňůru).
Basklarinet může vzdáleně, ale mylně připomínat saxofon, jelikož
jeho spodní část vyúsťuje v kovový korpus zahnutý nahoru.
Celková délka basklarinetu v B ladění je asi 106 cm, spodní
korpus je dlouhý 27 cm. Běžně se dnes staví basklarinety in B
s es klapkou, tzv. „dlouhé klarinety“, s psaným rozsahem
od malého c – tj. ve zvuku velké B1 do g3, dle možnosti hráče i
vyšší, znějící o velkou nonu níže.
5
Notace
Basklarinet je nástroj transponující, přefukuje do duodecimy,
stejně jako ostatní klarinety, do jejichž rodiny patří. Ráda bych
se zmínila o notaci, která už v minulosti nebyla jednotná
a není tomu tak ani dnes.
Kromě výhodnějšího způsobu psaní partů v klíči houslovém,
jak tomu bylo zpravidla ve Francii na francouzský způsob, se
notovalo a někdy se stále notuje v klíči basovém, což
označujeme jako německý způsob.
V houslovém klíči je nutno pro B ladění zapisovat notaci o
velkou nonu výše, tudíž v poloze základního nástroje,
klarinetu in B. V basovém klíči je zapisováno v poloze
zvuku, tj. o velkou sekundu výše. Tímto způsobem psali svá díla
hlavně klasikové moderní hudby 20. století, jako byli S.
Prokofjev, D. Šostakovič, A. Honegger a mnozí další.
Někteří skladatelé píší pro basklarinet ve smíšené notaci – tóny
v hlubokých polohách v basovém klíči, vyšší a vysoké tóny
v klíči houslovém. Vzniká tak oktávový rozdíl, který pak musí
hráč řešit transpozicí. Tento typ notace ve své tvorbě užívali
nejčastěji skladatelé pozdního romantismu, jako byli R. Strauss, G.
Mahler, R. Wagner, F. Liszt, ale také například L. Janáček. Sama
jsem se setkala s partem, kdy v jeho opeře Příhody lišky
Bystroušky byl v basklarinetovém partu stejný motivek na
jednom řádku notován čtyřmi způsoby ve třech oktávách. Francouzský
způsob psaní je však pro čtení i praxi přeci jen výhodnější, a
proto se používá stále častěji.
Psaný rozsah basklarinetu
6
Problematika prstokladu basetových klapek
Basklarinet je ve svém vývoji nástroj mladý, a proto se poměrně
často setkáváme s množstvím různých inovací a vylepšení, které
mají zlepšovat kvalitu tónu, popřípadě zjednodušit hráčům
prstoklad.
Specifickým problémem, který nelze u basklarinetu opomenout,
jsou takzvané basetové klapky – část nástroje podléhající
neustálému vylepšování. Tyto klapky jsou určené k obsluze
nejhlubších basklarinetových tónů – es, d, des, C – a ovládají se
palcem pravé ruky. Do dnešní doby není prstoklad basetových klapek
jednotný. Standardizované postavení těchto klapek mají pouze
německé firmy a také například basklarinetové modely české firmy
Amati. Výrobci těchto nástrojů dávají přednost čtyřem klapkám pro
palec, zejména na německých – Oehlerových modelech jsou pak také
opatřovány válečky, které díky tomu, že se otáčejí pod prsty,
umožňují snadněji sklouzávat z jedné klapky ke druhé, ovšem i
tak jsou čtyři klapky na jeden palec pro technickou hru moc.
Další nevýhodou je, že při zmáčknutí basetových klapek musí být
zmáčknuty obě malíkové klapky, to znamená, že hra legáta
z tónu cis nebo as na basetové tóny je velmi obtížná.
Francouzští výrobci mnohem raději sestavují basklarinety se
zvláštními klapkami pro malíky, přičemž tím snižují právě počet
klapek pro palec.
Dá se říct, že s každým novým modelem jednotlivých firem
dochází i ke změně pořadí basetových klapek. Tři francouzští
výrobci vyrábějí nástroje na základě čtyř půltónů se čtyřmi různými
systémy prstokladu.
Basklarinety firmy Buffet-Crampon mají dvě zvláštní klapky pro
pravý malíček (es nahoře a des dole) a jednu zvláštní klapku pro
levý malíček (spodní d). Spodní nota C se rozezní, když držíme
spodní des a stiskneme klapku pro malíček levé ruky f/c. Tato
klapka uzavírá otvor pro spodní C a stejně tak otvor pro f. Před
několika lety měly basklarinety firmy Selmer stejný prstoklad jako
modely Buffet-Crampon, ale později ji změnily na dvě klapky pro
pravý palec.
Největší automatizaci pozorují basklarinetisté u nástrojů od
firmy Leblanc, kde klapky pro spodní Es, D, Des a C uzavírají
všechny klapky nad nimi. Spodní C tedy uzavírá šest nejnižších
otvorů tím, že se stiskne pouze jedna klapka. Pro lepší krytí se
stiskává ještě Es klapka. Pro složitost mechanismu takový nástroj
vyžaduje, aby příslušné díly mechaniky byly dokonale seřízeny.
Tento systém s malými odchylkami vyrábí v současné době
většina francouzských firem.
7
Užití basklarinetu
Poprvé basklarinet (postavený A. Saxem) použil Hector Berlioz
v Chant Sacré roku 1829 v Paříži a brzy poté Gustav
Meyerbeer v opeře Hugenoti z roku 1836. Od poloviny
19. století si pak basový klarinet vydobyl pevné místo
v orchestrech a hudebních ansámblech. Často jej ve svých
skladbách používali novoromantikové F. Liszt, R. Wagner, R.
Strauss, a A. Dvořák, kteří dávali ve svých dílech vyniknout
nezastupitelnému tónovému zabarvení tohoto nástroje. Tito hudební
mistři využívali basklarinetu především pro jeho hlubokou tajemnou
barvu. Pro některá hudební témata byla totiž právě zvuková barva
basklarinetu nejvýstižnější. Basklarinet se tak začal těšit velké
oblibě a zanedlouho jej poměrně často používal i Anton Webern ve
svých komorních symfoniích. Dokonce dva basklarinety jsou obsazeny
i v díle Le sacre du Printemps (Svěcení jara) Igora
Fjodoroviče Stravinského.
Basklarinet se neuplatňuje v ansámblech pouze pro své
zvukové zabarvení, čím dál častěji jsou pro něj psány i sólové
části skladeb. Zní sytým širokým tónem, především ve střední a
nižší poloze, a je schopen být dynamicky velmi výrazný. Díky
uvedeným přednostem je možné na něj hrát i pomocí řady moderních
technik, jako je například slap tón, frulato, multifonika,
glissando nebo smorzato.
V současné době basklarinet nachází uplatnění v hudbě
klasické, komorní, filmové i v jazzu. Nemalou měrou se pak na
jeho rozšíření a propagaci podílel právě světově uznávaný český
hudebník, u nás bohužel i v současnosti stále poněkud
opomíjený a bez ohledu na svůj světový význam pozapomenutý Josef
Horák, ale i mnozí další, například Henri Bok.
8
Josef Horák
Jak již bylo zmíněno výše, šlo o hudebníka, autora i mentora pro
basklarinet zásadního významu. Josef Horák se narodil
v hudební rodině 24. března 1931 ve Znojmě. Byl vynikajícím
basklarinetistou a prostřednictvím hudebního souboru s názvem
„Due Boemi di Praga“ byl i velmi tvůrčím interpretem, nejen staré,
ale především moderní hudby.
Zájem o hudbu projevil již v raném věku. V rodném
městě od svých šesti let navštěvoval hodiny hry na housle, později
na klavír a varhany. Jeho otec byl hlavním flétnistou v orchestru
opery města Brna, a tak svého syna Josefa už v jeho 11 letech
přivedl ke hře na klarinet. V letech 1945 – 1951 mladý Josef
Horák studoval na konzervatoři v Brně právě hru na klarinet u
profesora Františka Horáka (nebyli příbuzní) a profesora Antonína
Doležala, u kterého soukromě studoval i po ukončení studia.
Po absolvování konzervatoře se Horák stal členem Malého
rozhlasového orchestru v Brně. Poté krátkou dobu působil
v Brněnském orchestru lidových nástrojů v Československém
rozhlase a od roku 1951, na základě úspěšného konkurzu, pak působil
jako člen Symfonického orchestru Československého rozhlasu Brno. I
po přejmenování tohoto tělesa na Státní filharmonii Brno (roku
1956) zde Horák působil jako klarinetista s povinností hry na
basklarinet až do roku 1963.
Významný byl pro Horáka rok 1954, kdy probíhalo natáčení
gramofonové nahrávky Uspávanky Vítězslavy Kaprálové. Tehdejšího
dirigenta Břetislava Bakalu Horákova hra zjevně natolik zaujala, že
jej požádal, aby v Symfonickém orchestru Československého
rozhlasu Brno hrál na basklarinet.
Horák nabídku s radostí přijal. Sám se o tomto období
vyjádřil, že to byla vlastně láska na první pohled, ale na
hudebních setkáních mu bylo najednou líto, že basklarinet je tak
jednostranně používán – pouze v poměrně tichých pasážích a
hlavně v hluboké poloze.
Za dobu dvanácti let se Horák dobře seznámil
s problematikou hry na basový klarinet s více než
stošedesátiletou existencí a začal u něj tušit nevyužité možnosti.
Můžeme říci, že nakonec pro hudební svět objevil nový sólový
nástroj. Basový klarinet byl do té doby v orchestru využíván
skutečně především jen ve své nižší poloze jako nositel tajemných
nebo zadumaných či temně hrozivých nálad. Dalo by se říci, že se
Horák snažil toto „prokletí“ zrušit.
Vlastní novou nátiskovou a dechovou technikou obohatil tónový
rozsah basklarinetu o vysoké polohy, rozvinul dynamickou škálu,
technickou pohotovost a výrazové možnosti včetně různých tónových
deformací, multifonů, jež systematicky rozšiřoval takřka po celém
světě.
Přibližně do roku 1955 neexistovala pro basklarinet prakticky
žádná odborná literatura a ani sólové partitury nebyly běžné. To
byla pro Josefa Horáka velká výzva, snažil se ovlivnit některé
skladatele, aby pro basový klarinet nějaké nové skladby začali
vytvářet. Většina skladatelů však basklarinetu jako sólovému
nástroji nevěřila, a tak se Josef Horák zprvu často setkával
s neúspěchem.
Dne 24. března 1955 se mu podařilo v Brně zorganizovat první
celovečerní recitál na basklarinet s doprovodem klavíru, na který
jej tehdy doprovázel Pavel Košátko. Koncert se uskutečnil v sále
Klubu školství při poměrně hojném počtu posluchačů. Závěrečná
skladba Skici od Josefa Mašty byla tehdy jeho první a jedinou
„originální“ sólovou skladbou přímo pro basklarinet, ostatní byly
transkripcemi jiných skladeb původně psanými pro jiné nástroje.
Později se J. Horák dozvěděl, že již tehdy byla napsána
basklarinetová Sonáta švýcarského skladatele Othmara Schoecka.
Zajímavé bylo, že ačkoli po odborné stránce koncert vzbudil zájem a
publikem byl přijat s nadšením, nebyla napsána žádná kritika. Záhy
poté následovaly v Brně a okolí další úspěšné Horákovy
koncerty.
Program prvního basklarinetového koncertu (1955) :
1. G. Frescobaldi
Canzone
2.M. Marcello
Sonáta h moll
3.J. K. Vaňhal
Sonáta B dur
4.B. Godard
Berceuse
5.R. Wagner
Adagio
6.J. Mašta Skici
Snad právě tyto „basklarinetové večery“ přesvědčily nakonec
některé skladatele o kvalitách nástroje a jeho doposud skrytých
možnostech tak, že mu dopomohli ke zviditelnění a začali pro něj
psát svá díla.
9
Komorní působení Josefa Horáka
Josef Horák byl kromě kariéry sólového a orchestrálního hráče
značně činný i v komorní hudbě. Pro své uplatnění jakožto
basklarinetista hledal seskupení, s nímž by basklarinet dobře
zněl.
Tak vzniklo roku 1955 duo basklarinet – kytara, na kterou hrál
J. Křižák, které však fungovalo jen asi jeden rok. V letech
1956 – 1959 působilo dechové trio založené Horákem v obsazení:
Jan Čížek – flétna, Josef Horák – basklarinet a Jan Němec –
fagot.
Josef Horák byl šťastný, když přibližně ve stejné době projevila
zájem s ním pracovat hned tři dechová kvinteta. Žádali ho o
spolupráci při provedení Janáčkova sextetu Mládí. Byla to
seskupení: Brněnské dechové kvinteto, Foerstrovo dechové kvinteto a
Moravské dechové kvinteto.
S Moravským dechovým kvintetem nakonec zahráli jedno z
provedení Mládí v pražském Rudolfinu. Když si v novinové
kritice přečetl zajímavou zmínku o „basklarinetistovi hutného
tónu“, nastal konečně okamžik, kdy si založil první kroniku
dokumentující svou hudební činnost. Formulace „basklarinetista
hutného tónu“ byla po celý život jeho nejoblíbenější.
Výše zmiňované Moravské dechové kvinteto tehdy tvořili: dr.
Hynek Kašlík – flétna, prof. František Suchý – hoboj, Bohumil
Opat – klarinet, Jaroslav Vémola – lesní roh, Josef Jakubec –
fagot.
Seskupení bylo ve své době nejstarším dechovým souborem
v Československu, neboť vznikl již v roce 1927 ze členů
orchestru Československého rozhlasu, kteří se věnovali komorní hře
na konzervatoři. Tito hudebníci pak podnítili svou hrou řadu
skladatelů, kteří pro ně napsali svá díla – Pavel Haas, Jaroslav
Kvapil, Vladimír Ambros, Václav Petrželka, Otakar Chlubna, Theodor
Schaeffer, Josef Kohout, Antonín Blažek, František Suchý a mnozí
jiní.
Základem jejich repertoáru byla díla klasická s Antonínem
Rejchou v čele, tlumočení děl romantických a z moderní
tvorby pak opět Janáčkovo Mládí.
Provedení Janáčkova Mládí Moravským dechovým kvintetem poprvé
s Josefem Horákem v pražském Domě umělců se uskutečnilo
28. února 1955.
V dalších letech spolupracoval Josef Horák především s
Brněnským dechovým kvintetem. V roce 1969 byli pozváni
do Darmstadtu na Mezinárodní festival nové hudby, kde měli
interpretovat již několikrát zmíněné Janáčkovo Mládí.
V kronice Josefa Horáka se dočítám o dalších, zřejmě
kratších spolupracích s různými komorními soubory.
Zjevně největší význam pro něho mělo Komorní sdružení moderní
hudby Brno, později přejmenované na Musica Nova Brno, snad i proto,
že mu byl sám zakladatelem.
Soubor působil v letech 1959 – 1963 a zabýval se výhradně
soudobou hudbou, která se stala Horákovi blízkou a umožnila
mu setkání s významnými a zajímavými hudebníky a
skladateli té doby. Soubor pracoval velmi intenzivně a koncertoval
na Moravě i v Čechách.
Poslední koncert tohoto ansámblu se uskutečnil 15. února 1963.
Stálé obsazení Musica Nova Brno: Oldřiška Vaňharová – flétna, Josef
Horák – basklarinet, Branko Čuberka – klavír a Jan Novák –
bicí.
Dalším tělesem, se kterým Josef Horák spolupracoval, byl komorní
soubor Sonatori di Praga, působící při orchestru Divadla
československé armády na Vinohradech. Jeho složení tehdy tvořili:
Petr Brock – flétna, Josef Horák – basklarinet, Ivo Kieslich –
bicí, Emma Kovárnová – klavír, Ladislav Simon – klavír. Zároveň
v té době Horák působil ve Státní filharmonii Brno, v již
zmíněné Musice Nova a také jako sólista.
Aby se vyrovnal s požadavky na tvorbu současných a
moderních děl, požádal Josef Horák o pomoc zpěváky, kteří se
zabývají problematikou tvorby hlavových tónů, bráničního dýchání
apod. Jeho první nástroj byl model od české firmy Amati. V roce
1970 tento nástroj vyměnil za dvojici basklarinetů od firmy Selmer,
s nimiž používal hubičku Vandoren a střední měkký tenorový
saxofonový plátek.
Horák se hluboce zajímal o nové hudební směry ve světové hudbě v
50. a 60. letech. Cílem jeho zahraničních cest bylo mimo jiné
získat a obohatit české hudební dění o nový notový materiál.
S autory soudobých moderních děl se Horák často přátelil,
jedním z nich byl také významný a kontroverzní německý
skladatel Karlheinz Stockhausen.
Vůbec první živé provedení Stockhausenova díla v tehdejším
socialistickém Československu uvedl Josef Horák v Brně. Šlo o
skladbu Křížová hra (Kreuzspiel) pro basklarinet, klavír a dva
hráče na bicí nástroje, provedenou souborem Musica Nova Brno.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o „západního“ autora,
přinesla tato kulturní událost neblahé důsledky. Nejen pro Josefa
Horáka, ale i pro kritiky, kteří o jeho koncertě napsali, dokonce i
pro sovětského dirigenta Gennadije Rožděstvěnského, který uvedení
také věnoval pozornost.
Po tomto koncertu dostal Horák dvouletý zákaz jezdit se státní
filharmonií Brno na koncertní zájezdy. To bylo nakonec jeden z
důvodů, proč přesídlil z Brna do Prahy.
10
Začátky souboru Due Boemi di Praga
Přesunem do centra dění v Praze se Josefu Horákovi otevřely
další možnosti uplatnění. Přechodně působil současně v Brně i
v Praze („Sonatori“ di Praga), poměrně záhy však získal
angažmá v orchestru pražského Divadla na Vinohradech.
Při hostování ve Filmovém symfonickém orchestru se Josef Horák
seznámil s klavíristkou Emmou Kovárnovou, která zde hrála
kromě klavíru ještě na cembalo. S ní pak společně vytvořili o
několik let později soubor Due Boemi di Praga – „Dva Češi
z Prahy“.
Ať nepředbíháme. Do té doby se Josef Horák setkal s celou
řadou vynikajících klavíristů, ale žádný ho, podle jeho slov,
natolik nezaujal svou barvou zvuku a hudebností. Jak se sám Horák
vyjádřil, považoval za povinnost Emmu Kovárnovou vyzvat ke
spolupráci.
Ji samotnou neobvyklá kombinace nástrojů zaujala a snad také,
jak sama říká, touha po dobrodružství a obdiv k barvám a
tónovému rozpětí basového klarinetu jí ani nedaly možnost nabídku
odmítnout.
Již na konzervatoři doprovázela různé nástroje a partnerství ve
hře jí vyhovovalo. V jejím doprovodu vystoupil například i
Josef Suk.
Tak v roce 1963 vzniklo jedinečné a slavné duo
v obsazení basklarinet a klavír, hudební soubor Due Boemi di
Praga.
Jako bylo nelehké získat ve světě hudby uznání pro basový
klarinet mezi ostatními sólovými nástroji, stejně tak ani
počátky souboru Due Boemi nebyly nejsnazší.
Emma Kovárnová a Josef Horák se zpočátku zaměřili především na
interpretaci soudobé hudby, nově vznikajících skladeb jak českých,
tak zahraničních autorů.
Sama Emma Kovárnová se k tomuto tématu v rozhovoru
s Pamelou Weston (Velká Británie) vyjádřila, že být prvními
interprety nových skladeb bylo pro ně lákavé dobrodružství.
Odkrývat jejich vnitřní život, konfrontovat vlastní pocity se
záměrem skladatele a očekávat účinek na posluchače. Due Boemi
milovali toto dobrodružství, milovali hudbu, milovali hrát pro
posluchače a sdílet s nimi radost z hudby. Josef Horák a
Emma Kovárnová milovali službu soudobé hudbě a službu krásnému
nástroji, basklarinetu. (Axtens, 2006)
Možná právě tato počáteční touha interpretovat především hudbu
soudobou přispěla k těžšímu prosazení jejich hudebního
dua.
Prvopočáteční kámen úrazu představoval pro Due Boemi především
repertoár, jež pro složení klavír – basklarinet prakticky
neexistoval.
Vůbec první skladba, již provedli společně, byla sonáta, původně
pro fagot, od Paula Hindemitha, kterou Hindemith pro Horáka sám
autorizoval.
K osudovému setkání těchto dvou mistrů došlo při
rozhlasovém natáčení Mládí ve Frankfurtu nad Mohanem. Paul
Hindemith byl tak nadšen a zaujat interpretací Josefa Horáka, že mu
sám doporučil hrát svou fagotovou sonátu z roku 1938.
Nakladatelstvím Schott ji nechal hned Horákovi poslat. Později,
poté, co slyšel ztvárnění své skladby v podání Due Boemi
v Praze, prohlásil, že si ji na fagot už ani neumí
představit.
Zdá se, že tato záležitost napomohla k prolomení ledů
v širších hudebních kruzích. Začaly se množit různé
transkripce a mnohdy byla autorizována celá řada skladeb, nejen P.
Hindemitha, ale také například P. Casalse, A. Joliveta, B. Martinů,
O. Messiaena a řady dalších.
Přes vzrůstající zájem odborníků je třeba zdůraznit, že Due
Boemi vděčili za úspěch ponejvíce sami sobě. Už dříve se totiž
Horák snažil získat skladby pro basklarinet, ve kterých by mohl
veřejně předvést kvality svého nástroje.
Nezbývalo ale nic jiného, než se uchýlit k úpravám skladeb
psaných pro nástroje příbuzné polohy, například violoncello nebo
fagot. K transkripcím se hodily hlavně skladby z doby
barokní, kdy nebyla prioritou barva nástroje, nýbrž hudební
myšlenka. Například Frescobaldi – Canzoni pro hluboký nástroj a
continuo. Na prosazení basklarinetu jako rovnocenného partnera všem
ostatním sólovým nástrojům měli velký vliv jejich četné koncerty
v Čechách i v zahraničí.
Dojmy z koncertů skutečně přiměly mnohé další skladatele a
kolegy tvořit původní skladby právě a jen pro tento nástroj.
11
Repertoár
Mezi nejplodnější skladatele, jež se inspirovali novou barvou a
bohatými možnostmi basklarinetu, nejen ze živých vystoupení,
ale také z rozhlasových a gramofonových nahrávek, komponovali pro
Due Boemi z domácích skladatelů především Miloš Štědroň, Pavel
Blatný a Sláva Vorlová.
Skutečnost, že začátky nebyly snadné, potvrzuje i fakt, že na
první pražský koncert Due Boemi s osmi světovými nebo českými
premiérami nepřišel žádný kritik.
Pokud byla práce souboru v Československu z jakéhokoli
důvodu přehlížena, v cizině tomu bylo právě naopak. Jako první
se ozvaly Drážďany a pak jen o něco později švýcarský Luzern.
Ohlasy v cizině byly vždy jednoznačně kladné. Právě Švýcarsko
přineslo souboru členství v Jeunes Musicales de Suisse za propagaci
moderní hudby. Noviny v bývalé NDR zas o Horákovi psaly jako o
„Paganinim basklarinetu“ – toto přízvisko s ním bylo
v zahraničí nakonec nerozlučně spjato po celý zbytek jeho
života.
Nové tvůrčí období bylo pro našeho interpreta neobyčejně plodné.
Vznikaly skladby nejen pro basklarinet a klavír nebo basklarinet,
klavír a orchestr, ale také velké množství „experimentální hudby“ –
velmi oblíbené byly v této době pokusy s elektronickou
hudbou. Jedním z nejúspěšnějších děl s „elektronikou“ je
například Invariant. Skladba byla napsána Václavem Kučerou pro
basklarinet, klavír a stereofonní magnetofon. Due Boemi ji
premiérovali s velikým úspěchem na festivalu ISCM
v Londýně.
Velmi zajímavá je také skladba P. Blatného Uno Pezzo per Due
Boemi, na které spolupracovali s jazzovým big bandem Gustava
Broma a Karla Krautgartnera.
Také jistě stojí za zmínku, že Due Boemi se experimentů nebáli.
Vyzíval-li autor skladby k využití neobvyklých možností klavíru a
k obohacení souzvuku nástrojů, hrála Emma Kovárnová ve
strunách, nebo využívala plochy klavíru jako bicího nástroje.
Velmi avantgardní, zajímavou a pro soubor typickou byla
„instrumentace“ obrazů. Inspirovali se například u malíře Richarda
Bruna z Brna. Šlo v podstatě o „fonoobrazy“, přičemž
skutečné obrazy umělci měli před sebou jako partituru.
Z časopisu Sešity pro mladou literaturu (č.18/ 1968): „Poměr
interpreta k obrazu zahrnuje větší míru volnosti a
individualizace. Proto každé opakované hraní nebo kompozice obrazu
je náhodnější a variabilnější.“ (kronika Due Boemi di Praga č.
1)
12
Spolupráce s významnými osobnostmi
Postupem času si Due Boemi vytvořili s jednotlivými
skladateli velmi pevná a mnohdy důležitá přátelství. Oslovovali
tvůrce různých uměleckých stylů a názorů a svou práci tak hodně
opírali o intenzivní styk s mnoha autory. Systematicky
vytvářeli i odbornou literaturu pro své následovníky. Snažili se
jim pomáhat a rozvíjet jejich tvořivost, naučit je jít svou cestou
a skrze pestré množství kvalitních literárních zdrojů rozvíjet
vlastní tvorbu, jež nabízí interpretům možnost vybrat si repertoár
dle vlastního vkusu.
Soudobá hudba má výjimečně pestrou škálu stylů. Někteří autoři
navazují na tradiční směry, někteří se opírají o romantiku a jiní
zase hojně čerpají z folklóru. Někdo se nechá inspirovat
barvami tónu a možnostmi nástroje, někdo tvoří v matematických
systémech, případně další využívá třeba elektroniky a dá se říct,
že právě tento způsob provedení moderny Due Boemi považovali za
nejzajímavější, tím myslím kombinaci akustického nástroje
s elektronickými prvky.
Mnoho skladatelů se opírá o rytmickou stránku, někteří tvoří na
základě kontrastů. Objevují se také prvky minimalismu a setkáváme
se i se zvláštní soudobou melodikou, které možná více porozumí
posluchač v budoucnu, jak napovídají občas i odmítavé postoje
auditoria a kritiky.
Stačí pohlédnout do minulosti na osudy skladatelů – Hindemitha,
Debussyho, Weberna, Janáčka, Martinů, Háby a dalších, kteří na
pochopení některé své tvorby stále čekají.
Posluchači se ze zvukových záznamů může zdát, že Due Boemi
nebyli jasně vyhranění, co se týče hudebního stylu.
V interpretaci moderních soudobých proudů je těžké uhodnout,
který směr je správný a perspektivní, navíc Due Boemi pestrost a
široký záběr do různých hudebních stylů považovali za svůj cíl.
V neposlední řadě je pak třeba brát zřetel na okolnosti
vzniku nových skladeb pro Due Boemi. V ovzduší, kdy se mnozí
skladatelé tváří k basklarinetu skepticky, se najde menšina
odvážných vstoupit na neznámé území. Josef Horák k tomu
podotýkal, že když už kompozici skladatel věnuje nejen zájem, ale i
práci, byl by hřích neslyšet výsledek, případně nevložit do
interpretace své záměry.
13
Interpretace nových skladeb
Co se týče nových skladeb, kýžený výsledek pro hráče může být
rozporuplný. Interpreti nových hudebních děl mají často nevděčnou
úlohu. Posluchači ještě neznají jména „nových“ skladatelů a ke
skladbám mívají nedůvěru ba přímo averzi. Po prvním poslechu
k nim nemusejí hned najít cestu. Úloha interpreta je jasná:
nalézt co nejpřesvědčivější podání a zaujmout.
Tento poznatek vedl Due Boemi k tomu, že v programu nakonec
střídali modernu s hudbou starší. Toto řešení pak přineslo
řadu pozitiv. Je pochopitelné, že by posluchač stěží vydržel na
koncertě dvě hodiny vstřebávat neobvyklé tóny skladeb současných
autorů hrané stále ještě „mladým“ nástrojem v kombinaci
s klavírem. Posluchači uvítali kontrast mezi novou tvorbou a
jmény „zaručených“ a známých autorů, Smetanou, Dvořákem,
Schubertem, Beethovenem. Právě pestrosti svých koncertů přikládal
soubor velký význam.
Horák začal jednotlivá čísla komentovat, aby publiku přiblížil
svůj tehdy ještě nezvyklý nástroj a skladby. Postřehl, že publikum
poslouchá skladbu aktivněji, když se dozvídá byť jen malou
zajímavost, a tak Due Boemi začali provozovat tzv. „komentované
koncerty“, které s sebou mimo jiné přinášely i odstranění
jakési oficiálnosti a komunikační bariéry mezi hráči a
auditoriem.
Tímto způsobem interpretoval koncerty Horák rád a často i
v zahraničí a to v jazycích, které ovládal – němčina,
angličtina. Pokud mu vlastní jazyková výbava nestačila, využíval
tlumočníků, například ve Španělsku, Dánsku a některých dalších
zemích.
Aby Due Boemi ukázali posluchačům zajímavé kombinace barev
zvuků, zvali na své koncerty hosty, spoluúčinkující, hráče na jiné
nástroje, a to jak smyčcové, dechové, tak i kupříkladu kytaru, bicí
a angažovali i zpěváky.
Rádi provozovali tematické koncerty s názvy: Hudba dvou
(tří, čtyř…) století, Ženy komponují, Sonaty – sonatiny – suity. Ke
koncertům využívali i různá jubilea apod.
V České republice vystupovali nejen ve velkých
metropolích, ale jak sami potvrzovali svými činy, rádi
přijímali pozvání do malých městeček a kulturních center, kam
bývali často opakovaně zváni.
S cílem, aby basklarinet pronikl do širšího povědomí, Due Boemi
di Praga mnohdy koncertovali bez nároku na honorář.
Je nutno zdůraznit snahu Due Boemi prosazovat basklarinet na
koncertní úrovni, tedy basklarinet s orchestrem. Jedním z důvodů
byl stále přetrvávající pocit, že basklarinet má slabý tón. Dále
také proto, jak již bylo výše zmíněno, že posluchači byli opatrní
k návštěvám koncertů soudobé hudby, navíc stále ještě
neznámých autorů. Due Boemi na cestě prosadit tvorbu pro
basklarinet se tak zpočátku své činnosti potýkali i s vlažnou
odezvou auditoria.
Nicméně právě několik takových koncertů bylo napsáno, provedeno
a dokonce nahráno s komorním orchestrem, symfonickým
orchestrem, komorní harmonií, se smyčci i bicími nástroji či
dokonce s kytarovým orchestrem pod vedením Lea Brouwera
(Cuba). Díky nezměrné píli a odhodlání tak nakonec soubor překonal
své počáteční nezdary.
O stoprocentním a profesionálním nasazení Emmy Kovárnové a
Josefa Horáka při propagaci především české hudby vypovídá pak celá
řada prestižních ocenění. Například: Vyznamenání za celoživotní
nahrávky české soudobé hudby udělené Českou hudební radou při
UNESCO, Medaile B. Smetany. Soubor byl čestným členem Jeunesse
Musicales de Suisse (1968), získal cenu ministra kultury (1977),
získali i cenu Českého hudebního fondu (1992), cenu Svazu českých
skladatelů (1989). Josef Horák se stal zasloužilým umělcem (1995),
získal ocenění Personality of the Year 1994, byl laureátem Prix
CIM/UNESCO pour la Musique (2001).
14
Koncertní činnost souboru
V počátcích koncertní činnosti byl pro soubor Due Boemi di
Praga problém nejen nedostatek skladeb, potíže nastaly i při
zařazování veřejných vystoupení. Hlavně kvůli přetrvávající
nedůvěře organizátorů kulturních akcí v basklarinet jako
sólový nástroj.
Zprvu díky známým referentům v Pragokoncertu Due Boemi
vystupovali v řadě lázeňských domů v Čechách i na Moravě.
Později pak v Brně v Divadle hudby uspořádal PhDr. Miloš
Štědroň večer „soudobé hudby“, kde soubor vystoupil. Tento koncert
měl veliký ohlas, a tak se tato vystoupení po dobu několika let
opakovala.
V roce 1965 konečně uskutečnili první zahraniční cestu.
Zamířili do Drážďan, kam byli Due Boemi pozváni profesorem
Johannesem Paulem Thilmanem (Hindemithův žák).
Thilman napsal pro Due Boemi skladbu Gestalten a byli vyzváni,
aby ji připravili právě pro Svaz skladatelů v Drážďanech. Tato
skladba měla neobyčejný úspěch, a tak se také díky tomu cesty do
Německa každý rok opakovaly.
Následovala první nabídka ze „západu“. Přišla z Belgie,
z Gentu, kam byli Due Boemi pozváni na hudební festival. Poté
se ozvalo Švýcarsko – město Luzern, kde soubor hrál v Kleines
Theater (Malém divadle), které bylo známé odvážným uváděním
soudobých skladeb. Další pozvání přišla z Londýna nebo na
první Mezinárodní festival soudobé hudby v Helsinkách a další
angažmá v Paříži na festival Leoše Janáčka nebo do Havany.
V České republice byli zváni na festivaly v Brně,
Praze, Ostravě a pak i na Pražské jaro. V roce 1979 se Due
Boemi di Praga stali eminentním souborem České filharmonie (do roku
1990).
Za dobu svého působení podnikl Josef Horák s Emmou
Kovárnovou nespočet cest po českých městech a stovky cest
zahraničních. Hráli prakticky na čtyřech kontinentech.
Z exotických zemí můžeme jmenovat například koncerty na Kubě,
Maltě nebo v řadě afrických zemí. Evropu projeli takřka celou,
kromě sousedních zemí také Švýcarsko, Španělsko, Norsko, Holandsko,
Belgii, Anglii, Rumunsko a další, jižní země. Koncertovali také
v Sovětském svazu. Navštívili samozřejmě i Severní
Ameriku.
Vůbec první basklarinetový recitál na americkém kontinentě
zazněl poprvé v roce 1976 na klarinetovém sjezdu USA
v Denveru při International Clarinet Clinic. Byl to právě
Josef Horák, kdo zde poprvé představil basklarinet jako sólový
nástroj. Při této zahraniční cestě ještě navíc Horák na místní
univerzitě připravil přednášku o historii a problematice sólové hry
na svůj nástroj. Poznatky o ní pak byly publikovány
v americkém odborném časopise The Clarinet.
Nutno dodat, že soubor nikdy nedisponoval vlastním pomocným
managementem, pokud to bylo možné, úřední a finanční záležitosti si
vedli interpreti sami. V rámci příprav vystoupení soubor Due
Boemi do roku 1989 zastupovala agentura Pragokoncert (v té době u
nás jediná). Později ji vystřídaly Pragoart, ARS/Koncert Brno a
další. V Německu, kde soubor poslední léta působil, byli
zastupováni několika různými agenturami.
Nemohu tuto kapitolu uzavřít jinak než krátkým výčtem z množství
obdivných kritik ze zahraničních koncertů Due Boemi di Praga:
„Due Boemi je mezinárodně oslavovaný ensemble, který prezentuje
nejlepšího basklarinetistu na světě – Josefa Horáka.“
The Clarinet – USA 1988
„Due Boemi – zázračný pár!“
Der Tagesspiegel – Berlin
„Oslňující! Večer Due Boemi byl pravá lahůdka.“
Wiener Zeitung – Vídeň
„Fenomén Josef Horák. Už 30 let mají moderní skladatelé důvod
být vděčni J. Horákovi, který položil na mapu sólový basklarinet a
ukázal nám, čeho je schopen.“
Ates Orga – Recordsand Recording – Anglie
„Horákova hra musí být slyšena, abychom jí uvěřili.“
Cass News – Londýn
„Due Boemi: skvělí interpreti, nádherně modulovaný zvuk,
neomylná technika, obdivuhodná muzikálnost, fenomenální!“
Records and Recording – Londýn
„Paganini basklarinetu!‘ Nepřekvapuje, že je J. Horák tak
nazýván. Je to velký umělec, schopný využívat svůj nástroj na dosud
netušenou úroveň. Hraje-li rovně, je jeho tón hedvábný jako cello,
ale když to hudba vyžaduje, vykřikuje s udivující
intenzitou.“
Cass News – Londýn
„Umělci světového formátu!“
Ruch muzycny – Varšava
„Hluboká muzikálnost, nejvyšší virtuozita a obdivuhodné
bohatství barev.“
Musica – Paříž
„Due Boemi: veličina mezinárodního hudebního světa hudby! Skvělý
koncert, velkolepý úspěch!“
Ideal – Granada
„Tento pár ukázal tolik muzikálnosti, umění a smyslu pro styl,
že jsme každému dílu naslouchali s obdivem.“
Brabants Dagblad – Holandsko
„Tento jedinečný koncert Due Boemi byl velkým štěstím pro město
Luzern.“
Luzerner Neueste Nachrichten – Švýcarsko
„J. Horák je nesporně jedním z nejlepších klarinetistů
světa. E. Kovárnová slavila pravé triumfy.“
El Faro de Ceuta – Afrika
„Fascinující výkon – exhibice v dobrém slova smyslu.“
Praha
(kronika Due Boemi di Praga č. 2)
15
Basklarinetové kurzy, sjezdy
Josef Horák žil pro rozvoj „svého“ nástroje, basklarinetu, a
často se, vpravdě rád, ujal úlohy vést mistrovské kurzy. Konaly se
buď při příležitosti koncertního vystoupení Due Boemi, mnohdy
spontánně, nebo jako samostatně organizované, například ty v USA,
Anglii, Švédsku a v posledních letech také v Belgii,
Švýcarsku, České republice a v Rakousku. Kurzy účastníkům
pochopitelně přinášely mnoho nových poznatků, jak v oblasti
hry na basklarinet, tak seznámení s řadou osobností, ale
hlavně rozšiřovali řady dalších hráčů a nadšenců pro tento nástroj,
což byl ostatně jeden z hlavních cílů Due Boemi.
Se spoustou účastníků kurzů, výjimkou nejsou vzdálená místa jako
USA, Kanada, Japonsko nebo Austrálie, byli Due Boemi celá léta
v kontaktu. Hráči Josefu Horákovi posílali své nahrávky
s prosbou o vyjádření jeho názoru a nezřídka neváhali za
Horákem nebo Due Boemi přijet na konzultaci osobně, často odjížděli
se zásobou notového materiálu pro svůj vlastní repertoár.
V dnešní době se basklarinetové kurzy konají i v České
republice. Možnost pořádat kurzy u nás poskytla brněnská JAMU. Mimo
jiné se na jejich organizaci podílí i děkan této univerzity a
vášnivý basklarinetista doc. MgA. Vít Spilka. V rámci
klarinetových kurzů v Ostravě probíhá již tradičně výuka hry
na basklarinet, kterou vede Henri Bok.
Kromě kurzů se Due Boemi účastnili také klarinetových sjezdů.
Jeden z nejvýznamnějších se uskutečnil v krizovém roce
1968, kdy byl Josef Horák s Emmou Kovárnovou pozván
K. Stockhausenem na Dny nové hudby do Darmstadtu. Zde se
zúčastnili nastudování a premiéry jeho díla Music für ein Haus
společně s dalšími dvanácti hráči, jež řídil sám autor.
Z ostatních sólistů vystoupili například Vinko Globokar –
trombon nebo Heinz Holiger – hoboj.
Postupem času se na klarinetových sjezdech staly pravidlem tzv.
masterclass, kde účastníci sjezdu vyučují mladé klarinetisty a
basklarinetisty z celého světa. Zahraničním cestám přikládal
soubor největší význam.
Z basklarinetových sjezdů jsem již výše zmínila opakované
sjezdy v Denveru ve Spojených státech amerických. Další se
konaly například v Londýně (roku 1984), to byl známý
International Clarinet Congres. Od roku 1988 se střídavě konají
sjezdy v Holandsku a Belgii pod názvem Basklarinetové dny.
16
Pedagogická činnost J. Horáka a E. Kovárnové
Josef Horák a Emma Kovárnová se věnovali také pedagogické
činnosti. V 70. letech je vyzval ředitel pražské konzervatoře
Jan Tausinger, aby vyučovali soudobou hudbu. Emma Kovárnová se
věnovala výuce komorních souborů různých sestav s klavírem,
Josef Horák pak blíže posluchače seznamoval s hrou na
basklarinet a komorní hudbou dechových nástrojů.
Každá doba má svá úskalí, Due Boemi se s nimi bohužel v období
vlády před revolucí často setkávali. Z důvodu dlouhé nemoci
Jana Tausingera se stal jeho nástupcem Petr Brock. Krátce po
nástupu do funkce nový ředitel konzervatoře souboru Due Boemi
oznámil, že již není potřeba, aby nadále na konzervatoři vyučovali.
Jako důvod uvedl, že nejsou členy strany KSČ a není vhodné, aby
vychovávali mladou generaci. Vzhledem k faktu, že velká část
tehdejších pedagogů konzervatoře v KSČ nebyla, bylo zřejmé, že se
jednalo spíše o osobní důvody. Dnes je již úsměvné, že sám Brock po
pár letech emigroval.
V Čechách nebyl soubor podobného druhu, jako byli Due Boemi, a
tak se stalo, že se výuce hry na basklarinet v našich zemích
nikdo dlouhou dobu nevěnoval.
Díky domácí perzekuci a politickým tlakům Josef Horák
s Emmou Kovárnovou nakonec nalezli důstojné útočiště
v německém Biberachu. Oba členové souboru zde získali titul
docent a působili při kulturním středisku. Josef Horák zde vyučoval
basklarinet, klarinet, saxofon a komorní hudbu, Emma Kovárnová
vyučovala, a stále vyučuje, komorní hudbu a hru na klavír. Neustále
se také věnovali koncertní činnosti a to i nepřímo, podporou
mladých interpretů, založením souboru „Junges Studio für
Musik“.
Další významnou činností Josefa Horáka byly samozřejmě
mistrovské kurzy, o kterých již byla řeč. U svých žáků,
začátečníků, dbal na to, aby budoucí basklarinetista byl
v prvé řadě dobrý klarinetista. Josef Horák tvrdil, že až pak
je možné na něčem stavět. V žádném případě se neztotožňoval
s názory některých holandských pedagogů přijímajících
studenty, kteří místo na klarinet hráli na saxofon.
Ve výuce kladl důraz především na techniku hry a na seznámení se
se skladbami pro basový klarinet. Bohužel se Josefu Horákovi, snad
pro jeho zaneprázdněnost, nepodařilo zpracovat ucelenou metodiku
hry. To je dnes úloha pro jeho následovníky.
K nejúspěšnějším Horákovým žákům patří například Tommie
Lundberg (Švédsko), Per Olsson (Švédsko), Fusako Sato, Makio
Kimura, Akira Fukiu (Japonsko), L. A. Requejo (Brazílie), P.
Lavernge (Francie), Tapia (Španělsko), J. Serrano (Kuba), R. Parisi
(Itálie), Ch. Maier, H. Littmann (Německo) a L. Funkhouser
(USA).
Budoucího hráče basklarinetu mohou odradit technické problémy ve
složitosti mechaniky současných moderních nástrojů. Dalším
handicapem je také jeho vysoká cena. Bez ohledu na tyto překážky je
smutné, že se v České republice, kolébce sólového
basklarinetu, doposud nevyučuje basový klarinet jako sólový
nástroj, jak je tomu v mnoha jiných zemích. V zahraničí je
vyučován dokonce na vysokých školách, například v Amsterdamu,
Rotterdamu a v Antverpách, kde jej vyučují Henri Bok a Jan
Guns (dnes pořadatelé mistrovských kurzů a basklarinetových
sjezdů).
17
Basklarinetové společnosti a Due Boemi
Jedním z velkých cílů a současně přáním Josefa Horáka bylo
založit Světovou společnost basklarinetistů tak, jako ji mají
například kontrabasisté nebo hornisté. Tento jeho cíl se splnil
alespoň částečně, nejprve ne sice na světové, ale na národní
úrovni, když byla založena ve Španělsku významná basklarinetová
asociace pod názvem „Asociación Espaňola de Clarinette Bajo“. O
tom, že v této zemi je basklarinet velmi populární, svědčí i
vznik souboru „Madrid Bass Clarinet Octet.“
Sen o založení Světové basklarinetové společnosti Josefa Horáka
nakonec došel naplnění, když u příležitosti 50. výročí jeho
koncertní činnosti, tedy i 50. výročí, kdy basklarinet zazněl
sólově (roku 1955), byla v holandském Rotterdamu založena v
říjnu roku 2005 „World Bass Clarinet Foundation“ (Světová
basklarinetová společnost) a bylo uspořádáno celosvětové setkání
basklarinetistů „World Bass Clarinet Convention“.
Kromě vystoupení Due Boemi di Praga a mnoha jiných umělců akci
provázely soutěžní hry a kompozice na basklarinet, přednášky,
výstavy nástrojů a také vystoupení souboru „Mega Bass Clarinet
Choir“, čítajícího 148 hráčů.
Osud dopřál Josefu Horákovi zažít jakési korunování jeho
celoživotního díla, vidět, že jeho práce měla význam a jím milovaný
nástroj má budoucnost. Za nekonečných ovací na koncertě při
celosvětovém setkání basklarinetistů si jeho obdivovatelé mohli
zřetelně uvědomit obdivuhodnou vytrvalost a denní houževnatost
svého mistra.
Josef Horák byl ale již tak vážně nemocen, že své poslední
vystoupení málem nepřežil, když během příprav (těsně před svým
vystoupením na pódiu) zkolaboval. Zahrál pouze jeden kus: Janáčkův
Dunaj. Bylo to trefné, neboť tato velká řeka protéká jen pár
kilometrů od Biberachu. Emma ho poté vzala domů. Nastoupil do
nemocnice, ale tam, pouhý měsíc po události, dne 23. listopadu 2005
zemřel. Tím byla také ukončena činnost Due Boemi di Praga.
Robert Axtens, jeho žák a důstojný pokračovatel, s pohnutím
o vystoupení Josefa Horáka napsal: „K oslavě padesátého výročí
Horákova recitálu z roku 1955 a také úspěchů Due Boemi mě napadlo
uspořádat světové Basklarinetové setkání. Spolu s Henri Bokem jsme
založili světovou Basklarinetovou nadaci a začali pracovat na tom,
co bylo pozoruhodné na Horákově práci a odkazu. Horák byl naším
čestným hostem a předvedl hudbu ze svého původního recitálu.
Bohužel Josef v době konání našeho setkání byl již velmi vážně
nemocný, přesto s velkou odvahou a odhodláním zahrál kousek od
Janáčka – s výkonem, který zůstane v srdcích všech, kteří tehdy
onoho večera byli v publiku.“
Důkazem toho, že ani smrtí Josefa Horáka nepřestal být
basklarinet významným sólovým nástrojem a že práce souboru Due
Boemi di Praga skutečně zasela semínko jeho úspěchu, je i konání
Prvního národního setkání basklarinetistů ve Španělsku o rok
později.
Toto první národní setkání basklarinetistů organizované
Španělskou basklarinetovou asociací se odehrálo v Madridu ve
dvou květnových dnech roku 2006. Veškeré dění probíhalo v La casa
de Valencia („Valencijský dům“), což je krásná budova blízko
Královského paláce hned v centru Madridu. Program plný aktivit
zahrnoval i vystoupení nejvýznamnějších basklarinetistů v zemi a
seminář o basklarinetových orchestrálních partech vedený Gustavem
Duartem, basklarinetistou symfonického orchestru RTVE
(„Radiotelevisión Española“; Španělská radiotelevizní
společnost).
Před zahajovacím koncertem, v sobotu šestého května, proběhla
prezentace Španělské basklarinetové asociace a jejího časopisu
Bassus. Výkonný výbor představil nástroj publiku a odhalil jeho
historii, přičemž vysvětlil, proč je basový klarinet jediným
„velkým“ dechovým nástrojem, který najde své široké uplatnění i
mimo orchestr, čímž odůvodnil konání této události a předchozího
Prvního světového basklarinetového kongresu v Rotterdamu, který se
konal o pár měsíců dříve. Časopis Bassus u příležitosti této akce
napsal: “Každý klarinetista je dlužen a měl by být vděčen této
výjimečné osobnosti (Josefu Horákovi), která nás bohužel před
nedávnem opustila navždy.“ (Rubio, 2006)
Úvodní koncert zahrál Madridský basklarinetový oktet, neobvyklé
komorní uskupení vytvořené uvnitř asociace, které předvedlo
nastudování Bachova díla Toccata a Fuga a Bachianas Brasileiras No.
I od Heitora Villa-Lobos. Během tohoto koncertu Gustavo Duarte
zahrál Caprices (David Loeb) a Pedro Rubio uvedl v premiéře Rezo
autora jménem Álvaro Guijarro, obojí pro sólový basklarinet.
Po obědě nastalo intenzivní hudební odpoledne. Pět hodin hraní
na basový klarinet. Madridský klarinetový kvartet předvedl Petit
Quatuor od Francaixe a Girandula autora Jacoba Durán Loriga pro
čtyři klarinety. Dále pak jeden z jeho členů, Josep Arnau, zahrál
Le Soufleur Argentince Marcela Garbiho pro sólový basklarinet.
Následně Pedro Rubio předvedl premiéru Pieza para clarinete bajo
(Carlos Cruz de Castro) pro sólový basklarinet, těžký kus a delší,
než by jeho název napovídal, a ještě zahrál Ballade (Eugéne Bozza)
pro basový klarinet a piano.
Charlos Casadó, basklarinetista španělského národního orchestru,
uvedl krásnou skladbu Rosita Iglesias (Argentinec Carlos
Guastavino), původně pro housle a v úpravě pro basklarinet a klavír
od Lusie Rossiho.
Hlavní klarinetista Národního sdružení pro soudobou hudbu, Iván
García, nabídl velice zajímavou verzi díla Louange à l'Eternité de
Jésus (z Quatuor pour la Fin du Temps, Messiaen) v úpravě pro
basklarinet a v jeho podání zazněla též premiéra skladby Entrada
(Francisco J. Martinez). Iván ukončil své představení atraktivním a
těžkým kusem: Music for Bass Clarinet, varianta 3b z roku '96
(Francisco Kropfl). Gustav Duarte, hlavní basový klarinetista RTVE
orchestru a muž, který vedl seminář předešlého dne, byl
nakonec také osobou povolanou uzavřít toto hudební setkání. Zahrál
Monolog (Dietrich Erdmann) a velice známou a vždy trochu odvážnou
Suitu op. 137 (Adolf Busch).
Většina publika neměla zřejmě vůbec tušení, co všechno je
basklarinet schopen zahrát. Bylo to překvapení dokonce i pro
některé klarinetisty. Nutno podotknout, že to byl jeden ze záměrů
pořadatelů; prosadit basový klarinet především v rámci Španělska,
posílit síť basklarinetistů v zemi a učinit z tohoto setkání
pravidelnou událost. Díky němu asociace nasbírala studie a knihy
zabývající se jmenovaným nástrojem. Díky tomu vznikla
„basklarinetová knihovna“ blízko Madridu v Alcalá de Henares
(krásné město a rodiště Miguela de Cervantes). Materiály jsou tak
přístupné všem entuziastům, kteří si hru na basklarinet
oblíbili.
V rámci setkání samozřejmě také proběhly prezentace
nástrojů a příslušenství, celá akce a vydávání časopisu pak byly
umožněny díky záštitě a podpoře Španělské klarinetové společnosti
(ADEC), v jejímž čele stojí prezident Justo Sanz.
18
Horákovo nástrojové vybavení
Ještě krátce k Josefu Horákovi, nebo spíše k jeho
hudebním instrumentům. První basklarinetové pokusy a začátky Josef
Horák absolvoval s nástrojem firmy Amati, postupem času jej
v 70. letech změnil za nástroje značky Selmer, jimž zůstal
věrný i přes obchodní nabídky mnoha jiných firem.
Horák nikdy nezatracoval basklarinety jiných značek, nebyl ani
firemním hráčem, ale změna nástroje by byla, už jen z důvodu
přeorientování návyků ustálených z jeho stávajícího nástroje
na nový, náročná.
Zato rád střídal hubičky a plátky. Po řadě let se nakonec
ustálil na hubičce Vandoren, ale na posledních deset let ji pak
ještě vyměnil za hubičku japonské značky Nagamatsu.
Na plátky hrál vždy saxofonové, především Vandoren, ale asi
třicet let hrál na plátky značky Gebhard Steuer, jež mu připravoval
sám pan Steuer. Po smrti Steuera se Horák vrátil zpět
k plátkům Vandoren.
O mistrovy nástroje, tedy i reservní Selmer, se staral
nástrojař, pan Xaver Menz v Německu.
19
Emma Kovárnová – klavír
Emma Kovárnová, narozená 20. srpna roku 1930 v Praze, se
hudbou zabývala již od dětství a do klavíru začala docházet již
v pěti letech. Pražskou konzervatoř absolvovala roku 1951.
Dalším jejím cílem se stala pražská AMU, kde jí byl pedagogem
hlavního oboru – klavír – profesor František Rauch. Na akademii se
věnovala komorní hře pod vedením pedagogů L. Černého, K. P. Sádla a
V. Říhy.
Po absolvování Akademie múzických umění v Praze roku 1955
pracovala tři roky jako hudební dramaturg redakce Československé
televize. Již tehdy ji přitahovala soudobá hudba a také
spolupracovala s různými komorními soubory a natáčela pro
rozhlas a televizi.
V letech 1958 – 68 působila jako klavíristka ve Filmovém
symfonickém orchestru. V té době však již byla (od roku 1963)
členkou nově založeného souboru Due Boemi di Praga spolu
s Josefem Horákem.
Časem v podstatě opustila svou začínající sólovou dráhu a
začala se věnovat výhradně literatuře pro basklarinet, na nějž
Josef Horák hrál. Spolu pak strávili i většinu svého tvůrčího
života na přednáškách, koncertech a mistrovských kurzech.
Emma Kovárnová se podílela na světových premiérách skladeb pro
basklarinet včetně natáčení nahrávek, a to nejen v rámci
souboru, ale například i za spolupráce dalších nástrojů: flétny,
houslí, harfy a samozřejmě také za doprovodu orchestru.
Emma Kovárnová se prosadila i jako dobrý pedagog. Působila na
pražské konzervatoři, kde společně s Josefem Horákem vyučovala
komorní hru (1974-78), od roku 1969 je docentkou klavíru a komorní
hudby na Kulturamt Biberach (roku 2000 zde byla jmenována čestnou
občankou).
Společně s Horákem spolupořádali řadu mistrovských kurzů a
účastnili se mnoha interpretačních seminářů po celém světě,
například na Kubě, v Bulharsku, Švýcarsku, Dánsku, USA.
Jako tvůrčí interpretka ovládá širokou škálu neobvyklých způsobů
hry nejen na klavír, kdy hraje ve strunách nebo třeba používá
nejrůznější bicí nástroje, které soudobá hudba žádá.
V současné době je i přes svůj vysoký věk stále hráčsky i
pedagogicky činná, několik hodin denně cvičí na klavír právě
v německém Biberachu.
Kromě toho dnes shromažďuje veškerý materiál z dob působení
Due Boemi di Praga, a to především notový archiv, který průběžně
zasílá do Českého muzea hudby v Praze, kam také již darovala
Horákův basklarinet značky Selmer pro eventuelní zapůjčení mladým
talentům.
Z festivalů na nichž účinkovala, mohu uvést například
Pražské jaro, Intarnationale Musiktage Gent, Tage Neuer Music West
Berlin, Světové dny hudby ISCM London, Světový týden UNESCO,
International Clarinet Congress USA a další. Emma Kovárnová rovněž
získala bezpočet cenných vyznamenání, za zmínku stojí především:
uznání Českého hudebního fondu za vynikající výkony v oboru
komorní hry 1967, Zlatý štít Pantonu 1974, Medaile B. Smetany,
londýnská deska roku 1976 nebo cena ministra kultury ČSR
z roku 1977. V roce 1985 byla jmenována zasloužilou umělkyní,
roku 1992 jí Český hudební fond udělil cenu za celoživotní zásluhy
o vznik a šíření českých soudobých skladeb. Stejně jako Josef Horák
získala díky svému působení v Due Boemi di Praga čestné
členství v Jeunesse Musicales de Suisse (1968), Cenu Svazu českých
skladatelů (1989), International Women of the Year 1996, Laureat du
Prix CIM/UNESCO pour la Musique (2001) a mnohá další ocenění, kdy
řadu z nich získávala společně s Josefem Horákem
v rámci jejich působení ve společném souboru Due Boemi di
Praga.
20
Závěr
Téma absolventské práce o Josefu Horákovi, respektive vývoj Due
Boemi di Praga, jelikož tento soubor ho takřka celý život provázel,
mne velmi obohatily, a to v mnoha ohledech.
Snažila jsem se o vyobrazení basklarinetu jako nástroje
rovnocenného ostatním sólovým, a snad zas o malý krůček napomohla
rozšířit povědomí o tomto jedinečném nástroji.
Jak se zdá, hudba nezná hranic, stále je co objevovat a byla by
nesmírná škoda nevyužít ohromný zvuk a výrazové prostředky
basklarinetu k obohacení hudební tvorby. Ostatně to vše bylo
cílem Josefa Horáka a stalo se posláním i Emmy Kovárnové. Dalo by
se říct, že basklarinetu zasvětili život.
V práci záměrně opomíjím osobní stránku životů Emmy
Kovárnové a Josefa Horáka, a to především z důvodu, že by co
do obsahu vydala na samostatnou knihu.
Bohužel se mi nepoštěstilo setkat se s Josefem Horákem
osobně; nestihla jsem to. Z telefonních hovorů se srdečnou
paní Emmou Kovárnovou (dnes vdovou po Josefu Horákovi) a rozhovorů
s lidmi, kteří se s ním stýkali, je zřejmé, že byl Horák
člověk přející a vřelý nejen jako muzikant, ale i v běžném
životě. O mnohém vypovídá i fakt, jak se Emma Kovárnová
s Josefem Horákem profesně doplňovali. Jak paní Kovárnová
prozrazuje, jejich názory byly po celou dobu spolupůsobení docela
kontrastní, ovšem ve smyslu doplnění. Horákova mysl i nápady by se
daly krátce shrnout - fantazie, náboj, rád se vznášel. Aby jeho
nápad dostal jasný „tvar“, byl rozvinut a nabyl věcnosti, k tomu
jej skvěle doplnila ona. Jeden americký kritik o nahrávkách Due
Boemi řekl: „Tito dva umělci nemohou být nazíráni jako dva hráči,
ale jako jedna bytost.“ (kronika Due Boemi di Paga, č. 2)
Josef Horák většinu života prožil na cestách a v cizině,
ale srdcem byl „doma“ nejspíš v Brně. Jak mi prozradila jeho
korespondence s panem Liborem Novotným, Horák téměř
z žádné cesty nezapomněl napsat za Due Boemi srdečný pozdrav,
často se vzpomínkou právě na Brno. Byl mistrem, ale zachoval si
skromnost.
Mým přáním je, aby v dalších generacích vyrůstaly početné
řady kvalitních hráčů na basklarinet a ačkoli byl tento nástroj
opomíjen po dlouhou dobu právě v zemi svého „objevitele“,
přeji si, aby mezi umělci a hráči na basový klarinet bylo také
hodně Čechů.
21
Použité prameny a literatura
Prameny:
Telefonní rozhovory s Emmou Kovárnovou dne 16. 11. 2011,
19. 11. 2011, 17. 12. 2011, 1. 3. 2012.
Kroniky Due Boemi di Praga číslo 1 a 2 (České muzeum hudby)
Autentická dokumentace z korespondence Emmy Kovárnové a
Libora Novotného
Literatura:
KRATOCHVÍL, Jiří. Dějiny a literatura dechových nástrojů, Praha:
Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
KOUKAL, Bohumil. Historie a literatura klarinetu, Kroměříž
2007
MODR, Antonín. Hudební nástroje, Praha: Supraphon, 1982.
PORUBIJAK, Jiří. Vývoj basklarinetu a soubor Due Boemi di Praga:
diplomová práce. Ostrava: Ostravská univerzita, Institut pro
umělecká studia, 2003. Vedoucí diplomové práce doc. Valter
Vítek.
Rubio, Pedro. First bass Clarinet national Meeting. Bassus.
Madrid. květen 2006, roč. 1, č. 1, s. 2-3.
Weston, Pamela, Axtens, Robert. Josef Horák 1931-2005. Clarinet
& Saxofone. 2006, roč. 1 č. 31, s. 12-15.
22
Přílohy
Seznam profilových CD Due Boemi di Praga
Horák and his Clarinet - New Sound, NSS - Records, CD 36921
Martini- Anonymus 17. st. - Saint – Sals – Knecht – Casals –
Štědroň – Eccles – Vaňhal – Dvořák
Horák - New Age of Bass Clarinet, NSS - Records, CD 36923
Frescobaldi - Händel – Martinů - Messiaen – Hába – Logothetis –
Schärli – Fukushima - Stockhausen
Due Boemi di Praga - Yesterday and Today, Editor 2000 Forza,
s.r.o. Brno, CZ
Štědroň - Blatný - Parsch, 859406296002
Due Boemi di Praga - Music Contrast 1, NSS - CD 36931
Unescu - Anonymus 15. st. - Husa- Lublin – Zander - Anonymus
16.st.- Kohoutek – Štědroň - Logothetis
Due Boemi di Praga - Music Contrast 2, NSS- CD 36932
Kosman – Smutný – Štědroň – Teml - Michna from Otradovitz –
Kremser – Martinů - Štědroň / 18. st. /
Due Boemi di Praga, Panton, 81 1441- 2 111, LC 1430
Petrová – Tausinger – Lucký – Loudová – Kučera – Casals – Parsch
- Štědroň
Due Boemi di Praga - Konzert in Fürstenfeld, ORF Radio
Steiermark, Musik CD- 0018 Lc 4736, Vorlová – Schleicher – Krämer –
Fischer – Wiefler – Blendinger - Donizetti
Due Boemi di Praga - 6 Jahrhunderte und 6 Jubiläen - Konzert
live, MiMuFa 02010 7 – 00615, Anonymus 18.st.- Eccles- Nedbal-
Brun- Heim- Kučera- Burgmüller- Lublin
Horák- Bass Clarinet from Prague, NSS Records CD 36934
Hindemith- Klusák- Matys- Zander- Hába- Kučera
Uno – due – tre, CUE- 3992
Heim – Marx – Štědroň – Šárová – Zander – Lucký - Kremser
Kromě těchto profilových CD Due Boemi jsou nahrány ještě desítky
snímků jednotlivě i na různých CD.
Obrazová příloha
Obrázek 1
Obrázek 2
Obrázek 1: Současný basklarinet v rozsahu do C (francouzský
systém)
Obrázek 2: Současný basklarinet v rozsahu do C (německý
systém)
¨
Due Boemi di Praga
Rusko – Moskva
Paříž
Londýn-International Clarinet Congress
New York
