Věčná láskaBertrice Smallová

Věčná láska je zasvěcena mým vzpomínkám i plánůmdo budoucna, ale i všemu, co prožívám teď a tady.Budiž s láskou připsána mé milé Snoggy, navždy,až do chvíle, kdy se opět shledáme, v což pevně věřím, s díkyza její odkaz nám všem, našemu synuThomasi Smallovi a mému manželovi Georgeoviza všechno jeho pochopení a lásku k nám -vždyť co by kdo z nás byl bez lásky!

PrologSrpen 1577Lord Bliss umíral. Smrt cítil v zádech už dlouho, byť neměl žádné bolesti. Najednou ale v zářislunce pozdního léta, ve vzduchu vonícím jablky a jiřinami pocítil, že jeho čas je vymezen. Jestlipři rekapitulaci svého dosavadního života vůbec něčeho litoval, pak jen toho, že po sobězanechává jediného potomka, jedinou milovanou dceru Aidan. I teď mu seděla u lůžka pilněvyšívajíc, ta jeho drahá a poslušná dceruška, jako živá připomínka jeho sobectví: Aidan totižměla být už dávno vdaná. Nedokázal se od ní odloučit včas, nedokázal včas propustit z poutotcovské lásky to dítě, které mu bylo na světě vším. Vždyť se tolik načekal, než se mu narodila!A pak splnila všechny naděje, všechna očekávání, které v představách do vytouženého potomkavkládal, ba je předčila. Snadno jí prominul, že je dívka, vždyť tehdy doufal, že mu její matka dáještě další děti, silné syny, stejně zdravé jako prvorozená dcerka. I když se tak později nestalo,nevadilo mu to ani v nejmenším, vždyť veškerou lásku, která mu po ztrátě manželky v srdcizbývala, věnoval dceři. A teď tu zůstane sama! Co jen s ní bude? trápil se. Zdalipak budekrálovna, jíž svěřil Aidan do opatrování, skutečně dbát pro jeho milované dítě jen o to nejlepší?Když si konečně jasně uvědomil svůj zdravotní stav a blížící se konec, napsal panovnici list, vněmž svěřoval Aidan do její ochrany a zároveň Alžbětu Tudorovnu prosil, aby ji provdala zadobrého muže nejméně stejného společenského postavení. Teprve nedávno obdržel ode dvoraneosobní odpověď s příslibem splnění jeho posledního přání. Hluboce se mu ulevilo.Jeho dcera se jednou stane dědičkou ohromného majetku, jak movitého, tak nemovitého, vpozemcích i v penězích. Bohatství lorda Blisse přesto nedokázalo vyrovnat hendikepneurozeného původu. V té době bývala většina sňatků domlouvána již v kolébce a on spolitováním zjišťoval, že se slavné a urozené rodiny žení a vdávají jen mezi sebou. A pak tu bylaještě osoba Aidan samé. Jeho dcera není žádná velká kráska. Oh ano, když si dá práci, dokážebýt půvabná, ale mnohem častěji jí zcucha-né vlasy rozpustile vlají a obličej mívá častějiušmouraný než čistý. Jen málokdy ji vídal upravenou. Když ji pro to káral, vždycky se jenzasmála a odpověděla: "Nemohu přece dohlížet na všechny ty pozemky, když už jste jich sdědečkem tolik na-hamonili, aniž bych je v jednom kuse nemusela objíždět na koni - a při tom sečlověk zapráší, tatínku, víš?" Co se jen naprotestoval! "Nech to na starost správci, dítě.

Vždyť je to jeho povinnost a jeho rodina tu bydlí od nepaměti, ještě před námi, zná to tuvýborně."Správce, tati, musí cítit uzdu a otěž," odpověděla vážně dcera lorda Blisse. "Sice jen lehce,nicméně pevně. A mimoto, našim lidem dělá dobře, když mě vídají. Všechny je znám jmé-nem, vím všechno o jejich dětech a starostech, vím, kde koho bota tlačí." Vřele se na otceusmála. "Svou oddanost věnují jen pánovi, kterého často vídají, otče!"Jako když slunce vykoukne z mraků, tak na něj působil její úsměv. Aidan sice nebyla opravdovákráska, jako bývala její matka, ale i pod šmouhami a za zcuchanými pramínky vlasů se její půvab

Page 1

nedal přehlédnout. Při vzpomínce na svou druhou manželku se lord Bliss mimoděk pousmál.Poprvé v životě ji spatřil v den, kdy přijela z Irska do Anglie, aby se za něj provdala. Bylo jí tehdyteprve šestnáct a přijela sama, jen v doprovodu služebné, podezřívavého stvoření jménem Mág.Většina mladých žen, které znal, by byla měla strach vydat se přes nebezpečné moře do cizízemě a provdat se tam za zcela neznámého cizince - ne tak Bevin! Byla zvědavá jako straka aodvážná jako ta smečka irských vlčáků, které mu při -vezla svatebním darem.Bevin byla vzdálenou sestřenicí lady Elizabeth FitzGeraldo-vé-Clintonové, hraběnky z Lincolnu,a stejně jako její elegantní příbuzná byla štíhlá a vysoká a měla pěkné, vzpřímené držení těla.Pod záplavou rudohnědých vlasů jí zářily světlemodré oči, jak blednoucí nebe za svítání. Ve tvářiměla výraz tak neuvěřitelně sladký a způsoby tak milé, že se brzy k svému překvapení přistihl,jak moc mu záleží na tom, aby byla šťastná. Když ji o svatební noci poprvé svlékl, připadala jehoznaveným a přesyceným zrakům její zářivá pleť jako zázrak. Stála tu před ním v mihotavémsvětle svíček hrdě, se sebevědomím mládím, nikterak se nestydíc za svou nádhernou nahotu.Ani mu nešlo na rozum, jak to, že se mu s nevěstou tak poštěstilo! Rodina lorda Blisse, St.Michaelové, byli po generace bohatými a váženými londýnskými kupci. Titul a panství získalidíky prozíravosti dědečka lorda Blisse, jenž pomohl nejstaršímu synovi krále Jindřicha VII, princiArturovi, z vážných finančních nesnází. Tehdy se zapletl s jistými pokoutními zlatníky. Jennáhodou se St. Michael dozvěděl o princově smůle a chytře od nich směnky následníka trůnuodkoupil; naštěstí neměli dost fištronu, aby rozpoznali - tak jako on, Cedric St. Michael - jakoumají cenu. Jakmile princovy směnky získal, velkomyslně mu dluh prominul. Starý, lakomý král,princův otec, nicméně kupci svou vděčnost prokázal. Nesahala sice zas tak daleko, že byobchodnímu domu St. Michael propůjčil titul královských 10dodavatelů, jak Cedric St. Michael původně tajně doufal, ale udělil kupci malé, zpustlé panství veWorcestershiru a spolu s ním dědičný titul barona. Dědeček lorda Blisse s díky přijal od králedar, který ho nestál ani zlámanou grešli. Dál pak klidně pokračoval v shromažďování rodinnéhobohatství. Když byly během let pozemky, sousedící s Pearrock Royal, jak se panství jmenovalo, kmání buď pro odúmrť či lehkomyslnost jejich majitelů, skupoval je St. Michaelův rod. Z kdysinepatrného pozemkového vlastnictví se postupem času stalo ohromné panství. NásledníkůmCedrika St. Michaela totiž byla lenivost a netečnost vzdor čerstvě získané urozenosti takvzdálená a cizí, jako by jim byl cizí nějaký rudoch z Nového světa, kdyby ho byli potkali nalondýnské ulici.Zdálo se, že štěstí jim přeje přímo zázračně, všechny podniky jim vycházely vždy úspěšněji nežjejich konkurentům. Nezapomínali na svůj původ, bohužel však vzdor všemu zdaru v podnikáníměli jeden hendikep. Neměli syny. Po celé generace býval vždy jen jeden následník, dědicohromného majetku, až do dneška, kdy měla všechno zdědit dcera, navíc podle všehoodsouzená k staropanenství! Pokud ovšem královna nesplní svůj slib a nenajde pro Aidan St.Michaelovou vhodného ženicha. Lord Bliss, jenž právě končil svou životní dráhu, byl ženatcelkem dvakrát. Jeho první žena, mladší dcera venkovského barona ze severu Anglie, s nímprožila celkem třicet čtyři let. Dvacet pět let se marně snažila dát svému trpělivému a laskavémumuži dědice. Prodělala několik potratů a předčasných porodůa jen tři děti, slabounký chlapeček a dvě holčičky zůstaly naživu, dožily se bohužel jen několikaměsíců, nejvýše dvou let. Nakonec už nezbyla ani naděje. Lady Blissová upadla do hlubokémelancholie, z níž ji milosrdná smrt vysvobodila až po devíti letech. Lord Bliss se trochu stydělza to, že po jejím skonu pocítil úlevu. Měl totiž ještě šanci se znovu oženit a zplodit potomky.Takhle alespoň dokázal pochopit zoufalství ,krále Jindry, Jindřicha VIII., jenž měl podobný osud.Když žena lorda Blisse zemřela, bylo mu už padesát dva let a poslušně dodržel povinný roksmutku za ni, jelikož mu byla dobrou ženou. Na sklonku tohoto období se mu naskytla výhodnámožnost posloužit půjčkou lordu Edwardu Clintonovi a jeho lady, když se ocitli ve finanční tísnia nutně potřebovali peníze, aby se udrželi u dvora. Jako tomu bylo u většiny tehdejší šlechty, anijejich kredit za mnoho nestál. Lord Bliss jim zapůjčil požadovanou sumu, dokonce v náhlém

Page 2

popudu a z dobré vůle odmítl úroky. Proč to udělal, mu později zůstávalo záhadou, snad proto,že v té době ještě truchlil za manželkou a nedokázal jasně uvažovat.

Lord a lady Clintonovi však prokázali překvapivou vděčnost a lady Clintonova dokonce vzáchvatu velkomyslnosti pronesla: "Kdybychom pro vás, pane, mohli něco udělat, neváhejtenám to sdělit, prosím."Zničehonic uslyšel lord Bliss sám sebe, jak říká: "Madame, jsem vdovec a hledám ženu. Nevítesnad o nějaké vhodné zdravé mladé ženě, dosud nezadané?" "Není vyloučeno, že vám budumoci být nápomocna, pane," následovala milostivá odpověď Elizabeth FitzGerald-Clintonové."Dejte mi pár dní, ať to promyslím."Když se pak octli o samotě, řekl lord Clinton manželce nevrle: "Ten chlap má ale drzost! Tykramářské předky věru nezapře. Dobře, žes ho odbyla, Beth.""Ale vůbec ne," odpověděla mu choť zamyšleně. "Mám už pro lorda Blisse někoho, Nede. Můjbratranec z Munsteru Ro-gan FitzGerald má dcerku, pro kterou nemá věno. Ani klášter nepřijmeděvče úplně bez věna, ale vsadím se, že by se lord Bliss ještě rád oženil se sestřenkou chotiLorda admirála." "A nám by příbuzenský svazek vynesl odklad či prominutí půjčky!" plácl se jejímanžel do stehna. "Panečku, Beth, jsi ty ale hlavička! Dobře jsem udělal, že jsem si tě vzal!"Elizabeth Clintonová se na manžela usmála. "Bude to výhodné pro obě strany," podotkla. "LordBliss má pověst slušného člověka a přes svůj původ se nepochybně projevil jako džentlmen. Ažbude spřízněn s námi, dodá to jeho rodu vážnosti. Dcerka mého bratrance Rogana je urostlé,zdravé děvče, ta dá manželovi určitě spoustu dětí a to je přece hlavní důvod, proč se lord Blisstouží znovu oženit."Choť Lorda admirála byla ohledně dcery svého bratrance k lordu Blissovi upřímná. Děvčenemělo věno, protože tahle větev FitzGeraldů byla chudá. Bevin FitzGeraldovou dostane ženichjen s tím, co má na sobě, ale je mladá a zdravá a pochází z dobrého a urozeného rodu. Závěr byljasný; lord Bliss nebyl žádný hlupák. Lady Clintonová mu nemusela bod po bodu vypočítávatvýhody takového sňatku. Pochopil, že vlastně musí za mladou urozenou nevěstu zaplatit nadřevo; přesto se dohodli k oboustranné spokojenosti, lord Bliss dokázal totiž uvažovatprakticky. Zároveň se svatební smlouvou putoval do Irska za Roganem FitzGeraldem těžký váčekzlatých mincí, prý aby si nevěsta mohla opatřit náležitou garderobu, šaty i pláště. BevinFitzGeraldová nicméně dorazila s jen skrovným šatníkem, vždyť její otec správně předpokládal,že ženich tak krásné nevěstě nebude nic zazlívat, zvláště když její rodina má pro zaslané zlatolepší použití než vyhazovat je za oblečení. Nakonec z toho bylo manželství z lásky. BevinFitzGeraldo-vá, provdaná St. Michaelová, byla něžná a citlivá mladá ženas příjemnou povahou a lord Bliss byl jemný, laskavý, opuštěný muž, toužící milovat a býtmilován. Aidan se narodila hned v prvním roce manželství. Jejímu otci bylo právě čtyřiapadesát amatce sedmnáct. Od narození byla dítě silné a zdravé, k nemalé otcově radosti. Snadné početí alehký porod byl příslibem dalšího potomstva.Lady Blissová strávila zbytek svého krátkého života snahou dát manželovi tak vytouženého synaa dědice. Dokázala však porodit jen párek dvojčat, zdravých děvčátek, která bohužel zemřelaspolu se svou matkou při jakési jarní epidemii, když jim byly právě tři roky a jejich sestře Aidandeset. A tak zůstalo lordu Blissovi jediné, vřele milované dítě. Mohl se sice znovu oženit, jakčinili tak mnozí z jeho společenské třídy, ale nemohl zapomenout na Bevin a nevěřil, že by mělpo druhé takové štěstí. Dosáhl už věku, kdy by se byl s ničím horším nespokojil. Aidan se takstala otcovou dědičkou a její pevné zdraví mu bylo důkazem, že pouze a jedině z boží milosti muzůstala jediná dcera. Léta rychle ubíhala a najednou shledal, že ač byl celý život zdravý a silný,stojí na prahu smrti, a Aidan už věru není žádné dítě, ale třiadvacetiletá mladá žena. Skloněnanad rámem s výšivkou ani netušila, jak soustředěně ji otec pozoruje. Krásu po matce nezdědila,říkal si s politováním, jako už tolikrát. Zatímco Bevin krášlila záplava bohatých lesklých

Page 3

kaštanových kučer, Aidaniny vlasy byly sice dlouhé, ale naprosto rovné a měly podivný rezavýodstín, směs, jak se domníval, jeho původně plavé barvy vlasů a narudlé kaštanové hnědi jejímatky. Bevin mívala oči světlemodré, jak dubnové nebe za úsvitu, ale Aidan je měla jednotvárněšedé. Zlehka povzdechl. Proč jen Aidan po matce nezdědila půvabný obličejík do srdíčkanamísto toho fádního oválu? Jen dvěma rysy připomíná svou matku, uvažoval lord Bliss. Má jejíkrásnou smetanově bílou pleť a je na ženu dosti vysoká, stejně jako bývala kdysi její matka.Znovu tiše povzdechl. Udělal pro ni, co mohl nejlepšího. Dokud ještě její matka žila, dohlédla nato, aby se dcerka přiučila vedení domácnosti, aby ovládala nasolování masa a ryb, uchovávánízvěřiny, výrobu džemů a želé, zavařování, pečení, šití, spravování šatstva, aby si dovedla poraditpři péči o zeleninovou zahrádku i v pěstování koření, při výrobě mastí a mazání, při uzení anakládání masa, aby ovládala domácí výrobu mýdla a svíček, ba i parfémů, aby dovedlaskladovat zásoby na zimu či pro případ náhlé potřeby; aby zvládla dohled nad služkami. KdyžBevin a dvojčátka zemřely, ujal se lord Bliss vzdělávání jediné dcery, což mu přinášeločástečnou útěchu. Jaké bylo jeho překvapení, když se Aidan ukázala být nadanou žačkou,natolik, takže dokonce najal jistého oxfordského učitele na penzi, aby ji dále vzdělával.Studovala jak staré, tak moderní jazyky a dokázala bez námahy konverzovat v řečtině i v latině, vangličtině i francouzštině. Naučila se matematice a účetnictví, čtení i psaní; vzdělala se v historiistarověké i nedávné. Měla hudební sluch a dovedla výborně hrát na spinet i na loutnu. Čtyřikráttýdně ji docházel vyučovat taneční mistr. Pro lorda Blisse však měl největší cenu její břitkýúsudek; navíc byla Aidan pohotová a vtipná. Byl by si tolik přál, aby vstoupila do společnostijako tolik jiných dívek v jejím postavením, ale Aidan o to nejevila zájem. Neustále zdůrazňovala,že raději zůstává doma a dělá mu společnost na Pearrock Royal, což ho ovšem těšilo.V roce 1569 se lord Clinton stal hrabětem z Lincolnu a lord Bliss tehdy uvažoval o tom, že by semohl přihlásit k příbuzenství s ním pro dobro dcery, ale nakonec zvítězilo sobectví: nechtěl se sní rozloučit. A mimoto, protože byl hrdý a od sňatku s Bevin FitzGeraldovou už se mu Clintonoviani neozvali, nechtěl se jim připomínat. Lady Clintonova byla teď slavná a dík básni hraběte zeSurrey proslula jako Krásná Geraldina. Proto před smrtí nesvěřil dceru do poručnictvíClintonových, s nimiž byl vlastně spřízněn, protože si byl dobře vědom, žev domácnosti mocného lorda Clintona a jeho ženy by byla Aidan ztracená a že by ji i s jejímmajetkem prostě vsáli. Obrátil se raději přímo na královnu. Snad najde pro Aidan místečko udvora, kde by byla na očích vhodným pánům na ženění a kde by si ji některý z nich vybral nejenpro její majetek, ale i pro dobrou povahu. Královský rod Tudorovců už povýšil nejednoho členarodin mnohem méně urozených, než byla jeho, a díky královské přízni byli všichni taktovyznamenaní bez námitek přijímáni rodovou šlechtou. Doufal, že i jeho dcera dostane u dvorakrálovny Alžběty příležitost a bude jí přát štěstí. V tomto okamžiku to bylo to nejlepší, co pro nimohl udělat. "Tatínku?" Její hlas přerušil jeho úvahy. "Nechtěl bys trochu polévky?" Aidan vstalaod vyšívání a pátravě si ho prohlížela. Najednou se cítil k smrti vyčerpán, dolehl na něj každičkýrok z těch šestasedmdesáti, jež nesl na bedrech. "Ne, má drahá," odpověděl slabým hlasem."Tatínku?"Tu si konečně povšiml jejího starostlivého výrazu. Nejspíš mu chce něco důležitého říci.Neubránil se úsměvu, když ji škádlivě pobídl: "Jen mluv, Aidan, řekni, co máš na srdci. Vidím, ženebudeš mít klid, dokud se mi nesvěříš.""Otče!" vyhrkla opřekot. "Ráda bych, aby ses ještě jednou za-myslil nad mou budoucností. Možná bys měl změnit plány. Na to, abych se stala schovankou,jsem přece už příliš stará! Budu muset ke dvoru a je mi zle, když na to jen pomyslím. Nenávidímdvorský život! Nejsem vůbec společenská, nemám to v povaze, vždyť to víš, tatínku! Budou setam o mne ucházet jen kvůli majetku a nakonec mě královna třeba provdá jen proto, aby jí tonapomohlo v nějakých jejích zájmech. Na moje štěstí při tom nikdo zřetel brát nebude! Prosím,prosím, neubližuj mi tak!" "Povinností ženy je se provdat," odpověděl zatvrzele. "Sama, bezmužské pomoci, není schopna spravovat své jmění. Jsi inteligentní děvče, Aidan, ale ani ty bys

Page 4

to nedokázala. Manželství je pro každou slušnou ženu z dobré rodiny nutností. Budeš se musetmému rozhodnutí podrobit, Aidan. Chápu, že se ti nechce z Pearrock Royal odejít, ale to jsou jenplané panenské obavy. Vím, dceruško, žes za svůj život nebyla dál než ve Worcesteru. Je tomoje vina, ale až doposud jsi mi vždycky důvěřovala, viď, a zklamal jsem tě snad někdy?Královský dvůr je vzrušující, Aidan, a jako královské schovance se ti z něho nabízí to nejlepší.Nejsi přece žádná samolibá naivka, abys naletěla lovci věna. Jsi statečná, dokážeš přežít, Aidan.Odjakživa jsi taková." Hluboce povzdechla. Nemělo cenu se s ním teď přít. Zkusí to zítra znovu."Dobře, otče," řekla tedy poslušně. Unaveně se na ni usmál, rozepře ho vyčerpala. Stejně ještěto rozhodnutí vnitřně nepřijala, myslel si, jenom toho pro dnešek nechává. , Jsi hodné děvče,Aidan," chraplavě zašeptal. Jak jen byl unaven! Tolik, tolik unaven.Vstala, zlehka ho políbila na čelo a uhladila mu přikrývku. , Je už pozdě, otče, a jsem unavená.Míchaly jsme dnes voňavou směs z levandule a sušených růží do prádla, protože jsme ránopraly. Pradlena má dvě nové pomocnice a na ty holky se musí pořád dohlížet, ještě nic neumějí."S něžným úsměvem, který ho až bodl u srdce, dodala: "Nashledanou ráno, tatínku. Bůh ti dejklidný spánek.""I tobě, dceruško," odpověděl láskyplně a sledoval ji očima ke dveřím; z nějakého důvodu, snadpředtuchou, se mu oči zalily slzami.Když Aidan ráno přišla otce vzbudit, zjistila, že se Payton St. Michael, lord Bliss, odebral ksvému Stvořiteli. Uvědomila si, že od této chvíle je, ať se jí to líbí nebo ne, schovankou královny.

Kapitola 1.Část prvníKrálovnina schovanka 1577-1578Neschopní!" vykřikla královna a hodila košíčkem s šitím přes celý pokoj. "Všichni jsteneschopní!" Koutkem oka zachytila nějaký pohyb, rychle se otočila a spatřila své oblíbené páže,třináctiletého hraběte z Lynmouthu, jak klidně čeká, až královské hromobití přejde. "Copak je,Robine?" zeptala se ostře, ale protože mladý Robin Southwood věděl, že ten hněv neplatí jemu,zářivě se na ni usmál."Právě dorazil z venkova nejnovější svěřenec Vašeho Veličenstva, madame," ohlásil."Prokristapána! Už zase další! No, chlapče, řekni, je tenhle nejnovější přírůstek rodu ženského čimužského? Ještě v plenkách nebo už snad odrostlý? Řekni mi alespoň, jak se jmenuje, ať mámalespoň nějaké vodítko zas k další z celé dlouhé řady královských povinností." Úsměv jí zvlnilrty, když zahlédla v chlapcových citrónově žlutozelených očích záblesk šelmovství. , Je to mladádáma, madame. Jmenuje se Aidan St. Michaelová, a je jedinou dcerou Paytona St. Michaela,barona Blisse, a jeho dědičkou. Žije nedaleko Worcesteru. Panství barona Blisse sousedí spozemky mé matky." Královna zauvažovala a pak souhlasně přikývla: "Už vím, rod lorda Blissemá výborný původ a pochází z Londýna," řekla. "Vždycky podporoval vládnoucí panovnický roda nikdy, pokud vím, nebyl zapleten do dvorských piklů. Dobrá, Robine Southwoode, přiveď ji, aťuvítám tu bohatou sirotu." Chlapec se uklonil a Alžběta ho s úsměvem provázela pohledem.Každým dnem se víc a víc podobal svému otci, ale měl v sobě víc vřelosti, než míval zesnulýGeoffrey Southwood v jeho věku. To díky matce, té irské dračici, Skye O'Malleyové, jež je nyníprovdána za Adama de Marisco a ode dvora i s manželem vypovězena na královnino panstvíQueen s Malvern. Postrádám ji, musela si v duchu královna přiznat. Náš vztah není jednoduchý,ale přesto mi chybí to vzrušení, které mou drahou Skye pořád obklopuje. Přelétla očimapřítomné dámy a zlehka si pro sebe pohrdlivě odfrkla. Až na malé výjimky to bylo hejno husiček,hloupě se hihňajících a afektovaně žvatlajících, jejich jediným zájmem u dvora bylo ulovitmanžela. Většinou měly jen nejzákladnější vzdělání a nedokázaly se bavit o ničem jiném než omužích a o módě a probírat nejnovější klepy. Věděla, že si z ní za zády dělají legraci, že si z níutahují navzdory královskému majestátu. Do očí se jí ovšem ničeho neodvážily, protože i onypřes všechnu hloupost musely respektovat její moc, moc, kterou vládla nad životem a smrtí jich

Page 5

všech. Mezi dvorními dámami měla jen málo opravdových přítelkyň. Sloužily jí jen proto, abydosáhly výhod buď pro své rodiny, nebo pro sebe.

Dveře královnina salónu se v tu chvíli znovu otevřely a vstoupil nejprve mladý Robin,následován dvěma ženami. První z nich byla mladá a druhá již v pokročilém věku. Mladší z oboubyla upjata do černých sametových šatů ke krku, sice staromód-ního střihu, ale znejkvalitnějšího materiálu. Na hlavě měla bělostný plátěný čepeček, lemovaný krajkou.Královniny dámy okamžitě zmlkly a upřeně zíraly na příchozí. "Madame, slečna St. Michaelová,"ohlásil Robin. Aidan se půvabně uklonila, stejně tak i její společnice. Starší žena měla zřejměklouby již ztuhlé, takže když se chtěla opět napřímit, potřebovala pomoc své paní. To přišlokrálovniným slečnám tak k smíchu, že Aidan zrudla rozpaky. Královna zpražila dívky pohledem;takovou beztaktnost odsuzovala. "Buďte vítána u dvora, slečno St. Michaelová," pravila."Vašeho otce jsem bohužel nepoznala, ale dobrá pověst vašeho rodu vás předchází.""Veličenstvo je příliš laskavo," odpověděla Aidan. "A nyní," pravila královna, "zbývá vyřešitotázku, co s vámi." "Pokládala bych za štěstí," pronesla Aidan upřímně, "kdybych mohla sloužitVašemu Veličenstvu."Po těchto slovech se znovu ozvalo hlasité zahihňání, takže se Aidan znovu zarděla. Královnazlostí zúženýma očima postřehla viníka, půvabnou dívku s ústy jak růžové poupě a zlatožlutýmivlasy. "Vám připadá přání slečny St. Michaelové sloužit královně zábavné, slečnoTailleboysová?" zavrčela zlověstně, což přimělo hraběnku z Lincolnu, královninu blízkoupřítelkyni, vzhlédnout a novou příchozí si zevrubně prohlédnout. Teď byla řada na slečněTailleboysové, aby zrudla a zajíkavě se snažila omluvit svou nevychovanost. "N-ne, madame,"koktala, "to jen proto, že má tak staromódní šaty." "Připouštím," řekla královna nebezpečněsladce, "že v módě se jistě vyznáte. V módě a nevázaném chování, slečno Tailleboysová, to jeváš obor."V tom okamžiku nezbednice už zbledla hrůzou. Což královna něco ví o jejím nedávnémdobrodružství s lordem Boltonem? Jak jen by se to mohla dovědět? Bylo to prakticky nemožné,a přece se zdá, jako by věděla všechno! Znepokojeně si hryzla ret. Co jen má odpovědět? Kdyžkrálovna viděla, jak se mladičká čtrnáctiletá členka její dívčí družiny rozmýšlí, pochopila, ženáhodně narazila na nějaké tajemství. Takže tahle holka někde zvedá sukně mně za zády, je totak? Alžběta přísně stíhala nemravnost u svých dam, ale přesto v jejich řadách nepravostípřibývalo. "Nemáte náhodou na starosti můj košíček s šitím, slečno Tailleboysová?" otázala seAlžběta ostře. "A-ano, Vaše Veličenstvo," zněla nervózní odpověď.

"A když jsem před pár minutami něco v tom košíčku hledala, byl v něm nepořádek a nic nebylona svém místě. Zdá se, slečno Tailleboysová, že svůj zájem věnujete jiným věcem než službámkrálovně. Jelikož tomu tak zřejmě je, jste z mých služeb propuštěna, a vrátíte se okamžitě domů,ještě dnes." S výkřikem zoufalství se Althea Tailleboysová vrhla královně k nohám. "Oh, prosím,Vaše Veličenstvo," křičela, "neposílejte mě domů v nemilosti! Co tomu řeknou rodiče? Jak jim tovysvětlím?""To nebudete muset," zněla děsivá odpověď. "Zároveň s vámi jim pošlu list, v němž vysvětlímdůvod vašeho propuštění a vyjádřím svou nelibost nad vaším nedostatkem taktu, nelaskavoupovahou a nestydatým chováním k jistému příslušníku mého dvora, jenž zatím zůstanižnejmenován."Slečna Tailleboysová v tu chvíli se zakvílením ztratila vědomí. "Odkliďte ten balík!" vyštěklaAlžběta na ostatní dvorní slečny, které s otevřenými ústy a vytřeštěnýma očima přihlížely, jakjedna z jejich privilegované družiny dostává co proto. Jedna jak druhá si v duchu blahopřály, žese právě ony nestaly terčem královnina hněvu. Honem honem spěchaly splnit pokyn panovnice,jen aby jí znovu nezavdaly příčinu k nespokojenosti. Pozvedly rozkošnou Altheu Tailleboysovou,podepřely ji s obou stran a vyklopýtaly s ní z místnosti.

Page 6

"Slečno St. Michaelová," řekla pak královna laskavě, "zaujmete místo slečny Tailleboysové mezimými dvorními slečnami a od nynějška máte na starosti můj košíček s šitím." "Budou mě za tonenávidět," slyšela se Aidan říci. Královna se ušklíbla. "To budou," odpověděla, "ale netroufnousi na vás, protože jsem vás vyznamenala."V tu chvíli předstoupila hraběnka z Lincolnu. "Promiňte, madame," řekla, "ale mám dojem, žejsem se slečnou St. Michaelovou spřízněná. Nejste snad dcerou Paytona St. Michaela a Be-vinFitzGeraldové, mé dítě?""Ano, mylady, to jsem," odpověděla Aidan.Hraběnka se obrátila ke královně. "Bevin FitzGeraldová byla mou sestřenkou. To já jsem předlety zprostředkovala její sňatek s lordem Blissem." Znovu pohlédla na Aidan. "Oba vaši rodiče jižnežijí?""Nikoliv, mylady. Má matka a sestřičky - dvojčata zemřely, když mi bylo deset. Otec skonal právěpřed měsícem." "Zchudla jste?" následovala další otázka lady Clintonové. Měla obavy, abykrálovna neuložila rodu Clintonových finančnízodpovědnost za to děvče. S úlevou vydechla, když Aidan řekla: "Ne, mylady, nejsemnemajetná."Zajímavé, řekla si královna, nechce svou finanční situaci pro-bírat s vlastní příbuznou. Nahlas poručila: "Všichni nechť se vzdálí, zůstane jen slečna St.Michaelová a Robin Southwood," načež se lady Clintonová a dvě zbylé dívky s úklonouodporoučely."Přines nám trochu vína a sušenky, Robine," rozkázala Alžběta. "Usedněte, prosím, slečno St.Michaelová. Vezměte si tuhle židli s vysokým opěradlem. Chci se o vás dovědět co nejvíce.""Nu," začala Alžběta, "kdopak je ta paní, co vás provází?" "To je Mág, má komorná. Přijela kdysiz Irska s mou matkou a sloužila jí až do smrti.""A proč jste byla tak skoupá na informace o svých finančních záležitostech před ladyClintonovou?" Aidan pohlédla na Robina, ale královna řekla: "Ten už vyslechl důvěrnější sdělení,než mi můžete poskytnout vy, věřte, má drahá, a vždycky zachoval diskrétnost. Co si my dvěřekneme, nebude nikde vykládat." "Lady Clintonová o naší rodině neví o mnoho víc, než žepomáhala sjednat sňatek mých rodičů, madame. Udělala to tehdy z vděčnosti za půjčku, kteroupřed lety poskytl můj otec jejímu manželovi. Bezúročnou půjčku, bez nároku na vrácení. Můjotec tehdy po mnoha letech ovdověl a zůstal bezdětný. Když mu lady Clintonová nabídlavýměnou laskavost za laskavost, svěřil se jí, že hledá ženu, s níž by se mohl oženit. Má matkabyla dcerou bratrance lady Clintonové a neměla žádné věno, takže ji nechtěl přijmout ani klášter.Lady Clintonová si uvědomila, že otec rád přistoupí na příbuzenství s její vlastní rodinou, i kdyžnevěsta věno mít nebude, a tak došlo k dohodě. Od té doby jsme se s rodinou Clintonových užnikdy nestýkali.Jsem, Vaše Veličenstvo, velice bohatá, ale nepřeji si, aby se o mém jmění po královském dvořevykládalo. Otec vás žádal, abyste mi našla manžela, a jistě mi časem nějakého najdete, jakdoufám, ale, víte, ještě nikdy jsem nebyla pryč z domova. Musím přiznat, že jsem se otcovu přáníbránila, ale teď vidím, že měl pravdu, když mi sliboval, že se mi zalíbí cestování i všechny ty novévěci, které zažiji u vás. Přesto musím upozornit, že se mi ještě nikdy žádný muž nedvořil. Vsrdečních záležitostech nemám zkušenosti a bojím se, abych nepadla do léčky rafinovanýchpánů vašeho dvora.Kdyby vešlo ve známost, jak bohatá jsem, byla bych bezpochyby vbrzku udolána nápadníky,ženoucími se za mým zlatem a ne za mou osobou. Díky vlastní nezkušenosti bych se stalasnadnou kořistí ziskuchtivců. Když ovšem o mé finanční situaci nebude nic známo, doufám, žekaždý, kdo zatouží po mé společnosti, tak učiní jen ze zájmu o mě samu, ne o mou peněženku!Pro tuto chvíli ovšem jsem víc než spokojena, že smím podle svých nejlepších schopnostísloužit své královně."

Page 7

Alžběta pomalu přikývla. To děvče je moudré! Tentokrát se ona, královna, nebude musetotravovat s nějakým povrchním třeštidlem. Jak je možné, že je tak vzdělaná a dobře vychovaná?Snad doufám v příliš mnoho, řekla si královna, ale přesto se zeptala: "Vy jste studovala, slečnoSt. Michaelová?" "Ano, Vaše Veličenstvo. Mluvím řecky i latinsky, francouzsky a trochu německy,španělsky a italsky. Číst a psát v těchto jazycích dovedu stejně dobře jako v angličtině." "A comatematika?""Základy, stejně jako účetnictví," zněla odpověď. "Studovala jste historii?""Všechno, co mě náš starý učitel z Oxfordu, kterého mi otec najal, dokázal naučit. Umím téžskládat verše, tančit, zpívat a hrát na dva hudební nástroje." "Na které?""Na loutnu a spinet, madame.""Dobrý Bože!" zvolala královna. Jste vzdělaná žena, alespoň sebudu mít s kým bavit i o něčem jiném než o šatech a o mužských." "V módě se moc nevyznám,madame.""A váš otec si přál, abych vám našla manžela?" královna se na Aidan usmála. "Ano, madame.""A i vy sama byste si to přála?""Nejraději bych zůstala svobodná jako Vaše Veličenstvo, sama sobě paní, ale uznávám, že tonení možné. Jednou se budu muset vdát. Prosím jen, aby mi bylo dopřáno trochu času narozmyšlenou, madame. Kromě toho, jelikož byl můj otec posledním mužským potomkem našehorodu, žádal v poslední vůli, aby můj příští manžel převzal moje jméno, aby náš baronský titulnezanikl.""Takový požadavek není v naší společnosti neobvyklý," řekla královna, "a z vděčnosti zaoddanost vaší rodiny královskému rodu hodlám toto přání splnit. Teď vám Robin Southwoodukáže, kde budete tady v Greenwichském paláci bydlet. Hned jak se ubytujete, vraťte se sem.Můj košíček se šitím je v dezolátním stavu, slečno St. Michaelová, a od nynějška je vašípovinností udržovat jej v pořádku."Aidan vstala, uklonila se královně a spolu s Mág opustila místnost. Na chodbě na ně čekalahraběnka z Lincolnu. Páže jí vyseklo půvabnou poklonu."Kampak to vedete mou sestřenku, mylorde?" vyptávala se Elizabeth Clintonová."Ještě nevím, mylady. Musím zajít za majordomem a zjistit, kam ještě můžeme slečnu St.Michaelovou propašovat, když je palác, jak víte, nacpaný k prasknutí." 23"V podkroví máme jeden pokojíček, který jen málokdy používáme," řekla hraběnka. "Víte který?"Robin přikývl. Mít přehled o takových věcech patřilo k jeho povinnostem."Vím, který máte na mysli," řekl."Kdepak máte zavazadla, sestřenko?" vyzvídala hraběnka. "Na dvoře, v kočáře," odpovědělaAidan. "Mé barvy jsou modrá a zelená a v erbu má naše rodina loď, strom a červený kosýkříž."Robin se na ni krátce usmál. "Najdu ho, slečno, a postarám se, abyste dostala zavazadla vpořádku," a s dalším pousmáním a krátkou úklonou odspěchal. "Pojďme," řekla lady Clintonová,"ukážu vám, kde budete bydlet. Možná se vám to bude zdát neuvěřitelné, má drahá, ale já přišlake dvoru, když mi bylo teprve devět, sirotek kildarský mi říkali, a ať už jsem tenkrát bylaustrašená sebevíc, dokázala jsem si zvyknout a vy si také zvyknete." "Ještě jsem ani neměla časdostat strach," odpověděla Aidan upřímně. "Je to tu tak vzrušující a tolik jiné, než na PearrockRoyall""Pearrock Royall Kde to je?""To je náš dům, západně od Worcesteru.""Nu, ' podotkla Elizabeth Clintonová suše, "tady to určitě nebude takové jako na Pearrock Royal,má drahá Aidan. Mohu ti tak říkat, že? A ty mi budeš říkat Beth, viď?" Aniž by počkala naodpověď, pokračovala ve výkladech. "U dvora je pořád plno lidí - těch, co sem patří, jiných, kteřípřijeli na návštěvu, a ještě jiných, kteří by u dvora rádi zůstali, a navíc ještě služebnictvo jichvšech. Můj manžel Ned má všude, kam se jen královna hne, vlastní apartmá, protože je Lord

Page 8

admirál, ale dvorní slečny musí kolikrát trávit dny i noci v komnatě dívčí družiny, pokud nemajíněkoho, ať rodinu či přátele, kdo by jim poskytl ubytování. Samozřejmě při tom trpí příšernýmnedostatkem soukromí. Mám velikou radost, že ti mohu nabídnout tu malou ložničku -bohužel jeopravdu malá, Aidan. Ale ty i tvá komorná si jistě poradíte. Jsi zasnoubená?""Ne, Beth. Raději jsem zůstala s tatínkem až do smrti. Byl už starý a moc mě potřeboval. Jehoposledním přáním bylo, aby mi vhodného manžela našla královna. Prozatím jsem spokojenas tím, že jsem byla přijata do jejích služeb." "Jsi velice moudrá, má drahá," souhlasněpřikyvovala hraběnka. "Přesto musíme dát pozor, aby naše paní na svůj slib tvému otcinezapomněla, což by se mohlo lehce stát. Královna nelibě nese, když ji její dámy opouštějí kvůlisňatku. Nejspíše proto, že sama zůstává svobodná. Jestli zaujímá tohle stanovisko ze žárlivostinebo jen podvědomě, to věru netuším. Kolik je ti let?""V srpnu mi bylo dvacet tři, Beth.""Proboha, sestřenko! Jsi trošku přestárlá, že? Raději abychom dlouho neotáleli a našli ti ženichaco nejdříve. Promluvím s manželem a uvidíme, kolik vhodných pánů na ženění je k dispozici.Možná si budeš muset vzít vdovce, ale to nevadí, vždyť i můj první manžel i Ned byli vdovci, kdyžsi mě brali." Za takového a podobného švitoření vedla hraběnka milou Aidan i s Mág vzhůru pojednom úseku schodiště a pak po dalším a ještě dalším a dál spletí chodeb tak zamotanou, žeAidan zapochybovala, že by jimi vůbec někdy dokázala najít cestu sama. Konečně stanuly předjednoduchými nízkými dubovými dveřmi."Tak jsme tady, má drahá. Jdi jen dál a udělej si pohodlí. Robin tu bude za chvíli se zavazadly apak tě zavede zpátky k jejímu Veličenstvu," řekla Elizabeth Clintonová. Ďobla Aidan na obě tvářekrátkým formálním polibkem, a než ze sebe dívka vypravila slovo, mizela už za ohybem chodby.Praktičtější Mág rázně rozrazila dveře pokojíku a doslova zalapala po dechu: "Panebože, slečnoAidan! Tady by se snad neotočila ani kočka, jak je to tu mrňavé!"Aidan nahlédla zklamaně dovnitř a srdce jí pokleslo. Mág nijak nepřeháněla. Bylo tam jedinémalé okénko, v rohu miniaturní krb a většinu místnosti zabíralo lůžko. Rázně potřásla hlavou."Když moje příbuzná tvrdí, že tu nic jiného k sehnání není, musím jí věřit, Mág, a být rádaalespoň za to. Na postel se vejdeme obě, neměj strach. Stejně se budeme muset v nocivzájemně zahřívat, protože Greenwichský palác je podle všeho pěkně vlhký." Vešly do pokoje, azatímco čekaly na zavazadla, natáhla Mág nosem vzduch a řekla: "Tady je to pořádně zašlé.Určitě se tu neuklízelo už celé měsíce a ta matrace se bude muset vyhodit, slečno Aidan. Ta jeurčitě plná štěnic a blech, ještě bychom chytly nějakou nemoc!"Aidan mlčky přikývla. "Až přinesou zavazadla, Mág, necháme hned odnést tu starou matraci apřinést vodu na úklid. Nedám si sem věci, dokud tu nebude čisto."Zdálo se jim, že už čekají celou věčnost, když konečně Robin Southwood stanul s úsměvem vedveřích. "Tak tady to máte, slečno St. Michaelová, vaše zavazadla jsou tu." Mág vyrazila ven."Řekněte sloužícím, aby počkali, my lorde," požádala. "Nenechám mou paní spát na plesnivématraci. Ať ji odnesou a přinesou vodu, abych mohla pokoj vydrhnout. Určitě se to tu hmyzemjen hýbe." Robin se zašklebil. Moc mu připomínala matčinu komornou Daisy, nicméně dával jí zapravdu. Jeho matka byla čistotou přímo posedlá a on sám tuto vlastnost také zdědil. Většinajejich současníků však byla víc než vel-korysá jak v otázkách osobní hygieny, tak čistoty a pořádku vůbec. Otočil se tedy ke sluhům anakázal, aby nechali zavazadla venku. Pak na jeho pokyn odstranili starou matraci a úplněodstrojili celé dřevěné vyřezávané lože, načež donesli vodu, aby mohla Mág pokojík vymýt.Robin se obrátil k Aidan: "Nechte si plášť tady," řekl jí. "Odvedu vás teď do komnaty dívčídružiny, kde se můžete umýt a upravit a pak se vrátíte ke královně. Nechte tu klidně vašikomornou, pošlu jí nějakou děvečku na pomoc." Pak oslovil starého sloužícího: "Hej, ty! Hnedpřines do pokoje slečny St. Michaelové pořádnou zásobu dřeva na otop a pomoz její komorné súklidem!""Ano, mylorde," odpověděl chlapík a spěchal splnit rozkaz. "Poroučet umíte dobře," podotkla

Page 9

Aidan."Jsem Southwood z Lynmouthu," odpověděl hrdě, jako by tím bylo řečeno vše, a Aidan siuvědomila, jak moc se ještě musí učit. "U dvora jsem od svých šesti let," dodal. Aidan řekla:"Musím teď s hrabětem zpátky, Mág," - ale ta jen přikývla a mávla rukou, aby její paní klidně šla.Aidan tedy krotce následovala hocha zpátky bludištěm chodeb a dolů po několikerýchschodech.Jistě vám to tu připadá podivné ve srovnání s tím, na co jste zvyklá z domova," poznamenalRobin, "ale nic se nebojte, slečno St. Michaelová, brzy se v Greenwichi vyznáte, jako byste tubydlela odjakživa.""Ještě si pořádně nepamatuji všechny ty zákruty, ale alespoň vím, že musím vyjít tři úsekyschodiště." "Pomůžu vám s tím, protože mám ještě v živé paměti, jak mi bylo, když jsem semnastoupil. Nebýt jednoho laskavého páže-te, které se mne ujalo, byl bych ztracený." Uvedl ji dopokoje, který označil jako budoár dívčí družiny, a pokynul služebné. Nařídil jí, aby slečně St.Michaelové přinesla horkou vodu na mytí. K Aidaninu zděšení byla právě v bu-doáru přítomna iAlthea Tailleboysová ještě s jednou dívkou. Kupodivu však nedávala sesazená dvorní slečnaAidan najevo žádnou hořkost."No," poznamenala jen suše, "už brzy mi budete závidět, až se octnu v klidu a pokoji v náručídomova, slečno St. Michaelová. Služba u té mrchy není žádný med, jak si možná malujete.""Altheo!" napomínala ji druhá dívka. "Nemluv přece tak o královně!"Slečna Tailleboysová jen pokrčila rameny. "Vždyť vy to na mne neřeknete, jedna ani druhá, apotom - co víc už mi může udělat? Stejně mám život zničený. Přišla jsem ke dvoru v naději navýhodný sňatek. Teď mě ale otec určitě dá za ženu starému lordu Charltonovi. Ten hnusnýchlípník mě už pět let ne-26spouští z očí." Otřásla se odporem. "Věčně mi strká ruce pod sukně, když myslí, že se nikdonedívá. No, alespoň jsem tomu nechutnému satyrovi vyfoukla svoje panenství. Věnovala jsemho Henrymu Boltonovi!" zakončila vítězoslavně."Altheo!"Slečna Tailleboysová se drsně zasmála. "No no, jen nekoukej tak zděšeně, Linnet Talbotová!Stejně si dívky z královniny družiny dřív nebo později tady s někým začnou, jedna jak druhá!""No já tedy určitě ne!" řekla rezolutně slečna Talbotová, ale Althea jen opovržlivě odfrkla."Je mi líto, že jste přišla o místo," pravila tiše Aidan. "Ale moje vina to není," dodala."Vždyť vím," zněla odpověď. "Jestli vám můžu poradit, slečno St. Michaelová, snažte se udržettu starou dračici v dobré náladě. Její ješitnost přesahuje všechny meze a dovede být i krutá - aleto brzy poznáte sama."Tím je téma vyčerpáno, řekla si pro sebe Aidan, a tak si jen rychle umyla obličej a ruce vumyvadle s navoněnou vodou, kterou jí služebná přinesla, načež pohlédla do zrcadla apovzdechla. Vlasy měla v strašném stavu! Snažila se vylepšit alespoň to nejnutnější, uvolněnépramínky zastrkala pečlivě pod čepeček, znovu se na sebe podívala a potřásla hlavou. Podletoho mála, čeho si dosud na královském dvoře stačila všimnout, měla slečna Tailleboysovápravdu. Její šaty byly fádní, byť ne zrovna sta-romódní. Černý samet se k ní nehodil a vysokýlímec ke krku působil rozhodně příliš upjatě ve srovnání s toaletami ostatních dam."Musíme si pospíšit," jemně ji napomenul Robin. "Nedělejte si starosti, jak teď momentálněvypadáte. Dám vám pak adresu matčiny švadleny."S úsměvem na něj spiklenecky mrkla a Robin k svému překvapení zjistil, že vůbec není takobyčejná, jak se mu na první pohled zdála. Správně oblečená, dobře učesaná a ozdobená šperkybude určitě víc než přijatelná! Dovedl ji zpátky ke královně. "Ach, má venkovská myšička už jetady," zasmála se Alžbě-ta. Měla právě dobrou náladu. "Už jste se ubytovala?" "Ano, madame, děkuji vám. Má příbuzná,lady Clintonová byla tak laskavá, že mi přenechala pokojík svého manžela." "Výborně,"odpověděla královna a hned podala Aidan svůj přepychový košíček s šitím.

Page 10

Jen jej Aidan otevřela, zamračila se. "To je ale nepořádek, madame. Tady se určitě netřídilo aneurovnávalo celé měsíce! Pár dní potrvá, než ho dám do pořádku.""Ráda bych dnes po večeři chvíli vyšívala," zkoušela ji královna."Ukažte mi vaši práci, madame, a já vám vyhledám, co budete potřebovat," odpověděla klidněAidan.Na druhé straně salónu se Elizabeth Clintonová pro sebe pousmála. Slečna St. Michaelová budepro rod Clintonových zřejmě přínosem! Bude si muset promluvit s manželem, jestli by se pro toděvče nenašla dobrá partie. Taková, která by prospěla i jejich rodině a přispěla k zvýšení jejichprestiže. Namáhala si hlavu, co vlastně o St. Michaelových ví. Musejí tam být peníze, vždyť tobývala bohatá obchodnická rodina. Určitě mají pozemky, a pokud si vzpomíná, byli jak lord Bliss,tak jeho otec posedlí skupováním půdy. Nevěděla to jistě - koneckonců to bylo už čtyřiadvacetlet, co se se St. Michaelovými naposled stýkala - ale není vyloučeno, že je Aidan dědičkouvýznamného majetku. Je sice dost tajnůstkářská, ale - říkala si hraběnka - teď budu mít dost adost času zjistit si, co potřebuji vědět. Prozatím si musím co nejdřív promluvit s Nedem.Když nadešel čas večeře, Robin diskrétně pokynul Aidan, odvedl ji do jídelny a ukázal jí jejímísto u stolu mezi ostatními dívkami. "Musíte zůstat s královnou, dokud vás sama nepropustí,"řekl jí. "Já vás pak zavedu do vašeho pokoje." "Děkuji ti, Robine. Mohu ti tak říkat, že? Jsi velmilaskav." .Jistěže mi můžete říkat Robine, všichni mí přátelé mi tak říkají a doufám, že i vás k nimmohu počítat, že, Aidan St. Mi-chaelová?" Najednou se na druhém konci sálu strhl nějakýrozruch. Dva mladíci se tam hlasitě přeli a jeden z nich sahal po kordu. "V přítomnosti královnyne!" hlasitě syknul druhý. "Radši se ti omluvím, než abych tě nechal se zničit, člověče!" Když siAidan mluvčího prohlédla, nedokázala od něj odtrhnout oči. Určitě ještě nikdy nevidělapohlednějšího, ba krásnějšího muže! Jak tmavé vlasy! Štíhlá, dokonalá postava, vysoké lícníkosti, důlek v bradě! Jakoupak asi mají barvu jeho oči? Ráda by to byla věděla, stál však bohuželpříliš daleko. "Kdopak je to?" zeptala se Robina.'Kdo?" zeptal se Robin bez zvláštního zájmu; hádce totiž nevěnoval pozornost."Přece tamhleten!" nenápadně naznačovala Aidan. "Ten vyšší. Ten, co se chtěl radši omluvit, nežaby tasil v přítomnosti královny."Robin pohlédl tam, kam ukazovala, a zasmál se: "To je můj strýc Conn O'Malley.""Tvůj strýc? Vždyť ti není vůbec podobný!" divila se. "On je pouze nevlastním bratrem mé matkya já jsem víc po svém zemřelém otci, Geoffreym Southwoodovi, ' zněla odpověď. "V životě jsemtak přitažlivého muže neviděla," zašeptala Ai dan. .."Říkají mu .nejkrásnější muž u dvora," poznamenal Robin suše. "A dámy jsou do něj zblázněné.Královna mu říká Adonis." "To se k němu hodí," přitakala Aidan tiše.Robin ohrnul nos. "Měla jste ho vidět, když přišel do Anglie. Tenkrát to byl úplný divoch, zarostlýčernými vousy a s vlasy na ramena. Přišel ve vlněných spodkách zahalený do kostkované dekya neuměl ani pořádně anglicky. Přízvuk měl těžký jak olovo. Matka ho musela ostříhat jak ovci,naučit ho společenskému chování a pak teprve ho vzala s sebou ke dvoru. Ani jsme se nenadália byl tu jako doma, jako by tu žil odjakživa. Strýček Conn byl ve dvorské společnosti za chvílijako ryba ve vodě a stal se oblíbencem samotné královny. Jmenovala ho čle-nem královské gardy, Urozených Ochránců koraný. Nedopadl tak špatně, když se uváží, že jenejmladším potomkem početné rodiny."Aidan se zasmála. "Myslela jsem, že si královna cení tvé diskrétnosti a ty zatím dovedeš klepatjak bába na trhu." "Říkám vám to, Aidan, jen proto, abych vás varoval," naštvaně odsekl Robin."A před čímpak?""Strýc je ten největší zpustlík u dvora. Už jsem vám říkal, že za ním ženské blázní - a to je svatápravda. Od chvíle, co přišel ke dvoru, není noci, aby mu mládeneckou postel nezahříva-la nějakápěkná kůstka. Ten by dokázal umluvit kachnu, aby se dala napíchnout na rožeň, cha, cha,"referoval Robin, z jeho vtipkování však zněl i obdiv."Jak laskavé od tebe, že tak dbáš o mé blaho," řekla Aidan ironicky mladému hrabátku, "ale silně

Page 11

pochybuji, že by se na mě tvůj strýc třeba jen podíval, Robine. Vždyť nejsem a nikdy nebudujako ty vyhlášené dvorní krásky. Jak se říká: i myš se smí dívat na krále zvířat - a musím přiznat,že je opravdu k sežrání!"Ta slova a přirozené chování mladičkého hraběte z Lynmouthu trochu obměkčily. Pohlédl jí dosmějících se očí a uchechtl se. "Hrozný výraz," řekl jen, ale usmíval se při tom. "Ale vždyť je topravda, Robine Southwoode!" Stále ještě s úsměvem připustil: "Nejspíš ano." Vzápětí začalshánět dohromady i ostatní královniny slečny a ohlásil: "Až královna večer společnost rozpustí,přijdu pro vás, Aidan." Načež zaujal své místo za královniným křeslem, kde bylo jeho povinnostístát během jídla.Aidan se na okamžik zarazila; chvíli nevěděla, co má dělat, ale tu jí pokynula ta dívka, s kterou seuž seznámila, Linnet Tal-botová. Udělala jí místo vedle sebe na lavici a Aidan vklouzla meziostatní."Díky," řekla Aidan. "Mrzí mě ta nepříjemnost s vaší přítelkyní.""To nebyla vaše vina," odpověděla Linnet. "Královna by byla Altheu pro její chování stejně dřívnebo později poslala domů, to je jednou jisté. Ona totiž nemá rozum." "Byly jste kamarádkydlouho?""Jen čtyři měsíce, od té doby, co přišla ke dvoru. Její rodina pochází z Yorku. A odkud jste vy?""Z panství poblíž Worcesteru," odpověděla Aidan. ,Já pocházím z Kentu," řekla Linnet. "Náš rodje vzdáleně spřízněn s rodem hraběte ze Shrewsbury. Představím vás ostatním: tohle je MaryWarburtonová, tohle Dorothy Saxonová, Jane Anna Bowenová a Catherine Baldwinová. Ostatnís námi nesedí u jednoho stolu; pocházejí totiž z mocných a urozených rodů, na rozdíl od nás.Dostaly jsme se sem vlivem rodinných konexí, což nám umožňuje sloužit královně a zároveňvyzískat něco pro sebe. Doufáme totiž, že si tu najdeme ženichy. A co vy?" "Jsem královskouschovankou," pravila Aidan, "a královna otci slíbila, že mne provdá za hodného muže, takževlastně i já tu hledám manžela.""Jste ale starší než my," poznamenala Linnet. "Je mi třiadvacet," přiznala Aidan upřímně."Třiadvaceti" Linnet to vykřikla, jako by byla Aidan řekla sto a třiadvacet."Všem nám je šestnáct, jen Cathy je teprve čtrnáct. Proč vlastně nejste ještě vdaná? Umřel vámsnoubenec? Nebo nemáte dost velké věno?"Aidan se natáhla pro krajíček chleba a odlomila sousto. "Matka mi zemřela, když mi bylo deset.Můj otec byl už starý a po matčině smrti se beze mne nedokázal obejít. Víte, byla jsem jehojediné dítě. Jak bych se byla mohla vdát a opustit ho?" Vzala si kousek kuřete z mísy, kterouprávě sluha nabízel kolem. Ostatní dívky přikývly, chápaly její oběť. Dobře věděly, co jeto povinnost k rodině. Žádná slušná dívka by staré rodiče neopustila. Když tak ukojilyzvědavost, věnovaly se zase jídlu. Aidan se ulevilo. V duchu se pousmála, kam ji to osud zavál,do jakého hejna kdákajících kuřat, načež rovněž obrátila pozornost k talíři. Od rána neměla vústech a měla už hlad jako vlk. Jestlipak chudák Mág dostane něco k jídlu, uvažovala, a rozhodlase vzít jí pak s sebou v ubrousku kuřecí stehýnko, kousek chleba a hrušku. Když tak zaplašilavýčitky svědomí, naložila si plný talíř garnátů, vařených s bylinkami, malou masovou taštičku sezvěřinovou náplní, z které se ještě kouřilo, a plátek šťavnatého hovězího s artyčoky na víně.Když tak utišila největší hlad, naložila .si prázdný talíř podruhé: platýzem, plátkem růžové šunkya trojúhelníkem ostrého čedaru. Kupodivu se pak v jejím žaludku našlo ještě místo na pořádnýkus jablkového koláče se šlehačkou. Nepila mnoho, protože odjakživa o víno moc nestála. Jejímladičká sousedka u stolu s vykulenýma očima sledovala, jak Aidan dokázala bez mrknutíspořádat tři plné talíře. Odjakživa ji učili, že si dáma má na talíř nakládat jen málo a ještě z tohomála jen uždibovat.Cathy Baldwinová už to nevydržela: "A to neztloustnete?" "Ne," odpověděla klidně Aidan. "Jsemvelká a moje tělo potřebuje dostatek potravy. To vy jste maličká; vy všechny jste drobné."Souhlasně přikývly. Byla to pravda. Všechny měřily nanejvýš pět stop, jen Dorothy měla pět stopa tři palce. Aidan St. Mi-chaelová byla přinejmenším pět stop a deset palců vysoká. Byla vysoká

Page 12

jako leckterý muž. Všechny si v duchu říkaly: Ubohá slečna St. Michaelová! Kdopak by se chtěloženit s takovou ohromnou nemotornou ženskou! Její rod je bezvýznamný a podle všeho nemáani pořádné věno, jinak by ji otec nesvěřoval královně. Alespoň nám nebude konkurovat,uvažovaly. "Musíme se spřátelit," řekla nahlas Linnet Talbotová jménem ostatních s pocitem, žedělá dobrý skutek. "Jak milé od vás!" odpověděla Aidan. "Moc bych si vašeho přátelstvípovažovala, protože jsem zoufale nevědomá, vůbec nevím, jak to u dvora chodí. Nechtěla bychsi udělat ostudu, mám strach, abych se nějak společensky neznemožnila." Zbylých pět děvčatpřikyvovalo jako o závod. "Nemějte obavy," řekla Linnet. "Vysvětlíme vám všechny ty složitémanýry a za pár týdnů už tady budete jako doma. Život u dvora je tak nádherný, že ve srovnání sním všechno ostatní bledne! Nenajde se na světě zábavnější a víc vzrušující prostředí! Mámevelké, velké štěstí, viďte?" Rozhlédla se po ostatních a ty ochotně při -kývly.Když jídlo zakončily papírově tenké sladké sušenky spolu s malými sklenkami silného sladkéhovína, začal tanec. Královna k smrti ráda tančila a tak každý džentlmen, jenž usiloval o její přízeň,musel dbát, aby se dovedl v tanci ladně otáčet. Aidan skromně přihlížela. Dobře si povšimla, žeConn O'Malley nejprve vyzval k tanci královnu, ale když tak učinil zdvořilosti zadost, netančil paknikdy s žádnou dámou dvakrát. Dokonce si jednou dvě krásky málem vjely do vlasů, jak sehádaly, na které z nich je řada, aby si s ním zatancovala. Aidan nezaslechla, co jim řekl, alenajednou se obě rozzářily jako sluníčko a hned jedna z nich trpělivě počkala, až vysoký Irdotančí s její předchůdkyní.Aidan nikdo o tanec nepožádal, jejích pět společnic však byloneustále v kole. Nevadilo jí to, protože se po cestě stejně ještě cítila velice unavená. Raději sejen dívala; královský dvůr jí připadal oslňující a doufala, že i ona bude jednou ovládat všechnyklípky, rozpoznávat všechny dosud neznámé obličeje, jež patřily významným lidem, a že sevšechno tak pro ni stane ještě zajímavějším. Pro začátek to bylo ale náročné, takže uvítala, kdyžkrálovna vyhlásila zakončení večera a ona mohla spolu s ostatními královninými dívkamidoprovodit Veličenstvo do jejíchkomnat. Tam Alžběta dívky propustila. V tu chvíli se objevil Robin, aby ji doprovodil do jejíhopokojíku v podkroví. "Královna neměla dnes večer čas vyšívat," poznamenal šibalsky."Ne, to neměla," odpověděla klidně Aidan, "ale kdyby byla chtěla, potřebné hedvábí mělapřipravené, mylorde Southwoo-de!"Zašklebil se na ni. "Začínáte dobře, Aidan. Má sestra Willow, hraběnka z Alcesteru, se vrátí kedvoru na oslavy vánočních svátků a já vás jí představím. Je sice o trošku mladší než vy, alepovahou se vám podobá. Uvidíte, že se skamarádíte." "Třeba se dáma tak vznešená nebude chtítbavit s děvčetem nižšího původu.""Willow se do vyšší společnosti přivdala," upřesnil Robin, I když se odjakživa chová, jako bybyla z královského rodu. Než se jí podařilo ulovit Alcestera, byla jen obyčejnou slečnouSmal-lovou.",Je tedy o hodně starší než ty?""Na jaře jí bude sedmnáct. Setkala se s Alcesterem u dvora, když tu sloužila v královninědružině.""Jak je možné," vyptávala se Aidan zvědavě, "že se ty jmenuješ Southwood a ona Smallová?Což byla vaše matka podruhé vdaná?""Má matka měla už šest manželů," upřesnil Robin s klidem. "A se všemi měla děti, jen s tímpátým v pořadí ne." "A kolik dětí měla?" užasla Aidan."Osm. Sedm z nich žije. Můj otec a mladší bratříček John zemřeli na záškrt. Mám dva staršíbratry OTlahertyovy, jeden žije na panství v Irsku a druhý se plaví po moři - jednou bude mítvlastní loď. Oba jsou ženatí. Willow je má starší sestra, ale mám ještě dvě mladší sestry, DeirdreBurkeovou a Velvet de Marisco, a mladšího bratra, lorda Padraica Burkeho. Padraic je pážetem vdomácnosti hraběte z Lincolnu." "A kde žije tvá matka, Robine? V Irsku?"

Page 13

"Matka bydlí na zámku Queen s Malvern, její panství sousedí s vaším Pearrock Royal." "To je tarodina, co se přistěhovala vloni?""Ano.""Ještě jsem ani neměla čas je navštívit a sousedsky je přivítat, jak by se bylo slušelo. Otec užtehdy stonal a nemohli jsme přijímat návštěvy.""Matka to určitě ví a jistě to pochopila," poznamenal jen Robi n.Konečně stanuli před Aidaniným pokojíkem. Robin se zdvořile uklonil a řekl: "Ráno musítedoprovodit královnu do kaple. Zastavím se pro vás. Dobrou noc, Aidan." "Dobrou noc, mylorde."Otevřela dveře a vstoupila. "Och," jenom vydechla, když viděla, jaká změna se tu udála. Vrohovém krbu vesele praskal oheň a u něj v křesle klimbala Mág. Na kamenné krbové římse stálystříbrné svícny z domova a malé, drahokamy vykládané hodiny, které rovněž přivezla s sebou,vesele tikaly. Na podlaze ležel Aidanin měkký turecký koberec a na jediném okně i kolem lůžkauž visely tmavé sametové závěsy. Stará matrace zmizela a na jejím místě se octla její vlastnínová a měkká; postel byla čistě povlečená levandulí vonícími prostěradly a vystlána měkkoupřikrývkou a prachovými polštáři. Pod oknem viděla svou truhlici, ale co se stalo s ostatnímizavazadly? Přesto byla ta zázračná proměna pokojíku přímo úžasná! "Mág!" Aidan jemnězatřásla spící komornou. Ta se okamžitě vzbudila, jak byla zvyklá. "Už jste tu, mé dítě. Jaký bylvečer?""Zajímavý," zněla odpověď. "Přinesla jsem ti něco k jídlu, Mág." Aidan vytáhla z kapsy kuřecístehno, chleba a hrušku. "Děkuji vám, drahoušku, ale ta služka, co mi ji poslal ten malý lord, miukázala, kde je jídelna pro služebnictvo, takže jsem se už najedla.""Tak to tedy sním já," řekla Aidan. "Už mám zase hlad,i když jsem povečeřela bohatě. Och Mág! Tys dokázala zázraky! Ani ten pokoj nepoznávám!Děkuji ti, děkuji ti mnohokrát!" Posadila se na postel a pustila se s chutí do jídla. "Dalo to práci,drahoušku, ale jak jednou byla pryč ta stará matrace, už to šlo lépe. Podlahu jsem pořádněvydrhla, než jsem na ni dala položit ten drahý koberec. Našla jsem tady skříň ve zdi a věřilabyste, že v ní měly myši hnízdo? No to si umíte představit, jak jsem je hnala! Když jsme položilykoberec, přistrčila jsem postel raději ke stěně, než ji nechat stát uprostřed. Alespoň zbylo místona truhlu pod oknem a na křeslo u krbu. Vaše šaty jsem pověsila do té vestavěné skříně, istřevíce jsem vám tam naskládala a drobnosti máte v truhle. Zbytek jsem poslala zpátky naPearrock Royal po kočím. Není tu prostě dost místa, drahoušku.""Já vím," řekla Aidan. "Budu si muset asi dát šít nové šaty, 33Mág, protože ty, co jsem si přivezla, jsou nemoderní. Mladý hrabě mi slíbil adresu švadleny svématky." "Snad nechcete nosit ty nestydaté šaty, aby vám koukala ven celá prsa? Co by tomu řeklváš otec?""Jestli se nechci odlišovat od ostatních, Mág, nemůžu se strojit jinak než ony. Neboj se. Dokážuse obléci podle módy a zůstat při tom decentní."Právě dojedla kuře. Mág jí vzala kost z ruky a vyhodila ji oknem."Nechci tu už žádné myši," prohlásila. "Aby se vám třeba nepustily do střevíců!"Aidan se zasmála. "Pevně doufám, že se mi na ně nedostanou! Nemám ani jeden pár nazbyt!"Mág začala šukat po pokojíku, aby paní připravila na noc. Jaké bylo překvapení Aidan, když seobjevilo dokonce umyvadlo s horkou vodou! Když se Aidan umyla, komorná zas vylila voduoknem. "Není to tu ani zdaleka tak pohodlné jako u nás doma, ale nějak se musíme zbavitodpadků a špinavé vody. Doufám jen, že tu nejsme nadlouho!" Pomohla své velitelce převléci sedo hedvábné bílé noční košilky, doplněné hezkým nočním čepečkem s roztomilými růžovýmistužkami. Pak ji uložila do postele a přikryla. Příjemně si hovíc na měkké matraci, v suchu a teplepod měkkou přikrývkou, s vůní levandule v nose, sledovala Aidan ospale, jak se i Mág svléká.Teď není vhodná chvíle, uvažovala, vykládat jí, jak mě královna poctila, že mě ustanovila jednouze svých dvorních slečen. Rozhodně to na brzký návrat domů nevypadá - ale Mág si určitězvykne, tím si je Aidan jistá. Jen co se obeznámí s novým prostředím a najde si přátele mezi

Page 14

sobě rovnými. Každý člověk potřebuje někoho blízkého. Zívla, oči se jí klížily. Kdopak to asibude pro mě, byla její poslední myšlenka, než upadla do hlubokého spánku..KAPITOLA 2.Rudozlaté plameny z krbu vrhaly tančící odlesky na stěny ložnice v Greenwood House. Navelkém loži se tu zmítala dvě těla ve vášnivém objetí. Velký urostlý muž se tyčil nad ženou, ležícípod ním a uvězněnou mezi jeho svalnatými stehny a znovu a znovu na ni dorážel, vnikal jíhluboko do vláčného klína, stále rychleji a rychleji, dokud nevydala ostrý kvílivý výkřik ukojení aoba se nezhroutili vyčerpáním. Muž se svalil vedle ní. Na okamžik rušil ticho jen praskot ohně,načež žena ochraptěle zavrněla: "Ježíši, Conne! Tys nejlepší milenec, co jsem kdy poznala!Nikdo se ti na světě nevyrovná, to se vsadím! Škoda, přeškoda, že jsme spolu dnes naposled!"Conn O'Malley se podivil. Většinou přece končíval milostná dobrodružství on a LetticeKnollysová vlastně ani není jeho stálou milenkou. Nikdy se jí nestala, přestože se cítili vzájemněpřitahováni hned od prvního dne, kdy Conn před dvěma lety při -šel k dvoru. Od té doby se časod času scházeli k sladkému mi-lostnému klání, ovšem v největší tajnosti, protože ani jeden, ani druhý nehodlali vážně ohrozitsvá tak těžce vydobytá postavení u vznešeného dvora královny Alžběty. Lettice byla královninousestřenicí; byla jí vzdáleně podobná, avšak mnohem hezčí a Alžběta na ni žárlila. Conn zasekrálovně vděčil za místo v královské gardě a i jinak mu královna velice přála. Alžběta nacházelave svém Adonisovi, jak Connovi přezdívala, velké zalíbení nejen pro fyzickou krásu, ale i propohotový a vtipný jazyk. Nikdo nedokázal vystrouhnout tak dokonalou poklonu ani vymyslet takpoutavou historku jako Conn O'Malley. "Ty mě ničíš, Lettice," řekl teď v odpověď na takpřekvapivé sdělení. "Což jsem ti nějak ublížil, drahoušku?" Lettice se podepřela na lokti aprohlížela si ho přimhouřenýma ambrově zlatýma očima. "Přece mi nechceš namluvit, že ti namně záleží, Conne," zamumlala.Uchechtl se. "Jsem jenom zvědavý. Jedním dechem mi tady vykládáš, jaký jsem nedostižnýmilovník, a zároveň mi oznamuješ, že už mě nechceš vidět. Záhada, ne, drahoušku?" 'Aha, takžejsem vydráždila jen tvoji zvědavost, Conne, ne snad ješitnost, viď? Co jen jsi to za chlapa! Tvébudoucí ženě závidím!"Zasmál se nahlas. "To věru nehrozí, Lettice, že bych se v dohledné době ženil. Ženy jsou pro mějako cukrátka a já jsem odjakživa na sladké. Neusadím se, dokud všechny, široko, dalekoneochutnám. No tak, prozraď mi, proč už se se mnou nechceš sejít?" "Protože se vdávám,"oznámila Lettice. "Vdáváš? To slyším prvně.""Víš, je to tajemství. A přísahej, že to nikomu neřekneš!" "Nikomu, tím myslíš samozřejměkrálovnu. Což nepotřebuješ její svolení? Vždyť je tvá příbuzná.""Jsem vdova, Conne, žádné poupě v rozpuku. Ani já sama, ani žádné z mých dětí nemůžekrálovnin trůn ohrozit, ale vždyť ji znáš, Conne. Dokázala by mi překazit sňatek jen zeškodolibosti.""To je pravda," řekl Conn. O královnině povaze si nedělal žádné iluze, i když on sám ji měl rád."Slib mi, že nic neřekneš," naléhala Lettice a shýbla se, aby ho mohla kousnout do ucha.Vzal jedno její ňadro do dlaně. "Nejdřív mi řekni, kdo je tenšťastný!""Ne, dokud se mi nezavážeš mlčením!" neustupovala Lettice. "Poslyš, Lettice, k čemu se tochystáš?" Conna najednou zachvátila zlá předtucha. "Přísahej!"Ani vlastně nevím, jestli se to vůbec chci či smím dovědět," odpověděl pomalu Conn.Nad sebou měl její půvabný obličej, bujné rudé vlasy jí spadaly na ramena. 'Conne, prosím tě!Nejsi pro mě jen partner v posteli, jsi můj přítel a upřímně ti říkám, že jen tobě jedinému se chcisvěřit. Potřebuji to někomu říci!" Znělo to zoufale. Povzdechl si. Odjakživa jsem měkkosrdcatý,říkal si. I teď mě obměkčila. No vlastně, má-li být k sobě upřímný, je už tak napnutý, že mu tonedá, nezeptat se. "Dobrá, Lettice, přísahám, že nikomu o tvých plánech neřeknu, anineprozradím jméno ženicha, ale upozorňuju tě, že jestli se mě královna zeptá, zda jsem o tom

Page 15

věděl, až všechno vyjde najevo, všechno zapřu!""To stačí, Conne." Odmlčela se a pak slavnostně vyhlásila: "Beru si Roberta Dudleye!""Ježíši Kriste!" Odstrčil ji a posadil se zpříma na posteli. "Nic jsem neslyšel, ženská! Rozumíš?Nic jsem neslyšel! Proboha na nebi, zbláznila ses? Hraběte z Leicesteru! Královnina vlastníhomilce, ba milence! Znelíbil se ti život? Bětka se ani nebude namáhat zavolat kata z Francie, samavlastní rukou se chopí popravčí sekyry!".Miluji ho," oponovala Lettice dramaticky."Když ho tedy tak miluješ, co děláš v mé posteli? Ty že miluješ Dudleye? Na tom slizounovimůže něco milováníhodného najít jen Bětka! Ať si to chceš přiznat nebo ne, ty si ho bereš jenkrálovně navzdory!" "Touží po dětech!""Pak ovšem především neměl nechat zavraždit svou první ženu! Ubohá Amy Robstartová muselatenkrát zmizet ze scény, aby se Dudley mohl oženit s královnou. Naštěstí pro Anglii mu ale chybídiplomacie, takže ten ohavný skutek vyvolal takový skandál, že ani sama Bětka si netroufla si hovzít!" "To se nikdy nedokázalo, že by Robert zabil svou první ženu!" řekla Lettice vztekle. "Anitam tehdy nebyl a celé týdny předtím se s ní nesetkal. Umírala na rakovinu prsu a radši se samazabila, aby zkrátila své utrpení.""Ať už to bylo, jak chtělo, Lettice, jisté je, že Robert Dudley je naprostým a výhradním majetkemkrálovny. Jestli se za něj provdáš, pak oba dáváte život všanc. Bětka si ho třeba z nějakéhodůvodu nechce či nemůže vzít sama, ale určitě nestrpí, aby si vzal jinou." 36"Bereme se zítra, Conne. Robert touží po dědici. Po tom dědici, kterého dokonce už nosím podsrdcem!" "Vždyť už má dvě děti s lady Douglas Sheffieldovou, jen kdyby chtěl uznat zaprávoplatný sňatek, který prý podle ní uzavřeli už před několika lety!""Robert lady Douglas Sheffieldovou nemiluje," odpověděla Lettice samolibě. "Je zamilovaný domě! Dokonce natolik, že si mě vezme navzdory té korunované dračici! A krom toho mi svatěodpřísáhl, že se s Douglas Sheffieldovou neoženil." "Těžko něco udělá Bětce navzdory, když ta otom nebude ani vědět," poznamenal suše Conn. "Ale Dudley stejně čestně a otevřeně jednatneumí.""To z tebe mluví tvá sestra Skye," prskala Lettice. "Nedokáže mu zapomenout, že ji nechal.""Lettice, jestli tomuhle věříš, pak jsi ještě větší blázen, než jsem si myslil, zvlášť když se uváží,že se chystáš za něj provdat. Ten tvůj nastávající mou sestru znásilnil, když ještě nosila smutekpo svém třetím manželovi! Prošlo mu to, ačkoliv o tom královna věděla, protože tehdy ještědoufala, že se za něj bude moci provdat sama.""Už ani minutu nebudu poslouchat, jak urážíš mého snoubence, ty jedna irská nulo!" Lettice užuraženě křičela. "Ne, nemusíš," odpověděl Conn s poťouchlým úšklebkem, "ale zůstáváš tu,zrzavá děvko, protože ti to nikdo jiný tak dobře jako já neudělá a to ty moc dobře víš! Dneskajsme spolu naposled, leda bys brzo ovdověla! Ani mě nenapadne, abych vyli-zoval zbytky poDudleym, a mám radost, že on bude nevědomky vylizovat po mně!""Zkurvysynu!" zařvala Lettice a ze všech sil mu vyťala políček.Plácl ji po zadku, ajak po ní chňapl, začali se v divoké rvačce válet po posteli. "Čubko!" syčel jído tváře. "Nic jiného nejsi než háravá čubka, Lettice!"'A ty, Conne O'Malley, jsi neukojitelný neřád! Doufám jen, že se nikde na světě nenajde ženská,která by to tvé svěděni dokázala utišit!" Ostrými nehty mu přejela po zádech. Má pravdu,pomyslil si, k čertu s ní! Zbožňoval ženy, zbožňoval milování, náruživě dychtil dávat a brátrozkoš, a přestože vždycky dosáhl vyvrcholení, dosud nenašel ženu, která by mu přinesla pocitnasycení a zkonejšení. Ještě nepotkal takovou, kterou by mohl milovat bez výhrad. Vztekle jívrazil koleno mezi hladká stehna, aby ji donutil roztáhnout nohy. Brutálně do ní vnikl, vrážel doní úd co nejhlouběji, znovu a znovu; v tu chvíli chtěl, aby ji to bolelo, toužil jí ublížit za to, že hoprokoukla. Lettice ho však ještě rozvášněně povzbuzovala. "Ahhh, bož-ský ohon, Conne! Ahhh, ano, ano, ano..." Necudně se svíjelaa povzbuzovala ho, jen aby vydal ze sebe vše. "Vyplň mě, ty irský divochu, nacpi mi ho tam, až

Page 16

prasknu, ahhh, Bože, Conne! Nepřestávej! Nepřestávej!" Pravidelně se nadzvedávala v bocích vzrychlujícím se tempu a nepřestávala chrlit oplzlé litanie. "Udělej mi to, Conne, jen mi dej! Ahh,ohh, ano, ano, anoo..." Poslední zvuk se změnil v zakvílení a výkřik, načež Lettice na okamžikztuhla. Ucítil její vyvrcholení zároveň s vlastním, jak do ní proudí v krátkých stakatovýchvýronech a zanechává ho pro tu chvíli zcela vyčerpaného.Zničehonic Lettice řekla: "Panebože, budeš mi chybět, ty chlíp-níku! Dudley si myslí, bůhví jakýnení milovník, ale nevyzná se v tom ani zpola tak jako ty, Conne!" Hrdelně se mu zasmála přímodo obličeje a Conn se v tu chvíli také neubránil úsměvu. "Co ty jsi za žhavou čubku, Lettice,"zalapal po dechu. "Zaplaťpánbůh, že je královnou Alžběta Tudorovna a ne ty!" Odvalil se od ní asklouzl s postele, klopýtavě přešel na druhou stranu ložnice, kde na příborníku nalil dva pohárysilného červeného vína. Vrátil se k posteli a jeden jí podal. "V kolik hodin má být ta svatba?"zeptal se. "Za svítání v naší rodinné kapli," odpověděla. Znova se zasmál. "Ty jdeš klidně rovnouz mé postele na svatbu s jiným? Což nemáš svědomí, ženská?" "A proč ne?" řekla uraženě. "Codělám před svatbou, to není Robertova věc, Conne.""Doufám, že budeš mít spolehlivé svědky," popíchl ji, "nezapomeň, že když chtěla lady DouglasSheffieldová dokázat, že byla s Dudleyem oddána, a dosáhnout tak prohlášení svého dítěte zalegitimní, nebyl oddávající kněz nikde k nalezení." "Svědky budou můj otec, hrabě z Warwicku,hrabě z Lincolnu a lord North a obřad provede náš vlastní rodinný kaplan," řekla Letticespokojeně. "Všichni se přísahou zavázali k mlčenlivosti. O legitimitě mého sňatku a mých dětípochybnosti nebudou, neměj obavy, Conne." "Podcenil jsem tě," řekl jen."A teď, Conne, drahoušku, si chci s tebou užít ještě alespoň půltuctukrát," zamumlala svůdně,odložila pohár na stolek vedle lůžka a uložila se naznak do polštářů."Ach, Lettice, ty sis vždycky dokázala brát ze života to nej-příjemnější, viď? Nemyslím, že námzbývá tolik času, ale za nic na světě bych nechtěl zklamat dámu." Prstem jí škádlivě objíždělprsní bradavku."Vždyť je sotva půlnoc," řekla klidně, "a stačí, když odejdu před pátou," Přitáhla si jeho hlavublíž, aby ho mohla políbit. V hrdle mu zaklokotal smích. "Vidím, že mi nezbývá, než sevynasnažit. Hluboce by mě zarmoutilo, kdybych měl selhat v utkání s protivníkem tak zdatným."Úplně se poddal jejímu žádostivému polibku.Čas plynul, jedna minuta splývala s druhou, jak noc pokračovala, a Conn si ani neuvědomil, žeusnul, až když se s trhnutím probudil a zjistil, že je sám. Prohlubeň na loži vedle něj byla dosudteplá, takže zřejmě právě odešla. Vytáhl si pokrývku až po ramena, celý se do ní zabalil a vpříjemném teple zadřímal. Mnoho štěstí, Lettice, stačil si ještě ospale pomyslit. Budeš hopotřebovat, zvlášť až se Bětka doví, cos provedla. Svého drahého lorda Roberta vinit nebude,kočičko, to ty si to odneseš za oba. V tu chvíli konečně usnul.Když otevřel oči, jeho sluha Cluny právě rozhrnoval okenní závěsy. "Dobré ráno, mylorde. Bůhvám dopřál pěknou noc a podle toho, jak vypadáte, jste si ji užil." Hnědá očka se mu ve vrásčitétváři smála."Kolikrát ti mám říkat, že nejsem žádný mylord, Cluny?" "No, časem určitě budete, jistá věc,"odpověděl Cluny jako vždycky a jako vždycky se Conn musel smát. Dnes ráno mu ale moc dosmíchu nebylo. V ústech měl sucho. Celé tělo měl jako vysušené, vysáté lačnou společnicíminulé noci. "Přines mi trochu vína," zamručel. "Ta dračice mě úplně odrovnala."

Cluny chápavě pokyvoval a spěchal splnit pánův pokyn, ale když mu podával pohár, dovolil si homírně pokárat. "Takhle to nemůžete už dál vést, promarňovat mládí, vydávat se ze všech sil proanglická běloučká stehýnka, mylorde. Nejvyšší čas, abyste se už oženil. Podívejte se na svébratry. Všichni jsou už ženatí." "Cluny!" Conn se sám polekal vlastního ostrého tónu. "K čertu,chlape, nedávej mi pořád za příklad Briana, Shanea a Sha-muse, buď tak hodný! Podíval sesněkdy na jejich manželky? Mají jen málo přes dvacet a jsou z nich staré, utahané ženské. Děkuji,nechci."

Page 17

"Na Innisfaně není život lehký," připomněl mu Cluny. "Ne, to není, a proto jsem také odešel doAnglie. Tam bych neměl na vybranou, jen se spolu s bratry věnovat pirátství, a to se mněnechtělo. Tady, v Anglii, zaujímám významné postavení jako člen královské gardy. Investice dosestřina obchodního podnikání ze mě udělaly boháče. Jsem spokojen." "Bohatý muž potřebuježenu, aby mu dala syny, pane. Máte sice dost zlata, ale žádné vlastní pozemky. I tenhle dům, co vněm právě bydlíte, patří vaší sestře, a kdyby ji byla královna nevypověděla ode dvora, nemělbyste ani ten, pane." "Ty už mluvíš jak moje matka," bručel Conn. "Vaše matka je dobrá žena aváš otec, dej Bůh pokoj jeho du-ši, Dubhdara O'Malley blahé paměti, se oženil mladý, aby stačil zplodit pěknou řádku synů.""A nedal pokoj, dokud jednu ženu nenasytností nezahubil a druhé manželce, mé matce, neudělalčtyři syny během čtyř let! Kdyby byl nezemřel, možná že by i má matka byla dnes po smrti!Ksakru, Cluny, cožpak moji tři bratři nezplodili rodu O'Mal-leyů už dost dědiců?" Pak seuchechtl. "Kdyby to tak otec viděl! Nakonec měl pět synů - jednoho kněze, tři piráty jako on sáms věčně nažhavenými ohony - a mě! Nejkrásnějšího muže anglického dvora!" Vypukl v smích.Ale Cluny se k němu tentokrát nepřidal. Dál se tvářil nesouhlasně a nakonec řekl: "Vy přecenejste jako vaši bratři, mylorde. Vy se podobáte spíš vaší sestře, lady Skye. Ani ona není jako jejísestry. Vy dva se od všech těch výlupků z hnízda Dub-hdary O Malleye lišíte!""A cožpak Otec Michael a ctihodná sestra Eibhlin, Cluny? Přece je nebudeš házet do jednohopytle s ostatními, s třemi piráty a čtyřmi upejpavými hospodyňkami, které náš otec takézplodil?"Cluny zavrtěl hlavou. "Ti se zasvětili církvi, pane," konstatoval bez dalšího, jako by tím bylořečeno vše. "Lidé zasvěcení církvi jsou vždy odlišní. Chci ale říci něco jiného: totiž že vy a vašesestra, lady de Marisco, jste z vaší rodiny jediní, kdo mají ctižádost. Jen se podívejte, kam až todotáhla, a to je jenom žena!"Obdiv ke Skye, zaznívající z Clunyho slov, hraničí až se zbožňováním, pomyslel si Conn, ale tomu nemohu mít za zlé. Vždyť i on svou starší sestru obdivuje. Je tak bystrá, moudrá a laskavá! Azároveň to nejneuvěřitelnější, nejnemožnější ženské stvoření, jaké kdy vyšlo z Boží dílny!Dokáže se do všeho vrhat po hlavě, čehož on sám, jak si musí přiznat, schopen není. Jeobezřetnější, dokáže čekat na příležitost a využít ji pak beze zbytku. Není sice hloupý, ale vícspoléhá na svůj atraktivní zjev a hřeší na své osobní kouzlo. Možná se na ně doteďka spoléhalaž moc, napadlo ho nečekaně. Potřásl hlavou a nezávazně podotkl: "Zkusím se polepšit, Cluny,ale dnes ještě ne. Dneska se chci pořádně vyspat po těch výkonech z posledních nocí. Ke dvoruse mám dostavit až zítra a to bych měl být už ve formě. Královna si nepotrpí na tupohlavce aneohrabance -a naše štěstí i majetek závisí koneckonců na její přízni, přízni naší Gloriany!"Cluny souhlasně přikývl. Ani on nebyl hloupý a věděl, že jeho pán má pravdu. Přesto si upřímněpřál, aby se Conn už konečně oženil a usadil. Byl by schopen se úplně zničit, kdybyi nadále pokračoval v tomhle způsobu života. Cluny Connu 40O'Malleymu vděčil za mnoho. Přijal ho kdysi do svých služeb poté, coxho v docích, kde pracovaljako tesař, zmrzačil padající stožár. Úraz mu ochromil paži a s řemeslem byl konec. Byl by tehdyurčitě zemřel hlady a jeho matka s ním, nebýt Conna O'Malleyho. Ten Clunyho ujistil, že muzmrzačená paže nebude v plnění nových povinností osobního sluhy vadit, a vzal ho k sobě.Stará matka mu brzy nato zemřela, ale dožila v dostatku a i smrt měla dík Connu O'Malleymuklidnou. Cluny pak ochotně svého mladého pána následoval, když ten před několika lety opustilIrsko a odešel do Anglie za sestrou. Cluny pocházel z ostrova Innisfana, jenž byl državou roduDubhdary O'Malleyho. O'Malleyovi mu byli rodinou, byl jejich člověk. Stejně jako Conn sedokázal chopit příležitosti a v Anglii mu služba u Conna otevřela netušené obzory. Anglie samamu připadala jako zjevení s úrodnými, vláhou oplývajícími údolími a s tím divem světa, městemLondýnem! Dostal se s pánem ke dvoru a poznal tam všechny slavné osobnosti, důvěrně znalvšechny ty ušlechtilé tváře, patřící k nejvznešenějším jménům Anglie. Byl jedna ruka - ba někdy ikamarádem z mokré čtvrti - se všemi sloužícími nejznámějších dvořanů. Octl se tak díky pánovi

Page 18

v záviděníhodném postavení. Jestli občas něčeho litoval, pak jen toho, že nemůže o všech těchdivech napsat kamarádům doma - ale i kdyby to dokázal, oni by si to byli stejně neuměli přečíst!Cluny by jim byl rád oznámil, že letos Veličenstvo vyznamenalo jeho pána a jmenovalo ho"králem Neřádem" - vrchním ohradníkem všech zábav na celou zimní sezónu, jež začínala 31.října svátkem Všech svatých a končila 2. února na Hrom-nice.Už dlouho nepamatovali u dvora tak vynalézavého krále Neřáda! V jednom kuse vymýšlel nové anové hříčky a žertovné pokuty. Když byl řádně "korunován" samou královnou, vybral si družinupětadvaceti mladých pánů ode dvora a na vlastní náklady jim opatřil stejnokroje v barvě zelené ašarlatové, s rukávy svázanými zlatými stužkami a s mosaznými rolničkami u kotníků. Některévybavil pestře pomalovanými koňskými hlavami, na nichž jako by jezdili, jiným přidělil neméněpestré draky, a kam se jen se svou družinou hnul, všude je provázeli hudebníci , hrající nabubínky a píšťaly, které král Neřád rovněž platil.Jednoho nedělního rána vtrhl Conn spolu se svými kumpány i muzikanty do královniny kaplepřímo při bohoslužbě. S korunou z pozlátka na hlavě se nechal Conn vnést do kaple nanosítkách, zatímco jeho průvodci křepčili a šaškovali kolem po celé délce chrámové lodě až kekněžišti, kde se shromáždili a vy-zvali ke vzdání "povinné úcty" nejen kaplana, ale i samo Veličenstvo."Conne O'Malley!" káravě pronesla Alžběta Tudorovna, ,jak se opovažujete rušit služby Boží?"Conn sklouzl s nosítek a z celé své výše shlížel na sedící královnu. "Nikoli, Gloriano. Jenom turadostně jásám, jak nám při -kazuje Písmo svaté!" Shromáždění dvořanů kolem nich se dusilosmíchem; vážnost chvíle byla ta tam. Ani Alžběta se neubránila úsměvu, ale přesto ho citelněuhodila přes ruku malým zlatým zrcátkem, jež měla u pasu na řetízku. "Conne, vy nezbedníku,nemáte úctu před ničím!""O nikoli, Gloriano, mýlíte se, to vy jste se provinila neúctou ke králi Neřádovi a za trest vámnařizuji mě políbit!" A než se královna vzpamatovala, sklonil se k ní a uvěznil jí ústa tímnej-vášnivějším polibkem.Po celou jednu minutu zůstala Alžběta jako přimrazená, zatímco kolem se ozývaly vzdechypřekvapení, ba zděšení. Přesto ho neodstrčila; a když polibek skončil, zrůžověla. Zrudla pakještě víc, když jí zašeptal přímo do ucha, takže to mohla slyšetjen ona sama: "Což to není pěkné, alespoň občas pocítit, že žijete, Alžběto?"Královna propukla v smích, ale Robert Dudley, hrabě z Leit cesteru vztekle zavrčel: "Zacházítepříliš daleko, O'Malleyi! Možná by vás delší pobyt v Toweru trochu zchladil!" "Jelikož se, Dudleyi,nikdy nestanete králem, nenáleží vám činit ukvapená rozhodnutí, není to tak? Ve mně mákrálovna alespoň upřímného přívržence.""Dost, dost, pánové!" přikázala ostře královna. Zlobila se, že Leicester svou poznámkou porušilkouzlo okamžiku. Conn O'Malley je mužný a pohledný mladík a jeho polibek jí byl příjemný.Nikdy by si byl nedovolil ji políbit, kdyby nebyl chráněn svým dočasným úřadem krále zábav. "Ječas radovánek a dobré vůle, pánové, a nestrpím kolem sebe žádné hádky. Roberte, nebuď takvztahovačný a nehledej urážku tam, kde žádná není! A co se vás týče, Conne OMalley, moc sidovolujete!" "Vždyť byste mě ani jiného mít nechtěla!" prostořece opáčil Conn a usedl zpět nanosítka, dal pokyn nosičům a zakrátko byl ten tam. Provázel ho královnin smích.Devátého listopadu nadešel svátek sv. Martina, a jelikož podle pověsti tento světec nařídil, abybyla zaříznuta husa, jež rušila jeho kázání, octla se v ten den na jeho počest ve všech lepšíchdomácnostech na stole husí pečínka. Conn příhodně shledal u všech význačných dvořanůnějakou urážku svého majestátu, shromáždil je, a zatímco je jeho pomocníci poháněli, donutil jekolébat se a kejhat jak hejno hus. Zbylí příslušníci královskéhodvora se mohli smíchy potrhat, ba přidaly se k nim i některé z jeho obětí, když je přešel vztek.Dvacátého pátého listopadu na svátek sv. Kateřiny připadala poslední sklizeň jablek a ten den seslavíval jablečnými pokrmy a jablečným moštem. Tančilo se, pořádaly se medvědí zápasy aConn strašil dámy - v převleku za medvěda mezi ně s divokým mručením vrazil, až se s jekotem

Page 19

rozprchly, načež je začal honit, líbat a lechtat.Prosinec přinesl šestého dne svátek sv. Mikuláše, jedenáctého sv. Lucie a jednadvacátého sv.Tomáše. Conn svědomitě organizoval slavnosti a bujné radovánky, jak se na krále Neřádaslušelo. Jeho úkolem bylo plánovat a dohlížet na provedení všech maškarád, mumrajů a hostino všech svátcích. Greenwichský palác byl vyzdoben girlandami z vavřínu, břečťanu a jmelí, odzeleného pozadí se odrážely trsy červených bobulí. Na všech krbových římsách a příbornícíchplanuly ohromné svíce z nejčistší-ho včelího vosku, štíhlé voskovice hořely i v každičkémstříbrném svícnu.Královna se ani nedokázala rozpomenout, kdy naposled se tak nasmála, jako když dovlekli dohlavní palácové síně ohromné vánoční poleno a Conn, oblečený v purpuru a zlatohlavu, na něobkročmo usedl a zazpíval starodávnou vánoční píseň: Myjte si ruce, panny ctné, jinak vámoheň nezahoří! Foukej si jak chceš, nezaplane, špinavé ruce, ty ho moří!Všichni spěchali pomoci táhnout vánoční poleno, lordi, vznešené dámy, služebnictvo, protože sevěřilo, že to přináší štěstí do nového roku.Ačkoli Alžběta většinou oslavám Vánoc raději jen přihlížela, připomněly jí Connem organizovanédivoké radovánky vlastní dětství, jež kdysi trávila u nevázaného dvora krále Jindřicha VIII., svéhootce, takže se přidala k zábavě spolu s ostatními. Jak výborný společník je tenhle její potrhlý Ir,oč méně složitou povahu má než jeho sestra, královnina přítelkyně i sokyně, Skye de Marisco!Na Boží hod se celý dvůr shromáždil ke slavnostní bohoslužbě v královnině kapli. Většinazúčastněných v noci oko nezamhouřila, o půlnoci oslavovali Kristovo narození vyzváněním;celou Anglií se nesl jásavý hlahol zvonů. Poté se na oslavu vydatně popíjelo. Ani se nenadali anadešel čas dostavit se do kap-le. Královna si ovšem rozumně dopřála pár hodin spánku stejně jako některé její dámy.Po Božím hodu následoval svátek sv. Štěpána, hned po něm sv. Jana, pak Neviňátek, Silvestra aNový rok - a nakonec tonejlepší, večer tříkrálový. Každý večer se tančilo, pořádaly se hostiny, maškarní plesy a různézábavy a celý dvůr se oddával radovánkám. Na Nový rok věnoval Conn O'Malley, král Neřádtohoroční sezóny, královně rubínovou brož tak nádhernou, že se o ní u dvora mluvilo několikdní. Znázorňovala kokrhajícího kohouta, vybroušeného z jediného velkého rubínu. Křídla a peřína prsou ptáka byla zvýrazněna zlatým lemováním. Očko měl z čirého diamantu, hřebínek zezlata, zdobený drobnými diamantky. Pozadí tvořilo kohoutkovi zlaté vyobrazení vycházejícíhoslunce; i jeho paprsky byly posázeny drobnými démanty. Brož byla uložena ve vyřezávanéslonovinové krabičce a ta ještě ve váčku ze stříbrného brokátu.Alžbětu tak velkorysý dárek překvapil a potěšil. Byla toho dne ve zvlášť dobré náladě. Už několikměsíců ji trápil bolestivý vřed na noze, který se právě teď jako zázrakem vyhojil. Zpočátkunemohla ani najít slova, když spatřila brož, ale pak řekla: "Jste dareba, Conne, ale vkus mátevynikající!" Pousmál se. "Ten rubín pochází z jisté portugalské galeony, kterou zajali moji bratři.Napadlo je, že bych pro něj mohl najít uplatnění, a tak mi ho poslali. Návrh pochází ode mě,nechal jsem brož podle něj zhotovit svým vlastním klenotníkem. Ten kohout, to jsem já, ale vy,Gloriano, jste sluncem, bez něhož bych zakokrhat nemohl. Vzpomeňte si na mě, kdykoliv si tubrož vezmete."Královna milostivě přikývla a v duchu si říkala, že ze všech lichometných řečí, jež na ni dorážejíse všech stran, žádný hlas nezazněl tak upřímně. Conn v sobě neměl nic záludného - jaká to proni byla úleva!V předvečer Tří králů prokázal Conn dost jemnocitu, aby se nepokoušel přetrumfnout darnovoroční. Věnoval královně jen jednoduchý zlatý řetízek s diamanty, na nějž se dala brožupevnit. Měla tak dvojí použití. Královna měla radost a ostatní páni ode dvora bledli závistí nadtrvalou přízní, které se O'Malley těšil. "Jeden by si myslil, že je rozený šlechtic, a zatím je to jenzaostalý irský blátošlap," poškleboval se hrabě Leicester v hovoru s lordem Burghleyem.William Cecil mu věnoval úsměv dokonale ledový. "Myslím, že pan O'Malley je jak politicky, tak

Page 20

původem zcela bezvýznamný. Královnu však svými výstřelky baví a nežádá za to nic. U zdejšíchdvořanů to nebývá zvykem, takže to znamená přinejmenším příjemnou změnu. Copak je na němtak špatného, my-lorde?""Je to plebejec! U dvora nemá co pohledávat, jak k tomupřijdou všichni ti urození, aby se s ním museli stýkat, ba nechatsi líbit, že si z nich tropí šašky!" "Žárlíte," poznamenal lordBurghley, "ale ještě než vám žárlivost úplně zastře paměť, vzpomeňte si, kdo vás, RoberteDudleyi, jmenoval hrabětem z Lei-cesteru. Vždyť královna je všemocná, jen ona určuje, kdo mázůstat a kdo jít, či kdo se má stát hrabětem! Klidně by z toho děsného Ira mohla udělat třeba ivévodu, to si uvědomte." Načež se William Cecil jal s úsměvem sledovat divokou hru na slepoubábu, jež se zrovna hrála v královnině přítomnosti. Conn O'Malley klopýtal se zavázanýma očimamezi královninými dívkami, které ho za přenáramného smíchu a jekotu škádlily. Na okamžik sezastavil, naslouchal, snažil se určit směr, kterým má vyrazit za nejbližší kořistí. Zničehonic seotočil kolem osy a v napřažených rukou mu uvázl nějaký vosí pas. Ani si nestrhl roušku z očí atak jak byl, přitiskl dívku k sobě a ústy vyhledal její rty. K jeho nesmírnému překvapení zůstalaneznámá ústa pod jeho polibkem ztuhlá - jistě z nezkušenosti, ale jinak se mu zajatkyně nijaknevzpouzela a nesnažila se uniknout.

To musí být určitě některé z těch mladinkých děvčátek, nových přírůstků královniny dívčídružiny - ale na to zas byla ta pružná postava v jeho náručí příliš vysoká. Zkušeně se k ní přitisklcelým tělem i ústy, až ucítil, jak jí rty povolují, ale že se zároveň celá roztřásla. Okamžitě se v němozval ochranitelský instinkt. Kdo jen to může být? Uvolnil poněkud sevření a zamumlal jí do rtů:"Nemějte strach, zlatíčko," a jedním rázem si strhl šátek s očí, aby si ji mohl prohlédnout. Vůbecji nepoznával, a když se jeho pohled střetl s jejím, dokrvava se zarděla a s výkřikem utekla ukrýtse ke královnině křeslu. Ostatní dívky se hihňaly, otázal se tedy jedné z nich: "Kdopak to byl?",Slečna St. Michaelová, nejnovější královnina schovanka. Královna ji jmenovala dvorní slečnounamísto Althey Tailleboyso-vé, kterou propustila."Pohledem sledoval děvče, které teď sedělo na stoličce u nohou královny a hbitě a soustředěně -možná až příliš - rozplétalo duhově zbarvený chumel hedvábí z královnina košíčku. Nevzpomínalsi, že by ji byl už někdy viděl; navíc nebyla ničím pozoruhodná. Ještě nikdy se nelíbala s mužem,to poznal s jistotou. Ale tak docela mladinká jako ostatní královniny dívky také nebyla. Jak jemožné, že takové velké děvče ještě nikdy nedostalo polibek? A přitom se mu její rty zdályneuvěřitelně sladké! Zřejmě je úplně nevinná, pomyslil si, i když je na to už dost stará. V tu chvílisi znovu nasadil šátek na oči a pokračoval ve hře.Už si na slečnu St. Michaelovou nevzpomněl, až do chvíle, kdy ho lady Glytha Holdenová políbilatak vášnivě, že až popadal dech. Jaký rozdíl, blesklo mu hlavou, zatímco uvolňoval stužky, abymohl své milence polaskat ňadra. Jak docela jinak 45chutnají Glythiny polibky než od té neznámé, kterou líbal odpoledne!Glytha mu ztuhla v náručí. "Nač myslíš?" dorážela. "Na to, že máš ty nejpěknější kozičky" - shýblse, aby jí políbil bradavky pevných ňader. Byla rozkošná, drobná, jemných kostí, nepříliš vysoká,s krásnou bílou pletí a zlatými vlasy hrajícími do rezavá, oči modré jako dvě jezera. Za manželaměla fanatického puritána, který, když od ní obdržel syna a dědice jakož i dvě dcerky, dvojčata,dlel raději na modlitbách než v manželském loži. I když její dcerky byly už na vdávání a Glythasama už překročila třicítku, byla do milování pořád žhavá. Conn nebyl ani prvním, ani poslednímz jejích amantů. Oba už začínali být jeden drahým znuděni a navíc si Conn zrovna nedávnopovšiml, jak rozkošnými miniaturami své matky jsou mladá dvojčata Grace a Faith Holdenovy."Lháři," řekla Glytha uraženě. "Myslíš na jinou ženskou,viď?""Na kterou?" odrazil její výpad.

Page 21

Glytha potáhla nosem. "To nevím, na kterou, ale určitě ne na mě, Conne. Táhnou se za teboujako čubky. Jakpak si mám udržet tvůj zájem, když se to kolem tebe rojí jak čmeláci na jeteli?"Znělo to jako dobrá nahrávka, takže se chopil příležitosti: "Chceš říct, že mě necháváš, Glytho?""Bude to tak nejlepší, Conne."Ještě se tu noc pomilovali a ráno se v dobrém rozešli. Jak by byla Glytha zuřila, kdyby jen tušila,že sotva její dcerušky zjistily, že svého milovníka propustila, začaly na krásného Ira líčit.Dvojčata sice vypadala jako andílci, nicméně už ve třinácti ztratila panenství v milostných hráchs vlastními bratranci. Ti by byli mohli vyprávět, jak smyslné a nevázané jsou slečny Faith aGrace!V ústraní venkovského panství byly i se svým bratrem ponechány nedbalé péči služebnictva,protože se jejich otec bál vystavit je světskému pokušení. Sám s manželkou pobýval u dvora.Lord Edwin Holden, baron z Marstonu, byl totiž finanční génius a Alžběta Tudorovna se bez jehoslužeb nedokázala obejít. Když bylo jeho synovi Edwinovi sedm a děvčátkům pět, svěřilbaron chlapce na vychování jiné rodině. Dvojčata zůstala na otcově venkovském sídle, dokud sijednoho krásného dne před dvěma lety jejich matka neuvědomila, že musí ke dvoru, jinak se proně nenajdou vhodní ženiši. V okolí jejich panství v Ken-tu totiž žádní vhodní mladíci nežili.Grace a Faith zapadly do života u dvora bez nesnází. Vždyť se na vstup ke dvoru celý životpřipravovaly, takže ani nevnímaly nepohodlí, ani netrpěly steskem. Mladí pánové ode dvora br-46zy ocenili jejich zálibu v necudnostech, ačkoli si dávaly dobrý pozor, aby nezašly příliš daleko aneohrozily si tím vyhlídky na sňatek. Ale s Connem O'Malleyem to bylo něco jiného! Toho by jimotec za ženicha nikdy neuznal, vždyť byl Ir a katolík k tomu. Dámy o něm rády klevetily, ale nikdoho nikdy neslyšel, že by se byl chlubil svými úspěchy. Byl diskrétní. Naši dva andílci tedy došli kpřesvědčení, že by si malé dobrodružství s ním mohli klidně dovolit a nikdo by se nicnedozvěděl. Už to byly pomalu dva roky, kdy skončily jejich milostné hrátky s bratranci. Dovedlysice jedna druhé dělat potěšení, ale to přece jen nebylo takové, jako mít u sebe opravdovéhomužského. Řekly si tedy, že nejlepší bude skočit do toho rovnýma nohama, takže když se jednouvečer Conn vrátil domů po třech dnech nepřítomnosti, kdy ho vázaly povinnosti krále Neřáda,našel ve své posteli dvě nahé nymfičky."Prokristapána!" vydechl jen, ale zelené oči mu už svítily očekáváním. Únava z něj rázem spadla."Cluny, jdi spát!" poručil sluhovi.Sluha smíchy jen zakdákal, ale beze slova zmizel, a dobře za sebou zavřel.Conn se zašklebil od ucha k uchu. "Slečno Grace, slečnoFaith," pravil, ,jak pěkné od vás, že jste mě přišly navštívit.Jestlipak o tom ví tatínek a maminka?"Dvojčata se zalykala smíchy, až nakonec Grace vyhrkla:"Panny už nejsme, a co jsme přišly ke dvora, jsme si ještě ne-zašoustaly.""Netroufly jsme si," vpadla Faith, "protože kdyby se to otec dověděl, nedostaly bychom žádnéhoslušného ženicha. Vy to na nás neřeknete, viďte, že ne?""Ne, cukroušku," řekl Conn, svlékaje se, aby k nim mohl vklouznout do postele. "Jsem poctěn,jestli si myslíte, že na vás budu na obě stačit.""Och, my se už vyznáme, víme, jak udržet pánské přirození pěkně tuhé," řekla Grace věcně."Bratranci nás dobře vyškolili a vyzkoušely jsme si to, ještě než jsme se dostaly ke dvora. Určitěnás uspokojíte obě, pane, věřte nám." Tak věcný přístup ho sice uvedl poněkud do rozpaků,nicméně nezaváhal, ale vklouzl mezi obě dívky, přitáhl Faith k sobě a začal ji náruživě líbat,jazykem plenil vnitřek jejích úst, zatímco mu Grace vzala přirození do úst a jala se je rytmickysát, až jím projížděly záchvěvy intenzivní rozkoše. V dlaních svíral pražná měkká ňadra, ale Faithse mu vyvinula a začala mu růžovými bradavkami dráždivě přejíždět po obličeji. Zasténal,uchopil jednu z nich do úst a začal sát. Tu ho Grace obkročila, zavedla si jeho mužství do touhourozpálené pochvy, zatímco se 47

Page 22

mu Faith rozkročila nad obličejem a přinutila ho jazykem laskat její intimní partie.Dívky věru nelhaly, když se chlubily, jak se vyznají v umění milovat. Když už už cítil nadcházejícívyvrcholení, vždy to vycítily, rázem ustaly v dráždění, vyměnily si místa a začaly nanovo, ažmyslel, že se mu hlava i tělo vášní a touhou snad rozskočí. Uvědomil si, že přestává být pánemsituace a že jím Grace a Faith manipulují, že mu dovolují vyvrcholení, jen jak se to hodí jim.Vzrušením se už přestávaly ovládat, stávaly se z nich hotové lítice, nic jim nebylo dost smělé aodvážné. Conn byl sice zpočátku spokojen, že se mu tak povedlo, ale jak noc pokračovala,rozpoznal, že by ho takové milování zničilo, jestliže okamžitěnepřevezme iniciativu. V tu chvíli odstrčil Grace, když ho chtěla znovu obkročit."Kdepak, cukroušku, teď si zašoustám zas já podle svého," řekl jí, a když protestovala, posadilse, přehnul ji přes koleno, plácl ji přes pružný zadeček a beze všech cirátů ji vyšoupl z postele.Sedíc na zemi, začala slečna Grace samým leknutím brečet. Conn jí ale nevěnoval pozornost,vrhnul se na poddajnější Faith, obkročil ji a pomiloval tak divoce, že ho vyvrcholení zanechaloúplně vyčerpaného. "Podej víno, Grace," poručil pak. Ochotně poslechla. Za okamžik se cítilodpočatý a uštědřil pak Grace totéž, co předtím jejímu dvojčeti, načež obě slečinky rázně zložnice vykázal, zavrtal se do postele a usnul. Ráno si Conn přísahal, že slečny Faith a GraceHoldenovy už víckrát nepozve. Cítil se jako zbitý a celé tělo měl plné škrábanců a kousanců. Pohorké koupeli, kterou mu přichystal Cluny, se postavil nahý před zrcadlo mezi okny a zděsil se.Večer předtím ani necítil, jak ho škrábou a koušou - ale teď viděl, že je poznamenaný! Jen tvářzůstala ušetřena. Zahleděl se hluboko do vlastních zelených očí pod hustým černým obočím."Nejkrásnější muž u dvora", pomyslil si a dál se zkoumavě zblízka pozoroval, hledaje něconeobvyklého či zvláštního. Byl si vědom toho, že je pohledný - vždyť nebyl přece ani padlý nahlavu, ani nemístně skromný. Chodil hladce oholen, takže vynikla jeho ostře řezaná čelist abrada s důlkem. Měl dlouhý, rovný nos velikostí se přesně hodící k souměrné tváři a bos měřilšest stop a čtyři palce. Měl jemně vystupující vysoké lícní kosti, což mu dodávalo lehcezranitelného vzhledu, spolu s vysokým čelem. Ústa byla snad až příliš jemná na tak mohutnéhomuže, s úzkými rty. Kůži měl velice světlou, takže tmavé vlasy tím více vynikly. Neposlušná kadeřmu - k jeho nelibosti - pořád padala do čela a dodávala mu chlapeckého vzhledu. Dlouhé nohy,dlouhý štíhlý trup, široká ramena, která nepotřebovala vycpávky - i oblečen vypadal nádherně,každé šaty mu padly. Když ho jeho švagr Adam de 48Marisco poprvé viděl ve slušných šatech, suše prohodil: "Propá-naboha, ženské se na něhobudou jen věšet," - což se také brzy potvrdilo. Předpověděl Connovi také mnohé půtky ašarvátky s pány ode dvora, jimž bude muset díky svému zjevu čelit. Conn však se kupodivuvětšinou dokázal střetům s rozzlobenými otci či manžely vyhnout naprostou a důslednoudiskrétností v srdečních záležitostech. Moc dobře si uvědomoval, že by ho spory, zvláštěveřejné, mohly připravit o královninu přízeň. Za své postavení cele vděčil královně Alžbětě; alevěděl, že co Bětka tak štědře udělila, může stejně lehce odejmout. Přišel do Anglie, aby tu získaljmění jako již tak mnozí Irové před ním. Jako nejmladšímu z mnoha dětí mu v Irsku nic nekynulo,obzvláště v Irsku, ovládaném Anglií. Příznivý osud ho zavál na anglický královský dvůr a onrozhodně neměl v úmyslu ohrozit svou budoucnost. Z toho logicky vyplývalo, že je třeba narozpustilá dvojčata Holdenova co nejrychleji zapomenout. Instinkt mu napovídal, že mu odtudhrozí nebezpečí, vždyť se ještě donedávna dvořil jejich matce! Bude si muset najít něco méněriskantního, vždyť dvůr je plný ochotných krásek.Ticha takových, jako je signora Eudora Maria di Carlo, manželka velvyslance ze Saň Lorenza.Nanejvýš atraktivní dáma, jež z něho již po několik týdnů, od okamžiku, kdy přijela do Anglie,výmluvně nespouští ambrově zbarvené zraky a nevynechá jedinou příležitost, aby se o nějneotřela, když se náhodně míjejí. Velvyslancova žena byla drobná a plná, nepochybně pěknýkousek do postele. Samo pomyšlení na takový úlovek mu přivodilo příjemné mrazení v zádech.Dnes v noci se mu opovážlivé a příliš iniciativní ženštiny zošklivily. Více se mu zamlouvalasladkost dobývání a unylé kouzlo oběti než přímočaré nároky dcerušek barona Marstona.

Page 23

Napříště měl v úmyslu se jim pečlivě vyhýbat, ale přiznával si, že to nejspíš možné nebude; vžádném případě si ale skandál nemůže dovolit. Prekérní situace; ale však už si v životě poradil is horšími!KAPITOLA 3."Nedá se nic dělat," říkal právě lord Burghley královně. "Ke skandálu už došlo, a když nebudepan O'Malley potrestán, bude to vypadat, že jeho chování schvalujete. I na vás by padl stín.Vzpomeňte jen na aféru s Dudleyem. Další si nemůžete dovolit, madame."Královna zhluboka povzdechla. "Máte svou pravdu, drahý příteli, uznávám. Vím, že mé zájmyjsou u vás na prvním místě, ale nemohu si pomoci, je mi z toho smutno. Mám pana O'Malleyhoráda!" 49"Vím, madame, a musím přiznat, že i já ho mám rád. Není v něm intrikánství ani za nehet a to, žese nechal přistihnout v tak ožehavé situaci, byla čirá smůla, protože mnozí u dvora vyvádějí ještěhůř, dokonce denně, jenže se na to nepřijde. Conn O'Malley je dobrosrdečný mladík, ale bohuželse nenaučil - promiňte mi tu upřímnost - jak držet ptáka pěkně v kleci a to nás bohužel přivedlodo trapné situace. Velvyslanec ze Saň Lorenza zuří a nelze se mu divit. O tom, že byl uražen,nemůže být pochyb, s ním byla uražena i jeho zemička, malá, nicméně pro Anglii velevýznamná.Nemůžeme si dovolit, aby se vrátil domů, madame, a aby tak došlo k přerušení diplomatickýchstyků.""Co mám tedy dělat?" starostlivě se tázala Alžběta. "Nechala jsem Conna zavřít do Toweru, alenemohu ho tam přece držet donekonečna jen proto, že byl přistižen, jak v odlehlém koutě líbávelvyslancovou."Docela tak tomu sice nebylo, pomyslil si William Cecil a královna to moc dobře ví. Conn bylpřistižen v žhavém objetí s Eudorou Maní di Carlo s obnaženými ňadry, která jí laskal, zatímco hoona náruživě dráždila. Vlastně to byly její výkřiky rozkoše, které upozornily zvědavé hlavy na tenskrytý kout. Tu se ozvalo zaklepání a vstoupil jeden z královských sekretářů. "Madame, dostavilse baron Marston s rodinou, čekají za dveřmi. Baron žádá Vaše Veličenstvo o slyšení. Týká prýse to pana Conna O'Malleyho." Lord Burghley v údivu nadzvedl obočí. Co má být zas tohle?Další nepříjemnosti s mladým O'Mal-leyem?"Nechť lord Holden s rodinou vstoupí," pravila královna a obrátila se k svému rádci. "Asinenesou žádné dobré zprávy, Wil-liame, cítím to v kostech." Usadila se do pohodlného křesla svysokým opěradlem, protože lord Holden byl znám svou rozvláčností. V bílé sametové toaletě seširokým stojatým krajkovým límcem, s živůtkem vyšitým zlatem a drahokamy do vzoru vinnýchhroznů, s prostřihy rukávů, podloženými zlatým brokátem, byla v tu chvíli Alžběta zjevemvpravdě královským. Na hlavě měla rudozlatou paruku, jelikož její vlastní vlasy začínaly řídnout ašedivět. Nicméně pořád to byla krásná žena. Kolem krku měla řetízek s broží, kterou jí darovalConn, a v uších dvě velké perly.Lord Holden vpadl do místnosti, jako by ho pronásledovaly všechny mocnosti pekelné. Za nímkráčela jeho manželka, pro tentokrát zkroušená, a jejich pěkné dcerky, dvojčata, se stopamizaschlých slziček na tvářích. Všechny tři dámy měly na sobě jednoduché černé sametové šatyzdobené jen krajkovými manžetami - jaký to ústupek jejich jindy tak nafintěnému vzhledu!pomyslila si královna. Lord Holden, korpulentní pán, byl též přísně oděn do černého. Všichničtyři se hluboce uklonili. Královna s nepatrným pousmáním pokynula: "Mluvte, pane! Přál prýjste si se mnou hovořit ohledně pana O'Malleye." "Nerad vás zarmucuji, madame, protože vím,jak jste si toho Ira oblíbila, přesto vám musím svěřit jistou záležitost, jež se dotýká mé cti." Naokamžik se přerušil, aby zpražil pohledem manželku a dcery. "Když se provalil skandál s chotívelvyslance di Carla, nedokázala už ani má žena smlčet vlastní pohanu. Přizna-la se mi, že ji pan O'Malley svedl. Když tak šla našim dvěma citlivým dcerkám příkladem apřiznala svou vinu před nimi, jaké bylo naše překvapení a zděšení, když jsme se muselidozvědět, že týž pan O'Malley zneužil i je, naše nevinné dcerky! Požaduji důrazně potrestání tohozpustlíka, prznitele našich ctnostných žen a dívek! Nechci se vystavit potupě zveřejněním toho,

Page 24

co se stalo, ale jestliže ho nepotrestáte, učiním tak! Manželku tím znemožním, dcery odsoudím kstaropanenství, ale alespoň se mi dostane zadostiučinění, neboť pak se stane jeho potrestánínevyhnutelným.""Panebože!" V královnině tváři se zračilo rozhořčení - ale jestli nad Connovým chováním nebospíš nad opovážlivým tónem lorda Holdena, nedokázal lord Burghley odhadnout. "Budiž vyhnánode dvora!" pronesla Alžběta slavnostně. "Nepřeji si mít kolem sebe takového člověka! A co sevás týče, můj pane, bude lépe, když svou manželku a dcery odvezete na zbytek zimní sezóny navaše sídlo v Kentu. U dvora jsou očekávány nejdříve o svatodušních svátcích; nechť do té dobyrozvažují v ústraní venkova nad svými poklesky. Modlitby a půst jim pomohou vrátit se na cestupravou. Raději vám pomůžeme vyhledat vhodné ženichy pro vaše dvojčata, a čím dříve, tímlépe." Lord Holden padl na kolena a zbožně políbil lem královniných šatů. "Madame," řekl, jsteztělesněné dobro a moudrost! Z celého srdce vám děkuji za spravedlivé rozhodnutí. Ještě dnesse vydáme na Marston Manor, ale já se vrátím co nejdříve, abych vám mohl být i nadále kslužbám."Alžběta se zlověstně usmála. "Zůstaňte, prosím, se svými dámami na čerstvém vzduchu až dobřezna, pane. Budou potřebovat vaši podporu a vedení na cestě návratu k ctnosti. Jen jim pěkněvyprašte kožich, abyste měl jistotu, že se opět nedostanou na scestí, a pak teprve se vraťte."Vztáhla ruku, aby jí mohl políbit prsten.Lord Holden zářil. Políbil podávanou ruku, vyhrabal se na nohy, popohnal své stádečko ven zmístnosti a dveře se za nimi zavřely.Na okamžik zavládlo v budoáru ticho, ale vzápětí královna od 51plic zaklela. "Čert aby ho vzal! Nejmíň rok ho nebudu moci povolat zpátky, a to tu bez něho budenesnesitelná nuda, Williame! Jak jen to mohl udělat? Začít si s lady Holdenovou a navíc s jejímiholkami!? To je skutečně neodpustitelné!" "Lady Holdenová," snažil se lord Burghley zmírnithněv panovnice, "je známá tím, že střídá milence, madame. Je sice opatrná, ale nechce se mivěřit, že by její manžel nic netušil. A co se dcerušek týče, ty jsou vyhlášeny jako párekvyzývavých kur-viček. Možná se jim podařilo obalamutit otce, ale jisté je, že ani ke dvoru, ani dopostele pana O'Malleyho nepřišly jako panny. Mladý O'Malley je možná rošťák a šijí s ním všichničerti, ale není to žádný násilník, který by připravoval dívky o panenství, madame.""Podej mi vyšívání, Aidan," obrátila se královna k děvčeti, které skromně sedělo na stoličcevzadu u krbu. Aidan St. Michaelová spěchala uposlechnout rozkazu a pak se usadila trochu blížeke královninu křeslu, aby jí mohla podávat jednotlivá vlákna hedvábí podle barev."Nicméně sám ďábel jim napískal, aby se právě teď pochlubily svým dobrodružstvím s Connem,aby mu ještě přitížily a svalily všechnu vinu na něho. Určitě to udělaly ze žárlivosti. LorduHoldenovi pak nezbylo, než se obrátit na mě, když už propukla ta aféra s ženou velvyslance,"dodala královna. "Původně jsem měla v úmyslu poslat Conna pryč na pár týdnů, nejspíš přespostní období. Teď ho budu muset vypovědět doopravdy - ale kam s ním? Do Irska to nejde. Jeto moc daleko a pak, co by tam chudák Conn dělal? Vsadím se, i když jsem je nikdy neviděla, žeje přece jen trochu jiný než ti jeho starší bratři, bu-kanýři. Původně jsem ho chtěla poslat na krkde Mariskovým, ale vydrželi by to s ním celý rok?""Bude se muset oženit, madame," řekl William Cecil tiše. "Oženiti Conn! Nikdy!""Není jiné řešení, madame," vysvětloval lord Burghley trpělivě. "Až mu vyhnanství vyprší, vrátíse ke dvoru zas plný čerto-vin. A kdoví, jaké skandály by nás čekaly potom? Musíte ho oženit seslušnou a váženou dívkou ještě dřív, než opustí dvůr, a odeslat ho na jeho panství nejméně narok. Jen ať se stane usedlým manželem a spoluvlastníkem jmění své ženy, alespoň dokud muhlava nevychladne.""Vždyť nemá žádné panství, kam bych ho mohla vykázat," řekla královna."Ale má peníze a pochází s dobrého irského rodu. Je členem vaší královské gardy. Jako ženichje vyhovující. Najděte mu nevěstu, která panství má.""Není to tak jednoduché, Williame. Nemůže to být dívka

Page 25

z vyšších kruhů, protože on sám nemá krev dostatečně modrou - a také to nemůže být nějakánicka, pro takovou by ho byla škoda. Nemůže to být dcera z protestantské rodiny, protože on jeřímský katolík, ačkoliv co pobývá v Anglii, jsem ho neviděla, že by se sháněl po knězi. Nejspíš byse rád dal k naší anglikánské církvi, ale jistá si tím nejsem. To všechno jsou okolnosti, které námzužují výběr, takže momentálně o žádné nevěstě pro pana Conna O'Malleyho nevím," dořeklakrálovna. "Ale já vím."Na okamžik si královna i lord Burghley mysleli, že je klame sluch, až jejich zraky spočinuly naskromné postavě u královniných nohou."Tos promluvila ty, Aidan St. Michaelová?" tázala se Alžběta. "Ano, madame.""Kdopak je ta mladá dáma, madame?" vyptával se lord Burghley; oči mu zajiskřily."Je to dcera zesnulého lorda Blisse a jedna z mých chráně-nek," řekla královna a upřeně se naAidan zadívala. Aidan zrudla, srdce jí tlouklo jako kladivo, ale pohledem neuhnula."Řekněte nám tedy, slečno St. Michaelová, kdo podle vás je vhodnou partií pro ConnaO'Malleyho?""Já sama, madame." Tak! Konečně to ze sebe dostala! Už to nemůže vzít zpět, ať královna řekneči udělá cokoli. "Vy?" Královna se zatvářila překvapeně."Řekněte nám, slečno St. Michaelová," promluvil lord Burghley laskavě, "podle čeho soudíte, žebyste byla vhodnou partií pro pana O'Malleyho? Znáte se s ním? Jste snad do něj zamilovaná?""Pocházím z dobré rodiny, mylorde, ale můj rodokmen není zrovna nejvznešenější. Došlechtického stavu povýšil mého pra-pradědečka sám dědeček naší královny. Má matkapocházela z Irska, byla sestřenicí hraběnky z Lincolnu, takže jsem napůl Irka. Ačkoliv jsem senarodila jako římská katolička, přiklonili jsme se později, otec i já, k nové církvi. Zdědila jsemnemalé jmění a pozemky mého panství sousedí s panstvím sestry pana Omalleye, hraběnky deMarisco. Myslím, že splňuji všechny potřebné náležitosti, abych se mohla stát manželkou panaO'Malleye. Ačkoli se mi u dvora líbí, stále toužím vrátit se domů. Jsem doopravdy venkovanka,jak mě Její Veličenstvo nazvalo."Lord Burghley pohlédl na královnu. "To děvče má pravdu, madame. Dokonale se hodí.""Nevím," vytáčela se královna. "Což mě opravdu chceš opustit, Aidan St. Michaelová? Myslelajsem, že jsi tu šťastná.""Jak bych neměla být šťastna ve vaší přítomnosti, madame? Tolik pro mě znamenáte, jste promě jako moudrá starší sestra." Lord Burghley potlačil pousmání. Alžběta byla dost stará na to,aby jí mohla být matkou. Rozpoznal, že je děvče rozhodnuto dosáhnout svého, a jejíargumentace ho svrchovaně zaujala."Nicméně," pokračovala Aidan, "necítím se dobře uprostřed rafinovaných dvořanů. Jsem prostéděvče, madame. A navíc, moji lidé mě potřebují. Správce pána či paní nenahradí. A pak, jistě sivzpomínáte, že jste otci slíbila najít mi manžela. Víte snad o někom, za koho bych se mohlaprovdat, madame? Pravda, pana O'Malleye neznám, ale zdá se mi laskavý." "O tom není sporu,"řekla Alžběta."Pak tedy budu spokojena, ba šťastna, když ho dostanu. Oh, madame! Promiňte mi mouopovážlivost, ale jistě jste za svůj život viděla spoustu sjednaných manželství, některá z nichšťastná, jiná nikoli. S panem O'Malleym mám vyhlídku na dobrý sňatek, ale jestli máte pro mějiného, přijmu vaše rozhodnutí bez námitek."Chytré, řekl si lord Burghley. Připomněla královně slib otci na smrtelném loži a nikdo nedbá načest víc než královna. Zahnala Alžbětu do úzkých, protože honem honem nemůže pro O'Malleyenajít jinou nevěstu a určitě ani pro slečnu St. Michaelovou nemá jiného ženicha.Královna se dlouze zamyslela. Aidan se stěží odvažovala dýchat. Od toho tříkrálového večera,kdy ji při hře na slepou bábu políbil, byla do Conna O'Malleyho zamilovaná. Uvědomovala si, žeten polibek pro něj nic neznamenal, což ji ovšem trápilo. Ve skutečnosti ho ani pořádně neznalaa ani on až dosud neprojevil žádný zájem o její osobu. V jistém smyslu se mu vlastně svounabídkou věší na krk; přesto ve chvíli, kdy lord Burghley prohlásil, že Conn O'Malley potřebuje

Page 26

ženu, Aidan poznala, že by nesnesla, aby si ho vzala jiná. Z úvah ji vytrhla královna. "Co si o tommyslíte, lorde Burghleyi? Mám oženit Conna O'Malleyho tady se slečnou St. Michaelovou?Myslíte, že je to řešení? Hodně tím vyzíská.""A copak tu ještě máme krom pěkné ženušky?" lord Burgh-ley shlížel na Aidan otcovsky."Získá velké panství, polovinu jmění, které nashromáždil její otec a které není samo o soběnikterak zanedbatelné. A pak je tu ještě poslední přání Paytona St. Michaela, které jsem slíbilasplnit. Lord Bliss, Bůh mu dej lehké odpočinutí, byl posledním mužským potomkem svého rodu.Požadoval, aby příští manžel jeho dcery zdědil jak jeho rodové jméno, tak titul. Sňatkem se tedyz Conna O'Malleyho stane Conn St. Michael, lord Bliss." William Cecil, lord Burghley, přikývl a pochvilce rozmýšle-ní řekl: "Tak se z něj stane anglický šlechtic a zas budete mít o jednoho irského rebela méně,madame. Navíc to utuží pouto mezi jeho sestrou, lady de Marisco, a anglickým trůnem,Veličenstvo.""Nuže budiž, Aidan St. Michaelová. Dodržím slib daný vašemu otci a vaším manželem se staneConn O'Malley. Je vám, doufám, jasné, že se bude jednat jen o tichou svatbu? Vzhledem kpovaze obvinění, vznesenému proti panu O'Malleymu, musíte být oddáni co nejdříve a pakokamžitě opustit dvůr. Kolikátého je dnes, mylorde?" "Dvanáctého února, madame."Královnina tvář se rozzářila. "To je řízení samé Prozřetelnosti!" řekla. "Možná má být tomanželství opravdu uzavřeno v nebi. Budete mít svatbu za dva dny ode dneška, na svátek sv.Valentina, Aidan St. Michaelová! Obřad se odbude v mé soukromé kapli a přítomni budemejenom já a lord Burghley, souhlasíte?""Přála bych si tam mít ještě svou komornou a mladého lorda Southwooda, madame. Nemám nicproti tiché svatbě, ale ráda bych měla více svědků.""Velice rozumné," poznamenal William Cecil. "Zvláště vaše volba hraběte Southwooda." Obrátilse ke královně. "Synovec pana O'Malleyho bude ideální svědek, madame. Alespoň donesezprávu o tom sňatku své matce a otčímovi na Queen's Mal-vem, kam, doufám, mu povolítenovomanžele doprovázet. Odnese de Mariskovým zvláštní depeši Vašeho Veličenstva, která jimsituaci objasní. Lady de Marisco jistě potěší, že se jejímubratrovi dostane takové cti.""Výborně!" zvolala královna Alžběta a ještě jednou se obrátila k Aidan. "Jděte teď, mé dítě, asbalte si věci. Oddavky budou na sv. Valentina časně ráno, abyste měli ještě celý den na cestu.Stejně vám to potrvá několik dní, než se dostanete domů. Vašim družkám řeknu, že jste dostalasvolení navštívit Pearrock Royal. Žádné další vysvětlení v tuto chvíli není nutné." "Má to být tajnýsňatek, madame?""Nikoli před rodinnými příslušníky pana O'Malleyho, Aidan, ale bude lépe ponechat v této věcikrálovský dvůr v nejistotě. Těžko bych vysvětlovala velvyslanci ze San Lorenza nebo lorduHoldenovi, že jsem potrestala Conna O'Malleyho sňatkem s bohatou dědičkou a udělením titulu."Královna se zachichotala, dokonce i lord Burghley se pousmál."Mohu požádat o jednu laskavost, madame?" nesměle vydechla Aidan. "Samozřejmě, dítě!""Prosím, madame, prosím, neříkejte panu O'Malleymu, že jsem to byla já, kdo navrhl tomanželství. Znám ho jen od vidění a on nezná mě, ale bojím se, aby se necítil uražen, kdyby siměl myslet, že jsem stejná jako všechny ty ženské, které za ním běhají. Vím, že to pochopíte,madame."Královna souhlasně přikývla. "Ano, Aidan St. Michaelová. Není třeba, aby si pan O'Malley myslel,že snad má nad vámi navrch víc než každý jiný manžel nad manželkou. Můžete být klidná; to, cose dnes tady domluvilo, zůstane jen mezi námi. Máte mé slovo."Aidan se veličenstvu uklonila a cestou z královnina budoáru málem běžela. Nemůže tomu uvěřit!Už za dva dny se má vdávat! A má si vzít Conna O'Malleyho, .nejkrásnějšího muže u dvora'! Avrací se domů, na Pearrock Royall Náhle se zarazila, ruka jí vylétla k ústům. Co jen to provedla?Vždyť Conna O'Malleyho vůbec nezná, ví o něm, jen co se povídá. Co když ji nebude chtít?

Page 27

Odvážně si naplánovala budoucnost po boku muže, kterého nezná, a to všechno jen kvůlijedinému polibku! Což už úplně ztratila rozum? Vždyť není o nic lepší než ty pošetilé ženštiny,které dělaly všechno možné i nemožné, jen aby upoutaly jeho pozornost! Omráčena toumyšlenkou se přestala dívat na cestu, zakopla a do někoho vrazila. "Aidan? Aidan St.Michaelová, je vám něco?" mladý hrabě Southwood ji uchopil za ruku.Pomalu zaostřovala pohled na chlapeckou tvář před sebou. "Budu se vdávat, Robine,"zašeptala. "Královna mě provdá za tvého strýce Conna, ale je to tajemství!" "Cože?" zkoprněl."Co mi to tu vykládáte?" "Jdi ke královně," Aidan se mu vytrhla a spěchala dál chodbou .Robin udělal, jak řekla, a byl bez meškání vpuštěn. Uklonil se hluboce a přešel hned k věci:"Právě jsem na chodbě potkal Aidan St. Michaelovou. Je pravda, co říká, madame? Opravdu simá brát mého strýce?""Conn O'Malley způsobil skandál, který možná nezůstane pro naši zahraniční politiku beznásledků, pokud se mi ho nepodaří rychle vzdálit ode dvora, lorde Southwoode," proneslakrálovna škrobeně. "Můj rádce lord Burghley soudí, že by manželství mohlo učinit přítrž jehovýstřelkům. Jsem téhož názoru. Otec slečny St. Michaelové mě na smrtelné posteli žádal, abychjeho dceři našla manžela. Aidan je pro Conna výborná partie. Podle posledního přání Paytona St.Michaela převezme její příjmení a stane se tak lordem Blissem z Pearrock Royal. Je nejméně narok vypovězen ode dvora nejen pro pletky s Eudorou di Carlo, ale i s lady Glythou Holdenovou ajejími dvěma dceruškami.

Baron Holden si právě byl u mne stěžovat. Už chápete vážnost situace, Robine?""Ano, madame, ale proč Aidan? Aidan je neobyčejná; je tak něžná a citlivá, ani nevím, jestli si jistrýc zaslouží!" Lord Burghley se musel otočit, aby Robin nezahlédl, jak se usmívá. Chlapec jezřejmě až po uši zamilován dětskou láskou do slečny St. Michaelové. William Cecil v tu chvílizabloudil v duchu do minulosti a náhle si připomněl jistou starší sestřeni-ci, s níž kdysi sdíleltrýzeň dospívání. Na kratičký okamžik pocítil dokonce písek v očích, jen stěží potlačil slzy.Sestřenka se tehdy vdala v sedmnácti a ve dvaceti při porodu zemřela, když jemu bylo právěčtrnáct.'Nepopírám, dnes máš asi pravdu, můj milý Robine," řekla Alžběta. "Nejspíš skutečně dosudnení Conn O'Malley hoden ruky Aidan St. Michaelové - ale časem určitě bude. S pomocí Aidan sedokáže rychleji proměnit ve váženého muže, kterého v něm tuším pod maskou nevázanéhorošťáka, na kterého si tak rád hraje. Aidan v manželství s ním trpět nebude, věř mi. A teď mámpro tebe, milý chlapče, další novinky: budeš svědkem na jejich svatbě, která se bude konatčasně zrána čtrnáctého, to jest ode dneška za dva dny. Zároveň si přeji, abys provázel Aidan aConna až ke Queen's Malvern, kde budeš mít za úkol zpravit o tom sňatku tvou matku a otčíma.Zdrž se kratší dobu doma na návštěvě, milý Robine, a pak se zase ke dvoru vrať." Královskérozhodnutí tedy už padlo a Robin Southwood, teprve čtrnáctiletý hrabě z Lynmouthu, byl užnatolik zkušeným dvořanem, že se nepokoušel panovnici dále odporovat a bez odmluv je přijal.Půvabně se uklonil a řekl: "Vaše Veličenstvo rozhoduje vždy správně a mně bude potěšenímpřivítat Aidan St. Michaelovou k nám do rodiny jakožto svou tetu." Královně se vybranéchlapcovo chování líbilo. Jak se podobá otci, pomyslela si Alžběta a na okamžik si vybavilazemřelého Geoffreye Southwooda, .hraběte Anděla', jak se mu říkalo. "Dobrá, Robine," řeklatrochu úsečněji, aby zahnala sentimentální vzpomínku, "nyní doneseš strážci vězení v Towerurozkaz, aby tvého strýce propustil. Bez průtahů ho sem přiveď, neboť je nanejvýš na místě, abybyl informován o tom, co ho čeká," pousmála se. "Už se nemohu dočkat, jak se zatváří." "Ne!"vyrazil ze sebe Conn O'Malley. "Ne, Bětko! A ještě jednou ne! Vzít si děvče, které ani neznám?!""Neptám se vás, jestli se chcete oženit, pane O'Malleyi," odsekla královna. 'Sděluji vám, žebudete čtrnáctého se slečnou Aidan St. Michaelovou oddán a poté s ní odcestujete na jejípanství. Vyvolal jste do nebe volající skandál, Conne, nezapomeňte!""Prokristapána, Bětko, vždyť jsem nic neudělal, jen jsem políbil a trošku pomazlil ženu. Ani nás

Page 28

nikdo nepřistihl inflagranti." "To jen proto, že jste neměli dost času!" zahřměla královna."Povězte mi něco o vašem dobrodružství s lady Glythou Holde-novou a navíc s těmi jejímidvěma dceruškami, Grace a Faith, myslím, že jim tak říkají! Neměl jste je snad v posteli oběnajednou, zatracený smilníku? Oh, nebojte se, o vašem zavrženíhodném vyvádění s těmi třemištětkami vím všechno! Baron Marston mi dnes ráno odrecitoval celý seznam stížností na vás,hlavně za svedení a zneužití jak manželky, tak obou dcer!" "Cože? Svedení? Tech tří? Ne, Bětko,žádné svedení se nekonalo!""Ale že jste s nimi něco měl, to popřít nemůžete, Conne, žene?"Zrudl a zamumlal: "Ne.""Uvědomte si, Conne, že bych vás mohla nechat hnít v Toweru tak dlouho, dokud by samo peklonezamrzlo, nicméně vám namísto toho dávám za manželku bohatou dědičku, tučné věno,výnosné panství a šlechtický titul nádavkem. Našlo by se jistě nemálo těch, kdo by si stěžovali,že jsem k vám nebyla dost přísná!" "Šlechtický titul?" Conn nastražil uši, až se lord Burghleynezdržel úsměvu."Payton St. Michael byl posledním mužským potomkem rodu. Jeho rodina byla povýšena došlechtického stavu teprve za vlády mého dědečka, a ačkoli se jim jinak všestranně dařilo, mělipo generace jednu slabinu: vždycky jen jednoho mužského potomka, až nakonec jako poslednízbyla jako nositelka jejich jména jediná dcera. Na smrtelné posteli vyslovil lord Bliss přání, abybudoucí manžel jeho dcery převzal jak rodové jméno, tak titul St. Michael.""Já že si mám změnit jméno?" Conn koukal uraženě. "Jsem přece O'Malley!""Máte čtyři starší bratry a tři z nich mají - kolikpak synů, Conne?""Jedenáct," odpověděl popravdě."Podle tohoto počtu mohu tedy usuzovat, můj milý Adonisi, že tato zem bude vždy nosit spoustuO'Malleyů, nebo se snad mýlím? Uvažte to, Conne. Jste nejmladším synem svého otce, který bylpodle všeho jen sprostý pirát," pokračovala královna. "Máte sice jednoho bratra knězem, ale tiostatní jsou námořní lupiči, kteří se s největší pravděpodobností nedožijí vysokého věku. Vždyťpročpak jste přišel do Anglie? Přece abyste získal jmění, viďte? Zbohatl jste na obchodníspolečnosti vaší sestry 58a provázela vás má přízeň a náklonnost. A teď se vám chystám být nápomocná v dalšímvzestupu na společenském žebříčku. Pročpak se tomu bráníte?""Do čerta, Bětko, copak si počnu na venkově? Vykládáte mi tu, že ta slečna St. Michaelová máhodně pozemků. V řízení velkého panství se vůbec nevyznám. Jsem prostě každým coulemjenom dvořan a k jinému způsobu života nemám ani vlohy, anisklony.""Když se jednou oženíte s majitelkou panství, musíte se naučit je spravovat, jinak připravíte omajetek své syny," řekla tiše královna. "Moje syny?" špitl Conn."Ano, Conne, vaše syny. Doufáme, že během období exilu na vašem panství dokážete zploditdědice. Což to není přáním všech mužů?""Ještě pěkných pár let do budoucna jsem na ženění nepomýšlel, Bětko. A manželku jsem si chtělvybrat sám!" Brání se udatně, pomyslel si lord Burghley. Je stejně silný protivník jako kdysi jehokrásná sestra. Ale královské vůli se bude muset podrobit, tak jako to kdysi musela učinit i ona."Nenajdete nikde vhodnější nevěstu než Aidan St. Michaelovou, milý Adonisi. Její matka bylarozená FitzGeraldová, a se-střenice hraběnky z Lincolnu. To děvče je bohaté, vzdělané a navícrozumné a vtipné. Bude z ní mnohem zajímavější manželka než z každé jiné, kterou byste sivybral sám. Váš vkus, jak jsem si povšimla, směřuje spíše k nápadným, ale pitomoučkýmzjevům."Conn se ušklíbl, nemohl jinak. A co horšího, musel si přiznat, že má královna pravdu. V životě siženské pořádně neprohlížel, zajímalo ho jen, jak je co nejrychleji dostat do postele. Takovýhlepřístup ovšem při hledání nevěsty moc vhodný není. Povzdechl si. "Rozhodla jste tedy, že si to

Page 29

děvče vzít musím, Bětko?" "Nezvratně," řekla královna přísně, nicméně se mu zazdálo, že vkoutcích jejích úst zahlédl úsměv."Pak tedy poslechnu, protože byste mi jinak dala pořádně zabrat, ale kdybych měl na vybranou,určitě bych řekl ,ne'." "Ale na vybranou nemáte, Conne O'Malley. Přeji si, abyste dne čtrnáctéhoúnora časně ráno pojal za manželku Aidan St. Michaelovou. A teď nám nalejte pohár vína, nášAdonisi, ať při -pijeme na štěstí vaše a nevěsty."Conn popošel k příborníku, kde stály křehké broušené poháry a karafy s vínem, vybral vyzrálézlatavé víno, naplnil jím tři poháry a podal po jednom královně a Williamu Cecilovi. "Na vašibudoucnost, drahý Adonisi," řekla královna, pozvedajíc pohár."Mnoho zdaru a hodně synů," řekl lord Burghley, pozvedajesvůj."Na zdraví nevěsty," řekl Conn. "Bůh nám oběma pomáhej," a naráz vyprázdnil svůj pohár. "Ateď, Bětko, se s vaším dovolením vzdálím, abych vyhledal svou nastávající. Můžete mi říci, kde jinajdu?" "Robin čeká venku," řekla Alžběta. "Odvede vás k Aidan; máte mé svolení se vzdálit."Conn postavil prázdný pohár zpět na příborník, uklonil se hluboce královně a odcházel jako napopravu, zatímco se za jeho zády Alžběta s Burghleyem na sebe spiklenecky usmáli. Za dveřmikrálovského budoáru Robin právě hovořil se slečnou Tal-botovou, ale když spatřil strýce,omluvil se a spěchal k němu. "Královna říkala, že mě máš dovést k slečně St. Michaelové," řeklConn."Tiše, strýčku, tiše," chlácholil ho Robin. "Má to být tajemství. Pojď za mnou.""Moc vesele to neříkáš, Robine," pravil Conn O'Malley, zatímco kráčel synovci v patách. "Taky simyslíš, že ta svatba je čiré bláznovství?"Robin nejprve neodpovídal, ale když došli na okružní chodbu a nikdo nebyl v dohledu, obrátil serozhořčeně k strýci. Vztekle procedil mezi zuby: "Aidan je ta nejúžasnější dívka, jakou jsem kdypotkal, strýče! Jestli jí ublížíš, budeš mít co dělat se mnou! Rozuměls?"Conn se málem rozesmál, ale pak si povšiml, že to synovec myslí smrtelně vážně, potlačilúsměšek a vážně řekl: "Musí to být prima děvče, když si tě tak dokázala získat. Jistě námpomůžeš překonat počáteční rozpaky, v tom s tebou počítám. Viď, že mi budeš nápomocen?""Ano," přikývl důležitě hoch, "ale pamatuj si, že zůstávám Aidaniným rytířem teď a provždy!"Conn vážně přikývl, ale vzápětí se podivil: "Kam mě to vedeš, chlapče? Tady jsem ještě v životěnebyl!" "Aidan má pokojík od hraběnky z Lincolnu, protože jí náhodou vybyl, ale je to až vpodkroví. Má tam alespoň soukromí, což většina děvčat z královniny družiny říci nemůže."Mezitím došli k Aidaniným dveřím a Robin rázně zaklepal. Dveře se otevřely téměř okamžitě a naprahu stála Mág. "Dobrý den, vaše lordstvo.""Dobrý den, Mág. Je slečna St. Michaelová doma? Přivádím svého strýce, Conna O'Malleyho,který by ji rád pozdravil." "No jistě," řekla komorná, "ten věru vypadá jako pravý Omalley.Sukničkáři a piráti, jeden jak druhý, to je o nich všeobecně známo."Conn Robina zlehka odstrčil a stanul proti malé kulaté osůbce, která si ho měřila pichlavýmahnědýma očima, ruce sbalené do pěstiček opřené o široké boky."Ale, podívejme se, a odkudpak máš tyhle informace, paninko?""Vždyť v Ballycoille se o ničem jiném nemluví, a kdopak jsem já, když ne Mág Feeneyová zBallycoile?" Conn se rozesmál. "No dobře, Mág Feeneyová z Ballycoille, nepopírám, že pěknářádka O'Malleyů si hledá obživu na moři a určitě nejmíň stejná řádka jich ráda potěší pěknéděvče, ale já mám také bratra kněze, co bude co nevidět biskupem, a sestru, která je svatoumniškou, vyhlášenou léčitelkou, a další čtyři sestry, které o mně podle všeho smýšlí stejně jakoty, a ještě jednu velkolepou sestřičku, která je nejbohatší ženská v Anglii. My nejsme jen takněkdo! Tak buď tak hodná a řekni své paní, že jsem ji přišel navštívit!"Mág mu přibouchla dveře před nosem a Conn s Robinem museli čekat. Konečně se dveře zasotevřely, Mág ustoupila stranou a řekla: "Můžete vstoupit, pane O'Malley!" ale hned vyjekla,protože jak kolem ní procházel, popleskal ji po zadku. "Och, jste vy to ale drzoun! Vaše matka

Page 30

aby si kvůli vám oči vyplakala!""Moje matka mě má ráda," nedal se, "a vy mě taky budete mít ráda, Mág, jen co mě líp poznáte.""To se, pane O'Malley, ještě uvidí!" odsekla. "Mág," vložil se do toho Robin, "pojďte se mnou nadžbánek piva," - a než se komorná zmohla na protest, vystrkal ji ze dveří a pevně za sebouzavřel. Snoubenci se octli o samotě. Conn se protáhl kolem postele, která zabírala většinu místav miniaturním pokojíčku, na kousek volného místa. Před ním tu stála zády k malému oknu dívka.Byla o hodně vyšší než většina žen, které znal, a poněkud hranatější než jeho sestra Skye, kterábyla rovněž dosti vysoká. Obličej měla oválný, s důlkem v bradě, stejným jako měl sám. Barvujejích očí ani vlasů určit nedokázal, protože je měla skryty pod čepečkem, ale povšiml siušlechtilého tvaru rukou, které teď nervózně poškubávaly sukní jantarově zbarvených šatů.Královna mu za nevěstu věru žádnou krásku nevybrala, říkal si, ale podle všeho by mohla být ihezká, jen kdyby se chtěla usmát. Mohlo to být i horší, říkal si. Mohla být například zjizvená poneštovicích. Pátravě si ji prohlížel. Zdála se mu nějak povědomá; kde jen ji už viděl? "Večertříkrálový," řekla vtom, protože si domyslela, co se mu honí hlavou.Při zvuku jejího hlasu sebou trhl, ale musel si přiznat, že mu není nepříjemný. Zněl tlumeně asladce. "Večer tříkrálový?" opakoval nechápavě. 61"Hrál jste slepou bábu a chytil jste mě.""No jistě!" Už si vzpomínal. "Políbil jsem vás a vy jste se roztřásla. Neumíte líbat. Řekl jsem sitehdy, že vás asi ještě nikdy nikdo nepolíbil a že je to divné, protože už nejste tak mladinká jakoostatní děvčata."Aidan se zasmála; zaznělo to smutně. "Ne, nejsem už nej-mladší," připustila, "devatenáctéhosrpna mi bude dvacet čtyři." "A mně bude třiadvacátého června třiadvacet," podotkl.V rozpacích se odmlčeli, nevěděli, jak dál. Pak konečně Conn řekh "Když se smějete, jste mochezká, slečno St. Michaelová." "Říkejte mi radši Aidan, Conne O'Malleyi, vždyť už co nevidět znás budou muž a žena." Trnula nad vlastní odvahou. "Jestlipak víte, co to znamená v gaelštině?"zeptal se. "Nerozumím gaelsky.""Znamená to .vášnivá'. Jste vášnivá, Aidan?" Podrobně si ji prohlížel, s překvapením si povšimlštíhlého pasu, plného poprsí a vzpřímeného držení těla."Myslím že ne, Conne O'Malley," odpověděla s uzarděním. Najednou zatoužil zjistit, jakou barvumají její vlasy. "Sundejte ten čepec, Aidan," řekl, a když zaváhala, přikročil blíž a jemně jí s hlavystáhl malý lněný čepeček vepředu ve tvaru srdíčka a vzadu nabraný, aby pojal záplavu vlasů.Zkušenými prsty jí vytahoval zlaté jehlice s tyrkysovými hlavičkami z účesu. Náhle se jí vlasyuvolnily a rozprostřely po zádech ve voňavé záplavě, sahající až k bokům."Dobrý Bože!" uniklo mu. "Máte vlasy jak nejčistší měď, děvče! Rozkošné! Pročpak jeschováváte pod tím zatraceným čepcem?" Rukama probíral hedvábné prameny. "M-můj otecříkal, že mám divnou barvu vlasů. Líbívaly se mu matčiny vlasy a tak jsem po její smrti začalanosit čepec, aby je neměl na očích." Stála jako zkamenělá, zatímco se jí probíral dlouhýmirudými prameny vlasů.V životě jsem tak krásné vlasy neviděl, říkal si Conn. Jak nádherná barva, na pohmat jemné jakhedvábí, a přitom pevné. Z nějakého neznámého důvodu ho její vlasy nesmírně vzrušovaly.'Myslím," řekl přiškrceným hlasem, "myslím, že je čas zpečetit naše zasnoubení z královskéhopříkazu polibkem, Aidan St. Michaelová," a aniž čekal na odpověď, uchopil její hlavu do dlaně avyhledal její rty.Na okamžik měla pocit, jako by jí všechna krev prchla z žil a místo ní se jí tělem rozlila jakásihorká, medově sladká záplava. Nedokázala se ani pohnout. Dotek jeho rtů v ní vyvolával tynejodvážnější představy. Chtělo se jí strhat se sebe šaty, chtělo se jí strhat je i z něho! Toužilamu ležet v náručí, dotýkat se ho a přijímat jeho doteky. Ucítila, jak ji druhou rukou objal kolem 62pasu a s překvapením a studem zjistila, že se o jeho paži opírá, klesá dozadu, zatímco on bloudírty po jejím hrdle, zanechávaje po něm žhnoucí stopu vášnivých polibků. Ucítila, jak jí dlaní svíráňadro, slyšela jeho hlas, chraptivý vášní, šeptat své jméno: "Ach, Aidan," a v tu chvíli

Page 31

vystřízlivěla. Je stejná jako ty potrhlé ženštiny, co mu v jednom kuse nadbíhají! Není o nic lepšínež kdejaká čubka u dvora, která zvedá sukně za každým rohem! Vždyť tohohle chlapa aninezná a dovolí, aby ji líbal a laskal! Takhle by ji dostal za minutku za dvě na postel a co by pakzbylo z její cti, na níž si tak zakládá! Měl by jí dost ještě před svatbou!V záchvatu pevného odhodlání mu Aidan vší silou dupla na nohu v holínce a s použitím vší sílyse vymanila z marnivého objetí. "Pane O'Malleyi!" snažila se dodat svým slovům přísnosti,chtěla, aby to znělo uraženě a dotčeně. "Pane O'Malleyi! Ještě nejsme oddáni, pane!"Hlava se mu točila a cítil se jako přistižený školák. Čím jen ho tak očarovala? Stačil jedinýpohled na ty měděné vlasy a hned po ní zatoužil! Bylo to neuvěřitelné a sám byl svým chovánímpřekvapen. A co horšího; ani honem nevěděl, co říci. "Aidan... " začal - proboha! Marně hledalvhodná slova. Aidan už zase získala rovnováhu, několika hbitými pohyby si -narychlo sepjalavlasy a usadila na ně čepeček. Zhluboka se nadechla a pravila - doufala jenom, že to zaznídostatečně věcně: "Pane O'Malleyi, myslím, že bude lépe, když se až do oddavek neuvidíme,nebo z toho budou klepy. Kdybychom se scházeli, bylo by to nápadné a upozornili bychom nanáš budoucí svazek, což si v tuto chvíli královna nepřeje."Konečně našel hlas a doslova vykoktal souhlasnou odpověď, připadal si při tom jako idiot.Chvatně se jí uklonil a z pokojíku přímo vyběhl. Co to s ním, k čertu, je? horečně se ptal sámsebe. Ještě nikdy se v přítomnosti půvabné ženy neprojevil takhle, jako hlupák! Vždyť je to jenobyčejné děvče! Když za ním zapadly dveře, klesla Aidan na postel a s údivem zjistila, že se celátřese. Co jen je to s ní? Vždyť je to jen mužský! Najednou si s příšernou jasností uvědomila, jakmálo vlastně ví o intimních vztazích mezi manžely. A co horšího, neměla, koho by se zeptala,připadala si jako hlupačka. Vysnila si, že se stane jeho ženou, ale teď zjistila, že dokud sevzájemně lé-.pe nepoznají, zůstane jejich manželství manželstvím jen podle jména. Nesmí mu uždovolit žádné další důvěrnosti, nebo dočista ztratí hlavu. Jeho polibky, jeho objetí - stoupaly jí dohlavy jako těžké sladké víno, nejraději by se jím byla úplně zpila! Musela se podívat pravdě doočí, byť to pro ni znamenalo otřes, ale co ji udivovalo ještě víc, bylo nezlomné rozhodnutí, jež vnívzklíčilo, že se její manžel, Conn O'Malley, do ní, Aidan St. Michaelové, musí zamilovat,doopravdy zamilovat! Věděla, že její majetek ho nijak nezaslepil, protože on sám byl bohatý dost.Sňatkem sice získá pozemky a samozřejmě i titul, ale nebude to partnerství, které by si sámzvolil - a je určitě příliš čestný na to, aby se jí dvořil jen na oko, jak alespoň doufala. Kdyby takvěděl, že ten sňatek navrhla sama! To se nesmí nikdy dovědět! Hodiny na krbu odbily čtvrtouhodinu odpolední a v krbu se v dešti jisker rozpadlo poleno. Aidan vstala, obrátila se k malémuzrcadlu, které Mág umístila vedle krbu, a zahleděla se na sebe. Je to na ní nějak vidět, když teďbyla poprvé doopravdy pořádně políbena? Asi ne, musela se té naivitě usmát. Linnet Talbotová,ta by se určitě chechtala! Vlastně - možná ani ne. Což právě Linnet nenavrhla, aby se zachovalypodle staré pověry v předvečer svátku sv. Anežky, zrovna minulý měsíc? Při vzpomínce seusmála, vždyť se nechala o tolik mladší dívkou umluvit k takové hlouposti.

Předvečer svátku sv. Anežky připadal na noc z dvacátého na jednadvacátého ledna. Ten večersněžilo a byla zima, vzpomínala Aidan. Této noci se může každé panně zdát o jejím příštímmanželovi, pokud dodrží přísná pravidla. Náhodou žádná z nich tehdy neměla službu u královny,takže Linnet rozhodla, že se všechny zachovají podle starého zvyku. Nejprve se šly každájednotlivě pomodlit do kaple. První šla nejmladší Cathy, pak následovaly Dorothy, Jane Anně,Linnet, Mary a nakonec Aidan. Ráda by byla věděla, jestli se i ostatní modlily tak usilovně jakoona. Vždyť byly ještě tak mladinké, zatímco jí mělo být už čtyřiadvacet! Z kaple se musely dívkyrovnou cestou odebrat bez večeře do postele, cestou se neohlížet ani vpravo, ani vlevo, natoždozadu, a nesměly s nikým promluvit. Tahle část úkolu byla pro Aidan lehká, protože mělavlastní pokoj a Mág, předem upozorněná, jí držela palce. Předpokládalo se, že když pak dívkausne, bude se jí zdát o muži, kterého si má jednou vzít. Aidan se k její nelibosti snilo o Connu

Page 32

O'Malleym. Protože sama sebe považovala za praktickou osobu, stojící oběma nohama na zemi,zdály se jí sny o panu O'Malleym nevhodné. Vždyť jí nevěnoval nikdy ani tu nejmenší pozornosta až na ten polibek o tříkrálovém večeru neměli nic společného. "O kompak se ti zdálo? O kom?"dorážela na sebe děvčata druhý den ráno. Aidan zalhala, že se jí nezdálo o nikom a že je podlevšeho odsouzená k staropanenství. Ostatní ji litovaly, ale zachytila jejich významné pohledy.Ubohá Aidan, říkaly ty pohledy, kdyby jí bylo souzeno se provdat, pak už by se to bylo přecedávno muselo stát!Při té vzpomínce se Aidan radostně usmála. "Chtěla bych vi-dět," říkala si tiše, ,jak by se zatvářily, kdyby věděly, že si beru .nejkrásnějšího muže u dvora'!Aidan St. Michaelová, lady Blissová! Paní na Pearrock Royall" až se hlasitě zasmála. Povedenýžert, a ona ani nemá s kým se o něj podělit. Jak krásné by bylo, kdyby se tím přítelem a druhem,kterému může všechno říct, stal její manžel!Na druhý den byla osvobozena od každodenních povinností a strávila jej spolu s Mág usilovnýmbalením svých věcí. Měli se vydat na cestu v pohodlném kočáru mladého hraběte z Lyn-mouthu;sdělil jim to, když se dostavil s vlastními livrejovanými sluhy pro zavazadla. Přišly se s nírozloučit její družky, protože i jim bylo řečeno, že odcestuje časně zrána. "Co tak najednou,"všetečně se vyptávala Linnet Talbotová. "Kdyby to byl někdo jiný, musela bych si myslet, žes vtom." "Linnet! Jak to mluvíš, co tvé vychování?" okřikla ji Cathy, ale ostatní se hihňaly."To přece bylo od začátku jasné, že nezůstanu u dvora nastálo," odvětila Aidan klidně. "Vlastnějsem sem přišla jen proto, aby mě královna dobře poznala. Dostalo se mi cti sloužit JejímuVeličenstvu, ale panství nemohu už déle nechat opuštěné. Vlastně jsem doufala, že budu domauž na Tři krále." "A není v tom nějaký mužský? Tam u vás na Pearrock Royall" vyptávala seLinnet.Aidan se zasmála. "Kdyby tam nějaký byl, odjela bych přece už dávno! Pojď sem, ty hloupoučká,a dej mi pusu na rozloučenou!" Dívky přistoupily jedna po druhé k Aidan a zobly jí polibkem doobou tváří a pak se bez dalšího odporoučely z pokojíka. Když za nimi zapadly dveře, zaplavilAidan na chvíli zvláštní, nevysvětlitelný smutek. Vždyť to nebyly ani v pravém slova smyslužádné kamarádky, byly přece proti ní o tolik mladší a lehkomyslnější, přesto je spojovalaspolečná služba královně a koneckonců na ni byly hodné. Nesmí zapomenout poslat jim na jařekaždé na šaty, protože jedna jak druhá jsou chudé a praktický dárek jistě ocení."Ráda bych se vykoupala," řekla potom Mág. "Jdi uplatit pár lokajů, aby mi nanosili horkou vodudo té malé kádě, ještě než ji zabalíme. Už se tolik těším domů, tam se budu moci koupat každýden!"Sloužící z tohoto palácového křídla sice měli péči slečny St.Michaelové o tělesnou čistotu za výstřednost, ale pár stříbrných mincí, které jim pokaždé dalajejí komorná za horkou vodu, se jim zamlouvalo. S lítostí se dovídali, že je to tentokrát naposled.Jakmile naplnili káď, vystrčila je Mág za dveře a přilila do koupele pořádnou dávku vonnéhooleje. Místností se rozlila vůně levandule a Aidan se usmála.

"Sice to není tak rafinovaná vůně, jako tady občas ve společnosti cítívám, Mág, ale připomíná midomov," poznamenala. "To ano," přitakala komorná, zatímco své paní pomáhala se svléci ausednout do kádě. "I já už se těším na Pearrock Royal, mylady.""Jak to, mylady?""Vždyť už jí budete za pár hodinek!" Mág jí připínala vlasy na temeno, aby se jí nezmáčely. "Anejvyšší čas, že se konečně budete vdávat! Měla jste se vdát už dávno, ale ani vy, ani pan otecjste neměli rozum. Máte vlastně štěstí, že odešel na věčnost, ještě než se z vás stala stará panna,jako z královny! Nechala jsem stranou dva kbelíky teplé vody na vlasy. Nechci vás mítzavšivenou, jako jsou tady leckteré vznešené dámy!" Aidan se vykoupala, umyla si vlasy a kdyžsi je pak sušila u krbu, šla Mág do kuchyně pro něco k večeři. Aidan ale zjistila, že ji její obvyklevýborná chuť k jídlu opustila, takže šla raději spát. Nezamhouřila však oka, zatímco Mág vedle ní

Page 33

klidně pochrupovala. Nakonec upadla do krátkého neklidného spánku, ale vzápětí už jí Mágtřásla, aby ji vzbudila. V krbu sice oheň vesele praskal, ale v pokoji bylo ještě chladno, takže siprádlo a punčochy navlékla pod pokrývkou. Komorná sice všechno šatstvo nahřála u krbu, alejak Aidan jednou vylezla z postele, moc platné to nebylo. "Brrr," otřásla se zimou."Až si obléknete šaty, bude vám tepleji," chlácholila ji Mág a pomáhala jí do svatební toalety."Vždycky jsem doufala, že vás jednou uvidím v saténových svatebních šatech vaší paní matky,ale nebyl čas pro ně poslat. Moc se mi nelíbí, že vás královna chce provdat jen tak halabala.""Pan O'Malley je nucen opustit dvůr, Mág. Nevykládej, že nevíš, jaký tu způsobil skandál."Mág se prohnaně ušklíbla. "No, to je mi pěkný ptáček, Aidan! Matku i dcerušky! A panívelvyslancovou nádavkem! He, he, he!" "Myslela bych si, že budeš pohoršená," řekla Aidanudiveně. "Kdybyste byla už za něj vdaná, pak určitě, ale svobodný mládenec se může bavit polibosti a co svět světem stojí, ochotné ženské byly a budou! A navíc to jen svědčí o jehomužnosti, mylady! Jen počkejte, co nevidět budete v jiném stavu, a to bude pro Pearrock Royalto nejlepší!"Aidan její slova sotva vnímala, protože se upřeně pozorovala v zrcadle na stěně. Sluší mi to,říkala si. V těchhle šatech jsem dokonce hezká! Šaty jí ušila švadlena Robinovy matky a byl toten nejhezčí kus jejího šatníku. Nic tak pěkného na sebe ještě neměla. Toaleta došla včas ještěpřed svátky, ale Aidan neměla odvahu si ji obléci, protože by její očividná nákladnost vyvola-la nežádoucí dohady ohledně jejího majetku. Zůstala tedy viset ve skříni. Byly to její jediné šatynatolik pěkné, že mohly posloužit jako svatební.Živůtek a svrchní sukně byly z bohatého sametu barvy syté páví modři. Na spodní sukni ztěžkého krémového hedvábí byly zlatou nití vyšity sasanky, motýlci a drobná srdíčka. Rukávy vetvaru ,skopové kýty' měly prostřihy pospojovány malými zlatými mašličkami a dolní vyšívanéokraje byly ohrnuty zpět jako manžety. Okrouhlý stojatý límec byl z vyztužené nádherné starékrajky.V Aidan se až zarazil dech, protože výstřih šatů byl odvážně hluboký. Při zkoušce sice tehdyprotestovala, ale švadlena jen mávla rukou: "Je to móda, madame!" odbyla ji. Ale teď, kdyžse viděla v zrcadle, zjistila, že vlastně jen krajka spodní košilky brání prsním bradavkám, aby jí zvýstřihu nevyklouzly! "Vezmete si perly vaší paní matky," řekla Mág, a zavěsila Aidan na šíjidlouhou šňůru růžových perel. Její paní si ji otočila jedenkrát kolem krku a zbytek nechalaspadat přes výstřih k pasu, zatímco jí Mág připevňovala velké náušnice, patřící k perlám. Aidanbyla bledá, protože se nevyspala, a také napětím. "Jak se mám učesat?" zeptala se komorné."Necháte si samozřejmě vlasy rozpuštěné, jak se na pannuv den její svatby sluší, mylady. Ozdobím vám je také perlami.Posaďte se."Mág rozdělila Aidan vlasy uprostřed pěšinkou a dohladka je vykartáčovala. Pak jí na každoustranu připnula malou ozdobu z perel. "Tak, paní, a jste hotova. Jen ještě střevíce," a komornápoklekla, aby Aidan obula.Když vstala, hodiny na krbu odbíjely právě pět hodin zrána. , Je čas," řekla Aidan, když se ozvalozaklepání. Mág jí ještě podala rozkošný rukávník z hermelínových ocásků, otevřela dveře a řekla:"Dobré jitro, lorde Southwoode. Nevěsta je připravena." "Dobré jitro, Aidan," řekl Robin. Zmohlase na úsměv a stačila si ještě pomyslit, jak mu to sluší v červeném sametu, bohatě zdobenémkrajkami.Mág se chopila plášťů a všichni tři spěchali studenými, temnými chodbami Greenwichskéhopaláce do královské kaple, kde už je očekávala královna, kaplan a Conn O'Malley. Když došli dokaple, přistoupil k Aidan sluha s věncem z pozlacených listů rozmarýny a vavřínu a pravil: "JejíVeličenstvo si přeje, abyste si tohle vzala na hlavu, mylady. ' Mág vzala věnec a usadila ho panína účes, načež přistoupil další sluha s kytičkou bílých fialek v zelených listech a vyřizoval: "Tykvětiny jsou od pana O'Malleye."Aidan od něj vzala tu malou kytičku a pomyslela si, jak je to

Page 34

od Conna milé, že na něco takového vůbec pomyslil. Dobré znamení, říkal jí vnitřní hlas.U vchodu do kaple Mág svou paní opustila a vstoupila sama. Měla na sobě své nejlepší šaty,černé sametové s nažehleným bílým lněným límečkem a manžetami. Klidně a vážně postoupilaaž k oltáři, kde se postavila za královnu. Alžběta se ale otočila a postrčila komornou kupředu,vedle sebe."Jen pojďte, slečno Mág, ať dobře vidíte. Vždyť je to vaše svěřenka."Mág to gesto tak dojalo, že jí až slzy vytryskly. "Děkuji vám, Veličenstvo," zašeptala."Začněte," poručila královna, načež vstoupil postranními dveřmi Conn spolu s kaplanem. Robindoprovodil Aidan k oltáři, aby tam zaujala místo po Connově levici. Aidan nenápadně mrkla zpodpískově zlatých řas stranou na ženicha. Vypadal tak krásně, až jí to bralo dech. Oblečen byl včerném sametu, kabátec krumplovaný perlami a drobnými diamant-ky, vyšívaný stříbrnou nití.Krátké nabrané kalhoty měl z pruhů sametu a stříbrného brokátu, na černých punčochách mělvyšité stříbrné zvonečky. Střevíce z černé kůže se zaoblenou špičkou vysoko na nárt zdobilystříbrné spony. Krátká španělská pláštěnka se zdviženým límcem byla rovněž černá, sametová,lemovaná stříbrem. Klobouk neměl a černé vlasy měl jednoduše skartáčované dozadu, jen jednaneposlušná kadeř mu spadala do čela. Královnin kaplan pozvedl modlitební knihu a začal:"Draze milovaní, sešli jsme se zde dnes před zraky Boha všemohoucího a tohoto shromáždění,abychom spojili tohoto muže a tuto ženu v posvátný svazek manželský, ustanovený z Boží vůlejiž od dob nevinnosti lidstva na paměť mystické jednoty mezi Bohem a Jeho církví."Ta slova jako by se vpalovala do Aidanina mozku. Není to svatokrádež, podílet se na takvýznamné svátosti s mužem, kterého sotva zná? Svatební hysterie, odpovídala praktičtější částjejí mysli. Spousta dívek si bere muže, které nezná. Dá se říci,že je to běžné. Očima bloudila po oltáři, po oltářní pokrývce, lemované krajkou, po vysokýchsvících z včelího vosku v dekorativních zlatých svícnech. Jaký mír tu panoval! Světlo svící seodráželo v barevných sklech oken. Venku byla stále ještě tma. Kaplan se právě tázal, zda "můžekdokoli po právu namítnout", proč by neměl být tento pár sezdán, "nechť na tomto zákonnémshromáždění nyní promluví, neboť nestane-li se tak, musí pak zachovat mlčení provždy." Nadlouhou minutu v celé kapli nebylo slyšet ani šeptnutí, jen Mág tiše vzlykala. Kaplan se pakobrátil ke Connovi."Bereš si tuto ženu, abys s ní žil... podle Božích přikázání... 68ve svatém svazku manželském... abys ji miloval, o ni pečoval a ctil ji... v nemoci i ve zdraví... avzdal se pro ni všech ostatních tak dlouho, dokud vám života dopřeje Pán?" "Ano," řekl ConnO'Malley a Aidan vynechalo srdce. Kněz pak opakoval stejnou otázku i k Aidan. "Chceš žít stímto mužem, jak přikazuje Bůh, ve svatém svazku manželském... poslouchat ho, sloužit mu,milovat, ctít a pečovat o něj v nemoci i ve zdraví a vzdát se pro něj všech ostatních tak dlouho,dokud vám života dopřeje Pán?""Ano," zašeptala Aidan, načež ji Robin předal kaplanovi. Ten vložil její pravou ruku do pravédlaně Conna O'Malleyho, jenž opakoval po knězi: "Beru si tě za svoji zákonnou manželku, odnynějška až na věčnost, abychom spolu žili v dobrém i zlém, v bohatství i v chudobě, v nemoci ive zdraví, abychom se milovali a ctili, dokud nás smrt nerozdělí. Tak přísahám, jak mi přikazujeBůh."Cítila pevný stisk, jeho ruka byla teplá a silná. Nechtělo se jí ho pustit, ale musela tak učinit, avzít jeho ruku do dlaně tentokrát sama a sama opakovat formuli svatebního slibu. Pak došlo navýměnu prstenů, které královský kaplan nejprve pokropil svěcenou vodou, požehnal je a odženicha přijal symbolický váček se zlatými a stříbrnými mincemi. Poté podal nevěstin prstenženichovi, ten ho vzal mezi palec a další dva prsty a pevným hlasem řekl: "Tímto prstenem se tizaslibuji a toto zlato a stříbro ti dávám zástavou a celým svým tělem se ti oddávám, vše svojepozemské jmění ti dávám zástavou, ve jménu Otce," a podržel prsten nad palcem její levé ruky, "iSyna," podržel jej nad ukazovákem, "i Ducha Svatého," nad konečkem prostředníku, "Amen!"dořekl a pevně jí jej navlékl na prsteník. Kaplan zanotoval blahořečení: "Buď pochválen Bůh,

Page 35

Stvořitel všehomíra!" Obřad zakončil Otčenášem a několika dalšími modlitbami, načež se znovuobrátil ke Connovi a Aidan a nad jejich spojenýma rukama pronesl závěrečnou formuli: "Co Bůhspojil, člověk nerozlučuj." Prohlásil je pak mužem a ženou a po závěrečném požehnání všempřítomným požehnal ještě víno a koláč, které nechala připravit k svatebnímu občerstveníkrálovna. "Požehnej, ó Pane, tento chléb a nápoj tak, jakos požehnal pět chlebů na poušti a šestdžbánů vody v Káni Galilejské, aby všichni, kdo budou z nich jíst a pít, byli provždy zdrávi natěle i na duchu a zůstali neposkvrněni, ó náš Spasiteli, jenž vládneš na nebesích společně sBohem Otcem i Duchem Svatým." Pak začal kolovat svatební pohár se snítkou rozmarýny akrálovnin kaplan udělil Connovi žehnající políbení, jež tento následně předal Aidan, která sepůvabně zarděla. Všichni se usmívali a královna pozvedla pohár, aby připila novomanželům."Mnoho štěstí, hodně zdraví a zdravé potomky, lorde a lady Blissovi!"Conn políbil královně ruku. "Můj nejhlubší dík, Alžběto. Věru jste mě nepotrestala nijak přísně!"Přípitek byl vypit do poslední kapky, načež královna řekla: "Máte nejvyšší čas odjet, jinak vásuvidí. Už svítá." K Aidani-nu překvapení ji Alžběta na rozloučenou srdečně políbila na obě tváře."Budete mi chybět, má venkovanko, ale je to jen pro vaše štěstí. Budeme se těšit, že vás u dvorauvítáme napřesrok."

Aidan se hluboce uklonila a políbila královně ruku. "Nikdy nezapomenu vaší dobroty, madame,"řekla."Buďte na ni hodný, Conne St. Michaeli, nebo budete mít codělat se mnou," řekla ještě královna, načež se otočila a opustilakapli.Mág už si oblékla plášť a teď chvatně přehodila pláštěnku i paní. Kapuci jí stáhla hluboko dočela, aby ji nebylo možno poznat. Ještě jí podala rukavice, podšité kožešinou. Robin vytáhl zpodkabátu několik černých sametových masek a rozdal je Connovi, Aidan a Mág. "Tohle vásochrání," řekl. Maskováni vyběhli z kaple a spěchali palácem až do zahrad a dolů na nábřeží, kdena ně čekala lodice. Odliv je rychle zanesl dolů po řece k paláci O'Malleyových, Greenwoodu,kde se měli převléknout do cestovních šatů, než se vydají na cestu na Pearrock Royal. Nadřekou se táhla mlha a bylo tak chladno, že se Aidan otřásla a ještě víc se zachumlala dopláštěnky. Obloha začínala blednout, ale bylo pod mrakem a vlnky bezútěšně pleskaly o bokybárky.Aby prolomil stísněné mlčení, promluvil Robin: "Uvidíte, že je můj kočár docela pohodlný a je vněm teplo, Aidan. Cesta v něm bude docela snesitelná.""Tolik ti děkuji, Robine, vždyť můj kočár by sem z Pearrock Royal nedorazil včas. Poslal jsinapřed jezdce, aby nám zajistili cestou ubytování v nějakých slušných hostincích?" "Jistě.Všude, kde se zastavíme, máme všichni zajištěno ubytování i stravu. Mág pojede s dunym,sluhou strýčka Conna, v povoze se zavazadly, bude jim tam stejně dobře jako nám. Já si alednes chci cestou ještě někam zajet, takže doufám, že mě omluvíte."Na Conna synovcova sebejistota a přehled silně zapůsobily a trochu ho pobavilo, jak se snažídopřát mu s Aidan soukromí. Robinova otce sice nepoznal, ale jestli pověsti o něm mluví pravdu,stává se Robin stále víc a víc tím, čím jeho otec byl, totiž dokonalým dvořanem. Connpřekvapeně zjišťoval, že se má od chlapce pořád čemu učit.Bárka dorazila ke Greenwoodu a Robin první lehce vyskočil 70na kamenné přístaviště. Pomáhal vylézt nahoru i Mág. Conn následoval, načež se sklonil, abypomohl na břeh Aidan. "Dobré jitro, lady Blissová," řekl jí při tom něžně. "Dobré jitro, můj pane,"odpověděla vážně a bez úsměvu. "Máte vlasy rozpuštěné," podotkl."To podle zvyklosti, můj pane, protože panna má mít o svatebním dnu vlasy volné, nesvázané.""Vypadáte krásně, Aidan." "Každé nevěstě to sluší.""Zařídil jsem," řekl jí cestou k domu, "abychom mohli spolu posnídat, ještě než vyjedeme. Takése budete jistě chtít převléci do něčeho pohodlnějšího na cestu. Budeme jíst sami dva." "Sami

Page 36

dva?" nervózně po něm střelila očima. "Jsme manželé, Aidan. Bohužel se ještě moc neznáme.Neže-nil jsem se dobrovolně; chtěl jsem si jednou vybrat manželku sám, podle svého vkusu.Namísto toho se mi za trest za mé chování dostalo choti, kterou jsem si nezvolil. O manželstvítoho vím málo a to málo se mi nejeví moc utěšeně. Na otce se sotva pamatuji, protože zemřel,když jsem byl ještě v plenkách. Má matka se už nikdy znovu nevdala. Mám šest nevlastníchsester z otcova prvního manželství. Jedna z nich je jeptiškou. Čtyři další jsou zapšklé, odmítavéženské, předčasně zestárlé dík těžkému živobytí, jaké v Irsku panuje. Možná i proto jsem tamnezůstal. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl své sestry se s jejich manžely zasmát či sdíletnějaký dotek či důvěrný okamžik. Moji bratři na tom nejsou se svými ženami o nic lépe. Než jsempřišel do Anglie, ani mi na mysl nepřišlo, že by snad manželství mohlo být něco příjemného. Tomě naučila až moje sestra Skye. Seznámíte se s ní za pár dní a byl bych rád, kdybyste si jioblíbila, Aidan. Je to žena neuvěřitelně laskavá a i jinak skvělá, jinou takovou jsem ještěnepoznal.""A manželku byste si byl přál podobnou," dořekla Aidan při -škrceným hláskem."Abych byl upřímný, sám nevím, co bych si od manželky přál, Aidan. Ale Skye s Adamem nejsoujediný pár na světě, který nemá jeden před druhým žádné tajemství a přitom jeden druhéhorespektují. Tak nějak jsem si to asi představoval, pokud jsem někdy vůbec o manželstvíuvažoval. Pořád ještě bych si to tak přál.""Takový vztah vzniká," řekla Aidan, ,jen ze vzájemného poznání a lásky. Mí rodiče se vřelemilovali a jeden k druhému byli vždy laskaví a ohleduplní. To zase hledám já, Conne, takže senaše představy o manželství vlastně ani moc neliší." Vešli do zámku Greenwood a Aidan se sezájmem rozhlédla. Dům to byl rozkošný, nevelký, ale dostatečně prostorný. Služeb-ná přispěchala vzít jí plášť a Conn ji vedl nahoru po schodech a pak chodbou do roztomilého,dobře vytopeného apartmá. "Greenwood," řekl Conn, "patří sestře Skye, ale protože je vsoučasnosti ode dvora zapuzena, do Londýna nejezdí. Dala mi dům k dispozici, což je od nínavýsost laskavé. ' "Nuže, a teď jste zapuzen ode dvora sám," zachichotala se Aidan, "to budeasi rodinná tradice, Conne, viďte? Neměl byste mi to blíž objasnit?"Zasmál se upřímným, teplým smíchem, její škádlení ho těšilo. "Sestra s královnou jsou sipovahově velmi podobné, což má za následek časté střety. Naneštěstí pro Skye vládne Alžbětaneomezenou mocí, takže se sestřička octla ve vyhnanství na Queen 's Malvern, ani se nenadálá."Přistoupila k nim mladá služka a Conn řekl: "Možná byste se chtěla trochu osvěžit a upravit,Aidan. Jíst budeme co nevidět."Když si v ložnici svého apartmá umyla ruce a obličej ve stříbrném umyvadle, začala si upravovatvlasy, spínat je jehlicemi, ale Conn jí z prahu, odkud ji sledoval, řekl: "Ne, Aidan, nechte si vlasyrozpuštěné," takže jehlice zas odložila, vlasy si jen pře-kartáčovala a připojila se k němu.Stůl v obývacím pokoji Connova apartmá byl lákavě prostřen. Stříbrné příbory na jemnémlněném ubruse a její malá svatební kytice ve váze uprostřed. Jaký rozdíl proti Greenwichskémupaláci! Tenhle pokoj byl tak teplý a útulný! Oknem viděla, že už se rozednilo, ale zůstávalopochmurno a zataženo. Conn jí podržel dvorně židli a poznamenal: "Kdybyste se byla u dvoraoblékala takhle, Aidan, určitě bych si vás byl povšiml a také jistě kdejaký mužský, co jen má očiv hlavě." "Chci být milována pro sebe samu, ne jen pro tvář a postavu nebo protože jsembohatá," zasmála se. "Vidíte, když jsem na sebe ničím neupozorňovala, nikdo si ani nepovšimlkrálovniny venkovské myšky. Prošla jsem dvorem tak nepozorována, jako proklouzne krkemobyčejný pudink, i když jsem tak velká." "Až se napřesrok vrátíme ke dvoru, přál bych si, abystenosila jen ty nejkrásnější toalety, má legrační manželko a paní, protože by mě moc bavilo buditzávist u všech pánů ode dvora, kteří nedokázali rozeznat diamant od oblázku." "Haha, Conne St.Michaeli! Ani vy jste neuměl rozeznat diamant, dokud vám ho sama královna nevstrčila dokapsy." Znova se zasmál. "Svatá pravda, Aidan." Ale pak zvážněl. "Conn St. Michael," řeklpomalu. "Conn St. Michael. No, nezní to špatně.""Je vám to nepříjemné, změnit si jméno?"

Page 37

"Ani ne tak nepříjemné, jako divné. Jak už mi vysvětlila královna, je na světě spousta O'Malleyů,ale beze mě už by nezbylžádný St. Michael. Uvědomujete si, děvče, že jsme vlastně zakladateli rodu, nové dynastie? Mělibychom mít hodně pěkných synů a dcer, Aidan, že, má choti? Kolikpak byste si jich přála?""Och, alespoň půl tuctu od každého, můj pane! Ale neměli bychom raději nejprve posnídat?Umírám hlady." Spokojeně se šklebil a k vlastnímu údivu zjišťoval, že se mulíbí. Královna měla pravdu, když říkala, že je vtipná. Kromě u Alžběty Tudorovny, která bylaovšem fenoménem sama o sobě, si u žen nikdy vtipu a duchaplnosti necenil, teď však začínalměnit názor.Na stůl přicházely krásně připravené a upravené chody, nejprve ztracená vejce na smetaně,zalitá marsalou, pak silné růžové plátky šunky, k tomu miska dušených jablek a hrušek. Čerstvýbochník chleba, ještě teplý z pece, hliněný hrnek s čerstvým máslem, malý bochníček sýra a kpití podle chuti buď víno nebo pivo. Když viděl, s jakou chutí Aidan jí, dojídá všechno a nijak sinevybírá, měl z toho Conn radost. Dával si pozor na chování u stolu, protože Aidan jedla vybraněa on až dosud ve společnosti ženy příliš často nestoloval.Když dojedli, opřela se dozadu v křesle a prohlásila: "To bylo to nejlepší, co jsem jedla ode dne,kdy jsem odešla z Pearrock Royal. Kuchaři u dvora vaří dobře, ale dávají trochu moc koření astrava tam někdy nebývá nejčerstvější. Cítívala jsem to i přes to koření. Jak vám chutnala tavejce? Mám v úmyslu požádat šéfkuchaře o recept, ještě než vyrazíme." "Vy se zajímáte otakovéhle věci?""Zajímám se o všechno, co se týká vedení domácnosti a správy panství. Můj otec mě k tomuvychoval. A jak jste byl vychován vy, Conne? Vím o vás tak málo!""Jak jsem byl vychován?" Na chvilku se zamyslil a pak řekl: "Byl jsem nejmladší z desetiotcových synů. První otcova manželka mu dala šest dcer ještě předtím, než se narodil můjnej-starší bratr Michael. Michael se ostatně stal knězem. Matka při jeho narození zemřela, otec serychle znovu oženil a vybral si mladé, zdravé děvče, i když jistě i jeho první žena musela býtzdravá, když to všechno vydržela. Porodila celkem deset dětí, a tři z nich zemřely maličké.I moje matka otci rychle dokázala, že je výborná rodička. Otec z toho byl přešťasten a moc na nílpěl, jak mi bylo řečeno. Během čtyř let mu dala čtyři zdravé syny. Otec zemřel, když mi byly třiroky, a moc si z něho nepamatuji, jen černý plnovous, hluboký hlas a hromový smích. Má matkaje sladká žena, ale bez Dubhdary O'Malleyho je na světě jako ztracená. Bratři -a já s nimi - jsme jijenom zlobili. Jen Michael, náš nevlastní bratr, jí vzdával povinnou úctu. Naše starší sestra Skyese sna-žila ukáznit nás, jak jen mohla, dva starší bratry poslala vyučit se na moře, jak si to otec přál. Pakchtěl na moře i třetí bratr a nakonec i já.""Líbilo se vám na moři?" vyptávala se Aidan. "K smrti jsem ho nenáviděl! Dostával jsemmořskou nemoc, jen se trochu na obzoru zatáhlo, a jak Brian, tak Shamus i Sha-ne si mě protodobírali. Když to Skye zjistila, vzala mě z lodě a poslala do školy k sv. Brendanovi, kde studoval ibratr Michael. Ten samozřejmě studoval na kněze, ale Skye by bylo stačilo, aby mě tam vzdělalinatolik, abych se mohl věnovat práci v obchodní společnosti, kterou pod jménem O'Malleyůzaložila. Chtěla tak naší rodině zjednat více vážnosti. Náš otec totiž nebyl nic jiného nežvychytralý pirát, který vábil lodě do zkázy na našem skalnatém pobřeží a pak je raboval. Ve školemě to nebavilo o moc víc než na moři, ale alespoň jsem se tam naučil číst a psát. Ti dobří mnišimi rádi viděli paty!" zachechtal se. "Vrátil jsem se domů, kde mě matka ještě pár letrozmazlovala. Mořskou nemoc jsem trochu překonal a občas jsem vyjížděl s bratry na moře, alepořád jako by to nebylo to, co bych si býval přál.""A jak jste se dostal do Anglie?" vyptávala se Aidan dál. Jeho životní příběh, tak odlišný odjejího, ji přímo fascinoval. "Před několika lety se bratři spojili s jistou vzdálenou sestře-nicí azačali systematicky obírat anglické lodě. Ta dáma se jmenuje Grace O'Malleyová a říkají jí,Královna pirátů z Con-naughtu'. Tím, že se k ní přidaly naše lodě, vzrostla podstatně i její moc.

Page 38

Královna Alžběta toho nakonec měla už dost, přálasi zamezit další námořní loupeži a tak dala unést mou nejmladší neteř, tehdy ještě dítě, Velvet deMarisco, Skyeninu dcerku. Chtěla tak donutit Skye pomoci jí v této záležitosti. Skye byla totižtehdy hlavou rodu O'Malleyů.Skye navrhla královně, aby dala bratrům písemné povolení plavit se a kořistit v zájmu anglickékoruny, namísto aby spolu s Grace bojovali proti Angličanům. Když tehdy přijela do Irskapřemluvit bratry, doprovázel jsem ji na zpáteční cestě do Anglie, a tak jsem se dostal ke dvoru.Královna Bětka se ve mně od začátku viděla.""Robin mi vykládal, že jste přijel zarostlý, v pletených kalhotách a plédu. Prý jste sotva umělanglicky." "Má pravdu. Byl jsem opravdový divý muž z Irska, jak naše malé hrabátko správněpoznamenalo.""Myslím, že se vám obdivuje," řekla Aidan, aby snad nepovzbuzovala nějakou averzi mezipříbuznými. "A do vás je zamilován," Conn na to čtverácky. "Cože?" Aidan zkoprněla."No, je to jistě jen taková ta dětská láska, ale už jsem dostal varování, abych se k vám koukalchovat slušně, jinak že budu muset čelit hněvu mladého lorda Southwooda." Aidan se něžněusmála. "Byl na mě tak hodný, když jsem přišla před pěti měsíci ke dvoru. Bez něho bych bylabývala úplně ztracená.""Říkají o něm, že je to celý jeho otec, a Skye Geoffreye Southwooda zcela jistě velice milovala.Je to dítě lásky." "Všechny děti by se měly rodit z lásky. Já určitě dítě láskyjsem."'Znali se vaši rodiče dlouho, než se vzali?" Aidan se zasmála. "V životě se neviděli až do dne,kdy se matka objevila v Anglii, a svatba následovala prakticky ihned. Má matka byla skvělá žena.V životě mi neřekla křivé slovo. Pořád byla veselá a i v neštěstí, kdy ztratila děti, věřila, že topříště vyjde. Zemřela na epidemii spolu s malými sestřičkami, dvojčátky, když mi bylo deset.Otec se z její smrti vlastně nikdy nevzpamatoval. Zbytek života zasvětil jen mně a já se obětovalazas jemu."Ozvalo se zaklepání a vstoupil Walters, majordom. "Mylorde, kočár je připraven, až si budetepřát odjet, a dovolte mi vyjádřit politování, že mylord odjíždí, a ujistit, že budeme vaše lordstvopostrádat.""Děkuji vám, Waltersi. Napřesrok se určitě vrátím i s lady Blissovou. Má paní se musí převléci,protože ve svatebních šatech nemůže cestovat. Budeme hotovi co nevidět." "Dobře, pane.Prosím, vyřiďte pozdrav a přání všeho nejlep-šího od služebnictva lordu a lady de Mariskovým,"řekl Walters a diskrétně se vzdálil."Budu potřebovat komornou a jeden kufr," řekla Aidan, vstávajíc."To není potřeba," namítl Conn, "mohu vám posloužit sám.Mám pro vás v ložnici překvapení. Pojďte, má choti!" vstal, vzalji za ruku a vedl do sousedního pokoje.Tam na posteli ležely krásné šaty z hnědého sametu, se zapínáním až ke krku, lemované zlatem.Vedle nich několik flanelo-vých spodniček a pár pěkných pletených punčošek přírodní barvy. Zdruhé strany ležel vedle šatů plášť ze stejné látky se zlatými sponami ve tvaru žabek. Cíp bylpoodhrnut, aby byla vidět kožišinová podšívka. Ležely tam i krémové florentské rukavice z jemnékůže, vyšité drobnými perličkami. Aidaniny rty se mimoděk zformovaly do udiveného "Ó" kmanželově velké radosti."Kde jste...?" začala. "Jak jen...?""Vaše svatební šaty přece šila švadlena mé sestry, Robin to 75říkal. Když jsem se to před dvěma dny dověděl, zašel jsem za ní a objednal u ní pár šatů, které byse vám hodily k těm mědě-ným vlasům. Už vás nemohu ani vidět v tom černém. Vím, nosila jste smutek po otci, ale teďbych vás rád viděl v nějakých jiných barvách, které by vám šly k vlasům a k pleti. Váš pan otecměl podle všeho konzervativní názory na módu." "Otec -" spustila Aidan zostra, ale Conn ji

Page 39

zarazil. "Otec ve vás viděl dceru. Já se naproti tomu na vás dívám očima manžela a milence. Ateď se, Aidan, obraťte, abych vás mohl rozepnout," a rázně ji otočil zády k sobě. "Ohh," Aidanzuřila. Najednou si naléhavě uvědomovala, že je s ním sama a že jí rozepíná šaty! V prvnímpopudu chtěla protestovat a už měla na jazyku zlobnou odpověď. Ale vtom si připomněla, kdo tovlastně je. Je to její manžel a kdejaký zákon - ať Boží, ať lidský - mu dává nad ní moc, moc nadjejím životem i smrtí! Zůstala tedy tiše stát a Conn jí odhrnul z šíje dlouhé vlasy, aby jí mohl šatyna zádech rozepnout. "Tak, děvče, a teď se převlecte do toho, co jsem vám vybral. Až mě budetepotřebovat, abych vás pomohl zapnout, zavolejte." Aidan se zatočila jako vlček"Conne!" Zůstalstát a obrátil se k ní. "Ty šaty jsou krásné, všechno je to krásné!" "Pošlou toho švadleny ještěvíc, ale až později, přímo na Pearrock Royal. Na tyhle jedny šaty jsem majitelku salónu umluvil,abyste je měla už na cestu." "Děkuji vám."Bleskl po ní úsměvem a odešel.Aidan vystoupila ze svatebních šatů a nechala je sklouznout na zem, nedočkavá vyzkoušet tykrásné hnědé sametové. Hnědá barva jako by nepatrně hrála do zlatova, nebo to bylo tím zlatýmvyšíváním na živůtku či snad nažloutlou krajkou stojatého límce? Odkopla hedvábnouspodničku a s povděkem vklouzla do těch pěkných nových flanelových. Musela ocenit Connovupředvídavost i pozornost, kterou poprvé prokázal tou kytičkou bílých fialek k oddavkám. Stáhlasi z dlouhých nohou elegantní hedvábné punčošky a navlékla si nové, pavučinově jemné vlněné.Jak jen zjistil správnou míru? S určitostí věděla, že švadlena tyhle míry neměla, přesto jípunčochy dokonale padly. Tu jí padl zrak na pár krásných kožených vysokých bot vedle postele,podšitých králičí kožešinkou. Ani si je nemusí zkoušet, je jasné, že jí padnou, říkala si, usedajícna postel a navlékajíc si boty. Když je obula, vstala, připravena obléci si konečně sametové šaty.Zatočila se v nich před zrcadlem. Ještě nikdy si nepovšimla, jak něžný ruměnec má na líčkách,ani jak bohatou barvu mají její vlasy. Conn ale kupodivu věděl, jaká barva jí bude slušet!"Tady jsem," objevil se za ní, až se lekla, "dovolte mi zapnout vám šaty, Aidan." Když tak učinil,otočil ji, kriticky si ji prohlédl a nakonec s úsměvem řekl: "Věděl jsem to! Tahle barva se k vámpřesně hodí!" I on se zatím převlékl do teplejšího a praktičtějšího, méně nápadného úboru.Nádherně vyšívaný kabátec nahradil jiný, prostý, ze zeleného sametu a stejné přiléhavé kalhoty.Vysoké boty mu sahaly ke kolenům a u širokého opasku se houpal rapír a krátká dýka. "Jstehotova?" zeptal se. Aidan skousla ret. "Ještě jednu věc musím udělat, můj pane, a jsem hotova.""A copak?"Zrudla. "Musím ještě na ono místo, můj pane." Teď byla řada na Connovi, aby se začervenal alehce se pro sebe usmál. "Vidím, že mít manželku znamená zvykat si na mnoho věcí. Ještě žádnážena se přede mnou nezmínila o ,onom místě'."Aidan to brala s humorem. "Nejspíš to nebude naposled, co se o tom před vámi zmiňuji, kdyžmáme před sebou tak dlouhou cestu. Ať se snažím vyjádřit se sebedelikátněji, nemohu najítvhodný výraz.""I já se vynasnažím zachovat si jemné způsoby, má paní. Počkám na vás v salónu," a ukloniv sejí, spiklenecky na ni mrkl a vzdálil se.Když se Aidan za několik minut objevila v salónu, měla vlasy spletené do dvou silných copů,obtočených kolem hlavy. "Ale já mám raději, když máte vlasy rozpuštěné," protestoval. "Ráda jetak budu nosit v soukromí, ale pro cestování se to nehodí, ani na veřejnosti. Nebylo by to slušné,když jsem teď už vdaná.""Vy se vždycky řídíte konvencemi, Aidan?" "Věru, můj pane, řídím."Popošel k ní, zahleděl se jí pevně do očí a začal jí vytahovat jehlice z vlasů, schválně pomalu arozvážně. "Já konvence neuznávám, ženo!" řekl a provokoval ji pohledem, zatímco jí prstyprojížděl vlasy, aby se jí copy rozpletly. Cítila se jako očarovaná, a jako by ji zelenýma očimapřímo hypnotizoval; zůstávala bez dechu. Pouhý dotek jeho prstů jí způsoboval třesavku. Čím,čím jen to je, tápala v zastírajícím se vědomí, že má nad ní takovou moc? Najednou se jí zatočilahlava a slyšitelně zalapala po dechu.

Page 40

Když Conn viděl, v jakém je rozpoložení, neřekl už nic, jenom jí zapjal nejhořejší zlatou sponkuve tvaru žabky na pláštěnce a přehodil jí přes hlavu kapuci. "Tak, teď nikdo neuvidí, že jste sinechala vlasy vyzývavě rozpuštěné, a já se jimi budu moci během jízdy těšit. Máte rukavice,madame? Je pořád sych-ravo." Vzal se stolu svatební kytici a podal jí ji. Když pak stále ještě oněmělá přikývla, nabídl jírámě a vedl ji po schodech dolů a ven ke kočáru.Všechno služebnictvo Greenwoodu stálo venku seřazeno, aby se s pánem rozloučilo; vždyť zdebydlel pomalu dva roky, od chvíle, co přišel ke dvoru. Byl jim dobrým pánem, nesekýroval je, adovedl projevit uznání. I když budou mít teď život snadnější, budou ho postrádat, jak to ostatněvyjádřil i majordom Walters. Jaká smůla, že je pan... vlastně lord Bliss opouští, zvláště když teďmá novou choť. Není sice žádná kráska, jako třeba lady de Marisco, ale každý vidí, jak dobroumá povahu a jak je skromná, přesně takovou pán potřebuje!Conn s Aidan se usadili v pohodlném Robinově kočáře. U nohou měli rozpálené cihly, zabalenéve flanelu, přes nohy kožešinovou přikrývku, nechybělo ani mosazné ohřívadlo na dřevěné uhlína podlaze. Kočár měl sedadla i stěny potažené zeleným sametem. Měl dokonce v okénkáchsklo - na tehdejší dobu vzácnost - a malé lampičky k osvětlení interiéru povozu, když secestovalo za tmy.Majordom naposledy vstrčil hlavu dovnitř, aby se přesvědčil, že jsou usazeni co nejpohodlněji."Opěradla předních sedadel se dají sklopit, pane. Je tam uschován koš s jídlem, kdybyste snaddostali hlad, než dojedete k hostinci. Bůh vás provázej!" Pak jeho hlava zmizela, zabouchl dvířkazvenčí a dal kočím povel k odjezdu.Protože byly v tuto roční dobu dny krátké, rozhodli se, že pojedou celý den v jednom kuse azastaví, jen aby vyměnili koně. Podkoní hraběte z Lynmouthu předem rozestavěli koně po celétrase. Únorové počasí bývá zrádné a cesta na Pearrock Royal i za nejpříznivějších okolnostítrvala několik dní. Přes den se měli stravovat z cestovního koše, který se měl při každé zastávcena noc v hostincích doplňovat. Kočí i jeho pomocník měli s sebou na kozlíku také zásobupotravin, jak pro sebe, tak pro tucet doprovodných jezdců, jejichž úkolem bylo chránit vznešenépasažéry před lupiči. Menší povoz se zavazadly byl vybaven stejně. Služebnictvo se mohlo najístběhem přestávky při přepřahání, ale lord a lady mohli jíst cestou kdykoli. Cesta na PearrockRoyal vedla několik mil západně od města Worcesteru až skoro k hranicím Walesu a normálnězabrala pět dní. Všude vládla zima, krajina působila smutně, sem tam vzpínaly k šedému nebiholé větve černé kmeny stromů. Mrzlo, a ačkoli byla Temže splavná, pluly po ní ledové kry ajezírka či rybníky, které míjeli, byly většinou zamrzlé. Jen zřídka pozorovali známky života,nanejvýš kouř z komínů ze statků a ostatních stavení, sem tam zahlédli psíka, ňafajícího naprojíždějící kočár.Bylo už pozdní dopoledne, když po deseti mílích zastavili kvůli přepřahání u velkého hostince.Robin je předjel a předem objednal svařené víno. Aidan byla ráda, že může na chvíli vystoupit aprotáhnout si nohy. Během těch několika minut zastávky jim děvečka z hostince nahřála v krbucihly do nohou, znovu je pečlivě zabalila do flanelu a přidala žhavé uhlíky do ohří-vadla.Když Aidan znovu nastoupila, pocítila po víně ospalost a rytmický pohyb kočáru ji ukolébával.Víčka jí ztěžkla a ani nevěděla, kdy zdřímla. Když se probudila, bylo už pozdní odpoledne arychle se stmívalo. Shledala, že sedí přitulena ke Connovi, až se jejich hlavy dotýkají, protože ion nakrátko usnul. V kočáře bylo chladno, nohy měli studené, ale pod paží, kterou ji objímal, jíbylo teplo a příjemně, takže se raději ani nepohnula. Světla rychle ubývalo a snášející seinkoustově černá tma jako by bobtnala hrozící sněhovou vánicí. Tu před sebou spatřila světlavesnice - možná hospody, a když koně zpomalili, věděla, že jsou pro ten den u cíle, že zůstanouna nocleh. Maličko ji zamrzelo, že bude muset vystoupit, vždyť bylo tak příjemné spočívat v jehonáručí.I Conn byl vzhůru a poznal, kdy se vzbudila, ale schválně se nepohnul, aby si myslela, že spí,protože by se ze slušnosti odtáhla. Ve spánku se Aidan uvolnila, takže měl příležitost podrobně

Page 41

si prohlédnout její tvář. Měla pěknou pleť i hezké rysy, jen čelo trochu vysoké a nosík možnátrochu moc krátký. Měla pískově zlaté, husté, rovné řasy a jemně vykreslené obočí, jen barvu očídosud nedokázal určit. Dolíček v bradě byl jenom naznačen, přesto jí dodával výraz rozhodnosti.Nejvíc se mu na ní líbila ústa. Byla štědrá, široká, s plnými rty, jako stvořená k líbání. Rád by jednes večer zlíbal do sytosti, říkal si, ale když si připomněl, jak to dopadlo posledně, prozatím tenzáměr odložil. Alespoň ji dnes večer naučí líbat, usmál se pro sebe. Pomyšlení, že jí má býtučitelem, ho bůhvíproč vzrušovalo. Určitě se jí jeho polibky líbily, to věděl. Jak tehdy otříkrálovém večeru, tak i o dva dny později, kdy si byli představeni, se mu rozplývala v náručí.Přepadla ho pochybnost: byla vůbec schopna jeho polibky ocenit nebo to bylo jen znezkušenosti? Nezkušená tedy byla, to poznal. Nedovedl si vysvětlit, jak se mohla dívka v jejímvěku až dosud vyhnout mužskému políbení či objetí, ale Aidanino chování ho přesvědčilo, žemluví pravdu. Dnes večer. Dnes večer je vlastně jejich svatební noc. Poprvé v životě měl jít seženou do postele legálně - a nevěděl ani, jestli má nebo ne! Dřív mu nikdy nevadilo, kdyžnějakou partnerku sotva znal, ale tohle je něco jiného. Je to jeho žena. Má s ní žít, dokud je smrtnerozdělí. Zchlazující pomyšlení! Kolik-79pak toho asi ví o manželském styku? Matka ji jistě poučila - ale vtom si připomněl, že jí matkazemřela, když byla ještě dítě. Otec s ní takové věci asi sotva probíral, říkal si. Ještě nikdy nemělpannu, ani poprvé, když jako mladý býček, posílený whisky a s přirozenou bujností mládípřevalil za plotem jistou děvečku. K jeho překvapení se tehdy ani v nejmenším nezdráhala, baještě ho povzbuzovala a pomáhala mu s drobnými výkřiky rozkoše najít správný směr.Povzbuzen touto zkušeností začal vyhledávat i jiné ženy, až zjistil, že co se milování týče, je on,Conn, prostě talent!Na pevnině přes průliv proti jejich ostrovu Innisfaně poznal jistou starší dámu, vdovu pošlechtici, jménem Peggy Bradyová. Peggy ho naučila trpělivosti a základnímu poznatku, žeženina rozkoš jen přispěje k jeho vlastnímu požitku. Naučila ho odvážnému a vzrušujícímulaskání a polibkům, a když usoudila, že už zná vše, propustila ho jako školáka. Provždy jízachoval vděčnost, i nyní na ni vděčně vzpomínal. Jiný muž by byl neústupně vyžadoval poAidan splnění manželských povinností jako své právo, ale Conn uznával, že neuškodí, když se sAidan nejprve lépe poznají, aby se s ním cítila příjemně a možná si ho i troš-ku zamilovala. Dnes večer jí to řekne; řekne jí, že se z jeho strany nemá čeho obávat.Už viděl před sebou světla hostince, kde měli přenocovat. Protáhl se a zívl, posadil se zpříma apravil: "Jste vzhůru, Aidan? Za chvilku jsme u Královy hlavy.""Jsem vzhůru, můj pane. Vidím, že jste se minulou noc také nevyspal, jako já. Pořád ještě secítím unavená." "Bude vám líp po dobré teplé večeři, děvče," odpověděl. "Ještě jsme aninesnědli, co nám dali s sebou z Greenwoodu." "Nevadí," řekl, ,je taková zima, že to klidně vydržído zítřka." Kočár vjel do dvora hospody U královy hlavy a jen zastavil, už na dvůr vyběhl sámmajitel a spěchal otevřít dvířka. "Vítejte, mylorde, vítejte mylady! Pokoje máte připravené a večeřinastole!"Conn vyskočil z povozu a pomohl ven i Aidan. Vstoupili za majitelem do hostince, kde našli vpřízemí dva příjemné pokoje, v obou hořel v krbech oheň. Aidanina komorná Mág i Con-nůvsluha Cluny okamžitě přispěchali za nimi, hotovi jim posloužit."Vezmi kabáty!" úsečně zavelela Mág. "A kdopak mi to chce rozkazovat, paní Mág?" "Kabáty mána starosti vždycky chlap, když je po ruce," odpověděla. "A zrovna tak boty, také mužská práce.Je vidět, že se ve svých povinnostech moc nevyznáš!""Já že se nevyznám ve svých povinnostech?" Cluny se necítil vztekem. "Musím vás upozornit,paní Mág, že sloužím jeho lordstvu už šest let a nikdy na mě nebyla jediná stížnost!" "A pročpakby si stěžoval? Vždyť se v tom nevyzná o nic víc než ty!""Mág!" zaznělo z Aidaniných úst káravě, až se tomu sama podivila, protože ji komorná vlastněvychovala. "Nepřeji si, abyste se s Clunym hádali. Ty i on musíte jako naši osobní sloužící jít

Page 42

příkladem služebnictvu na Pearrock Royal. Až dojedeme domů, určím vám přesně jednotlivéúkoly, ale prozatím se musíte mezi sebou porovnat sami." Komorná se zatvářila zkroušeně -najednou k svému překvapení zjišťovala, že se z milovaného děťátka stala dospělá žena. Aidanse obrátila ke Clunymu. "Ještě jsme neměli příležitost se seznámit, Cluny, ale soudíc podlevýborného stavu elegantního oblečení mého manžela se o něj určitě staráte dobře. Vezměte námpláště, buďte tak laskav. Pro Mág jsou moc těžké, vždyť by ji povalily na zem, jak je maličká."Cluny střelil po Mág pohledem, který jasně říkal: No, alespoň že tvá paní ví, co je to slušnéchování, načež se uklonil a vzal nejprve Aidaninu a pak Connovu pláštěnku. "Děkuji vám,mylady," pronesl."Vybal mi věci na noc, Mág, prosím, a pak si jdi něco sníst." "Budete si přát koupel, mylady?""Ne, dnes večer ne."Komorná se s úklonou vzdálila, zatímco Cluny nejprve pověsil pláště do šatny a pak i on začalvybalovat pánovo vybavení na noc. Vzájemně se poočku sledovali, nikdo z nich nechtěl odejítprvní, a tak když posléze odešli společně, podívali se Conn s Aidan na sebe a vypukli v smích."Myslíte, že si na sebe zvyknou?" řekl Conn. "Vaše Mág je jako takový malý vzteklý teriér.""Nemyslím, že by se váš Cluny nechal od ní sekýrovat. Je jenom přepečlivá a hrdá na svépostavení a na mou osobu. Určitě si na vás na oba zvykne co nevidět." Tu se přihrnula do pokojehostinská s dvěma služkami, aby prostřela k večeři. Na příborníku už se kouřilo z řádkypřikrytých mís a šířily se z nich libé vůně. Stály tam připraveny i dvě karafy s vínem a dva ojíněnédžbány, jeden s hnědým pivem, druhý s moštem."Obsloužíme se sami," řekl Conn hostinské a dobračka se celá rozzářila a s poklonamivycouvala z pokoje."Úplně jste ji okouzlil," řekla Aidan. "Dočista ztratila řeč." , Je to divné, ale na některé ženy takpůsobím," připustil klidně. "Máte hlad?""Ano! Mám hlad pořád, Mág mi dokonce říká, že jím jako dřevorubec, což prý se pro dámunehodí. Doufám, že vám máchuť k jídlu nebude vadit. Stejně nikdy neztloustnu, i když mámpro dobré jídlo slabost.""Nemám rád ženské, co se nimrají v talíři," řekl. "Jen jezte podle chuti, protože Robin dnes snámi večeřet nebude," dodal. "A proč ne?""Myslím, že je to jen jeho další pokus být diskrétní. Vždyť dnes je koneckonců naše svatebnínoc.""Ano, ' souhlasila a zvedajíc pokličku nad jednou z mis, radostně vykřikla: "Křepelky! Ach,zbožňuji křepelky!" a hned si nandala na talíř jednoho pěkného grilovaného ptáčka. Conn seněžně pousmál. Je nervózní, ať předstírá jak chce, říkal si. "Podejte mi také jednu křepelku,madame," řekl pak nahlas.Aidan naložila manželovi talíř vrchovatě: křepelkou, silným plátkem hovězího, kusem králičípaštiky, přidala po lžíci nakládaných cibulek a mladé mrkvičky. Na zvláštní talíř mu naservírovalapořádnou porci mušlí, dušených na víně a politých hořčičnou dijonskou omáčkou. "Co budetepít, můj pane?""Pivo."Nalila mu plný pohár, položila před něj talíře a čistý ubrousek. Protože seděl naproti ní, dobřeviděl, že její talíř je stejně plný jako jeho; po nějakou chvíli zachovali mlčení a hladově jedli.Odlomila kus z čerstvého selského chleba a podala mu jej, pak si vzala sama a vytřela jím talířdosucha. K jídlu popíjela bílé víno, možná až trochu moc, říkal si, když si nalévala potřetí.Nakonec se spokojeně opřela v křesle dozadu a řekla: "Už nemohu.""Ještě je tam angreštový koláč," upozornil ji. Zatvářila se zklamaně, ale zavrtěla hlavou. "Ne, ne.Už nemohu, alespoň ne teď. Jsem unavená, ráno jsem musila brzo vstávat a v noci jsem tohomoc nenaspala. Ráda bych už šla do postele.""Jděte se připravit na noc, madame," řekl. "Pojďte, pomohu vám rozepnout šaty." Otočil ji a

Page 43

rozepínal háčky na zádech. Aidan se na něj ani neohlédla. Šla rovnou do ložnice a zavřela zasebou. Zevnitř byl v zámku klíč. Zticha jím otočila. Dnes večer sem nesmí, říkala si. Rozhodla setak už před dvěma dny, kdy se poprvé setkali. Její matka se sice vdávala a do postele smanželem šla hned, jakmile dorazila z Irska do Anglie, ale to bylo něco jiného. Bevin bylavychována jinak, takový přístup jí připadal normální a nijak ji nepohoršoval. Ale s ní tomu taknení. Odjakživa si představovala, že svého budoucího chotě bude alespoň trochu znát. 82Ale vždyť sis ho sama vybrala, ozýval se jí neodbytný hlásek v hlavě. Proč sis ho tedy vyvolila,když ho teď nechceš? "Ale já ho chci," zašeptala. "Ale ne dřív, než se lépe poznáme. Nechci býtstejná jako všechny ty děvky, s kterými chodil." Svlékla si šaty, starostlivě je rozprostřela nakřesle, úhledně poskládala spodničky, košilku a punčochy. Komorná jí na postel připravila bílouhedvábnou noční košili a Aidan si ji teď přetáhla přes hlavu. U krku si zavázala růžové stužky.Mechanicky si umyla obličej a ruce a vyčistila si zuby; umyvadlo s teplou vodou měla připravenéu krbu. Vykartáčovala si vlasy a nakonec si uvázala lehký lněný noční čepeček, i na němzavázala růžové stužky na mašličku a vlezla do postele naproti krbu. Už dřímala, když se zadveřmi ozval jeho hlas: "Aidan, smím dál?" Strnula a sváděla vnitřní boj, zda otevřít či ne.Nakonec se rozhodla, že bude předstírat spánek.Klepal na dveře: "Aidan! Není vám nic? Otevřete!" Znělo toVěčná láska znepokojeně a jí zahryzalo svědomí. "Už ležím, můj pane," odpověděla slabounce."Já už bych si také rád lehl, Aidan. Otevřete!" "Spěte v předsíni, můj pane." "Cože?" ozvalo se zadveřmi hrozivě."Nemůžete žádat, abych si vzala do postele úplně cizího člověka, pane. Nejsem žádnározhoďnožka jako ty vaše známosti ode dvora!""Já přece nejsem cizí, Aidan. Jsem váš manžel." "Ale já vás přece ani neznám!" zakvílela a pakuž jen zlehka vykřikla zděšením, když se dveře rozlétly, rozraženy zvenčí. Na okamžik se jehosilueta hrozivě rýsovala na prahu, zdál se tak veliký, až dostala strach. "Madame! Mezi námidvěma nebudou nikdy zavřené dveře, pamatujte si to! Nikdy! Rozuměla jste?" Vstoupil domístnosti, a jak se blížil k lůžku, připadal jí ještě větší. "Rozuměla jste?" opakoval.'Nepřibližujte se," vyjekla, "nebo zakřičím na celou hospodu!" Tiskla si přikrývku k prsům takpevně, až jí klouby zbělely."A až se na váš křik všichni seběhnou, copak jim řeknete, Aidan? Copak se tu děje takstrašného?"Ve tmě se rýsovala její bledá úzká tvář, vzdorovitě k němu vzhlížející. "Budu křičet," trvala nasvém.Posadil se na pelest a Aidan se nadechla, ale zarazil ji ještě včas: "Jestli zakřičíte, nasekámvám." To ji tak ohromilo, že zmlkla. "Tak je to lepší," řekl. "A teď poslouchejte, Aidan, má choti,nemáte proč se mě bát, ani dnes večer, ani nikdy jindy. Už jsem poznal, že jste nezkušenější nežleckterá šestnáctiletá. Ještě nikdy jsem se nemusel ve věcech lásky uchylovat k násilí a to, že 83mi právem náležíte, na této mé zásadě nic nemění. Teď se svléknu a lehnu si do téhle postele,ale k ničemu mezi námi nedojde, Aidan, dokud nebudete s jistotou vědět, že to chcete.Rozumíte?" Přikývla, ale přece jen zakňourala: "A proč musíte spát právě v téhle posteli?""Protože tady žádná jiná není a je sakramentská zima. Až přijedeme na Pearrock Royal, můžememít oddělené ložnice." "Na Pearrock Royal je jenom jedna manželská ložnice, pane. Není tozrovna největší sídlo na světě.""Pak můžeme spát tak jako dnes, Aidan, ale k ničemu vás nutit nebudu." Vstal a začal se ve svitukrbu odstrojovat. Ještě nikdy neviděla nahého muže a tak ho zpod přivřených víček tajněpozorovala, zpola ze zvědavosti a zpola se strachem. Připadal jí tak veliký! Většině mužů dodávámohutnosti oděv, ale v Connově případě tomu tak nebylo. Dlouhé, štíhlé nohy, štíhlé boky, úzkýpas a od něho do šíře se rozkládající záda a ramena. Když se otočil, aby se umyl v připravenémumyvadle, pevně zavřela oči. Nemusí vidět všechno, není na to ještě připravena. Ucítila, jak sepod jeho vahou matrace prohnula, a na okamžik zatrnula. "Už spíte?" zeptal se tiše.

Page 44

"N-ne.""Pak pojďte ke mně blíž," řekl něžně, přitáhl ji k sobě a uložil si její hlavu na rameno. "Tak! Neníto takhle příjemné, Aidan? Dáte mi hubičku na dobrou noc?""K-když si to přejete, můj pane." K čertu! Připadala si jako hlupačka! Jak je rozumný, jakohleduplný! Je to vůbec tentýž chlapík, který má pověst chlípníka, ba zpustlíka? Čím to, že je kní tak milý?Conn se zvedl na lokti, aby se na ni mohl podívat. "Povězte mi popravdě, Aidan: až do tohotříkrálového večera, kdy jsem vás při slepé bábě chytil a vybral si zástavu, jste se ještě s nikýmnelíbala, je to tak? Nikdy jste se nezúčastnila těch rozpustilých zábav, které provozují chlapci sděvčaty?" "Ne," přiznala tiše."Což se vám ještě nikdy žádný muž nedvořil?""Ne.""Pak je to ovšem třeba napravit, miláčku, přece vás nemohu připravit o to potěšení, které mázažít každá dívka." Sklonil se a něžně se dotkl ústy jejích rtů.Aidan projelo celým tělem vzrušení a ústa jí zvláčněla. Už začínala chápat, proč tak mnohé paní adívky Connovi podlehly. Jak přesvědčivý a romantický dokázal být!"Tak je to dobře, drahoušku," šeptal s ústy na jejích. "Nech mě tě trochu polaskat. Neublížím ti."

Polibky jí pokryl hrdlo a zabloudil až za ouško, kde našel citlivé místečko. Roztřásla se, když jitam políbil. "Ohhh!" vydechla a hned se ve tmě začervenala, že se před ním tak projevuje, alejeho to zřejmě těšilo. Zabořil jí prsty do hustých vlasů, uchopil její hlavu do dlaně a líbal ji naouško, mumlaje sladká slovíčka. Pocítila vzrušení a hlavou jí prolétlo, že kdyby věděla, co se mádít, nechala by událostem volný průběh. Toužím po něčem, co neznám, říkala si. Smí vůbec býtžena tak troufalá? Och, Bože, kéž bych to věděla! A přece nechci, aby hned dobyl dalšíhosnadného vítězství, protože to by mě pak měl brzy dost, jako těch ostatních.Jak je sladká! říkal si on. Dobré nebe, ona ta jeho nevinná nevěstinka je tak sladká! Jakobleskem ho udeřilo poznání, že možná právě Aidan je tou ženou, kterou celý život hledal. Nebylby mohl říci, jak na to přišel, ale věděl, že je tomu tak. V tu chvíli po ní zatoužil. Tolik si přálpomilovat se s ní, s dívkou, kterou poznal teprve před dvěma dny! Toužil z ní strhat tu úpravnounoční košilku a zabořit se do jejího vláčného těla. Vzrušovala ho její jemná vůně, smíšená sezávanem levandule, nicméně věděl, že se musí ovládnout a jako zkušenější z nich obou se musízachovat nejvýš ohleduplně a galantně. Cokoliv se mezi nimi této noci odehraje, udá už provždytón celému jejich budoucímu manželskému soužití. Litoval jen, že se tak málo znají."Líbí se ti, když tě líbám, miláčku?" zeptal se něžně. Otevřela oči, aby se na něj pobaveněpodívala, a tak si je mohl poprvé prohlédnout a zjistit, jakou vlastně mají barvu. Byly šedé,stříbřitě šedé s drobnými zlatavými skvrnkami, které mu připomínaly zlaté lístky plující nahladině rybníka na podzim. Dívala se na něj stydlivě, ale pohledem neuhýbala: "Ano, můj pane,"zašeptala. "Tvoje líbání se mi líbí, ale," a najednou na něj čtverácky mrkla, "nemám je s čímsrovnat, takže možná není můj úsudek směrodatný."Conn se musel usmát, ale zároveň byl i trochu vyveden z míry. Ta věru dokáže být upřímná, řeklsi. "Jenže já nehodlám v budoucnu dovolit nějaké srovnávání, drahoušku. Jsem moc rád, že se tito líbilo. A teď spi, Aidan, má paní. Ráno musíme vyrazit brzy, protože počasí se mi ani trochunezdá a máme před sebou ještě mnoho mil. Mám takový pocit, že se blíží vánice, a musíme jendoufat, že se nám podán dojet na Pearrock Royal dřív, než propukne."Aidan mu věnovala něžný úsměv, otočila se na bok a pokoušela se usnout. Otočil se na stejnýbok jako ona, objal ji paží a přitáhl ji blíž k sobě, takže odpočívali k sobě přitisknuti jako dvělžičky. Když ji lehce políbil na citlivé místečko pod vlasy 85na šíji, Aidan vynechalo srdce. Za chvíli se ale pohodlně uvelebila a brzy zaslechla, že zlehkazachrápal a ucítila pravidelné závany jeho dechu, jak ji lechtají vzadu na krku. Spočívat takhle vdůvěrném manželském objetí se jí líbilo. Jako by jí žilami protékala příjemná teplá vlna, cítila

Page 45

uvolnění, až si blahem povzdechla - v tu chvíli jeho objetí nepatrně zesílilo. Se šťastnýmúsměvem na rtech pak konečně i ona usnula.KAPITOLA 4.Na druhý den ráno s uzarděním shledala, že ji Conn budí letmým škádlivým polibkem. Už byl nanohou a úplně oblečen, za-tímco venku byla ještě tma. V krbu už vesele šlehaly plameny, naštěstí, neboť přestože se v krbutopilo celou noc, podlaha byla ledově studená."Dobré jitro, drahoušku! Vypadalas tak hezky, když jsi tak klidně spala, že mi bylo líto tě budit,ale už jsou čtyři pryč a my musíme vyrazit nejpozději v pět. V předpokoji je nachystaná malásnídaně, nic zvláštního, jen trochu ovesné kaše, chléb, med a víno, ale zatím to stačí ahospodská už nám balí koš s jídlem s sebou."Jeho organizační schopnosti ji příjemně překvapily. Nikdy v něm neviděla člověka výkonného čischopného, ale to jen proto, že ho pořádně neznala, vždyť se s ním vlastně dosud ani nestýkala.Věděla o něm jen to, co pochytila z obdivného povídání jeho synovce a z dvorských klepů, cožho obojí halilo do oparu tajemství a zdůrazňovalo jen fakt, že je .nejkrásnějším mužem u dvora'.Conn patřil k lidem, kolem nichž spřádají obdivovatelé a obdivovatelky legendy, ale ze všechtěch historek ho žádná úplně nevystihovala, takže Aidan teprve teď začala objevovat jeho pravoupovahu. Najednou zjistila, že se pod slupkou elegantního, pohledného a uhlazeného dvořanaskrývá člověk neobyčejně schopný."Děkuji vám, můj pane. Jak milé, že jste nechal připravit teplou snídani! Mám hlad jako vlk!"Spustila nohy z postele a při doteku studené podlahy ucukla.Z hostince vyjeli krátce před pátou; zbývaly ještě skoro dvě hodiny do východu slunce, ale nacestu jim svítil blednoucí měsíc, střídavě se ukrývající a vynořující za letícími mraky. Ještěněkolik následujících dní počasí hrozilo, ale sníh spustil, až když už byly komíny Pearrock Royalna dohled. Objevil se před nimi starý dům z šedého kamene, schoulený v náručí tma-vězelenéhobřečťanu, obrůstajícího všechny čtyři stěny. V roce 1460 ho nechal postavit jistý šlechtic jakolovecký zámeček, protože se chtěl zavděčit králi. Dům byl jednoduchý, nevelký,při jeho stavbě se počítalo nanejvýš s několika hosty na hon. Nebyl míněn jako rodinné sídlo.Jestli se jeho staviteli královy přízně dostalo či ne, to se St. Michaelovi nikdy nedověděli, jen zezáznamů se dalo zjistit, že král navštívil Pearrock Royal pouze dvakrát.První lord Bliss rozpoznal, že ač je dům v podstatě solidní, vyžaduje nemalé úpravy, aby bylobyvatelný pro rodinu. Přestavěl tehdy Pearrock Royal, nechal zvětšit okna a postavit krbovékomíny, které se teď tyčily nad zasněženými špičatými střechami z cotswoldské břidlice. Přízemíbylo ponecháno tak, jak bylo, ale v patře se podle návrhů Aidan udělaly adaptace rozsáhlejší."Tam, kde původně byla velká společná ložnice, je teď několik ložnic kolem ústřední haly,"vyprávěla.Původní královský dar prvnímu z Blissů zahrnoval též dvě-stěakrovou oboru, jelení park, podlekterého dostal zámeček jméno - Pearrock Royal je totiž staroanglický výraz pro Park Royal.Jeleni ovšem nebyli žádným přínosem pro peněženku la-kotného krále, a tak nebylo proJindřicha VIJ. nijak bolestné přenechat to malé panství Aidaninu prapradědovi odměnou za jehofinanční velkorysost k princi Arturovi.Kočár chvíli poskakoval po dláždění příjezdové cesty, až zůstal stát před hlavním vchodem. Tuse rozlétla klenutá dubová vrata a služebnictvo přispěchalo pomoci pasažérům vystoupit. Dvířkakočáru se otevřela, schůdky byly spuštěny a pevná ruka pomáhala Aidan ven z kočáru."Vítejte doma, paní Aidan," řekl bělovlasý majordom. "Děkuji, Beale, musím vás ale informovat,že jsem teď lady Blissová a tady ten pán nový lord Bliss." Pokynula rukou ke Connovi, kterývystoupil za ní. "Pojďme dovnitř. Jsou tam všichni? Chci vás seznámit s novým stavem věcí."Vešli spěšně do budovy, tam, kde krytý přístřešek ústil do dlouhé chodby. Aidan zamířila dohlavní síně, kam se vcházelo nalevo z hlavní chodby, mezi dvěma nádherně vyřezávanými pa-ravány.

Page 46

V síni se už shromáždilo přes dvacet sluhů a služebných, kteří mezi sebou horlivě štěbetali, alekdyž Aidan vstoupila, rázem umlkli a všechny tváře k ní obrácené se rozzářily úsměvem. "Vítejtedoma, slečno Aidan!" ozvali se sborem. Aidan jim úsměv oplatila, ráda, že je zase vidí. "Děkujivám," řekla. "Moc se mi po vás všech stýskalo, ale vracím se se šťastnou novinou. Když mě můjotec svěřoval do péče královně, kladl si dvě podmínky: aby mi našla dobrého muže a ten abypak převzal naše rodové jméno a titul, aby tak náš rod mohl pokračovat v dalších generacích.Tento pán zde je můj manžel, Conn St. Michael, lord Bliss. Je vaším novým pánem a doufám, žemu budete sloužitstejně oddaně, jako jste sloužívali mému milovanému otcia mně."Majordom Beal, hlava personálu, v tu chvíli předstoupil. Byl to již starší muž, prostřední výšky,ale vzpřímeného držení těla, na úctyhodnosti mu přidávala sněhobílá kštice. "Vítejte doma,mylorde," řekl. "Když dovolíte, představím vám osazenstvo." Conn přikývl."Paní Bealová, má manželka, hospodyně," začal majordom, načež představil ještě kuchařkuErwinu, pradlenu Leomu, zahradníka Rankina, Haiga, hlavního podkoního, kočího Martina aTorna, jeho pomocníka. Pak následovali ještě čtyři sloužící, čtyři služky, dvě kuchyňsképomocnice, číšník, brusič nožů, dvě pomocné pradleny, čtyři pomocníci hlavního zahradníka adva stájníci ze čtyř, kdy zbylí dva se právě starali o kočár a koně hraběte z Lynmouthu.Conn jednomu každému pokynul, všem dámám věnoval okouzlující úsměv, takže si je zcelazískal. "Děkuji vám za laskavé přivítání," pravil pak. "Doufám, že stejně přívětivě přijmete dosvého středu i mého osobního sluhu, pana Clunyho." "Přijeli jsme z Greenwiche v kočáruhraběte z Lynmouthu," řekla Aidan. "Jeho lordstvo nás opustilo ve Worcesteru, aby urazilozbytek cesty na koni až na sídlo své matky, Queen's Mal-vem. Kvůli sněhové vánici se musí teďjeho kočár i kočí zdržet u nás, než nepohoda přejde. Dohlédněte, prosím, aby měli všechnopohodlí.""Jistě, mylady," uklonil se Beal, načež služebnictvo rozpustil. , Jestli je to všechno, mylady,"dodal ještě tázavě a Aidan i jeho pokynem hlavy propustila."Krásná síň," řekl Conn, zvědavě se rozhlížeje, když služebnictvo odešlo."Že?" živě potvrzovala. Byla na svůj domov velice pyšná a měla radost, že ho manžel zřejmědokáže ocenit po stránce estetické. "Otec dal všude udělat dřevěné podlahy. Ty původníkamenné sice byly dost dobré, dokud se používaly rohože, ale otec chtěl mít raději orientálníkoberce." "I já jim dávám přednost,"řekl Conn. "Jsou především čistší a teplejší. Aspoň nikohonenapadne házet při jídle kosti na podlahu."Hlavní síň byla prostorná, přibližně čtvercová místnost, na jedné stěně měla krb s krásnoukrbovou římsou, nesenou z obou stran dvěma korunovanými kamennými lvy. Předníprolamovaná kamenná stěna krbu byla jemně vytesána do vzoru ovoce a vinných hroznů. Nakrbové římse dva těžké stříbrné svícny nesly svíce z včelího vosku.Na téže straně dále od krbu bylo arkýřové okno, vedoucí nazápad, které dovolovalo slunečním paprskům ozářit síň i v zimě. Na protilehlé straně bylopodobné okno, obrácené na východ. Ústilo do venkovní kryté chodby, která pokračovalaschodištěm do patra. Mezi chodbou a hlavní síní nebyla už další překážka, takže nic nebránilopaprskům východního slunce v přístupu do síně.Za hlavní síní byly ještě dva pokoje, jeden malý, druhý středně veliký. Menší se užíval jakokancelář a vstupovalo se do nějz venkovní chodby. Větší sloužil jako obývací pokoj a přístupný byl z kanceláře. Měl pěkný krb aokna na západ, zatímco kancelář měla jen jedno malé okénko. Zbylý prostor v přízemí bylrozdělen mezi kuchyni, špižírnu, přípravnu a rodinnou kapli, která se nacházela hned vedlehlavního vchodu do domu. Byla to krásná místnost s dvěma vysokými okny s lomenými oblouky,zasklenými barevným sklem, a vydávala svědectví o bohatství St.Michaelů. Ve sklepích podpřízemkem se nacházela prádelna s kamennými žlaby, topeniště s kotlem na horkou vodu,

Page 47

pivnice, vinný sklep a místnosti pro služebnictvo. Connovi se líbil dům i zařízení, nábytek zdubového dřeva, zezlátlý věkem. Strop hlavní síně byl kazetový, vyřezávaný z tmavého dubu, apříjemně kontrastoval s bílými štukovými stěnami, ověšenými třemi krásnými tapisériemi.Všechny místnosti byly dobře osvětleny nástěnnými svícny ze železa, nesoucími svíce, avelkými voskovicemi tvaru jehlanu na železných troj-nožkách, porůznu rozestavených vinteriéru. Aidan vedla manžela dál nahoru, kde bylo v prvním patře pět ložnic. Hlavní ložnicezabírala celou šíři domu na jižní straně, ostatní čtyři byly seřazeny podélně podle západní stěnya vcházelo se do nich chodbou osvětlenou okny. Hlavní ložnice byla rozlehlá, i ostatní bylypohodlné a všechny se honosily tím nej-větším přepychem: vlastním krbem. V podkroví nad nimipak byly další místnosti pro služebnictvo.Conn zůstal stát uprostřed jejich budoucí ložnice na tlustém tureckém koberci, položeném napodlaze ze širokých prken. V krbu plál jasný oheň a vzduch byl provoněn směsí levandule arůžových lístků. "Jak krásný dům, Aidan," řekl tiše. "Víc než dům, je to skutečný domov. Budemetu velmi šťastni, má ženo." "Tady bylo vždycky štěstí domovem, Conne," odpověděla. "Není tovelké sídlo, ale dům pro rodinu velice příhodný." "Pro rodinu?" škádlil ji. "A jak ji, prosím vás,chcete obstarat, madame?"Aidan zčervenala. "Vždyť jsme svoji teprve pět dní, pane," bránila se. "Slíbil jste mi, že budetetrpělivý." "A to také chci dodržet, Aidan, ale dokud spolu nezačneme žít jako muž a žena, žádnéděti nebudou, to ti je, doufám, jas-89né. Jsme jednou oddáni a s tím se nedá nic dělat. Čím déle budeš váhat, tím to pak bude protebe těžší se mi oddat." Vzal ji kolem ramen. "Nic si z toho nedělej, děvče, jeden druhéhomůžeme dobře vystát, a to je víc, než může říct leckterý jiný pár." Setřásla jeho paži. "Musíkaždá, kterou potkáte, bezpodmínečně okamžitě skončit ve vaší posteli, pane? Možná jsemnezkušená, ale rozhodně se nehodlám chovat jako ty urozené běh-ny, co vám zahřívaly nohyposlední dva roky." Conn propukl v smích. "To ti tak vadí, Aidan, má vášnivá ženuško? Nemůžešse smířit s tím, že tolik pěkných dam věnovalo svou přízeň chudáku osiřelému Irovi, octnuvšímuse tak daleko od domova? Drahoušku, ale tys moje žena! Mezi manželkou a milenkou je přecerozdíl!""A jaký?" podezřívavě se optala. Dělá si z ní blázny a to se jí nelíbí!"Manželka, to je něco jiného než ostatní ženské.""Opravdu?" založila si ruce, poklepávala špičkou botky a probodávala ho pohledem.Najednou se Conn cítil nesvůj. Její pohled ho vyváděl z míry, až začal zápasit se slovy."Manželka... t-té je třeba... si vážit," koktal. "Hýčkat ji!" zakončil triumfálně. "A milenku ne?Ubožačka, dává v sázku svou dobrou pověst a je za to ještě trestána! To není fér!" "Aidan,proboha! Tak jsem to nemyslel!""Tak jak jste to myslel? Chtěla bych tomu porozumět, Conne! Když už děláte mezi manželkou amilenkou rozdíl, tak mi to prosím vysvětlete!" Otočila se, až jí sukně zavlály a vyběhla z pokoje,nechávajíc ho tam stát s otevřenou pusou. Jak to jen k čertu dělá? Jednu chvíli se ji on snažípřemluvitk normálnímu manželskému životu a v příštím okamžiku ho úplně zmate tím, jak chce vědět, co jiod ostatních žen odlišuje. Pak ale mávl rukou, uvidíme, řekl si, kdo se bude smát naposled!Sakramentsky chytrá holka! Dá to práci na ni vyzrát! Seběhl ze schodů za ní a zastihl ji v hlavnísíni, jak udílí Bealovi pokyny ohledně večeře.Najednou se od hlavního vchodu ozvalo mohutné bušení a Beal spěchal otevřít. Aidan v patáchza ním, protože byla zvědavá, kdo to je, tak pozdě večer a ve sněhové vánici. Beal otevřeldubové dveře a spolu se závanem větru a vírem sněhových vloček vstoupily dvě postavy vkapucích. Jedna z nich byl vysoký muž, vyšší než Conn, s pěstěnou černou bradkou atmavě-modrýma očima. Jeho společnice shodila kožešinou lemovanou kápi a Aidan se octlatváří v tvář podle všeho nejkrásnější ženě na světě. Obličej dokonalého obrysu, srdcovitéhotvaru, nádherné modrozelené oči, vlasy - záplava temných kučer. V tu chví-

Page 48

li v ní poznala Connovu sestru a srdce v ní pokleslo. Jak by se s takovouhle ženou vůbec chtělasrovnávat? "Skye!" Conn vyrazil kupředu a objal starší sestřičku. "Cos u čerta... chci říci, co vássem přivádí za takové nepohody?" "Co nás sem přivádí!" hlas zněl melodicky. "Robin se zničeho nic objevil doma a vykládá, žes byl zapuzen ode dvora a že jsi na Pearrock Royal, což jepřes pole necelou míli od nás, a pak se začne chechtat jako blázen, že prý máš pro měpřekvapení! Cos provedl, ty nevděčníku? Myslela jsem si, že máš tu potvoru královnu otočenoukolem prstu! Pročpak jsi byl vypovězen? A na jak dlouho? A jak ses octl tady, na PearrockRoyalT' Zatímco ho bombardovala otázkami, otočil se její společník k Aidan."Jsem Adam de Marisco," představil se vážně. "A já Aidan St. Michaelová," odpověděla. "Tamladá dědička panství? Samozřejmě! Vždyť jsme se tu zastavili, když váš otec zemřel, ale bylonám řečeno, že jste odešla ke dvoru.""Bylo to poslední otcovo přání, aby mi královna našla manžela, mylorde.""Manžela?" Adam najednou zamžikal a pohledem tázavě přeskakoval z Conna na Aidan."Ano, můj pane," dotvrzovala a neubránila se šelmovskému úsměvu. Je vlastně hezká, řekl siAdam a rovněž propukl v smích. Skye se otočila: "Copak je tu tolik k smíchu, Adame?"dotazovala se."Řekneš jí to sám, Conne, nebo mám já?" dusil se Adam smíchy."Jsem ženatý, Skye." Conn vzal Aidan za ruku a přitáhl ji k sobě tak, aby ji sestra viděla. "Tohleje má paní, Aidan St. Michaelova. Aidan, má sestra, lady de Marisková." "Aha, Bětka tě zapudila,protože ses oženil! No jistě! To je jí podobné, té vyschlé staré panně!""Ne, ne, tak to nebylo!" i Conn se rozesmál. Jeho sestra byla s královnou vždycky na kordy."Dovlekli mě k oltáři, ač jsem kolem sebe kopal a bránil se ze všech sil, drahá sestřičko.""Cože?" Skye ztuhla překvapením a oči se jí pátravě zúžily. Pak vší silou udeřila bratra doramene. "Tys tohle ubohé děvče svedl?" vykřikla, bez sebe vzteky."Ne, madame," vložila se Aidan, která už pochopila směšnost situace a jediná byla schopnaslova, protože Conn i Adam se svíjeli smíchy."Ne?" divila se Skye. "A pročpak tedy jste se museli brát, když vás nesvedl - nebo vás snadunesl?""Víte, obávám se, že je Conn až moc troufalý," začala vysvět-lovat Aidan zdrženlivě. "Kdyby se omezil vždycky jen na jednu dámu, snad by to prošlo, ale to onbohužel nedokázal. Byl přistižen v choulostivé situaci s manželkou velvyslance, a když už se pakcelý dvůr za břicho popadal, vyšlo navíc najevo, že vášbratr a můj manžel se zapletl nejen s lady Glythou Holdenovou, ale navíc ještě s oběma jejímipůvabnými dceruškami, dvojčaty Grace a Faith! Královně nic jiného nezbývalo, když jakvelvyslanec, tak lord Holden dychtili po jeho krvi, než ho v nemilos-ti poslat pryč ode dvora.""A dát mu za ženu bohatou dědičku?" dořekla Skye. "To mně musíte ještě vyprávět, jak k tomudošlo.""Pojďte jen dál," zvala je mile Aidan. "Co jsem to za hostitelku, když vás tu držím na chodbě!Beale, doneste svařené víno. Lord a lady de Marisco musí být prokřehlí na kost." "Conne, tyďáble!" řekl Adam de Marisco, "ty máš ale štěstí! Jak milé děvče!"Ta poklona zahřála Aidan u srdce a dodala jí odvahu. Tu věru potřebovala tváří v tvář tak krásnéa rezolutní ženě, jako byla její švagrová. Usadila hosty k planoucímu krbu a pokračovala vevyprávění: "Abychom se s Connem vzali, byl vlastně nápad lorda Burghleye. Dospěl k názoru, žeConn potřebuje dobrou manželku, aby se usadil a aby, až se jednou vrátí ke dvoru, už toliknevyváděl. Byla jsem v tu chvíli u dvora jako královnina scho-vanka, a protože vaše a mojepozemky sousedí, řekli si lord Burghley s královnou, že manželský svazek mezi vaším bratrem amnou by byl ideální řešení.""Domluvená manželství moc ráda nemám," řekla lady de Marisco. "Měla jsem celkem šestmanželů a z těch šesti sňatků byly dva domluvené. Oba byly hotovou pohromou. Oběma těmimuži jsem pohrdala a ani jeden z nich nebyl na mě hodný." "Tohle je něco jiného," přerušil ji

Page 49

Conn. "A v čem?" chtěla vědět Skye."I když nás to s Aidan trochu zaskočilo, že jsme se tak náhle stali mužem a ženou, máme se rádi.K čertu, Skye, většina manželství je domluvená, málokdo si vybírá sám! Vždyť to víš! To jen tysžila jinak, protože jsi výjimka!" Skye se obrátila znovu k Aidan, aby si novou švagrovou pořádněprohlédla. Není žádná kráska, říkala si, ale vypadá jako slušné a hodné děvče. "A jak jste smanželstvím spokojena vy, paní O'Malleyová?" zeptala se.Aidan na to s úsměvem: "Ó ano, jsem, ale paní O'Malleyová nejsem. Na smrtelném loži můj otecžádal po královně dvě věci; obě slíbila splnit. Předně najít pro mne vhodného manžela a zadruhé, aby můj budoucí choť převzal rodové jméno a titul St.Michaelů, protože otec bylposledním mužským potomkem 92rodu. Takže když se se mnou před pěti dny Conn oženil, stal se zároveň Connem St. Michaelem,lordem Blissem." Skye zůstala překvapeně koukat na bratra. "Ty ses vzdal vlastního jména?""Taťka přece zanechal ještě čtyři další syny a z nich tři mají dohromady jedenáct mužskýchpotomků. Ó'Malleyové z Innis-fany žádné další potomstvo nepotřebují, ale St. Michaelové zPearrock Royal ano! A mimoto, nikdo se mě neptal. Bětka to rozhodla sama.""No dobrá, je to tedy jasné," řekl Adam de Marisco a obrátil se k manželce. "Takže můžeme jítdomů, drahá, co říkáš?" "Ale ne," vykřikla Aidan. "Vždyť už je noc a venku zuří vánice!Poslouchejte! Slyšíte, jak hvízdá meluzína? Musíte tu zůstat do rána nebo ještě déle, nežpřestane sněžit. Beale!" "Ano, mylady?""Řekněte paní Bealové, ať připraví nejlepší hostinský pokoj pro pánovu sestru a jejího manžela,a vyřiď Erwine, že budeme mít k večeři hosty.""Ano, mylady," odpověděl bělovlasý majordom a odkvapil. "Vidím, že Alžběta Tudorovna našlamému bratrovi ženu, která se mu alespoň vyrovná, ne nějakou bezkrevnou slečinku, která by sena něj dokázala jen dívat jak na svatý obrázek, celá bez sebe z jeho šarmu," řekla Skye věcně."Říkalo se mu .nejkrásnější muž u dvora'," podotkla Aidan jemně, "ale slýchala jsem, ženejkrásnější ženou u dvora jste byla vy, madame, dokud jste tam pobývala. Myslím si, že jevám Conn velice podobný.""Ne," žertoval Adam, "Conn je hezčí.""Smím vám připomenout, pane," řekla Skye sladce, "že nocje chladná a že jestli chcete se mnou sdílet lože, měl byste býtke mně milejší?"Modré oči lorda de Marisco zaplály touhou, naklonil se v křesle kupředu a probodávaje svouženu žhavým pohledem, .pravil: "Cožpak k tobě, holčičko, nejsem milý pořád?" Aidan stouplakrev do tváří při tak nepokrytém projevu milostné vášně. Byli do sebe očividně hlubocezamilováni a ona pocítila osten závisti. Bude se na ni někdy Conn dívat také tak? Zamiluje sevůbec někdy do ní také tak? Píchlo jí u srdce. Už nedokázala jen tak dál sedět a pozorovat je.Vstala a řekla úseč-ně: "Musím dohlédnout v kuchyni, právě jsme totiž přijeli a s hosty senepočítalo.""Ale dovolte, půjdu s vámi," řekla Skye. "Jsem hrozně zvědavá, jak to tady vypadá.""Ale vždyť jste se ještě ani nenapila," namítla Aidan, protožeprávě vcházel Beal s podnosem kouřících sklenic."Nechte to mužským," řekla Skye. "Odjakživa jsem tenhledům obdivovala, od chvíle, kdy jsem se nastěhovala na Queen 'sMalvem.""Queen's Malvem je přece mnohem větší než Pearrock Royal," podotkla Aidan. "Ale obojí tokdysi byly královské majetky.""Královna dala Queen's Malvem manželovi náhradou za jeho panství, které si ponechala.""A proč pro všechno na světě by něco takového dělala?" Aidan se nemohla vynadivit."Protože, má pěkná švagrová," vložil se Adam, který je poslouchal, jsem se oženil s touhleodbojnou Irkou, která nedá jinak, než že se musí s královnou pořád rvát jak pes s kočkou.

Page 50

Pravdou ale zůstává, že jsem na tom vydělal." "Alžběta z rodu Tudorů se prostě obávala, žeznovu zbuduješ svůj hrad na ostrově Lundy poté, co ses se mnou oženil, a to se jínezamlouvalo," stručně objasnila Skye.'Jdi si s Aidan prohlédnout dům, Skye. Na to, abychom to zevrubně probírali, je dnes už mocpozdě a moc chladno. Mimochodem, jednou už tady bydlíme a já mám v úmyslu zůstat. Lundy mibylo tehdy jen útočištěm, když jsem trpěl světobolem. Teď už jsem vyléčen, holčičko."Obě dámy vyšly z hlavní síně a zamířily do kuchyně. Avšak tlustá kuchařka Erwina je hnala pryč."Ale prosím vás, mylady, zkazíte mi překvapení!" láteřila, mávajíc vařečkou. Aidan se Skye sesmíchem prchly zpátky na chodbu, pryč z tepla a slibných vůní."Pojďme se podívat do kaple," řekla Aidan a hrdě pak ukazovala švagrové tu místnost plnouuměleckých pokladů. "Patříte k naší svaté matce církvi katolické?" zeptala se jíSkye."Byla jsem vychována v anglikánském vyznání," zněla odpověď. "A také jsem byla v tomtovyznání s Connem oddána." "To nehraje žádnou roli," řekla Skye. "V rodině jsme měli strýcebiskupa z Mid-Connaughtu a mám bratra Michaela, který je knězem. Naše sestra Eibhlin jejeptiška. Musíte si ji pozvat, až budete rodit. Není nad ni, co se léčení týče. Víte, co mi jednouřekla královna? Je jenom jeden Ježíš Kristus, náš Pán. Všechno ostatní jsou hlouposti. V tom ses Alžbětou Tudorovnou shodujeme, ač každá patříme k jiné církvi."Vrátily se do hlavní síně, ale oba muži u krbu jim nevěnovali pozornost. Aidan tedy zavedla Skyedo patra, aby jí ukázala ložnice. V největší ložnici pro hosty právě dvě služebné povlé-kaly postellevandulí provoněnými prostěradly. V krbu už hořel oheň. Skye byla v skrytu duše domemnadšena a měla radost,že se její bratr dík královně tak dobře oženil. Beze slova násle-dovala Aidan až na konec horní chodby a do dalšího pokoje. "Tohle je hlavní ložnice," řeklaAidan. Skye překvapením spráskla ruce. "Rozkošný pokoj!" Pohledem objala vesele plápolajícíkrb, velkou postel s úpravným záhlavím ze skládaného lněného plátna, zelené sametové závěsyna oknech i kolem lůžka. "Pokoj jak stvořený k milování a plození dětí." Pak si povšimla Aidaninavýrazu a začala jí sestersky tykat. "Proboha! Copak je? Byl snad k tobě hrubý nebo bezohledný?Neboj se, dám mu co proto!" "Ne, ne, v tom to není," řekla spěšně Aidan. "Tak co je, Aidan?Zatvářila ses nešťastně, když jsem se zmínila o milování a o dětech.""Conn a já... " začala Aidan a zrudla až ke kořínkům vlasů. "Ještě jsme s Connem... ""A proč ne?" zeptala se mírně Skye; pochopila, co chce Aidanříci."Já... já nemůžu!" "Ty se bojíš?" Skye s ní cítila. "Trošku, ale to je jen přirozené, myslím si." l"Jsi panna?""Samozřejmě!" zaznělo to uraženě."Tak mi to tedy řekni," naléhala něžně Skye. "Jsi jednou vdaná za mého mladšího bratra a chcipřece, abyste byli šťastni. Tak jako já s Adamem.""Má to víc příčin, lady de Marisco," soukala ze sebe Aidan. "Jmenuji se Skye, Aidan, a tykej mi.""Vlastně Conna ani pořádně neznám, Skye. Když jsem se dostala ke dvoru, poprosila jsemkrálovnu, aby udržela v tajnosti, že jsem dědičkou velkého majetku, protože jsem se chtělavyhnout dvoření lovců věna. Za celý svůj život jsem nebyla z Pearrock Royal dál než veWorcesteru. Od smrti matky a sestřiček jsme s otcem žili v ústraní. Neměla jsem žádnénápadníky. Nejsem žádná kráska jako třeba ty a měla jsem strach, abych se nestala kořistínějakého dobrodruha. Královna ctila mé přání a nikdo se o mém majetku nedověděl. U dvora měprakticky všichni ignorovali, ale to mi nijak nevadilo, protože jsem alespoň mohla nerušenésledovat lidi i události." "Líbilo se ti u dvora?""Vzrušující prostředí, ale dávám přednost domácímu životu. Tam mi to někdy připadalo jak vtmavém a nebezpečném pralese. Jako když nevíš, odkud na tebe co zaútočí." "Ano," souhlasněpřikývla Skye. Pak se na ni mile usmála. i,Čím víc tě poznávám, tím tě mám raději, sestřičko!

Page 51

Dopovězmi to!"Aidan jí úsměv oplatila. Jak hodná je ta Connova sestra! Ani by to byla od tak vyhlášené kráskynečekala. "Na zábavě v předvečer tří králů jsme hráli na slepou bábu, já s královninými dívkami aConn jako slepá bába. Pořád jsme mu šikovně uhýbaly. Najednou mě jedna družka postrčila,když se zrovna otočil, a on mě přirozeně chytil. Ani si nesundal šátek z očí a hned chtěl polibekjako zástavu. Byl to krásný polibek... a můj první v životě. Pár týdnů nato propukl kolem Connaskandál a já byla zrovna u královny, když se to řešilo. Právě vyšívala a já jí podávala bavlnky,protože jsem měla na starosti její šicí košíček. Dostavil se lord Burghley a Veličenstvo propustilovšechny dívky, jen já směla zůstat. Vyslechla jsem všechno. Když lord Burghley navrhl, že by seConn měl oženit, aby se trochu usadil, královna nejprve nesouhlasila. Neví prý o žádné vhodnénevěstě pro něho." Aidan přerušila vyprávění a zhluboka se nadechla. "Skye," pokračovala pak,"musíš mi slíbit, že to, co ti teď řeknu, nikdy Connovi neprozradíš. Můžeš mi to slíbit?"Skye studovala dívčinu tvář. Nenašla v jejích očích nic, co by svědčilo o nějaké nečestnosti.Jaképak asi tajemství skrývá? Neodolala. "Slibuji!" souhlasila.Aidan se postupně uvolňovala. "Když královna řekla, že neví o žádné vhodné nevěstě proConna, řekla jsem, že já bych vě-děla. Řekla jsem, že bych pro něj byla vhodná jakožto manželka, protože královna přece slíbilaotci, že mi najde dobrého muže, a to se teď hodí, protože potřebuje nevěstu pro Conna. Samajsem původem napůl Irka. Mám dostatek movitého i nemovitého majetku a navíc otcůvšlechtický titul. Conn sám je bohatý a tak se řešení nabízí samo.Nejdřív královna nechtěla přivolit, ale lordu Burghleymu se ten nápad zalíbil a tak ji přesvědčil.Svatba byla hned za dva dny, čtrnáctého února." "Takže sis mého bratra chtěla vzít?""Ach ano! Ale nemusí vědět, že jsem to sama navrhla! Považuje mě za oběť královské zvůlestejně jako sebe." "A miluješ ho?" Skye se jí zahleděla zblízka do očí. "Já nevím! Myslím, že ano,ale ještě nikdy jsem zamilovaná nebyla, takže ten pocit neznám. Je tak krásný, tak milý, tolik semi líbí! Umřela bych studem, kdyby se dověděl, jak to bylo! Podívej se na mě, Skye! Nejsem takkrásná jako ty. V životě jsem tak krásnou ženu neviděla! Já taková nejsem. Někdy mi to sluší, aleněkdy zase ne. Jakou bych měla šanci získat Conna, nebýt královnina rozhodnutí? Kdyby bylovešlo ve známost, že jsem bohatá, měla bych ve dne v noci v patách nápadníky, ale jak bychpoznala, že chtějí mě a ne majetek? S takovou pochybností bych s nikým žít nedokázala. Zacelou tu dobu, co jsem 96pobývala u dvora - a bylo to pět měsíců - ani jeden pán se mnou nepromluvil. Oslovili mě jenkvůli povinnostem, které jsem měla u královny. Za celý svůj život jsem se necítila opuštěnější.Nemít s sebou svou komornou Mág, nebyla bych měla s kým promluvit.Když jsem si za manžela vybrala Conna, měla jsem alespoň jistotu, že si mě nebere pro peníze aže si mě možná časem oblíbí. Vím, že mě má rád, ale pořád zůstáváme prakticky cizinci. Jakbych si mohla dovolit chovat se jako ty ženské, co s nimi Conn provozoval ty postelní hrátky? Amimoto, pravda je, že0 tělesném obcování mezi mužem a ženou nevím nic. Matka mi zemřela, když mi bylo deset, a sotcem jsem se o takových věcech samozřejmě nebavila.""Pak ovšem to zůstává na mně," řekla Skye pevně. "Aidan, nemůžeš se donekonečna manželoviodpírat a myslet si, že bude vaše manželství úspěšné. Pravda je, že muži jsou sice stvořeníokouzlující, ale slabá, a díky své přirozenosti potřebují neustálý milostný styk se ženami. Když tonejde s manželkami, vyhledají jiné ženy. A jiná žena - to není pro manželství nic dobrého.Zamlada se Conn dost vyřádil, ale teď je ženatý člověk. Když bude s tebou šťasten, nebude tinevěrný." "A tobě některý z manželů někdy nevěrný byl, Skye?" zeptala se Aidan nesměle."Ten první, ale to byl kanec a já byla jen ráda, když si hledal štěstí jinde. Ráda? To je slabé slovo.Ulevilo se mi!" "Nemám žádné zkušenosti v ženském umění svádění," řekla Aidan."Ale já ano," zasmála se Skye. "Můj bratr je dobrý chlapík,

Page 52

1 když možná trochu přihlouplý. Teď mi ale řekni, viděla už jsi někdy nahého muže?""Jen zezadu," připustila Aidan. "Proč jenom zezadu?" divila se Skye."Protože jsem zavřela oči, když se Conn otočil," zněla odpověď .Skye zdusila smích. "Ale zepředu je to nejzajímavější," řekla. "Víš, co je to penis?" a když Aidanpřikývla, pokračovala: "Má ho muž mezi nohama a jím dobývá ženu mezi jejími stehny. Poprvé totrochu zabolí, ale pak už je to jen a jen příjemné." "A muž a žena jsou při tom nazí?" vyptávala seAidan. "Je to lepší, ale není to vždycky možné." "A co ještě znamená ,milovat se'?""Líbat se na ústa a laskat jazykem, hladit jeden druhého po celém těle. Odjakživa zastávámpřesvědčení, že když je něco příjemné oběma, nemůže na ničem být nic špatného.""Přesto to pro mě zůstává záhadou," řekla Aidan."A nebude to jiné, dokud nedovolíš manželovi, aby tě pomiloval, Aidan. To je jen strach zneznáma. Kolik je ti let?" "V létě mi bude čtyřiadvacet.""No vidíš, a mně bylo v prosinci třicet šest a miluji se od patnácti. Vypadám snadopotřebovaně?"Aidan se zachichotala. "Vůbec ne. Naopak, úplně záříš, nikdy jsem nic takového u žádné ženyneviděla." 'To proto," pyšně vyhlásila Skye, "že mě můj Adam tak dobře miluje. I dnes večer sespolu stulíme pod pokrývku ve vaší ložnici pro hosty a dobře a vášnivě se pomilujeme. Takováčinnost je to nejlepší, co můžeš provozovat za studené zimní noci. Měla bys to s Connem takézkusit.""Ale když mu to dám najevo, nebude mě mít za stejně zkaženou jako ty ostatní ženské, co za nímběhaly?" Aidan si očividně nedovedla s tímto dilematem poradit. Skye se zasmála. "I ženymohou být někdy smělé, sestřičko. Brzy se naučíš, jak se chovat v posteli, musíš dát Connoviznát, jak se ti to líbí, a zeptat se ho, co zas má rád on. Většina žen má tendenci ležet nehybnějako kus dřeva a jenom přijímat. Některé prý dokonce odříkávají růženec, zatímco se s nimimanžel lopotí. Žádný div, že si pak chlap hledá jinou! Bratr je ve věcech lásky velice zběhlý,Aidan, a vyzná se v tajích, které by možná ani nechtěl přiznat. Až dosud jsi žila jako ve skleníku,takže se něčemu můžeš přiučit jenom od něho. Jen si mu řekni!" Zamrkala na ni. "Och, aninetušíš, jaké slasti tě očekávají!" "Asi nejsem tak odvážná jako ty, Skye," přiznala Aidan."Nemohu se raději zeptat tebe na to, co mám vědět o mužích a milování? Strašně bych sestyděla vyptávat se na takové věci Conna." Chudák holka, říkala si soucitně Skye, a chudákbratrkterý byl zvyklý milovat se s dámami podle chuti. Když jí teď nepomůžu, bůhví, kdy vůbecsebere odvahu. Conn také nedokáže čekat věčně, přesto si myslím, že by při správném začátkumohli být spolu velice šťastni. "Samozřejmě, že se na mě můžeš obrátit s jakýmkoli dotazem,Aidan," řekla nahlas, "ale musíš mi slíbit, že dnes v noci dovolíš Connovi, aby vaše manželstvídovršil." Aidan zhluboka povzdechla. "Připadám si jako husa," řekla. "Dokážu řídit celé panství ajsem vzdělaná jako málokterá, a přitom každá děvečka toho o milování ví víc než já. Nemám aninejmenší potuchy, jak bych vlastně měla začít." "To je jednoduché," odpověděla Skye. "Až sivečer půjdete lehnout, řekni prostě Connovi, že jsi sice nevinná a nemáš představu, co dělat, aleže by sis přesto přála se s ním pomilovat. Nevykládej mi, že tě od svatby aspoň trošku nelíbal čineobjí-mal."Aidan zrůžověla a Skye se ulevilo: alespoň bratra všechna tanevinnost tak nevyděsila, že by ji ani nepolíbil. "Už kvůli služebnictvu. Bylo by jim divné,kdybychom nesdíleli lože," poznamenala ještě Aidan.Skye se srdečně zasmála. "A bylo ti to nepříjemné?" Aidan se pozvedly koutky úst v úsměvu:"Ne, vůbec mi to nebylo nepříjemné," přiznala, "a musím říct, že jsem zvědavá, co přijde políbání a objímání.""To zjistíš dnes v noci," škádlila ji Skye, ale pak dodala: "Pánové se jistě už diví, co nás takzdrželo. Pojďme zpátky do síně." Vyběhly z ložnice a seběhly po schodech do přízemí. Jestli jesnad Conn s Adamem postrádali, nedávali to najevo, protože byli právě zabráni do rozhovoru,

Page 53

když se k nim připojily. Skye přistoupila k manželovu křeslu, a ten si ji beze slova přitáhl na klín,aniž by přerušil konverzaci s Connem. Úžasné, pomyslila si Aidan. Jako by byli naladěni najednu vlnu. Conn vzhlédl k manželce: "Už bude večeře, zlato? Už jsem z toho cestování pořádněvyhládl.""Erwina nás vyhnala z kuchyně, můj pane, ale podle těch lahodných vůní, které se tamodtud šíří,si dovoluji usuzovat, že sevečeře bude podávat co nevidět! Až si budete přát smýt prach cesty ze své vzácné osoby, vezmuvás do ložnice a Skye může vzít Adama do hostinského pokoje.""Co vás napadá, děvče, to by ta večeře zůstala nesněde-ná," smál se Adam de Marisco, mrkajelišácky na manželku. "Pak se tedy, pane, budete muset umývat na dvoře mezi sněhovýmivločkami!"' odsekla Aidan odvážně."Tam patříš, mezi ostatní růjné samce," přisadila si Skye, seskakujíc mu z klína. "Nuže, pane, coto má znamenat? Budete se chovat slušně, nebo vás máme vystrčit ven, abyste se zchladil?"Adamem lomcoval smích. "Smím vám nabídnout svou nejpo-níženější omluvu, madame, za to,že jsem zatoužil po vlastní ženě? Ach, Skye, tys ale krutá!" Vztyčil se v celé své výši. "Dobrá,lady de Marisco, veďte mě tedy do našeho pokoje a slibuji, že se budu chovat slušně.""A co vy, lorde Blissi?" zeptala se Aidan koketně.Conn byl sice trochu překvapen, ale nikterak pohoršen tímnáhlým sklonem k flirtování, které jeho žena dávala zničehonicnajevo., Jistě, drahoušku," řekl vstávaje. "I já se budu chovat conejslušněji.""Jaká škoda!" řekla čtverácky jeho sestra a Aidan se rozesmála, vzala ho za ruku a vedla honahoru po schodech. V ložnici ho sama obsloužila, nalila připravenou horkou vodu ze stříbrnéhodžbánu do stříbrného umyvadla a podala mu kousek tvrdého mýdla, aby se mohl umýt. Jakovšechno kolem, i mýdlo vonělo levandulí. Když se umyl, podala mu čistý lněný ručník."Tak tohle je tedy naše ložnice," řekl, odkládaje použitý ručník. "Roztomilý pokoj, teplý a útulný,jak vidím." "Nebude vám vadit sdílet ložnici se mnou?" vyptávala se. "Není to tu tak velké jakona Queen's Malvern nebo v Green-woodu. Nemáme dost místa, abychom si mohli dovolitoddělené ložnice, a až přijdou děti, nebudeme mít možná ani ložnice pro hosty.""Vždycky můžeme k domu kousek přistavit, když budeme potřebovat víc místa. Plánujete velkourodinu, madame?" Ptal se ze zvědavosti, vždyť o ní věděl tak málo! Ani nevěděl, jestli má rádaděti."Nikdy jsem velkou rodinu nepoznala," řekla Aidan, "ale vždycky jsem si představovala, jak by tobylo krásné mít hodně bratrů a sester. Ano, můj pane, asi bych ráda měla velkou rodinu. Aspoňby se pak žádné z mých dětí nemuselo cítit samo a opuštěné jako já, když mi loni v létě zemřelotec. Je to strašné zůstat tak sama."To přiznání ho dojalo, takže ji vzal něžně do náručí a přitáhl si její hlavu na prsa. "Se mnou užnikdy nebudeš osamělá, Aidan," sliboval jí tiše a uslyšel ji vzdechnout blahem; zároveň ucítil, jakse k němu sama trochu přitiskla. Najednou si uvědomil, jak ji tak lehce objímal, že je vlastně doní zamilovaný! Měla v sobě jakousi pevnost, stálost, jistotu, která jako by ho opřádala, vábila,přitahovala. Jestlipak si byla královna Alžběta vědoma, jaké dobro mu tím vlastně prokazuje,když mu ji dává za ženu, protože Aidan je typ ženy, s níž může muž založit dynastii. Pozvedl jítvář za bradu a přejel ústy po jejích. Skye měla pravdu, říkala si Aidan, schoulená v Connověnáručí. Tohle je můj manžel a zůstane jím, dokud nás smrt nerozdělí. Sice jsem si ho samazvolila, ale už si před ním nemohu dál hrát na stydlivou pannu. Už to začíná být směšné. Vždyťmá vlastní matka otce vůbec neznala a přesto se za něj vdala a tentýž den s ním šla do postele.Jestli Conna ztratím kvůli jiné ženě, mohu to pak vyčítat jen sama sobě.Jejich rty se setkaly a Aidan bylo v té chvíli jasné, že všechny zábrany už jsou ty tam. Toužila státse Connovou ženou v pravém slova smyslu."Pomiluješ se se mnou dnes v noci?" slyšela se, jak říká. "Tady, v naší vlastní posteli, v našem

Page 54

domě?" Cítila, jak jí tváře žhnou ruměncem studu nad tou odvahou.

Instinktivně ji pažemi sevřel silněji., Jsi už připravena být mou?" "Ano," ozvalo se tak tiše, žemusel sklonit hlavu, aby ji vůbec slyšel. "Sice se pořád trošku bojím, ale z tebe už strachnemám, Conne. Dokážeš to pochopit?""Ano, drahoušku, ale strach mít nemusíš. Pomiluji tě tak něžně a sladce, že sama uznáš, že tvéobavy byly plané." Hladil ji po vlasech.Najednou se ozvalo hlučné zaklepání na dveře a halekání Adama de Mariska: "Tak už pojďte, vydva! Když jsem se nesměl potěšit s manželkou já, nemáte to povoleno ani vy!" a znovu zabušilna dveře."Adame," kárala ho Skye, ale neznělo to jako doopravdy. Conn uvolnil objetí a usmál se naAidan. "Prapodivný smysl pro humor má ten náš švagr.""Jako hostitelka nestojím za nic, to je pravda," namítla Aidan. "Nesmysl! Máme přece líbánky, coje nám do koho!" Aidan ale už spěchala ke dveřím, a když je otevřela dokořán, začala Adamažertem peskovat. "Pane, jste mi to ale hlučná návštěva! Jak tady tak hýkáte a bučíte, patřil bystemožná spíš do stájí, nevím, nevím, jestli vás tam nemám ubytovat! Tak jen pojďte přece, pane,protože naše Erwina nerada čeká s večeří," se zašustěním sukní proklouzla kolem něho. "Tááák,madame?" Adam se hnal za ní. "Vy byste mi chtěla nasadit oslí nebo ještě raději volskou hlavu,když podle vás tady bučím a hýkám?""Nejspíš, pane, od každé kousek," se smíchem odpověděla Aidan.Skye i Conn se k nim přidali a všichni smějíce se sestupovali dolů do hlavní síně. "Nejdražšíbratříčku," řekla Skye Connovi, ,jak jsem ráda, že měla Bětka Tudorova tolik fištrónu, že námposlala do rodiny tak vtipné děvče!" "A jak já jsem rád!" odpověděl Conn a vzal manželku kolempasu."I já," přidal se Adam. Šklebil se na Aidan. "Myslím, že budeš mít co dělat, Conne, abys v tomhlemariáši něco uhrál! Podle mne z celé naší rodiny jsou nejmírnější dušičky Skyeiny snachyGwyneth a Joan.""To se mýlíš," řekla Skye. "Gwyn už ukázala, co dokáže, hned jak ji Ewan odvezl na panství doIrska. Postavila se do čela svých děveček a služebných, když jejich sídlo přepadl ten banditaČerný Hugh Connaly a jeho synové. Ewan tu noc nebyl doma a oni to věděli. Gwyn byla těhotná,ale přesto dala dohromady všechny ženské na hradě a dokázala zahnat tu ničemnou bandu,když jim nechala vylít na hlavu všechny splašky a pomyje, co jich jen v domě bylo."Majordom Beal přistoupil k Aidan: "Erwina vzkazuje, že se večeře může podávat, mylady."Aidan si osušila smíchem slzící oči a vedla manžela i hosty k tabuli. Jakožto pán a paní domuusedla s Connem uprostřed, Adam seděl po její pravici a Skye po Connově levici. Dubovýstůl byl prostřen kvalitním jemným lněným ubrusem, který se hedvábně leskl. Na stole stálydvojité stříbrné svícny se svícemi z nejčistšího vosku a příbory byly kompletní, i s noži avidličkami s kostěnými střenkami, ne jen pouhé lžíce, jak tehdy bývalo ještě zvykem. U každéhomísta stál těžký stříbrný pohár italské práce, zdobený vinnými hrozny a listy. Mladý stolník jeprávě plnil tmavěrudým vínem. I talíře byly ze stříbra s vyrytým monogramem St. M. Krásněprostřený stůl, říkala si Skye. Služebnictvo začalo nosit mísy, podnosy a tácy. Skye byla bezsebe údivem, když se objevily ústřice, naprosto čerstvé a výborně vychlazené."Kde, proboha, vzala vaše kuchařka ústřice, tak daleko od pobřeží?" neubránila se otázce.Aidan jen pokrčila rameny. "Odkud Erwina co bere, to je její tajemství. Má prostě svoje zdroje.Otec říkával, že je líp se moc neptat, že bychom se jí mohli dotknout. Říkával, že dokudproti jejím praktikám nic nenamítá správce hrabství, nebude namítat nic ani on.""Jaká škoda, že jsme tvého otce nepoznali!" řekla Skye. Aidan pokývala hlavou. "To se nedalonic dělat, a mimoto, byl už stejně nemocný, když jste se na Queens Malvern přistěhovali. Určitěby si vás byl oblíbil. Odjakživa byl Irům příznivě nakloněn a ženskou krásu dovedl ocenit jakomálokdo." "Tys ho měla hodně ráda, viď?"

Page 55

"Ano, to měla," přiznala Aidan. "Byl tak osamělý, když zemřela matka. Žili jsme jen jeden prodruhého." "Tak proto ses tedy nevdala?""Nevdala jsem se, protože mi otec nikoho nevybral. Pořád na to bylo dost času - až najednoubylo pozdě. Oh, byla jsem z toho celá bez sebe, když jsem zjistila, že mě chce svěřit královně aže královnu požádal, aby mi našla ženicha! Cítila jsem se tak bezmocná! Zničehonic být dánapod kuratelu úplně cizímu člověku! Nedovedla jsem si představit, že má nade mnou mít mocněkdo jiný, než milovaný tatínek! Nikdy jsem si nemyslela, že by toho byl otec schopen. Snažilse mi to vynahradit tím, že polovina jmění v každém případě připadne mně a jen já sama budumít právo jím disponovat, takže budu mít vůči manželovi jistou svobodu. Do otce bych to bylanikdy neřekla, že něco takového určí, byl to přece jen člověk ze staré školy. Asi měl výčitkysvědomí, že mi nevybral manžela sám." Usmála se na Conna. "Nemusel mít strach. Královna mivybrala dobře." "I mně vybrala dobře," galantně se připojil Conn, a když se jejich oči setkaly,četli v nich oba něco, co tam dříve nebylo. Oba si to uvědomovali, oběma se v tu chvíli v srdcirozezněla stejná struna. 102Skye se zalily oči slzami dojetí. Právě se do sebe zamilovali, říkala si. Přímo před mýma aAdamovýma očima se to stalo; byla šťastna a cítila úlevu nejen za bratra, ale i za Aidan. Hostinapokračovala, sluhové nabízeli panstvu z každé mísy dokola. Byla tu mísa malých pstruhů,pečených na másle a uložených v hnízdečkách z řeřichy, a lahodná treska, dušená na šery.Následoval dozlata vypečený kapoun s nádivkou z jablek, chlebových drobtů a ořechů, kachna skřupavou kůžičkou v omáčce ze švestek a višní; malá jehněčí kýta s nakládanými cibulkami a třiroštěnce, před pečením obalené v soli, aby si uchovaly šťávu. Následovala veliká králičí paštika,z níž se šířila vonná pára ozdobně vypíchanými otvory v horní kůrčičce. Miska špenátudušeného na bílém víně a jiná s dušenou mladou mrkvičkou jako přílohy. Uprostřed stolu byl poruce právě upečený chléb s lesklou kůrkou a čerstvé máslo. "Ta vaše Erwina je obdivuhodnážena, když dokázala připravit takovou hostinu bez předchozího ohlášení," řekla Skye. "U násbyla špižírna odjakživa vždycky plná," řekla Aidan. "Během otcovy nemoci jsme moc často hostyneměli, ale dřív jsme nikdy nevěděli, kdo se nám kdy objeví na prahu, a bylo to hodně často,protože přijížděli otcovi obchodní přátelé z Londýna nebo obchodní cestující, kteří obchodovalis naší firmou. Otec byl vyhlášený svou pohostinností. Jak on, tak matka návštěvy zbožňovali abyli ohromně společenští. Erwina je u nás, co jsem na světě, a předtím tu vařila její matka. NaPearrock Royal jsme konzervativní, zvyklosti snadno neměníme."Jedli s chutí, dámy možná o trochu méně než pánové, i když si jak Aidan, tak Skye na dobré jídlopotrpěly. Tu se najednou objevila v síni Erwina osobně, nesouc stříbrný podnos, na němžspočíval nádherně ozdobený malý svatební dort i s figurkami ženicha a nevěsty z marcipánunahoře! Tlustá kuchařka jen zářila radostí nad tím, že se jí překvapení povedlo. Kurážněpřistoupila až k tabuli a položila podnos přímo před Conna a Aidan. "Mág mi, mylorde a mylady,vyprávěla, že jste neměli čas uspořádat pořádnou svatební hostinu i se svatebním dortem,protože jste se brali ve spěchu. Protože vás máme rádi, mylady, rádi bychom to napravili, i kdyžo pár dní později." Pak se hluboce uklonila,Věčná láska šťastný výraz na tváři Aidan jí neušel.První se však ujal slova Conn. "Jste dobrá žena, paní Erwino, a máte dobré srdce. Královskýdvůr je sice pohádkové místo, ale skutečná oslava našeho sňatku nemůže být pro mou paní anipro mne nikde jinde tak srdečná jako doma na Pearrock Royal, uprostřed jeho obyvatel, kteříjsou nám jako vlastní rodina! Děkuji vám všem!" 103"Och ano, Erwino, děkujeme ti z celého srdce," dokázala ze sebe vypravit Aidan, celá dojatá.Conn si povšiml, že se většina služebnictva shromáždila v síni, a proto zavelel: "Víno provšechny, Beale! Musíme vzdát dík za blahopřání." Beal to předvídal a tak se každému dostalo conejdříve jeho přídělu pití. Na majordomův pokyn všichni pozvedli číše a zvolali: "Hodně zdraví,zdaru a mnoho dětí vám přejeme!" Po přípitku Conn s Aidan rozkrojili svatební dort a každý zpřítomných dostal kousek. Neprovdané služky si svůj kousek schovaly, protože si ho chtěly dát

Page 56

večer pod polštář, aby se jim zdálo o jejich vyvolených. Ostatní si na něm s pomlaskávánímpochutnali, načež se vrátili k svým povinnostem. Když se síň vyprázdnila a u stolu zbyly pouzenaše dva páry, Aidan vstala. "Cesta z Greenwoodu sem nám trvala několik dní," řekla, "a já už senemohu dočkat, až se vykoupu, ještě než si půjdu lehnout. Omluvíte mě, prosím?" Půvabně seuklonila a vydala se nahoru po schodech. Když přišla do ložnice, zjistila, že komorná už její přánípředvídala a že vedle plápolajícího krbu s voňavými jabloňovými poleny už stojí káď plná teplévody. Vůně levandule se z ní šířila po celé místnosti. "Oh, Mág, Bůh ti žehnej!""Jako kdybych vás neznala," brumlala komorná. "Ne že bych schvalovala to vaše věčnékoupání, ale snad to nemůže škodit, alespoň doufám. Tak! Pomůžu vám s tím šněrováním, paní."Nepřestávala vykládat, zatímco Aidan odstrojovala a odnášela její svršky do šatny vedle ložnice;jen spodní prádlo a punčochy dávala stranou, že je pak odnese vyprat. Zakrátko už Aidan sedělav kádi na malé stoličce, vlasy sepjaté nahoru, aby se jí ne-namočily. Voňavá koupel měla tusprávnou teplotu a po tak dlouhé době, strávené na cestě, působila nevýslovně příjemně. "Cítímse jako v ráji, Mág," vydechla Aidan. "To že jste zase doma, mylady," řekla komorná. "To také, alekdyž si vzpomenu, jak mi chybělo vykoupání v téhle jedinečné kádi celou tu dobu u dvora! Tamalá vanička, co jsme ji tam s sebou měly, mi sotva stačila, a pořád mi koukala kolena z vody,div mi neumrzla!""A kolik našeho dobrého stříbra jsme musely vynaložit na ty drzé slouhy, když jsme chtělytrochu teplé vody!" připomněla Mág. "Já jenom doufám, že se hned tak zase na cesty nevydáte,paní. Za ty nepříjemnosti to nestojí." "Neboj se, Mág. Ani mě nenapadne hnout se z PearrockRoyal. A proč také? Myslím, že manžel je se mnou stejného názoru. Určitě si to tu zamiluje, ažuvidí celé panství a se všemi se tu seznámí."Komorná přikývla. "Vypadá jako rozumný mužský - přestože je Ir. Svatá matka Boží mi jesvědkem, Irsko je zemí snílků, básníků a bláznů, ale pán se zdá dobrý chlapík a jeho paní sestra ijejí manžel se mi také líbí. Přijali vás pěkně do rodiny, mé dítě, a v čeledníku jde jeden hlas, jacíjsou to dobří lidé. Váš pan otec, Bůh buď jeho duši milostiv, by s vaším sňatkem jistě takésouhlasil." Vzala Aidanino prádlo a punčošky. "Teď hezky seďte a louhujte se, mylady. Vezmutohle k Leomě vyprat. Nemá ráda, když se jí prádlo moc nahromadí," a dveře za ní zapadly. Aidanse spokojeně zavrtěla v provoněné vodě. Byla by mohla odpřísáhnout, že úplně cítí, jak se jímrazem vysušená pleť zvláčňuje. V krbu vesele praskal oheň, za okny tiše hvízdal vítr, ale vánicenabírala na síle. V pokoji bylo ticho tak hluboké, že téměř slyšela sněhové vločky padat. Bylo užjisté, že se počasí do zítřka nezlepší, ale to nevadilo. Vždyť jim je doma dob-ře. S hlubokým povzdechem přivřela oči a uvolnila se, vychutnávajíc pocit blaha, jaký nepocítilauž celé měsíce. U dvora královny Alžběty nebyla šťastná. Jakožto jedna z královniných damneměla chvilku volnou, dvacet čtyři hodin denně a sedm dní v týdnu neznala oddechu, muselabýt nepřetržitě královně k dispozici. Její postavení v královniných službách bylo sice samo osobě nevýznamné, ale královna Alžběta si Aidan oblíbila a prokazovala jí přízeň. Jakožto sirotekneměla Aidan žádné rodinné povinnosti, takže když měla někdy volný den, většinou zaskakovalaza jinou dívku, která buď potřebovala nebo se někdy prostě jen chtěla ze služby uvolnit. Poprvév životě se Aidan cítila osamělá. Žila uprostřed spousty lidí, ale přesto byla osamělá. Nehlásila sek hraběti a hraběnce z Lincolnu ze strachu, aby se nedověděli, jak rozsáhlý má majetek, anepožadovali pak na královně, aby ji provdala k nim do rodiny, a tak se ho nezmocnili. Bylo by sejim to mohlo podařit, protože hrabě stál vysoko v královnině přízni. Naštěstí si Clintonovineuvědomili, že záležitost spěchá, předpokládali, že Aidan pobude u dvora delší dobu a že jimhned tak z očí nezmizí. Elizabeth Clintonova byla oblíbenkyní královny Alžběty a byla to ženajinak hodná, ovšem manželovým zájmům samozřejmě dávala přednost. Dala si záležet na tom,aby se ostatní královniny dámy dozvěděly, že je s Aidan příbuzná, takže si Aidan nedovolilyvyužívat, jak se jinak často stávalo těm, které neměly oporu ve vlivné rodině a vlastním jmění.Přesto se Aidan octla v izolaci dík chování, které si osvojila, aby dokázala čelit cizímu prostředí avíru společenských událostí, v němž se tak nenadále ocitla. Snažila se splynout s prostředím a

Page 57

ztratit se na pestrém pozadí dvorského života, což se jí dokonale zdařilo. Jednoduchost voblékání, nepřítomnost šperků a ozdob jen podtrhovaly bezvýznamnost jejího zjevu. Jenzříd-105ka si dovolila zazářit, a to ji pak nikdo nepoznával. Její vzdělání a intelekt ji odlišovaly odostatních dívek a odrazovaly i mnohé starší dámy, které těmito vlastnostmi neoplývaly. Být samasebou si dovolovala jen ve společnosti královny. Mezi sobě rovnými si netroufla se prosazovat,aby si nenadělala nepřátele. A tak Aidan zůstávala skromná a nedůvěřivá, mírná, bezbarváslečinka, kterou nikdo ani nezaznamenával a v důsledku toho zůstávala osamělá. Po celé dny sní nikdo nepromluvil, jen služebně. Nebýt věrné Mág, jež ji každý večer svědomitě zásobovalanejnovějšími dvorskými klepy, byla by bývala sama ve dne v noci. Přesto nebyla nešťastná.Neměla ani čas se litovat, protože u dvora se pořád něco dělo a jeho prostředí se tolik lišilo odvšeho, nač byla až dosud zvyklá. A pak, u dvora si přece našla manžela!Conn! Neklidně se v kádi pohnula. Ach, Conn! Teprve teď začínala zjišťovat, že se v něm tajímnohem víc než jen vlohy k taškařicím a smilnění, že je víc než jen krásná tvář. Jaké schopnostiprojevil, když organizoval jejich pouť domů, jak ohleduplně a džentlmentsky se k ní choval!Nezbylo v něm nic z neodpovědného chlapce, až snad na to, že ona sama je skoro o rok staršínež on! V každém případě se nepodobá nikomu, koho až dosud znala. Aidan si začínalauvědomovat, že si sice zvolila nejpěknějšího hřebečka z celého stáda, ale že bude možnánejobtížněji zvládnutelný. Conn dojista nebyl jako jiní muži. , Je voda ještě teplá, drahoušku?"Aidan sebou trhla, srdce jí poskočilo při zvuku jeho hlasu. Chtěla si rukama zakrýt ňadra, alezjistila, že je má pod vodou. "Nu, je voda ještě dost teplá?" opakoval Conn. Prohlížel si jizvědavě, ačkoli z ní viděl jen ramena, šíji a vylekanou tvářičku. ,A-ano, je docela příjemná, můjpane," dokázala ze sebe vypravit."Výborně! Tak si k tobě vlezu. Tahle pěkná káď je stejně určena pro dva." Klidně se začal svlékata Aidan pevně zavřela oči. Ale rychle je zase otevřela. Zepředu, říkala přece Skye, je mužské tělonejzajímavější, protože tam má muž penis, a jelikož se rozhodla, že mu dnes v noci obětuje svépanenství, může sepřece postavit osudu tváří v tvář rovnou teď. Zachichotala se a on se na ni udiveně podíval."Copak je ti k smíchu? Nedělejte si, madame, legraci z mých nohou, varuji vás! Jsou mocdlouhé, připouštím, ale proto přece ještě nevypadám jako čáp, jak si někdo dovoluje tvrdit!""Neprohlížela jsem si vaše nohy, pane," odpověděla provokativně, ale začervenala se.Conn se hlasitě zachechtal a odhodil košili. V očích mu zajiskřilo, zas jednou ho ta jeho chytrá,ale stydlivá ženuška do-stala! "A copak vás na mém těle tak zaujalo, madame?" nakláněl škádlivě hlavu a tázavě zvedaljedno černočerné obočí. "To, co máte mezi nohama," odpověděla rovnou. "Každý večer, kdyžjste se oblékal, jsem pevně zavírala oči, ale Skye říkala, že nejzajímavější je mužské tělo zepředu.Právě jsem o tom uvažovala... " hlásek sejí vytrácel a znovu se začervenala. Lehce se zasmál,měl radost, že alespoň dává najevo přirozenou zvědavost. Vždyť tolik děvčat, když přijde řeč najejich muže, předstírá falešnou cudnost. Jeho starší sestry, které žijí v Irsku, jsou toho živýmdokladem. Zakyslé tajnůstkářské ženštiny, které si dokonce brousí jazyky na jejich sestřeEibhlin, jep-tišce-léčitelce, která by podle nich měla zůstat za zdmi kláštera po celý den nakolenou v modlitbách, namísto aby cestovala po kraji a pomáhala nemocným, bohatým ichudým. Na jeho jediné návštěvě doma od chvíle, kdy odešel se Skye do Anglie, nedokázaly nicjiného, než ho bez ustání plísnit a vyčítat mu nevázané chování. Ani jeho hezká matka se znovunevdala, i když - jak věděl - o nápadníky neměla nouzi. Jednou se jí zeptal, proč. AnneO'Malleyová odpověděla: "Nikdo nemůže zaujmout místo tvého otce," - ale on zaslechl, jak se skomornou baví o jistém vytrvalém nápadníkovi. "Uposlechla jsem učení svaté matky církve,Bridget, a dala jsem manželovi potomstvo. Porodila jsem čtyři syny, ale už nikdy se nehodlámpodrobit mužskému chtíči. Nikdy jsem z toho neměla potěšení. Jak by to bylo krásné, žít vmanželství a zůstat přitom jen přáteli!" "To ano," přitakala Bridget, "ale to není v přirozenosti

Page 58

mužského pohlaví, mylady. Muži neustále chtějí strkat ten svůj knot do jednoho či druhéhohrnku s medem a chudák ženská nemá na vybranou, jen se podvolit."Conn si stáhl boty a pak kalhoty. Postavil se zpříma před manželku, která ho sledovalavykulenýma očima, a řekl: "Tak co, madame, splňuji vaše očekávání?" -Aidan ho šedýma očima vážně studovala od hlavy k patě. Bez šatů byl stejně krásný jakooblečený. Na prsou měl houštinu černých chloupků, stočených do prstýnků, která se sbíhala doúzké pěšinky mezi žebry až dolů k pánvi a končila v hustém ochlupení mezi dlouhýma, pěknětvarovanýma nohama. A tam, povšimla si, spočívalo něco jako malá bílá klobáska, štíhlá a jemnětvarovaná. "Není moc velký," řekla spontánně. "Protože jste zatím ještě nevzbudila jeho zájem,"odvětil, po stupínkách vylezl ke kádi a vstoupil do vody. Sahala mu jen k pasu. Začichal:"Levandule? To budu vonět jak bylinkářský krámek!"Aidan se až dosud choulila na stoličce, ale teď se v kádi postavila tváří k němu. "Vždyť jsem vássem nezvala, můj pane. 107Vlezl jste sem dobrovolně." Srdce jí divoce tlouklo; žasla nad vlastní odvahou. V tu chvíli jídošlo, že stojí po pás ve vodě úplně nahá spolu s mužským stvořením, které je také úplně nahé!Sledoval smršť pocitů běžící jí tváří a správně je rozšifroval. "Ano, holčičko, už se nedácouvnout," konejšil ji. Přitáhl si ji do náruče, sklonil se k ní a začal ji dlouze, něžně a mazlivělíbat. S potěšením ucítil, že se její koupelí zvláčnělé tělo objetí nebrání, ba že se o něj stále vícopírá a uvolňuje se. Ucítil, jak v něm klíčí touha.Měkký porost na jeho hrudi ji lechtal na bradavkách. Trochuse zavrtěla, ale tu se jí zatočila hlava, skoro ztrácela vědomí jakz horké páry, tak z žáru jeho objetí. Opřela se mu dlaněmio hruď, jako by ho chtěla odstrčit. Conn ji zlehka políbil na koutky úst a jí se nohy podlomilyještě víc."Aidan," šeptal s ústy na jejích, 'Aidan, ty moje upjatá, sladká, milá ženuško." Jednou paží jidržel kolem pasu a druhou rukou jemně uchopil její ňadro.Ztuhla, celá vyděšená. Ještě nikdy nikdo jí nesahal na ňadra. Nikdo! "Conne," hlas jí přeskočilhrůzou."Ale to je v pořádku, srdíčko," chlácholil ji. "Vždyť doteky patří k milování a ňadra žen jsoustvořena také k laskání, nejen ke kojení." Jemně a něžně ji dál hladil.Roztřásla se, ale nebylo to ani chladem, ani strachem. Jako by pod jeho dotyky ztrácela vládunad sebou.Conn viděl, jak je vyplašená, přestal tedy naléhat. Počká, až vyjdou z koupele, říkal si. Aidantomu společnému koupání jistě přijde na chuť později, až pozná, co je to milování. "Jste velicesvůdná, lady Blissová," řekl jí tedy a pevně ji políbil na ústa. "Umíte také vydrbat záda?"Aidan půvabně zrůžověla, ale když už ji pustil, zase se ovlád-la."Jistě," odpověděla už klidněji."Jen se pěkně otočte, můj pane manželi," a začala ho umývat.Ruce měla jemné, ale pevné a Conn na chvíli blahem zavřel oči. Její dotyk, tak nevinný, hlazenípo celé délce zad a pak zase nahoru, ho kupodivu vzrušovalo. Zajela rukama až pod hladinu, abymu vydrhla i boky a pak zavelela, aby se obrátil, ať mu může umýt hruď. Shlížel na ni dolů súsměvem. Tvářila se tak vážně a soustředěně, když mu roztírala po těle voňavou pěnu. Krev se vněm začínala vařit. Propána, ta čarodějka ho doopravdy vzrušuje. Neovládl se, uchopil ji, sevřeldo náručí a vlepil jí vášnivou hubičku.Zachtělo se mu rozrušit ten její klid, což se mu také podařilo. Donutil ji rozevřít rty a začaljazykem zkoumat vnitřek jejích úst. Nejprve překvapením ztuhla a snažila se mu vytrhnout,uhýbajíc hlavou. ' 108"Ne! Ne, oh, Conne, prosím, ne!"Vycenil na ni zuby vlčím úsměvem. "Aidan, k čertu, vždyť jsi moje žena! Snažil jsem se tovydržet, byl jsem trpělivý až až, ale, proboha, ženská! Jsem jenom člověk! Už jsi mě takrozdráždila, že se s tebou musím pomilovat!" Nepouštěl ji. Nad tímhle prohlášením úplně

Page 59

zkoprněla. Vzhlédla k němu nesměle: "Já... Já... tě vzrušuju?" zašeptala."Ano."V tu chvíli se jí oči zalily slzami. "Och, Conne, připadám si jako husa! Vždyť v mém věku jetaková nezkušenost hrozná! Já prostě nevím, co má přijít, nebo co si vůbec mám počít. Na jednéstraně se bojím a za chvíli zase ne! Něco zároveň chci a nechci. Nevím, co dělat, nevím, co simyslit!" Bezmocně se na něj zadívala.Conn viděl její výraz a začal jí jemně prsty hladit líčko. "Vždyť jsi říkala, že chceš, abychom sednes v noci milovali, že se mi chceš oddat. Platí to ještě, drahoušku?" Teď měla poslednímožnost ještě zarazit běh událostí. Teď ještě naposled mohla změnit názor, nicméně nějakvycítila, že by tím vážně ohrozila jejich křehký a teprve se rodící vzájemný vztah. Oba přece naněm měli zájem. V tom okamžiku jí prolétlo hlavou, jak dobrý člověk to je a jak dlouho vydrželčekat - vždyť má pravdu, je také jenom z masa a krve! Je pouhý smrtelník, žádný světec. Vždyťby ho takového ani nechtěla! "Aidan? Jak ses rozhodla?" Mlčky přikývla a jemu se očividněulevilo. Vyhoupl se ven z kádě a pak vyzvedl z vody i ji. Vzal osušku, zahalil ji do ní a začal ji třítpo celém těle. "Vždyť jsem tě nemohl v té vodě plné levandulového oleje ani pořádně chytit, bylas kluzká jako ryba."Aidan vzala mlčky druhou osušku z mřížky, kde se nahřívala, a začala na oplátku osušovat zasjeho. Mohl by se nachladit, říkala si, a najednou dostala strach, že by se namísto příjemnéhopřitulení se vším, co by mělo potom následovat, musela tře-ba starat o nemocného. Když už byli oba suší, napadlo Conna poprvé si pořádně prohlédnout tunevěstu, která mu náležela už pomalu týden. Ještě nikdy ji neviděl nahou. Jemně si ji podržel odsebe na délku paží a začal očima pomalu zkoumat její postavu. Čím déle se na ni díval, tím víc semu oči šířily překvapením a obdivem. Unikl mu dlouhý vzdech."Proboha, Aidan," vypravil ze sebe a začal se tlumeně chechtat. "To je ale životní vtip, to sepovedlo!" "Cože?" už zase zrudla, jeho slova ji úplně zmrazila a smích jí ještě dodal! Copak užzase udělala špatně? Natáhla se pro mokrý ručník, aby zakryla nahotu, ale on jí ho vzal aodhodil. 109"K čertu, srdíčko! Nezakrývej se přece! Vždyť tys ta nejkrásnější žena, co jsem kdy viděl! Nikdyse pohledu na tebe nenabažím, kdybych žil do sta let!"Tu jí líčko zkrabatělo a začala plakat. "Och, ty bestie! Ty obludo, takhle si ze mě utahovat!Myslela jsem si, bůhvíjak nejsi hodný, ale ty nejsi, Conne!" Bušila mu pěstmi do prsou. "Nejsi!"Překvapen ji chtěl vzít do náruče a utišit ji. "Ublížil jsem ti?" "Řekls, že jsem krásná, a přitom obamoc dobře víme, že jsem obyčejná, málem ošklivá!" vzlykala.'No v obličeji ano, drahoušku, má sladká ženuško," připustil, "ale jinak nám Stvořitel ztropil tennejpříjemnější žert - protože jestli snad v obličeji nejsi nápadně hezká, máš zato tu nejkrásnější,nejdokonalejší postavu, jakou jsem kdy u ženy viděl -a můžeš mi věřit, protože už jsem viděllecjaké půvabné tvary." "Cože, škytala, "cos to řekl?"V odpověď ji uchopil za ruku a prakticky ji odtáhl přes pokoj až k zrcadlu mezi okny. "Podívej sena sebe, drahoušku! Jsi krásná!"Zůstala zírat na nahou postavu v zrcadle. Ještě nikdy se nepozorovala nahá, ale to, co teď vzrcadle viděla, určitě nebylo ošklivé, spíš jen nezvyklé, ba šokující. Podvědomě se napřímila apozorně si prohlížela postavu v zrcadle před sebou. Paže a nohy měla dlouhé a krásnězformované. I trup měla dlouhý a štíhlý, zužující se k vosímu pasu, od nějž se rozšiřovaly vábnězaoblené boky. Snad jen tančící světlo krbu vytvářelo náznak bříška, malého zaoblení nadpůvabným Venušiným pahorkem. Pomalu putovala očima k ňadrům. Nebyla ani příliš velká, animalá, ale tvořila dokonalé, hladké polokoule s něžnými růžovými bradavkami, které teď v chladupokoje ztuhly. Tázavě se v zrcadle podívala na Conna, který stál za ní. "Chceš mi tvrdit, Conne,že jsi ještě neviděl hezčí postavu, než mám já? Myslíš to vážně? Nechceš se mi jen tak zalichotit,jako to dělává ženich nevěstě, aby ji snáz dostal do postele?" "Ale ano, drahoušku, přísahám!"odpověděl už vážně. "Ještě nikdy jsem neviděl nikoho tak krásného!" A zasmál se znovu. "A

Page 60

jestli se ukáže, žes navíc ještě smyslná, má paní, pak nemohu než vzdát dík Stvořiteli, neboť nicvíc si přát nemohu. Blahoslavená Panna Maria je mi svědkem!" Po tomto prohlášení Aidanzaklokotalo v hrdle, až se rozesmála na celý pokoj. "Och, Conne," vypravila ze sebe mezivýbuchy smíchu, "z tebe mluví pořád ještě nedospělý, romantický chlapec!" "Ale mužnosti mipro tebe zbývá dost, Aidan, neměj obavy," zamumlal objímaje ji zezadu kolem pasu, aby ji mohlpolíbit na rameno.

Zajíkla se, když ucítila jeho rty, měla pocit, jako by se jí vpa-lovaly do kůže.Oběma rukama uchopil její oblá ňadra, jemně je hnětl a dráždil jí bradavky. "Sladká," šeptal jí doucha, ,jsi tak sladká, máAidan!"Už sebou při jeho dotyku netrhala, začínala si zvykat, jen s údivem sledovala jejich odraz vzrcadle. Mazlením jako by v ní padly poslední zábrany.Zavřela oči a dovolila medově sladkým pocitům, jež v ní vyvolával dotek jeho rukou, aby jizaplavily, aby ji strhly do víruvášně. "Ach, Conne," zašeptala slabounce, otočila se mu v náručí a pověsila se mu kolem krku,protože už jí nohy podklesá-valy.Přestal ji laskat jen na okamžik, aby ji uchopil do náruče,s ústy stále na jejích, a přenesl k lůžku, kam ji něžně uložil."Aidan?" zeptal se naposledy."Což jsi neřekl, můj pane, že už není cesty zpět?" zamumlala a přitáhla ho k sobě na postel.Se zasténáním padl vedle ní, uchopil ji do náručí, několikrát se s ní převalil. Neuvěřitelně rychlese vzrušil, ale neodbytný hlásek v mozku ho nepřestával nabádat: buď trpělivý, trpělivý! Vždyťzpůsob, jakým ji teď zasvětí do umění lásky, už navždy předznamená jejich příští manželskésoužití. Jako by slyšel hlas Peggy Bradyové: Pomalu, zvolna, Conne, můj drahý. Nezapomeň, žežena je jako vzácná loutna. Chceš-li z ní vyloudit krásný tón, musíš hrát jemně a s rozmyslem seprobírat jejími strunami.Cítil na hrudi tlak jejích ňader. Když otevřel oči, shledal, že ho pozoruje se směsicí zvědavosti astudu. Vytáhl jí z vlasů jehlice, a rozpustil jí je. Měděné prameny sklouzly a rozprostřely se jíkolem hlavy, probíral se tou hedvábnou záplavou, natočil si jeden pramínek na prst a políbil jej.Slabounce mu zavoněl levandulí.Když ucítila na holé kůži své až po pás dlouhé vlasy, zachvěla se Aidan rozkoší, i z jeho polibku.Znovu se zachvěla, když jí prstem mazlivě objížděl obrys tváře až k bradě. Položil ji na záda azačal ji líbat na ňadra. Unikl jí slabý, překvapený vzdech slasti. Vzal do úst jednu z bradavek azačal jemně sát. Nikdy ještě nezažila tak intenzivní pocit rozkoše, projel jí celým tělem. Přejel jídlaní po břiše a zasténala blahem. Conn byl trochu překvapen, očekával totiž větší protesty.Namísto toho mu v náručí vzdychala slastí. Když mu ruka zabloudila níže, až k vlastnímu středujejího ženství, jen se krátce za-jíkla. Ač nepochyboval o jejím panenství, vyváděla ho jejípo-volnost trochu z míry."Conne," konečně slabě zaprotestovala, protože dotek mezi stehny jí připadal už příliš odvážný.Snažila se ho odstrčit. "Ne, miláčku," ujišťoval ji a jemně při tom odstraňoval její ruce, "tohletaké patří k milování.""Vždyť jsem se tam nikdy ani sama neosahávala," bránila se. "Neublížím ti, Aidan. Chci tě jenpřipravit na to ,poprvé'. Důvěřuj mi."Panebože, jak po ní toužím! říkal si. "Ano, můj pane. Věřím ti."Zlehka ji políbil a pak pokračoval. Ze všech sil se snažila zůstat klidně ležet, ale když nahmataldrobný klenot jejího ženství, byla už tak vzrušená, že jí unikl vášnivý sten. Začala pohybovatboky jakoby bez vlastní vůle, tak jak se jí zmocňovalo vzrušení. Už začínala chápat, proč se mužii ženy stávají tak snadno otroky vášně. "Och, Conne, je to tak sladké! Snad to ani nemůže být

Page 61

sladší!"První jeho reakcí bylo překvapení, ale pak se pro sebe usmál, šťasten, že se jí to líbí. V jehoočích tím jen získávala; vždyť by si určitě nepřál ženu tak chladnou, jako byla jeho matka asestry. "To je teprve začátek, drahoušku!""Ale já... já... už to chci, Conne! Chci to hned! Už to dráždění déle nevydržím! Pomiluj mě!",Aidan, dušičko..." začal. Nesmí se ukvapit. "Ne, chci to hned!" prosila, "teď!" Pokožka po celémtěle se jí pokryla potem, neklidně se zmítala.Nalehl na ni na okamžik plnou vahou, než vyhledal vhodnou pozici. Chytila ho rukama kolemkrku, vší silou se k němu tisknouc, vychutnávajíc dotyk jejich těl. Vášnivě ji políbil, jejich jazykyse propletly a pak jí pošeptal: "Rozevři nohy, Aidan." Třásla se jako list, ale bez váhání muvyhověla. Zjistil, že je snadno vzrušivá a že je již připravena ho přijmout. Něžně se umístil, jakbylo potřeba, snažil se co nejvíce ji šetřit, ale vtomzašeptala:"Ne, Conne! Vím, že to poprvé zabolí. To otálení je zbytečné. Zmocni se mě, můj manželi! Ať užse zbavíme toho otravného panenství a můžeme se vzájemně vychutnat," a nadzvedla se vbocích a přitiskla se k němu.Instinktivně zareagoval, vnikl do ní jediným silným tahem, výkřik bolesti ztlumil polibkem, pevněji svíraje v objetí, takže se nemohla ani pohnout.Aidan sice věděla, že to zabolí, ale nebyla připravena na prudké vniknutí, jež jí najednouvyplňovalo klín. Vykřikla, ale on ztlumil její vzlyk a něžně ji hladil po tváři a po vlasech. Vytrysklyjí slzy, které on slíbal, zatímco zůstal na okamžik klidně ležet. Když bolest ustala, začala vnímatjeho úd i jeho pohyby. 112Nebyla připravena na nic, co přišlo potom, ale když nad tím později s chladnou hlavouuvažovala, uznávala, že by to stěží někdo dokázal popsat. Se vzrůstající intenzitou jeho pohybůzačala neovladatelně kvílet, nezvratně přesvědčena, že musí v tom víru vášně zemřít; úplněztrácela vládu nad sebou. Jako by stoupala na vysokou horu, pořád výš a výš, jako by nikdyneměla dosáhnout vrcholu, ale náhle byl tu a ona se řítila dolů v kaleidoskopu duhových barev apak už nevěděla nic, až zaslechla Connův drahý hlas, jak ji volá, jak ji úzkostlivě prosí, aby muodpověděla. Pomalu, s obtížemi otevřela oči, nemohla udržet víčka."Aidan, Aidan, miláčku! Ach, má milá ženo, bylas tak statečná, tolik tě mám za to rád!" Slabě sepousmála, znovu zavřela oči a usnula hlubokým spánkem.Vytáhl přikrývku až nahoru a zabalil je oba, zatímco se Aidan se spokojeným zavrněním obrátilana levý bok a spala dál. Conn zůstal ležet na zádech s rukama založenýma za hlavou a zeširokase pro sebe usmíval. Žasl nad ní, nad tím, že hned napoprvé dosáhla vyvrcholení a plnéhouspokojení. A nejen to, i jemu poskytla neuvěřitelně silnou rozkoš. Vzpomněl si na svounedávnou poznámku, že ukáže-li se ještě jako smyslná, bude moci mluvit o štěstí. Uchechtl se.Smyslná nebyl ten pravý výraz pro Aidan, ale bylo jednou jisté, že prahla po milování a anijednou ze strachu či z falešné stydlivosti necouvla. Vlastně ho ještě povzbuzovala anevyhnutelnou bolest mu vůbec nezazlívala. Musel uznat, že mu osud přál. Přinesl mu šlechtickýtitul, panství, jmění a půvabnou a žádostivou ženu. Musí si dát pozor, aby mu to nestouplo dohlavy. Víčka mu těžkla, až usnul. Spal možná dvě hodiny, když tu Aidan procitla, s úplně jasnouhlavou a plně si vědoma toho, co se stalo. Převalila se na záda, líně se protáhla a úsměv jí zvlnilrty. Pak se opřela o loket a shlížela na spícího Conna. Ležel roztažen na zádech, pravou pažipřes oči, levou nohu pokrčenou. Lehounce odhrnula přikrývku a prohlížela si jeho penis.Nemohla pochopit, jak jí něco tak malého a měkkého mohlo přivodit takovou rozkoš. Vzala ho doruky a začala ho hladit. K jejímu překvapení to malé stvoření v jejích dlaních jako by ožilo, začalose topořit a růst. Zaujatě pokračovala v dráždění a s úžasem sledovala, jak nabývá na objemu, ažsi nedokázala představit, že něco takového se do ní mohlo vejít.Conn dřímal jen lehce a když ucítil chlad, jak s něho stáhla přikrývku, začal ji pod paží, kryjící muoči, tajně pozorovat. Překvapilo ho, jak snadno ho dokázala svými dotyky vzrušit, a když už to

Page 62

nemohl déle vydržet, řekl něžně: "Tak, a teď se budeš muset, Aidan, vykoupit za to, žes vzbudilamanžela do zi-my." Stáhl ji na sebe, zabořil prsty do jejích měděných vlasů a přejížděl jí rty po jejích."Vzpomínáš, jak jsi řekla, že mám malý penis, a jak jsem ti odpověděl, že nejdřív musíš vzbuditjeho zájem? No, tak teď se ti to podařilo." Otočil se tak, aby ji měl pod sebou a přisál se ústy kjednomu jejímu ňadru, až jí začala tělem projíždět rozkoš. Zavrněním dala najevo spokojenost,takže se zasmál a řekl: "Líbí se ti to, děvče?""Ano, můj pane, ale tentokrát, doufám, nezapomeneš na druhé!"Zašklebil se na ni. "Ne, drahoušku, ještě moc tě toho mám učit, neboj se!" a zabořil hlavu dodruhého ňadra. Hladila ho po vlasech, probírajíc prsty hedvábné hladké prameny. Na šíji bylobzvlášť citlivý, povšimla si, jak se mu tam pod jejím dotykem ježí chloupky.Přejel ústy od ňader až k břichu, cestou ji pokrýval žhavými polibky, až se nezvyklým pocitemznovu roztřásla. Byl by rád pokračoval ještě níž, ale měl strach, aby nezkazil krásný zážitek,kterým nesporně jejich svatební noc byla. Měla pleť tak jemnou a hebkou, celá voněla levandulí.Nemohl si pomoci, začal jí trošku olizovat bříško, až vykřikla: "Ach, Conne, to je tak příjemné!"'Ne, miláčku, mám pro tebe ještě moc a moc příjemnějších věcí v zásobě," sliboval a vytáhl senahoru, aby ji mohl políbit na ústa. Má nádherná ústa, říkal si, když je pokrýval polibky. Milostnáhra ho rozvášnila natolik, že se nezdržel a vnikl do ní podruhé a k jeho potěšení mu pohybemtěla napomáhala; všechny zábrany byly ty tam."Och, Conne! Ano, ano," sténala pod ním. Dobré nebe! Už zas to přichází, to neuvěřitelně sladkéa nespoutané splynutí, při němž se celá její bytost utápí v rozkoši. Vykřikla a ani Conn se užneudržel a sám dosáhl vyvrcholení, načež se svalil jí po boku a objal ji pažemi."Aidan, Aidan," mumlal jí do vlasů, "čím jen jsi mi tak učarovala?"Unaveně se usmála. "Och, Conne, zrovna jsem se na totéž chtěla zeptat tebe. Ach, Conne!Nevěděla jsem nic, neměla jsem potuchy, jaké to je!"Něžně ji kolébal v náručí. "To víš, žes nevěděla, jak bys mohla?""Bude to vždycky takhle krásné, Conne?" zeptala se naivně. "Proboha, lásko, to doufám!"odpověděl zaníceně. Pak znovu vytáhl přikrývku nahoru a oba přikryl. "Tak a teď spi, má nej-sladší.""Už to nebudeme dělat, můj pane?" 114Musel se zasmát. "Tys ale nenasytná, holčičko," škádlil ji. "Musím si trochu odpočinout, než sebudu moci znovu milovat, a ty taky. Vždyť máme celý život před sebou, má lásko, celouvěčnost!"Má lásko. Řekl jí "má lásko"! No samozřejmě, hádala se sama se sebou, jistě to nemyslildoslova. Tohle prostě v intimních situacích muži říkají. A přece to jejím uším zaznělo tak sladce,že je s ní spokojen, že se mu jejich spojení líbilo; a Bůh sám ví, že ona sama z toho měla taképožitek! Usínajíc se ještě zarděla při vzpomínce na vlastní opovážlivost, jak ho podruhé samavy-dráždila. Ale nezdálo se, že by ho to netěšilo nebo snad nemile překvapilo. Bude se musetzítra zeptat Skye, vždyť krásná švagrová je zřejmě zběhlá v umění milování. Aidan se klížily oči.Je navýsost spokojena se svým údělem, blesklo jí ještě naposledy hlavou..Část druhá.Choť lorda BlisseKAPITOLA 5.Rogan FitzGerald měřil víc než šest stop a přes svých sedmdesát osm let se držel zpříma jakomladík. Přestože toho ten večer dost vypil, zachovával si jasnou hlavu, ba nikdo by na něm nicnepoznal. Pohodlně rozvalen v čalouněném křesle v čele sledoval ruch kolem stolu, kde seshromáždila rodina. Ženy už daly hlavy dohromady, aby si vyměnily nejnovější klípky, zatímcomuži se sesedli ke krbu, hráli v kostky a popíjeli; děti pobíhaly a hrály si kolem.Kolem vysoké kamenné věže rodového sídla se v ten pozdnívečer na konci dubna honila poslední jarní bouře. Plameny v ohromném krbu divoce

Page 63

poskakovaly, tak jak se závany prudkého větru s vytím hnaly komínem. Zněly mu jako kvílení vil,věštících smrt. Jeho dny na této zemi jsou sečteny, cítil to v kostech, ale netrudil se tím. Svézáležitosti už dávno uspořádal a jeho Ceara ho navždy opustila už před časem, k životu už honic nepoutalo.Vtom se otevřely dveře síně a vstoupily dvě zahalené postavy. Bylo to neobvyklé, neboť nikdo byv tak pozdní hodinu a v takovém počasí hosty nečekal. Všechno zmlklo a přítomní zvědavěvzhlédli.Rogan pokynul návštěvníkům dál a na ostatní se rozkřikl: "Jděte pryč, všichni! Táhněte! Ještějsem tady pánem já a chci mít také trochu soukromí!"Nikdo mu neodporoval; věděli, že se dovede pořádně vztekat, když ho to popadne, ba neváhádokonce ani použít pěstí, i na příbuzné a členy domácnosti. Všichni rychle zmizeli, až na dvapříchozí, kterým sluha stačil ještě odebrat vodou nasáklé pláště a také se rychle vytratit, abynevzbudil pánův hněv. Stařec pokynul hostům k příborníku. "Nalejte si a posaďte se," zval je."Vypadáš dobře, strýčku," řekl mladší z obou. "No jo, Cavane, chlapče, určitě se dožiju zítřejšíhorána, neboj se. Je tohle ten Španěl?""Ano. Dovol, abych ti představil seňora Miguela de Guarase, strýčku.""Vítejte v Irsku! To chce odvahu vylodit se v takovémhle počasí.""Nic jiného mi nezbylo, mylorde," odpověděl Španěl. "Angličané pobřeží bedlivě střeží, dokoncei v tomhle počasí. Musel jsem si vybrat: buď opustit loď dnes, nebo se vrátit a tak zklamat svéhopána a krále. Když se mému bratru Antoniovi povedlo tak nešikovně padnout Angličanům dorukou, musím teď naší rodině napravit reputaci." Miguel de Guaras pozvedl pohára napil se, ale s úšklebkem ho hned zas postavil, což hostiteli neušlo.Když se oba muži usadili, zadíval se Rogan FitzGerald na Španěla a pravil: "Nuže, copak tedykrál Filip ode mne potřebuje? Nevycházím z údivu, jak vůbec ví, že existuji. Nejsem přece žádnývýznamný lord, jen hlava malého panství tady na Ballycoille, v bezvýznamné osadě. Čímpak mynepatrní můžeme posloužit zemi tak velké a mocné, jako je Španělsko?" "Což nečteme v Bibli,že poslední budou učiněni prvními, mylorde?" odpověděl květnatě Španěl, ale když na něj pándomu upřel nehybný, bezvýrazný pohled, rychle pokračoval: "Vy máte vnučku, mylorde.""Mám víc vnuček a dokonce už i pár pravnuček, jestli si dobře vzpomínám." "Tahleta je od vašídcery.""Bevinina dcera?" Oči se mu zarazily vzpomínkou na dceru, kterou už před dobrými pětadvacetilety poslal do Anglie, aby se tam vdala za bohatého anglického pána, tenkrát stejně starého jakoon sám. Nikdy už ji pak nespatřil. Byla tak krásná, ta jeho nejmladší dcerka, a kdyby byl měl proni věno, nikdy by ji nebyl provdal za toho anglického boháče. Ale podle všeho tam daleko nalezlaštěstí. Pravidelně mu psávala, vždy na sv. Michala, líčila, jak dobře se jí žije s manželem a dětmi -až do své smrti. Z jejích dětí se jen jedno dožilo dospělosti. Děvče. Děvče, kterému dali jménoAidan."Mám vnučku, která se jmenuje Aidan, ano," řekl nahlas. "Zdědila pozoruhodné jmění, ' řeklŠpaněl. "Otec jí zemřel loni v létě a před smrtí ji svěřil do péče koruny. Letos na sv. Vavřince seprovdala za pana Conna O'Malleye. Znáte přece rodinu O'Malleyů z Innisiany, pane?""Jen z doslechu," zněla odpověď. "Jsou prý zdatní mořeplav-ci stejně jako kdysi jejich otec.""Jsou to hanební zrádci Irska a svaté matky církve!" důrazněvyhlásil seňor de Guaras. "Plaví se ve službách té kacířky, která vládne Anglii, když připravila otrůn jeho právoplatnou následnici, Marii Stuartovnu, královnu skotskou. Ta v současné době úpív žaláři přes všechny protesty mého pána Filipa, krále španělského.""A co to má co dělat se mnou a s mou rodinou?" vyštěkl Ro-gan. "Děvče bylo vychováno v Angliia v anglikánské víře, ať se nám to líbí nebo ne, a to po právu, podle národnosti a víry svého otce.Jestli mě paměť neklame, musí být její manžel ten nejmladší syn Dubhdary O'Malleyho, cožjinými slovy znamená, že nic neměl. Udělal s ní dobrou partii a on sám alespoň není žádný pirátjako jeho bratři. Co s tím vším mají co dělat zá-

Page 64

jmy Španělska? A ušetřete mě, prosím vás, těch výlevů o svaté matce církvi, seňore de Guarasi!Vašemu králi Filipovi jde jen o moc, ať to zbožností maskuje jak chce!"Rogan se zhluboka napil z poháru a znovu upřel zrak na španělského agenta. Miguel de Guaraspřed jeho kamenným pohledem neuhnul. Namísto odpovědi se také chopil poháru a přiměl sepolknout doušek pro něho odporné tekutiny, aniž se otřásl. Pak teprve pokračoval: "Už celá létajsou O'Malleyovi z Innis-fany Španělsku trnem v oku, můj pane. V posledních letech jejich lodiúspěšně vyplenily nejednu španělskou obchodní loď, vracející se z Nového světa, a připravilynás tak o nezanedbatelnou částku ve zlatě. Sestra O'Malleyů, jistá lady de Marisco, zřídila spoluse svým obchodním partnerem, Sirem Robertem Smallem, dovozní společnost, která konkuruješpanělským zájmům a co horšího, pracuje ve prospěch královny Alžběty. Můj pán se zapřísáhl,že musí tu bandu pirátů srazit na kolena jednou provždy a zbavit tak usurpátorku trůnu přísunubohatství, k němuž nemalou měrou přispívají; vrazit klín mezi anglickou vládu a O'Malleyovy akonečně je úplně zničit. Má vlast, Španělsko, vás žádá o pomoc, můj pane.""Mezi mnou a O'Malleyovými z Innisfany vládne mír," namítl Rogan FitzGerald."Ale oni jsou bohatí, můj pane, a vy jste chudý! Tím, že jejich nejmladší dostal za ženu vašivnučku, zmocnili se celého jejího majetku, který byste mohl dostat vy, kdybyste ji provdal zasynovce Cavana. Conn O'Malley - nebo lord Bliss, jak si teď dává říkat - je poangličtěný Ir, kterýlíže Alžbětě Tudorovně paty; k tomu by se žádný opravdový vlastenec nesnížil!" Obličej RoganaFitzGeralda ztmavl hněvem, jak správně Špa-něl očekával."Buďte nám nápomocen, pane! Navlékneme to tak, aby se zdálo, že je Conn O'Malley zapletendo spiknutí proti Alžbětě s úmyslem nastolit Marii Stuartovnu na anglický trůn. Budesamozřejmě dopaden, uvězněn, popřípadě popraven. Následně upadne v nemilost i celá jehorodina. Alžběta Tudorovna dojis-ta odebere bratrům O'Malleyovým pověření k námořnímu lupu,které jim udělila, a Anglie tak přijde o podstatnou část svých příjmů. Protože jsou O'Malleyovihorké hlavy, určitě se proti dosavadním pánům vzbouří a způsobí tak další nesnáze. Obchodníspolečnost jejich sestry upadne rovněž v nemilost a později určitě zkrachuje a vaše vnučka sestane bohatou vdovou, jen jen ji utrhnout!Cavan jí bude výtečným druhým manželem, a až mu spadnedo klína celé to ohromné jmění, bude se pak moci použít v Irskuna povstání proti Angličanům. V tom se vám dostane ze stranyŠpanělska nejvyšší podpory, to přísahám, pane. Dodáme vám zbraně i koně. Vy zaplatíte penězivaší vnučky jen vojáky, a věřte, že postačí na celý pluk žoldnéřů!Už je v běhu jiné spiknutí, založené a řízené Francouzi, které si rovněž klade za cíl osvoboditMarii Skotskou a usadit ji na anglický trůn. Jen pomyslete, můj pane! Anglie se tak octne vblokádě od severu, ze Skotska; Francouzi se vylodí na jižním a východním pobřeží; na západě, vIrsku vypukne povstání! Angličané nedokáží vzdorovat útoku ze všech stran a budou se sna-žit ubránit především vlastní území. Irsku se tak naskytne příležitost osvobodit se z anglickénadvlády."Rogan FitzGerald cítil, jak mu krev v žilách koluje rychleji. Svobodné Irsko! Zbavenénenáviděných Angličanů! Šlo by všechno tak snadno, jak Španěl líčí, nebo se jen španělský králsnaží využít Irska proti Angličanům? A pak, jde tady o jeho vnučku, Bevininu dceru. No a co!,rozhodl vmžiku. Ani ji nezná a krom toho je to každým coulem Angličanka. A co víc, žádnýskutečný vlastenec - sám sebe totiž pokládal za Ira stejně dobrého jako každý jiný - nestaví anipokrevní svazky nad Irsko a jeho svobodu. Ať si děvče opláče svého O'Malleye, ale manžel jakomanžel, a on jí přece dá náhradou Cavana, aby ji utěšil. Její panství v Anglii se prodá, aby sezískalo ještě víc prostředků, a ona se i s Cavanem vrátí do svobodného Irska! Čím víc o tompřemýšlel, tím víc se mu ten nápad zamlouval. Jak španělský agent, tak synovec Cavan homlčky sledovali, vyčkávali, každý z nich ponořen do vlastních myšlenek. Španěl vzpomínal nabratra, významného španělského agenta, který právě teď hnije v londýnském Toweru vinouvlastní neopatrnosti - nebo snad zradě? Vždyť Antonio žil v Anglii celých sedm let, než ho chytili.

Page 65

Jsou snad teď Angličané bdělejší? Mazanější? On sám teď musí obhájit rodinnou čest, vždyťtohle spiknutí, které vymyslel sám král Filip, je panovníkovu srdci tak drahé! Král je neuvěřitelněschopný vladař, uvažoval obdivně de Guaras. Vyzná se v tajích, o nichž ostatní monarchovénemají potuchy, a má obzvláštní smysl pro detail. Jen na základě souboru detailních informací orodu O'Malleyových sám zkonstruoval celé spiknutí proti nim. A Miguelovi umožnil smýt skvrnuz rodového jména de Guarasů, když ho pověřil tímto významným úkolem.Cavan FitzGerald nedbal o španělskou politiku ani za mák. Mnohem víc ho zaujala vyhlídka nabohatou nevěstu a budoucí společenskou vážnost, již by takovým sňatkem získal. Obojí mělopro něj nesmírný význam. Narodil se totiž jako nelegitimní potomek FitzGeraldů. Jeho otcem bylmladší bratr Rogana FitzGeralda, otec Barra, katolický kněz. Matkou byla jeho mi-lenka, která záhy po porodu zemřela. Cavanův otec nebyl tak špatný. Mohl dát dítě do sirotčince,zanechat je anonymně u vrat kláštera, nicméně tak neučinil, přiznal otcovství a požádal bratrovumanželku, aby hocha vychovala. Ceara FitzGeraldová, matka už dvanácti dětí, souhlasila, ačkolijejí nejmladší dceři, Bevin, bylo tehdy už deset let.Bevin figurovala v nejranějších vzpomínkách Cavana FitzGe-ralda jako krásná, usměvavá dívkase zářivými vlasy, příjemná a milá. Kdyby byla její dcera po ní, bylo by to štěstí, uvažoval, ale veskutečnosti mu šlo hlavně o majetek. Celý život musel pokorně snášet popichování a zlomyslnékousky bratranců; před strýcem si na něj sice netroufli, protože byl jeho miláček, ale přesto semu dostalo ústrků vrchovatě. Až když dospěl a dokázal do bezvědomí ztlouci kteréhokoliv zbratranců, byl neochotně přijat za člena rodiny, ale pořád se mezi nimi necítil doma. Bylo mu užtřicet, a jelikož celé Ballycoille vědělo o jeho původu a on sám se nemohl pyšnit ničím nežpohlednou tváří a vytrvalou strýcovou přízní, nenašla se pro něj nevěsta. Teď se mu otevíralamožnost získat konečně ženu; pokud ovšem dobře sehraje svou roli ve španělském spiknutí. Aťsi Rogan budoucnost maluje jakkoli, on, Cavan, se už postará, aby ani měďák z věna té holkynešel na nějaké pošetilé představy potrhlého starce. Ne, ne, hezky si je ponechá a bude mítkonečně vliv, protože jedno Cavan FitzGerald věděl jistě: peníze znamenají moc. "Řekněte, jakdo toho chcete zaplést manžela mé vnučky," vyptával se Rogan FitzGerald. "Předpokládám, žese toho Cavan účastní.""Ano, pane," odpověděl Miguel de Guaras. "I když váš synovec není Connovi O'Malleymu vobličeji podobný, je stejně vysoký a má podobnou postavu. Bude jeho jménem jednat sAngličany, ovšem zahalen a maskován, takže mu nikdo neuvidí dotváře. Budou vědět jen to, že jednali s vysokým mužem s irským přízvukem, který si říká ConnO'Malley. Víc nemusíte vědět, pane.""Musím vědět, jestli mu nic nehrozí! Vždyť synovce mám nade všechno rád!""Nic mu nehrozí," zněla odpověď."Vléváte mi do žil novou krev, seňore de Guarasi," pravil po chvíli. "Už jsem se viděl nadhrobem, ale teď se hodlám dožít chvíle, kdy spatřím svou vlast opět svobodnou! Pak teprvebudu moci klidně umřít!" Uchopil karafu a rozlil její obsah do tří pohárů na stole. "Na Irsko!Nechť mu Bůh žehná!" Oba společníci rovněž pozvedli poháry, ale nikdo z nich nepromluvil,dokud nedopili do dna. Rogan FitzGerald si toho ani nevšiml, nechával se unášet bláhovýmistařeckými sny o slávě.

Těsně před úsvitem vyšli pán a paní panství Pearrock Royal z domu ke stájím, kde užrozcuchaný a rozespalý stájníkův pomocník držel připravené koně. Conn spojil ruce, abypomohl své ženě do sedla. Když se napřímil, aby se přesvědčil, že sedí dobře, jejich zraky sesetkaly a v tu chvíli s jistotou věděl, co si nechtěl přiznat posledních pár týdnů: Je do nízamilovaný. Byl by jí to rád řekl, ale přestože spolu trávili vášnivé chvíle v ložnici, pořád jako bysi zachovávala jistý odstup. Vyznávat lásku tam, kde si nebyl jist odezvou, by z něho udělaloblázna a do toho se mu nechtělo. Odvrátil tedy zrak, podal jí otěže a sám nasedl. "Jdi zpátky dopostele, chlapče," řekl laskavě stájníkovi. "Slunce ještě nevyšlo a až se vrátíme, dáme koně do

Page 66

stáje sami." Vyjeli ze dvora a dali se vzhůru po náspu do volné krajiny směrem k pahorkům naobzoru. Vzduch byl čirý, ani větřík nezavál, obloha byla fádně šedomodrá, nic nenaznačovalo,jaký bude nadcházející den."Myslím, že jste mírně praštěná, lady Blissová," řekl jí žertem. "Jen blázen by přece vstával kvůlivýchodu slunce." "To je májové bláznění," zasmála se. "Co jen se pamatuji, vždycky jsem naprvního máje vstávala, abych viděla východ slunce. Když jsem byla ještě malá, vyjížděla jsem srodiči a později jsem brala s sebou i sestřičky. Když umřely, jezdili jsme dál s otcem tak dlouho,dokud mu to zdraví dovolovalo, a pak jsem jezdívala sama. Je to starý zvyk, Conne. To pro štěstí,víš?" 'Ano, drahá, rozumím. Co se štěstí týče, panuje mezi Iry mnoho pověr. Odkudpak se u vástenhle zvyk vzal?" "Matka ho přivezla z Irska, ale nic víc o tom nevím. Říkávala, že když vstanešna prvního máje časně, abys viděl východ slunce, budeš pak mít po celý rok štěstí. V tomhleroce mi ten zvyk doopravdy přinesl štěstí, můj pane. Sice mi zemřel otec, ale dostala jsem se kedvoru a přivedla si odtud skvělého manžela!"Conn se zasmál tak hlučně, že až koně stáhli uši a začali se plašit; dokonce vyletěl z brázdy knebi skřivan s poplašeným štěbetáním. Tomu se začala smát i Aidan a smáli se pak oba, až seprohýbali.Najednou obzor na východě zaplál sytě růžově a paprsky všech barev odtud vystřelily po celénebeské báni. Popohnali koně, aby se včas dostali na vrchol pahorku, z kterého prý -podle Aidan- budou mít nejlepší rozhled. Když tam dorazili, uviděli zlatou záplavu rudě lemovanou,vynořující se za růžovým pruhem. Nebe nad nimi bylo teď světlemodré a zvedal se jemný vánek.Zadrželi koně a mlčky pozorovali hru barev, když tu najednou se nad horizont vyhouploohromné, oranžově rudé zářící slunce.Kolik východů slunce už jsem viděl, říkal si Conn, a přece jako bych jej dnes viděl poprvé.Podvědomě vyhledal její ruku a podržel ji ve své; jemně ji stiskl. Odpověděla mu rovněž stiskem."Věděla jsem, že to pochopíš," řekla mu tiše. "Teď budeme mít oba po celý rok štěstí."Pustil její dlaň, sesedl s koně a pomohl dolů i jí. Pak kráčeli ruku v ruce ten kousek cesty kvrcholu kopce, zatímco se koněza nimi začali popásat. Conn rozprostřel svůj plášť na orosenou trávu, otočil se k ženě a vzal jido náručí. Sklonil se k ní a dlouze a vášnivě ji políbil. Objala ho oběma pažemi kolem krku, při-tiskla se k němu celým tělem. Jako na povel se octli oba na kolenou tváří k sobě. Jemněrozvázal tkanice její pláštěnky a nechal ji spadnout. Obratně jí rozepínal perleťové knoflíčky nahedvábné halence, rozvazoval stužky na ramínkách spodní košil-ky a shrnoval jí oděv sramenou, aby jí obnažil ňadra. Aidan klesla naznak a Conn se na kratičký okamžik zarazil, aby semohl kochat její krásou. Pak jí začal jemně dráždit bradavky, až ztuhly touhou, načež jí začalhníst ňadra. Vzdychala a vrněla pod jeho rukama, což ho tak nesnesitelně vrušilo, že si sámuvolnil oděv a jí vyhrnul zelenou sametovou jezdeckou sukni nad hedvábnými stehny.Aidan cítila chladný ranní vzduch na holé kůži, cítila, že mu ruce sklouzly s ňader a zdvíhají jínohy a boky. Zbožňovala tu tajuplnou moc, kterou nad ní měl a která v ní vyvolávala takbezbřehou touhu po něm. Vklouzl jí mezi nohy a ona ho nedočkavě objala. Och, Conne, myslilasi, jak jen tě mám ráda! Neodvažuji se ti to říct. Ach, kdybys také ty mě tak miloval! Zasténal,když do ní vnikl, co nejhlouběji, a pořád se mu to zdálo málo. Nestačilo mu zmocnit se jen jejíhopoddajného těla. Chtěl víc! Chtěl, aby ho milovala, a v tu chvíli neschopen se ovládnout, napůlvykřikl, napůl zavzlykal: "Ach, Aidan, lásko moje! Měj mě ráda jako já tebe! Miluj mě!" Nevěděl,zda ho slyšela, ztracena ve víru vášně. Otřásla se v prvním vyvrcholení a tu opakoval svouvýzvu: "Miluji tě, Aidan. Miluješ mě také?" Klesala právě z vrcholu té své pomyslné hory adoširoka otevřela oči: "Ty že mě máš rád? Opravdu mě miluješ?"Upřeně jí hleděl zblízka do tváře, takže mohla v jeho očích číst pravdu. Miluje ji! Doopravdy ji márád! Vytryskly jí slzy radosti a stékaly po lících. Sklopil hlavu. "Ale ty mě nemiluješ," řeklnezvučně."Já že tě nemiluji?" zajíkla se. "Jsem do tebe blázen od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřila,

Page 67

ty potrhlý Ire! Od prvního dne u dvora! Samozřejmě, že tě miluji!"

Hlava se mu zatočila, srdce se mu štěstím div nerozskočilo. "Takže ty mě také máš ráda, Aidan?Proč jsi mi to nikdy neřekla?""Protožes do mě tehdy hned po svatbě ještě zamilovaný nebyl. Protože jsem nechtěla být jakovšechny ty hloupé ženské, které se kolem tebe u dvora točily!"To vyznání mu vyrazilo dech, protože dokázala celou tu dobu své tajemství dobře střežit. Nikdyho ani nenapadlo, že by mohla být do něho zamilovaná. Vůbec: netušil, že k němu chová tytéžcity, jako on k ní.Aidan si přitáhla jeho hlavu a políbila ho, šeptajíc při tom: "Můj pane, nedokončíme snad, cojsme začali?" "Ne, drahá," řekl vstávaje. "Tady ne. Chci tě vzít domů, do naší ložnice, kde těhodlám příštích čttrnáct dní držet pěkně na zádech a celou nažhavenou." Upravowal si oděv ashrnoval jí sukni dolů."Ale já už jsem nažhavená, Conne,"' zakvílela. S krátkým zasmáním pozvedl Conn ženu na nohya vysadil do sedla. "To mě těší, madame, ale kráttká jízda tě rozdráždí ještě víc.""Jste sprosťák, můj pane," zasyčela,, v tu chvíli vztekem bez sebe. Už je to tady, čeho se bála! Užsi je jistý a dovoluje si! Otočila koně, pobídla ho do klusu a sjížděla s kopce. Na úpatí hopobodla znovu, pustila se vpřed cvalem, pryč od překvapeného manžela.,Aidan, Aidan, k čertu, počkej!" Co jen to do ní vjelo? ptal se sám sebe. Což jí právě nevyznallásku, nedal se jí úplně napospas? Hnal koně za ní a ujížděl domů jako o závod. Pohyby v sedleji přiváděly k šílenství. Byla by ho dokázalazabít za to, co jí právě provedl! Zamkne se v ložnici a nevyjde z ní měsíc! Pak aspoň pozná, jakéto je; byla si totiž jistá, že by se neodvážil užívat si se služkami. Když dojela na dvůr, zamířilarovnou do stájí i s koněm, tam sklouzla na zem a vedla ho do stání, kde ho rychle odsedlala."Aidan!" Jeho hřebec se rýsoval ve wratech stáje. "Jdi k čertu!" vyštěkla na něho."Co to jen, proboha, do tebe vjelo, ženská? Mám tě rád a ty máš ráda mě. Pojďme do ložnice amůžeme se milovat celý dendrahá!""Už jsi mě miloval, Conne! Tam na mém kopci, za východu slunce, a pak, protože jsem sepřiznala, že jsem do tebe blázen, jsi přestal, vytrhl ses mi a řekl, že musíme kvůli tomu domů! Jánejsem žádný tvůj majetek, abys mě používal, slyšíš! Jsem tvoje žena, Conne, a jestli mi tohleještě jednou uděláš, uříznu ti uši, přísahám!" 126Conn sklouzl s koně, zavřel dveře stáje za sebou a vedl zvíře do stání. "Takže, madame, vám jejedno kde, hlavně když dokončím, co jsem začal, jestli tomu dobře rozumím. Je to tak?" "Ano,"vztekle na něj zírala."Pojď sem!" "Cože?""Pojď sem!" opakovalV přítmí se mu oči hrozivě blýskaly.Přitiskla se ke koni, jako by se chtěla schovat, až se musel usmát. "Otevři vrata," řeklazneklidněně."Ano? Aby všichni viděli, jak se miluju se svou ženou? Radši ne, Aidan, miláčku." "Ty mě chcešpomilovat ve stáji?"Natáhl se pro ni do stání, vyvlekl ji ven a beze všech ceremonií ji vysadil na kopec sena."Vyrozuměl jsem, že máš naspěch, drahá, a když se tak nad tím zamyslím, musím uznat, že mášpravdu. Byl jsem blázen, když jsem tak příjemnou činnost přerušil jen proto, abychom měli většípohodlí." Zajel jí rukama do živůtku. "Ani jsme tě nestačili zapnout, viď?" Vášnivě ji laskal, hnětljí ňadra, až slabě vykřikla. Stahoval s ní šaty, netrpělivě, sem tam něco prasklo, sklonil hlavu,vzal do úst prsní bradavku a žádostivě ji sál. Navíc ji začal jemně hryzat, až překvapením vyjekla,protože až dosud k ní byl vždy jenom něžný. "Má sladká ženo s nádherným tělem," mumlal."Chtěl bych se v tobě úplně ztratit, Aidan! Dokázal bych s tebou promilovat celý život! Zbožňuji

Page 68

tě, děvče! Rozumíš? Miluji tě!" Zvedl hlavu a pohlédl jí do očí. "Tohle jsem ještě žádné ženěneřekl, Aidan. Ještě nikdy jsem žádné neřekl, že ji mám rád. Láska je statek tak vzácný, že si sním nelze zahrávat, drahá." Začal ji znovu laskat."K čertu, Conne," odsekla, ale neznělo to zvlášť přesvědčivě: "Já vyžaduji respekt. Nejsem jakoty tvé lásky na jednu noc, ale Bůh mi buď milostiv, i já tě miluji." Přitáhla si jeho hlavu, aby homohla políbit, a zatímco se jejich rty spojily v něžném polibku, vnikl do ní. Chvíli zůstal klidněležet, aby vychutnal láskyplné objetí, ale pak začaly jeho pohyby nabírat na tempu. Srdce muvzrušením tlouklo jako kladivo a dokonce mu blesklo hlavou, že kdyby v tu chvíli zemřel,považoval by se za šťastného.Jak jen to dělá? Neodbytná otázka ťukala Aidan v zastřeném vědomí. Jak tenhle skvělý chlapík,za kterého je provdána, dokáže, aby s ním zažívala takovou rozkoš? Zmítaly jí protichůdnépocity. Na jednu stranu si přála, aby nepřestával, a přitom ji narůstající vzrušení nutilo ho kousata sát, aby ho ještě víc vy-bičovala. Přejela mu nehty po zádech, až zasténal: "Má sladká."

Už se začínala ztrácet ve víru vášně. Vzlétala stále výš a výš, jako když jestřáb stoupá nadnášenvzdušným vírem. Vnikal do ní stále hlouběji a hlouběji, což ji uvádělo v extázi, ani necítila, jak jisuchá stébla škrabou po zádech. Tu přišlo vyvrcholení, jako exploze, kdy ucítila, jak její tělovydává úlitbu vášni, jaksvírá konec jeho pronikajícího mužství a jak i z jeho strany vyvolává odpovídající završení. Konězneklidněli, když Conn a Aidan vydali jednohlasný výkřik rozkoše, načež jí s posledním vzlykemuspokojení klesl na hruď.Chvíli tak spolu zůstali na seně ležet, až Aidan řekla: "Conne, prosím tě, slez! Už je dávno ráno astájníci už co nevidět přijdou od snídaně. Chceš, aby viděli, jak si tu jejich pán hraje na hřebce ajeho choť na klisnu v říji?" Spokojeně se zachechtal. "Ne, cukroušku. Není pak snadné udržetkázeň mezi podřízenými, když dojdou k názoru, že jsi také jen z masa a kostí jako oni." Odvalilse, shrnul jí sukně dolů a sám se začal upravovat. "Tohle si o sobě myslíš, Aidan? Že jsi jakoklisna v říji?"Posadila se, zavázala, ramínka košilky a zapínala si blůzu. "No, musím být," odpověděla,"protože jsem dozajista v jednom kuse roztoužená, můj manželi."Vztáhl ruku a vybíral jí ze zářících vlasů stébla sena. Sehnul se pro tmavozelenou stužku, kteráse jí při milostné potyčce rozvázala, a podal jí ji. "Shledávám, madame, že i já jsem do tebe celýžhavý," řekl s úsměvem, vstal a i jí pomohl vstát. Otočil ji k sobě a políbil dlouze a něžně,vychutnávaje její smyslná ústa. Zlehka si povzdechla a ovinula mu šíji pažemi. Špičkousametového jazýčku zkoumala vnitřek jeho úst, dráždivě hledajíc jeho jazyk. Když se pak vpolibku setkaly, ucítil nové zatrnutí touhy. Něco se mezi námi změnilo, pomyslel si. Když sivzájemně vyznali lásku, padly mezi nimi poslední zábrany. Nepamatoval si ji tak rozkošněpoddajnou, ač ho ani předtím nikdy neodmítala. A přece to teď bylo jiné a jemu se to tak líbilo!Její polibek zintenzivněl, vkládala do něj pořád víc a víc vášně, až se musel násilím odtrhnout.Aidan mrzutě našpulila ústa. "Můj pane!" protestovala. "Už slyším stájníky," řekl s povzdechem,"ale nebýt jich, povalil bych tě tady do sena znovu.""Radši si dej pozor, jak sám vypadáš, můj pane," škádlila ho a dotkla se prsty výrazně serýsujícího hrbolku na jeho kalhotách."Zatraceně!" zaklel. Zachichotala se a vklouzla zpět do stání ke koni, a když se otevřela vratastáje a hlučně vstoupilo několik stájníků, předstírala, že ho nřebelcuje. "Mylady!" zarazili se."Dobré ráno, Haigu," pozdravila hlavního podkoního a mile pokynula ostatním. "Právě jsme spánem přijeli, a když tu nikdo nebyl, odsedlali jsme si koně sami. Teď už je přenecháme vašípéči. Měli by dostat zvláštní příděl ovsa na počest prvního máje." Pak se s roztomilým úsměvemzavěsila do manžela a vyplula ze stáje.Byli na půl cesty přes dvůr, když už se neudržela a rozesmála se a Conn se k ní přidal. "Z tebe bybyl ale diplomat, drahá!" "Hodlám se vrátit ke dvoru," prohlásila nečekaně. "Opravdu?"

Page 69

"Jednou určitě," řekla čtveračivě. "Až budu čekat první dítě, abych se mohla pochlubit a ukázatvšem těm ženským, které ti tam nadbíhaly. Nebude ti to vadit?""Ne," zazubil se na ni. "Hrozně rád tě tam budu ukazovat v pořádných šatech, aby ti z výstřihukoukala tvá pěkná ňadra, aby všichni páni litovali, že si nechali takový kousek ujít." "Haha!Vždyť ani ty sis mě nevšímal, Conne St. Michaeli!" obořila se na něj."Jak to, drahá? Přece v předvečer Tří králů, když jsem ti dal pusu a tys byla tak roztomilá! V tuchvíli mi nešlo do hlavy, kde se takové děvče u dvora vzalo.""Ale za moment už jsi na mě zapomněl a hnal ses za nějakoutou děvkou, s kterou jsi právě píchal," stěžovala si."To je pravda," přiznal upřímně a uhnul ráně, kterou mu sesmíchem zasadila. "Žárlíš!" škádlil ji. "Na každou, na kterou sesjen podíval," přiznala posmutněle.Došli zatím až k domu, ale než vstoupili, ještě naposledy ji chytil do náručí. "Nikdy ti nebudunevěrný, drahoušku. To ti sli-buji. Naše láska - víš, to je láska pro všechny časy." Pak ji něžně políbil. "A teď, cukroušku, mámhlad jako vlk, nejdřív na něco na zub a potom zas na tebe! Strávíme celý den v posteli, co říkáš?"Ale když Conn s Aidan sešli do domu, čekalo je tam překvapení. Majordom Beal jim vyběhl vústrety. "Nějaký pán na vás čeká v hlavní síni, mylorde," oznamoval. "Říká, že je paninbratranec."Aidan se podivila. "Ale já přece nemám žádného bratrance," řekla. "Můj otec byl přecejedináček." "Ale tvá matka přece pocházela z velké rodiny," připomněl jíConn."Bratranec z Irska? Ale vždyť ani nikoho z matčiny strany neznám!""Ten pán má irský přízvuk," poznamenal Beal.Vešli spěšně dovnitř, a když je Cavan FitzGerald viděl přicházet, vstal z křesla u krbu. Než stačilpromluvit, řekl Conn: "Jájsem lord Bliss a kdopak jste vy?" Prohlížel si neznámého. Byl stejně vysoký jako on, ale trochusilnější v těle. Nelíbil se mu, i když by byl nemohl říci proč. Snad pro ten uhýbavý pohledsvětlemodrých očí."Jmenuji se Cavan FitzGerald, pane," odpověděl neznámý a hned se otočil k Aidan. "A vy musítebýt malá Aidan, dcerka mé drahé sestřenky Bevin. Váš dědeček, Rogan FitzGerald, váspozdravuje, Aidan.""Což dědeček ještě žije?" divila se. "Od matčiny smrti jsme o něm neslyšeli.""Starý pán neumí psát," vysvětloval Cavan. "Dopisy za něj psával můj otec, a když umřel, najal sijiného kněze." "Musíte mi prominout, pane FitzGeralde, ale o matčině rodině toho moc nevím atak ani nevím, kam vás mám zařadit?" Cavan FitzGerald se srdečně usmál, ale jeho oči zůstalychladné, jak si Conn povšiml. "Samozřejmě že nevíte, má malá Aidan, a já vám to nemám za zlé.Vždyť váš otec byl Angličan a jistě chtěl, abyste na irské příbuzenstvo spíše zapomněla." "Totedy vůbec ne," odvětila Aidan mrazivě. "Spíš matčina rodina nechtěla s matkou nic mít, poté, cose provdala za Angličana. Byli rádi, že se zbavili děvčete bez věna. Po všechna ta léta matka sicesvému otci pravidelně psávala, ale on jí odpověděl jen dvakrát a pokaždé žádal o peníze." Cavansi rychle uvědomil chybu. "Ano, má malá Aidan, jsou to tvrdí lidé, ti FitzGeraldové, ale Irsko jenehostinná země, život tam je těžký. Ptáte se mě, kam patřím, a tak vám to tedy vysvětlím. Vášdědeček měl o mnoho mladšího bratra. Jmenoval se Barra a byl knězem. Jsem jehonemanželský syn, měl mě se svou milou, která brzy po porodu zemřela. Vychovala mě vašebabička Ceara, blahé paměti. Vyrostl jsem ve strýcově domě a žiji tam dodnes.""A co vás přivedlo do Anglie?" vyptával se Conn. "Správce strýce Rogana se chystá naodpočinek. Je skoro stejně starý jako Rogan FitzGerald sám. Mám nastoupit na jeho místo.Připravoval jsem se na správcování odjakživa, ale teď se strýc bojí, že kdyby zemřel dřív, nežnastoupím, bratranec Ty-nan by mě vyhnal. Přijel jsem proto do Anglie, abych se tu přiučil, jak se

Page 70

tu vedou panství. Snad budete, pane, tak laskav a dovolíte, aby mě váš správce provedl?""Jistě," odpověděl chladně Conn."A měl by navštívit také Queen 's Malvern" vmísila se do hovoru Aidan, "a možná by mohl zajetdo Devonu a podívat se také na Robinovo panství. To bychom mohli zařídit, že, Conne?" "Neradbych byl na obtíž, pane," řekl rychle Cavan, protože si povšiml, že se Conn chystá odmítnout.130"Nikdo z rodiny Aidaniny matky mi nikdy nemůže být na obtíž," odvětil Conn suše, "ale chtělo byse vám jet až do Devonu, pane FitzGeralde?""Všechno, čemu se tu přiučím, se mi bude hodit, až se pokusím zmodernizovat panství strýceRogana. Jsem mu zavázán za to, že mě vzal k sobě a vychoval. Nemají všichni Irové takovéštěstí jako vy, můj pane.""To máte pravdu," řekla Aidan naivně, "Conn měl velké štěstí," - tu si povšimla, jak kysele semanžel tváří a rychle pokračovala: "Musím zajít za Erwinou, vždyť vás musíme nakrmit, mátejistě hlad. Ukážeme vám Pearrock Royal a pak za pár dní navštívíme Connovu sestru." "Ona tuněkde bydlí?" vyptával se Cavan."Nedaleko, jen pár mil rovnou přes pole. Její panství se jmenuje Queen's Malvern a to panství vDevonu, kam byste se také mohl podívat, patří synovi lady de Marisco, hraběti z Lyn-mouthu.""Lady de Marisco?""To je Connova sestra.""A ona má syna, který je anglickým hrabětem?" "Ach ano! Robinův rod se těší nejvyšší příznisamé královny. Jeho otec byl jejím oblíbencem a mladý Robin zastává u ní úřad nejmilejšíhopážete, ačkoli má již co nevidět odjet do Francie na studie. Moc se tam těší, vždyť i jeho staršíbratři tam studovali. Ta rodina spolu velice drží."Cavan FitzGerald se zaujetím nasával nové informace. Nelíbilo se mu, že je Aidan tak spjata sConnovou rodinou. Už mu začínalo být jasné, že sice může částečně uspět v uskutečněníšpanělského plánu, že se mu ale těžko podaří splnit úkol beze zbytku. Pokud by měl získatAidanin majetek, muselo by se mu podařit zničit Conna a bratry O'Malleyovy. S jeho sestrou, takvysoce postavenou, která má dokonce syna anglickým hrabětem, by to určitě nešlo tak snadno,a jak rychle usoudil, ani by to nestálo za to. Stejně se jí nepodaří bratry zachránit, protože jakožena určitě nemá dostatečný vliv, takže nezbude nikdo, kdo by se mohl v budoucnu CavanuFitzGeraldovi pomstít, ba nejspíš nikdo ani nedokáže spiknutí vůbec odhalit. Malá Aidan jepěkná dost a dost, i když už viděl hezčí, a její matka Bevin bývala opravdová kráska, ale co,potmě stejně každá kráva černá - říkal si.Usmál se na dívku, kterou mínil v budoucnu učinit svou ženou. "Připomínáte mi vaši matku,"řekl vřele. "Opravdu? To je divné, jsem přece spíš po otci," řekla. To není žádná hlupačka, řekl si.Musí na ni opatrněji. "Ne podobou," opravil se rychle, "spíš chováním, gesty, držením hlavy.

Sotva jsem odrostl dětským střevíčkům, když se Bevin vydala přes moře, aby se provdala doAnglie." "Kolik vám bylo?""Bylo mi šest, ale až do té doby jsme byli v každodenním styku. Byla pro mě jako sestra, adlouho jsem pro ni plakal, když odjela. Přišlo to tehdy tak náhle, zasnoubení a hned svatba doměsíce. Sotva zbylo dost času na ohlášky, protože svatba se konala v zastoupení i v Irsku, abyse jí mohla rodina zúčastnit." "Vždyť se vdávala až tady, po příjezdu," řekla Aidan. "Ten sňatekbyl dílem hraběte a hraběnky z Lincolnu - ona je rozená FitzGeraldová, vzdálená sestřenice - aoba se tehdy prý svatby zúčastnili, dokonce hrabě sám vedl nevěstu k oltáři, což byla velikáčest.""Aidan, Erwina má nejvyšší čas začít chystat jídlo pro našeho hosta," připomenul Conn, a kdyžse s úsměvem oběma uklonila a odspěchala, ujal se slova. "Jestli se dobře pamatuji, žijíFitzGeraldovi na jihu Irska. Odkud jste se vydal na moře, že jste se dostal tak snadno až sem, dosrdce Anglie?" "Měl jsem nějaké jednání v Dublinu, pane, a odtud jsem se přeplavil do

Page 71

Liverpoolu. Tam jsem si najal koně a cestou do Londýna jsem se zastavil u vás, abych maléAidan vyřídil pozdravy od strýce, jak jsem mu slíbil. Má ji velice rád." "Vždyť ji nikdy ani neviděl,"namítl Conn."Ale v dopisech jeho dcery byla tak živě popsána, jako by ji viděl na vlastní oči," zněla obratnáodpověď."A jak to vypadá v Irsku?" změnil téma Conn."Pořád stejně. Angličani nás vytlačují, kolonizují zemi vlastními lidmi. Na tom se nic nezměnilo.""V Connaughtu ale nejsou žádní novousedlíci," řekl Conn. "Ne," souhlasil Cavan. "Vaši lidé senaučili s Angličany spolupracovat. Naši chtějí raději zůstat svobodní." Conn nad tou narážkoujen pokrčil rameny. "Jednotné Irsko by muselo mít jediného krále, ne stovku vladaříčků, a dokudtomu tak nebude, zůstane Irsko zotročené. To přece chápete, ne? Myslíte si o mně, že jsemzrádcem své vlasti, když žiji zde, ale v Irsku jsem nebyl ničím, jen bezvýznamným nejmladšímpotomkem Dubhdary O'Malleyho, bez majetku, bez vlivu. Má existence tam neměla ani tennejmenší smysl, nikam nevedla. Zato tady v Anglii jsem užitečný. Nadělal jsem si tu jmění.""Protože jste se oženil s mojí sestřenkou, ' neudržel se Cavan. "Ale kdepak! Měl jsem vlastníjmění, ještě než jsem se s Aidan vůbec poprvé setkal; to ale není vaše starost. Buďte vítán naPearrock Royal jakožto příbuzný. Prosím, abyste na to moc nehřešil, pane FitzGeralde! Kdybystesnad na to zapomněl, musím vás upozornit, že pod vším tím nátěrem anglického džen-tlmena ve mně zbylo pořád ještě dost z keltského válečníka. Varuji vás."Cavan FitzGerald nebyl žádný blázen. To, co se zdálo na první pohled tak snadné, když přistoupilna španělský komplot, se mu nyní jevilo v docela jiném světle. V příštích dnech se naobchůzkách panství nestačil divit Connovým znalostem o střídání plodin na polích, o výnosechzeleninových zahrad, podivoval se jeho znalostem o chovu dobytka, o obnově ovocných sadů, ovedení účtů za domácnost. To všechno se stačil naučit od Aidan za krátkou dobu jejichmanželství. Conn se učil rychle a brzy si zjednal k ruce mladého Beala, majordomova syna, jakosprávce. Mladému Bealovi už minula třicítka, byl rozvážný a sám ustanovil svého mladšíhobratra Harryho hajným. Všechno služebnictvo bylo pánu i paní hluboce oddáno a čím víc CavanFitzGerald život na panství poznával, tím víc toužil, aby stejně jako Conn mohl jednou žít tady, vAnglii, v sídle přepychu. Proč by se do Irska vracel? Strýc už nebude dlouho živ a jak jednouzdědí panství bratranci, nejdřív ze všeho ho vyženou. Jako člena rodiny ho přijímají neochotně ajen po dobu života Rogana FitzGeralda. Cavan dobře věděl, že si bude muset hledat štěstí jinde.Pomůže Španělům v úkladech proti O'Malleyům, přinejmenším proti bratrům O'Malleyovým,pirátům. A pak, po uplynutí nějaké doby, jak velí slušnost, se začne ucházet o truchlící vdovu. Ztoho, co viděl, mu bylo jasné, že by Aidan truchlila vydatně. Nemohlo být pochyb o tom, že Conna Aidan jsou milenci v pravém smyslu toho slova; ale on se už přičiní, aby si ho oblíbila, ajednou mu spadne do klína jako zralé jablko. Rozpoznal, že se Connovi nelíbí, že ho podezírá, žemu vrtá hlavou, co dělá v Anglii. Zachraňovalo ho jen to, že vlastně mluvil pravdu, když tvrdil, žese připravuje na správcování. Do Londýna, kde měl schůzku s Miguelem de Guarasem, nijaknespěchal. De Guaras se do hlavního města dostal podloudně, musel se tajně vylodit kdesi naopuštěném corawallském pobřeží. Jeho matka byla Francouzka, takže se občas vydával zaFrancouze. Cavan zatím trávil čas ve společnosti Conna a Aidan a pokoušel se sestřenkuokouzlit směsicí irského šarmu a maza-nosti. Aidan, šťastná, že má doma na delší dobu někohoz vlastního příbuzenstva, při jeho pozornostech jen zářila. Byť šťastně vdaná, k zájmu se stranypohledného muže nezůstávala lhostejná, a Cavan FitzGerald byl pohledný. Nebyl sice tak krásnýjako její manžel, ale přesto dosti vzhledný chlapík se světlemodrýma očima a rudohnědýmivlasy.Spolu s Connem ho vzali na návštěvu na Queen 's Malvern. "Tohle je můj bratranec, pan CavanFitzGerald," představova-la ho hrdě. "A tohle, bratranče, je má švagrová Skye a její man-žel Adam de Marisco." Aidan vzala Cavana pod paží s neskrývaným potěšením, že může

Page 72

představit také někoho ze své strany. Skye a Adam reagovali na příchod Cavana FitzGeraldastejně jako Conn. Budil v nich instinktivní nedůvěru, ale zdrželi se komentáře, když viděli, jak jeAidan ten "bratranec" milý. Když se později octly o samotě, Aidan se svěřila Skye: "Skoro se užnepamatuji na sestřičky, vždyť už je to tak dávno, co zemřely, a koneckonců byly tehdy ještědocela maličké. Než se objevil Cavan, matčina rodina pro mě neexistovala. A teď mi vykládá ocelém příbuzenstvu, o živých i mrtvých, až do bůhví-kolikátého kolena. Dokonce si podle jehovyprávění dokážu představit i matku jako mladou dívku. Maminka je ale bohužel už dlouho mrtváa já kromě otce nikdy žádné příbuzné neměla. Nevím, co si mám o irském příbuzenstvu myslet,vždyť se o mne nikdy nezajímali, ale alespoň teď něco dík Cavanovi o nich vím. Cavan seConnovi nezamlouvá, ale ke mně je tak milý a ochotný, že si nemohu pomoci a musím ho mítráda. To jistě dokážeš pochopit, Skye, viď?"Vděčný úsměv, kterým ji Aidan odměnila, Skye dojal. Byla si jistá, že se v odhadu CavanaFitzGeralda nemýlí, ale jí ať byl úlisný Irčan sebeprotivnější, nemyslila, že by jejich drahou Aidanmohl nějak ohrozit, a tak si své mínění nechala pro sebe, aby švagrové nekazila radost.Cavan pobyl pár dní ve společnosti správce de Mariskových. Poznal, jak bohatá země je Anglie,jak úrodná a jak výnosná jsou její pole. Tady by se mi líbilo, rozvažoval, a kdyby se mi povedloještě hodně brzy zplodit s Aidan syna, mohl bych ho zasnoubit s malou de Mariskovou a jednouby obě panství připadla FitzGeraldům! Mému rodu! Tady bych rád založil dynastii! Nadešelčerven a Cavan FitzGerald už nemohl odjezd do Londýna dále odkládat. K jeho překvapeníprohlásili Conn a Aidan, že pocestují s ním. Napsali totiž lordu Burghleymu, že by rádi složilipoklonu královně a teprve před nedávnem obdrželi svolení k návštěvě u dvora. Cavan měl sicepocit, že se Conn nemůže dočkat, až mu uvidí paty, ale tohle načasování se mu výborně hodilo.Znamenalo to, že Conn bude přítomen v Londýně, až se on za něj přestrojí a bude jednat jehojménem. Z tak rafinovaně nastražené pasti pro lorda Blisse nebude úniku! Se širokým úsměvemtedy prohlásil: "Bude mi potěšením cestovat ve vaší společnosti.""Musíte u nás v Londýně bydlet," pozvala ho Aidan velkomyslně. "Nemáme tam sice vlastní dům,ale používáme Skyein dům, Greenwood v Chiswicku; je to jen kousek cesty po řece za městem."134Ještě než se do toho mohl vložit Conn, Cavan FitzGerald již s povděkem odmítl. "Ne, Aidanko, jeto od vás moc hezké, ale mám už svůj program. Vždyť je to možná poprvé a naposled v životě,co se podívám do Londýna, a tak radši zůstanu bydlet v centru, v nějakém hodně živém hostinci.Tomu se nedivte, sestřenko."Conn málem zařval, když se ho Aidan jala přemlouvat. "Určitě to chcete, Cavane? Vadí mipředstava, že se někde tísníte v nepohodlí, když byste mohl krásně bydlet u nás." "Aidan, pobytu vás byl pro mě vyznamenáním, protože ač váš dědeček má jistý pozemkový majetek, jeho důmjako ostatně většina domů v Irsku se co do pohodlí nedá srovnat s tím, co jsem viděl naPearrock Royal nebo na Queen 's Malvern. Bylo mi ctí a potěšením, ale čím dřív se vrátím kchudobě, tím lépe pro mě." Zlehka se zasmál. "Váš dědeček mi neuvěří ani polovičku z toho, cojsem viděl, Aidanko, a to si celá ta léta vyčítal, že poslal Bevin někam do nehostinnéhovyhnanství." "Vím, jak to Cavan myslí," vložil se Conn. "Nezapomeň, drahá, žes nikdy v Irskunebyla, ale já jsem tam - stejně jako tvůj bratranec - vyrostl!""Stejně jsem v životě nikde nebyla až do loňska, když jsem musela ke dvoru," zachichotala seAidan. "Královna mi přezdívala .venkovská myška'.""Vy se znáte s královnou?" divil se Cavan. Na tohle ještě nikdy nepřišla řeč a pro jeho záměry tonevěstilo nic dobrého. "Samozřejmě že se s královnou znám," odpověděla Aidan. "Vždyť jsembyla členkou její dívčí družiny. Osobně se přičinila o můj sňatek s Connem, protože byl tehdyjejím nejmilejším dvořanem."No tohle už je lepší, pomyslel si Cavan. Bude-li Conn zapleten do spiknutí proti královně Alžbětě,tím hůře pro něj, byl-li dřív jejím oblíbencem. Aidan pokračovala: "Když si Conn svýmnevázaným chováním vysloužil vypovězení ode dvora," ušklíbla se. "snažila se mu královna

Page 73

ulehčit trest tím, že ho oženila. Vyjádřila se doslova, že by se jistě našlo nemálo těch, kdo byřekli, že takový trest - svatba s bohatou dědičkou - není dost přísný." Conn se zachechtal. "Užjste někdy slyšel o zdráhající se nevěstě, Cavane? No, tenkrát jsem byl zdráhající se ženich."Vzal Aidan kolem pasu. "Jaký jsem to byl blázen! Ale jak jsem mohl tušit, že se do téhlečarodějky tak zamiluji?' Aidan k němu něžně vzhlédla: "Ale já bych se byla s ničím menšímnespokojila, můj pane," řekla tiše. "Vy jste byl vypovězen ode dvora?" divil se Cavan. Snad semu ta informace bude hodit!"Protože mě přistihli při pletkách s několika dámami," čtve-135rácky se pochlubil Conn. "S matkou, jejími dvěma dcerami a s manželkou velvyslance k tomu!""Se všemi najednou!" Cavan zkoprněl údivem, ale i obdivem. I když by ho byl Conn rád nechalpři tom, přece jen upřesnil: "V rozpětí několika dnů," a Aidan se zahihňala. I Cavan se usmál, alejeho mysl už horečně pracovala: Conn, rozzuřený na Alžbětu za to, že ho vyhnala ode dvora,donutila se oženit; Conn, vychovaný v katolické víře, teď teprve vidí, co je zač ta odpadlice natrůně; Conn, toužící po pomstě a zároveň nápomocný při nastolení právoplatné katolickékrálovny Marie Skotské na trůn! Dokonalé! Měl co dělat, aby otevřeně nezajásal. S takovýmhlepozadím španělské spiknutí uspět prostě musí! Z Pearrock Royal do Londýna cestovali několikdní a Cavan nevycházel z údivu. Úrodná venkovská krajina se zelenala, města vypadalablahobytně. Přespávali v čistých a pohodlných hostincích, všude byli lord a lady Blissovi uctivěvítáni; pokoje byly prostorné a pěkně zařízené, na stůl přicházelo jen to nejlepší. Všude tu vládnemír a spokojenost, uvědomoval si Cavan. Pocit, který nikdy v životě nepoznal. Zničehonic siuvědomil, že Connovi závidí. Proč by nějaký O'Malley měl mít takové štěstí a FitzGerald nic?Proč by se Aidan nemohla stát jeho ženou? Její bohatství jeho bohatstvím?Najednou s jistotou věděl, že se do Irska vrátit nechce. Ani ho nenapadne lízat paty bratranciTyninovi jen za holé živobytí. Zatoužil mít manželku, rodinu, všechny ty věci, jež mu byly takdlouho odpírány. Nechtěl už být na nikom závislý. Chtěl stát na vlastních nohou, a kdyby získalAidan za manželku, měl by to zajištěno. Politické záležitosti mu nikdy na srdci doopravdyneležely. Musel se až příliš snažit o holé přežití, než aby si mohl dovolit vlastenecké city. Ani zamák mu nezáleželo na Irsku či rodu FitzGeraldů. Toužil především stát se manželem chutnéženušky v zajištěném postavení.Conn a Aidan se s ním rozloučili na cestě ke Greenwoodu zamáváním a přáním všehonejlepšího. Když kočár drkotal na příjezdové cestě, Conn si zhluboka oddychl. "Zaplať pánbůh,že je pryč!" řekl procítěně. "Conne! Vždyť je to bratranec!""Je to jen levoboček tvého prastrýce, Aidan, a vůbec se mi nelíbí. No jistě, snažil se nás bavit,ale ani na okamžik jsem neuvěřil té povídačce, že je v Anglii kvůli ,panství' tvého dědečka. Vždyťani nevíme, jestli ten stařík vůbec ještě žije, drahá. Mám jen slovo .bratránka' Cavana. Jestli starýpán žije, a je Ca-vanovi nakloněn, pak je nasnadě otázka: Pročpak ti neposlal alespoň lísteček,napsaný kaplanem?""A proč by se tedy Cavan namáhal nás navštívit?" zeptala se podrážděně."Kdo ví! V nejlepším případě jen proto, aby u nás pár týdnů zadarmo jedl a pil. V nejhorším -nemám tušení." "Jsi tak podezíravý, Conne, to jsem si o tobě nemyslela," řekla Aidan."To se v Irsku naučíš, že ten, kdo ti byl včera přítelem, se může zítra změnit v nepřítele.Nezapomínej, že jsem v Anglii teprve čtyři roky a jinak jsem celý život strávil v Irsku! Mám nos nalidi, co přinášejí potíže, a on je jeden z nich." Naklonil se k ní a políbil ji na nosík. "Neznepokojujse, drahá. Přijeli jsme se do Londýna přesvědčit, jestli mi už královna odpustila, a aby ses mohlanatřásat před dámami ode dvora. Škoda, že nemůžeme ohlásit příchod potomka, ale to už takéjistě dlouho ne-potrvá.""Ale já jsem těhotná," pronesla Aidan klidně. "Cože?" Přesedl si na sedadlo naproti ní, aby jíviděl do obličeje. "Ty čekáš miminko? Víš to jistě?" Oči mu zazářily a dokonce zvlhly."Nejdřív jsem si nebyla jistá, tak jsem raději nic neříkala. Teď to ale vím určitě. Nejspíš jsempočala na prvního máje. Budeme mít děťátko v únoru, Conne."

Page 74

"Hned se otočíme a vrátíme se domů," prohlásil Conn. "Londýn je v létě příšerný a nikdy bych sineodpustil, kdyby třeba vypukl mor a tys onemocněla."Aidan se vesele zasmála. "Nebuď blázínek, Conne! Na letní epidemii je ještě brzo a v červnubývá ještě dost chladno. Máme jedinečnou příležitost znovu získat královninu přízeň. Až náspřijme - to jistě udělá - budeme jí moci vyjádřit svou vděčnost, říci, jak jsme šťastni a že čekámedítě! Bude ráda, že se to dozví jako první a požádáme ji, aby byla děťátku kmotrou! Ať má natebe třeba ještě pifku, až uslyší tyhle novinky, určitě ti odpustí. Řekneme, že se hned vracíme naPearrock Royal a že jsme přijeli do Londýna jen proto, abychom jí oznámili radostnou novinu.Královna je citově založená, dokonce sentimentální, Conne. Vždyť víš. '"Máš pravdu," souhlasil. "Je o ní známo, že se dokáže rozcitlivět." Vzal obě její ruce v rukavicíchdo svých a vášnivě je zlíbal. "Syn," říkal při tom, "budeme mít syna!" "Anebo dceru," rozesmálase Aidan. "Někdy to bývají také dcery.""Ale my budeme mít syna!" trval na svém."Vynasnažím se, můj pane," řekla sladce, s úsměvem nartech. V životě nebyla šťastnější!Kočár zastavil před hlavním vchodem a služebnictvo vyběhlopřivítat lorda a lady Blissovy. Cluny a Mág dorazili už dříve, aby zkontrolovali, jestli je propanstvo všechno připraveno. V jednom kuse se hašteřili, každý chtěl získat vrch v služebníhierarchii domácnosti. Když se dvířka kočáru otevřela a schůdky byly spuštěny, zaslechlipasažéři, jak komorná připomíná: "Pláště, pane Cluny, pláště! Kdy už se konečně naučíte znátsvé povinnosti?" "Snad se mi to povede, když mi dáte pokoj a přestanete se mi do všeho plést,vy babo!",Jago! Mág se smrtelně urazila. "Jestli já jsem baba, pak vy jste dědek, mistře Cluny!"Conn s Aidan vystoupili, smějíce se jejich potyčce. Protože žádný nechtěl povolit, zůstávali prosvé pány trvalým zdrojem zábavy. Ač se v jednom kuse přeli, přesto by nebyli dali jeden nadruhého dopustit."Cluny!" ostře zavolal Conn. "Poslal jsi někoho k lordu Burghleymu se vzkazem?"Cluny, šťasten, že se popichování na chvíli zbaví, rychle přistoupil. "Ano, mylorde! První věc,kterou jsem udělal, jen jsme přijeli. A řekl jsem mu, že má počkat na odpověď. Ještě se nevrátil."Conn přikývl a vedl svou ženu dál, až do apartmá. "Budeme muset počkat na Greenwoodu,dokud nepřijde odpověď od Wil-liama Cecila. Nemůžeme se ukázat u dvora nepozváni. Doufám jen, že nás nenechají čekat mocdlouho. Zdržíme se ve městě, jen co bude nejnutnější, nechci tě na dlouho vystavovat zdejšímupovětří.""Conne, ale já přece nejsem žádný invalida," bránila se Aidan. "Ve velkoměstě je strašněnezdravo, všude je tu po ulicích spousta odpadků a k tomu ještě ty otevřené stoky! Kdybych bylminulý týden věděl, co vím dnes, vůbec bychom do Londýna nejeli.""Minulý týden jsem to ještě s určitostí nevěděla," odpověděla Aidan mile."Jak to? Má sestra to vždycky věděla včas," řekl Conn podezřívavě."U každé ženy je to jiné, můj pane, a silně pochybuji, že by si Skye dala od někoho předpisovat,a už určitě ne od manžela. To nemůžeš popřít!"Návrat posla ukončil jejich spor. Teď se tedy dovědí, jestli jsou u dvora vítáni nebo zda svůj výletpodnikli nadarmo. Krátká zpráva od Williama Cecila, lorda Burghleyho, však byla příznivá.Královna ráda uvítá lorda a lady Blissovy, byť jen nakrátko. Lord kancléř je proto žádá, aby sedostavili do Greenwichského paláce složit Alžbětě poklonu do dvou dnů, ještě než královna advůr zahájí každoroční okružní jízdu královstvím. "Nemám co na sebe," prohlásila kategorickyAidan. "Jak to, že nemáš co na sebe?" divil se její manžel. "Vždyť jsi věděla, že jedeme doLondýna výhradně kvůli návštěvě u královny?""Rozhodli jsme se tak náhle, že jsem doopravdy neměla časse pořádně sbalit," řekla Aidan s ženskou logikou. "Budu muset

Page 75

poslat pro krejčovou tvé sestry, pro tu, co šila ty cestovní šaty,cos mi daroval, a musí mi ušít nové, moderní šaty, vhodné kedvoru. Chceš snad, abych vypadala jako nějaká venkovská cuch-ta, aby tě všechny tvé obdivovatelky litovaly?"Už zase s ním točí podle svého, usmál se pro sebe. Všechnopřevrátí, jen aby se nakonec ukázalo, že za všechno může on.Měla dost a dost času na přípravu. "Ty prostě chceš nové šaty!"nedal se."Ovšem,"odpověděla nevinně. "Chci ty nejmodernější a nejnádhernější šaty! Chci, aby na měvšechny ty ženské, které mě kdysi ignorovaly, beznadějně žárlily, nejenom kvůli mému krásnémumanželovi, ale i kvůli senzačním toaletám!" "Pak mi tedy nezbývá, než poslat pro krejčovou,"řekl se smíchem Conn. "Mám ti pomoci vybírat?" "Ne, ne! Má to být překvapení i pro tebe.""Ty lasičko!" zabrumlal, přivinul ji k sobě a začal ji svlékat, políbil ji na obnažená ramena.Ale Aidan ucukla a hubovala: "Ne, ne, můj pane! Nejdřív pošlete pro krejčovou! Máme na to jendva dny!" Natahovala si ži-vůtek zpátky na ramena.Musel se smát. Je samé překvapení, ta jeho milovaná. "Dobrá, madame. Nejdřív pošleme prokrejčovou," a zazvonil. Madame, majitelka salónu, nřišla spolu se třemi asistentkami, které se jenprohýbaly pod balíky látek. "Vítejte v Londýně, lorde Blissi," řekla rozplývajíc se v úsměvech,když ji Conn vtiskl slušný obnos jako zálohu. "Zdržíte se s mylady dlouho?" "Jsme tu jen naskok, madame, ale máme se do dvou dnů dostavit ke dvoru a má paní byla tak nadšena šaty,které jste za námi poslala na Pearrock Royal, že nedala jinak, než že jí šaty k audienci u královnymusíte ušít vy.""Musí to být nejnádhernější a nejmodernější šaty v celém Londýně, madame!" naléhala Aidan, ažse krejčová musela usmát. "Pak tedy musíme začít hned!" řekla rezolutně. "Pomůžete myladyvybírat, pane?""Ne, má žena trvá na tom, že to má být překvapení, a tak vás teď opustím," řekl Conn súsměvem, poslal všem přítomným dámám vzdušný polibek a zmizel.Jedna z pomocnic, mladinké děvče, snad jen dvanáctileté, div neomdlela, když Conn odešel, alebřitký pokyn její paní, prová-zený lehkým plácnutím, ji zas rychle přivedl k sobě. Aidan se uvelebila v křesle s vysokýmopěradlem a zahájila přehlídku materiálů."Přinesla jsem toho raději víc, mylady Blissová," řekla madame, "ale když vás teď vidím navlastní oči, musím říci, že mám jeden kus, který je pro vás jak dělaný, protože je to barva, kterousi nemůže dovolit každá. Například k lady de Marisco by se nehodila, ale vám ano! Susan! Přinesten zlatěbronzový taft!" Susan vytáhla z hromady látek jednu roli, kterou rozvinula po podlazeAidan k nohám. Bylo to nádherné silné hedvábí sytě bronzového odstínu se zlatavým nádechem.Aidan se do něj okamžitě zamilovala, ale madam pravila: "Musíte si je představit se živůtkempodšitým drobnými zelenými olivíny a perličkami. Tahle barva vám půjde k vlasům. Právě jsme jidostali z Francie. Je to velice rafinovaná barva," dodala lišácky, "kdekterá dáma u dvora vámbude závidět! To klidně odpřísáhnu!" "Pak ovšem tu látku mít musím," odpověděla Aidan sesmíchem, "protože o to mi hlavně jde. Ať zezelenají závistí!" Pronesla to tak škodolibě, že sekrejčová ani její pomocnice neubránily smíchu, byť tlumenějšího, aby paní domu neurazily. Napokyn své velitelky se pustily do měření, madame sama na kousek pergamenu zapisovalačíslice, protože z nich jediná uměla číst a psát. Od posledka se Aidaniny míry nezměnily, alepřesto by byla krejčová přisahala, že lady Blissová čeká rodinu. Jako by každá těhotná ženaměla v očích něco, co hlásá tu šťastnou novinu. Den, kdy se měli dostavit do Greenwichskéhopaláce, se ohlašoval hned za úsvitu chladem, ale bylo jasno. Aidan byla bez sebe vzrušením,protože její toaleta byla doručena časně ráno, ještě před rozedněním, a dokonale splňovala jejínaděje. Conn byl vyhnán ze společného apartmá, aby se nechal Clunym obléknout někde jinde,a komorná Mág spolu s dvěma služkami se jaly při -pravovat paní.

Page 76

Nejprve jí umyly bohaté vlasy a pak se celá vykoupala. Když se osušila, oblékla si hedvábnéprádlo, které jí kus po kuse podávaly: pletené punčošky v bledězlatém odstínu spolu spodvaz-ky ze stejně zbarvených stuh, zdobenými růžicemi s perlou uprostřed, pavučinkovějemnou košilku smetanové barvy, zlatem protkávanou, která měla prosvítat prostřihy rukávů,výztuhu sukně, na niž přišlo několik spodniček. Madame krejčová odmítla vycpávky na bocích,připadaly jí těžkopádné a na korzet byla Aidan stejně příliš štíhlá a pružná. Oblékly jí spodnísukni, patřící k toaletě, její středový díl, který byl v rozstřihu svrchní sukně viditelný, byl vyšittřpytivými olivíny a drobounkými perličkami do vzoru obilných klasů na bledězeleném podkladě.Nakonec přišla svrchní sukně a živůtek šatů, vše z toho nádherného 140bronzově zlatého měňavého taftu, který jí krejčová přinesla ukázat teprve před dvěma dny.Sukně byla zvonová a živůtek měl hluboký výstřih, tak hluboký, že komorná Mág nesouhlasněvydechla a Aidan na sebe v zrcadle až oči vytřeštila, protože jí byla vidět ňadra skoro až kbradavkám."Jak si to ta švadlena vlastně představuje, mylady? Přece se takhle nemůžete ukázat naveřejnosti?""To je dnešní móda, paní Mág," řekla jedna ze služebných. "Všechny vznešené dámy teď takchodí.""Pán vám nedovolí se takhle ukazovat!" řekla Mág přísně. "Pán mě neuvidí, až v paláci," zasmálase Aidan. "Po cestě budu mít na sobě plášť a pak už bude pozdě!" "Mylady, to přece nemůžete!"Komorná už pohoršeně naléhala. "Ukazovat prsa úplně cizím lidem, vždyť je to skandál!" "Ne,ne, Mág, nedá se nic dělat, je to móda, ' hihňala se Aidan, prohlížejíc se s uspokojením v zrcadle.Ty šaty jsou prostě dokonalé! Nejen ten chutný výstřih, ale i rukávy vypadají skvěle! Rukávy vetvaru "skopové kýty" měly v horní části prostřihy, které dávaly vyniknout krásné, zlatemprotkávané spodní košilce. Od loktů dolů přiléhaly těsně k pažím a byly pošity zlatými stužkamirovněž zdobenými zelenými olivíny. "Je k tomutaké límec?" zeptala se."Ano, mylady," odpověděla služebná Jane a podala vyztužený stojatý krajkový límec Mág, abyho paní připevnila. Pak komorná podala plochou kazetu. Když ji Mág otevřela, objevil sepřekrásný náhrdelník ze zelených olivínů. "A kdepak se tu vzalo tohle?" divila se komorná."Pán se mě zeptal, jaký šperk bych si přála, když už jsme jednou v Londýně, a já si vybrala tyhlekameny, Mary," oslovila Aidan mladší služebnou, "měla by tam být ještě jedna krabička, snáušnicemi.""Je tady, mylady," hlásila Mary a podávala jí krabičku. Zatímco jí Mág vzadu zapínala náhrdelník,upevňovala si Aidan sama náušnice se zelenými kameny. Houpaly se a třpytily zavěšeny navelkých nepravidelných přírodních perlách. Aidan kriticky zhodnotila vlastní obraz v zrcadle ausoudila, že ještě nikdy nevypadala lépe. "A teď, Mág," řekla s potěšením, "mě ještě učeš a už semůžu ukázat královně." "Ukázat se je to pravé slovo," brumlala komorná, "ale jen jestli se jí tobude líbit." Vrhla káravý pohled na Mary a Jane, které se smíchy dusily. Pak se dala do práce.Rozdělila paní husté vlasy uprostřed a stočila je do umného uzlu na šíji. Tomu ji naučilakomorná lady de Mariskové, Daisy. Poodstoupila, aby zhodnotila své dílo, a pak je, spokojena,upevnila zlatými jehlicemi s diamantovými hlavičkami. "Tak, teď jste upravena, jaknáleží, miláčku. Hej, ty tam! Ty třeštidlo Mary! Hned připrav paní plášť!" Na Jane už jí nezbyldech, protože ta už bez říkání poklekla paní u nohou a obouvala jí hedvábné střevíčky hodící sek šatům, s vysokými podpatky a vyšívané perličkami. Aidan vstala, načež jí přes ramenapřehodily plášť. Byl dlouhý a bohatý, z téhož materiálu jako šaty, s podšívkou ze zlatéhobrokátu. Ještě jí podaly gázový závoj, aby si chránila účes před větrem na řece. Malý, krajkami adrahými kameny bohatě zdobený ru-kávník doplňoval její úbor. V rukávníku měla krajkovýkapesník a zlatou schránku v podobě jablka s voňavými esencemi. Na poslední chvíli si ještěnavlékla několik prstenů. Chvilku se ještě prohlížela v zrcadle, musela uznat, že pestré peříopravdu zdobí každého ptáčka. Ještě nikdy neměla na sobě nic tak nádherného a elegantního a

Page 77

ani sama ta osoba, která na ni z hladiny zrcadla hleděla, dosud nikdy nevypadala tak krásně.Bylo to jen těmi šaty nebo to mělo co dělat s jejím štěstím? Ať už to bylo tím či oním, nikdy vživotě se ještě necítila tak sebejistá, ani si nepřipadala tak hezká a byla teď doopravdyodhodlána jít ke dvoru; tentokrát ovšem za docela jiných podmínek. Conn ji čekal dole podschodištěm a reagoval zklamaně: "Ty sis už oblékla plášť? To ani nemám vidět ty zázračnéšaty?" "Už máme stejně zpoždění," prohlásila rezolutně. "Uvidíš je, až přijedeme do Greenwiche.Nebyla by to moc dobrá vizitka, kdybychom se zpozdili, Conne. Víš, jak si Její Veličenstvo cenídochvilnosti.""Máš naprostou pravdu," přitakal a bez sebemenšího podezření provázel manželku kekamennému přístavišti, jelikož hodlali dorazit do Greenwiche po vodě.Jejich člun naštěstí zachytil odliv a tak spěl rychle dolů po řece Temži až ke královské rezidenci.Tam se dostal do fronty dalších čekajících bárek, buď soukromých, jako byla jejich, anebonájemných, pronajatých na jeden večer. V nepravidelné řadě čekaly, až budou moci přirazit kpřístavišti paláce. Pár lidí v sousedních člunech Conna poznalo a volali na něj. Ukláněl sevpravo, vlevo, elegantní v černém sametovém úboru, který mu jeho žena nařídila obléci.'Jak to přijde," škádlila ho Aidan, "že vás zdraví víc dam než pánů, mylorde?""Mám mnoho známých ještě z dob, kdy jsem sloužil v královské gardě," odpověděl suše, alelišácky na ni mrkl. "Věru, věru, ale jestli se některá z těch ženských pokusí znovu navázat starouznámost, roztrhám ji na cucky."Naklonil se k ní a vtiskl jí polibek na ouško, až jí po páteři pře-běhla vlna vzrušení. "Nemůžeš mi přece zazlívat, že se na některou podívám, drahá, vždyť misrdce zajala jen jedna jediná, ty!" 142"Jsi rošťák," zamumlala."Ano, napravený rošťák, který miluje jen svou ženu, Aidan. Tomu můžeš věřit, jsem sice každýmcoulem dvořan, ale nikdy bych tě nepodvedl, i když sklony k flirtování mám, to ti přiznám.""Takže ti nebude vadit, když si i já zaflirtuji?" "Ne, drahá, protože právě tak, jako jsem věrný játobě, zůstaneš jistě i ty věrná mně. Jen dej pozor, Aidan, protože nejsi v takových věcech zběhlá,a mohla bys snadno nějakého chlapíka uvést v omyl, třeba nechtěně. Bav se po libosti, ale buďopatrná!" "To bych ráda věděla," žertovala, "kolik manželů dává svým manželkám takovéhlepovolení?""Moc jich nebude. Většinou nemohou svým ženám tak věřit, jako já tobě."Mezitím jejich bárka provedla obrat a přirazila ke břehu. Za pomoci královských sluhů rychlevystoupili na malé kamenné nábřeží, vyběhli po schodišti a vstoupili do Greenwichského paláce.Tam jim další sluhové odebrali pláště a Conn tak poprvé spatřil manželčiny nové šaty. Úplnězkoprněl a tvářil se tak komicky, že se Aidan začala smát..Ježíši!" vydechl. "Ty toho moc neskrýváš drahá, co?" "Nejposlednější móda, mylorde!""A to říká kdo?" Zatáhl ji do kouta, aby je nikdo neslyšel a také aby ji nikdo nezahlédl."Madame, majitelka salónu," řekla Aidan s ledovým klidem. "Ušila mi ty šaty přesně podlepísemných pokynů tvé sestry, které jsem si přivezla z domova. Dala jsem je madame, když k námpřed dvěma dny přišla. Madame říkala, že co se módy týče je Skye nejvyšší autoritou a že to byloode mne moudré poradit se s ní.""Ty šaty jsou ale doslova nestydaté! Kdyby ses zhluboka nadechla, spadnou ti! Půjdeš se domůpřevléci, Aidan! Nepřeji si, aby tu kdekterý otrapa valil oči na tvoje prsa!" Chytil ji za paži, ale onase mu odhodlaně vytrhla."Tyhle šaty jsou přesně podle současné módy. Podívej se kolem, Conne! Každá tady má stejněhluboký výstřih jako já, ne-li hlubší. Královna nás už očekává a kromě toho nemám naGreenwoodu nic vhodného, do čeho bych se mohla převléci. Vždyť proto jsem si přece ty šatydávala šít! Mluví z tebe žárlivost, můj pane. To se mi líbí!"Zaskřípal zuby. Měla pravdu, žárlí. Když si povšiml, jak září radostí, uvědomil si komičnostsituace a zlehka se zasmál. Původně chtěl dávat najevo velkorysou toleranci vůči té své malé,

Page 78

milé, obyčejné ženušce, ale teď mu najednou nepřipadala ani zdaleka tak obyčejná v nádhernédvorské toaletě a s přednostmina první pohled tak viditelnými. Jako by ho najednou velkoduš-nost opouštěla, vždyť když jishledává svůdnou on, bude se tak jistě jevit i ostatním mužům! "K čertu, Aidan, nemohla by sissemhle dát alespoň kousek krajky?" přejel jí prsty po obnažených ňadrech."Ne," prohlásila rázně, ukončujíc debatu. Pak mu jemně připomněla: "Máme zpoždění, můjpane."Poražen ji s povzdechem vzal pod paží a kráčel s ní širokou chodbou do přijímacího sálu, kdepozději královna pozdraví hosty. Když míjeli skupinky dvořanů, několik dam zvolalo sladce:"Conne O'Malleyi! Buďte vítán!" Conn v odpověď jen škrobeně přikývl. "Conne, drahoušku! To jeprima, že vás tu zas máme!" "Och, Conne, chyběl jste nám!",Asi jim chyběl ten tvůj roztomilý ohon," dělala si legraci Aidan, až se neubránil úsměvu, jak je kdvorským kráskám nemilosrdná."Drahé dítě, vítejte u dvora. Představ mi, prosím, svého manžela, protože ho znám jen odvidění." Před nimi stála Elizabeth Clintonova.

Aidan vysekla povinné pukrle a Conn se hraběnce z Lincolnu galantně uklonil. Aidan proneslaformálně: "Můj pane, dovolte, abych vám představila lady FitzGeraldovou, hraběnku z Lincolnu,s níž mám tu čest být spřízněna z matčiny strany. Madame, můj manžel, Conn St. Michael, lordBliss..." "Moc mě mrzí," řekla hraběnka, "že jsme se dřív nesetkali, ještě než jste opustil dvůr,mylorde. Připojíte se k nám při letní okružní jízdě? Odjíždíme už za pár dní na Long Medford.""Bohužel nikoli, madame," odpověděl Conn uctivě. "Přijeli jsme jen na skok, abychom JejímuVeličenstvu oznámili jistou šťastnou novinu a abychom vzdali dík za to, že nás spojila svazkemmanželským. Pak se hned musíme vrátit na Pearrock Royal, jelikož to vyžaduje delikátnízdravotní stav mé choti." "Ach!" Elizabeth Clintonova se usmívala, bez dalšího pochopila, jakouasi šťastnou novinu spěchají královně oznámit, a zdála se viditelně spokojena, že se její mladépříbuzné nakonec tak poštěstilo. Tenhle mladý O'Malley měl sice hroznou pověst, ale zřejmě jeto člověk v jádru slušný a v manželství se usadil. V to také královna doufala, když zasáhla při téostudě letos v zimě."Přeji vám vše nejlepší," řekla, "a dozajista i královna. Je už nedočkavá dovědět se, jak jstedopadli, když vás dala dohromady, a výsledkem bude určitě potěšena." Načež hraběnka zLincolnu Aidan zeširoka objala a políbila na obě tváře, dokonce i Connovi vlepila mateřsképolíbení. "Mnoho štěstí vám oběma," dodala a odšustěla."Aidan! Strýčku Conne!" mladý hrabě z Lynmouthu spěchalk nim."Panečku, mládenče," řekl Conn. "Tys vyrostl nejmíň o stopu, to se vsadím. Jak jen to dokážeš,když máš tady tolik běhání?"Robin Southwood se zašklebil. "Naučil jsem se jíst a spát za pochodu," odpověděl nedbale. Paksi zblízka prohlédl Aidan. "Vypadáte šťastná, sestřenko," poznamenal."To také jsem," odpověděla. "Tvůj strýc si vzal k srdci tvou domluvu a chová se ke mně mocpěkně. Dokonce připouští, že mě miluje." Zasmála se, když se mladý hrabě z Lynmouthuzačervenal."Asi že ví, že jste do něj zamilovaná a že jste z něho nespustila oči od prvního dne, co jste přišlake dvoru." "Ohó, a co má být zas tohle?' Conn zkoprněl údivem. Teď došlo na Aidan, aby sezačervenala, a Robin si uvědomil svou chybu. "Tvůj strýc," snažila se to Aidan zamaskovat,"moc dobře ví, jak ho mám ráda, Robine.""Ale já bych rád slyšel něco o těch oddaných pohledech," dotíral z legrace Conn."Pane!" pleskla ho rukávníkem. "Což nemohu mít také nějaké tajemství?"Vzal ji kolem pasu a letmo ji políbil na tvář. "Ne, drahá. Mezi námi nesmí být žádné tajemství. Tomanželství neprospívá." "Můj pane, také se tě neptám, co jsi kdy měl s jakou dámou předtím, než

Page 79

jsme se vzali. A ty se mě zase nesmíš vyptávat, čím jsem byla uhranutá před svatbou."Zasmál se. "Dobrá, madame. V zájmu zachování diskrétnosti jsem nucen souhlasit.""Mám vás dovést do komnat královny," řekl Robin. "Musíme si pospíšit, nebo se začne divit, covás zdrželo." Lord a lady Blissovi kráčeli za hrabátkem ven z přijímacího sálu, dále chodbou apak po schodišti až do královnina apartmá s výhledem na řeku. Jakmile vstoupili, obklopily jedívky z královniny družiny a nadšeně je vítaly."Aidan!" vykřikla Linnet Talbotová. "Vypadáš skvěle! Ty šaty musely stát celé jmění!""To také stály," smála se Aidan. "Jak se máš, Linnet?" Usmívala se na dívky i na ostatníkamarádky. "Mary, Dorothy, Jane Anně, Cathy," vyjmenovávala je. "A kdo je tahle mladá dáma?Náhradnice za mě, myslím?""Ano," sdělovala Linnet. "To je Bess Throckmortonová, sestra Sira Nicholase."Slečna Throckmortonová se zdvořile uklonila. "Ohlásím vás královně," řekl Robin a odspěchal.

Aidan pak pravila s úsměvem: "Nejspíš jste si s mým manželem, lordem Blissem, ještě nebylioficiálně představeni." Šest královniných dvorních slečen provedlo předepsanou úklonu a iConn se jim na oplátku hluboce uklonil. Pak Linnet odvážně řekla: "Svatá panno! Zblízka jestejně krásný jako na dálku. Není divu, že ses uchýlila na venkov. Taky by se mi nechtělo se oněj dělit!""Linnet!" okřikla ji slečna Throckmortonová, ale Aidan sesmála."Bez šatů je ještě hezčí," škádlila Linnet a s rychlými postranními pohledy na Conna serozesmály i ostatní, ba i Bess Throckmortonová."Změnila jsi se," poznamenala Linnet, "a myslím, že k lepšímu.""To je moje práce," vložil se Conn šibalsky, "to díky mně to moje děvče jen kvete.""Výborně," pokračovala Linnet věcně, "ale manželství s vámi jí vynese žárlivost jedné každédámy ode dvora, která se kdy o vás zajímala, pane. Vrátili jste se ke dvoru, abyste s námi vyjelina letní objížďku?"'To ne," stačil ještě říci Conn, ale než mohl pokračovat, vrátil se Robin, aby je uvedl ke královně.Královna seděla v pohodlném křesle, oblečena do bleděmodrého županu, vyšívanéhoperličkami. Komorná stála za ní a kartáčovala jí řídnoucí narudlé kadeře. Conn s Aidan provedlihlubokou dvorskou poklonu, a když se napřímili, královna Alžběta je obdařila jedním ze svýchvzácných úsměvů. "Jak šťastně oba vypadáte," řekla s náznakem smutku. "Pojďte a posaďte sesem ke mně, drazí, a vyprávějte, co je nového." To bylo vyznamenání, protože ne každémudovolila královna v její přítomnosti usednout. Jedna z dvorních dam přinesla dvě stoličky apostavila je před královnu. Conn s Aidan se posadili. "Chtěli jsme osobně vzdát dík vám, VašeVeličenstvo, za naše štěstí," řekla Aidan. "Nebýt vás, nikdy bychom se byli nepotkali." Alžbětě seoči zamžily dojetím. Jako by jí v tu chvíli vypadly z paměti šokující skutečnosti, které ji donutilyvyhledat Connovi nevěstu, jako by zapomněla, že se Aidan sama odvážně při -hlásila jakouchazečka o Connovu ruku. Královna vzala Aidan za ruku. "Drahé dítě, jsem tolik ráda, že jsemmohla splnit poslední přání vašeho otce a přispět tak k vašemu štěstí. Je na vás ten bezbožnýrošťák alespoň hodný?"Aidan se usmála s výrazem tak nepředstíraného štěstí, že královna sama dopověděla: "Ach ano,vidím, že je." "A co vy, Conne O'Malleyi? Pardon, Conne St. Michaeli, mylorde Blissi! Jste takéšťasten?"

"Ano, má královno. Jako vždy jste věděla líp než já, co je pro mě dobré!"Královně ten upřímný hold dělal dobře. "Přeji si, abyste se k nám oba připojili na letošní okružníjízdě," řekla. "Manželství vám svědčí, Conne. Vidím vám na očích, že jste se usadil." "DraháAlžběto, dík za velkodušné pozvání, ale prosím za prominutí, že je nemůžeme přijmout. Mámejistou radostnou novinu, o kterou jsme se přišli s vámi podělit, jen proto jsme se vrátili ke

Page 80

dvoru." Položil svou ruku na spojené ruce královny s Aidan. "Má žena," pravil, "čeká dítě. Má senarodit v únoru." "Bylo by nám ctí," dodala Aidan, "kdybyste svolila být jeho kmotrou, madame."Takovéhle situace Alžběta vychutnávala. Protože byla sama svobodná, chovala jistou zatrpklostvůči těm, kdo našli štěstí v manželství a měli děti, ale v těch případech, kdy hrála v milostnéromanci sama nějakou úlohu, byla laskavost sama. Tak tomu bylo i v případě Conna a Aidan:Zasloužila se o jejichsňatek a dobře to dopadlo. S potěšením se hlásila k zodpovědnosti za tak šťastný výsledek,vždyť jí byl jen důkazem vlastní předvídavosti a inteligence! A teď má navíc přijít plod tohosvazku a zase má mít podíl na šťastné události, ba má hrát hlavní roli!Conn a Aidan měli netušené štěstí, dostavili se ke královně ve vhodnou chvíli. Politicky totižpřišlo na přetřes možné manželství královny s francouzským princem, synem Františkem,vévodou z Alen?onu, synem Kateřiny Medicejské. Alžběta byla proto obzvláště dobře naladěna.Měsíc květen strávila na Wanstead House, náležejícím jejímu nejpřednějšímu favoritovi, RobertuDudleymu, hraběti z Leicesteru. Prožila tam idylickou dovolenou mezi lidmi, které měla ráda akteří měli rádi ji. Nechala si tam zhotovit další portrét, jak stojí v zahradě na Wansteadu naorientálním koberci v bílé toaletě, vyšité kaskádami barevných květů a listí.Do královského paláce se vrátila jen nakrátko a za necelý týden měla vyjet na každoročníobjížďku království, která ji měla letos zavést do hrabství Norfolk a skončit v hlavním městěvýchodní Anglie, Norwichi. V Long Medfordu se měla setkat s vyjednavači vévody z Alenconu,pány de Bocqueville a de Quincy, a byla příjemně vzrušena radostným očekáváním. Ne snadvyhlídkou na sňatek, protože se vlastně vdávat nechtěla a navíc byl princ o dobrou polovinu letmladší než ona - ale těšila se na složitá vyjednávání a pozornosti pánů i ženicha, jež mělo býtjeho součástí. Uvažovalo se o příjezdu Monsieura, jak se vévodovi d Alencon říkalo, do Anglie.Že by ženich přijel osobně, se dosud nikdy při všech jejích dřívějších námluváchnestalo, a to ji upřímně vzrušovalo. Měl to být pro ni jeden z posledních pozdravů prchajícíhomládí, ještě než nastoupí stáří, protože ve svých čtyřiceti pěti letech už anglická královnabohužel žádné poupě nebyla."Budete, madame?" Aidan na ni úzkostlivě hleděla. "Budete našemu dítěti kmotrou?""Ale samozřejmě, má nejdražší venkovská myšičko," řekla královna co nejmateřštěji. "To já budupoctěna, když budu moci být vašemu potomku kmotrou. Jak dojemné, že jste si na měvzpomněli.""A koho jiného bychom měli požádat než tu, která má o naše štěstí největší zásluhu?"odpověděla Aidan od srdce upřímně a Conn se v tu chvíli musel zas obdivovat její diplomacii."Madame," připomněla jedna z královniných dam, ,je čas se chystat.""Ovšem," řekla královna a vstala. "Nuže jděte, mí drazí, a bavte se dobře. Vaši společnost budupostrádat, ale dokážu pochopit, že zdravotní stav ženy v prvním těhotenství vyžaduje opatrnost,a vím, co pro Aidan znamená její domov na Pearrock Royal. Přijedu k vám v únoru na křtinysvého kmotřence." Lord a lady Blissovi povstali, naposledy se královně uklonili a vyšli dopředpokoje.KAPITOLA 6.V Londýně se zdrželi jen čtyři dny, protože Conn naléhal na co nejrychlejší návrat na PearrockRoyal. Zúčastnili se dvou maškarních plesů a šli se podívat do medvědince, ale i při tak malénámaze se Aidan necítila dobře. Začínalo jí být po ránu špatně - k její velké nelibosti - ale Connto pokládal za dobré znamení, předzvěst, že syn, který se má narodit, bude silný a zdravý.Toho posledního rána v Londýně mu řekla s kyselým obličejem (právě totiž vyzvracela snídani):"Kdyby ti bylo tak zle jako mně, možná by tě to jásání nad dědicem přešlo!" Vyplachovala si ústavlažnou vodou ochucenou mátou.Conn ji uchopil do náručí a něžně ji uložil zpátky do postele. "Netrap se, drahoušku. Za pár dníuž ti bude líp, uvidíš." Aidan po něm jen loupla očima, stočila se do klubíčka a usnu-la, zatímco se Conn po špičkách vyplížil z pokoje, s úsměvem od ucha k uchu. Aby měla na

Page 81

zpáteční cestě co největší pohodlí, rozhodl se poslat vozy se služebnictvem a zavazadly napředa sám cestovat spolu s Aidan po řece na člunu. Aidan se pro ten nápad nadchla a kupodivu sena vodě cítila mnohem líp. Počasí jejich výletu přálo, nebe bylo bez mráčku; slunce hřá-lo. Vál větřík tak jemný, že ani nečeřil hladinu řeky. Lodníci greenwoodské bárky byli celí šťastní,že se dostanou z Londýna. Od té doby, co byli lord a lady de Mariskovi vypovězeni ode dvora anovomanželé Blissovi pobývali na venkově, mělo osazenstvo bárky jen málo co na práci.Samozřejmě mohli mluvit o štěstí, že vůbec práci mají, když na Greenwoodu vlastně nikdo trvalenebydlel. Občas dům navštěvovali hosté jejich pánů a pak měli co dělat; někdy potřeboval jejichslužby mladý hrabě z Lynmouthu; posledních několik měsíců však trávili v nečinnosti. Proto teďchutě veslovali a těšili se z krásného počasí stejně jako jejich pasažéři.Aidan měla na lodi mnohem víc pohodlí než v kočáře. Mohla se natáhnout podle libosti a dřímat.Klouzali po hladině, míjejíce ostatní účastníky říčního provozu, nákladní lodi, rybářské čluny,převozní pramice a podobná soukromá plavidla, jako bylo jejich. Krajina kolem řeky byla v plnémkvětu, bylo tu toho tolik k vidění, že to Aidan až unavovalo. Kolem se míhaly chaloupky ivýstavné domy, děti cákající se ve vodě, pradleny pilně drhnoucí prádlo na kamenech, bělostnáprostěradla, sušící se na keřích na slunci, rybáři, táhnoucí úlovek. Conn si svlékl kabátec arozepnul košili a Aidan následovala jeho příkladu, také si svlékla živůtek a hedvábnou košilkuro-zepjala u krku. I když na zádi bárky stál kormidelník, do jejich kajuty, otevřené na bok plavidla,neviděl, v rozhledu mu bránila její střecha, a veslaři seděli k nim zády. Měli tak soukromízaručeno. Conn se natáhl vedle manželky a jak tu poloobnaže-ná ležela, pohled na ni ho chtěnechtě vzrušoval. Uvolnila si sukni v pase a košilku si rozhalila až k pupku, hověla si nasluníčku. Dlouho ji pozoroval, očarován dokonalostí jejích tvarů. Neudržel se a začal jí hladit alaskat ňadro, zatímco jí ústy dráždil bradavku druhého.Spokojeně zapředla a lehce pootevřela oči, víčka ji tížila. Pak oči opět zavřela a začala mu prstylaskat šíji. Zlehounka ji kousal do bradavky, začal sát, což ji uvádělo do varu, protože měla vesvém stavu bradavky nadmíru citlivé. "Conne," šeptala horečně, "nech toho! Budu tě chtít!" Vodpověď jí zavedl ruku tam, kde ucítila jeho ztopoření."Ale já chci, abys mě chtěla, drahoušku," zašeptal a pak, aniž ji pustil, zatáhl záclonky kolemkajuty.Zrudlá studem nad takovou opovážlivostí, nemohla uvěřit, že by si ji chtěl vzít teď a tady, když jeod ostatního světa dělí jen sametový závěs. Laskal její bujné vnady; teprve teď si povšiml, že mábradavky o odstín tmavší, než mívala. Jeho dotyky ji zbavovaly zábran, začínala se už svíjetblahem. "Otoč se na bok, Aidan," šeptal jí do ucha a ji až zamrazilo.

Když uposlechla, zvedl jí sukně a nahrnul jí je kolem pasu. Pak ji otočil zády k sobě a spřekvapením ucítila, jak si jeho úd hledá a nachází cestu. "Och," vydechla a tiše se zasmála."Ještě tě mám moc co učit, drahoušku," mumlal, líbaje ji zlehka na tvář. "Takhle nemusíš néstcelou mou tíhu. Nechci děťátku ublížit."Tohle bylo pro Aidan něco nového. Dělala si už starosti, co si počnou, až bude mít břicho; aleteď z ní obavy spadly a cítila jen, jak se v ní pohybuje, což bylo nádherné. Začala spolupracovata když srovnal svůj rytmus s jejím, mohl pustit její boky a znovu ji uchopit za ňadra. Jak v nístoupala rozkoš, zaťala zuby do rtu, aby hlasitě nevykřikla. Nesnesitelně ji vzrušoval, vzrušovalyji i nezvyklé okolnosti jejich milování a už přerývaně dýchala, jak se jí blížilo vyvrcholení. Vdokonalé souhře došli k vyvrcholení současně. Právě včas jí Conn zakryl ústa dla-ní a ucukl, když se mu do ní zahryzla. Chvilku setrvali nehnutě, zatímco jim tělem probíhalyzáchvěvy ukojení, načež ruku oddálil a ona hned políbila místečko, kam ho kousla. Opatrně jíupravil šaty a rozhrnul závěs, aby vpustil osvěžující vánek. Cítím se skvěle, rozvažovala Aidan.Byla naprosto uvolněná a vánek ji chladil tam, kde jí na ňadrech vyrazil pot. "Jak jsi zkušený,můj pane," řekla pak váhavě. "Doufám, že máš pro mě v zásobě ještě víc tak příjemných lekcí."Otočila se na záda a sledovala ho očima.

Page 82

Zatraceně pěkná ženská se z ní stala, říkal si při pohledu na ni. Je to tím, že má mě, nebo tím, žečeká malé - nebo snad obojím trochu? Každopádně v něm vyvolávala neznámý pocit pokory avděčnosti. Usmíval se na ni. "Och, Aidan, chtěl bych ti ukázat celý svět, vždyť na to máme celýživot a ten musí být jen krásný a příjemný!" Políbil ji, ucítil, jak se její rty pod jeho rozevírají, jakdychtí ochutnat jeho jazyk. Nepřestávala být tak sladce žádostivá, tu vlastnost u ní zbožňoval.Víčka jí opět ztěžkla. Pozoroval ji, jak usíná a znovu si opakoval, jako ostatně za posledníchněkolik měsíců každý den, jaké měl štěstí, že ji potkal.Greenwoodská bárka dospěla po řece malý kousek severně od Oxfordu, kde lord a lady Blissovipřesedli do kočáru. Byli už v polovině cesty domů, takže se těch posledních pár mil už dalovydržet, byť kočár nadskakoval a natřásal se na prašných silnicích.Když přijeli na Pearrock Royal, dozvěděli se, že se příští týden má slavit zasnoubení malé Velvetde Marisco. Nejmladší Connova neteř se měla v budoucnu, až jí bude šestnáct, provdat zanejstaršího syna hraběte z BrocCairnu, mladého Alexandra 150Gordona. Má přijet do Anglie už za pár dní spolu se svým otcem Angusem. Jsou na cestě zesvého hradu Dun Brocu ve skotské Vysočině západně od Aberdeenu.Angus Gordon je prý starým přítelem Adama de Marisco. Bydleli spolu kdysi ještě jako mládencive Francii, kde skotský hrabě pobýval jednak na studiích a jednak ve službách své nevlastnísestry, malé Marie, královny skotské, která se tehdy provdala za mladičkého a churavéhofrancouzského krále. Ještě jako jinoši si domluvili, že jednou spojí oba rody manželstvím, a teďse tedy měl jejich sen stát skutkem prostřednictvím oficiálních zásnub pětileté Adamovy dcerkyVelvet s Angusovým patnáctiletým synem Alexandrem.Skye vyhlídka na domluvený sňatek nijak zvlášť netěšila. Její první manželství bylo kdysi takédomluvené a od samého začátku se ukázalo být skutečnou pohromou. Přála proto svým dcerámsňatky výhodné, ale zároveň i z lásky. U nejstarší dcery, Willow, se jí to podařilo. Vzala si JameseEdwardese, mladého a pohledného hraběte z Alcesteru. Kéž by stejně šťastně dopadly i její dvěmladší dcery, Deirdre Burkeová a Vel vet de Marisco! Nechtěla se však vzpouzet manželovýmzáměrům, a tak souhlasila pod podmínkou, že až Velvet dospěje, bude moci volit podle hlasusvého srdce, pokud by nebyla s ujednáním rodičů spokojena.I když měl být dům plný hostů až po střechu, trvala Skye na tom, aby Conn s Aidan u nichpřenocovali, zvláště když se dozvěděla, že je Aidan v jiném stavu."Mám takovou radost," řekla, objímajíc švagrovou. "Letos je to rok miminek. Willow se čekápříští měsíc a ty máš rodit v zimě. Oba mí nejstarší synové se také narodili v zimě. Poprosímesestru Eibhlin, aby přijela z Irska a byla ti nápomocná. Vyprávěl ti Conn o Eibhlin?""O té jeptišce-léčitelce? Ano, a jsem na ni opravdu zvědavá, protože jsem ještě nevidělaženu-doktora." "Je úžasná," řekla Skye. "Náš otec měl celkem jedenáct dětí a z nich my čtyřijsme se podle mínění našich sourozenců nevydařili. Já, samozřejmě, protože jsem si trouflapřevzít odpovědnost za celý rod, když otec zemřel. To mi starší sestry - vyjma Eibhlin, nikdyneodpustily. Pak Eibhlin, protože se sice sta-la jeptiškou, ale pak odmítla zůstat v klášteře a namísto toho jezdí po kraji a pečuje o nemocné.Dále Michael, který si zvolil kněžský stav, ačkoliv se mohl stát námořním lupičem jako otec, anakonec ovšem Conn, který si hledal štěstí v Anglii, namísto aby proti ní bojoval." Zasmála se odsrdce. "Tak do takovéhle rodiny ses přivdala, Aidan."Queen 's Malvern už se začínal plnit, přijížděly Skyeiny děti.

Z Irska přijel její nejstarší syn Ewan OTlaherty s manželkou Gwen a dětmi. Ewanův bratrMurrough se právě vrátil z námořní výpravy a zastavil se v Devonu pro svou ženu Joan, kterábyla sestrou Gwen, a přivezl ji i děti. Přijela i Willow s manželem, ztěžka chodící v poslednímměsíci těhotenství, ale zářící štěstím a pýchou. Ode dvora přijeli dva nevlastní bratři: RobinSouthwood, hrabě z Lynmouthu, a lord Padraic Burke. Padrai-kova sestra Deirdre sice takémohla jít ke dvoru, ale nelákalo ji to, zůstávala raději doma, u maminky. Tak se všichni u

Page 83

příležitosti zásnub nejmladší sestřičky shromáždili a hoši škádlili Deirdre, že mladší sestra budevdaná dřív než ona. Deirdre, jinak vždy tichá a mírná, pohlédla přes pokoj na hraběte zBrocCairnu a jeho syna a řekla předvídavě: "O takového muže, jako je Alexander Gordon, bychani nestála. Pro mě by byl příliš divoký a necivilizovaný. Chtěla bych muže klidného a jemného."Aidan vzala neteřinku kolem ramen. "Mluvíš moudře na tak mladé děvče," řekla a také sezadívala na mladého Alexandra Gordona.Byl to vytáhlý a hubený chlapec s arogantním pohledem, s čupřinou tmavých vlasů ajantarovýma očima. Mluvil anglicky úzkostlivě správně, nicméně se zřetelným skotskýmpřízvu-kem. Měl jisté vzdělání, protože studoval na univerzitě v Aber-deenu, ale ještě nikdyneopustil Skotsko. Jeho otec se zmiňoval o studiu ve Francii.Zasnoubení se konalo v úzkém kruhu rodinném, do nějž byli přivzati i Sir Robert Small a jehosestra, paní Cecily. Sloužit mši bylo sice v té době zakázáno, ale ze služebnictva na Queen'sMalvern, z nichž byli mnozí také tajní katolíci, by se nenašel nikdo, kdo by de Mariskovy a jejichfrancouzského příbuzného, zámeckého kaplana, kvůli tomu udal. Maličká snoubenka bylarozkošná v bleděrůžových šatečkách s věnečkem z planých růží na kaštanových vláskách. Bylapyšná, že ač tak malá, dokáže se krásně podepsat na úřední dokument hned vedle podpisusnoubencova.Aidan sledovala párek dětí s pousmáním; byla teď ráda, že ji otec v dětství nikomu nezaslíbil.Alex byl trochu zaražen všemi těmi projevy citu, jež se snesly na jeho hlavu i na hlavu téholčičky, která se měla jednou stát jeho ženou. Nedovedl si ji představit dospělou; ale o sobě simyslel, že už dospělý je. Pokoušel se být k ní milý a nabídl jí nějakou sladkost. Přijala ji, dětskyšišlavě poděkovala a pak se s kupodivu dospělým pohledem, který na něj vrhla zpod dlouhýchřas, utekla do bezpečí matčiných sukní.Celá záležitost netrvala dlouho, jen jeden den, protože jedinádcera Anguse Gordona se měla zakrátko vdávat. Zanechal ji spolu s manželkou samotnou nahradě v neklidných časech, jež tehdy ve Skotsku vládly, jen proto, aby se narychlo zajel podívatna jih do Anglie na příští synovu nevěstu. Nebylo také radno ponechávat panství dlouho bezpána. Hned druhého dne zrána jsme proto mohli vidět hraběte z BrocCairnu spolu se synemcválat na sever, ale až po nečekaně dramatickém zakončení oslav, kdy večer dala připředčasném porodu Skyeina dcera Wil-low život zdravému chlapečkovi. Jelikož se narodil za takneobvyklých okolností, byl bez meškání pokřtěn a kmotry mu byli novopečení snoubenci.Když druhý den odpoledne ujížděli Aidan s Connem přes pole domů, musela se Aidan pořádještě smát při vzpomínce, jaký zmatek Willow porodem vyvolala a jak i její švagrová, zvyklábýt za každých okolností paní situace, byla vyvedena z míry. "Nemůžu tomu uvěřit," opakovalConn už posté. "Ještě jsem neviděl Skye tak vykolejenou. Vždyť sama rodila už tolikrát." "Aletentokrát to bylo dítě jejího dítěte," odpovídala trpělivě Aidan. "Sama snášet bolest je docelaněco jiného než vidět trpět vlastní dítě. I když se mám matkou teprve stát, dovedu si topředstavit."Natáhl se a vzal ji za ruku, zatímco jejich koně klidně kráčeli vedle sebe. "Mám tě tak rád," řekltiše. "Moc tě miluji." Přejeli přes pole žlutě kvetoucí vojtěšky a vystoupili nahoru po pozvolnémsvahu. Tam se zastavili a zahleděli se dolů na Pearrock Royal, mírumilovně odpočívající v zářiodpoledního slunce. Pečlivě posekaný trávník kolem domu vypadal jako kus sametu. V zahraděpřebíjely jásavé barvy jedna druhou a na klidné hladině jezírka nerušeně plul jakýsi vodní pták.Na druhém břehu jezírka byla ponechána část původní obory, takže mohli zahlédnout laň sdvěma kolouchy, jak se vynořují z lesa a jdou se napít do jezírka. Nepromluvili, slova bylazbytečná. Zůstali jen stát, usmívajíce se jeden na druhého, a znovu se kochali pohledem na tenmalý, ničím nerušený svět sám pro sebe. Nakonec už začali koně neklidně přešlapovat, a tak sepustili dolů k zámečku.Když dorazili a stájníkův hoch jim odebral koně, vyběhl z domu Beal. "Mylorde, čekají tu na vásnějací páni." "Děkuji, Beale," řekl Conn a spěchal i s Aidan dovnitř. V předsíni zastihl půltuctů

Page 84

mužů ve stejnokrojích královské gardy. Conn postoupil kupředu. Vítejte na Pearrock Royal,pánové. Doufám, že vám Beal nabídl občerstvení." Nikoho z nich sice nepoznával, ale ukrálovské gardy se osazenstvo rychle měnilo, protože mnozí se poděkovali, jako on sám, a najejich místo hned nastoupili jiní, jeli-kož sloužit v osobní stráži samé královny bylo pro každého ctí. "Čím vám mohu sloužit?"Velící kapitán vystoupil: "Jste Conn St. Michael, rozený Conn O'Malley z ostrova Innisfany,známý nyní jako lord Bliss?" "To jsem, pane.""Pak mám nepříjemnou povinnost informovat vás, mylorde, že jste ve jménu královny zatčen.""Coje! Conn překvapením ztuhl."Přišli jsme, pane, abychom vás doprovodili do Londýna, kde máte být v Toweru uvězněn až dodalšího rozhodnutí královny." "Ne!" Aidan zbledla hrůzou. "Ne!" opakovala. "To musí být nějakénedorozumění!"Conn ji vzal chlácholivě kolem pasu. "To je v pořádku, drahá. Nic jsem neprovedl. Zřejmě nějakýomyl." "Přišli pro tebe, aby tě strčili do Toweru!" křičela. "Už tě nikdy neuvidím!" a vypukla vpláč.Přivinul ji k sobě, marně se snažil ji utišit. "Má žena," vysvětloval ošívajícímu se kapitánovi, ,jejen krátce v jiném stavu." Pak ji vzal za bradu a hleděl jí do uslzených očí. ,.Důvěřuji královně,Aidan. A teď se vzchop, lásko, a poslouchej. Pojedu s těmihle pány. Ty pošli pro Adama naQmen's Malvern a řekni mu, co se stalo. On už bude vědět, co má dělat. Rozumělas,Aidan?""A-ano," vzlykala. "Beale!" zvolal Conn. Majordom přispěchal. "Mylorde?" "Přines mi meč,hned."Zdálo se, že čekají celou věčnost, než majordom přinesl zbraň. Aidan se držela manžela,neschopna překonat strach. Tiskl ji pevně k sobě, i jemu tlouklo srdce jako kladivo. Nedovedl sito vysvětlit. Což zase něco vyvedli jeho starší bratři, ale kdyby tomu bylo tak, proč se o tomkrálovna nezmínila, když ji nedávno navštívili? Královští zbrojnoši netrpělivě přešlapovali. Vědělijenom to, že mají tohoto muže přivést a uvěznit. Kdo ví, co provedl. Mohlo to být cokoliv, odtěžkého zločinu, jakým je zrada, až třeba po nějakou hloupost, jako třeba svedení manželkyči dcery někoho významného. Jeho pověst by pro nějakou takovou lapálii mluvila."Váš meč, pane." Beal mu podával zbraň.Conn mu pokynem hlavy poděkoval. Pustil Aidan, obrátil se ke kapitánovi stráže a podal mumeč. "Zde, pane," řekl tiše. Kapitán ho vzal a řekl: "Máme vaše slovo, mylorde, že se nepokusíteuprchnout?""Ano," řekl Conn s předstíraným klidem. "Děkuji vám, mylorde. Můžeme tedy vyrazit." 154"Ne!" vykřikla Aidan, "jistě ne hned teď, pane! Vždyť už je večer! Počkejte do rána.""Mylady, mám rozkaz dovézt vašeho manžela do Londýna co nejrychleji. Zbývá nám nejméněšest hodin denního světla a za tu dobu už budeme pořádný kus cesty k Londýnu." Pohlédl naConna."Byl už jste někdy v Toweru, pane?" "Ne," odpověděl Conn."Pak uděláte nejlíp, když si s sebou vezmete pořádně naditý váček s penězi. Jak budeteubytován, bude záležet na tom, kolik budete moci zaplatit. Ti, kdo platit nemohou, většinou končív kobkách pod úrovní hladiny řeky, ale za peníze tam můžete dostat jak slušné ubytování, takstravu, ba i dříví na topení a víno pro zahřátí. V Toweru se musí za všechno platit." Aidan už setrochu uklidnila a začala uvažovat. "Počkejte!" řekla přísně. "Sám jste řekl, že máte ještěspoustu času do setmění, takže se můžete ještě chvíli zdržet, než se manžel převleče a než musbalím pár věcí s sebou. Nemůže přece jet tak, jak je, a bez peněz!"'Dobrá, mylady," souhlasil kapitán. "Nemám námitek, ale ne-protahujte to zbytečně,nepokoušejte se nás zdržovat, madame!" Aidan se hrdě napřímila a odstoupila od manžela.Kapitán stráže s nelibostí zjišťoval, že je skoro tak vysoká jako on sám. "Pane, máte slovo méhomanžela a teď i moje. Nebude to trvat dlouho." Popošla ke vchodu do hlavní síně. "Pojďte dál,

Page 85

pánové, a počkejte zde. Schodiště k našim pokojům vede odsud." Když osaměli v ložnici,obrátila se Aidan ke Connovi celá bledá, ale hlas měla pevný: "Víš snad, co to má znamenat?""Ne, nemám tušení, ledaže snad bratři zase něco provedli. Většinou ale v takových případechvolá Bětka k zodpovědnosti Skye. I ta si odbyla nějaký čas v Toweru, ale vyšla odtud v pořádku.""Skye byla zavřená v Toweru?" Aidan nevycházela z údivu. "Ano, dokonce se jí tam narodilaDeirdre. Skye je s královnou na kordy už celá léta, drahoušku. Mají podobnou povahu, vždyť víš.Obě jsou to silné osobnosti, obě chtějí samy řídit vlastní osud, přestože jsou jen ženy. Zpočátku,když Skye přišla do Anglie a vdala se za Geoffreye Southwooda, byly přítelkyně. Pak Southwoodspolu s jejich mladším synkem nečekaně zemřel na záškrt. V poslední vůli ustanovil Skyevykonavatelkou, ale královna jeho vůli ignorovala a jmenovala lorda Dudleye poruč-níkemmalého Robina. Bětka věděla, že má Dudley na Skye zálusk, a protože sama si ho vzít nemohla,ani se mu nedokázala oddat, snažila se ho potěšit jinak. Dobře věděla, že je Dudley Skyeprotivný, a tak si řekla, že její vlastní vřelý vztah k němudobrodružství se Skye neohrozí. Robert Dudley Skye znásilnil, a když si na něj u královnystěžovala, musela Alžběta připustit, že věděla, co Dudley zamýšlí, ale že se rozhodla nevidět aneslyšet, jen aby bylo po jeho.Od té chvíle se vztah mezi královnou a mou sestrou pokazil. Podél celého pobřeží Irska a vevodách Irského moře byly anglické lodě soustavně napadány a rabovány piráty. Královna takpřišla o značné částky. Kladla to za vinu sestře... " "Což za to opravdu mohla?" Aidan údivemzírala, co toho ještě o krásné švagrové neví.Conn se zasmál. "Královna to samozřejmě nikdy nemohla dokázat," odpověděl, ale takovýmtónem, že Aidan hned věděla,na čem je. Conn pokračoval: "Skye se znovu provdala. Tentokrát za Nialla Burkeho. Ale skrálovnou ještě vyrovnána nebyla. Královna jí nastražila důmyslnou past, ze které se Skyepodařilo vyváznout. Ze vzteku ji královna nechala uvěznit a sestra si tak několik týdnů pobyla vToweru. Tím pádem se Deirdre narodila tam.Nakonec byla Skye dík spojenému úsilí Adama a lorda Burg-hleye osvobozena a vrátila se sNiallem nejprve do Devonu a později na Niallovo panství v Irsku, kde se narodil Padraic. PoNiallově smrti znovu potřebovala Skye Bětčinu pomoc, aby udržela tamní Niallovo dědictví proPadraica, který měl v té době sotva rok. Královna souhlasila pod podmínkou, že Skye uskutečnípolitický sňatek, tentokrát ve prospěch Anglie, což také učinila, ale bohužel zakrátko ovdovělaznovu. Naposledy se Skye provdala podle hlasu svého srdce za Adama de Mariska; brali se veFrancii, bez povolení královny. Následně Bětka doslova ukradla pozemky Burkeových a přidělilaje anglickému kolonistovi. Na nějaký čas se sice zase smířily, ale pak dala královna unéstSkyeinu a Adamovu malou dcerku Velvet, protože zas něco od Skye potřebovala. Když jí Skyevyhověla, dítě samozřejmě rodičům vrátila a přidělila jim zámek a panství Queen's Malvern vevnitrozemí. Padraicovi dala náhradou pozemky v Anglii, ale sestru ode dvora vypověděla azakázala jí Londýn. Prý proto, aby se nemohla zdržovat v blízkosti moře, protože na němpředstavuje nebezpečí pro vlast. Přinutila Skye, aby předala vůdcovství rodu O'Malleyů bratruMichaelovi, jenž se mezitím stal biskupem v MidConnaughtu. Podle mě je to všechno jenzáminka, protože královna na Skye sice žárlí, ale zároveň se jí obdivuje. A co se týče Skye, ta máBětku ve skutečnosti ráda, i když by to nepřiznala." Usmál se na manželku uklidňujícímúsměvem. "Tak vidíš, drahá, vlastně se nic tak strašného neděje, když teď musím na čas doToweru. Mnoho význačných lidí jím prošlo, včetně královny samé, a zase se bez úhony dostaliven."

"A mnozí tam vstoupili plni života jen proto, aby pak vyšli bez hlavy," dopověděla."Aidan, vždyť jsem nic zlého nespáchal. Určitě se všechno brzy vysvětlí. Teď mi pomoz sepřevléci a přines mi pořádný pytlík s penězi. Stačí, že se musím vrátit do Londýna v tom vedru.Ať tam v té díře mám alespoň trochu pohodlí!" Usmála se. Jaká úleva, vidět ho zas žertovat a ne

Page 86

tak obřadného, jako když jednal s kapitánem stráže. "Sbalím ti nějaké rezervní prádlo, drahý, aseženu Clunyho. Ať jede s tebou." Aidan, najednou klidná, se pustila do práce, soustředěně aefektivně. Do malého ranečku mu zabalila čisté punčochy a prádlo, osobní potřeby, kartáče navlasy, kartáček na zuby a přidala sadu kostek, aby se měl čím zabavit. Pak odspěchala shánětClunyho. Toho už o nečekaném sběhu událostí uvědomil Beal. Když se Aidan vrátila do hlavnísíně, stál tam Cluny už obutý v cestovní holinky a připraven k odjezdu. Pokynula mu, abypředstoupil."Už víte?""Ano, mylady, a rád bych věděl, co to má znamenat. Pošlu vám zprávu co nejdřív, hned jak tobude možné. Služebnictvo vězňů v Toweru může vcházet a vycházet podle libosti." Na okamžikse přerušil a pak řekl: "Dejte, prosím, pozor na paní Mág, ale Bůh chraň, aby se dozvěděla, žejsem vás o to žádal! Ty její litanie by pak nebraly konce! Stačí, co napovídá takhle!" Aidan skrylaúsměv. Věděla, že má Mág Clunyho raději, než si chce sama přiznat, a teď byla za ni ráda, že jejejí cit opětován. Jste hodný člověk, Cluny," řekla tiše. "Dejte pozor na manžela, ať nepřijde kúhoně." "To dám, mylady."Aidan pak odspěchala do kanceláře, aby vzala váček s penězi ze sejfu. Naplnila ho stříbrem apřidala ještě deset zlatých mincí. Po chvilce přemýšlení naplnila ještě jeden menší, pro Clunyho,pro případ náhlé potřeby. Když se vrátila do hlavní síně, předala mu ho s příslušnými pokyny.Conn už byl rovněž připraven; podala mu větší váček, kterýsi zastrčil za ňadra. Byl oblečen na cestu, ve vysokých botách, vyšívaném hnědém sametovémkabátci, s horními knoflíky rozepnutými a s košilí rozhalenou u krku, protože bylo horko. Přesruku měl dlouhý plášť."A kde máš jezdecké rukavice?" ptala se. "Nemůžeš jet beznich.""Mám je, Aidan," řekl něžně a na důkaz jí je ukázal. "Na jak asi dlouho?" zašeptala."To nevím, ale ať je to, co je, nic vážného to být nemůže. Nemyslím, že nadlouho." "Mám těráda," řekla tiše."I já tě mám rád," řekl a přivinul ji k sobě, dlouze a vášnivě ji políbil, jako by si chtěl její rtyzapamatovat. "Dej pozor na dítě," připomněl, pak ji pustil a vykročil ze síně."Conne!"Zastavil se, otočil. "Zůstaň tu, Aidan," nařídil jí. "Nechci, aby mi zůstal před očima poslednípohled, jak mi na prahu máváš na rozloučenou. Radši bych tě viděl vítat mě, až se budu vracet."Přikývla, pochopila. "Nechť tě Bůh provází, můj pane," zvolala, "a nechť ti dopřeje brzký návratdomů, ke mně!" Poslal jí vzdušný polibek, otočil se a spěchal ven. Neměl daleko k slzám anechtěl, aby si toho všimla. Nasedli na koně. "Vy pojedete vedle mě, pane," řekl velící kapitán."Mé jméno je William Standish."Conn přikývl. "Děkuji vám, kapitáne Standishi." Ještě nedojeli na konec příjezdové cesty, když tuse přiřítily dvě postavy na koních, s pokřikem, aby zastavili. "To je má sestra a její manžel, lord alady de Mariskovi," vysvětloval Conn."Proboha, pane, tady na venkově se zprávy šíří zřejmě rychleji než u dvora," řekl s úsměvem WillStandish. "Někdo ze služebnictva zřejmě vyrazil hned v tom okamžiku, kdy jsme se dozvěděli, oco jde," řekl Conn. "V naší rodině držíme pohromadě."Skye s Adamem zastavili před eskortou a Skye se ostře zeptala: "Co to má znamenat, Conne? Jeto pravda, žes byl zatčen? A proč? Myslela jsem si, že váš výlet do Londýna dopadl dobře a žejste si zachovali její přízeň."Kapitán Standish zůstal koukat na krásku před sebou s otevřenými ústy. Už slyšel o SkyeO'Maleyové, ale teď musel uznat, že skutečnost pověst o její kráse překonává. "Skye, Bůh je misvědkem, že nevím, oč se jedná. Nemám nejmenší potuchy, proč bych měl být zatčen, a aninemohu vinit tady chudáka kapitána, protože ten to také neví." "Možná neví, nebo spíš nechceříci," odsekla Skye. "Což ta ženská nikdy nenechá naši rodinu na pokoji? Pojedu do Londýna s

Page 87

tebou!""Nemůžeš, Skye! Máš Londýn zakázaný, i přístup ke dvoru! Adame, domluv jí, jsi přece jejímanžel!" Adam de Marisco vydal hluboké zasmání. "Jsem rád, že máš tak vysoké mínění o mémvlivu na tvou sestru, Conne, ale já vím své. Ale tentokrát se pokusím." Zahleděl se na ni a vážněpravil: "Poslouchej, holčičko, tvůj bratr má pravdu. Královna tě sem vypověděla, aby tě nemělana očích. Kdyby s tebou chtěla něco projednávat, poslala by pro tebe, což může ještě učinit. Ažse tak stane, pojedeš do Londýna, ale pro tuto chvíli musíš zů-158stat doma a věnovat se dcerám, které tě obě potřebují víc než Conn. Já doprovodím Robina aPadraica zpátky ke dvoru a tam uvidím, co se dá dělat." "Ale...""Žádné ale, Skye! Myslíš, že bratrovi pomůžeš, když královnu urazíš?""Skye, prosím tě, dohlídni na Aidan. Je celá vyděšená. Až doposud žila jako ve vatičce a teďtohle! Mám o ni strach, i o dítě!" naléhal Conn."Máš peníze?" vyptávala se ho. "Přežít ten proklatý Towerstojí celé jmění!"Přikývl s úsměvem. Jaká podoba, pomyslel si kapitán Stan-dish, když se i ona usmála."Pak tedy Bůh tě provázej, bratříčku, a jestli ti ta ženská zkřiví jen vlas na hlavě, pak já...""Skye!" varovně se ozval Adam, takže se jen ušklíbla, otočila koně a cvalem ujížděla zpět."Nedělej si starosti, Conne. Rychlou jízdou se dostane ze špatné nálady i ze strachů, které ji teďpronásledují, ještě než dojede domů. Dohlédne na Aidan a já přijedu do Londýna koncem týdne,chlapče." Natáhl ruku a Conn mu ji srdečně stiskl."Děkuji, Adame. Dej mi vědět, co Robin zjistí." "Dám, ' odpověděl Adam a pootočil koně kekapitánu Stan-dishovi. "Dáte pozor na mého švagra, viďte?" "V tom se na mě můžetespolehnout, lorde de Marisco," zněla odpověď. "Máme příkaz dopravit lorda Blisse do Toweru apřesně to hodláme udělat, nic víc, nic míň." Adam přikývl. "Pak tedy i vás provázej Bůh," řekl ase zamáváním následoval svou ženu cvalem cestou necestou. Conn s doprovodem jeli ten denaž do deseti hodin večer a zastavili, až když nebylo vidět na cestu. Vyhledali přístřeší ve stodolevelkého statku, kde jim na druhý den ráno hospodyně nabídla k snídani tmavé pivo, čerstvýchléb a chutný tvrdý sýr. Connovo uhlazené chování a fešný zjev mu vynesly pozornost dvoukyproučkých farmářových dcerek. Když se chystali k odjezdu, dal každé z nich hubičku a vsunuljim po stříbrné minci za živůtek za jejich vydatného chichotu."Jste k nám tak velkorysý, mylorde, ale vždyť jsme pro vás nic neudělaly.""Ale kdybyste snad neměl naspěch, rády vás vezmeme na seník," řekla starší z nich."Ach, děvčata, je mi líto, že vám musím odříci!" řekl Conn, "ale jsme tu v záležitosti samékrálovny a ta nesnese odkladu." Vyrazili, a cestou se královští gardisté nahlas podivovali jehoúspěchům u krásného pohlaví. Cluny se zubil "jak idiot", jak mujeho pán pošeptal, a říkal si, že je to pomalu jako za starých časů, za svobodna."Mí chlapi vám fandí," řekl Connovi s úsměvem kapitán Standish."Jsou mladí," odpověděl Conn suše, "a na mládí snadno zapůsobíte."Každý den cestovali bez zastávky od úsvitu do soumraku, zastavovali, jen aby nakrmili koně asami se posilnili. Když dojeli do hlavního města, byl Conn bez průtahů předán do Toweru jakovězeň. Za stříbro z Aidanina váčku si koupil docela pohodlný pokoj, dokonce s krbem a malýmokénkem s vyhlídkou na řeku. Místnost byla prázdná, až na hromadu slámy s kbelíkem v rohu,takže další stříbro padlo na obstarání dvou kavalců, stolu a židlí. Když strážný přišel pro Conna,aby se dostavil k výslechu, Cluny oznámil: "Jdu ven, mylorde, nakoupit pár věcí." Conn pokynulna souhlas a následoval strážného chodbou a stále dolů, po třech úsecích schodiště, až dotmavé místnosti bez oken. Chvíli mu trvalo, než se rozkoukal, a pak zjistil, že je místnost přecejen trochu osvětlena. Spatřil Williama Cecila, lorda Burghleye a ještě nějakého neznámého muže,jak sedí za stolem. Strážní ho postavili před ně. "Mylorde Burghleyi?" ozval se Conn tázavě."Lorde Blissi," zněla odpověď. "Mylorde, proč jsem zde?""No, no, lorde Blissi, nehrajme si na schovávanou. Vaše spiknutí bylo odhaleno. Svěřte mi vše a

Page 88

uvidíme, co se dá pro vásudělat.""Spiknutí!" Conn zůstal stát s otevřenými ústy. "Nevím nic o žádném spiknutí! Vím jen, že jsemuž několik dní vězněn a byl jsem násilím odveden z domova. Má žena je strachem šílená. Čekáprvní dítě. Kdo mě obviňuje ze zrady? A proti komu měla být namířena? Proti čemu?""No tak, lorde Blissi," chlácholil ho lord Burghley otcovsky. "Chcete snad popřít, že stále ještěvyznáváte starou víru?" "To ne, ale jen Bůh sám ví, že tomu nepřikládám žádný význam!""A chcete snad popřít, že jste spolu s ostatními přívrženci vašeho vyznání zosnovali spiknutí scílem zavraždit naši královnu a dosadit Marii Skotskou na anglický trůn?" "Cože?" Conn užkřičel rozhořčením. "Zavraždit Alžbětu? Ne! Nikdy! A nahradit ji tou ubohou pomatenou skotskoučub-kou? Tisíckrát ne!"Lord Burghley se na okamžik zarazil. Jeho informace bývaly většinou spolehlivé, i když tentokrátse mu ta povídačka o spiknutí zprvu nezdála, protože nepokládal Conna za schopného ve-160lezrady. Přesto, říkal si, opatrnosti nikdy nezbývá. Jeho jindy tak spolehlivý informátor totižpotvrdil, že nové španělské spiknutí proti Alžbětě skutečně existuje.Nebylo by to poprvé, co se Španělsko a jeho velvyslanec na něčem takovém podíleli. Za vládykrálovny Alžběty se u anglického dvora vystřídalo už pět španělských velvyslanců. První z nich,hrabě Feria, pozůstatek ještě z dob vlády Marie Tudo-rovny, se oženil s Jane Dormerovou,anglickou šlechtičnou. Anglii opustil v roce 1559 a královna si oddychla, protože nafou-kanéhohraběte nesnášela.Po něm následoval Alvarez de Quadra, biskup z Aguily, a sloužil svému králi jako velvyslanec vLondýně po čtyři roky, dokud ho nesklátila morová epidemie. Naprosto postrádal smysl prohumor, takže si z něj královna mockrát ztropila legraci. Vystřídal ho jediný španělský ambasador,kterého si královna oblíbila.Diego Guzmán de Silva, biskup toledský, setrval u anglického dvora šest let. Byl elegantní akultivovaný a všeobecně oblíbený. I on našel v královně zalíbení, protože sice byl loajálnímpoddaným svého pána, španělského krále, nicméně mu fanatismus nekalil rozum jako jehopředchůdcům. Ale časem se biskupovi začalo po Španělsku tak stýskat, že sám poprosil krále ouvolnění z funkce.Výběrem jeho nástupce, Gueraua de Spes, uskutečnilo Španělsko ve vztahu k Anglii obrat ostoosmdesát stupňů. Nepříjemný, zakrslý chlapík si brzy získal nechutnými manýry, netaktnímipoznámkami a neobyčejným nadáním vyvolávat potíže odpor celého dvora. Protože se zapletl dospiknutí Rudolfího, byl koncem prosince 1571 z Anglie vykázán.Dalších šest let Španělsko v Anglii velvyslance nemělo, až donedávna, kdy nastoupil Bernardinode Mendoza. Královna s ním byla krajně nespokojena, protože to byl člověk nevzdělaný, potrpělsi na prázdnou pompu a navíc byl i mstivý. I za jeho úřadování jisté známky nasvědčovaly, žestejně jako jeho předchůdce kuje proti královně pikle. Jen před nedávnem byl zatčen a uvězněnšpanělský agent Antonio de Guaras, působící v Anglii už od roku 1570! Prokazatelně se zúčastniltajného vyjednávání s uvězněnou skotskou královnou.Tajní agenti lorda Burghleye odhalili v poslední době další spiknutí pod krycím jménemOsvobození a všechno zdánlivě svědčilo pro to, že je v něm Conn St. Michael, lord Bliss,namočen až po uši. Přesto Conn svou účast vytrvale popíral. Samozřejmě, že bude zapírat,chlácholil William Cecil vlastní svědomí. Dobrovolně se nikdy nikdo nepřizná, leda na mučidlech.Obrátil se k ponurému chlapovi vedle sebe.

"Zdá se, mistře Nortone, že budeme muset lorda Blisse vyslýchat poněkud naléhavěji.""Jistě, můj pane," zněla odpověď a Norton v úšklebku obnažil zčernalé pahýly zubů.Norton! To jméno udeřilo Conna jako palicí a v tu chvíli se mu zvedl žaludek. Norton,zlopověstný žalářník v Toweru! Norton, jenž dovedl mučení k dokonalosti, jenž dokázal dohnatčlověka na pokraj šílenství, aniž by mu zlomil jedinou kost! Co se

Page 89

to, proboha, děje? Jak jen se mohl připlést k něčemu tak vážnému? Cítil, jak se ho zmocňujepanika. Zhluboka se nadechl a promluvil: "Mylorde, obviňujete mě ze spiknutí s cílem zavražditkrálovnu a dosadit na její místo Marii Skotskou a přitom mi o mé vině nepředkládáte jedinýdůkaz! Byl jsem snad obžalován? A kým? Nechť mi to opakuje do očí, mylorde! Tohle že má býtanglická spravedlnost?"Lord Burghley se ocitl na vahách a dokonce trochu v rozpacích. Mladého lorda Blisse měl rád.Nikdy ho nepovažoval za fanatika či potencionálního spiklence. Celá ta záležitost byla krajněznepokojivá, a když se o ní královna dověděla, neobyčejně ji to rozrušilo. Přesto ale existujedůkaz. Bezpečnost královny stojí na prvním místě, říkal si. Na podkladě udání dvojitého agentalorda Burghleye byli zadrženi tři lidé a všichni tři označili Conna St. Michaela, lorda Blisse, zahlavu spiknutí. Potřásl hlavou, jako by chtěl setřást tíži obvinění. "Byl jste označen hned třemispiklenci," řekl pak nahlas. "Řekněte mi, pane, proč, když jste nevinný, jak tvrdíte, by vás tři lidéobviňovali? Ne, ne! Dovolíme mistru Nortonovi, aby vás trošku vyzkoušel, a pak uvidíme, cobudete zpívat." Než se Conn stačil začít bránit, měl paže přitisknuty k tělu a byl vlečen přesmístnost tam, kde byl na zdi upevněn skřipec ve tvaru kola, nyní spuštěný k zemi, aby na nějmohl být připoután. Zručné ruce ho vysvlékly z kabátce, neurvale mu stáhly jezdecké holínky,rozervaly mu košili až k pasu a už byl s roztaženýma nohama a rukama připoután na žebřík avyzdvižen asi šest stop nad podlahu.Zděšeně a nevěře svým očím přihlížel Conn, jak se strašlivý Norton dole pod ním obírá lany apákami, obsluhujícími skřipec. Proč jen se víc nebránil? divil se sám sobě, ale dobře věděl, proč.Dosud mu totiž celá ta hrůza nepřipadala reálná, pořád nevěřil, že je to míněno vážně. Až kdyžucítil, jak zesiluje tah lan, jak mu ruce i nohy bolestivě vytahují z kloubů, pochopil celý rozsahsvého neštěstí.Mistr Norton opatrně přitáhl jeden ze šroubů a Conn se neubránil bolestnému výkřiku.Neúprosný tah mu rval paži z ramene. Znovu vykřikl, jak mu projela bolest protilehlou kyčlí, kdyžkost opustila kloubní jamku. Bolest to byla nesnesitelná, celé jeho tělo se svíjelo v agónii, až naněm vyrazil pot. Žalářník, to kvitoval pousmáním."Máte snad co říci mylordu Burghleyovi, lorde Blissi?" zeptal se naléhavě.Conn zasténal. "O žádném spiknutí nevím," vydechl. "Nejsem v žádném zatraceném spiknutí.Aaach!" vykřikl, když mu i druhá noha vyklouzla z kloubu a v nepřirozeném úhlu trčela stranou.Zatmělo se mu před očima, hlava mu spadla na prsa, ztratil vědomí. "Vodu!" poručil Norton ajeden z pomocníků vylezl na žebřík, aby Connovi vylil kbelík studené říční vody za krk a doobličeje. Probral se k vědomí a ucítil znovu bolest, když provazy zatáhly za druhou ruku a znovuvykřikl, ale tentokrát nadávku, adresovanou Williamu Cecilovi."Má nízký práh bolesti, mylorde," konstatoval Norton. "Zatím jsem s ním zacházel jenzpolehounka, ale ještě nikdy mi žádný chlap neomdlel tak brzo.""Dala by se bolest, kterou cítí, označit jako krutá?" "Překvapuje mě to sice, ale zdá se, že tomutak je," přisvědčil žalářník. "Je sice velký, ale má zřejmě jemnou konstituci." "Můžete muzpůsobit ještě trochu víc bolesti, aniž by to zanechalo trvalé následky, mistře Nortone?" zeptalse William Cecil. "Ano, mylorde," odpověděl tázaný a obrátil se k pomocníkovi. "Petře, ty si vemna starost paže, ale pamatuj si, jestli něco zlomíš, přivážu tam tebe! Kosti lámat nechceme!" Petrpřikývl, oči navrch hlavy, že má mistrovi pomáhat při tak důležitém výslechu. To bude mít večerco vyprávět mamince a ta malá služtička z hospody u nich na rohu už s ním určitě půjde naseno, až se doví, jak povýšil!Oba chlapíci se začali zaměstnávat pákami a provazy, k nimžbyl vězeň za ruce a nohy připoután. Nejprve tah jen mírně zesílil,což Conn ani nevnímal, protože se ještě utápěl v předešlé bolesti. Najednou jím ale projelabolest tak krutá, že zalapal po dechu, neschopen ani dýchat, ani myslet, zatímco mu vrcholnátrýzeň projížděla celým tělem. Zalit potem vytřeštil oči a vydal hrozný, nelidský výkřik zvířecíúzkosti. Hučelo mu v uších, ale přesto ještě zaslechl, jak lord Burghley říká: "Pane, pane,

Page 90

ušetřete si další mučení! Řekněte mi jen podrobnosti o spiknutí a přestaneme." S vypětím všechsil Conn ze sebe vyrazil: "Nevím o žádném spiknutí, Burghleyi! O žádném! Zmýlili jste se!",načež omdlel. Williama Cecila nebylo lehké oklamat. Teď ale viděl, že lord Bliss trpí strašlivě apřesto účast na Osvobození popírá. Je možné, že by mluvil pravdu? A jestli někdo zneužil jehojméno, pak kdo, a proč? "Sundejte ho, mistře Nortone, a přiveďte ho k sobě. Dospěl jsem knázoru, že nelže." 162 163"Taky bych řek', mylorde, když mi prominete mou smělost," řekl žalářník. "Většinou všichnivydrží víc, než tenhle džentlmen, než omdlí. Tenhle špatně snáší bolest, a určitě trpěl. Nikdonedokáže lhát, když ho já vyzkouším právem útrpným. Ještě se v práci vyznám, nejsem takstarý!"Kolo skřipce stáhli dolů a Petr chrstl další kbelík ledové vody Connovi do obličeje. Když se muzachvěla víčka, násilím mu vlili do úst doušek vína z prasklého hliněného pohárku. V žaludkupálilo jak oheň a Conn zbytek vyplivl, ale trochu v něm přece zůstalo. Pomalu zaostřil pohled a vzorném poli se mu objevil William Cecil. "Ničemo!" vydechl."Rád vidím, že se vzpamatováváte tak rychle," řekl lord Burghley věcně. Neměl to lordu Blissoviza zlé, oddanost královně a starost o její bezpečí totiž upřednostňoval natolik, že se ho urážkynetkly. Znal ji už od dětství, měl ji rád jako dceru, a byl by udělal cokoli, aby ji ochránil. Ale teďpotřeboval čas; musel rozluštit hádanku. Něco tu nebylo v pořádku. Existuje vůbec nějakéspiknutí nebo ne? "Doveďte lorda Blisse zpět do cely," poručil strážným. Když pomáhaliConnovi se postavit, dodal: "Ještě si promluvíme, mylorde.""Raději si pro mne připravte nějaké odpovědi," zavrčel Conn. ,J já bych rád věděl, kdo za tohlemůže!"Lord Burghley souhlasně přikývl. "V tom jsme zajedno, pane." "Ježíši Kriste!" vykřikl Cluny, kdyžjeho pána přivedli do cely. "Co to s vámi udělali, mylorde? Jak je vám? Položte ho sem, aleopatrně, vrtáci!""Vždyt s ním zacházeli jako s miminkem," zašklebil se jeden strážný a oba Conna bez okolkůhodili na nejbližší kavalec. Když se smíchem vyšli, Cluny za nimi zahrozil pěstí a zamumlalnadávku. "Ten anglický šmejd," bručel, ale naštěstí ho nezaslechli.Conn se i přes bolest musel na Clunyho usmát. "Ještě dýchám, Cluny," řekl. "I když jen tak-tak.""Co to jen s vámi prováděli, mylorde?" "Skřipec," zněla stručná odpověď."Vás že vyslýchali na skřipci!" Clunyho tvář vyjadřovala nej-hlubší znepokojení. "Proboha, pročskřipec? Co jste tak strašného mohl provést?""Neprovedl jsem nic, ale lord Burghley věří, nebo si snad jen myslí, že by měl věřit, že jsem vnějakém spiknutí proti Alžbětě Tudorovně.""Vy přece nemůžete být v žádném spiknutí," řekl Cluny a šlo mu to od srdce. "Přece kdybystebyl, tak bych o tom musel vědět. Přece bych vás neopustil v neštěstí!"

Conn se zmohl na další slabé pousmání. "Ne, ne, Cluny, bez tebe bych se do žádných akcínepustil. Jsi dobrý chlap, je na tebe spolehnutí, ale jak vidíš, někomu se přece povedlo nějak mědo toho namočit, ačkoliv nevím jak. Musím jen doufat, že na to William Cecil přijde dřív, než sizas usmyslí si se mnou tam dole pohovořit."Lord Burghley skutečně poctivě hledal odpověď, ale pátrání pořád nikam nevedlo. Pozorněpročítal písemná hlášení o výslechu ostatních zadržených. Byli ochotni mluvit až nápadně,nenechali se dlouho přemlouvat. Četbou zápisků nedošel k žádnému závěru, a přesto byl oConnově nevině přesvědčen. Chystal se promluvit si se spiklenci sám, ale než mohl dátpříslušné rozkazy, vstoupil Adam de Marisco."Mylorde Burghleyi," řekl místo pozdravu. "Myslím, že víte, proč jsem zde."William Cecil neochotně přikývl. Co jiného také mohl čekat? "Předpokládám, že přijela i vašežena," řekl nahlas. "Má žena je doma, na Queen 's Malvem, s našimi dětmi. Má zakázán Londýn ipřístup ke dvoru, jak si jistě vzpomínáte." "Já nezapomínám, lorde de Marisco, a rád slyším, že

Page 91

konečně lady de Marisco dozrála natolik, že je schopna se ovládat." Adam se plácl do stehna azachechtal se. "Byla už vypravená sem jet," přiznal, "ale Conn i já jsme ji přemluvili, aby zůstala,protože Aidan potřebuje ve svém stavu někoho u sebe. Prosím vás, mylorde, o co vlastně jde?""Váš švagr se zúčastnil spiknutí s cílem zavraždit královnu a dosadit na anglický trůn MariiSkotskou," konstatoval suše lord Burghley."Vyloučeno!" reagoval Adam de Marisco. "Začínám s vámi souhlasit," připustil Burghley. "Vyzačínáte souhlasit? Proboha, člověče! Vždyť to ani není Connův styl, to musí být přece jasné ivám! Ten by přece nedokázal nic utajit! Je jako otevřená kniha, vždyť také proto ho má královnatak ráda!""Nemohu být dost opatrný, co se bezpečnosti královny týče, jak jistě pochopíte, pane," namítlWilliam Cecil. "Jak Francie, tak Španělsko nedělají od chvíle, kdy královna dosedla na anglickýtrůn, nic jiného, než že se snaží ji svrhnout. Není to ani zdaleka první spiknutí usilující jí o život,které jsme odhalili. Nemohu věřit nikomu, lorde de Marisco, nikomu." Adam přikývl. Plně chápalBurghleyovu situaci. "A jak jste přišel na to, že je v tom angažován zrovna Conn?" zeptal senakonec."Tři zadržení účastníci spiknutí jsou zajedno v tom, že byl jeho duší. Všichni ho znali jménem,ale přesto se mi něco na těchhlášeních nezdá, i když nevím co. Posaďte se, mylorde, protože jsme je právě dali předvést. Váššvagr opakovaně prohlašuje, že je nevinný, i na mučidlech; dokonce mě obvinil, že jsem si tocelé vymyslel."Adam se zděsil. "Vy jste ho dal mučit? Jak?" "Na skřipci," odpověděl jeho společník věcně."Každý tvrdí, že je nevinný, dokud ho nepřesvědčíme. Lord Bliss trval na své nevině i přesveškerou snahu mistra Nortona. Netvařte se tak utrápeně, pane. Nezlámal mu nic. Váš švagr mápodle všeho nízký práh bolesti a Norton je ve svém umění mistr. I on došel k závěru, že mučenývězeň je nevinný. A teď musím zjistit, zda vůbec nějaké spiknutí existuje a proč ti chlapi označiliza jeho hlavu lorda Blisse."Nacházeli se v pokoji na horním poschodí, v bytě správce žaláře. William Cecil vstal a pravil:"Chcete jít se mnou, pane? Musím sejít dolů. Mistr Norton tam vyslýchá ty tři. Jistě byste chtělbýt při tom.""Ano," odpověděl Adam sklíčeně, "to chci." Oba muži začali sestupovat dolů do nitra Toweru, aždo království mistra Nortona. Zastihli tam tři muže, připoutané řetězy ke stěně. Dva z nich bylimladí, jednomu možná nebylo ani šestnáct, druhému bylo asi dvacet. Třetí muž byl starší a podlepodoby s oběma mladíky příbuzný, povšiml si Adam. "Otec a dva synové na scestí," řekl stručněBurghley a pokračoval: "Kohopak vezmeme prvního, mistře Nortone?" "Tady toho mladýho. Tenje nejustrašenější. Vidíte, jak se potí, pánové? Petře, tady toho kluka!"Mlčenlivý Petr uvolnil mládenci pouta a odtáhl ho přes místnost, kde ho násilím usadil na židli svysokým opěradlem. Těžkým koženým opaskem mu připoutal trup, kolem kotníků mu zaklaplželezná pouta a zápěstí mu přivázal na područky křesla. Pak mu na ruku upevnil jakýsi aparát, vekterém Adam rozpoznal palečnici. Začal pomalu utahovat šroub a zakrátko chlapec začal křičetbolestí, volat maminku a svatou Matku Boží, prosit o milost. Na znamení mistra Nortonapomocník přestal a Willi-am Cecil se obrátil k dvěma zbývajícím mužům, připoutaným ke zdi:"No tak, pánové, to se dokážete tak klidně dívat, jak se ten hoch trápí? Buď mi okamžitě řeknete,co chci vědět, a budete propuštěni, nebo osobně dohlédnu na to, aby byli vaši synové bezprůtahů oběšeni, mistře Trente."Člověk, oslovený jako Trent, byl smrtelně bledý, až do zelena. "Pane," zaprosil, "řekli jsme vámvšechno, co víme. Přísahám! Myslíte, že chci vidět své syny umírat?" "Kdo zosnoval tospiknutí?""Vždyť jsme vám to už řekli! Conn St. Michael, lord Bliss.

Jednou večer přišel ke mně do krámu, když už jsem chtěl zavírat, a řekl, že je mu známo, že jsme

Page 92

zůstali přívrženci pravé víry. Řekl, že je zmocněn církví svatou, aby nám zaručil věčnoublaženost, když mu pomůžeme zavraždit královnu a dopomůžeme tak Marii Skotské, našíprávoplatné římsko-katolické vládkyni, získat nazpět anglický trůn. Anglie nám prý budeblahořečit, říkal. Kdo by si nepřál věčnou blaženost na nebesích, můj pane? Svolili jsme, já isynové.""Někdo vám nabízí věčné spasení a vy tomu jen tak beze všeho uvěříte? Slovu úplně neznáméhočlověka? Ale jděte, mistře Trente! Co mi to tu chcete namluvit?""Měl listinu, mylorde! Umím číst, allespoň trochu. Byla podepsána samým papežem, měla mocpěkných pečetí a svázaná byla stužkou! Nikdy jsem neviděl tak důvěryhodný dokument! To mistačilo!""Nejspíš byla falešná," řekl William Cecil stranou, "ale prostému člověku stačila." Znovu seupřeně zadíval na mistra Tren-ta. "Což se vám nevede dobře a nejste šťastni pod vládou našíkrálovny?""To ano," souhlasil chlap, "ale nemůže nám dát věčné spasení!" "Logika řezníka," poznamenalCeciL "To on totiž je, víte. Je to řezník. Celá léta je pánbíčkář, ani se tím netají, a že by mu snadněco hrozilo - na to ani nepomyslí. Proto jsme ho také tak snadno chytili. Vychloubal se, že má oposmrtný život postaráno, doneslo se to k nám a zatkli jsme ho." "Zeptejte se ho, jak se do tohodostal Conn," řekl Adam de Marisco.William Cecil přikývl. "Vyprávějte mi o lordu Blissovi, mistře Trente. Kde jste se s ním setkal?""Přišel k nám," odpověděl chlapík. ,"Řekl, že se o nás doslechl, že bychom mu mohli pomoci aže prý umíme mlčet." "To už jste nám jednou vykládal," poznamenal lord Burghley unaveně."A jakpak ten lord Biss vypadal?" zeptal se Adam. "Popište nám ho.""Byl to velký, vysoký muž, mluvil s irským přízvukem." "Trošku podrobněji!" Adamův hlas;zazněl ostře. "To nemohu sloužit, mylorde.""Jak to? Jaké barvy měl oči? Měl nos krátký či dlouhý? Jaké barvy měl vlasy? Měl na obličejinějaké zvláštní znamení?" "To vám nemohu říci, pane. Měl masku a byl zahalen do pláště.""Setkal jste se někdy dříve s Connem St. Michaelem? Viděl jste ho někdy?" "Ne, mylorde." 167"Tak jak můžete vědět, že to byl on?""Protože nám to řekl, pane," odpověděl mistr Trent tónem,který naznačoval, že snad je Adam ducha mdlého."Ovšem," pomalu řekl lord Burghley. "Tohle mi na těch hlášeních nesedělo. Nikde tam není lordBliss popsán." "Jistě," řekl Adam, "protože to nebyl Conn. Ať už to byl kdo byl, chtěl, aby sitenhle chudák myslel, že je Conn, ale netroufal si ukázat tvář, protože doufal, že spiknutí budeodhaleno a Conn zatčen.""Nejspíš máte pravdu, lorde de Marisco, ale ještě něco mi chybí." Pokynul mistru Nortonovi ažalářník odspěchal. Několik minut seděli v stísněném mlčení, načež se Norton vrátil smaskovanou postavou zahalenou v plášti. Lord Burghley se znovu obrátil k Trentovi."Je tenhle člověk lord Bliss?" zeptal se."Ne," odpověděl řezník bez zaváhání."Jak to můžete s takovou určitostí tvrdit?""Lord Bliss nebyl tak vysoký, i když skoro, a v těle byl silnější.""Řekněte, kdo jste," poručil lord Burghley maskovanému muži v plášti."Jsem Conn St. Michael, lord Bliss," zněla odpověď. "Ne, to nejste. Mě nespletete, pane! LordBliss měl pravý nefalšovaný irský přízvuk. Tenhle chudák má jen náznak irského přízvuku. Já tomusím vědět. Moje matka pocházela z Irska." "Odveďte je," poručil Burghley a stráže všechny třiodvázaly a hnaly je ze dveří."Jak je ti?" úzkostlivě se zeptal Adam."Přežiju to," řekl Conn s pokřiveným úsměvem, "i jemné zacházení mistra Nortona i tu urážku,když mi tady Angličan vykládá, že nemohu být Ir. Samozřejmě, že mám irský přízvuk, ale léty užse oslabil. Všiml jsem si toho, když k nám nedávno zavítal z Irska Aidanin bratranec. Ve srovnání

Page 93

s ním zní moje angličtina výborně.""Je možné, že by s tímhle měl co dělat Cavan FitzGe-rald?" uvažoval Adam nahlas."Co by si, u čerta, mohl od nějakého spiknutí slibovat?" "To nevím," pokračoval Adam. "Ledažeby chtěl, abys byl popraven a on dostal Aidan za ženu.""Trošku složité, vyvolávat protistátní spiknutí jen proto, aby se zbavil soka," poznamenal lordBurghley. "Přece je nabíledni, že kdyby byl lord Bliss usvědčen z velezrady, byly by jeho statkyzkonfiskovány. Jestli se ten chlap snaží dostat lady Blissovou, pak ho zřejmě láká její majetek.Přece by neriskoval, že o něj přijde. Bylo by přece mnohem jednodušší nechat lorda Blissezavraždit." 168"Ale co když," uvažoval Adam dál, "se opravdu zúčastnil spiknutí a Aidan i s majetkem měldostat jako odměnu. Pak potřeboval Conna jako obětního beránka. Ta veledůležitá listina, o kterése zmiňoval mistr Trent, by svědčila o něčem rafinovanějším, než že někdo chce získat bohatouženu." "Kdo je to ten FitzGerald?" zajímal se lord Burghley. "Objevil se u nás na prvního máje,"vyprávěl Conn. "Tvrdil, že přichází od Aidanina dědečka, Rogana FitzGeralda. Říkal, že je synemjeho mladšího bratra, kněze, a že ho vychovala Aida-nina babička.""No dobrá," poznamenal William Cecil, "a co udal jako důvod pobytu v Anglii?""Vykládal, že byl určen převzít funkci správce panství FitzGeraldů a že když teď starý správceodešel na odpočinek, rodina usoudila, že by se měl pan Cavan FitzGerald obeznámit shospodařením v Anglii a přinést tak do Irska nové nápady." Všichni tři mezitím opustili mučírnu avyšli zpátky na poschodí do správcova bytu. Lord Burghley poslal pro posla a posadil se, abyosobně napsal vzkaz. Když psaní dokončil, řekl Connovi a Adamovi: "Posílám dopis hraběnce zLincolnu. Ta bude nejlíp vědět o rodinných poměrech FitzGeraldů v Irsku. Podle všeho je sRoganem FitzGeraldem spřízněna." "Je, myslím, její vzdálený bratranec," řekl Conn. "Aha,"poznamenal znovu Cecil. "Paní Clintonová je na okružní jízdě s královnou, ale odpoví jistěneprodleně, protože jsem jí napsal, že se jedná o záležitost prvořadé důležitosti. Mu-síme zjistit, jestli tenhle Cavan FitzGerald je skutečně tím, za koho se vydává, a zda přijel doAnglie z jím udaných důvodů. Mimochodem, lorde Blissi, dospěl jsem k přesvědčení, že dospiknutí proti královně zapleten nejste." "Pak tedy mohu jet domů?""Ještě ne, pane. Myslím si, že tu nějaké spiknutí existuje a vy že jste nám byl předhozen jakonávnada, abyste nás svedl ze stopy. Když vás teď propustím, pak mi spiklenci uklouznou azůstanou naživu, jen aby mohli dál škodit královně. Pomozte mi je vypátrat a budete odměněn."Conn zavrtěl hlavou. "Pomohu vám, mylorde, ale nemluvte o odměně. Všechno, co udělám,udělám pro královnu. Vždyť jen z jejích rukou jsem obdržel vše, co pro mě na tomto světě něcoznamená. Jestli se ale ukáže, že je v tom zúčastněn Cavan FitzGerald, pak prosím o privilej,abych ho směl osobně zmlátit do bezvědomí."Lord Burghley se chladně pousmál. Výbuch lorda Blisse mu připomněl jeho sestru. Přikývl nasouhlas. "Chci vás požádat, abyste setrval v Toweru jen krátce, mylorde. Jen tak dlouho, nežse celá záležitost vyjasní. Vaše uvěznění bude pro spiklence důkazem, že jim všechno vychází.Mezitím naši tajní agenti zjistí, kdo jsou a o co jim ve skutečnosti jde. Máte tu prý, jak mi bylořečeno, ubytování dosti pohodlné a vlastního sluhu." "To je pravda," řekl Conn. "Vydržím to tu,ale nechci nechávat ženu zbytečně se trápit doma, bez slůvka zpráv, zvláště v jejím stavu.""Lady Blissová se mi jeví jako mladá žena velké mravní síly," řekl lord Burghley. "Chápu vašeobavy, ale když vám dovolím ji informovat, dá jistě najevo ulehčení a kdoví, kdo ji sleduje? Musívypadat ztrápeně, jinak jsme prozrazeni. Lorde de Marisco, co říkáte? Vydrží vaše švagrová pártýdnů nejistoty?" "Aidan je silnější, než si myslíš, Conne," řekl Adam. "Je to jistě nepříjemné, žesi dál musí dělat starosti, ale jinak to nejde. Uvidíš, že bude v pořádku, i s dítětem."Conn povzdechl. "Nu tak tedy budiž," řekl zdráhavě. "A ještě jednu věc, lorde Burghleyi. Jestližev Londýně vypukne mor, musíte mně okamžitě dovolit odjet. Domluveno?" "Samozřejmě, pane.To se rozumí samo sebou," zněla odpověď. Conn se smutně usmál. "Omlouvám se, jestli jsemvás tam dole urazil, ale byla to má první zkušenost s Towerem." William Cecil se nebránil

Page 94

úsměvu a dovolil si i zavtipkovat: "Já ovšem mám s Towerem zkušenosti rozsáhlé," řekl. Pakdodal: "Je čas, abyste se vrátil do cely, než nepovolaní něco zvět-ří. Strážní mají sklon mocmluvit, zvláště v hospodě u džbánku." Zatáhl za zvonec a hned se dostavil sloužící. "Odveďtelorda Blisse zpátky do cely," poručil lord Burghley. "Sbohem, Conne," řekl Adam. "Budu tvésestře vyprávět, že jsem tě viděl a také všechno, co dnes vyšlo najevo." 'Vyřiď jí pozdravení,"řekl Conn, "a dohlédněte na mou ženu." Adam přikývl. "Neměj strach," řekl tiše. "Bude vbezpečí, postaráme se o ni.""Ještě si promluvíme," pravil významně Burghley."Pánové," rozloučil se Conn na prahu formálně, ale stačil seještě otočit a za zády strážného na ně spiklenecky mrknout.Po jeho odchodu řekl Adam Williamu Cecilovi: "Budete mětu potřebovat, pane? Udělám, co bude v mých silách, abychomse dopídili, o co tu vlastně jde.""Jeďte domů, lorde de Marisco," odpověděl lord Burghley. "Jak znám vaši ženu, není zrovnatrpělivá, a kdyby sem vtrhla jako fúrie, nesmírně by nám to situaci zkomplikovalo. Vyličte jívšechno popravdě a vyřiďte jí, že vyžaduji mlčenlivost. Když budeme mít štěstí, podaří se nám tuhádanku rozluštit za pár týdnů. Váš švagr je zatím v bezpečí a v pohodlí. Vystavím zatykač napana FitzGeralda, abychom ho mohli také vyslechnout.Podle toho, co jste mi řekl, by nám pomohl celou záležitost osvětlit."S tím, jak William Cecil, lord Burghley, záhadu vylíčil, nemohl Adam než souhlasit a tak po nocistrávené na Greenwoo-du se vydal koňmo na severozápad, ven z Londýna směrem na Midlands,do samého úrodného srdce Anglie, kde čekal Queen 's Malvern. Cesta měla trvat několik dní.Urazil ji v rekordním čase, protože se toužil co nejdřív zbavit hlučného a špinavého města anemohl se dočkat, až se zas octne ve svém krásném domě u své krásné ženy. Bylo to místo takplné klidu a pohody, a nejvíc právě v tuto roční dobu. Když sjel ze silnice na příjezdovou cestu,upřímně se těšil z krásného dne, vlahého vánku a voňavého vzduchu. Stájník se chopil uzdyjeho koně, vstupní dveře se rozlétly a v ústrety mu vyběhla manželka. Byl by přísahal, že za těchdeset dní jeho nepřítomnosti ještě zkrásněla. Měla na sobě vínové šaty s krémovými krajkami ukrku a na manžetách a krásné vlasy měla rozpuštěné a vábně rozcuchané. "Skye, drahoušku!"zvolal, sklouzl z koně a rozevřel náruč. "Oh, Adame," řekla a vděčně se k němu přivinula. "Aidanjepryč!"KAPITOLA 7.Od chvíle, kdy jejího manžela odvedla stráž královské gardy, nepřestávala Aidan St. Michaelovážít v úzkostném napětí. Jen pár dní se vydržela zmítat mezi strachem a nadějí. Skye ji přišlanavštívit a uklidňovala ji, že se jistě vše brzy vysvětlí, protože Conna přece mají všichni rádi.Aidan se snažila tomu uvěřit, ale marně. Nakonec poručila komorné Mág sbalit pár věcí apřipravit kočár."Jedeme do Londýna," ohlásila. "Odjíždíme dnes." "Nemůžete přece jet, madame," protestovalaMág. "Nemůžete vším tím natřásáním v kočáru ohrozit miminko." "Odjakživa jsem byla silnékonstituce, Mág," trvala Aidan na svém. "Budeme v pořádku, dítě i já, ale já prostě musím býtConnovi nablízku! Tady to bez zpráv nevydržím." "A co lord de Marisco? Počkejte alespoň, až sevrátí, myla-dy!" prosila komorná."Kdoví kdy přijede," řekla Aidan. "Jedeme dnes, hned teď." "Řekněte alespoň lady de Marisco,ať jede s vámi." "Skye má zakázán pobyt u dvora i v Londýně, Mág. A mimoto já ji nepotřebuji,ale její děti ano. Zabal jen to nejnutněj-ší, Mág. Vrátíme se brzy."Kočí Martin s klidem vyslechl záplavu pokynů z úst Mág, jak má jet. Pak ale on i jeho pomocníkTom vedli neohrabaný ko-čár po silnici do Londýna co nejopatrněji, takže se cesta o jeden den protáhla. Aidan to nevadilo,byla šťastná, že jede za manželem. Dokonce vydržela celý jeden den odpočívat, když dojeli na

Page 95

Greenwood. Služebnictvo se divilo, protože lord de Marisco odjel jen před dvěma dny anezmiňoval se, že by měla přijet lady Blissová. Hned na druhý den ráno začala Aidan plánovat,jak se něco dozvědět."Královna je pryč, i s dvorem," vysvětlovala komorné, "takže odtamtud nemohu získat žádnéinformace. Asi že nemohu jít rovnou do Toweru a vyptávat se?""Ne, mylady, taky myslím, že to takhle nepůjde," přitakala Mág, která ve skutečnosti neměla aniponětí, jak postupovat, stejně jako Aidan. "Myslím, že byste tam měla poslat nějakéhomuže.""A koho? Nemohu přece poslat sluhu. Sluha nemá žádnou autoritu.""A co váš bratranec pan Cavan FitzGerald?" navrhla Mág. "Je docela dobře možné, že je pořádještě v Londýně. Jakže se to jmenovala ta hospoda, kde bydlel?"Aidan dlouze zavzpomínala. "U labutě," řekla nakonec, "ale už určitě odjel do Devonu.""To není tak jisté," odporovala komorná. "Je v Londýně poprvé, a jistě se tu bude chtít zdržetdéle a trochu si užít. Je to mladý člověk a kdy zas se mu poštěstí dostat se do Londýna?

Jak se jednou vrátí do Irska, už se z panství vašeho dědečka FitzGeralda do smrti nehne. Asi žetohle je jeho poslední příležitost v životě jaksepatří se pobavit.""Pošli sluhu k Labuti, Mág, a jestli tam bratranec je, ať ho sem přivede!" poručila Aidanrozčileně.Sluha byl bez okolků vypraven a také opravdu U labutě Cavana FitzGeralda našel, jak Mágpředpověděla."Vrať se k sestřence," řekl mu Cavan, "a vyřiď, že přijdu conejdříve." Když sluha odešel, spěchal Cavan do nálevny, kde hoočekával Miguel de Guaras. "Sestřenka přijela do Londýnaa chce mě vidět," hlásil mu Cavan."A co může chtít?""To posel neřekl. Jenomže to prý spěchá." "Lord Bliss sedí v Toweru a už ho jednou vzali naskřipec," usmál se de Guaras. "Starý lord Burghley byl prý výslechu osobně přítomen, jak mimůj informátor hlásil. Trentovi, otec a synové, byli také vyslýcháni na mučidlech." "Ale co kdyžConn O'Malley ani tak nic nepřizná?"+ "To nehraje roli. Řezník i jeho synové jsou skálopevněpřesvědčeni, že mluvili s Connem St. Michaelem, lordem Blissem, a budou zpívat pořád stejnoupísničku, ať si manžel tvé sestřenky vy-kládá, co chce. Zrnko nedůvěry už bylo zaseto a můj úkol zničit O'Malleyovy se mi už podařísplnit. Náš král bude spokojen. Jdi za sestřenkou a zjisti, co chce. Nepochybně potřebuje utěšita to vám určitě nebude dělat potíže, pane FitzGeralde, že ne?" Cavan FitzGerald se usmál. "Vobličeji je sice jen průměrně hezká, ale má pěkná plná prsa. Ta mě za dlouhých zimních nocídobře zahřeje!""To bych rád věděl, kolik z jejího jmění zbude na pomoc Irsku," zamručel Španěl pro sebe.Cavan FitzGerald se zachechtal. "Ať si Irsko pomůže samo," řekl, načež se se zlověstnýmúsměškem vzdálil. Seběhl na břeh řeky a zastavil kolem plující nájemnou bárku. "Odvez mě doChiswicku na Strandu, do sídla Greenwood," řekl, bez meškání nastoupil a pohodlně se usadil.Štěstí, uvažoval. Po celý život měl štěstí. Narodil se jako nemanželské dítě a klidně mohl býtpohozen a zemřít už jako novorozeně, ale namísto toho byl vychován v šlechtickém domě. SMiguelem de Guarasem se setkal náhodou v Cobhu loni, když tam jel zjišťovat, kam se podělastrýcova objednávka španělského vína. Tehdy spolu strávili večer pitím a klábosením a nakonecse vydali do bordelu. Cavan vycítil, že ani Španěl není jen obchodník s vínem, za kterého sevydává. To se potvrdilo před několika měsíci, když mu de Guaras vzkázal, aby za ním přijelznovu do Cobhu, a tam mu učinil tu pozoruhodnou nabídku. Přesvědčit strýce, aby se spiknutízúčastnil, mnoho práce nedalo. Rogan FitzGerald už se přes svůj věk viděl v roli spasitele Irska,už se viděl, jak vede vítězná tažení za jeho osvobození od anglických okupantů. Cavan

Page 96

FitzGerald se ušklíbl. On sám měl před očima jen příležitost zbohatnout, vyhlídku získat zamanželku váženou ženu a možnost zbavit se bratranců FitzGeraldo-vých. Dávali mu celý životnajevo, že je něco míň než oni, protože je nemanželský. Rád by se jim pomstil. Teď jim ukáže!Ožení se s Aidan St. Michaelovou a celý její majetek mu spadne do klína. A to nejen pozemky, alei spousta movitého majetku a dobrého, solidního zlata, které to všechno jistí. Popustil uzdusnění, vzpomínal, co všechno v Anglii viděl. V Irsku bylo dozajista krásně, ale Anglie nebyla jenkrásná, ale i prosperující. Bude mu tu s Aidan dobře, i s dětmi, které s ní bude mít. Jak pěkné,mít kolem sebe vlastní rodinu! Pohrával si s vábnými představami, zatímco ho loďka unášela pořece ke Greenwoodu."Jsme tady, pane," vyrušil ho lodník ze snění.Cavan vystoupil a dal mu pořádný obnos ve stříbře, víc neždost i za zpáteční cestu. Chlapík se překvapením zajíkl a pak seúslužně zeptal: "Mám čekat, mylorde?"

Cavan se usmál. Mylorde. Zní to dobře! "Ne," odpověděl blahosklonně, "možná zůstanu přesnoc." A pak odspěchal nahoru zahradou k domu.Mág ho zahlédla z okénka v nejvyšším patře. Panečku, řekla si, ten si pospíšil! Věděla jsem, žebude ještě v Londýně. Nezdá se, že by se nějak zvlášť zabýval svým posláním, pokud nějakévůbec má. Kdepak asi bere peníze? Nevzpomínám si, že by Rogan FitzGerald byl nějak obzvlášťbohatý, a štědrý už vůbec ne! Komorná zavrtěla nespokojeně hlavou. Nu což, časy se mění,usoudila, načež oznámila Aidan: "Váš bratranec přijel, mylady. Jdu pro něj." Když se vracela,Cavan ji u dveří do Aidanina apartmá předběhl. "Nejdražší Aidanko, už jsem slyšel," řekl. "Je mito tak líto! Co pro vás mohu udělat?""Vy jste o tom už slyšel?" reagovala udiveně. "Jak jste se o tom, proboha, mohl dovědět?"Cavan tajnůstkářsky pokrčil rameny. "Spiknutí proti královně je vážný zločin, má drahá."Aidan údivem zkoprněla. "Jaké spiknutí?" vypravila ze sebe. "Ale, drahá," řekl ustaraně,"nedělejte, že nic nevíte. Váš manžel byl obžalován ze spiknutí ukládajícího královně o život."Aidan jako kdyby v tu chvíli projela srdcem dýka, zděšeně vykřikla: "Ale Conn se přece nikdyžádného spiknutí proti Jejímu Veličenstvu nezúčastnil! To musí být omyl!" "Pak bude jistěosvobozen," řekl utěšlivě Cavan a vzal ji kolem pasu. Panečku, říkal si, když jí pohledem sjel dovýstřihu, to jsou ale sladká jablíčka, a co nevidět budou moje! Přitáhl si její hlavu na rameno abratrsky ji políbil na čelo. "Pojďte, Aidanko, posaďte se. Nemáte se čeho obávat," a vedl ji kblízkému sedátku."Och, Cavane," plakala, "tolik se o Conna bojím! Musíte jít do Toweru a vyzvědět tam, co s nímje. Musím ho vidět!" "Samozřejmě, půjdu, nebojte se," sliboval. "Hned zítra ráno tam půjdu azjistím, co se dá.""A zůstanete tu na noc, Cavane? Bojím se být sama. Zítra si můžete vzít naši bárku.""Má drahá, to by nebylo moudré. Váš manžel tu není a ještě by z toho byly řeči, vždyť víte, codokážou zlé jazyky. Když mi nabízíte odvoz, dobrá, přijímám, vezmu si bárku dnes a zítra půjdudo Toweru po svých a vrátím se pak sem." Aidan se chystala odporovat, ale Mág se do tohovložila: "Poslechněte pana FitzGeralda, mylady. To, co navrhuje, je rozumné." "Možná mášpravdu," připustila Aidan."Jistěže má pravdu," potvrzoval Cavan a říkal si, že hned jak Aidan dostane, tahleta všetečkakomorná půjde z domu. Až se stane pánem na Pearrock Royal, musí hned od začátku jít všech-no po jeho a služebnictvo bude poslouchat. A ti, co nebudou, se rychle octnou za vraty.Něžně se rozloučil s Aidan a vrátil se po řece v největším pohodlí; každičkou minutu plavby vluxusní bárce přímo Vychutnával. Bohatství je věru dobrá věc, uvažoval; už věděl, že by si najeho výhody rychle zvykl. Jen nerad opouštěl lodici na břehu poblíž hostince U labutě. Druhéhodne pozdě odpoledne se zas objevil na Greenwoodu, aby Aidan poreferoval. Vzal sestřenku donáručí a láskyplně ji k sobě přivinul. Podívala se na něj pátravě a on pravil: "Nenesu dobré

Page 97

zprávy, má drahá Aidanko. Komplici vašeho manžela ho všichni označili za hlavu spiknutí. Jehovina se zdá být mimo vší pochybnost a začínám se o něj bát. Těm, kdo zradili, královnaneodpouští! Musíte být statečná!"Aidan začala tiše plakat a zabořila mu tvář do ramene. "To není pravda," opakovala. "Jak bymohl být Conn zapleten do spiknutí a já že bych o ničem nevěděla? Jak by to vůbec bylomožné? Vždyť byl pořád se mnou! Kdy by byl měl čas domlouvat spiknutí?" Tázavě hleděla naCavana."Má drahá," chlácholil ji vemlouvavým hlasem. "Spiknutí se mohlo začít domlouvat už předmnoha měsíci, kdy váš manžel byl ještě svobodný a pobýval u dvora. O tom vůbec nemusítevědět. Byl označen třemi spolehlivými svědky a obviněn z velezrady, Aidan, nic si nezastírejte.Není vyloučeno, že Conn možná přijde o hlavu." "Musím ho vidět!" vykřikla."Žádal jsem o to," odpověděl, "ale návštěvy má zakázány." "Půjdu ke královně! Určitě mi projevístejnou laskavost jakodřív!""Dejte na mě, Aidan, a nechoďte ještě za královnou. Když před ní obviníte správce Toweru, tenuž si najde cestičky, jak znepříjemnit Connovi poslední dny života. To přece jistě nechcete, že? Aco když vás královna odmítne? Pak už vám žádná další možnost nezbude. S audiencí u královnypočkejte až na poslední chvíli." Tiskl ji k sobě a s požitkem vdechoval svěží le-vandulovou vůnijejí pleti. Pak si povšiml, jak na něj Mág upřeně zírá a rychle Aidan pustil. Zatracená starášťouralka! pomyslel si. Nemá ho ráda, to vycítil hned. Ještě že neví, žev Toweru vůbec nebyl, ale že strávil den mnohem příjemněji hrou v kostky v medvědinci. Štěstímu přálo, vyhrával. Povídačku, kterou teď vykládal Aidan, vymysleli s Miguelem de Guaraspředcházejícího večera, když se "rozptylovali" v jistém nevěstinci poblíž Londýnského mostu."Co jen mám dělat," říkala Aidan tiše, , jak jen mám Connovi pomoci?""Počkejte den nebo dva," řekl Cavan FitzGerald, "a uvidíme, co se dozvíme, Aidanko." Tak slíbila brzo nato se rozloučil. Aidan několik hodin zůstala v nejhlubším zoufalství. Jak ji Conn dokázaltak úspěšně oklamat? Jak to, že nic netušila? opakovala si znovu a znovu. Pak si řekla, že přeceji neoklamal vůbec! Conn by se přece nikdy nezúčastnil spiknutí proti královně Alžbětě! Takovápodlost mu byla cizí. Aidan možná nemá s muži mnoho zkušeností, ale není přece hloupá. Connje čestný člověk a věrolomnosti v sobě nemá ani za mák.Jak to tedy přijde, že ho obžalovali hned tři muži najednou? Conn má sice velký šarm, ale udvora jistě nějaké nepřátele měl. Bůhví kolika pánům u dvora vypálil rybník na poli milostném,včetně těch dvou rozezlených džentlmenů, jejichž stížnost mu přivodila vypuzení ode dvora! Anakonec to skončilo jejich svatbou! Což královna sama neřekla, že by se našlo nemálo těch, kdoby rozhlašovali, že ho nepotrestala dost přísně, když mu za trest dala bohatou nevěstu? Co kdyžse všichni ti neznámí dali dohromady, aby se Connovi pomstili? Jak jen by se to dalo zjistit? JeConn opravdu v tak bezvýchodné situaci, jak Cavan Fitz-Gerald říká? Jak si může být tak jist?Třeba mu jeho informátor vykládá jen nějaké přikrášlené výmysly! Ať si Cavan říká co chce,Aidan je rozhodnuta jít do Toweru sama a promluvit se správcem vězení. Kdyby ho snažněpoprosila, třeba jí umožní setkat se s manželem, aby věděla, na čem je. Což by mohl být takbezcitný, že by odmítl těhotnou ženu? O mužské mentalitě věděla Aidan jen málo. Svěřila se sesvým plánem Mág. Mág kupodivu souhlasila. "Půjdu s vámi," řekla. "Nemůžete chodit poLondýně sama, bez gardedámy. Bude líp, když si sama zjistíte, co potřebujete vědět, bez tohovašeho bratrance." "Ty ho nemáš ráda, Mág, viď?" Aidan si už všimla chmurných pohledů, kteréMág na Cavana vrhala. "Ne, to nemám," přiznala Mág upřímně. "Je na něm něco podezřelého, aani vy byste mu neměla věřit. Váš děda má sice pozemky, ale nikdy neměl tolik peněz, kolik jichteď tady pan Cavan roztáčí. Nevím, v čem je namočen, ale na vašem místě bych mu poděkovalaza námahu a už bych s ním radši dál nic neměla."Aidan se oblékla do toho nejlepšího, co si s sebou přivezla, do černých hedvábných šatů sespodní sukní vyšívanou zlatou nití jednoduchým vzorem. Výstřih měly umírněný a kolem manžet

Page 98

i krku byly bohatě zdobeny krajkou. Kontrast bílé pleti s tmavým oblečením dodával Aidanbezmocného vzhledu, ještě umocněného jednoduchým čepečkem z nejjemnějšího lněnéhoplátna, pod který skryla vlasy. Každým coulem vypadala jakodáma v nesnázích.

Greenwoodská bárka se právě vrátila z města, kam vezla Ca-vana. Lodníci hned obrátili aveslovali zpátky proti proudu s Aidan na palubě, tam, kde se londýnské vězení Tower chmurněrýsovalo proti večernímu nebi. Vystoupila u Vodní brány, kde měla bárka na ni počkat. Aidan sMág vystoupily po schodech vedoucích k samému Toweru, následujíce zamračeného strážného.Správce vězení projevil kupodivu ochotu přijmout Aidan v tak pozdní hodinu, což odporovalovšemu, co o něm navykládal Cavan FitzGerald."Ale mně bylo řečeno, že se zdržujete na panství někde poblíž Worcesteru, lady Blissová," řeklsprávce namísto pozdravu. "Za daných okolností jsem, Sire Johne, usoudila, že bude lépe odjetdo Londýna, i když jsem v jiném stavu," odpovědělatiše."Drahá madame," správce na to rozčileně, "prosím, posaďte se," a osobně ji usadil do křesla."Zajisté byste manžela ráda viděla?""Ano," vydechla."To nebude problém, madame, ale snad si nejprve se mnoudáte trochu vína? Musíte být z toho cestování unavena."Aidan zdvořile souhlasila. Není třeba vykládat správci, že užje v Londýně tři dny. "S radostí," řekla mile a srdce jí radostnětlouklo. Setká se s Connem!Správcův sluha jí podal pohár a ona ochutnala lahodnou tekutinu, zatímco ji Sir John ujišťoval -k jejímu velkému překvapení i úlevě -, že uvěznění jejího manžela je jen dočasné a že ho jistěbude mít doma co nevidět. Pak si řekla, že se tenhle hodný pán asi snaží ji jen utěšit. Konečněse mohla se Sirem Johnem rozloučit a spolu s Mág vystoupit po točitých schodech a projítchodbou až ke dveřím, které před nimi strážný odemkl a otevřel dokořán."Conne!" vykřikla a vrhla se mu do náručí."Aidan!" sevřel ji něžně a vroucně ji políbil. "Drahoušku, kde se tu bereš?""Což jsem mohla zůstat na Pearrock Royal sama, bez tebe, Conne? Je to sem tak daleko a tolikjsem se o tebe bála! Vče-ras měl narozeniny! To jsem se nenadála, že je oslavíš tady!" Ztišilahlas. "Setkala jsem se s bratrancem Cavanem, a on mi vyprávěl o tvém obvinění a jak prý je továžné. Chtěla jsem jít za královnou, ale zrazoval mě od toho. Taky mě zrazoval od návštěvy zde,u Sira Johna, ale když odešel, nasedla jsem na bárku a jela rovnou do Toweru a Sir John byl takmilý!" , Je to docela slušný pán, když se vezme v úvahu jeho funkce," řekl Conn navenek klidně,ale hlavou mu vířilo, co mu řekla o bratranci. "A jak to, drahá, že ses setkala s Cavanem?""Poslala jsem pro něj k Labuti, protože Mág byla přesvědčená, že ještě z Londýna neodjel.""A taky jsi ho zastihla, neodjel, co?" usmíval se Conn. "Zajímavé." Pak se ale upamatoval azdánlivě lhostejně pravil: "A co přesně ti Cavan říkal, Aidan?""Že tě tři lidé označili jako strůjce spiknutí proti královně, ale já mu tvrdila, že je to vyloučeno!"řekla. Pevně ji k sobě přitiskl. "Děkuji za důvěru, lásko. Ale teď vzpomínej, co ještě Cavan říkal.""Řekl, že jsi zřejmě začal se spiknutím ještě u dvora. Řekl, řekl, ž-že ž-že můžeš přijít o hlavu!Och, Conne! Řekni mi, že se to nemůže stát!" Tiskla se k němu, třesouc se hrůzou. Proklatě! říkalsi. Jak jen je ten Cavan vlezlý, jak dobře informovaný! Conn se na okamžik kochal představou,jak ho zmlátí, až bude po všem. Ale teď musel především uklidnit těhotnou manželku. Lehce jioddálil od sebe, vzal ji za bradu a zahleděl se jí do očí. "Aidan, přeji si, abys uvěřila, že mi ztrátahlavy nikterak nehrozí. Víc ti protentokrát říci nemohu. Rozumělas mi?" Pouhá jeho blízkost jídodávala sil a teď navíc pochopila pravý význam jeho slov.Víš, je docela dobře možné, že je tvůj bratranec Cavan do

Page 99

toho zapleten," pokračoval, jako by jí četl myšlenky. "Neptej semě, jak, drahoušku. Nevím.""Ale jak jen by se dal usvědčit?" naléhala.Položil jí dlaň na ústa. "Aidan!" okřikl ji a když přikývla,pustil ji."Teď dobře poslouchej, lásko. Nechci, aby ses s Cavanem ještě někdy setkala, pokud tomubudeš moci zabránit. Vrať se teď na Greenwood a hned zítra ráno se vrať domů. Rozumíš?Musíš jet domů! Ještě nikdy, co jsme svoji, jsem ti nerozkazo-val, ale tohle je rozkaz. Jeď domů!"Ulehčilo se jí, když jí naznačil, že mu nic nehrozí, a tak sejen usmála a poslušně odpověděla: "Ano, můj pane.""No, no, madame, co že jste najednou tak poslušná?" škádlilji a znovu ji rychle políbil na ústa. "Ach, má sladká, tolik jsempo tobě toužil, tolik jsi mi chyběla!""Myslívala jsem si, že vím, co je to samota," odpověděla vážně, "ale od chvíle, kdy nás rozdělili,jsem teprve doopravdy poznala, co je to osamění, drahý Conne. Už nikdy nechci být beztebe!"Znovu ji sevřel silnými pažemi. "Už nikdy, drahá, slibuji!" Naposledy ji něžně políbil, pustil ji ařekl: "Teď už musíš jít, Aidan, dej pozor na dítě a pamatuj, co jsem ti řekl." "Už jsem klidná,Conne," odpověděla. "Zítra ráno se s Mág vrátíme na Pearrock Royal, slibuji." 178Zatímco Aidan s Connem prožívali krátké shledání, v koutě se škorpila Mág s Clunym, obašťastní, že se zase vidí, i když by to byl žádný z nich nepřiznal. Když Aidan komornou vyzvala kodchodu, Cluny ze sebe najednou vyrazil: "Dejte na sebe pozor, paní Mág, abych se měl s kýmhádat, až se vrátíme domů!" Mág zrůžověla, ale hned odsekla: "Jste starý hlupák, pane Cluny,ale i vy na sebe dejte pozor. Potřebujete to víc než já." Conn se při pohledu na ně usmál adůrazně kladl Mág na srdce: "Řekl jsem Aidan, že se má FitzGeraldovi vyhnout a že se obě mátezítra vrátit domů. Dohlédněte na to?" "Ano, můj pane, to udělám. To je dobrá novina! Mylady měnechce poslouchat." "Ale mě poslechne, viď, Aidan?""Ano, můj pane." zněla odpověď a Aidan se manželovi poslušně uklonila.Zasmál se. "Pak tedy sbohem a šťastnou cestu!" Obě ženy následovaly strážného zpět dosprávcova bytu, protože Aidan chtěla Siru Johnovi poděkovat. K svému překvapení tam zastihlyWilliama Cecila, lorda Burghleye. Povstal, když vešly, a nejprve Aidan odvedl k pohodlnémukřeslu, načež se sám znovu posadil."Setkala jste s s manželem, madame?""Dík Siru Johnovi," odpověděla Aidan a s vděčným úsměvem se obrátila k správci Toweru."Děkuji vám, pane. Moc se mi ulevilo, když jsem si s ním mohla promluvit." Lord Burghley sporozuměním pokýval hlavou. "Chtěla byste manželovi pomoci, lady Blissová?" "Samozřejmě!"vykřikla Aidan.William Cecil pokračoval: "Ani na okamžik jsme si nemysleli, že by se váš manžel doopravdypodílel na spiknutí usilujícím o královnin život, ale někdo si dal tu práci, aby nás zmátl a aby totak vypadalo. Sice ne moc šikovně, ale přesto. Je pravděpodobné, že je v tom zapleten člověk,který si říká Cavan FitzGerald, a jeho motivem zřejmě je, abyste se stala vdovou a on se pakmohl s vámi oženit. To je ten nejjednodušší předpoklad. Ale není vyloučeno, že se za tím skrýváještě něco jiného. Musíme vypátrat všechny jeho komplice, pokud pan FitzGerald nějaké má, a ktomu potřebujeme vaši pomoc." "A jak bych já mohla pomoci?" tázala se Aidan. "Jestli jde panuFitzGeraldovi jen o váš majetek, pak ho zpráva o tom, že zůstanete bez krejcaru, když budevašemu manželovi dokázán podíl na zločinu, velice rychle přiměje přiznat bar-vu. Jestli je za tím ještě něco jiného, zůstane v Londýně. Až se nám podaří zjistit, odkud vítrvane, budeme hned vědět, na čem jsme, a zda se jedná o něco závažného.

Rád bych, abyste dnes večer zašla za bratrancem a řekla mu, že jste se právě dozvěděla, že celý

Page 100

váš majetek má být zkonfiskován a propadnout ve prospěch koruny. Můžete ho třeba poprosit,aby spolu s vaším dědečkem za vás intervenovali. Řekněte mu, že to víte od hraběnky zLincolnu, ale ta že vám za daných okolností pomoci nemůže. Jestli jde pan FitzGerald po vašemzlatě, pak bude do rána pryč." "A vy pak manžela propustíte?""Ano.""A co když neodjede, pane?""Pak tu bude muset lord Bliss zůstat tak dlouho, dokud nezjistíme, kdo a co za tím vězí. Doufám,že chápete, lady Blissová." Aidan přikývla. "Jistě, rozumím, a ráda vám pomohu, pane. Záleží mina tom, abych dokázala naši oddanost královně. Pojedu do hostince U labutě rovnou odtud."Mág se ode dveří ozvala diskrétním zakašláním. "Co je, Mág?" s úsměvem se zeptala Aidan."Promiňte, mylady, ale slíbila jste pánovi, že už se s panem FitzGeraldem nesetkáte a že hnedráno odjedete domů. Nezapomněla jste na to, že ne?""Ne, Mág, a zítra ráno rozhodně jedeme domů, ale tohle je přece maličkost a možná, že se to tímcelé urychlí, takže se s námi zítra bude moci vrátit domů i manžel s Clunym. To by se ti přecelíbilo, ne?""Ale vy jste pánovi slíbila, že už s tím chlapem nebudete nicmít!""Conn přece výslovně neřekl, že už se s ním nemám vidět, Mág. Řekl jen, že se mu mám radějivyhnout," odporovala Aidan. "Slyšela jsi lorda Burghleye. Celou tu záležitost spískal bratranecjen proto, aby se zmocnil mého majetku. Co to musí být za člověka! Byl by klidně obětovalConnův život, jen aby dostal moje zlato. A to by mu mělo projít?" Mág povzdechla. "Samozřejmě,že ne," řekla, "ale když má tak málo mravních zábran, že by mu nevadilo, kdyby měl jít pánnevinně na popravu, jak teprve může ublížit vám, dítě?" William Cecil souhlasně přikyvoval. Takomorná je bystrá, říkal si. "Nechci vystavit vaši paní žádnému nebezpečí, paní Mág," řekl. "Musísi jen čistě ženským způsobem jít jedinému příbuznému postěžovat na novou pohromu, která jipotkala, a hledat u něj útěchu. Vždyť konfiskace majetku zrádců je obvyklá praxe. To mu jistěnebude podezřelé, ale jestli panu FitzGeraldovi jde jen o majetek vaší paní, vezme rychle dozaječích a záhada tak bude rozluštěna."'A jestli upláchne, vy ho necháte jít?" odvážně se zeptala komorná."Ne, to ne," odpověděl lord Burghley. "Bude vzápětí chycen a uvězněn za podvod a pokus ovraždu. Hned tak svou vlast neuvidí, to vám mohu zaručit.""Jeď domů a sbal nám věci, Mág," poručila Aidan. "Pojedu k Labuti kočárem a budu doma, nežse naděješ." "Jakým kočárem?" divila se komorná. "Vždyť jsme přijely na člunu. Přece bystenejela nájemným povozem, mylady!" "Půjčím vám svůj kočár," řekl lord Burghley. "Je to docelaobyčejný povoz, protože nestojím o to, abych byl pokaždé na ulici poznán. Kočár tam počká apak paní zaveze v pořádku domů. Sir John mi na cestu domů půjčí loďku." Uspokojena se Mágrozloučila s paní, načež lord Burghley doprovodil lady Blissovou ke kočáru."Nepokoušejte se," varoval ji, "vyrazit z pana FitzGeralda nějaké informace sama. Jenomsehrajte, co jsem vám naznačil, a odejděte, lady Blissová. Jestli ten člověk není blázen, pak jenebezpečný a nerad bych, aby se vám něco stalo." "Mám přece rozum," řekla Aidan klidně. "Dámsi velký po-zor, abych v něm nevzbudila podezření, pane. Vždyť mám co ztratit. Jsem totiž v jiném stavu,víte?" "To jsem nevěděl," zněla odpověď, "a teď mám výčitky svědomí; možná, že jsem vás o tovůbec neměl žádat." "Nesmysl, mylorde! To je maličkost." Aidan se na něj usmála, vlezla dokočáru a zamávala mu z okénka, když povoz vyjel ze dvora a do večerních ulic. Aidan se prosebe usmívala při vzpomínce, jak Mág opovážlivě vyslýchala lorda Burghleye, ale ten kupodivunebyl nijak uražen. Naopak, uklidňoval ji a bez okolků zodpověděl všechny její dotazy. Jakopolitik je nepřekonatelný, říkala si Aidan, a teď už vím, proč si ho královna tak váží. Strachkomorné o mě chápal, protože se sám podobně strachuje o svou velitelku, královnu Alžbětu.Oddanost je něco, co dokáže lord Burghley ocenit.

Page 101

Mezitím dorazili k Labuti, rozlehlému komfortnímu hostinci převážně pro cestující za obchodemv úctyhodném sousedství poblíž řeky. Aidan vystoupila z kočáru, a aniž se ohlédla, vešla dovnitř.Hostinský ji přispěchal přivítat osobně, protože byla právě hodina večeře a hostinec bylvyhlášený svou kuchyní. "Čím vám mohu posloužit, madame?""Jsem lady Blissová," řekla Aidan. "Hledám tu svého bratrance, pana FitzGeralda.""Zajisté, mylady. Váš pan bratranec a jeho přítel, monsieur Michel, mají pokoje hned tady napřízemí vzadu." Chytil za rameno kolemspěchajícího chlapce. "Bobe! Odveď lady Blissovou dopokoje jejího bratrance. Má to být pan FitzGerald, ten Ir." ,Ano, tati," chlapec se na Aidanpřátelsky zašklebil. "Tudy,mylady," a vedl ji dozadu ke dveřím na konci chodby. Ostře zaklepal, málem ani nevyčkalodpovědi a otevřel před Aidan dveře. Cavan FitzGerald seděl ještě s nějakým chlapíkem předkrbem a popíjeli. Pohodlně se tam rozvalovali, bez kabátců, košile u krku rozhalené. Když Aidanvstoupila, oba vyskočili. "Ooch, Cavane," spustila a vrhla se k němu, vzlykajíc. "Jaká hrůza,Cavane! Hrůza!" a ramena se jí otřásala pláčem. S udiveně pozvednutým obočím zavřel Bobzvenku dveře a Cavan FitzGerald vzal Aidan ochranitelsky do náručí: "Nej-dražší Aidanko, co seděje? Co vás tak rozrušilo?" "Dejte mi víno," vzlykala přesvědčivě, "potřebuji se napít!" Cavanpokynul Miguealovi de Guarasovi, ten nalil trochu vína do malého poháru a podal mu ho. "Tady,Aidan, má milá," chlácholil ji Cavan a usazoval ji do křesla. "Tak a teď mi řekněte, co vás trápí."Aidan usrkávala červené víno a přivřenýma očima se rozhlížela po pokoji. Nebyl moc velký, alevedle krbu měl okno, vedoucí na zadní dvorek hostince. Vedle dveří z chodby byly další, vedoucído ložnice. Jinak byl v pokoji pouze stůl, dvě židle a dřevěná lavice před krbem. Víno nebylozrovna nejlepší kvality, trochu pálilo, když jí klouzalo hrdlem, až ji přinutilo zakašlat. Popadladech a zahleděla se na oba muže. "Och, Cavane," zakvílela znovu."Něco s Connem?" snažil se, aby to neznělo dychtivě. "Částečně," připustila. "Och, Cavane!""Tak co je, Aidan? Co vás trápí?" byl už netrpělivý. "Dostala jsem vzkaz od sestřenky, hraběnky zLincolnu," pronesla Aidan dramaticky a znovu začala vzlykat. "A co?" nutil ji k vyjádření."Prý za to, co Conn provedl, mají naše statky a celý majetek propadnout státu! Jsem na mizině,Cavane! Bez haléře!" Zkoprněl."Musíte mi pomoci," pokračovala. Všimla si, jak se tváří, a poznala, že měl lord Burghley pravdu.Ty neřáde, řekla si, ale hned pokračovala: "Musíte mi pomoci, Cavane. Nezůstane mi nic. Kammám jít? Co mám dělat? Mohl byste promluvit s dědečkem? Možná by mi dovolil žít u něj, vIrsku." Složila tvář do dlaní a dala se znovu do pláče. "A co váš manžel?" ozval se druhý muž.Zajímavé, řekla si Aidan, ale hned odpověděla: "Má být oběšen a čtvrcen, pokud mu královnaneudělí milost, aby mohl být sťat. Hraběnka, má sestřenice, říká, že je královna navýsostrozzlobena. Sestřenka mi nemůže proto v Connově věci pomoci. Ach, Cavane! Co mám dělat?Pomůžete mi, viďte?" Ale Cavan už jí nevěnoval ani pohled. Obrátil se k Miguelo-vi. "Tohle jsi nepředpokládal, de Guarasi, co? Když jsi mi nabízel sestřenčin majetek, napadlo tě,že ho ta zlodějka královna může zkonfiskovat? Věděl jsi to?"Aidan zmlkla, rázem si uvědomila, že narazila na něco mnohem závažnějšího. Musí odtud zmizet,ještě než řeknou víc, než pojmou podezření."Och, Cavane! Jsem tak nešťastná! Doprovodil byste mě na Greenwood? Můj kočár čekávenku."Prudce se k ní otočil, poprvé si všimla, jak těžkou má čelist, ústa měl stažená do rovné linky,vypadal nebezpečně. "Zklapni, Aidan!" okřikl ji."Takhle se mnou nemluvte," vykřikla a vyskočila. "Jdu domů! Hned! Byla jsem blázen, že jsem tuhledala pomoc!" "Posaďte se, madono," řekl Miguel de Guaras. "Nemyslím, že by bylo od vásmoudré teď někam chodit!"Aidan se vztyčila v plné výši a Španěl se neubránil obdivu. "Co si to dovolujete,?" řekla chladně."Ustupte, pane, a nechte mě projít, nebo zakřičím na celou hospodu!" Strach se v ní vzmáhal, aledokázala ho skrýt.

Page 102

"Sednout!" vyštěkl Cavan a hodil ji neomaleně do křesla. Pak se obrátil znovu k de Guarasovi:"Řekni mi, co teď z toho budu mít, de Guarasi! Když panství i majetek Aidan budouzkonfiskovány, na co bych si ji bral? Není mi teď k ničemu. Nepomáhal jsem Španělsku jen zesamé dobroty srdce ani kvůli svaté .matce církvi, aby se znovu dostala v Anglii k moci. To měmůže být ukradené! Pomáhal jsem vám, jen abych dostal tuhle ženskou a její majetek. A teďvidím, že o něj přijde! K čemu mi je teď dobrá? Řekni mi to!""Jen klid, amigo," mírnil ho Miguel de Guaras. "Náš plán vychází. Lorda Blisse čeká poprava ajeho bratři ho budou následovat. Odplata stihne i jejich sestru, lady de Marisco. Vyrveme ty trny,kterými O'Malleyovi jsou, z tlapy španělského lva a král Filip to ocení, za to ti ručím. Konfiskacepřece hrozila od začátku, vůči zrádcům království to není nic neobvyklého." "Nevzpomínám si,že by ses byl o tom zmiňoval předtím," podotkl Cavan trpce.Miguel de Guaras pokrčil rameny. "Chybička se vloudila, ale neměj obavy! Ještě dnes večerodplujeme do Španělska a náš král tě přiměřeně odmění.""A jak?""Dostaneš malé panství," řekl Miguel de Guaras lichotně. "Určitě ti to vyváží ztrátu pozemečkůtéhle ženské." "PozemečkůT Cavanovi vzteky až vyrazily skvrny na obličeji. "Máš vůbecpředstavu, jak velké je to její panství, ty blázne? O několik tisíc akrů jsi mě připravil! A hnedvedle dědička dal-šího panství jako partie pro mého budoucího syna! Stejně velká panství! Mohl jsem tak založitcelou dynastii, de Guarasi! A ty mi teď nabízíš ,malé panství" někde v Bohem zapomenutémkoutě Španělska? A co její movitý majetek? Co její zlato? To mi ten váš zatracený král takyvynahradí?""Velkomyslnost krále Filipa se vztahuje jen na přidělení pozemků, FitzGeralde, a měl bys mu býtvděčný. A co se zlata týče, ty mé irské neviňátko, je tady, přímo před tvýma očima." "Jak to, kčertu, myslíš?" zuřivě se optal Cavan. "A copak uděláš se sestřenkou?""Co mi na ní teď záleží," řekl Cavan FitzGerald hrubě. "Pro mě za mě tu ženskou třeba uškrť!Není mi k ničemu." "Znamená pro tebe zlato v hotovosti, na ruku a hned, amigo!""Cože?""Londýn je přece mezinárodní přístav, člověče! Jak myslíš, že se dnes v noci odtud dostaneme?Půjdeme pěkně dolů k řece,najmeme si loďku a necháme se odvést do přístaviště na loď mého starého přítele, Rašída alMansúra." "Cože, Maura?""Ne, je to Španěl, který poznal, že půlměsíc přináší víc výhod než kříž. Ve Španělsku mu siceříkají zrádce a odrodilec, ale na našem přátelství to nic nemění. Rašíd vozí do Anglie drobnéluxusní zboží, pomeranče a výrobky z jemné marokánské kůže. Z Anglie vyváží cín, vlnu a semtam - spíše častěji - nějakou tu utěšenou dívenku na prodej na trhu otroků v Alžíru. Tam jsouženy s bílou kůží a světlýma očima v kurzu.Podívej se na sestřenku, amigo. Bílá pleť, světlé oči, a vlasy jak nejčistší měď. Není sice žádnávelká kráska, ale hezká je dost a dobře ti ji zaplatí. To je přece lepší, než ji zabíjet, ne? Zabitímnic nezískáš, ale při prodeji ti vynese celé jmění." Aidan vykřikla: "Cavane, to přece nemůžete!"Hrůza ji jímala, ani ne tak kvůli ní samé, jako kvůli nenarozenému dítěti. "Cavane, jsem těhotná!""Tím líp," pochvaloval si Miguel de Guaras. "Žena s ohnivě rudými vlasy, bílou kůží a velkýmbřichem! Turci a Arabové milují plodné ženy! Dostaneš dvojnásobnou cenu!" "A jak to, k čertu,mám udělat? To mám jet do Alžíru s ní?" "Ne, ne, amigo, to nebude nutné. Můj bratr Antonio, ten,co ho Angličané vězní, po všechna ta léta, co tady působil jako tajný agent, obchodoval sRašídem al Mansúrem. Pokaždé, když se Rašíd vracel do Alžíru, dokázal mu Antonio splašitnějakou blond modrookou dívenku. Nějakou bezprizornou holku, kterou nikdo nepostrádal. Poprodeji si Rašíd strhl svých deset procent a zbytek si uložil na konto u Kira banky buď tady vLondýně, nebo ve Španělsku. Stejně se to může udělat i pro tebe. Rašídnás za svítání vysadí na francouzském pobřeží a odtud se snadno dostaneme do Španělska.

Page 103

Král tě odmění pozemky, a až tvou sestřenku v Alžíru prodají, dostaneš výnos z prodeje přespobočku banky Kira v Alžíru do pobočky téže banky ve Španělsku. Jednoduché, že?" "Kolikmyslíš, že to hodí?"Miguel de Guaras se na Aidan zahleděl kritickým okem. "Musel bych ji vidět nahou, ale podletoho, co vidím takhle, bych řekl, že několik set liber. Není to sice tolik, oč jsi přišel, ale je toslušná sumička a pravda je, že na tom budeš pořád líp, než jsi v životě byl. Dostaneš pozemky,získáš hotovost a vyhlídku na sňatek se slušnou ženou. Tvá manželka se nikdy nedoví, za jaknešťastných okolností ses narodil. Uvažuj, amigo." Aidan se toho, co musela vyslechnout,děsila. Celé to šílené spiknutí bylo namířeno proti Connově rodině, ale pořád nemohla pochopitproč, a ani jí na tom už nezáleželo. Teď bylo důležitější nějak uniknout těm dvěma zrůdám, kterése tak otevřeně chystají ji prodat někam do otroctví. Vstala a oba se otočili k ní. "Nikteraknemám v úmyslu nečinně čekat, až mě někam zavlečete," řekla statečně. "Cavane, jestli hnedneotevřete tyhle dveře, začnu ječet, že jste to v životě neslyšel. Nedovolím vám způsobitConnovu smrt! Miluji svého manžela! Jak jste přišel na to, že bych kdy mohla milovatvásPohrdám vámi! Uvažovat o vás jako o manželovi je prostě směšné!"Vyťal jí políček, až se zapotácela, držíc se za tvář. "Čubko! Chtěl jsem tě jenom pro peníze!" řeklbezohledně. "Amigo," mírnil ho de Guaras, "nepoškoď zboží, nebo si srazíš cenu.""Stejně je ta děvka až moc drzá," řekl FitzGerald. "Ani její otec, ani ten její pěkný manžílek ji dostneřezali. Potřebuje tojako sůl!"'Nemáme už moc času, amigo," řekl de Guaras. "Ať si ji zkrotí ten, kdo ji koupí. Máš teď,vztek amohl bys jí ublížit a toho bys, věř mi, litoval. Je to náramně cenné zboží. ' Zazubil se na Aidan."Ještě jste nedopila víno, madono," řekl úlisně. "Trochu vám je osvěžím." Vzal její pohár se stolua vysypal do něj obsah jednoho ze svých prstenů, ani se nenamáhal to maskovat. Pak při -lil víno, zamíchal, podal jí pohár a poručil: "Pijte!" Aidan zírala zděšeně do poháru. Neviděla nic;jen rudé víno. Ať už tam vysypal cokoliv, ihned se to rozpustilo. "Co jste to tam dal?" zeptala setřesoucím se hlasem."To vás nezabije," řekl, aniž odpověděl na otázku. "Pijte!" , "Nikdy!" vykřikla Aidan a znovu sepokusila vstát. Miguel de Guaras se nehodlal dál přít. Měl jen jediný cíl. Do. 185stat se rychle z Anglie. Silou překvapivou u tak drobného muže ji hodil zpátky do křesla asoučasně vyštěkl na Cavana: "Vem ji, ami-go. Musí se napít." Cavan se postavil za Aidan apřitiskl jí ruce k tělu, Miguel de Guaras jí sevřel prsty nos a když se konečně musela nadechnouta otevřela ústa, vlil jí obsah poháru do hrdla. Aidan se zazmítala a snažila se nápoj vyplivnout,ale de Guaras jí rázem pustil nos a současně jí oběma rukama stiskl čelist, takže muselapolknout. Nadlidským vypětím si uvolnila jednu paži a uhodila ho. Španěl pod její ranou krátcezakolísal a Aidan začala ze všech sil ječet. Cavan FitzGerald ji v mžiku pustil, skočil před ni a všísilou ji uhodil do brady. S výrazem překvapení v obličeji se sesula v bezvědomí k zemi... "Myslíš,že to někdo slyšel?" staral se Cavan. Miguel de Guaras zakroutil hlavou. "Tyhle pokoje vedou dodvora. Okno je zavřené a v jídelně je plno. Nikdo ji nemohl slyšet, protože je tam plno hovoru ahluku při jídle a od obsluhujícího personálu. Teď jdi, amigo, a řekni jejímu kočímu, že se panízdrží na večeři a že ji pak osobně doprovodíš domů." "Co když bude chtít za každou cenupočkat?" Cavan už byl nervózní. Najednou si uvědomil, co by s ním bylo, kdyby ho chytili."Nebude se tě na nic ptát. Anglické služebnictvo je tak svobodomyslná čeládka, že bude jenomrád, že má volný večer. Řekni mu, že mu paní vzkazuje, ať si vezme volno. To bude zaručeněúčinkovat."Cavan vyběhl a Miguel de Guaras se pro sebe usmál. Tenhle Ir je pitomec, říkal si, ale pak senespokojeně zavrtěl. Kdyby bylo jen na něm, zbavil by se ho, ale král si vysloveně přál, aby bylCavan FitzGerald dopraven do Španělska, aby mohl být dál k užitku. Měl opravdu dostatpozemky i ženu, aby byl ke Španělsku ještě víc připoután, a pak, až bude ukolébán, měl býtpředveden před krále, kde se dozví, jak vysokou cenu bude muset zaplatit doopravdy. Španělsko

Page 104

potřebovalo lidi, jako byl Cavan FitzGerald, v Irsku, aby tam podněcovali povstání proti Anglii.Koneckonců, uvažoval Miguel de Guaras, králi jsem ušetřil peníze, které chtěl na Cavanavynaložit. Ten nápad, prodat sestřenku do Alžíru, je prostě geniální! Popošel ke křeslu, kdeležela v bezvědomí, a zvedl jí bradu. Pěkná, říkal si, ale žádná kráska. Přesto: bílá pleť, šedé očia rudé vlasy znamenají hodně. Kdyby byla navíc ještě krásná, bylo by toho už moc. Pohledemzabloudil níž, protože mu Cavan vykládal, jaká má pěkná ňadra. Odhrnul krajku na živůtku nadsmetanově bílou plností. Moc pěkná, říkal si. Až budou v pořádku na palubě al Mansúrovy lodi,budou si ji moci prohlédnout lépe, ale už teď bylo jasné, že FitzGeraldovi vynese slušnousumičku.

Dveře se otevřely a Ir se vracel. "Kočí odjel, de Guarasi. A jak se teď odsud dostaneme?""Snadno," řekl Španěl. "Rašíd al Mansúr nás očekává a tenhle balík navíc bude pro nějpříjemným překvapením. Vylezeme oknem na dvůr a půjdeme zadem, aby nás nikdo neviděl. Jeprávě hodina večeře a všichni jsou zaneprázdněni. Účet jsem už zaplatil, takže hostinský křičetnebude, ale raději ať nás nikdo nevidí tady s paní." Vzal Aidanin plášť a s Cavanovou pomocí doněj bezvědomou Aidan zabalili."Nasaď jí kapuci," řekl de Guaras. "Kdybychom někoho na ulici potkali, aby si nevšiml rudýchvlasů." Neměli moc zavazadel - jen pár kousků prádla - a klidně je nechali na místě, aby jimnebránila v útěku. Cavan otevřel okno a vylezl ven. Španělovi se podařilo zvedáním a strkánímvy-sunout nahoru i Aidan, načež ji Cavan vytáhl ven. Miguel de Guaras následoval a opatrně zasebou okno přivřel. Táhnouce ženskou postavu mezi sebou prošli dvorem a uličkou zahostincem. Tmavý stín jim tam přeběhl přes cestu: na krysu to bylo moc velké, snad psík nebokočka. Oba se pokřižovali a táhli své břemeno dolů uličkou ke břehu řeky. Jednou zaslechli, jakse nad nimi otevřelo okno, stěží se stačili přitisknout ke zdi a už jim před nosem zasvištěl obsahkbelíku zároveň s opožděným výkřikem shora: "Pozor tam dole!"Ulička byla tmavá a kluzká nejrůznějšími splašky a odpadem. Po horkém dni to tu páchlo tisícipachy, ale teď při odlivu převládal zápach bahna. Když došli na břeh Temže, museli čekat, až sevynoří nájemná lodice dost velká, aby je pobrala, a už si začínali dělat starosti, aby vůbecnějakou našli, protože od hladiny řeky začala stoupat noční mlha. Když už byl Cavan odhodlánjít hledat nějakou bárku po břehu, náhodou se jedna objevila. Začali na ni zuřivě mávat. K jejichulehčení je lodník zpozoroval, přirazil ke břehu a naložil je."Není té paní špatně?" zeptal se, když jim pomáhal Aidan vtáhnout do loďky. "Není to mor,doufám?" "Ale ne, člověče," odpověděl Cavan lehce. "Moje žena je mladá a není zvyklá na dobrévínečko. Je jenom opilá!" Lodník pádloval do středu řeky a pokyvoval hlavou. "Má stará - to je tosamé. Někdo prostě nic nesnese. Víno je nápoj pro bohaté." Pak se zeptal: "A kam mátenamířeno, pánové?" "K lodi Gazelle, do přístavu," řekl Miguel de Guaras. "Dobrá, tak tedy keGazelle, pánové," řekl lodník a jal se pádlovat po proudu.

KAPITOLA 8.Poté, co naložila cestující, zvedla loď Gazelle kotvu, elegantně vyklouzla z přístavu a lehcesplývala po proudu Temže k moři, poháněna odlivem. Kapitán trpělivě vyčkal, až její příď zamířína otevřené moře, a teprve když měl jistotu, že už vpluli do vod Anglického kanálu, jak úžinumezi Anglií a Evropou Angličané sami nazvali, vyhledal přítele Miguela de Guarase a jehoirského společníka. Všichni tři se pohodlně usadili v Rašídově kajutě a družně se dělili o láhevčerveného španělského vína. Obsluhoval je mlčenlivý černý otrok."Ještě nejsi tak úplně muslimem, Rašíde, když si dopřáváš dobrého pití," žertoval Miguel deGuaras. Rašíd al Mansúr se zasmál. "Starých návyků, zvláště těch špatných, se těžko zbavuješ,Miguelito. Ale tohle je poslední doušek; příští si dopřeji, až se zas vrátím do Evropy. V AlžíruProrokův zákaz přísně dodržuji."

Page 105

"Takže tys vlastně renegát, odrodilec," řekl Cavan neomaleně. "Už jsem o takových slyšel, aleještě jsem se s žádným nesetkal."Miguel de Guaras sebou trhl, ale nepromluvil. Rašíd al Man-súr upřel na Cavana ledový pohled."Nejsem vám sice žádným vysvětlením povinován, pane FitzGeralde, ale dobře vám radím: užnikdy nepoužívejte slova renegát ve společnosti člověka, jako jsem já. Byl jste vy někdyotrokem? Dovolte, abych vám vysvětlil, co to znamená být otrokem mezi barbary. Otrok je tampouhou věcí bez duše. Je pouhou hříčkou nálad svého pána. Když se pán rozhodne otrokabezdůvodně mučit, zabít, nic mu v tom nebrání. Každičký doušek vzduchu v plicích otroka závisívýhradně na pánově vůli. Otrok nemá žádná práva, nic mu nepatří, sám není ničím.Ještě horší je úděl křesťanského otroka, jenž je vystaven tomu nejbrutálnějšímu zacházení jen ajen pro svou víru. Miguel vám jistě vyprávěl, že jsme vyrůstali spolu, on, jeho bratr a já. Vlastnějsme bratranci. Když mi bylo šestnáct, byl jsem unesen při nájezdu otrokářů a odvlečen doAlžíru, kde jsem měl být prodán. Další můj osud vlastně předurčil vrchní otrokář v bag-niu, což jeněco mezi státem kontrolovanou třídírnou, vězeníma burzou otroků. Stanu-li se muslimem, řekl mi tehdy, bude můj příští osud nesrovnatelněpříznivější, protože můj nový pán mi jakožto vyznavači islámu stejně jednou dá svobodu. Měljsem štěstí; koupil mě jistý už postarší lodní kapitán, abych pro něj pracoval jako zahradník.Zakrátko jsem - k velké radosti mého pána - konvertoval k islámu. Propustil mě na svobodu, aprotože jeho manželství zůstalo bezdětné, brzy mě adoptoval. Vyučil mě v mořeplavbě a vnámořním obchodě a s potěšením mohu říci, že mi netrvalo dlouho a stal jsem se velícímkapitánem, kapitánem reisem, ještě za jeho života, na což byl patřičně hrdý. Navíc mi odkázalvšechen svůj majetek, takže jsem se díky svému adoptivnímu otci zakrátko stal boháčem. Mezisobě rovnými jsem obáván a respektován. Mohl jsem sice setrvat v křesťanské víře, ale kdybychtak byl učinil, určitě bych teď po několika letech utrpení v lomech či na galejích už nežil.Řekněte, pane FitzGeralde, co byste dělal vy na mém místě?" a Rašíd al Mansúr se rozchechtal,protože odpověď byla nasnadě. "Jistě nemáte morální zábrany příliš silné, jinak bysteneprodával příbuznou, vlastní krev!, do otroctví jen pro peníze," dodal kousavě."Omlouvám se, že jsem přivedl na palubu jednoho pasažéra navíc," řekl Miguel."Neplujeme daleko a vody a jídla máme dost," odpověděl Ra-šíd. "Vlastně náhodou už párděvčat na palubě mám." "Dokonce několik?" divil se Miguel de Guaras. "Jak jsi je sehnal?""Šťastná náhoda, amigo, čistě náhoda! Padl jsem na dvě sestry, jimž právě zemřela matka arozzlobený domácí je zrovna vyhazoval na ulici, protože mu dlužily peníze. Už se chystal ty dvakvítečky vstrčit do místního nevěstince. Zaplatil jsem mu, co mu dlužily, plus něco málo navíc, avzal jsem děvčata s sebou na loď. Je jim devět a deset a obě jsou blondýnky a panny! Tu třetí,také světlovlásku a také pannu, jsem koupil od přítele, který má veřejný dům a občas se mi poněčem poohlédne. Dělával taky pro tvého bratra Tonia, Migueli, když byl ještě na svobodě.Tahleta žába je trochu starší, je jí už třináct, myslím. Vynesou mi slušný peníz spolu s provizí zatu vaši ženskou. Ta je taky panna? Zdá se mi na to trochu stará.""Dvacítka jí sotva minula," řekl Cavan, "a je v jiném stavu, alespoň to tvrdí. Je to prvotřídní zboží,urozená dáma bezchybného původu, s vlasy jako tavená měď, bílou kůží a stříbrošedý-maočima."Rašíd al Mansúr se ohlédl k lodnímu lůžku, kde ležela ženská postava, zabalená do pláště a shlavou zakrytou kapucí. Vychvalovat zboží, to ten Irčan dovede dobře, pomyslel si, ale on sám jemusí nejprve vidět a pak se teprve vyjádří. "Cos jí to dal?" zeptal se Miguela."Jen trošku uspávacího prášku," odpověděl Španěl. "Ještě si pár hodinek pospí.""Tak ji teda teď svlečme a prohlédněme si ji," navrhl kapitán. "Alespoň se nebude bránit, když jev bezvědomí. Ty urozenéhrozně vyvádějí, že pak nezbývá, než z nich šaty strhat. Má drahé oblečení, a když se na ně dápozor, může také něco vynést." Všichni tři se jali Aidan svlékat. Postupovali opatrně, skoroněžně, ale když chtěl Cavan sundat sestřence náhrdelník, Rašíd mu zadržel ruku.

Page 106

"Nech to být, Irčane! Až bude stát nahá na mramorovém bloku na tržišti otroků, upoutá aspoňpozornost!" Pokynul otrokovi. "Seber ty šaty a ulož je, později se prodají. Nech tady jenomkošili; tu bude potřebovat, až vyplujeme na širé moře." Otrok sebral Aidanino šatstvo a začal jeprobírat, aby našel ten kousek prádla, o který ho pán žádal. Vytáhl jemnou košilku a položil jistranou, načež s balíkem šatů opustil kajutu. Tři muži stáli v posvátném mlčení nad nahou spícíženou. "Madre de Dios," vydechl Španěl, ,je dokonalost sama!" a cí-til ztopoření, ale oči odtrhnout nemohl. Cavanovi FitzGeraldovi došla překvapením řeč. Ani bybyl u Aidan tak krásnou postavu nečekal. Ležela tu tak neuvěřitelně půvabná, s dlouhýmanohama, dlouhým, štíhlým trupem a překrásnými ňadry. Také pocítil nával touhy. Možná by jineměl prodávat. Měl by si ji raději ponechat pro sebe. Rašíd al Mansúr mu četl myšlenky. "Nebuďblázen, Irčane," řekl mu. "Jen málo žen by ti na tržišti v Alžíru vyneslo tolik co tahle!"Cavan se otřepal jako pes, aby se mu v hlavě vyjasnilo,a zhluboka se nadechl. "Máš pravdu," řekl, "ale přísámbůh, žebych ji rád alespoň jednou měl!"Oblékli jí košili a pak Rašíd al Mansúr zavolal otroka a přikázal, aby bezvědomou Aidan odnesldo vedlejší kajuty k ostatním třem dívkám. Otrok ji jemně uložil na slaměnou rohož, přikrytourudou bavlněnou látkou. Spala až do rána, ani se nepohnula, vzbudila se, až když se nebe nadpobřežím Francie zbarvilo východem slunce.Hlava jí třeštila, v ústech měla sucho a nepříjemně. V pod-břišku pociťovala křeče a ospale sipomyslela, že jí nejspíš předčasně přišla menstruace. Při tom pomyšlení jí projelo náhlé leknutí,byla rázem vzhůru, vydala zoufalý výkřik a posadila se. To není přece možné! Je přece těhotná!Ucítila mezi nohama vlhkost, spatřila krev na košili a začala ječet tak strašně, že k smrti vyděsiladalší tři děvčata v kabině, takže spustily také. Dveře se otevřely a vběhl velký černoch. Aidankřičela stále hlasitěji, šílená strachem, protože pochopila, že ztrácí své děťátko, Connovo dítě!Zkroutila ji bolest a vyzvracela trochu žluče. Černochovi stačil jediný pohled a hned něconesrozumitelného zavolal do vedlejší místnosti. Rašíd al Mansúr odstrčil otroka a přistoupilpřímo k Aidan. 190"Přestaňte!" rozkázal pevně, hlasem, nestrpícím odporu. Překvapilo ji to tak, že skutečně zmlkla."Co se děje, ženo s rudými vlasy?" mluvil anglicky s výrazným cizím přízvukem. "Potrácím,"vydechla a začala vzlykat."Pak je to Boží vůle," řekl jí na to. Jak dlouho jste těhotná?" "Dva měsíce, možná o trochu déle.""Lehněte si, zavolám lékaře."Poslechla, ale ještě se stačila zeptat: "A kde to jsem?" "Později; teď se musíme věnovat vašemuzdravotnímu stavu." Obrátil se na černého otroka a řekl: "Přiveď doktora." Otrok odběhl a zaokamžik se vrátil s postarším pánem malého vzrůstu v bílém burnusu."Tady ta žena říká, že potrácí," řekl Rašíd al Mansúr doktorovi. "Je ve třetím měsíci."Lékař pokýval a poklekl, aby mohl Aidan vyšetřit. Dotýkal se jí jemně, ale smutně vzdychal a vrtělhlavou. Nakonec vzhlédl: "K potratu už došlo, kapitáne, ale je mladá a jistě ještě porodí plnozdravých synů. Musím ji vyčistit a dohlédnout, aby nedošlo k infekci. Bude v pořádku běhemněkolika dnů a už určitě, až budeme přistávat."Rašíd al Mansúr promluvil na Aidan co nejjemněji, aby jí sdělil smutnou novinu. "Achmet říká, žejste o dítě přišla, ale že ještě donosíte spoustu zdravých synů. Postará se o vás, abystenedostala infekci. Uložím vás do mé kabiny, budete tam mít vícpohodlí.""Kdo jste?" chtěla vědět."Jmenuji se Rašíd al Mansúr a jsem velící kapitán, kapitán-reis této lodi, přicházím z hlavníhoměsta Alžíru." "A my tam plujeme?""Ano.""Abyste mě tam prodal do otroctví?""Ano."

Page 107

"Kde je můj bratranec, pan FitzGerald?""Vysadili jsme jeho i jeho společníka na francouzském pobřeží dnes ráno těsně před úsvitem,"řekl Rašíd. "Jsem velice zámožná, kapitáne. Obraťte loď zpátky do An-glie a bohatě se vám odměním, bez ohledu na to, jak velkou provizi vám slíbil bratranec.""Znám váš příběh, ženo s měděnými vlasy," řekl Rašíd. "Jste bez krejcaru.""Ale ne!" Aidan začaly kanout slzy. "To jsem řekla bratranci schválně, protože jsme s lordemBurghíeyem chtěli odhalit Cavana i jeho komplice. Obraťte, snažně vás prosím." "Zoufalé ženyvykládají zoufalé lži," řekl Rašíd al Mansúr. "Možná mluvíte pravdu, ženo s měděnými vlasy, aleco kdyžne? V Anglii budu chycen a uvězněn a přijdu o všechno, co jsem celý život shromažďoval. Alekdyž budu pokračovat v cestě do Alžíru, vynesete svému bratranci na trhu s otroky slušnoucenu a já dostanu pěkně kulatou sumu za námahu. Řekněte, co byste udělala vy, ženo směděnými vlasy?""Chápu vás, kapitáne," nedala se odradit Aidan a snažila se, aby jí v hlase nezazněla panika."Říkáte, že nechcete kvůli mně ohrozit sebe a svůj majetek, ale já se nedovolávám vašíziskuchtivosti jen tak, přísahám! Lord Burghley pojal podezření, že je bratranec zapleten dospiknutí proti královně. Věděl, že v tom můj manžel zúčastněn není, ale nemohl rozpoznat, zdase jedná o skutečné politické spiknutí nebo jen o úklad proti Connovi, s cílem ho vyřadit, aby simne tak Cavan mohl vzít sám a získat tak moje věno. Lord Burghley doufal, že se podaří přimětCavana, aby přiznal barvu, když mu budu tvrdit, že jsem přišla o všechno. Já ale opravdu jsembohatá, nelžu vám! Není tu řeč o majetku mého manžela, ale o mém! Obraťte loď zpátky doAnglie, a já vám zaručuji, že nebudete ani uvězněn, ani zadržen. Zaplatím vám, co budete chtít,jen když mně dáte svobodu!" Rašíd al Mansúr už žil mezi barbary dvacet pět let, ale na hrůzu,kterou zažil, když ho kdysi dávno chytili otrokáři, nikdy nezapomněl. Žena s měděnými vlasy teďprožívá totéž. Protože nebyl povahou krutý, bylo mu jí líto. Pokusil se jí tedy situaci vysvětlit.Poklekl vedle ní, aby mu viděla do tváře, a pravil: "Poslouchejte a snažte se pochopit. Na ženuse mi zdáte dost inteligentní, snažte se tedy pochopit, co vám řeknu. Už teď jste vlastněmajetkem alžírského deje, místodržitele tureckého sultána v Alžíru. Náš společný pán je sultánMurad EL, Ochránce víry, pán osman-ské říše. Nemohu vás vrátit do Anglie, protože mi užvlastně nepatříte a já jsem člověk poctivý. Budete prodána na státním tržišti na otroky ve městěAlžír. Váš bratranec dostane svůj díl, stejně tak já, ale část kupní ceny náleží i dejovi, a o tunemám právo ho připravit. Rozuměla jste?"Aidan na něj jen letmo pohlédla, ale hned odvrátila hlavu, nicméně stačil zahlédnout v jejíchočích slzy. "Achmete, můžete jí dát něco pro spaní?" zeptal se Rašíd Al Mansúr doktora. "Právějsem jí nastínil, co ji v budoucnu čeká, a mám strach, že spolu se ztrátou dítěte si to tak bere, žeby se mohla pokusit i o sebevraždu." "Jistě, můj pane," odvětil lékař. "Jak je na tom zdravotně?""Je od přírody silná a zdravá. Nevěřím ani, že by byla o dítě přišla, nebýt té stresující situace -zřejmě k tomu přispěla. Potřebuje teď klid, musí se smířit se svou ztrátou - a dobrá strava je takédůležitá. Než doplujeme do Alžíru, bude, myslím, v po-řádku, ale neuškodí, když ji budete trochu rozmazlovat. Pošlete za ní zítra ta druhá děvčata z jejízemě, ať jí dělají společnost. Alespoň se nebude tolik zabývat sama sebou." Rašíd al Mansúrsouhlasil a pravil k Aidan: "Doktor dohlédne, aby o vás bylo dobře postaráno, ženo s měděnýmivlasy. Nikdo vám tu neublíží a vaším úkolem je jen se uzdravit." Aidan se na něj ani nepodívala,ale tomu se kapitán-reis nedivil. Po špičkách odešel z kajuty a lékaře nechal, aby se o pacientkupostaral. Achmet dokončil vyšetření; zkušeně a jemně, měla totiž stále ještě bolesti. Košili mělanasáklou krví, takže jí ji nechal svléci a přikryl ji čistou lehkou přikrývkou. Pak vylovil zlékařského vaku malou kulatou pilulku a vstrčil jí ji mezirty. Aidan už se nevzpouzela. Z podaného poháru pilulku zapila a za několik minut usnula, načežse i doktor vytratil. Když se vzbudila, padalo okénkem do kajuty měsíční světlo. Aidan zůstalapod přikrývkou bez hnutí ležet a uvažovala. Hledala odpovědi na otázky, jež jí v rychlém sledu

Page 108

letěly hlavou. Kdeže to je? Na lodi! Je tady sama? Ano. Podle všeho v kajutě nikdo další není. Akde je Conn? Conn je v Towerul rozsvítilo se jí a rázem se jí vybavilo vše. Je v zajetí na lodibarbarů. Vezou ji do Alžíru, kde má být prodána do otroctví. Přišla o Connovo dítě a Conna už vživotě neuvidí! Rozplakala se. Chvíli tiše slzela, až ji oči začaly pálit. Jestli je to jen zlý sen - amodlila se, aby byl - pak proč se z něho neprobouzí? Štípla se, až to zabolelo, ale kolem ní se nicnezměnilo. Pořád ještě ležela nahá pod přikrývkou na cizí posteli v neznámé místnosti; najednouměla pocit prázdnoty, cítila se prázdná a dutá jako buben, vždyť přišla o dítě! Alespoň v tom bylBůh k ní milosrdný. Nechtěla by přece, aby se její dítě narodilo v otroctví. Dveře kabiny seotevřely a v pruhu světla, padajícího dovnitř, uviděla postavu malého doktora. Usmál se na ni,pokýval hlavou a znovu jí podal pohár. Zas sáhl do vaku a vytáhl další pozlacenou pilulku a vložiljí ji do úst. A proč ne, řekla si v duchu, poslušně spolkla lék a záhy znovu usnula. Když seprobudila podruhé, byl bílý den. Tentokrát si vybavovala jasně všechno. Nakrátko zauvažovala otom, že vyklouzne z kajuty, vrhne se z paluby do moře a utopí se, ale rychle ten nápad zavrhla,protože přece musí žít, aby se mohla vrátit do své milované Anglie! Věděla, že doufá v nemožné,ale kdyby se už teď vzdala vší naděje, jistě by ji zoufalství udolalo. Určitě se její budoucí majiteldá zlákat vyhlídkou na výkupné, když už se jí to s Rašídem al Mansúrem nepovedlo. Nabídne mutolik zlata, že si bude moci koupit celý tucet krásek: tím se dá zlákat každý! Přesně tak to udělá,rozhodla se - když tu najednou si uvědomila, že má hlad. Jakpak se asi tady na lodi člověkdostane k jídlu? Sotva asi může jít takhle nahá ke dveřím a zavolat. Mohla by mezi chlapy vyvolatrvačku. Bude muset počkat, až někdo přijde. Zabalila se do pokrývky a vstala, ale hned si zasesedla. Najednou se jí hlava tak zatočila! Zkusila to znovu, pomalu, a počkala, až závrať přejde.Pak zvolna přešla ke stolku, kde stála karafa a poháry. Měla velkou žízeň a pořád ještě bolesti.Zapotácela se, když v tom se otevřely dveře a vešel Rašíd al Mansúr. Rychle přeběhl k ní a chytilji kolem ramen. "Jen pomalu, ženo s měděnými vlasy. Jste ještě slabá.""Mám pořád ještě bolesti, ale je to už lepší," řekla popravdě. "Výborně! Věděl jsem, že jste silná.Máte hlad?""Jako vlk!"Zasmál se. "Saíd vám něco přinese. Dnes budete mít společnost. Tady vedle v kabině, kde jstebyla včera, jsou ještě další tři mladé Angličanky, také budou v Alžíru prodány. Trochu sevzájemně potěšíte."Mluví se mnou, jako bych byla na nějaké zábavní plavbě, pomyslela si Aidan. Podal jí pohár vínaředěného vodou a pak, aniž ji dál věnoval pozornost, se sám začal mýt a převlékat. Už ji znovaneoslovil a odešel. Za chvilku se objevil Saíd s podnosem. Na něm byla miska kouřící obilnékaše s kousky jehněčího masa a zeleniny, ploché chlebové placky, jimiž se podle všeho jedlo,protože žádný další příbor neviděla. Navíc tam byla pěkná modrobílá miska s kousky čerstvéhopomeranče. Aidan vzala tác a do posledního sousta snědla vše. Zatímco jedla, otrok jí trpělivěseděl u nohou, a když skončila, podal jí měkký ubrousek a misku s navoněnou vodou, aby simohla umýt prsty a ústa od mastnoty. Protože neznala jazyk, poděkovala mu úsměvem apokynem hlavy a černoch se rozzářil. S oslnivým úsměvem vzal prázdný tác a odešel.Aidan se postavila a tentokrát se žádná závrať nedostavila. Přešla místnost a nahlédla dosousední kajuty. Tam se v koutku choulila tři mladinká děvčátka. Aidanino srdce jim okamžitěvyběhlo vstříc. "Neublížím vám," řekla, "jsem na tom stejně jakovy. Pojďte sem ke mně, budeme tu spolu." "A kdopak jste, mylady?" zeptala se nejstarší z dívek."Jsem Aidan St. Michaelová, lady Blissová." "Jéje!" řekla jedna z obou mladších děvčat."Dokonce lejdy! A to se jistě znáte s královnou Bětkou, že jo?" Aidan se musela smátlondýnskému žargonu, jímž dívka mluvila, i jejímu naivnímu obdivu. V jejích představách bylilordi a dámy dozajista na hony vzdáleni možnosti trpět tak, jako ostatní smrtelníci. "Samozřejmě,že Její Veličenstvo znám," odpověděla přesto. "Vlastně jsem byla členkou její dívčí družiny." "Tosotva!" řeklo dítě nevěřícně. 194Aidan se usmála. "Ale ano, byla," řekla, "a vidíš, octla jsem se tu s vámi ve stejně svízelné

Page 109

situaci. Dokonce jsem na tom ještě hůř, protože nemám ani šaty."Nejstarší dívka vstala a přistoupila k Aidan. "Jmenuji se Margaret Browneová," řekla. "Pocházímz Kentu. Má nevlastní matka mě poslala do Londýna, aby prý mi tam vzali míru na šaty, ale zatímmě její bratr prodal do veřejného domu. Majitel mě pak hned prodal dál kapitánovi téhle lodi. Vítesnad, co s námi bude, mylady? Kam to plujeme?" Bylo to hezké děvče s milým obličejíčkem,dlouhými vlasy světlými jak chmýří bodláku a sytě modrýma očima."Plujeme do Alžíru. Kapitán se jmenuje Rašíd al Mansúr a říká, že budeme prodány do otroctví.""To radši smrt!" vykřikla Margaret Browneová. "Kolik je ti let?" chtěla vědět Aidan. "Třináct,"zněla odpověď. "A jsi panna? Odpověz po pravdě, děvče!" "Ano, mylady. Majitel bordelu mě mělv držení jen pár hodin, než mě prodal kapitánovi. Nejspíš ho čekal, protože mě nechávali napokoji a zacházeli se mnou slušně." "A kdo jsou ty malé holčičky," ptala se dál Aidan. "Umímemluvit, buďte bez obav," vynořila se z kouta starší z obou sester. Obě se osmělily, když viděly,jak Aidan rozmlouvá s Margaret. "Já jsem Rosamund a tohle je má ségra, Pipere. Esli máme eštěňáké jiné jméno, pak o něm nevim." "A kolik je vám?" zeptala se Aidan. "Mě jedenáct a jí deset.""A jak jste se octly tady na lodi?" divila se Aidan. "Mamka umřela a domácí ji hodil na smetiště,páč sme neměly prachy na hrobníka. A pak nám vzal všechno, i postele, prej za nájemné, neřád!Zůstaly sme na ulici, páč nás nechtěl pustit do domu, a tak sme tam stály a brečely, až přišeltendle chlapík, zastavil se, prohlíd si nás a řek domácímu: ,Kolik za ně chcete?' a tomu hnedzasvítily oči a řek': ,Obě jsou to panny čisté jak padlý sníh, pane. Mlaďoučké, poupátka vrozpuku, určitě maj cenu pět zlatých.' Kapitán se chechtá a povídá: ,Dám ti tři a jeden stříbrnýpenny, abys nechal jejich matku slušně pohřbít.' No a tak sme tady."Aidan si obě sestřičky prohlížela. Obě byly velice hezounké a tak si podobné, že se daly pokládatza dvojčata. Vlasy měly jak zralou kukuřici a oči modré jako obloha. "Slyšely jste, co jsempovídala Margaret, že?" řekla jim Aidan. "Máme být prodány do otroctví. Podle všeho skončímeněkde v harému." Margaret Browneová začala hořce plakat. "To ne, nikdy," vzlykala. "Radši smrtnež se stát hříčkou nevěřícího!""Co se jí děje?" divila se Rosamund. "Je bláznivá, či co? Poslyš, holka, každá skončí podchlapem. Když si nás koupí ňákej boháč, budem se mít až do konce života fajn! Co je na tomšpat-nýho, ráda bych věděla? Naše máma byla kurva a pro mě a Pipere chtěla vždycky jen tonejlepší. Proč myslíš, že sme eště panny? Vždycky řikala: .Nenechám vás nikomu lacino, Rosy.Najdu vám ňákýho hodnýho, kerej se o vás postará, abyste nemusely chodit s kdejakým Tomem,Dickem nebo Harrym od krav!' Naše máma byla dobrá žencká, to byla," dodala Rosa-mund scituplným posmrkáváním.

Margaret byla z těch řečí celá pryč, ale Aidan kurážnou Lon-dýňanku spíše obdivovala. Malýšpačíček, ale z materiálu, který vydrží! Při troše štěstí dopadne určitě dobře. Dívenka z Kentuzabořila tvář do dlaní a začala znovu plakat. Rosamund už s ní ztrácela trpělivost, až to byloAidan k smíchu. "A co tomu říká Pipere?" zeptala se Rosamund. "Dělá, co řeknu, viď, Pipere?""Máš recht, Rosy," odpověděla sebejistě nejmladší holčička. "Kapitán říkal, že máte jít se mnoudo mojí kajuty," řekla Aidan a zvala je dál, do obydlí Rašída al Mansúra. "Jéje," řekla Rosamund,rozhlížejíc se s obdivem po krásně zařízeném pokoji s pohodlným sedátkem pod okénky,mířícími na záď."Nevzal si vás náhodou kapitán do postele, lejdy?" "Ne," odpověděla Aidan, "to věru ne.""A jak to, že s váma tolik nadělá? Na světě přece nikdy neni nic zadarmo.""Včera večer jsem potratila," řekla Aidan tiše, "a protože se kapitán v obchodě vyzná, poskytl mivšechno pohodlí. Doufá totiž, že mu v Alžíru vynesu spoustu peněz.""Jak to? Dyť nejste žádná krasavice. Nejste ošklivá, ale jinak nic moc," plácla Rosamundupřímně."Ženy světlé pleti s modrýma očima a světlými vlasy jsou mezi barbary vysoce ceněny,Rosamund. A ty, které mají rudé vlasy, jsou pro ně rarita a vynesou celé jmění podle toho, co mi

Page 110

bylo řečeno. V tom je moje cena.""Jak o tom můžete mluvit tak klidně?" hlásek Margaret Browneové přeskakoval počínajícíhysterií. Aidan přinutila Margaret usednout a vzala ji kolem ramen. "Unesli mě manželovi," začalavyprávět. "Při tom jsem přišla o své první dítě. Jsem stejně vyděšená jako vy, ale když se tomubudu poddávat, za chvíli se přestanu ovládat a vydám se jim tak na milost a nemilost. Tu radostjim ale neudělám! Zůstala jsem naživu, a pokud to i nadále bude Boží vůle a já budu žít, pořádzbývá naděje. Rozumíš, Meg? Tak ti říkají, viď?""Tatínek mi říkal Meg," řekla dívka z Kentu. "A rozumělas tomu, co jsem ti říkala, Meg?" "Ano,"přiznalo děvče. "Takže už se nebudeš bát?" "Pokusím se, mylady.""Kráva blbá," zavrčela Rosamund. "Jako dyby nevěděla, že to mohlo bejt o moc horší!""To jo, Rosy," přizvukovala Pipere. "Mohlo to bejt horší." Aidan sice nevěděla, v čem to mohlobýt horší, ale obě malé Londýňanky ji udržovaly v dobré náladě po celou cestu, která trvala oněco méně než dva týdny. Ona zas nepřestávala povzbuzovat kentskou dívenku, která za níchodila jako psík. Zjistila, že je Meg hýčkaným jedináčkem bohatého farmáře. Ubohé dítě, říkalasi Aidan. Já jsem alespoň trošku poznala svět, když jsem přece jen nějaký čas - i když krátce -pobývala u dvora. Ale tahle chudinka je dokonale nevinná a naprosto nezkušená. Jak to musí býtpro ni strašné!Na místo určení dopluli jednoho slunného odpoledne, když se slunce už schylovalo k západu ado růžova barvilo bělostné zdi města, které se zdálo vyrůstat přímo ze skály. Při pohledu odmoře působilo impozantně; nejprve přístav s dlouhým molem, zbudovaným Španěly, a nad nímsamo město. S očividným půvabem města kontrastoval jeho nepříjemný puch, který až k nimzanášel horký pouštní vítr."Je už dost pozdě, abychom vás čtyři předvedli v dženině ještě dnes," řekl Rašíd al Mansúr."Zpravím děje o našem příjezdu a pak hned ráno vyrazíme. Teď nechám přinést na palubučerstvou vodu, abyste se mohly vykoupat a umýt si vlasy. Musíte zítra vypadat co nejlépe." "Coje to dženina?" chtěla vědět Aidan."Doslovný překlad je ,králův dům'," odpověděl Rašíd. "Tamdej přichází vybírat poplatek z prodeje zajatců. Většinou to zaněho dělají jeho podřízení, ale v tomhle případě, když vezu zboží tak vzácné, se zřejmě dejdostaví osobně." "A dej je vládcem Alžíru?" ptala se Aidan. "Je jmenován samým sultánem jakomístodržící, a v Alžíru vládne sultánovým jménem," zněla odpověď. Zakrátko po Rašídověodchodu je Saíd zahnal do malé kajuty vedle kapitánovy. Odešel a zavřel je tam, takže mohly jenslyšet tahání a šoupání ve vedlejší místnosti. Nakonec Saíd otevřel spojovací dveře a pokynuljim zpět do větší kajuty. Tu už čekaly čtyři kádě plné teplé vody. Aidan se neubránila nadšenémuvýkřiku, protože od chvíle, co opustili Anglii, neměla možnost se vykoupat. Saíd jim posunkynaznačil, jak mají vlézt do kádí, a ony ho na oplátku se smíchem hnaly ven. 196 197Všechny čtyři labužnicky vychutnávaly koupel, nasycenou vonnými esencemi, jež jim laskalapleť. Měly dokonce k dispozici kus pěnivého mýdla a vzájemně si ho půjčovaly. Nejprve si umylyvlasy a pak se vykoupaly celé. Aidan nebyla tak zaprášená jako ostatní, protože doktor dbal, abybyla v čistotě a nedostala infekci. Pár dní po potratu sice ještě krvácela, ale krvácení pak náhleustalo. Rašíd al Mansúr jí tlumočil, že to doktorovi dělá starost, že by měla krvácet déle, ale že topřičítá jejímu duševnímu stavu."Říká, že nervy dělají moc," dodal kapitán s pokrčením ramen .Když vyšly z koupele, rozhlížely se po něčem na osušení a hledaly své košile - Aidan svou ložnípokrývku, do které se balila - ale všechno zmizelo. Stály tu nahé, s nepříjemným pocitem a shrůzou se po sobě podívaly, když se začaly dveře pomalu otvírat. Chtěly utéci do menší kajuty,ale spojovací dveře byly zamčené. Shlukly se k sobě, zatímco vstoupil Rašíd al Mansúr sdoktorem."Kapitáne, kde máme šaty?" sebrala Aidan odvahu."Nebudete je potřebovat," odpověděl. "Teď jste vykoupané

Page 111

a čisté a zítra vás nahé předvedeme v džemně, jak je tu zvykem,načež vás předáme do bagnia, překladiště otroků. To nám uděláreklamu a přiláká zákazníky. Stoupněte si dál od sebe, ať si vásmohu pořádně prohlédnout a stanovit cenu. Achmet vás vyšetří,abych se mohl zaručit za vaše zdraví.""Svatá Panno," zakvílela Margaret Brownová, a Aidan by se byla k ní v duchu připojila, aleRosamund s Pipere vrhly na děvče z Kentu pohled tak opovržlivý, že si toho všimli i Rašíd sAchmetem a neubránili se úsměvu."Odvahu, Meg," řekla Aidan laskavě a poodstoupila od svých družek.Rašíd al Mansúr ji obcházel s obdivem v očích. "Tenkrát ten první večer mě zrak neklamal," řeklAchmetovi. "Tahle žena má dokonalou postavu." Vzal do hrsti Aidaniny vlasy a promnul je mezipalcem a ukazovákem. "Těžké a jemné jak hedvábí," poznamenal. Rukou jí přejel po zadku, ažsebou trhla a skousla spodní ret, když ji lehce štípl. "Kůže má dobrý tonus, je pevná a napjatá,Achmete. Obešel ji a postavil se před ni, vzal do dlaně jeden její prs. "Ňadra má také pevná," řekla závěrem shrnul: "Vynese nám celé jmění! Její bratranec bude boháč!" Odstoupil od Aidan astejně začal prohlížet Margaret. Ta sice stála klidně, ale přitom hořce plakala. "Zacházejí semnou jak s klisnou," vzlykala. "Ženská není než kus masa," řekla Rosamund. "Čim dřív si tovtlučete do hlavy, tim líp pro vás, slečno Přepjatá!""Rosamund," řekla Aidan káravě. "Tvá matka neměla lehký život a tak tě naučila ho brát jak je,ale Meg byla vychována jinak. Nestraš ji, už je vyděšená až dost. Žádná to nemáme lehké." "Vyste vysoce urozená lejdy a přece se umíte držet," odpovědělo jí to dítě. "Meg je prostě měkota!Poslouchejte, slečno Meg! Když sté v životě moc měkká, lidi vás využívají. To si pamatujte! Kdyžchcete vydržet, musíte bejt pevná!"Panebože, řekla si Aidan. Tady slyším z úst pouhého dítěte moudrost, které bych se sama měladržet! Jestliže dám jen na okamžik najevo slabost, zdejší prostředí mě zničí. "Prohlédni je, jestlijsou panny," řekl Rašíd al Mansúr a v tu chvíli dokonce i čertice Rosamund upadla do rozpaků,protože to řekl anglicky, aby věděly, co přijde. Doktorovi to zopakoval ještě jednou v arabštině.Doktor už všechny prohlédl povšechně a prozkoumal jejich zvláštní znaménka a drobné vady.Teď je všechny tři jednu po druhé zavedl ke kapitánovu lůžku, kde je uložil do řady a chystal seje vyšetřit."Nebraňte se!" varovala je Aidan. "Neporuší vám panenství, chce je jen potvrdit. Neboj se, Meg,"dodala, když děvče začalo fňukat."Jste bystrá, ženo s měděnými vlasy," řekl pochvalně Rašíd. "Mohla byste být manželkousamého sultána." "Mám už manžela," řekla Aidan. "A ten mě vykoupí, když mu dáte vědět.""Váš manžel je teď možná už mrtev a váš majetek ten tam, ženo s měděnými vlasy. Výkupné sebere za významné a bohaté muže, ale za pěknou ženu se výkupné nebere, ať už bylo její dřívějšíspolečenské postavení jakékoli. Ale nebojte se. Vás si koupí jen někdo velice bohatý, protože jenten si vás může dovolit. Váš budoucí pán vás bude milovat a hýčkat. Možná vám Alláh dopřeje idítky. Čeká vás nádherný život, ženo s měděnými vlasy. Nebraňte se tolik svému osudu!"Aidan se odvrátila. Jeho řeči ji dráždily. Braly jí naději, a toho se děsila. Tomu, kdo mě koupí,vyložím svůj příběh, říkala si, on pak určitě Conna vyhledá a manžel mě dojista vykoupí! Bude totak, musí to vyjít!Když doktor děvčata vyšetřil a ujistil kapitána-reise Rašída al Mansúra, že jsou nedotčená,opustili oba muži kajutu. Dívky dostaly výbornou večeři, protože už byli v přístavu, kde se dalykoupit čerstvé potraviny. Měly kousky mladého jehněčího, dušeného s malými cibulkami azelenými paprikami, dohromady jedno pečené kuře a mísu šafránem obarvené rýže. Dostaly takévelký talíř nakrájeného ovoce ve vlastní šťávě. Aidan ani všechno to ovoce neznala, ale chutnalovýborně. K pití dostaly cosi,čemu Saíd říkal citrónový šerbet. Bylo to nahořklé a zároveň sladké. Víno je v islámském světězakázáno, informoval Rašíd Aidan. Nezmínila se o víně, které před ní popíjel, když opustili Anglii.

Page 112

Tu noc spaly pohodlně, všechny pohromadě na kapitánově široké posteli, ale hluk z přístavuspolu s napětím v nich budil neklid, dokonce i v odolné Rosamund a její sestřičce Pipere. Nakrátký okamžik mezi nejtemnější hodinou noci a začátkem svítání město ztichlo, takže i onytvrdě usnuly. Pak se slunce rázem, jako by vybuchlo, vyhouplo nad obzor, a stejně vybuchl i hlukv ulicích města. Muezzinův hlas svolával věřící k modlitbě. Když ranní modlitba skončila,rozbzučelo se město obchodem a den začal.Vstoupil Saíd. Přinesl jim růžovou vodu na vypláchnutí úst, k jídlu dostaly chlebové placky, kozísýr a nakládané olivy. Po snídani si znovu vypláchly ústa a omyly ruce růžovou vodou. Pak jimčerný otrok pokynul ke dveřím.Zarazily se a dlouho zíraly na otevřené dveře, až Meg jejich myšlenky vyslovila nahlas."Nedokážu vyjít takhle... nahá," zašeptala.Aidan se zhluboka nadechla. Meg se bude teď muset o sebe postarat sama. Vždyť i jí, Aidan, setřesou kolena. Nahá. Budou muset vyjít nahé na palubu, sestoupit po lodním můstku a projítulicemi města. Hrozné pomyšlení! Aidan nevěděla, zda to dokáže, ale uvědomovala si, že když toneudělá ona, pak ani zbylá tři děvčata neseberou dost síly. Možná je líp jít dobrovolně, než se zajekotu a kopání nechat odvléci.Zaťala zuby, vyšla ze dveří a následovala Saída po schůdcích na palubu. Až na náhrdelník zezlata a velkých perel, který mě-la na sobě v den, kdy byla unesena, byla úplně nahá. Dlouhé zla-torudé vlasy jí splývaly až kpasu jako hedvábný plášť a v uších se jí stále ještě houpaly velké perlové náušnice. U vchoduna palubu se zarazila, když uviděla blankytné nebe a pálící slunce. Nemohu, říkala si, prostěnemohu! Tu za ní zasyčela Rosamund: "Když už sté nás dostala až sem, lejdy, nesmíte nás teďvypéct! Ta pitomá Meg visí Pipere kolem krku jako blázen. Určitě ji uškrtí, esli nepudete dál."Aidan se rychle ohlédla a viděla, že dítě mluví pravdu. I Rosamund byla přes všechno předešléchvástání vystrašená.Znovu zatajila dech, stiskla děvčeti pevně ruku a vstoupila na palubu, kde jí Saíd obul pársandálů, jako jediný ústupek zajat-kyním ze strany Rašída al Mansúra. I ostatní tři dívky dostalysandály a stěží si je stačily obout, když je Rašíd začal popohánět: "Pospěšte si, dostal jsemecho, že se dej osobně dostaví do dženiny, právě teď. Dnes večer mi bude závidět celý Alžír, že200jsem dovezl tak pěkné zboží! Pojďte za mnou, všechny!" a vykročil přes palubu a jeho čtyřizajatkyně za ním. Na okamžik všechno utichlo a pak vypukl pískot, pokřik a mňoukání ve všechmožných jazycích. Při té kakofonii se Ra-šíd al Mansúr usmíval od ucha k uchu. Křičeli to otroci,pracující na břehu, galejníci z veslařských lavic, nosiči, námořníci ze všech možných plavidel aprodavači všeho druhu. Za tu krátkou chvíli, kdy převede zajatkyně z lodi do dženiny, se zpráva ojejich kráse a ceně rozletí po městě jak oheň suchou travou. Na dražbě bude nabito a kupujícíbudou přihazovat jako šílení. "Etes vous Fran?ais?" ozvalo se odněkud a další hlasy volaly,každý ve své řeči, jak mohla Aidan rozeznat. "Benátky? Jste z Benátek?" "Jsem Jean-PaulThierry z Marseille! Jste z Marseille?" Jste z Neapole?" "Z Janova?" "Ze Saň Lorenza?" "ZBeau-mont de Jaspere?" ,Z Amsterodamu?" "Paříže?" "Londýna?" Londýn! Říkal Londýn?Zastavila se a pátrala po tváři, patřící k tomu hlasu. "Kdo říkal Londýn?" křičela. "Jsem Aidan St.Michaelová, lady Blissová. Můj muž je Conn O'Malley z ostrova Innisfana. Řekněte mu, že jsemtady, prosím!" Rašíd al Mansúr chytil Aidan za paži a postrčil ji hrubě dopředu. "Chcete vyvolatrvačku, ženo s měděnými vlasy? Vždycky, když se vykládají nové otrokyně, snaží se otroci zpřístavu vyzvědět, kdo jsou a odkud. Když vykřikují různá jména, neznamená to ještě, žeskutečně tamodtud jsou! Pospěšte si! Dzenina už je tady kousek před námi.""Jak by ňákej tendle chudák moh' vašemu muži něco vyřídit?" přisadila si Rosamund. "Dyť soubuď přikovaný k veslařský lavici, nebo mají okovy na nohou. Myslela sem si, že vám to myslí!"Aidan neodpověděla, ale ruka ji svrběla jen jen vrazit Rosamund pohlavek. Je přece jen drzá,všeho moc škodí! Rašíd je vedl podloubím a dál přes vydlážděný dvůr k nízké bílé budově.

Page 113

"Zujte se," poručil.Dlaždice příjemně chladily Aidan do chodidel. Následovaly kapitána přes dvůr kolem zurčícífontány do menší čtverhranné místnosti."Tady počkejte," nařídil a odspěchal."Kriste Ježíši," plakala Meg, "ani v tom nejhorším snu bych si nedokázala tohleto představit!""Eště se nám nic neděje," odsekla Rosamund. "Aspoň zatím. Akorát sme přešly ten kousek odlodi sem." "Ale nahé!" vzlykala Meg. "Úplně nahé a chlapi na nás pokřikovali! Bůhví, co říkali!""Neříkali nic tak strašného, kdybys jim rozuměla, Meg," řekla Aidan klidně, ač se tak vůbecnecítila. "Jsou to jen chudáci za-jatci jako my, volali svá jména a odkud jsou, protože chtěli vědět, odkud jsme my." "A co s námibude teď?"Aidan se překvapeně obrátila. Malá Pipere zničehonic promluvila. Pohladila holčičku po vlasecha řekla: "Nevím to jistě,

Pipere, ale podle všeho má zdejší guvernér právo prvního výběru z nových zajatkyň. Až potomnás prodají na tržišti." "A mě s Rosamund rozdělej', majlejdy?" "To nevím, Pipere, ale je tomožné."Vstoupil Rašíd. "Pojďte!" rozkázal. "Dej už přišel a chce vásvidět."Šly za ním do velkého sálu s obloukovými okny a výhledem na přístav. Budova stála na svahu,jak si Aidan povšimla. Na jednom konci místnosti bylo nízké pódium a na něm na polštáříchseděli dva muži. Jeden z nich byl už postarší se sněhobílým plnovousem a pichlavýma černýmaočima. Měl na sobě nádherné černočervené roucho, vyšívané zlatem. Druhý měl prostý bílý šat."Ten starý je dej," šeptal Rašíd al Mansúr. "Ten druhý je jeho přítel, slavný astrolog Osman Bej."Pak se kapitán-reis vrhl dejovi k nohám. "Buď pozdraven, vznešený pane, zástupce stínuAlláhova na této zemi!""Vstaň, Rašíde al Mansúre!" promluvil stařeckým hlasem dej. "Když jsem vyšel z paláce, bylo užcelé město vzhůru při zprávě, jak pěkné zboží jste dovezl. Rád si prohlédnu vaše zajatky-ně.Město je ještě k prasknutí nabité tím ohromným množstvím portugalských zajatců z našichnedávných vítězství, ale nebyla mezi nimi ani jedna pěkná žena! Cena otroků je nejnižší, co sepamatuji, takže nemají ani cenu jídla a pití, které spotřebují. Jak milé, že jste dovezl alespoňnějaké ženy!" "Jsou to Angličanky, můj pane. Ty tři mladší jsou panny, za což můj lékař osobněručí. Mají deset, jedenáct a třináct let." Postrčil dopředu Meg, Rosamund a Pipere, přitom jimzasyčel do ucha: "Padněte na kolena před dejem a jeho hostem, slyšíte!" "Blondýnky,"povzdechl toužebně stařec. "Na trhu vynesou celé jmění, Rašíde. Alláh nám přeje!""Vy, můj pane, máte právo první volby," odpověděl kapitánreis.Dej povzdechl znovu, tentokrát hlasitěji. "Bohužel jsem poctivý člověk, takže cena těchjedinečných panen přesahuje mé finanční možnosti. A kdo je ta další žena?" Rašíd al Mansúrpostrčil Aidan kupředu a řekl pyšně: "Tohle, můj pane deji, je anglická urozená dáma. Ovdověla,takže ji bohužel nemohu vydávat za pannu, ale jen pohleďte na barvu jejích vlasů, jak bílou mákůži a jak nádherné světlé oči! Což ne-ní hodná samého krále? Kde uvidíte takové vlasy? Jsou jako tavená měď! A ta pleť! Jako kobylímléko! Podívejte se jí do očí -jsou stříbrné! Povšimněte si, jakou má postavu, můj pane deji!Viděl jste někdy něco dokonalejšího?" Zatím co mluvil, dotýkal se postupně Aidaniných vlasů,prsou, tváře, a to musela sebrat všechnu sílu, aby nevykřikla a neuhodila ho přes ruku. Dej sedychtivě naklonil kupředu, jazykem si bleskurychle přejel rty. "Osmane Beji, co říkáte? Jeopravdu rozkošná a je to vzácnost!""Dojista je půvabná," řekl Osman Bej, "a jen jednou v životě jsem viděl tvary, které by mohlysoutěžit s jejími." Dej vstal a popošel blíž k .Aidan, aby si ji mohl detailně prohlédnout. Provázelaho vůně santalového dřeva, protože jím bylo nasáklé jeho šatstvo. Pomalu ji obcházel. Vztáhl

Page 114

ruku k jejím vlasům a řekl: "Jsou jak to nejjemnější hedvábí, Rašíde al Mansúre." Pak vzal Aidanza ruku. "Řekněte jí, ať dá ruce za hlavu," řekl kapitánovi a Rašíd to přeložil Aidan, kterázdráhavě poslechla. Dej jí pohladil ňadra, až jí vytryskly slzy ponížení, ale dej si toho nevšiml."Kůži má pevnou a jemnou. Je to kus první jakosti." Podíval se na Rašída. "Na kolik si ji ceníte?""Právem vám náleží, pokud se pro ni rozhodnete, můj pane," řekl kapitán-reis. "To vím,"odpověděl stařec, "ale i já mám svědomí. Nevadí mi vzít si svůj podíl z ceny třeba tisícenámořníků, zajatých v námořní bitvě, ale tohle je něco jiného. Tohle je otrokyně nesmírné ceny anechci ji pro sebe, ale jako dar sultánovi. Když svému pánu pošlu dar, za který jsem nezaplatilnic, pak mu posílám nic. Proto tuhle ženu od vás koupím za plnou tržní cenu.""Nejvznešenější deji, nevím, jakou mám stanovit cenu, protože se oceňováním otrokůnezabývám. Proč tedy nezavoláme z bagnia vrchního otrokáře a nenecháme ji ocenit?Souhlasím předem s částkou, kterou stanoví."Dej přikývl a neprodleně poslal pro vrchního otrokáře. Ten se dostavil okamžitě a když uvidělčtyři ženy, oči mu zasvítily. Věděl už o nich, protože měl v přístavu své lidi, kteří sledovali ahlásili, když se objevila nějaká slibná zásilka. Vrhl se na tvář před dejem, a teprve když dostalpokyn, aby vstal, odvážil se promluvit. "Čím vám mohu posloužit, nejvzne-šenější deji?""Stanov mi spravedlivou tržní cenu téhle rudovlasé ženy," řekl dej. "Chci ji poslat svému pánu,sultánovi Muradovi. Taková cenná zvláštnost ho jistě potěší a Alžíru udělá u sultánova dvoračest."Otrokář pochopil z dejových slov, že si skutečně přeje, aby byla cena stanovena popravdě,protože poslat sultánovi nějakou bezvýznamnou ženštinu by byla urážka majestátu. Popošel ke203hloučku dívek a vytáhl Aidan opodál. Zkušeným okem si ji detailně prohlížel. "Je panna?" "Ne."Vrchní otrokář poklekl a vsunul ruku Aidan mezi stehna. To už je příliš! zděsila se. Už si nedá niclíbit! Ucukla, tisknouc nohy k sobě. Otrokář nepromluvil. Pokynul jen dvěma ozbrojencům, tiAidan uchopili a pevně ji drželi, takže se nemohla bránit a otrokář dokončil prohlídku jejíchnejintimnějších partií. "Tělo má mladistvé a čisté, můj pane," řekl pak věcně a vstrčil jí prst dopochvy; v tu chvíli omdlela. "Vchod má ještě dost úzký, nebyla dlouho s mužem," konstatoval.Oba ozbrojenci polobezvědomou Aidan drželi dál, zatímco otrokář pokračoval v prohlídce.Zkušenýma rukama jí přejel po ňadrech, povšiml si, že se jí bradavky dotykem napřímily, přejel jípo trupu a prozkoumal boky a zadnici. Podrobně jí prohlédl i nohy a chodidla, načež povstal.Aidan už byla při vědomí, ale nejraději by se byla neviděla. Otrokář se jí zblízka podíval do očí apak ji k jejímu zděšení donutil otevřít ústa, aby jí mohl prohlédnout zuby. Nakonec znaleckypotěžkal vlasy a se spokojeným přikývnutím pravil: "Tohle je otrokyně první jakosti, můj pane.Pro sultána Murada to bude drahý dar, ale nepochybně ho velice potěší a na dárce budepamatovat. Má cenu deseti tisíc zlatých mincí, i když není panna." Dej sebou trhnul, ale pakpřikývl. "Dobrá," souhlasil, a obrátil se k Rašídu al Mansúrovi. "Budiž tedy, kapitáne-reisi.Koupím ji od vás."Rašíd al Mansúr v duchu zajásal. Jindy si dej automaticky strhával deset až dvanáct procent zodhadní ceny, ale tentokrát tomu tak nemělo být, protože žena s měděnými vlasy byla určenajako dar sultánovi. To procento spolu se svým podílem si ponechá sám! Obrátil se k Aidan."Přinesla jste mi štěstí, ženo s měděnými vlasy. Právě vás dej koupil za deset tisíc zlatých mincía posílá vás jako dar sultánovi! Budoucnost máte zajištěnu, pokud budete chytrá!""Já nejsem žádný dar pro nikoho!" vykřikla Aidan. Najednou dostala nesmírný vztek. Ohmatávajíji tady, štípou a sahají do ní, jako by byla nějaká jalovice na výstavě dobytka! "Jsem Aidan St.Michaelová, lady Blissová. Jsem bohatá a urozená a nebudu ničí otrokyní! Ničí, to si pamatujte!""Achch," usmál se dej, "ta má temperament! Tím lépe. Takové ty trpné krásky bývají nudné." Pakporučil ozbrojencům: "Odveďte ji do mého harému, ať se tam o ni postarají, a pamatujte, že je todar pro sultána Murada. Jestli mi řekne, že jste jí zkřivili na hlavě jen vlásek, pak se vaše hlavybudou kutálet v prachu, to si pamatujte!"

Page 115

"Můj pokladník vás vyplatí, Rašíde Al Mansúre. Zajděte za ním po polední modlitbě.""Děkuji vám, nejvznešenější ději," řekl kapitán-reis, hluboce seuklonil a spolu s dalšími třemi zajatkyněmi se měl k odchodu. "Okamžik, Rašíde," zarazil ho jinýhlas.Kapitán se zastavil a otočil se zpět k pódiu. "Můj pane?" To promluvil Osman, slavný a mocnýdejův astrolog. "Rád bych věděl, jak jste přišel k urozené Angličance? Zmocnil jste se nějakéanglické lodi?""Ne, můj pane. Jsem obchodník, ne válečník. Často jezdím za obchodem do Londýna, vozím tampomeranče a marocké kožené zboží a občas pižmo k výrobě voňavek. Nazpátek se vracím snákladem jejich jemné vlny a cínu i cínových výrobků. Jak možná víte, narodil jsem se veŠpanělsku. Moji bratranci jsou tajnými agenty španělského krále v Anglii a tak se mi občasnaskytne příležitost získat nějakou tu světlovlásku." "Slyšel jsem, že často dovážíte světlovlasédívčiny," podotkl Osman, "ale tahle žena je poněkud starší než ony a rozhodně to není druhzboží, které by se dostalo pod ruku zrovna vám." "Máte pravdu, pane. Tohle byla výjimečnápříležitost. Ona je skutečně vznešená dáma. Rodina jejího muže se provinila proti španělskémukráli, takže vymyslil úklad, aby vyvolal zdání, že se spikli proti anglické královně. Bratranec téhledámy byl do spiknutí zasvěcen. Snažil se dosáhnout, aby byl její muž popraven za vlastizradu aon sám si ji mohl vzít za manželku a zmocnit se tak jejího věna. Nenapadlo ho, že anglickákrálovna dá majetek zkonfiskovat jako součást trestu za předpokládanou vinu manželovy rodiny.Proto se tedy ten pán rozhodl sestřenku prodat, aby si alespoň částečně vynahradil finančníztrátu. Ona sice tvrdí, že její manžel popraven nebyl, že Angličané falešné spiknutí odhalili anavedli ji, aby schválně bratranci řekla, že je bez krejcaru. Chtěli zjistit a pochytat i jehokomplice. Je to žena velice bystrá a ještě se nesmířila se svým osudem." "Zpočátku tak uvažujívšechny," řekl dej. "Evropanky jsou hrozně tvrdohlavé.""Rodina jejího manžela musela španělského krále velice urazit, že se namáhal vymyslet takspletité spiknutí," poznamenal astrolog Osman. "Jakpak se jmenují, víte to?" "Jsou to Irové,"řekl Rašíd al Mansúr. "Myslím, že se přede mnou o jméně nezmiňovala... počkejte, když jsmednes ráno šli sem, jeden zajatec zakřičel, že je z Londýna, a ona mu odpověděla, že její manželse jmenuje Conn O'Malley. To je vše, co vím; jenom ještě, že se její bratranec jmenujeFitzGerald." "Děkuji vám, Rašíde al Mansúre," řekl Osman s předstíranou lhostejností. Uvnitř vněm ale všechno křičelo: O'Malley! Řekl

O'Malley! Při Alláhovi! Je to snad shoda jmen, neboje tahle zajatkyně opravdu spřízněna s jehopřítelkyní Skye O'Malleyo-vou? Co jen by mohl pro ni udělat? Nic! Dej, jeho přítel, právě za nizaplatil deset tisíc ve zlatě a co nevidět už bude na cestě k sultánovi. Nemůže tomu zabránit, alealespoň může zjistit, kdo je. Věnoval dejovi přátelský úsměv. "Mohu vás požádat o dovolenínavštívit tuto otrokyni, ještě než bude odeslána k sultánovu dvoru, drahý příteli? Rád bychsestavil její horoskop, abychom věděli, zda přinese sultánovi štěstí.""Skvělý nápad, Osmane! Proč jen jsem na to nepřišel sám -ale co když nebude její horoskop ladit s předpovědí Veličenstva?Zaplatil jsem za ni celé jmění!" a starostlivě svraštil čelo."Jestli bude její konstelace hvězd nepříznivá, vždycky ještě jimůžete prodat i za víc, než jste zaplatil," chlácholil ho Osman,"ale věřím, že to nebude třeba. Je velice málo pravděpodobné,že by se ukázala být pro sultána nevhodná.""Máte pravdu, Osmane, jako vždy. Dobrá, souhlasím. Přijďtedo paláce dnes odpoledne a můžete ji navštívit, ale jak se s nídomluvíte?""Vím ze zkušenosti, že evropské urozené dámy mluví kromě své mateřštiny ještě několikajazyky, většinou francouzsky, a já, jak víte, mluvím francouzsky plynně." 'No jistě, vaše žena!

Page 116

Zapomněl jsem. Jak se má?" "Výborně a děti také." "Vyřiďte můj pozdrav paní Alimě.""Bude poctěna, můj pane."Oba pak opustili dženinu, dej se odebral v nosítkách do paláce a Osman do svého domu nakopci nad městem. Dej se radoval z nákupu, protože sultán byl zálibou v hezkých ženáchvyhlášen. Říkalo se, že si jeho eunuši mohou nohy uběhat po trzích na otroky v Instanbulu, abystačili zásobovat jeho harém stále novými a novými kráskami. Ale tahleta žena, s těmi rudýmivlasy, říkal si spokojeně dej, je něco zvláštního. Povídalo se, že sultánova první manželka afavoritka, paní Safíja, má rudé vlasy, jakož i sám sultán. Tahle štíhlá urozená krasavice s mléčněbílou pletí, nádhernými vlasy a pěknými ňadry ho jistě upoutá. Dej cítil, jak se mu unavenýmtělem rozlévá uspokojení. Sultán nepochybně projeví svému oddanému služebníku vděčnost, amožná i velkoryse! Dej se v stínu nosítek pro sebe usmíval. Prokázal štědrost, když svému pánua vládci koupil tak drahý dar. Proč by nemohl být tak trochu štědrý i sám k sobě? Pošle svéhovrchního eunucha do bangia, aby tam pro něj odkoupil nejstarší z těch zbylých blondýnek, kteréRašíd al Mansúr nabízí k prodeji. Bude sice pořádně drahá, ale kolik ještě času mu v životězbývá?Když později toho rána přivedli do harému v dejově paláci Meg, Aidan jí vyběhla naproti a objalaji kolem ramen. Meg se nezvladatelně třásla a propukla v pláč. Aidan ji pevně držela a nechávalaji vyplakat. Postupně vzlyky slábly, dívka vzhlédla k Aidan a řekla: "Bylo to hrozné, my lady!Hrozné!" "Já vím," odpověděla Aidan; dovedla si představit po vlastní zkušenosti toho rána, jakněco takového asi muselo zapůsobit na něžnou dívenku, "ale už je to pryč, už jsi v bezpečí,"chlácholila ji."Rašíd al Mansúr je štěstím bez sebe," vyprávěla Meg. "Prý si mě koupil sám dej. Mám prý sestát konkubínou toho dědka! To nepřežiju!""Mohlo to dopadnout hůř, Meg. Dej je podle všeho laskavý pán. Nevěřím, že by ti ublížil, akoneckonců ti nic jiného nezbývá, než se podvolit. Co kdyby tě byli prodali někam do veřejnéhodomu, Meg? Ale řekni, co je s Rosamund a Pipere? Nevíš, jak to s nimi dopadlo?"Vím," odpovědělo děvče. "Koupil je obě jeden z nejbohatších mužů ve městě a vrchní otrokář jeprodal jako dvojčata. Ten chlap, co je koupil, je ohromný a tlustý, s prasečíma očkama.Rosamund se chechtala, když ten obchod uzavřeli. Řekla, že jen co pozná, jak to tady chodí,bude jí ten její tlusťoch muset zobat z ruky, když ji bude chtít dostat. Ani trošku se nebála, my-lady.""Věřím, ta je opravdu srdnatá. Určitě to dopadne do puntíkutak, jak předpověděla," souhlasila Aidan."A co bude s námi, mylady?" Megin hlásek se třásl."Tvá budoucnost je jasná, Meg. Patříš teď dejovi a staneš sejeho milenkou. Se mnou to nebude tak jednoduché. Mám býtposlána do Istanbulu jako dejův dar sultánovi.""Radši se zabiju!" řekla Meg mezi vzlyky."A co se tím vyřeší?" naléhala Aidan."Aspoň nebudu muset snášet tu hanbu, že jsem souložnicí nějakého deje!""Ale tady je to docela normální, Meg," řekla Aidan. "Tady, kde jsme, se to jmenuje harém. Jsou toženské komnaty paláce. Už vím, že má dej dvě manželky a přes stovku konkubín." "A odkudtohle všechno víte?" Meg ztuhla údivem. "Mluvím francouzsky," řekla Aidan, "a podle všeho je tufrancouzština rozšířená, mluví tak všichni, dokonce i eunuchové. To jsou ti muži, kteří nás tuhlídají. Jsou vykleštěni, takže se předpokládá, že jsou s nimi dejový ženy v bezpečí. To je dalšízdejší zvyk."Meg se nevěřícně zděsila. "Vykleštěni muži! Co je to za hrozný obyčej! Tady je to vůbec strašné.Viděla jste ty hlavy nahradbách paláce? Některé byly ještě čerstvě zkrvavené a plnémuch!"

Page 117

"Viděla jsem je," řekla tiše Aidan. "To jsou hlavy otroků, kteří se vzepřeli pánovi. Byli chyceni apotrestáni. Tohle je další zdejší zvyk. Soudí a rozsuzuje se tu rychle!" "Tolik se bojím," řekla Meg."Nemáš se čeho bát, Meg. Ženy tady říkají, že je dej dobrý a laskavý pán. Můžeš si tu dobře žít,když se smíříš s osudem." Aidan žasla sama nad sebou. Co to tady tomu ubohému dítětivykládá? Ale koneckonců: jakou má Meg šanci vrátit se do Anglie? A kdyby, kam by se tammohla vrátit? K čemu? Ke komu? Raději jí domluví, aby se přestala svému údělu vzpírat, abyvůbec dokázala dál žít. "Všechny tady tvrdí, že je dej ke svým dámám velice štědrý. Mají prýkrásné šaty a šperky, dostávají to nejlepší jídlo, dokonce i kapesné, aby si mohly koupit nějakétretky od obchodnic z bazaru, které sem docházejí." "Jsem zvyklá žít na statku," řekla Meg."Chybí mi naše zvířátka.""Když učiníš deje šťastným, určitě ti dovolí chovat kočku. Hodně žen tady má kotě. Kočky se tupovažují za posvátné, posvěcené samým Prorokem.""Budou nás nutit, abychom se zřekly naší křesťanské víry, mylady? Mučení bych nevydržela.""Pak tedy přijmi vše, co řeknou. Meg. Bůh přece vidí, co máš v srdci, a kdo ti může zakázat, abyses tajně nemodlila k PánuJežíši?"Tu k nim přistoupil mladý eunuch a řekl měkkou francouzštinou: "Mé dámy, mám vás doprovoditdo lázní. Prosím, následujte mě.""Máme jít do lázní," překládala Aidan Meg, vzala dívku za ruku a vyšla s ní za eunuchem.Lázně dejova harému byly rozlehlé a příjemně chladné. Stěny byly obloženy světlým zlatavýmmramorem a podlaha složena ze čtverců střídavě zeleného a žlutého mramoru. Místnost bylaplná žen, všech typů a barev, štíhlých, plnoštíhlých i silných. Všechny byly nahé a buď se právěkoupaly nebo byly jinak ošetřovány celou armádou otrokyň. Příchod Aidan s Margaret vzbudilmenší pozdvižení, protože v dejově harému panovala většinou jen nuda. Půvabná starší žena stmavými vlasy, jež právě začaly prokvétat stříbrem, k nim přistoupila a Aidan se jí uklonila.Zároveň řekla Meg: "Tohle je paní Zadá, první manželka deje. Paní, tohle je ta dívka, kterápřicestovala se mnou. Bohužel vaší řeči nerozumí, ale pokusím se ji přiučit, dokud ještě buduzde." První dejova manželka se na Meg usmála. "Je roztomilá. Řekněte jí, že je v našem doměvítána. Asi si teď budete chtít smýtšpínu po dlouhé cestě, takže vás už nebudu zdržovat. Otrokyně dostaly rozkaz věnovat vám tunejvyšší péči, zvláště vám, má paní, která máte být poslána našemu pánu sultánovi." Lady Zadáse něžně dotkla Meginy tváře a vyšla z lázní. "Dejova žena tě vítá, překládala Aidan. "To bylajeho manželka?"Jeho první. Druhou manželkou je tamhleta mladá žena s dlouhými tmavými vlasy," ukazovalaAidan nenápadně. "Ta s tou holčičkou. Je to její a dejova dcerka."Meg neodpověděla, ale Aidan viděla, že přemýšlí. Žádná z žen, které je obklopovaly, se nezdálanešťastná nebo utrápená. Koupalo se tu i několik dětí a zdálo se, že se zde mezi konku-bínami aprávoplatnými manželkami a jejich dětmi nečiní žádný rozdíl.Nejprve je otrokyně důkladně vydrbaly, pak jim na ochlupené partie těl nanesly zvláštní růžovoupastu, vonící po růžích. Když se za nějakou dobu smyla, zůstala kůže naprosto hladká, bezjediného chloupku. Aidan se nenamáhala překládat některé necudné poznámky, které se semtam ozvaly. Podle nich byl dej obecně pokládán za muže značně potentního, který dokázal svéženy obšťastnit. Už uplynul nějaký čas, kdy si naposledy dopřál nějakou novou ženu a teď celáženská část domácnosti uvažovala, zda Meg nalezne milost v jeho očích, zda si ho získá. Pokudano, čeká ji sladký život, pokud ne, zůstane osamělá a přehlížená až do smrti, nebo bude rychleznovu prodána. Budu muset Meg informovat, jak to tady chodí, říkala si Aidan. To ubohé děvče jepovahou plaché a jistě by raději zůstala tam, kde už to zná, než aby se znovu vydala někam doneznáma. Když se později octly samy v malém pokojíčku, Aidan to Meg vyložila. Malá Kenťankase zatvářila nešťastně. "Ale jak mám deje potěšit, aby si mne nechal a neprodával dál? Vždyť omužských choutkách nic nevím."

Page 118

"Určitě jsi přece už na otcově farmě někdy viděla pářit se zvířata," povzbuzovala ji Aidan. "Onoto vypadá stejně?" reagovala zděšeně Meg. "No, samozřejmě, ne docela, připustila váhavěAidan. Pane Bože, téhle chudince bude muset vysvětlit všechno! Ale což nepomohla právětakhle jí samé její švagrová Skye? Zhluboka se nadechla a vyložila děvčeti postup při spojenímuže a ženy tak podrobně, jak jen dokázala. "Možná to napoprvé trochu zabolí," upozorňovalaMeg, "ale jen málo a rychle to přejde. Mohu ti říci, že ještě před rokem jsem byla stejně nevinnájako ty dnes. Bude se ti to líbit. Mně alespoň ano." "Ale jak to?" řekla Meg celá vyvedená z míry. ,Jak?" Aidan se zasmála. "Protože se při tom cítíš tak skvě-209le, je to pocit tak neuvěřitelně nádherný, nedá se přirovnat k ničemu, cos dosud poznala - aprosím tě, už se mě dál nevyptávej, protože to prostě nedokážu popsat. To nedokáže žádnážena. Slova, která by vystihla, jaké to je mezi mužem a ženou, Meg, neexistují. Prostě to tak je."Později odpoledne jim přinesli jídlo, jejich první po příchodu do dejova paláce. Dostaly každápůlku pečeného kuřete s rýží, okořeněnou šafránem a promíchanou s kousky ovoce, k tomuobligátní chlebové placky a misku čerstvých fíků. Zapíjely to vodou se šťávou jakýchsi plodů,které Aidan chutí připomínaly pomeranče, ale pomeranče to nebyly. Když se najedly a omyly siruce a ústa, naznačil jim mladý eunuch, přidělený k jejich službám, že si mají odpočinout."Proslýchá se, že náš pán dej chce k sobě na dnešní noc pozvat světlovlasou pannu, ale není toještě jisté," řekl. "A to nedostaneme žádné šaty?" odvážně se zeptala Aidan. "Jestli plavovlasápanna nalezne milost v dejových očích, bude přiměřeně odměněna. A co se vás, ženo směděnými vlasy týče, už se pro vás chystá výbava na cestu do Istanbulu. Prozatím musítezůstat, jak vás Bůh stvořil."Aidan to přeložila Meg a ta překvapivě věcně odpověděla: "Je to jasné: všechno se tady řídí vůlízdejšího pána. Vidím, že se mu opravdu budu muset zalíbit. Kdy myslíte, že pro mě pošle,mylady?""Nejspíš dnes večer," řekla Aidan, "a protože jsme ve stejném postavení, milá Meg, je načase,abys mi začala říkat křestním jménem; jsem Aidan.""Už dnes večer!" povzdychla Meg. "Tak brzo!"Jestli se pořád ještě bojíš, bude líp, když to podstoupíš hned; čím dříve, tím lépe!" podotklaAidan moudře. Pro Meg přišli, sotva se měsíc vyhoupl na nebe nad městem. Oblékli ji dobleděrůžových pantalónů, které byly u kotníků staženy stříbrem vyšívanými manžetami a stejnělemovány v pase. Pas měly snížený a končily pod pupkem. Malé bolerko, vyšívané stříbrem abroušenými sklíčky, byl jediný další kus oblečení - a pořádně sporý - protože bylo samozřejměbez rukávů a sahalo těsně pod ňadra. Eunuch jí vykartáčoval rozkošné stříbro-plavé vlasy azvýraznil jí oči kohlem (orientální líčidlo, černé -pozn. překl.). Pak připevnil malý závojíček, kterýsahal od kořene nosu až po bradu, a halil jí tvář. Nožky zůstaly bosé a při chůzi vydávalyrozkošný tichounký mlaskavý zvuk, jak se pustila chodbou za eunuchem a dál až do dejovýchkomnat. No, řekla si Aidan, víc toho pro ni udělat nemohu. Doufejme, že ten starý ocení jejínevinnost a bude k ní vlídný. Teď měla čas zamyslet se nad vlastní situací a začít se trápit.Jelikož bylaaž dosud zvyklá, že ji okolí bralo jako průměrně hezkou dívku, nebrala horování Rašída alMansúra o vlastní tržní ceně vážně. Předpokládala, že si ji koupí nějaký bohatý člověk, kterýbude rád, že své jmění ještě zvětší o výkupné, které za ni dostane. Takové výkupné by mu vícnež bohatě vynahradilo vlastnictví na zdejší poměry vlastně přerostlé, vytáhlé, celkem obyčejnédívky, za jakou se považovala. Pořád ještě se nemohla vzpamatovat z toho, že ji zdejší lidéočividně považují za vzácnou krásku, a navíc byla nešťastná z nucené pouti na východ, která jizjevně čeká. Kéž by mohla výkupné nabídnout dejovi! říkala si, ale věděla, že to není možné. Dejnestál o peníze, toužil získat přízeň svého pána, sultána. Co jen má dělat?"Paní."Trhla sebou, protože neslyšela eunucha vstoupit. "Co je?" vzhlédla k němu.Podal jí šaty. "Prosím, oblečte se, paní. Máte návštěvu. Přišel Osman Bej, slavný astrolog, aby

Page 119

sestavil váš horoskop. Chce zjistit, zda vaše budoucnost ladí s budoucností Stínu Alláhova natéto zemi."Aidan se vzchopila. Tady se jí naskýtá jistá možnost, pomyslela si. S trochou štěstí ji třebaastrolog shledá nevhodnou. Vstala a navlékla si volné roucho. Bylo velice pěkné, zbledězelené-ho hedvábí, vyšité zelení a zlatem kolem výstřihu a na lemu rukávů. Eunuch jípřidržel zrcadlo; trošku se pousmála na svůj obraz v něm.I eunuch se usmál. "Když jste pěkně oblečena, paní, jste ještě krásnější."Aidan s úsměvem odpověděla: "Za celý můj život mi ještě nikdo neřekl, že jsem krásná.""Což jsou vaši muži raněni slepotou? To nedovedu pochopit. Rysy máte vzácně jemné a vašetvář vyjadřuje vnitřní sílu, což je další vzácnost. Jednoho dne se stanete významnou ženou,paní." Na okamžik se vzdálil, a ona.vyčkávala. Sama nevěděla, co vlastně očekává, ale dozajistane člověka, který právě vstupoval. Byl střední postavy, s kulatou tváří a úplně holohlavý. Byla byčekala spíš nějakého chvástavého šarlatána, kterých je všude plno, ale dojista ne příjemnéhopána s vlídnýma usměvavýma zla-tohnědýma očima."Dobrý večer, paní," pravil tiše, ale překvapivě pevným hlasem. Jsem astrolog Osman. Těším sezde v hlavním městě Alžíru jisté proslulosti, takže mě dej pověřil, abych prozkoumal postaveníhvězd při vašem narození a porovnal je s horoskopem našeho nej-milostivějšího pána, SultánaMurada, toho jména třetího." "Smím vás požádat, abyste se posadil, mistře Osmane?" řeklaAidan."Zajisté, a měla byste poručit vašemu eunuchovi, aby nám donesl kávu a zákusky."Aidan upřela pohled na mladého eunucha. "Udělej, jak pán říká," rozkázala, a když eunuchodešel, zeptala se: "Jak to, že umíte francouzsky, mistře Osmane?""Mnoho lidí v Alžíru rozumí a mluví francouzsky, ale v mém případě je to tím, že mám za ženuFrancouzku. Přišla sem před mnoha lety jako zajatkyně. Dostal jsem ji darem u příležitosti svatbydvou svých nejdražších přátel. Chtěli se tehdy se mnou o své štěstí podělit." Osman vstal, přešelke dveřím a pootevřel je, zda za nimi nikdo není. Když nikoho nespatřil, znovu je zavřel. "Neníčas zabývat se podrobnostmi, mylady. Rychle mi řekněte - než se eunuch vrátí: Proč jste dnesráno na cestě do dženiny vykřikla jméno O'Malley?""Můj manžel je rozený Conn O'Malley," řekla Aidan a srdce se jí rozbušilo. Proč se jí ptá zrovnana tohle? "Má váš manžel sestru jménem Skye?""Ano," vydechla Aidan. "Ach, Osmane, jak tohle víte? Což už jste se zeptal hvězd?""Skye O'Malleyová je má dávná drahá přítelkyně. Rychle, vyprávějte, jak jste se sem dostala."

Jako o překot vypověděla Aidan astrologovi celou svou historii, a když skončila, Osmanzasténal: "Jaký propletenec! Hrozný úklad!""Prosím, prosím, Osmane, pomozte mi! Zaplatím jakékoli výkupné!"Osman zavrtěl hlavou. "Za ženy nevěřících se tady výkupné nebere a vás hodlá dej tak jako takodeslat jako dar svému pánu do Istanbulu. Neexistuje výkupné tak vysoké, aby vyvážilosultánovo zklamání, kdyby se měl zříci ukojení svých choutek." "A nemůžete dejovi namluvit, žemůj horoskop se k sultánovu nehodí?" žadonila Aidan.Osman se jejímu nadějeplnému dotazu jen pousmál. "Ne, mé dítě, to nemohu, protože jsemčestný člověk a dej mi důvěřuje. Budete muset do Istanbulu, je to nejspíš váš osud, ale slibujivám, že najdu způsob, jak informovat Skye. Má přítelkyně Skye má přece jistý vliv, a pokud vím,snaží se i vaše královna navázat diplomatické styky s Vysokou Portou, jak se říká sultánověvládě. Jestli vůbec někdo dokáže uskutečnit ten zázrak, který bude nutný k vaší záchraně, pak jeto jedině Skye O'Malleyová. A teď mi řekněte, jak se jmenujete, mé dítě." Jsem Aidan St.Michaelová, lady Blissová. Můj manžel Conn O'Malley převzal při sňatku mé jméno, protože můjotec neměl syna."Osman přikývl. "Rozumím," řekl. "A teď, Aidan, musíme splnit, co jsem dejovi slíbil, to jestsestavit váš horoskop. Řekněte mi, kdy jste se narodila."

Page 120

"Devatenáctého srpna tisíc pět set padesát čtyři." "A víte, v kterou hodinu, mé dítě?""Vím, mistře Osmane. Narodila jsem se za svítání, jen pár minut před pátou hodinou ranní naPearrock Royal, což je pár mil západně od Worcesteru. Matka mi vyprávěla, že právě připosledním porodním stahu, kdy mě vypudila z těla, uzřela na východě slunce. Sledovala prývýchod slunce, aby tolik nevnímala porodní bolesti.""Výtečně!" řekl Osman. "Když teď vím přesný okamžik vašeho narození, budu vám moci sestavithoroskop mnohem detailnější. Nevíte náhodou, kdy se narodil váš manžel?" "A na copotřebujete jeho datum narození, mistře Osmane?" "Pro srovnání, mé dítě," odpověděl bezváhání. Ve skutečnosti ale chtěl Osman zjistit, zda je shledání Aidan s Connem psáno vehvězdách."Manžel je o rok mladší než já," řekla Aidan. "Narodil se na ostrově Innisfana, dvacátého třetíhočervna 1555, krátce po desáté hodině večerní."V tu chvíli vešel eunuch s dvěma malými šálky vroucí černé kávy a talířem zákusků, slepených zořechových jader, sezamových semínek a medu. Osman předvedl Aidan, jak se káva pije.Nejprve přidal malý kousek ledu, aby nebyla tak horká, a pak trochu cukru k otupení hořké chuti.Aidan dosud nikdy kávu nepila; ani jí vlastně moc nechutnala. Osman svůj šálek vypil na jedenzátah, když jeho obsah předtím štědře osladil. Dopil, povstal a obřadně pronesl: "Když teď mámpotřebné informace, mohu vám už spolehlivě sestavit horoskop, má paní Aidan. Pokud budepříznivý, můžete se pokládat za nejšťastnější z žen." To byla slova určená pro zvědavéeunuchovy uši. Ve vlídných zlatožlutých očích však četla něco jiného. Jako by slyšela slovaujištění a útěchy."Děkuji vám, mistře Osmane," řekla tiše. "Spolehněte se," odpověděl a vyšel z pokojíku. "Vítevůbec, jaké štěstí máte?" vzrušeně líčil eunuch. "Nej-slavnější astrolog celého Východu! Ikrálové za ním putují až od hranic velké jižní pouště, aby poznali svůj osud! Sám dej se v žádnézáležitosti bez Osmanovy rady neobejde. Ten zůstává přes svůj vliv skromný a je proto veliceoblíbený. Až sultán zjistí, že přicházíte vybavena nejen nádhernými šaty a šperky, ale ihoroskopem od samého Osmana, stoupnete v jeho očích ještě víc v ceně!"Věčná láska"Zdá se, že je to vlídný pán," řekla Aidan z nedostatku jiného nápadu.Eunuch obrátil oči v sloup. Byl to mužík s pletí barvy bílé kávy a v tu chvíli byl jeho výrazztělesněním úžasu nad tak nekonečnou hloupostí. S posměšným odfrknutím se začal zabývatpřípravou místnosti i Aidan samé na noc. Ze skříně, vestavěné ve zdi, vytáhl stočenou matraci arozložil ji. Pak následovala středně silná pokrývka, protože zde noci bývají chladné. Na titěrnýpříruční stolek vedle lůžka připravil pohár s ovocnou šťávou a malý talířek lepkavéhopřeslazeného cukroví gumovité konzistence. "Tak, paní, poslužte si," řekl pak. "Ráno vásvzbudím. Nepokoušejte se v noci opustit pokoj, protože dej vždy o půlnoci vypouští loveckégepardy do chodeb harému a ti jsou vycvičeni skočit po všem, co se hýbe," načež se s hlubokouúklonou vzdálil. Ani ji nenapadlo opouštět tu malou celu, která jí byla přidělena, ale přesto bylaeunuchovi vděčná za každý střípek informace. Vida, říkala si, jak vtipné od deje využít k hlídánílovecká zvířata, a dojista účinné! Tyhle kočky určitě nikdo nedokáže umluvit či uplatit jako lidskébytosti a asi to ani nikdo nebude zkoušet s kusem masa, protože by ho mohly chytit dřív, než byje dokázal přivábit. Těžko by je včas našel. Tuhle noc se Meg jistě už nevrátí, takže jí, Aidan,zbývá jen se uvelebit a usnout. Vleže na lůžku si Aidan znovu promítala události posledníchněkolika týdnů. Jak jen se podařilo zatáhnout ji a Conna do takové šarády? Měla tehdyodmítnout požadavek lorda Burghleye, aby šla vykládat Cavanovi, že zchudla. Měla poslechnoutmanžela a už nikdy se s tím padouchem nesetkat. Měla rovnou odjet na Pearrock Royal; alesplnit žádost lorda Burghleye jí tehdy připadalo tak snadné! Kdo by se takové zrady se stranyCa-vana FitzGeralda nadál? Ani ve snu by ji to bylo nenapadlo. Zhluboka si povzdechla. Až sezjistí, že zmizela, bude to jen další důkaz, že Cavan FitzGerald spunktoval celý komplot sám a žev něm Conn účast neměl. Jestlipak už manžela propustili a zdalipak je v pořádku? Osman přece

Page 121

řekl, že sice není v jeho silách zabránit, aby nebyla poslána k sultánovi, ale zároveň slíbil, žeuvědomí Skye! Dodrží slib? Skye se o něm nikdy nezmínila, ale to nic neznamená, vždyť o svékrásné švagrové toho ještě hodně neví. Aidan konečně upadla do neklidného spánku.KAPITOLA 9.Conn St. Michael se dozvěděl o manželčině zmizení od její oddané komorné. Když se Aidan tenvečer nevrátila na Green-wood, Mág nemeškala a spěšně se vydala zpátky do Toweru, kdežádala o rozmluvu s pánem. Strážní nejevili žádnou ochotu ji vpustit v tak pozdní hodinu,protože byla jen bezvýznamná služebná, ale Mág s kuráží, která udivila i ji samu, prohlásila:"Když mě k lordu Blissovi nepustíte, chci mluvit okamžitě se správcem vězení! A bude líp, kdyžsebou hodíte, chlapci, protože jde o záležitost prvořadé důležitosti, týkající se bezpečnosti samékrálovny!"Přivolali kapitána stráže a Mág mu svůj proslov klidně zopakovala. Kapitán se k ní naklonil, aleneucítil ani pivo, ani víno, usoudil tedy, že je střízlivá. "Jestli mě tu zdržuješ pro nic za nic,ženská, strčím tě na měsíc do klády, to ti povídám!" pohrozil. "Blázna ze sebe před SiremJohnem dělat nebudu!" "Odveďte mě k lordu Blissovi," řekla komorná, "ať on rozhodne, jakdůležitá je má informace!"Po krátkém rozmýšlení kapitán stráže usoudil, že to tak bude nejlepší; vždyť jestli mu služebnázalže, pán ji sám potrestá a kapitán tak nebude před nadřízeným vypadat jako pošetilec, kterýnaletí každému. "Tak dobře," připustil neochotně, "můžeš jít za pánem," a poručil strážným, abyji doprovodili. V cele našli Conna, jak hraje v kostky se žalářníky; ti byli dokonce vděčni zavyrušení, protože právě prohrávali. "Co se děje, Mág?" tázal se Conn vstávaje z podlahy.

"Vaše paní se nevrátila domů, mylorde. Jela do hostince U labutě a ještě se nevrátila.""K Labuti!" Conn se zděsil. "Proč proboha jezdila k Labuti? Snad tam nejela navštívit panaFitzGeralda? Proč jste dopustila takové šílenství?""Není to moje vina, vaše lordstvo, to ten královnin panák, lord Burghley! To on poslal paní zapanem FitzGeraldem a ona se nevrátila!" Mág začala vzlykat, zakrývajíc si tvář upracovanýmarukama.Conn bezmocně zaskřípal zuby. Snažil se ovládnout, protože až dosud mu zmatené vyprávěníkomorné nedávalo žádný smysl. "Podej Mág židli, Cluny," vyštěkl na sluhu, a když ten poslechl,usadil ji se všemi ohledy a zeptal se nuceně klidným hlasem: "Tak, Mág, a teď mi pěkně povězte,co se seběhlo od té chvíle, co jste odsud odpoledne odešly. Začněte hezky popořád-ku a nicnevynechejte!"Mág trošku posmrkávala, ale pak začala vyprávět pomalu a souvisle, jako by se detailněrozpomínala. "Ten starý lišák," řekl si Conn, když skončila. Plán to byl v podstatě dobrý, alepodnik pro jeho ženu nesmírně nebezpečný, což zřejmě William Cecil podcenil. Tomu leží nasrdci především bezpečnost královny, samozřejmě. "A jak se Aidan dostala k Labuti?" zeptal sekomorné."Lord Burghley ji tam poslal vlastním kočárem. Kočí tam měl na ni počkat a dovézt ji v pořádkudomů, ale ona se vůbec nevrátila." Mág začala znovu vzlykat. "Nevrátila se, mylorde!""Podej mi pergamen, pero a inkoust, Cluny," poručil Conn. "Pošlu lordu Burghleymu vzkaz a ažho doručíš, doprovodíš paní Mág zpátky na Greenwood, ještě než se vrátíš sem." Obrátil se kekomorné: "Najdeme ji, Mág, nemějte obavy. Pan FitzGerald se jí neodváží ublížit. Je to sicechamtivec a neřád, ale nevěřím, že by s ní měl nějaké zlé úmysly." Lord Burghley se už ukládalke spánku, když mu donesli Connův vzkaz. S povzdechem si dal zavolat kočího a ladyBurghleyová se s chápavým úsměvem odporoučela do vlastní ložnice. "Přece jsem ti nařídil nalady Blissovou počkat," řekl lord Burghley rovnou, sotva se kočí objevil. "Z hospody vyšel ňákejpán, řek', že lady zůstane na večeři s bratrancem a že si mám vzít volno. Eště sem si řikal, že jeto legrační, když pani neni moje pani, ale pak sem tomu pánovi poděkoval a jel domů, mylorde.""Měl ten pán irský přízvuk?" "To jo, mylorde."

Page 122

"Kristova košile!" zaklel lord Burghley oblíbeným královniným úslovím.Co jen ten ničema s lady Blissovou udělal? "Můžeš jít," řekl kočímu a pokynul mu k odchodu."Snad sem neproved nic špatnýho, mylorde," znepokojil sekočí."Ne, Jeffersi, splnil jsi jen rozkaz, jako řádný služebník." Kočí odešel a lord Burghley přivolalsekretáře, přepracovaného drobného mužíka. "Pošlete pár ozbrojenců do hostince U labutě,jestli tam ještě je pan Cavan FitzGerald. Jestli tam už nebude, ať zjistí, kdo tam byl s ním a jestlis sebou neměli nějakou dámu. Pospěš si!"Muže v livreji lorda Burghleye hostinský uvítal co nejponíženěji. "Ano, jistě! Pan FitzGerald jenaším hostem. On a jeho přítel mají pokoje dozadu, protože chtěli mít klid. Ano, dnes večer se tuzastavila nějaká dáma a podle mě tam ještě jsou." Hostinský vedl Burghleyovy muže chodbou kpokojům, které si Cavan před časem najal. Zaklepání na dveře však zůstalo bez odpovědi. Pochvíli tedy otevřel sám a zjistil, že jsou oba pokoje prázdné. Burghleyovi muži se tedy vrátilioznámit svému pánovi, že pan Cavan FitzGerald spolu s ještě jedním džentlmenem, který sevydával za Francouze, ačkoliv vypadal spíš jako Španěl, z hostince zmizeli a dáma s nimi.Lord Burghley byl zmaten. Co jen se stalo s lady Blissovou?

Byli znovu vysláni ozbrojenci prohledat hostinec i okolí. Nikdo ty tři neviděl, ba si aninevzpomínal, že by tam byli bydleli. Ze zadního dvora vedla úzká ulička přímo k řece a takpátrači usoudili, že zmizeli právě tudy. Z blátivého břehu podle všeho má-váním přivolali nějakého lodníka, ale kam se pak poděli? Sloužící lorda Burghleye vyslechlikdekterého člunaře, ale bylo jich na řece příliš mnoho. Jen zázrakem by mohli najít právě toho,který vyzvedl naše tři pasažéry na tom určitém místě a odvezl je bůhvíkam.William Cecil, lord Burghley měl jasno alespoň v jednom: lord Bliss se žádného spiknutí protikrálovně nezúčastnil. Dokonce si říkal, že ani žádné opravdové spiknutí neexistovalo, vyjma tytři pomatence, řezníka a jeho dva syny, protože agenti ministra vnitra Walsinghama nikohodalšího nenašli. Přesto vyšla najevo jistá pozoruhodná skutečnost. Španělský agent, vězněný vToweru, dostal najednou zásilku vína. Protože ode dne zatčení ještě žádný balíček nedostal, bylazásilka podrobně prozkoumána a v malé hliněné kouli, která volně plavala v soudku, se našelvzkaz:Raduj se, bratře! Již brzy smyju pohanu, lpící nanašem jméně, a my staneme zpříma před našímnejmilostivějším králem!Další zpráva následuje. Zůstaň ve střehu!Tvůj bratr Miguel.Lordu Burghleymu to nedávalo žádný smysl, ale Walsingham ho informoval, že Antonio deGuaras má podle všeho bratra, který se v současnosti zdržuje v Anglii. Tenhle Miguel de Gua-rasse nejspíše spřáhl s Cavanem FitzGeraldem, ale jaký mají doopravdy cíl, se nedá zjistit, dokudnepadnou do rukou Wal-singhamovým agentům. Na Cavana FitzGeralda už byl zatykač vydán.Teď je třeba vydat další na Španěla. Conn byl propuštěn z Toweru a vrátil se na Greenwood, kdezjistil, že ho právě při -jela navštívit Skye s Adamem."Vím, že mám Londýn i dvůr zakázaný," předběhla Skye bratra, když se chtěl začít podivovat,"ale královna není ve městě, je i s celým dvorem na letní okružní cestě a Chiswick není Londýn.Musím mluvit s lordem Burghleyem. S Adamem mi ho sem přiveďte.""Cože, máme ti ho přivést?" Conn nevěřil svým uším. "Ty si to řekneš jen tak! Přiveďte mi semWilliama Cecila! Toho chlapa už nechci v životě vidět! Jeho vinou jsem přišel o manželku! O moumilovanou Aidan, o to, co jsem měl v životě nejdražší-ho! Přišel jsem o ženu i o dítě! Všechnojeho vinou!" Skye svraštila čelo, bylo jí bratra líto. Nikdy ho ještě neviděla tak bezbranného,utrápeného. Chudák Conn, říkala si. Nej-krásnější muž u dvora se hluboce zamiloval a teď mujeho lásku vzali a zřítil se mu svět. Vzala jeho ruce do dlaní. "Poslouchej mě dobře, Conne! Z

Page 123

naší rodiny si nikdo tak dobře s lordem Burghleyem neporadí jako já. Nemohu jet do Londýna,aninemohu jet za ním, kdyby se rozhodl následovat královnu na venkov, což nepochybně velmi brzyučiní. Jeho přítomnost ti sice nezaručí Aidanin návrat, vždyť víš, že se stará jen o blaho královny.Ale nemusel ti o celé záležitosti říci všechno; jenže mně to řekne zcela určitě!"Prosebně se na ni zadíval. Pořád ještě to byla ta jeho neuvěřitelně krásná a schopná staršísestra. Na celém světě jí není rovné! Rozplakal se: "Pomoz mi, Skye! Pomoz mi najít Aidan!"Skye ho přitiskla k prsům, konej šila ho a hýčkala, chlácholíc ho jako dítě. "No tak, Conne,bratříčku! No tak, miláčku! Najdeme tvou Aidan, uvidíš! Slibuji ti to."Williama Cecila kupodivu nijak neudivilo, že se má setkat se Skye tak blízko Londýna. NaConnovu a Adamovu žádost přijel bez prodlení, i když brumlal: "Ne že bych mohl lady deMa-riskové říci něco víc, než jsem už řekl vám, lorde Blissi. Ale dobře znám vaši sestru a vím, ženedá pokoj, dokud se s ní nesejdu."

Když dorazil na Greenwood, což byl Skyein londýnský dům, musel konstatovat, že Skye pobytna venkově zřejmě svědčí. Dokonce snad nepatrně přibrala, ale ohromně jí to sluší, říkal si.Stejně jako jeho paní, královna, byla lady de Marisco odjakživa štíhlá - na jeho vkus až skorovychrtlá. Zena by měla mít na sobě alespoň trochu masa, myslel si. Dvorně se uklonil a políbil jíruku. Nedělal to každé dámě, jelikož se mu pofrancouzštělé mravy příčily, ale tentokrát učinilvýjimku, protože měla ruce stejně krásné jako královna. Měla na sobě tmavěmodré sametovéšaty,o ozdobené jemnou ručně paličkovanou krajkou, a intenzivní vůně růží v něm vyvolávalavzpomínky na jiná společná setkání. "Madame, vypadáte výborně. Královna udělala moc dobře,že vás odeslala na Queen's Malvern." "Chybí mi moře," odpověděla Skye, což nebyla tak docelapravda, ale ráda to zdůrazňovala. "Posadíte se, mylorde?" Usedl. "Trochu vína? Je dnes pořádněhorko."Přijal pohár a pak, ještě než stačila zaútočit, vyrazil do útoku sám. "Copak asi máte na srdci, ladyde Marisco? Jakápak naléhavá záležitost vás přiměla přiblížit se tak nebezpečně porušeníkrálovnina zákazu?""Byla bych přijela do Londýna rovnou, kdyby to mohlo pomoci, pane! Chtěla bych slyšet od vásosobně to, co jsem už vyslechla od bratra, totiž jak to, že jste mou švagrovou zapletl do jakésitemné záležitosti tak, že to vedlo k jejímu zmizení!" "Není na tom nic tajemného, madame.Požádal jsem lady Blissovou, aby zašla za panem FitzGeraldem a předstírala, že jí byl vsouvislosti s velezradou jejího manžela úředně zkonfiskován veškerý majetek. Chtěl jsem siověřit zcela jednoduchouteorii, totiž zda skutečně existuje nějaké spiknutí s cílem ohrozit královnin život, anebo se tenhleCavan FitzGerald jen snaží zbavit se vašeho bratra, aby se mohl oženit s jeho vdovou a takzískat její věno. Nebylo na tom nic riskantního." "Muselo být!" odsekla Skye, "protože jinakpřece by Aidan St. Michaelová nemohla jen tak zmizet ze světa, že, můj pane? A kdepak je panFitzGerald? Objevil se někde?" "Od noci, kdy lady Blissová zmizela, nebyl nikdo z těch tříspatřen," řekl William Cecil."Ze tří? Což tam byla ještě třetí osoba? A kdo?" "Hostinský od Labutě říká, že ten dotyčný osobě prohlašoval, že je Francouz, ale že byl snědý jako Španěl. Naši agenti zjistili, že bývalýšpanělský špion Antonio de Guaras má bratra Mi-guela, jenž se právě zdržuje v Anglii.Předpokládám, že byl komplicem pana FitzGeralda, a zatykač na oba byl už vystaven." "Pak alenač tak komplikované spiknutí?" naléhala Skye. "Španělé přece nebudou pomáhat nějakémulevobočkovi irského pátera jen tak, z dobroty srdce. Ráda bych věděla..." zarazila se, dlouhouvažovala a lord Burghley se pro sebe pousmál. Jako by přímo viděl, jak se jí kolečka v hlavěotáčejí. "Moji bratři z otcova druhého manželství, piráti O'Malleyové, v poslední době Španělůmpořádně zatápěli v zámořském obchodě s Novým světem. Zmocnili se mnoha bohatěnaložených galeon a získali tak pro Anglii víc bohatství než kapitán Drake s Hawkinsem

Page 124

dohromady. Bylo by možné, že by to spiknutí bylo namířeno proti nim, s cílem je zastavit? Kdybyanglická královská koruna dopustila popravu Conna O'Malleyho, byli by jeho bratři i nadáleochotni rozmnožovat bohatství anglické královny?" "To není špatný tip, madame," odpovědělWilliam Cecil, "a dokonce je to i pravděpodobné. Mně však stačí, že tu žádné spiknutí usilující okrálovnino bezživotí nebylo a že váš bratr byl očištěn a je zcela nevinen. To jediné mě zajímá.Jestli snad Španělé chovají nějakou zášť vůči vám a vaší rodině, lady de Marisco, pak je to váš anikoli královnin problém." "To nás sice těší, mylorde," řekla Skye sarkasticky, "ale nedává námto odpověď na otázku, co se stalo s lady Blissovou. Nevyplavila náhodou řeka nějaká mrtvá těla,která by se dala identifikovat?""Ne, lady de Marisco," zněla odpověď."A které lodě tu noc vypluly z londýnského přístavu?" chtěla vědět Skye."Lodě? No, to nevím, madame. Myslíte si, že pan FitzGerald lady Blissovou unesl? Pro všechnona světě a proč? Vždyť mu řekla, že je chudá jak kostelní myš.""Já nevím proč, pane, ale Aidan podle všeho zmizela, a beze stopy! Pak tedy se nabízí závěr, žekdyž ji tu nemůžeme najít, je to patrně proto, že už tu není. Už jste vyslýchali všechny lodníky nařece?""Je nemožné je podchytit všechny, ale snažili jsme se, madame.""Nabídl jste odměnu, pane?""Odměnu?" To lorda Burghleye nenapadlo."To jediné má smysl, mylorde. Nemůžete běhat za všemi lodníky, co jich na Temži je, alenabídněte odměnu za informaci a ten, kdo ty tři vezl, se vám přihlásí sám." "Madame, nemohu siuž dovolit nadále se osobně tou věcí zabývat. Musím odjet za královnou do Long Mefordu, kdemá dojít k setkání s francouzskou delegací ohledně předpokládaného sňatku s vévodou zAlenconu. Ve vašem pátrání vám bude poskytnuta veškerá podpora Jejího Veličenstva a vámosobně, madame, vydám povolení k pobytu v Londýně pro případ potřeby, i když zatím jen vkrálovnině zastoupení. Jakmile se záhada vysvětlí, vejde zákaz opět v platnost až do chvíle, kdyvás ho královna zbaví sama.""Jste příliš laskav, mylorde Burghley," řekla Skye s ironickým úsměvem, který ovšem WilliamaCecila nezmátl ani na okamžik. "Rozhodně musíme naše pátrání vést mnohem intenzivněji a vevětší šíři. Takže královna už zase hledá spojenectví s Francií? Ten malý vévoda je sice sotvazpoloviny tak starý jako ona, ale jinak je okouzlující." Skye se znovu usmála. "Madame, ze všech,kdo královnu znají, se v ní nejlépe vyznáte vy - kromě mě ovšem," řekl William Cecil. "Z tohosvatba nebude. Touží jen po rozptýlení. Nikdo z nás nemládne a ona je navíc teď deprimovaná.Smutní za vlastním mládím. Jaký smysl by mělo manželství v jejím věku, mylorde? Přece už byjistě nemohla mít děti?""Lékaři nás ujišťují, že by ještě mohla," řekl lord Burghley, "a ani jí si nejsem tentokrát docelajist, že to s vdáváním nemyslí vážně. Kdyby měla právoplatného dědice z vlastní krve, všechnytyhle intriky by přestaly." "To bych se divila," poznamenala Skye suše. Po rtech lorda Burghleyepřeletěl úsměv tak letmý, že nikdo z přítomných nemohl říci, že ho vůbec zahlédl. William Cecilse rozloučil a všem bylo od této chvíle jasné, že zůstává výhradně jen na nich, jak pátrání poAidan dopadne, ať už se s ní stalo cokoliv. Nikdo jim nebude bránit, ale také je nikdo otevřeněnepodpoří.Od toho dne začalo několik najatých vyvolávačů procházet po břehu řeky proti proudu i poproudu a hlasitě nabízet odměnu tomu lodníkovi, který jednou v noci koncem června vezl třipa-220sažéry na loď v londýnském přístavišti. Adam navštívil velitele přístavu a zjistil, že dvacátéhočtvrtého večer vyplulo pět lodí. Uběhlo několik týdnů, kdy žádné zprávy nepřicházely, a Conn užsamým trápením usychal. Den za dnem vyvolávači opakovali nabídku odměny, každý den sedostavilo pár lodníků, ale žádný z nich nedokázal uvést správnou kombinaci osob nebo správnýden nebo nevezl své pasažéry na žádnou loď. Skye už začínala pochybovat, zda kořist vůbec

Page 125

Londýn opustila. Možná unikli po souši a vypluli později z jiného anglického přístavu. Konečněasi po měsíci se u vrat Greenwoodu objevil jakýsi lodník a prohlašoval, že má žádanouinformaci. S kloboukem v ruce padl na kolena před Skye. Pokynula mu, aby vstal. "Poslouchaljsi vyvolávače dobře? Víš, co hledáme?" "Ano, mylady. Vezl jsem jednu dámu a dva džentlmenyna loď do přístavu tu noc dvacátého června! A eště sem si řikal,v jakou to divnou dobu, ale člověk jako já se urozenejch nevyptává. Jeden z těch pánů měldobrou vyřídilku a silnej irskej pří-zvuk, to si pamatuju. Ten druhej mluvil tak tiše, že semnerozuměl, ale byl to cizinec, tim sem si jistej." "A co ta dáma?" vyptávala se Skye."Nemoh' sem si ji pořádně prohlídnout, protože byla v bezvědomí. Její manžel, ten Irčan, řek', ženení zvyklá na víno a že je opilá. Když ji táhli na loďku, spaďla jí kapuce a viděl sem, že máčervený vlasy.""To byla Aidan!" vykřikl vzrušeně Conn. "A na kterou loď jsi je vezl?" "Menovala se Gazelle,paní.""Je na seznamu," řekl Adam. "Obchodní loď z Alžíru." "Z Alžíru?" -ykřikli Skye i Conn jednímhlasem. "Dostanu tu odměnu, mylady?" zeptal se lodník nadějně. "Ano." odpověděla Skye,"zasloužil sis ji." Sáhla do kabely na příborníku, vyňala váček a podala mu jej. "Máš rodinu?"zeptala se. "Ano, mylady.""Pak dej své ženě polovinu ještě než se půjdeš ven opít," rozkázala mu s úsměvem.Vykulil oči, když ucítil, jak je váček těžký, poděkoval úklo-nou hlavy a zmizel."Proč by pro všechno na světě bral Cavan Aidan na loď do Alžíru?" divil se Conn."Je docela dobře možné, že ta loď cestou zastavovala v různých přístavech, Conne, ještě neždoplula do Alžíru," řekl Adam. "Musíme zjistit, kam měla namířeno cestou, nebo zda plulapřímo.""A proč vůbec s sebou Aidan brali?" uvažovala Skye nahlas."A kdo byl ten druhý s Cavanem? To jsou všechno otázky, na které musíme hledat odpověď.Nejdřív musíme zjistit, jestli ta Gazelle jezdí do Londýna pravidelně a jestli ano, pak se možnáněco dozvíme o kapitánovi."Tím, co se dozvěděli, nebyli nijak potěšeni. Gazelle pravidelně pendlovala mezi Alžírem aLondýnem, bez mezipřistání. Vozila do Anglie pomeranče, kůže a luxusní kožené zboží z Marokaa do Alžíru vyvážela cín a vlnu. Šeptalo se, že její kapitán, renegát jménem Rašíd al Mansúr,obchoduje také pěknými děvčaty. Nic se nedalo dokázat, ale podezření tu bylo. Když pátrali dále,vynořilo se jméno jakéhosi majitele nevěstince. Nejprve nechtěl mluvit, ale za několik zlatýchmincí přiznal, že už Raší-du al Mansúrovi prodal pár světlovlasých dívek, panen, naposledyjednu před několika týdny, kdy loď vyplouvala do Alžíru. "Nechápu to," řekl Conn, když se vrátilidomů. "Aidan není ani blondýna, ani panna, ani v prvním rozpuku, ani krasavice. Proč ji s sebouCavan FitzGerald bral na palubu lodi do Alžíru?" Nenacházeli na to žádnou odpověď, až jednohoodpoledne přijel na Greenwood zřízenec vývozní společnosti, patřící Skye a jejímu obchodnímupartnerovi, Siru Robertu Smallovi, a sháněl se po lady de Marisco. Byl k ní bez prodlení uveden adostal pokyn, aby promluvil."Před chvílí se vrátil do holubníku jeden z poštovních holubů. Nebyl to pták, jaké běžněpoužívám, mylady, ale když jsme mu sundali schránku s dopisem, zjistili jsme, že je adresovánvám. Hned mě poslali za vámi. Mám počkat na odpověď?" Skye projela vlna vzrušení. Řekla jen:"Jaké barvy byl tenpták?""Hnědý a bílý, paní.""To je jeden z těch, které chovali Robbie a Chálid Bej, když ještě byli partnery, aby mohliudržovat písemný styk. Měli holubník v našem domě, který teď patří Osmanovi. Co jen mi můžeOsman chtít? Vždyť už jsem všechna pouta s Alžírem přerušila." Otevřela dopis, starostlivěrozprostřela a uhladila pergamen. Pomalu sledovala očima řádky, až nakonec vzhlédla a řeklačekajícímu zřízenci: "Na odpověď nečekejte, ale toho holuba, co dopis přinesl, mějte v

Page 126

pohotovosti. Dobře ho na-Věčná láska krmte, napojte a nechte ho odpočinout." Jistě, mylady," odvětil zřízenec a vzdálil se."Co je to?" chtěl vědět Adam de Marisco. "Aidan je v Alžíru. Byla tam odvlečena naším milýmRaší-dem al Mansúrem a prodána tamnímu dejovi. Posílá ji do Istanbulu jako dar sultánovi. Jakýjen jsem to blázen! Blond panny s bílou kůží jsou sice na Východě velice ceněny, ale ženy sbílou pletí a rudými vlasy ještě víc! Ale jak do toho všeho zapadá Cavan FitzGerald a jehokamarádíček? Budeme muset jet doAlžíru!""Conn bude muset jet do Alžíru," řekl klidně Adam. "Ty jet nemůžeš, Skye, dobře to víš!""Ale ovšemže musím jet, Adame! Znám se s Osmanem Bejem a znám Východ."'Máš zakázáno vzdálit se z Anglie, Skye, a já ti nedovolím ohrozit celou rodinu tím, že překročíšzákaz. Vzpomeň si na svou nejmladší dcerku Velvet i na starší dceru Deirdre, vždyť jsi jí slíbila,že ji už nikdy neopustíš! Do Alžíru pojede Conn, zjistí, co se dá, a může dokonce rovnou jet sRobbiem, protože ten se právě vrací z Devonu do Londýna. Robbie se v Alžíru vyzná stejně jakoty a také se zná s Osmanem. Tvůj bratr je muž a koneckonců je to jeho záležitost. Ty už nejsiO'Malleyová, holčičko. Máš povinnosti k vlastní rodině."V rozpacích si hryzala spodní ret. "Ale Adame, chtěla jsem přece Connovi pomoci!""Adam má pravdu," ozval se Conn poprvé od chvíle, co byldopis doručen. "Tohle je můj boj, Skye. Aidan je moje ženaa do Alžíru budu muset jet já, a jestli ji tam nezastihnu, pojedudál, do Istanbulu nebo kamkoliv, ale svou ženu najdu a přiveduji domů, i s dítětem."Skye se na bratra upřeně zadívala. "Sedni si," řekla mu. "Musíme si promluvit. Musím ti vyprávěto zvycích Východu, jak se tam zachází se ženami, a musíme uvážit i možnost, že bude Aidanpřinucena podrobit se jinému muži. Jak ti bude, Conne, až najdeš svou ženu v sultánověharému? Až zjistíš, že je jeho nejnovější hračkou? Budeš ji stále ještě milovat? Budeš ji chtítzpátky?""Pro lásku Boží, Skye, na co se mě to ptáš?" "Ptám se tě v tom nejlepším úmyslu, bratře. Ažkonečně Aidan dostihneš, bude už pryč celé měsíce. Panna už nebyla. A co když se s ní třeba užkapitán Rašíd al Mansúr potěšil? To se klidně mohlo stát. Jen sám fakt, že čeká dítě, by honeodradil, kdyby po ní doopravdy zatoužil. A co když zaujme samého sultána? Co budeš dělat?Jak se budeš cítit?" "Já Aidan miluji," odpověděl. "Jestli ji zneužili jiní muži, vím, že to nebylo sjejím souhlasem. Jak bych ji za to mohl činit zodpovědnou, Skye? Nevadí mi, kdyby se podvolila,horší by bylo, kdyby hledala útočiště v sebevraždě. Chci svou ženu zpátky! Pojedu, kam budetřeba, udělám, co bude třeba, ale Aidan domů přivezu, to přísahám!"To stačí, říkala si Skye. Co může Conn vědět o tom, co cítí žena, ať už se podvolí z přinucenínebo z vášně? Muž nemá potuchy, co jí běží hlavou, ale když ji chce zpět za každou cenu,už to samo stačí. Podle jejích zkušeností se zvyklostmi Východu si ji kapitán jistě cenil přílišvysoko na to, aby jí nějak ublížil, říkala si v rozporu s tím, čím strašila bratra. Ani dej se jínedotkne, když ji posílá jako dar sultánovi. A co se sultána samého týče, ten má v serailu tolikžen, že je docela dobře možné, že si jí nepovšimne celé měsíce, byť byla stokrát darem od deje.Teoreticky bylo docela dobře možné, že se podaří přivést Aidan zpět nedotčenou. Pořád ovšemhrozila ta horší možnost. Ačkoli královna Alžběta Skye moře zakázala, samou povahou jejíhopodnikání bylo dáno, že měla trvale k dispozici podrobné informace o politickém vývoji ve všechzemích, s nimiž společnost O'Malley-Smallových udržovala obchodní styky. Jejich námořníflotila pravidelně obchodovala s Levantou a zajížděla doIstanbulu už po léta. Několik let měli vlastního obchodního zástupce přímo v hlavním městěturecké říše. A právě před třemi lety tam vyslali svého zástupce hned dva kapitáni londýnskéhoobchodního světa, Sir Edward Osborne a pan Richard Staper. Když totiž viděli, jaké zbožídovážejí Skyeiny a Robbieho lodi, připadalo jim oživení zámořského obchodu s Levantou jako

Page 127

výborný nápad. Přítomnost agentů společnosti Osborne-Staper spolu s vlivem zástupcespolečnosti O'Malley-Small umožnila emi-saru Sira Edwarda, Williamu Harborneovi, získat volnýpřístup ke dvoru samého sultána. Pan Harborne se právě chystal vyplout rovněž do Istanbulu.To všechno bylo Skye známo; dostávala totiž informace rychleji a podrobnější než samakrálovna. Věděla, že současný sultán Murad III. je ještě mladý muž, zcela ovládaný dvěmavášněmi: neukojitelným sexuálním chtíčem a nebetyčnou hrabivostí. Mohla sice doufat, žesultán Aidan třeba ani nezahlédne, nicméně pořád hrozilo, že si jí povšimne a že ho zaujme.Skye si ovšem tyhle úvahy nechávala pro sebe. Dopravit Conna do Istanbulu bude snadné. Alevymanit Aidan z osidel tak pevných se jí zdálo prakticky nemožné.Skye oslovila bratra: "Je v mých silách dostat tě do Istanbulu a to poměrně brzy. Nejprve všakmusíš zajet do Alžíru, promluvit si s Osmanem; ale ještě předtím musíme dobře zvážit, jakýmzpůsobem osvobodíme Aidan. Nemůžeš jen tak připlout do Istanbulu, jít za sultánem a říci, žechceš zpátky manželku. Islámské náboženství sice zakazuje brát si za manželku či kon-kubínuženu muže, který je naživu, ale toto pravidlo dodržují jen ti nejortodoxnější. Přestože si sultánnechává říkat Ochránce víry, klidně může prohlásit, že se to na manželku nevěřícího nevztahuje.Vlastně ani nemůžeš žádné kroky do budoucna plánovat, dokud nebudeš s určitostí vědět, vjakém se tam Aidan nachází postavení."

"Tomu nerozumím," namítl Conn."Osman píše, že ji dej posílá sultánovi jako dar. Sultánův harém je už tradičně ohromný. Jeklidně možné, že ji třeba ani nikdy nespatří. Ovšem na druhé straně je o sultánovi známo, že jevelkým milovníkem žen. Říká se, že jeho chlípnost vyhnala ceny otrokyň do závratné výšky a žedíky jeho nákupčím jsou tržiště prázdná. Musíme počítat s tím, že mu bude představena velicebrzy, zvláště když je ke všemu darem místodržícího Alžíru. Je tady ještě jedna možnost: Sultán jimůže darovat dál, někomu, koho chce poctít, ať už v Istanbulu nebo jinde. A konečně zbýváposlední, nejhorší možnost: Aidan třeba už nežije." "Jak to, nežije?" zděsil se Conn."Mohla třeba zemřít při porodu, Conne. Mohla být pro neposlušnost popravena. Nebo prostě jencestu do Istanbulu nepřežila. Musíme vzít v úvahu všechny možnosti. Osman Bej má sIstanbulem spojení, protože tam má mnoho přátel, a v celé os-manské říši je známou osobností.Zakrátko odešlu jeho holuba zpátky s dopisem. Budu chtít vědět, zda Aidan dorazila do hlavníhoměsta v pořádku a zda vůbec ještě žije. Doufejme, že na tebe tahle informace bude už čekat, ažpřistaneš v Alžíru. Když půjde všechno dobře, popluješ dál, do Istanbulu. Nemůžeme výpravudlouho odkládat, protože s příchodem podzimu bývá moře neklidné.""A ty přece víš, sestřičko, co můj žaludek na moři vyvádí," usmál se."Vzpomínám si, že ho máš poněkud delikátní, Conne." "Delikátní?" smíchy až zařval. "Trochuslabý výraz pro chování mého břicha při vlnobití! Vzpomínám si, jak se mi Brian kvůli té mořskénemoci posmíval, když jsem byl ještě chlapec. Nemohl pochopit, jak to, že zvracím, když duje taknádherná severovýchodní vichřice!""Brian nezná výraz slova .delikátní", ten pojem je mu cizí," vzpomínala Skye na nejstaršíhobratra. "Víš, v něm je něco z vi-kingského nájezdníka - asi se některý z nich musel kdysi mihnoutnaším rodokmenem. Je přímý, až neomalený, a má asi to-lik jemnocitu jako zuřící býk. Ale dobře je mít ho po boku, když dojde k boji! Poslala jsem proněj, i pro Shanea a Shamuse, aby tě na cestě do Istanbulu doprovodili.""Že ale bude mít hlavní velení Robbie Small, to se Brianovi líbit nebude," poznamenal Conn."No, to nebude. Ani těm druhým dvěma ne, ale budu jim to muset nějak vynahradit, protože jebudeš potřebovat. Od té doby, co se věnují pirátství, přišli materiálním statkům na chuť,bohužel," moudře podotkla Skye. "Žádné sentimentální city nepěstují, ti naši bratříčci." 225"Sám se postarám, aby se jim to vyplatilo, Skye. Jsi hodná, že mi to nabízíš, ale já také nejsemžádný chudák a Aidan je moje žena."Už už se mu chystala odporovat, ale vtom si vzpomněla na Adamova slova: "Už nejsi

Page 128

O'Malleyová!" Další argumenty tedy spolkla a řekla jen: 'Máš pravdu, Conne." V Adamovýchočích pochvalně zablesklo, když to slyšel.Poslali tedy pro Connovy bratry do Irska a ti - ač neradi -přijeli s velkým bručením a protesty. Sesvými třemi loděmi připluli rovnou do londýnského přístavu, kde už na ně čekala bárka, aby jedovezla za sestrou na Greenwood. Skye je pozorovala z okna, jak se klátivou chůzí blíží odpřístaviště přes trávník k domu.Byli stejně mohutní jako kdysi jejich otec. Velicí, neohrabaní chlapi s divokými černýmiplnovousy a černými huňatými vlasy. Conn byl samozřejmě mnohem úhlednější než tihle divošiz konce světa, oblečení v tmavých pletených kalhotách a jelenicových kazajkách bez rukávů.Zdobily je široké kožené opasky s tepanými stříbrnými sponami a Brian se Shamusem mělinavíc ještě zlatý kroužek v pravém uchu, zatímco Shane se honosil prsteny na všech prstechobou. rukou. Pro život na moři byli zrozeni a moře ctili a milovali víc než vlastní manželky.Divokým mořským vlnám střídavě buď domlouvali, nebo jim spílali v irské gaelštině. V poslednídobě tak činili i s příměsí angličtiny, která se v Irsku stále víc rozmáhala. "Panebože," vydechlConn. "Je to možné, že jsem ještě nedávno vypadal stejně?""Ano, jen před čtyřmi lety," pokyvovala Skye. "Lituješ svého rozhodnutí žít v Anglii?""To věru ne," řekl tak procítěně, že se musela usmát. Bratři jeden po druhém sevřeli. Skye vmedvědím objetí, načež se obrátili k mladšímu bratrovi, ale údivem se až trochu zarazili.Nejstarší z nich, Brian, se ale vzápětí uštěpačně ozval: "Je tenhle navoněný Angličánek opravdunáš bratr?" Shane a Shamus se jen připitoměle šklebili; Brian O'Malley byl totiž všude jejichmluvčím.Conn se narovnal v celé své výši, což bylo dobře o palec víc, než měřili oni, a se zdviženýmnosem pronesl tím nej afektovanějším dvorským tónem: "Conn St. Michael, lord Bliss, k vašimslužbám. Myslíš, drahá sestro, že jsou tihle tři chlupáči způsobilí doprovázet mě na výpravě dozemě barbarů? Možná, že bych je měl vzít spíš do zvířetníku na. psí zápasy, vždyť stejně jakozvířata vypadají; určitě bych na sázkách na ně vydělal jmění." "Nějak moc ti to mluví na chlapíka, který nás potřebuje, bratříčku," odpověděl mu Brian plynnou angličtinou. "Takže tys mirozuměl, Briane? A ti druzí dva také? Nevycházím z údivu! Vy dokonce i mluvíte srozumitelně!Divím se, že vám to po tolika letech ještě stálo za to, naučit se anglicky." "Když operujeme spolus Angličany ve španělských vodách, museli jsme se tomu jejich zpropadenému jazyku přiučit,"řekl Brian. "Dokonce trochu lámeme i francouzštinu a španělštinu. A mimoto, když už tak pár letbojuju po jejich boku, začínám k těm neřádům chovat chtě nechtě i jistý obdiv." Prohlížel siConna. "Vidím, že i tobě to u nich prospělo, bratříčku." "Pojďme do domu," řekla Skye. "Musímetoho ještě hodně projednat a venku to vypadá na déšť."Následovali ji dovnitř a zašli do knihovny. Tam už čekalAdam de Marisco a Brian, Shane a Shamus se s ním bouřlivě přivítali. Byl jedním z málaAngličanů, kterých si vážili. Usadil je pohodlně a vtiskl jim do medvědích tlap poháry se sladkýmburgundským z vinic své francouzské matky. V ohromném krbu planul oheň; zaháněl vlhkostpošmourného dne. Skye měla pravdu: těžké kapky deště už začaly pleskat do okenních tabulí.Připili si a pořádně se podívali na dno pohárů. Pak jejich mluvčí Brian vzhlédl a vyslovil, coviselo ve vzduchu: "Tak už se konečně dozvíme, proč jsme tady? Jinak dál nemaříme čas a ještědnes vyplouváme na naši obvyklou trasu přes Atlantik!""Na tuhle roční dobu je to pořádně drsná plavba, ta, o které mluvíš," poznamenala Skye věcně."Conn potřebuje, abyste mu pomohli, a tentokrát se budete plavit v mírnějších vodách!" Brianpolkl další pořádný doušek a upřel oči na Conna. "Nuže?" zeptal se.Conn spustil: "Jak všichni jistě víte, protože jsem to v zimě psal matce, oženil jsem se letos naden sv. Valentina s Aidan St. Michaelovou. Její matka byla Bevin FitzGeraldová, sestřeniceElizabeth FitzGeraldové, bohaté dědičky z Kildaru. Aidanina matka zemřela již před lety a otec jízemřel právě před rokem. Před smrtí ji svěřil do péče královně, ta nás dala dohromady azorganizovala naši svatbu. Letos v květnu se objevil v Anglii chlapík, který si říká Cavan

Page 129

FitzGerald, a prohlašuje, že je Aida-nin bratranec. Hned nato v červnu mou ženu unesl." "KristeJežíši!" zvolal Brian O'Malley. To je, panečku, dramatický spád událostí, říkal si. "Nech měhádat," řekl nahlas. "Odvlekl to děvče zpátky do Irska a drží ji tam kvůli výkupnému. Je to tak?Chceš, abychom ti novomanželku osvobodili a toho tichošlápka FitzGeralda pověsili pěkně naráhno, viď? Jako by se stalo, Conne! I když se teď jmenuješ St. Michael, pro nás jsi pořádO'Malley!""Děkuji za pochopení, bratře," řekl smutně Conn, "bohužel se to neodebralo docela tak. CavanFitzGerald odvezl mou ženu do Alžíru a tam ji prodal do otroctví!" Tohle vzalo všem třem bratrůmdech; zůstali koukat s otevřenými ústy. Conn podrobně vylíčil, jak se celá věc sběhla, a zakončil:"Jedu nejprve do Alžíru a pak do Istanbulu; musím Aidan získat zpět za každou cenu. Potřebuji ktomu ty nejschopnější námořníky a kde na světě najdu lepší než syny Dubhdary O'Malleyho?Hodlám vás bohatě odškodnit za námahu a potom, bratři, pro vás je to životní příležitost! Tobude zážitek, na jaký se nezapomíná! Pro vás jistě příjemná změna po všech těch Španělácích, skterými se kočkujete!"Brian O'Malley i oba druzí bratři seděli dlouho mlčky, až konečně Brian řekl: "Za tuhle výpravuod tebe, Conne, nevezmeme ani penny. Jestli se nám cestou povede urvat nějakou kořist, tímlépe, ale tvá žena je pro nás příbuzná, patří do rodiny, a za pomoc vlastní sestře žádnou finančnínáhradu nepřijmeme, to doufám chápeš.""Byl bych raději, kdybyste souhlasili s úhradou nákladů, Briane," podotkl střízlivě Conn."Nemůžeme totiž v tureckých vodách vyvolat žádné pozdvižení. Mohlo by to poškodit zájmySkyeiny obchodní společnosti u sultánova dvora. To nemohu připustit.""Ale člověče, s tím si nedělej hlavu," s úšklebkem na to Brian. "Jenom si chytneme párvypasených obchodníků na zpáteční cestě mezi Tureckem a Gibraltarem. Jen tolik, aby se námcesta vyplatila, ne víc!"Skye se zasmála: "No, Briane," řekla, "vidím, žes získal nějaký zvláštní smysl pro humor za taléta, co jsme se neviděli. Ale ještě jedna věc tu je - a myslím, že ti nebude příjemná: Vedenímexpedice musí být pověřen Sir Robert Small. Ne snad proto, že by byl lepší námořník než vy,protože to věru není, ale obchoduje s Levantou už celá léta a zná tamější zvyklosti. Věřím, že topochopíš.""Samozřejmě, Skye, chápu," řekl Brian dobrosrdečně. "Vždyťco my o nějakém barbarském Turecku víme? Ten tvůj Robbie bude pro nás nedocenitelný, amohu ti slíbit, že se ve všem budeme řídit jeho radou, i když jako námořníci rozhodně vydáme zavíc než ten malý Angličánek. Kdy vyplouváme?" "Nejdřív se vaše lodě musí vyklidit, pořádněvydrhnout, opravit a vybavit na Connův náklad," řekla Skye. "Při troše štěstí můžete vyplout dodeseti dnů. Pošlu vám svoje lidi, ať udělají, co je potřeba. Ať si vaši muži projednou pořádnězařádí, protože až budete na moři, budeš po nich muset vyžadovat nejtvrd-ší disciplínu."Brian pokyvoval. "Máš ve všem pravdu, Skye.""Všichni zůstanete bydlet tady na Greenwoodu," dodala. "V Londýně zatím není žádná epidemie,i když je tak horko." "Myslíš, že bychom mohli uvidět královnu?" vyptával se nedočkavě ShaneO'Malley. "Říká se o ní, že je to nejkrásnější žena v celém křesťanstvu.""V téhle roční době se královna v Londýně nikdy nezdržuje," musela Skye bratra zklamat. "Létotráví na okružní cestě po zemi, navštěvuje různé kraje svého království. Lid ji za to miluje, rád jividí."Shane se zatvářil zklamaně. "Doufal jsem, že v životě na anglickou půdu nevkročím, ale když užjsem tady, alespoň bych byl rád viděl čarodějčinu dceru."Skye s Adamem si vyměnili pohled a potlačovali smích. Konečně Skye řekla: "Matka královnyAlžběty nebyla čarodějka, Shane. Byla to prostě jen cílevědomá žena, stejně jako její dcera.""Tak dobře, co se dá dělat." prohlásil, "ale co-jinak se dá podnikat tady v tom smradlavémměstě?""Možná že byste se dobře pobavili ve zvířetníku, jak už

Page 130

0 něm mluvil Conn. V létě je tu spousta zábavy pod širým nebem a v městském okolí. Pořádají sezávody v lukostřelbě, ty by vás také mohly zajímat, pak jsou tady nejrůznější trhy a londýnskéhostince jsou jedny z nejproslulejších na světě. Conn s Adamem vás mohou provést."Všichni bratři souhlasně pokyvovali a Brian řekl: "A jsou tady nějaké ženské, Skye? Slyšeli jsme,že jsou v Londýně holky pěkně macaté a přítulné."Adam se zasmál. "To je pravda, ví se o nich, že jsou velmi přátelské, Briane. Já ovšem jsem se otakové věci přestal starat už před lety." Podíval se na Conna. "Ty máš určitě čerstvějšízkušenosti."Conn se šklebil od ucha k uchu. "Máš pravdu," přiznal bez váhání, "nějaké mám a bude mipotěšením udat bratrům správný směr. Ale jednu věc si pamatuj, Briane. Dobrá prostitutka jedrahá. Na to nezapomínej. Nechci slyšet žádné tahanice o cenu, zvlášť když už jsi zboží použil.""Jinými slovy," poznamenal Brian suše, "nechceš, abychom ti tady dělali ostudu jako nějacívenkovští balíci, za které násmáš."Conn ani nemrkl. "Jak říkáš," souhlasil a Brian se zařehtal. A tak se bratři O'Malleyové s chutípustili do víru velkoměsta. Ačkoliv Conn s Adamem nejdříve slibovali, že je budou provázet,žádný z nich neměl na pití a chození za ženskými náladu, takže bratry jenom příslušněnasměrovali a párkrát jim sjednali vstup do několika lepších nevěstinců ve městě. Když se umylia oholili, byli z Briana, Shamuse a Shanea rázem pohled-ní a v každém ohledu společensky přijatelní chlapíci. A že jim v kapsách zvonilo zlato, byli všudetím víc vítáni, takže je Skye po celou dobu jejich pobytu v Londýně viděla jen málo. Konečnědorazil ze svého panství Wren Courtu v Devonu1 Sir Robert Small. Minulou zimu, když se Conn s Aidan brali, byl právě na moři, ale když se pakvrátil, zajel na Queen's Malvern navštívit svou sestru, paní Cecily, a setkal se tam s mladou paníAidan. Byl jí nadšen a sdělil to de Mariskovým výrazy tak jednoznačnými, že je to až rozesmálo.Byl to chlapík postavoumalý, ryšavé vlasy už mu šedivěly, ale světlemodré oči hleděly pořád stejně ostře jako za mlada.Když se tehdy setkal s Connem, řekl mu: "Královna ti tentokrát prokázala další dobrodiní, můjchlapče. Ta tvá pěkná kůstka je podle mě pro tebe až moc dobrá, ale vidím, žes do ní zamilovaný.Buď na ni hodný, nebo budeš mít co dělat se mnou!" Aidan se přitom půvabně zarděla aRobbieho sestra, paní Cecily, řekla: "Každý, kdo Aidan pozná, ji musí mít rád, Robbie." Robbiebyl zdrcen, když se dozvěděl, co se Aidan stalo. Po Skye byl on jediným, kdo chápal vážnostproblému, před kterým stáli. I Conn už to začal nahlížet, jen pro jeho tři bratry byla celá záležitostjen dalším dobrodružstvím. "Jak jen ji, u všech rohatých, dostaneme ze sultánova serailu,Skye?" lámal si Robbie hlavu večer před vyplutím. Seděli právě kolem stolu v jídelně naGreenwoodu. "Jak se tam jednou žena octne, je uvězněna nadosmrti a dostat ji ven je zholanemožné. Sultán otomanské říše nepropouští otrokyně za výkupné! K čertu! Stejně všechnyženy jeho harému jsou zajatkyně! Ještě žádná se tamodtud nedostala, jedině když byla někomudána darem nebo až po smrti!" "Musíme najít nějaký způsob, Robbie," řekl Conn. "Jestli Aidanpřežila cestu do Istanbulu, musím ji bezpodmínečně vysvobodit i s dítětem."Robert Small našpulil ústa a svraštil čelo. Po chvíli přemýšlení řekl: "Víš, chlapče, jestli tu nějakámožnost je, nedokážu si ji v této chvíli představit, kdybys mě rozkrájel. Ale než se dostaneme doIstanbulu, budeme vědět víc.""Budete tam potřebovat nějaký běžný účet, abyste měli pořád k dispozici dost peněz," řeklAdam.Skye odpověděla: "Tady v Londýně jsou našimi bankéři jistí Kirovi, židovská rodina. Mají své lidi,povětšině vlastní rodinné příslušníky a příbuzné, ve všech velkých městech v Evropě. Určitěmají někoho také v Istanbulu. Pošlu pro ně, ať přijdou sem na Greeenwood a probereme to."Okamžitě byl vyslán sluha do města a k všeobecnému překvapení se hned ten večer dostavilzároveň s ním i pan Eli Ki-ra. Byl to vysoký, hubený pán s šedivými kučerami a vážnýma 230

Page 131

tmavýma očima, které se nicméně dokázaly občas usmát. Měl na sobě dlouhý kaftan z černéhosametu, lemovaný kožešinou, na hlavě plochou sametovou čapku, jakou nosili všichni váženíobchodníci v hlavním městě, a kolem krku těžký zlatý řetěz vzácné řemeslné práce."Viděl jsem v docích vaše lodi, připravené k odplutí," pravil, "a domyslel jsem si, že mě chcetevidět ještě před odjezdem; a já stejně zítra odplouvám do Francie. Minulý týden mi zemřel vPaříži bratr, musím tam jet rozhodnout, který z jeho dvou synů je schopnější stát se jehonástupcem. Čím vám mohu sloužit, madame?""Můj bratr musí jet do Istanbulu, pane Kiro, a rádi bychom věděli, zda se tam zdržuje někdo zvaší rodiny, kdo by nám mohl poskytnout kredit na základě našich depozit tu v Londýně." "DoIstanbulu? Vždyť Istanbul je centrem našich rodinných bankovních obchodů. Náš prastrýc tampůvodně začal obchodovat v malém, ale je zásluhou především mojí tety Ester, že se jehopodnikání výborně rozvinulo a jen díky jí je bankovní dům Kira dnes světoznámý. Ester Kirová,bůh jí žehnej, dodnes vládne větvi naší rodiny v Istanbulu, a to je jí osmdesát osm let!Samozřejmě, že jako ředitel společnosti vystupuje její syn Solo-mon, ale ve skutečnosti všechnořídí ona. Po dobu vašeho pobytu v Istanbulu vám tedy můžeme být k službám." Skye se začalazajímat: "Jak to," vyptávala se Eliho Kiry, "že se vaše teta jako pouhá žena dopracovalatakového vlivu a bohatství?""Teta Ester a její bratr Josef, můj otec - buď čest jeho památce - osiřeli v raném věku. Vychoval jejejich strýc v Istanbulu, ale protože jejich zesnulý otec byl jen mladším bratrem, neměla tetaEster žádné věno. Začala tedy už od dvanácti let obchodovat vzácným zbožím z dovozu anabízet je dámám v haré-mech boháčů. Měla úspěch, rychle se stala známou, a už když jí bylo šestnáct, získala si přístupdo harému samého sultána. Když jí bylo dvacet, byla už důvěrnou přítelkyní první favoritkysultána Selima, jejíž syn Sulejmán byl v té době následníkem trůnu. Byla to proslulá CyraHáfízová a díky její přátelské náklonnosti k naší tetě naše rodina své jmění nesmírně rozmnožila.Jelikož naše teta prokazovala sultánovu rodu neocenitelné služby i na poli tajných informací,bylo obchodní podnikání naší rodiny v celé turecké říši jednou provždy osvobozeno od daní.Teta dala svému nejstaršímu jméno Solomon podle prvorozeného syna Cyry Háfízové,Sulejmána Velikého. Už celá léta nemusí teta Ester provozovat obchůdky s dámami vládcovaharému kvůli živobytí, ale přesto to stále dělá. Nejspíš by se nudila, kdyby měla jen tak sedět nadvorku a vyprávět pohádkypravnoučatům. Spřátelila se nejen s Cyrou Háfízovou, ale i s její nástupkyní, favoritkou jejíhosyna Sulejmána, paní Churrem, i s matkou panujícího sultána Murada Nur-U Banu, někdejšífavoritkou sultána Selima II. Udržuje přátelské styky také se Sa-fijou, první manželkou MuradaIII."Conna vzrušením až zamrazilo. Nezdržel se a řekl: "Pak by mi možná vaše teta mohla pomoci vjisté delikátní záležitosti; kvůli ní vlastně do Istanbulu cestuji." "Conne," zarazila ho Skyenervózně, "nemyslím, že bychom měli zatěžovat pana Kiru našimi problémy." .Jestliže mi májeho teta pomoci, musím se mu svěřit," namítal Conn."Ne, mylorde," řekl Eli Kira, "vaše sestra má pravdu. Nesvěřujte se mi. Jelikož sám do Istanbulunepojedu, není třeba, abych byl do vašich plánů tam zasvěcen. Pošlu současně s akreditivemnaší banky i dopis tetě v tom smyslu, že jste osoba důvěryhodná a že vám má naše tamějšírodina jít na ruku, pokud tím neohrozí sama sebe. Raději o vašem záměru nechci nic vědět. Má-lise jednat o něco nebezpečného, pak čím méně lidí o tom ví, tím lépe." Když se tak dohodli, panEli Kira se odporoučel. Postará prý se, aby byly potřebné listiny a doporučení odeslány hnedzítra ráno. Vyšle celkem tři vyhotovení, po třech poslech. První z nich bude holub; poletí doPaříže, tam mu bude dopis odejmut, vyslán jiný pták na další místo určení, provede se znovuvýměna a až třetí holub doletí do Istanbulu. Dalšími dvěma posly budou lidské bytosti. Obaposlové musí vyplout nejprve na moře. Jeden se vydá jižní trasou, celou cestu po moři,Středozemním mořem až k Bosporu. Druhý pocestuje lodí jen do Hamburku a odtud přejede

Page 132

koňmo přes celé Německo, až se dostane do severních provincií otomanské říše a posléze dohlavního města. Pravděpodobně dospějí všechna tři poselství k cíli, každé ve svůj čas, ale přestobudou vypraveni poslové tři, protože jistota je jistota, jak pravil pan Kira. Až se Conn O'Malley vIstanbulu objeví, budou tam o něm Kirovi už informováni; Skye věděla, že je na ně spolehnutí.Několik dní na Greenwoodu tři starší bratry O'Malleyovy ani nezahlédli, ale když flotila po třechdnech od Kirovy návštěvy vyplouvala z londýnského přístavu, byli Brian, Shane a Shamus nasvých místech, každý na palubě vlastní lodi a se svou posádkou. Ten první den byl sicenejobtížnější a na manévrování nej-náročnější, ale Conn se stokrát raději svěřil dobřevycvičenému a spolehlivému mužstvu O'Malleyových než jakýmkoli jiným námořníkům, co jenjich na světě je."Myslím, Skye, že jediné nebezpečí mi hrozí od mořské nemoci ," smál se."Vždycky jsi byl z nás nejhorší námořník, a to jsi, prosím,syn Dubhdary O'Malleyho!" přizvukovala."Asi že když jsem byl počat, Skye, šéme starého pána užsláblo. Dostal jsem sice do vínku šarm, kterým Bůh zapomnělobdařit bratry, ale zato zas slabý žaludek.""Neriskuj, Conne. Mrtvý bys Aidan nebyl nic platný. Cítím,že žije. Předej mé poselství Osmanovi a řekni mu, že bohuželnemohu přijet osobně, ale že se snažím smířit s osudem. On tomu porozumí." Pevně ho objala,políbila na obě tváře a řekla: "Bůh s tebou, bratře, a ať tě blahoslavená Matka Boží v pořádkudovede zpátky domů, i s Aidan.""Nedělej si starosti, sestro," uklidňoval ji, "vrátím se a Aidan se mnou, to ti slibuji. Se mnou tonedopadne jako s Niallem; vím, že na to myslíš." Ještě jednou ji pevně objal a pak se obrátil kšvagrovi; stiskli si pevně ruce."Už to řekla všechno, i za mne," usmíval se Adam, "ale to je u nás pravidlem. Šťastnou cestu,chlapče! Co nevidět budete oba zpátky, pevně v to věřím!"Greenwoodský kočár dopravil Conna do přístaviště, kde nastoupil na loď Robbieho Smalla. Bylanová, zkušební plavbu prodělala právě minulou zimu. Nesla jméno Bon Adventure a nad jejírychlostí a snadnou ovladatelností byl Robbie pýchou bez sebe. Conn měl cestou sdíletkapitánské apartmá s Robbiem. Connův sluha Cluny si spokojeně prohlížel pěknou prostornoukajutu a pak se usmál: "No, tady to budeme mít pohodlné, pane! Rád zas cítím palubu podnohama."Conn neodpověděl. Zatím se mu sice žaludek neozýval, ale to nemusí trvat věčně a lépe honepokoušet. Nepříjemně pociťoval pohyb lodi, když se proplétala mezi ukotvenými plavidly, i jakse vyhoupla do hlavního toku Temže. "Myslím, že zůstanu radši na palubě, Cluny," řekl nakonec.Clunyho úšklebek už nezahlédl. O tom, že O'Malleyových nejmladší má slabý žaludek, se totižvykládalo po celé Innisfaně. Conn se venku cítil mnohem líp, přestože tam byl víc cítit říční pach.Tajně doufal, že třeba už svůj hendikep překonal.Den byl slunný a ráno chladné, ale nic ještě nenaznačovalo příchod podzimu. Lehký váneknadouval plachty a loď se pomalu a majestátně sunula na širé moře. Když proplouvali podélStrandu, spatřili uprostřed trávníku sestru, švagra a všechno jejich služebnictvo, jak ještěnaposled ze všech sil mávají a křičí 'Šťastnou cestu!" a "Bůh vás provázej!". I on jim mávaldivoce, oči plné slzí, a sledoval je pohledem, dokud mu v zákrutu řeky nezmizeli.Zanedlouho proplouvali kolem Greenwichského paláce, teď prázdného a tichého, protožekrálovský dvůr byl na cestách.

Bylo to královnino oblíbené sídlo, a když ho viděl z lodi, ani se tomu nedivil.Píchlo ho u srdce; vždyť právě tady se poprvé setkal s Aidan! Tady měli svatbu a odtud se vydalina svatební cestu na její milovaný Pearrock Royal. Ach, kéž by už měl zpátky svou drahou ženu!Musí ji najít a přivést domů, nic ho nezastaví! Což jí kdysi neslíbil lásku ,pro všechny časy'?

Page 133

Modlil se, aby na to pamatovala, ať už je kdekoli.Okolí řeky se stále snižovalo, břeh se zplošťoval, jak se blížili k ústí Temže, a po levici už bylovidět Southend. Za ním přijde ještě Margate a pak už průliv, zvaný Anglický kanál. Bon Adventurevyklouzla z ústí řeky s půvabem tančící dívky, a když ucítil známé převalování vln pod kýlem,srdce se mu rozbušilo: Největší dobrodružství jeho života začíná!Část třetíDar moře KAPITOLA 10Vlahý podzimní vánek laskal Aidan tvář, když se loď pomalu blížila k starobylému městuvelikého Konstantina. Ačkoliv se loď cestou několikrát zastavovala na řeckých ostrovech, abynabrala pitnou vodu, Aidan nikde nesměla vystoupit na břeh, ba ani trochu se projít, protože bylapovažována za majetek příliš cenný, než aby byl vydán riziku přepadení. Už celé tři týdnynestanula na pevné zemi a přistání se nemohla dočkat. Cesta nebyla nepříjemná, naopak, Aidanměla veškeré pohodlí. Přesto se cítila tak stísněná jako dosud nikdy.Od okamžiku, kdy ji dej koupil, byl každičký její pohyb sledován. Její pobyt byl omezen pouze nadejův dům v Alžíru a nyní na tuto loď, která se jí stala vězením. V dejově paláci se zdržela týden,pak byla v zakrytých nosítkách přemístěna do přístavu a rovnou na loď. Nad ránem druhého dnejejího pobytu v Alžíru se otevřely dveře a do pokoje vstoupila Margaret. Aidan rychle vyskočilana nohy. , Jak je ti, Meg?" Margaret Browneová na ni pohlédla zamlženýma očima. "Je midobře," odpověděla. "Možná jsem trochu unavená, ale jinak je mi dobře."Aidan se musela zeptat: "Vzal tě dej..." začala, ale Meg ji přerušila."Už nejsem panna," řekla tiše. "Dej už sice není žádný mladík, ale je velice potentní a nebyl kemně nelaskavý." Aidan vzala dívku do náručí a jemně ji hýčkala. .Jestli pro tebe mohu něcoudělat nebo ti něco vysvětlit, Meg, stačí říci. Byla bych ti to dopověděla včera večer, ale přišli protebe tak brzy!" "Je mi dobře," opakovala světlovláska podruhé, "a už jsem se smířila s tím, žestrávím zbytek života tady, u svého pána a vládce. Už nikdy neuvidím Kent. Není to to nejhorší,co mě mohlo potkat, Aidan. Třeba se mi i narodí dítě. Dejovy favoritky stále ještě rodí děti a dítěby pro mě znamenalo vše. Bylo by to něco, co patří jen mně, něco jako vlastní rodina." Načež seMeg stočila do klubíčka na matraci na zemi, kterou jen před chvílí Aidan opustila, a tvrdě usnula.Když se později probudila, měla již hlavu jasnější a oči už neměla tak skelné, ale její postoj senezměnil. Vnitřně se rozhodla přijmout realitu, a proto byla teď klidná, smířená. "Už mi neříkejMeg," řekla to odpoledne Aidan. "Meg Browneová už neexistuje. Dej rozhodl, že se budujmenovat Zadíra, což znamená Vysněná, protože prý jsem svému pánu přinesla splnění jehonejtajnějších snů: se mnou prý se mu vrátilo mládí."To byla poslední slova malé Angličanky, která proneslak Aidan, protože zakrátko nato přispěchal eunuch, aby ji odvedldo vlastního apartmá. Nabubřele se chlubil Aidan: "Nalezla velikou milost v očích svého pána avládce. Kéž se vám daří také tak!" To bylo naposled, co Aidan Meg viděla. Jediným prameneminformací byl pro Aidan mladý eunuch jménem Džindži, který jí byl přidělen k obsluze. Byl tomalý hnědý chlapec s vlahýma tmavýma očima, klasických rysů, s nakrátko ostříhanými černýmivlasy. Aidan se zdál exotický, nikoho takového nikdy v životě neviděla, přesto se jí líbil. Bylvykleštěn už ve třech letech věku, vykládal jí hrdě, protože ta operace, při níž mu bylo odňatoveškeré jeho mužské příslušenství, je prý velice nebezpečná a polovina chlapců při ní umírá.Nicméně se tím jeho cena zdvojnásobila, než kdyby mu byla odňata pouze varlata. Neváhalukázat Aidan nádherně vyřezávanou trubičku, jíž mu odcházela moč. Je to prý dar jeho bývaléhopána na rozloučenou, když ho byl nucen z finančních důvodů prodat. Aidan to úplně omráčilo,dokonce se div nerozesmála, protože jí její situace připadala bizarní a směšná. Sotva před rokembyla ještě hýčkanou a ochraňovanou dceruškou lorda Blisse! Až doposud si myslela, že jí pobytu dvora před svatbou s Connem dostatečně otevřel oči k realitám života, ale teď shledávala, žeještě spoustu věcí, o nichž se jí doposud ani nesnilo, nezná. Och, jaké podivuhodné báchorkybude jednou moci vyprávět, až se vrátí domů! Myšlenky na návrat do Anglie se totiž odmítala

Page 134

vzdát."Zítra ráno vyplouváme do Istanbulu," řekl jí eunuch šestého dne pobytu v Alžíru, jedu s vámi!"Tak významné povýšení ho radostně vzrušovalo."A co je s horoskopem, který mi slavný astrolog Osman slíbil? Přinesu sultánovi štěstí?" chtělavědět. "Och ano, horoskop," řekl Džindži nedbale, "je hotov a Osman vám ho dnes odpolednepřijde osobně vysvětlit a obeznámí vás s vaším příštím osudem.""A to ho mám přijmout tak, jak jsem," řekla, "nebo jsou užty slibované šaty pro mě hotovy? Jistě nepředstoupím před sultána, jak mě Bůh stvořil!""Trpělivost, ženo s měděnými vlasy," chlácholil ji. "Nové oblečení už je na cestě a dostanete je,ještě než přijde veliký Osman.""Kolikrát ti mám říkat, že se jmenuji Aidan, Džindži?" Bavili se francouzsky, protože to byl jedinýjazyk, který ovládali oba. "To je vaše staré jméno, ale až přijedete do Istanbulu, dá vám sultánnebo jeho aga kišlar jméno nové. Nemá cenu, abych se namáhal zapamatovat si vaše staréjméno, protože už brzy dostanete jiné," zakončil rezolutně.Když se to odpoledne Osman dostavil, přivítala ho Aidanv kaftanu z hedvábí páví modři, což byla její oblíbená barva. Kraje rukávů byly do šířky čtyř palcůbohatě vyšity zlatou nití, drobnými perličkami a skleněnými korálky. Stejný lem se opakoval nadolním okraji kaftanu, i kolem kulatého výstřihu s rozparkem uprostřed, jenž dával zahlédnoutjejí půvabná ňadra. Na nohou měla sandály bez podpatků ze zlacené kůže. Eunuch byl kromjiného i šikovný kadeřník: sčesal Aidan bohaté vlasy dozadu a spletl je do dlouhého, těžkéhocopu, propleteného zlatými stužkami pošitými perlami."Jak krásně vypadáte, mé dítě," pozdravil ji Osman a pohodlně se uvelebil do polštářů.Eunuchovi, který šukal kolem, aby zaslechl, co bude astrolog říkat, Osman bez obalu řekl: "Jenpěkně jdi, eunuchu, nech nás, a nepokoušej se poslouchat za dveřmi. Mé sdělení je určenovýhradně pro uši této dámy a víš, že poznám, kdybys poslouchal!"Džindži se Osmanovi váhavě uklonil a spěšně opustil pokoj. Kdyby to byl někdo jiný, byl by přesvarování přitiskl ucho na dveře, ale o astrologovi se vědělo, že má šestý smysl, a tak si eunuchnetroufal ohrozit své nově nabyté postavení. Aidan hleděla na Osmana s úzkostí. "Eunuch říká,že odplouváme už zítra, pane Osmane. Doopravdy musím do Istanbulu? Nevrátím se do Anglie?""Do Istanbulu bohužel musíte, mé dítě, ale nemějte strach, protože váš horoskop ukazuje, že sese sultánem Muradem setkáte jen krátce.""Pak tedy škoda, že tam vůbec musím!" poznamenala Aidan lehce, "když tam ani nemám zůstat.""To jsem neřekl, mé dítě. Řekl jsem pouze, že nebudete mít se sultánem nic společného, alevidím tu někoho jiného, kdo má vstoupit do vašeho života, nějakého muže, nikoli vašehomanžela, který získá nad vámi moc. Po nějakou dobu vám nezbude než se k němu přimknout, alevarujte se ho, protože je to Štír a štír si dokáže lvici podrobit. Nejsem si jist, že se vám podaří muodolat. V tomto místě je ve vašem horoskopu nejasno a je tam ještě něco, čemu nerozumím.Něco jako znovuzrození." "Co to znamená, mistře Osmane? Vidíte v mém horoskopu Conna,mého manžela?""Ano, i Blíženci se tam objevují, ale nakonec všechno zůstane na vás. Vy sama budete musetzdolat všechny překážky, všechno bude jen a jen ve vašich rukou. I jiní vám budou nápomocni,ale konečné vítězství budete muset vybojovat sama." "Vítězství nad čím?" chtěla vědět. "Tonevím, mé dítě, ale nejspíše sama nad sebou." "Pane Osmane, vy mne děsíte a já tolik doufala,že mi poskytnete útěchu!""Má drahá," naklonil se přes malý stolek, který stál mezi nimi, a pohladil ji po vlasech, "musímvám opakovat nejzáklad-nější životní pravdu: Jedinou osobou, na kterou se na celém světěmůžete spolehnout, jste vy sama. Držíte v rukou svůj osud. Víc nám hvězdy neříkají, ale každérozhodnutí, před nímž stojíme, má vždycky dvě eventuality. Cesta, kterou zvolíme, určuje našibudoucnost. Musela jste až dosud žít pod mocnou záštitou, že tohle nevíte.""Máte pravdu," odpověděla, "opravdu jsem žila v závětří, chráněna před světem." Chvíli setrvali

Page 135

v zamyšlení, až se posléze Aidan zeptala: "Poslal jste vzkaz mé švagrové, pane Osmane?""Ano," odpověděl."Pak tedy Conn pro mě určitě přijede. Najde mě, ať budu, kde budu, a budeme zase spolu.""Držte se té naděje, mé dítě," pravil Osman. "Ale pamatujte, co jsem vám řekl. Jenom vy samajste pánem svého osudu." Po celou cestu se v myšlenkách k tomuto rozhovoru vracela, ale kdyžteď upírala zraky na kupole a štíhlé věže hlavního města Istanbulu, pocítila strach. Od mořevypadalo město sice nádherně, ale jeho zvláštní krása jí připadala cizí, nepřátelská a v tu chvílina ni padla hrůza z neznáma. "Paní," eunuch jí stál po boku."Ano?""Paní, musíte teď se mnou, musím vás připravit na vylodění." Beze slova se Aidan otočila aposlušně ho následovala. Cestovali na velké obchodní galéře, kterou dej najal speciálně proodvoz daní a darů sultánovi. Plula poháněna převážně větrem, vybavena ohromnými plachtami,ale pro případ potřeby měla i posádku veslařů. Na cestě z Alžíru ji tentokrát nepotřebovali.Veslaři nebyli otroci, ale námořníci z povolání, kteří si tak vydělávali na živobytí. Majitel jim dávalpřednost, protože pracovali nikoli z donucení, ale z vlastní svobodné vůle, takže mu nehrozilaztráta nákladu při případné vzpouře. Na dary sultánovi si dej najal celou loď. Úplně dole,bezpečně opatřeny, cestovaly vzácné arabské klisny - byl jich plný tucet - a nádherný arabskýhřebec se zlatavou srstí. Byl tu i párek zvláštního druhu psů z jihu, až od Saharské pouště,vycvičených pro lov lvů, a dva páry dlouhosrstých salukiů, loveckých psů Arábie. Loď vezlarovněž nádherné hodiny z ryzího zlata, vykládané drahokamy, vyrobené ve Francii. Dej se jimichtěl zavděčit sultánovu koníčku, kterým bylo kromě malířství též hodinářství. Bylo tu i krásnésedlo z nejjemnější marocké kůže a k němu uzda, obojí určeno pro zlatého hřebce. Uzda mělaudidlo ze zlata a byla vykládaná polodrahokamy. Sedlo bylo pozlaceno a jeho třmeny byly -stejně jako uzda - zlaté. Dále loďvezla plnou stovku mladých zdravých mužů, portugalských otroků; dva dokonale stejné rubínyvelikosti malého citronu; tři trpaslice - jednovaječná trojčata; párek černých pantherů; sáčekvybraných růžových perel velikosti třešně, a nakonec Aidan. Celkem dvanáct darů.Aidan už si zvykla na pohodlné a krásné šaty, které nosily vznešené turecké dámy. Úbor sestávalz nabíraných kalhot, u kotníků stažených, průsvitné halenky, přes niž se nosily vypa-sované šatys rozparkem po stranách, s dlouhými rukávy a hlubokým výstřihem, který dával vyniknoutmateriálu blůzy. Kolem boků se vázal nádherně vyšívaný šál. Eunuch Aidan sliboval, že pokud vní najde sultán zalíbení, určitě jí daruje drahokamy posázený pás, který pak bude nosit místošálu. Když se teď chystali opustit loď, oblékl eunuch své paní háv, kterému říkal feriď-ža. Byl tokus bleděfialového hedvábí s tmavěfialovými pruhy a zahaloval ji od hlavy až k patě. Pozorně jípřipevnil pod oči závoj, a tak byla bezpečně chráněna proti dotěrným pohledům. Kdo by seodvážil pozvednout zrak k vyvolené ženě, zahlédl by pouze její oči.Přistáli. Slyšela, jak na palubě námořníci uvazují loď k nábřeží, zadunění spuštěného můstku.Džindži ji zatahal za rukáv. "Pojďte, paní. Musíte být na břehu první ještě před vyloděním zvířat atrpaslic. Už vás tam očekávají nosítka z paláce." Aidan se naposled rozhlédla po kajutě, která jíbyla po několik posledních týdnů domovem, a pak následovala eunucha na palubu. Tam už jeočekával kapitán. Hluboce se jí uklonil. "Má paní," pronesl francouzsky s arabským přízvukem,"doufám, že jste měla příjemnou cestu a že na nás budete v dobrém vzpomínat.""Děkuji vám" odpověděla. "Cesta byla velice příjemná." Nato, že vedla do otroctví, byla skutečně dost příjemná, řekla siv duchu."Kéž vás Alláh ochrání a provází vás," odpověděl kapitán, načež odstoupil, aby mohl říditvykládání koní. "Podívejte! Podívejte! Neříkal jsem to?" Džindži nadskakoval vzrušením. "Nanábřeží čekají palácová nosítka!" Pomohl Aidan přes můstek a popoháněl ji až k nosítkům. Nazemi seděli a čekali čtyři nosiči a jeden otráveně se tvářící eunuch, který při jejich příchodupovstal.

Page 136

'Jsem Omar," řekl eunuch. Mluvil turecky, ale Aidan už trochu rozuměla, protože ji Džindži běhemplavby učil. "Je tohle ta otrokyně od alžírského deje?""Ano, je," řekl Džindži, "a já jsem její eunuch; mé jméno je Džindži.""Ty se nemáš vrátit s lodí?""Ne, ne, mám zůstat se svou paní." "Jak se jmenuje?""Nemá ještě jméno. Dej doufal, že jí sultán ráčí dát jménosám.""Sultán má důležitější věci na starosti než hledat jméno nějaké otrokyni. Předpokládám, že jipojmenuje Ilban Bej." "A kdopak je Ilban Bej?""Ty neznáš slavného Ilbana Beje? Vy ale doopravdy přicházíte z konce světa!" řekl Omaropovržlivě. "Ilban Bej je aga kiš-lar domácnosti sultána Murada. On rozhodne, jestli tahle žena,kterou nám posílá dej, bude vůbec přijata do harému našeho pána. Ale nemusíme se bavit tady.Pomoz své paní do nosítek!" Když tak Džindži učinil, zeptal se Aidan: "Kolik jste toho rozuměla,má paní?""Dost," odpověděla francouzsky, "abych poznala, že je Omar nesnesitelný vejtaha."Džindži se usmál od ucha k uchu. "Má paní je moudrá," odpověděl, zatímco jí natřásal polštářeza zády. "Pamatujte, co jsem vám říkal, ženo s měděnými vlasy. V harému panuje pevnáhierarchie a vy jste na jejím nejnižším stupni. Chovejte se skromně a uctivě a já vám dopomohunahoru, jen co se trochu obeznámím s tím, jak to tady chodí." S těmi slovy zatáhl gázovézáclonky na okénku nosítek.Ucítila, že se nosítka pohnula, a čtyři černí otroci s masivními zlatými obojky, vykládanýmiperlami a polodrahokamy na krku vykročili ke královskému paláci jménem Jeni Seraj. Kromobojku a nabíraných červených kalhot neměli nosiči žádný další oděv ani obuv. Naslouchalamlaskavému zvuku jejich bosých chodidel a pomyslela si, že na nich musí mít kůži jakopodrážku. Aidan toužila vykouknout mezi záclonkami, aby viděla, kam ji nesou. Slyšela zvukyvelkoměsta, ale hustý gáz jí bránil ve výhledu. Zároveň se jí k nosu dostávaly nejrůznější pachy,počínaje mořským břehem, kde to páchlo bahnem a rybinou. Jak vycházeli z přístavu, pach mořeslábl a nahradily ho jiné. Ucítila pach oleje na smažení, vůni zralého ovoce, vydělávaných kůží ivůni květin. Hluk města byl úplnou kakofonií všech možných zvuků, ale jak se blížili k paláci,postupně slábl. Náhle nosítka s trhnutím zastavila, spočinula na zemi, záclonky se rozhrnuly aDžindži jí podával ruku, aby mohla vystoupit. "Pojďte za mnou," řekl Omar a zamířil přes dvůr,aniž se ohlédl. Prostě předpokládal, že poslechnou. Aidan se ani nestačila rozhlédnout, ale nežvstoupili do paláce, Džindži jí ještě stačil zašeptat: "Vidíte ty zahradníky, paní? Vypadají nevinně,viďte, ale ve skutečnosti jsou to sultánovi kati." Aidan se zachvěla. Kati! Děsné pomyšlení!Zrychlila kroka spěchala za Džindžim a Omarem do velké jednopatrové budovy a uvnitř dál tmavou studenouchodbou. Přišli k vyřezávaným dveřím, které střežili dva ohromní černí strážci s hrozivězahnutými šavlemi v rukou. Omar klidně prošel kolem nich, otevřel před Aidan dveře a ustoupil,aby mohla vejít. Když si její oči zvykly na šero, spatřila před sebou na nízkém stupínku sedětdrobného hubeného staříka. Netrpělivě jí pokynul dál."Rozumíte turecky?" oslovil ji vysokým mečivým hlasem. "Učím se, pane," odpověděla váhavě."Když budete mluvit pomalu a zřetelně, myslím, že vám budu rozumět. Jinak mluvímfrancouzsky.""Pak to tedy protentokrát také zkusím s francouzštinou," řeklmužík.Byl nádherně oblečen do těžkého brokátového roucha s červenočerným vzorem, lemovanéhočernou kožešinou, na hlavě měl turban ze zlatého brokátu, ozdobený vpředu rubínem. "Sundejteferidžu. Pomoz jí, Omare. Nestůj tu tak důležitě." Omar spěchal splnit mužíkovo přání, rychle jísňal závoj a pak i feridžu, kterou hned odnesl."Jmenuji se Ilban Bej," řekl mužík. "Jsem aga kišlar domácnosti sultána Murada. K mým

Page 137

povinnostem patří starat se o zdejší ženy. Vy mluvíte francouzsky. Jste snad Francouzka?" "Ne,pane, jsem Angličanka.""Angličané! Zajímavý národ a nevládne jim kupodivu nikdo jiný než žena! Teprve s nimizačínáme navazovat styky." 'Jsem královnina důvěrnice," řekla Aidan, maličko přehánějíc. "Bylajsem jednou z jejích dvorních dam. Jsem vdaná žena; z domova a od manžela jsem bylaunesena. Má rodina za mě ráda zaplatí jakékoli výkupné.""Tak?" řekl Ilban Bej. "Vy tedy patříte k šlechtě? To je dobře. Máme tu ženy ze všech možnýchzemí a ze všech společenských tříd od nejvyšších po nejnižší. Ale já mám urozené dámy rád,zdají se mi inteligentnější. Rychleji chápou." Ostrá očka mu skoro vylézala z důlků, jakintenzivně si ji prohlížel. "A teď," řekl nakonec, "se svlékněte, ať vidím, jak moc dej uctil našehopána."Aidan zalapala po dechu. "Mám si sundat šaty?" Přikývl. "Má vám váš eunuch pomoci?" apokynul Džindžimu. Ten se vrhl k Aidan a výmluvnými pohledy ji prosil, aby neudělala scénu.Pokrčila tedy rameny a jen povzdechla. K čemu by jí tady byly nářky? Ilban Bej si ji přeje vidětbez šatů, pak tedy budiž. Pokynula Džindžimu a zvedla paže, aby jí snáze mohl stáhnout tuniku srozparky, sama si rozvázala šerpu v pase. Eunuch se činil, takže za okamžik stála Aidan předagou kišla-rem nahá. Džindži jí rozpustil cop a vlasy natřásl, až se jí roz-243prostřely po ramenou. Pak padl na kolena, čelem se dotkl země a pravil: "Hotovo, pane."Ilban Bejovi se ústa nepatrně zkřivila v letmém úsměvu. Jestli měl na něco nos, pak to bylactižádost! Obrátil znovu pozornost k ženě, stojící před ním. Byla velká, vyšší než většina žen adokonce i než někteří muži, ale její proporce byly dokonalé. Vstal a popošel k ní. Dlaní jí přejel pokůži, jako by odhadoval vzácnou klisnu. Otřásla se, když jí neosobně potěžkal jeden prs a trochuzaštípl bradavku, která se překvapivě ztopořila. Zrudla, ale Ilban Bej se na ni upřeně zadíval ařekl: "Máte nejkrásnější ňadra, jaká jsem kdy viděl, a citlivá, jak vidím. To je u ženy velkápřednost. Jak se jmenujete?""Jsem Aidan St.Michaelová, lady Blissová," řekla pevně. Podivuhodné, prolétlo jí hlavou, koliktoho žena snese, když ji k tomu okolnosti donutí."Nikoli," řekl klidně. "Vaše jméno budiž Mardžalla, což znamená ,Dar moře'; od tohoto okamžikubudete slyšet výhradně na jméno Mardžalla, rozuměla jste?" "Ano, pane," odpověděla tiše.Povšiml si stísněnosti a zmatku v její tváři. Je to zřejmě žena inteligentní a duchaplná, jen si vtéto pro ni nezvyklé situaci ještě neví rady. Pro tuto chvíli zvolila poslušnost, dokud jí nebude jejípostavení jasné. Moudré rozhodnutí; o to víc ho znepokojovalo. Je to rozkošné stvoření sdokonalým tělem, nádhernými vlasy, ale jestli právě teď sultán něco nepotřebuje, pak je to dalšíkrásná a inteligentní žena, která by ho ovlivňovala. Už čtyři ženy se snaží o totéž a jsou z tohojen potíže. Dej poslal sultánovi inteligentní ženu; ale v nepravou chvíli! Inteligentní ženské bývajíambiciózní. Ilban Bej by si byl upřímně přál, aby ji mo-hl vrátit rodině za výkupné. Bohužel, dej nesmí být uražen a konec konců ani rozhodnutínenáleží jemu, aga kišlarovi. Musí se poradit s Nur-U-Banu, sultánovou matkou, zvanousultán-validé. "Oblečte se, Mardžallo," řekl nahlas a pak se obrátil k Oma-rovi. "Paní Mardžallabude zatím ubytována v apartmá paní Sa-jesté." Vysvětlil to Aidan: "Paní Sajesté mluví jazykemFranků a pomůže vám obeznámit se s novým prostředím, Mardžallo. Je příjemná a můžete jídůvěřovat."Když se Aidan znovu oblékla, vyšla ven za Džindžim. Aga kišlar chviličku počkal a pak i on vyšelze svého apartmá, prošel palácovou zahradou po úzké cestičce, která vedla k malému palácisultánovy matky, Nur-U-Banu. Ta dávala přednost vlastnímu domu před pobytem v harému JeniSeraje. Nalezl ji sedět u malého rybníčku, plného leknínů, jak pozoruje zlaté rybky. Byla to ženadosud krásná, rodem Cerkeska. Byla střední postavy, její zlaté vlasy dosud zářily, jen v těle bylamaličko plnější, než když bývala kdysi favoritkou zemřelého sultána Selima II. Pozvedla k němublankytné zraky, ale zůstala sedět."Dobré odpoledne, Ilbane Beji," řekla hlasem poněkud hlubším, než by člověk u tak křehkého

Page 138

stvoření očekával. "Dobré odpoledne, vznešená paní. Přišel jsem složit k vašim rozkošnýmnožkám jistý problém.""Pak tedy usedněte, Ilbane Beji. Smíte promluvit." Usadil se vedle ní na břehu rybníčka. "Alžírskýdej poslal Jeho Veličenstvu lodní náklad darů. Dorazil dnes." "Vím o tom," odpověděla. "Prý jsoutam dva páry salukiů. Tolik bych si přála alespoň jeden párek těch pejsků, ale prý je chce isynova favoritka, Safíja kádí." "Víte, že mezi těmi dary je i žena, paní validé?" "Muradovi pořádposílají ženské," řekla Nur-U-Banu. "Ano, krásné ženy, nadýchaná koťátka v rozpuku, vyděšenépanny s vykulenýma očima, to všechno se do sultánova harému vejde, ale tentokrát jde o něcojiného. Dej posílá sultánovi Angličanku, uloupenou vznešené rodině. Má tu nejkrásnější postavua vlasy jak leštěnou měď. Obličej má hezký, i když není žádná kráska, ale je inteligentní, má panívalidé. Příliš inteligentní, než aby se spokojila s postavením pouhé hříčky vašeho syna, pokud sijí povšimne. Nevěřím, že by po ní nezatoužil, až ji uvidí. Je opravdu rozkošná.""Vlastně se mi tu snažíte říci, Ilban Beji, že se té ženské musíme zbavit." "Ano, vznešená paní.""A nemyslíte, že by se nám hodila jako zbraň proti Safíjikádí?""To jistě můžeme zkusit, vznešená paní, ale pokud by získala sultánovu přízeň, určitě by pakzůstala oddána pouze jemu. Safíja se s ní jistě utká a ona se zas bude bránit. Měla by vám za zlé,kdybyste jí chtěla manipulovat, a stala by se vaší další nepřítelkyní. Abychom mařili plány Safíjekádí, na to nám stačí všelijaké krásky se slepičím mozkem, ale tahle žena hloupá není.""Pak ji tedy musíme dostat z harému, Ilbane Beji. Promyslím to. Určitě pro ni najdeme jinépoužití. Její rodině ji vrátit nemůžeme, protože dej by byl smrtelně uražen. Musíme najít způsob,jak ji využít, aniž by se nutně musela zaplést s mým synem a abychom zároveň projevilivděčnost dejovi." Svraštila jemné obočí a na okamžik se zamyslila. Ilban Bej trpělivě vyčkával.Nakonec Nur-U-Banu řekla: "Musíme ji dát někomu darem, někomu, koho chce můj synvyznamenat, ale komu, Ilbane Beji,komu?""Princi Džavidu Chánovi, vznešená paní. Ten bude nejvhodnější."Sultánova matka spráskla ruce. "Samozřejmě, Ilbane Beji! Samozřejmě! Ten se hodí! Dnes večerdává můj syn hostinu na počest Džavida Chána a může mu hned představit tu ženu jakočestný dar. Kde jste ji ubytoval?" "V apartmá paní Sajesté.""Výborně! Alespoň ji Murad do večera ani náhodou nezahlédne. Naznačím synovi, že takový darbude nejvhodnější, a nabídnu se mu, že sama vyhledám vhodnou ženu." Ilban Bej vstal. "Musímdohlédnout, aby byla Mardžalla na dnešní večer přichystána."Sultán-validé řekla se zájmem: "Mardžalla? Tak se jmenuje?" "Dovolil jsem si ji pojmenovat,protože tak dej neučinil," při -znal Ilban Bej."Ano, Dar moře. Jak chytré od vás, Ilbane Beji! Ale proto jste přece byl jmenován aga kišlaremmého syna, protože jste chytrý, viďte?""A hluboce oddán své vznešené paní," řekl Ilban Bej. Nur-U-Banu se zasmála. "Ale předevšímchytrý, příteli, především chytrý!""Kdopak je tu chytrý, drahá máti Nur-U-Banu?" Ilban Bej a sultán-validé se otočili a spatřiliMuradovu bas-kádí, Safíju, přicházející v čele hloučku dívek. Nur-U-Banu se chladně usmála."Jak tiše chodíš, Safíjo. Úplně jako kočka. Jak se daří mému vnukovi?""Dobře," zněla strohá odpověď. Bas-kádí byla matkou jediného Muradova syna, následníkatrůnu, prince Mehmeta. 'Nu, řekněte mi, kdo je chytrý?" nechtěla se Safíja dát odbýt. "IlbanBej," řekla validé."Protože za vámi hned utíkal se zprávou o nějaké mé nové soupeřce, drahá máti Nur-U-Banu?Není vyloučeno, že ta zrzka od deje sultána Murada na nějakou chvíli zaujme, ale kdy už sikonečně vtlučete do hlavy, že mě nezavrhne nikdy? Protože mě váš syn miluje, mě!"Sultán-validé upřela na bas-kádí chladný pohled. "Mýlíš se, Safíjo, jako už tolikrát," řekla."Protože nechci, aby ses trápila nepodloženými dohady celý den, dovol, prosím, abych tě

Page 139

ujistila, že tvůj předpoklad je mylný. Ilban Bej mě právě informoval, že se dejův dárek budevýborně hodit jako čestný dar od mého syna princi Džavidu Chánovi a bude mu předán dnesvečer. Právě se jdu na to děvče podívat. Chceš jít se mnou? Možná to bude pro syna osvěžujícípohled, jak jeho matka a první favoritka kráčejí spolu, výjimečně zajedno?"Safíja se trochu zarazila. "Vy tu ženskou posíláte pryč?""Nepatří mi, abych ji mohla někam posílat, patří mému synovi. Přesto se chystám navrhnout, žeby tahle dáma mohla být příjemným darem našemu novému velvyslanci z Krymského chanátu.Nesouhlasíš snad se mnou?"Ačkoliv takovýhle zvrat událostí zastihl Safíju nepřipravenou, byla natolik bystrá, že okamžitěpochopila. Naskýtá se jí možnost zbavit se potenciální sokyně! Každá nová žena v harému pro nibyla hrozbou, ohrožovala její výsadní postavení. Stejně se už musela dělit o Muradovu přízeň střemi vážnými sokyněmi: jeho matkou, jeho sestrou Farušou sultán a s jistou Džanfedou, kterána něj měla nezanedbatelný vliv, ačkoliv s ním ani nesdílela lože! Byli totiž, zboř se světe, dobřípřátelé! Přátelil se s ženou! "Domnívám se, že takový dar bude pro prince Džavida Chánanaprosto vhodný," souhlasila Safíja s tchyní rychle. "Ano, ráda vás doprovodím a podívám se nani." Sultán-validé se usmála, ale bez vřelosti. "Pojďme tedy, Safíjo, ale pošli své dívky pryč; nenítřeba, aby hned celý harém o našich záležitostech věděl."Obě ženy v doprovodu Ilbana Beje kráčely k Jeni Seraji. Vstoupily dovnitř a tmavá chodba jedovedla až do malého pokoje na konci. Ilban Bej tam vytáhl ze zdi tri kolíky, načež jehospolečnice i on sám přiložili oko k otvorům, jimiž bylo vidět do sousední místnosti. Zdržovalo setam šest žen, jedna z nich starší a zřejmě jejich velitelka. Ta starší žena, půvabné stvoření stmavými vlasy a mléčně bílou pletí, byla bohatě oděna do tmavěrůžových nabíraných kalhot,světlerůžové gázové halenky a tuniky z růžovostříbrného brokátu. Seděla na divanua právě hovořila s neznámou mladší ženou, stojící před ní. Validé si Aidan důkladně prohlédla. Stím, co viděla, byla zřejmě spokojena, protože jí přelétl tváří úsměv, načež pravila: "Princ budespokojen; takový dar na něj udělá dojem. Není sice klasicky krásná, ale je to rozkošná žena a to,že už není panna, je spíš výhoda, protože - jak jsem slyšela - je princ Džavid Chán mužrafinovaných chutí." S pohledem na Safíju řekla zlomyslně: "Máš štěstí, dcero, že jsem senerozhodla použít Mard-žallu proti tobě, protože jsem upřímně přesvědčena, že ona jediná by tidokázala mého syna přebrat natrvalo." A Nur-U-Ba-nu se zlomyslně zachechtala.Safíja vzteky zrudla, ale sultánově matce, nejmocnější ženě v říši, se odporovat neodvážila.Když viděla, jak se ošívá, validé se zasmála ještě jednoua pak pravila k Ilban Bejovi: "Na dnešní představení u dvora naMardžalle v ničem nešetřete! Chci, aby byl princ Džavid ChánMuradovi zavázán vděčností za takový dar. Až bude připravena,nechte mi Mardžallu přivést. Dám jí ponaučení, jak se chovat."

"Stane se, vznešená paní," řekl aga kišlar a vyprovodil sultán-validé z pokojíka.Safíja se na okamžik zdržela, aby se mohla ještě jednou podívat na svou možnou soupeřku. Tím,co viděla, nebyla nijak nadšena a v duchu musela souhlasit s Nur-U-Banu. Mardžalla by se pro nimohla stát vážnou hrozbou a Safíja dokonce ani nechápala, proč se validé takové příležitostinechopila. S povzdechem ulehčení posléze i ona opustila tajný pokojík a vrátila se do vlastníhonádherného apartmá, aby si před večerní recepcí trochu odpočinula. Safíja byla krásná žena;původem Benátčanka ze slavného rodu Baffo. Když byl její otec kdysi jmenován místodržícím naKorfu, cestovala za ním, a její loď byla přepadena piráty. Odvezli ji do Istanbulu, aby ji tam naVelkém bazaru prodali na trhu otroků. Tam ji objevili nákupčí sultánova agy kišlara a tak sedostala do Jeni Seraje. Bylo jí právě třináct, když byla poprvé představena sultánu Muradovi. Jejíbílá pleť a rusé vlasy ho úplně uchvátily. Měla vlasy rudozlaté, ne nepodobné vlasům té novéotrokyně, Mardžally.Zamilovali se do sebe a Safíja Muradovi dala jeho jediného syna, prince Mehmeta. Po několik let

Page 140

se jí dařilo udržet si ho pro sebe, takže se ani nepodíval, ani nepomyslel na jinou, až jeho matkazačala na Safíjinu moc nad synem žárlit. Byla to právě Nur-U-Banu, Paní světla, která trvala natom, že si její syn musí brát na lože i jiné dívky než Safíju. Oh ano, především z důvodůnáslednictví, protože měl sultán zatím jen jedno dítě, ale Safíja, což znamená Neposkvrněná, si otom myslela své. Vyhledala jistý starý recept, který prý používala už sultán-validé Cyra Háfíz ajejí tři nejlepší přítelkyně, favoritky sultána Selima L, aby svým sokyním v harému zabránily vpočetí. S pomocí několika důvěrnic vlastníma rukama připravila osudný nápoj a dohlížela, abybyl nepřetržitě přidáván do šerbetu, který se podával harémovým kráskám. Také žádná z nichnepočala. Pak ale sultán-validé na úklad přišla a Safíjiny pomocnice byly popraveny, jí provýstrahu. Vzala si to varování k srdci. Sultán Murad tak přičiněním své matky Nur-U-Banu poněkolika letech manželské věrnosti jediné ženě objevil, že je vlastně polygamní. Krásné ženy hovelice přitahovaly a jeho apetit na ně neznal mezí, byl přímo zázračný. Najednou vylétly cenyotrokyň na trzích Istanbulu do astronomické výše a čím byla dívka krásnější, tím víc svémumajiteli vynesla. Muradova reputace v tomto směru rostla, protože z harému pronikaly zprávy otom, že si na jedinou noc bere do postele i dvě až tři děvčata. Měl už dům plný dětí ženskéhopohlaví, ale žádného dalšího syna. Přes všechnu svou chtivost žen ale zůstával Safíji srdcemvěrný, což jí ovšem bylo pramalou útěchou. 248V soukromí vlastního apartmá si Safíja lehla na divan a rozvažovala, proč se vlastně Nur-U-Banurozhodla darovat Mardžallu velvyslanci Krymského chanátu. Pročpak ji nepoužila, aby jí, Sa-fíji, Murada odloudila? To, že už se Mardžally nemusí bát, jí nestačí. Musí zjistit pravý důvodrozhodnutí sultánovy matky! Neklid ji vyhnal z divanu, nervózně začala přecházet sem a tam. Jejídvorní dámy se udiveně dívaly jedna na druhou, až je rozmrze-le poslala pryč. Co jen máNur-U-Banu za lubem? mučila se. Nakonec to nevydržela, vyběhla ze svých komnat a zamířila kbytu paní Sajesté. V přístupu do tak bezvýznamného apartmá jí nikdo bránit nebude; naopakještě budou její návštěvou poctěni. "Safíjo kádí!" Sajesté údivem div nepadla na kolena, kdyžvítala sultánovu první favoritku. Sajesté byla Syřanka, krásy již trochu vybledlé, která kdysizaujala předchozího sultána, Mura-dova otce. Z nějakého důvodu si Nur-U-Banu Sajesté oblíbila,a když Selim II. zemřel, pověřila ji dohledem nad dívkami, jež měly náležet jejímu synovi. I kdyžbyla za své postavení zavázána sultánově matce, uvědomovala si, že v případě smrti Nur-U-Banuto bude právě bas-kádí Safíja, kdo bude v harému poroučet. Pamětliva tedy svého nejistéhopostavení uvítala Safíju vřele: "Čím vám mohu sloužit, má paní?" tázala se. Safíja se rozhlédla pomístnosti, kam se mělo vejít celkem šest dívek, a připomněla si vlastní začátky v harému, kdybyla ubytována podobně. "Kde je ta nová otrokyně, Mardžalla?" chtěla vědět."Odvedli ji do lázní, má paní. Ještě jí to sice neřekli, ale má být dnes večer při recepci dánadarem velvyslanci Krymského chanátu.""A copak je vlastně zač?""Těžko se s ní dorozumívám, má paní. Mluví turecky jen málo a já žádný jiný jazyk neovládám.Naštěstí má vlastního eunucha, jmenuje se Džindži, a ten tlumočí do jazyka Franků. Je hodněupovídaný. Mám ho zavolat?""Ano," řekla Safíja. "Přiveďte ho ke mně a dejte pozor, ať nás nikdo neruší. Rozuměla jste, paníSajesté?" "Ano, má paní."Sajesté vyklouzla ven, aby našla Džindžiho a spěšně ho hnala do pokoje, kde čekala bas-kádí.Nemusela hledat daleko, klevetil na chodbě s ostatními eunuchy a snažil se sehnat nejnověj-šíinformace, zatímco se jeho paní koupala. "Pospěš si, bezvýznamný synu otrokyně," řekla mubez dechu. "Chce s tebou mluvit bas-kádí." Vstrčila ho do dveří a sama zůstala venku na stráži.Džindži padl na kolena a čelem se dotkl země před vznešenou krasavicí. "Má paní," zamumlal sestrachem, protože ještě 249nedostal svolení otevřít ústa. Kdyby jí nežádán nabízel své služby, mohlo by to být považovánoza drzost. Mohl by tím poškodit postavení své paní."Pověz mi něco o své paní, Džindži," rozkázala bas-kádí, ale nedala mu pokyn, aby vstal. Jen ať

Page 141

pěkně mluví na kolenou, ať k ní musí vzhlížet. Tomuhle triku ji naučil Murad. Dává to pocitnadřazenosti a mluvčího dostává do nevýhodného postavení. Džindži usedl na paty a pohlédlvzhůru na Safíju. "Vím toho jen málo, má paní. Přivezl ji do Alžíru kapitán-reis jménem Rašíd alMansúr. Odvedli ji do dženiny, kde ji koupil dej za deset tisíc zlatých mincí, aby se stala hvězdouv celém diadému darů, jímž chtěl potěšit našeho všemocného pána Murada, třetího toho jména,Alláh ho provázej, a nechť je živ tisíc let." Safíja se v duchu pousmála nad tak květnatýmvyjadřováním malého eunucha, ale ovládla se. "Ale co mi o ní povíš? Copak je zač?""Mohu vám říci jen tolik, vzácná paní, že je to žena ve své vlasti vznešená. To je vše, co o ní vím.Není ke mně příliš sdílná, i když už jsem ji opakovaně ujišťoval o své oddanosti." Jistě, myslila sibas-kádí, to věřím, že ji ujišťoval oddaností, protože má na zřeteli jen vlastní postup v harémovéhierarchii. Je stejný jako její věrný Tašin, který ji provází prakticky od začátku. Nezazlívá jim to.Pro ženu, která se poprvé octne v harému, je takový ochránce moc důležitý. Safíja ještěnezapomněla, v jaké úzkosti trávila první dny. Ostře se zahleděla na eunuchapřed sebou. "Trefíš do apartmá první sultánovy favoritky, Džindži? Až se tvá paní vrátí z lázní,přivedeš ji ke mně. Rozumíš?" "Ano, má paní kádí," odpověděl celý nesvůj. Safíja se pro sebeusmála, prošla kolem klečícího eunucha a opustila místnost. Džindži se právě stavěl na nohy,když vlétla dovnitř Sajesté, zvědavostí celá bez sebe. "Co ti chtěla?" vyptávala se."Chce se setkat s mou paní, až se vrátí z lázní." Zatvářil se soustředěně. "Paní Sajesté, není tonebezpečné vzít Mardžallu k bas-kádí? Nemohu neposlechnout sultánovu favoritku, ale bojím seo paní.""To nemusíš," řekla Sajesté suše. "Tvá paní bas-kádí Safíju nijak neohrozí, protože už bylorozhodnuto, že Mardžallu dostane dnes večer od sultána darem princ Džavid Chán. A ty ji budešdo princova domu samozřejmě provázet. Pro tebe to znamená krok vzhůru na společenskémžebříčku, Džindži, protože princ prý nechal své ženy doma, když odjel do Istanbulu. Protože až kněmu doletěla dobrá pověst zdejších trhů na otrokyně, chce tady začít znova. On sám potřebujejen své osobní služebnictvo, takže budeš v současnosti jediným eunuchem v domě. Je 250to pro tak mladého eunucha obrovská životní příležitost, protože při trošce rozumu a diplomaciese můžeš snadno stát vrchním eunuchem v princově domácnosti. A nejen to: když si tvá panízíská jeho přízeň, máš budoucnost zajištěnou." Zazubila sena něj.Džindži se v mysli obíral posledními slovy paní domu. Skutečně, velké štěstí ho potkalo! Sajestémá pravdu. Má šanci stát se vrchním eunuchem princova harému! A jeho rozkošná paní zas májedinečnou příležitost stát se princovou favoritkou! Nemá tu žádnou konkurenci! Alespoň do tédoby, než princ zatouží i po jiných ženách, což bude, doufejme, brzo, protože pak to bude on,Džindži, kdo půjde důležitě nakupovat na trh nové otrokyně, aby jimi pokoušel pána.Je princ Džavid mladý?" vyhrkl, protože si uvědomil, že u starého pána by byly všechny nadějeliché. Co když je to unavený šedobradý stařec?"Není to žádný chlapeček," odpověděla Sajesté, "ale muž v nejlepších letech."Eunuch spokojeně pokýval. Výborně! říkal si. Muž v plné síle a doufejme i s přirozenou chutí napěkné ženské masíčko. "Dobrá zpráva," řekl velitelce ubytovny s ulehčením, "a jsem vám za nivděčen. Řekněte mi, paní Sajesté, ví už moje paní, coji čeká?""Myslím, že jí to ještě nikdo neřekl," odpověděla Sajesté, "ale nikdo také nezakázal jí to sdělit,takže ji můžeš informovat sám, až ji povedeš za bas-kádí. Moc ráda bych věděla, co jí Safíjachce.""Takže ji tam mám přece jen vzít?" znepokojoval se eunuch. "Nevidím důvod, proč bys neměl,"odpověděla, ale už v duchu sestavovala vzkaz sultánově matce o tom, co se chystá. Soustředilase znovu na Džindžiho. "A copak chtěla paní Safíja tobě, Džindži?""Chtěla vědět, kdo je má paní, ale nemohl jsem jí toho moc říci," odpověděl eunuch. "PaníMardžalla je hodně uzavřená." je ještě vyděšená," řekla velitelka ubytovny zkušeně. "Většinou

Page 142

takhle nové otrokyně reagují. Chudinka! Určitě ji za těch posledních pár měsíců tahali od čerta kďáblu. Ale až se usadí v princově paláci, rozkvete jako růžička, uvidíš!" spiklenecky na něj mrkla."Pročpak nejdeš za paní do lázní a nevypovíš jí, jaké vás oba potkalo štěstí? Jděte pak zabas-kádí rovnou." Zdvořile se uklonil. "Ano, má paní Sajesté," řekl jen a snažil se nedat najevonedočkavost, aby Mardžalle už už sdělil šťastnou novinu. Dokud byl v dohledu, kráčel důstojně,ale jen zahnul za roh, rozběhl se, a z prvního patra, kde bylo apartmá paní Sajesté, skákal dolůpo dvou schodech, krytým portikem pro-běhl až na dvůr ženské části paláce. Před vchodem do lázní semusel zastavit, aby chytil dech a mohl zas kráčet důstojně. Když pak vstoupil do ohromnéhosálu plného páry, zeptal se nejbližší dohližitelky zdvořile: "Kde bych našel svou paní, novouotroky-ni Mardžallu, která se tu chystá na předání princi Džavidu Chánovi? Má vlasy jako měď.""Právě ji masírují," řekla dohližitelka. "Najdeš ji tamhle u té modré kachlíkové fontány."Sledoval směr, kterým ukazovala, a uviděl Aidan ležet na lehátku, zatímco ji mladá černoškazkušenými prsty masírovala. Eunuch poklekl vedle lehátka a zašeptal: "Má paní, přinášímskvělou zprávu."Otočila k němu hlavu a s pohledem na něj upřeným řekla: "A copak, Džindži?" Ani nejevila velkýzájem. "Dík zásahu Prozřetelnosti tu nebudeme muset zůstat ani jedinou noc, má paní! Dnesvečer budete předána jako čestný dar princi Džavidu Chánovi na recepci, kterou dává sultán najeho počest. Nejurozenější princ je novým velvyslancem chanátu Krymu u sultánova dvora!Nevzal s sebou do Istanbulu svůj harém, protože se doslechl o našich slavných trzích na otrokya hodlá si založit nový harém zde. A vy se máte stát první dámou jeho harému! Není to skvělé?"Stříbrné oči se jí rozšířily údivem a děsem a ruka vylétla k ústům, aby zdusila výkřik. Jaká dobrázpráva? Bože můj, to ne! Tady, mezi stovkami žen doufala, že zůstane nezpozorována, dokud senepodaří sjednat za ni výkupné. Odmítala přijmout, že je to nemožné, ačkoliv jí to všichnineustále opakovali. Ovšemže může být vykoupena, a také bude! Do té doby chtěla zůstat bezejména a bez tváře a ztratit se v davu. Když zjistila, jak je palác ohromný, její naděje to jen posílilo.A když se cestou k paní Sajesté eunuch Omar tak naparoval, jak ohromný je sultánův harém, žetu tisíc krásek čeká, až je jejich pán pozve k sobě, dělala si naděje tím větší. Div nahlasnezajásala nad touto nepatrnou informací, protože doufala, že se tím snáze dokáže skrýt avyčkat, až ji Conn vykoupí, což bude jistě brzy. Teď si uvědomila, že její anonymita je ohrožena.Sultán ji chce veřejně darovat někomu dalšímu a Džindži dokonce jásá, že bude jeho první azatím jedinou ženou! Srdce se jí strachy rozbušilo, nemohla popadnout dech. Pak ji napadlo, žeten princ může být třeba už postarší, nebo bude ochoten naslouchat jejímu naléhání a možná sejí ho podaří přesvědčit, aby za ni přijal výkupné. Vždyť za to výkupné si může koupit žen, kolikchce, a na rozdíl od ní ochotných soupeřit o jeho přízeň! Bude ji muset pochopit; každý soudnýčlověk ji musí pochopit! Jak by se mohla oddat cizímu muži? Je přece Connovou manželkoua manžel ji miluje, stejně jako ona jeho! Jak by se mohla k němu vrátit s pečetí hříchu na čele?Ale co když bude k cizoložství donucena? Neví, zkrátka neví, co si počít. Džindži pořád ještěnadšeně blábolil; její nevole si nepovšiml. "A ještě něco, má paní, bas-kádí našeho sultána vásžádá, abyste ji po koupeli navštívila. To je veliká čest; větší by byla jen audience u sultánovymatky - ale to se nám nepoštěstí. Přesto nám štěstí přeje, vám i mně. Zřejmě jste se narodila vešťastném znamení. Neříkal vám veliký Osman něco v tom smyslu? Ani jste mi nic nevyprávěla ohoroskopu."Jen nezpanikařit, říkala si. Jen se nepřestat ovládat! Jestli ztratí kontrolu nad sebou, je všemukonec. Je třeba odpovídat klidně a nedat na sobě nic znát. Tvůj strach může být použit protitobě, budeš v nevýhodě, když na tobě poznají strach, říkala si Aidan. Proto odpověděla jenstručně: "Osman předpověděl, že v sultánově domě dlouho nezůstanu.""Ajjj! On to poznal! On to viděl ve hvězdách! Řekněte mi, má paní, co ještě viděl! Stanete seprincovou favoritkou?" "To neříkal, ' odpovídala; neodolala a musela se usmát, přes všechenstrach. Eunuchem ctižádost přímo cloumala. "Určitě si získáte princovo srdce, vím to,"

Page 143

pokračoval. "Cítím to v kostech! Budoucnost máme zajištěnou, to je hotová věc, má nejdražšípaní! Určitě zbohatneme!"

Aidan pro tu chvíli usoudila, že raději už nic Džindžimu neprozradí, protože ten nemyslí na nicjiného než na vlastní postup. Vykládat mu něco o nadějích na výkupné by bylo čiré šílenství.Udělal by vše pro to, aby jí osvobození zhatil. Později, až se s princem domluví, poskytnevěrnému eunuchovi náplast na zklamané naděje: nabídne mu možnost nákupu dalších krásek, znichž bude moci vybrat princi jinou favoritku. Nepochybně by na takové vyrovnání přistoupil.Masérka právě dokončila svou práci a melodickým hlasem zašeptala Aidan: "Jste hotova, paní.Můžete se obléci." "Já už si to vezmu na starost," vložil se Džindži důležitě. "Ovšem," zdvořilesouhlasila masérka. "Nové šaty pro tvou paní už přinesli. Pojďte, ukážu vám, kde se může paníobléci." Vedla je z lázní do jiné místnosti, kde se už strojilo několik žen za pomoci vlastníchpomocníků a pomocnic. Ze skříně ve zdi vytáhla nabírané bleděmodré hedvábné kalhoty,gázovou blůzu stejné barvy a malé bolerko bez rukávů v tmavší modři, vyšívané červenou azlatou nití se zlatou lemovkou. K tomu patřil úzký mosazný pásek z článků, který se třpytil jakozlatý, ověšený skleněnými rubíny, malá čapka ze zlatého brokátu a zlaté pan-toflíčky. Podala tovšechno Džindžimu a se zdvořilou úklonou se vrátila do lázní. 253Džindži se zamračil. "Pochybuji, že byste mohla v tomhle jít dnes večer na recepci. Není to dostpřepychové." "A co je s těmi šaty, které mi dali šít v Alžíru?" zeptala se Ai dan."Jsou moc pěkné," odpověděl eunuch, "a z nejlepšího materiálu, protože by se dej neodvážilposlat vás sultánovi jinak než v tom nejlepším. Ale jsou to hlavně kaftany, protože vás chtěl dejpředvést v kroji své vlasti. Spoléhal, že dostanete kompletní novou výbavu zde, v sultánovědomácnosti, pokud naleznete milost ve vládcových očích. Takže budete sice oblečenadostatečně nádherně, ale jen v tom, co jste si přivezla s sebou." Šeptem dodal: "Sultán Murad jeznám tím, že se zlata nemůže nabažit, nerad ho vydává. Je vyhlášený nejen chlípností, ale ilakotou." Zatímco hovořil, vytáhl z hluboké kapsy nabíraných kalhot kartáč na vlasy a rozčesal auhladil Aidan zvlhlé a zcuchané vlasy. "Tak," pravil nakonec, "a teď můžeme klidně předstoupitpřed bas-kádí, nemáme se zač stydět."Vůbec netušila, kde se nacházejí, ale Džindži kráčel vpřed s jistotou. Šla za ním z lázní širokoukachlíkovou chodbou do další velké vykachlíkované haly, dál průchodem do chodbiček stáleužších a užších, z nichž poslední nesla jméno Chodba kádí, jak jí bylo řečeno. Tam Džindžistanul před vyřezávanými dveřmi a opatrně zaklepal. Oba strážní, střežící vchod, mu nevěnovaliani pohled. Hezounká otrokyně otevřela a Džindži ohlásil: "Paní Mardžalla na návštěvu kbas-kádí." Otrokyně zdvořile ustoupila stranou, aby mohli projít. Při vstupu do pokoje Aidanužasla. Jak v Alžíru, tak tady v Jeni Se-raji viděla z harému vždy jen lázně a malé cely k ubytovánížen. Myslela si, že harém nic jiného neobsahuje. Teď však viděla, jak velice se mýlila. Malépokojíky byly zřejmě určeny jen bezvýznamným ženám, protože tady se ocitla v rozlehlém anádherně vyzdobeném apartmá. Velká okna vpouštěla dovnitř odpolední slunce a skýtala výhleddo pěstěné zahrady. Stěny pokoje byly obloženy dekorativními panely, pomalovanýmistylizovanými stromy, každý z nich vyrůstal ze zlaceného květináče a byl obsypán květy vevšech barvách duhy. Strop byl vykládán žlutými a modrými italskými kachlíky a u jedné zdi stálkachlový krb s kónickým kouřovým krytem z tepané mědi. Na dřevěné podlaze ležely měkkévlněné koberce v bleděrůžových, tmavěmod-rých a krémových tónech.Zařízení pokoje tvořily nízké ebenové stolky, vykládané perletí do geometrických vzorů, bohatěčalouněné pohovky a hedvábné polštáře. Všude bylo plno lamp, visely se stropu, stály napodlaze či na stolcích a byly vesměs ze stříbra, tepané mědi či rubínového skla. Kam okopohlédlo, stály ve vázách čerstvé kvě-tiny a k Aidaninu překvapení se tu procházelo i několik koček, z nichž jedna se jí začala přátelskytřít o nohy. Sklonila se, aby ji pohladila po dlouhé, bílé hedvábné srsti. Aidan takový druh kočekještě nikdy neviděla.

Page 144

"Arslan si vás oblíbil," ozval se lahodný hlas a Aidan stanula před překrásnou ženou. Uklonilase, protože šlo o osobu zřejmě významnou a ani nebyl důvod chovat se nezdvořile. Drobná ženaplného poprsí si Aidan pomalu a podrobně prohlížela, až jí pod tím pohledem ruměnec stoupl dotváří. Když si toho hostitelka všimla, zlehka se usmála a poklepala Aidan po ruce. "Promiňte, žesi vás prohlížím tak zevrubně," řekla, "ale snažím se zjistit, co vedlo sultánovu matku k tomu,aby vás určila jako dar princi Džavidovi. Jste opravdu půvabná. Ach, málem bych zapomněla!Ještě jsem se nepředstavila. Jsem Safíja kádí, matka prince Mehmeta, následníka trůnu." Mluvilafrancouzsky s cizím přízvukem.Aidan provedla předepsanou dvorskou poklonu, i když jí to v pantalónech moc nešlo."Ach, jak krásně to umíte," řekla Safíja. "Už jsem dvorskou poklonu neviděla od dob svéhodětství, kdysi v Benátkách. Jsem totiž rodem Benátčanka, víte. Posaďme se na chvilku avyprávějte mi, jak jste se sem dostala. Besmo, přines občerstvení!" poručila okounějící otrokynia pak stáhla Aidan vedle sebe na divan do hedvábných polštářů. "Vím, že vám říkají Mardžalla,ale jak se jmenujete doopravdy? Já jsem Giulietta Lucrezia Fiora Maria Baffo. Vlastně se mijméno Safíja zamlouvá líp. Je alespoň kratší." Přátelsky se na Aidan usmála. Jmenuji se AidanSt. Michaelová a jsem Angličanka. Až do sňatku jsem byla členkou dívčí družiny naší královny."Stříbro-šedé oči se jí zalily slzami. "Chci zpátky domů," řekla a přes všechnu snahu je zadržet sejí slzy skutálely po tvářích. Rychle je otřela hřbetem ruky.'Také jsem to chtěla, když jsem se tu poprvé octla," řekla Safíja, "ale pak jsem si získala srdcemého pána Murada a na ostatním světě mi přestalo záležet.""Chci domů," opakovala Aidan. "Toužím se vrátit k manželovi, madame. Jestliže svého pánamilujete, pak jistě pochopíte, jak mi je! Byla jsem vyrvána z lůna rodiny zločinným příbuzným,který se nejprve pokoušel připravit o život manžela, aby si mě mohl vzít sám a zmocnit se takmého jmění, a když se mu to nepodařilo, unesl mě a prodal do otroctví pro vlastní zisk! Jsemtady neprávem!"Jednou ale tady jste," namítla Safíja, "a všechno bude provás snazší, když prostě přijmete skutečnost, jaká je, a začnetenový život. Stejně nemáte na vybranou, Mardžallo.".Ještě pořád mohu dobrovolně zemřít," řekla Aidan tiše. "Když se nemohu vrátit ke Connovi,svému manželovi, zvolím raději smrt."Bas-kádí byla jen o čtyři roky starší než Aidan, ale v harému už strávila polovinu života. Za tudobu poznala pár žen, které volily raději smrt než otroctví, ale nebývalo to vždyckynejsta-tečnější rozhodnutí. "Někdy je k životu třeba víc odvahy než k smrti, Mardžallo," řekla, 'ao Angličanech jsem vždycky slýchala, že jsou stateční.""Ale stát se hříčkou nevěřícího!" namítla Aidan a Safíja se nezdržela smíchu."Cože, nevěřícího!" řekla. "Ach, Mardžallo! Tohle je typická reakce křesťanů; přestože jsem sedoslechla, že i mezi nimi panují rozbroje a že vaše Anglie stojí v čele odporu proti papeži. Muslimuctívá jediné božsjvo, jemuž křesťané říkají Bůh. Muslimové ho volají Alláh, a Židé - podle mépřítelkyně Ester Kirové - ho nazývají Jehovou. Muslimové jsou lidé velice morální, Mardžallo.Islámské náboženství muži povoluje čtyři manželky, protože se obecně považuje za krutézatěžovat jedinou ženu manželskými povinnostmi, starostmi o rodinu i rozenímdětí, které si muž obvykle přeje. Ne všichni muslimové si opravdu čtyři manželky berou, ale tumožnost mají. Často si berou ještě konkubíny, domnívají se totiž, že není správné omezovatmuže na jedinou ženu. Není to snad čestnější, než když váš evropský džentlmen má sice jedinoumanželku, ale mimo to si vydržuje ještě jednu nebo dvě milenky a snaží se dostat pod sukněkdekteré ochotné holce, kdekteré náhodné známosti? Nezdá se mi, že by vám chybělainteligence, má drahá. Muslim má možná jiné zvyklosti, ale dojista ho nemůžete nazvatnevěřícím!""Prosím za prominutí, madame," řekla Aidan zahanbeně, "ale toužím se vrátit domů stůj co stůj.Můj manžel žije a může za mě zaplatit nemalé výkupné. Ach prosím, pomozte mi!" Krásná tvář

Page 145

Safíji vyjadřovala upřímný soucit "Opravdu bych si přála, aby to bylo v mé moci," řekla, "akdybyste byla jen řadová otrokyně, která se náhodně objevila na Velkém bazaru, také bych toudělat mohla. Ale to vy, bohužel, nejste. Máte se stát čestným darem z rukou mého pána Muradavýznamnému diplomatu. Vrátit vás vaší rodině by znamenalo smrtelně urazit deje a to je,samozřejmě, vyloučeno. Smiřte se s osudem, Mardžallo! Dovídám se, že je princ Džavid Chánmuž velice atraktivní a mužný a jen o pár let starší než můj pán Murad. Máte veliké štěstí! Kdyždokážete prince oblažit, pak budete jako dar od mého pána Murada považována za něco, co nosíštěstí; a navíc se i já mohu stát vaší přítelkyní. Protože tady, v Jeni Seraji, nezů-256stanete, nestaneme se sokyněmi, a tak se s vámi budu moci přátelit. Žena v mém postavenímnoho přátel nemá." Aidan si zhluboka povzdechla. Všechno jí tu připadalo jako zlý sen. Cítilase jako moucha zmítající se v prázdné pavučině. Zatím se ještě neobjevil žádný pavouk, aby jíublížil, přesto je chycena a není pro ni úniku."A se mnou tomu bude také tak?" otázala se Safíji. "Nejspíš ano," odpověděla bas-kádí upřímně."Vždycky se vyskytne nějaká žena, která se vám vašeho pána snaží uloupit. Jedinou výhoduzískáte, když mu porodíte syna nebo syny, protože jestli ho jednoho dne přece jen ztratíte aodloudí vám ho jiná, zůstanou vám alespoň jeho děti, a když budete mít štěstí, zachová vámpřátelství. Ve víc nemůže doufat žádná žena, Mardžallo." Pak se usmála. "Alespoň vás nečekájedna nepříjemnost, s kterou se potýkám já, totiž tchýně! V harému vládnou dvě nej-vlivnějšíženy: jedna z nich je sultánova matka, sultán-validé, druhá jsem já, matka následníka trůnu,bas-kádí. Většinou jsem s Nur-U-Banu na kordy. Celá léta totiž jsem byla jediným objektempřízně svého pána, ale Nur-U-Banu na Muradovu oddanost ke mně tak žárlila, že se neustálepokoušela nahradit mě jinými ženami. Do jisté míry se jí to podařilo. Tenhle problém vám uprince Džavida Chána odpadne. Přijel do Istanbulu sám, jen v doprovodu svých věrných."V tomto okamžiku je vyrušila Besma, přinášející objednané občerstvení. V nádhernýchbroušených pohárech tu stál hustý, vychlazený lahodný nápoj, chutnající po broskvích. Safíjamu říkala šerbet. Na stříbrném podnosu bylo narovnáno křehké pečivo, plněné strouhanýmiořechy a rozinkami v medu. Aidan shledala, že jí trápení na chuti k jídlu nijak neubralo, a Safíjase usmívala, když viděla, jak jí chutná. K vlastnímu překvapení shledávala bas-kádí, že siAngličanku oblíbila, a když se přesvědčila, že sultán-validé neměla jiný úmysl, než zavázatkrymského velvyslance Muradovi vděčností, spadl jí kámen se srdce. Musí se ovšem postarat,aby ta malá Angličanka spolupracovala. Proto se ji pokusila uklidnit."Život tady není tak hrozný, jak se vám možná na první pohled zdá," řekla. "Když jsem před letypřišla do Istanbulu, byla jsem také vyděšená; ale bylo mi tehdy vlastně teprve dvanáct. Kolik letje vám?""Na cestě z Alžíru do Istanbulu jsem oslavila čtyřiadvacáté narozeniny," odpověděla Aidan tiše.Zajímavé, pomyslela si bas-kádí, ani na ně nevypadá. Nahlasřekla: "Pak je vám právě dvakrát tolik, než bylo mně, když mě unesli rodičům. Ovšem strach jestrach, ať už je vám kolik chce. Vy jste alespoň už zkušenější, než jsem byla tehdy já." 257Aidan se smutně pousmála. "Možná vás překvapí, paní Safíjo, že jsem ještě před rokem bylastejně nevinná jako dvanáctileté děvčátko, kterým jste tehdy byla vy. Matka a sestry mi zemřely,když mi bylo deset, a od té chvíle mne otec nespustil s očí. Žili jsme na venkově a otec ani nikdynechodil ke dvoru. Pak najednou zemřel a já zjistila, že jsem byla svěřena do opatrováníkrálovně a ta že je navíc pověřena, aby mi našla manžela, což otec za svého života opomnělučinit. Tehdy jsem o to nedbala, protože jsem byla s otcem ráda a ze všech mužů mi připadalnejzajímavější on.Ale pak zemřel a královna - vskutku skvělá žena! - se mne ujala a jmenovala mě jednou ze svýchdvorních slečen. A také nás s manželem dala dohromady.""A vy jste se ho naučila milovat," dořekla Safíja. "To bylo veliké štěstí, Mardžallo, ale musíte sijasně uvědomit, že váš dosavadní život skončil, je ten tam. Začínáte znova stejně jako já předšestnácti lety. Věřte mi, když vám říkám, že pro vašeho muže jste od nynějška mrtva. Tak to totiž

Page 146

dopadne, když se křesťanka dostane do zdejší říše. Pro svoji rodinu je mrtva. Už nikdy senevrátíte, a proto je lépe se s tímto faktem smířit a začít nový život po boku prince ĎžavidaChána." "Se mnou a s Connem to tak ale nebude," odporovala Aidan. "To není možné! Našeláska je něco zvláštního, je to láska pro všechny časy.""Samozřejmě!" řekla Safíja, "ale teď je s ní konec, Mardžallo. Vzpomínejte na ni, ale pro vás užzůstane jen snem. Ach, má nová přítelkyně, dnes večer budete darována muži krásnému a velicemužnému. Až uvidí, jak jste líbezná, nebude marnit čas a bez prodlení si vás vezme do postele.Jestliže jste manžela milovala, pak jste už zakusila, jakou rozkoš si mohou dva lidé opačnéhopohlaví poskytnout. Chcete se snad této rozkoše odříci jen proto, že ji máte sdílet s princem?Vždyť už teď vás vaše rodina považuje za ztracenou a kdoví, jestli se váš manžel už neutěšuje sjinou! Nebyli jste dlouho svoji a muži přece touží mít syny! To je realita, s tou se musí ženavyrovnat. Váš manžel už dojista začal nový život. A teď je řada na vás. Kdybyste se nějakýmzázrakem vrátila, nebudete vítána. Budou vás považovat za deklasovanou osobu. Budou vás mítza prostitutku, ba za něco ještě horšího! Jestli vás miloval tak, jak říkáte, pak by vám váš manželbezpochyby štěstí přál, stejné, jako zažívá sám."Ta slova Aidan zničila; pochopila, co jí bas-kádí chce říci. Jako by v ní všechno odumřelo;musela si přiznat, že má Safíja nejspíš pravdu. Že už nikdy nemá uvidět Conna, už nikdy neucítitjeho dotek, jeho polibek? Nesnesitelné pomyšlení! Až hlasitě zasténa-la a marně se ten sten snažila ztlumit dlaní. Nejdražší Kriste Ježíši! Jak jen dokáže dál žít? Jakdokáže vůbec existovat bez Conna? Vždyť dokud se nestala jeho ženou, ani nevěděla, co je toštěstí. Slzy jí kanuly po tvářích a svíjela se bolestí a bezmocí. Safíja vzala Aidan něžně do náručía řekla: "Vím, Mardžallo. Vím, jak trpíte. Vyplačte se, drahá přítelkyně. Dejte teď průchod smutku,abyste večer, až předstoupíte před prince, byla svěží, a jemu nezbylo, než se do vás zamilovat, aabyste ho dokázala radostně přijmout."Chvíli Aidan vzlykala na plných ňadrech bas-kádí, ale jak slzy vysychaly, postupně se vzchopila.Pomalu se začala smiřovat s neradostnou skutečností, kterou jí tu kdekdo vnucoval. Proč jen sipořád myslí, že odloučení od Conna nepřežije? Vždyť bez něho docela dobře vydržela žít až dosvatby. Miluje ho. Milovala ho od chvíle, kdy ho poprvé spatřila, ale zdá se, že už ho neuvidínikdy, ačkoli on se jistě dožije pokročilého věku, o tom není pochyb. A proč by tomu tak nemělobýt i s ní? Jistě ji bude oplakávat, protože o síle jeho lásky nikdy neza-pochybovala, ale Safíja kádí má pravdu. Muži potřebují syny. Jestli si tento fakt někdo jasněuvědomoval, pak to byla Aidan; vždyť to zažila ve vlastní rodině. Alespoň rod St. Michaelůnezanikne, utěšovala se s jistým zadostiučiněním. Prostřednictvím Conna bude žít dál a splní setak poslední přání jejího otce, byť jinak, než zamýšlel. Musí si už konečně přiznat, že co tam, totam, a neuvažovat zbytečně o tom, co bylo či mohlo být. Pozvedla hlavu a hřbetem ruky si otřelavlhké tváře. Třesoucím se hlasem řekla: "Vyprávějte mi, co víte o Džavidu Chánovi , paní Safíjo."Safíja si v duchu oddechla. Krize už přešla a Angličanka se s osudem smířila. Bude nakonec jí,bas-kádí, vděčná a pro ni teď, kdy turecká říše začíná navazovat styky s Angličany, může býtjako přítelkyně i cenná. "Říká se o něm, že je pohledný a schopný, jinak by k nám nebyl zkrymského chanátu vyslán jako zástupce. Je rodem Tatar, ale jeho matka prý byla otrokyněodněkud ze západní Evropy, nevím přesně odkud. To brzy zjistíte sama. Bude pro vás tímnejlepším pánem, Mardžallo!" Moc jí toho o Džavidu Chánovi Safíja neřekla, ale už sám fakt, žemá dobrou pověst, ji trochu uklidňoval. Alespoň si získala přátelství sultánovy favoritky a užzačínala tušit, že se jí to ve zdejších poměrech bude hodit. Přestože zdejší ženy zůstávalyuzavřeny za zdmi harému, měly podle všeho značnou moc. Začala se pomalu uvolňovat,příjemně vnímala melodický hlas bas-kádí, vychutnávala na jazyku chuť cukrovinek, kteréběhem hovoru uštipovaly, a s požitkem hladila dlouhou bílou srst kocoura Arslana, který se jíusadil na klíně a spokojeně předl.Když sultán-validé, sultánova matka, vstupovala do apartmá první manželky svého syna, uvítal jimilý obrázek dvou půvabných mladých žen, jak se chichotají s hlavami u sebe. Sajesté.už ji

Page 147

informovala, jakou má Safíja návštěvu. Copak asi má bas-kádí za lubem? Nur-U-Banu by to bylaráda věděla. Pročpak si přála mluvit s Mardžallou? Sultán-validé vplula do pokoje se sladkýmúsměvem a pravila: "Jak pěkný pohled je na vás, mé dcery. Ach, Mardžallo, vy máte ráda kočky!Jsou to oblíbená zvířata našeho velkého Proroka. Moje kočka Peri zrovna nedávno vrhlamiloučká koťátka - a z otcovství podezírám tohohle Sa-fíjina toulavého darebáka Arslana. Chtělabyste jedno? Už jsou dost velká, aby mohla jít od matky. Ne! Dám vám je všechna, vždyť v paláciprince Džavida ještě žádné kočky nemají a co se myší a krys týče, není nad ně! '"Děkuji vám, madame," řekla Aidan tiše. "Mám kočky moc ráda a s díky přijímám.""Budu ti teď muset Mardžallu odvést, Safíjo. Musíme pro ni vybrat oblečení na večer.""Ne, ne, drahá máti! Není třeba, aby se Mardžalla zdržovala s garderobiérkou. Vždyť máme skorostejnou barvu pleti a vlasů a já si teprve nedávno pořídila několikery nové šaty." "Je to od tebe,Safíjo, velkorysé," řekla sultán-validé, "ale Mardžalla je bohužel o hodně vyšší než ty. Obávámse, že ji slušně obleče pouze vrchní garderobiérka." "Pak tedy půjdu vybírat s vámi, drahá máti."Aidan přelétla očima z jedné na druhou. Proč jen se pro všechno na světě o ni tak tahají? Jak jeto hloupé! "Ráda si dám od tebe poradit, vždyť máš vybraný vkus," řekla Nur-U-Banu úlisně."Nuže pojďme, drahouškové," otočila se a svižně vyrazila z pokoje, zatímco se obě teprvepracně sbíraly na nohy, přesně jak to měla sultán-validé v úmyslu. Vrchní garderobiérka se koběma dámám chovala přeuctivě. Prohlédla si kriticky Aidan a pak řekla: "Má velice podobnévybarvení jako Safíja kádí, proto bych navrhovala zelenou." "Ne, ne," odporovala Nur-U-Banu."Ne že bych s tebou nesouhlasila, Latífo; zelená jí jistě jde dobře k pleti, ale pro dnešní večerbych volila něco náročnějšího, co by jí dalo víc vyniknout, protože bude představenavelvyslanci. Vyhledej mi něco purpurového."Latífa přikývla. "Vy máte přece oko, madame!" řekla obdivněa vyběhla vyhledat požadované kusy oděvu. Za okamžik byla zpátky s plnou náručí hedvábnýcha saténových rouch. Rozložila všechno na divan a vzala do ruky první kus, nabírané kalhoty zhedvábného gázu, tmavěfialové se širokými zlatými pruhy. Lem kolem kotníků, do nějž bylykalhoty staženy, byl ze zlatého bro-260kátu, vyšívaného drobnými perličkami a růžovými korálky. Validé souhlasně přikývla. Další kusbyl krátký živůtek bez rukávů ze světlefialového hedvábí, lemovaný sytě purpurovou portou,vyšívanou perlami a bleděrůžovými kousky jadeitu. Validé opět přikývla a jako poslednínásledovala pláštěnka. Byla ze saténu v barvě královského purpuru, podšitá levandulovýmhedvábím a lemovaná stejně jako živůtek. Měla zapínání na ozdobnou sponu z le-vandulovězbarveného jadeitu, vyřezávaného do tvaru květu. "No, Safíjo, co říkáš?" zeptala se Nur-U-Banu."Na to bych nikdy nepřišla," připustila obdivně Safíja. "Máte pravdu, máti, je to dokonalé!"Sultán-validé se spokojeně usmála. Ještě se od ní synova bas-kádí musí moc učit! Určitě se conevidět bude Safíja před jejím synem předvádět v levandulovém a purpurovém. Nakonec seobrátila na Angličanku, která po celou dobu předvádění mlčela. "Líbí se vám, co jsem vybrala,Mardžallo? Musíte se dnes večer v šatech cítit dobře, je to důležité. První dojem je u mužůvždycky nejdůležitější. To mi věřte, dcero. Jestli snad přece jen chcete jít v zeleném, můžete."Znělo to laskavě. "Ne, madame, jsem spokojena. Ráda se spolehnu na váš vkus," řekla Aidan,protože rozpoznala, že sultán-validé přes všechny starostlivé řeči očekává souhlas. I ji budemožná v budoucnu potřebovat. Aidan si najednou uvědomila, že už začíná myslet jako ony!Mírně ji to šokovalo."Velmi dobře, Latífo. Ať je to oblečení do hodiny v ubytovně paní Sajesté! Musíš ještě dodatčapku, pantoflíčky a zlatý pásek."Vrchní garderobiérka se uctivě uklonila a Nur-U-Banu se bez dalšího otočila a vyšla z pokoje. KAidaninu překvapení se jí najednou po boku objevil Džindži."Máte se vrátit k paní Sajesté a před večeří si trochu odpočinout, paní," hlásil.Safíja Aidan krátce objala. "Pamatujte, co jsem vám řekla, drahá Mardžallo, a nebojte se!Koneckonců, Džavid Chán je jenom mužský!" zasmála se rozpustile. "Přijdu vás navštívit, až se

Page 148

usadíte, milá přítelkyně," dodala a pak se i ona otočila a odspěchala.Eunuch vedl Aidan zpátky spletitými chodbami Jeni Seraje až k bytu paní Sajesté. Sama bych tunikam netrefila, říkala si Aidan, jak je to tu ohromné. Sajesté ji přivítala, přidělila jí matraci aukázala, kam si ji má položit. V místnosti už odpočívalo celkem pět dívek, ale žádná z nichnevěnovala Aidan pozornost. Ani se nenamáhaly tvářit se přátelsky."Teď si musíte odpočinout," řekla Sajesté, "a pak si spolu dáme večeři. Můžete se trochuprospat."Aidan by byla ráda spala, protože v bdělém stavu ji přepadaly jen chmurné myšlenky. Věděla, žekdyž bude pořád dokola myslet na to, co se jí stalo, vzpomínat na Connův půvab, přebírat vhlavě to, co jí řekla Safíja, bude se jí chtít zase jen plakat. Až dosud žila v takovém závětří, takchráněna před světem, že se bude jen špatně přizpůsobovat, těžko si zvykne na nový život.Jestlipak všechny ženy zajaté barbary jsou doma automaticky považovány za mrtvé, jestlipak jejejich rodiny odepíší a ani je nehledají? Až svůj příběh vypoví princi a on svolí k jejímu návratu,zdalipak ji Conn opravdu zavrhne? Uvěří vůbec, že unikla ze zajetí neposkvrněná? Když vezme vúvahu, jakou mají Turci pověst, ať podloženou či nepodloženou, uvěřila by například přítelkyni,že se jí podařilo vyváznout bez úhony? Tím si zdaleka nebyla jistá: Začínala se přiklánět knázoru, že Safíja kádí měla nejspíš pravdu. Pro Conna a celou rodinu je mrtva. Hroznépomyšlení, závažné rozhodnutí! Je-li to pravda, je ce-lý její dosavadní život vymazán. Bude jako malé dítě, nevědomé, nejisté, všemu se bude musetučit od začátku. Přesto nedokáže okamžitě na všechno zapomenout, ať si tu říkají, co chtějí.Conne! V duchu ho volala. Nejsem mrtva! Nejsem! Neklidně se přehazovala na lůžku. Určitědostanu hysterický záchvat, jestli s tím hned nepřestanu, říkala si. Postupně se uklidňovala,získávala kontrolu nad sebou. Safíja má pravdu, řekla si nakonec rázně. Jednou jsem tady a zadané situace se musím snažit vyzískat co nejvíc. Utýraná úvahami a také únavou, protože mělaza sebou úmorný den, konečně zavřela oči a v mžiku usnula hlubokým, osvěžujícím spánkem.KAPITOLA 11Sultánova recepce na počest prince Džavida Chána, velvyslance krymského chanátu, se konalav soukromých zahradách sultánových, těsně sousedících s jeho rezidencí. Byla už noc, ale tmuvšude zaháněly pochodně a lucerny, rozvěšené po celé zahradě v girlandách, přes cestičky akolem fontán, rozmístěné porůznu na stromech. Zahrada nádherně architektonicky řešená mělacestičky vysypané mramorovou drtí, přepečlivě uhrabané. Na konci blíže k paláci se rozkládaltrávník, uprostřed něhož stál veliký dřevěný baldachýn, vyřezávaný a zlacený, takže se třpytildocela jako zlatý. Pod ním na velkém divanu z karmíno-vého hedvábí, vyšívaného zlatýmihvězdami, seděl sám sultán a jeho čestný host.Synovi Nur-U-Banu už třicítka minula. Byl středně vysoký, štíhlý, s unylýma očima a bledou pletí.Vlasy i krátce přistřiže-nou bradku měl rudozlaté. Byl to impozantní zjev, každým cou-lem orientální monarcha, oblečený v nádherném rouše ze zlatého brokátu s vetkanými rudýmisametovými tulipány, lemovaném tmavou sobolí kožešinou. Na hlavě měl turban ze zlatéhobrokátu, ověšený šňůrou oslnivých rubínů, se zlatým pérem uprostřed, připevněným na velkémčtvercovém kusu ryzího zlata. Po levici mu seděla matka, skvělá v tunice barvy půlnoční modři,bohatě vyšívané zlatem, perlami a diamanty. Na hlavě měla Nur-U-Banu závoj, protkávanýzlatými nitkami, a kolem krku přepychový náhrdelník z nepravidelných perel a diamantů. Jakožtosultánova matka nemusela mít tvář zahalenu. Protento-krát ji ovšem neměly zahalenu ani ostatnípřítomné ženy, protože se Murad chtěl novému velvyslanci pochlubit vyhlášenými kráskamisvého harému. Nikdy jindy by nic takového nepřipustil, ale dnes večer byli sami v soukromízahrady a koneckonců v tu chvíli byli on a princ Džavid jediní skuteční muži ve společnosti.U nohou divanu si hověla na pestrobarevných hedvábných polštářích jeho překrásná kádí Safíjaa ještě asi půl tuctu favoritek, žen, které se mu staraly o obveselení v posteli a jimž se říkaloikbal. Některé z nich mu dokonce porodily dcery. Rozsa-dily se malebně jako rojpestrobarevných motýlů, Safíja kádí k němu nejblíž; opírala se mu hlavou o koleno. Pro dnešní

Page 149

večer se oblékla do zeleného se zlatými doplňky. Uprostřed záhonů růží stály vysoké klece sptáky, kteří se ve vlahé noci rozezpívali. Ostatní dámy harému, všechny oblečené v tomnejlepším, se procházely zavěšené do sebe po cestičkách, obdivujíce květiny a usrkávajícelahodný šerbet. Byl to obrázek nesmírně utěšený a nikdo ho nedokázal ocenit víc než sultánůvhost, princ Džavid Chán."Přál bych si," řekl hostiteli, "aby všechny mé noci v Istanbulu byly jako tato; ovšem o takovédokonalosti si mohu nechat jenom zdát!"Murad se usmál. Dvorské lichocení mu dělalo dobře, přesto nebyl tak pošetilý, aby je bral vážně."Chystám se zpestřit vaše noci dokonalostí ještě větší, Džavide Cháne," odpověděl. "Dovídámse, že jste k nám zavítal bez svých žen. Je na tom něco pravdy?" Na kratičký okamžik ústaDžavida Chána ztvrdla, pak pravil: "Je to pravda, můj pane.""Tak," potěšeně se zachichotal Murad, ,je tedy pravda, co se povídá, že hodláte využít našehovyhlášeného trhu ke koupi otrokyň, Džavide Cháne. Náš Velký bazar nabízí zjevy neuvěřitelnékrásy! Všechno možné, od dvanáctiletých panen až po zkušené ženy, je tu k dispozici! Pro každývkus se tu najde něco. Někdy tam docházím v přestrojení, ne abych nakoupil, ale abych se jenpokochal půvabem vystavených krásek." 263Validé se zasmála: "Přesto si nevzpomínám, že by ses někdy vrátil bez nákupu. Můj syn je pravýznalec a sběratel krásy. Není to tak, můj lvíčku?" Věnoval jí pohled a úsměv, plný upřímnénáklonnosti; tvářil se trochu jako kluk, přistižený na švestkách. "Dík postřehu mé matky, DžavideCháne, mi nějaké klamné představy o vlastních pohnutkách dlouho nevydrží. Musím jí bohuželdát za pravdu.""Vaše pověst v tomto směru se donesla až k nám. Můj otec má každoročně co dělat, aby sehnalnejdokonalejší krasavice, jež vám posílá jako daň," odpověděl princ. 'Když jsme se dozvěděli, žek nám přijíždíte zcela sám, jen v doprovodu služebných, rozhodli jsme se, že vám pomůžemevybudovat novou sbírku krásek. Právě dnes připlula loď z Alžíru a mezi dary, které mi tamější dejposílá, je i jedna rozkošná žena, kterou bych vám teď rád představil." Murad vzhlédl k agakišlarovi, který stál hned za jeho trůnem. "Nechte tu ženu předvést, Ilbane Beji," poručil. "Je tovýjimečné stvoření," řekl, obraceje se zpět k princi, "anglická šlechtična, zajatá naší lodí. Jelikožmá náklonnost k bas-kádí je všeobecně známa, posílají mi neustále ženy s rudými vlasy, kteréjsou v našich krajích vzácností. Děje se tak s úmyslem mě potěšit, ale mou perlu vzácnédokonalosti mi nic na světě nemůže nahradit," zakončil a pohladil Safíju po vlasech.Džavid Chán sultánovi poděkoval s úsměvem a vybranými slovy, ale uvědomil si, že v současnédobě není pro něj žena zrovna tím, co potřebuje, či co vůbec chce. Za daných okolností ovšemnemohl odmítnout."Neděkujte mi, dokud ji neuvidíte," řekl sultán s širokým úsměvem. "Ale pak mi poděkujete ještěrád a ještě víc, až vám dá syna. O Angličanech se říká, že je to národ lidí statečných,inteligentních a pohledných. Pár jich sem přijíždí za obchodem už po léta, ale co nevidět jim zdepovolím velvyslance. Věřil byste, že jim vládne panenská královna? Není to zvláštní? Přestovypadají docela jako vy nebo já." "O Angličanech toho mnoho nevím," odpověděl Džavid Chán."Na Krym nepřijíždějí."Tu oslovil shromážděné hosty silným hlasem sultánův vyvo-lávač: "Tiše! Tiše! Náš pán, sultánMurad Třetí, Ochránce víry a Stín Alláhův na zemi, teď představí novému velvyslanci cha-nátuKrym, princi Džavidu Chánovi, synu vládce Krymu, velikého chána Devleta, svůj čestný dar!Všichni nechť zmlknou! Hleďte a obdivujte se velkorysosti našeho velikého sultána, Mu-radaTřetího. Dar budiž předveden!""Dar budiž předveden!" opakoval celý harém jako ozvěna. Ze tmy na druhém konci zahrady pocentrálních cestičkách 264mezi dvěma řadami růžových keřů se ozval těžký pleskot bosých chodidel. Postupněvystupovali ze tmy do světla luceren čtyři vybraní, hrdí a krásní černí otroci oblečení do bílýchpan-talónů, do půli těla nazí, s leopardí kůží přes jedno rameno, nesoucí uzavřená nosítka z

Page 150

čistého stříbra se zlatými gázovými záclonkami. Před divanem, kde seděl sultán se svýmhostem, se zastavili a opatrně složili nosítka na zem. Tu se zjevil Ilban Bej jakoby odnikud,pomalu přistoupil k nosítkům a rukou hubenou jako ptačí pařát odsunul záclonky. Zahradou seozval vzdech očekávání, když se aga kišlar naklonil, aby pomohl z nosítek zahalené žensképostavě. Dovedl ji až před sultána a prince, chviličku posečkal, aby si ji mohli prohlédnout, pak jípomalu sňal zlatý závoj, kryjící tvář, a jiný, kryjící vlasy. Poté jí svlékl pláštěnku a nakonec i malýživůtek, aby bylo vidět ňadra, načežustoupil stranou."Nuže, příteli, co říkáte?" pravil sultán, "nesplňuje snad všechno, co jsem slíbil?" Promluvilžoviálně a s úsměvem, ale ani validé ani bas-kádí neušlo, čeho si ostatní nepovšimli. Murad bylrozmrzelý. Nur-U-Banu na něj vrhla zkoumavý pohled a viděla, že si Mardžallu chtivě prohlíží.Zřejmě zalitoval ztráty, ale bylo už pozdě.Džavid Chán pohlédl na Aidan jen krátce. "Je velice krásná, můj pane, věru velkorysý dar! ' řeklformálně."Ještě dnes večer si ji odvedete do paláce, příteli," řekl sultán. "Jak mi bylo řečeno, není užpanna, takže se s ní můžete bez odkladů potěšit." Pokynul Ilban Bejovi. "Dohlédni, ať jepřipravena na cestu," poručil.Aga kišlar se uklonil, oblékl Aidan živůtek, jednomu otrokovi přikázal vzít ostatní kusy oděvu arychle ji odváděl pryč. Když se octli z doslechu, pravil: "Pojedete s princem na jeho plachetnici.Jeho palác je za městem, dál k severu, na břehu moře. Džindži už tam je i s vašimi zavazadly.Teď vás tu zanechám v péči Omara," řekl a pokynul mladému eunuchovi, který ho následovaljako stín. "Musím totiž rychle vybrat nějakou speciální dívku pro sultána na dnešní noc. Je celýbez sebe, že jste mu unikla. V tom jsme se validé a já trochu přepočítali. Byla byste si sultánazískala velice brzy! Možná proto, že jste tak sošná, Mardžallo. Mnoho štěstí s princem DžavidemChánem a nezapomeňte, že jste darem od samého sultána. Bude-li princ s vámi spokojen,najdete ve zdejším harému nejmocnější přítelkyně. Rozuměla jste?""Ano, pane ago, pochopila jsem," odpověděla Aidan. K jejímu svrchovanému údivu jí Ilban Bejpotřepal po hřbetu ruky, jako by ji chtěl uklidnit, a pak odspěchal. Eunuch Omar pravil: "Toho jedobře mít za přítele.", A jako nepřítel, řekla bych, může být pěkně nebezpečný," dodala Aidan.Omar přikývl. "Vy jste, paní, věru bystrá," řekl, pomohl jí do pláštěnky a připevnil jí závoj, halícívlasy, i závojíček přes obličej. Vedl ji bludištěm cestiček v zahradě, na cestu jim svítil malý bílýchlapec ohromnou pochodní, velkou skoro jako on sám. Omar ji dovedl až k přístavišti, kde užčekala princova lodice. "Tady budete v bezpečí," řekl, když jí pomáhal nastoupit. "Mnoho štěstí!"Pak ostře promluvil na princovy lodníky. Zachytila jen fráze jako "princova žena", "hlídejte jidobře" a "varujte se hněvu sultánova". Pak Omar zmizel. Spěchal zahradami nahoru, zpět kpaláci.Podle všeho zůstala teď sama. Lodníci si nedovolili na ni ani pohlédnout, protože byla majetkempána. Ten nebyl určen pro jejich oči. Neměla na práci nic jiného, než sedět a čekat na prince,který se jí měl od této chvíle stát jejím osudem. Ani si ho pořádně neprohlédla, protože jakNur-U-Banu, tak Safíja jí kladly na srdce, aby měla oči skromně sklopené, až budepředstavována, protože Murad si prý nesmírně potrpí na dobré způsoby a v otomanské říši prý jezvykem, aby se žena v takové situaci chovala co nejskromněji. Přesto se jí podařilo tajněvrhnout na prince pohled zpod řas, ale v té rychlosti si stačila povšimnout jen, že není ani starý,ani ošklivý.Rozhlížela se kolem sebe po lodi, ve světle pochodní, upevněných na mramorem dlážděnémnábřeží. Zvenku si ji nestačila prohlédnout, ale teď viděla, že uvnitř je přepychová. Stěny mělytmavě lakované obložení, bohatě zlacené. Veslové vidlice byly ze stříbra, stejně i držadla vesel.Hedvábný baldachýn byl světle a tmavěmodře pruhovaný, protkaný stříbrem a zlatem. Uvnitř stálvelký divan, potažený tmavěmodrým hedvábím a poházený polštáři v barvách baldachýnu. Aidan

Page 151

si povzdechla; bůhví, jak dlouho tu bude muset na Džavida Chána čekat! Kolísání lodi jiukolébávalo, až usnula.Džavid Chán se zahleděl na spící ženu. Tmavé pozadí divanu dávalo vyniknout její pleti. Přísnoutváří mu přelétl úsměv. Jakklidně spí, říkal si, ale ji ovšem nepronásledují kruté vidiny, které plaší jeho spánek. Sestoupil dolodi a tiše pokynul veslařům: "Jeďme." Lodníci obratně vymanévrovali z přístavu do hlavníhoproudu vodní cesty, zvané Bospor. Pak začali pravidelně veslovat směrem k severu, k ústíBosporu do Černého moře. Na výběžku pevniny tam měl princ Džavid Chán palác, obrácenýsměrem k jeho vlasti, Krymu.Znovu pohlédl na Aidan a vzal mezi prsty jednu její kadeř. Vlasy jak tavená měď a na omak takjemné! Neviděl, jaké barvy jsou její oči, ale sultánova matka ho ujistila, že jsou světlé. Sice ne taknebesky modré jako jeho vlastní, nicméně světlého odstínu. Bílá pleť, rudé vlasy a světlé oči.Ještě nikdy takovou ženu neviděl, ačkoli už viděl spoustu všelijakých blondýnek. I jeho vlastnímatka byla plavovlasá, ale vlasy téhle otrokyně jsou opravdová rarita.Obličej má pěkný, říkal si, líbí se mu. Není sice taková kráska jako validé Nur-U-Banu nebo jakobas-kádí Safíja, ani nemá ten dětsky našpulený výraz mnoha mladých žen. Ne, tahle tvář jemnohem zajímavější, má vysoké lícni kosti a důlek v bradě. Je urostlá, ale nikoli hranatá. Byl byrád slyšel její hlas, rád by věděl, jakým jazykem mluví, zda jí bude rozumět. Nová žena byla proněj jako každá nová věc: spousta neznámého a zajímavého, co je nutno teprve prozkoumat.Škoda, že právě v tomto údobí svého života nemá zájem. Byl by to rád sultánovi řekl, ale dar odnejmocnějšího vládce světa se jen tak neodmítá, zvlášť když se jí Murad jen nerad zřekl, jak sipovšiml. Chudák Murad. Zasmál se nahlas a na ten hluboký zvuk se Aidan s trhnutím probudila.Prudce se posadila, ruměnec ve tváři a plné rty zformované do překvapeného "Ó". Džavid Chánnatáhl ruku a sňal jí malý závojíček s tváře. Na chvíli vzal její tvář do dlaní, hmatem vychutnávalhedvábnou pleť a přejížděl jí palcem přes rty. Strachem rozšířenýma očima ho pozorovala.Povšiml si, že jsou stříbřitě šedé. "Mluvíte turecky?" zeptal se mírně. "Jen trochu, učím se,"odpověděla váhavě. "Řekněte, jakou řečí tedy mluvíte?""Mluvím několika jazyky. Svým rodným, což je angličtina, pak francouzsky... ""Mluvím francouzsky plynně," řekl a přešel do francouzštiny. "Má matka byla Francouzka.""Proto tedy máte modré oči!""A kam to jedeme, můj pane?" Aidan si připomněla slušné vychování."Naším novým domovem je palác na poloostrově na konci Bosporu. Je odtud výhled daleko naČerné moře." "Všechno je to tu pro mě tak cizí, nové," povzdechla. "Máte nějakou služku? Vmém domě nejsou žádné ženy." "Alžírský dej mě poslal do Istanbulu v doprovodu mladéhoeunucha jménem Džindži. Ale ráda bych měla kolem sebe nějaké ženy, kdybych směla žádat, můjpane. Je mi nepříjemné nechat se svlékat, oblékat a koupat od někoho, kdo vypadá jako muž, ikdyž jím není.""Můžeme toho vašeho Džindžiho zítra poslat na tržiště, aby vám tam koupil nějaké služebné,"odpověděl Džavid Chán. "Pane? Mohla bych jet do Istanbulu s ním? Ne, že bych munedůvěřovala, ale když se mají ty ženy stát prakticky mýmidružkami, raději bych je vybírala sama. Džindži mne přece jen tak dobře nezná.""Proč byste nemohla," odpověděl princ, "pokud ovšem budete příslušně zahalena. Jaké asi ženybyste chtěla?" "Nevím určitě, ale nejspíš takové, které se octly v otroctví teprve nedávno a jsouna tom stejně jako já."Na chvíli se nad jejími slovy zamyslel. Její soucit ho dojímal. "Bojíte se mě snad?" modrýmaočima jí pátral v obličeji. "Ano," upřímně přiznala."Nemusíte mít strach, ale řekněte, proč se bojíte?""Není mi jasné, co se ode mě očekává, můj pane. Ještě předrokem jsem byla panna, dcera oplakávající milovaného otce. Jen před sedmi měsíci mi královnanašla manžela a právě před třemi měsíci jsem byla unesena a prodána do otroctví. Všechno se

Page 152

to za ten poslední rok sběhlo tak rychle! Předtím mé dny plynuly v míru a pokoji. A teď tu sedímv lodi s cizím člověkem, jenž má být mým pánem, jak se mi pořád opakuje. Nedivíte se, pane, žese bojím, viďte?""Mě se nemusíte bát, Mardžallo. Budu k vám upřímný: kdybych nebyl sultánovým vazalem,vůbec bych vás nebyl přijal. Ale takhle mi nic jiného nezbývalo. Budete tedy žít u mne, v mémdomě a postarám se, abyste měla všechno pohodlí a cítila se spokojená. To je vše, co hodlám zatěchto okolností učinit." Bezmyšlenkovitě jí vyklouzlo: "Což vás ženy nelákají, pane?" Už otakových mužích slyšela.Džavida Chána to spíš pobavilo, než urazilo. "Chcete vědět, jestli dávám přednost chrámuSodomy před chrámem Venuši-ným? Odpověď zní: ne. Mám velkou zálibu v ženách." "Och,"zatvářila se zklamaně. On ji nechce, nelíbí se mu! Nakonec musela zažít ještě to posledníponížení. Už zas prohrává! Jako by měl jediným vítězem v téhle hře zůstat ten prokletý Ca-vanFitzGerald, Bůh zatrať jeho duši! Když se po chvíli už s urážkou trochu smířila, napadlo ji něcojiného a chtěla využít situace. "Když mě tedy nechcete, pane, nepřijal byste od mé rodinyvýkupné? Jsme velmi bohatí a manžel za mne rád zaplatí." Už nedbala na to, co říkala Safíjakádí. Raději bude čelit opovržení doma, v Anglii, než aby ji Džavid Chán prodal dál bůhví kam,protože sám o ni nestojí."Odprodat sultánův dar, byť třeba zpátky do vlasti a za výkupné, by bylo považováno zaobzvlášť odporný prohřešek proti etiketě, Mardžallo." Rozhodný tón, kterým to pronesl,naznačoval, že tím je pro něj záležitost uzavřena. Mlčky seděl, hleděl zamyšleně před sebe a užse jí nedotkl, ani na ni nepromluvil, dokud nedorazili do paláce. Pak ji doprovodil od lodisetmělou zahradou až k domu, kde už čekal Džindži.

Když eunuch vyrazil směrem k nim, překypuje důležitostí, vzal princ Aidan za bradu, pozdvihl jítvář k sobě a pravil: "Dobrou noc, Mardžallo. Spěte klidně."Hleděla za ním, jak odchází, a ucítila slabé bodnutí žárlivosti. Co je to za člověka? Co vlastněchce? Když po ní netouží, proč si ji chce ponechat? Byla by to pro sultána opravdu tak strašnáurážka, kdyby ji za výkupné vrátil rodině? Což se tak mocný vládce vůbec musí dovědět nebo sestarat o to, co se stane s nějakou otrokyní?"Pročpak nejdete s ním? Něčím jste ho rozzlobila?" dorážel Džindži. "Vznešeného princenemůžete urážet!" "Buď zticha!" rozkázala zkoprnělému eunuchovi ostře a poprvé od svéhozajetí dala najevo nadřazenost. "Princ si mě pro tuto noc nepřeje. Možná ze zdvořilosti, protožemi chce po tak dlouhé cestě dopřát odpočinku.""Samozřejmě, má paní, samozřejmě. Měl jsem na to pomyslet sám." Džindži byl samý úsměv."A proč, Džindži, jsi na to nepomyslel, co? A teď, kde jsou mé pokoje? Pročpak mě tu nechávášstát jako žebračku?" Div se nahlas nerozesmála, když viděla, jak se může přerazit, aby jí conejdříve ukázal její apartmá. Dnes se přiučila jedné věci: v podivném světě harému musí mítžena navrch, jinak s ní její eunuch mává. Sledovala, jak Safíja a Nur-U-Banu jednají seslužebnictvem; obě si udržovaly odstup. Pokračovala: "Zítra máme ty a já společně zajet na trhdo města a nakoupit tam pro mě pár otrokyň, aby mi sloužily a dělaly mi společnost. V téhledomácnosti jsou samí muži. Koukej mi sundat tu těžkou pláštěnku a podej mi oblečení na noc!Přivezls ta koťata, která mi validé slíbila? Ráda bych je viděla, než si půjdu lehnout." Vířil kolemní jako vyplašený brouček; marně se snažil splnit všechny její rozkazy naráz. Svlékl ji, podal jípohodlný kaftan a při tom vydával žalostné vzdechy, když viděl, jaké stopy jí zanechal na bocíchtěžký zlatý řetěz bohatě ověšený perlami.Věčná láska"Hlavní eunuch paní validé vzkazuje, že koťata budou doručena během několika dní, má paní, anejvyšší čas, říkám já! Tenhle palác byl několik let nepoužívaný a myšmi se to tady jen hýbe!""Doufám, že ne v mé ložnici." Rychle prošla místnosti harému, určené pro ženské obyvatelstvopaláce. Prostory sestávaly s ohromného salónu s fontánou uprostřed, kolem dokola bylo

Page 153

dvanáct malých pokojíků, každý měl vlastní okno. Byla tu i prostorná lázeň, vyložená kachlíky, au jejího osobního apartmá ještě menší soukromá koupelna. Její apartmá se jinak skládalo zmalého obývacího pokoje, ložnice a několika místností pro služebnictvo. Protože byla noc,nedokázala odhadnout, kam vedou okna pokojů, ale ráno zjistila, že okna salónu mají výhled 269jak do zahrady, tak na moře. Pro jednu ženu je tu až moc místa, říkala si, ale princ se nejspíšpostará, aby se to tu zaplnilo. Na druhý den ráno se vydali do města jinou, větší lodicí než včera.Princ nezapomněl na svůj slib a Džindžimu dal na cestu pěkně těžký váček s penězi.Eunuch zaníceně vykládal: "Řekl, že si máte koupit, co chcete, po čem jen vaše srdce zatouží.Zalíbila jste se mu, má paní. Určitě jste se mu zalíbila!"Plavidlo bylo dostatečně prostorné, aby pojalo jak její nosítka, tak čtyři černé nosiče, a kdyžpřistáli, nastoupila do nosítek a cestovala tak pohodlně až na Velký bazar. Odebrali se dooddělení, kde se prodávaly výhradně ženy, a tam teprve Aidan zjistila, jaké měla štěstí, že nebylaprodána ve veřejné aukci přímo z mramorového výstavního bloku tržiště. Celé to místo dýchalobídou a neštěstím, však také kdo by mohl být v otroctví spokojen, říkala si. Měla se brzy poučit,že právě to je stav pro většinu otroků typický: spokojenost! Pro mnohé to byl způsob životazcela přirozený; jako otroci se totiž už narodili. Jiným přineslo otroctví únik z bídy a strádání.Přesto tu bylo ještě hodně za-jatkyň původně svobodných a žen, které přicházely z prostředí, vněmž bývaly šťastné, aby stačila vzniknout atmosféra beznaděje a zoufalství.Trh na ženské otrokyně obsadili převážně muži, i když se tu vyskytlo i několik zahalených žen,jako ona sama, doprovázených eunuchy. Nakoupila co nejrychleji, protože ji hlubocerozrušovalo, když měla bezmocně přihlížet, jak jsou jednotlivé ženy svlékány do nahá a jak jekupci detailně prohlížejí a ohmatávají. Občas zahlédla v očích zajatkyň slzy, ale nejvíc ji dojímalatupá rezignace, kterou dávaly najevo.Protože Džindži majiteli tržiště tlumočil, mohla svá přání podrobně vysvětlit. Potřebuje třislužebné, sdělovala, pokud možno Evropanky, protože se snaží alespoň několika ze svýchdružek zajetí zpříjemnit. Majitel tržiště ukázal v úsměvu zažloutlé zuby, které jí připomněly vlčíškleb. "Řekni, prosím, tvé paní, že tu mám přesně to, co hledá," pravil k Džindžimu. NeoslovilAidan přímo, protože byla jen žena, ale zároveň stála společensky výše než on, jakožto členkadomácnosti prince Džavida Chána. Majitel zatleskal a přispěchavšímu otrokovi něco přikázal."Mám tady matku s dvěma dcerami," řekl Džindžimu. "Neumějí turecky a podle všeho ani nejsouschopny se to naučit. Jsou opravdu nesmírně hloupé, a i když jsem si dělal u těch dvou dívekjisté naděje, nechtějí za žádnou cenu od sebe. Jak jen jsme se o to pokusili, nadělaly spoustunepříjemností. Dokonce se pokoušely o sebevraždu! Kéž bych je byl radši nikdy nespatřil,přisám Alláh, ale tvé paní se možná budou hodit. Ří-kám ti to na rovinu, protože jsem poctivý. Když se mi nepodaří prodat je všechny najednou,mohu je nechat rovnou raději uškrtit, i tak mě už stálo celé jmění živit je!" Aidan zarazila eunuchapohybem ruky, když se jí chystal překládat: "Rozuměla jsem mu," řekla. "Podíváme se na ně." Třiženy, které vstrčili do místnosti, skýtaly opravdu žalostný pohled. Byly vysoké a kostnaté, stmavěplavými vlasy, teď špinavými a slepenými. Zakaboněná stvoření s jiskrou odporu v očích.Nevypadají moc slibně, pomyslila si. "Umíte francouzsky?"Žádná odpověď. Jste snad Němky?" Žádná odpověď. Jste Benátčanky?""Ne, paní," odpověděla nejstarší, "ale jazyku Benátčanů rozumíme, protože s nimi obchodujeme.Pocházíme z okolí Dubrov-níka.""Nenarodily jste se v otroctví, že ne?""Ale kdepak! Jsme svobodní lidé! Manžel měl malou továrnu na úpravu ryb. Bydleli jsme večtyřpokojovém domě a obě mé dcery měly slušné věno, ale poslední rok nám šly obchodyšpatně. Manžel nemohl zaplatit daň sultánovi. Přišli vojáci a vzali nám dcery. Když jsemprotestovala, jen se zasmáli a řekli, že když mám o ně takovou starost, můžu rovnou jít s nimi. Atak jsme se dostaly sem."

Page 154

"Když vás koupím," řekla Aidan, jste ochotny mi věrně sloužit? Nemohu vám dát svobodu,protože ani já nejsem, bohužel, svobodná. Náležím princi Džavidu Chánovi." "Co budete po náschtít, paní?" "Abyste mi sloužily." "A koupíte nás všechny tři, paní?""Ano," řekla Aidan. "Nebudu přece trhat od sebe matku a děti. Kolik let je tvým dcerám?"Jedenáct a třináct, ale jsou zvyklé pracovat, paní." Aidan se obrátila k Džindžimu. "Zaplaťobchodníkovi za tyhle tři a jeďme domů. Tady to na mě všechno padá." Džindži kriticky prohlíželnákup. "Moc hezké nejsou," řekl a pak se vychytrale usmál. "Ach ovšem, paní Mardžallo! Jak jenjste chytrá! Princ je nebude ani vnímat. Byla byste blázen, kdybyste si do vlastního domu vzalanějaké možné sokyně! Alespoň než získáte princovu úplnou a nehynoucí náklonnost!" A začalsmlouvat s otrokářem, který si teď, když se našel kupec, začal své zboží náramně cenit."Jak se jmenujete?" obrátila se Aidan zpátky k matce obou dívek."Marta. A děvčata jsou Iris a Fern.""Mně říkají Mardžalla," řekla Aidan a k jejímu údivu jí to přešlo přes rty tak snadno. Patrně si užzačíná zvykat. "Obchod je uzavřen, paní," hlásil Džindži. "Zlomil jsem toho loupežníka, který siříká obchodník!" vychloubal se. Aidan se zasmála. "Džindži, Džindži!" kárala ho žertem. "Což seani trochu nestydíš pořád se tak vynášet?" "Nene, má paní," ušklíbl se, "nestydím." Poprvé odchvíle, kdy byl ustanoven jejím osobním eunuchem, si pomyslel, že se jeho snažení možnáshledá s úspěchem. Už s ním žertuje, což znamená, že si na nové postavení zvyká. "Těmženským musíme koupit něco vhodného na sebe," řekl. "Pojďme do uličky prodejců oděvů -snad tam budou mít něco, co by se na ně hodilo, aby alespoň trochu reprezentovaly princovufavoritku. Navštívíme ještě obchodníky s látkami, nakoupíme do zásoby nějaké materiály na šatypro vás i pro služebné; ale ze všeho nejdřív je vezmeme do veřejných lázní. Nemůžeme je vzít napalubu princovy lodi takhle špinavé. Určitě mají vši, vlasy si jistě nemyly celé měsíce."Když si Aidan Martu a její dcery blíže prohlédla, musela s ním souhlasit. Byly odporně špinavé,což bylo s podivem, protože Turci se honosí zálibou v čistotě. Proč dopustili, aby jinak zdravéotrokyně vypadaly takhle, jí bylo záhadou. Zakrátko se jí mělo dostat vysvětlení."Nakoupím vám nějaké pěkné a čisté šaty," řekla Martě, "ale nejdřív vás i s dcerami odvedu dolázní. Tam vás umyjí. Jistě jste se nekoupaly celé týdny a vlasy máte jedna hrůza!" 'Vykoupatse?" Marta se ošívala. "Naši knězi nás učí, že koupání je hřích, že jenom umrtvováním těla se lzezavděčit Bohu. Prosím vás, neposílejte nás do lázní, paní!" Pane Bože! povzdychla si Aidan. Jakneuvěřitelné tmářství; ale nahlas řekla suše: "Vaši knězi se mýlí, Marto, ale nebuduo tom s tebou diskutovat. Slíbilas, že mi budeš i s dcerami věrně sloužit, když vás odkoupím.Poslušnost je součástí vašich povinností. Vezmu vás teď do lázní, kde vás důkladně vykoupou aupraví. Když nechcete poslechnout ten nejjednodušší první příkaz, jak mám věřit, že budeteposlouchat i jindy? Je to na vás. Můžete odmítnout a já vás vrátím obchodníkovi;uposlechnete-li, budete u mě žít v klidu a bezpečí. Nehodlám trpět neposlušnost ani se smiřovats hříchem nečistoty!" Pevně se na Martu zahleděla a ta hned začala couvat."Poslechneme vás, paní, půjdeme do lázní." Aidan jen mlčky přikývla.Nechali je v ženském oddělení veřejných lázní. Džindži šel s nimi, aby vyřídil vedoucí lázeňsképřání své jasné paní, milované favoritky prince Džavida Chána. Aidan by se určitě bavi-la, kdyby slyšela, jakou historku vysypal z rukávu, aby zapůsobil na otrlé lázeňské. Podařilo semu úplně je pobláznit. Vyšel z lázní s pusou od ucha k uchu a řekl Aidan: "Máme se pro ně vrátitza dvě hodiny. Dají je tam do pořádku, až se budete divit, paní Mardžallo!"Pak hrdě kráčel před nimi ulicemi města, a důležitě razil cestu Aidaniným nosítkům. Nejprve šlina bazar obchodníků s látkami, kde Aidan s Džindžiho pomocí vybrala pěkné a praktickébavlněné materiály i pár metrů lehkých vlněných a lněných látek pro nové služebné. Snažila sevybírat živé barvy, vždyť ač jsou jen služebné, jsou to především ženy, a to je to nejmenší, comůže udělat, aby si je zavázala. Pak se odebrali do krámu se vzácnějšími materiály, kde si Aidanvybrala pro sebe kus tyrky-sového hedvábí s vetkávanými stříbrnými hvězdičkami, další kustrávově zeleného hedvábí se zlatým pruhem a k tomu kus bledězlatého gázu.

Page 155

Obchodník se mohl samou ochotou přetrhnout, když mu Džindži zašeptal, že obsluhuje favoritkunového velvyslance chanátu Krym u Vysoké Porty, a jestli prý bude jejich pán, princ DžavidChán, s nákupy spokojen, přijde paní Mardžalla znovu. Obchodník určitě zbohatne, protože princani nemůže být dost štědrý, když se jedná o jeho milovanou.Aidan už rozuměla natolik, že se nezdržela smíchu, když poslouchala, co všechno eunuchnavykládá, ale nechtěla ho před obchodníkem shodit. Pobavil ji a tak srdečně už se nenasmálacelé měsíce! Když vyšli z krámu, neodpustila si: "Jsi opravdu pěkně mazaný, Džindži. Dej pozor,aby tě ten tvůj hbitý jazyk nedostal do nějaké šlamastyky, ze které už se nevyhrabeš. Máš štěstí,že tě princ neslyší, protože o mě zatím nejeví ani ten nejmenší zájem, a jestli to tak půjde dál,kdepak asi oba skončíme?" "Dneska ráno jsem se něco dozvěděl od kuchaře. Hammed říkal, žeprý princ oplakává své ženy a děti, které zcela nedávno ztratil. Žádné další podrobnosti nevím,nechtěl jsem se dál vyptávat, abych neohrozil vaše postavení. Alespoň teď víme, že je opravdovýmuž. Časem se s vaší pomocí smutku zbaví a zatím alespoň vaše výsadní postavení žádná jinážena neohrozí. Tu trochu času potřebujeme, má paní Mardžallo, tak už se přestaňte trápit, že je kvám princ chladný." "Chudák," řekla Aidan. "Dovedu si představit, jak mu asi je," vzpomnělaúmrtí nejen otce, ale i matky a sestřiček. Mezitím došli až do uličky obchodníků s obnošenýmšatstvem a Džindži zamířil rovnou ke stánku jistého Žida, o němž se zřejmě doslechl. Na to, žebyl v cizím městě první den, prokazoval eunuch pozoruhodné znalosti. Výhodně nakoupil zajednotnou cenu šestery nabírané kalhoty, příslušné blůzy a bolerka, čapky,šerpy i pantoflíčky pro nové otrokyně. Všechno zboží bylo čisté a kvalitní. Zaplatili a vydali sezpátky k veřejným lázním. "Jak to," neodolala Aidan, "že se tu tak dobře vyznáš?" vyptávala seDžindžiho."Můj úplně první pán žil tady, v Istanbulu," odpověděl eunuch. "Znám město výborně. Vrylo se mido paměti v nejraněj-ším věku, takže se tu cítím jako doma. Vždyť ze mě udělalieunucha už v dětství. Miluji to tu a doufám, že jednoho dne zemřu také tady."Když dorazili k lázním, odvedl Džindži paní do přijímací haly. Podle zdejších zvyklostí bylo totižnemyslitelné, aby se zdržovala sama na ulici. Nevěděli, jestli jsou Marta a její dcery už hotovy.Bylo jim řečeno, že to ještě chvilku potrvá a Džindži podal lázeňské troje šaty s tím, že jsouurčeny pro otrokyně jeho paní.'Řekl jsem, aby ty zavšivené hadry, co měly na sobě, spálily," řekl pak Ai dan.Usmála se. "Moudré rozhodnutí; ale Marta nebude moc šťastná, když jejich poslední vzpomínkana minulost lehne popelem.""To přežije," řekl kysele. "Stejně to, co jste jim koupila, je nejspíš to nejlepší, co kdy na soběměly." "Ale ona přece nebyla chudá," namítla Aidan. "Její manžel měl jistý majetek, jak mi říkala.""Nejspíš byl jenom rybář," pohrdavě odfrkl Džindži, "ale na tom nezáleží, doufám jen, že sepřizpůsobí. S dcerami potíže nebudou, ale ženská v jejích letech má už své návyky, má paní.Musíme jen doufat, že jste udělala dobře, ale máte příliš měkkésrdce!"Vtom lázeňské přivedly tři ženská stvoření a Aidan i Džindži překvapením až zatajili dech. Marta iobě její dcery byly teď vymydlené a kupodivu půvabné, s hezkýma hnědýma očima atma-věplavými copy. Měly na sobě úpravné bleděmodré nabírané kalhoty, růžové gázové blůzy akrátká bolerka ze saténu modře a růžově pruhovaného. Na nohou měly pantoflíčky, kolem bokůmodrostříbrné šerpy, na hlavách stříbrné brokátové čapky. Vypadaly velmi slušně, za takovéslužebné se Aidan nemusela stydět. "Vida, jak vám to sluší! Necítíte se takhle lépe?" "Opravdu,"řekla Marta, "musím přiznat, že koupání není nepříjemné, ale dělá se mi špatně ze vší té nahotykolem! Ale nijak nám to neublížilo a za šaty vám děkujeme, paní." Aidan se usmála. "To je jenprvní krok. Ještě se máte čemu učit. Budeš se muset naučit turecky, Marto; ale teď pojďme!Musíme se vrátit do paláce, než nás začnou hledat." Vrátili se do Džavidova paláce. Když hoAidan poprvé uvi-274děla v jasném světle pozdního odpoledne, byla nadšena. Říkalo se mu Jewel Seraj, což znamená

Page 156

Klenot, a skutečně byl zasazen do okolí jako vzácný kámen do drahocenného šperku. DžavidChán říkal, že stojí na výběžku pevniny mezi Bosporem a Černým mořem, ale to nebylo přesné.Stál sice na poloostrově, ale stále ještě na břehu Bosporu, i když velice blízko jeho ústí do moře.Na Černé moře byl výhled z oken a přilehlé pozemky se také táhly až na mořský břeh.Palác byl celý z bílého mramoru, takže na úsvitě či před setměním, když slunce pozlatí bělostnýmramor, musí být pohled na něj úchvatný, říkala si Aidan. Stál těsně u vody, jeho zahrady serozkládaly vzadu a vpravo od něho. Uprostřed budovy se tyčila krásná kopule a kolem dokolabyl lemován krytým sloupořadím. V pravém křídle byla rezidence velvyslance, levé bylo určenopro případné návštěvy z domovského chanátu Krym. Veliký chán, vládce Krymu, jej koupil prosvého syna od dědiců bohatého kupce, kteří se ho chtěli zbavit. Vadila jim velká vzdálenost odměsta; právě proto se tu jen málokdo odhodlal trvale bydlet. Po kupcově smrti zahrady zpustly,stromy přerostly a záhony dříve hýřící květy zarostly plevelem. Ale od moře působila i tahledžungle dekorativně a vesele. Služebné údivem vyvalily oči, když spatřily palác. "Tady že mámebydlet, paní?" pronesla Marta s posvátnou úctou. "Má princ hodně veliký harém? Je tam hodněžen?" Aidan odpověděla: "Princ přišel do Istanbulu teprve nedávno a mě mu sultán darovalteprve včera. Nemá žádné jiné ženy než mne. Avšak ujistil mě, že se mu ženy líbí velice." Trochuse za-rděla a pak pokračovala: "Můj eunuch se doslechl, že prý truchlí nad ztrátou manželky, cožby mohlo vysvětlovat jeho chování."

Velká bárka zamířila ke břehu a pasažéři vystoupili. Z okna v patře uviděl Džavid Chán, že jehoMardžalla přivádí tři další ženy. Spokojeně se pro sebe usmál. Zjišťoval u ní nový, sympatickýrys povahy. Zřejmě si nepotrpí na výstřednosti. Jeho první dáma, Zoe, bývala také taková, nikdynetoužila mít víc, než potřebovala. Byla milá a laskavá, šířila kolem sebe mír a vyrovnanost,ostatní obyvatelky harému se na ni s důvěrou obracely, protože věřily, že je rozsoudíspravedlivě. Byla roztomilou matkou jeho dvou synů a dcery.Stejně ho ale přitahovala i jeho druhá manželka, rtuťovitě živá Aiša. Byla pravým opakem Zoe.Jednu chvíli předla jako kotě a v příštím okamžiku vybuchla jako vulkán. Její chování ho někdypřivádělo k šílenství, ale zároveň i přitahovalo. Aiša naštěstí nikdy v sobě neživila zášť anesnášenlivost jí byla cizí. Jak rychle hněvem vzplanula, tak rychle se zas zklidnila a na všechnozapomněla. Dala mu dva syny.Ach, jeho synové! Palčivá bolest jím projela jako vždycky, když si vzpomněl na svoje děti. Mělcelkem šest synů a dvě dcery. Nejstarší, Devlet, pojmenovaný po dědečkovi, by letos měl čtrnáctlet. A nejmladší byl právě dvouletý, pouhé batole. Slzy mu vstoupily do očí, když pomyslel na svédcery. Nejstarší z nich, prvorozená, jeho první dítě se Zoe, se jmenovala Oma a byla živýmobrazem své matky. Letos by jí bylo šestnáct a slavila by zasnoubení se synem sousedníhochána. Jeho mladší dcerka, Lelja, právě sedmiletá, byla malá čtverácká, roztomilá nezbednice.Jsou ti tam. Všichni jsou ti tam. Jeho silní a zdraví synové, jeho krásné dcery, jeho manželky. Nicpo nich nezůstalo, jen vzpomínka, a i ta je pro něj trýzní. Nechtěl už vzpomínat. Něco takovéhounese jen silný muž. Zaostřil pohled znovu na nábřeží, ale Mardžalla a její doprovod už vešli dodomu. Zajde do harému a prohlédne si nové služebné, a jestli se mu jeho nová otrokyně zalíbí,dovolí jí dnes večer usednout spolu s ním ke stolu. Smutek ho tížil, cítil se tak osamělý! Když muvčera večer sultán tak žoviálně předával čestný dar, nebylo mu to nijak příjemné. Ale do dneškauž se stačil rozmyslet. Byť by truchlil sebevíc, jeho děti a ženy mu to nevrátí. Otec ho vyslal doIstanbulu, aby tu začal znovu žít. Chtěl ho vzdálit od míst, kde ho přepadaly smutné vzpomínky.Nezapomene nikdy, ale může se alespoň pokusit začít znovu. K trvalé sebelítosti nebyl zrozen.Vyšel ze svých komnat a zamířil do ženské části paláce. Její eunuch - jak jen se to stvořeníjmenuje? - mu vyběhl v ústrety a mnohomluvně ho vítal. Dalo mu práci se neusmát, eunuch setolik snažil zavděčit se. "Vítejte, můj pane princi! Vítejte!"Aidan se otočila a poprvé si pořádně prohlédla toho, kdo měl být od nynějška jejím pánem.Půvabně se uklonila. "Vítejte, princi," pozdravila, připomněla si pohostinnost Safíje i Nur-U-Banu

Page 157

a rozkázala: "Přines občerstvení, Džindži!" Usadila pak prince tak, aby měl výhled na moře. Jestejně hezký jako Conn, říkala si, ale úplně jinak. Connovy pravidelné rysy mu dodávaly ažzměkčilého půvabu, ale tvář Džavida Chána zůstávala tvrdá, i když se někdy rozjasnilaúsměvem. Měl obličej spíše podlouhlý, brada jako vytesaná ze žuly vyjadřovala energii arozhodnost. Lícní kosti měl výrazné a oči mandlového tvaru, ač ne tak úzké a šikmé jako jehotatarští předkové. Překvapivá byla jejich barva: nejjasnější nebeská modř. V soukromí domovaměl hlavu nepokrytou, takže Aidan viděla, že má vlasy tříslově hnědé, hrající do zlatova."Můj pane, nevím, jak se tu chovat," řekla mu tiše. "Obávám se, že má neznalost zvyklostí tétozemě vás může občas překva-pit či odpudit, proto vás prosím, abyste mi řekl, kdy si počínám správně a kdy chybuji.""Což nejsou ženy na celém světě stejné, Mardžallo?" podivil se. "Podle toho, co jsem tady, vIstanbulu, měla možnost vidět, bych to neřekla, můj pane.""Vysvětlete mi to," odpověděl."U nás vládne královna, například.""A co její manžel?""Žádného nemá. Naše královna je panenská královna, alekdyby se provdala, nestal by se její manžel automaticky králem.Jen ona sama by ho mohla králem ustanovit. Jinak zůstává jenprincem-manželem."Džavid Chán projevil zájem. "Pokračujte, Mardžallo. Povídejte mi o vaší zemi." "Jezdí tu ženy nakoni, pane?""Kdysi jezdívaly, ale teď už ne," odpověděl. "Úkolem ženy je rodit děti, pokud možno syny, staratse o ně a o domácnost a pečovat o manžela. Proto také byl zřízen harém jako bezpečné místo,kde mohou ženy žít nerušeně.""Jaká nuda! Chudinky!" uklouzlo Aidan bezprostředně. Zahlédla v koutcích jeho úst úsměv,poznala, že se neurazil, a proto pokračovala: "U nás nejsou ženy zavřeny. Jezdí na koni podlelibosti, jedí společně s manželem a rodinou, studují, dokonce tančí s muži. Vaše ženy tohlevšechno jistě nedělají, můj pane." "Ale vždyť i ve vaší vlasti má mužovo slovo větší váhu. Tímjsem si jist, přesevše, co mi tady vykládáte." "U nás a ve všech civilizovaných státech Evropy mámuž více práv než žena, to je pravda, ale ani my nejsme bez vlivu." "Mohou vaše ženy vlastnitpozemky a movitý majetek?" "To ano, můžeme!""Ale muž ty pozemky a majetek spravuje, že?" "Ne vždycky," odpověděla rychle. "Moje švagrovánapříklad je jednou z nejbohatších žen v Evropě. Sama své jmění vyzískala a sama je takéspravuje.""Ale," namítl s úsměvem, "nezačala snad s podílem, který patřil původně muži?"Aidan se zasmála srdečně. "Máte naprostou pravdu, můj pane, ale ten podíl mnohonásobněrozmnožila." "A vy, Mardžallo, sama spravujete své pozemky a majetek?" "Jelikož jsem bylaotcovou jedinou dědičkou, považoval za rozumné, abych se tomu přiučila, ale až do doby, kdy užsám pro nemoc nemohl majetek spravovat, jsem pouze dohlížela. Přiznávám, že ho až do svésmrti spravoval prakticky sám." Pokynula Martě, jež přinášela karafu s šerbetem a rozhlížela se,kam ji postavit. "Sem, Marto, na stolek. Nalej princi.""Jistě, má paní." Marta se neodvažovala pozvednout zrak. Malá Fern přiběhla s podnosemmandlového cukroví a hned stydlivě odskočila. Cestou věnovala Aidan a princi plachý úsměv."Hezké dítě," poznamenal princ."Koupila jsem Martu a její dvě dcery dnes ráno. Říkal jste přece, že mohu mít ženskéslužebnictvo." Aidan mu nabídla koláček."Čekal jsem, že se vrátíte s tuctem hihňajících se děvčat, Mardžallo. Bude vám stačit jen tahlejedna žena a dvě děvčátka?""Pro mou osobní obsluhu? Samozřejmě, můj pane. Proč bych jich měla mít víc? Jestli jsteovšem chtěl, abych vám obstarala služky na hrubou práci a na úklid, měl jste mi to říci. Vlastně

Page 158

ani nevím, v čem spočívají mé povinnosti tady." Usmál se mírně a s pohledem na ni upřenýmodpověděl: "Vaším úkolem je dbát o mé blaho a potěšení v každém směru a kdykoli si budu přát,Mardžallo." Opřel se dozadu a kochal se ruměncem, který jí stoupal od hrdla do tváře. Jemně sedotkl jejího studem hořícího líčka. "Byla jste mi přece dána darem, abyste mi byla huriskou, a nenějakou pečlivou hospodyňkou!" To jí na chvíli vzalo dech. Bavil se tím, ale nijak se na ninezlobil, protože se mu její upřímnost a rozvážná řeč líbily. Při jejím proslovu však mělnepříjemný pocit, že není pánem situace. Teď tomu bylo ovšem jinak. Je možná vdaná žena, alepodle všeho moc zkušeností nemá, říkal si. Bude mu potěšením zjistit o ní všechno. "Přišel jsemvás pozvat, abyste dnes večer se mnou povečeřela, Mardžallo. Očekávám vás v sedm."Vyprázdnil pohár,na jeden ráz zchroupal mandlový koláček a bez dalšího prostě vstal a odešel.Ztuhla překvapením. Což ho něčím rozzlobila? A co je to hu-riska? Pohlédla směrem kDžindžimu, jedinému záchrannému bodu v moři neznáma.Malý eunuch zářil. "Zaujala jste ho, má paní! Netušil jsem, že vás k sobě pozve tak brzy, protožesluhové tvrdí, že ještě hluboce truchlí nad ztrátou žen a dětí." "Co se vlastně s nimi stalo?""Nevím přesně," odpověděl. "Ani si nemyslím, že by to bylo důležité. Teď je důležité, že vámprinc věnoval přízeň. Vaše chvíle nadešla, má paní. Máte jedinečnou příležitost si ho získat apřipoutat k sobě dřív, než ho zaujme jiná! Zatím tady nemáte žádné sokyně a to je velká výhoda!Musíte mu dát syna! Když mu porodíte syna, nebude vám už nikdy nic chybět, i kdyby si vzal dopostele žen, kolik chtěl!"Syna, uvažovala. Jestlipak to Connovo dítě byl chlapec?Odvrátila hlavu, aby Džindži neviděl její slzy. V tu chvíli si pl-ně uvědomila realitu. Pokud teď, v tuto minutu, nevstoupí Conn a neodvede ji domů, na PearrockRoyal, všechno, co bude následovat, do puntíku naplní Safíjinu předpověď. Pro příště bude promanžela mrtva. Povzdechla si. Už teď je pro něj mrtva. Musí se s tím smířit. Jak jen by mohlauniknout? Zdravý rozum jí říkal, že je to nemožné. Musí se s tím vyrovnat, smířit snevyhnutelným. Kdyby Džavida Chána rozzlobila, zbavil by se jí. Nejspíš by ji neprodal, protožeje darem sultána, ale jaký by byl její další osud, kdyby se mu nedokázala zalíbit? Byla byodkázána na milost a nemilost jiné ženy nebo žen, které by si ho získaly. Žárlivých, zlomyslnýchženských, které se lépe vyznají v harémové politice než ona. Najednou pochopila ten nevybíravýboj o nadvládu mezi Safíjou a Nur-U-Banu, to soupeření o Muradovu přízeň. Hrůzou se ažzachvěla. "Máme málo času," žvatlal Džindži. "Musíme vás vykoupat a navonět, abyste se stalapotěšením pro smysly! Ajjj! Nemám s čím pracovat! Proč jen jsme ráno nenakoupili pižmo aambru? Budu muset zítra znovu zajet na bazar! Kdybychom nebydleli tak daleko od Istanbulu,přišly by podomní prodavačky až k nám, ale tady!" Byl upřímně rozrušen. "Tady jsem navšechno sám!""Já jsem ale radši, že bydlíme dál od města," přiznala Aidan upřímně. "Aspoň si mohu občasvyjet za nákupy, což bych nemohla, kdybychom bydleli tam. Nechce se mi sedět pořád tadyzavřená."Džindži už ji ani neposlouchal, horečně se přebíral jejími věcmi, hledal olej do koupele, mýdla,krémy, aby ještě víc zjemnil její už tak jemnou pleť. "Co je tohle za život," podotkla Marta,vyjadřujíc tím nejvnitrnější Aidanino přesvědčení. "Jsme už jednou tady," řekla jí, "to se nedá nicdělat, Marto. Nemyslím, že bych dokázala prince změnit, co říkáš?" "Ne, paní, to si věrunemyslím. Každý vidí, že je to silný a rozhodný muž - a taky pohledný," dodala. "Když jsem natržišti viděla ty různé kreatury, co se tam potloukaly, upřímně vám řeknu, že jste nepochodilanejhůř. A já i moje dcery s vámi." Aidan se trpělivě podrobila rituálu koupele, i když Džindžinepřestával naříkat, že jenom marní čas a své umění, když nemá k ruce školené pomocnice, tasprávná mýdla a výběr olejů a voňavek. Aidan se musela smát. I Marta se jeho rozčileníusmívala, zatímco Fern a Iris se hihňaly do hrsti. Dávaly si pozor, aby to nezahlédl, protože předním měly respekt. Nerozuměly mu totiž. Džindži jejich posměch vzal sportovně, protože bylpovahou dobrosrdečný a chováním se vlastně jen opičil po starších kamarádech. Protože

Page 159

děvčata nebyla s životem v harému obeznámena, dávalo mu to před nimi jistou výhodu.,Ještě nikdy neměla žádná žena takové štěstí, má paní! Víte vůbec, jak vzácnou příležitost máte,stát se první favoritkou zralého muže? Většinou ji dostane jen nějaká hloupá žába, kterou vybra-li jako první ženu sultánovi nebo mladičkému následníku trůnu." "Chceš mi tím naznačit, že sednes večer mám za každou cenu pokusit se princi zavděčit, zalíbit, přitáhnout si ho? A co když sipřeje prostě jen se mnou povečeřet, Džindži? Byl bys zklamán?"Eunuch jí podal nádherné kalhoty barvy půlnoční modři s vet-kávanými zlatými motýlky."Nemyslím, že si princ nějak plánuje, jak má dnešní večer probíhat, má paní. Bude asi záležet navás, jak se situace vyvine.""Očekává se tedy ode mě, že budu prince svádět, Džind-ži?" Aidan si oblékla kalhoty."Proboha, to ne!" zvolal eunuch a zakoulel očima, až mu bělma zasvítila."To by se pokládalo za drzost! Princ sám vás povede! Stačí ho následovat." Oblékl jí bolerko zestejného materiálu jako kalhoty, lemované zlatem. Kolem boků jí naaranžoval šerpu z pozlacenéjemné kůže, vyšitou perličkami. Marta jí pak vkleče obula zlaté pantoflíčky z téhož materiálu,načež Džindži usadil paní na stoličku, aby jí mohl vykartáčovat hedvábné vlasy. Pečlivě jí jespletl do jediného silného copu, proplétaného zlatou stužkou, pošitou rovněž perličkami."Postavte se, prosím, paní," zavelel pak. Pak ještě odspěchal k zásuvce komody, odtud vyňalkoženou kazetu a z ní náhrdelník ze dvou řad bleděrůžových perel a stejné perlové náušnice. "Toje dárek od validé," řekl pyšně a ověsil ji náhrdelníkem a ještě dalšími zlatými a stříbrnými řetězy,které byly také v kazetě."Sultánova matka že mi tohle darovala?" Aidan zkoprněla. "Aproč?""Protože chce, abyste byly přítelkyně. Žárlí na paní Safíju, že se s vámi už spřátelila, a tak vás jíchce odloudit." "Vidím," řekla Aidan, "že budu muset velice obezřetně udržovat rovnováhu mezitěmi dvěma dámami. Obě musí zůstat mými přítelkyněmi! Není to tak, Džindži?"Eunuch přikývl. "Přesně tak! Sultánova první favoritka počítá s tím, že jeho matku přežije, ale tonení jisté. Život vám uchystá překvapení, kde ho nejmíň čekáte. Tahle taktika vám ale při -nese ijinou výhodu. Když se budete stýkat s oběma znesvářenými dámami a nebudete žádné z nichnadržovat, takže kvůli vám žádná nepříjemnost nevznikne, získáte si tím i přízeň sultánovu. To bynebylo špatné, má paní, a výhodné i pro prince Džavida. Kdoví, kdy se mu to bude hodit v úřadě!I tím se mu zavděčíte." Iris před ní podržela velké kulaté zrcadlo z leštěného stříbra. 280Aidan se na sebe překvapeně zahleděla. Poprvé za celý svůj život si připadala krásná. Možná aninejsem, říkala si; ale nádherný a přitom jednoduchý orientální úbor jí rozhodně slušel, to senedalo popřít."Líbíte se sama sobě, viďte," řekl Džindži. "Ale ještě okamžik, ještě něco musím udělat. Posaďtese," řekl Džindži. Obrátil se k Fern. "Přines líčidlo a kartáče, co jsem ti předtím ukazoval!" řekl jímírně a tak, aby rozuměla. Dítě odběhlo. Za chvíli bylo zpět s malou alabastrovou krabičkoučerného líčidla, zvaného kohl, a eunuch pečlivě nalíčil Aidan oči. Když byl s prací hotov, pravilvítězoslavně: "Tak, má paní, teď se podívejte!" Nabyla vzhledu tak exotického, že se až skoronepoznávala. Och, pomyslila si, kdyby mě tak viděl Conn a všechny ty pitomé holky, s kterýmijsem sloužila u dvora! "Tak!" řekl Džindži spokojeně, "teď už můžete předstoupit před našehopána. Pojďte, doprovodím vás."K jejímu překvapení ji Marta na prahu krátce objala a řekla: "Bůh vás provázej, paní!"Džindži ji vedl k princovým komnatám, jež nebyly od harému příliš vzdáleny. Otevřel dveře,vstrčil ji dovnitř a zavřel za ní. Jak je ten váš Džindži směšně obřadný," řekl princ, kráčeje jívstříc. "Vždyť vás mohl prostě jen převést před zahradu," a pokynem ruky ukázal přesprosklenou stěnu. Aidan si uvědomila, že zarostlá zahrada sousedí stejně s harémem jako sapartmá pána domu. Věru praktické, říkala si."Možná se Džindži bál, že se zamotáme do plevele," řeklas úsměvem. "Nemohli bychom si najmout zahradníka, aby to tu

Page 160

vyčistil? Moc ráda bych viděla, jak zahrada doopravdy vypadá.""Máte ráda zahrady?" Usedl k dlouhému nízkému stolu. Mělna sobě pohodlné bílé roucho, kolem výstřihu bohatě vyšívanézlatem a drobnými perskými nápisy v barvě jeho očí."Miluji zahrady," odpověděla měkce.Pokynem ruky ji přivolal blíž. "Pojďte, posaďte se vedle mě, Mardžallo," prohlížel si ji. Když seusadila těsně vedle něho, dotkl se jejích vlasů. "Skoro jsem čekal, že budou pálit," řekl sdrobným pousmáním. "Neuvěřitelně krásná barva! Moje matka byla Francouzka a vlasy mělastříbrozlaté. Vždycky jsem si myslel, že se takové barvě vlasů nic na světě nevyrovná, ale teďvidím, že jsem se mýlil.""O vaší vlasti a národu nevím vůbec nic," řekla. "Kde leží Krym? A jací lidé tam žijí?""Má vlast se rozkládá tady, na břehu Černého moře, jenže severněji. Její obyvatelé přišli předdávnými časy z Asie. Jsme Tataři, ale přes svůj původ se lišíme od národů Východu stejně jakose liší lidé černé a bílé rasy. Postupem času se vzhledkrymských Tatarů poněkud změnil dík smíšeným sňatkům jednak s ženami původního osídleníKrymu, jednak - jako v mém případě - pokrevními svazky se západními otrokyněmi. Náš lid jehrdý a divoký, ale i věrný a oddaný. Jsme povahou i instinktem národ kočovníků. Když jsme seusadili na Krymu, naučili jsme se žít i ve městech." Objal ji kolem útlého pasu. "Opravdu chcete,abych vám právě dnes vykládal historii svého národa, Mardžallo? Možná by vás mělo zajímat, žeTataři jsou v lásce vášniví a divocí." Políbil ji na rameno. V prvním popudu se chtěla odtáhnout.Je přece vdaná žena, napadlo ji, ale pak se přinutila zůstat klidně sedět. Její bývalý život skončil,je uzavřenou kapitolou a tenhle muž je pro ni klíčem k budoucnosti. Nedala tedy najevozdráhání. Řekla jen: "Nikdy jsem neměla milence.""Což vám manžel nebyl milencem?" žhavými ústy jí laskalšíji.,Ale ano," řekla bezprostředně, "samozřejmě že byl!"Princ ji otočil tak, aby si viděli do očí, a pak vzal její tvář dodlaní. "Řekl vám někdy, že mu vaše oči připomínají bouřnémraky a ty černé a zlaté tečky ve vašich zornicích že vypadajíjako listí, unášené větrem?"Aidan nemohla popadnout dech, myslela, že se snad zadusí. Má oči tak neuvěřitelně modré aupírá je tak zblízka do jejích! Ne, neupírá, to není to pravé slovo, říkala si, spíš ji těma očimachytil, zajal, až měla pocit, že v nich utone. Pustil její tvář a vklouzl jí dlaněmi pod bolerko, přitom jí přejel po ňadrech. "Ach," povzdechl, "máte tu nejjemnější pleť! Je na dotek jako tonejměkčí hedvábí z Bursy, Mardžallo, hladká, chladná a bez chybičky."Aidan ucítila, jak se jí prsní bradavky vztyčují a zalil ji ruměnec. Polkla a konečně se jí podařilose nadechnout, což mělo jen ten účinek, že se jí hroty ňader otřely o jeho dlaně. Skousla vrozpacích ret. Panebože! Vždyť přece není žádné děvčátko, ale přesto se při něm tak cítí. Srdceměla až v hrdle a na kratičký okamžik se jí zazdálo, že omdlí. Nedařilo se jí vyhnout se jehopohledu, který teď vyjadřoval shovívavé pobavení. "Myslím," řekl jí něžně, "že vás teď musímpolíbit, můj poklade," a už se jeho ústa dravě zmocnila jejích.Měl rty teplé a pevné a s překvapením zjišťovala, že se její ústa jeho zkušenému polibkupoddávají. Něžně, ale pevně ji donutil rozevřít rty, aby mohl prozkoumat vnitřek jejích úst. Dotykjeho jazyka v ní vyvolal smršť pocitů tak bouřlivých, že jí až před očima zavířil ohňostroj jisker.Přimkla se k němu ze strachu, že omdlí.Zajel jí rukama do vlasů, ale pak ji pustil a znovu se jí zahle-děl zblízka do očí. Zářivě modré oči mlčky pátraly v její tváři,kupodivu tázavě, ne dobyvačně. Má v sobě jistou něhu, pomyslila si Aidan, ač by to člověknečekal. Džindži totiž před ní neustále vykládal o tom, jak jsou Tataři divocí, a jen před chvílí jíprinc sám líčil, jak jsou temperamentní. Přála si mu vyhovět a zalíbit se mu; jinak by její

Page 161

budoucnost zůstala velice nejistá. Najednou ale před ní vyvstal obraz Conna O'Malleyho a ksvému zděšení vypukla Aidan v pláč.Džavid Chán ji instinktivně vzal do náručí, jako by ji chtěl utěšit. Přivinul ji k sobě, aby se mohlavyplakat. Aidan se o něj opřela, divoce vzlykajíc. Nemohla si pomoci, i když věděla, že takhle sijeho srdce patrně nezíská. Když se konečně vyplakala a vzlyky slábly, ani se neodvažovalazvednout hlavu, zůstala sklíčeně opřena o jeho hruď.Když viděl, že nejhorší už pominulo, promluvil Džavid Chán tiše: "Chci znát pravdu, Mardžallo.Po kom se vám stýská?" Co na tom teď záleží, řekla si v duchu Aidan smutně. Zvedla hlavu, ažse setkala s jeho vážným pohledem, a odpověděla: "Pláču pro manžela, můj pane."K jejímu překvapení chápavě přikývl. "Ano," pravil tiše, "to dokážu pochopit, můj klenote.Milovala jste ho a teď je pro vás nenávratně ztracen, oplakáváte ztracenou minulost. I jáoplakávám minulost, můj klenote, i já!""Můj pane," začala, "vím, že jsem vám zavázána vděčností za všechnu vaši laskavost apochopení. Tolik bych si přála vás potěšit, ale neubránila jsem se vzpomínkám." "Rozumím,"odpověděl, 'vždyť i já ve dne v noci sním o věcech, které už neexistují a už nikdy se nevrátí."Hladil jí hedvábné vlasy. "Ach ano, můj klenote, nejspíš jsem jediný, kterému vás mohl sultándarovat a který současně dokáže pochopit vaše trápení, protože sám cítí stejně. Dnes poprvé odztráty, která mě postihla, jsem se uchýlil k ženě pro útěchu. Potřebuji útěchu, Mardžallo! Cožtomu s vámi není také tak?" Omráčena jeho upřímným přiznáním mohla odpovědět jenpopravdě: "Ano, můj pane," přikývla, hledíc mu do očí. "Ano, můj pane Džavide, i já potřebujiútěchu!"Přivinul ji k sobě pevněji a jemně ji kolébal. Pak pravil: "Teď si dáme dobrou večeři, kterou námvěrný Hammed připravil. Dal si velkou práci, aby nám přichystal vybrané lahůdky, které by náspovzbudily k milování. Je u mne už řadu let a také truchlí po mé rodině.""A co se stalo s vašimi ženami a dětmi, můj pane?" upřela na něj tázavý pohled. "Nějakáepidemie?""Kéž by tomu tak bylo," a tváří mu přelétl výraz bolesti. "Ne, Mardžallo, nebyla to epidemie.Ztratil jsem manželky, konkubí-283ny i děti přičiněním vlastního bratra - dvojčete, Timura. Jak užjsem vám vyprávěl, byla naše matka Francouzka. Otec ji zajalpřed lety, když byl ještě mladý, při nájezdu do Evropy. Chtěli s přáteli prokázat statečnost, a tak jednoho jara a léta doraziliaž do Uher. Moje urozená matka z francouzského šlechtickéhorodu byla tehdy právě na cestě za princem té země, aby se zaňprovdala. Můj otec se svými muži přepadl a zajal její družinu.Ji si vyžádal pro sebe. Její dvě sestry dostali jeho první a druhýzástupce. Její otec a matka byli při útoku zabiti, jedině bratrovise podařilo vyváznout.Otec mi vyprávěl, že se mu dlouho bránila jako tygřice, ale teprve když zjistila, že je těhotná,trochu roztála. Když jsme se s Timurem narodili, rodiče se úplně usmířili. Dala otci ještě další třisyny a čtyři dcery. Byla jeho nejmilejší ženou a oba velice těžce nesli, že je Timur už od narozenítak nespokojen se svým údělem.Timur má povahu a vzhled původních starých Tatarů, přestože je postavou vyšší dík staletímsmíšených sňatků. Zatímco já mám oči modré a vlasy zlatohnědé, Timur má úzké, šikmé černéoči a černé vlasy. Odjakživa na to byl hrdý, ačkoli já si myslím, že ho ten rozdíl ve vzhledu protimně jen ještě víc popuzoval. Rodiče mezi námi nikdy rozdíl nedělali a Timur je dokonce o několikminut starší než já, přesto na mě odjakživa žárlila tvrdil, že mě rodiče protěžují.Když jsme byli mladí, neustále se snažil mě překonat a usiloval o to tak úporně, že se mu tonikdy nezdařilo. Mrzutá povaha a neustálý sklon ke konfliktům nakonec přispěly k jeho izolaci od

Page 162

ostatních chlapců našeho věku, zůstalo při něm jen pár stejných nespokojenců, jako byl sám.Nikdy jsem se nesnažil ho nějak ponižovat. Bohužel mě nikdy nenávidět nepřestal. Tak tomubylo až do dospělosti, když jsme se oba oženili. Během let jsem si vzal za manželky dvě ženy.Svou milovanou Zoe, rozkošné stvoření s povahou tak holubičí, že jí ptáci zobali z ruky. Kdo jipoznal, musel ji mít rád! Má druhá žena, Aiša, byla jejím pravým opakem, povahou tak vznětlivá,jako byla Zoe klidná. Měl jsem i několik konkubín. Celkem jsme měli šest synů a dvě dcery.Můj bratr Timur bohužel dokázal se čtyřmi manželkami a hejnem konkubín zplodit jen jednohosyna a několik dcer. To jen přispívalo k jeho nespokojenosti s vlastním údělem a k žárlivosti.Před několika měsíci v záchvatu šílené nenávisti narušil se svými ozbrojenci posvátný mír méhodomova, když jsem byl právě vzdálen, a vyvraždil celou mou rodinu. Nikdo neunikl. Ani mé ženy,ani mé děti. Dokonce ani jediný otrok, vyjma kuchaře Hammeda, který se ukryl v peci." 284Aidan byla zděšena. Srdce jí přetékalo lítostí nejen nad oběťmi tak kruté bestiality, ale i nadprincem samým. "Och, můj princi," zašeptala a impulzivně ho pohladila po tváři. "Jak strašné tomuselo pro vás být! A co se stalo s vaším bratrem?" "Nikdo neví," odpověděl Džavid Chán."Pravděpodobně když se mu v hlavě vyjasnilo a uvědomil si rozsah svého zločinu, zmizel bezestopy i se svou družinou. Můj otec nařídil, aby byly jeho ženy a děti uškrceny, ale má matka i jájsme pro ně vymohli milost. Ženy ani děti přece za jeho zločin nemohly. Popravdě řečeno, jehojediný synek je dítě tak slabé, že se nejspíš nedožije dospělosti, a dívky se otci mohou hodit kesňatkům se spojenci. Bylo by hanbou zmařit jejich životy. A krom toho, otec má ještě další syny,kteří také už mají syny, takže pokračování rodu je zajištěno.Od toho zločinu jsem po celé týdny nepřestával truchlit za svými drahými. Nakonec otec rozhodlposlat mě do Istanbulu jako velvyslance namísto každoroční delegace svých synů, kteří přijížděliodvést daň sultánovi. Sultán ho už dříve o velvyslance žádal. Velvyslanec chanátu Krym totižpřispívá k zvýšení prestiže Vysoké Porty.""Což vašeho bratra Timura nehledali?" divila se Aidan. "Někteří naši mladší bratři ho hledali.Naší pomstě stejně neujde. Nakonec náš rod smyje pohanu a Timur bude smeten z povrchuzemského. Jeho jméno už bylo vyškrtnuto z paměti lidu, jako by nikdy neexistoval. Už nikdy,Mardžallo, nevyslovím jeho jméno.""Jistě, můj pane," řekla a blesklo jí hlavou, jak by asi Conna pobavil ten pokorně poslušný tón,jakým to vyslovila. Ach Conn! Nikdy už ho neuvidí! Na chvíli se jí chtělo zas plakat, ale pak simusela připomenout, oč větší ztrátu utrpěl Džavid než ona. Jeho ženy a děti jsou mrtvy. Jejichživoty skončily, jsou navždy ti tam, ale její manžel přece žije! Najde si štěstí jinde a tu dynastii,kterou spolu tak pyšně plánovali, založí z těla jiné ženy. Byla by ráda věděla, zda na nizapomene. Ona na něj nikdy, říkala si, ale její budoucnost zůstává spjata s tímto mužem. Smužem, který tolik trpěl a tolik touží po její lásce! Nevěděla, jestli si ho dokáže zamilovat, aleurčitě se pokusí. Ach ano, pokusí se!Vycítil její vnitřní boj a ponechal jí dost času, aby se uklidnila. Tlesknutím přivolal otroky, kteříneviditelní čekali na pokyn. Začali přinášet nejrůznější pokrmy, schopné uspokojit inej-náročnější chutě, a lákavou nabídku rozložili na nízký kulatý stolek, u kterého princ sotrokyní seděli.Z podnosů a mis stoupaly vůně, až se sliny sbíhaly. Předložili jim jehněčí kýtu okořeněnourozmarýnem a česnekem spolus mísou dozlatova vypečených holoubat a celou štiku ozdobenou plátky citronu a kapary. Jakopříloha se podávala rýže, obarvená šafránem, nakládané okurčičky, tmavé olivy v oleji a něco,čemu princ říkal jogurt."Smím vás obsloužit, můj pane?" zeptala se Aidan prince zdvořile, a když souhlasně přikývl,navršila mu na talíř pořádný díl od každého chodu. Jeden z otroků před něj postavil pohárlimonády s příchutí růží.Princ se dal s chutí do jídla, když vtom si povšiml, že Aidan nemá na talíři nic. Pravil proto: "Kdyžjsem vás pozval na večeři, znamená to, že máte se mnou pojíst! Jezte, Mardžallo! Hammed je

Page 163

výborný kuchař.""Nevěděla jsem, jestli smím," odpověděla a s povděkem si až po okraj naplnila vlastní talíř odevšeho, co bylo na stole. Džavid Chán se usmíval, když viděl, jak jí chutná. Připomněla mu tímjeho matku; ta byla také pořád při chuti, ale přesto zůstávala štíhlá jako děvčátko. Jak jen jí tojeho manželky záviděly, že může jíst, co hrdlo ráčí, a o linii se nestarat! Když si oba ještě dvakrátpřidali, takže z té spousty jídla zbylo jen málo, přinesli jim otroci misky s teplou voňavou vodoua malé ručníčky, aby si opláchli prsty a ústa. Vzápětí se objevil princův osobní kávový kuchař,pustil se do mletí kávových zrn a vaření kávy, zatímco jiní sloužící přinášeli dezert: ořechyplněné paštičky ve tvaru gazelího rohu a mísy s ovocem. Nabízely se tu bohaté tmavěpurpurovéhrozny, šťavnaté zlaté broskve i sladké hnědé fíky. Když byla káva hotova, naservírovali jim jispolu s kousky ledu a s cukrem. Princ Aidan upozornil: "Dejte pozor a nevypijte usazeninu zedna šálku, ta tam číhá na nenasyty a je odporně hořká.""Nevím, jestli se naučím mít ráda tuhletu kávu," řeklas úsměvem."A co máte ráda?" vyptával se; zajímala ho čím dál víc. "Doma v Anglii jsem ráda jezdila na koni,milovala jsem domov, mám ráda děti a květiny a jinak jsem strašně na sladké," zakončilapřekvapivě. "To všechno můžete mít u mě také," řekl."I koně?""S koňmi si to ještě rozmyslíme," odpověděl. "A mohu dostat vlastní zahrádku, abych ji mohladát do pořádku?""Jistě," přikývl; toužil znovu vidět její úsměv. Vlastně ji sotva znal a už si přál, aby bylaspokojená, už se jí chtěl zavděčit. Něco na ní mu bylo příslibem nově nalezeného míru. Měl pocit,že po jejím boku dosáhne smíření, klidu, v nějž už nedoufal, že snad může i znovu poznat štěstí,že mu možná dá i děti. 286Vždyť je to statná, zdravá dívka, jistě by mu mohla dát zdravé syny náhradou za ty, které musmetla bratrova šílená nenávist. Otroci se znovu objevili s miskami vody na omytí, aby senaposled očistili a mohli pak zbytek večera strávit v klidu. Zmlkla a princ poznal, že jí vrtáhlavou, co asi bude následovat. Na jeho milostné pokusy předtím ragovala vřele. Věřil proto, žeaž překoná stud, půjde vše dobře. Líbila se mu její zdrženlivost, byla mu známkou skromnosti.Nevadilo mu, že už není panna, ale poznal, že je ještě nezkušená, a byl tomu rád. Sblížení budepro oba tím zajímavější.Nakonec bylo sklizeno se stolu, knoty lamp zastřiženy, aby nečoudily, a staženy, takže vzniklointimní osvětlení. Nakonec se otroci mlčky vzdálili a Aidan poznala, že zůstali sami. Princpovstal, podal jí ruku a pozvedl ji na nohy. "Pojďte," řekl, "projdeme se trochu po zahradě."Malými dvířky vyšli ze salónu rovnou ven, pod noční nebe. Naštěstí byla noc teplá, takže sporéoblečení Aidan stačilo. Soukromá zahrada byla ze tří stran obklopena zdmi paláce, ale čtvrtástrana ústila do zahrad mnohem rozlehlejších a tam právě s ní zamířil. Byla krásná, tichá noc,nad hlavami jim na bezmračné obloze zářil úplněk a vrhal chvějivé světlo na drobné vlnky nanedohledné mořské hladině.Zašli mlčky až do hloubi velké zahrady a tady Aidan poprvé uviděla Černé moře. "Zdá se stejněohromné jako náš oceán," řekla. "Ale není tak veliké," odpověděl. "Přesto je to síla, s níž je třebapočítat, můj poklade. Například na něm řádí úžasně prudké bouře. Od počátku světa slouží jakovýznamná vodní cesta. Na jeho březích se od pradávna rozkládala veliká a mocná říše ještěpředtím, než byla dobyta Turky, a starobylá města tu stojí od nepaměti.""V měsíčním světle je tak krásné," řekla zasněně. "Stejně jako vy," vpadl rychle, chytil ji donáruče a zašeptal: "Toužím po vás, Mardžallo! Není to jen tím, že potřebuji ženu, protože od smrtisvých drahých jsem touhu nepocítil, ale je to něco ve vás, můj klenote, co mě vyzývá, co mě takočarovalo, že musíte být má! Jak to, že jste si mě podmanila tak brzy a tak úplně? Což to nebyloteprve včera, co mi vás sultán daroval? Jistě ne; mám pocit, jako bychom se znali už celouvěčnost." Ta slova zněla Aidaniným uším jako poezie, srdce se jí při tak květnatém vyznání

Page 164

bláznivě rozbušilo. "Můj pane," zašeptala, "přisuzujete mi moc, o níž nic nevím.""Jste tak krásná, Mardžallo," opakoval. "Už nikdy se nebudu moci kochat září úplňku, aniž bychvzpomenul vašeho půvabu." "Ale já přece vůbec nejsem krásná," namítala. Jsem příliš vysoká av obličeji docela obyčejná.""Vy jste krásná, můj poklade," trval na svém, "vaše krása může soupeřit se svitem měsíce!" Vzaljejí tvář do obou dlaní a palci jí přejížděl líčka. "Vaše pleť je jako smetana zkropená růžemi. Tyvaše bouřné oči a žhnoucí vlasy mi učarovaly!" Políbil ji na špičku nosíku. "Myslím, že jsem sedo vás zamiloval." Při těchto slovech se jí oči rozšířily úžasem, a zas se jí začalo nedostávatdechu. Zapotácela se a instinktivně vztáhla k němu ruku, aby se zachytila. Pustil její tvář a sevřelji v náručí. Tiskl ji k sobě pevně, aby ucítil plnost jejích ňader a aby i ona cítila, jak moc po nítouží. Sklonil se k ní a začal jí zasypávat ústa drobnými polibky, až jí rozkoší běhal mráz pozádech. Přivřela oči, poddala se jeho objetí a začala mu polibky oplácet. Dlouho tak stáli,přivinuti k sobě, a ústy se vzájemně zkoumali a poznávali.Jak krásně líbá! musela si Aidan přiznat. I když zůstával pánem situace, ponechával jí možnostprojevit klíčící náklonnost k němu. Položila mu dlaně na hruď a pod hedvábím roucha ucítila, jakpevné má tělo. Pomalu vyjela po hladké látce vzhůru, až se její paže spojily kolem jeho šíje. Takse k němu přimkla jen ještě pevněji - načež Džavid Chán s ústy na jejích zasténal a vymanil se zobjetí.Aidan se ulekla. "Něčím jsem vás urazila, můj pane?" "Urazila? Ne, můj poklade, neurazila jstemě. Vlastně se mi líbíte až moc. Tolik, že kdybych vás okamžitě nepřestal líbat, musel bych sevás zmocnit hned teď a tady. Ale to si nepřeji, Mardžallo. Nejste přece žádný pohár rozkoše,abych vás vypil na jeden ráz, a já nejsem žádný nezkušený chlapec, abych se nedokázalovládnout. Rozkoš musí být obapolná, má-li být plně vychutnána. Pojďte! Je čas se pomilovat.Vraťme se ke mně, ať mohu vzdát čest vašim půvabům."Vzal ji za ruku a vedl zpět do apartmá. Když došli do salónu, poručil mírně: "Svlékněte se, málásko."Srdce jí bušilo, jak se najednou zas zastyděla, ale když na něj ustrašeně pohlédla, jeho oči jiněžně povzbuzovaly. Aidan tedy svlékla nejprve miniaturní bolerko, a když je odkládala, znovu sestřetla s jeho pohledem. Zíral jí obdivně na ňadra. Říkal si, že má ta nejkrásnější ňadra, jaká kdyviděl. Ani Zoe, ani Aiša by se jí dokonalostí tvarů nemohly rovnat. S velkým sebezapřením sizakázal se jí dotknout. Ještě ne. Aidan rozvázala šerpu a nechala ji spadnout na zem, pohybemboků spustila nabírané pantalóny, až jí i ony klesly k nohám. Nejprve musela rozepnout úzkélemy kolem kotníků a až pak vykročila z hromádky šatstva a stála před ním nahá. Stálatu dokonalá, přesně jak očekával, bez nejmenší chybičky. Pomalu ji obcházel, aby si ji prohlédl.Není třeba na ní nic měnit, nicpoopravovat, uvědomil si. Nemá chybu. Vztáhl ruku, rozpustil jí cop a vymanil z jejích vlasůstužky, které je držely. Načež ji beze slova uchopil do náručí a odnesl do ložnice, kde ji něžněuložil na lože.Zůstal stát vedle, pomalu si přes hlavu stáhl vyšívané roucho a odhodil je stranou. Aidan sizvědavě prohlížela nahého muže před sebou; vlastně vidí v životě teprve druhého. Zjišťovala, žekaždý má své odlišnosti, i když se dá říci, že v podstatě se všechny ženy i všichni muži v tomzákladním shodují. Tam, kde Con-novo tělo na pažích, nohou, hrudi i břiše pokrýval hustýporost, bylo opálené a svalnaté tělo Džavida Chána zcela hladké a zbavené chloupků. Zůstalchvíli klidně stát, dopřávaje jí tak stejnou privilej, jakou předtím poskytla ona jemu, totiž čas siho podrobně prohlédnout. Nebyl tak vysoký jako Conn, ani tak elegantních linií, přesto měřildobrých šest stop a byl statný. V klíně, kde měl Conn houštinu tmavých chloupků kolem kořeneúdu, byl Džavid Chán vyholen, takže se jeho mužství zdálo větší. V tu chvíli mu úd čněl rovněkupředu, ale na vrcholu měl na rozdíl od Conno-va rudou čepičku! Uvědomila si, že je obřezán.Vypadá to divně, málem se zachichotala, ale věděla, oč jde, protože ji Skye už dříve obeznámila sdvěma typy mužského přirození. Nikdy se jí ani nesnilo, že by se s tím mohla setkat ve

Page 165

skutečnosti, natož že by se někdy octla o samotě s jiným mužem než s manželem! "Líbím sevám?" zeptal se jí, když uléhal vedle ní. "Jste velice krásný, ale úplně... jiný než... než Conn,"řekla tiše.Vzal ji za ruku a stiskl, načež se pozvedl na loket a zadíval se jí do očí. "Vím, že jste nezkušená,ale slibuji, že budu jemný, poklade." Pak jí začal ústy laskat rty, bradu, hrdlo, až k malé jamce zauchem, kam ji tak rád líbával Conn. Krátký okamžik ji tu ústy lechtal, pak pokračoval dál nasošná ramena a podél štíhlé paže. Otočil jí ruku dlaní vzhůru a žhavě ji políbil do dlaně. Zachvělase, jako by ji až v samém jádru bytosti zasáhl blesk. Džavid Chán se opřel o loket, uložil si jejíhlavu do dlaně a druhou rukou se jí začal poprvé zlehka dotýkat. Konečky prstů sledoval obrysňader, všechny obliny a křivky objížděl s tak dráž-divou naléhavostí, že to bylo vzrušivější, nežkdyby jí ňadra hnětl. Na okamžik jí jemně dráždil bradavku, obkružoval ji prsty schválně pomalu,až pod jeho dotyky zasténala. Nemohla od něj odtrhnout oči, ale když se sklonil, aby vzal jejíbradavku do úst, oči se jí zakalily a víčka klesla. Přešel laskající rukou k druhému ňadru a ústyse žádostivě zmocnil bradavky prvního. Ucítila, jak jí ňadra tuhnou a bradavky jí samou touhouaž rozbolely. Polaskal jí ústy i druhou bradavku, a když se jí nasytil, zvedl hlavu a řekl: "Tváňadra jsou tak sladká, můj poklade! Do-sud nikdy mi ňadra ženy neposkytla tolik rozkoše! Řekni, líbí se ti to také?""Ach ano," hlesla bez dechu a s úsměvem.Dlaní jí hladil břicho a zajel až mezi hladká stehna, kam vsunul citlivé prsty, aby vyhledalnejdráždivější místečko, nejcitli-vější klenot jejího ženství. Když je našel, sklonil rudozlatouhlavu, aby je mohl láskyplně ústy polaskat.Aidan zděšením ztuhla. Co jí to dělá? S Connem tohle nikdy nepoznala! "Ne, ne," vykřikla,ačkoliv už se jí zmocňovala neznámá slast.Zvedl hlavu a zadíval se na ni překvapeně. "Což ti tohle manžel nikdy nedělal?" "Ne, nikdy!""Pak tě ovšem připravil o velký požitek, Mardžallo!" Znovu sklonil hlavu a věnoval se jí dál.Na chvíli úplně ztuhla. Nebolelo ji to, ale pohoršovala se a znepokojovala, zda se něco takovéhovůbec smí! Určitě ne... ale přece! Cítila, jak jí stoupá křeč do beder a nemohla se ubránit vzlyku.Pod jeho laskáním se jí celým tělem rozlévalo hor-ko. Už ji začínal unášet vír rozkoše, jako když se s ní kdysi miloval Conn. Neměla tušení, že se dátak silná rozkoš vyvolat, aniž by měla v sobě mužův úd. Najednou ale k její nelibosti přestal, anež mohla protestovat, obkročil ji a vnikl do ní. Zvedla instinktivně paže, aby ho objala a přitisklak sobě. Její nehty se mu zaryly do zad, až mu na ramenou zanechaly stopy. Hlasitě zasténala.Cítila, jak ji vyplňuje, jak rozpíná pošev-ní stěny a blesklo jí hlavou, že když se předtím před nísvlékal, byl zřejmě vzrušen jen napolo.Teď byl jeho úd ohromný a vnímala ho každou částečkou své bytosti. Když se jí zmocnil,neubránil se výkřiku triumfu. Ležela jako přibitá k loži, zajata mezi jeho silnými pažemi. Je jeho,konečně jeho! Pomalu vysouval úd z pochvy téměř až ke špičce a znovu se do ní nořil. Vydalavýkřik vrcholné rozkoše. Opakoval to znova a znova, pomalu vnikal do jejího sladkého lůna,zarážel co nejhlouběji a pak zas s mučivou pomalostí vysouval. Za chvíli se ale té hry nabažil,protože i v něm stoupalo vzrušení, takže se jeho pohyby začaly neovladatelně zrychlovat. Aidanpod ním vzlykala vášní a rozkoší. Nemohla si pomoci; její tělo, od přírody snadno vzrušitelné, jakpoznal už Conn, se nedokázalo bránit přívalu slasti a odpovídalo na princovu aktivitu. Přesto jineopouštělo pomyšlení na zradu, jíž se dopouští na manželovi. Vždyť mívala z jejich milovánítakový požitek -jak by ho mohla mít teď? Džavidu Chánovi se poddala bez váhání, protože ji aninenapadlo, že by ji mohla svázat trvalá náklonnost jiného muže než vlastního manžela.Přimknout se k princi byla okolnostmi donucena, ale nečekala, že by si mohla získat i jehopřízeň, jeho oddanost a lásku - a teď k tomu došlo! Jak jen se to mohlo stát? ptala se samasebe, ale rozkoš už dosahovala takového stupně, že se jí musela poddat. Sklouzla tedy do víruzapomnění.Když se Aidan později probrala, spal Džavid Chán vedle ní, když ne uspokojen, pak alespoň pro

Page 166

tu chvíli ztišen. Co se vlastně stalo? Zřejmě na chvíli ztratila vědomí. Pocítila k svému milenciobdiv. Jeho rysy si i ve spánku zachovávaly tvrdost a rozhodnost. Pocítila nával něhy. Byl k níněžný tam, kde by jiný možná nebyl! Povšimla si, jak si ji prohlížel sultán, když ji princi předával.Byl to pohled tak nestoudný, že musela sebrat všechny síly, aby se viditelně neotřásla. Sultán byk ní tak laskavý nebyl, tušila. Zmocnil by se jí a nebral by ohledy na její potřeby či pocity.Uvědomila si teď, jaké měla štěstí, že se dostala darem Džavidu Chánovi.Vztáhla ruku a něžně ho pohladila po tváři. Lekla se, když s očima pořád zavřenýma řekl: "Och,měsíci mého potěšení, jak rychle jsem se naučil tě zbožňovat!" Načež oči otevřel a obdařil jiláskyplným úsměvem.KAPITOLA 12Noc, strávená v Aidanině náručí, řekla Džavidu Chánovi o dívce-ženě jménem Mardžalla mnoho.Nebyl zvyklý tlumit své pocity; a nikdy neváhal s rozhodnutím. Ta jediná noc mu prozradila, žemu Alláh seslal náhradou za ztracené ženy a děti jinou ženu, již může milovat, i když vzpomínkana ně nikdy ne-přebolí. Byla stejně zranitelná jako on sám a právě pro tu slabost se mu staladrahou. Oba utrpěli tragickou ztrátu a teď se spolu pokusí vybudovat nový život.Druhý den ji obdaroval těmi nejvzácnějšími šperky, osobně je jel nakoupit. Džindži byl bez sebeblahem. "Dávám ti smaragdy jako zástavu věrnosti," řekl jí princ s úsměvem, a když mu úsměvoplatila, povšiml si eunuch, že už je jeho paní uvolněnější a že zřejmě začíná znovu milovat, ikdyž si to možná ještě sama nepřiznává. Princ jí nakoupil pavučinkově jemné látky v barvěslézové, jasně šeříkové, jablkově zelené, tlumeně oranžové a tepaný stříbrný pás z Persie,vykládaný modrými aduláry a la-pisem lazuli. Protože trh na otroky přetékal množstvímportugalských zajatců z bitvy na Alcazarquiviru, nakoupil jich na obno-vu zahrady plný tucet. S úsměvem jí vysvětloval, proč tak učinil. "Místními rolníky si nemůžešbýt nikdy jistá, poklade. Když je zataženo, nepřijdou z obavy před deštěm. Když jasné ránoslibuje pěkný den, zůstanou doma, protože bude moc horko. Vlast-ním polím dávají za každých okolností přednost. Jsou prostě nespolehliví. Tihle otroci ti alepatří, takže musí poslechnout, ať je horko nebo zima, mokro nebo sucho.""Nejprve je ale musím ubytovat," připomněla mu. "V paláci pro ně místo není.""Ať zatím spí ve stájích, než si sami postaví nějaký přístřešek," rozhodl. "Nedělej si s nimistarosti. Moje manželky se o služebné duchy nikdy nestaraly. Jsou přece nahraditelní." "Možnámáte, můj pane, doma ve vlasti velkou domácnost s velkým počtem služebnictva, ale tady mátek dispozici palác jen nevelký a k ruce kromě kuchaře Hammeda jen tlupu špinavých Tatarů, kteréjste si přivedl s sebou. To nejsou žádní vycvičení domácí sluhové, a jak pozoruji, hodí se spíš kekočovnému životu a k lovu než k obsluze. Proto mi nezbývá nic jiného - a ráda tak učiním - nežse o domácnost trochu starat. Vyznám se v tom, dělala jsem to odjakživa. Nedokážu trávit celýden koupáním, voňavkováním a povalováním v očekávání vaší návštěvy! Jakožto velvyslanecvašeho otce se budete muset objevovat u sultánova dvora co nejčastěji a trávit tam většinučasu. Nevydržím jen tak nečinně sedět a čekat!"Musel se pousmát jejímu zanícení. "Ale já bych si přál, abys na mě nedočkavě čekala!" škádlil ji."Což nejsou ženy stvořeny výhradně k mužovu potěšení?""Asi byste žádné velké potěšení při prázdném žaludku a ve špinavých prostěradlech nenalezl,můj pane - a přesně to by vás čekalo, kdybyste mi nedovolil řídit váš dům!" hrozila žertem, alešedé oči se jí smály."Sakramentská ženská," zavrčel žertem a jedním skokem přes pokoj ji chytil, až vyvřískla."Trošku moc si dovoluješ. Nejdřív ze mě vyloudíš zahradu a teď bys chtěla celý dům. Tonebudeš mít nikdy dost?" svíral ji pevně."To nebudu," chichotala se a svíjela a třela se mu v náručí tak dlouho, až oba ucítili stoupajícítouhu. Odvážně mu stáhla hlavu níž, aby ho mohla políbit."Ach, můj poklade, jak rychle jsem si na tebe zvykl," mumlal jí do ucha."Tak mi dej dům," šeptala svůdnicky se rty na jeho ústech a prsty mu začala smyslně laskat šíji.

Page 167

"Nejdřív si ho musíš zasloužit," nepřestával ji škádlit, načež jí nečekaně podrazil nohy. Obaupadli na tlustý koberec. Stáhl z ní pantalóny jedním pohybem, až leknutím vykřikla. Ale bez bojese nevzdávala. Pochopila, že se jedná o hru, odvalila se proto zpod něho a kopajíc nožkou vpantoflíčku křičela: "Chci dům!"Chytil ji za kotníky, přitáhl ji k sobě tak, že měl její nohy na 292,ramenou. Pak se jí ústy přisál tam, kde byla nejcitlivější, a dráždil ji jazykem tak dlouho a účinně,až slastí zvlhla. Svíjela se pod ním, tělem jí projížděl současně led i žár. "Můj pane! Můj pane!"sténala.Džavid Chán zvedl hlavu. "Řekni ,prosím!" zamručel. Ta chvilka stačila, aby na chvíli uniklaslastnému mučení. Dokázala jen ještě vydechnout: "Chci dům!"Znovu sklonil hlavu, aby ji ještě chvilku dráždil, ale pak se vysunul výš, zmocnil se jejích úst vevášnivém polibku a zároveň do ní vnikl.Úlevou povzdechla, rukama mu sjela na pevné hýždě a obemkla ho nohama. Je skvělý milenec,říkala si. Stejně něžný jako kdysi její manžel, ale přece jen jinak a jí se to líbí. Začala se k němurytmicky tělem přimykat; pasivita v lásce jí totiž byla cizí. Cítila, jak v něm vzrušení narůstá avítala ho. "Ano, můj drahý, ano, můj pane Džavide," horce mu šeptala, povzbuzujíc ho. "Och, můjpane, jsem nestydatá! Nemohu se tě nasytit! Prosím, prosím, ne-přestávej, můj pane, nepřestávej!" Třásla se vášní. Cítila, jak jí v těle pulsuje a chvěje se, jak semu úd vzrušením zvětšuje. Princ až zaskřípal zuby touhou. Alláhu! Ona že se ho nemůže nasytit?Kdyby s ní takhle strávil třeba tisíc let, nebude jí mít nikdy dost! Vnímal vlastní vzrušení takintenzivně, že se už nezdržel a odvedl daň její svůdnosti. Svou mateřštinou, které nerozuměla,vykřikl: "Miluji tě, můj poklade! Miluji tě!" načež jí vyčerpán klesl na prsa.Instinktivně ho přimkla k sobě, hýčkala ho v náručí, protože i ona se ještě vznášela někde v rájiabsolutní slasti. Když konečně začal vnímat realitu, něžně ho pohladila po vlasech a zeptala se:"Co jste to říkal, můj pane?""Říkal jsem, že si můžeš palác vzít, je tvůj, poklade," zamumlal. Ne že by svého vyznání litoval,ale domníval se, že je dost času je opakovat, až se ona sama do něj zamiluje. Nesmí jí dátnajevo, jakou má nad ním moc. S ženami jeden nikdy neví. Odkulil se stranou a ona muspočinula hlavou na rameni. "Jste ke mně tak dobrý, můj pane," řekla."Chci jen, abys byla šťastná," odpověděl, "ale obávám se, že by můj otec a bratři neschvalovali,že tě tak rozmazluji!" "Ale, ale," škádlila ho. "Cožpak se jejich ženy dovedou postarat odomácnost tak jako já? Já jsem velice cenná otrokyně, můj pane!""Ano," souhlasil, líbaje ji na temeno hlavy, ,jsi úžasně cenná, můj klenote. A teď myslím, že bybylo na čase vstát z podlahy. Chudáci moji Tataři by byli bez sebe, kdyby viděli svého pána vpodručí otrokyně!" 293Pán v područí otrokyně. Když Conn vstupoval v doprovodu bratří do domu astrologa Osmana vAlžíru, určitě si takhle osud své manželky nepředstavoval. Sluha v bílém chalátu je uvedl dosalónu a řekl bezchybnou francouzštinou: "Pán přijde hned." Bratři O'Malleyové si s otevřenýmiústy prohlíželi nádherný, kachlíky vyložený pokoj. Uprostřed stála dvoupatrová fontána, z nížpadala voda v kaskádách do nádržky dole. Podlahu pokrývaly vysoké pestré koberce a lampybyly buď z leštěného stříbra nebo z rubínového skla. Porůznu tu stálo několik rudým sametempotažených gaučů a u nich překrásně vyřezávané ebenové příruční stolky s tepanými deskami zmosazi. Přepychový pokoj prozrazoval bohatství a bratři nepřestávali vyvalovat oči, až se tomuRobbie Small musel smát.Dlouhá léta už se přátelil s Osmanem a v jeho domě byl jako doma. Patřil totiž kdysi jehoprvnímu obchodnímu partnerovi, španělskému renegátu s tureckým jménem Chálid Bej, kterýbyl tehdy manželem Skye O'Malleyové. Když Skye ovdověla, prchla raději zpátky do Anglie, abyse vyhnula nežádoucímu dvoření velitele alžírské pevnosti. Ten měl tehdy zálusk jak na ni samu,tak na její ohromné jmění. Osman dům tenkrát od ní odkoupil. "Kdysi to býval dům vaší sestry,"řekl Robbie bratrům O'Malleyovým a celý ten příběh jim vyprávěl. Naslouchali mu nevěřícně;

Page 168

něco takového chápání Briana, Sha-nea i Shamuse přesahovalo, vždyť vzdor pirátskýmaktivitám vedli život v podstatě omezený. Conn samozřejmě tu historii znal a povšiml si, žeRobbie Small ponechal stranou skutečnost, že se Chálid Bej v době svého soužití se Skyehonosil titulem Pán ku-rev v Alžíru. Protože si byl Robbie vědom jejich úzkoprsosti, omezil sepouze na sdělení, že otcem jejich nejstarší neteře byl jistý španělský kupec. Alespoň je zábavana tu chvíli, kdy si je Osman tajně prohlížel průhledem ze sousední místnosti, ještě než vešel.Vstoupil nenápadně a tiše a zpočátku ho Conn považoval za sluhu. Nic v zevnějšku tohoto mužejen střední postavy, s pleší a obličejem jako měsíček, v jednoduchém bílém chalátu, zdobenémčerným vyšíváním, nenasvědčovalo, že se jedná o jednoho z nejmocnějších mužů. Když mu alepohlédl do očí, rozpoznal Conn okamžitě, že je to sám Osman. V zlatohnědých zřítelnicích senezračila pouze inteligence - byly to oči vědoucí a vidící hluboko pod povrch věcí, oči staré jakosvět. Conn sám nevěděl, jak to rozpoznal; prostě v něm vycítil skrytou sílu."Roberte!" Osman malého Angličana objal. "Ani o den starší, vypadáš skvěle, jako vždycky!Vyhledal jsem pro tebe sest-ry-dvojčata, výjimečná stvoření! Snad tě ještě nepřešla chuť namladé masíčko?""Ta mě nepřejde nikdy, příteli," zubil se Robert Small. "Ať 294mám třeba už šediny -" vjel si rukama do vybledajících ryšavých vlasů, "můj kohoutek je pořádtak chtivý jako zamlada! Teď se ale už věnujme naší záležitosti, ať mohu co nejdřív využít tvévzácné pohostinnosti!"Osman se usmíval. Měl Robbieho opravdu rád, protože zůstával čestný ve světě, kde se čeststávala jen prázdným pojmem. Než je Robbie stačil představit, oslovil Osman Conna sám: "Vymusíte být lord Bliss. Velice se podobáte sestře. Stejně jako jí i vám se v očích odráží každéhnutí mysli. O manželku strach mít nemusíte. Je to žena velice silná." "Vy jste se s ní setkal?""Několikrát, ještě než odcestovala do Istanbulu. Zdejší dej je můj přítel a dík svému postavenímám přístup do jeho harému, kam jinak muži nesmějí." "Takže je pryč?" Conn vypadal zdrceně."Už několik týdnů, mylorde. V žádném případě se vám nemohlo podařit ji zastihnout. V tuto chvílije už v Istanbulu. Tam jí nic nehrozí.""Že nehrozí? Když se tam nachází v područí nevěřícího? Co nám to tu vykládáte!" vyrazil BrianO'Malley bojovně. "Zapomněl jsem vám představit bratry, pane Osmane," řekl Conn záměrnězdrženlivě, a v astrologových očích zajiskřilo. "Tenhle pohotový pán je Brian, náš nejstarší,druhý je Shane a nejmladší Shamus."Osman jim všem zdvořile pokynul a pak pravil: "Což nejsou všechny ženy kořistí mužů? A co sepojmu nevěřící týče," pousmál se, "proč si jeden o druhém myslíme, že je nevěřící, ačkoliv obavyznáváme téhož Boha?"Brianovi se tak dostalo příležitosti začervenat se, ale než se mohl omluvit, Osman pokračoval:"Protože jste v Alžíru poprvé, milí bratři mé nejdražší přítelkyně Skye, naplánoval jsem vámpříjemné rozptýlení; doufám, že se dobře pobavíte." Zatleskal a jakoby odnikud se zjevil otrok."Jděte tady s Alím, milí přátelé, zavede vás do lázní. Tam se zotavíte a osvěžíte po dlouhé cestě.Kapitán Small se s lordem Blissem k vám připojí později, protože teď musíme projednat jistoumalou komplikaci v naší společné záležitosti."Překvapeni a zvědavi následovali Brian, Shane a Shamus Alího, který se jim nejdřív se zářivýmúsměvem uklonil, než se otočil, aby je vedl. Když za nimi zapadly dveře, propukl Robbie v smích."Ani netuší, jak šťastní vyjdou z tvých lázní, Osmane." Osman se také usmál. "Jen až uvidí, jakatraktivní společnice jsem jim vybral! Jedna každá z nich, můj drahý Roberte, je opravdováhuriska. To bude něco jiného než ty hospodské děvečky, s kterými se jistě pilně spouštěli pocelé španělské tažení."

Conn pravil: "Ale my se v Alžíru nezdržíme, pane Osmane. Zastavili jsme se tu jen, abychom sedozvěděli něco o mé ženě Aidan.""A v tom právě, mylorde Blissi, je ta komplikace, o které jsem mluvil. Budete muset nějaký čas v

Page 169

Alžíru zůstat; urychlit váš odjezd není, bohužel, v mých silách. Čtvrtého srpna se Portugalcistřetli se sultánovými vojsky v bitvě u Alcazarquiviru. Utrpěli tam strašnou porážku a jejichmladý král Sebastian byl zabit. Následně byly všechny trhy na otroky v turecké říši zaplavenyzajatými vojáky, převážně sice Portugalci, ale protože v jejich vojsku sloužili i příslušníci jinýchnárodností, jsou mezi zajatci i Špa-nělé, Angličané, Francouzi, Vlámové, Němci a Italové. Sultánje převelice rozmrzelý, že ty země, které prohlašují, že s ním chtějí udržovat přátelské styky,poslaly své vojáky do boje proti němu. Zakázal proto veškerý obchod se zahraničíma brání vstupu všech nemuslimských lodí do svých přístavů, k nimž samozřejmě patří i Alžír.Jeho rozkaz přišel teprve minulý týden, takže jsem neměl čas vás uvědomit a poradit vám,abyste sem nejezdili.""Znamená to snad, že jsou naše lodě zabaveny?" chtěl vědětConn."Ne, ne, nic takového, mylorde. Znamená to, že když už vaše lodi zakotvily, dejovi úředníci jejichnáklad pečlivě prohledají se zřetelem na zakázaný kontraband a detailně prověří posádku, jestlimezi jejími členy nejsou uprchlí otroci. Musím vás upozornit, že jak kontraband, tak uprchlíotroci budou nalezeni, i když nic takového nepřevážíte. Znamená to, že se budete muset u dejevyplatit a pak samozřejmě ještě vykoupit zpátky vaše muže, o nichž budou vládní činitelé tvrdit,že jsou uprchlíci. Nemějte o ně strach. Dohlédnu, aby se jim nic nestalo a aby cena za ně nebylapřemrštěná. Trh je právě teď otroky přímo zaplaven, takže ceny jsou nízké. Pro vás to ovšemznamená jisté zdržení, než budete moci vyplout do Istanbulu. Když dá sultán takto evropskýmvládcům na srozuměnou, jak se na věc dívá, brzo se vše zase vrátí zpět do starých kolejí. Je mito líto." "A co má žena, Osmane? Jak snáší zajetí? Jestli se brzy neobjevím, propadne jistězoufalství.""Ale vždyť ona přece neví, že přijedete, mylorde!" zněla odpověď. "Ačkoliv jsem jí slíbil, že pošlusvé drahé přítelkyni, vaší sestře, zprávu o jejím osudu, upozornil jsem ji zároveň, že se možnáani nepodaří dosáhnout jejího propuštění. Vždyť vám jistě něco takového bylo také řečeno.""Chci svou ženu zpět!" Conn skoro křičel, "i kdybych měl vzít hradby sultánova paláce útokem!""Inšalláh!" pronesl Osman odevzdaně. "Co tohle zas k čertu znamená?""Nechť se děje vůle Alláhova," odpověděl Osman s drobným úsměvem. "Jste úplně jako vašesestra, mylorde." "Říkáte mé sestře jménem; bylo by mi milejší, kdybyste i mně říkal jménem.Jmenuji se Conn."Osman se znovu usmál. "Budiž tedy, Conne, bratře mé drahé Skye; a teď s vámi budu mluvitotevřeně, jako bych mluvil s ní. Vaše choť byla poslána darem nejmocnějšímu vládci světajedním z jeho úředníků. Uvědomte si jednou provždy, že ji nelze od sultána vykoupit, protože tonení žádný sprostý pirát, který by přijímal výkupné. A také vám ji nevrátí jen proto, že o topožádáte, a kdybyste tak přece učinil, je docela dobře možné, že by vám nechal srazit hlavu.""A jak tedy ji mám získat nazpátek, když nemohu zaútočit na palác, nemohu ji vykoupit, ani o nipožádat?" vyptával se podrážděně Conn."V tom vám pomoci nemohu," řekl Osman, "protože neznám Istanbul a nevím, čemu tam budetemuset čelit. Je dokonce možné, že se vám ji osvobodit ani nepodaří, ale dokud to nezkusíte,jistotu mít nebudete. Kdybyste se teď vrátil domů, pronásledovalo by vás to pomyšlení do konceživota." Jakže, nedostat Aidan zpět nikdy! Ale samozřejmě, že ji dostane zpět! Nicméně pochybyzačaly hlodat a Conn dokonce pocítil něco jako strach. Jsou oba ještě mladí, říkal si. Mají předsebou dlouhý a nádherný život. Nechce ho strávit bez ní! Nemá cenu vymáhat na Osmanovipotvrzení nepodložených nadějí; vždyť kdyby žádná naděje nebyla, astrolog by mu to řekl. Skyepřece zdůrazňovala, jak je poctivý.Zhluboka si povzdechl a zeptal se: "Jak dlouho myslíte, že se v Alžíru zdržíme, pane Osmane?""Možná i několik týdnů," přiznal Osman upřímně. "U nás na Východě jde všechno pomaleji než uvás."Robie Small se vložil do hovoru: "Každá vláda - jedno která - postupuje ve vyřizování záležitostí

Page 170

vpřed šnečím tempem, Osmane, to dobře víte."Osman se pousmál. "Máš pravdu," řekl. "Všichni vysoce postavení lidé světa jsou oslněnivlastní důležitostí a vnímají jen vlastní moudrosti. Nikdo už nikomu nenaslouchá, Robbie.""A co si tu, proboha, mám počít celé týdny?" děsil se Conn. "Zdržet se v Alžíru nemusí být takšpatné," šklebil se Robbie. "Bohužel od smrti Chálida Beje už zdejší veřejné domy nejsou to, cobývaly. Alžír už zdaleka není takový, jak ho pamatuješ, příteli. Dbejte, aby se vaši námořnícidrželi zpátky, protože janičáři dotírají čím dál tím víc, jejich drzost právě teď dostupuje vrcholu.Od Džamilovy smrti se ještě nenašel kapitán 296dost pevný, aby je udržel na uzdě. Džamil byl špatný člověk, ale kázeň si dovedl zjednat,"promluvil Osman. Chvíli oba mlčky vzpomínali na bývalého nepřítele, ale pak Robbie navrhl:"Rád bych se teď podíval do tvých lázní, Osmane, a až mě potom nakrmíš tak báječně, jak to umízorganizovat jen tvoje Alima, rád bych se seznámil s těmi dvojčaty! Dnes večer jsem v každémohledu při chuti!"Osman se znovu zasmál, vstal a pravil: "Pojďme, pánové, i já se k vám přidám, protože je užpozdě a máme za sebou horkýden."Conn odmítal. "Vrátím se na loď," řekl, ale ani Robbie ani Osman ho nechtěli pustit."Jen pojď, chlapče," domlouval mu Robbie. "Dokud jsi se nevykoupal u Osmana, nevíš, co je tokoupel! Dokonce si říkám, že je to nejspíš hlavní důvod, proč vůbec do tohohle Zapadákovajezdím! Pojď s námi! Nestyď se. Vsadím se, že tví bratři už si v Osmanových lázních veseleužívají!"A také užívali, ačkoliv se nejdřív trochu lekli, když je na prahu lázní uvítalo pár pěkně vyspělýchdam, nahých jak je Bůh stvořil. Bylo jich asi půl tuctu, všech odstínů pleti, od bílé až poebenovou, a se smíchem vtáhly naše tři cestovatele dovnitř. Každému se hned začaly věnovatdvě. Než se bratři vzpamatovali, byli už napůl nazí."Hele, počkej, děvče, přestaň!" Brian byl sice statečný chlap, ale ještě nikdy v životě nestál předžádnou ženou nahý, dokonce ani ne před vlastní manželkou. Marně odstrkoval šikovné maléručky, které mu právě přetahovaly košili přes hlavu. "Monsieur!" Bratři se při zvuku toho hlasuobrátili a na prahu spatřili překrásnou černošku. "Musíte mým dívkám dovolit, aby dokončily, cojim bylo uloženo - totiž svléknout vás. Jak byste se jinak chtěl vykoupat? Náš pán, pan Osman,by byl velice nespokojen." Postoupila až před Briana O'Malleyho. "Nechcete snad, aby náspotrestal?"Brian O'Malley na ni shlížel s výše a říkal si, že tak krásné stvoření ještě nikdy neviděl. Kůži mělajako leštěný mahagon a nádherný, elegantní tvar hlavy. Lebku měla podlouhlou, černé kučerytěsně přiléhaly ke kůži, lícní kosti vysoké a jemně vykreslené, tmavé podlouhlé oči, noskupodivu klasického tvaru, rty široké a smyslné. Na ženu byla dost vysoká, měřila dobrých šeststop a až na bujná ňadra byla štíhlá jako proutek. Brian ucítil vzmáhající se touhu; chtělo se mupolaskat to nádherné poprsí. Žena se chápavě usmála, četla mu myšlenky. Její oči se krátkouchvíli vysmívaly jeho váhání, načež dodala: "Nuže tedy monsieur, dovolíte mým dívkámpokračovat?" "Kdopak jsi?" vypravil ze sebe chraptivě Brian.Jsem Nigera, vedoucí lázní pana Osmana." "A budeš mě obsluhovat ty?" Brianovi se vrátilaodvaha. "Já tady jen dohlížím, pane. Nemějte obavy, bude tu o vás dobře postaráno."Brian fascinován přikývl, zatímco zbylí dva bratři přihlíželi s otevřenou pusou. Ještě nezažili, abyjejich nejstaršího nějaká žena vyvedla z míry. Tahle černá holka je ovšem něco extra; přestonepochybovali, že i ji Brian nakonec určitě dokáže položit na záda.Když byli všichni tři úplně svlečeni a ještě trochu nesví z vlastní nahoty, vedly je jejichspolečnice dál do lázní, kde je nejprve umyly horkou vodou a vydrhly kartáčem, načež jepořádně namydlily voňavou pěnou, kterou štědře nabíraly z ala-bastrových misek. Sebevědomě se šklebili jeden na druhého, zatímco jim lázeňské zcelaneosobně všelijak zvedaly a omývaly jejich mužské příslušenství, které se už ze vší té péče

Page 171

začínalo topořit, což pomocnice buď nevnímaly, nebo jim to bylo lhostejné. Pro bratryO'Malleyovy to sice byl objevný zážitek, ale pro lázeňské to byl prostě každodenní úkol, kterýbylo třeba splnit a který je čekal u všech návštěvníků, ať ženských či mužských. "Božíčku,"vítězoslavně se zasmál Shane. "něco takového bych chtěl mít doma. Nevzpomínám si, že by měněkdy koupala ženská!""Ty ses přece nekoupal vůbec," utahoval si z něho Shamus. "Trošku víc doleva, drahoušku,"dával pokyny plnoštíhlé blondýně, jež mu právě houbou drhla záda. "Ták, to je ono, srdíčko."Obrátil se k Brianovi a přešel z francouzštiny do rodné irštiny: "Myslíš, že je budeme moci pakošoustat, Briane? Tolik pěkného masa kolem a za ty dlouhé týdny na moři už jsem vyhládl. Jsemrozpálený jak žhavé uhlí!""Musím se nejdřív zeptat Robbieho," řekl zamyšleně Brian. "Nemůžeme našeho hostitele nijakurazit, protože je to dobrý přítel Skye a v Connově věci je nám nápomocen." Právě jeoplachovaly, když vstoupil Osman s Robbiem a Connem, všichni svlečení. I Conn se trochuzarazil, když zjistil, že ho mají koupat ženské ruce, ale protože byl mnohem zkušenější než bratři,bral to prostě jen jako další nový zážitek. Nigera přiběhla uvítat pána domu a jeho hosty. "Nigero,ty svůdná kočko!" řekl Robbie a popleskal ji po oblém zadečku.Nigera se na něj zářivě usmála. "Vítejte, kapitáne! Už jsem slyšela, že jste tady. Jak ráda vás zasevidím a koukám, že jen kvetete!"Osman pravil: "Vidím, že o naše tři hosty je dobře postaráno. Nebyly žádné nepříjemnosti,doufám?""Žádné, můj pane.""Pak si tedy vedeš dobře, Nigero, a musím tě odměnit. Měla bys na některého z nich chuť?""Ten největší si na mě podle všeho dělá zálusk," odpověděla. "Mohlo by to být zábavné, můjpane, když dovolíte." "Je tvůj," zněla odpověď.Conn se při té konverzaci tvářil udiveně, a tak mu to Robbie musel vysvětlit, zatímco je obratnéruce myly, drhly a oplachovaly. Bratři O'Malleyovi se zatím už ocitli na masážním stole a tři dívkyjim usilovně hnětly svaly pastou, vonící po santalo-vém dřevě."Nigera je už u Osmana léta. Koupil ji ještě jako dítě i s její sestrou, Africanou. Osman má pouzejednu manželku a je jí věrný, ale Nigeru a Africanu má rád a rozmazluje je. Nigera je vedoucí láznía Africana vrchní hospodyní. Obě jsou to normální, vášnivé ženské, takže když má Osmannějakého zajímavého hosta, který se jim zalíbí, dovoluje jim ho svést. Tvůj bratr ji zřejmě zaujal. Ijá jsem s ní několikrát spal a ujišťuji tě, že na noc s ní Brian hned tak nezapomene!" Robbie sedusil smíchy. "Jo, jo, takovou hned tak nenajdeš! Brian bude na Alžír dlouho vzpomínat!"Když byli důkladně namydleni, vydrhnuti a opláchnuti, připojili se tři opozdilci k bratřímO'Malleyovým na mramorové masážní stoly. Conn se pod zkušenýma rukama lázeňské uvolniltak, že dokonce usnul. Asi po hodině odpočinku mu byl nabídnut pohár vychlazenéhobroskvového šerbetu. Vytrhl se ze spánku náhle a rychle se posadil, ale jen aby zjistil, že iostatní usnuli. Vzbudili se, dopili poháry a oblékli volné bílé chaláty a pohodlné sandály. Pak jehostitel zavedl do prostorné jídelny, kde je usadil do polštářů k dlouhému nízkému stolu.Sloužící začali nosit na stůl.Všechny chody jim předložili najednou, aby si mohli posloužit dle libosti. Vmžiku měli krásnémodrobílé porcelánové talíře naloženy po okraj. Byla tu jehněčí kýta na zelenině, mořský okounopékaný na dřevěném uhlí, obložený ozdobně vykrájený-mi citrony; několik dozlatova vypečených kuřat, s nádivkou z rýže a meruněk, a kouřící hliněnýhrnec s něčím, čemu Osman říkal kuskus. Byla to rýže v masové omáčce promíchaná s masem,zeleninou a obilnými zrny. Měli i artyčoky naložené v červeném octě, rýži obarvenou šafránem smalými pálivými papričkami, nakládané okurčičky a olivy, zelené i černé, ve vlastní šťávě. Jídlose podávalo s plackami nekvašeného chleba a miskou másla. K pití dostali nejčistší chladnoupramenitou vodu z hor, ochucenou citronem a mátou.Když dojedli, přišel kávový kuchař, pozorně, po jednom vybral kávová zrnka, přímo u stolu je

Page 172

umlel a každému zvlášť při -pravil šálek pravé turecké kávy. Robbie s Osmanem hostům ukázali,jak se káva sladí, a sami každý svůj šálek vypili naráz. Nakonec přišly na stůl zákusky, "gazelírohy', slazené mandle, pistáciové ořechy a mísy zelených hroznů, zralých meruněk a lepkavýchsladkých datlí.Sytí a spokojení se opřeli do polštářů, zatímco se Osman nepřestával omlouvat za skromnépohoštění, vždyť bohužel neměl tušení, kdy je má čekat, a ve zdejším klimatu je obtížné uchovatpotraviny čerstvé a zítra už určitě připraví pořádnou hostinu, vždyť k její přípravě je třeba přecejen víc času... Načež zatleskal a objevily se dívky, které je předtím koupaly, aby jim zatančily. Anisi nikdo z nich nepovšiml, kdy vklouzli do sálu hudebníci, kteří teď začali hrát jako o život. Otrocijim přinesli vodní dýmky a Robbie s Osmanem jim předvedli, jak se s nimi zachází. Seděli tedy vpohodě a sledovali tanec dívek, zahalených průhlednými závoji. Connovi to připadalodráždivější, než kdyby byly úplně nahé.Vodní dýmka je ukolébávala, světlo lamp bylo stále tlumenější, až si Conn povšiml, že Robbie sOsmanem zmizeli i s hudebníky. Ženy už se na polštářích připojily k mužům a Nigera už si vzalana starost bratra Briana. O Shanea a Shamuse pečovala vždy dvě děvčata. Conn se chtělzvednout, ale to už ho něžně zatlačovaly zpátky tmavohnědé ručky dvou mladičkých Berberek.Přes jeho vehementní protesty ho začaly dráždit. Smyslně se k němu vinuly, rukama i ústy hohravě laskaly. Ale vždyť on vlastně nechce, stačil si pomyslet, ještě než mu opium úplně zastřelosmysly. Údy měl jako z rosolu a dívky jeho protestům stejně nerozuměly. Pomalu, zkušeně ajemně mu přivodily erekci. Pak se ho jedna po druhé zmocnily, obkročily ho a jezdily na němjako na koni. Pořád ještě nedošel vyvrcholení, takže ho začaly dráždit ústy a znovu se hozmocňovaly, až jeho touha konečně dospěla vrcholu. Tak uvolněn se necítil už celé týdny; dal seoběma dívenkám zcela napospas. Připravily mu další zážitky tak příjemné, že to i jeho,zkušeného milovníka, překvapilo. Netušil, že je něco podobného vůbec možné. Jedna z nich siklekla zády k němu a její družka zavedla Con-nův úd do vchodu, který - jak se dosud domníval -používají pouze muži mezi sebou a co dosud nikdy nevyzkoušel. "Ne, děvče, sem ne,"protestoval. "Mohl bych ji poranit." Obě se daly do smíchu a jedna z nich řekla: "Ne, nebojte se,pane. Tohle je způsob, který používají muži našeho pouštního kmene. Jsme na to zvyklé a líbí senám to. Měl byste to zkusit." "Prosím, prosím, pane," žadonila klečící dívka. "Potřebuji, abystemě vyplnil! Prosím!"

Ještě pod vlivem opojení z vodní dýmky podlehl jejich naléhání, chytil děvče za boky a zatlačilkupředu. Musel nejprve překonat jistý odpor, ale vytrval a ucítil, jak mu těsný průchod slastněsvírá úd. Začal zvolna, stejnými pohyby, jako by byl ve správném vchodu, a tu děvče zasténalonepředstíranou rozkoší a rychle dospělo k orgasmu. Byl ohromen."A teď já!" prosilo druhé děvče. Oblažil tedy i ji. Žasl sám nad sebou, proč se jim víc nebránil?Nedokázal se zříci rozkoše, protože každý pohyb mu stále víc připomínal Aidan. Možná, že semusí Aidan podrobit sultánovi tak, jak se právě teď jemu ochotně podrobují tahle děvčata!Aidan! Aidan! volal v du-chu, až došel k vyvrcholení tak intenzivnímu, že po něm upadl do bezvědomí a probral se aždruhý den v poledne. Vybavil si, co se minulé noci odehrávalo, a dělalo se mu špatně nad sebousamým. Když Osman viděl jeho rozladění, uvědomil si, co je jeho příčinou, a vzal Conna stranou."Není v přirozenosti muže zůstat dlouho bez ženy, příteli," řekl mu. "Vy už jste strádal několiktýdnů, Conne. To, co se mezi vámi a mými otrokyněmi odehrálo, je vám jen ku prospěchu adocela přirozené.""Ale já přece miluji jen svou ženu!" bránil se Conn. "A co to má společného s potřebami vašehotěla? Vaše žena tu není, aby je uspokojila, a ony uspokojeny být musí, jinak vás špatná náladaúplně otráví a může vám i ublížit na zdraví. Muž se nemá odříkat útěchy ženského těla, je tonebezpečné a s morálkou to nemá nic společného.""Ale v naší zemi, v našem světě, lne muž jen k vlastní ženě." "U vás se muž žení s jedinou

Page 173

ženou," řekl Osman, "a s mnoha si tajně užívá. V islámu neděláme tajnosti s tím, co je normální.""Ale vy sám přece žijete jen s jedinou ženou, Osmane." "Nemám velkou potřebu žen, i když jsemotcem velké rodiny. Děti se mojí Alimě postarají o práci i rozptýlení, takže se necítí zanedbávána,když jsem většinu času za svým zaměstnáním mimo domov. Kdybych si byl vzal víc manželeknebo jen konkubín, nežil bych si v takovém přepychu, protože bych je všechny musel živit. Alevěřte, že i já, příteli, někdy zabrousím do jiných hájemství, když mě přepadne touha." Vážně sena Conna zahleděl. "Uvědomte si, že v tuto chvíli vaše žena už jistě poznala jiného muže.Nepodaří se vám ji osvobodit včas. Zavrhnete ji, protože jste toho názoru, že musí za každýchokolností zůstat věrná jenom vám?"Vtom se Connovi rozbřesklo: vždyť to byl právě Osman, kdo dohlížel, aby se mu včera večerdostalo požitku z vodní dýmky. Chtěl mu tak dokázat, že tělo má své potřeby, které se nedají ro-zumem ovládat. Když tam tak ležel omámen drogou, nedokázal se oběma Berberkám ubránit.Stejně sladce bude možná svedena i Aidan, přestože ho miluje! Doma, ve vlastním prostředí, sibyl její věrností jist, stejně jako si mohla být i ona jista jím; ale tady byli v jiném světě! Tady sežena hodnotí podle počtu koz, velbloudů či koní, za které je k mání. Ale vždyť u nás tomu neníjinak! uvědomil si náhle. Mnoho mužů i u nás považuje ženu za svůj majetek. On sám sice tak oAidan nikdy nesmýšlel, ale to nic nemění na skutečnosti, že žena se cení podle užitku, kterýsvému muži přinese. Vzhlédl k Osmanovi a oblila ho vědoucí záře jeho pohledu."Svou ženu stále miluji," řekl tiše, "ale pochopil jsem, co jste mi chtěl naznačit, Osmane, a děkujivám za lekci." "A budete se jí řídit, Conne?""Srdcem rozumím, Osmane, ale rozum se brání. Pouhé pomyšlení na to, že má žena patří jinému,mě přivádí k šílenství. Když je nevěrný muž, není to tak strašné, jako když se žena oddá jinému."Zhluboka povzdechl. "Ale i tak ji chci zpátky." "Mohu vás ujistit, bratře mé drahé přítelkyně, ževaše žena trpěla stejně, možná víc než vy. Neřekl jsem vám to schválně, nechtěl jsem vás ranit,dokud se trochu neuklidníte a nebudete schopen se s tím smířit: ale vaše žena přišla o dítě, ještěnež se dostala do Alžíru.""Pak už nás tedy k sobě nepoutá nic než naše láska!" řekl Conn tiše a vzpomněl si, jak kdysihrdě prohlašoval, že jejich láska potrvá na věčné časy.Je ta jejich láska dost silná, aby unesla ztrátu dítěte a vědomí, že jeho Aidan patřila jinému? Ano!Určitě ano! Všechny překážky se jim podaří překonat snáze ve dvou než jednotlivě. Když sebude muset on vypořádat s tím, co se stalo, musí se s tím vyrovnat i Aidan a pro ni to budedaleko těžší! Potřebuje ho a on potřebuje ji. Potřebuje ji tím víc, že zůstává jedinou ženou, kterámu kdy přinesla štěstí a uspokojení v intimním živo-tě. Chce ji zpět, za každou cenu!Osman ho s úsměvem pozoroval. Conn pochopil, že mu čte myšlenky. "Dokážete to, Conne,zaručuji vám. Den ode dne bude snazší přijmout skutečnost takovou, jaká je," řekl astrolog."Skye říká, že vidíte pod povrch věcí, že vidíte i to, co ostatním zůstává skryto, Osmane," začalConn. "Řekněte, podaří se mi zachránit manželku a dojdeme znovu štěstí?" "Osud jednohokaždého záleží hlavně na něm samém," začal Osman. "Pokaždé, když stojíme na rozcestí,musíme volit. V rozhodnutí, kterou cestou se dát, spočívá naše svoboda volby. Náš osud,kismet, nám přináší jiné věci: nemoc, ztrátu dítěte, příležitost zbohatnout. To vše bývá řízenímosudu a nemůžemeto ovlivnit. Jelikož jsou do vaší záležitosti zapleteny i jiné, neznámé osoby, nemohu vám říci nicjiného, než že se s Aidan shledáte. To stojí v obou vašich horoskopech; nic dalšího vám nalhávatnebudu, protože jsem svou pověst nevybudoval na nějakých dohadech jako někteří. Vaše sestravás jistě informovala, že jsem muž navýsost čestný a spolehlivý." Conn zklamaně přikývl. Byl bysi přál, aby ho Osman ujišťoval, že všechno dopadne co nejlépe, chtěl být chlácholen jakoděcko. Byl by rád slyšel, že se narodil na šťastné planetě, že mu musí všechno vyjít a že s Aidanbudou žít šťastně až na věky věkův, jako hrdinové pohádek, které mu v dětství vyprávělamaminka. "Takže," pravil, a musel sebrat všechny síly, aby to znělo klidně, "mi tu říkáte, že

Page 174

musím zůstat klidně sedět na zadku dokonce několik týdnů, než se zdejšímu dejovi uráčípropustit naše lodě, a pak že se mám plavit do Istanbulu jen s malou nadějí na úspěch. Já aleten krok do tmy musím udělat, Osmane, a spolehnout se na svou šťastnou hvězdu." "Tak jakokaždý jiný smrtelník, bratře mé nejdražší Skye, ' zdusil smích Osman, "tak jako každý!" "Pak totedy podstoupím, ale pro lásku Boží, Osmane, promluvte s vaším přítelem dejem! Jestli bratřistráví ještě pár nocí takhle, budou nakonec tak vyčerpaní, že mi nebudou k ničemu!" Osman seznovu usmál. "Nemějte strach, Conne. Mám ještě v rukávě pár účinných životabudičů a mohu ses nimi o ně podělit. Garantuji vám, že budou odtud vyplouvat jako docela jinílidé!""Jestli je zatím vaše ženské samou přítulností nezadusí!" zasmál se Conn."Vždyť jsou ještě mladí, Conne.""Není tak jisté, že jim elán vydrží až do odjezdu, Osmane!" To už se Osman rozesmál. "Musíte mivěřit," řekl. "Už pár let takhle pečuji o Robbieho a pořád ještě je plný života, není-liž pravda?""Dneska ráno jsem ho ještě neviděl," podotkl Conn. "Toho neuvidíte ještě několik dní," opáčilOsman. "Náš milý přítel je velký milovník a těm dvojčatům, co jsem mu našel, to ještě nějakouchvíli potrvá, než uhasí jeho žár." "Proboha! Takový život už není pro mne, Osmane, i kdyžbývaly doby - před svatbou -, že jsem dokázal držet krok s kýmkoliv, ale teď už ne! Ze všehonejvíc toužím vrátit se domů na Pearrock Royal spolu s Aidan a žít tam v klidu a pokoji. Vlastnějsem se v sobě zmýlil; nejsem takový dobrodruh, za jakého jsem se kdysi pokládal.""To je jen málokdo, i když si to myslí mnozí," usmál seOsman.Prostě jste si dřív než jiní uvědomil, co vlastně od života chcete. To je veliká milost,Conne, příteli! Velice vzácná milost, seslaná samým Alláhem. Buďte za ni vděčný. Díky jí takéurčitě dokážete rozpoznat správnou cestu. To každý nedokáže." "Vzpomínka na naše štěstí zářív mém srdci jako maják, Osmane. To ona mi svítí na cestu a osvětluje můj vzdálený cíl. Zákruty anástrahy zvolené stezky stejně předem odhadnout nelze, že?""To bohužel nelze," zněla odpověď, "vy je však všechny překonáte, příteli, věřte, překonáte je!"KAPITOLA 13Jak sultánova matka, sultán-validé Nur-U-Banu, tak jeho první manželka, bas-kádí Safíja, akonečně i sám sultán Murad se zasloužili o nečekaný sňatek velvyslance chanátu Krym utureckého dvora, prince Džavida Chána. Princ se ženil s krásnou otrokyní, již dostal darem odsultána teprve před třemi týdny. Šeptalo se, že ji dokonce oficiálně zbavil pout otroctví a dal jísvobodu. Od úst k ústům letěl jedinečný příběh lásky, hodný vyprávění samé Šeherezády.Pověst už připisovala nevěstě krásu přímo nadzemskou a celým Istanbulem šel jeden hlas, žemusela prince očarovat. Dokonce byla pokládána za převtělenou vílu, peri, či přímo začarodějku.Jednoduchého obřadu v místní mešitě se kromě ženicha zúčastnilo několik dalších velvyslanců,mezi nimi i William Harborne, zatím neoficiální zástupce královského dvora anglického, jehožpotvrzení do funkce se očekávalo každým dnem. Přítomen byl i sám sultán Murad. Po obřadu sepánové odebrali do princova paláce k svatební hostině. Nevěstu ani nezahlédli, protože ta se -podle muslimského zvyku - obřadu vůbec nezúčastnila, nýbrž uspořádala spolu s třemi novýmislužebnými vlastní malou oslavu pro sultánovu matku a Safíju, sultánovu favoritku."Má milá," řekla Nur-U-Banu, "máte štěstí, že si vás princ vyvolil za manželku. Musí vás velicemilovat! Hned jsem poznala, že máte u sebe něco zvláštního, když jsem vás poprvé uviděla arozhodla, že se máte stát sultánovým čestným darem princi Džavidu Chánovi.""Je to pravda, že vás oficiálně propustil na svobodu?" vyptávala se Safíja. Aidan přikývla."Předstoupil před nějakého muže, kterému tu říkáte kádí - snad to znamená soudce - a papíry opropuštění z otroctví mám dobře uschovány. Právě v té krásně vyřezávané skříňce zesantalového dřeva, která se vám tak líbila u mě v ložnici, Safíjo. Jsem vám oběma velicezavázána, drahé přítelkyně. Džavid Chán je předobrý člověk.""Ale zamilovaná do něj nejste, viďte?" řekla Nur-U-Banu. "Ne; nikdy nebudu milovat nikoho

Page 175

jiného než mého drahého Conna," odpověděla Aidan. "Myslím, že jsem ten typ ženy, která sezamilovává jen jednou v životě a zůstává věrná jedinému muži, ale to neznamená, že nejsemochotna věnovat veškerou svou pozornost, péči a oddanost svému dobrodinci a pánuDža-vidovi."Nur-U-Banu souhlasně přikývla: "Jste velmi moudrá, mé dítě, a kdo ví? Třeba si časem princezamilujete, zvláště budete-li mít štěstí a přijdou děti. To přečasto změní srdce ženy! Koneckoncůjste s prvním manželem děti neměla." Zničeho nic zlomyslně vpadla do hovoru Safíja. "Jestlipakjste vy, matko, milovala otce mého pána Murada?" Sultán Selim II. býval totiž jako panovníkslabý a navíc notorický pijan. "Zpočátku ne," řekla validé a probodávala Safíju pohledem."Neměli jsme takové štěstí jako ty s Muradem, má drahá. Můj Selim nevzbuzoval náklonnost užod pohledu. Až když jsem si dala práci rozpoznat, proč je takový, jaký je, pokusila jsem se ho mítráda i tak, což mi vyneslo jeho vděčnost a naprostou oddanost. Lásku si vydobýt je sice těžké,ale nakonec to přináší víc uspokojení.""Vyprávějte mi o sultánu Selimovi," řekla Aidan. Byla zvědavá, jaký to byl člověk, že o něm validémluví tak procítěně. "Byl synem velkého Sulejmána, zvaného též Zákonodárce. V západnímsvětě se mu říkalo Veliký. Jeho děd, Selim I, byl skvělý vojevůdce a jeho pra-pra-pradědeček bylslavný Mohamed, pokořitel Cařihradu, zvaného nyní Istanbul. Vidíte tedy, že můj Selim pocházelz význačného rodu. Bohužel byla jeho matka, Churrem kádí, žena velice zlá. Selim byl jejímprvorozeným; kromě něho porodila sultánu Sulejmánovi ještě dva další syny a dceru. SultánSulejmán měl ještě jednoho syna s první favo-ritkou Gulbehár a právě tento syn, princ Mustafa, se měl stát jeho nástupcem. Bylo mu právědvacet pět, když se zlé Churrem podařilo poštvat proti němu sultána a nechat ho zavraždit.Spolu s ním byl vyvražděn i celý jeho harém a všechny děti. Chur-rem se pak přičinila i o smrtdruhého, vlastního syna, prince Ba-jazeta, jenž byl dalším možným a schopným uchazečem otrůn. Její třetí syn byl mrzák, a proto podle platných zákonů nezpůsobilý vlády. Říkalo se, že brzona to zemřel žalem, protože zbožňoval jak prince Mustafu, jenž k němu byl vždycky laskavý, taksvého bratra Bajazeta.Tak zůstal jen můj Selim jakožto jediný dědic velké říše. Od narození ho matka slepě zbožňovalaa rozmazlovala ho. Na rozdíl od bratrů byl postavou malý; byl obtloustlý, zatímco oni byli štíhlí,byl krátkozraký, zatímco oni měli zrak ostrý, a v mládítrpěl trudovitostí, což později zakrýval vousem, ale i vousy měl řídké a štětinaté. Vzhledem sevelice podobal svému prastrýci Ahmetovi, ale povahou byl spíš po jiném prastrýci, Korkutovi,jenž býval učenec. Můj Selim zkrátka nebyl stvořen k vládě, před čímž Churrem zavírala oči aneustále se mu snažila odstraňovat překážky na cestě k trůnu.Skutečná pravda je, že mého manžela jeho ctižádostivá matka vlastně zničila. Povahou bylváhavý a nerozhodný. Neměl smysl pro majestát a co horšího, povahou a schopnostmi byljenom prostý člověk, nikoli velký vládce. Jeho matka si ho přála mít na trůně, aby jehoprostřednictvím mohla vládnout sama, tak jako to činila za života manželova. Nicméně zemřelamnohem dřív, než Selim zdědil královské roucho, a jejím odkazem říši byl tento jediný syn,neschopný vladař, zkažený a pověrčivý jako dítě. Pro zemi bylo požehnáním, že jeho panovánínetrvalo dlouho a že náš syn je spíše po svém dědovi Sulejmánovi a pra-pradědu Selimovi I, obabyli schopní vládcové. Tohle je, Mardžallo, oficiální verze o životě a vládě mého manžela. Historieho zná pod jménem Selim Opilec, jako muslima, který se prohřešil proti příkazu islámu a stal sez něj pijan. Ale z mého pohledu se jeví jeho osobnost a osud trochu jinak. Stejně jako Safíja jsembyla ještě dítě, když jsem se octla v Jeni Seraji. Mí rodiče byli z vládnoucího rodu země Čerkesůa byla jsem sem stejně jako vy, Mardžallo, poslána jako součást povinné daně sultánoviSulejmánovi. Měla jsem výchovu všech dívek žijících v harému a tak jsem byla ustanovenapomocnicí v lázních prince Selima. A tam si mě poprvé povšiml. Právě se vzpamatovával popožití nadměrného množství zakázaného vína a já to byla, kdo mu vyměňoval obklady na čele.Na jeho žádost jsem byla prohlášena guzdé - což znamená pánu na očích. Dostala jsem vlastní

Page 176

samostatný pokojík a otro-kyni k obsluze. Zanedlouho mě povolal k sobě a třesoucí se strachemmě tam také dovedli. Když Selim uviděl, jak jsem vyděšená, začal mě utěšovat. Jako milenec bylněžný a pozorný, a když pro mě posílal, nebýval nikdy opilý. Naučila jsem se ho mít ráda ještědřív, než byl počat náš syn, manželův prvorozený, protože do té doby měl jenom dcery. PoMuradově narození mi byl udělen titul bas-kádí a zůstala jsem jeho nejmilejší ženou, i když sipozději bral na lože i jiné. Vzdor tomu, co o něm praví historie, tvrdím, že to nebyl špatnýčlověk," zakončila va-lidé své vyprávění."Zřejmě jste byla pro sultána Selima II. požehnáním, má paní validé," řekla Aidan.Nur-U-Banu se usmála a popleskala Aidan po ruce. "Doufám, že i vy budete požehnáním proprince Džavida Chána - ale to 307už zřejmě jste, když se s vámi rozhodl oženit. A pro vás je to šťastný obrat, protože od tétochvíle budete už vždycky ve výhodě proti jeho ostatním manželkám či konkubínám, až se jednouspolu s ním vrátíte na Krym.""Nemá jiné ženy, ani děti," řekla Aidan a jala se sultánově matce a Safíji vyprávět o tragickéztrátě Džavida Chána. Nur-U-Banu pokyvovala hlavou. "Je to pro něj jistě strašlivé,ale pro vás vlastně velké štěstí, Mardžallo! Zřejmě vás miluje, když se s vámi oženil. Teď mudejte syny a je o vás do smrti postaráno, ať už si pak zřídí harém jakkoli veliký." "A to si buďtejistá, že to udělá," podotkla hořce Safíja. "A co tobě na tom záleží?" osopila se na ni Nur-U-Banu."Vždyť tvůj syn Mehmet je korunním princem! Ačkoliv sis udržela Murada pro sebe tolik let,neporodilas mu už žádné další děti. Pro otomanskou říši jediný princ jako dědic nestačí! Akromě toho, není přece v přirozenosti muže, aby zůstal věrný pouze jediné ženě, to si užkonečně uvědom!" "S tím se nesmířím nikdy!" vykřikla Safíja. "Pcha, zbytečně si otravuješ život,má dcero. Nebuď přece blázen. Spokoj se s tím, co ti seslal sám Alláh, a buď za to vděčná.Dovedeš si vůbec představit, kolik žen ti tvé postavení závidí? Mehmet je, Alláh budiž pochválen,mládenec silný a zdravý a už pokukuje po děvčatech. Jednoho dne na tom budeš jako já, Safíjo.Láska je pěkná věc, ale mít moc je lepší!" Když navečer sultánova matka a první favoritka spoluse sultánem a ostatními hosty odešly, reprodukovala Aidan jejich konverzaci Džavidu Chánovi vsoukromí jejich ložnice. Usadil si ji mezi nohy, zády k sobě, aby si mohl pohrávat s jejími ňadry. Iběhem rozhovoru laskal ty krásné mléčné bílé polokoule. "Vím, mluví se o tom, jak spolu ty dvěválčí za zdmi harému. Jsou to obě silné osobnosti, ale dokud budou sultán Murad a jeho matkažít, udrží si nad harémem i synovým srdcem vládu ona.""Pročpak Safíja Nur-U-Banu tak nenávidí?" divila se Aidan. "Mně připadá docela hodná, mám jiráda." "Máš ráda i Safíju?""Samozřejmě. Věkem je mi bližší, něco jako kamarádka." "Dobře, poklade. Nenadržuj žádné znich, nebo se dostaneš mezi dva mlýnské kameny! Safíja kádí zazlívá validé především to, žesvého syna přiměla vzít si další ženy. Po celá léta Safíji zachovával věrnost, ale ona mu dokázaladát jen jediného syna, prince Mehmeta. Vládnoucí rod se nemůže spokojit jen s jediným možnýmnásledníkem trůnu. Časem se potvrdilo, že Safíja - ač ještě mladá - už další děti mít nemůže.Nakonec velkovezír spolu s Nur-U-Banu rozhodli, že si sul-308tán musí vzít další ženy; ale když konečně svolil, nedokázal se intimně sblížit se žádnou vyjmaSafíji. Validé později zjistila, že Safíja nakoupila od jakési obchodnice z bazaru různá kouzla ačarovné nápoje, které jí měly pomoci uchovat si sultánovu lásku a navždy ho k ní připoutat."Aidan užasla: "A jak na to validé přišla?""Nejznámější obchodnicí z celého Istanbulu je jistá Ester Ki-rová, stará žena. Je tak stará, žebývala oblíbenkyní už prababičky nynějšího sultána, Cyry Háfíz. Do sultánova harému začaladocházet ještě jako docela mladá dívka a zanedlouho se těšila nejvyšší přízni, protože její zbožíbylo vždy prvotřídní a ceny rozumné. Povídá se, že kdysi prokázala Cyře Háfíz nějakou velkouslužbu, takže byla její rodina za odměnu trvale osvobozena od daní. To jim umožnilo - protožejsou Židé - vybudovat jeden z největších mezinárodních bankovních domů Východu i Západu.Kamkoliv se v civilizovaném světě vrtneš, všude narazíš na banku Kira. Dokonce i na Krymu

Page 177

mají svého zástupce," zasmál se. "Stará paní dochází do harému se zbožím dodnes, kdy už todávno nepotřebuje, prostě jen pro zábavu. Ale to odbíhám. Ta ženština, co prodala Safíji kádíkouzelný nápoj a jiné čáry, byla Židovka a nedokázala se zdržet, aby se svým kolegyním z bazarunepochlubila, jakou že to velikou službu prokázala bas-kádí. Určitě prý to její rodině vynesestejnou privilej jako Kiro-vým, totiž že budou osvobozeni od daní. Samozřejmě se to Ester Kirovéihned doneslo, ta dala echo samé validé, ale zároveň jí nepřestávala tvrdit, že ten úklad vymyslilajen a jen obchodnice sama a že o své vůli nabídla čáry a kouzla zoufalé Safíji, která by tak bylajistě nejednala, kdyby nebyla svedena. Prohnaná stařena tak zachránila Safíju před zaslouženýmtrestem a zachova-la přízeň obou znesvářených prvních dam říše sobě i své rodině." Zasmál se. "Jelikož jsi teďpřítelkyní jak Nur-U-Banu, tak Safíji, nejspíš se s legendární Ester brzy setkáš. Ale, můj klenote,už dost pohádek! Nebudeme přece trávit naši svatební noc povídáním," a Džavid Chán jidráždivě štípal do bradavek. "Chci se s tebou pomilovat, má sladká. Přineslas mi tolik štěstí,milovaná. Už jsem nedoufal, že je ještě někdy najdu." Aidan se otočila, aby mu viděla do tváře. "Imě jste učinil šťastnou, můj pane, a ani já nedoufala, že ještě někdy dojdu klidu." Pohladila hopo tváři, přitáhla si jeho hlavu a vtiskla mu na ústa letmý polibek. V očích mu vyčetla jedinépřání: přání, jež bylo v její moci uspokojit. Nevadí, říkala si, že jsem mu zalhala, vždyť je toneškodná lež, a jeho obšťastnila. Stejně se nikdy nedozví, co skrývá v hloubi srdce, protožežádný muž se v ženském srdci vyznat nemůže. "Miluji vás, můj pane Džavide," řekla tedy něžně aodměnou jí byl radostný záblesk v jeho očích.

Sevřel ji v náručí a téměř zavzlykal: "I já tě miluji, můj klenote! Miloval jsem tě od první chvíle, alebál jsem se, že ty si mě zamilovat nedokážeš, když jsi chovala tak hlubokou náklonnost kmanželovi. Vzdávám dík Alláhovi za to, že mi tě poslal, má milovaná ženo!""Conn je pro mě ztracen," řekla střízlivě, "stejně jako pro vás Zoe a Aiša. Přesto musíme žít dál,můj pane, a kdybychom si nedokázali dát vzájemnou lásku, pošpiníme tím památku našichdrahých." Nakonec tomu ještě sama uvěřím, říkala si v duchu. Něžně ji položil na hedvábnoumatraci, jež jim byla ložem, a začal ji laskat ústy i rukama. Pod jeho jemnými, smyslnými dotykyjí brzo začal žilami proudit sladký oheň. Jakmile uznal, že už je připravena, vnikl do ní, šeptaje jído ucha: "Pojďme dnes zplodit syna, poklade, zploďme syna!" Přijala ho se slastnýmzasténáním a přejela mu nehty po zádech. Při těchto slovech se ale roztřásla. Považoval to zaprojev vášně, ona však s v duchu modlila: Och, ještě ne, dobrý Bože! Ještě ne, protože pak bychsvého milovaného Conna doopravdy navěky ztratila! Ještě ne!Džavid Chán jí zaplavil klín životadárnou šťávou, ale ona nepočala; její modlitba byla vyslyšena.Nadešel podzim, krásný a teplý, a když princ každé ráno odjížděl do města, aby se zúčastnilživota u dvora, jak bylo jeho povinností, odcházela Aidan do zahrad a řídila tam prácizahradníků. Pomalu, trpělivě zbavovali půdu všeho plevele a přerostlých květin, až se začalyrýsovat obrysy původních záhonů. Ve změti pýru dokonce našli jednu velkou a několik menšíchfontán a Aidan s manželovým dovolením najala v Istanbulu řemeslníky, aby opravili přívod vodya doplnili opadané dlaždice. Když už se obeznámil s jejím původem a domácím zázemím a jak jiden ze dne více poznával, ponechával Džavid Chán své choti stále více volnosti. Protože siAidan byla dobře vědoma kulturních rozdílů, jeho důvěru nezneužívala a byla mu za ni vděčná.Nikdy neopouštěla palác, aniž by mu předem řekla, kam jde či ke komu. Podnikala výletyponejvíce do Jeni Seraje, aby navštívila buď validé nebo Safíju, nebo na Velký bazar, kdenakupovala vzácné rostliny pro nově budovanou zahradu. Jednoho listopadového odpolednepřijela navštívit Safíju, a když byla uvedena, zjistila, že přítelkyně už má návštěvu. Po boku Safíjiseděla malá, tlustá stará paní s uhlově černými vlasy a bystrýma černýma očima. Byla nádherněoblečena do kar-mínové brokátové tuniky a ověšena těžkými zlatými náramky a náušnicemi. Natučných ručkách měla jen jediný prsten, zato s diamantem tak neskutečně obrovským, že z nějAidan chvíli nemohla spustit oči.

Page 178

"Mardžallo! Pojď dál a seznam se s Ester Kirovou," řekla Safíja."Dobré odpoledne, paní," řekla Aidan zdvořile a na Safíjin pokyn si k nim přisedla."Tak vida," řekla Ester Kirová hlasem na její věk mladistvým- bylo jí totiž právě osmaosmdesát - "tohle je tedy ta dáma, kterou validé tak vychvaluje. Ty vašekrásné vlasy mi připomínají mou dávnou přítelkyni Cyru Háfíz, čest budiž její památce! To bylavelká krasavice, má paní Cyra!""Což já ovšem nejsem," zasmála se Aidan. "Otec říkával, že jsem hezká jen tak-tak, a to že siještě musím dát záležet." Stařena se kdákavě rozesmála. "Je dobře znát vlastní slabiny stejnějako přednosti," řekla. "Vy jste podle všeho natolik inteligentní, že tohle jistě víte - vždyťkdybyste nebyla bystrá, princ by se s vámi neoženil. Poskytla jste nám látku ke klepům, paníMardžallo, moc jste nám zpestřila letošní nudný podzim! Istanbul je město, které žije pomluvami.Že je to tak, má paní bas-kádí?" 'Určitě ano," řekla Safíja a pak se obrátila k Aidan: "Už zase jstebyla na jedné z vašich vyhlášených výprav za nákupy, drahá Mardžallo? To je, panečku, soustopro drbny! Princ Džavid Chán dopřává své ženě svobodu vycházet po libosti, Ester. Není toskandál?""Řekla bych, že se princ řídí správným instinktem," podotkla stařena a Aidan si tím zcela získala.Postěžovala si: "Nikde v Istanbulu nemohu dostat ke koupi cibule tulipánů a tolik bych si přálazaložit pro prince Džavida květinové záhony na jaro. Moji Portugalci už celou zahradu vy-pleli,fontány jsou opraveny a fungují, záhony jsou zryté a připravené, ale nikde nemohu sehnatcibule, abych je včas zasadila. Obchodníci na bazaru tvrdí, že jsou k mání jenom na jaře, kdyžtulipány odkvetou. Jsem z toho hrozně zklamaná." "Možná že vám je Ester opatří," nadhodilaSafíja s významným pohledem na stařenu.Ester Kirová se usmála. "Není to vyloučené," přikývla, "třeba je dokážu sehnat.""Och, to by bylo skvělé!" vydechla Aidan."Ester dokáže i nemožné, že, drahá přítelkyně?" škádlila ji Safíja."Jen občas, paní bas-kádí," a usmála se na Aidan. "Víte, paní Mardžallo, ani já nejsemvšemocná, ale s těmi cibulkami tulipánů vám snad pomohu; myslím, že ano."Proto Aidan nijak nepřekvapilo, když jí za pár dní ohlásili návštěvu Ester Kirové. Stará dámapřijela na vlastní luxusní lodici, a když ji otroci vysadili na břeh, hned spěchala do domu. Vpatách jí kráčel černý eunuch s ohromným pytlem na zádech.

Aidan ji vřele přivítala: "Proč jste mi nedala vědět, že přijedete, paní Ester? Teď budu před vámivypadat jako špatná hostitelka. Marto! Uvař čaj a přines koláče!" Usadila starou paní kohří-vadlu. "Venku na vodě je chladno, co vás to napadlo, vydat se sem osobně," peskovala jijemně. "Můžete se vážně nachladit." "Mluvíte jako má pravnučka Rachael," chichotala se Ester."Dcera a snachy už se o mě dávno přestaly strachovat, vědí, že si nedám říci. Ale Rachael jeještě mladá a energická. Je jako já za mlada.""Mám takové tušení," řekla Aidan s úsměvem, "že se dožijete tak vysokého věku, abyste semohla strachovat vy o Rachael." "He, he, he!" zasmála se stařena a ochotně přikývla "Kéž bysteto přivolala!" řekla.Marta s dcerami přinášely občerstvení: velký kameninový hrnec s vlastním ohřívadlem, v němžvařily horký, osvěžující nápoj jménem "čaj", jak ji poučil Džavid Chán. Přivezl si z Krymu dvěskříňky, v každé bylo několik pečlivě zabalených balíčků čajových lístků, z nichž se nápojpřipravoval. Skříňka z červeného laku obsahovala čaj černý, zatímco zeleně lakovaná skříňkaskrývala čaj zelený. Princ měl tento nápoj ve velké oblibě, pil ho raději než kávu a naučil jipřipravovat ho. Aidan naplnila šálek bez ouška horkým čajem a podala jej Ester Kirové. Taochutnala a souhlasně zamlaskala. Aidan jí k čaji nabídla mandlové koláčky a lepkavé tureckécukroví, o němž věděla od Safíji, že je její návštěvnice miluje. Když se stará dáma pohodlněuvelebila, čekala hostitelka, s čím se vytasí. Nemusela čekat dlouho."Přivezla jsem vám široký výběr cibulek, mezi nimi i vzácné druhy z Persie, jaké nemají ani v

Page 179

sultánových zahradách. Přijměte je jako dar ode mne, paní Mardžallo." "Och, paní Ester!"protestovala Aidan. "Vždyť ty musí být hrozně drahé, takový dar nemohu přijmout. Musíte midovolit je zaplatit!""Ne, ne, dítě. Chci vám je darovat. Vždyť pro mě je to maličkost a vlastně jsem je nekoupila. Jsouto přebytky z mé vlastní zahrady a byla bych ráda, abyste je měla právě vy, protože až na jařerozkvetou, udělají vám velkou radost. Vaše zahrada bude pastvou pro oči a manžela tím potěšíte.Sultán-validé se přijde jistě podívat a to bude pro váš dům pocta. Možná zas někdy budete mociudělat něco vy pro mě," dodala s úsměvem. "Jste tak hodná," řekla Aidan a slzy jí vhrkly do očí,ani vlastně nevěděla proč.Jste šťastná, mé dítě?" zeptala se Ester Kirová."Nejsem nešťastná," odpověděla Aidan a povzdechla. "Vím,že to zní vyhýbavě, ale není to tak myšleno. Jistě, měla jsemštěstí a jsem vděčná princi, že se se mnou oženil. Teprve začínám zjišťovat, co by mě jakoobyčejnou zajatkyni bylo čekalo. V tomhle ohledu tedy mohu mluvit o štěstí." "Ale nemilujeteho," řekla Ester Kirová."Ne tak jako Conna," odpověděla Aidan tiše; instinktivně vycítila, že stará žena její slova nebudenikde opakovat. Konečně měla komu se svěřit! K Nur-U-Banu ani k Safíji takovou důvěru neměla,ač jim byla za přátelskou náklonnost vděčná. Ester Kirová pokývala hlavou. "Smířila jste se sesituací, dítě, a to je dobře. Za svůj dlouhý život jsem viděla mnoho žen, které se tu nenarodily apřišly sem ze Západu. Nejšťastnější z nich byly ty, které se se svým osudem smířily a žily dál, jakuměly. Některé - například Safíja - se dostaly k moci. Jste ještě mladá, ale brzy poznáte, že vášeňje statek prchavý a nestálý. Ať už jste musela opustit cokoliv, je to to tam. Je to prostě za vámi.Měla jste děti?" "Ne, nebyli jsme ještě dlouho spolu.""Takže jste doma zanechala pouze muže a muži, jak brzy sama poznáte, mé dítě, jsounahraditelní. Stejně nahraditelní, jako si to myslí oni o nás, ovšem to zas nebývá vždyckypravda!" Škodolibě se zasmála. "Muži si myslí, že vládnou světem, ale ono to tak není, viďte?Vzpomínám na svou drahou paní Cyru Háfíz, jak ta dokázala točit sultánem Selimem I, aniž si tovůbec uvědomoval. A když nastoupil na trůn její syn, pokračovala dál jako sultán-validé: také hovedla. Udělala jen jednu chybu." "A jakou?" Aidan ráda naslouchala vzpomínkám povídavéstařeny."Sultán Sulejmán měl jedinou favoritku, Gulbehár, což značí Růže jara. Pocházela z Bagdádu abyla to královská dcera. Měli spolu syna, ale má paní Cyra nedala jinak a vnutila synovi ruskouotrokyni Churrem, Usměvavou. Ta sultána Sulejmána přitáhla jak plamen můru. Opředla hointrikami, úplně jí propadl, nemohl se jí nabažit. To byl konec paní Gulbehár a až do smrti mělamá paní Cyra čeho litovat, protože se sultán nedal od Churrem nijak odlákat a stejně si žádnédalší favoritky nezvolil, takže to nakonec pro sultán-validé vyšlo nastejno, jen vyměnila jednusnachu za druhou.""Něco podobného jako s Nur-U-Banu a Safíjou," poznamenala Aidan."Ano, ale ne docela," souhlasila Ester. "Fakt je, že si Safíja dokázala udržet náklonnost sultánaMurada dlouho, ale on je abnormálně smyslný a jeho matka to správně rozpoznala. Nebudu vámvykládat, že pohnutky a cíle sultánovy matky byly výhradně ušlechtilé, protože to není pravda,ale v jednom se nemýlila: že je třeba jeho nadměrnou energii nasměrovat raději do vlastní-ho harému, než jí dát průchod jinak, například nějakým zbytečným válečným tažením. Bohužel sisultán vzal matčino naléhání k srdci až příliš. Dopoledne sice tráví vyřizováním státních zále-žitostí a ve společnosti lidí tvořivých a intelektuálně zaměřených, ale zbytek dne ubíjí výhradně vharému. Přibývá mu dětí přímo hrozivě. Neuplynou ani dva, tři měsíce, aby některá z jeho žennerodila. Teď už je nad slunce jasnější, že se Safíja po narození prince Mehmeta stalaneplodnou. Sultán ji ale dál miluje a ctí nade všechny ženy, vyjma vlastní matky. Až blíž poznátehistorii sultána otomanské říše, zjistíte, že ctí a obdivuje celkem čtyři ženy: říká se jim tu vIstanbulu čtyři pilíře impéria. První je samozřejmě Nur-U-Banu, jeho matka. Druhá je Safíja. Další

Page 180

je jeho sestra Faruša Sultán a konečně záhadná Džanfeda. Džanfeda se dostala do harému ještěza vlády Selima II. Spřátelila se s Nur-U-Banu a přísahaly si, že jestli se jedna z nich stanefavoritkou, na druhou nezapomene. Samozřejmě to byla právě Nur-U-Banu s tou růžovou a bíloupletí, zlatými vlasy a tmavýma očima, které si Selim II. povšiml. Později si na přímý příkazNur-U-Banu vzal jako favoritku i Džanfedu. Objektivně vzato byla dokonce krásnější než validé,ale Selim to nevnímal. Koneckonců to vyšlo nastejno. Džanfeda má dar vidět věci, jež zůstávajíostatním smrtelníkům skryty. Sultán Murad je jí hluboce oddán a jejích rad si vysoce cení." 'Kdyžvás tak poslouchám, paní Ester, připadám si zas jak holčička, která naslouchá pohádkám," řeklaAidan. "Až na to," poznamenala Ester, "že tyhle pohádky tisíce a jedné noci, které vyprávím já,jsou pravdivé. A teď vás, milé dítě, musím opustit, abych byla včas doma k zapálení svíček,jelikož nadchází sabat. Necítím svoje roky, ale podle toho, jak se zapovídám bez ohledu na čas,poznávám, že už jsem stará." S Mardžinou pomocí vstala. "Líbíte se mi, paní Mardžallo, a chcibýt vaší přítelkyní. Pamatujte, že na mě se můžete vždycky spolehnout." Pak stará dáma opustilapalác, aby se vrátila do Istanbulu. Až na nábřeží ji doprovázel Džindži, celý bez sebe štěstím, žejeho paní měla tak vzácnou návštěvu, samu Ester Kirovou!"Budeme mít na jaře květiny!" radostně oznamovala Aidan Džavidu Chánovi, když se ten večervrátil z města, a pak mu vyprávěla o návštěvě Ester Kirové."Zjišťuji, žes pro mě den ode dne větším přínosem, poklade," řekl pochvalně. "Za tak krátkoudobu ses dokázala spřátelit se sultánovou matkou, s jeho první favoritkou a nakonec ještě i shlavou nejbohatší bankéřské rodiny v Evropě! Kdybych věděl, který dobrý duch mi tě poslal, nakolenou bych mu děkoval." "Ach, jsem tak ráda, že jste se mnou spokojen," řekla. "Vždyť i jájsem šťastná! Až na jaře zahrada rozkvete, pozveme sultána - snad se to smí? - Nur-U-Banu,Safíju, Džanfedu a Farušu Sultán a koho jen si budete přát na slavnost květů." S potěšenímsledoval její nadšení, svědčilo o chuti do života. Přitáhl si ji na klín a usadil se spolu s ní doměkkých polštářů. "To víš, že se to smí, ba bude i žádoucí, abychom pozvali sultána s jehodámami k nám. Jsi chytrá hlavička, že tě to napadlo. A jak ses, proboha, dověděla o Džanfedě aFaruši Sultán?" Zajel jí rukou do výstřihu, aby jí polaskal ňadra. 'Řekla mi to Ester Kirová,"odpověděla a s povzdechem se k němu přivinula. "Když ji tak člověk poslouchá, jako by žilhistorií vládnoucího rodu.""Vždyť ona jí také doopravdy žila, klenote, ba ani teď ještě nejeví chuť opustit tento svět. Ani bymě nepřekvapilo, kdyby se dožila ještě Muradova nástupce." Posunul si ji tak, aby ji podpíraljednou paží a sklonil ústa k její bradavce, konečkem jazyka jí obkružoval, až předla blahem azačala mu prsty masírovat šíji. Několik okamžiků jí tak laskal ňadra, pevně je tiskl, jemně hladil,olizoval a sál vztyčené bradavky. Zatím se pod ním kroutila, až se jí podařilo svléknout sipantalóny. Když to zjistil, hlasitě se zasmál. "Nestydatá hurisko," mumlal jí na ústech vevášnivém polibku, ale ona ho odstrčila a začala ho sama dychtivě svlékat."Zbožňuji pohled na tebe, když jsi bez šatů," provokovala ho, až se smíchy dusil."Jsi drzá a nestydatá," peskoval ji žertem. Byla tak jiná nežvšechny! Neskrývala své city, bez zábran je dávala najevo. Byl to jistý druh upřímnosti, kterou bybyl od ženy neočekával, ale jemu se líbila. Jakmile se jednou zbavila studu, dokonce někdypřebírala milostnou iniciativu. Nesmírně ho to vzrušovalo, protože byl u žen zvyklý na pasivitu."Dneska ti předvedu," řekl, zatímco si svlékal pantalóny, ,jak někdy ženy našeho národa milujísvé pány." "A jakpak?" seděla si na patách a tázavě na něj hleděla. Nikdo, říkal si, nikdo na světěnemá právo vypadat tak k nakousnutí. Pásl se na ní očima a hřálo ho vědomí, že patří jemu, jenjemu. Kdyby si byl sultán jen na okamžik dokázal představit, jak krásné má tělo, nikdy by se jí bylnezřekl! A kdyby byl měl jen potuchy, jak je smyslná - což Džavid Chán začínal teprve zjišťovat -nikdy by mu Mardžallu nepřenechal. Ale teď patří jemu, Džavidovi!Očima spoutal její zraky, takže je nemohla odtrhnout. "Víšpřece, co tě při našem milování nejvíc vzrušuje, poklade? Co těpřivádí do varu, ještě než se tě zmocním?" Přikývla, "Chci, abys

Page 181

tak pomilovala i ty mě.""Nikdy jsem to nedělala," odpověděla pomalu a oči jí zabloudily k jeho mužství, klidně muspočívajícím v klíně. Džavid Chán ji přivinul k sobě a pomalu a smyslně ji začal líbat na ústa,donutil ji rozevřít rty a jazykem pronikal do hedvábné jeskyně jejích úst. Pak ji pustil a jemně jístlačil hlavu směrem k svému klínu. "Nechci tě nutit," řekl, "ale rád bych, abys to zkusila. Vezmimě do úst a pomazli se se mnou, jako to já dělám tobě."Aidan se zachvěla. Nikdy ji ani nenapadlo, že by něco takového bylo možné - ale dřív takénevěděla, že muž může ženu dráždit tak, jak to dělal on. Ji to přece úžasně vzrušuje. Přináší tostejné vzrušení i muži? Jestli je tomu tak, pak je k tomu ochotna. Jazýčkem se dotkla špičkyjeho údu; pak se osmělila a začala dráždit tmavočervenou čepičku. Otřásl se rozkoší a zasténal:"Ach, má lásko!" Povzbuzena vzala jeho úd do úst a začala sát, jako nějaké chutné lízátko.Přiškrceným hlasem ji dirigoval a ona vždy uposlechla a podle toho, jak rychle mu úd nabýval naobjemu, jak se topořil a tuhl a podle vzdechů poznala, že mu její aktivita skutečně přináší rozkoš.Konečně vykřikl: "Přestaň, poklade! Nechci vyplýtvat semeno bez užitku!" Poslechla aočekávala, že ji položí na záda, ale k jejímu překvapení řekl: "A teď, má zbožňovaná, bych rád,aby sis mě osedlala, vždyť umíš jezdit na koni." Zůstala na něj užasle zírat, ale on se jen zasmála posadil si ji obkročmo do klína. "A teď se, poklade, navlékni na můj úd. Chci, abys na mějezdila!" Aidan skousla dolní ret a chvilku se rozmýšlela, ale pak mu s drobným úsměvemvyhověla, elegantně ho obkročila a na zlomek vteřiny zatajila dech, když ucítila, jak do ní vnikl.Uklouzlo jí překvapené "Ochch".Džavid Chán se zasmál a vzal do dlaní její ňadra a začal je naléhavě tisknout. "Tak, má krásnájezdkyně, a teď jeď. Jeď tryskem!"Cítila, jak jí v těle rytmicky pulzuje, nesmírně ji to vzrušovalo. Ve zlomku vteřiny si uvědomila, žeje to teď ona, kdo má v jejich milování vrch. To ona má nad ním moc! A on musí sku-čet touhoumezi jejími stehny! Neuvěřitelné! Nejvzrušivější věc, jakou kdy zažila! Najednou se jí šedé očizúžily a objevil se v nich krutý, primitivní záblesk. Trochu se sklonila a začala pomalu, dráždivěpohybovat boky, zatímco on jí pohyby vlastních beder vycházel vstříc.Vzala mu hlavu do dlaní a přitiskla svá ústa na jeho, jazykem mu dráždivě objížděla vnitřek úst.Pak vyhledala jeho ucho a jen lehkým dotykem špičky jazyka dráždila tu hladkou mušli. Pak mujazykem polaskala líc a sjela až na hrdlo, zatímco se její boky neúprosně zvedaly a klesaly.Přivřenýma očima ji sledoval, její aktivita ho nesmírně vzrušovala. Kupodivu snadno převzalavůdčí roli a očividně se jí v nízalíbilo. Už dříve zažil podobný způsob milování, ale tak jako Mardžalla ho ještě žádná z jehopartnerek nevychutnávala. Zni-čeho nic si zatoužil stvrdit svou vůdčí roli jakožto manžel a pán.Pozvedl se horní polovinou těla do sedu a tím i ji přinutil si sednout. Pevně ji jednou paží objalkolem pasu a druhou rukou jí stiskl prs, vzal do úst jeho bradavku a silně sál, zatímco se jejichtěla nepřestávala rytmicky pohybovat. Účinek na Aidan byl překvapivý. Na chvíli strnula, ale pakzačala divoce sténat a zmítat hlavou se strany na stranu. Byl v ní tak mohutný, tak tvrdý! A jehoústa tak horká na její citlivé bradavce! Cítila, jak se celá roztápí vášní, a už ji uchvátil vírorgaz-mu, unášející kamsi tělo a zastírající vědomí. Jeho naléhání se stále zrychlovalo, ažkonečně padla na záda a on se vítězně tyčil nad ní, nepřestávaje ji dobývat."Aach, huri! Aach! Nemohu se tě nasytit! Nikdy tě nebudu mít dost! Aach, Mardžallo!" a otřásl sevlastním vyvrcholením. Aidan pod ním nevěděla, zda vůbec ještě žije. Srdce jí divoce tlouklo,celá se koupala v potu, před očima se jí dělala kola. K vědomí jí pronikla jen jeho poslední slova,protože vyjadřovala i její pocity. Nemohla dokonce ani zastavit horečné pohyby vlastních boků.Nechce přestat! Chce, aby ji miloval pořád dál a dál, aby ji takhle objímal věčně! Ale když ucítilajeho sé-mě, najednou se ztišila, vzala ho do náručí jako dítě a zkolébá-vala na prsou, kamvyčerpán klesl.Pak ale vypukla zničeho nic v pláč. Bylo toho na ni trochu moc. Džavid Chán se překulil na záda,takže ji hýčkal zase on. Cítil její horké slzy na prsou, ale nepromluvil. Vydávala zvuky zoufalství

Page 182

tak hlubokého - vždyť co mohl říci, aby ztišil takový žal? Všechno, co jeho milovaná potřebuje, jevědomí, že on je tu pro ni a to svým chováním, doufal, naznačuje. Ženy jsou stvoření takemotivní! Kdo ví, třeba je těhotná. Ať už ji trápí cokoliv, ze zkušenosti věděl, že to přejde. Kdyžjejí pláč přešel v tlumené vzlyky, řekl tiše: "Přece víš, že tě miluji." Zvedla hlavu, pískově zlatéřasy ještě slepené slzami. "Já vím," zašeptala. "Já jen že to bylo tak krásné!" ,Áno," souhlasil."Bylo to krásné! Ach, moje hurisko, kéž by to mezi námi zůstalo vždycky takové!" a pohladil jíměděnou hřívu.Celý zbytek podzimu strávila Aidan úpravami a přípravami zahrady na jaro, spolu sportugalskými zahradníky ji celou osázela.Nesluší se, oznámil jí Džindži nesouhlasně, aby si vznešená princezna zadávala s tlupoubarbarských nevěřících. Nejsou ani 316 317obřezaní a co horšího, nejsou vykleštěni! Hotový skandál, že princ nechává na zahradě pracovatnevykleštěné muže, když je tam s nimi jeho drahocenná manželka a její služebné! "Ale vždyť tojsou starci," protestovala Aidan. "Bezzubí starci, všichni do jednoho! Většinou byli naverbovánido armády na křížovou výpravu. Namluvili jim, že si tak zajistí věčnou blaženost, Džindži! Je tohanba, že ti ubozí chudáci nemohou strávit zbytek svých dní v kruhu rodinném, ve své vesnici aobklopeni vnoučaty. Můj pán Džavid si je vybral, protože dovedou obdělávat půdu a z dobrotysrdce."Džindži pohrdavě odfrkl. Neschvaloval jednání své paní ani pána, ale co mohl dělat? Vždyť sámbyl pouhý otrok. Dělal si takové naděje, když ho v Alžíru ustanovili osobním eunuchem paníMardžally! Už od začátku doufal, že se dostanou do sultánova serajlu a že tam zůstanou. Kdybyse tak bylo stalo, určitě by se stal zázrak! Sultán by ji jistě byl učinil svou favoritkou, dokoncemohla být jmenována kádí! Ještě když se dostala darem princi, nepřestával v sobě živit naději.Stane se princovou favoritkou a on, Džindži, bude pověřen zřídit pánovi nový harém. Získal bypodobně významné postavení jako aga kišlar Ilban Bej, třeba v menším měřítku. Ale teď se itohle zdálo nepravděpodobné.Princ Džavid Chán jeho paní Mardžallu miluje. Nechce žádnou další ženu. Odmítl dokonceDžindžiho nabídku, že mu sežene pár krásek. V princově paláci to chodí jako v domě nějakéhobohatého kupce. Jediná manželka a otravné denní povinnosti, zabírající všechen čas. Žádnévzrušení. Princ a jeho žena jsou do sebe doslova zahleděni. Princ každý den odjíždí do hlavníhoměsta. Mardžalla se při pěkném počasí odebere do zahrady; když je ošklivo, zabývá sedomácností, která jí pod rukama jen kvete a mnoho dohledu ani nevyžaduje. Večeří výhradněspolu, večery tráví milováním, hraním šachů a povídáním. Kdyby alespoň Mardžalla počala, říkalsi eunuch, byla by to příležitost rozmnožit harém o nové obyvatelky. Zima přešla bezvýznamnějších událostí a do zahrad princova paláce se začalo pomalu vkrádat jaro. Každý dense Mard-žalla ve společnosti Marty a jejích dcer vydávala na inspekci po pečlivě uhrabanýchcestičkách, vysypaných mramorovou drtí. Bedlivě sledovala každý výhonek, zelenající se naupravených záhonech, jak den ze dne roste a sílí. Jelikož dala vysázet každou plochu zahrady dourčitého obrazce, sledovala teď, zda vzorec zůstává zachován, zda něco nechybí. V závětří naslunném místě mimo vlastní zahradu čekaly řady květináčů se zelenými výhony, aby případněnahradily nevzešlé exempláře. Přes zimu Aidan zajížděla častěji na návštěvu k sultán-validé 318či k Safíji. V jednotvárných zimních měsících jí to přinášelo vítané rozptýlení. Z jejich vyprávěnísi časem udělala obrázek, jak si Turci cení svých zahrad, že dokonce na ně skládají verše. Podlestarodávného zvyku se každý sultán musel vyučit nějakému řemeslu; zjistila, že jak dobyvatelCařihradu, tak sultán Mu-rad byli vyučení zahradníci. Proto se pro Aidan stalo otázkou prestiže,aby byly její zahrady co možná nejkrásnější a dovedeny k dokonalosti, až se na ně přijde sultánpodívat. Musí tu k potěše oka vládnout symetrie, čistota obrysu a nejnádhernější barvy. Snažilase dosáhnout tohoto cíle a pracovala do úpadu, zahánějíc tak vzpomínku na milovaného Conna ina Anglii a domov. Někdy to bývalo snadné zapomenout, obzvláště po milování s DžavidemChánem. Uvědomila si, že slast těla nemá nic společného se stálostí srdce. Miluje Conna. Je to

Page 183

jediný muž, jehož bude milovat navždy, ale její osud zůstane zřejmě už napořád spjat s DžavidemChánem, člověkem tak dobrým a laskavým. Při pohledu na něj jí sice srdce neposkočí, jako kdyžvídala Conna, ale princ ji miluje, a kdyby konečně přišlo dítě, bylo by všechno v pořádku,přesvědčovala sama sebe. Koncem dubna už Aidan viděla, že do dvou dnů bude květinovázahrada v plném květu. Šla se zeptat nejstaršího zahradníka, Miguela, který dovedl předpovídatpočasí přímo zázračně. Stál před ní se sklopenýma očima, protože dívat se vznešené princezněpřímo do tváře se neslušelo."Copak ti dnes říkají tvé staré kosti, Migueli?" vyptávala se Aidan. "Chtěla bych asi tak za dvadny sultána pozvat na prohlídku zahrad. Bude hezky a teplo?""Dej si pozor, co odpovíš, nevěřící pse!" zavrčel Džindži. "Jestli se spleteš, osobně tvé hnusnékosti rozemelu na moučku!" Miguel vrhl na eunucha temný pohled. On ani jeho společnícineměli Džindžiho rádi, protože je za zády Aidan šikanoval. "Počasí, paní princezno, bude jasné ateplé ještě nejméně čtyři dny. Můžete pozvat sultána bez obav, pršet nebude." "Díky, Migueli,"odpověděla Aidan. "Dnes večer vám dám přinést víno. Jen trochu, protože nechci urazit pána."Zahradník přikývl a plaše se na ni usmál. Všichni sice toužili vrátit se do Portugalska, ale zadaných okolností si dobře uvědomovali, že se tu nemají nejhůře. "Děkujeme, paní princezno.Jste k nám tak dobrá! Modlíme se za vás." Aidan poslala časně ráno Džindžiho se vzkazem provalidé, že zve sultánovu matku, jejího syna, Safíju, Farušu Sultán a Džanfedu a všechny dámysultánova harému, které uzná za vhodné vzít s sebou. Pozvání bylo formulováno vybraně azdvořile a pro Nur-U-Banu nebylo žádným překvapením, protože je očekávala. Aidan se nechtěladopustit té chyby, že by adresovala pozvání sultánovi přímo. Mohlo by to být považováno zaukázku špatných mravů.Džavid Chán se na loži zavrtěl, když vstoupila zpátky do ložnice; strávil totiž celou noc s ní.Přitáhl ji k sobě, rozhrnul jí na prsou hedvábnou halenku a zabořil jí hlavu mezi ňadra. Už cítila,jak jazykem putuje v rýze, oddělující oba mléčně bílé pahorky, a zachichotala se: "Fuj, pane,sultán tu bude za chvíli a my nejsme připraveni!"Já jsem připraven pořád," zasmál se, otočil ji na záda a už ji tlačil do polštářů. Ruku jí vsunulmezi nohy, lechtal ji, kde byla nejcitlivější, a když ucítil, že na jeho dráždění reaguje, zašeptal jído ucha: ,J ty, můj poklade, jsi připravená," a vklouzl do ní jedním pohybem.Aidan v hrdle zaklokotal smích, když ho přijala. Byl milovník tak zkušený a přesvědčivý, pokaždéjeho přičiněním dosáhli společného vyvrcholení, tak důležitého pro štěstí v manželství. "Tynestydo," škádlila ho, ale on se nenechal vyvést z míry. "Vždycky, když tě pomiluji, celá záříš,"řekl, "chci, aby si toho sultán všiml a záviděl mi! Ať vidí, jak jsme šťastní!" Jak ji dokážepouhými slovy vzrušit! Jak naprosto se liší od její představy, jak by měl vypadat tatarský princ!Snad je to tou příměsí evropské krve ze strany matky, ale ať už je to čímkoliv, fakt je, že za všechokolností zůstává laskavý a jemný a žít s ním je radost. Přitáhla si jeho hlavu tak, že se jejich rtyprávě dotýkaly. "Zářím," šeptala, "protože mě činíš tak šťastnou, můj manželi." A pak ho vášnivěpolíbila, pevně se mu drobnými zoubky zakousla do rtů a jazykem mu vklouzla do úst. Schválněpomalu a dlouhými tahy ji začal milovat, vždyť ho dokázala vydráždit jako žádná jiná! Nemohl sejí nasytit; aby mohl do ní vniknout hlouběji, přehodil si její nohy přes ramena. Aidan vykřikla,protože nikdy ještě necítila jeho úd tak hluboko. Jakoby se dotýkal přímo až ústí dělohy.Zachvátila ji vášeň tak nenasytná, až měla pocit, že musí umřít. Dusila se. Všechno se jí předočima míhalo. Srdce jí bušilo jako kladivo a krev zuřivě pulsovala v tepnách. Neměla kupodivustrach, naopak celá se rozpouštěla v pocitu naprostého oddání se. Ani neslyšela vlastní výkřik,vzápětí sklouzla do teplé, sametové tmy nevědomí.Nejprve se jí zdálo, že o sobě nevěděla celé hodiny, ale bylo to jen pár minut. Probudila se acítila, jak jí zasypává tvář polibky. Nikdy v životě se necítila tak šťastná a ten pocit blaha si chtělauchovat ještě chvíli. Vždycky mívala z milování požitek, od první chvíle, kdy ji Conn zbavilpanenství. Pokaždé jako by odplouvala na obláčku slasti, ale něco takového jako dnes ještěnezažila.

Page 184

"Mardžallo!" znělo to vystrašeně. "Och, milovaná, poklade, vzbuď se! Snad jsem ti neublížil?"Pomalu a váhavě otevřela oči. Úzkostně ji pozoroval. "Nic mi není, můj pane," odpověděla."Bylas skvělá!" řekl jen."Takové... takové to ještě nikdy nebylo," řekla udiveně. "Co se to se mnou dělo?""Říká se tomu la petite mort, malá smrt," odpověděl a dodal: "Miluji tě, má drahá ženo. Na svoubývalou rodinu sice nezapomenu nikdy, ale den ze dne víc poznávám, jaké štěstí jsem měl, žejsem našel tebe, můj poklade, a že mi bylo dopřáno začít znova!""Och, Džavide," řekla mu s očima plnýma slzí, "i já měla štěstí." Začínám ho mít ráda, říkala si,opravdu se znovu zami-lovávám. Sice ne tak, jako jsem byla zamilovaná do Conna, ale přestocítím k Džavidovi lásku. Tu si s leknutím vzpomněla na čas a vykřikla: "Můj pane! Sultán tu budeco nevidět a my jsme ještě ani nesnídali, ani se nevykoupali! Honem vstávat!" a vyskočila zpostele."Budeme se koupat spolu," navrhl, ale vrhla na něj přísný pohled.To tedy určitě ne! Nevíte, co se pokaždé stane, když se koupeme společně?""Ano, pamatuji se," šklebil se."Vy se račte vykoupat ve vlastní koupelně," komandovala ho jako pravá domácí megera."Džindži! Džinži! Kde jsi, ty ničemný zmetku?"Eunuch přiběhl na zavolání. "Co se děje, paní princezno?" "Doprovoď pána do jeho lázně,Džindži, a dohlédni, ať si lázeňští pospíší. Máme zpoždění a sultán tu bude každou chvíli!" Sodevzdanou grimasou vstal Džavid Chán z postele a následoval eunucha ven z ložnice. Aidanhned přivolala Martu s dcerami, aby jí asistovaly při koupeli a přípravách na vzácnou návštěvu. VTurecku byl k dostání její zamilovaný levandulový parfém, což uvítala s povděkem a hojněvyužívala. I Džavid Chán měl tu vůni rád, protože mu připomínala širé stepi jeho vlasti. Líbila semu víc než obvyklé těžké parfémy, jež používaly zdejší ženy. Martina dcerka Fern vylila trochulevandulového oleje do napuštěné vany a v tu chvíli se místnost rozvoněla jak rozkvetlá zahrada.Marta paní rychle vydrhla, opláchla čistou teplou vodou a až potom Aidan na několik vzácnýchminut spočinula ve vonné lázni, protože jí zbývalo jen málo času a musela se chystat k uvítáníhostů.Když vystoupila z lázně, zabalila ji Marta do velké nahřáté osušky a konečně se mohla posadit ksnídani. Iris přinesla na tá-321cu malou misku jogurtu, jinou s oloupanými syrskými hrozny bez zrnek, krajíček ještě tepléhochleba, trochu másla, hrníček medu a na zapití čerstvě uvařený zelený čaj. Aidan byla jako vždypři chuti, s jídlem si rychle poradila a hbitě si opláchla prsty a ústa.Oblečení měla už připravené, a když o chvíli později Džavid Chán svou ženu spatřil, byl na nipyšný. Široké nabírané kalhoty měla ze zlatého brokátu, manžety kolem kotníků vyšívanéperlami a černými gagáty. K tomu oblékla průhlednou blůzu z čistého hedvábí, protkávanouzlatem tak jemně, že nedráždila pokožku. Přes blůzu jí oblékly kazak z černého hedvábnéhobrokátu s vetkávanými zlatými narcisy a tulipány, s dlouhými rukávy, po stranách rozstřižený.Kolem boků si uvázala šerpu ze zlaté kůže, vyšívanou perlami, gagáty a zlatožlutými beryly.Protože byly její vlasy na ní to nejkrásnější, málokdy je nosila spletené do copu jako většinazdejších žen. Namísto toho si uvázala jako čelenku zlatou stuhu vyšívanou beryly, aby jí vlasypřidržovala, ale jinak je nechala rozpuštěné. Protože Džavid Chán už předem od služebnýchvyzvěděl, co bude mít jeho žena na sobě, věnoval jí vhodný náhrdelník, tvořený střídavě perlamia gagáty na tenkém zlatém řetízku, a k tomu stejné náušnice. Na paže si navlékla několik zlatýchnáramků: některé byly jen jednoduché kruhy, jiné široké a tepané, další zas vykládanédrahokamy; stejné kameny měla i na prstenech. Obula si pan-toflíčky z černého sametu, ale bezpodpatků, aby snad nebyla vyšší než sultán.Když se Aidan oblékla do kombinace černé a zlaté, zvolil Džavid Chán oblečení bílozlaté, což muk jeho zlatohnědým vlasům výborně slušelo. Měl na sobě perský úbor: bílé kalhoty a bílýkabátec se zlatými sponami. Na hlavě měl turban ze zlatého brokátu s jediným bílým pérem,

Page 185

vlajícím z agrafy s velikým rubínem ve tvaru srdce. Ohromně jim to spolu slušelo, čehož sipovšiml sultán už při pohledu z lodice. "Bylo tak nutné dávat Džavidu Chánovi takový klenot?"zamumlal Murad mrzutě do ucha matce, když lodice přistávala. "Vždyť to není žádná krasavice,synu," řekla Nur-U-Banu. "V harému máš nejméně padesát rudovlasých děvčat, Safíjunepočítaje. Princezně Mardžalle to dnes tak sluší proto, že rozkvetla manželovou láskou.""Mohla rozkvést mojí láskou, matko.""Nebuď tak nenasytný, bratře," řekla Faruša Sultán, Muradova sestra, jež cestovala s nimi. Bylato půvabná bytost s plavými vlasy a světlou pletí po matce a s nádhernýma, výmluvnýmačernýma očima.Sultán se té poznámce pousmál. "Jsem stejně chtivý žen jakoty klenotů, sestřičko, zřejmě to máme v rodě, tu nenasytnost. Po kompak jsme ji asi zdědili?""Buďte zticha," řekla validé. "Náš hostitel s novomanželkou už se nás chystá přivítat."Sultánova loď přirazila jako první k princovu přístavišti. Sultán počkal, až byla uvázána, a ažpotom vystoupil na břeh. "Zdravím vás, Džavide Cháne! Jak krásný den jste zvolil pro našinávštěvu!"Princ uctivě poklekl a setrval tak, dokud ho vládce sám nepo-zvedl. "Vítejte, můj pane Murade!Jak velká a nezasloužená pocta pro můj dům!"Murad se polichocen usmál, zachytil v obřadném lichocení upřímnou notu. Pak pohlédl dolů,kde klečela princova žena s čelem na jeho botě. Ty nádherné vlasy ho vzrušovaly. Stokrát mohlamatka opakovat, že má rudovlásek plný harém, ale žádná z nich neměla vlasy tak neuvěřitelnéhoodstínu čisté mědi jako Mard-žalla, ani Safíja ne. Tajně si dělal na Mardžallu zuby, a když ji viděltak pokornou a půvabnou, vzrušovalo ho to. Pozvedl ji za ruku a pohlédl jí do očí. "A co vy,princezno, také mě vítáte?" "Ovšem, můj pane sultáne, z celého srdce. Snad mohu doufat, ževás mé ubohé pohostinství nezklame." Aidan odpovídala mile, ale zahlédla mu v očích zábleskchtivosti a mráz jí přeběhl po zádech. Jaké štěstí, že je ženou Džavida Chána a není vydána namilost tomuhle zvířeti! "Nevěřím, že byste vy mě mohla zklamat," odpověděl sultán dvojsmyslně.Naštěstí už přirazila i lodice Safíji kádí a Aidan se mohla odvrátit, aby přivítala sultánovu matku asestru, první favoritku i Džanfedu. Všechny vyjádřily své potěšení nad pozváním na slavnostjarních květů."Úplně záříte, mé dítě," řekla jí Nur-U-Banu na uvítanou. "Zřejmě jste s princem DžavidemChánem velice šťastná." "To jsem, drahá madame," odpověděla Aidan, "a za mnoho dlužím vám,vaší moudrosti a předvídavosti. Vidíte, co jiným zůstává skryto." Panebože, pomyslila si Aidan,už začínám mluvit stejně jako oni!Sultán-validé dodala: "Teď už potřebujete jen děti, aby vaše štěstí bylo úplné. Musíme se modlitk Alláhovi, aby brzy zúrodnil váš klín.""Opravdu, má drahá, děti jsou velkou útěchou a požehnáním," vložila se afektovaně Safíja."Nevím, co bych si počala bez svého nejdražšího Mehmeta."Džanfeda i Faruša Sultán při těchto slovech obrátily oči v sloup - zřejmě je už slyšely mnohokrát.Aidan se tím bavila. Nur-U-Banu dělala, že neslyší, a raději představila Aidan nejprve svouhezounkou dceru a pak přítelkyni Džanfedu. Aidan sesultánova sestra převelice líbila, ale Džanfedou byla úplně fascinována. Nejbližší přítelkyněsultán-validé byla totiž jednou z nejkrásnějších žen, které kdy viděla.Paní Džanfeda byla drobná, jemných údů, pleť měla zcela bez vrásek, hebkou jak růžový lístek,vlasy modročerné a oči pod rozkřídleným obočím černé jako kameny v Aidanině náhrdelníku. Tyoči však nebyly kamenné, naopak byly jasné a živé, se zájmem sledovaly okolní dění. Bylapřibližně stejně stará jako Nur-U-Banu, ale měla v sobě něco dívčího a kupodivu něčím Aidanpřipomínala Osmana Beje."Drahé dítě," řekla hlubokým sametovým hlasem, hladivým jako smetana, jenž kontrastoval s jejíkřehkou konstitucí, ,jak laskavé od vás, že jste i mě zahrnula do tak příjemné společnosti." Jejíoči hleděly na Aidan upřeně a v tu chvíli Aidan poznala, čím jí připomíná Osmana. Také viděla

Page 186

pod povrch věcí! "Jak bych mohla nepozvat paní Džanfedu, zvanou též Jeden z pilířů impéria?"Džanfeda se zasmála. "Doufám," řekla, "že to měl být kom-pliment.""Určitě to tak bylo míněno," ujišťovala ji Aidan.Džanfeda se dotkla její ruky. 'Jste milé dítě," řekla, "líbítese mi.""Probůh," řekla Faruša Sultán, "to je veliká poklona, princezno! Teta Džanfeda se jen tak sněkým nespřátelí. Zřejmě vidí ve vás něco, co nám ostatním zůstává skryto.",.Děkuji nebi, Výsosti, že to, co vidí, se shledává s jejím souhlasem.""Pojďte," pokynul vtom sultán, který se až dosud bavil s princem, "pojďte, princezno, a proveďtemě vaší zahradou. Už odtud se zdá rozkošná. Stejně rozkošná jako vy sama, přísahám." Vzal jiza ruku a odváděl ji pěšinou.Džavid Chán nabídl doprovod sultán-validé. Sultánova matka byla jakožto hlava všech žen vsynově království uznávaným vzorem vybraného chování, kterým se řídily obyvatelky Muradovaharému. Bylo tomu tak i tentokrát; napodobily ji všechny včetně asi půltuctu vybraných dívek,které je doprovázely. Všechny dámy se seřadily a radostně následovaly sultána a prince.Zahrada hýřila barvami, kvetly zde tisíce druhů. Rané odrůdy poručila Aidan zahradníkůmuchovávat v chladu a ve stínu a teprve před dvěma dny je nechala přesadit na záhony. Oku setak nabízely veškeré jarní květy v plném rozpuku, od sněženek a krokusů až po všemožnéodrůdy narcisů, tulipánů a hyacintů. Aidan vedla sultána ke vstupu do květinové zahrady.Prohlídka začínala u záhonů osázených bělostnými sněženkami, s kulatými středy z modravýchkonvalinek a s hrozníčky zvonkovitých květů.

Murad se zastavil, aby se obdivoval symetrii záhonů. Nikdy by ho nenapadlo vysazovat sněženkydo záhonu, natož pohromadě s konvalinkami! "Nádhera, drahá Mardžallo! Úplná nádhera!"horoval. "Jak jen jste, při jménu Alláhově, dokázala, aby vám sněženky vykvetly tak pozdě?"Vysvětlila mu to a dodala: "Přála jsem si dovést zahradu k dokonalosti u příležitosti vašínávštěvy. Pak mi ovšem nezbylo, než přírodě trochu napomoci. Pojďte, Výsosti, je toho ještěvíce," a vedla ho dál.Došli až k záhonu pestrých krokusů, vysázených do pruhů vzájemně se doplňujících barev. Bylytu květy zlaté, bílé, šedo-červeně stříkané, modré se stříbrným lemem a zlatem v hloubi kalichu,sytě purpurové i tmavě oranžové, s mahagonovým žilkováním. Rostly tu i větší odrůdy krokusůhrajících od modré a fialové, ať jednobarevné či pruhované, až po čistě bílé a tma-vofialové soranžovými vnitřky. Ty sultána nejvíce zaujaly a Aidan slíbila: "Až budeme vykopávat cibulky,Veličenstvo, pošlu vám nějaké pro zahrady Jeni Seraje.""Jste tak štědrá, krásná Mardžallo," řekl Murad, vzal ji za ruku a vedl ji dále.Džavida Chána to nenechávalo lhostejným, ale protože svou ženu znal, nežárlil. Stejně to bude vlétě už rok, co žije v Istanbulu, a až dorazí karavana s daněmi jeho otce, vrátí se domů na Krym is manželkou, rozhodl se. Ať si velký chán pošle jako velvyslance do Istanbulu někoho jiného.Nejradši nějakého starce, aby jeho žena nebyla pro sultána pokušením. "Ach," vydechl nadšeněvládce, když došli ke skalce osázené trpasličími narcisy. Důmyslně tu byl zbudován malýpramínek, vyvěrající na vrcholku a vinoucí se mezi kameny, voda spadala kaskádami meziminiaturními skalisky do nádržky dole. Nejblí-že u vody kvetly drobné žluté narcisy sezoubkovaným kalichem a úzkými okvětními lístky. Pocházely ze Španělska; do Turecka jepřivezli tamní Mauři, prchající před pronásledováním katolické církve. Vedle nich rozkvétala jinámalá, silně vonící odrůda narcisů: žonkily, se sytě zelenými tuhými listy jako kopí. Dámy se nadnimi rozplývaly obdivem, vždyť právě z nich se vyráběla vonná esence do voňavek. Pro kontrastnechala Aidan vedle nich vysázet Sněžnou slávu - trsy drobných jasně modrých kvítků snálevkovitým kalichem bílým a tmavěmodrým, puškinii s vybledle modrými kvítky stmavomodrým pruhem na každém

Page 187

okvětním lístku, sibiřskou ladoňku se zvonky podobnými těm, které kdysi vídala v lesích kolemPearrock Royal. Snad právě proto ji měla nejraději.Pak přešla společnost v čele se sultánem do dalšího oddílu zahrady, kde se oku nabízely záhonybílých a žlutých narcisů, vy-325sázených do velkých ploch, lemovaných modrými hyacinty. Aidan s uspokojením kvitovala, že jekaždá rostlinka v plném květu. Byl to pohled až neskutečně krásný. "Váš zahradník je pravýgénius, když dokázal tohle všechno navrhnout a načasovat," řekl Murad."Ale to jsem přece vymyslela sama," namítla Aidan mírně. "Mí otroci jenom obdělali půdu, ale jájsem práce řídila." "A to jste si špinila ručky hlínou, krásná Mardžallo?" Zastavil se, vzal ji zaruce a zblízka si je prohlížel. Byly to krásné ruce, štíhlé, s dlouhými prsty, hebké a bílé, sdokonale utvářenými nehty. Letmo ji políbil na špičky prstů, pak její ruce pustil a pokračoval vchůzi."Ráda pracuji na zahradě, Veličenstvo," řekla a snažila se o odtažitý tón. To, co právě udělal, jivyděsilo a šokovalo; neznámo proč ji napadlo, že tím porušuje věrnost Safíji. Nikdy si nezvyknena zdejší svět, kde si muž může beztrestně hledat rozkoš, kde se mu zamane.Postoupili už do hlavní zahrady, kde záhon vedle záhonu kvetly tisíce tulipánů. V lehkém vánkuse tu kývaly půvabné květy všech možných odstínů, od bílé a smetanové přes růžovou,červenou, šarlatovou, karmínovou, zlatou až po černočerve-nou. Byly tu i vzácné odrůdytulipánů, zvané "vodní lilie", z Turkestánu a zářivě šarlatové exempláře z bájného městaSa-markand.Byly vysázeny do různých tvarů v doplňujících se či kontrastních barvách na záhonech kulatýchi obdélníkových, kolem opravených fontán, v nichž už začínaly rozkvétat lekníny a kde už seproháněly zlaté rybky. Rohy některých záhonů byly vytyčeny keři žlutých azalek v plném květu.Ty byly domovem nedaleko, v Malé Asii, jen skok přes Bospor, a tak se jim v Aida-nině zahradědařilo.Zahrada byla osázena i jinými rostlinami, které ještě nekvet-ly. Až jaro přejde v léto, objeví sekvěty růží všech odrůd, rozkvete buganvillie, lilie, "sultánův balzám" i dva druhy vonných rostlin,rozkvétajících v noci, tabák a zvláštní druh kopretin. Teď však současně s jejími jarnímicibulkami tu stály v plném květu i některé stromy, broskvoně a mandloně a jejich nadýchanéobrysy se odrážely od sytě zelené hradby borovic a cypřišů. Aidan s princem vedla hosty dál, ažk pavilónu na konci zahrady. Odtud se naskýtal výhled jak na tmavěmodré moře dole, tak zpět nanádheru zahrady. Baldachýn ze zlatého brokátu a trávově zeleného hedvábí chránil návštěvníkypřed poledním sluncem; na podlaze ležel huňatý bleděmodrý koberec, protkávaný zlatem, a stálytu dva pohodlné divany, jeden pro sultána, druhý pro jeho matku. Pro Safíju, Farušu Sultán apaní Džanfedu by-ly připraveny stoličky, potažené rudým sametem, zatímco ostatní dámy se usadily, jak se dalo,buď na opěradle sultánova divanu, nebo na zem na pestré polštáře pastelových barev. Sultánpozval Džavida Chána, aby usedl na divan k němu, a Aidan pokynul na polštář u svých nohou.Sluhové začali podávat občerstvení: několik druhů šerbetu, s příchutí jahodovou, citrónovou,pomerančovou, dokonce i z fialek a růží. Všude přetékala z mis spousta ovoce; pomeranče jižoloupané a rozdělené na dílky, tmavočervené lesní jahody, šťavnaté zelené fíky, rané broskve ameruňky a sytě rudé hrozny, dovezené ze Svaté země. Na zlaté ploché míse se podávaly masitédatle, nadívané mandlemi. Bohatý výběr cukroví, na jazyku se rozplývajících sladkých pastiček,řezů z lístkového těsta, plněných sekanými ořechy s medem, gazelích rohů, jednohubek zesezamových semínek slepovaných medem a nejjemnějších koláčků z mandlo-vého těsta doplňoval pohoštění.Když si pochutnali na sladkostech a sluhové rozdali navoněné ručníčky, namočené v horkévodě, aby si hosté mohli očistit ulepené prsty a ústa, začal zábavný program. Jako prvnívystoupila skupina cikánů s cvičenými psy. Sultána dokázali upřímně rozesmát. Byl takspokojen, že stáhnul z prstu velký diamant a daroval ho patriarchovi cikánské rodiny; ten přijal

Page 188

dar se stejnou grácií, jako byl uštědřen. Následně se objevil postarší Ind s několika plochýmikoši s víkem, položil je před diváky, usadil se za ně se zkříženýma nohama a začal hrát na flétnu.Jak se mečivá melodie odvíjela, padala víka z košů jedno po druhém a postupně se vztyčovalivelcí hadi s roztaženou kápí. Každý z nich se vzbouzel na určitý motiv melodie. Džavid Cháninformoval přítomné, že jsou to kobry, jedovatí hadi z pištcovy domoviny. Hrozivě vyhlížející plazise komíhali sem a tam, zdánlivě v rytmu hudby. Aidan byla docela ráda, když vystoupení krotitelehadů skončilo.Na stromech kolem pavilónu bylo zavěšeno plno zlatých a stříbrných klecí, v nichž zpívali ptáci.Při následujícím vystoupení, kdy mladá dívka předváděla hrdličky a holuby, se ptáci v klecíchrozčileně rozkřičeli. Vycvičení dívčini svěřenci dokázali létat v různých formacích podlepískaných signálů své veli-telky. Na závěr vystoupení obletěli v ohromném kruhu celou zahradua pak se jako na povel usadili jeden vedle druhého na dívčině natažené paži. Publikum nadšenětleskalo, sultán-validé obdarovala dívku šňůrou polodrahokamů.Závěr představení obstarala skupina exotických tanečnic pod vedením jistého Syřana.Vystoupení před samým sultánem bylo pro ně velkou poctou, a proto se snažily uvést se conejlépe. Sultán byl tak unesen, že dokonce chtěl celou skupinu koupit, cožmu ale matka včas překazila. Zasyčela na něj: "Chceš se zesměšnit? Už tak máš tanečnic až až!Až budeš chtít nějaké nové, nech na Ilban Bejovi, ať ti je obstará! Nemůžeš se přece veřejněhandrkovat jako nějaký trhovec! Jsi přece sám Pán Turků, můj lve!" Murad nevolí sevřel rty, alepřikývl. "Máš pravdu, máti. Nechal jsem se jen unést kouzlem okamžiku a tím, jak se dnešní denvydařil." Obrátil se k Džavidu Chánovi. "Už se ani nepamatuji, kdy jsem se naposled tak dobřepobavil, příteli. Pohostinnost vaše a vaší rozkošné ženy mi zahřála srdce." Afektovaně sipovzdechl. "Jak zřídka si mohu dopřát zábavy jako obyčejný člověk. Dnešek dlouho uchovám vpaměti!" Podobně děkovala i Nur-U-Banu. "Nejdražší Mardžallo, jak ráda vás vidím šťastnou aspokojenou! Sama si dobře vzpomínám na svoje první pocity v otroctví, ale my vlastně aninejsme otrokyně, že? Žena je muži poddána z vůle samé přírody. Děkuji vám za příjemněstrávený den."Safíja vzala Aidaniny dlaně do svých. "Jsem tolik ráda," řekla tiše, "že jsme přítelkyně. Vy znátemé trápení, ale teď mám vás a vy mě, Mardžallo. Budu vám vždycky oporou, nezapomeňte." IFaruša Sultán a paní Džanfeda se spolu s ostatními dámami harému s hostitelkou zdvořilerozloučily a poděkovaly za pohostinství. Pak se jako roj pestrých motýlů vydaly přes trávník kčekajícím člunům. Sultán se schválně opozdil, znovu vzal Aidan za ruku, aby ji políbil, alenečekaně ji obrátil a vtiskl jí žhavé políbení do dlaně. Při tom se jí upřeně, hypnoticky díval doočí. "Potěšila jste mě, Mardžallo," pravil tlumeně. "Vaše dokonalé chování a vstupování i vašeinteligence přinášejí čest i mému domu, protože jste darem ode mne. Musím ještě promyslet, jakse vám za vaše zásluhy odměnit.""Dostatečnou odměnou je mi už přítomnost Vašeho Veličenstva a laskavá slova ocenění, kterájste ráčil pronést," formálně děkovala Aidan, přemáhajíc popud otřít si dlaň. Murad ji přímo děsil."Jste dokonalost sama," řekl, "a za pár dní vám pošlu dar, který se vyrovná vašim zásluhám.Sbohem, Mardžallo!" A byl pryč, rychle sestupoval dolů na nábřeží. Teď teprve se mohla otřástodporem.

Manžel ji pevně objal kolem ramen. Viděl, jak se sultán s jeho chotí loučil, a všechno v něm vřelohněvem, že musela strpět, aby jí slintal na ruku. "V jedné věci jsem se sultánem zajedno," řekl."Máš neobyčejné schopnosti, poklade. Ale už nikdy nedovolím, aby tě někdo takhle urazil. Ani neza tři měsíce dorazí z Krymu karavana s povinnou daní sultánovi. Napíši otci, aby jmenovalvelvyslancem u Vysoké Porty někoho jiného, abychom se mohli co nejdřív vydat k nám, domů."328"Och, Džavide, opravdu to chcete udělat? Neurazí se váš otec, když ani ne po roce chceteopustit čestný úřad?" Mínila to upřímně, měla strach jenom o něho, ani ji nenapadlo bránit mu v

Page 189

odjezdu třeba proto, že Istanbul leží přece jen blíže Anglii. S paží stále kolem jejích ramen ji vedlzahradou a vysvětloval: "Vláda chanátu Krym ještě nikdy velvyslance v hlavním městě říšeneměla. Jsme vazaly zdejšího sultána a každoročně na konci léta mu musíme posílat povinnéodvody, nicméně Mu-rad sám si velvyslance vyžádal. Otec zpočátku jeho přání zdvořileignoroval, Když před dlouhými měsíci šílený Timur vyvraždil celou mou rodinu, propadl jsem takhluboké melancholii, že matka uprosila otce, aby sultánově žádosti vyhověl a poslal do Istanbulujako velvyslance mě. Se změnou prostředí jsem měl zapomenout na zármutek. Naštěstí jsem tunašel tebe, můj klenote, a s tebou nové štěstí. Dokud budeme spolu, nebude mi nic chybět.V mé vlasti se ti bude líbit! Většinu sice tvoří náhorní planina, v zimě studená a větrná a v létěsálající vedrem a suchem, ale náš dům je na pobřeží, kde je podnebí mírné a zdravé. Pole podélpobřeží jsou velice úrodná, lemují je nesčetné zahrady, ovocné sady a vinice. Na trhu tamdostaneš všemožné ovoce. Nabízejí se tu třešně, broskve, fíky, meruňky, jablka, granátovájablka, hrušky i hrozny. Mám mandlovníkový sad a ve stepi chovám stádo ušlechtilých koní. Díkybohu Timur mé sady nezničil, ačkoliv mi vypálil dům i stáje, ale dobytek odehnat nezapomněl.Tak kdysi útočili naši divocí předkové. Vždycky se pyšnil tím, že má jméno po velkém dobyvateliTimurovi, následníku mocného Džingischána, vnuka legendárního Kublaje Chána." "A proč jstese mu nepomstil, můj pane? Proč jste ho nezabil?" To už Aidan delší dobu vrtalo hlavou. "Jsemmuslim, Mardžallo, a i když nejsem zvlášť nábožný, přesto si myslím, že jsem dobrý věřící. Koránbratrovraždu zakazuje. Timur není jen můj bratr, je dokonce mé dvojče! Spolu jsme pobývali vmatčině lůně! Společně jsme se narodili! Přestože osvědčil tak bestiální krutost, nedokážu hozabít; bylo by to jako zabít část sama sebe, jako zabít část naší matky, jež jeho jednáním toliktrpěla, našeho otce, člověka tak čestného a moudrého. Kdybych Timura zničil, přineslo by mi touspokojení jen dočasné. Stejně by mi to mé manželky a děti nevrátilo. Timur a já jsme jako noc aden. Odjakživa překračoval zákony, porušoval příkazy víry, vysmíval se našim zvykům. Každičkýden jeho života je od té chvíle pro něj trestem: octl se totiž v naprosté izolaci, ignorován rodinoui spoluobčany, a to je pro Tatara nejhorší trest. Jeho jméno bylo vymazáno z paměti národa, jakokdyby nikdy neexistoval. Je to smrt zaživa, Mardžallo."

Pokývala hlavou. "Rozumím," řekla, "a dokonce cítím s ním jistý soucit. Nikterak nemůženapravit zlo, které způsobil. Už nikdy neuvidí ani své ženy, ani vlastního syna! Strašný osud, můjpane! Jací to ďáblové ho štvou, že ho dohnali k takové křivdě nejen na vás, ale i na němsamém?"Džavid Chán se zastavil a pozvedl jí bradu špičkami prstů. Hleděl jí láskyplně do očí: "Pro tohletě zbožňuji, má drahá ženo. Máš srdce tak dobré, že bys dokázala omluvit i samého ďábla!"Půvabně se zarděla a skryla tvář na jeho rameni. "Líčíte mě jako dobrotivou, můj pane, ale játaková nejsem!" řekla. "Kdyby se mi váš bratr dostal pod ruku, musel by odpykat všechno to zlo,které způsobil!"Princ se srdečně zasmál. "Ach", řekl, "nemáš náhodou takétrochu tatarské krve? Znělo to tak pomstychtivě a co víc, upřímně. Věřím, že bys to dokázala!""To bych tedy dokázala!" Vzhlédla k němu, oči chmurné jako bouře."Pojedeme domů, na Krym," řekl pevně. "Pošlu otci vzkaz a nechám pro nás vybudovat novýpalác. Ale ne na troskách starého, protože tam by nám duchové obětí nedopřáli klidu. Vezmu tě ssebou domů, drahoušku, a budeme žít usedlým a spokojeným životem.""A pěstovat mandle a vychovávat děti... " škádlila ho."Syny," opravil ji."A dcery také," trvala na svém."Jedině když budou tak pěkné a chytré jako jejich matka," při pustil.Aidan se na něj usmála. "To můžu slíbit," prohlásila slavnostně. KAPITOLA 14Těsně před úsvitem vzbudila Aidan Marta, jak bylo domluveno, a paní domu rychle vstala aoblékla se, protože měla jet do Istanbulu pro Ester Kirovou a přivézt ji k sobě na návštěvu, aby

Page 190

spolu strávily den. Když jí stará dáma přenechala rostlinný materiál, tolik potřebný k úpravězahrady, která teď slaví takový úspěch, považovala Aidan za slušnost, aby ji vyzvedla sama anenechala ji cestovat bez doprovodu. Oblékla se teple, vždyť byl teprve počátek jara, a časnězrána bude na vodě chladno. Teple podšitý bleděmodrý hedvábný plášť bez rukávů se jí budehodit.Srkala z šálku horký černý čaj a dávala Martě poslední pokyny. "Určitě vzbuď pána, jak odejdu,aby mohl hned za úsvitu vyjet. Hammedovi vyřiď, ať k obědu připraví jehněčí kýtu, ale ať dápozor, aby současně s masem nepřišel na stůl žádný mléčnývýrobek. Je to proti příkazu víry Ester Kirové, tyhle věci se prý nesmějí míchat. Ať prostřou novépříbory, ty, které požehnal rabín, protože Ester se mnou poobědvá. Máme dost chalvy? Ester jizbožňuje.""Ano, paní, ano, ano!" smála se Marta. "Všechno bude přesně tak, jak jste nařídila. Nemusíte sestrachovat, dohlédnu na to osobně. A teď už běžte, nebo to nestihnete do města včas, abyste semohla na zpáteční cestě pokochat východem slunce." Aidan vklouzla zpátky do ložnice anaklonila se k spícímu Džavidu Chánovi, aby ho políbila. V tu chvíli byl vzhůru, chytil ji a stáhl ksobě. "Pane! Kvůli vám se opozdím!" protestovala.Jeho ústa už vyhledala její ve žhavém polibku, načež uvolnil sevření jen maličko a zeptal se:"Opravdu už nemáš čas?" a rukou zkušeně našel cestu několika vrstvami oděvu, aby jí pošimralbradavky."Nestydo!" smála se, odstrkujíc mu ruku. "Což ještě nemáte dost po dnešní noci?""Ale, poklade, to bylo přece včera! Teď ale jsem zas vzhůru a lačním po tobě!""Ale, opravdu, Džavide," mumlala, "opravdu nemáme čas." "Takže musím čekat až do odjezdunávštěvy, která ještě ani nedorazila. Počkej, jak tě dnes večer ztrestám za to, žes mě ránonechtěla." Zamrkal na ni. "Tak tedy jeď!" "Beru si vaše výčitky k srdci, můj pane manželi, anetrpělivě očekávám trest," žertovala cestou ke dveřím."Miluji tě, Mardžallo, má lásko," zavolal za ní a jí se štěstím rozjasnila líc.Džindži, neustále dbalý její pověsti, nedovolil, aby cestovala bez doprovodu; očekával ji nanábřeží spolu s Iris a Fern, Martinými dcerami. Všichni čtyři rychle nasedli do člunu, kde užčekali ospalí veslaři.Hladina Bosporu byla hodinu před úsvitem klidná a temná. Nad hlavami jim pomalu bledlo nebe,sem tam ještě vrhaly hvězdy chladné namodralé světlo, některé zářily zlověstně rudě.

Všude bylo ticho, nezvedl se ani vánek, neozval se žádný zvuk, jen pleskání vesel. Princovalodice zvolna odrazila z kotviště a pod vedením kormidelníka, stojícího na zádi s dlouhýmveslem jako kormidlem, vesla zabrala a brzy loď vklouzla do hlavního proudu Bosporu. Veslařichytili tempo a lodice rychle a tiše brázdila nehybnou hladinu.Aidan ani nezatáhla záclonky kajuty a sledovala míjející břeh, ač tam mnoho k vidění nebylo.Pahorky na asijské straně Bos-poru připomínaly jen beztvaré hroudy a ostrov uprostřed proudu,nacházející se v polovině vzdálenosti mezi palácem Džavi-da Chána a městem, nebylo ve tmě vůbec vidět. I Džindži kupodivu zmlkl. Časnému vstávánínebyl zvyklý. Iris a Fern seděly zády k sobě a poklimbávaly. Aidan byla upřímně vděčná zachvilku klidu. Ester Kirovou měla naložit v přístavišti v úseku vyhrazeném pro čluny velvyslancůu Vysoké Porty. V zatáčce toku už Aidan spatřila věže, kopule a minaret hlavního města. Oblohabyla teď světle šedá a hvězdy bledly, jen Jupiter dosud zářil.Člun se už přídí obracel ke břehu a razil si cestu mezi plavidly ukotvenými v přístavu, město seprobouzelo, ale hluk ještě nevypukl. Když dorazili na určené místo, viděla Aidan, že nádhernánosítka Ester Kirové už čekají. Džindži vyskočil na břeh, sotva se příď dotkla země, a spěchalpřivítat a doprovodit ctihodnou starou paní z nosítek ke člunu. Na okamžik se zastavil, aby sipotlachal s eunuchem Kirových, který svou paní doprovázel, a pak oba pomohli pramátislavného rodu vystoupit z nosítek a nasednout do člunu.

Page 191

"Dobré ráno, paní Ester," pozdravila Aidan. "Doufám, že budeme mít dnes krásně.""Opravdu, dítě, doufám, že budete mít pravdu." Otočila se k sluhovi. "Kdepak mám šál, Jákobe?Je mi zima." Nepozorný Jákob se rychle vrátil k nosítkům pro šál a podal jej uculujícímu seDžindžimu. Ten nastoupil do člunu a obřadně do něj Ester zabalil."Posuň ohřívadlo blíž paní Ester, Džindži," zavelela Aidan, "a kde je ta lehká vlněná deka nanohy, kterou jsi měl vzít?" Džindži se div nepřetrhl, aby splnil Aidaniny pokyny, a tak bylo brzyvšechno podle jejího přání. Nakonec se usadil sám a dal kormidelníkovi a veslařům pokyn, abyznovu zabrali. "Přivezeme tvou paní zpátky při slunce západu, Jákobe," zavolala ještě Aidan nabřeh, když už odráželi. "Doufám," obrátila se k Ester Kirové, "že vám to nevadí, že jsme přijeli takbrzy, ale ráda bych vás měla pro sebe celý den, protože jsem vám tolik zavázána, drahá Ester.Včera byli u nás na zahradní slavnosti sultán, jeho matka, Safíja a skupina dam z harému i sFa-rušou Sultán i s paní Džanfedou. Velice dobře se bavili a odcházeli spokojeni. To určitěprospěje manželovi ve funkci." "Úlohou ženy je pomáhat manželovi na zvolené životní dráze,Mardžallo. Jsem šťastná, že jsem vám mohla být užitečná. Po celý život jsem byla k službámostatním a náš Bůh, kterému říkáme Jahve, budiž jeho jméno pochváleno, mě bohatě odměnil,když mé rodině dal bohatství a vliv v této podivné zemi." "Žila jste celý život tady, Ester?"vyptávala se Aidan. Ráda poslouchala vyprávění staré paní a povzbuzovala ji k tomu, jak mohla."Ano," odpověděla Ester, "narodila jsem se tu. Má rodina byla vypuzena z Izraele, země, jež námbyla domovem od věků, po pádu Velkého chrámu, kdy ještě světu vládli Římané. Vy křesťanéříkáte Izraeli Svatá země nebo také Palestina. Má rodina dlouho bloudila, než natrvalo zakotvila vKonstantinopo-li, ještě za panování samého Konstantina Velikého. Od té doby žijeme zde.""Pak ovšem tu váš rod žije už celá staletí," poznamenala Aidan."To je pravda," odpověděla Ester. "Přišli jsme sem ještě za vlády pohanství, uctívání římskýchbohů, ale Konstantin Veliký, vládce Východořímské říše, se dal sám pokřtít a vzápětí vypukloprvní pronásledování Židů. V roce 1453 se ale přes Bosporpřeplavil sultán Mohamed, vládce otomanské říše, zvaný též Dobyvatel, a zmocnil se města.Stará říše skomírala pomalu, po léta, ale Turci už drželi předmostí na této straně Bosporu díkvěnu princezny Theadory Kantakuzén, která byla provdána nejprve za sultána Orkhana a pak zajeho syna Murada I." "Což si vzala za manžela vlastního syna?" Aidan byla šokována.Ester Kirová se zasmála. "Panebože, ne, dítě! Princezna Thea-dora nebyla matkou Murada I!Murad byl stěží odrostlý, když jí vnutili manželství s mužem, který mohl být jejím dědečkem.Výměnou za ni obdržel její otec od sultána vojenskou pomoc. Vypráví se, že ji Murad spatřil votcově domě a zamiloval se do ní. Když jeho otec zemřel, oženil se s ní, a byl to právě jejichpra-pra-vnuk, který později dobyl Konstantinopol, nyní přejmenovanou na Istanbul. Od chvíle,kdy Turci převzali vládu, nebyli už pronásledováni ani Židé, ani křesťané. Otomanští muslimovéovšem od nás za naše odlišné náboženství odedávna vybírají daně, a to nejen v penězích, aleberou nám i naše syny do jednotek janičářu a krásné dcery do harémů. Takovou cenu platíme zaprosperitu pod vládou Turků. Vládnou rozumně a spravedlivě, ač mám trochu obavy z toho, žese moc ocitá stále víc v rukou jejich žen. Ale dost už toho povídání, dítě. Podívejte! Sluncevychází! Buď požehnán náš Pán! Není většího umělce nad Něj! Podívejte, tam na obzoru!" atlustým prstem s prsteny ukazovala k temným pahorkům Asie na východě, stěží viditelným v zářivycházejícího slunce.Obloha nad nimi se rozzářila, tenký proužek tekutého zlata se šířil a šířil, až ozářil celé nebe.Zároveň nad obzorem vytryskl ohňostroj barev tak oslnivých, že se v Aidan zatajil dech. Barvy serozběhly paprskovitě po celé obloze jako pruhy nejčistší-ho čínského hedvábí - šarlatověoranžová, růžově červená, ble-děfialová sousedila s citrónově žlutou a královsky purpurovou.Pak se nad zelené pahorky rázem vyhoupla zářící šarlatová kou-le slunce a den začal. Lehký vánek čeřil vlny Bosporu, když míjeli ostrov na poloviční cestě kpaláci."Není to nádhera?" pravila Ester Kirová. "Zanedlouho oslavím osmdesáté deváté narozeniny, a

Page 192

ač jsem viděla východů slunce nespočet, nikdy nejsou dva stejné, jeden každý je důkazem slávyBoží. Při nich se cítím tak nepatrná proti vesmíru!" Zasmála se. "A mám ty východy a západyslunce tak ráda, protože mi pomáhají uchovat si pokoru a vnímavost. Vykládám to synoviSolomonovi i vnukům, ale marně, vždyť mužští, ty nadřazené bytosti, mě mají jen za hloupoustařenu." "Ani omylem vám neuvěřím, že byste muže pokládala za vyšší bytosti než ženy, paníEster, ať už si oni sami o sobě myslí, co chtějí," smála se Aidan."Ach, mužští!" Matka rodu se usmívala. "Začínají jako bezmocná křičící stvoření, jež právěvyklouzla z ženina těla. Živí se mlékem jejích prsů, ale kupodivu: od okamžiku, kdy se udrží nanohou, už jim jejich rozoumek říká, že jsou něco víc než jejich matky, sestry a všechny ostatníženy. Není to zvláštní, Mardžallo?" "To opravdu je," odpověděla Aidan, "ale ještě jste mineodpověděla na otázku."Ester se znovu zasmála. "Vy jste přece jen inteligentní, má milá," řekla a pokračovala: "Ne, jánepovažuji muže za nutně moudřejší než ženy, ale to je - jak jste jistě pochopila - můj osobní avlastně extrémní názor. Moudrá žena přece musí ponechat mužům kolem sebe jejich iluze, jejichpředstavy, není tomu tak? Princ Džavid Chán prý je do vás hluboce zamilován. Já jsem všakpřesvědčena, že vy ho nemilujete, ale přesto mu ponecháváte iluzi lásky a to mu ke spokojenostistačí." Aidan se zarděla. "Ale mně přece je blaho mého pána nade vše," bránila se, ale pakpovzdechla: "Bohužel máte pravdu, že ho nemiluji tak intenzivně jako on mne. Možná že si hozamiluji až časem, protože je to člověk tak hodný a ke mně dobrý, že má na mou lásku plnéprávo. Přesto nemohu zapomenout nasvého pravého manžela, Conna, paní Ester. Modlím se k Bohu, abych to časem dokázala.""To je jen další ukázka katastrofálního dopadu mužského myšlení na osud ženy," řekla starádáma. "Jednou jste byla princi darována a hned se automaticky předpokládá, že ze svéhoprostinkého mozku vymažete všechno, co až dosud bylo. Vždyť přece jste jenom žena! Jenvlastní životní síle, vlastní odolnosti mají ženy co děkovat za to, že vůbec přežívají a jsou s tozvládnout každou situaci navzdory všemu, Mardžallo." Poklepala jí po ruce, aby stvrdila sváslova. "Ale vy jste přesto šťastná, jak vidím, a to mě těší. Rychle, popište mi vaši zahradu,vyprávějte o slavnosti, vždyť už jsme skoro u vás.""Ty cibulky od vás vzešly nádherně a vykvetly přímo jedinečně, Ester! Sultán i všichni hosté bylinadšeni, dokonce jsem mu musela slíbit pár cibulek těch světlefialových krokusů s oranžovýmivnitřky. Byl jimi unesen." Jala se přítelkyni líčit, jak dovedla všechny druhy k rozkvětu současně,a Ester souhlasně pokyvovala hlavou."Jste chytré děvče, Mardžallo," řekla pak. "Sultán má sice jako koníčka hodinaření a malířství,ale vyučen je zahradníkem. Je to velice nervózní a náruživý člověk, a proto se rád uchyluje doklidu zahrad. Práce s rostlinami a s květinami ho uklidňuje." "To věřím," pravila Aidan. "Rostlinystačí jen okopávat a zalévat. Nehádají se s vámi a neodporují."Ester Kirová se zakuckala smíchy, ale náhle jí smích odumřel v hrdle. Vytřeštila černé oči vesnaze rozeznat vzdálený břeh a němě k němu ukazovala prstem."Co se děje?" Aidan se zahleděla směrem, kam Ester ukazovala, a strnula hrůzou."Zastavte!" zakrákala stařena nečekaně pánovitým hlasem. "Nejezděte dál!"Kormidelník pokynul veslařům, ti zvedli vesla z vody a všichni se zahleděli směrem k paláci, jenžse právě vynořil v dohledu. Přes vodu se k nim nesly výkřiky a hluk potyčky. Náhle, bez varování,vyšlehl ze střechy paláce plamen, za ním hned další a další."Och, můj Bože!" zašeptala Aidan. "Zlá předtucha mého pána se splnila. Rychle! Na břeh!Musíme jim pomoci!" "Ne!" zaznělo ostře z úst Ester Kirové. "Mardžallo, mějte rozum! Teď neníčas řídit se citem! Váš palác byl přepaden. Tři mladé ženy a jedna stařena s hrstkou otroků bytam nebyly nic platné, ať už se tam děje cokoli! Nemáme žádné zbraně. Když vystoupíme nabřeh, zabijí nás. K čemu by to bylo dobré?" Poručila kormidelníkovi: "Obrať! A veslujte seč vámsíly stačí zpátky, do Jeni Seraje!" Když se člun otočil, řekla Aidan: "Požádáme o pomoc sultána.Pošle tam vojáky." "Ach, ale co Džavid?" vydechla Aidan. "Měl odjet na koni do města za úsvitu,

Page 193

jako každý den. A Marta tam zůstala!" Fern a Iris, jindy tak klidné, začaly zoufale plakat, tušícepohromu a Aidan obě malé otrokyně přivinula k sobě mlčky, vždyť co říci v takové situaci!Lodice letěla jako na křídlech; Aidan ani netušila, že je tak rychlého pohybu vůbec schopna,protože většinou plula majestátně pomalu. Za okamžik měli město na dohled, znovu se proplétalitlačenicí v přístavu, tentokrát už se zvuky a hluk města rozezněly naplno. Zahnuli kolem ústíZlatého rohu a člun zamířil přímo k Jeni Seraji. V okamžiku přirazili a vzápětí už lodníci člunuvazovali.

Ester Kirová vystoupila na břeh a řekla: "Okamžitě jdemek sultán-validé. Ta už bude vědět, co dělat."I Aidan vystoupila, spolu s Fern a Iris, a běžely zahradamik paláci, spletitou cestou přes dvorky a chodby se dostaly ažk apartmá sultánovy matky. Aidan se strachovala: "Je tak brzo!Nur-U-Banu ještě nebude ani vzhůru!""Nur-U-Banu nikdy nespí," řekla Ester Kirová. "Sama nevím,kdy vlastně spí, ale mě ujišťuje, že toho naspí dost. Zabývá sestátními záležitostmi svého syna, její moudrost je mu k užitku." Jakmile stanuly u dveřísultán-validé, byly hned vpuštěny. Dobře vycvičení otroci paní domu nedali najevo ani nejmenšípřekvapení nad tak časnou návštěvou. Bylo jim nabídnuto sezení i občerstvení, čaj a mandlovékoláčky; Aidan odmítla, Ester si vzala."Prosím," naléhala Aidan, "musíme hned mluvit s validé! Je to naléhavé!""Její Výsost právě vychází z lázně," řekl eunuch. "Podívám se, jestli vás přijme.""Řekni, že to spěchá!" opakovala Aidan a pak nervózně usedla a čekala.Po několika minutách - Aidan připadaly jako hodiny - sultán--validé přispěchala. Měla na soběranní župan, nádherný kus oděvu z prošívaného temněfialového hedvábí, a vlasy mělarozpuštěné. "Ester! Mardžallo! Co se stalo? Prý je to naléhavé!" Ester Kirová nepustila Aidan keslovu. Vypověděla, co se sběhlo, vlastními slovy. Vyprávěla stručně a věcně a validé sama - anižčekala - dala rozkaz, aby byla bez prodlení do princova paláce vyslána četa janičářů. Zároveňvzkázala sultánovi, aby se k ní co nejdříve dostavil."Drahá Mardžallo," řekla Nur-U-Banu, sedajíc si vedle Aidan a mateřsky ji objímajíc kolem ramen,"nestrachujte se. To, co se podle všeho stalo, je něco naprosto neobvyklého, ba nemyslitelnéhouvnitř hranic říše, dokonce tak blízko hlavního města! I když princ útok neočekával, určitědokázal se svými muži útočníkům vzdorovat. Jistě že váš dům utrpěl, možná jsou i oběti naživotech mezi služebnictvem, ale jakmile dorazí janičáři jako posila, jistě se nájezdníky podařírozprášit. Určitě nám dají vědět co nejdřív a vy zatím počkejte tady, mé dítě. Vypadáte zničeně,dovedu si představit, jak vás to sebralo. V posledních dnech jste si moc neodpočala, nejprvejste připravovala zahradní slavnost, pak jste měla starosti s naší návštěvou a dnes jste vstávalatak brzy, abyste vyzvedla Ester. Kašpare!" zavolala na eunucha. "Přines princezně ten jahodovýšerbet podle mého receptu, honem!""Och, nemohu polknout ani doušek," řekla Aidan, pořádstrašně vyděšená. Proč někdo zaútočil na jejich dům? Kde je Džavid? Co se stalo s chudákemMartou?"Jen něco málo na osvěžení, má drahá," domlouvala jí validé. "Věřím, že nemáte chuť na jídlo,ale šerbet vás posílí. Udělejte to pro mě, napijte se, drahá Mardžallo!" Kašpar podával Aidansklenici šerbetu; zdálo se jí nezdvořilé odmítnout, když jí validé prokazovala tolik laskavosti.Vzala pohár a usrkla sladkou, hustou šťávu. Dokázala ji polknout, dokonce jí chutnala. "Mámtakový strach," řekla, neoslovujíc nikoho přímo."Tak, dítě," chlácholila ji validé. "Všechno bude zas v pořádku, věřte."Aidan sklesla hlava na rameno sultánovy matky; zívla. "Jsem ospalá. Proč jsem tak ospalá?" anajednou se o ni opřela celou vahou: ztratila vědomí.

Page 194

"Odnes ji do mé ložnice a dobře ji tam ulož, Kašpare," poručila validé. Pak si povšimla oboumalých otrokyň a Džindžiho, zírajícího s otevřenými ústy. "Zůstanete se svou paní," nařídila avšichni tři poslušně následovali eunucha Kašpara. Nur-U-Banu se obrátila k Ester Kirové. "Žilajsem v harému dost dlouho, abych poznala, když se blíží hysterický záchvat, má milá. Mardžallabude spát aspoň tak dlouho, abychom měly zatím čas zjistit, co se vlastně stalo. Zůstaňte semnou, držte tu se mnou stráž. Vzkážeme k vám domů, že jste zde, aby se o vás nestrachovali."Aidan se vzbudila až odpoledne, poslední události se jí okamžitě vybavily. Očima přelétla luxusníložnici sultánovy matky, viděla klímající Iris a Fern vedle lůžka, v nohou věrného Džindžiho.Někdo ji musel patrně svléknout. Viděla plášť, šaty, pás i střevíčky složené pečlivě na židli vedlepostele. Rychle vyskočila a oblékla střevíčky a pás. Potichu vyklouzla ze dveří nachodbu, kde uviděla další dveře, podle všeho vedoucí do salónu. Když je otevřela, uviděla EsterKirovou, sultánovu matku a několik dívek z její družiny. Vzhlédly, když vstoupila. "Víte už něco?"zeptala se nedočkavě."Janičáři se teprve před chvílí vrátili, Mardžallo," řekla validé. "Nejdřív se ohlásí u sultána a pakteprv se něco dozvíme my." Aidan usedla na stoličku jako pravý obraz zoufalství. Džavid Chán jemrtev, cítila to. Ne, věděla to! Jak jen se něco takového mohlo stát? Co teď s ní bude? Co bude snimi se všemi? Nur-U-Banu i Ester byly natolik moudré, že se nesnažily Aidan utěšovat. I ony seobávaly nejhoršího; jakou by tedy mělo cenu živit v ní klamné naděje? Minuty ubíhaly,odměřovány odkapáváním vodních hodin validé. Tu se náhle rozlétly dveře a vstoupil sámMurad. Visely na něm očima s němou otázkou, zatímco vstávaly na jeho počest.

Přikročil rovnou k Aidan, a když ji viděl klečící u svých nohou, zakusil stejný pocit vzrušení jakovčera při návštěvě princových zahrad. Čím jen ho tak vzrušuje? Vztáhl ruku a pozvedl ji na nohy.Jejich oči se setkaly a sultán řekl: "Je mi to tolik líto, Mardžallo."Na okamžik sevřela víčka, jako by se přikrčila před ranou, ale hned oči zas otevřela a oslovila ho:"Řekněte mi popravdě, co se vlastně stalo. Chci to vědět! Musím znát pravdu!" "Všichni jsoumrtvi," pravil sultán, "palác i zahrada zcela zničeny. Útok přišel zřejmě nečekaně. Džavid Chánbyl zabit u stájí. Zemřel okamžitě, Mardžallo. Jistě netrpěl. Byli to Tataři, ten jeho zrádný bratr,jsem si tím jist. Moji janičáři už vyrazili, aby je pronásledovali. Dostanou je, přísahám!"'Jak víte, že to byli Tataři?" otázala se hlasem zdušeným bolestí.Chvilku váhal, pak pravil: "Protože když svoje oběti pobili, usekali jim hlavy a naházeli je na dvěhromady po stranách vstupní brány. Je to jejich zvyk."Aidan se zvedl žaludek, ale donutila se říci: "Měla jsem otro-kyni, služebnou. Je možné, že padlado zajetí?" "Pochybuji," řekl sultán. "Nejspíš byla znásilněna a pak zabita spolu s ostatními.Všude jsou stopy divokého řádění. Dokonce i domácí zvířata a kočky pobili. Mí vojáci našli jentohohle jednoho chlapíka běhat po zahradě." Sultán vyňal z rukávu jen zpola dospělé kotě sdlouhou oranžově smetanovou srstí a podal jí je. Vzala do náručí mňoukající zvířátko a přitisklasi je k prsům. Zaslzenou tvář pozvedla k sultánovi a řekla: "To je Tulipán. Dali jsme mu to jménopodle oranžového chomáčku na konci ocásku. V noci lovíval venku kolem paláce a nikdy senevracel před východem slunce. To mu zachránilo život." Aidan zabořila tvář do měkké kožešinya rozplakala se."Díky, synu, za zprávu, i když tragickou," řekla Nur-U-Banu. "Postarám se teď o Mardžallu.Doprovodil bys, prosím, Ester k jejím nosítkům? Čekají na dvoře."Sultánova matka byla jediný člověk, který si mohl dovolit takovým způsobem propustit sultána.Poslušně opustil pokoj spolu s Ester. Aidan klesla na divan a tiše plakala. Nur-U-Banu ji nechalavyplakat, až se konečně pláčem vysílila a zůstala strnule sedět s kotětem přitisknutým k hrudi,obličej zrůzněný bolem. Nakonec vzhlédla k validé a hluboký žal v jejím pohledu se dotkl iokoralého srdce sultánovy matky. "Co teď se mnou bude?" zeptala se tiše."Zůstanete tady, v paláci, dítě, ale v žádném případě už se nemůžete vrátit do ubytovny paníSajesté. Teď jste princezna-vdo-va. Náleží vám vlastní apartmá. Pro začátek se vám musíme po-

Page 195

starat alespoň o ubytování; na úvahy o budoucnosti je zatím ještě čas.""Jaká budoucnost mě ještě může čekat?" namítla smutně Aidan."Každý má svou budoucnost, stejně jako má minulost," oči Nur-U-Banu vyjadřovaly všechnumoudrost světa.Já asi mám už jen minulost," řekla Aidan. "Kdykoliv mi začne na nějakém muži záležet, jsem odněho odloučena, nebo mi je vzat. Nejprve otec, pak Conn a teď Džavid Chán. Možná je psáno vknize osudu, že mám prožít život v osamění." "Nikdo na světě nemá předurčeno zůstat sám,"řekla validé. "To by bylo proti přírodě. Proto přece Alláh stvořil muže a ženy. Jste ještě v šoku,dítě. Zavolám svého lékaře - je to neobyčejně zkušený Řek - ten se o vás postará. Chovám kněmu nej-vyšší důvěru."Aidan neodpověděla. Co také říci v takové situaci! Džavid je mrtev. Byl jí odňat stejně jako Conn.Ani vlastně neví, zda vůbec chce dál žít. Vždyť co jí zůstalo? Je daleko od rodné Anglie, dalekood Pearrock Royal, a když už začínala znovu žít po boku Džavida Chána, je rázem vše to tam,jakoby smeteno, ukradeno nějakým žárlivým zlým duchem.Doktor přišel, namíchal několik druhů prášků do poháru růžové vody a prohlásil, že Aidanpotřebuje především klid. Aidan mu už už chtěla říci, že prospala celý den, ale nakonec obsahšálku poslušně vypila. Alespoň nebude muset myslet, když bude spát, řekla si. Vždyť vlastněpotřebuje spánek, nevědomí, aby ji vzpomínky nemučily. Nur-U-Banu osobně doprovodila Aidana její tři služebné do malého dvoupokojového apartmá hned vedle svého a s úsměvem přihlížela,jak ji ukládají do postele. Usnula jim pod rukama.Validé se vrátila do salónu a zastihla tam svou nejlepší přítelkyni Džanfedu. Obě dámy se políbilya pak se pohodlně uhnízdily v polštářích na divanu."Slyšela jsem, co se stalo," začala Džanfeda. ,Jak se vede Mardžalle?""Je zlomená žalem. Vyděšená; bojí se budoucnosti. Co můžeš také čekat jiného, draháDžanfedo. A navíc pro nás znamená další nešťastný problém. Vidělas, jak ji včera Murad hltaločima, a když jí dnes osobně přinesl tu strašnou zvěst, nemohl zas odtrhnout oči od jejíchprsou, propaloval jí blůzu pohledem. Má harém plný krasavic a zatouží po ženské, která měla uždva manžely a dá se jen stěží označit za průměrně hezkou." "Provdej ji znovu," navrhlaDžanfeda."Tentokrát ji Murad nepustí," konstatovala Nur-U-Banu. "Není blázen, ten můj syn. Vidí v ní něcozvláštního, ačkoliv mož-339ná ani neví co. Šíleně touží se jí zmocnit, až mám strach, kam to povede.""A co ti na tom vadí?" Co si Džanfeda pamatovala, validé nikdy nebránila synovi v ukájení jehochoutek, jen aby omezila vliv Safíji."Mardžalla není žádné povrchní kotě, ani o sultánovu přízeň neusiluje; avšak získá-li ji,popřípadě s ním počne a, nedej Bože se narodí syn - domníváš se, že se inteligentní žena jakoMard-žalla s tím spokojí? To si rozhodně nemyslím! Jistě by usilovala o to, aby se právě její synstal příštím sultánem! Určitě! A myslíš, že by Safíja dokázala klidně přihlížet? Ne, ne, Džanfedo!Rovnováhu sil v harému jsem udržela jen díky tomu, že jsem se postarala, aby Safíja ztratila svévýsadní postavení. Ty ženštiny, které si Murad až dosud vybíral, jsou ale prázdné nádoby,povrchní holky, které se starají jen o to, jak ze sultána vyrazit nějaké ty šperky nebo jiné hračky.Mardžalla je ale docela jiná, Džanfedo. Co jen si mám s ní počít? Murad ji za každou cenu chcedo postele. Safíja se tak zákonitě stane její nepřítelkyní a to povede k válce v harému. Tonemohu dopustit." "A proč by z toho musela být válka, Nur-U-Banu? Což my dvě jsme se takénedělily o sultána? Přesto jsme nebyly nepřítelkyně.""To ne," řekla zamyšleně validé, "ale my jsme byly kamarádky ještě dřív, než jsme se začaly oSelima dělit." "To jsou Safíja s Mardžallou také.""Ale já jsem nikdy neměla tak výsadní postavení u Selima jako Safíja u Murada. Tehdy jsem sedobrovolně podřídila zákonům harému.""Ale Safíja je přece také zná," namítla Džanfeda. "Jistě," souhlasila validé, "ale nikdy je cele

Page 196

nepřijala a odmítá se jimi řídit. Těžce nese, že jsem měla Murada k tomu, aby si bral ještě dalšíženy, aby si vyvolil další manželky. Jak jen mě kvůli tomu nenávidí, jak usiluje na každém krokupodrýt mou autoritu! Ta záležitost s Mardžallou byl jediný případ, kdy jsme spolupracovaly. Safíjanechce pochopit, že jediný syn není zárukou pokračování rodu, není zárukou nástupnictví.""Možná že ji jen děsí bratrovraždy, které nutně následují po stanovení následníka trůnu,"podotkla Džanfeda. "Bratrovraždy jsou nevyhnutelné," řekla Nur-U-Banu cynicky. "Ale dokudnení korunní princ stanoven, je větší počet mužských potomků nutností. Vezmi si jen SelimaPrvního. Se čtyřmi manželkami měl celou řadu synů, ale když umíral, zbýval jen jediný,Sulejmán. Někteří padli v boji, někteří podlehli chorobám, zůstal jen jediný. Co kdyby byl měl jentoho jednoho a něco se mu stalo?" 340Džanfeda nehodlala na toto téma dál s přítelkyní diskutovat. V skrytu duše odsuzovalavyvraždění mladších synů předchozího sultána jako odporný zločin. Určitě by se bylo našlo jinéřešení, jen kdyby byl někdo měl zájem je hledat. "Jak děkuji nebi, že mám jen dceru," řekla,"nerada bych přišla o tvé přátelství, Nur-U-Banu."Validé jí vřele stiskla ruku. "Nevím, co bych si bez tebe počala, Džanfedo," řekla. "Pomoz mirozřešit tenhle problém." "Přiber si Safíju jako důvěrnici," řekla Džanfeda. "Prozraď jí, že Muradtouží po Mardžalle, a že ji nejspíš bude chtít pro sebe. Řekni jí, že je to bohužel nevyhnutelné,ačkoliv jste se obě tolik snažily tomu zabránit. Navrhni jí, aby se s Mardžallou přátelila i nadále;aby se mezi nim vytvořil podobný vztah jako mezi námi dvěma. Buď k ní upřímná. Řekni jí to tak,jako jsi to řekla mně. Že Mardžalla není jako ty druhé; že je inteligentní; že jí nebude na škodupřátelit se s ní, aby věděla z první ruky, co si myslí a dělá. Safíja není hloupá. Každý potřebujepřátelskou duši, i sama bas-kádí.""A ta zvlášť," zdůraznila validé. "Nejspíš máš pravdu, Džan-fedo. Každopádně to stojí zazkoušku. Jestli si má Mardžallu znenávidět, je to jedno, jestli se dozví hned teď, že po ní Muradpase, nebo až později. Nic jiného mi stejně nezbývá." "Asi ne, drahá přítelkyně.""Což ovšem ani zdaleka neulehčuje situaci," pousmála se Nur-U-Banu hořce.Tu se otevřely dveře salónu a vešel Murad. "Mělo by tě, matko, potěšit, že jsem bez odmluv splniltvůj příkaz. Ester Kirová už je v pořádku v nosítkách a na cestě k domovu." Sklonil se a políbilnejprve Nur-U-Banu a pak Džanfedu na tvář. "Dobrý večer, teto. Už jste slyšela, jak strašnousmrtí zahynul DžavidChán?"Přikývla. "Cožpak se v harému dá něco utajit, drahý Murade?"Sultán se rozhlédl po pokoji. "Kde je Mardžalla?" zeptal se. "Nechala jsem ji uložit do postele"odpověděla matka. "Je úplně vyčerpaná a samozřejmě zničená ze smrti manžela." "Kams jidala? Do tvé ložnice? Doufám, že to tam má pohodlné."Sultán-validé si s Džanfedou vyměnila pohled. "Dala jsem ji hned vedle do dvoupokojovéhoapartmá, kde kdysi bydlívala tvá sestra, ještě za svobodna. Myslím, že jí tam bude dobře, dokudse nerozhodneme, co dál." "To už je rozhodnuto," řekl Murad."Nemůžeš se s ní oženit tak brzy, synu, takže doufám, žes právě to na mysli neměl!" řeklaNur-U-Banu."Chci ji pro sebe," řekl bez obalu.Džanfeda se zlehka zasmála. "Jak jsi chtivý, drahý synovče!Byl jsi takový už jako chlapec. S harémem plným krasavica k tomu panen zatoužíš zrovna po Mardžalle, které už je nejmíň pětadvacet, dokonce je už protebe trochu přestárlá! Proč ji raději nectít jako vdovu po princi Džavidu Chánovi a nenechat si ji vzáloze jako čestný dar pro někoho, koho budeš chtít vyznamenat?""Protože ji chci pro sebe," řekl. ."Ani tobě, ani nikomu jinému nejsem povinen skládat účty.Nezapomínej, že jsem sultán! Řeknu ti jen tolik, že mě provokuje, že mě fascinuje. Musím jidostat a dostanu ji!"Džanfeda pokrčila rameny. "Sice tomu nerozumím," řekla,

Page 197

"ale dělej, jak myslíš, milý hochu.""To stejně dělám odjakživa," řekl s úsměškem."Musíš dopřát Mardžalle čas truchlit po manželovi," řekla validé."Čím déle bude smutnit za Džavidem Chánem," řekl úsečně, "tím víc se bude bránit pomyšlení,že by měla náležet mně. Nechť se ke mně dostaví tento pátek. Už jsem to nařídil Ilban Bejovi."Nur-U-Banu se zatvářila zděšeně, i Džanfeda se nad tak nestydatým prohlášením ošívala. "To jepřece nemyslitelné! Něco takového nemůžeš udělat! Jakožto manželka Džavi-da Chána vlastněpatří jeho rodině. Co když si ji vyžádají?" "Pak jim vzkážeme, že nevěsta Džavida Chána zemřelažalem," odsekl pohotově sultán. "Poslouchej dobře, matko. Chci tu ženu a nikdo mi nezabrání jidostat! Nikdo!" Otočil se na patě a vyšel z pokoje."Jak jen to řeknu Mardžalle?" Nur-U-Banu byla vážně znepokojena. "Co jen jí mám říci? Tohlepřece není možné!" "Řekni služebnictvu, ať drží jazyk za zuby, a snaž se ji získat na svou stranu.Samozřejmě to musíš říci Safíji a to ještě dnes," radila Džanfeda. "Spolu se Safíjou ji za těch párdní musíte přesvědčit, že je to pro ni velká čest. Nevyzná se v našich mravech. V nejhorším jířekni, že je to tu zvykem." "Zeki!" přivolala validé svého osobního eunucha. "Ano, Výsosti?"ozval se vysoký hubený běloch s bílými vlasy. "Zajdi za bas-kádí a vyřiď, že s ní musím mluvit, ikdyž už je pozdě." Eunuch se uklonil a odspěchal. "Serfíro!" Nur-U-Ba-nu oslovila hlavníkomornou. "Okamžitě sežeň občerstvení, ještě než přijde bas-kádí. Popožeň služky!""Hned, Výsosti," odpověděla Serfíra a vyběhla shánět podřízené.Nečekaly dlouho. Safíja přišla rovnou se Zekim v doprovoduvlastního osobního eunucha, Tašina. "Poslala jste pro mne, madame? Čím vám mohu sloužit?""Posaď se, drahá Safíjo," řekla validé úlisně a mladá Benát-čanka tázavě zvedla obočí, zatímcose usazovala do polštářů. Džanfeda se na ni usmála přes perletí vykládaný stolek. "Výborněvypadáš, Safíjo. Jak se daří Mehmetovi?" "Jen kvete!" rozzářila se Safíja, protoženejzamilovanějším tématem hovoru byl pro ni její synek. "Máme tu jistý problém," začala validé."Opravdu?" Safíja se zatvářila trošku zmateně. "Ano, obě máme problém, i ty, Safíjo. Pamatuješ,jak jsme navedly Murada, aby dal Mardžallu Džavidu Chánovi, jelikož jsme se obávaly jejíhovlivu, kdyby si získala sultánovu přízeň, protože je bystrá a mohla by vyvolat v harému rozkol.Tak tedy: Mardžallu tu máme zpátky a došlo k nejhoršímu. Murad právě odešel; na rovinu anaprosto bezohledně mi řekl, že k němu má být princezna Mardžalla uvedena již tento pátek."Safíja překvapením ztuhla. Pak pravila: "A nemůžete s tím něco udělat, máti?""Prosila jsem ho, aby to nedělal. Džanfeda mu domlouvala. Mardžalla právem náleží rodiněDžavida Chána, ale když jsem to Muradovi řekla, prohlásil, že máme Velkému chánovi vzkázat, žezemřela žalem! Za každou cenu chce prosadit svou, Sa-fíjo! Nic s ním nesvedu.""Pak tedy proč jste mě zavolala, matko? Když vy ho nedokážete přemluvit, pak já teprve ne.""Jednu věc můžeš přece udělat, Safíjo," řekla sultán-validé. "A co?" Safíja se tvářilapochybovačně."Kdysi jsem na tom byla jako ty, stejně jako jednou zas ty zaujmeš mé místo, pokud tvůj synnastoupí na trůn. Být bas-kádí je osamělá role. I být sultán-validé znamená osamělost. Já mámalespoň Džanfedu. Kdybych ji neměla za přítelkyni, nedovedu si představit, jak by můj životvypadal. Nezříkej se přátelství s Mardžallou pro něco, za co nemůže. Není jako ostatní harémovékrásky. Potřebujete jedna druhou. Ester Kirová mi vyprávěla, jak kdysi všechny manželky SelimaPrvního si byly blízké jako sestry, jak svorně usilovaly o dobro rodiny, nejen svoje vlastní asvých dětí. Jednou, až tady nebudu, přejde má zodpovědnost na tebe. Pak ti bude Mardžallaoporou." "A co když porodí syna?" zarazila ji Safíja. "Jak by mě mohla mít ráda, až se Mehmetstane sultánem a její dítě dá zavraždit? Jak by mohly dvě favoritky mého pána Murada býtpřítelkyně? To je nemožné.""Vždyť se jí může narodit dcera," řekla Džanfeda. "Vždyť i já měla dceru. Měla bys uvážit jinoumožnost: jak zajistit Mehme-tovi následnictví jinak než bratrovraždou. Proč by ostatní princové nemohli v klidu a pokoji žít

Page 198

izolováni ve vlastních obydlích se služebnictvem a neplodnými souložnicemi? A co když Mehmetsyna mít nebude? Když necháš vyvraždit všechny jeho bratry, dynastie vymře. Ale když budoumožní následníci žít v příjemném zajetí, zůstanou tu jako záloha pokračování rodu." "Ne, nikdy!Nic nesmí ohrozit následnictví mého Mehme-ta!" vykřikla Safíja. "Žijící možní následovníci by jenpovzbuzovali nespokojence. Ale v jednom máte pravdu. Mardžalla může mít dceru. Všechny dětimého pána Murada jsou ženského pohlaví, až na Mehmeta. Nechci ztratit přítelkyni. Je jediná,kterou mám, a od chvíle, kdy přišla, jsem šťastná." Nur-U-Banu se usmála. "Zmoudřelas, Safíjo,mám z toho radost. A teď, drahá dcero, se musíme poradit, jak oznámit Mardžalle Muradovopřání. Trvá na tom, že má být k němu uvedena už tento pátek, což mě samozřejmě šokuje stejnějako tebe. Určitě má Mardžalla nejméně tolik jemnocitu jako ty nebo já a tak je docela dobřemožné, že se sultánovi postaví na odpor. Musíme ji přesvědčit, aby to nedělala. DozajistaDžavida Chána milovala, ale obě víme, že se naučí milovat stejně i Murada, není-liž pravda?""Jak by ho mohla nemilovat? řekla Safíja tiše. "Je to ten nej-skvělejší muž na světě! Zamilovalajsem se do něj na první pohled. Jako by se mi v něm ztělesnily všechny mé dívčí sny!Pochopitelně, že jí na DŽavidu Chánovi záleželo, ale když se poddá osudu, zamiluje si Muradaještě víc! Musí! On nesmí být uražen za žádných okolností!"Validé řekla: "Dám pokyn Ilban Bejovi, aby umlčel všechny upovídané jazyky, a Mardžalle jedennebo dva dny nic neřekneme. Protože však má jít k sultánovi už za čtyři dny, musíme jipřesvědčit, že je to veliká čest a že je to pro ni příležitost." "Když bude mít pocit, že jipodporujeme a sdílíme její štěstí, bude to pro ni snazší," řekla Safíja.Obě starší ženy se na bas-kádi usmívaly a vyměnily si spiklenecký pohled, což naštěstí Safíjanepostřehla. Validé dala pokyn služebnictvu a už tu bylo občerstvení. Když tak ke svéspokojenosti rozřešily vážný problém, daly se všechny tři do veselého štěbetání. Nakonec Safíjavstala a rozloučila se s Nur-U-Banu, která ji objala tak vřele, jako už dlouho ne. Džanfeda se prosebe usmála. Nur-U-Banu je odjakživa nejpřístupnější, když jde všechno po jejím, říkala si. Něcovšak Džanfedu znepokojovalo, i když by nemohla říci, co. Nemohla se už dočkat, až se octne osamotě ve vlastním bytě, aby se mohla soustředit na to něco, co jí varovně blikalo v mozku.Vždycky naslouchala svému vnitřnímu hlasu, nesnažila se pochybnosti zahánět.

KAPITOLA 15Aidan se vzbudila až druhý den ráno. Spánek jí události předešlého dne z paměti nevymazal.Krutě ji bolela hlava a v ústech měla sucho. Rozplakala se znovu, až se přivedla téměř kbezvědomí, a vážně znepokojený Džindži poslal Iris pro validé. Nur-U-Banu si uvědomovala, žepříští spolupráce Aidan bude záviset na tom, do jaké míry ji právě teď dokáže přesvědčit. Protorychle přispěchala. Vzala plačící mladou ženu do mateřského náručí, kolébala ji a chlácholila anechala ji vyplakat se. Když nakonec vzlyky ochably, pravila: "Vím, drahé dítě, co je to ztratitmilovanou bytost. Můj druhorozený synek Ahmed mi umřel, ještě mu nebyly dva roky. Murad byluž tehdy následníkem trůnu, ale Ahmed byl můj miláček. Dokonce mi byl podobný, měl stejněsvětlé vlasy a tmavé oči." Povzdechla. "Tehdy jsem proplakala celé dny, ale neulevilo se mi avšechen ten žal mi ho stejně nevrátil."Aidan vzhlédla k sultánově matce. Víčka měla tak nateklá, že se jí oči za nimi ztrácely, nos mělanaběhlý a červený. Nur-U-Banu si řekla, že nepatří k ženám, kterým smutek sluší. Škoda, že jiMurad nemůže vidět v tomhle stavu - určitě by jim to ušetřilo spoustu nepříjemností. "Rozumímvám, madame," odpověděla Aidan tiše, "ale když to všechno je tak nespravedlivé! Dža-vid Chánbyl člověk tak dobrý a tolik se trápil nad smrtí svých drahých. Aby se pak nakonec sám stal obětínějakých neznámých útočníků - to není fér!""Už nejsou neznámí, drahé dítě. Dnes časně zrána jsme dostali zprávu, že včera pozdě večerjaničáři mého syna dostihli tu tlupu, která způsobila zkázu paláce a smrt prince. Byli potrestáni.V této chvíli jsou už všichni mrtvi." "Kdo to byl?" vzrušila se Aidan. "Kdo má na svědomí takstrašný čin?"

Page 199

"Byl to ten bratr-dvojče vašeho manžela, krvelačný Timur. Neříkala jste, že to on tehdy způsobilmasakr v domě Džavida Chána na Krymu?""Ano," přitakala Aidan. "Ale tehdy unikl spravedlnosti, marně ho jeho otec a bratři hledali.Dovolte, abych napsala Velkému chánovi, co se stalo.""S tím si nedělejte starosti, drahé dítě," zakročila rychle validé. "Velký chán bude informován, ato samým sultánem, protože ten je jeho nejvyšším pánem. Mám pro vás jednu dobrou zprávu.Vaše služebná byla v zajetí Tatarů nalezena. Vrátí se k vám, jen co janičáři dorazí."Iris a Fern vyrazily výkřik radosti; choulily se totiž v pozadí pokoje, aby nerušily. "Bohudík," řeklaAidan vřele."Aláh buď pochválen," opravila ji jemně validé. "A co teď bude se mnou a s mými lidmi?"vyptávala se Aidan. Nur-U-Banu po chvilce váhání pravila: "Protože byl Džavid Chán zdejšímvelvyslancem, tudíž zde pobýval na žádost samého sultána, vztahuje se na něj a jeho domácnostnejvyšší ochrana otomanského trůnu a sultán je povinen přijmout jeho vdovu do vlastníhoharému jako jednu ze svých žen." "To ne!" zděšeně vykřikla Aidan."Drahé dítě, můj syn vám tím prokazuje čest," namítla validé trpělivě."Ale já si to nepřeji!" Aidan už křičela. "Pochopte, drahá madame! Ne že bych byla nevděčná, alejsem teď vlastně volná a raději bych se vrátila domů, do vlasti. Žádný zákonný důvod tomunebrání!""Drahá Mardžallo, tohle jsme přece už probraly! Vždyť vy se domů vrátit ani nemůžete. Jistě sidovedete představit, jak asi byste byla přijata, a co když se váš manžel zatím znovu oženil? Jsteuž pryč z domova skoro rok. Jak by to bylo pro něj nepříjemné, kdybyste se najednou objevila! Aco kdyby jeho druhá žena čekala dítě? Podle křesťanského náboženství by byl nucen váspřijmout zpátky jako právoplatnou manželku. Ale vlastně by vás nechtěl, možná by se aninedonutil s vámi žít. A jeho dítě,jeho dědic, by bylo odsouzeno do role bastarda! Opravdu chcete tohle všechno způsobitčlověku, o němž prohlašujete, že ho milujete? Což by si něco takového zasloužila nějakánevinná dívka a její nevinné dítě, jediný potomek vašeho muže? Nevěřím, že byste byla tak krutá.Drahá Mardžallo, vím, jak bolestná je pro vás ztráta Džavida Chána. Asi vám připomněla jinouztrátu, ztrátu vašeho způsobu života předtím, než jste se dostala k nám. Ale tato minulost jemrtva, je pryč, stejně jako vaše štěstí po boku prince! To si musíte uvědomit. Musíte začít znovu.Můj syn Murad se vám obdivuje od prvního okamžiku, kdy vás spatřil. Safíja i já jsme si vásoblíbily. Všichni vám přejeme štěstí!" "Safíja není zrovna vyhlášená náklonností k ostatnímženám svého manžela," řekla Aidan bez obalu. "Raději budu služkou ve vašem domě, raději měprodejte na tržišti, než abych přišla o jednu z mála přítelkyň, které tu mám!""I Safíja je ráda, že vám ve vašem hoři svitlo světélko naděje, Mardžallo. Přísahám, že vás přijmejako sestru, ne jako so-kyni." Validé se obrátila k Džindžimu. "Dojdi k bas-kádí a vyřiď, že jisultán-validé očekává v pokojích paní Mardžally." Otočila se zpátky k Aidan. "Za panovánísultána Selima I. byly všechny čtyři jeho manželky, kádí, přítelkyněmi, měly jedna druhou rády avzájemně se podporovaly. Ten Safíjin přístup 346k ostatním ženám harému zavinil jen a jen Murad sám. Když se do sebe zamilovali, byli oba ještěvelice mladí a Murad až příliš dlouho nevěnoval žádné jiné ženě ani pohled. Když si pakuvědomil, co hrozí, pokud zůstanou jen při jednom dítěti, á začal si brát na lože i jiné ženy azplodil další děti, začala Safíja přirozeně žárlit, nebylo divu. To jistě dokážete pochopit, že?Všechny ostatní ženy v harému se pak spojily proti ní, protože žárlily jak na její postavení, tak najejího zdravého synka Mehmeta, následníka trůnu. Už se to nedá zvládnout, celá věc se mivymkla z rukou - nemohu nic dělat. Nemohu je donutit, aby si byly sympatické. Ale s vámi jetomu jinak. Se Safíjou jste kamarádky už od vašeho příjezdu sem. Na tom se nic nezmění, za továm ručím a Safíja sama vám to potvrdí." Sotva validé dořekla, už tu byla Safíja. To ránovypadala obzvlášť krásně a Nur-U-Banu rozdíl mezi oběma mladými ženami přímo uhodil do očí.Favoritka jejího syna celá jako by zářila. Chudák Mardžalla byla naopak bledá a zlomená žalem.

Page 200

Sa-fíja si rozdílu hned povšimla, srdce se jí rozehřálo soucitem s přítelkyní a znovu jí blesklohlavou: Co na ní vlastně Murad vidí?"Mardžallo! Drahá přítelkyně!" Safíja usedla vedle Aidan a objala ji kolem ramen. "Je mi to tak lítos Džavidem, taková tragédie! Ale alespoň jste se nám vrátila." "Paní validé mi tvrdí, že je zdezvykem brát ovdovělé manželky do sultánova harému, pokud jejich manželé byli pod přímouochranou trůnu. Je tomu tak?""Jistě," odpověděla Safíja bez váhání, "a já jsem tak ráda, že budeme sestry! Pro mého pánaMurada budeš ta nejvhodnější, ne jako všechny ty hloupé a povrchní husy, které si obvyklevybírá. Divíš se tomu, že jimi pohrdám? Ale s tebou je to něco jiného. Tys moje kamarádka ajsem ráda, že to tak zůstane." ,Ale já si to nepřeji, Safíjo. Já o to skutečně nestojím. Což bynestačilo, aby mě sultán jen prostě vzal pod ochranu? Proč bych se musela stát jehomilostnicí?""Och, Mardžallo! Mého pána Murada se nemusíš bát. A potom, kdyby si tě nevzal sám, mohla byrodina Velkého chána trvat na tom, abys jim byla vydána. Přece nechceš jet na Krym? Je tostrašně necivilizovaná země. Vždyť Tataři ještě donedávna jen jezdili na koni po stepích a bydlelive stanech! Neznáš jejich jazyk a jako vdova po Džavidu Chánovi bys jim zůstala vydána namilost a nemilost. Mohou tě provdat podle libosti, možná i za někoho, kdo je ze země ještěvzdálenější! Och, Mardžallo! Nesmíš mě teď opustit! Jsi jediná opravdová přítelkyně, kteroumám!" zakvílela Safíja jako na povel."Safíjo, víš, že nechci zradit naše přátelství, opravdu ne, ale 347nepřeji si stát se jednou ze sultánových milostnic! Jak bych s ním mohla jít, když můj drahýmanžel ještě ani nebyl pohřben? Běhá mi mráz po zádech, jen na to pomyslím." Safíja dobřenepochopila Aidaniny námitky, a tak začala sultána vychvalovat. "Murad je ten nejskvělejšímilenec, jakého si jen žena může přát, Mardžallo. V lásce je pravý mistr, v jeho náručí budeštisíckrát sladce zmírat!"Aidan zhluboka povzdechla: "Safíjo, tys přece nepoznala jiného muže! Já ale ano, takže mohulépe než ty posoudit mužovy schopnosti při milování. Ale kvůli tomu se nebráním! Prostě nechcibýt donucena k dalšímu intimnímu vztahu tak brzy. Vždyť se to ani nesluší!"Tváří v tvář Aidanině logice docházely validé i bas-kádí argumenty. V hloubi duše s ní totižmusely souhlasit. Uvědomovaly si, že Muradovo jednání je nejen neslušné, ale i urážlivé jak kpamátce Džavida Chána, tak k jeho ženě. Bohužel si byly obě dobře vědomy, že když se Muradpro něco rozhodne, nic ho nedokáže od splnění jeho vrtochu odvrátit. Safíja prosebně pohlédlana Nur-U-Banu. Koneckonců je to především její povinnost, zajistit hladký průběh celézáležitosti."Drahé dítě, drahé dítě! Chápu váš ženský jemnocit, ale nebuďte přece tak přísná! Nenazvalabych Muradovo přání neslušným, spíše se poslušně podřizuje zvyku! Když vás učiní svou ženouihned, vlastně tím prokazuje čest památce Džavida Chána! Vlastně tím přejímá zodpovědnost zato, co se stalo a co je pro něj a jeho vládu tak nepříjemné a trapné. Když se mohlo něcotakového stát přímo uvnitř jeho říše, na dohled od hlavního města, je to vlastně pohana. Co sijen vlády jiných států pomyslí, až se o tom doví? Proto je zacházení s vámi, vdovou po DžaviduChánovi, z hlediska jeho cti tak důležité. Neodmítejte mému synu tuto satisfakci, dítě, prosímvás!" "A kdy že se mám stát jeho?" podrážděně se zeptala Aidan. Srdce jí usedá a teď se jí ještěSafíja a Nur-U-Banu snaží namluvit, že je nevděčná."Podle tradice je každá nová žena uvedena vždy v pátek," řekl a val i dé. "Už tento pátek?" Aidanse zděsila."Vím, že je to brzo," řekla validé, "ale věc nestrpí odkladu. Nedá se nic dělat, drahé dítě.""A to mi ani nebude dopřáno, abych nosila smutek po člověku, který byl ke mně tak dobrý?"vyčítavě řekla Aidan. "Ale samozřejmě, že po něm smíte truchlit, Mardžallo. Určitě se smutku poněm nezbavíte po mnoho týdnů, ale mějte na paměti, že by princ sám dokázal pochopit vašepostavení i sultánovo jednání. Věděl přece, co je to povinnost." Můj Bože, říkala si Aidan, dělají,

Page 201

jako by něco takového bylo v pořádku a obvyklé, a já přece vím, že tomu tak není! Sultán prostěpo mně touží, chce mě dostat; vždyť jsem to přece jasně viděla, když k nám před pár dny přišel!Při vzpomínce se otřásla. Nechci mu náležet! Nechci! To radši smrt! "Mardžallo," řekla jí měkceSafíja, "můj pán Murad bude tvůj smutek respektovat. Bude k tobě laskavý. Nevím o tom, že bybyl někdy k nějaké ženě krutý."Aidan vzhlédla k Nur-U-Banu a k Safíji. Obě byly krásné. Opravdu výjimečné krasavice. Každičkéženské stvoření, které v paláci zahlédla, bylo rozkošné, dokonce i služky. Nikdy si nicnenamlouvala. Ona přece není krásná. Hezká, snad. Ale určitě ne krásná a zvlášť ne v tomžalostném stavu, v jakém se nachází teď. I bez zrcadla dokázala odhadnout, že má červený nos aobličej napuchlý pláčem. Ani bas-kádí, ani sultán-validé by určitě takhle nevypadaly, kdyby mělypodobný žal, hodnotila v duchu. Možná, že by jim to dokonce slušelo! Jsou takové ženy. Alenehodlala se jen tak smířit s osudem. Zhluboka se nadechla a řekla: "Nevím sice, co se na mněsultánovi líbí, ale buďte tak laskavé a nebalamuťte mě řečmi o povinnostech. Nejsem žádnákrasavice, to vím. V harému je několik set žen, každý densem přivádějí další, ty nejnádhernější dívky. Pochybuji, že polovičku všech těch žen,shromážděných tu pro jeho potěšení, sultán vůbec kdy spatřil! Proč musí mít právě mě? Což byk splnění jeho závazků vůči chanátu Krym nestačilo, kdyby mě prostě vzal pod ochranu,respektoval můj smutek a později mě třeba znovu provdal za muže, jehož bude chtítvyznamenat?" Nur-U-Banu i Safíji už zas docházel dech v konfrontaci s Aidaninými argumenty.Nebyly tak hloupé, aby jí nerozuměly. A znovu se Safíja prosebně podívala na sultánovu matku,protože na prvním místě ona si měla s Aidan poradit. Nur-U-Banu řekla: "S tím, co říkáte,Mardžallo, nemohu než souhlasit. Kdybyste byla žena docela obyčejná, nejspíš by můj syn svámi tak naložil. Ale vy jste darem od samého alžírského deje. Byla jste chotí zástupce jednoho znejmocnějších našich spojenců. Postoupit vás jinému jako nějakou chovnou klisnu je ve vašempřípadě nemyslitelné. Ne, drahé dítě, Murad uctí památku Džavida Chána a jeho lidí jen tím, že sivás vezme sám." Otočila se k Aidan a vzala její tvář do dlaní. "Tak tomu nutně musí být,Mardžallo, nic jiného nepřipadá v úvahu. Doufám, že jste porozuměla."'Ano, madame, rozuměla jsem," odpověděla Aidan, ale úseč-ně a vzpurně. Nemá to smysl, říkalasi. Sultánova matka i favoritka melou svou pořád dokola. Zbývá už jenom sultán. Vždyť v jehorukou je soustředěna veškerá moc. Nemůže si teď vyžá-348 349dat slyšení, určitě by ji k němu nepustili, ale až ji v pátek večer k němu přivedou, vylíčí mu svojepocity, a jestli je tak citlivý, jak se jí tyhle dvě snaží namluvit, pochopí ji a propustí. Vždyť , jekoneckonců svobodná! Což Džavid Chán nepodepsal před soudcem všechny potřebné listiny?Všichni to tady vědí, vždyť o tom princ často mluvil. Tataři, říkal, se nežení s nevolnicemi! Berousi za manželky jen ženy svobodné!Nur-U-Banu už se usmívala. "Tak tedy domluveno, má drahá. V pátek večer předstoupíte předmého syna a věřím, že u něj najdete útěchu.""Jistě," dodala Safíja povzbudivě, "a my dvě zůstaneme sestrami. Zůstaneme přítelkyněminavždy, jako Džanfeda a panívalidé."Aidan se chtělo ječet. Džavid Chán málem ani nevychladl a sultán už si beze studu naplánoval,jak ji svede. Zřejmě se ani trochu nestydí. Začala si pohrávat s myšlenkou na smrt. Něco v ní alestále odmítalo uvěřit tvrzení Nur-U-Banu a Safíji ohledně nemožnosti návratu do Anglie. Nemohlasama sebe přesvědčit, že ji už Conn nahradil jinou ať v srdci nebo v posteli. Conn nebyl z těch,kdo by se dávali tak lehce. A ona sama přece už není otrokyně. Záleží přece jen na ní, když sebude chtít vrátit! Kéž by se jí podařilo poslat vzkaz anglickému velvyslanci, Wil-liamuHarborneovi, který u zdejšího dvora nastoupil loni v létě! Možná že by jí ho pomohla propašovatEster Kirová. Jestli se jí nepodaří odjet domů, zvolí raději smrt než sultánovu náruč! Běhemněkolika dnů, které jí zbývaly, se jí příležitost mluvit s Ester nenaskytla. Hlídali ji, měla omezenoumožnost pohybu, směla se zdržovat jen ve vlastním apartmá nebo u sultán-validé, popřípadě na

Page 202

malé zahrádce, náležející k bytu sultánovy matky. Z takového omezování byla nervózní aprotivná, na něco takového nebyla zvyklá. Dostávala spoustu vydatné potravy a sultánova matkastála při jídle doslova nad ní a dohlížela, aby snědla každičké sousto."Jste příliš hubená," říkala jí s úsměvem. "Musíme vám trošku obalit kosti masem."Aidan netušila, že jí stravu speciálně sestavuje Ilban Bej, aga kišlar sultánovy domácnosti,spojenec validé. Dával jí přimíchávat do jídla drogy vzbuzující sexuální žádostivost a jiné kpovzbuzení vnímavosti a citlivosti určitých tělesných partií. Dvakrát denně ji koupali, natíralibalzámy a krémy, aby její i tak sametová pokožka byla ještě hladší.Aidan připadalo, že tráví všechen čas jen jídlem, spaníma koupáním. Takhle přece nemohu trvale žít, říkala si. Zbláznila bych se nudou!V pátek strávila Aidan časné odpoledne obřadnou koupelí, která se odbývala už tradičně vždy,když měla některá žena či dívka poprvé sdílet sultánovo lože. V čele s Nur-U-Banu a bas-kádí jido lázní vyprovázela prakticky kdekterá živá duše harému. sultán-validé i ostatní hlavnímanželky, kádí, byly nádherně ustrojeny v těžkém brokátu, ale ostatní dívky a mladé ženy mělyjen jednoduchá bílá roucha a každá držela žlutý tulipán. Když přišly do lázní, byla Aidan obřadněpředstavena vedoucí lázeňské samou validé. Ostatní dámy harému se seřadily podél stěn azazpívaly starou píseň, vyjadřující přání všeho štěstí a radosti na zvolené cestě. Při poslednímtónu každá hodila svůj tulipán na Aidan, pak se otočily jako na povel a v jednom šiku opustilylázeň. Nur-U-Banu políbila Aidan na tvář a pak se i ona se sultánovými manželkami vzdálila.Aidan připadlo směšné, že se má zas koupat, jako kdyby se za těch posledních pár dnínenakoupala dost. Na těle už neměla jediný zbytečný vlásek ani chloupek, přesto ji znovunatřely po hořkých mandlích vonící růžovou pastou a k jejímu překvapení přece jen něco poopláchnutí odplavalo. Znovu jí lázeňské umyly vlasy, jako ostatně každodenně od jejíhopříchodu do Je-ni Seraje, a do poslední vody na opláchnutí přidaly citrónovou šťávu pro většílesk. Nehty na rukou i nohou jí ošetřily a pečlivě zkrátily, aby snad Stín Alláhův na zemi chtěně činechtěně nepoškrábala. Opět měla příležitost se začervenat, jako v poslední dny dvakrát denně,když ji zas přinutily ulehnout na záda na mramorovou lavici a jemně jí omývaly intimní partie,nejprve teplou vodou, pak slabou mýdlovou vodou a nakonec znovu čistou teplou vodou.Nato podstoupila masáž celého těla ostře vonícím masážním krémem; ani píď jejího tělanezůstala nezpracována. Masérka jí zkušenýma rukama hnětla paže, stehna i zádové svaly,hladivý-mi pohyby přejížděla po trupu a zkušeně manipulovala i s ňadry, až se jí bradavkyvztyčily. Uvědomovala si, že už by si byla za tu dobu měla zvyknout, ale tak přehnaná péče, byťpříjemná, ji pořád ještě uváděla do rozpaků.Konečně uznaly, že je pro sultána připravena dostatečně, zabalily ji do bílého hedvábnéhoroucha, posadily do nosítek a nechaly odnést zpět do jejích komnat, aby tam vyčkala večeře apříchodu Ilban Beje, jenž ji měl k sultánovi doprovodit. Horko v lázních a hodinová masáž jivyčerpaly. Cítila se slabá, bezmocná a deprimovaná.Vyběhla Marta, aby jí pomohla z nosítek. Právě před dvěma dny se vrátila bez úhony a vyprávělaAidan i ostatním, co se dělo poté, co Aidan odjela do města pro Ester Kirovou. Viděla ještěprince vstávat, donesla mu lehké občerstvení a pomohla mu se obléci. Pak odešel ke stájím a tobylo naposledy, co ho vidě-la živého. Věnovala se dál obvyklým ranním povinnostem, a právě stlala postel, když do harémuvtrhli Tataři. S jistotou očekávala, že bude na místě znásilněna a zavražděna, ale kupodivu jijedinou odvezli; jedinou, která přežila. Surově ji hodili přes sedlo jednomu z nájezdníků a unášelipryč, přes dvůr, kde viděla ležet bezhlavá těla ostatních služebníků, stačila ještě zahlédnouthromady hlav u brány, načež omdlela. Když znovu nabyla vědomí, zjistila, že sedí v sedlepádícího koně před svým únoscem. Ujížděli bez zastávky, až do setmění. Zastavovali, jen aby sipřipravili jídlo a nakrmili koně. Byla si jista, že ji unesli jen proto, aby se s ní večer podle chutipobavili, a strach jí svíral hrdlo. Naštěstí sultánovi janičáři dorazili a Tatary pobili ještě dřív, než jístačili ublížit. Tak se zachránila. Aidan i dcery ji vřele přivítaly. Není to sice její drahá Mág, kterou

Page 203

zná od dětství, říkala si Aidan, ale služebnice je to věrná. Právě teď ji ustaraně ukládala na gauča domlouvala jí: "Potřebujete něco teplého do žaludku, paní. Vždyť jste ještě ani neobědvala ajste celá bledá."Aidan neodpověděla. Věděla, že je Marta ráda, že jsou zpátky v Jeni Seraji a že jí dělá dobře, žesi její paní vybral sám sultán, aby s ním sdílela lože. Prince měla sice ráda, ale její selský rozumjí říkal, že je Džavid Chán jednou po smrti a jim nezbývá než žít a přežít. "Vezmu si trochuovoce," řekla Aidan, aby jí vyhověla.Přání paní Mardžally bylo všem rozkazem a tak se v mžiku před ní octla mísa těchnejnádhernějších plodů. Aidan snědla jedinou meruňku, načež ulehla se zavřenýma očima,předstírajíc spánek, jen aby ji dál do jídla nenutili. Čím dál tím víc si při -padala jako nějakécenné chovné zvíře a to ji zlobilo. Před sultánem by ji bylo zachránilo jedině, kdyby byla těhotnás Džavidem Chánem, což bohužel prokázat nemohla. Trochu ji znepokojovalo, že od potratucestou z Anglie, už skoro před rokem, ještě neotěhotněla - ale musela si pokaždé položit otázku,zda by si doopravdy přála mít dítě s někým jiným než s Connem. Svou současnou situaci byladonucena akceptovat, ale ani manželství s Džavidem Chánem pro ni nebylo skutečnýmmanželstvím. Přijala je stejně, jako přijala jeho samého, protože jí neustále opakovali, že nemána vybranou. Aidan se trápila, nevěděla, co přinese budoucnost, vždyť celý ten zdejší svět jí byltak cizí! Jak hodný a laskavý člověk byl princ! Uvolila se ho nazývat manželem i proto, že jivlastně vyznamenal, když si ji vybral za ženu a dokonce ji zbavil pout otroctví! Nepřestával jíopakovat, že ji miluje, a neměla proč mu nevěřit. Se sultánem to ovšem bylo něco jiného.Nevěděla jistě, jestli celá ta historka sultánovy matky o vlád-cově povinnosti k ní nebyla pouhá pečlivě upravená smyšlenka, která ji měla učinit povolnější,protože po ní Murad zatoužil. Kdyby to náhodou ale byla pravda, měla v úmyslu sultána tétopovinnosti zprostit. Princ jí přece dal svobodu a ona chce za každou cenu zpátky domů! Nechcepřece navěky zůstat v Jeni Seraji, vydaná napospas sultánovu chtíči. Nicméně se přece jenprávě teď ocitá zde, navoněná a upravená v očekávání večera, kdy má být uvedena k Muradovi.Nevěděla si jiné rady, než mu upřímně vylíčit své úmysly a pocity a doufat, že ji propustí. Jestli toneudělá, říkala si Aidan, najde si už způsob, jak se zabít, protože nikterak nehodlá strávit zbytekživota v Jeni Seraji! Och, Conne, volala v duchu, vezmi mě domů! Chci domů! "Domů!" opakovalprávě Conn trpělivě. "Chci svou ženu vzít s sebou domů. Bankéři mé sestry v Londýně mi říkali,že byste mi mohla být nápomocna, madame. Jestli snad nemůžete, musím najít někoho jiného,kdo to dokáže."Ester Kirová povzdechla. "Nikdo na světě, mylorde, vám nepomůže získat zpět vaši paní. Jednouje v sultánově harému. Můj synovec v Londýně vám to neměl slibovat." Když viděla, jak jezklamán, dodala měkčeji: "Kdybyste byl přišel jen o pár dní dřív, mylorde, byla bych o tom mohlauvažovat, ale teď mám svázané ruce. Úspěšné podnikání mé rodiny je těsně spjato s osudyčlenů vládnoucího rodu otomanské říše. Musela bych je zradit, kdybych vám chtěla pomoci, a tonemohu, můj pane. Vy Angličané si přece tak potrpíte na čest, není-liž pravda? Nu, i já mám svoučest.""Když byste bývala ochotna mi pomoci před několika dny, proč tak nechcete učinit teď?"vyptával se. Nejprve se Ester Kirová pohodlně usadila na divanu a poručila služebným přinéstkávu a sezamové cukroví, načež začala Connovi líčit osudy jeho ženy od příjezdu do Istanbulu.Zakončila: "Ale teď, když si ji žádá sám sultán, nemohu nic dělat. Ale povězte mi, mylorde: Kdyžjste chtěl manželku zpátky, proč jste za ní přijel tak pozdě? Vždyť už je tu přes osm měsíců." "Amy jsme museli čekat v Alžíru už od září," pravil Conn a vyprávěl Ester o sultánově pomstěevropským mocnostem za podporu Portugalcům ve válce s Turky."Ajjj," pokývala hlavou matka rodu Kirových. "Jako by sesám osud proti vám spikl. Je mi velice líto, mylorde Blissi, aleteď právě pomoci nemohu.""Bez ní neodjedu," řekl Conn umíněně. "Nenechám ji tady. Je jediná, kterou jsem kdy miloval a

Page 204

kterou budu kdy milovat!" "Divná věc," řekla Ester Kirová, "ale na všechny muže tak působí.Princ Džavid Chán ji zbožňoval, dokonce ji propustilz otroctví a oženil se s ní. A sultán, jehož harém přetéká nejvy-branějšími panenskými kráskamize všech koutů světa, po ní baží od prvního okamžiku, a už by ji byl dávno měl, kdyby ho bylajeho matka nepřemluvila, aby ji postoupil darem princi Džavidu Chánovi ještě dřív, než ji uviděl.Když ji pak spatřil, ohromně ho to mrzelo, ale nemohl už nic dělat. Je to tím divnější, protožepaní Mardžalla není kráska v pravém slova smyslu a sultán se pyšní tím, že jeho harém má víckrasavic než dvůr kteréhokoli jiného vládce na světě." Měkce se zasmála. "Krása ovšem časemvybledne, a když žena nemá nic jiného, co může pak nabídnout? Možná, že je sultán Muradkrásou už přesycen a hledá ženu jinak hodnotnou. Mardžalla má silný charakter a velké kouzloosobnosti.""Už dvakrát jste vyslovila jméno Mardžalla," řekl Conn. "Kdopak je to, ta Mardžalla?""Mardžalla je jméno vaší paní, které dostala po příchodu sem. Nemůžete žádat, aby ji tuoslovovali pravým, anglickým jménem. Mardžalla znamená Dar moře a ona k nám opravdu přišlapřes moře.""Paní Ester," prosil Conn, "smilujte se nade mnou! Přece vás nenutím, abyste se prohřešila protivěrnosti vládnoucího rodu, chápu vaše důvody; ale vždyť má sultán Murad harém plný žen a jámám manželku jen jedinou! Přece musí existovat nějaký způsob, jak byste mi mohla pomoci!"Stařena našpulila rty, viděl, že jeho slova zvažuje. Zamyšleně na něj upírala pohled. Nikdy vživotě tak krásného muže neviděla, říkala si, zajímavé, že zrovna jeho Mardžalla tak zaujala. Ojeho upřímnosti nepochybovala, vždyť nežila nadarmo tak dlouho v prostředí plném intrik, abynedokázala odhadnout lidskou povahu. V jeho zelených očích viděla opravdovou bolest,opravdový žal zazníval z jeho slov. Svou ženu očividně miluje a upřímně usiluje získat ji zpět.Dokonce mu ani nevadí, že musela žít s jiným, že jí dokonce hrozí octnout se co nevidět v ložisultánově, prostě ji chce nazpátek. "Snad," řekla pak pomalu, "snad by tady byla jistá možnost,ale nic vám neslibuji, mylorde. Říkám možná. Rozumíte? Je to docela nepatrná šance, nicjiného.""Řekněte!" zaprosil."Ne," odpověděla. "Nejdřív to musím promyslet a zatím nechci o tom mluvit. Věřil byste, kdyžvám řeknu, že úspěch mých plánů odjakživa závisel na tom, že jsem je nikomu předčasněnesvěřila, dokud jsem si nebyla jista, že vyjdou?" "Jistě," odpověděl, "to dokážu pochopit," apoprvé se usmál, takže si Ester Kirová znovu pomyslila, že je to ten nejpěknější mužský, jakéhokdy viděla."Kde v Istanbulu bydlíte, mylorde?""Zastihnete mě v paláci anglického velvyslance," řekl. "Má žena bývala za svobodnaschovankou královny a ta si ji velice oblíbila. Má na té věci velký zájem, a proto mám navelvyslanectví otevřené dveře.""Když tedy na tom královně tolik záleží, proč nezakročí u Vysoké Porty osobně?" chtěla vědětEster. "Myslím, že si dokážete sama odpovědět," řekl Conn. "Pro Anglii je obchod s Levantouklíčový, aby vyvážila zisk Španělska z Nového světa. Mezinárodní obchod je hnací silou našehonároda. Ať už má královna Alžběta Aidan seberadši, neohrozí obchodní zájmy země kvůli jednéosobě."Ester souhlasně přikývla. 'Dejte pozor," nabádala, "abyste se ani vy, ani nikdo z vaší výpravyneprořekl o účelu vašeho pobytu zde. Zvědavé uši jsou všude. Sultán má své špehy, jehomatka má své, jeho první favoritka rovněž, i ostatní favoritky je mají, nemluvě o velkovezírovi aAnglii nepřátelských zastupitelských úřadech zde. Nedůvěřujte nikomu a neupozorňujte nasebe, jinak sultán odhalí pravou příčinu vaší přítomnosti. Sama vás vyhledám, až zjistím, jestli jemůj plán uskutečnitelný. Možná že by bylo pro vás lépe na nějaký čas Istanbul opustit a hledatněkde výhodné nákupy. Přeplavte se přes Marmarské moře do Bursy a shánějte hedvábí. Není todaleko a poskytne vám to vhodnou zástěrku pro váš pobyt zde. Bude líp, když vzbudíte zdání, že

Page 205

jste tu opravdu jen za obchodem. Potrvá mi nejméně týden, než zjistím, co se dá dělat.""To udělám," přitakal; stejně se obával, že kdyby v Istanbulu zůstal, všechno by ho to hnalo vzítsultánův palác útokem a osvobodit manželku násilím, což by ovšem byl podnik naprosto šílený."Dobrá," řekla Ester. "Máte přece jen zdravý rozum, i když to pro vás jistě není nic lehkého,čekat. A teď, když se vás budou vyptávat, co jste tu hledal, řekněte, že vaše rodina má v našíbance peníze.""Samozřejmě," řekl, "vždyť je to pravda, ne?" Krákoravě se zasmála. "Tak vida," poznamenala,"už jste se naučil, že nejlepší je mluvit pravdu, když chcete někoho oklamat, že, mylorde? Vybudete, myslím, pěkně nebezpečný!" "A vy, Ester Kirová," odpověděl s úsměvem, "nejste o niclepší. Hrajete si na slabou ženu, ale nejste nic jiného než houževnatý starý pavouk, pevně sedícíuprostřed pořádné sítě. Taháte za všechny nitky.""Musím být taková," řekla, pojednou zvážnělá, "protože jsem stvoření dvojnásob opovrhované,žena a navíc Židovka." "Což nebyl Žid i Ježíš?" řekl, vstávaje z polštářů.

Neochotně přikývla a jejich oči se setkaly v naprostém srozumění. "Dám vám vědět, lordeBlissi," dořekla. "Děkuji vám, madame," poděkoval formálně, "a zatím buďte sbohem."Sledovala ho pohledem, až vyšel z pokoje a dveře za ním zapadly. Na to, jak je mladý, je silný,říkala si, a věřím, že si určitě dokáže manželku odvést jinak, jestli se můj plán ukáženeuskutečnitelný, i kdyby měl celou otomanskou dynastii obrátit vzhůru nohama. Líbil se jí azačínala chápat, proč po něm Mard-žalla pořád ještě teskní. Ubohá Mardžalla! I když ji k níposledních pár dní nepouštěli, přece se při návštěvě u Safíje dozvěděla, že má být vdova poDžavidu Chánovi uvedena k sultánovi právě tento pátek večer. Podrobí se, nebo se vzepřekrutému osudu? Ester Kirová si kvůli své mladé přítelkyni dělala starosti. Dveře salónu seotevřely a vešla její pravnučka Rachael, pěkná čtrnáctiletá dívenka."Prababičko Ester," řekla lahodným hláskem, "slunce už skoro zapadlo, je čas zapálit svíce.Všichni už čekají." "Pomoz mi vstát. Nesmím se opozdit a urazit tak Boha, protože budu brzypotřebovat jeho pomoc v jisté maličkosti." "Má to snad co dělat s tím krásným pánem, kterýprávě odešel?" otázala se Rachael, pomáhajíc prababičce vstát. Ester Kirová se přidušenězasmála. "Takové otázky mi nesmíš klást, dítě, ani nemáš dávat najevo, že máš tak bystrýpostřeh. Sama uvažuj, Rachael. Kolikrát ti to mám říkat?" "Ale když se nikdy na nic nezeptám,prababičko, jak se pak mám něco dozvědět?" odporovala Rachael."Jsou otázky a otázky," řekla Ester Kirová. "Teď ale pojďme, dítě. Slunce už zapadá!" a opustilapokoj překvapivě svižně na osobu tak starou."Večer nadchází," řekla Rachael, "a za okamžik už uvedou nějakou šťastlivkyni k sultánovi. Kdyžbude chytrá, udělá štěstí, a když pošetilá, bude zapuzena do starého paláce, kde žijí zapomenutéženy. Kdybych to byla já, byla bych ta chytrá." Ester Kirová se zastavila a otočila se, aby mohlapravnučce pohlédnout do očí: "Nedej Bůh, abys to někdy byla ty, drahé dítě!" "Ale stát se jednouz kádí je přece velké štěstí!" odpověděladívenka."Máte velké štěstí," řekl aga kišlar. "Jste ta nejšťastnější z žen, Mardžallo." Podal jí malý balíček,zabalený v kuse zlatého brokátu a převázaný šňůrkou růžových perel. "Tohle má na sobě každá,když je poprvé uvedena k vládci. Oblečte se a já vás pak dovedu k sultánovi."Aidan zírala na balíček s tichým odporem. Musí ho otevřít, ale vlastně ani není zvědavá, co jeuvnitř. Moc se toho tam jistě nevešlo. Džindži, Marta i s dcerkami ji zvědavě sledovali. Shlubokým povzdechem rozvázala perlovou šňůru a rozbalila brokát. Uvnitř byl tradiční modrobílýkroj nevěsty, poprvé představované pánu. Ani se na něj nepodívala a podala ho Martě. Ilban Bejtiše pravil: "Obvykle bývá svázán zlatou stužkou. Vy jste ještě ani nesdílela se sultánem lože auž vám posílá perly, Mardžallo. Bylo by pošetilé nevážit si jeho pozorností." "O takovoupozornost nestojím," řekla upřímně a všem se zatajil dech.Oči Ilbana Beje se zúžily: "Nemyslím, že jste šílená, Mardžallo. Možná, že na vás má takový

Page 206

účinek váš žal. Až dosud bylo vaše chování bez chyby a nemám vás ani za hloupou, jako takmnohé. Čeká vás nádherný život. Sultán je do vás zamilován a jak jeho matka, tak první favoritkajsou vašimi přítelkyněmi. Stačí vyvinout jen to nejmenší úsilí, abyste učinila pána nás všechšťastným a vaše budoucnost bude zajištěna." Aidan neodpověděla. Stejně by ji neposlouchal,protože všichni tady směřují jen k jediné věci: splnit každé sultánovo přání. Je to jediný důvodjejich existence. Poslední naději vkládala do apelu na Murada samého. Jestli je do ní doopravdyzamilovaný, pak jí jistě neupře právo vrátit se domů, do Anglie. "Připravte paní!" vyštěkl IlbanBej, když poznal, že nehodlá pokračovat v diskusi. Rád by byl uvěřil, že si jeho moudrá slovavzala k srdci a že se jejich plánům dobrovolně podřídí. Sňali Aidan lehký hedvábný šat; stanulapřed nimi úplně nahá. Iris a Fern pak podaly matce stříbrnou konvici se širokým hrdlem s vodouprovoněnou fréziovým olejem, získaným destilací z rostliny téhož jména. Marta vzala velkoumořskou houbu, namočila do voňavé vody, vyždímala a štědře jí Aidan otřela po celém těle. Nato si Aidan ještě vyčistila zuby pastou z mleté pemzy s lístky máty a vypláchla ústa mátovouvodou. Nakonec jí ještě navoněly fréziovým parfémem všechna místa, kde tepny vystupují napovrch těla.Ilban Bej si ji nejprve podrobně prohlédl, pak pokynul Džindžimu, aby ji oblékl. Ten jí rychlenavlékl nabírané kalhoty v půlnoční modři, blůzu z čistého hedvábí a malé bolerko stříbrně amodře pruhované, lemované stříbrem. Nakonec si položila kolem šíje šňůru růžových perel, aležádné další šperky si vzít nesměla, protože by mohly sultánovi bránit v požitku z její krásy.Džindži pak Aidan usadil na stoličku a překartáčoval jí zářící rudé vlasy kartáčem, smočeným vefréziovém oleji, načež poklekl, navlékl jí stříbrné pantoflíčky, a zas se vztyčil, aby se pokochalsvým dílem.Ilban Bej souhlasně přikývl. "Žádné líčení nepotřebuje," řekl."Vybarvení má dokonalé. Ani kohlem bys ty oči víc nezdůraznil a pleť má krev a mléko. Jepřipravena." Zavrtal se pohledem Aidan do očí, pozvedl paži a rozkázal: "Pojďte! Nosítka užčekají."Ještě než ho následovala, vzala Aidan se stolu čtyři malé váčky, aby odměnila služebné - rozdalabakšiš, který byl podle Safí-ji v tento večer nutný. Všichni zamumlali na znamení díků a popřáli jíštěstí. Aidan se div nahlas nerozesmála. Jediné štěstí by ji mohlo potkat pouze v případě, že by jiMurad nechal odjet. V předpokoji už čekala zlacená nosítka, jež ji měla dopravit tak zvanouZlatou cestou k sultánovým komnatám. Ilban Bej diskrétně zaklepal na dveře apartmá sultánovymatky a Nur-U-Banu vyšla spolu se Safíjou obřadně doprovodit guzdé, jak se říkalo dívce či ženěpoprvé se ubírající k sultánovi. Provázely jiaž ke dveřím, na začátek Zlaté cesty. Tam přistoupila Nur-U-Ba-nu k nosítkům a Aidan vřeleobjala."Můj syn vás učiní šťastnou, Mardžallo, má dcero. Věřte mi! Přeji vám mnoho radosti!"Rychle pak odstoupila, nosiči kvapně protáhli nosítka dveřmi a najednou kolem zavládlo ticho ašero. Už už měla na jazyku říct Safíji, že jestli jí snad závidí, může si to s ní vyměnit, aleuvědomovala si, že by to byla neomalenost. Vždyť se koneckonců na Safíju ani nezlobí. Na koncichodby se nosiči zastavili před dveřmi k sultánovým komnatám a opatrně složili nosítka na zem.V tu chvíli se objevil Ilban Bej a pomáhal jí vystoupit. Strážní podrželi dveře dokořán.Aga kišlar vedl Aidan salónem k sultánově ložnici. Tam se zastavil, hluboce se uklonil a přitomzasyčel Aidan do ucha: "Na kolena, Mardžallo! Nezapomínejte na povinnou úctu!" V Aidan sevšechno vzepřelo, ale bleskově si uvědomila, že urazit sultána by nebylo vhodné zrovna vokamžiku, kdy ho chce o něco požádat. Sklesla tedy půvabně na kolena a čelem se dotkla země,jak ji naučila Safíja."Vstaňte, Mardžallo!" ozval se sultánův hluboký hlas. Ilban Bej přiskočil, aby jí pomohl na nohy aaž teď, když si její oči zvykly na přítmí, zpozorovala Murada ve volném hedvábném šatupovalovat se na ohromné posteli. "Ukaž mi ji, Ilban Beji," poručil aga kišlarovi. Ilban Bej rychlesvlékl Aidan bolerko a blůzu, než mohla protestovat, rozvázal šňůrku kalhot, stáhl jí je až ke

Page 207

kotníkům, kde musel pokleknout, aby jí je mohl přetáhnout přes nohy; panto-flíčky jí zul užpředtím. Až na šňůru růžových perel tu stála před sultánem nahá."Hotovo, Veličenstvo," řekl aga vstávaje. Pak se otočil a opustil místnost. S kočičím půvabemsklouzl Murad z lože a popošelk ní. Jak se přibližoval, viděla, jak mu oči planou chtíčem, až ji zamrazilo. Musí promluvit teď,dokud mu smyslná touha úplně nezastře rozum."Můj pane, žádám o dovolení promluvit," řekla bez dechu; intenzitou své vášně ji úplně děsil.Žár v jeho očích na okamžik polevil a byl vystřídán pohledem pobavení. Murad už poznal, že semu ji nepodařilo oklamat ohledně pravé příčiny svého neobvyklého spěchu dostat ji do postele,a hlavně proto milostivě svolil: "Mluvte, Mardžallo!" Ať si raději ty stesky odbude hned a ať už jico nejdřív může přiučit, jak ho na různý způsob oblažit.Aidan starostlivě volila slova. Uvědomovala si, že má před sebou nebezpečného protivníka atahle příležitost že se nebude opakovat. "Můj pane," začala, "vážím si cti, které se mi dostalo avím - jak mi validé vysvětlila - že chcete dostát svým závazkům k mému zesnulému manželovi,protože zde princ pobýval pod vaší přímou ochranou. Ráda bych vás zbavila povinnosti pojmoutmě za manželku. Jak víte, dal mi Džavid Chán před soudcem svobodu a podepsal listinu o mémpropuštění. Nepřeji si nic víc, než vrátit se do vlasti, a prosím vás tedy o svolení." "Ne," zaznělostroze a to slovo jako by zůstalo viset v ovzduší nabitém napětím."Nejsem přece vaše otrokyně!" protestovala Aidan. "Ale jste," řekl klidně."Ne! Nejsem, pane! Princ Džavid Chán mě osvobodil a jakožto svobodná se hodlám vrátit domů.Nepřeji si stát se jednou z vašich žen.""Říkáte," promluvil sultán úlisně, "že princ předstoupil před soudce, aby vás uvolnil z poutotroctví a dokonce podepsal pro-pouštěcí listinu. Kdepak je ta listina, Mardžallo? Ukažte mi ji. Ikdyž mi to zlomí srdce, nechám vás jít a dovolím vám vrátit se do vlasti. Ukažte mi listinu!""Nemám ji," odpověděla, "Nepovažovala jsem za nutné nosit ji všude s sebou. Zůstala vešperkovnici v mé ložnici v princově paláci. Zřejmě tam shořela při požáru, který zničil palác dozákladů.""Takže pravdivost svého tvrzení prokázat nemůžete, Mardžallo," řekl s triumfálním úsměvem."Bez listiny zůstáváte před zákonem otrokyní. Tou otrokyní, kterou mi poslal můj přítel alžírskýdej a kterou jsem dal darem velvyslanci chanátu Krym! Otrokyní, která zůstala bez pána a tudížjejí vlastnictví přechází po právu zpět na mě. Jste nade vší pochybnost mou otroky-ní,Mardžallo!" Očima se pásl na její nahotě. Omráčena zůstala zírat. Vždyť přece ví, že pravdu máona! Dokonce byl na jejich svatbě jako svědek! Zapomněla na nevý-359hodu, kterou je pro ni její výška, hrdě se napřímila a pravila: "Můj pane, vy víte, že mluvímpravdu."Při Alláhovi! Podrobně si prohlížel její dokonalou postavu. Jak je krásná! Dokonale krásná! Cítil,jak v něm při pohledu na její nádherné tělo stoupá touha. Ta krásná ňadra! Veliká a plná, sbradavkami odbojně vztyčenými. Cítil v prstech touhu sevřít ten úzký pas; laskat hladké křivkyboků. "Vaši propouštěcí listinu jsem nikdy neviděl, Mardžallo. Nemůžete mi ji ukázat. Pak tedypředpokládám, že neexistuje, vy mi podle zákona patříte, a mohu s vámi naložit dle libosti.""Pak ovšem by bylo lépe, kdybyste mě zabil hned teď, pane," řekla tiše, "protože se vám nikdydobrovolně nepoddám a přiznávám, že volím raději smrt než vaše objetí." Muradovi zajiskřily očiočekáváním. Už tak dlouho se mu žádná žena nevzepřela! Ty unylé krásky, které mu každý pátekpravidelně přiváděli, upadaly do extáze a vzdychaly blahem, když se s nimi miloval. Bylyvychovány v otrockém přijímání všeho, co život přinese, nikdy se proti osudu nebouřily. Většinaz nich stejně považovala svůj los za nejvyšší možné štěstí. Ale tohle bylo něco jiného: žena,která ještě před několika měsíci žila jako svobodná. Nepoddám se, říká. Neposkytnu vám nic,vyhrožuje. Sultán zaklonil hlavu a upřímně se rozesmál. "Není třeba, abyste mi něco dávala,Mardžallo. Jsem zvyklý vzít si, po čem zatoužím," a znenadání ji chytil, prudce objal a přitisklvlhká ústa na její.

Page 208

Aidan byla odjakživa silná a ačkoli ji útok překvapil, dokázala se vysmeknout a ostříhanýminehty mu poškrábala tvář nad rudozlatým vousem.Se vzteklým zavytím uskočil, ohmatával si poškrábanou líc, a když spatřil nepatrnou stopu krvena konečcích prstů, vztekle zasyčel: "Ty tygřice! Nehodlám zmařit takovou krásu, nicméně těmusím zkrotit, až budeš pod mým dotykem příst jako kotě!" "Ne, pane," řekla pevně Aidan, "ktomu nedojde, protože se dříve zabiju. Já nejsem jako ty krotké krásky z vašeho harému.Pocházím z národa válečníků a ze smrti nemám strach!" Na okamžik se na ni obdivně zahleděl apak s nepatrným pousmáním řekl jen: "Přivažte ji!", načež ze tmy pokoje vystoupili dva mohutníeunuši a chopili se jí. Aidan se snadno nevzdávala. Její nahé bílé tělo se svíjelo a vzpínalo, jak sebránila sevření obou černých kleštěnců: těm se však přesto podařilo položit ji na ohromnoupostel, kam ji vzápětí připoutali. Nejprve jí přivázali ruce v zápěstích k masivním pilířům v záhlavílůžka, pak jí roztáhli nohy a připoutali je za kotníky k zbylým dvěma pilířům v nohách. Když takrozkaz splnili, zmizeli opět v stínech ložnice.Aidan nevěřila vlastním smyslům. Ještě nikdo s ní takhle nenakládal, ani pirát Rašíd al Mansúr,který ji zavlekl do Alžíru. Zmítala se dál, cloumala pouty, ale silná hedvábná lana nepovolila,držela pevně, aniž jí zraňovala pokožku. Krev jí stoupla do tváře, když si uvědomila, že je v takponižující pozici vydána jeho pohledu a že si s ní teď může dělat, co se mu zachce. Strachy se jíaž srdce rozbušilo, v očích se jí zračila hrůza. Avšak Murad právě v tu chvíli Aidan velkoupozornost nevěnoval. Je spoutaná a už s ní žádné potíže nebudou. Seděl v křesle, zatímco munějaká starší otrokyně ošetřovala škrábance na tváři. Nejprve je očistila, pak dezinfikovala;pracovala s citem a šetrně a nakonec mu rány jemně potřela jakousi čirou tekuti-nou, zmírňující bolest. Sultán se usmíval a zdvořile poděkoval. Aidan nezaslechla, coodpověděla, ale on se v odpověď srdečně zasmál a ještě ji doprovodil ke dveřím. Vrátil serovnou k lůžku, kde bezmocně roztažená ležela Aidan. "Stará Ajsa říká, že temperamentní ženy sohnivými vlasy bývají nejlepší milenky. Doufám, že mluví pravdu, Mardžallo." Oči mu planulyvášní a vztáhl ruku, aby se jí dotkl. Aidan se podařilo uhnout. Mohl sice natáhnout paži, aleneudělal to, prostě se jenom zasmál, tiše a smyslně, až jí přeběhl mráz po zádech. Nemohla dálsnášet jeho pohled, tak náruživý a majetnický, a proto se odvrátila. Vzal ji za bradu a otočilzpátky. "Dívej se na mne," poručil. Aidan na znamení odporu oči zavřela.Murad se její neposlušnosti jen usmíval. Tak vytrvalý odpor znamená jen ještě sladší pozdějšívítězství. Po několik dlouhých okamžiků, kdy jí i tak napjaté nervy jen hrály, nečinně seděl vedlení a rozmýšlel, čím začít. Opravdu má neuvěřitelně dokonalé tělo. Už je mu jasné, proč mu ji dejposlal! Nejen pro ty jedinečné měděné vlasy, ale i pro tu pohádkovou postavu. Bude musetdejovi napsat, že už má Mardžallu zpátky ve svém držení, a vylíčit mu, jak spokojen s ní je, tolik,že se od ní nehodlá už nikdy odloučit.Aidan se zachvěla víčka, jak se pokoušela kradmo pohlédnout na sultána. Byla zvědavá, co dělá,co se chystá udělat. Přes všechnu odvahu, kterou stavěla na odiv, byla hrozně vystrašená. Ještěnikdy nebyla tak bezmocná. Murad vstal, rozvázal šerpu a shodil roucho. Srdce jí hlasitě tlouklo,když se obrátil zpátky k ní. Byl štíhlý, středně vysoký, s bílou pletí v kontrastu s měděnými vousya krátce přistřiženými vlasy. Unylýma černýma očima ještě jednou přeměřil svou oběť a pak jíbez jediného slůvka vklouzl mezi nohy a začal ji lízat na nejintimnějším místě. Aidan divocevykřikla překvapením a zděšením a snažila se mu uhnout, ale pouta jí dovolovala po-hyb jen zcela nepatrný, takže nijak nemohla uniknout tomu teplému, zkoumajícímu jazyku."Prosím, ne," vydechla, "nedělejte mi to!" Vůbec nereagoval, jako by byla vůbec nepromluvila.Dokonce jí prsty roztáhl stydké pysky a jazykem laskal i její vchod. Její přirozená vůně spolu sezávanem frézie ho omamovala jako ten nejopojnější parfém. Úd měl tak ztopořený, jako by mělajemná kůžička každou chvíli prasknout. Pohyboval jazykem v dávno zažitém rytmu, tak dávno, žeuž si ani nevzpomínal, kdy poprvé okusil sladkost ženy. Avšak měl jednu vrozenou přednost:nikdy jí nebyl přesycen, protože každá dívka mu chutnala jinak.Aidan sténala hanbou i rozkoší zároveň. Prožívala rozkoš proti své vůli a nenáviděla se za to.

Page 209

Nenáviděla i jeho za to, co jí dělá, ale nemohla si pomoci: její tělo na jeho dráždění reagovalo.Nechtěla to připustit a znovu ji napadla myšlenka na smrt. Nějak se jí podaří, říkala si, nějak se jímusí podařit uniknout jemu i ponížení, které jí způsoboval. Murad nepřestával vnikat jazykem dojejího bezmocného klína, objížděl zvlhlý vchod, tiskl ji tvář hluboko mezi nohy. Aidan vzdorovala,nechtěla mu dopřát konečné zadostiučinění. Vší silou zaháněla blížící se vyvrcholení, až se jídokonce na okamžik zazdálo, že může zvítězit, ale tu vzal do úst její malý klenot ženství a silněsál. To už bylo příliš; před očima se jí vzňal ohňostroj rozkoše a slastí i zklamáním, že se jínepodařilo nad ním zvítězit, se rozvzlykala. Murad se povytáhl výš až do stejné úrovně s ní aopřen o loket ji pozoroval. V záchvatu vášně se celá dolní polovina jejího těla zmítala, napínajíchedvábné provazy, poutající ji k posteli. Odjakživa se rád kochal projevy rozkoše u žen a i nyníudržoval její vzrušení občasným drážděním prstem. Byl spokojen; když jí teď dokázal svou moc,vymyslel si další lascivní způsob mučení své oběti a zároveň uspokojení vlastního chtíče. Znovupřivolal oba černochy, ti přispěchali, a na jeho pokyn jí podložili bedra polštáři. Bez jakékoli dalšípředehrydo ní Murad vnikl a když zaujal pro sebe příznivou polohu, začal si pohrávat s jejími ňadry.Věděla sice od začátku, že se jí chce zmocnit a takhle připoutané jí ani nezbývalo, než hopřijmout, ale přesto byla jeho akce pro ni nečekaná a překvapivá. Ucítila nejprve jistý naléhavýtlak, ale dál už nic: nepohyboval se, jen se zabýval jejími ňadry, jako by to byli nějací samostatníživočichové. Protože měl ruce nepříliš veliké, její ňadra mu z dlaní přetékala, což kvitoval snadšením.Hnětl ji dlouhými prsty, až jí zanechával stopy na kůži. "První ženu jsem měl, když mi bylotřináct," vykládal úplně klidně,konverzačním tónem; znělo to až urážlivě. "Už jsem připravil o panenství tisíc dívek a celkemjsem se miloval s asi dvěma tisíci žen, ale nikdy, má jedinečná Mardžallo, nikdy jsem neviděl takkrásné poprsí! Tvá ňadra jsou dokonalá, tvarem, hladkostí, zabarvením, vším! Celé tvé tělo jenaprosto dokonalé. Jsi ta nej-dokonalejší žena, kterou jsem kdy viděl. Ale zmocnit se jen tvéhotěla mi nestačí. Musím si tě podrobit celou a časem se mi to jistě podaří!" Naklonil se a začal jísát bradavky. Výkřik jí zamrzl v hrdle. K čemu by bylo dobré teď ječet? A krom toho, stejně munedopřeje většího vítězství, než jaké už násilím získal. Její nenávist k Muradovi byla tak strašná,že by se byl zděsil, kdyby ji jen tušil. Džavid Chán jí dal svobodu a sultán to dobře ví! Přesto jipřinutil stát se znovu otrokyní a strpět tak hanebné ponížení. V náručí mužů, které až dosudpoznala, nezažila nikdy nic jiného než něhu a lásku. Teď měla poznat jinou, odvrácenou tvářsexu. Poznala chlípnost. "Podívej se na mě, Mardžallo!" poručilZaostřila pohled na jeho tvář a v tu chvíli se usmál krutým úsměvem, protože četl v jejíchmračných očích. Sebevědomě prohlásil: "Nebudeš mě nenávidět pořád, má velkolepá! Časem sedo mě zamiluješ stejně jako všechny ostatní. Budeš lačnět po mém laskání a přijde chvíle - ikdyž mi to teď nevěříš - že budeš o ně žebrat!""Dávno už budu mrtva, než k tomu dojde, pane," zasyčela. "Svobodné stvoření stejně nikdynepřivykne uzdě, nikdy ho ne-zkrotíte, a já se narodila svobodná. Džavid Chán to pochopil, aproto mi dal svobodu. Vy to nechápete, ale varuji vás! Za zdmi vaší zahrady zchřadnu, protože jánejsem květina, které by se tu dařilo. Spíše zvadnu a umřu, pane, ale nikdy vám nebududoopravdy patřit!"Při Alláhovi! Jak jen ho její odpor vzrušoval! Cítil, jak mu úd v jejím těle pulzuje, vyvrcholení všakoddaloval. Posledními slovy ho ranila, zatoužil ji potrestat, ponížit, znovu získat vrch; přesněvěděl, jak toho docílit. Odtrhl se od ní a znovu vyštěkl jakýsi rozkaz eunuchům. Přispěchali,odstranili polštáře a odvázali ji. Podařilo se mi snad ho porazit? uvažovala Aidan, ale brzy mělapoznat opak. Eunuši ji neodvázali natrvalo, nýbrž ji jen obrátili na břicho a znovu připoutali ksloupkům postele. Pod břicho jí vsunuli dva tvrdé polštáře, takže se jí nadzvedly boky. Ucítila,jak se k ní sultán zezadu přitiskl a jak jí odhrnul vlasy, aby ji mohl políbit na šíji. Pak jí přehrnuldlouhé vlasy dopředu, přes obličej, až na podušku pod hlavou. Eroticky vzrušivým polibkem jí

Page 210

polaskal ouško, pak sjel jazykem na tvář. Zašeptal: "Žena má dvě panenství, Mardžallo. Tvoje je,myslím, ještě nedotčeno, nemám pravdu?""Ne, nerozumím," řekla překvapeně. "Jaké druhé panenství?" Tyčil se nad ní zezadu, prsty jízlehka přejel po zadku, vklouzl do rýhy mezi oběma půlměsíci a najednou zatlačil, dobývaje sedo řitního otvoru. "Tady," řekl, ,je tvoje druhé panenství, převzácná Mardžallo. Už tento práhněkdy nějaký muž překročil?" "Nikdy," vydechla.Jemně zaváděl prst dál. Aidan zachvátila panika. "Nedělejteto," prosila. "Prosím, ne!" Snažila se zbavit dotěrného prstu, alenedařilo se jí to. Strach v ní stoupal.Pak prst zmizel a ona úlevou vydechla, ale brzy poznala, žepředčasně. Cítila, jak jí natírá kůži v těch místech nějakou mastí a pak ji pevně uchopil za boky.Aidan instinktivně vytušila, co má přijít, a divoce vykřikla: "Ve jménu Božím, ne! Slitujte se, pane!Ne!"Když jí teď mohl donutit, aby mu byla po vůli, pocítil nesmírný nával potence. Nechtěl jí fyzickyublížit, proto postupoval pomalu a zaváděl úd postupně, až zdolal její odpor a octl se uvnitř celý.Aidan pod ním vzlykala, pro tu chvíli docela zlomená. Murad jí do ucha zasípěl vášní. Cítilsevření tak těsné, že ho to vzrušovalo víc než při předchozím spojení. Už mnohokrát takhlesouložil, ale nikdy mu to nedávalo tolik jako teď. Začínal dospívat k vyvrcholení, potřeboval užúlevu. S výkřikem se na ni zhroutil, vyrazil jí dech a Aidan omdlela. Když se konečně odvalil,ukázalo se, že ji nelze vzkřísit. Ležela v bezvědomí a žádné povzbuzovací prostředkynepomáhaly. Zklamaný Murad poručil odnést ji do jejích komnat a nechal zavolat náhradnici,která ho měla těšit po zbytek noci. Aidan nabyla vědomí až druhého dne pozdě odpoledne.Pomalu zvedla víčka a spatřila sultán-validé sedět u postele s výrazem znepokojení v očích.Otevřela tedy oči docela. "Drahé dítě, Alláh buď pochválen!" zvolala Nur-U-Banu. "Takže ještěstále jsem naživu?" zašeptala Aidan. "Doufala jsem, že zemřu.""Tohle neříkejte!" vykřikla sultánova matka. , Ale já to myslím doopravdy! Och, madame, byla jsteke mně tak laskavá a nechci vypadat nevděčná, ale nepřeji si stát se jednou z žen vašeho syna.Proč jen mě nikdo nechce vyslechnout? Džavid Chán mě osvobodil a já chci zpět, do Anglie!Vím, přesvědčovala jste mě, že je to nemožné, ale já se vrátit chci, jen mě propusťte! Známsvého manžela, určitě se neoženil, jak jste se mi snažila namluvit. Zcela jistě mě přijme nazpět!Vím to! Dokud jsem byla manželkou prince, neměla jsem jinou možnost, než setrvat, ale teď tumožnost mám!""Co to s vámi můj syn udělal, že jste se octla v takovém stavu?" otázala se validé.Pomalu, s tvářemi hořícími studem, jí to Aidan vypověděla. Nur-U-Banu odfrkla. "Tohle jsouběžné praktiky muslimů, ačkoliv je Prorok zakazuje. Muradův otec mě také jednou k tomu přiměl,ale když viděl, že se mi to nelíbí, omezil se potom jen na ty ženy, které o to stály, a věřte,Mardžallo, že se takové najdou. Prostě Muradovi řeknu, že se vám tenhle způsob nelíbí, a on topo vás už nebude vyžadovat.""Chci domů," opakovala Aidan tvrdošíjně, ale validé už neposlouchala a uklidněna, že Aidan užje lépe, odešla. Aidan potřásla hlavou. Nikdo jí tu nechce naslouchat. Zbývá tedy už jenom smrt.Později poznala, že Murad její hrozby sebevraždou vzal kupodivu vážně. Zjistila, že záhadnězmizely všechny předměty, kterými by si mohla ublížit, a také ji jen zřídka nechávali o samotě.Jídlo jí nosili už nakrájené, takže neměla k dispozici žádný nůžv kterým by si mohla otevřít tepnynebo si ho vrazit do srdce. Šperky jí vzali a zamkli, dostávala je jedině, když byla pod dohledem.Nemohla se proto pokusit o sebevraždu zadušením, kdyby snad některý schválně spolkla, achtěla tak učinit konec své neradostné existenci. Několik dní ji udržovali v polo-spánku drogamipodávanými v jídle, protože se věřilo v léčivou moc odpočinku. Murad byl mrzutý a podrážděný,jeho první setkání s Mardžallou jen vystupňovalo jeho touhu podrobit si ji úplně. Vystřídalo se uněj za těch několik dní celé procesí žen, ale všechny je po uspokojení tělesných potřeb posílalnevlídně pryč, protože ho vlastně žádná nedokázala upoutat. Jeho skvělé, výjimečné,

Page 211

nedosažitelné Mardžalle se nevyrovná žádná! Musí ji dostat!Validé vysvětlovala Ester Kirové: "Je tou Mardžallou přímo posedlý. Žádná jiná mu nevyhovuje.Sice to není tak zlé, jako kdysi se Safíjou, protože Mardžalla sultánem pohrdá. Nebyla byschopna mého syna tak nestydatě využít k dosažení vlastních cílů jako kdysi bas-kádí."

"Zatím ne," řekla Ester Kirová. "Musí se ještě naučit našeho nejvyššího pána Murada přijímat, aleaž se jednou dostane z deprese a zjistí, že jí nezbývá, než se mu tělem duší oddat, co myslíte, žese stane, drahá přítelkyně? Řeknu vám to: Je bystrá a tak bude usilovat o to, aby měla sesultánem dítě, pokud možno syna. A až ho porodí, smíří se snad s tím, že by měl jednou býtodstraněn starším bratrem? Dojista ne! Bude se za něj bít jako každá matka. Všemožně sevynasnaží získat si spojence proti Safíji, která, jak víte, není v harému nijak zvlášť oblíbena.Dokonce by se jí mohlo podařit odloudit Safíji sultána úplně. Možná by vás to dokonce těšilo, aleuvažujte, drahá přítelkyně! Uvažujte, za jakou cenu! Jestli si Mardžalla získá sultánovu lás-ku na úkor Safíji, využije svého vlivu, aby svého syna vyvýšila nad Safíjina. Z toho by mohlapovstat v harému válka, rozkol ve vládě, možná i v celé říši. Vložili by se do toho janičáři a bůhví,kam ti by se přiklonili! I černí a bílí eunuchové by stranili jedné či druhé a obě dobře víme, žestojí vždycky proti sobě. Což Džavid Chán nedal Mardžalle svobodu? Jaká škoda, že jí sultánjednoduše nedovolí vrátit se domů!" Slova Ester Kirové poskytla Nur-U-Banu látku k přemýšlení.Stará obchodnice byla odjakživa oddanou přivrženkyní vládnoucího rodu, a tak sultán validé aninenapadlo, že by mohla mít třeba i jiný důvod než prospěch impéria. Nur-U-Banu si připomněla,jak Mardžallu od návratu do vlasti zrazovala, a cítila se provinile, ale co jiného mohla dělat?Svého syna miluje a Murad přece byl nezvratně rozhodnut tu ženu dostat. Povzdechla si. Byla vkoncích, tenhle problém se jí vymkl z rukou. Zatím je Murad den ze dne víc a víc do ní zamilován,do ženy, která jím pohrdá! Touha už jím lomcovala jako horečka. Dopřál jí čtyři dny na zotavení apak pro ni znovu poslal. Poučen poslední zkušeností s ní volil jinou taktiku. Nutit ji násilímnikam nevedlo. Na to měla až příliš silnou vůli a už pochopil, že by opravdu raději zemřela, nežaby mu dopřála vítězství. Měl v úmyslu její odpor zlomit; navíc musí natrvalo přijmout fakt, žejejím pánem je on. Sultán měl ve zvyku trávit dopoledne vyřizováním vládních záležitostí apobývat mezi nejvzdělanějšími a nejtvořivějšími duchy svého dvora. Ale už odpoledne trávíval vharému a noc samozřejmě také. Přikázal, aby paní Mardžalle přestali podávat opiáty. Přál si, abysi plně uvědomovala situaci a aby k němu přišla s jasnou hlavou. Napjatě očekával její příchod apřívětivě se usmíval jí na uvítanou, když ji aga kišlar přivedl. Měla na sobě překrásný, zlatemvyšívaný kaftan z broskvově zbarveného hedvábí a podivuhodné vlasy měla rozpuštěné. Podočima měla promodralé stíny a tvářila se vážně.Sultán ji vzal za ruku a pravil: "Postrádal jsem vás, převzácná Mardžallo. Každičký den vašínepřítomnosti mi připadal dlouhý jako rok. Každá noc bez vás jako sto let!" "Noc strávená svámi mi připadá jako tisíc let v pekle, pane," odpověděla chladně.Murad pokynul netrpělivě Ilban Bejovi k odchodu, právě když se chystal Mardžallu pokárat. Pakse jí sultán zahleděl hluboko do očí a řekl: "Řeknu teď něco, co jsem jen málokdy v životěvyslovil. Omlouvám se vám, Mardžallo, převzácná! Nejsem na odpor zvyklý, a vy jste mě té nocivelice rozzlobila. Rozzlobila jste mě tak, že jsem pošetile zatoužil donutit vás silou, abyste mibyla po vůli. Podařilo se mi jen vám ublížit a vyděsit vás a toho upřímně lituji. Víc neřeknu.Začneme znova, ale jednouvěcí si buďte jista: to já jsem váš pán a téhle role se nevzdám kvůli žádné ženě. I vy mne musítebýt poslušná jako ostatní mé ženy. Nicméně se pokusím už nikdy od vás nežádat nic, co by vászraňovalo. Rozuměla jste?" "Ano, pane," odpověděla nehlasně."Dobře," pochválil ji, "a od nynějška, Mardžallo, pokaždé, když ke mně přijdete, se ihnedsvléknete. Už jsem vám přece říkal, že máte tu nejkrásnější, naprosto bezchybnou postavu, ja-kou jsem kdy u ženy viděl. Chci mít možnost kochat se vaší krásou, kdykoli budeme spolu."Aidan rozepjala perleťové knoflíčky kaftanu, přetáhla si jej přes hlavu a přehodila přes křeslo.

Page 212

"Jak si pán přeje," řekla jen. Usmál se. "Velmi dobře." Sáhl do kapsy a vytáhl malý váček zčerného hedvábí, otevřel jej a na dlaň vysypal dvě stříbrné kuličky. "Už jste je někdy viděla?"zeptal se. "Ne, pane. Co je to za kuličky?""Jsou tady od toho, aby vám přinesly rozkoš, převzácná. Vaší vášnivé letoře dodají jen ještě vícna intenzitě, kdykoli budete se mnou. Jsou duté. V jedné z nich je kapka rtuti, v druhé nepatrnýlístek stříbra. Položte se na postel a dovolte, abych je zavedl do vašeho sladkého klína, a uvidíte,co se bude dít." Aidan už na ničem nezáleželo. Normálně by se nad něčím takovým pozastavila,ale v tu chvíli jí bylo lhostejné, zda vůbec dýchá, a tak ani nedbala, co s ní dělá. Poslušně ulehlana lůžko a rozevřela stehna. Murad jí pečlivě vsunul obě kuličky do pochvy. Už pouhý dotek natak intimním místě ho vzrušil, ale chtíč potlačil a pomohl jí vstát. "Tak, a teď," poručil, "seprojděte po pokoji a řekněte mi, co cítíte."Udělala jen pár kroků a najednou ji zachvátil ten známý pocit, jako by celá tála a rozpouštěla se,pocit rozkoše, který zažila jak s Connem, tak s Džavidem Chánem. Překvapeně se zastavila, aleprotože se domnívala, že to bylo jen zdání, pokračovala po chvíli v chůzi napříč ložnice. Alenebylo to zdání! Ačkoli stála, chvěla se rozkoší. "Bože!" zvolala překvapeně a obrátila se ksultánovi. "Co jste to se mnou udělal?" "Jen jsem vám poskytl rozkoš," řekl mírně a pak klidně,konverzačním tónem pokračoval: "Hrajete šachy, Mardžallo?" Přikývla.Murad dal pokyn všudypřítomným černým eunuchům a v okamžiku se před nimi octl šachovýstolek. Možná až si sednu, uvažovala Aidan, trochu poleví ta nesnesitelná touha po sexuálnímzavršení, která mě trýzní. Začali hrát, ale Aidan hrála špatně, protože se nedokázala soustředit.Sultán ji pozoroval se skrytým zadostiučiněním; nechtěl dát najevo, že s ní ještě ne-skoncoval.367Nakonec už to Aidan dál nesnesla a bez rozmyslu vyskočila na nohy. Oči měla plné slzí."Prosím," žadonila, "prosím, vyndejte mi je! Umírám touhou.""Když vám je vyndám," odpověděl, "nedostane se vám ukojení, které tolik potřebujete. Jen jásám vám je mohu poskytnout, Mardžallo. Když mi slíbíte, že se mi poddáte dobrovolně, vyndámje.""A když ne?" zašeptala vzdorovitě, ale z posledních sil. Mile se usmál. "Pak zůstanou, kde jsou,převzácná. Dáme si ještě jednu partii? Tahle dopadla nerozhodně." "Což vám vůbec nevadí, ževámi pohrdám?" otázala se. "Co jen jste to za člověka?" Necítila se hněvem. "Veškerá moc tu alepatří mně, a vaše pohrdání mi nikterak nevadí! Vždyť nepotrvá věčně! Jednoho dne shledáte, žejste do mě zamilovaná, protože nenávist je jen jinou formou lásky." Povstal a velitelsky napřáhlruku. "Pojďte!" Vedl ji přes pokoj k ohromnému loži s nebesy.Každý krok byl pro ni mukou. Musí se těch prokletých kuliček zbavit! Za každou cenu potřebujeúlevu v téhle trýzni! Už to dál nevydrží; když docházeli k posteli, unikl jí vzlyk. "Dobrá," řeklsultán. "Je to na vás, Mardžallo, a ať se rozhodnete jakkoli, zařídím se podle vás, alenezapomeňte, že dokud se mi dobrovolně nevydáte, zůstanou kuličky v sladkém vězení vašehotěla.""Vyndejte je!" už téměř křičela. "A vydáte se mi dobrovolně?""Ano!" Začínala se nezvladatelně třást, nohy jí podklesávaly. Jestli ty ďábelské kuličky ještějednou udeří jedna o druhou v hlubinách jejího těla, zblázní se! "Položte se, Mardžallo, vyndámvám je," řekl.

Opatrně, aby nečekaným pohybem nepohnula nástroji svého utrpení, se uložila na záda arozevřela nohy. Sultán poklekl, ale když viděl svůdnou růžovou růži mezi jejíma nohama,neodolal, naklonil se a začal ji jazykem dlouze a smyslně dráždit. Trhla sebou a zasténala, jak jíprojela nesnesitelná rozkoš. Murad si uvědomil krutost svého počínání, sáhl štíhlými prstydovnitř a jednu po druhé ty nepatrné kuličky vyndal. Pak jemně políbil vydrážděné a naběhlépoupě."Odpusťte, převzácná," řekl pak. "Nechtěl jsem vám způsobit bolest, jen jsem neodolal." Vstal a

Page 213

pomalu si svlékl švestkově zbarvené domácí roucho. Pak se usadil uprostřed ohromné postele ařekl: "Je zvykem, že žena, která je u mne poprvé, vstupuje do mého lože plazící se po čtyřech odnohou lůžka až ke mně. Posledně jste téhle tradici nedostála. Potěšilo by mě, kdybyste to teďnapravila. Když už jste mi dokázala, že dokážete poslouchat,Mardžallo, poskytnu vám za odměnu tu úlevu, po které vaše tělo prahne. Dokud mně se neuráčívám ji dát, nedojdete klidu." Neznělo to ani výhružně, ani jako rozkaz. Pouze jí zdvořile nabízelřešení.V Aidan se svářila hrdost s tělesným utrpením. V tu chvíli by byla schopna ho zabít, kdyby bylaměla po ruce zbraň, ale nakonec zvítězilo utrpení. Sklouzla na břicho na plochu postele a tvářídolů se začala plazit po smaragdově zelené hedvábné přikrývce až jemu k nohám.Sultán předl uspokojením. "Výborně, má převzácná! A teď můžete lézt dál a zlíbat mi nejprvenohy; pak můžete pokračovat." Část její bytosti se děsila a žasla nad takovým ponížením, alejiná si dobře uvědomovala, že se jí jinak než úplnou poslušností nedostane úlevy v trýzni, ježsužovala její bezmocnou tělesnou schránku. Čím dříve mu vyhoví, tím dříve dojde úlevy. Bezpřemýšlení poklekla před sultánem a začala mu líbat nejprve nohy, pak pokračovala po štíhlýchlýtkách a stehnech vzhůru, rozdělujíc péřově lehké polibky na obě strany. Když dospěla až kslabinám, vzal do ruky svůj těžký úd a nabídl jí ho. Aidan se otřásla a prosebně na něj pohlédla.V jeho očích četla kategorický příkaz. Slzy jí stékaly po tvářích, když se sklonila a vzala jeho úddo úst.Sultán se s přimhouřenýma očima opřel nazad do polštářů a vzdychal rozkoší. Uchopil ji zavlasy a taháním ji přiměl pokračovat. "Obkružuj mi jazykem žalud, Mardžallo," nabádal jipřiškrceným hlasem. "Ach! Při Alláhovi! Tvá ústa jsou pro tohle jako stvořená!" Otřásl se."Přestaň, převzácná, nebo mě zneškodníš příliš brzy. Pojď, nabídni mi své sladké rty." Pustilaho, načež ji k sobě přivinul a žhavě políbil. Laskal jí rty, přebíhal kolem nich jazykem a pak řekl:"Otevři svá sladká ústa, ať tě mohu dobývat jazykem, krásná otrokyně." Uposlechla a začalasilně sát jeho jazyk jako předtím jeho úd. Jednou rukou ji svíral v pase, druhou si začal hrát sjejími bujnými ňadry. Jemně je tiskl, štípal ji do bradavek, při každém jeho počinu jí projel návaltouhy; nikdy by si byla nepomyslela, že tak intenzivní rozkoš existuje.Oddálivši na okamžik ústa od jeho, zasténala: "Prosím, dopřejte mi úlevu, pane! Dejte miukojení!""Jak jsi netrpělivá, má převzácná," jemně ji káral. "Což jsem ti neřekl, že pánem jsem tady já?Pán rozhoduje, kdy přijde čas, ne otrokyně. Zdá se, že to pořád nechápeš." "Odpusťte, pane,"žebronila. Dobrý Bože, proč jen jí odpírá vyvrcholení? Vždyť jí to před chvílí slíbil. Palčivá,pulzující, bolestivá trýzeň v ní stoupala každou minutu.Murad zahlédl narůstající paniku v jejích očích a zjistil, že homyšlenka na naprosté ovládnutí té sladké kořisti nesmírně vzrušuje. "Jistěže ti odpouštím,"začal chlácholivě, "ale nebylo by přece správné, kdybys nebyla potrestána, Mardžallo. Musíš senaučit poslouchat bezpodmínečně. Rozumíš?",A-ano, pane," odpověděla třesoucím se hlasem. Co ještě dalšího si pro ni vymyslí?

Sultán přivolal jednoho z černých eunuchů a něco mu pošeptal, zatímco Aidan zůstala sesklopenou hlavou sedět na kraji postele. Eunuch vyběhl ven a oba chvíli mlčky čekali. On sekochal pohledem na její dokonalé tvary a ona se najednou cítila přehlížená a trýzeň v ní znovustoupala, když ji odmítal ukonejšit byť jen dotekem. Snažila se přijít na jiné myšlenky a začala siproto prohlížet pokoj.Když tu byla posledně, byla noc a také samozřejmě měla jiné starosti. Tehdy vstoupila ze Zlatécesty do sultánovy audienční síně, na jejíž protilehlé stěně vedly dveře do sultánových komnat.Za několik měsíců svého pobytu v Turecku získala Aidan jisté odborné znalosti ohledněkachlíkové výzdoby, protože dohlížela na práce při opravách fontán i jiných míst v paláciDžavida Chána. Stěny sultánovy ložnice měly obklad s květinovým vzorem z nejjemnějších

Page 214

kachlů z Izniku. Nejspodnější řada byla jednobarevná. Jinak byly všechny kachlíky nádhernědekorativní, v červených a modrých tónech na bílém podkladě, lemovány sytou červení.Nejhořejší a nejspodnější část zdi byla od středu oddělena dvěma pásy tmavěmodrých kachlů sbílými nápisy - citáty z koránu. Ale nejkrásnější bylo obložení kolem krbu, lemující tepanýbronzový komín, trychtýřovitě se zvedající nad ohništěm. Celou tu ladně zakřivenou plochuzdobily kytice bělostných švestkových květů na tmavěmodrém podkladě. Strop místnosti bylklenutý a vyzdobený zlacenými ornamenty na modrozeleném podkladě. Místnost bylapřezdobená, ani místečko nebylo vynecháno. Přesto působil celek dojmem vznešenosti a krásy.Byly tu dvě řady oken nad sebou, v horních byly barevné výplně, oddělené od sebe štukovouvýzdobou. Při jedné stěně byla zbudována třípatrová fontána, každá nádržka měla vlastní chrlič vpodobě zlaté lilie. Celá fontána byla vytesána z mramoru, stejně jako zárubně dveří; křídla dveříbyla vykládána perletí, kliky a zámky byly ukázkou té nejjem-nější cizelérské práce. Ze tří stranobklopovala komnatu okrasná zahrada.Sultánovým koníčkem bylo hodinaření a i teď jedny hodiny odměřovaly čas, zatímco čekali nasplnění Muradova rozkazu. Aidan si prohlédla i ohromnou postel, na níž seděli. Byla vybavenačtyřmi vyřezávanými točenými pilíři a umístěna v rohu pokoje, v nohou měla výhled do zahradyohromným zaskleným ok-370nem. Pilíře nesly nádherně vyřezávaná a zlacená nebesa, i záhlaví postele bylo vyzdobenopodobně. Matrace byla pevná, potažená zlatým brokátem. Na ní pak byla ještě jedna ztyrkysového hedvábí, vycpaná prachovým peřím. Válcovité podhlavníky rubínově červené,tyrkysové a fialové měly k sobě vždy barevně odpovídající polštáře. Aidan si instinktivně přitisklafialový polštář k tělu, když se otevřely dveře a vešla přepůvabná dívka. Bylo to jedno znejkrásnějších stvoření, jaké kdy Aidan viděla; drobná, jemných kostí, s velkýma modrýmaočima a stříbro-plavými vlasy. Byla velice, velice mladinká. Shodila se sebe ble-děrůžovéhedvábné roucho a padla na kolena v gestu naprostého podrobení.Sultán se na ni vřele usmál. "Vstaň, Zoro, a pojď ke mně." Dívenka rychle přeběhla k posteli,vylezla na ni a poklekla po druhém boku sultána, nastavujíc ústa k polibku. Ochotně jí vyhověl apřitom jí přejel rukama po těle, malinko jí polaskal pučící ňadra."Tohle je paní Mardžalla, Zoro," řekl a obrátil se k Aidan. "Zora je jedna z mých nejnovějších ikbal- žen, sdílejících sultánovo lože.""Už jsem o paní Mardžalle slyšela. Kvůli ní je v harému rozruch, protože prý jí dáváte přednostpřed námi všemi, i před Sa-fíjou kádí."Murad se zasmál. "Už bych si za ta léta měl pamatovat, jak je pošetilé svěřovat se ženě, Zoro,kočičko. Můžeš vyřídit dámám v harému, že ač mě Mardžalla nesmírně oblažuje a stojí vysoko vmé přízni, nikterak se nechystám je zanedbávat a že místo Safíji kádí v mém srdci natrvalo žádnáneohrozí."

Zora svěsila hlavinku, zatvářila se zahanbeně. "Právem mi náleží pokárání, můj pane," řeklaněžným hláskem a Murad ji znovu políbil."Vidíš," obrátil se k Aidan, jakým vzorem poslušnosti je Zora, má převzácná? Nechal jsem jizavolat, protože se od ní máš čemu učit. Nejprve ale zas dovol, abych je usadil, kam patří," avyndal váček a vysypal obě kuličky na dlaň. Aidan se otřásla hrůzou, ale už věděla, žeprotestovat nemá cenu. Pořád ještě netušila, v čem spočívá její trest, ale pro začátek to zřejměměly být tyhle nástroje mučení, které už zná. Uposlechla."Zoro," oslovil Murad dívku, "ukaž paní Mardžalle základní pohyby závojového tance. A ty,Mardžallo, je budeš dělat po ní." Drobná blondýnka sklouzla s postele a počkala, až ji Aidan sezuby zaťatými do dolního rtu následovala. "Je to opravdu jednoduché," řekla Zora a začalapředvádět příslušné pohyby a gesta. "A teď," poručil sultán, "zase ty." V tmavých očích mělhroz-371bu, takže se neodvážila odporovat: ach, jak ráda by ho byla na místě zabila za to, co jí

Page 215

způsobuje!S chvěním opakovala pohyby po Zoře, každá změna postoje ji vrhala do agónie neztišitelnétouhy. Zora tančila vedle ní a sultán navíc pokynul, aby tančily rychleji. Aidan se celá zalilapotem, srdce jí divoce bušilo. Měla pocit, že musí co nevidět zemřít, a smrt vítala jako kýženýkonec utrpení. Tu jim však přikázal přestat a jí pokynul k lůžku, kde vyňal osudné kuličky z jejíhozmučeného těla.Zoře naznačil, aby ho vydráždila ústy, což bez váhání splnila. Pak zavelel: "Dej mi své druhépanenství," a Zora se poslušně obrátila na všechny čtyři, zády k němu. Pevně ji chytil za boky avnikl do ní jediným pohybem, intenzivně se pohyboval v rytmu soulože, aniž by věnoval Aidanpozornost. Ta s úžasem přihlížela. Najednou se obrátil k ní: "Poklekni před Zoru, převzácná," akdyž uposlechla, pustil Zořiny boky a natáhl ruce, aby jí mohl hníst ňadra, zatímco Zora seaktivně pohybovala sama. "Vidíš, Mardžallo, jak výborně Zora poslouchá. Je přímo vzoremdokonalého chování, jež přikazuje etiketa harému. I z tebe udělám takový vzor. Nepřijde jízatěžko mě poslouchat a přitom k ní nejsem ani krutý, ani nelaskavý." Tvrdými prsty jí hnětlňadra, až na nich zůstávaly rudé stopy. Vzal mezi palec a ukazovák její bradavku, silně ji štípal atahal. Uniklo jí slabé zasténání. Sultán se jen pousmál a v tu chvíli dospěl k vyvrcholení. Zorapadla kupředu, na chvíli beze smyslů, ale rychle se vzpamatovala, sklouzla s postele a přeběhlak fontáně, kde ve výklenku zdi čekalo stříbrné umyvadlo. Naplnila je vodou, přenesla je ke krbu,na okamžik je postavila na žhavé uhlíky, vzala z jiného výklenu několik čistých ručníků a vrátilase i s umyvadlem k posteli. Murad se postavil a nechal si omýt stydké partie, nyní již ochablé.Když skončila, poděkoval a pohladil klečící děvče po světlých vlasech.Po celé trvání tohoto výjevu umírala Aidan tisícerou pomalou smrtí. Když viděla vztyčenýMuradův úd, zoufale toužila, aby jí už konečně poskytl úlevu. Namísto toho musela přihlížet, jakpomiloval Zoru tak vášnivě, že došel vyvrcholení, takže v tu chvíli zmizela vyhlídka na ukojení jísamé. Ponížením a zklamáním se jí chtělo křičet. Utrpením zastřená mysl už přidala i Zoru naseznam těch, jež by ráda zabila. To ona uzmula, co právem náleželo jí! Kéž by byla mrtvá!Murad viděl, že hrdá Mardžalla již překračuje práh zlomu, a tak poručil eunuchům přinést víno.Neuchyloval se k alkoholu často, protože to jednak Prorok zakazuje a jednak mu bylodstrašujícím příkladem jeho věčně opilý otec, nicméně někdy bylo pár doušků nutných k nabytínových sil, zvláště toho spe-ciálně upraveného vína, které mu teď černý otrok podával. Byla v něm totiž obsažena silnádroga, působící jako afrodiziakum. Sultán vzal jeden z obou pohárů z podnosu a na jeden ráz jejvypil. "Pro tebe to není, Zoro," upozorňoval ji, "ale ty, Mardžal-lo, se můžeš napít, ale jen půl poháru! Ne víc!" varoval ji. Třesoucí se rukou donesla křišťálovýpohár k ústům, aby téměř po roce ochutnala zas víno. Musela se držet, aby je nevy-pila na jedenráz, ale dokázala se ovládnout, vypila přesně polovinu a postavila pohár zpět na podnos. Silnékyperské víno jí sjelo do žaludku jak živý oheň, a vzápětí pocítila, jak ji rozpaluje. Do tváří se jívrátila barva.Murad už začal pociťovat účinek afrodisiaka, ale znal ještě účinnější způsob, jak rychlejidosáhnout erekce. "Vstaňte, obě," poručil, "a postavte se proti sobě v nohách postele." Oběženy poslechly a Aidan se děsila, jaké zas mučení ji čeká. "Zoro, kočičko, chci, abys vzalaMardžallu do náruče a utěšila ji, protože velice trpí."Aidan zděšeně o krok ustoupila, v obličeji se jí jasně zračilo znechucení."Odmítáš snad poslušnost, má převzácná?" cynicky se optal sultán. Pohrával si s kuličkami nadlani tak, aby je viděla, přehazoval je z ruky do ruky.Aidan se otřásla hrůzou. "Ne, pane, neodmítám," zašeptala a pak se poddala něžnému objetísvětlovlasé dívenky. Musela pokleknout, aby byly alespoň přibližně stejné výšky. Zora se na ninedívala, ale v jejím laskání a objetí byla kupodivu jemnost a něha. Jak je tak Murad pozoroval,dotýkající se jedna druhé bradavkami ňader, laskající si vzájemně zadečky dlaněmi, protože Zorašeptala své zdráhající se partnerce instrukce do ucha a kupodivu mírně a něžně dokázala Aidan

Page 216

povzbudit k aktivitám, jež měly potěšit sultána. "Nebojte se," zašeptala jí Zora tak, aby to sultánneslyšel. "Nenávidím ho," zašeptala Aidan."I já," zněla překvapivá odpověď. "Tak proč ho tak posloucháte?" "A co jiného nám zbývá?"odpověděla Zora."Pojďte zpátky na postel," zavelel sultán, "a ty, Zoro, kočičko, ji připrav." "Zajisté, můj pane."Zora vzala Aidan za ruku, pomohla jí na nohy a vedla ji k tyrkysové matraci. Obě vylezly napostel. Zora pak naznačila Aidan, že se má položit a pevně jí roztáhla kolena. "Och!" unikl Aidanvýkřik překvapení, když jí Zora ústy a jazykem začala dráždit již tak předrážděné intimní partie.Obrátila oči vzhůru ve strachu, zda snad její výkřik sultána nerozzlo-bil, ale ten se k ní s úsměvem sklonil, laskaje jí opět ňadra a políbil ji na ústa."Tak, má převzácná, není snad Zořina pusa dost konejšivá?" Usmál se na ni teple. "Až uzná, žejsi připravena, Mardžallo, pak tě uspokojím úplně." Položil se vedle ní na bok. "Nuže, má drahá,"vzal ji za ruku a položil ji na svůj ztopořený úd. Hryzal jí jemně rty. "Dej mi jazýček, sladká," azačal ji sát. "Dráždi mne rukou, převzácná, ' řekl a políbil ji na víčka. "Je připravena, můj pane,"ozvala se Zora a vstala z postele. Murad se převalil na Aidan, řka: "Můžeš jít, Zoro, a za odměnuti Zaad dá s sebou repliku mého mužství. Můžeš si ji nechat do rána.""Děkuji, můj pane," řekla Zora a s černým eunuchem v patách opustila místnost.Murad se obrátil zpět k Aidan, která se chvěla pod ním. Byla jako dobře naladěný nástroj,připravený ke hře. "Řekni, co ode mě chceš, převzácná?" řekl naléhavě, usednuv mezi jejímaroztaženýma nohama na paty a pohrávaje si se svou mohutnou zbraní. "Chci, abyste měpomiloval," řekla neslyšně. "Chceš, abych tě vyplnil svým údem a přinutil tě vzlykat rozkoší?""Ano!""A chceš to ze své vlastní, svobodné vůle? Nijak jsem tě nenutil?""Ano, chci to z vlastní vůle!" vzlykala už. "Prosím, oh, prosím!" žadonila, zcela poražena.Nedokázal potlačit výraz triumfu, když se do ní jediným dlouhým tahem vnořil a ona vykřiklaúlevou, zatímco se v ní energicky pohyboval. Sevřena jeho svalnatými stehny cítila, jak jí úlevaproudí celým tělem, když se blížil první orgasmus. Najednou měla hlavu zase jasnou a zachvátilaji do běla rozžhavená nenávist k němu, za to, co jí způsobil. K vlastnímu překvapení dokázalamyslet nezávisle na těle, a zatímco jí přivoďoval orgasmus za orgasmem a tak dával odplynout téstrašné agónii, kterou v ní předtím vyvolal, stáhlo se její nejvlastnější já do nej-skrytějšíhokoutku mysli a odtud nezaujatě sledovalo, co se děje s jejím tělem. Fyzicky prožívala úlevu, alejejí duše ji nepocítila. Když se nakonec tělem i duší propadla do bezvědomí, byl to jen následekvýstřelků, jimž byla podrobena. S výkřikem triumfu došel nakonec Murad vyvrcholení a vyčerpánpadl na bok. Když se za okamžik vzpamatoval, pohlédl na svou krásnou partnerku a polibky jiprobral k vědomí. Když se vzbudila, uvědomila si Aidan, že to vzala za nesprávný konec. Přála sizískat buď svobodu, nebo smrt, ale odepřeli jí obojí. Ale teď už jí nikdo smrt nevezme! Přesvědčísultána, že nadní zvítězil, a až jí uvěří, zabije ho! Pak jim nezbude, než ji zabít též. Plán se jí zdál bezchybný anepocítila ani nejmenší lítost nad utrpením, které tak způsobí Nur-U-Banu a Safíji. Žádná z nich,říkala si, jí nebyla opravdovou přítelkyní. No, možná Safíja trochu.Validé ji zneužila pro ukojení synova chtíče. Za takové kuplířství si zaslouží trest. A co se Safíjitýče, těžko bude nějak moc postrádat muže, který ji už léta přehlíží. Po Muradově smrti se jídostane svrchované moci jakožto nové sultán-validé, moci, která jí nahradí lásku. Alespoň Safíjabyla k ní laskavá a upřímná. Safíja jí byla opravdovou přítelkyní. Muradova smrt jí přinesevysvobození, stejně jako jí, Aidan, i rozkošné Zoře i všem těm ubohým ženám, obětemnezřízeného chtíče toho zkaženého, špatného muže!"Poskytl jsem ti rozkoš, má převzácná?" zeptal se vtom. "Protože tys mně ji věru poskytla."Pozvedla k němu oči a ucítila, jak jí tváře zrůžověly, což se jí právě hodilo k splnění jejíhozáměru. Cudně sklopila pískové řasy. "Och, můj pane," zamumlala procítěně, ,jak se stydím, žejsem se vzpírala! Což jsem mohla tušit, jaká rozkoš mě čeká? Nevěděla jsem to, a vřele vás

Page 217

prosím za prominutí, můj sladký pane." Poklekla a sklonila se tak, že jí měděné vlasy sklouzly ažna stehna. Skýtala obraz dokonalého podrobení. "Rozumím," odpověděl. "Chápu, má převzácná.Nedopřál jsem ti dost času, abys mohla oplakat svého milovaného Džavida Chána, ale když jsemtolik, tolik po tobě toužil!" Zvedl ji k sobě a vášnivě ji políbil."Mám tě pod kůží, touha po toběmnou zmítá jako horečka, Mardžallo. Nijak se tě nemohu nasytit. Ty poslední čtyři dny jsemseděl v dívánu, nejvyšší radě, a před očima jsem měl tvoji tvář, vzpomínka na tvé tělo mě mučilabez ustání. Můj architekt Sinán mi předložil plány na budovy, které jsme plánovali celé měsíce, ajá se ani nedokázal soustředit! Možná teď, když ses mi poddala, se mi alespoň trochu vrátízdravý rozum." Sladce se na něj usmála. "Nechci vám způsobovat nesnáze, můj pane," řekla,sklouzla do lehu vedle něj, foukala mu do ucha a něžně mu hryzla ušní lalůček. Murad sepotěšeně zasmál. Líbilo se mu, když se s ním zacházelo stejně krutě, jako to dokázal sám. "Tymalá tygřice, tys samé překvapení, Mardžallo!" "Ráda bych vás překvapovala pořád, můj pane,nechci, abyste se se mnou nudil."Ten sladký tón ho rozněcoval a vzdor pokročilému odpoledni se cítil svěží. Jako by mu její novězískaná poddajnost dodávala sil. "Sotva mě někdy budeš nudit, Mardžallo." Vstal z lůžka a vzal jiza ruku: "Mám pro tebe malé překvapení." Vedl ji přes pokoj, dotkl se jednoho kachle a objevilase tajná dvířka, lehce 375se otáčející v dobře naolejovaných čepech. Prošel jimi veda

Aidan za sebou a stanuli na vrcholu úzkého schodiště. Zdi byly vykachlíkovány černobíle snepatrnou stopou žluté. Pevně se ho držíc za ruku následovala Aidan sultána dolů po schodechdo velkého sálu, který musel být přesně pod sultánovým obydlím, jak poznala. Síň měla klenutýstrop a mramorové oblouky vlastně podpíraly sultánovu ložnici nahoře. Uprostřed sálu serozkládal překrásný bazén, ohrazený prolamovaným mramorovým zábradlím; přístup do vodybyl pouze na jediném místě, na opačném konci, než stáli. Uprostřed bazénu tryskala fontánajako přívod vody a v mramorových sloupech po stranách byly výpustě, kudy voda odtékala."Umíš plavat?" zeptal se sultán."Trochu," přiznala. Mohlo by se jí podařit ho utopit? rozvažovala. Ne, nemá na to dost síly,rozhodla. Zavedl ji do vody a chvíli plavali kolem. Murad vyzvedl Aidan na fontánu, takže ji mohlaobkročit a sám odplaval dál, aby se mohl těšit pohledem na vodu prýštící jako plášť kolem jejíchdokonalých nohou. Vzala svá ňadra do dlaní a pozdvihla je, jako by mu je nabízela. Zamířil k ní avolal, aby seskočila k němu. Provokativně se zasmála, ale neposlechla. Nespouštějíc z něj očipustila jedno ňadro a špičkou prstu si zajela mezi nohy, načež prst olízla, neustále ho fixujícpohledem. Se zvířecím zavytím skočil Murad k fontáně, ale Aidan se se smíchem sesmekla dovody s druhé strany a žertem před ním prchala. V mžiku ji dostihl, chytil za kotníky a stáhl donáruče. Zasmála se mu do obličeje, načež ji Murad už bez sebe zlostí přirazil zády ke stěněbazénu a vyštěkl: "Chyť mě nohama kolem pasu, otrokyně!" a když mu vyhověla, zuřivě do nívnikl a silou jí přirážel páteř na okraj bazénu.Svírala ho kolem krku a vášnivě ho líbala, kousala a olizovala, jakoby ji posedl nějaký oplzlýďábel. Sultán byl docela oslepen, považoval její nevázané chování za projev hlubokého vzplanutík sobě. Chytil ji za boky a zuřivě ji miloval, až se oba unavili, načež ji vynesl z bazénu poschodech do ložnice, kde padli na postel a spali až do pozdního večera. Každým dnem bylsultán do Aidan víc a víc zamilován. Zmocňoval se jí denně a ona se mu už neodpírala. Naopak,podrobovala se mu ochotně, ale přesto cítil, že pořád ještě zbývá něco, čeho se zmocnitnedokáže, ať se snaží sebevíc. Zasypával ji dary; když však chtěl, aby se přestěhovala z maléhoapartmá vedle obydlí sultán-validé, prosila, aby mohla zůstat, kde je, takže musil svolit. Velicerychle se ty neosobní pokojíky změnily v luxusní hnízdečko, když je sultán svému převzácnémuDaru moře dal zařídit vybranými kusy nábytku vyřezávanými z exo-tického dřeva, vykládanými perletí a polodrahokamy. Všechny lampy byly vyměněny za zlaté amísto obyčejných koberců se nohy bořily do vysokých vlněných předložek sytých barev.

Page 218

Rozrostla se i její garderoba, protože Murad dohlížel na to, aby Aidan dostala ty nejjemnější kusyhedvábí, hedvábného a bavlněného gázu, saténu a kašmíru tak jemného, že se dal protáhnoutprstenem. Zahrnoval ji šperky, protože její původní propadly zkáze při požáru paláce DžavidaChána. Dostávala další a další šňůry perel, smaragdy i safíry, rubíny z Dálného východu,diamanty a všechny možné jiné drahokamy a polodrahokamy, zasazené v červeném i bílém zlatě,někdy ve stříbře. Odmítala nabízené otroky, vysvětlovala mu, že jí Marta s dcerami a věrnýDžindži stačí.K ostatním ženám v harému se nechovala ani pyšně, ani familiárně, ale pamatovala kusem látkya nějakými šperky na Zoru, nezapomněla jí totiž, že k ní byla slušná, a k vyděšeným novýmpřírůstkům do harému byla laskavost sama. Přátelila se se čtyřmi nejvlivnějšími ženami říše:Nur-U-Banu, Safíjou, Džanfedou i Farušou Sultán, takže pokud měla v harému nějakénepřítelkyně, neodvažovaly se vystoupit proti ní otevřeně z obavy před jejich pomstou.Ester Kirová docházela v poslední době do harému častoa jenom jí se Aidan svěřila. Ester byla na rozpacích; opravdu ne-věděla, co dělat. Měla Mardžallu ráda a nebylo žádným tajemstvím, že sultánovy neřesti berou nasebe občas i zvrácenou podobu. Lord Bliss bude z výpravy do Bursy co nevidět zpět a Esterstále nenalézala řešení. Sice se pokusila obrátit proti Mardžalle Nur-U-Banu, aby ta ji podpořila vúmyslu opustit Jeni Seraj a vrátit se domů, ale když teď Mardžalla stavěla na odiv spokojenost asultán byl z nové milky přímo v extázi, nedala se Nur-U-Banu přesvědčit, že by mohly vbudoucnu nastat komplikace. A mimoto: Mardžalla nepočala ani s Džavidem Chánem a dosudani s Muradem. Je docela dobře možné, svěřila validé Ester, že je neplodná.Jen Ester Kirová znala tajemství Aidanina srdce a upřímně si přála jí pomoci. Ráda by jí umožnilanávrat k manželovi. Ani si jí netroufla svěřit, že je Conn v Turecku. Něco na Mardžalleji aleznepokojovalo. Vypadala sice pořád stejně, ale nějak se přece změnila. Ester Kirová se všakneodvažovala zradit panovnický dvůr, jemuž byla tolik zavázána, a otevřeně napomáhat paníMardžalle k útěku.Celý život se řídila příkazy víry a ta ji nikdy nezklamala. Nikdy nežádala mocného Boha Jahve opomoc tam, kde si mohla pomoci sama. Ale teď se modlila, aby rozřešení pro ni tak těžké situacepřišlo z nebes.

Ale když příležitost přišla, zjevila se tak náhle, že ojedinělou šanci málem propásla. Ester Kirováse dostavila do paláce s několika kusy vzácného hedvábí, které dovezl lord Bliss. Krásný Irpředtím dal najevo zklamání, že ještě nenašla žádné řešení jeho problému, ale Ester ho poslalarezolutně zpátky na loď, kde měl vyčkat dalšího vývoje událostí. Událostí, které nedokázalapředvídat ani ona sama.Když se tedy dostavila do paláce, zjistila, že sultán pořádá hostinu pro všechny dámy harému.Protože byla s validé tak důvěrně spřátelena, dostalo se pozvání i jí. Murad ten den vyhlíželobzvlášť pěkně. Měl na sobě nádherné roucho ze zlatého brokátu, lemovaného žlutým saténems vetkanými rudými sametovými obláčky. Na hlavě měl bflý turban, ozdobený dvěma šňůrkamirubínů a ohromným rudým pštrosím pérem. Rudozlatý plnovous měl přistřižený a upravený,navoněný santalem, a temné oči mu svítily vzrušením. Nebyla to jen obyčejná hostina. Byla zdesice obvyklá vystoupení umělců, příslušná občerstvení a pro ženy Muradova harému, jichž bylouž pomalu na tisíc, příležitost obléci si nejlep-ší šaty a předvádět se mu v naději, že si jichpovšimne. Murad seděl se zkříženýma nohama na vypolstrovaném pódiu, z jedné strany mělSafíju opírající se mu o pravé rameno, z druhé strany Mardžallu. Obě byly oblečeny přepychově.Safíja měla k svým tmavěrudým vlasům úbor tmavozelený, zdobený zlatem, zatímco Mardžalla svlasy světlejšího měděného tónu se oblékla do tyrkysového s ozdobami ze stříbra. Nikdy ještěnebyl Murad tak spokojen. Vládne mocné říši a v harému má nejkrásnější ženy světa. Po bokumá dvě favoritky, obě jsou mu oddány, obě ho milují. Přistoupil k nim otrok s mísou nádhernéhoovoce. Sultán nabídl Mardžalle, a ta bez váhání a s úsměvem vzala z podnosu nůž na ovoce a

Page 219

vrazila mu ho do prsou. Celým sálem se rozezněl výkřik hrůzy, a tu Ester pochopila, že její časnadešel. Černí eunuši, obklopující sultána, vyskočili, aby Mardžallu od pána odtrhli.Sultán nevěřil vlastním očím. Jak to, že ho napadla? Z prsou mu trčel nůž a krev už začínalaprosakovat z rány. Černí služebníci ji nemilosrdně vlekli ven ze sálu. Divoce plakala zklamáním,že se jí ho nepodařilo zabít. Teď jí budou muset dopřát to, po čem už tak dlouho prahne, totižsmrt, utěšovala se. "Ne!" zavelel Murad slabým, ale zřetelným hlasem. "Nechteji tady!"Validé pokynula černochům, ti se zastavili, ale Aidan nepouštěli. V mžiku se místnostvyprázdnila, zbyla tu jen Aidan a její věznitelé, Safíja, validé, Ester Kirová, Murad a jeho osobnílékař, Řek. Ten naštěstí zachoval chladnou hlavu. Zběžně prohlédl ránu a pravil:"Musím nůž vyndat, můj pane, a bude to trochu krvácet, ale Alláh buď pochválen! rána neníhluboká. Útočnice minula srdeční krajinu o pořádný kus a ani tepny či jiný životně důležitý orgánnejsou poškozeny. Smím tedy vyjmout nůž?" Murad přikývl a doktor bez odkladu nůž vytáhl.Rána se ihned zalila krví a lékařovi pomocníci začali rychle stavět krvácení, zatímco byl sultánuložen vodorovně, rána dezinfikována a zašita. Po ošetření se Murad znovu posadil a pohledembloudil kolem, až našel Aidan."Přiveďte ji sem ke mně," zašeptal, zesláblý šokem a ztrátou krve.Svírajíce ji z obou stran přivlekli eunuši Aidan před sultána. "Mardžallo" oslovil ji procítěně, akdyž pozvedla hlavu, aby naň upřela zrak, nenávist, kterou četl v jejích očích, mu sevřela srdceledovými prsty. "Ale já tě přece miloval, převzácná." "Miloval?" vypukla v hysterický smích.Je šílená, řekla si Ester Kirová. To je to, co mi na ní vadilo! "Láska," opakovala Aidan hořce, "vy,můj pane, nevíte o lásce vůbec nic! Chlípnost je vaším oborem, v tom se vyznáte dobře.Kdybyste chápal, co je to láska, nikdy byste neopustil Safíju kvůli povrchním vztahům s jinýmiženami. Kdybyste chápal, co je to láska, byl byste měl aspoň tolik slušnosti, abyste mi dopřáldostatek času truchlit po Džavidu Chánovi. Ale to ne! Nenechal jste mě ani oplakat člověka takdobrého a laskavého! Nemohl jste se už dočkat, abyste mě dostal do postele, kde jste mě paktýral a ponižoval! Nenávidím vás! Každičkou chvíli, kdy jste se mě dotýkal, jsem vás nenáviděla!Lituji jen toho, že se mi vás nepodařilo zabít, můj pane! Nezvolila jsem správnou chvíli anisprávnou zbraň a nezbylo mi dost času, abych mohla zabít i sebe! Ale teď nemáte jinou možnostnež mě dát zabít a jestli jste doopravdy ke mně něco cítil, pak v tom je má pomsta. Jednoubudete umírat s vědomím, že jste zodpovědný za mou smrt!" A Aidan se rozesmála tak příšerně,že všem přítomným běhal mráz po zádech. Murad při jejích slovech sténal v mukách ponížení.Ještě nikdy ho žádná žena neodmítla . ještě navíc jak! "Zavřete ji v jejích komnatách," poručil apadl do polštářů vyčerpáním, jež ho ta slova stála. V očích měl slzy, když ji odváděli. Přineslinosítka, dopravili Murada do ložnice, kde ho měla střídavě ošetřovat Safíja a později matka.Nur-U-Banu ovšem teď potřebovala nějaký čas, aby se vzpamatovala, když události dostaly takpřekvapivý zvrat. Ester Kirová odešla spolu s validé, a když se octly v jejím salónu a služebné jeusadily, obrátila se Nur-U-Banu k Ester: 'Proč jen jsem vás neposlechla, Ester? Což jste miněkdy radila špatně? Ó ne! Kdyby byl můj syn zabit, nikdy bych si to neodpustila!" 379naštěstí není mrtev, ani mu nic nehrozí, buď Jahve pochválen!" Po malé odmlce Ester pravila:"Co uděláte s Mardžallou?" "Musí zemřít," zněla briskní odpověď."Zešílela, jak jste jistě poznala," odpověděla Ester, "a to šílenství - odpusťte mi mou upřímnost -má na svědomí sultán, protože nechtěl čekat, až si odbude smutek po Džavidu Chánovi." "Tovím," řekla Nur-U-Banu, "a svým způsobem si to sama kladu za vinu. Mohla jsem přece pozdržetMurada v jeho náru-živosti alespoň na tak dlouho, než se Mardžalla vzpamatuje. Ale neudělalajsem to, bohužel! Přála jsem synovi štěstí a on je v té chvíli spatřoval výhradně v Mardžalle.""Nu, teď se bude muset bez ní obejít," podotkla Ester. "Uděláme to jako obvykle?""Ano. Dají ji do zatíženého hedvábného pytle a utopí ji poblíž Princova ostrova v Marmarskémmoři.""A kdy?"

Page 220

"To bude záležet na mém synovi," řekla Nur-U-Banu. "To ne, má drahá," řekla Ester odvážně."Odpovědnost za vykonání rozsudku smrti musíte převzít vy sama. Sultán je do ní zamilován anesnese pomyšlení, že by měla zemřít, ale ona ze-mřít musí. Nejenom že se pokusila ho zabít, ale navíc mu vykřičela do obličeje ty nejstrašnějšívěci a slyšely je i nepovolané uši. Doktor bude mlčet, nebude chtít ohrozit své postavení u dvora,ale eunuši budou klevetit a do rána bude vědět celý palác, co paní Mardžalla řekla sultánovi, a toještě pěkně přikrášlené!S každou minutou, kdy zůstává Mardžalla naživu, ta báchorka poroste a bude ohrožovatsultánovu autoritu. A potom ještě něco: její národnost. Je Angličanka a sultán právě začalnavazovat styky s Anglií. Což mu nedávno anglická královna neposlala celý lodní náklad darů?Jestli Angličané zjistí, že je Mardžalla jejich občankou, mohlo by to uškodit příznivýmdiplomatickým vztahům, které právě vznikají. Musí se to udělat dnes, hned teď, ještě než si tosultán rozmyslí, a rozhodnutí zůstává na vás, má drahá paní! Rozhodujte rychle!""Máte pravdu, Ester," řekla Nur-U-Banu. "Sultán by se mohl nechat obměkčit a odpustil by jí abyly by s ní jen další potíže. Kdybych vás byla poslechla hned na začátku, nemuselo k tomuvůbec dojít. Nebudu mít klid, dokud bude naživu." "Musíte projevit milosrdenství, má drahápaní," radila Ester. "Mardžallu k tomu zoufalému skutku dohnal žal a my víme, že Bůh bláznymiluje. Nechte mě teď odejít a přinesu vám vzácný lék, který ji uspí do bezvědomí. Není třeba býtpři vynesení rozsudku smrti navíc krutá. Bůh, kterého obě uctíváme, milosrdenství oceňuje." ,380Sultánova matka přikývla. "Pospěšte, Ester! Chci to mít za sebou ještě dnes a do západu sluncezbývají už jen dvě hodiny." Když Ester Kirová odešla, dostavil se osobní lékař Nur-U-Banu anabídl jí lék pro uklidnění, ale validé odmítla a odeslala ho pryč. Služebnictvo vědělo, kdy se mástáhnout, a nechávalo ji na pokoji. Sultán-validé byla smutná nad tím, co se stalo, a stejně jirozesmutňovalo pomyšlení na to, co musí udělat. Nicméně to udělá. Má přece v sobě ten druhvnitřní síly, který odlišuje vládce od poddaných.Když se Ester vrátila, odešly obě do bytu Mardžally. Dva ohromní hluchoněmí eunuši tam střežilivchod. Byli to ti nej-strašnější v paláci, jelikož byli vycvičeni bez váhání zabíjet na pouhý pokyn.Když spatřili validé, ustoupili stranou a uvolnili tak vchod do Aidanina apartmá. Uvnitř se k soběchoulily Marta s oběma dcerami, vyděšené k smrti. Džindži byl strachy po-pelavě šedý, a kdyžuviděl sultán-validé, málem omdlel. "Kde máš paní?" zeptala se ho.Ukázal k ložnici, a když vešly, spatřily Aidan sedět na posteli, hledící do prázdna, na klíně s jejímoblíbeným kocourkem Tulipánem. Bezmyšlenkovitě mu hladila jemnou srst a jediným zvukem vmístnosti bylo jeho hlasité předení. "Přines pohár," poručila validé a Džindži odklopýtal splnitpříkaz, málem nádobku cestou upustil. Nur-U-Banu pohár vzala a přidržela Ester Kirové, která doněj nalila něco, co vypadalo jako třešňový šerbet. Sultánova matka pak podržela pohár Aidanpřed obličejem a řekla: "Vypijte to, Mardžallo, a bude konec vašemu trápení."Bez nejmenšího zaváhání vzala Aidan z rukou Nur-U-Banu pohár a vypila ho do dna. Pakvzhlédla a pravila: "Postaráte se o moje služebné? Nechci, aby kvůli mně trpěly. Je-li to možné,dejte Martě a jejím dcerám svobodu a pošlete je domů. Kdysi mi je Džavid daroval, proto s nimimohu nakládat podle vlastního uvážení.""Budou vyvázány z otroctví a pošlu je zpět do vlasti," odpověděla validé. "A co s Džindžim?""Daruji ho Safíji; najde pro něj použití." Validé přikývla. "Zbývá ještě něco?"Aidan zívla. Najednou se cítila tak ospalá! Víčka jí těžkla a jen stěží dokázala vyslovit: "Tulipán,"zamumlala ještě a klesla na postel."Tulipán?" řekla tázavě validé. "Co tím myslela?""Její kočka se jmenuje Tulipán," řekla Ester Kirová. "Dám tomu zvířátku trošku uspávadla amůže si ho vzít s sebou." Nur-U-Banu souhlasila a dala přinést misku nasekaného kuřecíhomasa, které - jak ji Džindži ujistil - bylo kocourkovou ob-381líbenou potravou. Přimíchaly uspávadlo do žrádla, kocourek je s chutí zhltnul a brzy se v

Page 221

bezvědomí natáhl v nohách postele. "Krásné zvíře," poznamenala validé. "Škoda, že musí býtutraceno.""Jenom by vám připomínal tu nešťastnou událost," rázně jiodbyla Ester. "Takhle alespoň nezbude žádná stopa."Do Aidanina apartmá byli přivoláni palácoví kati. I s kočkouji vstrčili do pevného pytle ze světlefialového hedvábí. Pytel bylodnesen tradiční cestou skrze Bránu smrti a snesen ze svahu nabřeh, kde už čekal člun úředního odstraňovače mrtvol z Jeni Se-raje. Převzal pytel a umístil jej na zádi malého člunu; od katůpřijal tradiční bakšiš. Když se obrátili zpět k paláci, vesloval užna širé moře.Slunce zapadalo a jeho paprsky zlatily hladinu v přístavu na prahu Zlatého rohu, mořskéhozálivu zasahujícího do města. Rytmickými údery vesel hnal lodník člun na druhou stranu,směrem na moře, až k hlubokým vodám, obklopujícím Princův ostrov, do nichž už jeho otec, dědi praděd shazovali těla, odeslaná k pohřbení z Jeni Seraje. Někdy to byla těla žen, zemřelých připorodu nebo jiným přirozeným způsobem. Někdy však to bývala těla žen odsouzených k smrti.Některé bývaly utopeny při vědomí, když se sultánovi zachtělo být obzvláště krutý. Na takovýchvýletech si lodník zacpával uši voskem, protože povahou vůbec nebyl krutý a jejich nářeknemohl snést. Někdy bývaly odsouzenkyně milosrdně nejprve uškrceny nebo uspány, jako právětoto břemeno. Na okamžik zmizela loďka z dohledu, zakryta velkou lodí, vyplouvající právěsměrem k Egejskému moři a mířící zřejmě dál na západ, do Středozemí. Když poslední paprskyzapadajícího slunce zmizely za obzorem, rozlehlo se z věží minaretu kvílivé volání muezzina,svolávajícího věřící k modlitbě, a malá, kymácející se loďka už se stala pouhou tečkou natmavnoucí mořské hladině.Část čtvrtá.Láska ztracená, láska nalezenáKAPITOLA 16Bon Adventure, loď kapitána Sira Roberta Smalla, se zlehka kolébala na kotvě v živém přístavištihlavního města Istanbulu. Bylo už pozdní odpoledne, ale i tady, nad vodní hladinou Zlatého rohu,vzduch pořád ještě sálal vedrem. V hlavní kajutě seděli Conn St. Michael s Robbiem avelvyslancem anglické královny u Vysoké Porty Williamem Harbornem kolem těžkého dubovéhostolu s vyřezávanýma nohama. I zbytek kajuty byl zařízen ve stejném stylu. Stěny měly tmavétáflování, tu i tam visely stříbrné svícny, upoutané na lanech tak, aby se pohybem lodi přílišnevychylovaly. Kajuta byla na zádi, a tak mohla mít pěkné široké okno hledící dozadu i okénkapo stranách. Všechna okna byla otevřená, přesto v místnosti panovalo nesnesitelné dusno. Podoknem na zádi bylo příhodné vestavěné sedátko a po obou stranách úložné skříňky. Přesmístnost naproti oknu stála bytelná dubová postel, přišroubovaná k podlaze, na jejíchžnaleštěných prknech ležel vzácný tmavěrudý turecký koberec s černobílým vzorem, tři bratřiO'Malleyovi v něm málem prošlapali pořádnou díru, jak netrpělivě přecházeli sem a tam.Záležitost s manželkou jejich nejmladšího bratra totiž nijak nepokročila a to jim na klidunepřidalo."Tohle je přece zhola nemožná věc," bručel Brian otráveně. "Slovo nemožný v této souvislostinechci slyšet!" odsekl Conn. Věru statečná slova, pomyslel si Robbie, hledě na Conna, kte-rý za těch posledních několik měsíců výrazně zhubl a jehož zarudlé oči svědčily o nedostatkuspánku."Mylorde," vložil se do hovoru William Harborne, "slovo nemožný plně vystihuje situaci, v níž sevaše paní nachází. Nemáme ani tu nejmenší naději na její vysvobození, jedině snad v případěsultánovy smrti - a ujišťuji vás, že tento pán je muž v plné síle, a dosud mladý.""Pak ovšem zbývá jen jediná cesta," řekl Brian O'Malley netrpělivě, "a Bůh je mi svědkem, že bynaše děla na to stačila! Prostě začneme ostřelovat sultánův palác od moře, vždyť tam je také

Page 222

jeho nejslabší místo. Tak budeme moci zaútočit, vysvobodit švagrovou sami a odrazit i s ní ještědřív, než si ti tam uvědomí, co se děje. Je to zrovna tak dobrý plán jako každý jiný." "To je tonejhorší, co bychom mohli udělat!" odsekl Robbie."Jsi snad blázen?""No, když slyším, že se nedá nic dělat, panáčku," řekl Brian O'Malley kysele. "Nevypadá to, žebyste vy Angličani přišli s nějakými nápady. Dokážete jenom omílat .nemožné, nemožné."Velvyslanec zaťal zuby a doufal jen, že jeho připomínky nevyzní příliš příkře. "Smím vásupozornit, kapitáne O'Malleyi, žetady nejsme ve španělských vodách? Takovéhle dobrodružné nápady tu nejsou k ničemu.Nezapomínejte, pane, že jak vaše sestra se sirem Robertem, tak Richard Staper i můj pán SirEdward Osborne strávili celá léta diplomatickým úsilím otevřít zdejší trh Anglii. Nedovolím zničitto, co pracně vybudovali. Zastupuji zde vládu Jejího Veličenstva, pane, a s Vysokou Portoumusíme udržovat ty nejpřátelštější vztahy. Obrátit děla proti paláci zdejšího vládce a chtít vzítútokem jeho harém se stěží dá nazvat přátelským počinem!"Brian O'Malley se zlobně zašklebil na Williama Harbornea a řekl: "Ale, člověče, vždyť my nejsmepřece Angličané! Až si ten špinavý nevěřící bude stěžovat, můžete mu popravdě vzkázat, že to najeho palác nezaútočili civilizovaní Angličané, ale nějací divocí Irčané!"William Harborne udeřil plochou dlaní do stolu, až cínové poháry a konvice nadskočily. "K čertu,vy tvrdohlavý blátošlape! Vtlučte si už jednou do hlavy, že turecký sultán není nějaký hejpočkej,kterému to nemyslí! Jistě by ocenil tu jemnou diplomatickou nuanci, kterou mi nabízíte, aleodpovědnost za každé narušení přátelských styků by stejně padla - a po právu - na hlavuanglické vlády." Velvyslanec se obrátil ke Connovi: "Vy mi přece rozumíte, lorde Blissi?""Pořád mi jenom opakujete, že nemám žádnou naději získat manželku zpět, pane," řekl Conntiše, "a takové řešení nemohu přijmout za nic na světě, to jistě chápete. Přesto se k dobřemíněnému bratrovu návrhu nepřipojím. Musí existovat ještě nějaká jiná možnost, jenom jsme nani ještě nepřipadli." "Jestli nějaká taková možnost existuje," odpověděl velvyslanec, "pak o nínevím.""Ale já ano, drazí pánové," ozvalo se ode dveří kajuty a dovnitř se pomalu vbelhala Ester Kirová,opírajíc se o hůl se stříbrnou rukojetí a podpíraná malým mouřenínkem. 'Děkuji, Júsufe," řeklapážeti, "a teď běž zpátky k nosítkům a počkej tam na mě. Je tam pod polštářem pro tebe kousektureckého medu, dítě." Chlapec ukázal zuby v širokém úsměvu a vyběhl. Dělal si už laskominyna slíbený mlsek.Conn vyskočil, když vstoupila, a rychle ji pomáhal usazovat; nedočkavě se vyptával: "Co sestalo, Ester? Říkáte, že nám můžete pomoci? Proč právě teď?"Stařena se usadila a jasnýma očima si měřila přítomné. Stručně jim vylíčila události posledníchhodin - musela se zhluboka nadechnout, aby mohla pokračovat - nejdůležitější mělo teprve přijít:Lodník obstarávající odvoz těl z paláce je prý Žid a rodině Kirových je zavázán. Pomůže jimzachránit Aidan a na jeho mlčenlivost se lze spolehnout. Když domluvila, sáhla Ester dozáhybu brokátového šatu, vyňala složený kus bleděfialového hedvábí a podala jeConnovi."Rozbalte to a něčím zvonivým to pořádně zatěžkejte, rozumíte, mylorde?"Connovi se divoce rozbušilo srdce. "Ano, Ester, rozumím." "Musíte vyplout hned, jak opustímloď," nabádala je. "Jestli jsou někteří členové posádky ještě ve městě, nechte tu ostatní lodě, aťje vyzvednou později, a domluvte se, kde se shledáte, ale s touto lodí musíte vyplout okamžitě.Máte jen tu jednu příležitost, mylorde, protože Avram ben Jákob nezastaví. Musí se to provést zajízdy, aby nevzniklo ani sebemenší podezření. Kdybyste zastavili, bylo by to nápadné. Zajeďte slodí mezi Avra-mův člun a palác, tak nebude odtamtud nic vidět. Odehrát se to musí naodvrácené straně lodi.""Jak jen vám mám poděkovat, Ester?" vřele pravil Conn, uchopil obě její ruce do svých avroucně je zlíbal. "Neděkujte mi, lorde Blissi," odpověděla klidně, "protože tomu zřejmě chtělsám osud; já bych nikdy nebyla porušila věrnost vládnoucímu rodu. Je to jen důsledek událostí

Page 223

posledních několika týdnů, které vám budu muset vylíčit ne snad jen kvůli vám, ale hlavně kvůlipaní Mardžalle, kterou jsem poznala jako vzácnou a počestnou ženu.Když Džavida Chána jeho šílený bratr zavraždil, uchýlila se paní Mardžalla pod ochranu sultána.Džavid Chán ji už dříve propustil z otroctví, ale sultán, ačkoliv to věděl, její osvobozenízpochybnil, protože nemohla předložit příslušnou listinu, která při nájezdu na palác shořela.Byla to ze strany sultána jenom záminka, protože sám byl při tom, když princ Džavid Chánpředstoupil před soudce, aby svou manželku vyvázal z otroctví. Věděl, že Mardžalla mluvípravdu, ale jeho chtíč byl silnější než čest. Mardžalle nebylo pomoci, sultán dychtil získat ji zakaždou cenu. Nedopřál jí ani času, aby mohla ztraceného manžela oplakat. Namísto toho jidonutil vstoupit do svého lože téměř okamžitě a to zavinilo neblahý posun v její mysli směrem kšílenství. Jedině osoba zcela šílená se mohla pokusit probodnout sultána nožem na ovoce!""Šílená!" vydechli všichni unisono a pak promluvil Conn: "Chcete mi snad naznačit, Ester, že mážena se zbláznila?" "Ano, mylorde, to chci. Žiju však již tak dlouho a viděla jsem už toho tolik!Pominutí smyslů vaší paní je podle mého jen dočasné, vyvolané bezmocí a hněvem. Až seprobudí ze spánku, který jsem jí přivodila kouzelným nápojem, a uvidí zas vás, určitě se začnerychle zotavovat. Samozřejmě, jestli se vám to nezdá, můžete prostě jen odplout a AvramMardžallu utopí. Nepocítí ani strach, ani bolest, protože dostala uspávací prostředek. Nebudetesi muset nic vyčítat.""Možná že by to tak bylo lepší, Conne," řekl Brian O'Malley. "Proboha, člověče, jestli se zbláznila,nebudeš s ní moci mítděti. Je konec, Conne, přiznej si to."Conn pomalu povstal, beze slova popošel k staršímu bratrovi a jedinou dobře mířenou ranou hosrazil k zemi. Sehnul se, zvedl ho za límec a zblízka, přímo do očí mu řekl: "Aidan je má žena,Briane. Nepřipustím, aby ji utopili v pytli jako kočku. Začínám si myslet, žes nikdy nepoznal, coje to láska. Nejspíš kdyby se něco takového přihodilo tvojí Maggie, klidně by ses na ni vykašlal avzal si jinou. Ty možná ano, Briane, ale já ne! Aidan je celý můj život, protože je jediná, kteroujsem kdy miloval, kterou kdy budu milovat! Rozuměls?""To víš, že ano," šklebil se Brian a odstrkoval Connovi ruku, kterou ho držel za košili. "Pod všímtím anglickým nátěrem Kelta nezapřeš, brácho."Ester Kirová vstala. "Musím jít, pánové," řekla. "Čekají mě v paláci. Kéž Bůh požehná vašemukonání a kéž vás provází až do té vaší Anglie.""Jak jen vám mám poděkovat?" opakoval Conn a oči mu zvlhly."Čím chcete vyvážit cenu lidského života, mylorde?" odpověděla vážně. "Neznám takovou cenua osobní hodnotu vaší panínemůžete nijak navýšit, protože ta je vysoká už teď." Načež při -jala nabídnuté rámě anglickéhovelvyslance a opustila místnost. William Harborne dohlédl, že se v pořádku usadila do nosítek, apak se ještě na okamžik vrátil. "Sire Roberte, vyřiďte prosím Jejímu Veličenstvu, že tady jde všedobře, vše probíhá podle plánu. Každý počin Francouzů se mi zatím podařilo zhatit. Jistě to rádauslyší.""Ano," odpověděl Robbie, "to jistě. Přijměte, pane Harborne, dík za všechno, čím jste nám byl vnaší záležitosti nápomocen." William Harborne potřásl hlavou. "Velice rád bych vám pomohl, aleza konečný úspěch máte co děkovat Ester Kirové." Podal ruku všem dokola. "Šťastnou cestu aBůh vás provázej!" řekl nakonec a vyšel.Sotva opustil loď, chystala se Bon Adventure k vyplutí. Bylo rozhodnuto, že koráb ShaneaO'Malleyho zůstane v přístavu a vezme na palubu asi půl tuctu mužů z Robbieho lodi, kteří byliještě na vycházce ve městě. Náhradou za ně s sebou Bon Adventure vezme Shaneovy lidi, abyměla plný stav, kdyby došlo k nějaké nepředvídané komplikaci. Můstek z břehu byl vyzdvižen,silná lana odpoutána od pacholat a kotva vylétla vzhůru. Plachty pomalu spadly, rozvinuly se aBon Adventure zamířila z kotviště směrem k hlavnímu kanálu přístavu. Slunce už začínalo klesatza obzor a pozlatilo hladinu úzké-

Page 224

ho mořského výběžku, jemuž to zabarvení dalo vlastně jméno -Zlatý roh. Rozvinuté plachtyzachytily lehký vánek a jeho dech hnal loď dál a dál po karmínově zbarvené hladině směrem kMarmarskému moři. Na levoboku míjeli pobřeží Malé Asie s pahorky zrůžovělými v záři západu.Po pravé straně zůstalo město Istanbul, rozložené na sedmi pahorcích, jeho budovy sestupovalyporůznu až k moři. Palác Jeni Seraj se zahradami a parky zabíral dlouhý úsek pobřeží. Conn siho prohlížel s úžasem a obdivem. Směrem k moři byl ohrazen dlouhou zdí, sem tampřerušovanou pavilóny. Bylo vidět zahrady s bujnou zelení, půvabné kopule, vysoko se tyčícíminarety, paláce i Velkou mešitu, kdysi středisko východního křesťanstva. Byl by rád věděl, jakto asi za těmi zdmi vypadá.Jakmile vypluli ze Zlatého rohu, svolali posádku na palubu a všem bylo jasně a zřetelněvysvětleno, jaký úkol je čeká. Se Sirem Robertem Smallem se námořníci plavili už léta, dobřeznali a měli rádi i jeho obchodní partnerku, lady de Marisco, a jejího okouzlujícího bratra, lordaBlisse, si oblíbili. Vysvobodit lady Blissovou z nebezpečí smrti byl úkol, který jejich dobrodružnáchrabrá srdce vítala. V mžiku byl připraven náhradní pytel a naplněn lodním odpadem, kteréhose dík náhlému odjezdu nestačili zbavit v přístavu. Vážil dost, aby se potopil, až jednou budespuštěn do vody."Loďka vpředu, na pravoboku," zvolala hlídka na stožáru. Měla za úkol pátrat po člunu Avramaben Jákoba. "Plujeme moc rychle," strachoval se Conn. "Bez obav," chlácholil ho Robbie a pakzavelel: "Vyhoďte plovoucí kotvu!" a Conn uslyšel šplíchnutí, jak byl kapitánův rozkaz okamžitěsplněn. "Zpomalí nás to jen tak, abychom měli čas uskutečnit výměnu," vysvětloval Robbie.Conn rychle přeběhl na levobok, kde už se chystala bocma-nova sedačka, zavěšená na lanech."Slezu tam sám." "Ne, ne, ty ne," odpověděl Robbie. "Stačil by ti jediný pohled na všechnu tuvodu, řítící se kolem lodního boku, a zvedne se ti žaludek. Ztratili bychom jedinou šanci jakzachránit paní a navíc bys tam spadl i ty. Co bych potom k čertu řekl Skye?""Tak kdo tedy?""Spustí se tam Michael, můj plavčík. Je lehounký, ale má sílu a mořskou nemocí netrpí."Conn se zklamaně ušklíbl a ohrazoval se: "Vždyť jsem se celou cestu držel docela dobře.""Máš pravdu, ale teď si nemůžeme dovolit riskovat, Conne. Tady jsem kapitánem já a jározhoduji."Chlapci připnuli široký kožený opasek, připoutaný přes kovo-vé očko k dlouhému lanu. Michael se usadil v bocmanově sedačce, což nebylo nic jiného nežobyčejné prkénko mezi dvěma lany. Sedačku nejprve vyzvedli rumpálem a pak spustili přesle-vobok. Za normálních okolností bocman prostě vlezl na sedačku bez připoutání, ale tentokrát,jelikož měl vyzvednout z Avra-movy loďky těžké břemeno, bude potřebovat obě ruce volné. Mohlby ztratit rovnováhu, proto to jištění koženým pásem. Bon Adventure se majestátně vznášela nastříbřitých vrcholcích zelených vln. Avram ben Jákob ucítil, jak se mu srdce rozbušilo v úzkéhrudi, když spatřil ohromný koráb tak blízko své loďky. Pozvedl bleděfialový vak, zápolil s jehovahou, protože byl navíc zatížen kameny, aby i se svou obětí snáze klesl na mořské dno. Navteřinu se jeho smutné tmavé oči střetly s pronikavě modrým pohledem bezvouséhomládenečka, když mu předával své břímě. Mladík je uchopil, jako by nevážilo nic, a současně bylbleskurychle vytažen po boku lodi na palubu. V mžiku se na sedačce vrátil s jiným, podobnýmpytlem, který vhodil Avramovi do člunu, a už se Bon Adventure se zašuměním prosmekla kolemloďky, jež se rozkývala ve vodní brázdě za zádí. Avram ben Jákob sklopil zrak a pokračoval veveslování směrem k původnímu místu určení. Tohle není jeho starost. Ta žena byla odsouzena ksmrti. On jenom prokázal laskavost Ester Kirové a ta se zas na oplátku postará, aby jeho dcerydostaly slušné věno a aby on i jeho Lea měli zajištěné stáří. Žádný zákon nebyl porušen.Svědomí má on, Avram ben Jákob, čisté.Před vykonavatelovým člunem se nesl koráb Marmarským mořem dál směrem k Dardanellám, ažzmizel v nadcházející noci. Na palubě Bon Adventure byl pytel bez prodlení otevřen a Connvěnoval Michaelovi zlatou, perlami vyšívanou stužku, kterou byl zavázán. Odnesli ho pak do

Page 225

hlavní kajuty a položili na postel. Conn s Robbiem začali jemně shrnovat okraje. Objevila se spícíAidan a v jejím náručí, tam, kam ho Nur-U-Banu uložila, stejně spící kocourek. Oba muži zůstalikoukat na dlou-hosrstou kočku, vybarvenou oranžovo-rezavě a bíle, jak tichounce pochrupujena prsou své paní."Panebože!" vydechl Robbie. "Byli by ji utopili s ní! Ubohé zvíře!""Možná, že sama Ester Kirová dohlídla, aby ji tam dali," řekl Conn. "To by jí tak bylo podobné,jistě věděla, že Aidan to zvíře má ráda." Jemně ho vymanil z Aidanina náručí a uložil do nohoupostele. Pak se dlouze na svou ženu zadíval. Nezdála se mu změněná. "To jsem zvědav, jakdlouho asi bude spát." "Lépe ji nechat, až se sama vzbudí," nadhodil Robbie. "Kdybychom jibudili násilím, mohlo by jí to ublížit." Pokračovali v shrnování pytle až k Aidaniným nohám, kdeseobjevila zátěž v podobě kamenů. Robbie řekl jen: "Odnesu to pryč. Vy zůstaňte tady s paní. Bududnes spát vedle, v té menší kajutě."Conn přikývl na souhlas, ani nevnímal, co přítel říká, a usadil se v křesle vedle lůžka. Robbie si vduchu udělal poznámku, že nesmí zapomenout poslat sem po Michaelovi nějaké jídlo -ne že byse mu snad Conn zdál hladový, ale pro všechny případy. Konečně dostal, po čem celé měsícetoužil, a to prozatím stačí. Po špičkách vyšel z kajuty. Conn při cvaknutí kliky ani nevzhlédl.Nepřál si v tu chvíli nic jiného, než se dosyta vynadívat na svou milovanou ženu. Jeho ztracenoua znovu nalezenou lásku.Byla tak bledá a dýchala tak tiše, i když pravidelně. Byla hubenější a na tvářích měla stopy slz.Byla to jeho Aidan a přece bylo na ní něco cizího, exotického. Víčka měla nalíčená kohlem a zjejího vnadného těla stoupala těžká vůně pižma. Oblečena byla bohatě, ale na jeho vkus ažvyzývavě spoře. Štíhlé, krásně tvarované nohy jí prosvítaly tenkým hedvábím nabíraných kalhot,s manžetami kolem kotníků bohatě vyšívanými drobnými drahokamy. Stříbrný brokát a tyrkysovéhedvábí. Obě ty barvyjí šly nádherně k pleti.Byl teď rád, že neotevřel pytel hned na palubě před očima mužstva, protože horní polovinu těla jíkrylo bolerko tak nepatrné, že nezahalovalo prakticky nic. Bylo z tyrkysového hedvábí sestříbrnou lemovkou, hustě pošitou drobnými akvamaríny. Nemělo žádné zapínání, takže vícodhalovalo, než skrývalo. Dokázal by si představit, pomyslel si s pousmáním, že by si každý mužpřál vidět svou ženu takhle oblečenou, zvláště má-li tak dokonalé tvary jako jeho Aidan.Natáhl dlaň, aby se dotkl těch nádherných měděných vlasů. Měla je upraveny zcela jinak, než bylu ní zvyklý. Uprostřed rozdělené pěšinkou, spletené do dlouhého copu, ozdobeného stříbrnoustužkou, pošitou perlami a světlemodrými akvamaríny. Vypadalo to hezky, ale on měl raději, kdyžnosila vlasy rozpuštěné.Naklonil se k ní a dotkl se rty jejích, šeptaje: "Ach, Aidan, má lásko, jaks mi chyběla!"Nepatrně se pohnula, ale nevzbudila se; v nohou postele se kotě protáhlo, zavrtělo a změnilopolohu, ale také se nevzbudilo. Otevřely se dveře a vstoupil Robbieho plavčík Michael spodnosem. S vítězoslavným úsměvem položil tác na stůl. Byla na něm půlka kuřete, čerstvýchléb a miska zelených fíků. "Kapitán říkal, že se vaše paní možná vzbudí až ráno a že se mátetrochu najíst, mylorde.""Děkuji ti, chlapče," řekl Conn. "Jsem ti nesmírně zavázán, vždyť víš. Řekni, po čem toužíš abude-li to v mých silách, máš to mít! Vyber si, co chceš za odměnu, Michaeli!" "Nu, mylorde, jámám věru štěstí, to musím říct. Od chvíle, kdy mě Sir Robert našel v té zapadlé uličce sezkrvavenou hlavou a ztrátou paměti, mám už jenom štěstí. Sir Robert mi dokonce dal své vlastníjméno, Small. Naučil mě číst a psát a teď se učím námořnímu obchodu. Říká, že když sevynasnažím, budu jednou sám kapitánem a že mi pak daruje loď. Ale jedna věc mi přece chybí, akdyby se to vašemu lordstvu nezdálo příliš neskromné, rád bych o to požádal.""Žádná odměna nemůže být dost velká, chlapče, za to, cos dnes odpoledne vykonal. Nebylo tonic snadného, dostat na palubu Bon Adventure tak těžké břemeno za jízdy, ale tys to dokázal !

Page 226

Řekni, co si přeješ?""Mým jediným domovem, pane, je tahle loď. Na předměstí Plymouthu je taková malá chaloupka svýhledem na moře, kterou bych si mohl koupit, protože majitel zemřel a dědici o ni nestojí. Uždva roky je prázdná a potřebuje jen trochu opravit. Až budu mít vlastní dům, budu si asi tak zarok moci najít ženu. Nebylo by to příliš neskromné požádat vás, mylorde, o tu částku?" "Ne,chlapče, to je ještě málo za to, co ti dlužím, a tak mi dovol, abych ti věnoval ještě zařízení avýbavu, jak se patří pro nevěstu." Michael se stydlivě pousmál."Děkuji vám, mylorde," řekl, "jsem vám tak vděčný!" Uklonil se a vyběhl z kajuty. Conn potřáslhlavou. Vděčný? Kdyby nebylo jeho zdatnosti, s jakou v nebezpečné situaci udržel rovnováhu, ajeho silných paží, nikdy by tu Aidan takhle neležela. Michael dostane svoji chaloupku i snábytkem a vybavením a ještě něco do začátku, říkal si Conn. Uloží mu na účet u Ki-rovýchpěknou zaokrouhlenou sumičku. Bude jednou výborným ženichem pro nějakou kupeckou neboselskou dcerku. Nalil si pohár burgundského z Robbieho zásob a uždiboval z kuřete, alezničehonic pocítil únavu, ani nemohl dojíst. Dopil víno, zabalil sebe i Aidan do přikrývky, ulehlvedle ní a usnul. Bon Adventure plula poklidně celou noc, poháněna lehkým, ale stálým větrem.Až za pár dní se dostanou do Egejského moře, ale v tureckých vodách pluli bez obav, protožejim na stožáru vlála vlajka zaručující volný pohyb všem obchodníkům s tureckou říší. Hladinustříbřil svit blednoucího měsíce, a když se k ránu obloha začala z tmavomodré barvit dopopelava, vzbudil se Conn a vstal z lůžka.

Aidan stále ještě spala, i když už méně hluboce než včera. Nemohl se dočkat a zároveň seobával jejího procitnutí. Je skutečně šílená, jak říkala Ester? Postřehl nepatrnou změnu v rytmujejího dechu a úzkostlivě k ní vzhlédl.Aidan se pomalu probouzela, ale oči nechávala zavřené. V mysli se jí objevila poslednívzpomínka na třešňový šerbet, o kterém byla přesvědčena, že je otráven, a jak se těšila na smrt.Raději smrt, než zůstat až do konce života v Muradově područí! Je to vlastně divné, pomyslela si,že jsem s Džavidem Chánem takový pocit neměla - ale vždyť princ byl ten nejněžnější anejlaskavější z mužů! Nikdy si kvůli němu nepřála zemřít, vždyť vše, co život přináší dobrého,bylo pro ni spojeno s ním. Zhluboka se nadechla a pomalu vydechovala. Kde jen to je? Jak to, žezůstala ušetřena? A je tomu vůbec tak? Třeba ji měl ten otrávený nápoj jen chvíli uspat, aby jízatím připravili muka ještě rafinovanější, ještě než bude definitivně usmrcena. Murad to jistěvymyslel sám. Určitě se bude chtít jejího mučení osobně zúčastnit. Věděla, že má sadistickésklony, že se občas neští-tí svévolně působit bolest, i když ona sama zatím toho zůstalaušetřena. Jednou jí Safíja vyprávěla, jak ho nějaká dívka rozzlobila tak, že ji vlastní rukou utlouklk smrti. Proběhlo jí zachvění a otevřela oči.Jakže, loď! Je v kajutě na palubě lodi! Na podlaze zahlédla světlefialový pytel. Ovšem,neposlušné ženy bývají přece utopeny! Což jí to Safíja nevykládala? Chtějí ji utopit! Zděšeně seposadila a vykřikla: "Ne!"Při tom nelidském zvuku vyskočil Conn, sedící na podokenním sedátku v pozadí kajuty, a běžel kní, aby ho spatřila. , Aidan! Aidan, má lásko!" rozvíral náruč. Zděšeně se odtáhla co nejdál srukama před sebe nataženýma jako k obraně. Oči měla zastřené, hledící do neznáma a plnéstrachu: "Ne!" opakovala. "Ne!""Aidan," říkal trpělivě. "Podívej se na mě, zlato! Jsem Conn, tvůj manžel. Jsem Conn!"Conn? Co to říká? Aidan se pokoušela potlačit všezaplavují-cí hrůzu. Násilím se přiměla mu naslouchat, donutila se zaostřitpohled."Conne?" řekla tázavě. "Jsi to ty, opravdu ty, Conne? Och, panebože! Nic nechápu! Co se stalo?Kde to jsem?" Vždyť mluví docela rozumně, pomyslel si. Nakonec třeba ani šílená není. "Jsi naRobbieho lodi Bon Adventure, zlato. Plujeme z Istanbulu do Anglie. Hledám tě už od loňskéholéta, ale do Istanbulu jsem se dostal teprve před několika týdny. Když ses včera pokusila

Page 227

zavraždit sultána, poskytlo to Ester Kirové příležitost nám pomoci. Nebýt tvého šíleného činu,nikdy bychom tě byli nezískali zpět, jedině kdybychom vzali sultánův palác útokem. Mí bratři proto byli všemi deseti, samozřejmě. Nejspíš jsme jim zkazili legraci, má lásko," Snažil se olehkovážný tón. "A jak se vám podařilo mě zachránit?"Conn jí trpělivě vyložil plán Ester Kirové a jak ji pak mladý Michael vlastníma rukama vynesl naloď. Skončil tím, že po otevření pytle našli uvnitř navíc i její oblíbenou kočku. "Tulipána? Tulipánje tady?" Aidan se rozhlédla, až jí zrak padl na zvířátko v nohou postele. "Ach, to jistě Ester! Bůhjí žehnej!" Sklonila se a vzala kocourka do náručí. Otevřel oči, a když uviděl svou paní,spokojeně zapředl. Slza jí skanula po tváři. "Džavid ho měl také rád. Říkával o něm, že je to pravýTatar: nebojácný, dobrodružný a velký milovník." Položila ho zpátky na postel a obrátila oči keConnovi. "Džavid Chán je mrtev, víš. Zabil ho vlastní bratr a zničil vše, co mu patřilo, jen já jsemse zachránila. Nebyla jsem tam tehdy." 'Vím, drahá," řekl Conn něžně, protože spatřil v jejíchočích bolest a smutek. Sám sobě se divil, že dokáže být tak klidný tváří v tvář faktu, že jeho ženapo princi zřejmě truchlí. "Sultán tvrdil, že nejsem svobodná," pokračovala Aidan, "ale já byla!Džavid Chán mě před svatbou vyvázal z pout otroctví,a když pak byl zabit, chtěla jsem se vrátit ktobě, Conne. Tvrdili mi, že mě nepřijmeš. Říkali, že ses znova oženil a že s novou ženou mášděti. Pořád mi opakovali, že bez osvobozovací listiny nejsem volná, a sultán mě donutil být mupo vůli. Nenáviděla jsem ho! Toužila jsem ho zabít! Ach, kéž by se mi to bylo zdařilo!""Je to pryč, Aidan," řekl. "Už je to za námi a teď jsi u mě,v bezpečí.""A nevzal sis jinou?"Conn se měkce usmál. "Proboha, drahá, vždyť jsem ani neměl čas na něco takového byť jenpomyslet, jak jsem se celou tu dobu honil jen za tebou. A potom, vždyť já žádnou jinou nechci.Mám přece tebe.""Jak bys mě teď ještě mohl chtít, Conne? Poznala jsem dokonce hned dva jiné muže. O tohoprvního jsem stála a byla jsem považována za jeho právoplatnou manželku. U nás doma by se namě samozřejmě dívali jako na cizoložnici a bigamist-ku, děvku! U nás přece panuje přesvědčení,že pokud žena upadne do otroctví nevěřících, má raději volit mučednickou smrt, než aby sedobrovolně poddala - ale já tam poznala jen ženy, které všechny chtěly prostě jen přežít. Byla tochyba, že jsem zvolila život, a ne smrt? Kéž bych si takovou otázku nebyla nikdy muselapoložit!""Odpovím tedy za tebe, Aidan. Udělalas dobře, žes zvolila raději život než smrt. Nic jiného bychsi ani já nepřál. Mám tě rád, drahá, jako jsem vždycky měl. Toužím po tobě, jako jsem vždyckytoužil," Vzal ji do náručí, položil ji zpět do polštářů a vášnivě políbil. Pokrýval jí tvář polibky, ažse zachvěla, ale on ne-ustával. Musel jí dokázat, že ji miluje, že ji chce, a dělal to jen tím jediným způsobem, který znal.Svlékl jí bolerko a laskal jí ňadra lehkými polibky. Prsty si připamatovával známé obrysy jejíhotěla. Jemně jí podráždil bradavky, které se pod jeho dotykem vzpřímily. Překvapivě rychle jivysvlékl z průhledných kalhot, sjel ústy až k pupku, aby ji tam políbil, načež se sám vysvlékl apoložil se na ni. Vzal její tvář do dlaní, znovu ji políbil na ústa a řekl: "Zbožňuji tě, má ztracenálásko! Musíš mi věřit, Aidan." Cítila jeho tíhu, vnímala, jak ji líbá, jak ji hladí po celém těle. Říká,že ji miluje, a ona by mu to tak ráda uvěřila! Vždyť je to Conn, její milovaný Conn. Po něm přecetesknila každičký den v zajetí! Je to její manžel, její pravý manžel! Ucítila, jak do ní vnikl, takjemně a něžně, že ji to rozplakalo. Postupoval pomalu, chtěl, aby i ona měla podíl na rozkoši, alejí se to nedařilo. Jako by její tělo bylo z ledu, chladné jako sníh z hor, který dováželi do Istanbuluk chlazení šerbetu. Nakonec už se Conn neovládl, podal se vyvrcholení, ale cítil, že ona z jejichspojení žádnou rozkoš neměla, a to pomyšlení ho rozesmutnilo. Ulehl vedle ní, vzal ji do náručea snažil seji utěšit. "To je v pořádku, drahá, miluji tě.""Ne," zašeptala, "není to v pořádku, ale musíš si uvědomit, Conne, že jsem byla v poslední doběhrubě zneužívána. Nedokážu se toho tak rychle zbavit. Nezlob se, prosím tě, na mě a buď

Page 228

trpělivý! Snažně tě prosím! Jsem ti tak vděčná, žes mě přijal zpátky!""Ale, Aidan, já přece ani ve snu neodmítal vzít tě zpátky! Byl bych přijel mnohem dříve, ale bylijsme donuceni přezimovat v Alžíru," a vyprávěl jí o nepříjemné překážce, která před nimi v Alžíruvyvstala."Já vím," řekla jen a vytáhla si přikrývku k bradě. "Řekni mi něco o tom kocourkovi," snažil seodvést hovor jinam. "Pročpak se mu říká Tulipán?"Usmála se očima. "Až se probudí a uvidíš ho chodit s ocáskem nahoru, hned to pochopíš. Má nakonci ocásku něco :ako pootevřené tulipánové poupě, celé oranžové, a zbytek ocasu má bílý.Vypadá to jako tulipán a to jméno mu dal Džavid Chán." "Chceš mi vyprávět o princi?" vyptávalse zvědavě. Pohlédla na něj uštvanýma očima. "Ještě ne," řekla tiše. "Pro-sím tě, nenuť mě o něm mluvit. Rána je ještě příliš čerstvá, Con-ne. Řeknu ti jenom tolik: byl todobrý člověk a tobě by se byllíbil."Nevyptával se dál. Ester Kirová měla pravdu. Ten šílený počin, kdy na sultána zaútočila nožemna ovoce, bylo jen přechodné pominutí smyslů. Aidan není duševně nemocná. Ještě trpí ná-sledky strašlivých zážitků z poslední doby, ale nepomátla se. Vrátila se nenadále do vlastního,původního světa a musí se vyrovnat s pocity viny, které ji pronásledují. Nejdřív nechtěla anidovolit komukoliv jinému než Connovi vstoupit do jejich kajuty. Michael jim nosil jídlo a pití anechával podnos za dveřmi. Robert Small měl pro její úzkost pochopení; vždyť strávil tolik letobchodem s Blízkým východem. Těch pár výjimek, žen, kterým se podařilo vyváznout ze zajetí,většinou mělo velké potíže s přizpůsobením se bývalému životu. Vše, čemu je od ma-lička učilokřesťanství, je utvrzovalo v přesvědčení, že spáchaly veliký hřích tím, že dobrovolně neodešly ztohoto světa poté, co zakusily hanebné sexuální zotročení, ba dokonce měly odvahu se vrátitdomů a k starému životu. Jedině jeho obchodní partnerka Skye O'Malleyová se dokázala ztakového zajetí vrátit bez úhony, ale to byla ovšem žena nadprůměrně silné vůle. Avšak Aidanmusela být také silná, uvažoval Robbie, jinak by byla zajetí ani nepřežila, natož aby v sobě našlasílu zaútočit na sultána. Čas, říkal si Robbie, dokáže vyhojit mnohé. Čas. Času mají dost a dost,uvažoval Conn, protože jim potrvá nejméně osm týdnů, než se dostanou do Anglie. Pluli pobenátské obchodní trase z Istanbulu do Řecka, kde nakrátko zakotvili, aby nabrali vodu apotraviny. Přes Messinský průliv navázali na janovskou trasu a podruhé přistáli na Sicílii. Nacestě odtud střídali obě trasy až k Baleárským ostrovům a nakonec k Gibraltaru, odkudnastoupili poslední etapu své cesty domů. Aby se vyhnula setkání se Španěly, držela se BonAdventure dál od pobřeží. Napříč Biskajským zálivem zamířila k Británii a vklouzla do Anglickéhokanálu, jak se tehdy říkalo kanálu La Manche. Byl to nejdelší úsek, protože od Gibraltaru až poLondýn nepřistáli nikde.Během cesty se Aidan postupně zbavovala rozpaků a nejistoty, takže byla konečně schopnapromluvit s Robbiem a setkat se i s Connovými bratry. Ti byli už nedočkaví uvidět dámu, kvůlikteré strávili tolik měsíců na moři. K velkému Connovu překvapení se jeho jindy tak sebejistáchoť chovala plaše a ostýchavě, ale protože se jí Shane se Shamusem styděli stejně - vždyťměla za sebou takové dobrodružství! - nijak si na její chování nestěžovali. Kupodivu to byl právěhubatý Brian, nejstarší, kterému se podařilo vyvést ji z rozpaků.Schvátil ji do medvědího obětí a zaburácel: "Chudáku děvče! Tolik jsi zkusila, ale konečně těmáme zpátky! Vítej doma, Aidan, a buď Bohu chvála, říkám já!"Aidan vypukla v pláč, ale když chtěl Conn staršího bratra pokárat, vehementně se Briana zastala."On jediný mě doopravdy přivítal," řekla. "Díky němu mám pocit, že mám do budoucna 396alespoň nějakou naději na normální život. Což to nechápeš?" Pak sama Briana objala. "Děkuji ti,předobrý bratře," řekla s očima upřenýma do jeho. "Děkuji ti z celého srdce." Brian se kpobavení bratrů začervenal a dal tak podnět k nekonečným žertům na svůj účet, že má pro Aidanslabost. Možná tomu tak i bylo, protože Brian byl povahou válečník a něco v Aidan munapovídalo o její vlastní vnitřní síle a hrdosti a nacházelo odezvu v jeho srdci. Na okamžik se

Page 229

Aidan v očích zablesklo známé šibalství, ale ke Connově lítosti rychle zas zmizelo. Nepřestávalse trápit duševními zmatky své ženy. Od začátku se snažil obnovit intimní soužití, aby jí dokázalsvou lásku a oddanost. Neodmítala ho sice, ale bylo zřejmé, že z milování nemá ten požitek jakokdysi. Nakonec se odhodlal se jí na to zeptat, protože - ač jí to neřekl - někdy mu milování s nípřipadalo jako důvěrnosti s mrtvou.

"Mám tě ráda," odpověděla. "Nikdy jsem tě nepřestala milovat, i když už jsem se někdy vzdávalanaděje, že tě ještě kdy uvidím. Dokážeš si to představit, Conne? Vzdala jsem se vší naděje,protože už žádná nezbývala. Má přítelkyně Safíja se dostala do harému ve dvanácti. Byla dceroubenátského místodržícího na Krétě, ale přesto pro ni jako pro žádnou ženu tam nebylo naděje. Ikdyž mé srdce patřilo a patří jen tobě, smířila jsem se se situací, s osudem, jak by to nazvaliTurci. Smířila jsem se a pokusila jsem se vybudovat si nový život po boku Džavida Chána. I onbyl osamělý a sklíčen zármutkem, poté co mu jeho bezbožný bratr zabil obě manželky a všechnyděti. I jemu jako mně zmizelo do nenávratna všechno, co miloval. Říkala jsem už, že to byl člověkpředobrý, a když nás tak osud svedl dohromady, smířili jsme se s tím a utěšovali jsme jedendruhého. Bylo to mezi námi takové, jako kdysi mezi tebou a mnou. Ester Kirová ti vyprávěla, cose seběhlo poté, co byl Džavid Chán zavražděn. Nemohla bych tvrdit, že je sultán Murad špatnýčlověk, ale je zcela ve vleku chtíče. Nedokážu mluvit o tom, co se mezi námi udalo. Možná ti tonebudu schopna říci nikdy. Nemohu nic předvídat, ale musím říci, že ať mezi námi dvěma či mezimnou a Džavidem Chánem kdy přeskočila jiskra slasti, pak tato jiskra teď zhasla, či snad jendoutná, pokud nezmizela navždy.Za poslední rok jsme oba mnoho vytrpěli, Conne. Nechci ti způsobovat další utrpení, ale kdyžbudeš i nadále vyhledávat mé lože, pak se tomu nevyhnu. Snad až se dostanu domů, snadpotom se to změní. Tolik toužím po zelených kopcích Worcester-shiru, Conne! Tolik potřebujisvůj Pearrock Royal! Jedině tam má duše zas ožije, pevně v to věřím. Dokážeš to pochopit?Vydržíš mě ještě mít rád?" 397"Vidím, že tě tvá upřímnost neopustila, cos byla pryč," odpověděl tiše."Jsem jaká jsem, můj pane, a kdysi jsi mě takovou měl rád," odpověděla pohotově."Pořád tě mám rád takovou," řekl a s úsměvem jí pohlédl do očí, takže ji na okamžik až zahřálo usrdce. Přitáhl si ji do náručí. "Nechci jen, aby ses mi vrátila jen napůl, Aidan, chci tě zpět celou atak musím čekat, až zas mi budeš moci dát i to, co teď nemůžeš."Položila mu rudozlatou hlavu na prsa, na samet kabátce a tiše, zhluboka si povzdechla. "Víš,jednou jsi mi řekl," začala, "že naše láska potrvá na věčné časy. Tehdy jsem si myslela, že tirozumím, ale teď poznávám, že vlastně teprve začínám chápat, můj pane manželi. Děkuji nebi, žetys přes své mládí význam těch slov dávno pochopil a že se jimi řídíš." Bradou se třel o jejítemeno a dlaní jí přejížděl po vlasech. "Jsme teprv na začátku, Aidan, má lásko," šeptal."Důvěřuj mi, jako jsi mi vždycky důvěřovala, a spolu všechno překonáme, protože to nejhorší jeuž za námi a máme zas jeden druhého, což je to hlavní."KAPITOLA 17Přistáli v Londýně a Aidan s Connem z Bon Adventure jen přesedli do velké, pohodlné bárky,která patřila ke greenwood-skému sídlu. Měla je zavést po řece až do Oxfordu. Nebyla to sicenejrychlejší cesta, ale zato nejpohodlnější. Aidan vzpomínala, jak spolu naposledy absolvovalituhle cestu, tenkrát v časech nevinnosti, ještě před nešťastnými událostmi, které je postihly. DoAnglie se vrátili právě devatenáctého srpna, v den pětadvacátých Aidaniných narozenin, prvních,které měla strávit s Connem. Na shánění dárku nebyl čas, ale bárka byla přímo vystlanákvětinami stejně jako jejich ložnice v hostinci, kde strávili první noc ve vlasti. V Oxfordu už na něčekal velký cestovní kočár a Aidan se poprvé setkala s několika svými služebníky, ale k jejímupřekvapení se jak Martin, kočí, Jk Tom, jeho pomocník, chovali, jako by se panstvo bylo vrátilo znedaleka, jak pozdějisvěřila Connovi. Prostě jen pozdravili, přivítali je a dál nic. "No ano, to je přesně to, co si myslí,"

Page 230

informoval ji. "Myslí si, že jsme po mém propuštění z Toweru byli odesláni do vy-hnanství nasestřin zámeček Belle Fleur ve Francii, abychom tam přečkali, než se bouře kolem spiknutípřežene. To by tak bylo v Alžbětině stylu.""Takže nikdo neví, kde jsme ve skutečnosti byli?" znělo tonadějiplně."Mág a Cluny to vědí, samozřejmě. Má sestra Skye a její manžel Adam také." Aidan přikývla. Mělasvou švagrovou ráda a tušila, že ji nebude odsuzovat za to, čím musela projít. Jen kdyby mohlanajít ztracený duševní klid, říkala si, ale to se ukázalo jako úkol nad jiné obtížný. Byla natolikrozumná, že sama sebe neobviňovala, ale toho, co musela vytrpět v Muradově harému, sežádným způsobem nedokázala zbavit. Vzpomínky ji pronásledovaly ve dne v noci.Venkovská krajina kypěla úrodou pozdního léta a některá pole byla už sklizená. Vládlo sucho acesty byly prašné, ale přesto se Aidan nepřestávala vyklánět z okénka kočáru, jak začínalapoznávat známá místa. Nakonec se v zatáčce objevilo samo sídlo Pearrock Royal a tu se radostíaž rozplakala. Už nedoufala, že je ještě někdy v životě uvidí.Když zatočili na příjezdovou cestu, vtáhl Conn manželku dovnitř kočáru a začal jí otírat očivlhkým šátkem, protože se jí na tvářích mísil prach se slzami. "Přece nechceš vypadat jakonějaká ubrečená holčička, zlato," nabádal ji. "Poslal jsem dnes ráno jednoho podkoního napředa všechno osazenstvo nás očekává."A vskutku: čekal tu majordom Beal s manželkou, hospodyně Erwina, kuchařka Leoma, Rankin,Haig, mladý Beal, správce, a jeho bratr Harry, hajný, a všichni jejich pomocníci až po piko-líka anožíře. Stáli tu seřazeni podle hodnosti, usmívali se zeširoka na pána i paní, a vítali je víc než poroce zas doma. Aidan pátrala očima v hloučku, až našla, koho hledala: Mág, zavěšenou doClunyho a kupodivu najednou nějak starší, než si ji pamatovala."Mág!" Aidan podávala ruku vpravo-vlevo všem a prodíralase až k věrné komorné, aby ji mohla chytit do náručí. "Má nej-dražší Mág!""Díky Bohu, mé dítě," plakala Mág. "Buď Bohu dík, že jste zas v pořádku doma!""Ale no tak, Mág, vždyť přece Francie není na konci světa a slibuji ti, že už neodjedu nikdy!"Mág ještě nebyla tak stará, aby ztratila vyřídilku, ale pro tu chvíli neřekla nic, jen Aidan objímala,zatímco se všichni na pána a paní usmívali, šťastni, že je mají zas doma. Panství bez pána a panínebylo úplné."V domě na vás čekají lord a lady de Marisco," hlásil majordom Beal, když se konečně dostal vzáplavě pozdravů ke slovu. Skye stačil jediný pohled na Aidan a bylo jí jasné, že se tu stalo něcovážného, ale co, to bude muset zjistit až časem. Sama byla na Středním východě dvakrát vživotě; poprvé to byl zážitek jedinečný, ale podruhé vyslovená hrůza. A potom, onauž byla tehdy přece jen zkušenější v otázkách sexu než Aidan. Viděla na Aidan, jak je unavená, atak švagrovou jen pozdravila a přivítala, ale pak se brzy i s Adamem odporoučela. Jak mělaAidan Skye ráda, v tu chvíli jí ráda viděla paty. Zatoužila být sama a neměla náladu na planépovídání. Když se s příbuznými rozloučila a zamávala jim na cestu, obešla dům dozadu dozahrady a začala se pomalu procházet po známých milých cestičkách mezi růžemi, astrami,různobarevnými karafiáty a hvězdicemi v plném květu. Velcí žlutočerní čmeláci lenivě vycucávalisladký nektar z květů a při známém bzukotu jí připadalo, jako by se byla nikdy nevzdálila. Vrátilase do domu, dotýkala se jednotlivých kusů nábytku, ohmatávala závěsy, prsty přejíždělapovědomé řezby na opěrad-lech křesel. Vdechovala vůni domova, směs starého dřeva a bylinek, závan z kuchyně a vůnikvětin ve vázách, které plnily pokoje. Doma! Je opravdu doma.Conn ji nechal bezcílně bloudit, nebránil jí. Uvědomoval si, jak je Pearrock Royal jeho ženědrahý. Jeho žena. Celý život neklidně těkal, nevěda, co vlastně hledá, dokud ho AlžbětaTudo-rovna nezasnoubila s Aidan. Pro politiku nebyl stavěný. Bohatý byl až dost a jeho krásnátvář i břitký vtip mu zjednaly oblibu u dvora i u královny. Přesto mu to nestačilo. Pořád ho nic

Page 231

neuspokojovalo, dokud nepoznal a neoženil se s Aidan a nezjistil, že je vlastně docela obyčejnýmužský, věrný manžel. Po boku nějakého pěkného, povrchního kotěte by tuto stránku svépovahy byl vůbec nepoznal, ale po boku inteligentní Aidan se teprve projevily nejlepší stránkyjeho povahy. Jak je rád, že ji má zpět a ať už má problémy jakékoli, on tu vždycky bude, aby jí jepomohl překonat. Vskutku to je takhle jednoduché. První týdny přešly klidně a už se zdálo, žeAidan znovu nabývá duševní rovnováhy. Jak si začínala zvykat na novou situaci, nabývala znovuztraceného sebevědomí. Ještě se sice Connovi nedokázala plně oddat, ale začínala mu už naveřejnosti i v soukromí projevovat víc a víc citu, takže doufal, že se mezi nimi vše co nejdřívurovná. Až jednoho dne byly jeho naděje vážně otřeseny, když se vrátil domů z obhlídkyhospodářství a zjistil, že se Aidan zamkla v ložnici a nechce vyjít. Mág vzlykala: "Nechce semnou ani mluvit, mylorde!" "A jak dlouho už tam je?" vyptával se komorné, která už byla naprahu hysterie."Nevyšla ven celý den, mylorde. Když jsem jí přinesla snídani, byly dveře zamčené a nechce měpustit ani dovnitř. Och, co jen se to děje?"Conn nařídil služebnictvu, aby zůstalo dole, sám pak vystoupil po schodech a dlouhou chodbouprošel až ke dveřím ložni-400ce. Zastavil se, naslouchal, ale nebylo nic slyšet. "Aidan?" zavolal. "Aidan, lásko, co se děje?"Odpovědí mu bylo hluboké ticho. "Aidan, jestli neotevřeš, budu muset vyrazit dveře. Všichni užjsou strachy bez sebe, protože tě takhle neznají. Doopravdy chceš, abych zničil ty krásné dveře izámek a dokonce se zranil, protože bez toho se to neobejde?"Chvilku se zdálo, že nepřijde žádná odpověď ani na tak důraznou prosbu, ale pak se za dveřmiozvalo: "Chci mluvit seSkye.""Dobrá, pošlu pro ni, ale zatím mi snad otevřeš, ne?" "Ne, otevřu jenom Skye.""Dobře, dobře, pojedu na Queen s Malvern sám, Aidan, a přivezu sestru." Bylo jasné, že už nicdalšího z Aidan nevypáčí, takže se otočil a seběhl do hlavní síně, kde už se všichni obyvatelézámečku shromáždili v nervózním očekávání. "Není třeba se strachovat," uklidňoval je. "Jděte zasvými povinnostmi. Jedu pro sestru, protože si vaše paní přeje s ní mluvit. Zřejmě je to jennějaký ženský vrtoch." S předstíranou veselostí se zasmál a vyšel z haly. Osazenstvo hosledovalo užaslými pohledy, vyvedeno z míry ještě víc, protože svou paní znali jako praktickouosobu, která si v trucování nikdy nelibovala. Conn odjel na koni, vzal to zkratkou přes pole, aSkye i s Adamem se bez meškání rovněž koňmo s ním vrátili. Adam se připojil na němý rozkaz,který četl v manželčiných očích; už dávno se naučil rozumět jejím pohledům. Bylo mu jasné, žesi Skye přeje, aby pobyl s Connem a uklidňoval ho. "Neřekla ti, oč jde?" zeptala se cestou Skye."Nic jsi na ní v poslední době nepozoroval?""Dohromady nic. Necítila se posledních pár dní dobře, ale mysleli jsme si, že je to jen změnoupočasí. Vždyť ona je v podstatě silná a odolná, ale ten poslední rok toho na ni bylo asi přece jenmoc."Když dojeli na Pearrock Royal, vyběhla Skye hned po schodech nahoru a bratra s manželemnechala čekat v hlavní síni. Zaklepala na dveře ložnice a volala: "Aidan, tady je Skye. Pusťmě dovnitř." "Jsi sama?" "Ano."Ozval se zvuk klíče, otáčejícího se v zámku a dveře se otevřely. "Pojď dál," řekla Aidan, vtáhlašvagrovou do pokoje a hned za ní zavřela a zamkla. Pak teprve se obrátila k ní. Skye se zarazila,když ji viděla. Měla na sobě jednoduchý hedvábný noční úbor, ve kterém zřejmě spala a od ránase ne-převlékla. Krásné vlasy měla zcuchané a'splihlé. S fialovými kruhy pod očima vypadalajako duch. Ani nepočkala, až se Skye 401zeptá, ale s tupým pohledem upřeným na krásnou švagrovou prohlásila hrobovým hlasem: ,Jsem těhotná." "Ale to je přece skvělé!" odpověděla Skye nadšeně. "Proč jsi z toho tak zničená,Aidan?""Nevím, jestli je to Connovo dítě!" vykřikla zoufale.

Page 232

V tu chvíli bylo Skye všechno jasné. Vzala Aidan do náručía řekla jen: "Řekni mi všechno."Ten srdečný a soucitný tón stačil, aby Aidan skanulo pár slziček, které tak dlouho zadržovala.Trochu se jí tím ulevilo. Chvilku tiše plakala Skye na rameni, pak najednou přestala, stejně náhlejako začala, přitáhla švagrovou k posteli, kde se obě usadily, a začala vyprávět."Přišla jsem tenkrát o dítě, hned jak mě unesli, měla jsem potrat na palubě lodi cestou do Alžíru.Od té doby jsem neměla pravidelnou menstruaci. Nikdy nevím, kdy ji mám dostat. Takže ani teďnevím, čí je to dítě, které nosím pod srdcem. V poměrně krátké době jsem měla styk celkem střemi muži. S princem Džavidem Chánem, se sultánem a s Connem. Nedokážu říct, s kterým znich jsem počala. Jak se, prosím tě, mám radovat? Co když to dítě není Connovo?""Jestli si nejsi jistá ty, pak si nemůže být jistý ani Conn," řekla Skye. "Jak znám bratra, určitěkaždé tvoje dítě uzná zasvé.""Nevadilo by mi, kdyby to bylo dítě Džavida Chána," řekla Adian smutně a hned se zarděla."Musíš si o mně myslet, že jsem hrozně nezodpovědná, když takhle mluvím, ale svým způsobemjsem ho měla ráda a byl to hodný člověk. Kdybych jen ti to dokázala vysvětlit! Tam na Východě jevšechno tak jiné! Pokládali mě tam za jeho právoplatnou choť, protože se se mnou oženil podlerituálu své víry a vyvázání z otroctví mi dal jako svatební dar." Povzdechla. "Tohle tady nikdonepochopí." "Já to chápu," odpověděla klidně Skye, "protože já, má milá Aidan, byla kdysi vestejné situaci jako ty. Po smrti svého prvního manžela, Dona O'Flahertyho, jsem se chystalaprovdat za svou první lásku Nialla, lorda Burkeho. Tehdy už jsem měla dva syny, a ačkoliv mibylo sotva osmnáct, musela jsem podle otcova přání převzít zodpovědnost za blaho celé rodiny.Měla jsem sice pět bratrů, ale byli tehdy ještě příliš mladí a moje starší sestry nebyly schopné aniochotné takové břemeno nést. Proto mě otec na smrtelné posteli ustanovil O'Malleyovou zInnisfany, hlavou rodiny. Connovi byly tehdy právě tři roky." Usmála se."Zatímco jsem truchlila po otci, nesložila jsem ruce v klín, ale přebudovala jsem námořní flotilunaší rodiny v úctyhodné obchodní loďstvo. Mělo tehdy vyplout do Alžíru a bylo domlu-veno, že je tam ještě před svatbou s Niallem doprovodím. Niall, chudák, Bůh mu buď milostiv,neměl k moři žádný vztah, nicméně se rozhodl jet také. Už nám do Alžíru zbývalo jen pár dnícesty, když nás přepadli alžírští piráti. Naše vlaječka, označující volný průjezd, vzala v bouři zasvé a tak ti piráti, původem z Alžíru, nevěděli, že se plavíme pod ochranou samého alžírskéhodeje.Došlo k boji, já byla zajata a všechno nasvědčovalo tomu, že byl Niall Burke zabit. Alespoň jájsem si to myslela. Ztratila jsem paměť dík šoku, a když jsem nabyla vědomí, zjistila jsem, žejsem v držení Chálida el Beje, známého v Alžíru jako Pánkurev. Nepamatovala jsem si nic, jen své křestní jméno. Ale on mi dal oficiálně jiné jméno, Munael Chálid, což znamená Touha Chálidova, ale v soukromí mi dál říkal Skye. Chálid mě chtělnejprve vycvičit a umístit ve svém nejluxus-nějším nevěstinci, zvaném Dům štěstí, ale místo tohose do mě zamiloval a já do něho. Když se se mnou podle muslimské víry oženil, osvobodil mě zotroctví stejně jako tvůj Džavid Chántebe.""Opravdu?" vydechla Aidan s očima rozšířenýma údivem. "Byli jsme spolu velice šťastni, Chálida já," pokračovala Skye. 'Trochu mě sice vadilo, že jsem se pořád nedokázala rozpomenout naminulost, pamatovala jsem si jen jméno Skye. Právě během tohoto svého prvního pobytu jsemse seznámila s Robbiem. Byl tehdy Chálidovým obchodním partnerem v jistém riskantnímobchodním podnikání, na kterém se podíleli rovným dílem, a tak také jsem poznala astrologaOsmana, jenž se mi později stal nejlepším přítelem. Dohližitelka Jasrmna, otrokyně, která tehdyvedla Dům štěstí, byla do Chálida el Beje po léta zamilovaná, a když se pak oženil se mnou, krutěžárlila. Nejlepší přítel Chálidův, Džamil pasa, velící kapitán pevnosti Kasba v Alžíru, mě jednouspatřil nezahalenou a začal se mi dvořit. On i ubohá Jasmína se proti nám spikli a Džamil ji

Page 233

přiměl uvěřit, že se jí podařilo zavraždit mě ve spánku, zatímco ve skutečnosti zabila Chálida.Když poznala svůj omyl, všechno doznala, načež si sama vzala život.Protože mě stačila před kapitánem varovat, dokázala jsem Džamilovy milostné pokusy odrážetpo dobu třiceti dní povinného smutku. Mezitím se mi s Robbieho pomocí podařilo propašovatChálidovo jmění do Anglie a pak i uniknout Džamilo-vi. Byl to neuvěřitelně zlý člověk. Těsně předodjezdem mu manželka mého sekretáře Marie poslala mísu otrávených sladkostí. Snědl jevšechny na posezení, protože to byly jeho oblíbené, a přimíchaná droga mu přivodila doživotníimpotenci. To byla tehdy rafinovaná pomsta!""Kdybych tak mohla provést něco takového sultánu Murado-vi!" řekla Aidan s takovým patosem,že by to do ní byla Skye nikdy neřekla. "Ach Bože, jak jen jsem ho nenáviděla!" dodala Aidan.Hlas se jí zlomil a oči se zastřely trýznivou vzpomínkou. "Kdybys jen tušila, Skye, co mi dělal!Hrozné věci!" "Vyprávěj mi o tom," nabádala ji Skye. "To nemohu," zašeptala Aidan.Skye se naklonila kupředu a vzala její ruce do svých. Modrozelené oči jí zářily pochopením.Vážně pokračovala: "Podruhé jsem navštívila Alžír až po mnoha letech, Aidan. Mezitím jsem bylavdaná za Geoffreye Southwooda, který bohužel zemřel spolu s naším mladším synem přiepidemii záškrtu. Po jeho smrti, kdy se mi mezitím vrátila paměť, jsem se konečně stalamanželkou Nialla Burkeho. Narodily se nám dvě děti, ale byly ještě malinké, když byl Niall zajat aprodán na galeje. Tam si ho povšiml jistý otrokář a vykoupil ho, protože ho chtěl výhodně prodatprincezně Turkchán, nevlastní sestře tvého sultána Murada, půvabné vdově z města Fez vmarockém království. Princezna měla neukojitelnou zálibu v mužích a vydržovala si mužskýharém, k všeobecnému pohoršení. Nikdo se ovšem neodvažoval zasáhnout, protože byla dceroumocného sultána Se-lima, pohádkově bohatá a přes svůj způsob života u svého lidu veliceoblíbená.Když jsem zjistila, kde se Niall nachází, snažila jsem se ho osvobodit. Abych se však dostala doměsta Fez, prohlášeného za svaté a tudíž cizincům a nevěřícím zakázané, musela jsem se státčlenkou domácnosti nějakého občana Fezu. Astrolog Osman měl ve Fezu synovce Kedara. Kdyžzas jednou přijel do Alžíru s karavanou a byl ubytován u Osmana, představil mu mě jako otrokyniz bazaru.Kedar byl, má drahá, ten nejchlípnější muž, jakého jsem kdy poznala. Pokud se žen týkalo apozději hlavně ve vztahu ke mně, byl nenasytný. Jeho smyslnost neznala mezí. Rád si braldo ložnice několik žen najednou, rád pozoroval, jak se milují ravzájem. Vymýšlel celé scény, vnichž měla každá žena jeho harému svou úlohu. Používal různé masti, krémy a divotvornénápoje, měl dokonce několik odporných napodobenin vlastního údu ze slonoviny, které používalbuď k dráždění, jako nástroj rozkoše, nebo naopak k trýznění, jak se mu hodilo. Nemůžeš mi,Aidan, ohledně Murada svěřit nic, co bych neznala, nebo co by mě šokovalo. Máš-li se těchvzpomínek zbavit, musíš se k tomu postavit statečně, čelem."Aidan váhavě začala: "Džavid Chán byl něžný milenec. Naučil mě pár věcí, které mi přinášelyrozkoš. Něco nového, co se mnou Conn nedělal."

Skye se usmála. Dovedla si představit, co asi tak Džavid Chán Aidan naučil a co s ní Connnedělal. Conn nemohl vědět - protože mu to nikdy nikdo neřekl - že mezi milováním s ženou"počestnou" a ženou "špatnou" není zas tak velký rozdíl. "Doufám," řekla nahlas, "že Connovipovíš, co tě princ naučil a co ti dělalo dobře.""Myslíš, že mám?" Aidan na to udiveně."Když mu to neřekneš ty, tak kdo tedy?" nabádala ji Skye. "Ale pokračuj, prosím tě, jak to bylodál?"Aidan dál vyprávěla svůj příběh, hlas jí občas zakolísal, zvlášť když popisovala nebo se snažilapopsat perverzní choutky sultána Murada. Nakonec nemohla už dál a oči se jí zalily slzami. Skyena okamžik zavřela oči, protože i ji v tu chvíli přepadly temné vzpomínky. "To je v pořádku,Aidan," snažila se švagrovou uklidnit. "Rozumím ti, vím, co chceš říci, ale ani mi to nemusíš

Page 234

vykládat. To, co s tebou sultán provozoval, je navýsost kruté perverzní chování, kterým si někteřímuži chtějí dokazovat svou nadřazenost.""Bylo mi to odporné," řekla Aidan prudce. "Cítila jsem se tak bezmocná, tak ponížená - ale to byljenom začátek. Někdy při -volával další ženy, aby se zúčastnily našich hrátek, a pak ty hroznéstříbrné kuličky! Těmi mě obzvláště rád mučil!" To slyším prvně, říkala si Skye. "Řekni mi, co tobylo," vyptávala se, upřímně zvědavá, a Aidan jí vyhověla. "Panebože!" křižovala se lady deMarisco, když Aidan skončila. "Myslela jsem si, že už znám všechno, ale o těch tvých stříbrnýchkuličkách jsem ještě neslyšela, Aidan.""Prý to byl dar sultánovi od čínského císaře," dodala Aidan. "Oh, Skye! To ti bylo tak strašlivé!Sultán neměl nikdy dost. Některou noc mě trápil až do rána a ještě si pozval dvě nebo tři dalšíženy a já musela přihlížet, jak si s nimi užívá. Bože všemohoucí, jak jen jsem ho nenáviděla a jakse modlím, aby to dítě nebylo jeho!""To dítě je především tvoje, Aidan. Na to nikdy nezapomínej! Je to tvoje dítě a ponese tvé jméno,stejně jako je nese Conn. Musíš bratrovi popravdě říci, z čeho máš obavy. Pochopí to." "Jak byjen mohl?" plakala Aidan. "Což by mohl přijmout takovou hanbu? Samozřejmě, světu můžemedál předstírat, že jsme byli dočasně ve vyhnanství ve Francii na rozkaz královny, ale, Skye, on i jápřece víme, jak se věci mají! Strávila jsem přes rok v zajetí a v intimním poměru s dvěma muži,zatímco jsem byla vzdálena od manžela. To si nemůžeme zastírat a teď jsem navíc těhotná!Čekám dítě, a mám pochybnosti ohledně otcovství, Bůh mi buď milostiv! Jak bych mohla smýt zčela toho nevinného tvorečka hanebné znamení nemanželského původu?" 405"Podívej, Aidan, i já kdysi měla manžela muslima. Zdejší společnost by, jak víš, nikterakneuznávala dítě z takového svazku a vidíš, má nejstarší dcera Willow je přesto naprostoúctyhodná mladá dáma, nebo snad ne?" "Willow že je dcera Chálida Beje?" Aidan strnula."Ano," řekla Skye klidně, "a musím trvat na tom, aby sis to nechala pro sebe, Aidan. Ani Willowsama neví, že byl její papá sám Pán kurev v Alžíru. Pro klid její mysli se jí dostalo in-formací o evropském původu jejího otce - byl totiž renegát, po-islámštěný Španěl - k plnéspokojenosti její i okolí. Willow se narodila tady, v Anglii, a vzdor irskému původu své matky ašpanělskému svého otce, který se později stal alžírským bejem, je z mých dětí ta nejangličtější."Skye se při vzpomínce zachichotala. "Kupodivu jí zdejší mravy výborně vyhovují, a kdybys mězabila, nechápu, jak je to možné." Stiskla Aidan ruku. "Pokud se to dítě nenarodí s takovoupodobou, jako by otci z oka vypadlo, nemáš zkrátka šanci poznat, který z těch tří to byl.Nezavrhuj je předem, jen proto, že se obáváš, že by mohlo být Muradovo. Dítě za rodiče přecenemůže. A co se Conna týče, myslím, že je natolik slušný a citlivý - a jistě v tom se mnousouhlasíš - že uzná, že ses stala nešťastnou obětí okolností; a mimoto, pořád zůstává naprostoreálná šance, že otcem je on.""Opravdu si to myslíš?" Aidan se vracela naděje."Samozřejmě," odpověděla Skye, a když viděla výraz úlevyna Aidanině tváři, byla ráda, že použila tak utvrzující tón. Vždyťani nemohla vědět, jaká je pravděpodobnost, že by otcem dítětemohl být její bratr."Tolik jsem se bála," svěřovala se Aidan. "Teprve před několika dny mě napadlo, že bych mohlabýt v jiném stavu. Bylo mi totiž několikrát ráno špatně a bolí mě bradavky. Když jsem siuvědomila, že jsem nejspíš v tom a že nemohu určit otce, úplně mě to zničilo.""To je pochopitelné," poznamenala Skye suše, "ale teď si budu muset promluvit s Connem.Dobrý Bože, Aidan, v životě jsem neviděla chlapa tak zamilovaného, jako je on do tebe! Úplně jsiho zkrotila. Bude tou novinkou prostě nadšený a ani mu na mysl nepřijde, že by nemusel býtotcem!" "Ale stejně mu to budu muset říci," trvala Aidan na svém. "Radši bych umřela, nežabych mu ublížila. Kdyby to dítě bylo syn, nebylo by přece ode mě fér, abych mu cizího potomkavnutila jakožto dědice. Conn musí vědět, jak se věci mají, a sám rozhodnout, zda dítě uzná. Jestlito neučiní, odejdu pryč, porodím někde v ústraní a dítě dám na vychování nějaké slušné rodině."

Page 235

406"Nezavrhne ani tebe, ani dítě," řekla Skye přesvědčeně. Bratra dobře znala, věděla, že neníbezcitný. "Mohla bys ho, prosím tě, přivést?" poprosila Aidan. Skye přikývla na souhlas, vyběhlaz pokoje a dolů po schodech najít bratra a přivést ho k manželce. Aidan zatím běžela kprádelníku, vytáhla čistou noční košili z krémového hedvábí, zdobenou růžovými stužkami, arychle se převlékla. Pak uchopila kartáč z jezevčích štětin a začala si intenzivně kartáčovatzcuchané vlasy, až byly krásně lesklé a hladké. Kolem vážné tváře jí zářily nadýchané kučery. Užslyšela na schodech známý Connův krok, chytila tedy ještě rychle lahvičku s parfémem anavoněla si místečka za ušima, na zápěstí a vpředu krční jamku. Jen lahvičku odložila, už stáljejí manžel ve dveřích. Na chvíli se v rozpacích zastavil, nevěděl, zda ji má obejmout nebo ne, aAidan se musela usmát, když si vzpomněla na Skyei-na slova. Měla pravdu, je do ní zamilovaný;to vědomí jí dodávalo síly."Budu mít dítě," řekla tiše a odmlčela se.Obličej se mu rozzářil, ale hned zase zvážněl. "Ty nejsi ráda, zlato? Proto jsi byla ty poslední dnytaková nesvá?" Najednou se jí chtělo smát. Nesvá? Trochu slabé slovo! Panebože! Ale hned sezklidnila. "Čekat dítě s tebou je přece pro mě štěstí, můj nejdražší. Neumíš si představit, jak jsemželela ztrátu toho prvního, když jsem o něj přišla tak brzy, sotva bylo počato, ale utěšuji se jentím, že se alespoň nenarodilo v otroctví. Ne, Conne, pomyšlení na tvé příští dítě měnerozesmutňuje, mám jenom strach, že by nemuselo být tvoje!" Pokračovala dál, vysvětlila musvou nejistotu a zakončila: "Nemusíš to dítě uznat za své, Conne. Než na mě bude můj stavvidět, najdeme si nějakou přijatelnou výmluvu, odjedu a pak ho dám na vychování,jako se to dělá se všemi levobočky bohatých lidí." "A ty by sis něco takového přála, Aidan?" Vduchu se ptal sám sebe, co by si přál on. Teprve mu začal docházet pravý význam jejích slov.Nejsem si jistá, že je to dítě tvoje, řekla. Když to neví ona, jak to má vědět on? Opravdu by chtělvychovávat cizího syna? Uznat ho jako svého dědice? Bůh mu pomáhej. Miluje ji sice z celéhosrdce, ale něco takového? "Ne, nepřeji si zbavit se ho, ale nechci ti ho vnucovat, Con-ne. Cokdyž to bude syn? Přece ti nemohu vnutit dítě jiného muže jako tvého dědice?""Sama jsi řekla, Aidan, že nevíš, jestli to dítě je moje, ale klidně může být, a já sám bych si radějimyslel, že je, drahá. Už nechci slyšet žádné nesmysly o tom, jak někam odjedeš nebo že je dášna vychování, Aidan. Tohle dítě je jednou naše. Narodí se tady, na Pearrock Royal, jak se sluší apatří a já ho budu mít 407rád a budu ho rozmazlovat, až se ti to nebude líbit!" No, panečku, Conne, chlapče, říkal si vduchu, to jsou silná slova, ale když viděl na její tváři výraz úlevy, donutil se k úsměvu, který sešířil, když mu odpověděla svým starým známým nekompromisním stylem: "Moje děti serozmazlovat nebudou, Conne," řekla přísně. "Musí být tělesně i duševně silné a odolné a naučitse nést zodpovědnost, která bude vyplývat z jejich společenského postavení.""Přesto je hodlám rozmazlovat, a stejně tak tebe," škádlil ji a konečně, konečně! překročilvzdálenost mezi nimi a vzal ji do náruče. Vášnivě ji políbil na ústa, až se jí hlava zatočila asamým štěstím se až zapotácela. "Miluji tě, Aidan. Vždycky tě budu milovat a budu ti to opakovatpořád a pořád, až tomu uvěříš, drahá. A teď, jestli se necítíš moc slabá, byl bych rád, kdyby sesoblékla a šla se mnou dolů ke stolu, ať spolu oslavíme nadcházející příchod prvního potomka,jehož narození se očekává... " tázavě naklonil hlavu ke straně: "Kdy?" Aidan se poprvé ten denšťastně zasmála. "Na konci zimy, možná začátkem března." Stydlivě se pousmála. "Ještě se, můjpane, můžeme milovat," a zčervenala.Sevřel ji v objetí a touhou až zasténal. "Aidan, má drahá ženo, víš to jistě?" Vzhlédla k němu a vstříbrošedých očích jí zazářilo nějaké nové, jiné světélko. "Nejdražší Conne, když už jsme sedomluvili ohledně dítěte, pokládám za hloupost odpírat si cokoli jen kvůli krutosti a perverzitěněkoho jiného. Vždyť tys mi, drahý manželi, neublížil, a přesto musíš kvůli sultánovi trpět. Pořádještě je to pro mě, Conne, těžké, protože se mi staré známé pocity pořád ještě nevrátily; samanevím proč. Jako by veškerá vášeň ve mně zamrzla, ale možná, že časem silou tvé lásky znovu

Page 236

ožije. Modlím se za to, Conne, protože tě mám mocráda."Tiskl ji k sobě, vdechoval jemnou vůni levandule a znovu si uvědomoval, o čem vlastně nikdynepochyboval, že totiž není nemocná ani šílená, je to jeho Aidan, je jenom raněná a na něm je,aby se uzdravila. Dlouho jí hladil jemné husté vlasy a pak řekl: "Oblékni se a pojď večeřet, lásko.Mám ti pomoci?" Vzhlédla k němu pobaveně a ústa se jí zvlnila úsměvem, když odpověděla:"Radši mi pomoz ty než Mág, ta by kolem mě tolik nadělala, že bych se z toho zbláznila. Aledokážeš to, aniž bychom skončili jinak, Conne?" Ustoupila o krok, uchopila lem košile, stáhla siji jedním pohybem přes hlavu a odhodila stranou. "Tak, začneme?" zeptala se.Čím jen to je, říkal si, že kdykoliv ji znovu vidí nahou, zdá se mu stále dokonalejší? Rád by bylřekl ,k čertu s večeří", povalil ji na postel a líbal a laskal ji, co si jen srdce žádá. Byl byrád zavolal Mág, aby šla sestře a švagrovi do velké síně vyřídit, že se mají vrátit domů! "Nuže?"opakovala Aidan.S povzdechem otevřel zásuvku se spodničkami a košilkami, vytáhl, co potřeboval a začal jioblékat. Když se mu zas vrátil smysl pro humor, řekl: "Ať mi nikdo neříká, že se neumím ovlá-dat, madame. Právě přináším velkou oběť ve jménu slušnosti." Aidan se zasmála. "Můžu Skye aAdamovi vzkázat, ať jdou domů," škádlila ho. "Ale nebylo by to fér, když jsem je sem nechalapřivléct od jejich vlastního stolu, ani jsem je nenechala dojíst." Navlékala si jemné punčošky,schválně mu dopřávajíc pohled na své dlouhé, pěkně tvarované nožky. Podala mu hedvábnépodvazky a natáhla nohu.Conn pomalu navlékal své ženě první podvazek, pěkně nahoru, až na stehno, kde ho pevnězavázal, tak aby neškrtil, načež vtiskl vlahý polibek na jemnou kůži nad ním. Když zaslechl, jakpřekvapeně vzdechla, sklonil se a navlékl ještě druhý, i druhé stehno pozdravil stejně."Ty ďáble," zamumlala, ale neznělo to káravě. Pak si oblékla skořicové hedvábné šaty, které jípomohl zapnout. Měly ve výstřihu krémovou krajku, dráždivě skrývající-odkrývající žlábek meziňadry, a stejně bohatou krajku kolem rukávů, která jí splývala od zápěstí až k prstům.Conn ji objal kolem dosud štíhlého pasu, sklonil hlavu a vtiskl několik žhavých polibků navoňavou pleť po stranách hrdla. "Určitě by se mi víc líbilo tě svlékat, Aidan," řekl. "Ty nestydo,"kárala ho žertem. "Teď jdi a řekni sestře, že jsem dole za minutku. Vidím, že tady přicházíšsnadno v pokušení. Ať raději neohrozíme pohostinnost našeho domu." Zašklebil se, pustil ji anechal ji, ať se sama učeše a vezme si šperky. Když vstupoval ještě se stínem toho úsměvu natváři do hlavní síně, Skye si ulehčeně oddychla."Mluvil jsi s Aidan?" zeptala se, v naději, že si řekli všechno. "Ano," odpověděl a pak přisedl keSkye a Adamovi a tiše, aby je pobíhající služebnictvo nezaslechlo, dodal: "Ale já jsem si jistý, žeje to moje dítě. Vždyť to nebyla její vina, ať se stalo cokoli, takže co jiného mám k čertu dělat?Aidan miluji, a nechci se od ní odloučit." Skye překypovalo srdce návalem lásky k bratrovi a sezamlženýma očima ho pevně objala. "Copak, copak?" divil se."To za to, Conne, že ses ukázal jako pravý muž a bratr, na jakého může být hrdá každá sestra, 'odpověděla. "Vždyť víš, že taky nejsem svatý," připomněl jí. "To víš, že mám strach, Skye. Bojímse, že Aidanino dítě není moje. Bojím se, že se narodí s podobou cizího muže, ale co jinéhomohu dě-409lat? Protože klidně může být i moje, nechci Aidan už dál zarmucovat kvůli něčemu, za conemůže! 'Adam de Marisco přikývl. "Jsi rozumný. Aidan už zkusila dost. Ubohé děvče! Je to sotva dvaroky, co odešla ke dvoru, královnina venkovanka! Jak byla nevinná! Ale, Conne, člověče, už je toza námi. Cavan FitzGerald je dávno pryč a ty máš, díky Bohu, manželku zas zpátky doma.""Ten kdyby se mi tak dostal do rukou, prokletý bastard," řekl Conn zuřivě. "Ten si zaslouží smrt,za to, co způsobil. Co jen to musí být za člověka, který dokáže příbuznou, vlastní krev, prodat dootroctví!""Možná bychom se mu mohli dostat na kobylku," protáhl Adam. "Bylo přece nezvratně

Page 237

dokázáno, že pracuje pro Španěly. Tajný agent Antonio de Guaras, který sedí od roku 1577 vToweru, byl přistižen, jak pašuje zprávy v kožených demižonech s vínem, které se pravidelnědodávaly na stůl velitele Toweru. Mezi nimi byl vždycky jeden prázdný, který jeden komplic vToweru, jistý tajný katolík, vždycky z dodávky vyndal a dopravil k de Guarasovi. A ven, vprázdných nádobách, se zprávy posílaly ještě snadněji. De Guaras sice vypracoval tajný kód, alepro Wal-singhamovy agenty bylo hračkou ho rozluštit. Tak získal lord Cecil konečný důkaz, že tyv tom nejedeš. Antoniův bratr, Miguel de Guaras, byl zřejmě tím agentem, který získal CavanaFitzGe-ralda pro svůj plán. Hlavním cílem spiknutí bylo zničit důvěryhodnost rodu O'Malleyů zInnisfany v očích královny. Vadili jim hlavně proto, že bratři O'Malleyové nejenže plenilišpanělské lodě u španělských břehů, ale obchodní společnost Robbieho Smal-la a Skyevyfoukla Španělům několik tučných obchůdků, jak v Levantě, tak ve Východní Indii. Španělé aPortugalci si totiž myslí, že je Východní Indie jejich výhradním vlastnictvím. Celé spiknutí neseznámky těžké ruky španělského velvyslance v Anglii, de Mendozy. Bůh mu buď milostiv, protožekromě jiného mu chybí i jemný smysl pro diplomacii. Je ještě horší, než býval de Spes, i kdyžmusím přiznat, že způsoby má o něco lepší. Lord Cecil a Walsingham se z de Guarasovykorespondence dozvěděli, že Cavan FitzGerald uprchl s Miguelem de Guaras do Španělska, kdeprý ho měl král odměnit panstvím a manželkou. Ty peníze, které obdržel za prodej Aidan, mělypanu FitzGe-raldovi ve Španělsku pomoci do začátku." "Takže on žije ve Španělsku," proneslConn zamyšleně. "Ano," potvrdil Adam."A kde?""Nevíme to přesně, ale můžeme to nechat zjistit. Chceš to vědět?"Conn souhlasně přikývl. "Ano, přeji si vidět ho mrtvého," řeklponuře. "To on způsobil Aidan všechno to utrpení. To jeho vinou nebudeme nikdy vědět, jestlinaše dítě je opravdu moje. Ano, pře-ju si jeho smrt! Je to člověk bez mravních zásad, nevidímdůvod pro milost! On také neměl slitování s námi. Byl by mě nechal klidně popravit za zločin,který jsem nespáchal, a pak by se byl oženil s mou ženou! Když mu to nevyšlo, naložil s ní tímnejkrutějším způsobem a zcela bezohledně. Ne, žádné výčitky bych neměl, kdybych ho zničil.Škoda, že to nemohu udělat vlastníma rukama!" "Kdyby se ti k tomu měla naskytnoutpříležitost," pronesla Aidan, objevivší se po jeho boku, "ráda bych ji také využila. Myslím, žebych bratránka Cavana dokázala zabít holýma rukama." Na okamžik se zamyslila a pakpokračovala: "Můj děd by mohl vědět, kde se Cavan zdržuje. Kdybych mu napsala - a on by mělna Cavana spojení - to by byla pro Cavana rána, až by se dozvěděl, že jsem v pořádku doma!Třeba by ho to vylákalo z doupěte. Samozřejmě, dědečkovi bychom o mých dobrodružstvíchnemohli referovat do detailu, ale mám strašnou chuť se pomstít, možná větší než ty, Conne! Aťmě máš rád sebevíc, nemůžeš mít představu, co mě Cavanův čin stál! Co stál nás oba." Conn nani dál zamyšleně hleděl. "Jeden dopis nemůže natropit žádnou škodu," řekl, "a pro tebe to žádnénebezpečí neznamená, drahá. Cavan už naši lásku ohrozit nemůže, ale díky jemu jsme ztratilitolik času a přišli jsme o dítě! To mu nezapomenu.""Ale přes to všechno," podotkla moudře Skye, ,je vaše láska teď silnější než dřív. Nevysilujte seneplodnou záští, mí drazí. Cavan FitzGerald trestu neujde. Pamatujte, že pomsta náleží Bohu.""V téhle jediné záležitosti," trvala na svém Aidan, "bych si přála, aby Bůh pomstu radějipřenechal mně." "Dej pozor," varoval ji Adam, "aby se to nevyplnilo. Osud si někdy prapodivnězahrává. Nevěřím, že bys doopravdy chtěla mít na svědomí něčí smrt.""No, možná bych to nechtěla," usmála se Aidan. "Přestaňme se už bavit o Cavanovi. Kazí mi tonáladu a teď zrovna chci být šťastná, Adame. Skye a Conn už to vědí, ale ty ještě ne, drahýšvagře. Čekám miminko! Není to šťastná novina?" Tmavomodré oči Adama de Mariska zjihlyporozuměním. "Takže miminko?" řekl. "Aidan, děvče, to je opravdu šťastná novina! Velvet iDeirdre budou celé bez sebe, že dostanou bratránka nebo sestřenku!" Popošel k příborníku analil do čtyř pohárů archambaultské burgundské. Pozvedl pohár a pravil. "Připijme na novougeneraci St. Michaelů! Dlouhý život! Hodně zdraví a štěstí nejen tomuto dítěti, ale všem vašim

Page 238

příštím dětem!" Conn vzal svou ženu kolem pasu a s pohledem do jejích očí řekl procítěně:"Amen, staniž se!"

KAPITOLA 18Bylo zataženo, nebe jednotvárně šedé, jak bylo v tu roční dobu v Irsku obvyklé. Padal vytrvalýjemný déšť, smáčející všechno, a ostrý vítr od moře popoháněl zchátralou obchodní loď směremk ústí řeky Shannon. Cavan FitzGerald pozvedl oči k obloze a výjimečně vyslal k nebesůmděkovnou modlitbu. Konečně se octl zpátky ve vlasti!Měl pořádné štěstí, že se mu podařilo nalodit se na neohrabaný vrak, vezoucí nasolené ryby asurové kůže do Španělska a vracející se do Anglie s nákladem vína. Cavan zaplatil obvyklou taxua bez námitek přijal horní palandu v zahmyzené kajutě, kterou sdílel s dalšími pěti muži.Nestěžoval si, ani když celou noc vydávali nejhnusnější pachy, takže se k ránu v kajutě nedaloskoro ani dýchat. Zaplatil i za soudek s pitnou vodou a přinesl si na loď vlastní pokrývky ipotraviny, jak bylo v takových případech zvykem. Nepřátelil se s cestujícími víc, než bylo třeba, aproto bylo vysoce nepravděpodobné, že by si po čase kapitán Mary Margaret vůbec vzpomněl,jak vypadal, a dokázal ho odlišit od ostatních, stejně bědných cestujících. Loď zamířila do ústířeky a sledovala její tok několik mil do vnitrozemí. Konečně zakotvila naproti říční pevnosti, kterákdysi patřila mocnému irskému hraběti, ale nyní byla v držení jistého Angličana. Část nákladuměla být vyložena přímo do sklepů nového pána a s prvním člunem, který od lodi odrazil,putoval na pevninu i Cavan FitzGerald. Jen kousek cesty ho dělilo od nejbližší vesnice, kde sidoufal zakoupit nějakou přijatelnou herku, jež ho měla dopravit dál, až k cíli jeho cesty. Byl byrád věděl, zda je Rogan FitzGerald dosud naživu nebo zda ti jeho zatracení bratranci už konečnědědili. Ne, ne, starý určitě ještě žije! Cítil to v kostech. Žije a sedí jako nějaký zlověstný pavouk vsamém středu sítě intrik, která se jeho, Cavana, tolik dotýká. Nejstarší Roganův syn a dědicbezpochyby stále ještě čeká na dědictví, to by Cavan nesměl strýce znát! A právě proto, že hotak dobře zná, uvědomuje si, že mu bude muset leccos vysvětlit. Doufá ovšem, že se dokáže zevšeho vymluvit, vždyť byl odjakživa strýcův miláček. Povahou se mu totiž podobá víc než jehovlastní synové.Pod poryvem studeného větru se otřásl, přitáhl si pláštěnku těsněji a pobídl koníka do klusu.Během pobytu ve Španělsku ztratil něco ze své otužilosti a poprvé v životě ho vlhký chladroztřásl. Ach, kdyby tak v Irsku měli alespoň trochu španělského slunce! Ach ano, Španělsko.Jak jen to tam nenáviděl! Dokonce se ani nikdy nesetkal s králem. Tu jeho takzvanou odměnumu předal nějaký nižší dvorský úředníček. Zpustlé panstvís neúrodnými pozemky na horkých, prašných pláních té prokleté země, která je na tom tak, jakje, hlavně dík nepříznivé zeměpisné poloze. Ani sám svatý Patrik by nedokázal takovou půduzázrakem zúrodnit, pokud by ovšem nestvořil zároveň životadárnou řeku. Vlastně to nebylaodměna vůbec žádná a slíbený sňatek nebyl o nic lepší.Pan král ho velkomyslně obdařil ne snad nějakou bohatou nevěstou z vážené rodiny, nýbržnemanželskou dcerou jednoho ze svých přátel. Manuela Mana Gómez-Riverová byla malá atlustá, tmavé pleti, pobožná až hrůza a myla se jen zřídka, pokud vůbec někdy. Milovat se s níbylo jako ležet na hnoji. Nestačil se ani porozhlédnout a už ho s červenající se Manuelouoddával sám králův zpovědník a hned vzápětí jim oběma kladl na srdce hlavní povinnostkřesťanských manželů, totiž plodit děti. Naštěstí Manuela na plnění manželských povinnostínijak zvlášť netrvala, takže mu stačilo jít s ní do postele dvakrát týdně a pak si hledat zábavu umnoha pěkných selských děvčat v přilehlé vesnici. Zahrával si tak dlouho, až jeho zbožná ženapřišla na to, kde tráví noci, a vyčinila mu tak hlasitě, že to mohl slyšet kdekdo. Neměla na tomdost, ještě si šla stěžovat místnímu faráři a on si vzal Cavana na paškál, vytýkaje mu porušenípovinností k jeho tak zbožné ženě a bohabojné katoličce. Cavan si ale neodpustil malou pomstu:"Ale padre," kňoural zkroušeně, "doňa Manuela mě k sobě nepouští častěji než jednou či dvakráttýdně. Jak mám tedy plnit svou povinnost k círk-

Page 239

vi? Podle Božího zákona je povinností muže plodit potomstvo. Církev vysloveně zakazuje plýtvatsemenem onanií, a kdybych neobcoval s vesnickými děvčaty, porušil bych Boží přikázání,protože mě vlastní žena odmítá!" Přepokorně sklonil hlavu. "Prosím svatou Matku Boží zaodpuštění, ale co se záležitostí těla týče, jsem slabý, a kdyby byla má žena jen trochu povolnější, ani bych se od ní nehnul ."Kněz moudře pokyvoval hlavou. Nebývalo neobvyklé, že se někdy novomanželka zdráhala plnitmanželské povinnosti, a u ženy tak zbožné jako doňa Manuela to bylo i pochopitelné. Odpovědělproto. "Synu, Bůh ustanovil muže pánem nad ženou i ostatními tvory v každém ohledu, musí hobýt poslušná, a když tak nečiní, je zas vaší povinností ztrestat ji, aby poznala svou vinu a zařídilase dle vašeho přání. Jestlipak jste tak učinil?" "Bohužel ne," odpověděl Cavan, kterému todosud ani na mysl nepřišlo, protože o manželské slasti s doňou Manuelou nijak zvlášť nestál,"mám totiž měkké srdce, padre." "Měkké srdce je dobrá věc, synu, ale v případě vaší ženy je spíšk její škodě, když takovou neposlušnost trpíte. Musí se naučit poslouchat!" Položil pažiCavanovi na rameno. "Vy Irové 413jste národem básníků, a věřím, že máte dobré srdce, synu, ale nesmíte dovolit, aby ve vašídomácnosti měla hlavní slovo doňa Manuela! Je přece krajně neslušné, když si žena osvojujemužova práva! Podívejte se jen na tu zparchantělou anglickou královnu! Přece se vám musí tojejí mužské chování hnusit! Vaše žena musí dostat výprask; ať přizná svou chybu a slíbí, že vásnapříště bude poslušná!"Cavan se vrátil domů a s požehnáním církve zmlátil svou ženu tak, že se její křik rozléhal po celévesnici. Potom se jí násilím zmocnil a odešel ten úspěšný večer zapít do hospody. Nikdo mu toneměl za zlé. Ještě ho venkované chválili, protože chování doni Manuely už poslední dobouněkteré odvážnější ženy ve vesnici začaly napodobovat. Od té chvíle udělal Cavan manželce zeživota peklo, tloukl ji pod nejrůznějšími záminkami a celá vesnice s farářem v čele jen súsměvem přikyvovala, protože žena se přece musí naučit poslouchat. Jednou ale už zoufaláManuela pohrozila, že si půjde stěžovat otci, příteli samého krále, a tak ji Cavan FitzGeraldchladnokrevně připravil o život. Zaškrtil ji a za svitu měsíce ji zakopal, nehluboko, na samémkonci zpustlé a zarostlé zahrady. Měl jí už dost a celého Španělska také.Její zmizení vysvětlil útěkem a služebnictvo, které ji mockrát slýchalo tím vyhrožovat, jehohistorku jen potvrdilo. A teď, vysvětloval Cavan rozzlobenému páterovi, musí ji on, Cavan, jíthledat a přivést ji zpátky domů. Kněz samozřejmě souhlasil a tak Cavan FitzGerald opustilhorkou, prašnou poušť, aby se už nikdy nevrátil. Zamířil rovnou k pobřeží, kde vyhledal loď doIrska. Tam ho španělské úřady nedostihnou, i kdyby se nakrásně tělo jeho manželky našlo.Kdysi moudře ponechal zbytek zlata z výnosu prodeje Aidan do otroctví u jistého zlatníka, kterýměl bratrance v Dublinu. Dá si své jmění převést do Irska a nikdo nebude nic vědět. Cavan seještě teď zklamaně ušklíbal. Moc na prodeji sestřenky tenkrát nevydělal, protože když si alžírskýdej, kapitán Rašíd al Mansúr a Miguel de Guaras odečetli svá procenta, zbylo mu jen málo.Ponechá to v úschově v Dublinu, rozhodl se, pro případ, že by ho bratranec Eamon, až nastoupídědictví po otci, ze správcovství strýcova panství vypověděl a vyhnal. Pokud ho ovšem už strýcsám někým nenahradil.Jak cesta pokračovala, bylo mu okolí stále víc povědomé, až konečně k večeru spatřil věž sídlaRogana FitzGeralda. Popohnal unaveného koníka, a právě když obzor na západě zahořel zlatě aoranžově, dorazil Cavan FitzGerald na práh domova. Na dvoře před stájemi sesedl a předal otěžešpinavému výrostkovi, který na něj zevloval jak na zjevení. Kupodivu přátelským ges-,414tem chlapci pocuchal vlasy a zašklebil se na něj. Nedočkavě vešel do domu a spěchal rovnou dohlavní síně, hledaje očima strýce. Ke své nesmírné úlevě ho také vzápětí spatřil sedět za stolem,živého a zdravého, s pohárem v ruce. "Proboha, koho to sem čerti nesou?" ozval se bratranecEamon. Už dávno se Cavan naučil oplácet stejné stejným. "Copak Eamone, cožpak ani neuvítášbratránka?""Už jsem doufal, že ses vrátil do pekel, odkud jsi stejně nejspíš vyšel, bratránku," zněla ironická

Page 240

odpověď. "Kde jsi, u všech rohatých, byl?" důrazně se zeptal Rogan FitzGerald z výše svéhokřesla v čele stolu. "Pojď blíž, Cavane! Chci se ti dívat do očí, až mi začneš vykládat všechny tylži, které si na mě chystáš! Už vím, že jste ty i ten tvůj španělský had dopadli špatně, O'Malleyůmjste se na kobylku nedostali, protože jenom vzkvétají - a to je jen dobře, říkám já! Ale stejně by tobylo bývalo ohromné, dostat tak do ruky věno mé vnučky a zkusit s jeho pomocí porazit typroklaté Angličany! Vnučka mi píše, že co nevidět čeká rodinu. Popisuje mi, jak je v manželstvíšťastná, jako mi kdysi z Anglie psávala má Bevin." "Ty že dostáváš dopisy od Aidan?" Cavan sipřipadal jako ve zlém snu. "A odkdypak?""Zrovna minulý týden jeden přišel. Strávila s manželem skoro rok ve Francii, ale teď už jsou zasezpátky v Anglii." "A to ti napsala vlastní rukou? Víš to určitě?" "Samozřejmě, že to poznám,"utrhl se na něj stařec. "Ještě nejsem senilní, jestli si snad myslíš, chlapče, a hned tak nebudu!"Oči Rogana FitzGeralda se přemýšlivě zúžily. "Tak," řekl tiše a škodolibě, "takže tys přilezlzpátky na Ballycoille, co, synov-če? Ti tvoji španělští kamarádíčkové za neschopnost neplatí,že? Bůh ví, že to nebyl žádný složitý plán, jak srazit O'Malleyovy na kolena, ale tys to nedokázal,viď, Cavane? Zahrával sis s šikovnějšími, chlapče, a nedokázal jsi je přelstít, co? Možná radšiteď chvilku zůstaneš tam, kam patříš, a nebudeš zkoušet žádné finty, když na to nestačíš. Svůjpůvod ničím nesmyješ, to máš marné." Přivřenýma očima si Cavana měřil. "Asi budeš chtítzpátky své místo, že? Máš štěstí, neřáde, čeká na tebe. Eamon nemá pro hospodaření vlohy,chudák pitomá, a tak můžeš správcovat až do smrti a po tobě i tvůj syn, pokud nějakého budešmít; ale, Cavane! radši si dej pozor a chovej se slušně. Nezapomínej, že za svou existenci vděčíšmně a po mé smrti budeš závislý na Eamonovi, pokud tě tu vůbec snese a bude s tebouzacházet jako teď já. Já totiž mám pro tebe slabost, chlapče, ale to ty přece víš!" CavanFitzGerald němě přikývl, zkoprnělý a trošku i vděčný, že byl tak snadno znovu přijat do rodiny.Starému už přece jenasi měkne mozek. Automaticky zasedl na své místo u stolu a služebná před něj postaviladřevěný talíř se skopovým, zimní naloženou zeleninou a s chlebem. Džbán piva měl hned poruce. Aidan že je v Anglii? divil se v duchu. Jak by to vůbec bylo možné? Rád by se dozvědělněco dalšího, ale to bude chtít čas, rozvažoval, a potom, penízky má hezky v suchu uloženy vDublinu. Žádnou ztrátu zatím neutrpěl. Ale pořád ještě je tu Conn, od toho se má čeho obávat.Jistě se bude chtít pomstít, ale jestli St. Michaelovi Roganovi napsali, že pobývali ve Francii, pakmožná jemu, Cavanovi, z jejich strany nic nehrozí, protože budou chtít Aidanin pobyt v Alžíruutajit. Třeba se mu to jednou dokonce hodí, až bude chtít z lorda Blisse něco vyrazit za mlčení.Vždyť otcovství jejich dítěte je takhle víc než sporné! Zajímavá myšlenka, říkal si Cavan, alenejdřív se musí dozvědět víc. Když šli ostatní členové rodiny spát, zůstal sedět se strýcem, jakbývalo jeho zvykem odjakživa. Starý spal tři nebo čtyři hodiny denně, nezdálo se, že by muspánek chyběl. Odešli od stolu, už sklizeného, a usadili se každý se džbánkem piva před krbem,v kterém plameny divoce šlehaly. "Jsem rád, že tě mám zas doma," zamumlal Rogan. Cavan sezasmál. "Ty tvoje děti ti jdou na nervy, strýče, při -znej se! Žádný z nich se nepotatil, vždyť takového starého lotra aby pohledal!"Rogan se také pousmál. "To máš pravdu," připustil. "Tys mi podobnější než ti moji vlastní."Znovu pátravě zúžil oči: "Teď mi ale pověz, kdes celou tu dobu byl. Zřejmě na útěku, že?" Cavanse chvilku rozmýšlel, ale pak strýci vyložil celou svou anabázi popravdě, jen sem tam něcopřikrášlil. Podle něj by byl prodej Roganovy vnučky přinesl Irsku pořádný zisk, kdyby se jen tiproklatí Španělé a Arabové nebyli všeho zmocnili sami. A pak mu dali za odměnu ten Bohemopuštěný kus země, a ubohou Manuelu za ženu, která, chudák, umřela při porodu - takže senakonec musel vrátit domů. Byl by přišel už dřív, ale styděl se, že tak nešikovně přišel o Aidaninmajetek. Rogan souhlasně přikývl. "No, konečně," řekl pak filosoficky, "alespoň jsi zas šťastnězpátky doma, chlapče; tak rád tě vidím! Správcovství mých statků ti svěřuji na věčné časy, tobě atvé rodině. Najdi si nějaké milé děvče a usaď se tady. Nejvyšší čas, abys měl vlastní děti."Cavan se zhluboka nadechl a pravil: "Pořád ještě je tu šance získat pro Irsko Aidanino věno,

Page 241

strýčku." "A jakpak?" vyrazil strýc ostře."Mám jistý plán, strýčku, a když ti nebude vadit, že při tom jeden nebo dva O'Malleyové přijdou oživot, můžeme se docela slušně napakovat.""No tak pokračuj," pokynul mu Rogan."Musíme dostat Aidan do Irska, strýče. Musí sem přijet dobrovolně.""A jak myslíš, že toho dosáhneme, chlapče? Moje vnučka je narozená i vychovaná v Anglii,každým coulem Angličanka." "Pak ovšem musí hledat v Irsku něco, po čem touží nejvíc ze všehona světě, strýčku." "A co by to mělo být?""Její dítě," následovala omračující odpověď."Ježíši Kriste, jsi ty ale mizera, Cavane FitzGeralde!" zaklel starý, "ale co víc, jsi taky mazaný.Myslel jsem, žes omezený jako tvoje matka, ale není to tak! Chceš tedy její dítě unést zavýkupné?""Chci se s ní oženit, strýče.""Cože? Vždyť už je vdaná! Neusmažil se ti mozek na tom španělském horkém slunci?", Aidan St. Michaelová byla oddána vlastním královniným kaplanem podle anglikánského ritu, alepokřtěná a vychovaná byla jako katolička. Proto je její manželství například tady, v Irsku,neplatné - a vlastně i všude jinde, až na Anglii a pár německých státečků. A já, drahý strýčku, ses ní ožením podle víry, v které se narodila, jediné pravé! Ani O'Malleyové z Innisfany nebudoumoci nic namítat proti platnosti takového sňatku, a až si pan Conn O'Malley přijde stěžovat,zůstane osamocen a mně se, doufám, podaří ho zabít. Pak už nebude pochyb, čí ženou vlastněAidan St. Michaelová je, drahý strýče. A jelikož bude mou manželkou, logicky připadne její jměnímně. Jednoduché, ne?" Rogan FitzGerald zůstal koukat s otevřenými ústy. "Panebože, synovče,tys génius! To je ale plán! A odnikud se nedá napadnout! Měl jsi na to pomyslet dřív a mohli jsmesi ušetřit ty zatracené Španěly. Ale musíme počkat, až po porodu a šestinedělí.""Nepsala náhodou, kdy to čeká?""Někdy koncem zimy nebo časně zjara," odpověděl starý. "Takže hned začátkem léta, jen co semoře uklidní, odpluji do Anglie," řekl Cavan, "a přivezu ti ukázat tvé pravnouče. Jeho matka tubude za ním co by dup!" zlovolně se zachechtal. "Už jsi Aidan odepsal?" Ještě ne.""Tak zavolej kněze a napiš jí. Musíš své Aidance ukázat, jakou máš o ni starost a jakou mášradost z přírůstku." Rogan FitzGerald poslal pro kněze, svého druhorozeného syna, kterému daljméno Barra po bratrovi, který býval také knězem. Ro-gan dal církvi ještě další dvě ze svých dětí. Jeho v pořadí třetí syn Fearghal žil v klášteře anejstarší dcera Sorcha byla jeptiš-kou. Pokud se dalších tří synů, Ruisarta, Dalacha a Carry, týkalo, měli dost rozumu, aby si našlinevěsty s alespoň nějakým věnem, šťastné, že se mohou provdat za pohledné synky RoganaFitzGeralda. Ale všichni včetně obou kněží byli pěkně tvrdí, bezcitní a chamtiví. Chyběla jim všakrafinovaná mazanost, kterou oplýval jejich bratranec Cavan.Když řekli Otci Barrovi FitzGeraldovi o plánu, jak dostat Aidan St. Michaelovou do Irska, řekl jennábožně: "Církev svatá nemůže než souhlasit s plánem, jak Aidan St. Michaelové znovu navrátitčest, bratranče. Buď bez obav, oddám vás osobně. Ohlášky budou, ještě než dorazí, takže sesňatek bude moci uzavřít bez odkladu." Chladně se pousmál. "Církev svatá ovšem za spolupráciočekává velkorysý dar." "Má jej mít," následovala stejně chladná odpověď. "Ne zas moc velký,"vložil se Rogan FitzGerald. "Nezapomínejte, že je vnuččino věno určeno na boj Irska zaosvobození. Za její zlato nakoupíme zbraně a žoldnéře." "Samozřejmě, strýčku," chlácholil hoCavan, "samozřejmě." A tak Otec Barra napsal strýcovým jménem neteři do Anglie. Když Aidandopis četla, až ji zarazilo, jakou péči projevuje rodina její matky po tolika letech nezájmu. Sicesama první napsala dědečkovi, že se vrátila do Anglie a čeká děcko, ale učinila to jen na popudConna a jeho příbuzných, aby se podařilo zjistit, co se stalo s Cavanem. Ani tak starostlivouodpověď nečekala. Conn hned pojal podezření, vždyť už se o podlosti FitzGeraldů dávnopřesvědčil. V dopise nebyla ani zmínka, že by se snad Cavan vrátil domů, a špehové O'Malleyů,

Page 242

kteří ho hledali ve Španělsku, tam jeho stopu ztratili. V té vesnici, která patřila ke Cavanovupanství, jim bylo řečeno, že se vydal hledat zatoulanou manželku a žádný z nich se dosudnevrátil. "Nedivím se, že mu utekla," řekla Aidan. "Vždyť přece Ca-van FitzGerald není nijakzvlášť příjemný. Musela být asi bohatá, když se za ní tak honí," a se šibeničním humoremdodala: "Anebo dobře prodejná na trhu otrokyň v Alžíru." "Jestli měla tolik rozumu, že muutekla," poznamenal Conn, "bude jistě i dost chytrá na to, aby se nedala chytit." "Prosím tě,Conne, přestaňme se už bavit o tom mém hrozném bratranci. Už na něj nechci ani pomyslet. Azvlášť ne dneska, když slavíme druhé výročí svatby! Jen jemu máme co děkovat, že jsme spoluneoslavili první výročí, tak už nestojím o to, aby se mi zrovna dneska zas připomínal!"Toho jasného a studeného únorového rána leželi spolu příjemně stuleni v posteli a Conn jí jemněhladil vystouplé bříško. "Vaše přání, madame, je mi rozkazem. Jak bych mohl vůbec něcoodepřít matce svého syna?""Dcery," opravila ho. "Vím, že nosím pod srdcem dceru, můjpane, a nehádejte se se mnou!"Usmál se. "Jak si můžeš být tak jistá?""To netuším," odpověděla, "ale jedno vím jistě: budeme mít dceru.""A jaképak jí dáme jméno, madame?" Jeho rty našly její v letmém polibku.Aidan se usmála. Cítila se tak šťastná a spokojená jako už dlouho ne. Obnovili sice manželskésoužití - ještě než jí břicho příliš narostlo - ale ač ho srdcem stále milovala, její tělo pořád ještěodmítalo se tím řídit a nic z té horké, sladké vášně, s jakou se kdysi milovala s ním a později sDžavidem Chánem, pořád ještě neprožívala. Byla z toho smutná, protože to v ní vzbuzovalopocit, že ho nějak podvádí, ba že klame sama sebe, ale Conn všechny její obavy velkoryseodsunul stranou. "Až se nám potomek narodí," sliboval, "uvidíš, že bude zas všechno jako dřív,Aidan, má lásko."Slzička jí sklouzla po tváři; zeptala se: "Jak to tak můžeš tvrdit? Já nevím, nevím," ale on jinepřestával ujišťovat polibky,mazlením i sladkými slovíčky o své lásce, až se mu na chvíli podařilo zaplašit chmury."A jaké jméno jsi vybrala pro naši dceru?" opakoval zvědavě. Bylo třeba uvažovat také prakticky."Víš, existuje jedno latinské jméno, Valentinus, odvozené od slovesa valere, což znamená ,býtsilný. Život mě poučil, Conne, že žena musí být silná, aby přežila. Proto chci dát naší dceři jménoValentina, což je ženský rod od Valentinus. Třeba jí to jméno přinese štěstí.""Má už stejně štěstí, že má takovou matku," odpověděl galantně Conn, "a takového otce,"dořekl.Aidan se zasmála, pak zvážněla a pohladila ho po tváři. "Jsi tak hodný, Conne."Nečekaně se začervenal. "Madame, co by řekly všechny ty vznešené dámy ode dvora, kdybytohle slyšely? Má pověst svůdníka by byla ta tam!""Tvá dobrá pověst byla v troskách už před pár lety, jinak by tě královna neoženila zrovna semnou," škádlila ho Aidan. Začal ji za trest lechtat, ale ona se nedala, zlechtala zas ona jeho, až seoba svalili, sípajíce smíchy a sotva popadajíce dech. Když se konečně přestali smát, naklonil senad ni a políbil ji. Hřál ji pohledem zelených očí."Ach, jsem tak šťastná," prohlásila s hlubokým povzdechemAidan. "Je to chyba, být tak šťastná, Conne?""Ne, zlato, být šťastná není nic špatného.""Mám tě ráda," konstatovala."Vím," odpověděl, "a já mám rád tebe." Pohladil ji po vzdutém břiše, ucítil, jak se děťátko podjeho dotykem pohnulo, až se lekl. Bude to opravdu dcera, když to Aidan tvrdí s takovou jistotou?A komu bude podobná? Je to jeho dítě, nebo ne? A bude možné rozpoznat, kdo je jejím otcem,až se narodí? Dvacátého prvního března 1580 Aidan slehla a porodila před-povězenou dceru.Když se Conn poprvé zahleděl do malé tvářičky, ani za nic na světě by byl nedokázal říci, zda jejeho nebo ne, ale v tu chvíli už na tom nezáleželo, protože jeho srdce se jí už rozběhlo vstříc.

Page 243

Valentina St. Michaelová bylo krásné, růžové a bílé miminko s modrýma očima, jaké majívšechna novorozeňata, a štětičkou jemných rezavých vlásků na hlavičce. Za pár měsíců se jí očizbarvily do definitivního rozkošně fialkového odstínu a vlásky jí povyrostly. Barvu si všakzachovaly a bylo už jasné, že je bude mít měděné po mamince. "Je podobná mojí matce,"prohlásila Aidan. "Bude jednou mnohem hezčí než já.""Mňam," řekla Valentina St. Michaelová a zabořila tvářičku matce do prsou, hledala a našlabradavku a ze všech sil začala sát lahodné mléko."Ta jen kvete," podotkla Skye, když jednoho krásného červnového odpoledne spolu s dítětemseděly na heřmánkem vonícím trávníku. "Ty máš, Aidan, úžasně výživné mléko a porod jsi mělatak lehký, že dáš Connovi určitě ještě hodně zdravých dětí. Když se uváží, kolik ti už je, je tovlastně pozoruhodné." "Ach, přála bych si spoustu dětí," nadšeně prohlásila Aidan. "Jen se namě, Skye, podívej! Poprvé v životě jsem konečně něco přibrala, vždyť jsem bývala kost a kůže!Tuhle jsem se na sebe podívala do zrcadla a vidím, že vypadám vysloveně smyslně. Nemůžutomu ani uvěřit!""A už se cítíš líp, Aidan? Už ti to konečně s Connem něco říká?"Aidan z tváře zmizel úsměv a utrápeně zavrtěla hlavou. "Bohužel ne, Skye. Pořád nic necítím anedokážu si to vysvětlit. Conna přece miluji, s určitostí jsem předpokládala, že to bude poporodu mezi námi stejné jako kdysi, ještě než mě bratranec unesl a prodal do otroctví, ale,bohužel, žádná změna! Nevím, proč to tak je, ale jsem z toho tak smutná! To jediné kalí našeštěstí. Conn sice tvrdí, že se to časem poddá, ale, řekni, jak dlouho máme ještě čekat, Skye?""To věru nevím, Aidan, ale jedné věci jsem se na Východěpřiučila: lidský duch je prazvláštní. Jako by žil nějakým samostatným životem nezávisle na tom,co si myslíme a cítíme. Nezapomínej, holčičko, žes byla celý život pořád pod něčí ochranou.Nejdřív tě před světem chránili rodiče, pak královna a na-konec Conn. Až když jsi potkala Cavana FitzGeralda, poznalas, co je to opravdové zlo. Tohleosudové setkání a ten rok, který jsi prožila potom, musel být pro tvé já strašným šokem."'Nejspíš máš pravdu," připustila váhavě Aidan. Dokončila kojení a podala malou Valentinkuchůvě. "Ale jak se teď mám uzdravit?""To nevím," odpověděla Skye, "možná bys to mohla vědět ty? Přemýšlej, Aidan, třeba na topřijdeš. Zřejmě tě pořád něco děsí. Co jen to může být?""Cavan FitzGerald," odpověděla Aidan bez zaváhání. "Pořád se mi o něm zdá, že se zas objeví,Skye. To pomyšlení, že vlastně nevím, odkud se zas vynoří, mě děsí ze všeho nejvíc. Nic o němnevíme od té doby, co zmizel ze Španělska. Pořád ho podvědomě čekám. Šílené, co? PřeceAnglie je pro Cavana FitzGeralda poslední místo na světě, kam by si troufl, vždyť se tu má coobávat zatčení a smrti. Přesto mám pořád neodbytný pocit, že je nablízku a sleduje mě."Podívala se směrem k nedalekým pahorkům, a když to přikrčený Cavan FitzGerald dalekohledemviděl, krutý úsměv mu zkřivil tvář. Změnil svou nepohodlnou pozici. Už několik dní sledoval životna Pearrock Royal, aby vystopoval denní pořádek jak rodiny, tak služebnictva. Když viděl, jak jdeConn za svými povinnostmi hospodáře, usmíval se pro sebe. Měl v úmyslu postupovat vbudoucnu přesně tak, jak to vylíčil strýci. Unese děcko St. Michaelových, a tak donutí jehomatku následovat ho do Irska. Conn se samozřejmě vydá za manželkou a tam už na něj budečekat past, jen sklapnout. Až ho zabije, prodá on, Cavan, Pearrock Royal se vším všudy, i spozemky. Peníze z prodeje použije na koupi panství v Irsku. To bude samozřejmě mnohemrozsáhlejší než pozemky strýce Rogana a starý se mu bude muset podřídit. A brzo nato jehosynové, které bude mít s Aidan, jeho synové a také dcery! zastíní rodinu FitzGeraldových zBal-lycoille. Jen ať ho zkusí někdo zastavit! Je rozhodnut jít přes mrtvoly! A co se toho maléhoparchanta, dítěte Conna O'Mal-leyho týče - je mu jedno, jestli bude žít či ne - hlavně kdyžposlouží jako návnada k vylákání své matky, a potom... Svůj plán už začal uskutečňovat.Soustavně pozoroval sídlo St. Michaelových. Už věděl, kdy Conn přichází a odchází, kdy chodíAidan pracovat na zahradu, a co hlavního, věděl, kdy bere chůva dítě na procházku, kam chodí,

Page 244

že se nejčastěji zdržuje v jetelovém poli na okraji lesa poblíž domu. Když tam přijde, rozloží nazem pokrývku, dítě posadí na ni a hraje si s ním na sluníčku tak dlouho, až malá usne. Pak semladá chůva baví vitím věnečků z kopretin. Cavan rozpoznal, že asi nebude moc bystrá, azastrašit ji že bude pro něj hračkou. Musí ho být po-421 . . :.....slušná, protože ji bude muset vzít s sebou, aby se měl cestou o dítě kdo starat.Ještě nevěděl, kdy se dítěte zmocní, ale v tom mu nahrála do rukou náhoda. Zrovna popíjeldžbánek piva v místním hostinci, když se tam objevil hajný z Pearrock Royal. Mladý Harry Bealbyl u místních oblíben, takže s nimi rozmlouval otevřeně a upřímně. Cavan pomalu usrkával pivaa natahoval uši. Dozvěděl se, že má lord Bliss co nevidět odjet na trh do Herefordu, aby tamnakoupil dobytek. Má se tam zdržet několik dní. Cavan v tom vytušil příležitost, jak svůj plánuskutečnit. Pár dní Connovi potrvá, než se z trhu vrátí, a jak Cavan Aidan zná, určitě namanželův návrat nedokáže čekat a vydá se za dítětem sama. Zmocní se jak jí, tak dítěte dřív, nežse k nim Conn vůbec vypraví, což mu poskytne vzácnou možnost v klidu si na něj v zálozepočfliat. Zabít ho pak bude snadné. Conna zamorduje s chutí, rozvažoval. Vždyť Conn O'Malleydostával odjakživa od života všechno, co zůstalo jemu, Cavano-vi FitzGeraldovi, odepřeno. Mělmilujícího otce i matku, měl spoustu bratrů i sester, měl vlastní rodinu, váženou ve společnosti,poctivé jméno. Proč by měl mít všechno jen Conn a on nic? Proč Conn musel ještě nádavkemdostat bohatou nevěstu, panství a titul? Zasloužil si to snad víc než on, Cavan? Aidan St.Michaelová měla být dána za ženu na prvním místě jemu, uvažoval podle své pokřivené logiky.Byla přece jeho sestřenicí a co svět světem stojí, je přece zvykem, že se majetek udržuje vrodině příbuzenskými sňatky. Conn ukradl, co poprávu patřilo jemu, ale on si to vezme zpátky,žádný strach! Železné paže se sevřely kolem děvčete a špička nože se jí zaryla do hrdla. "Neřvi,holka, nebo bude po dítěti!" Hrozivě přejížděl ostřím chůvě Wendě po krku.'A-ano," odpověděla třesoucím se hláskem; kolena jí podkle-sávala. "C-co chcete?""Mám tady v křoví kamaráda a míří na tebe kuší, takže si nemysli, že mi utečeš, když tě pustím.Jdi pro dítě a dobře ho zabal. Pak půjdeš se mnou. Rozumělas? Ani slovo, nebo je po vás poobou!"Wenda ze sebe samým strachem nedokázala vypravit ani slovo. Cavan ji pomalu pustil a postrčilji k místu, kde na sluníčku klidně spala Valentina St. Michaelová. Bedlivě sledoval, jak chůva dítěbalí a pozvedá do náruče. Popošla k němu. Měl pravdu, je hloupá. Navíc je zvyklá poslouchat.Půjde s ním bez váhání, protože se bude bát o život svůj i dítěte, jelikož je své paní bezvýhradněoddána.Pozvedl cíp pokrývky a podíval se na Aidaninu a Connovu dcerku. Na zlomek vteřiny jeho zlýpohled zjihl. Tolik mu tamalá připomínala sestřenku Bevin! Jemně pohladil hřbetem ruky růžové líčko, udivilo ho, jak jehebké. Tohle není nepřítel, pomyslil si. Ta malá se jednou v budoucnu hodí jako nevěsta knavázání příbuzenských svazků s nějakou vlivnou rodinou. Ano, raději si ji ponechá, protože mubude rozhodně přínosem. Jen před dvěma dny vyslechl rozhovor mladého Beala v hostinci.Conn podle všeho odjel do Herefordu už včera. Ráno viděl ze své skrýše Aidan ujíždět na konisměrem ke Quenn's Malvern. Až začnou Wendu a její svěřenkyni postrádat, bude už večer. A zítraráno začnou hledat v okolí Pearrock Royal. Pár dní potrvá, než Aidan dostane jeho vzkaz. Z něhose dozví, kde má dcerku hledat. Pak teprve pošle pro Conna, ale ona sama vyjede ihned, o tomvůbec nepochyboval.V doprovodu svých zajatkyň zamířil Cavan FitzGerald na jih přes Malvernské pahorky doCardiffu. Během jízdy bylo děcko nějakou dobu klidné, ale pak najednou začalo plakat. Chvíli seCavanovi dařilo nevšímat si toho nářku, nakonec to však nevydržel, otočil se na Wendu avyštěkl: "Co je, k čertu, s tím harantem?""M-má hlad, pane.""Tak jí dej pít, ať zmlkne," rozkázal stroze. "J-já nemůžu, p-pane."Cavan FitzGerald zarazil oba koně, hrozivě se zahleděl na Wendu a zeptal se: "A pročpak ne?"

Page 245

"J-já nejsem kojná, p-pane! P-paní n-nedovolila, a-aby ji kojil někdo jiný, j-jen ona sama!"Ježíši Kriste!" vyrazil to rouhání tak ostře, že Wenda div nespadla z poníka a oba koně začalipřešlapovat. Na tohle ovšem nepomyslel. Bral jako samozřejmost, že dáma tak vznešená jakoAidan své dítě sama nekojí. Předpokládal, že Wenda je zároveň i kojná, nejen chůva. A k čemumu to škvrně bude, když mu nevydrží ani do Cardiffu? Musí to promyslet. Před sebou vidělnějakou polozřícenou hospodu, ale večer byl už na krku a proten-tokrát to musí stačit.Valentina St. Michaelová už řvala ze všech sil. Je přece mokrá, má hlad a je jí zima! Kdepak je tenteplý prs se slaďounkým mlékem, aby ji zkonejšil? A kde je ten něžný hlas, který na ni tak pěkněmluví a zpívá jí ukolébavky? Něco je v nepořádku,a proto musí křičet, pořád víc a víc, z plných plic! V hospodě, kam se uchýlili na noc, bylokupodivu čisto, ačkoliv zařízení bylo jen prosté. Z kuchyně vzadu se táhly libé vůně a hostinskýje vítal s úsměvem, který mu ale rychle zmizel z tváře, když uslyšel Valentinin křik. "Ale copak,copak, copak je s tou malou?" divil se. "Žena mi umřela při porodu," řekl Cavan pohotově,"musím 423jet do Cardiffu, protože tam mám krám, a kojná ztratila mléko! Jen aby mi dcerka neumřela! Je toto jediné, co mi po mojí Kate zbylo!""Polly!" hospodský zařval ze všech sil. Z kuchyně se vyvalila velká, tlustá ženská. "Copak,Harry?"Hostinský jí vysvětlil situaci a jak pokračoval, během jeho řeči se jí tvář rozzářila úsměvem oducha k uchu. "Nemohla bys jim pomoct, ženo?" zakončil."Jakpak ne, když mám mléka, že by to stačilo pro šest krků? Ukaž, děvče, dej mi toho drobka."Hostinská vzala Valentinu do náručí, a hned na místě si rozepjala blůzu. Objevilo se obrovskéňadro. Jak Valentinka ucítila mléko, hned se hladově přisála, nic nedbajíc, že to není jejímaminka. "Jestli tu chcete zůstat na noc, vezmu dítě k sobě a nakrmím ho než odjedete. Jepořádně hladová a kojné bude možná stačit jen si jeden den odpočinout. Jsi moc hubená,holka," řekla Wendě. "Není divu, že nemáš mléko."Když ráno odjížděli, podala jim hostinská kamennou lahvici. "Odstříkala jsem vám trochu svéhomléka, ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem se ho zbavila! Narodila se nám před osmi měsícidvojčata a jeden chlapeček nám umřel. Ten druhý to všechno nestačí vypít. Odjakživa jsem byladobrá kojná." Obrátila se na Cavana. "Obětujte na to jednu rukavici, pane. Propíchnu ji na koncijehlou. Až bude mít malá hlad, nalejte do jednoho prstu mléko a dejte jí pít jako z prsu. Mlékovám vydrží až do Cardiffu a tam si najdete jinou kojnou." Cavan poděkoval a za odměnu jí vtiskldo dlaně stříbrnou minci. Sice mu mléko od Polly nevydrží věčně, ale zaplať Bůh!, alespoňdojedou do Cardiffu. Tam najde kojnou, která s nimi pojede do Irska, a Wendu bude moci poslatzpátky na Pearrock Royal s vyděračským dopisem pro Aidan. Cavan správně odhadl Wendinuinteligenci. Nebyla nijak zvlášť chytrá, ale St. Michaelům naprosto oddána. Už po několikgenerací náležela její rodina panstvu z Pearrock Royal. Jen nerada opouštěla svou maličkouvelitelku, ale protože byla zdravě uvažující vesnické děvče, uvědomovala si, že je pro slečinku naprvním místě potrava. Byla ráda, že sama vůbec vyvázla životem. A tak pevně sevřela kolenytlustého poníka, na kterém přijela, a obrátila se na zpáteční cestu s psaním, které nedokázalapřečíst, pro paní Aidan. Ten zlý chlap, který ji unesl, jí neublížil a slíbil, že neublíží ani slečněValentině. Dokonce ji nechal, aby sama vybrala vhodnou kojnou, protože Wenda přece mocdobře ví, že kojná musí být zdravá, aby na slečnu nepřenesla nějakou nemoc! Měla štěstí, ženašla venkovskou dě-večku, která utekla do města před hanbou. Narodilo se jí totiž nemanželské dítě, naštěstí mrtvé.Dívka to byla čistotná a zdravá a byla vděčná za příležitost, která se jí tu naskytla, i když to pro niznamenalo nastoupit na loď a plout do neznámého Irska.Wenda hnala poníka, co mu síly stačily, a tak vzdálenost mezi Cardiffem a Pearrock Royal urazilaza dva a půl dne. Jak správně předpokládala, doma bylo všechno vzhůru nohama nad zmizenímděťátka a chůvy, ale paní Aidan ještě pro pána neposlala. Uvítali ji s jásotem, ale jen aby zjistili,

Page 246

že Valentinku s sebou nemá. Nechtěla mluvit s nikým, dokud ji neuvedli k paní. Té všechnovypověděla a předala jí dopis od Cavana. Aidan naslouchala, v tváři bílá jako plátno. Šílelastrachem o dítě, ale zároveň děkovala Bohu, že Wenda doprovodila Valen-tinku alespoň do Cardiffu. Vytrhla děvčeti pergamen z ruky a četla:Jestli chcete dostat dcerku zpátky v pořádku, přijeďte do domu vašeho děda v Irsku. Mámespolu ještě nějaké nevyřízené účty.Podepsán ten, jehož se nejvíc obávala: Cavan FitzGerald. Celou tu dobu správně tušila, že sepro ni vrátí, ale v tu chvíli všechen strach posledních měsíců zmizel a na jeho místo nastoupilachladná nenávist. Co jen udělala Cavanu FitzGeraldovi, že jí chce tolik ublížit? Proč ji nenechána pokoji? Dobrá, postará se, aby od něj už měla pokoj navždycky, rozhodla se. Pojede do Irska,zachrání své dítě a s tím povýšeneckým bastar-dem si to vyřídí a jestli jí dědeček-pokrytecnepomůže, ukáže i jemu, zač je toho loket!Rogan FitzGerald přece na její matku úplně zapomněl, když ji poslal do Anglie vdát se zaPaytona St. Michaela. Aidan ho v životě ani neviděla, nikdy se o ni nestaral a ten náhlý zájem vdopisech jí zněl falešně, stejně jako Connovi. Když se rozpomněla na leccos, co o RoganuFitzgeraldovi vyprávěla její matka, došla Aidan k přesvědčení, že ať už Cavan FitzGeraldnaplánoval cokoli, její děd se na tom podílí a souhlasil s tím, aby její dítě posloužilo jakonávnada! Nu, dobrá, oba budou mít příležitost toho litovat! řekla si Aidan. "Beale!" zvolala, amajordom přispěchal."Mylady?""Pošli pro mladého Beala. Musí donést vzkaz manželovi, ještě dnes odpoledne, a pak mi pošlivašeho mladšího, Harryho." Aidan se sklonila nad psacím stolkem, namočila pero, aby najemném pergamenu napsala vzkaz Connovi: Cavan FitzGerald unesl Valentinu a odjel s ní dodomu mého děda v Irsku. Odjíždím ještě dnes do Cardiffu, kdenasednu na některou loď tvé sestry. Přijeď za mnou co nejrychleji. Obě tě potřebujeme.Tvá milující žena, Aidan St. Michaelová, lady Blissová."Vstupte," zvolala, když se ozvalo zaklepání. S čapkami v rukou vstoupili oba mladí Bealové."Petře," obrátila se na staršího, kterému se všeobecně říkalo ,mladý Beal, protože měl křestníjméno po otci. "Přeji si, abys tenhle dopis odvezl jeho lordstvu na herefordský trh, co nejrychleji!Jeď bez zastávky. Vezmi s sebou tucet ozbrojenců a vyřiď jeho lordstvu, ať se ani nevrací domů,ale jede rovnou do Cardiffu a tam se nalodí do Irska." Složila pergamen, zapečetila horkýmvoskem a otiskla do něj vlastní pečeť. Podala jej mladému Bealovi. "Bůh tě provázej," řekla.Mladý Beal vzal dopis a odporoučel se. "Harry," oslovila Aidan mladšího z Bealových synů, "tyse mnou pojedeš do Irska. Vyber si ještě dva muže s sebou. Měli by to být zdatní bojovníci, aletaké chytří. Víš, co mám na mysli?" "Jistě, mylady," odpověděl Harry s úsměvem. "Tak běž,"nařídila. "Odjíždíme za hodinu." "Ne, ne, beze mě nepojedete," ozval se cluny, který právěvstupoval. "Nikam beze mě nepojedete, mylady. To by mi pán nikdy neodpustil. A navíc, já známIrsko, a vy jste tam ještě nikdy nebyla. Na palubě lodi společnosti Ó'Malleyových budete vbezpečí, protože na jejich námořníky je spolehnutí, ale jak jednou přistaneme a vystoupíme nabřeh, bude to už docela jiná písnička, mylady. Každičká míle cesty tam je pod dohledemnějakého místního kmenového náčelníka a ti jsou většinou mezi sebou znepřáteleni. Državavašeho dědečka je ve vnitrozemí, a protože nevíme, kde přesně přistaneme, musíme se připravitna leccos - takže já jsem pro takový podnik ten správný člověk!" Aidan neodporovala. Věděla, žemá Cluny pravdu, a byla mu vděčná za radu a pomoc. ,.Dokážeš se připravit do hodiny?" zeptalase jen a on se jen opovážlivě zašklebil. "Jsem připraven už teď, mylady."

Jen ji Aidan zpravila o svých plánech, dala se Mág do pláče a starostlivého pobíhání."To je šílenství, dítě! Počkejte přece na pána!" uprošovala svou velitelku."Ne, kdepak, Mág. Každá minuta je drahá. Má holčička mě potřebuje! Nevyváděj přece tolik!Vždyť Jeho lordstvo bude v Cardiffu jistě dřív než my a nalodíme se společně." Mág

Page 247

posmrkávala, ale tohle ji přece jen trochu uklidnilo. "Co vám mám zabalit?" dělala si starosti.,Jakpovezete zavazadla, když chcete jet koňmo? Vezmete s sebou vůz?""To ne," odpověděla Aidan. "Pojedu na koni obkročmo, jako jezdí Skye, a vezmu si na to jednu ztěch kalhotových sukní, co mi dala. Cestování je tak rychlejší. Zabal mi do sedlového vaku jednusukni navíc, dvě blůzy a víc párů punčoch, spíš silnějších, co se nosí do holínek. Budupotřebovat ještě kartáč na vlasy a teplou pláštěnku s kapucí. To mi bude docela stačit, má miláMág." "Přece nemůžete jet na návštěvu k dědečkovi takhle oblečená," protestovala komorná."Co jen si o vás starý pán pomyslí!" "Tady nejde o žádnou přátelskou návštěvu, Mág,"vysvětlovala Aidan. "Mám všechny důvody věřit, že je můj děd do toho únosu zapleten.""A víte, že by mě to ani nepřekvapilo?" poznamenala suše Mág. "Odjakživa byl ten starý vlastněkus loupežníka, i za mlada, pokud pamatuji. Vaše paní matka měla štěstí, že se tenkrát odtamtuddostala, a ani já jsem nikdy nelitovala, že jsem šla s ní. Buďte opatrná, paní Aidan! RoganFitzGerald je starý neřád a vždycky byl!"Zanedlouho Aidan vyjela směrem na Queen's Malvern se čtyřmi průvodci v patách. Jakmiledorazila na zámek švagrové, spěchala hned dovnitř, kde zastihla Skye s Adamem právě u oběda.Když ji Skye uviděla oblečenou na cesty, hned si řekla, že zřejmě jede hledat dcerku. "Povídej,"řekla jen bez dalších úvodů.Aidan jí opakovala, co vyprávěla Wenda, a zakončila: "Poslala jsem mladého Beala s dvanáctimuži za Connem do Herefor-du. Vzkázala jsem mu, aby jel rovnou do Cardiffu. Nebudu tam naněj čekat, jestli tam do té doby ještě nebude. Potřebuji se dostat do Irska co nejdřív. Co když tiprokletí FitzGeraldové chtějí mému dítěti ublížit?""To by ale nebylo moudré, Aidan," vmísil se do hovoru Adam. "FitzGeraldové určitě Valentiněublížit nechtějí. Má jim jen posloužit jako návnada, aby tě přinutili udělat to nebo ono, kdoví comají za lubem. Počkej na Conna, ať jede s tebou." "Nebudu čekat, ani za boha!" prohlásila Aidandůrazně. "Musím se dostat co nejdřív k dítěti, potřebuje mě, Adame!" Adam jen bezmocněpozvedl paže a pohlédl na Skye. "Dovedu si představit, co asi cítíš, Aidan," řekla Skye, "aleAdam má pravdu. Počkej na Conna.""Nejspíš tam bude dávno přede mnou," namítla Aidan. "Mohla bys poslat poštovního holuba doCardiffu se zprávou tamějšímu faktoroví, že budeme potřebovat nějaké peníze a že tam jedeme?""Jistě," odpověděla Skye, "pošlu ho hned.""Tak tedy já jedu," rozloučila se Aidan, vstala, oběma poslala vzdušný polibek a vyrazila ze dveří."Myslíš, že tam na něj počká?" tázal se Adam manželky. "Nejspíš ano. Ona se CavanaFitzGeralda bojí. Nebude se s ním chtít utkat sama," odpověděla Skye.Ale Aidan už se bratrance nebála. Na místo dřívějšího strachu nastoupila hluboká, trvalánenávist a smrtonosná zloba. S každou ujetou mílí ta nenávist rostla a strach se zmenšoval.Aidan už není to slabé stvoření, s kterým mohl ještě před dvěma lety Cavan FitzGerald nakládattak krutě, které mohl beztrestně prodat do otroctví. Od té doby toho viděla a zažila víc než on zacelý život. Našla v sobě odvahu, vlastní jejímu pohlaví, pozna-la, že vnitřní síla je nezbytná, aby žena v nepřátelském světě přežila. Cítila v sobě tu sílu, jejísebedůvěra rostla, cítila se neporazitelná! Ať s Connem nebo bez něho, ona jede do Irskazachránit dceru a dokáže to!Už má dost Cavana Fitzgeralda, nehodlá dál snášet tu hrozbu, kterou jí až dosud byl. Už odnávratu do Anglie žije ve strachu. Možná právě ten podvědomý strach je příčinou jejíneschopnosti těšit se z manželského soužití. Jak víc už jí ten člověk může ještě ublížit? Prodal jido otroctví, ukradl jí dítě a vzal jí radost z manželovy lásky! Byla rozhodnuta s ním skoncovat,vždyť co je moc, je moc.Aidan hnala sebe i své průvodce až na sám pokraj sil. Pochopila, že pokud chce zlomit mocCavana FitzGeralda nad sebou, musí se s ním utkat sama, musí se s ním setkat tváří v tvář a ktomu se potřebuje dostat do Cardiffu a odplout do Irska ještě dřív, než se tam objeví Conn. Teďkonečně porozuměla tomu, co jí před nedávnem svěřila Skye. Když se divila, jak si tak dokázala

Page 248

sama zorganizovat a řídit vlastní život, Skye řekla: "Dokud jsem se nepostavila na vlastní nohy anepřestala být jen přívěskem nějakého muže, dotud jsem nevládla ani sebou, ani vlastnímosudem.""Ale jaks to dokázala?" chtěla vědět Aidan."Tím, že jsem si dokázala poctivě přiznat vlastní slabiny, vypořádat se s nejrůznějšími strachy,které mě sužovaly." Aidan Skye vlastně tehdy ani neporozuměla, ale teď náhle pochopila. Musíse utkat s hrozbou, která nad ní pořád visí. Jinak nad ní Cavan FitzGerald znovu získá moc.Zřejmě jí ten její hnusný bratranec ukradl Valentinu právě proto, aby ji dostal, a s bývalou Aidanby se mu to třeba i povedlo, ale teď už ne! Tentokrát se mu postaví a bude bojovat ze všech sil,musí - zvítězit! Ach ano. Určitě zvítězí, ví to jistě!

KAPITOLA 19Domovina její matky přivítala Aidan St. Michaelovou mlhou a deštěm. "To je počasíčko," prohodilkapitán Bran Kellys úsměvem.Vypluli z Cardiffu a pokračovali dál, bristolským průlivem kolem ostrova Lundy, kdysi državyrodiny de Marisco. Počasí jim přálo po celou cestu, jež vedla přes krátký úsek otevřeného moře,dělící Irsko od Anglie, kolem jižního pobřeží Irska a přes oba zálivy, Bantry Bay a Dingle Bay.Dokonce se na chvíli objevilo i slunce. Jinak bylo ve dne zataženo, v noci mlha, ale mořezůstávalo klidné a vítr vál právě tak, aby dokázali udržet poměrně slušné tempo. Když vpluli doústí řeky Shannon, obdivovala se Aidan nádherné smaragdové zeleni ostrova. "Zvedá se vítr,"upozornil ji Bran Kelly, když se všichni v pořádku i s koňmi vylodili na opuštěném břehu."Popluje se mi dobře na Innisfanu, mylady, a co nevidět jsem tu zpátky s pořádnou četouozbrojenců O'Malleyových, nemějte obavy! Doprovodí vás.""Až dojede Conn, jistě takovou posilu ocení," řekla Aidan. "Pozemkový majetek mého dědečka jepodle všeho sice dost rozsáhlý, ale hotových peněz moc nevynáší, takže si FitzGe-raldovinemohou trvale vydržovat vycvičené muže ve zbrani. Nevím sice, co ode mě chtějí, ale doufám,že mi neublíží." "Nejspíš máte pravdu," odpověděl kapitán lodi. "Z té rodiny vašeho dědapocházejí spíš jen zloději a podvodníci, ale ne vrahové." Zrudl, když si uvědomil, že by se tojemné Aidan mohlo dotknout. "Prosím za prominutí, mylady," dodal. Aidan se jen zasmála. "Tonení žádná urážka, Brane, když mi jen opakujete, co mi vyprávěla už moje matka. A také Mág,musím dodat. Matka byla ráda, že ji z pout té rodiny sňatek s mým otcem vysvobodil. Když snimi později udržovala písemný styk, bylo to jen z povinné úcty k otci. Ale já nejsem milýmFitzGe-raldovým žádnou takovou úctou povinována. Zkrátka jsem si přijela pro dceru a dost.""Buďte opatrná, mylady," nabádal ji kapitán Kelly. "Sice se traduje, že všechny hady z ostrovavyhnal už sám sv. Patrik, ale myslím, že jich tam v Ballycoille ještě pár zbylo!" "Vždyť mám ssebou Clunyho a Harryho Beala a ještě dva mládence. Dokážeme toho starého čerta, který sihraje na milujícího dědečka, pár dní udržet od těla, dokud nepřijede Conn. Děláte si zbytečnéstarosti, Brane. Nebudu riskovat, nebojte se!" Hleděl za ní a její malou družinou, jak odjíždí, a vsrdci mu přes všechno její ujišťování hlodal nepokoj. Podle lady de Ma-risco to byla dívčina celýživot opatrovaná jako oko v hlavě, prýpořád měla někoho, kdo ji ochraňoval. Jemu se však jevila docela jinak: jako chladnokrevná aschopná mladá žena. Potřásl hlavou. Řekl by, že se dokáže o sebe postarat a odolat případnýmútokům těch několik dní do příjezdu manžela. Ale přece jen! Vždyť ti FitzGeraldové z Ballycoillejsou pořádně prohnaná a surová čeládka!Ale Aidan ani na okamžik nezapochybovala, že se jí podaří splnit úkol, pro který se do Irskavydala. Popoháněla své průvodce, jen aby co nejrychleji překonali vzdálenost mezi ústím řekyShannom a dědečkovým panstvím. Měla strach o dítě. Snad bude Valentina v pořádku, modlilase, ale nepřestávala se uklidňovat vědomím, že to po ní, po Aidan, FitzGeraldovi předevšímpasou. Dítě jim posloužilo jen jako prostředek a jistě nemají zájem mu ublížit.

Page 249

Zpustlost dědova sídla Aidan ani nepřekvapila, když je poprvé spatřila. Matka často mluvívala otom, jaký byl rozdíl mezi dětstvím stráveným v Irsku, kde většinou běhala dokonce bosá, a mezijejím novým domovem v Anglii, zámkem Pearrock Royal. Hrad FitzGeraldů byl starý a už zdálkybylo patrné, že nutně potřebuje opravy. Zbudován z hrubě otesaných žulových kamenů seděl navrcholku hory, odkud měl dobrý výhled na vy-klučenou plochu zemědělské půdy a přilehlouvesnici. Přiblížit se k němu nepozorovaně bylo obtížné a uniknout z něho téměř nemožné. Nadtím se musela Aidan trochu zamyslet, ale na návrat bylo už pozdě.Kolem hlavní věže hradu bylo několik chatrných přístavků a celý komplex byl ohrazen nízkýmkamenným valem. V tu chvíli se otevřela těžká dubová vrata a objevil se jezdec s pláštěm divocevlajícím ve větru. Poznala ho okamžitě a ústa se jí zkřivila v chladném posměchu, zatímco na niCavan FitzGerald přátelsky křičel a mával už zdálky, jako kdyby přijela na nějakou rodinnouoslavu."Vítám tě, Aidanko!" řekl, když zarazil koně vedle ní. "Líbezná jako vždycky, sestřenko!" Zeširokase usmíval. "Tak líbezná, jako když jsme se naposledy viděli, ty bestie?" řekla zlověstně tichýmtónem, upírajíc na něj ledový pohled. "Ale, ale, sestřenko, nechme minulost minulostí," začal, aleona ho nenechala domluvit."Cože, nechat minulost minulostí? Ježíši, Cavane, tys nejen blázen, ale ke všemu ještě pitomec!"Pak prudce pobodla koně a projela nečekaně těsně kolem něho, až se zakymácel a málem spadl.Bleskově se z obou stran vedle něho octli dva muži z jejího doprovodu. První ho přidržel v sedle,druhý zadržel koně. Když se Cavan pokusil vyrazit za ní, jeden z nich, rudovousý hromotluk, muvzal uzdu z rukou, takže byl bezmocný. 430Druhý, v kterém poznal osobního sluhu lorda Blisse, se jenom zašklebil a pravil: "Ale, ale, paneFitzGeralde, nezapomínejte na slušné vychování! Lepším lidem musíte dát přednost!" VCavanovi se všechno vařilo vztekem. Tenhle mrňous si to vypije, jen co se on, Cavan, postará ojeho pána! Aidan že je něco víc než on? Ženská že má být něco lepšího? Hned pozná, kdo je tulepší! Co nevidět tu anglickou čubku zkrotí, že bude za ním běhat jako pejsek, žádný strach! Užsi olízl rty v předtuše snadného vítězství.S drobným úsměvem vítězoslávy na rtech vjela Aidan v čeledružiny směle do hradu svého děda. Při pohledu do otevřených vrat stáje správně odhadla, žeubytování pro koně je v lepším stavu než pro lidi, protože ostatní budovy ve dvoře byly naspadnutí. Na nádvoří si hrál chumel špinavých bosých děcek oblečených v beztvarých hadrech,na hnojišti přičinlivě ryla prasata a smečka hladových psů se s nimi rvala o odhozené kosti azbytky jídla. Hrdlo se jí sevřelo. Bývala kdysi její matka také jedním z těch dětí? Vzešla opravdubytost tak půvabná z tohohle odpudivého prasečího chlívka? Sklouzla s koně a přikázala:"Marku, zůstaň s Jimem u koní. Proveďte je, najděte jim pěkné místo ve stáji a dobře je nakrmtea napojte. Prohlédněte jim podkovy, jestli tam nemají zaseknuté kameny. Cesta sem byla samýkámen. Cluny, vy pojďte i s Harrym Bealem se mnou." Otočila se a pohledem si měřila Cavana,který ještě ani nestačil sesednout. "Nu, bratranče, ukážeš mi cestu, nebo si ji mám najít sama?"Vyveden z míry její sebejistotou a ostrým tónem Cavan poslechl a spěchal před ní do hlavníhradní budovy. Aidan pokynula svým průvodcům, aby ji následovali, a pustila se za ním nahorupo schodech až do hradní síně, kde proti vchodu v čele dlouhého stolu seděl vysoký, bělovlasýstařec tvrdých rysů s pronikavýma modrýma očima. Aidan směle vykročila středem síně, stanulaproti němu a řekla zlověstně chladným tónem: "Vy jste zřejmě Rogan FitzGerald, můj děd.Kdepak je má malá dceruška a jak jste si mohl dovolit poslat tohohle hnusného bastar-da -"mávla rukou směrem ke Cavanovi - "aby mou Valentinu ohrožoval na životě jen pro nějakýbláznivý plán, který se vám vylíhl v hlavě?"Zavládlo dlouhé ticho. Rogan FitzGerald mlčky pozoroval to neohrožené stvoření, jež takodvážně vtrhlo do jeho hradu. Pak ji s hranou důstojností oslovil: "Vítej na Ballycoille, milávnučko." Načež se mu oči nebezpečně zúžily a dodal už ostřeji a výhružně: "Nelíbí se mi ani tvůjtón, ani postoj, vnučko má! Nezapomínej, že jsem tu pánem. Prokazuj mi úctu; pro mě jsi jen

Page 250

ženská jako každá jiná, to si pamatuj, jestli se ke mně nebudešchovat slušně, věř, že takový výprask jako tady jsi ještě nedostala!""Kde je moje dítě?" opakovala Aidan. Srdce jí tlouklo jako zvon, když si uvědomila, že si troufáčelit strašlivému starci a celé jeho domácnosti v doprovodu jen dvou mužů. Neměla radějipočkat v Cardiffu na Conna? Nesmí teď dát na sobě znát strach, říkala si, a proto odvážně čelilajeho zlému pohledu. Rogan FitzGerald pokynul jakési služebné, ucourané ženské, a vyštěkl:"Přiveď kojnou s dítětem!"Zatímco čekali, zavládlo další tíživé mlčení. Aidan stála pevně rozkročená před ním, oblečenásice výstředně, ale přitom slušivě, říkal si, a vlastně velice prakticky pro jízdu na koni obkročmo.Tohle není žádná sladká pitomoučká ženuška, kterou by utáhli na vařené nudli, jak Cavan pořádtvrdí. Ale ať je tomu jak chce, jednou je jeho vnučka a časem jistě přijde k rozumu. Sice se teďtváří zarputile a ti dva její chlapi taky. Jsou to zřejmě jejich poddaní, pěkně tvrdí a pánům oddaní.Bezděky pokýval hlavou. Nebude to mít synovec snadné, ale spojenými silami ji jistě spolu sCavanem dokážou zkrotit. Vzpurná klisnička, nebude lehké nasadit jí uzdu, ale nakonec stejněbudou mít vrch oni. Konečně vstoupila do síně kojná s dítětem. Aidan dala poprvé najevoslabost a Rogan FitzGerald se pro sebe ušklíbl. To škvrně je její slabina, jako konečně každématky. Když děvče s miminkem v náručí sestupovalo po schodech do síně, vyběhla mu Aidan vústrety k úpatí schodiště a vztáhla ruce. Valentina byla v čistotě a v suchu, nakrmená,konstatovala hned. Když jí kojná dítě podávala, zeptala se jí Aidan: "Jak se jmenuješ?" "JsemNan, kovářova dcera, mylady. Lord Cavan mě najal v Cardiffu, abych se starala o malou slečinku.Dělala jsem, co jsem mohla.""To vidím," řekla měkce Aidan. Děvče bylo hrozně hubené, jen prsa jí překypovala, a na pažíchmělo několik ošklivýchmodřin. Koukalo vyděšeně, očima těkalo po místnosti, jako by očekávalo ránu. "Chci, aby sesvrátila se mnou na Pearrock Royal, Nan. Když ten prastrýcův bastard ukradl mou Valentinu - aměla bys vědět, že je to jen obyčejný pan FitzGerald a žádný lord - musela jsem si podvázat prsaa teď už mléko nemám. Chceš se mnou jet zpátky do Anglie? Budu s tebou dobře zacházet, to timohu slíbit!"V dívčiných očích zaplálo světélko naděje. Bez váhání nadšeně přikývla: "Děkuji vám, mylady!Tolik vám děkuji!" "Můžeš mi tedy odpřísáhnout věrnost, mně a jenom mně, Nan? Chceš složitpřísahu věrnosti ve jménu Ježíše Krista?" Nan nezaváhala ani na okamžik. "Chci, mylady!Přísahám při Ježíši Kristu!" 432"Pak už se nemusíš ničeho bát. A teď mi řekni, kdes přišla k těm strašným modřinám!"Děvče se dokrvava zardělo, očima zabloudilo ke Cavanovi,ale mlčelo. Aidan pochopila, že se bojí."Pan FitzGerald tě znásilnil?" zeptala se tišeji."Ano, mylady. Pohrozil mi, že dítě zabije, když se mu nepo-drobím.""Už se tě nikdy nedotkne," řekla Aidan se zlověstným klidem, načež přešla ke Cavanovi, kterývstoje rozmlouval s jejím dědem, stále sedícím v čele stolu. Probodla starce pohledem takdivokým, že sebou trhl. "Jestli se tenhle mizerný potomek vašeho bratra jen dotkne kojné médcery, vlastnoručně ho podříznu, to vám přísahám!" řekla tvrdě. Pak se pohrdavě obrátila keCa-vanovi: "Tys pěkný galán, Cavane FitzGeralde, dobře umíš prodávat bezbranné ženy dootroctví a znásilňovat ubohé, vystrašené holky! Je mi z tebe na zvracení!" Otočila se k němuzády a zeptala se Rogana: "Kam se mám uložit na noc? Je už pozdě na cestu zpátky k pobřeží.""Což mě chceš opustit tak brzy, ani mě nenecháš nabídnout ti pohostinství?" zakňoural starý."Jistě, nejraději bych odjela hned, kdyby bylo světlo, ale tady u vás je pořád přítmí, že se tu cizínevyzná a cesta je strmá. Nechci vydat nebezpečí ani dítě, ani své lidi, ani koně. Budeme musetvyjet až ráno, dědečku. Doufám, že alespoň pro jednu noc tady najdu bezpečné útočiště.""Ale, ale, děvče, nemusíš se hned urážet," chlácholil ji děd. "Přísahejte při jménu Krista

Page 251

Ukřižovaného a při památce mé matky, že se mi tu nic zlého nestane!" odpověděla chladně."Přísahám," vyštěkl a znovu na ni vrhl vzteklý pohled pro její neuctivý tón."Tak kde tedy budu spát?" tázala se znovu."Můžeš jít spát s kojnou a dítětem do komůrky na věži. Jetam jen ta jedna místnost. Tvoji muži si mohou ustlat ve stáji.""Ve stáji už dva muže u koní mám," řekla. "Cluny s Hanýmbudou spát přede dveřmi, aby mě ochránili před nežádoucíminávštěvami.""Prosím tě, proč se chováš tak urážlivě?" mručel Rogan FitzGerald. "Tvá matka, jak sivzpomínám, byla mírná a poddajná. Nezdědilas z ní nic. Ani podobu, ani chování. Vidím v tobějen a jen protivnou Angličanku.""Tím líp!" Věnovala mu krátký ironický úsměv. "Ale jen se mějte na pozoru před tím, co je ve mněirského, dědečku. I když to na první pohled nevidíte, doutná to ve mně a každoufitzge-raldovskou špatnost včas vycítím."Rogan FitzGerald se znenadání uchechtl. Vlastně se mu ta je-ho vnučka líbí, rozhodl se v duchu. Docela rád ji tady bude mít nastálo. Má v sobě něco z jehoCeary, některými pohyby a po-sunky mu připomíná jeho ženu za mlada. "Pojď sem a posaď sevedle mne, Aidan St. Michaelová," řekl, "Musíš už mít hlad poté cestě."Jako by v místnosti napětí trochu povolilo, když si stařec a mladá žena vzájemně vyjasnili svojepostoje. Aidan si sedla vedle děda, Clunymu a Harrymu pokynula, aby si také našlimísto. Obezřetně se posadili zády ke zdi. Do síně se začali trousit ostatní členové rodiny, protožese blížila hodina oběda. Objevil se nejstarší Roganův syn Eamon, jeho žena Peggi a několikjejich nezvedených dětí. Ostatní Roganovi ženatí synové bydleli jinde, protože se na svojemajetky přiženili. Přišel i místní kněz, otec Barra, rozložitý muž s ledovýma, nic nevyjadřujícímaočima a s ústy prozrazujícími krutost. Už pro svou matku, dávno mrtvou Cearu, byl kdysihádankou - neuvědomila si totiž, že je tak zahořklý proto, že přišel na svět jako druhorozený.Eamon a Peggi měli už dva ženaté syny, kteří také bydleli na hradě. V tak přeplněném prostředíse nežilo snadno. Na stůl přišlo jídlo - bohužel nijak vábné. Měli skopové, šlachovité a tuhé, amořského okouna, ne už nejčerstvějšího. Doprava do vnitrozemí mu nepřidala, pomyslila siAidan. Kuře naproti tomu bylo čerstvé a dobře propečené. Na stole nebyla jiná zelenina než řepavodnice, zřejmě z nejposlednější podzimní sklizně, ale naštěstí se podával i čerstvě pečenýchléb s máslem a tvrdý ostrý sýr. Vínem Rogan FitzGerald neplýtval ani na rodinu, natož napoddané, a tak se k jídlu pilo domácí pivo. Aidan si vzala kus kuřete, chléb, máslo a sýr. Když seCluny s Harrym najedli, poslala je s dvěma porcemi jídla do stájí za Markem a Jimem. Bylo jíjasné, že by jinak zůstali o hladu. U dědečkova stolu nevládla tak velkorysá hojnost jako u nídoma. Jakmile dojedla a její dva ochránci se vrátili ze stájí, bez okolků vstala, všem popřáladobré noci a vyběhla po schodech do malého pokojíku ve věži. Cestou míjela obydlí ostatníchčlenů rodiny. Jen vstoupila, ihned zajistila zevnitř dveře ohromnou závorou, zatímco se Cluny sHarrym venku přichystali držet stráž.Nan už byla s Valentinkou uvnitř a Aidan si povšimla, že se děvče pokusilo udělat tu maloukamennou komůrku útulnější. Stála tu jen jediná úzká postel se zásuvkovým rezervním lůžkempod sebou, ale byla úpravně ustlána a v malém krbu hořel oheň, zahánějící večerní chlad. Aidanse klidně usadila a čekala, až Nan dítě nakojí. Potom jí ho podala. Předtím neměla Aidan dostčasu přesvědčit se, zda je dcerka v pořádku, ale teď ji celou důkladně prohlédla, viděla, že jezdráva a bez úhony, přitiskla ji k sobě a řekla: , Jsi hodné děvče, Nan, a o Valentinku ses staraladobře. Možná budeme muset opustit Ballycoille nečekaně a ve spěchu. Dokážeš být připravenana zavolání a nenecháš se zastrašit, ať už se bude dít cokoliv?""Šla bych s vámi třeba do pekel, mylady, jen abych se odtud dostala. V životě jsem se ještě taknebála, ten porod v příkopě v zastrčené uličce v Cardiffu nebyl nic proti tomu, co jsem zažila

Page 252

tady. Těm lidem tady ani nerozumím, jakou to mluví řečí, a pan Cavan je mizera.""Máš pravdu," souhlasila Aidan, "a to je ještě slabý výraz! Neboj se, děvenko, slíbila jsem přece,že tě ochráním, a to také udělám. Zítra vyrazíme zpátky k pobřeží, kde na nás čeká loď, a pakhonem zpátky do Anglie. Na Pearrock Royal se ti bude líbit. Je tam hezky.""Jak jen vám mám poděkovat, mylady?" řekla Nan třesoucím se hlasem a se slzami v očích."A jak já mám poděkovat tobě, Nan? Vždyť jsi mé dítě vlastním mlékem zachránila před smrtíhladem! Za to můžeš bydlet na Pearrock Royal tak dlouho, jak jen budeš sama chtít, a každý rokna svátek sv. Michala dostaneš plat. Chci mít ještě další děti a Valentina chůva dvě dětinezvládne. Potřebuji tě, děvče." Protože byly po tolika námahách a rozčilení unavené, brzoulehly. Nan uložila Valentinu do kolébky, která prý kdysi -podle Roganových slov - patřilaAidanině matce, Bevin. Za dveřmi hráli Cluny s Harrym v kostky, aby neusnuli, zatímco CavanFitzGerald v síni soptil vzteky, že musel svůj plán na od-davky s Aidan pro ten večer odložit. "Tomá čas, synovče," chlácholil ho Rogan."Jak to, čas? Když chce zítra odjet? Ta se, panečku, změnila,to tedy ano! Ani se mi už nechce se s ní oženit.""Ale budeš muset," tvrdě na to Rogan. "Jak by ses chtěl jinak dostat k jejímu majetku. Bez obav,Cavane, chlapče. Blíží se bouřka a ráno bude tak pršet, že Aidan St. Michaelová nás prostěnebude moci opustit, přinejmenším dokud potrvá liják, což bude nejméně dva dny! Za tu dobu užbudeš s ní ženatý a pořádně ji pomuchláš v posteli. Je to citlivá klisnička, ale z rodu, který rodínejlepší hříbata, za to ti ručím, hochu! Potřebuje jenom uzdu a pevnou ruku, musí poznat, kdo jejejím pánem!" "Stejně ji nikdy nedostaneme k oltáři, když má ty své hlídací psy pořád za patami,"řekl Cavan. Myslel tím Clunyho a Har-ryho Brala. "Ten menší je osobní sluha Conna O'Malleyho.""Pak se jich tedy musíme nějak zbavit," řekl Rogan FitzGe-rald."Nejradši bych je zabil, oba.""Cavane, chlapče, nebuď tak útočný! Není přece třeba prolévat krev. Až ponesou těm druhýmdvěma do stáje jídlo, prostě jim zavřeme hradní bránu před nosem a hotovo! Měl by ses jítvyspat, chlapče, protože zítra tě čeká svatba a po ní se v noci moc nevyspíš!" hlasitě sezachechtal a poklepal mu rozverně po zádech.Ráno bičoval celou jihozápadní část Irska déšť tak silný a vytrvalý, že cestovat v takovém počasíbylo zhola nemožné, jak konečně Rogan FitzGerald správně předpověděl. Aidan se vzbudilabrzo, uslyšela bubnující déšť a přistoupila k oknu, aby vyhlédla ven. Ke svému zklamáníneviděla nic než souvislou, těžkou clonu padající vody."K čertu!" zaklela pro sebe, pak spěchala ke dveřím a řekla oběma strážcům: "Venku leje jako zkonve. Myslím, že nebudeme moci odjet, ale zaneste Markovi a Jimovi do stáje snídani auvidíme, co řeknou oni.""Kdybychom tu byli sami, řekl bych, abychom odjeli za každou cenu a hned, ale s dítětem akojnou, mylady? Obávám se, že budete muset počkat na lepší počasí. Cestou sem jsme neviděližádnou hospodu, takže se nemáme ani kde cestou schovat." "Třeba to ani nebude tak strašné,jak to teď vypadá," řekla na-dějeplně Aidan..Anebo to může být ještě horší," zažertoval Cluny. "Pojď, Harry," řekl pak, "nevím, jak ty, ale jábych něco zakousl a trošku piva by taky neškodilo. Nebudeme pryč dlouho, mylady. Poradíte situ bez nás?"Přikývla. "Myslím, že si dědeček už ujasnil, že se mnou žádné žerty nejsou, ale přece jen bychráda zjistila, ještě než odjedu, co vlastně zamýšleli. Nejspíš chtějí jen peníze; rozhodně by jich tubylo potřeba."Oba muži se vydali dolů po točitém schodišti a Aidan se vrátila do komůrky, kde už byla Nan sdítětem vzhůru. Nalila trochu vody do umyvadla, aby si opláchla obličej a ruce. Voda byla ledová,musela vzpomínat na domov a na milou Mág, jak jí vždycky vodu na mytí ohřívala. Tady to bylpro ni neznámý, cizí svět a těžko by si tady zvykala, říkala si. "Zůstaň v pokoji," nařizovala kojné."Tady jste v bezpečí. Zavři na závoru a já ti pošlu něco k jídlu." "Kdyby lady dovolila," řekla Nan,

Page 253

"ráda bych seběhla dolů, ještě než všichni vstanou. Valentina už bude brzy mít hlad." "Mášpravdu," odpověděla Aidan. "Běž radši hned." Nan vyklouzla z pokoje a Aidan usedla ke kolébce.Sledovala, jak si její dcerka hraje s prstíky. Jaké je to krásné děťátko s těma fialkovýma očima arezavými vlásky! Je po mně, to je pravda, ale bude jednou mnohem hezčí než já! Kdopak je asiotcem, to bych ráda věděla. Aidan začala děťátko studovat, hledat 436podobu. Holčička se smála na maminku, až se i jí objevil na tváři něžný úsměv. Nevidím žádnoupodobu ani s Connem, ani s Džavidem Chánem, ani s Muradem, uvažovala. Možná je to tak lepší.Budeš mít jen jednoho tatínka, miláčku, a to mého milovaného Conna! Pohladila ji po líčku,jemném jak plátek růže.

"Už pojedeme domů, miláčku, jen co ten prokletý liják přestane," slibovala.Nan přiběhla zpátky, přinášela malý bochníček chleba, misku horké ovesné kaše a trochudomácího piva na zapití. "Váš dědeček už je v hlavní síni, mylady, a žádá, abyste se tamdostavila i vy k ranní modlitbě a na snídani."Aidan si překartáčovala sukni, vytáhla ze sedlového vaku rezervní halenku a ustrojila se.Rozpletla si cop, vlasy vykartáčo-vala a znovu zapletla. "Dej dveře na závoru, až odejdu," řeklakojné. "Neotvírej nikomu, jenom mně, ať ti říkají, co chtějí. Strážci tu budou za chviličku." "Ano,mylady," odpověděla poslušně Nan.Aidan spěšně vyšla a zaslechla ještě hluk zasouvané závory. Seběhla po schodech a připojila sek rodinnému shromáždění v síni. Scházeli se k ranní bohoslužbě tady, protože hrad neměl kapli.Její strýc, kněz Barra, vedl bohoslužbu, odříkával modlitby chladným, tvrdým hlasem a pakspolu s nimi usedl ke stolu. Snídali totéž co Nan. Aidan toužebně vzpomínala na tlusté plátkyrůžové šunky, na vejce na marsale, na med a svěží ovocný mošt. Nakonec se pro sebe ušklíbla apustila se do toho, co měla před sebou. Mnoho toho nenamluvila, neměla si s příbuznými co říci.Když rodina dojedla a služebnictvo sklidilo se stolu, řekl Rogan FitzGerald: "Dneska asineodjedeš, ale stejně spolu máme ještě co vyřizovat, Aidan St. Michaelová." 'Vyřizovat! Aha,chcete mluvit o tom, jak mi váš synovec unesl dceru a donutil mě jít ji hledat až sem, do Irska.No jistě, dědečku, moc ráda uslyším, jak mi to zdůvodníte. Jen mluvte! ' Rogan FitzGerald sechladně pousmál. Je pyšná, ta jeho vnučka, ale však on jí ukáže, kdo je tady pánem a naučí jimóresům! "Je na čase, aby ses provdala," začal."Cože, provdala! Zůstala na něj koukat, jako kdyby ztratilrozum a na chvilku si nebyla jistá, jestli se skutečně nezbláznil."Dědečku, ale já jsem přece vdaná!""Podle naší víry ne," odpověděl neústupně. "Ne v očích svaté matky církve katolické!""Vždyť mě oddával sám královnin kaplan!" vyrazila Aidan už rozzlobeně."U nás neuznáváme nemanželskou dceru Jindřicha OsméhoTudora, ani nějakého jejího kaplana! Všichni jsou to kacíři! Na-rodila ses, bylas pokřtěna a vychována v katolické víře. To, čemu ty říkáš manželství, jejímpřikázáním odporuje. Žilas v hříchu, Aidan St. Michaelová, ale omlouvá tě, žes neměla oporu vrodině, která by ti ukázala správnou cestu. Ze strany tvého otce již nikdo nežije, takže je moupovinností jakožto otce tvé matky, abych tě právoplatně provdal."Aidan netrpělivě potřásla hlavou. Je to sice dokonale směšné a absurdní, ale když to má udělatstarému radost - a jestli jde jen o tohle - mohou být s Connem oddáni hned, jak dorazí podlekatolického ritu."Dobrá, Rogane FitzGeralde, až přijede manžel, rádi se necháme oddat knězem svaté matkycírkve katolické. Budete pak spokojen?""Ani mě nenapadne uznat Conna O'Malleyho za svého vnuka," řekl klidně Rogan."Ale to přece na vás nezáleží," odpověděla."Ale, ale, milá vnučko, to se hrozně mýlíš! Jsem tvůj nejstarší žijící mužský příbuzný a jakotakový mám zákonné právo vybrat ti manžela. Vybral jsem ti svého synovce, Cavana

Page 254

FitzGeralda." "Cože?" Ohromením nemohla ani promluvit. Byla ochotna podrobit se bláhovémupřání starce, vždyť mu byla i zavázána, za pohostinství; ale irský původ sem nebo tam, přece jejednou Angličanka a její manželství s Connem je pro ni platné! V očích se jí objevil nečekanýžlutavý záblesk a pronesla pevně: "Byla jsem oddána s Connem O'Malleyem podle příkazůanglikánské církve a za asistence samé královny. Nevzala bych si CavanaFitzGeralda ani za celý svět, i kdyby to bylo možné. To, co mi tu navrhujete, je něco naprostonemorálního! Už vám stářím měkne mozek, Rogane FitzGeralde!" Vstala od stolu. Roganovy očijí zlověstně zaplály vstříc a železnými prsty jí sevřel paži, až jí jemná pleť zmodrala. Hrozivě sevztyčil v celé své výši a shlížel na mladou ženu, kterou stále ještě převyšoval, ač byla samaurostlá."Bude to, jak jsem řekl, Aidan St. Michaelová," zahřměl. Pak ji pustil a z obou stran ji dlaní udeřildo tváře. "Vdáš se za Ca-vana FitzGeralda ještě dnes a vzpomeň si, co jsem ti říkal včera o tvémchování!" Uhodil ji tak tvrdě a bezohledně, že zkameněla hrůzou.Rozzuřená takovým zacházením se nepřestávala bouřit. Jak si vůbec může dovolit ji bít! "Cavanasi nevezmu nikdy!" vykřikla a očima hledala Clunyho s Harrym. Starý si toho povšiml a uhodl,nač myslí."Hradní brána je zamčená a tvoji muži zůstali venku. Nikdo ti tu nepřijde na pomoc. Uděláš, coříkám!" Stařec už se vemluvil do jednoho ze svých proslulých záchvatů vzteku. Kdo hoznali, poznali, že už se blíží. Aidan však pořád neměla tušení, jak strašlivý člověk vlastně její dědje. S pohledem na Cavana a Eamona rozkázal: "Položte ji na stůl!"Nic nechápající Aidan shledala, že je chycena a vlečena ke stolu, kde ji přehnuli přes jeho hranu.Zoufale se bránila, ale Ca-van jí už sundal opasek a rozepnul sukni. Hrůzou a zlostí zaječela,když ucítila, že jí jezdeckou sukni shrnují až ke kotníkům a obnažují ji tak před všemi. "Co toděláte?" křičela. "Jak se opovažujete?""Varoval jsem tě," uslyšela starcův hlas. "Varoval jsem tě, že jestli se nebudeš chovat slušně,dostaneš výprask, děvče. Mně nebudeš odporovat před celou rodinou, Aidan! Tady jsem pánemjá, Rogan FitzGerald, jen já sám jsem pánem na Ballycoille! Tady já přikazuji, a všichni mě musejíposlouchat. I ty patříš do rodiny, děvče, a při všem, co je mi svaté, budeš poslouchat nebo tězabij u i s tvým parchantem!" Odvrátil se a slyšela, jak říká: "Přines mi důtky a hezky rychle,chlapče, nebo jich taky okusíš!" Aidan začalo srdce v prsou hlasitě bít; neměla strach ani tak osebe jako o Valentinu. Ačkoli ji o tom každý ujišťoval, ona sama zdaleka nebyla přesvědčena, žeby FitzGeraldové nedokázali dítěti ublížit! Co když jí tenhle starý zloduch přece jen něco udělá!Cavan jí pošeptal do ucha, nepouštěje její paži z pevného stisku: "Jestlipak víš, sladkásestřenko, co jsou to důtky? To je kožený řemen tři palce široký, na konci rozdělený do úzkýchřemínků. Vsadím se, žes ještě v životě neokusila, jak štípe, ale náš starý je ovládá mistrně!"Jemně jí foukal do ucha a když se otřásla odporem, ještě jí olízl boltec a pokračoval: "Ani jsem sinemyslel, že máš tak pěknou zadnici, sestřenko má sladká, a co nevidět tě pěkně zabolí, až tiděda dá na pamětnou. Možná, že bych si měl také jedny důtky opatřit. Pravidelný výprask děláženským dobře." "Jen se mě zkus dotknout, Cavane," zasyčela na něj, "a dej si pak pozor, ať seke mně ani na vteřinu neotočíš zády, sic tě za-biju!"Potupně se zachechtal. "Uvidíme, jestli tě odvaha neopustí, milá sestřenko, až okusíš důtky!"Ještě než mohla odpovědět, zaslechla Aidan tiché zasvištění a vzápětí bolest a překvapenímvykřikla, když ucítila štípnutí řemínků. Ačkoli bylo v té době obecně zvykem trestat takto děti adokonce i manželky, s ní nikdy ani otec, ani Conn tak ohavným způsobem nezacházeli. Důtkynezpůsobovaly ani tak zranění jako nesnesitelné pálení, a to na celé ploše bičované kůže,protože se řemínky zakusovaly do jemné pokožky na více místech najednou. Zaťala zuby, kdyžza první ranou následovala 439druhá a pak další a další v pravidelném rytmu, jelikož byl děd v používání důtek zběhlý a rukuměl i přes pokročilý věk pevnou. Neumdléval a zasazoval jí ránu za ranou; kůže ji tak

Page 255

nesnesitelně pálila, že se už nedokázala ovládnout a vykřikla. To ho jen povzbudilo, takže úderypřicházely stále rychleji a byly silnější a silnější. "Budeš poslouchat, holka," slyšela ho, jakburácí do jejích výkřiků bolesti. "Manžela jsem ti vybral a ty si ho vezmeš!"Konečně rány pomalu ustávaly, až přestaly docela, navlékli jí zpátky šaty na rozbolavělé tělo atrhnutím ji postavili na nohy tváří v tvář starci. Byl v obličeji celý rudý a zpocený námahou. Bílévlasy měl rozcuchané. "Provdáš se za Cavana FitzGeralda, Aidan! Rozumělas, holka? Tohle bylajen malá ukázka, co by tě čekalo, kdybys mi i nadále odpírala poslušnost." "Nedonutíte mě kbigamii s tímhle zvířetem," zuřivě vykřikla Aidan. Netrpělivě si stírala slzy bolesti hřbetem ruky."Myslíte si, že mě dokážete zastrašit, protože jste nechal zamknout vrata a mé muže nechalvenku? Až přijede manžel, žádná vrata ho nezastaví! Shodí vám tu ruinu, které vy říkáte hrad,rovnou na hlavu, Rogane FitzGeralde, a kampak se potom to vaše hadí hnízdo poděje, co?"Stařec sice při té opovážlivé řeči zrudl hněvem, ale nebyl ještě ani zdaleka poražen, ba anizastrašen. "Uděláš, co jsem řekl, Aidan St. Michaelová, nebo tvůj parchant, kterého máš sConnem O'Malleyem, pozná, zač je toho loket!""Jste snad orel, Rogane FitzGeralde, že byste se dokázal vynést až na vrcholek věže a dostat domého pokoje? Dveře jsou zabarikádované a Nan neotevře nikomu, jenom mně," posmívala semu."Vyrazte ty dveře," zavrčel starý a jeho syn a vnukové spolu s Cavanem vyběhli ze síně splnitrozkaz.Slyšela rány starodávného beranidla, které si vzali na pomoc. Rána za ranou se ozývala shora,staré dubové dveře odolávaly, ale nakonec se ozvalo štípání dřeva a bezmocný výkřik ubohéNan, jak se probourali dovnitř. Aidan rezignovaně povzdechla. Byla by přísahala, že dveře vydrží,ale asi někde přece jen povolily a teď už nebylo pomoci. Přesto pořád nevěřila, že by dědečekdokázal ublížit bezbrannému kojenci, navíc své vlastní pravnučce. Mýlila se, jak se mělo vzápětíukázat. Vstoupili muži spolu s Nan a malou Valentinou, která už křičela strachy. RoganFitzGerald uchopil dítě, položil si je na loket, druhou rukou sáhl k pasu, vytasil dýku a přiložilhrot k dětskému bříšku. Zároveň upřel studené oči na vyděšenou Aidan. Stačil nepatrný pohyb azpod nože vytryskla krůpěj jasně rudé krve. Dítě zakňouralo a Nan se zajíkla hrůzou."Ty starý mizero," zasyčela Aidan na Rogana. "Vždyť je to tvá vlastní krev! Moje dítě! Nevinnábytost!" Stařec se jen chladně usmál. "Víš, jaká je cena, Aidan St. Mi-chaelová!" řekl jen."Starý blázne, což jsi úplně přišel o rozum? Nemáš žádné právo mi poroučet! Jsem svobodnážena, občanka Anglie, věrná poddaná pouze a jedině královny anglické. Před očima Boha i lidíjsem právoplatně provdaná!""Poslechneš, vždyť jsi potomkem mé nejmilejší dcery. Poslechneš, nebo to dítě pozná můjhněv.""Zabij Valentinu," řekla Aidan odvážně, "a ztratíš nade mnou moc! Nevěřím, že bys to dokázal!""Ale to se hrozně mýlíš, děvče! Tenhle parchant znamená jen další krk, který je třeba živit a u násnení jídla nazbyt. Už ho nepotřebuji, protože tě už stejně mám ve své moci. Klidně ho vyhodím zokna nebo do krbu. Jestli ho nechám žít, pak jen proto, že jsem měl rád tvoji matku a ty žes jejídcera. Nakonec se podřídíš mé vůli, jako se jí i tvá milá a poslušná matka vždycky podřizovala.Ať chceš nebo ne, vezmeš si Cavana FitzGeralda, ale jestli to škvrně bude žít, záleží jenom natobě! Doufám, žes to pochopila, Aidan St. Michaelová!"Když se Aidan zahleděla do vyděšené tvářičky malé Valentinky, věděla, že je konec. Nedovolí jíublížit. Starý je možná blázen, ale myslí to doopravdy. Pomalu přikývla, ale necítila se ještěporažena úplně. Děsivá situace a ona neví, jak z ní. Kdyby už konečně přijel Conn. Naposledy sepokusila ho přesvědčit. "Vždyť mě tu navádíte k zločinu bigamie, Rogane FitzGeralde. Žádnýsoud v Anglii neuzná za platné manželství s Cavanem, když už jsem jednou provdána za Conna.""Ty už se do Anglie nevrátíš," klidně odpověděl Rogan FitzGerald, "ale jestli to nějak upokojí tvůjjemnocit, Aidan, holčičko, mohu ti sdělit, že Conn O'Malley bude zanedlouho mrtev, jen co sesem přihrne pro tebe a toho parchanta. A co se týče tvého takzvaného sňatku, uzavřeného

Page 256

falešným knězem ve službách uzurpátorky anglického trůnu, v očích pravé církve je neplatný,což zde přítomný otec Barra dosvědčí." , A bezpochyby mě drahý strýček s Cavanem i sámoddá, jen co proběhnou ohlášky, co?" podotkla Aidan sarkasticky. Alespoň sem bude mít Connčas dorazit, než ji přimějou podílet se na takové frašce. Žádný strach, že by si s velkou družinouozbrojenců nedokázal poradit se záludnými FitzGeraldy a jejich služebnictvem. "Svatba se budekonat hned, ještě dnes, vnučko má," prohlásil Rogan FitzGerald s arogantním úsměvem."Ohlášky už proběhly regulérně před dvěma týdny. Ale přece jen bych tě při oddav-kách rád vidělv nějakých alespoň trošku slušnějších šatech." 441"Škoda, mám s sebou jen tohle," řekla, ráda i za tak nepatrné vítězství."Určitě se tady pro tebe něco vhodného najde, Aidan St. Michaelová," odpověděl.Poslal tu ucouranou ženštinu, kterou už viděla včera, aby přehrabala kufry, které kdysi náleželyjejí tetě Sorche, nyní jeptišce. Na vysvětlenou dodal: "Byla taky tak vysoká jako ty." SlužkaBridget se vzápětí vrátila s tmavězelenou sametovou sukní. "Tohle je jediný kus, který ještěnezplesnivěl ani ho moli nesežrali." Poměřila ji na Aidan. "Dlouhá je dost a s čistou blůzou, sjejím opaskem a s kyticí v ruce bude jako nevěsta vypadat docela přijatelně.""Cavane, chlapče, doprovoď svou nastávající do jejího pokoje," poručil Rogan synovci. "Jen cose oblékne, může obřad začít.""Jen ať ten dobytek radši zůstane tady," řekla Aidan ledově. "Dokážu dojít do pokoje sama. Jestlimi ho budete vnucovat, shodím ho ze schodů.""Vidím," poznamenal Cavan, aby si zachránil tvář, "že jsi zralá na další výprask, Aidan, a ani bymě to moc nemrzelo." Aidan pohrdavě odfrkla. "Máš krátkou paměť, Cavane. Varovala jsem tě,ať se mě ani nedotýkáš, sic tě zabiju. Neboj se, to taky udělám. Můžeš mě třeba zas přidržovat,až mě bude chtít děda vyplácet, ale jednou se přece jen se mnou octneš o samotě a pak..."dodala významně, zatímco on se nuceně zasmál. Zaznělo to falešně a do očí se jí při tomnepodíval. Aidan vzala Valentinu do náruče a s ostrým: "Pojď, Nan!" začala vystupovat poschodech do věže. Komorná poslušně cupitala za ní. Nahoře zjistila, že povolil jen starý zámekdveří, takže se dveře daly přece jen přivřít, což hned učinila. Popošla k oknu a vyhlídla, jen abyspatřila stále stejnou clonu deště, snad ještě vydatnějšího než předtím. Bylo zamračeno a nazlepšení počasí to nevypadalo. Tu upoutal její zrak nějaký pohyb u stájí. Rozrazila okno dokořána zavolala dolů, překřikujíc vyjící vítr: "Cluny! Honem sem, člověče!"Cluny, celý promočený, přiběhl k úpatí věže. "Mylady, zamkli nám vrata před nosem!""Vím," volala v odpověď. "Prohlašují moje manželství s Connem za neplatné a chtějí mě donutit,abych si vzala Cavana! Conna chtějí zabít, až pro mě přijede, a nechtějí mě dovolit vrátit sedomů. Pošli Jima napřed, pánovi naproti! ' Cluny přikývl. "Budete muset utéct, mylady." "Není tujiný východ než hradní branou, Cluny.""Kdybyste měla nějaké lano, mylady," odpověděl, "mohla byste sešplhat oknem po stěně věže.""To by šlo! Dík, Cluny, Zůstaňte vždycky jeden pod věží a já nebo Nan vám řekneme. Musím užzpátky, než nás uslyší." Aidan zavřela okno a vyprávěla všechno Nan. "Bude k tomu potřebaodvahy," vysvětlovala, "ale polezu první, aby ses nebála.""Ale jak jenom poneseme děťátko?" starala se Nan. "Co kdybychom přivázali kolébku na dvělana a spustily ji dolů?" navrhla Aidan. Nan přikývla."Dítě bude muset jít první, mylady, protože,kdyby snad, Bůh uchovej, nás odhalili, jedna je vždycky dokáže zdržet, zatímco druhá v pořádkuspustí dítě." "Budu potřebovat nějakou zbraň. A kde jen, proboha vezmeme lana?" starala seAidan."Ve stájích je lan dost, mylady. Kdyby je vaši sloužící přinesli pod věž, mohly bychom nadělatpruhy z prostěradel, spustit je z okna, dole by na ně navázali lano a vytáhly bychom ho nahoru.""Nan, tys chytré děvče!" chválila Aidan kojnou. "Ale kde vezmu nějakou zbraň?""Já jednu mám," zněla překvapivá odpověď. "Jakže? A proč jsi ji nepoužila?""Měla jsem takový strach, mylady. Vždyť jsem jenom služebná." Popošla ke stěně a přejela prstypo kamenech, až našla jeden uvolněný. Za ním byl hluboký výklenek. Sáhla dovnitř a vytáhla

Page 257

dýku s dobře šest palců dlouhým ostřím. Rukojeť byla ze stříbra, ozdobně smaltovaná vkeltských barvách: černé, žluté a červené. Podala ji Aidan. "Kdes k tomu přišla?" vydechla Aidanúdivem. .Jednou večer se lord Eamon opil a usnul s hlavou na stole. Přišla jsem tam časně ráno,nikdo tam ještě nebyl a před ním na stole ležela tahle dýka. Vzala jsem ji. Myslela jsem si, že semi bude hodit na pana Cavana, ale pak jsem neměla tu odvahu. Na co ji chcete?""Zabiju s ní Cavana FitzGeralda," řekla Aidan tak klidně, že se až v děvčeti dech zatajil. Vykulilana Aidan oči. "Nic jiného mi nezbývá," pokračovala Aidan. "Vymysleli si, že mě za něj provdají ato ještě dnes, a nemám žádnou možnost se tomu vyhnout. Ale ať mě Bůh zatratí, jestli mudovolím jít se mnou do postele! Utečeme dneska v noci, hned jak toho neřáda zabiju, až budouvšichni oslavovat dědečka, jak chytře to navlékl! Mám s Cavanem FitzGeraldem ještě jistýnevyřízený účet, víš?" Načež jí Aidan krátce vylíčila svá dobrodružství od chvíle, kdy jí předtéměř třemi lety zemřel otec. Nan jen vyvalovala oči a samým údivem ani nemohla zavřít pusu.Něco takového si nedovedla představit ani ve snu. Když Aidan dovyprávěla, řekla Nan: "Musíšvyzvědět, který pokoj určili za svatební ložnici a během svatební hostiny, až budou všichni dole,polož tu dýku pod pol-štář. Počkej co nejdéle, aby ji zatím někdo nenašel. A to se Eamon ani po ní nesháněl?""Ale ano, nadělal kolem toho hodně povyku, ale jeho žena řekla, že ji nejspíš ztratil, protožestejně pořád něco ztrácí. Ani je nenapadlo, že by ji mohl vzít někdo ze služebnictva, protože tadyse FitzGeraldů všichni strašně bojí, stejně jako jsem se bála já. Vůbec nebrali v úvahu, že bych jimohla sebrat já." Pousmála se. , Jen kdybych byla měla dost odvahy vrazit ji do něho a tohohlevšeho byste byla ušetřena."Aidan se na ni také usmála a přátelsky jí poklepala po ruce. Sice chladnokrevně mluvila ozavraždění Cavana FitzGeralda, ale ve skutečnosti ji pomyšlení na to děsilo možná víc, nežvyhlídka, že ho bude muset snášet v posteli. Jak hrozný hřích to plánuje, říkala si, ale jinýzpůsob, jak se ho zbavit, ji nenapadal. Neměla s sebou ani žádné čarodějné byliny, kterými by houspala, a věděla, že se mu nikdy, nikdy nedokáže tělesně podrobit. Už samo pomyšlení na něcotakového ji pobuřovalo. Připomínala si, jaké utrpení jí a Connovi Cavan FitzGerald připravil.Krutým zacházením ji připravil o první dítě, které nosila pod srdcem; pro-dal ji do otroctví; to jeho vinou musela snášet brutalitu sultána Murada. A ze všeho nejhorší je,že kvůli němu ztratila schopnost těšit se z Connovy lásky. Jeho smrt ji sice nevrátí zpět do časůnevinnosti, ale alespoň ji už nikdy nebude ohrožovat, ani její blízké! Zaslouží si zemřít!Utvrzovala se v krutém rozhodnutí a zároveň prosila Boha za odpuštění. Však i kdyby jíneodpustil, vezme na sebe trest za to, co této noci spáchat musí! Ozvalo se krátké zaklepání, anež mohla odpovědět, vnesla se dovnitř služebná Bridget s tmavězelenou sametovou sukní,kterou se jí podařilo dát jakž takž do pořádku. "Vezměte si čistou halenku," poručila úsečně, "vhlavní síni už čekají. Ten stará držgrešle, váš dědeček, dokonce vyndal klíč od vinného sklepa,že se má nalévat všem! To je taková vzácnost, že vám musíme být vděčni!""Možná bych se mohla zpít do němoty," zasmála se Aidan, "a připravit toho hnusáka o svatebnínoc."Bridget zakdákala smíchy, ukazujíc při tom černé zkažené zuby. "Alespoň byste to tak nevnímala,paní, ale pana Cavana o jeho kořist nikdo nepřipraví, to se nebojte! V životě jsem nevidělaženicha tak chtivého šoustání!"A kdepak je v téhle hromadě kamení svatební ložnice?" opovržlivě se optala Aidan."Starý vám chce dát pro dnešní noc vlastní ložnici," referovala služka s hrdostí. "Je rovnou nadhlavní síní a osobně jsem tam vyměňovala prostěradla, takže jestli je to všechno, mylady, řeknu,že už jdete."

Aidan pokynula kojné: "Mám, tam v sedlovém vaku, čistou blůzu."Bridget odšustěla a Nan podala Aidan halenku. Když ji rozkládala, vypadla na zem suchá snítkalevandule. Nan se pro ni shýbla. "Položím tohle na polštář, abyste věděla, že dýka je na místě,

Page 258

mylady. Pak dám slečně Valentince pořádně napít, aby tvrdě spala, až ji budeme stěhovat. To jemilé malé zlatíčko, u ní vždycky předem víte, že když má plné bříško, nic ji nevzbudí, až ráno, ažznovu dostane hlad. Je moc hodná, to věru je." Aidan se usmála. "Nezapomeň říci Clunymu, kdejsou lana," připomínala, zatímco si oblékala sametovou sukni a přepá-sávala ji vlastním páskem.Příjemná vůně vycházející z halenky ji osvěžila. Nejprve ji zapjala až ke krku, ale pak serozmyslila a první tři knoflíčky rozepjala. Alespoň Cavana trochu vyvede z míry, když jí budemuset hledět do výstřihu. Navíc plánovala napojit ho pořádně vínem a dokonce mu našeptávatoplzlosti, aby mu pořádně zamotala hlavu a její vražedný plán tím lépe vyšel. Až se nad takovýmičernými myšlenkami otřásla, ale pak se na Nan povzbudivě usmála, odhodlaně vykročila ze dveřía seběhla po točitém schodišti do haly.Podle hluku se dalo usuzovat, že oslava je již v plném proudu. Na vteřinu se zastavila; musela seopřít o kamennou stěnu. Několikrát se zhluboka nadechla, čekala, až se zklidní divoce bušícísrdce a přestanou se jí třást kolena. Vtom si povšimla Connova prstenu na ruce a rychle hostáhla, ještě než jí ho ukradnou. Schovala ho do kapsy. Pak konečně zdolala poslední úsek cestya vstoupila do síně."Nevěsta! Nevěsta je tady!" zavřeštěla Eamonova žena, vychrtlá ženská s křivým pohledem.Vyběhla k Aidan a řekla: "Rozpusť si vlasy, neteři!""A proč?" odpověděla Aidan. "Vždyť nejsem už panna, a Ca-van to moc dobře ví!"Moira FitzGeraldová však nedbala, kostnatými prsty rozpletla Aidan těžký cop, prohrábla anatřásla jí vlasy, aby se rozprostřely po ramenou a zádech. "Tak," řekla spokojeně, "teď vypadášdocela pěkně!"Aidan se jí zasmála do obličeje. "Moje věno je pěkné, a za ním se celá vaše rodina žene. Mohlabych vypadat třeba jako ropucha a Cavan by se se mnou stejně oženil!"Její teta ale překvapivě tiše odpověděla: "Dej si pozor na jazyk, děvče! Vždyť víš, žeFitzGeraldové na nějakou tu ránu nehledí, a když se napijí, jsou z nich hotové bestie." Vzalaneteř za paži a vedla ji ke stolu, který pro tuto příležitost přeměnili naoltář.Aidan pohledem přelétla místnost. Nebyla příliš veliká a teď byla plná lidí, jak členů rodiny, takslužebnictva. Většinou tu byli samí muži, jediné přítomné ženy byly její teta, dvě Eamono-vysnachy, jeho zpola odrostlá dcerka Maeve a dvě starší služebné. Všichni si už pořádně přihnulivína, jak si povšimla, a muži už byli napůl opilí. Ráda by byla věděla, jestli si i ten kněz se zlýmaočima zavdal. Zatím se kromě ní zdál být jediným z přítomných, kdo zůstal střízlivý. "Začněme,"vyhlásil otec Barra hlasem jak kus ledu. Aidan s Cavanem předstoupili a obřad začal. Aidan aninevnímala, co se u oltáře povídá. Věděla, že si nesmí okolnosti připustit, že se musí obrnit protitomu, co se právě odehrává, jinak by mohla podlehnout panice. Hned na počátku obřadu jí vložiliruku do ruky Cavanovi, a ten jí pokaždé, když měla odpovědět, bolestivě stiskl prsty. Konečněbyli prohlášeni mužem a ženou a bylo po obřadu.Mezi shromážděnými vypukl jásot a Cavan se jí přisál na ústa horkým, vlhkým polibkem. Aidanho zlostně odstrčila a vyťala mu políček. Ohromen se dotkl tváře tam, kde ho udeřila a zrudl."Peníze, Cavane," syčela na něj, "nezapomeň, chceš moje peníze!""Ne, zatracená čubko, chci všechno, i tebe!" zavrčel. "Od první chvíle, kdy jsem tě poznal, těchci! Dneska v noci ti trošku té bojovnosti z těla vyrazím, to si buď jistá! Za tohle mi zaplatíš,choti!" a třel si tvář. Pak ji chytil hrubě za zápěstí a přitáhl ji ke stolu, který už mezitím odstrojili aznovu prostřeli jako jídelní tabuli. Měla následovat svatební hostina. K jídlu měli roštěnec,opékaný na otevřeném ohni, několik pečených kuřat, tentokrát v jakési nasládlé omáčce,dokonce i pár paštik, zřejmě králičích, jak Aidan usoudila. Dokonce, světe div se, přišla na stůl izelenina: miska mladých cibulek a špenát dušený na víně. K tomu spousta čerstvě pečenéhochleba, másla a sýra a samozřejmě i víno tak starostlivě Roganem FitzGeraldem pro tutopříležitost opatrované. Žádný svatební dort, protože jednak nebylo dost času a jednak na tokuchařské umění zdejších ženských zřejmě nestačilo.

Page 259

Aidan jedla opatrně, vzala si hovězí, zeleninu a chléb. Když se nikdo nedíval, schovala malýbochníček sýra do kapsy sukně; při tom nahmatala prsten od Conna. Z toho dotyku čerpala síluk tomu, co mělo přijít.Cavan FitzGerald nemohl od své "novomanželky" odtrhnoutoči. Jemnou hedvábnou halenku měla na tři perleťové knoflíčkyrozepnutou, takže se mu naskýtal výhled na její báječná ňadra.Už si netroufl na ni sáhnout, aby ho znovu neuhodila a nezostudila ho tak před příbuznými ještěvíc. Za chviličku už ji budemít celou pro sebe a potěší se s jejím rozkošným tělem do sytosti, vrchovatě využije svýchmanželských práv, říkal si. Musí ji poznat celičkou, aby - až chytí Conna - mu ještě předtím, nežho zabije, mohl dopodrobna vylíčit, jak s Aidan souložil a jak se jí to líbilo. Ani na okamžiknezapochyboval, že ji dokáže uvést do extáze, vždyť se mu to s ženami dařilo už málem odtřinácti let. Má na to přece talent.Uběhlo několik hodin a Cavan si uvědomil, že jestli bude ještě dál popíjet, nebude ten večerschopen manželství dovršit. Snědl, co mohl, chvíli naslouchal třetímu Eamonovu synovi, kterýbyl něco jako lidový pěvec, a už se cítil zralý do postele. Pevně uchopil Aidan kolem pasu azašeptal jí do ucha: "Jdi do svatební ložnice a připrav se. Nebude mi to dlouho trvat, čubko,takže radši moc neotálej!" Načež se naklonil k Eamonově ženě a řekl: "Jdi, připrav ji, Moiro, užse mi nechce čekat." Aidan vstala, vrhla na něj zlověstný pohled, vyšla ze síněa dala se po schodech s Moirou, jejími dvěma snachami a dcerou v patách. Když vstoupily doložnice Rogana FitzGeralda na poschodí, spadl jí kámen se srdce. Zpozorovala totiž snítkulevandule na polštáři."Tak, děvče, teď šaty dolů," řekla Moira FitzGeraldová stroze. "Nejsi žádné poupátko, aby seszdráhala." Sama už jí rozepínala pás i pásek sukně.Aidan klidně vystoupila ze šatů, které jí spadly ke kotníkům, rozepjala si blůzu, zatímco jí tetastahovala spodničky. "Podejte mi košili," řekla Aidan, když usedla, aby ji mohly zout. MoiraFitzGeraldová chňapla po košili, kterou držela její dcera. "Tu nebudeš potřebovat, Aidan, děvčezlaté! Nanejvýš by ji na tobě roztrhal a to by byla škoda. Je to pěkná, kvalitní věc. Tak a šup dopostele!"Slova protestu jí odumřela na rtech. Co na tom záleží? řekla si. Radši ať už to má za sebou a onyať se co nejdřív vrátí k svému pití. Má přece dost zkušeností na to, aby dokázala CavanaFitzGeralda udržet od těla alespoň na tak dlouho, než se jí podaří ho probodnout. Beze slovavlezla do velké postele, ale když jí teta chtěla natřást polštáře, zadržela jí ruku. "Ne, teto, užslyším mužské. Takhle to stačí.""Máš pravdu," odpověděla teta a popoháněla ostatní tři ženy ven, aby je tam Cavan nezastihl.Aidanino šatstvo nedbale pohodila na židli.Aidan bleskurychle sáhla pod polštář. Vzápětí se píchla o hrot dýky tam ukryté. "Panebože!"křižovala se v duchu, ale ulevilo se jí. Chvíli si cucala prst a pak pečlivě prohlédla lůžko, jestlitam někde není stopa krve, která by mohla vzbudit v Cavanovi podezření. Rozhlédla se popokoji. Ve světle ohně z krbu a svíč-ky hořící u postele viděla, že je to místnost z celého hradu pravděpodobně nejlépe zařízená, ažse podivila. Nezdálo se jí, že by si Rogan FitzGerald nějak zvlášť potrpěl na pohodlí - ale možnábyl ten pokoj výsledkem snažení její zemřelé babičky. Vtom se ozval opilý smích, dveře serozletěly a na prahu stál Cavan. Vtrhl do pokoje spolu s ostatními mužskými členy rodiny. "Novida," řekl Rogan FitzGerald vítězoslavně. "Vidíš, jak tu na tebe čeká jako hodná a poslušnámanželka, Cavane. Ach, máš ty ale štěstí, chlapče. Velké štěstí!"Cavan překlopýtal k posteli, zvedl přikrývku a zařval: "Vstaň, Aidan! Vstaň a ukaž příbuzným,jaké máš pěkné kozičky," a násilím ji k jejímu zděšení zvedl na nohy. Podařilo se mu ji sevřítkolem pasu. Druhou rukou jí pozvedl ňadro. "Podívejte! Podívejte se na tu krásu a záviďte mi!Konečně jsem dostal, co mi patří!"

Page 260

Na chvíli zavládlo trapné ticho. Aidan se svíjela studem, když byla přinucena předvádět se naháprakticky cizím lidem. Stálo ji velké přemáhání, aby toho hnusného kance, který si říká jejímanžel, přede všemi nesrazila k zemi. Namísto toho se upřeně zahleděla Roganovi FitzGeraldovido očí a dostalo se jí zadostiučinění, když konečně zahanbeně odvrátil zrak. Řekl jenom: "Máštěstí ten náš Cavan, ale teď už ho necháme, ať si užije svatební noci." Stařec postrkoval ostatnípřed sebou ven, a když vyšel jako poslední, pevně za sebou zavřel.V tu chvíli ji Cavan FitzGerald pevně objal a přitiskl svá ústa na její. Nic nedbal jejích zděšenýchprotestů. Málem se jí zvedl žaludek, když jí vnikl jazykem do úst, ale vší silou se donutilazachovat klid. Chytil ji za bedra, tiskl ji a třel o sebe. "Ježíši," mumlal s ústy na jejích, "bez šatůjsi úplná krasavice, Aidan. To jsem ani nečekal, ale tím víc si tě cením." Pustil její boky, přidrželsi ji jednou rukou kolem pasu a druhou si začal pohrávat s ňadry. Uchopil ji za ruku a donutil jisáhnout mu dolů mezi nohy; zasténal: "Sáhni si, jsem po tobě celý žhavý,cítíš?""A to vždycky šoustáš oblečený, Cavane?" zamumlala. "Už máš manželku i svatební lože, už sismě prohlédl, tak bych si tě i já ráda prohlédla." Donutila se k svůdnému úsměvu, jemně se muvymanila a ulehla na záda s roztaženýma nohama.

Úžasem zkoprněl; zůstal na ni koukat. "Myslel jsem, že mášráda Conna O'Malleyho," řekl podezíravě."Och ano, to mám," odpověděla, "ale teď vím, že jsmevlastně nebyli právoplatně oddáni v očích svaté matky církvekatolické. Ale ty a já jsme, s tím nic nenadělám, Cavane. Beruživot tak, jak je, a potom, v Turecku jsem si užívala s různýmimužskými.""Zkus mi zahnout," hrozil, "a duši z tebe vymlátím, Aidan, dej si pozor! Ze mě nikdo paroháčedělat nebude!" "Paroháč z tebe nebude, Cavane, když mi prokážeš, žes mužský jak se patří.Něco mi říká, že jsi takový," předla svůdně. "A teď šaty dolů, pane, a ukažte mi vaše zboží!"Nenuceně sklouzla rukou k svému klínu a přejela si tam prstem. "I ženské někdy ráďy šoustají,Cavane."Strhal se sebe šaty, házeje je bez ladu a skladu za sebe po pokoji, musel se posadit na krajpostele, aby si stáhl boty. Nakonec se hrdě postavil vedle lůžka, aby se jí předvedl v celé kráse ařekl: "Určitě jsi ještě lepšího neviděla," chvástal se a zeširoka se šklebil.Aidan musela potlačit smích, protože Cavan FitzGerald měl podle jejího odhadu příslušné partiejen průměrné velikosti, ale přesto vztáhla ruku a zkušeně ho polaskala. Několikrát mu rukoupřejela po celé délce údu a pak mu překvapivě zajela níž, až na šourek. Na okamžik slastněpřivřel oči a slabě zasténal. "Umíš to jak pravá děvka," řekl."Byl bys radši, kdybych křičela a tys mě musel donutit násilím? Vsadím se, že tvá španělskémanželka při tom odříkávala růženec. Já růženec odříkávat nebudu," pokoušela ho, "ale namístotoho ti předvedu, jak umím muže potěšit. Ukážu ti tajné rozkoše, kterým jsem se přiučila vharému, Cavane, a také ti povím, co zas dělá dobře mně. Rád bys to znal a uměl, co, Cava-ne?" avztáhla k němu paže.S drsným zařváním se na ni vrhl, chvíli se vrtěl, aby našel správný směr. Aidan se otřáslaodporem, ale věděla, že nesmí ani na chvíli přestat předstírat vášeň. Chtělo se jí vykřiknout ashodit ho se sebe. Žaludek se obracel, div nezačala zvracet, ale donutila se myslit na svůj úkol.Už cítila, jak do ní vniká a na okamžik propadla panice. S předstíraným zaúpěním rozkoše hoobjala nohama, vzala ho jednou rukou kolem krku a pro větší přesvědčivost přitiskla svá ústa najeho. Oči měla přitom pevně zavřené. Druhou rukou opatrně tápala pod polštářem, hledala dýku.Srdce jí divoce tlouklo. Věděla, že nesmí minout, druhou šanci už mít nebude. Cavan zařvalrozkoší, když se mu podařilo do ní proniknout a rozkázal: "Dělej, pracuj boky, děvko, slyšíš,přirážej!" Aidan už nahmatala rukojeť dýky, a když se její prsty kolem ní sevřely, ulehčené

Page 261

vydechla. Přinutila se odpovídat na jeho pohyby a přitom pomaloučku vytahovala zbraň zpodpolštáře. "Och, Cavane! Och, Cavane," fňukala mu do ucha, protože věděla, že očekává nějakoureakci na své vášnivé úsilí. Pohyboval se intenzivně, pravidelně a rychle a při tom mumlal:"Řekni, že tě ještě nikdo tak dobře nešoustal, řekni to! Řekni to, děvko!"

Podařilo se jí uvolnit paži a natáhnout ji tak daleko, aby mohla bodnout. Otevřela oči, aodhadovala vzdálenost, zatímco jí pokrýval hrdlo uslintanými polibky a se stále větší intenzitoupokračoval."Tak řekni, čubko!" naléhal."Jsi ten nejhorší milenec, jakého jsem kdy měla, neřáde!" odpověděla ledově a vrazila mu dýkudo zad s takovou silou, že pronikla až k srdci.Cavan FitzGerald překvapeně zvedl hlavu, otevřel ústa, ale nevydal žádný zvuk. Z posledních silse zvedl, jeho úd, dosud Ztopořený, vyklouzl z Aidan. Naštěstí, říkala si, protože hynula hrůzou,že by ji mohl oplodnit. Zavládlo hluboké ticho, ona chladnokrevně a on v posledním záchvěvuživota sledovali, jak jeho ztopořený úd ochabuje, zmenšuje se, až z něho zbývá jenmalý splasklý červíček. Okamžik na něj hleděl s výrazem naprostého překvapení a hrůzy. Pak muz očí vyprchal život a bez ducha sklesl na Aidan.S rychlostí, která překvapila i ji samu, se Aidan zpod něj vyvlékla, odtáhla se až na konec lůžka,zakryla si obličej rukama a začala tiše plakat. Na několik okamžiků se neovladatelně roztřásla.Kde jsi, Conne? opakovala si. Tolik chce, aby tu byl manžel , aby ji vzal do náruče a řekl, ževšechno bude zas v pořádku. Když první šok přešel, vstala z postele, popošla ke krbu a vzalakameninový džbán s vodou, který se tam hřál. Nalila trochu do umyvadla před krbem. Přidalatrochu drobného dříví, aby se oheň víc rozhořel a začala se hadříkem omývat po celém těle.Musela ze sebe dostat jeho pach, který ji i teď šimral v nose, musela se ho zbavit, aby jínepřipomínal ten strašlivý zážitek. Občas se ohlédla na postel, na jeho nehybné tělo. Chtěla seujistit, že je doopravdy mrtev.Když se umyla, otevřela vyřezávanou truhlici v nohách postele a našla tam svou kalhotovousukni, jinou halenku a spodní prádlo, jak je tam Nan uložila. Třesoucíma se rukama se oblékla,jen s obtížemi si zapjala knoflíčky, a když našla punčochy a boty, kam je ženské předtímpohodily, obula se. Už vyrazila ke dveřím, ale pak si na něco vzpomněla, vrátila se k mrtvémutělu, otočila je a vytáhla dýku. Krev otřela o prostěradla. Ještě se může hodit, řekla si a zastrčilaji za pás. Pak došla po špičkách ke dveřím, chvíli naslouchala, ale všude bylo ticho. Otevřelatedy, vyklouzla ven a spěchala po točitých schodech do věže.Nan už čekala úplně oblečena, měla na sobě Aidaninu pláštěnku. "Už jsem si myslela, že se vámnepovede utéci, mylady. Je opravdu mrtev?"Aidan přikývla. "Je, ale už o tom nemluv, prosím tě, Nan. Pořád se ještě nemohu vzpamatovat,dělá se mi špatně z toho, co jsem musela udělat. Jsou naši muži dole?"Dívka přikývla. "Teď zbývá jen rozřezat a svázat prostěradlaa spustit je oknem, aby nám mohli poslat lano. Musím vám aleříci, rnylady, že mám děsný strach z té výšky."Aidan chvíli přemítala a pak řekla: "Nan, jediná další okna natuhle stranu vedou z dědečkovy ložnice, viď?""Ano," přikývla pomalu kojná a pak se rozzářila úsměvem."Vždyť se můžeme spustit odtamtud, ne?""Když neomdlíš, až ho tam uvidíš mrtvého, děvče. Ale kolébku s sebou vzít nemůžeme. Budememuset Valentinu spustit jentak.""Pevně ji zavinu a lano můžeme přivázat přes bříško a kolem nožiček. Nechala jsem ji večerhodně dlouho pít, takže ji nevzbudí ani ten déšť!"Obě ženy, Nan s dítětem v náručí, opatrně sestoupily zpátky do Roganovy ložnice. Potichu za

Page 262

sebou zavřely a Aidan otočila starodávným železným klíčem v zámku. Dítě zatím položily napostel, dál od Cavanova těla. Společně přitáhly ke dveřím ještě těžké křeslo, podsunuly je podkliku a navíc zajistily těžkou vyřezávanou truhlou. Pak se daly do práce: roztrhaly prostěradla naproužky, svázaly a spustily oknem. Dole už čekali sluhové. Cluny bleskurychle přivázal k pruhůmprostěradel dvě silná lana a pokynul, aby je vytáhly.Aidan byla ráda, že se rozhodly utéci raději z téhle místnosti. Z věže dolů to bylo o moc příkřejšía nebezpečnější. A tady je zatím nikdo nevyruší, protože všichni respektují soukromí svatebníložnice.Každá přivázala jedno lano k sloupkům postele na obou stranách. Pracovaly mlčky. Postel jeurčitě udrží, vždyť je to kus nábytku tak těžký a mohutný, masivní dubové dřevo. Jejich váhusnadno unese. Aidan zkoušela pevnost uzlů a Nan zabalila miminko ještě víc a kouskem lehkélátky mu zakryla obličej na ochranu před deštěm. Pak spolu přivázaly dítě na lana a opatrně jezačaly spouštět z okna, nejprve pomalu přes okenní římsu a pak rychle, aby vyjící vítr nerozkývalten malý uzlíček a ne-udeřil jím o hradní zeď. Aidan ulehčené vydechla, když se její dcerka octla v pořádku dole, bylarychle odvázána a mladý Jim ji vzal do náručí.Teď byla řada na Nan. Aidan jí pevně uvázala lano kolem pasu a varovala ji: "Pamatuj si, žádnýkřik, ať se budeš bát sebevíc. I když vyje vichřice, mohli by nás přesto uslyšet. Spadnoutnemůžeš, jsi dobře přivázaná. Jenom se pevně drž a odrážej se nohama od zdi. Půjde to dobře,neměj strach." V obličeji bílá jako plátno jí kojná přesto statečně pokynula, 451bez dalších protestů vylezla na okenní římsu a spustila se dolů, křečovitě svírajíc lano. Aidan jisledovala z okna, s úlevou viděla, jak ji Mark s Clunym zachytili a rychle odvázali. Pak conejrychleji vytáhla lana zpátky, shodila oknem dolů plášť a sama si pevně uvázala lano kolempasu. Naposled se rozhlédla po pokoji a s rychlou modlitbou za Cavanovu duši na rtech odvážněseskočila do běsnící bouře.Co nevidět se octla na úpatí věže, ucítila, jak ji Cluny odvazuje a brumlá: "Kdybyste byla počkalana manžela, nemuselo k tomuhle vůbec dojít. Copak jste udělala s Cavanem? Opila jste ho?""Ne, zabila jsem ho, Cluny. Kdybych byla čekala na Conna, vběhl by jim do pasti a byl by zabiton. Moji drazí příbuzní se Conna chystali zavraždit, moudrá hlavo! Takhle je alespoň jednouprovždy pokoj, co říkáš?" Nechtěně otevřel ústa úžasem, ale hned se vzpamatoval, když na nějzasyčela: "Kde jsou koně?" "Zamčeni ve stáji," zněla odpověď. "Ten starý loupežník, váš děd, ajeho stájníci nás vyhnali už před pár hodinami, ať prý si jdeme hledat svého pána, protože vy užnás potřebovat nebudete. Měli jsme štěstí, že jsme včas ukradli ta lana. Můžeme se sice prokoně vrátit, ale já bych radil, mylady, abychom raději šli pěšky. I v té vichřici by nás mohlizaslechnout, až bychom se dobývali do stájí, a krom toho tam spí nejmíň půltuctu koňáků. Radšipojďme hned, protože nás začnou hledat až ráno, až začnou zjišťovat, proč ten šťastný párektak dlouho nevstává." "Čeká tam na ně pěkné překvapení ve svatební ložnici, to tedy ano,"zasmála se Aidan. "S Nan jsme zabarikádovaly dveře." Pak zvážněla. "A dokážeme jim utéctpěšky?" "K pobřeží je to jen pár mil, mylady, a máme k dobru nejméně devět hodin, než nászačnou hledat. Jestli cestou lorda Blisse nepotkáme, pak máme ještě možnost ukrýt se na jistémhradě při pobřeží. Patří nějakému lordu Glinovi, loajálnímu poddanému anglické královny.""A jak ses to, prosím tě, dozvěděl?" divila se. Zas jednou ji Cluny překvapil."Byl tam jeden upovídaný stájník," podotkl Cluny nedbale."Pojďte, mylady, vezměte si plášť. Musíme vyrazit." Zabalil jido pláštěnky a na vlhké vlasy jí roztáhl kapuci."Dej mi Valentinu," řekla Aidan kojné. "Schovám ji podplášť, ty nemáš žádný. Dala bych ti svůj, ale courala bys ho zasebou, vždyť jsem o tolik větší.""Počkejte, mylady," řekla Nan. "Udělám vám z prostěradla takový postroj, že budete mít děťátkohezky na těle a obě ruce volné." Aidan souhlasila. Kojná rychle uvázala postroj a bezpečně

Page 263

připoutala holčičku k matčinu tělu, kde byla chráněna proti větru a dešti.Vyrazili, Mark a Cluny napřed, za nimi obě ženy. Zamířili k pobřeží po kamenité cestě, jedinéschůdné v celém kraji. Vítr a déšť nepřestával, ba jak se Aidan zdálo, ještě sílil. Déšť padal vcelých proudech, takže málem nebylo vidět na cestu, a vítr vál tak silně, že se sotva drželi nanohou. Kdyby vichřice ještě zesílila, nemohli by pokračovat vůbec. Postupovali vpřed v podiv-,ném šeru, které nebylo ani nocí, ani dnem, ačkoli byla polovina léta a noci byly krátké.Aidan věřila, že neztratí směr, pokud nesejdou ze stezky. Když chvíli kráčeli mlčky, popošla keClunymu a zeptala se: "A kdopak to je, ten lord Glin?""Jeho matka byla dědičkou hradu a panství Glinshannon.

Utekla z domova s nějaký anglickým hrabátkem, už když jí bylo patnáct. Její otec ji vydědil, alekdyž později zemřel, ukázalo se, že veškerý majetek odkázal jejímu nejstaršímu pod podmínkou,že se vrátí do Irska a bude na panství žít. Nu, a k všeobecnému podivu on tak učinil a dědictví posvém anglickém otci přenechal bratrovi." "A jakpak je starý?""Ani mladý, ani starý, jak mi bylo řečeno."Aidan se zasmála. "No, to mi moc neříká.""Nevím o tom nic víc než vy, mylady. Jen tolik, že ačkolivpřevzal irské dědictví, zůstal lord Glin oddaným přívržencemkrálovny.""Výborně, když budeme muset u něj hledat útočiště, tím líp, když je to královnin člověk," řeklaAidan upřímně. "Pořád doufám, že se shledáme s Connem dřív, než se zas budu musetdo-prošovat u cizích. FitzGeraldovi jdou po mých penězích, Cluny, a to, že jsem Cavana zabila, jeneodradí. To dokáže jen Conn, alespoň doufám.""Pak se tedy musíte modlit, aby přišel co nejdřív, mylady. Až ten starý loupežník, váš dědeček,zjistí, co jste provedla Cavanovi, vzbouří nebe i peklo, aby se pomstil, to vám říkám. Je jenomjedno místo, kam se můžete ukrýt, a to je Glinshannon, ale stejně se tam za vámi přihrnenejpozději zítra odpoledne. Ale je-li lord Glin věrný poddaný královny, nebojte se, že by vásvydal, aniž by spravedlivě vyslechl obě strany." "Conn se tam jistě objeví," řekla a vzdor vážnostisituace se zasmála. "Conn mě přece ještě vždycky zachránil, že, Cluny? Určitě tam přijede, vímto."

KAPITOLA 20Henry Sturminster, lord Glin, si zvědavě prohlížel skupinku šesti osob, které vyhledaly útočištěna jeho hradě. Čtyři z nich byli muži, poddaní, jak jeho zkušené oko hned rozpoznalo. Další dvěbyly ženy, z nich jedna rovněž služebná. Druhá byla vysoká, teď zmáčená mladá ženavelitelského zjevu. Něco na ní ho silně zaujalo. Přistoupila blíž a oslovila ho. "Jsem Aidan St.Mi-chaelová, lady Blissová. Ráda bych u vás nalezla útočiště a přístřeší pro mé služebnictvo,moje dítě a pro sebe." "Přišli jste pěšky, jak mi bylo řečeno," líně protáhl lord Glin. "A kdepakmáte koně?""Na Ballycoille," odpověděla Aidan popravdě. "Na Ballycoille? Na hradě Rogana FitzGeralda? Cojste, proboha, hledali u toho starého loupežníka?""Ten starý loupežník je, bohužel, můj děd, i když se za něj do hloubi duše stydím," dopověděla."Ale dřív, než vám svou historii vypovím, ráda bych věděla, jestli nás tu necháte skrýt předdeštěm a poskytnete nám azyl před rodinou FitzGeraldových? Protože jestli snad ne, mylorde,musíme okamžitě jít dál. Manžel už je na cestě z Anglie sem; ten nás ochrání." Lord Glin bylpohledný chlapík s jemnými světlými vlasy, které mu neustále padaly do čela, a zlatohnědýmaočima. Pozorně si Aidan prohlédl a z náhlého popudu, jehož důvod ani sám nedokázal určit, serozhodl jí vyhovět. "Bude mi potěšením nabídnout vám pohostinství, madame, a věřte, žedobrovolně nevydám do rukou FitzGeraldů nic, natož urozenou dámu a její družinu!" Pokynulslužebnictvu: "Uveďte lady Blissovou a její lidi dovnitř!" načež Aidan dvorně políbil ruku. "Až si

Page 264

odpočinete, madame, promluvíme si."Aidan ještě zahlédla, že její muže vedou ke kuchyni, načež i s Nan následovala služku, nejprvepo širokých schodech do patra a pak chodbou až do rozkošného apartmá. Tam je obklopilaskupinka dalších služebných. Nejprve jí pomohly odložit děťátko a pak se činily, seč mohly, abys Nan měly co největší pohodlí. Pro Aidan tu byla vmžiku horká koupel, málem vykřikla radostí,když spatřila kouřící káď. Po koupeli si oblékla po-hodlný tmavěmodrý sametový župan, který jí kupodivu výborně slušel. S Nan zacházelypodobně a brzy ji i s dítětem usadily v malém pokojíku hned vedle ložnice paní. V krbu tamšlehal oheň, bylo tam teplo a příjemně.Hlavní hospodyně hradu, zamračená osoba, úhledně oblečenáv černém, oslovila Aidan: "Jeho lordstvo se dává poroučet a ptáse, zda může s vámi posnídat, mylady.""Vyřiďte, prosím, lordu Glinovi, že mi bude potěšením," odpověděla Aidan. V suchu a teple, zasilnými zdmi hradu, daleko od zlovolných FitzGeraldových, se cítila už o mnoho lépe.Osazenstvo hradu se jen míhalo kolem a brzo bylo v salónu hostinského apartmá prostřeno prodva. Aidan ocenila těžký da-maškový ubrus na leštěném dubovém stole, stříbrné svícny sesvíčkami z nejčistšího včelího vosku, které hořely prakticky bez kouře. Překvapením zvedlaobočí nad zlacenými talíři a příbory a nádhernými poháry, vykládanými zelenými acháty. Nikdyby na tak odlehlém místě takový přepych nehledala. Rozhodně ne po tom, co viděla u dědečkovastolu, kde se jedlo primitivně jako u sedláka.Z úvah ji vytrhl příchod lorda Glina. Když si hostitele dobře prohlédla, shledala Aidan, že je todocela atraktivní pán. Obličej měl sice dlouhý a úzký, ale měl v sobě něco milého, zdál se jípřístupný, až zranitelný. Nicméně si povšimla, že se k němu služebnictvo chová s upřímnýmrespektem, který, jak dobře věděla, musel být důsledkem všeobecné obliby. Nikdo se tunechoval ustrašeně, jako tomu bylo mezi poddanými jejího děda. "Postarali se o vás dobře?"otázal se, pozvedaje její ruku k ústům."Jako o královnu," usmála se Aidan.Vida, je hezká, řekl si Henry Sturminster, když jí úsměv prosvětlil tvář, a ta svatozář měděnýchvlasů, to je něco nevídaného. "Jestli se už cítíte lépe," řekl nahlas, "rád bych teď vyslechl vašihistorii. Jak jste se tu octla uprostřed bouře a proč vaše koně zůstali na Ballycoille? Musíteuznat, že je to poněkud nezvyklé a vyvolává to otázky." Odvedl ji ke krbu, kde ji pohodlně usadila sám usedl naproti ní."Všechno vám vylíčím popravdě," řekla na to Aidan, "ale musíte mi dát slovo, mylorde, badokonce odpřísáhnout, že to, co vám svěřím, nikomu nepovíte. Můj příběh je hrozný, a k nevíře,ale ujišťuji vás, že všechno je to svatá pravda!" Lord Glin nejprve přikázal služebnictvu, abyopustilo místnost a nevracelo se, dokud je nezavolá. Pak vzal Aidaninu ruku do dlaní a řekl:"Přísahám při památce mých rodičů, kéž Bůh jim dá věčnou blaženost, že nikomu nevyzradím,co mi teď svěříte, lady Blissová." Hleděl jí přitom do očí. "Bude to stačit?" V šedých očích se jíkmitl šelmovský úsměv. "Děkuji vám, můj pane. Samozřejmě, že to stačí, a tak tedy začnu. Kdyžpřed třemi lety zemřel můj otec, zanechal poslední pořízení, v němž mě přikázal do péčekrálovny s tím, že mi má najít slušného muže za manžela, který by spolu s mým ohromnýmvěnem převzal i otcovo rodové jméno a titul, aby náš rod nevymřel. Tak se stalo, že jsem sevdala za pana Conna O'Malleyho, nejmlad-šího syna Dubhdary O'Malleyho z ostrova Innisfana.Můj nastá-vající žil už v té době několik let v Anglii, pobýval u dvora jako člen královské gardy a královnamu byla velice nakloněna. Oddával nás královnin kaplan za přítomnosti Jejího Veličenstva; právěpřed dvěma lety na svátek sv. Valentina. Na příkaz královny jsme se po svatbě uchýlili na mépanství ve Worcestershiru, které náhodou sousedí s panstvím manželovy sestry a jejího chotě,lorda de Mariska. Brzy jsme se Conn a já do sebe hluboce zamilovali a zakrátko čekali dítě. Pakale přišlo neštěstí v podobě irského bratrance ze strany mé matky, Cavana FitzGeralda, který se

Page 265

u nás zničehonic objevil s pozdravy od dědečka, Rogana FitzGeralda. Protože se děd nikdy pocelou dobu, kdy byla provdána za mého otce, nenamáhal udržovat s matkou styky, byl mi taknáhlý zájem nápadný. Nechtělajsem však vypadat v bratrancových očích odmítavě, a tak jsme mu pohostinství poskytli.""Toho chlapa znám," vpadl lord Glin. "Dovedu si představit, jak se vám asi snažil vlichotit, určitěstavěl na odiv ty nejlepší manýry, ale bohužel vím bezpečně, že je povahou stejný parchant, jakoje rodem. Doufám, že jste se neurazila, že to říkám tak otevřeně, ale nezdáte se mi nijak falešněpovznesená." "Ne, o urážce nemůže být řeči," odpověděla klidně, "ale nechte mě pokračovat,bude to ještě dlouhé, a určitě už máte také takový hlad jako já."Henry Sturminster se zasmál a souhlasně přikývl. "A ke všemu mám francouzského šéfkuchařea ten je co se výsledků jeho práce týče úplný pedant. Dostal by z toho hysterický záchvat,kdybychom nechali jídlo vychladnout. Určitě bych potom nejméně čtrnáct dní dostával na stůlpokrmy buď připálené, nebo polosyrové." "Panebože, pane, to bych si nikdy nemohla odpustit,připravit tak skvělému hostiteli tak strašný osud." Pokračovala tedy. Čím déle jí naslouchal, tímvíce chápal, proč po něm chtěla slib mlčenlivosti. Její osudy byly tak fantastické, tak plnédramatických zvratů, jako by si je byla vymyslila. Dokonce by jí možná ani nevěřil nebýtskutečnosti, že ani na okamžik neodvrátila zrak a po celou dobu vyprávění mu upřímně hledělado očí. Nikdo, říkal si Henry Sturminster, by nedokázal lhát tak přesvědčivě. Maličko zaváhal jenpři líčení okolností smrti Ca-vana FitzGeralda. Viděl však na ní tak silné pohnutí, že jí uvěřil ivyprávění o té takzvané svatební noci. "Dobrý Bože, madame." pravil, když skončila. "Kdybychto někde slyšel vyprávět, dozajista bych tomu nevěřil, ale vám věřím. Když jste jim ale takhlezhatila plány, proč myslíte, že vás budou pronásledovat až sem? Ptáček už z klece uletěl a vyjste jim přece dokázala, že jste nebezpečný protivník. Na jejich místě bych s vámi nechtěl mít užnic společného." 456Aidan zavrtěla hlavou. "Rogan FitzGerald je pevně rozhodnut získat mé jmění za každou cenu,ačkoliv pořád dost dobře nechápu, proč," odpověděla."Ale já ano," podotkl lord Glin. "Ten starý byl odjakživa zapleten do takového či onakéhospiknutí, směřujícího ke svržení královny. Pokládá se za spasitele Irska, což mi připadá směšné,vždyť se v životě ze svého panství nevzdálil dál než na dvacet mil. Kdybyste ho vzala a posadiladoprostřed panství Kildare, které také patří klanu FitzGeraldů, nikoho by tam nepoznal a nikdoby neznal jeho."Aidan se srdečně zasmála. "Je vlastním bratrancem hraběnky z Lincolnu, ale bezpečně vím, žese s ní v životě nesetkal. Když byla moje matka ještě dítě, žádal ji, aby jí našla nějaké místo vesvých službách. Matka totiž byla jeho miláčkem. Hraběnka ji však namísto toho provdala zamého otce." To lorda Glina zaujalo. "A vy se s hraběnkou znáte osobně?" Aidan přikývla. "A skrálovnou?""Byla jsem jednou z jejích dvorních slečen, pane," odpověděla. "Vy jste nikdy nepobýval udvora, mylorde?" Zavrtěl hlavou a pravil: "Má matka byla dědičkou Glinshan-nonu. Její otec sipro ni vysnil sňatek s příslušníkem nějakého mocného irského šlechtického rodu. Dal jípříslušné vychování a nakonec ji poslal do klášterní školy ve Francii. Tam se v doměfrancouzské kamarádky potkala s mým otcem, který tehdy také ve Francii studoval. Byla z toholáska na první pohled, při první příležitosti spolu uprchli a dali se oddat." Odevzdaně pokrčilrameny. "Rodina mého otce v Anglii nebyla tím sňatkem nijak nadšena, a co teprve můj irskýdědeček! Ale matka už nosila pod srdcem dítě-mě, manželský slib byl stvrzen významnýmisvědky, a tak se nedalo dělat nic jiného než to manželství uznat. Má matka však byla ženasilného charakteru. Když prakticky ztratila vlastního otce, protože se k ní přestal hlásit, ač jizatím ještě nevydědil, snažila se získat si manželovy příbuzné, což se jí také podařilo. Po mně serychle za sebou narodili ještě dva moji mladší bratři, pak dvě sestry a nakonec poslednínejmladší bratr. I když si naše rodina žila dobře, nebyli jsme bohatí ani vlivní, takže jsme sespokojovali s životem na venkově, na panství v Dorsetu.

Page 266

Když mi bylo dvanáct, vzkázal irský dědeček otci, že mě ustanovuje dědicem Glinshannonu iveškerého majetku, ale pod jednou podmínkou: Musím se okamžitě odebrat do Irska, abych tamžil s ním, a vzdát se nároku na anglické dědictví i na titul po otci. Měl jsem si vybrat sám, alejednou učiněné rozhodnutí mělo zůstat nezvratné. Dědeček mi zároveň poslal jako dar nej-krásnějšího hřebce, jakého jsem kdy viděl. Dostal jsem jeden měsíc na rozmyšlenou, po tu dobuměl u nás čekat věrný služebník, kterého pro mě poslal. Až lhůta uplyne, měl se vrátit do Irska semnou nebo beze mne. Žádné vyjednávání ani smlouvání nepřipadalo v úvahu.""A tak jste odjel do Irska," vpadla Aidan. "Těžká volba, viďte, pane? Nedovedu si představit, žebych se svého zámku Pear-rock Roayl dokázala vzdát snadno!"Henry Sturminster s úsměvem pokračoval: "Otec byl z toho celý bez sebe a chtěl, abychdědečkovi odřekl, ale matka měla radost a uprošovala mě, abych přijal. Tvrdila, že je jenspravedlivé, aby se mě otec jako dědice vzdal ve prospěch dědečka, když mu kdysi jeho jedinoudědičku odvedl. Otec přece má ještě dva další syny, argumentovala, a alespoň o jednoho budetak postaráno. Až jednou zdědím dědečkův majetek, pomohu prý mladším bratrům najít sivhodné nevěsty. To u otce rozhodlo, takže svolil, pokud ovšem já sám budu do Irska chtít." "Cožjste podle všeho chtěl," podotkla Aidan. "Ach ne, chtěl jsem zůstat v Anglii," řekl HenrySturminster, "ale nepřestával jsem myslet na to, co mi řekla matka. Jak jednou budu mociprospět bratrům, kterým by jinak mnoho majetku nezbylo, a jak budu moci dát sestrám věno,aby se mohly výhodně provdat. Velká zodpovědnost, abych ji dokázal unést už ve dvanáctiletech, viďte? Ale z lásky k matce jsem ji na sebe vzal. Ale nelitujte mě, lady Blissová. Já sámtoho nikdy nelitoval. Do Glinshannonu jsem se zamiloval na první pohled a s dědečkem jsmebyli velcí kamarádi až do jeho smrti. Zemřel, když mě bylo právě devatenáct.""A existuje nějaká lady Glinová?" vyzvídala Aidan. Její fešný společník se zasmál. "Teď mluvítejako moje matka. Vždyť je mi sotva třicet!""No, můj manžel je mladší než vy a už máme rodinu!" škádlila ho."Ale jděte, opravdu mluvíte jako matka!" a zasmál se už nahlas. "Jelikož se ale nejspíš právě teďraduje ze šťastné noviny, že se totiž na svátek sv. Michala žením s Mairou O'Harovou, svěřuji to ivám.""Manželství dělá muži dobře," řekla s předstíranou škrobe-ností, ale v očích měla smích."Už jednou jsem vám řekl, lady Blissová, že jste nebezpečný protivník. Ale už skládám zbraně,protože slyším za dveřmi služebné, což znamená, že jídlo už se nese. Jestli nechcememon-sieura Paula smrtelně urazit, musíme ke stolu." "Vaši kapitulaci milostivě přijímám,mylorde," řekla upjatě. Henry Sturminster se zasmál a otevřel dveře. 458Sluhové vešli v řadě, každý nesl jednu mísu či podnos a obřadně je stavěli před stolovníky. Natabuli se octly dva vaječné pokrmy: nadýchaná smažená vejce na smetaně, cibulce a s kouskyšunky a stříbrný tác se ztracenými vejci v sladkém víně a na smetaně. Na dalším talíři byla celárůžová šunka, kterou sluha odkrajoval na plátky různé síly podle přání stolovníků. K tomu sepodával křupavý čerstvý chléb s máslem a domácím medem nebo jedinečným švestkovýmdžemem. Menu doplňoval malý bochníček pikantního tvrdého sýra. Ten Aidan obzvlášť chutnal,zvlášť s výborným vínem, jež měli na zapití.

Dvakrát si naložila na talíř a snědla všechno do posledního drobečku, až se tomu lord Glin divil,protože u ženy takový apetit ještě nikdy neviděl. Byl rád, že monsieur Paul připravil vaječná jídladvě, protože vejce se šunkou spořádala sama, i veškerý chléb, on stěží zachránil jediný kousek.Když dojedla, opřela se dozadu v křesle, div nepředla blahem jako nějaká velká, nasycenákočka. "Jak jen se vám proboha daří udržet takový kuchyňský zázrak tady, v té Bohemzapomenuté končině, lorde Gline?"Henry Sturminster se usmál. "Protože ho nestydatě přeplácím," odpověděl, "navíc mu poskytujiprivilegium brát si jednou za dva roky dva měsíce dovolené, kdy odjíždí do Francie. Něconeslýchaného, viďte, ale já si bohužel zvykl na dobrou kuchyni zásluhou otce, který tak dlouho

Page 267

ve Francii pobýval. Dědeček tady míval celá léta starou kuchařku. Jen co jsem panství zdědil,hned jsem ji poslal do výslužby s tučnou penzí a do vlastní chaloupky. Ta paní všechnovýhradně vařila, a to bohužel všechno v jednom hrnci: skopové, zeleninu i pudink." Aidan na to súsměvem: "Zato váš monsieur Paul je pravý umělec."Lord Glin vstal. "Už musíte být unavená," řekl, "vždyť jste šli celou noc a v takovém počasí!Odpočiňte si trochu. Postavím na věž jednoho člověka, ať vyhlíží jak vašeho manžela, takpopřípadě i FitzGeraldy. Tady jste v bezpečí, mé slovo na to! Do Glinshannonu se bez méhovědomí nikdo nedostane! Je prakticky nedobytný."Aidan přijala jeho ujištění s povděkem; byla skutečně úplně vyčerpaná. Nakoukla do pokoje kNan a viděla, že kojná i s dítětem tvrdě spí, na malém stolku viděla ještě zbytky dobrého jídla. Anise po svých čtyřech mužích doprovodu neptala, věděla, že je o ně jistě stejně dobře postaráno.Henry Sturminster byl jako hostitel vskutku velkorysý. Uchýlila se tedy do prostorné ložnice skrásnými růžovými sametovými závěsy na oknech a kolem lůžka, shodila župan, vlezla mezilevandulí vonící prostěradla a v tu chvíli usnula.

Jak dlouho spala, nevěděla, ale najednou ji v teple prostorné postele začal zaplavovat takdlouho postrádaný známý sladký pocit, což ji vzbudilo."Ajdan," zaslechla známý hlas, "Ajdan, má lásko."Pomalu, pomaličku otevřela oči a hleděla do tváře manžela!"Och, Conne!"Přitiskl svá ústa na její ve žhoucím polibku, až ztratila dech. "Cožpak nikdy nemůžeš zůstat tam,kde tě nechám, drahoušku?" škádlil ji a lehkými polibky jí pokrýval čelo. Pak sklouzl na víčka,nosík a znovu na ústa. Aidan se silně zachvěla. Střetli se obapolně udiveným pohledem. Pomaluse sesunul na bok a začal jí hníst ňadra, cítil, jak jsou pevná a jak se jí bradavky touhou vztyčují.Hleděla na něj očima rozšířenýma údivem, teprve teď jí docházelo závratné pomyšlení: "Conne,"zašeptala, "Conne, už je to mezi námi zas takové, jako to bývalo!" "Opravdu, drahá, také jsem topoznal." Hladil ji po celém těle. "A jaks mě našel?" vzdychla blaženě."Lord Glin dal signál naší lodi," odpověděl. "A když jsem přišel sem, tys byla ve spánku tak knakousnutí, že jsem neodolal, shodil šaty a vklouzl k tobě.""Conne," vykřikla pohoršením, "co si jen o nás lord Glin pomyslí?""Určitě to ocení víc, než kdybych se jenom uklonil a políbil ti ruku, drahoušku. Rád bych teďzlíbal některé zajímavější partie, drahá!""Ach ano," zvolala. Sklonil hlavu a začal ústy jemně a do detailu prozkoumávat vábné tělo svéženy. Nevěděl, čím to, ale najednou jako by pod jeho dotykem rozkvétala, jako kdysi, ještěpředtím, než Cavan FitzGerald zničil jejich štěstí. Sklouzl ústy z pasu k lehce zaoblenému bříšku.Měla pleť tak hedvábně jemnou, že ho pouhý dotek nesnesitelně vzrušoval. Políbil ji důrazněji napodbřišek a zvolna se začal vracet, ale tu mu Aidan na-jednou stlačila hlavu níž."Prosím, prosím, Conne," řekla k jeho nesmírnému údivu, "pomazli mě taky tam dole! Mám tomoc ráda." Panebože, říkala si při tom, snad měla ta Skye pravdu, když tvrdila, že se manželérádi dozvědí, co se jejich ženám v posteli líbí! Na zlomek vteřiny se zarazil. Už takhle miloval jinéženy, ale svou vlastní ženu ještě ústy na tak citlivém místě nedráždil. S manželkou je to přeceněco jiného, blesklo mu hlavou, ale pak pochopil, a málem se rozesmál. Manželky jsou přeceženy jako jiné, ne? Proč jen si to neuvědomil dřív? Pak ho ale napadlo něco jiného,závažnějšího. Vždyť ji takhle ještě nikdy nemiloval! Takže kdo tedy? Přinutil se zachovatchladnou hlavu. Co na tom dnes už záleží, co se dělo během toho roku, kdy byli odlouče-ni? Konečně jsou zase spolu a ona nabyla ztracené schopnosti milovat, to jediné je důležité.Sklonil proto znovu tmavou hlavu a začal ji laskat na nejcitlivějším místě, odměnou mu bylyvzdechy rozkoše. Až mu slzy stouply do očí; konečně se jí zas vrátila ta nebeská slast, s jakouho vítávala kdysi!

Page 268

I Aidan tekly slzy, ani o tom nevěděla. Proč tehdy ztratila schopnost těšit se z lásky, to neví anikdy se nedozví, jisté však je, že se jí tato schopnost právě vrátila a to jediné je důležité!Drobnými krůčky se jí do celého těla vkrádala rozkoš, až ji celou zaplavila a nezadržitelně jiunášela do extáze. Plně si uvědomovala každý jeho pohyb, každý počin, ale nemohla se anipohnout, jako by měla údy z olova. Po chvíli opustil drobný klenot jejího ženství, znovu jí začallaskat ňadra, a když se sklonil, aby jí začal sát bradavku, žhavý záblesk jí projel celým tělem. Jakjí laskal bradavku, cítila odpovídající vzrušení i tam dole, mezi nohama."Miluji tě, má drahá ženo," šeptal, když na ni naléhal. "Miluji tě, Aidan," a jedním rázem do nívnikl. "Miluji tě, drahá," opakoval, když se začal zvolna pohybovat a v tu chvíli všechny zlévzpomínky vybledly, ustoupily před jeho láskou, jako by měly udělat místo novým, k nimž sebude moci v budoucnu vracet. Až když si později ukojeni a ztišeni leželi v náručí, vyprávěla mu oudálostech na Ballycoille. Obdivoval, s jakou statečností a rozmyslem si tam počínala. Zároveňho ale mrzelo, že tak brzy po návratu z Turecka musela zas projít novou zkouškou. Ale naštěstí zní vyšla bez úhony a konečně se zbavila té noční můry, která jim oběma bránila těšit se zevzájemné lásky. "A víš to jistě, žes Cavana FitzGeralda zabila?" vyptával se. "Byl už studený,když jsme prchaly oknem," ujišťovala ho. Najednou si ale uvědomila. "Ježíši! Přestalo pršet!FitzGeraldo-vé tu budou co nevidět, jestli tady už nejsou!! Vstávej, Conne! Snad se nám ještěpodaří utéci!""Ne, drahá, nikam nepůjdeme, zůstaneme pěkně tady a vyříkáme si to s nimi!" "Conne, zbláznilses snad?""Ne, Aidan, nezbláznil, ale dokud úplně nevyvedeme z omylu toho zatraceného starého, tvéhodědečka, sám Bůh ví, co si zas vymyslí příště, jen aby se dostal k tvému majetku." "Conne, cožto nechápeš? Chce tě zabít!" "Nuže, budeme mu to muset vymluvit, že?"Nedovedla si představit, jak by se jim něco takového mohlo podařit, říkala si, že je holé šílenstvívůbec se o to pokoušet, a ona že je blázen, že takové řeči vůbec poslouchá, ale v tu chvíli se honesnažila dál přemlouvat. Na to bude čas později.

Namísto toho rozmarně pravila: "Možná že bychom ho v šatech dokázali zlomit líp."Zachechtal se, v tu chvíli byl na nohou a začal se oblékat. Svoje šaty našla vyprané a vyžehlenéúhledně složené na židli a rychle se dala do pořádku i ona."Nech si vlasy rozpuštěné," poprosil. S úsměvem souhlasila. Odjakživa ji rád viděl srozpuštěnými vlasy. Pohladil ji po dlouhých hladkých pramenech měděné hřívy a natočil si naprst jed-nu kadeř. "Jako tavené zlato v oranžovém plameni, miláčku. Nikdo nemá takové vlasy.""Valentina takové bude mít," odpověděla. "Už jsi ji viděl? Podařilo se mi zachránit naši dceru,jestli to nevíš." ,,Hned když jsem se ubezpečil, žes v pořádku, šel jsem se podívat na ni. Copak jeto tam s ní za dívenku?" "To je kojná, kterou Cavan v Cardiffu najal. Je to dlouhá, smutnáhistorie, ale já chci každopádně vzít Nan s sebou na Pearrock Royal. Předně potřebuje Valentinakojnou, protože já už o mléko přišla, a potom Wenda bude z toho celá pryč, takže budeme musetmít co nejdřív další potomky, aby měla Wenda co dělat. A hlavně, Nan je dobrá holka. Blíž ti tovysvětlím potom.""A to chceš mít hned další dítě, Aidan? Není to brzy?" Šťastně se zasmála. "Conne," odpověděladůrazně, "otec mě vychoval jako syna. Umím číst, vést účetnictví. Vím všechno o obchodě, akdyby bylo třeba, dokázala bych ho i sama řídit. Ale to není to, co opravdu chci." "A co tedyopravdu chceš?""Chci být tvou ženou, mít s tebou kupu dětí a žít na venkově, na panství, Conne. To je celý můjživot a to jediné si přeji v životě dělat. Jen tak mohu být šťastná. Chci zpátky domů, nemít už zničeho strach a už nikdy se od tebe a z Pearrock Royal ani nehnout! Teď se musíme vypořádat stím zlým starcem, který si říká můj dědeček, ať nás to stojí co stojí, a pak hurá domů , do Anglie!"

Page 269

"U Boha, Aidan St. Michaelová!" řekl procítěně, "žehnám dni, kdy mi tě Alžběta dala, protože tyspro mě ta jediná pravá! Dokážeš se vyznat sama v sobě a za to tě mám rád!" "Jsem ráda, že toříkáš," vážně pravila Aidan, rozhodnuta jednou provždy odhalit pravdu, "protože kdybych to bylakrálovně sama nenavrhla, nevěděla by ani ona, že já jsem pro tebe ta pravá!"Connovi poklesla brada a pak vypukl v smích. "Aidan," řekl, "tobě se žádná nevyrovná! Tysprostě originál a jsem na tebe hrdý!" Letmo ji políbil.Než mohla odpovědět, ozvalo se zaklepání a sluha vyřizoval,že dole v hlavní hradní síni je očekává hradní pán spolu s Ro-ganem FitzGeraldem a jeho synemEamonem. Beze slova se Conn s Aidan vzali za ruce a začali sestupovat ze svého nebe napevnou zemi. Spolu jsou neporazitelní, cítili. Když vstoupili do hlavní síně, rozzuřil pohled na něRogana FitzGeralda tak, že chvíli ani nemohl promluvit. Krev se mu nahrnula do hlavy, až zrudl,několikrát naprázdno zalapal po dechu, a když byl konečně mocen slova, zařval na Aidan: "Tyvražednice! Tys mi chladnokrevně zabila synovce, prokletá anglická čubko! Nechci tě znát!""Ani já, hnusný starý ďáble," vykřikla Aidan v odpověď. "Ten tvůj zatracený parchant synovecdnes mohl být naživu, kdybys mě byl nepřinutil spáchat zločin bigamie! Doopravdy jsi čekal, žesi to nechám líbit? Že dovolím zavraždit Conna? To bys měl špatné mínění o mém anglickémpůvodu a ještě horší o své vlastní krvi, která mi proudí v žilách! 'Překvapen se na chvilku zarazil, ale chladně uvažující, vypočítavý Eamon FitzGerald, který si naAidanino věno teď brousil zuby sám, řekl: "Žádám spravedlnost, lorde Gline, od vás jako odzástupce koruny pro náš kraj. Tahle žena, moje neteř, chladnokrevně a svévolně zabila svéhozákonitého manžela Cavana FitzGeralda, aby mohla utéci s tímhle chlapem, ConnemO'Mal-leyem. Oba volám k zodpovědnosti za smrt bratrance Cavana a žádám o jejich spravedlivépotrestání!"Henry Sturminster, lord Glin se na delší chvíli zamyslel a pak pravil: "To je problém, který sinetroufám rozřešit sám, pánové a paní. Otázka zní: Za koho je vlastně Aidan St. Michaelovádoopravdy provdána? Jestliže je její sňatek s Connem O'Malleyem platný, pak jste vy, pánové zBallycoille, spáchali zločin, když jste ji donutili k dalšímu sňatku a tím k bigamii. Pak musíme je-jí čin, vraždu na Cavanu FitzGeraldovi, hodnotit jako obranu vlastní cti. Na druhé straně, je-li jejímanželství s Connem O'Malleyem neplatné, pak sňatek s Cavanem FitzGeraldem platí a zločinspáchala ona. Je třeba vzít v úvahu i právní stránku věci. Aidan St. Michaelová je Angličanka apodléhá anglickým zákonům, i církvi Anglie a především samé královně, jakožto její věrnápoddaná. Než ještě proberu tyto otázky, musím v první řadě, pánové, konzultovat církevníautority. S tím jistě souhlasíte?" Rogan FitzGerald už se vzpamatoval a chystal se k boji. "Co, kčertu, má tohle znamenat?" chtěl vědět. "To znamená," odpověděl mu Conn s úšklebkem, "žemylord Glin potřebuje vyjádření církve, aby určil, za koho vlastně je Aidan provdána, ještě nežrozhodne.""Aidan uzavřela sňatek s Cavanem FitzGeraldem před očima svaté matky církve katolické. Vjediné pravé víře byla oddánaa každý jiný sňatek je vedle toho protizákonný a neplatný," vyštěkl stařec."Jakožto královnin věrný poddaný s vámi nemohu souhlasit, Rogane FitzGeralde," řekl lord Glin."Náš zemřelý panovník Jindřich VIJI. oddělil Anglii nikoli od křesťanské víry jako takové, ale jenod vlády Říma. Angličané nad sebou nestrpí vládu cizího pána.""Škoda, že nejsou Agličané v otázce svobody Irska stejně citliví jako v otázce svobody vlastní,"řekl stařec. Conn O'Malley se zasmál. "V tom s vámi, Rogane FitzGeralde, nemohu nežsouhlasit.""Když tedy se mnou souhlasíte, pročpak žijete v Anglii, synu velkého Dubhdary O'Malleye, Bůhbuď jeho duši milostiv?" "Protože na rozdíl od vás, Rogane FitzGeralde - uvažuji realisticky.Nejste nic jiného než snílek. Irové svobody nikdy nedobudou, pokud nebudou jednotni, jakotomu bývalo kdysi. Tehdy byl každý hodnocen jen podle vlastních činů, ať věřil v staré bohy, aťbyl křesťan nebo třeba Žid. Tehdy i ženy byly váženy a považovány za rovné mužům. Tehdy jsme

Page 270

my Irové žili, bojovali a umírali jako jeden národ! Ty časy jsou pryč, starče, a z nás se stala banda,nezávislých, kde se každý pyšní původem od starých králů a nikdo nevěří nikomu. Propadlijsme slabosti z rozdělení a tím jsme umožnili Angličanům nás ovládnout. Ani v současnosti tonení jiné, Rogane FitzGeralde, a proto žiju v Anglii a s anglickou manželkou, abych mohl v klidua bezpečí vychovat své děti. Každý dobrý otec si tohle přeje, a proto ještě nejsem Ir o nic horšínež jiní, starče!" Zatím co hovořili, vstoupil sluha se vzkazem a lord Glin řekl: "Tohle nášproblém neřeší, pánové, ale snad se teď rozluštění přiblížíme." Obrátil se k sluhovi a něco muřekl. Když muž od-spěchal, lord Glin oznámil: "Právě přijel biskup z Mid-Con-naughtu, doufám,že nám pomůže rozmotat ten propletenec ohledně sňatků."Eamon FitzGerald však hlasitě protestoval: "Ale biskupz Mid-Connaughtu patří k rodu O'Malleyů!""Jak to, je rodem O'Malley?" tázavě se podívala Aidan naConna."Je to můj nejstarší bratr," pošeptal jí, "nevlastní bratr, syn první ženy Dubhdary O'Malleyho.Skye je jeho nejmladší sestra.""Vznáším námitku!" zařval Rogan FitzGerald. "Od O'Mal-leyho spravedlivé rozhodnutí čekatnemůžeme!" Tu vstoupil do síně rychlým krokem vysoký, hezký muž, od-kopávaje červenoubiskupskou kleriku dlouhýma nohama, a ačkoliv ho Aidan viděla poprvé v životě, připadal jídůvěrně zná-mý. Nemohlo být pochyb, z jakého rodu pochází. "Chcete mi snad tvrdit, Rogane FitzGeralde, ženemohu vykonávat svůj úřad, daný mi církví?" zeptal se přísně."Jste z Connaughtu! Ale tady jsme v Munsteru! Může nás rozsoudit jen biskup munsterský!"ohrazoval se Rogan FitzGerald. "To si, pane, ovšem počkáte, protože biskup munsterský prá-vě před dvěma dny zemřel a potrvá pěkně dlouho, než zpráva o jeho skonu doletí do Říma. A nežnám svatý Otec ustanoví jeho nástupce, uplyne doba ještě delší. V očích církve nezaujímá Irskozas tak důležité postavení, Rogane FitzGeralde, takže se budete muset smířit s mýmrozhodnutím, a pokud se vám nebude líbit, můžete se odvolat k papežské stolici do Říma."Podíval se na Conna."Zdá se, že se ti daří, bratříčku," řekl. "Michaeli, tohle je moje žena Aidan.""To se ještě neví!" zaječel Rogan. "Sedněte si a mlčte," zařval Michael O'Malley. "Pane biskupe,smím vám nabídnout trochu vína?" promluvil do toho společenským tónem lord Glin.Michael O'Malley mu věnoval okouzlující úsměv: "To je první civilizovaná věta, co slyším odchvíle, kdy jsem přijel na Glin-shannon. Ano, mylorde, trochu vína bych si dal, děkuji vám." LordGlin usadil biskupa ke stolu a chvíli spolu tiše rozmlouvali, zatímco jim sluhové servírovali vínoa sušenky. "Je ti podobný a není," řekla Aidan Connovi. "Den ode dne je podobnější otci. Já sámse na otce skoro nepamatuji, ale na Innisfaně existuje jeho velký portrét. Skye a já jsmepodobnější svým matkám, ale oba z otce něco máme. Michael je čestný člověk, rozsoudí násspravedlivě." "Ale co když rozhodne ve prospěch FitzGeraldů? Budu pak obviněna z vraždy?""Neměj strach, srdíčko," uklidňoval ji. "Ty přece nejsi žádná vražednice. Vždyť ses tomuparchantovi jenom bránila, hájilas svou čest. Právoplatně oddáni jsme my dva, Aidan!" Když seMichael O'Malley občerstvil, dal znamení, že jednání může začít. Nejprve dal vyklidit hlavní síňGlinshannonu ode všech nepovolaných. Nepřál si totiž žádné půtky mezi ozbrojenciO'Malleyových a krajně různorodým doprovodem FitzGe-raldů.Když konečně v místnosti zbyli jen žalobci a žalovaní spolu s lordem Glinem, řekl biskupO'Malley: "Dobrá, Rogane FitzGeralde, vaši stížnost vyslechnu jako první." Rogan začal: "AidanSt. Michaelová je jediným dítětem mé drahé zesnulé dcery Bevin. Ze strany jejího otce již nikdonežije, a tak bylo mou povinností jako nejstaršího člena rodiny postarat se, aby byla řádněprovdána. Vybral jsem jí za manželavlastního synovce, Cavana FitzGeralda. Byli oddáni v katolické víře, kterou vyznává celá mojerodina, ve víře, v níž se má vnučka narodila a byla pokřtěna. Včera v noci, poté, co jsmedoprovodili novomanžele na svatební lože, tahle chladnokrevná čubka svého manžela

Page 271

zavraždila! Pak utekla za svým milencem, tímto mužem! Žádám spravedlnost, otče biskupe!"Michael O'Malley pohlédl na Aidan. "Je to pravda, co říká, Aidan St. Michaelová?""Není!" "Lhářko!""Buďte zticha!" rozkázal biskup. "Popíráte, že jste se včera provdala za Cavana FitzGeralda?""Popírám, že by byl mým manželem, pane biskupe," řekla Aidan. "Že jsem byla donucenaznesvětit svátost manželství bigamií, protože mě k tomu sňatku přiměli násilím, to nepopí-rám.""Říkáte, že jste byla donucena. Jak?""Naši malou dcerušku, moji a Connovu, unesli z našeho domova v Anglii, aby mě tak vylákali dodomu mého děda. Ten hrozný člověk před mýma očima přiložil hrot dýky k tělíčku bezbrannéhodítěte! Dokonce prolil i kapku její krve, až se bolestí rozplakala! Tak mě donutil, pane biskupe!Hrozil, že sice Valentinu nezabije, ale že ji nechá trpět, pokud se nepodrobím jeho šílenémuplánu. Dokud se mi nepodařilo zorganizovat útěk z Ballycoille, musela jsem jít FitzGeraldům naruku, nic jiného mi nezbývalo.""To je vážné obvinění, Rogane FitzGeralde," řekl biskup. ,,Žádné znesvěcení svátosti senekonalo," ohrazoval se Rogan."Její takzvané manželství, uzavřené v Anglii, je neplatné, protože nebylo požehnáno pomazanýmknězem jediné pravé církve. Jak by tedy mohlo jít o bigamii?"Vítězně se zahleděl na biskupa, protože věděl, že ať je jeho osobní názor jakýkoli, musí svérozhodnutí založit jen na náboženských důvodech."Ty starý ničemo," zvolala Aidan rozlíceně, "neuznávám žádné zákony, náboženské ani lidské,jen anglické právo!" "Řekněte, jak to bylo se svatbou s Connem," řekl Michael uklidňujícímtónem. "Kdy se konala a kdo ji celebroval?" "Byli jsme oddáni v královnině kapli vGreenwichském paláci čtrnáctého února léta Páně patnáct set sedmdesát osm. Obřad provedlosobní královnin kaplan v přítomnosti královny, lorda Southwooda, našeho synovce, mojíkomorné Mág a Connova sluhy Clunyho.""To je vysvěcená kaple," podotkl Michael O'Malley. ,Ale neposvěcený kněz!" vykřikl RoganFitzGerald. 466"Vzpomínáte si, který z královniných kněží vás oddával?" Tohle je klíčový bod, říkal si biskup.Existovali totiž někteří knězi, kteří sice sloužili Alžbětě, ale nebyli papežem exkomuni-kováni zakacířskou odchylku anglikánské církve. Stará víra dosud v Anglii převládala."Oddával nás otec Béda," odpověděla Aidan tiše."Pak je vaše manželství v očích církve platné," řekl O'Mall ey."Jakže?" vykřikli současně Rogan i Eamon FitzGeraldovi, s vidinou unikajícího bohatství předočima. Nicméně se nehod-lali vzdát bez boje. "Co jsme také mohli čekat, jaké spravedlivérozhodnutí od nějakého O'Malleye, když se jedná o člena jeho rodiny! Proti vašemu rozhodnutívznáším protest, pane biskupe! Poženu náš spor třeba až do Říma, abych získal spravedlivýrozsudek!""Poslouchejte, Rogane FitzGeralde," řekl biskup trpělivě. "Otec Béda je dosud pokládán zapravověrného kněze římské církve. Několik jich totiž s němým souhlasem papežské stolicesetrvává ve službách královského dvora, kvůli možnému smíru obou vyznání a návratu Angliepod pastýřskou hůl Svatého otce. Vaše žaloba je odsouzena k nezdaru. Ovšem, kdyby si ladyBlissová přála vás obvinit z násilného donucení k bigamii, může tak učinit. Jste starý muž,Rogane FitzGeralde, a brzy stanete před tváří Stvořitele. Máte toho mnoho na svědomí, alejakožto poslušný syn církve máte naději na odpuštění v poslední hodince. Kdybyste byl za svůjzločin exkomunikován, tuto možnost ztratíte a vaše duše bude navěky hořet v pekle. Je to vážnérozhodnutí, Rogane FitzGeralde, a záleží jen a jen na vás. Kterou cestou se dáte?"Jako by se stařec přímo před jejich očima sesouval, hroutil do sebe, až s ním Michael O'Malleyna kratičký okamžik pocítil soucit. Pak se však rozpomněl na všechno utrpení, jež RoganFitzGerald a jeho synovec Cavan způsobili nejmladšímu bratrovi a Aidan, a zatvrdil se. Eamon

Page 272

FitzGerald, praktičtější než jeho otec, poznal, že prohráli, a pokrčil jen rameny. Otcův a Ca-vanůvsen o bohatství se rozplynul. On sám jen na krátký okamžik snil, jak by se za neteřino zlato daloopravit Ballycoille. Byl blázen, že na to vůbec pomyslel, říkal si teď. Sny jsou dobré tak pro děti apošetilce, kteří v ně uvěří. "Pojďte, otče. Světla už ubývá a domů to máme ještě kus." Vzal starcev podpaží a odváděl ho."Chci zpátky svoje koně," zavolala za nimi Aidan a její strýc se otočil."Přijeli jsme na nich, ale když ti je vrátím, někteří muži z doprovodu budou muset jít pěšky až naBallycoille." 467"Když jsem tu cestu mohla pěšky urazit já, pak mohou tví lidé také. Jen je nech ve stáji lordaGlina!" , Jsi tvrdá, Aidan St. Michaelová," řekl jí. "To ta moje irská krev," odpověděla a hleděla zanimi, jakstrýc vede starého otce ven z hlavní síně Glinshanonu. Ramena Rogana FitzGeralda poklesla,kráčel se skloněnou hlavou. "Sbohem, dědečku!" zvolala. On se na okamžik zarazil, ale neotočilse. Pak vyšli ven a zmizeli jim z dohledu. Když FitzGeraldovi odešli, napětí v síni povolilo. HenryStur-minster, lord Glin, se na hosty usmíval. "Doufám, že zůstanete na noc, všichni," řekl.Souhlasně přikývli."Šéfkuchař lorda Glina je čaroděj," řekla Aidan uznale. "Jen dojím jedno jeho jídlo, už se misbíhají sliny na další." "Jak můžete mít hlad po tom všem, co jste spořádala dnes ráno?" divil selord Glin.Aidan má přímo zázračnou chuť k jídlu," řekl její manžel hrdě, "a nikdy nepřibere ani libru."Služebnictvo se vrátilo do síně a zabývalo se přípravami na večeři. Všichni hosté dostali povelkém poháru vína a hřáli se u krbu, protože po vydatném dešti byl letní večer chladný. LordGlin pravil: "Jaké štěstí, pane biskupe, že otec Béda zůstal pra-vověrným synem církve.""Nevím to jistě,"odpověděl Michael O'Malley a oči mu šibalsky zasvítily.Lordu Glinovi poklesla brada, vydechl:, Ale říkal jste přece..." "Vím, co jsem řekl, a uložím si conejpřísnější pokání, pokud bylo mé tvrzení falešné, ujišťuji vás, mylorde. Ale přesto nám máinformace pomohla vyřešit náš problém, že? Rogan a Eamon FitzGeraldovi jsou na cestě zpátkyna Ballycoille a navždy zmizí ze života Aidan a mého bratra. Když bratr před šesti lety odcházeldo Anglie za sestrou, to rozhodnutí změnilo jak jeho život, tak jeho příslušnost. Protože byl z násnejmladší, nekynula mu v Irsku žádná budoucnost. S jeho volbou jsem nemohl než souhlasit.V současné době je Alžběta svrchovanou vládkyní Anglie, Irska a Walesu. Conn složil do jejíchrukou přísahu a ve věrnosti královně nikdy nezakolísal. Sloužil v královské gardě, přijal od nímanželku. Conn O'Malley - pardon, bratře, Conn St. Michael - je spolehlivým stoupencemkrálovny a jeho anglická žena je jí rovněž oddána. Jejich sňatek v posvěcené královské kaplipožehnaný královniným knězem je pro ně platný jakož i pro všechny věrné královniny poddané.Celé měsíce by trvalo, než by se tahle zapeklitá záležitost objasnila, a tak jsem vzal rozhodnutína sebe. 468Přesto musím podotknout, že jak mně, tak Connově matce by se velice ulevilo, kdyby můj bratr ajeho žena souhlasili se sňatkem ve víře, v níž se oba narodili. Když je sám právoplatně oddámpodle ritu církve římskokatolické, nebude už nikdy žádných pochyb, že?""Jsme už oddáni," tvrdohlavě trval na svém Conn. "Vím," odpověděl starší bratr, "a podle všehoje to manželství platné i v očích církve římskokatolické, Conne, ale takhle alespoň budedůkladně stvrzeno, není to snad pravda?" "Považuji naše manželství, uzavřené v Greenwichi, zaplatné," opakoval Conn. "Nikdy mě ani nenapadlo o tom pochybovat." "Jistě, lásko, ale co námto udělá, Conne?" Vzal její tvář do dlaní a zahleděl se jí do stříbřitých očí. "Udělalo by ti toradost?""Tvé matce by to udělalo radost," odpověděla s úsměvem, "a když už jsme tak blízko Innisfany,bylo by hanba nevzít Valen-tinku ukázat babičce. Chci, aby s námi byla tvá matka spokojená,Conne. Jestli to má k její spokojenosti přispět, pak jsem pro svatbu. Náš sňatek před dvěma apůl lety uznávám, ale už nikdy nikdo nesmí naše manželství zpochybnit. Závisí na tom budoucí

Page 273

osud našich synů!"Dotkl se ústy jejích rtů, obrátil se k Michaelovi a řekl: "Tak dobrá, ale oddej nás hned, tady ukrbu!""No jistě, a před veškerým služebnictvem, aby se divilo, cose to tu děje, a mělo o čem mluvit pořádně dlouho!" řekl biskup."Nemyslím, že by to tady bylo vhodné. Přece nechceš ohrozitmou pověst duchovního?""Pojďte za mnou," pravil na to lord Glin, ještě než mohli v hádce pokračovat.Šli za ním ven z hlavní síně a dál širokou chodbou až na její konec. Lord Glin otevřel dvojkřídlédveře a za nimi je uvítala malá kaple. V jejím čele zářil vyřezávaný a zlacený oltář s nádherněvyšívanou oltářní přikrývkou. Lord Glin popošel k oltáři a od věčného světla zažehl svíce vezlatých svícnech. Měkké světlo svící pozlatilo prostor, kam už stejně pronikaly paprskyzapadajícího slunce skrz barevná okna za oltářem a po stranách kaple.Michael O'Malley poklekl před oltářem a na chvíli se ponořil v modlitbu. Nato se otočil keConnovi a Aidan. Lord Glin zůstal stát v pozadí jako svědek. Biskup se zhluboka nadechl a začalodříkávat melodickým hlasem svatební formuli: "Drazí přítomní, sešli jsme se zde před tváří Božía tohoto shromáždění, abychom spojili tohoto muže a tuto ženu v posvátný svazek manželský..."469Epilog.Jestli s tím rámusem a boucháním hned nepřestanou," řekla podrážděně Aidan St. Michaelová,"začnu ječet." "Ale vždyť se musí přistavovat," chlácholila ji Skye. "Žádná ložnice není dostvelká, aby se z ní dal udělat dětský pokoj. A Valentince je sice teprve rok, ale nedá se vůbecuhlídat, jak je podnikavá. Neustále žiju v hrůze, že spadne ze schodů, protože v jednom kuseNan utíká.""To jenom proto, že se Nan stará víc o Harryho Beala," uchichtla se Aidan. "Už na Innisfaně jsemsi toho všimla. Prý se chtějí na sv. Michala brát, když dostanou od nás povolení. Bůh sám ví, žejim to přeju! Nan si trochu toho štěstí zaslouží." "Ráda vidím služebnictvo ženaté a vdané,"poznamenala Skye. "Alespoň se usadí.""To se týká i nás," zasmála se Aidan, "a některých víc než jiných!" poklepala si po vzdutémbřiše. "Co myslíš, Skye, budou s tím novým křídlem hotovi, ještě než se děťátko narodí?" "Vždyťti zbývá ještě alespoň měsíc, ne?" chlácholila ji Skye. "No, já nevím," řekla Aidan. "Jen se na měpodívej! Tentokrát jsem jak bečka, mám pocit, že mi břicho musí každou chvíli prasknout! Už senemohu ani položit, ani posadit. S Valentin-kou jsem tohle nezažila. Jsem tak ráda, že už tvásestra Eibhlin z Irska brzo přijede, už aby tady byla!""Vždyť jsi Valentinu porodila docela dobře a bez ní," uklidňovala ji Skye."Tentokrát je to ale jiné," prohlásila Aidan rozhodně, "docela jiné.""No, víš, Valentinka byla holčička,"vysvětlovala Skye; snažila se švagrové spravit náladu. "Vždyťnevíš, co to bude tentokrát.""Další divná věc," pravila Aidan. "Tentokrát opravdu nevím, mé tušení nemluví jasně. Někdyvidím chlapečka a jindy zas další holčičku." Pokusila se změnit polohu, ale enormně vzdutébřicho jí v tom bránilo. S netrpělivým povzdechem odhodila ro-zešitou košilku a vstala. "Jdu silehnout, Skye," řekla. "Vleže ještě jakžtakž vydržím."'Jen jdi," řekla Skye soucitně. Sama porodila osm dětí a věděla, jak dokážou být poslední týdnytěhotenství nepříjemné. Sledovala Aidan, jak se kolébá ven z pokoje, a na chviličku pocítilazávist. Její vlastní nejmladší dcerka, Velvet de Marisková, bude mít zakrátko osm let, a když Skyeviděla Aidan tak plodnou a plnou života, byla by si přála ještě další dítě. Kdybych tak mohla dátAdamovi syna, říkala si, ale věděla, že je to nemožné. Už narození Velvet byl pravý zázrak auznávala, že nemůže470prosit Boha o další. Ze všech jejích manželství bylo tohle nej-šťastnější, nejklidnější,

Page 274

nejspokojenější. Nepřála si nic jiného, než tak dál žít s Adamem, dokud je smrt nerozdělí - ba anito! Doufala, že i po smrti zůstanou spolu, navěky.Věčná láska"Zamyslila jsi se," pravila Eibhlin O'Malleyová, právě vstupující do síně, černé klášterní rouchokolem ní jen vlálo. , Jak je tu krásně! Aidanina zahrada je v plném květu, jak jsem viděla.""Myslela jsem na to, jak ráda bych měla další dítě," přiznala upřímně Skye."Cože? Ve tvém věku? Vždyť je ti čtyřicet!" "Nepřipomínej mi moje léta, Eibhlin," zasmála seSkye, "vždyť víš, že je to stejně nereálné. Ale musím Aidan závidět, nemohu si pomoci."Eibhlin sklesla do křesla, které před chvílí Aidan opustila, a řekla: "Na to, žes tak zdatnáobchodnice, Skye, máš hrozně ráda děti. Se všemi sis dobře poradila, i když nejsi taková taoddaná matka v pravém slova smyslu.""To je tím, co mi papá tak dlouho vtloukal do hlavy, když jsem byla ještě doma, před lety. Naprvním místě je rodina! Jen a jen rodina! Celý život jsem se tím řídila, i přes všechnadobrodružství, kterými jsem prošla!" Tlumeně se zasmála. "Ani nedopadly tak špatně, ty médětičky, když jich mám sedm od pěti otců!" Eibhlin se na sestru usmála, v úsměvu jako by trochuroztála její nábožná přísnost. "Ze všech potomků našeho otce jsme se my čtyři - ty, já, Michael aConn - vymkli průměru. Michael proto, že se rozhodl být knězem, přestože byl nejstarší syn adědic. Já, protože jsem se dala na léčitelství, a ty a Conn, protože jste tak dobrodružné povahy.Ráda bych věděla, jak se to obrazí v příští generaci. Kéž bych se toho dožila!" "Podle mě sevšichni dožijeme vysokého věku," řekla Skye. .Jedním z důvodů, proč nejsme jako ostatní, byloto něco v nás, pořád hledající, plné otázek a to si myslím, že nám zůstalo, Eibhlin. A co se dalšígenerace týče, děti nikdy nebývají tak úplně po rodičích. Budou si muset v životě hledat a naléztvlastní cestu.""Odkud bereš tu moudrost, sestřičko má milená?" škádlila ji Eibhlin."Ze života, protože jsem ho vychutnala až do dna," zněla upřímná odpověď.Náhle se Skye po boku objevila Mág. "Promiňte, mylady." "Copak, Mág?""Paní Aidan není dobře. Nevím to jistě, ale možná že to už přišlo."Eibhlin svraštila obočí. "Trošku brzo, ne?" řekla a vstala. "Pojď, Skye, podíváme se na ni."

Následovaly Mág z hlavní síně po schodech až k manželské ložnici. Zastihly tam Aidan,zbrocenou potem, jak se svíjí na posteli. Eibhlin přiskočila a pacientku rychle vyšetřila. "Mášbolesti?" vyptávala se jí."Mám stejný pocit, jako když se měla narodit Valentina," odpověděla neklidně. 'Ale na to je ještěbrzy, Eibhlin, viď? Vždyť mám rodit až za pár týdnů!""Děti přicházejí na svět, kdy si zamanou, Aidan, a ne kdy podle nás mají," usmála se Eibhlin."Jestli si děťátko usmyslilo narodit se teď, pak je to sice o něco dříve, ale i tak bude všechno vpořádku, uvidíš. Může být třeba menší, ale když bude mít dobré plíce, všechno dobře dopadne. Anespletli jste se s Connem ve výpočtech, mimochodem? Teď vstaň a trošku choď. Možná že mášjenom ústřel, jak jsi špatně ležela," pomohla Aidan vstát a začala ji vodit kolem pokoje.Ale Aidan neomylně cítila, že nadešla její hodinka. Na potvrzení její předtuchy se najednouobjevila plodová voda. Přišlo to náhle, jako prasknutí, a tekutina jí stékala po nohách nakoberec. "Panebože," zalamentovala. "Mág, zavolej služky, ať ten koberec hned vytřou, než sezničí!" Obrátila se k Eibhlin a Skye. "Myslím, že už to začalo," řekla mrzutě. "Mág, pošli propána." Podle pokynů Eibhlin nepřestávala chodit. V tu chvíli žádnou bolest necítila, takže Eibhlinmohla zorganizovat nezbytné přípravy k porodu. Nechala přinést velký čtverhranný dubový stůl,který měl posloužit jako porodní lehátko. Celý byl vyložen bavlněnými klůcky a přikryt rouškou.Okno muselo být dokořán,protože venku bylo hezky a teplo a Eibhlin na rozdíl od jiných trvala na tom, že porod máprobíhat v jasné a svěží atmosféře.V krbu byl oheň starostlivě udržován, nad ním se houpaly kotle a konvice s horkou vodou,

Page 275

navlečené na železném rameni. Na příruční stolek, na čistou roušku, si Eibhlin položila propřípad potřeby své nástroje.Conn se právě vrátil z pole, kde dohlížel na vysazování zeleniny, a srdečně svou ženu objal.Eibhlin ho v duchu pochválila, že dokázal takticky potlačit poznámku, že snad je na porod ještěbrzy. Řekl jenom: "Budu v knihovně, musím dát do pořádku nějaké papíry. Až mě budešpotřebovat, drahá, jsem tu hned." "Vždyť už jsi svůj úkol splnil a dobře, jak vidíš," zažertovala."Slib mi, že se ti nezatočí hlava, až tě zavolám k porodu a ty uvidíš krev, jako posledně."Conn se začervenal, ale pak se rozpustile zasmál: "No, musíš uznat, že to byl pro mě šok, kdyžjsem poprvé v životě viděl, jak se rodí dítě, a tys mi celou tu dobu pěkně nadávala." "Nejspíš tibudu dneska nadávat ještě víc," popichovala ho, ale najednou se zkroutila v křeči. "První stah,"řekla Eibhlin. 472Conn se odebral za svým papírováním a Aidan začala plnit bolestný, ale zároveň radostný úkol:přivést na svět nový život. . Nepřestávala chodit, občas usedla, aby si odpočinula, a hodinyplynuly. Když slunce právě zapadalo, pocítila první silnou bolest a Eibhlin, Skye a Mág jípomohly na porodní stůl. Bolesti přicházely teď častěji a trvaly déle, sotva Aidan stačila chytitdech. Eibhlin poslala pro Conna, chce-li být přítomen narození dítěte. Byl překvapen, když uvidělAidan na stole, protože Valentinu rodila v posteli.Eibhlin zavelela: "Posaď se jí u hlavy, bratře. Nejlíp jí pomůžeš, když ji budeš povzbuzovat."Prohlédla pacientku. "Děťátko tak pospíchá na svět, že jde nožkama napřed. Budu muset dotebe sáhnout, Aidan, a dítě otočit, tak prosím tě chvíli přestaň tlačit."V pokoji zavládlo ticho, nikdo se neodvažoval ani promluvita Aidan zatajila dech. Pak Eibhlin s úsměvem vzhlédla a Aidan věděla, že se jí manévr podařil."Tak," řekla Eibhlin, "a teď tlač, tlač, co ti síly stačí! Tak je to dobře, Aidan! Zatlač ještě!"Aidan sténala námahou, a když zvedla oči, setkala se s ustaraným pohledem manžela. Kupodivují přišlo k smíchu, jak mu předtím vyhrožovala, co mu při porodu dá ošklivých jmen, a zatím seteď musí tak soustředit, že na to ani nemá čas. Tlačila dál ze všech sil a za okamžik bylaodměněna. Eibhlin zvolala: "Tak je to dobře, děvenko! Už jde!" Aidan prudce vydechovala aznova tlačila. Námahou přivřela oči a vtom uslyšela, jak Conn říká: "Už je na světě, drahoušku!Dítě je na světě!" Vzápětí se ozval křik, novorozeňátko se rozplakalo z plných plic. Otevřela oči atázavě pohlédla na Eibhlin. "Je to holčička," řekla Eibhlin, "a hezčí jsem v životě neviděla!"Aidan se nejprve usmála, ale pak se zatvářila utrápeně. Právě chtěla něco říci Connovi, kdyžvtom zalapala po dechu a vykřikla: "Eibhlin! Mám znovu bolesti! Proboha! A ještě horší!" Eibhlinse sklonila, aby ji prohlédla, a když se napřímila, usmívala se od ucha k uchu. "Ještě jedno je nacestě," řekla. "Máš dvojčata, Aidan. To je ti podobné, Conne, ty musíš mít vždycky něco extra!Brian, Shamus a Shane puknou závistí!" Nad takovým komentářem se neubránili smíchu, i Aidanse uprostřed porodních bolestí smíchy zalykala. Uplynulo ještě několik minut. Aidan se poctivěsnažila vypudit na svět dalšího potomka. Nakonec při závěrečném stahu, který jako by ji mělroztrhnout, silně vykřikla a dítě vyklouzlo Eibhlin do nastavených rukou. Jen co do maličkýchplic nabralo první doušek vzduchu, hned se rozkřičelo a drobnými pěstičkami šermovalove vzduchu, jako by se zlobilo, že muselo z přítmí a tepla na světlo světa.

"Je to chlapec!" zvolala nadšeně Skye. "Aidan, máš syna a dceru!"Aidan vhrkly do očí slzy. Tolik si přála dát Connovi syna! Ač měli z Valentinky radost, pořád senad ní vznášel stín sporného otcovství. Přes všechnu rodičovskou lásku si jej s sebou ponesepo celý život. U dvojčat o otcovství nebylo pochyb a konečně je tu chlapec, syn a dědic proPearrock RoyaU Aidan zalitovala, že to nemůže vidět její otec.Zatímco Skye a Mág dvojčátka koupaly a balily, dohlédla Eibhlin ještě na porod lůžka. Aidan sConnem si hleděli do očí a něco si šeptali. Nakonec ženy Conna vyhnaly. Spěchal do hlavní síně,aby oznámil všem šťastné narození syna a dcery. Vesele připíjeli na zdraví přírůstků rodiny St.Michaelů, narozených právě dnes, dne osmnáctého dubna léta Páně 1581 ve dvacátém třetím

Page 276

roce vlády královny Alžběty I. Když pak konečně nastal v domě klid, když Skye odjela na konidomů na Queen's Malvern, když i Eibhlin se odebrala na lože spolu s celou domácností, uhnízdilise Conn s Aidan v posteli, vedle níž spala dvojčata ve dvou kolébkách, a začali si povídat.Aidan pravila: "Když jsem dala Valentince jméno já, bylo by jen správné a spravedlivé, abys jimjména vybral ty." Třela se mu o rameno."Chtěl bych chlapci dát jméno po mém otci," řekl. Aidan se trochu zarazila. "Ty bys chtěl, aby senáš syn jmenoval Dubhdara? Takové jméno by chlapci zrovna v Anglii moc neprospělo, Conne."Conn se zasmál. "Ale vždyť Dubhdara je jenom přezdívka. Znamená to Černý dub. Otec milovalčerný dub, přídě všech jeho lodí musely být z tohoto dřeva, proto se mu tak říkalo, Aidan. Alepokřtěn byl Coilin, což je v angličtině Colin. Ať se náš syn jmenuje Colin St. Michael, pokud nicnenamítáš. Děvče ať je Anna po mé matce, a když má Valentina druhé jméno po královně, ať jemá i Anička. Bude se jmenovat Anna Alžběta St.Michaelová. Vděčíme královně za tolik, že jí tonikdy nebudeme moci splatit. Ale především jí vděčíme za naši lásku," a Conn se pozvedl naloket, aby viděl své vřele milované ženě do tváře. Něžně ji políbil.Aidan srdce překypovalo štěstím, až si říkala, jestli je vůbec dovoleno být tak šťastna. Má zamuže toho nejkrásnějšího u dvora, má dvě rozkošné dcery a pěkného syna. Ne, není to nicšpatného, být šťastna. Může jen děkovat nebi. Nikdy, ani v nej-temnějších chvílích života senevzdávala, protože se jí dostalonejvětšího daru, největšího požehnání, které jí vždycky bylo a bude oporou, ať ji potká cokoli.Jakže to kdysi Conn řekl? Svraštila obočí, vzpomínajíc, a pak se jí tvář rozzářila úsměvem. Ano!Už to má! Zahleděla se mu do očí: 'Ano, máme u královny veliký dluh, Conne, ale jak jí kdymůžeme splatit ten dar, který nám dala, tu naši věčnou lásku?"KONECBertrice Smallová VĚČNÁ LÁSKA

Page 277