Upload
others
View
3
Download
1
Embed Size (px)
Citation preview
32015ročník 65
cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE
Stomatologie psů a koček
www.vetweb.cz
Nemoci prasat
Další články z časopisu:
• Vliv fenobarbitalu na biochemický
profil periferní krve u psů
• Prevalence kvasinek v mléce
u klinicky zdravého mléčného
skotu
Téma hospodářská zvířata
Téma malá zvířata
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 1 3.3.2015 16:23:50
VETERINÁRNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI
MALÁ ZVÍŘATA 23. května 2015 Míčovna Pražského hradu
Vážená paní doktorko, vážený pane doktore,dovolte nám, abychom Vás pozvali na 2. ročník kongresu Veterinární medicína pro praxi se zaměřením na malá zvířata.
Pro letošní ročník jsme zvolili místem konání kongresu Velkou Míčovnu Pražského hradu. Naší snahou je ukázat veterinární medicínu, jako významný moderní obor, který má velký potenciál a své významné místo ve společnosti. Svědčí o tom nejen to, že nad kongresem převzal záštitu ministr zemědělství ČR Ing. Marian Jurečka a místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., ale také to, že zdravici přednese prezident společnosti WSAVA prof. Colin Burrows (USA) a to vše v prostorách Velké Míčovny Pražského hradu.
Letos je tomu již 20 let, co Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat WSAVA odstartovala v Česku, Polsku, Maďarsku a Slovensku projekt na podporu vzdělávání lékařů, specializujících se na problematiku malých zvířat. Za zmíněné roky se WSAVA CE projekt stal klíčovou vzdělávací akcí. Dvacet let je významné výročí, které si zasluhuje kvalitní odborný program a mimořádné prostředí společenského významu. A to vše jsme se Vám pokusili zabezpečit.
Prezidentem kongresu Veterinární medicína pro praxi je MVDr. Jiří Beránek, Ph.D. a odborným garantem kongresu je prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.. Program kongresu je opět sestaven z několika odborných bloků, do kterých jsou zařazeny krátké přednášky.
Pokud se tedy chystáte do Prahy, nemusíte jezdit sami. Pro Váš doprovod jsme připravili doprovodný program po památkách Pražského hradu a Starého Města pražského s odborným průvodcem.
Tel: +420 261 215 542, +420 724 797 633 (p. Mydlil) Email: [email protected] Web: www.veterinapropraxi.cz
09:00-09:15: Zahájení kongresu09:15-09:30: Zdravice prezidenta WSAVA Colina Burrowse (USA) a zamyšlení nad HE 09:30-10:30: Význam a možnosti oftalmologie v klinické praxi malých zvířat (David Wilkie, USA)10:30-11:00: Přestávka na občerstvení11:00-12:00: Sekce oftalmologickáa) Použití A-CELL v terapii hlubokých rohovkových defektů (Jiří Beránek)b) „Suché oko“ – nejčastěji přehlížený oftalmologický syndrom (David Wilkie)c) Uveitida – oko jako okno do pacienta (David Wilkie)12:00-13:00: Sekce chirurgie malých zvířat
a) Management prostatopatií (Michal Vlašín)b) Neoplazie v oblasti konečníku - adenokarcinom paranálních žláz (Jan Beránek)c) Management obstrukce močových cest (Michal Vlašín)13:00-14:00: Přestávka na oběd14:00-15:00: Sekce onkologickáa) Kožní non-epiteliotropní LGL lymfom (Ondřej Škor)b) Subkutánní mastocytom (Jan Beránek)c) Felinní nazální lymfom (Ondřej Škor)15:00-16:00: Sekce nefrologie a urologiea) Co s těmi "stouny"? aneb Reálná urolitiáza v praxi (Jaroslav Kučera)b) Bakteriální infekce močového traktu - víme jak na ně? (Simona Kovaříková)
c) Je to velké a jsou to ledviny! (Jaroslav Kučera)16:00-16:30: Přestávka na občerstvení16:30-17:30: Sekce dermatologickáa) Hepatokutánní syndrom u psa: kůže jako otevřené okno pro internistu (Jan Rybníček)b) Svrab u psa: je to skutečně banální problém? (Jan Rybníček)c) Atopická dermatitida psa (Miroslav Svoboda)17:30-18:10: HOT TOPICa) Použití Vetericynu v každodenní praxi (Zuzana Boldižárová)b) Rizika kožních onemocnění člověka od psa a kočky 18:10-18:20: Závěr kongresu
PŘEDBĚŽNÝ PROGRAM
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 2 3.3.2015 16:23:52
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 153
Editorial
Všechny odborné příspěvky jsou recenzovány.
Vydavatel nenese odpovědnost za údaje
a názory autorů jednotlivých příspěvků
a inzerci. Současně si vyhrazuje právo
na drobné stylistické úpravy uveřejňovaných
textů.
© 2015 Profi Press s. r. o. Žádná část tohoto
časopisu nesmí být kopírována
a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování
v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez
písemného souhlasu vlastníka autorských práv.
Veterinářství
– zakládající člen Evropské asociace
veterinárních redaktorů v roce 1996
Ilustrační foto na titulní straně: MVDr. Tomáš Fichtel, Ph.D.
Angličtina pro Veterináře
Myslím, že nikdo z nás nepochybuje o tom,
jak velice d ležitá je pro p íslušníky malého
národa znalost cizích jazyk , zvlášt angli ny.
V oboru veterinární medicíny, jímž se v naší
zemi zabývá rela vn malý po et lidí, je
mezinárodní odborný kontakt zvláš d ležitý.
Ú ast na kongresech v zahrani í je pro mnoho
našich koleg b žnou sou ás profesního
života a na v tšin domácích konferencích
a seminá ích p ednáší zahrani ní odborníci.
Protože spole ným jazykem všech odborných akcí je angli na, rozhodli jsme se v naší redakci po átkem
letošního roku oboha t náš m sí ník o další novou, jazykovou rubriku.
Od lednového vydání, je proto pravidelnou sou ás každého Veteriná ství jazykový kurz, který jsme nazvali
„English for vets od Radka Kašpara.“
Naším cílem je v tomto p ípad zaujmout tená e neobvyklou formou výuky angli ny, se zam ením
na odborné výrazy, se kterými se v našem oboru pravideln setkáváme. Tlumo ník a p ekladatel MVDr.
Radek Kašpar pro nás se svými spolupracovníky každou lekci sestavuje p ímo k danému odbornému
tématu, jemuž je konkrétní íslo Veteriná ství v nováno. Vzhledem k tomu, že autor této rubriky má bohaté
tlumo nické zkušenos z celého sv ta v oboru veterinární medicíny a je zárove sám zkušeným u itelem
angli ny, jsem p esv d en, že vás ve svých pravidelných lekcích nejen zaujme, ale také i pobaví svým
typickým humorem.
Karel Veselý
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 153 3.3.2015 16:23:53
MALÁ ZVÍŘATA 158 Lonský Z.: Ortodontické řešení pravé polyodoncie 201 maxillárního řezáku
161 Janalík P., Fichtel T.: Periodontální vyšetření a ošetření: Běžné = jednoduché?
172 Šimerdová V., Hájek I.: Vliv fenobarbitalu na biochemický profil periferní krve psů – literární přehled
HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA 177 Nedbalcová K.: Infekce Streptococcus suis u prasat a jejich zoonotický potenciál
184 Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A.: Vztah množství IgA proti S. Typhimurium v séru a
kolostru prasnic
186 Svoboda M., Chmelová L.: Oxidační stres u prasnic a selat
190 Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z.: Otravy prasat rostlinami
195 Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M.: „Multifunkční protein“ laktoferin a jeho potenciál jako
doplňku stravy pro prasata
198 Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š.: Transgenní miniprasata pro
Huntingtonovu nemoc
206 Nedbalcová K., Kuchařovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P.: Sledování rezistencí
k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů
212 Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z.: Prevalence kvasinek v mléce u klinicky zdravého mléčného
skotu
INFORMAČNÍ SERVIS
216 Management praxe
218 Anketa měsíce
219 Představujeme
Vzdělávací a společenské akce
Registrované veterinární léčivé přípravky a schválené veterinární přípravky
248 English for Vets
ORIGINAL PAPERS AND CASE REPORTS 158 Lonský Z.: Orthodontic solution of right polyodontia of 201 maxillar incisor
161 Janalík P., Fichtel T.: Periodontal examination and treatment: common = easy?
172 Šimerdová V., Hájek I.: The influence of phenobarbital on biochemical profile of peripheral blood in
dogs a literary review
177 Nedbalcová K.: Streptococcus suis infections in pigs and their zoonotic potential
184 Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A.: Relationship between serum and colostrum
Salmonella specific IgA in sows
186 Svoboda M., Chmelová L.: Oxidative stress in sows and piglets
190 Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z.: Plants poisoning in pigs
195 Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M.: „Multifunctional protein“ lactoferrin and its potential as
a food supplement for pigs
198 Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š.: Transgenic minipigs for
Huntington´s disease
206 Nedbalcová K., Kuchařovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P.: Monitoring resistance to
antimicrobials in veterinary important pathogens
212 Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z.: Prevalence of yests in milk in clinically healthy dairy cows
158 174 218Odborný a stavovský měsíčník3/2015 Ročník 65
Adresa redakce a inzerceMášova 2, 602 00 Brnotel.: 541 213 551e-mail: [email protected]://www.vetweb.cz
Šéfredaktor: MVDr. Karel Veselýtel.: 541 218 705mob.: 724 249 926e-mail: [email protected]
Redaktorka: MVDr. Irena Sekaninovátel.: 541 218 702 mob.: 724 268 766e-mail: [email protected]
Redaktor:MVDr. Karel Kovaříktel.: 541 218 705mob.: 724 268 786e-mail: [email protected]
Manažerka inzerce:MVDr. Eva Lokajovátel./fax: 541 213 551mob.: 602 118 883e-mail: [email protected]
Grafika:Ilona FrčkováRoman MatušekScan foto: Jiří KadlecVedoucí grafik: Jiří Hudec
Jazyková korektura:Věra Dvorská Věra Melicharová Hana Gruntorádová
Poradní kruhMVDr. Jan Bernardy, Ph.D.MVDr. Jiří BeránekProf. MVDr. Alfréd Hera, CSc.Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.MVDr. Jiří JahodaProf. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc.Doc. MVDr. Jana Mezerová, CSc.Prof. MVDr. Alois Nečas, CSc.MVDr. Miloš SkřivánekProf. MVDr. Jiří Smola, CSc.Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.Doc. Bohumila Tremlová, Ph.D.Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc.Doc. MVDr. Michal Vlašín, Ph.D.MVDr. Marek Žižlavský, Ph.D.Státní veterinární správa ČRPředplatné, distribuce a fakturace pro ČR a SR: odbyt – předplatnéJana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2tel.: 277 001 600e-mail: [email protected]@profipress.cz
Cena jednotlivého výtisku 95 Kč/3,80 €Cena za předplatné 1140 Kč/45,60 €Sleva pro studenty 50 %
Tiskne:
Tiskárna H.R.G. spol. s r. o.
VydavatelProfi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, Praha 2
VeterinářstvíProfessional Veterinary Journal© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b,120 00 Praha 2 – VinohradyEditorial office: Mášova 2, 602 00 Brno, Czech RepublicTelephone: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Tierärztliche Fach- und Standeszeitschrift© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, CZ-120 00 Praha 2 Schriftleitung: Mášova 2, CZ-602 00 Brno, Tschechische Republik Telefon: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Registrační značka MK ČR E 3327ISSN 0506 8231
Modrá linka: 844 111 999
Zelená linka pro SR zdarma 800 042 206 (bez předvolby)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 154 3.3.2015 16:23:55
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 155
Malá zvířata
Slepota u koček po použití rozvěračů
Prospektivní studie Dr. Manuela Martina-Florese
a jeho kolegů z Cornellovy univerzity, kterou publikují
v posledním čísle Veterinary Journal (Martin-Flores
a kol., 2014)1 hodnotí důsledky širokého otevření duti-
ny ústní na průtok krve v čelistních tepnách u koček.
Jejich výsledky vrhají nové světlo na to, na co již stejní
autoři a další vědci, kteří zjišťovali příčiny dočasné
a trvalé slepoty u koček po anestezii, měli podezření.
V jedné retrospektivní studii dvaceti koček s posta-
nestetickou slepotou byly za účelem stomatologické-
ho ošetření nebo endoskopického vyšetření u šestnác-
ti koček použity rozvěrače na bázi pružiny (Stiles et al.,
2012).2 V této práci odhalila pitva mrtvých koček roli
čelistní tepny v zásobení extrakraniální arteriální sítě
(rete mirabile), která přiléhala k lebce a zasahovala od
úrovně foramen rotundum přes fissura orbitalis na úro-
veň foramen opticum. Rete mirabile se nacházelo mezi
mediálním a laterálním musculus pterygoideus ventrál-
ně a dorsolaterálně u musculus temporalis. Vycházelo
z něj několik tepen, které procházely přes fissura orbi-
talis do sinus cavernosus, kde vytvořily nitrolební arte-
riální síť, ze které vycházely mozkové tepny. I když
Stiles a kol. (2012)2 nemohli dokázat porušení cév při
použití rozvěrače s pružinou, který doširoka rozevíral
dutiny ústní kadáverů, autoři ve studii naznačují, že
užívání rozvěračů představuje potenciální riziko pro
rozvoj slepoty u koček.
Prospektivní studie šesti anestetizovaných koček zjišťo-
vala, zda by maximální otevření dutiny ústní mohlo nepříz-
nivě ovlivnit průtok krve v arteria maxillaris (Barton- Lamb
et al., 2013).3 Byly kvalitativně vyhodnoceny: elektroretino-
gramy (ERG), evokované sluchové odpovědi mozkového
kmene (BAER) a magnetická rezonanční angiografie (MRA),
a to se zavřenou tlamou (tj. v přirozené poloze dutiny ústní
se zavedenou endotracheální kanylou) a s maximálně roze-
vřenou dutinou ústní s použitím pružinového rozvěrače. Při
vyšetření dynamickou počítačovou tomografií (CT) se kvan-
tifikovalo detekované množství kontrastní látky v čelistní
tepně za použití Hounsfieldových jednotek (HU). Zatímco
u žádné kočky se po anestezii nevyvinula slepota, u někte-
rých jednotlivých koček způsobilo maximální rozevření
tlamy změny v několika ukazatelích průtoku krve v a.
maxillaris (Barton- Lamb et al., 2013).3
V další prospektivní studii šesti anestetizovaných
koček bylo CT vyšetření použito k objasnění toho,
jak je na základě morfologických rozdílů mezi poloha-
mi dutiny ústní možná komprese cév a k posouzení
toho, zda otevření dutiny ústní indukovalo kolaterální
cirkulaci; použita byla neselektivní digitální subtrakční
angiografie (Scrivani et al., 2014).4 Bylo zjištěno, že
když byla tlama maximálně otevřena za pomoci pruži-
nového rozvěrače, vzdálenost mezi processus angularis
(podle NAV také angulus mandibulae, pozn. překlada-
tele) dolní čelisti a rostrolaterální stěny bulla tympani-
ca se zkrátila, případně docházelo ke změně morfolo-
gie a. maxillaris v jejím průběhu mezi těmito dvěma
kostními strukturami. Zatímco u uzavřené tlamy byla
sekvenční opacita extrakraniálních a intrakraniálních
tepen silná a zvýraznění mozku a mozečku jednotné,
u několika koček s otevřenou tlamou bylo pozorováno
snížené zvýraznění těchto struktur. To vedlo k závěru,
že když je tlama kočky maximálně otevřena, anatomic-
ké umístění maxilárních tepen předurčuje jejich stlače-
ní (Scrivani a et al., 2014).4
Obr. 1 – Mezi levý maxilární a mandibulární špičák hlavy
kadáveru je vložena krytka jehly o délce 42 mm. Zatímco horní
pysk se dá odtáhnout s určitým omezením, odtažení spodního
pysku tak, abychom zpřístupnili kaudální mandibulární stoličky,
je téměř nemožné. Obrázek vlevo je s nazdvihnutým horním
pyskem a obrázek vpravo je s odtaženým spodním pyskem
©Alexander Reiter
Obr. 2 – Mezi levý maxilární a mandibulární špičák hlavy
kadáveru je vložena krytka jehly zkrácená na délku 30 mm.
Oba pysky, horní i dolní, je možné odtáhnout dostatečně pro to,
abychom měli dobrý přístup k maxilárním i mandibulárním
stoličkám. Obrázek vlevo je s nazdvihnutým horním pyskem
a obrázek vpravo je s odtaženým spodním pyskem
©Alexander Reiter
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 155 3.3.2015 16:23:58
156 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
Martin-Flores et al. (2014)1 anestetizovali šest zdravých
dospělých koček. Autoři prováděli ERG a MRA se zavřenou
tlamou, pak se submaximálně otevřenou dutinou ústní
pomocí plastového rozvěrače tlamy velikosti 20 mm, 30 mm
a 42 mm a maximálně otevřenou s pomocí rozvěrače dutiny
ústní s pružinou. Rozvěrače dutiny ústní byly umístěny mezi
špičáky horní a dolní čelisti. Maximální otevření úst s pruži-
novým rozvěračem a tlama rozevřená plastovým rozvěra-
čem délky 42 mm (stejné délky jako kryt jehly délky 1
palce, palec = 2,54 cm, pozn. překl.) vedly ke změnám ERG
křivek, které odpovídaly omezení oběhu a snížení intenzity
signálu během MRA u některých koček, zatímco u koček,
u kterých se použily rozvěrače 20 až 30 mm nedošlo
k žádným změnám. Autoři došli k závěru, že použití men-
ších rozvěračů dutiny ústní vedlo k menšímu počtu změn
indikátorů průtoku krve v a. maxillaris.
Série článků o možných příčinách postanestetické
slepoty u koček, většinou publikovaných ve Veterinary
Journal (Stiles et al., 2012; Barton-Lamb et al., 2013;
Martin-Flores et al., 2014),2,3,1 by měly zalarmovat
všechny, kteří se věnují stomatologii koček a stomato-
chirurgii. Rozvěrače a klínovité rozvěrače zajisté pomá-
hají udržet rozevřenou dutinu ústní a oropharynx
(Reiter, 2013).5 Rozvěrače bývají na principu pružiny
nebo se aktivují šroubem a často se umísťují mezi
maxilární a mandibulární špičáky. Dostupné jsou různé
velikosti a tvary a plastové vložky na koncích kovových
rozvěračů chránící korunky zubů před poškozením.
Klínovité rozvěrače (angl. props., pozn. překladatele)
jsou navrženy tak, aby se vklínily mezi maxilární a man-
dibulární premoláry a moláry. Je možné také použít
jako rozvěrače upravené předměty, jako jsou krytky
jehel a tubusy stříkaček, které je možné zkrátit na
požadovanou délku; vložit se dají mezi jakékoliv zuby
horní a spodní čelisti. Stejně jako klínovité rozvěrače
jsou radiolucentní a neinterferují tak se zobrazovacími
metodami (Reiter, 2013).5
Nicméně pokud je potřeba doširoka rozevřít tlamu,
mělo by se tak činit s obezřetností a doba trvání roze-
vření by se měla minimalizovat, aby se omezilo riziko
poškození žvýkacích svalů a traumatu temporomandi-
bulárních kloubů. Rozevírání dutin ústních do široka
může snížit průtok v a. maxillaris, který může potenci-
álně vést k dočasné nebo trvalé postanestetické slepo-
tě. Přesto, že by se než použití pružinového rozvěrače
jevilo bezpečnější použití krytky na jehly v délce 42
mm (obr. 1) mezi maxilární a mandibulární špičáky,
není ke zpřístupnění důležitých oblastí dutiny ústní
koček nezbytné. Čím více je dutina ústní rozevřená, tím
více jsou napjaté pysky a tváře, takže při zákrocích,
jako je čištění zubů nebo jejich extrakce, může být
obtížnější tyto tkáně odtáhnout. Vložení 30mm nebo
20mm plastových rozvěračů (obr. 2 a 3) mezi maxilární
a mandibulární špičáky umožňuje pro tyto zákroky
dostatečné rozevření.
Martin-Flores et al. (2014)1 nejen že poskytují další
důkazy o omezení průtoku krve maxilární artérií,
pokud je tlama kočky rozevřena do široka, ale také
nabízí jednoduchou strategii k omezení rizik vzniku
postanestetické slepoty použitím upravených plasto-
vých rozvěračů kratších než běžné víčko od jehly. Je
krásným příkladem aplikovaného výzkumu, který je
možné snadno ušít na míru každodenní veterinární
praxi.
Literatura:1. 1. Martin-Flores, M., Scrivani, P. V., Loew, E., Gleed, C. A., Ludders, J. W.,
Maxima and submaximal mouth opening with mouth gags in cats:
Implications for maxillary artery blood flow. Vet J 2014;200:60-64.
2. 2. Stiles, J.,Weil, A. B., Packer, R. A., Lantz, G. C. Post-anesthetic cortical blind-
ness in cats: Twenty cases. Vet J 2012;193:367-373.
3. 3. Barton-Lamb, A. L., Martin-Flores, M., Scrivani, P. V., Bezuidenhout, A. J.,
Loew, E., Erb, H. N., Ludders, J. W. Evaluation of maxillary arterial blood flow
in anesthetized cats with the mouth closed and open. Vet J 2013;196:325-
331.
4. 4. Scrivani, P. V., Martin-Flores, M., Van Hatten, R., Bezuidenhout, A. J.
Structural and functional changes relevant to maxillary arterial blood flow
observed dutiny computed tomography and nonselective digital subtrac-
tion angiography in cats with the mouth closed and opened. Vet Radiol
Ultrasound 2014;55:263-271.
5. 5. Reiter, A. M. Oral surgical equipment for small animals. Veterinary Clinics
of North America Small Animal Practice 2013;43:587-608.
Alexander M. Reiter, Dipl. Tzt., Dr. med. vet.,
Dipl. AVDC, EVDC
Associate Professor of Dentistry and Oral Surgery
Director of the Dentistry and Oral Surgery
Residency Program
Head of the Dentistry and Oral Surgery Service
MJR-VHUP #3115
University of Pennsylvania School of Veterinary Medicine
3900 Delancey Street
Philadelphia, PA 19104
Email: [email protected]
www.vet.upenn.edu
Publikováno se svolením nakladatelství Elsevier.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Kateřina Slabá,
Klinika Arvet Písek www.veterinarni-stomatologie.cz
Obr. 3 – Mezi levý maxilární a mandibulární špičák hlavy
kadáveru je vložena krytka jehly zkrácená na délku 20 mm. Oba
pysky, horní i dolní, je možné odtáhnout dostatečně pro to,
abychom měli dobrý přístup k maxilárním i mandibulárním
stoličkám. Obrázek vlevo je s nazdvihnutým horním pyskem
a obrázek vpravo je s odtaženým spodním pyskem
©Alexander Reiter
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 156 3.3.2015 16:23:58
Inzerce
KB_profi_uver_Veterinar 210x148 VeterinarniKlinika.indd 1 18.02.15 12:04
Jakým způsobem dokáže Komerční banka zohlednit spe-
cifické požadavky svých klientů?
KB se dlouhodobě věnuje problematice podnikání
členů jednotlivých profesních komor. Například pro vete-
rináře máme v naší nabídce samostatné produkty a služ-
by, které splňují jejich specifické požadavky. Naši bankov-
ní poradci, kteří mají kromě kvalifikace v oblasti financí
také zkušenosti s konkrétními požadavky těchto profesí,
jim dokážou přizpůsobit nabídku přímo na míru.
Můžete uvést nějakou aktuální nabídku?
V současné době představujeme nabídku zvýhodněné-
ho financování, které je určeno všem členům Komory
veterinárních lékařů ČR. Zajímavá je nejen úrokovou saz-
bou, která je pouze sedm procent ročně, ale také výší
nezajištěného limitu až do 600 tisíc korun. Prostředky lze
využít na libovolný účel související s podnikáním, ať se
jedná o provoz či investice. Úvěr si může sjednat nejen
existující a zavedený podnikatel, ale i ten, kdo s podniká-
ním začíná. Komerční banka nabízí financování pro členy
KVL ČR, od kterých nevyžaduje doložení historie podniká-
ní a účetní výkazy, jak tomu obvykle bývá u jiných bank.
Jakým způsobem mohou čerpat finance členové Komory
veterinárních lékařů ČR?
Záleží na jejich rozhodnutí, zda využijí klasický podni-
katelský úvěr, nebo dají přednost kreditní kartě či povo-
lenému debetu na podnikatelském účtu.
Garantujeme jim rychlý a jednoduchý schvalovací pro-
ces, širokou možnost využití úvěru a možnost sjednání
pojištění schopnosti splácet.
Jakou další zajímavou novinku nebo nabídku připravila
Komerční banka pro veterináře?
Žhavou novinkou je podnikatelská kreditní karta
Business World, která jako jediná na českém trhu vrací 1
% z každé platby na podnikatelský účet. Do konce letoš-
ního května s ní navíc lze soutěžit o osobní vůz Peugeot
308 SW a další ceny.
Více informací o soutěži naleznete na webových strán-
kách www.kb.cz/soutez.
Pro více informací volejte bezplatnou infolinku KB
800 521 521 nebo navštivte www.kb.cz.
Komerční banka – partner profesionálůJen málo bank v ČR dokáže poskytnout skutečně komplexní služby pro specifické obory podnikání. Patří
mezi ně i Komerční banka, která se této oblasti věnuje dlouhodobě a systematicky. V současné době přichází
KB s další novinkou – zvýhodněným úvěrem, který mohou využít již aktivní i začínající podnikatelé.
Podrobnější informace nám sdělil Martin Ehrenberger, manažer Segmentového řízení – malé podniky.
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 157 3.3.2015 16:23:59
158 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
MVDr. ZBYNĚK LONSKÝ
Veterinární stomatologická ordinace, Praha
SOUHRN
Lonský Z. Ortodontické řešení pravé polyodoncie 201 maxilárního řezáku. Veterinářství 2015;65:158-160.
Článek popisuje ortodontické ošetření případu pravé polyodoncie maxilárního řezáku 201 u šes-
timěsíčního štěněte stafordšírského bulteriéra. Autor po klíčovém rozhodnutí, který zub je nutno
extrahovat, a provedené extrakci bezodkladně postupoval metodou modelovaných kompozito-
vých zámků a ortodontického řetízkového tahu. Ortodontický posun byl v tomto případě velice
úspěšný a po velmi krátké době jednoho měsíce byl řezák 201 v korektním postavení.
SUMMARY
Lonský Z. Orthodontic solution of right polyodontia of 201 maxillar incisor. Veterinářství 2015;65: 158-160.
The article describes the orthodontic treatment of the case of right polyodontia of maxillary incisor
201 in a six-month-old puppy of Staffordshire Bull Terrier. The author after key decisions which tooth
to be extracted and after undertaken extraction immediately proceed by using a method of modeled
composite locks and orthodontic chain tension. Orthodontic shift in this case was very successful and
after a very short time for one month the incisor 201 was in the correct position.
Ortodontické řešení pravé polyodoncie 201 maxilárního řezáku
Úvod
Termín polyodontia pochází z řeckých slov polys
mnohý, odus-odontos zub a označuje výskyt nadpo-
četných zubů v dentici. Polyodontia pravá vzniká,
pokud dojde k založení a prořezání nadpočetného
zubu v trvalé dentici, který má tedy vlastní alveol
a kořen. Nepravá polyodontia je stav, kdy nedochází
k resorpci kořene mléčného zubu první dentice,
a ten pak setrvává na místě spolu s prořezaným
zubem trvalé dentice. S touto diagnózou nepravé
polyodoncie se setkáváme ve veterinární stomatolo-
gii i každodenní praxi velmi často, zvláště u malých
a trpasličích plemen psů, konkrétně nejčastěji u per-
zistujících špičáků, často však i u řezáků a dalších
zubů, někdy i v rozsahu postihujícím velkou část
dentice. Pravá polyodoncie se objevuje též poměrně
často, nesouvisí s velikostí plemene a roli zde hraje
stejně jako u oligodoncie dědičný faktor. V praxi se
setkáváme s pravou polyodoncií spíše u malých pre-
molárů, ale nevyhýbá se ani oblasti řezáků, jako
v tomto popisovaném případě.
Popis případuPrezentovaným pacientem byla šestitiměsíční fena
stafordšírského bulteriéra s polyodoncií 201 prvního
levého maxilárního řezáku. Řezák 201 trvalého chru-
pu byl nadpočetným dvojníkem vytlačen mediálním
a labiálním směrem, mírně rotován v podélné ose
(obr. 1). Nadpočetný zub se vtlačoval mezi tento
řezák a řezák 202, byl téměř v pozici v normálním
zubním oblouku, a přestože byl dostatečně prořezán,
neměl plně vyvinutou korunku. Pokud by nedochá-
zelo k takové dislokaci a oba zuby by byly v zubním
oblouku vedle sebe, nebyl by pro ortodontické řeše-
ní důvod. V současné situaci pacienta se však inter-
dentální prostor mezi řezáky 101, 201, nadpočetným
zubem a 202 stává predilekčním místem pro hroma-
dění zbytků potravy, tvorby zubního plaku a kamene
a též vzniku zánětlivého onemocnění dásně a paro-
dontu. Po důkladném zvážení stavu, rentgenologic-
kém vyšetření a rozhodnutí, který zub extrahovat
jsem přikročil k extrakci nadpočetného zubu (obr. 3).
Extrakci provádíme v analgosedaci a lokální aneste-
zii. Řezák u šestiměsíčního štěněte stafordšírského
MVDr. Zbyněk
Lonský,
zakládající člen
CVDS
Obr. 1 – Pravá polyodoncie 201 řezáku, nadpočetný zub
označen šipkou
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 158 3.3.2015 16:23:59
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 159
Malá zvířata
bullteriéra je poměrně masivní zub s kořenem až trojnásob-
né délky, než je korunka zubu. Nutno podotknout, že je
třeba zub pozvolna extrakční pákou uvolnit a poté vyjmout
kleštěmi z lůžka, a vyvarovat se fraktury kořene. Pokud by
byla část kořene ponechána v alveolu, došlo by vedle obli-
gátních postextrakčních komplikací k narušení posunu
zubu v rámci ortodontické terapie. Mírnou výhodou při
extrakci byl věk pacienta. Uvolnění zubu ze zubního lůžka
u takto mladého jedince je výrazně snazší než u dospělého
zvířete. Extrakční rána je poměrně velká a hluboká, výrazně
krvácející. Protože ortodontické ošetření bezprostředně
následovalo, bylo nutno účinně zastavit krvácení, což se
velmi dobře při takovéto extrakci daří s pomocí kolagenové
houbičky.
Po extrakci nadpočetného řezáku ihned následoval orto-
dontický zákrok. Svoji metodu použití kompozitových
zámků jsem poprvé publikoval v posteru na světovém
kongresu WSAVA 2006 v Praze pod názvem Ortodontická
korekce postavení řezáků pomocí pevného oblouku a kom-
pozitových zámků.6 Metoda vyvinutá klinickým výzkumem
autora spočívá ve využití ortodontických zámků modelova-
ných ze světlem tuhnoucího kompozitu namísto zámečků
kovových či plastových humánní provenience. Výhodou
metody je možnost volby velikosti a tvaru zámečku a při-
způsobení rozdílným velikostem zubů různých plemen
psů. V nyní popisovaném případě jsem umístil kompozito-
vé zámky na řezáky 201, 202 a 203 (obr. 4). Řezák 201 je zub,
u kterého má být proveden ortodontický posun. Pokud
bychom jako oporu použili pouze řezák 202, mohlo by dojít
naopak k mediálnímu posunu tohoto řezáku směrem
k řezáku 201, čímž by byl narušen maxillární zubní oblouk.
Proto jako opora sloužily nejméně řezáky 202 a 203 a uva-
žováno bylo i o zámku na špičák 204, což jsem nakonec
nerealizoval. Zámky byly umístěny na labiální ploše řezáků
a spojeny ortodontickým řetízkovým tahem (obr. 5). Tahem
byla vytvořena smyčka okolo řezáku 201 a oba konce této
smyčky byly zpočátku pod mírnějším tahem zachyceny za
zámky na řezácích 202 a 203. Pokud by řezák 201 nebyl ve
smyčce a tah by byl umístěn pouze na zámek na labiální
ploše 201, síla tahu by řezák rotovala v podélné ose, což by
nebylo žádoucí. Tah ve tvaru smyčky naopak působil na
celý zub v požadovaném distálním směru a způsobil orto-
dontický posun 201 směrem k prázdnému alveolu po
extrahovaném nadpočetném řezáku. Vzhledem k nízkému
věku jedince proběhl kompletní ortodontický posun 201
řezáku do korektní pozice ve velice krátké době 30 dnů
Obr. 2 – RTG snímek maxilárních řezáků, nadpočetný řezák
označen šipkou
Obr. 3 – Stav po extrakci nadpočetného řezáku, 201 řezák určený
pro posun označen šipkou
Obr. 4 – Kompozitové zámky na řezácích 201, 202, 203
Obr. 5 – Stav po nasazení řetízkového tahu
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 159 3.3.2015 16:23:59
160 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
(obr. 6). To souvisí s vysokou schopností remodelace alveo-
lární kosti v tomto věku. Celé ortodontické ošetření vyžado-
valo pouze tři analgosedace (první pro extrakci, nasazení
zámků a tahu, druhou pro jednu výměnu tahu a třetí pro
sejmutí tahu a odstranění zámků) Úspěšnost posunu
v tomto případě byla velmi vysoká, jak je zřejmé z fotogra-
fické dokumentace.
ZávěrV kazuistice popsané ortodontické řešení pravé polyo-
doncie 201 maxilárního řezáku uvádí poměrně jednodu-
chou metodu použití řetízkového ortodontického tahu
a kompozitních zámků pro distální posun 201 řezáku do
korektní pozice. Toto ošetření, prováděné ze zdravotních
důvodů, bylo velmi účinné a proběhlo v poměrně krátkém
časovém úseku. I tento případ prokázal, že použití modelo-
vaných kompozitových zámků ve veterinární ortodoncii
(metoda publikovaná autorem poprvé v roce 2006) je účin-
né a opodstatněné. Tyto modelované zámky totiž lze vytvo-
řit prakticky na jakkoli velkém zubu, což je při extrémní
hmotnostní variabilitě plemen psů velmi důležité. Použití
ortodontických zámků humánní provenience, ať již plasto-
vých či kovových, je právě vysokou hmotnostní variabilitou
plemen a velikostí jejich zubů silně limitováno.
Literatura:1. Belows, J: Orthodontic equipment, materials and techniques. Small Animal
Dental Equipment, Materials and Techniques. Oxford, Blackwell 2004:263-296.
2. Konoo, T., Kim Y. J., Gu, G. M., King, G. J. Intermittent force in orthodontic tooth
movement. J. Dent Res 2001;80(2):457-60.
3. Wiggs, R. B., Lobprice, H. B. Basics of Orthodontics. Veterinary Dentistry,
Principles and Practice, Philadelphia, Lippincot-Raven 1997:435-481.
4. Harvey, C. E., Emily, P. P. Occlusion, Occlusive Abnormalities and Orthodontic
Treatment, Small Animal Dentistry, St. Louis, Mosby 1993:266-96.
5. Wise, G. E., King, G. J. Mechanism of Tooth Eruption and Orthodontic Tooth
Movement. J Dent Res 2008;87(5):414-34.
Adresa autora:
MVDr. Zbyněk Lonský,
Veterinární stomatologická ordinace,
Počátecká 5,
Praha 4
dr.zbynek@tiscali. cz,
www.zbyneklonsky.com
Obr. 6 – Řezák 201 v korektním postavení po 30 dnech
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 160 3.3.2015 16:24:01
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 161 3.3.2015 16:24:02
162 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
P. JANALÍK,1 T. FICHTEL2
1Veterinární klinika Kaděra, s. r. o.
2Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
SOUHRN
Janalík P., Fichtel T. Periodontální vyšetření a ošetření: běžné = jednoduché? Veterinářství
2015;65:162-166.
Onemocnění závěsného aparátu chrupu je u psů a koček velmi časté, a tudíž má potenciál tvořit
významný podíl denně prováděných vyšetření a ošetření. Přestože jsou tyto procedury považovány
za rutinní, je třeba mít na paměti, že jde o výkon v celkové anestezii. Článek se zabývá běžnými
riziky stomatologických zákroků a zodpovědným přístupem k jejich předcházení. K nejvýznamněj-
ším problémům patří nebezpečí průniku vody a nečistot do dýchacích cest pacienta, jeho podchla-
zení, opomenutí patologických stavů v průběhu vyšetření, ohrožení měkkých tkání dutiny ústní,
postižení zubních tkání a nedostatečné ošetření. Ve veterinární stomatologii – stejně jako v ostat-
ních odvětvích veterinární medicíny – platí, že ani takřka dokonalá profesionální péče o pacienta
nepřináší maximální účinek, pokud není podpořena důvěrou a spoluprací ze strany klienta.
SUMMARY
Janalík P., Fichtel T. Periodontal examination and treatment: common = easy? Veterinářství
2015;65:160–164.
Incidence of the periodontal disease is very high in dogs and cats, therefore its diagnosis and
treatment is common in the everyday practice. Although it is generally regarded as a routine procedure,
it still needs to be performed under general anaesthesia. The article reviews common risks and
discusses the ways of their prevention. The most significant complications are presence of water and
debris in the patient’s airways, hypothermia, omission of important symptoms/disorders, trauma to the
oral soft tissues, damage to the dental tissues, and insufficient extent of the treatment. Professional
veterinary dentistry procedures – as well as procedures in other branches – cannot have the best effect
possible as a sole way of care. It is highly important to gain the client’s confidence and compliance.
Periodontální vyšetření a ošetření: běžné = jednoduché?
ÚvodVe stomatologii psů a koček zaujímá bezesporu
výsadní postavení onemocnění závěsného apará-
tu chrupu (periodontální onemocnění, periodontal
disease). Zastoupení v populaci je tak velké, že jej
někteří autoři považují za nejrozšířenější onemoc-
nění psů a koček vůbec.1,2 K jeho vzniku přispívá
více faktorů včetně poruch celkového zdravotního
stavu, zvažován je i vliv genetické výbavy (podob-
ně, jako je tomu u člověka). Hlavním problémem je
nicméně nerovnováha mezi bakteriálním osídle-
ním dutiny ústní a reakcí obranného systému
organismu.2 Ošetření provádíme v celkové aneste-
zii a sestává z odstranění supragingiválních náno-
sů, ošetření subgingiválního prostoru a závěrečné-
ho vyleštění korunek.3
Provádění veterinárního stomatologického ošetře-
ní při vědomí pacienta je sice některými klienty
požadováno, ale veterinární lékař by se k němu
neměl nechat přemluvit. Při takovém postupu nelze
garantovat správné provedení vyšetření, zvíře se
v průběhu zákroku většinou brání, hrozí jeho poraně-
ní ostrými nástroji a nejsme schopni provést ošetření
v plném rozsahu. Mezinárodní spolky veterinárních
stomatologů již před časem vydaly svá prohlášení,
v nichž postup označují z odborného hlediska za
nedostatečný!4,5
Běžná rizika při stomatologickém vyšetření/ošetření
Zhodnocení stavu před anestezií: Základní
stomatologické vyšetření je možno provést u paci-
entů při vědomí, stav velké části periodontálních
tkání ale nelze zhodnotit pouze adspekčně. Jelikož
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 162 3.3.2015 16:24:02
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 163
Malá zvířata
celková anestezie sama o sobě představuje poměrně
velký zásah do přirozených pochodů v organismu,
neměli bychom k ní s výjimkou nezbytných případů při-
stupovat u pacientů, jejichž stav není stabilní. Ideální
pacient před anestezií nevykazuje závažné projevy jiné-
ho celkového onemocnění či poranění.6 Vhodná jsou
paraklinická vyšetření (rozbory krve, ev. rentgenové
zhodnocení hrudníku, EKG aj.), zvláště pokud celkové
vyšetření odhalilo potenciální zdroj komplikací. Ani
jejich výskyt však nutně nevylučuje proveditelnost anes-
tezie. Není správné, jestliže např. u starých pacientů
veterinární lékař kvůli nedostačujícímu technickému
zázemí či personálnímu zajištění anestezie klientovi
automaticky poradí, že periodontální ošetření již nemá
smysl provádět (a to i v případě velmi závažného stupně
choroby!).7-9 Jako veterinární lékaři totiž máme zodpo-
vědnost i za kvalitu života pacientů a rovněž za správnou
informovanost klientů. Je proto v naprostém pořádku, že
v případě pochybností vysvětlíme klientovi závažnost
stavu jeho zvířecího člena rodiny a nutnost součinnosti
s kolegy, kteří mají s anestetickou péčí o rizikové pacien-
ty více zkušeností.
Podchlazení a dehydratace pacienta: Anestezie
ovlivní udržování tělesné teploty a distribuci tekutin
v těle zvířete. Je proto důležité, aby oběma těmto aspek-
tům byla věnována pozornost – a to nejen při zákroku
samotném, ale i v období přípravy pacienta a jeho
následného zotavování. Při zákroku navíc pracujeme
s větším množstvím vody a dochází k namočení srsti
pacienta. To zvyšuje tepelné ztráty. Nitrožilní podávání
tekutin a zahřívání pacientů (např. pomocí vyhřívacích
podušek, teplovzdušných ventilátorů apod.) proto patří
k dobré péči o pacienta v celkové anestezii.9
Průnik vody a nečistot do dýchacích cest pacienta:
Jak bylo zmíněno výše, periodontální ošetření s sebou
zpravidla nese nutnost používání velkého množství
vody. Ta slouží jednak k chlazení nástrojů, jednak k výpla-
chu dutiny ústní. Voda i jí unášené nečistoty v žádném
případě nesmí kontaminovat dýchací cesty.
Nezabráníme-li tomu, ohrožujeme pacienta tak výrazný-
mi komplikacemi, jako je aspirační pneumonie, dyspnoe,
v extrémních případech až smrt utopením. Je proto
nanejvýš důležité, abychom před započetím stomatolo-
gických úkonů pacientovi zavedli endotracheální kanylu.
Výhodné jsou kanyly s těsnicí manžetou a vyztužené
drátem zabraňujícím zalomení. Okolí kanyly utěsníme
savým materiálem (např. gázové kompresy), který podle
potřeby v průběhu ošetření vyměňujeme. Před odsátím
vzduchu z těsnicí manžety kanyly absorpční materiál
vyjmeme a vatovými tampony vysušíme okolí hrtanu,
neboť se v tomto prostoru může přes všechna opatření
nacházet tekutina a nečistoty.6,8,9
Opomenutí patologických stavů v průběhu vyšet-
ření: Profesionálnímu ošetření musí předcházet správné
a důkladné vyšetření závěsného aparátu. Diagnostiku
zakládáme na adspekci a palpaci (včetně použití perio-
dontální sondy k vyšetření subgingiválního prostoru
a dentální sondy k ověření stupně mobility zubů).
Stomatologické vyšetření a ošetření je extenzivním úko-
nem – každý zub je jednotlivým orgánem a vyžaduje
zvláštní pozornost. Odborný stomatologický zákrok
nelze založit na vyšetření několika “reprezentativních“
zubů, podle nichž bychom ošetřili celý chrup. Stupeň
onemocnění závěsného aparátu podle indexu PDI větši-
nou nelze přiřadit chrupu, může se lišit i na jednotlivých
plochách jednoho zubu, typicky např. u vícekořenových
zubů. Správné a pečlivé vyplnění stomatologického pro-
tokolu je tudíž nejsnazší v součinnosti s poučeným asis-
tentem.6
V současné době je silně akcentována nutnost rentge-
nového vyšetření dutiny ústní, jež často doplní celkový
obraz vyšetření o cenné údaje.10-12 Vypovídací hodnota
snímku je silně omezena (často spíše eliminována),
pokud se pokoušíme o jeho zhotovení u pacienta při
vědomí či v sedaci. Při extraorálním snímkování jsou
nutné šikmé projekce s rozevřenými čelistmi, při intrao-
rálním hrozí poškození kazety/čidla.13 Zvíře buď pohybu-
Obr. 1 – Zanícený dásňový okraj, mírné nánosy zubního kamene
na některých zubech; při vyšetření sondou nebyly zjištěny
hluboké defekty. Přestože ještě nejde o příliš závažné postižení,
důsledná domácí péče je nutná
Obr. 2 – Ortodontické vady mohou typicky predisponovat zuby
k městnání cizorodého materiálu v zúžených mezizubních
prostorech, a tudíž k rychlejší progresi onemocnění
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 163 3.3.2015 16:24:02
164 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
je hlavou, nebo se na snímku zobrazí též ruce osoby, jež
se pokouší hlavu fixovat. Nevhodná je i snaha o snížení
nákladů dohnaná ad absurdum – tzv. snímek “na všech-
no“, kdy je zvláště u koček a menších psů snímek pořízen
tak, aby zobrazil pokud možno celé tělo zvířete.
Nejkvalitnějšího snímku samozřejmě dosáhneme, pokud
svazek primárních paprsků zaměříme na konkrétní (a co
nejmenší) oblast.14
Ohrožení měkkých tkání dutiny ústní: V případě,
kdy se například snažíme odstranit část dásně kvůli pří-
tomnosti příliš hlubokého defektu, provádíme otevře-
nou kyretáž takového defektu, odstraňujeme hyperplas-
tickou část dásně aj., může malá neopatrnost či chyba
vést k poškození dásně či sliznice dutiny ústní, jazyka
a podjazyčí, pysků apod. ostrými hranami nástrojů.
Nevýrazné krvácení se buď rychle zastaví samo, nebo
provedeme tamponádu rány na několik desítek sekund.
Větší cévy podvážeme, u plošného krvácení lze využít
lokální prostředky pro podporu zástavy krvácení (např.
tampon navlhčený roztokem adrenalinu, přípravky
s kolagenem, celulózou apod.). Vzniklé rány měkkých
tkání ošetříme suturou.15,16 Při použití elektrokauteru
nastavujeme přístroj na co nejnižší proud a nepoužívá-
me jej v blízkosti kostní tkáně.17 Chronické onemocnění
vysokého stupně může narušit hemodynamiku a proces
srážení krve.18 Předpokládáme-li tedy rozsáhlé ošetření
s četnými extrakcemi, je na místě navrhnout klientovi
vyšetření srážlivosti krve.
Postižení zubních tkání: Ošetření závěsného aparátu
chrupu vyžaduje odstranění cizorodého materiálu ze
supra- a subgingiválního povrchu zubu a eventuální
odstranění poškozené subgingivální zubní tkáně.
K supragingiválnímu ošetření používáme nástroje ruční
i s vlastním pohonem. U všech zmíněných nástrojů exis-
tuje nebezpečí, že povrch zubu bude mechanicky poško-
zen více, než je nezbytně nutné. Míra rizika poškození
ručními a poháněnými nástroji je obtížně hodnotitelná,
většina dostupných studií se zaměřuje na poškození
povrchu kořene, případně keramických modelů.19-21
Vzájemné srovnání jednotlivých studií je ovšem nutně
ovlivněno též volbou metodiky konkrétního experi-
mentu.
V případě poháněných odstraňovačů zubního kamene
je na výběr z přístrojů ultrasonických (magnetostrikční
a piezoelektrické) a sonických. Možné narušení povrchu
zubu ovlivňuje mnoho proměnných, jež působí na cha-
rakteristiku pohybu pracovního hrotu (jeho tvar, nasta-
vení výkonu a přívodu chladicí vody apod.). Základními
pravidly pro bezpečné použití jsou neustálý pohyb hrotu
po ošetřovaném povrchu, důsledné používání boční
plochy pracovního hrotu, velmi lehký přítlak na povrch
zubu, nepřetržité chlazení pracovního hrotu, je-li v čin-
nosti, časté střídání ošetřovaných zubů a čištění povrchu
zubu nad dásňovým okrajem.2,22 Pro ilustraci: Setrvání
boční plochy hrotu sonického odstraňovače po dobu
pěti sekund na jednom místě zubní korunky způsobilo
ve studii provedené na VFU Brno poškození o střední
hloubce 10,03 mikrometru, zatímco špička vyhloubila
defekt o střední hloubce 44,11 mikrometru. Při deseti-
sekundovém působení byl rozdíl již 24,63 mikrometru
(boční plocha) proti 108,93 mikrometru.23 Vezmeme-li
v úvahu, že dřívější studie uvádí maximální tloušťku
zubní skloviny u psů zhruba 600–800 mikrometrů,24 vidí-
me, že porušení zásad práce může vážně ohrozit integri-
tu skloviny jakožto důležité ochranné vrstvy zubní
korunky.
Při subgingiválním ošetření odstraňujeme cizorodý
materiál a eventuální poškozenou zubní tkáň. K tomu
jsou dobře uzpůsobeny subgingivální kyrety, lze samo-
zřejmě použít i poháněné odstraňovače s různými hroty,
možností (byť málo rozšířenou) je též využití laserového
přístroje. Povrch by po ošetření neměl být zcela hladký,
aby nedošlo k zpomalení či zamezení sekundárního při-
pojení měkkých tkání k povrchu kořene při hojení.
Někteří autoři neshledali významný rozdíl mezi ošetře-
ním subgingivální kyretou a ultrasonickým přístrojem,25
Obr. 4 – A to i v případě, kdy korunky ani dásně na pohled
nevykazují výrazné příznaky onemocnění
Obr. 3 – “Vidět znamená uvěřit“ – předvedení klinického nálezu
klientovi může velmi pomoci v získání souhlasu s rozsáhlejším
zákrokem
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 164 3.3.2015 16:24:03
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 165
Malá zvířata
léčba:
Infi kované rány a abscesy
Infekce dutiny ústní a zubů
Perioperační profylaxe při chirurgickém
ošetření zubů
Osteomyelitis
Clindamycine Vele 200 mgtablety pro psy v balení 2×10 nebo 8×10 tablet
dávkování:
5,5 mg/kg každých 12 hodin – 7dní
5,5 mg/kg každých 12 hodin – 10 dní
5,5 mg/kg každých 10 hodin – 10 dní
11 mg/kg každých 12 hodin – 28 dní
Výhradní dovozce pro ČR: Vele, spol. s r.o. , Ústí 88, 588 42 Větrný Jeníkovtel.: +420 567 275 046, +420 567 275 200, 774 099 557, www.vele-leciva.cz
jiná studie zjistila výhodný účinek piezoelektrického pří-
stroje se zvláštním hrotem.26
Nedostatečné ošetření: Vážné problémy závěsného
aparátu vyžadují odpovídající ošetření, mnohdy jsou
nutné i četné extrakce zubů.2,15 I v případě, že máme
odpovídající technické zázemí a dovednosti, může být
překvapivě obtížné přesvědčit klienta o důvodech a nut-
nosti zákroku. Je proto nanejvýš vhodné věnovat dosta-
tek času vysvětlení, jaký problém jsme v pacientově
dutině ústní nalezli, proč je to pro něj silně obtěžující
stav, jak mu lze z našeho pohledu nejlépe pomoci a jak
bude zákrok nákladný. Rekonvalescence většinou nebý-
vá ani po rozsáhlém ošetření komplikovaná. Komerčně
vyráběná krmiva podle našich zkušeností zvířata tolerují
přinejmenším podobně jako před ošetřením, v případě
krmiv připravovaných chovateli je vhodné doporučit
podávání drobných kousků. I po kompletní extrakci
chrupu psi zpravidla po několikadenním navyknutí
nemají trvalé problémy. U koček může občas dojít k pře-
trvávajícímu odmítání potravy např. u silně bolestivé
chronické lymfoplazmocytární gingivostomatitidy.
Diskuse a závěrOšetření závěsného aparátu chrupu u psů a koček je
bezesporu běžným zákrokem, nelze je ovšem automatic-
ky označit za rutinní. Tento pojem totiž závisí na znalos-
tech, zručnosti a zkušenostech konkrétního ošetřujícího
lékaře/technika. Možné negativní dopady nemusí o hro-
žovat pouze omezený úsek tkání (rány v dutině ústní,
ztráta zubu aj.), ale může dojít k závažnému poškození
orofaciální oblasti (zlomenina čelisti, poranění oka aj.) či
dokonce celkového zdravotního stavu (aspirační pneu-
monie, krvácivé stavy aj.). Samozřejmou součástí péče
o stomatologické pacienty by měla být korektní a věcná
komunikace s klienty – pokud od nich chceme souhlas
s plánovanými zákroky (mnohdy rizikovými anebo
nákladnými) či následnou spoluprací, musíme jim
poskytnout podstatné relevantní informace. Kladný
Obr. 5 – Laterolaterální projekce se zavřenou tlamou, ruce
pomocníka v projekčním poli – chyby, jež znemožňují správné
posouzení snímku
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 165 3.3.2015 16:24:04
166 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
dopad profesionálního zákroku může být poměrně rych-
le eliminován, pokud klient neakceptuje svůj díl zodpo-
vědnosti za zdravotní stav zvířete. Optimálního účinku
totiž nelze dosáhnout „pouhým“ odborným ošetřením –
je nutno jej zkombinovat s domácí péčí, aby byl stav
dutiny ústní udržován průběžně. V případě, že není
dostatečná (či možná), odborné ošetření musí být prová-
děno častěji.
Literatura:1. Bellows, J. Periodontal Equipment, Materials, and Techniques. In: Bellows, J.
Small Animal Dental Equipment, Materials, and Techniques – A Primer.
Ames, Wiley-Blackwell, 2004:115-174.
2. Caiafa, A. Canine infectious, inflammatory and immune-mediated oral con-
ditions. In: Tutt, C., Deeprose, J., Crossley, D. BSAVA Manual of Canine and
Feline Dentistry. Gloucester; BSAVA, 2007:96-126.
3. McMahon, J. Cleaning the Teeth Using the Power Scaler. In: Perrone, J. R.
Small Animal Dental Procedures for Veterinary Technicians and Nurses.
Ames, Wiley-Blackwell, 2013:74-75.
4. AVDC Board of Directors: American Veterinary Dental College Position
Statement: Companion Animal Dental Scaling Without Anesthesia.
URL: <http://http://avdc.org/Dental_Scaling_Without_Anesthesia.pdf>
[2004; cit. 17. 11. 2014].
5. Board of the EVDC, EVDS, BVDA: A Statement on “Anaesthesia-Free Dental
Procedures” for Cats & Dogs. URL: < http://176.32.230.22/evdc.info/wp-con-
tent/uploads/2013/09/2013-Anaesthesia-Free-Dental-Procedures-EVDC.pdf
> [2013; cit. 17. 11. 2014].
6. Tutt, C. Clinical Examination. In: Tutt, C. Small Animal Dentistry: A manual of
techniques. Ames, Wiley-Blackwell, 2006:33-58.
7. Richey, M. Anesthesia and Pain Management in Dental and Oral Procedures.
In: Holmstrom, S. E., Frost Fitch, P., Eisner, E. R. Veterinary Dental Techniques
for the Small Animal Practitioner. St. Louis, Saunders, 1998:601-625.
8. Mills, A. Anesthesia and the Dental Patient. In: Perrone, J. R. Small Animal
Dental Procedures for Veterinary Technicians and Nurses. Ames, Wiley-
Blackwell, 2013:45-58.
9. Joubert, K., Tutt, C. Anaesthesia and analgesia. In: Tutt, C., Deeprose, J.,
Crossley, D. BSAVA Manual of Canine and Feline Dentistry. Gloucester;
BSAVA, 2007:41-55.
10. Verstraete, F. J., Kass, P. H., Terpak, C. H. Diagnostic value of full-mouth radio-
graphy in dogs. Am J Vet Res 1998;59:686–691.
11. Verstraete, F. J., Kass, P. H., Terpak, C. H. Diagnostic value of full-mouth radio-
graphy in cats. Am J Vet Res 1998;59:692–695.
12. Kim, C. G., Lee, S. Y., Kim, J. W., Park, H. M. Assessment of dental abnormalities
by full-mouth radiography in small breed dogs. J Am Anim Hosp Assoc
2013;49:23–30.
13. DuPont, G. A., DeBowes, L. J. Technique. In: DuPont, G. A., DeBowes, L. J. Atlas
of Dental Radiography in Dogs and Cats. St. Louis, Saunders, 2009:229-254.
14. Muhlbauer, M. C., Kneller, S. K. Production and use of diagnostic x-rays. In:
Muhlbauer, M. C., Kneller, S. K. Radiography of the Dog and Cat: Guide to
Making and Interpreting Radiographs. Ames, Wiley-Blackwell, 2013:44-58.
15. Holmstrom, S. E., Frost Fitch, P., Eisner, E. R. Periodontal Therapy and Surgery.
In: Holmstrom, S. E., Frost Fitch, P., Eisner, E. R. Veterinary Dental Techniques
for the Small Animal Practitioner. St. Louis, Saunders, 1998:233-290.
16. Ostermeier, S. Other oral and dental conditions. In: Tutt, C., Deeprose, J.,
Crossley, D. BSAVA Manual of Canine and Feline Dentistry. Gloucester;
BSAVA, 2007:160-177.
17. Yalamanchilli, P. S., Davanapelly, P., Surapaneni, H. Electrosurgical applicati-
ons in Dentistry. Sch J App Med Sci 2013;1:530-534.
18. Papapanagiotou, D., Nicu, E. A., Bizzarro, S., et al. Periodontitis is associated
with platelet activation. Atherosclerosis, 2009;202:605-11.
19. Yousefimanesh, H., Robati, M., Kadkhodazadeh, M., Molla, R. A comparison of
magnetostrictive and piezoelectric ultrasonic scaling devices: an in vitro
study. J Periodontal Implant Sci 2012;42:243-247.
20. Jepsen, S., Deschner, J., Braun, A., Schwarz, F., Eberhard, J. Calculus removal
and the prevention of its formation. Periodontology 2011;55:167-188.
21. Lee, S., Lai, Y., Morgano, S. M. Effects of ultrasonic scaling and periodontal
curettage on surface roughness of porcelain. J Prosthet Dent 1995;73:227-
232.
22. Niemiec, B. A. The Complete Dental Cleaning. In: Niemiec, B. A. Vet
Periodontology Ames; Wiley-Blackwell, 2013:129-153.
23. Janalik, P., Fichtel, T., Sperka, P., Omasta, M., Rauser, P. Three-dimensional
optical assessment of experimental iatrogenic mechanical damage to cani-
ne dental enamel caused by a sonic scaler. Veterinarni Medicina, 2014;59:293-
298.
24. Crossley, D. Tooth enamel thickness in the mature dentition of domestic
dogs and cats – preliminary study. J Vet Dent 1995;12:111-113.
25. Amid, R., Kadkhodazadeh, M., Fekrazad, R., Hajizadeh, F., Ghafoori, A.
Comparison of the effect of hand instruments, an ultrasonic scaler, and an
erbium-doped yttrium aluminium garnet laser on root surface roughness of
teeth with periodontitis: a profilometer study. J Periodontal Implant Sci
2013;43:101-105.
26. Busslinger, A., Lampe, K., Beuchat, M., Lehmann, B. A comparative in vitro
study of a magnetostrictive and a piezoelectric ultrasonic scaling instru-
ment. J Clin Periodontol 2001;28:642-649.
MVDr. Petr Janalík
Veterinární klinika Uherské Hradiště
Lomená 1389
686 01 Uherské Hradiště
E-mail: [email protected]
Obr. 6 – Přestože jsou brachycefalická plemena predisponována
k onemocnění závěsného aparátu chrupu, nemusí to
automaticky znamenat ztrátu všech zubů v útlém věku.
Důsledná dlouhodobá péče ze strany klientů tomuto
devítiletému mopsovi jednoznačně prospívá
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 166 3.3.2015 16:24:04
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 167 3.3.2015 16:24:05
Anotace
168 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Periodontální onemocnění u malých kníračů
Periodontální onemocnění je nejčastějším problémem
dutiny ústní u psů a jeho prevalence se podle výsledků
různých studií pohybuje v rozmezí 44–63,6 %. Výskyt
a závažnost onemocnění se zvyšuje s věkem. U pudlů
bylo zjištěno, že 90 % jedinců mladších čtyř let a všichni
psi starší než čtyři roky měly minimálně jeden zub posti-
žený onemocněním závěsného aparátu. Studie provádě-
ná na bíglech ukázala, že u všech psů bez ohledu na věk
byla na základě krvácení diagnostikována gingivitida.
V případě 162 psů různých plemen byla marginální peri-
odontitida zjištěna u 37 % jedinců mladších dvou let,
u tří- až pětiletých psů to bylo již 55,2 % a psů starších
šesti let již byla incidence 82,3 %. Periodontitida je častěj-
ší u malých plemen psů. Významnější postižení je popiso-
váno u brachycefalických plemen.
Cílem této studie bylo popsat výskyt a progresi gingivi-
tidy a periodontitidy u malých kníračů. Do studie bylo
zařazeno 52 malých kníračů ve věku 1,3–6,9 roku s prů-
měrnou hmotností 8,8 kg. Jednalo se o 28 fen (19 kastro-
vaných, 9 nekastrovaných) a 24 psů (všichni kastrovaní).
U všech psů se obden čistily zuby přibližně od jednoho
roku věku. Čištění zubů bylo ukončeno jeden týden (u 42
psů) nebo 18 týdnů (u 10 psů) před zařazením do studie
a prvním vyšetřením zubů. U všech psů bylo před zařaze-
ním do studie provedeno celkové klinické vyšetření,
rutinní vyšetření krve a zhodnocení anamnézy. Vyšetření
zubů probíhalo v celkové anestezii. Na vyšetření se podí-
lelo celkem šest lidí, každý pes byl po celou dobu studie
hodnocen jedním člověkem. Hodnotitelé si nemohli pro-
hlížet předchozí záznamy.
Každý zub byl hodnocen samostatně. Pomocí paro-
dontální sondy byl posuzován gingivální okraj. Stav dásní
byl popisován pomocí pětistupňové škály: G0 – bez gin-
givitidy, růžové nebo pigmentované zdravé dásně, bez
zánětu nebo krvácení; G1 – velmi mírná gingivitida,
dásně oteklé, červené, bez krvácení; G2 – mírná gingivitis,
dásně červené, oteklé, s krvácením po sondáži; G3 –
střední gingivitis, dásně červené, oteklé, s okamžitým
krvácením při sondáži; G4 – vážní gingivitis, ulcerace,
spontánní krvácení, profuzní krvácení při sondáži.
Zaznamenána byla hloubka parodontální kapsy a tloušť-
ka gingivy. Každý pes byl vyšetřován v odstupu šesti
týdnů a to po dobu až 60 týdnů (trvání celé studie).
Jakmile bylo zjištěno periodontální onemocnění, zub byl
ošetřen tak, aby se zabránilo progresi onemocnění
a takový už nebyl znovu do studie zařazen. Postižené
zuby byly takto ošetřovány při pravidelných kontrolách
až do doby, než pacient opustil studii. Jakmile došlo
k rozvoji periodontálního onemocnění u více než 12
zubů, pes byl ze studie vyloučen. Počet kontrol, které
byly u jednotlivých psů provedeny, se pohyboval v roz-
mezí 3–11 vyšetření během 60 týdnů. Počet zubů u jed-
noho psa, u kterých došlo k progresi periodontitidy,
kolísal od 0 do 21.
U všech psů byla při prvním vyšetření zjištěna gingi-
vitida. Periodontitidou byly nejčastěji postiženy řezáky,
nejméně často špičáky. Při posuzování jednotlivých
zubů dolní čelisti byly postihovány nejméně často špi-
čáky, mírná periodontitida byla zjišťována u 1., 2. a 3.
premoláru a 2. a 3. moláru. Významná periodontitida
postihovala všechny řezáky a 4. premolár a 1. molár.
Podobný vzorec se opakoval i u zubů horní čelisti.
Periodontitida postihovala řezáky zejména na palatál-
ní/linguální straně, u premolárů na distální straně,
zatímco u molárů byla zjišťována na meziální a palatál-
ní/linguální straně.
Byl zjištěn významný lineární vliv věku na čas, který
je nutný pro progresi k periodontitidě, u starších psů
je progrese signifikantně rychlejší. S každým rokem
věku se doba progrese zkracovala o 5,5 týdne. U zubů
s nejvyšším výskytem periodontitidy je současně zjiš-
ťována nejrychlejší progrese.
Výsledky ukazují, že u těchto plemen dochází k roz-
voji gingivitidy již ve velmi mladém věku, pokud není
dodržována zubní hygiena. Gingivitida však nemusí
vždy vyústit v periodontitidu. Ze všech zubů s perio-
dontitidou tvořily více než polovinu (54 %) řezáky.
Linguální strana řezáků byla postihována častěji.
Pouze u jednoho psa z celé skupiny nedošlo během
60 týdnů k rozvoji periodontitidy u žádného zubu.
Na základě výsledků této studie je zřejmé, že chybě-
jící účinná péče o dutinu ústní vede k rychlému rozvo-
ji pe riodontálního onemocnění. To, pokud není řeše-
no, může dále progredovat a vyústit ke ztrátě zubů
a přispět k významnému diskomfortu pacienta. Podle
dřívějších studií je periodontitida spojována s dalšími
systémovými chorobami, jako jsou endokarditida
nebo onemocnění ledvin a jater. Je tedy nutné udržo-
vat závěsný aparát zubu v pořádku. Toho se dosáhne
pravidelnou péčí o dutinu ústní a ideálně četnými
prohlídkami zubů. Výsledky této studie naznačují, že
prohlídky zubů by měly být prováděny minimálně
dvakrát do roka tak, aby se onemocnění zachytilo
v časné fázi. Můžeme předpokládat, že podobně by se
mělo postupovat i u dalších malých nebo toy plemen
psů.
Marshall, M. D., Wallis, C. V., Milella, L., Colyer, A., Tweedie,
A. D., Harris, S. A longitudinal assessment of periodontal
disease in 52 miniature schnauzers. BMC Vet Res
2014;10:166.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-
-Kovaříková
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 168 3.3.2015 16:24:05
Anotace
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 169
Bovinní laktoferin a piroxikam v terapii lymfocytárně-plazmocytární gingivitidy/stomatitidy koček
Kočičí lymfocytárně-plazmocytární gingivitida/stomati-
tida (LPGS) představuje obtížně řešitelné onemocnění
dutiny ústní s incidencí přesahující 3 %. Jedná se o devas-
tující, chronický zánětlivý proces, který způsobuje bolesti-
vé erozivní léze v gingivální a bukální oblasti. Kočky mohou
být postiženy již v mladém věku a onemocnění tak vyža-
duje doživotní řešení. Mezi klinické příznaky LPGS patří
slinění, bolest, halitóza, krvácení, ztráta hmotnosti a poru-
cha chuti. Problém může někdy vyžadovat řešení v podo-
bě eutanazie kvůli špatné kvalitě života. S rozvojem LPGS
bývají spojovány abnormální imunologické reakce způso-
bené genetickými predispozicemi, stres, fyziologické nebo
nutriční faktory a virové infekce. Obtížně zvladatelné one-
mocnění a neúplná znalost etio patogeneze LPGS vedla
k rozšíření empirických nebo symptomatických terapeutic-
kých postupů, u nichž však byla často zjišťována neuspo-
kojivá reakce organismu. Byla popsána léčba pomocí kor-
tikosteroidů, antibiotik, interferonu, cyklosporinu nebo
chemoterapeutik. V praxi se často využívá terapie pomocí
kortikosteroidů a chirurgie, nicméně časem může dochá-
zet ke snižování účinku. Lepší výsledky jsou dosahovány
při extrakci zubů včetně molárů i premolárů, kdy dochází
k vyléčení u 50 – 60 % případů.
Laktoferin je glykosylovaný protein o velikosti 80 kDa,
který obsahuje přibližně 700 aminokyselin. Má silnou
afinitu vázat železo a má antimikrobiální, imunomodu-
lační, protizánětlivé a protinádorové vlastnosti. Orální
aplikace laktoferinu kočkám s vážnou LPGS může bez
výrazných vedlejších účinků inhibovat expresi interfero-
nu γ a interleukinu 2, může omezit reakce spojené
s bolestí, tedy salivaci a anorexii. Cílem této studie je
zhodnocení kombinace nesteroidního antiflogistika piro-
xikamu a bovinního laktoferinu.
Do studie byly zařazeny kočky s histologicky potvrze-
nou diagnózou LPGS a přítomností klinických příznaků.
U koček byly zaznamenány údaje o stáří, pohlaví, pleme-
ni a věku, kdy se objevily klinické příznaky. Klinické vyšet-
ření zahrnovalo palpaci submandibulárních mízních
uzlin, bylo provedeno hematologické a biochemické
vyšetření krve. Bylo provedeno RTG vyšetření celé dutiny
ústní a byl odebrán vzorek sliznice na histopatologické
vyšetření. Nálezy byly charakterizovány přítomností
hyperplazie a infiltrace primárně plazmatickými buňkami
s menším počtem lymfocytů. Množství neutrofilů se mezi
zvířaty lišilo. Kritéria splnilo a následně tak bylo do studie
zařazeno 13 koček. Studie byla koncipovaná jako rando-
mizovaná, dvojitě zaslepená. Zvířata byla rozdělena do
dvou skupin. Jedna skupina byla léčena pomocí kombi-
nace piroxikamu a spreje s bovinním laktoferinem, druhé
skupině byl podáván pouze piroxikam a placebo sprej.
Vyšetření dutiny ústní, hodnocení lézí, jejich grading
(0–3) a biopsie probíhaly v celkové anestezii. Pro majitele
byl připraven dotazník týkající se příznaků: bolesti dutiny
ústní, slinění, inapetence, zánětů dutiny ústní, krvácení
a halitózy. Klinické příznaky byly charakterizovány jako
žádné, mírné, středně závažné a velmi závažné. Majitelé
měli dotazník vyplňovat každý týden.
Ze studie byly vyloučeny tři kočky (3/13, 23,1 %), došlo
u nich k rozvoji anorexie a majitelé požadovali terapii
pomocí kortikosteroidů. Ostatních deset koček dokončilo
12titýdenní léčebný protokol. Jednalo se o kastrované
domácí krátkosrsté kočky (osm kocourů a dvě kočky)
s průměrným věkem 6,93 ± 4,21 roku. Průměrný věk při
prvním výskytu klinických příznaků byl 5,47 ± 3,47 roku.
Skupina byla rozdělena na dvě části: pěti kočkám byl
podáván pouze piroxikam, zbylým pěti pacientům pak
piroxikam a bovinní laktoferin. Na začátku studie nebyly
mezi skupinami rozdíly.
Ke klinickému zlepšení došlo u 77 % koček. Výrazné
zlepšení nastalo již během prvních dvou týdnů, což zna-
mená, že piroxikam významně omezil klinické příznaky.
Kombinace piroxikamu a bovinního laktoferinu se jevila
jako účinnější než piroxikam samotný; vedla ke zlepšení
orálních lézí, současně se významně zmírnily klinické pří-
znaky, zlepšila se kvalita života a zvýšila se hmotnost.
Remise byla spojena se snížením počtu makrofágů.
Výsledky biochemického vyšetření neodhalily žádný
negativní vliv terapie na činnost ledvin nebo jater. Nebyly
zaznamenány průjem ani zvracení. Po 12 týdnech byla
ukončena terapie piroxikamem a pokračovalo se pouze
s bovinním laktoferinem. Po šesti měsících byli kontakto-
váni majitelé osmi koček: u čtyř se kvalita života a chuť
k příjmu krmiva nezhoršila, u jedné bylo nutné opět apli-
kovat piroxikam, jedna kočka přešla na terapii kortikoste-
roidy a u dvou koček samotný sprej s bovinním laktoferi-
nem postačoval k udržení kvality života a apetitu. U obou
koček došlo k opětovnému výskytu klinických příznaků, ty
však rychle odezněly po dvoutýdenní terapii piroxikamen.
Kombinace piroxikamu a spreje s bovinním laktoferi-
nem bylo vyhodnoceno jako bezpečné a může být využi-
to pro dlouhodobější podávání ke zmírnění klinických
příznaků spojených s LPGS koček.
Hung, Y. P., Yang, Y. P., Wang, H. C., Liao, J. W., Hsu, W. L.,
Chang, C. C., Chang, S. C. Bovine lactoferrin and piroxicam
as an adjunct treatment for lymphocytic-plasmacytic gin-
givitis stomatitis in cats. Vet J, 2014;202:76-82.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-
-Kovaříková
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 169 3.3.2015 16:24:05
1/1
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 170 3.3.2015 16:24:05
Anotace
BARF trend – výhody, nevýhody a rizika
Krmení psů a koček syrovou stravou se začalo rozmá-
hat v 90. letech po vydání knihy s touto tematikou od
australského veterináře a zkratka BARF (Biologically
Appropriate Raw Food nebo Bones and Raw Food) se
rozšířila po celém světě, je založena na principu predátor –
kořist, a sestává z krmení především syrovým masem
s významným podílem kostí a orgánů, jako doplněk se
používá ovoce, zelenina, ořechy, oleje a byliny, v malém
množství i vejce a mléčné produkty. Obiloviny nejsou
doporučovány, i když jiné zdroje sacharidů někdy povo-
leny jsou (brambory, luštěniny). Umělé doplňky jsou
zakázané (minerální či vitamínové přípravky), na trhu ale
existuje řada produktů určených právě jako doplněk
k BARF. Nejčastěji začne chovatel krmit metodou BARF,
protože chce pro své zvíře přírodnější a zdravější výživu,
další důvody mohou být chronické nemoci (kožní, gas-
trointestinální, alergie) a nedůvěra v komerční krmiva,
která údajně obsahují odpadní materiály a chemické
složky a způsobují podle propagátorů řadu nemocí.
Informační zdroje jsou pro majitele převážně internet
a knihy, bohužel jsou tyto zdroje psány často laiky
a obsahují zavádějící a nepřesné informace, i když
mohou být prezentovány velmi vědecky. BARF je často
propagováno velmi emotivně a slibuje vyřešení všech
nemocí, problémů a behaviorálních abnormalit. U někte-
rých majitelů vyvolávají propagátoři BARFu přesvědčení,
že krmení komerční dietou jejich zvířeti ublíží.
Je třeba zdůraznit, že neexistuje vědecká studie
o dlouhodobém krmení syrové stravy, diskuse o výho-
dách a nevýhodách může být tedy založena jen na zákla-
dě znalostí dietetiky a nutriční fyziologie. Dále jsou uve-
deny často citované výhody krmení podle BARF spolu
s vysvětlením: Známý původ a složení krmiva, což snad-
no vyloučí neoblíbené krmivo či alergen. Absence aditiv –
chovatelé často považují aditiva za něco velmi špatného
a chemického, často je nadhodnoceno přidávání ochu-
covadel do komerčních diet, která zvýší chutnost jinak
nekvalitní suroviny, dokonce údajně mohou i za závislost
na daném krmivu. Mnoho chovatelů nechápe, že mezi
aditiva patří i vitamíny a stopové prvky a že všechna
aditiva musí splňovat legislativní normy dané země.
Zákaz obilovin – myšlenka, že gluteny a obiloviny obec-
ně jsou pro psy a kočky devastující, je další oblíbený
argument bez vědeckého základu. Před rozmachem
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 171 3.3.2015 16:24:05
Anotace
172 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
komerčního krmiva bylo mnoho psů krmeno velkým
množstvím obilovin (pečivo, pamlsky), podle posledních
studií došlo u psů ke genetické adaptaci na obiloviny,
i kočky dokážou v menší míře metabolizovat sacharidy,
obilovinám je tedy nutné se vyhýbat jen u vzácných pří-
padů glutenové intolerance. Efekt tepelného poškození
živin je dalším argumentem, je nepochybné, že některé
živiny (vitamíny skupiny B a vitamín A) nejsou tepelně
stabilní, přísun lze však snadno zajistit jejich přidáním až
po zahřátí. Dostupnost některých aminokyselin (lyzin) je
zahřátím snížena, v praxi však k deficitu esenciálních
aminokyselin nedochází, protože zvířata jsou krmena
kvalitním zdrojem proteinu. Destrukce enzymů je také
často citována, chovatelé se pak nesprávně domnívají,
že enzymy obsažené v krmivu jsou nezbytné k trávení.
Další uváděnou výhodou je menší obsah trusu a jeho
lepší kvalita, BARF strava je obvykle vysoce stravitelná
a obecně lépe stravitelná než komerční krmiva nízké
kvality. Lepší stav zubů díky zvýšenému žvýkání je zřej-
mě správnou domněnkou, protože se tím posiluje perio-
dont a stírá povrch zubů, při kousání kostí ale může dojít
k úrazům.
Většina citovaných pozitivních efektů, jako je zářivá
srst, živější chování a lepší konstituce, jsou subjektivní
dojmy a jejich objektivní průkaz není snadný. Nutriční
deficity nebo krmení nevhodného krmiva danému
jedinci jistě mohou vyvolat symptomy, jako je snížená
chuť k jídlu, poruchy trávení a kožní problémy, což ovšem
může být vyvoláno i řadou onemocnění. Zdá se, že maji-
telé zvířat jsou nyní velmi citliví na téma intolerance
krmiva z komerčních diet a při obtížích svého zvířete
přechází sami na syrovou stravu bez zvážení dalších
možných příčin.
Rizika krmení syrovou stravou představují čtyři skupi-
ny problémů: nutriční nerovnováha, hygienická rizika ze
syrového masa, problémy ze syrových kostí a nevhodné
a škodlivé ingredience. Zastánci tvrdí, že krmivo blízké
přirozené stravě automaticky pokryje nutriční požadav-
ky a umělé přídavky nejsou nutné, někdy jsou až považo-
vány za škodlivé. Obecně u jakékoliv stravy může organi-
smus přijímat jen ty živiny, které jsou skutečně v krmivu
obsaženy, znalost nutričního složení složek krmiva
a jejich kombinace je pro sestavení krmné dávky nezbyt-
ná. O krmení metodou BARF je napsáno mnoho knih
s recepty, ale mnohé informace jsou v nich nesprávné,
např. doporučení příliš velkého obsahu proteinu (pro
zdravé psy by neměl být nebezpečný, ale u starších zvířat
nebo při onemocnění ledvin či jater nevhodný), nízký
obsah proteinů (např. pokud je zkrmováno maso s vyso-
kým podílem tuku), příliš vysoký podíl tuku (nad 30 %
v sušině zvyšuje riziko pankreatitidy), špatné množství
vápníku nebo jeho poměr s fosforem (vysoký i nízký
obsah, rizikové hlavně u rostoucích štěňat), špatná dávka
vitamínu A (nízká i vysoká, kočky neumějí konvertovat
karotenoidy na vit A), deficit vitaminu E, deficit vitamínu
D (někdy je uváděno, že jej kočky a psi nepotřebují a umí
si jej vytvořit, což není pravda), nedostatek stopových
prvků (zinek, měď, jód, mangan) a použití nepotřebných
nebo škodlivých přídavků.
Mezi majiteli psů jsou populární různé potravní doplň-
ky založené na bylinách, řasách a dalších podobných
komponentech, které mají jako přírodní zdroje zajistit
vitalitu. Výrobci často ani neudávají u takových příprav-
ků přesné složení, obsah stopových prvků se přitom
může velmi lišit, např. v produktech z mořských řas
(Ascophyllum nodosum) bývá obsažen jód, což u sladko-
vodních (Spirulina, Chlorella) není. Nelze ani vyloučit
možné nežádoucí reakce a interakce.
Hygienická rizika ze syrového masa zahrnují viry, bak-
terie a parazity. Smrtelné riziko mezi viry představuje
virus Aujezskyho choroby ve vepřovém mase, z bakteri-
álních patogenů může jít o druhy E. coli, Salmonella,
Campylobacter a Yersinia, z parazitů např. Echinococcus.
Zvažovat je třeba riziko i pro osoby zpracovávající syrové
maso, je možný přenos tuberkulózy, tularémie a toxo-
plazmózy. Příznivci BARF argumentují tím, že psi a kočky
jsou vůči těmto patogenům imunní, je pravda, že se
u nich v porovnání s humánní medicínou méně často
objevují gastroenteritidy vyvolané salmonelou nebo
E. coli bakteriemi, ale vnímaví jsou k těmto infekcím rov-
něž a jsou popsány i případy septikémie, zvýšené riziko
mají imunokompromitovaní jedinci. Větším rizikem je
ohrožení lidského zdraví, nejen přímou manipulací se
syrovým masem, ale krmená zvířata se mohou stát
asymptomatickými přenašeči patogenů, např. Salmonella
přetrvává v trusu několik týdnů a může dojít ke kontami-
naci kůže zvířete, míst odpočinku a celé domácnosti.
Téměř ve všech publikacích o BARF se význam zdravot-
ních rizik podceňuje, zřejmě protože jsou potraviny nyní
obecně velmi bezpečné, syrové maso pro zvířata ale
často nepochází ze zdrojů pro lidskou výživu, navíc jsou
nyní i e-shopy zasílající maso a masné výrobky v mraže-
ném stavu, ty ale nesplňují parametry pro lidskou výživu,
takže nelze zjistit, zda jsou dodržována pravidla dezin-
fekce a skladovacích teplot. Některé zdroje uvádějí sil-
nou bakteriální kontaminaci prodávaných syrových diet.
Další riziko představují syrové kosti, mohou způsobit
poranění dutiny ústní, fraktury zubů, uvíznout v krku
nebo jícnu, vyvolat konstipaci, ileus nebo i perforaci GIT.
Neexistují přesná data o případném vyšším výskytu
těchto problémů v souvislosti se vzrůstajícím trendem
krmení BARF, ale někteří lékaři a kliniky je subjektivně
hodnotí v poslední době jako častější. Při přípravě domá-
cí stravy existuje také riziko použití nevhodných nebo
škodlivých doplňků, i když vzrůstá povědomí chovatelů
o negativních dopadech např. čokolády, hroznů či cibu-
le. Další produkty jsou ale naopak někdy doporučovány,
příkladem je česnek, který je hodnocen jako zdraví pro-
spěšný s repelentními účinky na ektoparazity; nejen že
takový účinek není prokázán, ale česnek poškozuje čer-
vené krvinky, stejně tak medvědí česnek nebo pažitka
jsou někdy krmeny jako zdravé bylinné doplňky. Zastánci
argumentují podáváním jen velmi malých dávek pod
toxickou hranicí, vliv dlouhodobého podávání v malých
dávkách ale zkoumán nebyl, a proto by podávání rostlin
příbuzných česneku nebo cibuli nemělo být doporučo-
váno. Další nevhodná krmiva jsou vejce (syrová obsahují
avidin, který váže biotin a vede k jeho deficitu, bílek
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 172 3.3.2015 16:24:05
Anotace
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 173
obsahuje inhibitor trypsinu, narušuje trávení proteinu),
ryby (mnoho syrových ryb obsahuje thiaminázu, která
ničí thiamin a také trimetylamin, což je organická slouče-
nina vázající železo a při dlouhodobém podávání může
vést k anémii), fazole (obsahují lektiny a taniny, které
narušují sliznici střeva a kyanogenní glykosidy, uvařené
nebo tepelně ošetřené jsou bezpečné), maniok (syrový
obsahuje kyanogenní glykosidy, po uvaření neškodný).
V souvislosti s krmením BARF může vznikat thyreotoxi-
kóza, studiemi potvrzený vznik hyperthyreózy po zkr-
mování štítné žlázy, hormony štítné žlázy jsou termosta-
bilní, takže problém by nastal i po uvaření, v BARF se ale
často používá maso z hlavy a krku, v tomto ohledu jsou
nebezpečné i kousací pamlsky ze sušených tracheí
a hrtanů. Dávka nutná k vyvolání není známá a u koček
není thyreotoxikóza popsána, protože jsou tyto produk-
ty kočkám krmeny jen vzácně. Některé propagační
materiály BARF uvádějí, že po přechodu na syrovou stra-
vu může zvíře vykazovat zažívací obtíže a kožní změny,
což je deklarováno jako detoxikace a odstraňování škod-
livých chemikálií, které zvíře přijímalo v kupované gra-
nulované stravě. Tato teorie pochází z alternativní medi-
cíny a nemá vědecké opodstatnění, kožní i zažívací pro-
blémy mohou být příznakem intolerance krmiva a pou-
kazují pouze na to, jak jsou chovatelé o BARF přesvědče-
ni, když i takové příznaky považují za prospěšné. Pokud
je pomocí BARF krmeno nemocné zvíře, je nutné zhod-
notit, zda je takový typ stravy (vysoký podíl bílkovin
a tuků, vysoké hodnoty vápníku a fosforu, hygienická
rizika) při daném onemocnění vhodný. Při gastrointesti-
nálním onemocnění při narušení intestinální flóry
a možné zvýšené permeabilitě intestinální mukózy by
neměla být syrová strava podávána (zejména při hema-
temezi a hemoragickém průjmu), protože zvyšuje riziko
infekce. Syrová strava může být vhodná u zvířat s diabe-
tem (vlákninu lze přidat jako otruby nebo celulózu) nebo
při snižování hmotnosti. Při selhání ledvin je BARF kon-
traindikováno (vysoký obsah proteinu a fosforu). Při
neoplaziích majitelé často hledají zázračné uzdravení
a mohou vyžadovat speciální krmení, při imunosupresi
představuje syrové maso zvýšené riziko infekce, sachari-
dy jsou doporučovány pro podporu jaterní funkce a také
jako pohotový zdroj energie. Samotná změna stravy
může představovat další stres navíc.
BARF je jedna z možností výživy psů a koček, spojená
s různými riziky, která je třeba chovatelům vysvětlit, ale
je třeba zohlednit i názor chovatele. Majitelé zvířat chtě-
jí pro své svěřence to nejlepší, ale často nevolí podle
objektivních kritérií a jsou velmi ovlivněni internetem,
reklamou a dalšími chovateli. Je nezbytné obezřetně
volit zdroj a složení krmiva, protože recepty a doporuče-
ní na internetu a v oblíbených knihách jsou málokdy
korektní. Je nutné sledovat hygienická kritéria a omezit
rizika bakteriální kontaminace a vyvarovat se zkrmování
štítné žlázy. BARF by neměl být doporučen, pokud
v domácnosti se zvířetem žijí rizikové osoby (děti, těhot-
né ženy, senioři nebo chronicky nemocní lidé) ani pokud
zvíře s takovými osobami přichází do styku (např. tera-
peutičtí psi).
Handl S. The BARF trend – advantages, drawbacks and
risks. Vet Focus 2014;24(3):16-23.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 173 3.3.2015 16:24:05
174 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
V. ŠIMERDOVÁ1, I. HÁJEK2
1Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
2Sibra centrum, Bratislava
SOUHRN
Šimerdová V., Hájek I. Vliv fenobarbitalu na biochemický profil periferní krve psů – literární
přehled. Veterinářství 2015;65:174-176.
Sdělení obsahuje přehled literatury týkající se vlivu fenobarbitalu na biochemický profil periferní
krve psů. Tradičně je udáván vliv fenobarbitalu na aktivitu jaterních enzymů, kromě nich však feno-
barbital ovlivňuje i některé další biochemické analyty periferní krve psů, zejména koncentraci hor-
monů štítné žlázy a trigacylglycerolů. Neznalost tohoto vlivu může vést k nadbytečné léčbě pacien-
tů medikovaných fenobarbitalem nebo předčasnému ukončení léčby fenobarbitalem.
SUMMARY
Šimerdová V., Hájek I. The influence of phenobarbital on biochemical profile of peripheral blood
in dogs – a literary review. Veterinářství 2015;65:174-176.
The article contains a review of literature on the influence of phenobarbital on serum biochemical
profile in dogs. Traditionally, the influence of phenobarbital on liver enzyme activity is described.
Besides them, phenobarbital influences also other biochemical analytes of peripheral blood in dogs,
particularly thyroid gland hormone and triacylglycerol concentrations. Knowledge of this influence is
necessary to avoid excess therapy in dogs medicated with phenobarbital or early discontinuation of
phenobarbital treatment.
Vliv fenobarbitalu na biochemický profil periferní krve psů – literární přehled
Úvod
Ve veterinární medicíně je fenobarbital (PHE)
běžně používaným léčivem v terapii záchvatů.
Záchvaty představují jeden z nejčastějších neurolo-
gických symptomů psů.1 Určení prevalence záchvatů
u psů je obtížné, tradičně se udává prevalence mezi
1 a 2 %.2 Podle některých novějších studií činí preva-
lence záchvatů u psů 0,75 %.3 Tyto studie však zahr-
novaly idiopatickou epilepsii (IE) i symptomatické
záchvaty. Genetický podklad pro vznik IE byl popsán
u několika plemen psů, například u zlatého retrívra4,
labradorského retrívra5, boxera6, border kolie7 a bel-
gického ovčáka8. Obtížně kontrolovatelná IE je často
příčinou eutanazie.9 Terapie IE je symptomatická
a vyžaduje dlouhodobé podávání antiepileptik.
I když je v současné době dostupná řada antiepilep-
tik, pro psa jich je vhodných jen několik. Odlišná far-
makokinetika humánních léčiv u psa vede k velmi
krátkému biologickému poločasu, a není tak možné
dosáhnout stabilní koncentrace i při dávkování něko-
likrát denně.10
Za léčiva první volby v terapii IE byl dlouho pova-
žován PHE a bromid draselný (KBr). PHE je účinný
u 60–80 % psů s IE a selhání léčby je častěji způsobe-
no chybným podáním ze strany majitele nebo veteri-
nárního lékaře než farmakorezistencí vůči PHE.10
V recentní studii byla zjištěna srovnatelná účinnost
PHE a imepitoinu.11 Léčivy první volby v terapii IE tak
jsou v současnosti PHE a imepiton; KBr je doporučo-
ván až jako lék další volby, popř. jako součást kombi-
nované terapie IE.12 Za nejčastější nežádoucí účinky
PHE je považována polyfagie, polyurie a polydipsie,
sedace a hepatotoxicita. Úvodní dávka v terapii IE činí
2–5 mg/kg živé hmotnosti per os dvakrát denně.
Dávka je následně upravována podle sérové tera-
peutické koncentrace PHE, která by měla dosáhnout
stabilní hodnoty po 10–18 dnech léčby a činí 15–45
μg/ml (to odpovídá 65–194 μmol/l).13
Vliv fenobarbitalu na rutinní biochemické analyty
Většina informací týkajících se hepatotoxicity PHE
je založena na studiích provedených v sedmdesá-
tých a osmdesátých letech 20. století, ve kterých byl
podáván primidon (prekurzor PHE), kombinace
antiepileptik nebo PHE ve vysokých dávkách.14
MVDr. PharmDr.
Veronika
Šimerdová,
studentka DSP
(doktorského stu-
dijního programu)
MVDr. Ivo Hájek,
odborný asistent
Oddělení vnitř-
ních chorob
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 174 3.3.2015 16:24:06
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 175
Malá zvířata
Závěry recentních studií jsou odlišné. U psů s IE vedlo podá-
ní PHE ke statisticky významnému zvýšení aktivity alkalické
fosfatázy (ALP) a statisticky nevýznamnému zvýšení alani-
naminotransferázy (ALT). Aktivita gama-glutamyltransferá-
zy (GGT) a aspartátaminotransferázy (AST) a koncentrace
bilirubinu, albuminu a celkové bílkoviny nebyly ovlivněny.14
Podobné výsledky byly zjištěny v dalších studiích.15,16 Muller
a kol. (2000a) ve své studii navíc prováděli ultrasonografické
a histopatologické vyšetření jater léčených psů, kterým byl
zjištěn normální nález.15 Ve studii hodnotící vliv podávání
zvyšujících se dávek PHE vedly až dávky vyšší než 13 mg/
kg/den u některých psů k laboratorním i klinickým proje-
vům hepatotoxicity.17 Doporučená dávka PHE přitom činí
při dlouhodobé terapii maximálně 10 mg/kg/den.13 Zvýšení
aktivity ALP a ALT pravděpodobně souvisí spíše se schop-
ností PHE indukovat řadu jaterních enzymů než s hepato-
celulárním poškozením a nemělo by tak být interpretováno
jako projev hepatotoxicity PHE.15 Podezření na hepatotoxi-
citu PHE by mělo být založeno na zjištění vysoké aktivity
AST, vysoké koncentrace žlučových kyselin a bilirubinu
a patologických změn při ultrasonografickém a histopato-
logickém vyšetření jater.16
Vliv fenobarbitalu na koncentraci hormonů štítné žlázy
Hypotyreóza je nejčastějším onemocněním štítné žlázy
a zároveň nejčastějším endokrinologickým onemocněním
psů. Diagnóza hypotyreózy by měla být založena na nálezu
nízké koncentrace celkového tyroxinu (TT4) a vysoké kon-
centrace tyreotropního hormonu (TSH).18 Euthyroid sick
syndrome (ESS) je charakterizován nízkou koncentrací TT4
bez odpovídajícího zvýšení TSH a příznaků klinické hypoty-
reózy. U lidí se jeho vznik vysvětluje jako protektivní mecha-
nismus snižující metabolické nároky během vážného one-
mocnění.19 ESS může u lidí dále vyvolat řada léčiv. Podobný
Ilustrační foto – odběr krve z vena jugularis externa
Ilustrační foto – kanylace vena cephalica antebrachii
Nemoc z kočičího škrábnutí Flebotomové
Bodalky stájové
Blechy
Klíšťata
Komáři
Tyfus
Tasemnice
Anémie
Babezióza
Lymská borelióza
Anaplasmóza
Leischmanióza
TularémieSrdeční červi
Nečekejte, až se zakousne!
Inteligentní ochrana znamená nečekat na kousnutí. www.vectravet.comCEVA ANIMAL HEALTH SLOVAKIA, s.r.o., Račianska 153, 831 54 Bratislava, [email protected]
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 175 3.3.2015 16:24:07
176 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Malá zvířata
vliv byl u psů dlouhodobě podceňován a mohl způsobit
falešně vysokou prevalenci hypotyreózy u psů.20 V součas-
nosti je ESS u psů běžným nálezem a souvisí s řadou one-
mocnění, která primárně štítnou žlázu nepostihují, a podá-
ním léčiv, mimo jiné PHE.21 U zdravých dospělých psů vedlo
podání PHE ke statisticky významnému snížení TT4 a volné-
ho tyroxinu a statisticky nevýznamnému zvýšení TSH.22
U psů se záchvaty léčených PHE bylo zjištěno statisticky
významné snížení TT4 a fT4. Koncentrace TSH nebyla ovliv-
něna.23 Gaskill a kol. (2000) ve své studii u psů s nízkou
koncentrací TT4 navíc prováděli TSH-stimulační test.
Výsledky tohoto testu potvrdily normální funkci osy hypo-
thalamus-hypofýza-štítná žláza.24 Změny v koncentraci hor-
monů štítné žlázy u psů léčených PHE přetrvávaly jeden až
čtyři týdny od jeho vysazení. Pro vyloučení falešně pozitiv-
ních výsledků by tak funkce štítné žlázy měla být hodnoce-
na nejdříve čtyři týdny od ukončení terapie PHE.25
Vliv fenobarbitalu na lipidový metabolismus
Podání PHE psům se záchvaty vedlo ke zvýšení koncent-
race triacylglycerolů (TAG) v séru. Vliv na koncentraci chole-
sterolu nebyl zjištěn.26 Vliv na koncentraci cholesterolu
nezjistili ani Foster a kol. (2000).14 V retrospektivní studii bylo
podávání PHE u 0,3 % psů spojeno se vznikem pankreatiti-
dy. V případě kombinované léčby PHE a KBr byla pankreati-
tida zjištěna u 10 % psů.27 Na retrospektivní část studie
Gaskill a Cribb (2000) navázali prospektivní studií, do které
bylo zařazeno 51 psů léčených PHE po dobu jednoho roku.
Žádný z těchto psů neuhynul na následky hepatotoxicity
PHE, ale dva psi uhynuli následkem pankreatitidy, která se
objevila po přidání KBr do jejich medikace.24 V jiné studii
činila prevalence pankreatitidy u psů léčených PHE 14,3 %,
u psů léčených kombinací PHE a KBr 42,8 %.28 Riziko pan-
kreatitidy při kombinované léčbě PHE a KBr je tak pravdě-
podobně vyšší, než je riziko hepatotoxicity při podání tera-
peutických dávek PHE.27
Závěr
Terapeutické dávky PHE vedou ke zvýšení aktivity ALP
a ALT na principu enzymové indukce. Nález tohoto zvýšení
by neměl vést k obavám z hepatotoxicity a přerušení léčby
PHE. PHE vede ke snížení hodnot TT4 bez klinických přízna-
ků hypotyreózy. Tyto změny by měly být interpretovány
jako ESS a neměly by vést k substituční léčbě levotyroxi-
nem. Jako ESS by měl být interpretován i nález nízkých
koncentrací TT4 u psů se záchvaty před zahájením medika-
ce. Snížená koncentrace TT4 u těchto psů by neměla být
považována za příčinu záchvatů, ale za jejich následek.
Podání PHE, zejména v kombinaci s KBr, může vést ke zvý-
šení koncentrace TAG a zvýšit tak riziko pankreatitidy.
Literatura:1. Knowles, K. Idiopathic epilepsy. Clin Tech Small Anim Pract 1998;13:144-151.
2. Schwartz-Porsche, D. Seizures. In: Braund, K. G., Clinical Syndromes in
Veterinary Neurology. Second Ed. St. Louis; Mosby, 1994:234-251.
3. Heske, L., Nodtvedt, A., Hultin Jaderlund, K., Berendt, M., Egenvall, A. A cohort
study of epilepsy among 665,000 insured dogs: Incidence, mortality and sur-
vival after diagnosis. Vet J 2014;202:471-476.
4. Srenk, P., Jaggy, A., Gaillard, C. et al. Genetic basis of idiopathic epilepsy in the
golden retriever. Tierarztl Prax 1994;22:574-578.
5. Jaggy, A., Faissler, D., Gaillard, C. et al. Genetic aspects of idiopathic epilepsy in
labrador retriever. J Small Anim Pract 1998;138:275-280.
6. Nielen, A. L., Jans, L. L., Knol, B. W. Heritability estimations for diseases, coat
color, body weight and height in a birth cohort of boxers. Am J Vet Res
2001;62:1198-1206.
7. Hulsmeyer, V., Zimmermann, R., Brauer, C., Sauter-Louis, C., Fischer, A. Epilepsy
in Border Collies: Clinical manifestation, outcome, and mode of inheritance. J
Vet Intern Med 2010;24:171-178
8. Berendt, M., Gullov, C. H., Christensen, S. L. et al. Prevalence and characteristics
of epilepsy in the Belgian Shepherd variants Groenendael and Tervueren born
in Denmark 1995-2004. Acta Vet Scand 2008;50:51.
9. Monteiro, R., Adams, V., Keys, D., Platt, S. R. Canine idiopathic epilepsy:
Prevalence, risk factors and outcome associated with cluster seizures and sta-
tus epilepticus. J Small Anim Pract 2012;53:526-530.
10. Chandler, K. Canine epilepsy: what can we learn from human seizure disor-
ders. Vet J 2006;172:207-217.
11. Tipold, A., Keefe, T. J., Loscher, W., Rundfeldt, C., de Vries, F. Clinical efficacy and
safety of imepitoin in comparison with phenobarbital for the control of idi-
opathic epilepsy in dogs. J Vet Pharmacol Ther 2014;doi:10.1111/jvp.12151.
12. Charalambous, M., Brodbelt, D., Volk, H. A. Treatment in canine epilepsya sys-
tematic review. BMC Vet Res 2014;doi:10.1186/s12917-014-0257-9.
13. Gandini, G., Jaggy, A., Kathmam, I., Bilzer, T., Lombard, C. Velký mozog. In:
Jaggy, A. Učebnica a atlas neurológie malých zvierat. 2. vydání. Bratislava; Pro-
Trade, s.r.o., 2009:451.
14. Foster, S. F., Church, D. B., Watson, A. D. J. Effects of phenobarbitone on serum
biochemical tests in dogs. Aust Vet J 2000;78:23-26.
15. Muller, P. B., Taboada, J., Hosgood G. et al. Effects of long-term phenobarbital
treatment on the liver in dogs. J Vet Intern Med 2000a:14:165-171.
16. Chauvet, A. E., Feldman, E. C., Kass, P. H. Effects of phenobarbital administrati-
on on results of serum biochemical and adrenocortical function tests in epi-
leptic dogs. J Am Vet Med Assoc 1995;207:1305-1307.
17. Andric, N., Popovic, N., Stepanovic P. et al. Biochemical changes in the blood
serum of dogs treated with phenobarbital. Acta Vet-Beograd 2010;60:573-584.
18. Dixon, R. M., Mooney, C. T. Evaluation of serum free and thyrotropin concent-
rations in the diagnosis of canine hypothyroidism. J Small Anim Pract
1999;42:72-78.
19. Ferguson, D. C. Testing for hypothyroidism in dogs. Vet Clin North Am Small
Anim Pract 2007;37:647-669.
20. Daminet, S., Ferguson, D. C. Influence of drugs on thyroid function in dogs. J
Vet Intern Med 2003;17:463-472.
21. von Klopmann, T., Boettcher, I. C., Rotermund, A. et al. Euthyroid sick syndrome
in dogs with idiopathic epilepsy before treatment with anticonvulsant drugs.
J Vet Intern Med 2006;20:516-522.
22. Muller, P. B., Wolfsheimer, K. J., Taboada J. et al. Effects of long-term phenobar-
bital treatment on the thyroid and adrenal axis and adrenal function tests in
dogs. J Vet Intern Med 2000b;14:157-164.
23. Kantrowitz, L. B., Peterson, M. E., Trepanier, L. A. et al. Serum total thyroxine, total
triiodothyronine, free thyroxine, and thyrotropin concentrations in epileptic
dogs treated with anticonvulsants. J Am Vet Med Assoc 1999;214:1804-1808.
24. Gaskill, C. L., Burton, S. A., Gelens, H. C. J. et al. Changes in serum thyroxine and
thyroid-stimulating hormone concentrations in epileptic dogs receiving phe-
nobarbital for one year. J Vet Pharmacol Ther 2000;23:243-249.
25. Gieger, T. L., Hosgood, G., Taboada J. et al. Thyroid function and serum hepatic
enzyme activity in dogs after phenobarbital administration. J Vet Intern Med
2000;14:277-281.
26. Kluger, K. E., Malik, R., Ilkin, W. J. et al. Serum triglyceride concentration in dogs
with epilepsy treated with phenobarbital or with phenobarbital and bromide.
J Am Vet Med Assoc 2008;233:1270-1277.
27. Gaskill, C. L., Cribb, A. E. Pancreatitis associated with potassium bromide/phe-
nobarbital combination therapy in epileptic dogs. Can Vet J 2000;41:555-558.
28. Bizzeti, M., Croce, I., Sgorbini, M. Acute pancreatitis in the dog secondary to
anticonvulsivant therapy with phenobarbital or with phenobarbital in associ-
ation with potassium bromide. Ann Fac Med Vet Pisa 2006;59:165-169.
Adresa autorky:
MVDr. PharmDr. Veronika Šimerdová
Klinika chorob psů a koček
FVL VFU Brno
Palackého tř. 1/3
612 42 Brno
e-mail: [email protected]
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 176 3.3.2015 16:24:09
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 177
Prasata
K. NEDBALCOVÁ
Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno, v. v. i.
SOUHRN
Nedbalcová K. Infekce Streptococcus suis u prasat a jejich zoonotický potenciál. Veterinářství 2015;65:177-180.
Streptococcus suis patří celosvětově k hlavním patogenům prasat s prokázanou možností přenosu na člověka
prostřednictvím kontaktu s infikovanými prasaty nebo masem. S. suis způsobuje meningitidy, septikemie, endo-
karditidy, artritidy nebo septický šok. U lidí i u prasat je průběh onemocnění vážný s různým stupněm mortality.
Onemocnění se S. suis se vyskytuje hlavně v rizikových skupinách lidí, které přichází často do styku s prasaty
nebo vepřovým masem. Epidemie lidských infekcí S. suis jsou vzácné, v posledních letech počet případů hro-
madných nakažení lidí stoupá, zejména v Číně.
SUMMARY
Nedbalcová K. Streptococcus suis infections in pigs and their zoonotic potential. Veterinářství
2015;65:177-180.
Streptococcus suis is a major porcine pathogen worldwide, and can be transmitted to human beings by
close contact with infected pigs or meat. S. suis causes meningitis, septicaemia, endocarditis, arthritis, and
septic shock in both pigs and human beings, and mortality is high. Human infection with S. suis occurs
mainly among certain risk groups that have frequent exposure to pigs or pork. Outbreaks of human S. suis
infection are uncommon, although several outbreaks have occurred in China in recent years.
Infekce Streptococcus suis u prasat a jejich zoonotický potenciál
Úvod
S. suis je významný zoonotický patogen, který je
původcem závažných infekčních onemocnění
prasat a také lidí. Hlavními hostiteli S. suis jsou
prasata (prase domácí). V současné době se infek-
ce S. suis vyskytují v chovech prasat na celém
světě a jsou odpovědné za vznik závažných one-
mocnění, často končících úhynem, zejména
u selat po odstavu s negativním dopadem na
ekonomickou situaci.1 S. suis může být izolován
i z klinických vzorků pocházejících z jiných druhů zvířat
(koně, zebry, psi, kočky, papoušci, kachny), včetně člo-
věka. Až do nedávna byly infekce S. suis u lidí pova-
žovány za relativně vzácné zoonózy, i když je pře-
nos infekce z prasat na člověka velmi snadný.
V posledních letech případů humánních infekcí
u lidí v některých částech světa dramaticky přibý-
vá. V Evropě a v Severní Americe jsou případy
onemocnění lidí způsobené S. suis stále spíše
sporadické, riziková skupina jsou zejména veteri-
nární lékaři, ošetřovatelé a chovatelé zvířat, pra-
covníci ve veterinárních i humánních diagnostic-
kých laboratořích, zaměstnanci v masném průmy-
slu, na jatkách a v kafileriích. V asijských zemích je
situace jiná, v Číně byly zaznamenány již dvě epi-
demie a infekce S. suis představují vážné ohrožení
pro obyvatelstvo i v okolních zemích. Opakované
případy intenzivních infekcí S. suis u lidí vyvolaly
velké obavy veřejnosti na celém světě.1,2,3,4
S. suis patří mezi grampozitivní fakultativně
anaerobní koky, šedé drobné kolonie produkují na
krevním agaru zónu α-hemolýzy, proto je S. suis
zařazován mezi viridující streptokoky. V mikrosko-
pickém preparátu můžeme pozorovat jednotlivé
bakterie, často se sdružují do páru nebo vytváří
krátké řetízky. Na základě kapsulárních polysacha-
ridů bylo původně popsáno 35 sérotypů (1–34
a 1/2)5, ale později bylo prokázáno, že sérotypy 32
a 34 tvoří jiný druh – Streptococcus orisratti.6
Onemocnění u prasat i lidí nejčastěji způsobuje
sérotyp 2, jehož výskyt je celosvětově prevalent-
ní.7,8 Je prokázáno, že v rámci sérotypu 2 jsou
virulentní i avirulentní kmeny, ale dosud není
přesně známo, čím je rozdílná virulence některých
kmenů způsobena. Za hlavní faktor virulence
u kmenů S. suis je považováno pouzdro a v něm
přítomné kapsulární polysacharidy, ale přítom-
nost pouzdra byla prokázána i u některých aviru-
lentních kmenů. Navíc jsou mezi kmeny izolova-
nými v různých částech světa zjišťovány poměrně
velké genotypové i fenotypové rozdíly, které
mohou být spolu se zoohygienickými podmínka-
mi v chovech prasat odpovědné za rozdílný výskyt
a průběh onemocnění ve východoasijských
zemích, v Evropě a Severní Americe. Například
MVDr. Kateřina
Nedbalcová,
Výzkumná pra-
covnice VÚVeL
Brno
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 177 3.3.2015 16:24:09
178 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
v Asii a v Evropě, kde jsou infekce S. suis u lidí i prasat
v naprosté většině způsobeny kmeny sérotypu 2, byla
pomocí MLST (multilocus sequence typing) prokázána
prevalence kmenů S. suis, sérotyp 2 náležících k sek-
venčnímu typu ST1, který je velmi virulentní, zatímco
v Severní Americe kmeny S. suis, sérotyp 2 byly zařazeny
k sekvenčním typům ST25 a ST28 s nižším potenciálem
virulence. Zde se také na vzniku vážných infekcí způso-
bených S. suis podílí kmeny sérotypu 3 a 1/2.1,9
Laboratorní diagnostikaIdentifikace izolátů S. suis ve veterinárních diagnostických labo-
ratořích většinou není problém, pokud byly izoláty získány z kli-
nických vzorků z prasat. Provádí se pomocí biochemických testů
a platí základní pravidlo, že pokud je izolován α-hemolytic-
ký Streptococcus spp. s produkcí amylázy na škrobovém
agaru a neprodukující acetoin ze vzorků pocházejících
z nemocných prasat, jedná se s největší pravděpodobností
o S. suis.10 Identifikace S. suis může být prováděna také lehce
dostupnými komerčně vyráběnými testy, například STREPTOTEST
16 (Lachema, ČR) nebo lze provést druhovou identifikaci izolátů
pomocí PCR nebo hmotnostní spektrometrií MALDI-TOF. Dalším
důležitým krokem v rutinním diagnostickém postupu je sérotypi-
zace izolátů S. suis. Může být prováděna sérologickými metodami,
z nichž nejjednodušší a nejrychlejší je koaglutinační test, nebo
může být sérotyp izolátu S. suis stanoven pomocí PCR.11-14
U izolátů z jiných živočišných druhů existují určitá rizika chybné
identifikace S. suis, pokud je provedena pouze na základě bio-
chemických testů, protože jiné streptokoky mohou mít podobné
vlastnosti a některé z nich mohou dokonce vykazovat i falešně
pozitivní reakce při sérotypizaci izolátu se sérotypově specifický-
mi antiséry S. suis. V těchto případech je doporučeno identifi-
kaci S. suis vždy potvrdit pomocí druhově specifické nebo
sérotypizační PCR.14
U humánních izolátů S. suis je situace podobná. Infekce S.
suis u lidí jsou popisovány jako sporadické, ale je velmi pravděpo-
dobné, že tato onemocnění nejsou dostatečně bakteriologicky
diagnostikována, především proto, že dosud není S. suis považo-
ván za typického původce onemocnění člověka a je často chybně
identifikován jako jiný mikroorganismus podobného vzhledu
a vlastností. Při použití standardních mikrobiologických metod
bývá S. suis někdy nesprávně identifikován jako Enterococcus spp.,
Streptococcus pneumoniae, Streptococcus viridans group nebo
třeba Listeria monocytogenes, případně v důsledku již zahájené
antibiotické léčby není zachycen vůbec.15-17 Při určení původce
onemocnění by měl být vždy zohledněn fakt, že je pravděpodob-
nost vzniku infekce S. suis u lidí, kteří jsou ve styku s prasaty či
tepelně neopracovaným prasečím masem, až 1500x vyšší než
u ostatní populace. Vzhledem k tomu, že klasická kultivace může
vést k chybné identifikaci, je nejspolehlivějším diagnostickým
nástrojem opět druhově specifický PCR test.2,13,18
Onemocnění prasatEpidemiologie a patogeneze
Prevalence morbidity a mortality infekcí S. suis v chovech
prasat je v různých chovech odlišná. Morbidita onemocně-
ní může být méně než 1 % nebo převyšuje až 50 %, ale
obvykle se pohybuje kolem 5 %. Ve většině případů se
infekce projeví jen u některých zvířat v chovu a trvá několik
týdnů. Pokud je včas zahájena účinná léčba, dochází k úhy-
nům postižených zvířat jen zřídka, ale pokud jsou zvířata
neléčená, může se mortalita onemocnění pohybovat až
kolem 20 %. Většinou se infekce objevuje u selat po odsta-
vu, ve věku 4 až 12 týdnů, nejčastěji kolem 6. týdne, ale
může postihnout prasata ve všech věkových kategori-
ích.19,20
Zdrojem infekce v chovu jsou obvykle prasnice. S. suis
přítomný v porodních cestách prasnic může kolonizovat
selata v průběhu porodu nebo těsně po něm. Po porodu
jsou selata krátce chráněna mateřskými protilátkami,
a proto se infekce většinou projeví až po odstavu vlivem
stresových faktorů působících na selata v tomto období.
Pasivně chráněná selata také v době odstavu působí jako
zdroj infekce pro selata od zdravých matek. S. suis je příto-
men ve stájovém prostředí, nachází se ve výkalech infikova-
ných zvířat, ale může kontaminovat i vodu nebo prach.
U selat po odstavu se infekce se přenáší nazální nebo orální
cestou. K rozvoji onemocnění S. suis, stejně jako u mnoha
dalších bakteriálních infekcí, dochází po předchozí koloni-
zaci zvířat vlivem různých predispozičních stresových fakto-
rů, jako jsou špatné zoohygienické podmínky v chovu,
špatná ventilace, přesuny a transport zvířat, náhlé změny
počasí a mnohé další. Další možnou vstupní bránou infekce
jsou různé povrchové rány nebo i drobná poranění, zejmé-
na u selat na porodně.21 Přenos infekce mezi chovy probíhá
většinou prostřednictvím kontaminovaných předmětů,
oblečení a pomůcek pracovníků, kteří přišli do styku
s nemocnými, ale i zdravými zvířaty. Jako vektor mohou
působit hmyz nebo hlodavci, i když pravděpodobnost
tohoto přenosu není vysoká.9,22,23 V ohniscích nákazy S. suis
se často se často objevují koinfekce virem prasečího repro-
dukčního a respiračního syndromu prasat nebo jiných
virových či bakteriálních patogenů.9
Klinické příznakyKlinické příznaky infekce S. suis se obvykle liší v závislosti
na patogenezi onemocnění. V perakutním stadiu onemoc-
nění může nastat náhlý úhyn bez zjevných klinických pří-
znaků, v akutní fázi onemocnění jsou klinické příznaky
zprvu nespecifické, vysokou horečku provází deprese,
nechutenství a malátnost. Později můžeme podle místa
manifestace infekce pozorovat ataxii, nekoordinovanost
pohybů, třes, opistotonus, slepotu, ztrátu sluchu, „pádlová-
ní“ končetinami, křeče nebo ochrnutí v případě postižení
CNS (nejčastějším projevem onemocnění jsou meningiti-
dy), dušnost u případů endokarditid (častěji u starších věko-
vých kategorií zvířat), kulhání nebo neochotu k pohybu
u artritid, u březích prasnic může dojít k potratům. Někdy
můžeme pozorovat i ztížené dýchání, cyanózu nebo jiné
respirační potíže, které obvykle provázejí pneumonie, ale
role S. suis jako primárního původce pneumonií bez spolu-
působení jiného infekčního agens dosud nebyla potvrzena.
Akutní stadium onemocnění může končit úhynem (v přípa-
dě neexistující nebo špatné léčby je mortalita až 20 %),
uzdravením nemocných zvířat nebo může přejít v chronic-
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 178 3.3.2015 16:24:10
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 179
Prasata
kou formu onemocnění,
projevující se především
pohybovými obtížemi,
nechutenstvím, ale i respi-
račními komplikacemi.
V některých případech může
dojít i k vymizení klinických
příznaků a z původně
nemocných zvířat se stanou
subkliničtí nosiči.9,20,24
Patologicko-anatomické
nálezy
Nálezy při pitvě odpovídají
místu klinické manifestace
a průběhu infekce. V přípa-
dech meningitid nacházíme
zánětlivé změny na mozku,
prokrvení mozkových cév
nebo přítomnost purulentní-
ho exsudátu, artrididy prová-
zí zmnožení a zakalení kloub-
ní tekutiny v postižených
kloubech. Pokud je onemoc-
nění celkové, nacházíme
makroskopické léze na vnitř-
ních orgánech (plíce, játra,
slezina), přítomnost puru-
lentního exsudátu v dutině
hrudní i břišní, který je pozdě-
ji organizován ve fibrin.
Diferenciálně diagnosticky je
třeba odlišit především
Glässerovu chorobu, kterou
způsobuje Haemophilus
parasuis s velmi podobnými
patologicko-anatomickými
projevy.5,9,20,25
Léčba a prevence
Pro úspěšnost terapie je
nejdůležitější včasné zahá-
jení parenterální léčby
nemocných prasat vhodný-
mi antimikrobiálními látka-
mi. Léky volby jsou penicili-
nová antimikrobika, přede-
vším širokospektrální β-lak-
tamy – ampicilin a amoxici-
lin. Antimikrobika by měla
být podávána v pitné vodě
nebo v medikovaném krmi-
vu minimálně pět dní. I když
jsou peniciliny obecně proti
infekcím S. suis účinné, jsou
publikovány práce, ve kte-
rých je poukazováno na
záchyt rezistentních kmenů
k těmto antimikrobiálním
látkám. Rezistence jsou
nacházeny v různé míře,
většinou mezi 0–25 %. Proto
platí, že antimikrobiální
léčba by měla být apliková-
na až po stanovení citlivostí
nebo rezistencí aktuálního
izolátu v chovu k antimikro-
biálním látkám. K léčbě
infekcí S. suis dále přichází
v úvahu použití ko-trimoxa-
zolu, amoxicilinu v kombi-
naci s klavulanovou kyseli-
nou, florfenicolu, doxycy-
klin, nebo pokud není jiná
možnost, lze použít i anti-
mikrobiální látky s indikač-
ním omezením – enrofloxa-
cin a cefalosporiny.9,26
K prevenci onemocnění
jsou k dispozici komerční
vakcíny, většinou obsahují
bakterin (inaktivované celé
buňky), ale jejich účinnost
proti vzplanutí onemocnění
je variabilní, v některých pří-
padech relativně nízká, pro-
tože vzhledem k rozdílné
antigenní struktuře S. suis
nejsou sérotypově specific-
ké. Proto jsou hledány nové
možnosti a vyvíjeny moder-
ní vakcíny, založené např.
na rekombinantních protei-
nech. Při vakcinaci se uplat-
ňují různá vakcinační sché-
mata, mohou být vakcino-
vána pouze selata nebo
jsou vakcinovány prasnice
před porodem s následnou
vakcinací selat v různě
doporučovaných interva-
lech.9,27
Onemocnění u lidíInfekce S. suis se snadno
přenáší z prasat na člověka
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 179 3.3.2015 16:24:10
180 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
a onemocnění probíhá s podobnými klinickými příznaky,
nejčastěji formou meningitidy, ale jsou popisovány i septi-
kemie včetně septického šoku nebo různé formy pneumo-
nií. Infikovanými pacienty jsou nejčastěji dospělí. Inkubační
doba onemocnění je relativně krátká, pohybuje se v řádu
několika hodin až tří dnů. Charakteristickou komplikací je
oboustranné poškození až ztráta sluchu, které bývá často
trvalé. Bylo prokázáno u 66,4 % nemocných. Po vhodně
zvolené antibiotické léčbě dochází zpravidla k uzdravení,
ale jsou hlášeny i případy úmrtí v důsledku meningitidy
způsobené S. suis, které však nepřekračují 2 %.2,14,28 Dalším
vážným projevem onemocnění je septikemie, život ohro-
žující infekce s vysokou mírou mortality (až 25 %). Vlivem
septikemie dochází k selhání různých orgánů (játra, ledvi-
ny) a do krve se uvolňují toxiny, které způsobují rozklad
krevních cév. U progresivní septikemie může nastat toxic-
ký šok a akutní úmrtí. V některých případech jsou diagnos-
tikovány septikemie a meningitida současně.28,29 Kromě
výše uvedených dvou hlavních forem onemocnění může
S. suis způsobovat u lidí artritidy, endokarditidy, syndrom
toxického šoku. Tyto projevy onemocnění se však v důsled-
ku infekce S. suis objevují méně často.28
Lékem volby k terapii infekcí S. suis je penicilin, na které
je většina kmenů citlivá, dále jsou kmeny S. suis ve velké
většině citlivé na ampicilin, cefalotin, gentamicicn, ko-tri-
moxazol a vankomycin. Někdy je doporučena aplikace
těchto antimikrobiálních látek v kombinaci s aminoglyko-
sidy. Je prokázáno, že často pozorované poruchy sluchu
nemají s antimikrobiální léčbou řádnou souvislost.30
Vakcíny proti infekcím S. suis u lidí nejsou k dispozici.14
ZávěrI přes relativně nízký výskyt infekcí S. suis u lidí jsou nutná
preventivní opatření k zabránění přenosu infekce vzhle-
dem k vysoké míře výskytu S. suis u prasat. Zvlášť opatrní
by měli být lidé, kteří přicházejí do úzkého kontaktu s pra-
saty nebo s vepřovým masem. Zdrojem infekce je zejména
prostředí, S. suis přežívá v prachu, v exkrementech infiko-
vaných zvířat nebo v mase na jatkách za optimálních pod-
mínek několik dnů až dokonce týdnů. Ve vodě může S. suis
přežít až 10 minut při teplotě 60 °C. Je velmi pravděpodob-
né, že většina infikovaných osob nemusí mít žádné klinické
obtíže, ale vlivem zátěžových situací nebo v důsledku sní-
žení imunity u nich může onemocnění způsobené S. suis
kdykoliv v plné síle propuknout.14
Literatura:1. Goyette-Desjardins, G., Auger, J. P., Xu, J., Segura, M., Gottschalk, M. Streptococcus
suis, an important pig pathogen and emerging zoonotic agent – an update on
the worldwide distribution based on serotyping and sequence typing. Emerg
Microb Infect 2014;3:e45; doi:10.1038/emi.214; published online 18 June 2014.
2. Pýchová, M., Konrádová, M., Němcová, E., Freiberger, T., Husa, P. Streptococcus
suis: původce purulentních meningoencefalitid nejen ve veterinární oblasti.
Interní medicína pro praxi 2011;13:43-45.
3. Lun, Z. R., Wang, Q. P., Chen, X. G., Li, A. X., Zhu, X. Q. Streptococcus suis: an
emerging zoonotic pathogen. Lancet Infect Dis 2007;7:201-209.
4. Salasia, S. I. O., Lammler, C. Serotypes and putative virulence markers of
Streptococcus suis isolates from cats and dogs. Res Vet Sci 1994;57:259-261.
5. Stats, J. J., Feder, I., Okwumabua, O., Chengappa, M. M. Streptococcus suis: past
and present. Vet Res Commun 1997;21:381-407.
6. Hill, J. F., Gottschalk, M., Brousseau, R., Harel, J., Hemmingsen, S. M., Goh, S. H.
Biochemical analysis, cpn60 and 16S rDNA sequence data indicate that
Streptococcus suis serotypes 32 and 34, isolated from pigs, are Streptococcus
orisratti. Vet Microbiol 2005;47:113-115.
7. Higgins, R., Gottschalk, M., Mittal, K. R., Beaudoin, M. Streptococcus suis infecti-
on in swine. A sixteen month study. Can J Vet Res 1990;54:170-173.
8. Watkins, E. J., Brooksby, P., Schweiger, M. S., Enright, S. M. Septicaemia in a pig-
-farm worker. Lancet 2001;357:38.
9. Gottschalk, M.: Streptococcus suis infection. Merck manuals 2014. Available
online: www.merckmanuals.com.
10. Devriese, L. A., Ceyssens, K., Hommez, J., Kilpper-Balz, R., Schleifer, K.H.
Characteristics of different Streptococcus suis ecovars and description of a sim-
plified identification method. Vet microbiol 1991;26:141-150.
11. Higgins, R., Gottschalk, M. An update on Streptococcus suis identification. J Vet
Diagn Invest 1990;2:249-252.
12. Wang, K., Sun, X., Lu, C. Development of rapid serotype-specific PCR assays for
eight serotypes of Streptococcus suis. J Clin Microbiol 2012;50:3329-3334.
13. Kerdsing, A., Akeda, Y., Hatrongjit, R., Detchawna, U., Sekizaki, T., Hamada, S.,
Gottschalk, M., Oishi, K. Streptococcus suis serotyping by a new multiplex PCR.
J Med Microbiol 2014;63:824-830.
14. Gottschalk, M. Porcine Streptococcus suis strains as potential sources of infec-
tion in humans: an underdiagnosed problem in North America? J Swine Health
Prod 2004;12:197-199.
15. Michaud, S., Dupreval, R., Higgins, R. Streptococcus suis meningitis: first case
reported in Quebec. Can J Infect Dis 1996;7:329-331.
16. Donsakul, K., Charungthai, D., Witoonpanich, R. Streptococcus suis: clinical featu-
res and diagnostic pitfalls. South Asian J Trop Med Public Health 2003;154-158.
17. Wertheim, H. F., Nghia, H. D., Taylor, W., Schultsz, C. Streptococcus suis: an emer-
ging human pathogen. Clin Infect Dis 2009;48:617-625.
18. Dubanský, V., Drábek, J. Streptokokové infekce prasat jako zdroj onemocnění
lidí. Veterinářství 2005;55:620-630.
19. Lamont, M. H., Edwards, P. T., Windsor, R.R. Streptococcal meningitis in pigs:
results of a five-year survey. Vet Rec 1980;107:467-469.
20. Power, S.B.: Streptococcus suis type 2 infection in pigs. Ve Res 1978;102:215-216.
21. Robertson, I. D., Blackmore, D. K., Hampson, D. J., Fu, Z. F. A longitudinal study
of natural infection of piglets with Streptococcus suis types 1 and 2. Epidemiol
Infect 1991;107:119-126.
22. Enright, M. R., Alexander, T.J. L., Clifton-Hadley, F. A. Role of houseflies (Musca
domestica) in the epidemiology of Streptococcusn suis type 2. Vet Rec
1987;121:132-133.
23. Williams, A. E., Blackmore, W. F., Alexander, T. J. L. A murine model of
Streptococcus suis type 2 meningitis in pigs. Res Vet Sci 1988;15:352-362.
24. Guise, H. J., Penny, R. H. C., Duthie, A. N. S. Streptococcal meningitis in pigs. Vet
Res 1985;117:65-66.
25. Reems, R. Y., Harington, D. D., Glickman, L. T., Thacker, H. L., Bowesock, T. L.
Fibrinohemorrhagic pneumonia in pigs naturally infected with Streptococcus
suis. J Vet Diagn Invest 1996;8:119-121.
26. Varela, N. P., Gadbois, P., Tibault, C., Gottschalk, M., Dick, P., Wilson, J. Antimicrobial
rezistance and prudentu drug use for Streptococcus suis. Anim Health Res Rev
2013;14:68-77.
27. Gomez-Gascon, L., Cardoso-Toset, F., Amarilla, P. S., Tarradas, C., Carrasco, L.,
Olaya-Abril, A., Jimenez-Munguia, I., Rodriguez-Ortega, M.J., Luque, I. A new
recombinant SsnA protein combinated with aluminium hydroxide protects
mouse against Streptococcus suis. Vaccine 2014;32:6992-6999.
28. Feng, Y., Zhang, H., Wu, Z., Wang, S., Cao, M., Hu, D., Wang, C. Streptococcus suis
infection: An emerging/reemerging challenge of bacterial infectious diseases?
Virulence 2014;5:477-497.
29. Arend, S. M., van Buchem, M. A., van Ogtrop, M. L., Thompson, J. Septicaemia,
meningitis and spondylodiscitis caused by Streptococcus suis type 2. Infection
1995;23:128.
30. Lütticken, R., Temme, N., Hahn, E., Bartelheimer, E. W. Meningitis caused by
Streptococcus suis: case report and review of the literature. Infection
1986;14:181–185.
Rukopis byl vypracován v rámci projektu Ministerstva
zemědělství ČR (číslo grantu QJ1210119) a projektu
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR LO1218.
Výsledky projektu LO1218 byly získány za finanční podpory
MŠMT v rámci programu NPU I.
Adresa autorky:
MVDr. Kateřina Nedbalcová, Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství
oddělení imunologie
Hudcova 70, 621 00 Brno
e-mail: [email protected]
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 180 3.3.2015 16:24:10
Anotace
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 181
Epidemiologie a zoonotický potenciál
multirezistentních bakterií
a Clostridium difficile u prasat v EvropěStoupající rezistence bakterií proti antimikrobiálním
látkám je velkým problémem jak v humánní, tak ve
veterinární medicíně. Multirezistentní bakterie se sní-
ženou citlivostí na různé skupiny antibiotik mají
enormní klinický význam, jelikož možnosti léčby jsou
velice omezené nebo již vůbec neexistují.
Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA)
Staphylococcus aureus (SA) je významným fakulta-
tivním patogenem a příčinou nozokomiálních infekcí
u člověka. Je rezistentní ke všem β-laktamovým anti-
biotikům a běžně i k jiným (např. chinolonům nebo
makrolidům). MRSA způsobuje například infekce kůže
a měkkých tkání, pneumonii nebo sepsi. Kromě
nemocničních kmenů (HA-MRSA) existují také komu-
nitní kmeny (CA-MRSA) u nehospitalizovaných lidí.
Třetí skupinu tvoří MRSA spojený s hospodářskými
zvířaty (LA-MRSA).
Prase je důležitým rezervoárem přenosu infekce na
člověka. Na jatkách v Nizozemsku bylo 39 % testova-
ných prasat a 81 % stád prasat MRSA pozitivních.
Jedna skupina nalezla chovy s prevalencí 13 % u jed-
notlivých zvířat a 18 % pozitivních stád v Severním
Porýní – Vestfálsku a Dolním Sasku. Dvacet tři procent
osob s blízkým kontaktem se zvířaty bylo kolonizová-
no kmenem ST398, který se vyskytuje u hospodář-
ských zvířat a představuje riziko pro člověka. Jiná stu-
die provedená na hranici Nizozemska a Německa pro-
kázala 70 % stád kolonizovaných kmenem ST398.
Screening v chovech prasat v různých oblastech
Německa prokázal ještě vyšší prevalenci u stád – 82,5
%. Navíc 86 % osob pracujících s MRSA pozitivními
prasaty bylo také MRSA pozitivních, stejně jako 4,3 %
rodinných příslušníků a 45 % testovaných veterinářů.
Osoby bez blízkého kontaktu s prasaty nevykazovaly
zvýšenou kolonizaci. Zajímavé je, že prasata chovaná
alternativním způsobem nebyla MRSA pozitivní.
V roce 2008 stanovil Evropský úřad pro bezpečnost
potravin (EFSA) prevalenci MRSA u chovných prasat
v Evropě. Zatímco v některých státech nebyl MRSA
zjištěn (například Finsko, Dánsko), ostatní vykazovaly
relativně vysokou prevalenci – Španělsko 46 %,
Německo 43,5 %, Belgie 40 %. Průměr v Evropské unii
byl 14 % ve stádech chovných prasat a 26,9 % v užit-
kových chovech.
Kromě přímého kontaktu člověka se zvířaty se také
jeví jako možný přenos vzduchem na jiné zvířecí
druhy včetně hmyzu, které se pak mohou stát vekto-
rem. Riziko přenosu MRSA potravinami je velice nízké.
Bakterie tvořící beta-laktamázy s rozšířeným spektrem účinku (ESBL)
Jsou běžně tvořeny čeledí Enterobacteriaceae
a nefermentujícími bakteriemi. U lidí tito původci vět-
šinou způsobují infekce dolních cest močových, avšak
infekce ran nebo krevního oběhu jsou také možné.
Léčba těžkých infekcí bývá komplikována korezistencí
k jiným třídám antibiotik (např. chinolonům, amino-
glykosidům). Mezi nejdůležitější producenty ESBL
u zvířat patří E. coli, Salmonella spp. a Klebsiella.
Gramnegativní tyčky produkující ESBL se mohou
stát velkým problémem ve veterinární medicíně
v následujících letech, protože beta-laktamy jsou nej-
častěji používanou skupinou antibiotik u zvířat. Kromě
toho jsou také velice důležité v humánní medicíně.
Vankomycin rezistentní enterokoky (VRE)Enterokoky jsou běžní komenzálové střevní mikro-
flóry člověka i zvířat. Kromě své přirozené rezistence
na cefalosporiny mohou získat rezistenci například na
glykopeptidy (vankomycin) pomocí přenosných gene-
tických elementů. Zprávy o stoupajícím záchytu VRE
u hospodářských zvířat způsobily závažné obavy
v Evropě v 90. letech. Aplikace glykopeptidového anti-
biotika avoparcinu jakožto stimulátoru růstu byla
kontroverzně diskutována jako možná příčina.
Existovalo silné podezření na možnost zkřížené rezis-
Ilustrační foto (autor Martin Jedlička)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 181 3.3.2015 16:24:10
Anotace
182 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
tence na vankomycin a teikoplanin. To vedlo k zákazu
používání avoparcinu v celé EU od roku 1997.
Ve větší části evropských zemí stoupá od roku 2000
množství VRE (například Německo, Česká republika
a další). Závažnou obavou je potenciální přenos rezis-
tence na vankomycin na S. aureus.
Methicilin- rezistentní koaguláza negativní stafylokoky (MR-CoNS)
Představují heterogenní skupinu s obrovskou dru-
hovou diverzitou. Kromě jiného se jedná o komenzály
lidské a zvířecí kůže a sliznic. CoNS a zejména MR-CoNS
jsou významnými původci nozokomiálních infekcí
u lidí. V Německu je v dnešní době přibližně třetina
případů infekcí krevního řečiště spojených s centrál-
ním katetrem způsobena právě CoNS a téměř dvě
třetiny těchto vzorků jsou rezistentní na methicilin.
Hospodářská zvířata jsou obvykle asymptomatický-
mi nosiči, vyjma mastitidy u skotu a malých přežvý-
kavců. Přenos genů rezistence na stafylokoky s pato-
genním potenciálem pro člověka, stejně jako přenos
přímým kontaktem a potravinami živočišného půvo-
du, je možný.
Clostridium difficileInfekce C. difficile jsou primárně nozokomiální pro-
blém. Nedávno se však také ve vyšší míře objevily
komunitní infekce. Hospodářská zvířata a potraviny
živočišného původu jsou zvažovány jako hlavní rezer-
voár, ale přímé důkazy jsou ojedinělé. Prevalence
toxin produkujícího C. difficile u lidských novorozenců
je vysoká, až 70 %.
Multirezistentní bakterie jsou nově se objevující
patogeny se stoupajícím významem pro veterinární
i humánní medicínu. Protože obavy z antimikrobiální
rezistence mají vzestupnou tendenci jak v medicíně,
tak v očích veřejnosti, je třeba provést další studie
ohledně epidemiologie a přenosu na zvířata a lidi.
Dahms, C., Hübner, N. O., Wilke, F., Kramer, A. Mini-
review: Epidemiology and zoonotic potential of mul-
tiresistant bacteria and Clostridium difficile in lives-
tock and food. GMS Hyg Infect Control 2014;9(3):21.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Tereza Křížová
Ilustrační foto (autor Martin Jedlička)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 182 3.3.2015 16:24:11
ČERSTVĚ SMÍCHÁNO -ŠIROKÉ SPEKTRUM OCHRANY
Ingelvac MycoFLEX ve speciální lahvičce pro
jednoduché smíchání s Ingelvac CircoFLEX
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 183 3.3.2015 16:24:13
184 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
J. MATIAŠOVIC,1 H. KUDLÁČKOVÁ,1 J. GEBAUER,1,2 A. OSVALDOVÁ 1,3
1 Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.
2 Masarykova univerzita Brno
3 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
SOUHRN
Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A. Vztah množství IgA proti S. Typhimurium
v séru a kolostru prasnic. Veterinářství 2014;64:184-185.
Dostatečné množství IgA protilátek proti Salmonella Typhimurium získaných selaty kolostrem je
pravděpodobně důležité pro navození chráněnosti sajících selat před infekcí tímto patogenem.
Testovali jsme proto možnost odhadnout hladinu specifických IgA protilátek v kolostru a mléku na
základě hladiny IgA protilátek v séru prasnic v době porodu. Zjistili jsme korelaci hladiny IgA v séru
s hladinou IgA v kolostru, ale ne s hladinou IgA v mléku.
SUMMARY
Matiašovic J., Kudláčková H., Gebauer J., Osvaldová A. Relationship between serum and colostrum
Salmonella specific IgA in sows. Veterinářství 2014;64:184-185.
Sufficient amounts of IgA antibodies against S. Typhimurium acquired by piglets via colostrum seem
to be crucial for the induction of immunity in suckling piglets against infection with this pathogen.
Therefore, we tested the possibility to assess the level of specific IgA antibodies in colostrum and milk
according to the level of IgA antibodies in serum of sows at the time of delivery. A correlation was
found between the level of specific IgA antibodies in serum and colostrum, but not in serum and milk.
Vztah množství IgA proti S. Typhimurium v séru a kolostru prasnic
Úvod
Nejčastějšími původci salmonelových infekcí
prasat v České republice i většině zemí Evropské
unie jsou netyfoidní sérovary Salmonella enterica,
zejména pak sérovary Typhimurium a Derby, které
se vyskytují v přibližně 65 % případů kultivačního
záchytu salmonel.6 Vakcinace prasat proti těmto
sérovarům se v poslední době ukazuje být naděj-
nou cestou, jak potlačit výskyt salmonelových
infekcí v chovech prasat.1,2 V projektu NAZV
QJ1210115 zaměřeném na vývoj inaktivované
vakcíny proti salmonelovým infekcím prasat jsme
identifikovali hladinu IgA protilátek jako pravdě-
podobně rozhodující faktor pro chráněnost sají-
cích selat vůči infekci.3 V této práci hodnotíme
vztah hladin specifických protilátek proti lipopo-
lysacharidu S. Typhimurium v séru k hladinám
těchto protilátek v kolostru. Cílem bylo zjistit, zda
lze u dosud březích prasnic odhadnout budoucí
hladiny specifických IgA protilátek v kolostru
a mléku.
Materiál a metody
K analýze byla využita séra a kolostra prasnic
z několika předchozích pokusů. Prasnice byly vždy
vakcinovány jeden měsíc před porodem a dva
týdny před porodem revakcinovány experimentál-
ní inaktivovanou vakcínou proti S. Typhimurium.3
Hladina IgA protilátek proti lipopolysacharidu
S. Typhimurium byla stanovena ELISA metodou
vyvinutou v rámci projektu NAZV QJ1210115.4
Krev byla prasnicím odebrána po porodu.
Kolostrum bylo odebráno ihned po porodu
a další odběr mléka následoval 6, 24 a 48 hodin
po porodu. Vyšetřované vzorky séra byly ředěny
100x, vzorky kolostra a mléka 1000x. K analýze
korelace byl použit program GraphPad Prism
5.04.
Výsledky a diskuseHladiny specifických protilátek v séru prasnic
v době porodu kolísaly v rozmezí hodnot absorban-
MVDr. Ján
Matiašovic,
Ph.D.,
Výzkzmný
pracovník
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 184 3.3.2015 16:24:13
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 185
Prasata
ce 0,11–0,19 u nevakcinovaných prasnic a hodnot 0,63
–1,97 u prasnic vakcinovaných (tab. 1).
V době porodu hladina specifických IgA protilátek
v kolostru všech vakcinovaných prasnic dosahovala hod-
not absorbance 2,18 – 2,59, u nevakcinovaných prasnic
potom hodnot 0,18 – 0,28 (tab. 1). Překvapivě vysoké
hodnoty byly zaznamenány v kolostru a mléku odebra-
ném šest hodin po porodu u nevakcinované prasnice č.
20. Přestože v séru byly naměřeny nízké hodnoty absor-
bance, v kolostru byla naměřena hodnota 1,28 a šest
hodin po porodu 1,14. Je otázkou, zda se v tomto případě
jedná o zkříženou reaktivitu IgA na jiný antigen nebo pras-
nice byla v kontaktu se S. Typhimurium, ale nevytvořila si
dostatečnou hladinu protilátek v séru. Při zpětném dohle-
dání výsledků byla sérologicky negativní i při stanovení
IgG protilátek a nebylo u ní zaznamenáno vylučování sal-
monel.
Hladiny specifických IgA protilátek v séru a kolostru
v době porodu vzájemně korelovaly, Pearsonův korelač-
ní koeficient byl 0,8228 (graf 1). V dalších odběrech
kolostra (mléka) došlo k poklesu specifických IgA protilá-
tek a nejvýraznější pokles byl u dvou prasnic s nejvyšší
hodnotou IgA v séru. V odběrech 6, 24 a 48 h už hladina
protilátek v kolostru (mléku) s hladinou protilátek v séru
nekorelovala.
Nízké hladiny IgA protilátek proti lipopolysacharidu
S. Typhimurium v séru tak odpovídají nízkým hladinám
IgA protilátek v kolostru v době porodu, naproti tomu při
absorbanci IgA v séru vyšší než 0,5 je v kolostru v době
porodu vysoká hladina IgA protilátek proti lipopolysa-
charidu S. Typhimurium (graf 1). V dalších odběrech
kolostra (mléka) hladiny protilátek klesají, a to nezávisle
na počáteční hodnotě v době porodu. Přestože nemůže-
me vyloučit pokles hladin IgA také v séru, nepředpoklá-
dáme jeho výrazný pokles. Hladiny specifických IgA pro-
tilátek v pozdějších odběrech kolostra (mléka) tak prav-
děpodobně závisí na jiném zdroji, než je sérum. Je
známo, že do kolostra se IgA protilátky dostávají ze séra,
ale později do mléka také sekrecí B-lymfocytů usídlených
přímo v mléčné žláze (Porter a kol., 1970). Možné menší
zastoupení B-lymfocytů produkujících specifické IgA pro-
tilátky proti S. Typhimurium by mohlo vysvětlovat rych-
lejší pokles hladin IgA u dvou ze čtyř vakcinovaných
prasnic. Tuto hypotézu bude nutné testovat v dalších
pokusech.
ZávěrNa základě hladiny IgA protilátek proti lipopolysacha-
ridu S. Typhimurium v séru prasnice lze odhadnout hla-
dinu protilátek v kolostru, ale ne v mléku.
Poděkování
Tato práce byla vytvořena vytvořena pomocí projektu
QJ1210115 Národní agentury zemědělského výzkumu
a projektu LO1218 v rámci programu NPU I.
Literatura:1. De Ridder, L., Maes, D., Dewulf, J., Pasmans, F., Boyen, F., Haesebrouck, F.,
Méroc, E., Roels, S., Leyman, B., Butaye, P., Van der Stede, Y. Effect of a DIVA
vaccine with and without in-feed use of coated calcium-butyrate on tran-
smission of Salmonella Typhimurium in pigs. BMC Vet Res. 2013 Dec 4;9:243.
2. Leyman, B., Boyen, F., Verbrugghe, E., Parys, A.V., Haesebrouck, F., Pasmans, F.
Vaccination of pigs reduces Salmonella Typhimurium numbers in a model
mimicking pre-slaughter stress. Vet J. 2012;194:250-252
3. Matiasovic, J., Kudlackova, H., Babickova, K., Stepanova, H., Volf, J., Rychlik, I.,
Babak, V., Faldyna, M. Impact of maternally-derived antibodies against
Salmonella enterica serovar Typhimurium on the bacterial load in suckling
piglets. Veterinary Journal 2013;196: 114-115.
4. Matiašovic, J., Kudláčková, H., Gebauer, J., Osvaldová, A. ELISA test pro stano-
vení specifických prasečích IgA protilátek proti Salmonella enterica ssp.
Enterica sérovar Typhimurium. Funkční vzorek, 2013
5. Porter, P., Noakes, D. E., Allen, W. D. Secretory IgA and antibodies to
Escherichia coli in porcine colostrum and milk and their significance in the
alimentary tract of the young pig. Immunology 1970; 18:245-257.
6. The EFSA Journal 2008;135: 1-111.
Adresa autora:
MVDr. Ján Matiašovic, Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.
Hudcova 70
Brno 621 00
Číslo prasnice Vakcinace Sérum porod Kolostrum 0 h Mléko 6 h Mléko 24 h Mléko 48 h
4 ne 0,11 0,25 0,25 0,11 0,19
11 ne 0,15 0,18 0,12 0,14 0,15
23 ne 0,15 0,28 0,27 0,21 0,17
20 ne 0,19 1,28 1,14 0,62 0,57
7 ano 0,63 2,18 2,05 0,43 0,53
18 ano 0,75 2,32 2,46 2,33 1,60
8 ano 1,26 2,33 1,29 0,69 0,71
5 ano 1,97 2,59 1,26 1,18 1,11
Tab. 1 – Hladiny specifických IgA protilátek v séru a kolostru (mléku) prasnic
Graf 1 – Vztah hladin specifických IgA protilátek v séru a kolostru
(mléku)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 185 3.3.2015 16:24:13
186 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
M. SVOBODA, L. CHMELOVÁ
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
SOUHRN
Svoboda M., Chmelová L. Oxidační stres u prasnic a selat. Veterinářství 2015;65:186-188.
Vysoce užitkové prasnice mohou být pod významným oxidačním stresem. To se může projevovat
negativně nejenom na fertilitě a zdravotním stavu prasnic, ale i jejich selat. Cílem článku je prezen-
tovat současné poznatky týkající se oxidačního stresu u prasnic, sajících selat a odstávčat včetně
diagnostiky a faktorů, které se zde podílejí.
SUMMARY
Svoboda M., Chmelová L. Oxidative stress in sows and piglets. Veterinářství 2015;65:186-188.
Highly productive sows may be under significant oxidative stress. This can manifest itself not only
negatively on health and fertility of sows, but also their piglets. The aim of this article is to present
current knowledge regarding oxidative stress in sows, suckling piglets and weaners including
diagnostics and factors that are involved here.
Oxidační stres u prasnic a selat
Nerovnováha mezi oxidačními procesy a antioxi-
dační ochranou organismu může vést ke zvýšené
tvorbě volných kyslíkových radikálů (ROS). Ty mohou
ovlivňovat mnoho fyziologických procesů včetně
zrání oocytů, zabřezávání, vývoje embryí a gravidity.1
Březost sama o sobě představuje stav oxidačního
stresu, který je charakterizován produkcí volných
kyslíkových radikálů placentou včetně tvorby super-
oxidu a peroxidu vodíku.2,3
Během březosti a laktace procházejí prasnice těž-
kým katabolickým stavem v důsledku zvýšené
potřeby živin pro růst plodů4 a následně i tvorbu
mléka.5 Takto vysoké nároky na energii a zvýšená
potřeba kyslíku přispívají ke vzniku oxidačního stre-
su následkem zvýšené tvorby volných kyslíkových
radikálů.3,6
Důležitým faktorem se ukazuje být i délka vypu-
zovací fáze při porodu. Podle údajů některých auto-
rů se zvyšuje úroveň oxidačního stresu prasnic
s prodlužující se délkou trvání vypuzovací fáze poro-
du.7 Bylo také zjištěno, že kratší délka trvání vypuzo-
vací fáze porodu má pozitivní vliv na snížení výskytu
onemocnění u prasnic a také příznivě ovlivňuje živo-
taschopnost a vývoj selat po porodu.8
Oxidační stres a nedostatečná antioxidační ochra-
na organismu se mohou podílet na vzniku infertility
nebo komplikací v průběhu gravidity.9
Novorozená selata mohou být vystavena působe-
ní volných kyslíkových radikálů během březosti, při
porodu a v poporodním období. Kromě toho k tomu
přispívá i přechod z intrauterinního do extrauterin-
ního prostředí a začátek dýchání plícemi.10
Dalšími negativními projevy působení oxidačního
stresu jsou poruchy metabolismu a imunosuprese.
To může přispívat ke vzniku zdravotních problémů
jak u prasnic, tak jejich selat.11,12
Vliv oxidačního stresu v porodním období je
dobře znám u krav mléčného skotu. Bylo zjištěno, že
v souvislosti s oxidačním stresem dochází k nárůstu
případů mastitid, metritid a zadrženého lůžka.12
Odstav a oxidační stres
Odstav selat představuje zvýšené riziko vzniku
oxidačního stresu. Odstavená selata proto potře-
bují větší úroveň antioxidační ochrany org-
anismu.13
Autoři Xu et al. prokázali, že odstavový stres má
za následek oxidační stres ve střevech a změny ve
střevní mikroflóře. Tito výzkumníci také zjistili, že
množství probiotických bakterií (Lactobacillus
a Bifidobacterium) je v pozitivní korelaci s celkovou
antioxidační kapacitou a aktivitou antioxidačních
enzymů glutation peroxidázy (GPx) a superoxid
dismutázy (SOD) ve střevě, a naopak v negativní
korelaci se zvyšující se koncentrací malondialde-
hydu, který je indikátorem lipoperoxidace tuků.14
Polynenasycené mastné kyseliny a oxidační stres
Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA) jsou
nezbytné pro vývoj plodů.15 Jedná se zejména
Doc. MVDr.
Martin Svoboda,
Ph.D.,
Klinika chorob
přežvýkavců
a prasat
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 186 3.3.2015 16:24:13
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 187
Prasata
o kyselinu docosahexaenovou (DHA), která je důležitá
jako strukturální komponenta membránových fosfolipi-
dů a je přítomna ve velkých koncentracích v mozku.16
Prasnice mohou získávat z krmiva přímo kyselinu DHA
(např. přidáváním rybího oleje do krmiva) nebo konverzí
z jiných prekurzorových mastných kyselin.
Velmi diskutovanou je otázka vlivu zkrmování polyne-
nasycených mastných kyselin (PUFA) na oxidační zátěž
organismu a zda přítomnost těchto kyselin může před-
stavovat riziko pro vznik oxidačního stresu. Je totiž
známo, že v důsledku svých dvojitých vazeb jsou PUFA
náchylné k oxidaci a jejich přidávání do krmiva tak může
zvyšovat oxidační stres.17
Tyto negativní účinky byly prokázány při zkrmování
PUFA u dojnic před porodem. Bylo zjištěno, že přídavek
vysokých koncentrací PUFA v krmivu zvyšuje vnívavost
dojnic k oxidačnímu stresu zvláště v případech, kdy
nejsou do krmiva přidávány navíc antioxidanty.18,19
K jiným závěrům dospěli někteří autoři při používání
PUFA u lidí a laboratorních potkanů. Tito autoři naopak
poukazují na možný vztah mezi mastnými kyselinami
a snižováním oxidačního stresu. Uvádějí, že n-3 polyne-
nasycené mastné kyseliny (např. DHA) mohou chránit
tkáně před oxidačním poškozením.20,21 Někteří autoři
předpokládají, že účinky PUFA jsou u přežvýkavců odliš-
né v důsledku biohydrogenace v bachoru.19
Jen velmi málo prací se zabývá touto problematikou
u prasat s doposud nejednoznačnými výsledky. Např.
Tanghe et al. zjistili, že přídavek jednoho procenta n-3
PUFA do krmiva nenarušuje oxidační status prasnic
a jejich selat a není přitom nutné zvyšovat obsah vitamí-
nu E v krmivu.22 Jiní autoři zjistili nárůst koncentrace
malondialdehydu v plazmě prasnic se zvyšujím se
množstvím rybího oleje v krmivu.23
K dispozici je doposud malé množství údajů týkajících
se doporučení vzájemného poměru mastných kyselin
a jejich množství v krmivu prasnic. Podle některých
autorů by mělo krmivo prasnic obsahovat pro zajištění
reprodukčních funkcí 0,5 % kyseliny arachidonové (AA)
a 0,7 % kyseliny linoleové (LA) na kg krmiva.24 Je však
zřejmé, že si tato oblast výživy prasnic vyžádá další
studie.
Antioxidační systém
Za účelem prevence oxidačního stresu jsou buňky
vybaveny enzymatickými a neenzymatickými obranný-
mi systémy. Mezi enzymatické faktory patří superoxid
dismutáza (SOD), kataláza (CAT) a glutation peroxidáza
(GPx). Do neenzymatické obrany patří vitamín C a E,
karotenoidy, kyselina močová a polyfenoly. Patří sem
i proteiny vázající kovy jako např. transferin a cerulo-
plasmin.3
U prasat hrají významnou roli vit. E a selen (glutation
peroxidáza – selenoenzym). Vit. E a selen zabraňují dege-
neraci a nekróze tkání, zvláště jater, srdeční svaloviny
a cév. Nedostatek těchto látek u prasat má za následek
degenerativní myopatii srdeční a kosterní svaloviny
a nekrózu jater (hepatosis dietetica). V praxi se deficit vit.
E a selenu projevuje u prasat nejčastěji jako tzv. onemoc-
nění morušovitého srdce (mulbery heart disease).25
Výše přídavku selenu v krmivu prasnic ovlivňuje kon-
centrace selenu v krevním séru prasnic, v kolostru
a mléce a v tkáních novorozených selat. Pro březí a laktu-
jící prasnice je v praktických podmínkách doporučován
standardní přídavek selenu 0,3 mg/kg.26
Placentární transfer vitamínu E je nedostatečný a sela-
ta se proto rodí s deficitem tohoto vitamínu. Za normál-
ních okolností vyrovnávají selata tento deficit v prvních
hodinách po narození sáním kolostra, ve kterém je vita-
mín E přítomen ve vysokém množství. Proto se doporu-
čuje provádět injekční aplikaci železa selatům až ve věku
2–3 dnů. Selata jsou v té době již dostatečně saturována
vitamínem E. Ten jim spolu s enzymem glutation peroxi-
dázou poskytuje antioxidační ochranu. V případě, že
prasnice během březosti dostávají krmivo s nízkým
obsahem vit. E, pak obsahuje kolostrum a mléko nedo-
statečné množství tohoto vitamínu. Následkem může
být až hynutí selat několik hodin po injekční aplikaci
železa.27
Tyto případy se však v praxi vyskytují pouze zřídka. Při
podezření na deficit vitamínu E u sajících selat se dopo-
ručuje jednorázová preventivní injekční aplikace α-toko-
ferolu v dávce 10–20 mg na kus jeden den před parente-
rální aplikací železa.27
Množství vitamínu E v bazální dietě je obvykle nedo-
statečné, a proto musí být tento vitamín přidáván do
krmiva v podobě doplňku. Za dostatečný se považuje
přídavek vitamínu v množství 66 I. U./kg krmiva jak pro
březí, tak i laktující prasnice.26 V důsledku příliš dlouhého
skladování krmiva může docházet ke snižování množství
vitamínu E následkem jeho oxidace.27
Hodnocení oxidačního stresu
Obecně lze biomarkery oxidačního stresu rozdělit do
dvou skupin:
• biomarkery poškození biologických systémů volnými
radikály,
• biomarkery antioxidační ochrany.
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 187 3.3.2015 16:24:13
188 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
Nejrozšířenějšími biomarkery poškození biologických
systémů volnými radikály jsou produkty peroxidace lipi-
dů (malondialdehyd) a karbonylové deriváty proteinů
sloužící jako markery oxidace proteinů. Dále se využívají
produkty oxidačního poškození DNA jako například pro-
dukty hydroxylace guanosinu (8-hydroxy-2-deoxygua-
nosin).28
Biomarkery antioxidační ochrany zahrnují enzymové
systémy schopné odstranit ROS. Nejpoužívanějšími anti-
oxidačními enzymy jsou superoxid dismutáza (SOD),
kataláza (CAT) a glutathion peroxidáza (GPx). Za účelem
zhodnocení oxidačního statusu zvířat lze rovněž stanovit
celkovou antioxidační kapacitu krevní plazmy (TAS).
Závěr
Z uvedého vyplývá, že je velmi důležité minimalizovat
vlivy, které by mohly narušovat rovnováhu mezi tvorbou
kyslíkových radikálů a jejich neutralizací pomocí antioxi-
dačního systému organismu.
Literatura:1. Sugino, T., Takiguchi, S., Umekawa, T., Heazell, T., Caniggia, I. Oxidative stress
and pregnancy outcome: a workshop report. Placenta 2007; 28:48–50.
2. Chen, X., Scholl, T. O. Oxidative stress: changes in pregnancy and with gesta-
tional diabetes mellitus. Curr Diab Rep 2005;5:282–288.
3. Zhao, Y. Oxidative stress status and reproductive performance of sows.
A dissertation. Raleigh; North Carolina State University, 2011:183.
4. Ji, F., Wu, G., Blanton jr., J. R., et al. Weight and compositional changes in
pregnant gilts and its implication to nutrition. J Anim Sci 2005; 83:366 – 375.
5. Kim, S. W., Hurley, W. L., Han, I. K., Easter, R. A. Growth of nursing pigs related
to the characteristics of nursed mammary glands. J Anim Sci 2000; 78:1313
–1318.
6. Agarwal, A., Saleh, R. A., Bedaiwy, M. A. Role of reactive oxygen species in the
pathophysiology of human reproduction. Fertil Steril 2003; 79:829–843.
7. Szcubial, M. The influence of the duration of the expulsive stage of parturiti-
on on the occurrence of postpartum oxidative stress in sows with uncompli-
cated, spontaneous farrowings. Theriogenology 2013; 80:706–711.
8. Huhn, U., Wahner, M. Influence of partus synchronization in sows on selec-
ted marks of vitality and development of piglets. Tierarztl Prax 1999; 27:279
–284.
9. Gupta, S., Agarwal, A., Sharma, R. K. The role of placental oxidative stress and
lipid peroxidation in preeclampsia. Obstet Gynecol Surv 2005; 60:807–816.
10. Gaál, T., Ribiczeyné – Szabó, P., Stadler, K., et al. Free radicals, lipid peroxida-
tion and the antioxidant system in the blood of cows and newborn calves
around calving. Compar Biochem Physiol 2006; 143:391–396.
11. Likkesfeldt, J., Svendsen, O. Oxidants and antioxidants in disease: oxidative
stress in farm animals. Vet J 2007; 173:502 –511.
12. Miller, J. K., Brzezinska-Slebodzinska, E. Oxidative stress, antioxidants and
animal function. J Dairy Sci 1993; 76:2812–23.
13. Hill, G. M., Mahan, D. C., Jolliff, J. S. Comparison of organic and inorganic zinc
sources to maximize growth and meet the zinc needs of the nursery pigs. J
Anim Sci 2014; 92:1582–94.
14. Xu, C. C., Yang, S. F., Zhu, L. H., et al. Regulation of N-acetyl cysteine on gut
redox status and major microbiota in weaned piglets. J Anim Sci 2014;
92:1504–11.
15. Innis, S. M. Essential fatty acids in growth and development. Prog Lipid Res
1991; 30:39–103.
16. Stillwell, W., Wassall, S. R. Docosahexaenoic acid: Membrane properties of
a unique fatty acid. Chem Phys Lipids 2003; 126:1–27.
17. L’Abbe, M. R., Trick, K. D., Beare-Rogers, J. L.: Dietary (n-3) fatty acids affect rat
heart, liver and aorta protective enzyme activities and lipid peroxidation. J
Nutr 1991; 121:1331–1340.
18. Gobert, M., Martin, B., Ferlay, A., et al. Plant polyphenols associated with
vitamin E can reduce plasma lipoperoxidation in dairy cows given n-3 poly-
unsaturated fatty acids. J Dairy Sci 2009; 92:6095–6104.
19. Wullepit, N., Hostens, M., Ginneberge, C. Influence of a marine algae supple-
mentation on the oxidative status of plasma in dairy cows during the peri-
parturient period. Prev Vet Med 2012; 103:298–303.
20. Kesavulu, M. M., Kameswararao, B., Apparao, Ch., Kumar, E.G.T.V., Harinarayan,
C.V. Effect of omega-3 fatty acids on lipid peroxidation and antioxidant
enzyme status in type 2 diabetic patients. Diabetes Metab 2002; 28:20–26.
21. Iraz, M., Erdogan, H., Ozyurt, B., Ozugurlu, F., Ozgocmen, S., Fadillioglu, E.
Omega-3 essential fatty acids supplementation and erythrocyte oxidant/
antioxidant status in rats. Ann Clin Lab Sci 2005; 35:169-173.
22. Tanghe, S., Millet, S., De Smet, S. Echium oil and linseed oil as alternatives for
fish oil in the maternal diet: Blood fatty acid profiles and oxidative status of
sows and piglets. J Anim Sci 2013; 91:3253–3264.
23. Cools, A., Maes, D., Papadopoulos, G., et al. Dose effect of fish oil substitution
in parturition feed on erythrocyte membrane characteristics and sow per-
formance. J Anim Physiol Anim Nutr 2011; 95: 125 – 136.
24. Close, W.H., Cole, D. J. A. Nutrition of Sows and Boars. Nottingham;
Nottingham University Press, 2000: 377.
25. Radostis, O. M., Gay, C. C., Blood, D. C. Veterinary Medicine: A textbook of the
diseases of cattle, sheep, pigs, goats and horses. London; Saunders,
1999:1519.
26. Meisinger, D. J., editor. National Swine Nutrition Guide. Ames, IA; U.S. Pork
Center of Excellence, 2010:37.
27. Plonait, H. et al.: Lehrbuch der Schweine Krankheiten. Berlin; Parey Buch
Verlag, 1997:400.
28. Shigenaga, M. K., Ames, B. N. Assays for 8-hydroxy-2´deoxyguanosine: A bio-
marker of in vivo oxidative DNA damage. Free Rad Biol Med 1991; 10(3-
4):211-216.
Článek vznikl za podpory Národní agentury pro zemědělský
výzkum, grant č. QI111A166.
Adresa autora:
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Klinika chorob přezvýkavců a prasat
FVL VFU Brno
Palackého 1/3
612 38 Brno
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 188 3.3.2015 16:24:14
ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 189 3.3.2015 16:24:15
190 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
M. SVOBODA,1 Z. FAJT,1 P. BABULA,2 L. DIVIŠOVÁ,3 M. ŠKORIČ,1 Z. ŠIROKÁ3
1Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
2Farmaceutická fakulta, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
3Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
SOUHRN
Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z. Otravy prasat rostlinami.
Veterinářství 2015;65:190-194.
Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s otravami prasat rostlinnými toxiny. Klinické příznaky
a pitevní nálezy uváděné v této publikaci vycházejí z případů otrav rostlinami popsaných u hospo-
dářských plemen prasat. Součástí článku je i stručný popis rostlin včetně uvedení lokalit jejich
výskytu. Jednoduše a prakticky je shrnuta terapie, která je téměř vždy nespecifická a symptomatic-
ká. Konkrétně se jedná o otravy laskavcem ohnutým, bolehlavem plamatým, řepení durkomanem,
lilkem černým a lilkem hlíznatým.
SUMMARY
Svoboda M., Fajt Z., Babula P., Divišová L., Škorič M., Široká Z. Plants poisoning in pigs. Veterinářství
2015;65:190-194.
The aim of this article is to present the current knowledge on plant poisoning in pigs. The clinical
signs and necropsy findings found in this publication are based on cases described in industrial pig
breeds. The prevention and therapy is included. The article deals with following plants amaranth,
hemlock, cocklebur, redroot pigweed.
Otravy prasat rostlinami
Otravy prasat rostlinnými toxiny zpravidla
nejsou tak časté a je to především díky technologii
chovu, která je uzavřená a zabraňuje tak zvířatům
dostat se do kontaktu s rostlinami. Nicméně může
existovat riziko, že se tyto rostliny dostanou do
krmiva vlivem chyby při zpracování nebo se jedná
o případy, kdy mají prasata možnost volného
výběhu. Níže jsou shrnuty nejčastější případy
otrav.
Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus L., Amaranthaceae)
Původem rostlina pochází ze Severní Ameriky.
Nacházíme ji hlavně na skládkách, rumištích,
polích a jiných suchých místech, zejména na dusí-
katých podložích.1,2
K otravám prasat může docházet, pokud mají
zvířata přístup do výběhů, kde tato rostlina roste.
K otravám dochází nejčastěji v období pozdního
léta a podzimu.3 V rostlinách tohoto druhu byla
nalezena celá řada sekundárních metabolitů,
poměrně velká pozornost je věnována betacyani-
nům, triterpenickým saponinům a polyhydroxylo-
vaným terpenům.4,5
Klinické příznaky se objevují náhle, obvykle za
5–10 dnů poté, co měla prasata přístup k této rost-
lině. Někdy se onemocnění, které takto vzniká,
označuje jako perirenální edém.3,6 Morbidita bývá
různá. Mortalita prasat, u kterých se vyvinuly kli-
nické příznaky, může být také různá. Salyi a kol.
(1996) uvádí ve svém případu 36% mortalitu u tří-
měsíčních prasniček, Kommers a kol. (1996) uvádí
mortality 17 % a 56 % ve dvou chovech s přípa-
dem otravy.7,8
Obr. 1 – Amaranthus
retroflexus – celkový vzhled
(foto doc. Babula)
Obr. 2 – Amaranthus
retroflexus – detail
(foto doc. Babula)
Doc. MVDr.
Martin Svoboda,
Ph.D.,
Klinika chorob
přežvýkavců
a prasat
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 190 3.3.2015 16:24:15
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 191
Prasata
Mezi počáteční příznaky otravy patří anorexie, útlum,
slabost, třes a inkoordinace. Později dochází k poklesá-
vání v hlezenních kloubech. Konečnou fází je téměř
úplná paralýza zadních končetin a nakonec i ulehnutí ve
sternální pozici nebo na boku. Tělesná teplota zůstává
obvykle nezměněna.3 Ke kómatu a úhynu dochází
obvykle za 48 hodin od nástupu klinických příznaků,
úhyn byl popsán ale již po čtyrech hodinách od nástupu
příznaků.8 Část prasat může přežívat a vzniká u nich
chronická fibrózní nefritida.3
Přesný mechanismus toxického působení a obsahová
látka zodpovědná za otravu nejsou známy. Akutní úhyny
mohou souviset s hyperkalemií a následným srdečním
selháním.3 Harborne a Baxter (1996) uvádějí jako obsa-
hovou látku kyselinu šťavelovou, která negativně působí
na ledviny. Ta je dále v rozpustné formě nebezpečná tím,
že vyvazováním vápníku z krve vyvolává hypokalcemii.
Její vliv na vznik perirenálního edému ale není proká-
zán.9
Při pitvě nacházené patologické léze souvisí s akutní
nefrózou. Obvykle se zjišťuje značný retroperitoneální
perirenální edém. Množství nahromaděné tekutiny
v perirenální oblasti může být různě veliké. V některých
případech zaujímá větší část dutiny břišní. Někdy je zjiš-
ťován i hydrothorax, ascites, hydroperikard a edém ven-
trální stěny břišní. Samotné ledviny mají obvykle nor-
mální velikost a bledou barvu.3,10 U prasat, která umírají
až několik dní po objevení příznaků, mohou být patrna
také poškození v důsledku urémie jako fibronekrotická
glositida a ezofagitida.8
Histologickým vyšetřením je zjišťována degenerace
tubulárního epitelu, nekróza a deskvamace epiteliálních
buněk proximálních a distálních tubulů ledvin s nálezem
četných proteinových válců v tubulech. Glomeruly
mohou být atrofované s rozšířenými Bowmanovými
váčky. Někdy bývají nacházeny dvojlomné krystaly
v cytoplazmě buněk.7,8
Diagnostika je zpravidla založena na identifikaci rostli-
ny a zjištění, že k ní měla prasata přístup, dále na klinic-
kých příznacích a nálezu typických lézí v ledvinách.
Není k dispozici žádná specifická léčba. Je nutno
zabránit přístupu prasat k těmto rostlinám. V počátku je
možno vyvolat zvracení aplikací 3% peroxidu vodíku
v dávce až 50 ml pro toto per os. Jedinou terapeutickou
možností je podávání infuzních roztoků. Intravenózní
aplikace je u prasat velice nákladná a dosti náročná na
provedení, proto se u menších jedinců dá přistoupit
k infuzní terapii formou intraperitoneální aplikace fyzio-
logického roztoku nebo Ringerova roztoku. Lze podat až
100 ml/kg ž. hm./24 h.
U větších jedinců je jediná možnost podání roztoků
subkutánně nebo per os. Terapii je vhodné doplnit jed-
norázovou aplikací tablet carbo adsorbens v dávce 1 až
3 g/kg ž. hm. per os.
Řepeň durkoman (Xanthium strumarium L., Asteraceae)
Rostlina se v ČR vyskytuje spíše ojediněle, je zazname-
nán její sporadický výskyt na jižní Moravě, nicméně se
jedná o rostlinu s invazním potenciálem. Vyskytuje se na
polích, pastvinách a rumištích.1,2 Prasata se mohou
dostat do kontaktu s touto rostlinou při pobytu ve výbě-
zích.1,2
Jako toxikologicky nejvýznamnější byl určen kaureno-
vý derivát karboxyatraktylosid, toxikologicky významné
jsou rovněž seskviterpenické laktony různých typů, které
byly nalezeny zejména v listech.11,12,13 Jiní autoři připisují
toxikologický význam také hydrochinonu, který byl nale-
zen v plodech druhů rodu Xanthium.14
Toxin způsobující otravu, tzv. karboxyatraktylosid, je
obsažen v semenech a v mladých rostlinách. Starší rost-
liny obsahují tohoto toxinu menší množství.3
Karboxyatraktylosid inhibuje nosič ATP na vnitřní mem-
bráně mitochondrií. ATP tak nemůže opouštět mito-
chondrie a dochází k ovlivnění metabolismu – inhibici
oxidativní fosforylace. Letální dávkou je u prasat příjem
rostliny odpovídající 0,75–2 % jejich tělesné hmotnos-
ti.9,14 Podle Hrdiny a kol. (2004)15 má rostlina také nefro-
a hepatotoxické účinky.
Klinický průběh otravy bývá rychlý. K úhynu dochází
během několika hodin od nástupu klinických příznaků,
mortalita je vysoká. Klinické příznaky se objevují za 8–24
hodin po pozření toxické rostliny3 a podle Jiráska a kol.
(1957)16 pak trvají příznaky pouze 3–5 hodin, podle
Masvingwe a Mavenyengwa (1998)17 pak 6–96 hodin. Je
zjišťována deprese, anorexie, nauzea, slabost, ataxie,
tachykardie a snížená tělesná teplota. Mohou se dostavit
křeče krčních svalů, ulehnutí do sternální polohy, pádlo-
vací pohyby končetin, zvracení, hypoglykémie a ztížené
dýchání.3
Při pitvě jsou diagnostikovány efuze v tělesných duti-
nách a podkožní edém. Někdy se zjišťuje edém stěny
močového měchýře a mírná gastroenteritida (podle
Masvingwe a Mavenyengwa (1998)17 až hemoragická
gastroenteritida). Játra jsou překrvená, zvětšená, se zvý-
razněnými centry jaterních lobulů.
Histologicky je zjišťována zejména akutní centrilobu-
lární jaterní nekróza18,19 a diskoidní lýza svalových vláken
kosterních i srdečního svalu.17
Obr. 3 – Multifokální akutní tubulární nekróza
(ilustrační foto doc. Škorič)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 191 3.3.2015 16:24:15
192 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
Diagnostika je někdy obtížná. Je založena na identifi-
kaci rostliny a zjištění, že k ní měla prasata přístup. Dále
na klinických příznacích, patologickém nálezu a histolo-
gickém vyšetření.10
Léčba zahrnuje perorální aplikaci carbo adsorbens
a minerálního oleje za účelem snížení absorpce toxinu.
Jako specifická léčba se v tomto případě doporučuje
intramuskulární aplikace physostigminu v dávce 5 až
30 mg pro toto a infuzní terapie s obsahem glukózy
a bikarbonátů.3
Bolehlav plamatý (Conium maculatum L., Apiaceae)
Rostlina se vyskytuje na rumištích, kompostech, okra-
jích vodních toků, a to zejména v teplejších oblastech. Po
zavadnutí páchne myšinou.1,2
Obsahuje piperidinové alkaloidy, z nichž majoritní jsou
koniin a γ-konicein (vyšší toxicita). Nejjedovatější jsou
nezralé nažky, které mohou obsahovat až 3,5 % těchto
alkaloidů.20 Mezi další sekundární metabolity patří kuma-
riny, polyacetyleny a fytosteroly.21 Obsažené alkaloidy
jsou těkavé, takže mohou vyvolat otravu již při inhalaci.
Sušením a skladováním sena jejich obsah v rostlině klesá
a riziko otravy se tak snižuje. Kromě orálního a inhalační-
ho vstřebávání je možná i absorpce kůží.14
Mechanismus účinku je duální. Na ganglia a senzitivní
neurony mají koniin a konicein efekt podobný nikotinu,
na nervosvalových zakončeních účinek podobný kura-
re.14 Vysvětlován je tím, že dochází k desenzitizaci niko-
tinových acetylcholinových receptorů. Při vstupu piperi-
dinových alkaloidů na synapsi dochází nejprve ke sti-
mulaci receptoru a postsynaptické struktury, později při
stálé perzistenci piperidinových alkaloidů v synapsi
dojde k desenzitizaci, snížení vedení vzruchu a následu-
je paralýza.22
Klinické příznaky vznikající po pozření této rostliny
prasaty zahrnují ataxii, tremor, salivaci, zvracení, průjem,
výraznou lakrimaci, častou urinaci, mydriázu, tachykar-
dii, tachypnoi a zvýšenou teplotu.23 Může dojít k dočas-
nému omezení až ztrátě zraku v důsledku přetažení tře-
tího víčka přes oko. Nervové příznaky byly pozorovány
u kanců i prasnic. U kanců se jednalo o tonicko-klonické
křeče zadních končetin. U prasnic byla pozorována ata-
xie a třes. Později nastupuje paralýza příčně pruhované
svaloviny, která začíná na periferii a pokračuje na hlavu
a trup, otrava končí smrtí udušením v důsledku paralýzy
dýchacích svalů.24 V případě, že otrava nekončí fatálně, je
možno někdy pozorovat rabdomyolýzu a poškození led-
vin až jejich akutní selhání.24
Piperidinové alkaloidy jsou také prokázanými terato-
geny. Otrava březích prasnic tak může mít vážné účinky
i u potomků, projevuje se postižením pohybového apa-
rátu narozených selat.25 Může se jednat o artrogrypózu,
deformace kostí končetin, skoliózu, případně deformace
hrudního koše a rozštěp patra.22
Diagnostika je založena na identifikaci rostliny a zjiště-
ní, že k ní měla prasata přístup. Moč při otravě bolehla-
vem zapáchá po myšině.14 Dále vychází z klinických pří-
znaků a v případě otrav březích prasnic ze zjištění terato-
genních vlivů na potomstvo.
Není k dispozici žádná specifická léčba. Je nutno zabrá-
nit přístupu prasat k těmto rostlinám. Dekontaminace se
provádí aktivním uhlím, zvíře je nutno rehydratovat. Pro
zmírnění neurologických příznaků je možno podávat
krátkodobě působící kortikosteroid dexamethazon
a vitamín B12
. U těžkých případů s nástupem intenzivních
křečí je nutno zvíře sedovat.
Obr. 4 – Akutní hemoragická nekróza v jaterním parenchymu
(ilustrační foto doc. Škorič)
Obr. 6 – Conium maculatum –detail stonku
(foto L. Divišová)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 192 3.3.2015 16:24:15
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 193
Prasata
Otravy steroidními alkaloidy
Jedná se otravy rostlinami rodu Solanum spp., které
obsahují množství toxických steroidních alkaloidů (sola-
nin, chaconin a jiné odvozené od aglykonů solanidinu,
solasodinu, soladulcidinu, tomatidenolu atd). Většina
z těchto alkaloidů inhibuje cholinesterázy, takže dochází
k nervovým příznakům, a mají také účinek podobný
saponinům, což znamená, že snižují povrchové napětí
buněk, dochází ke zvýšení permeability a lýze těchto
buněk. Nejčastěji jsou zasaženy buňky žaludeční a střevní
sliznice a erytrocyty. Příznaky otravy steroidními alka-
loidy zahrnují podráždění v dutině ústní, zvracení, bolest
břicha, silný průjem, vyčerpání, horečku, poškození led-
vin, depresi či omámení a cirkulační kolaps.14
U prasat byly popsány případy otrav lilkem černým
a lilkem hlíznatým (bramborami).
Lilek černý (Solanum nigrum L., Solanaceae)
Rostliny se vyskytují hojně v teplejších oblastech, jinde
jsou vzácné.1,2
Za toxické účinky je zodpovědný alkaloid solanin,9
podle jiných autorů pak solasonin a solamargin v kombi-
naci s vysokým obsahem dusičnanů.14 Účinné látky se
nachází hlavně v listech a zelených bobulích této rostliny.
Otrava se u prasat projevuje anorexií, průjmem, depre-
sí, inkoordinací a svalovým třesem. V terminálním stadiu
leží prasata na boku s plovacími pohyby končetin.
Následuje kóma a prasata hynou.26
Není známa žádná specifická léčba. Je nutno vyvolat
zvracení aplikací 3% peroxidu vodíku v dávce až 50 ml
pro toto per os a podat aktivní uhlí k dekontaminaci. Je
zapotřebí zabránit přístupu prasat k těmto rostlinám.
Lilek hlíznatý (Solanum tuberosum L., Solanaceae)
Rostlina pochází z Jižní Ameriky, je však známa spíše
jako okopanina. Poměrně často ji nacházíme na rumištích
a kompostech.1,2
Riziko otravy připadá v úvahu, pokud jsou používány
brambory nazelenalé nebo naklíčené. U takových bram-
bor se zvyšuje množství toxického alkaloidu solaninu.
Procento mortality může být v případě této otravy vyso-
ké.26
Mezi klinické příznaky otravy u prasat patří anorexie,
deprese, průjem, hypotermie a v terminální fázi kóma.26
Varem se snižuje množství toxického solaninu v brambo-
rách, var ale steroidní glykoalkaloidy neničí (jsou vysoce
termostabilní), solanin pouze z určité části (do 20 %, není
moc hydrosolubilní) přechází do tekutiny, ve které se
brambory vaří. Pokud se tekutina neslije, nemá vaření na
obsah solaninu vliv.27
Mezi preventivní opatření tedy patří zkrmování bram-
bor vařených. Abychom vyloučili možnost otravy, mělo
by být množství brambor zkrmovaných prasatům ome-
zeno na méně než 25 % krmné dávky. Specifická léčba
této otravy není známa.26
Literatura:1. Dostál, J. Nová květena ČSSR. Praha, Academia 1989. ISBN 21-059-89.
2. Kubát, K. a kol. Klíč ke květeně České republiky. Praha, Academia 2002. ISBN
80-200-0836-5.
3. Zimmerman, J. J., Locke, A. K. a kol. Diseases of swine, 10th ed. Willey
Obr. 5 – Conium maculatum –celkový vzhled
(foto L. Divišová)
Obr. 7 – Solanum nigrum –
celkový vzhled
(foto Doc. Babula)
Obr. 9 – Solanum tuberosum –
celkový vzhled
(foto doc. Babula)
Obr. 8 – Solanum nigrum –
detail
(foto Doc. Babula)
Obr. 10 – Solanum tuberosum –
celkový vzhled
(foto doc. Babula)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 193 3.3.2015 16:24:16
194 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
Blackwell 2012:960-961.
4. Fiorentino, A., DellaGreca, M., D’Abrosca, B., Golino, A. a kol. Unusual sesqui-
terpene glucosides from Amaranthus retroflexus. Tetrahedron 2006;62:8952-
8958.
5. Pacifico, S., D‘Abrosca, B., Golino, A. a kol. Antioxidant evaluation of polyhyd-
roxylated nerolidols from redroot pigweed (Amaranthus retroflexus) leaves.
Lwt-Food Science and Technology 2008;41:1665-1671.
6. Osweiler, G. D., Buck, W. B., Bicknell, E. J. Production of perirenal edema in
swine with Amaranthus reflexus. Am J Vet Res 1969;30:557-566.4.
7. Salyi, G., Molna, T., Ratz, F. Renal injury caused by feeding redroot pigweed
(Amaranthus retroflexus L) in swine. Case report. Magyar Allatorvosok Lapja
1996;51(10):603-606.
8. Kommers,G D., Torres, M. B., Dantas, A. F. a kol. Poisoning by Amaranthus spp.
(Amaranthaceae) in pigs in Rio Grande do Sul, Brazil. Pesquisa Veterinaria
Brasileira 1996;16(4):121-125.
9. Harborne, J. B, Baxter, H. (Eds.). Dictionary of plant toxins. John Wiley and
sons Ltd, Chichester UK 1996:523.
10. Neumann, E. J., Ramirez, A., Schwartz, K. J. Swine Diseases manual, 4th ed.
2009. ISBN 978-0-9843503-0-8.
11. Mahmoud, A. A. Xanthanolides and xanthane epoxide derivatives from
Xanthium strumarium. Planta Medica 1998;64:724-727.
12. Roussakis, C., Chinou, I., Vayas, C., Harvala, C., and Verbist, J. F. Cytotoxic
activity of xanthatin and thu crude extracts of Xanthium strumarium. Planta
Medica 1994;60: 473-474.
13. Xue, L. M., Zhang, Q. Y., Han, P., Jiang, Y. P., Yan, R. D. a kol. Hepatotoxic consti-
tuents and toxicological mechanism of Xanthium strumarium L. fruits. J.
Ethnopharmacol 2014;152:272-282.
14. Frohne, D., Pfänder, H. J. Poisonous plants. Manson publishing Ltd., London,
UK 2005:469.
15. Hrdina, V., Hrdina, R., Jahodář, L., Martinec, Z., Měrka, V. Přírodní toxiny a jedy.
Galén/Nakladatelství Karolinum, Praha 2004:302.
16. Jirásek, V., Zadina, R., Blažek, Z. Naše jedovaté rostliny. Nakladatelství ČSAV,
Praha 1957: 384.
17. Masvingwe, C., Mavenyengwa, M. Toxicological evaluation of the plant
Xanthium strumarium in pigs in Zimbabwe, Journal of venomous animals
and toxins 1998;4(2):113-119.
18. Stuart, B. P., Cole, R. J., Gosser, H. S. Cocklebur (Xanthium strumarium L. var.
strumarium) intoxication in swine: review and redefinition of the toxic prin-
ciple. Vet Pathol 1981;18(3):368-383.
19. Burrows, G.E., Tyrl, R.J. Toxic plants of North America. Blackwell publishing,
Iowa, USA 2006:307.
20. Madaan, R., Kumar, S. Screening of Alkaloidal Fraction of Conium maculatum
L. Aerial parts for analgesic and antiinflammatory activity. Indian J. Pharm Sci
2012;74:457-459.
21. Vetter, J. Poison hemlock (Conium maculatum L.). Food and Chemical
Toxicology 2004;42:1373-1382.
22. Green, B. T., Lee, S. T., Panter, K. E., Brown, D. R. Piperidine alkaloids: Human
and food animal teratogens. Food and Chemical Toxicology 2012;50:2049-
2055.
23. Widmer, W. R. Poison hemlock toxicosis in swine. Vet Med1984;79:405.
24. Panter, K. E, Keeler, R. F., Baker, D. C. Toxicoses in livestock from the hemlocks
Lopez, T. A., Cid, M. S., Bianchini, M. L. Biochemistry of hemlock (Conium
maculatum L.) alkaloids and their acute and chronic toxicity in livestock.
A review. Toxicon 1999;841-865.
25. Radostits, O. M., Blood, D. C., Gay, C. C. Veterinary Medicine, A textbook of the
diseases of cattle, sheep, pigs, goats and horses 1994;1631-1676.
26. Ostrý, V., Ruprich, J., Skarkova, J. Glycoalkaloids in potato tubers: the effect of
peeling and cooking in salted water. Acta Alimentaria 2010;39(2):130-135.
Adresa autora:
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Klinika chorob přežvýkavců a prasat
FVL VFU Brno
Palackého tř. 1/3
612 42 Brno
e-mail: [email protected]
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 194 3.3.2015 16:24:17
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 195
Prasata
N. BARTOŇKOVÁ, J. PRODĚLALOVÁ, M. FALDYNA
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno
SOUHRN
Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M., „Multifunkční protein“ laktoferin a jeho potenciál
jako doplňku stravy pro prasata. Veterinářství 2015;65:195-197.
Laktoferin je antimikrobiální glykoprotein ze skupiny transferinů s řadou biologických funkcí,
včetně aktivit vůči virům, bakteriím, houbám i parazitům. Tento přehledný článek naznačuje jeho
mechanismy působení, které nejsou založeny pouze na schopnosti vyvazovat železo. Pro tyto jeho
vlastnosti je laktoferin potenciálním suplementem krmné dávky pro prasata jako součást řešení
průjmových onemocnění infekční etiologie.
SUMMARY
Bartoňková N., Prodělalová J., Faldyna M., „Multifunctional protein“ lactoferrin and its potential as
a food supplement for pigs. Veterinářství 2015;65:195-197.
Lactoferrin is an antimicrobial glycoprotein from group of transferrins with many biological functions,
including activities against viruses, bacteria, fungi and parasites. This review indicates its mechanisms
of action that are based not only on the ability to bind iron ions. For these properties, lactoferrin is
considered as potential food supplement for pigs as a part of solution of diarrheal disease of infectious
etiology.
„Multifunkční protein“ laktoferin a jeho potenciál jako doplňku stravy pro prasata
Laktoferin je antimikrobiální glykoprotein ze sku-
piny transferinů.1 O jeho existenci se ví už téměř 50
let. 2, 3, 4 Poprvé byl získán z kravského mléka v podo-
bě do té doby neznámé červené frakce.5
Nejvýznamnější vlastností laktoferinu je schopnost
vázat s vysokou afinitou železo. Pokud je laktoferin
saturovaný železem, nazývá se holo-laktoferin.
Pokud saturovaný není, jde o apo-laktoferin6
Laktoferin je produkován mukózními epiteliálními
buňkami různých živočišných druhů7 a lze ho nalézt
v slzách, slinách, vaginálním sekretu, spermatu,8
v nosním a bronchiálním sekretu, žluči, moči,9
v mléce a kolostru.10
Antimikrobiální proteiny jsou obecně produková-
ny širokou škálou organismů jako první stupeň
ochrany proti patogenům.11 Laktoferin vykazuje
aktivitu vůči virům, bakteriím, houbám i parazitům.
Antivirová aktivitaLaktoferin zabraňuje viru infikovat buňku přímým
kontaktem s virovou částicí nebo zabraňuje množe-
ní virových částic po tom, co už byla buňka infiková-
na.12 Inhibice infekce cílové buňky pomocí přímé
vazby laktoferinu na virovou částici byla popsána
u viru hepatitidy C, polioviru, rotaviru, herpes sim-
plex viru a viru lidské imunodeficience.13, 14 Dalším
mechanismem, kterým lze zabránit infekci buňky
pomocí laktoferinu, je obsazení vazebného místa
pro virus. Klíčovou roli zde hrají proteoglykany, které
lze najít ve všech typech tkání, v extracelulární mat-
rix15 i na buněčných površích.16 Jedna z nejdůležitěj-
ších vazebných molekul pro virus je proteoglykan
heparan sulfát. Laktoferin se váže na heparan sulfát
s vysokou afinitou a zabraňuje tak přímému kontak-
tu virové částice a buňky, a tudíž i infekci.
Laktoferin také dokáže modulovat odpověď hosti-
tele k viru a zmírnit tak účinky infekce. Myší perito-
neální makrofágy, které byly ošetřené laktoferinem
po infekci virem vezikulární stomatitidy, produkova-
ly interferon α/β, což vedlo k inhibici virové replikace
a tento obranný mechanismus byl účinný více než
přímá interakce laktoferinu a virové částice nebo
obsazení receptoru laktoferinem a zabránění vstupu
viru do buňky.17
Antibakteriální aktivitaVyvazování železa z prostředí a následná inhibice
růstu bakterií byly jedněmi z prvních vlastností obje-
Mgr. Naďa
Bartoňková,
odborný
pracovník
výzkumu
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 195 3.3.2015 16:24:17
196 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
vených u laktoferinu.18,19 Dlouhou dobu se předpokládalo,
že to je jediným antimikrobiálním účinkem laktoferinu,
což bylo podpořeno mnoha studiemi demonstrujícími, že
pouze apo-laktoferin vykazoval antibakteriální vlastnosti,
které byly potlačovány v závislosti na saturaci železem.20, 21, 22
Dalším popsaným typem antibakteriálního účinku lakto-
ferinu je interakce s vnější nebo cytoplazmatickou mem-
bránou bakteriální buňky, konkrétně s molekulami lipo-
polysacharidu, kdy dojde k jeho uvolnění a změně propust-
nosti vnější membrány u gramnegativních bakterií23,24,25
nebo s kyselinou teikoovou či lipoteikoovou u grampozi-
tivních bakterií.26 Navíc, protože laktoferin poškozuje
membránu bakterií, je také schopen zvýšit antibakteriální
efekt některých léčiv, jako je např. rifampicin.27 Laktoferin
také synergisticky působí společně s lysozymem a dalšími
proteiny secernovanými na sliznicích.28, 29 Bylo prokázáno,
že kombinovaný účinek laktoferinu a bakteriofágů redu-
koval počet bakterií více než každé agens zvlášť.30 Díky
interakci mezi povrchem buněk Salmonella typhimurium
a molekulami laktoferinu lze zamezit průniku bakterií do
buněk.31
Laktoferin inhibuje také tvorbu bakteriálního biofilmu,
a to i v koncentracích nižších, než které vykazují bakteri-
cidní nebo bakteriostatický účinek. Laktoferin také zvyšu-
je citlivost biofilmů k lysozymu.32, 33, 34 Je dobře známo, že
některé bakterie vyžadují vysoké dávky železa k tvorbě
biofilmu. Laktoferin vyvazující z prostředí železo lze proto
použít jako vhodný prostředek k efektivní inhibici biofil-
mu.35 Naopak při nedostatečném zásobení železem
mnoho gramnegativních bakterií vyvinulo mechanismy
pro získávání železa z laktoferinu jím saturovaným. Tento
mechanismus zahrnuje vazbu laktoferinu na specifické
receptory, které se nachází na povrchu bakterií.36,37
U Streptococcus pneumoniae bylo konkrétně prokázáno,
že dokáže rozpoznat a vázat laktoferin za použití povrcho-
vého receptoru homologního k pneumokokovému povr-
chovému proteinu A.38 Analogické laktoferinové recepto-
ry byly identifikovány na povrchu Helicobacter pylori.39
Nicméně soudě podle in vivo pokusů se zdá, že kombina-
ce laktoferinu a probiotik přidávaná k standardní terapii –
tj. omeprazol, clarithromycin, amoxicillin, která se používá
při léčbě infekce H. pylori, zlepšuje eradikaci a snižuje
vedlejší účinky této antibiotické léčby.40,41 Ze zmíněných
studií vyplývá, že laktoferin lze využít proti širokému spek-
tru patogenů bakteriálního původu díky jeho schopnosti
vychytávat železo, destabilizovat bakteriální membránu
a inhibovat mechanizmy bakteriální virulence.
Antimykotická aktivitaAntimykotický účinek laktoferinu spočívá ve vychytávání
železa nebo destabilizaci buněčné stěny hub. U každého
druhu houby se uplatňuje mechanizmus jiný. Přímá inter-
akce laktoferinu s buněčnou stěnou byla pozorována
u hub Candida42 a mechanismus vychytávání železa se
naopak uplatňuje při léčbě plísně Aspergillus fumigatus.
Laktoferin dokonce vykazuje synergické působení, pokud
je použit při léčbě této plísně clotrimazolem, flukonazo-
lem, amphotericinem B a 5-fluorocytosinem.42, 43, 44
Antiparazitární aktivitaLaktoferin má schopnost působit proti parazitům díky
vyvazování železa z prostředí. Tento účinek se uplatňuje
proti Pneumocystis carinii,45 Entamoeba histolytica,46
Babesia caballi a B. equi.47 Někteří parazité, jako je např.
Tritrichomonas foetus a Trichomonas vaginalis, ale začali
z vyvazování železa laktoferinem těžit a zpětně jej vyva-
zovat pro svoji potřebu.48,49 Přímou interakci laktoferin
využívá v boji proti Toxoplasma gondii.50 Podobně, jako je
tomu u antimykotik, laktoferin vykazuje synergické účin-
ky s klinicky užívanými antiparazitiky.
Laktoferin jako doplněk výživyUvedené vlastnosti laktoferinu předurčují tento protein
k tomu, aby byl využíván jako doplněk stravy nebo sou-
část komerčních potravinářských výrobků. Potenciál lak-
toferinu jako složky potravy proto přitahuje stále větší
pozornost.
Studie provedené in vitro prokázaly inhibiční efekt
proti širokému spektru bakterií.19,20 To souvisí s vlastnost-
mi laktoferinu popsanými v samostatné kapitole.
Experimenty, které byly provedeny na selatech po
odstavu, dokládají, že selata mají větší průměrné denní
přírůstky, pokud dostávají jako součást potravy laktofe-
rin v dávce 1 g/kg. Dále je u nich patrná menší incidence
průjmových onemocnění. Nezanedbatelný je také fakt,
že laktoferin má významný vliv na střevní mikroflóru
těchto selat. Vlivem laktoferinu bylo signifikantně sníže-
no množství patogenních bakterií, E. coli a Salmonella
v tenkém střevě ve srovnání s kontrolou. Naopak, u zdra-
ví prospěšných bakterií jako je Lactobacillus
a Bifidobacterium, došlo k signifikantnímu nárůstu oproti
kontrole.51,52 Dnes se ví, že laktoferin má také vliv na
strukturu sliznice střeva. Změny v morfologii střeva, jako
je zmenšení klků a zvětšení krypt, jsou spojeny s přítom-
ností toxinů. Stejná situace (zmenšené klky a zvětšené
krypty) nastává u selat po odstavu, což může vysvětlovat
zvýšenou incidenci průjmových onemocnění a zpoma-
lení růstu selat.53 Tyto změny jsou primárně zapříčiněny
nízkým příjmem potravy bezprostředně po odstavu.54, 55
V souvislosti se změnami v morfologii střeva bylo proká-
záno, že selata, která měla v potravě přidaný laktoferin,
měla také vyšší klky a menší krypty ve střevě. Tedy nasta-
la situace opačná k výše popsanému nežádoucímu
stavu.52
Obecně lze o laktoferinu říct, že je významným fakto-
rem rezistence ve střevě a má důležitou úlohu v rámci
přirozené imunity organismu. Reguluje růst bakterií
a pomáhá tělu ochránit integritu střevní sliznice.56
Tím, že laktoferin do určité míry zvýší bakteriální popu-
lace prospěšných bakterií (Lactobacillus a Bifidobacterium)
ve střevě, může zabránit průjmovému onemocnění, udr-
žuje zdraví selat po odstavu a zlepšuje jejich růst.
Poděkování
Práce vznikla za finanční podpory projektu Ministerstva
zemědělství ČR (QJ1310258) a Ministerstva školství, mlá-
deže a tělovýchovy ČR (LO1218).
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 196 3.3.2015 16:24:17
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 197
Prasata
Literatura:1. Shanbacher, F. L., Goodman, R. E., Talhouk, R. S. Bovine mammary lactoferrin:
Implications from messenger ribonucleic acid (mRNA) sequence and regulati-
on contrary to other milk proteins. J Dairy Sci 1992;76:3812–3831.
2. Montreuil, J., Tonnelat, J., Mullet, S. Preparation and properties of lactosiderophi-
lin (lactotransferrin) of human milk. Biochim. Biophys. Acta 1960;45:413–421.
3. Groves, M. L.: The isolation of the red protein from milk. J Am Chem Soc
1960;82:3345–3350.
4. Johanson, B.: Isolation of an iron-containing red protein from human milk. Acta
Chem Scand 1960;14:510–512.
5. Sørensen, M., Sørensen, S. P. L. The proteins in whey. Compt Rendus Laboratoire
Carlsberg 1939;23:55–99.
6. Brissona, G., Brittenb, M., Pouliota, Y.: Heat-induced aggregation of bovine lac-
toferrin at -neutral pH: Effect of iron saturation. Int Dairy J 2007;6:617–624.
7. Torres, J.M., Concepción, J. L., Vielma, J. R. Detección de lysozima y lactoferrina
por western blot en ovas de trucha arcoíris (Oncorhynchus mykiss). Mundo
Pecuario 2006;2:57–59.
8. Van Der Strate B. W. A., L. Belijaars, G. Molema, M. C. Harmsen, D. K. F. Meijer.
Antiviral activities of lactoferrin. Antiviral Res., 52 (2001), pp. 225–239.
9. Öztaş Yeşim, E. R., Özgüneş, N. Lactoferrin: a multifunctional protein. Adv Mol
Med 2005;1:149–154.
10. Rodríguez, D. A., Vázquez, L., Ramos, G. Actividad antimicrobiana de la lactofe-
rrina: Mecanismos and aplicaciones clínicas potenciales. Rev Latinoam
Microbiol 2005;47:102–111.
11. Hancock, R. E. W. Cationic peptides: effectors in innate immunity and novel
antimicrobials. Lancet Infect Dis 2001;1:156–164.
12. García-Montoya, I. A., Cendón, T. S., Arévalo-Gallegos, S., Rascón-Cruz, Q.
Lactoferrin a multiple bioactive protein: An overview. Biochim Biophys Acta
2012;1820:226– 263.
13. Farnaud, S., Evans, R. W. Lactoferrin – a multifunctional protein with antimicro-
bial properties. Mol Immunol 2003;40:395–405.
14. Ikeda, M., Sugiyama, K., Tanaka, T., Sekihara, H., Shimotohno, K., Kato, N.
Lactoferrin markedly inhibits hepatitis C virus infection in cultured human
hepatocytes. Biochem Biophys Res Commun 1998;245:253–549.
15. Iozzo, R.V., Murdoch, A. D. Proteoglycans of the extracellular environment: clues
from the gene and protein side offer novel perspectives in molecular diversity
and function. FASEB J 1996;10:598–614.
16. Bernfield, M., Kokenyesi, R., Kato, M. a kol. Biology of the syndecans: a family of trans-
membrane heparan sulfate proteoglycans. Annu Rev Cell Biol 1992;8:365–393.
17. Oppenheim, F. G., Xu, T., McMillian, F. M. a kol. Histatins, a novel family of histi-
dine-rich proteins in human parotid secretion. Isolation, characterization, pri-
mary structure, and fungistatic effects on Candida albicans. J Biol Chem
1988;263:7472–7477.
18. Bullen, J. J., Rogers, H. J., Leigh, L. Iron-binding proteins in milk and resistance
to Escherichia coli infection in infants. Br Med J 1972;792:69–75.
19. Arnold, R. R., Cole, M. F., McGhee, J. R. A bactericidal effect for human lactoferrin.
20. Science 1977;197:263–265.
21. Arnold, R. R., Brewer, M., Gauthier, J. J. Bactericidal activity of human lactoferrin:
sensitivity of a variety of microorganisms. Infect Immun 1980;28:893–898.
22. Kalmar, J. R., Arnold, R. R. Killing of Actinobacillus actinomycetemcomitans by
human lactoferrin. Infect Immun 1988;56:2552-2557.
23. Yamauchi, K., Tomita, M., Giehl, T. J., Ellison, R. T. 3rd.: Antibacterial activity of
lactoferrin and a pepsin-derived lactoferrin peptide fragment. Infect Immun
1993;61:719–728.
24. Ellison, R. T. 3rd: The effects of lactoferrin on gram-negative bacteria. Adv Exp
Med Biol 1994;357:71-90.
25. Ulvatne, H., Vorland, L. H. Bactericidal kinetics of 3 lactoferricins against
Staphylococcus aureus and Escherichia coli. Scand J Infect Dis 2001;33:507-511.
26. Ulvatne, H., Samuelsen, Ø., Haukland, H. H., Krämer, M., Vorland, L. H.:
Lactoferricin B inhibits bacterial macromolecular synthesis in Escherichia coli
and Bacillus subtilis. FEMS Microbiol Lett 2004;237:377-384.
27. Vorland, L. H., Ulvatne, H., Rekdal, O., Svendsen, J. S. Initial binding sites of anti-
microbial peptides in Staphylococcus aureus and Escherichia coli. J Infect Dis
1999;31:467-473.
28. Ellison, R. T. 3rd, Giehl, T. J., LaForce, F. M.: Damage of the outer membrane of
enteric gram-negative bacteria by lactoferrin and transferrin. Infect Immun
1988;56:2774–2781.
29. Ellison, R. T. 3rd, Giehl, T. J. Killing of gram-negative bacteria by lactoferrin and
lysozyme. J Clin Invest 1991;88:1080–1091.
30. Singh, P. K., Tack, B. F., McCray, P. B. Jr, Welsh, M. J. Synergistic and additive killing
by antimicrobial factors found in human airway surface liquid. Am J Physiol
Lung Cell Mol Physiol 2000;279:799-805.
31. Zimecki, M., Artym, J., Kocieba, M., Weber-Dabrowska, B., Lusiak-Szelachowska,
M., Górski, A. The concerted action of lactoferrin and bacteriophages in the
clearance of bacteria in sublethally infected mice. Postepy Hig Med Dosw
2008;62: 42-46.
32. Bessler, H. C., de Oliveira, I. R., Giugliano, L. G. Human milk glycoproteins inhibit
the adherence of Salmonella typhimurium to HeLa cells. Microbiol Immunol
2006;50:877-882.
33. Odeh, R., Quinn, J. P. Problem pulmonary pathogens: Pseudomonas aeruinosa.
Semin Respir Crit Care Med 2000;21:331-339.
34. Singh, P. K., Parsek, M. R., Greenberg, E. P., Welsh, M. J. A component of innate
immunity prevents bacterial biofilm development. Nature 2002;417:552-555.
35. Leitch, E. C., Willcox, M. D. Lactoferrin increases the susceptibility of S. epidermi-
dis biofilms to lysozyme and vancomycin. Curr Eye Res 1999;19:12-19.
36. Weinberg, E. D. Suppression of bacterial biofilm formation by iron limitation.
Med Hypotheses 2004;63:863-865.
37. Lewis, L. A., Rohde, K., Gipson, M. a kol. Identification and molecular analysis of
lbpBA, which encodes the two-component meningococcal lactoferrin recep-
tor. Infect Immun 1998;66:3017–3023.
38. Pettersson, A., Prinz, T., Umar, A., van der Biezen, J., Tommassen, J.: Molecular
characterization of LbpB, the second lactoferrin-binding protein of Neisseria
meningitidis. Mol Microbiol 1998;27:599-610.
39. Shaper, M., Hollingshead, S. K., Benjamin, W. H. Jr., Briles, D. E. PspA protects
Streptococcus pneumoniae from killing by apolactoferrin, and antibody to
PspA enhances killing of pneumococci by apolactoferrin. Infect Immun
2004;72:5031-5040.
40. Dhaenens, L., Szczebara, F., Husson, M. O.: Identification, characterization, and
immunogenicity of the lactoferrin-binding protein from Helicobacter pylori.
Infect Immun 1997;65:514-518.
41. de Bortoli, N., Leonardi, G., Ciancia, E. a kol. Helicobacter pylori eradication:
a randomized prospective study of triple therapy versus triple therapy plus
lactoferrin and probiotics. Am J Gastroenterol 2007;102:951-956.
42. Bergamaschi, A., Magrini, A. Pietroiusti, A. Recent advances in the treatment of
Helicobacter pylori infection. Recent Pat Antiinfect Drug Discov 2007;2:197-205.
43. Wakabayashi, H., Abe, S., Okutomi, T., Tansho, S., Kawase, K., Yamaguchi, H.
Cooperative anti-Candida effects of lactoferrin or its peptides in combination
with azole antifungal agents. Microbiol Immunol 1996;40:821–825.
44. Zarember, K. A., Sugui, J. A., Chang, Y. C., Kwon-Chung, K. J., Gallin, J. I. Human
polymorphonuclear leukocytes inhibit Aspergillus fumigatus conidial growth
by lactoferrin-mediated iron depletion. J Immunol 2007;178:6367–6373.
45. Kuipers, M. E., de Vries, H. G., Eikelboom, M. C., Meijer, D. K., Swart, P. J.
Synergistic fungistatic effects of lactoferrin in combination with antifungal
drugs against clinical Candida isolates. Antimicrob Agents Chemother
1999;43:2635–2641.
46. Weinberg, G. A.: Iron chelators as therapeutic agents against Pneumocystis
carinii. Antimicrob Agents Chemother 1994;38:997–1003.
47. Beaumont, S. L., Maggs, D. J., Clarke, H. E. Effects of bovine lactoferrin on in vitro
replication of feline herpesvirus. Vet Ophthalmol 2003;6:245–250.
48. Ikadai, H., Tanaka, T., Shibahara, N. a kol. Inhibitory effect of lactoferrin on in
vitro growth of Babesia caballi. Am J Trop Med Hyg 2005;73:710–712.
49. Tachezy, J., Kulda, J., Bahníková, I., Suchan, P., Rázga, J., Schrével, J. Tritrichomonas
foetus: iron acquisition from lactoferrin and transferrin. Exp Parasitol
1996;83:216–228.
50. Lehker, M. W., Alderete, J. F.: Iron regulates growth of Trichomonas vaginalis and
the expression of immunogenic trichomonad proteins. Mol Microbiol
1992;6:123–132.
51. Tanaka, T., Abe, Y., Kim, W. S. a kol. The detection of bovine lactoferrin binding
protein on Toxoplasma gondii. J Vet Med Sci 2003;65:1377–1380.
52. Tang, X.S., Shao, H., Li, T. J. a kol. Dietary supplementation with bovine lacto-
ferrampin-lactoferricin produced by Pichia pastoris fed-batch fermentation
affects intestinal microflora in weaned piglets. Appl Biochem Biotechnol
2012;168:887-898.
53. Wang, Y. Z., Shan, T. Z., Xu, Z. R., Feng, J., Wangm Z. Q. Effects of the lactoferrin
(LF) on the growth performance, intestinal microflora and morphology of
weaning pigs. Anim Feed Sci Technol 2007;135:263–272.
54. Nabuurs, M. J. A. Etiologic and pathogenic studies on postweaning diarrhea.
PhD Dissertation, 1991, University of Utrecht, Utrecht, The Netherlands.
55. Kelly, D., Smyth, J. A., McCracken, K. J. Digestive development of the early wea-
ned pig; effect of level of food intake on digestive enzyme activity during the
immediate postweaning period. Br J Nutr 1991;65:181–188.
56. Pluske, J. R., Hampson, D. J. Williams, I. H. Factors influencing the structure and
function of the small intestine in weaned pig: a review. Livest Prod Sci
1997;51:215–236.
57. Ramanathan, B., Davis, E. G., Ross, C. R., Blecha, F. Cathelicidins: microbicidal
activity, mechanisms of action, and roles in innate immunity. Microbes Infect
2002;4:361–372.
Adresa autorky:
Mgr. Naďa Bartoňková,
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno
Hudcova 296/70
621 00 Brno
email: [email protected]
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 197 3.3.2015 16:24:17
198 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
J. HODANOVÁ,1 J. JUHÁSOVÁ,2 I. VALEKOVÁ,2 P. RAUSOVÁ,2 M. JOZEFOVIČOVÁ,3,4 Š. JUHÁS2
1Gymnázium Jana Palacha, Mělník
2Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i., Liběchov
3Pracoviště radiodiagnostiky a intervenční radiologie, IKEM, Praha
4Oddelenie NMR a hmotnostnej spektrometrie, FCHPT, STU, Bratislava, Slovenská republika
SOUHRN
Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š. Transgenní miniprasa-
ta pro Huntingtonovu nemoc. Veterinářství 2015;65:198-205.
Huntingtonova nemoc představuje jedno z méně známých, avšak smrtelných neurodegenerativ-
ních onemocnění, u které je jasná příčina – mutovaný protein huntingtin. V současné době s pokro-
kem v oblasti genového inženýrství je mnohem snadnější a levnější vytvořit vhodné zvířecí modely
pro simulaci mnohých závažných geneticky podmíněných lidských nemocí a testování jejich léčby.
Hlodavci a velká zvířata jsou po genetické stránce a velikosti orgánových soustav podobní lidem
a patří mezi hlavní modelové systémy Huntingtonovy choroby. Miniaturní prasata mimo jiné splňu-
jí etické i ekonomické předpoklady stát se ideálním preklinickým testovacím systémem pro toto
prozatím nevyléčitelné dědičné onemocnění.
SUMMARY
Hodanová J., Juhásová J., Valeková I., Rausová P., Jozefovičová M., Juhás Š. Transgenic minipigs for
Huntington´s disease. Veterinářství 2015;65:198-205.
Huntington´s disease represents one of the no well-known but fatal neurodegenerative diseases in
which the cause is clear – mutated huntingtin protein. Nowadays in context of gene engineering
progress is more easily and cheaper to create appropriate animal models for simulation of many
serious human disorders with genetic background and its cure testing. Rodents and large animals are
genetically as well as organ systems capacity similar to humans and belong to major model systems of
Huntington´s disease. In addition minipigs fulfill ethical and economic conditions to become an ideal
preclinical test system for this incurable hereditary disease.
Transgenní miniprasata pro Huntingtonovu nemoc
ÚvodHuntingtonova nemoc (HN) je autozomálně
dominantně dědičné neurodegenerativní one-
mocnění známé již od středověku, poprvé
popsané Georgem Huntingtinem v roce 1872
podle kterého má své jméno. Příčinou této
nemoci je zmnožení CAG repeticí v genu ozna-
čeném IT-15, který kóduje protein s názvem
huntingtin (Htt). Následkem této mutace je
masivní mozková neurodegenerace charakteri-
zovaná převážně ztrátou eferentních středně
trnitých neuronů striáta primárně zodpověd-
ných za typické symptomy. U většiny nositelů
mutace dochází k nástupu nemoci v produktiv-
ním věku, mezi 35.–45. rokem života, ovšem
u malého procenta, přibližně 10 % případů,
nastupuje jako juvenilní forma před dosažením
20 let. V časném stadiu nemoci dochází u paci-
entů k progresivním emocionálním, psychiatric-
kým a kognitivním poruchám, které mohou být
vysvětleny dysfunkcí hypotalamu. Později se
u pacientů začnou objevovat motorické přízna-
ky nemoci spojené s mimovolními pohyby kon-
četin a obličeje označované jako chorea nebo
tanec svatého Víta, dystonie, progresivní ztráta
tělesné hmotnosti a následně demence, dysfa-
gie a kachexie. Pacienti většinou umírají do 15 let
od projevení se prvních příznaků.
Mutovaný huntingtin, který je příčinou nemo-
ci, je přítomný ve všech lidských buňkách a jeho
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 198 3.3.2015 16:24:17
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 199
Prasata
původní nemutovaná forma je nezbytná pro správnou
činnost buňky jako takové. Huntingtin se podílí na
časné embryogenezi, vývoji mozku, krvetvorbě a jeho
plné vyřazení vede k časné embryonální mortalitě.
Přestože byla mutace genu IT-15 identifikována vědec-
kým týmem pod vedením Dr. Guselly již v roce 1993,
dosud nebyla nalezena účinná terapie.1 Mimo jiné,
v důsledku mutace huntingtinu dochází k redukci
nemutovaného huntingtinu, který chrání striatální
neurony, což následně přispívá k patogenezi
Huntingtonovy nemoci a ztěžuje nalezení vhodné
léčebné strategie. Proto v současné době probíhá její
intenzivní výzkum pomocí nejnovějších molekulárně-
-genetických technik a postupů s využitím buněčných
kultur a zvířecích modelů. Předmětem klinického stu-
dia Huntingtonovy choroby je také nalezení neinva-
zivních markerů nástupu tohoto onemocnění. Výzkum
na zvířecích modelech, či už bezobratlých (kvasinky,
octomilka, nebo háďátko) nebo obratlovcích (zebřič-
ka, myš, potkan, ovce, prase a nehumánní primáti)
přinesl a přináší mnoho nových poznatků v patogene-
zi nemoci, což přispívá nejen k nalezení účinné terapie
HN, ale i dalších vzácných onemocnění způsobených
zmnožením polyglutaminů, jako jsou bulbospinální
svalová atrofie (Kennedyho nemoc, SMA), několik
druhů spinocerebelárních ataxií (SCAs) a dentatorub-
ropalidoluysická atrofie (DRPLA) aj.2,3
Hlodavci jako modely Huntingtonovy nemoci
Hlodavci nesporně představují hlavní modelové sys-
témy neurodegenerativních chorob včetně
Huntingtonovy nemoci. Disponují mnohými před-
nostmi, jako jsou rychlý nástup onemocnění, schop-
nost simulace a rekapitulace klinických příznaků,
genetické manipulace a screening potenciálních léčiv.
Počet myších genetických modelů HN dominuje nad
modely HN u potkanů. Nejpoužívanějším myším
modelem zlatým standardem pro studium HN je R6/2
myš, přičemž tento transgenní model byl vytvořen již
v roce 1996 a má náhodně zabudován exon 1, promo-
ter a část prvního intronu lidského huntingtinu nesou-
cího 144 CAG repetic. R6/2 linie myší je charakterizo-
vána časným nástupem nemoci přibližně okolo čtyř
týdnů, motorickým deficitem, ztrátou hmotnosti,
metabolickou dysfunkcí, přítomností agregátu v CNS
a krátkou dobou přežívání asi tři měsíce.4 Bohužel
R6/2 model není ideální pro dlouhodobé studie a za
vhodnější model pro studium presymptomatického
stadia HN a behaviorálních fenotypů se považuje R6/1
linie myší. Tato linie je charakterizována mírnějšími
příznaky, které nastupují mnohem později než u R6/2,
a to v průběhu sedmi měsíců. Mimo jiné pomocí R6/1
linie transgenních myší byla nedávno popsaná dopa-
minergní dysfunkce a depresivní chování vázané na
pohlaví,5,6 rovněž byl detekován pozitivní vliv cvičení
na kognitivní neuropatologii7 nebo potvrzen pozitivní
vliv mikroinfuze striatálního gliálního kondicionova-
ného média z myších fétů do striáta.8 Na vytvoření
myšího transgenního modelu exprimujícího plnou
délku (full-lenght) mutovaného proteinu pracovalo
mnoho vědeckých týmů.9-12 Transgenní myši exprimu-
jící plnou délku huntingtinu jsou totiž v některých
případech lepší než modely exprimující NH2-
terminální fragment huntingtinu, zejména pokud jde
o ztráty neuronů a schopnost přesněji shrnout sled
událostí vedoucí k propuknutí HN. Jedním z těchto
modelů je YAC128 (YAC – Yeast Artificial Chromosome),
u kterého se zdá, že má více specifický a pomalu se
rozvíjející fenotyp v porovnání s R6/2. Ve striátu těch-
to myší byla detekována přítomnost inkluzí, ztráta
buněk a atrofie doprovázena behaviorálním fenoty-
pem včetně motorického deficitu.12-14 U této transgen-
ní linie myší podobně jako u R6/2 a HdhQ150 knock-in
linie byla nedávno charakterizována narušená funkce
imunitních buněk (zvýšená odpověď myeloidních
buněk s produkcí cytokinů po stimulaci) podobná
pacientům s HN.15 Zajímavé a pro studium HN přínos-
né se zdá být zkřížení YAC128 transgenní myši s Rgs9-
EGFP myší, jež má selektivní expresi EGFP (Enhanced
Green Fluorescent Protein) genu v středně trnitých
neuronech striáta, což umožnilo měřit plochu striáta
a intenzitu EGFP v koronálních řezech. Tito kříženci
mohou také přispět k testování nových neuroprotek-
tivních látek.16 V roce 2008 byly v laboratoři Williama
Yanga vytvořeny myši nesoucí bakteriální umělý chro-
mozom (BAC) s plnou délkou lidského genu nesoucí-
ho 97 CAG repetic. Tyto myši vykazují progresivní
motorický deficit a selektivní neuropatologii v mozko-
vé kůře a striátu s pozdním počátkem nástupu, což
představuje nový a vhodnější in vivo model pro pato-
genezi HN a terapeutické studie.9,17 Mimo jiné na této
linii myší bylo demonstrováno propojení mezi expresí
mutovaného huntingtinu v hypotalamu a vývojem
metabolických a psychiatrických změn, před nástu-
pem motorického deficitu, narušením hypotalamic-
kých okruhů bez zapojení SF1 (steroidogenic factor 1)
neuronů ventromediálního hypotalamu.18 Knock-in
modely myší vytvořené homologní rekombinací,
podobně jako některé transgenní modely, exprimují
plnou délku mutovaného huntingtinu, ale na rozdíl od
transgenních modelů, cílenou inzercí expandovaného
CAG řetězce do myšího homologu genu pro hunting-
tin, čímž by měly geneticky mnohem přesněji napo-
dobovat stav při HN u lidí (předpokládá se, že myší
forma huntingtinu má podobné funkce a vlastnosti
jako lidský huntingtin). Knock-in myší modely, které
demonstrují symptomatologii HN, mají poměrně
dlouhé CAG (polyQ) řetězce zabudované do genomu,
z důvodů slabé patologie u knock-in modelů s kratší-
mi polyQ.19 Nejčastěji využívaným knock-in modelem
pro studium HN je HdhQ150 myš ( 150 CAG repetic)
vytvořena v laboratoři Petera Detloffa na Univerzitě
v Alabamě v Birminghamu. Tato linie vykazuje agregá-
ty mutovaného huntingtinu přibližně v devíti měsí-
cích věku, úbytek na váze, sníženou aktivitu, abnor-
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 199 3.3.2015 16:24:17
200 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
mální výkon na rotarodě, stejně tak i neurologický
deficit ve věku dvou let.20 Mimo jiné u tohoto knock-in
modelu byly v presymptomatické fázi detekovány
intranukleární inkluze v mozku, extranukleární agre-
gáty v hipokampu, snížení exprese DARPP32 (dopami-
ne- and cAMP-regulated neuronal phosphoprotein,
marker středně trnitých neuronů) proteinu a zvýšení
gliálních markerů spojených se zánětem, který ale
překvapivě nekoreloval s výskytem agregátů mutova-
ného huntingtinu.21 Podobné symptomy byly popsá-
ny i u HdhQ140 myší. Rané behaviorální abnormality
v široké škále motorických a nemotorických funkcí
u této linie začínají ve věku 1–4 měsíců a jsou následo-
vány přítomností agregátů v jádrech a neuropile
buněk striáta, postupnou gliózou (12 měsíců) a ztrá-
tou neuronů striáta ve věku dvou let.22,23 U tohoto
knock-in modelu, zkříženého s myší exprimující žlutý
fluorescenční protein (YFP-H) v některých subpopula-
cích neuronů, se nedávno zjistily také abnormality
axonů. Jednalo se o edém nejprve striatálních zakon-
čení axonů a následně o edém kortikostriatálních
axonů, který byl závislý na věku myší.24 Celkem nedáv-
no byl vytvořen a popsán nový knock-in model myší
s 250 polyglutaminy (HdhQ250), který byl vytvořen
selektivním šlechtěním z Hdh150 myši. HdhQ250
vykazuje progresivní motorický deficit, ztrátu objemu
striáta a mozkové kůry, akumulaci agregátů mutova-
ného huntingtinu, snížené koncentrace DARPP32
a BDNF (Brain-derived neurotrofic factor) a dysbalanci
metabolitů striáta, přičemž byla zjištěna narušená
myelinizace mozku už ve 14. dni po narození.25 Potkani
jako model pro HN mají oproti myším několik výhod
a to, že mají větší mozek vhodný pro in vivo zobrazo-
vací studie a transplantaci buněk. Také je u potkanů
možné využít většího spektra behaviorálních a zobra-
zovacích testů. V roce 2003 byl vytvořen první tran-
sgenní model potkana nesoucí 1962-bp cDNA frag-
ment potkaního huntingtinu s 51 CAG repeticemi pod
kontrolou endogenního potkaního promotoru hun-
tingtinu.17,26 Tento model vykazuje ztrátu buněk v stri-
átu, inkluzní patologii, deficity motorických a kogni-
tivních funkcí včetně psychomotorické výkonnosti,
narušenou expresi hypotalamických proteinů a elekt-
rofyziologické změny.26-31 V roce 2012 byla publiková-
na práce, která představila nový potkaní transgenní
model HN na bázi bakteriálního umělého chromozo-
mu (BAC – Bacterial Artificial Chromosome). Tento
chromozom nese plnou délku huntingtinu s 97 CAG/
CAA repeticemi a všemi regulatorními elementy. Tyto
potkani mají robustní a progresivní fenotyp podobný
HN s časným nástupem včetně motorického deficitu
a úzkostných symptomů. Distribuce agregátů v neu-
ropile a jaderná akumulace N-terminálního mutova-
ného huntingtinu u těchto potkanů byla podobná
pacientům s HN.32 Tyto BACHD transgenní potkani
také vykazovali hluboký deficit asociační paměti
a možná i deficit reverzního učení detekovaný v laby-
rintovém testu, přičemž časový průběh intenzity těch-
to symptomů (ještě před nástupem motorického defi-
citu) byl podobný s časovým průběhem u pacientů
s HN.33,34
Velké zvířecí modely pro Huntingtonovu nemoc
Mnohé neurodegenerativní choroby včetně HN jsou
jedinečnou lidskou záležitostí a u zvířat nebyly dosud
pozorovány. Proto bychom neměli předpokládat, že
některý geneticky modifikovaný organismus použitý
pro jejich simulaci bude schopen v celé šíři napodobit
patofyziologii a progresi onemocnění tak, jak ho
Obr. 1 – Porovnání velikostí mozku živočišných druhů
používaných pro modelování neurodegenerativních
onemocnění. Savci s hladkou mozkovou kůrou: myš domácí (Mus
musculus; a), potkan hnědý (Rattus norvegicus; b) a marmoset
(Callithrix jacchus; c). Savci s gyrifikovanou mozkovou kůrou:
makak rhesus (Macaca mulatta; d), prase domácí (Sus scrofula
domesticus; e) ovce domácí (Ovis aries domestica; f). Obrázek
z kolekce anatomického srovnání savčích mozků – univerzity ze
státu ve Wisconsinu a Michiganu
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 200 3.3.2015 16:24:17
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 201
Prasata
známe u lidí.35 Modely hlodavců mají, díky své omeze-
né životnosti a velikosti mozku, řadu nevýhod (obr. 1).
Nejčastěji používaná myší linie R6/2 se vyznačuje čas-
ným nástupem příznaků a rychlým průběhem nemoci,
což odpovídá spíše juvenilní formě HN. Navíc i fenoty-
pové projevy navozené nemoci se velmi odlišují od
příznaků u člověka.36 Proto vznikla potřeba vytvoření
velkých genetických zvířecích modelů, které by svou
velikostí, dlouhověkostí, orgánovou kapacitou a fyzio-
logií hodnověrněji simulovaly HN lidí. Huntingtonova
nemoc je způsobena jednoduchou genetickou muta-
cí, proto v minulých letech bylo vyvinuto úsilí směrem
k terapeutickým postupům, jako jsou silencing jednak
mRNA nebo proteinu mutovaného huntigtinu. Také se
vynakládá úsilí v oblasti genových terapií, regulujících
trofické faktory, které by měly zpomalit neurodegene-
raci přítomnou u HN. BDNF a/nebo použití antisense
oligonucleotides, se zdají být velmi nadějnou mož-
ností léčby, a jejich efektivní dodání do potřebných
oblastí mozku a potenciální terapeutický účinek
budou muset být testovány na velkých zvířecích
modelech.35
PrimátiPrimáti představují velkou naději pro studium neu-
rologických onemocnění, pro něž jsou v současné
době dostupné experimentální modely zatím nedoko-
nalé. (Zuccato a kol., 2010). Vědeckému týmu Anthony
W. S. Chana na Univerzitě v Emory se podařilo vytvořit
první transgenní opičí model pro HN vnesením
pozměněné formy HTT genu do perivitelinního pro-
storu oocytů makaka (Macaca mulatta). K transgenezi
byl použit lentivirový vektor exprimující exon 1 genu
pro lidský huntingtin s 84 CAG repeticemi (HTT-84Q)
a gen pro zelený fluorescenční protein (GFP) pod kon-
trolou lidského polyubiquitin C promotoru. Z původ-
ních 130 nainjikovaných oocytů, jež byly následně
oplozeny intracytoplazmatickou injekcí spermií bylo
získáno 30 embryí, které byly přeneseny do osmi
náhradních matek, a výsledkem bylo pět novoroze-
ných transgenních opic (rHD-1 – rHD--5) nesoucích
oba geny jak pro lidský huntingtin, tak i pro GFP (obr.
2). Mláďata se lišila počtem opakování CAG repeticí,
v rozsahu od 28–88. Dvě mláďata (rHD-4 a rHD-5),
která uhynula do 24 hodin, vykazovala ihned po naro-
zení výrazné respirační problémy a hlavně změněné
motorické funkce. Vzhledem k jejich velmi časnému
úhynu nebylo možné určit, zda příčinou výše zmíně-
ných těžkostí byla právě přítomnost mutovaného lid-
ského huntingtinu. Mládě rHD-3, jež přežívalo čtyři
týdny, trpělo od dvou dnů po narození typickými
projevy HN, dystonií, choreou a poruchami polykání.37
Jedinec rHD-2 s 83 CAG repeticemi, který týden po
narození vykazoval sporadicky velmi mírné mimovolní
pohyby, zemřel v 11 měsících a zůstal pouze poslední
samec rHD-1 s 29 CAG repeticemi, což spadá do roz-
mezí opakování CAG tripletů vyskytujícího se u zdra-
vých lidí. Z transgenních makaků byly vytvořeny
embryonální kmenové buňky (rHD-ESCs) a indukova-
né pluripotentní buňky (rHD-iPSCs), které představují
vhodný buněčný model HN, jelikož exprese mutova-
ného huntingtinu u neurálních prekurzorů odvoze-
ných z těchto buněčných linií zapříčiňuje zvýšenou
apoptózu, tvorbu intranukleárních inkluzí a agregátů,
jejichž přítomnost v neuronech je charakteristickým
znakem HN [38-40]. Tento typický buněčný fenotyp
HN u GABAergních neuronů vydiferencovaných z rHD-
-iPSCs se podařilo v podmínkách in vitro zvrátit pomo-
cí nové genové a farmakologické léčby.41 Dvouletá
studie u nejdéle přežívajícího transgenního makaka
(rHD-1) odhalila progresivní kognitivní deficit a mor-
fometrické změny ve striátu a hipokampu.41
Předmětem další studie tohoto týmu vědců bylo
vytvoření transgenních opic s použitím ubiquitinové-
ho promotoru pod vlivem exonu 1 s mutovaným hun-
tingtinem nesoucím 147Q. Vzhledem k odumření
plodů již během prenatálního vývoje, je zřejmé, že tak
dlouhé polyQ je pro primáty toxické.35,43 U transgen-
ních makaků byla stejně jako u pacientů, transgenních
Obr. 2 – Transgenní opice modelu HN – rHD-1 (vlevo) a rHD-2 (vpravo). Obraz při přirozeném světle (a) a fluorescenční obraz při
ultrafialovým záření vykazující expresi GFP (b)
(Yang a kol., 2008)
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 201 3.3.2015 16:24:17
202 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
HN myší a u in vitro experimentálních modelů proká-
zána dysfunkce miRNA, zejména miR-128a, která hraje
klíčovou roli v patogenezi této nemoci a mohla by být
v budoucnu vhodným terapeutikem či biomarke-
rem.44
OvceRussell Snell na Univerzitě v Aucklandu (ve spolu-
práci s jižním australským výzkumným a vývojovým
ústavem Massachusetts General Hospital) vytvořil
první ovčí model HN exprimující plnou délku lidského
genu pro huntingtin se 73 CAG repeticemi.45 Ovce,
Ovis aries, byly jako model vybrány pro podobnost
jejich bazálních ganglií a mozkové kůry (míst primár-
ně postižených při HN) obdobným oblastem lidského
mozku. Další výhodou ovcí byla pro australské vědce
jejich dostupnost a chovatelská nenáročnost – mohou
být chovány pastevním způsobem v přirozeném pro-
středí a mají submisivní chování vůči člověku. Důležité
ale je, že žijí déle než deset let, což umožňuje studium
klasické formy nemoci s pozdějším nástupem neuro-
degenerativních změn a umožňuje sledovat chronické
účinky mutovaného genu. Kromě toho se očekává, že
ovce může být dobrým modelem pro farmakologické
testy, protože jejich mozek má přední mozek (prosen-
cephalon) srovnatelný s lidským. To umožňuje využít
chirurgické metody pro testování možných buněč-
ných náhrad nebo aplikaci genové terapie, což není
možné provádět u lidí. Metodou mikroinjekce DNA do
prvojádra jednobuněčných zygot bylo vytvořeno šest
transgenních ovcí – čtyři berani, dvě ovce, kteří slouži-
li jako zakladatelé chovu transgenních jedinců.17,45
Tato linie transgenních ovcí (OVT73) spolehlivě expri-
muje mutovaný huntingtin ve středních, ale jasně
detekovatelných množstvích v mozku včetně striata
a kortexu. Přenos transgenu se jasně potvrdil ve třech
generacích po sobě. U šestiměsíčních transgenních
zvířat (n = 7) byla detekována snížená imunoreaktivita
GABAAα1 receptoru a globus pallidus leu-enkefalinu.
Dvě ze tří 18měsíčních transgenních ovcí měly korti-
kální neuropilní agregáty, přičemž u 36měsíčního zví-
řete se mimo jiné detekovaly ještě intranukleární
inkluze v piriformním kortexu.46 U tohoto ovčího
modelu HN intenzivně probíhají různé behaviorální
testy. Zajímavé je, že u tohoto modelu se nejenom
zjistila schopnost diskriminačního a reverzního učení,
ale také schopnost změny z intradimenzionálních (ID)
na extradimezionální (ED) úlohy, což jsou senzitivní
testy kognitivních dysfunkcí u lidí. Protože ovce jsou
schopny výkonných kognitivních úloh, které patří
mezi důležité schopnosti primátů, mají obrovský
potenciál nejenom jako model HN, ale také pro studi-
um kognitivních funkcí a vývoje komplexního chování
u zdravých zvířat.47 Mimo jiné byly u OVT73 deteková-
ny poruchy v cirkadiálních rytmech, a to u mladých
ovcí, které se u nich zhoršovaly s věkem. Zajímavostí
je, že tyto poruchy byly pozorovány pouze u zvířat,
která byla ustájena odděleně od zdravých netran-
sgenních kusů.48 Problémem u ovcí, jako u velkého
zvířecího modelu HN, zůstává neúplná dokumentace
celého ovčího genomu, a proto následné problémy
Obr. 3 – Transgenní miniprase Adélka, zakladatelka linie
exprimující N-terminální fragment lidského mutovaného
huntingtinu
Obr. 4 – Magnetická rezonance a spektroskopie mozku transgenních a kontrolních wild type miniaturních prasat ve věku 24 měsíců
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 202 3.3.2015 16:24:18
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 203
Prasata
s aplikací genomických technologií jako jsou
Affymetrix profilace a RNA seq pro analýzu genů
a patologických drah, které mohou být dysfunkční
v ovčích modelech.35 Nedávno byl trans genní ovčí
model využit k optimalizaci a ověření bezpečnosti
terapie HN na bázi AAV (adeno-associated virus) kon-
struktů, se zaměřením na jejich šíření v CNS a přestup
do neuronů.49
Prase – miniaturní praseVelkými výhodami použití miniprasat, oproti
ovcím jako velkých zvířecích modelů HN, je větší
počet potomků v jednom vrhu, vrh 2x do roka
a fyziologická podobnost trávicí soustavy s člově-
kem. První transgenní prasata pro zemědělský
výzkum byla vytvořena před třemi desítkami let,
přičemž 90 % z nich představují zvířata pro biomedi-
cínský výzkum. V současnosti probíhá neustálý pro-
gres v sekvenaci prasečího genomu. Mimo jiné
genetické manipulační techniky, jako je transgeneze
a homologní rekombinace, jsou u miniprasat poměr-
ně dobře vypracovány35 a umožnily vytvoření tran-
sgenních modelů u řady lidských chorob, jako je
pigmentosa retinis, cystická fibróza, diabetes melli-
tus, nádorová onemocnění, kardiovaskulární choro-
by a v neposlední řadě neurodegenerativní nemo-
ci.50 První transgenní miniaturní prasata jako model
HN byla vytvořena již v roce 2001 pomocí pronukle-
árních mikroinjekcí mutované huntingtonové cDNA
se 75 CAG repeticemi pod kontrolou potkaního
neuron specifického enolázového promotoru.51 Další
transgenní miniaturní prase pro studium HN bylo
vytvořeno na linii tibetského miniaturního prasete
metodou nukleárního transferu.52 Tato prasata expri-
movala N-terminální konec (208 aminokyselin) lid-
ského mutovaného huntingtinu s expandovaným
polyglutaminovým traktem (105Q). Počet kopií tran-
sgenu byl určen na 3–4. Pouze jediné prase přežilo
více než měsíc, a v čase vydání publikace bylo čtyři
měsíce bez neurologických symptomů. V mozku
uhynulých transgenních selat byl pozorován zvýše-
ný počet apoptotických neuronů (DNA fragmentace,
pozitivita na kaspázu 3). V důsledku poptávky po
velkých zvířecích modelech HN se prof. Jan Motlík
a jeho tým v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky,
Akademie věd České republiky pokusili vytvořit
trans genní miniaturní prasata nesoucí lidský muto-
vaný huntingtin.3 V roce 2009 se metodou lentiviro-
vé transgeneze narodilo první sele exprimující
N-terminální konec (548 aminokyselin) lidského
mutovaného huntingtinu se 124 CAG/CAA repetice-
mi. Počet kopií transgenu byl určen na jeden, při-
čemž jeho lokalizace byla zjištěna na dlouhém
raménku chromozomu 1 (1q24-q25). Transgenní
prasnička (obr. 3) dala vzniknout F1, F2 a F3 genera-
ci transgenních miniprasat, které také exprimují lid-
ský mutovaný huntingtin.53 V roce 2011 tým profeso-
ra Motlíka vytvořil také miniaturní prase nesoucí
kopii genu s plnou délkou lidského mutovaného
huntingtinu a 145CAG/CAA repeticemi, ale produk-
ce proteinu se u tohoto zvířete nepotvrdila, pravdě-
podobně v důsledku zabudování do nepřepisujícího
místa DNA.
U linie se zkrácenou délkou mutovaného hunting-
tinu byly zjištěny poruchy v samčích rozmnožovacích
orgánech, pokles kvantity a kvality spermií, snížená
schopnost oplodnění oocytů in vitro54 a srdeční
patologie.
U 24 měsíčních transgenních kanců byla provede-
na magnetická rezonance (MRI, obr. 4) mozků a var-
lat, přičemž pomocí magnetické spektroskopie (MRS)
se zjistil pokles kreatininu (tCr) v thalamu a zvýšení
poměru cholinu ke kreatininu (tCho/tCr) v striátu,
thalamu, hipokampu a bílé hmotě, což by mohlo
souviset se začínajícími patologickými změnami
a snížením energetického metabolismu na buněčné
úrovni. U těchto kanců byl ve varlatech také deteko-
ván pokles poměrů fosfomonoesterů a diesterů k ATP
(PME/tATP a PDE/tATP), což koreluje se sníženým
množstvím a kvalitou spermií a nižší proliferací
buněk.55,56 Ve striátu 24měsíčních transgenních zvířat
se také detekovalo zvýšení imunoreaktivity IBA-1
(Ionized Calcium-Binding Adapter Molecule 1, mar-
ker mikroglií – detekce zánětlivých procesů).
V krevním séru F2 a F3 generace transgenních pra-
sat do jednoho roku života byla detekována zvýšená
koncentrace IL-8. Monocyty izolované z těchto pra-
sat jsou patologicky hyperaktivní v odpovědi na sti-
mulaci, a rovněž u nich byla pozorována zvýšená
produkce IL-8. V krevním séru 36měsíčních transgen-
ních prasat byla zjištěna zvýšena aktivace komple-
mentového systému (klasická i MBL cesta). Mimo jiné
v krevním séru transgenních miniprasat byla pozoro-
vána dysbalance TGFβ1 (Transforming Growth Factor
beta 1), podobně jako u pacientů s HN v preklinické
fázi choroby. V cerebrospinální tekutině bylo také
zjištěno snížení IFNα, a to již v raném věku transgen-
ních miniprasat. Ve striátu (nucleus caudatus, puta-
men) 36měsíčních transgenních zvířat byly mimo
jiné pomocí MW8 protilátky (pro detekci agregátů)
sporadicky detekovány agregáty. V buňkách a tká-
ních těchto transgenních miniprasat se také zjistilo
narušení energetického metabolismu a struktury
mitochondrií a opravy DNA po poškození.53,57-9
Nicméně prasata všech transgenních generací jsou
zatím bez klinických příznaků HN. Prasata jsou ve
všeobecnosti považována za chytřejší než ovce, nic-
méně jasné důkazy o tom chybí. Tak či onak prasata
ani ovce nebyly nikdy předtím rutinně používány
v laboratořích pro kognitivní testování. Na druhou
stranu kognitivní testování je dobře etablováno
u opic, což je favorizuje.35 Nicméně miniaturní prasa-
ta a ovce stále nabývají na důležitosti jako velké ani-
mální modely. Díky své velikosti, orgánové kapacitě
a fyziologii podobné v několika aspektech lidem,
jsou tato zvířata vhodná pro preklinické experimenty
a dlouhodobé bezpečnostní studie.3,17
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 203 3.3.2015 16:24:18
204 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
Diskuse a závěrNeurodegenerativní nemoci postihují miliony paci-
entů a jejich rodin. V důsledku komplexnosti těchto
chorob a našeho limitovaného chápání jejich patoge-
neze, je vývoj designu terapeutických postupů, které
by je mohly efektivně léčit, poměrně náročný. Je prav-
děpodobné, že neexistuje a ani existovat nebude zví-
řecí model, který splní všechny požadavky týkající se
většiny nezodpovězených otázek ve výzkumu a vývoji
HN. Nicméně velké zvířecí modely jsou přínosným
doplněním ostatních modelů této nemoci (nižší orga-
nismy a hlodavci). Například u transgenního opičího
modelu způsobil fragment mutovaného huntingtinu
těžkou patofyziologii a histologické analýzy mozků
těchto opic ukázaly klasické agregáty v jádrech a neu-
ropilu, které jsou podobné agregátům u hlodavců.
Tato dlouhožijící zvířata jsou ale nepostradatelná pro
svoji schopnost napodobit pomalou a progresivní
premanifestační fázi této dědičné nemoci. Co je však
ještě důležitější, je možné u nich studovat průběh
nemoci pomocí senzitivních měření (MRI, PET, EEG,
elektrofyziologie, molekulární analýzy včetně RNAseq,
testy motorických a kognitivních funkcí), jejichž
výsledky by mohly být nápomocny při hledání marke-
rů HN. Velké zvířecí modely HN je potřebné zařadit do
preklinických testů zvláště pro genovou terapii, jeli-
kož získaná data z velkých zvířat budou cenná pro
předpovídání biodistribuce, bezpečnosti a účinnosti
u lidských pacientů. Jedním z mnoha příkladů slibné
terapie HN je RNAi (ALN-HTT), která je vyvíjena ve
spoluprácí s Alnylam Pharmaceuticals, Inc. Medtronic,
Inc. a CHDI Foundation, Inc. k utlumení mRNA hun-
tingtinu a snížení produkce mutovaného huntingtinu
(Alnylam Pharmaceuticals, 2011). Nicméně pro všech-
ny velké zvířecí modely HN existuje jedna limitace
a tou je, že všechny modely jsou transgenní, a proto
nesou dvě kopie vlastního normálního druhově speci-
fického huntingtinu a jednu extra kopii vneseného
lidského mutovaného. Proto žádný z těchto modelů
nerekapituluje HN na genetické úrovni jako u lidí, kde
je jedna normální a jedna mutovaná alela. V současné
době se snaží překonat tento problém firma Exemplar
Genetics (Sioux City, IA), která se pokouší o vytvoření
knock-in miniprasečího modelu HN na genetickém
pozadí liběchovského miniprasete.
Poděkování
Práce vznikla za finanční podpory grantů
Technologické agentury České republiky TA01011466,
7F – Finanční mechanismy EHP/Norsko (2008-2017)
7F14308, CHDI Foundation (A-5378, A-8248), projektu
ExAM –CZ.1.05./2.1.00/03.0124 a Institucionální pod-
pory RVO: 67985904.
Literatura:1. A nov el gene containing a trinucleotide repeat that is expanded and
unstable on Huntington’s disease chromosomes. The Huntington’s Disease
Collaborative Research Group. Cell 1993;72(6):971-83.
2. Roth, J. Huntingtonova nemoc. Cesk Slov Neurol N
2010;73/106((2):107�123.
3. Zuccat o, C., Valenza, M., Cattaneo, E. Molecular mechanisms and poten-
tial therapeutical targets in Huntington’s disease. Physiol Rev
2010;90(3):905-81.
4. Mangia rini, L. et al., Exon 1 of the HD gene with an expanded CAG repeat
is sufficient to cause a progressive neurological phenotype in transgenic
mice. Cell 1996;87(3):493-506.
5. Renoir , T. et al., Sexually dimorphic dopaminergic dysfunction in a tran-
sgenic mouse model of Huntington’s disease. Pharmacol Biochem Behav
2014;127C:15-20.
6. Du, X. et al. The influence of the HPG axis on stress response and depre-
ssive-like behaviour in a transgenic mouse model of Huntington’s dise-
ase. Exp Neurol 2015;263:63-71.
7. Harris on, D. J., et al., Exercise attenuates neuropathology and has greater
benefit on cognitive than motor deficits in the R6/1 Huntington’s disease
mouse model. Exp Neurol 2013;248:457-69.
8. Peruch o, J., et al. Striatal infusion of glial conditioned medium dimi-
nishes huntingtin pathology in r6/1 mice. PLoS One 2013;8(9):e73120.
9. Gray, M. et al. Full-length human mutant huntingtin with a stable poly-
glutamine repeat can elicit progressive and selective neuropathogenesis
in BACHD mice. J Neurosci 2008;28(24):6182-95.
10. Hodgs on, J. G. et al. A YAC mouse model for Huntington’s disease with
full-length mutant huntingtin, cytoplasmic toxicity, and selective striatal
neurodegeneration. Neuron 1999;23(1):181-92.
11. Reddy , P. H. et al. Behavioural abnormalities and selective neuronal loss
in HD transgenic mice expressing mutated full-length HD cDNA. Nat
Genet, 1998;20(2):198-202.
12. Slow, E. J. et al. Selective striatal neuronal loss in a YAC128 mouse model
of Huntington disease. Hum Mol Genet, 2003;12(13):1555-1567.
13. Van R aamsdonk, J. M. et al. Selective degeneration and nuclear localiza-
tion of mutant huntingtin in the YAC128 mouse model of Huntington
disease. Hum Mol Genet 2005;14(24):3823-35.
14. Bayra m-Weston, Z. et al. Light and electron microscopic characterization
of the evolution of cellular pathology in YAC128 Huntington’s disease
transgenic mice. Brain Res Bull 2012;88(2-3):137-47.
15. Trage r, U. et al. Characterisation of immune cell function in fragment and
full-length Huntington’s disease mouse models. Neurobiol Dis
2014;73C:388-398.
16. Liang , X. et al. An Automated and Quantitative Method to Evaluate
Progression of Striatal Pathology in Huntington’s Disease Transgenic
Mice. J Huntingtons Dis 2014;3(4):343-50.
17. Hladk ý, Š. Zvířecí modely Huntingtonovy nemoci. Česká zemědělská
univerzita v Praze. 2012:40.
18. Baldo , B.,. Cheong, R. Y, Petersen, A. Effects of deletion of mutant hun-
tingtin in steroidogenic factor 1 neurons on the psychiatric and metabo-
lic phenotype in the BACHD mouse model of Huntington disease. PLoS
One, 2014;9(10):e107691.
19. Truem an, R. C., et al. Early onset deficits on the delayed alternation task
in the Hdh(Q92) knock-in mouse model of Huntington’s disease. Brain
Res Bull 2012;88(2-3):156-162.
20. Lin, C. H., et al. Neurological abnormalities in a knock-in mouse model of
Huntington’s disease. Hum Mol Genet 2001;10(2):137-44.
21. Young , D. et al. Mutant huntingtin gene-dose impacts on aggregate
deposition, DARPP32 expression and neuroinflammation in HdhQ150
mice. PLoS One, 2013;8(9):e75108.
22. Menal led, L. B., et al. Time course of early motor and neuropathological
anomalies in a knock-in mouse model of Huntington’s disease with 140
CAG repeats. J Comp Neurol 2003;465(1):11-26.
23. Hicke y, M. A. et al. Extensive early motor and non-motor behavioral defi-
cits are followed by striatal neuronal loss in knock-in Huntington’s dise-
ase mice. Neuroscience 2008;157(1):280-95.
24. Maran goni, M., et al. Age-related axonal swellings precede other neuro-
pathological hallmarks in a knock-in mouse model of Huntington’s dise-
ase. Neurobiol Aging 2014;35(10):2382-93.
25. Jin, J. et al. Early white matter abnormalities, progressive brain pathology
and motor deficits in a novel knock-in mouse model of Huntington’s dise-
ase. Hum Mol Genet 2015.
26. von H orsten, S. et al. Transgenic rat model of Huntington’s disease. Hum
Mol Genet 2003;12(6):617-24.
27. Cao, C. et al. Progressive deterioration of reaction time performance and
choreiform symptoms in a new Huntington’s disease transgenic ratmo-
del. Behav Brain Res 2006;170(2):257-61.
28. Kanto r, O. et al. Selective striatal neuron loss and alterations in behavior
correlate with impaired striatal function in Huntington’s disease transge-
nic rats. Neurobiol Dis 2006;22(3):538-47.
29. Nguye n, H. P., et al. Behavioral abnormalities precede neuropathological
markers in rats transgenic for Huntington’s disease. Hum Mol Genet
2006;15(21):3177-3194.
30. Vlami ngs, R. et al. Metabolic and electrophysiological changes in the
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 204 3.3.2015 16:24:18
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 205
Prasata
basal ganglia of transgenic Huntington’s disease rats. Neurobiol Dis
2012;48(3):488--494.
31. Cong, W. N. et al. Altered hypothalamic protein expression in a rat model
of Huntington’s disease. PLoS One 2012;7(10):e47240.
32. Yu-Ta eger, L. et al. A novel BACHD transgenic rat exhibits characteristic
neuropathological features of Huntington disease. J Neurosci
2012;32(44):15426--1538.
33. Abada , Y. S. et al. Reversal learning and associative memory impairments
in a BACHD rat model for Huntington disease. PLoS One 2013;8(11):e71633.
34. Abada , Y. S. et al. Assessment of motor function, sensory motor gating
and recognition memory in a novel BACHD transgenic rat model for
huntington disease. PLoS One 2013;8(7):e68584.
35. Morto n, A. J., Howland, D. S. Large genetic animal models of
Huntington’s Disease. J Huntingtons Dis 2013;2(1):3-19.
36. Gil, J. M., Rego, A. C. The R6 lines of transgenic mice: a model for scree-
ning new therapies for Huntington’s disease. Brain Res Rev
2009;59(2):410-31.
37. Yang, S. H. et al. Towards a transgenic model of Huntington’s disease in
a non-human primate. Nature 2008;453(7197):921-924.
38. Laowt ammathron, C. et al. Monkey hybrid stem cells develop cellular
features of Huntington’s disease. BMC Cell Biol 2010;11:12.
39. Chan, A. W. et al. Reprogramming Huntington monkey skin cells into
pluripotent stem cells. Cell Reprogram 2010;12(5):509-17.
40. Putkh ao, K. et al. Pathogenic cellular phenotypes are germline transmi-
ssible in a transgenic primate model of Huntington’s disease. Stem Cells
Dev 2013;22(8):1198-1205.
41. Carte r, R. L. et al. Reversal of cellular phenotypes in neural cells derived
from Huntington’s disease monkey-induced pluripotent stem cells. Stem
Cell Reports 2014;3(4):585-93.
42. Chan, A. W. et al. A two years longitudinal study of a transgenic
Huntington disease monkey. BMC Neurosci 2014;15:36.
43. Wang, C. E. et al. Accumulation of N-terminal mutant huntingtin in
mouse and monkey models implicated as a pathogenic mechanism in
Huntington’s disease. Hum Mol Genet 2008;17(17):2738-2751.
44. Kocer ha, J. et al. microRNA-128a dysregulation in transgenic
Huntington’s disease monkeys. Mol Brain 2014;7:46.
45. Jacob sen, J. C. et al. An ovine transgenic Huntington’s disease model.
Hum Mol Genet 2010;19(10):1873-1882.
46. Reid, S. J. et al. Further molecular characterisation of the OVT73 transge-
nic sheep model of Huntington’s disease identifies cortical aggregates. J
Huntingtons Dis 2013;2(3):279-95.
47. Morto n, A. J., Avanzo, L. Executive decision-making in the domestic
sheep. PLoS One 2011;6(1):e15752.
48. Morto n, A. J. et al. Early and progressive circadian abnormalities in
Huntington’s disease sheep are unmasked by social environment. Hum
Mol Genet 2014;23(13):3375-3383.
49. van d er Bom, I. M. et al. Finding the striatum in sheep: use of a multi-
-modal guided approach for convection enhanced delivery. J
Huntingtons Dis 2013;2(1):41-45.
50. Gun, G., Kues, W. A. Current progress of genetically engineered pig
models for biomedical research. Biores Open Access 2014;3(6):255-264.
51. Uchid a, M., et al. Production of transgenic miniature pigs by pronuclear
microinjection. Transgenic Res 2001;10(6):577-582.
52. Yang, D. et al. Expression of Huntington’s disease protein results in apo-
ptotic neurons in the brains of cloned transgenic pigs. Hum Mol Genet
2010;19(20):3983-3394.
53. Baxa, M. et al. A transgenic minipig model of Huntington’s Disease. J
Huntingtons Dis 2013;2(1):47-68.
54. Macak ova, M. et al. Reproductive parameters and mitochondrial function
in spermatozoa of F1 and F2 minipig boars transgenic for n-terminal part
of the human mutated huntingtin. Journal of Neurology Neurosurgery
and Psychiatry 2012;83:A16-A16.
55. Jozef ovičová, M. et al. Minipig model of Huntington´s disease: 1H MR
spectroscopy of the brain. ESMRMB 2013, 30th Annual Scientific Meeting.
Heidelberg; Springer Verlag, Toulouse 2013;481-482.
56. Jozef ovičová, M. et al. 31P MR spectroscopy of the testes of transgenic
minipigs with Huntington´s disease. ESMRMB 2013, 30th Annual
Scientific Meeting. Heidelberg; Springer Verlag, Toulouse 2013:485.
57. Benov a, I. et al. Activation of cytokine production in F1 and F2 generati-
on of miniature pigs transgenic for n-terminal part of mutated human
huntingtin. J Neurolog Neurosurg Psychiatry 2012;83:A16-A16.
58. Ondru skova, N. et al. Study of protein O-GlcNAcylation in the brain tissue
in Huntington’s disease. Glycobiology 2014;24(11):1207-1207.
59. Rauso va, P. et al. Genotoxic stress in fibroblasts and mesenchymal stem
cells isolated from miniature pigs transgenic for n-terminal part of muta-
ted human huntingtin. J Neurolog Neurosurg Psychiatry 2012;83:A7-A7.
60. Chmelík, F.,& Frömel, K. (2013). Manuál pro práci s programem EndNote.
Olomouc: Univerzita Palackého.
Adresa autorky:
Jana Hodanová
Gymnázium Jana Palacha Mělník
Mělník 27 601
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 205 3.3.2015 16:24:19
206 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
K. NEDBALCOVÁ,1 I. KUCHAROVIČOVÁ,2 T. ČERNÝ,3 L. POKLUDOVÁ,4 J. BUREŠ,4 A. HERA,4,5 P. ŠATRÁN6
1Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno, v. v. i.
2Státní veterinární ústav Jihlava
3Státní veterinární ústav Praha
4Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv
5Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
6Státní veterinární správa České republiky
SOUHRN
Nedbalcová K., Kucharovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P. Sledování rezis-
tencí k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů. Veterinářství 2015;65:206-211.
Od 1. 3. 2015 do konce roku bude v České republice probíhat pilotní studie sledování rezistencí
k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů. Cílem připraveného monitoringu je sledo-
vat rezistenci k antimikrobiálním látkám u veterinárně významných patogenů, sjednotit vyšetřova-
cí metody testování citlivosti na antimikrobiální látkáy, stanovit spektrum testovaných antimikrobi-
álních látek a interpretační kritéria a v neposlední řadě motivovat terén k laboratornímu testování
citlivosti ny antimikrobika. Na základě výstupů z tohoto monitoringu by měla být antimikrobika
v chovech používána efektivně a cíleně. Rezistence/citlivosti patogenních izolátů hospodářských
zvířat budou stanoveny definováním minimálních inhibičních koncentrací. Do přípravy, organizace,
provedení, financování a vyhodnocení studie jsou zapojeny Ministerstvo zemědělství ČR, Státní
veterinární správa, státní veterinární ústavy, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů
a léčiv a Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně. Vyšetření bude bezplatné, náklady bude
hradit stát prostřednictvím Státní veterinární správy.
SUMMARY
Nedbalcová K., Kucharovičová I., Černý T., Pokludová L., Bureš J., Hera A., Šatrán P. Monitoring
resistance to antimicrobials in veterinary important pathogens. Veterinářství 2015;65:206-211.
Pilot study for monitoring of antimicrobial (ATB) resistance in veterinary important pathogens will be
carry out in the Czech Republic from 1st March to 31st December 2015. The main targets of the
monitoring are: monitoring of antimicrobial resistance in veterinary important pathogens in farm
animals, harmonization of methods used for ATB resistance testing, harmonization of cut-off values
and results interpretation, support of practical veterinarians for ATB resistance testing and use of ATB
in therapy according to best practice standards. The study is performed and evaluation of the results
will be done by the Ministry of Agriculture, State Veterinary Administration, State Veterinary Institutes
and Institute for State Control of Veterinary Biologicals and Medicines. Testing for ATB resistance is
supported by the state budget and testing for ATB resistance will be paid by the state.
Sledování rezistencí k antimikrobikům u veterinárně významných patogenů
ÚvodVeterinární léčivé přípravky obsahující antimik-
robika jsou jedním ze zásadních nástrojů, které
slouží k efektivnímu zvládnutí infekčních bakteri-
álních onemocnění zvířat. V posledních letech se
však nejen v medicíně humánní, ale i ve veteri-
nární začínáme čím dále více setkávat s případy,
kdy terapie antimikrobiky nezabírá tak, jak
bychom očekávali. Jednou z příčin částečného či
úplného selhání léčby může být snížená citlivost
či přímo rezistence bakteriálních původců one-
mocnění. Dostupnost správné a přesné informa-
MVDr. Kateřina
Nedbalcová,
výzkumná
pracovnice VÚVeL
Brno
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 206 3.3.2015 16:24:19
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 207
Prasata
ce o citlivosti nebo rezistenci daného původce nabývá
tak pro veterinárního lékaře rozhodujícího významu při
volbě antimikrobika. A to nejen z pohledu léčby jed-
notlivého zvířete či skupiny zvířat v momentu vzplanu-
tí onemocnění, ale napomáhá i vytvořit určitou strate-
gii používání antimikrobik a zdravotního managemen-
tu v chovu z dlouhodobější perspektivy a je předpokla-
dem pro naplnění principu odpovědného používání
antimikrobik ve veterinární medicíně, na které je
a v budoucnu bude kladen stále větší důraz.
Budou-li k dispozici potřebné a správné informace na
úrovni chovů, či regionů v rámci České republiky, vznik-
ne prostor pro vytvoření doporučení pro léčbu zdravot-
ně i ekonomicky závažných onemocnění hospodář-
ských zvířat. Tato doporučení by nejen měla pomoci
používat antimikrobika s větší racionalitou a zodpo-
vědností, ale ve svém důsledku i snížit neodůvodněné
použití antimikrobik.
Navíc je potřeba vnímat i mezinárodní kontext, kdy
řada států EU, ale i mimo ni již nastavuje či nastavila
pravidla pro zodpovědné a racionální používání antimi-
krobik.1,2 A to právě na základě
výsledků z daného regionu mapují-
cího stav a trendy ve vývoji rezisten-
cí k antimikrobikům. Je tedy zásadní
jak z hlediska ochrany zdraví lidí
a zvířat, tak i např. z hlediska mezi-
národního obchodu, že v blízké
budoucnosti mohou být pro bez-
pečnost potravin nastaveny kromě
kritérií chemické bezpečnosti (sta-
novující limity reziduí a tím potažmo
dodržení ochranné lhůty) i paramet-
ry biologické bezpečnosti zahrnující
např. limity pro výskyt multirezis-
tentních bakterií.
V České republice byla již před
mnoha lety ustavena společná anti-
biotická politika pro humánní
a veterinární sféru3 a od roku 2013 je
jmenována Pracovní skupina pro
antimikrobika při Ministerstvu
zemědělství (MZe)4, jejímž úkolem je
řešit zásadní otázky v oblasti zajiště-
ní dlouhodobě udržitelného použí-
vání antimikrobik zejména s důra-
zem na ochranu spotřebitele. Díky
aktivitám této pracovní skupiny
došlo k propojení pracovníků veteri-
nárních diagnostických laboratoří
Státních veterinárních ústavů
Jihlava, Praha, Olomouc, Státní vete-
rinární správy, VÚVeL Brno a ÚSKVBL
Brno s cílem zpracovat program pro
monitoring rezistencí k antimikrobi-
kům u veterinárně významných
patogenů.
Monitoring rezistencí u veterinárně významných patogenů
Pilotní program tohoto sledování bude probíhat od
1. 3. 2015 do 31. 12. 2015 za účasti SVÚ Praha, SVÚ
Jihlava a SVÚ Olomouc. Na základě zkušeností z tohoto
pilotního programu bude ustanoven regulérní víceletý
program, do kterého mohou být následně začleněna
i další pracoviště.
Cíle monitoringu:
• Sledovat rezistenci k antimikrobiálním látkám u vete-
rinárně významných patogenů.
• Sjednotit vyšetřovací metody testování citlivosti
na antimikrobiální látky ve veterinárních diagnostic-
kých laboratořích.
• Sjednotit spektrum použitých antimikrobiálních látek
tak, aby oproti stávajícímu stavu byly výsledky testo-
vání lépe využitelné v běžné klinické veterinární praxi
a aby současně posloužily k monitorování různých
typů rezistencí.
Chovatel zaplatí
Státem hrazeno
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 207 3.3.2015 16:24:19
208 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
• Sjednotit interpretační kritéria, a to podle mezinárod-
ně platných standardů5,6,7,8 s ohledem na izolovaný
bakteriální patogen a druh zvířete.
• Motivovat veterinární lékaře a chovatele k laborator-
nímu testování citlivosti na antibiotika.
• Poskytnout novou, vyšší kvalitu výsledků vyšetření
a jejich interpretace.
• Umožnit přípravu doporučených postupů a v případě
potřeby revidovat schémata dávkování (výše dávky,
interval podání, celková délka podání) v registrova-
ných léčivech.
Jak bude monitoring probíhatVeterinární lékař odebere vzorky, vyplní objednávku
laboratorního vyšetření a pošle vzorky do Státního
veterinárního ústavu do Jihlavy, Prahy nebo Olomouce.
Tam bude provedeno bakteriologické vyšetření zahr-
nující kultivaci a identifikaci bakteriálního původce
onemocnění. Tato část vyšetření je hrazena chovate-
lem. Pokud bude v rámci tohoto vyšetření izolován
veterinárně významný patogen zahrnutý do monito-
ringu ATB rezistence, bude tento izolát vyšetřen na
citlivosti na antimikrobiální látkáy diluční metodou ke
stanovení minimální inhibiční koncentrace (MIC).
Vyšetřen bude vždy jeden izolát z epizootologické
jednotky (hejno, stádo). Toto vyšetření bude plně hra-
zeno ze státního rozpočtu.
Protokol o vyšetření bude obsahovat výsledky jako
obvykle – bakteriologický nález a identifikaci patoge-
nu a také tzv. antibiogram = a to v tomto případě
bude výsledek vyjádřen stanovením MIC. Protokolu
bude muset terénní veterinář věnovat zvýšenou
pozornost, bude v něm uveden kvantitativní výsledek
(MIC antimikrobika v μg/ml), kvalitativní výsledek
(izolát je na antimikrobiální látky citlivý nebo interme-
diárně citlivý nebo rezistentní). Budou to potřebné
údaje, které veterinární lékař potřebuje pro antimikro-
biální terapii v praxi, a také výsledky monitorující rezi-
stence bakterií k antimikrobiálním látkám, což bude
v textu vysvětleno (formou vysvětlivek a poznámek
v každém protokolu). Pokud si bude veterinární lékař
takové výsledky uchovávat, může si následně srovnat,
právě porovnáním vývoje hodnot MIC, zda v určitém
časovém horizontu nedochází ke zvyšování MIC, a tím
tedy k postupnému snižování citlivosti, či dokonce ke
vzniku rezistence vůči dané účinné látky u vyšetřova-
né bakterie.
Výsledky budou zasílány jako obvykle veterinární-
mu lékaři, chovateli. Výsledky nebudou sloužit k dozo-
rové činnosti v chovech zvířat. Agregovaná data
budou využita k plošné analýze.
Veterinární patogeny zařazené do programu
Prasata:
Actinobacillus pleuropneumoniae, Pasteurella multo-
cida, Escherichia coli (klinicky významné izoláty),
Streptococcus suis, Staphylocuccus hyicus;
Skot:
Mannheimia haemolytica, Pasteurella multocida,
Escherichia coli (klinicky významné izoláty), Histophilus
somni;
Skot – mastitidy:
Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae,
Streptococcus uberis, Staphylococcus aureus, Escherichia
coli (klinicky významné izoláty), Klebsiella spp.
(Klebsiella pneumoniae, Klebsiella oxytoca, aj.,
Raoultella spp.)
Drůbež hrabavá:
Escherichia coli (klinicky významné izoláty),
Pasteurella multocida, Enterobacter spp., Enterococcus
spp., Staphylococcus aureus.
Co je potřeba, aby byly vaše vzorky zařazeny do tohoto monitoringu?
Pokud bude ve vašem chovu, na farmě, hospodář-
ství, obvodu podezření na bakteriální onemocnění
vyvolaná výše uvedenými původci, která si vyžádají
aplikaci antimikrobik, a budete mít zájem o vyšetření
uvedená v tomto článku, použijte tento jednoduchý
postup:
Vyplňte pečlivě žádanku
Doporučujeme objednávku laboratorního vyšetření
vzorku – vzor č.1 – viz: www.svscr.cz (formuláře pro
stažení/objednávky laboratorního vyšetření) nebo
jakoukoliv jinou objednávku, na kterou jste zvyklí,
vyplňte všechny údaje, ale především nezapomeňte
vyplnit v objednávce registrační číslo hospodářství –
tzv. CZ, označení haly nebo hejna (epizootologické
jednotky), ze kterého vzorek pochází a číslo vzorku,
např. CZ12345678/H1/vz.1. Pracovníci laboratoře pak
mohou provést vyšetření, kultivaci, izolaci a identifika-
ci patogenu a následně i testování citlivosti metodu
stanovení MIC a výsledky vyšetření zadat do systému
hodnocení rezistence.
Odeberte odpovídajícím způsobem vzorky
Odběru vzorků ze zvířat, kadáverů, jatek a prostředí
prosím věnujte náležitou pozornost. Na tomto kroku
a jeho správném provedení velmi záleží. V případě
nejasností využijte možnost konzultace s pracovníky
laboratoří, o tom jaký vzorek odebrat, kolik vzorků
odebrat do jaké vzorkovnice, jak vzorky uchovat
a transportovat do laboratoře. Většina laboratoří nejen
poradí, ale dodá i odběrový materiál.
V následujícím textu jsou uvedeny základní zjedno-
dušené informace k odběru vzorků pro bakteriologic-
ké vyšetření cíleně zaměřené na kultivaci, identifikaci
a testování citlivosti na antimikrobiální látky. Pro úpl-
nost je vhodné připomenout, že obecně platí potřeba
odebrat k vyšetření reprezentativní počet vzorků, který
vyplývá z počtu chovaných a z počtu nemocných zví-
řat. Doporučujeme odebrat 3–5 vzorků u velkých zvířat
při respiratorních nebo zažívacích onemocněních,
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 208 3.3.2015 16:24:19
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 209
Prasata
u drůbeže asi 10–15 vzorků, u vzorků mastitid asi deset
vzorků mléka. Vzorky odebírejte pokud možno z nelé-
čených zvířat, na počátku onemocnění nebo v průbě-
hu bakteriemie.
PRASATA, SKOTRESPIRAČNÍ ONEMOCNĚNÍ:
• plíce – část, kde je rozhraní změněné a zdravé tkáně,
velikost 10 x 10 cm, nepropustný obal, co nejrychleji
do laboratoře;
• stěr z plic – ze změněné tkáně plic, trachey a bronchů,
uložit do transportního média (např. Amies transport-
ní médium s aktivním uhlím), uchovat při 5–20 ºC,
doporučuje se dopravit vzorek po odběru do 24 hodin
do laboratoře;
• hluboký naszlní výtěr – výtěr po odběru uložit do
transportního média, (např. Amies transportní médi-
um s aktivním uhlím), uchovat při 5–20 ºC, doporuču-
je se dopravit vzorek po odběru do 24 hodin do labo-
ratoře;
• kadáver (čerstvý) nebo celé plíce doručit chlazené,
plíce ev. i mražené, co nejrychleji do laboratoře;
• jiné vzorky např. bronchoalveolární laváže (transtra-
cheální laváže), stěry z mandlí, hemokultury – platí
pravidla viz výše (po odběru doručit co nejrychleji do
laboratoře).
PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ:
• trus, část podvázaného tenkého nebo tlustého střeva
(v závislosti na rozsahu vyšetření a případně i virolo-
gické nebo jiná vyšetření), obsah střeva; nepropustný
obal, uchovat v chladu, co nejdříve do laboratoře;
• rektální výtěr – (např. Amies transportní médium
s aktivním uhlím), uchovat při 5 – 20 ºC, doporučuje se
dopravit vzorek po odběru do 24 hodin do laboratoře;
MASTITIDY:
• Preferujeme čerstvý vzorek mléka. Do sterilní vzor-
kovnice (zkumavky) odeberte 5–10 ml mléka. Odběr
provádějte v rukavicích, po očistě struků, po oddojení
prvních tří střiků mléka do pomocné nádobky (obsah
pak neškodně zlikvidujte), vnitřní plochu víčka zku-
mavky udržujte v čistotě, bez dotyku rukou, směrem
k podlaze. Potom teprve nadojte vzorek mléka.
Odběru věnujte zvýšenou pozornost, aby nedošlo ke
kontaminaci z prostředí. Označte řádně zkumavku,
stačí pořadové číslo, identifikační číslo zvířete uveďte
až do žádanky – objednávky vyšetření. Možné je
zaslat čtvrťový, půlový nebo směsný vzorek ze všech
struků, z akutních, chronických, subklinických případů
mastitid, zkrátka podle potřeby.
DRŮBEŽ HRABAVÁ:• kadávery kuřat – dodat co nejrychleji do laboratoře,
chlazené; odběr materiálu ke kultivaci provádí větši-
nou patolog podle patologického nálezu nebo podle
instrukcí a anamnézy uvedené v žádance;
• stěry z orgánů – (např. Amies transportní médium
s aktivním uhlím), uchovat při 5–20 ºC, doporučuje se
dopravit vzorek po odběru do 24 hodin do laborato-
ře;
• trus – stěry z trusu, pro jejich odběr platí pravidla již
zmíněná výše.
Jak bude vyšetření probíhat?Vyšetření bude prováděno v souladu s doporučený-
mi mezinárodními metodikami European Committee
on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST),5
Clinical Laboratory Standards Institute (CLSI)6,7 a Comité
de l’Antibiogramme de la Société Francaise de
Microbiologie (CA-SFM).8 Podle těchto metodik lze
vyšetření provádět buď kvalitativními, nebo kvantita-
tivními metodami. Z dilučních metod se v praxi nejvíce
používá diluční mikrometoda, která byla vybrána pro
plánovaný monitoring. Vyšetření probíhá na mikrotit-
račních destičkách, které obsahují ředicí řady vybra-
ných antimikrobiálních látek. Pro účely prezentované-
ho monitoringu byly navrženy tři sestavy antimikrobiál-
ních látek, které se budou testovat:
Sestava antimikrobiálních látek pro testování
gramnegativních bakterií:
(Enterobacteriaceae)
AMP ampicilin
CTX cefotaxim
EFT ceftiofur
CEQ cefchinom
KF cefalotin
TET tetracyklin
ENR enrofloxacin
FFC florfenikol
SXT trimethoprim/sulfamethoxazol 1/19
COL kolistin
MAR marbofloxacin
APR apramycin
DOX doxycyklin
GEN gentamicin
AMC amoxicilin/klavulanová kyselina 2/1
Sestava antimikrobiálních látek pro testování
grampozitivních bakterií:
(Staphylococcus spp., Streptococcus spp.)
PNC penicilin
AMP ampicilin
CEF ceftiofur
ERY erythromycin
CLI klindamycin
GEN gentamicin
SXT trimethoprim/sulfamethoxazol 1/19
ENR enrofloxacin
TET tetracyklin
FFC florfenikol
RIF rifampin
FOX cefoxitin
OXA oxacilin
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 209 3.3.2015 16:24:19
210 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
Sestava antinikrobiálních látek pro testování
veterinárně specifických patogenů:
(Actinobacillus pleuropneumoniae, Histophilus somni,
Mannheimia haemolytica, Pasteurella multocida,
Streptococcus suis)
PNC penicilin
AMP ampicilin
EFT ceftiofur
TUL tulathromycin
TILM tilmikosin
TIA tiamulin
TET tetracyklin
ENR enrofloxacin
FFC florfenikol
SPE spektinomycin
DOX doxycyklin
TILD tildipirosin
GAM gamithromycin
Co je potřeba vědět k interpretaci výsledků?
Výsledky jsou interpretovány jako minimální inhibiční
koncentrace (MIC) dané antimikrobiální látky pro určitou
bakterii. Umožňují rozlišit bakterie na citlivé a rezistentní
(podle EUCAST), případně i na intermediálně citlivé
(podle CLSI). Do které kategorie citlivosti vyšetřovaný
izolát patří, bude zadavateli vyšetření spolu s hodnotou
MIC písemně sděleno standardně používaným označe-
ním C/I/R. U některých antimikrobiálních látek existuje
zkřížená účinnost. To znamená, že výsledek testování
platí i pro jiné látky z téže skupiny, např. výsledek u ampi-
cilinu platí i pro amoxicilin nebo výsledek pro tetracyklin
je možné interpretovat i pro chlortetracyklin, oxytetracy-
klin a v případě citlivosti i pro doxycyklin. Některé kon-
krétní molekuly antimikrobik v sestavách nejsou v rámci
ČR a Evropské unie pro zvířata či pro daný cílový druh
nebo produkční kategorii (např. dojnice) vůbec registro-
vány a schváleny k použití. Ze sestavy antimikrobiálních
látek na destičce, která je pevně daná, je nelze vyřadit,
ale ve výsledcích vyšetření budou o relevantnosti výsled-
ku pro daný živočišný druh podrobné informace.
Testování některých antimikrobik v sestavách je zdánlivě
zbytečné, protože se ve veterinárním lékařství nepouží-
vají, ale v tomto projektu mají velký význam z pohledu
ochrany zdraví lidí. Jedná se o např. testování cefotaxi-
mu, z důvodu potřeby detekce specifických typů rezis-
tencí vůči beta-laktamovým antimikrobikům jako např.
ESBL (Extended Spectrum Beta-Lactamases) a AmpC.
Laboratoře na SVÚ mají k dispozici zevrubnou analýzu
interpretace jednotlivých druhů výsledků, spolu s pečli-
vě nastavenými instrukcemi, jak výsledky předat majite-
lům a chovatelům zvířat, jak jich lze nejlépe využít a čím
mohou přispět ke zkvalitnění antimikrobiální léčby
z hlediska efektivnosti léčby a snížení spotřeby neúčelně
používaných antimikrobiálních látek, což by se mělo
příznivě odrazit i ve snížení finančních nákladů na léčbu.
A co dostupné veterinární léčivé přípravky (VLP)?
Z laboratorních výsledků bude mít veterinární lékař
k dispozici přehled citlivostí na účinné látky, ze kterého
je možné vyjít při volbě odpovídajícího veterinárního
léčivého přípravku (VLP), který lze použít k léčbě. Na
základě zkušeností autorů veterinární lékaři v praxi,
kromě svých zkušeností, využívají i různé informační
zdroje pro volbu VLP – např. AISLPvet, tištěný seznam či
webové stránky ÚSKVBL.
V případě systému AISLP vet, který umožňoval i fulltex-
tové vyhledávání, je nutno upozornit na skutečnost, že
v polovině roku 2014 byla vydána poslední aktualizace
systému veterinárního AISLP. Rovněž tištěný seznam
„Registrované veterinární léčivé přípravky 2014“,9 ač je
publikací hodnotnou a obsahuje i jistou přidanou hod-
notu ve formě ATC vet kódů umožňujících vyhledávat
např. podle skupin antimikrobik registrované VLP, přeci
jen obsahuje pouze zestručněné články a informace
obnovované ve dvouletých intervalech.
Proto v současnosti zůstává jedinou komplexní a aktu-
ální databází (klinicky významné izoláty) VLP s platnou
registrací webová stránka ÚSKVBL: http://www.uskvbl.
cz/, kde je k dispozici ve formě souhrnu informací o pří-
pravku (SPC) nejkompletnější veřejně dostupná informa-
ce o daném veterinárním léčivém přípravku. Tato infor-
mace je rozšířená svým odborným obsahem oproti pří-
balové informaci a údajích na obalech a je primárně
určena pro veterinárního lékaře.
Do budoucna se počítá i s možností flexibilnějšího
vyhledávání, už nyní však potřebujete pouze pět kroků
k tomu, aby se před vámi zobrazila abecedně řazená
tabulka všech registrovaných VLP obsahující poslední
aktuálně platnou SPC. (Přesný postup: Rozklikněte
v horní liště „Registrace a schvalování“, objeví se vlevo
sloupeček s nabídkou, na jejímž prvním místě je
„Registrace VLP“, kurzorem na šipku rozbalíte další slou-
peček, zde „Seznam VLP“ a vyberete si „Registrované
vnitrostátním postupem a MRP/DCP“ nebo
„Centralizované“). Většina v ČR registrovaných VLP spadá
do předposledně jmenované skupiny. Vybraná nová
antimikrobika (např. valnemulin, aivlosin, tildipirosin,
tulathromycin, gamithromycin, pradofloxacin), nové
vakcíny, či jiné velmi recentně zaregistrované veterinár-
ně léčivé přípravky využívající např. nové technologie či
inovativní postupy, kde je registrace platná pro všechny
členské státy EU jsou umístěny pod hlavičkou
„Centralizované“.
Je možné někam hlásit selhání účinnosti antimikrobika
a jak?
V souvislosti s problematikou účinnosti antimikrobik
by bylo jistě dobré připomenout nutnost hlášení nedo-
statečné účinnosti VLP a ostatních údajů, které spadají
do působnosti veterinární farmakovigilance. Veterinární
farmakovigilancí se rozumí dohled nad veterinárními
léčivými přípravky směřující k zajištění bezpečnosti
a co nejpříznivějšího poměru prospěšnosti a rizika
veterinárních léčivých přípravků v období po jejich
registraci, tj. v rámci jejich širokého klinického použití.
Předmětem hlášení je (mimo jiné) nedostatečná
účinnost přípravku (například u antimikrobik či antipa-
razitik poukazující na možný vývoj rezistence) či pode-
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 210 3.3.2015 16:24:19
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 211
Prasata
zření na nedostatečné ochranné lhůty, které mohou
mít za důsledek přítomnost reziduí veterinárních léčiv
v potravinách živočišného původu. Je důležité, aby
nežádoucí účinky byly hlášeny i v případech, kdy exis-
tuje pouhé podezření na možnou vazbu mezi příprav-
kem (či přípravky) a výskytem nežádoucího účinku,
a také v případech, kdy byl přípravek aplikován v roz-
poru s rozhodnutím o registraci přípravku (tzv. off label
use).
Spuštění internetových stránek Vettox a dostupnost
jednoduchých internetových formulářů pro hlášení
nežádoucích účinků ve farmakovigilanční části stránek
www.vettox.cz by měly pomoci počet hlášení v budouc-
nu zvýšit. Důležité je, aby všechna hlášení obsahovala
co možná nejvíce podrobností. Z důvodu maximálního
zjednodušení dalšího dotazování a šetření proto pod-
porujeme používání podrobného formuláře a v maxi-
málním rozsahu informací. Formuláře pro písemná
hlášení a další informace jsou rovněž dostupné na
webových stránkách ÚSKVBL: http://www.uskvbl.cz/cs/
farmakovigilance/veterinarni-lekai-a-chovatele/dali-
-formy-hlaeni/formulae-ke-staeni
Jak budou výsledky monitoringu publikovány a co
mohou přinést terénnímu veterináři?
Na tomto místě je třeba opět zdůraznit, že sledování
rezistencí veterinárně významných patogenů v tomto
projektu nebude v žádném případě sloužit ke kontro-
lám a represím v chovech, kde budou rezistence zjiště-
ny. Výsledky budou zpracovávány anonymně, formou
agregovaných výsledků, které nebudou vztaženy na
jednotlivá hospodářství. Veterinární lékaři budou mít
výsledky pouze ze „svého“ chovu, se kterými budou
moci pracovat, ale z celkových výsledků monitoringu
nebude možné veřejně zjistit výsledky jednotlivých
nebo „cizích“ farem.
Výsledky pilotní studie budou publikovány po jejím
skončení na začátku roku 2016 formou článku v odbor-
ném periodiku pro veterinární lékaře a chovatele nebo
jinou vhodnou formou, případně budou výsledky pre-
zentovány formou různých přednášek pro odbornou
veřejnost nebo budou k dispozici v různých propagač-
ních materiálech.
Na základě analýzy provedení a zpracování výsledků
této pilotní studie bude rozhodnuto, zda vůbec
a v jakém rozsahu by byla v následujících letech možná
realizace plošného sledování rezistencí k antimikrobiál-
ním látkám u patogenů zvířat v širším měřítku včetně
stanovení podmínek, za jakých by mělo probíhat. Je
třeba mít na paměti, že sledování rezistencí v delším
časovém horizontu přinese více informací než jen oka-
mžité aktuální výsledky. Bude možné sledovat trendy ve
vývoji a četnosti rezistencí k jednotlivým antimikrobi-
kům u jednotlivých druhů zvířat, porovnávat situaci
v ČR se situací v jiných zemích, kde je sledování prová-
děno, nebo např. analyzovat trendy rezistencí v závis-
losti na různých parametrech, například v souvislosti se
spotřebou antimikrobik. Plošné sledování rezistencí
k antimikrobiálním látkám má také význam při přesu-
nech a migraci zvířat nejen mezi chovy v ČR, ale i v mezi-
národním měřítku k možné predikci vývoje rezistencí
v důsledku selekčního tlaku, který je považován za
jeden z nejdůležitějších mechanismů jejich šíření.
ZávěrVzhledem k tomu, že pro rok 2015 SVS ČR pro tento
monitoring získala 1,5 milionu korun, je třeba počítat
s tím, že ve chvíli, kdy se tato částka vyčerpá, nebude již
testování citlivosti státem hrazeno. Předpokládáme
však, že budeme i nadále používat tento diagnostický
postup, protože jednoznačně představuje zvýšenou
kvalitu poskytovaných výsledků vyšetření. Pokud bude-
te mít jakékoliv dotazy nebo připomínky a náměty
k tomuto programu, bude vítáno jejich sdělení zainte-
resovaným odborníkům v této problematice nejen
z řad pracovníků laboratoří, ale i VÚVeL Brno a ÚSKVBL
Brno, či SVS ČR. Očekávaná je samozřejmě i diskuse
k této problematice. Vzhledem k tomu, že je to proble-
matika velmi obsáhlá a složitá, mohlo by být toto téma
zajímavé i pro organizátory vzdělávacích programů,
seminářů, školení a porad pro veterinární lékaře i cho-
vatele.
Literatura:1. The Lancet Infectious Diseases Commission, Antibiotic resistance – the
need for global solutions, Lancet Infect Dis 2013;13:1057-98
2. Speksnijder, D. C., Mevius, D. J., Bruschke C. J. M., Wagenaar J. A. Reduction
of Veterinary Antimicrobial Use in the Netherelands.The Dutch Success
Model. Zoonoses and Public Health, Blackwell Verlag GmbH;2014:1-9
3. Usnesení vlády ČR č. 595/2009 ze dne 4, května 2009 o ustanovení
Národního antibiotického programu,
4. Statut Pracovní skupiny pro antimikrobika při Ministerstvu zemědělství
5. EUCAST - Antimicrobial wild type distributions of microorganisms. Version
5.13. [Database online]. European Committee on Antimicrobial
Susceptibility Testing, [cit. 2014-11-14]. available in www:
<http://217.70.33.99/Eucast2/>
6. CLSI, 2013. Performance Standards for Antimicrobial Disk and Dilution
Susceptibility Tests for Bacteria Isolated from Animals; Informational
Supplement. Vet 01-S2, vol. 33, No 8. Clinical and Laboratory Standards
Institute, Wayne 2013: 3 pp.
7. CLSI, 2012. Performance Standards for Antimicrobial Susceptibility Testing;
Twenty Second Informational Supplement. M 100-S22, vol. 32, No 3. Clinical
and Laboratory Standards Institute, Wayne 2012:184 pp.
8. CA-SFM 2014. Comité de l’Antibiogramme de la Société Francaise de
Microbiologie. Recommandations 2014. Lyon, France 2014:122 pp.
9. Registrované veterinární léčivé přípravky 2014, Prion 2014:1200 pp.
Rukopis byl vypracován v rámci projektu Národní agen-
tury zemědělského výzkumu Ministerstva zemědělství ČR
(číslo grantu QJ1210119), za finanční podpory Ministerstva
zemědělství prostřednictvím Státní veterinární správy ČR
a projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
LO1218. Výsledky projektu LO1218 byly získány za finanční
podpory MŠMT v rámci programu NPU I.
Adresa autorky:
MVDr. Kateřina Nedbalcová, Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství
oddělení imunologie
Hudcova 70
621 00 Brno
e-mail: [email protected]
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 211 3.3.2015 16:24:19
212 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
D. ČERVINKOVÁ, H. VLKOVÁ, V. BABÁK, Z. JAGLIČ
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno
SOUHRN
Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z. Prevalence kvasinek v mléce u klinicky zdravého
mléčného skotu. Veterinářství;2015:65:212-216.
V této studii byla sledována prevalence jednotlivých zástupců kvasinek v chovech mléčného
skotu v devíti krajích České republiky. Z celkem 729 individuálních vzorků mléka získaných od doj-
nic, které nevykazovaly klinické příznaky mastitid, bylo 63 (8,6 %) vzorků pozitivních na kvasinky.
Bylo identifikováno 67 izolátů kvasinek, přičemž nejčetnější byla Candida spp. (n = 42; 62,7 %),
následoval Trichosporon spp. (n = 13; 19,4 %) a Cryptococcus spp. (n = 6; 9 %), další rody kvasinek se
vyskytovaly sporadicky. Výsledky naší studie potvrdily relativně četnou přítomnost kvasinek, pře-
vážně rodu Candida, ve vzorcích mléka, což zvyšuje riziko výskytu mastitid způsobených těmito
mikroorganismy.
SUMMARY
Červinková D., Vlková H., Babák V., Jaglič Z. Prevalence of yests in milk in clinically healthy dairy
cows. Veterinářství;2015:65:212-216.
The prevalence of yeasts in dairy farms in nine regions of the Czech Republic was monitored in this
study. From a total of 729 individual milk samples collected from cows showing no clinical signs of
mastitis, 63 (8.6 %) samples were positive for yeast. Among 67 yeast isolates that were identified,
Candida spp. was the most common (n = 42; 62.7 %), followed by Trichosporon spp. (n = 13; 19.4 %)
and Cryptococcus spp. (n = 6; 9 %). Other yeast genera occurred sporadically. The results of our study
showed on a relatively frequent presence of yeasts, mainly Candida spp., in milk samples, which increases
a risk of occurrence of mastitis caused by these microorganisms.
Prevalence kvasinek v mléce u klinicky zdravého mléčného skotu
ÚvodMastitidy u dojnic jsou zánětlivou reakcí mléčné
žlázy a představují jedno z nejčastějších a nejná-
kladnějších onemocnění mléčného skotu.
Mastitidy se vyskytují buď s klinickými příznaky
(klinické mastitidy), nebo bez nich (subklinické
mastitidy). Snížená produkce mléka, jako důsledek
subklinických mastitid, může být příčinou 70–80 %
z celkových ztrát.1 Výskyt subklinických mastitid je
zvlášť závažný, protože jsou 15–40krát rozšířenější
než klinické mastitidy, obvykle předcházejí klinic-
ké formě, mají dlouhý průběh a jsou těžko zjistitel-
né.2 Nejběžnější způsob detekce subklinických
mastitid je stanovení počtu somatických buněk
(SB) v mléce. Nicméně SB se obvykle stanovují
pouze jednou za měsíc a mikrobiologické rozbory
mléka v případě klinicky zdravých krav jsou ještě
méně obvyklé. Proto infekce mléčné žlázy bez kli-
nických příznaků onemocnění mohou vést k dlou-
hodobým ztrátám v produkci mléka.
Jako etiologické agens mastitid bylo identifiko-
váno více než sto různých druhů mikroorganismů.
Kromě bakterií, které patří k nejvýznamnějším
původcům tohoto onemocnění, mohou zánětlivé
změny kravského vemene vyvolat také kvasinky
a řasy. Kvasinky jsou zpravidla považovány za
oportunistické organismy, které jsou odpovědné
za infekce v případě, že přirozená obranyschop-
nost hostitele je snížená.3 Kvasinkové infekce
bývají zpravidla chronické a infikovaná zvířata
vylučují původce nepřetržitě po dlouhou dobu.4
Antibiotická léčba je zásadně neúčinná, ba přímo
kontraindikovaná. Mezi nejčastější organismy způ-
sobující mykotické mastitidy patří zástupci rodu
Candida. Další rody kvasinek, u kterých bylo
popsáno, že mohou být příčinou mastitid, jsou
např. Cryptococcus, Pichia a Trichosporon.5
Kvasinky jsou běžně přítomné v přirozeném pro-
středí mléčného skotu (ruce dojiče, dojicí zařízení,
ošetřující nástroje, podlaha, stelivo, krmivo, půda,
léčivé a dezinfekční roztoky) a rovněž se přirozeně
vyskytují na kůži vemena a struku, kde přežívají
v nízkém počtu.6 Kvasinky a plísně se nejčastěji
vyskytují na vlhkých místech, která jsou bohatá na
Mgr. Dana
Červinková
Ph.D. ,
výzkumná
pracovnice VÚVeL
Brno
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 212 3.3.2015 16:24:19
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 213
Prasata
organickou hmotu, a bývají často izolovány z vemen
a mlékárenského zařízení.7 Kontaminace vemene a stru-
kového kanálku environmentálními kvasinkami, souvise-
jící s nedostatečnou hygienou během dojení a špatně
vyčištěným zařízením, vedou a mohou podpořit další
pronikání kvasinek a hub do mléčné žlázy.8 K přenosu
houbových infekcí dochází přímo ze zvířete na zvíře
nebo nepřímo z okolního prostředí prostřednictvím kon-
taminovaných předmětů.9 Některé intramamární infek-
ce, například Candida spp. mohou skončit i smrtí postiže-
ného zvířete.3
Obvykle je výskyt intramamárních infekcí (IMI) způso-
bených kvasinkami u mléčného skotu nízký, ale během
posledních desetiletí výrazně vzrostl. IMI způsobené
kvasinkami byly popsány v souvislosti s léčením jiných
patogenů s použitím kontaminovaných injekčních stří-
kaček, kanyl nebo kontaminovaného antibiotického pří-
pravku. Ke kvasinkové infekci mohou být náchylné pora-
něné struky. Bylo zjištěno, že kvasinky mohou být odpo-
vědné nejméně za 10 % všech klinických případů masti-
tid vyskytujících se ve veterinární praxi.10
Zahraniční studie týkající se mykotických infekcí mléč-
né žlázy krav jsou kvůli jejich narůstajícímu výskytu stále
běžnější. Na Slovensku sledovali mikrobiální kontamina-
ci syrového mléka a zaznamenali vyšší výskyt mastitid
způsobených kvasinkami než streptokoky.11 Používáním
širokospektrých antibiotik nebo různých kombinací anti-
biotik (např. při dlouhodobém a neúspěšném léčení
bakteriálních infekcí) může být výskyt kvasinek podpo-
rován.12 Přesto jsou v České republice kvasinky, které
mohou být příčinou mastitid, stále opomíjenou skupi-
nou mikroorganismů a je velmi málo informací o jejich
výskytu. Proto bylo cílem této studie zjistit prevalenci
jednotlivých zástupců kvasinek u mléčného skotu bez
klinických příznaků mastitid v České republice.
Materiál a metodika
Odběr a zpracování vzorků
V rámci této studie bylo v průběhu let 2012–2013 ode-
bráno 729 individuálních vzorků mléka pocházejících
ze 17 farem mléčného skotu v devíti krajích České repub-
liky (tab. 1). Vzorky byly náhodně odebírány od krav,
které nevykazovaly klinické příznaky mastitid, a to bez-
prostředně před dojením. Odběr vzorků mléka a jejich
následné zpracování byly provedeny v souladu s nor-
mou EN ISO 6887-5.
Izolace a identifikace kvasinek
Vzorky mléka byly naředěny v peptonové vodě (Oxoid,
Velká Británie) v poměru 1 : 10 a následně bylo 100 μl
zředěného vzorku kultivováno aerobně (25 °C, pět dní)
na Sabouraudově agaru (SAB2, LabMediaServis, Česká
republika) obsahujícím glukózu (40 g/l) a chloramfenikol
(50 mg/l). Nárůst kolonií byl hodnocen po 48 a 72 hodi-
nách a po pěti dnech. Kvasinky byly barveny podle
Grama, v mikroskopu byla pozorována jejich charakteri-
stická morfologie. Kvasinky byly dále identifikovány
pomocí biochemického testu Candidatest 21 (Erba
Lachema, Česká republika), který byl vyhodnocen pro-
gramem TNW verze 6.0. Izoláty byly uchovávány při
teplotě −80 °C v Nutrient Broth No. 2 (Oxoid, Velká
Británie) s přídavkem 20 % glycerolu.
Ve výše zmíněných vzorcích byly v předcházející stu-
dii13 publikovány výsledky prevalence majoritních bakte-
riálních patogenů, jako jsou Staphylococcus aureus a tzv.
mastitidní streptokoky (Streptococcus agalactiae,
Streptococcus dysgalactiae a Streptococcus uberis). V sou-
časné studii byla proto ověřována hypotéza, zda existuje
vztah mezi výskytem kvasinek a majoritních původců
bakteriálních mastitid. K ověření této hypotézy jsme
Kód farmy Počet vzorkůPočet pozitivních
vzorků
Procenta pozitivních
vzorků
Počet izolovaných
kvasinek a)
F01 80 4 5,0 4
F02 25 0 0,0 0
F03 60 12 20,0 15
F04 40 1 2,5 1
F05 5 0 0,0 0
F06 56 4 7,1 4
F07 30 0 0,0 0
F08 18 0 0,0 0
F09 56 4 7,1 4
F10 25 1 4,0 1
F11 38 17 44,7 18
F12 110 11 10,0 11
F13 59 0 0,0 0
F14 34 6 17,6 6
F15 30 0 0,0 0
F16 33 1 3,0 1
F17 30 2 6,7 2
Celkem 729 63 8,6 67a) počet izolátů odlišných druhů kvasinek z daného počtu pozitivních vzorků
Tab. – Počet a procenta pozitivních vzorků a izolovaných kvasinek
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 213 3.3.2015 16:24:19
214 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
výsledky statisticky zpracovali pomocí Fischerova exakt-
ního testu.
Výsledky
Ze 729 individuálních vzorků mléka bylo 63 (8,6 %)
vzorků pozitivních na kvasinky. U šesti ze 17 testovaných
farem mléčného skotu nebyly kvasinky izolovány vůbec,
u ostatních farem se podíl vzorků, obsahujících kvasinky,
pohyboval v rozmezí od 2,5 % do 44,7 % (tab. 1). Bylo
izolováno celkem 67 izolátů kvasinek, které byly zařaze-
ny do šesti rodů (obr. 1). Nejčetněji izolovaným rodem
byla Candida spp. (n = 42; 62,7 %), následoval Trichosporon
spp. (n = 13; 19,4 %), Cryptococcus spp. (n = 6; 9 %),
Rhodotorula spp. (n = 3; 4,5 %), Sacharomyces spp. (n = 2;
3 %) a Geotrichum spp. (n = 1; 1,5 %). Z rodu Candida spp.
byly identifikovány druhy Candida krusei, Candida farma-
ta, Candida kefyr, Candida albicans, Candida catenulata
a Candida pelliculosa (tab. 2). Nicméně 50,7 % izolátů
rodu Candida bylo zařazeno do kategorie Candida spp.
U pěti farem byla nejčastěji izolována Candida spp.,
u jedné farmy převažoval Trichosporon spp. Souvislost
mezi výskytem kvasinek a majoritních bakteriálních
patogenů nebyla statistický prokázána (P > 0,05; tab. 3).
Diskuse
Přestože je většina kvasinek považována za saprotrofy,
které bývají nacházeny v zásobních tancích mléka,
v poslední době přibývají případy jejich nálezu ve vzor-
cích mléka zvířat trpících mastitidami.14 Za podmínek
snížené imunity může být narušena rovnováha mikro-
flóry vemene a kvasinky spolu s jinými organismy jsou
schopny překonat obranné mechanismy hostitele. V růz-
ných zemích se frekvence výskytu kvasinek v mléce
značně liší. Ve vyspělejších státech, jako jsou např.
Dánsko a Japonsko, je prevalence kvasinek poměrně
nízká a obvykle nepřekračuje 2 % vyšetřených dojnic.15,16
V méně vyspělých státech může být prevalence kvasinek
vyšší. Např. v Řecku byla zaznamenána 6,9% prevalen-
ce,17 v Polsku dokonce 9,6% prevalence.18 I když, v porov-
nání s bakteriálními původci mastitid je prevalence kva-
sinek poměrně nízká, v tropických zemích může dosaho-
vat vyšších hodnot. Např. v Brazílii byl pozitivní nález na
kvasinky zaznamenán u 10 až 22,1 % dojnic.19,5 V naší
studii jsme zaznamenali 8,6% prevalenci kvasinek, což
v porovnání s jinými studiemi není zanedbatelný výsle-
dek (tab. 1).
Výrazně vysoký počet vzorků pozitivních na kvasinky
(44,7 %) byl zaznamenán na farmě F11 (tab. 1). Lze proto
usuzovat, že na této farmě je aktuální enzootický výskyt
kvasinek. Relativně vysoký výskyt kvasinek byl pozoro-
ván i na dalších dvou farmách, tj. farmě F03 (20 %)
Rod n % Druh n %
Candida 42 62,7 Candida albicans 1 1,5
Candida catenulata 1 1,5
Candida famata 1 1,5
Candida kefyr 1 1,5
Candida krusei 3 4,5
Candida pelliculosa 1 1,5
Candida spp. 34 50,7
Cryptococcus 6 9,0 Cryptococcus albidus 2 3,0
Cryptococcus humicola 2 3,0
Cryptococcus spp. 2 3,0
Geotrichum 1 1,5 Geotrichum spp. 1 1,5
Rhodotorula 3 4,5 Rhodotorula glutinis 3 4,5
Sacharomyces 2 3,0 Sacharomyces cerevisiae 2 3,0
Trichosporon 13 19,4 Trichosporon spp. 13 19,4
Celkem 67 100 67 100
Tab. 2 – Rody a druhy kvasinek (n = 67) izolovaných ze vzorků mléka
Obr. 1 – Procentuální podíl rodů kvasinek izolovaných ze vzorků
mléka
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 214 3.3.2015 16:24:19
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 215
Prasata
a farmě F14 (17,6 %). V případě podobně vysokého
výskytu kvasinek je třeba v postižených chovech brát
v úvahu několik rizikových faktorů, které mohou vést
k takovému stavu. Jedním z nich je nadměrná a dlouho-
dobá intramamární aplikace antibiotik, zejména v přípa-
dech, když jde o neadekvátní léčbu bakteriálních infekcí,
která není podložena tzv. antibiogramem.20,21
Dlouhodobá antibiotická léčba vede k porušení homeo-
stázy vemene, inhibici T-lymfocytů a neutrofilů, důsled-
kem čehož dochází ke stimulaci růstu kvasinek.22,23 Velké
dávky antibiotik rovněž potlačují bakteriální mikroflóru,
která u zvířat hraje důležitou roli v přirozené obranys-
chopnosti mléčné žlázy, což usnadňuje invazi houbo-
vých infekcí.24,25,26 Dalším významným faktorem, který
může vést ke zvýšenému výskytu kvasinkových infekcí,
je neadekvátní hygiena dojení.27 Navíc jsou mastitidy
způsobené kvasinkami často považovány za environ-
mentální mastitidy, a proto mohou být zapříčiněné
i špatnými zoohygienickými podmínkami.28 Costa a kol.29
ve své studii dávají do souvislosti vysokou prevalenci
kvasinkových mastitid s nedostatečně proškoleným per-
sonálem, opakovaným intramamárním ošetřením
a špatnou hygienou vemene před zavedením intrama-
mární infuze. Dworecka-Kaszak a kol.10 zjistili, že až 81 %
mikrobiologicky pozitivních vzorků mléka bylo současně
pozitivní na kvasinky a na některé z bakteriálních pato-
genů (včetně streptokoků a S. aureus). V této studii nás
proto zajímalo, zda existuje souvislost mezi výskytem
kvasinek na straně jedné a majoritních bakteriálních
patogenů (S. aureus a mastitidní streptokoky) na straně
druhé. Statistická analýza nám však tuto souvislost
nepotvrdila.
Etiologickým agens mykotických mastitid jsou převáž-
ně kvasinky. Candida spp. patří k nejčastěji izolovaným
kvasinkám s velkými rozdíly v prevalenci mezi stády
a v identifikaci jednotlivých druhů. Stejně jako v mnoha
jiných studiích6,15,19,30 i v této studii dominovaly izoláty
Candida spp. (62,7 % ze všech izolátů kvasinek patřilo
rodu Candida). I když kvasinky rodu Candida jsou běžně
vnímány jako oportunní patogeny vyskytující se v cho-
vech mléčného skotu, je důležité poznamenat, že počet
infekcí mléčné žlázy zapříčiněný těmito mikroorganismy
se v posledních letech zvyšuje.10 Další relativně význam-
ný rod kvasinek, který patří mezi potenciální patogeny,
je Trichosporon, a to zejména druhy Trichosporon capita-
tum a Trichosporon cutaneum31 Např. Akdouche a kol.32
ve své studii zaznamenali silný výskyt Trichosporon spp.
v Africe (43,6 %). Vysoký výskyt Trichosporon spp. byl
popsán i v jiných studiích. Např. v Itálii Moretti a kol.33
izolovali T. capitatum v 31,2 % případů a T. cutaneum
v 18,7 % případů. V naší studii jsme na jedné farmě
zaznamenali relativně vysoký výskyt Trichosporon spp.,
kde počet vzorků pozitivních na Trichosporon spp. (29 %)
byl dokonce vyšší než počet vzorků pozitivních na jiné
kvasinky včetně Candida spp. (15,8 %). Celková prevalen-
ce Trichosporon spp. byla v této studii 19,4%, což je druhá
nejvyšší prevalence po Candida spp. (obr. 1).
Kromě klinického dopadu, který mohou mít kvasinky
v chovech mléčného skotu, je třeba myslet i na další
negativní aspekty přítomnosti kvasinek v mléce.
Vzhledem ke schopnosti kvasinek růst i při nízkém pH,
nízké teplotě a nízké aktivitě vody, hrají některé kvasinky
významnou roli při kažení mléčných výrobků; jsou příči-
nou tvorby plynů, chuťových vad, ovlivňují jejich kvalitu
a trvanlivost.34 Kvasinkami vyvolané změny v mléce
a mléčných produktech jsou důsledkem uvolnění extra-
celulárních enzymů, jako jsou lipázy a proteinázy.16
Některé studie popisují výskyt a růst kvasinek v několika
typech sýrů,35,36 popř. zmiňují kvasinky v souvislosti
s kažením jogurtů a pasterovaných mlék.37,38 Tato zjištění
naznačují, že kvasinky mohou přežít zpracování mléč-
ných výrobků a mohou být šířeny v lidské populaci, což
představuje riziko pro veřejné zdraví.5 Kvasinky jako
oportunní patogeny mají totiž schopnost vyvolat různá
onemocnění u lidí.39
Výsledky naší studie ukázaly na relativně četnou pří-
tomnost kvasinek ve vzorcích mléka a také, že izolace
různých druhů kvasinek může naznačovat jejich význam
v etiologii mastitid. Je hned několik příčin, které mohou
vést k tomuto stavu, a které by měly být brány v potaz.
Jsou to např. environmentální kontaminace, neadekvát-
ní hygiena dojení a neopodstatněná intramamární apli-
kace antibiotik.
Poděkování
Studie byla uskutečněna za finanční podpory
Ministerstva zemědělství – NAZV (projekt QJ1210301)
a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy − NPU
I (projekt LO1218).
Seznam literatury:1. Philpot, W. N., Nickerson, S. C. Mastitis attack. Surge International–Babson
Bros Co Naperville, Illinois, USA, 1991:10-28.
2. Seegers, H., Fourichon, C., Beaudeau, F. Production effects related to mastitis
and mastitis economics in dairy cattle herds. Vet Res 2003;34:475-91.
3. González, R. N. Prototheca, yeast, and Bacillus as a cause of mastitis. In:
Proceedings of the 35th National Mastitis Council (U.S.) Meeting. Nashville,
Tennessee, USA, 1996:82-92.
4. Elad, D., Shpigel, N. Y., Winkler, M. et al. Feed Contamination with Candida
krusei as a Probable Source of Mycotic Mastitis in Dairy Cows. J Am Vet Med
Assoc 1995;207:620-2.
5. Spanamberg, A., Wunder, E. A., Brayer Pereira, D. I. et al. Diversity of yeasts
from bovine mastitis in Southern Brazil. Rev Iberoam Micol 2008;25:154-6.
Staphylococcus
aureus
Mastitidní
streptokoky a)
Staphylococcus aureus
a/nebo mastitidní streptokoky
Kvasinky
Pozitivní vzorky (n = 63) 9 (14,29 %) 6 (9,52 %) 13 (20,63 %)
Negativní vzorky (n = 666) 72 (10,81 %) 76 (11,41 %) 134 (20,12 %)
Významnost P > 0,05 P > 0,05 P > 0,05a) Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae a Streptococcus uberis
Tab. 3 – Vztah mezi výskytem kvasinek a majoritních bakteriálních patogenů ve vzorcích mléka
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 215 3.3.2015 16:24:19
216 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Prasata
6. de Casia dos Santos, R., Marin, J. M. Isolation of Candida spp. from mastitic
bovine milk in Brazil. Mycopathologia 2005;159:251-3.
7. Keller, B., Scheibl, P., Bleckmann, E., Hoedemaker, M. Differentiation of yeasts
in mastitis milk. Mycoses 2000;43:17-9.
8. Gaudie, C. M., Wragg, P. N., Barber, A. M. Outbreak of disease due to Candida
krusei in a small dairy herd in the UK. Vet rec 2009;165:535-7.
9. Cannon, R. D., Holmes, A. R., Mason, A. B., Monk, B. C. Oral Candida: clearance,
colonization, or candidiasis? J Dent Res 1995;74:1152-61.
10. Dworecka-Kaszak, B., Krutkiewicz, A., Szopa, D., Kleczkowski, M., Bieganska,
M. High prevalence of Candida yeast in milk samples from cows suffering
from mastitis in poland. ScientificWorldJournal 2012; vol. 2012, Article ID
196347.
11. Idriss, Sh. E., Foltys, V., Tančin, V., Kirchnerova, K., Zaujec, K. Mastitis patho-
gens in milk of dairy cows in Slovakia. Slovak J Anim Sci 2013;46:115-119.
12. Smola, J., Haas, D. Nové aspekty v etiologii mastitid. In: Mastitidy skotu.
Hradec Králové: kongresové centrum Aldis a.s., 2003:7-10.
13. Cervinkova, D., Vlkova, H., Borodacova, I., Makovcova1, J., Babak, V.,
Lorencova, A. Vrtkova, I., Marosevic, D., Jaglic, Z. Prevalence of mastitis
pathogens in milk from clinically healthy cows. Vet Med 2013;58:567-575.
14. Spanamberg, A., Fraga, C. F., Ferreiro, L., Aguinsky, M. S., Sanches E. M. C.,
Carlos Roehe, C., Lautert, C., Santurio, J. M. Yeasts in the Raw Ewe’s Milk. Acta
Sci Vet 2014; 42:1236.
15. Aalbaek, B., Stenderup, J., Jensen, H. E., Valbak, J., Nylin, B., Huda, A. Mycotic
and algal bovine mastitis in Denmark. APMIS 1994;102:451-6.
16. Hayashi, T., Sugita, T., Hata, E. et al. Molecular-based identification of yeasts
isolated from bovine clinical mastitis in Japan. J Vet Med Sci 2013;75:387-90.
17. Bourtzi-Hatzopoulou, E., Zdragas, A., Petridou, E., Filiousis, G. Yeasts as
a causative agent of bovine mastitis in Greece. J. Hell. Vet Med Soc
2003;54:105-110.
18. Krukowski, H., Tietze, M., Majewski, T., Rozanski, P. Survey of yeast mastitis in
dairy herds of small-type farms in the Lublin region, Poland. Mycopathologia
2001;150:5-7.
19. Costa, E. O., Gandra, C. R., Pires, M. F., Coutinho, S. D., Castilho, W., Teixeira, C.
M. Survey of Bovine Mycotic Mastitis in Dairy Herds in the State of Sao-Paulo,
Brazil. Mycopathologia 1993;124:13-7.
20. Perez, V., Corpa, J. M., Garcia Marin, J. F., Aduriz, J. J., Jensen, H. E. Mammary
and systemic aspergillosis in dairy sheep. Vet pathol 1998;35:235-40.
21. Crawshaw, W. M., MacDonald, N. R., Duncan, G. Outbreak of Candida rugosa
mastitis in a dairy herd after intramammary antibiotic treatment. Vet rec
2005;156:812-3.
22. Corti, S., Sicher, D., Regli, W., Stephan, R. Current data on antibiotic resistance
of the most important bovine mastitis pathogens in Switzerland. Schweiz
Arch Tierheilkd 2003;145:571-5.
23. Noris, M., Casiraghi, F., Todeschini, M. et al. Regulatory T cells and T cell deple-
tion: role of immunosuppressive drugs. J Am Soc Nephrol: JASN
2007;18:1007-18.
24. Perez, V., Corpa, J. M., Garcia Marin, J. F., Aduriz, J. J., Jensen, H. E. Generalized
aspergillosis in dairy sheep. Zentralbl Veterinarmed B 1999;46:613-21.
25. Las Heras, A., Dominguez, L., Lopez, I. et al. Intramammary Aspergillus fumi-
gatus infection in dairy ewes associated with antibiotic dry therapy. Vet rec
2000;147:578-80.
26. Seker, E. Identification of Candida species isolated from bovine mastitic milk
and their in vitro hemolytic activity in Western Turkey. Mycopathologia
2010;169:303-8.
27. Jensen, H. E., Aalbaek, B., Lind, P., Krogh, H. V. Immunohistochemical diagno-
sis of systemic bovine zygomycosis by murine monoclonal antibodies. Vet
Pathol 1996;33:176-83.
28. Krukowski, H., Saba, L. Bovine Mycotic Mastitis. Folia Vet 2003;47:3-7.
29. Costa, G. M., Pereira, U. P., Souza-Dias, M. A. G., Silva, N. Yeast mastitis out-
break in a Brazilian dairy herd. Braz J Vet Res Anim Sci 2012;49:239-243.
30. Krukowski, H., Lisowski, A., Rozanski, P., Skorka, A. Yeasts and algae isolated
from cows with mastitis in the south-eastern part of Poland. Pol J Vet Sci
2006;9:181-4.
31. Fameree, L. Swinne-desgain, D., Cotteleer, C. Mammites, antibiotiques, levu-
res. Ann Med Vet 1970;114:389-409.
32. Akdouche, L., Aissi, M., Zenia, S., Saadi, A. Yeasts in the mammary environ-
ment of the cattle in the region of Sidi M’hammed Ben Ali, Wilaya of
Relizane, Algeria. J Microbiol Antimicrob 2014;6:66-71.
33. Moretti, A., Pasquali, P., Mencaroni, G., Boncio, L., Piergili Fioretti, D.
Relationship between cell counts in bovine milk and the presence of mastitis
pathogens (yeasts and bacteria). Zentralbl Veterinarmed B 1998;45:129-32.
34. Fröhlich-Wyder, M. T. Yeasts in dairy products. In: Boekhout, T., Robert, V.
Yeasts in Food. Behr’s Verlag, Hamburg, Germany, 2003:209-237.
35. Gardini, F., Tofalo, R., Belletti, N. et al. Characterization of yeasts involved in
the ripening of Pecorino Crotonese cheese. Food microbiol 2006;23:641-8.
36. Suzzi, G., Schirone, M., Martuscelli, M., Gatti, M., Fornasari, M. E., Neviani, E.
Yeasts associated with Manteca. FEMS Yeast Res 2003;3:159-66.
37. Craven, H. M., Macauley, B. J. Microorganisms in pasteurized milk after refri-
gerated storage. Aust J Dairy Technol 1992;47:38-45.
38. Fleet, G. H. Yeasts in dairy products. J Appl Bacteriol 1990;68:199-211.
39. Fleet, G. H., Balia, R. The public health and probiotic significance of yeasts in
foods and beverages. In: Querol, A., Fleet, G. H. Yeasts in Food and Beverages:
the Yeast Handbook. Springer-Verlag, 2. Berlin Heidelberg, Germany,
2006:381-397.
Adresa autorky:
Mgr. Dana Červinková Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.,
Hudcova 296/70,
Brno, 621 00
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 216 3.3.2015 16:24:19
22015ročník 65
cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE
Chirurgie psů a koček
www.vetweb.cz
Nemoci koní
Další články z časopisu:
• Centrální vestibulární syndrom psa
intoxikovaného metronidazolem
• Použitie furosemidu pri edému
pľúc
Téma hospodářská zvířata
Téma malá zvířata
ČASOPIS PRO KLINICKOU PRAXI ZVÍŘAT ZÁJMOVÝCH CHOVŮ
www.vetweb.cz
Téma malá zvířata
www.vetweb.cz
Téma malá zvířata 1 2015ročník 12
Téma měsíce: Nemoci uší psů a koček
Diagnostika otitid v ambulanci
Vestibulární syndrom
Operace na zevním zvukovodu a středním uchu
cena 60 Kč/2,40 €
Nabídka předplatného pro rok 2015 sleva 10 %
Platí při objednání obou časopisů
(sleva bude odečtena na faktuře)
Stavovský a odborný měsíčník pro veterinární lékařeOdborný veterinární měsíčník určený všem praktickým veterinárním lékařům v ČR i v SR. Časopis je rozdělen v poměru odpovídajícím požadavkům čtenářů na stálé rubriky, kterými jsou malá zvířata a hospodářská zvířata, včetně koní. Další část odborných rubrik zahrnuje témata exotických zvířat, hygieny potravin, drůbeže a volně žijících zvířat. Informační servis, management, legislativa a přehled nově registrovaných veterinárních léčiv doplňují komplexnost časopisu tak, aby byl nepostradatelným pro každého veterinárního lékaře. Rozsah časopisu je 68 až 72 stran. Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 12 čísel 1140 Kč
Časopis pro veterinární lékaře - specialisty zabývající se klinickou praxí zvířat zájmových chovůVysoce odborné články a anotace ze zahraničních časopisů monitorují nejnovější léčebné postupy uplatňované na špičkových domácích či zahraničních veterinárních pracovištích.Časopis se svým zaměřením specializuje na čtenářskou obec s nejvyšší odbornou erudicí a specializací v jednotlivých oborech. Časopis je dvouměsíčník, rozsah 28 až 32 stran.Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 6 čísel 360 Kč
Objednávkový kupon
Veterinářství roční předplatné 1140 Kč počet ks . . . . . . . . .
Veterinární klinika roční předplatné 360 Kč počet ks . . . . . . . . .
Firma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
DIČ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: odbyt@profi press.cz nebo poštou na adresu
Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo odbyt@profi press.cz
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 217 3.3.2015 16:24:19
Reportáž
Veterinární nemocnice IVET
Struktura pracoviště:
Samostatně stojící budova veteri-
nární nemocnice disponuje vlastním
parkovištěm pro pět osobních vozů.
V prostorné čekárně vybavené
recepcí s prodejnou veterinárních
doplňků a krmiv mě přivítal majitel
nemocnice MVDr. Zdeněk Ošmera.
Z pohodlně zařízené čekárny pro
deset pacientů procházíme do spo-
jovací chodby, na kterou navazují tři
samostatné, paralelně fungující pří-
jmové ordinace, specializovaná rent-
genologická vyšetřovna a vyšetřov-
na počítačové tomografie. „V této
části nemocnice, která je přístupna
klientům, provádíme základní a spe-
cializovaná vyšetření“ popisuje pro-
voz nemocnice MVDr. Zdeněk
Ošmera a doplňuje: „ve třech příjmo-
vých ordinacích provádíme základní
veterinární vyšetření a zákroky, při-
čemž jedna z těchto ordinací slouží
zároveň jako specializovaná vyšet-
řovna pro sonografii.“
Přechod mezi první a druhou
vyšetřovnou tvoří spojovací míst-
nost, sloužící jako přípravna léků
a zdravotnického materiálu pro obě
ordinace. Na opačné straně chodby
je umístěna velká sonografická vyše-
třovna s plně vybaveným laborator-
ním koutem pro biochemická
a hematologická vyšetření.
V případě, že pacient potřebuje
další, specializované vyšetření, pře-
chází do prostor rentgenového pra-
coviště, na něž navazuje vyšetřovna
počítačové tomografie. Mezi oběma
místnostmi je umístěno společné
ovládací technické pracoviště
a zákoutí s horkovzdušným sterilizá-
torem a autoklávem. Tato místnost
i obě vyšetřovny jsou izolovány spe-
ciální bariovou omítkou od zbývající
části nemocnice.
Na konci spojovací chodby slouží
indikovaným pacientům rehabilitač-
ní místnost, vybavená rehabilitační
vanou s běžícím pásem s protiprou-
dem a nerezovým sprchovým kou-
tem. Opouštíme oddělení nemocni-
ce volně přístupné klientům a dru-
hou spojovací chodbou přecházíme
do operační přípravny, v níž je záro-
veň umístěna hospitalizace se dvěma
velkými a čtyřmi malými boxy.
Místnost je také vybavena zubním
Veterinární nemocnice IVET, zajišťující péči o zvířecí pacienty na jižním okraji Prahy, patří svým
nadstandardním vybavením, i širokým spektrem poskytovaných služeb mezi naše nejvýznamnější
veterinární, klinická pracoviště.
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 218 3.3.2015 16:24:21
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Reportáž
stolem a slouží ke stomatologickým
zákrokům a k infuzní terapii.
Na velkou přípravnu navazuje sál
pro nečistou chirurgii a endoskopii.
Plně vybavený, sterilní ortopedický
sál disponuje samostatnou předo-
perační přípravnou, s níž je propo-
jen podávacím okénkem. „Naše
nemocnice je specializovaným pra-
covištěm pro ortopedické a neuro-
logické pacienty, především
s poškozením páteře, ale většinu
naší práce tvoří běžné případy ze
spádové oblasti kliniky,“ vysvětluje
indikační spektrum pacientů Dr.
Ošmera.
Procházíme suterénem budovy,
kde je umístěno technické jádro
zajišťující provoz celého zařízení,
a vystupujeme do podkroví objek-
tu, ve kterém byla vybudována pro-
storná, pohodlně vybavená denní
místnost a sociální zázemí pro
zaměstnance.
Tým klinikyMVDr. Zdeněk Ošmera
Majitel kliniky. Zaměřuje se na
diagnostiku pohybového aparátu,
dg. nervového aparátu, chirurgii
kostí, kloubů a páteře, dále pak na
abdominální chirurgii a chirurgii
ostatních měkkých tkání.
MVDr. Pavlína Lukšovská
Zaměřuje se na onemocnění kůže,
kožní alergické testy, onemocnění žláz
s vnitřní sekrecí, krve, dále na cytolo-
gickou dg., ultrasonografická dg.
MVDr. Dušan Anděl
Zaměřuje se na onemocnění srdce
(včetně sonografické diagnostiky,
EKG, posouzení HCM pro chovatele
koček), chirurgie hrudníku, dále pak
dg. dýchacího aparátu, nádorová one-
mocnění včetně chemoterapie, cyto-
logickou a ultrasonografickou dg.
MVDr. Patricie Oravová
Zaměřuje se na choroby močopo-
hlavního aparátu, ultrasonografic-
kou dg.
MVDr. Zuzana Brodská
Zaměřuje se na medicínu drob-
ných zájmových zvířat jako např.
hlodavců a fretek a interní medicínu
psů a koček.
MVDr. Renata Kosinová
Zaměřuje se na vnitřní choroby
malých zvířat. Poradenství v oblasti
výstav a cestování se zvířaty.
MVDr. Petr Bogumský
Věnuje se interní medicíně, gast-
roenterologii, chirurgii měkkých
tkání, RTG a CT diagnostice.
MVDr. Andrea Damianová
Věnuje se interní medicíně.
Vendulka Větrovská
vrchní sestra
Hana Chvojková
ambulantní a sálová sestra
Radka Sivoková
sálová sestra
Lucie Melenová
recepční, ambulantní sestra
Monika Eliášová
recepční, ambulantní sestra
Markéta Stříbrská
ambulantní a hospitalizační sestra
Lucie Střešinková
ambulantní a hospitalizační sestra
Kristýna Růžková
ambulantní sestra
Typičtí pacienti: Pes, kočka, drobní savci. Exotická
zvířata referujeme specialistům.
Management praxe: I když jsem většinovým společní-
kem, v základních otázkách týkají-
cích se provozu, investic a budouc-
nosti našeho pracoviště, se vždy
radím s ostatními spolumajiteli spo-
lečnosti IVET.cz, s.r.o. Odborné
medicínské záležitosti řešíme se
svými kolegy jednou týdně na pra-
videlné schůzi zaměstnanců nemoc-
nice. Naše pracoviště udržuje nepře-
tržitou pohotovost formou nočního
režimu, za permanentní přítomnosti
veterinárního lékaře na klinice.
Karel Veselý
Vyšetření pacienta na CT RTG vyšetřovna
Pohled do čekárny
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 219 3.3.2015 16:24:23
220 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Anketa
Je současná veterinární stomatologie srovnatelná se stomatologií
v humánní medicíně? Zaznamenali jste rostoucí zájem majitelů
psů a koček o péči o zdraví ústní dutiny jejich zvířat?
MVDr. Zbyněk Lonský
Stomatologická veterinární ordinace Praha
Na tuto otázku existuje mno-
hoznačnější odpověď. Co se
týká používaných materiálů
a technik, myslím si, že ano.
Protože stejně jako v jiných obo-
rech i ve veterinární stomatolo-
gii došlo v posledních desetile-
tích k velmi rychlému rozvoji,
dnešní veterinární stomatologie
kopíruje tu humánní a velmi se jí
přibližuje. Trochu odlišná je otázka anesteziologie.
Prakticky všechny zákroky ve veterinární stomatologii jsou
prováděny v anestezii nebo v analgosedaci na rozdíl od té
humánní, a to navíc u různých druhů zvířat, takže pokud se
nejedná o stomatologické pracoviště se specialistou anes-
teziologem, musí veterinární stomatolog zvládat i tuto
specializaci. Pak jsou samozřejmě rozdíly v metodách
ošetření, například v ortodoncii, kde by některé typy rov-
nátek dlouho v dutině ústní psa nevydržely, a dále otázka
etiky ortodontických ošetření, která jsou prováděna u zví-
řat převážně ze zdravotních důvodů, kdežto u lidí z estetic-
kých. Jinak se jako člen veterinární stomatologické komu-
nity velmi rád pochlubím humánním stomatologům, se
kterými dlouhodobě spolupracuji, publikovanými výsled-
ky naší práce. Naposledy se jednalo o specializovanou
stomatologickou Veterinární kliniku 3/2014. Jejich nefalšo-
vané překvapení z toho, že veterinární stomatologie u nás
se pohybuje na takovéto, podle jejich vyjádření velmi
vysoké úrovni, mě příjemně překvapilo.
MVDr. Tomáš Fichtel Ph. D.
Klinika chorob psů a koček, FVL VFU Brno
Veterinární stomatologie je
poměrně mladý a dá se říci, že bouř-
livě se rozvíjející obor. Většinu základ-
ních postupů přejímá z „lidské“ sto-
matologie, což platí také o základ-
ních nástrojích a vybavení. Prakticky
výlučně pak využívá stomatologické
materiály produkované pro humán-
ní stomatologii. Nicméně zcela srov-
natelná s humánní stomatologií
není, a to v první řadě z důvodů biologických, stejně tak jako
ekonomických. K biologickým důvodům patří především
široké druhové spektrum s velkými rozdíly ve stavbě zubů
a ústní dutiny. To platí samozřejmě i z pohledu fyziologie,
protože různé živočišné druhy používají své zuby různě,
s ohledem na způsob života a charakter přijímané potravy.
I ty běžně ošetřované druhy, jako jsou psi a kočky, které jsou
základní strukturou zubů blízké člověku, mají natolik odliš-
nou anatomickou stavbu a způsob užívání dutiny ústní, že
nelze slepě přejímat a aplikovat postupy humánní stomato-
logie pro jejich ošetřování. Dvojnásob to pak platí pro vzdá-
lenější druhy, jako drobné hlodavce nebo koně. Ekonomické
důvody pak vedou k tomu, že mnohé postupy, které by byly
u konkrétního pacienta proveditelné, nejsou majitelem
akceptovány vzhledem ke své ceně. V lepším případě jsou
pak nahrazeny jednoduššími výkony, v horším případě
majitel problém neřeší vůbec. Nicméně vzhledem k zmiňo-
vaného bouřlivému vývoji oboru, podpořenému zájmem
klientů (majitelů), se začíná co do spektra výkonů humánní
stomatologii blížit. V posledních letech lze totiž pozorovat
stále vzrůstající zájem o veterinární stomatologii, a to jak ze
strany klientů, tak samozřejmě ze strany veterinárních léka-
řů. Tento trend započal v České republice přibližně před
deseti lety a zatím má stále vzrůstající tendenci.
V Z D Ě L Á V A C Í A S P O L E Č E N S K É A K C E 2 0 1 5
Datum Název akce Kontaktní adresa Místo
18. 3. 2015Webinář KVL ČR - Využití lokální anes-
tezie v praxihttp://penezenka.vetkom.cz/
info.phpOn-line
19. 3. – 20. 3. 2015 Dental extraction Pořádá iM3 Košice, Nitra
21. 3. 2015Oftalmologie – praktický kurz pro veterinární lékaře (5. výukový den)
www.vetkom.czPavilon prof. Klobouka,
areál VFU Brno
24. 3. 2015Aktuálna zdravotná problematika
v chovoch hydinyPořádá: SAAM Nitra
26. 3. – 27. 3. 2015Radiační ochrana pro veterinární
lékařePořádá Cymedica
VMK-RTG s.r.o.,Na Proseku 9/45, 190 00 Praha 9
27. 3. 2015Artroskopie psa (advanced)
praktický kurz Odborný garant: prof. DVM Peter Böttcher
www.medipet.czVeterinární klinika
Medipet, Zlín
28. 3. 2015Osteoarthritis Odborný garant: prof.
DVM Peter Böttcher www.medipet.cz
Veterinární klinika Medipet, Zlín
28. 3. 2015 Oftalmologie koní http://www.cehis.cz/ Hotel JEZERKA - Seč
17 – 18. 4. 2015 VetFair 2015 http://www.prion.sro.cz/ Hradec Králové
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 220 3.3.2015 16:24:28
Paní inženýrko, vaše firma je
stále poměrně mladá, existu-
jete teprve tři roky. Představte
se našim čtenářům. Kdo jste?
Proč jste se rozhodli vstoupit
na trh s krmivy pro domácí
zvířata?
Společnost Nativia s. r. o.
vznikla v první fázi jako tým
nadšených odborníků, kteří
začali dokazovat světu, že lze
podnikat i jinak. Všichni jsme
už pracovali v oboru pet food
na různých pozicích a cítili jsme, že chceme výživu pro zvířa-
ta dělat poctivě, to znamená z kvalitních surovin, podle
platné legislativy a hlavně transparentně vůči zákazníkům.
Navíc jsme si chtěli dokázat, že i v dnešní složité době na
maximálně přeplněném trhu se dá podnikání založit na
„zelené louce“. Znalosti, kterými jsme disponovali, nám
umožnily najít tu správnou mezeru na trhu. Nakonec jsme
postavili krmivo na rýži, kvalitních surovinách, bez marketin-
gových zbytečností, které v mikroskopickém množství na
kilogram výrobku nehrají žádnou roli. Důležitá samozřejmě
byla i správně zvolená cena a celkově přívětivá, srozumitelná
a hlavně pravdivá komunikace značky a jejího poslání.
Jak jste se k těmto hlavním principům dostali? Co bylo tím
impulzem?
Chtěli jsme hlavně postavit zdravé krmivo a oslovit primár-
ně ty, kteří sami řeší, co jí a co je pro jejich organismus vzhle-
dem ke způsobu života dobré. Netvořili jsme žádnou specia-
litu, i když jistě každý ve svém okolí zná někoho, kdo je aler-
gický na obiloviny. Je například celiak a potřebuje speciální
výživu. Obdobné problémy se čím dál častěji objevují i u psů
a u koček. Není divu, protože přibližně 90 % psí a kočičí popu-
lace je krmeno něčím, co obiloviny obsahuje. Tím, že rýže
nezpůsobuje alergické potíže jako ostatní obiloviny a je
dobře stravitelná, byla pro nás jasnou volbou.
Znamená to tedy, že vaše produkty obsahují jako rostlin-
nou složku rýži. Čím ale zajišťujete samotnou chutnost
granule?
My jsme se v tomto ohledu vrátili k všeobecně známému
faktu, že pes i kočka jsou ve své podstatě masožravci.
Prostřednictvím kvalitních masových mouček se snažíme
dostat do krmiva maximální možné množství bílkovin živočiš-
ného původu a absolutně vynechat rostlinné bílkovinné
náhražky, jako jsou lepek, gluten, bramborové, hrachové či
sójové bílkoviny. Zároveň tuto informaci zákazníkovi sděluje-
me ve složení výrobku. Detailně v našem složení odkrýváme
suroviny i s jejich procentuálním zastoupením v sušině výrob-
ku. Každý se tak na našem obalu, webu nebo letáku dozví,
jaké a jak kvalitní bílkoviny jeho zvíře v granulích dostává.
To asi není příliš časté prozrazovat kompletní složení
výrobku?
To rozhodně ne. Jsme v tomto de facto osamocenými
bojovníky. Běžně se zákazník nedozví procenta obsahu
surovin v sušině výrobku vůbec nebo maximálně do 50 %.
Tato zvolená strategie se nám po počátečním výsměchu,
že vůbec nemůžeme být v dnešní marketingové džungli
konkurenceschopní, vyplatila a ti, co nás kupují, nám uvě-
řili. Navíc chovatelé i prodejci začínají číst složení výrobků,
vyptávají se a porovnávají jednotlivé značky mezi sebou.
Občas sami narazí na úplné nesmysly. Především u krmiv,
kde je uváděn obsah čerstvého masa, se výrobci předhání
se sotva uvěřitelnými procenty, které se pak často ve svém
součtu veškerých surovin špatnou interpretací lehce pře-
houpnou přes 100 %. A toho jsme se chtěli vyvarovat,
proto zákazníkovi pravdivě sdělujeme, co v krmivu reálně
je, co tam patří a hlavně kolik tam toho je v souladu s legis-
lativou EU. A věřte, že nás moc na trhu není.
Za tři roky působnosti vás můžeme potkat nejen
v Čechách, ale vyvážíte i do zahraničí. Kolik lidí se na
tom všem podílí? Jak velký je v současné době váš tým?
Na začátku nás nebylo mnoho. Každý přispěl svým
umem a nadšením a doslova dělal, co bylo třeba. A vznikl
tak velmi silný tým odborníků. O receptury a samotnou
výrobu se starají výživářští specialité, komunikaci zabez-
pečuje marketingové oddělení, samotný prodej zákazní-
kům obstarává obchodní tým. Nedílnou součástí je pečli-
vý back office. Nyní je nás deset a hledáme další kolegy,
které s plánovaným rozvojem nutně potřebujeme. V této
chvíli máme obchodní partnery na Slovensku, ve
Švýcarsku, v Rumunsku, Litvě, Španělsku a postupně se
rozšiřujeme i do dalších zemí Evropské unie. A rozhodně
nechceme své působení omezovat pouze na Evropskou
unii.
Chystáte pro blízkou budoucnost nějakou novinku, na
kterou se mohou čtenáři těšit?
Hned na samém začátku podnikání jsme věděli, že
jedna řada kvalitních krmiv nám dlouho nevystačí. Každý
rok se proto snažíme přijít s něčím novým, co zapadá do
myšlenky zdravé výživy a péče. A nemusí to být jen další
krmivo vyhovující specifickým potřebám psů a koček, ale
i různé formy opravdu funkčních přípravků a doplňků.
Na jaro tohoto roku jsme připravili novou řadu krmiv,
která jak doufáme, rovněž nezapadne. Ve svých aktivi-
tách se zaměřujeme na zdravý životní styl obecně. Proto
sledujte naše webové stránky www.nativia-pet.cz, kde
o našich aktivitách i novinkách v sortimentu pravidelně
informujeme.
Děkuji za rozhovor,
Eva Lokajová
Nativia – česká značka krmivV dnešním rozhovoru jsme oslovili Ing. Zuzanu Kulhavou, jednatelku spole nos Na via s. r. o., eského producenta vlastní zna ky krmiv pro psy a ko ky.
Ing. Zuzana Kulhavá
Představujeme
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 221
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 221 3.3.2015 16:24:28
222 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
VÚVeL Fest 4 – respirační komplex u prasat
Dne 7. 1. 2015 se uskutečnil
ve Výzkumném ústavu veterinární-
ho lékařství, v. v. i., v letošním roce
poprvé další seminář z cyklu VÚVeL
Fest, tentokrát věnovaný respirační-
mu komplexu prasat.
Seminář začal přednáškou MVDr.
Martina Faldyny, Ph.D., (VÚVeL),
který představil hlavní patogenní
původce vyvolávající onemocnění
dýchacího traktu prasat. Mezi ně
patří zejména Actinobacillus pleurop-
neumoniae, Haemophilus parasuis,
Streptococcus suis, Pasteurella multo-
cida, Mycoplasma hyopneumoniae,
PRRS virus a Circovirus 2. Klinickou
formu onemocnění respiračního
traktu většinou nezpůsobuje pouze
jeden patogen, ale jde o infekce smí-
šené, na kterých se nejčastěji spolu-
podílí bakterie s virem nebo myko-
plazmou. Každý z představených
původců má přitom jiné vlastnosti,
tj. i jiný způsob, jakým napadá orga-
nismus, a z toho vyplývá i odlišná
reakce imunitního systému. Znát
tyto vlastnosti a tím také formu imu-
nitní odpovědi je potřeba zejména
při stimulaci aktivní imunity, resp. při
výrobě vakcín. U patogenů, kde jsou
faktorem virulence produkované
toxiny, lze vyrábět vakcíny stimulující
produkci neutralizačních protilátek
(např. u Actinobacillus pleuropneu-
monie), u intracelulárních patogenů
(např. Mycoplasma hyopneumonie) je
nutno pracovat na vakcínách poten-
cujících buněčnou imunitu.
Na odolnosti zvířat vůči infekcím
respiračního traktu se podílí nespe-
cifická a specifická imunita. Do
nespecifické imunity patří zejména
produkce hlenu v horních cestách
dýchacích, jenž patogeny zachycuje
a částečně i eliminuje díky obsahu
baktericidních látek. Dále pak řasin-
kový epitel, který odstraňování
patogenů významně napomáhá.
Tento typ imunity může být ale
výrazně negativně ovlivněn nevhod-
nými zoohygienickými podmínkami –
vysoká vlhkost nebo vysoký obsah
amoniaku. Specifická imunitní
odpověď zahrnuje produkci protilá-
tek a buněčnou odpověď a můžeme
ji aktivně ovlivňovat podáváním
specifických vakcín. Pro specifickou
ochranu dýchacích cest je ale důleži-
tý také tzv. slizniční typ imunity,
který je spojený zejména s produkcí
protilátek izotypu IgA, jejichž rolí je
bránit průniku nebo přilnutí pato-
genních původců k povrchu sliznice.
Indukovat tento typ imunitní odpo-
vědi ale není vždy jednoduché.
Vývoj vakcín zaznamenal významný
posun a dnes se kromě tradičních
vakcín lze setkat s rekombinantními
vakcínami, případně DNA vakcí-
nami.
Tradiční vakcíny dělíme na živé
atenuované, jejichž výhodou je
výrazná imunogenita a indukce pro-
tilátkové i buněčné imunity, nevý-
hodou je riziko virulence a šíření
infekce, a inaktivované, které jsou
méně imunokompetentní, vyžadují
přítomnost adjuvantní látky, jimi
vyvolaná imunita má kratší trvání,
ale je plně bezpečná. Podle posled-
ních výzkumů lze vakcinovat už
i mláďata ve věku od tří dnů, resp.
týdne, protože i tato zvířata jsou
schopna na aplikaci vakcíny (podle
úrovně kolostrální imunity) zarea-
govat, a to zvýšením koncentrace
protilátek v prvém okamžiku izoty-
pu IgM a po jejich revakcinaci až za
tři týdny je navozená dostatečná pro-
dukce protilátek izotypů IgG i IgM.
Dobu vakcinace by tedy bylo možno
variabilně upravit, podle nákazové
aktuální situace stáda a očekávané-
ho vývoje zdravotního stavu.
Dr. Faldyna připomněl, že kromě
aktivní imunizace, jejíž efekt se pro-
jeví nejdříve za čtyři týdny (a proto
musíme se znalostí nákazové situa-
ce volit správné vakcinační schéma),
lze použít v chovech i pasivní imuni-
zaci. Pasivní imunizace je podání
hyperimunního séra, což znamená
okamžité (i když krátkodobé) zvýše-
ní koncentrace specifických protilá-
tek v krevním řečišti.
Prof. MVDr. Miroslav Toman, CSc.,
(VÚVeL) představil nejvýznamnější
infekce dýchacího traktu prasat.
Patří mezi ně zejména reprodukční
a respirační syndrom prasat, který je
v ČR dobře zmapován, většina stád
je pozitivních a probíhá jejich ozdra-
vování repopulací stáda. Závažnou
komplikací tohoto onemocnění je
fakt, že původce způsobuje imuno-
supresi, tj. snížení odpovědi imunit-
ního systému, a tím predisponuje
zvířata k rozvoji jiných onemocnění.
Cirkovirová infekce prasat nebývá
primární infekcí, k vyvolání klinické
formy je potřeba stresu, či imuno-
suprese a samotný původce je také
imunosupresivní. Průkaz cirkoviru či Prof. MVDr. Vladimír Celer, Ph.D. hovořil o viru PRRS
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 222 3.3.2015 16:24:28
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 223
Informační servis
protilátek v krvi není sám o sobě
průkazem akutního onemocnění.
Chřipka prasat je typickým onemoc-
něním přímo dýchacího traktu, jde
o akutní onemocnění horních i dol-
ních cest dýchacích, celková situace
v ČR není dostatečně sledovaná
a existují zde chovy s klinickou
manifestací. Sípavka prasat je také
přímým onemocněním horních cest
dýchacích, v ČR je však její výskyt
výrazně utlumen plošnou vakcinací
a dalšími opatřeními. Závažnější je situ-
ace u pleuropneumonie prasat způso-
bované bakterií Actinobacillus pleuro-
pneumoniae, kde ve vnímavém
stádu dochází u zvířat všech věko-
vých kategorií k akutnímu zápalu
plic a vysokým úhynům. Průběh
onemocnění se liší podle virulence
původce od perakutní formy až po
formu chronickou. Zvířata přeživší
infekci mohou být bacilonosiči.
Mezi další bakteriální infekce vysky-
tující se v ČR potom patří enzootic-
ká pneumonie prasat (Mycoplasma
hyopneumoniae), u níž chronicky
nemocná zvířata jsou přenašečem
původce, Glässerova choroba
(Haemophilus parasuis) jako systé-
mové onemocnění s afinitou i k plic-
ní tkání a infekce vyvolané
Streptococcus suis.
Při výskytu onemocnění respirač-
ního traktu a při jeho řešení je
potom zásadní správná diagnostika,
v níž má VÚVeL v Brně dlouholeté
nenahraditelné zkušenosti a erudi-
ci. Na tomto pracovišti vznikla i cer-
tifikovaná metodika, popisující
podrobně postup a možnosti dia-
gnostiky původců onemocnění
respiračního traktu prasat.
Existují tři úrovně diagnostiky:
1. Monitoring respiračních infekcí
na farmě (zjištění klíčových
patogenů klinických onemoc-
nění, sérologická depistáž
infekcí bez klinických příznaků).
2. Klinická a laboratorní cílená dia-
gnostika jednotlivých infekcí.
3. Monitoring v průběhu tlumení.
Pro odběr a transport vzorků jsou
definována jasná pravidla. Druh
vzorku a místo odběru se liší v závis-
losti na stanovení předběžné dia-
gnózy. Vzorky z živých zvířat je
nutné odebírat v raném stadiu one-
mocnění, vzorky z uhynulých či
utracených zvířat je nutné odebírat
asepticky bezprostředně po jejich
úhynu. Vzorky z plic se odebírají na
okraji nejvíce postižené tkáně.
Vzorky tkáně pro virologické
vyšetření musí být dopraveny do
laboratoře co nejdříve a to pouze
chlazené, nikoli mražené. Vzorky
pro bakteriologické vyšetření by
měly být uchovávány v transport-
ním médiu a lze je krátkodobě mra-
zit. Počet vzorků od různých katego-
rií zvířat závisí na závažnosti one-
mocnění a pohybuje se podle veli-
kosti stáda mezi 10–30, resp. 30–60
v závažných případech.
Při odběru vzorků za živa je dopo-
ručeno podle předběžné diagnózy
odebírat krevní sérum, sliny, hlubo-
ký nosní výtěr, seškraby mandlí, tra-
cheální výplašek, případně aspirát
z kloubu. U vzorků od utracených
zvířat se odebírají plíce, slezina,
mízní uzliny, výtěr bronchů, výtěr
průdušnice a další opět podle před-
běžné diagnózy.
Prof. Toman zdůraznil, že zásad-
ním úskalím je v řadě případů
nevhodná interpretace získaných
výsledků. Jako příklad uvedl, že
pouhý nález protilátek neslouží
k průkazu aktuální infekce, ale
pouze k zmapování situace v chovu.
K potvrzení diagnózy se někdy musí
vyšetřit titr protilátek, vyšetřovat
jednotlivé třídy imunoglobulinů či
dělat například opakovaná sérolo-
gická vyšetření v rozmezí tří týdnů.
Stejně tak samotný průkaz části
genomu viru pomocí PCR nemusí
vždy potvrzovat infekci, může se
zachytit již neživý virus apod.
Komplikací terapie bakteriálních
infekcí je narůstající rezistence pato-
genů k antimikrobním látkám
(AML), což ve svém vystoupení
demonstrovala MVDr. Kateřina
Nedbalcová, Ph.D., (VÚVeL). Podle
jejího vystoupení je za rezistenci
zodpovědná zejména aplikace anti-
biotik (ATB) bez stanovení citlivosti,
nerespektování farmakokinetických
vlastností ATB, užívání nevhodných
koncentrací, nedodržování délky
léčby apod. Ve všech zemích Evropy
včetně ČR je potřeba se aktivně při-
hlásit k racionálnímu použití antimi-
krobních látek, což je směr, který je
ukotven i v Národním antibiotickém
programu (MZe ČR, 4. 5. 2009)
a jehož cílem je zajistit, aby léčba
vedla ke zlepšení zdravotního stavu
a přitom nevedla k nárůstu rezisten-
ce k AML. Prostředkem k tomu je
přesná identifikace patogenů,
vhodná volba léku, správné dávko-
vání a doba léčby.
Byly vyjmenovány léky 1. a 2.
volby pro bakteriální původce respi-
račního komplexu prasat. Ze studie
provedené v předchozích letech na
několika stech izolátech bakteriál-
ních patogenů prasat byl zjištěn
vysoký stupeň rezistence proti tetra-
cyklinu u Haemophilus parasuis, vyso-
ký stupeň rezistence vůči tetracyklinu
a streptomycinu u Actinobacillus pleu-
ropneumoniae a Pasteurella multoci-
da. Alarmující nález byl u E. coli,
vysoký stupeň rezistence byl zjištěn
u tetracyklinu, streptomycinu, ale
i ampicilinu a oxolinové kyseliny.
Znepokojující je také zjištění, že se
zvyšuje počet rezistentních izolátů
E. coli k enrofloxacilinu, což je látka
s indikačním omezením. V ČR zatím
není vypracována a uplatňována
jednotná metodika sledování citli-
vosti, resp. rezistence veterinárně
významných patogenů. VÚVeL se
podílí na vývoji a výrobě setů pro
stanovení minimálních inhibičních
koncentrací AML u veterinárně
významných patogenů hospodář-
ských zvířat. Sety obsahují originál-
ní sady AML užívaných v praxi
k léčbě bakteriálních infekcí G- a G+
původců. V roce 2015 také proběh-
ne pilotní studie v rámci ČR k sledo-
vání výskytu rezistence veterinár-
ních patogenů, do nichž budou
zapojeny jednotlivé SVÚ a VÚVeL.
O viru PRRS hovořil prof. MVDr.
Vladimír Celer, Ph.D., (VÚVeL). I když
je tento virus znám již 30 let, stále se
objevují nové poznatky o něm, což
je zřejmě dáno i tím, že se virus neu-
stále vyvíjí. Například v Číně dnes
existují vysoce patogenní kmeny
způsobující vysoké ztráty. Proč si
s tímto virem stále nevíme rady a je
tak obtížné ho eliminovat?
Jsou za to zodpovědné čtyři faktory:
1. faktor – Vysoká antigenní
a genetická proměnlivost, která je
extrémně rychlá v porovnání s viry
DNA, ale dokonce i s viry RNA, kam
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 223 3.3.2015 16:24:28
224 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
patří i PRRS virus. Virus se v různých
genetických variantách nachází
nejen v rámci jedné farmy, ale
dokonce i v rámci jednoho vyšetřo-
vaného zvířete! Formálně jsou
proto za rozdílné považovány ty
kmeny, které se liší o 2–3 % nukleo-
tidů v genu pro ORF5. Sekvenování
je proto nezbytné pro stanovení
příbuznosti kmenů a musí být sou-
částí vyšetření chovů na PRRS.
2. a 3. faktor – Snadnost šíření
a dlouhodobé vylučování viru.
Aerosolem se šíří až na vzdálenost
9 km, a to tři měsíce po prodělání
klinického onemocnění, šíření
semenem trvá až šest měsíců. Navíc
stačí relativně malá infekční dávka,
104 virových částic při aerogenní
infekci. Pozitivní chovy tedy mají
obrazně řečeno kolem sebe infekč-
ní „oblak“ a zásadní pro ochranu
chovů je důsledná biosekurita, a to
i v chovech, které jsou PRRS pozitiv-
ní. V USA jsou běžné zcela uzavřené
chovy s filtrací vzduchu.
4. faktor – Opožděný nástup pro-
tektivní imunity. Protilátky se tvoří
ve zvířeti již od 1. týdne po začátku
infekce, ale ty nejsou neutralizační.
Protektivní se vytvářejí až za jeden
měsíc.
Prof. Celer uvedl, že na trhu exis-
tuje řada PRRS vakcín živých i inak-
tivovaných. K plnohodnotné ochra-
ně chovu však podle něj musí cho-
vatel užívat vakcíny živé, protože
lépe napodobují stimulaci imunit-
ního systému infekcí a navozují tak
širší ochranu. Bohužel přinášejí pro-
blémy v oblasti diagnostiky – neroz-
lišení postvakcinačních a postin-
fekčních protilátek a hrozí u nich
určité nebezpečí vyvolání aktivní
infekce.
Co dělat? Chovatel by si měl sám
ujasnit, čeho chce a zároveň i může
v souvislosti s PRRS docílit. Zda eli-
minovat původce z chovu, či se
smířit s tím, že infekce je v chovu
přítomná a držet ji pod kontrolou.
Na každou z možností potom exis-
tuje jasně daný metodický postup,
který byl v rámci přednášky na zna-
čen.
V rámci následné diskuse se
potom dostaly posluchačům kon-
krétnější informace o přenášení
PRRS viru semenem a o možnos-
tech diagnostiky plemenných zví-
řat. Objasněna byla kritéria, za kte-
rých byly sestaveny přehledy ATB
1. a 2. volby u jednotlivých původ-
ců respiračního komplexu u prasat.
Posluchače také zaujala demon-
strovaná forma získávání vzorků
slin pomocí bavlněných provazů,
zavěšených v kotci.
Z bohatě navštíveného semináře,
který trval vzhledem k zájmu poslu-
chačů bezmála o hodinu déle, než
bylo v programu, si chovatelé
odnesli informace, které jim pomo-
hou v boji s onemocněními dýcha-
cího traktu prasat a v kontrole zdra-
ví jejich stád. Získali reálný příslib
pomoci v diagnostice, léčebných
postupech, kontrole prováděných
opatření apod. Současně mohou
počítat s tím, že v roce 2016 budou
mít veterinární lékaři k dispozici
první doporučení k praktickému
užití ATB v našich chovech na zákla-
dě provedeného monitoringu uží-
vání ATB a citlivosti původců na
AML.
MVDr. Soňa Šlosárková, Ph.D.,
VÚVeL,
garant projektu
III. setkání veterinárních lékařů pořádané společností VELE
Bývalý dominikánský klášter, nyní
Hotel Gustava Mahlera v Jihlavě, byl
17. ledna místem již III. setkání vete-
rinárních lékařů pořádaného spo-
lečností VELE. Kongresový sál se
zaplnil do posledního místa praktic-
kými veterinárními lékaři z různých
koutů naší republiky, povětšinou
z vysočiny. Cestu za nepovinným
vzděláním si ve zkouškovém období
našlo i několik studentů.
Úvodní slovo si vzal MVDr. Václav
Holzbauer, generální ředitel společ-
nosti. Přivítal účastníky semináře
a stručně shrnul uplynulý rok. Poté
předal slovo Ing. Alexandře
Kaválkové, která moderovala celou
zbývající část vzdělávací akce.
Prvním přednášejícím byla doc.
MVDr. Barbora Bezděková, Ph.D.,
DECEIM. Její přednáška Současný
pohled na laminitidu u koní byla
přehledem příčin a řešení tohoto
onemocnění. Docentka Bezděková
se zabývala jejich etiologickým děle-
ním, predispozicemi vzniku, patofy-
ziologií, rizikovými faktory a léko-
vým managementem. Největší
pozornost věnovala endokrinopatic-
kým laminitidám, neboli laminiti-
dám vyvolaným pastvou a endokri-
nopatiemi (equinním metabolickým
syndromem a Cushingovým syndro-
mem), protože endokrinopatie jsou
v absolutní většině příčinou schvá-
cení kopyt. Přednáška byla doplně-
na množstvím obrazové dokumen-
tace a videi. Na konci přednášky
docentka Bezděková zodpověděla
dotazy z řad veterinárních lékařů
a podělila se s nimi o své praktické
zkušenosti s touto nemocí. Po před-
nášce následovala krátká přestávka
s občerstvením. I během této doby
paní docentka odpovídala na četné
dotazy.
Přístup k pruritickému pacientovi
bylo téma přednášky MVDr.
Romana Zavřela. Úvodem se zabý-
val otázkou stanovení diagnózy,
predispozicemi vzniku pruritu
a sezónností jeho výskytu. Zdůraznil
nutnost vyloučení parazitóz a kva-
sinkových nebo bakteriálních infek-
cí při první návštěvě pruritického
pacienta. Podělil se o praktické zku-
šenosti z Veterinární kliniky PrimaVet
s diagnostikou, četností výskytu
a terapií kožních parazitóz, bakteri-
álních a malassesiových dermatitid
i s výskytem atopické dermatitidy
a alergií na krmivo. Uvedl, že pruri-
tického pacienta s atopickou der-
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 224 3.3.2015 16:24:28
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 225
Informační servis
matitidou nelze léčit monoterapií
a je vždy nutné zvolit strategie,
jakou antipruritickou léčbu použít.
Bývá to kombinace častých koupelí,
dietních opatření, lokální antipruri-
tické léčby, omega-3 mastných
kyselin, kortikoidů, cyclosporinů
a desenzibilizace. Management
léčby atopického pacienta by měl
být zaměřen na zvládnutí sebepo-
škozujícího pruritu. MVDr. Zavřel
doplnil svoji přednášku o tři kazuis-
tiky pruritických pacientů léčených
na jejich klinice. Po neformální dis-
kusi na závěr přednášky následoval
coffee break.
Závěrečnou přednáškou III. setká-
ní veterinárních lékařů byla
Diagnostika úrazů a intoxikací zvířat
ve veterinární patologii přednesena
MVDr. Františkem Kostkou z SVÚ
Jihlava. Přednášku doprovázel čet-
nou fotodokumentací a podrobným
popisem jednotlivých případů, ať už
mediálně známých nebo méně
obvyklých. Vyzdvihl důležitost úvod-
ní dokumentace případu od nacio-
nále, anamnézy, okolností hynutí
přes angažovanost státních orgánů
až po vymezení příjemce výsledků
vyšetření. Pokud není známa doba
uplynulá od úhynu zvířete, je její
odhad vyžadován po patologovi. Ke
stanovení doby úhynu se používá
soubor vyšetřovacích metod, jako
např. doba nástupu rigor mortis,
posmrtný rozklad tkání nebo forenz-
ní entomologie. Přesnost stanovení
ale klesá se vzrůstající dobou a pro-
měnlivou teplotou prostředí. MVDr.
Kostka připomněl, že je při provádě-
ném vyšetření nutné odlišit jiné pří-
činy úhynu než úraz nebo intoxikaci
a vyjmenoval ty nejčastější. Poté se
zaměřil na jednotlivé typy úrazů
a intoxikací s obrazovou dokumen-
tací a jejich podrobným popisem.
Konec přednášky byl věnován disku-
si a dotazům.
Na závěr akce poděkovali zástupci
společnosti VELE přednášejícím
i účastníkům semináře a všechny
přítomné pozvali na raut a společné
posezení při hudbě. K poslechu
i tanci hrála country skupina
Znamení.
Jelikož zvířecí pacienti si nevybíra-
jí dne ani hodiny, muselo několik
veterinárních lékařů opustit setkání
předčasně z důvodu komplikované-
ho porodu krávy nebo poporodního
ulehnutí.
Seminář byl schválen do progra-
mu kontinuálního vzdělávání
Komory veterinárních lékařů ČR
a byl ohodnocen třemi kredity.
Eva Lokajová
MVDr. Václav Holzbauer vítá účastníky
setkání
MVDr. Roman Zavřel
Zaplněný kongresový sál
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 225 3.3.2015 16:24:29
226 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
VÚVeL v Brně obhajoval řešení výzkumných projektů
Ve Výzkumném ústavu veterinár-
ního lékařství, v. v. i., proběhly 22.
ledna 2015 obhajoby zpráv výzkum-
ných projektů řešených v tomto
ústavu. Obhajoby byly hodnoceny
oponentní radou, jejímiž členy byli
učitelé VFU Brno (doc. MVDr. J. Illek,
DrSc., prof. MVDr. B. Koudela, CSc.,
doc. MVDr. P. Lány, Ph.D., prof. MVDr.
Z. Pospíšil, Dr.Sc., prof. MVDr. D.
Zendulková, CSc., doc. MVDr. B.
Tremlová, Ph.D., prof. MVDr. F. Treml,
CSc., prof. MVDr. V. Celer, Ph.D., prof.
MVDr. L. Vorlová, Ph.D., prof. MVDr.
J. Smola, CSc.). Dalšími členy opo-
nentní rady byli zástupci SVS ČR
(MVDr. R. Belza a MVDr. P. Kučínský),
zástupce ÚSKVBL MVDr. J. Bureš,
členové Rady instituce VÚVeL a doc.
RNDr. D. Růžek, Ph.D. Oponentní
radě předsedal ředitel ústavu MVDr.
M. Skřivánek, CSc.
První obhajovanou zprávou byla
Periodická zpráva o využití instituci-
onální podpory na dlouhodobý roz-
voj výzkumné organizace za rok
2014, kterou za ústav přednesl Dr.
Miroslav Machala. Představil struk-
turu čerpání finančních prostředků
přidělených Ministerstva zeměděl-
ství ČR a výsledky, kterých se poda-
řilo za rok 2014 v rámci RVO dosáh-
nout. Bylo publikováno 34 článků
v impaktovaných vědeckých časopi-
sech, sedm článků v recenzovaných
časopisech a byla publikována
jedna kapitola ve vědecké knize.
Výsledky byly dále prezentovány
v řadě odborných a popularizačních
časopisů a představeny na řadě
vědeckých konferencí v zahraničí
i v ČR. V rámci aplikovaného výzku-
mu byl udělen jeden mezinárodní
patent, byly podány dvě přihlášky
vynálezu se žádostí o udělení národ-
ního patentu a mezinárodního
patentu, byl podán jeden užitný
vzor, byly uplatněny dvě ověřené
technologie, dva funkční vzorky
a sedm certifikovaných metodik.
Dále byl vytvořen jeden prototyp
a jeden software. V oponentním
posudku doc. MVDr. J. Illka, CSc.,
bylo konstatováno, že využití přidě-
lených prostředků bylo účelné a že
bylo dosaženo kvalitních výsledků.
Po diskusi s plénem oponentní rada
předloženou zprávu schválila.
Po obhajobě zprávy Rozvoje
výzkumné organizace následovaly
obhajoby zpráv projektů přiděle-
ných Národní agenturou zeměděl-
ského výzkumu.
Dr. Alena Lorencová obhajovala
periodickou zprávu projektu Vliv
tradičních a netradičních způsobů
zpracování masa hospodářských
a volně žijících zvířat na výskyt nově
hrozících alimentárních virových,
bakteriálních a parazitárních agens
ve finálních produktech řešeného
za účasti MP Krásno, a. s., a Univerzity
Karlovy v Praze – Farmaceutické
fakulty v Hradci Králové. Cílem pro-
jektu je posoudit rizika konzumace
masa, včetně zvěřiny, a masných
výrobků z hlediska přítomnosti
méně obvyklých a legislativně
nesledovaných původců alimentár-
ních onemocnění (podmíněně
patogenní mykobakterie, enteropa-
togenní yersinie, noroviry, virus
hepatitidy A a E a Toxoplasma gon-
dii). Během prvních tří let řešení
projektu byly vypracovány a zave-
deny metody k detekci těchto
vybraných agens a odebírány
a vyšetřovány vzorky od hospodář-
ských zvířat domácích i divokých
a masných výrobků z tržní sítě.
Dr. Petr Králík obhajoval periodic-
kou zprávu projektu Rizika kontami-
nace surovin a produktů rostlinné-
ho původu vybranými virovými,
bakteriálními a parazitárními agens
řešený ve spolupráci s komerčními
pěstiteli jahod. Cílem projektu je
identifikovat rizika vedoucí ke kon-
taminaci potravin rostlinného půvo-
du nebezpečnými patogeny. Dosud
byly provedeny studie zabývající
mikrobiální kontaminací prostředí
čtyř vybraných farem, v drobném
ovoci odebraném na farmách
a v tržní síti v ČR a ve zpracované
a nezpracované zelenině vyskytující
se v tržní síti v ČR. Byl vytvořen pro-
totyp soupravy detekující noroviry
dvou genotypů a umožňující i jejich
kvantifikaci.
Dr. Ivana Koláčková obhajovala
periodickou zprávu projektu doc.
Renaty Karpíškové Zavedení metod
detekce MRSA v mase potravino-
vých zvířat a účinných opatření
proti jejich šíření v potravinovém
řetězci. Cílem projektu je sledování
výskytu, vlastností a metod detekce
meticilin rezistentních kmenů S.
aureus (MRSA) v mase a u potravi-
nových zvířat a zavedení účinných
opatření proti jejich šíření v potravi-
novém řetězci. V prvních letech
řešení projektu byly prováděny
odběry v chovech prasat, skotu,
malých přežvýkavců a na jatkách
a v masozpracujících podnicích.
Kmeny MRSA byly detekovány na
všech úrovních – prvovýroba, jatka
a zpracovatelské podniky a tržní síť.
Největší výskyt kmenů MRSA u zví-
řat byl detekován v chovech prasat,
ojedinělé záchyty byly i v syrovém
mléce dojnic. Převážná většina
dosud detekovaných kmenů náleží
do sekvenačního komplexu ST398
a vykazuje vícečetnou rezistenci
k antimikrobiálním látkám. Dílčí
výsledky byly prezentovány
v odborných i vědeckých publika-
cích a byl uspořádán seminář zamě-
řený na výskyt a charakteristiku
kmenů MRSA u potravinových zví-
řat v ČR.
Dr. Kateřina Nedbalcová obhajo-
vala periodickou zprávu projektu
Vývoj a výroba veterinárních setů
pro stanovení MIC antimikrobiál-
ních látek standardizovanou mikro-
diluční metodou a nový koncept
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 226 3.3.2015 16:24:32
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 227
Informační servis
hodnocení účinnosti antimikrobiál-
ních látek stanovením MPC zaměře-
ného na inovaci stanovení citlivosti
bakteriálních agens na antibiotika
a vývoj nového konceptu hodnoce-
ní účinnosti antimikrobiálních látek.
Byly vypracovány dvě metodiky na
stanovení citlivosti nebo rezistence
veterinárně významných patogenů
prasat a skotu k antimikrobiálním
látkám, které počítají s využitím
vyvinutých MIC setů v rámci projek-
tu. Dále bylo dosaženo dvou výsled-
ků typu Z – ověřená technologie
výroby na stanovení MIC antimikro-
biálních látek u izolátů z prasat a ze
skotu.
Ing. Martina Trčková obhajovala
periodickou zprávu projektu Využití
huminových látek jako krmného
aditiva k prevenci průjmových one-
mocnění selat a zvýšení užitkovosti
prasat, který si klade za cíl vypraco-
vat nový způsob profylaxe průjmo-
vých onemocnění odstavených
selat vyvolaných enterotoxigenní-
mi kmeny Escherichia coli, které po
zákazu používání nutričních anti-
biotik způsobují závažné ekono-
mické ztráty v chovech prasat.
Ověřuje se možnost využití humi-
nových látek v komplexní vazbě se
stopovými prvky (zinek, měď)
v profylaxi průjmových onemocně-
ní selat a ke zvýšení užitkovosti pra-
sat. V rámci plnění dílčích cílů pro-
jektu byla ověřena aplikace oxyhu-
molitu (H-Zn) a lignitu (L-Zn) do
diety odstavených selat, při které
dochází ke snížení incidence, závaž-
nosti a trvání klinických příznaků
průjmu a mortality způsobené koli-
infekcemi při zachování dobrých
růstových schopností selat a záro-
veň je redukováno množství zinku
podávané selatům a následně vylu-
čované ve výkalech.
Dr. Ján Matiašovic obhajoval pe -
riodickou zprávu projektu Možnosti
vakcinace prasat inaktivovanou vak-
cínou pro tlumení výskytu salmonel
v chovech prasat řešeného ve spo-
lupráci s firmou Bioveta a. s., zamě-
řeného na imunoprofylaxi salmone-
lových infekcí prasat. V průběhu
řešení bylo zjištěno, že vakcinací
prasnic lze navodit zvýšenou odol-
nost na infekci u sajících selat. Byla
vypracována metodika rozlišení
postinfekčních a postvakcinačních
protilátek, nezbytná pro uplatnění
vakcinace v ozdravném plánu.
Projekt pokračuje testováním triva-
lentní vakcíny proti S. Typhimurium,
S. Derby a S. Infantis pro klinické
použití v chovech prasat a pro účely
registrace vakcíny.
Prof. Miroslav Toman obhajoval
periodickou zprávu projektu
Program zdravotní kontroly ekono-
micky významných infekcí v cho-
vech prasat řešeného ve spolupráci
s Veterinární a farmaceutickou uni-
verzitu Brno. Výzkumný projet je
zaměřen na možnosti diagnostiky
a imunoprofylaxe vybraných viro-
vých a bakteriálních chorob respi-
račního traktu prasat se zaměřením
na PRRS a Haemophilus parasuis, ale
i Streptococcus suis a další. V minu-
lém roce autoři vydali certifikova-
nou metodiku Systém komplexní
diagnostiky respiračních infekcí,
kterou prezentovali na několika
odborných fórech. Metodika je
dostupná na webových stránkách
VÚVeL. V roce 2014, který byl třetím
rokem řešení, dokončili standardi-
zaci dvou ELISA metod k průkazu
protilátek proti vybraným protei-
nům viru PRRS, které zpřesňují mož-
nosti sérologické diagnostiky
a umožňují mimo jiné i odlišit post-
infekční a postvakcinanční protilát-
ky při použití inaktivované vakcíny.
Vybrané výsledky jsou ověřovány
v modelovém podniku Agrofarm
a. s. Dosavadní výsledky také již
publikovali v pěti článcích časopisů
Veterinářství a Náš chov.
Doc. Ivan Rychlík obhajoval perio-
dickou zprávu projektu Trivalentní
salmonelová vakcína na ochranu
chovů drůbeže řešeného ve spolu-
práci s firmou Bioveta a. s. Projekt je
zaměřen na vývoj nových atenuova-
ných kmenů salmonel vhodných
k vakcinaci drůbeže. V roce 2014
byla dokončena příprava všech
kmenů, které budou součástí vakcí-
ny na ochranu chovů drůbeže před
salmonelami. V navazujících aktivi-
tách byly charakterizovány jednotli-
vé vakcinační kmeny in vitro a pro-
běhly experimentální vakcinace pro
hlubší charakterizaci imunitní odpo-
vědi. Dále byly provedeny experi-
menty požadované pro registraci
vakcíny odpovědnými autoritami.
Všechny uskutečněné pokusy potvr-
dily funkčnost jak jednotlivých vak-
cinačních kmenů, tak i kompletní
trivalentní vakcíny.
Dr. Martin Faldyna obhajoval závě-
rečnou zprávu projektu Metody tlu-
mení produkčních chorob skotu –
BVD-MD a paratuberkulózy, jehož
řešení bylo realizováno díky spolu-
práci VÚVeL s Masarykovou univerzi-
tou, Veterinární a farmaceutickou
univerzitou Brno a Svazem chovatelů
českého strakatého skotu. Cílem
projektu bylo sestavit, ověřit
a aplikovat metody tlumení a pre-
vence bovinní virové diarrhoey –
slizniční choroby (BVD-MD) a para-
tuberkulózy v chovech skotu
s různou kapacitou a technologií.
Zazněly sumární informace
o dosažených výsledcích za celou
dobu řešení projektu. Z tohoto pohle-
du lze považovat za nejdůležitější
vznik dvou certifikovaných metodik –
Postup při tlumení paratuberkulózy
v chovech mléčného skotu
a Ozdravování stád skotu od BVD-MD,
které jsou již prostřednictvím cho-
vatelských svazů realizovány
v praxi.
Dr. Martin Faldyna obhajoval také
periodickou zprávu projektu Vývoj
nové generace krmného přípravku
pro prevenci a podpůrnou terapii
enterálních infekcí selat jako cesta
ke snížení ekologické zátěže antibio-
tiky a/nebo sloučeninami zinku,
jehož cílem je vyvinout a otestovat
tři veterinárně – dietetické preparáty
pro prevenci a podpůrnou terapii
enterálních infekcí prasat na základě
tří různých přístupů: rekombinantní
antimikrobiální peptidy, protilátky
typu IgY a probiotické kultury se
zvýšenou produkcí exopolysachari-
dové matrix. Na řešení projektu se
podílí kromě VÚVeL také Výzkumný
ústav mlékárenský, s. r. o. a společ-
nost Pharmaceutical Biotechnology,
s. r. o. V prezentaci zazněly zejména
informace o výsledcích testování
biologických účinků laktoferinu,
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 227 3.3.2015 16:24:32
228 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
vaječné melanže a o vlivu prebiotik
na tvorbu biofilmů potenciálních
probiotických kultur.
Poslední obhajovanou zprávou
byla zpráva o řešení projektu Interní
grantové agentury ministerstva
zdravotnictví ČR Současný výskyt
a epidemiologie viru hepatitidy E
v České republice; sérologická
a molekulárně biologická studie,
kterou přednesla Dr. Petra Vašíčková.
Projekt je řešen ve spolupráci
s Národní referenční laboratoří pro
virové hepatitidy (NRL pro virové
hepatitidy). Cíle projektu jsou zamě-
řeny na objasnění celkové situace
o výskytu a ekologii HEV v ČR. V NRL
pro virové hepatitidy byly zavedeny
dvě molekulárně-biologické meto-
diky pro přímou detekci viru hepati-
tidy E, které byly vyvinuty ve VÚVeL
– „Nested RT-PCR pro detekci RNA
viru s možností genotypizace
v rámci rodu Hepevirus a Reverzně
transkripční triplex real-time PCR
pro detekci a kvantifikaci viru hepa-
titidy E v biologických vzorcích.
Pokračoval odběr a analýza klinic-
kých vzorků pacientů se suspektní,
či sérologicky potvrzenou hepatiti-
dou E a biologických vzorků zvířecí-
ho původu. Byla dokončena studie
se zaměřením na volně žijící zvěř
a zvěř chovanou v oborách (např.
prase divoké, jelen lesní, srnec obec-
ný, daněk evropský a další). V rámci
epidemiologických šetření probíhal
také odběr a analýza vzorků mas-
ných výrobků.
Na základě oponentních posudků
vypracovaných k jednotlivým zprá-
vám a po diskusi se členy oponentní
rady i s dalšími přítomnými v jedna-
cí místnosti byly všechny prezento-
vané zprávy oponentní radou
schváleny. Členům oponentní rady
a oponentům zpráv děkujeme za
vynaložené úsilí. Všem, kteří se
podíleli na řešení projektů, děkuje-
me za odpovědnou práci a přejeme
jim mnoho úspěchů v další vědecké
činnosti.
MVDr. J. Matiašovic, Ph.D.,
MVDr. S. Šlosárková, Ph.D.
Kurz nitrooční chirurgieSpolečnost S & V Technologies
GmbH Acrivet uspořádala Kurz nit-
rooční chirurgie. Oftalmologové
z jedenácti zemí světa se sešli
v Henningsdorfu (Berlíně) od 23. do
25. ledna 2015. Přednášejícími spe-
cialisty byli profesor David A. Wilkie,
DVM, MS, DACVO (Ohio State
University) a Ingrid Allgoewerová,
DVM, MS, DECVO (specialistka na
oftalmologii z Berlína).
Dopoledne probíhaly přednášky
na téma principy FACO (fakoemulzi-
fikace) a nitrooční chirurgie, katara-
kta čočky, chirurgie rohovky. Velká
část teorie byla zaměřena na kom-
plikace při chirurgii katarakty, které
jsou velmi časté a přednášející
dávali přítomným posluchačům uži-
tečné rady ze své praxe, jak jim
předcházet. Po obědě následovaly
čtyři hodiny praktických cvičení.
Technické zázemí bylo velmi preciz-
ně připravené, veškerý servis zajiš-
ťovala specializovaná firma
z Rakouska. Pro dvojici operatérů
byl k dispozici operační mikroskop,
přístroj na FACO, veškeré instru-
mentárium, nitrooční čočky a tenzní
kroužky, šicí materiál, viskoelastické
materiály a jiné. Zákroky jsme pro-
váděli na očích z prasat. Po celou
dobu kurzu vládla mezi všemi účast-
níky velmi přátelská atmosféra.
Setkaly se zde různé národnosti
a o každé přestávce probíhaly dis-
kuse nejen na oftalmologické téma.
Prohlédli jsem si i výrobu nitrooč-
ních čoček, která je plně robotizová-
na. Závěrečná kontrola čoček probí-
há ve zcela sterilním prostředí, kam
má přístup jen vyškolený personál.
Acrivet kurz byl pro mne velmi uži-
tečný. Patřil díky přednášejícím,
skvělé organizaci a vysoké praktič-
nosti k těm nejlepším, kterých jsem
se zúčastnila.
MVDr. Lucie Míková
Technické zázemí bylo velmi precizně připravené
Pro dvojici operatérů byl k dispozici
operační mikroskop
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 228 3.3.2015 16:24:32
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 229
Informační servis
Současná zdravotní problematika v evropských chovech prasat
V prostorách kongresového centra brněnského hotelu
Holiday Inn se uskutečnil 23. 1. 2015 novoroční seminář
s názvem Současná zdravotní problematika v evropských
chovech prasat, pořádaný společností Boehringer
Ingelheim, společně s Českou společností veterinárních
lékařů – specialistů na nemoci prasat (CPVS). Účastníky
semináře srdečně přivítal a program akce zahájil MVDr.
Martin Šanda ze společnosti Boehringer Ingelheim.
Odborný blok přednášek zahájil Prof. Tomasz Stadejek,
DVM, Ph.D., DSc, Dip. ECPHM, z fakulty veterinární medi-
cíny, Oddělení patologie a diagnostiky Univerzity přírod-
ních věd, ve Varšavě s prezentací „Důležitá virová one-
mocnění prasat: Africký mor prasat, PRRS, PCV2 – součas-
ný stav,“ ve které podle nejnovějších, současných poznat-
ků aktualizoval veškeré aspekty týkající se těchto one-
mocnění na celém světě.
Dr. med. vet. Lukas Schwarz, z univerzitní kliniky cho-
rob prasat, Oddělení hospodářských zvířat a veřejného
zdraví, Univerzity veterinárního lékařství ve Vídni, ve
svém příspěvku s názvem„ Epidemický průjem prasat
(PED), detailně popsal původ onemocnění, historii a sou-
časnost, aktuálně informoval o výskytu PED v Evropě
a celém světě.
Následující přednášku věnoval MVDr. Marek Žižlavský,
Ph.D., prezident CPVS a ředitel společnosti Sevaron, pora-
denství s. r. o., problematice „Role veterinárního lékaře
v SPF chovech prasat“ v níž podrobně popsal úroveň SPF
chovů prasat u nás, roli veterinárního lékaře v těchto zaří-
zeních, a vysvětlil zásadní rozdíly mezi chovy SPF a chovy
konvenčními.
Přednáškové odpoledne ukončil MVDr. Pavel Mikliš
z pořádající společnosti Boehringer Ingelheim firemní pre-
zentací, týkající se použití konceptu FLEXcombo® u prasat.
O úspěšnosti semináře svědčila vysoká účast poslucha-
čů a jednoznačný zájem účastníků o tuto problematiku
byl podtržen živou neformální diskusí.
Karel Veselý
Prof. Tomasz Stadejek, DVM, Ph.D., DSc, Dip. ECPHM
Dr. med. vet. Lukas Schwarz,
MVDr. Marek Žižlavský, Ph. D.MVDr. Martin Šanda
MVDr. Tomasz Trela
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 229 3.3.2015 16:24:33
230 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
Podkovářský seminář
Živnostenské společenstvo pod-
kovářů a Podkovářská škola s. r. o.
uspořádaly v prostorách Kliniky
chorob koní VFU ve dnech 24. – 25.
ledna odborný seminář věnující se
problémům končetin hříbat a rov-
nováze kopyta a končetiny dospělé-
ho koně. Pozvání hlavního předsta-
vitele obou organizací a organizáto-
ra Ing. Jindřicha Vinčálka přijal Scott
Morrison, veterinární lékař a podko-
vář, který působí jako vedoucí oddě-
lení podiatrie na Rood & Riddle
Equine Hospital v Lexingtonu.
Odborný překlad po oba dny zajistil
MVDr. Zdeněk Žert, CSc., Dipl. ECVS.
Jako první vyslechli podkováři,
veterinární lékaři a studenti VFU,
kteří téměř zaplnili posluchárnu,
přednášku věnovanou kongenitál-
ním i získaným flexním deformitám
a vrozené laxitě šlach. Na ni navazo-
vala problematika angulárních,
rotačních a dalších deformit.
Možnosti podkovářského řešení,
konzervativní a eventuálně chirur-
gické léčby byly ukázány na mnoha
klinických případech z vlastní praxe,
které byly doloženy bohatou foto-
dokumentací a krátkými videoukáz-
kami. Protože Rood & Riddle Equine
Hospital leží v centru chovu anglic-
kých plnokrevníků a Dr. Morrison se
svými spolupracovníky pečuje
o budoucí dostihové hvězdy od nej-
útlejšího mládí, opakovaně zdůraz-
nil fakt, že korektní postoj dospělé-
ho koně je základním předpokla-
dem pro plné využití jeho genetic-
kého potenciálu. Současně prozra-
dil zásady při posuzování postoje
hříbat různého věku a principy pro-
vádění korektury kopyt. Teoretická
část neděle se týkala rovnováhy
kopyta dospělého koně. Posluchači
byli seznámeni s příčinami deforma-
cí rohového pouzdra, které vznikají
nevyřešenou nebo neřešitelnou
vadou postoje, špatnou korekturou
a podkováním nebo intenzivním
vysokorychlostním tréninkem.
Diskutovány byly jejich následky
a různé typy podkov a podkování.
V neděli odpoledne byli demon-
strováni tři pacienti. U prvního hří-
běte se špalkovým kopytem a pro-
vedenou desmotomií přídatného
vazu hlubokého ohýbače prstu
předvedl Dr. Morisson konzervativní
ošetření v podobě úpravy kopýtka
a zhotovení ochranné podkůvky
z akrylátu. Jako druhý se představil
dospělý sportovní kůň se špalkový-
mi kopyty a Ing. Vinčálek s Dr.
Morrisonem demonstrovali správ-
nou úpravu kopyt a podkování
hrudních končetin při tomto pro-
blému. Také u něho bylo předvede-
no správné podkování hrudních
končetin. Třetím praktickým příkla-
dem byla sportovní klisna, u níž se
dlouhodobě nedařilo dosáhnout
rovnováhy kopyt. Také tento kůň byl
oběma specialisty správně ortope-
dicky podkován.
Odborný seminář byl účastníky
velmi kladně hodnocen a lze jen
doufat, že návštěva Dr. Morissona
nebyla u nás poslední.
Doc. MVDr. Jana Mezerová, Ph.D.
Přednášející Dr. Scott Morrison
Dr. Z. Žert, Dr. S. Morrison a Ing. J. Vinčálek (zleva do prava) řeší problémy končetin hříbat
a rovnováhy kopyta a končetin dospělého koně
BRAVECTO získalo Animal Pharm Award v kategorii
Nejlepší produkt pro společenská zvířata pro rok 2014
Ochucená žvýkací tableta Bravecto
proti blechám a klíšťatům od společ-
nosti MSD Animal Health vyhrála
cenu Animal Pharm Award v kategorii
Nejlepší produkt pro společenská zví-
řata pro rok 2014
Bravecto je první a jediný pří-
pravek s rychlým nástupem účin-
ku, který se ukázal jako velmi
účinný proti blechám a klíšťatům
po dobu 12 týdnů. Obsahuje účin-
nou látku fluralaner ze skupiny
isoxazolinů, u níž nebyla zazna-
menána rezistence nejčastějších
ektoparazitů.
Porotu složenou z nezávislých
odborníků z různých zemí světa
i odvětví, od vědeckých pracovní-
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 230 3.3.2015 16:24:37
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 231
Informační servis
ků po praktikující veterinární lékaře, přesvědčilo
Bravecto hlavně díky dvěma faktorům:
• Bravecto má téměř okamžitý nástup účinku a likviduje
tak parazita velmi rychle.
• Ochrana proti blechám a klíšťatům trvá po dobu tří
měsíců, což je třikrát déle než u konvenčních produktů
proti blechám a klíšťatům, u kterých je potřebná opako-
vaná aplikace každý měsíc.
Tato tableta ve formě chutného pamlsku, který je psy
velmi dobře a ochotně přijímán, má účinnost 12 týdnů jak
proti klíšťatům (Ixodes ricinus, Dermacentor reticulatus
a Dermacentor variabilis), tak proti blechám
(Ctenocephalides felis).
Společnost MSD Animal Health získala souhlas Evropské
komise pro uvedení Bravecto tablet v únoru 2014. V dubnu
2014 pak společnost představila přípravek v České republi-
ce a na Slovensku, v Německu, Španělsku, Itálii, Francii,
Nizozemsku a Velké Británii. V květnu 2014 byl přípravek
Bravecto schválen pro použití v USA.
Vzhledem k tomu, že se jedná o přípravek, který je
dostupný výhradně na veterinární předpis, je tato tableta
veterinárními lékaři ve všech zemích vnímána jako příleži-
tost ke zvýšení profitu jejich pracovišť. Stala se tak mnohdy
nejprodávanějším výhradně veterinárním ektoparazitikem,
stejně jako je tomu i v České republice.
„Měníme způsob ochrany našich domácích mazlíčků”
„Jsme velmi hrdí na to, že naši zákazníci a významní před-
stavitelé průmyslu zvolili produkt společnosti MSD Animal
Health nejlepším produktem pro společenská zvířata pro
rok 2014,” říká Rick DeLuca, prezident společnosti.
„Každý den dostáváme od zákazníků z celého světa zprá-
vy o tom, jak Bravecto mění způsob ochrany našich mazlíč-
ků proti klíšťatům a blechám. Jsem velice hrdý na náš tým,
zvláště pak R & D, jehož neúnavná práce nám přinesla tuto
novinku – bezpečnou a účinnou žvýkací tabletu s účinností
až 12 týdnů a naplnila naše motto „The science of healthier
animals“, dodává Rick DeLuca.
Veterinární lékaři jako ředitelé ústavu v Ivanovicích na Hané
V roce 1918 byl vydán výnos
MZem č. 39 z 23. listopadu, kterým
byl zřízen Provizorní státní ústav pro
rozpoznávání zvířecích nákaz a výro-
bu veterinárních očkovacích látek
v Praze, kde byla diagnostická část
ústavu. Výrobní část ústavu sídlila
v Jezdecké kadetní škole v Hranicích
na Moravě. Vznikl zde Český, později
Československý ústav pro výrobu
sér, který byl členěn na část lékař-
skou vedenou podplukovníkem
MUDr. Karlem Amerlingem, který se
později stal profesorem Lékařské
fakulty univerzity Palackého
v Olomouci. Veterinární část vedl set-
ník MVDr. Karel Macek, pozdější pro-
fesor a rektor Vysoké školy veterinár-
ní v Brně.
Na jaře roku 1920 prosadil první
přednosta veterinární služby MVDr.
Jan Hamr, aby diagnostická část
ústavu z Královských Vinohrad a pro-
dukční pracoviště z Hranic na Moravě
byly sloučeny do jednoho pracoviště
se sídlem ve Vozatajské kadetní škole
v Praze na Hradčanech. Volba nové-
ho místa nebyla šťastná, došlo k pro-
testům proti ponechání veterinární-
ho ústavu v blízkosti Hradu a hrozilo
rozpuštění ústavu. Nakonec byl
Státní veterinární diagnostický
a serotherapeutický ústav přestěho-
ván do Ivanovic na Hané, kde zahájil
činnost 15. dubna 1922.
MVDr. František Pfaff, ředitel
v období od 23. listopadu 1918 do
22. listopadu 1921.
Narodil se 19. července 1875
v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Středoškolská studia absolvoval
v Třebíči, studium na Vysoké škole
zvěrolékařské (VŠZ) ve Vídni ukončil
v roce 1896. Byl městským veteriná-
řem, v letech 1901 až 1904 působil
jako asistent patologického ústavu
VŠZ ve Vídni. V roce 1903 podnikl
studijní cestu do USA. Je objevitelem
bakterie Pasteurella pfaffi. V letech
1906 až 1909 byl přidělen na místo-
držitelství v Praze, byl zvěrolékař-
ským delegátem v Chorvatsku. Vedl
(1909 až 1915) diagnostické labora-
toře při patologickém ústavu VŠZ ve
Vídni. V roce 1912 dosáhl hodnosti
doktora veterinárního lékařství.
Pracoval v ústavu pro výrobu očko-
vacích látek v Mödlingu u Vídně
(1915 až 1917). Koncem roku 1918
vstoupil do služeb Ministerstva
zemědělství v Praze a v období od
23. listopadu 1918 do 22. listopadu
1921 řídil Provizorní státní ústav pro
rozpoznávání zvířecích nákaz a výro-
bu veterinárních očkovacích látek
v Praze. Po ukončení činnosti v ústa-
vu byl poslán jako veterinární dele-
gát do Jugoslávie. V roce 1926 se stal
přednostou veterinárního odboru na
Ministerstvu zdravotnictví a v roce
1934 opět navštívil USA při příleži-
tosti Mezinárodního veterinárního
kongresu. V roce 1939 odešel do
penze, zemřel 27. srpna 1960.
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 231 3.3.2015 16:24:40
232 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
Prof. MVDr. Karel Macek, ředitel
v období od 22. listopadu 1921 do 28.
února 1931
Narodil se 21. března 1885
v Zábřehu na Moravě, kde studoval
na gymnáziu. Byl vojenským stipen-
distou na Vysoké škole zvěrolékařské
ve Vídni, kde promoval v roce 1910.
Po promoci působil u různých vojen-
ských útvarů, vedl diagnostickou sta-
nici pro celé Rakousko, poté byl asis-
tentem ústavu pro bakteriologickou
hygienu a koncem roku 1917 byl při-
dělen do Státního ústavu pro výrobu
očkovacích látek v Mödlingu. Byl
u přednosty ústavu pro hygienu pro-
fesora Josefa Schnürera jeho prvním
asistentem, tam získal velké zkuše-
nosti v bakteriologii. Vytvořil sbírku
mikroorganismů, kterou využil
v nově budovaném ústavu k imuni-
zaci zvířat. Vedením ústavu byl pově-
řen 22. listopadu 1921. Na Vysoké
škole zvěrolékařské v Brně byl od
roku 1926 vedoucím patologicko-
-anatomického ústavu. Do Brna
dojížděl až do roku 1934.
V roce 1930 a 1931 se objevilo
několik článků v Lidových listech, Dni
a v Pražském večerníku, které ostou-
zely ústav a Dr. Karla Macka. V pozadí
stál asi MVDr. Vincenc Jelínek, MVDr.
Eduard Zach a lidová strana. V důsled-
ku uvedených publikací došlo
k několika interpelacím ministra
zemědělství B. Bradáče v Parlamentu
Československé republiky, kdy dne
28. února 1931 (č. j. 25.881/1931-11)
pověřil vedením ústavu MVDr. Jana
Černovského, který byl definitivně
jmenován ředitelem přípisem č. j.
109.447-VII D, ze dne 2. listopadu
1934. Možná tyto události měly
dozvuky v roce 1945.
Chybou Dr. Macka bylo, že za příči-
nu většiny virových infekčních one-
mocnění pokládal chřipku. V tomto
názoru byl neústupný a často se
dostával do sporů hlavně s profeso-
rem MVDr. Antonínem Kloboukem.
Od 24. 5. 1934 byl Dr. K. Macek
pověřen vedením Ústavu pro patolo-
gickou anatomii, bakteriologii, séro-
logii a veterinární hygienu. Ten řídil až
do uzavření vysokých škol v roce
1939. Byl univerzitním profesorem
pro obor všeobecné patologie
a patologické anatomie, vládním
radou ministerstva zdravotnictví, rek-
torem VŠZ Brně (1935 až 1937). Ve
funkci rektora byl přijat v roce 1937
na Hradě prezidentem republiky Dr.
E. Benešem. V roce 1939 byl pověřen
vedením Ústavu pro hygienu masa,
mléka a potravin. V roce 1943 vznikl
při patologickém ústavu vyšetřovací
ústav, do jehož čela byl postaven
prof. Karel Macek.
Po osvobození v květnu 1945 se
vedoucí osobností školy stává docent
Vincent Jelínek a profesor MVDr.
Karel Macek zůstává mimo činnost
Vysoké školy veterinární v Brně, stává
se zaměstnancem ministerstva zdra-
votnictví v hodnosti vládního rady.
Byl pověřen vedením Vyšetřovacího
ústavu v Brně. Ani po projednání
nálezu očistné komise, ve které byl
prof. Macek osvobozen z nařčení
o spolupráci s Němci, nezaujal profe-
sorský sbor kladné stanovisko k jeho
možnému návratu jako profesora, byl
penzionován. Dr. Karel Macek půso-
bil na Zemědělské technické škole
obor veterinární v Kroměříži od roku
1952, zemřel 20. listopadu 1964
v Brně a je pochován na ústředním
hřbitově.
MVDr. Jan Černovský, prozatímní
ředitel od 28. února 1931, ředitel od
10. října 1934 do 31. května 1939
Narodil se 15. května 1892
v obci Gross-Jedlersdorf, která je dnes
součástí Vídně. V dětství se s rodiči
přestěhoval do Kojetína, v Kroměříži
vystudoval reálné gymnázium
s vyznamenáním, a pak pokračoval
na Vysoké škole zvěrolékařské ve
Vídni. Zvěrolékařem byl promován
v roce 1915 ve Vídni. Jako vojenský
zvěrolékař se zúčastnil I. světové
války.
Doktorem veterinární medicíny byl
promován v Brně v roce 1921 na
Vysoké škole zvěrolékařské. Od roku
1920 působil ve Státním veterinár-
ním ústavu v Praze a v roce 1922 pře-
šel do Ivanovic na Hané. Od roku
1931 byl zastupujícím ředitelem a od
roku 1934 byl jmenován přednostou
ústavu. Ústav v Ivanovicích na Hané
dovedl na světovou úroveň. Jeho při-
činěním byl vybudován moderní
morový pavilon, který byl slavnostně
otevřen v roce 1936.
Zabýval se morem prasat, slintav-
kou a kulhavkou, tularemií, bruceló-
zou, infekčními nemocemi telat a hří-
bat, vypracoval postup výroby účin-
né vakcíny proti sněti šelestivé inakti-
vované formaldehydem.
Často a velmi dobře přednášel
v kurzech pro veterinární lékaře.
Zastupoval Československou repub-
liku v OIE v Paříži. Zemřel 31. května
1939 v Brně, pochován byl na hřbito-
vě v Kojetíně.
MVDr. Karel Hruška, ředitel od 31.
května 1939 do 6. dubna 1948
Narodil se 18. ledna 1894 v Praze,
studoval na českém klasickém gym-
náziu v Truhlářské ulici v Praze
v letech 1905 až 1912. Absolvoval
Vysokou školu zvěrolékařskou ve
Vídni v letech 1912 až 1916. Promován
na zvěrolékaře byl v roce 1917, ale ze
zdravotních důvodů se nestal vojá-
kem. Začal pracovat na doktorské
práci u profesora Kašpárka v Praze,
přechodně působil jako městský zvě-
rolékař v Pečkách.
Koncem roku 1918 byl minister-
stvem školství vyslán do Curychu,
kde se zapsal na univerzitě u profeso-
ra Waltra Freie (1882–1972). Na jeho
doporučení odjel v roce 1919 na
Pasteurův ústav v Paříži, kde pracoval
u prof. Alexandra Besredky (1870–
1940). Vynikající vědecké osobnosti
v Curychu a v Paříži ovlivnily rozho-
dujícím způsobem jeho další životní
osudy. V době jeho působení v Paříži
byl ředitelem ústavu Emil Roux
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 232 3.3.2015 16:24:40
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 233
Informační servis
(1853–1933). V centru vědeckého
zájmu Dr. Hrušky byl antrax. Byl při-
dělen do Státního diagnostického
a serotherapeutického veterinárního
ústavu v Praze a v roce 1922 se pře-
stěhoval do Ivanovic na Hané, kde
prožil převážnou část svého života.
Výsledkem jeho mnohaletého úsilí
bylo vytvoření nové (Hruškovy) vak-
cíny s využitím glukosidů a způsob
výroby léčivých sér (antiagresinové-
ho a antibakteriálního). Cestu k tomu-
to cíli dokumentuje 27 publikací.
Nejvýznamnější z nich je Recherches
expérimantales sur le charbon, kte-
rou přednesl osobně ředitel
Pasteurova ústavu v Paříži Emil Roux
na půdě francouzské akademie věd
v roce 1931.
Tato přednáška postavila K. Hrušku
do role největší mezinárodní autority
v oblasti antraxu. Jeho antibakteriální
a antiagresinové sérum bylo mimo
zvířata použito také u lidí nemocných
snětí slezinnou. Zabýval se také slin-
tavkou a kulhavkou.
V roce 1936 byl požádán meziná-
rodním výborem mikrobiologickým
na doporučení prof. J. Bordeta (1870
až 1961, nositele Nobelovy ceny)
o přednášku na II. mezinárodním
sjezdu mikrobiologickém o sněti sle-
zinné, konaném v Londýně. Po rozbití
Československé republiky v červnu
1939, po smrti ředitele MVDr. Jana
Černovského, byl jmenován do funk-
ce ředitele ústavu, tato volba se
osvědčila, protože ve velmi těžkém
období protektorátu dokázal zacho-
vat existenci ústavu.
V roce 1946 byly organizovány
vzpomínkové slavnosti, o rok opož-
děné v důsledku II. světové války,
k 50. výročí Pasteurova úmrtí v Paříži
a v jeho rodné obci. Hruška patřil
k prominentním hostům. Navštívil
palác UNESCO. Návrat z velkolepých
oslav byl přes Belgii, Anglii a Skotsko,
kde jej velmi zaujal zvláště výzkumný
ústav v Pirbrightu. V roce 1947 před-
nášel ve Weybridge (Anglie) v kurzu
organizovaném Mezinárodní organi-
zací pro výživu (FAO) v Římě. O rok
později byl jmenován zástupcem
ČSR v Mezinárodním ústavu pro
nákazy (OIE) v Paříži.
V domácích poměrech po únoru
1948 však jeho evropské renomé
bylo spíše na závadu a 6. dubna 1948
byl zbaven vedení ústavu. Dopisem
ministerstva zemědělství z 3. května
1950 byl také zproštěn funkce stálé-
ho zástupce u Mezinárodního úřadu
epizootologického (OIE) v Paříži.
V roce 1955 byla odzkoušena jeho
vakcína proti července s fermentova-
vaným červenkovým antigenem
inaktivovaným formalínem a adsor-
bováným na gel hydroxidu hlinitého.
Od 1. 6. 1956 se stal zaměstnancem
Výzkumného ústavu veterinárního
lékařství v Brně.
Zemřel náhle 4. května 1958 upro-
střed práce.
MVDr. Karel Rašín, ředitel ústavu
od 6. dubna 1948 do roku 1962
Narodil se v Ústí nad Orlicí 18.
ledna 1898. Po maturitě nastoupil
vojenskou službu a prodělal útrapy I.
světové války. Po návratu z vojenské
služby započal studium veterinární
medicíny v prozatímních kurzech
v Praze a pokračoval ve studiu na
nově založené Vysoké škole zvěrolé-
kařské v Brně. Prof. MUDr. MVDr. E.
Babák přijal mladého studenta jako
nekvalifikovaného asistenta na ústav
pro fyziologii. Později přešel jako asi-
stent na ústav pro zoologii a parazi-
tologii k prof. PhDr. Emilu Sekerovi.
Po skončení studia 12. prosince 1924
se zapisuje na Přírodovědeckou
fakultu Masarykovy univerzity
v Brně. Již jako mladý asistent publi-
kuje. V roce 1927 pracoval na Volžské
biologické stanici v Saratově. Prof.
Sekera v roce 1933 doporučil jeho
habilitační práci, ale k habilitaci
nedošlo a dr. Rašín odešel z Vysoké
školy zvěrolékařské v Brně do Ústavu
pro výrobu očkovacích látek
v Ivanovicích na Hané. Zde pracoval
jako odborník v oblasti parazitárních
chorob hospodářských zvířat.
Věnoval se také studiu výskytu toxo-
plazmózy. Ředitelem byl jmenován
6. dubna 1948, do penze odešel
v roce 1962. Na pracovišti Drnovská,
se věnoval studiu toxoplazmózy.
Zemřel 3. listopadu 1974. Hrob má
v Ústí nad Orlicí.
MVDr. Vladimír Marjánek, ředitel
ústavu od roku 1962 do 23. srpna 1970
Narodil se 10. dubna 1912
v Dobromilicích u Prostějova. Po matu-
ritě a vojenské základní službě studo-
val na Vysoké škole zvěrolékařské
v Brně od roku 1934. Při studiích praco-
val ve Spolku veterinárních mediků,
jehož se stal později předsedou. Po
uzavření vysokých škol přešel jako
laborant do Výzkumného ústavu firmy
Baťa ve Zlíně a pak i do nového Ústavu
pro zkoumání potravin města Zlína,
vedeného MVDr. Janem Höklem. Od
počátku roku 1945 až do osvobození
byl vězněn.
Po ukončení studií v roce 1946 pra-
coval u prof. Klobouka na buiatrické
klinice VŠV v Brně. Po složení fyzikální
zkoušky odešel do Státního veterinár-
ního ústavu v Karlových Varech. Po
reorganizaci přešel na krajský národní
výbor a byl jmenován ředitelem kraj-
ské správy inseminačních stanic.
Zastával funkci krajského veterinární-
ho lékaře v Karlových Varech až do
reorganizace v roce 1960, kdy odešel
do Biovety v Ivanovicích na Hané jako
veterinární lékař pro styk s terénem.
V roce 1962 byl jmenován do funkce
ředitele.
V roce 1967 byla provedena v areálu
ústavu demolice starých nevyhovují-
cích stájí a jiných objektů, převedení
potoka protékajícím areálem ústavu
do podzemního potrubí. Tím byly
vytvořeny podmínky pro budoucí
budování nových objektů.
Zemřel náhle v neděli 23. srpna
1970.
MVDr. Květoslav Kozák, zastupující
ředitel ústavu od srpna roku 1970 do
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 233 3.3.2015 16:24:40
234 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
března 1971 a od poloviny roku 1979
do března 1980
Narodil se 3. září 1922 v Brodku
u Prostějova v rodině veterinárního
lékaře MVDr. Floriána Kozáka. Po
maturitě na Arcibiskupském klasic-
kém gymnáziu v Kroměříži studoval
na VŠV v Brně v letech 1945 až 1949.
Po promoci nastoupil do Diagno-
stického a serotherapeutického vete-
rinárního ústavu v Ivanovicích na
Hané, kde působil 30 let v různých
pozicích ve výrobě. Později zastával
funkci vedoucího podnikové kontro-
ly. Dlouhá léta byl výrobním náměst-
kem až do předčasného odchodu do
důchodu. Podílel se na vývoji mnoha
léčebných a preventivních přípravků,
byl praktik a respektovaný odborník.
Po smrti Dr. V. Marjánka a ještě jed-
nou po prvním odvolání Dr. M. Šišáka
zastával funkci ředitele. Zemřel 10.
září 2009 ve věku 87 let.
MVDr. Miroslav Šišák, ředitel ústavu
od března roku 1971 do léta 1979 a od
října 1990 do října 1991. V obou přípa-
dech byl z funkce ředitele odvolán.
Narodil se dne 15. května 1934
v Terezíně u Čejče. Po ukončení gym-
názia v Hodoníně studoval v letech
1952–1958 na Vysoké škole veterinár-
ní v Brně, kde 28. března 1958 promo-
val. Pracoval jako vojenský veterinární
lékař v Žilině a později v Trnavě.
Na jaře roku 1965 nastoupil do
Biovety v Ivanovicích na Hané, kde
zastával funkci vedoucího podnikové
kontroly. Na podzim roku 1968
odchází pracovat na Státní kontrolu
veterinárních biopreparátů a léčiv
v Brně. Na jaře roku 1971 byl jmeno-
ván do funkce ředitele Biovety
v Ivanovicích na Hané. V jeho prvním
funkčním období nechal vybudovat
novou vrátnici, došlo k výstavbě nové
laboratorní budovy, která byla první
stavbou od konce II. světové války.
Angažoval se při vývoji nové vakcíny
proti trichofytóze skotu a při vývoji
antigenu Listeria monocytogenes
k aglutinačnímu testu.
V polovině roku 1979 byl z funkce
ředitele odvolán a odchází pracovat
na Státní veterinární ústav v Brně.
Počátkem října 1990 byl do funkce
ředitele znovu jmenován. Toto druhé
funkční jmenování bylo ukončeno
odvoláním počátkem října 1991.
Zemřel náhle 12. července 2004.
MVDr. Ing. Radomír Hromádko,
ředitel ústavu od jara roku 1981 do
roku 1986.
Narodil se 21. září 1930
v Chomutově. Po maturitě začal stu-
dovat vysokou školu veterinární
v Brně, kterou ukončil 18. října 1954.
Doktorát obdržel až v roce 1965.
Vystudoval ještě vysokou školu země-
dělskou v Praze, obor zootechnika
hospodářských zvířat. Působil jako
praktický veterinární lékař a později
byl jmenován ředitelem Okresní vete-
rinární správy v Tachově.
V roce 1980 byl jmenován ředitelem
Biovety v Ivanovicích na Hané. Funkci
ředitele vykonával do roku 1986, kdy
se na vlastní žádost vzdal funkce ředi-
tel Biovety a v témže roce byl jmeno-
ván ředitelem Ústředního státního
veterinárního ústavu v Praze, kde
působil až do roku 1991, kdy odešel
do důchodu. Zemřel 18. ledna 2003.
MVDr. Vratislav Krupka, ředitel ústa-
vu od roku 1986 do 1990
Narodil se 10. května 1948
v Tuchomyšli v okrese Ústí nad Labem.
Po maturitě pokračoval ve studiu na
Vysoké škole veterinární v Brně, kte-
rou ukončil 25. března 1972. V roce
1977 nastoupil do Biovety
na Ivanovicích na Hané. Pracoval na
oddělení vakcín a v letech 1978–1981
byl vedoucím podnikové kontroly.
Funkci výrobního náměstka zastával
v letech 1981 až 1986. Ředitelem byl
v letech 1986 až 1990. Byl z funkce
odvolán a z Biovety odešel. Měl podíl
na dvou autorských osvědčeních
v souvislosti s vakcínou proti myxo-
matóze králíků MXT. Na jaře roku
1989 dal podnět k řešení vakcíny proti
vzteklině k orální imunizaci lišek
a v tomto roce byla zahájena výroba
vakcíny proti moru králíků.
MVDr. Břetislav Macura, ředitel
ústavu od roku 1991 do roku 1998
Narodil se 14. března 1938
v Ostravě. Gymnázium absolvoval
v Ostravě, a pak pokračoval ve studiu
na Vysoké škole veterinární v Brně,
kterou ukončil 24. března 1962.
Nejprve působil na obvodě v oblasti
Hronova, a pak nastoupil dvouletou
základní vojenskou službu. Po jejím
ukončení v roce 1964 nastoupil do
Biovety v Ivanovicích na Hané, stře-
disku v Opavě. V letech 1966 až 1970
byl zástupcem vedoucího střediska.
Funkci vedoucího střediska v Opavě
zastával od roku 1970 do roku 1991,
kdy byl jmenován ředitelem Biovety
v Ivanovicích na Hané, kterou zastával
až do roku 1998.
V roce 1995 byla Bioveta v Ivanovicích
na Hané privatizována na společnost
s ručením omezeným a v roce 1996
byla transformována na akciovou spo-
lečnost. Zemřel 6. března 2008 a pocho-
ván je v Ratajích u Kroměříže.
MVDr. Ladislav Dedek, CSc., Klub dějin
veterinární medicíny
a farmacie, VFU Brno.
Oprava
V únorovém čísle Veterinářství 2015 byl v článku dr. Rybnikáře A.: Dermatofytózy koní v kapitole Desinfekce,
nesprávně uveden prostředek na desinfekci podlah síran vápenatý – správně je polysulfid vápenatý (Sulka).
Omlouváme se. redakce Veterinářství
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 234 3.3.2015 16:24:40
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 235
Informační servis
Výstava obrazů koní akademické malířky Ivany Jurné- Lipské
Výstava této malířky s velmi hlu-
bokým vztahem ke zvěrolékařské-
mu stavu a především k jí obdivova-
ným koním se uskutečnila v prosto-
rách Kabinetu dějin veterinární
medicíny a farmacie v budově
Studijního a informačního centra
Veterinární a farmaceutické univer-
zity v Brně. Na vernisáži dne 10.
Prosince 2014 účastníkům výstavy
představila akademickou malířku
galeristka a keramička paní Daria
Nagyová.
V Čechách a na Moravě dokona-
lých malířů koní není mnoho. Z his-
torických osobností nemůžeme
nepřipomenout impozantní ztvár-
nění koní v kresbách Mikoláše Aleše.
Se zajímavým přístupem a hluboký-
mi prožitky tvořil své obrazy zvířat
a zvláště koní akademický malíř Emil
Kotrba (1912-1983). Ten při studiu
a i po jeho ukončení na Škole umě-
leckých řemesel v Brně měl úmysl
studovat zvěrolékařství. S nadšením
navštěvoval přednášky anatoma
profesora Jana Koldy na zvěrolékař-
ské škole v Brně. V Brně však nesetr-
val dlouho a přesto se spřátelil s pro-
fesorem chirurgie MVDr.Karlem
Pardubským a s asistenty na chirur-
gii. Jeho výtvarné nadání ho však
přivedlo ke studiu na Akademii
výtvarných umění do Prahy. Svou
inspiraci pro precizní obrazy získával
na zvěrolékařské škole a později
i častým pobytem v početných cho-
vatelských zařízeních koní a návště-
vou závodišť v terénu. Vytvořil četné
kresby , s oblibou koní v pohybu
a taktéž i řadu miniaturních obrázků
„exlibris“.
Podobně se udál vztah k portréto-
vání zvířat a zvláště pak koní u naší
vystavovatelky, akademické malířky
Jurné-Lipské. Její dědeček, profesor
MVDr. František Jurný byl vynikající
chirurg a velice oblíbený profesor
veterinární chirurgie na zvěrolékař-
ské škole v Brně v padesátých
a šedesátých letech minulého stole-
tí. Jeho posluchači kterým poutavě
přednášel a demonstroval operace
se jistě ještě dnes mezi námi starší-
mi veterináři u nás najdou. K ním
patří i autor tohoto článku.
Vystavovatelka trávila dětství
a vyrůstala především u svého
dědečka profesora Jurného v Brně
a často, téměř denně ho navštěvo-
vala na chirurgické klinice, na jeho
pracovišti a velmi ochotně se zapo-
jovala do provozu jak jen to bylo
možné. Láska ke zvířatům a zvláště
koním se u ní projevovala i později
a to i touhou studovat zvěrolékař-
ství. To se ovšem nepovedlo. Syn
profesora Jurného, otec naší malířky
paní Jurné-Lipské však byl v roce
1956, když jí bylo necelých deset
roků, z politických důvodů uvězněn
na 16 let. Tím pro ní skončila veškerá
možnost ucházet se o studium na
vysokých školách. V souvislosti
s touto realitou byl profesor Jurný
v roce 1959 nuceně penzionován
a vnučka Ivana na studia doporuče-
na nebyla. Podařilo se jí později
uplatnit svůj talent, který zdědila po
své mamince. Byla v roce 1963 přija-
ta na Střední odbornou výtvarnou
školu na Hollarově náměstí v Praze.
Po ukončení studia na této střední
škole pokračovala ve studiu na
Akademii výtvarného umění
v Praze. Absolvovala zde v roce 1974
s diplomovou prací na téma cirkus,
což byly především obrazy zvířat
a klaunů. Bylo to ovlivněno jejím
tréninkem v jízdě na koni a aktivní
činností v cirkuse ve funkci jezdkyně
v sedle koně. Chodila totiž ze zvyku
z Brna i v Praze za koňmi do cirkusu
což ji velice uspokojovalo. Jako
malířka byla velmi pilná a úspěšně
pronikala do světa umění. V dalších
letech se zúčastňovala četných spo-
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 235 3.3.2015 16:24:40
236 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
lečných výstav a akcí Svazů československých výtvar-
ných umělců a zde byla několikrát oceněna. Samostatné
výstavy realizovala v četných městech naší republiky
a i v zahraničí. Bylo to v Bratislavě, ve Velké Británii,
v Bahrainu, na Kubě v Havaně a v Německu. Některé její
kresby jsou dokonce i ve sbírkách naší Národní galerie.
Již dlouhou dobu převažují v tématech její obrazů
figurální náměty a náměty z prostředí dostihového spor-
tu a cirkusů. Naše vystavovatelka maluje i portréty ,
nástěnné malby a v posledním čase se věnuje též sochař-
ské tvorbě. Od roku 1982, tedy již přes 30 let, se speciali-
zuje hlavně na malování koní jak volných kompozicí tak
i portrétů vítězů klasických dostihů včetně Velké
Pardubické.
V rozhovorech s malířkou jsme se dozvěděli, že jejím
snem byla profese dědečka, zvěrolékařství. Ten ji ke
koním a zvířatům vůbec přivedl. Okolnosti, které se
udály v rodině však toto nedovolily a tak se věnovala
a věnuje nadále svému talentu. Svůj talent, ale již dávno
podřídila úspěšně a rozvíjí nadále právě pod vlivem
v mysli hluboce zakotvených vjemů z mládí.
Lásku ke zvířatům a koním ztvárnila akademická malíř-
ka Ivana Jurná-Lipská i množstvím krásných tématicky
nápaditých obrazů, které potěší obdivovatele jejího díla
a vůbec. Její tvůrčí činnost ve výtvarném umění jistě
rozvine tvůrčí myšlení řady kolegyní i kolegů našeho
stavovského společenství.
S přáním příjemných chvil v soužití s koňmi při její
tvorbě!
Prof., MVDr. Čeněk Červený, CSc.
Profesor MVDr. Milan Lebeda, CSc.: 90 let od jeho narození
V těchto dnech si připomínáme
nedožité devadesátiny profesora
MVDr. Milana Lebedy, CSc. Celé
veterinární obci je znám jako výbor-
ný pedagog, velmi úspěšný vědec,
spoluzakladatel oboru Patologická
fyziologie a od roku1961 jeho
vedoucí, který této disciplíně vytýčil
směr a dal náplň. Kromě základů
patologické fyziologie, jako výuko-
vé disciplíny, od samého začátku
také rozvíjel patofyziologický
výzkum a budoval moderní labora-
toře. Byl velmi pracovitý, měl ujas-
něný směr rozvoje pracoviště
a navazoval spolupráci s řadou
významných zahraničních pracovišť
ve světě.
Milan Lebeda se narodil 26. února
1925 v Bratislavě. Studium na Vysoké
škole veterinární v Brně absolvoval
v roce 1950. V průběhu studia půso-
bil jako pomocná vědecká síla na
Ústavu patologické morfologie,
který vedl prof. MVDr. Vincenc
Jelínek. Již v té době se jako student
zajímat o vědeckou práci a postup-
ně nacházel zalíbení v patologické
fyziologii, kterou od roku 1951 vedl
prof. V. Jelínek. Brzy po absolutóriu
v roce 1951 byl MVDr. Milan Lebeda
přijat do vědecké přípravy, kde se
věnoval studiu imunologie a vakci-
noprofylaxe leptospiróz. Disertační
práci obhájil v roce 1953 a jako první
v Československu získal hodnost
kandidáta veterinárních věd (titul
CSc.). V roce 1958 se habilitoval
a jako docent byl v roce 1961 usta-
noven do funkce vedoucího Ústavu
patologické fyziologie, který vznikl
v rámci Katedry patologické morfo-
logie. V roce 1964 (1. května) pak
vznikla samostatná Katedra patolo-
gické fyziologie, jejímž zakladatelem
byl prof. M. Lebeda. Katedra se zača-
la intenzivně rozvíjet, byly nakoupe-
ny moderní přístroje a výzkum byl
orientován na studium acidobazické
rovnováhy a poruch metabolizmu.
Kromě jiného byl v roce 1966 zakou-
pen Astrupův přístroj – acidobazický
analyzátor od firmy Radiometr
z Dánska, což byl jeden z prvních pří-
strojů dovezený do Československa.
Pomocí tohoto přístroje byly studo-
vány acidobazické ukazatele
u skotu, drůbeže i laboratorních zví-
řat. Získané hodnotné a prioritní
výsledky umožnily uspořádat v roce
1969 mezinárodní konferenci, které
se zúčastnili významní vědečtí pra-
covníci z Anglie, Německa, Dánska
a Maďarska. Konference měla velký
ohlas v Československu i v zahrani-
čí. Profesor Lebeda se zúčastnil
i řady zahraničních konferencí, kde
prezentoval své výsledky. Výzkum
se postupně orientoval na skot. Byly
studovány vztahy matka-mládě, aci-
dobazická rovnováha a minerální
metabolizmus u telat při různých
dietách a rozdílném zdravotním
stavu telat. Byl studován diarhoický
syndrom telat a jeho vliv na poru-
chy acidobazické rovnováhy. V roce
1966 byl doc. MVDr. Milan Lebeda,
CSc. jmenován profesorem. Tato
skutečnost ho přiměla k dalšímu
zapojení a to jak na úseku pedago-
giky, tak i výzkumu. Prof. Lebeda byl
zvolen prorektorem pro vědu
a výzkum Vysoké školy zemědělské
(VŠZ) a byl statutárním zástupcem
rektora VŠZ v Brně prof. ing. M.
Vyskota, DrSc. Přechodné zlepšení
politické atmosféry v druhé polovi-
ně 60. let 20. století umožnilo rozví-
jet ve větší míře i zahraniční spolu-
práci. Prof. Lebeda navázal blízké
pracovní kontakty s veterinárními
fakultami v Londýně, Kodani,
Stockholmu, Mnichově, Záhřebu
a účastnil se řady vědeckých konfe-
rencí na uvedených fakultách. Úzké
vztahy udržoval s veterinární fakul-
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 236 3.3.2015 16:24:40
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 237
Informační servis
tou v Košicích. Zasloužil se o zřízení
Katedry patologické fyziologie na
košické fakultě. Několik let dojížděl
na přednášky do Košic a pomohl tak
vybudovat moderní pracoviště
i v Košicích. Prof. Lebeda dokázal
vzbudit zájem o studium patologic-
ké fyziologie u studentů a rovněž
zájem o vědeckou práci. V průběhu
krátké doby desítky studentů zpra-
covali diplomové práce na jeho
katedře. Velký zájem o práci na
katedře měli i absolventi fakulty,
kteří se hlásili na doktorské studium.
Týmová práce, kterou prof. Lebeda
podporoval a rozvíjel, přinesla
mnoho pozitivního. Řešily se zají-
mavé výzkumné projekty, které se
týkaly především skotu. Byla navá-
zána spolupráce s katedrou výživy
na VŠZ v Brně (s prof. Tylečkem).
Z úspěšně řešených projektů vznikly
významné publikace, disertační
práce i monografie. Katedra patolo-
gické fyziologie se stala známým
a uznávaným pracovištěm ve světě.
Kvalitní publikace, účast na zahra-
ničních konferencích a časté návště-
vy zahraničních profesorů, to vše
přispělo k vysokému standardu
výzkumu i pedagogiky.
Prof Lebeda ve spolupráci s prof
K. Boďou napsali první českosloven-
skou učebnici patofyziologie hos-
podářských zvířat. Dále se prof.
Lebeda podílel jako spoluautor na
zpracování učebnice fyziologie hos-
podářských zvířat. Prof Lebeda
napsal i celou řadu monografií. Za
významnou považuji „Acidobazická
fyziologie a patofyziologie hospo-
dářských zvířat se základy detekce
a terapie poruch“. Je také spoluau-
torem německé učebnice „ Innere
Krankheiten der Haustiere, Band II.
Funktionelle Störungen“. Se svýmí
spolupracovníky sepsal řadu mono-
grafií týkajících se poruch minerál-
ního metabolizmu, metabolizmu
dusíkatých látek, metabolizmu beta
karotenu a další. Prof. Lebeda často
přednášel na různých seminářích
pro veterinární i zemědělskou veřej-
nost. Byl nejen uznávaným vědcem,
ale i odborníkem, jehož si vážila
široká veterinární a zemědělská
praxe. Publikoval více jak 150
původních vědeckých prací, 130
odborných sdělení, 23 knih, učebnic
a monografií. Řadu publikací uveřej-
nil i v zahraničních časopisech.
Za normalizačního procesu
počátkem 70. let 20. století, musel
prof. Lebeda přestat vyučovat a byl
zbaven vedení katedry. V té době se
stal vedoucím Laboratoře pro studi-
um metabolických poruch u hos-
podářských zvířat. Laboratoř byla
jedním z oddělení Katedry diagnos-
tiky, terapie a prevence. Zde pokra-
čoval v řešení výzkumu, publikoval,
přednášel pro veterinární a chova-
telskou veřejnost. Bohužel mu
nebylo dovoleno nadále udržovat
a rozvíjet jeho rozsáhlé styky se
zahraničím, což vedlo ke snížení
prestiže celé VŠV. Ve svých 60 letech
odešel do důchodu, ale výzkumné
a poradenské činnosti se nevzdal.
V JZD Bánov vybudoval laboratoř,
kde ve své práci, byť za ztížených
podmínek, pokračoval.
Prof. Lebeda měl rád přírodu a ve
volném čase se věnoval myslivosti.
V této sféře zájmu měl i řadu před-
nášek a publikací.
Práce Prof. Lebedy byly ve své
době velmi žádané a známé. Byly
oceněny řadou světových společ-
ností. Prof Lebeda byl zvolen čle-
nem World University, American
Association for the Advancement of
Science, The New York Academy of
Sciences. V roce 1985 bal zařazen do
publikací „International Book of
Honor“ a „Five Thousand
Personalities of the World“.
Profesor Lebeda náleží mezi
významné pedagogické a vědecké
osobnosti Veterinární a farmaceu-
tické univerzity Brno.
Předčasně zemřel 6. června 1989
ve svých 64 letech. Osobně jsem si
prof. Lebedy velmi vážil. Pracoval
jsem na Katedře patologické fyzio-
logie 3 roky jako student pod jeho
vedením a krátkou dobu po ukon-
čení studia i jako asistent. Oceňuji
jeho pracovitost, preciznost ve
vědecké práci i přímé a slušné cho-
vání. Do života mi dal mnoho.
Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.,Dipl.
ECBHM
Přednosta klinické laboratoře pro
velká zvířata FVL VFU
Prezident ČBS
Uplynulo 130 roků od narození profesora Rudolfa Dostála
Profesor PhDr. Rudolf Dostál, DrSc.,
MVDr. h. c. patří mezi významné
osobnosti vysokého veterinárního
učení v Brně. Byl zakládajícím členem
profesorského sboru nově vzniklé
Vysoké školy zvěrolékařské (VŠZv)
v Brně, v letech 1929 až 1931 byl jejím
rektorem. Formoval základy veteri-
nární botaniky a podstatně přispěl
k jejímu rozvoji.
Rudolf Dostál se narodil 28. března
1885 v Prorubech na okrese Rychnov
nad Kněžnou. Maturoval v roce 1903
na piaristickém gymnáziu v Rychnově
nad Kněžnou. Po maturitě studoval
přírodní vědy na Filosofické fakultě
Karlo-Ferdinandovy University
v Praze. Studium zde ukončil v roce
1908 jako doktor filosofie. O rok poz-
ději zde získal též aprobaci pro příro-
dopis, matematiku a fyziku. Na experi-
mentální morfologii rostlin se začal
zaměřovat již jako univerzitní student
na Ústavu pro anatomii a fyziologii
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 237 3.3.2015 16:24:40
238 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
rostlin. Velký vliv na něj měl mladý
profesor Bohumil Němec (∗1873-
†1966), který ústav vedl. Přes nespor-
né výsledky výzkumné práce tohoto
období našel po promoci zaměstnání
„pouze“ jako gymnaziální profesor.
Působil na gymnáziích v Praze, Opavě
a Třeboni. Práce ho však neuspokojo-
vala. Ve spolupráci s ústavem profeso-
ra Němce realizoval nadále výzkum-
nou činnost. Objevil význam regulač-
ního působení rostoucích pupenů
pro tvorbu adventivních kořenů.
Výsledky své práce o morfogenezi hlíz
využil a shrnul v habilitační práci
nazvané O formativní činnosti rezerv-
ních orgánů rostlinných. Na
Přírodovědecké fakultě Univerzity
Karlovy v Praze u profesora Bohumila
Němce v roce 1919 habilitoval a jako
docent odešel do Brna.
V Brně na VŠZv nastoupil jako
vedoucí nově zřízeného samostatné-
ho Botanického ústavu. Samostatnost
ústavu na VŠZv odrážela nutnost zna-
lostí botaniky u budoucích zvěroléka-
řů. Výuka veterinární botaniky byla
zaměřena na pícniny, rostliny určené
k potravinářským účelům, rostliny
léčivé a jedovaté. Tedy na osvojení
znalostí potřebných pro úspěšný
výkon zvěrolékařské praxe. Od roku
1927 přednášel nový předmět
Vegetabilní potraviny a v roce 1929
vyšla jím sepsaná učebnice stejného
názvu. Ústav sídlil ve druhém poscho-
dí budovy č. 32 (což byla původně
Zemská vychovatelna, která byla
upravena na rektorát a prostory zde
využívaly i ústavy – Biologický,
Z o o l o g i c k o - p a r a z i t o l o g i c k ý,
H i s t o l o g i c k o - e m b r y o l o g i c k ý
a Fyziologický, kaple vychovatelny
byla upravena na posluchárnu). Dnes
se v této budově nachází Ústav biolo-
gie a chorob volně žijících zvířat.
Na VŠZv se s nadšením věnoval
vědeckému bádání a budování ústa-
vu a botanické zahrady. Značnou
pozornost věnoval studiu mořských
řas. Při pobytu ve Francii, v přímořské
výzkumné stanici ve Villefranche-sur-
Mer (v druhé polovině 20. let), studo-
val regenerační schopnost a růst zele-
né řasy Caulerpa prolifera. Svůj objev
publikoval ve Francii, což pomohlo
jeho známosti ve vědecké veřejnosti.
Od těchto poznatků se odvíjely jeho
pozdější objevy fytohormonů. Právě
jeho inaugurační rektorská přednáška
na VŠZv s názvem Otázka vnitřní
sekrece u rostlin vycházela z jeho
výsledků zkoumání fytohormonů.
V Rostlinopise nakladatelství
Aventinum je jeho Experimentální
morfologie rostlin velmi významným
dílem a taktéž i Fysiologie rostlin
v kompendiu Zemědělská botanika.
Některé výsledky svého bádání shrnul
v publikaci O celistvosti rostlin. Na
Botanickém ústavu VŠZv byl obklo-
pen řadou schopných spolupracovní-
ků, mj. například MVDr. Vladimírem
Kubešem (∗1904-†1982), známým
svým působením v Latinské Americe
(ke konci své profesní dráhy byl profe-
sorem bakteriologie a virologie
v Guatemale). V roce 1921 dosáhl doc.
Dostál titulu mimořádného a v roce
1927 řádného profesora na Vysoké
škole zvěrolékařské v Brně.
Při reformě veterinárního studia
v roce 1933 byl rozsah výuky botaniky
na VŠZv zredukován a Botanický
ústav byl zrušen. Prof. Dostál přešel na
Vysokou školu zemědělskou (VŠZ)
v Brně, kde se ujal v roce 1934 vedení
tamějšího Botanického ústavu.
Pracovní etapa prof. Dostála na VŠZ se
vyznačovala vedle intenzivní pedago-
gické činnosti pestrou výzkumnou
a organizátorskou činností. Ve výzku-
mu byly řešeny otázky stimulace
růstu a morfogeneze. O stimuláto-
rech růstu napsal knihu s názvem
Rostlinné hormony a jejich praktické
využití v zemědělství (1940). Dalším
velkým tématem bylo studium folt-
operiodismu a hormonálních vlivů na
opadávání listů. Po skončení války se
pustil do znovuvybudování
Botanického ústavu na VŠZ, neboť
vybavení bylo z velké části zničeno.
Na Vysoké škole zvěrolékařské byl
pověřen výukou botaniky od roku
1934 až do roku 1949 (s přerušením
během okupace) docent, pozdější
profesor PhDr. Jan Macků (∗1881-
†1964). Od roku 1950 do roku 1952
přednášel externě botaniku na VŠZv
opět prof. Dostál. V roce 1953 byla
vydána učebnice Veterinární botanika
za vydatného autorského přispění
prof. Dostála. Po něm nastoupil RNDr.
Jaromír Šikula (∗1924-†2000), který
byl jeho asistentem na VŠZ v Brně.
Rokem 1956 končí období externího
zajišťování výuky botaniky, neboť
v tomto roce byl znovu obnoven na
VŠZv Botanický ústav. Byly vybudová-
ny pracovny, cvičebny pro praktickou
výuku a výzkumná laboratoř. Do
funkce vedoucího ústavu byl jmeno-
ván RNDr. Ing. Jaromír Šikula.
Prof. Rudolf Dostál dosáhl světového
věhlasu v oboru experimentální mor-
fologie rostlin. Obor spoluzakládal
a po celý život aktivně rozvíjel. Vedle
pozice vedoucího Botanického ústavu
Vysoké školy zvěrolékařské v Brně
vykonával od roku 1934 tuto funkci
i na Vysoké škole zemědělské v Brně.
Byl vynikajícím pedagogem a vědec-
kým pracovníkem. V letech 1929 až
1931 vykonával funkci rektora Vysoké
školy zvěrolékařské v Brně. Prof. Dostál
byl již za mladých let členem Královské
české společnosti nauk, která se v roce
1952 stala součástí Čs. akademie věd.
Dále byl členem Moravské přírodově-
decké společnosti v Brně,
Československé botanické společnos-
ti, Československé biologické společ-
nosti v Brně a Německé botanické
společnosti v Berlíně. Jeho experi-
mentální práce byly uveřejněny nejen
v tuzemských, ale také v předních
zahraničních vědeckých časopisech té
doby a vydobyly si značný ohlas. Za
výsledky práce byl jmenován členem
tehdejší Československé akademie
zemědělské a členem koresponden-
tem Československé akademie věd.
Jeho vědecká a pedagogická činnost
byla oceněna řadou vyznamenání.
Prof. Dostál zemřel 19. 8. 1973. Je
pohřben na Ústředním hřbitově
v Brně.
Prof. Jaroslav Doubek, CSc.,
prof. Čeněk Červený, CSc.
Krajská veterinární správa
Státní veterinární správy
pro Kraj Vysočina
oznamuje,
že dne 18. ledna 2015 zesnul ve věku 83 let
pan
MVDr. Roman Zachovalokresní veterinární hygienik
OVS Jihlava v. v.
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 238 3.3.2015 16:24:40
Informační servis
R E G I S T R O V A N É V E T E R I N Á R N Í L É Č I V É P Ř Í P R A V K Y A S C H V Á L E N É V E T E R I N Á R N Í P Ř Í P R A V K YNově registrované veterinární léčivé přípravky
Název a RČ Základní informace
Adaxio šampon pro psy
Chlorhexidini digluconas
Miconazoli nitras
96/006/15-C
DR: SOGEVAL, 200 avenue de Mayenne, Zone Industrielle des Touches, 53000 LAVAL,
FRANCIE
V: SOGEVAL, 200 avenue de Mayenne, Zone Industrielle des Touches, 53000 LAVAL,
FRANCIE, THEPENIER PHARMA INDUSTRIE, ROUTE D’ALENCON, 61400 ST LANGIS LES
MORTAGNE, FRANCIE
S: každý ml obsahuje:
Léčivé látky: Chlorhexidini digluconas 20 mg (odpovídá 11,26 mg chlorhe-
xidinum), Miconazoli nitras 20 mg (odpovídá 17,37 mg miconazolum),
Methylchloroisothiazolinon 0,0075 mg, Methylisothiazolinon 0,0025 mg, kyselina ben-
zoová (E210) 1,35 mg
I: Léčba a tlumení seboroické dermatitidy provázející infekce Malassezia pachydermatis
a/nebo Staphylococcus pseudintermedius
CD: Psi
OL: Není určeno pro potravinová zvířata
Ancesol 10 mg/ml injekční
roztok pro skot
Chlorphenamini maleas
96/001/15-C
DR: Richter Pharma AG, Feldgasse 19, 4600 Wels, Rakousko
V: Richter Pharma AG, Durisolstrasse 14, 4600 Wels, Rakousko
S: 1 ml obsahuje:
Léčivá látka: Chlorphenamini maltas 10 mg, (odpovídá 7,03 mg chlorphenaminum)
Pomocné látky: Methyparaben (E218) 1,00 mg, Propylparaben 0,20 mg
I: Symptomatická léčba stavů spojených s uvolňováním histaminu
CD: Skot
OL: Maso: 24 hodin, mléko: 12 hodin
Carprosol 50 mg/ml injekční
roztok pro psy a kočky
Carprofenum
96/002/15-C
DR + V: CP-Pharma Handelsges. mbH, Ostlandring 13, 31303 Burgdorf, Německo
S: 1 ml obsahuje:
Léčivá látka: Carprofenum 50,0 mg
Pomocné látky: Benzylalkohol (E1519) 15,0 mg
I: Psi: tlumení pooperačních bolestí a zánětu po ortopedických operacích a operacích
měkkých tkání (včetně nitroočních).
Kočky: Tlumení pooperačních bolestí.
CD: Psi, kočky
OL: Není určeno pro potravinová zvířata
Deltanil 10 mg/ml roztok pro
nalévání na hřbet – pour-on
pro skot a ovce
Deltamethrinum
96/005/15-C
DR + V: VIRBAC, 1ère avenue – 2065m – L. I. D., 06516 Carros, FRANCIE
S: 1 ml obsahuje:
Léčivá látka: Deltamethrinum 10 mg
I: Pro zevní podání k léčbě a prevenci napadení vešmi, všenkami a mouchami u skotu;
napadení klíšťaty, vešmi, všenkami, kloši a rozvinuté myiázy u ovcí a vešmi a klíšťaty
u jehňat.
Skot: Léčba a prevence napadení vešmi a všenkami zahrnující druhy Bovicola bovis,
Solenopotes capillatus, Linognathus vituli a Haematopinus eurysternus. Také jako pro-
středek při léčbě a prevenci napadení bodavými a obtížnými mouchami zahrnujícími
druhy Haematobia irritans, Stomoxys calcitrans, Musca spp. a Hydrotaea irritans.
Ovce: Léčba a prevence napadení klíšťaty Ixodes ricinus a vešmi a všenkami
(Linognathus ovillus, Bovicola ovis), kloši (Melophagus ovinus) a rozvinuté myiázy (vyvo-
lané obvykle Lucilia spp).
Jehňata: Léčba a prevence napadení klíšťaty Ixodes ricinus a všenkami Bovicola ovis.
CD: Skot a ovce
OL: Skot: maso 17 dní, mléko: bez ochranných lhůt
Ovce: maso: 35 dní, mléko: bez ochranných lhůt
Nifencol 300 mg/ml injekční
roztok pro skot a prasata
Florfenicolum
96/004/15-C
DR VETPHARMA ANIMAL HEALTH, S.L., Les Corts, 23, 08028 BARCELONA, Španělsko
V: MEVET S. A. U, Pol. Ind. El Segre, P.410, 25191 Lleida Španělsko
Distribuce: WERFFT, spol. s r. o., Kotlářská 53, 602 00 Brno, Česká republika
S: 1 ml obsahuje:
Léčivé látky: Florfenicolum 300 mg
I: Skot: Prevence a léčba infekcí respiračního traktu způsobených Histophilus somni,
Mannheimia haemolytica a Pasteurella multocida citlivými na florfenikol
Preventivní léčba smí být zahájena až poté, kdy se ve stádě prokáže výskyt onemoc-
nění
Prasata: Léčba akutního respiračního onemocnění vyvolaného kmeny Actinobacillus
pleuropneumoniae a Pasteurella multocida citlivými na florfenikol
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 239
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 239 3.3.2015 16:24:40
240 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
Prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci veterinárních léčivých přípravků
Změny registrace veterinárních léčivých přípravků
Nifencol 300 mg/ml injekční
roztok pro skot a prasata
Florfenicolum
96/004/15-C
CD: Skot a prasata
OL: Skot: maso: po i. m. aplikaci: 30 dnů, po s. c. aplikaci: 44 dnů, mléko: nepoužívat
u zvířat, jejichž mléko je určeno pro lidský konzum anebo jsou v období zaprahnutí
Prasata: maso: 18 dnů
Vetmedin 10 mg žvýkací
tablety pro psy
Pimobendanum
96/003/15-C
DR Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, Binger Strasse 173, 55216 Ingelheim/
Thein, Německo
V: Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, Binger Strasse 173, 55216 Ingelheim/
Thein, Německo
MEDA Manufacturing GmbH, Neurather Ring 1, 51063 Köln, Německo
S: 1 žvýkací tableta obsahuje:
Léčivé látky: pimobendanum 10 mg
I: Léčba městnavého srdečního selhání u psů vyvolaného dilatační kardiomyopatií
nebo nedostatečností srdečních chlopní (nedomykavost mitrální a/nebo trikuspidální
chlopně). (Viz také bod Dávkování pro každý druh, cesty a způsob podání).
CD: Psi
OL: Není určeno pro potravinová zvířata
NázevDržitel platnosti rozhodnutí
o registraciRČ Prodlouženo do
Dolorex 10 mg/ml injekční roztok pro
koně, psy a kočky
Intervet International B. V.,
Nizozemsko96/018/07-C na dobu neomezenou
Fypryst 50 mg roztok pro nakapání na
kůži – spot-on pro kočky
Fypryst 67 mg roztok pro nakapání na
kůži – spot-on pro psy
Fypryst 134 mg roztok pro nakapání na
kůži – spot-on pro psy
Fypryst 268 mg roztok pro nakapání na
kůži – spot-on pro psy
Fypryst 402 mg roztok pro nakapání na
kůži – spot-on pro psy
Krka, d. d., Novo město,
Slovinsko
96/011/10-C
96/012/10-C
96/013/10-C
96/014/10-C
96/015/10-C
na dobu neomezenou
Nelio 2,5 mg tableta pro kočky SOGEVAL, Francie 96/003/10-C na dobu neomezenou
Nuflor Minidose 450 mg/ml injekční roz-
tok pro skot
Intervet International B. V.,
Nizozemsko96/053/08-C na dobu neomezenou
Poulvac ND Hitchner B1 lyof.Zoetis Česká republika, s. r. o.,
Česká republika97/272/95-C na dobu neomezenou
PRACETAM 200 mg/ml roztok pro podání
v pitné vodě pro prasataSOGEVAL, Francie 96/010/10-C na dobu neomezenou
Název Držitel platnosti roz-
hodnutí o registraci
RČ Změna
Alzane 5 mg/ml injekční roz-
tok pro psy a kočky
Dorbene 1 mg/ml injekční roz-
tok pro psy a kočky
Laboratorios SYVA S. A. U.,
Španělsko
96/089/11-C
96/087/11-C
Změny na obalu nebo příbalové
informace, které nesouvisí se sou-
hrnem údajů o přípravku
Antirobe 25 mg tvrdá tobolka
Antirobe 75 mg tvrdá tobolka
Antirobe 150 mg tvrdá tobolka
Zoetis Česká republika,
s. r. o., Česká republika
96/234/94-C
96/234/94-C/10-A
96/234/94-C/10-B
Změna mimo rozsah schválených
limitů specifikací. Zpřísnění limitů
specifikací. Změna zkušebního
postupu pro konečný přípravek.
Vypuštění nevýznamného para-
metru specifikací u konečného
přípravku
AviPro MD MARIS suspenze
a rozpouštědlo pro injekční
suspenzi pro kuřata
AviPro ND C131 lyofilizát pro
přípravu suspenze
Lohmann Animal Health
GmbH, Německo
97/007/14-C
97/045/07-C
Zavedení nového systému farma-
kovigilance
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 240 3.3.2015 16:24:40
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 241
Informační servis
AviPro SALMONELLA DUO lyo-
filizát pro podání v pitné vodě
AviPro SALMONELLA VAC T
lyofilizát pro podání v pitné
vodě
AviPro THYMOVAC lyofilizát
k rozpuštění v pitné vodě
Lohmann Animal Health
GmbH, Německo
97/050/11-C
97/002/06-C
97/066/09-C
Zavedení nového systému farma-
kovigilance
Baycox 2,5 % (W/v) perorální
roztok
Bayer s. r. o.,
Česká republika
96/377/92-C Změna parametrů a/nebo limitů
specifikací pro pomocnou látku.
Změna zkušebního postupu pro
konečný přípravek. Přidání nové
zkoušky v průběhu výrobního
procesu konečného přípravku
Biocan DHPPi+LR lyofilizát pro
přípravu injekční suspenze
s rozpouštědlem
Biocan LR injekční suspenze
Biocan R, injekční suspenze
Biocan Novel DHPPi/L4R,
lyofilizát a rozpouštědlo pro
injekční suspenzi pro psy
Biofel PCHR injekční emulze
pro kočky
Bioveta, a. s., Česká
republika
97/016/04-C
97/008/04-C
97/086/02-C
97/054/14-C
97/006/06-C
Přidání nové zkoušky a limitů
v průběhu výrobního procesu
Biocan R injekční suspenze Bioveta, a. s., Česká
republika
97/086/02-C Změna výrobního procesu účinné
látky
BIOSUS M. hyo, injekční sus-
penze pro prasata
Bioveta, a.s., Česká
republika
97/099/11-C Změna stávajícího systému farma-
kovigilance
Deltanil 10 mg/ml roztok pro
nalévání na hřbet – pour-on
pro skot a ovce
Virbac, Francie 96/005/15-C Změna vnitřního obalu koneč-
ného přípravku. Změna neovliv-
ňující informace o přípravku.
Prodloužení doby použitelnosti
konečného přípravku. Změna
doby použitelnosti přípravku po
prvním otevření. Změna mecha-
nizmů uvolňování šarží. Změna
zkušebního postupu pro konečný
přípravek
DENAGARD 450 mg/g granule
pro přípravu perorálního roz-
toku
Novartis Animal Health
d. o. o., Slovinsko
96/331/91-C Malá změna výrobního procesu
Duramune Plus DHPPi/L3R
Vanguard R injekční suspenze
pro psy, kočky, skot, prasata,
ovce, kozy, koně a fretky
Zoetis Česká republika,
s. r. o., Česká republika
97/008/12-C
97/040/05-C
Podstatná změna nebo nahrazení
biologické/imunologické/imuno-
chemické zkušební metody
Duramune DAPPi + LC
Lyofilizát pro přípravu injekční
suspenze s rozpouštědlem pro
psy
Duramune Pi + LC Lyofilizát
pro přípravu injekční suspen-
ze s rozpouštědlem
Zoetis Česká republika,
s. r. o., Česká republika
97/009/04-C
97/029/07-C
Vypuštění nevýznamné zkoušky
v průběhu výrobního procesu.
Podstatné změny výrobního pro-
cesu, které mohou mít významný
dopad na jakost, bezpečnost
a účinnost léčivého přípravku
Effitix 26,8 mg/240 mg roztok
pro nakapání na kůži – spot-
-on pro velmi malé psy
Effitix 67 mg/600 mg roztok
pro nakapání na kůži – spot-
-on pro malé psy
Effitix 134 mg/1200 mg roztok
pro nakapání na kůži – spot-
-on pro středně velké psy
Effitix 268 mg/2400 mg roztok
pro nakapání na kůži – spot-
-on pro velké psy
Effitix 402 mg/3600 mg roztok
pro nakapání na kůži – spot-
-on pro velmi velké psy
Virbac S. A., Francie 96/076/14-C
96/077/14-C
96/078/14-C
96/079/14-C
96/080/14-C
Změna mimo rozsah schválených
limitů specifikací
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 241 3.3.2015 16:24:40
242 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015
Informační servis
EFFIPRO 2,5 mg/ml kožní
sprej, roztok pro kočky a psy
EFFIPRO 50 mg roztok pro
nakapání na kůži – spot-on
pro kočky
EFFIPRO 67 mg roztok pro
nakapání na kůži – spot-on
pro malé psy
EFFIPRO 134 mg roztok pro
nakapání na kůži – spot-on
pro středně velké psy
EFFIPRO 268 mg roztok pro
nakapání na kůži – spot-on
pro velké psy
EFFIPRO 402 mg roztok pro
nakapání na kůži – spot-on
pro velmi velké psy
Virbac S. A., Francie 99/069/09-C
96/070/09-C
96/071/09-C
96/072/09-C
96/073/09-C
96/074/09-C
Zavedení výrobce účinné látky
podložené základním dokumen-
tem o účinné látce (ASMF). Změna
mimo rozsah schválených limitů
specifikací pro účinnou látku
EQUIP EHV 1,4 injekční sus-
penze
Zoetis Česká republika,
s. r. o., Česká republika
97/088/03-C Změna zkušebního postupu pro
biologickou účinnou látku. Změna
limitů specifikací účinné látky
v průběhu její výroby. Změna
výrobního procesu imunologické-
ho konečného přípravku
Forthyron 200 μg tableta
Forthyron 400 μg tableta
Eurovet Animal Health B.
V., Nizozemsko
96/010/06-C
96/011/06-C
Změna doby použitelnosti nebo
podmínek skladování
FUCHSORAL perorální suspen-
ze pro lišky
IDT Biologika GmbH,
Německo
97/609/97-C Změny stávajícího systému farma-
kovigilance
Chemisole 200 mg/ml perorál-
ní roztok
Chemisole 300 mg/g prášek
pro podání v pitné vodě
Tylosina 20 mg/ml perorální
roztok
Chemifarma SpA, Itálie 96/090/01-C
96/001/02-C
96/047/01-C
Změny na obalu nebo příbalové
informace, které nesouvisejí se
souhrnem údajů o přípravku
IVERMIX 3 mg/g premix pro
medikaci krmiva
Tekro, spol. S r. o., Česká
republika
98/095/11-C Změna doby použitelnosti nebo
podmínek skladování konečného
přípravku
Nobivac KC lyofilizát pro pří-
pravu nosní suspenze s roz-
pouštědlem
Receptal 4 μg/ml injekční
roztok
Intervet International B.
V., Nizozemsko
97/074/00-C
96/1013/95-C
Změny stávajícího systému farma-
kovigilance
LECTADE PLUS prášek pro pří-
pravu perorálního roztoku
Eli Lilly Operations
GmbH, Elanco Animal
Health, Rakousko
96/521/94-C Změna připojení příbalové infor-
mace. Příbalová informace bude
součástí textu na vnějším obalu
LINCO-SPECTIN 22/22 mg/g
premix pro medikaci krmiva
Zoetis Česká republika,
s. r. o., Česká republika
98/147/82-C Zkrácení doby použitelnosti
konečného přípravku v prodejním
balení. Přidání nového parametru
do specifikace spolu s odpovída-
jící zkušební metodou. Změna
mimo rozsah schválených limitů
specifikací
LINCO-SPECTIN 22/444,7 mg/g
prášek pro podání v pitné
vodě pro prasata a kura domá-
cího
Zoetis Česká republika,
s. r. o., Česká republika
99/237/72-C Změna souhrnu údajů o příprav-
ku, označení na obalu nebo příba-
lové informace, jehož cílem je pro-
vést výsledek postupu postoupe-
ní Unie. Aktualizace dokumentace
týkající se jakosti. Prodloužení
doby použitelnosti přípravku po
prvním otevření. Předložení nové-
ho certifikátu shody s Evropským
lékopisem
MICROAMOX 300 mg/g pre-
mix pro medikaci krmiva
Industria Italkiana
Integratori TREI S. p. A.,
Itálie
98/064/4-C Změna mimo rozsah schválených
limitů specifikací
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 242 3.3.2015 16:24:41
VETERINÁŘSTVÍ 3/2015 243
Informační servis
MITEX ušní kapky, suspenze Richter Pharma AG,
Rakousko
96/080/01-C Upřesnění adresy výrobce zod-
povědného za propouštění šarží
v příbalové informaci. Předložení
nového nebo aktualizovaného
certifikátu shody s Evropským
lékopisem pro léčivou látku
Nifencol 300 mg/ml injekční
roztok pro skot a prasata
VETPHARMA ANIMAL
HEALTH, S. L., Španělsko
96/004/15-C Změna balení konečného příprav-
ku. Nahrazení a/nebo přidání místa
výroby konečného přípravku.
Změna velikosti šarže konečného
přípravku. Změna zkušebního
postupu pro konečný přípravek.
Nahrazení nebo přidání výrobce
odpovědného za dovoz a/nebo
uvolňování výrobních šarží
Nobivac DHP lyofilizát pro pří-
pravu injekční suspenze
Nobivac DHPPi lyofilizát pro
přípravu injekční suspenze
Nobivac KC lyofilizát pro pří-
pravu nosní suspenze s roz-
pouštědlem
Nobivac Lepto injekční sus-
penze pro psy
Nobivac Puppy DP lyofilizát
pro přípravu injekční suspenze
Nobivac Rabies inj.
Intervet International
B. V., Nizozemsko
97/080/92-S/C
97/427/92-C
97/074/00-C
97/380/91-C
97/081/92-S/C
97/428/92-C
Změna vnějšího obalu – přidání
plastové krabičky
Nobivac KC lyofilizát pro pří-
pravu nosní suspenze s roz-
pouštědlem
Intervet International
B. V., Nizozemsko
97/074/00-C Vypuštění aplikátoru z balení
(k dispozici na vyžádání)
OESTROPHAN 0,25 mg/ml
injekční roztok
Bioveta, a. s., Česká
republika
99/238/80-C Změna velikosti šarže konečného
přípravku
Poulvac IB Primer lyofilizát pro
přípravu suspenze
Poulvac IBMM + ARK prášek
pro přípravu roztoku k rozpra-
šování pro kuřata brojlerů
Poulvac IB QX lyofilizát pro
přípravu suspenze pro sprejo-
vání na kuřata
Poulvac Marek CVI + HVT
Zamražený virus pro přípravu
injekční suspenze s rozpouš-
tědlem
Poulvac Marek HVT lyofilizát
pro přípravu injekční suspen-
ze s rozpouštědlem
Poulvac ND Hitchner B1 lyof.
Poulvac NDW lyofilizát pro pří-
pravu suspenze
Poulvac TRT lyofilizát pro pří-
pravu suspenze
Zoetis Česká republika,
s. r. o., Česká republika
97/685/92-C
97/057/03-C
97/014/13-C
97/004/00-C
97/681/92-C
97/272/95-C
97/375/92-C
97/003/00-C
Změna zkušebního postupu pro
konečný přípravek
Ukončení platnosti rozhodnutí o registraci léčivého přípravku
Zrušení registrace veterinárního léčivého přípravku
Název Držitel ukončení platnosti rozhodnutí
o registraci
RČ
AviPro IB-ND LaSota lyofilizát
pro přípravu orální suspenze
Lohmann Animal Health GmbH, Německo 97/761/94-C
Název Držitel zrušení registrace RČ
Leukocell 2 injekční suspenze Zoetis Česká republika, s. r. o., Česká republika 97/023/04-C
Poskytovatelem informací je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně.
Redakční uzávěrka těchto informací byla 30. 1. 2015
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 243 3.3.2015 16:24:41
244 VETERINÁŘSTVÍ 3/2015242444 VVETETERRERININININÁŘÁŘÁŘŘSTSTSTVÍVÍVÍV 3333/2/2/22/201001010 555
Informační servis
Veterinary stomatology (dentistry)
Zuby u Čechů nemají dobrou pověst (teeth have
a bad reputation). Již český génius J. C. říkával: zuby
pohroma huby (teeth - nightmare in the mouth). Proč
si vlastně tak stěžujeme? (Why do we complain?)
Důvodem je strach ze zubařů, ne ze zubů. Čeští stomato-
logové neváhají použit bolestivé metody (painful
methods), jsou to drsní muži a ženy. A veterinární zuba-
řina? Ta je úplně jiná kapitola (it is a different cup of
tea). Zubům zvířat se věnují sympatické ženy (nice
women), znalci vína a samorostové (mavericks). Rád
bych vám tentokrat představil jednu milou a krásnou
zubařku doktorku Anu Nemec (German). She gradua-
ted from the University in Ljubljana, Slovenia. She
then continued (pak pokračovala) with her PhD stu-
dies focused on (zaměřená na) periodontal disease
(onemocnění parodontu). Anna is currently (v součas-
né době) working as an Associate Professor (docent-
ka) at the University. She is also a member and past-
-treasurer (vykonávala funkci pokladníka) of the
European Veterinary Dental Society. Slovní záso-
ba This surgeon has a good/bad reputation …Ten
chirurg má dobrou/špatnou pověst. It is a nightmare…
je to pohroma, noční můra They complained about the
treatment I used….Stěžovali si na moji léčbu. It is
a painful procedure….Je to bolestivý zákrok. It is not
my cup of tea …To není moje parketa. It is a different
cup of tea ….To je něco úplně jiného. He is a maverick
….Je to samorost (původně kovbojský výraz pro zatoula-
né tele).
Revision (opakování),
complete sentences with English words
I am not sure, I have butterflies………..My business
has been going ……..recently. I am at home
once………What ……….with your dog, Mr. Martin?
Doctor, he suddenly lost…….He was s……..ing,
making ………with his limbs. I noticed …….in the
face. Is it s……..s? OK, ….. me ……..a complete exa-
mination. Collocations (ustálená spojeni)Sudden
…..of disease……..seizuresGain……….
Idioms with teeth and face (anglická rčení, která se
týkají zubů a částí obličeje)
Teeth
Teeth are associated with hard work/determinati-
on/struggles (zuby jsou spojovány s tvrdou prací/
odhodláním/bojem)I escaped by the skin of my teeth.
Vyvázl jsem o chloupek. We have to grit our teeth and
do our best. Musíme zatnout zuby a dělat, co můžeme.
Paul is lying through his teeth. Pavel lže, jak když tisk-
ne. TongueTongue is associated with speaking (jazyk
je spojen s mluvením).I have it on the tip of my tongue.
Mám to na jazyku. I was upset but I bit my tongue. Byl
jsem naštvaný, ale držel jsem jazyk za zuby.
Nose
Nose is associated with feelings/reac ons (nos je spojován s pocity/reakcemi).
Stop poking your nose into my business. P esta strkat nos do mých v cí.
Ear
Ears are associated with hearing/listening (uši představu-
ji schopnost naslouchat, slyšet)
You should play it by ear. Měl bys nějak improvizovat.
The presentation? It went in one ear and out the other.
Ta přednáška? Mně to šlo jedním uchem dovnitř a druhým
ven.
Užitečná slovíčka:
(alveolar) socket- zubní lůžko
gingival sulcus- dásňový sulkus
junctional epithelium – spojovací epitel
cementoenamel junction, (CEJ) – cementosklovinná hranice (CSH)
periodontal ligament – periodoncium , parodontální vaz
periodontitis – parodontitida
periodontal – parodontální
root scaling/root planing – scaling/ohlazení povrchu kořene,
dohromady také instrumentace povrchu kořene
tooth mobility – viklavost zubu
gingival recession – dásňový recesus
dental block – lokální anestezie v dutině ústní (svodná nebo
infi ltrační)
restoration, fi lling – výplň
mouth gag – rozvěrač dutiny ústní
draining (sinus) tract – píštěl
dental caries, tooth decay – zubní kaz
shedding deciduous teeth – vypadávání dočasných zubů
Radek Kašpar
(Radek Kašpar, kvalitní odborné překlady,
tlumočení a výuka angličtiny na [email protected])
MVDr. Kateřina Slabá,
kvalitní veterinární lékařka z Písku,
www.veterinarni-stomatologie.cz
English for Vets od Radka Kašpara
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 244 3.3.2015 16:24:41
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 245 3.3.2015 16:24:45
DESIGNED FOR PETS MADE FOR VETS*
Lahodný pamlsek inovace, který hubí blechy a klíšťata
Měkké žvýkací potěšení pro psa, které opravdu chrání!• Obsahuje afoxolaner, novou účinnou látku ze skupiny
isoxazolinů, vyvinutou výhradně pro veterinární použití.
• Usmrcuje blechy rychle, po dobu nejméně pěti týdnů.
• Usmrcuje klíšťata napadající psy po dobu až jednoho měsíce.
• Vynikající bezpečnostní profil.
• Vysoká palatabilita pro ochotný příjem.
www.mevet.eu
veterinarstvi_3-2015_zlom.indd 246 3.3.2015 16:24:47