Vítězslav Nezval: Básně II — ukázka

ČE

SK

Á K

NIŽ

NIC

EN

AK

LA

DA

TE

LS

TV

Í H

OS

T

BÁ

SN

Ě II

Vít

ězsl

av N

ezva

l

VítězslavNezvalBÁSNĚ II

ISBN 978-80-7294-608-2

Cena 349 Kč

Česká knižnice přináší reprezentativní díla české literatury od počátků do sou-časnosti bez ohledu na občanskou, ideo-vou a literární orientaci autorů. Řídí ji vě-decká rada složená z předních literárních znalců. Pečlivě připravená vydání jsou opatřena odbornými komentáři. Dosud vyšlo 68 svazků. Vychází od roku 1997 (ČS, NLN, viz www.kniznice.cz), nyní v nakladatelství Host. Zde vyšlo: Z. Win-ter Povídky, J. Zeyer Vyšehrad / Troje pa-měti Víta Choráze, M. Majerová Pře-hrada, F. Hrubín Básně, J. Jedlička Kde život náš je v půli se svou poutí / Krev není voda, V. Nezval Básně I, Rukopisy králo-védvorský a zelenohorský, P. Chelčický Síť víry, Středověké legendy o českých svět-cích, A. a V. Mrštíkové Rok na vsi I, II, J. S. Machar Confi teor... / Zde by měly kvést růže..., M. Pujmanová Pod křídly / Pacientka doktora Hegla / Předtucha. Připravujeme: J. Neruda Arabesky / Po-vídky malostranské, V. Nezval Básně III.

Druhý svazek, jímž Česká knižnice představuje básnické dílo Vítězsla-va Nezvala (1900 —1958), shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na pod-vědomí, erotiku, obnažování tajem-ných, fantaskních a ponurých stavů bytí, záznamy představ bez rozumo-vé kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale zá-kladem jeho tvůrčího gesta zůstá-vá imaginace, smyslová obraznost, která se projevuje například v boha-tých litanických asociacích. Podobně jako v předchozím svazku také edice Básní II vychází z necenzurovaného znění textů z původních meziváleč-ných vydání a doprovází ji bohatý poznámkový aparát. Text připravil a komentoval znalec autorova díla Milan Blahynka.

Nezval-II_prebal.indd 1Nezval-II_prebal.indd 1 17.1.2013 12:35:5417.1.2013 12:35:54

ČESKÁ KNIŽNICE

NAKLADATELSTVÍ HOST

nezval_2 - sazba.indd 1nezval_2 - sazba.indd 1 18.1.2013 13:55:3618.1.2013 13:55:36

Vítězslav Nezval


BÁSNĚ II /Žena v množném čísle / Praha s prsty deště / Absolutní hrobař

BRNO 2012


Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice za fi nanční podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města PrahyVychází za fi nanční podpory Ministerstva kultury ČR

© Vítězslav Nezval — dědicové c/o DILIA, 1936 (Žena v množném čísle), 1936 (Praha s prsty deště) a 1937 (Absolutní hrobař) Editor and commentary © Milan Blahynka, 2012© Host — vydavatelství, s. r. o., 2012

ISBN 978-80-7294-608-2

Uspořádání, ediční příprava a komentář Milan BlahynkaVědecká redakce Jiří Holý


ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLEPoezie





9

1 / ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLE

Žena v množném čísle

Větrný mlýn jejich rukou mně kývá na dobrý den Kávový mlýnek či kolovrat mnoha řečí jež vedou mě

ukolébává k spánkuJsou vším a ničím jak věštba pokrčených ubrusů Tělo té nejdražší je z velmi naškrobeného plátna Jdou jdou přesličkami svých přesličných poskoků Navoněny samou půlnocí bukových samot Po medvědí kůži ulic politých splaškami večera Jejich pohled rozmazaný déšť nebo chládek skříní mne

rozplakáváJdou rozkládají a skládají se v mém snu který je kartotékou

srdcových pikových a křížových es Všude na křižovatkách kde jejich výkřik jak černá divizna

děsí oči strojů Brzdí dopravu ty směšné loutky čajoven A zapalují dlouhé doutnáky rozbolavělých anarchistů Jedna je malá sám otazník a kohoutí hřeben jde měkce

a má v ruce bičJak by velela v jezdecké škole červeným pantalonům Pronásleduje blechu jež hrá šach Sám zázrak z vrbového proutí spleteného s lýkem Jiná temnější cívky režných nití na nichž jsou černé koráleProsazuje svou vůli podpatkem dobře ukrytého dynamituTelegrafi stka zpráv vždycky šifrovanýchZtrácí na každém schodu karafi át plástev medu nebo kartáčZbožňuji její krk z levandulového mýdlaJejž ovívá v konírně nahodilých průjezdů


10

Její ruka ze santalového dřeva oškubává buket její vlastní šíje zpěněné pampelišky

Aby smazala poslední nejpalčivější jiskru dne Její prsy předou jak kočka V tom chladu když na ni vytryskl vodopád mramorového

schodištěCítí je již jen břichem cudným jak bílý kafrový obvaz Anebo víčky pod něž se ukládá ledová oplatka jejího

čokoládového pohledu Třetí je rusá jak hnízdo salamandrů Se stehny z krupice kterou zdrsňuje polibek Zvedá paži aby napálila chocholoušeZapnuta na dva safírové knofl íky její hlava je schránkou

mých dvou drahocenných medailonů Jakým skladištěm vykopávek se prodírám k té jež se změnila

v křeslo Ani nahá ani oděna sítkem ani se hlásící nějak jinak k životu Věčně chtivá jak spánek přežvykavců a konvulzivní

jak péro divanu Oddána proměnlivému pádu kostek dámy a domina

jak člunek v šicím stroji Už nikdy nepotkám ženu z mycí houby Z její kopřivové paruky kane pot nečeká až bude oslovena Za měsíční noci její stín zvolna klesá do hašeného vápna

na nádvoří cihelny Její ústa se dají žvýkat jako želatina Vysoké lampy nebo rezavá koudelMalé dívčinky parných dnů smývající na vysokých březích

z ramen mušince létaMladé hruškovité matky a půlnoční mdloba ovdovělých

hřebenatek Má touha vynášet je z hořícího stavení mě spaluje jak sláma

jejich kadeří


11

Píseň písní

Tvé oči dva výstřely naslepoDva výstřely naslepo které se neminuly cíleDva výstřely naslepo za rohem ulice kudy jsem šelJak vězeň hledající konec dvoraTvé oči dvě pouťové frkačkyDva kolotoče v dáliDva zvonyDvě pečetěTvé oči dva náprstky bolehlavuTvé oči dva roubíky aby se věčně mlčeloDva proutěné košeDvě zkumavkyDvě kolečka mosazných hodinTvé oči dva blatouchyTvé oči dva štěpné rýmyTvé oči dva polní bubínkyDva smutné pohřby dva skoky z oknaTvé oči dvě noci beze snaJak lékárnické vážkyJak dvojitá ručnice Jak dvojí sbohemTvé oči jak dva květy kaktusuJak jediná činkaJak dvojdílný románJak přetržená růže Jak obratník Raka s obratníkem KozorohaJak falešný dukát vedle pravého dukátu


12

Jako dvě brzdyJak moře a země jak Blíženci jak dvojí nesmělý povzdechTvá ústa jsou rudý řádPřed nímž se smeká a stojí ve špalíruKdyž se vzdaluješ doprovází tě vpravo hleďVšech kdož ti vzdali přísahuTvá ústa jsou hebká sametkaKterá se ráda naklání k tabákovníkuVýbuch kráteru sopky růžíMoucha slunečních úpalůTvá ústa dvě troucí se rybkyKřesadlo s hubkouMlýnek na kořeníTvá ústa dvě čestné stužkyTvá ústa jsou řeřavé uhlí na němž pálím své vzpomínkyA veliká masožravá květinaKohoutí hřebenRanní ovocný chlebíček Tvá ústa jsou krvácející lanýžA letní úlTvá ústa jsou záhadný monogramTvá ústa jsou rudě natřený člunekTvá ústa jsou cukřenkaAle také pole vlčích máků v němž rozestavili sochyTvá ústa jsou zlatý kolovratMořské dno kráter na MěsíciTvá ústa jsou schránka na perly Zapečetěná poslední vůleHořící raketaHodinové péroTvá ústa jsou zatmění MěsíceZatmění SlunceZatmění Venuše a ZeměTvé ruce jsou nůžky jimiž přestřihuješ můj senTvé ruce pavoučiceZatímco tvá ramena se chvějí jako páv


13

Tvé ruce jsou ledové obkladyTvé ruce jsou poupataTvé ruce jsou kapky deštěNa ňadrech která tvoří vírTvá ňadra jsou přeludyJak pýchavka dýmná Tvá ňadra jsou jako cyklon pod nímž se skrývají

dva rubínové plamenyTvá ňadra jsou vosí hnízdoPřesýpací hodiny dvě hromádky krupiceZmrzlý ptákTvá ňadra jsou dvě olejové lampičky Dvě rukojmí svázaná do kozelceElektrické šipkyVroucí smetanaTvá ňadra jsou hadi vyhřívající se na výsluníDva korky na voděDvě osamělé houbyTvá ňadra vztyčená jak dikobrazTvá odlétající ňadraTvá ňadra jsou dvě kamélie v rukou noci Dva holubi v prstech zlodějeDvě pampeliškyTvá ňadra jak dvojhlasná vánoční rolničkaJak opálJak dvojí prásknutí bičemJak mladý květákJak dva uzly na šátkuJak východ a západ Slunce jak východ a západ

Venuše a JupiteraTvé břicho je kulový bleskS vůní připálené kadeřeTvé břicho je rákosový žebříkMořská bouře a nejsmutnější úskalí Tvé břicho je havěť s hřebenem krocanaOhromná pijavice


14

Smyk na náledíTvé břicho je vodní kopřiva Křenový lupen anebo ohnivý jazykTvé břicho je mlýnA také mlýnské kolo drtící utopenceKolo na lámání údůBílá veš s kusadly sepjatými k modlitbě Tvé břicho je plavená křídaHnětený chléb rozpálená vidliceKlokan přezimováníSlepé zrcadlo a podmořský večerTvé břicho mrak před bouříRybník uprostřed měsíční nociTvé břicho z organtýnu politého černým inkoustemTvé pohlaví je zázračný klamBahenní plamen nebo šalvějTvé pohlaví jak puklá vrbová píšťalkaJak zbytek rezedového mýdlaJak ústa dešťovkyJak mladý hráchJak vlhké milující okoJak libelulaJak citlivkaTvé pohlaví jak svatojanská muška v srdci stolistkyJsi jako z bezové dušeJak z bílých vláken azbestu rozpáleného v ohniJak ze směsi magnoliového těsta a tmavé žitné moukyJak z červotočiny růžového mahagonuTvé nohy jsou utkáním dvou blýskavicDvou splínůDvou zdlouhavých řekTvé nohy jak vírníciJak výbuchy magnezia Jak zimní nociJak dlouhé rovniceTvé nohy jak opilá vinobraní


15

Jak tanec přístavuTvé nohy jak válkaTvůj klín je plamen pájkyLet motýla lodní šroubTvé boky jsou kavalkádaTvé boky jsou Geisslerovy trubiceTvé boky jsou sama lenostHluk vřetene stín violyTvé čelo je jiskraTvé zuby jsou lisTvé uši jsou zbloudilé otazníkyTvůj krk je vodopádJsi jako den přecházející v noc noc přecházející

v den den přecházející v přelud


16

Košile

Jak mě uchvacují zvláštní bytosti beze jménaJejich historie je prostá jako GibraltarJsou to bastardi skutečnosti a větru jenž bloudil

po AfriceZvoní klekání

V jedné z těch parných nocí na sklonku června 1935Šel jsem kolem Luxemburské zahradyOdbíjela dvanáctá hodinaA ulice byly prázdnéJak vozy speditérů a pusté jak Popeleční středaNa nic jsem nemyslilA nic jsem si nepřálNic jsem si nepřál nikam jsem nespěchal a nic mě

netížiloŠel jsem jak člověk bez pamětiČlověk krabiceŠel jsem jak starci kteří už nepotřebují spánek

Nevím co mě to náhle upoutalo vzpomínám si na svůj vlastní povzdech

Stromy v Luxemburské zahradě byly plny bílýchobvazů

Hleděl jsem na ty papírové náplastiPřes železný plotA možná že jsem si také zpíval


17

To je všeckoA Paříž prodaná do otroctvíSvíjela se jako šílená

Ó Paříži tvé mosty jimiž tě spoutaliPraha Paříž Leningrad a všecka ostatní města

jimiž jsem prošel Vidím to stádo spoutaných žen Utonulé září ještě pod širým nebem Jak jejich braslety po kterých kráčí dav Ó bráno mostů Vidím jediné město Jímž protéká Seina Něva a Vltava Je tu také potůček v němž perou venkovanky prádlo Potůček u kterého bydlím

OknaJedním mi vstupuje do pokoje socha z náměstí

PanteonuDruhé hledí na Karlův mostTřetím se dívám na Něvský prospektAle jsou ještě jiná okna

Jak jsem miloval kupecké kornoutyJejichž tajemství dosud neznámPřipomínají mně prázdnou komoruA hromady košilŠachtu kde je společný hrob bezejmenných ženZnám les kde pod širokým listem lopuchy se skrývá

dívčí ňadro A plechový kříž s jejíma bílýma rukama Pohovku ve které je jodoformem páchnoucí cupanina

Kdo jsi ty kterou vidím vždycky jako šicí stroj Toho večera o němž mluvím podobal se ti

montparnasský bulvár


18

Seděl jsem před Café du Dôme Díval jsem se na ornamenty jednoho domu ve výši

pátého poschodíZdálo se mi že sněžíByl jsem v duchu účastníkem poslední silvestrovské noci

devatenáctého století Pod stromem plným písní stál landaur Marně jsem se snažil nalézt dům ve kterém je šicí stroj

z jehož člunku bych si byl přál nit Pak jsem se dal na cestu směrem k Luxemburské zahradě

Jak je krásný zvyk zahradníků chránit ovoce na stromechv malých sáčcích

Jako vy přikrýváte nahá ňadra košilí Krásná jak džber vody převržený v smutečním domě Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt letopočet Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna

s petrolejovou lampouKrásná jak hranice dříví na niž usedl motýl Krásná jak pečené jablko ve sněhu Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem Krásná jak mokrý hadr v plameni Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku Krásná jak knofl ík na zdi kláštera Krásná jak poklad v květináčiKrásná jak spiritistický stoleček jenž píše na vrata Krásná jak věnec v střelnici Krásná jak nůžky střihající knot svíce Krásná jak slza v okuKrásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně Krásná jak diamant v pušce kondotiéra Krásná jak chrup vtisknutý do jablka Krásná jak stromy v Luxemburské zahradě ovázané

škrobeným plátnem


19

Meteor

Znám čtvrť kde muž je větrem a žena lampouOkna tu tvoří hru dominoČtvrť solných sloupůOdříznutá od ostatních ulic císařským řezemJednopatrová loď malomocenstvíMysleli byste že jde o veliký kadeřnický závodVybraná poprsíJe to tkalcovna účesůHřbitov kde klečící alegorie v oknech bdí

nad dohořívající svíčkou Hřbitov kočičích očí Uvnitř je sálSál s vlastnostmi panoptika a pitevny V komorách leží utopené Jimž muži bez klobouků dýchají do úst Jsou tu též ženy ptáciVrhají se na těla jinochů které sem vnesla oknem

povodeň Věčné světlo roní slzy nad umyvadlem Skříň ve které obživly housle Šaty na věšáku jak by se tu někdo oběsil Puklinou ve stropě sem nakukuje hvězda Anebo myš Dodnes ve snách bloudívám tu po dřevěných schodechKde jsteÓ ženy proměněné v meteorByla by z vás kytice pro nejsmutnější náměstí světa


20

Vidím uhasínati váš vodotryskJste jako metla k bičování fantazieSplývajíce v mé pamětiMáte ještě jednou vzplanout jak růženec světel

s přepálenými vlákny Házím ten granát jímž jsem byl zasažen

Znovu rozpínám živůtek abych tě obejmul skelete pokrytý pavučinou

Dobrý den vano z gumy Cikánka rozvalená jako mrakNikdy mně nevymizí z paměti rezeda jejich tuberkulózy Teprve mně byla kalinou Pro vás budu milovati tělocvičné kužely Toho večera jsem pohřbil svou lásku v rozpadávajících se

kamnech Zpívala jak stočený provázekDopoledne o veliké slavnosti napodobí převrácený tympán Duha sentimentálního odpoledne Jdu po schodech za moučným pytlem Pojednou tu ležel zázračný červ Sbohem odstrojující se růže A náhle se přede mnou rozložila na kousky Její zpívající ústa jsou malinové zřídlo Zvláštní jak krabice na rukávníkZa velikým břichem jsem spatřil smích s očima mouchy Krásná jak kukuřičný klasŠla podél noční lékárny jak vražda od úst k ústům Tentokrát jsem vstoupil k jeptišce přibité na stěnu Deset či patnáct slaměnek které jsem omylem pokládal

za slunečniceA celé stádo bytostí z mýdla nejrůznějších odérů Nemám síly lovit ve všech krabicích kde leží jejich paruky Paruky s odstínem všech letargických večerů Ó meteory


21

Jedovatá slavnost jež patrně nikdy neskončíMé noci jak plameny na žerdíchJak kolorované lesyJak zahrady z mentoluJak přístavní odrhovačkyJak nebesa vyčalouněná krevetamiJak dlouhé válce naplněné mravenciJak formy na cukrovíJak korkové bouřeJak muzeum střevlíkůJak plotny alchymistůMé noci jak schůzky much a lampionů nad hromadou peříJak schůzky věží a nahých ženJak schůzky trumpet s ptačími hnízdyJak schůzky teras a hlučných zahřměníJak schůzky lopat s pramenitou vodouJak schůzky lékárnických vážek s paprskem rubínuMé noci jako makovice bez hlavyVzdalují se po vytrhaných kolejnicíchZa komediantskými vozy kde tvrdě spí mé dny nabílo

nalíčení slepci Jež oslnil meteor


22

Ženy z předměstí

Každého večera zapečetí bídu svých prstů A vyjdou si v kloboučcích S rubínem léta a motýlokvětých rostlin Z domů s hektickými skvrnami

Drozdi je znají A rozprchnou se hledat noc Z okna které se zavřelo Čekajíc nové podnájemníky

Je to kočka tři můry a měsícAle uvnitř se nesvítíJen střevíčky zatoulaných obyvatelekSe rozmýšlejí jako jejich nositelky

Kousek za hradbami je vidět městoZatímco lidé mlčky večeří zvony si odpovídajíŘekl bys že vypukl tam dole požárA předměstských žen se zmocňuje panika

Jejich oči jsou zvyklé hledět do tmy jak oči kočekA budou mne hypnotizovatJeště až se vrátím domů takže nebudu chtít

rozžat světlo Ještě ve snu takže nebudu chtít procitnouti dřív

než navečer


23

Jejich ústa jsou zvyklá mlčet A žvýkati svou růži stolistku Kterou bych si přál zvednout ze silnice Kudy projel černý pohřební vůz

Jejich nohy jsou zvyklé pohánět šicí stroje A pohybují se jak kolébka Jak rád bych svěřil jejich mámivé ukolébavce Své bezesné noci své křečovité horečky

Jejich ňadra rozhánějí tmu Jak divadelní refl ektory Šel bych za nimi až tam Kde padáme do propadliště

Jejich narezavělé kadeře Jsou provoněny sklepeními Kam jsem rád vstupoval jak mnich Se zapovězeným kancionálem

Jejich prsty jsou zvyklé na náprstekJak prsty jiných žen na zlatoKteré nenávidím jak oltáře a vojenská

vyznamenáníJak umělé chrupy jak ohnivzdorné pokladny

Jejich prsty nikdy nedělají křížeNa čela velkých bratrancůKdyž odcházejí za rudými prapory na náměstíTé sopky jejíž pec brzy vyhasne

Jejich prsty jsou popíchány jehlouJak prsty jiných žen jsou popíchány polibkyGalantnosti která nahradila láskuPoezii a všecko co jsem kdy zbožňoval


24

A za čím putuji na předměstíPro nic jiného než pro senTěch velikých předměstských dívekPro něž otvírá večer šampaňské víno svobody

Ó třeštěte ó třeštěteTak že se mně bude zdátŽe slyším rytmus tarantelyPod Bastilou našich červánky politých večerů


Documents

Vítězslav Nezval: Básně II — ukázka