Snahou všech šlechtitelských firem je

geneticky zlepšit plodnost mateřských linií

prasat. Cílem tohoto článku je uvést přehled

v minulosti a v současnosti používaných

metod a současně popsat strategii

uplatňovanou v rámci PIC.

Klasická selekce na velikost vrhu

Základem této klasické metody je

předpoklad, že dobrá užitkovost rodičů

povede k lepší užitkovosti potomků. Je

ale opravdu možné odhadnout budoucí

plodnost prasničky podle užitkovosti její

matky? Tak snadno to opravdu nejde. To, co

dobře funguje u znaků s vysokou dědivostí

(jako je například výška hřbetního špeku),

nefunguje u znaku „velikost vrhu“ a dalších

znaků s nízkou dědivostí.

Selekce na velikost vrhu podle BLUP

Až do počátku devadesátých let bylo

jen velmi obtížné realizovat genetické

zlepšení plodnosti. Zásadní změna přišla

až se zavedením nové metody odhadu

plemenných hodnot – BLUP. PIC byla první

šlechtitelská organizace, která tuto metodu

začala uplatňovat pro plodnost (od roku

1991). Již rok po zavedení této metody

se začal šlechtitelský pokrok významně

zlepšovat. Při selekci se kombinují dostupné

informace o užitkovosti příbuzných zvířat.

Důležité je, že je tuto metodu možné využít

i pro samčí zvířata u kterých se uplatňuje

vyšší selekční tlak. Efektivní BLUP vyžaduje

zpracování obrovského množství údajů

v nejkratším čase. Výkonné počítače jsou

dnes však samozřejmostí a tak je možné

v rámci plemenářského programu PIC

každý den odhadovat plemenné hodnoty

pro 40 znaků u 7,8 miliónů zvířat a počítat

přibližně 250 různých indexů.

Selekce superplodných populací

V samičích populacích většinou není

možné dosáhnout vysoké intenzity selekce

– velkého počtu zvířat je totiž třeba použít

pro obměnu populace. Výjimkou může

být selekce menšího počtu (například 100

kusů) prasnic z výchozí populace několika

tisíc prasnic. Výběr těchto zvířat se může

provést na základě jednoho znaku (velikost

vrhu) a nadále se s touto populací (novým

nukleovým chovem) pracuje klasickými

metodami. PIC tuto metodu v 80. letech

použila pro vybudování linie large white.

Výběr zvířat se prováděl na základě vlastní

užitkovosti, výsledkem bylo skokové zlepšení

plodnosti. Nevýhodou této metody jsou

vysoké náklady a nezohlednění možných

negativních korelací vybraného znaku k

ostatním znakům.

Čínská plemena

Z oblasti Šanghaje pochází několik plemen

prasat „taihu“, které se vyznačují vysokou

plodností. Jejich plodnost pravděpodobně

vychází ze selekce zaměřené na velikost vrhu,

trvající již několik tisíc let. Některá z těchto

plemen – meishan a jiaxing - byla v 80. letech

dovezena do Evropy a Severní Ameriky.

Některé šlechtitelské organizace v Anglii,

Francii a Kanadě začaly tato plemena křížit

s domácími plemeny. Zlepšení plodnosti však

bylo spojeno s negativními efekty – vysokým

ztučněním prasat a špatnou růstovou

schopností. Klasické dvouliniové křížení se

vzhledem k těmto negativním vlastnostem

prakticky nedalo použít. Na trh se dostaly

produkty jen s 12% taihu – genů. Ani po

cca. 8 generacích selekce na zvyšování

podílu libové svaloviny se nepodařilo

dosáhnout plně uspokojivých výsledků.

V roce 2004 se v Evropě a v Severní Americe

prodalo méně než 100.000 těchto prasniček

– to je méně než 1,5% potřeby těchto trhů.

Úspěch taihu – plemen ve zvyšování

plodnosti evropských plemen byl

u některých šlechtitelských programů

doháněn nebo v průběhu uplynulých 15 let

dokonce překonán selekcí superplodných

populací a selekcí podle BLUP. Selekci

podle BLUP je dnes možné považovat

za nejefektivnější metodu pro dosažení

genetického pokroku u nízce dědivých

znaků.

Také PIC pracuje s čínskými plemeny,

produkty jejich křížení však dnes prodává

pouze na asijském trhu. Evropský trh je

- vzhledem k vysokým nárokům na kvalitu

jatečně opracovaných těl - pro tyto produkty

nevhodný.

Další znaky plodnosti

Zvyšování velikosti vrhu má praktický

smysl pouze tehdy, pokud se projeví také

ve vyšším počtu odstavených selat. Do hry

tak vstupují další parametry: „přežitelnost

selat“ a „počet mrtvě narozených selat“.

Tyto znaky jsou s velikostí vrhu v negativní

korelaci. Selekce je velmi obtížná vzhledem

k nízké dědivosti, nutnosti pracovat s velkými

soubory dat a nesnadnému přiřazování ztrát

selat jednotlivým prasnicím v důsledku

přemísťování selat.

PIC pracuje se znakem „přežitelnost selat“

od konce 90.let a důsledně ho uplatňuje

v selekčních programech mateřských

linií. Děje se tak přímo - prostřednictvím

míry přežitelnosti selat a také nepřímo -

pomocí znaku „hmotnost vrhu při odstavu“.

Negativní dopady korelace mezi velikostí

vrhu a přežitelností selat se tak v programu

Vážení čtenáři,

věřím, že si v každo-denním shonu vrcholícím právě před koncem roku najdete trochu času na náš Zpravodaj. Možná, že informace v něm obsažené, týka-

jící se například zdraví nebo doporuče-ní pro začleňování prasniček do stáda mohou vést k zamyšlení nad chovem prasat na Vaší vlastní farmě. Dosažení zisku ve výrobě prasat je stále obtížněj-ší, neustále je třeba přemýšlet o nových postupech a nástrojích, které Vám pomo-hou v tržním prostředí obstát.

Dovolte mi, abych všem našim obchod-ním partnerům poděkoval za spolupráci v letošním roce a současně Vám všem popřál klid a rodinou pohodu v čase vánočních svátků a do nového roku pak hlavně hodně zdraví.

Pavel Mezeraředitel

Česká PIC s.r.o. Číslo: 3/2006Vydává: Česká PIC s.r.o., Žampachova 12, 613 00 Brno, tel.: 545 423 511, fax: 545 423 512, email: ceskainfo@pic.com, www.ceskapic.cz

PIC – zdravý genetický pokrokPIC – zdravý genetický pokrok

Chovatelská praxe

ZÁSADY SPRÁVNÉHO ZAŘAZOVÁNÍ PRASNIČEK DO STÁDAKaždá farma si musí zvolit optimální způsob obměny stáda. PIC nabízí chovatelům možnost nákupu rodičovských prasniček nebo vybudování prarodičovského (případně také praprarodičovského stáda) s následnou vlastní produkcí prasniček.

Prasničky vždy reprezentují přibližně 20% stáda a jsou současně jeho geneticky nejcennější částí. Z rozmnožovacích nebo z nukleových chovů PIC jsou dodávána zvířata vynikajícího zdravotního stavu. Osvojení správných pravidel jejich zařazování napomůže ve využití jejich genetického potenciálu. Období zařazování prasniček je třeba rozdělit na fázi izolace a fázi aklimatizace.

FÁZE IZOLACEToto období by mělo trvat minimálně 2 týdny a nakoupená zvířata by měla být zcela izolovaná od ostatních zvířat na farmě. Fáze izolace umožní novým prasničkám aklimatizovat se z transportního stresu a přizpůsobit se novému prostředí. Současně toto období zabezpečí ochranu farmy před zavlečením nežádoucích patogenů.

Karanténní stáj by měla být ve vzdálenosti alespoň 100 metrů od farmy. V ideálním případě se o zvířata stará osoba, která není zaměstnancem farmy, není-li tomu tak, je nutné přezout obuv, převléknout pracovní oděv a práce v karanténě provádět vždy na závěr pracovního dne. Pracovní nářadí je používáno pouze v této karanténní stáji.

Během izolačního období si pozorně všímáme zdravotního stavu zvířat. Klinické potíže jako kašel, průjem nebo nechutenství mohou vyžadovat další diagnostiku. Je možné provést také sérologická vyšetření.

Od druhého dne po návozu je možné začít navykat imunitní systém prasniček na očkovací program farmy (APP, EP a jiné). Všechny prasničky by měly být očkovány proti parvoviróze (minimální stáří 180 dní).

FÁZE AKLIMATIZACEV tomto období by se měly prasničky postupně přizpůsobit specifické mikroflóře základního stáda. Tato aklimatizace by měla nastat nejdříve ve třetím týdnu po příchodu zvířat. V tomto týdnu se zvířata poprvé seznámí s hnojem, případně s exkrementy, které dovezeme z farmy. Tuto metodu ovšem není možné provádět tam, kde se v minulosti vyskytovala dyzenterie.

Teprve později by mělo dojít ke kontaktu mezi prasničkami a faremními zvířaty. Mezi prasničky můžeme v tomto období zařadit vykrmovaná prasata (nebo vyřazené prasnice na farmě, která nemá výkrm). Ideální poměr prasniček a domácích prasat je 3:1.

Čtyřicátý den je možné prasničky přesunout mezi prasnice základního stáda a připouštět.

V případě potřeby je možné v době po prvním kontaktu prasniček s prasnicemi základního stáda podávat prasničkám po dobu jednoho až dvou týdnů antibiotika - krmivem nebo vodou. Výběr vhodných antibiotik je třeba vždy řešit po dohodě s veterinárním lékařem.

V případě, že je třeba karanténní stáj zaplňovat novými zvířaty v měsíčních intervalech, je třeba stáj uvolnit cca 26 den a větší část aklimatizační fáze proběhne mezi prasnicemi základního stáda. Také při tomto způsobu jsou prasničky připouštěny nejdříve 6 týdnů po nákupu.

Nákup prasniček v mladších kategoriích:V závislosti na zdravotním stavu farmy může být výhodné nakupovat prasničky v mladších věkových kategoriích. Zvířata získají delší čas na aklimatizaci a jejich aktivní imunita se může lépe vyvinout.

V případě, že do chovu, ve kterém se vyskytuje PRRS, nakupujeme prasničky PRRS sérologicky negativní, bývá období aklimatizace často nedostatečné. Podobný problém nastává i tehdy, pokud přicházejí prasničky z farmy, na které se vyskytuje geneticky odlišný kmen PRRS viru. Tyto prasničky by měly být v karanténní stáji vystaveny infekci ( nejlépe kontakt s prasaty ve stáří 6-12 týdnů po dobu cca. 7 dnů). V dalších cca. 10 týdnech by mělo dojít ke stabilizaci těchto zvířat, tedy k vytvoření ochranné imunity a k zastavení vylučování PRRS viru, kterým jinak mohou být infikovány vnímavé březí prasnice v základním stádě. Tento způsob aklimatizace tak přispívá nejen k ochraně prvních vrhů prasniček, ale i ke stabilizaci základního stáda prasnic a zabraňuje jednomu z možných způsobů cirkulace viru na farmě. Problémy, ke kterým nejčastěji dochází:- nedostatečné množství času poskytnuté imunitnímu systému na vytvoření dostatečné hladiny protilátek k obraně organismu

- příliš vysoký počáteční nápor patogenů na prasničky může způsobit vážné zdravotní problémy, někdy dokonce celoživotní snížení užitkovosti prasniček (např. v případě, kdy se prasničky po nákupu umístí do stáje s výkrmem prasat)

- v ustajovacích podmínkách, které neumožňují pracovat na principu ”vše dovnitř-vše ven”, může dojít k tomu, že předcházející skupina prasniček procházející aklimatizací těžce nakazí nově přivezené prasničky, které jsou oslabeny transportním stresem

Způsob ustájení:Doporučují se skupinové kotce po 4-10 zvířatech. Optimální teplota: s podestýlkou 18-20°C, bez podestýlky: 20-22°C. Požadovaná teplota je však vždy závislá na hmotnosti zvířat, příjmu krmiva, technologii ustájení. Stáj by měla být dostatečně světlá. Povrch kotců musí být suchý. V případě pevné podlahy se doporučuje spád 1%; u roštů by rozměr štěrbiny neměl překračovat 25 mm, hrany musí být rovné – poškozené rošty se musí včas vyměnit, neboť mohou vyvolat poškození končetin. Minimální potřeba místa pro prasničku těžší než 120 kg činí 1,5 m2.

Krmení/voda: V den dodávky by se prasničky neměly krmit, je třeba zajistit pouze volný příjem vody. Až do zapuštění by se na množství a kvalitě krmiva nemělo šetřit. Nevhodné je v tomto období použití krmiva pro březí prasnice.

Doporučujeme krmivo s 12,8 - 13 MJ ME a 0,6 - 0,7% lysinu. Směs KPB je energeticky příliš chudá. Pokud není k dispozici speciální krmivo pro prasničky, doporučujeme směs KPK. Denní příjem krmiva by měl být cca. 35 MJ ME, tj. asi 2,7- 3,0 kg. 10 -14 dní před vlastním připuštěním doporučujeme tzv. flushing (ad libitní krmení). Flushing prokazatelně přispívá ke zlepšené ovulaci. V prvních 14 dnech po zapuštění by měl příjem energie klesnout na cca. 25 -30 MJ ME.

Krmivo špatné kvality nebo krmivo s nízkým obsahem proteinů a energie může být u prasniček příčinou neříjivosti.

Prasničky musí mít neomezený přístup k vodě. Jedna napáječka s průtokem 1 litr/min je dostatečná pro 8 – 10 prasniček. Měla by být umístěna ve výšce 70 cm pod úhlem 45 – 90°.

Stáří a hmotnost při prvním zapuštění:Prasničky by měly být zapouštěny od 220 dní věku a to při minimální hmotnosti 130 kg, výška hřbetního špeku by v té době měla být v místě P2 alespoň 16-18 mm. Správná hmotnost v době prvního zapuštění je předpokladem dostatečného tělesného rámce v čase prvního porodu ( min. 180 kg). Management zapouštění:U zvířat se často čtvrtý až šestý den po dodávce dostaví transportní říje, její nástup je třeba poznačit na stájovou kartu. Prasničky se připouští ve druhé nebo třetí říji po dodávce /asi 46 den/. Předtím /po přesunu prasniček mezi základní stádo prasnic/ je nutné prasničkám zajistit dostatečný kontakt s kancem. Pouhý pohyb kance po stájové chodbě při ranním a odpoledním vyhledávání říjících se zvířat je z hlediska stimulace nedostatečný. Je výhodné použít vazektomovaných kanců a umísťovat je každý den na 10-15 minut do všech kotců s nezapuštěnými prasničkami. Stimulace kancem by měla začít cca. 170 den věku zvířat, během 4 týdnů by mělo být detekováno 80% zvířat.

Detekce říje by se měla u prasniček provádět 2 x denně. Prasničky se připouštějí hned po nástupu reflexu nehybnosti a reinseminují po 10-12 hodinách, dokud reflex nehybnosti trvá. Příliš pozdní inseminace je možnou příčinou malých vrhů, inseminace v době po odeznění reflexu nehybnosti může být příčinou infekce pohlavních orgánů.

V době kritické fáze implantace zárodků v děloze /od 2. do 28 dne od připuštění/ by měl být vyloučen jakýkoliv stres /přehánění zvířat, vytváření nových skupin apod./.

Plánování plynulého obratu stáda: Udržování plynulého obratu stáda má důležitý vliv na celkovou ziskovost firmy. Tržby mohou být maximalizovány a fixní náklady - jako mzdové náklady či odpisy jsou optimalizovány.

Tam, kde je to možné by chovatelé měli podat roční objednávku na nákup chovných prasniček, která by měla navazovat na věkové rozložení stáda. V průběhu roku je možné objednávku zpřesňovat v závislosti na počtu očekávaných porodů prasnic základního stáda a při zohlednění sezonní variability /letní měsíce - sezónní infertilita - je třeba zařazovat více prasniček/. Míra obměny stáda se může lišit, jako obvyklou je možno brát brakaci 40%.

Jednotlivé farmy se liší zdravotním stavem, stavebním uspořádáním, rytmem nákupu prasniček. Není tedy možné vytvořit jednotný, všeobecně platný koncept zařazování prasniček. Každý podnik musí proto najít vlastní optimální strategii. Pracovníci PIC rádi poskytnou doporučení jak postupovat v konkrétních případech.

Pokračování na straně 2

ŠLECHTĚNÍ NA VYSOKOU PLODNOST – FILOZOFIE PIC

PIC – zdravý genetický pokrok PIC – zdravý genetický pokrok

mechanismy pro rychlé a přesné rozpoznání

patogenů.

Při podezření na jakékoli zdravotní

problémy je stádo uzavřeno a dodávky

plemenných zvířat zákazníkům jsou po

vzájemné domluvě zajišťovány z jiných

chovů produkujících PIC genetiku.

V závislosti na diagnostikovaném

onemocnění je stádo uzavřeno na

přechodnou dobu a po překonání problémů

znovu otevřeno nebo může být uzavřeno trvale.

Pro plné využití genetického potenciálu je třeba zajistit odpovídající prostředí.

Vysoký zdravotní status stáda spolu

s dalšími faktory prostředí umožňují

plné využití biologického a genetického

potenciálu zvířat, což se projeví lepší

konverzí krmiva, lepšími přírůstky libové

svaloviny, vyšší plodností. Zvíře s vyšším

genetickým potenciálem bude dokonce

i v horší technologii a při nižším zdravotním

statusu stáda mít lepší produkční výsledky

než zvíře s nižším genetickým potenciálem.

K plnému využití biologického a genetického

potenciálu ale dochází teprve s použitím

moderních technologií a samozřejmě ve

stádě s vysokým zdravotním statutem (obr.

2).

V chovu s nižší úrovní technologie a nižším

zdravotním statutem bude rozdíl mezi

zvířaty s různým genetickým potenciálem

relativně malý (2-3€) ale v prostředí s dobrou

technologií a

vysokým zdravotním

statutem bude tento

rozdíl mnohem vyšší

(až 15€ na jatečné

zvíře).

Vedle vysokého

z d r a v o t n í h o

statutu je dalším

důležitým přínosem

c h o v a t e l s k é

s p o l e č n o s t i

zákazníkům také

neustálý genetický

pokrok, který je

zdrojem trvalého

e k o n o m i c k é h o

přínosu (obr. 3)

Uvedli jsme, že

důležitým přínosem

chovatelských společností zákazníkům

je neustálý genetický pokrok. Je ale

důležité uvědomit si, že každý další posun

genetického pokroku musí být výsledkem

kompromisů a ústupků mezi cílovými

selekčními kritérii a fyziologickými limity

zvířat. Prasata jsou podobně jako drůbež,

skot a další hospodářská zvířata řadou

chovatelských společností již mnoho let

intenzivně selektována dle významných

ekonomických znaků. Tato jednostranná

selekce má ale dopad na vztah mezi

genetickým potenciálem zvířat a jejich

vnímavostí k okolnímu prostředí. Tento

vztah lze dobře demonstrovat na příkladu

brojlerů, kteří byli striktně selektováni pro

vysokou hmotnost, což mělo za následek

velké problémy s nosností končetin, kloubní

potíže a zvýšenou úmrtnost. Tento negativní

vliv selekce se díky krátkému generačnímu

intervalu u drůbeže projevil poměrně brzy.

V produkci prasat je třeba mít na paměti,

že i zde platí stejné přírodní zákonitosti

a dlouholetá jednostranná selekce sebou

vždy přináší záporný dopad na fyziologii

zvířat. Příkladem může být jednostranná

selekce s důrazem na velikost vrhu, která

má za následek sníženou vitalitu a zvýšenou

mortalitu selat.

Zdraví jako selekční cíl

Když se ohlédneme za chovnými a

selekčními cíli posledních 20-ti let, uvidíme,

že prošly značným vývojem. Od relativně

jednoduchých selekčních cílů 80-tých let

zaměřených pouze na výkrmnost a jatečnou

hodnotu, přes selekci zaměřenou více

na plodnost a také jakost masa v letech

90-tých, až k nynějším cílům, které mimo

hlavních ekonomických znaků berou

v úvahu také znaky související s robustností

a životaschopností zvířat. Větší počet

selekčních cílů je možné úspěšně používat

k dosahování vyššího genetického pokroku

zejména díky dostupnosti výkonnějších

počítačů, lepšího softwaru, zlepšenému

sběru dat, větším databázím a samozřejmě

aplikaci technologií využívajících genetické

markery. Využívání všech těchto moderních

nástrojů umožňuje PIC dosahovat každým

rokem o něco vyššího genetického pokroku

a přinášet tak zákazníkům genetický pokrok

jako reálnou ekonomickou hodnotu.

Příkladem současných selekční cílů PIC

spojených se zdravím, vitalitou a robustností

jsou: hodnocení končetin, mortalita prasnic,

mortalita na odchovnách a ve výkrmu,

přežitelnost selat před odstavem a mnohé

další. V závislosti na konkrétní linii mohou

tyto cíle představovat více než 30% všech

selekčních cílů pro nabízený konečný

produkt. (obr. 4)

Závěr

Zdravotní statut farem

prasat hraje významnou

roli v nákladech na

výrobu. Jako šlechtitelská

organizace dává PIC

zdraví vysokou prioritu.

Cílem je ochránit vlastní

stáda a stáda zákazníků

tak, aby produkty PIC

v nejvyšší míře

realizovaly svůj potenciál.

Moderní šlechtitelský

program v současné

době zařazuje mezi

esenciální šlechtitelské cíle také znaky

zdraví, vitality, robustnosti, tedy znaky,

které odráží schopnost prasat obstát

v rozmanitých podmín-kách prostředí.

Jako nástroje přitom slouží technologie

kvantitativní i molekulární genetiky.

Marc Cox, PIC Europe

Běžný chov

Chov s vysokým zdravot. statutem

Rozdíl

Chovné stádo prasnic

Obrátkovost 2.34 2.43 0.09

Narozeno živě/vrh 11.7 12.5 0.8

Ztráty selat do odstavu (%) 11.8 10.6 -1.2

Odstaveno/prasnice/rok 24.15 27.16 3.01

Spotř.krm./prasnice/rok (kg) 1136 994 -142

Výkrmová prasata

Prům. denní přírůstek (g/d) 768 929 161

Konverze krmiva 2.64 2.31 -0.33

Mortalita (%) 3.4 3.1 -0.3

Tab. 2: Rozdíl produkčních výsledků mezi běžnou farmou a farmou

s vysokým zdravotním statutem. (zdroj: Wageningen UR, založeno na

datech Agro - vision - červenec 2002 až červen 2003)

Obr. 2: Rozdíl v užitkovosti mezi prasaty

s vysokým genetickým potenciálem a

nízkým genetickým potenciálem v různých

prostředích.

Obr. 3: Zlepšení ziskovosti na jatečné prase díky genetickému pokroku

Obr.4:

Současné

chovné cíle

pro Cam-

borough

23 x

průměr

finálních

kanců PIC

Ing. Vlasta Malá, Dnešická zemědělská a.s.:

Prasničky Camborough 23 používáme na farmě Oplot (200 prasnic) od března roku 2004. Již od počátku jsem si všimla výrazného boukání prasniček i odstavených prasnic. Za dva a půl roku používání mateřské genetiky PIC jsme zlepšili počet odstavených selat na prasnici a rok o 2,6.

Chov prasat prošel v Evropě v uplynulých

40 letech enormními změnami a dá se

očekávat, že stejně radikální budou změny

ke kterým dojde i v příštích 10 letech.

Dochází ke koncentraci výroby, neustále

se snižuje celkový počet stád a zvětšuje se

jejich průměrná velikost. V praxi jsou ve

stále větší míře využívány vědecké poznatky

z oblasti genetiky, výživy, kontroly nemocí,

managementu výroby. Zvyšuje se důraz na

welfare zvířat a bezpečnost potravin, stále

vyššího významu nabývá marketing.

Současná produkce prasat se musí vypořádat

s konstantními či s pravděpodobně spíše

se snižujícími se výkupními cenami prasat

při růstu některých výrobních nákladů

(pracovní síla, stáje, energie, náklady

spojené s požadavky na ochranu životního

prostředí či na welfare zvířat). Zvyšování

technických výsledků je proto nutností,

která pomáhá snižovat náklady na jednotku

produkce a zvyšovat celkové příjmy.

Významní producenti prasat jsou si na celém

světě vědomi významu zdravotního statutu

stád, vzhledem k dopadu onemocnění na

ekonomiku farmy ve svých akutních nebo

chronických fázích (tab. 1).

V různých průzkumech trhu v USA mezi

většími producenty prasat je zdraví téměř

ve všech případech považováno za vůbec

nejdůležitější faktor, který ekonomický

výsledek chovu ovlivňuje. (obr. 1.)

Z průzkumů trhů vyplývá, že rozdíl ve

výrobních nákladech na jatečné prase mezi

produkcí na běžné farmě a farmě s vysokým

zdravotním statusem je 7-10% (Tab.2.).

Na základě informací potvrzovaných

z mnoha chovatelsky vyspělých zemích

obr. 1.: Nejdůležitější faktory při výběru

dodavatele plemenných zvířat nebo

inseminačních dávek (výsledky získány

ze Swine Health Issues Study, PIC USA)

Onemocnění

Akutní fáze Chronická fáze

Denní přírůstek (g/d)

Konverze krmiva

Denní přírůstek (g/d)

Konverze krmiva

Actinobacillus (App) 50 - 200 0.1 - 0.4 25 - 100 0.1 - 0.3

Sípavka 25 - 100 0.1 - 0.2 25 - 100 0.1 - 0.2

Chronický respirační komplex 50 - 200 0.1 - 0.4 50 - 200 0.1 - 0.3

Mycoplasma (EP) 70-150 0.1 - 0.2 25 - 150 0.05 - 0.1

Svrab 50-125 0.1 35 - 60 0.1

Streptokoková Meningitida (SM) 5 - 20 0.05 0 0.05

Dyzenterie 35-150 0.1 - 0.3 30 - 35 0.3

TGE 25-75 0.1 0 - 25 0 - 0.15

Tab.1.: Vliv onemocnění na průměrný denní přírůstek a konverzi krmiva.

(Zdroj: Wageningen UR, Agro vision - Červenec 2002 - Červen 2003)

Produkce prasat, zdraví a genetický potenciál

PIC podařilo zlomit. Od roku 2002 se

významně zvyšují nejen počty narozených

selat, ale zlepšuje se vitalita selat a stoupají

hmotnosti vrhů při odstavu.

Nízce dědivé znaky mateřských linií

- jako je například „robustnost prasnic“-

mohou být do šlechtitelského programu

úspěšně zapracovány pouze tehdy, máme-li

k dispozici mnoho dat z prostředí, které se

vyrovná nejrůznějším podmínkám praxe.

PIC proto disponuje jednotnou databází,

ve které je 182.000 prasnic v čistokrevné

plemenitbě a v křížení.

Genetické markery

Biotechnologie dnes nabízí nové možnosti

zlepšování nízce dědivých a obtížně

měřitelných znaků. Jejich použití je namístě

zejména tam, kde:

• přesný sběr dat je obtížný (přemísťování

selat na porodně, chybí identifikace zvířat

ve výkrmu)

• vyhodnocení znaku trvá velmi dlouho

(celoživotní užitkovost prasnic)

• znak není možné hodnotit na živých

zvířatech (rezistence vůči chorobám,

jakost masa)

Selekce za použití genetických markerů nám

výrazně pomáhá zvyšovat přesnost selekce.

PIC je v sektoru šlechtění hospodářských

zvířat dosud jedinou organizací, která tuto

technologii ve velkém rozsahu používá. Od

roku 2003 byly markery integrovány do

odhadu plemenných hodnot.

Pouze v některých případech je možné

pracovat s jednotlivými markery a to tehdy,

jestliže se jedná o tzv. markery 1. typu

a tedy molekulární marker = sledovaný

gen (halotanový gen). Většina známých

molekulárních markerů ale patří do

skupiny markerů 2. a 3. typu, které jsou

pouze v blízkosti místa fumkčních genů a

vlivem rekombinací postupně svůj vztah k

cílovému znaku ztrácejí. Proto je třeba stále

pracovat se skupinami markerů a neustále

hledat nová místa jejich výskytu.

ZávěrPIC usiluje o vyvážený genetický program.

Se zvyšující se produkční užitkovostí prasat

je třeba udržovat nebo zlepšovat znaky

jako přežitelnost jednotlivých kategorií

rostoucích prasat a prasnic, konstituce

zvířat, odolnost vůči stresu, rezistence vůči

chorobám.

Pokračování ze strany 1

je rozdíl mezi náklady na produkci jatečného prasete na farmě s konvenčním a vysokým zdravotním statutem 7-10% (tab.2.)

Je všeobecně známo, že přímým kontaktem

mezi zvířaty dochází k nejrychlejšímu

přenosu patogenů. Vzhledem k tomu,

že chovatelské společnosti jsou prvním

článkem produkce prasat a tedy i vepřového

masa, jsou logicky velmi často vrcholem

téměř každé výrobní pyramidy.

Pokud jsou stáda chovatelské společnosti

infikována jakýmkoli onemocněním je

jasné, že z tohoto vrcholu pyramidy dojde

k přenosu onemocnění do chovů zákazníků.

Je také všeobecně známo, že zvířata mohou

svůj biologický a genetický potenciál plně

využít pouze v odpovídajících podmínkách,

mezi které patří také vysoký zdravotní status

stáda. Každé zavlečení onemocnění do

stáda má za následek snížení produkčních

výsledků a snížení ekonomických výsledků

farmy.

Je otázkou etiky chovatelské společnosti,

aby v zájmu ochrany chovů zákazníků

zakládala a dále udržovala své šlechtitelské

a rozmnožovací chovy při nejvyšším

zdravotním statutu.

Zdravotní program PIC je postaven na čtyřech základních pilířích:

1. Zakládání farmy: Nové farmy by vždy

měly být zakládány v lokalitách s nízkou

koncentrací prasat a s dostatečnými

přirozenými bariérami zlepšujícími ochranu

chovu před zavlečením onemocnění z okolí.

Nové farmy by měly být naskladňovány

zvířaty s nejvyšším dosažitelným zdravotním

statutem.

2. Ochrana farmy: Při denním provozu

musí být chovy chráněny před zavlečením

onemocnění komplexním zooveterinárním

programem, který přísnými pravidly

stanovuje provoz farmy (přísné dodržování

černobílého provozu, funkční bariéry

oddělující farmu od okolního prostředí -

ploty, biokoridory..., chování a pohyb osob

na farmě).

3. Monitorování: Vzhledem k tomu, že

žádná ochrana zdraví není stoprocentní

může se stát, že k zavlečení onemocnění

do chovu přece jen dojde. Pro minimalizaci

dalšího šíření nákazy z místa výskytu

a ochranu návazných chovů zákazníků

musí chovy provádět pravidelné kontroly

zdravotního stavu. PIC používá ve většině

zemí kombinaci rutinních kontrol klinického

stavu stáda regionálním veterinárním

lékařem, inspekcí na jatkách a pro určitá

onemocnění také laboratorních testů.

4. Krizové plány: pro případ výskytu

zdravotních problémů v chovech

dodávajících PIC genetiku má PIC

propracován krizový plán rychlé reakce.

Základem tohoto krizového plánu jsou