Download pptx - Transakční analýza

Transakční analýza

Transakční analýza, jež byla formulována americkým psychiatrem Erikem Bernem (1961,1964), je teorií zřetelně inspirovanou psychoanalytickým pojetím osobnosti. Přesto je obvykle považována za jednu z forem humanisticky orientované terapie. Na rozdíl od deterministické psychoanalytické teorie předpokládá, že:

• každý člověk může myslet (schopnost učit se i schopnost měnit se)

• lidé mohou dělat rozhodnutí a utvářet svůj osud

• každý má odpovědnost sám za sebe

• lidé jsou autonomní jednotky (spontánnost, uvědomování si a prožívání blízkosti)

•

Ačkoli transakční analýza byla zpočátku spojena s psychoanalýzou, vyvíjela se spíše pod vlivem komunikačních teorií formulovaných na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ve výzkumných terapeutických střediscích na západním pobřeží USA. Dnes má transakční analýza svoji vlastní literaturu i výcviková schémata. Slučuje kognitivní, emocionální, behaviorální a fyzické rozměry.

Zakladatel Eric Berne (1910 – 1970) byl inspirován:

• Paulem Federnem (psychologie ega) viz koncept stavů ega

• Erikem Eriksonem (důležitost sociálních a vývojových vlivů na formování osobnosti ) - viz koncept životního scénáře

Eric Berne

Paul Federn Erik Erikson

Základní koncepty TA

Transakční analýza jako teoretický systém sestává ze čtyř částí:

strukturální analýzatransakční analýza

analýza heranalýza scénářů

Strukturální analýza

Vychází z toho, že naše osobnost disponuje třemi úrovněmi nazírání na svět – rodičovskou, dětskou a dospělou. Ty jsou spojeny s typickými charakteristikami

chování.

Rodičovská úroveň se projevuje postoji, které vyjadřují přikazování a zakazování – to jsou rodičovské postoje vůči

dítěti.Dětská úroveň obsahuje pocity a postoje, které jsme

zažili v dětství – sebestřednosti, těkavost, nekontrolovatelnost, ale také kreativitu a spontánnost.Dospělá úroveň řídí, většinou racionálně, vztah mezi

zmíněnými úrovněmi osobnosti a vnějším světem.

Strukturální analýza

Tyto koncepty jsou zřetelně inspirovány psychoanalytickým pojetím osobnosti, které rozlišuje

Superego, Ego a Id. Transakční analýza se ovšem nezabývá vnitřními vtahy jednotlivých částí osobnosti,

energiemi a iracionálními reakcemi.

Stavy ega

Jedna a tatáž osoba se vnímá různými způsoby prožívání, které ovlivňují myšlení, cítění a k nim se

vztahující chování.

Stavy ega jsou jednotky prožívání, obsahují myšlení, cítění a chování, které dohromady tvoří ucelený tvar

Existují 3 stavy ega: Rodič, Dítě a Dospělý

Rodič

• V Rodiči jsou nahrány všechny domněnky, pravidla a zákony, které dítě slyšelo od rodičů a vidělo v jejich životě.

• Mnoho rodičovských dat se projevuje v současném životě v kategorii „jak se co dělá“

Rodič" - znamená souhrn pravidel dodaných z vnějšku, způsob chování předávaný starší generací, rodičem nebo jinou výchovnou autoritou v dětství. Představuje tedy vštípené pojetí, které je bez kritiky přijato. Nemusí jít o názory, se kterými plně souhlasíme, ale přesto je bereme jako samozřejmé, jsou v nás zakořeněny.

Rodič

• Berne rozlišuje ve funkčním modelu rodičovský stav ega na Kritického a Pečujícího rodiče.

• Pečující rodič je často chápán čistě pozitivně, ale má i negativní aspekt – např. přehnaně ochraňující postoj vůči dětem.

• Kritický rodič bývá naopak mnohdy chápán negativně, protože kritika má v naší řeči negativní konotaci. Př. pozitivního kritického rodiče může být např. otcův výrok k dítěti: „Stůj, jede auto!“

https://www.youtube.com/watch?v=fIPuWZWNzhk (9:30)

Dítě• pozůstatek vnitřních duševních stavů z dětství,

zásobu dětských pocitových reakcí. Ty jsou různé, negativní i kladné. V negativním smyslu se jedná o pocity bezmoci a strachu, provinilosti, protestu a snahu překonat pocit méněcennosti.

• Dítě má i pozitivní stránky jako jsou zvědavost, tvořivost, spontánnost, přání vědět, dotýkat se, zkoumat a nezkažená schopnost prožívat.

Rozděluje se na čtyři typy běžné v chování dítěte: "Dítě bezmocné" vyjadřuje úzkost, nářky, naději. Jeho věty začínají: „Když já... Kdybych... Až... Bolí mě...“ apod."Dítě způsobné" se projevuje poslušností a snahou Rodiče potěšit."Dítě vzdorné" staví se proti nařízením Rodiče s různými negativními projevy."Dítě přirozené" je radostné, otevřené, chovající se nenuceně.

Dospělý

• Zpracovává a hodnotí informace na základě své vlastní zkušenosti a vlastního rozumu.

• Liší se od stavu Rodiče, který tvoří soudy na základě nápodoby, ale i od stavu Dítěte, které reaguje na základě citů a nedovede dostatečně diferencovat.

• Dospělý si dovede uvědomit i jednotlivé stavy Já - zvažuje doporučení Rodiče i přání Dítěte, jako by je spojoval a usměrňuje je.

Jak poznat stavy ega (slova)

• Rodič - dobrý/špatný, má se/nemá se, musíš/nesmíš, vždycky/nikdy, pamatuj si…, opovaž se...

• Dítě - chci/nechci, citoslovce, nemohu, proč?, věřím,cítím, to je divné, to není možné, bojím se, že...

• Dospělý - jak, kde, kdy, co, praktický, možný, zajímavý, zjistit, dělat, rozvažovat, rozumný, účelný

Jak poznat stavy ega (hlas)

• Rodič - zaujatý, kritický, uklidňující chlácholivý, přesvědčující

• Dítě - uvolněný, stísněný, výbojný, vzlykavý, žádající, mazlivý, koketní, parodující

• Dospělý - věcný, klidný

Jak poznat stavy ega (výraz a gesta)

• Rodič - rozevřená náruč, vlídný úsměv, zamračená tvář, zdvižený prst

• Dítě - naivní, veselý, smutný, ztracený, spontánní, bystrý, dychtivý, překvapený

• Dospělý - přemýšlivý, bdělý, vstřícný, otevřený; gesta úsporná

Jak poznat stavy ega (postoje)

Otázka: Proč jsi neuklidil?

Rodič - pečující, dávající, chápající, kritické, posuzující, autoritářské, moralizující

Dítě - udivený, stěžující, obranný, hravý, neukázněný, manipulativní, drzý, tvůrčí, zahanbený, podmiňující

Dospělý - přímé, otevřené, racionální, hodnotící fakta (k věci)

Transakční analýza Druhá část, označovaná stejně jako celý model, se zajímá o to, jak jednotlivé úrovně osobnosti daného člověka vstupují do interakce s úrovněmi osobnosti jiného člověka. Transakce jsou interakce, které se odehrávají mezi úrovněmi dvou či více osobností. Tyto interakce mohou být:• komplementární • nekomplementární • zjevné, nebo • skryté. Když úrovně osobnosti v komunikaci nejsou komplementární a když zjevná sdělení vyjadřují jinou úroveň osobnosti než sdělení skrytá, dochází k problémům.

V praxi se poradce snaží zjistit, které osobnostní úrovně jsou uplatňovány v průběhu transakcí, a snaží se klientům pomoci komunikovat konstruktivněji.



RO

DÍ

DO

DÍ

DO

RO

„Rodičovské sdružení“

To za našeho mládí nebylo….


RO

DÍ

DO

DÍ

DO

RO

„Pojďte pane, budeme si hrát“

Vzájemné sdělování emocí


RO

DÍ

DO

DÍ

DO

RO

„Dospělá dohoda

Transakční analýza Komplementární šikmá reakce – nevznikají problémy

Transakční analýza Komplementární šikmá reakce – nevznikají problémy

RO

DÍ

DO

DÍ

DO

RO

Přirozený paternalismus

„Bojím se.“

„Pomohu ti.“

Transakční analýza Nekomplementární transakce

Ad hominem vs ad rem

Transakční analýza Skryté transakce

Skrytá vícevýznamová komunikace nastává tehdy, když někdo na mne hovoří jakoby z role Dospělého, ale intonací ke mně hovoří jako na Dítě. Hodně je používaná v obchodní praxi. Příklad: „Tato kamera stojí hodně, 20 tis., většinou si ji berou movitější zákazníci...! Útok na Dítě typu „Ty na to asi nebudeš mít!“

Analýza transakce • Ze kterého egostavu osoba vysílá?

• Na jaký egostav přijímajícího se vysílající obrací?

• Z jakého egostavu reaguje přijímající?

• Na jaký egostav vysílajícího se obrací přijímající?

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:TA-doplnkove.png

Analýza transakce Obsazení energií v Dospělém, Dítěti a Rodiči

• Vztahují se obsahy a výraz k dané situaci a směřují rozhovor k jasnému cíli (aktivity Dospělého)?

• Působí obsahy a výraz jakoby se přehrával vnitřní magnetofon a jsou trochu mechanické nebo odpovídají vázanosti na roli (obsazení Rodiče)?

• Máte dojem, že nasloucháte dítěti? Odpovídají obsah a výraz mladšímu věku než náleží osobě, která mluví (obsazení Dítěte)?

Vylité mléko…

Analýza transakce

Latentní a skryté transakce

• Zapadají do sebe obsah s výrazem?

• Dá se vnímat „podtón“? A je spíše dětský nebo rodičovský?

• Co říká Vaše intuice? Cítíte se při poslechu jasně nebo nejistě a zmateně?

• Máte tendenci reagovat jinak, nežli ten, kdo mluví, zřejmě očekává?

• Máte dojem, že ten, kdo mluví, chce něco jiného, nežli říká?

Analýza her

Třetí transakční analýza se soustřeďuje na transakce z hlediska charakteristik interakcí a chování. Hra je vlastně sled po sobě následujících transakcí. Poradce se v průběhu analýzy her zabývá tím, jak účastníci her naplňují své potřeby a z jaké životní pozice vycházejí. Lidé mají podle Berneho tři skupiny emočních potřeb:

Analýza her

• potřeba stimulace – naplňuje se pracovními, uměleckými nebo volnočasovými aktivitami

• potřeba uznání – uskutečňuje se pohlazením, jež může být jak faktické, tak symbolické (např. verbální)

• strukturovanost života – např. čas• Zkušenosti, které jsme získali v dětství, ovlivňují naši životní pozici, jíž se rozumí způsob, jak vnímáme sebe sama a ostatní kolem nás, a náš obecným přístup k světu.

Analýza herHry jsou typickým projevem transakcí, v nichž se odráží neautentická, do nepružného stereotypu ztuhlá životní pozice. Jejich původním cílem bylo naplnit některou z uvedených potřeb, ale jejich nositel nepostřehl, že tento zisk již nepřinášejí, že mají pouze obranný charakter.

Mezi oblíbené hry patří monology a ritualizované interakce uvedené následujícími výroky: Kdyby nebylo tebe, tak bych dnes…, Ano, ale…, Už tě mám, ty darebáku…, po kterých následuje posloupnost typických kroku, potvrzujících ustálené role účastníků hry.

Analýza her• hry jsou opakující se vzorce chování• řídí se danými pravidly• jsou svou podstatou neupřímné a nečestné, vedou ke špatným

pocitům (hra tady není to samé co svobodná hra dítěte, která přináší požitek)

• hry v sobě obsahují role pronásledovatele, oběti a zachránce a tyto role se mohou střídat

• cílem teorie her je předpovědět jaká pravidla hry mají a zjistit pravděpodobnost a pravidla vztahů v průběhu procesu lidského rozhodování

• viz. Berneho kniha „Jak si lidé hrají“

Analýza her – příklady herAlkoholik – osoba v této hře využívá alkohol k tomu, aby nemusela přijímat odpovědnost za své činy. Netolerantní chování připisuje na vrub alkoholu, popřípadě tvrdí, že si nic nepamatuje. Další rovina této hry je zkus, jestli mě napravíš, kdy hráč využívá pomoci druhých, při předstíraných pokusech o vypořádání se s problémem pití.Dlužník – v této hře zastává dluh prostředníkem, pro možnost pomlouvání a hanění věřitele. Ten je pro okolí popisován jako hamounský člověk, neznalý morálky, kterému jde jen o zisk a podobně. Dále tato hra poskytuje zisk ve smyslu žití v podobě radosti z nové věci. Vytvoření závazku k věřiteli dává dále hráči možnost zdržovat splátky, polemizovat a vytvářet napětí, ve kterém je vždy on ten ublížený.Kopejte do mě – hráč se při této hře chová naivně a s přehnanou důvěřivostí. Dává svému okolí najevo, že je zranitelný, až bezmocný, což paradoxně vyvolává zvýšeně necitlivé a neohleduplné chování okolí. Hráči v tomto případě jde o zisk v podobě lítosti ostatních nad nepřízní osudu (že já mám pořád takovou smůlu).

Analýza her – příklady herVidíš, k čemu jste mě dohnali – v tomto případě se hráč zbavuje odpovědnosti za své neúspěchy tím, že zneužívá rady a doporučení svého okolí. Hráč si nejprve požádá o radu a v případě neúspěchu druhému vyčítá, že tak učinil (kdybys mi tak blbě neporadil..). Antitezí je předání odpovědnosti zpět hráči a zvýšená opatrnost v udělování rad.

Soud – zde se dvě vzájemně obviňující se strany domáhají rozsudku od třetí osoby, což jim má dodat sebejistotu a pocit zadostiučinění. Často je třetí osobou (soudcem) psycholog v partnerské poradně. Ten může využít antiteze v této podobě: Psycholog – „Myslím si, že máte pravdu, za vaše problémy opravdu může ona.“ Hráč – „Vidíte, já jsem to říkal. Jsem rád, že mě chápete.“ Psycholog – „Je to dobrý pocit, co říkáte?“ Hráč – „Ano, to je.“ Psycholog – „Víte, co si vlastně myslím? Že pravdu nemáte. Myslím si, že tu jste pro ten pocit rozřešení a zadostiučinění. Jste tu proto, abyste si dokázal, že máte pravdu.“

Analýza her – příklady herVidíš, jak se obětuji – hráč zde úmyslně zatajuje vlastní oběť v podobě nemoci, strádání a podobně. Zaměňuje obětování se za lásku k druhému. Okolí něco zpozoruje, až když je pozdě a hráč se například zhroutí. Své obětování je hráč připraven využít pro citové vydírání či výčitky. Například: „Celý život jsem si odtrhával od huby, abyste se měly dobře a tohle je váš vděk?“

Drahoušek – je manipulativní hra, při které hráč zastírá nemístné poznámky o svém partnerovi, pronesené ve společnosti dovětkem, nemám pravdu drahoušku, viď miláčku a podobně. Antitezí v tomto případě může být například: „Klidně si na mě svým vtipkováním zgustni, jen mi při tom prosím tě neříkej miláčku.“ A nebo poněkud výraznější antiteze: „Můžu ti poděkovat? Díky, že ze mě přede všemi děláš blbce, drahoušku.“

To je hrozné, viďte – hráč očekává od svého okolí souhlas a bližší porozumění s obecnou kritikou (dnes se nedá nikomu věřit).

Analýza her – příklady herVidíš, jak se obětuji – hráč zde úmyslně zatajuje vlastní oběť v podobě nemoci, strádání a podobně. Zaměňuje obětování se za lásku k druhému. Okolí něco zpozoruje, až když je pozdě a hráč se například zhroutí. Své obětování je hráč připraven využít pro citové vydírání či výčitky. Například: „Celý život jsem si odtrhával od huby, abyste se měly dobře a tohle je váš vděk?“

Drahoušek – je manipulativní hra, při které hráč zastírá nemístné poznámky o svém partnerovi, pronesené ve společnosti dovětkem, nemám pravdu drahoušku, viď miláčku a podobně. Antitezí v tomto případě může být například: „Klidně si na mě svým vtipkováním zgustni, jen mi při tom prosím tě neříkej miláčku.“ A nebo poněkud výraznější antiteze: „Můžu ti poděkovat? Díky, že ze mě přede všemi děláš blbce, drahoušku.“

To je hrozné, viďte – hráč očekává od svého okolí souhlas a bližší porozumění s obecnou kritikou (dnes se nedá nikomu věřit).

Analýza her – příklady herKazisvět – v této hře jedinec vymáhá odpuštění, poté, co se omluví za evidentně úmyslně způsobenou spoušť. Zneužívá tak dobroty a slušnosti odpuštění při projevené lítosti. Antiteze: „Klidně ničte, co se vám zlíbí, jen neříkejte, že vás to mrzí.“

Ano, ale – jedná se o nejstarší hru Transakční analýzy. Jedna strana zde navrhuje řešení nějakého problému a strana druhá, tedy hráč, má na vše připravenou odpověď ve smyslu „ano, to by mohlo fungovat, ale...“. Hráč tak jiným způsobem říká, „zkus, jestli mi pomůžeš“, či „není rada, na které nenajdu chybu“.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikace-je-hra/208572231010009-jak-si-lide-hraji/01:04

Kdo tady hraje hry? Dospělý – dítě – rodič??? Co je účelem této hry?

Analýza her – příklady herPane mistr, vy jste mistr….

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikace-je-hra/208572231010009-jak-si-lide-hraji/

05:44

Hra s ohněm Hra s ohněm (punčochou) – hráč se zde chová ke svému okolí nepřiměřeně vyzývavě až lascivně. Je uváděn příklad s punčochou, kterou si žena upravuje na všem dobře viditelném místě. Pokud se toto svádění setká se stejně vyzývavým chováním druhé osoby, následuje prudký výbuch „vy myslíte jen na to jedno, že je to tak?“



Analýza her – příklady herBudižkničemu – v této hře dává člověk jasně najevo svému okolí, že za nic nestojí, ačkoliv tomu tak není. Je to pobídka ke vtipkování, posměchu a útoku na vlastní osobu (podobně jako u kopejte do mě). Hráč se v tomto případě chce vyhnout sebeaktualizaci a práci na sobě. Čím horší se zdá být, tím lépe setrvává ve své roli. Pravá tvář hráče se projeví v krizových situacích, kdy jeho reakce v žádném případě nelze označit za hloupé.

Protéza – zde si osoba ke své hře vybere nějakou nemoc, ať už skutečnou či vymyšlenou (např. duševní). Ta mu v životě slouží jako výmluva typu: „Co můžete čekat od člověka, který...“. Podobně se lze ale vymlouvat prakticky na vše: „Kdyby v noci nebyla taková tma, jistě bych do toho nešlápl.“ Ziskem hráče je zbavení se odpovědnosti za své chování, činy a rozhodnutí. Antitezí může být výrok: „Já od vás neočekávám vůbec nic, jde o to, co očekáváte sám od sebe.“

Analýza her – příklady herMůj je lepší než tvůj – jedná se o hru, kterou lze dobře pozorovat ve skupině tříletých dětí a ze které se podle Harrise vyvinuly všechny ostatní hry. Svůj základ má v potřebě dětského úniku před nejsem OK postojem, od kterého se dítě na okamžik odpoutá. Prosazením si můj je lepší než tvůj na chvíli získá stejnou převahu jako osoby s OK postojem a tím dojde k úlevě.

Přitom je dítě schopno použít nesmyslné výroky typu:„Heč já mám stejný kus jako ty a ty ne.“ U dospělých se hra projevuje podobně jen v jiném měřítku. Zatímco dítě se pře o to, že má více hraček, dospělý může hromadit majetek (můj automobil je lepší než tvůj), být přehnaně skromný (jsem skromnější než ty) a nebo nepřiměřeně dbát na útlost své postavy (jsem štíhlejší než ty).

Jak nakládat s hrami

• Vyhnout se hře - nespolknout návnadu

• Vzít hru jako předmět diskuse

• Konfrontovat hru - přerušit předvídatelný průběh

• Zapojit se do hry a analyzovat ji později

• Nabídnout alternativu


11:30




ANALÝZA SCÉNÁŘE

Zabývá se tím, jak transakce proběhlé v minulosti vedly k přítomné životní pozici a k interakčním hrám. Specifické scénáře se vytvářejí zejména systematickým (většinou nevědomým) „úsilím“ rodičů v dětství.

Rodičovská poselství typu: Nikdy nikomu nevěř; Na co sáhneš, to pokazíš; Musíš si věřit; Svět je fajn; Život je jedna velká tragédie; Všechno se dá zvládnout a podobně formují scénář, na jehož podkladě děti později jednají.

Čtyři dohody: https://www.youtube.com/watch?v=kanMPv8Ujew

4:00

https://www.youtube.com/watch?v=kanMPv8Ujew

ANALÝZA SCÉNÁŘE

• nevědomý životní plán vytvořený v raném dětství (5 – 6 letech)

• posilován rodiči

• postaven na rozhodnutích, k nimž došlo v reakci na vnější vlivy a vnitřní zranitelnost

Analýza her

Berne charakterizoval čtyři životní pozice:

Analýza herHarris,T.A. (1997). Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragma

Hennig, G.,Pelz, G.(2008). Transakční analýza, terapie a poradenství. Praha: Grada

Honzák, R., Novotná, V. (1987). Jak se dobře cítit mezi lidmi. Praha: SPN

Kratochvíl,S. (2006). Základy psychoterapie. Praha: Portál

Lister-Ford,Ch.(2006). Transakční analýza v poradenství a psychoterapii. Praha: Grada