Energetická bezpečnost EU

Energetická bezpečnost EUEnergetická bezpečnost EU

Vývoj energetické politiky EUVývoj energetické politiky EU

• není pevně zakotvena v základních dokumentech EU

• EURATOM – úkol přispět ke zvýšení životní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu, dohled pouze nad uhlím a nad jádrem

• 1980 - stanoveny společné cíle energetické politiky• 1992 - Maastrichtská smlouva (společný energetický trh)• 1995 - Bílá kniha EU o energetické politice• 2006 – Zelená kniha – evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a

bezpečnou energii• 2007 - Energetický balíček

• Lisabonská smlouva – stanovuje jednotlivé cíle vztahující se k zajištění bezpečnosti dodávek energie v EU, podporování energetické účinnosti a úspor energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie a propojování energetických sítí

Zdroje energie uvnitř EUZdroje energie uvnitř EU

• Ropa– Záp. Evropa: 6% světové těžby (Severní a Norské moře – nová

naleziště, problém s podmínkami a vzdáleností odběratele)

• Zemní plyn- Nizozemí, Německo,VB

• Uhlí– stabilní cena, plánuje se zvýšení těžby– ču: VB, stř. Francie, Polsko (Slezsko), ČR (Ostravsko)– hu: Německo (Cáchy, Lužická pánev, Magdeburk) ČR (SV)

• Uran– ČR, Německo, Rumunsko, Francie; dovoz z Kanady, Austrálie

ElektrárnyElektrárny• Jaderné

– Francie (77%), Švédsko, Maďarsko, Německo

– EK ponechává rozhodnutí o využívání jaderné energie na jednotlivých členských státech

– proti: Rakousko, Portugalsko, Španělsko, Dánsko

• Tepelné– Polsko, Německo, VB; využití vlastních zdrojů, „čisté uhelné

technologie“

• Solární– „boom“ v soukromém sektoru, snaha o vybudování elektráren v Africe

• Vodní a věrné– Rakousko (66%), Švédsko (46%), Portugalsko (38%), Finsko (19%)

• Snaha o podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů je dosud úspěšná pouze omezeně. Obecně však stále dominuje výroba elektřiny z neobnovitelných zdrojů

• Evropská komise si vytkla za cíl dosáhnout 12% zastoupení obnovitelných zdrojů na celkové energetické spotřebě EU do roku 2010, 20% do roku 2020

Jaderné elektrárnyJaderné elektrárny

Vnitřní energetická politikaVnitřní energetická politika• energetická politika je dlouhodobě na předním místě

v agendě EU

• EU zatím nemá zcela ucelenou energetickou politiku, ale díky aktuálním problémům s dodávkami energie a klimatickými změnami, se energetika dostává do popředí zájmů a vzniká nová strategická koncepce v oblasti energetiky EU, jejím cílem je zabezpečení spolehlivých toků cenově dostupné a z hlediska životního prostředí udržitelné energie

• Cíle spolupráce (Ostrava 2009)

– vytvoření jednotné evropské přenosové sítě, zjednodušení a harmonizace národních a evropských norem a zavedení jednotného tarifu pro mezinárodní přenosy elektřiny. Členské státy EU by také měly zvýšit strategické zásoby energetických zdrojů. Rozvoj obnovitelných zdrojů by měl doprovázet adekvátní rozvoj přenosové infrastruktury

Vnitřní energetická politika - nástrojeVnitřní energetická politika - nástroje

Liberalizace energetického sektoru

- zvyšování konkurence v sektoru

- oddělení výrobců od prodejců a rozvodných sítí = „vlastnický unbundling“ x RWE, E.ON

- propojování národních sítí a slučování technických standardů

- celoevropský vnitřní trh s energií

Vnitřní energetická politika - nástrojeVnitřní energetická politika - nástroje

Zvyšování účinnosti- zvyšování účinnosti při přeměně energií a při spotřebě- oddělení růstu HDP od růstu spotřeby energie- 2006 – EK vydala Akční plán zvyšování energetické

účinnosti- nové technologie, směrnice pro vnitrostátní cíle

(motivační programy, daňové pobídky), zvyšování energetické účinnosti budov, doprava, změna chování spotřebitelů

- program Inteligentní energie pro Evropu

Vnitřní energetická politika - nástrojeVnitřní energetická politika - nástroje

Bezpečnost dodávek- závislost na dovozu energetických surovin (80% ropy, 54% z.plynu)- rostoucí globální poptávka po energiích,klimatické změny - 1991 Evropská energetická charta (východiska pro celoevropskou

spolupráci v oblasti energetiky)- vytvoření lepších krizových plánů a větších energetických rezerv- větší diverzifikace dovozu (plynovod Nabucco x South Stream,

ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan) -> větší nezávislost na jednotlivých dovozcích

- celková závislost na dovozu 50%- ropa: 45% Blízký východ, 30% Rusko- z. plyn: 50% z Rusko, Alžírska a Norska

Vnější energetická politikaVnější energetická politika

- nutnost společného postupu vůči třetím zemím- pomoc rozvojovým ekonomikám (hledání trhu pro

průmysl EU, ochrana klimatu)- rozvíjení vztahů s globálními partnery (nové technologie,

klima, investice, obnovitelné zdroje energie, obchod s emisemi)

- Evropská politika sousedství = pás zemí sousedících s EU, spolupráce založená na Akčních plánech, důležití jako tranzitní země

TRHTRH

• Ropa hlavním problémem je, že její zásoby se tenčí, trh s ropou je globální, prakticky jí může dovážet kdokoliv stačí, aby jeho náklady na přepravu obstály vedle tržní ceny, vzhledem k rozšířenosti trhu a zvyšující se poptávce po ropě nejsou producenti příliš závislí na odběratelích. Dovoz do EU – Rusko, země SNS (společenství nezávislých států – bývalé země SSSR) Střední východ, severní Afrika, Norsko.

• Zemní plyn – náklady na přepravu plynu jsou vysoké, proto existuje jen regionální trh a producenti jsou tak vázáni na své odběratele, zásoby jsou odhadovány větší než u ropy, má konkurenci v jiných palivech. Dodavatel do EU je Rusko, Alžírsko, Norsko.

Vnější energetická politika – Vnější energetická politika – dvoustranná úroveňdvoustranná úroveň

Rusko- přirozený partner v oblasti energetiky (naleziště, dodavatel) ->

vzájemná závislost

- 2004 rozšíření EU na východ -> ochlazení vztahů ze strany Ruska

- dodávky surovin jako nástroj zahraniční politiky

- „plynové krize“ – Litva, Ukrajina, Bělorusko

- možný čínský a indický trh – nerentabilní

- GAZPROM – největší ruská společnost, státem kontrolována

- snaha přimět Rusko k podpisu EECh -> zpřístupnění transportních sítí ostatním společnostem, umožnění investic do zefektivnění těžby

Vnější energetická politika – Vnější energetická politika – dvoustranná úroveňdvoustranná úroveň

Turecko

- tranzit z Kaspického moře, Perského zálivu, Střední Asie

- „čtvrtá plynová arterie“

Střední východ

- Írán, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty

- region vhodný pro diverzifikaci

Střední Asie

- Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán

- tranzitní sítě Gazpromu

Vnější energetická politika – Vnější energetická politika – dvoustranná úroveňdvoustranná úroveň

Afrika

- Libye, Alžírsko, Nigérie

- energetická spolupráce, investice

Kavkaz

- Gruzie, Ázerbájdžán

- zajištění tranzitu ze středoasijských republik

Ukrajina

Děkujeme za pozornost!