Zavet sv. Frantiska

Zálv ét' svatého Františka

Zavěť sv. Františka je povaŽoviína zatexÍ, kteý nejvíce vystihuje originalitu Františkovy osobnosti. Vzrriklatěsně před jeho smrtí, kdy se již nachžlzel v Porciunkuli. Jelikož ji světec přímo diktoval, má jednoduchý sloh a

minimum bibliclcých citací' Při pozorné četbě zjistíme, jak František často zdůraz1uje božskou inspiraci svéhopovolání, vzniku bratrského společenství i celého svého života' Také protestuje proti nešvarům, které se už tehdyv jeho Řáde projevovaly. Náš světec přijímá už i domy a kostely, ale pod podmínkou, že odpovídají chudobě a

že si je bratři nepřivlastňují. V druhé polovině je nesmírně twdý, když mluví o poslušnosti, cožjejeho protestproti těm bratřím, kteří evangelní svobodu (danou jÍm samotným) zreužívali. Nicméně vymahání poslušnostinebylo nikdy v Řaae3im nawhovaným způsobem praktikováno. Závěrem sám František vysvětluje, čím má tatojeho poslední vůle bý _ ne novou řeholí ani jejírn komentářem, ale povzbuzením ke katoličtějšímu zachovávániŘehole. Tento text je nesmírně důležit'ý pro pochopení ostatních Františkorných spisů a jejich interpretaci'V rukopisné tradici je tento text různými způsoby uváděn jako závěť sv. Františka, např.: Zavěť blaženéhoFrantiška.

r Prín dal mně, bratru Františkovi' abych takto zaěaI konat pokrání: neboť kdyŽ jsem byl vhříších, zdáIo se mi příliš trpkým vidět malomocné. z A sám Pan mě přivedl mezi ně aprokáaaljsem jim milosrdenství. 3 A když jsem od nich odcházel, to, co se mi zdálo hoř{ý'm,změnilo se mi ve sladkost duše i těla; a pak jsem [ieště] chvíli otálel a opustil jsem svět.

+ Prín mi dal v kostelích takovou víru, že jsem se takto jednoduše modlil a říkal: 5 ,,Klaníme seti, Pane Ježíši Kriste, klaníme se i [směrem] ke všem tvým kostelům na celém světě achválíme tě' neboť svým svaým křížem jsi vykoupil svět[l]."

6Potom mi Pán dal aďávátakovou víru v l<něze,kteŤížiji podle zásad svaté římské církve, projejich svěcení, Že i kdyby mě pronásledovali, chci se na ně obracet. 7 A kdybych měl takovoumoudrost,jakou mě! Šalamounf2], analezlbych chudičké kněze tohoto světa' nechci kézatvefarnostech, kde přebývají' proti jejich vuli. s A jich i všech ostatních se chci bát, milovat je actít je jako své príny. 9 A nechci uvažovat o jejich hříchu, protoŽe v nich rozezrlávám synaBoŽího a jsou mými pány. roA ěiním to proto, že nevidím tělesně na tomto světě z nejvyššíhoSyna BoŽího nic než jeho nejsvětější tělo a nejsvětější krev, které oni přijímají a jen bnivysluhují ostatním' 11A chci, aby tato nejsvětější tajemství byla nade všechno ctěna' uctívánaanavzácných místech uchovávána. nA kdekoliv najdu na nedůstojných místech nejsvětějšíjména a jeho psaná slova, chci fie] posbírat a žádélm, aby byla posbíriána a umístěna načestném místě[3]. 13 A všectrny teology a ty, kteří [nrám] slouží nejsvětějšími božskými slovy,máme ctit avážit si jich jako těch, kteří nám dávaji ducha a život|4).

1a A když mi Pan dal bratry, nikdo mi neukazovalo co mrám dělat, ale sám Nejvyšší mi zjevil,že márn Žít podle svatého evangelia. 15 To jsem několika slovy a jednoduše nechal napsat apan papež mi to potwdil. 16 A ti, kteří přichěaeli, aby přijali [tento způsob] života, vše' comohli mít, dávali chudým; spokojili se s jedním hábitem, uvnitř i vně záplatovaným, s

cingulem a kalhotami. rr A nechtěli jsme mít víc. ts Modlili jsme se oficium: klerici tak, jakoostatní klerici, laici se modlili otče náš|5]. A velmi rádi jsme pobývali v kostelích. 19 Bylijsme nevzdělaní a podřízeni všem. 2gIá jsem pracoval vlastníma rukamaf6] a chci pracovat; ataké rozhodně chci, aby i všichni ostatní bratři pracovali, a to na takové práci, kteráje čestná.

21Kdo to neumí, ať se to naučí ne proto, aby touŽili přijímat odměnu zapráci, ale pro [dobÚ]příklad a kvůli odstranění zahálky.22 A kdyby nám nebyla dána odměna zapráci, utečme seke stolu Paně a žádejme almužnu dům od domu. 1aPári.mi zjevil, že jako pozdrav máme říkat:

,,Pón ať ti dó pokoj|"[1)

24Brutři ať si dávají pozor, aby vůbec nepřijímali ani kostely, ani chudičké příbytky, ani nic,co se pro ně staví' pokud by to nebylo podle svaté chudoby, kterou jsme v Řeholi slíbili, aabyse tam vždy chovali jako cizinci a poutnícil8]. zs Pod poslušností přísně přikazuji všembratřím, ať jsou kdekoliv, aby se neodvážili požádat o nějakou listinu u římské kurie ani sami,ani prostřednictvím jiného, a to ani pro kostel, ani pro žádné jiné místo, ani pod zríminkoukázáni, ani kvuli pronásledování, [kterým trpí] jejich tě|a.26A1e když někde nebudou přijati,ať odejdou do jiné[9l země, aby s BoŽím požehnaním činili pokríní[lO].

27 Rozhodně chci poslouchat generálního ministra tohoto bratrského spoleěenství a takékvardiána, kÍerého mi bude chtít dát. zs A tak chci být zajatcem v jeho rukách, abych nemohlchodit ani konat proti poslušnosti a jeho vůli, protože je mým pánem. 29Ačkoliv jsem prostý anemocný, přece vždy chci mít klerika, kteď by mi konal oficium, jak je obsaŽeno v Řeholi.

39 A všichni ostatní bratři jsou [také] tak povinni poslouchat své kvardiány a konat oficiumpodle Řehole. 31A pokud by se našli nějací, kteří nekonají oficium podle Řehole, a chtějí honějak obměňovat, nebo kteří nejsou katolíci, všichni bratři, ať jsou kdekoliv, jsou podposlušností zavánámi, když někoho z nich objeví' předvést ho nejbližšímu kustodovi tohomísta, v němŽ ho nalezli. 32 A kustod je přísně pod poslušností zavéaán střežit ho tak jakovězně ve dne i v noci, aby se nemohl vysmeknout z jeho rukou, dokud ho osobně nepředá dorukou svého ministra. :: A ministr je přísně a pod poslušností zavéaén poslat hoprostřednictvím takových bratří, kteří by ho dnem i nocí střežili jako vězně, dokud by honepředvedli před ostijského pana[ll]' který je pánem, ochráncem a napravovatelem celéhobratrského společenství.

:+ A bratři ať neříkají: ,'Toto je jiná řehole"' protože tohle je připomínka, napomenutí,povzbuzení a moje závěť, kterou já, maličký bratr František, dáviím viím, svým požehnanýmbratřím, proto, abychom Řeholi, kterou jsme Pánu slíbili' katoličtěji zachovávali.

35 Generální ministr a všichni ostatní ministři a kustodi jsou pod poslušností zavěnáni k těmtoslovům nic nepřidávat atrj z nich nic neubíratIl2]. 36A.ť mají vždy tento spisek u sebe spolu sŘeholí. y Ana všech kapitulách, které konají,když čtou Řeholi, ať čtou také tato slová.33Všem svým bratřím, klerikům i laikům, přikazuji přísně pod poslušností, aby nepřidávalipoznámky k Reholi ani k těmto slovům a neříkali: ,,Tak je třeba je chápat".39 Ale jako mnědal Ptín prostě a jasně vyslovit a napsat Řeholi i tato slova, tak prostě abez poznrímek jechápejte a sva{ým jednráním je zachovávejte až do konce'

no A kdokoli je bude zachovávat, ať jev nebi naplněn požehnríním nejvyššího otce a na zemiať je naplněn požehnaním jeho milovaného Syna spolu s nejsvětějším Duchem Utěšitelem ase všemi nebeskými silami a všemi svatými. ilA já, maličký bratr František, váš sluŽebník,nakolik mohu, potvrzuji viím uvnitř i navenek toto nejsvětější požehnrání.

1] 1Cel 45 nám podává zprávu o tom, jak Františkovi spolubratři tuto modlitbu praktikovali:Kdekoli spatřili kostel, třebaže byli daleko a mohli ho spatřit jen z ddllE, sklonili se hluboceaž k zemi směrem, kde stál kostel, a sklonění tělem i duší projevili úctu a modlili se kVšemohoucímu slovy: ,,Klaníme se ti' Kriste, a [klaníme se i směremJ ke všern tvýmkostelům,< jak je tomu svaý otec naučil. " Kdo ví, zda k tomuto způsobu modlitby sv.Františka neinspiroval islrímský svět?

[2] Srv. 1 l(rál5'10.

t3] Šlo především o tabulky, které kněží používali při mši a měli na nich napsaná konsekračníslova.

[a] Srv. Jan6,63.

[5] Srv. Mt 6,9-13.

[6] Srv. Sk 20,34.

[7] Srv.2 Thes 3,16.

[8] Srv. I Petr2,1l.

[9] Srv. Mt 10,23.

[10] ve v.24-26 sv. František formou napomenutí reaguje na témata, která již v té době bylapředmětem sporu mezi bratry.

[l l] Jde o ostijského biskupa - kardinála Hugolina.

[2] Srv. Dt4,2;13,1.