Příběhy podnikání

příběhy podnikání / business stories

příběhy podnikání business stories

JIC již více než 11 let formuje příznivé prostředí pro inovační podnikání na jižní Moravě a podporuje lidi ve vytváření a rozvoji firem, které mění svět. JIC nabízí služby podnikatelům ve fázi prvotního nápadu, přes startupy, až po zavedené technologické společnosti. Svými aktivitami přispívá k posílení konkurenceschopnosti jihomoravských podniků, které pak nabízí kvalifikovaná a stabilní pracovní místa v regionu.

For over 11 years, JIC has been fostering a nurturing environment for innovative business in South Moravia and empowering people in creating and growing companies that change the world. JIC provides entrepreneurs with services – from the initial idea, through start-up, up to a fully developed business. JIC‘s activities contribute to improving the competitiveness of South Moravian businesses that offer qualified and stable job opportunities in the region then.

Příběhy, které najdete v této publikaci, ukazují, že se na jižní Moravě můžeme opřít o tradici podnikání sahající do 18. století i dále. Průkopníci v oblasti technologií, průmyslu a byznysu založili v našem regionu podniky, z nichž některé dodnes fungují a zaměstnávají řadu lidí. Následující stránky ukazují, že i v minulých stoletích jihomoravští podnikatelé často začínali z ničeho nebo že museli překonat počáteční neúspěchy. A že se dokázali inspirovat v cizině nebo si nechali pomoci od zahraničních odborníků. Vznikly továrny a další společnosti s velkým podílem exportu a stovkami zaměstnanců. Právě proto jsme jména těchto osobností vybrali pro pojmenování zasedacích místností v nové budově JIC INMEC. A věřím, že jejich příběhy a vize budou skvělou inspirací i pro mladé podnikatele, kteří tu dnes zakládají svoje firmy. Pokud se chcete inspirovat i vy a přečíst si je „naživo“, jste u nás vítáni.

The stories that you will find in this publication show that in Southern Moravia we can hold onto business tradition going back to the 18th century and further. Pioneers in the areas of technologies, industry and business founded companies in our region, many of which are functioning to this day and employing large numbers of people here. The following pages will confirm that also in the previous centuries, the Southern-Moravian entrepreneurs often started from scratch or had to overcome initial setbacks. And that they managed to find inspiration abroad or sought help from foreign experts. There arose factories and other companies with a large proportion of exports and hundreds of employees. This is why we chose the names of these personalities to denominate conference rooms in the new JIC INMEC building after them. And I believe that their stories and visions will provide great inspiration also for young entrepreneurs who establish their companies here today. If also you want to get inspired and see them „live“, you are welcome here.

Jiří Hudečekředitel JIC / CEO of JIC

ZDROJ: ARCHIV MĚSTA BRNA

1618–1683

Pavel Hynek MorgenthalerCísařský rychtář v Brně, inovátor, merkantilista, navrhl zavedení manufaktur, národohospodářský teoretik, majitel hostince a šenku

„Jeho neúspěch vydláždil cestu jiným“

Pavel Hynek Morgenthaler byl Brňan, který v roce 1654 navrhl císaři podpořit průmyslový rozvoj monarchie v duchu merkantilismu, a to zakládáním manufaktur, omezováním dovozu a podporou větší soběstačnosti domácí výroby. Spolu s brněnským měšťanem Fabiánem Šebestiánem Malivským z Maliv (†1666) prosazoval příliv zahraničních odborných řemeslníků, kteří by pracovali tam, kde by nekonkurovali místním a výdělky utratili v regionu. Dobře vymyšleno, leč vrchností zamítnuto. Svými pokrokovými názory však oba prorazili cestu svým následovníkům a již kolem roku 1662 byla v Brně založena vlnařská manufaktura, pravděpodobně první v celé habsburské monarchii.

Imperial bailiff in Brno, innovator, mercantilist, proposed the introduction of factories, economic theoretician, owner of a pub and tap house

„His failure paved the way for others“

Pavel Hynek Morgenthaler was a Brno citizen who, in 1654, proposed that the emperor supported the industrial development of the monarchy in the spirit of mercantilism by setting up factories, reducing imports and promoting greater self-sufficiency in domestic production. Along with the Brno burgher Fabián Šebestián Malivský of Malivy (†1666), he called for the recruitment of foreign expert craftsmen to work in areas where they would not compete with locals and spend their earnings in the region. The nobility, however, rejected the well thought out proposals. Nonetheless, their progressive views beat a path for their successors and by 1662 a wool mill was established in Brno, probably the first in the Habsburg Empire.


Otec a syn Köffillerové Köffiller Sr. and Jr.Johann Michael Köffiller (1700–1756) – obchodník a směnárník, rytmistr měšťanské jezdecké setninyJohann Leopold Köffiller (1743–1814) – průmyslník, spoluzakladatel průmyslového podnikání v Brně

„Sukno jedině od Köffilera“

Johann Michael Köffiler byl váženým brněnským obchodníkem, směnárníkem a spoluzakladatelem Půjčovní banky v Brně (1751), který čile obchodoval s Anglií a Hamburkem. Svůj velkoobchod provozoval v domě U Zlaté koule na dnešním náměstí Svobody. Synovi Johannu Leopoldovi zanechal slušný majetek a podnikatelského ducha. Johann Leopold Köffiller stanul v roce 1766 v čele první rakouské manufaktury na sukno (sídlila v dnešní Lidické ulici). Počáteční nezdary v podnikání překonal díky náboru zahraničních odborníků, jejichž stavy doplnil místními mistry a tovaryši a bezděky se tak zasloužil o založení generace budoucích brněnských podnikatelů. Kolem roku 1786 zaměstnával již přes 700 lidí a jeho sukno se vyváželo do Itálie, Ruska a Orientu. Věhlasná Köffilerova továrna zkrachovala na konci 18. století. V místech, kde stávala, byl ve 20. století postaven hotel Slovan.

Johann Michael Köffiller (1700–1756) – Businessman, money changer and captain of the burghers‘ equestrian squadJohann Leopold Köffiller (1743–1814) –Industrialist, co-founder of industrial enterprise in Brno

„Cloth exclusively by Köffiller“

Johann Michael Köffiller was a respected businessman, money changer and co-founder of the Lending Bank in Brno (1751) who did very brisk trade with England and Hamburg. He ran his wholesale business in the Golden Globe House in today‘s Liberty Square. His son Johann Leopold inherited from him both a considerable property portfolio and an entrepreneurial spirit. In 1766 Johann Leopold Köffiller was head of the first Austrian cloth factory (located in today’s Lidická Street). He overcame his initial failures in business thanks to hiring foreign experts, whose ranks he complemented by local masters and journeymen and thus, unwittingly, contributed to founding a generation of future entrepreneurs in Brno. In around 1786 he was employing over 700 people and his cloth was exported to Italy, Russia and the Orient. The renowned Köffiller factory went bankrupt at the end of the 18th century. In the 20th century the Hotel Slovan was built in the place where the factory formerly stood.

Köffillerova textilní manufaktura (průčelí domu na ulici Lidická, Brno) / Köffiller cloth factory (facade of building at Lidická Street, Brno)

ZDROJ: LÖW-BEEROVY VILY, SPOLEK (S PŘISPĚNÍM MUZEA BRNĚNSKA, PŘÍSPĚVKOVÉ ORGANIZACE)

Dynastie Löw-Beerů The Löw-Beer DynastyRodina podnikatelů ve vlnařství a cukrovarnictví

„Vlnařská tradice v srdci Moravy“

Bratři Aaron (1770?–1853?) a Jakob (1786?–1864) Löw-Beerové z Boskovic koupili na Václavské ulici v Brně firmu na výrobu mykané příze ručním způsobem. Aaronovi a Jakobovi potomci rodinnou firmu rozšířili o tkalcovnu a apretovnu a v 80. letech 19. století firma zaměstnávala již 1 200 zaměstnanců, pro které zavedla nemocenské a starobní pojištění. Od roku 1879 se stal jediným majitelem firmy Max Löw-Beer (1829–1887), který zřídil roku 1862 v Brně na Křenové ulici další továrnu a své podnikání rozšířil až do tehdy pruské Zaháně a Záhorské Vsi v dnešním Slovensku. Sídlem firmy Löw-Beer se stala Svitávka na Blanensku s pobočkami v Brně a ve Vídni. Firmu převzal po Maxově smrti syn Alfred (1872–1939). Právě díky němu přibyla ve 20. století na seznam památek UNESCO perla – vila Tugendhat. Světoznámý architekt Mies van der Rohe ji postavil pro Alfredovu dceru, Gretu Tugendhatovou, na pozemku v Černopolní ulici, který dostala od svého otce jako svatební dar.

Family of entrepreneurs in the woollen and sugar industries

„Woollen industry tradition in the heart of Moravia“

Brothers Aaron (1770?–1853?) and Jakob (1786?–1864) Löw-Beer from Boskovice bought a woollen yarn manufacture in Václavská Street in Brno. Aaron‘s and Jakob‘s descendants extended the family business with a weaving and finishing mill and, in the 1880‘s, the company employed 1,200 people for whom they introduced health and pension insurance. In 1879, Max Löw-Beer (1829–1887) became the sole proprietor of the company and in 1862 founded another factory in Brno in Křenová Street. He then extended his enterprise to Sagan (in what was then Prussia) and Záhorská Ves in Slovakia. The headquarters of the company became Svitávka in the Blansko region with branch offices in Brno and Vienna. After Max‘s death the company was taken over by his son Alfred (1872–1939). It was thanks to him that the architectural treasure Villa Tugendhat was created and became part of the 20th century UNESCO cultural heritage. The world famous architect Mies van der Rohe built the villa for Alfred‘s daughter, Greta Tugendhat, in a plot in Černopolní Street which she received as a wedding gift from her father.

Max Löw-Beer

ZDROJ: WWW.ENCYKLOPEDIE.BRNA.CZ

Dynastie Offermannů The Offermann DynastyRod podnikatelů v textilním průmyslu

„Pět generací brněnských soukeníků“

Johann Heinrich Offermann (1748–1793) zahájil svou podnikatelskou dráhu jako pokladník v továrně Johanna Leopolda Köffillera na výrobu sukna a svým potomkům zanechal vlastní továrnu na zpracování příze. Jeho syn Karl (1792–1869) podnik modernizoval – zavedl jako první do výroby parní stroj (1816), zřídil v továrně plynové osvětlení (1850), pro své zaměstnance založil zdravotní a podpůrný fond a získal několik patentů na technická vylepšení mechanických tkalcovských stavů. Ve firmě se pak vystřídaly ještě dvě generace Karlů Offermannů a látky z brněnské soukenické továrny putovaly v polovině 19. století až do Jižní Ameriky. Pátá generace si z provozu továrny nárokovala již jen výnosy, a tak se soukenická historie rodiny Offermannů naplnila v roce 1928, kdy se firma dostala do platební neschopnosti. Rod Offermannů se zapsal zlatým písmem do průmyslové historie Brna, i díky nim si město svého času vysloužilo označení „rakouský Manchester“.

Family of entrepreneurs in the textile industry

„Five generations of Brno drapers“

Johann Heinrich Offermann (1748–1793) started his business career as a cashier in Johann Leopold Köffiller‘s cloth factory and left his descendants his own yarn processing factory. His son Karl (1792–1869) modernized the company – he was the first to introduce the steam engine to production techniques (1816); the first to set gas lighting in the factory (1850) and the first to found a health and relief fund for his employees. He also received several patents for technical improvements in the mechanical weaving loom process. There were two more generations of Karl Offermann to follow and, by the 19th century, the cloths from the Brno drapery factory travelled as far as South America. The fifth generation only claimed revenues from the factory operation and, as a result, the drapery history of the Offermann family came to a close in 1928 when the company went bankrupt. The Offermann family is carved in golden letters in the industrial history of Brno and, thanks to them, the city at that time earned the designation the “Austrian Manchester”.

Karl Offermann


1753–1805

František Ondřej PoupěZakladatel českého odborného pivovarnictví

„Dobré pivo i bez psího trusu vařiti“

V době, kdy si některé pivovary při vaření piva vypomáhaly zvířecími výkaly nebo kostmi, začal František Ondřej Poupě vařit pivo podle odborných technologických pivovarnických postupů, které experimentálně upravoval. Jako první Evropan se naučil během kontroly technologie používat teploměr a uzpůsobil ho na takzvanou pivní váhu, což byl jakýsi předchůdce hustoměru. Vrcholem jeho pivovarnické kariéry bylo místo sládka v brněnském pivovaru, jehož dobré jméno se díky Františku Ondřeji Poupěti šířilo do celé střední Evropy.

Founder of the Czech professional brewing industry

„Brewing good beer (even without dog droppings)“

At a time when some breweries were making do with animal faeces or bones while brewing beer, František Ondřej Poupě started to brew beer according to new professional technological procedures, which he developed and experimented with. He was the first European to learn to use the thermometer during the checking inspection and adapted it to the density of the beer (a kind of forerunner of the hydrometer). The highlight of his career was the master brewer job in the Brno brewery; the good reputation of which was soon known throughout the whole of Central Europe thanks to František Ondřej Poupě.


1776–1836

Hugo František von Salm-ReifferscheidtVýznamný moravský šlechtic, průkopník průmyslu, vědec, mecenáš umění, sběratel, jeden ze zakladatelů Moravského zemského muzea, speleolog v oblasti Moravského krasu, zakladatel železáren a strojíren v Blansku (později ČKD)

„Průmyslový špion s hraběcím titulem“

V Berlíně Salm-Reifferscheidt studoval výrobu řepného cukru, která byla v rakouské monarchii zcela neznámá a v Anglii pracoval inkognito v železářských, strojírenských a textilních závodech. Odtud tajně vyvezl několik plánů přádelních strojů, dodnes dochovaných v zámecké knihovně v Rájci nad Svitavou. Technické poznatky ze svých cest v oblasti metalurgie, zemědělství a textilního průmyslu uplatňoval na svém rodovém majetku na Blanensku – pod vlivem anglického technologického modelu modernizoval blanenské železárny, které se ve dvacátých letech 19. století staly největším podnikem svého druhu na Moravě.

Important Moravian nobleman, industrial pioneer, scientist, art patron, collector, co-founder of the Moravian Museum, speleologist in the Moravian karst region, founder of the ironworks and engineering works in Blansko (to later become ČKD)

„Industrial spy with an earl‘s title“

In Berlin Salm-Reifferscheidt studied the production of beet sugar, which was then entirely unknown in the Austrian monarchy and in England he worked (incognito) in steel, engineering and textile plants. From there he secretly exported several blueprints of weaving machines (still preserved in the chateau library in Rájec nad Svitavou). The technical knowledge gained during his travels in the fields of metallurgy, agriculture and textile industry was applied to his family property in the Blansko region and, under the influence of the English technological model, he modernized the Blansko ironworks, which in the 1820’s became the largest company of its kind in Moravia.

ZDROJ: MUZEUM STARÝCH STROJŮ A TECHNOLOGIÍ

1788–1852

Heinrich Alexander LuzBrněnský strojírenský podnikatel, „praotec“ První brněnské strojírny, výrobce parních strojů

„Zámecké kořeny První brněnské strojírny“

Z textilní továrny, která vznikla v prostorách zámku ve Šlapanicích u Brna, vybudoval Heinrich Alexander Luz strojírnu, která již kolem roku 1830 vyráběla parní stroje a kotle, hydraulické lisy, vrtačky a požární stříkačky. Vše mimořádné kvality – jeden z vyrobených parních strojů byl v provozu celých 62 let. Od roku 1838 byl Luz ředitelem své vlastní strojírny v Brně na Olomoucké ulici. Jeho syn Karl Friedrich (1821–1905) pokračoval v rozšiřování výroby v podniku, který v roce 1872 fúzoval se strojírnou Thomase Bracegirdla. Spojená firma přijala název „Erste Brünner Maschinenfabrik AG“ (od roku 1945 „První brněnská strojírna“).

Brno engineering entrepreneur, forefather’ of the First Brno Engineering works, manufacturer of steam engines

„Noble roots of the First Brno Engineering Works“

From a textile factory, which was established on the premises of the chateau in Šlapanice near Brno, Heinrich Alexander Luz created a machinery plant which, by 1830, produced steam engines, boilers, hydraulic presses, drilling machines and fire engines. Luz’s goods were of exceptional quality and one of the engines from his production line was in operation for 62 years. From 1838 Luz was a director of his own machinery works in Brno in Olomoucká Street. His son Karl Friedrich (1821–1905) continued to expand the company, which merged with Thomas Bracegirdel‘s machinery works in 1872. The merged company used the name Erste Brünner Maschinenfabrik AG (from 1945 it was known as „První brněnská strojírna“ / First Brno Engineering Works).

ZDROJ: ZE SBÍRKY NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU, ÚZEMNÍHO ODBORNÉHO PRACOVIŠTĚ V OLOMOUCI, HORNÍ NÁMĚSTÍ 25

Bratři Kleinové Klein brothersMajitelé železáren v Sobotíně, stavitelé železnic, zasloužili se o vydláždění vnitřního Brna a těžbu uhlí na Oslavansku

„Šestý smysl šesti bratrů“

Josef (1792–1830), Engelbert (1797–1830), Franz (1800–1855), Libor (1803–1848), Albert (1807–1877) a Hubert (1811–1856) Kleinovi začali svou podnikatelskou dráhu zemními a vodními stavbami na Lednicku. První významnou zakázku však získali v Brně, kde se na přeměně kopce nad Zelným trhem (dnešní Denisovy sady) podepsal teprve šestnáctiletý Franz. Ten si později postavil na Velkém náměstí (dnes náměstí Svobody) své sídlo – Kleinův palác. Bratři se podíleli i na těžbě uhlí v Rosicko-oslavanském revíru, který s Brnem spojili železnicí. Průlomem pro ně byla stavba první parostrojní železnice v Rakousku (1836), která vedla z Vídně do Brna a pokračovala dále na Ostravsko. Sázka na průkopnický podnik jim vyšla a zakázky se jen hrnuly. Celkem pak ještě postavili 3 500 km železnic a 12 mostů. Jedno výjimečné dílo bratří Kleinů však dnes obdivovat nemůžeme. Brněnský viadukt, který postavili v délce 673 metrů přes Svratku k vlakovému nádraží, je dnes kvůli těžkým nákladním vlakům z velké části zasypaný.

Owners of ironworks in Sobotín, builders of railways, and responsible for paving inner Brno and coal production in the Oslavany coal district

„Sixth sense of the six brothers“

Josef (1792–1830), Engelbert (1797–1830), Franz (1800–1855), Libor (1803–1848), Albert (1807–1877) and Hubert (1811–1856) Klein started their entrepreneurial career with land and water structures in the Lednice area. Their first major contract, however, was gained in Brno where they were commissioned for the conversion of a hill above the Cabbage Market (today Denis Gardens), which was designed by the then only sixteen-year-old Franz. He later built his residence: the Klein Palace in the Great Square (now Liberty Square). The brothers were also engaged in coal mining in the Rosice-Oslavany district, which they connected to Brno by railway. A major breakthrough for the family was the building of the first steam railway in Austria (1836), which led from Vienna to Brno and continued on to Ostrava. Their gamble on this pioneering venture paid off and orders poured in. In total they built more than 3,500 km of railways and 12 bridges. Alas, nowadays we cannot admire one exceptional work of the Klein brothers. The Brno viaduct, built with a length of 673 meters over the Svratka River to the train station, is today largely buried due to heavy freight trains running on it.

ZDROJ: MUZEUM VYŠKOVSKA

1812–1900

Moritz Redlich z BučovicPodnikatel v soukenictví a cukrovarnictví, majitel jednoho z největších cukrovarů v Rakousku

„Největší cukrovary Rakouska byly ty moravské“

Podnikatelskou slávu rodu Redlichů započal Moritz Redlich, žid původem z Bučovic, založením továrny na výrobu sukna (1838) na Starém Brně. Jako správný podnikatel však vycítil budoucnost rozvíjejícího se cukrovarnictví a investoval do cukrovarů ve Zborovicích u Kroměříže a v Kojetíně u Přerova. Časem ze zborovicko-kojetínského cukrovaru vyrostl jeden z největších cukrovarů celého Rakouska. Moritz Redlich tak byl jedním z prvních podnikatelů, kteří se z textilní výroby přeorientovali na cukrovarnictví (podobně jako rodiny Skene, Löw-Beer, Bauer, Schoeller a další). Ve své době se zasloužil ještě o jedno prvenství – byl prvním židem, který získal v Brně měšťanské právo.

Entrepreneur in cloth and sugar production, owner of one of the largest sugar refineries in Austria

„The largest Austrian sugar refineries were the Moravian ones“

The illustrious business history of the Redlich family was started by Moritz Redlich, a Jewish native of Bučovice, who founded a cloth mill in Old Brno (1838). As a good businessman, Redlich sensed the future of the emerging sugar industry and invested in sugar mills in Zborovice near Kroměříž and in Kojetín near Přerov. In the course of time the Zborovice-Kojetín sugar refinery grew into one of the largest sugar mills in the whole of Austria. Moritz Redlich was therefore one of the first entrepreneurs who switched from textile to sugar production (like the Skene, Löw-Beer, Bauer, Schoeller families and others). Redlich additionally attained one more victory: he was the first Jew to win Brno citizenship.

Cukrovar Redlichovy rodiny ve Slavkově (1905) / Redlich family sugar refinery in Slavkov (1905)

ZDROJ: „ARCHIV MĚSTA BRNA (KOPII POSKYTLO OBČANSKÉ SDRUŽENÍ VAŇKOVKA)

1838–1919

Friedrich WannieckJeden ze zakladatelů věhlasu brněnského strojírenského průmyslu

„Brněnská strojírenská tradice vyrostla na zahradě“

Někdo začíná podnikat „na zelené louce“, Friedrich Wannieck založil svou strojírnu na vlastní zahradě. Nedostatek třtinového cukru v Evropě donutil cukrovary přeorientovat se na cukr řepný a Wannieck se chopil své příležitosti. Přesvědčil židlochovického cukrovarníka Julia Roberta, aby mu svěřil výrobu patentovaného difuzéru na získávání cukerní šťávy z řepy a první difuzér spatřil světlo světa v roce 1866. Cukrovarnické stroje šly Wannieckově továrně na odbyt a vyvážely se do několika zemí. Vedle nich se firma postupně zapojila i do výroby parních strojů, parních kotlů, decimálních vah a dalších výrobků. V roce 1900 závod fúzoval s První brněnskou strojírnou a o rok později byl vymazán z obchodního rejstříku. Friedrich Wannieck byl roku 1901 jmenován čestným občanem města Brna – pro svou podporu studentům a zavedení moderního systému nemocenského, zdravotního a sociálního pojištění svých zaměstnanců.

One of the founders of Brno‘s famed engineering industry

„Brno’s engineering tradition grew from the garden“

Some people start their business from scratch, Friedrich Wannieck founded his own engineering works in the garden. A lack of cane sugar in Europe forced the continent to turn to sugar beet and Wannieck seized the opportunity. He convinced sugar producer Julius Robert from Židlochovice to commission him with the production of a patented diffuser to extract sugar juice from sugar beet and the first diffuser saw the light of day in 1866. Sugar-refining machines from the Wannieck factory sold well and were exported to several countries. Besides this, the company gradually became involved in the production of steam engines, steam boilers, decimal scales and other products. In 1900 the company merged with the First Brno Engineering Works and a year later it was removed from the Commercial Register.In 1901 Friedrich Wannieck was named an honorary citizen of the city of Brno for his support of students and the introduction of a modern system of social and health insurance for his employees.

1876–1934

Viktor KaplanStrojní inženýr – profesor na německé technice v Brně, člen řady vědeckých společností

„Turbulentní cesta ke světovému vynálezu“

Ještě jako dítě vyrobil Kaplan elektromotorek, parní stroj, vodní kolo a pustil se i do sestavení fotoaparátu. Nadšení do konstrukcí vodních strojů ho neopustilo po celý život. Na pozvání Vysokého učení v Brně se stal asistentem na katedře nauky o strojích a strojírenství a s pomocí slévárny a strojírny Ignáce Storka Brno se mu podařilo zkonstruovat nový typ turbíny: natáčením lopatek oběžného kola podle měnícího se průtoku vody se nátokové úhly vodního proudu nastavovaly tak, aby byla zachována vysoká účinnost turbíny i při mnohem nižším průtoku. Konkurenční firmy však vyvolaly řadu soudních sporů o patenty vztahující se k turbíně. Navíc problémy s kavitací (uvolňování pohlceného vzduchu z vody) vedly k lámání lopatek turbín a praskání betonových stěn. Úpravou konstrukce turbíny se ale podařilo technické nedostatky odstranit a konkurentům vytřít zrak.

Mechanical engineer – professor at the German Technical University in Brno, member of a number of scientific societies

„Turbulent journey to an invention of international fame“

Whilst still a child Kaplan built an electric motor, a steam engine, a water wheel and began the construction of a camera. His enthusiasm for designing hydraulic machines remained throughout his whole life. At the invitation of the Brno University of Technology he became an assistant professor at the Department of Machinery and Engineering and, with the help of the foundry and engineering works of Ignác Storek in Brno, he managed to construct a new type of turbine: the turning of the impeller vanes according to the changing water flow allowed the configuration of inlet angles so as to maintain high turbine efficiency at much lower flow rate.However, competing firms raised a number of lawsuits on patents related to the turbine. On top of this problems with cavitation (release of the air absorbed in water) led to the breaking of the turbine blades and the cracking of concrete walls. By adjusting the turbine design Kaplan managed to overcome the technical deficiencies and steal a march on his competitors.



1886–1940

Josef VeselýZakladatel firmy ALPA

„Reklamní masáž francovkou ALPA“

Francovka byl název pálenky, která původně sloužila k podpoře trávení. Pro své osvěžující účinky byla od roku 1805 používána i jako lék a masážní prostředek. Tradiční mentolovou francovku ALPA začal v Brně – Králově Poli vyrábět roku 1913 Josef Veselý. Původně se prodávala výhradně v lékárnách a díky masivní reklamní inzerci šla dobře na odbyt. ALPA se svým známým logem byla všude – v odborných i laických časopisech, na plakátech, vývěskách a slepých stěnách domů. O jejím renomé vypovídá mj. zpráva o dárku pro tehdejšího prezidenta republiky T. G. Masaryka. U příležitosti 80. narozenin (1930) k jeho rukám ALPA zaslala kazetu vyloženou kůží z antilopy se třemi lahvičkami francovky a písmenem „A“ z ryzího zlata. V roce 1948 byl podnik znárodněn a v následujících letech figuroval pod názvem Lachema. ALPA se však pod původním logem prodává dodnes.

Founder of the ALPA company

„ALPA‘s massage message reaches the masses“

Francovka was the name of a spirit which was originally used to promote digestion. Due to its refreshing effect it has been used since 1805 as a medicine and a massage aid. The production of the traditional menthol liniment ALPA was started in Královo Pole, Brno by Josef Veselý in 1913. Originally sold only in pharmacies, thanks to a massive advertising campaign sales of ALPA rocketed. With its famous logo ALPA was everywhere – in professional and general journals, on posters, bulletin boards and the walls of houses. Its reputation was bolstered by a news release about a gift to the then president of the republic T. G. Masaryk. On the occasion of his 80th birthday (1930) ALPA sent him a cartridge lined with antelope skin containing three bottles of the liniment and the letter “A” in pure gold. In 1948 the company was nationalized and over the next few years it operated under the name of Lachema. ALPA, however, sells today under its original logo.

Administrativní budova firmy ALPA (dnes Palackého třída 158, Brno) / ALPA office building (today Palackého Street 158, Brno)

ZDROJ: ROUČKA SLÉVÁRNA, A.S.

1888–1986

Erich RoučkaČeský technik, vynálezce, biochemik a továrník, král českých vynálezů, získal na 850 patentů

„Vynálezce od pánaboha“

V deseti letech Roučka zhotovil jednoduchý ampérmetr, ve čtrnácti letech pec na tavení mosazi, v sedmnácti akumulátor, elektromotor a rozvaděč s měřicími přístroji. Roku 1911 založil v Blansku první továrnu na elektrické měřicí přístroje ve střední Evropě (pozdější Metra Blansko). Když na rakousko-uherské lodi za 1. světové války odpadávaly při střelbě z těžkých děl ručičky na přístrojích, pohotově nabídl své přístroje, které obstály. Po návratu ze studijní cesty po USA, kde konzultoval své nápady i s Thomasem Alvou Edisonem, se jeho podnik stal prvním dodavatelem multimetrů pro parní elektrárny a automatických regulátorů parních kotlů. V roce 1929 založil podnik na výrobu parních kotlů v Brně-Slatině (později Sigma-Slatina), který rozšířil o vlastní slévárnu. Byl majitelem více než 500 patentů v oboru měřicí techniky, automatizace a metalurgické technologie. Od roku 1945 se Roučka věnoval výhradně bádání a v roce 1959 emigroval do Západního Berlína.

Czech technician, inventor, biochemist and manufacturer, the king of Czech inventors who received over 850 patents

„God-given inventor”

At the age of ten Roučka made a simple ampere-meter, at 14 a kiln for brass melting and, at 17, an accumulator, electric motor and a switchboard with measuring instruments. In 1911, in Blansko, he founded the first factory manufacturing electrical measuring instruments in Central Europe (later Metra Blansko). When Austrian ships were losing pointer hands on measuring instruments during the firing of heavy guns during World War I, he promptly offered his meters (which worked successfully). After returning from a study tour in the USA, where he discussed his ideas with Thomas Alva Edison, his company became the first supplier of multimeters for steam power plants and automatic regulators for steam boilers. In 1929 Roučka founded a company to manufacture steam boilers in Brno-Slatina (later Sigma-Slatina), with which he enhanced his own foundry. He owned over 500 patents in the field of measuring technology, automation and metallurgical technology.After 1945 Roučka concentrated only on research and in 1959 he emigrated to West Berlin.

1888–1944

Viktor StoupalČeskoslovenský manažer a politik, vlivný člen moravského zemského výboru za agrární stranu, šéf cukrovarnického koncernu

„Šedá eminence cukrovarnické Moravy“

Jako spoluzakladatel Syndikátu moravských řepařů se Stoupal po první světové válce angažoval v odkupu majetkových podílů v drobných cukrovarech na jižní Moravě, které původně vlastnili Rakušané či Němci. Získáním části nově vydaných akcií Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně byl položen základ tzv. Stoupalova koncernu, který v době největšího rozmachu zahrnoval 19 cukrovarů a hospodářství. Po zefektivnění struktury se firma stala nejsilnějším cukrovarnickým podnikem na Moravě. Stoupal se také zasloužil o založení dvou zemědělsky zaměřených vysokých škol na Moravě (Vysoká škola zemědělská a lesnická v Brně a Vysoká škola veterinářská). Pro podporu moravského exportu také plánoval vybudovat plavební kanál, který by spojoval Moravu s Dunajem.

Czechoslovak manager and politician, influential member of the Moravian Provincial Committee for the Agrarian Party, head of the sugar producers‘ syndicate

„Grey eminence of the sugar industry in Moravia“

As a co-founder of the Moravian Sugar-beet Growers Syndicate, after World War I Stoupal was involved in the purchase of equity stakes in small sugar mills in South Moravia which were originally owned by the Austrians or Germans. By acquiring newly issued shares of the Sugar Industry Joint Stock Company in Hodonín, he laid the foundations of the so-called Stoupal Concern which, at its peak, included 19 sugar factories and farms. After streamlining the structure of the company, Soupals sugar business became the most powerful in Moravia. Stoupal is also credited with the establishment of two agriculturally oriented universities in Moravia (the University of Agriculture and Forestry in Brno and the Veterinary College). To support Moravian exports he had also planned to build a shipping canal which would connect the Morava River with the Danube.

FOTO: ARCHIV NADACE LANGHANS PRAHA. WWW.LANGHANSARCHIV.CZ

1896–1975

Karel Jan StallerJeden z nejúspěšnějších zbrojních techniků, generální ředitel Zbrojovky Brno

„Odbojářem nacistům přímo pod nosem“

Rodinnou pivovarnickou tradici Staller porušil studiem strojírenství a elektroinženýrství na českém VUT v Brně a v roce 1923 nastoupil do Zbrojovky Brno jako konstruktér. Podílel se na řadě vynálezů a zlepšovacích návrhů, z nichž nejznámějším je kulomet Bren, který ve druhé světové válce sloužil britské armádě. V roce 1939 byl Staller povýšen na generálního ředitele, ale později vykonával pod nacistickým vedením jen funkci náměstka.Díky svému postavení předával československé zpravodajské službě v Londýně a britské rozvědce informace, které se dověděl od vysoce postavených říšských Němců, se kterými přicházel do styku. Podařilo se mu dokonce vyvézt do Anglie bedny s tovární dokumentací (včetně kulometu Bren). Vzhledem k tomu, že nebyl do odboje zapojen organizačně, nebyl nacisty nikdy usvědčen. Přes prokázané zásluhy se však musel po válce bránit obvinění z kolaborace. Roku 1948 odešel ilegálně na Západ.

One of the most successful weaponry technicians, general manager of Zbrojovka Brno

„Resistance fighter right under the Nazis‘ nose“

Staller broke the family tradition in brewing by studying mechanical engineering and electrical engineering at the Czech Brno University of Technology and in 1923 joined Zbrojovka Brno as a designer. He participated in a number of inventions and innovations; the most famous being the Bren machine gun, which served the British Army in World War II. In 1939 Staller was promoted to the post of managing director, but later worked only as a deputy manager under Nazi management.Thanks to his position Staller passed information obtained from high-ranking Germans he came into contact with to both the Czechoslovak intelligence service in London and British intelligence. He even managed to export crates with factory documentation (including the Bren gun) to England. Since he was not involved in the resistance organization, the Nazis never managed to expose him. However, despite his proven merits, after the war he had to defend himself against accusations of collaboration with the Germans. In 1948 he fled to the West.

ZDROJ: MĚSTSKÉ MUZEUM VE VELKÉ BÍTEŠI

ZDROJ: FELIX AUSTRIA GMBH

1908–1973

Herbert FelixSpolumajitel znojemské konzervárny, zakladatel konzervářského impéria ve Švédsku

„Znojemská okurka královnou švédského konzervárenství“

Dědeček Herberta, Moritz Felix, založil ve Znojmě na konci 19. století konzervárnu, ve které se nakládaly okurky do pětilitrových lahví. Znojemské okurky se brzy staly známými po celém Rakousko-Uhersku a po vzniku samostatného Československa putovaly Felixovy láhve s černým kocourem na firemní nálepce do zbytku Evropy. V rodinné tradici pokračoval i Moritzův vnuk Herbert a v podmínkách první Československé republiky přivedl firmu k dalšímu rozkvětu. Na začátku války odešel Herbert Felix do Švédska, kde založil konzervárnu. S sebou si vezl i tajný dědečkův recept na okurkový lák. Po válce se jeho podnik rychle rozrůstal a expandoval do Finska, Dánska, Norska a Rakouska. Dodnes je značka „Felix“ jednou z nejznámějších značek v celé Skandinávii.

Co-owner of Znojmo canneries, founder of a canning empire in Sweden

„The Znojmo cucumber reigning over the Swedish canning industry“

Herbert‘s grandfather, Moritz Felix, founded a canning factory in Znojmo at the end of 19th century in which cucumbers were pickled in five-litre bottles. The Znojmo Gherkin soon became known throughout the Austro-Hungarian Empire and after the establishment of an independent Czechoslovakia the Felix bottles, with a black cat on the corporate label, spread across the whole of Europe. Moritz‘s grandson Herbert continued the family tradition and, under the conditions of the first Czechoslovak Republic, he brought the company to further prosperity. At the beginning of the war Herbert Felix went to Sweden where he founded a cannery. He took with him also his grandfather‘s secret recipe for cucumber pickle. After the war his business quickly grew and expanded into Finland, Denmark, Norway and Austria. To this day the “Felix” brand is one of the most famous brands in Scandinavia.

Vydalo JIC, zájmové sdružení právnických osob, 10/2014www.jic.cz, [email protected] by KREATURA.cz

Poděkování profesoru Dušanu Uhlířovi za odbornou konzultaci konceptu a textů.

Děkujeme za spolupráci všem, kteří nám ochotně vyhledali a poskytli obrazový materiál nebo svou radou přispěli k jeho zdárnému nalezení:Archiv města Brna (Šárka Svobodová)Daniela Hammer-TugendhatEncyklopedie města Brna (Jitka Šibíčková)Felix Austria GmbH (Ingrid Ilk)Krajský úřad Jihomoravského kraje (Petra Kovářová, Miloš Pydych)Magistrát města Brna (Michal Jelínek)Městské muzeum ve Velké Bíteši (Ivo Kříž)Muzeum Brněnska, příspěvková organizace (Petra Svobodová)Muzeum starých strojů a technologií (Radek Bednář)Muzeum Vyškovska (Renata Kotulánová)Nadace Langhans Praha (Iva Poláková)Národního památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci (Dalibor Buršík) Občanské sdružení Vaňkovka (Eva Staňková)Okrašlovací spolek ve Znojmě (Otto Bouda)ROUČKA SLÉVÁRNA, a.s. (Milan Ondruš)Technické muzeum v Brně (Naďa Urbánková)Vlastivědné muzeum v Šumperku (Dagmar Tempírová-Kotrlá)

Překlad a editace anglického textu:Jazyk v. o. s.The Crowd &I

www.jic.cz