1. Stojíme v bázni před tvou tváří, Pane, znaveni vládou hříchu, tíhou vin. Přešli jsme sliby kdysi tobě dané a ruce dávno složili jsme v klín. Zmizela nám tvé Pravdy záře světlá, přibývá stále temný noci stín.

2. Rukama bázně otvíráme Bibli: | Tvé mocné Slovo nelze uvěznit! | Promluvíš z úst, kde spravedlnost bydlí, | a naučíš nás jako dříve žít? | Odsoudíš přísně šedou bídu dnešků, | navrátíš dávných časů jas a klid?

3. S Ježíšem chvíli rozmlouváme zticha | v postavách těch, s kterými mluvíval. | Jiný duch nám z těch rozhovorů dýchá: | nehledíš zpět, chceš znovu vésti dál! | Přítomnost smaž a vyveď z minulosti, | dnes obnov nás, buď našich zítřků král!