Pop Ivan. Jde o téměř pravidelný amfiteá-tr otevřený směrem k východu, s bočnímisvahy skloněnými k severu a jihu. Před-stavuje tak modelovou situaci umožňují-cí studovat vliv faktorů prostředí na alpín-skou vegetaci. Kar je uzavřený kamenitýmvalem morény a níže navazuje přes nápad-ný stupeň dalším karem a ten ještě dalším,nejníže položeným. Na východních sva-zích je tak vyvinuta celá soustava schodo-vitě uspořádaných karů. Střední a dolníkary už porůstají přirozené křoviny olšezelené (Alnus viridis) a borovice kleče(Pinus mugo). Nacházejí se tak v oblastisubalpínské horní hranice lesa přibližněv 1 550–1 650 m n. m.

Zajímalo nás, jak se mění vegetace v zá-vislosti na nadmořské výšce a orientacisvahu a jimi podmíněných proměnnýchprostředí. Chtěli jsme také získat repre-zentativní materiál, který by zachytil růz-norodost vegetace v rámci karu. Od podél-né osy karu jsme proto vedli kolmo nebov ostrém úhlu devět linií (tzv. transektů),které bezmála vějířovitě pokryly svahyamfiteátru. V pravidelných nadmořskýchvýškách po 40 m, s počátkem v 1 740 mn. m. poblíž nejnižšího místa karu, jsmelinie transektů přetli kolmými (horizon-tálními) liniemi. Ty jsme ukončili v ná-hodně určené vzdálenosti od linie tran-sektu, maximálně však 25 m od ní. V taktodefinovaných bodech jsme umístili levédolní rohy čtvercových ploch, orientova-ných kolmo ke svahu (obr. 3). Velikost plochjsme určili metodou postupného zvětšo-vání. Na pěti subjektivně vybraných mís-tech jsme zjistili počet druhů na plošeo velikosti 1×1 m, kterou jsme opakovanězvětšovali až na 400 m2 (obr. 4). Pro ná-sledné snímkování jsme použili velikost100 m2, kdy se počet druhů přestal nápad-ně zvyšovat. Na 58 plochách jsme zapsalifytocenologické snímky, tj. kompletní dru-hové složení cévnatých rostlin s odhademrelativního podílu každého druhu za po-užití stupnice podle Braun-Blanqueta. Tamá sedm stupňů, první dva jsou pro vzác-né druhy a ukazují spíše přítomnost dru-hu, zatímco dalších pět stupňů vyjadřujepostupně se zvyšující pokryvnost v rozpě-tí 1–100 %.

Ukázalo se, že dva hlavní gradienty pří-rodních podmínek určující různorodostvegetace v karu jsou expozice svahu kesvětovým stranám a nadmořská výška. Ex-pozice svahu ovlivňuje množství dopada-jícího slunečního záření (tepla a světla).Naproti tomu nadmořská výška pravděpo-dobně nepředstavuje rozhodující teplotnígradient, neboť její rozpětí je pouze 200 m.S nadmořskou výškou však negativně ko-reluje jiný faktor, kterým je doba trvánísněhové pokrývky. Ta vytrvává nejdélev dolních partiích karu, kam je sfoukávánaz hřbetů a svahů. Sněhové pole na dněkaru mělo v srpnu 2007 délku přes 100 ma maximální šířku okolo 30 m (obr. 1). Sníhzde pravděpodobně roztává jen na krátkoudobu na přelomu léta a podzimu, zatímcozačátkem roku leží v závěru karu odhadem10–15 m silná sněhová vrstva. Na dně karuse proto vyvinula pouze mechová vegetace;cévnaté rostliny navazují až v místech, kdesníh odtává nejpozději v červenci. Vztahmezi druhovou bohatostí ploch a nadmoř-skou výškou je u nejníže položených ploch

v 1 740 m třeba chápat jako efekt zkrácenévegetační sezony vlivem sněhové pokrývky.

S nadmořskou výškou se mění také po-kryvnost vegetace. Bylinné patro je nejvy-vinutější v nižších až středních částechsvahů, které jsou porostlé zapojenými tráv-níky třtiny (Calamagrostis spp.). Naprotitomu keřové patro, tvořené skoro výhradněporosty jalovce nízkého (Juniperus nana),je optimálně vyvinuto v horních částechsvahů. Roli zde pravděpodobně hraje tře-tí důležitý přírodní faktor – topografic-ko-substrátové podmínky. V horních čás-tech svahů je půda mělká, kamenitá, častovystupují skály porostlé keříky brusnic(Vaccinium spp.), pěnišníku karpatského(Rhododendron kotschyi) a jalovce nízké-ho. Místy se vytvořila svahová rašeliništěs koberci humolitů. Ve středních partiíchsvahů je na rovném terénu půda hluboká,umožňující rozvoj po pás vysokých třtino-vých trávníků. V dolní části svahů se půdastává opět mělčí, v oblasti sněhového polepřechází až v suť. Je zřejmé, že tento typsubstrátu určuje dlouho do léta odtávajícísněhové pole.

Různorodost flóry a vegetace v karuV dosti typickém studovaném karu náspřekvapila relativní floristická chudost. Naploše odhadované na zhruba 200 ha jsmenalezli 121 druhů cévnatých rostlin. Vesrovnání např. s pověstným druhovýmbohatstvím Velké kotliny v Hrubém Jese-níku je to zhruba čtvrtinový počet druhů.Důvodem je nejspíš relativní jednotvárnostprostředí, zejména chudý substrát (kyselékrystalinikum pravděpodobně bez lokální-ho výskytu karbonátů) a poměrně homo-genní vlhkostní poměry (úplně chybějíprameniště). Navíc kar zahrnuje pouze al-pínský stupeň, bez subalpínských křovina horní hranice lesa. Druhová bohatostvegetačních typů obou lokalit je však srov-natelná, v nejbohatších společenstvech(některé typy třtinových trávníků a vysoko-bylinné nivy) jsme na Popu Ivanu zazna-menali 50–60 druhů na ploše 100 m2.

Při jisté míře zjednodušení můžemerozlišit čtyři hlavní typy vegetace. Prvníz nich, vyfoukávaná keříčková společen-stva, jsou charakteristická pro skalnatéhřebeny lemující kar. Výška vegetace so-tva přesáhne 25 cm. Tvoří ji homogenníporosty východokarpatského pěnišníkukarpatského (obr. 7) s příměsí ostatníchkeříčků, zejména borůvky černé (Vacci-nium myrtillus), brusinky obecné (V. vitis--idaea) a vlochyně náholní (V. gaulthe-rioides). Častá je sítina trojklanná (Juncustrifidus) a podbělice alpská (Homogynealpina). Na severních svazích sestupujíkeříčková společenstva do svahových ra-šelinišť tvořených na šikmo položenýchskalních tabulích mělkými koberci rašeliní-ků (Sphagnum spp.). Druhově jsou poros-ty keříčků chudé, zhruba s 10 druhy na100 m2 (obr. 4). Podobně extrémní stano-viště, tentokrát naopak limitované dlou-ho ležící sněhovou pokrývkou a velmikrátkou vegetační dobou, představují sně-hová výležiska (obr. 8). Lemují sněhovépole na dně karu a koncem léta předsta-vují zónu širokou okolo 10 m. Na slabězazemněné suti roste extrémně chudá ve-getace, v níž dominují mechy (rod Poly-

trichum). Z cévnatých rostlin zde nalez-neme hlavně lipnici alpskou (Poa alpina),biku kaštanovou (Luzula alpinopilosa)a rožec alpský (Cerastium alpinum), ostat-ní druhy cévnatých rostlin pak jen velmivzácně. Tento typ vegetace nemá na územíČeské republiky přímou analogii, avšakvyfoukávaná keříčková společenstva mů-žeme velmi vzácně najít i na nejextrém-nějších stanovištích hřebenů Krkonoša Jeseníků.

živa 5/2008 211 ziva.avcr.cz

4

Mezi oběma světovými válkami poměrněintenzivně zkoumali přírodu tehdejší Pod-karpatské Rusi českoslovenští přírodo-vědci. Botanické výzkumy probíhaly ve20. a 30. letech 20. stol. zejména v oborechfloristiky a geobotaniky. V muzejních, uni-verzitních a dalších herbářích nalézámemnožství sběrů od později slavných i méněznámých botaniků (např. M. Deyl, V. Kra-jina, V. Krist). Klasickými se staly prácelesníků. A. Zlatník se spolupracovníkyzaložili ve třech pohořích trvalé plochyo celkové rozloze desítek hektarů, kdezapočali důkladné sledování vegetacea půd. Nejvýchodněji položeným místemjejich zájmu bylo pohoří Marmaroš a horaPop Ivan.

Ne vše z lesnických výzkumů bylo pub-likováno, avšak dobrou představu o vyso-kých kvalitách, ale i hledání nejvhodněj-šího metodického přístupu si můžemeučinit z práce A. Zlatníka a kol. (1938).Zlatník také navrhl na celém území teh-

dejší Podkarpatské Rusi soustavu rezerva-cí, jejichž účelem bylo umožnit fungová-ní přirozené dynamiky lesa (Kricsfalusya kol. 2007). V posledních zhruba 15 le-tech probíhá na Mendelově zemědělskéa lesnické univerzitě v Brně výzkum za-ložený na důsledném zopakování tehdysbíraných údajů. Cílem je zaznamenatdlouhodobé změny lesního ekosystému.Např. kyselé spady, které podstatně ovliv-nily zejména lesy ve střední Evropě, půso-bily ve slabší míře i v relativně nedotče-ných lesích ukrajinských Karpat (Houška2008).

Vegetaci v oblasti nad horní hranicí lesa,kde v předválečném období prováděl nasvou dobu moderní ekosystémová bádáníM. Deyl, od r. 1933 kustod herbáře bota-nického oddělení Národního muzea, sevšak v poslední době nevěnovala adekvát-ní pozornost. Proto jsme se rozhodli navá-zat na Deylovu práci a podívat se na alpín-skou vegetaci Popa Ivana v současnosti.

Alpínské kary a hlavní gradienty prostředíPop Ivan je nápadný masiv (1 940 m n. m.)tvořený kyselým krystalinikem, vzácněs maloplošnými výskyty karbonátů. Na-chází se v pohoří Marmaroš (Maramureš),jehož hřeben vymezuje část dnešní ukra-jinsko-rumunské hranice. Celkovým cha-rakterem je podobný ostatním evropskýmstředohorám, patří ovšem k těm vyšším,s typicky vyvinutým alpínským stupněms ledovcovými kary a ukázkově se střídají-cími vegetačními stupni lesů. Flóra a vege-tace zdejších karů jsou analogií podobnýchstanovišť v sudetských a západokarpat-ských pohořích. Základní vegetační typyjsou skoro stejné, tvoří je tytéž druhy dopl-něné o několik východokarpatských prv-ků (někdy s přesahem do Alp), v Sudetecha západních Karpatech nerostoucích. Patřímezi ně pryšec kraňský (Euphorbia carnio-lica), bodlák Kernerův (Carduus kerneri),hladýš karpatský (Laserpitium krapfii),třezalka alpská (Hypericum richeri subsp.grisebachii), zvonečník karpatský (Phyteu-ma vagneri), rmen karpatský (Anthemiscarpathica), bolševník karpatský (Hera-cleum carpaticum), máchelka oranžová(Leontodon croceus), plicník Filarzského(Pulmonaria filarszkyana), pcháč Wald-steinův (Cirsium waldsteinii), hadí mordrůžový (Scorzonera rosea), violka polo-ninská (Viola declinata) nebo rozrazil kar-patský (Veronica baumgartenii).

Rozšíření vegetačních typů určuje sou-hra několika přírodních faktorů. Pro jejichstudium jsme zvolili jeden ze čtyř karůnacházejících se na severně a východněorientovaných svazích pod vrcholem hory

ziva.avcr.cz 210 živa 5/2008

Radim Hédl, Zuzana Buřivalová

Alpínská vegetacev karech Popa Ivana

Lokality nad horní hranicí lesa představují z hlediska diverzity vegetace jednoz nejzajímavějších prostředí v Evropě. S různou intenzitou se kombinuje zpra-vidla několik faktorů prostředí, takže na poměrně malých plochách můžemesledovat velkou pestrost vegetačních typů. To platí především pro kary, ledov-cem modelovaná údolí, kde existují příkré gradienty klimatických a substrá-tových podmínek. Vliv člověka, který jinak působí na podobu vegetace značnouměrou, je zde obvykle malý a bývá obtížné jej odlišit od přírodních faktorů. Uve-dené jevy lze dobře studovat na hoře Pop Ivan v ukrajinských Karpatech.

1

1 Dva ze série karů na severních sva-zích Popa Ivana (1 940 m n. m.). Karyvznikly modelací terénu v podmínkáchlokálního zalednění během chladnýchobdobí čtvrtohor. Sněhové pole na dnězkoumaného karu vytrvává dlouho doléta – fotografováno v červenci 20072 Pohled z Popa Ivana na rumunskoučást Marmaroše. Svahy nejvyšších horpokrývají pastviny

3 Rozmístění ploch s vegetačnímisnímky na jižním svahu zkoumanéhokaru. Šikmé přerušované linie jsou tran-sekty vedené vějířovitě od osy po obvodukaru, čtverečky jsou plochy rozmísťova-né vždy po dvou v pravidelnýchnadmořských výškách po 40 m4 Jak závisí počet druhů na velikostivegetační plochy? V pěti různých spole-čenstvech jsme postupně zvětšovali veli-kost plochy a spojnice trendu ukázaly, že přibližně na 100 m2 (10×10 m) přestalpočet druhů nápadně růst. Takto velképlochy dobře zachytí druhovou bohatostspolečenstev a zápisy jsou díky jednotnévelikosti srovnatelné i mezi společen-stvy. Křivky shora dolů: třtinový trávník,horní část jižně exponovaného svahu(modře); třtinový trávník, dolní část jižněexponovaného svahu (červeně); třtinovýtrávník, dolní část severně exponované-ho svahu (fialově); svahové rašeliniště ve třtinovém trávníku, severně expono-vaný svah (zeleně); svahové rašeliništěs keříčky pěnišníku, severně exponovanýsvah (oranžově). Orig. R. Hédl a Z. Buři-valová

poče

tdru

hů

50

40

30

20

10

plocha [m2]0 100 200 300 400

3

středoválinie

1 882 m n. m.Transekt 8

1 893 m n. m.Transekt 6

Transekt 4

1 940 m n. m.Pop Ivan Transekt 9

2

ných místech se lesy samozřejmě těží, ve-dou sem cesty a obnova lesa občas probí-há výsadbou smrku. V obtížněji přístup-ných místech, jakým je závěr údolí Bíléhopotoka s trvalými monitorovacími plocha-mi založenými v meziválečném období(Zlatník a kol. 1938, Houška 2008), všaklesy mají pralesní charakter. Žijí zde velkéšelmy (medvěd, vlk, rys) a kurovití ptáci(tetřev). Dynamika vegetace se řídí hlavněpřírodními procesy, ať už autogenními(cyklus lesa daný obměnou generací dře-vin) nebo exogenními (např. polom).

Zóna nad souvislým výskytem lesa, tedynad jeho horní výškovou hranicí přibližněv 1 500 m n. m., se využívá jako pastviny.Pastva ovcí a krav a s ní spojené umělé sni-žování horní hranice lesa přímo ovlivňujíjak subalpínské a alpínské bezlesí, tak les,do něhož zasahují mnohde poměrně hlu-boko. Nelze tedy říci, že les a bezlesí jsouz hlediska pastvy dvě oddělená prostředí;existuje zde značně široká přechodovázóna, člověkem silně ovlivněný ekotonhorní hranice lesa. Při porovnání fotogra-fií ze 30. let 20. stol. se současným stavempozorujeme, že se horní hranice lesa naněkterých místech posunula vzhůru. Dří-vější vliv pastvy byl pravděpodobně většínež ten dnešní. Velkou roli mohla sehrátskutečnost, že po přičlenění PodkarpatskéRusi k Sovětskému svazu se hřeben PopaIvana stal vojensky střeženým pásmem, poněkolik desetiletí prakticky nepřístupným.

Pastva tu má z prostorového hlediskarůzně intenzivní dopad. V okolí salaší jejejí vliv rozhodující, vegetace je na pravi-delném sešlapu a hnojení organickým hno-jivem bezprostředně závislá. Neklamnýmindikátorem bývalých salaší jsou porostyna dusík náročného šťovíku alpského (Ru-mex alpinus). Do lesů zasahuje pastva s růz-nou intenzitou, záleží na blízkosti salašenebo cest, kudy se vodí stáda na vzdáleněj-ší pastviny, často poměrně vysoko polože-né. V alpínském bezlesí není snad kroměskalnatých srázů místo, kde by se ovceaspoň občas nepásly. Např. husté šikmé„pruhování“ na svazích karů na ukrajin-sko-rumunské hranici vzniká podle vše-ho občasným procházením ovčích stád(obr. 6). Naši původní představu o nedot-čenosti těchto odlehlých míst jsme protomuseli přehodnotit.

Jak konkrétně se změnila zdejší alpín-ská vegetace během posledních desetiletí?O tom si můžeme udělat představu na zá-kladě fytocenologických snímků M. Deyla(celkem 262 z různých typů společenstev),který takto před více než 70 lety dokumen-toval stav subalpínské a alpínské vegetace(Deyl 1940). Pro statistické srovnání změnvegetace jsme vybrali ty Deylovy snímky,které typem společenstva, nadmořskouvýškou, orientací a sklonem svahu odpo-vídají námi pořízeným snímkům. Výsled-kem je větší homogenita současné vegeta-ce. Zvýšila se četnost obou druhů třtiny,

třezalky alpské, borůvky, pěnišníku kar-patského a jalovce nízkého (obr. 12). Napro-ti tomu ubylo metlice trsnaté (Deschamp-sia cespitosa), kostřav, biky kaštanové,ostřice vždyzelené a koprníčku bezobalné-ho. Tyto změny mohou ukazovat na šířenízapojených vysokých trávníků a keříků naúkor nízkých, řídkých a občas sešlapáva-ných porostů, a tedy méně intenzivní past-vu než za Deylových časů.

Určitě nelze tvrdit, že příroda Popa Iva-na je člověkem nedotčená, což platí prolesy i bezlesí. Je však méně zdevastovanánež příroda našich hor a poskytuje skvěloupříležitost pro studium přírodních proce-sů i člověkem vyvolaných změn.

Práce byla financována z grantů AVOZ60050516 a GAČR 526/07/1187.

Pozn. redakce: Botanické názvosloví v tom-to článku vychází z různých zdrojů, prokeře je použita Nová květena ČSSR (Dostál1989).

živa 5/2008 213 ziva.avcr.cz

Další dva hlavní vegetační typy patříspolečně mezi tzv. vysokobylinné nivya nalezneme je i v našich horách. Ve studo-vaném karu plošně zcela převažuje ve-getace s dominantními třtinami (obr. 6),zatímco nivy se širokolistými bylinamijsou omezeny na několik úzkých žlebů. Na

severně exponovaných svazích, kde jsouchladnější a vlhčí podmínky, tvoří třtinachloupkatá (Calamagrostis villosa) velmihusté monodominantní porosty o výšce až1 m. Porosty v nadmořských výškách přes1 850 m jsou v podstatě zatravněnými sva-hovými rašeliništi s „nadrostem“ tvoře-ným třtinou. Jsou stejně druhově chudéjako svahová rašeliniště s keříčky (obr. 4).V dolních částech severních svahů všakdosahuje počet druhů třtinových trávní-ků čísla 25. Na jižně exponovaných sva-zích se ve vysokobylinných trávnícíchčastěji vyskytuje třtina rákosovitá (C. arun-dinacea) a díky slunnému, teplému mi-kroklimatu zde roste několik desítek dru-hů bylin. Ve srovnání s protějšími, severněorientovanými svahy se tyto trávníky vy-značují až čtyřnásobnou druhovou bo-hatostí, způsobenou pouze vlivem jižníexpozice. Nárůst počtu druhů se zvětšují-cí se plochou ukazuje křivka na obr. 4.Druhově nejbohatší porosty se 39 druhyna 100 m2 nacházíme ve středních partiíchsvahů, při úpatích počet druhů klesá. Cha-rakteristickými druhy jsou mimo výše uve-dené východokarpatské prvky např. řeb-říček oddálený (Achillea distans), ostřicevždyzelená (Carex sempervirens), kopr-níček bezobalný (Ligusticum mutellina),kostřava Festuca picturata, třezalka skvr-nitá (Hypericum maculatum), hořec teč-kovaný (Gentiana punctata), bika hajní(Luzula luzuloides), rozchodník karpatský

(Hylotelephium argutum), štovík horský(Rumex alpestris) nebo silenka nadmutá(Silene vulgaris).

Společenstva širokolistých bylin (obr. 5)zaujmou pestrostí krásně kvetoucích dru-hů. Jsou uspořádána v několika patrech.Mezi vysoké druhy patří např. havez čes-náčková (Adenostyles alliariae), hořec žlu-tý (Gentiana lutea) nebo mléčivec alpský(Cicerbita alpina). Druhová bohatost dosa-huje až přes 50 druhů na 100 m2. Spole-čenstva širokolistých bylin jsou nejnároč-nější na vlastnosti substrátu a mikroklima.Půdy musí být dostatečně zásobeny živi-nami i vodou a jediným příhodným sta-novištěm ve studovaném karu jsou k jihuotočené žleby, široké ne víc než 15 m. Na-lezneme je v horních částech svahů, jedenze žlebů se táhne až téměř pod samotnývrchol.

Vliv člověka a změny vegetaceOblast je cenná díky relativní zachovalos-ti své přírody, což platí nejen pro alpínskouvegetaci, ale i lesy. Na rozdíl od pohoří Čes-kého masivu a západní části Karpat, kde sepřevážná většina lesů stala hospodářskýmiplantážemi k produkci dřevní suroviny,navíc silně pozměněnými kyselými prů-myslovými spady, jsou zdejší lesy na mno-ha místech téměř nedotčeny. Jsou nicméněovlivňovány i dalšími způsoby, jak se po-kusíme nastínit níže. Na snadněji dostup-

ziva.avcr.cz 212 živa 5/2008

65 1110

7 8

9 Dřípatka uherská (Soldanella hunga-rica) roste i v hustém zápoji třtinovýchtrávníků, dává však přednost porostůmnízkých trav na stanovištích s déle vy-trvávající sněhovou pokrývkou10 Rozchodník karpatský (Hylotele-phium argutum) nalezneme nejspíše na jižně exponovaných stanovištíchs mělkými skalnatými substráty11 Zvonek alpský (Campanula alpina)je druh rozšířený ve vyšších poloháchKarpat i Alp. Na Popu Ivanu jej spatřímev nízkých keříčkových porostech borůveka pěnišníků. Snímky z archivu autorů12 Změna četnosti druhů dominujícíchv rostlinných společenstvech při zápisuM. Deyla před 70 lety a během naší ná-vštěvy, pro čtyři rozpětí nadmořskýchvýšek. Svislá osa udává odmocněné prů-měry hodnot pokryvnosti z jednotlivýchfytocenologických snímků. Je patrné, žekeře a keříky se šíří a zahušťují a tentotrend stoupá s nadmořskou výškou, za-tímco metlice trsnatá (Deschampsia ces-pitosa) ustupuje zřejmě vlivem menšíintenzity pastvy. Třtinové trávníky sezapojují hlavně ve středních poloháchsvahů, což je pravděpodobně opět způso-beno snižující se pastevní disturbancí.Orig. Z. Buřivalová

borůvkačerná

19402007

metlicetrsnatá

třtina chloupkatáa t. rákosovitá

jalovecnízký

pěnišníkkarpatský

0

1

2

3

4

5

6

pokr

yvno

st(u

prav

ené

hodn

oty)

9

121. 1 701–1 750 m n. m. 3. 1 801–1 850 m n. m.2. 1 751–1 800 m n. m. 4. 1 701–1 750 m n. m.

1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4

5 Nápadný hořec žlutý (Gentiana lutea)udává ráz společenstvům vysokobylin-ných niv, které se prolínají na jižně expo-novaných svazích se třtinovými trávníky6 Třtinové trávníky (Calamagrostisspp.) jsou zcela převažujícím typem rost-linných společenstev na svazích s dosta-tečně vyvinutou půdou. Jejich druhovábohatost závisí v karech hlavně na oslu-nění – roste s jižní expozicí svahu a stou-pající nadmořskou výškou. Patrná jehustá síť prtí, šikmých terásek vzniklýchpřecházením ovčích stád7 Pěnišník karpatský (Rhododendronkotschyi) je typickým zástupcem keříkůz čeledi vřesovcovitých (Ericaceae). Po-růstá mělké substráty klimaticky expono-vaných stanovišť8 Sněhové pole na dně karu vytrvávádlouho do léta, v některých letech zřejměani neodtává celé. Na jeho okraji vznikápo krátkou dobu prostor pro růst druho-vě chudých společenstev mechů a něko-lika nejotužilejších bylin, jako jsou lipni-ce alpská (Poa alpina) a bika kaštanová(Luzula alpinopilosa)