Anthony Giddens

SOCIOLOGIE

Ak tua l i zované a rozš í řené vydán írev idované Ph i l i pem W. Su t tonem

Z anglického originálu Sociology (6th edition), vydaného nakladatelstvím Polity Press v roce 2009,

přeložil kolektiv překladatelek ve složení Tereza Jiroutová Kynčlová, Blanka Knotková-Čapková, Zuzana Krulichová a Daniela Orlando,

pod vedením Blanky Knotkové-Čapkové.Obálku a grafi ckou úpravu navrhl Libor Batrla.

Odpovědná redaktorka Petra Švehlová.Odborná revize Jan Jandourek.

Korektura Hana Vařáková.Rejstřík Iva Majerová.

Technický redaktor Milan Dorazil.Vydalo nakladatelství Argo,

Milíčova 13, 130 00 Praha 3,www.argo.cz.

roku 2013 jako svoji 1912. publikaci.Vytiskla tiskárna Těšínské papírny.

Vydání první.

ISBN 978-80-257-0807-1

Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Kosmas.Sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice

Tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387E-mail: odbyt@kosmas.cz

www.fi rma.kosmas.cz

Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz.

1Co je to

sociologie?

KAPITOLA 1

Co je to sociologie?

Sociologická imaginace 25Studium lidí a společnosti 27

Vývoj sociologického myšlení 28Teorie a teoretické perspektivy 28

Zakladatelé sociologie 29

Moderní teoretické přístupy 38

Teoretické myšlení v sociologii 41

Úrovně analýzy: mikrosociologie a makrosociologie 42

Proč studovat sociologii? 43Shrnutí 45

Další četba 45

Internetové odkazy 46

Dnes, ve druhém desetiletí 21. stole-tí, žijeme ve světě, který sice vyvo-lává mnohé obavy, otevírá nicméně

i nové a pozoruhodné obzory. Je to svět po-znamenaný překotnými změnami, hluboký-mi střety, napětím i sociálními přehradami, zároveň však i rostoucím zájmem a starostí o to, jak ničivě působí lidské společnosti na přírodní prostředí. Disponujeme také nový-mi možnostmi, jak rozhodovat o vlastním osudu a utvářet své životy k lepšímu, což bylo v takové míře pro předchozí generace nepředstavitelné.

Jak začal tento svět fungovat? Proč jsou naše životní podmínky tak odlišné od těch, v nichž žili naši rodiče a prarodiče? Jakými směry se vydají jednotlivé společnosti v bu-doucnu? Pokud jste si už někdy tyto otázky položili, můžete se považovat za začínajícího sociologa či socioložku. Představují totiž pri-mární zaměření sociologie jako oboru studia, který hraje právě proto v moderním intelek-tuálním životě zásadní roli.

Sociologie Sociologie je vědeckým studiem lidského života, sociálních skupin, celých společností i lidského světa jako takového. Je to lákavé i fascinující, vždyť předmětem tohoto studia je naše vlastní chování jako společenských bytostí. Záběr sociologie je obrovský, zahr-nuje široké spektrum od analýzy náhodných interakcí jednotlivců až po zkoumání mezi-národních vztahů a globálních podob tero-rismu.

Většina lidí vychází ve svém pohledu na svět ze známých charakteristik vlastního ži-

vota, tj. z rodiny, přátelských vztahů a prá-ce. Sociologie však ukazuje, že je třeba se podívat z daleko širší perspektivy, chceme--li najít vysvětlení, proč jednáme tím či oním způsobem. Učí nás, že věci, které vnímáme jako přirozené, nevyhnutelné, dobré či prav-divé, takové být nemusí a to, co považujeme za samozřejmé, je ve skutečnosti výsledkem historických událostí a sociálních procesů. Základním východiskem sociologického pohledu tedy je porozumět jemnému i slo-žitému předivu různých způsobů, jak naše individuální životy refl ektují naši sociální zkušenost.

Sociologická imaginace

Učit se myslet sociologicky, tedy jinými slovy nahlížet věci ze širší perspektivy, znamená kultivovat svou imaginaci. Studium sociolo-gie není jen rutinním procesem získávání po-znatků. Sociolog je člověk schopný se oprostit od bezprostředních okolností, v nichž se prá-vě nachází, a zasazovat věci do širšího kon-textu. Sociologii se nelze věnovat bez napl-nění onoho slavného pojmu sociologické sociologické imaginaceimaginace, který použil známý americký au-tor C. Wright Mills (Mills, 1970).

Sociologická imaginace od nás vyžadu-je především „odmyslet“ se či oprostit se od známých schémat každodenního života a dokázat se na něj podívat nezaujatě. Vez-měme si zcela prostý úkon: vypijeme šálek kávy. Mohli bychom snad ze sociologického

5

6 CO JE TO SOCIOLOGIE?

pohledu na tak drobném a zjevně nezají-mavém projevu jednání najít něco nového? Mohli, a nesmírně mnoho.

Především bychom mohli uvést, že ká-va není jen občerstvením. Jako součást na-šich každodenních činností má symbolický význam. Daleko důležitější než prostý akt konzumace nápoje je často rituál s tím spo-jený. Pro mnoho lidí na Západě tvoří ran-ní šálek kávy hlavní osu jejich každodenní osobní rutiny. Je to podstatný první krok, jak zahájit den. Po ranní kávě pak během dne často následuje další, kterou si už vypijeme s ostatními – což je základem společenské-ho rituálu, ne pouze osobního. Pro dva lidi, kteří se domluví společně zajít na šálek ká-vy, je pravděpodobně daleko důležitější, že se sejdou a popovídají si, než že pijí právě kávu. Ve všech společnostech poskytuje jíd-lo a pití příležitost k sociální interakci a na-plňování rituálů a to nabízí bohatý materiál pro sociologické studium.

Zadruhé je káva drogou obsahující ko-fein, který má povzbuzující účinek na mo-zek. Mnozí lidé pijí kávu právě pro „nabu-zení“, které poskytuje. Trávíme-li dlouhé dny v kanceláři nebo studujeme-li dlouho do no-ci, je to snesitelnější, dopřejeme-li si přestáv-ky na kávu. Káva představuje určité jádro, na něž se nabalují různé zvyky, při vzniku závislosti je však ve většině západních kul-tur považována za drogu. Je to společensky přijatelná droga, stejně jako alkohol, zatímco například marihuana nikoli. Existují ovšem společnosti, kde se užívání marihuany, ba dokonce i kokainu, toleruje, zatímco na ká-vu či alkohol se pohlíží nevraživě. Sociologii zajímá, jak a proč tyto rozdíly vznikly.

Zatřetí se jedinec, který si vypije kávu, stává článkem složitého systému sociálních a ekonomických vztahů zahrnujících celý svět. Káva je výrobek spojující lidi z někte-rých nejbohatších i nejchudších částí planety: konzumuje se ve velkém množství v boha-tých zemích, ale pěstuje se především v těch chudých. Vedle ropy je káva nejcennější ko-moditou v mezinárodním obchodě, mnoha zemím poskytuje největší zdroj zahraniční obchodní bilance. Výroba, doprava a distri-

buce kávy vyžaduje celý řetězec transakcí mezi lidmi vzdálenými tisíce mil od konkrét-ního člověka, který ji nakonec vypije. Studi-um takových globálních transakcí je rovněž důležitým úkolem sociologie, poněvadž celo-světové sociální vlivy i komunikace nyní pů-sobí na mnohé aspekty našeho života.

Začtvrté akt vypití kávy předpokládá dlou-hý proces předchozího sociálního a ekono-mického vývoje. Společně s dalšími známými položkami západního jídelníčku, jako jsou čaj, banány, brambory či bílý cukr, se zača-la káva široce konzumovat teprve od konce 19. století, i když mezi společenskou elitou byla módní už dříve. Ačkoli má tento nápoj původ na Blízkém východě, datuje se jeho masová spotřeba teprve od období západní expanze asi před dvěma sty lety. Káva, kte-rou pijeme dnes, k nám tedy přichází přede-vším z oblastí, jako jsou Jižní Amerika a Afri-ka, jež Evropané kolonizovali; „přirozenou“ součástí západního jídelníčku tedy v žádném případě není. Rozvoj globálního obchodová-ní s kávou rozhodujícím způsobem ovlivnila právě koloniální tradice.

Zapáté je káva výrobkem, kolem něhož se točí spousta současných debat o globali-zaci, fair trade (mezinárodním spravedlivém obchodování), lidských právech a ničení ži-votního prostředí. Jak káva získávala na ob-libě, stala se nejen značkovým zbožím, ale i politickým tématem. Volba spotřebitele, ja-ký druh kávy pít a kde ji nakoupit, se stala součástí životního stylu. Lidé se třeba mohou rozhodnout, že budou pít jen organickou ká-vu, kávu bez kofeinu nebo takovou, která prošla systémem fair trade, v jehož rámci se malým výrobcům v rozvíjejících se zemích zaplatí plná tržní cena. Mohou se rozhod-nout, že budou podporovat tzv. nezávislé kavárny, a nikoli obchodní řetězce jako na-příklad Starbucks. Mohou bojkotovat kávu ze zemí, kde nejsou dodržována lidská práva a které jsou obzvláště nešetrné k životnímu prostředí. Sociologie se snaží pochopit, jak globalizace zvyšuje povědomí lidí o tom, co se děje ve vzdálených koutech planety, a jak je ovlivňuje, aby tyto nové poznatky uváděli do praxe i ve vlastním životě. Pro sociologa

7CO JE TO SOCIOLOGIE?

by sotva mohlo být něco zajímavějšího než onen zdánlivě triviální akt – vypít si šálek kávy.

Studium lidí a společnosti

Přijmeme-li perspektivu sociologické imagi-nace za svou, vidíme náhle, že mnohé událos-ti, které se zdánlivě týkají pouze jednotlivce, refl ektují ve skutečnosti širší otázky a pro-blémy. Například rozvod může být pro toho, kdo jím prochází, velmi bolestným proce-sem – Mills takový proces nazývá „osobním trápením“. Rozvod je nicméně v mnohých společnostech po celém světě i významným společenským a politickým tématem. V Britá-nii končí rozvodem během deseti let více než třetina manželství. Vezměme si jiný příklad, nezaměstnanost: pro člověka, který přijde o zaměstnání a nemůže najít nové, to může být osobní tragédií. Jsou-li ovšem v téže situ-aci v určité společnosti miliony lidí, pak už významně přesahuje rámec výlučně osobního zoufalství: je to společenské a politické téma, jež vyjadřuje širší sociální trendy.

Pokuste se aplikovat sociologickou imagi-naci na vlastní život. A není třeba se zaměřo-vat jen na problematické události. Zamyslete se například, proč vůbec listujete stránkami této knihy – proč jste se rozhodli studovat sociologii? Může to být z nutnosti, kurz so-ciologie jste si zapsali, jen abyste splnili po-žadavky k získání diplomu, který potřebujete pro svou další kariéru. Nebo ji naopak stu-dujete s nadšením, abyste se dozvěděli více o své společnosti i o tom, čím se sociologie zabývá. Ať už je vaše motivace jakákoli, je pravděpodobné, že tu bude více lidí, kteří studují sociologii ze stejných důvodů, i když o sobě nemusí navzájem vědět. Vaše osob-ní rozhodnutí tak odráží i vaše místo v širší společnosti.

Následovat může otázka, jak se na vás hodí následující charakteristiky: Jste mla-dí? Běloch či běloška? Máte pracovní záze-mí v odborné či úřednické sféře? Pracovali jste někdy, nebo dosud pracujete, na částečný pracovní úvazek, abyste si vylepšili příjem?

Chcete si po ukončení studií najít dobré za-městnání, ale příliš zapáleni pro studium právě nejste? Je to tak, že vlastně přesně nevíte, co je to sociologie, máte jen jakousi vágní představu, že má snad něco společné-ho s tím, jak se lidé chovají ve skupinách? Na všechny tyto otázky by odpověděly kladně ví-ce než tři čtvrtiny z vás. Studující na univer-zitě sice nejsou typickým vzorkem populace, zpravidla ale pocházejí z privilegovanějších sociálních vrstev. A jejich postoje obvykle zrcadlí postoje jejich přátel a známých. Soci-ální prostředí, z něhož vycházíme, má mno-ho co dělat s tím, jaká rozhodnutí pak pova-žujeme za správná.

Hodila se na vás některá z výše uvede-ných charakteristik, anebo žádná z nich? Možná že pocházíte z prostředí menšinové skupiny nebo z chudších vrstev. Možná jste ve středním věku nebo ještě starší. Ať už je to jakkoli, následující závěry na vás zřejmě platit budou. Pravděpodobně jste museli vy-vinout jisté úsilí, abyste se dostali tam, kde jste; možná jste se museli i přenést přes ne-gativní reakce přátel a dalších lidí, když jste jim oznámili, že se chystáte jít na vysokou školu; možná kombinujete vyšší vzdělání s rodičovstvím na plný úvazek.

Třebaže jsme všichni ovlivněni sociální-mi kontexty, v nichž se nacházíme, nikdo z nás není těmito kontexty ve svém jednání determinován bezvýhradně. Svou individu-alitu vlastníme i vytváříme. Zkoumat, do ja-ké míry nás utváří společnost a do jaké míry my utváříme sebe i společnost a jak se obojí vzájemně propojuje, je právě záležitostí so-ciologie. Naše činnosti strukturují, respek-tive formují sociální svět kolem nás a záro-veň jsou tímto světem samy strukturovány. Koncept sociální struktury sociální struktury je v sociologii velmi důležitý. Odkazuje ke skutečnosti, že sociální kontexty našich životů se neskláda-jí jen z náhodných příhod, událostí nebo či-nů; jsou různými způsoby strukturovány či modelovány. Ve způsobech našeho chování a jednání i v našich vzájemných vztazích jsou určité pravidelnosti.

Společenská struktura se ovšem liší od fy-zikální struktury, třeba budovy, která existuje

8 CO JE TO SOCIOLOGIE?

nezávisle na lidské činnosti. Lidské společ-nosti jsou vždy v procesu strukturacestrukturace. Re-konstruují se v každém okamžiku až na zá-kladní stavební bloky, které je tvoří – na lid-ské bytosti, jako jste vy a já. Vzpomeňme si opět na onen příklad s kávou. Šálek kávy vám nepřistane v rukou automaticky. Zamí-říte do určité kavárny a pak si vyberete, jestli budete pít latté nebo espreso. Tím, že činí-te tato rozhodnutí, utváříte spolu s dalšími miliony lidí trh s kávou a ovlivňujete životy výrobců kávy, kteří pracují možná tisíce mil od vás někde na druhé straně planety.

Vývoj sociologického myšlení

Mnoho lidí, kteří začnou studovat sociolo-gii, zpočátku zaskočí různorodost přístupů, s nimiž se setkají. Sociologie nikdy nebyla oborem s nějakým pevným základem idejí, které by všichni přijímali jako platné; byly ovšem doby, kdy některé teorie byly přijímá-ny šířeji než jiné. Sociologové se mezi sebou často přou, jak lidské chování studovat a jak by měly být výsledky výzkumu nejlépe inter-pretovány. Proč to tak má být? Proč se spolu nemohou častěji shodnout, jak je to zřejmě běžné u přírodních vědců? Odpověď je úzce spojena se samotnou podstatou našeho před-mětu zkoumání. Sociologie se týká našich vlastních životů a našeho vlastního chování. A učinit sebe sama předmětem zkoumání je ten nejsložitější a nejtěžší úkol, do něhož se můžeme pustit.

Teorie a teoretické perspektivy

Snažíme-li se například porozumět něčemu tak složitému, jako je působení industriali-zace na společnost, stává se potřeba sociolo-gických teorií obzvláště důležitou. Konkrétní empirický výzkum ukazuje, jak se věci dějí; jenže sociologie nezahrnuje jen sbírání fak-tů, ať jsou sebezajímavější a sebevýznamněj-ší. Faktem například je, že jsem si dnes ráno koupil šálek kávy, stejně jako že stál určitou sumu peněz a že kávové boby použité k jeho

výrobě byly vypěstovány ve Střední Ameri-ce. V sociologii ale chceme také vědět, proč se věci dějí, a k tomu je třeba se naučit, jak konstruovat vysvětlující teorie. Víme napří-klad, že zásadní vliv na vznik moderních společností měla industrializace; kde jsou ale počátky a předpoklady industrializace? Proč zjišťujeme, že v industrializačních pro-cesech jsou mezi jednotlivými společnostmi rozdíly? Proč je industrializace spojována i se změnami ve formách trestů nebo rodin-ných struktur a manželství? Abychom mohli na tyto otázky odpovědět, musíme rozvíjet teoretické myšlení.

Do teorií patří konstruování abstraktních interpretací, jež lze použít k vysvětlení růz-norodých empirických či konkrétních situací. TeorieTeorie o industrializaci by se například za-bývala hlavními znaky, které jsou procesům průmyslového rozvoje společné, a snažila by se ukázat, které z nich mají význam při vy-světlování průmyslového rozvoje. Je samo-zřejmé, že empirický výzkum a teorie nelze nikdy zcela oddělit. Platná teoretická vysvět-lení lze rozvinout jen tehdy, pokud je doká-žeme ověřit empirickým výzkumem.

Teorie potřebujeme, abychom mohli smys-luplně vyložit onu spoustu konkrétních úda-jů, které zjistíme. Navzdory běžnému názoru fakta za sebe sama nehovoří. Mnozí socio-logové se primárně zabývají empirickým vý-zkumem faktů, ovšem pokud nemají jistou znalost teorie, je velmi nepravděpodobné, že při své práci dokážou skutečně vysvět-lit problematiku společností v celé její šíři. A to platí i o výzkumu, jehož cíle jsou veskr-ze praktické.

Mnozí „praktici“ mají tendenci k pode-zřívavosti vůči teoriím a s oblibou se sami vnímají jako ti, kdo stojí „nohama na zemi“, a abstraktnějším myšlenkám tedy věnovat pozornost nepotřebují. Neuvědomují si, že v pozadí každého praktického rozhodnutí je vždy nějaký teoretický předpoklad. Vezměme například obchodního ředitele, který teorii žádný zvláštní význam nepřikládá. Jenže te-oretické předpoklady nutně zahrnuje i kaž-dý přístup k obchodní činnosti, a to i tehdy, jestliže se o nich nehovoří. Takový ředitel

9CO JE TO SOCIOLOGIE?

je tedy možná přesvědčen, že zaměstnance motivují k vyššímu pracovnímu tempu pře-devším peníze, tedy výše platu, který dostá-vají. Je to totiž častá neuvědomělá teoretická interpretace lidského chování, ačkoli chyb-ná, jak stále více ukazují výzkumy v socio-logii průmyslu.

Studujeme-li nebo interpretujeme-li na konci výzkumu jeho výsledky, bez teoretic-kého přístupu bychom nevěděli, co máme vlastně hledat. Výklad faktů ovšem není je-diným důvodem, proč je teorie pro socio-logii tak zásadní. Teoretické myšlení musí odpovídat obecným problémům, které stu-dium lidského společenského života nasto-luje, včetně otázek, jež jsou v podstatě fi lo-zofi cké. Rozhodování o tom, do jaké míry by měly sociologii sloužit za model přírod-ní vědy či jak bychom mohli nejlépe ucho-pit lidské vědomí, činnosti a instituce, před-stavuje problém, který nemá snadná řešení. Různé teoretické přístupy, které se v oboru vyvinuly, s těmito otázkami nakládají různě. Tato kapitola představí hlavní zakladatele sociologie a popíše způsob, jak rozvíjeli své teorie o moderních společnostech; kapito-la 3 „Teorie a perspektivy v sociologii“ pak poskytne aktuálnější přehled vývoje socio-logického teoretického myšlení v průběhu 20. a s výhledem do 21. století.

Zakladatelé sociologie

Nás, lidské bytosti, vždy hluboce zajímalo, ja-ké jsou zdroje našeho chování. Po tisíce let se však naše snahy o porozumění sobě samým spoléhaly na způsoby myšlení předávané z ge-nerace na generaci a často vyjadřované nábo-ženskými pojmy. Až do rozmachu moderní vědy například mnozí lidé věřili, že příčinou přírodních jevů jako zemětřesení nebo jiné katastrofy jsou božstva či duchové. Třebaže nám autoři ze starších období poskytli někte-ré pohledy na lidské chování, je systematické studium společnosti záležitostí až poměrně nedávnou, jeho počátky lze datovat do kon-ce 18. a začátku 19. století. Počátky sociolo-gie jsou spojeny s rozsáhlými změnami, je-jichž předzvěstí byla Francouzská revoluce

a v polovině 18. století průmyslová revoluceprůmyslová revoluce. Tyto změny rozvrátily tradiční způsob života, což vyústilo ve snahy myslitelů pochopit a vy-světlit, jak k nim vlastně došlo a jaké budou jejich pravděpodobné důsledky. Tato snaha je dovedla k rozvíjení nových způsobů chá-pání společnosti i přírody.

Jedním ze zásadních přelomů v úsilí poro-zumět světu byl obrat od náboženství k vě-dě. Myšlení 19. století hledalo odpovědi na otázky typu: Jaká je lidská přirozenost? Proč je společnost strukturována právě určitým způsobem? Jak a proč se společnosti mění? Je to prakticky tentýž typ otázek, na nějž se sociologie snaží odpovědět i dnes. Náš mo-derní svět se ovšem radikálně liší od světa minulosti. Úkolem sociologie tedy je napo-máhat porozumění tomuto světu i jeho dal-šímu pravděpodobnému vývoji.

Auguste ComteZaložit celý nový obor ovšem nemůže jen jednotlivec. Těch, kteří přispěli k ranému so-ciologickému myšlení, bylo více. Obzvláštní význam je nicméně připisován francouzské-mu autorovi Augustu Comtovi (1798–1857), i kdyby jen proto, že vlastně slovo „socio-logie“ vynalezl. Původně Comte používal k označení nového oboru pojem „sociální fyzika“, jenže tento pojem užívali i někteří jeho současní intelektuální odpůrci. Ve snaze odlišit vlastní myšlenky od jejich tedy Com-te pro označení oboru, který chtěl založit, vymyslel termín „sociologie“.

Comtovo myšlení odráželo překotné změ-ny jeho doby. Francouzská revoluce z roku 1789 změnila od základů francouzskou spo-lečnost a do života obyvatelstva významně zasáhl i rozvoj industrializace. Comte se snažil vytvořit vědu o společnosti, která by dokázala vysvětlit zákony sociálního světa, stejně jako přírodní vědy vysvětlovaly fun-gování hmotného světa. Ačkoli si Comte uvědomoval, že každý vědní obor má svůj vlastní předmět zkoumání, tvrdil, že studi-um společnosti lze provádět za použití téže obecné logiky a vědecké metody, která smě-řuje k odhalení všeobecně platných zákoni-tostí. Stejně jako nám umožňuje objevování

10 CO JE TO SOCIOLOGIE?

zákonitostí světa přírody řídit a předvídat události kolem nás, mohlo by nám i rozkry-tí zákonitostí, jež ovládají lidskou společnost, pomoci utvářet vlastní osud a zlepšovat bla-hobyt lidstva. Comte tvrdil, že společnost funguje podle neměnných zákonů stejně ja-ko hmotný svět.

Podle Comtových záměrů by se sociologie měla stát „pozitivní vědou“. Chtěl, aby po-užívala týchž přesných vědeckých metod ke studiu společnosti, jakých využívala fyzika a chemie ke studiu hmotného světa. Podle pozitivismu pozitivismu by se tedy věda měla zabývat jen takovým zkoumáním, které lze odvodit z pozorování a je empiricky ověřitelné. Na základě pečlivého pozorování pak můžeme formulovat zákonitosti, vysvětlující vzta-hy mezi pozorovanými jevy. Pochopí-li vě-da kauzální vztahy mezi událostmi, může i předpovědět vývoj v budoucnu. Pozitivis-tický přístup k sociologii si tedy klade za cíl takové poznání o společnosti, které je zalo-ženo na empirických důkazech vycházejících z pozorování, srovnávání a experimentální-ho ověřování.

Comtův zákon tří stadií tvrdí, že lidské úsilí porozumět světu prošlo teologickým, metafyzickým a pozitivním stadiem. V teolo-gickém stadiu určovaly myšlení náboženské ideje a víra, že společnost je výrazem boží vůle. V metafyzickém stadiu, jež převládlo v období renesance, se na společnost zača-lo pohlížet z hlediska toho, co je přirozené, nikoli už nadpřirozené. Pozitivní stadium, jehož předzvěstí byly objevy a závěry Ko-perníka, Galileiho a Newtona, povzbudilo přenesení vědeckých metod na svět společ-nosti. V souladu s tímto pojetím se Comte domníval nejen, že sociologie je poslední vědou, která se po fyzice, chemii a biologii vyvinula, ale že je i vědou nejvýznamnější a nejsložitější.

V pozdějším období své kariéry nastínil Comte na základě svého pojetí sociologie ambiciózní plány přestavby společnosti, kon-krétně francouzské, ale i v obecném smyslu lidské. Naléhavě vyzýval k zavedení „nábo-ženství humanity“, které by nahradilo víru a dogma vědeckým základem. Jádrem tohoto

nového náboženství by byla sociologie. Com-te si byl dobře vědom stavu společnosti, v níž žil, a záleželo mu na ní; trápily jej nerovnos-ti, které přinesla industrializace, i hrozba, již představovaly pro sociální soudržnost. Dlouhodobým řešením bylo podle jeho ná-zoru vytvoření nového morálního konsen-zu, který by dokázal společnost navzdory modelům nerovností regulovat a udržet po-hromadě. Třebaže nebyla Comtova vize na přestavbu společnosti nikdy realizována, byl jeho přínos k systematizaci a ujednocení vě-dy o společnosti významný pro další kon-stituování sociologie jako akademického oboru.

Émile DurkheimDílo dalšího francouzského sociologa, Émila Durkheima (1858–1917), mělo na moder-ní sociologii trvalejší vliv než dílo Comtovo. Třebaže byly Durkheimovi některé aspekty Comtových prací blízké, považoval mnohé myšlenky svého předchůdce za příliš speku-lativní a vágní a domníval se, že Comte svůj program – postavit sociologii na vědeckou bázi – nedovedl úspěšně do konce. Durkheim viděl v sociologii novou vědu, která by moh-la pomoci při objasnění tradičních fi lozofi c-kých otázek, prozkoumáme-li je empirickým způsobem. Tvrdil, stejně jako před ním Com-te, že musíme studovat společenský život se stejnou objektivitou jako přírodní vědy svět přírody. Jeho proslulým prvním principem sociologie bylo: „Studuj společenská fakta jako věci!“ Mínil tím, že společenský život lze analyzovat se stejnou přesností jako před-měty či jevy v přírodě.

Durkheimovo dílo pokrývá široké spekt-rum témat. Zabýval se především třemi hlav-ními oblastmi: významem sociologie jako empirické vědy, vzrůstem významu jedince a formováním nového společenského řádu a zdroji a charakterem morální autority ve společnosti. K jeho teoriím se ještě budeme vracet v diskusích o sociologických teoriích, o náboženství, o deviacích a trestných činech či o práci a ekonomickém životě.

(…)