BOHEMIA CENTRALIS

1

BOHEMIA CENTRALIS 24

AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČRSTŘEDISKO PRAHA

PRAHA 1995

2

Redakční rada

Jan Němec (výkonný redaktor)Petr ČepekJan JeníkVojen LožekPetr MouchaPavel PecinaMarie PivničkováEduard PrůšaMilan RivolaFrantišek SkřivánekJosef Tlapák

© Agentura ochrany přírody a krajiny, středisko Praha, Praha 1995

3

OBSAH - INHALT - CONTENTS

PETR DRAHOTA 5

Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck) a jeho výskyt v kolínské oblasti České křídové

tabule

Occurrence of Rhynchostreon suborbiculatum in Kolín area

VOJEN LOŽEK 17

Stratigrafie a malakofauna holocenní terasy Bakovského potoka u Vepřeku

Stratigraphy and molluscan fauna of the holocene terrace of the Bakov brook near

Vepřek

RUDOLF HLAVÁČEK 27

Příspěvek k poznání flóry a vegetace NPR Drbákov - Albertovy skály

Flora and vegetation of the Drbákov - Albertovy skály Nature preserve

PETR ZÁRUBA 75

Vliv kosení luk na lepidopterofaunu

Influence of mowing on occurrence of butterflies

4

FRANTIŠEK ŠIFNER 89

Druhy čeledi Scathophagidae (Diptera) pražských chráněných území České republiky a

druhy rodu Norellisoma paleoarktické oblasti

Species of the family Scathophagidae (Diptera) of the Prague protected locali-ties, of the

Czech republic and species of the genus Norellisoma of the palaearctic region

LUBOMÍR HANEL 129

Příspěvek k poznání fauny vážek (Odonata) Podblanicka

The contribution to the knowledge of dragonflies (Odonata) in Podblanicko region

(Central Bohemia)

LUBOMÍR HANEL 150

Nález drvodělky Xylocopa valga v CHKO Blaník Finding of Xylocopa valga in LPA

Blaník

LUBOŠ BERAN 153

Vodní měkkýši Klíčavy

Freshwater molluscs of Klíčava brook

LUBOŠ BERAN 161

Vodní měkkýši Vůznice

Freshwater molluscs of Vůznice brook

5

Bohemia centralis 24: 5-16, 1995

Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck)

A JEHO VÝSKYT V KOLÍNSKÉ OBLASTI

ČESKÉ KŘÍDOVÉ TABULE

Occurrence of Rhynchostreon suborbiculatum in Kolín area

Petr Drahota

V této práci se zabývám problematikou stratigrafie sedimentů kolínské oblasti České křídové

pánve, ve kterých se vyskytuje svrchnokřídová ústřice Rhynchostreon suborbiculatum

(Lamarck) a dále jejím popisem.

Křídové horniny a jejich paleontologický obsah z kolínské a kutnohorské oblasti zkoumala

řada badatelů, především L. Urbánek, Q. Záruba ve třicátých letech, N. Krutský (1960), V.

Klein (1962), J. Soukup (1962, 1963, 1966, 1971), V. Ziegler (1966, 1982, 1989), V. Závorka

(1969). Dále se zdejšími křídovými sedimenty zabývali S. Čech, J. Kříž, J. Valečka (1980).

Důležitá zjištění jsou V. Závorky (1929, 1930), J. Soukupa (1949, 1963, 1971) a V. Zieglera

(1989).

Chci poděkovat všem, kteří mi pomohli při psaní práce, a to především RNDr. V.

Zieglerovi, CSc. za poskytnutý materiál, za jeho rady a za jeho konzultaci mé práce, dále

JUDr. Janu Urbanovi, CSc. a ing. Chánové.

Rozsah oblasti

Studiem sedimentů jsem se zabýval v okolí Kutné Hory, na lokalitách v Nebo-videch,

Červených Pečkách, Mezholezích, Roztěži, Malešově, Drobovicích u Čáslavi, ve Vyšatově

lomu v Kutné Hoře. Na těchto lokalitách jsem prověřil na základě dosavadního zachování v

terénu roku 1994 11 lokalit a jednu, dnes již v podstatě neexistující, z dostupných materiálů

uložených v kutnohorském muzeu.

Mapka lokalit

6

1.Červené Pečky, 2. Nebovidy, 3. Mezholezy, 4. Mezholezy, S.Roztěž, 6 Roztěž 7. Roztěž,

8.Roztěž, 9. Roztěž, 10. Malešov (Písečný vrch), 11. Drobovice 12. Kutná Hora

7

8

9

10

ČERVENÉ PEČKY lokalita č. l

(severně od obce, poblíž silnice Červené Pečky-Kolín, pod místním nádražím)

Na severním okraji obce se nachází lom, dnes chráněný jako přírodní památka. V lomu

se vyskytuje bílý až kaolinitický pískovec s četnými limonitickými konkrecemi (mocnost 2,3 -

3,1 m) s lavicemi schránek Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Ve svrchní části profilu

pískovce jsem zjistil ojedinělý výskyt Scyphie. Ve vrstvách spolu s Rhynchostreon suborbiculatum

(LAMARCK) se vyskytují schránky pachyodontů, a to především Radiolites sanctaebarbarae

POČTA, Diceras sp. Na schránkách Rhynchostreon suborbiculatum jsou četné narostlé schránky

Exogyra reticulata REUSS a Exogyra sigmoidea REUSS. V pískovci se dále vyskytují úlomky

schránek serpulidních červů, články lilijic a syringopor. Mnoho exemplářů Rhynchostreon

suborbiculatum bylo napadeno houbou Cliona exogyrarum FRIČ, která vytváří okrouhlé

otvory na skořápce.

NEBOVIDY lokalita č.2

(Ssv. od obce - nad místním fotbalovým hřištěm)

Na rulu nasedá jemnozrnný kaolinitický pískovec se slepencovými vložkami a

limonitickým tmelem (0,4 - 0,9 m), který obsahuje úlomky schránek ústřic. Nad touto

vrstvou je uložen hrubozrnný biodetritický vápenec (2,5 m) s úlomky serpulidních červů

Serpula conjuncta GEINITZ a ústřicemi. Ve vrstevním sledu je vápenec vystřídán

jemnozrnným kaolinitickým pískovcem, místy limonitickým (0,5 m), který směrem k nadloží

obsahuje více hrubozrnných složek. Ve spodní části pískovce jsem zjistil výskyt ústřice

Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK), stromatopory a Lima conalifera. Také se zde

podle V. Zieglera (1989) vyskytuje Chlamys acuminata (GEINITZ). Vrstevní sled je zakončen

vápnitými pískovci (0,4 m) s Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, Exogyra sigmoidea REUSS,

Exogyra reticulata REUSS, "Cidaris" vesiculosa GOLDFUSS a další faunou.

MEZHOLEZY lokalita č.3

(1 km vých. od obce)

Opuštěný lom (100x75x7 m). Je zde usazen organogenní vápenec až vápnitý pískovec s

převládající složkou CaC03 a vedlejší písčitou příměsí. Organogenní vápence jsou lavicovité,

šedobílé a středně zrnité (zrnitost kolísá kolem 2 mm). Jsou velmi hojné na zkameněliny.

Vyskytuje se zde velké množství malých neurčitelných úlomků ústřic - Radiolites

sanctaebarbarae POČTA, Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Hojně se zde také

vyskytují ostny ježovek, brachiopod Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, Cyclothyris sp. a

žraločí zuby.

11

MEZHOLEZY lokalita č.4

(1,5 km jv od obce, poblíž silnice Mezholezy - Bylany)

Opuštěný stěnový lom (200x25x8-10 m). Složení je podobné jako u předešlého lomu

v Mezholezích. Vyskytuje se zde hrubozrnný vápnitý pískovec až vápenec s převládající

složkou CaC03 hojně obsahující pachyodonty. Jsou to především Radiolites sanctaebarbarae

POČTA. V písčitých polohách se tu vyskytují velmi malé schránky ústřice Rhynchostreon

suborbiculatum (LAMARCK). Vápenec dále obsahuje ostny ježovek a brachiopoda Cyclothyris

zahalkai NEKVASILOVÁ, Cyclothyris sp. Byl zde těžen různě kvalitní organogenní vápenec

používaný na výrobu vápna, stavebního kamene a silničního štěrku.

ROZTĚŽ lokalita č.5

(sv od obce, poblíž silnice Nová Lhota - Bylany)

Dvě opuštěné a zarostlé pískovny (obě 50 m délky x 4,5 výšky) a mezi nimi novější

pískovna (20x20x4 m). Směrem od Mezholez vápnité pískovce přecházejí v glaukonitické

kaolinitické pískovce, často s limonitickou příměsí. Tyto pískovce jsou velmi drobivé. Hojně

se tu vyskytují velké formy Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). Většina zde nalezených

ústřic byla napadena houbou Cliona exogyrarum FRIČ. Z pachyodontů se zde ve velkém

množství vyskytují rudisti. V největší míře je to Radiolotes sanctaebarbarae POČTA. Byla zde

také nalezena ojedinělá schránka druhu Diceras sp. Vyskytují se rovněž žraločí zuby druhu

Oxyrhina mantelli.


(1,8 km sv. od obce)

Opuštěná a zarostlá pískovna (50 m délky x 15 m x 4,5 m výšky). Vyskytuje se zde

světle žlutavě šedý, jemnozrnný pískovec, obsahující četné limonitické konkrece. Tento

pískovec byl v minulosti používán na stavební účely a jako povážkový písek. Nejhojnější

zkamenělinou je ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK), která zde dosahuje

velikosti až 18 cm. Dále je hojný Radiolites sanctaebarbarae POČTA.

Ačkoliv byla tato pískovna prohlášena za významný krajinný prvek, bude asi brzo zasypána

nepovolenou skládkou obyvatel.



V tomto lomu (50x4 m) se těžil stejný pískovec jako v ostatních vedlejších lomech.

Vyskytují se zde četné limonitické konkrece. Pískovec obsahuje četné schránky Rhynchostreon

suborbiculatum (LAMARCK) a pachyodonty, kde převládá Radiolites sanctaebarbarae POČTA.

12



Zarostlá a opuštěná pískovna o rozměrech 70x45x5 m. Vyskytuje se tu opět stejný

pískovec jako u lokalit 4-7. Jsou zde velmi hojné schránky Rhynchostreon suborbiculatum

(LAMARCK) a pachyodontů - Radiolites sanctaebarbarae POČTA. Nalezl jsem zde také tři

exempláře belemmita Actinocamax (Praeactino-camax) plenus (BLAINVILLE).



Opuštěná stěnová pískovna - délka 220 m a výška 3 m. Vyskytuje se zde opět

světležlutý, glaukonitický, rozpadavý pískovec. Ze zkamenělin je to opět velmi hojná ústřice

Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK), ale v menších formách (převážně do 6 cm) a v

menší míře než na lokalitách č. 5,6,7,8. Vyskytuje se zde velké množství rudistů - především

Radiolites sanctaebarbarae POČTA a další pachyodonti.

MALEŠOV - PÍSEČNÝ VRCH lokalita č.10

(0,7 sm ssv. od obce)

Opuštěná a částečně zasutá pískovna, dnes proměněná v sad (100 m délky x 15 m

výšky) a asi o 150 m dále je menší zarostlá pískovna (60 m délky x 5 m výšky). Ve svrchní

části (0,20 - 2 m) se vyskytuje vápnitý pískovec na bázi lavice s větší koncentrací CaC03.

Organický podíl zde tvoří úlomky mlžů, mechovky, serpulidi Serpula conjucta GEINITZ a

ojedinělé zvápenatělé stélky Corallinacei. Z písčitého podílu byl zjištěn převážně křemen,

někdy s uzavřeným akcesorickým apatitem. Hojný je muskovit a biotit. Ve vrstvě 5,00-7,00

m se ve svrchní části vyskytuje zelenavý glaukonitický pískovec, v 7,00-9,00 m se vyskytují

četné úlomky schránek ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK). V nejspodnější části

profilu se vyskytuje sladkovodní vápenec, který nasedá na rulu.

DROBOVICE lokalita č. 11

(1 km sz. od obce)

Stěnová pískovna (20x15x5 m), dnes již z velké části zasypaná. Byl zde získáván

žlutozelený až světle žlutošedý písek z glaukonitického kvádrového pískovce. Maximální

velikost zrn je 2 mm, ale obsahuje valouny křemene a ruly až 5 cm velké. Ve spodních

částech profilu, který je dnes zasypán, se vyskytovaly schránky mlže Rhynchostreon

suborbiculatum (LAMARCK).

13

KUTNÁ HORA - VYŠATŮV LOM lokalita č. 12

(při silnici Kutná Hora - Zbraslavice)

Stěnový lom (150 m délky a 20 m výšky), částečně zavezený. Byl zde zjištěn bílošedý,

středozrnný až hrubozrnný vápnitý pískovec až vápenec se schránkami pachyodontních

mlžů, především s Radiolites sanctaebarbarae POČTA, Diceras sp. Vápenec dále hojně obsahuje

ostny ježovek "Cidaris" vesiculosa GOLD-FUSS, Tylocidaris sorignetti (DESOR), žraločí zuby

druhu Oxyrhina mantelli a úlomky schránek ústřic Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK),

Exogyra sigmoidea REUSS. Vyskytuje se tu také brachiopod Cyclothyris zahalkai NE-

KVASILOVÁ. V nadloží byla odkryta scyphiová opuka (0,1-1,7 m) s četnými zbytky

spongií.

Vápenec o stejném složení byl odkryt pod nově vznikajícím gymnáziem v Kutné

Hoře. Obsahuje tytéž zkameněliny jako ve Vyšatově lomu.

STRATIGRAFIE LOKALIT

Mořská záplava v křídě na Kutnohorsku nebyl akt jednodobý. Moře, které se šířilo od

severovýchodu na Vysočinu, zasáhlo do okolí Kutné Hory dvěma směry - východně od

Kaňkovských vrchů, které zčásti zaplavilo a z nichž vystupovaly jen rulové ostrovy a útesy s

příbřežní faunou a pak sníženinu mezi Kuklíkem a Miskovickým vrchem jižně od Červených

Peček.

Stáří sedimentů je cenoman až spodní turon.

Cenoman

Rozsahem převažují horniny mořského cenomanu, jen z malé části horniny

sladkovodního původu, které jsou vzácné a nesouvisle v proláklinách, dnes již zarovnaných,

např. u Malešova (URBÁNEK 1931).

Mořský cenoman vytváří vedle vápnitých, ale někdy i nevápnitých kvádrových

pískovců, hlavně organodentrické písčité vápence, slepence a vzácně i slínité vápence.

Prvními, prokazatelně mořskými sedimenty cenomanu jsou jemnozrnné kaolinitické

pískovce, místy s limonitickou příměsí - Písečný vrch u Malešova, Roztěž. Význačné jsou zde

větší formy ústřice Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) a další úlomky schránek

ústřic.

Facie jemnozrnných kaolinitických až vápnitých pískovců s čočkami biodetritických

vápenců můžeme zařadit jako vyšší člen cenomanského stratigrafického profilu. Je pro ni

typické zastoupení mlže Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) - např. Mezholezy.

Transgrese cenomanu v okolí Mezholez zarovnala předkřídový reliéf. Směrem k centru

kutnohorské zátoky se vápence stávají písčitější, až na východě a jihovýchodě v okolí

14

Malešova přecházejí do vápnitých pískovců, které jsou zpravidla výše nad písčitými vápenci.

Spodní turon

Nejstaršími sedimenty spodního turonu jsou biodetritické vápence, které se vyskytují

jako valounový materiál v cenomanské facii.

Pokračujícím členem stratigrafického sledu spodního turonu jsou vápnité pískovce až

písčité vápence s vložkami středně zrnitých biodetritických vápenců.

Typickým znakem této facie je velké množství nejrůznější fauny. Typickými druhy jsou

ústřice, brachiopod Cyclothyris zahalkai NEKVASILOVÁ, ostny ježovek "Cidaris" vesiculosa,

Tylocidaris sorignetti (DESOR), žraločí zuby -především Oxyrhina mantelli, mechovky, serpulidní

červi a další fauna.

Spodním členem horních poloh spodního turonu jsou vápnité pískovce typické

výskytem rybích zbytků - rybích koprolitů, zubů a ústřice Rhynchostreon suborbiculatum

(LAMARCK). Nejvyšší člen souvrství spodního turonu příbřežní facie je scyphiová opuka

(podle Friče 1870) - silně písčité slínovce s četnými mořskými houbami (Vyšatův lom v

Kutné Hoře). Vedle spongií se tu hojně vyskytují ústřice i ramenonožci Cyclothyris zahalkai

NEKVASILOVÁ.

MOLLUSCA

BIVALVIA (LAMELLIBRANCHIATA, PELECYPODA)

RHYNCHOSTREON BAYLE, 1878

RHYNCHOSTREON SUBORBICULATUM (LAMARCK 1801)

(pl. 138, Syst.Anim.Vert.p.398)

Gryphaea suborbiculata LAMARCK, 1801: Syst.Anim.Vert.P1.138,p.398

Exogyra columba LAMARCK, 1819 v.6, pt.l.,p.98

Rhynchostreon BAYLE, 1878

Rhynchostreon chaperi DOUVILLÉ, 1879

Rhynchostreon HILL, VAUGHAN, 1898 p.25,29

(nomen nudum)

Zařazení:

Ústřici Rhynchostreon suborbiculatum jako první popsal Lamarck roku 1801 v dodatcích na

straně 398 ve své práci Syst.Anim.Vert. jako druh rodu Gryphaea. Bayle (1878) tento druh

stanovil jako typický pro rod Rhynchostreon, který popsal.

Výskyt:

15

Severní Amerika (Nové Mexiko, Texas, Colorado, Minnesota, Virginie) Evropa (Anglie,

Francie, Německo, Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rusko, Španělsko,

Portugalsko, Sardinie, Švýcarsko, Rakousko) Asie (Indie, Sýrie) Afrika (Tunis, Alžír)

Stratigrafické rozpětí:

Svrchní křída - cenoman, turon

Popis:

Schránka bývá středně veliká (kolem 13 cm výšky), vyskytují se však jedinci svými

rozměry značně odchylní. Levá miska je hladká, více vypuklá (v předozadním řezu). Vrchol

levé misky je nízký, výše položený než zámek schránky, Výška levé misky překračuje její

délku (obecně je výška 108 % délky, ale může dosáhnout až 143 % velikosti). Vrchol je velmi

stočený (až dvakrát); je mírně opistogyrní a gryfeoidně stočený. Povrch levé misky je velmi

hladký s jemnými růstovými vrásami a s hustě zmáčknutým, hladkým porostem šupinek.

Oblý kýl levé misky se vyskytuje jen v raném vývojovém stadiu mlže, kdy je asi 1 cm vysoký.

Kýl je také více nápadný pro jedince, kteří mají drobná radiální žebra. Ta se vyskytují také jen

v raném vývojovém stadiu. U jedinců se v dospělosti na levé misce objevuje široká, mělká,

snadno přehlédnutelná brázda. Spojovací oblast mezi levou a pravou miskou buď chybí,

nebo je velmi malá, max. 9-13 mm dlouhá. Pravá miska je suborbikulární, delší než vyšší. Je

dorsoventrálně vydutá. Adductor kulatý na obou miskách. Jamky ani zoubky (chomata)

nejsou vyvinuty. Stopy po přirůstání jedince jsou většinou nezřetelné, schránky jsou v

dospělosti volné.

Podobné druhy:

Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK) je dosti podobný tvarem i velikostí jinému

druhu Amphidonte obliquata (PULTENEY, 1813). Levá miska tohoto druhu je vyšší, ale méně

klenutá, s vrcholem zřetelně opistogyrním. Spojová linie je tvořena drobnými jamkami

(chomaty). Vnější povrch je lupenitý. Pravá miska je vyšší, vrchol je zavinutý. Jsou viditelné

stopy po přirůstání. Některé schránky byly v dospělosti volné. Tato ústřice žila také v době

cenomanu a spodního turonu.

Poznámky:

I v dnešní době se často používá nesprávný název Exogyra columba, který byl pod

uvedeným jménem popsán Lamarckem (hist. Nat. Anim. Sans Vertébres, VI.,(1), p. 198) ve

spojení s rodem Gryphaea. V této práci Lamarck odkazuje na dvě starší vyobrazení (Knorr:

Petrif., part 2, D III, pl.62, fig 1,2 a Encyclop., pl 198, fig 3,4). Ve své dřívější práci z r. 1801

(Syst.Anim.Vert.) uvádí Lamarck v dodatcích na straně 398 nový druh Gryphaea suborbiculata.

16

Bližší popis a charakteristika není uvedena, ale je uveden odkaz na vyobrazení starší.

Vzhledem k tomu, že tento odkaz je totožný s odkazem u pozdějšího druhu Gryphaea columba

z roku 1819, je zřejmé, že toto mladší jméno je synonymem jména staršího. Někteří pozdější

autoři (WOODS, 1913) si již uvědomovali nomenklatorickou neplatnost názoru "columba",

ale jeho užívání zdůvodňovali všeobecnou vžilostí a známostí. První, kdo toto původní

Lamarckovo pojmenování začal užívat v literatuře, byl v roce 1871 F. Stoliczka. Ten popsal

druh Exogyra suborbiculata (LAMARCK) z cenomanu až spodního turonu jižní Indie.

Výskyt:

Rhynchostreon suborbiculatum (LAMARCK, 1801) je jednou z našich nejtypičtějších a

nejhojnějších ústřic ve svrchnokřídových usazeninách. Nachází se v kaolinitických

pískovcích, vápnitých pískovcích. Vyskytuje se v cenomanských a turonských sedimentech

na Kolínsku a Kutnohorsku (Nebovidy, Červené Pečky, Roztěž, Mezholezy, Malešov). Je

znám i z dalších oblastí České křídové pánve.

Literatura

DVOŘÁK J., RŮŽIČKA B. (1966): Geologická minulost Země

ŠPINAR Z. (1986): Základy paleontologie bezobratlých

ZÁRUBA B. (1972): Časopis Národního muzea - odd. přírodovědné 141.1/2

ZIEGLER V. (1989): Stratigrafie a vrstevní sled křídových sedimentů v kolínské oblasti

České křídové pánve - Časopis Národního muzea, řada přírodovědná Vol.160 (1-4), pp.

29-46, Praha

Kolínsko a Kouřimsko (1933): Obraz poměrů života obyvatelstva i pamětí přírodních

Sborník oblastního muzea v Kutné Hoře: řada B, č.8-9

Sborník oblastního muzea v Kutné Hoře: řada B, č. 10-11

Summary

In this work are described cretaceous localities in the vicinity of the town Kolín. Lithological

composition as well as stratigraphical position is given. Attention in concentrated on the

species Rhynchostreon suborbiculatum.

17


STRATIGRAFIE A MALAKOFAUNA

HOLOCENNÍ TERASY BAKOVSKÉHO POTOKA

U VEPŘEKU

Stratigraphy and molluscan fauna of the holocene terrace of the Bakov brook near Vepřek

Vojen Ložek

Úvod

Výzkum nivy Bakovského potoka těsně nad obcí Vepřek navazuje na záchranné

archeologické práce prováděné v letech 1991-2 na pravěkém sídlišti na návrší Na Hebroně v

sousedství kostelíka Narození P. Marie, které protíná trasa dálnice D 8 (SKLENÁŘ &

LUTOVSKÝ 1993). Z archeologických objektů pocházejících z neolitu a různých fází doby

bronzové byla získána malakofauna ukazující na téměř úplné odlesnění krajiny, což potvrdily

i nálezy paleobotanické. Uvedené návrší tvoří plochý hřbet, který strmě spadá k Vltavě,

zatímco se mírně svažuje k Bakovskému potoku. V obou údolích dnes značné plochy pokrý-

vají lužní háje, v nichž žije ochuzená lesní malakofauna, která kupodivu zcela schází v

pravěkých objektech.

Celý prostor ovšem leží v černozemní oblasti, kde se v poledové době nerozvinula

společenstva lesních plžů, která jinak představují hlavní složku malakofauny střední Evropy

(LOŽEK 1949,1982). Z toho lze soudit, že se vývoj v našem černozemí podstatně lišil od

obecného středoevropského schématu, které se vyznačuje naprostou převahou lesa od

počátku klimatického optima v holocénu. Tento rozdíl je dodnes předmětem sporů, které lze

řešit jedině na základě fosilních dokladů, jichž je ovšem v Černozemí nedostatek. Platí to

nejen pro paleobotaniku (FIRBAS 1949, 1952), ale do značné míry i pro paleozoologii.

18

Vrstevní sledy s měkkýší faunou máme zatím po ruce jen ve facii svahových uloženin z

okrajových zón (SMOLÍKOVÁ & LOŽEK 1978). Proto každý nález z černozemní oblasti,

především z jejích vnitřních okrsků, je velmi vítaný a zasluhuje uveřejnění.

Při průzkumu trasy dálnice se podařilo zjistit malakofaunu v břehových nátržích

Bakovského potoka v úseku mezi mostkem ve Vepřeku a trasou dálnice. V potoční nivě je

zde vyvinut výrazný stupeň - "nivní terasa", jejíž biostratigrafický rozbor podává tato studie.

Poloha a popis profilu

Sondou byla očištěna břehová nátrž na pravém břehu Bakovského potoka nedaleko

pod trasou dálnice v místech, kde se potok ohýbá k východu k obci Vepřek. Pravý břeh zde

tvoří zřetelný stupeň 3-4 m nad hladinou potoka, který plynule navazuje na plochý svah

stoupající k železnici a dále k návrší Na Hebroně. Nadmořskou výšku lze odhadnout na 168

m, průměr ročních teplot obnáší 8,8° C, srážek 480-490 mm. Po obou stranách potoka se

táhne pás druhotného smíšeného luhu svěžího rázu, mokřady zde nejsou vyvinuty. Na

protějším levém břehu jsou znatelné stopy mlýnských úprav a zbytky zpustlých sadů. Podle

vysázené řady topolů bílých nazývají místní obyvatelé tuto trať Lindov.

Profil v čele sondy, tedy v řezu rovnoběžném s potokem, znázorňuje obrázek 1 s

podrobným popisem vrstev. Co se týče celkové situace v okolí odkazuji na plánek ve

zmíněné archeologické studii (SKLENÁŘ & LUTOVSKÝ 1993).

Měkkýší fauna

Ze všech makroskopicky rozlišitelných vrstev profilu byly odebrány vzorky o objemu

cca 5-6 dm3, usušeny, rozplaveny a vybrány včetně úlomků ulit. Výsledky statistického

rozboru shrnuje přehledná tabulka (tab.l), z níž lze čerpat i základní údaje o

paleoekologickém a biostratigrafickém významu jednotlivých druhů.

Spodní dvě vrstvy (7,6) tvořené štěrkopískovým a písčitým materiálem poskytly jen

chudé nálezy, které proto mají spíše jen orientační význam. Nadloží však obsahuje bohaté

fauny, jejichž statistický rozbor v plné míře obráží paleofaunistické poměry v nivě

Bakovského potoka i v jejím okolí.

Zvláštní zmínky zasluhuje horizont označený jako 5', který odpovídá bazi vrstvy 5,

popř. se vkliňuje mezi vrstvy 6 a 5. Představuje okraj výplně odstaveného koryta, které leží v

bezprostředním východním sousedství profilu, do něhož zasahuje jen svým okrajem.

19

Biostratigrafický rozbor

Vzhledem k nepatrnému zastoupení hlavní ekologické skupiny A a zejména skupiny 1,

která zahrnuje význačné lesní druhy, jejichž nástup, šíření i ústup představují hlavní podklad

malakostratigrafického členění holocénu, naráží biostratigrafické hodnocení vrstevního sledu

na značné obtíže, neboť vývoj malakocenóz je těžko srovnatelný s průměrným sledem

malakofaun v holocénu střední Evropy. Proto se musíme omezit na ty nečetné opory, které

nám v tomto případě vývoj malakofauny poskytuje:

Chudá společenstva z vrstev 7 a 6 se vyznačují převahou euryekních druhů otevřené

krajiny (skupina 5); ostatní skupiny jsou zastoupené jen jednotlivými nálezy. Charakteristické

prvky staršího holocénu nebyly zjištěny. Jednotlivé ulity sprašových prvků Vertigo parcedentata

a Pupilla sterri byly nepochybně přemístěny z rozplavených výchozů spraše.

Ve výplni starého koryta 5' výrazně vrcholí výskyt druhů mokřadních (skupina 9),

významně jsou zastoupené druhy vodní včetně obyvatel stálých vod jako je Planorbis carinatus

a Valvata piscinalis, nápadná je kulminace Bilhynia tentaculata. Prudce vzrůstají podíly druhů

otevřené krajiny (5), přimíseny jsou prvky stepní (4) i převážně lesní (2). Vlastní poloha 5 se

vyznačuje poklesem malakologického bohatství, který se projevuje zejména u vodních druhů

(10), jinak však obraz zůstává podobný jako v 5.

Ve vrstvách 4 a 3 opět stoupá bohatství druhů i počet jedinců, výrazně jsou zastoupené

druhy mokřadní (9), ve vrstvě 3 i druhy vodní, které však indikují spíše mělké zarostlé a

zčásti periodické vody. Nápadně kulminují Vallonia costata, V.pulchella a Truncatellina cylindrica,

maxima dosahuje ve vrstvě 4 i Carychium tridentatum spolu s druhem světlých hájů, křovišť a

plášťů Fruticicola fruticum, který je zde hojně zastoupen v celých dobře zachovalých ulitách.

Významný pro souvrství 5-3 je výskyt lesního druhu Vertigo pusilla, který je dnes v široké

oblasti vymřelý. Počínaje vrstvou 3 se ve významném podílu objevuje moderní terikolní

prvek Cecilioides acicula a první ulity rovněž moderního přistěhovalce Xerolenta obvia. V

souvrství 5-3 vrcholí bohatství malakofauny v prostoru lokality, což platí i pro nepatrně

zastoupenou lesní skupinu 1. Je zde trvalá příměs stepních druhů (4), jinak má fauna stále

výrazný podíl mokřadních a vodních druhů, k nimž se druží euryekní prvky otevřené krajiny,

které mohou obývat různě vlhké nivní louky. Krajina má stále otevřený charakter, i když v

blízkosti, např. na srázech obrácených k severu výše proti proudu, lze předpokládat menší

lesní porosty. Podstatné je významné zastoupení pontické Cepaea vindobonensis ve vrstvách 4 a

3, neboť ve středních Čechách ukazuje na mladší polovinu holocénu. Vzhledem k tomu, že

nástup Cecilioides acicula není starší než sklonek bronzové doby, lze popsané souvrství zařadit

do konce klimatického optima,tj. mladšího epiatlantiku.

- Povrchové vrstvy 2 a 1 představují přechod k převážně terestrické facii, nicméně i v

nich se objevují některé vodní a mokřadní druhy, které ovšem mohou pocházet z potočních

20

náplavů. Cecilioides si udržuje významný podíl, zajímavý je i vzestup stepního druhu Chondrula

tridens a trvalý výskyt Helicopsis striata. Teprve v povrchové vrstvě 1 se objevují Ena obscura a

moderní element Oxychilus cellarius; Aegopinella minor zde dosahuje maxima. Pozoruhodné je,

že ani zde nebyly zjištěny druhy, které na lokalitě žijí a převládají v současné době, jako

Trichia hispida (L.) a Alinda biplicata (Mtg.). Celkový obraz v souvrství 2-1 tedy odpovídá

mladšímu holocénu (subboreálu až subrecentu), ovšem ve zcela nedávné době (posl. století?)

se zde obraz krajiny významně změnil.

Nastíněný vývoj se v základních rysech shoduje s poznatky z jiných nalezišť v

černozemní oblasti. Vyznačuje se chyběním lesního optima a trvalým výskytem

starousedlých stepních prvků Chondrula tridens a Helicopsis striata. Stáří bazálních vrstev je

obtížné odhadnout. V úvahu připadá nejspíše starší epiatlantik až atlantik, pro vyšší věk

nejsou žádné doklady.

Vývoj krajiny podle výpovědi malakofauny

Zatímco biostratigrafická výpověď zjištěných společenstev je jen přibližná, poskytuje

jejich rozbor poměrně výstižný záznam okolní krajiny. Nutno zdůraznit, že jde o nálezy z

potoční nivy, které obrážejí nejen stav v bližším okolí, především v pásmu nivy, nýbrž i v

oblastech výše proti proudu potoka, popř. jeho přítoků, neboť část ulit pochází z

povodňových náplavů. Výpověď fosilních společenstev není tedy jen místní, nýbrž vztahuje

se na širší oblast.

Bazální vrstvy (7,6) představují korytovou facii a jejich fauna má proto nízkou

výpovědní hodnotu, neboť obráží jen specifické podmínky tohoto prostředí. Její výpověď

však není v zásadním rozporu s poznatky odvozenými z nálezů v nadloží.

Poměry v souvrství 5-3 odpovídají potoční nivě, v niž se střídala ramena v různém

stupni zazemnění s mokřady až středně vlhkými loukami. Krajina měla parkovitý ráz bez

větších lesních celků, na okolních stráních převažovaly suché trávníky až vyslovené stepi.

Lužní háje mohly místy krýt nivu někde výše proti proudu, jak nasvědčuje výskyt

jednotlivých kusů Perforatella bidentata, která je dodnes hojná v pramenné oblasti Bakovského

potoka a jeho přítoků (Džbán) a dodnes rovněž žije na protějším břehu Vltavy.

Nálezy z nejvyšších poloh (2,1) ukazují přechod k terestrické facii, kdy celkový ráz lze

nejlépe označit jako svěží. Změna k ochuzené lesní cenóze v současnosti je patrně zcela

mladého data. Vyznačuje se šířením druhů, které dobře snáší urbanizované nebo

ruderalizované prostředí, k nimž např. patří Alinda biplicata, Trichia hispida a zčásti i Ena

obscura známé z četných míst z intravilánu Velké Prahy. Lesní druhy citlivé k antropickým

zásahům zde nebyly vůbec zjištěny. Dnešní fauna v prostoru profilu pozůstává z několika

přizpůsobivých druhů a ve srovnání s malakozoologickým bohatstvím, které zde bylo v

21

minulosti, je smutným dokladem obrovského poklesu biodiverzity v důsledku změn z

poslední doby.

Popsaný obraz vývoje potvrzuje předpoklad, že naše černozemí má přímou návaznost

na lesostepní krajinu nejstarší ho holocénu, což dokládá nedostatek lesního optima i

průběžný výskyt starousedlých stepních druhů, k nimž se později druží stepní prvky

moderní. Tento stav se vyvinul v důsledku časného rolnického osídlení doloženého v bližším

i vzdálenějším okolí.

Závěr

Poznatky získané rozborem nivní terasy Bakovského potoka jsou dokladem, jaký

význam mají tato naleziště pro poznání vývoje černozemí i starosídelní oblasti, odkud stále

máme jen málo fosilních dokladů o stavu a vývoji přírody. V těchto krajinách je totiž

nedostatek vhodných úpatních akumulací, jeskyní, převisů a dalších podobných lokalit, takže

nivy představují hlavní zdroj paleozoologické a někdy i paleobotanické informace. Na tuto

skutečnost upozornil vlastně již kdysi J. PETRBOK (1933) tím, že popsal několik nálezů

měkkýšů z " holocenních teras potoků", které na rozdíl od vlastní zaplavované nivy jsou

přístupné přímému ohledání. Tyto nálezy zatím nelze plně zhodnotit z biostratigrafického

hlediska pro jejich nízký počet, který nedovoluje širší srovnání a odvození příslušných

zákonitostí. Nicméně však jde o velmi nadějný přístup, který může vrhnout světlo na řadu

dosud nejasných problémů středoevropské holocenní paleogeografie a především ukázat jak

hojné kdysi byly údolní mokřady i menší vodní nádrže s bohatou faunou a patrně i flórou.

Summary

In the valley of the Bakovský Brook near Vepřek (Central Bohemia) the floodplain is

subdivided into two levels. The higher one forms a distinct terrace step consisting of

calcareous loamy and sandy sediments which include numerous molluscan shells. This

depositional sequence is described in the Czech text (Fig.l). Samples of 5-6 dm3 were taken

from all layers. The earth material was air-dried, wet-sieved and the shells incl.fragments

extracted. The results are given in table 1 including also the basic information on ecologic

and biostra-tigraphic significance of each species.

The basal layers 7 and 6 consisting of alluvial gravels and sands are rather poor in

mollusca which are predominantly represented by tolerant open-ground species (ecol. group

5). No Early Holocene index species were recorded, woodland elements are lacking.

The overlying beds 5-3 show a dramat icincrease both in species and individuals. The

assemblages in question consist of several ecologically different components associated

22

particularly with aquatic, wetland and mesic grassland environments. Several steppe (group

4) and semi-open woodland elements (2) occur mostly in small amounts. Of importance is

the culmination of Fruticicola fruticum as well as of both Vallonia and Truncatellina

cylindrica in layer 4. Heliophilous species of nutrient-rich wet meadows such as Vallonia

enniensis or Vertigo angustior are also important. Among woodland species Vertigo pusilla

is of particular interest being regionally extinct at present. Of biostratigraphic importance is

the strong occurrence of Cepaea vindobonensis which is characteristic of the younger half of

the Holocene in Bohemia.

In layer 3 the modern immigrant Cecilioides acicula appears first in consider-able

numbers. This fact suggests that this layer is not prior to the final Bronze Age. The fauna of

layers 2 and 1 reflects terrestrial environments with persisting predominance of open-ground

elements. In the surface soil 1 Ena obscua and Oxychilus cellarius appear and Aegopinella

minor attains its culmination.

The above developmental pattern is characteristic of the chernozem areas in Central

Europe. It differs from the common Holocene malacofaunal sequence by the absence of

fully developed woodland assemblages whose succession provides the best biostratigraphic

criteria. For this reason, it is rather difficult to attribute particular horizons of the sequence

in question to certain phases of the Holocene. It might be believed that the complex of

strata 5-3 corresponds to the late climatic optimum, i.e. to the Epiatlantic (sensu JAGER).

By contrast, the malacocenoses in question provide reliable evidence of environmental

conditions in the mid-Bohemian chernozem area which never was covered by closed

woodland during the Holocene since it was settled by Neolithic farmers already in the 5th

millenium BC. This early landnam hindered the expansion of closed forests and preserved

the relics of Early Holocene steppes as documented by continual occurrences of aboriginal

steppe species such as Chondrula tridens and Helicopsis striata. The prehistoric cultural

landscape represented a xerothermic park1and which was less forested during the Bronze

Age than at present. The floodplains of larger valleys were rich in calcareous wetlands,

swamps and various water bodies which disappeared only in recent times due to increasing

human activities. The present-day fauna is thus less rich in species and individuals and shows

a much lower diversity than that of prehistoric times.

23

Literatura

FIRBAS F., 1949,1952: Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mittelcuropas nördlich

der Alpen, 1,II. - 480,256 stran. G. Fischer, Jena.

LOŽEK V., 1949: Studie českých stepí na základě recentních i fosilních měkkýšů. -

Rozpravy II. třídy České akademie, LVIII, 18,90 stran, tab. I-III.Praha. - 1982:

Faunengeschichtliche Grundlinien zur spät und nacheiszeitlichen Entwicklung der

Molluskenbestande in Mitteluropa.- Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92, 4, 106 stran, tab.l-8,

Beil.l-4. Praha.

PETRBOK J., 1933: Trojí fosilní fauna měkkýšů teras středočeských potoků. -Příroda,

XXVI, 6, str. 167-169.Brno.

SKLENÁŘ K. & LUTOVSKÝ M., 1993: Vepřek - Archeologický výzkum na Kralupsku. -

66 stran. Městské muzeum v Kralupech, Kralupy n.Vlt.

SMOLÍKOVÁ L. & LOŽEK V., 1978: Die nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze

und Štětí als Beleg der Boden- und Landschaftsentwicklung im böhmischen

Tschernosemgebiet.- Beiträge zur Quartär-und Landschaftsforschung / J. Fink

Festschrift/. - Str. 531-549. Verlag F.Hirt, Wien.

24

25

VYSVĚTLIVKY - EXPLANATION

Ekologická charakteristika - Ecologic characteristics

Hlavní ekologické skupiny (Main ecologic groups):

A - les všeobecně (woodland in general), B - otevřená krajina (open country),

C - les/bezlesí (woodland/open country), D - mokřady, vodní nádrže (wetlands, waters)

Ekologické skupiny (Ecologic groups):

1 - les (closed forest), 2 - převážně les, podružně otevřená svěží (W/M/), suchá (W/S/)

nebo vlhká (W/H/) stanoviště (predominantly woodland, occasionally mesic (W/M/), dry

(W/S/) or damp (W/H/) habitats), 3 - vlhké lesy, luhy (damp woodland, riverine forests), 4

- stepi, xerothermní skály všeobecně (S) nebo mírně zastíněné (S/W/) (steppes, xerothermic

rocks, in general (S) or modera-tely shaded (S/W/), 5 - otevřená krajina všeobecně (open

country in general), 6

- převážně suchá lesní i otevřená stanoviště (predominantly dry woodland and open

habitats), 7 - převážně svěží/různá lesní i otevřená stanoviště (predominantly mesic/catholic

woodland and open habitats), 8 - převážně vlhká lesní i otevřená stanoviště (predominantly

damp woodland and open habitats), 9 -mokřady, břehy (wetlands, banks), 10 - vody: stojaté i

tekoucí (ST), stojaté (S) a periodické (P) (waters: stagnant/running (ST), stagnant (S) and

ephemeral (P)

Biostratigrafická charakteristika - Biostratigraphic characteristics

+ - sprašové druhy (loess species), ++ - vůdčí sprašové druhy (index loess species),

(+) - místní a příležitostné sprašové druhy (local and occasional loess species),

G - druhy přežívající glaciál mimo sprašovou zonu (species surviving the glacial out of the

loess zone), (G) - jako předchozí, ale jako relikty (as above, but as relics),

! - význačné druhy teplých období (characteristic thermo-mere species), !! - vůdčí druhy

teplých období (index thermomere species), (!)

- eurythermní druhy teplých období (eurythermic thermomere species), M -moderní

přistěhovalci (mladoholocenní) (modern,i.e. Late Holocene immigrants)

3 - počet jedinců (number od individuals), 1? - určení přibližné (derermination approximate),

(1) - zavlečeno z jiných vrstev (reworked from other strata)

26

Obr.l Stratigrafie holocenní terasy Bakovského

potoka u Vepřeku.

1-tmavě hnědošedá humozní hlína, 2-šedohnědá

humozní hlína, 3-tmavě hnědošedá, hruběji drobtovitá,

humozní hlína s nečetnými valounky, 4-černošedá, ulehlá,

silně humozní hlína s příměsí štěrku a četnými ulitami

Fruticicola fruticum, 5-světle hnědošedá, silně písčitá hlína s

úlomky opuk a valounky, 5'-tmavošedá písčitá hlína s

příměsí štěrku a velmi četnými ulitami, 6-hnědošedý,

místy narezle mramorovaný, slabě hlinitý písek, 7-

naplavený potoční štěrkopísek šedohnědé barvy s

tmavými vložkami; četné placičky opuk; většinou

víceméně cementovaný CaCO3; 8-jako 7, ale s hrubými

valouny přemístěnými z vltavských teras, 9-navětralý

turonský slín bělošedé barvy.

Fig.l Stratigraphy of the Holocene terrace of the

Bakov Book near Vepřek:

1-dark brownish grey humic loam, 2-greyish brown

humic loam, 3-dark brownish grey humic loam, medium

coarse crumb structure, sparse small pebbles, 4-greyish

black compact humus - rich loam, with 2-3cm pebbles

/semi-terrestrial soil/, numerous adult shells of

Fruticicola fruticum, 5-light brownish grey very sandy

loam with dispersed marlstone fragments and pebbles, 5'-

dark grey sandy loam with gravel admixture and very

numerous shells, 6-brownish grey sand with rusty

limonitic veins and gravel admixture, 7-alluvial brook

gravel, greyish brown with dark intercalations; rich in

marlstone slabs; partly cemented by CaCO3, 8-as above,

but including numerous coarse pebbles replaced from

older Vltava terraces, 9-partially weathered whitish yellow

Turonian marlstone.

27


PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ FLÓRY A VEGETACE

NPR DRBÁKOV - ALBERTOVY SKÁLY

Flora and vegetation of the Drbákov - Albertovy skály Nature preserve

Rudolf Hlaváček

NPR Drbákov - Albertovy skály se nachází na pravém břehu1 středního toku Vltavy v

okrese Příbram na katastrálním území obce Nalžovické Podhájí (mapka Č. 1). Její přesná

poloha je podle Jirákové (1980b) dána souřadnicemi 49°44' s.z.š. a 14°22' v.z.d. Lokalita tisů

je na Drbákově chráněna již od roku 1933. Roku 1977 byl schválen návrh na rozšíření

rezervace o komplex Albertových skal (Jiráková l.c). V současnosti zaujímá rezervace plochu

62.77 ha (Knížetová et al. 1987). Důvodem ochrany je uchování přirozených, původní

vegetaci blízkých společenstev skalnatých svahů vltavského kaňonu včetně mezofilních lesů

stinných svahů, v nichž dodnes přežívá poměrně vitální populace tisu červeného. V rezervaci

žije řada chráněných rostlin a živočichů.

Přírodní poměry

Klimaticky náleží území rezervace k mírně teplému a mírně vlhkému okrsku s mírnou

zimou (Quitt 1971). Další údaje jsou převzaty z práce Jirákové (1980b). Nejchladnějším

měsícem je leden, nejteplejším a zároveň nejdeštivějším červenec. Průměrné roční teploty se

pohybují kolem 8°C (ve vegetačním období -duben až září - kolem 14°C), průměrný úhrn

srážek činí ročně 561 mm (ve vegetačním období 373 mm). Celkově je podnebí poměrně

suché, neboť se zde ještě uplatňuje srážkový stín Brd. S ohledem na vegetaci jsou však pro

rezervaci podstatnější mezo- a mikroklimatické rozdíly vzniklé působením reliéfu.

28

Podrobný geologický průzkum okolního území byl prováděn v letech 1953-54

(Hejtman, Fediuk et Dudek 1954, 1955). Největší část rezervace je vystavěna z hornin

jílovského pásma, Z a JZ část kóty 490 (Drbákov) budují tak zvané pokryvné útvary -

kamenité až hlinitokamenité suti tvořené většinou autochtonním materiálem. Převážně jde o

velmi tvrdé, nesnadno zvětrávající horniny, které jsou místy prostoupeny vápnitými

vložkami. Pokud na nich vzniknou hlubší půdy, jsou obvykle bohaté vápníkem i jinými

živinami. Stanoviště s nedokonale navětralou povrchovou vrstvou jsou živinami chudá a

porostlá spíše silikofyty. Prosakuje-li voda ze skal, popřípadě stéká skalními žlaby, vylučuje se

druhotný CaCO3 v podobě pěnovcových inkrustací, které se místy mohou i hromadit (Ložek

1988). V detailu bývá skalní komplex velmi pestrou mozaikou různých hornin.

Mapa č. 1 - Situační mapka

29

Na základě sběru vzorků hornin prováděného během botanického výzkumu lze

petrografickou situaci v rezervaci shrnout do následujících bodů:

1. Na Z exponované stěně vltavského údolí v severní části rezervace pravděpodobně

převažují metamorfované bazické horniny.

2. V jižní části rezervace je vysoké zastoupení kyselejších hornin vyvřelých a

metamorfovaných.

3. V mikro- i makrostruktuře geologických útvarů dochází na území rezervace k výraznému

prolínání kyselých a bazických hornin.

4. Jsou přítomny primární vápnité horniny, např. čočky erlanu v amfibolitu.

5. V bočních zářezech, eventuelně i v puklinách navětralých hornin se vyskytuje druhotně

vysrážený vápnitý substrát (vápnitý sintr), např. vápnité povlaky na kontaktně

metamorfovaném amfibolickém rohovci.

Této geologické pestrosti odpovídá nejen rozmanitost místní květeny, ale i společný

výskyt druhů se zcela protikladnými nároky na půdní reakci, např. vřesu a pěchavy.

Vltava si v tomto úseku svého toku udržuje celkově severovýchodní směr. Vytváří zde

četné meandry, na jejichž nárazových březích se vypínají rozsáhlé skalní amfiteátry. K

nejmohutnějším patří i převážně ZJZ exponované skály v severní polovině rezervace.

Relativní převýšení v rezervaci (218 m) je dáno rozdílem nadmořské výšky při hladině

slapské nádrže (272 m n.m.) a na vrcholu Drbákova (490 m n.m.). Severovýchodní část

chráněného území se vyznačuje velkou výškovou členitostí. Nalezneme zde vysoké skalní

výchozy se strmými stěnami, svahové hřebeny oddělené roklemi s Četnými skalními stupni i

prudce spadající žlaby. Výslunná Z až JZ expozice tvoří nápadný kontrast vůči stinným, k S

až SZ směřujícím svahům sousedního Drbákova, a podmiňuje celkově xerotermní ráz tzv.

Albertových skal (Ložek 1988). Význačným geomorfologickým rysem je tvorba suťových

svahů a kuželů. Úpatí jsou však v současnosti zatopena vodou přehradní nádrže, jejíž vzdutí

se zde pohybuje okolo 26 m (Jiráková 1978).

Z půdních typů jsou Jirákovou (1980b) uváděny mulový ranker (skalní plošina na

rozhraní svazu Tilio-Acerion a vrcholové smrkové monokultury v oblasti Drbákova),

hnědozemní ranker (reliktní bory na exponovaných skalách a zakrslé doubravy s

Vincetoxicum hirundinaria) a typická středoevropská hnědozem včetně nevyvinuté

hnědozemě s ne zcela diferencovanými horizonty (listnaté a smíšené lesy).

NPR Drbákov - Albertovy skály leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské

mezofytikum a náleží k fytogeografickému okresu Střední Povltaví (cf. Skalický 1988), jehož

bližší floristickou a vegetační charakteristiku najdeme v práci Chán et al. 1977. Význačným

rysem zdejší květeny je bohatý výskyt xerotermních rostlin budujících teplo- a suchomilná

rostlinná společenstva spojený s existencí inverzních stanovišť hostících některé podhorsky

30

31

až horsky laděné druhy a rostlinná společenstva. Botanická a zoologická jedinečnost území je

podmíněna existencí tzv. "říčního fenoménu" (Jeník et Slavíková 1964). Díky němu bylo v

kvartéru údolí Vltavy důležitou migrační cestou teplomilných i horských druhů rostlin

(Jiráková 1980a).

Historie botanického výzkumu

Starší botanické práce týkající se území NPR Drbákov - Albertovy skály zmiňují

především tisy na Drbákově (Jiřinová 1925, Barchánek 1940, Hofman 1948). Drbákovská

lokalita však byla uváděna již v roce 1819 bratry Preslovými (in Svoboda 1941), později i L.

Čelakovským (1882). Pro potřeby Státní ochrany přírody byl podrobnější botanický výzkum

proveden až koncem 60. (Houfek 1969) a v polovině 70. let (Skalický 1975). Bezprostředně

navazují práce Boswartové-Jirákové, v nichž se autorka vedle floristického výzkumu

věnovala i studiu rostlinných společenstev (Jiráková 1978, 1980a, 1980b, Boswartová 1984).

Území rezervace se částečně dotkla exkurse vedená v roce 1985 dr. Skalickým (Hrouda et

Skalický 1988).

Metodické poznámky

V následujících kapitolách jsou shrnuty výsledky botanického průzkumu NPR

Drbákov - Albertovy skály provedeného v roce 1993 (cf. Hlaváček 1993b). Území rezervace

bylo rozčleněno na 7 segmentů (mapa č. 2), což při soupisu druhů pro každý segment zvlášť

umožňuje jakousi "kvantifikaci" výskytu jednotlivých taxonů. Jako orientační body pro

vedení hranic byly užity informační tabule stávající naučné stezky. Vědecká jména rostlin

jsou ve většině případů převzata z publikace Hrouda et Skalický 1988, zbylá, není-li uvedeno

jinak (viz soupis zjištěných taxonů), jsou doplněna podle Rothmalera (1976). Ostřice

označovaná v textu Carex digitata* nebyla přesněji určována, takže se může jednat jak o C.

digitata L., tak o C. pallens (Fristedt) Harmaja (cf. Holub 1991). Názvy syntaxonů odpovídají

jménům použitým Jirákovou (1978, 1980a, 1980b), eventuelně některými dalšími autory

(Holub et al. 1967, Moravec et al. 1983).

VEGETACE NPR DRBÁKOV - ALBERTOVY SKÁLY

Podle rekonstrukční geobotanické mapy (list M-33-XXI Tábor) by na plošině nad

vltavským údolím převládaly acidofilní doubravy. Vlastní kaňon je význačný dominancí

dubohabrových hájů. Na severních svazích Drbákova (kóta 490) jsou mapovány suťové lesy,

32

na Z až ZJZ exponovaných Albertových skalách společenstva náležící k mapovací jednotce

šipákové doubravy a skalní lesostepi.

Stručný přehled a charakteristiku rostlinných společenstev rezervace najdeme v

podrobné botanické inventarizaci, jíž v letech 1975 až 1978 provedla Jiráková (1980b). Další

poznámky jsou i v šířeji pojatých pracích této autorky (1978, 1980a, Boswartová 1984).

Celkový obraz místy rekonstrukčně, místy reálně mapovaného vegetačního krytu je zachycen

na mapě Č. 3, jež je převzata z rigorózní práce (Jiráková 1980a). Podrobnější zobrazení až na

úrovni lesních typů se objevuje v diplomové práci (Jiráková 1978) a v botanické inventarizaci

(Jiráková 1980b). V následujícím přehledu jsou shrnuty citovanou autorkou užité názvy na-

vzájem si více či méně odpovídajících vegetačních jednotek.

Přehled rostlinných společenstev NPR Drbákov - Albertovy skály

(podle prací Jiráková 1978, 1980a, 1980b)

fytocenologická nomenklatura

(1978, 1980a, 1980b)

názvy užité na porostní mapě

(1978, 1980b)

Názvy podle porostní

mapy (1980a)

habrové doubravy habrové doubravyas.Melampyro nemorosi-Carpinetum

Passarge 1957

=as .Querco-Carpinetum

medioeuropaeum Tuxen 1937 [J78]

suchá habrová doubrava bikovásubas.Querco-Carpinetum

luzuletosum [J78] =habrová doubrava biková [J80b]

suchá habrová doubravasubas.Querco-Carpinetum

poetosum nemoralis [J78] lipnicová

=Poeto-Carpinetum [J78] =habrová doubrava lipnicová

[J80b]

varianta s Luzula luzuloides

[J78],pozn.5

as.Luzulo albidae-Quercetum kyselé doubravy a bukové kyselé doubravy a

(Hilitzer 1932) Passarge 1953 doubravy bukové doubravy

emend.Neuháusl et Neuháuslová-

Novotná 1967

kyselá buková doubrava bikovásubas.Luzulo-Quercetum

genistetosum (Samek 1964) =kyselá doubrava biková [J80b]

Neuháusl et Neuliauslová-Novotná

1967

=Luzulo-Quercetum

typ s Luzula luzuloides [J78]

33

subas.Luzulo-Quercetum typicum kyselá buková doubrava

Neuháusl et Neuháuslová-Novotná borůvková

1967 =kyselá doubrava borůvková [J80b]

=Luzulo-Quercetum

typ s Vaccinium myrtillus [J78]

kyselá jedlová doubrava

Luzulo-Quercetum

typ s Festuca ovina [J78],pozn.5

přechodné formace mezi sv.Genisto bukové doubravy bukové doubravy

germanicae-Quercion a =habrové bučiny [J78]

podsv.Eu-Fagenion

(užito ve stejném smyslu jako

přechodné formace mezi

sv.Carpinion a podsv.Eu-Fagenion

[J78]-pozn.l)

buková doubrava biková

buková doubrava s tisem a

jedlí

buková doubrava třtinová

vysýchavá buková doubrava

přechodné společenstvo mezi lipodubová bučina lipové bučiny

sv.Tilio-Acerion a podsv.

Eu-Fagenion

=as.Tilio cordatae-Fagetum

Mráz 1960 emend.Moravec 1977

[J80a] - pozn.2

lipodubová bučina s tisem a

smrkem

as.Aceri-Carpinetum Klika 1941 javořiny suťové lesy

=suťové lesy [J80b]

subas.Aceri-Carpinetum lipová javořina s tisem a

aegopodietosum Klika 1941 smrkem

=suťový les s tisem a smrkem

[J80b]

subas. Aceri-Carpinetum habrová javořina lipnicová

aegopodietosum Klika 1941 =suťový les s lipnicí hajní

stadium s Poa nemoralis [J80b]

34

subas.Aceri-Carpinetum lipová javořina bažanková

aegopodietosuin Klika 1941 =suťový les s bažankou

facie s Mercurialis perennis vytrvalou [J80b]

as.Cynancho vincetoxici-Quercetum zakrslá doubrava - pozn.3 teplomilné doubravy

Passarge 1957 =zakrslé doubravy [J80b]

=as.Vincetoxici-Quercetum Passarge =břekové doubravy [J78]

1957 [J80a]

subas.Torminaleto-Quercetum zakrslá doubrava s ostřicí

caricetosum huinilis Blažková nízkou [J78], pozn.4

1958 [J78],pozn.5

subas.Torminaleto-Quercetum zakrslá doubrava tolitová

poetosum nemoralis Blažková

1958 [J78],pozn.5

as.Hieracio pallidi-Pinetum reliktní bory reliktní bory

Stocker 1965 [J80a]

as.Alysso saxatilis-Festucetum štěrbinová společenstva skalní stepi

duriusculae Klika ex =skalní stepi [J80b]

Čeřovský 1949

vegetace sutí a drolin vegetace sutí a

drolin

Poznámky:

1. Mapovaná jednotka "bukové doubravy" je v diplomové práci (1978) pokládána za

přechodnou formaci mezi svazem Carpinion a podsvazem Eu-Fagenion. Použit je zde

název "habrové bučiny".

2. Užitý název označuje spíše přechodné porosty ke svazu Carpinion, na území rezervace pak

ke svazu Tilio-Acerion (Jiráková 1980a, 1980b).

3. Míněny jsou pouze teplomilné doubravy.

4. Jméno pro území rezervace nepoužité, jednotka nebyla při mapování vegetace v rezervaci

vylišena

5. Jméno je uvedeno pouze v textu, příslušné porosty nejsou na mapě vylišeny.

[J78] - Jiráková 1978

[J80a] - Jiráková 1980a

[J80b] - Jiráková 1980b

35

Mapa č. 3 Drbákov - Albertovy skály, vegetační mapa (podle Jiráková 1980a)

36

Následující poznámky týkající se vegetace vyplývají z poznatků získaných během

podrobného floristického průzkumu rezervace v roce 1993.

Dubo-habrové háje (sv. Carpinion, as. Melampyro nemorosi - Carpinetum Passarge 1957) se

vyskytují prakticky na celém území rezervace, buď jako fragmenty, nebo jako mnohdy i

velkoplošné porosty přechodných formací k jiným lesním společenstvům.

Maloplošné porosty "čistých", na mezofilní druhy sv. Carpinion a řádu Fagetalia

bohatých květnatých dubohabřin jsou ve střední části rezervace. Porůstají střední partie Z až

ZJZ (segment 3) a SZ (segment 5) exponovaných svahů údolí, většinou na strmých,

nesuťových úsecích v počátku níže po svahu se prohlubujících bočních zářezů. Habr je

obvykle zastoupen v pařezinové formě, dub přistupuje poměrně málo. Keřové patro téměř

chybí, bylinné patro mívá nízkou pokryvnost. Ze zajímavějších druhů lze jmenovat např.

Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Lilium martagon a Primula veris. Dominantně

se prosazuje Stellaria holostea. Níže po svahu přechází dubohabřina obvykle v suťový les s

převládajícím habrem. Jiráková (1978) zjistila tyto typy pouze mimo území rezervace a

klasifikuje je jako asociaci Stellario-Carpinetum.

Sušší, druhově spíše chudší lipnicové dubohabřiny obsazují střední až spodní partie Z

až ZJZ a SZ (zde s JZ mikroexpozicí) exponovaného pobřeží v segmentech 2 a 5. V jejich

kontaktu rostou i teplomilné doubravy (segment 2). V řídkém bylinném patru se vedle

převažující Poa nemoralis objevují např. Carex digitata*, Digitalis grandiflora, Polygonatum

odoratum, Silene nutans a Tanacetum corymbosum, tedy druhy snášející sušší a méně humozní půdy

než druhy předchozího typu. Tyto porosty Jiráková (1978) uvádí pod jménem Querco-

Carpinetum poetosum nemoralis. Na území rezervace je označuje jako variantu s Luzula luzuloides.

Přechodné formace ke květnatým bučinám jsou vyvinuty na SV okraji rezervace

(segment 2), kde jsou zastoupeny velice ochuzenou formou blízkou acidofilním doubravám.

Vyšší druhové bohatosti a většího plošného rozšíření dosahují v J polovině rezervace

(segmenty 5, 6 a 7). Zde se prolínají s typy inklinujícími k suťovým lesům, avšak

obsahujícími stále prvky květnatých bučin. Vyskytují se nejen na plošině nad S

exponovanými svahy údolí, ale i na celém svahovém profilu. Rozsáhlejší porosty vznikly v

horní části svahů, kde obsazují jak mělké a široké svahové sníženiny, tak nevýrazné, dosti

ploché boční hřbítky. V nižších polohách jsou tyto formace omezeny na nepohyblivé půdy

svahových hřbítků a hřebínků. Obdobná situace je i na SZ exponovaném údolním svahu.

Zde se však typ s vyšším zastoupením suťových dřevin vyskytuje spíše až od středních částí

svahu níže.

Přechody dubohabřin k acidofilním doubravám jsou zastoupeny hlavně v J polovině

rezervace na SZ a S svazích. V horní svahové partii (především segment 5) navazují na

acidofilní doubravy porůstající plošinu nad údolím. Obsazují zde příčně nečleněné svahy, ale

i mírně zahloubené svahové deprese a boční hřbítky.

37

Dubohabřiny inklinující k teplomilným doubravám osidlují boční hřbítky Z a ZJZ

exponovaných svahů (segmenty 2 a 3), typ s dominantním Brachypodium pinnatum lemoval

horní hranu údolí (segment 5), kde navazoval na kulturní bor.

Acidofilní doubravy (sv. Genisto germanicae - Quercion, as. Luzulo albidae -Quercetum

(Hilitzer 1932) Passarge 1953 emend. Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967/ se v

stromovém patře vyznačují většinou dominantním postavením dubu zimního (Quercus

petraea) a častou příměsí habru. Vzrůst dubu ovlivňuje především hloubka půdy. Na mělkých

půdách strmých svahů a příkřeji ukloněných bočních hřbetů nacházíme zakrslé doubravy, na

pozvolnějších svahových partiích s hlubší půdou vysokokmenné porosty. Keřové patro bývá

vyvinuto s minimální pokryvností. Nejčastěji se v něm objevují Corylus avellana a zmlazující

dub, někdy i habr. Zajímavá je občasná přítomnost teplomilnějšího muku (Sorbus aria agg.).

Při nižším zápoji stromového patra, např. u zakrslých doubrav, může bylinný podrost

dosahovat vysoké pokryvnosti. Běžnými dominantami jsou Avenella flexuosa, Festuca ovina,

Luzula luzuloides a Vaccinium myrtillus.

Dobře diferencované acidofilní doubravy byly zaznamenány pouze v J části rezervace.

K nejlépe vylišeným patří zakrslé doubravy porůstající boční hřbítky ve středních partiích

ZSZ exponovaného pobřeží (segment 5). Nápadná je u nich relativně hojná příměs Tilia

cordata, jež do doubrav proniká z kontaktních lipových dubohabřin a suťových lesů.

Acidofilní doubravy s vyšší příměsí náročnějších druhů svazu Carpinion a řádu Fagetalia

byly zjištěny v S části vegetace (segmenty 1 a 2), kde zaujímaly střední a dolní svahové partie.

Rostly na hlubších půdách mírných, Z exponovaných svahů. Složení stromového patra je

zde významně ovlivněno výsadbou borovice. Místy je vtroušena i jedle, která spolu s Galium

rotundifolium indikuje společenstvo blízké asociaci Abieti-Quercetum Mráz 1959 (cf. Neuhäusl et

Neuhäuslová-Novotná 1989). V často bujně vyvinutém bylinném patru se dosti prosazuje i

Calamagrostis arundinacea.

V S části rezervace převládají okolo acidofilních doubrav doubravy teplomilné, v

kontaktu jižněji zaznamenaných porostů vystupují spíše mezofilní lesy (dubohabřiny s prvky

bučin, suťové lesy) a reliktní bory. Původní velkoplošné porosty acidofilních doubrav na

plošině nad údolím byly téměř kompletně převedeny na kulturní bory.

Suťové lesy (suťové habřiny; sv. Tilio-Acerion, as. Aceri-Carpinetum Klika 1941) mají

druhovou skladbu výrazně ovlivněnou expozicí údolního svahu.

V horních až středních partiích výslunných, ZJZ exponovaných svahů vltavského údolí

(S polovina rezervace) je dominantní dřevinou suťových lesů habr, často v pařezinových

formách, místy přistupuje i dub (Quercus petraea).

Nápadná je absence suťových dřevin svazu Tilio-Acerion. Keřové a bylinné patro

38

mnohdy téměř úplně chybí. Zaznamenány v nich byly např. Carex digitata*, Corylus avellana,

Geranium robertianum, Hedera helix, Hepatica nobilis, Ribes alpinum, Sorbus aria agg. a Stellaria

holostea, tedy i některé druhy svazu Carpinion a řádu Fagetalia, jež se v okolních teplomilných a

acidofilních doubravách mohou jen stěží prosadit. Tyto habřiny rostou především na sutích

pokrývajících dna bočních zářezů. Nejčastěji byly zjištěny v kontaktu s teplomilnými, při

horních svahových partiích i acidofilními doubravami. Směrem k J konci rezervace vyznívaly

v ohybu pobřeží na Z až SZ exponovaných svazích (segment 5).

Porosty mezofilněji laděných suťových lesů můžeme klasifikovat jako asociaci Aceri-

Carpinetum Klika 1941. Rozlišovat lze dva typy - lipové habřiny a lipiny.

Lipové habřiny osidlují nižší svahové polohy relativně výslunných (Z expozice,

segmenty 2-výjimečně a 4) a polostinných (Z až SZ expozice, segment 5) svahů. Jako vůdčí

dřevina se prosazuje habr. Kromě dubu přistupují i lípy (Tilia platyphyllos, T, cordata) a jedle,

zřídka též suťové dřeviny svazu Tilio-Acerion (mléč, jilm, jasan). Pozoruhodný je výskyt

chráněné lilie Lilium martagon a šalvěje Salvia glutinosa. Lipové habřiny obsazují suť na dnech

bočních zářezů a na úpatí svahů tvořících jejich stěny. Na stinnějších, SZ exponovaných

svazích údolí (segment 5) byly zaznamenány též na téměř plochých svazích a v širokých,

mělkých, ve směru spádnice protažených sníženinách. Lipové habřiny tvoří jak floristický,

tak územní přechod mezi suťovými habřinami výslunných svahů v S části rezervace a

suťovými lipinami v její J části.

Přítomnost Vincetoxicum hirundinaria, Bupleurum falcatum a Sorbus torminalis naznačuje

příbuzenské vztahy některých lipových habřin k teplomilným doubravám subasociace

Torminaleto-Quercetum poetosum nemoralis Blažková 1958, které zpevňují např. zazeměné sutě na

výslunných svazích PR Vymyšlenská pěšina (cf. Hlaváček 1993a).

Lipiny (subas. Aceri-Carpinetum aegopodietosum Klika 1941, cf. Jiráková 1980b) rostou na

stinném, SZ a S exponovaném úbočí kóty 490 (Drbákov) a na přilehlých svazích vltavského

kaňonu (segmenty 5, 6, 7). Nejsou vázány jen na boční zářezy, nýbrž plošně porůstají celé

suťové svahy. Vůdčí roli zde převzaly lípy, hlavně Tilia platyphyllos. Habr bývá pouze

přimíšen. Výrazně se zvyšuje podíl suťových dřevin (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Ulmus

glabra), častěji přistupují i jedle a teplomilnější muk. Pro tuto část rezervace je typický hojný

výskyt tisu. Nápadná je častá absence dubu (Quercus petraea), který dává ve stinných suťových

polohách přednost nepohyblivým půdám svahových hřbítků. Keřové patro dosahuje pouze

nízké pokryvnosti, může i zcela chybět. Nejčastěji v něm vystupuje Corylus avellana, zřídka i

typický keř svazu Tilio-Acerion Ribes alpinum. Kromě obecněji se vyskytujících druhů svazu

Carpinion, řádu Fagetalia a třídy Ouerco-Fagetea (Asarum europaeum, Campanula trachelium,

Cardamine impatiens, Carex digitata*, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon montanum, Galium odoratum,

G. sylvaticum, Geranium robertianum, Hepatica nobilis, Impatiens noli-tangere, Lathyrus vernus, Melica

nutans, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Poa nemoralis, Primula veris, Pulmonaria obscura, Senecio

39

germanicus, Stellaria holostea) se ve většinou řídkém bylinném patře objevují druhy s částečným

optimem v květnatých bučinách (Actaea spicata, Mercurialis perennis) nebo pro květnaté bučiny

typické (Dentaria enneaphyllos, Festuca altissima). Vedle některých sporadicky přistupujících

nových druhů řádu Fagetalia (Milium effusum, Polygonatum multiflorum) se tu a tam vyskytují i

nitrofilní druhy Alliaria petiolata a Urtica dioica. Bylinné patro je lépe vyvinuto na drobnější

zazeměné suti, kde bývá dominantou Festuca altissima, či na pruzích pevné půdy, kde se

vůdčí role většinou ujímá Luzula luzuloides. Na hrubší suti se prosazují Dryopteris filix-mas a

Geranium robertianum. Na rozdíl od předešlých typů suťových lesů se jedná o velkoplošné

porosty osidlující rozlehlé sutě především ve středních a nižších partiích stinných svahů J

části rezervace. Rostou na sutích různého charakteru, od drobné zazeměné až po hrubou

balvanitou. Je-li svah výrazněji členitý, jsou vázány na svahové sníženiny, zatímco boční

hřbítky obsazují lipové dubohabřiny nebo porosty blízké acidofilním doubravám. Na ZSZ

exponovaném svahu (segment 5) byl zaznamenán relativně typický sled lesních společenstev

od acidofilních doubrav ve vyšších svahových partiích přes mezofilní květnaté dubohabřiny

(svaz Carpinion) po suťové lesy as. Aceri-Carpinetum ve středních a dolních částech svahu.

Pro svahy orientované více na sever je typický spíše přechod suťových lesů do dubohabřin s

bučinnými prvky, tzv. bukových doubrav, které zde zaujímají horní svahové partie a mírně

svažité VSV úbočí Drbákova.

Teplomilné doubravy (podsv. Eu-Quercenion pubescentis, as. Cynancho vincetoxici -

Quercetum Passarge 1957) jsou ve středním Povltaví podrobněji zpracovány Blažkovou (cf.

Jiráková 1978). V důsledku méně příznivé expozice a geomorfologicky nevhodného terénu

(převaha skal nad neskalnatými výslunnými svahy) nejsou na území rezervace tyto doubravy

vyvinuty v takové pestrosti a plošném rozsahu jako např. v PR Vymyšlenská pěšina (cf.

Hlaváček 1991, 1993a). Zastoupeny jsou hlavně kyselejší, méně náročné ostřicové doubravy

s Carex humilis náležící k subasociaci Torminaleto-Quercetum caricetosum humilis Blažková 1958 (=

Sorbo torminalis - Quercetum caricetosum humilis Svoboda ex Chytrý 1995, cf. Chytrý et Vicherek

1995). Poněkud mezofilněji laděný typ úživnějších, částečně i suťových půd na výslunných

svazích - subas. Torminaleto-Quercetum poeto sum nemoralis Blažková 1958 (= Sorbo torminalis -

Quercetum poetosum nemoralis Blažková 1962, cf. Chytrý et Vicherek l.c.) - zde není dobře

vylišen (viz suťové lesy). Stromové patro tvoří převážně dub zimní (Quercus petraea).

Nepravidelně přistupuje borovice, která je v sousedství reliktních borů přirozenou a na

kontaktu s kulturními bory spíše již uměle vysazenou dřevinou. V maloplošných porostech

se výrazněji prosazuje i habr, jenž sem proniká z okolních dubohabřin. Z ostatních dřevin se

častěji objevuje Sorbus torminalis, vzácněji i Sorbus aria agg., v mezofilnějších porostech bývá

přimíšena Tilia cordata. Z introdukovaných dřevin byly zaregistrovány ojedinělé výskyty Larix

decidua, Pinus nigra a Robinia pseudacacia. Fyziognomie a zápoj stromového patra závisí na

40

hloubce půdního profilu. Na mělkých půdách živoří zakrnělé doubravy s malým zápojem

korun, na hlubších jsou vysokokmenné porosty s uzavřenějším zápojem. Keřové patro může

i zcela chybět. Nejčastěji byl zapsán Juniperus communis, ostatní keře se objevovaly sporadicky,

např. Berberis vulgaris, Corylus avellana, Cotoneaster integerrimus, Crataegus sp., Rosa sp., Pyrus pyraster.

Bylinné patro někdy dosahuje dosti vysoké pokryvnosti a druhové pestrosti. K nej

frekventovanějším druhům patří Bupleurum falcatum, Euphorbia cyparissias, Galium glaucum,

Hieracium sylvaticum a Poa angustifolia. Vystupuje-li skalní podklad, bývá podrost obohacen o

druhy skalních stepí, např. Allium montanum, Asplenium septentrionale, Aurinia saxatilis, Festuca

pallens, Hypericum montanum, Potentilla arenaria, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica nebo Seseli osseum.

Typicky utvářené porosty subasociace Torminaleto-Quercetum caricetosum humilis se v bylinném

patře vyznačují většinou dominantním nebo subdominantním postavením Carex humilis.

Často se v nich objevuje Anthericum ramosum, z dalších druhů byly zapsány např. Achillea

distans subsp. styriaca, Asperula cynanchica, Coronilla varia, Galeopsis angustifolia, G. ladanum, Genista

tinctoria, Hieracium sabaudum, Phleum phleoides, Polygonatum odoratum, Verbascum lychnitis,

Vincetoxicum hirundinaria. Nad horním okrajem mohutné skalní stěny oddělující segmenty 4 a

5 najdeme podobný typ doubravy s hojným kalcifytem Sesleria varia.

V rámci subasociace můžeme odlišit kyselejší typ s dominantní Festuca ovinu a

přimíšenými druhy acidofilních doubrav, např. Antennaria dioica, Avenella flexuosa, Calamagrostis

arundinacea, Luzula campestris agg., L. luzuloides, Solidago virgaurea, Vaccinium myrtillus, Veronica

officinalis. Přítomen bývá i vřes (Calluna vulgaris). Tento typ roste na Z exponovaných svazích

(segmenty 2, 3, 4, 5), kde obsazuje partie při horní hraně vltavského údolí. Často je zde

pozměněn výsadbou borovice. Ve středních částech údolního svahu je vázán na vrcholové

partie bočních hřbítků, případně na horní část jejich J exponovaných postranních svahů.

Půdy bývají mělké, často s vystupujícím skalním podložím, na příkřejších svazích erodované

a pokryté drobnými úlomky hornin. V kontaktu rostou acidofilní doubravy nebo jejich

borové kultury.

porostech méně kyselého typu se někdy dominantně prosazuje Brachypodium pinnatum.

Vyskytují se na bočních hřbítcích ve středních svahových partiích. V jejich sousedství se

nacházejí suťové habřiny, skalní stepi, bylinná společenstva výslunných sutí (sv. Galeopsidion),

dubohabřiny a reliktní bory.

Teplomilné doubravy jsou v rezervaci vázány na Z exponované svahy vltavského údolí.

Vyskytují se nad téměř souvislým pásem skal a hlubokých bočních zářezů, do něhož

pronikají po vrcholových partiích a na J exponovaných bocích skalních rozsoch a svahových

hřbetů (segmenty 2, 3, 4, 5). Nejdále k J hranici rezervace zřejmě pronikají na bočním hřbetu

tvořícím J okraj skalní stěny Rozpuklá (nad naučnou stezkou při vyhlídce u tabule č.6,

přibližně na hranici segmentů 4 a 5).

41

Reliktní bory (sv. Dicrano-Pinion, as. Hieracio pallidi - Pinetum Stocker 1965) stojí na

rozhraní lesních a nelesních společenstev. Vyznačují se řídkým stromovým patrem se

zakrslými exempláři borovice (Pinus sylvestris). Borovice může být jak vůdčí dřevinou, tak

rovnocennou komponentou stromového patra složeného nejčastěji ještě z břízy, habru, dubu

a muku. V korunách borovice je hojné jmelí (Viscum laxum). Keřové patro dosahuje pouze

nízké pokryvnosti. Vystupují v něm např. Juniperus communis, Rosa sp., Sorbus aria agg. a S.

aucuparia. Malou pokryvnost mívá i bylinné patro, jehož obvyklou součástí jsou Calluna

vulgaris (mnohdy dominanta), Lembotropis nigricans a Solidago virgaurea. Často se vyskytuje

typický druh reliktních borů Hieracium pallidum.

Na převážně Z exponovaném svahu údolí převládají teplomilné bory s druhy skalních

stepí a teplomilných doubrav. Výjimku tvoří floristicky extrémně chudé vřesové bory v S

části rezervace (segment 2). V jižněji posunutých porostech SZ exponovaného pobřeží již

nebyla nalezena řada teplomilných druhů, např. Artemisia campestris, Centaurea stoebe, C.

triumfettii, Potentilla arenaria, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Scabiosa ochroleuca, Stachys recta a

Veronica špičatá. Na amfibolitem budované skalní stěně Rozpuklá (hranice segmentů 4 a 5)

je vřesový teplomilný bor obohacen o kalcifyt Sesleria varia. Obdobné složení mají i porosty

na kontaktně metamorfovaném rohovci pod Rozpuklou. Mnohé teplo-milnější druhy však

doprovázejí reliktní bory i na SZ exponovaném svahu nad ohybem pobřeží (segment 5).

Patří k nim např. Allium montanum, Anthericum ramosum, Asperula cynanchica, Aurinia saxatilis,

Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Festuca pallens, Galium glaucum, Polygonatum

odoratum, Seseli osseum, Thymus pulegioides a Vincetoxicum hirundinaria, v keřovém patru Cotoneaster

integerrimus a Sorbus aria agg. v patru stromovém. Objevují se tu již i kyseleji laděné přechodné

porosty, v nichž se vedle vřesu prosazují především Avenella flexuosa a Festuca ovina.

"Čisté" acidofilní bory jsou typické pro ohybovou část stěny vltavského údolí (segment

5). V jejich podrostu se vyskytují pouze druhy acidofilní a acidotolerantní, např. Genista

germanica, G. tinctoria, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus, Veronica officinalis.

Reliktní bory osidlují skalní stanoviště svahů s převládající Z a SZ makroexpozicí -

skalní stěny od jejich horní hrany až po úpatí, skalní ostrožny, skalky vystupující z bočních

hřbítků, strmé svahy s erodovanou půdou a obnaženými skalkami. Rostliny (včetně

borovice) rostou jak ze skalních štěrbin, tak na mělké půdě vznikající na drobných skalních

výstupcích, teráskách a římsách. Geologický podklad je relativně bazický (amfibolit) až kyselý

(křemenné horniny). V kontaktu se na výslunných svazích nejčastěji objevovala společenstva

skalních stepí, zaznamenán byl i trávník s dominantní Sesleria varia (hranice segmentů 4 a 5).

Na stinných bocích navazovaly na reliktní bory fragmenty dubohabřin, na výslunných

bylinná společenstva sutí (sv. Galeopsidion) níže přecházející v suťovou habřinu. Na SZ

exponovaném svahu se v sousedství borů prosazovaly spíše acidofilní trávníky, místy i

vřesoviště. Kromě nich se v kontaktu nejčastěji objevovaly acidofilní doubravy a kyselejší

42

porosty lipových dubohabřin, v depresích i suťové lesy svazu Tilio-Acerion.

Umělé lesní porosty jsou v rezervaci zastoupeny především borovými, v malé míře i

smrkovými monokulturami.

Borové kultury byly vysázeny hlavně na plošině nad údolním svahem a na přilehlých

mírnějších svahových partiích. K hladině přehradní nádrže sestupují pouze na pozvolném

svahu v S okraji rezervace. Stejnověká populace borovice lesní představuje obvykle nejvyšší

složku stromového patra. V jeho nižší vrstvě se spontánně prosazují původní dřeviny,

nejvíce dub zimní a habr. Keřové patro bývá vyvinuto sporadicky, ale může dosahovat i

vysoké pokryvnosti, na níž se podílí především intenzívně zmlazující dub a habr. Dále byly

nejčastěji zaznamenány Corylus avellana, Sorbus aria agg., Rubus fruticosus agg. a R. idaeus. V

bylinném patru se v různé míře prosazují acidofilní druhy včetně druhů acidofilních doubrav,

druhy mezofilních listnatých lesů spolu s druhy dubohabřin (ř. Fagetalia, sv. Carpinion), v

omezenější míře i druhy indikující teplomilné doubravy. Ve světlých borech může být

bylinné a mechové patro mohutně vyvinuto. Na úživnějších půdách však bývá potlačeno v

důsledku zastínění bohatě vzrostlým keřovým a nižším stromovým patrem. Kulturní bory

byly vysázeny na stanovištích acidofilních doubrav (mírnější svahy v segmentech 1 a 2,

plošina nad horní hranou údolního svahu v segmentu 5), jedlových doubrav patřících zřejmě

k asociaci Abieti-Quercetum Mráz 1959 - cf. Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1989 (segment

2 - mírně svažitý terén ve střední až horní části údolního svahu, segment 5 - plošina nad

údolím), mezofilních dubohabřin s bučinnými prvky - tzv. bukových doubrav (segmenty 5 a

6 - plošina nad údolím) a teplomilných doubrav (segment 3 - hrana údolí a horní svahová

partie, segment 4 -příčný hřbet nad údolním svahem, segment 5 - hrana plošiny nad údolím).

Kulturní smrčiny zaujímají větší plochu pouze v J části rezervace při její Z hranici, kde

porůstají střední a horní svahové partie S až SZ orientovaného úbočí Drbákova. V jejich

podrostu převládá Calamagrostis arundinacea, místy i Vaccinium myrtillus. V současnosti je zde

smrkem zalesňována velká paseka. Fragmenty smrčin byly i na okraji borové kultury

porůstající plošinu nad Albertovou skalou (při vyhlídce naučné stezky u tabule č. 10, segment

4) a v Z exponované, mírně svažité mělké boční brázdě těsně pod hranou plošiny nad údo-

lím (segment 5). Rozsáhlejší porosty smrku jsou tedy soustředěny pouze na stinné, S až SZ

exponované svahy, kde rostou na stanovištích příznivých pro rozvoj mezofilních lesů řádu

Fagetalia.

43

Keřová společenstva se nejvýrazněji vyvinula na SZ, eventuelně i S exponovaných

suťových svazích (segmenty 5 a 6). Na okraji suťového pole byla zjištěna křovina s

dominantami lískou a mukem, v jejíž podrostu převládá Dryopteris filix-mas. Ve spodních

svahových partiích rostou na světlinách suťových lesů as. Aceri-Carpinetum křoviny s

dominantní Lonicera xylosteum, v jejichž bohatém bylinném patru rostly druhy řádu Fagetalia -

např. Galium sylvaticum, Gymnocarpium dryopteris, Hypericum hirsutum, Impatiens noli-tangere,

Pulmonaria obscura - a některé nitrofilní druhy (Alliaria petiolata, Geranium robertianum, Urtica

dioica). V keřovém patru přistupují např. Sorbus aria agg. a Rubus idaeus. Společenstvo

obsazovalo jemnější zazeměnou suť. Na hrubě balvanité suti jsou na těchto světlinách

vyvinuty keřové porosty s dominantou Ribes alpinum, v jejichž sporadickém podrostu se

nachází hlavně Dryopteris filix-mas. Formace křovin (dále ještě např. porost růží a hlohů nebo

pás křovin s Corylus avellana, Cornus sanguinea a Euonymus europaea) jsou rozšířeny pouze na

nepatrných plochách.

Xerotermní travino-bylinná vegetace (tř. Festuco-Brometea) je zastoupena hlavně

porosty skalních stepí, které Jiráková (1980b) klasifikuje jako as. Alysso saxatilis - Festucetum

duriusculae Klika ex Čeřovský 1949. Poměrně vzácně se objevují teplomilné trávníky

inklinující ke svazu Bromion erecti.

Bylinné patro skalních stepí je v důsledku extrémních půdních podmínek většinou

značně mezernaté. K nejčastěji zapisovaným druhům patří Artemisia campestris, Centaurea

stoebe, Galium glaucum, Potentilla arenaria, Seseli osseum, Stachys recta a Thymus pulegioides. Druhovou

garnituru doplňují např. Ajuga genevensis, Anthericum liliago, Asperula cynanchica, Aster amellus

(vzácně), Dianthus carthusianorum, Echium vulgare, Euphorbia cyparissias, Geranium sanguineum,

Hieracium sabaudum, H. umbellatum, Hylotelephium maximum, Hypericum perforatum, lnula conyza,

Lychnis viscaria, Melica transsilvanica, Peucedanum cervaria, Poa nemoralis cf. subsp. rigidula, Potentilla

recta, Pulsatilia pratensis subsp. bohemica, Scabiosa ochroleuca, Sedům album, S. reflexum, Solidago

virgaurea, Stipa joannis a Verbascum lychnitis. Do skalních stepí sporadicky pronikají i některé

dřeviny, např. Cotoneaster inte-gerrimus, Sorbus aria agg. a Juniperus communis. Floristicky lze odlišit

skalní stepi mělkých půd, které osidlují dobře osluněné horní partie bočních hřbítků s

víceméně souvislou vrstvou mělké půdy a zazeměné skalní terasy či římsy, od porostů

skalních štěrbin (vlastní jádro asociace Alysso-Festucetum duriusculae) vázaných na strmé stěny

rozpukaných skal. Ve fytocenózách mělkých půd se s vysokou stálostí vyskytují Anthericum

ramosum, Bupleurum falcatum, Carex humilis (mnohdy dominanta či kondominanta) a

Vincetoxicum hirundinaria.

44

K "diferenciálním" druhům zřejmě patří i Allium oleraceum, Centaurea triumfettii, Coronilla

varia, Phleum phleoides, Sanguisorba minor, Sedum sexangulare, lokálně (může se jednat i o

syntaxonomicky jiné společenstvo) snad též Sesleria varia. Erodovanější strmé svahy, někdy i s

mělkou vrstvou jemné suti, indikuje Galeopsis angustifolia, zvýšenou pokryvností též Anthericum

ramosum a Hieracium pilosella. K hojně frekventovaným druhům štěrbinového typu

společenstva patří druhy charakteristické pro as. Alysso saxatilis - Festucetum duriusculae: Allium

montanum, Asplenium septentrionale, Aurinia saxatilis a Festuca pallens. Kyselejší povahu některých

porostů indikuje v obou typech společenstev výskyt vřesu, který (spíše již v SZ

exponovaném ohybu údolí) mohou doprovázet např. Avenella flexuosa, Rumex acetosella agg. a

Calamagrostis arundinacea.

Acidofilně laděné porosty byly zjištěny jak na výrazně kyselých (amfibolicko-biotitická

ortorula), tak na bazičtějších horninách (amfibolický rohovec). Koexistenci na pH půdy

různě náročných druhů lze vysvětlit např. společnou přítomností křemenných žilek uvnitř a

vápnitých povlaků na puklinách amfibolického rohovce. To zřejmě umožňuje současný

výskyt výrazně acidofilní-ho vřesu a silně kalcifilní pěchavy (cf. Ellenberg 1991) ve stejném

porostu.

Závislost skalní vegetace na úživnosti stanoviště popisuje Ložek (1988), podle něhož

jsou živinami průměrně zásobené úseky skalních systémů osídleny společenstvem Festuca

pallens a Aurinia saxatilis, eventuelně porosty se Sedum album a Allium montanum. Tam, kde

převládá vyluhování, zejména ve vrcholových partiích a na exponovaných hřebenech, se

podklad jeví jako kyselý, což dokládají porosty vřesu a některých jeho průvodců. Údajný

výskyt Asplenium ruta-muraria (Ložek l.c.) potvrzuje přítomnost puklin vyhojených CaCO3.

Ložek se rovněž zmiňuje o vazbě vápnomilných formací se Sesleria varia na silně rozpukané

skály.

V kontaktu s porosty skalních stepí a štěrbin byly nejčastěji zaznamenány teplomilné

doubravy, reliktní bory, dubohabřiny a suťové habřiny (Z exponované pobřeží) či acidofilní

doubravy (SZ exponovaný ohyb pobřeží). Z nelesních společenstev to byly např. porosty

vřesu, na výslunných sutích též porosty svazu Galeopsidion. Těžiště rozšíření skalních stepí a

teplomilných štěrbinových společenstev je v téměř souvislých skalních systémech a k nim

přilehlých svazích Z exponovaného pobřeží (segmenty 2, 3, 4), od horních (Albertova skála,

Rozpuklá) po dolní části údolního svahu. Na mělkých půdách SZ exponovaného ohybu

údolí (segment 5) se již prosazují acidofilní trávníky. Xerofytní druhy jsou zde vytlačeny na

více či méně osvětlené výchozy skal, kde spolu s přistupujícími acidofyty vytvářejí kysele

laděné teplomilné porosty skalních štěrbin.

Teplomilné trávníky inklinující ke svazu Bromion erecti se vyskytují dosti ojediněle, spíše

ve středních až horních partiích Z exponovaného údolního svahu. Nejlépe vyvinutý porost

byl zaznamenán na mírně ukloněném svahu s drobnými skalními výstupky (segment 2), kde

45

navazoval na výše rostoucí teplomilnou doubravu s Carex humilis. Níže po svahu přecházel

do skalní stepi. Pro jeho vývoj byl kromě hlubšího půdního profilu zřejmě důležitý vliv

pastvy, která zde v minulosti nepochybně probíhala. Dominantní postavení v něm zaujímají

Brachypodium pinnatum a Inula hirta, subdominantami jsou Carex humilis a Festuca rupicola,

početná je populace Veronica spicata. Vedle mnoha druhů rostoucích i ve skalních stepích se

objevují např. Achillea distans subsp. styriaca, Agrostis stricta, Centaurium erythraea, Danthonia

decumbens, Fragaria viridis, Helianthemum ovatum, Platanthera sp., Poa angustifolia, Polygala oxyptera,

Prunella grandiflora, Trifolium alpestre a Viola canina. Druhově mnohem chudší trávníky s

Brachypodium pinnatum rostly i ve středních partiích údolní stěny, kde na strmých erodovaných

svazích obsazovaly pruhy pevné půdy.

Společenstvo s Polypodium vulgare tvoří porosty ve štěrbinách a na zazeměných

výstupcích zastíněných skal. Roste hlavně ve středních a dolních částech SZ a S

exponovaných svahů vltavského údolí (segmenty 5, 6 a 7). Kromě osladiče lze k

charakteristickým rostlinám tohoto druhově chudého společenstva přiřadit zřídka se

objevující Cystopteris fragilis a do teplomilných štěrbinových porostů asociace Alysso-Festucetum

duriusculae přesahující Asplenium trichomanes. Často, někdy i v hojném počtu, zde roste

Chelidonium majus. Floristickou pestrost místy zvyšují druhy okolních mezofilních lesů řádu

Fagetalia (např. Alliaria petiolata, Campanula rapunculoides, Dryopteris filix-mas, Festuca altissima,

Galeobdolon montanum, Galium sylvaticum, Lilium martagon, Senecio germanicus a některé další), na

kyselejších podkladech i druhy acidofilní, např. Avenella flexuosa. Polypodium vulgare

proniklo i na Z exponované pobřežní svahy, kde se většinou udržuje na zastíněných skalkách

a skalních stěnách se severní mikroexpozicí.

Vřesoviště se vyskytují na kyselých, ale i na bazičtějších, avšak obtížně zvětrávajících

horninách. Typické je pro ně dominantní postavení keříčků Calluna vulgaris. Ve floristicky

obvykle chudších porostech se nejčastěji objevují druhy skalních stepí a teplomilných

doubrav, případně i další druhy výslunných suchých stanovišť - Allium montanum, Anthericum

ramosum, Artemisia absinthium, Asperula cynanchica, Aurinia saxatilis, Dianthus carthusianorum,

Euphorbia cyparissias, Festuca pallens, Galium glaucum, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum,

Lembotropis nigricans, Polygonatum odoratum, Scabiosa ochroleuca, Stachys recta, Thymus pulegioides,

Verbascum lychnitis, Vincetoxicum hirundinaria. Z acidofilních druhů byly s vyšší stálostí

zaznamenány pouze Festuca ovina a Avenella flexuosa. Z náletových dřevin se objevovaly např.

Sorbus aria agg., Cotoneaster integerrimus a Juniperus communis. Na S exponovaném svahu

přistupuje i Ribes alpina. Vřesoviště obsazují většinou výslunné polohy Z až SZ

exponovaného pobřeží (segmenty 3, 4, 5). V J polovině rezervace vyznívají izolovaným

porostem na hraně skalní stěny při tabuli č. 4 (hranice segmentů 6 a 7). Nacházejí se

46

převážně ve středních, méně v dolních a výjimečně (segment 5) v horních částech svahu.

Maximálního rozvoje dosahují v SZ exponovaných partiích (segment 5) na stanovištích s

převládajícím vyluhováním (viz též Ložek 1988) - mělké erodované půdy strmějších

závěrečných částí bočních hřbítků, skalní výchozy, mělce zazeměné horní hrany skalních

stěn, skalnaté svahy s půdou pokrytými skalními výstupky, štěrbiny rozpukaných skal. Na Z

exponovaných svazích byly v kontaktu zaznamenány hlavně teplomilné doubravy a skalní

stepi, zvláštním případem byl teplomilně laděný reliktní bor s vřesem a pěchavou. Na méně

osluněných svazích v jižní části rezervace navazovala vřesoviště nejčastěji na acidofilní

doubravy nebo acidofilní trávníky. Na mělkých půdách SZ exponovaného ohybu pobřeží

nahrazují porosty vřesu společenstvo skalních stepí, které se zde již díky snížené insolaci

nemůže plně rozvíjet. Příbuznost stanovištní se odráží i v podobnosti floristické - značný

podíl teplomilných druhů ve vřesovištích a naopak zastoupení vřesu ve skalních stepích

výslunnější části rezervace.

Acidofilní trávníky mají centrum rozšíření v SZ exponovaném ohybu pobřeží

(segment 5). Při horní hraně svahů se jejich výskyt překrývá s mapovaným rozšířením

acidofilních doubrav (viz mapa č. 3). Přítomnost těchto trávníků dokládá větší zastoupení

acidofilních doubrav i v nižších svahových partiích na plochách s mapovanými

lipodubovými bučinami.

Na bočních hřbítcích, které jsou přistíněny alespoň z boku rostoucími stromy, byly

zaznamenány maloplošné, druhově velice chudé trávníky s vůdčím druhem Festuca ovina.

Vedle acidofytů (Avenella flexuosa, Calluna vulgaris) přistupuje např. Achillea distans subsp.

styriaca. V kontaktu byla zapsána dubohabřina s Luzula luzuloides, skalní step, reliktní bor,

dubohabřina s prvky bučin a suťový les svazu Tilio-Acerion.

Acidofilní trávníky s dominantní Avenella flexuosa jsou v porovnání s vřesovišti více

soustředěny na stinnějších údolních svazích, což se projevuje podstatně nižším zastoupením

xerofytů v jejich druhové skladbě. Z teplo- a sucho-milnějších druhů byly zjištěny Anthericum

ramosum, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum,

Polygonatum odoratum, Sedum reflexum, Seseli osseum a Vincetoxicum hirundinaria. Z acidofilních

druhů se kromě Calluna vulgaris a Festuca ovina Častěji objevují ještě Luzula luzuloides a

Vaccinium myrtillus. Trávníky s dominantní Avenella flexuosa byly nalezeny ve všech svahových

partiích. Rostou na zazeměných skalních výstupcích a na mělkých půdách bočních hřbítků,

zřídka např. na strmě se svažující lesní světlině. Často bývají zastíněny v okolí rostoucími

stromy nebo skalní stěnou. Zjištěny byly jenom na kyselých horninách (biotitický granit,

paleoryolit, amfibolicko-biotitická ortorula). V kontaktu byly zaznamenány kyselé reliktní

bory, suťový les (sv. Tilio-Acerion), biková dubohabřina, fytocenóza s dominantní Luzula

luzuloides, vřesoviště a skalní stepi.

47

K acidofilním trávníkům mohou být přiřazeny i druhově většinou silně ochuzené

fytocenózy s dominantní Luzula luzuloides, které nejčastěji rostly na zastíněných skalních

úpatích. Floristické obohacení bylo pozorováno jen na kontaktu s porosty svazu Galeopsidion

a teplomilnějšími cenózami s druhy třídy Festuco-Brometea (hranice segmentů 4 a 5). V

sousedství většiny porostů jsou acidofilní trávníky a lesy svazu Tilio-Acerion, případně i

vřesoviště.

Bylinná vegetace sutí je v rezervaci zastoupena porosty výslunných sutí (sv.

Galeopsidion) a vegetací stinných, převážně SZ až S exponovaných suťových svahů.

V porostech svazu Galeopsidion dosahuje většinou dominantního či kondominantního

postavení kalcifilní druh Galeopsis angustifolia. Společenstvo s touto konopicí roste na dobře

osvětlených sutích a strmých svazích se silně erodovanou půdou, jež bývá z části pokryta

jemnou sutí. Z ostatních druhů se nejčastěji objevovaly Euphorbia cyparissias, Verbascum

lychnitis a Vincetoxicum hirundinaria, dále byly zaznamenány např. Ajuga genevensis a Thymus

pulegioides. Na stanovištích bez výraznější akumulace sutě a s vyšším podílem holého

erodovaného půdního povrchu Galeopsis angustifolia částečně ustupuje druhům Anthericum

ramosum nebo Bupleurum falcatum. Porosty svazu Galeopsidion dosahují většinou nízké

pokryvnosti a druhové pestrosti. Vyskytují se ve středních, někdy i dolních svahových

partiích Z exponovaného pobřeží (segmenty 2, 3, 4, 5), jež je z valné části budováno

bazickými horninami. V kontaktu se uplatňují skalní stepi, teplomilné doubravy a

teplomilněji laděné porosty reliktních borů nebo dubo-habrových hájů. Na suťových svazích

navazují na cenózy svazu Galeopsidion hlouběji do nitra bočních zářezů posunuté suťové

habřiny.

Ve stinných bočních zářezech Z exponovaného pobřeží (segmenty 2-zřídka, 4, 5) a na

SZ a S svazích vltavského údolí (segmenty 5, 6) jsou na sutích vyvinuty porosty nitrofilních

bylin. S vyšší frekvencí byly zaznamenány Geranium robertianum a Urtica dioica, z kapraďorostů

Dryopteris filix-mas. Na hrubší balvanité suti se ve floristicky až extrémně chudých porostech

dominantně prosazoval Dryopteris filix-mas, v druhově bohatších cenózách i Geranium

robertianum. K nim přistupovaly další nitrofilní druhy a druhy rostoucí též ve štěrbinách nebo

na zazeměných výstupcích zastíněných skal, např. Alliaria petiolata, Asplenium trichomanes,

Cystopteris fragilis, Epilobium collinum, Galium aparine, G. sylvaticum a Polypodium vulgare. Jak na

balvanité suti, tak na drobnější suti s vyšším podílem humózní jemnozemě místy dominantně

rostla Impatiens noli-tangere. Druhově nejbohatší fytocenózy vznikly na jemnější, silně

zazeměné suti. S nejvyšší pokryvnosti v nich vedle Dryopteris filix-mas a Geranium robertianum

vystupoval druh Galeobdolon montanum. Dále zde najdeme řadu mezofilních lesních druhů (ř.

Fagetalia), např. Actaea spicata, Asarum europaeum, Cardamine impatiens, Epilobium montanum,

Galeopsis bifida, Galium odoratum, Hepatica nobilis, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Primula veris,

48

Pulmonaria obscura, Senecio germanicus. Porosty nitrofilních bylin jsou nejčastěji vyvinuty na

nezalesněné, ale z okolí alespoň částečně zastiňované suti. Osidlují volná stanoviště uvnitř

suťových lesů svazu Tilio-Acerion. Optimálního rozvoje dosahují ve středních a dolních

svahových partiích. V kontaktu byly ještě zaznamenány acidofilní doubravy, dubohabřiny s

prvky bučin a na Z exponovaných svazích suťové habřiny.

Pionýrská bylinná společenstva primitivních půd (tř. Sedo-Scleranthetea) byla

výrazněji vyvinuta pouze na nepatrných plochách. Zaznamenány byly dva fragmentární

porosty, prvý při horní hraně údolního svahu u tabule č. 10 (segment 3), druhý u pěšiny

podél vodní nádrže (segment 1). Charakteristická je pro ně přítomnost jednoletých jarních a

časně letních efemerů Aira caryophyllea, Cerastium pumilum agg., Myosotis stricta a Veronica verna.

V jarním a časně letním aspektu bývá dominantním druhem během června již odumírající

Poa bulbosa. Z dalších druhů byly zapsány např. Erophila verna, Potentilla argentea, P.

neumanniana, Ranunculus bulbosus, Valerianella locusta a Veronica prostrata. Oba porosty byly

ovlivněny mírným sešlapem.

Z ostatních společenstev byly zaznamenány porosty zřídka užívaných lesních cest, v

nichž byly hojně zastoupeny mezofytní luční druhy řádu Arrhenatheretalia nebo v nich

dominoval Agrostis tenuis, a efemerní společenstvo mladé lesní paseky s dominantním druhem

Senecio sylvaticus včetně starších sukcesních stádií představovaných zde téměř monocenózou

třtiny Calamagrostis epigejos (Z okraj rezervace, segment 7).

Údaje vegetační mapky (mapa č. 3, podle Jiráková 1980a) lze na základě průzkumu

provedeného v roce 1993 upřesnit v následujících bodech:

1. Rozšíření bukových doubrav v S části rezervace je značně nadhodnoceno, naopak

podhodnoceno je zde zastoupení acidofilních doubrav, případně jejich přechodných

formací k dubohabřinám.

2. Na údolním svahu se Z makroexpozicí nejsou vymapovány suťové lesy rostoucí v

bočních zářezech (tzv. suťové habřiny), ani fragmenty dubohabřin (sv. Carpinion).

49

KVĚTENA NPR DRBÁKOV - ALBERTOVY SKÁLY

Přehled druhů vyšších rostlin shrnuje výsledky dosavadních floristických průzkumů

týkajících se území rezervace. U taxonu, jehož výskyt se nepodařil v roce 1993 potvrdit, je

citována práce, z níž je informace o výskytu převzata.

Užité značky:

+ - v segmentu pouze lx zaznamenaný druh

++ - v segmentu alespoň 2x zaznamenaný druh

(++) - Jiráková 1978 (mapa č. 7) /stejná mapa i v Jiráková 1980b/

+(+) - druh zaznamenán pouze lx, Jiráková (1978) jej mapuje alespoň 2x

§ - chráněný druh (vyhláška MŽP ČR č.395/1992 Sb.)

z - neúmyslně zavlečený, zplanělý či introdukovaný druh

x - poprvé z rezervace publikovaný druh

? - taxon není spolehlivě určen

50

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§Abies alba Mill. + + + + + + + + + +Acer platanoides L. + + + + + + +A.pseudoplatanus L. + + + + + + + +Achillea millefolium L. s. str.1 + + + +A.distans Waldst. et Kit. ex Willd.2 + + + + + + + + + + +

A. pannonica Scheele1 + xAcinos arvensis (Lam.) Dandy + xAclaea spicata L. + + + + + + + +Adoxa moschatellina L. + +Aegopodium podagraria L. + + xAesculus hippocastanum L. + xzAgrimonia eupatoria L. + xAgropyron repens (L.)PB. + + xAgrostis stolonifera L. + xA.stricta J.F.Gmel. + + xA.tenuis Sibith. + + + + + + + + + xAira caryophyllea L. + xAjuga genevensis L. + + + + + + xAlchemilla sp. + xAlliaria petiolata (MB.) Cavara et Grande

+ + + + + + + + + + + + +

Allium montanum F.W. Schmidt + + + + + + + +

A.oleraceum L. + + + + + + xAlnus glutinosa (L.) Gaertn. + + xAlyssuin alyssoides (L.)L. Skalický 1975

Anemone nemorosa L. + + + +Angelica sylvestris L. + + xAnlennaria dioica (L.) Gaertn. + +Anthericum liliago L. + + + + + §A.ramosum L. + + + + + + + +Anthoxanthum odoratum L. + + xAnthriscus sylvestris (L.)Hoffm. + xArabis hirsuta agg.3 + + + + + +A.pauciflora (Grimm) Garcke + + + + + + + + +A.sagittata (Bertol.)DC. Houfek 1969Arrhenatherum elatius (L.) J.et C.Presl + x

Artemisia absinthium L. + + + + + + +A.campestris L. + + + + + +Asarum europaeum L. + + + + + + + +Asperula cynanchica L. + + + + + + + +A.tinctoria L. Jiráková 1980bAsplenium ruta-muraria L. Ložek 1988A.septentrionale L. + + + + + + + +A.trichomanes L. + + + + + + + + +Aster amellus L. + (+) §

51

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

Athyrium filix-femina (L.) Roth + + + +Aurinia saxatilis (L.) Desv. + + + + + + + + §Avenella flexuosa (L.) Parl. + + + + + + + + + + + + +Barbarea stricta Andrz. ex Bess. + + xBerberis vulgaris L. + + xBetonica officinalis L. + xBetula pendula Roth + + + + + + + + + + +Bidens frondosa L. + + xzBrachypodium pinnatum (L.) PB. + + + + + + + +

Briza media L. + + xBupleurum falcatum L. + + + + + + + +Calamagrostis arundinacea (L.)Roth + + + + + + + + + + + +

C.epigejos (L.)Roth + + + + + + + + + + + + xCalluna vulgaris (L.) Hull + + + + + + + + + +Campanula glomerata L. + + xC.persicifolia L. + + + + + + + + + + +C.rapunculoides L. + + + + + + + + + + xC.rotundifolia L. + + + + + + +C.trachelium L. + + + + + + + + + +Cardamine impatiens L. + + + + + + + + xCardaminopsis arenosa (L.)Hayek + + + + + + + + + + + +

Carex caryophyllea Latourr. +C.digitata L.4 + + + + + + + + +C.gracilis Curt. + xC.hirta L. + xC.humilis Leys. + + + + + + + +C.leporina L. + xC.muricata agg. + + xC.paliescens L. +C.pilulifera L. + xC.remota L. + xC.spicata Huds. + xC.sylvatica Huds. + xCarlina intermedia Schur5 ? ?C.vulgaris L. Jiráková 1980b

Carpinus betulus L. + + + + + + + + + + + + + +Centaurea jacea L. + + + xC.stoebe L. + + + + + + + +C.triumfettii All. + + + + + + + + §Centaurium erythraea Rafn +Cerastium arvense L. + xC.glomeratum Thuill. + xC.holosteoides Fries emend.Hyland. Jiráková 1980b

C.pumilum agg. + + x

52

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

Chelidonium majus L. + + + + + + +Chenopodium album L. + xCirsium arvense (L.)Scop. + +C.cf.palustre (L.)Scop. + + + xClinopodium vulgare L. + + + + + + + + + +Convallaria majalis L. + + + + + + +Convolvulus arvensis L. + xConyza canadensis (L.) Cronq. + xzCornus sanguinea L. + + + + + + + +Coronilla varia L. + + + + + + + +Corylus avellana L. + + + + + + + + + + + + + +Cotoneaster integerrimus L. + + + + + + + + +Crataegus sp. + + + + + + +C.curvisepala Lindman Houfek 1969

C.fallacina Klok.6 + ? xCynosurus cristatus L. + xCystopteris fragilis (L.)Bernh.7 + + + +Dactylis glomerata L. + ? xD.cf.polygama Horvátovszky + + xDanthonia decumbens (L.) DC. + + + +Dentaria enneaphyllos L. (+) +Deschampsia cespitosa (L.) PB. + xDianthus carthusianorum L. + + + + + + + + + +D.deltoides L. + + xDigitalis grandiflora Mill. + + + + (++) + +Dryopteris carthusiana (Vill.) H.P.Fuchs ? + + + ? x

D.cf.dilatata (Hoffm.) A.Gray + + xD.filix-mas (L.) Schott + + + + + + + + + + +Echium vulgare L. + + + + + + + + xEpilobium angustifolium L. + + xE.ciliatum Rafin. + + xzE.collinum C.C.Gmel. +E.montanum L. + + + + + + xEpipactis helleborine (L.)Cr. + 1 + xEquisetum arvense L. Jiráková 1980b

Erophila verna (L.) Chevall. + + +Eryngium campestre L. Jiráková 1980b

Euonymus europaea L. + + (+) + + +Euphorbia cyparissias L. + + + + + + + + + +E.dulcis L.8 +Fagus sylvatica L. + + + +Fallopia convolvulus (L.)Á.Love ? + + + + + + + xF.dumetorum (L.) Holub + + + + + + xFestuca altissima AU. + + + + + +

53

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

F.gigantea (L.) Vill. + xF.ovina L.9 + + + + + + + + + + + +

F.pallens Host + + + + + + + + +F.pratensis Huds. + x

F.rubra agg.10 + + + xF.rupicola Heuff. + + ? ? x

F.cf.trachyphylla (Hackel) Kraj. + xF.valesiaca Schleicher ex Gaudin (+)

Filipendula ulmaria subsp. denudata (J.et C.Presl)Hayek + x

Fragaria vesca L. ? ?? + + + + + + ? ?F.viridis Duchesne11 + + ? ?

Frangula alnus Mill. + + + +Fraxinus excelsior L. + + + + + + + + +

Galeobdolon luteum Huds.12 Jiráková 1980b

G.montanum Ehrend. + + + + + + + + xGaleopsis angustifolia (Ehrh.)Hoffm. + + + + + + + +

G.bifida Boenn. ? ?? + ? + + + + x

G.ladanum L. + + + + + xG.pubescens Bess. + + x

G.tetrahit L. + xGalium album Mill. + + + + x

G.aparine L. + + + + + + + + + + +G.glaucum L. + + + + + + + +

G.odoratum (L.)Scop. + + + + + + + +G.pumilum Murray + + + + + + + x

G.rotundifolium L. + + + + + + + +G.sylvaticum L. + + + + + + + +

G.verum L. + + + +Genista germanica L. + + + + + + +

G.tinctoria L. + + + + + + + +Geranium robertianum L. + + + + + + + + + + +

G.sanguineum L. + + + + + + +Geum urbanum L. + + + x

Glechoma hederacea L. +Gymnocarpium dryopteris (L.)Newm. + x

Hedera helix L. + + + (+) +

Helianthemum ovatum (Viv.)Dunal + + x

Hepatica nobilis Schreb. + + + + + + + + + + + +Hieracium cf.cymosum L.13 + + + + + + + +

H.cf.echioides Lumn.14 +H.lachenalli C.C.Gmel. + ? ? x

H.laevigatum Willd. + xH.pallidum Biv. + + + + + +

54

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

Hieracium pilosella L. + + + + + + + + +H.cf.piloselloides Vill.15 + +H.sabaudum L. + ? + + + + + + + + + + xH.sylvaticum (L.)L. + + + + + + + + + + + + +H.umbellatum L. + + +Hierochloě australis (Schrader)R.et Sch. + x

Holcus lanatus L. + + xHumulus lupulus L. + xHylotelephium maximum (L.)Holub s.str.16

+ + + + + + + + + + +

Hypericum hirsutum L. + + x

H.montanum L. + + + +H.perforatum L. + + + + + + + + + + + +

Impatiens noli-tangere L. + + + + + xI.parviflora L. Jiráková 1980b z

Lnula conyza DC. + + + + +I.hirta L. + + + + ■ + +

Jasione montana L. Jiráková 1980bJuglans regia L. + xzJuncus tenuis Willd. + xzJuniperus communis L. + + + + + + + + +Knautia arvensis (L.)Coult. + + xLaburnum anagyroides Med. + xzLarix decidua Mill. + + + + + + zLathraea squamaria L. Skalický 1975, Hrouda et Skalický 1988Lathyrus niger (L).Bernh. Jiráková 1980bL.vernus (L.)Bernh. + + + + + + + + + x

Lembotropis nigricans (L.)Griseb. + + + + + + + + +

Leontodon hispidus L. + xLeucanthemum vulgare Lam.17 + + + + + + + +Lilium martagon L. + + + + + + + §Linaria vulgaris Mill. + + xLolium perenne L. + xLonicera xylosteum L. + + + + + + + +Lotus corniculatus L. + + xLuzula campestris agg.18 + + + + + + + + +L.luzuloides (Lam.) Dandy et Wilmott + + + + + + + + + + + + + +

L.pilosa (L.)Willd. + + +Lychnis viscaria L. + + + + + + + +Lycopus europaeus L. + + + xLysimachia vulgaris L. + xLythrum salicaria L. + + xMaianthemum bifolium (L.)F.W.Schmidt + + + x

Melampyrum arvense L. + x

M.nemorosum L. + + +

55

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

M.pratense L. + + + + + + + + +Melica nutans L. + + + + + + + + + + + + +

M.transsilvanica Schur + + + + xM.uniflora Retz. + +

Mercurialis perennis L. + + + + + + + + +Milium effusum L. + + x

Moehringia trinervia (L.)Clairv. + + + + + + + + + + + + + xMolinia caerulea agg. + x

Mycelis muralis (L.)Dum. + + + + + + + + + +Myosotis arvensis (L.)Hill + x

M.nemorosa Bess. + XM.sparsiflora Mikan fil.ex Pohl + x

M.stricta Link ex Roem.et Schult. + x

M.sylvatica Ehrh.ex Hoffm. +Origanum vulgare L. + + + + + x

Orobanche alba Steph.ex Willd. Houfek 1969O.loricata Rchb.19 + x

Oxalis acetosella L. + + +Papaver argemone L. Skalický1975

Peucedanum cervaria (L.)Lapeyr. + + +

Phalaris arundinacea L. + + + + + x

Phleum phleoides (L.)Karsten + + + + + + + + +Picea abies (L.) Karsten + + + + + + + + + + z

Pimpinella saxifraga L. + + + + + + + xPinus nigra Arnold + + xz

P.strobus L.20 + xzP.sylvestris L. + + + + + + + + + + + + + +

Plantago lanceolata L. + + xP.major L. + + x

P.media L. + + + + xPlatanthera sp. + + §

P.bifolia (L.)Rich. Jiráková 1980b §

P.chlorantha (Cust.)Reichenb. + x§

Poa angustifolia L. ? ? ? ? + + + + + + xP.annua L. + + + + + x

P.bulbosa L. + + +P.compressa L. + + x

P.nemoralis L.21 + + + + + + + + + + + + + +P.palustris L. + x

P.supina Schrad. +Polygala oxyptera Reichenb.22 + x

Polygonatum multiflorum (L.)All. + + + + x

P.odoratum (Mill.)Druce + + + + + + + + + + + +Polygonum hydropiper L. + x

56

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

Polypodium vulgare L. + + + + + + + + +

Populus tremula L. + + + + + + +

Potentilla arenaria Borkh. + + + + + + + +

P.argentea L. + + + x

P.collina Wib23 Skalický 1975 §

P.erecta (L.)Rauschel + x

P.inclinata Vill. +

P.neumanniana Reichenb. + + + + + + + +

P.norvegica L. + + xz

P.recta L. + + x

Prenanthes purpurea L. + + + +

Primula veris L. + + + + + + + + + + + +

Prunella grandiflora (L.)Scholler + x

P.vulgaris L. + + + + x

Prunus avium L. + + + + + + + + + + + +

P.padus L. + + x

P.spinosa L. + + + + + + + x

Pulmonaria obscura Dum. + + + + + + + +

P.officinalis L.s.str.24 Jiráková 1980b

Pulsatilla pralensis subsp.bohemica

Skalický25 + + + + + + + + §

Pyrola chlorantha Sw. Skalický 1975

Pyrus pyraster Burgsd. + + + + + + + + + +

Quercus petraea (Mattuschka)Liebl. + + + + + + + + + + + + + +

Q.robur L. +

Ranunculus bulbosus L. + + + x

R.repens L. + x

Rhamnus catharticus L. + + + + + + x

Rhinanthus minor L. + + x

Ribes alpinum L.26 + + + + + + + + x

R.uva-crispa L.emend.Lam. + + x

Robinia pseudacacia L. + + + + + + + + + z

Rosa sp. + + + + + + + + + + +

R.canina agg. + + + +

R.canina L. Jiráková 1980b

R.gallica L. Hrouda et Skalický 1988

R.rubiginosa L. Skalický 1975

Rubus caesius L. + + | x

R.canescens DC. Jiráková 1980b

R.fruticosus agg. + + + + + + + + + + +

R.idaeus L. + + + + + + + +

R.saxatilis L. Skalický 1975

Rumex acetosa L. + + + X

R.acetosella agg. + + + +

57

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

R.crispus L. + x

Salix aurita L. + x

S.caprea L. + + x

S.triandra L. Skalický 1975

Salvia glutinosa L. + . + +

Sambucus nigra L. + + + + + + x

S.racemosa L. + + + x

Sanguisorba minor Scop. + + + + +

Saxifraga granuláty L. + + x

Scabiosa ochroleuca L. + + + + + + +

Scrophularia nodosa L. + + + +

Scutellaria galericulata L. + x

Sedum album L. + + +

S.reflexum L. + + + + + + + +

S.sexangulare L.emend.Grimm + + + + + + +

Senecio ovatus (P.Gaertn., Mey. et Scherb.) Willd.27 Jiráková 1980b

S.jacobaea L. + + x

S.germanicus Wallr.28 + + + + + + +

S.sylvaticus L. + + + + x

S.viscosus L. + + + + x

Seseli osseum Cr. + + + + + + + +

Sesleria varia (Jacq.)Wettst. (++) + + + +

Silene nutans L. + + + + + + +

Solidago virgaurea L. + + + + + + + + + + +

Sorbus aria agg. + + + + + + + + + + +

S.aucuparia L. + + + + + + + + + + + +

S.graeca (Spach)Kotschy Jiráková 1980b

S.torminalis + + + + + + + + + + + +

Stachys recta L. + + + + + + + + x

S.sylvatica L. Jiráková 1980b

Stellaria graminea L. + + +

S.holostea L. + + + + + + + + + + + +

S.media (L.)Will. + x

S.nemorum L. Jiráková 1980b

Stipa joannis Čelak. + + §

Symphytum tuberosum L. + + x

Tanacetum corymbosum (L.)C.H.Schultz + + + + + + + + +

Taraxacum officinale agg. + + + + + + x

Taxus baccata L. + + +(+) + + + + + + §

Thymus pulegioides L. + + + + + + + +

Tilia cordata Mill. + + + + + + + + +

T.platyphyllos Scop. + + + + + + + + +

Torilis japonica (Houtt.)DC. + + + x

58

SEGMENT 1 2 3 4 5 6 7 xz§

Trifolium alpestre L. + + + + +

T.campestre Schreb. + x

T.medium L. + + + +

T.montanum L. + +

T.repens L. + x

Tripleurospermum inodorum (L.)C.H.Schultz

+ + x

Trisetum flavescens (L.)PB. + + x

Tussilago farfara L. + + x

Ulmus glabra Huds. + + + + + + + x

Urtica dioica L. + + + + + + + + +

U.urens L. Jiráková 1980b

Vaccinium myrtillus L. + + + + + + + + + + +

Valeriana officinalis agg. + x

Valerianella locusta (L.) Laterrade + x

Verbascum sp.29 + x

V.lychnitis L. + + + + + + + +

Veronica chamaedrys L. + + + + + + + + + +

V.dillenii Sm. Jiráková 1980b

V.hederifolia L.s.str. 30 + x

V.officinalis L. + + + + + + + + + +

V.peregrina L. + xz

V.prostrata L. + x

V.spicata L. + + + + + x

V.sublobata M.Fischer31 + x

V.verna L. + ? + x

Vicia cracca L. + x

V.sylvatica L. Jiráková 1980b

Vincetoxicum hirundinaria Med. + + + + + + + + +

Viola arvensis Murray + + x

V.canina L. + + + + x

V.collina Bess.32 1

V.hirta L. + x

V.mirabilis L. + x

V.reichenbachiana Jord.ex.Boreau + x

V.riviniana Reichenb.33 ? ? + + +

V.cf.x umbrosa Hoppe + + + x

Viscum laxum Boiss.et Reut. + + + + + + + + + +

59

Poznámky

1. det. J. Danihelka

2. Achillea distans subsp. styriaca Saukel et Langer ined. - det. J.Danihelka

3. Položky z blízké PR Vymyšlenská pěšina určil J.Štěpánek jako A. sagittata

(Bertol.)DC. (cf. Hlaváček 1993a)

4. včetně Carex pallens (Fristedt) Harmaja (cf. Holub 1991)

5. Hrouda et Skalický 1988 - Carlina intermedia Schur

6. det. J.Holub

7. Jiráková 1980b - subsp. fragilis

8. Jiráková 1980b - subsp. dulcis

9. Jiráková 1980b - Festuca ovina s.str.

10. V kulturním boru nad horní hranou údolního svahu (segment 4) byla sbírána rostlina

blížící se druhu F. diffusa Dum.

11. Položku ze segmentu 3 determinoval V.Skalický.

12. Jiráková 1980b - Lamiastrum galeobdolon (L.)Ehrend. & Polatschek s.str.

13. Skalický 1975 - Hieracium cymosum L.; exempláře sbírané v roce 1993 se blíží H.

fallax Willd.

14. Houfek 1969 - Hieracium echioides Lumn.; exemplář z r. 1993 se blíží H. fallax Willd.

15. Skalický 1975 - Hieracium piloselloides Vill.

16. Jiráková 1980b - Sedům maximum (L.)Hoffm.

17. det. J.Hadinec

18. Jiráková 1980b - Luzula campestris (L.) DC; exempláře z r. 1993 determinoval J.

Hadinec jako L. multiflora ( Ehrh. ex Retz.) Lej. (includ. L. divulgata Kirschner).

19. Rostlina byla sbírána v r. 1995, det. J.Zázvorka.

20. nalezena pouze šiška

21. na výslunných stanovištích (segmenty 2 a 3) i typy blížící se Poa nemoralis subsp.

rigidula Čelak.

22. det. J.Hadinec

23. Jde-li o Potentilla collina subsp.lindackeri Tausch, jedná se o chráněný druh.

24. Jiráková (1978, 1980a,1980b) uvádí tento druh velice často, většinou společně s

Pulmonaria obscura. Protože se zde zřejmě jedná o velmi vzácný druh (cf. Hrouda et

Skalický 1988 ), je pravděpodobné, že jde o chybnou determinaci skvrnitých typů

druhu Pulmonaria obscura.

25. Jiráková 1980b - P. pratensis subsp. nigricans ( Stoerk ) Zámels

26. det. J.Hadinec

27. Název podle práce Hodálové (1994), Jiráková použila jméno Senecio fuchsii

C.C.Gmel.

28. název převzat z Hegiho (1987)

29. přízemní listová růžice patřící divizně typu V. thapsus

60

30. det. V.Skalický

31. det. V.Skalický

32. Det. J.Hadinec, Viola collina Bess. uvádějí Skalický (1975) a Hrouda et Skalický

(1988).

33. Obtížně determinovatelné, často sterilní rostliny patří k druhům Viola riviniana nebo

V.reichenbachiana, případně k jejich hybridům.

Na území NPR Drbákov - Albertovy skály bylo několika podrobnými botanickými

průzkumy zjištěno okolo 390 druhů vyšších rostlin. Z taxonů uváděných v literatuře

(Jiráková 1980b, Skalický 1975, Houfek 1969, Ložek 1988, Hrouda et Skalický 1988) se při

terénním šetření nepodařilo potvrdit 33 druhy, z významnějších např. Asplenium ruta-muraria,

Festuca valesiaca, Orobanche alba, Pyrola chlorantha, Rosa gallica a R. rubiginosa. Poprvé jsou

uváděny 173 druhy, ze zajímavějších např. Aira caryophyllea, Berberis vulgaris, Campanula

glomerata, Hierochloe australis, Humulus lupulus, Hypericum hirsutum, Melica transsilvanica, Myosotis

sparsiflora, Orobanche loricata, Platanthera chlorantha, Prunella grandiflora, Ribes alpinum, Veronica

spicata. Nově jsou zaznamenány i běžně se vyskytující druhy, např. Calamagrostis epigejos a

Hieracium sabaudum.

Mezi zjištěnými druhy se nachází 9 taxonů chráněných podle vyhlášky MŽP ČR č.395/1992

Sb. Ze silně ohrožených druhů jsou to Taxus baccata a Pulsatilla pratensis (subsp. bohemica), z

ohrožených druhů Anthericum liliago, Aster amellus, Aurinia saxatilis, Centaurea triumfettii, Lilium

martagon, Platanthera chlorantha a Stipa joannis. Neověřený zůstal výskyt chráněného druhu

Platanthera bifolia (cf. Jiráková 1980b), eventuelně, jednalo-li se o chráněnou subspecii

lindackeri (Tausch) Dost., i Potentilla collina (Skalický 1975).

Vedle lesníky introdukovaných (Larix decidua, Picea abies, Pinus nigra, P. strobus, Robinia

pseudacacia) případně zplanělých (Aesculus hippocastanum, Juglans regia, Laburnum anagyroides)

dřevin se objevují i neúmyslně zavlečené neofytní druhy - Bidens frondosa, Conyza canadensis,

Epilobium ciliatum, Juncus tenuis, Potentilla norvegica a Veronica peregrina, jež je poprvé z této

oblasti uváděna pro PR Vymyšlenská pěšina (cf. Hlaváček 1993a). Jiráková (1980b) jmenuje

ještě Impatiens parviflora. V literatuře je zpochybňována i původnost druhů Achillea distans

(Dostál 1954) a Melica uniflora (Dostál 1989).

Floristickou zvláštností rezervace je bohatý výskyt tisu (Taxus baccata) na S a SV

exponovaném svahu Drbákova a k němu přiléhajícímu SZ exponovaném svahu vltavského

údolí. Tis tvoří nižší stromové patro suťových lesů asociace Aceri-Carpinetum, hojně je však

zastoupen i v kontaktních lipových dubohabřinách (sv. Carpinion) s prvky květnatých bučin.

Blíže se o zdejší populaci tisu zmiňuje Jiráková (1978, 1980a, 1980b). Další floristickou

zajímavostí je hojný výskyt kalcifilní pěchavy Sesleria varia. Zjištěna byla na svazích v oblasti

skalní stěny Rozpuklá (segment 4), kde rostla v zakrslé teplomilné doubravě, reliktním boru,

61

vřesovišti i skalní stepi (blíže viz Hlaváček 1993b). Složení flóry je v jednotlivých segmentech

charakterizováno zastoupením druhů významných syntaxonů, jejichž společenstva se, s

výjimkou bučin svazu Fagion, na území rezervace vyskytují (mapa č. 4). Floristické rozdíly

vznikají především díky koncentraci druhů extrazonálních společenstev (teplomilné

doubravy a trávníky, skalní stepi) na výslunných expozicích skalnaté, severo-jižně protažené

části rezervace a druhů společenstev vyššího výškového stupně (sv. Fagion) včetně druhů

mezofilnějšího ražení (lesy ř. Fagetalia, suťové lesy sv. Tilio-Acerion) na stinných a vlhčích

svazích západo-východně orientovaného pobřeží. Rovnoměrnějšího zastoupení dosahují

druhy klimaxových dubo-habrových hájů a v širším okolí rekonstrukčně převládajících

acidofilních doubrav.

Výskyt nepůvodních a některých ochranářsky či floristicky významných druhů je zachycen

na mapkách (mapy č. 5-1 až IV, 6-1 a II, 7-1 a II).

Souhrn

Území NPR Drbákov - Albertovy skály můžeme podle geomorfologických,

mikroklimatických a floristicko-vegetačních hledisek rozdělit na tři oblasti:

1. Severo-jižně orientované pobřeží s výslunnými, Z až ZJZ exponovanými prudkými svahy,

které jsou napříč (tj. kolmo na hlavní spádnici) výrazně výškově členěny (svahové hřbety,

skalní rozsochy, hluboké boční zářezy vyplněné sutí) a často zakončeny příkrou skalní stěnou

či svahem s vystupujícími skálami, římsami, teráskami a strmými erodovanými plochami s

mnohdy téměř holým povrchem půdy. Příčná členitost umožňuje vznik řady

mikroklimaticky odlišných stanovišť hostících zcela protikladné typy rostlinných

společenstev, např. suťové lesy s řadou mezofilních druhů v dolních částech stinných

bočních zářezů a naopak teplomilné bylinné společenstvo svazu Galeopsidion na dobře

osluněných sutích téhož svahu. Charakteristickým a plošně převažujícím typem vegetace jsou

zde společenstva s různým podílem xerofilních druhů (společenstva skalních štěrbin a stepí -

sv. Alysso-Festucion, teplomilné trávníky - sv. Bromion, teplomilné doubravy, teplomilně laděné

reliktní bory a vegetace výslunných sutí - sv. Galeopsidion). Na stinnějších expozicích

nalezneme fragmenty teplo- a suchomilnějšího typu dubohabřin svazu Carpinion.

2. Západo-východně orientované pobřeží se stinnými, S exponovanými, příčně již méně

členěnými svahy, jejichž značná plocha je pokryta sutí. Menší členitost terénu spolu s nižšími

rozdíly v intenzitě světelného záření vytvářejí relativně uniformní prostředí, které je ve

spodních svahových polohách vhodné pro rozvoj vlhkomilnějších suťových lesů svazu Tilio-

Acerion, ve vyšších pak pro růst mezofilního lesního společenstva lipové dubohabřiny s prvky

květnatých bučin (ty ostatně pronikají i do suťových lesů). V obou typech lesů se hojně

62

vyskytuje tis.

3. Plošina nad údolím - původně převažující společenstvo acidofilních doubrav je v

současnosti nahrazeno umělými kulturními bory.

Přechodovou zónou, v níž se významně překrývají prvky xerotermních rostlinných

společenstev s druhy květnatých bučin, je SZ exponovaný ohyb údolí, jenž spojuje xerofytní

S část se spíše podhorsky laděnou J částí rezervace.

Celkový počet druhů vyšších rostlin udávaných z území rezervace se pohybuje okolo 390.

Ověřit se nepodařilo 33 taxony, poprvé jsou pro rezervaci uváděny 172 druhy. Nově

nalezeno a ověřeno bylo 9 druhů chráněných rostlin, včetně bohaté populace tisu červeného

(Taxus baccata). Výskyt dvou chráněných druhů (Platanthera bifolia a Potentilla collina) se

nepodařilo potvrdit.

Vegetační kryt rezervace je tvořen převážně původními nebo víceméně přirozenými porosty.

Ty jsou v současnosti nepříznivě ovlivňovány výsadbou smrku, nadměrným okusem,

spontánním zalesňováním teplomilných trávníků a snad i omezenou reprodukcí tisu. Přesto

je stav vegetace v NPR Drbákov - Albertovy skály dobrý a odpovídá původnímu

ochranářskému záměru, jímž je ochrana tisu a přirozených společenstev skalnatých úbočí

středního Povltaví.

Poděkování

Za určení některých obtížnějších taxonů chci poděkovat J. Hadincovi, V. Skalickému, J.

Holubovi, J. Danihelkovi a J. Zázvorkovi, za pomoc v geologické problematice E.

Litochlebové a J. Litochlebovi, za anglický překlad P. Pyškovi.

Herbářové doklady jsou uloženy v Okresním muzeu Příbram.

Summary

The survey of flora and vegetation of the Drbákov-Albertovy skály Nature pre-serve, located

on rocky slopes of the Vltava river valley (district of Příbram, central Bohemia, Czech

Republic) is given. Floristic composition and habitat features are described for particular

plant communities. Forest communities of shaded scree slopes with Taxus baccata, occurring

on the Drbákov hill, and xerotherm communities on sunny slopes and rock outcrops (relict

pine forests, thermophilous oak forests, thermophilous grasslands, rock steppes,

communities of rock crevices) are considered the most important vegetation types,

harbouring some protected species and numerous species of warm and dry sites. The list of

63

vascular plant species from the reserve territory comprises about 390 taxa. Thirty-three

species, reported from the area in the past, were not confirmed by the present study, and

some 173 species were recorded for the first time. It may be concluded that despite certain

negative phenomena (e.g. planting of Norway spruce saplings, intensive grazing, reduction

by spontaneous succession of the area covered by thermophilous grasslands) the vegetation

of the study area is in good condition, and the preservation of Taxus baccata and of natural

communities of rocky slopes in the middle section of the Vltava river valley seems to be

possible.

Fig. 1. Location of the study area.

Fig. 2. Sections of the study area (local names are given).

Fig. 3. Vegetation types in the Drbákov-Albertovy skály Nature preserves (after Jiráková

1980a).

lime-beech forests

acidophilous oak forests and beech-oak forests

beech-oak forests

thermophilous oak forests

relict pine forests

forests on scree

rock steppes

vegetation on scree

nature preserve boundary

Fig. 4. Variability of the flora of the studied area.

Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (I).

Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (II).

Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (III).

Fig. 5. Localities of some rare and from the floristic viewpoint important species (IV).

Fig. 6. Distribution of some less frequent protected species (I).

Fig. 6. Distribution of some less frequent protected species (II).

Fig. 7. Distribution of neophytes, introduced species and those escaped from cultivation (I).

Fig. 7. Distribution of neophytes, introduced species and those escaped from cultivation (II).

64

65

NPR Drbákov - Albertovy skály; lokality některých v rezervaci vzácnějších a floristicky významnějších druhů vyšších rostlin, I.

66

67

68

69

70

71

72

73

LiteraturaBARCHÁNEK V., 1940: Lesopěstitelské a botanické snahy hr.K. Sternberga.-

Lesn. Pr., Písek, 19: 243

BÓSWARTOVÁ J., 1984: Příspěvek ke květeně středního Povltaví.- Bohem.

Centr., Praha, 13: 83-133

ČELAKOVSKÝ L., 1882: Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens

im Jahre 1881.- S.- B. bohm. Ges. Wiss., Prag, 1881: 360-395 DOSTÁL J., 1954: Klíč k úplné květeně ČSR.- Praha

DOSTÁL J., 1989: Nová květena CSSR. 2.- Praha

ELLENBERG H. et al., 1991: Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa.-Gottingen

HEGI G., 1987: Flora von Mitteleuropa. Band VI/4. 2. vydání.- Berlin, Hamburk

HEJTMAN B., FEDIUK F., DUDEK A., 1954: Předběžná zpráva o geologickém a petrografickém výzkumu zátopového území Slapské přehrady mezi přehradou a Živhoští.- Zprávy o geol. Výzk., Praha, 1953: 57-62

HEJTMAN B., FEDIUK F., DUDEK A., 1955: Zpráva o pokračování geologického a petrografického výzkumu mezi Slapskou přehradou a Živhoští.- Zprávy o geol. Výzk., Praha, 1954: 54-57

HLAVÁČEK R., 1991: Výsledky botanického průzkumu státní přírodní rezervace Vymyšlenská pěšina (okres Příbram), rok 1991.- ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha)

HLAVÁČEK R., 1993a: Příspěvek k poznání flóry a vegetace PR Vymyšlenská pěšina.-Bohem. Centr., Praha, 22: 149-175

HLAVÁČEK R., 1993b: Botanický výzkum NPR Drbákov - Albertovy skály (okres Příbram).- ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha)

HODÁLOVÁ I., 1994: Poznámky k problematike komplexu Senecio nemorensis v Karpatech.- Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 28 (1993): 1-14

HOFMAN J., 1948: O tisech ve středních Čechách.- Krása našeho Domova, Praha, 39: 41-53

HOLUB J., 1991: K nálezu Carex pallens v Československu.- Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 26: 1-18

HOLUB J. et al., 1967: Übersicht der höheren Vegetationseinheiten der Tschechoslowakei.-Rozpravy Českoslov. Akad. Věd, Praha, 77: 1-75

HOUFEK J., 1969: Zpráva o výsledcích floristického výzkumu Drbákova a Albertových skal.- ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha)

HROUDA L. et SKALICKÝ V., (reds.), 1988: Floristický materiál ke květeně Příbramska I. - Vlastivěd. Sborn. Podbrdska, Příbram, 1984, 27: 115-195

CHÁN V. et al., 1977: Floristicko-fytogeografický příspěvek ke květeně okolí Milevska.-Přírod. Čas. jihočes., Č. Budějovice, 13 (1973), suppl. 2: 45-112

CHYTRÝ M. et VICHEREK J., 1995: Lesní vegetace Národního parku Podyjí Thayatal.-Praha

JENÍK J. et SLAVÍKOVÁ J., 1964: Střední Vltava a její přehrady z hlediska geo-botanického.- In: Jeník, J. (red.): Vegetační problémy při budování vodních děl, Praha, p.

74

67-100

JIRÁKOVÁ J., 1978: Botanické zhodnocení vybrané části středního Povltaví pro účely ochrany přírody.- ms. (Diplom. Pr. depon. in Kat. Bot. PřFUK Praha) 1

JIRÁKOVÁ J., 1980a: Vegetace skalních komplexů středního toku Vltavy.- ms. (Rigor. Pr. depon. in Kat. Bot. PřFUK Praha)

JIRÁKOVÁ J., 1980b: Výsledky podrobné botanické inventarizace státní přírodní rezervace Drbákov - Albertovy skály. - Muz. a Součas., Sbor. Středočes. Muz., Roztoky u Prahy, 3: 159-184

JIŘINOVÁ H., 1925: Neznámé tisy na střední Vltavě.- Krása našeho Domova, Praha, 17: 57-59

KNÍZETOVÁ L. et al., 1987: Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-1985.- Bohem. Centr., Praha, 16: 7-262

LOŽEK V., 1988: Měkkýši chráněného území Drbákov - Albertovy skály.- Bohem. Centr., Praha, 17: 139-144

MORAVEC J. et al., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení.- Severočes. přír., Příloha 1983/1, Litoměřice, p. 5-110

NEUHÄUSL R. et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., 1989: Beitrag zur Kennt-nis der Tannen-Eichenwálder in Bohmen.- Folia Mus. Rer. Nátur. Bohem. Occid., Botanica, Plzeň, 30: 3-47

QUITTE., 1971: Klimatické oblasti Československa.- Stud. geogr., Brno, 16: 1-73

ROTHMALER W., 1976: Exkursionsflora fur die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band.- Berlin

SKALICKÝ V., 1975: Zpráva o výsledcích floristického výzkumu Drbákova a Albertových skal.- ms. (Depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha)

SKALICKÝ V., 1988: Regionálně fytogeografické členění.- In: Hejny S. et Slavík, B. (red.): Květena České socialistické republiky 1, Praha, p. 103-121

SVOBODA P., 1941: O tisech ve středních Čechách I, II.- Krása našeho Domova, Praha, 33: 41-49, 132-139, 156-175

Adresa autora

RNDr. Rudolf Hlaváček

Okresní muzeum Příbram

261 02 Příbram VI - Březové Hory 293

75


VLIV KOSENÍ LUK NA LEPIDOPTEROFAUNU

Influence of mowing on occurrence of butterflies

Petr Záruba

Tato práce přináší výsledky regionálního výzkumu lepidopterofauny na loukách a

sledování změn druhového spektra v souvislosti s obhospodařováním těchto lokalit. Je třeba

mít na zřeteli fakt, že tato práce je výsledkem regionální studie a je možné, že výsledky

obdobné studie v jiném regionu by mohly být poněkud odlišné, i když jistě ne zásadně. Pro

zvýšení průkaznosti bude nutné obdobně studovat lokality srovnatelných parametrů i v

jiných regionech České republiky a zaměřit se i na další skupiny hmyzu; proto je možné

považovat tuto práci za první díl studií o loukách a vlivu jejich obhospodařování na

entomofaunu.

Studium luk a vlivu jejich obhospodařování na entomofaunu probíhalo v letech 1978

až 1992 ve středních Čechách, v jihovýchodní části okresu Praha-východ a v navazujících

částech okresů Kolín a Benešov. Jako modelová skupina byli zvoleni zástupci řádu

Lepidoptera, skupiny tzv. Rhopalocera, především pro jejich dobré bioindikační vlastnosti -

je možné konstatovat, že právě zástupci této skupiny jsou nejnápadnějším bioindikátorem

ubývání hmyzu.

Louky jsou člověkem vytvořené a existenčně podmíněné ekosystémy. Jsou sukcesním

stadiem, vyvolaným a neustále usměrňovaným člověkem. V dávné minulosti pokrýval území

dnešní ČR les; nelesní ekosystémy byly zastoupeny jen lokálně a vzácně. S postupujícím

osídlováním však plocha lesů důsledkem lidské činnosti ubývala, m.j. ve prospěch pastvin a

polí. Tato bezlesá krajina umožnila rozšíření stepních a lesostepních druhů hmyzu.

76

Tradičním hospodařením člověka se vytvořila řada různých typů luk. Tyto tradičně

obhospodařované louky jsou, pokud se druhové pestrosti hmyzu týče, z člověkem

vytvořených ekosystémů jedny z nejzajímavějších.

Postupem času, při extenzivním obhospodařování, dosáhly luční ekosystémy značné

druhové diverzity a tím i poměrně velké ekologické stability a staly se tak biotopy s výskytem

různorodého komplexu světlomilné entomofauny. Bez vlivu lidské činnosti (rozumějme

citlivé a uvážlivé činnosti) je však uvolněno uměle blokované sukcesní stadium a dochází k

postupnému dokončení sukcesní řady, což má za následek vymizení světlomilných druhů.

Při zpracovávání této studie bylo zkoumáno druhové spektrum modelové skupiny

(dále též Lepidopter, nebo Rhopalocer) na 32 lokalitách. Celkově bylo zjištěno 45 druhů

modelové skupiny, z nichž luční ekosystémy preferuje 21 druhů, na ekosystémy

podmáčených až bažinatých luk jsou vázány 4 druhy, ekosystémy stepí preferuje 5 druhů (v

tomto případě osidlující suché, sporadicky kosené a zachovalé louky) a na ekosystémy

lesostepí je vázáno 15 druhů (v tomto případě osidlující suché a suché zarůstající louky).

Zpracování bylo rozděleno do čtyř kapitol.

1. Vliv různých způsobů obhospodařování luk na druhové spektrum Rhopalocer.

Při zpracovávání tohoto souboru bylo zkoumáno celkem 20 lokalit srovnatelných

parametrů, s různými způsoby obhospodařování. Bylo rozlišeno 10 různých způsobů

obhospodařování a byly vždy sledovány dvojice luk s totožným způsobem hospodaření.

Jedná se o následující způsoby obhospodařování:

louky ručně (= kosou) postupně kosené lx a 2x ročně

louky ručně jednorázově kosené lx a 2x ročně

louky kosené lehkou mechanizací lx a 2x ročně

louky kosené těžkou mechanizací lx a 2x ročně

louky kosené těžkou mechanizací 2x ročně, přisévané kulturními travinami

louky kosené těžkou mechanizací 2x ročně, přisévané kulturními travinami a

hnojené umělými hnojivy

Louky ručně postupně kosené lx a 2x ročně byly koseny drobnými chovateli; louky byly

koseny postupně po částech za účelem získávání zeleného krmiva, v průběhu měsíců května

až října. Louky ručně kosené byly rovněž koseny drobnými chovateli, především za účelem

získání sena. Koseny byly vesměs koncem června (lx ročně) a v červnu a koncem srpna (2x

ročně).

Louky kosené lehkou mechanizací lx a 2x ročně byly koseny opět drobnými chovateli;

místo tradiční kosy zde byla užívána lehká technika - sekačka s žací lištou (např. Terra).

Většina výše uvedených lokalit má určitou návaznost na různé nekosené meze a okraje

cest nebo lesíků (a entomofauna využívá tato místa jako určitá refugia).

77

V případě následujících lokalit byly většinou meze v minulosti strženy a návaznost na

refugia zde většinou není. Jedná se o louky kosené těžkou mechanizací lx a 2x ročně (žací

závěsná lišta, pojízdná sekačka). Na některé z těchto luk byly průběžně přisévány kulturní

druhy trav, které postupně vytlačily (s přispěním dalších faktorů) citlivější druhy trav a bylin.

U luk hnojených umělými hnojivy a přisévaných došlo k drastickému snížení počtu

rostlinných druhů, což současně vedlo k obdobnému jevu v druhovém spektru modelové

skupiny. Při průzkumu na těchto loukách bylo pozorováno i velmi slabé zastoupení dalších

skupin charakteristického lučního hmyzu.

Louky ručně postupně kosené lx ročně byly koseny postupně po malých Částech v

průběhu vegetačního období. Tento typ vykazuje nejvyšší počet druhů celkově zjištěných

(38) i vyvíjejících se (27); vykazuje tedy i nejvyšší procentuální poměr vyvíjejících se druhů

vůči zjištěným (71 %)*.

Na druhém místě v kvalitě rhopalocerofauny jsou louky kosené ručně lx ročně -

průměr vyvíjejících se druhů (17,5) k průměru zjištěných druhů (28,5) vykazuje rovněž

nadpoloviční procentuální poměr vyvíjejících se druhů vůči zjištěným (61,5 %).

Třetí skupinou jsou louky kosené lehkou mechanizací lx ročně - procentuální poměr

vyvíjejících se druhů vůči zjištěným je 42 %. U luk kosených těžkou mechanizací lx ročně

činí procentuální poměr 34,5 %.

Procentuální poměr u luk ručně postupně kosených 2x ročně a luk ručně kosených 2x

ročně je téměř stejný - 14,5 % a 14 %. U luk kosených lehkou mechanizací 2x ročně činí

procentuální poměr pouze 5 %. U luk kosených těžkou mechanizací 2x ročně, kosených

těžkou mechanizací 2x ročně s přiséváním kulturních druhů trav a kosených těžkou

mechanizací 2x ročně s přiséváním a hnojením umělými hnojivy je procentuální poměr

shodný - 0 %.

Z hlediska četnosti výskytu druhů Rhopalocer (a to ve smyslu bohatosti druhového

spektra i abundance populací jednotlivých druhů) jsou nejlépe obsazeny louky ručně

postupně kosené lx ročně, ručně postupně kosené 2x ročně (nad 30 zjištěných druhů), dále

ručně kosené lx i 2x ročně, kosené lehkou mechanizací lx i 2x ročně a kosené těžkou

mechanizací lx ročně (20 až 30 druhů). Nejméně obsazené jsou louky kosené těžkou

mechanizací 2x ročně, přisévané i hnojené umělými hnojivy (méně jak 10 druhů).

Výraznější rozdíly jsou znatelné v počtu vyvíjejících se druhů. Tyto údaje jsou zároveň i

důležitější a z hlediska objektivnějšího posuzování významnější. Jednoznačně nejvíce

vyvíjejících se druhů bylo zjištěno na loukách ručně postupně kosených lx ročně (nad 20

druhů). 10 až 20 vyvíjejících se druhů bylo zjištěno na loukách ručně kosených lx ročně a

loukách kosených lehkou mechanizací lx ročně.

* uváděny jsou průměry příslušných dvojic lokalit

78

Výskyt a vývoj druhů modelové skupiny je - vzhledem k faktu, že jde o druhy fytofágní

- závislý na výskytu pro tyto druhy troficky důležitých rostlin.

Na loukách tradičně obhospodařovaných (ruční kosení) nebo kosených lehkou

mechanizací, rostou různé druhy trav (např. Arrhenanthemum elatius, Lolium perenne, Alopecurus

pratensis, Festuca sp., Poa sp., Agrostis sp., Dactylis glomerata, Phleum sp.), dále pak byliny jako

Melilotus officinalis, Lotus corniculatus, Anthyllis vulneraria, Euphorbia cypparissias, Hypericum

perforatum, Linaria vulgaris, Taraxacum officinale, Saponaria officinalis, Carům carvi, Daucus carota,

Chrysanthemum leucanthemum, Achillea millefolium, Lychnis flos cuculi, Coronilla varia, Echium vulgare,

Origanum vulgare, Melandrium album, Potentilla sp., Genista sp., Salvia sp., Galeopsis sp., Rhinanthus

sp., Silene sp., Plantago sp., Dianthus sp., Fragaria sp., Trifolium sp., Anthriscus sp., Viola sp., Vicia

sp., Lathyrus sp., Malva sp., Thymus sp., Mentha sp., Campanula sp., Rtimex sp. a další druhy s tím,

že některé z nich rostou na nekosených okrajích, mezích a podobných sušších místech. Na

loukách těchto typů, kosených však 2x ročně, některé z výše jmenovaných druhů chybí

(jedná se o citlivější druhy, které nesnesou časté kosení). Na loukách kosených těžkou

mechanizací 2x ročně, přisévaných i hnojených umělými hnojivy, chybí většina výše

jmenovaných kvetoucích bylin.

Ze zjištěných skutečností vyplývá, že kromě způsobu kosení luk má na výskyt a

především na vývoj druhů modelové skupiny vliv i četnost kosení v sezóně.

Pokosením lučního porostu dojde k náhlé ztrátě trofické základny jak pro imaga, tak

pro vývojová stadia fytofágního hmyzu. Pokud jsou zachovány plochy s nepokosenou

vegetací, nebo je-li louka kosena postupně, může část hmyzích populací migrovat na tato

nepokosená místa. Dochází však k poměrně rychlému přeplnění nad troficky i prostorově

únosnou míru a část populace nepřežije. Pokud takováto možnost migrace existuje, projeví

se ve větší stálosti u imag, neboť ta mají (až na některé "konzervativní" druhy) větší

schopnost měnit stanoviště, než stadia juvenilní.

Při celoplošném pokosení lokality je zcela zřetelný silný a prudký pokles abundance

jedinců. Dochází-li k pravidelnému kosení každoročně a ve shodném časovém období a

nejsou-li zachovány nepokosené enklávy, dochází postupně k početnímu i druhovému

ochuzení entomofauny.

Ze zjištěných výsledků tohoto souboru vyplývá, že nejlépe zachovalé druhové

spektrum modelové skupiny s největším podílem vyvíjejících se druhů se nachází na loukách

ručně postupně kosených lx ročně, ručně kosených lx ročně (tedy tradiční obhospodařování)

a louky kosené lehkou mechanizací lx ročně (tedy tradičnímu obhospodařování blízké) s tím,

že jednou z podmínek tohoto stavu je zachování ploch nepokosených. Nejvyšší počet

vyvíjejících se stadií bylo nalézáno právě na těchto plochách, odkud pak druhy postupně

imigrují na plochy kosené (zejména imaginární stadia tyto plochy obsazují a udržují se na

nich až do doby pokosení).

79

Porovnáním počtu druhů, které se vyskytují a vyvíjejí na jednotlivých lokalitách

zjistíme, že se na loukách kosených těžkou mechanizací 2x ročně, přisévaných kulturními

druhy travin i hnojených průmyslovými hnojivy, zdržuje pouze minimum druhů a nebyl

zjištěn žádný vyvíjející se druh modelové skupiny. Je tedy možné konstatovat, že na loukách

se jmenovanými způsoby obhospodařování je druhové spektrum modelové skupiny silně

zdevastované. Z tohoto důvodu nebyly tyto lokality zahrnuty do skupiny lokalit,

hodnocených též z hlediska výskytu druhů, vázaných na jednotlivé biotopové formace

(hodnoceny jsou tedy všechny lokality s výjimkou výše jmenovaných).

Složení druhového spektra hodnocených lokalit je, z hlediska vazby na biotopové

formace, u vyskytujících se druhů poměrně vyrovnané, bez výraznějších výkyvů (zde se

projevuje vliv větších migračních možností imag). Naopak složení druhového spektra z

hlediska vazby na biotopové formace je u vyvíjejících se druhů modelové skupiny

nevyrovnané. Pouze u druhů, vázaných na stepní biotopy, nedochází k výraznějším výkyvům

(v tomto případě se jedná vesměs o druhy acenní a relativně málo citlivé na antropogenní

vlivy). U druhů, vázaných na lesostepní biotopy, dochází k výraznému snížení počtu druhů

na loukách, kde probíhá kosení 2x ročně, bez ohledu na způsob, kterým je kosení

prováděno. Ještě výraznější rozdíly jsou znatelné u druhů, vázaných na luční biotopy (jedná

se vesměs o druhy cenofilní); prudký pokles počtu druhů je zřetelný rovněž na loukách, které

jsou koseny 2x ročně a opět bez ohledu na způsob, kterým je kosení prováděno.

Lze konstatovat, že zvyšující se četnost kosení a intenzita obhospodařování, stejně jako

s výkonnější technikou, má značný vliv na mizení druhů modelové skupiny. Vzhledem k

mizení fytofágních druhů hmyzu je, v rámci ekologických vazeb, narušena i možnost

bezkonfliktního vývoje predátorů hmyzích i z jiných skupin živočichů, i vývoj parazitických,

na fytofágní druhy vázaných druhů. V souvislosti s prudkou změnou mikroklimatických

podmínek na pokosené louce jsou pravděpodobně negativně ovlivňovány i populace

skiofilních druhů hmyzu.

2. Vliv upuštění od obhospodařování luk na složení druhového spektra Rhopalocer.

Při zpracovávání tohoto souboru byly zkoumány tři lokality. Jedná se o louky, na nichž

majitel, nebo uživatel upustil od hospodaření.

První lokalita byla původně kosena ručně a postupně lx ročně; po ukončení kosení

poměrně velmi rychle zarostla náletem dřevin, zejména břízou (Betula verrucosa). Došlo zde k

téměř úplnému vymizení původně se zde vyskytujících druhů a expanzi několika málo druhů,

charakteristických pro biotopovou formaci listnatého lesa a pro ruderální společenstva,

vyskytující se zejména na okrajích lokality. K upuštění od kosení zde došlo v letech 1978 -

1980. V roce 1980 bylo na louce znatelné šíření třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios), později

se začal uplatňovat již zmíněný nálet břízy. V letech 1985 až 1987 již na lokalitě dominoval

80

mladý březový porost s druhově chudým bylinným porostem. Při inventarizace druhů

modelové skupiny v roce 1986 byl početní stav druhů, vázaných na jednotlivé biotopové

formace ve skupině vyskytujících se i vyvíjejících se druhů téměř stejný, jako výchozí stav z

první inventarizace v roce 1980. Z výsledků inventarizace v roce 1989 je patrný prudký

pokles počtu druhů lučních a stepních, přičemž do roku 1992 vykazovaly všechny sledované

skupiny další pokles počtu druhů.

Druhá lokalita byla původně kosena ručně lx ročně, po ukončení kosení došlo k

poměrně rychlému šíření trnek (Prunus spinosa), růže šípkové (Rosa canina) a třtiny křovištní

(Calamagrostis epigeios). Vymizelo zde více jak 80 % původně se vyskytujících se druhů. Při

inventarizaci druhů bylo zjištěno, že výsledky jsou obdobné, jako na lokalitě č. 1 s tím, že

došlo k výraznému kolísání počtu vyvíjejících se druhů lesostepní biotopové formace - u

druhů této formace, vyskytujících se na lokalitě, byl druhový počet od roku 1980 do roku

1989 vyrovnaný, poté následoval prudký pokles počtu druhů. V případě počtu druhů

vyvíjejících se však došlo k téměř pravidelnému kolísání počtu druhů - tento jev není však

spolehlivě vysvětlen. Počty druhů, vázaných na stepní a luční biotopy, vykazují klesající

trend, zvláště prudký u lučních cenofilních druhů, a to v případě druhů vyskytujících se i

vyvíjejících se.

Třetí lokalita byla původně kosena ručně lx ročně, později pak lehkou mechanizací lx

ročně; po ukončení kosení se zde začaly agresivně šířit některé rostlinné druhy (např. Urtica

dioica, Artemisia vulgaris, Galium mollugo, Rubus sp. a Vicia sp.), přičemž vymizelo více jak 50 %

původně zjištěných druhů Rhopalocer. Rovněž na této lokalitě došlo k postupnému klesání

počtu druhů jednotlivých biotopových formací, ale ne tak prudkému, jako v předchozích pří-

padech.

Je nutné podotknout, že na odlišné typy sukcese neměl zásadní vliv původní způsob

obhospodařování, ale kontinuita s okolními ekosystémy.

Louky jsou ekosystémy, vzniklé činností člověka a jím udržované v blokovaném stupni

sukcesní řady. Je-li upuštěno od jejich kosení, vrací se postupnou sukcesí zpět k lesním

typům. Lze konstatovat, že v případě upuštění od kosení sledovaných luk v regionu došlo k

samovolnému sukcesnímu procesu, s čímž souvisí i změny ve složení druhového spektra

modelové skupiny, kdy druhy luk a stepí byly postupně - v souvislosti se střídáním

sukcesních stadií na lokalitách -nahrazovány druhy, vesměs charakteristickými pro ten který

stupeň sukcesní řady. Došlo ke změnám druhového spektra v neprospěch lučních druhů. Ve

všech případech, tedy na všech třech sledovaných loukách, došlo nejen k poklesu počtu

druhů vyskytujících se i vyvíjejících se, ale došlo i k znehodnocení kvality druhového spektra

- citlivé a bioindikačně cenné druhy vymizely a udržely se pouze druhy s širší ekologickou

valencí, s poměrně velkým podílem druhů, preferujících ruderální stanoviště (v budoucnu je

možné očekávat ústup těchto "ruderálních" druhů ve prospěch druhů, typických pro vyšší

81

stupně sukcesní řady). Nejmarkantněji se tento jev projevil u druhů lučních, tedy

přizpůsobených podmínkám, vytvořených dlouhodobým tradičním hospodařením na

lučních biotopech.

V zájmu ochrany druhů, vázaných na ekosystém mírně antropogenně zatížených luk je

nutné provádět přiměřené zásahy, směřující k udržení (zakonzervování) sukcesní řady ve

stadiu travino-bylinných společenstev, to znamená tyto lokality kosit a obhospodařovat

únosným způsobem.

3. Vliv změny kultury na složení druhového spektra Rhopalocer.

Při zpracovávání tohoto souboru byly zkoumány dvě lokality, z nichž u první došlo ke

změně kultury ze zanedbaného ovocného sadu na nekosenou louku, v případě lokality druhé

šlo o změnu louky lx ročně ručně kosené na louku kosenou 2x ročně těžkou mechanizací.

První lokalita byla původně starý, neudržovaný a poměrně řídký ovocný sad s volnými

ploškami, porostlými travino-bylinným porostem, který byl sporadicky kosen. V roce 1988

byly stromy vykáceny, pařezy vytrhány a lokalita ponechána bez dalších zásahů, takže se zde

vyvinulo společenstvo nekosené, postupně zarůstající louky až lesostepi. Došlo k nárůstu

počtu vyskytujících se i vyvíjejících se druhů modelové skupiny, zejména druhů lučního

společenstva, z nichž některé se zde vyskytovaly na volných plochách, které měly charakter

suché louky (výchozí stav z roku 1987 - zanedbaný sad). Od roku 1989 mírně stoupl počet

vyskytujících se druhů stepních a poněkud výrazněji i druhů lesostepních. Velice výrazně

však stoupl počet vyskytujících se druhů lučních. Obdobný stav nastal i u druhů na lokalitě

se vyvíjejících s tím, že v letech 1990 a 1991 se zde po přechodné absenci opět začaly vyvíjet

druhy lesostepní.Prudký nárůst počtu "lučních" druhů souvisí s náhlým uvolněním niky po

vykácení stromů. V roce, v němž došlo k vykácení stromů, bylo zjištěno o dva vyskytující se

druhy méně, než v roce předchozím, což však nemuselo souviset se zásahem na lokalitě

(alespoň v případě absence druhu Vanessa atalanta, jehož výskyt ve zmíněném roce byl v dané

oblasti velmi slabý a souvisel s fluktuací populace). Rovněž nebyl zjištěn žádný vyvíjející se

druh modelové skupiny.

Vzhledem k tomu, že byly vykáceny stromy, došlo k prosvětlení a uvolnění celé lokality

a již v roce následujícím po zásahu, se na kvetoucích bylinách vyskytovalo na lokalitě více

druhů modelové skupiny, než byl výchozí stav. V dalším roce se zde vyskytovalo o 100 %

více druhů, než rok předešlý a v následujícím roce byl nárůst již minimální (pouze o jediný

druh).

Co se týče druhů, vyvíjejících se na lokalitě, byl nárůst počtu druhů opožděn o jeden

rok (oproti gradaci druhů vyskytujících se). V roce, následujícím po změně kultury, byl

zjištěn pouze jediný vyvíjející se druh. V roce dalším pak druhů pět a teprve v následujícím

roce stoupl počet vyvíjejících se druhů na 13, čímž došlo k dosažení příznivého

82

procentuálního poměru vyvíjejících se druhů vůči druhům vyskytujícím se (68 %).

Složení druhového spektra modelové skupiny na této lokalitě začíná naznačovat sklon

k typu, charakteristickému pro zarůstající louky.

Druhá lokalita byla původně ručně kosenou luční enklávou, která byla v roce 1988

spojena (stržením nízké dělicí meze) s větším lučním, 2x ročně těžkou mechanizací koseným

porostem. S nástupem intenzivního využívání lokality a zánikem suché dělicí meze začal

klesat počet druhů modelové skupiny na louce se vyskytujících i vyvíjejících, přičemž počet

vyvíjejících se druhů klesl již v prvním roce intenzivního využívání na nulovou hranici a po

celou dobu dalšího sledování lokality nebyl žádný vyvíjející se druh zjištěn. U druhů

vyskytujících se došlo k prudkému poklesu počtu druhů a od roku 1988 následoval mírný,

ale trvalý klesající trend. Dle pozorování však tyto druhy na louku pouze zaletují z okolí a

frekvence výskytu měla stále klesající trend. Abundance u jednotlivých druhů byla velmi

nízká. S dalšími roky klesl počet těchto zaletujících druhů na pouhých 18 % původního

počtu druhů na lokalitě se vyskytujících.

Ze zjištěných skutečností vyplývá fakt, že změna louky s tradičním způsobem

hospodaření na louku intenzivně využívanou má jednoznačně negativní vliv na výskyt i vývoj

druhů modelové skupiny. Dále je možné konstatovat, že v případě změny lokality původně

spíše lesostepního charakteru na louku s travino-bylinným porostem jsou, v případě, že jsou

vytvořeny vhodné podmínky (kontinuita s vyhovujícím okolím, existující biokoridory a

pod.), mnohé druhy, charakteristické pro luční společenstva, schopny tuto nově vzniklou

lokalitu obsadit.

Poznámka : Pro zvýšení průkaznosti těchto závěrů je nutné zjištěná fakta ověřit na

několika dalších lokalitách srovnatelných parametrů a obdobného způsobu změny kultury.

Autor na této ověřovací studii pracuje od roku 1992 a výsledky zveřejní po ukončení

ověřování.

4. Sezónní aktivita druhů Rhopalocer a její ovlivnění sečením luk.

Při zpracovávání tohoto souboru byly sledovány louky s tradičním a tradičnímu

způsobu blízkým obhospodařováním a bylo zkoumáno, v kterém období se vyskytují imaga

jednotlivých druhů modelové skupiny na lokalitách - a to od minima přes maximum opět k

minimu. Obdobně probíhalo sledování vývoje housenek. Dále bylo sledováno, které

kvetoucí rostliny imaga jednotlivých druhů při zajišťování svých trofických potřeb

preferovala a kterým věnovala nižší pozornost. Výsledky by měly přispět ke konečnému

vyhodnocení nejvhodnějšího způsobu a času kosení luk.

V případě výskytu imag i vývoje housenek byly rozlišeny a sledovány (pokud to bylo

možné - u některých druhů se výskyt jednotlivých generací překrývá) jednotlivé generace.

83

V ideálním případě se na lokalitě vyskytuje nejvíce druhů modelové skupiny v měsících

červnu, červenci a srpnu; poté následuje prudký pokles počtu druhů. Za stejné situace se na

lokalitě vyvíjí nejvíce druhů v měsících březnu a dubnu (hibernující druhy), následuje mírný

pokles počtu druhů a poté počet druhů stoupá od července do září. Pozorováním na

sledovaných loukách byla zjištěna následující fakta:

Výskyt imag I. generace prudce klesá v období od června do července; maximum

výskytu je v období duben až červen, minimum v červenci. Výskyt housenek I. generace

prudce stoupá v období červenec až srpen a následně klesá. Maximum výskytu je v srpnu,

minimum je v období duben až červenec a poté v říjnu.

Výskyt imag II. generace stoupá od června do července a následně klesá; maximum

výskytu je v červenci, minimum v červnu a poté v srpnu. Výskyt housenek II. generace

stoupá od dubna do června a následně klesá. Maximum výskytu je v červnu, minimum v

dubnu a poté v červenci.

Výskyt imag III. generace stoupá od srpna do září a následně klesá; maximum výskytu

je v září, minimum v srpnu a poté v říjnu. Výskyt housenek III. generace stoupá od června

do srpna a následně klesá. Maximum výskytu je v červenci, minimum v červnu a poté v

srpnu.

Imaga druhů modelové skupiny byla zjištěna na 52 druzích kvetoucích rostlin,

rostoucích na sledovaných lokalitách; z tohoto počtu bylo 6 druhů rostlin zcela zřetelně

preferováno (Saponaria officinalis, Daucus carota, Lychnis flos-cuculi, Bistorta major***) Ononis spinosa

a Carduus sp.). 31 druhů rostlin bylo využíváno středně (Lotus corniculatus, Anthyllis vulneraria,

Origanum vulgare, Salvia sp., Siline sp., Thymus sp., Knautia sp., Centaurea sp., Symphytum

officinale***) , Cichorium intybus, Melandrium album, Rubus sp. *) , Rosa canina *), Hypericum

perforatum, Linaria vulgaris, Tussilago farfara **) , Cirsium oleraceum ***) , Achillea millefolium,

Echium vulgare, Galeopsis sp., Cardamine sp., Dianthus sp., Fragaria sp., Viola sp., Trifolium sp., Vicia

sp., Lathyrus sp., Malva sp., Lythrum sp***) Mentha sp. a Arctium sp. *)) a 15 druhů rostlin bylo

využíváno minimálně až náhodně (Agrimonia eupatoria, Melilotus officinalis, Lysimachia vulgaris,

Taraxacum officinale, Filipendula ulmaria***) Carum carvi, Sanguisorba officinalis***), Lamium album

**), Coronilla varia, Caltha palustris***), Salix caprea****) , Potentilla sp., Genista sp., a Anthiscus

sp.).

Poznámky :

*) - na zarůstajících, nekosených loukách

**) - na zruderalizováných okrajích luk a pod.

***) - na vlhkých a podmáčených loukách

****)- na zarůstajících, nekosených částech podmáčených luk

Porovnáním počtu imagy modelové skupiny využívaných druhů rostlin v době květu

na několika souborech sledovaných luk (ručně postupně kosené, ručně kosené a kosené

84

lehkou mechanizací, zarůstající a vlhké louky) a počtu vyskytujících se druhů modelové

skupiny zjišťujeme, že křivky všech grafických záznamů mají téměř shodný průběh (liší se

víceméně jen v tom, že každá křivka se nachází v jiné výčetní rovině grafu); v ideálním

případě (louky postupně ručně kosené) jsou křivky pravidelné, postupně stoupající k maximu

v červnu a červenci, poté následuje pokles - a to u všech sledovaných souborů. Pokud dojde

na loukách k jednorázovému pokosení porostu, dochází zcela logicky k drastickému a

náhlému poklesu počtu kvetoucích druhů rostlin na nulový stav a prudký pokles je s

nepatrným zpožděním zaznamenán i u počtu vyskytujících se imag druhů modelové skupiny.

Po určité době dochází k mírnému nárůstu ve všech sledovaných ukazatelích. Dojde-li k

pokosení louky 2x za rok, dojde k poklesu počtu druhů kvetoucích rostlin na nulový stav a

rovněž počet vyskytujících se imag druhů modelové skupiny prudce klesá a v tom kterém

roce již výrazněji nestoupne.

Zůstanou-li na lokalitě nepokosené enklávy (okraje louky, meze, okolí solitérních

stromů, pokud se na louce vyskytují a pod.), přesouvají se imaga druhů modelové skupiny na

tato dočasná refugia, jejichž trofická únosnost je však nedostatečná a proto přežívají jen části

populací. Pokosením lučního porostu dochází rovněž k velice závažnému zásahu do

vývojového cyklu sledovaných Rhopalocer. Bylo sice zjištěno, že určitý počet housenek

některých druhů modelové skupiny na lokalitě přežívá (housenky zůstávají po pokosení

živných rostlin na zemi, kam při kosení padají a poté pokračují v žíru na torzech živných

rostlin), ale je zřejmé, že takto přežívá jen část populací - velikost této přežívající části je

podmíněna různými faktory (mimo jiné i způsobem naložení s pokosenou rostlinnou

hmotou). Při pokusu na zkušební ploše o velikosti 6 m2 bylo nalezeno několik housenek

druhů Melanargia galathea (9 ks) a Anthocharis cardamines (6 ks); tyto housenky byly označeny

nesmývatelnou barvou. Poté byla plocha pokosena a z poloviny její rozlohy byla pokosená

rostlinná hmota odstraněna ihned, na druhé polovině bylo usušeno seno a toto poté

odstraněno. Po ukončení této fáze pokusu bylo pátráno po označených housenkách. V

případě druhu Melanargia galathea byly na pokusné ploše nalezeny dvě housenky (22 %) a v

pásmu 0,5 m okolo pokusné plochy (pásmo nepokosené) tři housenky (33 %); celkem tedy

pět housenek (55 %). V případě druhu Anthocharis cardamines byla na pokusné ploše nalezena

jedna housenka (cca 16 %) a v pásmu 0,5 m okolo pokusné plochy dvě housenky (cca 33 %);

celkem tedy tři housenky (50 %). V dalším roce byl pokus díky pochopení majitele louky

opakován s obdobnými výsledky (rozdíly byly pouze nepatrné v rámci fluktuace druhů). Co

se týče výskytu označených housenek na pokosené ploše, byly všechny nalezené exempláře

zjištěny na té části plochy, odkud byla odstraněna rostlinná hmota ihned po pokosení.

Výše uvedená fakta je však nutné považovat za orientační, mimo jiné i vzhledem k

možnosti přehlédnutí housenek (relativně malé rozměry a mimikry sledovaných objektů),

možnosti jejich likvidace predátory a podobně.

85

Současně s předešlými pozorováními byl zvlášť sledován i soubor druhů modelové

skupiny, které jsou ve vztahu k lučním biotopům cenofilní, tzn. že se jedná o druhy,

charakteristické pro dané společenstvo s možností obsazení podobných biotopů, ale luční

biotopy preferující. Byla sledována abundance a oscilace populací jednotlivých druhů na

lokalitách lx a 2x ročně ručně kosených, nekosených a 2x ročně kosených lehkou

mechanizací (u prvních dvou lokalit zůstávají větší či menší nepokosené plochy). Byly

rozlišeny tři stupně, vyjadřující vhodnost doby kosení ve vztahu k výskytu a vývoji

sledovaných druhů Rhopalocer. Bylo zjištěno, že v případě lokality lx ročně ručně kosené je

čas kosení vyhovující pro 36 % sledovaných druhů a méně vyhovující pro 64 % druhů. U

lokality 2x ročně ručně kosené je čas kosení méně vyhovující pro 52 % druhů a nevyhovující

pro 48 % druhů. V případě lokality 2x ročně kosené lehkou mechanizací (bez nepokosených

ploch a bez kontinuity na jiné luční ekosystémy) je čas kosení méně vyhovující pro 16 %

druhů a nevyhovující pro 84 % druhů.

Je třeba poznamenat, že z hlediska dlouhodobého vývoje na lokalitě je u stupně č. 1

(čas kosení vyhovující) relativně ideální rovnováha výskytu a vývoje sledovaných druhů. V

případě stupně č. 2 (čas kosení méně vyhovující) se populace těchto druhů udržují v latentní

rovině. Stupeň č. 3 (čas kosení nevyhovující) naznačuje, že v dohledné době dojde s největší

pravděpodobností k vymizení předmětných druhů na lokalitě.

Kromě výše uvedených pozorování bylo provedeno i pozorování dominance 11

vybraných druhů modelové skupiny, pro luční ekosystémy ve sledovaném regionu typických

a vyhodnocení získaných údajů. Toto pozorování bylo provedeno na loukách s pěti různými

způsoby kosení - lx ročně postupně kosené (1RPK), lx a 2x ročně ručně kosené (1RK a

2RK) a lx a 2x ročně kosené lehkou mechanizací (1KLM a 2 KLM). Za účelem odhadu

stupně dominance byl na uvedených loukách prováděn sběr imag pochůzkou lokalitou po

určitý časový úsek, odpovídající rozloze lokality. Tento odchyt byl prováděn shodným

způsobem a za srovnatelných podmínek na všech zmíněných lokalitách.

Z výsledků vyplývá, že na louce 1RPK je počet dominujících druhů nejvyšší, u luk 1RK

a 1KLM jsou výsledky vzájemně srovnatelné a v porovnání s předchozí sledovanou lokalitou

jsou počty jen o málo nižší. V případě luk 2RK a 2KLM jsou opět výsledky vzájemně

srovnatelné a v porovnání s předchozími lokalitami jsou počty opět nižší. Dále je z výsledků

patrné, že na louce 1RPK dominují druhy bioindikačně cenné, u luk 1RK a 1 KLM dominují

druhy bioindikačně průměrné, kdežto u zbývajících dvou typů luk jsou tyto druhy

recedentní, nebo dokonce subrecedentní. Z výsledků provedených pozorování lze vyvodit

obecný závěr, že se některé druhy modelové skupiny dlouhodobým vývojem přizpůsobily

existenci na tradičně obhospodařovaných loukách. Je možné konstatovat, že při tradičním

způsobu obhospodařování (do této kategorie je možné zařadit i kosení lehkou mechanizací,

pokud jsou m.j. zachovány nepokosené enklávy na lokalitě) se na loukách udržuje relativně

86

vysoký počet druhů bylin i travin, čímž je zajištěna trofická základna pro mnohé druhy

modelové skupiny - a to jak pro potřeby housenek, tak i pro výživu imag. Takovýto

ekosystém je poměrně stabilní a vykazuje velký počet vyskytujících se i vyvíjejících se druhů

modelové skupiny.

Čím vyšší je intenzita obhospodařování, tím méně bylin na dané louce přežívá a s tím

logicky souvisí následný úbytek druhů modelové skupiny i celkové snížení ekologické

stability lokality.

Je zřejmé, že jedním z důležitých faktorů zachování druhového bohatství druhů

modelové skupiny je zachování nepokosených enkláv na loukách a současně uchovávání

pestrého travino-bylinného porostu.

Je možné konstatovat, že uvedená fakta platí obdobně i pro další skupiny hmyzu.

Kosení luk výrazně ovlivňuje výskyt a vývoj nejen u druhů zkoumané skupiny Lepidopter,

ale velké množství dalších zástupců dalších řádů hmyzu. Dle orientačního sledování kosení

značně ovlivňuje zejména florikolní druhy Hymenopter, Dipter, Coleopter a pod. Relativně dobře

se s kosením luk vyrovnávají zástupci řádu Caelifera, ale i u tohoto řádu je viditelně slabý

výskyt jedinců na intenzivně využívaných loukách.

CELKOVÉ VYHODNOCENÍ A OCHRANÁŘSKÉ ZÁVĚRY.

Na základě výsledků, získaných zpracováním jednotlivých souborů této dílčí studie je

možné vyvodit obecné závěry ohledně vlivu obhospodařování luk na složení druhového

spektra entomofauny. Jak již bylo v úvodu naznačeno, jsou louky v naší krajině vesměs dílem

člověka, který v minulosti odstraňoval lesní porosty a na jejich místě udržoval (kromě

agrobiocenóz) v blokovaném sukcesním stadiu travino-bylinné porosty.

Změny druhového složení entomofauny ovlivňuje čas a frekvence kosení, intenzita

využívání, kontinuita s okolím a další faktory.

Tradičně obhospodařované louky se vyznačují vysokou druhovou rozmanitostí flory i

fauny a s tím související relativně vysokou ekologickou stabilitou. S přibývající intenzitou

hospodaření však ubývají citlivější rostlinné druhy, následně mizí na ně vázané druhy

živočišné a dochází k závažnému narušení ekologické stability.

Za účelem účinné ochrany charakteristické "luční" entomofauny je nutné respektovat

potřeby těchto druhů. Mezi zásadní podmínky, které ovlivňují výskyt a vývoj hmyzu na

loukách, patří:

zachování citlivého způsobu obhospodařování na loukách tam, kde je dosud udržován -

tzn. kosení ruční nebo pomocí lehké mechanizace, bez používání pesticidů nebo

insekticidů a bez zavádění kulturních druhů travin (přisévání)

87

ponechávání dostatečně velké nepokosené plochy - tyto plochy jsou pro zachování

bohatého druhového spektra hmyzu (nejen druhů modelové skupiny) bezpodmínečně

nutné

zachování biokoridorů (pokud existují) a vhodné kontinuity s okolím - k umožnění

migrace a imigrace jednotlivých druhů hmyzu

zachování vodního režimu vlhkých luk i jejich okolí. Meliorováním louky nebo jejího

okolí dojde k závažným změnám mikroklimatu i ve složení rostlinného i živočišného

druhového spektra a k nenávratnému vymizení řady druhů hmyzu

zachování režimu kosení. Ukončením kosení dojde k sukcesi a vymizení řady "lučních"

druhů hmyzu

vyloučení používání chemických hnojiv. Při vyšších dávkách hnojiv převládnou odolné

druhy rostlin a citlivější jsou vytlačeny. Používání chemických hnojiv má přímý i nepřímý

negativní vliv na výskyt a především vývoj mnohých druhů hmyzu

vyloučení používání pesticidů a insekticidů. Tyto látky přímo (insekticidy) nebo nepřímo

(pesticidy) existenčně ohrožují celá hmyzí společenstva

pečlivé zvažování následků případných změn ve způsobu hospodaření. Pro vývoj

mnohých druhů hmyzu je třeba zachování složitých a citlivých vzájemných vazeb.

Například některé druhy modrásků jsou myrmekofilní (převážně se jedná o symfilofilii) -

housenky se vyvíjejí zprvu na rostlinách, později žijí v mraveništích. V tomto stadiu

vývoje se housenky většinou živí larvami a kuklami svých hostitelů. Pro vývoj těchto

druhů modrásků je existenčně důležitá přítomnost drnových mravenců na loukách.

Pokud jsou podobné vazby narušeny, dochází k vymizení některých druhů hmyzu a

celkovému ochuzování druhové bohatosti ekosystému.

Je nutné brát v úvahu též účel louky a její využívání. Z tohoto hlediska můžeme rozlišit

dva základní soubory luk :

louky hospodářské. Jedná se o valnou většinu lučních porostů. Čas kosení se zde řídí

podle potřeby získat zelené krmivo, nebo senosečí. Hospodářský význam je na těchto

loukách preferován, ale i zde je nutné chránit zde přežívající entomofaunu. V zájmu její

ochrany je nutné zachovávat nepokosené plochy (například při okrajích louky). Jako

minimální nepokosená plocha, potřebná k přežití alespoň částí populací hmyzích druhů,

se jeví nejméně 5 % z celkové rozlohy lokality.

louky chráněné. Jedná se o louky, chráněné z důvodu výskytu významného elementu,

nebo o louky, které jsou součástí zvláště chráněného území nebo významného

krajinného prvku. Tyto louky je vesměs nutné v rámci managementu kosit - čas kosení by

se zde však měl mimo jiné řídit i podle potřeb entomofauny. Obecně relativně

nejideálnější stav by nastal při postupném kosení luk v průběhu měsíce července. To je

88

však z různých důvodů vesměs nereálné. Samozřejmě je nutné preferovat takové zásahy,

při kterých by byla prioritně zajištěna existence vůdčího motivu ochrany; v rámci

ekologických vazeb je však třeba zdůraznit, že hmyz je v ekologických i trofických

řetězcích zcela nenahraditelný a jeho přiměřená ochrana je důležitou podmínkou ochrany

a prosperity celého ekosystému. Jako reálnější se jeví jednorázové pokosení louky v

období od začátku července do poloviny srpna s podmínkou zachování nepokosených

enkláv na ploše louky. Jako minimální nepokosená plocha se v tomto případě jeví

alespoň 15 % z celkové rozlohy lokality.

Vzhledem k tomu, že není možné zvolit takové období kosení, aby bylo vyhovující pro

celé druhové spektrum entomofauny, bylo by vhodné na loukách tohoto typu provést

entomologický průzkum, vytypovat významné druhy a dobu kosení volit tak, aby byly

sladěny potřeby především těchto vytypovaných druhů a rovněž zájmy objektu, který je v

tom kterém případě vůdčím motivem ochrany toho kterého území.

Kosení luk (odstraňování travino-bylinného porostu) má, pokud nejsou zachovány

nepokosené plochy, největší negativní vliv na graminivorní, herbivorní a florikolní druhy

hmyzu. V souvislosti s tím dochází k redukci trofické základny pro entomofágní predátory,

parazity i parazitoidy. Nepokosené plochy jsou velice důležité pro zpětnou migraci hmyzu na

kosené plochy.

The author compares different kinds of cultivation of meadows. The kind of mowing

(by hand or by machine) as well as the time and frequency of harvest have a great influence

on abundance and amout of butterflies, the hand mowing being the most friendly to the

nature and number of species of butterflies.

89


DRUHY ČELEDI Scathophagidae (Dípiera)

PRAŽSKÝCH CHRÁNĚNYCH ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

A DRUHY RODU Norellisoma Wahlgren

PALEARKTICKÉ OBLASTI

Species ofthefamily Scathophagidae (Diptera) of the Prague protected localities, of the Czech

republic, and species of the genus Norellisoma Wahlgren of the palaearctic region.

František Šifner

Nejnovější souhrn druhů čeledi Scathophagidae byl autorem zpracován přibližně před 15

lety a byl publikován v rámci práce Check list of Czechoslovak Insects (1987). V seznamu je

uvedeno celkem 28 rodů a 57 druhů zjištěných na území bývalého Československa. V tomto

zpracování byly zahrnuty dokladové materiály ze sbírek na tomto území (sbírky Národního

musea v Praze, Moravského musea v Brně, Slovenského Národného múzea v Bratislavě) i

mimo toto území (sbírka Naturhistorisches Musem ve Vídni, sbírka Museum Allántara v

Budapešti a jiné) a soukromé sbírky autorovy. V současné době kdy došlo k rozdělení

Československa na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku, je nutno

pro území České republiky druhové složení blíže specifikovat a doplnit o další aktuální údaje.

Pro toto doplnění byl zpracován materiál ze sbírky Slezského musea v Opavě, Národního

musea a v Praze, soukromé sbírky Dr. Bartáka a soukromé sbírky autorovy.

Chráněná území v areálu hlavního města Prahy byla dosud zkoumána pouze

příležitostně, nálezy jednotlivých druhů byly uváděny pouze jako lokalita Praha nebo Praha s

bližším označením její části. Pouze zcela výjimečně je uvedeno ve sbírkových fondech

příslušné chráněné území. Areál Prahy a jejího širšího okolí vzhledem k charakteru a

diversitě chráněných území, jejich klimatické a geomorfologické charakteristice i přítomnosti

řady přirozených rostlinných společenstev druhů rostlin umožňujících vývoj larev řady

druhů čeledi Scathophagidae (s výjimkou druhů vysloveně submontánních a montánních)

90

představuje vhodné území nejen ke studiu druhového složení. Představuje možnost studia

biologie především některých druhů minujících v řadě rostlin a tím přispět k objasnění a

řešení problémů jejich geografického rozšíření. Nálezy druhů Cordilura atrata (Zett.) a

Cordilura umbrosa (Loew) na porostech rostlinného společenstva asociace Caricetum gracilis v

oblasti Milíčovského lesa jsou velmi cenné a zatím ojedinělé.

Na tomto chráněném území a na řadě dalších lze očekávat nálezy dalších zajímavých

druhů: v rostlinách čeledi Poaceae (Agrotis sp., Festuca sp., Poa sp., Dactylis sp., Phleum sp.) minují

druhy rodu Nanna Becker, čeledi Polygonaceae (Rumex sp.) druhy rodu Norellisoma Wahlgren,

čeledi Orchidaceae (Paris quadrifolia, Maianthemum bifolium, Polygonatum sp., Cephalathera sp.,

Epipactis sp., Listera sp.) druhy rodu Americina Malloch, čeledi Amaryllidaceae (Narcissus sp.) druhy

rodu Norellia Rob.-Desv. atd.

Předkládaná práce je členěna na tři základní části. V první části (I.) jsou shrnuty nálezy

jednotlivých druhů na území Prahy se zvláštním zřetelem na chráněná území; nálezy mimo

toto území jsou odlišeny označením "jiné lokality". Ve druhé části (II.) je zpracován nový

materiál z území České republiky a částečně i Slovenské republiky (v rámci sbírky Slezského

musea v Opavě) s označením prvního nálezu na území jednotlivých republik. Ve třetí části

(III.), v anglické části textu, jsou zpracovány druhy rodu Norellisoma Wahlgren z celé

palearktické oblasti. Pro toto zpracování bylo využito dostupných materiálů sbírek některých

evropských museí i sběrů jednotlivých sběratelů, které jsou jednoznačně identifikovatelné.

Pouze výjimečně s ohledem na historickou cenu i ojedinělost nálezů druhů a exemplářů

(sbírka Naturhistorisches Museum ve Vídni, materiál označený "Alte Sammlung") byly do

výčtu faunistických údajů zařazeny i exempláře nepřesně lokalizované.

Tato část práce je doplněna původním klíčem dosud popsaných a platných druhů

palearktické oblasti s využitím znaků na genitáliích samců a samic, stanovení některých

nových synonym a uvedením literárních pramenů, které jednotlivé druhy uvádějí ve

faunitistických pracích nebo i v pracích obecnějšího charakteru (určovací klíče, seznamy

druhů atd.). V rámci práce jsou uvedeny pouze materiály a lokality, u kterých v současné

době existuje dokladový materiál v příslušných sbírkových fondech. Typový materiál

jednotlivých druhů s výjimkou druhu Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) a některých

zničených nebo dosud nenalezených typů jsem měl k disposici.

V práci jsou uvedeny následující zkratky, které označují uložení příslušného

dokladového materiálu: SMO - Slezské museum v Opavě; NMP - Národní museum, ent.

odd. Praha-Kunratice; coll. Barták - soukromá sbírka Dr. Bartáka, Praha; coll. Šifner -

soukromá sbírka autorova. U druhů zjištěných pouze v omezeném počtu lokalit jsou

uvedeny podrobnější údaje: počet exemplářů (samci a samice) včetně data sběru a jména

sběratele. U materiálů Slezského musea v Opavě jsou tato data u všech zjištěných druhů;

pokud není uvedeno jméno sběratele u těchto materiálů, je jím Dr. Jindřich Roháček,CSc. ze

91

Slezského musea v Opavě. Jeho zásluhou je tento soubor materiálů třetí větší sbírkou této

čeledi v museích v České republice.

V práci jsou uvedeny pouze takové lokality, které nebyly u jednotlivých druhů z našeho

území dosud publikovány s výjimkou lokalit pražských chráněných území a lokalit v

materiálech SMO.

I. Druhy zjištěné na chráněných územích a jiných lokalitách na území Prahy.

(The species of the Prague protected localities).

Norellia spinipes (Meigen, 1826)

Chráněná území: Prokopské údolí; Tiché údolí; Milíčovský les a rybníky. Jiné lokality:

Praha - Troja

Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819)

Chráněná území: Radotínské údolí; Milíčovský les a rybníky; Bohnické údolí; údolí

Kunratického potoka; Hrnčířské louky.

Jiné lokality: Praha-Střešovice, Praha-Písnice, Praha-Holešovice

Cordilura atrata (Zetterstedt, 1846)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky

Cordilura ciliata (Meigen, 11826)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka

Cordilura picipes (Meigen, 1826)


Cordilura pubera (Linnaeus, 1758)

Chráněná území: Divoká Šárka; údolí Džbánu; Jenerálka; Milíčovský les a rybníky; údolí

Kunratického potoka; Hrnčířské louky

Jiné lokality: Praha - Ruzyně; Praha - Řepy; Praha - Vokovice; Praha - Holešovice, Praha -

Podbaba; Praha - Uhříněves

Cordilura pudica (Meigen, 1826) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky

Cordilura umbrosa (Loew, 1873)


Phrosia albilabris (Fabricius, 1794) Jiné lokality: Praha-Císařská louka

Parallelomma albipes (Fallén, 1819)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Trojská; Bohnické údolí; údolí Kunratického

potoka

Leptopa filiformis (Zetterstedt, 1838) Chráněná území: Milíčovský les a rybníky Megaphthalma

pallida (Fallén, 1819)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Tiché údolí; Bohnické údolí

92

Nanna armillata (Zetterstedt, 1838)

Jiné lokality: Praha-Císařská louka, Praha-Písnice

Nanna articulata (Becker, 1894)

Chráněná území: Bohnické údolí

Nanna brevifrons (Zettrestedt, 1846)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky

Nanna flavipes (Fallén, 1819)

Chráněná území: Tiché údolí; Trojské údolí; Milíčovský les a rybníky; Břežanská rokle

Jiné lokality: Praha-Písnice, Praha-Holešovice, Praha-Dubeč

Nanna inermis (Becker, 1894)

Chráněná území: Bohnické údolí

Nanna tibiella (Zetterstedt, 1838)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Tiché údolí

Cleigastra apicalis (Meigen, 1826)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; Hrnčířské louky

Chaetosa punctipes (Meigen, 1826)

Chráněná území: Trojská; Modřanská rokle; údolí Kunratického potoka Jiné lokality:

Praha-Holešovice, Praha-Podbaba

Scathophaga furcata (Say, 1823)

Chráněná území: Milíčovský les a rybníky; údolí Kunratického potoka; Divoká Šárka

Scathophaga lutaria (Fabricius, 1794) Jiné lokality: Praha-Ruzyně

Scathophaga suilla (Fabricius, 1794)

Chráněná území: Divoká Šárka; údolí Kunratického potoka Jiné lokality: Praha-Suchdol,

Praha-Holešovice

Scathophaga stercoraria (Linnaeus, 1758)

Chráněná území: Zadní Kopanina; Divoká Šárka; Milíčovský les a rybníky; údolí

Kunratického potoka; Trojská; Modřanská rokle; Prokopské údolí Jiné lokality: Praha-

Hostivař, Praha-Ruzyně, Praha-Suchdol

II. Druhy na území České republiky (The species of the Czech Republik).

Norellia Robineati-Desvoidy, 1830

Norellia spinipes (Meigen, 1826)

SMO - Moravia:Rešov, 12.8.1985, l ♂ , leg. Starý; Šilhéřovice-Černý les (o. Opava),

18.8.1992,l ♂ 2; K. Pláň - Volárenský potok (o. Bruntál), 5.8.1987, 1 ♀. Slovakia: Višňová

u N. Města n. Váhom, 25.6.1993, l ♂, leg. Martinovský

coll. Šifner - Bohemia: Lysá nad Labem, 2.5.1992, 1 ♀ ; Popovice, 6.7.1986,

l♂; Jince, 1.9.1987, l♂ , l♀

93

Norellisoma Wahlgren, 1917

Norellisoma alpestre (Schiner, 1864)

SMO - Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, 8.6.1984, l♂

coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts.-Sokolka, 12.6.1973, l♂, leg. Vaněk;

- Švédský kříž, 7.6.1971, 1♀, leg. Vaněk Nový druh pro území České republiky.

Norellisoma lituratum (Wiedemann in Meigen, 1826)

SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Vysoké Hole Mt. (1450 m), 20.6.1978, 1♂ ; -Rejvíz,

10.6.1980, 2♂ ♂, 2♀ ♀ ; Bělá pod Pradědem, 16.6.1985, l♂. Beskydy Mts. - Horní Bečva,

24.6.1993, l♂ ; res. Mionší, 27.5.1985, l♂ ; - Tanečnice Mt., 26.6.1991, l♂, K. Pláň -

Volárenský potok (o. Bruntál), 27.5.1987, 1♀ ; 4.6.1987, l♂; K. Pláň - Karlovec,

4.6.1987,lo.

Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, 19.6.1983,l♂; Belánské Tatry Mts.-Tatranská dolina,

1.7.1978, 1 ♀

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts.-Horská Kvilda, Spálenec; Vráž u Písku, Dobříš,

Kunice-Hůra. Moravia: Beskydy Mts.-Muřinkový Mt, Košariska; H. Jeseník Mts.-Velká

Kotlina

coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts.-Velká kotelna jáma, Modrý důl; Nové Město v

Krušných horách u Teplic

Norellisoma mirusae Šifner, 1974

SMO - Moravia: H. Jeseník Mts.-Rejvíz, 10.6.1980, 5♂ ♂, 2♀ ♀

Norellisoma nervosum (Meigen, 1826)

SMO - Šumava Mts. - Dolní Antigl, Vydra river, 20.7.1992, 4♂ ♂, 1♀ ;

- Hamerský potok, 6.7.1992, 2♂ ♂ , 3♀ ♀ ; Pěkná, údolí Vltavy, 2.7.1992, 3♂ ♂ ; ibid.,

9.7.1992, 1♀. Moravia: Klokočov (o.Opava), 27.5.1977, 1♀; Děhylov-Poštovní rybník (o.

Opava), 22.5.1991, l♂ ; Úvalenské louky

(o. Opava), 26.5.1992, 4♂ ♂ , 5♀ ♀ ; ibid., 13.6.1978, l♂ K. Pláň - Volárenský potok,

4.6.1987, 1♂; H. Jeseník Mts. - Rejvíz, 13.6.1979, l♂, 3♂ ♂

- Skřítek, 8.6.1987, 3♀ ♀ , 4♀ ♀ ; - Velká Kotlina, 1200 m, 15.6.1988, 2♂ ♂ , 2♀ ♀ ;

ibid., 20.6.1990, 8♂ ♂,2♀ ♀; - Zámčisko, 21.6.1978, 2♂ ♂ , 2♀ ♀; Keprník Mt.

6.8. 1980, 1♀ ; - Bělá pod Pradědem, 8.6.1985, 1♀ ; Ondřejovice (o.Bruntál), 29.6.1965,

l♂ ; Beskydy Mts. - Tanečnice Mt., 26.6.1991, 1♂; ibid., 17.6.1987, 3♂ ♂; - Malinová,

27.6.1991, 1♂; Bílé Karpaty Mts. - Javorník Mt., Macková res., 18.5.1993, l♂ , 2♀ ♀ ; -

Strání, Javořina Mt., 750 m, 19.5. 1993, 1♀; Moravičany u Mohelnice, 18.5.1982, l♂ .

Slovakia: Belánské Tatry Mts. - Tatranská dolina, 1.7.1978, l♂ ; Vysoké Tatry Mts. -

Mengušovská dolina, 8.7.1978, 1♂; Kremnické pohorie Mts. - Turček, 850 m,

24.6.1979, l♂; ibid., 23.6.1979, 2♂ ♂ , 2♀ ♀ ; Príslop (o. Humenné),

21.6.1983,19 ; Muráň env. Hrdzavá dolina, 20.6.1990, 1♀.

NMP - Bohemia: Úhošť, Fláje, Chomutov - Bezručovo, Hora Sv. Šebestiána,

Jiřího návrší, Horní Albeřice. Moravia: Horní Lipka, Ramzová - Šerák

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Malá Niva, Horská Kvilda, Spálenec,

94

Chalupská slať, Čenkova Pila; Hrabětice

coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Velká kotelná jáma;

Moravia: Luhačovice

Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819)

SMO - Bohemia: Svatý Jan pod Skalou (o. Beroun), 8.1956, 1♂ ; Loděnice (o. Beroun),

7.1954, l♂ , leg. Macek; Praha-Krč, 20.6.1955, l♂ leg. Macek; Šumava Mts. - Pěkná, údolí

Vltavy, 9.7.1992, 1♂ ; Moravia: K. Pláň - Karlo-vec (o. Bruntál), 16.7.1986, l♂; ibid.,

20.7.1987, 2♀ ♀; - Klárenský potok, 5.8.1987, 2♀ ♀; ibid., 9.9.1987, 1♀ ; Opava -

Slavkov, 18.5.1985, l♂ ; ibid., 19.5.1985, 1♀ ; Děhylov - Štěpán, (o. Opava), 22.5.1991,

1♀ ; Hradec u Opavy, 6.6.1979, l♂ ; Roudno env. Bruntál, 28.5.1986, l♂ ; Grygov env.

Olomouc, 29.9.1966, l♂, leg. Starý. Slovakia: Snina, 21.6.1983, l♂ ; ibid., 18.3.1983, l♂ ;

Slanec u Plešivce, 31.8.1980, l♂; Búč (o. Komárno), 19.7.1983, l♂; Nová Vieska u

Komárna, 19.7.1983, l♂. NMP - Moravia: Olomouc, Kožušany, Opava, Příbor

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Popolná; Duchcov, Vráž u Písku, Sázava, Uhlířské

Janovice, Čelákovice, Pečky, Kunice-Vrchy, Cerhenice, Milčice, Davle, Chroustovice,

Kunice, Veltrusy, Kostomlaty. Moravia: Třinec - Jahod-ná, Dolní Lomná, Lipnice nad

Bečvou, coll. Šifner - Moravia: Lednice

Norellisoma striolatum (Meigen, 1826)

SMO - Moravia: K. Pláň - Karlovec, 7.5.1987, 3♂ ♂ , 2♀ ♀ ; ibid., 28.5.1986, 3♂ ♂ , 1♀ ;

ibid., 4.6.1987, 3♂ ♂ , 1♀; ibid., 24.6.1987, l♂ ; ibid., 30.6.1987, l♂ , 1♀ ; ibid., 5.8.1987,

4♂ ♂ ; ibid., 20.7.1987, 1♀ ; ibid., 9.9.1987, l♂ , 1♀; Slezská Harta (o. Bruntál), 14.5.1966,

6♂ ♂ , 1♀ ; Beskydy Mts. - Tanečnice Mt., 17.6.1987, l♂ ; Bílé Karpaty Mts. - Strání,

Javořina Mt., 19.5.1993, l♂ ; Slovakia: Malá Fatra Mts., Vrátná dolina, 12.9.1986, l♂ ;

Kremnické pohorie Mts., Turček, 850 m, 27.6.1971, 1♀.

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Popelná; Moravia: Třinec - Jahodná;

H. Jeseník Mt. - Velká Kotlina

coll. Šifner - Moravia: Grygov u Olomouce

Cordilura Fallén, 1810

Cordilura atrata (Zetterstedt, 1846)

SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, Zhůřské slatě, 10.7.1992, l♂ ;

ibid., 11.7.1992, l♂; - Borová Lada, Chalupská slať, 8.7.1992,1♀ ; Moravia: H. Jeseník

Mts. - Skřítek, 21.6.1978, 2 ♂ ♂ , 1♀ ; ibid., 10.6. 1980, 5♂ ♂, 6♀ ♀ ; ibid., 13.6.1979, 6♂

♂ , 8♀ ♀,; 8.6.1978, 2♂ ♂ ; ibid., 26.5.1978, 3♂ ♂ , 1♀ ; ibid., 8.6.1977, 1♀ ; ibid.,

8.6.1977, 1♂; Beskydy Mts. - Kudlačera, 18.6.1992, 1♂ ; Slovakia: Vihorlát Mts., 850 m,

Hypkania nr. Motrogon, 15.6.1986, 1♂.

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Popelná, - Jezerní slať, - Červený Kříž,

- Spálenec, - Tetřeví slať, - Horská Kvilda; Moravia: Kojetín.

Cordilura ciliata (Meigen, 1826)

95

SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, 10.7.1992, 1♂ ibid., 5.7.1992, l♂; ibid.,

6.7.1992, 2♀ ♀ ; ibid., 8.7.1992, 1♀ ; - údolí řeky Vltavy, 9.7.1992, 1♀ . Moravia: H.

Jeseník Mts. - Rejvíz, 13.6.1979, 3♂ ♂ , 2♀ ♀ ; ibid., 18.7.1979, 4♂ ♂, 1♀; ibid.,

14.7.1980, 2♀ ♀; - Velká Kotlina, 20.6.1990, 1♂ ;

- Skřítek, 8.6.1977, 1♀ ; ibid. 6.7.1977, 1♀ ; ibid., 3.8.1977,1♀ ; ibid., 27.7.1978, 1♀.

Slovakia: Malá Fatra Mts. - Turany, 11.6.1987, 1♀. NMP - Moravia: Grygov u Olomouce,

Lednice - Prostřední rybník

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Plechý Mt., - Popelná, - Spálenec,

- Horská Kvilda, - Mrtvý luh u Volar, - Jezerní slať, - Červený Kříž; Sázava; Žehuň -

Žehuňský rybník (o. Nymburk)

coll. Šifner - Bohemia: Šumava Mts. - Borová Lada; Stráž nad Nežárkou, Čelákovice,

Chyňava (o. Beroun)

Cordilura picipes (Meigen, 1826)

SMO - Moravia: Děhylov-Poštovní rybník (o. Opava), 28.7.1933, 1♂ ; Dlouhá Stráň (o.

Opava), 28.5.1986, 1♀ .

coll. Barták - Bohemia: Čelákovice, Sázava, Kunice - Hůra

Cordilura pubera (Linnaeus, 1758)

SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Modrava, Mlynářská slať, 3.7.1992, 1♂ ; Moravia: Zábřeh

u Hlučína (o. Opava), 5.5.1983, 2♂ ♂ , 2♀ ♀ ; ibid., 26.5. 1983, 1♀ ; Roudno (o.

Bruntál), 28.5.1986, l♂; Jistebník (o. Nový Jičín), 18.6.1990, l♂ ; ibid., 13.6.1979, l♂ ; Háj

ve Slezsku (o. Opava), 15.5.1989, 2♂ ♂; ibid., 18.6.1990, 1♂ ; Děhylov - Štěpán (o.

Opava), 22.5.1991, l♂ ; Moravičany u Mohelnice, 18.5.1982, 2♀ ♀; ibid., 6.7.1983, l♂ ; H.

Jeseník Mts. - Rejvíz, 13.6.1979, 1♂ , 3 ♀ ♀ ; ibid., 10.6.1980 , 1♂, 1♀; - Skřítek, 8.6.1977,

2♂ ♂ ,2♀ ♀; ibid., 21.6. 1977, 2♀ ♀; ibid., 8.6.1978, 4♂ ♂ , 1♀; ibid., 18.7.1979, 1♀ .

Slovakia: Kláštorské lúky, res. (o. Martin), 10.6.1987, 4♂ ♂, 1♀; Nová Vieska (o.

Štúrovo), 15.5.1984, 1♂; Jelšavská Teplica nr. Muráň river, 14.6.1981, 2♂ ♂ .

NMP - Dívčice (o. České Budějovice), Lenora (o. Prachatice), Temelín, Chomutov -

Bezručovo, Fláje, Skalka u Aše, Kundratice, Jirny, Čelákovice,

Dobříš. Moravia: Uhlířov ve Slezsku

coll. Barták - Bohemia: Vráž u Písku, Sázava, Mnichovice, Žehuň, Davle, Veltrusy,

Šumava Mts. - Horská Kvilda, - Spálenec, Popelná, - Chalupská slať. Moravia: Beskydy

Mts. - Muřinkový Mt.

coll. Šifner - Bohemia: Bohdaneč - Bohdanečský rybník, Chyňava (o. Beroun), Stráž nad

Nežárkou, Pec pod Sněžkou

Cordilura pudica (Meigen, 1826)

SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Skřítek, 8.6.1977, 1♂ ; - Rejvíz, 18.7.1979, 3♀ ♀; ibid.,

13.6.1979, l♂ , 6♀ ♀; ibid., 13.7.1978, 1♀; ibid., 18.7.1979, 2♀ ♀; ibid., 10.6.1980, l♂;

Králický Sněžník Mt., 23.7.1980, l♂. coll. Barták - Bohemia: Prachatice, 800 m; Šumava

Mts. - Chalupská slať, -Spálenec, - Smauzy, - Jezerní slať

96

Cordilura rufimana (Meigen, 1826)

SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, - Jezerní slať, 10.7.1992, 2♂ ♂ , 1♀ ; -

Borová Lada, Chalupská slať, 8.7.1992, l♂; Moravia: H. Jeseník Mts. - Rejvíz, 19.8.1980,

2♂ ♂ , 1♀ ; ibid., 14.7.1980, 3♂ ♂ , 2♀ ♀ ; ibid., 18.7.1979, 4♂ ♂ , 1♀ ; ibid., 10.6.1980,

2♂ ♂ ; ibid., 13.6.1979, 4♂ ♂ , 1♀; ibid., 10.6.1980, 2♂ ♂ ; ibid., 13.6.1979, 2♀ ♀; ibid.,

25.7.1978, 2♂ ♂ , 2♀ ♀ ; - Skřítek, 6.7.1977,l♀; ibid., 19.7.1977, 2♀ ♀. coll. Barták -

Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, - Jezerní slať, - Malá Niva, - Chalupská slať, -

Tetřeví slať, - Popelná, - Mrtvý luh u Volar

Cordilura umbrosa (Loew, 1873)

SMO - Slovakia: Kamenný Most nr. Štúrovo, 12.5.1984, 1♂ .

coll. Barták - Bohemia: Čelákovice, Čelákovice - Mrázkova tůň. Moravia:

Lednice

Scoliaphleps Becker, 1894

Scoliaphleps ustulata (Zetterstedt, 1838)

SMO - Moravia: K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál), 27.5.1987, l♂ .

coll. Barták - Bohemia: Sázava,16.5.1992, 2♂ ♂; Šumava Mts. Horská Kvilda,

21.5.1992, 2♂ ♂, l ♀.

coll. Šifner - Chyňava (o. Beroun), 7.5.1994, 1♀ ; Bohdaneč - Bohdanečský rybník,

23.5.1972, 1♀ .

Phrosia Robineau - Desvoidy, 1830

Phrosia albilabris (Fabricius, 1805)

SMO - Moravia: Vidnava (o. Šumperk), 9.7.1985, l♂ ; ibid., 10.7.1984, 2♀ ♀; ibid.,

20.6.1984, 1♀ ; ibid., 20.6.1985, l♀ ; ibid., 7.6.1990, 1♀ ; ibid., 6.8.1984, l♂ ; Úvalenské

louky (o. Opava), 20.7.1982, 1♀. Slovakia: Brzotín nr. Rožňava, 17.6.1982, 1♂ ; Hungaria:

Kiskonsági N.P., Kunfehérto (lake), 20.8.1981, l♂ .

NMP - Bohemia: Zichovec u Slaného

coll. Barták - Bohemia: Poděbrady, Kunice, Vráž u Písku, Pečky, Sázava

Parallelomma Becker, 1894

Paralleloma albipes (Fallén, 1819)

SMO - Bohemia: Černošice u Prahy, 7. 1953, leg. Macek; Jizerské hory Mts. -Bedřichov,

7.8.1988, 1♂ ; Šumava Mts. - Dolní Antigl, Hamerský potok, 6.7.1992, 1♂ ; ibid.,

10.7.1992, 1♂ ; - Dolní Antigl, řeka Vydra, 10.7. 1992, 2♂ ♂. Moravia: Vřesina (o.

Opava), 26.5.1993, l♂ , 1♀ ; Albertovec (o. Opava), 22.5.1990, 4♂ ♂; ibid., 22.8.1989, 1♂

; ibid., 27.5.1990, l♀; Děhylov - Štěpán (o. Opava), 22.5.1991, 1♂, l♀ ; Šilhéřovice - Černý

les (o. Opava), 10.6.1992, 2♂ ♂ ; ibid., 24.6.1992, 2♂ ♂; ibid., 6.5.1992, 1♂; ibid.,

18.8.1992, 4♂ ♂ ; Úvalenské louky (o. Opava), 12.5.1982, 1♂ ; ibid., 26.5.1982, l♂; ibid.,

16.5.1978, l♂ ; Zábřeh nr. Hlučín (o. Opava), 5.5.1983, l♂; ibid., 26.5.1983, l♂; Hradec u

97

Opavy, 16.5.1978, 1♂; ibid., 6.6.1979, l♂, 5♀ ♀; K. Pláň - Volárenský potok (o. Bruntál),

4.6.1987, l♂; ibid., 30.6.1987, l♂ ; K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál), 28.5.1986, 1♀ ; ibid.,

20.7. 1987, l♂ ; ibid., 5.8.1987, l♂; ibid., 18.8.1993, 2♀ ♀; Roudno (o. Bruntál), 28.5.1956,

l♂ ,1♀ ; Ostrava - Hermanický rybník, 25.7.1988, 2♂ ♂, 1♀ ; ibid., 13.6.1990, 1♂ ;

Moravičany nr. Mohelnice, 18,5.1982, l♂ ; ibid., 24.8.1983, 1♀ ; Beskydy Mts. - V.

Kobylík Mt., res. Mionší, 27.5.1985, 1♀; - Tanečnice Mt., 17.6.1987, 1♀; ibid., 26.6.1988,

l♂ ; Trojanovice - Na Bystrém, 5.6.1989, 1♂ ; H. Jeseník Mts. - Bělá pod Pradědem,

26.6.1984, 2♂ ♂ . Slovakia: Vi-horlát Mts., 850 m, Hypkanina nr. Motrogon, 16.5.1986,

1♂; - env. Vinné, 21.5.1987, 1♂; Kamenin nr. Štúrovo, 16.7.1983, 1♀ ; Nová Vieska nr.

Šturovo, 15.5.1984, l♂ ; Závod - Abrod res. (o. Senica), 1.9.1993, l♂ ,1♀ ; Boťany nr.

Latorica river, 3.6.1988, 2♂ ♂; Malá Fatra Mts. - Turany, 11.6.1987, 1♂; Muráň env.

Hrdzavá dolina, 9.6.1984, 2♂ ♂ .

NMP - Bohemia: Nová Ves u Dříteně, Úhošť, Poměšice, Hluboká nad Vltavou, Račice -

Předonín. Moravia: Lednice

coll. Barták - Bohemia: Vráž u Písku, Štiřín, Duchcov, Sázava, Davle u Prahy, Nová

Rabyně, Velké Popovice, Struhařov, Kostomlaty, Popovice (o. Beroun); Šumava Mts. -

Pancíř Mt., - Spálenec, - Popelná, - Malá Niva; Orlické hory Mts. - Deštné. Moravia:

Lednice - rybník Apollo, Buchlov, Horní Lomná, Nýdek, Bílovice nad Svitavou

coll. Šifner - Bohemia: Dvorce u Lysé nad Labem, Pleš u Křivoklátu, Studnice, Kladská u

Mar. Lázní, res. Tajga; Krkonoše Mts. - Modrý důl.

Americina Malloch, 1923

Americina (Chylizosoma) media (Becker, 1894)

SMO-Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, 8.6.1984, 1♀; ibid., 9.6.1984, l♂ .

Americina (Chylizosoma) vittata (Meigen, 1826)

SMO - Bohemia: Šumava Mts. - Dolní Antigl, řeka Vydra, 10.7.1992, 1♀ ; Moravia: Třešť

- Březíčko, 7.6.1986, 2♀ ♀ ; H. Jeseník Mts. - Velká Kotlina, 1200m, 15.6.1988, l♂, leg

Starý; - Rejvíz, 20.6.1984, l♂ ; - Zámčisko, 21.6.1987, 1♀ . Slovakia: Muráň env. Hrdzavá

dolina, 14.6.1982, 2♂ ♂ ; ibid., 16.6.1982, 2♀ ♀ ; ibid., 9.6.1984, l♂; ibid., 8.6.1984, 1♀;

Malá Fatra Mts. -Turany, 11.6.1987, l♂ .

Leptopa Zetterstedt, 1838

Leptora filiformis Zetterstedt, 1838

SMO - Moravia: Úvalenské louky (o. Opava), 28.6.1982, 1♀ ; ibid., 6.7.1982, l♂; Zábřeh

env. Hlučín (o. Opava), 26.5.1983, l♂ ; K. Pláň - Karlovec, 5.6. 1987, l♂ ; ibid., 24.6.1987,

l♂; K. Pláň - Volárenský potok, 4.6.1987, I♂ , 1♀ ; ibid., 20.7.1987, 1♀ ; ibid., 5.8.1987,

1♀ . Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, 8.6.,1984, 1♂.

coll. Barták - Bohemia: Bílina - Štěpánov, 18.6.1994, 1♂ ; Bílina - Chlounek, 8.5.1984, 1♂

; Mnichovice - Božkov, l.7.1984, 3♂ ♂ ; Sázava, 10.6.1990, 6♂ ♂; ibid., 20.6.1992, 1♂;

Kunice, 6.6.1981, 1♂; Kunice, 6.6.1981, 1♂ , 1♀ ; Vráž u Písku, 1.6.1992, l♂ ; Šumava

Mts. - Popelná, 7.7.1988, 2♂ ♂ , 1♀ .

98

Micropselapha Becker, 1894

Micropselapha filiformis (Zetterstedt, 1846)

SMO - Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, 16.6.1982, 1♀ .

coll. Šifner - Bohemia: Bušehrad env. Broumy, 4.6.1967, 1♀ , leg. Martinek

Megaphthalma Beckerker, 1894

Megaphthalma pallida (Fallén, 1819)

SMO - Bohemia: okolí Prahy, 1♀ , leg. Macek; Moravia: Ostrava - Heřmanický rybník,

25.7.1988, 1♂ ; H. Jeseník Mts. - env. Karlov, 20.6.1990, 1♀ ; Slovakia: Muráň - Hrdzavá

dolina, 16.6.1982, 1♂ ; ibid., 19.6.1982, 1♂, 1♀ ; 18.6.1982, 1♂; ibid., 8.6.1984, 1♂ ; ibid.,

9.6.1984, 1♀ ; Malá Fatra Mts. -Vrátná dolina, 12.9.1986, 1♀ .

coll. Barták - Bohemia: Chropyně, Vracov, Mnichovice, Žermanice, Chrousto-vice,

Kunice, Veltrusy, Kašperské Hory nr. Losenice; Moravia: Bílovice nad Svitavou

Nanna Becker, 1894

Nanna armillata (Zetterstedt, 1846)

SMO - Moravia: Albertovec (o. Opava), 22.5.1990, 1♂ ; Háj ve Slezsku

(o. Opava), 15.5.1989, 1♂; Spain: Guajar Sierra nr. Granada, 13.5.1979, 1♀ .

NMP - Bohemia: Úhošť u Kadaně, 19.5.1981, 1♂ , leg. Mašinová.

coll. Šifner - Bohemia: Šumava Mts. - Spálenec, 10.6.1989, 1♀ ; Kunice -

Vrchy, 5.6.1988, 1♀, leg. Barták; Moravia: Stránečka Zhoř u Vel. Meziříčí, 19.5.1972, 1♀,

leg. Šifner

Nanna brevifrons (Zetterstedt, 1838)

SMO - Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina, 9.6.1984, 2♂ ♂

coll. Barták - Bohemia: Čelákovice, 14.5.1991, 2♂ ♂, 1♀; Moravia: Dolní

Lomná, 11.5.1981, l♂.

coll. Šifner - Bohemia: Petrovice u Týniště nad Orlicí, 25.8.1992, l♂ , leg. Martinek.

Nový druh pro území Slovenské republiky.

Nanna fasciata (Meigen, 1826)

SMO - Moravia: Beskydy Mts. - res. Mionší, 29.5.1985, l♂ ; H. Jeseník Mts. -Skřítek,

27.7.1978, 1♀.

coll. Barták - Bohemia: Kunice, 7.5.1983,l♂ ; Moravia: Dolní Lomná,

11.6.1981, l♂; Beskydy Mts. - Ostrý, 19.5.1990, l♂; - Muřinkový Mt.,

13.6.1987, 1♀.

Nanna flavipes (Fallén, 1819)

SMO - Moravia: Hradec n.M. - Půllesy (o. Opava), 30.5.1991, 1♀ ; Děhylov -Poštovní

rybník (o. Opava), 22.5.1991, 2♂ ♂ , 4♀ ♀ ; Děhylov - Štěpán, 22.5.1991, l♂ , 1♀ ;

Opava, 26.4.1986, l♂ ; Úvalenské louky (o. Opava),

12.5.1982, 2♀ ♀ ; ibid., 26.5.1982, 2♂ ♂ ; K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál),

99

27.5.1987, 1♀ ; Vidnava (o. Šumperk), 10.5.1984, 1♀ ; Bílé Karpaty Mts. - Ja-

vorník, Machová res., 18.5.1993, 1♀ . Slovakia: Somotor env. (o. Král. Chlu-

mec); 17.5.1987, 1♀.

NMP - Bohemia: Purkarec, Kadaň, Chomutov - Bezručovo, Bílina u Kadaně coll. Barták -

Bohemia: Uhlířské Janovice, Štiřín, Čelákovice, Vracov, Kunice, Kárané, Pečky, Dřevíč

env. Nižbor (o. Beroun), Chroustovice, Kostelní Lhota, Davle, Nová Rabyně, Karlštejn -

res. Koda; Moravia: Lednice - rybník Apollo, Adamov

coll. Šifner - Bohemia: Hostomice pod Brdy, Hluboká nad Vltavou, Petrovice, Vlkov -

reservace u Veselí n. Lužnicí, Mladotice - břeh řeky Střely.

Nanna inermis (Becker, 1894)

SMO - Moravia: K. Pláň - Volárenský potok (o. Bruntál), 20.7.1987, l♂ . NMP- Bohemia:

Franzbad (Františkovy Lázně), 9., I♂ , 1♀, C. Kowarz; Asch (Aš), 5.1870, 1♀ , C.

Kowarz; na všech exemplářích etikety s označením Amaurosoma obscurella.

coll. Barták - Bohemia: Kunice, Kárané, Kunice-Vrchy, Třebotov, Dřevíč env. Nižbor (o.

Beroun), Mirošov, Slapy, Štiřín, Prachatice; Moravia: Beskydy Mts. - Muřinkový Mt.,

Dolní Lomná, Nýdek

Nanna leucostoma (Zetterstedt, 1846)

coll. Šifner - Bohemia: Uhlířské Janovice, 9.5.1991, l♀ , leg. Barták. Nový druh pro území

České republiky.

Nanna minuta (Becker, 1894)

coll. Šifner - Bohemia: Kunice - Hůra, 17.6.1984, l♂, l♀ ; ibid., 2.5.1981, 4♂ ♂ , 2♀ ♀ ;

Mirošovice, 1.5.1984, l♂; Čelákovice, 27.4.1978, l♂ ; Karlštejn res. Koda, 5.5.1981, 1♀ ;

Moravia: Adamov, 13.5.1982, 2♂ ♂ , leg. Barták. Nový druh pro území České republiky.

Nanna puberulla (Becker, 1894)

coll. Šifner - Bohemia: Benešov, 14.5.1972, 2♀ ♀ ; Moravia: Dolní Lomná, 11.5.1981, l♂ ;

Adamov, 13,5.1982, 2♂ ♂, 1♀; H. Jeseník Mts. - Velká kotlina, 25.-26.6.1984, 1♀ , leg.

Barták. Nový druh pro území České republiky.

Nanna tibiella (Zetterstedt, 1838)

syn.: Nanna nigripes (Zetterstedt, 1846)

SMO - Moravia: Úvalenské louky (o. Opava), 12.5.1982, 1600, 9♀ ♀ ; Vidnava (o.

Šumperk), 23.4.1985, I♂ , 1♀ ; Moravičany env. Mohelnice, 18.5.1982, 2♂ ♂ ; H. Jeseník

Mts. - Skřítek, 8.6.1978, 2♀ ♀ ; ibid., 8.6.1978, 2♂ ♂ , 1♀ ; -Rejvíz, 13.6.1979, 1♂ ; ibid.,

10.6.1980, 1♀ ; - M. Jezerná Mt, 21.6.1978, 3♂ ♂ , 5♀ ♀ ; Slovakia: Vihorlát Mts., 850 m,

Hypkania nr. Motrogon, 4.6.1985, l♂. NMP - Bohemia: Klíny

coll. Barták-Bohemia: Hrabětice, Lubenec, Čelákovice, Milčice, Nová Rabyně, Velké

Popovice, Sadská, Šumava Mts. - Chalupská slať, Moravia: Beskydy Mts. - Muřinkový Mt;

H. Jeseník Mts. - Velká kotlina, coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Modrý důl, -

100

Úpské rašeliniště.

Orthacheta Becker, 1894

Orthachaeta pilosa (Zetterstedt, 1838)

SMO - Slovakia: Klášterské lúky, reserv, (o. Martin), 10.6.1987,1♀. coll. Šifner - Bohemia:

bez označení lokality, l♂ , Binder leg.; Stráž nad Nežárkou, 16.7.1975, 1♀ , leg. Šifner;

Vráž u Písku, 3.6.1993, 1♀ , ibid., 2.6.1994, 1♀, leg. Barták.

Nový rod a druh pro území České republiky, nový rod a druh pro území Slovenské

republiky.

Cleigastra Macquart, 1835

syn.: Cnenopogon Rondani, 1856

Cleigastra apicalis (Meigen, 1826)

SMO - Moravia: Děhylov - Štěpán (o. Opava), 22.5.1991, 2♂ ♂, 2♀ ♀ ; ibid., 28.7.1993,

1♀ ; Opava - Paltarec, 26.4.1984, 1♂ ; Úvalenské louky (o. Opava), 12.5.1982, 1♀ ; Háj ve

Slezsku, 25.5.1989, 1♀ ; Ostrava - Heřmanický rybník, 25.7.1988, Iď , I9; Ibid., 13.6.1990,

I9; ibid. 15.8.1989, Iď ; K. Pláň -Karlovec (o. Bruntál), 27.5.1987, l♂ ; Moravlčany env.

Mohelnice, 6.7.1983, 1♂; Dobré Pole (o. Břeclav), 20.5.1984, 1♂ ; Slovakia: Kamenice

nad Hronom nr. Štúrovo, 15.5.1984, l♂ ; Nová Vieska nr. Štúrovo, 15.5.1984, 1♂ . NMP

- Bohemia: Račice - Předonín

coll. Barták - Bohemia: Duchcov, Vráž u Písku, Mnichovice, Pečky, Milčice, Čelákovice

coll. Šifner - Bohemia: Hluboká nad Vltavou

Megaphthalmoides Ringdahl, 1936

Megaphthalmoides unilineata (Zetterstedt, 1838)

SMO - Moravia: Vidly, 25.6.1984, 1♀ ; Králický Sněžník Mt., 23.7.1980, l♂ , 1♀ ; H.

Jeseník Mts. - Rejvíz, 6.10.1982, 2♂ ♂ , 2♀ ♀; - Skřítek, 16.8. 1977, 2♀ ♀ ;-Karlov,

20.6.1990, l♂ ; Beskydy Mts.-Trojanovice, Na Bystrém, 15.6. 1989, 1♀; ibid., 22.6.1988,

l♂ ; ibid., 23.6.1988, l♂ , 1♀ ; - Malinová, 27.6. 1981, l♂ ; - Tanečnice Mt., 22.6.1988, lď ,

3♀ ♀ ; ibid., 14.8.1983, 1♀ ; obid., 17.6.1987, 2♂ ♂ . Slovakia: Muráň env. Hrdzavá

dolina, 14.6.1982, 2♂ ♂; 16.6.1985, 2♂ ♂ ; Kremnické pohorie Mts.-Turček, 850 m,

24.6.1989, l♂ . coll. Barták-Bohemia:Šumava Mts.-Popelná,- Jezerní slať, - Smauzy, - Špi-

čácké sedlo, - Hraniční slať, - Nová Hůrka. Moravia: Beskydy Mts. - Muřinko-vý Mt.

coll. Šifner - Brandov env. Hora Svaté Kateřiny; Krkonoše Mts. - Rýchorská bouda,

slatinná louka; - Javor Mt.; Šumava Mts. - Churáňov, Mezilesní slať; Moravia: Beskydy

Mts. - Lysá hora Mt.

Scathophaga Meigen, 1803

Scathophaga cineraria (Meigen, 1826)

SMO - Bohemia: Orlické hory Mts. - Homole Mt, 960 m, 30.7.1992, 2♂ ♂, 1♀ ; Jizerské

hory Mts. - Bedřichov, 7.9.1988, 1♀ ; Moravia: Dlouhá Stráň (o. Bruntál), 4.6.1987, l♂ ;

Králický Sněžník Mt., 24.7.1980, 5ď ď 2♀ ♀ ; ibid., 23.7.1980, 2♀ ♀ ; H. Jeseník Mts. -

101

Velká kotlina, 20.6.1990, 6♂ ♂ , 1♀ ; -Keprník Mt., 16.9.1980, 2♂ ♂ , 1♀ ; ibid., 6.8.1980

2♂ ♂ , 1♀ ; - Rejvíz, 10.6.1980, l♂ ; -Karlov, Jelení žleb, 21.6.1990, 1♀ ; -Bílá Opava,

1100 m, 1♀ ; - Bělá pod Pradědem, 27.6.1984, 1♀ . Slovakia: Malá Fatra Mts. - Vrátná

dolina, 12.9.1986, l♂ .

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Mrtvý luh u Volar; Orlické hory Mts. -Jelenka.

Moravia: Nýdek, 550 m (o. Nový Jičín), Hrádek ve Slezsku coll. Šifner - Bohemia:

Krkonoše Mts. - Špindlerův Mlýn, - Obří důl, louka, -Černohorské rašeliniště, - Rýchory,

slatinná louka.

Scathophaga furcata (Say, 1823)

SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Bílá Opava, - Rejvíz, - Karlov, - Skřítek, -Zámčisko, -

Jelení žleb, - Keprník Mt.; Úvalenské louky, Hradec u Opavy, K. Pláň - Karlovec, Zábřeh

nr. Hlučín, Šilhéřovice - Černý les; Beskydy Mts. -Tanečnice Mt., - Malinová; Králický

Sněžník Mt., Třešť - Březíčko, Vidnava, Hradec n.M. - Žimrovice. Slovakia: Vysoké Tatry

Mts. - Mengušovská dolina; Vihorlát Mt. - Hypkanina nr. Motrogon; Malá Fatra Mts. -

Vrátná dolina. NMP - Bohemia: Zichovec u Slaného, Šimanov u Větrného Jeníkova,

Hluboká nad Vlt., Libochovec, Kešany u Benešova, Kyšperk n.O., Račice - Předonín,

Tuchoměřice, Třeboň. Moravia: Jedlová.

coll. Barták - Bohemia: Vráž u Písku, Pečky, Bezděkov (o. Kladno), Kostelní Lhota,

Žermanice, Veltrusy, Karlštejn, Kunice, Šumava Mts. - Plechý Mt., -Trojmezná Mt., -

Spálenec, - Popelná, - Šmauzy, - Špičácké sedlo, - Malá Niva, Černý Kříž, - Třístoličník

Mt., 1100 m; Horská Kvilda, Horní Vltavice. Moravia:Horní Lomná,Dolní Lomná,

Beskydy Mts.-Muřinkový Mt.,-Ostrý Mt. coll. Šifner - Bohemia: Pec pod Sněžkou,

Krkonoše Mts. - Modrý důl, - Úpské rašeliniště; Kladská u Mar. Lázní, res. Tajga.

Scathophaga inquinata (Meigen, 1826)

NMP - Bohemia: Litohlavy, 17.7.1979, l♂ , leg. Sochorová.

coll. Barták - Bohemia: Uhlířské Janovice, 19.9.1991, 1♀ ; Šumava Mts. -

Tetřeví slať, 23.8.1989, 1♀ ; - Jezerní slať, 7,7.1988, l♂ , 1♀ ; Beskydy Mts. -

Muřinkový Mt., 21.7.1988, 1♂ ; H. Jeseník Mts., 25.-26.6.1982, l♂; Třinec,

27.4.1985, l♂ .

Scathophaga lutaria (Fabricius, 1794)

SMO - Bohemia: Rokytná, 7.1952, 1♀ , leg. Macek; Moravia: Roudno (o. Bruntál),

28.5.1986, l♂ ; Vidnava (o. Šumperk), 24.9.1985, l♂ ; Slovakia: Závod, Abrod res. (o.

Senica), 1.9.1990, 1♀ .

NMP - Bohemia: Kynšperk n.O., 26.7.1971, 1♀ ; Horní Albeřice, 9.1957, l♂ . coll. Barták

- Bohemia: Kunice, 5.-8.10.1985, l♂ ; Moravia: Třinec, 19.8. 1982, l♂ ; Beskydy Mts. -

Muřinkový Mt., 21.7.1988, l♂.

Scathophaga pictipennis (Oldenberg, 1923)

SMO - Slovakia: Vysoké Tatry Mts. - Batizovská dolina, 8.5.1977, l♂ .

coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Úpské rašeliniště, res., 21.-22.6.1966,

102

1♀ , leg. Šifner.

Nový druh pro území České republiky. Nový druh pro území Slovenské republiky.

Scathophaga suilla (Fabricius, 1794)

SMO - Bohemia: Lipno nad Vlt., Šumava Mts. - Jezerní slať, - Mrtvý luh u

Volar, Horská Kvilda - Hamerský potok, Pěkná - řeka Vltava. Moravia: Úva-lenské louky

(o. Opava), Klokočov (o. Opava), Hradec u Opavy, Opava env. Slavkov, Vindava (o.

Šumperk), K. Pláň - Karlovec (o. Bruntál), Roudno (o. Bruntál), Moravičany nr.

Mohelnice, Jeseníky Mts. - Rejvíz, - Skřítek, -Keprník Mt., - Zámčisko; Dlouhá Stráň (o.

Bruntál), Šilhéřovice (o. Opava), Polánecký les (o. Opava), Zábřeh env. Hlučín, Králický

Sněžník Mt., Děhylov - Štěpán, Beskydy Mts. - Kudlačera, - Kladnatá Mt., Hradec n.M.

(o. Opava). Slovakia: Muráň env. Hrdzavá dolina; Vihorlát Mt., Kláštorské lúky (o.

Martin).

NMP - Bohemia: Horní Lazy u Mar. Lázní, Úhošť, Purkarec, Velký Osek, Uně-tice,

Litvínov, Kyšperk, Litohlavy

coll. Barták - Vráž u Písku, Milčice, Velké Popovice, Pečky, Nová Rabyně, Dobříš,

Kostelní Lhota, Uhlířské Janovice, Sázava, Šumava Mts. - Chalupská slať, - Jelení slať, -

Tetřeví slať, - Špičácké sedlo ; Kunice, Prachatice. Moravia: Horní Lomná, Třinec - Tyra,

H. Jeseník Mts. - Velká kotlina; Beskydy Mts. - Muřinkový Mt., Velký Polom.

coll. Šifner - Bohemia: Pleš u Křivoklátu, Šerlišský mlýn u Deštné v Orlických horách

Scathophaga stercoraria (Linnaeus, 1758)

SMO - Bohemia: Hostivice, Rokytno, Jilemnice, Praha: Jinonice, Modřany, Hostivař,

Praha-Troja, 4.1914 (leg. Wimmer), Horoměřice, Šumava Mts. -Pěkná, údolí Vltavy;

Modrava: Hradec u Opavy, Moravičany env. Mohelnice, Albertovec, Úvalenské louky (o.

Opava); H. Jeseník Mts. - Rejvíz, - Skřítek; Beskydy Mts. - Trojanovice. Slovakia:

Kláštorské lúky (o. Martin), Kremnické pohorie Mts. - Turček; Vysoké Tatry Mts. -

Mengušovská dolina; Malá Fatra Mts. - Vrátná dolina; Vihorlát Mt.

Coniosternum Becker, 1894

Coniosternum tinctinervis Becker, 1894

coll. Šifner - Bohemia: Hluboká n. Vlt., 17.4.1982, 2♂ ♂ , leg. Ježek; Stráž nad Nežárkou -

rybník Závistivý, 20.6.1974, 1♀ , leg. Šifner.

Spaziphora Rondani, 1856

Spaziphora hydromyzina (Fallén, 1819)

SMO - Moravia: Palkovice env. Olešná, 18.9.1986, 2♂ ♂, 5♀ ♀ .

NMP - Bohemia: Dívčice, 22.5.1982, 1♀

coll. Barták - Bohemia: Uhlířské Janovice, 19.9.1991, 2♀ ♀

coll. Šifner - Bohemia: Žehuň - Žehuňský rybník (o. Nymburk), 21.5.1983,

2♂ ♂ .

103

Cosmetopus Becker, 1894

Cosmetopus dentimanus (Zetterstedt, 1838)

coll. Šifner - Bohemia: Šumava Mts. - Spálenec,10.6.1989, l♂ , leg. Barták Nový rod a

druh pro území České republiky.

104

Hydromyza Fallén, 1819

Hydromyza livenns (Fabricius, 1794)

coll. Šifner - Bohemia: Stráž n. Nežárkou, břeh řeky Nežárky, 24.8.1976, 2♂ ♂, 2♀ ♀ ;

ibid., břeh rybníka, 16.7.1975, 1♀ ; Chyňava, břeh vodní nádrže, 31.8.1974, l♂ .

Acerocnema Becker, 1894

Acerocnema macrocera (Meigen, 1826) SMO - Moravia: Pálava, 14.4.1978, 1♀

coll. Barták - Bohemia: Dřevíc env. Nižbor (o. Beroun), 1.5.1987, 2♂ ♂ , 3♀ ♀; Karlštejn,

res. Koda, 5.5.1984, l♂. Nový rod a druh pro území České republiky.

Microprosopa Becker, 1894

Microprosopa pallidicauda (Zetterstedt, 1838)

SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Velká kotlina, 20.6.1990, l♂ ; K. Pláň -Karlovec (o.

Bruntál), 28.5.1980, l♂ . Slovakia: Vysoké Tatry Mts. - Mengušovská dolina, 8.7.1978, l♂ .

coll. Barták - Bohemia: Šumava Mts. - Horská Kvilda, 21.5.1992, 1♀ . coll. Šifner -

Moravia: Beskydy Mts. - Muřinkový Mt., 23.6.1987, l♂ .

Microprosopa haemorrhoidalis (Meigen, 1826)

SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Bílá Opava, 1100 m, 24.8.1990, l♂ . Nový druh pro

území České republiky.

Chaetosa Coquillet, 1898

Chaetosa punctipes (Meigen, 1826)

SMO - Moravia: Alberovec (o. Opava), 7.6.1989, l♂ , 1♀ ; Háj ve Slezsku,

2♂ ♂ ; Zábřeh nr. Hlučín, 1♀ ; Opava - Slavkov res., 19.5.1985, 1♀ ; Ostrava -

Heřmanický rybník, 3.7.1977, l♂ ; Vidnava (o. Šumperk), 22.8.1985, 1♀ ; K. Pláň -

Karlovec (o. Bruntál), 16.7.1986, 2♂ ♂ ; H. Jeseník Mts. - Rejvíz, 8.7.1979, 2♂ ♂ ; - Malá

kotlina, 11.6.1977, 1♀ ; Slovakia: Jelšavská Teplica, 14.6.1981, 5♂ ♂ , 1♀ ; Somotor (o.

Král. Chlmec),

1♀ ; Malé Trhovany, řeka Tisa, 6.6.1981, 1♀ ; Bol nr. Král. Chlmec, 8.6.1978, 2♂ ♂ , 3♀

♀; Slanec nr. Plešivec, 31.8.1980, l♂ ; Levočské pohorie Mts., 6.7.1978, l♂ ; Turňa nad

Bodvou, 15.6.1982, l♂; Kláštorské lúky (o. Martin), 5.7.1986, 2♂ ♂ , 2♀ ♀ ; Stankovany

nr. Kralovany, 3.7.1986, 1♀

coll. Barták-Bohemia: Uhlířské Janovice, Budyně nad Ohří, Pečky, Koko-řínské údolí,

Orlické hory Mts. - Jelenka; Šumava Mts. Horská Kvilda; Milči-ce. Moravia: Třinec -

Jahodná, Nýdek, Hustopeče

coll. Šifner - Bohemia: Stráž nad Nežárkou, Žloukovice u Nižbora, Hluboká nad Vlt.,

105

Krkonoše Mts. - Černohorské rašeliniště.

Delina Robineau - Desvoidy, 1830

Delina anthrax (Schiner, 1864)

coll. Šifner - Moravia: H. Jeseník Mts. - Skřítek, 5.7.1979, l♂ , l♀ , leg. Šifner. Bohemia:

Krkonoše Mts. - Obří důl, 13oo m, 6.7.1976, 2♂ ♂ , 1♀ , leg. Šifner.

Delina nigrita (Fallén, 1819)

SMO - Moravia: H. Jeseník Mts. - Bělá pod Pradědem, 16.6.1985, 1♀

Delina nigriceps (Becker, 1894)

coll. Šifner - Bohemia: Krkonoše Mts. - Obří důl, 6.7.1976, 3♂ ♂ , 1♀ .

III. Species of the genus Norellisoma Wahlgren of the Palaearctic region

The genus Norellisoma was separated from the genus Norellia Robineau-Desvoidy and

established by Hendel (1910); however, without differential diagnosis and type-species.

Wahlgren (1917) afterwards specified the Hendel´s concept by the fixation of the type-

species, Cordylura spinimana Fallén, 1819. Vockeroth (1965) and Gorodkůov (1986)

interpreted the genus Norellisoma only as a subgenus of the genus Norellia Robineau-Desvoidy,

1830. The following species described in the previous century are presently included in the

genus Norellisoma: Cordylura spinimana Fallén, C. armipes Meigen, C. liturata Meigen, C. nervosa

Meigen, C. striolata Meigen, C. femoralis Loew, Norellia alpestris Becker and N. lesgiae Becker. Some

other species were gradually put under synonymy by various authors (Becker, 1894; Šifner,

1964b and Vockeroth, 1965). In the eighties of this century ther three species, Norellisoma

seguyi Šifner, N. mirusae Šifner and N. mireki Šifner were described from Europe (Šifner, 1973;

1974; 1977). Species identification is very difficult in this genus; diagnostic characters based

on the colour of the different parts of the body or the thoracic chaetotaxy (for example the

number of dorsocentral bristles) vary to some extent, and should be used only carefully. The

complex of significant morphological diagnostic characters in males comprises the form of

the 5th abdominal sternit, the form of parameres and number of bristles of the anterior

parameres etc; in the case of females the number of thorns on the cerci is significant.

The preimaginal stages, with the exeption of larva and puparium (Gercke, 1982) of N.

spinimanum have not been described; the larvae probably develop in leaves and stems of

different species of the genus Rumex; N. lesgiae probably de-velops in leaves of Rumex alpina,

N. spinimanum in leaves of Rumex aquatica. All described species are Palaearctic, with exeption

106

N. spinimanum which also occurs in the Nearctic region.

Differential diagnostis of Norellisoma.

Head: 1-pair of postvertical bristles, 1 pair of intravertical bristles, 1 pair of

extravertical bristles exceeding half of length of the intravertical bristles, 1 row of postocellar

bristles, 2 large ocellar bristles, 2 pairs of scutellar bristles. Tho-rax: at least presutural

acrostichal bristles developed, 4-5 pairs of dorsocentral bristles, fore femora and tibiae with

double rows of long and strong bristles in both sexes, middle and hind femora without

anterovantral spines. Abdomen: cerci evenly curved.

Differential diagnosis of Norellia.

Head: postvertical bristles lacking, 1 pair of intravertical bristles, 1 pair of extravertical

bristles reaching only a quarter as long as intravertical bristles, postocellar bristles lacking, 2

very short ocellar bristles, 1 pair of scutellar bristles. Thorax: acrostichal bristles lacking, 1

pair of dorsocentral bristles, fore femora with double row, fore tibiae only with one row of

long and strong bristles in both sexes, middle and hind femora with several anterovantral

spines in distal half, arranged in two rows. Abdomen: cerci straight and only slinghtly curved

in lateral view.

Remarks on intraspecific variability.

The colour of some parts of the body is unusually variable in the males and females of

N. spinimanum; the pigmentation of the thorax (dark stripes alon dorsocentral bristles) and

dark pigmentation of the dorsal side of the dorsal side of the middle and hind femora varies

from uniformly yellow to dark. The pigmentation of the abdomen and of the third antennal

joint varies form uniformly yellow through different colour combinations to black-brown.

The apex of wings is sometime also tinted dark. The characters of the terminalia are

relatively constant in all species examined with exeption of N. spimanum: the males vary in

the size of the additional lobes on the internal side of the lobes of the 5th abdominal sternit;

the females vary in the position, size and number of the thorns on the cerci.

The following abbreviations are used to indicate the collections when the material

examined is kept: serial numbres of specimens from the collection Strobl (Admont) are

identical with the numbers used by Morge (1967,1976), who re-arranged this collection.

MMB - Moravian Museum, Ent. Dpt., Brno; NMP - National Museum, Ent. Dpt.,

Praha; SMO - Silesian Museum Opava; SMB - Slovakian National Museum, Bratislava; MNB

- Museum of Natural History, Budapest; NMA -Naturhistorisches Museum (coll. Strobl),

Admont; NMW - Naturhistorisches Museum, Wien; ML - Museum Lausanne; ZIW -

Zoological Institute of the Polish Academy of Sciences, Warszawa; ZMB - Zoological

Museum, Berlin and priváte collection (coll. Šifner).

Norellisoma Wahlgren, 1917

Norellisoma Wahlgren, 1917:148 (as genus Norellisoma Hendel, 1910) Type species:

107

Cordylura spinimana Fallén, 1819:7

Norellisoma Hendel, 1910:308 (Nomen nudum, without type-species designation;

Vockeroth, 1965:827); Stackelberg, 1933:492; Séguy, 1932:652; id., 1952:165; Hackman,

1956:56; Gorodkov, 1970:454; Delyné-Draskovits, 1981:42

Norellisoma Wahlgren: Vockeroth, 1965:827; Hackman, 1980:130; Gorodkov, 1986:12;

Šifner, 1987:267

Norelliosoma Hendel, 1930:2, error

Key to species.

1. All body, legs included, yellow to brown ……….... 2

All body except for legs dark tinted……………… 3

2(1) Thorax with well-defined dark strip on pleurae (less clear

in females) and dark stripes along dorsocentral bristles;

lobes of the 5th male sternite narrow and curved slightly

outwards (fig. 1), anterior parameres with three apical

bristles (fig. 13), female cerci with five thors

(fig.26) ……………………………alpestre (Schiner, 1864)

- Thorax without significant dark strip on pleurae, dark

stripes along dorsocentral bristles sometimes less

expressed, lobes of the 5th male abdominal sternite

curved slightly medially and with short thorn-like

bristles on its inner side (figs. 2-4), anterior

parameres with tree apical bristles (fig. 14), female

cerci with seven to nine thorns varying position (figs.

27,23-25) ……………….spinimanum (Fallén, 1819)

3(1) All femora and coxae dark tinted, tibiae yellowish--

brown to brown, lobes of 5th male abdominal sternite

narrow and long (fig. 5), anterior parameres with two

apical bristles (fig. 15), female cerci with seven

thorns………………………….femorale (Loew, 1864)

- All femora yellowish-brown with dark longitudinal

stripes of various extent, coxae dark or yellow…….. 4

4(3) Middle and hind femora always dark, fore femora

yellow or yellowish-brown ………………………… 6

- All femora always yellow …………………………... 5

5(4) Lobes of the 5th male abdominal sternite always large

108

and covered with long hair-bristles (fig.ll), anterior

parameres with small notch with three apical bristles

(fig. 21), female cerci with two large conspicious apical

thorn (fig. 29) ……………..nerrvosum (Meigen, 1826)

- Lobes of the 5th male abdominal sternite short and

narrow (fig. 6), anterior parameres in their apical part

broadened and with tree apical bristles (fig. 16), female

cerci with five thorns placed on the apical half of the

cercus (fig. 30) .lituratum (Wiedemann in Meigen,

1826)

6(4) Fore coxae yellow ………………………………… 7

- All coxae dark …………………………………….. 8

7(6) Femora distinctly dark on dorsal distal side, lobes of the

5th male abdominal sternite large,with ob lique hind

inargin (fig.7), anterior parameres with three apical

bristles (fig.20), female cerci with seven thorns (fig.31)

…………………………… striolatum (Meigen, 1826)

- Midlle and hind femora dark tinted, lobes of the 5th

male abdominal sternite broadened, in middle apical

parts curved lateraly (fig. 12), anterior parameres very

large with three apical bristles (fig. 19), female cerci with

nine thorns (fig.33) ……………lesgiae (Becker, 1894)

8(6) All femora with dark stripes dorsally, tibiae yellovish-

- brown, thord antennal joint dark, lobes 5th male

abdominal sternite short and slightly curved laterally, on

inner side with short hook-straped spines (fig. 8),

anterior parameres with three apical bristles (fig. 18),

female cerci with nine

thorns (fig. 32)………………….…mireki Šifner, 1977

- All femora without dark stripes dorsally 9

9(8) Third antennal joint yellow, lobes of the 5th male

abdominal sternite dilated apically and with distinct

posterolateral protrusion (fig. 9), anterior parameres

with two apical bristles and one subapical bristle insered

on outer side (fig. 17), female cerci with seven thorns

(fig. 29) …………………………mirusae Šifner, 1974

- Third antenal joint dark, lobes of the 5th male

109

abdominal stemite curved slightly laterally (fig. 10), anterior

parameres very large with four apical bristles (fig. 22),

female cerci with ten thorns (fig.35) …….seguyi Šifner, 1973

Norellisoma alpestre (Schiner, 1864)

Norellia alpestris Schiner,1864:6;Pokorny,1887:412;Becker,1894: 127; id., 1905:13;

Wingate, 1906:302; Bezzi:1918:56 Norellisoma alpestre: Séguy, 1934:653; id., 1952:16; Sack,

1937:66; Gorodkov, 1970:452; Šifner, 1972:110; id., 1979:264; Delyné-Draskovits, 1981:45;

Gorodkov, 1986:12; Gorodkov et al., 1995:4.

Synonyms.

Norellia bertei Rondani, 1866:101 (syn. by Becker, 1905)

Diagnosis.

Head: antennae yellow, arista with only short hairs, palpus yellow, 3+2 orbital bristles.

Thorax: yellow with dark longitudinal strip alog dorsocentral bristles, on both side of thorax

with dark strips, veins of the wing dark conspicious and wing apex dark, all legs yellow.

Abdomen: yellowish-brown, lighter apically, lobes of the 5th male sternite very narrow

apically, slightly curved outwards and covered by short bristles, cerci fused only in distal part

and with small notches, anterior parameres straight and with three apically, posterior

parameres narrow and only slightly curved, paraphalus long, narrow and almost as long as

anterior parameres (figs. 1,13), female cerci with five thorns, four marginal and one

submarginal (fig. 26).

Material examined. Czech rep.: Krkonoše Mts. Sokolka, l♂ , 12.6.1973, Vaněk leg.

(coll. Š.); Slovakia: Belanské Tatry Mts. Bujačí vrch, l♂ , 20.7.1962, 1300-1600 m, Lauterer

leg. (MMB), Stakčín, distr. Humenné, 10.5.1987, 2♂ ♂ ; Snina, bank of river Cirocha,

22.5.1987, l♂ , 1♀ ; Ruský potok, 17.6.1986, l♂ ; ibid., 10.6.1985, 1♀, all Roháček leg.

(SMO); Austria: Stilser Joch, Tirolia, l♂ , 21.8.1888, leg. Hendel; Schneeberg, 1♀, 1883, leg.

Mik, "Alte Sammlung"; without date and locality, "Alte Sammlung", l♂ , Schiner det.

(NMW); Switzerland: Engelberg, Alpes, without date, 1♂ , coll. Frey (ML); Vaud-Solalex, 2♂

♂, 1♀, 30.8.1954; Vaud-L'Alliaz, 1♀, 20.6.1957; Valais-Mayens de Sion, 1♀, 8.1958; Friborg-

Veveyse, l♂ , 1♀, 29.6.1957 (ML); St. Moritz, l♂ , 30.6.1857 (NMW); Valais-Grimetr, 1♀ ,

24.6.-8.7.1949; Valais-Campagnoule, l♂ , 6.1916, coll. Cerutti (ML); Italy: S. Martino, l♂ ,

1500 m, 9.8.1988, leg. Barták (coll. Š.); Trafoi, 1♀, VII. 96, No. 136 (NMA); ibid., l♂ ,

15.8.1902, Rie-del leg. (ZIW); Romania: Mehadia, l♂ , 1859, Man "Alte Sammlung" (ZIW);

Poland: Schreibenhau (=Szklarszka Poreba), 1♀ , 11.6.1906, Schroeder leg; Góry Izerskie

Mts., Hola Podmokiej, l♂ , 12.7.1958, Koziot leg; ibid., Stog Izerski, 1076 m, 2♀ ♀,

10.7.1958, Trojan leg; Góry Stolowe Mts, Maly Szczeleniec, 1♀, 27.7.1962, Liana leg (ZIW).

110

Norellisoma femorale(Loew, 1864)

Cordylura femoralis Loew, 1864:18

Norellia femoralis: Becker, 1894; id., 1905:13; Wingate,1906:301

Norellisoma femorale: Séguy, 1934:653; id., 1952:17; Sack, 1937:68; Gorodkov, 1986:12;

Draber-Monko, 1991:231

Diagnosis.

Head: first and second antennal joint yellow, third antennal joint dark to light brown

on inner side, arista with only short hairs, palpi yellow, 2+2 or 3 orbital bristles. Thorax: all

femora black. all tibiae brown, wings apically darkened, veins brown. Abdomen: lobes of the

5th male sternit short and narrow, apically curved outwards (fig. 5), cerci with deep notch

proximally, forceps short and straight, anterior parameres wide and with two apical bristles,

posterior parameres only slightly curved, paraphalus wide and straight (fig. 15), female cerci

with seven thorns, four marginal and three submarginal placed on area of the cercus (fig. 28).

Material examined. Austria: Schnee. (=Scheeberg), 1♀, No.11387 (NWM); Switzerland:

Vaud´Alliaz, l♂ , 1♀, 20.6.1960, Aubert leg. (ML); Slovakia: Nová Sedlica env. Stužica

preserv., l♂ , 18.6.1991; ibid., 16.6.1991, 1♂ , 2♀ ♀, all Roháček leg. (SMO).

Norellisoma lesgiae(Becker, 1894)

Norellia lesgiae Becker, 1894:129

Norellisoma lesgiae: Gorodkov, 1970:454; id., 1986:12; Draber-Monko,

1991:231

Diagnosis.

Head: antenae yellow, arista with only short hairs, palpi yellow, 3 or 2+2 orbital

bristles. Thorax: dark, legs yellow, middle and hind coxae dark. Abdomen: dark, lobes of the

5th male sternite sharply bent outwards in the middle of their lenght (fig. 12), with long hairs

laterally and with small bristles medially, cerci fused and in distal part widened, forceps

slightly curved, anterior parameres wide and with three apical bristles, posterior parameres

long ang slightly curved in distal half, paraphalus wide basally, narrow and slightly curved

apically (fig. 19), female cerci with nine thorns, six marginal and three submarginal (fig. 33).

Material examined: Rossia: Nord Caucasus, Teberdinskij zapovednik, 2000 m, 2♂ ♂,

2♀ ♀ , 31.5.1964, Gorodkov leg.

111

Norellisoma lituratum (Wiedemann in Meigen, 1826)

Cordylura liturata Wiedemann in Meigen, 1826:238

Cordylura liturata: Macquart, 1835:387; Zetterstedt, 1846:2056

Norellia liturata: Schiner, 1864:7; Pokorný, 1877:412; Becker, 1894:128; id.,

1900:53; id., 1905:13; Dalla-Torre, 1898:524; Meade, 1899:173; Pandellé,

1901:303

Norellisoma lituratum: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:654; id., 1952:17; Ringdahl,

1936:165; Sack, 1937:69; Hackman, 1956:56; id. 1980:130; Collin, 1958:47; Šifner, 1964a:209;

id., 1964b: 141; id., 1965a:202; id., 1965b: 19; id. 1967:96; id., 1969:44; id., 1972:110; id.,

1978:10; id., 1979:264; id., 1987:268; Gorodkov, 1970:452; id., 1974:384; Delyné-Draskovits,

1981:44; Gorodkov, 1986:12; Draber-Monko, 1991:231

Synonyms.

Cordylura flavicornis Meigen, 1826:238; Macquart, 1835:387 (Cleigastra); Becker, 1905:13

(Norellia); Stackelberg, 1933:493 (Norellisoma); Gorodkov, 1986:12; Draber-Monko,

1991:231 (syn. by Séguy, 1952)

Cordylura opaca Loew, 1864:19 (syn. by Becker, 1905)

Cordylura spinigera Zetterstedt, 1838:733; id., 1846:20054; Becker, 1894

:128; id., 1902:214 (Norellia), (syn. by Becker, 1905)

Diagnosis.

Head: antennae yellow, arista with only short hairs, palpi yellow, 2+2 orbital bristles.

Thorax: dark, all legs (including coxae) yellow, wing apex slightly darkened. Abdomen: dark,

lobes of the 5th male sternite short and narrow with short bristles medially on the lobes (fig.

6), cerci fused and in distal part with deep notch, anterior parameres widened and bearing

three bristles apically, poste -rior parameres evenly curved, paraphalus mild curved (fig. 16),

female cerci with five thorns, four marginal and one submarginal (fig. 30).

Material examined: 57♀ ♀, 61♀ ♀ - Czech rep. (examples of localities) - Bohemia:

Čelákovice, Volary, Nové Město v Krušných horách, Kunice - Hůra, Vítkovice v

Krkonoších, Jelení env. Karlovy Vary, Dlouhá louka env. Fláje; Krkonoše Mts. - Bílá louka u

Luční boudy, Obří důl, Modrý důl, Velká kotelná jáma; Šumava Mts. - Spálenec env. Volary,

Kvilda; Praha- Ďáblice; Moravia: Brno - Černovice, Kouty nad Desnou, Vrbno, Jeseník,

Pavlovské kopce Mts. -Turold; Ondřejník; Beskydy Mts. - Muřinkový vrch, Košarisko;

Jeseníky Mts. -Velká kotlina. Slovakia: Vysoké Tatry Mts. - Račkova dolina, Jamnická dolina,

Roháč, pleso; Belánské Tatry Mts. - Dolina sedmi pramenů, Bujačí vrch, Červená Hlína;

Oravská priehrada; Chočské pohorie (Mts.) - Stankovany (NMP, MMB, SMB, coll. Š.);Malá

Fatra Mts. - Stoh Mt., Štefanová - polany (coll. Š.); Nízké Tatry Mts. - Malá Vápenica,

Dobšiná (MNB); Zvala, Nová Sedlica, Snina, Ruský potok (SMO). Austria: without locality,

112

l♂ , det. Schiner, coll. Egger; without locality, 1♀, det. Schiner, "Alte Sammlung"; Graffe,

Hochschwabgebiet, 1♀ (NMW); Scheibelstein, Hochalpe, 2♀ ♀, No. 146; Sirbitzkogel, 2♀

♀, No. 148; Styriae Alp, l♂, 1♀, No. 142 (NMA). Germany: Kiel, lď , coll. Wiedeman

(NMW). Poland: Babia Góra, 1.9.1957, 1♀, Trojan leg (ZIW); Krkonoše Mts. -Strzecha,

23.6.1963, 1♀, Zuska leg (NMP). Switzerland: Vaud-Solalex, 20.8.1954, 1♀ ; Vaud-Bretolet,

1♀ , 21.8.1960, all Aubert leg (ML). Romania: Pojorita nr. Cimpulung-M., irf , 8.6.1976,

Putnei leg (coll. Ceianu). Italy: Passo Role, 1700 m, 1♀, 8.8.1988, Barták leg (coll. Š.).

Slovenia: Gorz (=Gorica), Illyria, 1♀ , 26.6.1884, Mik leg. (NMW).

Norellisoma mireki Šifner, 1977

Norellisoma mireki Šifner, 1977b:398 Diagnosis.

Head: first and second antenal joint yellow, third antennal joint dark-brown, arista only

with short hairs, yellow palpi with some black bristles, 3 or 5+5 or 6 orbital bristles. Thorax:

dark, two to three intraalar bristles, all femora dorsally with dark stripes, wings yellow, with

dark veins. Abdomen: lobes of the 5th male sternite short and slinghtly curved outwards (fig.

6), cerci only slightly fused medially, forceps strongly curved in lateral view, widened apically,

anterior parameres with three apical bristles, posterior parameres narrow, paraphalus short

and wide (fig. 18), female cerci with nine thorns, five marginal and four submarginal, both

rows covergent (fig. 32).

Material examined. Romania: Monts Calimani, moutain meadow, 1♂ , 11.8.1977. Dr.

Ceianu leg. (holotype); ibid., 1♀, 30.6.1977, Dr. Ceianu leg. (allo-type); identical data, 2♂ ♂ ,

1♀ (paratypes); Groapa Barsa, 24.5.1971, 1♂ , leg. Máca (coll. Šifner).

Norellisoma mirusae Šifner, 1974

Norellisoma mirusae Šífner,1974:101; id. 1978:10; id., 1979:264; id.,

1987:268

Diagnosis.

Head: antennae yellow, arista only with short hairs, palpi yellow, 2+3 orbital bristles.

Thorax: dark to black, legs light brown. Abdomen: lobes of the 5th male sternite widened

apically with striing lateral projection apically (fig. 9), without bristles, only with short and

sparre bristles medially, cerci fused medially with a dorsal and a lateral protuberance, forceps

direct but curved backwards apically, anterior parameres wide with three bristles (two apical,

one subapical) posterior parameres only slightly curved, paraphalus short (fit. 17), female

cerci with seven thorns, four marginal and three submarginal (fig. 34).

Material examined. Czech Rep.: Krkonoše Mts. l♂ , 25.6.1970, 1400 m, Šifner leg.

(holotype) (coll. Šifner); H. Jeseník Mts. - Rejvíz, 5♂ ♂ 2♀ ♀, 10.6.1980, Roháček leg.

(SMO); Switzerland: Friborg, Veveyse, 1♀, 29.6.1957, Aubert leg (allotype)(ML); Auvergne-

113

Le Lioran, l♂ , 9.1954, Aubert leg. (ML); Slovakia: Malá Fatra Mts., Stoh Mt., 1200 m, l♂ ,

20.6.1973, Šifner leg. (coll. Šifner).

Norellisoma nervosum (Meigen, 1826)

Cordylura nervosa Meigen, 1826:234; Macquart, 1835:383; Morge, 1976b:441

Norellia nervosa: Schiner, 1864:5; Meade, 1899:173; Yerboury, 1900:201; Pandellé,

1901:324; Becker, 1905:14; Wingate, 1906:301; Czižek, 1907:170

Norellisoma nervosum: Stackelberg, 1933:412; Séguy, 1934:654; id., 1952:17;

Sack, 1937:69; Šifner, 1964a:210; id., 1964b: 142; id., 1965a:202; id., 1965b: 19;

id., 1967:96; id., 1969:44; id. 1972:110; id., 1978:10; id., 1979:264; id.,

1987:268; Delyné-Draskovits, 1981:45; Gorodkov, 1986:13; Draber-Monko,

1991:231

Synonyms.

Clidogastra flaviceps Vimmer, 1937:29 (syn.by Šifner, 1964b) Clidogastra flaviceps

Vimmer, 1947:249 - syn.n.

The originál description of the species was publicated again in the year 1947

after the authoťs death.

Diagnosis.

Head: antennae yellow, arista plumose, palpi yellow, 2 or 3+2 orbital bristles.

Thorax: dark, all legs yellow, wings with dark veins and darkened membrane along

them. Abdomen: dark, apically often yellow-brown, lobes of the 5th male sternite very wide

and covered with long hair-bristles (fig. 11), cerci fused and proximally with deep notch,

forceps evenly curved, slightly dilated proximally, anterior parameres narrow with three

apical bristles, posterior parameres wide and curved, paraphalus long and narrow (fig. 21),

female cerci with two large apical thorns (fig. 29).

Material examined: 153♂ ♂ , 152♂ ♂ . Czech Rep. (exemples of localities), Bohemia:

Teplice nad Metují, Navarov, Svádov, Boleboř u Jirkova, Obora u Dlouhé Vsi, Vrchmezí,

Brandov u Nové Vsi v Horách, Nová Paka, Harrachov, Deštné v Orlických horách, Úhošť,

Fláje, Horní Lipka, Chomutov - Bezručovo, Val, Horní Albeřice, Tisá, Jiřího návrší, Hora Sv.

Šebastiána; Krkonoše Mts.- Pec pod Sněžkou, Pomezní boudy, Černá hora, Labská bouda,

Růžová hora, Pančická louka, Čertův důl; Jizerské hory Mts.- Olivetská Mt., Bedřichov,

Kristiánov; Šumava Mts. - Malá niva, Spálenec env. Volary, Chalupská slať, Popolná -

Kvilda, Plechý; Čeňkova Pila (NMP, coll. Š.); Brdy Mts. - Rožmitál pod Třemšínem (coll. Š.),

Dreisesselberg (= Třístoličník), 2♂ ♂ , 20.8.1915, Zerny leg. (NMW). Moravia: Kouty nad

Desnou, Bystřička u Vsetína, Rejvíz - preserv., Hrabětice, Horní Lipka, Ramzová - Šerák;

Beskydy Mts. - Muřinkový vrch; valley of river Řečice, Luhačovice. Slovakia (exemples of

114

localities): Vysoké Tatry Mts. -Štrbské pleso, Roháč, pleso, Javorová dolina, Starý Smokovec,

Červená Hlína; Belanské Tatry Mts. - Dolina sedmi pramenů; Malá Fatra Mts. - Štefanová,

Stoh Mt., Vrátna dolina, Krížna, Suchá hora Mt; Oravská priehrada; Vihorlát Mts. (NMP,

MMB, coll. Š.); Muráň - Muráňský les (SMB); Vysoké Tatry Mts. -Popradské pleso, Poprad

(NMB) Nová Sedlica, Ruské, Zvala (SMO); Vysoké Tatry Mts., 8., 1♀, Clidogastra flaviceps

Vimmer, det. Vimmer (holotype) (NMP); Austria: Gmunden, l♂ , "Alte Sammlung";

Achenthal Tirolia, 1♀, 8.7.1886, Mik leg.; Pisching, 1♀, 14.6.1916, Zerny; Karstift, 1♀,

28.6.1926, Zerny; Hammern, 1♀, 22.7.1878 (NMW); Natterriegel, l♂ , 23.6., No. 128; Ho-

hentauren, l♂ , No. 129 (NMA). Roumania: Mehadia, l♂ , 1859, Man leg. (NMW); Pojorita

nr. Cimpulung-M., l♂ , 8.6.1976, Putnei leg (coll. Ceianu). Germany: Aachen, 1♀, No. 2640,

labeled "Scatophaga palinata Meig. i. litt." (ZMB). Poland: Reinerz (=Duszniki), lď , I9,

6.1928, Riedel leg.; Schreibenhau (= Szklarska Poremba), l♂ , 6.7.1905; ibid., 2♂ ♂ , 2♀ ♀,

20.7.1911; Góra Sniežnik distr. Bystrca, l♂ , 14.7.1956, Riedel leg. (ZIW). Italy: Sicilien, "Alte

Sammlung", l♂ , without data (NMW).

Norellisoma seguyi Šifner, 1973

Norelisoma seguyi Šifner, 1973:214; id., 1979:264; Gorodkov, 1986:13

Diagnosis.

Head: antennae yellow, third antenal joint on medial side dark-brown, arista plumose,

palpi yellow with small black bristles. 2+3 orbital bristles. Thorax: dark, legs light yellow.

Abdomen: dark, lobes of the 5th male sterite long and straight with one long apical bristle,

on internal side with small sharp hook-stra-ped spines (fig.10), cerci fused medially, forceps

curved upwards apically, anterior parameres wide and apically narrow with four short

bristles, posterior parameres narrow, evenly curved, paraphalus short and narrow (fig. 22),

female cerci with ten thorns, six marginal and four submarginal, both rows convergent (fig.

35).

Material examined. Yugoslavia, Czerna Gora: Montenegro Mts., pass Čakor, l♂ ,

10.6.1967, Lauterer leg. (holotype); l♂ , same data (allotype); l♂ , 5♀ ♀, same data

(paratypes) (MMB); Montenegro, Zljeb, Penth., 2ď ď , 25.6. 16, "Alte Sammlung"; Bosnien,

Sturany, Kojnke pole, 1♀, without data (NMW); Austria: "Bischof.", l♂ , 1♀, without data

(NMW); "Tresk, pl.", l♂ , No. 132 (NMA). Bulgaria: Rila, Rilsky monastir, Part. poljana,

mixed forest, 1♀ , 23.8.1972, Merta leg. (SMB); Rila planina, SE basin, Kovač Mt., 2150-

2380 m, l♂ , 23.7.1971, Lauterer leg. (coll. Šifner).

Norellisoma spinimanum (Fallén, 1819) Cordilura spinimana Fallén, 1819:7

Cordylura spinimana: Meigen, 1826:235; Macquart, 1835:383; Zetterstedt, 1846:2007;

Morge, 1976b:441

115

Norellia spinimana: Schiner, 1864:7; Rondani, 1866:101; Dalla-Torre, 1878:171; Gercke,

1882:69; Brauer, 1883:93; Pokorny, 1887:412; Becker, 1894:127; id., 1905:14; Meade,

1899:173; Kowarz, 1894:55; Yerboury, 1900:200; Pandellé, 1901:324; Wingate, 1906:302;

Czižek, 1907:170; Landrock, 1907:50

Norellisoma spinimanum: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:654; id., 1952:17; Ringdahl,

1936:165; Sack, 1937:70; Colyer et Hammond, 1951:255; Hackman, 1956:56; id., 1980:130;

Collin, 1958:47; Elberg, 1965:353; Vockeroth, 1965:827; Šifner, 1965b: 142; id., 1965a:203;

id., 1969:46; id., 1974:11; id., 1972:110; id., 1979:264; Gorodkov, 1970:454; id., 1986:13;

Delyné-Draskovits, 1981:45; Draber-Monko, 1991:231

Synonyms.

Cordylura armipes Meigen, 1826 - syn.n.

Type material: without loc, l♂ , No.2142, in Mus. Hist. Nat. Paris (France)

Norellia armipes: Schiner, 1864:6; Becker, 1894:127; id., 1905:13; Meade, 1899:173;

Yerboury, 1900:200; Wingate, 1906:302; Bezzi, 1908:121

Norellisoma armipes: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:653; id., 1952:16; Sack, 1937:67;

Gorodkov, 1986:12; Draber-Monko, 1991:231

Cordylura flava Roser, 1840:59 (syn. by Becker, 1905 with Norellia armipes)

Cordylura flavicauda Meigen, 1826:235 (syn. by Becker, 1905 with Norellia armipes);

Macquart, 1835:384; Becker, 1894:127; id., 1900:100; id., 1902:213; Yerboury,

1900:199; Wingate, 1906:302; Bezzi, 1918:121

Norellia occidentalis Malloch, 1919:311 (syn. by Vockeroth, 1965)

Norellia roserii Rondani, 1866:101 (syn. by Becker, 1905 with Norellia armipes)

Norellia septentrionalis Hendel, 1930:2 (syn.by Vockeroth, 1965)

Cordylura ruficauda Zetterstedt, 1838:733 - syn.n.

Type material: Dowre (Lapponia) = Dovre, Norway, l♂ , No. 175, lectotypus (des. by

Vockeroth), in Lunds Universitets Zool. Inst. (Sweden)

Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1846:104 - syn.n.

Type material: Kurland (Latvia), 1♀ ; destructed during the World War II.in Petersburg

(Rossia) - personal communication from + A.A. Stackelberg. Original description in Latin

and German. Becker, 1905:14 (Norellia); Séguy, 1952:18 (Norellisoma); Gorodkov, 1986:41

(Norellisoma-doubtful genera and species)

Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1847:190 - syn.n.

Type species: Kurland (Latvia), 1♀; original description only in Latin is identical with

116

original description of the species Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1846. Becker, 1905:3

(Cordylura); Séguy, 1952:38 (Cordylura) Diagnosis.

Head: antennae yellow, brown to dark brown, arista covered with short to very short

hairs, palpi yellow, 2 or 3+2 or 3 orbital bristles. Thorax: brown-yellow, all legs yellow to

dark, dark stripes along dorsocentral bristles. Abdomen: from brown to dark brown, lobes

of 5th male sternite curved slightly inwards, fre-quently with small additional lobes with

black spines mediobasally (figs.2-4); medial margin side of lobes with small and sparre

bristles (size of additional lobes and number of spines very variable). Cerci fused medailly

with deep notch, forceps strongly curved, narrowed apically, apex of anterior parameres

narrow and curved, paraphalus straight and narrow (fig. 14), female cerci with seven to nine

thorns (figs. 23-25, 27), position and size of thorns very variable.

Material examined: 136♂ ♂ , 93♀ ♀. Czech Rep. (exemples of localities): Bohemia:

Praha - Háje, Praha - Bohnice, Chyňava, Unhošť, Karlštejn, Roztoky u Prahy, Čelákovice,

Pečky, Kunice, Cerhenice, Měchenice - Bojovské valley, Vráž env. Písek, Sázava, Uhlířské

Janovice, Milčice, Chroustovice, Třeboň, Radotín, Veltrusy, Duchcov, Samopše, Stará

Boleslav, Hlavenec, Chábory env. Dobruška, Slaka env. Dobruška, Dobruška, Sněžné, Nové

Město v Krušných horách, Jindřichův Hradec, Svádov, Cerhov - Loučka u Kunštátu, Mníšek

v Krušných horách, Most, Zichovec env. Slaný, Běstiny env. Chábory; Moravia: Olomouc,

Opava, Příbor, Lednice, Dolní Lomná, Třinec, Lipník nad Bečvou, Vyškov, Sedlec u

Mikulova, Mušov, Věstonice, Strachotín, Podivín, Kouty nad Desnou, Popůvky u Brna,

Brno- Černovice, Bílovice, Hlubočany, Střelice, Otice ve Slezsku, Břeclav, Pálava - Perná,

Dvorec distr. Bruntál, Tratěnice env. Znojmo, Chomoutov env. Olomouc, Komorní Lhotka,

Godula Mt. (near Komorní Lhotka in the Beskydy Mts.) (MMB, NMP, coll. Š.). Slovakia

(examples of localities): Pezinok, Nové Mesto nad Váhom, Kolárovo, Martovce, Sokolče,

Medvedovo, Partizánské, Samorín, Štúrovo, Pstruše, Kožušany, Turecký vrch env. Pezinok,

Bratislava - Lamač, Vihorlát Mt. (NMP, SMB, coll. Š.), Stakčín, Ruské, Ruský potok, Nová

Sedlica, Zvala (SMO), St. Georgen (= Jur pri Bratislavě), 25.7.1915, l♂ , Zerny leg. (NMW).

Austria: Klosternenburg, l♂ , 1♀ , "Alte Sammlung"; Hainberg, l♂ , coll. Egger; Hainfeld, l♂

, 1.6.1895, Mik leg.; Donauen, l♂ , 20.5.1881; Marchegg, 1♀ , Mik leg.; Gastein, 1♀,

26.7.1879, Mik leg.; Lassee, 1♀, 25.8.1916, Zerny; Rabl., l♂ , 1869, Man, "Alte Sammlung",

Handlirsch det; Funfkirchen, l♂ , coll. Egger; without data, l♂ ,paraeusta det. Frauenf.,

Cordylura spinimana (homotype, des. by Vockeroth) (NMW); Seitenstetten, l♂ , without

data, coll. Strobl; without data, 1♀, No. 112, Oldenberg; Melk, 13.5., l♂ , No.113; Admont,

VI., l♂ , No.116; Seitenstetten, 4.6., l♂ , No. 118; Go. (= Gotzenberg), 29.7., 1♀, No. 131

(NMA). Switzerland: Lavey-Les Bain, 6.-8.9.1929, I9, A. Naville leg; Belmont, 17.6.1954, lď ,

Aubert leg (ML). Hungary: (Exemples of localities): Héviz, Tiszapalkonya, Tata, Oszlár,

Hejóbaba, Tard, Czentek, Nagyvolgy, Nieregyháza, Ocsény, Tihány, Újszentmargite,

117

Bátorliget, Sármalék, Arányosgadány, Szeged, Bakony-hg., Cuha-v. (MNB). Germany:

Munchen, 6.1873, l♂ , Bergenstein leg; Kiel, without data, l♂ , coll. Wiedeman (NMW).

Berlin, without data, lď , No. 123 (NMA); Frankfurth a. O., 6. 56, 1♀, No.11377, coll. H.

Loew (ZMB). Rossia: Moskva - Orechovo, 23.5.1987, l♂ ,1♀ ; Serpuchov, 27.5.1989, 1♀;

Abramcevo, 28.5.1989, l♂ (all Barták leg.), Leningrad, Jukki, 30.7.1933, ♂ , Stackelberg leg

(coll. Š.). Croa-tien: Spalato (= Split), 1862, l♂ , "Alte Sammlung", Man; Cucuste, Dalmatia,

5.6.1891, l♂ , Mik leg (NMW). Spain: Bellver, 7.7.1990, l♂, Barták leg (coll. Š.). Norway:

DovRe, 1♀ , coll. Winthem (NMW).

Norellisoma striolatum (Meigen, 1826)

Cordylura striolata Meigen, 1826:235; 1976:441

Cordylura striata: Macquart, 1835:383, error

Norellia striolata: Schiner, 1864:6; Rondani, 1866:100; Pokorny, 1887:412; Dalla-Torre,

1892:524; Meade, 1899:174; Yerboury, 1900:201; Pandellé, 1901:324; Becker, 1905:14;

Wingate, 1906:302; Bezzi, 1918:56

Norellisoma striolatum: Stackelberg, 1933:493; Séguy, 1934:655; id., 1952:18; Sack,

1937:70; Šifner, 1965b:203; id., 1969:46; id., 1972:110; id., 1974:11; id., 1979:265; Delyné-

Draskovits, 1981:45; Gorodkov, 1986:13; Draber-Monko, 1991:231; Gorodkov et al., 1995:4.

Diagnosis.

Head: antennae yellow, arista with only short hairs, third antennal joint at base of arista

darkened, palpi yellow, 2+3 or 4 orbital bristles. Thorax: dark, all coxae yellow, middle and

hind legs and sometimes forem femora with dark longitudinal strips, otherwise all legs

yellow. Abdomen: dark, lobes of the 5th male sternite short, obliquely truncate, medial

margin with short spines, lateral margin with long bristles (fig. 7), cerci fused and with deep

notch proximally, forceps apically slightly curved upwards, anterior parameres enlarged in

apical half, apically with three bristles, posterior parameres apically very narrow (fig. 20),

female cerci with seven thorns, four marginal (in apical half of the cercus) and three

submarginal (fig. 31).

Material examined: 76♂ ♂ , 32♀ ♀ :Czech Rep. (examples of localities):Grygovenv.

Olomouc, Třinec - Jahodná, K. Pláň - Karlovec, Slezská Harta, Jeseníky Mts. - Velká kotlina,

Šumava Mts. - Popelná, Beskydy Mts. - Tanečnice Mt., Bílé Karpaty Mts. - Javořina Mt.;

Slovakia: Pezinok, Sulava, Ružbachy, Velká Javori-na, Ruský potok, Ruské, Stakčín, Nová

Sedlice, Malá Fatra Mts. - Vrátná dolina, Kremnické pohorie Mts. - Turček (SMO, SMB, coll.

Šifner). Austria: Grossglokner, 2000 m, 31.7.1988, l♂ , Barták leg (coll. Š.); Gastein, 5.8.1867,

l♂ ; ibid., 30.8.1887, 1♀, Mik leg; Frauenmauer, 14.8.1911, l♂ , Zerny leg; only "Austria",

"Alte Sammlung", 31.8.1855, l♂ , Schiner det (NMW); Sanalp., 8.55, l♂ , No. 11379, coll. H.

Loew (ZMB); Admont, l♂ , No. 127 (NMA); Italy: Trafoi, 21.8.1889, 1♀ , Mik leg (NMW);

118

Passo Role, 8.8. 1988, 1♀, alpine meadow, Barták leg (coll. Š.); Trafoi, VII. 96, 1♀, No. 137;

ibid., VII. 96, l♂ , No. 140; without data and locality, l♂ , No. 141 (NMA). Switzerland:

Vaud-Le Lioson, 18.7.1954, 3♂ ♂ , 4♀ ♀; Vaud-L'Allianz, 20.6.1960, ♂ ; Valais-Bretolet,

14.7.1960, lo (all Aubert leg) (ML). Roumania: Mehadia, 1859, 1♀, "Alte Sammlung" , Man

(NMW); Grumalau, 19.6.1971, l♂ , Ceianu leg (coll. Ceianu) Poland: Schreibenhau (=

Szklarszka Poreba, 20.7.1911, l♂ , Schroeder leg (ZIW).

119

Figs. 1-10 5th abdominal sternite of male.

1 - Norellisoma alpestre, 2-4 N. spinimanum, 5 - N. femorale, 6 - N. lituratum, 7 - N. striolatum, 8 -

N. mireki, 9 - N. mirusae, 10 - N. segui.

Scale 0,5 mm.

120

Figs. 11 - 16 5th abdominal sternite of male.

11 - Norellisoma nervosum, 12 - N. lesgiae. Figs. 13-16. Hypopygium. 13 - N.

alpestre, 14 - N. spinimanum, 15 - N. femorale, 16 - N. lituratum.

Scale 0,5 mm.

121

Figs. 17-22 Hypopygium.

17 - Norellisoma mirusae, 18 - N. mireki, 19 - N. lesgiae, 20 - N. striolatum, 21 - N. nervosum, 22 -

N. segui.

Scale 0,5 mm.

122

Figs. 23-32 Female terminalia.

23-25: Norellisoma spinimanum - variability in position, the size and the number of thorns (details), 26 -

N. alpestre, 27 - N. spinimanum, 28 - N. femorale (holotype), 29 - N. nervosum, 30 - N. lituratum, 31 -

N. striolatum, 32 - N. mireki.

Scale 0,5 mm.

123

Figs. 33-35 Female terminalia.

33 - Norellisoma lesgiae, 34 - N. mirusae, 35 - N. seguyi.

Scale 0,5 mm.

124

Summary

1. In this paper the author summerizes new knowledge concerning the distribution of

species in the region of capital Prague. He specifies 24 species in total represented in 12

genera. They are the following: Norellia spinipes (Meigen), Norellisoma spinimanum (Fallén),

Cordilura atrata (Zetterstedt), C. ciliata (Meigen), C. picipes (Meigen), C. pubera (Linnaeus),

C. pudica (Meigen), C. urnbrosa (Loew), Phrosia albilabris (Fabricius), Parallelomma albipes

(Fallén), Leptopa filiformis (Zetterstedt), Megaphthalma pallida (Fallén), Nanna armillata

(Zetterstedt), N. articulata (Becker), N. brevifrons (Zetterstedt), N. flavipes (Fallén). N.

inermis (Becker), N. tibiella (Zetterstedt), Cleigastra apicalis (Meigen), Chaetosa punctipes

(Meigen), Scathophaga furcata (Say), S. lutaria (Fabricius), S. suilla (Fabricius), S. stercoraria

(Linneaus).

2. The author presents new knowledge concerning the distribution of species and

completes the list of the species of the family Scathophagidae in area of the Czech Republik

in 1987 (Check List of Czechoslovak Insects). He presents 9 species in total represented

in 7 species including 3 new genera, quite so far unrecognized in the area of the Czech

Republik. These are the following: Orthacheta pilosa (Zetterstedt, 1838), Acerocnema

macrocera (Meigen, 1826), Cosmetopus dentimanus (Zetterstedt, 1838), Norellisoma alpestre

(Schiner, 1864), Nanna leucostoma (Zetterstedt, 1846), Nanna minuta (Becker, 1894), Nanna

puberulla (Becker, 1894), Microprosopa haemorrhoidalis (Meigen, 1826), Scathophaga pictipennis

(Oldenberg, 1923). He given 3 new species for the area of the Slovak Republik: Nanna

brevifrons (Zetterstedt, 1838), Orthacheta pilosa (Zetterstedt, 1838), Scathophaga pictipennis

(Oldenberg, 1923). New data have been gathered in studying the materials originaíing

from the collections of the Silesian Museum in Opava, the collection of National

Museum in Prague, private collections of Dr. Barták, as well as private collections of the

author.

3. In the English section of the text the author presents palaearctic species of the genus

Norellisoma Wahlgren, 1917 and new synonyms.

Clidogastra flaviceps Vimmer, 1947: a junior subjective synonym of Norellisoma nervosum

(Meigen, 1826)

Cordylura armipes Meigen, 1826: a junior subjective synonym of Norellisoma spinimanum

(Fallén, 1819)

Cordylura ruficauda Zetterstedt, 1838: a junior subjective synonym of Norellisoma

spinimanum (Fallén, 1819)

Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1846: a junior subjective synonym of Norellisoma


Cordylura zetterstedti Gimmerthal, 1847: a junior subjective synonyms of Norellisoma


Author introduces the key of palaearctic species of the genus Norellisoma and new

diagnostic characters, mainly in terminalia of males and females.

125

References

BECKER TH., 1894: Dipterologische Studien. I. Scatomyzidae. Berl. Ent. Zeitschr., 39 (1) :77-196.

Id., 1900: Beitrage zur Dipteren-Fauna Sibiriens. Nordwest-Sibirische Dipteren. Acta Soc. Scient. Fennicae, 26 (9) :l-66.

Id., 1902: Die Meigen'schen Typen der sogen Muscidae acalypterae (Muscaria holometopa) in Paris und Wien. Zeitschr. fur Hymenopterologie und Dipterologie, 2:209-256, 289-320, 337-355.

BEZZI M., 1918: Studi sulla ditterofauna nivale delle Alpi italiane. Mem. Soc. Ital. Sc. Nat., 9:1-164.

BRAUER F., 1883: Die Zweiflügler der Kaiserlichen Museums zu Wien. Systematische Studien auf Grundlage der Dipteren-Larven nebst einer Zusammenstellung von Beispielen aus der Literatur über dieselben und Beschreibungen neuer Formen. Denschr. d. k. Akad. der Wiss. Wien, 47:1-100.

COLLIN J.E., 1958: A short synopsis of the British Scotophagidae. Trans. Soc. Brit. Ent, 13(3):37-56.

COLYER C.N., HAMMOND C.O., 1951: Section V. Cyclorrhapha Schizophora. The Calyptrates, Cordiluridae. In: Flies of the British Isles, pp. 249-256. Frederick Warn, London et New York.

CZIŽEK K., 1907: Neue Beitráge zur Dipterenfauna Mahrens. Z. mahr. Landesm., 7(2):157-177.

DALLA-TORRE K.E., 1878: Entomologische Notizen aus dem Egerlande. Lotos, (Praha) 27:91-208

Id., 1892: Beitrag zur Dipteren-Fauna Tirols. Zeitschr. d. Ferdinandeum fiir Tirol und Voralberg, Innsbruck, 36:513-531.

DELYNÉ-DRASKOVITS Á., 1981: Toviseslegyk-Scatophagidae. Fauna Hungariae, 145:1-52.

ELBERG K., 1965: Nekotoryje itogy izučenija much semejstva Scatophagidae (Diptera Calyptrata) v Estonii. Esti NSU Teadste Akademia Toimetised., 14 (biol. seria, 3): 344-356.

FALLÉN C.F., 1819: Scatomyzidae Sveciae. 10 pp., Lundae.

GERCKE G., 1882: Uber die metamorphose einiger Dipteren (Lycoriidae, Tipulidae, Liminiidae, Agromyzidae, Ephydridae, Cordyluridae, Muscidae). Verh. Ver. naturwiss. Unterh. Hamburg, 5:68-78.

GIMMERTHAL B.A., 1846: Acht neue, von Herrn Pastor Kawall in Kurland aufgefundene Dipteren - Arten. Korrespondenzblatt der Naturforscher Vereins zu Riga, 1:102-106.

Id., 1847: Vierter Beitrag zur Dipterologie Ruslands. Bull. Soc. impér. Nat. Moscou, 22 (2 eme partie): 140-208.

GORODKOV K.B., 1970: 100.sem. Scatophagidae (Cordyluridae, Scatomyzidae, Scopeumatidae), pp. 44-458. In" Opredelitel nasekomych evropskoj časti SSSR, Tomus V., vtoraja čast (ed. Bej-Bienko), Izdav. "Nauka", Leningrad.

126

Id., 1974" Materialy po faune Scatophagidae (Diptera) Mongolskoj narodnoj respubliky (Scatophagidae - Diptera - of Mongolian Poeple's Republik). In: Nasekomye Mongolii,2:380-395. Izd. "Nauka", Leningrad.

Id., 1986: Family Scathophagidae. In Soós Á. et Papp L. (eds.): Cataloque of palaearctic Diptera, 11:11-41. Akadémiai Kiadó, Budapest.

GORODKOV K., Pomt A.C. et ROZKOŠNÝ R., 1995: Diptera Muscoidea. In: Minelli A. Ruffo S. et La Posta S. (eds.), Checklist delle specie della faun Italiana, 77, pp. 1-18, Calderini, Bologna.

HACKMAN W., 1956: The Scatophagidae (Dipt.) of Eastern Fennoscandia. Soc. pro Fauna et Flora Fennica, Fauna Fennica II., 67 pp., Helsingf. Id., 1980: A check list of the Finnish Diptera II. Cyclorrhapha. Notulae Entomologicae 60:117-162.

HENDEL F., 1910: Ueber die Nomenklatur der Acalyptratengattungen nach Th. Beckers Katalog der palaarktischen Dipteren, Bd. 4. Wiener Ent. Ztg., 29:307-313.

Id., 1930: Entomologische Ergebnisse der schwedischen Kamtschatka - Expedition 1920-1922. 28. Diptera Brachycera. 2. Fam. Cordyluridae und Dryomyzidae. Arkiv för Zool, 21 A(18):l-12.

KOWARZ F., 1894: Catalogus insectorum faunae bohemicae. II. Hmyz dvoukřídlý (Mouchy - Diptera). Spol. pro fysiokracii v Čechách, 76 pp., Praha.

LANDROCK K., 1907: Mährische Zweiflügler. Achter Bericht d. Lehrersklub für das Jahr 1906, Brünn, pp. 50-71.

LOEW H., 1864: Acht neue Cordylura - Arten. Wiener Ent. Monatschr., 8:17-26.

MACQUART J., 1835: Histoire naturelle des Insectes. Dipteres. Tomus deuxieme. 703 pp, Suite a Buffon, Paris.

MEADE R.H., 1899: A decriptive List of the British Cordyluridae. Ent. Monthly Mag., 10:169-177.

MEIGEN J.W., 1826: Systematische Beschreibung der Bekannten zweiflugeligen Insekten. Vol. 5, 412 pp, Hamm.

MORGE G., 1967: Diptera Collectionis P. Gabriel Strobl -1. Beitr. Ent., 17(1/2): 151-224.

Id., 1976a: Diptera Collectiois P. Gabriel Strobl-VII. (Supplementa ad Partes I + V-VI). Beitr. Ent., Berlin, 26(l):323-338.

Id., 1976b: Dipteren-Farbtafeln nach den bisher nicht veröffentlichen Original-Handzeichungen Meigens: "Johan Wilhelm Meigen: Abbildung der europaeischen zweiflügeligen Insecten, nach der Natur". Beitr. Ent., Berlin, 26(1): 441 + LXXXI-CLX.

PANDELLÉ L., 1901: Études sur les Muscides de France. Revue ďEntom., 20:303-334.

POKORNY E., 1887: III. Beitrag zur Dipterenfauna Tirols. Verh. zool.-bot. Ges. Wien, 37:381-420.

RINGDAHL O., 1936: Anteckningar till svenska arter av familjen Scopeumatidae (Diptera). Ent. Tidskr., 57:158-179.

RONDANI C, 1866 : Scatophaginae italicae collectae distinctae et in ordinem dispositae. Dipter. ital. prodromi. Pars VIL, Fasc. l,Dipterorum Strips XVIII. Scatophagidae Rndn., 51 pp.

SACK P., 1937:62a. Cordyluridae. In E. Lindner (ed.): Die Fliegen der Palaarktischen Region. 103 pp, 6 Taf., Stuttgart.

127

SCHINER J.R., 1964a: XXI. Fam. Muscidae. B. Muscidae acalypterae: I. Abtheilung. Cordyluridae. II. Abtheilung. Scatophagidae. In: Fauna Austriaca. Die Fliegen (Diptera). II. Theil, pp. 1-19, Druck und Verlag von Carl Gerolďs Sohn. Wien.

Id., 1964b: Catalogus systematicus dipterorum Europae. 115 pp, Vindobonae.

SÉGUY E., 1934: Dipteres (Brachyceres). Muscidae acalypterae et Scatophagidae. In: Faune de France, Vol. 28., 832 pp, Paris.

Id., 1952: Diptera fam. Scatophagidae. In P. Wytsman (ed.): Genera Insectorum, 107 pp., Bruxelles.

ŠIFNER,F., 1964a: Příspěvek k poznání čeledi Scatophagidae severovýchodních . Čech (Diptera). (Contribution a la connaissance de la famille Scatophagidae en Boheme Nord-Est). Sbor. biol. a geol. věd PF, 1: 209-214, České Budějovice, (in. Czech, French and Russian abstr.).

Id., 1964b: Revise druhů čeledi Scatophagidae (Diptera) ze sbírek Národního musea v Praze. Čas. Nár. Musea, přír. vědy, 133(3): 141-149. (in Czech, French abstr.).

Id., 1965a: Revise druhů čeledi Scatophagidae (Diptera) sbírek Moravského musea v Brně. Acta Mus. Moraviae, Sci. nat., 50:201- 210 (in Czech, French abstr.).

Id., 1965b: Poznámky k rozšíření druhů čeledi Scatophagidae (Diptera) na Šumavě. Zprávy čsl. spol. ent., 2:19-20 (in Czech, French abstr.)

Id., 1967: Contribution a la connaissance de la faune des dipteres des montagnes de Jizera et Krkonoše en Boheme Nord (Diptera, fam. Scatophagidae). Opera concortica, 4:95-100.

Id., 1969: Poznámky k rozšíření čeledi Scatophagidae (Diptera) v Československu (Les notes chez 1'élargissement des especes de la famille Scatophagidae en Tchécoslovaque). Sbor. Ped. F. UK, Bi 11:43-69. (in Czech, French abstr.).

Id., 1972: La problématique de 1'élargissement de la famille Scatophagidae dans 1'Europe centrale. Sbor. Jihoč. musea, přír. vědy, 12 (Supl. 2):109-111, České Budějovice.

Id., 1974 : A quelques problemes taxonomiques de la famille Scatophagidae (Diptera). Folia Fac. Scient. Nat. Univ. Purk. Brunensis, 40 (Biologia 43, Opusl):97-103.

Id., 1977a: Fam. Scatophagidae. In: Klíč zvířeny ČSSR V. (ed. J. Doskočil), 373 -pp, ČSAV Praha (in Czech)

Id., 1977b: Les nouvelles indications taxonomiques de la famille Scatophagidae (Diptera). Acta Univ. Carolinae - Biologia, 12:397-402.

Id., 1978: Nálezy zajímavějších druhů čeledi Scatophagidae na území Československa (Les découvertes des especes des plus intéressantes de la famille Scatophagidae sur le territoire tchécoslovaque (Diptera). Zprávy čsl. spol. ent., 14:9-19 (in Czech, French abstr.)

Id., 1979 : Les especes de la famille Scatophagidae (Diptera) dans le systéme Alpe-Carpathien. Práce Slov. ent. spol., 1:261-280, Bratislava.

Id., 1987: Scatophagidae. In: Enumeratio Insectorum Bohemoslovacae. Acta Faun. Ent. Mus. Nat. Pragae, 18:267-269.

STACKELBERG A.A., 1933:58. sem. Cordyluridae. In Lingolm (ed.): Opredelitel much evropejskoj časti SSSR (Les mouches de la partie européenne del' URSS), 7:484-498.Izdav. Akad. nauk SSR, Leningrad.

VIMMER A., 1937: Nový druh rodu Clidogastra (Scopeum.-Dipt.). Eine neue Art der Clidogastra-Gattung (Scopeum.-Dipt.). Entomologické listy (Folia entomologica), 1:29.

128

VIMMER A., 1947: Zaujímavá Clidogastra z Vysokých Tatier (Une intéressante Clidogastra des Hautes Tatras). Prírodovedný zborník, 2:249-251, Bratislava.

VOCKEROTH J.R., 1965: Scatophagidae. In Stone et al. (ed.): A Catalog of the Diptera of America North of Mexico. U.S. Dep. Agric, Agric. Handbook 276, 1696 pp, Washington D.C.

WAHLGREN E., 1917: 6.Fam. Kolflugor. Cordyluridae. In: Entomogiska Foreiningen,Svensk Insektfauna (ed.), 2:132-160, Stockholm.

WINGATE W.J., 1906: A Preliminary List of Durham Diptera, with analytical tables. Trans. Natur. Hist. Soc. Nordhumberland, Durham and Newcastle –upon- Tyne, 2:1-419.

YERBOURY J.W., 1900: Some notes on the British species in the Genus Norellia. Ent. Monthly Mag., 36:199-202.

ZETTERSTEDT J.W., 1838: Dipterologis Scandinaviae. Sect. 3: Diptera, pp. 477-868, Lipsiae.

Id., 1846: Diptera Scandinaviae. Disposita et descripta. Vol. 5, pp. 1739-2162.

Věnování

Tuto práci věnuji památce tragicky zemřelého syna Milana

Adresa autora

Doc. Dr. František Šifner, CSc.

Department of Biology and Environmental Education,

Faculty of Pedagogy,

Charles University,

Rettigové 4,

116 39 Praha 1

129


PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ FAUNY VÁŽEK

(ODONATA) PODBLANICKA

The contribution to the knowledge of dragonflies

(Odonata) in Podblanicko region (Central Bohemia)

Lubomír Hanel

Faunistice vážek (Odonata) se na Podblanicku (tím je autorem v tomto příspěvku

míněno území o ploše cca 1500 km2 zahrnující především okres Benešov a přilehlé oblasti

okresů Tábor, Kutná Hora a Příbram) se dosud nikdo systematicky nevěnoval, viz shrnutí

literárních pramenů např. Zeleného (1960), Flíčka (1971) a Hanela (1995). Hanel (1996)

ověřoval metodicky způsob sledování společenstev vážek na vybraném rybníku u Kladrub u

Vlašimi (okres Benešov). Nejblíže Podblanicku sledoval některé lokality na Českomoravské

vrchovině Brejcha (1990), v rámci středních Čech shrnul údaje o Polabí (oblast kolem

Čelákovic) Zelený (1960).

Zelený (1980) uvádí, že na tak nápadnou skupinu hmyzu jsou znalosti o výskytu

jednotlivých (i běžnějších) druhů na území naší republiky malé. Přitom se jedná o velmi

zajímavou skupinu hmyzu, kde přítomnost určitých druhů nebo i druhová skladba jejich

společenstev na určitých lokalitách může být dobrým ukazatelem zachovalosti těchto

biotopů (Hanel 1994).

Díky ochranářskému projektu "Vážky", jehož řešitelem je ZO ČSOP Vlašim, lze

předpokládat, že v brzké době se údaje o výskytu jednotlivých druhů tohoto zajímavého

hmyzu stanou početnější a bude možné postupně připravit Červený seznam i mapy rozšíření

jednotlivých ohrožených druhů (viz Hanel 1995). Území Podblanicka bylo vzhledem k

zachovalosti zdejšího přírodního prostředí v rámci středočeského regionu (kol.autorů, 1995)

vybráno k detailnějšímu studiu tohoto hmyzího řádu.

130

Materiál a metodika

Průzkumy byly prováděny v letech 1992 - 1995 (duben až říjen) na 59 lokalitách

Podblanicka (okres Benešov, část okresů Tábor, Kutná Hora a Příbram), na kterých bylo

uskutečněno celkem 423 návštěv a to převážně za teplého, slunečného počasí. Některé

lokality byly sledovány systematicky (např. přírodní rezervace Podlesí v území CHKO

Blaník), jiné byly navštěvovány jen příležitostně. Počet návštěv a registrovaných jedinců je u

každé sledované lokality uveden, v určitých případech je počet samců a samic zmiňován

odděleně. U některých lokalit, kde bylo provedeno více návštěv v daném časovém období

jsou vybrána data jen první a poslední návštěvy, kdy byl konkrétní druh pozorován ( toto

rozpětí však nelze považovat za dobu letu určitého druhu dané sezóny). Uvedené počty

zjištěných kusů pro jednotlivé lokality vyjadřují jednorázový součet evidovaných jedinců v

určitý den (u celkového souhrnu pozorovaných jedinců na lokalitě samozřejmě není

vyloučeno, že v případě v krátké době za sebou provedených kontrolách mohly být případně

někdy sčítáni titíž jedinci). Při faunistických průzkumech byla pozornost zaměřena

především na sledování imág, která byla lovena do entomologické síťky o průměru 40 cm.

Celkem bylo evidováno 3487 jedinců vážek. Zatím pouze okrajově byl sledován výskyt larev.

Ty byly určovány podle klíče Zeleného (1980), imága podle Teyrovského (1959), Stobbeho

(1979) , ďAguilara et al. (1986), Bellmana (1993), Wendlera, Nusse (1994) a Hanela (1995).

Latinské názvosloví bylo převzato z publikace Wendlera a Nusse (1994), české dle Hanela

(1995). Použité zkratky : F - samice, M - samci, S - severní, J - jižní, V - východní, Z -

západní.

Za pomoc při determinaci některých exemplářů a připomínky k textu patří můj dík

RNDr. Jiřímu Zelenému,CSc z Entomologického ústavu Akademie věd České republiky v

Českých Budějovicích.

Zvláštní pozornost byla věnována stávajícím a navrhovaným chráněným územím

především okresu Benešov, jejichž výčet je následující:

a) CHKO Blaník - nachází se zde přírodní rezervace Podlesí (lokalita 2), přírodní rezervace

Malý Blaník (lok.23) a lokalita 18 (úsek řeky Blanice). V území navrhovaném pro

rozšíření CHKO se nacházejí lokality 12 (Kamberk, navrhovaná přírodní rezervace), č.47

(Štamberk, navrhovaná přechodně chráněná plocha), č.15 (Koušovice, navrhovaná

přechodně chráněná plocha) a č. 18 (Roudný, přírodní památka)

b) Přírodní rezervace Podhrázský rybník (lokalita 34)

c) Navrhovaná přírodní rezervace Jinošovské údolí (lokalita 7)

d) Přírodní rezervace Štěpánovský potok (lokalita 48)

e) Navrhovaná přírodní památka Rybníček u Javorníka (lokalita 10)

f) Navrhovaná přírodní památka Vlašimský park (lokalita 54)

131

g) Přírodní památka Na Ostrově (lokalita 38)

h) Navrhovaná přírodní památka Smrčiny u Pálčic (lokalita 44)

i) Navrhovaná přírodní památka Mezihoří u Čerčan (lokalita 24 )

j) Navrhovaná národní přírodní rezervace Dolnokralovické hadce (lokalita 4)

k) Navrhovaná přírodní památka Hodkovský potok (okres Kutná Hora,lokalita 8)

Soupis a charakteristika sledovaných lokalit

1) rybník Adamák - okres Benešov, rybník na S okraji obce Načeradec, J od Vlašimi, 450

m n.m., 8 návštěv, 7 zjištěných druhů, číslo mapovacího kvadrátu síťové mapy ČR (dále

jen č.m.k.) 6355

2) Býkovice - okres Benešov, Malý a Velký Býkovický rybník, vyhlášená přírodní rezervace

Podlesí, JV od Louňovic, 480 m n.m., 50 návštěv, 23 zjištěných druhů, č.m.k. 6355

3) dva rybníčky mezi obcemi Ctiboři a Hrádkem - okres Benešov, S od Vlašimi, 380

n.m., 5 návštěv, 6 zjištěných druhů, č.m.k. 6255

4) Dolnokralovické hadce - okres Benešov, les u Sedlice (L okraj nádrže Švihov), SV od

Keblova, 390 m n.m., 1 návštěva, 1 drah, č.m.k.6256

5) rybník SV od Drachkova - okres Benešov, JZ od Benešova, 380 m n.m., 1 návštěva, 2

druhy, č.m.k. 6253

6) Dunávický rybník - okres Benešov, JZ od Týnce nad Sázavou, 320 m n.m., 2 návštěvy,

4 druhy, č.m.k. 6153

7) Galilejský rybník - okres Benešov, tento a sousední rybníky v Jinošovském údolí na

potoce Orlina a v povodí, J od Vlašimi, 410 m.n.m., 16 návštěv, 12 zjištěných druhů,

č.m.k. 6355

8) Hodkovský potok - okres Kutná Hora, J od Zbraslavic, 410 m n.m. (hájovna Pančava),

1 návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k. 6256

9) Janovický potok - okres Benešov, J od Týnce nad Sázavou, úsek pod rybářskými

sádkami, 260 m n.m., 12 návštěv, 3 zjištěné druhy, č.m.k. 6153

10) Javorník - okres Benešov, tři rybníky nad obcí Javorník, úpatí Horky, V od Vlašimi, cca

470 m n.m., 8 návštěv, 10 zjištěných druhů, č.m.k. 6356

11) rybník Kačiny "U hráze" - okres Benešov, klidová oblast Kaliště - Džbány, východně

od Olbramovic, 500 m n.m., 1 návštěva, 3 druhy, č.m.k. 6353

12) Kamberk - okres Benešov, dříve Zlaté Hory J od Louňovic, rybník Kamberk a dva nové

rybníky západně od něj, 400 m n.m., 3 návštěvy, 12 zjištěných druhů, č.m.k. 6455

13) Kladrubské rybníky - okres Benešov, rybníky Brodský, Záhorský a Mojžíšský, v areálu

RÚ Kladruby u Vlašimi, 430-440 m n.m., 150 návštěv, 19 zjištěných druhů, č.m.k. 6255

14) Konopiště - okres Benešov, zámecký rybník v parku, Z okraj Benešova, 340 m n.m., 2

návštěvy, 2 zjištěné druhy, č.m.k. 6253

132

15) Koušovice - okres Benešov, pramenná oblast s rybníčky na okraji lesa S od Pravonína, V

od Louňovic pod Blaníkem, 540 m n.m., 2 návštěvy, 9 zjištěných druhů, č.m.k. 6355

16) rybník Kumšík u Dublovic - okres Příbram, SZ od Sedlčan, 360 m.n.m., 1 návštěva, 2

zjištěné druhy, č.m.k. 6352

17) Losinský potok - okres Kutná Hora, S od Kácova, 340 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný

druh, č.m.k. 6256

18) Louňovice pod Blaníkem - okres Benešov, úsek řeky Blanice v J části obce, 390 m

n.m., 49 návštěv, 17 zjištěných druhů, č.m.k. 6355

19) rybníček u Louňovic - okres Benešov, V od obce Louňovice, pod úpatím Malého

Blaníku, 420 m n.m., 2 návštěvy, 8 zjištěných druhů, č.m.k. 6355

20) požární nádrž v Louňovicích - okres Benešov, J okraj obce, v těsné blízkosti řeky

Blanice, 370 m n.m., 1 návštěva, 3 druhy, č.m.k. 6355

21) betonová nádrž v Louňovicích - okres Benešov, v obci pod zámkem, 390 m n.m., 1

návštěva, 2 zjištěné druhy, č.m.k. 6355

22) rybník u zemědělského areálu v Louňovicích - okres Benešov, rybník nad skládkou

na J okraji obce, 390 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k. 6355

23) Malý Blaník - okres Benešov, les na úpatí hory (V od Louňovic pod Blaníkem) bez

potoka či rybníku, 540 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k. 6355

24) Mezihoří u Čerčan - okres Benešov, vápencový lom 3 km východně od Cerčan, 500 m

n.m., viz Záruba (v tisku), zjištěno 5 druhů, č.m.k. 6154

25) Mnichovice - okres Benešov, S od Čechtic, rybník v obci, 400 m n.m., 1 návštěva , 1

zjištěný druh, č.m.k. 6356

26) nově vybudovaná nádrž "Nad Žlaby" - okres Benešov, S od Krhanic, 300 m n.m., 1


27) rybník V od Nemíže - okres Benešov, SV od Vlašimi, mezi lesem a polem u dřevěné

myslivecké chaty, 400 m n.m., 1 návštěva, 4 zjištěné druhy, č.m.k. 6255

28) pila Opalí - okres Benešov, J od Votic, V okraj vrchu Větrov, 560 m n.m., 1 návštěva, 1


29) Otradovice, rybníky v obci - okres Benešov, V od Votic, 540 m n.m., 1 návštěva, 1


30) Pavlovice u Vlašimi - okres Benešov, 3 rybníky na potoce protékajícím obcí Pavlovice,

SV od Vlašimi, 60 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k. 6255

31) rybník Pilař - okres Benešov, Z od Votic, 360 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k.

6353

32) rybník Pilský - okres Benešov, J od Sedlce-Prčice u Jetřichovic, 490 m n.m., 1 návštěva,

1 zjištěný druh, č.m.k. 6453

33) Podhajský rybník - okres Benešov, V okraj Týnce nad Sázavou, 270 m n.m., 1 návštěva,

133

5 zjištěných druhů, č.m.k. 6153

34) Podhrázský rybník u Bystřice u Benešova - okres Benešov, J od Benešova, 400 m

n.m., 2 návštěvy, 7 zjištěných druhů, č.m.k. 6354

35) Rybník Podskála - okres Benešov, u Arnoštovic, V od Heřmaniček, 470 m n.m., 2

návštěvy, 5 zjištěných druhů, č.m.k. 6453

36) rybníček u Prosečnice - okres Benešov, JV od Jílového, 480 m n.m. (Zemědělské

závody sanatoria Prosečnice), 2 návštěvy, 4 zjištěné druhy, č.m.k. 6153

37) Psáře u Vlašimi - okres Benešov, rybník SV od obce Psáře, 430 m n.m., 1 návštěva, 6

zjištěných druhů, č.m.k. 6255

38) Psářský potok - okres Benešov, lesní úsek v CHÚ Na Ostrově u Nemíže, SV od

Vlašimi, 330 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k. 6255

39) rybník Rákosník - okres Benešov, V od Votic, 570 m n.m., 1 návštěva, 2 zjištěné

druhy, č.m.k. 6354

40) Rataje u Vlašimi - okres Benešov , návesní rybník v obci, 440 m n.m., 30 návštěv, 12


41) Rataje u Vlašimi - okres Benešov, lesní rybníček S od obce Rataje, V od Vlašimi, 430 m

n.m., 4 návštěvy, 4 zjištěné druhy, č.m.k. 6255

42) Roudný - okres Benešov, rybníček v lese u hájovny, JZ od Louňovic pod Blaníkem, 416

m n.m., 16 návštěv, 15 zjištěných druhů, č.m.k. 6354

43) řeka Sázava - okres Benešov (hranice s okresem Kutná Hora), u Střechova (J od

Kácova) se zarostlou částí koryta, 330 m n.m., 1 návštěva, 5 zjištěných druhů, č.m.k.6256

44) Smrčiny - okres Benešov, zrašelinělá louka chráněného území u Pálčic, V od Načeradec,

590 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k. 6355

45) rybník Strašík - okres Benešov, obec Libouň, Z od Louňovic, 390 m n.m., 2 návštěvy, 3

zjištěné druhy, č.m.k. 6354

46) rybník u Studeného - okr.Benešov (na hranici okresu), JV od Křivsoudova u Dolních

Kralovic, 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k. 6356

47) Štamberk - okres Benešov, rybník severně od stejnojmenného statku, JV od Louňovic,

450 m n.m., 2 návštěvy, 4 zjištěné druhy, č.m.k. 6355

48) Štěpánovský potok - okres Benešov, přírodní rezervace u ústí toku, Mařa-nův mlýn, J

od Kácova, 300 m n.m., 2 návštěvy, 1 zjištěný druh, č.m.k. 6256

49) Trhový Štěpánov - okres Benešov, nový rybník těsně u silnice v zatáčce (silnice RÚ

Kladruby - Trhový Štěpánov), V od Vlašimi, 430 m n.m., 10 návštěv, 16 zjištěných

druhů, č.m.k. 6256

50) Trhový Štěpánov - okres Benešov, nově odbahněný malý rybníček po levé straně silnice

RÚ Kladruby - T.Štěpánov, vedle skládky silničního posypu, 430 m n.m.,1 návštěva, 5


134

51) sádky u Týnce n.Sázavou - okres Benešov, J od Týnce n.Sázavou, 270 m n.m., 1


52) Vilické rybníky - okres Tábor, SV od Mladé Vožice, Biřička, Vilický rybník, Velký

Vilický rybník, 2 návštěvy, 7 zjištěných druhů, č.m.k. 6454

53) rybník Vinduška - okres Benešov, rybník Z od Votic, 520 m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné

druhy, č.m.k. 6353

54) Vlašimský park - okres Benešov, okolí řeky Blanice ve Vlašimi, 340 m n.m., 8 návštěv,

14 zjištěných druhů, č.m.k. 6255

55) bezejmenný rybníček u Votic - okres Benešov, po pravé straně silnice Votice -

Otradovice 380 m n.m., 1 návštěva, 1 zjištěný druh, č.m.k. 6353

56) rybníčky "Za Oulinkem" - okres Benešov, Z od Českého Šternberka, 370 m n.m., 1


57) rybník pod Zádušním vrchem - okres Benešov, V od Chleb, JZ od Týnce nad

Sázavou, 290 m.n.m., 1 návštěva, 13 zjištěných druhů, č.m.k. 6153

58) Zátiší - okres Tábor, 2 rybníky na potoce SV od obce Zátiší, SV od Mladé Vožice, 440

m n.m., 1 návštěva, 3 zjištěné druhy, č.m.k. 6454

59) umělá nádrž v obci Zdislavice - okres Benešov, V od Vlašimi, 440 m n.m., 1 návštěva,

2 zjištěné druhy, č.m.k. 6355

VLASTNÍ VÝSLEDKY (SOUPIS REGISTROVANÝCH DRUHŮ)

Řád : Vážky (Odonata)

PODŘÁD : MOTÝLICE (Zygoptera)

Čeleď : Motýlicovití (Calopterygidae)

1. Motýlice lesklá Calopteryx splendens (Harris,1782)

Eurosibiřský druh, reofi1, termoxen. Motýlice lesklá je uváděna v Červené knize jako druh

ohrožený (Škapec a kol.1992). Ve srovnáním s následujícím druhem na Podblanicku méně

běžný. Tato motýlice indikuje oligo-betamezosaprobní vody (Sládeček 1976).

Lokalita č.13 - 1993 (18.6./1 ex./, 20.6./1M/, 4.7./1M/, 5.7./2M/, 12.8./1M,1F/), další

podrobnosti viz Hanel (1996), č.18 - 1992 (31.7./3M/), 1993 (25.5. /7M/.,

31.5./20M,6F/, 2.6. /27M, 11F/, 19.7./1 M,4F/, 30.7./4M,2F/, 7.8./3M/), 1994

(22.4./1M/), č.43 - 21.6.1993/1M/, č.51 - 15.7.1994 (1M), č.54 -10.6.1993/1 ex./.

Celkem na 5 lokalitách v období 22.4.-7.8. evidováno 99 jedinců.

2. Motýlice obecná Calopteryx virgo (Linnaeus,1758)

Eurosibiřský druh, reofil. Na sledovaném území nacházen především u tekoucích vod,

sporadicky i u stojatých (lokality 2, 12, 13, 19, 23, 27, 36, 39, 41), zde však vždy jen v

135

množství několika exemplářů. U tekoucích vod místy v hojném počtu (např.lokalita 18).

Na úseku Blanice (J okraj Louňovic pod Blaníkem) o délce 100 m byla nalézána (v období

květen-červen 1993, slunečné počasí, denní doba 11.30-13.30 hod) převaha samců

motýlice obecné nad motýlicí pestrou, a to v poměru 1,2 - 14:1. Největší počet jedinců byl

v tomto úseku nalezen 8.6.1993, kdy bylo pozorováno v korytě řeky a břehových

porostech celkem 62 samců motýlice obecné a 51 samců motýlice pestré. Gunther (1993)

nalezl v potocích okresu Chemnitz obdobnou situaci (převahu motýlice obecné), ale

celkově s podstatně nižší početností obou druhů. Oba zmíněné druhy motýlic patří mezi

důležité bioindikátory zachovalosti vodních toků (Hanel, 1994). Tato motýlice indikuje

oligosaprobní vody (Sládeček 1976).

Lokalita č.2 - 1993 (31.5./1M/, 26.7./1M/), 1995 (29.6./1F/), Č.9- 15.7.1994 (2F,5M/),

č.12 -2.8.1992/4 ex./, č.13 -1992 (15.7./1 ex./), 1993 (30.5./4 ex./, 2.7. 12 ex./, 4.7./1

ex./, 5.7/2 ex./, 9.8/2 ex./, 13.8/3 ex./, 18.8/1 ex./, 26.871 ex./). Další údaje viz Hanel

(1996), č.17 - 14.5.1993 /1M/, č.18- 1992 (31.7./6M, 2F/), 1993 (18.5./1F/, 25.5768

M,13F/, 31.5./25 ex./, 2.6./79M/, 16.7./5M,1F/, 30.7./21 ex./, 5.8./12 ex./, 7.8./10

ex./, 7.9./4 ex./), 24.5.1994 /lex./, č.19 - 30.6. 1993 /1 ex./, č.23 - 1993 (26.5./3F/), č.27

- 3.7.1993 /1M/, č.38- 12.8.1992 /lex./, č.40-3.7.1993 /1M/, č.42 - 20.5.1993 /1M/,

22.4.1995/1M/, č.43 - 21.6.1993 /12M/, č.48 - 14.7.1992 /1M/, 24.6.1995 /1F/, č.54 -

13.8.1992/2 ex./, 10.6.1993 /1M/.


Čeleď : Šidlatkovití (Lestidae)

3. Šidlatka hnědá Sympecma fusca (V.d.Linden,1820)

Eurosibiřský druh, stagnikol. Zajímavý tím, že imágo přezimuje. Podle Hudce a kol.

(1993) celoevropsky ohrožený druh.

Lokalita č.2 (Malý Býkovický rybník, "Jordánek") - 28.4.1993 (1M), č.2 (Velký

Býkovický rybník, "Jodán") - 1.6.1995 (1M), č.49 - 1993 (4.571M,1F/), 10.5./1M/),

1994 (24.4./1M,1F/ v kopulačním řetězci).


4. Šidlatka velká Lestes viridis (V.d.Linden,1825)

Mediteránní faunistický prvek. Ve sledovaném území nehojný druh (početnější populace

nalezena jen na lokalitě č.2)

Lokalita č.2 - 1992 (20.8./12 ex./), 1993 (27.5./1 ex./, 31.5./1 ex./, 28.6./3 ex,/, 2.7./4

ex./, 19.7./4 ex./, 26.7./10 ex./, 31.7./3 ex./, 23.9./6 ex./), č.6 -12.7.1995 (leg.Pešout),

1F , č.13 rybník "Mojžíšák" - 16.7.1992 (1F), 1992 (28.8. /1M/), č.15 - 21.8.1992 (2 ex.),

136

č.16 - 21.6.1994/1 ex./, č.18 - 9.9.1993 (1 ex.), č.49 - 20.8.1993 (1 ex.), č.51 - 15.7.1994

/1M,1F/, č.52 - 2.8.1992 12 ex./, č.57 - 15.7./1 ex./.


5. Šidlatka brvnatá Lestes barbarus (Fabricius, 1789)

Mediteránní faunistický prvek. V okolí Mladé Vožice zaznamenána Krejčím (1890).

Nověji na Podblanicku nezjištěna. Brejcha (1990) ji nalezl na rybníku Dlouhý na

Českomoravské vrchovině, na polabských tůních u Čelákovic známa z minulosti (Zelený

1960) i současnosti (vlastní pozorování autora z let 1994 - 95). V evropských státech ve

velkém nebezpečí, ohrožený , výjimečně i vymizelý druh (Tol, Verdonk 1988).

6. Šidlatka zelená Lestes virens (Charpentier, 1825)

Mediteránní faunistický prvek. V okolí Mladé Vožice ji nalezl Krejčí (1890), později na

Podblanicku nenalezena. O výskytu na polabských tůních u Čelákovic se zmiňuje Zelený

(1960). V různých evropských státech s odlišným stupněm ohrožení (od blízkého

vyhubení až po potenciální ohrožení), Tol, Verdonk (1988).

7. Šidlatka páskovaná Lestes sponsa (Hansemann, 1823)

Eurosibiřský druh, stagnikol. Z nalezených zástupců rodu Lestes nejhojnější druh.

Typický pro stojaté eutrofní vody s bohatou pobřežní vegetací.

Lokalita č.l - 25.7.1992 12 ex./, č.2 - 1992 (16.7./18 ex/., 20.8./28 ex./), 1993 (28.674

ex./, 30.6./6 ex./, 2.775 ex./, 19.7710 ex./, 26.7712 ex./, 31.775 ex./, 1.876 ex./), 1995

(29.6745 ex., líhnutí), č.5 - 18.7.1995 (4M,4F), č.7 - 25.7.1992 /4 ex./, Č.10 - 1992

(20.771M,1F/, 17.871 ex./), 1993 (9.772 ex./, 9.971 ex./), č.11 - 18.7.1995 /6M/, č.12 -

2.8.1992/2 ex./, č.13 - 1992 (20.771 ex./, 17.871 ex./), 1993 (9.772 ex./, 9.972 ex./), další

údaje viz Haněl (1996), č.15 -21.8.1992/8 ex./, č.18 - 1992 (20.772 ex./, 5.872 ex./), 1993

(7.971 ex./), č.19 -19.7.1993/2 ex./, č.27 - 3.7.1993 /3 ex./, č.30 - 12.8.1992/1 ex./, č.33

- 28.7.1995 /6M/, č.35 - 12.7.1995 /1M/, č.37 - 12.8.1992/2 ex./, č.40 - 1992 (20.771

ex./, 19.872 ex./), č.41 - 16.8.1992 /l ex./, č.49 - 17.8.1992/2 ex./, č.54 - 13.8.1992 (2

ex.), 20.8.1993/2 ex./, č.57 - 15.7.1994/1 ex./.


8. Šidlatka tmavá Lestes dryas Kirby, 1890

Eurosibiřský druh, stagnikol. Z registrovaných šidlatek rodu Lestes druh nejvzácnější,

typický pro stojaté eutrofní vody s bohatou vegetací. Podle Hudce a kol. (1993)

celoevropsky ohrožený druh (klasifikován v různých zemích obvykle jako druh ve velkém

137

nebezpečí, jako ohrožený či s lokálním výskytem, viz Tol, Verdonk, 1988).

Lokalito č.2 (M.Býkovický rybník) - 1992 (20.874 ex./), 1993 (28.674 ex./, 30.677 ex./,

2.774 ex./, 19.775 ex/., 31.772 ex./, 1.871 ex./), č.6 ( rybník Dolní Čtvrtník) - 12.7.95

(leg.Pešout/,lM, č.11 - 18.7.1995/2M7, č.19 - 19.7.1993/1M/, č.57 - 15.7.1994/1M/.


Čeleď : Šidélkovití (Platycnemidae)

9. Šidélko brvonohé Platycnemis pennipes (Pallas, 1771)

Eurosibiřský druh. Larvy jsou vzhledem k ekologickým nárokům euryvalentní, stagnikolní

až reofilní. Druh na první pohled nápadný zploštělými holeněmi 2. a 3. páru noh s

dlouhými trny na okrajích. Na Podblanicku běžný druh.

Lokalita č.3 - 17.7.1994 /2M,1F7, č.7 - 18.6.1993 /12 ex./, 26.4.1994 12 ex./, č.9 -

17.8.1992 /4 ex./, 9.7.1993 16 ex./, č.12 (rybník Kamberk) - 20.7.1995 /10M,6F/,

20.7.1995 /10 ex./, č.13 - 1992 (16.7/1 ex./, 7.873 ex./, 8.872 ex./, 28.872 ex./), 1993

(21.5./1M/, 30.5./1F/, 18.6.- 19.8740 ex./), další údaje viz Haněl (1996), č.13 (rybník

Záhorský) - 1995 (28.571F/, čerstvě vylíhlá, 12.6712 ex./, 18.6712.ex7, Č.14 - 10.6.1993

12 ex./, č.18 - 1993 (1.671 ex./, 2.6720 ex./, 8.6715 ex./, 10.6710 ex./, 30.774 ex./,

5.8712 ex./, 7.871 ex./), č.19 1993 (30.676 ex./, 19.775 ex./), č.22 - 30.6.1993 /3 ex./,

č.26 - 15.7.1994 /2 ex./, č.36 - 15.7.1994 /2 ex./, č.37 - 12.8.1992/3 ex./, č.42 -

2.6.1994/2 ex./, č.43 21.6.1993/5 ex./, č.45 - 30.7.1993/8 ex./, č.54 - 1993 (10.677 ex./,

25.674 ex./), č.55 - 30.5.1994/4 ex./, č.57 - 15.7.1994/3 ex./.


Čeleď : Šidélkovití (Coenagrionidae)

10. Šidélko větší Ischnura elegans (V.d.Linden, 1820)

Eurosibiřský faunistický prvek. Na Podblanicku patří ke značně rozšířeným druhům, i

když početnost na jednotlivých lokalitách je poměrně nízká.

Lokalita č.2 - 1993 (19.5./2M/, 27.5.-3.8729 ex./), 1995 (29.671M.1F, páření), č.2 ( Malý

Býkovkký rybník) - 30.5.1995 /12 ex./, č.7 - 20.7.1992/4 ex./, 18.6.1993/6M,2F/, č.10 -

1992 (16.774 ex./), 1993 (9.772 ex./, 9.974 ex./), č.13 (Rybník Brodský) - 27.8.1994/2

ex./, č.13 - 1992 (8.8710 ex./), 1993 (2.672M/, 18.6.- 19.8/40 ex./), další údaje viz Haněl

(1996), č.18 - 1992 (20.772 ex./), 1993 (7.874 ex./), č.26 - 15.7.1994/2 ex./, č.33 -

28.7.1995 19 ex./, č.34 - 28.7.1995 /3M/, č.37 - 12.8.1992/3 M/, č.40 - 1992 (19.872

ex./, 23.873 ex./), 1993 (20.674 ex./, 3.775 ex./, 5.772 ex./), č.45 - 30.7.1992/4 ex./, č.47

- 20.8.1992/2 ex./, č.49 - 17.8.1992 /3M/, 10.5.1993/2 ex./, 1995 (24.6./2M/), 14.7.1995

138

/l ex./, č.51 -15.7.1994/2 ex./, č.54 - 13.8.1992/2M/.


11. Šidélko malé Ischnura pumilio (Charpentier,1825)

Eurosibiřský faunistický prvek. Druh nalezen v rámci Podblanicka zatím jen na jediné

lokalitě. Brejcha (1990) tento druh zaznamenal na Českomoravské vrchovině.

Z evropského pohledu klasifikován v různých státech jako druh ve velkém nebezpečí,

ohrožený či potenciálně ohrožený (Tol, Verdonk 1988).

Lokalita č.2 (Malý Býkovický rybník) - 30.5.1995/2 M/

12. Šidélko kroužkované Enallagma cyathigerum Charpentier,1840

Cirkumboreální druh zasahující až do Afriky. Ve sledovaném regionu jeden z

nejhojnějších druhů (potvrzen téměř na všech sledovaných lokalitách, jednorázově

zjišťovaná početnost dosahovala běžně několika desítek kusů).

Lokalita č.l - 10.7.1992 /11 ex./, č.2 - 1992 (18.7726 ex./), 1993 (19.5. -19.7795 ex V),

1995 (29.6./6M/), č.2 ( Malý Býkovický rybník) - 30.5.1995/120 ex., líhnutí/, č.6 -

26.4.1994/17 ex./, č.7 - 1993 (20.5.- 18.6/60 ex./), č.10 - 1992 (10.7.-17.8778 ex./), 1993

(9.779 ex./), č.12 - 2.8.1992/6 ex./, 20.7.1995 (12M,6F), č.13 - 1992 (15.7.- 21.8736 ex./),

1993 (19.5./14M/ , 21.5./18M, 3F/, 24.5.- 30.5728 ex./), č.15 - 21.8.1992 /5 ex./, č.16 -

21.6.1994/12M, 7F/, č.18 -1992 (31.774 ex./), 1993 (5.879 ex./, 7.876 ex./), 3.6./12 ex./,

18.679 ex./, 20.679 ex./ - 12.8710 ex./, 18.8.- 9.9747 ex./), č.19 - 1993 (30.677 ex./,

19.779 ex./), č.20 - 18.7.1994 /4 ex./, č.21 - 18.7.1994 /2M/, č.22 - 30.6.1993 /4 ex./,

č.30 - 12.8.1992 /2 ex./, č.31 - 30.5.1995 /4M,1F/, č.32 - 5.6.1995 /1M/, č.33 -28.7.1995

(3M), č.34 - 28.7.1995/3M/, č.35 - 18.7.1995 (6M), č.37 - 12.8.1992 /17M.12F/, č.39 -

30.5.1994/1M,1F/, ě.40 - 1992 (16.7.- 23.8720 ex./), 1993 (20.6.- 5.7716 ex./), č.42 - 1993

(20.572 ex./, 30.7./2M,2F/, 5.874M,1F/), č.46 -30.6.1994 /8 M/, Č.47 - 20.8.1992 19

ex./, č.49 - 1992 (17.8724 ex./), 1993 (10.5.-20.8735 ex./), 1995 (24.6./1M/), č.50 -

24.6.1995 /5M/), č.52 - 2.8.1992 /10M,8F/, č.53 - 7.6.1993 13 ex./, č.56 - 13.9.1994/5

ex./, č.57 - 15.7.1994/2 ex./, č.58 - 2.8.1992 /6 ex./, č.59 - 3.6.1994/16M/

Celkem na 33 lokalitách v období 26.4. - 9.9. evidováno 931 jedinců.

13. Šidélko ruměnné Pyrrhosoma nymphula (Sulzer,1776)

Eurosibiřský druh, ve sledovaném regionu nacházeno pouze sporadicky, a to jen na

některých lokalitách a vždy v menším počtu jedinců. Druh s nápadným červenočerným

zbarvením těla.

Lokalita č.2 (M.Býkovický rybník) - 30.5.1995/1 ex./, č.7 ( Rybník Kačák)

16.5.1994/3 ex./, č.10 - 9.7.1993/3 ex./, č.13 -1992 (20.771 ex./), 1993 (19.5./2M/,

139

21.5./8M,3F/, 24.5./1M/, 30.573 ex./, 18.6.- 9.7710 ex./), č.42 -1.6.1993/2 ex./, č.49 -

20.6.1993/1M/, 1995 (24.671M/), č.59 - 3.6.1994/2 ex./.


14. Šidélko rudoočko Erythromma najas (Hansemann, 1823)

Eurosibiřský druh. V nárocích na biotop euryvalentní druh, upřednostňující stojaté vody.

Výskyt na Podblanicku řídký, pomístní.

Lokalita č.2 - 31.5.1993/2 ex./, 1995 (29.676 ex./), č.2 (Velký Býkovkký rybník) -

30.5.1995/10 ex., páření/, č.7 - 1993 (20.574 ex./, 18.675 ex./), č.7 (rybník Kačák) -

16.5.1994/4 ex./, č.13 - 1993 (21.5./3M,3F/, 24.5./3M,3F/, 29.575M,1F/, 30.5.- 5.7710

ex./), č.34 - 28.7.1995 (1 ex.), č.39 - 30.5.1994 /4 ex./, č.49 - 20.6.1993/4 ex./,

14.7.1995/1 ex./, č.50 - 1995 (24.6./2M/)


15. Šidélko znamenané Erythromma viridulum (Charpentier,1840)

Východomediteránní faunistický prvek. Na Podblanicku vzácný druh. O výskytu na

polabských tůních u Čelákovic referuje Zelený (1960). V evropských státech klasifikován

jako druh blízko vyhubení, ve velkém nebezpečí, ohrožený či potenciálně ohrožený (Tol,

Verdonk 1988).

Lokalita č.33 - 28.7.1995/4 ex./, č.34 - 28.7.1995/1 ex./.

Celkem na 2 lokalitách dne 28.7. evidováno 5 jedinců.

16. Šidélko kopovité Coenagrion hastulatum (Charpentier,1825)

Uvádí se, že jde o boreoalpinní, cirkumboreální druh (Trpíš, 1957). Larvy a imága žijí

převážně na rašeliništích. Belyšev (1973) zmiňuje, že jde o evropský druh, pronikající na

východ až k jezeru Bajkal. Na Podblanicku vzácně, dosud nalezen pouze na 4 lokalitách.

Podle Hudce a kol. (1995) druh ohrožený z celoevropského hlediska, patřící mezi

indikátory mezinárodního významu mokřadů. V různých evropských státech klasifikován

obvykle jako druh ohrožený či ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk 1988).

Lokalita č.2 - 1993 (19.5./3M/, 27.572M/, 31.5./1M/), 1994 (9.5710 ex./), 1995

(30.5./2M/), č.15 - 9.5.1994/20 ex./, č.46 - 30.6.1994 /1M/, č.49 - 1995 (24.672M/).


17. Šidélko páskované Coenagrion puella (Linnaeus,1758)

Eurosibiřský druh, pronikající na východ až do Altaje, na sever skoro k polárnímu kruhu,

na jih s objevuje až v Africe. Na Podblanicku jeden z nejhojnějších druhů.

Lokalita č.2 - 1993 (19.5 - 19.7745 ex./), 1995 (29.6. /15M/), č.3 - 4.7.1993/4 ex./,

140

17.7.1994/5 ex./, č.5 - 18.7.95 /4M/, č.6 - 26.4.1994/2 ex./, č.7 (rybník Dolní

Čtvrtník) - 12.7.95 /1M/, č.10 - 9.7.1993/9 ex./, č.12 - 20.7.95/4M,2F/, č.13 - 1992

(20.774 ex./), 1993 (21.5./7M/, 29.5./1M/, 30.5./1M/, 18.6./9M/, 20.6.-

9.7./24M.13F/), č.13 - (rybník "Mojžíšák") - 24.5.1993 (4M,1F), č.14 - 10.7.1993

/5M/, č.18 - 25.5.1993 16 ex./, č.19 - 1993 (30.6./5 ex./, 19.7./6M.2F/), č.22 -

30.6.1993/4 ex./, č.26 - 15.7.1994/2 ex./, č.27 - 3.7.1993 /12M, 4F/, č.29 -

18.7.1995/5M/, č.33 - 28.7.1995/6 ex./, č.35 -18.7.95/8M,2F/, č.36 -15.7.1994/1M/,

č.40 - 1993 ( 3.7.- 5.7./11 ex./, č.42 - 20.5.1993/1M/, 1994 (2.672 ex./), 1995

(19.6./3M,3F/), č.43 - 21.6.1993 16 ex./, č.49 - 20.6.1993 /12M/, 1995 (24.6./23M, 5F/),

č.50 - 1995 (24.6./5M/), č.54 - 1993 (10.5./10M/, 25.6./21M,10F/), č.55 -

30.5.1994/1F/, č.57 - 15.7.1994/12M,3F/. Celkem na 25 lokalitách v období 26.4.-28.7.

evidováno 349 jedinců.

18. Šidélko širokoskvrnné Coenagrion pulchellum (V.d.Linden,1823)

Eurosibiřský druh, který byl zatím na Podblanicku nalezen na jediné lokalitě. V Polabí

potvrzen Zeleným (1960). Lokalita č.24 - Záruba (v tisku)

19. Šidélko ozdobné Coenagrion ornátům (Selys,1850)

Druh s eurosibiřským rozšířením. V okolí Mladé Vožice uváděno Krejčím (1890), později

na Podblanicku již nezjištěno. Podle Hudce a kol. (1995) druh ohrožený z celoevropského

hlediska. V řadě evropských států klasifikován jako vymizelý druh či blízko vyhubení (Tol,

Verdonk (1988).

PODŘÁD : VÁŽKY (Anisoptera)

Čeleď : Sídlovití (Aeshnidae)

20. Sídlo modré Aeshna cyanea (Muller, 1764)

Eurosibiřský druh. Na Podblanicku velmi hojný, létající v pozdním létě.

Lokalita č.l - 15.7.1992/3M/, č.2 - 1993 (19.7. - 23.8./5 ex./), č.7 - 1992 (18.7./2M/,

6.10./1M/), č.7 - (rybník Dolní Čtvrtník) - 12.7.1995 (1M), leg.Pešout, č.8 -

10.9.1994/1M/, č.9 - 1992 (17.8./2M,1F/), 1993 (9.7./1M/, 9.9./2M,lF/), č.13 - 1992

(16.7.- 28.8./10 ex./, 1993 (4.7. - 11.978 ex./), č.13 -(rybník Brodský) -

27.8.1994/2M,1F/, č.15 - 21.8.1992/1M/, č.18 - 7.9.1993 /2M /, č.20 - 18.7.1994/1M/,

č.24 - Záruba (v tisku), č.34 - 23.9.1992/2M/, č.40 -23.9.1994 /1M/, č.41 - 16.8.1992

/1F/, č.42 - 1992 (9.9./1M/, 15.9./1M/, 22.9./2M/), 1993 (30.771M,1F/),

30.9.1994/1M/, č.49 - 17.8.1992 /2M/, č.52 -2.8.1992 /2M/, č.54 - 1992 (28.8./1M/),

1993 (9.9./1M/), č.56 - 13.9.1994 /2M/.

141

Celkem na 18 lokalitách v období 4.7.- 6.10. evidováno 64 jedinců.

21. Sídlo velké Aeshna grandis (Linnaeus,1758)

Eurosibiřský druh, nápadný svými nahnědlými křídly. Na Podblanicku nacházen jen na

některých lokalitách vždy pouze v jednom až několika málo jedincích.

Lokalita č.2 - 1992 (16.7./1 ex./, 20.8./2 ex./), 1993 (30.6. - 23.9 /6 ex./), č.2 (Velký

Býkovkký rybník) - 30.5.1995 /l ex/, č.7 (rybník Dolní Čvrtník) -12.7.1995 (1 ex.),

leg.Pešout, č.8 - 10.9.1994/1M/, č.10 - 17.8.1992/1 ex./, č.12 -20.7.1992 (1 ex.),

20.7.1995/1 ex./, č.13 - 1992 (20.7.- 11.9./ 8 ex./), 1993 (19.8./1M/), další údaje viz

Haněl (1996), č.15 - 21.8.1992 /l ex./, č.24 - Záruba (v tisku), č.37 - 12.8.1992 II ex./,

č.42 - 1992 (9.9./1 ex./, 30.7./1 ex./,), 1993 (5.8./1 ex./), č.49 - 17.8.1992 /1M/,

14.7.95/lF,kladení vajíček/, č.52 - 2.8.1992 12 ex./.


22. Sídlo rákosní Aeshna affinis Van der Linden, 1820

Mediteránní druh. Od Mladé Vožice zaznamenáno Krejčím (1890), později na

Podblanicku již nenalezeno. V některých evropských státech hodnocen jako nepravidelný

host, či (potenciálně) ohrožený druh (Tol, Verdonk 1988).

23. Sídlo pestré Aeshna mixta Latreille,1805

Mediteránní druh. Na Podblanicku se vyskytuje nehojně v pozdním létě.

Lokalita č.2 - 20.8.1992/4 ex./, č.13 - 28.8.1992 II ex./, č.15 - 21.8.1992 /1M/, č.34 -

23.9.1992/1 ex./, č.40 - 23.8.1992 /1M/, č.42 - 9.9.1992/1 ex./. Celkem na 6 lokalitách v

období 20.8.-23.9. evidováno 9 jedinců.

24. Sídlo královské Anax imperator Leach,1815

Etiopskomediteránní faunistický prvek. Uvádí se, že jde o největší evropský druh vážky.

Na Podblanicku nacházeno jen na některých větších stojatých vodách, vždy v počtu do tří

dospělých jedinců.

Lokalita č.2 - 1993 (30.6.- 31.7./5 ex./), 1995 (29.6./2M/), č.3 - 17.7.1994 /2M/, č.5 -

18.7.95/1M/, č.10 - 9.7.1993/2M/, č.13 - 1992 (8.8.- 9.8./2 ex./), 1993 (30.5./1M/,

2.7./3M,lF/, 9.7./1M/, 1.8. - 9.8./6M/, 13.8./1M/, 15.8,/1M,1F/). Další údaje viz Haněl

(1996), č.19 - 30.6.1993/1M/, č.27 - 3.7.1993/1M,1F/, č.35 18.7.1995 /3M/, č.40 -

5.7.1993/1M/, č.42 - 30.7.1993 /1M/, č.49 - 17.8.1992 /1M/, 1994 (24.6./1M/),

14.7.95/1M/, č.52 - 2.8.1992/3M/, č.54 - 10.5. 1993/1M, 1F/, č.57 - 15.7.1994/1M/.

Celkem na 14 lokalitách v období 10.5-17.8. evidováno 46 jedinců.

142

25. Sídlo tmavé Anax parthenope (Selys, 1839)

Mediteránní faunistický prvek. U Mladé Vožice potvrzeno Krejčím (1890), později na

Podblanicku již nezjištěno. V evropských státech hodnocen jako druh vymizelý, blízko

vyhubení či ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk 1988).

Čeleď : Klínatkovití (Gomphidae)

26. Klínatka obecná Gomphus vulgatissimus (Linnaeus, 1758)

Eurosibiřský druh. Na Podblanicku nalezena tato klínatka jen na dvou sledovaných

lokalitách řeky Blanice. V Polabí potvrzena Zeleným (1960). Podle Hudce a kol. (1995)

druh celoevropsky ohrožený (v některých státech klasifikován jako blízko vyhubení či ve

velkém nebezpečí).

Lokalita č.18 - 1993 (10.5./1F, čerstvě vylíhlá , 18.5./3 ex./, 25.574 ex./, 2.6./15 ex./),

č.54 - 10.5.1993/1 ex./.


27. Klínatka vidlitá Onychogomphus forcipatus (Linnaeus, 1758)

Na Podblanicku byla tato klínatka zjištěna pouze na řece Blanici. Podle Hudce a kol.

(1995) druh celoevropsky ohrožený. V některých evropských státech druh vyhynulý,

blízko vyhynutí či ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk 1988).

Lokalita č.18 - 1.7. 1994 /2M/

Čeleď : Lesklicovití (Corduludae)

28. Lesklice měděná Cordulia aenea (Linnaeus, 1758)

Eurosibiřský druh s eury to pní mi larvami. Na Podblanicku místní výskyt.

Lokalita č.l - 1992 (20.771 ex./, 5.8 - 9.8. /3 ex./), č.18 - 31.7.1992 /4 ex./, č.13 - 1992

(20.7./2 ex./, 28.S./4 ex./), 1993 (9.772 ex./), č.10 - 16.7.1992/2 ex./, č.58 - 2.8.1992 II

ex./, č.54 - 1992 (13.872 ex./, 28.872 ex./).

Celkem bylo na 6 lokalitách v období 9.7. - 28.8. evidováno 23 jedinců.

29. Lesklice zelenavá Somatochlora metallica (V.d.Linden, 1825)

Palearktický druh s eurytopními larvami. Na Podblanicku s pomístním výskytem. U Mladé

Vožice ji potvrdil již Krejčí (1890).

Lokalita č.l - 31.7.1993/1 ex./, 1995 (29.671ex7), Č.3 - 17.7.1994/1 ex./, č.10 -

9.7.1993/2 ex./, č.12 - 2.8.1992 li ex./, 20.7.1995 II ex./, č.13 - 1992 (18.7.-26.8710 ex./,

1993 (18.6. - 9.8720 ex7), 28.5.1995 /1M/, č.18 - 1993 (30.7. -7.879 ex./), č.20 -

143

18.7.1994/1 ex./, č.21 - 18.7.1994 II ex./, č.49 - 1995 (24.6./1M/), č.54 - 1992 (13.871

ex./).

Celkem bylo na 10 lokalitách v období 28.5.- 26.8. evidováno 51 jedinců.

30. Lesklice skvrnitá Somatochlora flavomaculata (Van der Linden, 1825)

Od Mladé Vožice uváděna Krejčím (1890), později na Podblanicku již nezjištěna. Podle

Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky ohrožený. V řadě evropských států klasifikován

jako druh ve velkém nebezpečí, ohrožený či nepravidelný host (Tol, Verdonk 1988)

Čeleď : Vážkovití (Libellulidae)

31. Vážka čtyřskvrnná Libellula quadrimaculata Linnaeus,1758

Cirkumboreální druh, na Podblanicku nehojný, zřejmě se vyskytující jen na určitých

lokalitách.

Lokalita č.2 - 1993 (31.5. - 2.7./15 ex./), 1995 (29.679 ex./), č.2 (M.Býkovický rybník)

- 30.5.1995 /10 ex./, č.13 - 30.5.1993 /lex./, č.49 - 1995 (24.6./1M/), 14.7.95/2M/, č.50

- 1995 (24.671 ex./), č.57 - 15.7.1994 /l ex 7.


32. Vážka ploská Libellula depressa Linnaeus,1758

Eurosibiřský druh, stagnikol. Běžný druh především stojatých vod, nápadný velkými

tmavými skvrnami na bazích všech křídel. Samci mají široký modře ojíněný zadeček.

Lokalita č.2 - 1993 (10.5./2M/, 19.5./6M.3F/, 27.5./6M.2F/, 31.5./2M/), č.2

(M.Býkovický rybník) - 30.5.1995/2M/, č.3 -4.7.1993/2M/, č.7 (rybník Kačák) -

16.5.1994/2M/, č.7 - 20.5.1993/4M.1F/, 26.4.1994/1F/, č.11 - 18.7.1995(2M), č.12 -

20.7.1995/8M/, č.13 - 1993 (21.5./6M,1F/, 29.5./2M/, 30.5./1M, 1F/, 4.7./1M/,

5.7./3M/), č.18 - 1993 (18.5. - 5.8712M), č.19 - 30.6.1993/2M/, č.22 -30.6.1993/1M,1F/,

č.24 - Záruba (v tisku), č.27 - 3.7.1993/2M/, č.28 - 30.5.1994 /lF,čerstvě vylíhlá/, č.35 -

18.7.95/2M/, č.36 - 15.7.1994/1M/, č.40 -9.6.1992/2M/, 1993 (3.7./.1M/, 5.7./2M/),

č.42 - 20.5.1993 /8M, 2F/, 1994 (26.4./1M, čerstvě vylíhlá/, 2.6./1M/) 19.6.1995 /1M,

1F/, Č.51 - 15.7.1994/1M/, č.53 - 7.6.1993/1M/, č.54 - 10.5.1993 /2M/, č.57 -

15.7.1994 12 M/.

Celkem bylo na 19 lokalitách v období 26.4.-20.7. evidováno 105 jedinců.

33. Vážka černořitná Orthetrum cancellatum (Linnaeus,1758)

Eurosibiřský druh, na Podblanicku velmi běžný. Samci mají štíhlý modře ojíněný zadeček.

Tmavé skvrny na bazích křídel (na rozdíl od vážky ploské) chybějí.

Lokalita č.l - 15.7.1992/5M,1F/, č.2 - 1992 (20.7./4M/), 1993 (31.5. -31.7/18M,6F/,

144

1994 (15.7716 ex./), 1995(29.6./14M,4F/), č.2 (M.Býkovický rybník) - 30.5.1995/10

ex., líhnutí/, č.3 - 1993 (4.772 ex./, 30.773 ex./), č.4 -4.6.1995 II ex./, č.7 - 18.6.1993/7

ex./, č.7 (rybník Dolní Čtvrtník) - 12.7.1995 /1M/, leg.Pešout , č.10 - 1992 (20.7./2

ex./), 1993 (9.7./5 ex./), č.12 - 20.7.1995 (14M,2F), č.13 - 1992 (9.875 ex./), 1993 (21.5. -

19.8./12M,5F/), č.14 -10.6.1993/3 ex./, č.18 - 30.7.1993 /3 ex./, č.25 - 30.7.1993 /l M/,

č.27 -3.7.1993/3 ex./, č.36 - 30.5.1994/1M/, č.37 - 12.8.1992/2 ex./, Č.41 - 1992

(16.7./2M/), 1993 ( 20.6.-9.7./10M,2F/), č.42 - 30.7.1992 /4 ex./, č.43 -21.6.1993/1 ex./,

č.49 - 14.7.1995 /8M/, č.50 - 1995 (24.6./3M/), č.53 - 7.6.1993 /4 ex./, č.57 - 15.7.1994

/2M/.


34. Vážka jarní Sympetrum fonscolombii (Selys,1840)

Mediteránní faunistický prvek. Na Podblanicku velmi vzácný, pravděpodobně sem jen

zaletující druh. V některých evropských státech klasifikován jako nepravidelný host,

případně druh ve velkém nebezpečí. (Tol, Verdonk 1988).

Lokalita č.2 - (Velký Býkovický rybník) - 30.5.1995 l\MI

35.Vážka podhorní Sympetrum pedemontanum (Allioni,1766)

Na Podblanicku velmi vzácný druh (zřejmě sem jen občas zaletuje). Rozšíření tohoto

druhu v Československu shrnul Ašmera (1982). V různých evropských státech obvykle

klasifikován jako druh ve velkém nebezpečí či ohrožený (Tol, Verdonk 1988)

Lokalita č.47 - léto 1993, 1 letící jedinec (pouze pozorován)

36.Vážka rumělková Sympetrum depressiusculum (Selys, 1841)

Eurosibiřský faunistický prvek. Od Mladé Vožice je uváděna Krejčím (1890), později na

Podblanicku již nezjištěna. Zeleným (1960) je z dřívější doby uváděna z Polabí od

Čelákovic. Podle Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky ohrožený. V evropských státech

obvykle klasifikován jako nepravidelný host či druh ve velkém nebezpečí (Tol, Verdonk

1988)

37. Vážka tmavá Sympetrum danae (Sulzer,1776)

Cirkumboreální druh zasahující severní hranicí výskytu až k polárnímu kruhu. Létá v

pozdním létě především na rašeliništích a slatinách. Na Podblanicku nalezen jen na

několika vhodných lokalitách. Od Mladé Vožice uváděn Krejčím (1890).

Lokalita č.2 - 23.9.1993/2M/, č.10 - 1992 (17.8.1992 - 2 M,2F), č.12 -2.8.1992 (28 ex.,

masové líhnutí), č.15 - 21.8.1992 /2F, 1M/, č.40 - 19.8.1992/1 ex./, č.42 - 22.9.1992/1

M/, Č.44 - 7.9.1993/1 M/, č.57 - 15.7.1994/1 M/.

145


38. Vážka žlutavá Sympetrum flaveolum (Linnaeus,1758)

Eurosibiřský druh, stagnikol. Na Podblanicku vzácnější. V některých evropských státech

klasifikován jako druh blízko vyhubení či ohrožený (Tol, Verdonk 1988).

Lokalita č.2 - 20.8.1992/1 M/, 1995 (29.672 ex.čerstvě vylíhlé/), č.15 -21.8.1992/1M/,

č.57 - 15.7.1994 /4 ex./.


39. Vážka jižní Sympetrum meridionale (Selys,1841)

Mediteránní faunistický prvek. Krejčí (1890) ji uvádí od Mladé Vožice, později na

Podblanicku již nezjištěna. V některých evropských státech klasifikován jako druh

vymizelý, blízko vyhubení či nepravidelný host (Tol, Verdonk 1988).

40. Vážka rudá Sympetrum sanguineum (Můller,1764)

Eurosibiřský druh, stagnikol. Na Podblanicku hojný druh. Od Mladé Vožice uváděna již

Krejčím (1890).

Lokalita č.l - 17.7.1992/2 ex./, č.2 - 1992 (20.7.- 20.876 ex./), 1993 (28.6. -23.9719 ex./),

č.7 (Galilejský rybník) - 1992(15.7./2M/), 1993 (18.6./3M/), č.10 - 1992 (17.8./2M/),

1993 (9.773 ex./), č.11 - 18.7.1995 (18 ex.,líhnutí), č.12 -2.8.1992 12 ex./, č.13 -

16.10.1993 /4M/, č.15 - 21.8.1992 /4 ex./, č.18 - 1992 (31.773 ex./), 1993 (7.9.- 21.976

ex./), č.13 - 1993 (12.8.- 9.975 ex./), č.19 -30.6.1993 /1M/, č.24 - Záruba (v tisku), č.30 -

12.8.1992 II ex./, č.35 -18.7.1995 (4M,2F), č.40 - 1992 (20.7.- 23.874 ex./), č.42 - 16.8.92

/1M/, č.42 -23.9.1992 II ex./, č.49 - 17.8.1992 12 ex./, č.52 - 21.8.1992/5 ex./, 20.7.95

/6M,4F/, č.54 - 13.8.1992/3 ex./.


41. Vážka obecná Sympetrum vulgatum (Linnaeus,1758)

Eurosibiřský druh, stagnikol. Na Podblanicku zcela běžný, často zaletující i daleko od

vody, kde sedá na osluněné polní a lesní cesty.

Lokalita č.l - 20.8.1992/3 ex./, č.l - 1992 (20.8714 ex./), 1993 (26.7. -23.9710 ex./), č.7 -

6.10.1992 11 ex./, č.10 - 1992 (17.877 ex./), 1993 (9.974 ex./), č.12 - 2.8.1992 /6 ex./,

č.13 - 1992 (10.7. - 26.8716 ex./), 1993 (9.874 ex./, 13.875 ex./), č.15 - 21.8 .1992/9 ex./,

č.18 - 1992 (31.776 ex./), 1993 (6.8.-21.976 ex./), č.30 - 12.8.1992 /2 ex./, č.33 -

28.7.1995 /3 ex./, č.34 - 23.9.1992/4 ex./, č.37 - 12.8.1992 /7 ex./, 28.7.1995/35 ex./,

č.40 - 1992 (18.8. - 23.874 ex./), č.41 - 16.8.1992/2 ex./, č.42 - 1992 (15.972 ex./, 22.973

ex./), 1993 (30.775 ex./, č.45 - 30.7.1993 /4 ex./, č.46 - 30.6.1994/14 ex., líhnutí/, č.47 -

146

20.8.1992/4 ex./, ex./, 5.874 ex./), č.49 - 1992 (17.876 ex./), 1993 (20.878 ex./), č.52 -

2.8.1992/3 ex./, č.54 - 1992 (13.8./6 ex./, 28.8./5 ex./), č.57 - 15.7.1994 12 ex./, č.58 -

2.8.1992 /4 ex./.

Celkem bylo na 23 lokalitách v období 26.7.-6.10. evidováno 194 jedinců.

42. Vážka jasnoskvrnná Leucorrhinia pectoralis (Charpentier, 1825)

Eurosibiřský druh, na Podblanicku velmi vzácný, zřejmě sem jen občas zaletující. Dříve se

vyskytovala i v Polabí (Zelený, 1960). Ašmera a Dolný (1990) shrnuli údaje o výskytu

tohoto rodu v rámci Československa. Podle Hudce a kol. (1995) druh celoevropsky

ohrožený, v některých regionech vymizelý či klasifikován jako blízko vyhubení, ve velkém

nebezpečí, ohrožený (potenciálně ohrožený), Tol, Verdonk (1988).

Lokalita č.2 (Malý Býkovický rybník) - 2.6.1994 /1M/.

Pouze příležitostně byly registrovány larvy, např. v řece Blanici (lokalita 18) byly nalezeny

larvy druhů Gomphus vulgatissimus a Calopteryx splendens, na soustavě rybníků v Kladrubech

(lokalita 13) byly identifikovány larvy druhů Sympetrum vulgatum, Sympetrum sanguineum,

Anax imperator, v přírodní rezervaci Podlesí (lok. 2) pak larvy druhů Lestes dryas, Lestes

sponsa, Sympetrum vulgaíum, Sympetrum sanguineum.

Souhrn

Celkem bylo dosud (od konce minulého století do současnosti) na území Podblanicka

nalezeno 42 druhů vážek, což je 65 % všech druhů uváděných pro Čechy Teyrovským

(1977). Na základě faunistických průzkumů v letech 1992 -95, kdy bylo na 59 lokalitách

determinováno 3487 jedinců, bylo zjištěno 34 druhů vážek, což je 52% druhů známých z

Čech. To nasvědčuje tomu, že některé citlivější druhy z tohoto regionu vymizely. Největší

počet druhů (23) byl nalezen v přírodní rezervaci Podlesí (lokalita č.2, leží v CHKO Blaník),

což potvrzuje zoologický význam tohoto chráněného území. Podle klasifikace Dolného a

Ašmery (1989) se v této přírodní rezervaci nachází z hlediska společenstva vážek Lestes-

Sympetrum-Aeshna mixta cenóza. Pouze na této studované lokalitě byly nalezeny v rámci

celého Podblanicka druhy Ischnura pumilio, Sympetrum fonscolombii, Leucorrhinia pectoralis. Tyto

druhy patří společně s druhy Coenagrion pulchellum, Gomphus vulgatissimus a Onychogomphus

forcipatus k nejvzácnějším vážkám sledovaného regionu.

Lze předpokládat, že uvedený soupis není zcela vyčerpávající a že při dalších

průzkumech mohou být zastiženy i některé další vzácné druhy. Pro podrobné poznání

společenstva určité lokality je třeba provádět průběžný průzkum během celé vegetační

sezóny, v optimálním případě několik let (možnost evidence ojedinělých záletů vzácných

druhů).

147

Summary

Basing on four years (1992-95) lasting systematic research in the region of Podblanicko

(southern part of Central Bohemia) 34 species of dragonflies in 8 families are known to exist.

In total 59 localities (running waters, stagnant waters, damp meadows and forests) were

studied. There is found smaller total number of species in comparison with older literary

sources, where the list of dragonfly species within Podblanicko includes on the whole 42

items. The most frequent species were as follows : Enallagma cyathigerum, Sympetrum vulgatum,

Lestes sponsa, Coenagrion puella, Orthetrum cancellatum and Sympetrum sanguineum. On the other

hand Coenagrion hastulatum, Coenagrion pulchellum, Ischnura pumilio, Gomphus vulgatissimus,

Onychogomphus forcipatus, Sympetrum fonscolombii and Leucorrhinia pectoralis were the rarest species

here. The nature preserve Podlesí (Protected Landscape Area Blaník, the district Benešov

near Prague) is the most important locality within the Podblanicko region with respect to the

occurence of dragonflies (23 species were found here).

148

Literatura

ďAGUILAR, J., DOMMANGET, J.-L., PRÉCHAC, R., (1986): A Field Guide to the

Dragonflies of Britain, Europe and North Africa. Collins, London, 336 pp.

AŠMERA, J., (1982) : Příspěvek k výskytu vážky podhorní-Sympetrum pedmontanum

(Allioni 1766) v CSR. Přír. sbor. Ostravské museum, XXVI. 123-125

AŠMERA, L, DOLNÝ, A. (1990) : K výskytu vážek rodu Leucorrhinia Brittinger,1850 v

ČSFR. Acta Fac. Paed. Ostraviensis, E-20, 122: 117-121.

BELLMANN, H. (1993) : Libellen : beobachten- bestimmen. Naturbuch Verlag, Augsburg,

274 pp.

BELYŠEV, B.F. (1973) : Strekozy Sibiři (Odonata). Izd.Nauka, Sibirskoje otdělenije

Novosibirsk.

BREJCHA, L. (1990) : Příspěvek k faunistice vážek (Odonata) Českomoravské vrchoviny.

Zprávy Čs.spol.entomol.při ČSAV, 26: 61-65.

DOLNÝ, A., AŠMERA, J. (1989) : Příspěvek k ekologickému hodnocení vážek. Studia

oecologica,2:9-15.

FLÍČEK, J. (1971): K poznání vážek (Odonata) Novohradských hor. Sbor. Jihočes. muzea v

Českých Budějovicích, XI: 9-10.

GUNTHER, A. (1993) : Ökofaunistische Analyse eines Bachsystems im Erzgebirgsvorland

unter besonderer Berücksichtigung der fliesswassergebundenen Libellenarten. In :

Ökologische Beurteilung von Fliessgewassern im Regierungsbezirk Chemnitz, Staatlicher

Umweltfachamt Chemnitz, 48-58.

HANEL, L. (1994) : Vážky (Odonata) jako bioindikátory tekoucích vod . Sborník ze

semináře "Ochrana biodiverzity malých vodních toků" ZO ČSOP Vlašim, 69-71.

HANEL, L. (1995) : Metodika sledování výskytu vážek (Odonata). AOPK ČR Praha, 78 pp.

HANEL, L. (1996) (v tisku): Společenstvo vážek na rybníku Záhorský u Vlašimi, Sborník

vlastivědných prací z Podblanicka.

HUDEC, K., HUSÁK, Š., JANDA, J., PELLANTOVÁ, J. (Ed.) (1995): Mokřady České

republiky (2.verze). Český ramsarský výbor, Třeboň, 191 pp.

KOLEKTIV AUTORŮ (1995): Životní prostředí České republiky. Ročenka l995. ČEÚ

Praha, 304 pp.

KREJČÍ, A. (1890): Šídla a vážky (Odonata) země České. Vesmír, 19:31-33, 54-56, 78, 102-

103, 134-136, 158-160, 206-207, 234-236, 255-256.

SLÁDEČEK, V. (1976): Stanovení saprobního indexu. VÚV Praha, 5.11, 181 pp.

STOBBE, H., (1976) : Bestimmungschlussel für die Libellen der Bundesrepublik

Deutschland. Deutscher Jugenbund für Naturbeobachtung, Hamburg, 29 pp.

ŠKAPEC, L. et al. (1992) : Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů

ČSFR, 3, Bezobratlí, Príroda Bratislava, 160 pp.

149

TEYROVSKÝ, V. (1959): Řád Vážky-Odonata. In Kratochvíl et.al.: Klíč zvířeny ČSR, III,

NČSAV, Praha, 183-193.

TEYROVSKÝ, V. (1977): Odonata in Check list-Enumeratio Insectorum Bohemoslovakiae-

Acta faunistica, entomologica Mus.Nationalis Pragae 15 suppl., 4:31-33.

TOL, van J., VERDONK, MJ. (1988) : The protection of dragonflies (Odonata) and their

biotopes. European Committee for the Conservation of Nature and Natural Resources.

Strasbourg, 182 pp.

TRPIS, M. (1957) : Predbežný prehľad vážok (Odonata) Žitného ostrova. Biológia 12, 6:433-

449.

WENDLER, A., NÜSS, J.-H. (1994) : Libellen. 3. Aufl., Deutscher Jugendbund für

Naturbeobachtung, Hamburg, 130 pp.

ZÁRUBA, P. (v tisku) : Entomologický průzkum vápencového metamorfovaného ostrova v

Mezihoří u Čerčan. Sborník vlastivěd.prací z Podblanicka.

ZELENÝ, J. (1960) : Příspěvek k poznání vážek (Odonata) v ČSR. Čas. čsl. spol. entomol.,

57, 2:97-111.

ZELENÝ, J. (1980) : Řád Vážky-Odonata. In: Rozkošný R.: Klíč vodních larev hmyzu.

Academia, Praha, 68-85.

150


NÁLEZ DRVODĚLKY XYLOCOPA VALGA

V CHKO BLANÍK

Finding of Xylocopa valga in LPA Blaník

Lubomír Hanel

K největším druhům středoevropských včel lze řadit drvodělky. Patří bezesporu k

exotickým zjevům naší fauny. Setkáváme se s nimi hlavně na vyprahlých stepních a

lesostepních stanovištích. Ve střední Evropě leží severní hranice jejích rozšíření. Podle

Nováka a Spitzera (1982), Zahradníka (1987) a Šedivého (1989) se na území České republiky

vyskytují v současné době zřejmě tři druhy : drvodělka fialová (Xylocopa violacea /L./) ,

drvodělka potulná (Xylocopa valga Gerst.) a drvodělka (Xylocopa iris Christ).

Drvodělky jsou svým zjevem velice nápadné. Zavalitým tělem trochu připomínají

čmeláka. Jejich tělo je tmavě černé, lesklé, bohatě ochlupené. Křídla jsou hnědavá s

modrofialovým leskem. Nemají sběrné košíčky a pyl shromažďují ve volátku. Obě pohlaví

přezimují v dutých stromech, štěrbinách zdí apod. Samice je oplozena až na jaře. Drvodělky

se zdržují často např. na rozkvetlých vrbách, šeříku, čičorce, hadinci, hluchavkách, bodlácích,

čistci, vojtěšce či v zahradách na vistarii. Hnízdo buduje samice ve dřevě, které může být

tvrdé, ale i částečně trouchnivějící. Zde vytváří 15-30 cm dlouhou chodbu, v které jsou

vytvořeny jednotlivé komůrky pro vývoj vajíček. Do každé komůrky nashromáždí samička

zásobu pylu jako potravního zdroje pro larvičky. Je známo, že mladé samičky zakládají v

příštím roce hnízda zpravidla v místech, kde se zrodily. Proto se drvodělky udržely na

lokalitách příliš nezasažených člověkem. Jsou ohroženy především tím, že nemají dostatek

vhodného hnízdního materiálu a řada faktorů souvisejících s civilizací jim nesvědčí. Na

potřebu jejich ochrany upozorňuje Novák, Spitzer (1982) a kol.autorů (1992). Drvodělka

151

fialová je klasifikována mezi ohrožené až vzácné druhy (Novák, Spitzer 1982).

Baťa (1933) píše, že drvodělka Xylocopa valga sporadicky zasahuje do střední Evropy.

Podle tohoto autora byla chycena v rámci jižních Čech v Nových Hradech (VI, 1931,

leg.Hnilička) a v Korosekách (27.6.1932, leg. Baťa). O výskytu tohoto druhu ve Slezsku (bez

bližších podrobností) se zmiňuje také Janda ve svém Velkém ilustrovaném přírodopisu. O

nálezu velmi podobného, vzácnějšího druhu X.violacea v jižních Čechách referoval

Anonymus (Kl.=Klapálek/ 1902). Na Tabulové hoře na Pálavě byla drvodělka (Xylocopa sp.)

vzácně pozorována v letech 1994-95 (P.Záruba, in verb.).

Drvodělka Xylocopa valga byla nalezena v jednom exempláři 5.května 1995 u kravína v

Louňovicích pod Blaníkem (okres Benešov, číslo mapovacího čtverce 6355, 390 m n.m.), jak

poletuje svým charakteristickým pomalým houpavým letem nad rozkvetlými hluchavkami

nachovými (leg.Hanel, det.Z.Karas, dokladový jedinec je uložen na SCHKO Blaník). V

červnu (21.6.) téhož roku nalezl Z.Karas další exemplář X.valga při průzkumu přírodní

památky Roudný (okres Benešov, JZ od Louňovic pod Blaníkem, mapovací čtverec 6354,

480 m n.m.). 24.4.1996 byla drvodělka (bez druhového určení) pozorována v přírodní

rezervaci Velký Blaník (mapovací čtverec 6355).

V následujících letech budou prováděny v tomto regionu intenzivní průzkumy, s cílem

zjistit, zda se zde nevyskytuje trvalá populace této nápadné včely.

Summary

The occurence of the bee Xylocopa valga in the Protected Landscape Area

Blaník (Central Bohemia)

In this paper the occurence of the bee (Xylocopa valga Gerst., Apidae, Hymenoptera)

in the Protected Landscape area Blaník (southern part of Central Bohemia) is described.

There were found two specimens in the year 1995 in the vicinity of villages Louňovice (390

m above sea level) and Roudný (480 m above sea level).

152

Literatura

ANONYMUS, (1902) : Drvodělka (Xylocopa violacea) v jižních Čechách. Vesmír 21, p.94.

BAŤA, L. (1933) : Dosavadní výsledky zoologického výzkumu jižních Čech. České

Budějovice, 67 pp.

KOL.AUTORŮ (1992) : Ochrana živočichů v ČR.Příručka pro ochránce přírody. ÚVR

ČSOP, ČÚOP Praha, 30-46.

NOVÁK, L, SPITZER, K.(1982) : Ohrožený svět hmyzu. Academia, Praha, 140 pp.

ŠEDIVÝ, J. (1989) : Enumeratio Insectorum Bohemoslovakiae. Check List of Czechoslovak

Insects III (Hymenoptera). Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae, 19,

196 pp.

ZAHRADNÍK, J. (1987) : Blanokřídlí. Artia Praha, 194 pp.

153


VODNÍ MĚKKÝŠI KLÍČAVY

Freshwater molluscs of Klíčava brook

Luboš Beran

Key words: Mollusca, freshwater molluscs, Unio crassus, Pisidium amnicum,

Charakteristika území

Klíčava pramení 3 km od Řevničova ve výšce 450 m n. m., ústí zleva do Berounky ve

Zbečně v 226 m n. m.. Plocha povodí je 87,1 km2, délka toku 22,4 km a průměrný průtok u

ústí je 0,14 m3/s. Čistota vody je hodnocena I. až II. stupněm čistoty vody. V roce 1955 byla

dokončena stavba nádrže Klíčava na dolní Klíčavě (plocha 72,5 ha, max. hloubka 37,7 m),

která je využívána především pro zásobování pitnou vodou. Vzhledem k značným odběrům

pitné vody je průtok vody pod nádrží mnohem menší (průměrný roční průtok na místě

nádrže je 0,27 m3/s) (Vlček 1984).

Klíčava na většině toku protéká údolím se zarůstajícími nivními loukami, mokřadními

olšinami a několika menšími vodními nádržemi (rybníky Horní a Dolní Kracle, sedimentační

nádrž nad nádrží Klíčava).

154

Metodika

Sběr byl proveden na 6 lokalitách v údolí Klíčavy. Každou lokalitu tvořil nejméně 50 m

dlouhý úsek vodního toku, kde byl proveden ruční sběr a odběr vzorků sedimentu kovovým

sítkem. Vzhledem k možnému výskytu mlžů čel. Unionidae byl celý úsek Klíčavy nad

přehradou Klíčava vizuálně prozkoumán.

Systém a nomenklatura užívaná v této práci je podle Gloer P. et Meier-Brook C.(1994)

s výjimkou nomenklatury a systému čel. Lymnaeidae, které jsou podle Jackiewicz M. (1993).

Dosavadní malakologické výzkumy

V minulosti se průzkumu malakofauny Klíčavy (resp. celé oblasti Křivoklátska) věnoval

Ložek (1975, 1983; a nepublikovaný sběr 11. 6. 1981).

Přehled druhů vodních měkkýšů zjištěných dosavadními výzkumy

Aplexa hypnorum (L.) - zarostlá stará ramena na horní Klíčavě (údolí Klíčavy mezi Pilským

rybníkem a Myšinkou).

Acroloxus lacustris (L.) - rybníky na Emilově luhu.

Anisus leucostomus (Millet) - periodické močály a polozazemněná ramena. Nalezen na

lokalitách Horní Kracle, Emilův luh (pod rybníkem Dolní Kracle), Maxův luh (luh na

levostranném přítoku Klíčavy pod ryb. Dolní Kracle), údolí Klíčavy mezi Pilským

rybníkem a Myšinkou, údolí Klíčavy mezi Markétou a Zbečnem.

Gyraulus albus (Müll.) - rybník Dolní Kracle.

Gyraulus crista (L.) - rybník Horní Kracle.

Hippeutis complanatus (L.) - rybník Dolní Kracle.

Ancylus fluviatilis Müll. - údolí Klíčavy mezi Klíčavou a Markétou.

Lymnaea peregra (Müll.) - Rybníky Horní a Dolní Kracle.

Lymnaea palustris (Müll.) - sensu lato - ve větších starých ramenech na Klíčavě (údolí Klíčavy

mezi Myšinkou a Klíčavou).

Unio crassus Phil. - Klíčava (údolí Klíčavy mezi Pilským rybníkem a Myšinkou, údolí Klíčavy

mezi Klíčavou a Markétou).

Sphaerium corneum (L.) - rybník Horní Kracle.

Pisidium casertanum (Poli) - Klíčava (Emilův luh, údolí Klíčavy mezi Pilským rybníkem a

Myšinkou, údolí Klíčavy mezi Markétou a Zbečnem).

Přehled lokalit

V této kapitole jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit včetně kódů čtverců pro

faunistické mapování (Buchar 1982). Vzhledem k tomu, že potok pod nádrží Klíčava má

155

vlivem odběrů pitné vody značně kolísající průtok (což především mlžům nevyhovuje),

nebyla malakofauna pod nádrží zkoumána.

Lok. č.l: Klíčava - nad přehradou (5949)

Asi 350 - 400 m dlouhý úsek mezi přehradou Klíčava a sedimentační nádrží. Dno

v horní části spíše štěrkovité a v dolní štěrkopísčité (několikrát v r. 1993, 14.8. a

13.9. 1995).

Lok. č.2: Klíčava - pod Pilským rybníkem (5849)

Asi 500 m dlouhý úsek pod soutokem s přítokem vytékajícím z Pilského rybníka

(viditelně znečištěná voda tohoto přítoku /organické znečištění/) (2.5.1995).

Lok. č.3: Klíčava - pod rybníkem Dolní Kracle (5849) Asi 300 m dlouhý úsek pod rybníkem

Dolní Kracle. Dno především štěrkopísčité, koryto upraveno stavbou mnoha

dřevěných a kamenných prahů (15.4. 1995).

Lok. č.4: Klíčava - rybník Dolní Kracle (5849) Menší lesní rybník (2.6. 1995).

Lok. č.5: Klíčava - mezi rybníkem Horní a Dolní Kracle (5849)

Úsek (cca 100 m) pod rybníkem Horní Kracle. Rychle tekoucí malý tok s

Převážně štěrkopísčitým dnem (15.4. 1995).

Lok. č.6: Klíčava - rybník Horní Kracle (5849)

Menší a vegetací poměrně hustě zarostlý lesní rybník (2.6. 1995).

Přehled zjištěných druhů

U každého zjištěného druhu je uvedeno zoogeografické rozšíření podle Jaeckela (1978) a

dále údaje týkající se hojnosti na uvedených lokalitách, eventuelně poznámky k rozšíření

druhu v ČR.

Classis: Gastropoda

Ordo: Basommatophora

Familia: Physidae

Physella acuta (Drapamaud, 1805) - typ rozšíření mediteránní, zavlečena do Čech. Ojedinělý

výskyt na lok. č.2 (pod Pilským rybníkem). Běžný druh v některých rybnících a vodních

nádržích.

156

Familia: Lymnaeidae

Lymnaea truncatula (O. F. Miiller, 1774) - typ rozšíření holarktický. Nalezena na lokalitě č.2.

Její výskyt na dalších lokalitách je velice pravděpodobný a zřejmě unikla pozornosti. Běžný

druh.

Lymnaea auricularia (Linnaeus 1758) - typ rozšíření palearktický. Roztroušený výskyt na lok. č.l

a č.4. Běžný druh.

Lymnaea peregra (O. F. Miiller, 1774) - typ rozšíření palearktický. Roztroušený výskyt na lok.

č.l a č.3. Výskyt možný i jinde. Běžný druh především tekoucích vod.

Familia: Planorbidae

Anisus leucostomus (Millet 1813) - typ rozšíření palearktický. Spíše ojedinělý výskyt na lok. č.l a

č.2. Běžný druh údolních niv (především periodické tůně a mokřady) vodních toků.

Gyraulus albus (O. F. Miiller 1774) - typ rozšíření holarktický. Spíše ojedinělý výskyt na lok. č.l

a č.4. Výskyt možný i na dalších lokalitách. Běžný druh.

Ancylus fluviatilis O. F. Muller 1774 - typ rozšíření palearktický. Roztroušený výskyt na lok. č.l.

Běžný druh tekoucích vod, který byl dříve považován za citlivý vůči znečištění.

Familia: Acroloxidae

Acroloxus lacustris (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Hojný výskyt na lok. č.6.

Běžný druh stojatých a pomalu tekoucích zarostlých vod.

Classis: Bivalvia

Ordo: Eulamellibranchiata

Familia: Unionidae

Anodonta cygnea (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Několik jedinců nalezeno na

lok. č.l pod sedimentační nádrží (pravděpodobně se tento druh vyskytuje v sedimentační

nádrži). V současné době již vzácnější mlž zařazený do návrhu Červeného seznamu měkkýšů

ČR (Beran 1995).

Anodonta anatina (Linnaeus 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Nalezeny 3 prázdné lastury na

lok. č.2. Silná populace byla zjištěna na lok. č.l. Nejběžnější mlž z čel. Unionidae v ČR.

Unio crassus Philipsson, 1788 - typ rozšíření evropský. Nalezena silná populace na lok. č.l.

Hrubý odhad velikosti populace na 350 - 400 m dlouhém úseku mezi přehradou a

sedimentační nádrží je 500 - 1 500 jedinců. Maximální hustota výskytu byla zjištěna cca 40 m

pod sedimentační nádrží a to 50 jedinců (izolované místo na mělčině, kde hrozilo při nižším

vodním stavu vyschnutí) na 0,5 m2 (na jiném místě 48 jedinců na 1 m2; na většině toku se

157

však pohybovala okolo 1 jedince na 1 m vodního toku = cca 2 m2 ). Slabá a silně rozptýlená

populace byla nalezena také nad sedimentační nádrží (možný i výskyt na lok. č. 2, kde se

tento druh v minulosti vyskytoval). Jeden z nejohroženějších mlžů Evropy, který je zařazen v

Červeném seznamu IUCN (Groombridge 1993) a také v Návrhu Červeného seznamu

měkkýšů České republiky (Beran 1995). Nalezená populace je jednou z posledních populací

v Čechách a také populací s největší známou hustotou v Čechách.

Familia: Sphaeriidae

Musculium lacustre (O. F. Muller 1774) - typ rozšíření palearktický. Ojedinělý výskyt na lok. č.l.

Běžný druh především zarostlých stojatých vod.

Pisidium amnicum (O. F. Muller, 1774) - typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt na lok. č.l a

lok. č.2 (druh však nebyl nalezen v úseku mezi oběma těmito lokalitami, především v úseku

mezi sedimentační nádrží a silnicí). V současné době vzácný mlž vázaný svým výskytem na

tekoucí vody v nižších polohách, který je zařazen v Návrhu Červeného seznamu měkkýšů

ČR (Beran 1995).

Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) - typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt na lok. č.2,

č.3 a č.5. Zatím ještě běžnější druh tekoucích vod.

Pisidium nitidum Jenyns 1832 - typ rozšíření holarktický. Hojný výskyt na lok. č.2, č.3 a č.5.

Běžný druh.

Pisidium casertanum (Poli 1791) - typ rozšíření kosmopolitní (?). Hojný výskyt na lok. č. 1 a č.3.

Zřejmě naše nejběžnější hrachovka.

Diskuse

Zajímavým a hodnotným nálezem je kromě silné populace hrachovky říční (Pisidium

amnicum) především nález silné populace celoevropsky ohroženého velevruba tupého (Unio

crassus), který se zde však vyskytuje v úseku izolovaném přehradou a sedimentační nádrží

(neplatí pro slabou populaci nad sedimentační nádrží). Značná hustota výskytu je dána

kromě dostatku živin (především úsek těsně pod sedimentační nádrží) především silnou

populací hostitele glochidií tohoto druhu jelce tlouště (Leuciscus cephalus). Bohužel díky

izolaci je tato populace využitelná snad pouze jako rezerva pro nejhorší případ, eventuelně

by část populace mohla být použita při posílení jiných blízkých populací (pokud budou

nalezeny a nebudou ohroženy znečištěním či jinými antropogenními vlivy). Pro uchování

uvedené silné populace je nutné zejména udržení silné populace jelce tlouště a vyvarování se

většího kolísání vodních stavů v toku. Pro vývoj mladých stadií by mohla být problémem

postupná změna charakteru sedimentů v horní části úseku pod sedimentační nádrží

(odplavení jemnějšího štěrkopísku - zatím nebyl tento vliv prokázán). Situace slabé populace

158

nad sedimentační nádrží by snad mohla být vylepšena vysazením většího množství jelce

tlouště (Leuciscus cephalus) a posílením populace jedinci z úseku pod sedimentační nádrží.

Vzhledem k nižší úživnosti úseku nad sedimentační nádrží by mohla být situace zlepšena

vybudováním malé, mělké a nezastíněné nádrže či soustavy nádrží (mimo vlastní tok, aby

nebyla vytvořena bariéra přirozené migraci ryb; ale s vyústěním do toku) nad populací

velevruba tupého (těsně pod či nad silnicí směrem na Lány), která by zvýšila úživnost toku,

respektive přísun potravy pro populaci velevruba tupého.

Souhrn výsledků

V r. 1995 byl proveden průzkum vodní malakofauny potoka Klíčava v CHKO a BR

Křivoklátsko.

Celkem bylo nalezeno 16 druhů vodních měkkýšů (8 druhů plžů a 8 druhů mlžů) na 6

lokalitách (4 lokality vlastní vodní tok, 2 lokality rybníky). Většina druhů patří k stále ještě

běžným měkkýšům. Výjimkou je dnes již vzácná hrachovka říční (Pisidium amnicum) a

především velevrub tupý (Unio crassus). Populace těchto dvou druhů na Klíčavě patří k

nemnoha v Čechách.

Summary

Aquatic malacofauna of the Klíčava Brook (Central Bohemia, Křivoklátsko PLA and

BR) was studied in 1995.

Altogether 16 species were found in 4 localities. The most of the molluscs be-long to

common species except Pisidium amnicum and especially Unio crassus. Big populations of these

species were found above the Klíčava dam.

Literatura

BERAN L. 1995: Návrh Červeného seznamu měkkýšů České republiky, část 1. - vodní

měkkýši. Ochrana přírody, 1: 41 - 44.

BUCHAR J. 1982: Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. Věst. Čs.

Společ. Zool., Praha, 46: 317 - 318.

GLÓER P. ET MEINER-BROOK C. 1994: Süsswassermollusken (ein

Bestimmungsschlüssel für die Bundesrepublik Deutschland). 11. Auflage, Deutscher

Jugendbund fůr Naturbeobachtung, Hamburg 136 pp.

GROOMBRIDGE B. (ED.) 1993: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals, IUCN

Gland, Switzerland and Cambridge, UK. lvi + 286 pp.

159

JACKUEWICZ M. 1993: Phylogeny and Relationships within the European Species of the

Family Lymnaeidae. Folia Malacologica, 5: 61 - 95.

JAECKEL S. G. A. 1978: Gastropoda, Lamellibranchia (in Illies J. - Limnofauna Europaea,

Stuttgart), str. 91 - 108.

LOŽEK V. 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátska. Bohemia centralis, Praha, 4: 104 - 131.

VLČEK V. (ed.) 1984: Vodní toky a nádrže. Academia Praha, 315 str. Recenzent: RNDr.

Vojen Ložek, DrSc.

Adresa autora

Mgr. Luboš Beran

Hrnčířova 1923 288 03 Nymburk

160


VODNÍ MĚKKÝŠI VŮZNICE

Freshwater molluscs of Vůznice brook

Luboš Beran

Key words: Mollusca, freshwater molluscs, Vuznice Brook, Central Bohemia

Předmluva

Tato krátká studie by měla být první v sérii studií věnovaných vodní malakofauně

vodních toků v CHKO a BR Křivoklátsko. Hlavním cílem těchto průzkumů bylo ověřit či

nalézt nové lokality vodních měkkýšů uvedených v Návrhu Červeného seznamu měkkýšů

ČR (Beran 1995) či dokonce v Červeném seznamu IUCN (Croombridge 1993), a to

především mlžů.

Charakteristika území

Hlavní zdrojnice Vůznice - Pohodnice, pramení v obci Běleč ve výšce 415 m n. m..

Vlastní Vůznice vzniká ve spojení údolí Pohodnice a Benešova luhu, jehož celá sběrná oblast

leží v lesích, daleko od ploch dotčených zemědělstvím. Po zhruba 8 km od pramene ústí

zleva do Berounky nad Nižborem v 221 m n. m.. Plochou povodí (28,2 km2), délkou toku (8

km) a průtokem u ústí (0,05 m3/s) se řadí k menším vodním tokům na Křivoklátsku (Vlček

1984). Čistota vody je hodnocena I. až II. stupněm čistoty vody (Vlček 1984).

161

Vůznice na většině toku protéká poměrně úzkým údolím (většinou v NPR Vůznice) se

zarůstajícími nivními loukami, mokřadními olšinami a několika malými obvykle obtočnými

nádržkami. Na horním toku byla vybudována větší vodní nádrž. Menší vodní nádrž na

vlastním toku je také na dolním toku pod silničním mostem.

Metodika

Sběr byl proveden na 4 lokalitách v údolí Vůznice (3 lokality v NPR Vůznice). Každou

lokalitu tvořil nejméně 50 m dlouhý úsek vodního toku, kde byl proveden ruční sběr a odběr

vzorků sedimentu kovovým sítkem. Vzhledem k možnému výskytu mlžů čel. Unionidae byl

celý úsek Vůznice od ústí do Berounky až po vodní nádrž na horním toku vizuálně

prozkoumán.

Systém a nomenklatura užívaná v této práci je podle Gloer P. et Meier-Brook C. (1994)

s výjimkou nomenklatury a systému čel. Lymnaeidae, které jsou upraveny podle Jackiewicz M.

(1993).

Dosavadní malakologické výzkumy

První nálezy měkkýšů z údolí Vůznice uveřejnil Šedý E. (1894), který z vodních

měkkýšů uvádí druh Ancylus fluviatilis.

V minulosti se průzkumu malakofauny Vůznice (resp. celé oblasti Křivoklátska)

věnoval Ložek (1975).

Přehled druhů vodních měkkýšů zjištěných dosavadními výzkumy:

Anisus leucostomus (Millet) - uváděn z lokality ležící mezi lok. č.2 a 3 (viz Přehled lokalit).

Ancylus fluviatilis Müll. - uváděn z lokality ležící mezi lok. č.2 a 3. Lymnaea truncatula (Müll.) -

uváděna z lokality ležící mezi lok. č.2 a 3. Lymnaea peregra (Müll) - uváděna z lokality

ležící mezi lok. č.2 a 3.

Přehled lokalit

V této kapitole jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit včetně kódů čtverců pro

faunistické mapování (Buchar 1982).

Lok. č.l: Vůznice - pod silničním mostem (5950)

162

Asi 300 m dlouhý úsek pod menší vodní nádrží jižně od hranice NPR Vůznice

(22.4.1995).

Lok. č.2: Vůznice - silniční most (5950)

Asi 100 m dlouhý úsek nad silničním mostem (na jižní hranici NPR Vůznice)

(25.3.1995).

Lok. č.3: Vůznice - pod nádrží (5950)

Úsek (cca 600 m) mezi ústím levostranného přítoku a větší vodní nádrží na vlastním

toku. V okolí toku se nacházelo několik malých obtočných nádržek (25.3. 1995).

Lok. č.4: Vůznice nad nádrží (5950)

Asi 50 m dlouhý úsek nad vodní nádrží včetně rozlitin na horním okraji nádrže (25.3.

1995).

Přehled zjištěných druhů

U každého zjištěného druhu je uvedeno zoogeografické rozšíření podle Jaeckela (1978)

a dále údaje týkající se hojnosti na uvedených lokalitách, eventuelně poznámky k rozšíření

druhu v ČR.

Classis: Gastropoda

Ordo: Basommatophora

Familia: Planorbidae

Anisus leucostomus (Millet, 1813) - typ rozšíření palearktický. Vzácný výskyt

(pravděpodobně splavené ulity na lok. č.l a č.2 a poněkud hojnější výskyt na lok. č.3. Běžný

druh údolních niv (především periodické tůně a mokřady) vodních toků.

Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíření holarktický. Vzácně nalezeny splavené

ulity na lok. č.l č.3 a hojný výskyt v některých obtočných nádržkách. Běžný druh.

Ancylus fluviatilis O. F. Müller, 1774 - typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt na všech

4 lokalitách. Běžný druh tekoucích vod, který byl dříve považován za citlivý vůči znečištění.

Familia: Lymnaeidae

Lymnaea peregra (O. F. Müller, 1774) f. peregra (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíření

palearktický. Vzácný výskyt na lok. č.2 a hojný na lok. č.3 (opět především v malých

obtočných nádržích). Běžný druh menších tekoucích vod.

Lymnaea auricularia (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření palearktický. Nalezena splavená ulita

na lok. č.l pod vodní nádrží (pravděpodobně splavená z vodní nádrže).

163

Classis: Bivalvia

Ordo: Eulamellibranchiata

Familia: Unionidae

Anodonta anatina (Linnaeus, 1758) - typ rozšíření eurosibiřský. Nalezeny pouze 2

prázdné lastury (1 poměrně čerstvá) na lok. č.3. Současný výskyt není vyloučen (především

ve velké nádrži na horním toku). Nejběžnější mlž z čel. Unionidae v ČR.

Familia: Sphaeriidae

Musculium lacustre (O. F. Müller, 1774) - typ rozšíření palearktický. Hojný výskyt v

obtočných rybníčcích v okolí lok. č.3. Ve vlastním toku na lok. č.3 pouze splavené lastury.

Běžný druh především zarostlých stojatých vod.

Pisidium nitidum Jenyns, 1832 - typ rozšíření holarktický. Hojný výskyt na lok. č.l, č.2 a

č.3. Běžný druh.

Pisidium casertanum (Poli, 1791) - typ rozšíření kosmopolitní (?). Hojný výskyt na všech

zkoumaných lokalitách. Zřejmě naše nejběžnější hrachovka.

Souhrn výsledků

V r. 1995 byl proveden podrobnější průzkum vodní malakofauny potoka Vůznice v

NPR Vůznice v CHKO a BR Křivoklátsko.

Celkem bylo nalezeno 9 druhů vodních měkkýšů. Ve srovnání s minulostí nebyl

nalezen pouze běžný druh Lymnaea truncatula, který mohl být přehlédnut. Některé z těchto

druhů (Lymnaea auricularia, Anisus leucostomus, Gyraulus albus, Musculium lacustre) jsou svým

výskytem více či méně vázány na vodní nádrže či periodicky zaplavované deprese v

mokřadních olšinách v nivě Vůznice a jejich výskyt ve vlastním toku je spíše náhodný (snad s

výjimkou některých pomalu tekoucích úseků). Ostatní druhy patří k typickým a běžným

obyvatelům menších tekoucích vod nižších a středních poloh.

Při průzkumu nebyly nalezeny žádné vzácnější druhy, přestože např. eventuálnímu

výskytu druhu Unio crassus byla věnována velká pozornost.

164

Summary

Aquatic malacofauna of the Vuznice Brook (Central Bohemia, Křivoklátsko PLA and

BR) was studied in 1995.

Altogether 9 common species (Anisus leucostomus, Gyraulus albus, Ancylus fluviatilis,

Lymnaea peregra, Lymnaea auricularia, Anodonta anatina, Musculium lacustre, Pisidium nitidum ,

Pisidium casertanum) were found in 4 localities.

Literatura

BERAN L. 1995: Návrh Červeného seznamu měkkýšů České republiky, část 1. - vodní

měkkýši. Ochrana přírody, 1: 41 - 44.

BUCHAR J. 1982: Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. Věst. Čs.

Společ. Zool., Praha, 46: 317 - 318.

GLOER P. ET MEIER-BROOK C. 1994: Süsswassermollusken (ein Bestimmungsschlüssel

für die Bundesrepublik Deutschland) 11. Auflage, Deutscher Jugendbund für

Naturbeobachtung, Hamburg, 136 pp.

GROOMBRIDGE B. (ed.) 1993: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals, IUCN

Gland, Switzerland and Cambridge, UK. lvi + 286 pp.

JACKIEWICZ M. 1993: Phylogeny and Relationships within the European Species of the

Family Lymnaeidae. Folia Malacologica, 5: 61 - 95.

JAECKEL S. G. A. 1978: Gastropoda, Lamellibranchia (in lllies J. – Limnofauna Europaea,

Stuttgart), str. 91 - 108.

LOŽEK V. 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátská. Bohemia centralis, Praha, 4:104-131.

ŠEDÝ E. 1894: Údolí Vůznice. Vesmír, Praha. XXIII, 16: 185 - 187.

VLČEK V. (ed.) 1984: Vodní toky a nádrže. Academia Praha. 315 str.

Recenzent: RNDr. Vojen Ložek, DrSc.

Adresa autora

Mgr. Luboš Beran

Hrnčířova 1923 288 03 Nymburk

165

166

Účelová neperiodická publikace

Není určena k prodeji obyvatelstvu

BOHEMIA CENTRALIS 24

Vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,

středisko Praha v Praze 1996

Vydání první - počet stranVýkonný redaktor RNDr. Jan NěmecSazba Lynx Soft Příbram

Vytiskla tiskárnaARS Print TEL: 692 46 85 , TEL/FAX: 692 45 90

167

168

169

170

171

172

173

174

Documents

BOHEMIA CENTRALIS