Bohemia centralis, Praha, 31: 9–13, 2011

9

Postavení Křivoklátska v rámci české přírody a krajiny The importance of the Křivoklát Area in Czech nature and the landscape

Vojen Ložek Agentura přírody a krajiny ČR, Středisko Praha, U Šalamounky 41, CZ – 158 00 Praha 5; Geologický ústav AV ČR, Rozvojová 135. CZ – 165 02 Praha 6

▒ Abstract. In the context of Central European hill countries, the Křivoklát Area is a woodland landscape which has been continuously covered by forest since the prehistoric times. Due to mild dry climate as well as varied soil and relief conditions it is characterised by a high biodiversity that has not been disturbed by human impact. At present, it represents one of the last areas with a number of well-preserved semi-natural ecosystems within the zone of Central European hill countries.

▒ Key words: Central Bohemia, Křivoklát Area, continuous woodland, royal hunting area, semi-natural habitats, high biodiversity

Obrázky 1–4 jsou zařazeny v barevné příloze na str. 553–556. Úvod V rámci vnitročeských pahorkatin a vrchovin představuje Křivoklátsko

společně s Brdy největší souvislý komplex lesů, který ani v pravěku ani středověku nepostihla významnější kolonizace a jemuž se vyhnuly jak rozsáhlejší průmyslové podniky, tak velké komunikace (obr. 1 na str. 553).

Tyto okolnosti spolu se šťastnou souhrou přírodních činitelů – suchým teplým podnebím, svébytným geologickým podkladem i reliéfem terénu, v němž

BOHEMIA CENTRALIS 31

10

se uplatňují jak říční tak vrcholový fenomén, vyústily v zachování charakteristické krajiny, která si udržela nejvíce původních přírodních prvků v rámci našich pahorkatin a nižších vrchovin. Vystihl to již významný lesník Prof. Ing. Pravdomil Svoboda, který proto Křivoklátsku věnoval monografii „Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů“ (Svoboda 1943), kde píše úvodem: „Ve středních Čechách zastihneme hojně dosti přirozená společenstva nebo aspoň původní dřeviny právě v křivoklátských lesích, které jsou proto klíčem k pochopení někdejších lesních poměrů středních Čech“ (obr. 2 na str. 554), k čemuž lze dodat – nejen lesních, ale i obecně přírodních, jak ukázal novodobý podrobný výzkum současné CHKO a Biosférické rezervace Křivoklátsko (Ložek 2001).

Jedinečnost přírodních podmínek Křivoklátska Současné přírodní hodnoty Křivoklátska jako celku a především jeho jádra,

které lze navrhnout k ochraně v kategorii národního parku, shrnuje následující přehled.

Jedinečné postavení Křivoklátska v rámci České vysočiny podmiňují tyto skutečnosti:

Jde o poměrně teplé a suché území s velkými lesními komplexy, které jsou přerušeny jen několika obdělávanými enklávami. Celá oblast leží na pevných skalních horninách proterozoika a paleozoika Barrandienu, jejichž původně parovinný reliéf je bohatě členěn sítí výrazných údolních zářezů a které dík své různé odolnosti vytvářejí bohatý soubor vrcholů se skalními výchozy. Co se týče litologického složení zde sice chybí karbonáty, nicméně rozmanitost horninového prostředí je vysoká dík přítomnosti různě úživných břidlic a drob i vložek extrémně chudých buližníků a křemenců, které vystupují jako výrazné skalnaté vrcholy. Vedle uvedených sedimentů se význačně uplatňují i vulkanity, především bazické spility a diabasy včetně svých derivátů. Intermediární andezity i kyselé ryolity a dacity kambrického stáří zde budují celé menší pohoří s výraznou morfologií, které zpestřuje krajinnou scenérii a představuje největší celek tohoto druhu v českých zemích. Zvláštností i v širším evropském měřítku jsou proterozoické silicity – buližníky a jejich skalní výchozy – kamýky bizarních tvarů v parovinném reliéfu.

Z dalších složek neživé přírody nutno vyzdvihnout suché podnebí a ostré hluboké údolní zářezy, především kaňon Berounky, které dnes představují nejlépe zachovaný příklad říčního ekofenoménu v rámci Čech (po hlubokém narušení kaňonu střední Vltavy vysokými přehradami).

Prakticky na všech dílčích tvarech reliéfu se zde zachovaly přírodě blízké biocenózy, při nejmenším v menších útržcích (což se jako všude ve střední Evropě týká především plochých klimaxových stanovišť), ale i na rozsáhlých plochách s členitým reliéfem.

Vojen Ložek: Postavení Křivoklátska v rámci české přírody a krajiny

11

Suché podnebí, substrát a reliéf přispěly k tomu, že zde přetrvaly ukázky ekosystémů ze všech fází postglaciální historie, i když plošnou převahu nabyly bučiny, po případě bukojedliny.

Přírodní zvláštnosti Křivoklátska Mimořádný charakter přírody Křivoklátska je dán mnohem vyšším stupněm

její zachovalosti ve srovnání s jinými našimi oblastmi víceméně podobného rázu. – Souvisí to nepochybně s historií osídlení, které bylo v pravěku až překvapivě řídké, zatímco masivní středověké kolonizaci zřejmě zabránila existence loveckého území českých panovníků, takže již v historické době požívala velká část Křivoklátska určitého druhu ochrany, kterou do značné míry zachovali i pozdější šlechtičtí vlastníci.

Křivoklátsko vybízí ke srovnání s jinými „srovnatelnými“ krajinami, toto srovnání však vyžaduje určitého upřesnění, popřípadě korektur. Nejblíže stojí střední Povltaví a Podyjí, ty však vlastně představují jen říční ekofenomén bez hlubšího zázemí na přilehlé kultivované a zcela změněné parovině, nehledě k tomu, že Podyjí má zcela odlišné geologické podmínky (krystalinikum). Český kras má sice v hrubých rysech podobný reliéf, ale rozhodujícím činitelem je krasový ekofenomén podmíněný extrémním chemizmem horninového prostředí, nehledě k tomu, že jde o hustě osídlenou starosídelní oblast po 7 tisíciletí přetvářenou člověkem. To do značné míry platí i pro Moravský kras, kde chybí vrcholový ekofenomén a kde není výrazně vyvinut ani ekofenomén říční. Dolní Povltaví má sice podobné geologické složení, jde však o starosídelní oblast v černozemním pásmu, tedy o krajinu velmi odlišného rázu, stejně jako průlomové údolí Ohře s výrazným anemo-orografickým systémem a výškově vysoce členitým reliéfem. S Křivoklátskem lze ovšem srovnávat i rozlehlé oblasti vnitročeských parovinných pahorkatin až vrchovin proťatých kaňonovitými údolími takových řek jako Sázava nebo Lužnice, kde je rovněž v různé míře vyvinut říční ekofenomén kontrastující s jednotvárnou pahorkatinou nad kaňonem, který hostí sice také řadu pozoruhodných druhů, nicméně v daleko menším počtu než na Křivoklátsku, nehledě k chudobě přilehlých obdělávaných pahorkatin, což již vyjádřil Josef Velenovský pádným termínem „Sahara botanická“.

Geologické a geomorfologické vymezení Křivoklátska Z uvedeného je zřejmé, že v rámci českých zemí se Křivoklátsko vyznačuje

poměrně vysokým stupněm přírodní jedinečnosti, nehledě k mimořádné zachovalosti složek živé přírody charakterizované vysokou biodiverzitou, místy

BOHEMIA CENTRALIS 31

12

upomínající i na stav v klimatickém optimu poledové doby. S těmito hodnotami do značné míry souvisí i jeho topografické vymezení.

V povědomí širší veřejnosti není totiž Křivoklátsko pojímáno jako určitá orografická jednotka, nýbrž jako velká lesní oblast v okolí hradu Křivoklát. Hranice Křivoklátska jsou do značné míry určovány geologickou stavbou. Jako část geologické jednotky barrandienu se Křivoklátsko vyznačuje povrchovými tvary uspořádanými ve směru od jihozápadu k severovýchodu. Na první pohled je nápadná jeho „páteř“ tvořená vrchy odolných kambrických vulkanitů – křivoklátsko-rokycanské pásmo. Výrazný je ovšem i celý jeho okraj na jihovýchodě, který se tyčí nad širokým úvalem Hořovické brázdy, počínaje Holoubkovskou kotlinou a konče Zdickou brázdou včetně jejího prodloužení až k Loděnicím, kde vyznívá na okraji Kladenské tabule lemující pak nevysoké lesnaté pahorky Křivoklátska na severovýchodě. Méně výrazné je ohraničení na severu, kde Křivoklátsko přechází do pahorkatiny v okolí Řevničova tvořené pískovci a jílovci permokarbonu částečně překrytými vodorovně uloženými pískovci a opukami svrchní křídy. Zde je hranice méně zřetelná, neboť okraj mírného terénu karbonských hornin neprobíhá tak přímočaře jako bok Hořovické brázdy.Krajina pak nabývá typicky křivoklátského rázu tam, kde převažují skalní horniny proterozoika. Podstatně výraznější je pak západní okraj nad plochou převážně bezlesou Rakovnickou kotlinou budovanou horninami karbonu. Dále k jihu a jihozápadu Křivoklátsko téměř plynule navazuje na málo lesnatou Kralovickou pahorkatinu, jejíž přilehlá část je ještě pojata do CHKO. Na jižním břehu Berounky a východním břehu Zbirožského potoka se pak nápadně zdvihají sopečné vrchy křivoklátsko-rokycanského pásma, které přes okolí Zbiroha dále pokračují k jihozápadu do skupiny Radče, kde výrazné hřbety včetně nejvyšší Radče již budují tvrdé horniny ordoviku a zčásti i kambria. Z uvedeného vymezení je zřejmé, že hranice je dána především geologickým podkladem podmiňujícím členitý terén z větší části pokrytý lesem.

I když krajinný ráz Křivoklátska určuje především les, nelze odsunout do pozadí ani geologický podklad, neboť všechny tři hlavní geologické jednotky se rovněž významně promítají do krajinné scenérie dík tomu, že právě na Křivoklátsku vykazují vysoký stupeň geodiverzity. Tak svrchní proterozoikum na severozápad od křivoklátsko-rokycanského pásma vyniká vysokým podílem bazických vyvřelin spilitové série, zatímco se na jihovýchodě vyznačuje hojným výskytem buližníkových vložek vystupujících jako nápadné kamýky.

Samo křivoklátsko-rokycanské pásmo představuje v rámci českých zemí jedinečný kompaktní celek kyselých až intermediárních vyvřelin pacifického typu dokonale odkrytý údolním zářezem Berounky a jejích přítoků, nehledě ke skalnatým vrcholům. Dacitová soutěska Jezírek na Zbirožském potoce (obr. 3 na str. 555) nebo andezitová Týřovická skála (obr. 4 na str. 556) představují u nás největší přirozené odkryvy těchto hornin. Též ordovik lemující Křivoklátsko na jihovýchodě a vystupující i jako tektonicky oddělené ostrovy v přilehlém proterozoiku budují vedle břidlic a pískovců i odolné křemence a silicity (skalní

Vojen Ložek: Postavení Křivoklátska v rámci české přírody a krajiny

13

hřeben s hrady Žebrák a Točník, Krušná hora), nehledě k významnému zastoupení bazických vulkanitů komárovského pásma. Dík své geologické stavbě vystupuje Křivoklátsko jako svérázná krajina, která se zřetelně odlišuje zejména od jednotvárných pahorkatin na krystaliniku. Ostatně i bohatství a charakter její živé přírody jsou do značné míry podmíněné pestrým vývojem i příznačnými terénními tvary jednotlivých hornin.

Lesy Křivoklátska Na závěr naší charakteristiky se však ještě vraťme k lesu. Hlavní dřevinou

byl nepochybně buk, který však nedokázal na suchých místech potlačit plošky doubrav, reliktních borovic, suťových porostů i menších otevřených ploch – pleší. Ještě v prvé polovině 19. století hrála na velkých plochách významnou roli jedle (jihovýchod oblasti, polesí Kolny), na pseudoglejových půdách často v kombinaci s dubem (P. Svoboda). K jejímu masovému úhynu došlo ještě v suchém roce 1947.

Milovník přírody a citlivý znalec lesa při toulkách Křivoklátskem vycítí, že mnohé lesy zde dosud mají zvláštní kolorit – genius loci, který na řadě míst revokuje dávné scenérie světlých květnatých hájů časné poledové doby, jaké bychom jinde v současné české krajině již stěží nalezli. Je to zcela jiný svět než v horských hvozdech nebo v jednotvárných jehličnatých monokulturách, je to pozdrav zlatého věku, kdy se příroda probouzela po dlouhých tisíciletích ledové doby. Právě v tom tkví jedna z hlavních hodnot křivoklátské přírody, kterou bychom měli citlivě udržovat a střežit uprostřed dnešní uspořádané, ale namnoze ochuzené krajiny.

Literatura

Ložek V. (2001): Chráněná území ve světle své krajinné historie – Křivoklátsko – královský les ve středu Čech. – Ochrana přírody, 56/4: 103–107, Praha.

Svoboda P. (1943): Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů. – Studia Botanica Čechica, VI, 228 stran, 2 mapy, Praha.

BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článkům V. Ložka, P. Hůly a J. Hoška na str. 9–13 a 15-19

553

Obr. 1. Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko. Vyznačeny hranice chráněné krajinné oblasti (CHKO), hranic maloplošných zvláště chráněných území (MCHÚ) a hranice uvažovaného národního parku (NP). Připravila Věra Šilhánová. Fig 1. Křivoklátsko Protected Landscape Area. Map with boundaries of the Protectes Landscape Area (CHKO, in English PLA), boundaries of the small-sized especially protected areas (MCHÚ) and boundaries of the proposed national park (NP). Prepared by Věra Šilhánová.

Maloplošná zvláště chráněná území / small-sized especially protected areas: 1 – PR Prameny Klíčavy 2 – PR Údolí Klíčavy 3 – PR Svatá Alžběta 4 – PR Brdatka 5 – PR Na Babě 6 – NPR Vůznice 7 – PP Valachov 8 – PR Nezabudické skály 9 – PR Stříbrný luh

10 – PR U Eremita 11 – PR Kabečnice 12 – NPR Velká Pleš 13 – PR Čertova skála 14 – PR Vysoký tok 15 – NPR Týřov 16 – PR Dubensko 17 – PR Červený kříž 18 – PR Jezírka

19 – PR Lípa 20 – PP Stará Ves 21 – PP Zdická skalka

u Kublova 22 – PR Jouglovka 23 – NPR Kohoutov 24 – PP Trubínský vrch 25 – PP Vraní skála

BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku V. Ložka na str. 9–13

554

Obr. 2. Na Křivoklátsku se dosud setkáváme s porosty, které mají nejen přirozenou skladbu, ale i dostatek padlého dřeva, v němž žije bohatá fauna bezobratlých, která v hospodářských porostech dávno vymizela (PR Stříbrný luh). Foto Pavel Mudra.

Fig. 2. Nature Reserve Stříbrný luh. Photo Pavel Mudra.

BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku V. Ložka na str. 9–13

555

Obr. 3. Křivoklátsko: PR Jezírka. V odolných sopečných horninách křivoklátsko-rokycanského pásma vyhloubily potoky stékající k Berounce skalní soutěsky, jako Zbirožský potok v šedých dacitech v divoké rokli Jezírek. Foto Pavel Mudra.

Fig. 3. Nature Reserve Jezírka. Photo Pavel Mudra.

BOHEMIA CENTRALIS 31 (2011) K článku V. Ložka na str. 9–13

556

Obr. 4. Křivoklátsko: NPR Týřov. Dosud volný tok Berounky vytvořil v tvrdých vulkanických horninách jedinečný příklad říčního fenoménu, kde se ze suťových lesů tyčí slunné skalní stěny, jako andezitová Týřovická skála, porostlé pestrou vegetací skalních stepí. Na obrázku zachycen jarní aspekt s rozkvetlou tařicí skalní (Aurinia saxatilis). Foto Pavel Mudra.

Fig. 4. National Nature Reserve Týřov. Photo Pavel Mudra.