Bohumil Hrabal

Vychází k autorovým sedmdesátým pátým narozeninám.

JOHANN WOLFGANG GOETHE

I

není ani pro zábavu, ani abych si ukrátil dlouhou chvíli, nebo dokonce abych líp usnul, já, který žiji v zemi, ve které

všechny cihly a kameny a trámy, aby pak nastala chvíle, kdy domy se sesouvají tiše jak šaty, jak zaoceánský parník po

Page 1

takových lidech, jako jsem já.II

Page 2

korunu, a nikdo se nad tím nepozastavil a nikdo nad tím neplakal, ani já jsem neuronil slzu, jen jsem stál, usmíval jsem

knihy, když lis zacinkal v poslední fázi a drtil knihy silou dvaceti atmosfér, slyšel jsem drcení lidských kostí, jako bych

teprve když jsme drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší. Pak teprve provlíkám dráty a utahovákem spoutávám balík v té

dneska jsem si poprvé všimnul, že už ani nevnímám, že nakládám a presuju myšky, celá hnízda myších rodin, když

Page 3

Page 4

knížek a knih.III

dojmula akademická zpráva o tom, jak krysy a potkani vedli zrovna tak totální válku jako lidé, že ta jedna válka už

Page 5

svého presu, byl jsem obohacen o další poznání, že pod mýma nohama probíhá ve všech kanálech krutá bitva, takže í

kuželkách, když jsem hodil kouli, vždycky dotknul kolenem udusané hlíny kuželníku, vždy jsem byl vzrušený, když

by mohla podržeti svoji slávu, musela nésti jen svoji hanbu, za kterou nemohla, protože to, co se jí stalo, bylo lidské,

Page 6

Renner druhý den ráno, když celý zbytek noci jsem ji prosil, aby mi to, co se stalo, odpustila, neodpustila a odejela

život. Dneska byl krásný den.IV

Page 7

páru, že zdálky vypadaly, když vlekly svoje loktuše, jako by na zádech nesly malý vagón nebo tramvaj –, tak když už

Page 8

Miroslavem Ruttem a Karlem Engelmüllerem, a podal jsem je profesorovi, který pracoval v Divadelních novinách, a

Page 9

se a

V

Page 10

Page 11

ani Schopenhauer nebyli velitelé protivných vojsk, protože ti dva by vedli válku zrovna takovou, jako ji vedou dva

odplatu za všechny balíky, do kterých jsem je kdy slisoval. Tak jsem ležel v polospánku docela zmožen hryzáním knížek

Page 12

osvobozeného Danzigu, Hitlera vstupujícího do osvobozené Varšavy, Hitlera vstupujícího do osvobozené Prahy,

VI

Page 13

stoupal ke stropu haly a pás zas pohyboval papírem trhavými pohyby a sypal materiál rovnou do oválného koryta

vyjela na rampu a opravdu odtud rovnou do vagónu, s balíky tak ohromnými jako pomníky zámožných rodin na

Page 14

oranžovýmarukavicema, chytil jsem se za hlavu a odcházel jsem chodbou, za mnou zazníval ve všech tóninách smích, od kteréhojsem prchal dlouhou chodbou lemovanou tisíci balíky knih, celý náklad knih defiloval a pádil nazad tak, jak já jsem

sebevraždách, o Demosthénovi, o Platónovi, o Sokratovi, kdybych já tak mohl jet s brigádou socialistické práce na

pres, letní zájezd brigády do Helady, a já jsem lempl. A tak jsem celé odpoledne pracoval v jednom tažení, nakládal jsem

Tak jsem pracoval, jako bych nakládal lopatou hromadu neživé hlíny, mašina pracovala jako šílená, krchtala a škubala

jsem se nedal a pil jsem po troškách, tak jako když jsem byl malý, tak po lžících jsem polykal rybí tuk, tak odporné bylo

Page 15

filozofických knih, ale já jsem ty knihy naložil do koryta, zahlédnul jsem pouze, srdce mi to mohlo utrhnout, Metafyziku

Page 16

VII

oceán. A tak jako vždycky, ihned jsem si vzpomenul na Frantíka Šturma, kostelníka od svaté Trojice, který sbíral

Page 17

profesor estetiky se polekal, až propadl v kolenou, a ukázal na mne prstem a zvolal… Vy jste ten mladej a vy jste i ten

kácí chrám svaté Trojice, vidím, že už nevidím, vidím, že jsem slisován a propojen s cihlami a trámovím a klekátkem, a

duševním.VIII

Page 18

chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám

našeho fotbalového klubu a utekl jsem za vesnici do polí a tam jsem meditoval, zda mne osud nevaruje, protože tenkrát

Page 19

Page 20

Adagio lamentoso

PamátceFRANZE KAFKY

a ty jsi poukaz na rašelinnou koupel,

zelené ruce osmi set dívek jsou základ sladkého vyznání,

v odposlouchávajících houštinách

avšak jediný den strávený s milovanou dívkou na norském ledovcije milostnou burzou všech dobrých lidí.

rád bych jediným rycnutím odhalil všechny tvoje myšlenky,jediným brutálním škubnutím, tak jako se strhává podprsenka,

tak jako se strhává spodní prádlo.

Vidím, jak sleduješ se mnou ten vzestupný pád,vidím, že ani jediná fáze tohoto striptýzu ti neunikla.

Page 21

a ty se na mne usmíváš, když vidíš,

mi je milejší smutek,

která padla do medových pláství mého mozku,

srká poslední trámoví,

a budoucnost lidstva je knihkupectví.

textových písní novinové poezie.

a tohle je tvoje toaleta z hedvábí barvy slonové kostia je v empírovém vzoru

a tohle jsou tvoje záda grošovaná pivními tácky

a senem k nepoznání.

ale já zatím závidím vzduchu, že jím prokluzuješ

závidím skelnému papíru, kterým jsi potažena,

Page 22

náhrdelník ústních pastilek,

než v dáli jedoucí rychlovlak.

nedostal práci,

vidím své semeno, jak proti proudu je vsrkáváno nazpátek až k první poluci jak horský pstruh,

jsem vsrknut nazpátek až do chámovodu praotce Adama.

za ubrusem této krajiny se prostírá životodárná prázdnota

louka kvetoucích margaretek vydává neslyšný zvuk

teskná krása,radostná prázdnota obaluje události igelitovým pláštíkem,

Page 23

do klínu sbíhajících se korun borovic,

avšak z jablka polepeného literami lze znovu sestavit bibli,

myslím na tvoje záda,

myslím na tvoje selské boky stažené korzetem

vertikálou tvého pohlaví, horizontálou tvých úst.

Partyzán Czesko mi napsal, že jsem studna,

Voda se zmladila

A amen.

Page 24

textu, který jsem nazval Adagio lamentoso… Tak vznikl text, na kterém jsem s rozkoší pracoval více než dvacetkrát,

1983

Page 25