Bohumil Stehlík ( 1 9 0 2 - 1 9 9 1 )

V letošním roce je tomu již sto pět let od narození pana Bohumila Stehlíka, který pracoval jako ředitel několika dětských domovů Zemského ústředí péče o mlá-dež (ZÚPM) v době předválečné, válečné a těsně po 2. světové válce.

Pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Václav Stehlík vystudoval učitelský ústav v Příbrami a po jeho absolvování získal místo učitele v Licibořicích u Chrudimi. Od roku 1905 působil jako řídící učitel v Kameníčkách u Hlinská. V té době do této horské vesnice zajížděl malíř Antonín Slavíček a jeho děti docházely do místní školy.

Bohumil Stehlík se narodil 5. 2. 1902, v y s t u d o v a l g y m n á z i u m v C h r u d i m i a se svým blízkým př í te lem ze s tudi í B o h u m i l e m L a u š m a n e m , b u d o u c í m ministrem průmyslu ve vládě prezidenta Beneše,1 vstoupil do sociá lnědemokra-tické strany jako přesvědčený vyznavač a propagátor sociální spravedlnosti v nej-širším okruhu lidské společnosti.

Bohumil Stehlík začal učit v Hlinsku, kde v té době vznikla pobočka Zemského ústředí péče o mládež. Při je j ím slav-nos tn ím otevření se seznámil s Vojtou

Benešem, předsedou ZÚPM a bratrem prezidenta Beneše.2 Ten ho získal pro práci v oblasti sociální péče. B. Stehlík byl členem sociální demokracie a účastnil se mnoha aktivit, o kterých se zmiňuje re-gionální tisk v článku z roku 1938, kdy se loučí s mladým učitelem při jeho odchodu z Hlinská na první působiště ve vedení ústavu v Mariánských Lázních.

Po diferenčních zkouškách ze speciál-ních pedagogických oborů se stal Stehlík ředitelem Masarykova dětského domova a zotavovny České zemské péče o mládež v Čechách, sídlící v Mariánských Lázních. Zde se staral o výchovu dětí zanedbaných vlastní rodinou a také o děti, které sem byly umísťovány, neboť potřebovaly zota-vení z důvodu tělesného oslabení. V roce 1939 byl za dramatických okolností celý ústav z Mariánských Lázní evakuován do Načeradce u Votic. Pan Stehlík byl nucen, kvůli získání souhlasu s evakuací ústavu do vnitrozemí, jednat se samotným K. H. Frankem. Němečt í představitelé v Mariánských Lázních oslavovali vítěz-ství. Při přestěhování zařízení výchovného ústavu vypomohli s nákladními auty vo-jáci z plzeňské posádky.

1 Spolužák z Chrudimi, sociální demokrat, ve vládě Edvarda Beneše ministrem průmyslu a místopředseda čs. vlády in Ladislav Bittman: Špionážní oprátky, Mladá fronta, 1992.

2 Vojta Beneš (1878-1950), bratr prezidenta Edvarda Beneše (1884-1948). V letech 1913-1914 studoval systém školství v USA, působil jako zemský školský inspektor, byl poslancem za Čs. sociální demokracii a také r. 1935 senátorem Národního shromáždění, zemřel v USA.

Po Mar iánských Lázních n a s t u p u j e do Zemského dětského domova v Krn-sku u Mladé Boleslavi. Ten je určen pro sirotky, déti z početných rodin a hlavně z takových rodin, ve kterých není o děti postaráno ani po stránce materiální, ani po stránce mravní. Byl to domov, který zřídil pro sirotky podpůrný fond Česko-slovenské obce legionářské ve spolupráci s Kanceláří čs. legií.3

V roce 1940 nas tupuje B. Stehlík do Dívčí výchovny v Dobřichovicích. Kro-mě vytvoření opt imálních duchovních a mater iá lních p o d m í n e k v ústavu, se významné angažoval po d ruhé světové válce i politicky. Aktivně se podílel jako účastník ná rodn ího boje za osvobození povstání v květnu 1945. Byl členem so-ciálnědemokratické strany a předsedou její místní organizace. Byl v roce 1945 zvolen p r v n í m p ř e d s e d o u M í s t n í h o n á r o d n í h o v ý b o r u v Dobř i chov i c í ch a o rgan izačné se podí le l na rozší ření sokolského areálu.

Ve funkci ředitele Dívčí výchovny se snažil výchovně podpoř i t každého jed-notlivce tak, aby na základě získaných vědomos t í a zvn i t řněných morá ln í ch zásad uspěl v osobním životě i ve spole-čenském prostředí. To ocenil i dr. Štam-pach v publikaci „Výchovna dr. Marie Nečasové" (1947, s. 97). Štampach napsal, že do výchoven byla umísťována mládež zanedbaná, toulavá, která se poprvé do-

stala do konfliktu s právními předpisy a se společností. Tyto výchovny měly ráz ochranných domovů, v nichž ovšem se vychovávalo především prací, zvláště v za-hradě a na poli, vedle toho také i v dílnách a v ústavní domácnosti. Ve výchovnách byla zavedena soustava mravních skupin. Technické prostředí nemělo ráz trestnic a kasáren, byly to upravené vily a domy uprostřed zahrad a polí. Výchovny měly v z o r n o u s amosp rávu chovanců a své ústavní besedy a časopisy. Vzorem byla „Výchovna dr. Marie Nečasové" v Dobři-chovicích u Prahy.

Po válce roku 1946 byl ředitel Bohumil Stehlík jmenován zmocněncem Minis-terstva sociální péče pro inspekci ústavů v ČSR.

V roce 1953 byl v Dobřichovicích zřízen dětský diagnostický ústav. Bohumilu Steh-líkovi bylo nabídnuto jeho vedení, ale od-mítl. Tento typ zařízení mu nevyhovoval. Dostal nabídku od Červeného kříže a vedl školicí středisko v Zásmukách - Nesměni. Na vyžádání KNV Praha odchází jako ředitel do tzv. Olivovny, ústavu v Říčanech - Radošovicích (ta byla postavena z peněz nadace manželů Olivových a měla kapaci-tu pro 200 dětí).

Nutno podotknout, že při veškeré peda-gogické činnosti mu byla podporou man-želka, která vždy pracovala v zařízeních jako hospodářská správkyně a zároveň jako pedagogický pracovník.

5 Podobné ústavy - domovy - legionářských sirotků byly ve Veleslavíně u Prahy a v Bystřici pod Hostýnem.

m

V roce 1954 přijeli ve večerních hodi-nách do Olivovny pracovníci Minister-stva vnitra a bez udání důvodů provedli důkladnou prohlídku privátních věcí celé rodiny. Ředitele Stehlíka odvezli př ímo do vězení v Ruzyni. Rodina nebyla o zatčení vůbec i n fo rmována . V dobř ichov ické výchovně byl za ředitelování B. Stehlíka na praxi nadaný student filozofické fa-kulty Stanislav Klouda, který chovankám nakreslil plánek Prahy a vyznačil na něm důležitá historická místa. Podle tohoto plánku je učil znát Prahu a její historii. Při policejní prohlídce byl plánek zabaven a vyšetřující orgán v označených místech spatřoval tajné schránky pro špionážní činnost. Po třech týdnech výslechů si pan Stehlík vzpomněl, o co jde, a důkaz byl proto odložen. Půl roku byl v samovazbě. Zhubl se o 35 kg. Byl neustále tvrdě vyslý-chán a přinucen k doznání viny. 28. října 1954 začal proces s ním i s dalšími předsta-viteli bývalé sociální demokratické strany. B. Stehlík byl odsouzen ke 13 letům vězení. Byly vyneseny i tři doživotní tresty.

Nejprve byl vězněn v uranových dolech v Jáchymové a pak v Leopoldově na Slo-vensku. Po odsouzení jej mohla manželka navštěvovat jednou za čtvrt roku s jedním z dětí. Propuštěn byl na amnestii v roce 1961. V roce 1968 bylo trestní řízení zasta-veno a obvinění byli rehabilitováni. Bylo konstatováno, že byli odsouzeni protipráv-ně. Rozsudek byl zrušen už v roce 1966 pro prokázané násilí v administrativním řízení . Soud zrušil rozsudek proto, že doznání bylo vynuceno.

Po návratu z vězení pracoval B. Stehlík na stavbě cementárny v Lochkové. Po půl roce nastoupil do skladu nakladatelství Práce a odtud odešel do důchodu. V Dob-řichovicích se rodina ředitele Stehlíka usídlila natrvalo. V rodinném domě zde dosud žije j eho syn JUDr. Jiří Stehlík s manželkou.

Bohumil Stehlík zemřel 17. 11. 1991. Je pochován spolu s manželkou Marií a dce rou Evou v C h l u m u u Hl inská , odkud pocházela jeho žena, v kraji jeho šťastného mládí.

Touto vzpomínkou chci položit nejen kytičku na hrob u příležitosti výročí, ale i př ipomenout skvělého pedagoga.

Literatura: Dobřichovické kukátko. 2004, XX, č. 2

- Léto. Dopis panu Stehlíkovi od Zemské péče

o mládež v Čechách. Praha, 19. května 1938.

Mladá fronta ze dne 16. 5. 1947. Pohled do dě tského domova v zámku

Krnsku. Večerní České slovo ze dne 19. 9. 1939.

ŠTAMPACH, F. O štěstí národa. Praha : Jedličkův ústav v Praze VI, 1947.

Šťastný domov. Rodný kraj ze dne 25. 1. 1940.

Útulek pro chudé opuštěné děti. Stráž lidu, č. 5 ze dne 3. 2. 1940.

Záchrana nejchudších z chudých. Mlado-boleslavské listy ze dne 31.1. 1940.

Další informace k článku: Dostupné na W W W : <http:/ /www.pluhu-

vzdar.cz/eb/vojtech.php>. D o s t u p n é na W W W : <ht tp : / / z ivo top i -

syonline.cz/edvard-benes. php>.

D o s t u p n é na W W W : < w w w . c s o l - h k . wz.cz/index>.

Vzpomínky pana JUDr. Stehlíka na otce pana Bohumila Stehlíka. Květen - pro-sinec 2007.

Helena Velebilová

Oznámení

Dne 11 .2 .2008 jsme se naposledy rozloučili s výborným člověkem,

paní ředitelkou Mgr. Ludmilou Pernicovou, rozenou Kohoutkovou.

O d roku 1966 do roku 1985 působila jako ředitelka ve Speciální mateřské škole v Brně na Barvičově ulici. Stála u vzniku speciál-ních škol v městě Brně, zdůrazňovala včasnost péče o postižené děti a propagovala ji. Byla uznávanou odbornicí při tvorbě výchov-ně-vzdělávacích programů, úzce spolupracovala s ministerstvem školství. Po odchodu do důchodu byla vítaným zástupem ve ško-lách, kde byla stále velkým př ínosem pro jejich rozvoj a laskavou učitelkou post iženým dětem. M n o h o rodičů dětí jistě vzpomíná na její citlivý přís tup a rady při výchově dětí. Byly to rady nejen odborné , ale hlavně lidské.

Paní ředitelka Pernicová byla respektovanou ředitelkou, dobrou pří telkyní p ro všechny zaměstnance , člověkem, na k terého se nezapomíná . Její místo zůstalo prázdné. Nám všem bude velmi chybět. Čest její památce.

PaedDr. Věra Havlíčková a Mgr. Věra Trhlíková ředitelky speciálních škol Brno

m