• Upload

  • View

  • Download

Embed Size (px)

Citation preview





r j q

A/m/ I

A C A D E M I A / P R A H A

LISTO PA D 1979I SSN 0 0 0 9 . 0 4 7 6


Časopis Cs. vědecké společnosti p ro m ykologii p ro šířen í znalosti hu b po s trán cevědecké i p rak tick é

! R o č n í k 33 C í s l o 4 L i s t o p a d 1 9 7 9

V e d o u c ! r e d a k t o r : doc. RN D r. Zdeněk Urban, DrSc.

R e d a k č n í r a d a : prof. Karel Cejp, D rSc.; RND r. Petr Fragner; M UDr. Josef Herink; RNDr. Věra Holubová, CSc.; RNDr. František Kotlaba, CSc.; ing. Karel Kříž; RNDr. Vladimír Musílek, CSc.; doc. RNDr. Jan Nečásek, CSc.; ing. Cyprián Paulech, CSc.; prof. Vladimír Rypáček, DrSc., člen koresp. ČSAV ; RND r. Miloslav

Staněk, CSc.V ý k o n n ý r e d a k t o r : RNDr. Mirko Svrěek, CSc.

Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: 115 79 Praha 1, V áclavské nám.68, Národní muzeum, telefon 269451—59.

3. seš it vyšel 15. s rp n a 1979


M. S v r č e k : N ové nebo m éně znám é diskom ycety. X ......................................................193Z. P o u z a r : P oznám ky o taxonom ii a n o m en k la tu ře rodu N u m m u la ria (Pyre-

nom ycetes) ..................................................................................................................................207J. S t a n g l a J. V e s e l s k ý : Inocybe m etrod ii sp. nov. (P říspěvky k poznán í

vzácnějších v láknic . Č ást 1 6 .) .................................................................................................... 220M. S v r č e k a W. M a t h e i s : O nálezu H elo tium long isporum S chw eers ve

Š výcarsku a jeh o to tožnosti s P haeohe lo tium geogenum (Cooke) com b. nov. 225 P. F r a g n e r , J. H e j z l a r a M. R u b e š : O tom ykózy a m ykofló ra o titid . . 229M. S v r č e k : V ýznam ná výročí světových m y k o l o g ů .................................................237R e f e r á t y p ř e d n e s e n é n a c e l o s t á t n í m s e m i n á ř i „ N e o b ­

v y k l é o t r a v y h o u b a m i “ (P raha, 5. IV. 1 9 7 9 ) ............................................. 245V ý z v a k e s p o l u p r á c i p ř i m a p o v á n í j e d o v a t ý c h d r u h ů h u b

v C S S R (B. H l ů z a ) .............................................................................................................251Z p r á v a o X X . v a l n é m s h r o m á ž d ě n í C V S M , k o n a n é m d n e

4. 6. 1979 (S. Šebek) ............................................................................................................ 252S e m i n á ř „ O c h r a n a h u b a j e j i c h ž i v o t n í h o p r o s t ř e d í “ (S.

Š e b e k ) ......................................................................................................................................... 253R e f e r á t y o l i t e r a t u ř e : J . A. S ta lpers, Id en tifica tio n of w oo d -in h ab itin g

A phy llophora les in p u re cu ltu re (J. K lán , str. 219); M ichael-H enn ig -K reise l, H andbuch fiir P ilz freu n d e 1,3 (M. Svrček , s tr. 255); H. Jah n , P ilze d ie an Holz w achsen (F. K o tlab a a Z. P ouzar, s tr . 255).

P ř í l o h y : černob ílé tab u le : X I. a X II. B iscogniauxia sim plic io r Pouz. — X III. a XIV. P haeohelo tium geogenum (Cooke) S vrček e t M atheis.


ROČNÍK 33 1979 >SEŠIT 4

New or less known Discomycetes. X.

N ové nebo m éně znám é diskom ycety. X.

M irko S vrček

T w o new species of H elotia les from C zechoslovakia a re described : R u t- s troem ia carbonicola an d S clero tin ia pseudopla tan i. T w en ty -one com binations a re proposed, an d sev era l species (new reco rds fo r C zechoslovakia) a re m entioned .

Jsou popsány dva nové d ru h y d iskom ycetů : R u tstro em ia carbonicola a S clero tin ia pseudopla tan i. J e p rovedeno 21 nových p ře řazen í a uvedeno něko lik d ru h ů nových p ro Č eskoslovensko.

Belonidium nylanderi (Rehm ) comb. nov.

B asionym : E rinella n y la n d eri R ehm , A scom yc. in R abenh . K ryptog .-F l. (2) 3 :9 1 0 , 1893.

R aitv iir (1970) em ended th e genus B elonidium Mont. et Dur. 1846 (non auct. al.) fo r some species of D asyscyphus S. F. G ray (s. 1.) having apothecia broadly sessile to substip ita te , ex ternally clothed w ith long, flexuous, obtuse, m u ltisep ta te hairs w ith th in or m oderately th ick sm ooth walls. The w alls of hairs a re covered only by easily detached granules dissolving in KOH solution. Of th ree species occurring on dead herbaceous stem s tw o of them are con­spicuous by th e ir characteristic reaction in KOH solution: the sap of hairs and excipular cells tu rn s deep violet, and diffuse out. Both species d iffe r in size of ascospores, B elonid ium su lphureum (Fr.) R aitv iir sensu R aitv iir having spores 20—40 X 2—3 ,um large, B elonidium violascens R aitv iir 8—12 X 1,5—2 um only. The colour reaction can be easily observed in a drop of KOH solution as a violaceous dye. In accordance w ith th e C entraleuropean trad itio n I follow R ehm ’s in te rp re ta tio n (1893) w ho described the long-spored species as Erinella nylanderi Rehm (1. c.), the sm allspored one as Lachnum su lphureum (Pers. ex Fr.) K arst. = D asyscyphus su lphureus (Pers. ex Fr.) Massee. As th e genus Erinella Sacc. is now synonym ized w ith D asyscyphus S. F. F ray (s. 1.) (Dennis 1949), th e tra n sfe r of E. nylanderi in to the genus B elonidium M ont, et Dur. em. R aitv iir is proposed. D ennis (1962) synonym ized R ehm ’s Erinella nylanderi w ith D asyscyphus su lphureus b u t w ith some reservation (“th e w hole species complex evidently deserves fu r th e r critical s tu d y “).

The th ird species of those closely re la ted discomycetes, B elonidium leuco- phaeum (Pers. ex Weinm.) Raitv. [= D asyscyphus leucophaeus (Pers. ex Weinm.) Massee] has hairs contain ing b righ t yellow pigm ent diffusing in KOH solution w ith no change in hue, and spores 11—18 X 1,5—2 ,um. The la tte r species is th e m ost common of all herbicolous ones. B elonidium nylanderi is less common, and h ith e rto it w as collected in Czechoslovakia on stem s of


l z ^

IP’ 11 ti!fe ii i 1# ¡1.1

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979

1 9 4

Urtica dioica only. Several findings from S outhern Bohem ia w ere recorded by m e recen tly (Svrček 1978, as D asyscyphus nylanderi). V elenovský (1934) did not described it, bu t some collections iden tified by him as Lachnum sulphureum and preserved u n d er th is nam e in PRM, represen t B elonidium nylanderi.

B isporella pallescens (Pers. ex Fr.) C a rp en te r e t K orf

This species is characteristic by its conidial state, Bispora antennata (Pers.) M ason = B. m onilioides Corda, form ing a short black m ould on h a rd wood, especially on th e cut surface of stum ps. The relatively m inute (0.5—1.5 m m across) w hitish or pale yellow apothecia grow am ong th is hyphom ycete. The fungus is know n also under th e nam e H elotium m oniliferum (Fuck.) Rehm = = Calycella m onilifera (Fuck.) D ennis (1956). In Bohemia, it was form erly perhaps m ore common (Corda 1836 recorded it fo r th e firs t tim e as Bispora m onilifera b) condensata from th e v icinity of Liberec), bu t a t p resen t it occurs probably rarely . In PRM I found it assigned to H elotium duriusculum Velen. (H elotium eburneum Velen, in exs., nom. nud.), PRM 148484: Bohem ia centralis, Jevany, Fagus sylvatica, 16. XI. 1923, leg. Velenovský. The collection is per­fectly preserved, w ith fu lly m atu re apothecia, and represen ts the firs t voucher specim en of th is Bisporella from our country. D uring last years it has been collected on several localities in Czechoslovakia by V. H olubová-Jechová:

B ohem ia Occident., in s ilva v irg in ea “D ia n a “ ap u d P řim d a p ro p e T achov, ad tru n c u m p u tr . d e iec tum Fagi sylva ticae , 28. X. 1970 (PRM 820698). — B ohem ia centr., in silva “T ru b a “ p rope K ostelec n. Čer. lesy, ad codicem Fagi sy lv ., 24. X. 1978 (PRM 820696). — M oravia , m on tes B eskydy, in silva v irg in ea “S a la jk a “, ad tru n cu m p u tr . d e iec tum Fagi sy lv ., 7. V III. 1972 (PRM 820695). — S lovakia, m on tes V táčn ík , in m ote V táčn ík (1346 m s. m.) p rope locum “ V oda“ h au d p rocu l K lak, ad tru n cu m deiec tum Fagi sy lv . 18. IX . 1971 (PRM 820697). — S lovakia, m ontes Z ápadně T atry , in m on te S k a lk a p rope v icum v O rav iciach , ap u d opp idu lum T rstená , ad codicem Fagi sylv ., 22. IX . 1971 (PRM 820699). — S lovakia, in cliv is o rien t, v ersu s a pago R uská N ová Ves p rope P rešov , ad tru n c u m p u tr . d e iec tum Fagi sylv., 16. V III. 1972 (PRM 820694).

Bisporella subpallida (R ehm ) com b. nov.B asionym : P hialea subpa llida R ehm . A scom . in R abenh . K ryptog .-F l. (2) 3 :7 1 0 ,


The apothecia of th is discomycete, recorded fo r th e firs t tim e from Bohem ia by V elenovský (1934) as H elotium subpallidum (Rehm) Velen., have th e sam e s tru c tu re of excipulum as a typical Bisporella Sacc. (1884; syn.: Calycella Boud. 1885), and therefo re th e tra n sfe r to th is genus is proposed. The species is not uncom m on on decorticated wood of various frondose trees and shrubs, especially

1. 1. B e lo n id iu m n y la n d er i (R ehm ) Svrček . Tw o apo thec ia , tw o h a irs , ascus w ith parap h y ses, ascospores, cells of th e ex c ip u lu m (PRM 805305, S o u th e rn B ohem ia, “U M ostu“ n e a r V arvažov , V rtica dioica, 10. V III. 1963, M. Svrček). — 2. B isporella pallescens (Pers. ex Fr.) C a rp e n te r e t K orf. T h ree con id ia of B ispora an tenna ta (Pers.) M ason, ascus w ith p arap h y ses, apo thec ia , ascospores, m arg in of excipu lum (PRM 148484). — 3. B isporella subpa llida (Rehm ) Svrček. A pothecia , ascus w ith parap h y ses, ascospores, m a rg in of exc ipu lum (S ou thern B ohem ia, n a tu re rese rv e “O polenec“, A ln u s incana, 30. X. 1977, J. K u b ick á an d M. Svrček). — 4. D asyscyphus agropyri (Velen.) Svrček. A po thec ia (left from a collection in S ou thern B ohem ia, P rud ice , 4. V III. 1946), ascus w ith p araphyses, ascospores, h a irs ; r ig h t apo thec ia an d h a irs w ith ex c ip u la r cells (lectotype, PR M 147833). M. S vrček del.

S V R C E K : N EW O R L E S S K N O W N D ISC O M Y C E T E S . X .


on the cut surface of Corylus avellana, bu t also of Carpinus betulus, Sa lix sp., F raxinus excelsior, Quercus sp., Acer sp., A ln u s glutinosa. A pothecia occur from la te au tum n th rough m ild w in ter till early spring. A bout th ir ty localities in C entral Bohem ia are now know n (PRM), also occurring in S outhern Bohem ia (Svrček 1978).

Cenangiopsis quercicola (Romell) R ehm

A ra re species, d istinguished in its conspicuous lanceolate paraphyses fa r exceeding the asci. I found it am ong th e un identified m ate ria l of herbarium specim ens in a collection of F. K otlaba: Slovakia, V táčnik-M ountains, in the valley “Jad iakova dolina“ south of th e hill “Cuklový vrch ( = V rátiště)“ near B ystričany (Prievidza), cca. 650 m a. s., on fallen tw ig of Q uercus petraea2. VII. 1954 (PRM).

This collection agrees perfectly w ith th e R ehm ’s description (1912). The species is know n from Sw eden (Romell 1895, as C enangium quercicolum), Ita ly (Bresadola, fide Rehm) and G erm any (two localities according to Rehm,1. c.), alw ays on dead tw igs of oak.

Conchatium Velen. 1934 : 211

This is a m onotypic genus, the type of w hich is C onchatium bilobum Velen. (1934 : 211). H olotypus of th is fungus bears a fragm en t of a herbaceous stem w ith several w ell developed apothecia w hich agree m acro- and m icroscopically w ith Phialea cacaliae (Pers.) Gill. A pothecia are som ew hat abnorm al, being em arginate a t sites of the disc bu t otherw ise agree w ith th e m entioned species. A t present, the genus Phialea (Fr.) G illet em. H ohnel (1926) (type species Peziza cyathoidea Bull, ex M érat) is understood as a “nom en rejic iendum “ (Article 69 of the Code) and a synonym of Cyathicula de Not. 1864, because th e presence of m arg inal tee th is considered of doubtfu l generic value (C arpenter and D um ont 1978). I cannot accept th is la tte r opinion, and consider the presence of long, narrow , pointed tee th su rround ing th e m arg in of the disc as a generic feature. I t seems m ore probable th a t in th is group of discomycetes tw o cate­gories exist, e ith er on generic o r subgeneric level (C arpenter and D um ont 1. c., note p. 1236).

As V elenovský’s genera M alotium Velen. (1934) and Conchatium Velen. (1934) a re synonym s of Phialea (Fr.) G illet em. H ohnel (see also Dennis, 1956), the possibility to use one of these tw o nam es offers: th e fo rm er is ye t a hom onym of M allotium (Ach.) S. F. G ray (Lichenes), so th a t only th e la tte r one could be used for species characteristic by th e absence of long m arg inal teeth . T here­fore th e follow ing new com binations are proposed:

Conchatium cyathoideum (Bull ex F r.) com b. nov.B asionym : P eziza cya tho idea B ull, ex M érat, N ouvelle FI. P a r is 1 : 23, 1821Conchatium airae (Velen.) com b. nov.B asionym : H elo tium airae V elenovský, M on. Disc. Boh. p. 199, 1934Conchatium cacaliae (Pers.) com b. nov.B asionym : P eziza cacaliae Persoon, M ycol. E urop. 1 : 285, 1822Conchatium calathicolum (Rehm ) com b. nov.B asio n y m : H elo tium ca la th ico lum R hem , B erich t N atu rh . Ver. A ugsburg 26 : 77,1881Conchatium caulicolum (Fr.) com b. nov.B asionym : P eziza caulicola F ries, Syst. m ycol. 2 :94, 1822

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979


Conchatium com plicatum (P. K arst.) com b. nov.B asionym : P eziza com plica ta P. K arsten , F ung i Fenn. exs. no. 642, 1867; Not.Sallsk. F aun . F lo r. fenn . 10 :166, 1869Conchatium confine (P. K arst.) com b. nov.B asionym : P eziza con fin is P . K arsten , Not. Sallsk . F aun . F lor. fenn . 10 :136, 1869Conchatium egenulum (Rehm ) comb. nov.B asionym : P hia lea egenula R ehm , Ascom yc. in R abenh . K ryp tog .-F l. (2) 3 :726, 1893Conchatium pteridicolum (H. e t P. C rouan) com b. nov.B asionym : P eziza p terid ico la H. e t P. C rouan , F lo ru la de F in is tè re p. 50, 1867Conchatium subhyalinum (Rehm ) com b. nov.B asionym : P hialea subhya lina R ehm , A scom yc. in R abenh . K ryp tog .-F l. (2) 3 :1233,1896Conchatium urticae (Pers.) com b. nov.B asionym : P eziza urticae Persoon, M ycol. E urop. 1 : 286, 1822

D asyscyphus agropyri (Velen.) com b. nov.B asionym : L achnum agropyri V elenovský, M on. Disc. Boh. p. 257, 1934

This species is closest to D asyscyphus pygm aeus (Fr.) Sacc. It differs in its to ta lly pure w hite apothecia a t first, th en reddening to rusty-reddening , sim i­la rly as in D asyscyphus controversus (Cooke) Rehm , from w hich is distinguished in its sh o rte r hairs, longer asci and spores, as well' as paraphyses exceeding only very shortly. Lectotype PRM 147833 (Bohemia centr., O ndřejov, ad rhizom a N ardi strictae, VIII. 1923 leg. et det. Velenovský) w as selected of several o ther collections of au th en tic m ateria l exam ined by me, all on rhizom es of A gropyron repens. I collected th is species also several tim es on th is host in Southern B ohem ia (Svrček 1978). The dried apothecia have a dark red-brow n or blackish disc. The typical form of D. pygm aeus has th e disc light yellow, d ry ing orange coloured, no t reddening. N evertheless, m icroscopically are both species very sim ilar and hard ly separable.

D asyscyphus albidoluteus (Feltg.) com b. nov.B asionym : P ezize lla a lb ido lu tea F eltgen , V orst. 1, N ach tr. 2 :42, 1901

In sw am ps on basal dead leaves of stand ing living stem s of some Cyperaceae (especially Sclrpus silvaticus and Carex sp.), b u t also on grass (Glyceria aqua- tica) a m inu te discom ycete w ith w hitish , sessile, ex ternally pow dery apothecia occurs very often. A pothecia are 0,2—0,5(— 1) m m across, translucent, w hite or pallid w hen fresh, th en yellow ish, som etim es lobed in th e age. Excipulum of oblong, hyaline, th in -w alled cells up to 18 X 3—6 ^m , tow ards th e base are th e cells la rg e r (—27 ¿¿m across), yellow ish o r brow nish. H airs 15—36 X 3—5 um, a t th e top distinctly clavate (6—11 p ) and granulose, m ostly one-celled, bu t also 1-septate a t th e base, th in-w alled , hyaline or yellowish. Asci (40—) 45—65 X X 5—9 ^m , cylindrical-clavate, shortly stip itate, narrow ed bu t obtuse above, pore am yloid, 8-spored. Paraphyses 2—2,5 ¡urn, narrow ly lanceolate, in the upper p a rt 3—3,5 «m thick, no t o r very shortly exceeding th e asci, often scarcely developed. Ascospores 12—18(—22) X (2—)2,5—3 pjn, b iseriate, inaequalite r fusi­form , narrow ed tow ards th e ir ends, often curved (som etim es very slightly S-form ed), w ith m inu te drops a t th e ends, th en 1—2(—3) septate.

This fa irly common fungus, know n to m e from num erous collections from all p a rts of Bohem ia, w as fo r th e firs t tim e described by Feltgen (1901), also on Scirpus silvaticus from Luxem bourg. His description agrees w ell w ith specimens stud ied by me. A ccording to th e revision of F eltgen’s Ascomycetes m ade by H ohnel (1906), it is considered a good species, too, bu t its system atic position

S V R C E K : N EW O R L E S S K N O W N D ISC O M Y C E T E S . X .



ČESK Á M Y K O LO G IE 33 (4) 1979

. . I?® illWM 11 flir tPf || II'>? I

fspi®2. 1. D asyscyphus a lb ido lu teus (Feltg.) Svrček . A pothecia , ascus w ith paraphyses,

ascospores, m a rg in a l h a irs , ex c ip u la r cells (from v arious co llections). — 2. D asyscy­phus w in te r i (Cooke) Svrček. A pothecia , ascus w ith p arap h y ses, ascospores, h a irs (from v arious collections). 3. D iscocistella fug iens (B ucknall) Svrček . A pothecia , asci w ith paraphyses, m arg in of exc ipu lum , ascospores (from v a rio u s collections). — 4. G loeotin ia granigena (Quél.) Svrček. A pothecia , ascus w ith p araphyses, asco­spores, m a rg in a l h y p h ae a n d cells (S ou thern B ohem ia, C im elice, 23. V II. 1964, M. Svrček). — 5. H ym en o scyp h u s sphagn isedus (Velen.) Svrček . M arg in of exc i­pu lum , ex c ip u la r cells, tw o apo thec ia , ascospores, asci, tw o h y p h ae fro m th e base of ap o thec ium (S ou thern B ohem ia, T řeboň , Sp h a g n u m sp., 18. V. 1964, M. Svrček).

M. S vrček del.


rem ained uncerta in . The species w as know n also to V elenovsky w ho recorded it in his w ork (1934) u n d er th ree d ifferen t nam es, viz. Belonium dem eteris Velen. (1934 : 179, lectotype PRM 150162: Bohem ia centr., “H u ra“ prope Tehov, Carex sp., 13. V. 1927, leg. et det. Velen.), H yaloscypha glyceriae Velen. [1934 : 279, lectotype PRM *149513 : Chocerady (Bohemia centr.), Glyceria spectabilis, 13. VI. 1925 leg. et det. Velen.] and Hyaloscypha eriophori (Quel.) Velen. sensu Velen. [1934 : 279, non Erinella eriophori Q uelet 1880, q. e. D asyscyphus erio­phori (Quel.) Sacc.]. The specim ens of all m entioned species w ere reexam ined and th e ir iden tity w as ascertained.

I p re fe r to consider th is fungus as a reduced D asyscyphus ra th e r th an a Cistella, w hich, fo r th e tim e being, is scarcely separab le from th is genus (see also D ennis 1968).

D asyscyphus w interi (Cooke) comb. nov.

B asionym : P eziza w in te r i Cooke, G rev illea 4 :6 7 , 1876

The m ost s trik ing fea tu re of th is discom ycete is th e lem on-yellow colour of th e disc and hairs. These are cylidrical, m ostly clavate above, finelly g ran u la r throughout, th in-w alled , septate, containing yellow pigm ent in form of sm all guttules.

This species seems to be the ra rest of th e phragm iticolous ones, its apothecia are to be found usually so litary or in sm all groups and alm ost alw ays in society w ith D asyscyphus controversus (Cooke) Sacc. W hen dried, th e yellow colour d isappears absolutely, so th a t in such s ta te it is d ifficult to d istinguish D. con­troversus and D. w interi. The la tte r species is know n from G erm any (Rehm 1896) and Czechoslovakia (Velenovsky 1934; Svrcek 1978).

D iscocistella fugiens (B ucknall) Svr.

In 1962, w hen the genus Cistella Quel. (1886) em. N annfeldt (1932), a la te r hom onym of Cistella B lum e (1825) w as not yet accepted as a “nom en conser- vandum “, I proposed fo r it the nam e “Discocistella“. As the type species of th is nam e w as designated by m e Peziza fug iens Bucknall (1881). The type species of Cistella Quel, is Peziza dentata Pers. ex Pers. 1822. A t present, new contribu tions about Cistella w ere published by M atheis (1977) and Raschle (1978). A fte r th e reexam ination of Cistella dentata and Discocistella fug iens (both are fa irly com m on in Bohem ia, especially the la te r one), I m ain ta in these as no t congeneric. I see th e d ifferences in size of apothecia, paraphyses and especially of asci. Peziza dentata, th e lectotype of Cistella, is very probably a reduced D asyscyphus only, scarcely separab le from th is genus. The re latively large (up to 1,5 m m across) apothecia, paraphyses pointed above and longer th an asci w hich are oblong-clavate and distinctly stip ita te , d istinguish th e lignicolous Cistella dentata from Discocistella fugiens. The last d iffers in its m inu te (100—300 «m across), very th in , translucen t apothecia, no t lanceolate, th in paraphyses not exceeding the asci and conspicuously small, sessile, not s tip ita te asci. Discocistella fug iens specifically occurs on M onocotyledones (Cyperaceae and Poaceae). The form of asci seems to be particu larly im portan t fea tu re on w hich both genera w ould be distinguished.

The genus Clavidisculum K irschst. [typus: C. kriegerianum K irschst. = Peziza acuum Alb. et Schw. ex Pers., Clavidisculum acuum (Alb. et Schw. ex Pers.) K irschst.], synonym ized by some au thors w ith Cistella Quel. em. Nannf., is

S V R C E K : N EW O R L E S S K N O W N D ISC O M Y C E T E S . X.


kept by m e for the tim e being as an autonom ous genus on account of its d ifferen t s truc tu re of the excipulum .

G locotinia granigena (Quél.) comb. nov.B asionym : Phialea granigena Q uélet, 11. Suppl., C. R. Assoc, frang. A vanc. Sci.

11 : 407, tab . 12, fig. 7, 1883

This Sclerotinia was also recorded under the nam e Gloeotinia lem ulen ta (Prill, et Delacr. 1892) Wilson, Noble et Gray, b u t Q uéleťs nam e has a p rio rity indeed. The follow ing description is based on a collection from Southern Bohem ia:

A pothecia 2—2.5 m m across, arising singly on caryopses of a grass (? Lolium sp.). Disc flattened, pale ochraceous, some shade of cinnam on, narrow ly brow n- -m arg inate , pow dery and becom ing pale w ith age, distinctly “pu ffing“ the spores w hen m ature . Receptacle finelly tom entose, covered w ith hyaline and brow nish hyphae, firm ly fleshy, th e stipe cylindrical, concolorous, 2—3 m m long. The m argin of the receptacle consists of cylindrical, closely connected, parallel, sep tate hyphae 90—130 X 2—3.5 /xm , yellow ish-brow n coloured, densely filled w ith m inu te drops, m ost of them dark at th e ir tops (up to reddish-brow n). S im ilar hyphae cover also the surface of the receptacle. Excipulum of cylin­drical, hyaline or yellowish, th in-w alled cells 5—9 thick and up to 35 um

Asci 110—120 X 7—8 ¡j.m, g radually and indistinctly a ttenuate , the pore not b lue in M elzer’s reagent, 8-spored. Paraphyses 2—3 p.m thick, cylindrical, not or sligh tly enlarged at the apex, stra igh t, densely filled w ith m inu te subhyaline or brow nish drops. Ascospores 10—14 X 4—4.5 ^m , ellipsoidal, or subfusiform , inequilateral, tapering to each end, eguttu late, smooth.

Southern Bohem ia: Cimelice n ea r Písek, in a ca rt ru t in a field-w ay on a caryopsis (probably Lolium sp.) im m ersed in soil, 23. VII. 1964 (Svrček, PRM).

The collection agrees w ell w ith the description of Gloeotinia tem ulen ta in Dennis (1956) based on B ritish findings (all on caryopses of Lolium). Quélet (1883) described it according to m ateria l from Brom us erectus in France. The species is recorded as parasitic on caryopses of various grass (Secale, Lolium , Festuca).

H ym enoscyphus sphagnisedus (Velen.) com b. nov.B asionym : B elo n iu m sphagn isedum V elenovský, Mon. Disc. Boh. p. 179, tab . IV,

fig. 16, 1934

I collected th is probably stric tly sphagnicolous discom ycete in Southern Bohem ia on living Sphagnum sp. Its m inute, solitary, translucen t apothecia are very inconspicuous, so th a t it is difficult to discover them . The Vele- novsky’s type specimen [Bohemia septentr., m ontes Corcontici ( = Krkonoše), Labská louka, 1230 m s. m., VIII., 1927, leg. K. Ce.jp] does not exist in PRM, bu t the original description agrees perfectly w ith the discom ycete collected by me. The follow ing description is based on the m ateria l w hich is designated as neotype.

A pothecia 1—2 m m across, sessile or subsessile w ith a sm all base on sparse hyaline m ycelial hyphae (2—3 ,um thick), grow ing on the surface of living stem leaves (rarely branch leaves) of Sphagnum sp., translucen t w hen fresh, hyaline-

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979

2 0 0

11* p Iff 1 .1 .J® / ' - * P @ 0 1 ^ ^

S #f 1 ¥É 1 *

3. 1.—2. P sila ch n u m acu tu m (Velen.) Svrček. 1: m a rg in a l ha irs, ascospores, asci w ith pa rap h y ses (lecto type of L a ch n u m acu tum , PR M 147961); 2: apo thecia , th ree m arg in a l h a irs , ascus w ith p araphyses, cells of hypo thecium , ex c ip u la r cells, asco­spores (C en tra l B ohem ia, P ra h a -K u n ra tic e , G lyceria m a xim a , 24. IV. 1978, M. Svrček). — 3. P silociste lla conincola (Velen.) Svrček. A pothecia , ascospores, asci w ith paraphyses, m a rg in a l h aris , ex c ip u la r cells (neotype, PR M 820980). —4. R u tstro em ia carbonicola Svrček . A pothecia , ascospores, m a rg in a l cells, su p e r­fic ia l ex c ip u la r hyphae , section of exc ipu lum , h y p h ae from stip e (right) (type, PR M 820981). — 5. Sclero tin ia pseudop la tan i Svrček . H ab it sketch , ascus w ith p arap h y ses, ascospores, m arg in of excipu lum , cells an d hy p h ae of flesh (type, PR M 820982). M. S vrcek del.

S V R C E K : N EW O R L E S S K N O W N D ISC O M Y C E T E S . X .


-w hite, soft, colour unchanging, ex ternally sm ooth, disc soon plane, narrow ly m arg inate, th en im m arg inate and convex, som ew hat u ndu la te in th e age.

Excipulum a t the m arg in form ed of cylindrical, closely arranged , hyaline, parallel hyphae, 2—3 (um thick, becom ing w ider and m ore th ick-w alled (1 um) on th e flanks of th e receptacle, th e basal cells largely ellipsoid to subglobose, 10—22 ¿urn across, th in-w alled , hyaline.

Asci 60—70 X 9—11 um, cylindrical, th in-w alled , ind istinctly and th ick ly stip itate, narrow ed above and subtruncate, the pore sta ined b lue in M elzer’s reagent, 8-spored. Paraphyses not seen. Ascospores 11—13.5 X 2.5—3 um, bi-or tri-seria te , n arrow ly elliptical, inequilateral, m ore a tten u a ted tow ards one end, obtuse, eguttu late , som etim es 1-septate.

Southern Bohem ia: Třeboň, “H rádeček“, in a ditch on liv ing Sphagnum sp., 18. V. 1964 (Svrcek, PRM).

Psilachnum acutum (Velen.) com b. nov.

B asionym : L achnum a cu tu m V elenovský, Mon. Disc. Boh. p. 254, 1934

This species is easily d istinguished by its m inu te apothecia 100—300 (—450) um across, pure w hite, unchanging, im m arginate, very sh o rtly stip ita te (stipe 100—120 X 60—100 ^m ) or substip ita te , subsessile, a t th e m arg in only finelly shortly hairy. M arginal hairs 30—50 X 2—3.5 i(um, m ostly 1—2 septate, qu ite sm ooth, acyanophilous, th e cells of th e excipulum 4—12 X 2—5 ^m , or up to 10 X 9 ,um, narrow ed tow ards the m argin, th in-w alled. Asci 25—40 X (3.5—)4—5 um , 6—8-spored, paraphyses (1.5—)2—3(—5) ,um broad, exceeding the asci by 3—14 fim , bu t som etim es alm ost cylindrical and not exceeding, spores (5—)6—9(—11) X 1.5—2 um , inequila teral, narrow ed to both ends, egu ttu la te , straight.

It is p robably a not uncom m on discomycete, bu t easily overlooked. From num erous au then tic specim ens of Lachnum acutum , preserved in PRM, I selected a lectotype: Bohem ia centr., M enčice prope M nichovice, ad spicam Secalis cerealis, VII. 1926, leg. Velenovský, PRM 147961. — This has m arg inal ha irs 35—70 X 3—3.5 um (at the base), cylindrical, g radually narrow ed tow ards the tips b u t no t sharp ly po in ted (1.5—2 ,um), th in-w alled , hyaline, qu ite sm ooth (oil im m ersion!), 0—3-septate. Excipulum is form ed by “te x tu ra prism atica“ of cells slightly thick-w alled, up to 20 X 3—5 jum wide, hyaline. Asci 25—35 X X 4—4.5 p,m, cylindrical-clavate or subcylindrical, shortly stip ita te , 8-spored, th e pore amyloid. Paraphyses lanceolate, po in ted or obtuse, 2—3.5 ^ m broad, exceeding th e asci by 7—12 um. Spores 7—9 X 1.5(—2) um, b iseriate, narrow ly subcylindrical, eguttu late.

I reex am in ed also o th e r ty p e specim ens from PR M agreeing w ith th e lec to type: 147920, 151523, 151556, 151557, 151955, 151980, 151990, 152020, 152033, 152061 (all from th e v ic in ity of M nichovice, C en tra l B ohem ia). T h e re a re also som e V elenovský’s collections fro m o th e r loca lities in B ohem ia, e. g. Kosoř, VI. 1927 (151625), V yžlovka n e a r Jevany , V. 1934 (151631), O tru b y n e a r S lané, V. 1927 (150803), id en tica l w ith L a ch n u m acutum . T he species occurs on dead , fa llen leaves a n d culm s of various G ram ineae (Poaceae) an d Cyperaceae. I co llected it also sev e ra l tim es, e. g. on cu lm s of G lyceria m a x im a a t th e pond “O lšanský“ n e a r P ra h a -K u n ra tic e , 24. IV. 1978, and it is no t ra re in S o u th e rn B ohem ia (e. g. T řeboň , a pond “Š a tla v a “ , on Car e x sp., 26. IV. 1953 leg. J. K ubická).

V elenovský’s species w as recorded by Dennis (1949) as D asyscypha acuta (Velen.) D ennis on cut, ro ttin g grass from England, and his description cor-

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979



l|i i fp|l|«v ?. IBlfllPlISp M f L i hk

I ^’jIl w ^m é> * Wsx 11 %l

I -** m L Jfc MLy,JB^rii 4>&,S1^Éí AH tv., E ^raH H i ^

I 4. B isporella pa llescens (Pers. ex Fr.) C arp , et K orf. A po thecia su rro u n d ed by b lackI con id iophores of B ispora a n tenna ta (Pers. ex Pers.) M ason. On Fagus, H eiligen-I k irch en (W est G erm any), X I. 1967, H. Jah n . P h o to H. Ja h n

I responds w ith the conception of th is fungus. R aitv iir (1970) inserted Dasyscy-■ phus acutus am ong “excluded, dubious or im perfectly know n species“ of theI genus Psilachnum Höhn., how ever no validly published com bination was made.I Lachnum acutum var. m ajus Velen. 1934 : 254, holotype PRM 152032, rep re-I sen ts tw o d ifferen t species, viz. a typical form of Lachnum acutum , and apo-

I 203

thecia of Lachnum sagarum Velen, w ith d istinctly clavate, granulose hairs H50—70 X 3—3.5 X 5—5.5 um, lanceolate paraphyses, exceeding the asci, and Hspores 10—15.5 X 1.3—1.5 um ; the original description refers m ostly to th e la te r Hspecies. ■

Lachnum acutum var. holci Velen. 1934 : 254, is preserved in PRM in tw o Hspecimens, 151556 and 151524. They bear the sam e varie ty and the fo rm er m ay Hbe chosen as lectotype. No differences can be found if com pared w ith the Htypical form of Lachnum acutum . H

Psilocistella conincola (Velen.) comb. nov. HB asionym : D asyscypha conincola V elenovský, Mon. Disc. Boh. p. 234, 1934 H

The only one collection of Dasyscypha conincola, on w hich the original Hdescription is based, PRM 149951 (holotype), C entral Bohem ia: Praha-M otol, Hon scales of fallen pine cones, 29. V. 1924, leg. A. P ilát, det. J. Velenovský, Ibears tw o cones of Pinus sylvestris, u n fo rtuna te ly w ithou t any apothecia. As Hth e beau tifu l m aterial, sen t to me by m y friend J. K ubická in 1958 agrees Hperfectly w ith the V elenovský’s description of the nam ed fungus, I designate Hit as a neotype. I

A pothecia 0.8—1 m m across, gregarious, usually in sw arm s, shallow cup- I-shaped, then flat, pu re w hite, th e m argin often strongly undu la te in the age, Im inutely ha iry only, the very short cylidrical s ta lk (0.2—0.4 mm) sm ooth and Ia t the base som etim es yellowish. Disc w hite, m arg inate, unchanging or in th e Hage som ew hat d irty -grey ish or yellowish. Excipular cells oblong, stigh tly th ick - H-w alled, hyaline, about 5—7 ^m broad, up to 20 dum long and 11 ^m w ide Itow ards the base of the excipulum . M arginal ha irs 20—45 X 2—4 um, cylindrical, Ihyaline, s tra ig h t or curved a t the tip, obtuse, ra re ly slightly clavate, th in -w al- Iled, smooth, aseptate, som etim es fasciculate. Asci 35—47 X 5.5—6.5 um , clavate, Ivery shortly and th ick ly stip ita te , pore not am yloid, 8-spored. Paraphyses I2—2.5 um thick, filiform , no t exceeding the asci. Ascospores 5—8 X 2.5—3 fim , Iovoid, elliptic-ovoid, inequila teral, tow ards the ends narrow ed, egu ttu la te , Ib iseriate. I

S o u t h e r n B o h e m i a : in th e v ic in ity of T řeboň co llected by J. K ub ická , viz. th e Mh ill “P ra š iv ý v ršek “ n e a r D om anin , on scales of fa llen cones of P inus sy lvestr is , I12. IV. 1958 (PRM , neotype), an d N a tu re R eserve “M šály“ , 10. IV. 1960. — A lso on Iro tten w ood in th e cav ity of a s tum p of Picea abies, “H oličky“, 26. IV. 1958. — C en tra l IB ohem ia: Z vánovice, on fa llen cones of P inus sy lvestr is , 28. IV. 1945 (Svrček). I

I t se e m s v e r y p ro b a b le t h a t Hyaloscypha uncipila L e G a l (1954) = Uncinia Iu n c ip ila (L e G al) R a itv i i r (1970) is th e s a m e sp ec ies . I

Rutstroem ia carbonicola spec. nov. I

A pothecia (1—)2—3,5 m m diam., so litaria vel fasciculata (2—4), subcoriaceo- I-carnosa, firm a, to ta obscure castaneo-fusca, ex tus pallidiora, luteofusca, sub- Itilite r adpresse brunneo-fibrillosa, cum stip ite (1—)3—5 m m longo, 0.5—1 m m I

Igd crasso, cylindraceo, obscure castaneo vel rubrocastaneo, basim versus subnigro Iusque nigro, nudo, ad residua carbonisata vel deusta p lan ta rum affixa, disco Ieoncavo sed m ox explanato, anguste m arginato , rubro-brunneo , denique albo- Ipruinoso, carne secto albo. I

Excipulum ex ternum p arte m arginali 100—120 ,um crassum , hyphis m arg ina- Ilibus cylindraceo-clavatis, 4—8 fum crassis, brunneo-coloratis, te x tu ra cetera I

I 204 I

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4 ) 1979 I

e cellulis obscure ru 'brobrunneis, la te ellipsoideis, vesiculosis vel cylindraceo- -ellipsoideis 15—25 ¡xm çliani., subcrasse tun icatis (1—1.5 um) instructum , basim versus 60—80 ,um crassum , cellulis longe cylindraceis (4—7 ^m ), obscurioribus, crasse tun ica tis form átům . Excipulum in te rnum 130—160 /xm crassum , ecolo- ra tum , e cellulis longe clavatis vel cylindraceis, 6—13 um crassis, sub tenu iter tun icatis, hyalinis, fo rm átům . Stipes ex hyphis longissimis, anguste cylindraceis,2.5—5 /xm crassis, crasse tunicatis, septatis, lu teofuscis vel obscure rubrofuscis, p igm ento m em branáceo incrustatis, p arte superficiali cum hyphis flexuosis, singularibus, concoloribus sed obscurissimis, apicibus obtusis prom inulis.

Asci 130—170 X 12—14 um, cylindracei, deorsum b rev ite r stip ita ti, apice obtusi, poro haud am yloideo, octospori, sporis m onostichis. Paraphyses filiform es, hyalinae, apice rectae, parum d ila ta tae (4—5 ^m ), d ilu te brunneae. Ascosporae (15—) 16—21 X 5.5—7 um, inaequalite r oblongo-ellipsoideae, cylindraceo-ellipsoi- deae vel cylindraceo-fusoideae, polis obtusis, in tus nebulosae, granulis vel gu t- tu lis (2—4) im pletae, hyalinae, unicellulares, sed in solutione M elzeri lutescentes, m a tu rae m edio ten u ite r un isep tatae; conidiis apicalibus nullis.

H a b. in carbonariis, saepe ex residuis p lan ta rum plus m inusve carbonisatis, igno destructis, p raesertim in caespitibus gram inum , sed etiam ad te rram adustam , ad ligna, folia, rhizom a, muscos, etc.

B o h e m i a m e r i d i o n a l i s : B ranná prope Třeboň, ad m arginem pisci­nae “R u d a“, 18. V. 1965, leg. G ro G ulden, J. K ubická et M. Svrček (typus, PRM). — Localitates ceterae apud Svrček (1978 : 90) re fe run tu r.

This distinctly an thracophilous discomycete, characteristic by« its colour and structu re , is th e sam e as Ciboria carbonaria sensu V elenovský (1934), non Feltgen 1903. A ccording to H ôhnel’s revision (1906), Ciboria carbonaria Feltgen is a synonym of D asyscyphus pygm aeus (Fr.) Sacc. As to the genus Rutstroem ia P. K arst, em. Rehm , I accept th e em endation of E uropean authors, supported recently by Holm (1978).

In S ou thern Bohem ia, Rutstroem ia carbonicola occurs not uncom m only on fire-places n ear ponds.

S c le ro tin ia p seu d o p la tan i spec. nov.

A pothecia 1—2 m m diam., patellaria , denique explanata, anguste brunneolo- -m arg inata , to ta pallide coffeaceo-fusca, longe tenu ite rq u e stip ita ta (usque ad 8 mm), ex tus concolor, subtilissim e pruinosa, ex sclerotio 1—2 m m magno, oblongo, subacuto, applanato, nigro, haud nitido enata.

Excipulum pallide brunneolum , e hyphis m arginalibus, 55—90 um longis,2.5—4.5 um crassis, cylindraceis, septatis, apice obtusis, a tque cellulis globosis vel subglobosis, p a rte subm arginali solum 5—6 p diam., basim versus 12—14 jxm diam ., sed etiam (parte inferiore) usque ad 22 ¿¿m diam., sub tenu iter tu n i­catis instructum . Excipulum in te rnum e hyphis longe cylindraceis, flexuosis, ram osis, septatis, pallide brunneis, 2—5 ^um crassis, te n u ite r tunicatis, atque e cellulis irreg u la rite r globosis vel la te ellipsoideis, usque ad 36 X 20 jxm magnis.

Asci 160—170 X 10—12 /xm, anguste cylindracei, deorsum solum brevissim e crasseque s tip itifo rm ite r angustati, apice obtusi, m em brana incrassata, poro distincte am yloideo, 8-spori, sporis partim distichis. Paraphyses 3—4 um crassae, septatae, apice non d ila ta tae , rectae, gu ttu lis m agnis im pletae, hyalinae. Asco­sporae 14—17 X 5.5—6.5 um, la te vel anguste irreg u la rite r fusiform es, apice uno acuto, egu ttu latae , hyalinae.

S V R C E K : N EW OR L E S S K N O W N D ISC O M Y C E T E S . X.


H a b . in foliis deiectis putrid issim is Aceris pseudoplatani.L o c a l i t a s t y p i : Bohem ia m eridionalis, m ontes G abreta ( = Sum ava),

in cacum ine m ontis Zátoňská hora haud procul Lenora, cca 1000 m s. m., 17. V. 1975, leg. J. K ubická et M. Svrček (typus, PRM).

This species seems to be close to Sclerotinia candolleana (Lév.) Fuck., occur­ring on fallen, overw intered leaves of Quercus, w hich differs in its considerably sm aller asci and ascospores. Ciboria acerina W hetzel et B uchw ald (1936), described on strom atized inflorescentia of Acer rubrum and A. saccharinum (but recorded from o th e r frondose trees, too; D ennis 1956, M atheis 1975, on Sa lix daphnoides) is a very d ifferen t species. — The sclerotia of S. pseudoplatani w ere found am ong strongly decaying leaves of Acer pseudoplatanus in term ig led w ith leaves of Fagus sylvatica, ly ing on w et ground.

R e f e r e n c e s

CA R PEN TER S. E. e t DUM ONT K. P . (1978): L eo tiaceae I. N an n fe ld t’s P h ia leo ideae : T he gen e ra B elonioscypha, C yath icu la , an d P h ia lea . M ycologia, N ew Y ork, 70 (6) : 1223-1238.

CORDA A. C. I. (1837): leones fu n g o ru m hucusque cogn ito rum . I. P ragae .D EN N IS R. W. G. (1949): A rev ision of th e B ritish H yalo scyphaceae w ith no tes on

re la te d E u ropean species. Mycol. P ap . 32 : 1—97.D EN N IS R. W. G. (1956): A rev ision of th e B ritish H elo tiaceae in th e H e rb a riu m of

th e R oyal B o tan ic G ardens, K ew , w ith no tes on re la ted E u ro p ean species. Mycol. Pap. 62 : 1-216.

D EN NIS R. W. G. (1962): A reassessm en t of B elon id ium M ont. e t D ur. P ersoon ia 2 (1) : 171-191.»

D EN NIS R. W. G. (1968): B ritish A scom ycetes. L ehre.H O H N EL F. (1906): R evision von 292 d e r von J. F e ltg en au fg es te llten A scom yceten-

fo rm en au f G ru n d d e r O rig ina lexem plare . S itzb. k. A kad. W issensch. W ien, M ath .- -n a t. K l., A bt. I, 115.

H OLM L. (1978): Tw o co n tro v e rsia l d iscom ycete nam es. M ycotaxon 7 (1) : 139—140. M A T H E IS W. (1975): Ü b er e in zen tra leu ro p ä isch es V orkom m en von C iboria ace rin a

au f m än n lich en K ätzch en von S a lix daphno ides V ill. F rie s ia 11 (1) : 24—30. M A T H E IS W. (1977): C iste lla am en tico la sp. nov. n eb st B em erkungen ü b e r e in ig e

a n d e re C is te lla -A rten . F rie s ia 11 (2) : 62—70.R A IT V IIR A. (1970): Synopsis of th e H yaloscyphaceae. T artu .RA SCH LE P. (1978): N eu fu n d e u n d N eu kom bina tionen von H yaloscyphaceae N ann -

fe ld t (H elotiales). N ova H edw ig ia 30 : 653—672.REH M H. (1912): Z u r K en n tn is d e r D iscom yceten D eutsch lands, D eu tsch -Ö ste rre ichs

und d e r Schw eiz. Ber. bayer. bot. Ges. 13 : 102—206.SVRCEK M. (1978): D iskom ycety jižn ích Cech I. Sbor. Jihočes. Muz. Ces. B uděj. P řír .

V ědy 18 : 71-93.V ELENOVSKY J. (1934): M onograph ia D iscom ycetum B ohem iae. 1—2. P ragae .

A ddress of th e au th o r: D r. M irko Svrcek , CSc., N árodn í m uzeum , Sectio m ycologica, V áclavské nám . 68, 115 79 P ra h a 1, C zechoslovakia.

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979


Notes on taxonomy and nomenclature of Nummularia (Pyrenomycetes)

Poznám ky o taxonom ii a nom enklatuře rodu Num m ularia (Pyrenom ycetes)

Z d e n ě k Pouzar

T he generic n am e N u m m u la r ia L.—R. e t C. Tul. 1863 being a la te r hom onym of N u m m u la r ia H ill 1756 shou ld be rep laced by th e nam e B is- cogniauxia O. K un tze . T he genus shou ld be em ended to inc lude no t only th e m a jo rity of species in th e sense of M ille r (1961) b u t also species of th e H yp o xy lo n n u m m u la r iu m (Bull, ex S t.-A m ans) F r. group. A new species B iscogn iauxia s im plic ior Pouz. spec. nov. is d escribed w h ich d iffe rs fromB. repanda (Fr. ex J. C. S chm idt) O. K un tze by sim ple (un ila tera l) germ slits of ascospores — th e la s t species h av in g double (b ila tera l) slits.

1 R odové jm éno N u m m u la r ia L .—R. e t C. Tul. 1864, k te ré je pozdějšímhom onym em jm én a N u m m u la r ia H ill 1756, m usí bý t n ah razen o jm énem B iscogn iauxia O. K utze. P o je tí ta k to po jm enovaného ro d u je rozšířeno, aby zah rnova lo ne jen v ě tš in u d ru h ů k ladených do ro d u N u m m u la r ia M illerem (1961), a le aby zah rnova lo i sku p in u d ru h ů okolo H yp o xy lo n n u m m u la riu m (Bull. ex S t.-A m ans) F r. J e popsán nový d ru h B iscogn iauxia s im p lic ior Pouz. spec. nov., k te rý se liší od B. repanda (Fr. ex J. C. Schm idt) O. K un tze jednoduchým i (jednostranným i) k líčn ím i š tě rb in am i askospór, zatím co po­sledně jm en o v an ý d ru h m á d v o jité (dvoustranné) štěrb iny .

A study of a new ly collected rich m ateria l of N um m ularia discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul. in Czechoslovakia incited a study of the problem of taxonom y and nom enclatu re of th e genus N um m ularia L.—R. et C. Tul. The com parative study of m icro- and m acrom orphology of several species of the genus su r­prisingly show ed th a t the concept of M iller (1932, 1942, 1961) is un tenab le for both taxonom ic and nom enclatural reasons. S hortly N um m ularia discreta cannot be separa ted in to a d ifferen t genus from its close ally N um m ularia bulliardii L.—R. et C. Tul. [= H ypoxylon n um m ularium (Bull, ex St.-Am ans) Fr.] and th e generic nam e N um m ularia L.—R. et C. Tul. and all its isonyms should be typ ified by H ypoxylon num m ularium (Bui. ex St.-Am ans) Fr. and not by

j N. discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul.Í

T h e g e n e r i c n a m e N um m ularia L.—R. e t C. T u l .

W hen L — R. T ulasne et C. T ulasne (1863) published th e ir generic nam e N u m ­m ularia L.—R. et C. Tul. they designated tw o species as types of th is genus, viz. H ypoxylon num m ula riu m (Bull, ex St.-A m ans) Fr. and Sphaeria discreta Schw. As only one species is perm issib le by th e Code (Stafleu et al. 1978) as a type of a genus, a need arose to select one of them as th e only type. The firs t au tho rs to select one of these species as a type w ere R. M aire (1930) and S h ear (1930) w ho selected N. bulliardii L —R. et C. Tul.*) This w as th e obvious choice because th e Tulasnes used fo r th e ir generic nam e th e ep ithe t of isonym of th is nam e. This w as a responsible selection and influenced o ther mycologists because both au th o rs w ere leading au thorities of th a t tim e and published th e ir

*) F o r th e pu rp o se of typ ifica tio n of N u m m u la r ia L.—R. e t C. Tul. it m ak es no d iffe ren ce w h e th e r w e a re using th e nam e H yp o xy lo n n u m m u la r iu m (Bui. ex. S t.- -A m ans) F r. o r its isonym (a n am e change) N u m m u la r ia bu llia rd ii L.—R. e t C. Tul. b ecau se th e ty p e of a n am e of a genus is a species — no t a specific nam e (see A rt. 10.1 of th e Code, S ta fleu e t al. 1978).


CESK A M Y K O LO G IE 33 (4) 1979

opinion in an official docum ent of proposals fo r the In te rna tiona l Botanical Congress in C am bridge in 1930. L ater J. H. M iller (1932) selected Sphaeria discreta. The dispute w hich of these tw o species should be recognized as th e type of N um m ularia has continued till now. Because th e firs t selection has in general been a ttrib u ted to C lem ents e t S hear (1931), some mycologists con­sidered th is choice a rb itra ry because these au thors m ostly selected th e first species indicated by au thors of generic names. Such a rb itra ry selections are not perm itted by the Code (Stafleu et al. 1978, A rt. 81). As correctly em phasized by K orf (1978), the selections of generic types by C lem ents e t S hear cannot be autom atically discarded as a rb itra ry and should be analyzed critically for every individual case. In N um m ularia L.—R. et C. Tul. th ere can be no objections against the firs t typification. M iller (1932, p. 131) changed th is typifications because he advocated the opinion th a t N um m ularia bulliardii L.—R. e t C. Tul. [= H ypoxylon num m ularium (Bull, ex St.-A m ans) Fr.] should be tran sfe rred from th e genus N um m ularia to the genus H ypoxylon and no nam e w as available fo r th e residue of th e genus N um m ularia. He typ ified therefo re N um m ularia by the second species viz. N. discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul. ( = Sphaeria discreta Schw.) and in th is w ay obtained a generic nam e fo r the genus in his restric ted circum scription. N evertheless, th e re has been a large support fo r the typ ification of N um m ularia by N. bulliardii = H. num m ularium : soon a fte r it w as accepted by C lem ents et Shear (1931), repeated by R. M aire (1935) and S hear (1935), accepted by a com m ittee of B ritish Mycological Society (see W akefield 1939), by A rx et M uller (1954) and recently by K reisel (1975). T he typification of N um m ularia by Sphaeria discreta w as supported by Rogers (1949), Jong et B enjam in (1971) and Eckblad et G ranm o (1978). According to m y studies of taxonom y of N um m ularia discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul. and H ypoxylon num m ularium (Bui. ex St.-A m ans) Fr., these species cannot be separated in to tw o d ifferen t genera, being really closely related . Because M iller’s ra th e r s trange m ain reason for changing the type of N um m ularia now expired, th e re is no escape from considering th e firs t selection of R. M aire and S hear of H ypoxylon n um m ularium = N um m ularia bulliardii as th e righ t one.

The generic nam e N um m ularia L.—R. et C. Tul. 1863 is illegitim ate and there fo re not available as correct for the genus in question. It is a la te r hom onym of a phanerogam ic nam e N um m ularia Hill 1756.

The phanerogam ic nam e N um m ularia — a nam e largely used in th e p re- -L innean period — w as first validly published a fte r s ta rtin g poin t — 1753 — by J. Hill (1756, p. 65). The genus has been separated from Lysim achia L. on th e basis of creeping, decum bent to ascendent stem s (instead of errect ones in Lysimachia) w ith four species of w hich the obvious choice as th e type is Lysim achia num m ularia L. trea ted by Hill (1. c. p. 65) as N um m ularia flore flavo Hill. The generic nam e N um m ularia Hill 1756 is leg itim ate (see also D andy 1967) and is available to phanerogam ists if they w ould like to separate th e group around Lysim achia num m ularia L. as a distinct genus e. g. on the basis of single flowers. Lysim achia vulgaris L. (flowers in inflorescences) is now considered th e ty p e of Lysim achia L. (see Hitchcock et G reen 1929). As w e are now dating th e valid publication of N um m ularia to 1756 a ttr ib u tin g its au thorsh ip to Hill, w e do not support th e application of th is nam e by O. K untze (1891, p. 398) to th e genus N aum burgia Moench. K untze (1. c.) in his nom en­cla tu ra l system , a ttr ib u ted the au thorsh ip of th is genus to th e pre-L innean au th o r G ronovius and d ated it to 1739. H ill (1. c. 1756, p. 64), how ever, trea ted


th e type of N aum burgia M oench i. e. N. thyrsiflora (L.) D uby as a m em ber of Lysim achia L. because of its erect stems, nam ing it by a polynom Lysim achia flore globoso Hill.

The firs t generic nam e published to replace th e hom onym ic N um m ularia L.—R. et C. Tul. is Biscogniauxia O. K untze (1891, p. 398) w hich has been published as a new nam e and hence it m ust be autom atically typified w ith th e sam e species as N um m ularia L.—R. et C. Tul. (see A rt. 7.9 of the Code, S tafleu e t al. 1978) and th is is H ypoxylon num m ularium (Bull, ex St.-Am ans) Fr. L ater th e re w ere published tw o nam es to replace N um m ularia L.—R. et C. Tul. independen tly of Biscogniauxia O. K untze both being evidently illegiti­m ate nam es as they w ere superfluous w hen published (Art. 63 of th e Code). The firs t is K om m am yce N ieuw land (1916) published w ith no generic diagnosis w ith only tw o species included and com bined viz. K om m am yce bulliardii (L.—R. et C. Tul.) Nieuwl. and K. lateritia (Ell. et Everh.) Nieuw. The second generic nam e is Num ulariola House (1925) published w ith no diagnosis and w ith fo u r species enum erated and com bined i. e. Num ulariola atropunctata (Schw.) House, N. discreta (Schw.) House, N. num m ularia (Bull, ex St.-Am ans) House and N. repanda (Fr. ex J. C. Schm idt) House. The generic nam e Num ulariola House w as la te r applied to a broadly circum scribed genus by M artin (1969, 1976).

The recen t renam ing of N um m ularia L.—R. et C. Tul. by Eckblad et G ranm o (1978) needs som e com m ent. These au thors published a generic nam e N um m u- lariella Eckblad et G ranm o as a nom en novum for N um m ularia L.—R. et C. Tul. in the sense of M iller (1932); th ey typified th e ir nam e by N. discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul. N um m ulariella Eckblad et G ranm o is a validly published generic nam e because it is based on the la tin diagnosis given by M iller (1932, p. 132) and is legitim ate because no generic nam e w as available fo r th e residue to w hich Eckblad et G ranm o restric ted th e ir genus. As explained by m e on o ther place I do not believe th a t N um m ulariella Eckblad et G ranm o could be sa tis fa c to rily separated from Biscogniauxia O. Kuntze.

As Eckblad et G ranm o (1978) convincingly proved th ere is now no hope for the conservation of the generic nam e N um m ularia L.—R. et C. Tul., a con­servation recently repeated ly proposed by Jong et B enjam in (1971) and by Pouzar (1977). This refused proposal fo r conservation (see also D. P. Rogers 1953) now lacks support of mycologists. I am now w ith some reg re t s ta rting to use th e nam e Biscogniauxia O. Kuntze*) as th e correct one for N um m ularia L.—R. et C. Tul.

T a x o n o m y o f t h e g e n u s Biscogniauxia O. K u n t z e

Biscogniauxia O. K untze w as proposed as a nam e change fo r N um m ularia L.—R. et C. Tul. in th e em ended sense of Saccardo (1882). Now we need a new, m ore n a tu ra l circum scription of th is genus because th e trad itio n a l one w as based m ostly on characters in ex te rn a l appearance. As the taxonom y of Bis­cogniauxia is closely connected w ith developm ent of ideas on taxonom y of N um m ularia , it is necessary to discuss problem s of both together.

U ntil M iller (1932) re fe rred N. bulliardii L.—R. et C. Tul. to th e genus Hypo-

*) T he generic n am e B iscogn iauxia O. K u n tze is d eriv ed from th e nam e of th e B elg ian b o tan is t C elestin A lfred C o g n i a u x (1841—1916), th e p re f ix B is- added because of th e ex is ten ce of th e generic nam e C ogniauxia.

P O U Z A R : N U M M U L A R IA



xy lo n and re ta ined N. discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul. in the new ly defined genus N um m ularia in a restric ted sense, mycologists believed th a t both species belong together being ra th e r related. M iller (1932, 1961) separated N. bulliardii from N. discreta re fe rrin g it to an artific ia l b u t practically circum scribed genus H ypoxylon. The m ain fea tu re by w hich he distinguished H ypoxylon from N um m ularia is th a t perithecia are situated in basal p a rt of entostrom a and in H ypoxylon they a re situated in the superficial p a rt of entostrom a. D uring my study of th e problem it soon appeared th a t th is concept is u n n a tu ra l: 1. N u m ­m ularia bulliardii in no w ay belongs to the genus H ypoxylon Bull, ex Fr. in a restricted , m ore n a tu ra l sense. 2. T here exists no t a single character of generic im portance w hich can be used to separa te N um m ularia discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul. from N um m ularia bulliardii L.—R. et C. Tul., bu t th ere is a num ber of characters common to both species. Hence both N um m ularia discreta and N. bulliardii should be assigned to th e sam e genus.

The m ost im portan t characters common to N um m ularia bulliardii and N. discreta are the folowing: 1. th e absence of hyaline exospore in ascospores.2. absence of b righ t pigm ents, dissolube in KOH. 3. th e p lug of asci being fla t w ith the am yloid substance diffusing in the th ickened w all of top of ascus.

A n e w s p e c i e s o f t h e g e n u s Biscogniauxia O. K u n t z e

D uring the study of th e m icrostructural fea tu res of B. repanda (Fr. ex J. C.Schm idt) O. K untze it soon appeared th a t the Czechoslovak specim ens can be d istribu ted to tw o sharp ly d istinct species: th e proper B. repanda w hich is a m ountainous elem ent confined to Sorbus aucuparia and a new one w hich is a xero therm ic elem ent confined to R ham nus cathartica. The last one is described here as Biscogniauxia sim plicior spec. nov.

Biscogniauxia sim plicior Pouz. spec. nov.

S tro m a ta 1,3—2,7 X 0,8—1,7 cm seu 1,4—2 cm in d iam . e t 2,7—6,2 m m a lta , e rum pen tia , la te tu rb in a ta , sub tu s a tro -rugosa , m arg ine ru d e d e n ta ta cum den tib u s un iseria tis , s ta lla tim p a ten tib u s seu ra ro ercc tis , disco o rb icu la ri seu ellip tico , postea g lab ro a troque, pau lu m seu h au d n itudu lo , cum ostio lis p lan is seu u m b ilica tis ; s tro m a basa le in sectione g riseum seu a lbo -g riseum in p a rtib u s m arg in a lib u s s trom atis saepe ligneo-

■H -b ru n n eu m , frag m en tib u s ligni vel corticc im m ersis ab sen tibus sed cum g ran u lisa tr is copiosis im m ersis. A scosporae (12)—13—16—(17,5) X 5—7 jxm fusifo rm es seu anguste e llipso ideae, u m b rin o -b ru n n eae , cum fissu ra g e rm in a tiv a rec ta u n ila te ra li sp o ra ru m aequilonga. Asci 120—140 X 6,5—7 cum peduncu lo 12—16 ^ m longo, cum s tru c tu ra ap ica li am vlo idea d isciform i.

Species e p ro x im a a ff in ita te B iscogn iauxiae repandae (Fr. ex J. C. S chm idt) O.K un tze sed d iffe rt fissu ra g e rm in a tiv a sp o ra ru m sim plici (u n ila te ra li) e t o ccu ren tia in ram is e t tru n c is R h a m n i catharticae. O ccurit in B ohem ia cen tra li.

H o l o t y p u s : Č ertova sk á la in te r T ýřov ice e t K řivok lá t, ad ram o s iacen tes R h a m n i catharticae, 18. IX . 1977, leg. F. K o tlaba e t Z. P ouzar, PR M 813733.

Biscogniauxia sim plicior Pouz. spec. nov.

H8| S trom ata erum pen t a t m a tu rity b reak ing the bark , defin itely restric ted inex ten t and never w idely effused, orbicular to elliptical, tu rb in a te 1,3—2,7 X X 0,8—1,7 cm or 1,4—2 cm in diam, 2,7—6,2 m m thick, contracted strongly below and attached to th e wood by a n arrow base; disc 5—11 m m broad, slightly concave, som etim es flat, a t f irs t covered w ith th in layer of fe lt w hich is grayish

f |f i to grayish-brow n or pale woody browrn, la te r calvescent and black, not or only

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979

H 210

slightly lustrous, ostioles fla t to um bilicate, surface round ostioles m ostly m inu te ly polygonally cracking; m arg in irreg u la rly den ta te o r form ed of rough tee th or rough w arts, raised or stellately spread up to 3 m m ; surface of tee th or w arts is rough from em ergent granules, especially in older strom ata. Som etim es a ru d im en ta l rin g (in ternal ring) of sm all denticles is developed on m arg in of disc, bu t is m ostly absent. Ectostrom a covering the low er p a rt of s trom a is black and th in and continues to th e wood as a black line. E nto­s trom a (the com pact layer perithecia w ith necks connected by black tissue) 1,7—2,7 m m thick, very distinctly and sharp ly lim ited. Basal strom a 1—3,5 m m thick, pale gray ish to w hitish w ith m inu te black granules spread all over th e section w ith no traces of host tissue im m ersed in basal strom a, m arg in of strom a in section of th e sam e k ind of tissue as basal s trom a b u t d a rk e r — w oody brow n. P erithecia 1—1,3 X 0,3—0,9 m m , m onostichous, sunken in base of entostrom a, ovate cylindric to n arrow ly botteshaped, ra th e r ab rup tly con­trac ted above in to dictinct, 0,3—0,5 m m long necks.

Ascospores (12)—13—16—(17,5) X 5—7 ^ m thick-w alled, dark um ber brow n w ith no hyaline exospore, sp indle-form ed or narrow ly elliptic, w ith rounded ends, germ slit sim ple (on one side of th e spore only), stra igh t, run n in g the en tire leng th of th e spore; D eB ary bubbles present. P araphyses 1—3 um broad, not branched, th in-w alled , sparsely septate. Asci 120—140 X 6,5—7,5 ^m w ith ra th e r th ickened w all and w ith 12—16 p.m long stipe, w ith apical plug d istinctly am yloid, ra th e r flat, w ith th e am yloid substance spreading diffusively into th e w all of ascus.

M a t e r i a l s t u d i e d

C zechoslovakia, B ohem ia: Č ertova sk á la in te r T ýřov ice e t K řiv o k lá t, ad ram os iacen tes em o rtu o s R h a m n i catharticae, 18. IX . 1977, leg. F. K o tlab a e t P ouzar, PR M 813733. — In v a lle “ C ísa řská ro k le“ ap. S rbsko p r. B eroun , B ohem , cen tr., ad tru n cu m e m o rtu u m R h a m n i ca tharticae s tan tem , 17. VI. 1972, leg. F. K o tlaba , PR M 813769; ib id , ad ram os em ort. R h a m n i catharticae, 25. IV. 1979, leg. F. K o tlaba , PR M 818541; ib idem , ad tru n co s s tan te s em ortuos R h a m n i catharticae, 26. V. 1979, leg. F. K o tlab a e t Z. P ouzar, PR M 818731, 818732. — Srbsko, in colle “V elká h o ra “, ad tru n cu m e m o rtu u m R h a m n i catharticae, 30. II I. 1958, leg. M. Svrček, PR M 614528.

D i s t r i b u t i o n

Till now B iscogniauxia sim plicior is know n from th ree localities in a sm all te rr ito ry southw est of P rag u e in Czechoslovakia in xero therm ic forests of n a tu ra l or su b n a tu ra l charac ter in areas pro tected as s ta te n a tu re reserves, all ra th e r d ry rocky h ab ita ts covered w ith a low forest. The localities a re close to each other, th e m ost rem ote being th e Čertova skála w hich is 27 km from th e V elká hora; th e a ltitu d e is 310—390 m above sea level.

T a x o n o m i c p o s i t i o n o f B. simplicior.

Biscogniauxia sim plicior Pouz. is very closely allied to Biscogniauxia repanda (Fr. ex J. C. Schm idt) O. K untze and bo th fungi a re very sim ilar in th e ir general appearance. T here is one stab le character in th e m icrostructu re and th re e accessory characters of secondary, supporting value. The m ain character is in spores: spore-w all of B. sim plicior is provided w ith a constantly u n ila tera l germ slit b u t spore-w all of B. repanda is constan tly provided w ith a double one i. e. a slit w hich is s itua ted on both sides of th e spore, hence being b ilateral.

P O U Z A R : N U M M U L A R IA


CESK A M Y K O LO G IE 33 (4) 1979

The double slit in spores of B. repanda has no t yet been repo rted in lite ra tu re (see e. g. Jong et B enjam in 1971 and Eckblad et G ranm o 1978). I observed th is character on large m ateria l from Czechoslovakia, N orth Europe and N orth A m erica and it proved to be qu ite stable. The double, b ila te ra l and stra igh t slit is evidently a ra re fea tu re in th is group of fungi; I observed it in only tw o o ther species i. e. H ypoxylon sassafras (Schw.) Curt, and in Biscogniauxia cinereolilacina (J. H. Miller) Pouz. = H ypoxylon cinereolilacinum J. H. Miller. The double slit in ascospores of Xylariaceae has so fa r been observed only in one species i. e. A nthostom a cubiculare (Fr.) N itschke by Schrantz (1961, p. 352), here it is a typically sp ira l slit and th e double n a tu re is evident (see tab. 15, f. 6 c in op. cit.); it is, how ever, not the b ila te ra l slit because th e spiral n a tu re m akes it ra th e r am philateral. In o ther xylariaceous fungi it has rem ained unnoticed even though a ttan tion to the germ slit has been paid from the tim e of Vincens (1918). The double germ slit can be considered a valuable specific character, bu t it could be used as a supporting generic character only in some cases. The accesory d istinguishing characters of B. sim plicior of secondary im portance are the following: 1. The ostioles a re fla t or um bilicate and never papillate. In B. repanda th ey a re som etim es nicely papilla te bu t there are also specim ens w ith fla t ostioles — hence th is character is no t en tire ly stable. 2. In m ajo rity of specimens of B. repanda th e re is m uch b e tte r developed the in te rna l rin g of denticles in th e m arg in of strom al disc. In B. sim plicior these denticles are e ither only very slightly developed or m ostly absent alto­gether. 3. B. sim plicior is so fa r know n only from Rham nus cathartica, a sub ­stra te not yet reported for B. repanda w hich is m ainly know n from Sorbus aucuparia and from U lm us spec. div. (besides some o ther k inds of woods). Biscogniauxia simplicior spec. nov. has to some degree a key position in the genus. It is a typical rep resen ta tive of th e genus as regards th e m icrostructu re and is closely re la ted to B. repanda b u t it has a peculiar basal strom a s tr i­kingly devoid of any rem nants of bark of the host. This is ra th e r substan tia l difference if com pared w ith the situation in B. m arginata (Fr.) Pouz. [ = N u m ­m ularia discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul.] w here the basal strom a is a m ix tu re of bark and hyphae of the funus. In B. repanda (Fr. ex J. C. Schm idt) O. K untze th ere is an in term ediary situation w h ere in some specim ens one p a rt of basal strom a is p enetra ted to some degree by rem nan ts of b a rk and th e o ther is com pletely devoid of it. The basal strom a has th e sam e function as entostrom a of H ypoxylon fragiform e (Pers. ex Hook.) Fr. In th e last species the whole in te rna l p a rt of strom a is form ed really of entostrom a. Hence th e basal strom a of Biscogniauxia sim plicior is to some degree analogous (but not homologous) to entostrom a of tru e H ypoxylon. The difference betw een th e entostrom a of H. fragiform e and th e basal strom a of B. sim plicior is never- theles great. Basal strom a is form ed in the la te r species of pale hyphae (mostly hyaline), is grayish, and th ere are dispersed in it black grains form ed of dark hyphae, w hereas entostrom a of H ypoxylon is homogeneous, form ed of dark hyphae. A nother p ic ture can be seen in both Biscogniauxia m arginata (Fr.) Pouz. [= N um m ularia discreta (Schw.) L.—R. et C. Tul.] and in B. num m ularia (Bull, ex St.-A m ans) O. K untze. There is here no basal layer of strom al tissue devoid of host p lan t rem nan ts sim ilar to th a t of both B. repanda and espe­cially B. sim plicior and the layer of perithecia is im m ersed deeply in a black tissue (the entostrom a), s ittin g directly on a layer of strom atized b a rk strongly pervaded by hyaline m ycelium of the fungus. The m argins of ectostrom a are


continuing in the wood as a black line separa ting th e area of the wood p ene tra ted by m ycelium of the fungus. The situation in B. m arginata is nicely illu stra ted by Jong et B enjam in (1971, p. 866, f. 4) and by Eckblad et G ranm o (1978, p. 73, f. 9).

The existence of Biscogniauxia sim plicior m akes th e lim it betw een H ypoxylon and N um m ularia e laborated by M iller (1961) insufficient. A ccording to the basal s trom a of th is species having m uch in common w ith entostrom a, would be referred , w hen going th rough a generic key to H ypoxylon ra th e r th an to its closest ally B. repanda. Hence w e should look for a new characterization of genera in th is fam ily based on o ther features, the m ost im portan t being those in m icrostructure.

L i m i t s o f t h e g e n u s Biscogniauxia O. K u n t z e

Only pre lim inary results can be m entioned here before the general reassess­m ent of the taxonom y otH ypoxylon Bull, ex Fr. sensu lato is made. It should be noted th a t the division of th e genus H ypoxylon sensu lato in to in frageneric tax a by M iller (1961) is a rtific ia l as it is based m ostly on ex ternal appearance and none of these tax a is really a n a tu ra l group of re la ted species even if in some of them , e. g. sect. H ypoxylon and subsect.Primo-cinerea J. H. M iller the m ajo rity of species are rea lly related , only m inor part rep resen ting strange elem ents.

The genus H ypoxylon Bull, ex Fr. s. str., restricted only to the m ain p a rt of the sect. H ypoxylon and to p a rt of the subsect. Papillata and sect. A nnula ta J. H. M iller in the concept of M iller (1961) can be clearly distinguished from Biscogniauxia by th e presence of hyaline exospore of ascospores and b righ t pigm ents w hich a re dissolvable in KOH. H ypoxylon sassafras (Schw.) Curt, and H. cinereolilacium J. H. M iller should, how ever, be excluded from H ypo­xy lo n in th is new concept.

The m ajor p a rt of species of the subsection Prim o-cinerea J. H. M iller of H ypoxylon can be d istinguished by tw o im portan t characters: (1) tu b u la r plug in ascus top, (2) a t least m ajor p a rt of ascospores being of crescentic or alantoid form (i. e. asym m etric).

The group of H ypoxylon glycyrrhiza and the genus Camillea Fr. clearly can be separa ted by ascospores w hich are devoid of slits and provided w ith pale, o rnam ented wall. In few species studied, the subglobose plug in ascus is characteristic too.

The delim itation against K retzschm aria Fr. should be studied bu t as th is genus is close to Ustulina L.—R. et C. Tul. th ere seems not to be a problem because Ustulina is provided w ith tu b u la r ascus plug.

It m ust be noted here th a t the genus H ypoxylon Bull, ex Fr. as circum scribed by J. H. M iller (1932, 1961) is certa in ly heterogeneous as a lready suggested by M unk (1957) and N annfeld t (1972) and recently explicitly dem onstrated by B a rr (1976) w ho found th a t a species inserted in H ypoxylon by M iller (1961) viz. H ypoxylon grandineum (Berk, e t Rav.) J. H. M iller is a m em ber of a qu ite rem ote group of Ascomycetes i. e. Loculascomycetes. The genus H ypoxylon sensu la to should certa in ly be divided in several genera and m ost im portan t is to exclude from it th e section A pplanata J. H. M iller. A m inor p a rt of this section, close to H ypoxylon num m ularium (Bull, ex St.-Am ans) Fr. should be classified in th e genus Biscogniauxia O. K untze in em ended sense. M ajor part of th is section viz. th e H ypoxylon glycyrrhiza-group is characterized by orna-

P O U Z A R : N U M M U L A R IA


CESK A M Y K O LO G IE 33 (4) 1979

m ented, pale spores w ithou t germ slits (see J. Rogers 1975, 1977, 1979) and seems to be close to the genus Camillea Fr. Species w ith these fea tu res probably represen t a genus of its own, characterized, besides spores, also by peculiar apical plug of asci w hich is m ostly subglobose; th is charac ter should, how ever, be studied carefully in o ther species of th is affin ity . If the group of H. gly- cyrrhiza could be satisfactorily separated from Camillea Fr. 1849 then the follow­ing generic nam es m ust be revised to answ er the question w heth er some of them could be used as correct one for th is segregate: D iatrypeopsis Speg. 1878, N um m ularioidea (Cooke et Massee) Lloyd 1924 and Jongiella M orelet 1971.

The genus Biscogniauxia O. K untze should be circum scribed in a new w ay to consider also the m icrostructu ra l characters. D etails of im portance of these featu res w ill be published elswhere. F eatu res on w hich I am new ly characte­rizing the genus Biscogniauxia O. K untze s. str. are follow ing: 1. S trom a erum pen t from bark. 2. Ostioles on disc or fla t surface of strom a only.3. Entostrom al tissue black, devoid of fragm ents of bark . 4. Basal s trom a w ith or w ithou t fragm ents of bark . 5. S trom a applanate, effused, tu rb in a te to cup- -shaped. 6. Ascospores m ostly sym m etric (no significant difference in shape of tw o sides).*) 7. G erm slit on ascospores present. 8. H yaline coat (exospore) of ascospores absent. 9. A scospore-w all dark brow n to black-brow n. 10 Asco- spore-w all smooth. 11. D eB ary bubbles presen t in m a tu re ascospores. 12. Ascal p lug flat, sim ple or tend ing to be double. 13. Am yloid substance of plug dif­fusing in some species in to top of ascus wall. 14. The ch arac ter of perithecia (sunken in basis of entostrom a) re ta in s its value, bu t should not be overesti­m ated.

A new attem p t to solve the N um m ularia problem was m ade by D ennis (1970) w ho proposed to tran sfe r species of N um m ularia in th e sense of M iller from g rea te r p a rt to Camillea Fr. I am no t supporting th is classification because Camillea Fr., a t least in species studied by m e i. e. C. leprieurii M ont. has pale, strongly ornam ented spores devoid of slits (see also J. Rogers 1979) and sub- globose apical plug in asci, hence being close to th a t group of H ypoxylon sensu lato characterized by these microscopic fea tu res i. e. H ypoxylon glycyrrhiza Berk, et Curt, and its allies. This group is sufficiently d istinct and I do not suppose th a t it could be included e ither in H ypoxylon Bull, ex Fr. sensu stricto or in Biscogniauxia O. Kuntze.

The m ost closely re la ted group to Biscogniauxia O. K untze is th a t one of H ypoxylon sem iim ersum N itschke and H. quadratum (Schw.) Ellis e t Everh. These tw o species have the sam e type of spores and of ascus plug, nevertheless th e form of strom a is en tire ly d ifferen t w ith perithecia only sligh tly confluent w ith prom inent perithecial elevations or even perithecia being individual. S trom a develops on decorticated wood and is som ew hat im m ersed in it.

A s c o s p o r e - t y p e s i n x y l a r i a c e o u s f u n g i

For the delim intation of genera in th is group it is im portan t to distinguish betw een various p a tte rn s of ascospores of Xylariaceae s. str. F our m ain types can be recognized now:

*) T he sym m etry of spores shou ld be considered as a su b s id ia ry generic fea tu re , befo re m ore species of H yp o xy lo n s. la to a re stud ied . B. m ed iterranea (De Not.)O. K u n tze is som ew hat d ev ia tin g fro m o th e r species of th e genus B iscogn iauxia O. K untze, because of a stro n g tendency of ascospores to asy m m etric shape. T he sym ­m etric shape of ascospores can possib ly be d esigna ted also eq u ila te ra l a n d th e asym m etric one as in eq u ila te ra l. '


1. The “d a l d i n i o i d ty p e“ is characterized: (a) by presence of a hyaline sheat (coat) w hich m ay be called exospore; (b) asym m etric n a tu re of spores i. e. th e re a re tw o sides: the m ore convex one and th e opposite less convex, fla t o r concave one. The exospore should be studied on sufficiently th in p repara tion , w hen th e hyaline exospore can be stripped (peeled off) by presure on th e cover glass. Such ty p e of spores is very characteristic for species of Daldinia Ces. et De Not. and can m ost easily be studied in Daldinia concéntrica (Bolt, ex Hook.) Ces. e t De Not. These spores are one of the outstanding characters of th e genus H ypoxylon Bull, ex Fr. sensu stric to (i. e. H ypoxylon sect. H ypoxylon p. p. m ax., sect. A nnula ta J. H. M iller p. p. and subsect. Papil- lata J. H. M iller p. p.). It is in teresting th a t in th is type of spore th e germ slit is alw ays developed and is s itua ted on its m ore convex side Which can be called dorsal.

2. The “l o p a d o s t o m o i d ty p e“ is characterized by the com plete absence of hyaline coat and by the little o r none difference betw een tw o sides of the spore in m ajo rity of spores — hence th e spores are m ostly sym m etric. Such spores are characteristic for Lopadostoma gastrinum (Fr.) Trav., L. turg idum (Pers. ex Fr.) Trav. and m ost species of Biscogniauxia O. K untze em. Pouz.

3. The “x y l a r i o i d ty p e “, w here th e hyaline coat (exospore) is also com­p letely absent, b u t th e spores a re slightly to strongly alan to id or crescentic w ith a ra th e r significant difference of th e dorsal and v en tra l side — therefo re asym m etric. The germ slit is m ostly ventral, bu t also cases of dorsal one are existing. The “xylario id ty p e“ — w ell represen ted in X ylaria polym orpha (Pers. ex St.-A m ans) Grev. — m ay perhaps be classified as a subtype of the lopado­stom oid one.

4. The “c a m i l l e o i d ty p e “ is characterized by pale or alm ost hyaline wall, w hich is ornam ented (m ostly in form of a net), devoid of any coat (exo­spore) and absence of a slit. I t is typical in Camillea leprieurii Mont. and in species of the H ypoxylon glycyrrhiza — group.

In X ylariaceae the type of spores is considered by me a leading character toge ther w ith th e type of the apical plug in asci and th e presence o r absence of b rig h t pigm ents. These characters can be considered as m ajor ones a t the generic level.

Some o ther types of spores exist in X ylariaceae s. str. w hich are not trea ted h ere e. g. those of th e genera H ypocopra (Fr.) K ickx and Podosordaria Ellis et Holw. (see K rug et Cain, 1974a, 1974b).

It should be noted th a t alm ost in every p repara tion th e re are appearing some anom alous spores and th a t th ere a re species the ascospores of w hich are to a certa in degree in term ed iary or cannot be classified in any of th e types m entioned above. These problem s should be studied la te r in detail and despite these difficulties the im portance of spore-type in taxonom y of Xylariaceae should be realistically appreciated.

M ore study is needed to solve the taxonom ic problem s w e are facing in the fam ily Xylariaceae s. str. bu t th e d istinguishing betw een the various types of ascospores is the necessary beginning.

N o t e s o n s o m e s p e c i e s o f N um m ularia s e n s u l a t o

1. Species stu d ied closely personally , th e classifica tion of w h ich in B iscogniauxia O. K u n tze can b e considered as p roved :

P O U Z A R : N U M M U L A R IA


B i s c o g n i a u x i a a t r o p u n c t a t a (Schw.) Pouz. com b. n o v .; basionym : Sphaeria a tropuncta ta S chw ein itz , S chrift. N a tu rf . G eselsch. Leipzig 1 : 31, 1822. Syn: H yp o ­xy lo n a tro p u n c ta tu m (Schw.) Cooke, G rev illea , London, 11 : 138, 1883. — N u m m u la r ia a tropuncta ta (Schw.) H öhnel, A nn. Mycol., B erlin , 16 : 219, 1919.

B i s c o g n i a u x i a b a i l e y i (Berk, e t Br.) O. K un tze , R evisio G en. P lan t. 2 : 398, 1891. — Syn.: N u m m u la r ia baileyi B erkeley e t B room e in Cooke, G rev illea , London, 12 : 6, 1883. F or a de ta iled descrip tion see P ouzar (1977).

B i s c o g n i a u x i a c i n e r e o l i l a c i n a (J . H. M iller) Pouz. com b. n o v .; b a s io n y m : H yp o xy lo n e inereo -lilac inum J . H. M iller, M ycologia, N ew Y ork, 25 : 324, 1933. T his species has been classified by its a u th o r M iller (1961) to subsection P apilla ta J. H. M iller of H ypoxylon , a g roup belonging in m y opinion to H yp o xy lo n sensu stric to . A close study of th e new ly co llected m a te r ia l from C zechoslovakia as w ell as th e ty p e specim en, led to th e conclusion th a t it is rea lly a m em ber of B iscogn iauxiaO. K untze. I t w as a lread y M artin (1969) w ho ex c luded th is species from H yp o xy lo n an d p u t i t in h is b ro ad ly c ircum scribed genus N um ulario la H ouse B iscogniauxia cinereolilacina has a ll im p o rta n t fe a tu re s of B iscogn iauxia i. e. m ostly sym m etric spores devoid of h ya line exospo re and s tro m a ta e ru m p e n t fro m b a rk ; it is also in te re s tin g th a t ascospores h av e double, b ila te ra l germ slit, s im ila r to th a t ofB. repanda (Fr. ex J. C. Schm idt) O. K untze. T he p lug in top of asci is am yloid , f la t an d only very th in .

B i s c o g n i a u x i a d e n n i s i i (Pouz.) Pouz. com b. n o v .; b a s io n y m : N u m m u la r ia d enn isii P ouzar, K ew B ull. 31 : 653, 1977.

B i s c o g n i a u x i a m a r g i n a t a (Fr.) Pouz. com b. n o v .; basionym : Sphaeria m a r ­ginata F ries, E lenchus F u ngo rum 2 : 69, 1828. Syn.: N u m m u la r ie lla m arg ina ta (Fr.) E ckb lad e t G ranm o, N orw egian J. Bot., Oslo, 25 : 72, 1978. — N u m m u la r ia d iscreta (Schw.) L.—R. T u lasne e t C. T u lasne, S elec ta Fung. C arpol. 2 : 45, 1863. — N u m m u ­laria discincola (Schw.) Cooke sensu auct. e. g. Jong et B en jam in , M ycologia, N ew Y ork, 63 : 865, 1971, non orig. F or a d iscussion of th e n o m en c la tu re see E ckblad e t G ranm o (1978).

B i s c o g n i a u x i a m e d i t e r r á n e a (De Not.) O. K untze, Rev. G en. P lan t. 2 : 398, 1891. Syn.: H yp o xy lo n m ed ite rra n eu m (De Not.) J. H. M iller, M ycologia, N ew Y ork, 33 : 75, 1941. T he nam e fo r th is species is s till a p rov isiona l one.

B i s c o g n i a u x i a n u m m u l a r i a (Bull, ex S t.-A m ans) O. K untze, Rev. G en. P lan t. 2 :3 9 8 , 1891. Syn.: [H ypoxylon n u m m u la r iu m B u llia rd , H ist. C ham p. 1/1 : 179, tab . 468, f. 4, 1791]. — Sphaeria n u m m u la ria (Bull.) ex S a in t-A m ans, F lo re A genaise p. 522, 1821. — H yp o xy lo n n u m m u la r iu m (Bull, ex S t.-A m ans) F ries, S um m a veget. Scand inav iae , Sect. poster, p. 384, 1849. — N u m m u la r ia bu lliard i L.—R. T u lasn e etC. T ulasne, S electa Fung. C arpol. 2 : 43, 1863.

B i s c o g n i a u x i a r e p a n d a (Fr. ex J. C. Schm idt) O .K untze, Rev. G en. P lan t. 2 : 398, 1891. Syn.: [S phaeria repanda F ries, O bserv. M ycol. 1 : 168, 1815, tab . 1, f. 5 (a, b, c)] — Sphaeria repanda F ries ex J. C. Schm idt, M ykol. H efte, Leipzig, 2 : 25, 1823. — N u m m u la r ia repanda (Fr. ex J. C. Schm idt) P. K a rs ten , E num . Fung. L appon. p. 212, 1866. T h ere is a sligh t d ifference betw een th e A m erican p o p u la tion of B iscogniauxia repanda (Fr. ex. J. C. Schm idt) O. K un tze grow ing p red o m in an tly on U lm us spec. div. an d th e E u ropean popu la tion grow ing m ostly on Sorbus aucu- paria. S pores of th e A m erican fungus a re s ligh tly sm aller, th e m a rg in a l den tic les on stro m a less developed an d s tro m a ta a re in m a jo r p a r t som ew hát sm aller. D ue to th e g rea t v a ria b ility of B iscogn iauxia repanda w e can fin d r a r e cases of fo rm of s tro m a ta an d size of spores of th e “S o rbus“ ty p e com ing from XJlmus fro m N orth A m erica an d v ice versa . H ence I am n o t y e t p rep a red to subd iv ide B. repanda o r to classify th ese v a ria tio n s as subspecific ta x a an d th e re fo re I am c ircum scrib ing th is species in th e sense of Jong e t B en jam in (1971). T he v a ria b ility of B. repanda h as been stu d ied on a la rg e m a te ria l fro m bo th E urope an d N orth A m erica inc lud ing dup lica tes of F rie s’ type (in Sclerom yceti Sueciae, no. 1, PR M 718926 and 801263) an d ty p e m a te ria l of synonym ous N u m m u la r ia pezizo ides E llis e t E verh . from NY and B PI.

B i s c o g n i a u x i a s i m p l i c i o r P o u zar spec. nov. (see th e te x t p. 210)2. Species c lassified in th e genus N u m m u la r ia L .—R. e t C. Tul. in th e sense of M iller(1961) no t y e t s tud ied by me, w h ich I suppose rea lly belong to th e genus B iscogniauxiaO. K u n tze (pending fu r th e r study, no new com binations a re proposed):

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979


■ N u m m u la r ia ka lch b ren n eri (Sacc.) J , H. M iller, B o thalia , P re to ria , 4 :260, 1942.■ N u m m u la r ia pusilla Saccardo , H edw ig ia , D resden, 28 :127, 1889.■ N u m m u la r ia ven ezu e len sis J . H. M iller M onogr. U niv. P u e rto Rico, San Ju an , Ser. B.,■ No. 2 : 209, 1934.■ 3. Species w h ich shou ld be ex c luded from th e p re se n t concept of B iscogniauxia■ O. K u n tze :■ N u m m u la r ia artocreas (Cooke e t M assee) J. H. M iller.■ T h is species is now re fe rre d as a synonym to C am illea labellum M ont. by D ennis■ (1957) an d by M artin (1969). I t is ty p e species of a leg itim ate generic nam e N u m m u -■ larioidea (Cooke e t M assee) Lloyd.■ N u m m u la r ia guaranitica Speg.■ T h is species shou ld possib ly b e re fe rre d to som e o th e r genus because of too pa le■ spores.■ N u m m u la r ia lucidu la (M ont.) J. H. M iller.■ I t is p rov isiona lly le ft a p a r t a t p re sen t b u t m ay p e rh ap s rea lly belong to B iscogni-■ auxia. A new a tte m p t to p lace it in th e system of X ylariaceae w as pub lish ed byI D ennis (1970) w ho tra n s fe r re d it to K retzsch m a ria Fr.I N u m m u la r ia d ia trypeo ides R ehm , A nn. Mycol., B erlin , 5 : 527, 1907.I T h is species is no t in c luded in B iscogniauxia because of ascospores described byH R ehm (1. c.) as: “ s tra to tenu issim o m ucoso ob d u c tae“.■ T h ere a re th re e litt le know n E uropean species of N u m m u la r ia L.—R. e t C. Tul.■ w h ich h av e n o t yet been s tud ied by m e: N u m m u la r ia lataniaecola R ehm in B refeld ,I U n tersuch . G esam tg. M ykologie 10 :255, 1891, collected so lely in a p a lm -house inI M ü n ste r (G erm any), N u m m u la r ia p ezizae fo rm is L loyd, Mycol. N otes 7 : 1280, 1924,I co llected once in I ta ly an d N u m m u la r ia d ryoph ila L.—R. e t C. Tul. (L.—R. T u lasn e e tI C. T u lasn e 1863), k now n fro m tw o collections fro m th e v ic in ity of V ersa illes (France).I A ccord ing to th e ir o rig ina l descrip tions these th re e species a re no t sim ila r to B is-I cogniauxia s im plic ior Pouz.

I A c k n o w l e d g m e n t s

I I am m uch in d eb ted to m y fr ie n d D r. F. K o tlaba , fo r h is k in d a id in co llectingI specim ens an d fo r ta k in g th e p h o to g rap h s of B. sim plicior. T he loan of rich A m ericanI m a te r ia l of B. repanda from B iosystem atic R esearch In s titu te , O ttaw a (DAOM), th eI ty p e m a te r ia l of N u m m u la r ia pezizo ides E llis e t E verh . fro m N ew Y ork B o tan ica lI G ard en (NY) an d fro m N a tio n a l F ungus C ollections in B eltsv ille (BPI) is g ra te fu llyI acknow ledged . Im p o rta n t w e re also specim ens of B. repanda on w hich Drs. E ckbladI an d G ranm o m ade th e ir an a to m ica l ana ly ses k in d ly len t by B o tan ica l M useumI of Oslo (O).

I R e f e r e n c e s

I A R X J. A. e t M Ü LLER E. (1954): D ie G attu n g en der am erosporen P y renom yceten .I B eitr. K ry p to g am en flo ra Schw eiz, B ern , 11/1 : 1—434.I B A R R M. E. (1976): H ypoxylon g ran d in eu m : a Loculascom ycete. M ycotaxon, I th aca ,I 3 : 325-329.I C LEM EN TS F. E. e t SH EA R C. L. (1931): T he gen e ra of fungi. N ew Y ork, p. ( l)-(4 ),I 1-496.I DANDY F. E. (1967): Index of generic nam es of v ascu la r p lan ts 1753—1774. R egnumI vegetab ile , U trech t, 51 : 1—130.I D EN N IS R. W. G. (1957): F u r th e r no tes on tro p ica l A m erican X ylariaceae . K ew B ull.■ 1957 : 297-332.I D EN N IS R. W. G. (1970): F ungus f lo ra o f-V en ezu e la an d ad jac en t countries. K ewI B ull. A ddit. ser., L eh re , 3 : (1)—(24), 1—531.I ECK BLA D F. E. e t G RA NM O A. (1978): T he genus N u m m u la ria (A scom ycetes) inI N orw ay. N orw eg ian J. Bot., Oslo, 25 : 69—75.I E L L IS J. B. e t E V ER H A R T B. M. (1884): N ew N o rth A m erican fungi. Bull. T orreyI bot. C lub, N ew Y ork, 11 : 73—75.I H IL L J. (1756): T he B ritish h e rb a l. L ondon, p. 1—533.

I P O U Z A R : N U M M U L A R IA

H ITCH CO CK A. S. e t G REEN M. L. (1929): S tan d a rd -sp ec ie s of Iin n ean gen era of HP hanerogam ae. P roposals by B ritish bo tan ists , N om encla tu re . In t. bot. C ongr. C am - Hbridge (England), 1930, L ondon, p. 111—199. H

HOUSE H. D. (1925): R epo rt of th e s ta te b o tan is t fo r 1924. N otes on fungi, IX . N ew HY ork S ta te M useum B ull., A lbany , 266 : 44—56. H

JO N G S. C. e t B E N JA M IN C. R. (1971): N orth A m erican species of N u m m u laria . HM ycologia, N ew Y ork, 63 : 862—876. H

K O R F D. P. (1979): N om en c la tu ra l notes. X I. A ccep tab le generic ty p ifica tio n s by HC lem ents e t S h ea r an d non -ty p ifica tio n s by Saccardo. M ycotaxon, I th aca , 7 : 493—500. H

K R E ISE L H. (1975): D ie G a ttu n g en d e r G rossp ilze E uropas. In : M ichael, H ennig , HK reisel, H andbuch fü r P ilz freunde , Jen a , 6 : 11—196. H

K RU G J. C. e t C A IN R. F. (1974a): A p re lim in a ry tre a tm e n t of th e genus P odoso r- Hdaria . C anad. J. Bot., O ttaw a, 52 : 589—605. H

K RU G J. C. e t CAIN R. F. (1974b): N ew species of H ypocopra (X ylariaceae). C anad . HJ. Bot., O ttaw a, 52 : 809—843. H

K U N TZE O. (1891): R evisio gen eru m p la n ta ru m , Leipzig, 1 : (1)—(155), 1—1011. HM A IRE R. (1930): N otions se ra p p o r ta n t a u x nom ina generica conservanda. 4. Fungi. H

In : J. B riq u e t: R ecueil synop tique de docum ents destinés a se rv ir d e b ase a u x Hd éb a ts de la sous-section de nom en c la tu re du Vme congrès in te rn a tio n a l de b o ta - Hn iq u e C am bridge (A ngleterre) 1930, B erlin , p. 117—122. I

M A IRE R. (1935): N om ina generica conservanda proposita . Fungi. In : J. B rique t, IIn te rn a tio n a l ru les of b o tan ica l nom encla tu re . Jen a , p. 120—126. I

M A R TIN P. (1969): S tud ies in th e X y la riaceae : VI. D ald in ia , N u m u la rio la an d th e ir Iallies. J. S ou th A frican Bot., P re to ria , 35 : 267—320. B

M A R TIN P. (1976): S tud ies in th e X y la riaceae : S u p p lem en ta ry note. J. S ou th A fric an HBot., P re to ria , 42 : 71—83. H

M ILLER J. H. (1932): B ritish X y lariaceae . II. T rans. B rit. M ycol. Soc., L ondon, 17 : I125-135, tab . 4 -6 . ■

M ILL E R J. H. (1942) : S ou th A frican X ylariaceae . B o thalia , P re to ria , 4 : 251—272. IM ILLER J. H. (1961): A m onograph of th e w o rld species of H ypoxylon. A thens, I

p. (1)—(12), 1-158. ■M U NK A. (1957): D anish P yrenom ycetes. D ansk Bot. A rk iv , C openhagen, 17 : 1—491. IN A N N FELD T J. A. (1972): C am arops K arst. (Sphaeria les-B o lin iaceae). W ith specia l I

reg a rd to its E u ropean species. S vensk Bot. T idskr., S tockholm , 66 : 335—376. IN IEUW LAN D H. A. (1916) : C ritica l no tes of new an d old gen e ra of p lan ts . — V III. I

A m erican M id land N a tu ra lis t, N o tre D am e, In d ian a , 4 : 374—378. IPO U Z A R Z. (1977) : N u m m u la ria denn isii, a n ew species of X y la riaceae fro m C en tra l I

E urope. K ew B ull. 31 : 653—655. IRO G ERS D. P . (1949): N om ina co n serv an d a p ro p o sita an d no m in a confusa — Fungi. I

F arlow ia , C am bridge, M ass., 3 : 425—493. IRO G ERS D. P. (1950): N om ina co n serv an d a p ro p o sita an d nom ina confusa — F ung i. I

Supp lem ent. F arlow ia , C am bridge, M ass., 4 :15—43. IRO G ERS D. P. (1953): D isposition of nom ina generica conservanda p ro p o s ita fo r I

Fungi. M ycologia, N ew Y ork, 45 : 312—322. IRO G ERS J. D. (1975): T he ascospore of H ypoxylon g lycyrrh iza. M ycologia, N ew Y ork, I

67 : 657-662. ■R O G ER S J . D. (1977): S u rface fe a tu re s of th e lig h t-co lou red ascospores of som e I

a p p la n a te H ypoxylon species. C anad. J. Bot., O ttaw a, 55 : 2394—2398. IROG ERS J. D. (1979): T he X y lariaceae : system atic , b io logical an d ev o lu tio n a ry I

aspects. M ycologia, N ew Y ork, 71 : 1—52. ISACCARDO P. A. (1882): Sylloge F ungorum . P a tav ii, 1 : (1)—(19), 1—768. ISCHRA NTZ J. P. (1961): R echerches su r les P y rénom ycètes de l ’o rd re des D ia trypales , I

sensu M. C hadefaud , 1957. B ull. Soc. m ycol. F rance , P a ris , 76 : 305—407. ISH EA R C. L. (1930): N otions se ra p p o r ta n t a u x n o m in a generica co n se rv an d a 4. I

Fungi. L iste ad d itio n e lle p roposée p a r M. C.—L. S hear. In : J. B riq u e t: R ecueil Isynop tique de docum ents destinés a se rv ir de la base au x d éb a ts de la sous-section Id e n o m en c la tu re du Vme congrès in te rn a tio n a l de b o tan iq u e C am bridge (A ngle- Ite rre ) 1930, B erlin , p. 123. I

SH EA R C. L. (1935): N om ina generica co n serv an d a proposita . Fungi. In J. B rique t, IIn te rn a tio n a l ru les of bo tan ica l n o m encla tu re , Jen a , p. 127. I

SH EA R C. L. (1938): M ycological notes. II. M ycologia, N ew Y ork, 30 : 580—593. IST A FL E U F. A. e t al. (1978): In te rn a tio n a l code of b o tan ica l no m en c la tu re . R egnum I

vegetab ile , U trech t, 97 : (1)—(14), 1—457. I

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979 I

TU LA SN E L .-R . e t TU LA SN E C. (1863): S elec ta fu n g o ru m carpologia, P aris , 2 : 1-319, tab . 1-34.

V IN C EN S F. (1918): V aleu r tax in o m iq u e ď u n e p a rtic u la r ité de la s tru c tu re des asco­spores chez les X y lariacées. B ull. Soc. m ycol. F rance , P a ris , 34 : 101—109.

W A K E FIE L D E. M. (red.) (1939): N om ina generica conservanda. T rans. B rit. M ycol. Soc.., L ondon, 23 : 215—232.

A d d ress of a u th o r : P rom . biol. Z deněk P o u z a r , N a tio n a l M useum — N a tu ra l H isto ry M useum , tř. V ítězného ú n o ra 74, 115 79 P ra h a 1.

J. A. S t a l p e r s : Identification of w ood-inhabiting Aphyllophorales in pure cul- ture. S tud ies in M ycology 16. B aa rn 1978. Pp. 1—248, 2 čb. tab u le . C ena 50 hfl.

O užitečnosti sb írek d řevokazných hu b dnes n ikdo n epochybu je ; jsou využívány vědci, k te ř í p ra c u jí ja k v zák lad n ím ta k v ap lik o v an ém výzkum u. V elká sb írk a m yce liá ln ích d řevokazných hu b je v CBS fC en traa lb u reau voor S ch im m elcu ltu res) v B aa rn u . J. A. S ta lpers, p raco v n ík té to sb írky , ses tav il k líč k u rčo v án í d řevokaz­ných h u b v ý h ra d n ě n a zák lad ě zn ak ů m yce liá ln ích k u ltu r. Izolací z p lodn ic bylo z ískáno ce lkem 1500 k m en ů ; 4 5 % izo lá tů pochází ze záp ad n í E vropy, 3 5 % ze S evern í A m eriky , 20 % z jin ý ch k ra jin . A u to r ta k n av áza l n a velm i d ob ré p ráce N oblesové z le t 1948, 1958 a 1965 o u rčo v án í k u ltu r d řevokazných hym enom ycetů . H lav n í část pub likace tv o ří d icho tom ický k líč k u rčen í asi 550 d ru h ů hub z řá d u A p h y llo p h o ­rales. M yceliáln í k u ltu ra každého d ru h u je s tru čn ě popsána a ch a rak te riso v án a č íse lným kódem n ěk te rý ch ze 100 zn ak ů (např. ry ch lo st rů s tu kolon ie a je j í povrch, chem ické testy , m orfologie hyf, rozm nožovací ú tv a ry , su b s trá t). D ruhové kódy m ohou b ý t zaneseny do děrn ý ch š títk ů k u sn ad n ěn í a u ry ch len í de term inace . A utor, n a zák lad ě h lav n ích d ife ren čn ích zn ak ů (výskyt resp. u m ístěn í p řezek, p řítom nost enzym u lakkasy , p resen ce skele tový ;ch h y f a n ěko lika dalš ích znaků n a hyfách), v y tv o řil 7 z ák lad n ích skup in , každou s d ílč ím klíčem . P ro taxonom ické účely byly vhodné d ife ren čn í kap k o v é te s ty (celkem 1100) n a p resenci či absenci enzym ů, a lfa -n a fto lem a guaiaco lem dokazoval enzym lakkasu , p a ra -c reso lem enzym ty ro - sinasu , py rogallo lem a pe ro x id em vod íku enzym p e rox idasu ; dá le zjišťoval p říto m n o st enzym ů este rasy , fo sfa tasy a cy tochrom oxidasy . N a zák ladě c h a ra k te r is tik m yce liá l­n ích k u ltu r a u to r d isk u tu je tax onom ické p ostaven í n ěk te rý ch d ruhů . T ak H apalo- p ilu s ru tílans, H. croceus, T yro m yces am arus, T. fissilis a Poria salm onicolor, P. m u ta n s jsou b lízce p říb u zn é a nem ěly by ná leže t ke tře m rozd ílným rodům . G lobi- fo m es graveolens, H aploporus cy tis in u s a T ram etes rob in ioph ila jsou bližší rodu G anoderm a než n ě k te ré d ru h y řazen é do čeledi G anoderm ataceae. P eniophora gigan- tea se zdá b ý t b ližší ro d u M eru líopsis než r. P hanerochaete. O p rávněnost oddělen í d ru h u L aric ifom es o ffic ina lis od r. F om itopsis a Buglossoporus p u lv in u s od r. P ip to- porus p o tv rzu je a u to r pozorovaným i znaky v k u ltu rách . D ruhy H irschioporus fusco - vio laceus a H. a b ie tinus m a jí s te jn é c h a ra k te ris tik y a id en tif ik ace n en í m ožná. N ap ro ti tom u by ly p o tv rzen y rozd íly u nedávno popsaných P h ellinus lundkllii, P. populicola , P. h ippophaecola v zh ledem k je jich p říb u zn ý m d ru h ů m . R ovněž k u ltu ra Inono tus tam aricis se liš í od b lízce p říbuzného d ru h u I. dryoph ilus. A u to r považu je Sparassis lam inosa za synonym um Sparassis cripsa, aniž. by ten to , podle našeho názo ru dob rý d ru h , ku ltivova l. P ozornost je též věn o v án a im p erfe k tn ím stád iím (Sporo trichum , Sp in iger, P tychogaster) chorošovitých hub, o n ichž m ám e dosud jen m álo znalostí.

Jaroslav K lán


P O U Z A R : N U M M U L A R IA

Inocvbe metrodii sp. nov-

(B eiträge zu r K en n tn is se lten e re r Inocyben N r. 16.)

Inocybe m etrodii sp. nov.

(P říspěvky k p oznán í vzácnějších v lákn ic. Č ást 16.)

Johann S tang l u n d Jaroslav V ese lský

Es w ird h ie r e in e neue A rt d e r G a ttu n g Inocybe (Fr.) Fr., Sek tion S p len - den tes S inger, von V erfassern beschrieben . D iese se ltene A rt h a t a lle G ru n d ­m erk m ale d e r von G. M étrod 1956 gu t beschriebenen , a b e r u n g ü ltig p u b li­z ie r ten Inocybe pseudocon jusa inne. D em U rh eb er w o llen w ir d iese n eue A rt als E hrenbezeigung w idm en.

A u to ři pop isu jí nový d ru h v lák n íce — Inocybe (Fr.) F r. ze sekce S p len d en - tes Singer. T ento vzácný d ru h m á všechny zák lad n í znaky d ru h u Inocybe pseudocon fusa M étrod, k te rý ji r. 1956 d ob ře popsal, av šak n ep la tn ě p u b lik o ­val. P ro to m u au to ři ten to nový d ru h v úctě p řip isu jí.

Beim B earbeiten u nserer B eiträge Nr. 5 bis 7 (1974—1976), in w elchen w ir die „Stiel gänzlich bereiften Inocyben“ eingehend behandelt und farb ig w ie­dergegeben haben, blieb uns noch eine in teressan te A rt zurück, die w ir in unserem 8. B eitrag (1976) — einer zusam m enfassenden „A nalytischen D arstel­lung der g lattsporigen Inocyben m it völliger S tie lbere ifung“ — u n te r dem N am en Inocybe pseudoconfusa M étrod ad in terim an g efü h rt haben. Ihre M erkm ale geben w ir nach einem reichlich belegten Fund von 20 F ru eh tk ö rp em nachfolgend an:

Inocybe metrodii S tan g l et V eselský sp. nov.

S y n o n y m u m : Inocybe pseudocon fusa M étrod, B ull. Soc. m ycol. F ra n c e 72 p. 123, 1956 (nom en in v a l.) ; F avre, C ata logue descr. des cham pign . supér. de la zone suba lp ine du p a re N at. su isse p. 473 f. 51, 1960 (nom. inval.).

D i a g n o s i s l a t i n a : Species sectionis Sp len d en tes S inger. P i 1 e u s 3—5 (—6) cm la tus, p rim u m sem iglobosus, de in ex p lan a tu s, a liq u an tu lu m la te v errucoso -um bonatu s, v e rtice avellaneus (M oser D 9—D 10), u sque u m b rin u s (M oser D 11—D 12), m arg in em versus sem per pallid io r, disco lana tu s , cum co rtin a m ox evanescen te , in d e fib rillo so - -rim osus usque d estric tu s e t ib i c a rn e a lb id a tran slucendens. — L a m e l l a e 4—6 m m la tae , b rev i den te adna tae , p rim u m a lb id o -lac teae u sque crem eae, d e in d e oehraceae usque fu lvae, ac ie a lbo fim bria tae . — S t i p e s 4—6 cm longus e t 3—6 m m la tu s, basi bu lbo oblongo v ix conspicuo in s tru c tu s , p lenus, ju v en is a lb idus, senex ochro leucus e t p a rte d im id ia in fe rio r i isabe llino -tinc tu s , to tu s confertim p ru inosus. — C a r o p i l e i a lb ida , c a r o s t i p i t i s subflavescens. — O d o r p u lv eru len tu s, h au d insignis. — S p o r a e i n c u m u l o ochraceae (M oser A 8 ; D 8 ) . — B a s i d i a 25—32 X 7,0—9 ¿im, p lu r im u m 4-sporigera. — B a s i d i o s p o r a e 8—10—11 X 5,5—7 ,um, saep ius 9—10 X 6 (—6,5) /¡m. — C h e i l o - ' e t p 1 e u r o c y s t i d i a 40—60 (—70) X 11—18 ( — 20) jj.m, p a rie tib u s usque 3 crassis, in NH/.OH lu tescen tibus. — C a u l o c y s t i d i a su rsum 45—70 X 15—17—19 um , d eo rsum su p ra b u lb u m (20) 40—55 (—75) X 10—17 (—21) ^m , cum p a rie tib u s usque 2 bis 3 „um crassis. — C u t i c u l a p i l e i reg u la ris ex hyph is 40—80—10.0 X 20—32 ¿¡m cum p igm en to m em branaceo p erlu c id e b ru n n eo ; h y p h ae tr a - m ales c irc ite r 7 ¡¿m crassae. — H O L O T Y P U S : K alten b e rg , reg ion is L an d sb e rg (Lech), G erm an iae occidentalis, BRD, h u m i n u d ae ad v iae m arg in em in p ineto , spe- c im ina num erosa in sum m a v ig in ti, 20. X. 1973 leg. J. S tan g l (PRM 756354). — Iso typ i e tiam in h e rb a r io J. V eselský, O strava, CSSR a tq u e J. S tangl, A ugsburg , BRD. u nacum iconibus.

H u t 3—5(—6) cm im D urchm esser, jung fast halbkugelig, seh r bald schei­benförm ig w erdend, m it einem flachen, + — bre iten w arzigen Buckel. D er ju n g eingebogene H u trand steh t bald ab, se ltener ist er etw as hochgebogen und kurz





fl (®Pm é\\ y.S/ie/niJt*

1. Inocybe m etrod ii S tang l et V eselský. — K a ltenberg , BRD, 20. X. 1973 leg. J. S tangl. — K on tu rsk izze des T ypusbelegs in PRM und K au lozystiden von S tielm itte .

J. Stangl del.



eingerissen. C ortinaspuren sind auch jung keine sichtbar. Die am Scheitel bis dunkelb raune H utfarbe w ird zum R and hin m erklich heller, leichte R o tb raun­töne sind beigem ischt w odurch die H üte fuchsig w irken. Die wollige Scheitel­deckung w ird von m inim alen V elum resten überlagert, zum R and hin ist eine liegende feine B efaserung vorhanden, die um den H u trand sehr grobfaserig bis striem ig w erden kann und zuw eilen zerbricht, wobei das leicht gelbliche H utfleisch zum Vorschein kom m t. — L a m e l l e n no rm alw eiten tfem t, V2 bis % bogig m it kurzem Zahn angew achsen, 4—6 m m breit, jung w eißlich-beige- gelblich, a lt stum pf gelb, lichtockerlich bis gelbbräunlich gefärb t, m it e iner schwach schartigen und feinst bew im perten Schneide.

S t i e l 4—6 X 0,3—0,6(—0,8) cm, rundlich, w alzenförm ig, voll, m it kaum länglich-knollig verd ick ter Basis, ju n g weißlich, a lt gelblich bis zartockerlich, ab M itte zu Basis h in b räun lich behaucht, bis zu r M itte h in is t ein d ich ter Reif vorhanden, der zu r Basis lich ter w ird. — F 1 e i s c h im H ut weißlich, im Stiel za rtest gelblich. G e r u c h unauffällig , schw ach staubig.

S p o r e n s t a u b tab ak b rau n m it etw as O ckerton (Moser A 8; D 8).B a s i d i e n 25—32 X 7—9um, vorw iegend m it 4 Sterigm en. — B a s i d i o -

s p o r e n 8—10—11 X 5,5—7 pim, vorw iegend (ca 60%) 9—10 X 6 (—6,5) um. — C h e i l o - u. P l e u r o z y s t i d e n 40—60 (—70) X 11—18 (—20) jurn m it gegen 3 fxrn. dicken, in NH/.OH gelblichen W änden, vorw iegend m it K ristallschopf. — K a u l o z y s t i d e n im Stieloberteil 45—70 X 15—17—19 ¿¡m, w ie die H ym enial- zystiden; an Stielbasis (20) 40—55 (—75) X 10—17 (—21) m it 2 (—3) «mdicken W änden. — Die H u t d e c k s c h i c h t besteht aus 40—80—100 X 20—32 ^ m großen, lich tb raun in k ru stie rten H yphen; das H utfleisch aus um 7 um dicken Tram alhyphen.

F u n d d a t e n : K altenberg, Landkreis Landberg (Lech), BRD, an einem W egrand im Fichtenw ald auf nacktem Boden, 20 F ru ch tk ö rp er au f ca 5 m W eglänge, 20. X. 1973 leg. J. Stangl. — T y p s b e l e g in PRM 756 354. Die I s o t y p e n w erden in H erbarien J. Stangl, A ugsburg, sam t A quarellen und Skizzen, und J. Veselský, O strava, au fbew ahrt.

B e m e r k u n g e n z u r a n g ew a n d t e n T a x o n o m i e

¡¡I Diese m ittelgroße im H ut fuchsig bis dunkelb raune Inocybe m it auffälligenockerlichen Lam ellen und einem sta rrw irkenden Stiel haben w ir 1973 bei K al­tenberg erstm als gesehen. D ieser R ißpilz äh n e lt in alten S tücken d er I. lutescens Velen., ja sogar der I. pseudodestricta S tangl eť Veselský, is t aber n äh er ver­w a n d t zu 7. subbrunnea K ühner, da e r den völlig stie lbereiften A rten zugerech­ne t w erden m uß. U nser F und passt ehestens zu dem F und der Inocybe pseudo-

H confusa M étrod 1956 sensu am pliato F av re 1960. Es bestehen einige e rnsthafteA bw eichungen zu der B eschreibung M étrods bei den von ihm beobachteten M erk-

| |1 malen. Schon F avre beton t allgem eine Färbung braungelb (Lange f 8 und e 3),wogegen M étrod eine ockerliche (Ségui N° 211) Faserung angibt und unsere eigenen F unde in H utfarbe M oser D 9 bis D 12 variieren . Die S tie lbreite w ird von M étrod m it n u r 2 m m an g efü h rt und die S tiellänge m it 3—4 cm angegeben. F av re gibt die S tie lbreite m it 4 m m an und in un serer A ufsam m lung konnten

feg w ir 6 mm, ja sogar bis 8 m m S tielbreite zu 4 bis 6 cm Stielhöhe beobachten.Üljj Das Stielfleisch ist w ie bei F avre so auch in unseren Funden n ich t hell-rosa,

w ie bei M étrod, und die Zystiden sind in F av re und in unserem M aterial etw as I I I länger, als es M étrod betont. Doch fand J. F avre diese D ifferenzen als nicht

ausreichend um eine neue von M étrod ernstlich abw eichende A rt aufzustellen.

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979


ijMW\ v Á ' / 1 c f l « f t ^WV=$“-’llAft AAAr f PM M / ^ P i e v r o z y s M c n j.tj

SSiiiilĚas/d,en l f i \ 1 í

00 00 ffl iSporen H ] V J \ / ',1aod o 1/ n I*(V?a// Vn' í •v / 1 ^ / V—/ Mí/řbekict- j

2. Inocybe m etro d ii S tan g l e t V eselský. — G esam tsk izze d e r M ik rom erkm ale des Ho- lotypus in PRM .

J . S tang l del.


Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979

U nser F und ru n d e t das Bild e iner äußerst seltenen Inocybe, die kaum je ge­funden oder verk an n t w ird, ab.

D a n k s a g u n g

F ü r freundliche Besorgung der O rig inallite ra tu r sind w ir H errn A. E inhellin- ger zu großem D ank verpflichtet.

L i t e r a t u r

FA VRE J. (1960): C atalogue d escrip tif des cham pignons su p érieu rs de la zone su b ­a lp in e du P a rc N ationa l suisse. Rés. rech . Sei P a rc N at. suisse 6 (42) : 321—610, t.1 — 8. L iestal.

MÊTROD G. (1956) : L es Inocybes leiosporés à cystides courtes. B ull. Soc. Mycol.F ran ce 72: 122—131.

STA N G L J. e t V ESELSKÝ J. (1976): B e iträg e zu r K en n tn is se lte n e re r Inocyben. N r. 8:A naly tische D arste llung d e r g la ttspo rigen Inocyben m it vö lliger S tie lbere ifung .Ces. Mykol. 30 (3-4): 170-175.

A n sch rift d e r V erfasser: Jo h an n S tangl, v o n -d e r-T an n str . 48, 8900 A ugsburg . BRD.M UDr. Ja ro s lav V eselský, V ýškovická 100, 704 00 O strava, CSSR.




Über einen schweizerischen Fund von Helotium longisporum Schweers und seiner Identität mit Phaeohelotium geogenum

(Cooke) comb. nov.

O nálezu H elo tium longisporum Schw eers ve Švýcarsku a jeho to tožnosti s P haeohe lo tium geogenum (Cooke) com b. nov.

M irko Svrček und W alter Matheis*)

In der Schw eiz w u rd e der an scheinend se ltene D iscom ycet H elo tium geo­g e n u m Cooke gefunden. M it d ieser A rt w u rd e au f G ru n d d e r U n tersuchung des T y p u s-M ate ria ls H elo tium longisporum Schw eers synonym isiert und zugleich w egen d e r S tru k tu r ih res ek ta len E xcipu lum s zu r G attu n g Phaeo­helotium gestellt. __________

J e p o jednáno o nálezu H elo tium geogenum Cooke ve Švýcarsku . S tud ium typového m a te riá lu H elo tium longisporum Schw eers p rokázalo to tožnost toho to d ru h u s H. geogenum, k te ré na zák ladě stavby ek tá ln íh o exc ipu la je p ře řazeno do rodu Phaeohelotium.

W enige K ilom eter südlich des Bodensees, im schweizerischen K anton T hur­gau, befindet sich der “G ü ttinger W ald“, ein sehr a lte r W ald auf feuchtem , schw erem Boden. Es gibt dort noch natürliche M ischw aldbestände, m it sehr alten, m ächtigen Eichen (Quercus robur). A uf den C upulen solcher Eichen, sowie auf dicken, abgefallenen E ichenästen (teils auf dem en trindeten Holz, teils auf der R inde selbst), zuw eilen auch auf den Fruchtkapseln , einer benach­b arten R osskastanie (Aesculus hippocastanum ) findet m an im H erbst einen zuerst weissen, im A lter crem efarbenen Discomyceten, der durch seine grossen, spindeligen Sporen auf fällt und sich wie folgt beschreiben lässt:

A pothezien zuerst schneeweiss, dann milchweiss, im A lter m it gelblicher K om ponente, getrocknet ockerlich, zuerst konkav bis flach schüsselförm ig, dann m ehr oder weniger flach oder gar konvex, 2—(3—6)—7 m m Durchm esser,R and m eist s ta rk wellig, aber auch glatt. Scheibe weisslich, später crem efarben, glatt. A pothezien fast sitzend, im Q uerschnitt m eist konisch, nur selten in einen sehr kurzen und schm alen Stiel verschm älert, gesam thaft 1—2,5 m m hoch.A ussenseite weisslich, nach dem Trocknen m eist runzelig und isabellfarben. Die Exem plare auf R inde und Holz w achsen m eist etw as üppiger als die auf den Cupulen.

Ektales Excipulum ca. 50—60 um dicke Schicht, in der äussersten Schicht aus „ tex tu ra globulosa“ bestehend [Zellen-D urchm esser 8— 10(—12) um], nach innen teilweise in ,,tex tu ra angu laris“ übergehend. Gegen das m edulläre Exci­pulum gew öhnlich noch eine kurze Zwischenschicht aus fast prism atischen Zellen (12—1 6 X 1 5 —16 ,um). M edulläres Excipulum aus „ tex tu ra in tr ic a ta“ : s ta rk verflochtene H yphen, 2.5—4(—5) um dick, die einzelnen H yphenabschnitte 15—25 p m lang.

Asci 125—150(—160) X 10— 12 ^¿m, zylindrisch-keulig, m it kurzem Fuss, Porus p rak tisch nicht blau m it Jod (bei frischem M aterial und „M elzer“ wie „Lugol“) oder jedenfalls n u r äusserst schwach, 8-sporig. P araphysen 2—2,5 um dick, zylindrisch, m it T rypanb lau (Boedijn 1956; Clemengon 1972) die 2-bis 3-fache S eptierung sehr schön sichtbar. Sporen gross, 22—35 X 4—5 ,um, m eist 25—30 X X 4,5—5 kum, spindelig, oft m it w inzigen Ö ltröpfchen, 2-reihig gelagert.

*) B e iträg e zu r K en n tn is d e r D iscom ycetenflora des K an tons T hurgau , 6. M itte ilung .[5. M itte ilung : M itt. T hurg . N atu rf . Ges. 43 (1979). Im D ruck],



I _ _

A n vergleichbaren Pilzen befindet sich in der L ite ra tu r die B eschreibung von H elotium longisporum Schw eers (1939), die ziemlich gut passt. D urch die G efälligkeit des R ijksherbarium s in Leiden w ar einem von uns (M. S.) erm öglicht, das T ypus-M aterial von H elotium longisporum zu untersuchen, w ofür w ir der D irektion des genannten In stitu tes auch h ie r bestens danken. Das Typus-M aterial befindet sich in einer Form alinlösung in einem kleinen G laszylinder und besteht aus einigen F ragm enten von (w ahrscheinlich) Carex—Stengeln und Eichen-

i i| n §m

1.—2. P haeohelo tium geogenum iCooke) S vrcek e t M atheis 1: A scosporen, ek ta les E xcipu lum , m ed u llä res E xcipu lum , A scus m it P a rap h y sen . (WM 335); 2: A pothezium , Scheite l von e in e r P a ra p h y se u n d zw ei Asci, ek ta le s u n d m ed u llä re s E xcipu lum , A scosporen (T ypusm ateria l von H elo tiu m longisporum Schw eers).

M. S vrcek del.

blättern . Als Lokalität w ird Holland, “Mook P lasm olen“, X. 1938, No. 3454, angeführt. Zwei A pothezien auf Carex haben 2—4 m m D urchm esser, sind konisch verschm älert und fast sitzend, im Um riss rundlich, weisslich, fleischig, am Rand engberandet, Scheibe ist flach schüsselförm ig, bis flach, A ussenseite glatt. Ektales Excipulum 250—300 t«m dick, aus “te x tu ra globulosa“ bestehend, Zellen 10—24 ^ m breit, eckig rundlich bis b re it ellipsoidisch, hyalin , etw as dickw andig (bis 2 ,um). M edulläres Excipulum dick, aus s ta rk verflochtenen,1,5—2 ¿im dicken, hyalinen und dünnw andigen H yphen, g ar n ich t gelatinös. Zum A pothezienrand w erden die H yphen des ektales Excipulum s allm ählich v erlängert bis ziem lich lang zylindrisch und 2,5—4 dick. Asci 130—140 X X 9—10 jum, fast zylindrisch, m it kurzem Fuss, am Scheitel etw as verdickt (2—3 .um), Porus n u r sehr schw ach und undeutlich am yloid (un ter Ö lim m ersion w ird der Porus als zwei sehr kleine P u n k te sichtbar), 8-sporig (Sporen m ehr oder

C E S K A M Y K O L O G I E 33 (4 ) 1979



I w eniger zw eireihig liegend). P araphvsen sehr zahlreich, 1,5—2 ;(um dick, obenI n ich t v e rb re ite rt, m it vielen T röpfchen gefüllt, hyalin. Sporen 19—24 XI X 3—3,5(—4,5) ^m , spindelig, an beiden Enden verschm älert, m it zahlreichenI w inzigen T röpfchen gefü llt besonders gegen die Pole hin.I V ergleicht m an das T ypusm aterial von H elotium longisporum Schweers m itI der B eschreibung von H elotium geogenum Cooke in der L ite ra tu r (Dennis 1956,I Svrcek 1960), so w ird m an erkennen, dass es h ie r um zwei ganz übereinstim -I m ende Form en handeln muss. Nach Dennis (1. c.) ex istie rt das T ypusm aterialI Cooke-schen A rt w ahrschenlich n icht m ehr, w enigsten nicht im H erbariumI Kew.I Aus beiden h ie r m itgeteilten B eschreibungen geht auch k la r hervor, dass m anI keinen w esentlichen U nterschied zwischen H elotium geogenum Cooke (Syn.:I H elotium longisporum Schweers) und dem thurgauischen Pilz feststellenI kann. D urch die A ngabe “auf Stengeln von Carex und R ubus und aufI B lä tte rn “ w ird dokum entiert, dass der Schw eers’sche Pilz offensichtlich keinI spezifisches S u b stra t benötigt, sondern ganz allgem ein auf “p lan t-debris“I wächst. U nsere A ngaben “auf Rinde, en trindeten Ästen, Cupulen, E ichel-Sam en-I schalen von Q uercus robur L., gelegentlich auch auf d er Innenseite der F ru ch t-I kapseln von Aesculus hippocastanum L .“, ergänzen som it die S ubstrat-P alette .I In Südböhm en w urde diese A rt au f sehr feuchtem D etritus in einem B estandI von F ilipéndula ulm aria, sowie auf m orschen Stengeln von Filipéndula ulm a-I ria und P hragm ites-H alm en gefunden. Die Apothezien w achsen n u r anschei-I nend d irek t auf Erde, sondern im m er aus pflanzlichen Resten, die m anchm alI im Boden versteck t sind. Die Sporenlänge und Sporenbreite v arie rt nach unse-I ren U ntersuchungen stark.I Da der Pilz w egen seiner G ew ebestruk tu r nicht bei H elotium (resp. H ym e-I noscyphus) b leiben konnte, w ar eine N eukom bination notw endig. In der G at-I tung P haeohelotium K anouse scheinen w ir einen geeigneten P latz fü r den PilzI gefunden zu haben. P haeohelotium w urde 1935 von B. B. K anouse errichtet,I m it Ph. fla v u m als Typus, von dem jedoch D ennis zeigen konnte (1964), dass■ es Synonym m it Ph. montícola (Berk.) D ennis ist. In der genannten A rbeit und■ auch spä te r (R. W. G. D ennis 1968) dehnte e r den G attungsbegriff von Phaeo-I helotium auch auf solche A rten aus, die gleichen Bau, aber hyaline SporenI besitzen. W ir schliessen uns dem em endierten G attungsbegriff von R. W. G.I D ennis an, w enn auch R. P. K orf (1973) die G renzen als zu w eit gestrecktI erach tet und die G attung Phaeohelotium n u r auf die im A lter braunsporigenI A rten beschränken will, w ie ursprünglich von B. B. K anouse (1935) vorgesehen.■ A llerdings m üsste dann fü r die hyalinsporigen A rten eine eigene G attung auf- *,■ gestellt w erden.

■ Phaeohelotium geogenum (Cooke) S vrček e t M atheis, comb. nov. ;S■ B asionym : H elo tiu m geogenum Cooke, G rev illea 6 : 75, 1877

■ U n te rsu ch te K o llek tionen : G ü ttin g e r W ald. 490 m, K an ton T hurgau , Schw eiz. — f■ A uf Q uercus robur L .; C upulen : 23. X. 1971, 3. XI. 1973, leg. W. M atheis (WM 61,■ WM 334), E ichelschalen : 3. X I. 1973, leg. W. M. (WM 335). - R inde u n d en tr in d e te s■ H olz: 30. X. 1971, 7. X. 1972, 3. X I. 1973, 24. XI. 1974, leg. W. M. (WM 62, 173, 333,■ 487). — A uf A escu lu s h ippocastanum L .; F ru ch tk ap se ln : 9. X. 1971, leg. W. M. (WM 58).

I Von der K ollektion WM 333 befindet sich M aterial am H erbarium des N atio-■ nalm useum s in P rag (PRM) and am H erbarium des In stitu ts fü r Spezielle■ B otanik der ETH Zürich (ZT).

I 227

L i t e r a t u r H

B O E D IJN K. B. (1956): T ry p an B lue as a s ta in fo r fungi. S ta in T echn. 31 -.115—116. HCLEM ENQON H. (1972): Zw ei v e rb e sse rte P räp a rie rlö su n g en fü r d ie m ik roskop ische H

U ntersuchung von P ilzen. Z eitschr. f. P ilzk . 38 : 49—53. HD EN N IS R. W. G. (1956): A rev ision of th e B ritish H elo tiaceae in th e H e rb a riu m H

of th e R oyal B otanic G ardens, K ew , w ith no tes on re la te d E u ropean species. HM ycol. Pap. 62 : 1—216. H

¡jfe; D EN NIS R. W. G. (1964): R em arks on the genus H ym enoscyphus S. F. G ray, w ith H| l | observations on su n d ry species re fe rred by S accardo an d o thers lo th e genera H

H elotium , Pezizella o r P h ia lea . P ersoon ia 3 : 29—80. HD EN NIS R. W. G. (1968): B ritish A scom ycetes. L ehre. HK ANOUSE B. B. (1935): N otes on new o r u n u su a l M ichigan D iscom ycetes. II. P ap . H

M ich. Acad. Sei. 20 : 65-78, tab . 12-15. ■K O R F R. P. (1973): D iscom ycetes an d T ubera les in : G. C. A insw orth , F. K. S p a rro w ■

and A. S. S ussm an, T he Fungi, an ad vanced trea tise . Vol. IV A: 249—319. N ew Y ork. HSCHW EERS A. C. S. (1939): H elo tium longisporum , nov. sp. Rev. Mycol. 4 : 131—132. I

ipj SVRCEK M. (1960): N ěkolik pozoruhodných d iskom vcetů z loka lity “P ram en iš tě Hu J in d rů “ nedaleko T řeboně. Ces. M ykol. 14 (1) : 12—20. H

A dresse der A u to ren : W alte r M atheis, St. G a lle r S tr. 53, CH-9500 W il, SG, Schw eiz. IDr. M irko Svrček, CSc., Sectio m ycologica, N árodn í m uzeum , V áclavské nám . 68, H

115 79 P ra h a 1, CSSR ■

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979 I

Otomykózy a mykoflóra otitid

O tom ycoses and m ycoflora of o titides

P etr Fragner, J iř í H ejzlar a M iroslav R ubeš

U tře tin y nem ocných o titid am i se ve vý tě rech z uší v y sk y tu jí m ik roskop ic­ké houby, a le asi jen v polovině pozitivn ích nálezů m ůžem e je považovat za původce onem ocnění.

B ěhem 15 le t jsm e vypěstovali k u ltu ry h u b z v ý tě rů uší 472 nem ocných, trp íc ích různým i ušn ím i chorobam i, n e jcastě jí o titis ex te rna . V ypěstované houby jsm e hodno tili jak o agens onem ocnění u 59 % osob, jako nálezy spor­né u 16 % a jak o nálezy náh o d n é u 25 % osob. U vedena k r ité r ia p ro to to hodnocení a všechny nálezy hub.

M ax im um otom ykóz p řip ad a lo n a věkovou sk u p in u 41—50 let. V zastoupen í něk te rý ch d ru h ů h u b u žen a u m užů byly rozd íly (tabu lka 1 : ženy, tab u lk a 2 : muži).

N e jčastě jš í k v asin k a (sam a nebo v kom binaci) p ř i otom ykózách b y la C an­dida parapsilosis (89 nálezů), na d ru h ém m ístě C. albicans (76). N ejčastě jš í A sp erg illu s (sám nebo v kom binaci) p ř i o tom ykózách by l A . fu m ig a tu s (45 nálezů), n a d ru h ém m ístě A . fla vu s (21), na tře tím A . n iger (17).

S tru čn ě uvedeny k lin ick é obrazy něk te rý ch ex te rn ích o titid a je jich lé ­čení.

W ith one th ird of th e p a tien ts su ffe ring fro m o titis th e re occur m icro ­scopic fung i in th e e a r sw abs, b u t they can be considered agen t of th e d isease in ap p ro x im ate ly one h a lf of th e positive find ings only.

D uring th e la s t 15 years w e cu ltiv a ted th e cu ltu res of fung i from th e ea r sw abs of th e 472 p a tien ts su ffe rin g from v arious ear diseases, m ostly o titis ex te rn a . T he cu ltiv a ted fung i w ere tak en fo r ag en t of d isease in 59 % of cases, fo r d isp u tab le in 16 % , an d fo r acc iden ta l in 25 % . T h ere a re g iven c r ite r ia fo r th is s ta tem en t an d a ll find ings of fungi.

T he m ax im u m of o tom ycoses occured in th e age category be tw een 41—50 years. T here w ere found ce rta in d ifferences betw een m en an d w om en as fo r rep re sen ta tio n of som e species of fungi (tab. 1 : w om en, tab . 2 : m en).

T he m ost fre q u e n t yeasts in otom ycoses (alone o r in com bination w ith o th e r species) p roved to be C andida parapsilosis in th e f irs t p lace (89 cases),C. albicans in th e second p lace (76 cases). T here has been found th re e m ost rep ea ted rep re sen ta tiv e s of th e genus A sperg illu s (alone o r in com bination w ith o th e r species) in th e fo llow ing o rd e r: A . fu m ig a tu s (45 cases), A . fla vu s (21 cases), an d A . n iger (17 cases).

T here a re b rie fly g iven c lin ica l p ic tu res of som e ex te rn a l o titides and th e ir tre a tm en t.

Ú v o d

Poznávání otom ykóz m á u nás s ta ro u trad ic i (Výmola 1899), ale přesto na­lézám e v našem písem nictví jen pom ěrně m álo původních zpráv (např. Hero- dek 1966, F rag n e r a M aňák 1968, F rag n er a H ejzlar 1973, F ragner, Rubeš a Belšan 1977). N ázory na diagnostiku a te rap ii otomykóz (a často i na „uznání jejich ex istence“) nejsou u nás jednotné. Snad je to tím , že jde o problem atiku složitou, jejíž úspěšné řešení vyžaduje vzácné souhry několika odborníků (a ta ­ké pacienta).

Během posledních 15 let (1964—1978) vyšetřila naše labora to ř velký počet vzorků (výtěry z ucha), odebraných nem ocným s různým i ušním i chorobam i ve Středočeském k ra ji, h lavním m ěstě P raze a v Jihočeském kraji. Poněvadž — až na vzácné výjim ky - jsm e nedostali přesnější ú daje o diagnózách a klinic­kých obrazech, o p růběhu a te rap ii onem ocnění (vyšetření většinou nebyla opakována), byli jsm e nuceni ohodnotit m ykologický nález na základě jen vlastních, labora to rn ích zkušeností.

I ..........................._____________


Naše vědom osti m ěla během posledních 3 let (září 1975 až prosinec 1978) obohatit další spolupráce. Dva z nás (J. H. a M. R.) prováděli klinická vyšetření spolu s odběry vzorků u všech nem ocných s chorobným i zm ěnam i zvukovodů a středního ucha (s výjim kou fo liku litid a furunkulóz jasného bak teriá ln ího původu), k te ří se dostavili n a ORL oddělení polikliniky KUNZ Středočeského k ra je a na ORL odd. OTJNZ P raha-západ . V indikovaných případech byla do­poručena an tim ykotická te rap ie (příslušným zdravotnickým střediskům ) anebo se nem ocní léčili přím o v těchto dvou am bulan tn ích odděleních. N ěkteří nem oc­ní se ke kontro lám nedostavili, takže i v té to skupině m ám e nálezy sporné a n ěk teré případy neuzavřené.

H o d n o c e n í m y k o 1 o g i c k ý c h n á l e z ů

a) A g e n s p r o k á z a n é n e b o p ř e d p o k l á d a n é . A bychom mohli houbu, vypěstovanou z vý těru ucha, považovat za vyvolavatele onemocnění, m usí bý t sp lněna celá řad a podm ínek: 1. houba m usí v p rim oku ltu ře vyrůst v hojném nebo m asivním množství, 2. ste jná houba m usí vyrůst v dalších vzor­cích z různých časových údobí opakovaně, 3. k linický obraz m usí odpovídat otomykóze, 4. antim ykotická te rap ie by m ěla bý t úspěšná, 5. ku ltivace by m ěla být negativn í současně s ústupem klinických změn, 6. m ělo by j í t o houbu, k te rá je znám a jako původce otomykóz.

U některých případů v naší sestavě n ěk teré z těchto podm ínek nem ohly být splněny, poněvadž něk teré údaje (zvláště klinické) nejsou z různých důvodů známy. P ro to n ěk teré nálezy nem ůžem e hodnotit jako agens prokázané, ale jen jako pravděpodobné, předpokládané. Obě skupiny nálezů však sh rnu jem e v naší sestavě do jedné.

b) S p o r n é n á l e z y . Do té to skupiny zařazujem e případy, o nichž neví­me, šlo-li o otom ykózy nebo ne. O byčejně zde zcela chybějí klinické údaje a p rim oku ltu ry jsou co do počtu zárodků možných vyvolavatelů chudé. J in d y jsou p rim oku ltu ry opakovaně bohaté, ale obsahují houby (např. trichosporony, Scopulariopsis, m onoverticilátn í penicilia), o nichž nem ůžem e — bez dalších důkazů — předpokládat účast na onemocnění. Konečně sem zařazujem e ty případy, u nichž m ykologický nález je v rozporu s klinickým obrazem a p rů ­během onem ocnění: např. m asivní nálezy houby bez typických chorobných změn nebo vym izení m ykologických nálezů bez odpovídající terapie.

c) N á h o d n é n á l e z y . T ím to pojm em rozum ím e všechny m ykologické nálezy, k teré s onem ocněním nem ají nic společného. Jsou to především nálezy nepatogenních saprofy tů (např. penicilií, k ladosporií a něk terých kvasinek), vždy v ojedinělém nebo zcela ojedinělém m nožství kolonií v p rim okultuře . Dále to jsou nálezy možných patogenů, často rovněž ve velm i m além počtu zárodků, kdy z klinického hlediska byla m ožnost otom ykózy zcela vyloučena.

V ý s l e d k y

R o z d ě l e n í n e m o c n ý c h p o d l e n á l e z ů . Z 319 osob (většinou s otitis ex tem a nebo o titis media), vyšetřených za poslední 3 roky, šlo u 50 (15,7 %) o otomykózy, u 19 (6,0 %) o nálezy sporné a u 42 (13,1 %) osob o nálezy náhodné. Celkem pozitivních bylo 111 (34,8%) osob. Považujem e-li pozitivní nálezy za sto procent, pak připadá na agens 45% , n a nálezy sporné 17% a na nálezy náhodné 38% .


— — — . ■

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4 ) 1979

Z celkového počtu 472 pozitivních nálezů, získaných za posledních 15 let, připadalo 278 (59 % ) na agens prokázané nebo předpokládané, 75 (16 % ) n a nálezy sporné a 119 (25% ) na nálezy náhodné.

M y k o l o g i c k é n á l e z y . Z pozitivních vý těrů uší 472 osob byly vypěsto­vány ty to houby: A bsidia corym bifera (Cohn in Lichtheim) Saccardo et T rotter, Aspergillus am stelodam ii (Mangin) Thom et Church, A. candidus Link, A. flavus Link, A. fum ig a tu s Fresenius, A. chevalieři (Mangin) var. in term edius Thom et Raper, A. niger van Tieghem, A. sydow ii (Bainier et Sartory) Thom et Church, A. terreus Thom in Thom et Church, A. ustus (Bainier) Thom et Church, A . versicolor (Vuill.) Tiraboschi, Aspergillus sp., A ureobasidium pul- lulans (de Bary) A rnaud, Aureobasidium sp., Candida albicans (Robin) Berk- hout,C. krusei (Cast.) B erkhout, C. parapsilosis (Ashf.) Langeron et Talice, C. pelliculosa Redaelli, C. rugosa (Anderson) D iddens et Lodder, C. siellatoidea (Jones et M artin) Langeron et G uerra, C. tropicalis (Cast.) B erkhout, C. utilis (Henneberg) Lodder e t K reger-van Rij, Cephalosporium sp., C haetom ium sp., Cladosporium sp., Cryptococcus albidus (Saito) S kinner var. d iffluens (Zach) P haff et Fell, C. neoform ans (Sanfelice) Vuillem in, G eotrichum candidum Link ex Persoon, G raphium eum orphum Saccardo, M onosporium apiosperm um Sac­cardo, M ucor pusillus Lindt, M ucor sp., Pénicillium sp., P etriellid ium ellipsoi- deum v. A rx et Fassatiová, Rhizopus oryzae W ent et P rinsen Geerligs, R. sto- lonifer (Ehrenberg et Fries) Vuillem in, Rhodotorula pilim anae H edrick et Burke, Rhodotorula rubra (Demme) Lodder, Rhodotorula sp., Sacharom yces cerevisiae Hansen, Saccharom yces sp., Scopulariopsis brevicaulis (Sacc.) Bai­nier, Torulopsis Candida (Saito) Lodder, T. glabrata (Anderson) Lodder e t de Vries, Trichophyton m entagrophytes (Robin) B lanchard var. interdigitale P riestley, Trichophyton rubrum (Cast.) Sabouraud, Trichosporon capitatum D iddens e t Lodder, T. cutaneum (de Beurm., G ougerot e t V aucher) Ota, Ulo- cladium sp.

A g e n s p r o k á z a n é n e b o p ř e d p o k l á d a n é bylo nalezeno u 278 osob. Slo o ty to houby: Absidia corym bifera (6), Aspergillus am stelodam ii (6), A. candidus (3), A. flavus (14), A. fum iga tus (40), A. chevalieři var. in term edius (1), A. niger (14), A. sydow ii (1), A. terreus (4), A. versicolor (9), Aspergillus sp. (3), Candida albicans (67), C. parapsilosis (69), C. stellatoidea (1), C. tropicalis (5), G raphium eum orphum (1), M onosporium apiosperm um (2), M ucor pusillus (1), Scopulariopsis brevicaulis (2), Trichophyton rubrum (2). Kom binace: A. am stelodam ii + A. flavus (1), A. fla vu s + A. versicolor (1), A. flavus + C. al­bicans (1), A. flavus + C. parapsilosis (4), A. fumAgatus + C. parapsilosis (3), A. fum iga tus + C. neoform ans (1), A. fum iga tus + T. Candida (1), A. niger + C. parapsilosis (1), A. niger + C. albicans + C. parapsilosis (1), A. niger + T. gla­brata (1), A. versicolor + C. parapsilosis (1), C. albicans + C. parapsilosis (6), C. albicans + C. tropicalis (1), C. parapsilosis + C. tropicalis (2), C. parapsilo­sis + Rhodotorula sp. (1), C. parapsilosis + T. capitatum (1); celkem 278.

S p o r n é n á l e z y . V 75 případech m ám e pochybnosti o tom , zda vypěsto­vané houby byly původcem onem ocnění. V těch to sporných případech šlo o houby: A bsidia corym bifera (3), Aspergillus am stelodam ii (1), A. flavus (4), A. fum iga tus (8), A. niger (1), A . ustus (1), A. versicolor (1), Aspergillus sp. (1), Candida albicans (13), C. krusei (1), C. parapsilosis (18), C. tropicalis (1), Clado­sporium sp. (1), M ucor pusillus (1), Pénicillium sp. (6), P etriellid ium ellipsoi- deum (1), Rhizopus oryzae (1), Rhodotorula rubra (1), Scopulariopsis brevicaulis (3), Torulopsis Candida (1), Trichosporon capita tum (1), T. cutaneum (3). Kom -



binace: A. am stelodam ii + A. fla vu s (1), A. candidus + C. parapsilosis (1), A. terreus + C. parapsilosis (1); celkem 75.

N á h o d n é nálezy. U 119 osob kultivační nálezy zcela evidentně nesouvisely s onem ocněním ; Byly vypěstovány houby: Aspergillus am stelodam ii (8), A. n i­ger (1), A . versicolor (1), Aspergillus sp. (7), Aureobasidium pullulans (2), Can­dida albicans (1), C. parapsilosis (6), C. pelliculosa (1), C. rugosa (1), C. tropicalis (1), Cephalosporium sp. (7), Chaetom ium sp. (1), Cladosporium sp. (7), Crypto- coccus neoform ans (2), G eotrichum candidum (1), M ucor sp. (2), Pénicillium sp.(32), Rhizopus s to lo n i fe r (2), Rhodotorula pilim anae (1), R. rubra (4), Rhodoto­ru la sp . (1), Saccharomyces cerevisiae (1), Scopulariopsis brevicaulis (2), Toru- lo p s is C andida (4), T. glabrata (1), Trichophyton m entagrophytes var. in terdigi­ta le (1), Ulocladium sp. (2). K om binace: A. am stelodam ii + A ureobasidium sp.+ Pénicillium sp. (1), A. flavus + Pénicillium sp. (2), A. fum iga tus + C. para­psilosis + T. Candida (1), Aspergillus sp. + Pénicillium sp. (1), C. albicans +C. parapsilosis (1), C. albicans + Pénicillium sp. (1), C. krusei + C. utilis ++ S. cerevisiae (1), C. parapsilosis + Cladosporium sp. (1), C. krusei + Sac­charomyces sp. (1), C. albidus var. d iffluens + Rhodotorula sp. (1), Mucor sp.+ Pénicillium sp. (1), Pénicillium sp. + R. rubra (1), jiné (6); celkem 119.

D i a g n ó z y . P ři různých diagnózách byly zastoupeny d ruhy :O titis ex tem a: Absidia corym bifera (1), A spergillus candidus (1), A. flavus (3),

A. fum iga tus (8), A . chevalieři var. in term edius (1), A. niger (3), A. versicolor (1), Candida albicans (16), C. parapsilosis (26), C. tropicalis (2), G raphium eum orphum (1), M onosporium apiosperm um (2), Scopulariopsis brevicaulis (1), Trichophyton rubrum (2). K om binace: A. am stelodam ii + A. flavus (1), A. fu ­m igatus + C. parapsilosis (2), A. fum ig a tu s + C. neoform ans (1), A . fum iga tus + T. C andida (1), A. niger + T. glabrata (1), C. albicans + C. parapsilosis (2),C. p a ra p s ilo s is + Rhodotorula sp. (1), C. parapsilosis + C. tropicalis (1).

O titis m edia: Absidia corym bifera (1), A spergillus am stelodam ii (1), A. flavus (3), A . fum iga tus (4), A. niger (4), A. terreus (2), A. versicolor (1), Candida albi­cans (5), C. parapsilosis (3), Scopulariopsis brevicaulis (1), K om binace: A. flavus + C. parapsilosis (1), A. fum iga tus + C. parapsilosis (1), A. niger + C. albicans + C. parapsilosis (1), A. versicolor + C. parapsilosis (1).

O titis m edia e t ex te rn a : A spergillus fum iga tus (1), Candida parapsilosis (2),C. tropicalis (1).

S tav po trepanaci: Absidia corym bifera (1), Aspergillus am stelodam ii (1), A. flavus (3), A. fum iga tus (2), A. versicolor (1), Candida parapsilosis (1), Mucor pusillus (1).

Z a s t o u p e n i h u b j a k o a g e n s ( p r o k á z a n é n e b o p ř e d p o ­k l á d a n é ) v r ů z n ý c h v ě k o v ý c h s k u p i n á c h ž e n a m u ž ů uvádějí tabu lky 1 a 2. Vidím e z nich, že m axim um otom ykóz p řipadalo na vě­kovou skupinu 41—50 let. V zastoupení některých d ruhů u žen a m užů byly rozdíly, např. A. am stelodam ii byl častější u žen, A. fla vu s u m užů. Čisté ku l­tu ry C. albicans byly o něco častější u žen, C. parapsilosis u mužů.

S u b j e k t i v n í o b t í ž e n e m o c n ý c h p ř i e x t e r n í c h o t o m y ­k ó z á c h : svědění a pálení v uchu, často výtok. P ři nahrom adění většíhom nožství kašovitých hm ot dochází k zalehnutí. Na bolest si nem ocní většinou nestěžují.

K l i n i c k é o b r a z y e x t e r n í c h k a n d i d o v ý c h o t i t i d (C. albi­cans, C. tropicalis, C. parapsilosis). V ětšinou jde o vleklá, řad u m ěsíců nebo i let trva jíc í onemocnění. Kůže zvukovodu bývá prosáklá, zavlhlá až m acerova-


Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4 ) 1979

2 3 2

Houbv Věkové skupiny- 1— 10 11— 20 21— 30 31—40 41—50 51— 60 61— 70 71— 80 celkem s


Candida albicans 10 4 4 5 5 6 4 1 3 9 -2Candida parapsilosis 3 4 6 9 8 1 4 — 35 ^jiné kvasinky a kombinace 1 2 2 1 1 1 1 2 1 1

kvasinky celkem 14 10 12 15 14 8 9 3 85 c2Nt“*Aspergillus amstelodamii — 1 1 — 2 — 1 — 5

Aspergillus flavus — — 1 — 1 1 — — 3Aspergillus fumigatus 2 3 1 3 5 1 3 — 18 ^Aspergillus niger — — 1 1 3 — 1 1 7jiné aspergily a kombinace — 2 1 7 1 1 1 — 13

tdaspergily celkem 2 6 5 11 12 3 6 1 46 W

kombinace kvasinky + aspergily — — — — o 1 — — 6 0jiné houby 1 1 — 1 2 — 1 — ^ O

gcelkem 17 17 17 27 33 12 16 4 143 k<

W----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- OTabulka 1. Sestava žen s otomykózou prokázanou nebo předpokládanou. ^


¡h u s u m í m ......


TT Věkové skupinyU y 0,5— 10 11— 20 21— 30 31—40 41—50 51— 60 61— 70 71—80 celkem

Candida albicans 6 3 5 2 3 4 2 3 2 8Candida parapsilosis 1 1 4 8 5 7 6 2 34 ^jiné kvasinky a kombinace — — — 4 — — 1 1 6 £2

kvasinky celkem 7 4 9 14 8 11 9 6 ^ g

Aspergillus amstelodamii — — — —- 1 — — — l t íAspergillus flavus 2 — 2 —• 3 2 1 1 1 1 qAspergillus fumigatus 5 3 3 3 5 2 — 1 22 tT1Aspergillus niger 1 1 2 — 3 — — — 7 0jiné aspergily a kombinace —- 2 1 2 2 2 — 1 10 2h

Waspergily celkem 8 6 8 5 14 6 1 3 51

kombinace kvasinky -f- aspergily — 1 — 4 3 —- — — 8 £jiné houby — — 1 2 2 2 1 — 8 h-ZDcelkem 15 11 IS 25 27 19 11 9 135 10

Tabulka 2. Sestava mužů s otomykózou prokázanou nebo předpokládanou.

■ ná. Ve zvukovodu se hrom adí šedobílé nebo nažloutlé, kašovité, páchnoucí■ hm oty. Méně často bývá sekret řidší, nezbarvený, případně i nepáchnoucí a ka- |p■ šovité hm oty vznikají tep rv e později. N ěkdy se vy tváře jí bělavé povláčky■ v kostěnné části zvukovodu nebo i na bubínku.■ V jiných případech (zvláště při infekcích C. p a ra p s ilo s is ) probíhá onemocnění■ s m inim álním i klinickým i zm ěnam i i p ři m asivním nálezu kvasinek. M írné za-■ v lhnu tí zvukovodů se při zklidnění střídá s drobným , suchým, ekzem atózním■ olupováním . Může být pouze v cavum conchae a ve vchodu do zvukovodů, p ři- ¡MI čemž zvukovody zůstávají bez jakýchkoliv projevů.■ K l i n i c k é o b r a z y e x t e r n í c h a s p e r g i l o v ý c h o t i t i d (A.I fu m ig a tu s ) se podobají obrazům o titid kandidových, snad jen s tím rozdílem,■ že páchnoucí sekret a kašovité hm oty bývají spíše zažloutlé a na stěnách zvu-■ kovodů a na povrchu bubínku se často objevují bělavé, vatovité chomáčky, šj|■ někdy s v lákny jakoby kartáčkovitě uspořádaným i. V jednom případě onemoo-I nění (s opakovaným nálezem A. c a n d id u s ) byla kůže zvukovodů překrvená,I vyhlazená a s olupováním . V jiném případě (A . niger) byly stěny zvukovodu■ deskvam ované a v zadní části kostěnného zvukovodu byla nápadná m alá černáI plocha, porostlá tm avým i v lákny v kartáčkovitém uspořádání (jako železnéI piliny n a pólech m agnetu).■ N utno upozornit na častou spoluúčast bak teriá ln í flóry (ať prim árn í či sekun- f | |I dární), k te rá m ůže obraz onem ocnění podstatně zm ěnit a dodat m u některé, p ro■ ni charak teristické rysy (např. nam odralý sek re t p ři infekcích Pseudomonas■ aeruginosa nebo nápadný zánět v přítom nosti patogenních koků).

I T, é č e n í . Ve všech případech byly zvukovody ne jp rve vypláchnuty fysiolo-I gickým roztokem nebo 0,2% roztokem persterilu a vyčištěny. Tento zákrokI jsm e považovali za zvláště důležitý. Teprve potom jsm e přikročili k antim yko-I tické terapii.I TJ kandidóz jsm e zaznam enali úspěch po: 1) pravidelném vy tírán í zvukovodůI 10% roztokem boraxu v glycerinu, 2) vkapávání zředěného vodného roztokuI persterilu (0,2 % ), 3) vkapávání roztoku pim afucinu v septonexu (dvě vaginálníI tab le ty — á 25 mg — pim afucinu v 10 m l ophthalm o-septonexu), 4) jednorázo-I vém zaprášení pim afucinem (jem ně rozdrcené vaginální tablety). K úplném uI vyhojení docházelo během 1—2 týdnů. P ři projevech v cavum conchae a veI vchodu do zvukovodů se osvědčil fungicidin ung. Lokální použití sulfonam idů,I an tibak teriá ln ích antib iotik , kortiko idů představovalo tém ěř vždy neúspěchI a velm i často zhoršení projevů. Pouze v jednom případě m asivní sm íšené infekceI C. tro p ic a lis + C. p a ra p s ilo s is s velmi bohatou bak teriá ln í flórou došlo k rych-I lém u vyléčení po lokální aplikaci alestehu a chloram fenikolu, bez jakýchkolivI an tim ykotik . T ato okolnost ukazuje na důležitost současného bakteriologickéhoI vyšetřen í a tak é uvádí v pochybnost C. tro p ic a lis + C. p a ra p s ilo s is jak o agensI v tom to případě.

I U aspergilóz jsm e zaznam enali úspěch po pravidelném vkapávání roztoku pi-I m afucinu v septonexu (viz výše). K vyhojení došlo během 14 dnů. JednorázovéI zaprášení pim afucinem vedlo jen vzácně k trva lém u vyléčení. V ětšinou m ělo zaI následek několik týdnů trvajíc í zklidnění projevů, ale pak došlo k nové ex a cer -I bací s opět m asivním nálezem aspergila. Po jednorázové aplikaci zředěného | | | |I persterilu (0,2 % ) rovněž docházelo k recidivám .


D i s k u s e I

Skutečnost, že u tře tin y nem ocných otitidam i jsm e z vý tě rů uší získali k u ltu - Hry m ikroskopických hub, je závažná. Hodnocení něk terých těch to nálezů není Hsnadné, zvláště chybějí-li podrobnější klinické údaje, není-li m ožno vyšetření Hopakovat a jde-li navíc o pacienty nedbalé. P ro to jsm e zavedli rozdělení nálezů Hdo tř í kategorií (a. agens, b. sporné, c. náhodné), k te ré je rozhodně neobvyklé. H

jH'! ale představu je nejvhodnější řešení. Do těchto skupin zařazujem e také pacienty Hnově vyšetřené a po zvážení všech údajů , p řípadně po opakovaných vyšetřeních Bje přeřazujem e. N utno upozornit na sm íšené infekce, kdy je třeb a rozhodnout. ■zda je důležitější složka m ykotická nebo b ak teriá ln í anebo obě. N ěkdy dochází Ik nečekaným překvapením a nem ocný bývá správně zařazen nakonec až podle Ivýsledku léčení. I

S kupinu sporných nálezů považujem e za velmi důležitou, poněvadž spo ju je Iobě skupiny extrém ní. V současné době není veliká: p ředstavu je jen 6 % všech Ivyšetřených osob a 17 % osob s pozitivním m ykologickým nálezem. H

Upozorněním na složitost problem atiky nechcem e vyvolat dojem bezradnosti, Hale naopak vyzdvihnout m ožnosti zpřesnění diagnostiky. Podle našich zjištění Ise m ikroskopické houby up la tň u jí jak o agens onem ocnění v polovině všech m y- Ikologicky pozitivních nálezů. O tom ykózy se vysky tu jí u 15,7 % nem ocných Is různým i ušním i chorobam i (nejčastěji otitis ex te m a a otitis m edia). To není Iprocento zanedbatelné. T ito nem ocní m ohou bý t vyléčeni většinou jen tehdy. Ibude-li rozpoznán m ykotický původ choroby a budou-li léčeni specifickým i an ti- Im ykotiky. I

L i t e r a t u r a I

FR A G N ER P. e t H E JZ L A R J. (1973): „G raph io s is“ — nové lid sk é onem ocnění? Ces. IM ykol. 27: 98-106. ■

FR A G N ER P. e t M A ŇÁ K J . (1968): A bsid ia co rym bife ra in d e r T rep an a tio n sh o h le Inach ty m p an o p las tisch er O pera tion . Ces. M ykol. 22: 68—76. I

FR A G N ER P., RUBEŠ M. et BELSA N I. (1977): O titis e x te rn a tr ichophy tica . Cs. D erm . I52: 124-127. I

HERODEK F. (1966): S yndrom vatového ucha. M ykotická kom plikace po něk te rý ch Is tředoušn ích operacích . Cs. o to laryng . 15: 351—354. ■

VÝM OLA K. (1899): P lísňové a íek ce ušn í. Cas. Lék. čes. 38: 361, 383, 400, 417, 437. I

A dresy a u to rů : Dr. P . F ragner, m ykologické odd. H ygien ické stan ice S tředočeského IKNV, A p o lin á řsk á 4, 128 00 P ra h a 2. — Dr. J. H ejz la r, O RL odd. OUNZ P ra h a -z á - Ipad, N ábř. L. Svobody 2, P ra h a 1. — Dr. M. R ubeš, O RL odd. po lik lin ik y KUN Z, IN ábř. L. Svobody 2, P ra h a 1. I

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979 I

2 3 6 I

I Významná výročí světových mykologii

I Im p o rta n t a n n iv e rsa rie s of w orld know n m ycologists

I M irko Svrček

I A n d r é a s A l l e s c h e r (6. VI. 1828 - 10. IV. 1903) 9I N arodil se v Mnichově, povoláním byl učitel. Mykologií se zabýval od r. 1862 MĚI po n áv ra tu do svého rodiště, když před tím ve svém venkovském působištiI Engadey (u Berehtesgadenu) sbíral rostliny a mechy. Jeho stěžejním dílem je |S |I zpracování hub skupiny „Fungi imperfecti“ pro R abenhorstovu „K ryptogam en-I flora von D eutschland, O esterreich und der Schweiz“ (2. vydání), k teré vyšloI ve dvou svazcích v letech 1898—1903. Z ahrnu je popisy všech do té doby z EvropyI popsaných nedokonalých hub, k teré dnes označujem e souborným názvem Coelo-M mycetes , tj. dřívější Sphaeropsidales a Melanconiules. Tato A llescherova práce 9jI dodnes p a tří k základním kom pendiím o zm íněných houbách. Se svým přítelemI Jan em N epom ukem Schnablem (který byl učitelem na škole, jejím ž byl A lle- ijS|I scher ředitelem ) vydával exsikátovou sbírku ..Fungi bavarici exsiccati“ ; |gpI vyšla celkem v sedm i centuriích v letech 1890—1900. A llescher pa třil ve své grafI době k m ykologům s rozsáhlým i znalostm i a m á podstatný podíl na výzkum uI hub Bavorska. Jeho seznam y (uveřejn il jich 13) zahrnu jí celkem 2389I d ruhů basidiom ycetů. askom ycetů, peronospor a zejm éna deuterom ycetů (F u n g i •M imperfecti) a publikoval je od r. 1884 do 1898. Jeho m ykologický herbář,I z něhož nejcennější jsou typy k jeho zpracování im perfek tů v Rabenhorstově HI kryptogam ologické floře, je uložen v Botanische S taatssam m lung v Mnichově.I V r. 1978 uplynulo 150 let od jeho narození. |h■ Podle A lleschera byly pojm enovány rody Allescheria H artig (H yphom ycetes), J | |I Allescheria Sacc. et Syd. (Eurotiales), Alle scher iella P. Henn. (H yphom ycetes)■ a Allescherina Berl. (Pyrenomycetes). Sám popsal 370 taxonů, z nichž 274 je M■ dochováno ve zm íněné sbírce v Mnichově. Jeho jm éno zůstává trv a le spjato■ s výzkum em nedokonalých hub.

I J e a n L o u i s E m i l e B o.u d i e r (6. I. 1828 — 4. II. 1920)

■ V roce 1978 uplynulo 150 let, kdy se ve Francii, v obci G arney (Eure-et-Loire)■ narodil jeden z nejvýznam nějších francouzských, ale i světových m ykologů, M■ E. Boudier. O vlivněn povoláním svého otce, k te rý byl lékárníkem v Enghienu,■ vystudoval farm acii a usídlil se trva le v M ontm orency (Seine-et-Oise), k teré■ opustil až na sklonku života. S jeho jm énem vešel název tohoto m ěstečka doH m ykologické lite ra tu ry , jak o nejčastější lokalita jím nalezených d ruhů hub.H Zálibou jeho otce byla entom ologie a proto také B oudier se zprvu věnoval ento-H mologii. Ale rozhodující vliv m ěl na něj m ykolog J. H. Léveillé (1796—1870). jpH lékař v Paříži a jeho příbuzný. B oudier opouští entomologii, a to definitivněH v r. 1870, kdy jeho sbírky vydrancovali něm ečtí vojáci za francouzsko-něm ecké■ války. V té době měl však za sebou již svou prvou m ykologickou práci ,,Cham-H pignons au point de vue de leurs caractères usuels, chim iques et toxicologiques“, !|ÉH předloženou v r. 1866, k te rá m u přinesla vyznam enání Lékařské akadem ie aH záhy nato jm enování je jím korespondentem . Podnícen tím to prvním úspěchem.H shrom ažďoval s m ladistvým elánem m ateriál, k resby a poznám ky k dalším

publikacím . Jsou to hlavně diskom ycety, k terým prvořadě věnuje pozornost a většinu svého času. V ýsledkem těchto studií jsou především dvě základní fg

H práce, a to „M ém oire sur les Ascobolés“ (1869), doprovázená dodnes nepřed-

I 237

stiženým i barevným i tabulem i, a „Nouvelle classification n a tu re lle des disco- m ycètes charnus connus généralem ent sous le nom de Pezizes“ (1885), k te rá m á zásadní význam pro taxonom ii diskom ycetů. V ní B oudier poprvé uplatn il nové diagnostické znaky a geniálně zhodnotil jm enovitě význam způsobu ote­v írán í asků. Z jeho systém u vychází i současná taxonom ie diskom ycetů. Tuto práci, čítající necelých 30 stran , uveřejn il v prvém svazku B ulletin de la Société m ycologique de France, periodiku nové společnosti, k terou spolu s L. Q uéletem a J. A. M ougeotem v r. 1884 založil. V tom to bulle tinu také v následujících letech publikoval většinu svých prací. Za pojednání o klasifikaci diskom ycetů obdržel v r. 1887 D esm aziérovu cenu. V četných m enších příspěvcích publikoval m noho nových druhů , většinou diskom ycetů, ale i z jiných skupin. Během let shrom ažďovaný m ateriál, doprovázený vlastn ím i akvarely , soustředil do díla „Icones mycologicae“, jehož 6 sérií ve 30 sešitech vyšlo v Paříži v letech 1904—1910 nejvýše ve 250 exem plářích. O bsahuje celkem 598 barevných tabulí, doplněných tex tem (1911), k te ré p a tří k vynikajícím , ale tak é nejvzácnějším m ykologickým atlasům . Poslední jeho větší prací o diskom ycetech je „H istoire e t classification des D iscomycètes d’E urope“ z r. 1907, k te rá je pouhým výčtem druhů , avšak s cennou všeobecnou částí a rodovým i diagnózam i. V r. 1909 je B oudier za svůj přínos v m ykologii jm enován korespondentem francouzské A kadem ie věd a nedlouho poté také ry tířem Čestné legie. V r. 1914 odchází na odpočinek do Blois (Loire-et-Cher), kde pokraču je ve stud iu hub, ta k řk a až do své sm rti. Poslední jeho prací jsou „D ernières étincelles m ycologiques“ (1917).

K poctě Boudierově byly nazvány rody: Boudiera Cooke (1877, Pezizales), Boudiera Lazaro (1916, Polyporaceae), Boudierella Cost. (Entomophthoraceae), Boudierella Sacc. (Pezizales).

G i a c o m o B r e s a d o l a (14. II. 1847 — 9. VI. 1929)

N arodil se v zem ědělské rodině v T ren tu (Trident) v severní Itálii. Po ukon­čeném stud iu teologie působil jako duchovní (abbé) v m alé ovci M agrasu. Jeho zájem o přírodu, k te rá jej obklopovala, se záhy z bo tan iky přenesl na m yko­logii. Učitelem a rádcem sta l se m u znám ý francouzský m ykolog Lucien Quélet, s ním ž si B resadola dopisoval a zasílal m u m ateriá l k určení. Ve věku 34 le t publiku je B resadola p rvý svazek díla, k te ré jej proslavilo, „Fungi tr id en tin i novi vel nondum delineati, deseripti e t iconibus illu s tra ti“. Dokončil je v r. 1892. Celkem obsahuje 217 barevných tabu lí a 232 s tran tex tu . K niha je připsána jeho učiteli Q uéletovi a tý k á se jak m akrom ycetů (hub lupenatých, diskom y­cetů, chorošovitých a resupinátn ích basidiom ycetů), lak i parazitických m ikro- mycetů.

Em ile B oudier byl d ruhým francouzským mykologem, s k terým Bresadolu pojil vřelý p řátelský vztah, po odklonu od Quéleta, a po přesídlení Bresadoly do T renta, kde byl od března 1884 jm enován adm inistrá torem . Od té to doby se tak é intenzívně rozvíjí jeho kon tak t s m ykology a sběrateli, k te ří m u posílají z nej různějších končin světa svůj m ateriá l k zpracování: Greschik a Kmeť z tehdejšího U herska (hlavně z okolí Levoče a P rešova na Slovensku) Mol- le r a Torrend z Portugalska, K rieger ze Saska, E ichler z Polska, Schul- zer ze S lavonska z Jugoslávie; s francouzským i houbam i se seznam uje prostřednictv ím zásilek od Quéleta, Boudiera, Barly, Bourdota. Ve stu ­diu exotických hub se stává spolu s Patouillardem a Iienningsem jed ­ním z nejvýznam nějších jejich znalců. D eterm inuje a pub liku je m ate-

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979

2 3 8

riá l z T ichom ořských ostrovů (1889—1891), z K am erunu (1890), ze Som ál­ska a E ry tre je (1892—1896), z K onga (1890), z Ohňové země (1900),A ustrálie (1893), B razílie (1896), Indie (1910), ze Šalam ounových ostrovů (1910).Spolu s R oum eguěrem uveře jň u je výsledky zpracování m ateriá lu z ostrovů Sao Thom é a Principe (1889), s H enningsem a M agnusem z P o rto Rico (1893), s P atouillardem z ostrovů Sam ojských (1901), se Saccardem m ykologickou část do publikace D uranda a W ildem ana o flóře Belgického K onga (1889) a „Pugillus m ycetum A ustra liensium “. Společně s C avarou s tudu je v té to době tak é m yko- fló ru znám é italské oblasti V allom brosa (1900—1901). Bylo to období jeho vrcholné m ykologické činnosti, kdy Bresadolovi jako uznávaném u specialistovi docházely tak řk a denně zásilky z různých zemí, obsahující nejen lupenaté houby, ale i d iskom ycety a zejm éna chorošovité. Společně s v lastn ím i sběry z okolí T ren ta veškerý ten to m ateriá l s vy trvalostí a soustavností jem u vlastní zachycuje popisy a akvarelem . Tak postupně shrom ažďuje podklady ke svém u vrcholném u dílu „Iconographia m ycologica“, jím ž se jeho celoživotní práce v m ykologii uzavírá. Podnět k vydání vzešel z Italské botanické společnosti a Přírodovědeckého m uzea v T ren tu ; B resadola se dočkal jen prvých dvou svazků, úplné dílo (1927—1941) čítá 27 svazků s 1250 barevným i tabulem i a popisy vyobrazených d ruhů (hlavně Agaricales, ale i něk terých jiných skupin m akrom ycetů). J e to jedna z největších obrazových publikací, k te ré byly o hou­bách napsány. B resadola patřil k posledním p ředstav ite lům plejády m ykologů, sdružených kolem Quéleta, k teří svým zanícením a pracovním soustředěním dali základy system atické mykologii, na k terých další generace, k te rá nastou­pila po přelom u století, dokonaleji vybavená, dále stavěla. B resadola byl ana­lytik , pracující výhradně observační m etodou a zam ěřený k jed iném u cíli — poznání druhu . S překvapivou jasností diagnostikoval nové druhy, přestože vycházel převážně z m orfologie m akroznakú, m ikroskop byl m u jen pomocným ;nástro jem . Jeho popisy jsou většinou vynikající, i když někdy poněkud stručné.Zanechal velký počet nových taxonů, k te ré dokázal jasně vym ezit. D ruh byl pro něho výhradně souborem jedinců, lišících se od ostatních. Málo jej zajím alo, jakou hodnotu m ají znaky, k te ré ty to jedince oddělují od podobných. Popisoval, odděloval, osam ostatňoval, m ěl ale velký cit p ro druh, protože většina jeho soudů je správná. P roblém y týkajíc í se příbuznosti nebyly pro něj důležité.V tom se jeho dílo, vpodstatě statické, liší od prací Patouillardových, B refel- dových a Persoonových. Jeh o vizuální schopnost převyšovala všechny a právem se řad í k vrcholným postavám mykologie.

B resadola byl první, kdo detailně prostudoval h erb ář Persoona a položil základy k poznání resupinátn ích basidiom ycetů. P řed Lloydem byl prvým , kdo prostudoval typy chorošovitých hub z h e rb á řů m noha m ykologů a kriticky je izhodnotil. P ro nás m á zvláštní význam jeho kon tak t s A. Km etem , jehož sběry uveře jn il pod názvem „Fungi k m etian i“, a s třeboňským Nešporem, k terém u určoval zásilky dřevních hub. B resadolův velký h e rb á ř se dostal p rostřed­nictvím koupě L. Rom ella do Stockholm ského N árodního m uzea. V letošním roce up lynulo 50 let od Bresadolovy sm rti.

Rody popsané na jeho počest: Bresadolella H óhnel (P yrenom ycetes), Bresadolia Speg. (Polyporaceae), Bresadolina Brinkm . (Stereaceae), Bresadolina Rick (The- lephoraceae).

E l i a s M a g n u s F r i e s (15. VIII. 1794 - 8. II. 1878)To, čím je L inné pro botaniku, je E. M. Fries p ro mykologii. Rozlišil a po­

psal značnou část všech hub a vybudoval pevný základ pro mykologickou syste-



m atiku. N arodil se v m alé obci Fem sjo (kraj Sm áland ve Svédsku), kde jeho otec byl ředitelem školy a farářem . Prožil šťastné dětství. Okolní p říroda plná lesů a jezer hluboce ovlivnila jeho život. H ouby jej upoutaly od 12 le t a protože nem ěl lite ra tu ru , sám si je pojm enovával, takže během pěti let rozlišoval již na 400 d ruhů m akrom ycetů. Teprve po svém příchodu do Lundu v r. 1811 m ohl p ři svém univerzitn ím stud iu ta to svá určení konfron tovat s tehdejší skrom nou lite ra tu rou , hlavně Persoonovou „Synopsis fungorum “ a dílem A lber- tin iho a Schweinitze. V r. 1814 uveřejn il svou p rvní práci, „O bservationes m ycologicae“, založenou hlavně na houbách, k teré nasb íral v r. 1813. Téhož roku z popudu O. Sw artze, na k terého Fries vzpom íná jak o na nejlepšího člověka, píše „M onographia Pyrenom ycetum Suaeciae“. V r. 1814 dosáhl hod­nosti doktora filosofie a je jm enován lektorem botaniky na univerzitě v Lundu, kde setrval (od r. 1819 jako docent, od r. 1824 jako profesor) až do r. 1834. P o celé toto období se soustředil na mykologické studium , in tenzívní sběr a psaní knih vedle běžných povinností, tj. vyučování. Od r. 1816 začal pracovat n a v lastním , systém u hub, když ze zkušenosti zjistil nedostatky v systém u Persoonově. M noho času věnuje exkurzím , v době rů s tu hub je každodenně v te rén u a každým rokem se zam ěřuje na jinou skupinu hub. B ohatá sezóna na podzim 1819 m u um ožnila uzavřít rukopis ..System a m ycologicum “, k te rý ještě téhož roku zaslal do tisku a vyšel na konci r. 1820, vydavatel však trv a l na datu publikace 1821. Spolu s „Elenchus fungorum “ (1828) je to to základní Friesovo dílo považováno za jediný první díl a datum 1. I. 1821 stanoveno jako výchozí pro jm éna hub (krom ě m yxom ycetů. rzí, snětí a deuterom ycetů). Ačkoliv jeho systém je vy tvořen jen na základě m akroznaků, stal se pevným základem na dlouhá období, a pom áhal m ykologii dále rozvíjet. Zvláště vý­znam ná je „System a m ycologicum “ pro hym enom ycety, ale i pro jiné skupiny, např. pyrenom ycety, k terých je zde popsáno více než 500 druhů , což je na tu to dobu překvapivě vysoký počet. Po r. 1821 se Fries zabýval zvláště diskom ycety, p řip rav il rovněž kolekci exsikátů nazvanou Sclerom yceti Sueciae v 9 svaz­cích až do č. 340 (1819— ?1825), v níž jsou zah rnu ty jak pyrenom ycety, tak coelo- m ycety, a dokončil rukopis II. dílu „System a m ycologicum “. A by poznal houby i z jiných m íst než z okolí Fem sjo a Lundu, vykonával dlouhé exkurze do vzdálených k ra jů , a to pěšky, dokázal, jak ve své biografii píše, u jít v té době až 75 km za 12 hodin. Četné zásilky hub, k te ré m u byly posílány z různých zemí, zhodnotil v díle „Elenchus fungorum “ (I—II, 1828). Počátkem třicátých le t neúnavně procházel lesy a sb íral hym enom ycety, zejm éna pavučince, srov­nával své popisy s živým m ateriálem , korigoval podle nových zkušeností. V zimě a z ja ra pak sbíral a m ikroskopoval pyrenom ycety. V ýsledkem byla „Epicrisis system atis m ycologica“ (1838). Po odchodu z Lundu do U ppsaly (1835), kde žil až do konce svého života, vydal ještě velké práce, jako jsou „Sum m a vegetabilium Scandinaviae“ (1846-49), „M onographia H ym enom ycetum Sueciae“ (1853), p řepracované vydání „Epicrisis“ pod názvem „H ym enom ycetes europaei“ (1874) a zejm éna barevné tabu le hub „Icones selectae H ym enom y­cetum nondum delineato rum “ (1867—75), existu jící jen ve 100 exem plářích, k terým i se uzavřelo nesm írné dílo tohoto geniálního badatele. Jako botan ik se proslavil studiem ostřic (Carex) a h lavně jes třáb n ík ů (Hieracium). V r. 1978 uplynulo 100 le t od jeho odchodu.

Jeh o jm énem byly označeny tř i rody hub : Friesia Lázaro (non Spreng.) (Polyporaceae), Friesites K arst. (Hericiaceae) a Friesula Speg. (Thelephoraceae). Jeho jm éno připom íná m ykologický časopis Friesia, vydávaný v D ánsku od r. 1932.

ČESK A M Y K O LO G IE 33 (4) 1979


V i c t o r L i t s c h a u e r (1879 - 27. XII. 1939)

V početné rodině (byl tře tí z osmi dětí) továrn ího zam ěstnance v rakouském Jágern d o rfu prožil své dětstv í V. L itschauer, jehož jm éno je v m ykologii pod­vědom ě spjato s jiným rakouským mykologem, Franzem Hóhnelem. Po absol­vováni reálky odešel v r. 1899 studovat na techniku do Vídně, kde již za tř i jjgj roky se stal asistentem u prof. F. v. H óhnela a v r. 1903 byl jm enován docentempři technickém G ew erbem useum . Z podnětu Hóhnelova začal studovat čel. | |Corticiaceae a spolu s ním publikoval v letech 1906—1908 několik prací, k te ré m ají zásadní význam pro taxonom ii té to až dosud velice opom íjené a nedosta­tečně znám é velké skupiny resupinátních basidiom ycetů. Je nepochybné, že podstatný podíl na těch to studiích m á především V. L itschauer; jsou to jednak příspěvky k poznání čel. Corticiaceae I.—III., dále revize té to čeledi z herbáře Schroetera, a regionální příspěvky ze severního Německa, R akouska a z W est- fálska. V r. 1908 L itschauer odchází defin itivně z V ídně a nastupu je m ísto profesora na obchodní akadem ii v Innsbrucku, kde působí až do svého pen­zionování v r. 1936. Studiem resupinátn ích basidiom ycetů se však zabýval i v Innsbrucku. Sbíral na různých m ístech v R akousku a shrom áždil velký herbář. V ydával rovněž exsikátové sbírky Fungi Tirolienses exsiccati a spo­lečně s H. Lohwagem Fungi selecti exsiccati europaei, krom ě toho přispíval duplikátn ím m ateriá lem též do exsikátové sbírky, k terou vydával Weese (Eumy- cetes selecti exsiccati). Další práce (celkem 9) publikoval sam ostatně v letech 1926—1939, vesměs opět o zm íněné skupině. Popsal v nich řadu nových d ruhů; jeho popisy vyn ikají důkladností a jsou doprovázeny výstižným i a pečlivě provedeným i pérovkam i. V posledních letech se zabýval zejm éna rodem Tom en- tella, k te rý zam ýšlel m onograficky zpracovat. P ro naši m ykologii m á L itschauer zvláštní význam , k te rý lze sledovat již ve společné práci s Hóhnelem „O ester- reichische C orticieen“ (1907), v níž jsou uvedeny něk teré d ruhy z Boubínského pralesa, kam H ohnel podnikl exkurzi v červnu 1906. H lavně však m á význam pozdější L itschauerův kon tak t s A. Pilátem , s ním ž si dopisoval a z jehož bohatých karpatských , ale i balkánských (Macedonie) a tureckých (pohoří Ilgaz-dagh) sběrů určil m noho položek. Ty jsou uloženy v mykologickém h e r­báři N árodního m uzea v Praze spolu s četným i duplikáty vlastních sběrů, k teré L itschauer P ilátovi zaslal darem nebo vým ěnou. Z našeho území d e te r­m inoval tak é m ateriál, k te rý sbírali v okolí Jih lavy Canon a P lo tt a jenž byl jm enovaným i sběrateli publikován v A nnales mycologici. L itschauer zpracoval též velké kolekce resup inátn ích basidiom ycetů sbíraných Larsem Romellem ve Švédsku a položil základy k poznání švédských hub té to skupiny. Jeho É Íherb á ř je uložen v Přírodovědeckém m uzeu ve Vídni.

F. P e trák pojm enoval jeho jm énem rod Litschaueria (Sphaeriales) a Ober- w inkler Litschauerella (Corticiaceae).

V letošním roce si připom ínám e 100 le t od L itschauerova narození.

R e n é M a i r e (29. V. 1878 - 24. XI. 1949)

Zájem o botan iku se u tohoto vynikajícího francouzského m ykologa projevil již v dětství. N arozen v L ons-le-Saunier v pohoří Ju ra doprovázel často -svého otce, k te rý byl inspektorem úřadu , spravujícího vody a lesy, na jeho služebních cestách. Jak o dvouletý u trp ě l ú raz levého oka, na k te ré potom vním al jen světlo a tm u. Tím překvapujíc í je jeho silný zájem o přírodu a dosažené výsledky, k te ré svědčí o velké osobnosti. V 16 letech vyšla jeho první práce, pojednávající



— — ■MM««— iw|| iihiiiniii— in—iifiii iijHiiiii ipm .

ČESK Á M Y K O LO G IE 33 (4) 1979

o rostlinách okolí G ray (Haute-Saon), kde studoval na gym náziu. Poté navště­voval fak u ltu věd v Dijonu, v Nancy vystudoval lékařství, kde se tak é stal p repará to rem na lékařské faku ltě v labo ra to ři prof. V uillem ina. Ale již za rok přešel jako p repará to r botanik na faku ltu věd do laborato ře Le M onniera, kde pracoval na doktorské tézi, jejíž m yšlenkou byla aplikace zoologické histo- logické techniky na houby. Ovlivněn pracem i D angearda o snětích a rzích předk ládá v r. 1902 tézi „Recherches cytologiques et taxonom iques su r les Basidiom ycétes“, po jejíž obhajobě je jm enován doktorem věd. Později rozšířil své cytologické výzkum y i na askom ycety (1905) a toto období uzavírá několika m ykologickým i pracem i o čel. Plasmodiophoraceae. Současně se ak tivně podílí

I na práci ve Francouzské m ykologické společnosti, podniká cesty na Korsiku,do Řecka a M alé Asie, kde na něho mocně zapůsobí středom ořská květena. Ale ještě stále se věnuje pouze mykologii, a to i po svém jm enování profesorem na universitě v A lžíru (1911). V letech 1910—1914 vycházejí jeho nejvýznam nější práce: o základech klasifikace rodu Russula, o biologii rzí a m ykoflóře cedro­vých lesů v pohoří A tlas. Jeho originální p řístup , aplikace nových m etod, k ritičnost a přesnost vnesly nový, m oderní sm ěr do francouzské m ykologické taxonom ie, do značné m íry negativně ovlivněné trad ic í L. Q uéleta. M aireův vliv v tom to sm ěru je rozhodující a dalekosáhlý pro celou následující m yko­logickou generaci. Další jeho práce, ve k terých jsou popsány a hodnoceny k r i ­tické a nové druhy, vycházely v letech 1924—1930 a 1945. Týkají se různých skupin, např. též řád u Laboulbeniales (tři práce před r. 1920), řada příspěvků pojednává o houbách nových nebo m álo známých, zjištěných v severní Africe.

Po r. 1930, kdy se R. M aire stal ředitelem Service bo tan ique du G ouvernem ent général de l ’A lgérie (když několik le t p řed tím byl zvolen korespondentem A ka­dem ie věd a R ytířem čestné legie), nastává v jeho životě odklon od m ykologie a veškerou energii soustřeďuje na rostliny cévnaté, i když ještě ve 30. a 40.

| letech vydává — většinou ve spolupráci s jiným i m ykology — tř i katalogy hub(„Fungi ca talaunici“, „Fungi m aroccani“ a „Fungi hellenici“). N esplňují se však naděje m ykologů, k te ří od něj očekávali velkou flóru o vyšších houbách, k jejím už napsání m ěl tehdy jako jed iný ve Francii předpoklady. Jeho obrov­ská pracovitost a vy trvalost vyústila po letech v m onum entáln í dílo o flóře cévnatých rostlin severní A friky, zahrnujíc í 5000 druhů, jejichž popisy sám vypracoval. V ydání se nedočkal. Zem řel v A lžíru před 30 le ty a loňského roku uplynulo 100 let od jeho narození.

Rody pojm enované na M aireovu počest: Maireella Sydow (Pleosporales), Mai- reom yces Feldm an (Sphaeriales).

H e i n r i c h R e h m (20. X. 1928 - 1. IV. 1916)

i Narozen v Ederheim u u N ordlingen v Bavorsku, vystudoval na gym náziuv N orim berku a poté lékařstv í v Erlangenu, M nichově a H eidelbergu, ukončené r. 1852 doktorátem ; m edicínskou p rax i provozoval v letech 1853—54 na pražské universitě a ve Vídni, po n áv ra tu do B avorska působil na několika m ístech, nejdéle v Sugenheim u a R egensburku. Po penzionování v r. 1898 přesídlil do M nichova, kde tak é zemřel. Byl zprvu lichenologem (v rozmezí le t 1856—1906 publikoval 7 prací), ale h lavním jeho oborem se staly askom ycety; vydával exsikátovou sbírku Ascomycetes exsiccati, zahrnujíc í vřeckaté houby nejen evropské, ale i severoam erické a tropické; v letech 1881—1899 vyšlo celkem 2175 čísel té to význam né sbírky. N ejvětší ohlas a uznání si získal zpracováním diskom ycetů pro R abenhorstovu „K ryptogam en-F lora“, vycházející postupně


od r. 1887 do r. 1896. Je to základní dílo, nepostradatelné i v současnosti, k teré na 1275 stranách vyčerpává veškeré inform ace své doby o té to skupině hub vřeckatých. Je v něm uložena dlouholetá autorova zkušenost, podložená studiem velkého m ateriá lu ; R ehm ův rozsáhlý h erb ář byl po jeho sm rti prodán do Stockholm u. Ke svém u h lavním u dílu vydal ještě tř i dodatky (1912—1915)„Z ur K enntn is der D iscomyceten D eutschlands, D eutsch-O esterreich und der Schw eiz“. Zabýval se také pyrenom ycety a publikoval řadu příspěvků v A nnales mycologici. P ro m ykoflóru Československa m á význam jeho sdělení „Ascomy- cetes Lojkani lecti in H ungaria, T ranssylvania et G alicia“ (1882), v něm ž jsou obsaženy tak é něk teré Lojkovy nálezy z území Slovenska. V r. 1978 uplynulo 150 let od jeho narození.

Rehm ovo jm éno nesou rody: Rehm ia K rem p. (Lichenes), Rehm iella W int.(Dothideales), Rehm iellopsis Bub. et Kab. (Sphaeriales), Rehm iodothis Theiss. et Syd. (Venturiaceae), Rehm iom ycella E. M üller (Sphaeriales) a Rehm iom yces P. Henn. (Helotiales).

H a n s S v d o w (29. I. 1879 - 6. VI. 1946)

N ejvýznam nější p ředstav ite l system atické m ykologie v Něm ecku v prvé polo- }vině našeho století se narodil v B erlíně jako syn znám ého botanika, lichenologa ja m ykologa Paula Sydowa. Po m atu ritě v r. 1899 byl p rak tikan tem v jedné berlínské bance, kde se od r. 1904 stal úředníkem . V tom to zam ěstnání setrval jaž do svého penzionování (1937). Již v dětských letech doprovázel svého otce na exkurzích a pom áhal m u sb íra t m ateriá l p ro exsikátové sbírky, k te ré P.Sydow vydával. Záhy si osvojil základní botanické znalosti, ke k terým přispělataké bohatá otcova knihovna. To, že jeho otec byl také referen tem pro úsekhub a chorob rostlin v Justově „Botanischer Jah resb erich t“, jistě ovlivniloSydow ův v /ta h k parazitickým m ikrom vcetům ; v prvých letech se zabývalskoro výhradně studiem rzí. Společným dílem obou byla světová m onografieté to skupiny, z níž prvý svazek (rod Puccinia) byl dokončen v r. 1904, poslední(čtvrtý) v r. 1924. Také všechny další m ykologické práce publikovali společně,a to až do sm rti P. Sydowa (1925). Vzhledem k publikačním obtížím v jinýchperiodikách rozhodli se v r. 1902 vydávat sam ostatný m ezinárodní m ykologickýčasopis, k te rý nazvali A nnales mycologici; prvý sešit vyšel již 30. I. 1903. Bylto čin vpravdě průkopnický a nesm írného význam u pro vědu; až do r. 1944(kdy následkem válečných událostí bylo jeho vydávání ukončeno), vyšlo celkem I42 svazků. Publikovali v něm skoro všichni znám í mykologové z celého světa.H. Sydow A nnales redigoval a p rvn í dva svazky vydal v lastn ím nákladem .Po druhé světové válce byly A nnales obnoveny v r. 1947 zásluhou F. P e traka a až do současné doby jsou vydávány pod názvem „Sydow ia“ v Rakousku.

H. Sydow se záhy začal zajím at tak é o tropické m ikrom ycety a stal se, po odchodu Rehma. Saccarda a H enningse, vynikajícím specialistou v tom to oboru.Byl nepředstav ite lně pilný, uvědom ím e-li si, že m ykologií se m ohl zabývat jen ve volném čase po n áv ra tu ze zam ěstnání. Po celé roky m ikroskopoval a zpra­covával m ateriá l, skoro každodenně až do půlnoci a často ještě déle, m ykologii věnoval i dny odpočinku — kdy vyřizoval rozsáhlou korespondenci — a v době dovolené, kdy sb íra l pro svou exsikátovou sb írku „M ycotheca germ anica“ ; od r. 1903 do 1940 vydal celkem 36 centurií těchto znám ých a ve většině světo­vých herbářích zastoupených exsikátů , celkem 3400 čísel skoro stejného počtu d ru h ů hub! Další exsikátovou sbírkou, k terou začal vydávat v r. 1912, byly „Fungi exotici exsiccati“ (do r. 1943 celkem 1250 čísel). Je to vůbec jedna

s v r C e k : v ý z n a m n á v ý r o č í s v ě t o v ý c h m y k o l o g ů


z nejcennějších vým ěnných sbírek hub, neboť obsahuje přečetné typy nových, Sydowem popsaných druhů , a o to vzácnější, že původní Sydow ův h e rb á ř byl zničen požárem při leteckém náletu na B erlín 22. XI. 1943. Tehdy shořela celá obrovská knihovna (sta vzácných mykologických knih, úplné série všech světo-

g! vých m ykologických časopisů a kolem 30.000 separátů) a také několik většíchrukopisů připravených do tisku,

igj Protože vydávání exsikátú obsahujících tropické houby se zdálo Sydowovizdlouhavé, rozhodl se podniknout sběrné cesty sám. Tyto expedice uskutečnil celkem tř i: do stá tu Costa Rica (3 měsíce v r. 1924), do Venezuely (2 měsíce v r. 1927—28) a do Ekvádoru (6 m ěsíců v r. 1937). V ýsledkem jeho intenzívní činnosti bylo získání m ateriá lu převážně parazitických m ikrom ycetů v m nož­ství, jaké dodnes nebylo překonáno. Výsledky zpracování Sydow publikoval v několika rozsáhlých studiích postupně v A nnales mycologici („Fungi in itinere Costaricensi collecti“, „Fungi V enezuelám “ a „Fungi A equatorienses“). Další cesta, k terou nastoupil v H am burku koncem srpna 1938, byla p řerušena vy­puknu tím II. světové války.

Blízkým přítelem H. Sydowa byl od r. 1922 F. P etrák , žijící až do r. 1939 v H ranicích na M oravě. Spolupracoval se Sydowem na revizi typů askom ycetů a deuterom ycetů a společně publikovali řad u prací zásadního význam u. P e trá ­kovi tak é vděčím e za podrobnou a zasvěceně napsanou Sydowovu biografii (s úplnou bibliografií), k te rá vyšla ve druhém svazku Sydow ie v r. 1948 (str. 1—25). Z trá ta syna, k te rý padl ve válce, a zničení veškerých jeho sbírek, knihovny, rukopisů a domova, to vše podlomilo Sydowovi zdraví. U m írá 6. VI. 1946 v Berlíně.

P řesný počet Sydowem popsaných taxonů (v jeho asi 200 pracích) nebyl dosud zjištěn — P e trák je odhaduje na několik tisíc. Jeh o popisy vyn ikají dů­kladností, podrobnou analýzou všech m ikroskopicky v té době zjistitelných znaků a jsou založeny na co největším počtu plodnic. H ans Sydow se řad í k největším postavám v mykologii 20. století. V letošním ro^e uplynulo 100 let od jeho narození.

Jeho jm énem byly označeny rody: Sydow ia Bres. (Dothideales), Sydow iella P e trák (Sphaeriales), Sydow iellina B atista et Lima (M icrothyriales), Sydow ina P e trák (Pseudosphaeriales) a Sydow inula P e trák (Pseudosphaeriales).

^ -----

ČESK Á M Y K O LO G IE 33 (4) 1979

Referáty přednesené na celostátním semináři „Neobvyklé otravy houbami“ (Praha, 5. IV. 1979)

Výše uvedený sem inář s m ykotoxikologickou problem atikou byl pořádán kom isí pro m ykologickou toxikologii při Československé vědecké společnosti pro m ykologii a oddělením experim entáln í m ykologie M ikrobiologického ústavu Československé akadem ie věd v Praze.

Byl to d ruhý sem inář pořádaný výše uvedenou kom isí a konal se jako první tohoto d ruhu 12. IV. 1978 opět v přednáškovém sále M ikrobiologického ústavu ČSAV v Praze 4-Krči, V ídeňská 1083. Sem inář dne 5. IV. 1979 zahájil RNDr. VI. M usílek, CSc., vědecký ta jem ník M ikrobiologického ústavu a vedoucí oddělení experim entáln í mykologie. Podle program u byly předneseny následující čtyři referá ty , k te ré byly spontánně doplněny dvěm a diskusním i příspěvky. MUDr. J. Veselský z O stravy hovořil o dosud m álo znám ých otravách zvonovkou ja rn í— Nolanea věrna. MUDr. J. K ubická z P ro tiv ína podal přehled o jedovatých pavučincích a jeho re fe rá t doplnil MUDr. I. Bouška příspěvkem s diapozitivy barvených p rep ará tů z experim entáln í o travy pavučincem plyšovým — Corti- narius orellanus — na m orčeti. Další dva referáty , přednesené po přestávce, se tý ka ly naší nej nebezpečnější houby, sm rtelně jedovaté m uchom ůrky zelené — A m anita phalloides. MUDr. I. Bouška z P rah y dokum entoval barevným i dia­pozitivy patologicko-anatom ické zm ěny orgánů při o travách faloidního typu. RNDr. B. Hlůza z Olomouce referoval o rozbíhající se akci m apování jedovatých hub v CSSR a sdělil dosavadní výsledky m apování m uchom ůrky zelené v čes­kých zemích. Ing. J . K u than z O stravy dále seznám il p řítom né v diskusním příspěvku s m etodou stanovení am anitinu v plodnicích některých jedovatých hub.

Sem ináře se účastnilo 53 osob a po každém refe rá tě následovala živá diskuse. Účastníci obdrželi souhrny re fe rá tů I. sem ináře publikované v České mykologii [33(1) : 55—59, 1979]. V zhledem k zájm u a hojné účasti p lánuje kom ise pro m ykologickou toxikologii p ři CsVSM pro rok 1980 další akci k té to tem atice.

R efera te , d ie au f dem gesam ts taa tlich en S em inar “A ussergew öhn liche P ilzverg iftungen“ vo rg e trag en w u rd en (P rag , 5. IV. 1979)

D as oben g en an n te S em in a r m it m yko tox iko log ischer T h em atik v e ran s ta lte ten die K om m ission fü r m ykologische Toxikologie d e r T schechoslow akischen w issen sch aft­lichen G esellschaft fü r M ykologie und d ie A b te ilung “E xperim en te lle M ykologie“ des M ikrobiologischen In s titu te s d e r T schechoslow akischen A kadem ie d e r W issen­sch a ften in P rag .

Es w a r das zw eite von d e r m yko tox ikolog ischen K om m ission o rg an is ie rte S em inar u n d fand , w ie das e rs te d ieser A rt am 12. IV. 1978, w ied e ru m im M ikrobiologischen In s titu t in P ra g 4-K rč, V ídeňská 1083, s ta tt . D as S em in a r am 5. IV. 1979 e rö ffn e te RNDr. V. M usilek, CSc., w issen sch aftlich e r S e k re tä r des M ikrobiologischen In s titu te s un d L e ite r d e r A b te ilung “E xperim en te lle M ykologie“ . G em äss dem P ro g ram m w u rd en v ie r R efera te vorge tragen , d ie spon tan von zw ei D iskussionsbeiträgen e r ­gän z t w u rd en . M UDr. J. V eselský aus O strav a sp rach ü b e r b ish e r w enig b e k a n n te V erg iftungen m it dem F rü h lin g s-G iftrö tlin g — N olanea věrna. M UDr. J. K ub ička aus P ro tiv ín gab e ine Ü b ersich t d e r g iftigen Sch le ierlinge (C ortinarius) u n d sein R e fe ra t e rg än z te M U Dr. I. B ouška m it e inem B eitrag m it D ias g e fä rb te r P rä p a ra te n ach e in e r ex p e rim en te llen V erg iftungen m it dem S ch le ierling C ortinarius orellanus be im M eerschw einchen . D ie be iden le tz ten nach d e r P ause v o rge tragenen R efe ra te befassten sich m it un serem g e fäh rlich sten Pilz, dem töd lich g iftigen g rü n en K n o llen ­b lä tte rp ilz — A m a n ita phallo ides. M UDr. I. B ouška aus P ra g zeig te a n h a n d fa rb ig e r D ias path o lo g isch -an a to m isch O rg an v erän d eru n g en bei V erg iftungen des phallo iden T ypus. RN D r. B. H lůza aus O lom ouc re fe r ie r te ü b e r die beg innende K a rtie ru n g s-- A k tion g iftiger P ilze in d e r T schechoslow akei u n d te ilte d ie b isherigen E rgebnisse der K a rtie ru n g des g rünen K n o llen b lä tte rp ilzes in den L än d ern B öhm en und M ähren m it. Ing. J. K u th a n aus O strav a in fo rm ie rte die A nw esenden in e inem D iskussions­


b e itrag m it d e r M ethode der A m an itin -B es tim m u n g in F ru c h tk ö rp e rn e in ig e r G iftpilze.A m S em in ar nah m en 53 P ersonen te il und au f jeden V ortrag fo lg te e in e leb h a fte

D iskussion. Die T e iln eh m er e rh ie lte n in d e r Z e itsch rift Č eská m ykologie [33(1) : 55—59, 1979] v erö ffen tlich te Z usam m enfassungen d e r R efera te des I. Sem inars. Da um diese P ro b lem a tik ste ts reges In te resse besteh t, w as d ie T e iln ah m e am S em in ar bew ies, p la n t die K om m ission fü r m ykologische T oxikologie d e r T schechoslow ak ischen w is­senschaftlichen G esellschaft fü r M ykologie fü r das J a h r 1980 eine w e ite re A ktion zu d ieser T hem atik .

M arta S em erd žieva

A dresse: RNDr. M arta Sem erdžieva CSc., A b te ilung “E x p erim en te lle M ykologie“ M ikrobiologisches In s titu t d e r T schechoslow akischen A kadem ie der W issenschaften , P ra h a 4-K rč, V ídeňská 1083.

P a tho log isch -anatom isches B ild bei d e r V erg iftung m it dem g rünen K n o llen b lä tte rp ilz — A m an ita phallo ides

Ivan B ouška

In den Ja h re n 1964—1978 w u rd en au f d e r g e rich tlichm ed iz in ischen A b te ilung der P äd ia trisch en F a k u ltä t in sgesam t 11 K in d e r seziert, d ie im Z usam m enhang m it e in e r V erg iftung m it dem g rü n en K n o llen b lä tte rp ilz — A m a n ita pha llo ides (Fr.) L ink gesto rben w aren . Es h an d e lte sich um 6 K naben und 5 M ädchen im A lte r 3\'-2 bis 15 Jah re . D er G enuss g iftiger P ilze vollzog sich am häu fig sten im Ju li und A ugust (8X), in e inem F alle E nde A pril und je e in m al im S ep tem ber und O ktober. D ie e is ten Sym ptom e d e r V erg iftung — E rb rech en und D u rch fa ll e rsch ienen m eist in e in e r Z eitspanne zw ischen 5—8 S tunden n ach dem G enuss (6X) und zw ischen 8—12 S tunden (3 x ). Je e in m al w a r die Z eit d e r L atenz 4l/2 un d 13 S tunden .

D er V erlau f d e r V erg iftung zeugte bei a llen 11 v e rs to rb en en K in d e rn fü r e in e schw ere L eberschädigung . D er Tod fan d am 3.—13. T ag nach d e r V erg iftung s ta tt un d der Sezierung 'sbefund b es tä tig te die L eberschäd igung . Im m ik roskop ischen B ild w a r im m er e ine übe rw ieg en d zonale S chäd igung sich tb a r, die den zen tra len T eil d e r L eb erläp p ch en b e tra f. Die L eber w a r d u rch sch n ittlich b is zum 5. Tag des Todes nach d e r V erg iftung v erg rö ssert, am 5. T ag g le ich t sich das G ew ich t u n g e fäh r N orm alw erten an und an w e ite ren T agen ist schon e in a llm äh lich es S inken m erk b ar. F a lls d e r Tod am 3. oder 4. T ag e in tra f üb e rw ieg t e in m assives V erfe tten der L eber, besonders in d e r P e rip h e rie , w äh ren d in den zen tra len und m anchm al auch in te r ­m ed ia ren A b schn itten schon e in ige Z ellen n ek ro tis ie rt sind. In d iesem Z e itab sch n itt k ö nnen e in ige L eberzellen vom B und gelöst und k ern lo s sein. Die A zine s ind zw ar ve rk le in e rt, w as sp ä te r zu d e r V o lu m en v erk le in eru n g d e r L eber fü h rt, das B in d e­gew ebe un d re tik u lä re S ke le tt is t jedoch m eist unv erseh rt. E benso s ind auch die K u p fersch en Z ellen unbeschäd ig t. E ine n ich t überm ässige E n tzü n d u n g sin filtra tio n des G ew ebes e rg än z t das m ik roskop ische B ild in d ieser V erg iftungsphase.

U ng efäh r am 5. Tag n o rm a lis ie r t sich das G ew ich t d e r L eber an n ä h e rn d zu D urch - sch n ittsw erten und das V erh ä ltn is zw ischen v e rfe tte ten und n ek ro tis ie rten E lem en ten ä n d e rt sich zum V orteil d e r im L äppchen überw iegenden N ekrose und in d ieser Z eit finden w ir schon zw ischen den K ap illa ren nek ro tische M asse vor. Im p e rip o r­ta len A bschn itt v e rb le ib en in versch iedenem A usm ass d u rch das V erfe tten geschäd ig te L ebere lem en te . N ach dem 5. Tag des Ü berlebens m erk en w ir schon e in e vo lle R esor- b ie rung der L eberzellen aus dem G rosste il d er A zine, das re tik u lä re S ke le tt ze rfä llt, d ie sinuso iden K ap illa ren e rw e ite rn sich und übe rfü llen m it B lut. E ine V erk le in e ­ru n g des G ew ebevo lum ens m uss d ah e r n ich t d ie R egel sein und k an n d u rch die B lu tan w esen h e it te ils ausgeg lichen w erden . D as G ew ebe b ekom m t in d iesem S tad ium e in e ro te V erfä rbung , d ie jedoch n ich t im A usm ass des gesam ten L äppchens sein m uss. A n d e r L eber können w ir e in M arm o rie ren beobachten , w obei die ro ten oder b ra u n ro te n A bschn itte , wo sich eine R eso rb ie rung vollzog, gegen hellere , gelbere Z en tren in d e r P e rip h e rie e insinken . G leichzeitig m it den reg ressiven V erän d eru n g en ersch e in en gleich nach dem 5. T ag au f d e r P e rip h e rie des A zins die e rs ten Sym ptom e prog ressiver V erän d eru n g en — R egenerierung . Es s ind P seudokanä lchen , zu sam m en­gesetzt aus k le inen kub ischen Zellen, w obei e in ige K an ä lch en im za rten L um en auch G alle e n th a lte n können , a n d e re w ied e ru m solid ohne L um en sind. E in w eiteres Sym ptom d er R egenerierung is t die B ildung v ie lk e rn ig e r H epatozy ten . D iese P o ly ­p lo id ie ist an fangs au f den p o rta len A b sch n itt d e r A zine begrenzt, obw ohl im w ei-

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979

2 4 6

■ te ren V erlau f eine P ro life ra tio n d e r L eberzellen in an d e re L äpp ch en ab sch n itte als■ in ten siv e R egen era tio n sersch e in u n g zu beobach ten ist.■ O rg an ism u sv erän d eru n g en au sse rh a lb der L eber nach d e r V erg iftung m it dem H■ g rü n en K n o llen b lä tte rp ilz sind das K ore la t des L eber-K om as m it e in e r schw eren■ M etabo lism usstö rung .■ Zu den häu fig sten V erän d eru n g en gehört die N ierenschädigung . Es h an d e lt sich H■ um v e rsch ied en a rtig e V eränderungen , die besonders das System d e r H a rn k an ä lch en■ betreffen . H äufig is t e ine S teatose d e r K an ä lch en e rs ten G rades in d e r R inde, die■ im gleichen Z e itab sch n itt w ie die L eb e rv e rfe ttu n g e in tr i tt . S p ä te r beobach ten w ir 99 V erän d eru n g en des T ypus d e r sogenann ten b ilia ren N ephrose m it h y a lin e r V er-9 tro p fu n g des p rox im alen E p ithels gegebenenfalls m it e inem D urchsickern der N iere gäj9 m it G a llen fa rb sto ffen . A usserdem können S chockveränderungen m it Z y linderb ildung j l |9 und d y stroph ischen V erän d eru n g en am d is ta len A b sch n itt d e r H enlesche Schleife9 gegebenenfa lls an den H a rn k an ä lch en zw eiten G rades anw esend sein.■ Sow ie in der N iere m erk en w ir schon in frü h en Z e itab sch n itten der V erg iftung 99 au ch im S k e le tt- un d H erzm uskel e in e tra n sp o rta tiv e S teatose.9 E ine typ ische K om plikation der V erg iftung is t e in e S tö rung der B lu tgerinnung , m9 die vor a llem das V erdauung*- und A tm ungssystem b e tr iff t und w eite r is t es e in e mk9 häu fige B lu tung in die H aut. 99 B edeu tend ist auch die H irn schäd igung bei dem sogenann ten hep a to ze reb ra len l l j9 S yndrom — wo au sser e inem d ie H irn rin d e b e tre ffen d en ö d e m auch Ä nderungenI in den N ervenzellen zu beobach ten sind, die den T ypus e in e r tox ischen E nzephalo - BI p a th ie haben . 9I In d ieser M itte ilu n g sind k u rz V eränderungen zusam m engefasst, d ie w ir beimI S ez ie rungsbefund nach phallo iden V erg iftungen beobachten . Zum A bschluss ist fglI unum gäng lich zu betonen , dass bei d e r A u fk lä ru n g d e r k au sa len P a thogenese derI V erg iftung die Z u sam m en arb e it m it e inem e rfa h re n e n M ykologen d rin g en d e rfo r-■ d e rlich ist. H

I A dresse des A uto rs: M UDr. Ivan B ouška, CSc., A b te ilung d e r G erich tsm ed iz in desI L eh rs tu h les fü r pa tho log ische A natom ie u n d M ikrobiologie d e r P ä d ia trisc h e n F a -I k u ltä t d e r K a rls -U n iv e rs itä t, 123 00 P ra h a 2, S tudn ičkova 2.

I V arg iftungen m it dem F rü h lin g s-G iftrö tlin g — N olanea v e rn a (Lund.) K otl. e t Pouz.I D rastisches P u rg a tiv -S y n d ro m

I Jaroslav V eselský*)

I D ie V erg iftung m it dem F rü h lin g s-G iftrö tlin g — N olanea verna (Lund.) K otl. e tI Pouz. — v e rlä u ft n ach u n se ren k lin ischen E rfah ru n g en fieberlos als e in d rastischesI P u rg a tiv -S y n d ro m , das d e r physio log ischen W irkung des K ro tonö ls au ffä llig ä h n e ltI u n d e ine im L ab o r n ach w eisb are I r r ita tio n des L eb erp aren ch y m s bew irk t. Die De-I hy d ra tio n sy m p to m e sind a ls F o lgeerscheinungen anzusehen . Das üb liche E in re ihen■ so lcher F älle in die G ruppe von V erg iftungen m it k u rze r In k u b a tio n is t n ich tI berech tig t. N ach u n se ren B eobach tungen d au e rte die In k u b a tio n 4 bis 24 S tunden 1 9I u n d im A n fan g sstad iu m läss t sich d ie V erg iftung ohne (fachliche) m ykologischeI E x p ertise vom P h a llo id -S y n d ro m n ich t un te rsche iden . In G egensatz von L e tz te remI is t jedoch das N o lanea-S ynd rom a ls ben ig (gu tartig ) anzusehen un d b in n en e in e rI W oche s te llt sich gew öhnlich volle G enesung ein.I D ie e rs te N ach rich t von der G iftigkeit d e r F rü h lin g sfo rm des “W eide-R ö tlings“ —■ so n an n te m an f rü h e r d iesen Pilz — stam m t aus dem Ja h re 1919 von J. K u čera 9 |I (Cas. čsl. Houb. 1 : 62—63). 50 J a h re sp ä te r b e rich te t A. P ilá t (P ilá t et Ušák, A tlas mmI hub, ed. 3, p. 83, 1970), dass es sich um einen “v erh ä ltn ism ässig re c h t g iftigen P ilz“I h an d e lt und dass “gerade aus d e r T schechoslow akei eine R eihe von V erg iftungen S9jI d u rch d iese P ilz a r t b e k a n n t is t“ . N euerd ings fü h r t d e r ita lien isch e A rz t G L azzariI in se in er M .ykologischen Toxikologie, die d e r b ek an n te n V erö ffen tlichung von B runoI C etto “P ilze nach d e r N a tu r“ , 1973 angesch lossen ist, unseren P ilz im V erzeichnisI von V erg iftungen m it k u rze r In k u b a tio n sd au e r von 1 bis 6 S tunden u n te r dem j9 jI N am en R h o d o p h yllu s cucu lla tus F av re im S inne d e r taxonom ischen A nsich ten engli-■ scher A u to ren an.

I *) (A rbeit aus d e r in te rn e n A b te ilung Z Ú N Z -V ítkovice in O strava , V orstand M UDr.I V. P rocházka)


Es is t n ich t d ie A ufgabe dieses B eitrages sich m it d e r kon fusen w issenschaftlichen N o m en k la tu r u n d der m an n ig fa ltig en S ynonym ik d ieser A rt zu befassen. In te ressen ten verw eisen w ir au f die au sfü h rlich e taxonom ische S tu d ie von J. H e rin k [Ces. M ykol. 10(1) : 1 -9 , 1956],

F ü r neuere N ach rich ten von fes tg este llten V erg iftungen , die au snahm slos von verlässlich b estim m ten F ru c h tk ö rp e rn d e r tox ischen A rt N olanea verna resp. R hodo- p h y llu s vern u s v e ru rsa c h t w aren , dan k e ich v o r a llem H errn Ing. B a ie r un d d e r vor k u rzen v e rsch iedenen M ykologin F ra u T ilschovä. A llen diesen V erg iftungen sind zwei g ru nd legende G ru p p en to x isch e r S ym ptom e gem einsam : E rb rach en (m eist k u rzfris tig ) und h a rtn äck ig e cho lerifo rm e D urch fä lle (m eist m eh re re Tage andauernd ).

N olanea verna (Lund.) K otl. e t P ou z .-F rü h lin g s-G iftrö tlin g . F ru c h tk ö rp e r und B asi- d iosporen. J. K u th a n del.

O bw ohl V erg iftungen d u rch den F rü h lin g s-G iftrö tlin g bei uns in d e r T schecho­slow akei schon vo lle 60 J a h re b e k a n n t sind , is t e rs tau n lich , dass d e r P ilz w eder in d e r le tz ten A usgabe d e r tschechoslow ak ischen k lin ischen T oxikologie (1971) noch in d e r neuesten A usgabe d e r w e ltb ek a n n ten Toxikologie von M oeschlin (1972) an g e ­fü h r t ist.

In un serem M ateria l w u rd en w ir e rs tm a ls m it d e r V erg iftung d u rch den F rü h lin g s- -G if trö tlin g im J a h re 1971 b ek an n t, als d e r 40 jäh rig e J. D. am 10. A p ril in J in d rich o v in S chlesien e in e g rössere M enge des angeb lichen “F eld -S ch w in d lin g s“ sam m elte u n d seine 4 -P ersonen F am ilie verg ifte te , näm lich 2 E rw achsene un d 2 K in d e r im A lte r von 4 u n d 6 Ja h re n . D ie F am ilie w u rd e dam als n ich t hosp ita lis ie rt, doch der V a te r b ra c h te m ir n ach träg lich d ie von ihm gesam m elten P ilze, d ie w ir in der o s trau e r m ykologischen B era tu n g sste lle m it H e rrn K u th an e in d eu tig a ls R hodo- p h y llu s vern u s b estim m ten . J. K u th an v e rfe r tig te dam als e in e w oh lg e ra ten e F ed e r­zeichnung (Abb. 1). Es d au e rte w e ite re 7 Ja h re , eh e es uns gelang e in e w e ite re M assenverg iftung d u rch den F rü h lin g s-G iftrö tlin g fes tzuste llen , bei d e r es in sgesam t 4 V erg ifte te gab, von denen 2 a u f die in n e re A b te ilung des Z Ü N Z -V itkovice in O strava aufgenom m en und e ingehend u n te rsu c h t w urden .

A m 29. A p ril 1978 sam m elte d e r 37 jä h r ig e K. K. am S üdhang d e r “ S ka lik -W iese“ in den B eskyden, in M eerehöhe cca 740 m , au f e in em g em äh ten W eidep la tz P ilze, d ie S chw ind lingen ähnelten . S ie w uchsen büsch ig in zw ei e tw a 40 m langen S treifen , so dass e r u n g e fäh r 750 g N e tto -F rischgew ich t sam m elte . D ie P ilze b e re ite te e r noch am selben Tag (nach vo rh e rg eh en d em e tw a 30 M inu ten lan g en D ünsten b is zum

CESKÄ M Y K O LO G IE 33 (4) 1979


A u stro ck n en des überm ässigen W assers) als E ierspeise m it Salz und K üm m el zu, m it B rot a ls Beilage.

Die e rs te n S ym ptom e s te llten sich bei K. K., d e r d ie g rösste M enge zu sich genom ­m en h a tte (nach se in er A bschä tzung u n g e fäh r 20 dkg E ierspeise) n ach 4 S tunden e in ; bei se in er 9 jäh rig en T och ter (d ie e tw a 5 dkg gegessen h a tte ) n ach 8V2 S tunden . Z w ei G äste, d ie 37 jäh rig e Ä rz tin S. S. u n d 41 jä h r ig e K ran k en sch w este r M. H. w u rd en e rs t am zw eiten Tag unpässlich (21 u n d 24 S tu n d en nach dem G enuss von un g e fäh r 3 L öffel d e r P ilzspeise). Sie e rb rach en , h a tte n D u rch fa ll un d noch am 3. und4. Tag fü h lte n sie sich geschw ächt, h a tte n e in en schm erzlichen D ruck in d e r B au ch ­gegend und einen W iderw illen zum Essen.

Die sch w ere r be tro ffen en beiden P ersonen , d e r 37 jäh rig e K. K. und seine 9 jäh rig e T och ter w u rd en 48 S tunden nach dem G enuss der P ilzespeise h osp ita lis ie rt. A us den zuständ igen A nam nesen 4935/78 un d 4936/78 fü h re ich die w ich tig sten A ngaben an : bei ke inem d e r beiden P a tie n te n w u rd e n au ffä llig e V erän d eru n g en w eder in den Jo n to g ram m en noch in den B lu t-L ip id en u n d d eren D eriva ten festgeste llt, zum U n te rsch ied von d e r M itte ilung des schw eizer A u to rs F. A yer (Schw. Z. f. P ilzkunde 52/2 : 17—19, 1974), d e r in e inem F a lle au ffa llen d e S te ig eru n g en des C ho lestero l-G e- h a lte s im S erum au f 375 mg/100 m l und des H arnsto ffes au f 66 mg/100 m l verze ich - ne te (wobei die L eb er-W erte no rm al w aren).

F ü r un s w a r d a h e r ü b e rra sch en d d ie au ffa llen d e B ew egung des N iveau der S erum - -E nzym e G PT un d GOT, d ie bei u n se ren P a tie n te n im L au fe ih res 11 täg igen A u fen th a lte s im K ran k en h au s fo lgende W erte h a tte :

T ran sam in asen SG PT beim V a te r 16 72 300 33 U /lbei der T och ter 45 12 110 25 U /l

T ran sam in asen SGOT beim V ate r 15 15 15 15 U /lbei d e r T och te r 16 11 37 16 U /l.

Das M ax im um d er E levation d e r T ran sam in asen w a r in be iden F ä llen am 5. Tag n ach dem G enuss d e r P ilze. D er W ert des B lu t-B iliru b in s ü b e rsc h ritt bei be iden P a tie n te n n ich t 0,4 m g% ; pH des A rte r ien b lu te s w a ren beim V ate r 7,42, bei der T och te r 7,45.

K rea tin in , U rea, O sm ola litä t des S erum s un d d e r chem ische U rin -B efund w aren in beiden F ä llen in N orm al-G renzen . Im H arn -S ed im en t w a ren e in ige w enige L euko­zy ten u n d E p ithelien . B lu tb ild , E ry th rozy ten -S ed im en t, G lykaem ie u n d EK G w aren bei be iden P a tie n te n in physio log ischen W erten . A uch die U n te rsuchungen des S pu tum s au f E osinophile w a r negativ .

D ie sporologische U n te rsu ch u n g des S tuh lganges bew ies e ine g rössere M enge ch a ­ra k te r is tisc h e r E n to lom a resp. N olanea-B asid iosporen .

N ach en tsp re c h e n d e r B eh an d lu n , die sich g ru n d sä tz lich n ich t von d e r T h erap ie bei p h a llo id en S ynd rom en u n te rsch ied , w u rd en beide B e tro ffenen in g u te r g esu n d h e itli­ch er K ond ition aus dem K ran k en h au s en tla ssen und u n te r am b u la n te K on tro lle verw iesen .

G iftige S ch le ierlinge (C ortinariu s-A rten )

J iř í K u b ická

E ine V erg iftung d u rch e in en S ch le ierling in der T schechoslow akei im Ja h re 1977 e rw eck te w ied e r das In te resse um d iese taxonom isch schw ierige P ilzg ruppe.

B isherige K en n tn isse ü b e r d ie T o x iz itä t v e rsch ied en er T ax a der G a ttu n g C ortinarius w u rd en n ach 4 K rite r ie n gew erte t, n äm lich to x isch e r W irkung beim M enschen, to x i­scher W irkung bei T ieren , Id en tifiz ie ru n g g iftiger oder ih n en ä h n lic h e r S toffe und nach L ite ra tu ra n g a b e n ü b e r d ie T ox iz itä t. D ie C ortinarius-A rten lassen sich danach in fo lgende fü n f G ru p p en e in re ih en :1. S ch le ie rlin g -A rten m it O rellan in , d ie töd lich fü r den M enschen sein können .2. A rte n m it O rellan in , die fü r T ie re tox isch sind, beim M enschen jedoch w u rd e

b ish e r k e in e V erg iftung beobach tet.C ortinarius orellanoides H en ry ; C. gen tilis (Fr.) Fr.

3. Suspek te A rten m it O rellan in .C ortinarius b ru n n eo fu lvu s F r. s. B re s .; C. fu lva u reu s H en ry ; C. bolaris (Pers. ex Fr.) F r.; C. ru b icu n d u s (Rea) P ea rso n ; C. lim on ius (Fr. ex Fr.) F r.; C. tophaceoides M oser; C. ca llisteus (Fr.) F r.; C. saniosus (Fr.) F r.; ev en tu e ll auch a n d e re A rten



des Subgenus Leprocybe, Sektio L im onei. B. C etto (1978) g ib t in se inem von M. M oser rev id ie r ten B uch an , dass noch C. tophaceus (Fr.) Fr., C. bu lliard ii (Fr.) Fr. u n d C. cinnabarinus Fr. v e rd äch tig sind , w e ite r auch a lle C ortinariu s-A rten der U n te rg a ttu n g P hlegm acium m it v e rfä rb te m (n ich t w eisscm ) F leisch und zu le tz t auch a lle k leinen A rten d e r U n te rg a ttu n g Telam onia , incl. H ydrocybe.

4. A rten m it Em odin.C ortinarius sem isangu ineus (Fr.) F r.; C. sanguineus (W ulf, ex Fr.) F r.; C. pun iceus P. D. O rton ; C. phoenlceus (Bull.) ex R. M aire ; C. m alicorius F r.; C. elegantior (Fr.) ex Fr.

5. A rten m it an d e ren b ish e r u n b ek an n te n G iftsto ffen .C ortinarius c innam om eus (L. ex Fr.) K um m . s. la to ; C. sem isangu ineus F r.; C. phoeniceus (Bull.) ex R. M aire ; C. traganus (Fr. ex Fr.) Fr.

A us d ieser Ü bersich t geh t hervor, w elche A ufgaben au f d ie F o rsch e r w arten . Vom m ykologischen S ta n d p u n k t h e r so llten a lle g iftigen S ch le ie rlinge g u t von an d eren C ortinarius-A rten abgeg renz t w erden , w e ite r so llte bei d e r K a rtie ru n g g iftiger P ilze gerade S ch le ierlingen grosse A u fm erk sam k e it gew idm et w erd en un d au sgew äh lte C ortinarius-A rten so llten fü r chem ische un d an d e re A naly sen gesam m elt w erden .

Die h ie r an g e fü h rten A ngaben w u rd en au s 55 A rb e iten e x z e rp tie r t un d d e r V ortrag w ird in ex tenso in Č eská m ykologie erscheinen .

A dresse des A utors: M U Dr J i ř í K ubička, 39811 P ro tiv ín 202.

Karte der Verbreitung; des grünen K nollenblätterpilzes — A m anita phalloides —in der T schechoslow akei

B ron islav H lůza

D er g rü n e K n o llen b lä tte rp ilz — A m a n ita phallo ides (Fr.) L ink — ist e in e töd lich g iftige P ilza rt, d ie in den L ä n d e rn B öhm en un d M äh ren h äu fig vo rkom m t. F. Š m ard a (1962) v e rö ffen tlich te e ine K a rte von 140 L o k a litä ten in M ähren , B. H lůza (1969) v e ra rb e ite te d ie V erb re itu n g dieses P ilzes in d e r T schechoslow akei (443 L okalitä ten ). D ie P u n k t-K a r tie ru n g von A. phallo ides in B öhm en und M ähren um fasst 445 L oka­litä te n (H lůza, 1976). Z u r Z eit w ird an e in e r N e tz -K artie ru n g des g rü n en K n o llen ­b lä tte rp ilzes in d e r T schechoslow akei g earbe ite t. In den L än d ern B öhm en u n d M ähren w u rd e A. phallo ides b ish e r in 231 G ru n d fe ld e rn fes tgeste llt. Im G eb ie t d e r m itte l­eu ropäischen W ald flo ra (H ercyn icum ) b e fin d e t sich 50 % d e r F u n d ste llen un d das besonders im w ärm eren U n terg eb ie t d e r h e rcy n isch -su d e tisch en Ü b ergangsflo ra (Sub- -H ercynicum ). D er hohe A n te il (41 % ) d e r F u n d ste llen im G ebiet d e r m itte l- und süd -osteu ropä ischen w ärm elieb en d en F lo ra (P annonicum ) b e s tä tig t d ie A nsich t, dass d iese P ilz a rt vo rw iegend in w ärm eren G egenden w ächst. D er v e rh ä ltn ism äss ig k le ine A n te il (kaum 9 % ) d e r F u n d ste llen im G ebiet d e r w estk a rp a tisch en F lo ra (C arpaticum occidentale) is t w ah rsch e in lich d u rch d ie geringe E rfo rschung d ieser L an d sch a ft v e ru rsach t. In d e r K a rte ist b ish e r kein e inziger Fund des Pilzes A. phallo ides aus fo lgenden phy togeog raph ischen B ezirken an g e fü h rt: Sm rčiny , S lavkovský les, C en­trá ln í B rdy, N ovohradské hory , O rlické hory . K rá lický S něžník , Podkrkonoší, Železné hory, H orn í Poohří, D oupovské ho ry a C hřiby , obw ohl in m anchen d iese r G eb ie ten das V orkom m en des g rü n en K n o llen b lä tte rp ilzes vo rauszusetzen ist.

Die A ngaben ü b e r die v e rtik a le V erb re itu n g d e r L o k a litä ten in B öhm en und M ähren zeigen an, dass es sich um eine P ilz a r t h an d e lt, d ie am häu fig sten in e in e r G egend m it M eereshöhe 190—500 m v o rkom m t (84 n/o d e r A ngaben). D iese Spanne e n tsp ric h t auch den E rgebn issen der K a rtie ru n g im eu ro p ä isch en M asstab (Lange, 1974), w o eb en fa lls bew iesen w urde , dass d e r g rösste A n te il a lle r A ngaben in G e­genden m it e in e r M eereshöhe b is 500 m fä llt. O bw ohl A. pha llo ides a ls e ine P ilz a rt der H ü g ellan d sch aft gilt, k om m t sie in böhm ischen L än d ern auch in an d eren H öhen ­stu fen vor (T ieflandsstu fe — nahezu 7 % der A ngaben , su b m o n tan e S tu fe 12" m o n tan e 1 %).

Am häu fig sten w ächst bei uns d e r g rü n e K n o llen b lä tte rp ilz in L au b w äld e rn (49 11 „ d er A ngaben) u n d M ischw äldern (36 %). A uf N ad e lw äld er fä llt n u r 15 % d e r A n g a­ben. W as die A rten der G ehölzer au f den L o k a litä ten be tr iff t, h an d e lt es sich v o r­w iegend um E iche, w e ite r um H agebuche un d B uche. A uch d iese F ests te llu n g ist in Ü b ere in s tim m ung m it den E rgebn issen d e r K a rtie ru n g von A . pha llo ides in E uropa.

! F ru ch tk ö rp e r d ieser A rt e rsche inen gew öhn lich E nde Ju n i, u n te r günstigen B ed in ­gungen w u rd en sie jedoch schon A nfang Ju n i gefunden . Die A nzah l d e r F ru c h t-

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4 ) 1979




k ö rp e r und F u n d e ste ig t au ffa llen d E nde Ju li. A uf die M onate A ugust un d S ep tem ber fä llt 70 % d e r A ngaben . D ie K urve d e r A nzah l d e r F unde e rre ic h t ih r M ax im um zw ischen dem 1. und 10. S ep tem ber. O bw ohl im H erb st die A nzah l d e r F unde sinkt, fä l lt au f den O ktober noch 14% der Funde, w as n u r um 3 % w en iger als im Ju li ist.Die F ru ch tk ö rp e rb ild u n g ende t e rs t in der zw eiten N ovem ber-D ekade. Die W ah r­sch e in lich k e it des V orkom m ens des g rü n en K n o llenb lä te rp ilzes d a u e rt also 6 M onate, das b ed eu te t w ä h re n d der ganzen Zeit, in d e r der G rossteil d er am h äu fig sten zum E ssen gesam m elten P ilze w ächst. W ährend d ieser ganzen Z e itspanne d au e rt d ah e r !auch die M öglichkeit e in e r V erw echslung e in e r e ssbaren P ilz a rt m it dem töd lich giftigen g rü n en K n o llen b lä tte rp ilz .

In der w eite ren E tappe w ird d ie F o rschung d e r geog raph ischen A u sb re itu n g von A. phallo ides au f die gesam te T schechoslow akei au sg erich te t sein und das in sbe­sondere au f G ebiete, in denen v o rläu fig d ieser P ilz n ich t gefunden w urde oder w o h er n u r w enig L o k a litä ten b e k a n n t sind. W eiter w erden die E rk en n tn isse ü b e r d ie Ö kologie un d V erb re itu n g dieses töd lich g iftigen F liegenpilzes au f geeignete A rt p o p u la r is ie rt w erden .

A dresse des A u to rs: RNDr. B ron islav H lůza, CSc., N ád ražn í 6 b, 785 01 S te rn b e rk

V ýzva ke spo lup rác i p ři m apován i jedova tých d ru h ů hub v CSSR

B ron islav H lůza

V r. 1979 bylo zah á jen o m apován í 23 vy b ran ý ch d ru h ů jedova tých hub. M apování bude m ít 3 e tapy . P rv n í e ta p a bude trv a t 5 let, d ru h á 7 le t, tře tí e ta p a za tím nen í časově om ezena a m ůže bý t do p ln ěn a o další d ru h y hub.

M apování m á pom oci z íska t podk lady o rozšířen í jed o v a tý ch d ru h ů hu b u nás; k rom ě m ykogeografických poznatků p řinese i řa d u ekolog ických a fenologických po zn a tk ů o jed n o tliv ý ch druzích . Ú d a je o výsky tu jsou dů lež ité i p ro p revenc i o trav houbam i a p ro vy typován í d ru h ů , k te ré by v daném reg ionu m ohly b ý t p říč inou o trav .

M apování jedovatých d ru h ů hub je akcí, k te ro u o rgan izu je kom ise p ro m ykolo­g ickou tox iko log ii p ři Č eskoslovenské vědecké spo lečnosti p ro m ykologii p ři ČSAV.Ú daje z Cech a M oravy se budou soustřeď ovat u RND r. B. H lůzy, CSc. (pedagogická fa k u lta XJP v O lom ouci), k te rý je bude zp raco v áv a t společně s ing. J. K u th an em z O stravy . Položky k u rčen í nebo revizi z Cech a M oravy budou spo lupracovníc i m apovací akce zasíla t do Ú střed n í m ykologické p o rad n y p ři Cs. m ykologické spo leč­nosti v P raze . Ú daje a položky ze S lovenska se budou zasíla t m ykologickém u oddělen í S lovenského náro d n éh o m uzea k ru k á m dr. P. Lizoně.

P řím o sp ec ia lis tům je m ožno zasíla t položky těch to d ru h ů :MUDr. Jo sefu H erinkov i (M nichovo H rad iš tě ): A m a n ita verna, A m a n ita virosa, L e-

piota helveo la s. 1. a další d robné d ru h y rodu Lepiota , N olanea věrna. T richolom a pardalo tum .

M UDr. J iř ím u K ub íčkovi (P ro tiv ín ): v šechny m apované d ru h y rodu C ortinarius, dále C ortinarius speciosissim us K ühn , e t R om agn.Z asílan é položky a zp ráv y o výsky tu by m ěly obsahovat ty to zák lad n í ú d a je :

a) lo k a lita : obec. okres, sm ěr a vzdálenost nalez iště od obce, p říp ad n ě bližší název naleziště. M ůže bý t uvedena i n ad m o řsk á výška nalez iště.

b) ú d a je o bio topu, v něm ž by ly houby nalezeny (např. jeh ličnatý , sm íšený, lis tn a tý les — je vhodné uv ád ě t i zastoupen í d řev in v porostu

c) d a tu m sběrud) jm éno sb ě ra te le a d e te rm in á to ra .

B ěhem m apován í budou v y p racovávány p racovn í m apy rozšířen í jedovatých d ru h ů hub a spo lup racovn íc i budou in fo rm ován i o oblastech , jim ž je zap o třeb í p ři výzkum u v ěnovat pozornost. A dresy m ykologů, k te rý m m ají b ý t zasílány ú d a je o lok a litách nebo houby k revizi: M UDr. Josef H erink , R udé a rm ád y 717, 295 01 M nichovo H ra ­diště. — M UDr. J i ř í K ubíčka, 398 11 P ro tiv ín 202. — RND r. P av e l Lizoň, S lovenské N árodně m úzeum , B ra tis lava , V ajanského n áb r. 2.


Seznam jedovatých druhů hub, které byly zařazeny do mapování:I. etapa: 1979-1983 (5 let) - 13 druhů

1. A m a n ita citrina (Schaeff.) ex R oques — m u ch o m ů rk a c itrónová2. A m a n ita gem m ata (Fr.) G ill. — m u ch o m ů rk a slám ožlu tá3. A m a n ita m uscaria (L. ex Fr.) Hook. — m u ch o m ů rk a červená4. A m a n ita pan therina (DC ex Fr.) K rom bh. — m u ch o m ů rk a ty g ro v an á5. A m a n ita phallo ides (Fr.) L ink. — m u ch o m ů rk a zelená6. A m a n ita porphyria (Alb. e t Schw. ex Fr.) S chum m el — m u ch o m ů rk a p o rfy rová7. A m a n ita regalis (Fr.) M ichael — m u ch o m ů rk a k rá lo v sk á8. C ortinarius orellanus F r. — pavučinec plyšový9. E nto lom a s in u a tu m (Pers. ex Fr.) K um m . — závo jenka olovová

10. Inocybe pa tou illa rd ii B res. — v lák n íce P a to u illa rd o v a11. N olanea verna (Lund.) K otl. e t Pouz. — zvonovka ja rn í12. O m phalo tus olearius (DC. ex Fr.) Sing. — h lív a o livová13. Tricholom a parda lo ium H er. et K otl. — č irů v k a tyg rovaná

II. etapa: 1979-1985 (7 let) - 4 druhy

1. A m a n ita verna (Bull. ex Fr.) R oques — m u ch o m ů rk a ja rn í2. A m a n ita virosa (Fr.) B ertillon — m u ch o m ů rk a jíz livá3. L epio ta helveo la B res. s. 1. — bed la č e rv en av á čili ch řapáčová4. Sarcosphaera crassa (Santi ex Steud.) Pouz. — b aň k a ve lk o k a lišn á

III. etapa: 1979 — (zatím bez časového om ezení) — 6 druhů

1. B oletus satanas L enz — h řib sa tan2. G yrom itra escu len ta (Pers. ex Pers.) F r. — ucháč obecný3. C ortinarius gen tilis (Fr.) Fr. — pavučinec p říb u zn ý4. C ortinarius lim on ius (Fr. ex Fr.) — pavučinec žlu tocitrónový5. C ortinarius orellanoides H en ry — pavučinec nap lyšovělý6. C ortinarius phoeniceus (Bull.) ex R. M aire — pavučinec hnědočervený

Zpráva o X X . valném shrom áždění CSVSM, konaném dne 4. 0. 1979

D vacáté va ln é sh rom ážděn í Cs. vědecké spo lečnosti p ro m ykoloii p ři ČSAV, k te ré se konalo dne 4. če rv n a 1979 v p o slu ch árn ě k a te d ry bo tan ik y nižších ro s tlin P řF UK v P raze , bylo zahá jeno p řednáškou prof. dr. V lad im ír R ypáčka, DrSc., č lena k o res­ponden ta ČSAV „V ztah hub k p ro s tře d í“. Jm en o v an ý tak é říd il o sta tn í jed n án í toho to vrcho lného o rgánu naší Společnosti.

Ú vodem vzpom něl zem řelých členů v období od posledn í va lné h ro m ad y ; by li to:Z deněk B au er z H lubokých M ašůvek, ing. F ran tišek B abák z B rna, L eopold B enáčekz N osislavi, F ra n tiše k B enc z P rah y , ak ad em ik C tibo r B la ttn ý z P rah y , JU D r. F ra n ­tišek B řen ek z P rah y , ing. A. Č apek z P rahy , Josef D enem árk z P rah y , prof. dr. B ohuslav Fott, DrSc., z P rah y , M arie H áck lová z B rna, prof. V ik to r Je d lič k a z P rah y , O tm ar Ju rn e č k a z D rásova u B rna, A. Z. K le inbergová z P rah y , V áclav K říž z J ih lav y , J a n M aryška z P rahy , F r. M e jk a l-Ja rk o v sk ý z P rah y , B ohum il P e trá š z P rah y , dr. F ra n tiše k Š m ard a z K u řim i u B rn a a T aťána T ilschová z P rah y . P ř í­tom ní uctili je jich p am á tk u p o v stán ím a m in u to u ticha.

T a jem n ík CSVSM S. Š ebek p řeče tl v ý tah ze záp isu m inu lého v a ln éh o sh rom ážděn í, ze jm éna p ro g ram CSVSM n a lé ta 1976—1980, schválený dne 8. 11. 1976.

P řed sed a Společnosti prof. d r. V lad im ír R ypáček, DrSc., p řed a l po té p říto m n ý m čestným členům , zvoleným n a X IX . v a ln ém sh rom ážděn í dne 8. 11. 1976, d ip lom y čestného č lenstv í a poděkoval jim za dosavadn í p rác i p ro CSVSM.

V obsáh lé zp rávě vědeckého sek re tá ře o činnosti Společnosti v m in u lém sp ráv n ím období podal prom . biol. Z. Pouzar* CSc. p řeh led n ý n ás tin h lavn ích sm ěrů je jí č in ­nosti v le tech 1976—1978. K onsta toval, že se č innost S polečnosti značně p roh loub ila , s ta la se m n o h o s tran n ě jš í a p odařilo se jí za in te reso v a t p ro společné řešen í p rob lém ů široký o k ru h vědeckých p raco v n ík ů a zá jem ců o m ykologii. R ozčlenění č innosti Spo-

: lečnosti do kom isí, sekcí a poboček, zavedené i u jiných biologických společností přiČSAV, bylo úspěšným pokusem o specializovanou ak tiv itu a p řib lížen í se jedno tlivým regionům . Z m ínil se dá le o ne jú spěšně jš í akci naší Společnosti, k te ro u b y la VI. celo-

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979



s tá tn í m ykologická kon ference ve dnech 19.—23. IX . 1977 v P ez in k u (viz re fe rá t C. P au lech a a Z. U rb an a v Č eské m ykologii 32/2 : 97, 1978). Po zp rávě o s tav u členské zák ladny , k te rá se vyv íjí p rog resivn ím sm ěrem a m á k dnešn ím u dn i 304 členů (z toho 44 je o rgan izováno v b ra tis lav sk é pobočce), zm ín il se o p o p u larizačn í p rác i CSVSM a je jích poboček, o je jích zah ran ičn ích stycích , o p rác i s m ládeží a o spo lu ­p rác i s vědeckým i ú stav y a školam i. K onsta toval, že Společnost nasto u p ila p řed třem i le ty sp ráv n o u cestu a zdůrazn il, že se p ředevším osvědčily specializované akce, p o řád an é kom isem i a pobočkam i; závěrem se zabýval n ěk te rý m i speciá ln ím i o táz­k am i činnosti v souvislosti s dokončením úkolů , vyp lývajíc ích z d louhodobého p ro ­g ram u Společnosti.

N ěk te rým i d ílč ím i o tázkam i p ráce naší S polečnosti v up ly n u lém období se pak zabývaly k ra tš í re fe rá ty p ředsedů poboček, kom isí a sekcí (doc. ing. A. Č erný, CSc., za pobočku Brno, dr. V. Šašek. CSc., za kom isi p ro ex p erim en tá ln í m ykologii, dr. M. Sem erdžieva, CSc., za kom isi p ro m ykologickou toxikologii, S. Š ebek za kom isi p ro o ch ran u h u b a je jich živo tn ího p ro s třed í, dr. M. Svrček , CSc., za redakc i Č eské m yko­logie a S. Š ebek za kn ih o v n u CSVSM). O p rác i těch to o rgánů naší Společnosti v jed n o tliv ý ch le tech bylo již p rů b ěžn ě re fe rováno (za r. 1976 v CM 31 2 : 111, 1977, za r. 1977 v CM 32 (3) : 185, 1978 a za r. 1978 v CM 33 (3), 187, 1978), p ro to upouštím e od je jich souborného hodnocení. Z p ráv u o činnosti nově vzn ik lých o rgánů v le tech 1976—1978 podali ing. A. Jan ito r, CSc., (za pobočku v B ratislavě) a doc. dr. Z. U rban , DrSc. (za sekci p ro m ykologickou fy topatologii). B ra tis lav sk á pobočka by la založena7. 2. 1979 a m á 44 členů. Až dosud u sp o řád a la 13 odborných p řed n ášek a u sk u tečn ila jed n u m ykologickou ex k u rz i do ob lasti M alých K arp a t. V rám ci bo je p ro ti o trav ám houbam i z ah á jila č innost h o u b ařsk á p o rad n a (vedoucí dr. P av e l Lizoň, S lovenské n ár. m úzeum , V ajanského n áb r. č. 2, B ra tis lav a) a p ři Ú stavu ex p e rim en tá ln e j b iologie a ekologie SAV v B ra tis lav ě a Ú stavu ex p erim en tá ln e j fy topato lóg ie a en to ­m ologie SAV v Iv án k e p ri D unaji b y la o tev řen a fy topato log ická p o rad n a (ing. A. Jan ito r, CSc., ing. C. P au lech , CSc., a dr. D. B rillová, CSc.). Ve spo lupráci se S loven­skou spoločnosťou p re rac io n á ln u výživu a V ysokou školou lesn ickou a d revárskou by ly zah á jen y p říp ra v y k u sp o řád án í D ruhých slovenských m ykologických dn í ve Zvolenu. O založení sekce p ro fy topato log ickou m ykologii by li č ten á ři in fo rm ován i zv láš tn ím č lánkem (Ces. M ykol. 33 (3): 190—192. 1979).

Po zp ráv ě o hospodařen í Společnosti v letech 1976—1978. k terou p řed n esl je jí hos­p odář prof. K a re l K u lt, sdělila rev izo rk a ú č tů dr. M arta Sem erdžieva, CSc., že p ro ­h léd la ú če tn í dok lady Společnosti podle jed n o tlivých položek a sh ledala , že s peněži­tým i p ro s třed k y bylo hospodařeno sp ráv n ě a n a v rh la va ln ém u sh rom ážděn í, aby sp ráv a hospodáře b y la schvá lena a o d stupu jíc ím u výbo ru uděleno abso lu to rium . P ř í ­tom ní členové s je jím n áv rh em jednom yslně souhlasili.

Za o d stupu jíc í výbo r Společnosti p řed ložil M UDr. J i ř í K ubíčka, k te rý ta k é říd il vo lebn í ak t, n áv rh nového výbo ru na lé ta 1980—1982. N ovým i funk c io n áři rozšířeného v ýbo ru byli zvoleni: p ředsedou člen ko resp o n d en t ČSAV prof. dr. V lad im ír R ypáček, DrSc., I. m ístop ředsedou doc. dr. Z deněk U rban , DrSc., II. m ístopředsedou ing. C yprián P au lech , CSc., vědeckým ta jem n ík em prom . biol. Z deněk P ouzar, CSc., hospodářem prof. K are l K u lt. členy výboru M ÚDr. Josef H erink , prof. dr. ing. A ugustin K a lan d ra , DrSc., č len k o responden t ČSAV, dr. F ran tišek K otlaba , CSc., M UDr. J i ř í K ub íčka , doc. dr. J a n M acků, CSc., doc. dr. J i ř í M anych, CSc., doc. dr. J a n N ečásek, CSc., dr. M arta Sem erdžieva, CSc., dr. M irko Svrček, CSc., dr. V áclav ša šek , CSc., S va to p lu k Šebek, ing. D áša V eselý, CSc., za pobočku B rno doc. ing. A lois Č erný, CSc., a A lois V ágner, za pobočku B ra tis lav a ing. C yprián P au lech , CSc., a A urel D erm ek. K e zm ěnám v n áh rad n íc ích nedošlo. Za nové rev izo ry ú č tů by li zvoleni dr. F ran tišek S oukup a prom . biol. L ibuše K ubíčková.

Po skončení vo lebn ího a k tu p řed a l da lš í řízen í schůze p ředsedovi CSVSM prof. dr.V lad im íru R ypáčkovi, DrSc., k te rý zakončil X X . va ln é sh rom ážděn í CSVSM poděko­v án ím p říto m n ý m za účast a p ro h lášen ím o pokračován í p ráce naší Společnosti naúkolech, obsažených v je j ím p rog ram ovém p ro h lášen í z 8. 11. 1976.

S va to p lu k Šebek

Sem inář „Ochrana hub a jejich životního prostředí“

Ve snaze o u ja sn ěn í něk te rý ch p ro b lém ů och ran y hub a je jich živo tn ího p ro s třed í a o vyvo lán í zá jm u o ty to o tázky p ředevším v o ch ran á řsk ý ch k ruz ích u sp o řád a la kom ise p ro o ch ran u hu b a je jich živo tn ího p ro s třed í p ř i CSVSM ve spo lup ráci s N á­rod n ím m uzeem v P raze a k a ted ro u bo tan ik y n ižších ro s tlin P řF U K v P raze dne

2 5 3

28. k v ě tn a 1979 sem inář, n a něm ž by lo p ředneseno 7 odborných re fe rá tů (doc. ing. A n ton ín P říh o d a : V liv nových způsobů lesn ího hospodářstv í na živo t h u b ; prom . biol. P av e l C ud lín : V liv chem izace v lesn ím hospodářstv í n a m y korrh izy a m y k o rrh izn í houby ; doc. dr. J a n N ečásek, CSc.: G enetické procesy p ři tv o rb ě p lodn ic ; dr. Ja ro s la v K lán : P ro d u k ce m akrom yce tů a je j í o ch ran a ; prom . biol. Z deněk P ouzar, CSc.: V ýznam k o n tin u ity vegetačn ího k ry tu p ro o ch ran u h u b ; doc. ing. A lois Č erný, CSc.: M ožnosti och ran y vzácných d ru h ů d řevokazných h u b ; dr. M irko Svrček , CSc.: V ý­znam fy togeograficky pozoruhodných hu b p ro c h rán ěn é lo k a lity ; S. Šebek: O ch ran a hu b u nás a v zah ran ič í), k te ré se do týkaly zásadn ích o tázek p řed m ě tn é tém atik y .

R eferá ty i b o h a tá d iskuse k n im vyústily závěrem v h lav n í zásady o ch ran á řsk é p ráce n a tom to ú seku : 1. O ch ran a h u b se jev í z vědeckého i p rak tick éh o h led iska s te jn ě nezby tná , jak o och ran a jiných organ ism ů , živočichů i ro s tlin ; 2. H ouby m ají nezastu p ite ln o u funkc i v p říro d ě jakožto h lav n í č in ite lé p ři dekom pozici o rgan ické hm oty . I u ti li tá rn í h led isko je jich och ran y je důležité, neboť houby budou vý zn am ­ným zd ro jem organ ických sloučenin . Z těch to důvodů je tře b a c h rá n it co n e jš irš í sp ek tru m d ru h ů , tzn. celý genofond; 3. S b írán í p lodnic v m asovém m ě řítk u a ze jm éna ú p ln é v y sb íráv án í p lodnic m ůže značně oslabovat m ycelium , neboť se sn ižu je h la ­d in a d iaspo r v atm osféře . Ú plný cyk lus rozm nožování v če tně p o h lavn ího je p ro m noho d ru h ů nezbytný , m asovou ex p lo a tac í p lodnic se m ycelia oslabu jí, neboť se k v a n tita tiv n ě sn ižu je p oh lavn í rozm nožování a zn esn ad ň u je se schopnost h u b e lim i­n o v a t škodlivé m u tace v p rocesu sex u á ln íh o rozm nožován í; 4. Je tře b a v ěnova t zvýšenou pozornost dodržování och ran n ý ch podm ínek ch rán ěn ý ch územ í, ze jm éna je n u tn o za b rá n it odklizování d řev n í hm oty z lesn ích rezervací jakožto význam ného su b s trá tu d řevn ích h u b ; 5. D oporuču je se v y tv o řen í lesn ího s tu d ijn íh o územ í, na něm ž by se sledovaly zm ěny v složení m ykofló ry v p rů b ěh u delšího časového o b d o b í;6. V zhledem k tom u, že e x is tu je řa d a d ru h ů hub, ohrožených zán ikem , je tře b a ses tav it je jich seznam a zabýva t se o p a třen ím i, k te rá by m oh la vést k je jich zacho­v á n í; 7. J e n u tn o po k račo v a t ve stu d iích v liv u pestic idů , hno jiv , ex h a la c í a jiných an tropogenn ích v livů n a jed n o tliv é d ru h y h u b ; 8. Je tře b a v y p raco v a t koncepci och rany hub, k te rá by zah rn o v a la n e jen o m p ra k tic k é a vědecké m om enty , a le i aspek ty e tick é aj.

S em inář, k te réh o se zúčastn ilo 37 posluchačů , u k áza l na neobyčejnou šíři a tím i ob tížnost d ílč ích o tázek och rany h u b u n á s a n a n u tn o s t je jich řešen í n a široké zák lad n ě v úzké spo lupráci teo re tických p raco v n ík ů se širokým ak tiv em p rak tick ý ch h oubařů .

S v a to p lu k Š eb ek

Č e s k á m y k o l o g i e 33 (4) 1979

2 5 4

LIT ER A TU R AM i c h a e l —H e n n i g —K r e i s e l : Handbuch fiir P ilzfreunde. I. svazek. Pp.

1—392, VEB G u stav F ischer V erlag Jen a . 1978. — C ena 45,— M. III. svazek. Pp. 1—464.VEB F ischer V erlag Jen a . 1977. C ena 52,— M.

P rv ý svazek je tře tím , nově p řep raco v an ý m v y dán ím znám ého něm eckého šesti- svazkového kom pend ia o houbách . P řep raco v án í se u ja l H. K r e i s e l . Jed n o tliv é svazky vycházejí n ep rav id e ln ě . P rv ý z n ich o b sah u je v ýběr nej d ů lež itě jších a n e j­h o jn ě jš ích h u b z různých skup in , se zv láš tn ím zře te lem k ho u b ám jedovatým .O b sah u je ko lem 200 d ru h ů , vyobrazených n a 127 b a rev n ý ch tab u lích a 14 obrázků v tex tu . R ozsáh lá je úvodn í všeobecná část (str. 1—125), velm i d ob ře n ap san á a do ­p ln ěn á o n e jnově jší in fo rm ace (např. p ěstován í jed lých hub). N a zp racován í n ě k te ­rých k ap ito l se podíleli ta k é jin í něm eč tí m ykologové, G. G r a m s s, M i 1 a a W a l t e r H e r r m a n n o v i . R eprodukce jsou celkem zd ařilé a in s tru k tiv n í a k n ih a je pečlivě vy tiš těn a , což p la tí i o následu jíc ím , tře tím svazku. Ten je tep rv e d ruhým v y d án ím a z a h rn u je bělový! rusé A garicales. k te rý ch je popsáno a vyobrazeno kolem 300 d ru h ů na 145 b a revných tabu lích , s 18 obrázky v tex tu . Ve všeobecné části je k ap ito la o taxonom ii hub, názvosloví, h o u bařských výstavách , je jich organizaci, p re ­paraci hub a m ykologických h e rb á řů . T abu lím s popisy jedno tlivých d ru h ů p řed ­chází p řeh led čeledí hub lupena tých a liškovitých . A u to rský podíl na tex tu m a jí P.H ů b s c h a S. R a u s c h e r t.

P ro tože recenzované dílo je d ob ře znám o i našim m ykologiím — podobně jako sp o lu au to r prof. Dr. H a n n s K r e i s e l z g re ifsw ald ské un iverz ity , jehož v liv n a novém vy d án í M ichael-H ennigovy k n ihy se p řízn ivě p ro jev il — lze p ředpok láda t, že i to to p řep raco v an é a v m noha ohledech zdokonalené vydán í bude p řízn ivě i u nás p řija to .

M irko Svrček

H e r m a n n J a h n : Pilze die an Holz w achsen. V erlag Busse, H erford , 1979. Pp.1—268, cena neuvedena.

V posledních le tech vyšla u nás i v zah ran ič í ce lá řa d a k n ih s b a revným i v y o b ra ­zením i hub, m ezi n im iž je též m noho fo tografických a tlasů , v n ichž jsou rep ro d u k ce b arev n ý ch d i a p o z i t i v ů . U m ožnila to současná značně pokročilá rep ro d u k čn í te c h ­n ika , k te rá je š tě asi p řed 10—12 le ty p o d áv a la celkem n eva lné až šp a tn é výsledky,za tím co dnes už jsou je jí výsledky často velm i dobré až výborné. H ouby jsou to tižz ře jm ě p řím o p ru b ířsk ý m kam enem pro posuzování ú rovně b a rev n é rep ro d u k čn í techn iky , neboť p řesn é podán í často velice jem ných b a revných odstínů u m noha d ru h ů h u b je zák lad n ím určovacím k rité riem do té m íry , že b a rev n ý posun m ůže v n ěk te rý ch p říp ad ech zn am en a t v la s tn ě vyobrazen í jiného , p říbuzného d ruhu .

K m istro v sk ý m d ílů m ja k po s trán ce fo tografické, ta k i rep ro d u k čn í tech n ik y p a tř í b ezesporu le tos vyšlá k n ih a znám ého západoněm eckého m ykologa a znalce ze jm éna chorošov itých hu b d r. H. J a h n a , k te rá z a h rn u je pouze houby rostoucí n a d řevě (výběr). K n ih a je rozdě lena n a dvě části, z čehož všeobecná část je tv o řen a 14 k a p i­to lam i: z n ich n e jo rig in á ln ě jš í je k ap ito la o sukcesi sap ro fy tických d řevn ích hub a p ak k ap ito la o ekologických n ikách . Speciá ln í d ru h á část z a h rn u je b a re v n á v y o b ra ­zení a popisy jedno tlivých d ru h ů hub s ekologickým i aj. poznám kam i. Je to syste- jm atick y u sp o řád an ý v ýběr 222 d ru h ů hub od v řeck a tý ch (k terých je značné m nožstv í) §p řes s to pkový tru sné až k celé řa d ě h lenek , k te ré v podobných k n ih ách býva jí zastoupeny so tva dvěm a tře m a druhy . P okud jde o techn iku , část sn ím ků byla p o řízena za p řirozeného osvětlen í a část z ře jm ě za použití fo tob lesku . P osledně uve­d ená m etoda m á bezesporu své p řed n o sti p ředevším v tom , že se z ískají velice ostré a p ro s to rové sn ím ky za každého počasí, av šak na d ru h é s tra n ě se um ělým p rud k ý m fosv item zkreslí jem n é b a rev n é odstíny a n a houbách v zn ik a jí n ep řirozené lesky či třp y ty , ze jm én a u slizkých a m okrých h u b (srovnej n ap ř. vyobrazen í A scocoryne sarcoides, T rem ella m esen terica , M ýcena tin tin a b u lu m aj.).

V recenzované kn ize považu jem e b a rev n é i kom pozičně za v ý bo rné až skvostné n ap ř. vyob razen í B isporella citrina, Sarcoscypha coccinea, C lavicorona pyxida ta ,Serpu la h im an tio ides, T yro m yces tephro leucus, A u ran tioporus croceus, T richap tum a b ie tin u m (= H irsch ioporus abietinus), D ichom itus cam pestris, P olyporus badius,P anellus sero linus, M icrom phale fo e tid u m , R h o dophy llu s euchrous, P holio ta lenta,H ypho lom a d isp e rs ím , D ic tyd iae tha lium p lu m b eu m a j. M éně zd ařilé — většinou pokud jd e o b a rev n é podán í — se nám zda jí fo tog rafie nap ř. H yp o xy lo n frag iform e, S te reu m ram eale, T yrom yces síip ticus, T. m ollis, G loeophyllum sep iarium , P haeolus sch w e i-

2 5 5


n itzii, P he llinus p in i, P. conchatus, P. hartig ii, P. ferrug inosus, G anoderm a adspersum ,G. p fe iffe r i, L en tin u s lepideus, M ýcena tin tin a b u lu m a L en tin e llu s cochleatus (v n ě ­k te rý ch p řípadech jsou zachyceny i ne typ ické plodnice).

V tex tu k jed n o tliv ý m d ru h ů m se au to r někdy k ritick y v y ja d řu je i k u rč itý m novějším n ázo rům (h lavně taxonom ickým ) jin ý ch m ykologů a k c h a rak te ris tic e d ru h ů p řisp ív á v různých ohledech též v la s tn ím i boha tým i poznatky . Z taxonom ických nov inek považu jem e za n e jcen n ě jš í oddělen í P olyporus lep ideus od P. cilia tus (dosud p o k ládaných za iden tické) a roz lišen í je š tě da lš ího ta x o n u ve skup ině T yrom yces caesius, tj. T. subcaesius f. m in o r (obojí v šak vy žad u je dalš í pod robné studium ). Pouze ve dvou tře ch p říp ad ech nesouh lasím e v recenzované kn ize s u rčen ím d ru h ů hu b n a záběrech : Scu te llin ia scu te lla ta p ře d s ta v u je z ře jm ě jin ý d ru h toho to rodu, neboť ch lupy n a o k ra ji apo thec ia jsou značně k ra tš í, než ja k by u toho to d ru h u m ěly b ý t; sn ím ek M ýcena viscosa p ře d s ta v u je ev id en tn ě M. ep ip teryg ia a M. tin tin a b u lu m je asi rovněž jin ý d ru h helm ovky (M. flo s -n iv iu m nebo M. m aculata?).

V taxonom ickém ch áp án í se s dr. J a h n e m — s te jn ě jak o s o s ta tn ím i a u to ry — neshodu jem e v názo ru n a u rčen í houby uvád ěn é pod jm én em Sparassis lam inosa. V kn ize vyo b razen á h ouba p ře d s ta v u je podle našeho názo ru od lišný d ru h , a toS. n em ecii P il. e t Ves. T en to d ru h je ekologicky od lišný svou vázan o stí n a jed li — A b ies alba (roste skoro v ý h ra d n ě v buko jed lových porostech , av šak n en í vázán na Fagus, ja k m ylně uv ád í P ilá t!) a m orfologicky velm i světlou , skoro slonovinovou, ve s tá ří lehce našed lou b a rv o u plodnice (tak ho znám e ze severn ích Cech a M oravy). N ap ro ti tom u S. lam inosa je ekologicky vázaný na s ta ré duby, m á ž lu tě zbarvené p lodn ice a je n u tn é zrev idovat, zda se u nás nyn í vůbec v y sk y tu je ; n ěk te ré P ilá tem citované sběry z Cech v jeho m onografickém zpracován í s tředoev ropských C lava- riaceae to tiž p ře d s ta v u jí S. crispa a jin é S. n em ecii (m a te riá l u nás u rčo v an ý jakoS. lam inosa je vě tš inou S. nem ecii!). Ž iv ý S. lam inosa jsm e dosud nem ěli v rukou , zatím co S. n em ecii v ícek rá t.

V ětšinu fo tografií v knize uv eře jn ěn ý ch poříd il a u to r sám , avšak n ev áh a l do ní z ah rn o u t i n ěk te ré výbo rné záběry hub od svých p řá te l nebo spo lupracovn íků , ze­jm én a od W. F ro s ta aj. P ozoruhodné je, že až na dvě v ý jim k y jsou všechny obrázky podle sdělen í dr. J a h n a rep ro d u k o v án y z d iapozitivů 24 X 36 m m (tj. z k inofilm ů, k te ré jsou u n ás p ro rep rodukc i považovány za nevhodné!). V ýběr sn ím k ů — b a re v ­ných i černob ílých — i te x t k n ih y svědčí o velkém d id ak tick ém n ad án í au to ra a jeho schopnosti u m ě t lá tk u d ob ře podat. I když je recenzovaná k n ih a u rčen a p ředevším širš ím v rs tv ám zájem ců o m ykologii a houbařům , m ůže jis tě dobře posloužit i jako cenná pom ůcka p ři vysokoškolské výuce m ykologie apod.

A utorovi, n ak lad a te li a tisk á rn ě lze jen b la h o p řá t k ta k k rá sn é kn ize o houbách , neboť vyobrazen í n a v ýbo rném k řídovém p a p íru jsou b a rev n ě vě tš inou velm i v ě rn á a sou tisk za použití ve lm i jem ného ra s tru je perfek tn í. T akovýchto znam en itých kn ih e x is tu je ve světové m ykolog ické li te ra tu ře o p rav d u velm i m álo!

F ran tišek K otlaba a Z d e n ě k Pouzar

ČESK A M Y K O LO G IE — V ydává Cs. vědecká spo lečnost p ro m ykologii v A cadem ii, n ak lad a te ls tv í ČSAV, V odičkova 40, 112 29 — P ra h a 1. — R edakce: V áclavské nám . 68, 115 79 P ra h a 1, te l: 261441—5. T iskne: S tá tn í tisk á rn a , n. p., závod 4, Sám ova 12, 10146 P ra h a 10. — O b jednávky a p řed p la tn é p ři jím á PNS, adm in . odbor tisku. J in d řiš sk á 14, 125 05 P ra h a 1. Lze tak é o b jed n a t u každého poštovního ú řa d u nebo doručovatele . C ena jednoho čísla K čs 8,—, ročn í p řed p la tn é (4 sešity) K čs 32,—. (Tyto ceny jsou p la tn é pouze p ro Československo). Sole agen ts fo r a ll w este rn coun tries w ith the excep tion of th e G erm an F ed era l R epublic an d W est B erlin JO H N B EN JA M IN S B. V., A m ste ld ijk 44, A m sterdam (Z.), H olland . O rders from th e G. F. R and W est B erlin shou ld be sen t to K ubon & Sagner, P. O. Box 68, 8000 M ünchen 34, o r to an y o th er su b scrip tio n agency in th e G. F. R. A n n u a l subscrip tion : Vol. 33, 1979 (4 issues) D utch

G lds. 65 .-.Toto číslo vyšlo v lis to p ad u 1979 © A cadem ia, P ra h a 1979.

ČESKÁ M Y KO LOG IE 33 (4) 1979

2 5 6

" W . " •^ a y p iiw '11' .......... I ;■."!■■ *i

1.—2. B iscogniauxia sim plic ior Pouz. S tro m ata on b a rk of R h a m n u s ca thartica , C ísa ř­ská rokle, 26. V. 1979, leg. F. K o tlab a and Z. Pouzar. P ho to F. K o tlaba


I — - -

wl •• s "X ' - Á- . bSVjjS •

. ' iHl I... : 3 &

¡yssssv. *

P r l ¿ s ^ . L W w m M m^ I •* * & » * “ g * ' ■ >/ # aSBlBfeM r3

Í - ^

■B -^lí Sfc

2 .-4 . B iscogniauxia sim plicior Pouz. S tro m ata on b a rk of R ha m n u s cathartica, C ísa ř­ská rokle, 26. V. 1979, leg. F. K o tlab a e t Z. Pouzar. P ho to F. K o tlaba



1. P haeohe lo tium geogenum (Cooke) S vrček e t M atheis. A uf R inde eines A stes von Q uercus robur (WM 333; V ergr. 3,5-fach). Photo W. M atheis


2. P haeohelo ticum geogenum (Cooke) S vrček e t M atheis. — A uf Q uercw s-C upule, von oben b e tra c h te t (WM 334; V ergr. 3,5-fach). P ho to W. M atheis

: a ^

; ■ .:'4f s.. .m, s ' ** ' 'f < ' ' ' •■■' ;

' f l

"'"" ;: ' '■ ■■ ;■ť ;"! -, -v?v:;-;v :. v':' 1 ■ :.;■V . ; ■■ ■ ' v'" :! ¿*1' 'Û'AiËÊËffî i. ‘ &SÏ, ' ? h M S r ^ 'Š$ŘÍ>

: 1 . > , . , • ' ; .-. f '■ r 4; ^ - ' ; .,■ / : ,3 |

m ™ iB H I » L Î ;3a8iË " •' jflO ’ r ’ CTo jm 1,w im m ilr'

3. P haeohelo tium geogenum (Cooke) S v rček e t M atheis. — A uf Q w ercus-C upule, von d er S eite b e trach te t (WM 334; V ergr. 3,5-fach). P ho to W. M atheis

V zhledem k tom u, že v ětš ina au to rů zasílá red ak c i ruk o p isy fo rm álně n e v y h o v u j í c í , u v e ře jň u jem e n ě k te ré n e jd ů lež itě jš í zásady p ro ú p rav u ru k o p isů (jinak odkazu jem e na podrob- jn ě jš í sm ěrn ice u v e ře jn ěn é v 1. čísle Č eské m ykologie, roč. 16, 1962).

1. Č lánek začíná českým nadpisem , pod n ím ž je p ř e k l a d n á z v u n a d p i s u v n ě k te ­rém ze světových jazy k ů , a to v tém že, jím ž je psán a b s tra k t a p říp ad n ě so u h rn na konci článku .Pod n ím n ás led u je p ln é k ř e s t n í j m é n o a p ř í j m e n í a u t o r a (au torů), bez akade- [m ických titu lů . Na konci č lánku , za citovanou lite ra tu ru , n u tn o uvést ad resu a u to ra (včetně PSC). i

2. V šechny pů v o d n í p ráce m usí b ý t dop lněny k rá tk ý m úvodním sou h rn em — a b s t r a k t e m jv č e s k é a n ě k t e r é s v ě t o v é ř e č i . Rozsah a b s tra k tu , ve k te rém m a jí b ý t výstižně a \s tru č n ě ch a rak te rizo v án y v ýsledky a p řínos po jednán í, nesm í p řesah o v a t 15 řád ek stro jop isu .

3. U d ů lež itých a význam ných stu d ií d oporuču jem e p ř ip o jit (k rom ě ab s trak tu , k te rý je pouze in fo rm ativn í) p o d ro b n ě jší c izo jazyčný so u h rn ; jeho rozsah nen í om ezen.

K rom ě toho se p ř ijím a jí č lánky psan é celé cizojazyčně, s českým p o d titu lem , d op lněné českým a b s tra k te m a p o p říp ad ě i souhrnem .

4. V lastn í rukop is, tj. s tro jo p is (30 řád ek po 60 úhozech n a s trá n k u o n e jv ý še s 5 p řek lep y nebo šk r ty a vp isy na s trán k u ) m usí b ý t psán o b y č e j n ý m z p ů s o b e m . Z ásadně nen í p říp u stn é p sa n í au to rsk ý ch jm en vel. p ísm eny , p ro k lád án í nebo po d trh o v án í slov čl celých vět atd. To, co chce a u to r zdů razn it, sm í p ro v ést v ru k o p ise p o u z e t u ž k o u (p o d trh n e p ře ru ­šovanou čarou). V eškerou ty p o g rafick o u ú p ra v u p ro v ád í v ý h rad n ě redakce . T užkou m ůže au to rpo s tra n ě ru k o p isu označit, co m á b ý t vysázeno petitem . j

5. C itace l i te ra tu ry : každ ý au to r s úp lnou l ite rá rn í c itac í j© n a s a m o s t a t n é m ř á d k u .Je -li od jed n o h o a u to ra uváděno více c itovaných p rac í, jeh o jm éno se vždy znovu celé vy p isu je i s c itací z k ra tk y časopisu , k te rá se o p ak u je (nepoužívám e „ ib id em “). Za p říjm en ím n ásled u je (bez čárky) z k ra tk a k ře s tn íh o jm éna, p ak v závorce le topočet p ráce, za závorkou dvo jtečk a a zaní ú p ln á (nezkrácená) citace názvu p o jed n án í nebo k n ihy . Po tečce za názvem m ísto , k d e jkn ih a vyšla , nebo zk rácen á citace časop isu . Jm é n a dvou a u to rů sp o ju jem e l a t i n s k o us p o j k o u „ e t“ a tř í či více au to rů čá rk am i; jen m ezi posledn ím i dvěm a je sp o jk a „ e t“.

6. N ázvy časop isů používám e v m e z i n á r o d n ě s m l u v e n ý c h z k r a t k á c h . Je jich seznam u nás dosud so u b o rn ě nevyšel, jak o vzor lze však používat zk ra tek p eriod ik z 1. svazku F lory CSR — G asterom yce tes, z posledn ích ro čn ík ů Č eské m ykologie, z L om ského Soupisu cizo­zem ských period ik (1955—1958) nebo z bo tan ick é b ib liog rafie F u ták -D om in : B ibliografia k flóreCSR (1960), k d e je i s tru č n ý v ýk lad o zk ra tk ách časop isů a b ib liografií vůbec. !

7. Po zk ra tce časop isu nebo po citac i k n ih y n ás led u je ročn ík nebo díl k n ih y vždy Jen ja r a b s k ý m i č í s l i c e m i a bez v yp isován í z k ra tek (roč. tom ., B and., vol., etc.) a p řesnácitace s trán ek . Číslo ro čn ík u nebo svazku je od citace s trá n e k odděleno dvojtečkou . U jed n o d íl­ných k n ih p íšem e m ísto čís lice : 1: pouze p. (= pag ina , s trán k a). i

8. P ři u v ád ěn í d a t sb ě ru apod. p íšem e m ě s í c e zásadně ř í m s k ý m i č í s l i c e m i (2. VI.).9. VSechny d r u h o v é názvy zač ín a jí zásadně m a l ý m p í s m e n e m (např. Sclerotínia

veselýl), 1 kd y ž je d ru h p o jm enován po n ěk te rém badate li. j10. U pozorňu jem e au to ry , aby se ve svých p říspěvcích p řid ržo v a li posledn ího v y dán í N o - |

m e n k l a t o r i c k ý c h p r a v i d e l (viz J. H olub: M ezinárodní kód bo tan ick é n o m en k la tu ry1966; Z p rávy Cs. bot. Spol. 3, P říl. 1, 1968; ibid., 8, P říl. 1, 1973). Jd e p ředevším o u váděn í ty p ů u nově pop isovaných tax o n ů , o p ře sn o u citaci b asionym u u nově p u b likovaných k om binací apod.

11. I lu s tračn í m a te riá l (k resby , fo tografie) k č lán k ů m č ís lu jte p rů b ěžn ě u každého článku zvláSť a rab sk ý m i číslicem i (bez z k ra tek obr., Abbild. apod.) v tom pořad í, v jak ém m á bý t u veře jněn .

12. S ep ará ty se tisk n o u na ú če t au to ra . N a sloupcové k o re k tu ře au to r sdělí, žádá-U a Jaký počet se p a rá tů (nejvýše však 70 kusů).

13. N evyžádané ru k o p isy v četně p řílo h a tab u lí se nevracejí.14. P ře d n o stn ě se o tisk u jí p řísp ěv k y č lenů Č eskoslovenské vědecké společnosti p ro m ykologii.P ři citaci herb ářo v ý ch d ok ladů u v ád ě jte zásadně m ezinárodní zk ra tk y všech h e rb á řů (Index

h e rb a rio ru m 1974): |BRA — S lovenské n áro d n é m úzeum , B ra tis lav a BRNM — Bot. odd. M oravského m uzea, B rnoBRNS — tJs tře d n í fy to k a ra n té n n í la b o ra to ř p ři Ú stř. kon tr. a zkuš. úst. zem ěd., B rno BRNU — K ated ra b o tan ik y p říro d , fak . J . E. P u rk y n ě , BrnoOP — Bot. odd. S lezského m uzea . O pava SPRM — N árodn í m uzeum , m yko log ické oddělení, P ra h a PRC — K ated ra b o tan ik y p říro d , fak . K arlovy univ ., P raha .S oukrom é h e rb á ře n ec itu jem e n ik d y zk ra tk o u , nýb rž p říjm en ím m ajite le , n ap ř. herb .

J. H erink , herb . F. Š m ard a apod. P odobně u h e rb á řů ústavů , k te ré n em ají m ezinárodn í zk ra tk u .R ukopisy neodpov ídajíc í výše uvedeným zásadám budou v ráceny výkonným red ak to re m zpět

au to rů m k p řep raco v án í, an iž budou p ro jed n án y red ak čn í radou.Redakce časopisu Česká m ykolog ie

U p o z o r n ě n i p ř i s p ě v a t e l ů m Č e s k é m y k o l o g i e |

M M W M B M M a n — — — F* — — f i


Č E S K A m y k o l o g i e

The journal of the Czechoslovak Scientific Society for Mycology, formed for the advancem ent of scientific and practical know ledge of the Fungi

V o l . 33 P a r t I N o v e m b e r 1 9 1 9

C h i e f E d i t o r : Doc. RNDr. Zdeněk Urban, DrSc.

E d i t o r i a l C o m m i t t e e : Professor Karel Cejp, DrSc.: RNDr. Petr Fragner;MUDr. Josef Herink; RNDr. Věra Holubová, CSc.; RNDr. František Kotlaba, CSc.;Ing. Karel Kříž; RNDr. Vladimír Musílek, CSc.; Doc. RNDr. Jan Nečásek, CSc ; Ing. Cyprián Paulech, CSc.: Professor Vladimír Rypáček, DrSc.; RNDr. Miloslav

Staněk, CSc.

E d i t o r i a l S e c r e t a r y : RNDr. Mirko Svrček, CSc.AU contributions should be sent to the address of the Editorial Secretary: The National Museum, V áclavské nám. 68, 115 79 Prague 1, telephone 269451 — 59. Address for exchange: Československá vědecká společnost pro m ykologii, 11121

Praha 1, P. O. Box 106.

P a r t 3 w as pub lished on the 15th A ugust 1979


M. S v r č e k : N ew or less know n D iscom ycetes. X ...................................................................193I Z. P o u z a r : N otes on taxonom y an d nom en c la tu re of N u m m u la ria (P yreno­

m ycetes) ......................................................................................................................................... 207J. S t a n g l et J. V e s e l s k ý : Inocybe m etro d ii sp. nov. (B eiträge zu r K en n tn is

se lten e re r Inocyben. Nr. 1 6 . ) ......................................................................................................220M. S v r č e k et W. M a t h e i s : Ü ber e inen schw eizerischen F und von H elo tium

longisporum Schw eers und se in er Id e n titä t m it P haeohe lo tium geogenum(Cooke) comb, nov ........................................................................................................................... 225

P. F r a g n e r , J. H e j z l a r et M. R u b e š : O tom ycoses and m ycofloraof o t i t i d e s ................................................................................................................................. . 229

M. S v r č e k : Im p o rtan t an n iv e rsa rie s of w orld know n m ycologists . . . . 237R e f e r a t e , d i e a u f d e m g e s a m t s t a a t l i c h e n S e m i n a r „ A u s ­

s e r g e w ö h n l i c h e P i l z v e r g i f t u n g e n “ v o r g e t r a g e n w u r d e n(Prag, 5. IV. 1 9 7 9 )...................................................................................................................... 215

V a r i a d e a c t i v i t a t e S o c i e t a t i s B o h e m o s l o v a c i a e p r os c i e n t i a m y c o l o g i c a a n n o 1 9 7 9 (S. Sebek, B. H lůza) . . . 250

R e f e r e n c e s .......................................................................................................................... 219, 255W i t h b l a c k a n d w h i t e p h o t o g r a p h s : X I. e t X II. B iscogn iaux ia s im p li­

cior Pouz. — X III. e t XIV. P haeohe lo tium geogenum (Cooke) S vrcek e t M atheis.

Cena čfsla 8, - Kčs