Čtvrtletník Domova Slunovrat č. 2 Čtvrtletník · PDF filejelikož Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Zapomenout bychom ne-měli ani na nejčastěji objevovaný motiv

Čtvrtletník Domova Slunovrat č. 2

- 1 -

ČČttvvrrttlleettnnííkk DDoommoovvaa SSlluunnoovvrraatt

11.. ččttvvrrttlleettíí//22001122 DDoommoovv SSlluunnoovvrraatt,, OOssttrraavvaa -- PPřříívvoozz,, ppřřííssppěěvvkkoovváá oorrggaanniizzaaccee

IInnffoorrmmaaccee zz nnaaššeehhoo DDoommoovvaa Personální zajištění služby

Do našeho Domova začala v dubnu pravidelně docházet rehabilitač-ní pracovnice - paní Petra Capíková, která navštěvuje uživatele 2x týdně. Samotnou práci vykonává for-mou individuální - na jednotlivých pokojích uživatelů, a také skupinovou - při společném kondičním cvičení. Toto cvičení probíhá vždy jednou týdně na jednotlivých úsecích. Při skupinovém cvičení je cílem především udržení či zlepšení kondice a také zažívání pocitu celkové uvolně-nosti.

Při individuální práci s uživateli využívá paní Capíková především svých odborných znalostí, které za 9 let praxe získala. Používá techniky jako například Bobath, různé druhy stimulace (bazální), měkké techniky, facilitace apod. Věříme, že v Domově bude přítomnost rehabilitační pracovnice obrovským přínosem pro všechny uživatele a také pro pracovníky, kterým může být výraznou podporou v oblasti fyzioterapie.

2.


- 2 -

Změny na sociálním úseku Také na sociálním úseku došlo k personálním změnám, kdy na poby-tovém úseku tři ukončila pracovní poměr sociální pracovnice Mgr. Iva Stoklasová. Na její pozici začala praco-vat Petra Švidrnochová, DiS., která společně s touto prací také realizuje jednání se zájemci o službu. Na pozici sociální pracovnice pro depozitní účty uživatelů nastoupila paní Beáta Ba-ňárová, DiS., která se vrátila do práce po mateřské dovolené. Věříme, že všechny tyto změny budou ku prospěchu a přispějí ke zkvalitnění péče v našem Domově.

Velikonoce Velikonoce jsou nejvýznamnější z křesťanských svátků a to především proto, že připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž podle křesťan-ské víry došlo třetího dne po ukřižová-ní. Bez ohledu na vyznání se ale ve-likonoční tradice dodržují téměř ve všech rodinách v Česku.

Velikonoční oslavy jsou v dnešní době také jakýmsi přivítáním jara. Kaž-dým rokem se slaví trochu jindy, jelikož svátek připadá na neděli po prvním jar-ním úplňku. První jarní úplněk tohoto roku byl v pátek 6. března, velikonoční neděle (nebo také Boží hod velikonoč-ní) připadl tedy na 8. březen.

Velikonoční symboly

Za velikonoční symbol je pova-žován beránek, který v židovské tradici představoval Boží stádo, které vede Hospodin. Dalším symbolem je kříž, jelikož Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Zapomenout bychom ne-měli ani na nejčastěji objevovaný motiv Velikonoc - vajíčko. Jedná se o symbol nového života, plodnosti a vzkříšení. Lidé jej pak podle tradice malují. Pomlázka sice není úplně nábožen-skou tradicí, přesto se v Čechách usa-dila a stala se neodlučitelnou součástí velikonočních oslav. Hned ráno, na

Velikonoční pondělí, chodí muži a chlapci po sousedstvích a šlehají ženy a dívky pomlázkou z vrbového proutí. Při tom říkají různá říkadla. Pomlázka se tradičně plete z 3, 8, 9 anebo 16 prutů. Mašle na pomlázce se také řadí mezi starodávné velikonoční zvyky, jejichž prostřednictvím mohly dát dívky najevo mládencům, zda mají u nich nějakou naději. Významným symbolem velikonoc je také zajíc. Ne vždy vajíčka přináší velikonoční zajíček. Ve střed-ních Čechách nadělovala liška, jinde zase slepička či dokonce skřivánek.

Beáta Baňárová, DiS., sociální pracovnice pro depozitní účty uživatelů


- 3 -

Velikonoční půst Stejně důležité jako samotné Velikonoce je i 40 dní půstu před nimi. Aby si naši předkové alespoň trochu

zpříjemnili tuto dobu, vymysleli si na každou postní neděli různé tradice a zvyky. Např.

1. neděle se nazývala černá nebo liščí (děti ráno našli na vrbě preclíky od lišky), 2. neděle byla pražná (pražilo se nedozrálé obilí), 3. neděle se nazývala kýchavná (význam se kraj od kraje měnil - kolikrát kdo kýchl,

tolik let byl živ; nebo kýchnutí přinášelo nebezpečí nemoci), 4. neděle neboli družebná (lidé se družili, veselili, domlouvaly se svatby, z kraslic a

větviček se vyrábělo líto), 5. neděle byla zvaná smrtná (vyrobenou a ozdobenou smrtku slavnostně vynášeli z

vesnice, někde ji vhazovali do vody, ohně nebo zahrabávali do země) a konečně 6. neděle byla květná (slavila se památka vjezdu Krista do Jeruzaléma, světily se

kočičky). Pašijový týden Potom už nastal poslední neboli pašijový týden (nazýval se též Svatý nebo Veliký), jehož jednotlivé dny mají také své vlastní názvy. Pondělí před Velikonocemi se nazývá Modré pondělí - název je odvozen od látky, která se ten den vyvěšuje v kostele. Úterý se říká Šedivé úterý - bylo bez zvláštních zvyků. Středa před Božím hodem se nazývá Sazometná nebo také Škaredá středa. Tento den se vymetají komíny. Lidé se nemají mračit, jinak se budou škaredit každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista. Zelený čtvrtek - název je snad odvozen od zeleného mešního roucha, které se v tento den užívá. Toho dne se má jíst zelená strava (špenát,

kopřivy, různé druhy zelí), aby byl člověk celý rok zdravý. Naposledy zazní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty a odlétají do Říma. Pátek - Velký pátek (Bolestný, Tichý), je dnem hlubokého smutku. V noci ze čtvrtka na pátek byl Ježíš vyslýchán, v pátek pak odsouzen ke smrti na kříži a ukřižován. Nekonala se mše a při bohoslužbě se pouze četly texty a zpěvy. V kostelech se upravo-val “Boží hrob”, předváděly se pašijové hry. Procházela se křížová cesta na památku Ježíšova utrpení a bolesti. Tento den lidé vstávali před východem slunce, aby se omytím v potoce či řece ochránili před nemocí a bolestí. Věřilo se, že se země otevírá, aby vydala poklady. Ten den se podle pověsti otevíral i památný Blaník. Byl to den bez práce, nepilo se mléko, nejedla se


- 4 -

vejce, kuřáci nekouřili, chlapci vrkali a klepali ve tři hodiny odpoledne. Tento den se nesmělo prát, neboť pradleny říkaly, že by namáčely prádlo do Kristovy krve - velký pátek je svátkem vody. Pátek byl také dnem čarodějnic - lidé věřili že kdyby čarodějnice získala nějaký jejich předmět (pramen vlasů, kravské chlupy, hrnek mléka), mohla by je pomocí takového vontu uhranout, naplnit ho zlou energií a kletbou a ukrýt ho někde ve stavení nebo v chlévě - pak by se začaly dít hrozné věci - lidé by onemocněli, krávy by dojily krev, ovocné stromoví by zasychalo... Sobota - poslední postní den byla Bílá sobota (Veliká, Provodní), kdy bylo Ježíšovo tělo sejmuto z kříže a uloženo do skalního hrobu. Po stránce liturgické se tento den konala jen noční bohoslužba - tzv. vigilie (bdění). Dopoledne se před kostelem pálil a světil oheň (pálení Jidáše), který si hospodyně odnášely na polínku domů, chlapci naposledy hrkali s koledou. Večer všichni v kostele vítali Krista, jenž vstal z mrtvých. Z “Božího hrobu” se vyzvedla monstrance s Nejsvětější svátostí a Kristova socha nebo obraz, které se nesly ve slavném průvodu vzkříšení. Přichází Veliká noc, po níž vznikl název celých svátků, při níž se oslavuje Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zvony se vracejí z Říma. Také se omývaly obličeje sněhem nebo studenou vodou - aby byli lidé po celý rok zdraví. Neděle - Boží hod velikonoční. První neděli velikonoční se světily velikonoční pokrmy - beránek, maza-nec, chléb, vejce a víno, které měly připravit po dlouhém půstu tělo na

návrat k tučnější stravě. Kdokoli přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Jedla se veliko-noční nádivka, skopové a jehněčí maso a holoubata, předem posvěcená v kostele. Pondělí - o Velikonočním pon-dělí, zvaném také Červené (podle darování červeného vejce), Mrskaný pondělek, Pomlázkové hody, se neko-naly liturgické úkony, chodilo se však na pomlázku, původně ještě pohanský magický obřad k zajištění plodnosti a zdraví, jehož se účastnili dospělí - muži z žen čerstvými metlami (pomlázkami) vyháněli nemoci a polévali je mocnou živou vodou - za tuto službu se jim ženy odměňovaly zdobenými vejci jako příslibem skrytého, budoucího života. Později se stal tento den hlavně zábavou pro děti, mládež, ale i dospělé. Dodnes mládenci chodí za děvčaty dům od domu s vlastnoručně vyrobenými nebo koupenými pomláz-kami splétanými z různého počtu vrbového proutí, které jsou na koncích zdobené pestrobarevnými stuhami. Malí i velcí koledníci dostávají od vyšlehaných dívek zdobená vajíčka, malé sladkosti nebo velikonoční per-níčky. Zvláštní pozornost si zaslouží i rýmované říkačky - “velikonoční kole-dy”, které obvykle celý rituál koledo-


- 5 -

vání provázejí. A tak se “koleda” říká tomu, co si koledník vykoleduje, sa-motné obchůzce, ale koleda je zároveň i zmíněná říkanka. Koledování (vánoč-ní i velikonoční) se církev snažila zakázat, ale bez úspěchu - tento pohanský zvyk byl a je mezi lidmi hluboce zakořeněný.

„Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný,

dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.

Za kamny v koutku

na vrbovým proutku, proutek se ohýbá, vajíčko se kolíbá,

proutek se zláme,

slepička z něj spadne, vajíčko se odkulí

do strejčkovy stodoly,

vajíčko křáp, slepička vdák,

panímámo, máte mi ho dát!“

KKaalleennddáárriiuumm -- ssllaavvnnéé oossoobbnnoossttii

Tomáš Baťa - nar. 3. 4. 1876 († 12. 7. 1932) Tomáš Baťa byl jeden z nej-významnějších českých podnikatelů zakladatelského významu, vyučil se u svého otce obuvníkem. V roce 1894 založil ve Zlíně obuvnický závod, který svého největšího rozmachu dosáhl až v Československu. V roce 1922 pod-pořil Baťa Rašínovu měnovou politiku výprodejem zásob za výrazně snížené ceny, a vytvořil tak podmínky pro další výrobní rozvoj svého podniku, v němž po studijních cestách do zahraničí za-čal zavádět moderní zásady řízení a organizace práce: mimo jiné pásovou výrobu, samostatně účtující výrobní jednotky, prémiový systém a podíl za-městnanců na zisku. Nezanedbatelná byla i funkce dobré reklamy. Českoslo-vensko pak zásluhou Baťových závodů dosáhlo světového prvenství ve výrobě

obuvi. V roce 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost, budu-jící své sesterské podniky i v zahraničí a zahrnující kromě výroby obuvi také surovinovou základnu a rozsáhlou ob-chodní síť. Baťovy závody si ve vlastní škole vychovávaly zdatné spolupra-covníky a zaměstnancům poskytovaly různé sociální výhody, například v


- 6 -

bydlení. Sídlo závodů Zlín nabývalo "americké" podoby a bylo plné zahrad a rodinných domků pro zaměstnance. Baťa však podporoval i další aktivity včetně umění, jak o tom svědčí mimo jiné výstavba filmových ateliérů, kde vznikaly vedle reklamních i první české kreslené filmy. Po smrti Tomáše Bati při le-teckém neštěstí se řízení závodů ujal nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Po

skončení 2. světové války byly závody v Československu zestátněny. Ze zá-vodů v zahraničí vytvořil syn zakla-datele Tomáš John Baťa světově významný podnik. Podobně jako před válkou v Československu - a už tehdy i v řadě dalších zemí Evropy, ale i Asie - jsou po celém světě umístěny jeho prodejny s typickým názvem BATA. A ve všech stále platí Baťovo okřídlené heslo: Náš zákazník - náš pán!

Jan Pavel II. - nar. 18. 5. 1920 († 2. 4. 2005) Jan Pavel II., latinsky Joannes Paulus II., vlastním jménem Karol Józef Wojtyła, polský duchovní, první papež slovanského původu v letech 1978 až 2005, se narodil 18. května 1920 ve Wadovicích poblíž polského Krakova jako druhý syn Karola Wojtyły st. a Emilie, rozené Kaczorowské. Za 2. světové války pracoval v lomu jako dělník, později v chemické továrně. Od roku 1942 tajně studoval teologii, v roce 1946 byl vysvěcen na kněze. Ve studiu pokračoval v Římě, poté ve Francii a v Belgii. V roce 1954 byl jmenován profesorem etiky na katolické univerzitě v Lublinu, v roce 1958 titulárním zástupcem biskupa v Ombi pro Krakov a téhož roku profesorem teologie na univerzitě v Krakově. V roce 1960 působil jako

vikář, od roku 1962 jako kapitulní vikář krakovského arcibiskupství, v letech 1964 - 1978 metropolita a arcibiskup krakovský, 1967 kardinál. 16. října 1978 byl zvolen papežem, v pořadí již 264., prvním neitalským od roku 1522 a při svém zvolení nejmladším od roku 1846. Jeho předchůdcem byl Jan Pavel I. Jeho apoštolským papežským heslem bylo: "Totus Tuus" (zcela tvůj) - papež byl mariánským ctitelem a toto heslo převzal ze zásvětné modlitby svatého Louise Maria Grigniona de Montfort. Dne 13. května 1981 byl na Jana Pavla II. spáchán atentát, jehož původcem byl Turek Mehmet Ali Agca. Jan Pavel II. byl vážně zraněn, ale atentát přežil. Později atentátníka tajně navštívil ve vězení. Jan Pavel II. Bě-hem svého úřadu podnikl řadu zahra-ničních cest, mj. i do Československa (1990) a České republiky (1995). V mládí byl talentovaným sportovcem, během studií hrál divadlo a psal i dra-mata. Jan Pavel II. byl rovněž vystudo-vaným filosofem, snažícím se mimo jiné o pokřesťanštění existencialistické filosofie. Byl známý také svým vřelým vztahem ke kultuře lidového katolictví, odporem k homosexualitě, otevřeností k jiným náboženstvím. Papež Jan Pavel II. zemřel 2. dubna 2005 ve Va-tikánu.


- 7 -

Edvard Beneš - nar. 28. 5. 1884 († 3. 9. 1948) Edvard Beneš, český politik, prezident ČSR v letech 1935 - 38 a 1940 - 48, se narodil v Kožlanech 28. května 1884. Studoval v Praze, v Dijonu, v Londýně a v Berlíně. V roce 1912 se stal docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1921 profesorem sociologie. Byl stou-pencem a spolupracovníkem T. G. Masaryka, představitelem České stra-ny pokrokové (realistické). Po vypuknu-tí 1. světové války se zapojil do protirakouského odboje. Od roku 1915 spolu s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem vůdčí představitel zahra-ničního odboje. V letech 1916 - 18 byl tajemní-kem Národní rady československé v Paříži. Zasloužil se o vznik sa-mostatného státu. 1918 - 35 ministr zahraničí (1921 - 22 současně i před-seda vlády). Stál u zrodu Společnosti národů a významně se podílel na její činnosti. Tvůrce československé za-hraniční politiky v meziválečném obdo-bí i za 2. světové války a těsně po ní. Před 2. světovou válkou se orientoval na Francii a Malou dohodu, 1935 uzavřel československo - sovětskou spojeneckou smlouvu. Ve vnitřní poli-tice byl jedním z představitelů skupiny tzv. Hradu, 1923 - 35 člen národně sociální strany. 14. prosince 1935 zvolen prezidentem, v září 1938 pod nátlakem přijal mnichovský diktát, v říjnu 1938 abdikoval a emigroval. V roce 1940 vytvořil v Londýně exilovou státní reprezentaci (převzal opět funkci prezidenta), 1943 uzavřel v Moskvě novou československo - sovětskou smlouvu a zahájil jednání s česko-slovenskými komunisty o poválečném uspořádání ČSR. V dubnu 1945 jme-noval v Košicích první vládu Národní fronty, v květnu 1945 se vrátil do Pra-hy. V říjnu 1945 potvrzen prezidentem (v červnu 1946 znovu zvolen). V letech

1945 - 48 se snažil působit svou autoritou k obnově demokratického zřízení. Jeho nerozhodnost v únoru 1948 však usnadnila komunistům převzetí moci v zemi. Za politické krize, vyvolané komunisty, mu ministři demo-kratických stran nabídli svoji demisi. Beneš jejich demisi 25. února přijal a pověřil sestavením nové vlády komu-nistického předáka Klementa Gottwal-da. V květnu se sice prezident ko-munistům pokusil vzepřít, když odmítl podepsat novou československou ústavu (Ústava 9. května), ale měsíc poté (7. června 1948) abdikoval na úřad prezidenta a jeho nástupcem se stal K. Gottwald. Beneš byl autorem spisů Světová válka a naše revoluce, Úvahy o slovanství, Mnichovské dny, Demokracie dnes a zítra, Paměti. Edvard Beneš zemřel 3. září 1948 v Sezimově Ústí.


- 8 -

Alexandr Sergejevič Puškin - nar. 6. 6. 1799 († 10. 2. 1837) Tento ruský básník, prozaik, dramatik a esejista, se narodil v Moskvě 6. června 1799. Je často považován za zakladatele novodobé ruské literatury a moderního ruského básnického jazyka. Jako liberální šlechtic patřil k sympatizantům děka-bristického hnutí, zastával však umír-něné monarchistické názory. V roz-sáhlé tvorbě navázal na tradici pre-romantické literatury a zároveň vytvářel zakladatelská díla ruského literárního romantismu ve všech žánrových oblastech. Na Puškinově díle je patrný vliv Voltairovy satiry, poezie Lorda Byrona a tragédií Williama Shakespeara. K vrcholům evropské romantické prózy patří zejména cyklus Bělkinovy po-vídky, novela Kapitánská dcerka a po-vídka Piková dáma, v nichž důsledně respektuje a odstiňuje atmosféru panu-jící v jednotlivých vrstvách ruské spo-lečnosti. Psal též literární kritiky, publicistiku, vydával literární časopis Sovremennik (Současník). Nejvýznam-nější je však jeho básnické dílo. Za-čínal jako preromantický lyrik, postup-

ně stále víc inklinující k byronovským romantickým tématům (pohádkový epos Ruslan a Ludmila, poémy Kav-kazský zajatec, Bachčisarajská fontá-na, Cikáni), na jejichž základě vznikl i román ve verších Evžen Oněgin. Tra-gikomický romantický hrdina tu poprvé v ruském písemnictví ztělesňuje osud tzv. zbytečného člověka a dilemata jeho moderních životních gest, k nimž patří klasická (i parodicky chápaná) zkouška lásky a cti. Od současných látek posléze přešel k romantické interpretaci historických námětů v poémách Poltava a Měděný jezdec, jenž se stal estetickou manifestací koncepce kolektivní vůle národů a lidu. Psal též veršované pohádky, zpraco-vával folklórní motivy, ale publikoval i historické práce (Dějiny pugačevské vzpoury). Řada jeho děl inspirovala hudební skladatele, zejména Petra Iljiče Čajkovského (opery Evžen Oně-gin, Piková dáma) a Modesta Petroviče Mussorgského (opera Boris Godunov). Pro své svobodomyslné verše musel v roce 1820 odejít na sedm let do vyhnanství, které trávil na jihu (Kišiněv, Oděsa) a na rodinném statku u Pskova. Po návratu byl pod stálým policejním dozorem. Zemřel 10. února 1837 v Petrohradu na zranění ze sou-boje, ke kterému byl dohnán dvorskými intrikami.


- 9 -

Lekce trénování paměti Pravidelné trénování paměti přispívá ke zlepšování či alespoň udr-žení paměťových funkcí člověka a také k celkové duševní vyrovnanosti. Pojď-me si tedy společně procvičit paměť formou kvizů, hádanek či doplňovaček s jarním tématem.

Lekce trénování paměti probíha-jí každý týden na jednotlivých úsecích s pracovnicemi pro aktivizační činnosti. Na prvním úseku - PÚ1 vede lekce tréninku paní Hana Kloseová, na úseku PÚ2 paní Růžena Ťažká, a na třetím úseku paní Pavlína Konečná.

Pranostiky následujících měsíců: Doplňte pranostiky

1) Březen, za ]]].] vlezem, duben, ještě tam ]]]]]]]]

2) Deštivý květen, žíznivý ]]]]]]]]]]]]].]]].]....

3) Večerní rosy v máji hodně ]]]]]]]]]]].]]..]..dají

4) Suchý leden, mokrý ]]]]]]]]]]]]]]]]].]......

5) Na Nový rok o ]]]]]]]]]]]]]]]]]]........ krok

6) Únor bílý - ]]]]]]]]]]]]]]]]]]]]]..... sílí

7) V únoru sníh a led - v létě nanesou ]]]]..]]]]].].med

8) Svítí-li ]]]]]].....na Hromnice, bude zimy o šest neděl více

9) Jestli únor honí mraky, staví ]]]]]]]]]]].. sněhuláky

10) Březnové slunce má krátké]]]]]]]]]]]]]]..]...

Správné řešení: 1) kamna, budem, 2) říjen, 3) sena, 4) červen, 5) slepičí, 6) pole, 7) včely, 8) slunce, 9) březen, 10) ruce.

Doplňovačka - jarní květiny Do prázdných políček dopište názvy květin dle obrázků a) b)

c)

Ě E K

P E Š

B D L


- 10 -

d)

Správně řešení a) sněženka, b) pampeliška, c) bledule, 4) sedmikráska

Osmisměrka Když v následujících mřížkách zaškrtnete slova napsaná vpravo, můžete si přečíst zbytek tajenky - rozluštění hádanky. Slova zaškrtávejte pouze svisle a vodorovně.

Hádanka – Dvě kukačky sedí vedle sebe, jedna druhou však nevidí. Co je to???

Správné řešení: Oči

Kvíz Zakroužkujte jednu správnou odpověď.

1. První jarní den je? 6. Jakou barvu nemá duha? a) 21.02. a) fialovou b) 21.03. b) růžovou c) 21.04. c) oranžovou

2. Kolik dnů má měsíc březen? 7. Aprílové počasí znamená?

a) 29 dnů a) nestálé a proměnlivé b) 30 dnů b) slunečné a velmi suché c) 31 dnů c) celý den jen sněží

3. Kdy slavíme Velikonoce? 8. Druhou květnovou neděli se slaví?

a) druhý dubnový víkend a) začátek prázdnin b) víkend po prvním jarním úplňku b) Svátek matek c) na přelomu března a dubna c) Velikonoce

D K Á

R A J Č E O

Č K A Č E R

R U K A R Y

U A U T O B

B O B O T Y

Č O Č K A I

AUTO BOB BOTY ČOČKA JAKUB KAČER RAJČE ROTA RUB RUKA RYBY


- 11 -

4. První dubnový den se nazývá? 9. Svátek práce slavíme dne? a) Máj a) 1. května b) Apríl b) 1. června c) Den dětí c) 1. prosince

5. Květen je měsícem? 10. Do jara patří měsíce?

a) nenávisti a) leden, únor, březen b) smíchu b) březen, duben, květen c) lásky c) květen, červen, červenec

Správné řešení: 1) b, 2) c, 3) b, 4) b, 5) c, 6) b, 7) a, 8) b, 9) a, 10) b

Sudoku - logická hra, lehká obtížnost Cílem hry je doplnit chybějící čísla 1 až 9 v předem dané předvyplněné tabulce. Tato tabulka je rozdělená na 9x9 polí, která jsou seskupena do 9 čtverců. K předem vyplněným číslům je potřeba doplnit další čísla tak, aby

platilo, že v každé řadě, v každém sloupci a v každém z devíti čtverců byla použita vždy všechna čísla 1 až 9. Pořadí čísel není důležité. Čísla se nesmí opakovat v žádném sloupci, řadě nebo v malém čtverci.

6 9 3 4 6 8 8 5 3 1 7 2 9 1 7 7 2 9 5 9 7 5 3 6 3 4 1 2 6 7

Správné řešení:

7 6 2 5 1 8 9 4 3 1 3 4 7 9 6 8 5 2 8 5 9 3 2 4 6 1 7 2 9 8 1 5 3 7 6 4 3 4 5 6 7 9 2 8 1 6 1 7 8 4 2 3 9 5 9 7 1 2 8 5 4 3 6 5 8 3 4 6 7 1 2 9 4 2 6 9 3 1 5 7 8


- 12 -

Bejvávalo aneb zapomenuté vzpomínky - Pramenem jsou příběhy, vzpomínky a názory našich uživatelů

Velikonoční pondělí O stáří velikonoční pomlázky svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera již ze 14. stol. Velikonoční pondělí - nebo také veliko-noční hodování, pomlázka, šmigrust nebo mrskut je spojen s koledováním, poléváním vodou a dnes i s velikonoč-ním zajíčkem. Chlapci chodili dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami většinou z vrbového proutí zdobenými stuhami. Šlehali dívky a vinšovali, za to dostali malovaná vajíčka a barevné stuhy. Někde bylo zvykem, že v úterý chodily s pomlázkou děvčata, jinde polévaly chlapce vodou. Paní Olga se při vzpomínce na Velikonoční pondělí směje a říká: „U nás na jižní Moravě se říkalo mrskut. Jednou na mrskut jsme se schovaly se sestrou u stařenky na vejmínku, ale chlapci nás stejně našli. Světnička u stařenky byla celá politá vodou a taky pár jelit pomlázkou - tatarem jsme si za důmyslnou skrýš od hochů zasloužily. Nikdo se nezlobil, byla to tradice. Stařenka říkala, že teď budou vnučky zdravé, pilné a veselé, protože pomlázka je z čerstvých proutků, které mají životodárnou a omlazující sílu. Za odměnu pak chlapci dostali kraslice a také štamprli pálen-ky.“ Paní Vlasta vypravuje: „Na Ve-likonoční pondělí jsem se schovala před spolužáky rovnou do peřin. Ale pro chytré studenty to nebyla žádná

překážka, jen peřiny se dlouho sušily. Kraslice jsem barvila barvami na vejce nebo slupkami od cibule dohněda, pekly jsme s maminkou velikonočního beránka. Nikdo z chlapců neodešel bez štamprle likéru a barevné stuhy.“ Paní Anna zavzpomíná: „Byl hezký den, bylo mi tehdy 16 let a psal se rok 1944. Rodiče šli do kostela a já zůstala doma sama. Byla jsem tenkrát odvážná, veselá a asi jsem se chlap-cům líbila. Když jsem v dálce uslyšela známé koledníky Zdeňka, Tondu a Pavla, vyběhla jsem na zahradu a myslela si, že se tak lehce nevzdám, protože zahrada je prostorná a v blíz-kosti není žádný potok. Zapomněla jsem na dva sudy naplněné ledovou vodou. Můj tatínek byl řezník, při uzení masa používal vodu v sudech na namáčení pilin. Jak pracně mě dostali chlapci do sudu si už nepamatuji, ale vím, že jsem se smála i když jsem byla celá promrzlá. Kolednici stále dokola opakovali: „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malo-vaný, dejte aspoň bílý, slepička Vám snese jiný“, ze sudu mne, ale nepustili. Zachránil mě až příchod rodičů. Ten-krát jsem si tu pomlázku dlouho odle-žela, na nemoc provázenou horečka-mi jsem už dávno zapomněla, ale kdy-koliv si vzpomenu na Velikonoční pon-dělí vybaví se mi jen tento příběh na nejveselejší Velikonoce, které jsem tehdy prožila.“


- 13 -

Krásné jarní dny Vám přeje Domov Slunovrat

Čtvrtletník Domova Slunovrat připravili: Mgr. Bc. Vojtěch Curylo, Mgr. Anna Hamelová, Bc. Radka Mikulášková, Lucie Slabá, DiS., Petra Švidrnochová, DiS., Beáta Baňárová, DiS., Růžena Ťažká, uživatelé Domova Slunovrat. kopírování a distribuce: Hana Kloseová, Pavlína Konečná, Růžena Ťažká. Časopis je určen pro uživatele Domova Slunovrat.

Documents

Čtvrtletník Domova Slunovrat č. 2 Čtvrtletník · PDF filejelikož Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Zapomenout bychom ne-měli ani na nejčastěji objevovaný motiv