CVICVIČČENENÍÍ S ARCHEOLOGICKÝM S ARCHEOLOGICKÝM MATERIMATERIÁÁLEMLEM

Morfologie a klasifikaceMorfologie a klasifikace artefaktartefaktůů3. Kamenn3. Kamennáá industrie industrie ššttíípanpanáá a broua brouššenenáá

Univerzita Karlova v Praze Univerzita Karlova v Praze –– FilozofickFilozofickáá fakultafakultaÚÚstav pro archeologiistav pro archeologii

2015/20162015/2016

Zuzana Zuzana BlBl ááhovhov áá--SklenSklen áářřovov áá

Štípaná kamenná industrie

Základní pojmy:

artefakt x pseudoartefakt

štípání (otloukání, přitloukání přímé/nepřímé, tlakem), retuš

surovina (úlomek horniny / konkrece, pecka-hlíza / valoun (do 6 cm oblázek)

jádro – cílový výrobek x polotovar pro výrobu nástroj ů

– úštěpy cílový výrobek

polotovar pro výrobu nástroj ů

odpad (odštěpky, úlomky apod.)

Jádro : kus suroviny sloužící jako zdroj pro výrobu polotovarů odštěpováním.

pojmy:úderová plocha, těžná plocha (s negativy úštěpů), podstava, hrana

j. načaté; diskovité (těžba z 1-2 stran po obvodě); kulovité/polyedrické (těžba nepravidelně po ploše, bez hrany); hranolové/prismatické (čepelové; 1podstavové / 2podstavové / se změněnou orientací); jehlancovité (čepele; 1podstavové hrotité); nepravidelné ; zbytek (residuum) jádra

výukový materiál FFUK Praha

Úštěp: základní polotovar, vzniká odrážením/odbíjením/sbíjením od jádra; většinou plochý a ostrohranný

odpad (primární, sekundární úštěpy – očišťovací) x nástroj bez dalšího opracováníx polotovar (bude dále upravován – retuší, rydlovým úderem apod.)

profil úšt ěpu trojúhelníkový (střechovitý), lichoběžníkový, kosodélníkový, plankonvexní, bikonvexní

Popis úšt ěpu:strana ventrální (břišní, spodní) strana dorsální (hřbetní, horní)

bok pravý

bok levý

basální (základnová, proximální)

centrální (středová, mesiální)

část:

terminální (hrotová, distální)negativy předchozích úštěpů

vlny odbití

bulbus (úderový kužel)

zde nedochovány: patka (zbytek úderové plochy), bod úderu (vrchol bulbu), úderová jizva

výukový materiál FFUK Praha

úštěp krátký – d:š = 1:1; široký – š > d; čepelovitý – d ≤ 2š

čepel: d ≥ 2š;), čepelka (š < 1 cm)

Nástroj : jádrový / úštěpový (úštěp, čepel, jádrový kus, úlomek), úprava retuší

retuš (úderem, tlakem): záměrná / nezáměrnáužitková / pseudoretuš (přír.), obvodová / laterální(sinistro-, dextro-, bi-ventro-, dorso-, basální, terminální) / plošná; souvislá / nesouvislá / místní; plochá / strmá (45°); hrubá / drobná (perličkovitá); laterální: rovná / konvexní + vyčnělá / konkávní + vrubovitá / zoubkovitá; terminální: příčně rovná, příčně šikmá, prohnutá

vyštipování (u dlát, viditelné zalámané negativy, spíše stopy používání)

rydlový úder (u rydel, kolmo na strany čepele se odštěpuje rydlový odštěp)

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ

výukový materiál FFUK Praha

Typy nástroj ů

sekáč (hl. jádrový, oprac. jen terminální část 1/více údery, 1-2lící)hoblík (sekáčovitý, na masivním úštěpu, 1stranná retuš)pěstní klín (jádrový > úštěpový; basální část zesílená, někdy neoprac., terminální zahrocená; retuš obvodová až plošná 1 i oboustranná); typy: protáhlý, trojúhelníkovitý, oválný, mandlovitý, asymetrické t.; menší: klínek; klínový nůž – PK s laterálním hřbetem, někdy neopracovanýmšpičák (jako PK, ale průřez trojúhelníkový, lichob., ventr. str. neopr.)hrot (úštěpový i čepelový) – řada typů a podtypů hl. u čepelových:

úštěpové: levalloiský, moustierský, listovitýčepelové: od ml. P, mj. hroty otupeného boku (t. Châtelperron,t. La Gravette; pozd. pal. hroty s řapem, hroty s vrubem

nůž (úštěpový/čepelový, pracovní hrana neupr., tupý/otupený hřbet)drasadlo (hl. úštěpové, na 1-2 hranách hrubší výrazná retuš: jednoduché, dvojité, úhlové, hrotité)škrabadlo (úšt. i čep.; strmá škrabadlová retuš); čepelovézpravidla koncové (terminální), hlavice – pracovní hrana přímá, šikmá, obloukovitá, lomená, vyčnělá; dvojité, nehtovité, polokruhové, okrouhlé, kýlovité (v > š), vyčnělé

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ

výukový materiál FFUK Praha

vrták (čepelový; konec vybrán strmou retuší tak, že vybíhá v úzký protáhlý výběžek); krčkovitý, vícenásobný, zobákovitý (ozub, zobec)

rydlo (dlátovitý nástroj, hl. čepelový; vyroben 1-vícenásobným rydlovým úderem; často vícenásobné, na jednom kuse více podtypůzároveň, někdy retušováno); hranové, klínové, obloukové (kýlové), příčné, ploché

dláto (nůž t. Kostěnki) – term. konec zeslaben příčnou ventrální / bifaciální retuší

dlátko (odštěpovač) – na zbytku jádra či měnším úštěpu, zeslabení1 – 2 hran 1-2strannou retuší; prohnuté ostří, širší hrana, i š > d

vrub (čepel, úštěp i zlomek; vrub vyretušovaný strmou i ploššíretuší, i vícenás.)

pilka (čepel/ka s cca pravidelnou zoubkovitou retuší na 1 laterálníhraně)

čepelka otupeného boku (č. s otupenou 1 laterální hranou, konce odlomeny)

geometrické mikrolity (z čepelek, drobná retuš: obdélník, kosočtverec/-délník, lichoběžník, trojúhelník, kruhová úseč-segment); typově sem i srpová čepelka

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ

výukový materiál FFUK Praha

šipka (do Ún; hrot šípu; úštěp i čepel; retuš obvodová, plošná); trojúhelníková (s basí přímou/konkavní/s křidélky, s řapem/trnem, s řapem a křidélky, s vruby bočními při basi), listovitá, listovitá s řapem

křesací kámen (od pravěku nepravidelné, do novověkých pušek krátce obdélné, často z nažloutlého tečkovaného pazourku; typickéstopy, plete se se škrabadly)

srpový n ůž (E, st. B ; srp, půlměsícovitý nůž, žací nůž) – dlouhý úštěp (čepel) retušovaný plošně, u deskovitých surovin obvodově; oleštění!

sekerka (masivní úštěpová či jádrová; do st. B )

dýka (E/B; oboustranná plošná retuš; listovitá / s rukojetí / úštěpová(trojúhelníková s obvodovou místní retuší; severské importy)

Odpad

vrchlík jádra, hrana jádra (odštípnutí nevhodné hrany), rydlový odštěp, mikrorydlo

Stopy užití: mikroskopické (trasologie), srpový lesk

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ; sbírka FFUK Praha; archiv K . Skelnáře; internet.

výukový materiál FFUK Praha

Broušená kamenná industrie

surovina (přitloukání, štípání, řezání, vrtání, piketáž, broušení, leštění…)

polotovar cílový výrobek (nářadí, zbraň)

odpad (odštěpky, úlomky apod.)

Části: břit, ostří, boky, týl, hřbet, base, průvrt

břit

ostří

bok

bok

týl

týl

hřbet

base

průvrt

břit

ostří

výukový materiál FFUK Praha

Nářadí (pracovní nástroje)

sekera: kratší, širší, pracovní stopy na břitu oboustranně diagonálně, břitsbroušen symetricky i asymetricky; průřez oválný, čočkovitý, obdélníkový, bikonvexní; morfologicky lze stěží odlišit nevrtané teslice ;

kopytovitáa plochásekera (N)

pro porovnání: staroeneolitická měděná sekera

„kopytovitý klín“ s ostřím příčným („teslice“) a podélným („sekera“) (Vy)

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; PDČ

výukový materiál FFUK Praha

teslice (vrtaná / nevrtaná) – sem patří i kopytovitý klín (tradiční označení)

mlat (tupý úder) - typy: nevrtaný (důlní – tupé konce nebo 1 hrotitý; někdy žlábek) kladivovitý; další podtypy patří ke zbraním

mlat, sekeromlaty, dláto, plochésekerky (N)

vrtaná teslice - „motyka“(N Li)

Zdroje: Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ

výukový materiál FFUK Praha

rubací x štípací: omyl, neplatí!

kladívko – často reutilisované kusy; speciální kovotepecké k. (ZP)

dláto – výrazně asymetr. břit s 1strannou pracovní ploškou, pravošikmý úklon, otlučení v týle; dlouhé ploché (jako kopytovitý klín), t. Slánská hora, čepovací d.

nůž – dlouhý plochý kus např. břidlice (se zesíleným hřbetem); typy: s vrubem, s krátkou rukojetí oddělenou, neoddělenou, z valounu (speciálně stř. E)

sekáč – jako nůž, ale větší, masivnější

pila – plochý deskovitý nástroj z brusného materiálu, pracovní hrana vrubovitěupravena štípáním

Odpad : odštěpky (jako u ŠI), vývrtek

Další p ředměty: pracovní podložka (kovadlina), otloukač, přitloukač (retušér), hladítko, výstružník, brus stacionární (polissoir), brousek (různé tvary podle funkce, např. na šípy); závaží (mívá žlábek či otvor), přeslen; odlévací forma; drtidlo, žernov; nátepnička; náramek, korál(ek), závěsek, rozdělovač náhrdelníku

otloukač z valounu

výstružník

výukový materiál FFUK Praha

Zbran ě - atributy moci a spole čenského postavení

mlat dvojramenný, diskovitý, kulovitý (bulava), snad i mlat se žlábkem/sedlem

sekeromlat kopytovitý(neolit)

mlat diskovitý a dvojramenný (Li)

Neolitické sekeromlaty:nářadí, zbraň, odznak

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; PDČ

výukový materiál FFUK Praha

fasetovaný sekeromlat (Šň)

sekeromlaty (NP): plochý polygonální, s čepcovitým týlem, s oblým týlem

Eneolitické sekeromlaty (až do st. d. b.): zbraň, atribut náčelníka, odznak bojovníka

sekeromlat typu Ślęza (Šň)

sekeromlat: průvrt kolmý na basi, rovnoběžný s linií ostří; N: spíše pracovní; E, B: pečlivě zpracovaný povrch, břit často nevybroušen v ostří, chybějí pracovní stopy);

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ; sbírka FFUK Praha

výukový materiál FFUK Praha

mramorové náramky (Vy)

kulovitý mlat se žlábkem – či snad brousek? (d. b.-PP)

nátepnídestička (ZP)

(sekero)mlat se sedlem, se žlábkem (ml. E-st.d. b. )Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; archiv K. Sklenáře

výukový materiál FFUK Praha

výukový materiál FFUK Praha

brousek na šípy (ZP)

drtidla na obilí (mladšíneolit), dole rekonstrukce drcení obilí na nich v Prácheňském museu v Písku

Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; PDČ; sbírka FFUK Praha

zlomek poloviny dvojdílnéodlévací formy – kadlubu –na nůž s trnem (HB – Št )

výukový materiál FFUK Praha

výukový materiál FFUK Praha

výukový materiál FFUK Praha