Desatero domácí ekologie

ISBN 80-86626-01-6

��

��

��

Vydání publikace je podpořeno z finančních prostředků Ministerstva životního prostředí

v rámci otevřeného programu SSEV Pavučina a ČSOP „Národní sí) středisek EOVV“.

Odborná spolupráceAutoři děkují za recenzní připomínky Ing. Petru Dostálkovi (kap. 6), Ing. Michalu

Frankovi (kap. 1-10), RNDr. Yvonně Gaillyové, CSc. (kap. 2 a 3), RNDr. Janu Hollanovi

(kap. 2 a 3), MUDr. Věře Horské (kap. 5), MUDr. Ladislavu Hromádkovi (kap. 7 a 8),

Ing. Josefu Hustákovi (kap. 1-8), RNDr. Nadi Johanisové (kap. 1-10), Ing. Libuši Jozko-

vé (kap. 1-10), Ing. Daně Křivánkové (kap. 6 a 7), Prof. RNDr. Haně Librové, CSc. (kap.

10), Mgr. Martinu Nawrathovi (kap. 5), Mgr. Jakubu Patočkovi (kap. 10), Mgr. Andrei

Rezkové (kap. 1-10), Ing. Karlu Srdečnému (kap. 3), Ing. Zdeňku Taušovi (kap. 1-8),

Ing. Heleně Vlašínové (kap. 6) a RNDr. Petru Voznicovi (kap. 1-10).

© Aleš Máchal, Mojmír Vlašín, Dagmar Smolíková, 2000

Ilustrations © Zuzana Štroufová, 2000

Jazyková úprava: Štěpán Vlašín

Počet výtisků: 3000

© Rezekvítek Brno, 2000

„V tomto světě, ve kterém je tolik utrpenía bídy, přírodní i lidské, se nechci rozvalo-vat ve vile či řítit se stokilometrovou rych-lostí po betonové jizvě na krajině, vypouš-tět svým bližním do plic toxické exhaláty,přejíždět ježky a přehlížet přírodu. Připadalbych si vulgární … je to otázka mého vlast-ního svědomí: i kdybych nic nezměnil, jedobré konat dobro a nepodílet se na zlu.Nejsme odpovědní za výsledky. Ty jsou v ru-kou Božích. Jsme však odpovědni za svéjednání. Na ničení přírody je třeba reago-vat jednoznačně: Count me out! Ohne mich!V tom se nevezu!“

E. Kohák, Zelená svatozář

4

5

��

��

V dobách, kdy umíraly Krušné a Jizerské hory, se proklamovaná péče o životní pro-

středí naplňovala většinou jen odpudivými letáky ve stylu „chraň přírodu“ nebo nic neří-

kajícími radami „i ty můžeš chránit životní prostředí“. Sílící občanská hnutí na obranu pří-

rody proti technokratické zvůli si dovedla poradit sama a pouštěla se i do velmi obtížných

bitev. Za nejhlubší totality se ochranářům podařilo zabránit výstavbě přečerpávací vodní

elektrárny v Biosférické rezervaci Křivoklátsko, a dokonce úspěšně vzdorovat snahám

o přestavbu televizního vysílače na pálavském Děvíně pro příjem sovětské televize. V oněch

neveselých časech také přibývalo lidí, kteří se sice do podobných akcí nezapojovali, ale

měli dobrou vůli nebýt přírodě na obtíž, jen nevěděli, jak na to. Právě těmto zájemcům byl

určen plakát Desatera domácí ekologie, vydaný koncem osmdesátých let.

V posledních deseti letech vyšla řada zajímavých publikací a studií z různých oborů,

týkajících se životního prostředí, které přinesly nové pohledy na některé dosud tradova-

né „zaručené pravdy“, ale i mnoho pozoruhodných statistických údajů a podnětů k zamyš-

lení - např. brožurky brontosauřího BEZKu, EkoWATTu, českobudějovické ROSY,

brněnské Veroniky, Nadace Partnerství, pražské TEREZY a jiných. Příjemně překvapily

překlady knih autorů Seymoura a Girardeta Zelená planeta, Země na misce vah Alberta

Gorea i řada dalších titulů. Souborná kniha shrnující dosavadní zkušenosti ekologického

poradenství se však dosud neobjevila. Ve světle nových informací a s rozšířenou autor-

skou základnou jsme se rozhodli vyplnit čekání na kýženou odbornější publikaci přepraco-

vaným vydáním Desatera domácí ekologie.

Nové „Desatero“ jsme pojali trochu jinak než ta předešlá. Změnu zaznamenala témata

jednotlivých kapitol. Místo původního oddílu o konzumu, jehož aspekty prolínají všemi

ostatnímí kapitolami, jsme nově zařadili část věnovanou globalizaci, která, ač by se mohla

zdát vzdálená a neuchopitelná, se stále více dotýká každé domácnosti. Změněná je však

i struktura kapitol. Rozdělili jsme je do dvou místy se prolínajících celků. První část, která

je psána kurzívou, obsahuje teoretické informace, vztahující se k danému problému. Tak

kupříkladu v kapitole o ovzduší je stručně vysvětleno poškozování ozonové vrstvy či prin-

cip skleníkového efektu. Druhá část zahrnuje praktické rady, jak se svou činností, nejen

v domácnosti, co nejméně podílet na poškozování životního prostředí. Abychom odborný

text zbytečně nezatěžovali podrobnostmi a nečinili jej tak nepřehledným a mnohdy nesro-

zumitelným, jako tuto větu, je řada odborných výrazů či téma rozvíjejících sousloví psá-

na �� a podrobně vysvětlena a rozebrána ve slovníčku, zařazeném

6

za poslední kapitolou. Myslíme si, že ne každého zajímá například výklad Dobsonovy

jednotky, ale na druhé straně jsme nechtěli připravit zájemce o požitek z tak šRavnaté defini-

ce.

Nedomníváme se, že předkládanými informacemi a nápady získáme pro odpovědnější

vztah k přírodě většinu lidí, nebo že dokonce spasíme svět. Nechceme se tvářit, že právě

my víme jak na to, a že známe tu zaručeně pravou cestu. Nejde nám ani o nostalgické

volání po návratu o stovky let zpět, ba ani o život plný úzkosti, zda jsme při cestě do práce

nezašlápli mravence nebo zda jsme nesvítili o minutu déle, než bylo skutečně nezbytně

nutné. Je nám však proti mysli nesmyslné pachtění za kupovanými zážitky a hmotným

blahobytem, okořeněné notnou dávkou lhostejnosti ke všemu, co se nachází za plotem na-

šeho dvora a hranicemi našich bezprostředních osobních zájmů. Myslíme si, že naše civili-

zace čím dál více postrádá přirozenost a opravdovost a čím dál méně respektuje lidské

rozměry a potřeby. Naopak jsou vyvolávány potřeby nové: kup - spotřebuj - vyhoS-

a honem utíkej nakoupit nové. Cyklus je však nekonečný, neboR tolik žádané štěstí nepři-

chází. „Desaterem“ chceme ukázat, že tento životní styl je nešetrný k životnímu prostředí

i ke generacím, které přijdou po nás. Rádi bychom ukázali, že existují i jiné varianty, ohle-

duplnější, a že dobrovolná skromnost není synonymem k životu v jeskyni.

A nakonec ještě na vysvětlenou k pojmu „domácí ekologie“. Člověčí způsoby plýtva-

vého hospodaření jsou všem ostatním organismům neznámé: zelené rostliny si dovedou

svá těla vytvářet nenapodobitelnými způsoby využití vody, vzduchu a slunečního záře-

ní, houby i živočichové si berou potřebné živiny z uhynulých či živých těl rostlin nebo

zvířat. Všichni to činí tak šikovně, že co si k životu vezmou a spotřebují, to zase po čase

vrátí do látkového koloběhu k využití dalším generacím. Jen zhoubné nádorové bujení ničí

zdravé tkáně hostitelského organismu a připravuje tím svůj vlastní konec. Proč by se lidé

měli chovat jako rakovinné buňky? Rozumnější je v domácnostech podporovat způsoby

hospodaření, připomínající fungování přírodních ekosystémů - a ty jsou takřka stoprocent-

ně „poháněny“ sluncem. Sousloví „domácí ekologie“ proto patří spíše do uvozovek - jako

vyjádření snahy o vědomou člověčí nápodobu přirozeného chodu přírody v provozu do-

mácnosti, na dovolené, ve škole i na pracovišti.

Upřímně děkujeme všem odborným poradcům, ale i pozorným čtenářům předešlých

vydání „Desatera“, kteří nás upozornili na nedostatky a nezištně poskytli své nápady

a zkušenosti.

autoři

7

8

9

„Jednou z překážek, které musíme překonat, …,je obvyklá představa nekonečného nebe nad námi.“

A. Gore, Země na misce vah

Jaký vliv budou mít látky, vypouštěné do ovzduší ze zdrojů �� (např. elektrárenské komíny) nebo z přírodních (např. sopka), na životní prostředí, záleží

především na jejich vlastnostech. Některé se například velmi rychle rozkládají slunečním

zářením nebo jsou vymývány deštěm (viz �� ). Jiné se

však vyznačují takovou stabilitou (např. oxid uhličitý, ��), že setrvávají v � ��i několik desítek a stovek let, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby se nahro-

madily a rozptýlily po celé zeměkouli do takové míry, že jejich vliv by mohl zásadně změ-

nit život na celé planetě (viz níže, poškození �� ).

Poškození ozonové vrstvy Země. Ozonová vrstva Země se nachází ve výšce 20-30 km.

Zde je soustředěno 80-90% veškerého ozonu. Ačkoliv tento plyn zaujímá v atmosféře pou-

hé miliontiny až stotisíciny objemových procent, je toto množství postačující k tomu,

aby pohlcovalo (absorbovalo) sluneční záření o kratších vlnových délkách, které pro život

na Zemi představuje značné riziko. Množství ozonu se vyjadřuje v �� nebo v procentech, vztažených k dlouhodobému průměru. Hodnoty

množství ozonu, označované jako dlouhodobý průměr, byly naměřeny v letech 1962-1990.

Mezi látky poškozující ozonovou vrstvu patří především freony, ale i některé jiné chlo-

rované sloučeniny. Freony jsou látky s vysokou termickou i chemickou stabilitou, až

na výjimky i s nízkou �� . Používají se jako součást sprejů, hasicích prostřed-

ků, dále v chladírenské technice. Ve stratosféře se díky slunečnímu záření o vlnové délce

kratší než 215 nanometrů (nm) odštěpí z molekuly freonu atomární chlor, který je scho-

pen rozložit molekulu ozonu.

K největšímu úbytku ozonu dochází každým rokem nad Antarktidou, v roce 1993 jeho

množství dočasně pokleslo o 60%, v říjnu roku 1997 dokonce ozon ve výškách 14 až 20,5

km nad pólem téměř vymizel. Tato tzv. ozonová díra (označení pro dočasné snížení ozonu

pod 50%) se čím dál více rozšiřuje směrem k Jižní Americe a Austrálii. Ozonu však zača-

lo významně ubývat, především v zimních a jarních měsících, i na severní polokouli,

v Evropě, ale i v Severní Americe. V České republice byl zaznamenám dlouhodobý trend

(1970-1990) úbytku ozonu, který činil asi 2,5% za deset let. Naopak nad rovníkovými ob-

lastmi nebyl úbytek ozonu zatím pozorován.

Nejzávažnějším důsledkem poškození ozonové vrstvy je zvýšené pronikání slunečního

záření o vlnových délkách 320-280 nm, které snižuje rychlost �� a zelených suchozemských rostlin. Fytoplankton, a) už v oceánech

nebo ve vnitrozemských vodách, stejně jako zelené rostliny na souši, jsou v roli primár-

ních �� pro život na Zemi nepostradatelní. Destrukcí fytoplanktonu by

se z globálního hlediska snížila schopnost vázat oxid uhličitý z atmosféry, čímž by se pod-

pořil skleníkový efekt (viz níže). Úbytek ozonové vrstvy o jedno procento způsobuje u člo-

��

10

věka zvýšení výskytu rakoviny kůže o čtyři procenta a možnost vzniku zákalu oční čočky.

I přes přijetí mezinárodních úmluv (viz na konci kapitoly) se nepředpokládá, že by se

koncentrace ozonu do poloviny 21. století vrátily k původním hodnotám.

Skleníkový efekt. Vodní pára, oxid uhličitý, metan a jiné plyny přítomné v atmosféře

částečně propouštějí sluneční záření k povrchu Země, avšak působí jako clona pro dlou-

hovlnné záření zpětně vysílané zemským povrchem. Toto tepelné záření vyzařované zem-

ským povrchem je absorbováno výše jmenovanými (tzv. skleníkovými) plyny a opět vyzá-

řeno - část směrem k povrchu Země, který se tak ohřívá. Tento jev je nutný pro existenci

života na této planetě. Člověk však při své činnosti uvolňuje do ovzduší takové množství

skleníkových plynů, že se nestačí přirozenými procesy odbourávat, kumulují se v atmosfé-

ře a zvyšují účinnost skleníkového efektu. Na tomto jevu se nejvíce podílí oxid uhličitý,

metan, oxid dusný, halogenované uhlovodíky a přízemní ozon.

Pokud by se nepodařilo stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře,

předpokládá se, že se zvýší průměrná globální teplota v roce 2100 o 1-3,5˚C oproti roku

1990, a že se v důsledku tání ledovců také zdvihnou hladiny oceánů (v roce 2100 o 15-95

cm nad současnou úroveň).

Oteplení klimatu by v České republice zřejmě znamenalo prodloužení bezmrazového

období o 20-30 dnů, posunutí začátku vegetačního období z dubna na březen a jeho ukon-

čení ze září na říjen. Plodiny by mohly být ohrožovány jak pozdními mrazy, tak četněj-

šími výskyty extrémně vysokých teplot. Pokud by se výrazně nezvýšilo množství srážek,

předpokládá se snížení odtoku povrchových i podzemních vod a ohrožení některých ob-

lastí suchem (střední a jižní Morava, střední a severozápadní Čechy, dolní a střední Pola-

bí a Povltaví). Vlivem změněných klimatických podmínek by zřejmě také došlo ke snížení

úrodnosti půdy a ke značné zátěži i beztak nadmíru stresovaných a poškozených lesů.

Pokud bychom chtěli koncentraci skleníkových plynů v atmosféře stabilizovat na úro-

veň dvojnásobku předindustriální hodnoty, bude třeba snížit �� v globálním měřítku

11

na méně než 50% současné úrovně. Přesto smluvní strany Rámcové úmluvy, uzavřené

v roce 1997 na 3. konferenci v Kjótu, přijaly pouze osmiprocentní snížení emisí do období

2008-2012 (viz na konci kapitoly).

Kyselá atmosférická depozice. Oxidy síry a dusíku, které většinou pocházejí ze spalo-

vacích procesů, dopadají na zemský povrch buO v podobě zředěných kyselin (��! "), aerosolů nebo v plynném stavu. A) už jde o jakýkoliv způsob, následkem bývá

změna #� jak povrchových vod (��), tak i půd (�� ).

Příkladem acidifikovaných vod mohou být mnohá skandinávská jezera, kde odumřel i plank-

ton a organické látky byly vysráženy. Tato jezera jsou mrtvá. Krušné hory s odumřelými

lesy mohou zase poskytnout přesnější představu o následcích acidifikace půd.

Masivní poškození a úplná likvidace lesních porostů byly u nás poprvé pozorovány

v 60.-70. letech v Krušných horách. Česká republika z hlediska acidifikací narušených

lesů drží evropský primát. Emisemi nám však stále ještě přispívají i Polsko a Německo

(dálkový přenos). V roce 1996 bylo poškozeno 72% stromů. Mezi nejvíce postižené oblas-

ti patří např. Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše. Naopak k nejčistším oblastem patří

Šumava či Hrubý Jeseník. Z pohledu kontinentů je kyselou atmosférickou depozicí nejvíce

postižena střední, severní a západní Evropa, severovýchod Severní Ameriky a jižní Čína.

Smog. Redukční smog, zvaný též londýnský, je typický pro zimní �� období

(teplota s výškou stoupá a pohyb vzdušné masy je značně omezen) ve městech nebo prů-

myslových oblastech se silným znečištěním oxidem siřičitým, oxidem uhelnatým a popíl-

kem. Nejtragičtější smogové situace se odehrály v roce 1909 v Glasgowě, kdy chorobám

dýchacích cest a krevního oběhu podlehlo během několika dní 1 063 lidí, a v roce 1952

v Londýně, kdy za stejných okolností zemřelo na 4 000 lidí.

Fotochemický smog, zvaný též losangelský, je typický pro letní slunečné dny v oblas-

tech s hustým automobilovým provozem. Sluneční záření o vlnové délce kratší než

400 nanometrů odštěpí z molekuly oxidu dusičitého, pocházejícího z automobilových výfu-

ků, atom kyslíku, který reaguje s molekulou kyslíku za vzniku ozonu. Tento plyn je velmi

12

reaktivní a během asi půl dne jeho koncentrace klesnou na původní úroveň. Z těkavých

uhlovodíků z výfuků aut a oxidu dusičitého za přispění slunečního záření vznikají další

sloučeniny - aldehydy, peroxyacetylnitráty. Všechny tyto látky jsou toxické nejen pro člov-

ěka (podrobněji v kapitole DOPRAVA). Poprvé bylo poškození vegetace ozonem pozo-

rováno ve 40. letech v přilehlých oblastech Los Angeles. Na ozon jsou nejvíce citliví

především lidé s chronickými nemocemi dýchacích cest, děti a starší lidé.

Veškerá spalovací zařízení na tuhá, kapalná a plynná paliva je třeba mít perfektně seří-

zená a zrevidovaná od odborné firmy. Komín pravidelně vymetáme a také zajišRujeme, aby

do kouřovodu nevnikal falešný vzduch. Naopak do místnosti, kde se nachází topné zaříze-

ní (kotelna, koupelna, kuchyň), je přívod vzduchu nutný.

Odedávna se značná část odpadů v domácnostech pálila. Není divu - ušetřilo se tím

hodnotnější palivo. V dobách, kdy jedinými obalovými materiály byly papír, dřevo a ně-

kdy přírodní textil, to ani moc nevadilo. Ale co dnes? Plasty, plasty, plasty. Spálit? Leckdo

to tak dělá, aniž by věděl, co při spalování vzniká a jaké to může mít důsledky. Spalování

v domácích topeništích se totiž podstatně liší od spaloven průmyslového nebo ��. Ve spalovnách se spaluje při mnohem vyšší teplotě (většinou

nad 800˚C), za optimálního přístupu kyslíku. Plyny, uvolněné při hoření v peci, se dále

spalují v dohořívací komoře. Navíc bývají takové spalovny vybaveny až třemi stupni čiště-

ní spalin. Poměrně neškodné je spalování dřeva, kvalitního černého uhlí, koksu, nelamino-

vaného papíru, celofánu. Pálením ostatních látek, hlavně plastů (PVC), vzniká velké množ-

ství různorodých škodlivin. Než budeme příště zatápět, prohlédněme si raději nejdříve ta-

bulku 4.

Rostlinné zbytky ze zahrady raději kompostujeme než pálíme, ušetříme sousedy i sebe

dusivého dýmu. Výjimku tvoří listí, napadené moniliosou nebo strupovitostí. Nikdy však

nevypalujeme travní porosty. Je to protiprávní a bez jakéhokoliv biologického smyslu. Ta-

kovéto počínání ničí živočichy ukrývající se v drnu, zvýhodňuje nežádoucí druhy trav

v porostu a při nechtěném rozšíření ohně ohrožuje okolní přírodu i lidské zdraví. Na vypa-

lování travních porostů se vztahuje zákon č. 23/1962 Sb. o myslivosti, při jehož porušení

13

může být udělena pokuta do výše 5 000 Kč (dle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích),

ale také zákon ČNR č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, podle kterého může být plošné

vypalování pokutováno až do výše 15 000 Kč.

Nekupujeme chladničky s freonovými chladícími médii, vyřazené z provozu vracíme

k �� (viz kapitola ODPADY). Do domácnosti kupujeme barvy a chemické

prostředky, které neobsahují organická rozpouštědla (viz obal výrobku). Upřednostňujeme

vodou ředitelné prostředky na bázi latexů apod.

Dosud jsme se zabývali pouze vnějším ovzduším, většinu svého času však trávíme

v uzavřených prostorách. Zřejmě nejrizikovějším faktorem v domácnostech je tabákový

kouř. Jde o hustý aerosol obsahující na 5 000 různých látek, např. nikotin, dehet, dusík,

oxid uhelnatý, karcinogenní benzo(a)pyren atd. V domácnostech s plynovým sporákem se

nachází větší množství oxidu dusičitého. Se vzrůstající teplotou v místnosti (topná sezóna)

se zvyšují i koncentrace těkavých organických látek, které se mohou uvolňovat z nátěrů

(barvy, laky), z umělých hmot (například ftaláty z podlahových krytin, vyráběných

z PVC), z koberců atd.

podle různých toxikologických pramenů

Tab. 4 Vliv látek vznikajících při hoření na zdraví člověka a životní prostředí

Škodlivina Vliv na zdraví člověka a životní prostředí Spalovaný materiál

Chlorovodík

Dráždí horní cesty dýchací, způsobuje korozi

materiálů (např. železobeton, beton), přispívá

ke kyselým deš)ům.

PVC (polyvinylchlorid), vyrábějí se z něho

některé obaly, folie. Měkčený PVC je znám

pod názvem igelit.

Kyanovodík Blokuje tkáňové dýchání. Umělé tkaniny.

Oxid siřičitý

Silně dráždí dýchací cesty a sliznice. Vysoké

koncentrace mohou způsobit i smrt. Může

také dojít k zánětu plic, průdušek a spojivek.

Podílí se na acidifikaci prostředí.

Hnědé uhlí, rostlinný materiál, kaučuk (např.

pneumatiky).

Oxid uhelnatý

Může nepřímo zavinit udušení, protože se

váže na krevní barvivo hemoglobin. Působína centrální nervovou soustavu, zpomaluje

reflexy, zvyšuje výskyt bolestí hlavy.

Vzniká při spalování za nedostatečného

přístupu vzduchu.

Těžké kovy

Většina je toxická, některé jsou .$5&,12�*(11«��(0%5<272;,&.§�7(5$72*(11«��Kumulují se

v 3275$91«0�¶(7ª=&,.

Plasty, uhlí, barviva. Těžké kovy se uvolňují

do ovzduší, ale zůstávají také v popelu.

Polychlorované dibenzo-p-

dioxiny a polychlorované

dibenzofurany

Existuje 210 sloučenin. Toxické, 2,3,7,8-

tetrachlordibenzo-p-dioxin je pro člověka

karcinogen. V životním prostředí jsou stálé,kumulujíse v potravním řetězci.

Vznikají při spalování jakéhokoliv materiálu,

pokud je přítomen chlor (např. v PVC).

StyrenZnačně dráždí dýchací orgány. Zařazuje semezi možné karcinogeny.

Polystyren. Používá se jako obalový materiál,na zateplování (pěnový) atd.

Fenoly Dráždivé účinky. Dřevotříska.

Ftaláty

U živočichů ovlivňují reprodukci, mají

087$*(11« a karcinogenní potenciál.U člověka způsobují ledvinová onemocnění

a jsou pro něho potenciálně karcinogenní.

Plasty. Používají se jako změkčovadla do

syntetických plastů.

Vinylchlorid Pro člověka karcinogenní a mutagenní. PVC.

14

MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY

Úmluva o ochraně ozonové vrstvy (Vídeňská úmluva), 1985 (Československo 1990, ČR

1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996

Protokol o látkách, které porušují ozonovou vrstvu (Montrealský protokol), 1987 (Čes-

koslovensko 1990, ČR 1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší,

MŽP 1996

Londýnský dodatek Montrealského protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu,

1990 (ČR 1996), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996

Kodaňský dodatek k Montrealskému protokolu o látkách porušujících ozonovou vrst-

vu, 1992 (ČR 1996), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996

Montrealský dodatek k Montrealskému protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu,

1997

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Rio de Janeiro, 1992 (ČR 1993), viz Mnohostran-

né mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996

Protokol z Kjóta, 1997 (ČR 1998)

Úmluva o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států, 1979 (Českosloven-

sko 1984, ČR 1993), viz Sbírka zákonů 5/1985, Mnohostranné mezinárodní úmluvy,

I. Ovzduší, MŽP 1996

15

Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o dlou-

hodobém financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování

dálkového šíření látek znečišRujících ovzduší v Evropě (EMEP), 1984 (Českosloven-

sko 1986, ČR 1993), viz Sbírka zákonů 215/1994, Mnohostranné mezinárodní úmluvy,


Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o sní-

žení emisí síry nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30%, 1985

(Československo 1987, ČR 1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, I. Ovzdu-

ší, MŽP 1996

Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o dal-

ším snížení emisí síry, 1994 (ČR 1997), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy,


Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o sni-

žování emisí oxidů dusíku nebo jejich přenosů přes hranice států, 1988 (Českoslo-

vensko 1988, ČR 1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, I. Ovzduší, MŽP

1996

Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o omezení

emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice států, 1991 (ČR 1997)

Ujednání mezi Ministerstvy životního prostředí České republiky, Polska a SRN o výměně

imisních dat v „Černém trojúhelníku”, č. 271/1996 Sb.

Dohoda mezi Ministerstvy životního prostředí ČR a SRN o uskutečnění pilotních projektů

na ochranu životního prostředí ke snížení znečištění životního prostředí přecházejícího

hranice, viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 300/1996 Sb.

PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY

Zákon č. 309/1991 Sb. o ochraně ovzduší před znečišRujícími látkami (zákon o ovzduší) ve

znění pozdějších úprav (úplné znění 211/1994 Sb.)

Zákon ČNR č. 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišRo-

vání (změny: 211/1993 Sb., 158/1994 Sb., 86/1995 Sb.)

Vyhláška č. 614/1992 Sb., kterou se upravuje ověřování odborné způsobilosti pro podávání

odborných posudků v řízení podle zákona o ovzduší

Opatření FVŽP ze dne 1. října 1991 k zákonu č. 309 ze dne 9. července 1991 o ochraně

ovzduší před znečišRujícími látkami, ve znění opatření FVŽP ze dne 23. června 1992

(OP33/91, změny: 122/1995 Sb., 117/1997 Sb.)

Vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provo-

zování stacionárních zdrojů znečišRování a ochrany ovzduší

Vyhláška MŽP č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší

a stanoví zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů a některá další

opatření k ochraně ovzduší (změna: 279/1993 Sb.)

Zákon č. 38/1995 Sb. o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních

komunikacích (změna: 355/1999 Sb.)

Vyhláška č. 102/1995 Sb. o technické způsobilosti a technických podmínkách provozu sil-

ničních vozidel (změna: 299/1996 Sb., 4/1998 Sb., 244/1999 Sb.)

Vyhláška MD č. 103/1995 Sb. o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí sil-

ničních vozidel (změna: 322/1997 Sb.)

Zákon č. 86/1995 Sb. o ochraně ozonové vrstvy Země

Vyhláška MŽP č. 256/1996 Sb., kterou se stanoví celkové roční nejvyšší přípustné množství

16

látek poškozující nebo ohrožující ozonovou vrstvu Země, které mohou být vyrobeny

nebo dovezeny v letech 1997 až 1999

Vyhláška MŽP č. 316/1997 Sb., kterou se stanoví množství látek poškozujících nebo ohro-

žujících ozonovou vrstvu Země, které jsou určeny pro zajištění základní potřeby v le-

tech 1998 a 1999

LITERATURA

Červinka, P.: Životní prostředí České republiky. Praha, Karolinum 1999.

Fawell, J. K., Hunt, S.: Environmental Toxicology Organic Pollutants. Published by Ellis

Horwood Ltd. 1988.

Gore, A.: Země na misce vah. Praha, Argo 1994.

Hadač, E.: Ekologické katastrofy. Praha, Horizont 1987.

Hadač, E., Moldan, B., Stoklasa, J.: Ohrožená příroda. Biosféra - člověk - technosféra. Pra-

ha, HORIZONT 1983.

Haward, P. H.: Handbook of Environmental Fate and Exposure Data for Organic Chemicals.

Chelsea, Lewis Publ. 1991.

Kalvová, J., Moldan, B.: Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. Praha,

Karolinum 1996.

Lippert, E. (editor): Ozonová vrstva Země. Praha, Vesmír a MŽP ČR 1995.

Marhold, J.: Přehled průmyslové toxikologie. Praha, AVICENUM 1986.

Míchal, I.: Ekologická stabilita. Brno, Veronica a MŽP ČR 1994.

Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.

Tölgyessy, J. a kol.: Chémia, biológia a toxikológia vody a ovzdušia. Bratislava, SAV 1984.

17

18

19

„A tak se z čistých toků, bohatých na rostliny a živočichy od korýšů,vodního hmyzu a mlžů až po nejrozmanitější ryby,

stávají po průtoku lidskými sídly stoky,v nichž jediný život představují hnilobné bakterie.“

E. Hadač, Ekologické katastrofy

Voda je nutnou podmínkou pro existenci života na naší planetě. Celých 97,61% veš-

kerého vodstva na Zemi zaujímají moře a oceány, 2,08% polární led a ledovce, 0,29%

podzemní voda, 0,008% slaná jezera, 0,009% sladkovodní jezera a jiné nádrže, 0,005%

půdní vlhkost, 0,000 9% atmosférická vlhkost a 0,000 09% řeky. Voda se také nachází

vázaná v minerálech (krystalická voda), odtud se může uvolnit zvětráváním nebo při vul-

kanické činnosti, jinak je pro život nedostupná.

Voda má v krajině významnou termoregulační úlohu. V přirozených �� , kde je vázáno velké množství vody, se dopadající sluneční energie spotřebovává

na přeměnu vody v páru (až 80%), aby se na chladnějších místech opět uvolnila při srá-

žení vodní páry zpět na vodu. Tímto se vyrovnávají nejen teploty mezi dnem a nocí, ale

i místní teplotní rozdíly. Naopak v krajině s nedostatkem vody - pole, městské zástavby,

dálnice, povrchové lomy, průmyslová centra - se téměř 80% z celkového dopadajícího

slunečního záření přemění přímo na teplo. Oteplený vzduch i s jinými plyny a prachem

rychle stoupá vzhůru, nedochází k místním deš)ovým srážkám a tím ani k vyrovnávání

teplot. Vzniklé velké teplotní rozdíly se vyrovnávají rychlým přesunem chladnějšího vzdu-

chu, a to i z velkých vzdáleností. Důsledkem odvodnění krajiny je její postupná přemě-

na ve step s půdou velmi chudou na živiny, s obdobími sucha střídanými přívalovými deš-

ti. Snížená schopnost krajiny zadržovat vodu, jako důsledek odvodňování, regulací toků

a již po staletí probíhajícího odlesňování středních a horních částí povodí, je spolu se

zástavbou niv hlavním viníkem obrovských škod způsobovaných povodněmi.

Člověk zasahuje do vodních ekosystémů nešetrným způsobem, což mnohdy snižuje

životaschopnost daného společenstva, ale také si svým krátkozrakým počínáním podře-

zává větev sám pod sebou. Jeho vliv se ubírá dvěma směry: obohacuje řeky a moře

rozmanitými chemikáliemi (viz níže) a mění fyzickou podobu celých povodí, především

řek (regulace, přehrady) a jezer (neúměrné závlahy zmenšují jejich rozlohu, např. Aralské

jezero). Regulace toků zpravidla znamená změnu šířky a profilu koryta, zpevnění břehů

a dna, napřimování toků, likvidaci břehových porostů atd. Důsledky se dostaví v podo-

bě zrychleného odtoku, dále ve snížení vodní hladiny, ve změně světelného a teplotního

režimu. Porosty kolem řek plní několik funkcí: zadržují splachy z okolí, zpevňují břehy,

stíní. Po likvidaci břehových porostů je tok dlouhodobě vystavován slunečnímu záření,

čímž se voda oteplí ➝ podpoří se rozklad organických látek ➝ sníží se obsah kyslíku,

zvýší se výpar. S napřimováním toků mizí i přirozené rybí úkryty, což spolu se sníženou

vodní hladinou vede k ochuzení nebo až vymizení rybího společenstva. Jiným výrazným

zásahem do života říčních ekosystémů jsou výstavby vodních elektráren. Náhlé změny

��

20

průtoku, měnící výšku hladiny a rychlost proudění vody, působí velmi stresově na orga-

nismy, které žijí v dolních tocích.

Vodní ekosystémy mají schopnost samočištění, pokud ovšem znečištění nepřesahuje

jejich možnosti a kapacitu. Samočištění se skládá z celé řady fyzikálních, chemických

a biologických procesů. Znečiš)ující látky se ve vodě ředí, promíchávají, usazují, jsou

mechanicky rozrušovány, podléhají oxidaci, rozkladu slunečním zářením, neutralizaci,

shlukují se do větších částic, které se pak usazují, stávají se součástí potravního řetězce

atd. Důsledkem napřimování toků je také snížení samočisticích schopností řeky, nebo) voda

teče větší rychlostí a samočisticí procesy nemají možnost řádně probíhat.

Člověk svou činností zanesl do vodních ekosystémů mnoho cizorodých látek (např.

chlorovaná rozpouštědla, �� , polychlo-

rované fenoly, �� ) a u některých, v přírodě se nacházejících,

významně zvýšil jejich koncentraci (např.� "$�� ). Téměř bez výjimky všechny jmenované látky negativně ovliv-

ňují vodní ekosystémy. Některé mají �� a �� potenciál,

hromadí se v � �� "��, snižují schopnost reprodukce organismů a v dů-

sledku také snižují �� . Atmosférická �� oxidů síry a dusíku (pře-

vážně ze spalovacích procesů) negativně ovlivnila vodní ekosystémy až do té míry, že se

některé z nich staly zcela neobyvatelnými (��). Zásadní změny ve slo-

žení vodního společenstva (např. úhyn ryb) způsobují také splachy dusíkatých a fosforeč-

ných hnojiv z polí či vypouštění splaškových odpadních vod. Tento proces, při kterém se

v důsledku nadměrného množství živin snižuje koncentrace kyslíku ve vodě a naopak se

hromadí �� látky, se nazývá �� . K eutrofizaci přispívají také

�� obsahující fosfáty. Tyto látky, běžně používané v každé domácnosti, však

představují i jiné riziko. Tenzidy, které jsou hlavní účinnou složkou detergentů, není schopna

čistírna odpadních vod odbourat beze zbytku (dostávají se tak do řek a přes úpravnu

pitné vody potrubím zpět k nám do domácností) a navíc také znesnadňují samotný proces

čištění.

Soustavné znečiš)ování vod nízkými koncentracemi škodlivin ničí toto prostředí po-

stupně a pomalu, narozdíl od havárií, které zabíjejí okamžitě. Například koncem ledna

roku 2000 se na severu Rumunska v důsledku dlouhotrvajících deš)ů protrhla hráz odka-

liště zlatého dolu Aurul. Kyanidové soli (řádově stovky tun) tak zahájily svoji pou) přes

řeku Lăpuş, Someş, Tisu a Dunaj do moře. Lidská neodpovědnost tak zničila celý ekosys-

tém řeky Tisy. Uhynulo velké množství ryb (přes tisíc tun), divoké zvěře a vodního ptactva.

I lehce rozložitelné organické látky, například polysacharidy a bílkoviny z výroby škro-

bu nebo droždí, mohou způsobit problémy, a to v podobě kyslíkového deficitu. Stejný do-

pad mají i oteplené vody z chladících systémů elektráren, hutních nebo potravinářských

provozů, nebo) (obzvláště v silněji znečištěných vodách) podporují rozklad organických

látek, a tím snižují obsah kyslíku ve vodách. Navíc zvýšení teploty vody vede ke zvýšení

toxicity některých sloučenin (chlorid rtu)natý, sloučeniny zinku, kyanidy, chlorované uhlo-

vodíky, DDT…). Přísunem oteplené vody vždy dojde k narušení původního společenstva,

k jeho druhovému ochuzení či k úplnému nahrazení jiným společenstvem. Voda s teplotou

nad 32˚C je pro většinu vodních organismů tekoucích vod neobyvatelná.

V České republice jsme značně překročili únosnou míru znečištění vypouštěného

21

do vodních toků, tj. stavu, kdy si řeka ještě poradí sama. Mnohé naše řeky se vyznačují

vysokou úrovní mikrobiálního znečištění (komunální odpadní vody, úniky fekálií), vysokým

obsahem dusíku a fosforu. Některé řeky jsou zatíženy vysokými koncentracemi těžkých kovů,

toto znečištění vykazuje regionální charakter a souvisí s druhem průmyslu.

V roce 1997 bylo vodárensky upraveno 862 milionů m3 vody, ztráty ve vodovodní síti

činily 28,6%, v domácnostech se spotřebovalo 41,4%, v zemědělství 1,2% a v průmyslu

11,3% vodárensky upravené vody. Na vodovod je v České republice napojeno 86% obyva-

tel a jejich denní spotřeba v domácnosti v průměru dosahuje hodnoty 110 l na osobu.

Obyvatelé Prahy přesahují celorepublikový průměr téměř o 55% (172 l/osobu/den).

Čištění odpadních vod probíhá většinou ve třech stupních. V prvním stupni se mecha-

nicky zachycuje unášený nebo sedimentující materiál. Ve druhém stupni �� (bakterie, houby) rozkládají a �� organické

látky přítomné v odpadní vodě za aerobních podmínek (za přístupu kyslíku, rychlý proces

i za nižších teplot) nebo anaerobních podmínek (bez přístupu kyslíku, pomalý proces, roz-

klad a mineralizace i velkého množství organických látek, vyvíjí se bioplyn - směs metanu

a oxidu uhličitého). Ve třetím stupni se většinou také pomocí mikroorganismů (nebo che-

micky) snižuje obsah dusíku a fosforu.

22

Ještě v roce 1999 nemělo asi 5 000 českých obcí (100 - 10 000 obyvatel) vybudovanou

veřejnou kanalizační sí) a čistírnu odpadních vod. Mnohé z velkých stávajících čistíren

nemají vyřešeno odstraňování dusíku a fosforu, čímž přispívají k eutrofizaci toků.

Celá naše populace je vodou svázána tak, jako jsou buňky těla spojeny krevním řečiš-

těm. VraRme se k úctě, kterou dříve lidé vodě prokazovali. Pokud si jí nevážíme, nemůže-

me s ní šetřit. Pokusme se zamyslet nad tím, jak bychom mohli snížit na minimum náš

podíl na jejím znečišRování.

Sprchování a koupáníNa sprchování a koupání spotřebujeme v průměru největší množství vody. Lépe, než

si napustit plnou vanu vody, je krátce se osprchovat. Ne vždy je nutné umývat se mýdlem.

Úsporné sprchy umožní významně snížit spotřebu vody, při dosažení stejného efektu. Osvěd-

čené jsou i jednopákové baterie, které šetří energii, neboR odpadá zdlouhavé mísení na ký-

ženou teplotu, a nekapou (viz též kapitola ENERGIE). Především při čištění zubů, mytí

rukou a holení nemusí téci voda nepřetržitě. Díky kapajícímu kohoutku můžeme za měsíc

přijít i o několik set litrů vody. Pitnou tekoucí vodu nepoužíváme na chlazení nápojů,

k tomuto účelu poslouží lépe několik kostek ledu.

Mytí nádobí, odpadyNádobí myjeme ve dřezu plném horké vody (s octem) a potom jen krátce oplachujeme

vlažnou vodou. Spořiče umístěné na konci kohoutku poskytnou při stejném průtoku

mnohem intenzivnější proud vody, což má jistě úsporný efekt, obzvláště při oplachování

a vymývání. Snažíme se co nejvíce omezovat používání různých chemických přípravků.

I při úklidu hojně využíváme octa, který čisticí prostředky s obsahem tenzidů nahradí, ale

nemá nepříznivý účinek na kvalitu vody (octa však musíme dát asi 5x více než běžných

přípravků). Ucpané odpady výlevek čistíme raději gumovým zvonem a instalatérským

pérem, popř. sodou, ale rozhodně ne louhem. Vyhýbáme se i všem dalším přípravkům na

čištění odpadů, neboR velmi zatěžují odpadní vody, obsahují totiž hydroxid sodný, hliník,

dusičnany, dusitany, chlornan sodný, tenzidy atd. Především se však snažíme ucpávání od-

padu předcházet - např. používáním sítka (jehož obsah navíc můžeme většinou odkládat

do kompostu), nevyléváním mastnot do výlevky a občasným prolitím vařící vodou. Zbu-

dou-li nám v kuchyni mastnoty (např. oleje ze smažení nebo fritování), které už nemůžeme

jinak využít, pak je buS vylijeme do pilin, popela či podobných nasákavých odpadů a ulo-

žíme do kompostu, anebo tyto mastnoty shromažSujeme ve vyčleněné nádobě, jejíž obsah

odevzdáváme jako odpad do sběrových dvorů, případně při svozu ��%��.

WCDo záchodu zásadně nesplachujeme zbytky léků, chemikálií (bakterie na čistírně od-

padních vod by si s nimi neporadily) a ani mastnoty všeho druhu, pokud ovšem nemáme

zálibu v čištění ucpaných odpadů. Pokud chceme záchod udržet v čistotě, postačí nám prášky

pro mechanické čištění s obsahem rozemleté horniny, hadřík či kartáček, případně dřívko

na odstraňování vodního kamene, rukavice a náš fyzický potenciál. Tímto způsobem úspěšně

23

vydrhneme celou mísu i s odvodem do odpadu. Je nesmyslem přidávat do záchodu velké

množství úžasných čisticích „kachen“ a čekat, že se do rána vše samo vyčistí, nehledě na

to, že tyto prostředky obsahují neiontové tenzidy, které se mohou mikrobiálně rozkládat

na toxičtější a stabilnější produkty. Jiné čisticí prostředky zase obsahují kromě již zmíně-

ných tenzidů i fosfáty, chlornan sodný či kyselinu chlorovodíkovou …, ale voní jako citro-

ny!

Na záchodě se obejdeme bez deodorantů, raději zde udržujeme dokonalou čistotu

a větráme. Pokud už někdo potřebuje mít v této místnosti kladné čichové vjemy, je možno

zavěsit zde plátěný pytlík se suchými kůrami od citronů a pomerančů nebo snítkami levan-

dule.

Pan Thomas Crapper, vynálezce splachovacího záchodu, sice ve své době výrazně zlepšil

hygienu v domácnostech, ale dodnes jsou vyráběna splachovadla s jím stanoveným vel-

kým obsahem vody na jedno spláchnutí. Budete-li vyměňovat splachovadlo, rozhodně za-

kupte takové, které umí „velký šplouch“ a „malý šplouch“. Pokud je však naše splachova-

dlo stále funkční a byla by škoda jej zatím vyměňovat, můžeme jej přelstít tak, že do nádrž-

ky umístíme např. naplněnou láhev, čímž zmenšíme množství splachovací vody právě

o objem vložené láhve. U některých starších typů splachovadel lze nastavit úroveň plová-

ku, a tím i objem splachované vody. A že naše splachovadlo neprotéká, to už je snad sa-

mozřejmost.

Praní a mácháníPředevším je nutno vyjít ze zásady, že pereme jen skutečně nečisté věci a pračku (zejména

automatickou) spouštíme, až máme plný buben prádla. Mnohdy stačí prádlo vyvětrat či vyslu-

nit.

Používáme pokud možno mýdlo nebo prášek na bázi mýdla, neboR jen toto se téměř

úplně rozkládá v odpadní vodě. Pokud už pereme v prášcích na bázi tenzidů nebo v bio-

prášcích s obsahem enzymů, dávky volíme co nejmenší - úměrně �� (tvrdost vody se dozvíme u správce vodovodů). Výrobce obvykle udává až o dvacet pro-

cent vyšší množství prášku, než je nutné, „pro jistotu“. Vyhýbáme se použití pracích práš-

ků s fosfáty (způsobují eutrofizaci vody) a s optickými činidly, parfémy (brzdí čistící pro-

ces ve vodě). Bez fosfátů se vyrábí např. prací prostředky - Persan, Arsil, Quatro, Colon

bio aktiv, Moher plus. Upřednostňujeme tzv. kompaktní prací prášky (např. Ariel futur,

Frosch), které neobsahují pomocné látky (soli) ani fosfáty. Při jejich používání je třeba

věnovat pozornost přesnému dávkování. Je vhodnější prát různými pracími prášky vybra-

nými podle typu prádla než spoléhat na universální prací prostředky. Na trhu běžně do-

stupné universální prací prostředky totiž obsahují až čtrnáct chemických komponent, z nichž

některé nemusí být pro praní důležité a jiné při zvolení nevhodné teploty ani funkční (např.

enzymy odbourávají biologické nečistoty pouze do 40˚C). Vyhýbáme se také avivážním

prostředkům, které čistotu prádla nikterak neovlivní (stejně jako např. bělidla), ale navíc se

v čistírně odpadních vod velmi obtížně odbourávají. Skvrny na prádle v žádném případě

neřešíme větší dávkou účinnějšího pracího prostředku, ale pokusíme se skvrnu vyčistit

dříve než prádlo vložíme do pračky. Máchací voda z pračky se dobře uplatní při mytí pod-

lahy nebo při splachování záchodu. Nepředepíráme! Úplně stačí, když namočíme přes noc

prádlo ve studené vodě.

24

Čisticí prostředkyČistírny oděvů navštěvujeme co nejméně, neboR zde využívají vlastností chemikálií,

které škodí našemu zdraví, vodě, ozonové vrstvě. Přestože se používaná organická roz-

pouštědla mohou poměrně efektivně �� (i když to něco stojí), raději si po-

řizujme oblečení, které lze udržovat jednoduše, v domácích podmínkách. Také se co nej-

více vyhýbáme chemickým prostředkům, zejména těm „zázračným“. Na většinu skvrn vy-

stačíme se základní domácí sestavou: ocet, kyselina citronová, soda, čpavek, líh, olej, sůl.

Například skvrny od kávy a od kečupu odstraníme octovou vodou, skvrny od červené

řepy 5% čpavkem, skvrny od piva lihem apod. Každý ví, že na rozlité červené víno platí

obyčejná sůl. Leštěný nábytek získá opět zašlý lesk, když na lněný hadřík nakapeme lněný

nebo olivový olej s dvěma kapkami lihu a povrch nábytku přetřeme. Kožený nábytek ošet-

říme směsí jedné lžičky octa a jedné lžičky oleje. Leštíme měkkým flanelem. Proutěný ná-

bytek omýváme slanou vodou. Takových a podobných receptur můžeme najít celou řadu

ve starých knihách či u zkušených starších hospodyněk.V poslední době se na trhu obje-

vily utěrky, vyrobené z mikrovláken, pomocí kterých můžeme dostatečně efektivně

a bez přidání čistících prostředků, pouze s teplou vodou čistit vany, umývadla, dřezy, ob-

kladačky atd.

Je dobré si občas připomenout, že moderní chemické prostředky, většinou značně dra-

hé, znečišRují vodu už při své výrobě. I v naší domácnosti se mohou stát zdrojem nebez-

pečného znečištění, otravy dětí či zvířat. A tak raději nekupujeme halasně nabízené čisticí

prostředky, pokud vystačíme s těmi starými, osvědčenými. Žádné, ani sebeekologičtěji se

tvářící čisticí prostředky nejsou zcela neškodné, je proto třeba i s nimi zacházet co nejú-

sporněji. Při veškerém čištění se však nejvíce přimlouváme za obyčejné mýdlo ve všech

dostupných konzistencích (tuhé, mleté, tekuté i mazlavé), které by nemělo obsahovat žádná

ředidla ani jiné chemické příměsi.

Mnohé televizní reklamy na čisticí prostředky barvitě líčí, kde všude se v domácnos-

tech mohou vyskytovat „škodlivé, zákeřné, životu nebezpečné“ bakterie a jak je třeba

s nimi rázně zatočit a vysoce účinným chemickým prostředkem vyhubit do jediné. Tuto

poněkud hysterickou snahu o zcela sterilní prostředí pokládáme přinejmenším za nesmysl-

nou a v neposlední řadě také marnou. Bakterie totiž žijí úplně všude: na pokožce, ve stře-

vech, na stole, na stromě, na silnici, vznášejí se v ovzduší … Spíš by bylo podezřelé,

kdyby se někde nevyskytovaly, byl by to signál, že něco není v pořádku. Nezastáváme se

špíny, ale domníváme se, že bakterie tvoří zcela nepostradatelnou složku našeho životního

prostředí a že mnohem důležitější než jim vyhlásit chemickou válku je, aby náš organis-

mus uměl s nimi žít a byl vůči jejich vlivu odolný.

Auta a chodníkyAuto necháváme umýt v odborném podniku na mycí lince, o které víme, že má dořeše-

nou recyklaci odpadních vod.

Při zimní údržbě chodníků se vyhýbáme solení. Kromě úhynu stromů způsobuje slaná

voda v čistírnách odpadních vod velké potíže v biologickém stupni čištění. Tento způsob

udržování chodníků v zimních měsících je v některých městech a obcích vyhláškou zaká-

zán (např. v Brně).

25

A ještě něco o vodě v krajiněPodle možností se snažíme sázet ve volné krajině stromy a keře (vhodné konzultovat

s majitelem pozemku), které zadržují vodu, budujeme jezírka pro obojživelníky, udržuje-

me studánky (viz kapitola SOUNÁLEŽITOST S PŘÍRODOU). Stromy na zahradě dobře

okopáváme a hnojíme organickými hnojivy - nevyžadují potom tolik zalévání, a přesto

dávají šRavnaté ovoce. Zelenina naopak vyžaduje velké množství vody, a proto jímáme deš-

Rovou vodu na zálivku (viz kapitola ZAHRADA).


Dohoda č. NEO1/90 o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe, Magdeburg 1990 (ČR 1990)

Smlouva mezi Československem a Rakouskem o úpravě vodohospodářských otázek na hra-

ničních vodách, 1970, č. 57/1970 Sb.

Úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje, Sofie 1994 (ČR 1995), viz

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 122/1999 Sb.

Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečišRováním, Vratislav 1996


Nařízení vlády ČSR č. 40/1978 Sb. o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Bes-

kydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a ŽSárské vrchy

Nařízení vlády ČSSR č. 35/1979 Sb. o úplatách ve vodním hospodářství (ve znění nař. vl. č.

91/1988 Sb., 281/1992 Sb., 58/1998 Sb.)

Vyhláška č. 28/1975 Sb., kterou se určují vodárenské toky a jejich povodí a stanoví seznam

vodohospodářsky významných vodních toků

Vyhláška č. 19/1978 Sb., kterou se stanoví povinnosti správců vodních toků a upravují se

některé otázky týkající se vodních toků

Zákon č. 138/1973 Sb. o vodách (změna: 114/1995 Sb., 14/1998 Sb., 58/1998 Sb.)

Zákon č. 130/1974 Sb. o státní správě ve vodním hospodářství (změna: 425/1990 Sb., 23/1992

Sb., 114/1995 Sb., 238/1999 Sb.)

Zákon č. 58/1998 Sb. o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Nařízení vlády č. 171/1992 Sb., kterým se stanoví ukazatele přípustného znečištění odpad-

ních vod (změna: 185/1996 Sb.)

Vyhláška č. 6/1977 Sb. o ochraně a jakosti povrchových a podzemních vod

Vyhláška č. 144/1978 Sb. o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích (změna: 185/1988 Sb.)

LITERATURA



Horwood Ltd. 1988.

Forman, R. T. T., Gordon, M.: Krajinná ekologie. Praha, Academia a MŽP ČR 1993.

26

Gaillyová, Y.: Ekologická poradna. Úklid v domácnostech. Veronica, č. 3, roč. XV, 1999.



ha, HORIZONT 1983.

Hajn, V.: Ekologie člověka. Olomouc, Universita Palackého v Olomouci 1999.



Káš, J.: Biochemie životního prostředí. Praha, VŠCHT 1996.

Kolektiv: Jak si vybrat prací prášek? České Budějovice, ROSA, Veronica 1996.

Kolektiv: Průvodce ekologického spotřebitele. České Budějovice, ROSA 2000.

Lellák, J., Kubíček, F.: Hydrobiologie. Praha, Karolinum 1992.



Moldan, B.: Životní prostředí globální perspektiva. Praha, Karolinum 1995.

Nagy, E.: Manuál ekologickej výstavby. Permakultura CS, Revuca 1999.


Štěpánek, V.: Tisa jako Černobyl. Veronica, č. 2, ročník XIV, 2000.


27

28

29

„Směřovat ke gigantománii znamenásměřovat k sebezničení.“

E. F. Schumacher, Malé je milé

Dříve se lidé nechávali obsluhovat otroky a využívali sílu zvířat. Dnes se nechávají

obsluhovat energií. Dříve byl komfort jedněch závislý na utrpení jiných bytostí. Nyní je

komfort těch, kteří si to mohou dovolit, závislý na utrpení celé planety.

V České republice se 77,2% elektřiny vyrábí v tepelných elektrárnách, 19,3% v jader-

né elektrárně a 3,5% ve vodních elektrárnách.

Tepelné elektrárny. I přes použití čisticích zařízení a odsíření vypouštějí naše tepelné

elektrárny do ovzduší značné množství tuhých částic (v roce 1997 asi 40 tisíc tun), oxidu

siřičitého (1997, asi 580 tisíc tun), dále oxidů dusíku (1997, asi 130 tisíc tun), oxidu uhel-

natého (1997, asi 30 tisíc tun), uhlovodíků, z nichž některé jsou ��,(1997, asi 10 tisíc tun), a v neposlední řadě oxidu uhličitého (důsledky viz kapitola OVZDU-

ŠÍ). Do prostředí se ve � ��$� �� zanášejí také "$��.

Uhlí má relativně vysoký obsah přirozeně �� prvků, které se pocho-

pitelně nacházejí i v popílku, popelu a škváře (thorium, uran, radium). Popílek a škvára

tvoří u nás asi 40% z celkového množství nevyužitých odpadů. Mohou se použít ve staveb-

nictví, při silničních úpravách. Těžba uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi přímo ovlivni-

la 260 km2 krajiny, jejíž �� (jako i jiných těžebních oblastí) je investičně

velmi nákladná záležitost. K výčtu je však třeba přiřadit také oblasti významně poškozené

��z elektrárenských komínů. Učebnicovým příkladem důsledků��životního prostředí jsou lesní porosty Krušných hor. Nezanedbatelnou plochu zaujímají

i odkaliště tepláren a elektráren - přes 20 km2. Elektrárny na zemní plyn mají relativně

nižší investiční náklady a menší negativní vliv na životní prostředí než elektrárny na uhlí

(s výjimkou skleníkových plynů, jejichž emise jsou přibližně stejné u obou typů elektráren).

Jaderné elektrárny. 1 kg uranu nahradí asi 20 tun uhlí, současné technologie umož-

ňují využít pouze 1-2% energie uranu. Plynné emise z jaderných elektráren nejsou prak-

ticky žádné, radioaktivní plyny se zachytávají na sorpčních kolonách, prochází však triti-

um (radioaktivní izotop vodíku). Jaderná elektrárna Dukovany vyprodukuje za rok asi

550-600 m3 kapalného koncentrátu (tento druh odpadu se u nás před uložením zpracová-

vá �� ; nevýhodou je hořlavost produktu a to, že jej časem rozkládají mik-

roorganismy) a asi 50 tun vyhořelého paliva. Během provozu elektrárny (asi 30 let) tedy

vznikne 1 500 tun silně radioaktivního odpadu. Vyhořelé palivo se nejdříve uloží na 50 let

do meziskladu, potom se buO přepracovává (získává se z něj uran a plutonium), nebo

se trvale ukládá. Trvalé úložiště je projektováno na 300 let, po tuto dobu by měla radio-

aktivita poklesnout na tisícinu původní hodnoty. A je to také doba životnosti betonových

konstrukcí těchto podpovrchových úložiš). Velký problém však představují látky s vysokým

poločasem rozpadu, pro které v České republice nemáme úložiště (aktinoidy, izotop thoria

(230Th) má poločas rozpadu 80 tisíc let - to je doba, během které se jeho radioaktivita sníží

na polovinu). Počítá se s jeho vybudováním v hlubokých geologických formacích, náklady

�� !��

30

se budou pohybovat řádově v miliardách korun. Dalším investičně velmi náročným kro-

kem bude i likvidace samotné elektrárny. Bez negativních vlivů na životní prostředí se

neobejde ani těžba a zpracování uranové rudy. Jen v České republice se radioaktivní

a ��odpad z těchto činností pohybuje řádově v desítkách milionů tun. Navíc

naše uranové rudy obsahují pouze 0,1-0,2% uranu, což znamená, že nejméně 99,8% vy-

těžené rudy skončí na odkališti. Náklady na sanaci těžební lokality ve Stráži pod Ralskem

se pohybují okolo 50 miliard korun, přičemž celý proces bude trvat 50-70 let. Uranová

ruda se zde loužila přímo v ložisku pomocí kyseliny sírové. Vinou tohoto způsobu těžby se

nyní v podzemí nachází 188 miliónů m3 technologických roztoků a kontaminovaných vod,

které ohrožují zásoby podzemní pitné vody v České křídové tabuli.

Kromě hledání a využívání nových, čistých zdrojů energie je významným řešením

rozumné hospodaření s energií, její co nejefektivnější využívání. Veškerá výroba energie

totiž představuje zátěž pro životní prostředí. Každá domácnost si může nechat zpracovat

energetický audit (službu nabízí např. Ekologický institut Veronica), který bude obsahovat

zhodnocení energetické bilance domu a návrh vhodnějších řešení.

Vytápění bytu, tepelné izolace a ohřev vodyZ grafu na obr. 2 v přílohách je zřejmé, že největší množství energie je možno ušetřit

právě při vytápění a při přípravě teplé užitkové vody. K dosažení tohoto cíle stačí mnohdy

jen změna zvyklostí, trochu kutilského umění, ale někdy i určitý finanční vklad, který se

však mnohdy vrátí už za pár let.

Nejmenší vliv na životní prostředí má topení dřevem, aR už kusy, štěpky či peletami.

Naopak nejméně vhodné je vytápění elektřinou.

V obytných místnostech stačí teplota 20-21˚C, v koupelně 24˚C. Při vyšších teplotách

zbytečně rozmazlujeme svoje tělo, ale i mrháme teplem. Zvýšení teploty o 1˚C znamená

zvýšení spotřeby energie asi o 6%. Teplota v ložnici by neměla překračovat interval

16-19˚C, stejně jako v místnostech, kde jen procházíme nebo manuálně pracujeme (před-

síň, dílna).

Tepelná pohoda v místnosti je dána nejen teplotou vzduchu, ale i teplotou stěn, před-

mětů v místnosti a vlhkostí vzduchu. Je proto dobré mít v místnosti hodně předmětů

ze dřeva a jiných izolačních materiálů, dřevěné obložení stěn, případně stropu, méně ko-

vových předmětů, tepelně vodivých. Vlhkost vzduchu udržujeme na 50-65%, a to zejmé-

na pomocí odpařovačů na radiátorech, akvárií, �� skříní, mechárií, kvě-

tin, ale i dřevěných a vlněných materiálů. Je dobré mít v každé místnosti kromě samozřej-

mého teploměru i vlhkoměr.

Jak větrat? Krátce, ale vydatně, otevřít všechna okna tak, aby se rychle vyměnil vše-

chen vzduch, ale neochladily se stěny. Je dobré vědět, že kuřáci způsobují mj. ztráty ener-

gie v domácnosti zbytečným větráním a praním záclon (ve výši 5-10% oproti nekuřácké

domácnosti).

Z tabulky 5 vyplývá, jak bychom mohli snížit náklady na topení. Venkovní tepelná

izolace chrání zdivo před povětrnostními vlivy a také zvyšuje tepelnou kapacitu budovy

(v létě zůstává déle chladná, v zimě déle podrží teplo). Je možné použít celou řadu izolač-

ních materiálů. Speciální izolační omítky lze použít tam, kde jiný způsob izolace není vhodný

31

(např. u historických členitých fasád). Pro vnitřní (ale i vnější) zateplení stěn (kolmých

i podkrovních) a stropů můžeme použít zatím netradičního materiálu - ovčí vlny. V dnešní

době jde prakticky o jediný způsob využití tohoto materiálu, který s sebou nese i krajino-

tvorný prvek. Pokud totiž budeme chtít obnovit chov ovcí a v mnoha oblastech tak ucho-

vat vzácná luční společenstva, musí mít i vlna - jako produkt - pokud možno stálá odbytiš-

tě. Izolace domu je relativně nákladná záležitost, proto bychom se raději měli nejdřív pora-

dit s odborníkem, abychom si nenadělali více škody než užitku.

Spáry v oknech a ve dveřích můžeme utěsnit pryžovým těsněním, silikonem apod.

Po utěsnění spár je však třeba častěji větrat, obzvláště v místnostech s vysokou vlhkostí,

aby nedocházelo k plesnivění stěn a chladnějších koutů (u oken, u podlahy). Pokud máme

v místnosti lokální topeniště (kamna, krb, plynový kotel, karmu apod.), je nutné se poradit

s kominíkem, aby se těsněním nezabránilo nezbytnému přístupu vzduchu potřebného

k dokonalému spalování. V některých lokalitách je dalším háčkem možnost škodlivého

působení radonu a jeho radioaktivních produktů, které v případě supertěsnění zůstávají

v místnosti. Tady je nezbytné poradit se s příslušným hygienikem (hygienická služba sídlí

v každém okresním městě), případně instalovat stopové detektory.

Nahrazením jednoduchých oken (s jedním sklem) okny s více skly lze také ušetřit množ-

ství energie (záleží také na druhu skla). Jednoduchým oknem uniká zhruba 30% energie,

dvojitým již jen 15% a trojitým 8%, záleží to však také na druhu izolace a způsobu prove-

dení. Množství unikající energie můžeme také snížit přisklením jedné tabule skla do pů-

vodního okna.

Teplotu regulujeme zásadně snížením výkonu topidla, nikoliv větráním. Pří výměně

nefunkčních radiátorových ventilů je vhodné pořídit do celého topného systému ventily

termoregulační. Pokud vytápíme plynem nebo elektřinou, regulujeme výkon topidel termo-

statem, nastaveným na správnou teplotu (hlavně v místnostech obrácených k jihu, kde slu-

neční světlo dělá teplotní divy). Peníze vynaložené na termostat se rychle vrátí v úspoře

energie.

Za tělesa topení a ke stěně kamen je vhodné umísRovat hliníkovou izolační folii nale-

penou na zeS (dostane se koupit i samolepicí), která snižuje pronikání tepla přes zeS

a odráží teplo do místnosti. Otopná tělesa nezakrýváme záclonami ani kryty z jakéhoko-

liv materiálu, protože se tak připravujeme o 15-20% výkonu radiátorů! Všechny trubky

vedoucí teplou vodu přes místnosti, které nehodláme vyhřívat, je nutno dokonale izolo-

vat.

32

Na severní straně domu a ve směru převládajících větrů sázíme především jehličnaté

stromy, které v zimě brání nadměrnému ochlazování stavby větrem. Podobné účinky má

i vysazování popínavých rostlin, zejména břečRanu. Také na jižní straně domu je vhodné

vysadit stromy, ale v tomto případě listnaté, aby v zimním období, po opadu listů, nebráni-

ly přístupu slunečních paprsků. Na severní straně domu také ponecháváme co nejmenší

okna. Hodně denního světla v místnosti není tak úplně zadarmo, neboR velkými okny uni-

ká větší množství energie. Na jižní straně domu je vhodné budovat prosklená zádveří, popř.

zimní zahrady, které zachycují sluneční energii (pozor však na důkladnou izolaci proti vlh-

kosti).

Teplotu elektrického zásobníku vody nastavíme na maximálně 55˚C. Při vyšší teplotě

dochází k silnějšímu usazování vodního kamene na ohřívacím tělese. Snižuje se tím život-

nost bojleru a dochází k energetickým ztrátám.

Jednopákové baterie - kromě toho, že šetří vodu jako takovou - uspoří 30% energie,

potřebné k ohřevu teplé vody. Na trhu se objevily také baterie termoregulační, u kterých je

možné nastavit si požadovanou teplotu vody. Také tato investice je velmi výhodná a rychle

se vrací.

Pokud to jen trochu jde, pořídíme si pro ohřev vody sluneční kolektor. Pro osobu

postačí 2 m2 plochy kolektoru, tímto způsobem je možné ohřát až 70% roční spotřeby

užitkové vody. Průtokové sluneční kolektory, které byly v rámci projektu Slunce pro Bílé

Karpaty (viz literatura) svépomocí instalovány v obci Hostětín, ušetří ročně téměř 350 kWh

na každý čtvereční metr (doporučená plocha kolektoru je 108 cm x 625 cm, tzn. 6,75 met-

rů čtverečních, tedy úspora asi 2 360 kWh). V našich podmínkách se náklady solárního

zařízení vrátí už za několik let.

Příprava jídelVaření spotřebuje velké množství energie, při dodržování některých níže uvedených

zásad však můžeme energetickou spotřebu významně snížit.

33

Neměli bychom také zapomenout na správnou regulaci příkonu energie v průběhu va-

ření. Při uvádění do varu se postaráme o co největší příkon tepla a po dosažení varu jej

zmírníme tak, abychom tento stav udrželi. Využíváme také zbytkového tepla elektrické plo-

týnky - vypnout proud můžeme například těsně před varem, troubu ještě před dopečením.

Energii, ale i čas (viz tabulka 7) nejvíce šetří tlakové hrnce neboli „papiňáky“. Vynalezl

je Francouz Denis Papin již v roce 1681, ale ještě v první polovině našeho století byly

v domácnostech vzácností.

Zajímavou technickou novinkou jsou keramické plotny, vyrobené ze skelné keramiky

a chromniklové oceli, které šetří až 47% energie. Také speciální hrnce z nerezové oceli

s takzvaným sendvičovým dnem šetří energii a připravované jídlo se v nich nepřipaluje.

Pečení v troubě je energeticky náročné, ale kdo by se chtěl vzdát dobrých buchet!

Při výběru nového sporáku tedy dejme přednost tomu, který je vybaven termostatem

a ventilátorem. Ventilátor zajišRuje rovnoměrné rozložení teploty v troubě.

Mikrovlnné trouby, používané především pro ohřev pokrmů nebo jejich rychlé roz-

mrazování, ušetří ve srovnání s klasickými postupy asi 50% energie. Jejich principem

je vznik tepla přímo ve zpracovávaném pokrmu. Dochází k tomu díky nárazům a tření mo-

lekul uvnitř potraviny v důsledku pronikajícího mikrovlnného záření, které tyto molekuly

rozkmitává. Ovšem o jejich možném negativním vlivu na lidské zdraví zatím mnoho nevíme.

První termosku vytvořil v minulém století fyzik James Dewar. Thermos znamená řec-

ky teplo; toto zařízení nám umožní uchovat jídlo a pití v teplém stavu bez vynaložení další

energie. Přitom termoska neobsahuje takřka nic víc než pokovené sklo a plastový či kovo-

vý obal, který má vysokou životnost. Dnes jsou k mání i nerezové termosky s prakticky

neomezenou životností. Jak jednoduché a elegantní!

Z hlediska spotřeby energie je nejvhodnějším způsobem ohřevu vody rychlovarná kon-

vice (přímý ohřev vody), na druhém místě je plynový sporák a na třetím elektrický sporák.

OsvětleníI na osvětlení se dá něco ušetřit. Množství spotřebované energie však můžeme ovlivnit

i barvou stěn, podlahy a stropu. Bílá odráží 80% světla, tmavozelená 15% světla a černá

jen 9%.

V domácnostech můžeme volit mezi žárovkou, halogenovou žárovkou, kompaktní

zářivkou nebo klasickou zářivkou. Zásadním nedostatkem obyčejně žárovky je, že víc hře-

je než svítí - celých 90% energie dokáže přeměnit na teplo. Žárovky s malým příkonem

(25 W) mají i menší měrný výkon než žárovky s vyšším příkonem (100 W). Prakticky to

znamená, že šest 25 W žárovek s celkovým příkonem 150 W vyrobí pouze 60% světla

oproti jedné 150 W žárovce. Halogenové žárovky mají asi trojnásobnou životnost ve srov-

34

nání se žárovkou (3 000 hodin), jasnější světlo, ale na úspoře energie to příliš nepoznáme.

Kompaktní zářivky dokáží ušetřit až 80% energie ve srovnání se žárovkou. Mají vyšší

účinnost, dvacetiwattová zářivka svítí stejně intenzivně jako stowattová žárovka. Jejich život-

nost dosahuje až 10 000 hodin. Ovšem i cena je vyšší. Pokud si zakoupíme dvacetiwatto-

vou kompaktní zářivku, pak při svícení 3 hodiny za den se nám investice vrátí již za dva

roky. Kompaktní zářivky (především ty s vyšším příkonem - 20 W, 23 W) se dobře uplat-

ní v místnostech, kde se denně svítí 2-3 hodiny a více. Kompaktní zářivky s nižším pří-

konem (např. 6 W nebo 9 W) jsou vhodné do prostor, kde je třeba pravidelně svítit pět

i více hodin denně, jinak jejich provoz není z hlediska investic ani ušetřené energie výhod-

ný. V dnešní době se nevyrábí jen trubicové zářivky se studeným bílým odstínem, ale

i s teplejšími barevnými tóny. Pokud si budeme pořizovat zářivku, rozhodně si opatříme

typ s elektronickým předřadníkem, který ve srovnání se zářivkou s klasickým předřadní-

kem ušetří 12-52% energie při životnosti větší asi o 50%.

Žárovky a zářivky jsou energeticky náročné výrobky a rozžínáním a zhasínáním se

opotřebovávají. Proto zhasínání žárovek na dobu kratší než deset minut (u zářivek 30 mi-

nut) je plýtvání energií!

Osvětlení jednotlivých částí bytu bychom měli volit tak, aby odpovídalo dané funkci

prostoru a dalo se přizpůsobit momentální potřebě. Osvětlení místnosti jedním velkým sví-

tidlem není příliš vhodné, protože musí být zbytečně silné.

35

Další elektrické spotřebiče a baterieChladničky umisRujeme pokud možno do nejchladnějších místností (chodba, předsíň).

I zde platí, že okolní teplota o jeden stupeň vyšší zvýšuje energetické nároky na provoz

chladničky o šest procent. Každopádně je neumisRujeme v blízkosti otopných těles a sporá-

ku. Chladničky i mrazničky pravidelně odledňujeme. Žebroví odpařovacího zařízení chlad-

niček pravidelně (nejméně 2x za rok) čistíme, abychom zabránili energetickým ztrátám.

Chladničky i mrazničky otvíráme na co nejkratší dobu, aby se dovnitř nedostalo zbytečně

mnoho teplého a vlhkého vzduchu. Proto je výhodné si všechny potraviny obsažené

v mrazničce pečlivě popsat a přehledně zorganizovat. Na mrazničku pak můžeme pro ještě

lepší orientaci přilepit „mapu“, která i méně častým návštěvníkům ozřejmí, kde se co na-

chází. Vyvarujeme se tak půlhodinového hledání krájené zeleniny, kterou jsme do polévky

přidali už před čtrnácti dny. Pokud kupujeme mrazničku, vybereme typ s horním otvíráním

- uniká z ní méně chladu. Nikdy nedáváme do chladniček teplé, natož horké pokrmy. Tep-

lotu chladničky zregulujeme na optimálních 7˚C.

Když to z chladničky bručí a škrčí, je to známka, že něco není v pořádku a zbytečně se

spotřebovává energie, tím víc, čím je spotřebič starší. Současné chladničky spotřebovávají

poloviční množství energie než typy vyráběné před patnácti léty. I tak chladnička patří

k největším žroutům energie, neboR jede pořád, a tak bychom se měli nad jejím stavem

a spotřebou zamyslet. K prověření naší chladničky můžeme použít jednoduchou metodu.

Když odjíždíme na pár dní pryč, zapíšeme si stav elektroměru, a po návratu si zkontroluje-

me počítadlo. Pokud chladnička byla jediným spotřebičem, který celou dobu pracoval, vy-

dělíme zjištěnou spotřebu počtem hodin a získáme představu, „co ta naše chladnička žere“.

Pokud to neodpovídá spotřebě uvedené v návodu, je vhodný čas se s chladničkou rozlou-

čit (viz kapitola ODPADY).

Při nákupu chladničky či mrazničky si všimněme počtu hvězdiček, udávajících chladící

výkon. Jedna hvězdička značí minimální teplotu -6˚C, a umožňuje krátkodobé uskladnění

potravin. Dvě hvězdičky -12˚C, a umožňují skladování jeden měsíc. Tři hvězdičky -18˚C,

tady můžeme skladovat potraviny už několik měsíců. Čtyři hvězdičky umožňují ještě další

snižování teploty a uskladnění až na několik let.

Dnešní nabídka automatických praček umožňuje zvolit typ s ventilem na teplou i stu-

denou vodu. Je energeticky i ekonomicky výhodnější, když pračka odebírá vodu teplou,

než když ji musí ohřívat. Úsporným programem a použitím prášků, které perou i za niž-

ších teplot, můžeme ušetřit mnoho energie.

Máchání ve vlažné vodě je výhodné, protože ve studené se prádlo máchá podstatně

hůř a máchání se musí opakovat. Při 40˚C lze prát méně špinavé oblečení, jako spodní

prádlo, silonky, svetry, halenky a po namočení i záclony. Ostatní prádlo je však třeba větši-

nou prát při 60˚C. Používání vyvářky lze omezit na praní kojeneckých oblečků, plenek

a prádla po nemocných.

Sušička prádla je i v panelákových bytech zbytečný, energeticky náročný výrobek.

Na 1 kg prádla se spotřebuje 0,55-0,77 kWh.

Při žehlení využíváme zbytkového tepla v žehličce, při krátkých přestávkách v žehlení

přístroj nevypínáme. Pokud žehlíme různé druhy materiálů, začínáme od těch, které potře-

bují nejmenší teplo, tedy od silonu až po len. Nežehlíme prádlo mokré ani přeschlé -

36

při správné vlhkosti je spotřeba energie nejmenší. Pokud už nám prádlo přeschne, pak je

nakropíme, stočíme a necháme opět mírně zvlhnout. Mandl používáme jen u ložního prá-

dla apod. Ručníky, ponožky, trička a příbuzné oděvní součásti není nutno žehlit vůbec.

Moderní myčky nádobí snižují spotřebu vody i energie ve srovnání s běžným mytím.

Na jeden mycí cyklus se spotřebuje v průměru asi 1,25-1,84 kWh elektřiny a 16,3-29,3

litrů vody (dle typu přístroje). Pro bezporuchový provoz myčky je však třeba přidávat soli

na změkčení vody (16-55 g na jeden cyklus, dle typu).

Při koupi spotřebiče je dobré věnovat pozornost tzv. energetickému štítku, který vypo-

vídá o úspornosti provozu výrobku. Písmenem A jsou označeny ty nejúspornější, naopak

ty nejméně úsporné písmenem G. Štítkují se chladničky, mrazničky, pračky, sušičky prá-

dla, pračky se sušičkou, myčky na nádobí a světelné zdroje. Štítek bývá nalepený buS

přímo na výrobku nebo by se eventuelně mohl skrývat v technické dokumentaci. Na trhu

se však mohou objevit spotřebiče i bez tohoto označení, neboR štítkování není zatím v Čes-

ké republice povinné.

Je také užitečné se zajímat o to, zda má elektrospotřebič vypínač před transformátorem

nebo až za ním. Pokud má výrobek vypínač za transformátorem, spotřebovává elektřinu,

i když je vypnutý. Platí to pro většinu elektrospotřebičů v domácnostech a kancelářích

(televize, videa, hi-fi věže, satelitní přijímače, některé druhy lampiček, počítače, tiskárny,

faxy atd.). Transformátorem spotřebovaná elektřina většinou odpovídá 15-25 % (u někte-

rých lampiček i 45 %) spotřeby elektřiny samotného přístroje při jeho chodu. Jenže trans-

formátor je připojen k síti neustále. Při roční bilanci několika takovýchto elektrospotřebičů

v domácnosti můžeme přijít k ne zcela zanedbatelnému počtu k Wh, které „protečou“ bez

užitku. Řešení existuje několik. BuS budeme kupovat elektrospotřebiče s vypínamčem před

transformátorem (těch se však na trhu mnoho neobjevuje) nebo budeme vytahovat přívod-

ní šňůru ze zásuvky a nebo si pořídíme zásuvkovou lištu s vypínačem.

Baterie jsou energeticky náročným výrobkem, nehledě na to, že jsou také ��%�� (viz kapitola ODPADY). Používáme proto kalkulačky a hodinky na solár-

ní články, mechanické hodinky, akumulátorové svítilny, nabíjecí akumulátorové baterie (zařízení

na dobíjení se nám během několika let zaplatí). Je vhodné používat též síRové adaptéry pro

zapojení walkmanů, tranzistorových rádií a jiných nízkonapěRových spotřebičů.


Úmluva o pomoci v případě jaderné nebo radiační nehody a Úmluva o včasném oznamová-

ní jaderné nehody, Vídeň 1986, viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 115/1996

Sb. a 116/1996 Sb.

Úmluva o jaderné bezpečnosti, Vídeň 1994 (ČR 1994), viz Sdělení Ministerstva zahranič-

ních věcí č. 67/1998 Sb.

Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, 1963 (ČR 1994), viz

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 133/1994 Sb.

37

Protokol o energetických úsporách a souvisejících ekologických hlediscích, Lisabon 1994

(ČR 1998), viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 373/1999 Sb.

Dohoda se SRN o jaderné bezpečnosti, č. 432/1990 Sb.

Dohoda s Rakouskem o jaderné bezpečnosti, č. 431/1990 Sb.


Zákon č. 44/1988 Sb. o využití nerostného bohatství (úplné znění č. 439/1992 Sb.), (změ-

na: 541/1991 Sb., 10/1993 Sb., 168/1993 Sb.)

Zákon č. 62/1988 Sb. o geologických pracích a Českém geologickém úřadu (ve znění zá-

kona č. 543/1991 Sb.)

Zákon č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (ve znění

zákona č. 425/1990 Sb. a zákona č. 542/1991 Sb., úplné znění č. 440/1992 Sb.)

Vyhláška č. 104/1988 Sb. o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohla-

šování hornické činnosti a ohlašování hornické činnosti prováděné hornickým způsobem

Vyhláška č. 172/1992 Sb. o dobývacích prostorech

Vyhláška č. 175/1992 Sb. o podmínkách využívání ložisek nevyhrazených nerostů

Vyhláška č. 617/1992 Sb. o podrobnostech placení úhrad z dobývacích prostorů a z vydo-

bytých vyhrazených nerostů

Zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový

zákon) a o změně a doplnění některých zákonů (změna: 83/1998 Sb.)

Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) č. 196/1999 Sb. o vyřazování

jaderných zařízení nebo pracovišR s významnými nebo velmi významnými zdroji ioni-

zujícího záření z provozu

Vyhláška SÚJB č. 195/1999 Sb. o požadavcích na jaderná zařízení k zajištění jaderné bez-

pečnosti, radiační ochrany a havarijní připravenosti

Nařízení vlády č. 11/1999 Sb. o zóně havarijního plánování

Vyhláška SÚJB č. 106/1998 Sb. o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany jader-

ných zařízení při jejich uvádění do provozu a při jejich provozu

Nařízení vlády č. 224/1997 Sb. o výši a způsobu odvádění prostředků původců radioaktiv-

ních odpadů na jaderný účet

Vyhláška SÚJB č. 215/1997 Sb. o kritériích na umisRování jaderných zařízení a velmi vý-

znamných zdrojů ionizujícího záření

Vyhláška SÚJB č. 145/1997 Sb. o evidenci a kontrole jaderných materiálů

Statut Správy uložišR radioaktivního odpadu MPO9/97

LITERATURA

Anonymus: A čím budeme svítit? Hnutí Duha Brno 1994.

Beránek, J.: K čemu se jaderná energetika nehlásí. Sedmá generace, č. 11, roč. VII, 1998.


D-TEST, č. 8, 1998.

Hlobil, P.: Jak Čechové ohřívají zeměkouli. Praha, Program energetických úspor, 1996.

Hollan, J.: Program podporující instalace svépomocných solárních systémů pro ohřev užit-

kové vody, montáž a údržba (Slunce pro Bílé Karpaty). Brno, Veronica 1999.

Kolektiv: Informace o smysluplném zacházení s energií, Wien, Vídeňské městské podniky,

1990.

38

Kolektiv: Úsporná domácnost. Praha, SEVEN, Středisko pro efektivní využívání energie 1995.

Kolektiv: Domek, receptář námětů pro DOMácí EKologii. Praha, Tereza - sdružení pro eko-

logickou výchovu a Agentura Koniklec 1998.

Kolektiv: Je čas začít ekologicky šetřit. MF DNES, příloha Dům a byt, 21. leden 2000.

Kolektiv: Průvodce ekologického spotřebitele. České Budějovice, ROSA 2000.

Kuraš, M. a kol.: Odpady, jejich využívání a zneškodňování, Praha, VŠCHT 1994.

Matějka, K. a kol.: Vyhořelé jaderné palivo. MŽP ČR 1996.

Murtinger, K.: Jak šetřit energií v domácnosti? Praha, Program energetických úspor, 1996.

Schumacher, E. F.: Malé je milé, aneb ekonomie, která by počítala i s člověkem. Brno,

Doplněk 2000.

Staněk, V., Soukup, I.: Úspora paliv a energie v otázkách a odpovědích. Praha, Federální

energetická agentura a Státní energetická inspekce pro Českou republiku 1991


Švancar, M.: Světlo - příjemné a ekologické. Praha, BEZK 1994.

Švancar, M.: Teplo - jak si zatopit. Praha, BEZK 1994.

Tichý, L.: Rezektárna aneb jak ekologicky a ekonomicky šetřit elektřinu. Rezekvítek Brno 1998.

39

40

41

„Osobní automobil se stal čítankovým příkladem sobectví člověkavedeného snahou privatizovat zisky svého počínání

a zároveň na celou společnost rozložit příslušné náklady.“ J. Keller, Až na dno blahobytu

V roce 1829 George Stephenson poprvé předvedl svoji parní lokomotivu na úseku

mezi Manchestrem a Liverpoolem. V roce 1885 Carl Fridrich Benz poprvé sestrojil vůz

se spalovacím motorem. V roce 1897 Rudolf Diesel poprvé zkonstruoval naftový motor.

V roce 1903 bratři Orwille a Wilbure Wrightové poprvé vyzkoušeli své motorové letadlo.

Jistě nikdo z nich netušil, že se jejich vynálezy stanou v druhé polovině 20. století hrozbou

nejen pro životní prostředí, ale i pro člověka samotného.

Doprava, obzvláště silniční, má zásadní vliv na znečiš)ování a devastaci krajiny,

na zdraví obyvatel. Je velmi náročná na spotřebu primární energie (doprava celkem spo-

třebuje asi 50% vytěžené ropy). Zamořuje ovzduší oxidem uhličitým, oxidem uhelnatým,

oxidy dusíku, uhlovodíky, olovem a prachem. Podílí se na tvorbě �� . Většina zdravotních studií se zabývá okamžitými vlivy �� na člověka,

méně však jsou známy účinky dlouhodobé ��. Řízené trojcestné katalyzátory

sice snižují množství emisí, ale pouze u zahřátého a seřízeného motoru. Z toho plyne,

že pokud automobil urazí cestu kratší než asi 4 km, nepracuje katalyzátor tak, jak by měl.

Do městského provozu, kde je téměř čtvrtina jízd kratší než tato vzdálenost, jako prostře-

dek na snižování emisí není optimální. Při výrobě katalyzátoru, pokud v něm obsažená

platina není ��, však vzniká 2,5 tuny odpadu. V roce 1997 jezdilo v Čes-

ké republice s katalyzátorem pouze necelých 21% automobilů. Ve snaze snížit hladinu je-

dovatého olova v prostředí byly zavedeny bezolovnaté benzíny, ty však zase obsahují více

jiných škodlivých látek. Tabulka 8 uvádí škodliviny ve výfukových plynech a jejich negativ-

ní vlivy. Nutno ještě dodat, že znečištění ovzduší �� není pouze problémem

ulice, ale že se škodlivé látky v budovách nacházejí i v koncentracích, které jsou na úrovni

až osmdesáti procent koncentrace vnější.

Dvacet až třicet procent obyvatel, především ve městech, je vystaveno nadlimitní

hladině hluku (65dB). Hluk však představuje velké riziko i pro jiné živočichy. Profesor

Václav Hajn v Ekologii člověka píše: „…ptáci žijící okolo rušných dopravních tepen ztrá-

cejí sluch a jejich zpěv se mění. Tento fakt má vliv především na ptáky, kteří se pomocí

zpěvu párují. U silnic, kterými projede 10 000 aut za den, je narušeno chování ptáků

do vzdálenosti 1,5 km od silnice, u silnic, kterými projede 60 000 aut za den, až do vzdá-

lenosti 3 km od silnice.“

Bez následků není ani vodní, respektive námořní, doprava. Hluk motorů negativně

působí na chování velryb. Samotný provoz lodí a zařízení s ním spojených velmi vážně

znečiš)uje moře a oceány (asi 33 000 tun ropných látek ročně), nepočítaje v to havárie.

Tragédie havárií tankerů spočívá v úniku desítek tisíc tun ropných látek, přičemž už

při koncentracích 0,1 mg.l-1 se tvoří olejový film na mořské hladině, který velmi znesnad-

ňuje přestup kyslíku do vody, a při koncentracích 1-10 mg.l-1 dochází k zalepování dýcha-

"��

42

cích orgánů živočichů. Například v roce 1978 ztroskotal u bretaňského pobřeží tanker

Amoco Cadiz a 243 000 tun ropných látek zamořily 300 km pobřeží.

Z tabulky 9 je na první pohled patrné, že nejvíce škod napáchá doprava silniční. Pod-

le výpočtů Viktora Třebického, který se zabývá problematikou udržitelného rozvoje, vyplý-

podle: Červinka, 1999; Statistická ročenka ČR, 1998; Sborník z dopravního semináře, 1997;

Lippert, 1995 a různé toxikologické prameny

Tab. 8. Negativní vliv škodlivin z dopravy

Škodlivina Negativní vliv

Oxid uhličitý

V obvyklých koncentracích nemá vliv na lidské zdraví. Podporuje vznik

6./(1«.29§+2�()(.78. U nás (1997) se doprava podílí na jeho produkci 6,2%(v EU 22,5%).

Oxid uhelnatý

Váže se na krevní barvivo hemoglobin a může tím nepřímo způsobit udušení. Proces jevratný. Působí na centrální nervovou soustavu, zpomaluje reflexy, zvyšuje výskyt bolestí

hlavy. Podíl z dopravy v ČR 39,7% (1997).

Oxidy dusíku

Snižují imunitu, především proti virovým onemocněním, bronchitidě a zápalu plic. Jsou

příčinou .<6(/»&+�'(jm·. Podílí se na tvorbě fotochemického smogu. Hlavněv Praze jsou překračovány roční limity a také hranice celkové doby překročení krátkodobého

limitu (má činit 5% z celkové roční doby a činí až 58%). V některých městech byly denníkoncentrace překročeny až 5x (Zlín, Děčín, Ostrava) a 6x (Praha, Beroun). Podíl z dopravy

v ČR 55,7% (1997).

UhlovodíkyVe výfukových plynech bylo identifikováno asi 200 uhlovodíků. Jejich nitroderiváty (po reakcis oxidem dusíku) jsou většinou .$5&,12*(11«. Podíl z dopravy v ČR 53,4% (1997).

BenzenJe to 7(5$72*(11« a karcinogenní látka. Nelze pro něj teoreticky stanovit bezpečnoukoncentraci v ovzduší. Způsobuje poruchy činnosti kostní dřeně (leukémii).

Polycyklické

aromatické

uhlovodíky

Mohou poškodit nervovou soustavu, způsobit dočasnouztrátu paměti a změnu chování. Mohouse také podílet na vzniku rakoviny prsu, jater, plic, žlučníku, na zhoršení reprodukce a snížení

imunity.

Látky

souvisící

s foto-

chemickým

smogem

Ozon

(přízemní)

Vysoce 72;,&.», dráždí dýchací orgány a oči, škodlivě působí na centrální nervovou

soustavu. Poškozuje vegetaci. Například ve Švýcarsku se působením přízemního ozonu snížilyvýnosy o 5-15%. V ČR se ozon podílí 10% na ztrátách v zemědělské výrobě. Především

v Praze jsou epizodicky překračovány ,0,61« limity.

Peroxyacetyl-

nitráty

Dráždí sliznice. Jsou silně toxické pro rostliny.

Formaldehyd Je *(1272;,&.» a potenciálně karcinogenní.

Acetaldehyd Dráždí sliznice.

Akrolein Toxický.

Těžké kovy

Olovo

V roce 1989 se do prostředí dostalo z dopravy 405 tun, v roce 1997 118 tun. Jeho zvýšenou

koncentraci lze zaznamenat ještě 150 m od silnice a 4 m nad povrchem. Ovlivňujemetabolismus, imunologické procesy, krvetvorbu a působí na centrální nervovou soustavu.

Může ovlivňovat duševní schopnosti především udětí. Je teratogenní, (0%5<2�72;,&.§�a pravděpodobně karcinogenní.

KadmiumZpůsobuje poruchy funkcí ledvin. Narůstá riziko rakoviny prostaty a dýchacích orgánů.Kadmium podléhá metylaci, jejíž produkt je toxičtější než samotný kov.

Prach

Je potenciálně karcinogenní. Může obsahovat toxické složky jako 7ªn.§�.29< nebo32/<&<./,&.§�$520$7,&.§�8+/292'«.<. Na povrchu mohou být

adsorbovány plynné škodliviny. Nejdůležitější je respirabilní část (velikost částic do 10 µm)prachu, která se dostává do plic, částice menší než 2,5 µm vnikají až do plicních sklípků

a hromadí se v mízních uzlinách. Nejvíce tuhých částic produkují dieselové motory. Podílz dopravy v ČR 7,9% (1997).

Hluk

65-95 dB může vyvolat neurotické poruchy, nad 95 dB dochází k rychlému poškození

sluchového ústrojí s trvalými následky. V ČR je vystaveno nadlimitnímu hluku přes den(65 dB) 1,5 mil. a přes noc (55 dB) 2 mil. obyvatel (1993). V silně frekventovaných

pražských ulicích intenzita hluku dosahuje až 80-85 dB.

43

vá, že �� (míra ekologické efektivity) pražského automobilisty je

4x větší než cestujícího po Praze v autobuse a 9x větší než místního cyklisty. Jinými slovy,

pražští automobilisté zatěžují životní prostředí 4x více než jejich spoluobčané jezdící

v autobusech a 9x více než cyklisté. Automobilisté tedy využívají výhod svých dopravních

prostředků, ale neplatí odpovídající náklady, které by zohlednily neúměrně zatížené ži-

votního prostředí jejich automobily . Náklady tak platíme všichni, včetně těch, co chodí

pěšky. Z daní totiž plynou peníze např. na zdravotní péči o děti, jejichž dýchací orgány

jsou poškozeny právě neustále narůstajícími emisemi z dopravy (viz �� ).

Po světě jezdí 386 milionů automobilů (67% je lokalizováno v USA a v západní Evropě)

a každý rok se vyrobí 35 milionů nových. V ČR bylo v roce 1997 3 547 745 automobilů

včetně dodávkových (o 37% více než v roce 1992), 265 598 nákladních automobilů, 115

839 speciálních nákladních automobilů, 20 916 autobusů a 1 098 435 motocyklů. S při-

bývajícím počtem především osobních automobilů roste i tlak na krajinu. Kopce se zarov-

návají, údolí zasypávají, stromy kácejí, aby se půda mohla natrvalo zakrýt betonem

a asfaltem. Ulice měst místo stromů a keřů lemují parkující automobily. Stejně tak plochy,

které zabírají parkoviště a garáže, by se mohly mnohem prospěšněji využít pro dětská

hřiště či zeleň parků. A navíc tím, jak dálnice čím dál hustěji křižují krajinu, klesá i hodno-

ta našich obydlí tím víc, čím blíže se dostává prach, hluk a jedovaté zplodiny k našim

oknům. Když člověk na přechodu na křižovatce čeká v řevu motorů a dýmu zplodin, až

mu signalizace na pár sekund povolí přejít na druhou stranu, přičemž musí bedlivě kon-

trolovat, zda odbočující auta skutečně zastaví, pak jen stěží uvěří tomu, že města byla

původně stavěna pro lidi. V roce 1995 u nás zahynulo při dopravních nehodách 1 386

lidí, přičemž zaznamenaných havárií bylo o 129% více než v roce 1980. Počet přejetých

koček, zajíců, ježků, žab a sražených ptáků se neuvádí. Slovy vášnivého řidiče: „Vždy) ta

srna neměla na cestě co dělat!“ Neptal se však, zda ta silnice má co dělat v lese.

Nejpřirozenějším přemisRováním v prostoru je bezesporu pěší chůze. Mnozí z nás

za den urazí po svých nohách jen několik desítek metrů: z bytu k výtahu, z výtahu do auta,

z auta k výtahu v práci a odtud ke svému pracovnímu stolu. Pokud máme možnost zvolit

trasu, která se alespoň místy vyhýbá hluku, prachu, nepořádku a automobilům, měli by-

chom zkusit do práce či do školy chodit pěšky. Zcela jistě tím uděláme něco dobrého

pro své zdraví.

Cyklistika je způsobem individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější

ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto budování cyklistic-

kých stezek městskou zelení z center na okraje měst. Oprávněné výhrady proti nevhodno-

sti cykloturistiky však mohou mít ochránci přírody ve velkoplošných i maloplošných chrá-

něných územích. Mají-li jejich argumenty ekologický podklad, musíme je respektovat

a nedožadujeme se možnosti rejdit na horském kole po Pradědu či na Boubíně.

Pokud daného cíle nemůžeme z různých důvodů dosáhnout pěšky ani na kole, pak

zcela jistě volíme hromadnou dopravu. Nejbezpečnější a k přírodě nejšetrnější je dopra-

va vlaková, jejíž síR v České republice patří zatím k nejhustším v Evropě. Stojí za to bojo-

vat o její zachování. Třeba tím, že kam to jde, jezdíme raději vlakem. Ve městech přirozeně

využíváme městské hromadné dopravy.

44

Letecká doprava je nejméně vhodným způsobem přepravy, protože je energeticky vel-

mi náročná. Při přeletu Atlantiku spotřebuje proudové letadlo asi 35 tun kyslíku a zároveň

sníží množství ozonu působením oxidů dusíku (zplodiny spalovacího procesu), které ho

rozkládají.

Měli bychom se více zamyslet nad naší závislostí na automobilech. Tím, že nasedneme

do auta, přispíváme ke skleníkovému efektu, ke kyselým dešRům, zvětšujeme riziko, že naši

spoluobčané (hlavně děti a starší lidé) onemocní vážnou chorobou, můžeme u nich vyvolat

��reakci nebo i rakovinu, podporujeme nepřímo také další výstavbu dálnic,

obchvatů a mimoúrovňových křižovatek, které mimo jiné zmenšují životní prostor našim dalším

spolubydlícím (nejen zvířatům), podporujeme čerpání neobnovitelných zdrojů. Proto, když

usedneme za volant automobilu, musíme k tomu mít dost pádný důvod. Pokud chceme ne-

mocnou babičku přepravit do nemocnice, jistě není nejvhodnější s ní čtyři hodiny čekat na

sanitku, prostě ji tam odvezeme autem. Obstály by však jiné naše důvody? Třeba, že je pro

nás pohodlnější jet do práce autem nebo do trafiky pro noviny?

Ovšem existují také řidiči „extrazávisláci“, kteří zdolávají autem i vzdálenosti kratší

než 300 metrů (a to i po trasách, kde např. souběžně s ucpanou vozovkou vede tramvajová

traR) s tím, že oni nemají čas a že se rozhodně nechtějí vracet na stromy. Tady už ovšem

nemůže být o pohodlí řeč, tím méně o úspoře času. Spíš je to otázka duševního zdraví,

hodná dobrého psychoanalytika.

45

Ani ten nejdražší a nejrychlejší automobil z nás nemůže udělat šRastné, úspěšné a per-

spektivní lidi, kterým svět leží u nohou. Na léčení našich slabostí a komplexů to není dob-

rá medicína.

A teS jen pro ty, kteří se zatím bez auta nedokáží obejít.

Nepoužíváme vozidlo na krátké vzdálenosti - studený motor spotřebuje o 40 % paliva

více než motor zahřátý na provozní teplotu, produkuje mnohem více škodlivin a více se

opotřebovává. Jezdíme přiměřenou rychlostí. Na volné silnici je optimální rychlost z hle-

diska bezpečnosti, spotřeby paliva i výfukových plynů asi 90 km.hod-1, na dálnici kolem

110 km.hod-1.

Spotřeba paliva je závislá také na správném nahuštění pneumatik, rychlosti jízdy, na tech-

nice jízdy. Snažíme se jezdit plynule (nikoliv způsobem „brzda - plyn“) a dbát doporučení

uváděných výrobcem.

Olejové filtry a filtry pohonných hmot, stejně jako všechny obaly, hadry, papíry a au-

tosoučástky znečištěné minerálními oleji, organickými rozpouštědly atd. patří mezi ��%��, také s nimi tak zacházíme (viz kapitola ODPADY). Z důvodu

ochrany životního prostředí by měly být všechny servisní práce včetně výměny olejů, kon-

zervování a mazání podvozků, mytí karoserií i motorů prováděny ve specializovaných fir-

mách, vybavených náležitou technikou včetně recyklace užitkové vody. Dnes už je možné

vybírat i podle toho, jak kde pamatují na šetrnost vůči životnímu prostředí.

Časté používání autokosmetiky je zcela zbytečné. I při ojedinělém čištění skvrn od as-

faltu, politurování a leštění karosérie musíme být opatrní. Pokud tuto údržbu považujeme

46

za nutnou, svěřujeme ji raději rovněž odborné firmě, stejně jako výměnu a doplňování

brzdové kapaliny, která je z hlediska životního prostředí rizikovou látkou, obdobně jako

vyjetý motorový a převodový olej.

Rozhodujeme-li se o způsobu vybudování příjezdové cesty ke garáži či do dvora na vlast-

ním pozemku, můžeme zvolit tzv. vegetační dlažbu, např. z betonových prefabrikátů nebo

z recyklovaného plastu. Výhodou takto zbudovaných ploch je jejich menší nákladnost i niž-

ší spotřeba materiálů, snadná možnost otevření určité části plochy podle vzniklé potřeby apod.

Vegetační dlažba je přírodě bližší a na pohled příjemnější než vyasfaltovaný chodník. Umož-

ňuje také plynulé vsakování srážkové vody, ale i jiných kapalin, což je ovšem důvodem k co

největší opatrnosti při nakládání s provozními tekutinami i čisticími prostředky.

Citliví buSme také tam, kde ještě zbyl kousek přírody. Neumývejme zde auto ani

bez autošamponu. Ušetříme tak naše těžce zkoušené vodstvo, do něhož bychom spláchli

nejen kousky bláta, ale s ním i všechno to, co nám kape z motoru. Dodržujme zákaz vjez-

du do lesa (vyplývá mj. i z lesního zákona), ale vyhýbejme se též parkování např. na lou-

kách. Respektujme doporučení o omezení vjezdu do horských středisek v době zimní se-

zóny. Nedožadujme se zajištění sjízdnosti na všech silnicích. Díky naší pohodlnosti půdy

kolem nich (a následně i rostliny) zbytečně trpí splachem solí z vozovky.


Zákon č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě (změna: 38/1995 Sb., 304/1997 Sb.)

Zákon č. 135/1961 Sb. o pozemních komunikacích (změna: 425/1990 Sb., 213/1993 Sb.,

134/1994 Sb.)

LITERATURA



Horwood Ltd. 1988.





Keller, J.: Až na dno blahobytu. Brno, Hnutí DUHA 1995.

Keller, J.: Naše cesta do prvohor. O povaze automobilové kultury. Praha, SLON 1998.



Moldan, B.: Životní prostředí - globální perspektiva. Praha, Karolinum 1995.

Sborník z dopravního semináře v Rybníku u Poběžovic, 7. - 9. 3. 1997. Alternativní trendy

dopravní politiky v ČR. Brno, Český a Slovenský dopravní klub 1997.



Tölgyessy, J., Piatrik, M.: Technológia vody, ovzdušia a tuhých odpadov. Bratislava, STU 1994.

Třebický, V.: Ekologická stopa. Sisyfos, č. 4, 2000.

Weizsäcker, E. U., Lovins, A. B., Lovinsová, L. H.: Faktor čtyři. MŽP ČR 1996.

47

48

49

„Není prostě možné, abychom dále vytvářeli větší a většímnožství odpadů, vypouštěli je do životního prostředí

a předstírali, že na tom nezáleží.“A. Gore, Země na misce vah

V České republice bylo v roce 1997 vyprodukováno přes 52 milionů tun odpadů nej-

různějšího původu (44,6% průmysl, 19,7% energetika (kromě �� od-

padu), 6,1% ��, 6,3% zemědělství a lesnictví, 0,3% dolování

a těžba, 22,9% ostatní odpad). Z toho bylo asi 6,7 tisíc tun (12,8%) ��%�� (tzn., že byl výbušný a/nebo hořlavý, ��, žíravý, …). Tento druh

odpadů se musí zpracovávat náročnými technologiemi (skládkování v kontejnerech, spa-

lování při vysokých teplotách, fyzikálně-chemické procesy vedoucí například k detoxikaci,

zabránění úniku škodlivin zpevněním odpadu do matrice - např. vytavení odpadu se

sklotvornými látkami). Ačkoliv nemůžeme o těchto odpadech říci, že se nás netýkají, nebo)

denně využíváme produktů například chemického průmyslu nebo svítíme díky elektřině,

přece jen nám budou bližší odpady komunální, které produkujeme sami, a můžeme více

ovlivnit jejich další osud. Za rok zanechá průměrný občan naší republiky za sebou neuvě-

řitelných 250-470 kg odpadů! To, že silně pokulháváme za obyvateli USA, nám však ne-

může být útěchou. Přes 90% komunálních odpadů skončí na skládce, kolem 6% se spálí

a zbylých pár procent připadne na �� a kompostování. Charakteristiky pro-

cesů skládkování a spalování uvádí tabulka 10.

Jak omezit vznik odpadů?O tom, kolik odpadů vyprodukujeme, rozhoduje náročnost našeho životního stylu. Je

třeba pomýšlet nejen na odpady přímé, které vyhodíme do popelnice, ale i na odpady ne-

přímé, se kterými nepřijdeme do styku a jejichž množství přesto svými spotřebitelskými

nároky ovlivňujeme. Při výrobě jakéhokoliv produktu, nemluvě o elektřině nebo pitné vodě,

vznikají odpady. Při výrobě osobního automobilu vznikne asi patnáct tun pevných odpadů

(ročně se vyrobí 35 milionů nových automobilů, tzn. 525 milionů tun pevných odpadů,

nepočítaje odpady kapalné). Spálení tří tun uhlí při výrobě elektřiny znamená patnáct tun

hlušiny a znečištěné vody a deset tun oxidu uhličitého, který unikne do ovzduší. Výrobou

novin vážících kolem půl kilogramu se vyprodukuje asi deset kilogramů odpadu, 10 gra-

mů zlata odpovídá asi 3,5 tunám hlušiny atd. Čím více budeme potřebovat různých věcí,

aR už nových mixerů, sedaček do obýváku, počítačů, ale i obyčejných údržbových pro-

středků (saponáty, barvy, laky atd.), což koresponduje nejen s naší náročností, ale i s veli-

kostí bytu či rodinného domu, tím více za sebou zanecháme odpadů. Platí to samozřejmě

i pro oděvy. Není přece nutné každou sezónu překopávat šatník. Jen stěží se však můžeme

uklidňovat tím, že my odpad přece třídíme nebo že se v dané výrobě určitě odpady recyk-

lují. Každá recyklace či nové využití druhotných surovin nejsou většinou levnou záležitos-

tí, ba naopak jsou mnohdy investičně i energeticky velmi náročné. Recyklace je sice důle-

žitá, ale v žádném případě není postačující. Neřeší problém sám o sobě, ale pouze částečně

#��

50

• nevratná ztráta surovin

• nelze skládkovat jakýkoliv odpad (např. kapalný, toxický)

• technické zabezpečení skládky - podkladové těsnící systémy proti úniku průsakových vod, zpracování

skládkových vod (po neutralizaci a ředění odtékají do čistírny odpadních vod, velké skládky mohou mít vlastní čistírnu), odplynění skládky, vyřešená 5(.8/7,9$&(• odpad na skládce částečně podléhá rozkladným procesům, dochází k uvolňování tzv. skládkového plynu (metan,

oxid uhličitý, dusík), možnost využití skládkového plynu

• rizika - uvolnění skládkového plynu (zamoření okolí pachovými (0,6(0, do vzdálenosti až 1 km od skládky,

snížení množství kyslíku v půdě - likvidace vegetace)• únik skládkových vod (možnost zamoření podzemních vod)

• nevratná ztráta surovin

• rychlý proces, redukce objemu na 5-30%, využití vzniklého tepla (tuhý komunální odpad však nemá příliš

velkou výhřevnost)• relativně vysoké investiční a provozní náklady

• produkce toxických sloučenin, jejichž koncentrace je nutné snížit pod úroveň emisních limitů. Děje se tak

pomocí třístupňového čištění spalin. Vybudování třetího stupně čištění spalin (likvidace polychlorovaných

dibenzo-p-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů) vyžaduje téměř stejné množství investic jako na výstavbu

celé spalovny (bez tohoto stupně čištění). Dále se musí zneškodnit vody z vypírky (2. stupeň čištění spalin) v čistírně odpadních vod.

• škvára a popel - obsah velkého množství 7ªn.»&+�.29·, nakládání jako s nebezpečným odpadem.

Při spálení 1 tuny odpadu se vyprodukuje přibližně 6 000 m3 spalin, po jejichž čištění zůstanou řádově jednotky

m3 odpadních vod a 0,25-0,4 tuny nespalitelných tuhých zbytků.

separace • u obyvatel - obvyklé ruční dotřiOování na jednoduchých linkách

- záleží na uvědomělosti občanů • na třídicí lince - na základě fyzikálních vlastností odpadu

(např. magnetický separátor na železo, třídění na rotačních sítech dle velikosti atd.).

- poruchovost, nízká účinnost, náročnost na údržbu.

O vytříděnou surovinu však nebývá velký zájem, nebo) její zpracování a druhotné využití není vždy ekonomicky

výhodné (viz tabulka 11).

eliminuje následky, neboR samozřejmě i při recyklaci vznikají odpady. Takže nejlepší odpad

je ten, který nevznikne.

Několik drobných rad: ChoSme na nákupy s vlastní taškou, která vydrží déle než re-

klamní igelitky, s vlastními sáčky na pečivo či zeleninu. Odmítejme u pokladen zcela zby-

tečné balení koupených věcí (například knih). Nekupujme zboží na jedno použití (papírové

ručníky, zapalovače, které nelze naplnit, baterie, které nelze nabít, hodinky s nevyměnitel-

nou baterií, fixy). I děti si rády přivyknou na nelakované dřevěné pastelky, mnohonásobně

využitelná inkoustová plnící pera s pístem, sešity a zápisníky z recyklovaného papíru, kte-

rý budou využívat z obou stran. Rozhodně není hanbou balit dárky (nejen ty vánoční) tak,

abychom obrázkový papír mohli využít ještě několikrát. Stejně tak lze vícekrát používat

i obálky, obzvláště ty velké.

Jistě se obejdeme bez tzv. osvěžovačů vzduchu. Lepší a zdravější je pořádně vyvětrat,

popř. zavěsit voničku z aromatických bylin. Insekticidní spreje hubící hmyz mají sice vy-

sokou účinnost, avšak �� orientovaný člověk docela dobře vystačí s plá-

cačkou na mouchy, průvanem, kytičkou z vratiče či s citróny špikovanými hřebíčkem, raj-

četem pěstovaným v květináči. A levandulí v plátěném pytlíku můžeme zase odpuzovat

moly z našeho šatníku.

Téměř třetinu domácích odpadů tvoří obaly zakoupeného zboží. Nejvhodnější je proto

kupovat zboží pokud možno ve vratných obalech. Například minerální vody se plní do

Tab. 10. Stručná charakteristika způsobů nakládání s komunálním odpadem

podle: Kuraš a kol., 1994; Tölgyessy, Piatrik, 1994; Moldan a kol., 1997; Červinka, 1999

Sep

ara

ce

a r

ecyk

lace

Spalo

ván

íS

kla

ád

ko

ván

í

51

lahví jak skleněných, tak plastových, které jsou nevratné, ale zákazník je musí stejně za-

platit. Z odborné studie Moniky Přibylové vyplývá, že skleněné láhve na čtyřicet použití

(při modelové přepravní vzdálenosti 300 km) zatěžují životní prostředí třikrát (pro dvacet

použití 2,6x) méně než PET láhve, bez ohledu na to, zda tyto plastové obaly skončí na

skládce, ve spalovně nebo se recyklují. Pokud voda ve vodovodním kohoutku není proka-

zatelně nekvalitní, ztrácí denní nakupování balených vod svůj smysl. Vždy, když je zboží

z reklamních důvodů baleno do několika obalů, snažíme se jich zbavit rovnou v obchodě

s poukazem na to, že jsme chtěli výrobek, a ne obal. Vyhýbejme se pokud možno potravi-

nám baleným v tetrapaku, neboR tento obal, složený z papíru, plastu a hliníkové folie, lze

recyklovat jen velmi komplikovaně. Ignorovat bychom měli i hliníkové plechovky (viz tab.

11) nebo alespoň důsledně dbát na jejich vrácení do recyklačního dvora. Na referátu život-

ního prostředí příslušného okresního nebo obecního úřadu můžeme zjistit, kde tzv. zlom-

kový hliník odebírají.

Jak využít odpad?Mnoho zdánlivého odpadu můžeme využít přímo v domácnosti a nebo předat tomu,

kdo jej může ještě využít (například - staré závěsy, koberce, nábytek apod.). Vyřazené duše

od velocipedu lze využít nastříháním na kolečka jako gumičky a gumy s všestranným pou-

žitím v domácnosti. Pytlíky a krabice od zboží můžeme mnohonásobně použít jako sáčky

na svačinu, obaly poštovních zásilek apod. Výtvarně zajímavě upravené krabice mohou

dobře posloužit i jako úložný prostor pro celou řadu věcí. Zachovalé oblečení, textil, boty,

sportovní náčiní (nebo i hračky) po dětech lze předat jiné rodině, která má menší děti, nebo

je prodat na burze, případně darovat bezdomovcům či uprchlíkům. Z vysloužilého oblečení

(kromě syntetických materiálů) si můžeme nechat utkat látkové koberce. Ruční tkalcovské

stavy se nacházejí v některých chráněných dílnách, ale i u soukromníků. Staré knihy mů-

žeme zanést do antikvariátu (třeba i zadarmo) nebo je darovat místní knihovně.

Kdo bydlí v rodinném domku, zejména na venkově, dobře ví, že mnoho odpadu mů-

žeme zapojit do přirozeného přírodního cyklu: suché pečivo, zbytky z kuchyně jako krmi-

vo pro králíky a také pro slepice, které nepohrdnou ani skořápkami od vajíček. Ostatní

biologický odpad včetně slupek od banánů, sáčků od čaje apod. můžeme s úspěchem kom-

postovat. Zamaštěný papír, který nelze recyklovat, je možno spálit, ale i kompostovat (viz

kapitola ZAHRADA). Lidé bydlící v činžovním či panelovém domě mají možnost navázat

kontakty s těmi, kteří chovají domácí zvířectvo, a alespoň suché pečivo, které se při dob-

rém uskladnění nekazí, čas od času předávat jim. Na trhu je k mání speciální kompostovací

koš, ve kterém lze vyrábět kompost i na balkoně! Provizorně toho můžeme dosáhnout

s pomocí žížal v malé kompostovací bedýnce. Kvalitní kompost uplatníme při přesazování

pokojových rostlin. A jistě se na nás nebude nikdo zlobit, když „domácím“ kompostem

přihnojíme stromy či keře v blízkém parku.

Jak odpad recyklovat?Spoustu odpadů lze recyklovat odevzdáním do sběrových středisek. Takto se odevzdá-

vá zejména papír (čistý, bez příměsí plastů, hliníkových folií apod.) a železo, což jsou mimo

jiné také víčka od limonád, víčka od výživy, krabičky od čajů, mnohé plechovky apod.

Kovové krabičky všech typů je vhodné otevřít na obou stranách a zploštit, aby nezabíraly

52

příliš mnoho objemu. Textil většinou sběrny vyžadují bez zipů, druků a knoflíků, někdy

zase nechtějí umělé tkaniny. Dále se odebírá hliník - krycí folie z některých jogurtů, salátů,

obaly od čokolády a sýrů, čisté hliníkové plechovky od nápojů, některé uzávěry od alko-

holických a nealkoholických nápojů, misky od potravin, prázdné krabičky od krémů a sa-

mozřejmě i hliníkové nádobí, příbory apod. Ne všechno, co se tváří jako hliník, jím ve

skutečnosti je. O původu materiálu se můžeme jednoduše přesvědčit. Pokud se daný před-

mět (např. obal) po zmáčknutí vrací do původního tvaru, nejedná se o hliník (např. obaly

od kávy a některých cukrovinek). Od železa jej lze snadno rozlišit pomocí magnetu - hliník

je nemagnetický.

Další možností, jak se ekologicky zbavit odpadu, je odevzdat jej do speciálních kon-

tejnerů. Nejrozšířenější jsou kontejnery na sklo, kde je vhodné třídit barevné od bílého

(v některých zemích třídí i zelené a hnědé láhve). A v některých obcích se najdou i kontej-

nery na plasty a textil.

Staré pračky, ledničky, myčky, televize, radia, počítače, pneumatiky atd. můžeme od-

vézt do sběrových dvorů. V mnohých obcích se tento druh odpadu sváží spolu s odpadem

nebezpečným (viz níže).

53

Co do popelnice v žádném případě nepatří?Barvy, laky, tmely, mořidla, lepidla a obaly se zbytky těchto látek, znečištěné piliny,

ztvrdlé štětce, ředidla, rozpouštědla, kyseliny, louhy, oleje (motorové i z kuchyně), maziva,

zaolejované hadry, tuky, vývojky, ustalovače, barviva, bělidla, inkousty, postřikové látky,

chladící a hydraulické kapaliny, zářivky. Z kosmetiky: tužidla, odlakovače, přelivy, barvy,

laky, krémy atd. Dále baterie akumulační i suché články, spojkové kotouče obsahující az-

best, dehet, antikorozivní prostředky, léky a zdravotnický materiál. Tyto složky komunální-

ho odpadu obsahují toxické sloučeniny nebo mají jiné nebezpečné vlastnosti, proto se

s nimi také zachází jako s nebezpečným odpadem. Podle zákona č. 125/1997 Sb. o odpa-

dech je obec povinna zajistit místo, kam občané mohou tento druh odpadů odkládat. Větši-

nou se tak děje několikrát do roka formou předem ohlášeného svozu z celé obce. Ve vět-

ších městech lze nebezpečný odpad odevzdat do sběrových dvorů. Léčiva s prošlou zá-

ruční dobou, nespotřebovaná nebo poškozená je podle zákona č. 79/1997 Sb. o léčivech

a o změnách a doplnění některých souvisících zákonů povinna převzít lékárna.

Co znamenají symboly uvedené na obalech?

jde o výrobcem doporučený způsob využití obalu nebo jeho recyklace

(v tomto případě vhodit do koše)

označení materiálů pro případnou recyklaci

označení pro jednorázové obaly ve Spolkové republice Německo, pro které má

jejich výrobce zajištěný sběr. V ČR je tato značka bez jakéhokoliv významu.

54

Na obalech můžeme také nalézt různá vyjádření typu „ekologický obal“ nebo „obal je

recyklovatelný“, „obal neškodí životnímu prostředí“. Jde o ničím nepodložená označení,

která nelze brát vážně.

Jak můžeme ve své obci ovlivnit způsob nakládání s odpady?Především tím, že nebudeme lhostejní k veřejnému dění, budeme se zajímat o činnost

obecního či městského úřadu, účastnit se veřejných zasedání zastupitelstva, dožadovat se

svých zákonných práv atd. Obec má totiž právo (podle zákona č. 125/1997 Sb. o odpadech)

stanovit obecně závaznou vyhláškou systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování

komunálních odpadů vznikajících na jejím území, včetně míst určených k odkládání odpadů.

Dobře míněné varováníPředevším na vesnicích se stále udržuje při životě takový veskrze „šetrný“ lidový zvyk,

podle kterého spálíme, co shoří, a zbytek vyvezeme někam za potok. Občan má sice právo

svůj odpad využít nebo zneškodnit, ale obec má také právo v souladu s obecně závaznou

vyhláškou požadovat prokázání, jakým způsobem občan se svým odpadem opravdu na-

kládá. Toto nakládání nesmí být v rozporu se zákonem o odpadech, se zákonem č. 309/

1991 Sb. o ochraně ovzduší před znečišRujícími látkami atd. Za neoprávněné zakládání sklád-

ky nebo odkládání odpadů mimo vyhrazená místa může být udělena pokuta až do výše

50 000 Kč (podle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích).

55

MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA

Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zne-

škodňování, 1989 (ČSFR 1991), viz Sdělení MZV č. 100/1994 Sb.


Zákon č. 125/1997 Sb. o odpadech (změna: 167/1998 Sb., 352/1999 Sb., 37/2000 Sb.)

Vyhláška MŽP č. 99/1992 Sb. o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro uklá-

dání odpadů v podzemních prostorách

Vyhláška MŽP č. 337/1997 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady (změna: 334/1999 Sb.)

Vyhláška MŽP č. 338/1997 Sb., obsahující katalog odpadů, která stanovuje další seznamy

odpadů

Vyhláška MŽP č. 339/1997 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

Vyhláška MŽP č. 340/1997 Sb., kterou se stanoví výše finanční rezervy na rekultivaci, za-

jištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu a podrobnosti jejího vytvá-

ření a užití

Zákon ČNR č. 311/1991 Sb. o státní správě v odpadovém hospodářství (ve znění zákonné-

ho opatření ČNR č. 349/1992 Sb. a zákona ČNR č. 466/1992 Sb. a 300/1995 Sb.)

Zákon ČNR č. 62/1992 Sb. o poplatcích za uložení odpadů (změna: 41/1995 Sb.)

Opatření FV ŽP ze dne 1. 8. 1991 Sb., kterým se vyhlašuje Kategorizace a katalog odpadů,

částka 69/1991 Sb.

Vyhláška MŽP č. 401/1991 Sb. o programech odpadového hospodářství

Nařízení vlády ČR č. 521/1991 Sb. o vedení evidence odpadů

Metodický návod HEM - 300 - 27.7.93 k hodnocení zdraví nebezpečných odpadů

Zákon č. 79/1997 Sb. o léčivech

LITERATURA

Braun, Ch.: Odpad. Wien, ARGE - Umwelterziehung 1992.

Burešová, K. a kol.: Odpady - problém nás všech. Brno, EkoCentrum 1995.


Drobník, J., Škoda, L., Damohorský, M.: Zákon o odpadech a předpisy související - Záko-

ny s poznámkami, 1. vydání. Praha, C. H. Beck 1997.


Chmielewská, E.: Odpady. Bratislava, RILMEX, spol. s r. o. 1997.

Kolektiv.: Odpady naše vizitka. Recyklační skupina Praha 1995.

Kolektiv: Co značí ekoznačky? Leták Hnutí DUHA.

Kuraš, M. a kol.: Odpady, jejich využívání a zneškodňování, Praha, VŠCHT 1994.


Moldan, B a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha, Karolinum 1997.

Přibylová, M.: Skleněné a PET láhve na minerální vody: posuzování životního cyklu. Olo-

mouc, Hnutí DUHA 2000.


Tölgyessy, J., Piatrik, M.: Technológia vody, ovzdušia a tuhých odpadov. Bratislava, STU

1994.

Weizsäcker, E. U., Lovins, A. B., Lovinsová, L. H.: Faktor čtyři. MŽP ČR 1996.

58

59

„Potulný sadař už jen v čerstvě dokončeném sklípku přerovnává dary podzimua celý nedočkavý zkouší, kdy už konečně dojdou první zimní hrušky a jablka.V komoře ještě svítí patizony a dýně, zelí pomalu dobublává v sudě ve světnici,

povidla stojí vyrovnána na policích.Ano, tak nějak vypadá dostatekna samém sklonku podzimu.“

O. Simon, Potulný sadař

V důsledku své polohy mezi různými biogeografickými oblastmi je Česká republika

bohatá na rozmanité �� (lesy, rybníky, louky, stepi atd.). Dotýkají se zde

oblasti Panonská, Hercynská i Karpatská. Druhové bohatství vyšších rostlin a obratlovců

je překvapivě vysoké (vyšší než ve srovnatelných oblastech na Pyrenejském nebo Skandi-

návském poloostrově). Česká republika zaujímá pouze 0,76% celkové rozlohy Evropy, ale

žije zde 35% z celkového počtu 1 278 druhů evropských obratlovců. Biologický potenciál

České republiky je poměrně vysoký, z čehož také vyplývá vysoký stupeň odpovědnosti naší

země za zachování evropské (i světové) �� . Zatímco maloplošná chráně-

ná území zahrnují sotva 1% z celkové rozlohy České republiky, zahrady zabírají více než

2%, většinu z toho tvoří soukromé zahrady a zahrádky. Majitelé těchto pozemků tedy mo-

hou ovlivnit jednu padesátinu území. Zahrada může sloužit mimo jiné ke zkoumání různé

míry lidských zásahů do přírodních dějů.

V přírodě najdeme celou řadu příkladů vzájemných závislostí různých organismů. Kaž-

dá změna, která ovlivní jeden druh, může mít výrazný vliv i na jiné živočichy a rostliny

v okolí. Nejlépe to můžeme vysvětlit na příkladu koček, myšic, čmeláků a jetele, jak ho

popsal před více než sto lety známý přírodovědec Charles Darwin. Kočky na louce loví

myšice (hlodavec větší než myš), myšice často napadají hnízda čmeláků (odborně řečeno

jsou �� čmeláků ) a živí se jejich larvami. Čmeláci jsou téměř výhradními

opylovači jetele. Pokud by najednou zmizely všechny kočky, přemnožily by se myšice, které

by nikdo nelovil. Více myšic spotřebuje více larev, takže by brzy ubylo čmeláků. V důsledku

vymizení koček bude jetel tvořit méně semen a stane se vzácnějším.

Skutečný život na zemědělsky využívané půdě, na louce, na zahradě je mnohem složi-

tější než uvedený příklad, ale vazby řídící životy organismů jsou reálné. Zahrada je vlast-

ně takový malý ekosystém v našich rukou. Základem jeho fungování je samozřejmě slu-

neční energie.

Zelené barvivo (chlorofyl), které je obsaženo uvnitř rostlinných buněk v drobounkých

útvarech, nazývaných chloroplasty, pomáhá zachycovat světelnou energii a proměňovat ji

na energii chemickou. Rostlina zároveň pohlcuje ze vzduchu oxid uhličitý a ze země přijí-

má ve vodě rozpuštěné anorganické látky. Výsledkem následného chemického procesu je

cukr a vedlejším produktem kyslík. Mnoho živočichů se živí spásáním rostlin. Přeměňují

energii, kterou získávají rostliny ze slunce, ve svalovinu a další tkáně svého těla (např.

tuk). Tím poskytují potravu pro další živočichy, kteří se živí lovem (predátoři). Na vrcholu

� �� "�� jsou vrcholoví predátoři a patří tam také člověk, i když je

spíše všežravec a napojuje se na potravní řetězce ve všech úrovních. Odumřelou organic-

kou hmotu ve všech ekosystémech rozkládají takzvaní �� neboli roz-

$� ��

60

kladači. Jsou to nejrůznější organismy jako žížaly, houby, bakterie, plísně a další. Na za-

hradě je místem hromadného výskytu těchto organismů hlavně kompost. Bez rozkladačů

by se planeta brzy zahltila obrovským množstvím vyprodukované biomasy.

Každý organismus zaujímá ve svém prostředí určité postavení. Tak jako člověk má

svoje bydliště a svoje zaměstnaní, tak i každý druh v přírodě má svoje bydliště a zaměst-

nání, kterému říkáme ��. Tak například niku slepýše na zahradě lze popsat takto:

bydlí v kompostu, živí se slimáky a žížalami, stává se potravou užovkám. Pokud by ze za-

hrady vymizel, zůstala by jeho nika na čas prázdná, než by se o ni podělili jiní živočichové

(ještěrky, rejsci, ptáci).

I když lidé zničili mnohé části původní přírody, vytvořili zároveň nové prostředí

pro různé druhy rostlin a živočichů. Některé druhy provázejí člověka a nacházejí svůj

domov i uprostřed měst. Když lidé začali ve střední a severní Evropě mýtit lesy, aby mohli

pěstovat zemědělské plodiny, rozšířily se na obnaženou půdu některé rostliny, např. kopři-

vy, merlík, lopuch, pýr a š)ovík. Rostliny byly následovány zvířaty. Asi nejtypičtějším pří-

kladem vztahu člověka a živočicha je vlaštovka. Původně tento druh zřejmě obýval skalní

útesy, možná i jeskyně. V současné době sídlí takřka výhradně na lidských stavbách,

na domech, ve chlévech. Dnes u nás nenajdete hnízdo vlaštovky mimo lidská sídla. Po-

dobně čáp bílý - dříve hnízdil v koloniích na březích velkých řek. Dnes najdeme pár hníz-

diš) podél řeky Moravy u nás a v Rakousku. Jinak čápi hnízdí na lidských stavbách (komí-

ny, sloupy, střechy). Podobně je tomu u celé skupiny netopýrů. Před příchodem člověka

do krajiny sídlili tito tvorové zřejmě především v jeskyních, skalních štěrbinách a dutých

stromech. Lidská díla se však brzy pro ně stala vhodnějším útočištěm, a to i tak zvláštní

výtvory jako štoly, vinné sklepy, pěchotní bunkry, věže kostelů, půdy a podobně. Dnes se

u nás převážná většina druhů netopýrů orientuje na lidské stavby spíše než na své přiro-

zené prostředí.

Člověk, a) se mu to líbí nebo ne, vstupuje s většinou biologických druhů do klasických

vazeb jako jsou symbióza (spolupráce), kompetice (soutěžení), predace (kořistnictví) nebo

parazitismus (cizopasnictví). Tyto vztahy vypátráme také mezi mnoha druhy, které žijí

na zahrádce, a) už je tam vysazujeme, anebo přišly samy. Sledováním a využíváním těchto

vazeb můžeme vhodným způsobem ovlivňovat děje na zahrádce. Tak například nepřítel

(parazit, predátor) našeho nepřítele je náš přítel (snižuje početnost nežádoucího druhu).

Člověk je zvyklý zvířata rozlišovat na škodlivá a užitečná, na dobrá a špatná. Příroda

takové kategorie nezná. Škodlivost a užitečnost jsou kategorie ekonomické, dobrý a špatný

jsou kategorie morální či pohádkové. Příroda je mimo tato kritéria, nebo) každý organis-

mus má své postavení, něčím se živí a někomu je potravou. A to i na naší zahrádce.

Půda jako živý organismusIdeálem moudrého zahrádkáře není pohádková řepa veliká převeliká, ale zelenina a ovoce

bez škodlivin, které se dají dobře skladovat a obsahují všechny životně důležité látky. Aby-

chom takové ovoce a zeleninu vypěstovali, potřebujeme především zdravou půdu. Na naší

zahrádce máme velkou šanci vrátit půdě její původní rovnováhu. Bude to stát určité úsilí,

ale nezoufejme, nebudeme na to sami. Našimi nejpočetnějšími pomocníky jsou neviditelné

půdní mikroorganismy. Ke svému životu potřebují dostatek organické hmoty, proto neu-

stále kompostujeme všechny organické odpady ze zahrady i z domácnosti a hnojíme vý-

61

hradně kompostem nebo zeleným hnojením. I hnůj je lépe napřed kompostovat a nehnojit

jím přímo, aby nedocházelo k prudké změně půdní #� reakce. Kompostovat lze rovněž

opadané listí, dokonce i z ořešáku (tleje sice pomaleji, ale dává kvalitní kompost bohatý

na minerály), ještě lepší je však ponechat je ležet na záhonech, kde před nastávající zimou

vytváří nejpřirozenější půdní kryt. Podzimní pálení listí ze zdravých stromů není výhodou,

jen zbytečně obtěžuje sousedy dráždivým dýmem. Jen pro úplnost uvádíme snad už noto-

ricky známou skutečnost, že jarní vypalování trávy je nesmyslný a zbytečný hazard, kte-

rý zabíjí živočichy, rostliny i mikroorganismy za současného obrovského rizika požáru

(viz též kapitola OVZDUŠÍ). Stařina je výborným ��%�� materiálem, hodí se

i na podestýlku pro domácí zvířata i do kompostu. Dobře kompostovatelný je také dřevěný

popel. Popel z uhlí a briket se však vzhledem ke zvýšenému obsahu škodlivin do kompos-

tu nehodí. Kompostovat můžeme i papír, podrcené dřevo a kůru, zmoklé seno, slámu, sáč-

ky čajů, ale vždy máme na paměti dobré promíchání i provzdušnění vrstev a přidávání

hotového kompostu k zaočkování mikroorganismy. Protože už od malička víme, že slunce

je nepřítelem mikrobů, zakládáme kompost pod ochranou keřů nebo stromů. Osvědčily se

hlavně černý bez a ořešák. Ořešák přirozeným způsobem odpuzuje hmyz a černý bez ne-

voní hlodavcům, což je čeládka na kompostu často se vyskytující.

Půdu nenecháváme pokud možno nikdy dlouho nechráněnou. Pokud není pokryta plo-

dinami, její povrch mulčujeme nebo oséváme rostlinami na zelené hnojení. Velmi se osvěd-

čily jeteloviny nebo jiné vikvovité rostliny, které pomocí hlízkových bakterií umí vázat du-

sík ze vzduchu.

Půdu zbytečně neobracíme ani nezaléváme, vláhu v ní udržujeme mulčováním, popř.

kypřením svrchní vrstvy. Pokud je to nutné, volíme raději jedno vydatné zalití než každo-

denní kropení. Zaléváme vždy odstátou vodou, nejlépe dešRovou z vlastní střechy. Ostrý

proud studené vodovodní vody z hadice může být pro rostliny i pro půdní mikroorga-

nismy šokem, nehledě na obsah nežádoucího chloru apod. Můžeme využít i soustavy za-

vlažovacích příkopů nebo ušetřit mnoho vody zaléváním přímo ke kořenům zakopanou

hadicí s otvory nebo pomocí PET lahví.

Jiní vydatní pomocníciDalšími málo viditelnými, ale o to potřebnějšími pomocnicemi jsou žížaly. Nejen svou

schopností půdu prokypřovat, ale hlavně vytvářením ideální půdní struktury s neutrální

půdní pH reakcí. Jejich výskyt podpoříme mulčováním záhonů posekanou trávou. Žížalám

nejlépe vyhovuje, je-li kompost mírně vlhký. Jejich oblíbenou pochoutkou je údajně kávo-

vá sedlina, ale smlsnou si rády i na kartonech.

I když to na první pohled zní trochu divně, velkými pomocníky jsou i plevele. Ty

hluboko kořenící provzdušňují půdu a vynášejí na povrch živiny. Jejich listy zastiňují půdu

a poslouží nejen jako materiál do kompostu, ale i k mulčování. Plevelům tedy vůbec není

nutno vyhlašovat válku. Mnohé z nich (např. pampeliška, bršlice kozí noha, kokoška pas-

tuší tobolka, merlík, lebeda) mají velmi zdravé a chutné listy a mohou nám posloužit

k přípravě salátů, polévek a příkrmů nebo svými léčivými vlastnostmi pomoci překonat

zdravotní problémy. O přebytky se můžeme podělit i s domácími zvířaty - je to vlastně

taková úroda navíc. Stačí je průběžně udržovat pod kontrolou, aby nekonkurovaly pěsto-

vaným plodinám. Přehnaná péče o travnaté plochy také nemá smysl, neboR zdravější je

62

trávník plný plevelů než plný jedů. Ostatně kousek květnaté louky je pro lidskou psychiku

určitě příznivější než nudně dokonalý anglický trávník.

Kam co nasadit a co by nemělo na zahrádce chybětJednostrannému vyčerpávání půdy nejlépe zabráníme velkou rozmanitostí pěstovaných

plodin, proto se nebojme pestrosti ani experimentování. Společenství rostlin, které si vzá-

jemně nekonkurují, lépe využívá prostor i živiny v půdě a dokonce lépe čelí škůdcům

i chorobám. Proto vysazujeme třeba celer a rajčata vedle košRálovin. Často se uvádí i vzá-

jemné ochranné působení mrkve a cibule. Cibule chrání mrkev před pochmurnatkou a mr-

kev zase cibuli před květilkou. V této kombinaci je však lépe cibuli nechat jen na okrajo-

vých řádcích, mezi mrkví by mohla obtížně vyzrávat. Osvědčených kombinací bylo popsá-

no mnoho (viz tabulky 13 a 14), nejlépe je sázet rostliny zároveň na několik míst na zahra-

63

dě. Tak snadno poznáme, které místo jim nejlépe svědčí. Jen je třeba dát pozor na rostliny,

které trpí stejnými chorobami, například rajčata vedle brambor by mohla být náchylnější

k plísni bramborové. Na zahradě mají místo i aromatické a léčivé rostliny, které často svý-

mi éterickými oleji odpuzují škůdce i mravence a naopak vonnými květy lákají včelí po-

mocnice. Navíc se většina pěstovaných druhů stane i skutečnou ozdobou naší zahrádky,

jako například divizna velkokvětá. Možná bychom na zahradě našli i nějaký ten kousek

pro malou školku divoce rostoucích dřevin, které můžeme vysazovat zpět do přírody, kam

je zapotřebí (např. větrolamy, remízky). Můžeme je vypěstovat z nasbíraných semen či ze

semenáčků, které by na svém původním stanovišti byly odsouzeny k zániku (např. v pří-

kopě u cesty, na staveništi).

64

Další nepostradatelní pomocníciŽiváčkům, kteří nám pomáhají s udržením škůdců pod kontrolou, necháme nebo vy-

tvoříme na zahradě kousíček „divočiny“, kde je nikdo nebude rušit, případně jim zajistíme

i dobré bydlení. Ideální jsou proto živé ploty. I staré zídky osázené suchomilnými rostlina-

mi jsou mnohem lepší než nový drátěný plot. Zdi budov necháme bez obav obrůstat popí-

navými dřevinami.

Ptákům kromě budek a zimního přikrmování na krmítku vyrobíme i mělké napajedlo,

aby nemuseli hasit žízeň ozobáváním pupenů a plodů. K hnízdění jim bude vyhovovat

i starý doupný strom. Malí opeřenci se nám odvděčí nejen krásným zpěvem za svítání,

ale i svou neúnavností při sběru hmyzu. Taková sýkora koňadra za den nasbírá na 50 g

různého hmyzu, teoreticky by mohlo jít až o 5 000 jedinců. Neméně usilovný je i střízlík

(20 g za den, sám váží pouhých 10 g) nebo špaček (140 g za den). A což teprve, když

krmí hladová mláSata? Také pro netopýry můžeme vyrobit jednoduchou budku, se kterou

vám poradí v Českém svazu ochránců přírody. Tihle tiší a nenápadní tvorečkové dokážou

spořádat veliké množství nočních motýlků, parazitujících na ovocných dřevinách apod.

Ježkům zase přijde vhod hromada větví a listí; pokud ji proložíme kartony a umístíme

na vyhřáté místo, usadí se tam rády i užovky, slepýši nebo ještěrky. Těm vyhovují i ka-

menné zídky se spárami, a meze, podobně jako čmelákům. Škvoři zase ocení malý dome-

ček ze zavěšeného květináče, ve kterém je lehce přeneseme právě na místo, kde jsou nejvíc

potřeba. Škvoří totiž likvidují mšice stejně dobře jako to dělají slunéčka, i když se s nimi

neprávem spojují všeliké nesmyslné předsudky. I malé zahradní jezírko vytvoří životní pod-

mínky pro mnoho druhů rostlin a živočichů, zejména hmyzožravých obojživelníků, jejichž

výskyt je pro každou zahrádku pravým požehnáním. Pro zbudování jezírka jsou nejvhod-

nější stinná místa, kde se nejdéle drží vlhko. Jezírko může sloužit také pro zadržování deš-

Rové vody, zlepší mikroklima a dodá naší zahrádce i zvláštní půvab. Pro užovky si může-

me založit „hadník“. Je to v podstatě kompost, jehož hlavní náplň tvoří větve a větvičky

65

66

nařezané na kusy. Boční stěny hadníku je třeba zhotovit ze starých latěk, vzdálených od se-

be alespoň tři centimetry.

Mšice hubí nejen jejich přirození nepřátelé (škvoři, slunéčka), ale i postřiky silnějších

výluhů z kopřiv, ořechového listí, přesličky nebo reveně rebarbory. Postřik provádíme oby-

čejnou malířskou štětkou. Na mšice platí také poprašování napadených rostlin jemným dře-

věným popelem.

I bez zahrádek můžeme být zahrádkářiNejsme-li šRastnými majiteli zahrady, nemusíme zoufat. I balkóny a okna obyčejného

sídlištního bytu lze poměrně snadno změnit v malé truhlíkové zahrádky plné nejen květin,

ale i zeleniny, jahod nebo bylinek. K lepšímu využití prostoru přispějí i popínavé a převislé

rostliny. Stačí dobrý truhlík, zemina, pár sazenic, pravidelná zálivka a okna se zazelenají

k potěše naší i všech kolemjdoucích. Trochu náročnější (hlavně na provedení náležité izo-

lace) je založení tzv. zelené střechy, která se v poslední době stává sympatickou módou.

NestySme se prožívat radost nad objevováním přirozených zákonitostí přírody, buSme

častěji jen pokornými pomocníky a pozorovateli, ne vládci, kteří prosazují svoji vůli. Nau-

číme-li se s přírodou spolupracovat při respektování přírodních zákonů, ušetříme si mnoho

dřiny. Více se o tom dozvíte v publikacích, zabývajících se biozahradou nebo permakultu-

rou. Autoři v nich mimo jiné učí, jak vytvořit zahradu, která by s naším minimálním úsilím

poskytla maximální užitek.


Zákon č. 147/1996 Sb. o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů

Zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech a pomocných půdních látkách

Vyhláška č. 84/1997 Sb., kterou se provádí registrace přípravků na ochranu rostlin (změna:

120/1999 Sb.)

LITERATURA

Brunsová, S., Stammer, J.: Dědeček si věděl rady (Zahrádka bez chemie). Praha, Granit 1992.

Brunsová, S.: Co dědeček ještě věděl (Zahrádka bez chemie). Praha, Granit 1992.

Dmitrijev, J.: Ptáci, známí i neznámí, lovení, chránění. Praha, Lidové nakladatelství 1991.

Harisson, J. B.: Úroda bez chemie. Bratislava, Archa 1991.

Kalabus, J. a kol.: Zahrádka bez chemie. Praha, Mze a ČSOP 1995.

Kliková, G.: Biozahrada. Praha, Brázda 1992.

Mollison, B., Slay, R. M.: Úvod do permakultury, Revúca 1999.

Pížl, J.: Rok v biozahrádke. Bratislava 1991.

Sartoriusová, G.: Rostliny si pomáhají. Praha, Granit 1993.

Simon, O.: Potulný sadař. V jablku. Sedmá generace, č. 11, roč. VIII., 1999.

Tabach, A.: Biozahrada - zahrada bez chemie. Praha 1991.

67

68

69

„Jednoho dne moje mokřisko, prolezlé kanály a odvodněné,bude v zapomenutí ležet pod obilným polem,

tak jako dnešek a zítřek bude ležet pod příkrovem let.“A. Leopold, Obrázky z chatrče

V Evropě se člověk poprvé pokusil vymanit z přirozených přírodních cyklů asi

před 12 000 lety. Z lovce-sběrače se stal pěstitel-chovatel, který postupně stále více ovliv-

ňoval tvář krajiny, v níž žil. Na úkor původních �� vytvářel ekosystémy no-

vé, které bychom mohli označit za ekologicky stabilní s velkým druhovým bohatstvím, kte-

ré však s nástupem průmyslové revoluce (střední Evropa, 18., 19. století) začalo postupně

klesat. Ovšem koncem 19. století žilo na Zemi pouze 1,5 miliardy lidí. S rostoucím počtem

obyvatel a novými chemicko-technologickými možnostmi se nutně musel změnit

i způsob získávání potravin.

Po 2. světové válce se díky umělým hnojivům, ��, nově šlechtěným

odrůdám a strojnímu způsobu obdělávání půdy významně zvýšila zemědělská produkce.

Mince má však i druhou, méně radostnou stranu. Rostliny nedokáží umělá hnojiva vy-

užít více než z jedné poloviny (v roce 1987 bylo v ČR spotřebováno 224,4 kg živin NPK

(dusík, fosfor, draslík) v průmyslových hnojivech na hektar zemědělské půdy, v roce 1997

76,9 kg.ha-1). Z přebytku dusíku a fosforu v půdách, podzemních a povrchových vodách,

ale v důsledku i v mořích dochází k jejich �� a u půd, které sousedí

s intenzivně obhospodařovanými poli, i k extrémnímu snížení druhové rozmanitosti. S hno-

jivy se do půd zanášejí "$��. Také velká část pesticidů skončí nevyužita v pro-

středí (až neuvěřitelných 99%; ročně se ve světě aplikuje 2,5 milionu tun pesticidů(!);

v ČR bylo v roce 1997 použito asi 3,9 tisíc tun pesticidů). Velmi závažný je osud pesticidů

typu DDT, hexachlorcyklohexanu, hexachlorbenzenu, aldrinu apod. Tyto sloučeniny totiž

v životním prostředí degradují (např. chemicky, biologicky) jen velmi pozvolna, přičemž

produkty degradace bývají obvykle ��% "�! a mají tendenci se kumulovat v �� "��. Jako příklad nám může posloužit insekticid DDT. Díky dlouho-

letému používání se dnes v biosféře nachází asi 500 000 tun této chemikálie, která se

během migrace v potravním řetězci může zakoncentrovat až desetmilionkrát. Ve značné

nevýhodě jsou samozřejmě vrcholoví �� jako sokol, orel, liška či jezevec,

jejichž úbytek byl, díky snížené schopnosti reprodukce zapříčiněné právě DDT, pozorován

v severovýchodní oblasti USA a v Anglii. Ačkoliv bylo DDT v Československu zakázáno

v roce 1975, ještě dnes je ho možné najít prakticky ve všech potravinách. Ani zavedení

nových odrůd hospodářských plodin není bez problémů. Zvýšily se tím sice výnosy, ale

na druhé straně si tyto odrůdy vyžadují více závlah, umělých hnojiv a pesticidů. A nelze

ani opominout skutečnost, že se tím zmenšuje �� kulturních rostlin.

V posledních letech se začínají rozšiřovat zemědělské plochy, na nichž jsou pěstovány

geneticky modifikované (transgenní) plodiny. Za účelem získání nových vlastností se orga-

nismům pozměňují jejich genetické výbavy vložením nového ��. Lze tak například

získat rajčata s prodlouženou trvanlivostí nebo řepu, jejíž kořeny při sklizni zadržují méně

%� ��

70

hlíny než jiné odrůdy. Genovou modifikací však byly získány i rostliny, jejichž semena jsou

sterilní. V jiných případech semena sice vyklíčí, ale až po ošetření speciální aktivační lát-

kou. Zemědělci jsou zjevně manipulováni firmami, prodávajícími jak transgenní semena,

tak aktivační prostředky. Na trhu se objevily také transgenní plodiny se zvýšenou odolností

vůči herbicidům, což nutně povede k větší chemizaci prostředí. Známým příkladem je her-

bicid RoundUp od firmy Monsanto, která genovými modifikacemi pozměnila některé plo-

diny tak, aby byly vůči němu resistentní. Jsou nazývány RoundUp Ready, tedy připravené

na RoundUp. A) už jsou transgenní rostliny pěstovány ve snaze zlepšit jejich vlastnosti

ku prospěchu člověka nebo pouze pro zisk dodavatelské firmy, jsou všechny zahaleny mnoha

otazníky. Pokud odhlédneme od etických otázek hledání hranice pro člověka nepřekročitel-

né, pak se nabízí otázka: jaký to bude mít v budoucnosti vliv na životní prostředí? Geny

působí komplexně v závislosti na genech ostatních i na prostředí, mohou se měnit během

vývoje organismu a přenášet mezi různými druhy. Chování genů je velmi komplikované

a jen stěží lze říci, co metody genových modifikací s sebou přinesou. Vra)me se ještě jed-

nou k DDT. Švýcarský chemik Paul Müller získal v roce 1948 za jeho objev Nobelovu

cenu. Tento insekticid pomohl snížit výskyt epidemií a zachránil tak život milionům lidí.

Daň, kterou si vybral v podobě zhroucených ekosystémů, budou však muset splácet ještě

příští generace. Člověk by neměl ztrácet pamě).

Nadměrné využívání zemědělské půdy vede k její degradaci. V suchých oblastech (např.

v Africe) dochází k přeměně úrodných půd v pouště (�� ). Přes 60%

všech půd na Zemi je ohroženo vodní ��. Kromě plošného odlesňování se na ní

podílí především nadměrné využívání pastvin a nevhodně zvolené zemědělské postupy.

Na snižování úrodnosti půd se podílí také degradace chemická. Jedná se o snižování

organické hmoty, obsažené v půdě, jehož důsledkem je změna struktury půd, snížená

�� vody a eroze. Dále půdu znehodnocuje zasolování, jež je důsledkem chybné-

ho zavodňování. Pro zavlažování se totiž často používá voda s vysokým obsahem solí,

které po odpaření vody v půdě zůstávají. Mezi další příčiny chemické degradace půd patří

přítomnost cizorodých chemických látek. Důsledkem ��!& je překysele-

ní půd, které zabírají až 40% rozlohy veškeré orné půdy na Zemi. Půdy mohou být konta-

minované těžkými kovy, pocházejícími ze zbytků agrochemikálií. Jejich zvýšený obsah, stejně

jako u hliníku, také může souviset s kyselými dešti. V České republice je 42% půd ohrože-

no vodní erozí a 12% půd erozí větrnou.

Zemědělství ovlivňuje životní prostředí �� oxidu uhličitého, metanu, oxidů du-

síku, které se z jedné pětiny podílí na �� a produkuje také ne-

zanedbatelné množství odpadů. V ČR (1997) činil odpad ze zemědělství a lesnictví asi 6%

(3 288 000 tun) z celkového množství odpadů. Obzvláště nebezpečné jsou odpady z mo-

ření osiv (rtu)), zbytky anorganických agrochemikálií a zbytky organických pesticidů.

Problémové je také využití hovězí a prasečí kejdy a slepičího trusu z bezstelivových

provozů. Protože obsahují malý podíl sušiny, je jejich hnojivá účinnost minimální a musí

se poměrně náročně zpracovávat.

Alternativou k intenzivnímu hospodaření je tzv. ekologické zemědělství. Tento způ-

sob hospodaření směřuje k udržení a zlepšení dlouhodobé úrodnosti půd. Nejsou v něm

povoleny monokultury, pěstování geneticky modifikovaných odrůd, používání herbicidů

71

a syntetických minerálních hnojiv. Vegetační kryt se udržuje co nejdéle (pokud možno

i přes zimu). Ekologičtí farmáři pečují také o meze, remízky, břehové porosty vodotečí

a nádrží a jiné ekologicky stabilizující prvky v krajině. Ustájení hospodářských zvířat musí

odpovídat jejich fyziologickým a etologickým potřebám, což znamená například dosta-

tek prostoru pro ležení i odpočinek s podestýlkou z přírodních materiálů, dále dostatek

volného pohybu včetně pastvy, ochranu před extrémními vlivy počasí. Jsou zakázány kle-

cové chovy, trvalé vazné ustájení skotu, trvalé ustájení zvířat v uzavřeném prostoru

bez možnosti výběhu nebo pastvy, dále stimulátory růstu, syntetické zchutňovače krmiv,

konzervační látky, přidávání močoviny do krmiv, hormonální stimulace říje a přenos

embryí. Nemocem zvířat se předchází prevencí, homeopatické a naturopatické způsoby

léčby se upřednostňují před konvenčními způsoby, kterých se využívá v případech nevy-

hnutelnosti, přičemž se prodlužuje ochranná lhůta, udávaná výrobcem léčiva na dvojná-

sobek. Při úpravě potravin je zakázáno používat iontových měničů, bělení, chemikálií, hyd-

rogenací, syntetických hormonů, ozařování a mikrovlnného ohřevu, barviv, aromatických

látek a sladidel syntetického původu. Tento způsob hospodaření je k přírodě šetrnější

a udržitelnější.

Ceny potravin z intenzívního zemědělství jsou nižší než u bioproduktů, protože se

do nich nezapočítává například cena půdy, která je každoročně vinou eroze splavena

do řek (viz �� ). Cílem ekozemědělců je naopak erozi předcházet. A tak se

náklady na snižování degradace půdy pochopitelně promítnou i do cen nabízených pro-

duktů.

V roce 1990 u nás ekologicky hospodařily pouze tři subjekty na ploše 480 ha, v roce

1997 jich bylo už 211 a plocha obdělávané půdy se zvýšila na 20 238 ha. Z celkové výmě-

ry zemědělské půdy se však jedná pouze o 0,47%. Máme-li možnost, najděme si svého

biozemědělce! (viz přílohy tab. 1)

označení certifikovaných bioproduktů v České republice

potraviny mohou být opatřeny také logem svazu, kterého je vý-

robce bioproduktu členem

Dříve, než zasedneme k prostřenému stolu, bychom se měli ptát: odkud potravina po-

chází, jakým způsobem byla získána, jaký vliv by mohla mít na naše zdraví a v neposlední

řadě - k čemu svým jednáním přispíváme.

72

Ačkoli se v České republice rodí mnoho druhů ovoce (viz tabulka 16), u spotřebitelů

spíše roste obliba cizokrajných plodin, které ještě nezralé musí překonat velkou vzdále-

nost lodí po moři a dlouhé kilometry kamionem po dálnici. Dozrávají až ve skladu v etyle-

nové atmosféře. Pro představu: banány se dovážejí z Kostariky, Kolumbie, pomeranče

z Argentiny, Španělska, Řecka, mandarinky ze Španělska, Itálie, citrony z Řecka, Turecka,

ananas z Paraguaye, grapefruity ze Španělska, mango a papája z Brazílie, kiwi z Nového

Zélandu, Itálie a některé druhy jablek se dovážejí z Itálie, Holandska. Pokud v zimním

období najdeme na pultech čerstvá rajčata nebo papriku, pak si můžeme být jisti, že ne-

jsou tuzemské výroby, ale že byly nejspíš dovezeny z Maroka nebo Španělska. Dnes si

prakticky celý rok můžeme koupit jakýkoliv druh ovoce či zeleniny, třeba i jahody na Štěd-

rý den. Odcizujeme se tím však ještě více přírodě, nejsme schopni vnímat přirozené rytmy

ročních období a už ani snad nevíme, kdy dozrávají třešně nebo kdy jsou žně.

Také by nám nemělo být lhostejno, zda mléko, sýry, vejce nebo maso pocházejí od bio-

zemědělce (respektive od babičky, z vlastní produkce) nebo z velkochovů. Velkochovy

ponížily zvířata na pouhý materiál, stroje, upřely jim možnost radovat se ze života. Filo-

sof profesor Erazim Kohák v Zelené svatozáři píše: „Podmínky v masné velkovýrobě jsou

nesmírně kruté. Zvíře tu je biomechanismem, na který se neberou žádné ohledy. Vepři

v krmných klecích, kuřata s upálenými zobáky, která jen injekce antibiotik a steroidů udr-

žují při životě, telata pod stálým osvětlením v klecích, kde se nemohou napřímit. …a pro-

73

test vyvolává stejnou odpověO: vždy) to jsou jenom zvířata. Copak bolest míň bolí, copak

je smrt méně krutá, když obě) patří k některému našemu jenom?“ Některá zvířata umírají

už při transportu na jatka nebo při čekání na regulérní smrt. V období od listopadu 1998

do července 1999 bylo poraženo 366 757 jedinců skotu, 3 480 818 prasat, 86 277 381 ku-

řat, 8 021 283 jedinců ostatní drůbeže. Kdo viděl na vlastní oči, jak zaměstnanci jatek

nabírají na bagr obtížně chodící krávu, aby ji o kus dál shodili z výšky dvou metrů

na beton, tomu by biftek chutnal jen stěží. Zážitky vykrmeného brojlera by nás jistě také

moc nepobavily. Musel totiž těsný prostor dodávky sdílet s mnoha jinými svými druhy,

musel se dívat na hromadu mrtvých těl těch, kteří nepřežili, a musel se dívat na ty, kteří už

leželi na téže hromadě, ale ještě žili a z posledních sil zvedali hlavu. Spíš než jeho utrpení

nás zajímá, zda maso nebude náhodou stresované, tím pádem méně kvalitní! Výzkum se

ubírá cestou vedoucí např. k získání takových plemen prasat, kterým by podmínky velko-

chovu tolik nevadily. Tím bychom zabili dvě mouchy jednou ranou: maso by bylo nestre-

sované, ale stále levné, a na ostatním už přece nezáleží?

Konzumace masa má však ještě další významný aspekt. Pokud chceme získat 1 kilo-

gram hovězího masa, musíme spotřebovat 20 kilogramů vysoce kvalitního krmiva. V roce

1997 se v ČR chovalo 1,7 milionů jedinců skotu, 4 miliony prasat a 29 milionů jedinců

drůbeže. V období 1997/1998 se z 6 841 500 tun obilovin zkrmilo celých 64% (30% po-

traviny, 6% osivo). Tedy vysoká spotřeba masa, která bezpochyby v ČR je (v roce 1997:

průměrná roční spotřeba masa činila 81,4 kg na obyvatele; z toho 56% vepřového, 20%

hovězího, 19% drůbežího), klade velké nároky na zemědělské využití krajiny. Opět ke slovu

přicházejí umělá hnojiva a pesticidy. Pokud bychom snížili spotřebu masa na 60kg/obyv./

rok, což je pořád téměř dvojnásobek postačujícího množství, ušetřilo by se 400 000 hekta-

rů orné půdy, na které bychom mohli pěstovat zeleninu, řepku na bionaftu, len na látky

anebo vysadit tolik potřebný les. Je však třeba zvážit, kdo více přispívá k narušování život-

ního prostředí: ten, kdo si každý týden dopřeje porci masa z ekologického chovu ovcí na

valašských horských loukách, nebo ten, kdo holduje sóji ve všech možných podobách,

z intenzivně obhospodařovaných zámořských plantáží?

Jistě nikdo nepochybuje o tvrzení, že strava velmi úzce souvisí s naším zdravím.

Důsledkem nadměrného přijímání tuků (především živočišných) a cukrů je obezita, kte-

rá podporuje celou řadu dalších onemocnění (kardiovaskulární choroby, zhoubné ná-

dorové bujení, cukrovku, dále dochází k nadměrnému zatížení pohybového aparátu, kom-

plikacím při těhotenství a ke zvýšení frekvence kožních chorob). V České republice žije

35% obézních mužů, přes 45% obézních žen a asi 20% obézních dětí. Celých 8% zdra-

votnických výdajů se užívá na léčbu obezity a komplikací, které ji doprovázejí.

Co bychom tedy měli zařadit do svého jídelníčku? Především více zeleniny a ovoce,

nejlépe v syrovém stavu, protože obsahují celou řadu �� , enzymů, organic-

kých kyselin, minerálních látek a vlákniny. Zvyšují naši imunitu a snižují pravděpodob-

nost vzniku rakoviny. Dále bychom měli jíst více celozrnných obilovin (pohanka, pro-

so, oves, ječmen, žito) a semen (především naklíčených), neboR jsou výborným zdro-

jem sacharidů, bílkovin, vitamínů řady B, � �� a vlákniny. Právě

vláknina je pro nás obzvláště důležitá, protože při trávicím procesu na sebe váže škod-

74

livé látky, které odvádí z těla ven, zrychluje průchod zbytků jídla tlustým střevem, zvět-

šuje objem stolice a umožňuje její lepší vylučování. Tím chrání tělo před zácpou,

před nemocemi střev (včetně rakoviny), před cukrovkou a snižuje hladinu �� v krvi. Dobrým zdrojem vlákniny jsou také luštěniny, ořechy a otruby(otruby však pouze jako doplněk).

Stravu bychom dále měli doplnit o jogurty (zdroj vápníku, fosforu, vitamínu B2 a B

12,

podporují trávení), sýry (zdroj vápníku a vitamínu B12

) a mléko (zdroj vápníku, fosforu

a zinku, vitamínů řady B), nejlépe však kozí, které obsahuje více aktivních enzymů a je

lépe stravitelné. Vejce jíme maximálně jednou týdně (pozor na ta skrytá v těstovinách

a pečivu). Ačkoliv nepochybně obsahují vitamín B12

, bílkoviny a minerály, najde se v nich

také velké množství cholesterolu.

Denně bychom měli vypít alespoň dva litry tekutin (nejlépe bylinných čajů, minerál-

ních neslazených vod a šRáv ze syrové zeleniny a ovoce), neboR voda je důležitá pro trávení

a vylučování odpadních látek z těla, i pro konzistenci krve a přepravu minerálních látek.

Nedostatek vody vede mimo jiné k zatížení ledvin či ke špatnému prokrvení mozku (např.

pokles duševní soustředěnosti, závratě). Z hlediska prevence vzniku ledvinových kamenů

bychom měli druhy minerálních vod střídat.

Pokud se nechceme vzdát porce masa, pak si ji dopřejme pouze jednou či dvakrát

týdně. Mimochodem, maso je ve střevech zdrojem milionů hnilobných bakterií, zpomaluje

pohyb tráveniny a zvětšuje pravděpodobnost rakoviny tlustého střeva. Z purinových látek,

obsažených v mase, se tvoří kyselina močová, která může krystalizovat v kloubech a tká-

ních (dna, revmatismus). Maso by mělo být libové, nejlépe vařené či dušené. Při smažení,

pečení nebo uzení vznikají �� , které jsou potenciálními ��a �� . Rozhodně by-

chom však měli odmítat klobásy, salámy a párky, neboR obsahují velké množství tuku, soli,

přísad, konzervačních činidel, barviv, dochucovacích prostředků a plnidel. Dusičnany (jako

konzervační činidlo v mase) se mohou chemicky přeměnit na karcinogenní nitrosaminy.

Na pokraj zájmu raději také odsuneme potraviny z bílé mouky, která obsahuje malé

množství vlákniny, způsobuje zácpy a špatné trávení, ztužené a živočišné tuky, jejichž

zvýšený příjem podporuje vznik srdečních chorob, může vést k obezitě a zvyšovat riziko

rakoviny prsu, střeva nebo slinivky břišní (při přípravě jídel používáme přírodní rostlinné

oleje: slunečnicový, olivový apod.).

Střídmější budeme se sladkostmi všeho druhu pro vysoký obsah cukrů a tuků, včetně

slazených nápojů (200 ml coca-coly obsahuje 21 g cukru, stejné množství 7UP 20 g

a Mirinda taktéž 20 g), jsou totiž hlavní příčinou zubního kazu. Rafinovaný cukr, postrá-

dající vitamíny, minerály a vlákninu, můžeme nahradit medem, v pečivu rozinkami, mrkví

nebo sušeným ovocem. Konzumaci medu, který kromě vody a dvou jednoduchých cukrů

fruktózy a glukózy (obdobně jako rafinovaný cukr) více méně nic jiného neobsahuje, si

dovolujeme doporučit ze dvou důvodů: zaprvé jde o čistě přírodní produkt a zadruhé tím

podpoříme chov včel, které jsou pro úrodu mnoha hospodářských plodin, ale i planě ros-

toucích bylin a stromů nesmírně důležité.

Měli bychom také snížit spotřebu soli, neboR zvyšuje krevní tlak, riziko cévních pří-

hod, srdeční onemocnění a selhání ledvin. Sůl podporuje větší vylučování vápníku z těla.

Z toho také vyplývá, že nelze doporučit konzumaci velkého množství potravin takto kon-

75

zervovaných či v soli naložených, neboR také mohou zvýšit pravděpodobnost vzniku rako-

viny ústní dutiny, jícnu a žaludku.

Z jídelníčku bychom měli co nejvíce vyloučit různé polotovary, konzervy, rychlé ob-čerstvení a instantní pokrmy. Jsou totiž obvykle zdrojem vysokého množství tuků, cuk-

rů a soli a naopak postrádají potřebný díl výživných látek a vlákniny. V takové instantní

polévce najdeme ztužené rostlinné oleje, glutamát sodný, cukr, emulgátory, stabilizátory,

aromata a barviva. To si do domácí polévky dáme asi jen stěží. Musíme však popravdě

říci, že pokud nepřekročíme rozumnou hodnotu denního příjmu přísad, pak by většina

z nich neměla vážněji poškodit naše zdraví. Na druhé straně, snad s výjimkou některých

konzervačních látek, je většina přísad prakticky zbytečná (viz tabulka 17; přílohy - Seznam

přísad).

Raději kupujeme potraviny co nejméně potravinářsky zpracované. Za nejlepší způsob

konzervace považujeme mrazení nebo sušení. Zajímáme se o kvalitu potravin, neboR otravy

jídlem nejsou řídkým jevem. Způsobují je různé druhy bakterií. Klasickým příkladem je

salmonela (z nedovařených vajec nebo drůbeže). Proto věnujeme velkou pozornost přípra-

vě a skladování již uvařených potravin. Neudržujeme je dlouho teplé, abychom zabránili

vytvoření prostředí příhodného pro množení bakterií. Pokud neodoláme návštěvě restaura-

ce, zmrzlině na ulici či salátu v bufetu, měli bychom si pečlivě všímat prostředí, ve kterém

se potraviny vydávají: zda salát není příliš „unavený“ nebo omáčka poněkud zaschlá. Vel-

kou výhodou je právě domácí strava, neboR víme, co jíme. Pokud jsou potraviny plesnivé,

nahnilé nebo nakyslé, představují pro nás jedy. Ovoce a zeleninu před použitím umyjeme,

kůru z citrusů raději nepoužíváme, neboR nemáme jistotu, zda neobsahuje zbytky pesticidů.

Ovoce rostoucí kolem cest není vhodné konzumovat pro vysoký obsah olova z výfuko-

vých plynů.

76

O alkoholu, čaji a tabáku bude pojednávat další kapitola o zdraví.

Stejně tak důležité, jako co jíme, je jak jíme. Proto jezme vždy v sedě, v klidu (anebo

alespoň neřešme vážnější problémy), pomalu a pořádně žvýkejme. Nepřejídejme se a ne-

jezme na noc. Pokud nemáme klid a pohodu k jídlu, raději nejíme, jenom pijeme. Ušetříme

se tak žaludečních vředů. Hodinu před těžkou prací nejíme. Indové říkají: „Kdo sytý štve

se, nedožije roku.“ Jednou měsíčně je dobré provést celodenní hladovku. Žaludek si odpo-

čine a tělo se pročistí.

K jídlu bychom se měli chovat s úctou, skromností a pokorou. VždyR je to nutná pod-

mínka našeho života, vykoupená životem jiným, který se započal na poli, na zahradě,

v sadu či ve chlévě. Proto bychom si měli jídla vážit, a ne se k němu obracet s vulgární

samozřejmostí. Pro deset procent lidí na Zemi, kteří trpí podvýživou, to samozřejmost není,

tím méně pro 180 tisíc z nich, kteří denně hlady umírají.

77


Metodický pokyn č. 655/93 - 340 Ministerstva zemědělství pro ekologické zemědělství

Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích

Vyhláška č. 295/1997 Sb. o hygienických požadavcích na prodej potravin

Vyhláška č. 297/1997 Sb. o podmínkách ozařování potravin, o nejvyšší přípustné dávce

záření a způsobu značení

Vyhláška č. 323/1999 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost

potravin

Vyhláška č. 294/1997 Sb. o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich

kontroly a hodnocení

Vyhláška č. 322/1999 Sb., kterou se stanoví maximální limity reziduí pesticidů v potravi-

nách

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 292/1997 Sb. o požadavcích na zdravotní nezávad-

nost balených vod a o způsobu jejich úpravy

Zákon č. 63/1986 Sb. o České zemědělské a potravinářské inspekci (změna: 110/1997 Sb.)

Zákon ČNR č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu (změna: 10/1993 Sb.,

98/1999 Sb.)

Zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných pří-

pravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech)

LITERATURA

Beránek, J.: Impérium Monsanto. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.

Červený, K., Červená, D.: Vegetariánská kuchařka. Bratislava, Práca 1991.




ha, HORIZONT 1983.


Ho, M. W.: Rizika genetických modifikací. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.

Jech, K.: Genetické modifikace ohrožují přírodu. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.

Kohák, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, SLON 1998.

Librová, H.: Pestří a zelení. Brno, Veronica a Hnutí DUHA 1994.

McWhirter, A., Clasen, L. et al.: Jídlo jako lék, jídlo jako jed. Praha, Reader´s Digest Výběr

1998.



Nátr, L.: Rostliny, lidé a trvale udržitelný život na Zemi. Praha, Karolinum 1998.

Rozsypal, R.: Principy a kontrola ekologického zemědělství. Bulletin ekologického země-

dělství, č. 16, leden 2000.


Štorchová, H.: Pohled molekulárního biologa. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.

Vaněk, D.: Terminátor & Spol. Sedmá generace, č. 5, roč. VIII, 1999.

Zelená zpráva. Zpráva o stavu zemědělství České republiky za rok 1997. MZ 1997.

80

81

„Jsem bez statku, jsem bez jmění a svět mne nezná, necení -

tak ani pes by nežil dál!“ J. W. Goethe, Faust

Tisíce „zaručených receptů“ na zachování či dokonce náhlé navrácení zdraví víceméně

selhaly. Přesto se objevují další šarlatáni, kazatelé, misionáři a vizionáři, léčitelé s kyvadél-

kem i bez. Přicházejí-li, aby se pokoušeli dodávat lidem to, co jim opravdu dodat mohou -

totiž sebedůvěru, sebekázeň, chuR a vůli na sobě pracovat - pak jsou vítáni. Pořádají-li však

hromadné seance za tučné vstupné, pak je asi dobré mít se před nimi na pozoru. Také tato

kapitolka pochopitelně nepřináší žádné bombastické triky, kterak rychle a zdravě zeštíhlet,

ani jak uhranout sousedovu kozu. Chceme se jen podělit o některé vyzkoušené náměty, jak

žít zdravěji, o trošku spokojeněji a jak se bránit běžným onemocněním.

Přírodní léčivaV prvé řadě si dovolíme propagovat omezování spotřeby léčiv, připravovaných farma-

ceutickým průmyslem. Nikoliv jen kvůli tomu, že už nejsou bezplatná, ale především pro-

to, že mnohé dosavadní obyčeje shledáváme jako nesprávné. Například příliš častá spotře-

ba syntetických léčiv znamená zbytečnou zátěž lidského organismu a způsob léčby se snadno

stává neúčinný, zchoulostivující a koneckonců i velmi nehospodárný. Navíc si musíme uvě-

domit, že téměř všechny léky od různých projímadel přes acylpyrin, brufen, diazepam,

spasmoveralgin až k barbiturátům jsou potenciálně�� .

Po obligátní tabletce proti bolestem hlavy sáhneme, až selžou přirozenější způsoby,

např. pobyt na čerstvějším povětří, zvýšený příjem tekutin konzumací opravdu pitné a ni-

čím neslazené vody. K osvědčené prevenci bolestí hlavy patří také pravidelné procvičování

krční páteře a souvisejícího svalstva.

Pro dobrý spánek je možno doporučit chladnější, dobře větranou místnost, k příjemné-

mu zvlhčení vzduchu v ložnici napomůže třeba i mokrý froté ručník, zavěšený v prostoru.

Je dobré uléhat v pravidelnou hodinu a vypracovat si vlastní systém relaxačních cvičení

pro uvolnění napětí před usnutím. Při přetížení občas neuškodí bylinkový čaj, ve kterém

smísíme podle odborných doporučení v řádném poměru dobromysl, levanduli, chmel, koz-

lík, třezalku, anděliku atd. Ani u bylinek však není dobré dávkování přehánět a pít tyto čaje

mnoho dnů po sobě. A k sedativům se utíkáme až v případech, kdy není vyhnutí. Osvěd-

čenými recepty našich babiček jsou bylinkové polštářky. Sušené bylinky zabalíme do gázy

a vložíme do povlaku polštáře. Pro klidné spaní je vhodná třeba tato směs: bazalka, majo-

ránka, koriandr, rozmarýn, kopr, máta peprná, levandule a tymián.

Voňavé domácí bylinkové čaje z maliní, jahodí a ostružiní, lipového a bezového květu,

hluchavky, meduňky, řepíku, jitrocele, divizny, podbělu, máty, yzopu, mateřídoušky, šípků,

dobromysli (a desítek dalších bylinek) podporují svěžest těla i ducha. A šetří cukr, neboR

většina z nich chutná nasládle i bez oslazení.

Epidemiím chřipkových infekčních viróz často podléhají i otužilci. Přesto se snažíme

nezanedbávat protichřipkovou prevenci soustavným otužováním, saunováním, cvičením

&� ��

82

na čerstvém vzduchu. Chřipce a nachlazení se snažíme předcházet pojídáním syrové cibule

a zelí syrového i kysaného. A kdo může bez rizika podráždění žlučníku či slinivky sníst

jeden či dva stroužky syrového česneku, má vyhráno. Sice si třeba i trochu zaslzí, ale

účinek v potírání nemocí je většinou ohromný. Proti kašli se osvědčila šRáva z nakrájené

cibule, zalité medem nebo zasypané cukrem.

Dosud nedoceněnými dary z přírodní lékárny jsou bylinkové masti. Taková kostivalo-

vá mast (kostival lékařský) na rány, zhmožděniny a jiné bolístky pomáhá doopravdy báječ-

ně - kdo to poznal na sobě, potvrdí. Nebo diviznová mast na hemeroidy - i ta určitě stojí

za vyzkoušení.

Ostych před netradičními léčebně preventivními metodami bychom měli ve vlastním

zájmu ztratit. Masáže, akupresura, akupunktura, homeopatie a podobné postupy, používa-

né s lékařským doporučením, mohou mnohdy pomoci více než synteticky vyráběné léky.

HygienaKaždodenní koupání v plné vaně horké vody si troufáme označit za zbytečný zlozvyk.

Jak je v kapitolách o vodě a energii pojednáno, spotřeba čím dál vzácnější vody (a energie

na její ohřev) je nehorázně vysoká. Také naší kůži každodenní máchání ve vodě zrovna

neprospívá. Vanu teplé vody si tedy dopřejeme raději jen v situacích, kdy jsme nedobro-

volně vymrzli třeba při čekání na dostavník uvízlý v lavině. Zbývající potřebu koupání

řešíme krátkým sprchováním, při kterém si zkoušíme všemi póry vnímat onen slastný po-

cit, kterak dosavadní únava rychle opouští tělo.

K mytí je nejvhodnější obyčejné mýdlo (např. tzv. mýdlo s jelenem), často však vysta-

číme s pouhým spláchnutím potu a prachu rychlou vlažnou sprchou. Vlasy bychom raději

neměli umývat o mnoho častěji než jednou za týden. Nemusí vždy platit, že čím je šampon

pěnivější a voňavější, tím je účinnější. Vřele můžeme doporučit šampony vaječné nebo

kopřivové. Žloutkový zábal s olivovým olejem nám výborně nahradí kupovaný kondicio-

nér. I pro dlouhé a jemné vlasy plně postačí dva žloutky s vmíchanými 3-5 kapkami oleje,

které vneseme do umytých vlasů a po 10-15 minutách pořádně opláchneme, nejdříve vlaž-

nou vodou. Vodu po spláchnutí žloutkové směsi pak můžeme bez ostychu použít k zálivce

zahrady.

V našich slinách žije velké množství různých kmenů bakterií, které spolu se zbytky

jídel tvoří na zubech tzv. plak. Některé bakterie, žijící v plaku, rozkládají cukry a škroby

na kyseliny, které pak naleptávají zubní sklovinu, což vede ke vzniku zubního kazu. Při ne-

důsledném čištění zubů mohou zbytky plaku ztvrdnout a změnit se v zubní kámen. To už je

jen krůček k různým zánětům a parodontóze. Pravidelnost a pečlivost čištění zubů (nejlépe

po každém jídle) jsou spolu s kvalitním zubním kartáčkem mnohem důležitější než množ-

ství použité pasty. Výběr značky zubní pasty, jejíž cena se pohybuje asi do 50 korun, není

dle zubních lékařů podstatný, neboR se v účinku příliš neliší. Zubní pasty ve vyšší cenové

relaci jsou již většinou specializované na určité potíže (např. parodontóza). Ačkoliv žvýká-

ní žvýkaček bez cukru podporuje vylučování slin, které pak odplavují kyseliny a tím více-

méně brání vzniku zubního kazu, je nejúčinnějším prostředkem pro ústní hygienu zubní

pasta s fluoridem.

Z časopisů, obchodů či televize se na nás každý den usmívají perfektně vypadající

štíhlé mladé krasavice, nahlodávající sebevědomí mnoha ženám, které prostě časem zjistí,

83

že pokud budou chtít být šRastné, musí vypadat jako ony. Doba si to prý žádá. Odvrácenou

stranou tohoto dostihu nedosažitelného, kterou nechceme vidět, je testování kosmetických

výrobků na zvířatech. Pokusy se provádějí téměř výlučně na králících, kterým se daná

látka aplikuje buS do očí nebo na předem zcitlivělou kůži. Pokud nechceme být lhostejní

k zbytečnému utrpení zvířat, pak si kupujme pouze výrobky se symbolem králíčka, které

se na zvířatech netestují (viz přílohy - Seznam kosmetických firem netestujících na zvířa-

tech). Snažme se však bez chemických produktů kosmetického průmyslu jednoduše obejít

(líčidla, zázračné krémy proti stárnutí, laky, spreje, barvy na vlasy, voňavky atd.). Jsou

přece příjemnější a přirozenější způsoby, jak docílit červených tvářiček. A navíc: krása

a mladost spočívá úplně v něčem jiném. Ani ta nejsilnější vrstva pudru nezakryje bezcit-

nost, povrchnost a duševní prázdnotu.

označení výrobků netestovaných na zvířatech

84

Civilizační chorobyTabulka 18 uvádí, jaké jsou v České republice nejčastější příčiny úmrtí, respektive hos-

pitalizace. Více než polovina obyvatel umírá v důsledku nemocí oběhové soustavy, jež jsou

zapříčiněny především vysokou hladinou �� (pramenící z obezity a ne-

dostatku tělesné aktivity), narušením vztahů mezi lidmi, nepravidelným životním režimem,

přetížením, únavou nervové soustavy, emočním napětím, stresy a kouřením. Jiným rozší-

řeným onemocněním je zhoubné nádorové bujení. „Obecně se za ��vlivy považují kouření, nadměrné slunění, nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny, nedosta-

tek obilovin v potravě, přebytek živočišných tuků a masa, uzenin, polotovarů a konzervo-

vaných potravin s konzervačními přísadami.“ [Hajn, 1999] Více než 600 tisíc lidí (1998)

u nás trpí cukrovkou. U této choroby hraje významnou roli genetická predispozice. Její

projevení však mohou způsobit také přejídání, stresové stavy a nedostatek tělesného pohy-

bu. Tedy i těmto závažným chorobám můžeme svým životním stylem předcházet.

Rakovině kůže a zákalu oční čočky můžeme čelit tak, že se nebudeme zbytečně vysta-

vovat slunečnímu záření v době nejintenzivnějšího svitu (od 10 do 14 hodin). Především

v době silného úbytku ozonu a v létě budeme nosit vhodné oblečení z bavlny nebo jiných

přírodních materiálů, klobouk a brýle s UV-filtrem. Nutno dodat, že ani opalování v solá-

riích není bez rizik.

Jako se pro nás stalo samozřejmostí navštěvovat preventivně dvakrát do roka zubního

lékaře, neměli bychom zapomínat i na jiné části svého těla. Formou preventivních prohlí-

dek či samovyšetření můžeme předejít jednak nemoci samotné, nebo ji podchytit v počát-

cích, kdy pravděpodobnost úspěchu léčby je jistě nesrovnatelně větší (a investiční náklady

s ní spojené nesrovnatelně menší) než u rozvinutého onemocnění. Nejde o věc vlastního

rozhodnutí, ale o povinnost, neboR prostředky na naši léčbu by jinak mohly být využity

pro potřebnější.

PohybNedostatek pohybu a špatné stravovací návyky (viz kapitola STRAVA) jsou příčinou

celé řady civilizačních chorob. Abychom pro své tělo udělali něco prospěšného ještě ne-

znamená, že se musíme trápit v posilovnách nebo na hodinách aerobiku. Například se ne-

85

budeme zbytečně vozit výtahem. Krátké vzdálenosti (1-2 km) můžeme chodit pěšky, mimo

jiné objevíme ve svém okolí spoustu zajímavých věcí, které nám při jízdě autem nebo hro-

madnou dopravou unikaly. Ve volném čase, o víkendech či o dovolených nemusíme vyse-

dávat u televize, počítačů nebo se bezcílně povalovat na mořské pláži. Můžeme odhalovat

kouzlo pěší turistiky, spojené nejen s poznáváním krás přírody, ale i s jinými zajímavostmi

krajiny, jako jsou například přírodní rezervace, hrady, zámky nebo třeba valašský skanzen.

Můžeme se také, nejlépe s dětmi, zapojit do zemědělských prací na ekofarmě (agroturisti-

ka, možnosti - viz přílohy tab. 1). Nejenže potrápíme své tělo smysluplnou fyzickou prací,

ale možná i ledacos pochopíme.

Za zmínku stojí různá cvičení propojující ducha a tělo, která vedou nejen ke zlepšování

tělesné kondice, ale i k lepšímu vyrovnávání se stresujícími vlivy. Asi mezi nejznámější

a také nejpropracovanější patří tradiční indické cvičení - jóga.

DrogyNa začátku kapitoly jsme upozorňovali na léky jako potenciálně návykové látky, přiro-

zeně však nejsou jediné, se kterými se můžeme setkat. Pokud pro naše účely přehlédneme

takové nesmysly jako heroin, kokain, LSD, pervitin, extáze či známý inhalant toluen, mu-

síme také vzpomenout �� všedního života - kofein, etanol, nikotin. Kofein, obsaže-

ný v kávě, čaji a kakau (tedy i v čokoládě), sice v nízkých dávkách pozitivně ovlivňuje funk-

ce šedé kůry mozkové, přesto bychom si ho měli dopřávat spíše pro zpestření chutí, a ne

jako „denní chleba“. U etanolu, aR už v podobě vína, piva či destilátů, to platí dvojnásob

a ještě s velkým vykřičníkem. O důsledcích alkoholismu píše profesor Václav Hajn v Eko-

logii člověka: „Kromě fyzických škod, jako jsou steatóza (zvětšení), záněty a cirhóza (tvrd-

nutí) jater, dochází u alkoholiků k postižení nervového systému (poruchy vnímání a pamě-

ti, afektová labilita, oslabení vůle vedoucí až k povšechnému zprimitivnění a zchudnutí

duševního života), k ztrátě společenského taktu, duševní pohotovosti, k zhrubělosti a otu-

pělosti, u náchylných jedinců k vyprovokování patetické depresivní nálady, vedoucí až

k sebevraždě atd.“ Ovšem malé množství piva, kvalitního vína či dobrého destilátu z ovo-

ce může mít i kladný účinek, např. na krevní oběh, na trávení nebo při změně prostředí.

Poněkud zvláštní postavení má nikotin. Jedná se o látku bezesporu návykovou, vytvářející

uživatelům značně zvýšené riziko srdečních a dýchacích chorob, rakoviny plic, hrtanu,

žaludku, pankreatu, prostaty, močového měchýře, konečníku a některých druhů leukémie,

přičemž polovina z nich na přímé následky kouření umírá. Přesto společnost tabák tole-

ruje a nepovažuje se obecně za nemorální propagovat tyto výrobky veřejně. Sociolog pro-

fesor Jan Keller v Abecedě prosperity píše: „Zatímco počátkem let devadesátých umíraly

na následky kouření ročně pouhé tři miliony lidí, rekordní žně se budou rok od roku zvy-

šovat. Je spočteno, že kolem roku 2020 bude umírat na následky kouření již 10 milionů

lidí každým rokem. Představitelé tabákového průmyslu soudí, že máme ještě na víc. Pro-

zřetelně se proto zaměřují ve svých reklamách především na dospívající mládež, právě

v ní je budoucnost tabákového průmyslu. Ze dvou miliard dětí, které dnes žijí na Zemi, se

jich zhruba 800 milionů stane kuřáky. I když by z nich měl v důsledku kouření zemřít

pouze každý třetí až čtvrtý, bude to čtvrt miliardy lidí. Tolik klientů věrných až za hrob už

stojí za nějakou tu billboardovou reklamu, apelující na odvahu a mužnost.“ Pasivní vde-

chování tabákového kouře je škodlivější než samotné kouření, proto žádat od kuřáků,

86

aby ve společnosti nekuřáků ovládali svou vášeň a nekouřili, musí být samozřejmost. Ne-

dávejme se odradit bezohledností některých nikotinových závisláků!

HlukDalším negativním faktorem, ovlivňujícím naše zdraví, je hluk. Ten lze charakterizovat

jako nepříjemné či rušivé zvuky. Nutno dodat, že však jde o hodnocení silně subjektivní.

Můžeme poslech oblíbené heavy-metalové skupiny, při kterém vibrují skleničky na polici,

pokládat za příjemný a uklidňující hudební zážitek. Jiný názor však bude mít sousedova

rodina s ročním dítětem. Ale nemusí vždy jít pouze o hlasitost. Někomu nevadí celodenní

zvuková kulisa televizních pořadů, jiný by však snídani jen stěží pozřel ve společnosti

ukvílených a užvatlaných disneyovských postaviček. Takže bychom měli být při svém po-

čínání velmi ohleduplní ke svému okolí, neboR hluk může vyvolat stavy podráždění

a rozmrzelosti, stres, deprese, sníženou pracovní výkonnost, žaludeční potíže, sníženou

obranyschopnost organismu a může také zvyšovat riziko onemocnění oběhového systému.

Při překročení hranice intenzity hluku 95 decibelů dochází k poškození sluchového ústrojí

s trvalými následky.Tato hranice bývá překračována na rušných dopravních tepnách, ale

i při koncertech rockových kapel. Nelze také doporučovat poslech walkmanů hlasitě puště-

ných, neboR si tak zakládáme na nedoslýchavost.

Duševní hygienaJistě každý z nás alespoň jednou zažil stav, kdy, aR se snaží sebevíc, práce se stejně

hromadí a navíc je plná chyb a nepřesností. A i když v zaměstnání zůstáváme déle a déle,

nejsme schopni dojít ke konci. Obecně vzato, svému duševnímu zdraví zatím nevěnujeme

zdaleka tolik pozornosti jako zdraví tělesnému. Předně bychom si měli rozdělit den na tři

části: spánek, odpočinek, práce. Každý by si měl najít svůj způsob relaxace, který mu umož-

ňuje uvolnění z napětí a odreagování od starostí, které nutně nemusí souviset pouze

s prací. Důležité také je, aby si člověk kladl reálné cíle, na které stačí svými schopnostmi.

A pokud si prostě nevíme rady, propadáme depresím a nic nás nebaví, není hanbou na-

vštívit psychoanalytika. Každý člověk se v životě dostane do situace, kterou sám nedokáže

vyřešit, zpracovat si ji. A je lhostejno, zda se jedná o neúspěchy v zaměstnání, úmrtí

v rodině, rozvod či neustálé konflikty s okolím. Pokud si zlomíme žebra, tak jistě nebude-

me čekat doma, až jak to dopadne, ale navštívíme lékaře. Stejně aktivní bychom měli být

i při duševních nesnázích, neboR souvisí s kvalitou života právě tak, jako stav naší tělesné

schránky.

Zkusme si upřímně odpovědět na otázku, jak bychom strávili den, kdybychom věděli,

že je naším dnem posledním. Ráno si přivstaneme, abychom v zaměstnání stihli vydělat

ještě více peněz, pak bychom si v supermarketu nakoupili plný vozík věcí, které jsme ještě

nikdy nevyzkoušeli, udýchaní bychom se večer dostavili domů a se slzou v oku, neboR se

už nedozvíme, jak to s tím Jackem nakonec dopadne, shlédli 263. díl páté řady báječného

seriálu. Marný den? A kolik je takových do roka? A přitom opravdu neznáme dne ani

hodiny. Pachtíme se za přeludem, zabýváme se malichernostmi, jsme věčně nespokojení

(ale většinou s okolím než sami se sebou), podráždění, nervózní, stresovaní. A když při-

jdeme do ordinace s žaludečními vředy, tak na doporučení do nemocnice odpovídáme, že

87

teS se nám to zrovna nehodí, protože ještě musíme … Každý lékař nám potvrdí, že dušev-

ní klid a vyrovnanost je pro zdraví daleko důležitější než tučné konto na zaplacení nadstan-

dartní zdravotnické péče. A jak poznat, co je důležité? Jak dojít duševního klidu? To je

opravdu těžká věc! Ale pro začátek si přece jen zkusme odpovědět na to, jak bychom napl-

nili ten svůj poslední den. Možná se rozpomeneme na babičku v domově důchodců,

na bratra, se kterým se již několik let nebavíme, na děti, které si nás užijí tak akorát

o víkendu. Možná bychom chtěli ještě vidět jarní louku plnou rozkvetlých pampelišek,

letní mlhy při východu slunce, cítit teplý vítr ve vlasech, brodit se hromadou pestrobarev-

ného listí nebo si na potoce ulomit několik rampouchů. Asi by se našla ještě spousta ji-

ných věcí, které bychom chtěli vidět, zažít, napravit, ale ten den by nám na to nestačil.

Ostatně - co nám brání vystoupit z vlaku a jít kus cesty pěšky?


Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu (změna 167/1998 Sb.)

Zákon č. 36/1975 Sb. o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně

zdravých životních podmínek (změna: 137/1982 Sb., 14/1997 Sb.)

Zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů

Nařízení vlády č. 192/1988 Sb. o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví (změna:

182/1990 Sb., 33/1992 Sb., 278/1993 Sb.)

Metodické opatření č. HE 52/79 ke stanovení, měření a hodnocení nejvyšších přípustných

koncentrací škodlivin v pracovním ovzduší

LITERATURA


Javůrková, B.: Desatero pro zdraví. SEV Chaloupky 1992.



Keller, J.: Abeceda prosperity. Brno, DOPLNĚK 1997.


Zentrich, J. A.: Byliny v prevenci. Brno 1996.

90

91

„Každý zastánce zvířat musí opětovně čelit otázce:čemu je takový bobr dobrý?

Snad nejpádnější odpověA by byla otázkou:čemu jste dobrý vy?“


Hojně navštěvovanou zábavou obyvatel starého Říma byly cirky, v jejichž arénách bo-

jovali gladiátoři se zvířaty i zvířata mezi sebou. Za vládce Pompeia dokázali v arénách

během několika dnů utratit životy stovek lvů, levhartů, slonů a nosorožců. Ve 3. století

před naším letopočtem si Římané ke svým kratochvílím museli dovážet lvy až z Afriky

a Asie, protože v Evropě už byla tato zvířata vybita. Pozdější evropští panovníci měli zase

v oblibě štvanice, při kterých smečka psů roztrhala jelena, lišku či medvěda. Je pravděpo-

dobné, že už někdy před sto tisíci lety se pravěký člověk podílel na vyhubení některých

druhů velkých savců, jakými byly srstnatý nosorožec, lama obrovská, mamut či masto-

dont. Avšak k největším úbytkům živočišných druhů dochází teprve v posledních dvou sto-

letích.

Pro maso byli loveni nejen kopytníci či ryby, ale i krokodýli, krajty, chřestýši nebo

leguáni. Žabí stehýnka se stala oblíbenou pochoutkou gurmánů. Na své velmi chutné maso

doplácely po celá staletí také želvy. Největší kolonie želvy sloní na Galapážských ostro-

vech, která čítala na 10 milionů jedinců, už byla téměř zničena. Pro maso a tuk byla love-

na také alka velká, obývající severní pobřeží Atlantského oceánu, která byla velmi snad-

nou kořistí, nebo) neuměla létat. Námořníci, později obchodníci s masem, ubíjeli bezbran-

né ptáky vším, co měli po ruce. Množství zabitých alek nebyly lodě schopné pojmout, a tak

tisíce mrtvol hnilo na pobřeží. Na přání sběratele Carla Siemense byly v roce 1844 zabity

na ostrově Oldey poslední dvě alky velké na světě. Hejna holuba stěhovavého nad Severní

Amerikou čítala na dvě miliardy jedinců a zdálo se, že je nemůže nic ohrozit. Přesto orga-

nizovaný lov těchto ptáků (pro velmi chutné maso) zdecimoval jejich stavy natolik, že na

počátku 20. století se ve volné přírodě už žádný holub stěhovavý nevyskytoval.

Zvířata byla zabíjena také pro rozmary paní módy - krokodýli a hadi pro kůže, želvy

pro krunýře. Pro své peří byla na konci minulého století (1875) vyhubena kachna labra-

dorská a mnoho nechybělo ani k vyhubení albatrosa bělohřbetého, který kdysi žil

na tichomořském souostroví Bonin v počtu asi pěti milionů jedinců. Dnes zde žije pouze

250 párů. Pro svůj šat byli zabíjeni i pštrosi, volavky a malí zpěvní ptáci. Pro kožešinu

byli na pokraj vyhubení přivedeny nejen kočkovité šelmy jako levhart, tygr, gepard, ale

i medvídek koala. Nemilosrdnému vybíjení zbraněmi pytláků je dodnes vystavováno velké

množství slonů, jejichž kly jsou stále výhodným obchodním artiklem, a nosorožců pro je-

jich roh, kterému se především v Asii přisuzují zázračné léčivé účinky.

V nedávné minulosti farmáři často vybíjeli celá stáda divokých zvířat, aby neubírala

pastvu či vodu jejich dobytku. Tak byla např. v Africe vyhubena zebra kvaga. Lidé nahá-

něli zebry do propastí, kde se jejich těla tříštila o skály. Jako škodná byli zabíjeni také

papoušci karolínští, které se podařilo člověku zcela vyhubit, nebo gorily, kterých zbylo

na Zemi pouhých několik set jedinců. Ve snaze získat půdu a záměrně omezit potravní

'��(��

92

základnu Indiánů dokázali evropští kolonisté v poměrně krátké době vybít milionová stá-

da bizona lesního a na pokraj vyhubení přivést i bizona prérijního. Lovci stříleli tato stat-

ná zvířata i z jedoucího vlaku, podřezávali je po hruO zapadlé ve sněhu, zabraňovali jim

v přístupu k vodě, aby je pak mohli zesláblé dobít.

A jak to vypadá na konci 20. století? Mnohé zůstává zachováno, by) dovedně skryto

pod elegantnější fasádou. Při vší úctě k poctivým myslivcům se stále najde dost výtečníků,

pro které je myslivost pouze příležitostí k ukájení zabijáckých vášní. Mezi nepoučitelnými

nimrody přežívá i spousta mýtů o tzv. škodné, za kterou bývají (vzdor ��poznatkům) šmahem označováni �� - především draví ptáci s „křivým zobá-

kem“, ale i kuny, lišky, o vlcích a rysech nemluvě. Že se tato dravá zvířata starají o přiro-

zenou regulaci výběrem nejslabších jedinců, to už naštěstí dnes vědí i děti na 1. stupni

základní školy. Nedostatek lovné zvěře často vede myslivce k umělému chovu zvířat v obo-

rách či bažantnicích. Mnohá takto chovaná zvířata však ztrácejí svou plachost a před člo-

věkem neprchají. Například bažanti, chovaní téměř jako v drůbežárnách, se mnohdy musí

v době honů vyhazovat do vzduchu, aby vzlétli a mohli být „uloveni“ podle mysliveckých

pravidel.

Lov ryb je patrně jedním z nejstarších způsobů opatřování masité potravy. Proti čest-

ným soubojům člověka s rybou, jak o nich s hlubokým porozuměním píše např. Ota Pa-

vel, nelze mnoho namítat. Těžko je však rozumět lovecké vášni u tzv. sportovních rybářů,

kteří tráví volný čas tím, že chytají ryby s ctižádostí ulovit jich co nejvyšší počet. Podmě-

rečné úlovky však vracejí do vody, aniž by si uvědomovali, že při takovém zacházení „jim

uděláme díru do rtu nebo do hlavy, trochu je pomačkáme a setřeme jim ochrannou slizo-

vou vrstvu“, jak upozorňuje zoolog profesor Otakar Štěrba v knize Máme rádi zvířata?

a dodává: „Kdyby ryby dovedly bolestí křičet …“.

Do 20. století přežila i �� (tj. zákroky na živých zvířatech bez znecitlivě-

ní). Už sice není pořádána pro pobavení šlechty jako v 18. století, ale je provozována

za zdmi laboratoří a moc se o ní raději nemluví. Utrpení pokusných zvířat omlouváme

vědeckým výzkumem, záchranou lidských životů. Zvířata jsou však používána nejen pro

potřeby zdravotnického a farmaceutického výzkumu k testování léků, ale také v kosme-

tickém průmyslu (testování šamponů, voňavek, barviv atd.), v potravinářství (testování

přísad), v chemickém průmyslu (testování chemických látek určených pro domácnost,

průmysl, zemědělství), a také pořád ještě pro potřeby školní výuky. V roce 1998 bylo

v České republice oficiálně použito v laboratořích 232 738 pokusných zvířat. Odpůrci

těchto postupů právem namítají, že výsledky jakýchkoliv pokusů na zvířatech nelze pří-

mo aplikovat na člověka z důvodu biologické rozdílnosti mezi živočišnými druhy. Labo-

ratorní zvířata jsou týrána už jen tím, že žijí uvězněna v klecích, samotné pokusy jsou

z drtivé většiny velmi kruté. Otřesnou výpovědí o pokusech prováděných na zvířatech ve

švýcarských laboratořích přináší Milly Schär-Manzoli ve své knize Holocaust, která vznik-

la na základě obsahu protokolů z různých výzkumných pracoviš), které byly podepsány

samotnými badateli. Nutno dodat, že Švýcarsko je země s nejdokonalejší legislativou

pro ochranu zvířat. Dr. Teplý v předmluvě k této knize píše: „Každý člověk by totiž měl

vědět, kolik utrpení stojí bezohledná honba lidí za zdravím, pohodlím a fyzickou krá-

sou“.

93

Lidé �� zvířata již před více než 10 000 lety. Chovali je pro maso,

mléko, vejce, vlnu, používali je k tažení nákladních i válečných povozů, k přepravování

nákladů, k orbě, ke sklizni úrody, k pohonu mlýnských kamenů atd. S vynálezem motoru

práce zvířat značně ztrácela na významu, obzvláště v zemích severní polokoule. Avšak

s postupem času a s rostoucí lidskou populací se naopak stala nepostradatelnou jejich

role ve výživě člověka. Velkochovy jistě nejsou produktem 20. století, ale nabyly v něm

obludných rozměrů. O tom, jak se zde chovaným zvířatům daří, vypovídá už samo ozna-

čení: živočišná výroba. Zvířata se zde počítají na kusy, ještě lépe na tuny živého masa.

Víme, jakou historii má telecí řízek na našem talíři? Většinou pochází z telete, které bylo

předčasně odebráno své matce, bylo ustájeno v těsném kotci, ve kterém se nemohlo ani

otočit, nikdy nevidělo slunce, nikdy se nemohlo proběhnout po travnaté pastvině. Po dosa-

žení jateční váhy bylo naloženo spolu se svými druhy do přeplněných nákladních automo-

bilů, bez potravy, bez nápoje, v zimě či dešti, dlouhé hodiny. Na jatkách ho lidé vehnali

do kovové ohrady, na jejímž zúženém konci ho jiní lidé omráčili elektrickým proudem,

další mu podřezali hrdlo, nechali vykrvit, očistili, porcovali … A přitom s jakousi samo-

zřejmostí pouhého výrobku, o jehož původu a minulosti nás nenapadne přemýšlet, bez

nejmenších výčitek svědomí spokojeně pojídáme telecí řízek.

I nadále jsou usmrcováni divoce žijící živočichové pro kožešinu a kůži. Zvířata chova-

ná na kožešinových farmách žijí v nedůstojných podmínkách, v malých kovových klecích,

které způsobují poškozování končetin, nebere se ohled na potřeby jejich sociálního chová-

ní (klece fungují v podstatě jako samotky, mláOata jsou matkám odebírána příliš brzy).

Při zabíjení zvířat se nesmí poškodit kožešina, proto se usmrcují plynem (výfukové plyny

z automobilů), elektrickým proudem, injekcí do srdce, zlomením vazu. Nepříliš známé jsou

údaje o počtech kožešin, potřebných na výrobu jednoho kožichu (viz tabulka 19).

Těžko pochopitelné jsou touhy některých bohatých lidí vlastnit pumu, lva či gorilu.

Aby se podařilo chytit právě třeba mládě horské gorily, musí rukou pytláků většinou zahy-

nout celá gorilí tlupa, čítající i přes deset jedinců. Ne každé odchycené mládě však složitý

transport z Afriky do Evropy či Ameriky přežije.

Stále početnější a náročnější lidská populace mění životní prostor ostatních živočichů

v monokulturní pole a plantáže, doly, lomy, odkaliště, mrtvé řeky, dálnice, města atd. Fe-

noménem 20. století se stala chemizace. Chemické sloučeniny zanesené člověkem do život-

ního prostředí, a) už záměrně (např. �� , umělá hnojiva) nebo nechtěně (např.

��), ohrozily existenci mnoha druhů organismů (viz

94

kapitola STRAVA) a narušily rovnováhu celých �� . Doposud bylo vyrobe-

no asi dva miliony syntetických látek a každý den se toto množství zvětšuje o dalších

1 600. V roce 1990 se vyrobilo na 400 milionů tun různých chemikálií. Jen o některých

však víme, jaký mohou mít vliv na životní prostředí. Situace se však ještě více komplikuje

skutečností, že se tyto látky ve svém účinku na okolí vzájemně ovlivňují (mohou účinek

potlačovat i násobit). Především v důsledku ztráty životního prostoru a podmínek ročně

vymírá 30 tisíc druhů živých organismů. Je ohroženo 18 694 druhů rostlin, 320 druhů

ryb, 48 druhů obojživelníků, 1 355 druhů plazů, 924 druhů ptáků a 414 druhů savců.

Poněkud rozporuplnými institucemi jsou zoologické zahrady. Zvířata zde většinou při-

cházejí o možnost žít životem, který odpovídá potřebám jejich druhu. Například vlk, žijící

ve volné přírodě, za den urazí více než 20 kilometrů, teritorium vlčí smečky dosahuje roz-

lohy asi 70 km2. Proto např. chov páru vlků v kleci považujeme za nehoráznost. Příznivěji

lze nahlížet na chovy domestikovaných zvířat, která provázejí člověka po tisíce let, ačkoliv

nejsou chována pro hospodářský užitek, nýbrž pro atrakci a okrasu (pávi, lvi). Bez výji-

mek by mělo platit, že zvířata, kterým není zoologická zahrada schopna poskytnout dosta-

95

tečné podmínky, by neměla chovat. Posuzování tohoto kritéria by mělo být vyhrazeno pou-

ze odborníkům - � �� . Věcí prestiže všech zoologických zahrad by neměla být

široká škála chovaných druhů, ale příkladná ochrana zvířat před všemi podobami týrání,

včetně nevhodných podmínek chovu.

Často vyzdvihovaný argument záchrany kriticky ohrožených druhů živočichů lze

ve skutečnosti podepřít jen několika málo příklady úspěšně uskutečněných �� , mezi které nesporně patří vrácení koně Převalského, orlosupa bradatého či ně-

kterých afrických antilop do oblastí jejich původního výskytu. Některé zoologické zahrady

však pomáhají handicapovaným nalezencům a slouží jako útočiště pro zvířata zabavená

pašerákům.

Zoologické zahrady však mohou sehrát významnou vzdělávací roli, provozují-li při-

tažlivě zpracované naučné stezky k popularizaci odborných zoologických a etologických

poznatků. Některé ZOO umožňují návštěvníkům přímý kontakt se zvířaty a poskytují tak

především dětem prožitky a zkušenosti, které jim nedopřeje sebelepší literatura či video.

Stále více zoologických zahrad vytváří koutky, kde je možno si zvířata pohladit (a zjistit, že

například had není ani trochu slizký), krmit je zakoupeným krmivem, apod. Avšak právě

taková zařízení by si zasloužila více důslednosti - pokud je i zde nabízen hot-dog nebo

hamburger, nápoje jsou podávány v plastových kelímcích či lahvích na jedno použití, je

výchovný účinek zbytečně oslabován.

Z hlediska ochrany zvířat jsou velmi problematickou atrakcí také cirkusy. V těchto

oblíbených zábavních podnicích bývají zvířata většinou chována i převážena v malých pře-

pravních klecích, s minimální možností výběhu. Názory na drezúru se i mezi zoology značně

liší, je však vysoce pravděpodobné, že např. pes vystupující v cirkuse žije v podstatně lep-

ších podmínkách (lidskými měřítky posuzováno - je š)astnější) než pes neustále uvázaný

na řetězu nebo celoživotně zavřený v kleci. Spory jsou však vedeny o to, jakou drezúru

a u jakých druhů lze ještě považovat za přijatelnou.

O panském postoji člověka k přírodě filosof profesor Erazim Kohák píše: „Jsme zvyklí

považovat svět za jeviště, na kterém se odehrávají dramata lidských životů, to jediné,

na čem záleží. Na tomto jevišti jsou i kulisy, hory, lesy a inspirativní západy slunce. Inven-

tář našeho theatrum mundi dále zahrnuje rekvizity jako ptactvo nebeské, zvěř lesní, polní

i domácí, případně ryby. Kulisy a rekvizity světového divadla označujeme hromadně po-

jmem příroda, která slouží člověku jako zdroj surovin, případně jako park kultury a odde-

chu, a občas jako příležitost, aby prokázal svou moc a slávu pokácením lesního velikána

nebo skolením lva.“ Z čeho lidé berou jistotu své nadřazenosti: „Že jsou rozumové bytos-

ti? Toho si váží lidé, avšak psi si daleko víc váží věrnosti a dobrého čichu. Podle svých

měřítek by se psi museli považovat za vyšší bytosti. Či měli bychom posuzovat druhy pod-

le toho, jak prospívají světu jako celku? V tom případě bychom museli považovat lidstvo

za výrazně nižší, pokleslý druh, který vykácel lesy, zamořil ovzduší, otrávil vody - a všech-

no jen ve vlastním sobeckém zájmu. Že člověk vytvořil Monu Lisu a Mozartovu Eine kleine

Nachtmusik? To prospívá jen lidem, ne Zemi, biosférické soustavě všeho života. Ano, člo-

věk je jiný, avšak z toho bychom těžko odvozovali, že je také „vyšší“ bytost.“

Všichni tvorové „touží po dobrém údělu, snášejí bolest a mají hrůzu ze záhuby“, píše

ve své knize Nauka úcty k životu lékař a filosof Albert Schweitzer. Proto by měl být

96

pro člověka všechen život posvátný. Je přípustné jej ničit pouze z nevyhnutelné nutnosti,

ale být si vědom odpovědnosti za svůj skutek. „Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že se

utrpení, na něž pohledu se vyhnul, nestalo. Nikdo nech) si neulehčuje tíhu své odpověd-

nosti.“

Ovšem co může znamenat dobro pro jednoho, nemusí nutně znamenat pro druhého.

Co je tedy správné? Aldo Leopold, zakladatel ekologické etiky, byl přesvědčen, že „určitá

věc je správná, když směřuje k zachování celistvosti, stability a krásy biotického společen-

ství. Směřuje-li jinam, je špatná.“ Dokládá to také příkladem vybíjení vlků lidmi, jež vedlo

k přemnožení srnčí zvěře. Stáda zvířat neudržitelně poškozovala vegetaci v širokém okolí

a v důsledku nedostatku potravy sama doplatila na svou početnost. „Mám podezření, že

tak jako srnčí stádo žije ve smrtelném strachu před svými vlky, tak hora žije ve smrtelném

strachu před svými srnci. A možná k tomu má ještě lepší důvody, protože zatímco srne-

ček, stažený k zemi vlky, může být nahrazen za dva nebo tři roky, pastviště zničené příliš

mnoha srnci se nemusí obnovit ani za mnoho desetiletí.“ Ještě jsme se nenaučili „myslet

jako hora“.

Přistupujme ke všemu živému co nejohleduplněji. Naši pozornost si zaslouží nejen

vlk, kráva, sýkora, pstruh či čmelák, ale i stoletá lípa u cesty nebo právě rozkvetlá prvo-

senka. Všichni jsou rádi na světě, mají zde své nezastupitelné místo a stejné právo na exis-

tenci jako lidé. Všichni jsou našimi bližními, nezpůsobujme jim zbytečné utrpení nebo mar-

nou smrt.

Svým každodenním jednáním můžeme snížit svoji spoluodpovědnost za krutosti pá-

chané na zvířatech, například tím, že si budeme vybírat maso, vejce a mléčné výrobky

z produkce ekologického zemědělství (viz kapitola STRAVA), nebudeme kupovat výrobky

firem testujících na zvířatech (viz přílohy). Pro mnohé z nás bude velmi snadné nekupovat

kožichy, peněženky či boty z krokodýlí kůže nebo předložky z gepardí kožešiny. To sa-

mozřejmě platí i při cestách do zahraničí, kde je zapotřebí odolat veškerým svodům míst-

ních trhovců, kteří jsou ochotni prodat i zvířata chráněná tzv. Washingtonskou konvencí

(viz přehled mezinárodních úmluv na konci kapitoly). Svůj volný čas jistě můžeme trávit

lépe než s prutem u vody nebo s puškou v lese, v nedůvěryhodném cirkuse, či dokonce

na býčích, psích nebo kohoutích zápasech. Pozorování zvířat ve volné přírodě v různých

ročních i denních dobách, poznávání ptáků podle zpěvu a savců podle stop nám o zákoni-

tostech přírody i jejích obyvatelích poví mnohem více než návštěva nevalné zoologické

zahrady.

Rozhodneme-li se chovat doma nějakého živočicha, musíme pečlivě zvážit skutečnost,

že tím vlastně přijímáme do rodiny nového člena, který se bude hlásit o svá práva. Musíme

mu po celý jeho život zajistit soustavnou péči - plnohodnotnou stravu, veterinární prohlíd-

ky, pravidelné čištění jeho koutku, popř. venčení několikrát denně, laskavé zacházení. Mu-

síme mít také vyřešenou otázku, kam s ním v době dovolené! Mají-li zajištěnu dostatečnou

péči, mohou chov v panelákovém bytě bez újmy snášet nejen akvarijní rybky, ale i morča-

ta, pískomilové a další druhy nenáročné na prostor. Soustavná (a rodiči vlídně kontrolova-

ná) péče o křečka či pakobylky vychovává děti k opravdové odpovědnosti za živého tvora.

U psů je to přece jen složitější: ten navíc vyžaduje také společnost. Budeme mít na něj čas,

97

nebo bude většinu dne zavřen v místnosti? A jsme skutečně ochotni uklízet po psovi ex-

krementy na prostranstvích, která nejsou určena k venčení? Pokud jsme schopni všechny

důležité podmínky zajistit a toužíme po dobrém kočičím nebo psím kamarádovi, navštivme

nejdříve zvířecí útulky. Můžeme tak napravit, co jiní svou bezcitností napáchali. Nechtějme

však doma chovat žádné divoké zvíře nebo dokonce živočicha patřícího k ohroženým dru-

hům, stěží bychom mu zajistili náležité podmínky, a co víc - takový chov by byl zcela

protiprávní! Zůstaňme raději u psů a koček, kteří člověka doprovázejí už nějaké to tisíciletí

a na život v lidské společnosti si přivykli.

V rodině se mohou dobrými kamarády stát i pokojové rostliny. Nelze s nimi sice běhat

po louce nebo je hladit po zádech, mýlil by se však ten, kdo by je pokládal za pasivní

společníky. Jsou mnohdy velmi náročné, ne v každém koutě se jim líbí, zálivky by chtěly

tyto víc a tamty zase míň, nebo raději jen rosit… Péče o ně není vždy jednoduchá, žijeme-li

však s nimi v harmonii, odmění se nám za naši snahu bohatostí listů a mnohdy i květy.

Zkušení pěstitelé potvrdí, že si s nimi lze i popovídat.

V přírodě se chovejme jako na návštěvě u dobrých přátel. Nepřijatelně působí předsta-

va, že bychom hned po příchodu odhodili naše odpadky z celého týdne pod jejich jabloň,

pošlapali záhon s tulipány, vyryli si ze skalky nějakou tu vzácnost, olámali rybíz, házeli

po psu kamením nebo si několikrát vystřelili do zděšené kočky. A přesto se tak někdy

chováme. Kdyby po městě pobíhala divoká prasata a způsobem jim vlastním poryla park,

byli bychom zděšeni. Stejně tak bychom se my na územích, kde žijí divoká zvířata, neměli

dožadovat stále nových rekreačních chat, hotelů, lyžařských sjezdovek, parkovišR, přístu-

pových cest, dálnic atd. Už bychom měli přestat s nekonečným okrajováním jejich domo-

vů. Má člověk právo na stále další půdu pro své krátkodobé sobecké zájmy? Obilná pole

jsou možná nutná, lze to však říci i o hypermarketu za městem, který byl postaven

na „zelené louce“?

Řadu nepříznivých změn do života krajiny i místních obyvatel obvykle vnáší stále agre-

sívnější komerční turistika (tzv. tvrdý turismus). Zajet si zalyžovat do Alp už dnes není

ničím neobvyklým, vysvětlit však vášnivým lyžařům důsledky jejich koníčku na křehké

horské ekosystémy bývá velmi obtížné: „Holoseče a planýrování, stále nové sjezdovky,

vleky a lanovky, sněhová děla (extrémně náročná na vodu a energii), lyžování na ledov-

cích, nová sportoviště a zábavní zařízení, hotely, silnice a parkoviště“, píše profesorka hu-

manitní environmentalistiky Hana Librová v knize Pestří a zelení. Lépe na tom nejsou ani

turisty tolik vyhledávané teplé oblasti, do kterých, bez ohledu na původní kulturu, byl vnu-

cen životní styl euroamerické civilizace v podobě hotelů, automobilismu, inženýrských sítí

a dalších vymožeností, které přinesly masivní znečištění životního prostředí, stále rostoucí

množství nevyužitelných odpadů, ohrožení zdejších ekosystémů. V těchto oblastech bývá

velký nedostatek vody, přesto se na každého návštěvníka počítá až s 600 litry denně. Není

divu, když ke každému hotelu patří bazény nebo osvěžující zahrady, a když turisté,

bez ohledu na místní možnosti, mají potřebu časté očisty nejen svého vlastního těla, ale

i svých automobilů. Jistě máme právo na zasloužený odpočinek, ale neměli by na to doplácet

jiní!

98

Snažíme se využívat každé příležitosti k pobytu v přírodě i k jejímu vnímání všemi

smysly - sluch, čich i hmat nám pomohou odhalit, co zůstává zraku utajeno a co se z te-

levize nedozvíme. Jen nešRastník poslouchá v lese magnetofon, les má pro své vnímavé

návštěvníky připraveny originálnější koncerty! Při táboření v přírodě vyznáváme dobrou

zásadu: tábořiště opouštíme v lepším stavu než jsme je nalezli - veškeré odpadky (kromě

těch, které se přirozenou cestou rozloží a nebo které je možno bez znečištění ovzduší spá-

lit) odnášíme zpět, a je-li to možné, nezapomínáme na jejich ��. I malý ohý-

nek nadělí dětem i dospělým spoustu nenahraditelných zážitků, rozděláváme jej však s nej-

větší opatrností a pouze na přípustných místech. Poctivě a bez jakýchkoliv výjimek dodr-

žujeme také pravidla, vymezující náš pobyt v chráněných územích. I nejmenší pramínky

pitné vody si zaslouží naši ohleduplnost. Pouštíme-li se do úpravy studánky, poradíme se

raději se zkušenými ochranáři, abychom v dobrém úmyslu nenadělali víc škody než užit-

ku.

Pokud se v přírodě setkáme se zbytky rybářských vlasců či plastikových povřísel

na slámu, neprodleně je odstraníme a zneškodníme. Mohou to být pasti pro mnoho živoči-

chů (vodní ptáci, ježci). Staré láhve nejsou jen ohyzdné, ale stávají se smrtící pastí

pro drobné živočichy (myšice, rejsci, ještěrky, brouci). Kdykoliv se s nimi v přírodě setká-

me, přemístěme je tam, kam patří - do separovaného sběru. Pokud narazíme na úmyslné

pasti na zvířata (tlučky, oka, železa, lepy, jestřábí koše), jde o nezákonný lov, proto je ne-

prodleně odstraníme a případ oznámíme policii.

Pomáhat přírodě a zkrášlovat krajinu může podle svých možností a sil téměř každý.

Ondřej Simon ve svém Potulném sadaři (časopis Sedmá generace) radí: „…musíte se dob-

ře postarat o zem, která vám patří. Pole po předcích, kousek lesa, větší zahrada… Krajina

se skládá právě z takových kousků, jako je ten váš. I jediný proužek v družstevních lá-

nech, přeměněný na větrolam a remíz, udělá s panoramatem divy. I zajíci a lasičky vám

budou vděční.“ Dále: „Sázet, co síly stačí, na vhodná místa leckde po krajině.“ Také je

důležité pro tuto „potulnou“ činnost získat své přátele, sousedy, obzvláště pak děti. „Ne-

nechte ani jeden pařez na pokoji. Spočítejte léta, volejte obec či úřad a zkoumejte kdo, proč

a zač. Pak to někam napište. Stodvacetiosmiletý strom byl hanebně skácen na základě plat-

ného povolení, pozor, pozor, sousedé, příště si zvolte své zástupce lépe. Požadujte za kaž-

dý pařez nové výsadby.“

Místo každoročně uříznutého stromku můžeme si pořídit malý stromeček v květináči.

Po Vánocích - šup s ním do chladna a na jaře - šup s ním do země. Místo jednoho zniče-

ného stromku na Vánoce naopak jeden vysazený na jaře. Mysleme však i na to, kam jej

umístíme, a nezapomeňme si představit, jak takový smrk může být veliký za 100 let!

Řada neziskových organizací každým rokem pořádá lesní brigády pro obnovu přiroze-

ných lesních porostů. Hnutí DUHA pravidelně organizuje pracovně-vzdělávací lesoochra-

nářský tábor a brigádu Týden pro les. Obdobné aktivity vyvíjejí i mnohé základní organi-

zace Českého svazu ochránců přírody. Obnova přirozených lesů je např. hlavním cílem

také Starých ochránců Jizerských hor, kteří si sazenice převážně listnatých stromů pěstují

z nasbíraných semen ve vlastních lesních školkách. Lesy je také možné podpořit symbolic-

kou koupí stromu v soukromé rezervaci. Například Lesoochranárske zoskupenie VLK

se zřízením soukromé rezervace v Čergovském pohoří snaží zachránit poslední přirozený

99

jedlobukový les na východním Slovensku. Nadace Partnerství umožňuje „adopci stromu“

v podobě symbolického finančního příspěvku na vypěstování sazenice a následnou péči

o jeden strom.

Od roku 1998 mají všichni občané zaručeno právo na informace o životním prostředí

ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb. (viz na konci kapitoly). Zákon umožňuje, aby se každý

mohl obrátit s jakýmkoliv dotazem, týkajícím se životního prostředí, na příslušný orgán

státní správy, tj. obecní úřady, referáty životního prostředí okresních úřadů, Českou in-

spekci životního prostředí, správy chráněných krajinných oblastí apod. Je třeba se naučit

využívat možností, které nám tento zákon dává (viz plné znění v příloze).


Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva

(Ramsarská úmluva), 1971 (Československo 1990, ČR 1993), viz sbírka zákonů 396/1990

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, Paříž 1972 (Československo

1991, ČR 1993), viz sbírka zákonů 159/1991

Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin

(CITES), 1973 (Československo 1992, ČR 1993), viz sbírka zákonů 572/1992

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva), Bonn

1979 (ČR 1994), viz sbírka zákonů 127/1994

Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě, 1991 (ČR 1994), viz sbírka zákonů 208/1994

Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišR (Bernská úmluva), 1979

(ČR 1998), viz Zpravodaj MŽP 8/1992

Úmluva o biologické rozmanitosti (Úmluva o biodiverzitě), Rio de Janeiro 1992 (ČR 1994),

viz Zpravodaj MŽP 8/1992


Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí (změna: 123/1998 Sb.)

Zákon ČNR č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí

Zákon č. 499/1992 Sb. o odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na životní prostředí

Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění

pozdějších změn (úplné znění zákon č. 197/1998 Sb.; § 126)

Zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí

Zákon ČNR č. 388/1991 Sb. o Státním fondu životního prostředí České republiky (změna:

334/1992 Sb.)

Zákon ČNR č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochra-

ně lesa

Zákon ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (změny: 347/1992 Sb., 289/1995

Sb., 3/1997 Sb., 16/1997 Sb., 123/1998 Sb.)

Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České

národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (změna: 105/1997 Sb.)

100

Zákon č. 16/1997 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živoči-

chů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a do-

plnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších před-

pisů

Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (změna: 238/1999 Sb.)

Zákon č. 23/1962 Sb. o myslivosti (změny: 146/1971 Sb., 96/1977 Sb., 143/1991 Sb., 270/1992

Sb., 289/1995 Sb., 166/1999 Sb., 238/1999 Sb.)

Zákon ČNR č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (změna: 162/1993 Sb., 193/1994

Sb., 243/1997 Sb., 30/1998 Sb.)

Zákon č. 87/1987 Sb. o veterinární péči (změna: 239/1991 Sb., 110/1997 Sb., 79/1997 Sb.)

Sdělení Legislativního odboru MŽP ČR ve věci evidence významných krajinných prvků

ze zákona ZPO 7/97

LITERATURA

Dmitrijev, J.: Savci, známí i neznámí, lovení, chránění. Praha, Lidové nakladatelství 1987.

Dmitrijev, J.: Obojživelníci a plazi, známí i neznámí, pronásledovaní, chránění. Praha, Lido-

vé nakladatelství 1988.

Dmitrijev, J.: Ryby, známé i neznámé, lovené, chráněné. Praha, Lidové nakladatelství 1990.

Dmitrijev, J.: Ptáci, známí i neznámí, lovení, chránění. Praha, Lidové nakladatelství 1991.

Fendrych, M.: Sestry opice. Respekt, ročník X., 18.-24. 10. 1999.

Fosseyová, D.: Gorily v mlze. Praha, Mladá fronta 1988.


Jirmus, A: Vivisekce - škola sadismu. Informační bulletin pro jiný život, DIFFERENT LIFE,

č. 5-6, 1995.

Kohák, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, SLON 1998.

Kolektiv: I zvířata mají svá práva. DIFFERENT LIFE.

Kolektiv: Žij a nech žít. Utrpení hospodářských zvířat ve velkochovech. DIFFERENT LIFE.

Kolektiv: Proč práva zvířat? Hnutí DUHA - skupina Za práva zvířat.

Kolektiv: Co se v kožešnictví nedozvíte. Hnutí DUHA - skupina Za práva zvířat.

Kunc, L.: Z medvědích a vlčích brlohů. Valašské Meziříčí, ČSOP 1996.

Leopold, A.: Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky. Sand County Almanac. Tulčík, Abies

- Vydavatekstvo Lesoochranárského zoskupenia VLK 1995.


Lovelock, J.: Gaia - živoucí planeta. Praha, Mladá fronta 1994.

Michaličková, D.: Zabíjení pro mamon. Sedmá generace, č. 12, roč. VIII 1999.


Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. Praha, SPN 1979.

Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, 2. díl. Praha,

SPN 1987.

Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, 3. díl. Praha,

SPN 1990.

Schär-Manzoli, M.: Holocaust. AG STG - ATRA, Nadace Spisovatelé za práva zvířat 1996.

Schweitzer, A.: Nauka úcty k životu. Praha, DharmaGaia 1993.

Simon, O.: Potulný sadař. Deset způsobů, jak tvořit zahradní krajinu. Sedmá generace, č.1,

roč. IX., 2000.

Štěrba, O.: Máme rádi zvířata? Olomouc, PRODOS, spol. s r. o. 1996.

Veselovský, Z.: Člověk a zvíře. Praha, ACADEMIA 2000.

101

102

103

�)�!��*��+

„Tak vzniká ekologická krize:nekonečný nárok se dostává

do nevyhnutelného střetus konečným světem.“


Pojem globalizace se začal používat na přelomu osmdesátých a devadesátých let dva-

cátého století pro přebírání hospodářské (a tím pádem i politické) moci nadnárodní-

mi společnostmi, pro sjednocování národních hospodářství v jeden globální celek. Počá-

tek světového finančního a obchodního uspořádání, které vyústilo do současné podoby

globalizace, se datuje rokem 1944, kdy se v Bretton Woods (New Hampshire, USA) do-

hodly průmyslově nejvyspělejší státy na založení dvou finančních institucí - Světové banky

a Mezinárodního měnového fondu. Tyto rozvojové agentury vnucují zemím třetího světa

západní model civilizace včetně víry ve všespasitelnost ekonomického růstu, a to bez ohle-

du na místní kulturní, sociální nebo přírodní podmínky. Politika „pomoci“ chudým stá-

tům většinou s sebou nese jejich ještě větší zadlužení. Aby země byly schopny platit ales-

poň úroky, musí peníze investovat do podniků vyrábějících pro mezinárodní trh. Tak se

dostávají, za pomoci rozvojových agentur, plně pod kontrolu nadnárodních společností.

Globální ekonomika upevňuje moc nadnárodních společností, které jsou finančně sil-

nější než ekonomiky mnohých zemí. Například roční příjem General Motors se příliš neli-

ší od souhrnu hrubých národních produktů Tanzanie, Etiopie, Nepálu, Bangladéše, Zai-

ru, Ugandy, Nigeru, Keňi a Pakistánu, přičemž v těchto zemích žije více než půl miliardy

lidí. V 60. letech kontrolovaly velké nadnárodní společnosti 17% světového hrubého do-

mácího produktu, v roce 1995 to bylo již 33%. Pouze pět společností ovládá (a to více než

ze 40%) nejdůležitější světová odvětví, jako je výroba automobilů, elektroniky, oceli, počí-

tačů, těžba ropy, médií aj. Světový obchod s potravinami kontroluje pouze deset společ-

ností. A jen čtyři nadnárodní společnosti kontrolují 90% světových vývozů pšenice, kuku-

řice, kávy, čaje, ananasů, bavlny, tabáku, juty a lesních produktů. Růstu vlivu nadnárod-

ních společností napomáhají úpravy obchodních a investičních pravidel vedoucí k liberali-

zaci světového obchodu (např. Severoamerická dohoda o volném obchodu, Maastrichtská

smlouva).

Globalizace ekonomiky podkopává princip samotné demokracie. Tím, že nadnárodní

společnosti přebírají hospodářskou (tzn. i politickou) moc, ztrácí národní státy možnost

kontrolovat své hospodářské (tzn. i politické) záležitosti. Volení zástupci (parlamentní insti-

tuce) mají velmi zúžený prostor a notně okleštěné možnosti při rozhodování. Čím dál více

se stává důležitější vazba „výrobce - zákazník“ než vazba „volený zástupce - občan“.

Proces globalizace se negativně projevuje i v oblasti sociální. Výsledkem je nezaměst-

nanost, chudoba, rozpad rodiny a obce. Pro nadnárodní společnosti je finančně výhod-

nější přesunout řadu výrob do zemí s levnou pracovní silou, což se stává spolu s neustále

se zlepšujícími technologiemi hlavním důvodem nezaměstnanosti ve vyspělých zemích. Do-

davatelské a subdodavatelské podniky mezi sebou soupeří, což znamená nízké mzdy

a minimální zdravotní a sociální zajištění. Kupní síla obyvatel v místě výroby není pro tyto

104

společnosti rozhodující, protože své produkty a služby mohou prodat téměř kdekoliv

na světě. Řada drobných zemědělců, nejen v zemích Třetího světa, přestala být konkuren-

ceschopná, rozpadly se jejich místní pospolitosti a mnozí z nich skončili v přeplněných

velkoměstech, kde o ně nikdo nestojí.

Globalizace ekonomiky a s ní spojené rozšiřování unifikované spotřebitelské kultury

má vliv také na zánik mnohých tradičních kultur. Co může způsobit naočkování „západ-

ní“ civilizací v oblastech do té doby nedotčených, popisuje Helena Norberg-Hodge ve své

knize Dávné budoucnosti. Lidé bydlící v Ladaku, kde autorka řadu let žila, se po generace

vypořádávali s nehostinnou krajinou, aniž by to bylo v rozporu s její trvalou udržitelností.

I přes vysokou nadmořskou výšku, nedostatek vody i jiných surovin zde vyrostla svébytná

kultura, která až na výjimky (např. sůl, petrolej na svícení) nepotřebovala materiální

a energetické vstupy z okolí. V sedmdesátých letech začala i do těchto míst, obklopených

zasněženými vrcholy Himálaje, postupně pronikat spolu s turisty západní kultura. Přede-

vším mladí lidé začali mít brzy pocit nespokojenosti s dosavadním životem. Začaly jim

chybět věci, které nikdy před tím nepotřebovali - televize, automobil, elektrická energie,

splachovací záchod atd. A tak opouštějí svou pro mnohé již „směšnou a primitivní“ kul-

turu a odcházejí do hlavního města, aby si na ty všechny „důležité věci“ mohli vydělat

dost peněz. Krajinu tak zatěžují svými potřebami, které ona nemůže dlouhodobě unést,

a sami se zbavují nezávislosti, zaslepeni reklamou na „všespasitelný“ blahobyt, který denně

mohou vidět na obrazovkách svých televizorů.

105

Důsledky procesu globalizace se v neposlední řadě projevují v rozsáhlé devastaci život-

ního prostředí. Aby chudé (zadlužené) státy přilákaly do své země investory, pozměňují

legislativu týkající se životního prostředí tak, aby se staly co nejatraktivnějšími (např. více

než 70 zemí změnilo své zákony regulující těžbu surovin), prodávají svá naleziště nerost-

ných surovin pod cenou, nechávají těžařské společnosti pustošit lesy v mnohdy ještě člově-

kem nedotčených oblastech. Například brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso,

ve snaze získat zahraniční investice, vyhlásil desetileté moratorium na vymáhání pokut

za přestupky, týkající se životního prostředí.

Podle zastánců volného trhu je pro státy výhodnější vyvážet takové zboží, pro jehož

výrobu má daná země nejvhodnější podmínky. Dochází tak ke specializaci jednotlivých

států Třetího světa. Na scelených pozemcích se pěstují monokulturní plodiny, které se da-

jí v rámci mezinárodního obchodu nejlépe zpeněžit, avšak za výrazných dotací místní vlá-

dy. Jednotlivé země se tak zbavují soběstačnosti a stávají se závislé na dovozu nezbyt-

ných surovin nadnárodními společnostmi. Státy přicházejí nejen o svou samostatnost, ale

i o přírodní bohatství snižováním �� , které doprovází vytváření monokul-

turních lánů nebo kácení dřeva na export. Padesát pět procent příjmů ze zahraničního

obchodu přináší v Malawi pěstování tabáku. Protože se na zpracování jedné tuny tabáku

spotřebuje 55 m3 dřeva, přichází tak tento stát ročně o 12 000 km2 svých lesů. Malajsie

vyváží více než polovinu vytěženého dřeva, což jí ročně přináší asi miliardu a půl dolarů.

Skutečná cena je však mnohem vyšší: díky rozsáhlé likvidaci lesů postihla půdu ��,

došlo také ke změně vodního režimu krajiny, což s sebou nese střídání vln sucha a povod-

ní. S posledními zbytky tropických lesů však zaniknou i kultury původních kmenů.

Pod ochrannou rukou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a za vydatné pod-

pory místní vlády byl v letech 1980-1989 značně zvýšen export banánů a hovězího masa

z Kostariky. Chov dobytka si vyžádal značnou část lesů, které byly vykáceny a přeměněny

na pastviny. Chemikálie užívané k pěstování banánů otrávily řeky a zničily v jejich deltách

korálové útesy, místy až z 90%.

Volný obchod je spojen s prudkým růstem dopravy, a) už letecké, kamionové či námoř-

ní. Například v amazonských deštných lesích byla vybudována dálnice pro převoz dřeva

a minerálů na asijské trhy. Její stavba i provoz způsobily nenahraditelné škody v nejcen-

nějších �� rovníkových lesů. Nárůst tranzitní dopravy po vytvoření jed-

notného evropského trhu v roce 1993 přispěl ke zvýšení hladiny hluku a ��. Přeprava

zboží vzrostla (7x) také v Severní Americe po podepsání dohody o volném obchodu.

Nelze však zaměňovat pojmy „globalizace“ a „mezinárodní spolupráce“. Při globali-

zaci ekonomiky dochází pod tlakem nadnárodních společností k liberalizaci světového

obchodu, a to s jediným cílem - být co nejlevnější, neustále zvyšovat své zisky. Naopak

cílem národních států, které se spojují při mezinárodní spolupráci, je být co nejlepší (např.

výměna informací, technologií), dosáhnout co nejlepšího výsledku při řešení společných

problémů. K politickému pojmu „globální“ se vztahuje soupeření a shora vnucené uspo-

řádání, kdežto pojem „mezinárodní“ skrývá spolupráci zdola se spojujících států.

V roce 1992 se konala v brazilském Rio de Janeiru Konference OSN o životním prostře-

dí a rozvoji, ze které vzešel dokument s názvem Agenda 21. Jde o program pro 21. století,

obsahující výčet zásadních problémů a námětů k jejich řešení, která by přispěla k trvale

106

udržitelnému rozvoji na této planetě. Agenda 21 se dotýká mnoha oblastí, zde uvedeme jen

některé z nich: boj proti chudobě, změna vzorců spotřeby, udržitelnost demografického růs-

tu, uchovávání a šetrné využívání zdrojů a hospodaření s nimi, uznání a posilování úlohy

domorodých obyvatel a jejich komunit, posilování úlohy nevládních organizací, mezinárodní

spolupráce aj. Agenda 21, odrážející problémy na globální úrovni, nemůže zohledňovat místní

odlišnosti. Je tedy koncepčním podkladem pro tzv. Místní Agendy 21, které se týkají zajištění

udržitelné kvality života v konkrétních obcích či regionech.

Pokud by se mohlo zdát, že se nás globalizace netýká, že je až příliš vzdálena našim

domácnostem, zkusme provést malý experiment. Podívejme se do spíže a napišme si všechny

potraviny, které nepocházejí z naší republiky, a zvlášR si podtrhněme ty, které byly doveze-

ny z jiných kontinentů. Můžeme jít i dál. Na kolika hračkách našich dětí bychom našli

nápis „made in China“ nebo „made in Tchajwan“? Obsahuje náš šatník oblečení např.

od firmy NIKE, Adidas, Reebok, italské plavky či boty? Nebo svršky nakupujeme „levně-

ji“ u stánků? V tom případě jen stěží zjistíme, zda mají původ v Polsku nebo Thajsku.

A tak bychom mohli přejít na rádia, televize, hifi věže, sekačky na trávu atd. Jistě, řada

výrobků zahraničních firem se skutečně vyrábí v České republice, jenže většina daní plyne

do mateřského státu dané firmy. Pokusme se tedy orientovat na české výrobky, ignorujme

dovážené zboží. Zcela zásadní je to u potravin, neboR je kupujeme denně a jejich produkce

úzce souvisí s využíváním krajiny. Proč kupovat dovážené jogurty, když stejně kvalitní

poskytují i naše mlékárny. A ještě lépe - máme ve svém okolí ekologickou kozí nebo ovčí

farmu? Proč ji nepodpořit pravidelným nakupováním nejen jogurtů, ale i sýrů, mléka nebo

masa? Skýtá to hned několik výhod. Ekologické hospodaření není v rozporu s ochranou

životního prostředí a mnohde je to více méně jediný způsob, jak zachovat jedinečný ráz

krajiny (např. horské louky v Beskydech nebo Bílých Karpatech). Daně navíc plynou do

pokladen obcí, které je pak mohou využít pro místní potřebu (např. nové chodníky, kanali-

zace atd.). Nenechávejme se zlákat zdánlivě nízkými cenami dováženého zboží. Je bláhové

se domnívat, že je pro nás výhodnější, budeme-li dávat přednost levným banánům z dru-

hého konce světa před dražšími tuzemskými jablky. Budeme tím podporovat bankrot do-

mácích zemědělců, do státní pokladny tak přijde méně peněz, které budou chybět nejen při

placení nákladů na nezaměstnané, ale i například pro místní rozvoj, zdravotnictví, školství

atd. A navíc nízké ceny jsou opravdu jen zdánlivé. Spoustu souvisejících nákladů musí

spotřebitel zaplatit ze svých daní. Je to například stavba transkontinentálních dálnic, které

jsou nutné pro transporty potravin z jednoho konce světa na druhý, stavba letišR, překladišR

atd. Tím, že si kupujeme dovážené potraviny, podporujeme také výzkum nových biotech-

nologií, které jsou nezbytné pro to, aby se potraviny během dlouhé cesty k zákazníkovi

nezkazily, dále výzkum ještě účinnějších pesticidů a v poslední době i genetických modifi-

kací. Pokud by se měly všechny tyto náklady, včetně důsledků chudoby a zadluženosti

zemí Třetího světa, zahrnout do ceny potravin, staly by se okamžitě neprodejnými.

Situace však nemusí být zdaleka tak bezvýchodná, jak se na první pohled zdá. Zkusme

si načrtnout takový malý „lokalizovaný“ obchod, či přesněji řečeno místní ekonomiku.

Od zdejších zemědělců kupujeme ovoce, zeleninu, maso, mléčné výrobky, obilí, od pekaře

zase rohlíky a chléb, využíváme služeb místních řemeslníků, živnostníků. Daně tito živ-

nostníci a podnikatelé odvádějí do obecní pokladny. Získané peníze mohou být příspěv-

107

kem například na stavbu výtopny na biomasu, čímž by se zhodnotil dřevní odpad z pily či

okolních lesů. Poplatky obyvatel za vytápění opět putují do obecní pokladny. Lidé tedy své

potřeby (potraviny, teplo, služby) uspokojují v nejbližším okolí bydliště a přispívají si tím

zároveň na další vylepšení - např. stavba moštárny nebo sušárny ovoce, která nejenže bude

produkovat hodnotné potraviny, ale také neodsoudí ovocné sady, mnohde s cennými pů-

vodními odrůdami, k zániku. Za příklad by mohla sloužit jihovalašská obec Hostětín. Obec

může přispět také na tradiční jarmark, kde se všichni místní řemeslníci pochlubí svými

produkty, a tím nenechají zaniknout mnohým starým řemeslům - košíkářství, hrnčířství,

tkalcovství atd. Na veselici s tradiční muzikou (např. cimbálovka na Valašsku) se zase

výborně uplatní produkty místních zemědělců. A výtěžek jde opět do obecní pokladny.

Je také důležité, aby pro obyvatele nebyla jejich obec pouze místo, kde bydlí, ale místo,

kde ŽIJÍ, místo, o kterém mohou rozhodovat a podílet se na jeho správě. Pokud lidé vez-

mou obec za svou tak jako svůj dům a zahradu, jen stěží jim tam někdo postaví velkodrů-

bežárnu, těžko se bude dařit černým skládkám, a neudržovaná, bodláčím zarostlá louka bu-

de spíš výjimkou.

Tato ekoznačka je udělována Ministerstvem životního prostředí a Agen-

turou pro ekologicky šetrné výrobky na základě splnění předem stano-

vených kritérií, která se týkají celého životní cyklu výrobku včetně oba-

lu.


Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele (změna: 217/1993 Sb., 40/1995 Sb., 104/1995

Sb., 110/1997 Sb., 356/1999 Sb.)

Zákon č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (obchodní zákoník)

Zákon č. 30/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže (změna: 495/1992 Sb., 286/1993 Sb.)

Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách (změna: 240/1992 Sb., 22/1997 Sb., 110/1997 Sb.)

Zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím

Zákon č. 367/1990 Sb. o obcích

Zákon č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech

Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích (změna: 337/1992 Sb., 344/1992 Sb., 359/1992 Sb.,

67/1993 Sb., 124/1993 Sb., 290/1993 Sb., 134/1994 Sb., 82/1995 Sb., 237/1995 Sb.,

279/1995 Sb., 289/1995 Sb., 112/1998 Sb., 168/1999 Sb., 360/1999 Sb., 29/2000 Sb.)

Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

Usnesení č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod

108

LITERATURA

Ander, M.: Hamburgerový král shání poddané. Poslední generace, č. 11, roč. V., 1996.

Bauman, Z.: Globalizace (důsledky pro člověka). Praha, Mladá fronta 1999.

Hines, C.: Lokalizace čili nástin alternativy ke globalizaci. Literární noviny, č. 36, roč. XI,

2000.

Chomsky, N.: Aký vokný je vokný trh? Poslední generace, č. 10, roč. V., 1996.

Keller, J.: Globalizace bezmocnosti. Poslední generace, č. 12, roč. V., 1996.

Keller, J.: Globalizace na věčné časy a nikdy jinak. Humanistický vysokoškolský měsíčník,

č. 1, roč. II., 2000.

Keller, J.: Rizika globalizace. Mosty, č. 6, 8. 2. 2000.

Keller, J.: MAIgalomanie. Sedmá generace, č. 8, roč. VII, 1998.

Keller, J.: Může naše planeta přežít globalizaci ekonomiky? Sedmá generace, č. 2, roč. VII.,

1998.

Keller, J.: Mysli globálně: jez lokálně! Sedmá generace, č. 9, roč. VII., 1998.

Keller, J.: Iluze volného trhu a realita. Poslední generace, č. 4, roč. VI, 1997.

Keller, J.: Na prahu autoritářského století. Sedmá generace, č. 1, roč. VI., 1997.

Keller, J.: Politika zeštíhlování a její hubené výsledky. Sedmá generace, č. 5, roč. VII., 1998.

Keller, J.: Rozvoj k nerozeznání od kolonialismu. Poslední generace, č. 7, roč. VI., 1997.

Keller, J.: Vypelichaní ekonomičtí tygři. Poslední generace, č. 2, roč. V., 1996.

Keller, J.: Konečně pravý megasupermarket. Poslední generace, č. 3, roč. V., 1996.

Keller, J.: Abeceda prosperity. Brno, Doplněk 1997.

Keller, J.: Až na dno blahobytu. Brno, Hnutí DUHA 1995.

Meadows, D.: Jestvuje v USA populačný problém? Poslední generace, č. 8, roč. V., 1996.

Meadowsová, D. H., Meadows, D. L., Randers, J.: Překročení mezí. Praha, Argo 1995.

Menotti, V.: Globalizace urychluje pustošení světových lesů. Sedmá generace, č. 2, roč. VIII.,

1999.

Norberg-Hodge, H.: Globalizace není nevyhnutelná. Sedmá generace, č. 2, roč. VIII., 1999.

Norberg-Hodge, H.: Dávné budoucnosti. Brno, Hnutí DUHA 1996.

Patočka, J.: Diskuse o globalizaci: dvě odpovědi a jedna otázka. Literární noviny, č. 1 - 2, roč.

XI, 2000.

Práce s veřejností a místní Agenda 21 (zpracovala Reitschmiedová, A.). Praha, MŽP ČR a ČEÚ

1998.

Přibyl, P.: Cíl WTO: Země, spol. s r.o. Sedmá generace, č. 11, roč. VIII., 1999.

Přibyl, P.: Mezinárodní měnový fond. Sedmá generace, č. 5, roč. IX., 2000.

Rozhovor s Johnem Vidalem. Kdokoliv má moc, musí se zodpovídat. Literární noviny, č. 17,

roč. XI., 2000.

Schumacher, E. F.: Malé je milé. Brno, Doplněk 2000.

Seymour, J.: Ošklivé obchody vynechte. Sedmá generace, č. 10, roč. VII., 1998.

Sienská deklarácia. Sedmá generace, č. 2, roč. VIII., 1999.


Vidal, J.: Pod kontrolou obchodních společností. Poslední generace, č. 12, roč. VI., 1997.

109

Acidifikace - okyselování (snižování #�) dané složky prostředí (voda, půda) v čase, při-

čemž daná složka zároveň ztrácí schopnost sama dosáhnout původního stavu neutralizací.

Důsledek znečištění � �� především oxidem siřičitým a oxidy dusíku.

Acidifikace půd - kyseliny (sírová, dusičná) přítomné v půdě způsobují uvolňování nejen

kationtů hliníku, které jsou pro mnohé druhy rostlin a převážnou část půdních organismů

��, ale i kationtů železa, manganu a jiných "$�� . Živiny jsou z půd

vyplavovány nebo jsou vázány do takových forem, že se pro rostliny stávají nepřístupné.

Acidifikací jsou více ohroženy lesní než zemědělské půdy, protože stromy zachytávají

na jehličí (listech) velké množství suchého spadu (viz ��), který je deštěm

vymýván a na půdu dopadá voda podstatně kyselejší než na volné prostranství. �� pro stromy znamená omezení fyziologicky účinné hloub-

ky kořenů, což s sebou nese problém s příjmem vody a živin, s čímž souvisí snížení vitality

a regeneračních schopností, žloutnutí jehlic s následným zbarvením do rudohněda, opadáním

a úhynem celého stromu. Oslabené porosty také snadněji podlehnou klimatickým vlivům (na-

příklad náhodným teplotním výkyvům) či živočišným škůdcům (lýkožrout smrkový, obaleč

smrkový, bekyně mniška). Efekt se ještě umocňuje u celkově méně odolných nepůvodních

smrkových monokultur. U acidifikovaných půd s chronicky poškozeným lesním porostem

se narušuje vodní režim, snižuje se kvalita odtékající vody, častěji se vyskytují povodně a ��. Oslabením či likvidací lesních porostů se z globálního hlediska snižuje schopnost vázat

oxid uhličitý, což podporuje �� .

Acidifikace vod - oxid siřičitý (např. z komínů elektráren) a oxidy dusíku (např. z výfuků

automobilů) mohou být vodou absorbovány přímo nebo se mohou při transportu atmos-

férou chemicky přeměnit na kyselinu sírovou a dusičnou a spolu s deštěm dopadnout

do řek či jezer (viz��). Rozlišujeme tři stadia acidifikace. V prvním

stadiu nedochází k trvalému poklesu #�, neboR ve vodním prostředí se nachází dostatek

látek (nejčastěji hydrogenuhličitany), které jsou schopné neutralizovat (vázat) vodíkové kat-

ionty, vzniklé disociací (rozkladem) kyselin. Ve druhém stadiu acidifikace neutralizačních

látek ubude natolik, že pH trvale poklesne na hodnotu asi 5,5. Dochází k prudkému ochu-

zení společenstva ryb (přežívá okoun, štika) a jen z části jiker se vyvinou ryby. Ve třetí fázi

se hodnota pH pohybuje kolem 4,5. Rozpouští se mangan, zinek, hliník. Poslední jmeno-

vaný prvek je však pro mnoho organismů ��, způsobuje masové hynutí ryb. Po-

čet druhů živočichů i rostlin se silně zredukuje, ryby často zcela vymizí (pH 4,5-4,0 snáší

pouze úhoř). Z rostlin se daří především mechu rašeliníku. Při pH nižším než 4,0 dochází

k odumírání �� a k vysrážení organických látek, tím silně vzroste viditel-

nost, která dosahuje až 20 m, což je typické pro acidifikovaná jezera. Acidifikací jsou nej-

více postižena skandinávská jezera, u nás jsou to především jezera a umělé nádrže na Šumavě.

Existují také přírodní kyselé vody, například řašeliništní s pH i 3,5. Tyto vodní �� obývá jen několik málo druhů organismů, např. řasy, kořenonožci, vířníci,

perloočky, larvy vážek, chrostíci.

��

110

Aerosol - soustava obsahující kapalinu nebo tuhou látku (např. pylová zrna, těla mikroor-

ganismů, popílek, prach) rozptýlenou ve formě malých částic (0,01-100 µm) v plynu (např.

mlha, kouř)

Alergie - porucha imunitního systému. Organismus na antigenní podnět odpovídá silnou

nebo kvalitou nepřiměřenou reakcí, která v důsledku vede k jeho poškození.

Antropogenní - z řečtiny: anthrópos = člověk; týkající se člověka, jeho činnosti.

Atmosféra - neboli vzdušný obal Země, se podle závislosti teploty vzduchu na výšce dělí

na pět částí: troposféru (do 10-16 km), stratosféru (do 50 km, součástí je ozonosféra),

mezosféru (do 85 km), termosféru (do 500 km, oblast výskytu polárních září) a exosféru

(vrstva představující plynulý přechod mezi termosférou a meziplanetárním prostorem).

Atmosféra se skládá z dusíku (78 objemových %), kyslíku (21 objemových %), dále

argonu, oxidu uhličitého, vodíku, helia, neonu, radonu, xenonu, ozonu a jiných plynů. Voda

se v atmosféře nachází ve formě vodní páry, oblačných a mlžných kapiček a ledových

částic. Dále jsou přítomny znečišRující látky �� nebo přírodního pů-

vodu v plynné podobě či ve formě �� .

Autotrofní organismy - viz ��

Bioakumulace - akumulace chemické látky organismy z okolního prostředí nebo z potravy.

Biodiverzita - „biologická rozmanitost, různorodost; rozmanitost organismů na všech úrov-

ních organizace - druhů, �� i ��%�� (biocenóz).“ [Máchal, Hus-

ták, Slámová, 1997]

Biokoncentrace - akumulace chemické látky z vody do živého organismu jako výsledek

současně probíhajícího příjmu a vylučování.

Bioobohacování - výsledek �� a �� . Koncent-

race roste přechodem dvěma nebo více trofickými (potravními) úrovněmi (např. olovo ➝

rostlina ➝ ryba ➝ pták).

Biosféra - „veškerý oživený prostor na Zemi; živými organismy osídlená část zemské ků-

ry, ovzduší a vod. Zahrnuje oblasti veškerého rozšíření organismů - v moři i na souši -

od vyšších vrstev � �� po horní vrstvy skalního podloží. Představíme-li si ze-

měkouli jako jablko, pak tloušRka jeho slupky zhruba odpovídá vrstvě biosféry, která je

ve skutečnosti silná asi 20 km.“ [Máchal, Husák, Slámová, 1997]

Biotop - „soubor veškerých neživých (abiotických) a živých (biotických) činitelů, kteří

na konkrétním místě ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince,

druhu, ��'��%�� . Biotop je takové místní prostředí - stanoviště,

které splňuje nároky příznačné pro druhy rostlin, živočichů nebo biocenóz (společenstev).

Pojem biotop se vždy vztahuje ke konkrétnímu druhu či společenstvu, např. biotopem bla-

111

touchu bahenního jsou prameniště potoků, charakteristické podmínky poskytuje biotop list-

natého lesa apod.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Bitumenace - proces zpracování ��%�� (např. �� ). Používá se především pro fixaci kalů a kapalných koncentrátů za účelem

zamezení nebo zpomalení migrace nebezpečných složek a snadnější následné manipulace.

Matrici tvoří bitumen, což jsou asfaltové živice.

Dekompozitoři - „rozkladači, destruenti - organismy, které postupně rozkládají odumře-

lou organickou hmotu na látky jednodušší a tím připravují potravu pro další dekompozi-

tory. Konečnou fází procesu dekompozice je rozklad organické hmoty až na minerální

látky, které mohou znovu využít �� . Odumřelá těla rostlin jsou rozkládá-

na zejména houbami a plísněmi, uhynulí živočichové jsou rozkládáni především bakteri-

emi. Na rozkladu (dekompozici) organické hmoty se podílejí také nižší i vyšší živoči-

chové (např. supi, chrobáci, žížaly). V širším slova smyslu můžeme za dekompozitory

označit všechny „odklízeče odpadků“ v přírodě, tj. organismy, které spotřebovávají nej-

různější zbytky odumřelých organismů. Rozpad opadanky a tvorba humusu jsou rychlé,

�� (rozklad humusu na minerální látky) je velmi pomalá. Bez dekom-

pozitorů by nebyl možný koloběh látek, který je nezbytným předpokladem pro produkci

organické hmoty zelenými rostlinami - producenty.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Depozice mokrá - nejúčinnější odstraňování znečišRujících látek z ovzduší (např. oxidy

dusíku, popílek) vymýváním srážkami. Proces se skládá ze dvou základních procesů: vy-

mývání v oblaku, kdy se znečišRující látky dostávají do srážkové vody již v zóně oblaku,

a vymývání pod oblakem, kdy se škodliviny vymývají během pádu dešRové kapky, sněho-

vé vločky, kroupy apod.

Depozice suchá - jde o proces turbulentního přenosu znečišRujících látek (např. oxidy du-

síku, popílek) k zemskému povrchu (sedimentace), kde jsou tyto látky zachyceny volným

povrchem, vegetací či vodní hladinou.

Desertifikace - proces prudkého snížení biologické produktivity a kvality půdy, vedoucí

k podmínkám, které připomínají poušR. Indikátory tohoto procesu jsou mj. podstatné zvý-

šení půdní �� (vodní, větrné), redukce zdrojů povrchové vody, pokles hladiny spodní

vody a zvýšení obsahu solí ve vodě a v půdě. Pokud se v krajině objeví malé plochy takto

degradované půdy, mají tendence se rozšiřovat a navzájem spojovat.

Detergenty - látky rozpouštějící se ve vodě a odstraňující špínu, užívané k mytí, praní atp.

Skládají se z �� (povrchově aktivní látky), zesilujících složek (fosfáty, silikáty,

karbamáty), dále z plniv (síran sodný), optických zjasňovačů, barviv, parfémů.

Dobsonova jednotka - jednotka, kterou se vyjadřuje množství ozonu. 1 Dobsonova jed-

notka odpovídá vrstvě ozonu o tloušRce 1 mm při tlaku 1013 hektopascalů a teplotě 15˚C.

Za těchto podmínek by se veškerý ozon nad povrchem země stlačil do vrstvy široké při-

bližně 3 mm.

112

Domestikace - „proces zdomácňování zvířat, ve kterém člověk vybírá, chová a šlechtí pů-

vodně divoce žijící druhy živočichů (skot, koza, prase, kůň, pes, kočka, akvarijní ryby,

okrasní ptáci apod.). Obdobné procesy vedoucí k hospodářskému i okrasnému využívání

rostlin se nazývají zkulturňování. Za domestikovaný považujeme takový druh zvířete, kte-

rý je dlouhodobě chován zcela odděleně od svých divokých předků, je závislý na člověku

po stránce ubytování i výživy a jeho rozmnožování je buS zcela řízeno člověkem, nebo

probíhá nezávisle na divoce žijících populacích.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Droga - jakákoliv látka, která po vpravení do organismu vyvolá jednu nebo více reakcí.

Ekologická stopa - „Ekologická stopa definované populace (od jednotlivce až po celé

město nebo stát) je celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využíva-

ná výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů, produkovaných danou populací

při používání běžných technologií … Analýza ekologické stopy (AES) je početní metoda,

která umožňuje zhodnotit spotřebu zdrojů a produkci odpadů určité populace … Důle-

žitým rysem AES je schopnost odhalit �� zátěž, která se objevuje

daleko za hranicemi země, regionu či města, které danou zátěž způsobují. AES ukazuje, že

ekonomicky vyspělé země si při vysoké spotřebě zdrojů a produkci odpadů přivlastňují

ekologicky produktivní půdu, kterou nemají k dispozici v rámci vlastních území.“ [Třebic-

ký, Sisyfos 4/2000]

Ekologie - „věda zkoumající vzájemné vztahy mezi živými organismy i vzájemné vztahy

těchto organismů k jejich prostředí; nauka o souvislostech v přírodě; věda o �� .“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Ekosystém - „funkční soustava živých a neživých složek zahrnující všechny organismy

na určitém území v jejich vzájemných vztazích a ve vztazích s fyzikálními a geochemický-

mi činiteli prostředí. V každém ekosystému je možno rozlišit výrazné potravní (trofické)

a energetické vazby. Všechny složky ekosystému jsou vzájemně propojeny výměnou, resp.

koloběhem látek, jednosměrným tokem energie (od slunce přes �� až po �� ) a předáváním informací. …Dalšími důležitými

znaky ekosystému jsou neustálý vývoj a samoregulace, která podmiňuje stabilitu ekosysté-

mu. Příkladem ekosystému mohou být: osamělý strom se všemi jeho obyvateli, smíšený

různověký les, potok, jezero, oceán apod.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Ekotoxicita - vlastnost látek nebo odpadů, které po uvolnění do životního prostředí (např.

v důsledku �� činnosti) představují okamžité (jedovaté účinky na bio-

logické systémy) nebo zpožděné nebezpečí (akumulace v � �� "��, hro-

madění v sedimentech).

Embryotoxicita - vlastnost látek, která se projevuje nepříznivými účinky na zárodek v ob-

dobí od početí do stadia plodu.

Emise - znečišRující látky unikající nebo vypouštěné ze stacionárních (např. komín) nebo

mobilních (motorový výfuk) zdrojů do ovzduší.

113

Environmentální - z anglického environmental = týkající se životního prostředí

Epifyty - „rostliny rostoucí přisedle na větvích a kmenech stromů, keřů, popř. lián, které

jim poskytují podklad k uchycení na kůře nebo v humusu, nahromaděném v paždích větví,

aniž by z hostitele čerpaly živiny.“ [Jakrlová, Pelikán, 1999]

Eroze - vymílání a obrušování zemského povrchu různými vlivy (vodou, ledem, větrem),

splachování půdy dešRovou vodou nebo větrem. Člověk tento proces urychluje například

odlesňováním, těžbou, nevhodnými zemědělskými technikami, intenzivní pastvou atp.

Etologie - nauka o chování a jednání živočichů

Eutrofizace - proces přirozeného i umělého obohacování živinami. K přirozeným proce-

sům patří např. redukce objemu vody výparem nebo zvětšováním sedimentovaných ne-

rozpuštěných podílů na dně, k umělým např. splach dusíkatých a fosforečných hnojiv

z polí, vypouštění splaškových odpadních vod do řek, �� obsahující fos-

fáty. Důsledkem eutrofizace vod je zvýšená produkce nárostových a �� řas, sinic a vyšších vodních rostlin (snižuje se kapacita říčních koryt), snížení obsahu kys-

líku v důsledku odumírání a rozkladu (uvolňují se �� látky - fenoly, toxiny, alka-

loidy), zabarvení a snížená průhlednost vody, hromadění sirovodíku, rozpouštění železa

a manganu, zvýšení agresivity vody. Dochází k úhynu ryb. Ztěžuje se úprava pitné vody

i vody používané v průmyslu. Eutrofizací však nejsou postiženy pouze sladkovodní �� , ale i moře. Nejhůře jsou na tom moře uzavřená (např. Středozemní, Černé,

Baltské), která nemají téměř žádný odtok, ale velký výpar, takže látky přinášené řekami se

zde koncentrují. Odhaduje se, že se každý rok Baltské moře obohatí o téměř

310 tisíc tun dusíku a 26 tisíc tun fosforu.

Exhaláty - viz ��

Expozice - proces, při kterém organismus přichází do styku s látkou či zářením a při kte-

rém se předpokládá, že tato látka přestoupí hranice organismu.

Externalita - nezamyšlený, nechtěný důsledek výroby nebo spotřeby, který způsobuje ne-

dobrovolné náklady (popř. přínosy) jiným - státu, organizacím, jednotlivcům - než jejich

přímým původcům. Externalitami jsou např. náklady na lékařskou péči o lidi, jejichž zdra-

votní stav se zhoršil v důsledku dlouhodobého znečištění ovzduší škodlivinami. Tyto vý-

daje hradí stát a občané, nikoliv tepelná elektrárna, spalující uhlí s vysokým obsahem síry,

která poškození zdraví svou činností ovlivnila.

Fosilní paliva - „energeticky bohaté nerostné suroviny (ropa, uhlí, zemní plyn atd.), vyu-

žívané zejména pro vytápění objektů, ohřev vody, vaření, spalování v naftových a benzíno-

vých motorech i k výrobě elektřiny. Fosilní znamená předvěký, vzniklý v dávných dobách,

resp. zkamenělý (fosilie = zkamenělina); naopak recentní znamená současný, soudobý.“

[Máchal, Husták, Slámová, 1997]

114

Fotosyntéza -„složitý biochemický proces přeměny světelné energie na energii chemic-

kou, kterou rostliny využívají k tvorbě organických látek (cukrů) z látek anorganických

(oxid uhličitý, voda). Pomocí asimilačního barviva (chlorofylu) rostliny poutají energii

ze světelné části slunečního záření, současně přijímají a rozkládají vodu a oxid uhličitý.

Tyto látky jsou v procesu tzv. karboxylace vázány do jednoduchých organických látek -

sacharidů. Při respiraci (dýchání), která je opakem fotosyntézy, si živé organismy štěpením

asimilátů opatřují energii nezbytnou pro životní pochody.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Freony - nízkomolekulární uhlovodíky s lineárním nebo cyklickým řetězcem, které mají

většinou všechny vodíky substituované chlorem nebo fluorem. Pokud je v molekulách pří-

tomen brom, nazývají se halony. Podle normy DIN 8962 se každá freonová látka označuje

písmenem R (z anglického refrigerant = chladící prostředek) a dvěmi až čtyřmi číslicemi,

které vypovídají o složení molekuly. Pokud se jedná o freony cyklické, řadí se před číslice

písmeno C, pokud je v molekule obsažen brom, píše se za označením písmeno B s číslicí,

která vyjadřuje počet bromem nahrazených atomů vodíku (např. R13B1). Malá písmena

a, b, c se vztahují k izomerii molekuly.

Freony jsou bezbarvé, snadno zkapalnitelné plyny nebo kapaliny. Vyznačují se vyso-

kou termickou a chemickou stabilitou, jsou nehořlavé, bez výrazného zápachu a většinou

netoxické. Výjimku tvoří sloučeniny s dvojnými vazbami, které mají narkotické účin-

ky. Pro své výhodné vlastnosti se uplatnily v chladírenské technice, jako propelanty do

�� rozprašovačů, protipožární prostředky, nadouvadla pěnových hmot,

rozpouštědla a čistící prostředky.

Tyto látky poškozují �� Země a podílejí se na �� . Kromě freonů poškozují ozon i některé jiné chlorované sloučeniny, např.

tetrachlormetan, metylbromid.

Střední doba života freonů v � �� dosahuje např. u R11 65 let, u R12

130 let, u R115 dokonce až 400 let. Tyto látky tedy mají dostatek času na to, aby se vlivem

atmosférického proudění a jiných transportních procesů rovnoměrně rozptýlily po celé

zeměkouli a pronikly až do stratosféry. Freony nejsou rozpustné ve vodě, proto se z atmo-

sféry nemohou odstraňovat přirozenými čistícími procesy (např. deštěm). Z freonů se

ve stratosféře působením slunečního záření o vlnové délce kratší než 215 nm odštěpí ato-

mární chlor (radikál chloru), který rozloží molekulu ozonu. Teoreticky je takový chlor scho-

pen rozložit až 10 000 molekul ozonu. Celosvětové množství freonů, které bylo vyrobeno,

se odhaduje řádově v jednotkách až desítkách milionů tun.

Gen - základní jednotka dědičnosti (úsek molekuly nukleových kyselin), uložená v chro-

mozomech buněčného jádra nebo v mimojádrové struktuře, která podmiňuje vznik určité

vlastnosti organismu.

Genofond - „soubor různorodých a jedinečných dědičných vlastností, uložených v genech

všech jedinců určitého druhu nebo populace. Genofond mikroorganismů, rostlin, hub

i živočichů je neobnovitelným přírodním zdrojem. Je-li některý druh vyhuben, je jeho ge-

nofond pro svět trvale ztracen.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Genotoxicita - vlastnost látek zvaných mutageny. Tyto látky vyvolávají změny v genetic-

115

kém materiálu buňky. Tento proces se nazývá mutace. Může docházet ke změnám sekven-

ce bazí v deoxyribonukleové kyselině (genové mutace), ke změnám struktury chromozo-

mů (chromozomové mutace), ke změně počtu chromozomů (genomové mutace) nebo

k poškození vajíčka či spermie během jejich vývoje (mutace gametické buňky). Mutace,

které nekončí smrtí organismu, se přenášejí na další generace.

Heterotrofní organismy - „organismy, které nejsou schopny samy vytvářet organické lát-

ky z anorganických látek a jsou proto ve své výživě závislé na existenci�� . K heterotrofním organismům řadíme všechny živé organismy

v �� , s výjimkou zelených rostlin, sinic a některých bakterií schopných

�� a úzké skupiny chemosyntetizujících bakterií, tj. bakterií, které k syn-

téze organických látek využívají chemické energie, uvolněné oxidací jednoduchých neú-

strojných sloučenin (např. sirné a dusíkaté bakterie).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Cholesterol - látka steroidní povahy, obsažená v živočišných tkáních a krvi. Je to základní

stavební látka buněčných stěn. Nachází-li se v krvi v nadbytečném množství, ukládá se ve

stěnách tepen a vytváří patologická ložiska (kornatění tepen). Cholesterol nacházející se

v těle má dva zdroje - játra a potravu. Cholesterol, který vyrábějí játra, je součástí všech

buněk, je zapojen do tvorby některých hormonů a pomáhá vytvářet vitamin D a žlučové

kyseliny, důležité pro trávení. Tento cholesterol, označovaný jako krevní nebo plazmatický,

je pro tělo nepostradatelný.

Imise - znečišRující látky přítomné v � ��, které přicházejí do kontaktu s živý-

mi organismy, neživou přírodou, lidskými výtvory. Škodlivina vycházející z elektráren-

ského komínu se nazývá ��. Po přenosu, rozptýlení a fyzikálně chemických reakcích

v atmosféře se z této škodliviny (původně emise) stává imise.

Inverze teplotní - „meteorologická situace, kdy dochází k tzv. teplotnímu zvratu: teplota

vzduchu stoupá od země či vodní hladiny směrem nahoru až do výšky hladiny inverze;

nad zemským povrchem (zejména v období mrazů) je teplota vzduchu mnohem nižší než ve

vyšších vrstvách a současně je velmi omezen pohyb vzduchu (vodorovný i svislý). Pokud

nepohybující se inverzní vrstva vzduchu dlouhodobě zabraňuje rozptylu ��,může jejich koncentrace dosáhnout nebezpečného stupně.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Karcinogen - látka, která může vyvolat rakovinné bujení. To je důsledkem snížení mezi-

buněčné komunikace, zajišRující kontrolu buněčného růstu, diferenciace buněk a jejich funkce.

Nádorový proces může vyvolat libovolně malé množství karcinogenu (i jedna molekula),

proto nelze pro tyto látky stanovit bezpečné ��%� limity.

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) rozděluje látky z hlediska jejich

vztahu ke karcinogenitě do pěti skupin:

1. nepochybně karcinogenní (dostatek důkazů),

2. pravděpodobný karcinogen (existují údaje o vztahu mezi expozicí a karcinogenitou, ale

těchto důkazů není dostatek),

3. potenciální karcinogen (spolehlivé důkazy o karcinogenitě u pokusných zvířat, ale o pů-

sobení na člověka nejsou údaje dostupné),

116

4. nelze klasifikovat jako karcinogen (není dostatek důkazů o souvislostech mezi expozicí

a karcinogenitou, ani u člověka, ani u zvířat, existuje důkaz o karcinogenitě u zvířat, ale

mechanismus odpovědný za karcinogenitu u zvířete není u člověka možný),

5. pravděpodobně není karcinogen (nebyly zjištěny karcinogenní účinky ani u člověka, ani

u zvířat).

Komunální odpad - „veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických

osob, pro které nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení ...

Komunální odpad je také odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostran-

ství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů.“ [zákon č. 125/1997 Sb. o odpadech]

Kontaminace - znečištění složek životního prostředí (vzduch, voda, půda), ale i potravin

či různých materiálů škodlivými ( ��, infekčními) látkami.

Konzumenti -„organismy živící se biomasou �� (především �� zelené rostliny) přímo (býložravci - herbivoři), nebo zprostředkovaně (ma-

sožravci - karnivoři, všežravci - omnivoři). Podle postavení v � �� "��rozlišujeme konzumenty prvního, druhého a vyšších řádů.“ [Máchal, Husták, Slámová,

1997]

Kyselá atmosférická depozice - lze ji rozdělit na mokrou (��! ") a suchou

(spad síranového �� a oxidu siřičitého), která se v ČR podílí na ��ze dvou třetin.

Kyselé deště - takové, jejichž #� je nižší než 5,6. V České republice se pH dešRové vody

pohybuje v průměru kolem 4,5. Nemusí se vždy jednat pouze o déšR, snížené pH mohou

mít i kroupy, sníh, zmrzlá rosa, námraza atd. Jde o vodný roztok převážně kyseliny sírové

(rozpuštěním oxidu sírového, vzniklého při dálkovém přenosu z oxidu siřičitého, jehož

zdrojem jsou např. elektrárenské komíny) nebo dusičné (rozpuštěním oxidu dusičitého,

unikajícího např. z automobilových výfuků).

Mineralizace - proces přeměny organických látek na látky anorganické. Například v bio-

logickém stupni čištění v čistírnách odpadních vod rozkládají�� v anaerobním prostředí (bez přístupu kyslíku) bílkoviny, tuky, polysacharidy

na základní stavební jednotky - aminokyseliny, organické kyseliny a glycerol, monosacha-

ridy, které v dalších fázích přeměňují až na vodík, oxid uhličitý a metan.

Mulčování - česky nastýlání, je pokrývání půdy kolem vysazovaných sazenic, semenáč-

ků, stromů i jiných pěstovaných plodin vrstvou organických odpadů ze zahrady, např.

posekanou trávou, krátkou slámou, listím, vypletým plevelem, listy zeleniny, hrachovi-

nou, bramborovou natí. Vrstva rostlinného materiálu zabraňuje vysušování půdy a zne-

snadňuje růst plevelů. Pokud je tato vrstva dostatečně silná, dochází na hranici s půdou

k jejímu zahnívání, což způsobí také zahnívání rostoucích lístků plevelů, které jsou tím

odsouzeny k zániku.

117

Mutageny - viz ��

Návyková látka - látka, u které si organismus vytváří toleranci, což znamená, že pro do-

sažení stejného účinku potřebuje časem větší dávku. Nepřítomnost látky v lidském těle

způsobuje u závislých jedinců tělesné a/nebo duševní strádání.

Nebezpečný odpad - odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností: výbuš-

nost, hořlavost, oxidační schopnosti, tepelná nestálost organických peroxidů, schopnost

odpadů uvolňovat při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, �� ,

následná nebezpečnost, akutní �� , pozdní účinek, žíravost, infekčnost, ��

Nika - „osobité funkční začlenění �� nebo jedince určitého druhu organismu

v �� , které je určováno zejména jeho vztahy s jinými organismy a náro-

ky na neživé činitele prostředí. Nika charakterizuje zapojení určité populace do koloběhu

látek a toků energie v ekosystému, vypovídá o jejich úlohách v ekosystému. Nika každé

populace (druhu) má různé stránky, které lze označit např. jako: potravní niku (soubor

nároků na výživu nebo potravu), prostorovou niku (souhrn nároků na prostor) a nadpro-

storovou niku (soubor abiotických podmínek: nároky na světlo, teplo, vlhkost, #� atd.) …

Dva druhy nemohou trvale obsadit tutéž niku … např. kachny divoké soupeří se silnějšími

labutěmi o prostorovou niku, v potravní nice si však konkurují jen částečně.“ [Máchal,

Husták, Slámová, 1997]

Niva - rovinné dno úvalů a údolí podél vodních toků, modelované záplavovou (inundační)

vodou; niva bývá pokryta naplavenými hlínami aluviálního stáří (střední doba kamenná).

Osud látek v atmosféře - z hlediska šíření �� znečištění je pro člo-

věka nejdůležitější nejníže se nacházející vrstva � �� - troposféra. ZnečišRu-

jící látky vypouštěné do ovzduší se šíří ve směru větru pohybem vzdušné masy, rozpty-

lují se do všech směrů vlivem prudkých nepravidelných změn rychlosti větru a pohybují

se z místa vyšší koncentrace do míst s nižší koncentrací. Tyto látky podléhají různým

transformačním reakcím, při kterých se mohou rozkládat, vytvářet jiné sloučeniny.

Například rozpouštědlo tetrachloreten se v atmosféře transformuje především na fosgen

(dříve používán jako bojový plyn) a �� tetrachlormetan. Dále se zne-

čišRující látky z troposféry odstraňují vymýváním srážkami, usazováním na zemském po-

vrchu (tuhé látky), příjmem vegetací (např. oxid siřičitý, tuhé látky), transportem do stra-

tosféry (freony) atd. Jaký vliv bude mít vypouštění �� na životní prostředí záleží

také na délce jejich života v atmosféře (setrvání, bez účasti na výše uvedených procesech

odstraňování). Například oxid siřičitý a oxidy dusíku setrvají v ovzduší i několik dnů,

za tuto dobu urazí vzdálenost tisíce kilometrů a podílí se tak na znečištění na úrovni

kontinentů. Doba života sloučenin jako metan, oxid uhličitý, oxid dusný, freony se po-

hybuje řádově v desítkách a stovkách let, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby se na-

hromadily a rozptýlily po celé zeměkouli do takové míry, že jejich vliv může zásadně

změnit život na celé planetě (poškození �� ,� �� ).

118

Ozonová vrstva - nachází se ve stratosféře ve výšce 20-30 km, zde je soustředěno 80-

90% veškerého ozonu, zbylých 10-20% se nachází v troposféře (přízemní ozon). Tento

plyn zaujímá v atmosféře asi 10-6 až 10-5 objemových procent, toto množství však postaču-

je k tomu, aby absorbovalo (pohlcovalo) sluneční záření o vlnových délkách kratších než

320 nm, které pro život na Zemi představuje značné riziko. Ozon ve stratosféře vzniká

z molekul kyslíku, které jsou štěpeny působením slunečního záření o vlnových délkách

kratších než 242 nm. Vzniklý ozon se zde nehromadí, ale jinými reakcemi se zase rozklá-

dá. Vznik a rozklad ozonu je v rovnovážném stavu. To však platí pouze pro neznečištěnou

� ��. Množství ozonu, které se vyjadřuje v �� , se mění jak se zeměpisnou šířkou, tak s ročním obdobím. V rovníkových oblas-

tech sice vzniká díky vysoké intenzitě dopadajícího ultrafialového záření velké množství

ozonu, ale ten je odnášen proudící vzdušnou masou do vyšších zeměpisných šířek (blíž

k pólům). Průměrné hodnoty ozonu jsou tedy v rovníkových oblastech nižší. V oblastech

mezi 65˚ severní a 65˚ jižní šířky jsou koncentrace ozonu v létě a v zimě nižší než na jaře

a na podzim. Jde o přirozené kolísání množství tohoto plynu.

Persistentní organické látky - látky odolné vůči fotolytické, biologické nebo chemické

degradaci (např. DDT, polychlorované bifenyly, �� ). Tyto látky mají tendence k �� a �� v � �� "��. Jsou rozšířeny po celém světě (globální transport), je-

jich zdroje jsou převážně �� . Jejich výskyt v životním prostředí bývá

spojován s výrobou, používáním a likvidací určitých chemikálií, s jejich úniky, haváriemi

a skládkováním, dále se spalováním paliv a odpadů. Mohou mít vliv na ��. Některé z nich vykazují narušení funkce imunitního systému, funkční a fyziologické

reprodukční abnormality u širokého rozsahu druhů organismů, vliv na reprodukci, způso-

bují abnormality v chování a mají �� potenciál.

Pesticidy - chemické látky používané k hubení škodlivých organismů především v země-

dělské výrobě. Insekticidy - usmrcují některá vývojová stádia hmyzu, akaricidy - hubí roz-

toče, hematocidy- hubí háSátka, rodenticidy - hubí hlodavce, moluskocidy - hubí slimáky,

avicidy- hubí ptáky, fungicidy - hubí houbové choroby rostlin, herbicidy - hubí plevele,

baktericidy - hubí bakteriální choroby rostlin.

Největší riziko pro životní prostředí představují chlorované pesticidy (DDT, hexachlor-

benzen, hexachlorcyklohexan, aldrin, dieldrin atd.), neboR podléhají rozkladným reakcím

jen velmi pomalu, přičemž mohou vznikat �� a velmi stabilní produkty. Jsou pří-

tomny téměř ve všech složkách životního prostředí, tzn. i v lidské potravě. Hromadí se

v � �� "��, což znamená, že nejvíce postiženi (např. sníženou re-

produkovatelností, otravou) jsou �� (např. orel, sokol, liška). Dlouhodobé

používání těchto pesticidů se projevilo i ve velmi vzdálených oblastech významným úbyt-

kem mořských ptáků, kteří tvoří vrchol mořského potravního řetězce. Přítomnost DDT

v mořské vodě může brzdit rychlost �� a rozmnožování mořských řas,

což by mohlo mít katastrofální důsledky, neboR se jedná o významné �� .

Díky dálkovému přenosu byly chlorované pesticidy nalezeny v himálajských jezerech

ve výšce 5 000 m.n.m. v místech, kde se nikdy nepoužívaly. DDT byl identifikován také

v tuku tuleňů a tučňáků v Antarktidě.

119

pH - vyjadřuje se jako záporný logaritmus koncentrací vodíkových iontů: pH = -log [H+].

Za neutrální se pokládá pH = 7 (např. čistá voda). Roztoky s pH > 7jsou zásadité a s pH

< 7 jsou kyselé. S klesajícím pH roste koncentrace vodíkových iontů.

Plankton - „společenstvo drobných organismů pasivně se vznášejících ve volné vodě,

které mají jen omezenou, případně nulovou schopnost aktivního pohybu. Plankton lze

rozlišovat na rostlinný (fytoplankton) a živočišný (zooplankton).“ [Máchal, Husták, Slá-

mová, 1997]

Polycyklické aromatické uhlovodíky - jejich zdroje jsou jak přírodní (biosyntéza orga-

nismů, přírodní požáry), tak �� (jakékoliv tepelné zpracování biologic-

ké hmoty, tzn. např. spalování). Těchto látek existuje celá řada, mají ��vlastnos-

ti, ��a �� potenciál. V životním prostředí jsou velmi sta-

bilní s tendencí se hromadit v sedimentech. Kumulují se v � �� "��.Prakticky všechny druhy lidské potravy jsou �� těmito sloučenina-

mi. Za nejnebezpečnější se pokládá benzo(a)pyren, potenciální karcinogen, který se v or-

ganismu enzymaticky oxiduje na 7,8 dihydrodiol-9,10 epoxid, ultimativní karcinogen.

Polychlorované bifenyly - (PCB) pro své vynikající vlastnosti (např. termostabilita, nehoř-

lavost, inertnost) byly hojně využívány jako izolátory v elektrotechnických zařízeních, hyd-

raulické kapaliny, teplonosná média, chladící kapaliny, stabilizátory nátěrových hmot atd.

Jejich extrémní stabilita se však stala pohromou pro životní prostředí, kde téměř nepodléha-

jí degradaci a kumulují se v� �� "��. Polychlorovaných bifenylů se vy-

robilo asi 1 200 000 tun, část byla zlikvidována (investičně velmi náročný proces a techno-

logicky problémový), další část tvoří zásoby a asi o jedné třetině se neví. Je uložena někde

v sedimentech (35%), v mořské vodě (61%), v suchozemské biotě (1,1%) a v sladkých

vodách (necelé 1%). Polychlorované bifenyly jsou přítomny téměř ve všech složkách život-

ního prostředí, tzn. že i v lidské potravě. V českých řekách se tyto sloučeniny nacházejí

v koncentracích řádově v jednotkách až stovkách µg.l-1. Tyto látky jsou podezřelé z �� , snižují imunitu organismu, poškozují játra, ovlivňují reprodukci organis-

mů, způsobují poruchy krevního oběhu a prodloužení těhotenství. Už při koncentracích

kolem 0,001 ppm (0,000 000 1%) dochází ke zpomalení �� , čímž je ohrožena potrava pro jiné vodní živočichy. Polychlorované bife-

nyly se začaly komerčně vyrábět v roce 1930, v roce 1966 byly poprvé zjištěny v životním

prostředí, v roce 1968 způsobily otravu 1 854 lidí v Japonsku a tato země byla také první, která

zakázala jejich výrobu (1972). V České republice se přestaly vyrábět v roce 1984.

Populace - „soubor jedinců téhož druhu vyskytujících se v určitém prostoru a určitém

čase ve všech vývojových stádiích včetně vajíček, spor atd. Populace tvořená jedinci stej-

ného nebo obdobného věku se nazývá kohorta.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Potravní řetězec - „zjednodušené vyjádření potravních vztahů v �� seřa-

zením jednotlivých druhů tak, že předcházející druh je vždy zdrojem potravy (energie)

pro druh následující. Rozlišujeme tři základní typy potravního řetězce: pastevně kořistnic-

ký (od �� k vrcholovým �� , např. kopretina - bělásek

120

- vážka - skokan - užovka - čáp bílý), parazitický (hostitel - parazit - hyperparazit) a de-

kompoziční (odumřelá organická hmota - �� ). O mnohostranném pro-

pojení potravních vazeb v ekosystému lépe vypovídají tzv. potravní sítě (složitě propojova-

né potravní řetězce různých typů).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Predátor - „kořistník, živočich živící se lovem jiných živočichů (káně lesní je predátorem

hraboše polního, pavouk je predátorem mouchy, střevlík je predátorem svinky apod.).“


Producenti - „výrobci, autotrofní organismy, jsou schopny vytvářet organické látky z oxi-

du uhličitého, vody a minerálních látek s využitím sluneční energie (heliotrofní organis-

my), popř. umělého světla s podobnou vlnovou délkou (fototrofní organismy). K autotrof-

ním organismům patří zejména zelené rostliny, které využívají sluneční energii v procesu

�� . Chemickou energii dokáží zužitkovat tzv. chemotrofní organismy.

Biomasa autotrofních organismů tvořená organickými látkami je potravou pro�� .“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Radioaktivita - „výsledek procesu postupného rozpadu atomových jader některých látek,

při němž je vysíláno radioaktivní záření (alfa, beta, gama, neutrony, pozitrony apod.). Při-

rozená radioaktivita vzniká při rozpadu látek vzniklých přirozenou cestou, umělá radioakti-

vita při ostřelování jader atomů různými částicemi v reaktorech, při jaderných výbuších

atd.“ [Braniš, editor, 1999]

Recyklace - „opětovné zhodnocování odpadů, kterým je omezována spotřeba surovin

a snižováno zatížení životního prostředí, např. navracení sběrového hliníku jako suroviny

zpět do výroby; reusace znamená další využití výrobku pro stejné či jiné účely (dopisní

obálky podruhé použité k odeslání pošty, sazenice rajčat v kelímcích od jogurtů apod.).“


Reintrodukce - znovuzavádění rostlinných nebo živočišných druhů do míst jejich původ-

ního výskytu; užívá se též výstižnějšího pojmu repatriace.

Rekultivace - „soubor opatření, úprav a biotechnických zásahů, kterými se obnovuje úrod-

nost půdy a rostlinný kryt na územích znehodnocovaných povětšině lidskou činností (po-

vrchová a hlubinná těžba, skládky tuhých odpadů apod.).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

Retence - zadržování, schopnost např. lesů, půdy, nádrží apod. udržovat po určitou dobu

rozdíl mezi přítokem a odtokem vody.

Ropné látky - do životního prostředí se dostávají při těžbě, zpracování, použití a havarij-

ních únicích ropy. Ropné látky již při koncentracích 0,1-0,2 mg.l-1 vytvářejí na vodní hladi-

ně souvislou tenkou vrstvu (film), která znesnadňuje výměnu plynů a zeslabuje biologic-

kou účinnost světla. Při koncentracích 1-10 mg.l-1 dochází k vytváření mazlavé vrstvy

na vodních organismech, k zalepování jejich dýchacích orgánů, k znehybnění a jejich po-

stupnému usmrcení. Pokud se ve vodě nacházejí vysoké koncentrace rozpuštěných aroma-

121

tických uhlovodíků (např. po havárii tankeru), znamená to pro mnoho živočichů (aR už ryb

nebo ptáků) přímou smrt. �� , které

jsou v ropě vždy přítomné, se kumulují v � �� "��. Ropný povlak

zbavuje peří vodních ptáků tuku, tepelné izolace, což vede k jejich utonutí a často také

k umrznutí. Hadač (1987) uvádí, že během jednoho roku uhynulo následkem ropných ha-

várií na anglickém pobřeží přes 250 tisíc buřňáků a jiných mořských ptáků. V roce 1997

bylo do našich řek vypuštěno následující množství ropných látek: 64,6 tun (Labe), 27,0

tun (Ohře), 51,0 tun (Morava), 55,0 tun (Odra).

Skleníkový efekt - plyny (vodní pára, oxid uhličitý, metan atd.) přítomné v � ��propouštějí (částečně) sluneční záření k povrchu Země, avšak působí jako clona

pro dlouhovlnné záření zpětně vysílané zemským povrchem. Toto tepelné záření, vyzařo-

vané zemským povrchem, je absorbováno skleníkovými plyny a opět vyzářeno - část smě-

rem k povrchu Země, který se tak ohřívá. Tento jev je nutný pro existenci života na této

planetě. Člověk však při své činnosti uvolňuje do ovzduší takové množství radiačně aktiv-

ních („skleníkových“) plynů, že se nestačí přirozenými procesy odbourávat, kumulují se

v atmosféře a podporují výše popsaný jev. Na skleníkovém efektu se nejvíce podílí oxid

uhličitý, metan, oxid dusný, halogenované uhlovodíky a přízemní ozon, naopak ochlazo-

vání povrchu Země způsobuje úbytek stratosférického ozonu a přítomnost �� v atmosféře.

Pokud by se nepodařilo stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, před-

pokládá se, že se zvýší průměrná globální teplota (v roce 2100 o 1-3,5˚C oproti roku

1990), a v důsledku tání ledovců také hladiny oceánů (v roce 2100 o 15-95 cm nad sou-

časnou úroveň). Důležitá je skutečnost, že i kdybychom udrželi koncentrace oxidu uhliči-

tého na stejné úrovni, zvětší se jeho množství během následujících dvou století na 500

ppm (princip setrvačnosti). To platí také pro růst hladiny oceánů, hladina se bude nadále

zvyšovat i za předpokladu stabilizace �� skleníkových plynů.

Smog - z anglického smoke = kouř a fog = mlha, původně označení pro směs mlhy a kou-

řových zplodin v ovzduší. Tento název se nyní používá pro různé druhy silného znečištění

ovzduší ve velkých městech nebo průmyslových oblastech (viz též dále).

Smog fotochemický - zvaný též losangeleský, typický pro letní slunečné dny v oblastech

s hustým automobilovým provozem. Mezi zplodinami (oxidy dusíku, uhlovodíky a jiné)

automobilových motorů za účasti slunečního UV záření dochází ke složitým fotoche-

mickým reakcím, při kterých vznikají různé sloučeniny, zejm. ozon, peroxyacetylnitráty,

aldehydy. Tyto látky jsou ��. Protože přízemní ozon vzniká až při transportu zne-

čištěných vzdušných mas, vyskytují se jeho nejvyšší koncentrace nikoliv v místech zdroje

oxidu dusičitého, ale v oblastech blízkého okolí.

Smog redukční - zvaný též londýnský, typický pro zimní období ve městech nebo v prů-

myslových oblastech se silným znečištěním oxidem siřičitým, oxidem uhelnatým a popílkem.

Společenstvo - „soubor �� všech druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů

obývajících určitý �� .“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]

122

Stopová množství - koncentrace látky (např. škodliviny v životním prostředí, některých

prvků v lidském těle) pohybující se řádově v mikrogramech až miligramech v kilogramu

matrice (např. v půdě, potravě).

Stopové prvky - pro život nezbytné prvky, nacházející se v lidském organismu ve sto-

pových koncentracích. Uplatňují se jako aktivátory nebo součásti enzymů a hormonů. Mezi

stopové prvky patří: železo, měS, fluor, jod, mangan, kobalt, zinek, molybden, vanad,

selen a chrom. Celkové množství těchto mikroelementů v těle člověka nepřesahuje deset

gramů. Naopak v gramových množstvích denně přijímáme potravou makroelementy: váp-

ník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, chlor a síru.

Tenzidy - povrchově aktivní látky. S tenzidy se setkáváme nejen v domácnostech, ale

i v průmyslu (např. praní textilních vláken) a v zemědělství (emulgátory �� ).

V domácnostech se nejčastěji používají aniontové tenzidy, jejichž struktura se nejvíce blíží

klasickým mýdlům. Aniontové tenzidy jsou při srovnání s ostatními druhy tenzidů lépe

rozložitelné. Jsou součástí toaletních mýdel, šamponů, čistících prostředků atd. Naopak

v průmyslu se využívá vlastností především neiontových tenzidů, jejichž produkty mikro-

biálního rozkladu mohou být ��% "�! než původní tenzid a odolnější vůči další

degradaci. Neiontové tenzidy však najdeme i v některých přípravcích na čištění záchodů

a koupelen. Nejškodlivější jsou však kationtové tenzidy, které se vyznačují toxicitou a špat-

nou odbouratelností.

Koncentrace aniontových tenzidů 0,5-1,0 mg.l-1 postačuje na zvýšení toku škodlivých

látek (např. pesticidy, ��) do organismů. V městských odpadních vo-

dách se obsah tenzidů pohybuje v intervalu 10-25 mg.l-1 . Přítomnost tenzidů v odpadních

vodách snižuje účinnost jejich čištění (kvůli pěnění špatný styk povrchu vody se vzdu-

chem, snížení flokulace, působí proti sedimentaci kalu, snižují rychlost biochemických re-

akcí). Čistírna odpadních vod není schopna odbourat všechny tenzidy, dostávají se tak

do řek a přes úpravnu pitné vody a potrubí zpět k nám do domácností.

Teratogen - látka způsobující vrozené vady nebo abnormality v postnatálním vývoji po-

tomstva, pokud působila v době gravidity. Ve většině případů nejsou změny dědičné. Nej-

kritičtější je u člověka 17. - 90. den těhotenství.

Těžké kovy - historické označení. Za nejnebezpečnější pro lidské zdraví i pro životní pro-

středí se považují rtuR, kadmium, olovo, o něco méně nebezpečné jsou arsen, antimon,

měS, zinek, hliník a za těmito prvky (dle pořadí �� ) následují chrom, ko-

balt, nikl, wolfram a další. Do prostředí se dostávají z přírodních zdrojů (rud) a�� činností (těžba kovů, zpracování, využití, likvidaci odpadů, spalování �� atd.).

RtuR: používá se nejčastěji v chemickém průmyslu (např. při organických syntézách),

v zemědělství (součást fungicidů (viz �� ), moření osiv), ve strojírenství, dále

ve zdravotnictví (léky, zubní výplň), elektrotechnice, bývá součástí nátěrových hmot, záři-

vek. Ročně se vytěží asi 10 000 tun sloučenin rtuti, z čehož se na 500 tun dostane do ži-

votního prostředí. RtuR se hromadí v sedimentech, kde podléhá biometylaci (produkt je

��% "�!než samotný kov), přechází do � �� "�� a kumulu-

123

je se v organismech. Hromadí se v ledvinách, nejvíce však v šedé kůře mozkové, proniká

přes placentu do plodu, ve kterém se kumuluje především v mozku a červených krvinkách.

RtuR způsobuje poškození plodu.

Kadmium: používá se při povrchových úpravách kovů, pro výrobu niklkadmio-

vých článků, přidává se do plastů jako stabilizátor, nachází se ve fosforečných hnoji-

vech. V neznečištěných oblastech nepřesahují jeho koncentrace 1 ng.m-3, ve znečištěných

se jeho množství pohybuje v intervalu 1-5 ng.m-3, v blízkosti velkých zdrojů znečištění lze

naměřit i 700 ng.m-3. Způsobuje poruchy funkcí ledvin, má ��poten-

ciál. Při vyšších koncentracích poškozuje játra. Hromadí se v rostlinách, odkud se dostává

do potravního řetězce. Stejně jako rtuR podléhá biometylaci za vzniku toxičtějšího produk-

tu.

Olovo: používá se při výrobě barev, ve slévárenství, zbrojním a automobilovém prů-

myslu (výfukové plyny - hlavní zdroj), na zařízení stínící RTG záření. Celosvětová pro-

dukce tohoto kovu činí přes 5 miliónů tun za rok. V neznečištěných oblastech se je-

ho koncentrace pohybují v intervalu 10-70 µg.l-1, v okolí silnic lze naměřit koncentraci až

138 µg.l-1. Olovo ovlivňuje metabolismus, imunologické procesy, krvetvorbu a působí

na centrální nervovou soustavu. Může ovlivňovat duševní schopnosti především u dětí.

Je �� , �� a pravděpodobně karcinogenní. Kumuluje

se v potravním řetězci.

Toxicita - jedovatost. Škodliviny dělíme na:

A) látky s místním účinkem, které způsobují změny tkání v místě kontaktu (např. odumře-

ní pokožky v důsledku poleptání kyselinou sírovou);

B) látky s celkovým účinkem, které po proniknutí do krve vyvolávají poškození organis-

mu (otrava, intoxikace), a to buS po akutní �� (jednorázová nebo krátkodobá)

nebo po chronické expozici (dlouhodobá, trvající měsíce i roky);

C) látky s pozdním účinkem, který se projeví za velmi dlouhou dobu (roky, desítky let),

mezi ně patří �� , ��, �� látky, �� a ��.

Tvrdost vody - způsobují ji vápenaté a hořečnaté soli (hydrogenuhličitany, uhličitany, sí-

rany a chloridy), které mohou být přítomny například v podzemních vodách. Naopak měk-

ká voda je např. voda dešRová, která vápenaté a hořečnaté soli neobsahuje.

Vitamíny - organické látky, nezbytné pro některé metabolické pochody, přijímané zpravi-

dla potravou. Vitamíny B1, B

12 a K

2 vytváří v těle střevní mikroflóra. Přebytek vitamínů se

nazývá hypervitaminoza, jejich nedostatek hypovitaminoza až avitaminoza. Vitamíny se mo-

hou dělit na rozpustné ve vodě (vitamíny řady B, C, kyselina pantotenová a listová, biotin,

bioflavonoidy) a v tucích (A, D, E, K), ty se z těla nevylučují močí, takže jejich nadměrný

příjem může představovat zdravotní riziko.

Vivisekce - zákrok na živém zvířeti bez znecitlivění. Filosof a matematik 17. století René

Descartes tvrdil, že matematika a mechanika je schopna poskytnout odpověS na jakoukoliv

otázku týkající se procesů, a to dokonce i procesů probíhajících v živých organismech.

Descartes se domníval, že zvířata jsou „čisté mechanismy, pouhé stroje“, neboR, na rozdíl

124

od člověka, nemyslí a nepodílejí se tedy na duchovním světě. Nářek rozřezávaného zvířete

je tedy (dle Descarta) totéž jako zvuky vydávané např. flétnou, když do ní foukáme.

Vláknina - zbytky rostlinných tkání, mezi které patří celulosy, hemicelulosy, lignin, pek-

tin …

Výrazné písmo - viz Selžou-li všechny pokusy, je na čase přečíst si ... úvod

LITERATURA

Braniš, M. (editor): Výkladový slovník vybraných termínů z oblast ochrany životního pro-

středí a ekologie. Praha, Karolinum 1999.


Horwood Ltd. 1988.




ha, HORIZONT 1983.




Jakrlová, J., Pelikán, J.: Ekologický slovník terminologický a výkladový. Praha, FORTUNA 1999.

Káš, J.: Biochemie životního prostředí. Praha, VŠCHT 1996.

Lellák, J., Kubíček, F.: Hydrobiologie. Praha, Karolinum 1992.


Máchal, A., Husták, J., Slámová, G., 1997: Malý ekologický a environmentální slovníček.

Brno, REZEKVÍTEK 1997.


Mechlová, E., KošRál, K., za kol.: Výkladový slovník fyziky pro základní vysokoškolský kurz.

Praha, Prometheus, spol. s r.o. 1999.


Picka, K., Matoušek, J.: Základy obecné a speciální toxikologie. Praha, MŽP ČR 1996.


Störing, H. J.: Malé dějiny filosofie. Praha, Zvon, České katolické nakladatelství a vydava-

telství 1992.

Štěpánek, Z: Ekonomické souvislosti ochrany životního prostředí. Olomouc, Vydavatelství

UP 1997.



125

obr. 1: Průměrná struktura spotřeby vody

obr. 2: Spotřeba energie za rok v průměrné čtyřčlenné domácnosti bez auta

obr. 3: Struktura odpadů ze čtyřčlenné domácnosti rodiny Vlašínovy z Ořešína

obr. 4: Struktura odpadů v průměrné domácnosti

tab. 1: Výběr ekozemědělců registrovaných ve Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO

Šumperk k 1. 6. 1999

Seznam přísad

Seznam kosmetických firem netestujících na zvířatech, jejichž výrobky se prodávají na čes-

kém trhu

Adresář nevládních neziskových organizací a státní správy s působností v oblasti životní-

ho prostředí

Zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí

��

126

Obr. 1: Průměrná struktura spotřeby vody (%)Průměrná spotřeba vody v ČR: 110 litrů na osobu a den

��

��

��

��

��

�

�

��

��

��

��

��

��

��

��

]DKUDGD

P\Wt�SRGODK\�D�DXWD

SLWt��YDHQt��P\Wt�QiGREt

SUDQt

VSODFKRYiQt�]iFKRG

VSUFKRYiQt��NRXSiQt

upraveno podle různých zdrojů

127

Obr. 2: Spotřeba energie za rok v průměrné čtyřčlenné domácnosti bez auta (%)Spotřeba energie v bytech: 60-90 GJ za rok

Spotřeba energie v rodinných domcích: 90-120 GJ za rok

��

��

��

��

��

�

�

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

�

åHKOHQt�SUiGOD

RVYWOHQt

RVWDWQt�VSRWHELþH

SUDQt�

FKOD]HQt�D�PUD]HQt�SRWUDYLQ

StSUDYD�MtGHO

RKHY�YRG\

Y\WiSQt

podle: Kolektiv: Úsporná domácnost. Praha, Seven,

Středisko pro efektivní využívání energie 1995

128

Obr. 3: Struktura odpadů ze čtyřčlenné domácnosti rodiny Vlašínovy z Ořešína(hmt. %)Roční produkce odpadů: 344 kg

��

��

��

��

��

�

�

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

KPRWQRVWQt��

EDWHULH

SRSHO

KOLQtN

SODVW\

VNOR

SDStU

åHOH]R

NRPSRVW

RVWDWQt

originál O. Vlašín

%

129

Obr. 4: Struktura odpadů v průměrné domácnosti (hmt. %)

��

� �

� �

��

��

��

�

�

�

��

��

��

��

��

��

KPRWQRVWQt��

OpN\��FKHPLNiOLH��EDUY\

EDWHULH

KOLQtN

SQHXPDWLN\

WH[WLO

ROHMH

SODVW\

åHOH]R

VNOR

SDStU

ELR�RGSDG

QHWLGLWHOQê

podle: Kolektiv: Odpady naše vizitka. Recyklační skupina Praha 1995 a jiných zdrojů

%

130

131

132

133

134

135

podle: Surynek, J.: Přísady v potravinách II. Ekologická poradna. Veronica, č. 4., roč.

XIV, 2000. Upraveno.

zkratky: P-přírodní původ, S-syntetický původ, GT-původ v genetických technologiích

��,��

BARVIVA• vylepšují vzhled konečného výrobku

E 100 Kurkumin (žlutá), P i S

E 101 Riboflavin, vitamín (žlutá), P i S

E 101a Riboflavin-5-fosfát (žlutá), S

E 102 Tartrazin (žlutá), S

E 104 Chinolinová žluR (žlutá), S

E 110 ŽluR - Gelbeorange (žlutěoranžová),

S

E 120 Kyselina karmínová, karmíny (čer-

vená), P

E 122 Azorubin synonymum Carmoisin

(červená), S

E 123 Amarant synonymum Viktoria ru-

bín O (červená), S

E 127 Erythrosin (červená), S

E 128 Červeň 2G (červená), S

E 132 Indigotin, synonymum Indigocar-

mine (modrá), S

E 133 Brilantní modř, synonymum Bril-

liant blue FCF (modrá), S

E 140 Chlorofyly, vyráběny extrakcí z ko-

přiv (zelená), P

E 150a Karamel, Kulér (hnědá), P

E 151 Čerň BN, synonymum Brillant

black BN (černá), S

E 153 Medicinální uhlí (černá), P

E 154 HněS FK (hnědá), S

E 155 HněS HT (hnědá), S

E 160a Karoten, beta karoten (oranžová),

P, většinou S, GT

E 160b Bixin (oranžová), P (semena),

pravděpodobně GT

E 160c Kapsantin (červenooranžová),

P (paprikové lusky), případně S

E 160d Lykopin (červená), P (rajčata), pří-

padně S

E 160e Beta-Apo-8-Karotinal (oranžovo-

červená), P

E 160f Beta-Apo-8-Karotinester (oranžo-

vočervená), P

E 161a Xantofyl (Flavoxantin) (oranžová),

P i S

E 161b Lutein (žlutooranžová), P (vaječný

žloutek)

E 161g Canthaxantin (žlutooranžová), S

E 162 Betalainová červeň, betanin, (čer-

vená), P (červená řepa)

E 163 Anthokyany (červenomodrá), P

(ovoce a zelenina)

E 170 Uhličitan vápenatý (bílošedá), P

E 171 Oxid titaničitý, synonymum Tita-

nová běloba (bílá), S

E 172 Oxidy a hydroxidy železa (žlutá,

červená, černá), S

E 173 Hliník, v podobě pigmentu (stříb-

řitěšedá)

E 174 Stříbro, v podobě pigmentu (stří-

brná), P

E 175 Zlato, v podobě pigmentu (zlatá),

P

E 180 Litholrubin BK (červená), S

KONZERVAČNÍ PROSTŘEDKY• prodlužují dobu trvanlivosti potravinář-

ských výrobků

E 200 Kyselina sorbová, P i S

E 201 Sorban sodný, S

E 202 Sorban draselný, S

E 203 Sorban vápenatý, S

E 210 Kyselina benzoová, S i přirozeně

v potravinách přítomná

E 211 Benzoan sodný, S

E 213 Benzoan vápenatý, S

136

E 214 pHB-ester, S

E 216 pHB-n-propylester, S

E 220 Oxid siřičitý, S

E 221 Siřičitan sodný, S

E 222 Hydrogensulfid sodný, S

E 223 Disulfid sodný, S

E 224 Disulfid draselný, S

E 226 Sulfid vápenatý, S

E 228 Hydrogensiřičitan draselný, S

E 230 Difenyl, bifenyl, S

E 234 Nisin, S

E 249 Dusitan draselný, S

E 250 Dusitan sodný, S

E 251 Dusičnan sodný, S

E 252 Dusičnan draselný, S

OKYSELUJÍCÍ PROSTŘEDKY• udržují potraviny na požadované úrovni,

kyselé prostředí znesnadňuje množení ne-

žádoucích bakterií

E 260 Kyselina octová, P

E 261 Octan draselný, P i S

E 262 Octan sodný, P i S

E 263 Octan vápenatý, P i S

E 270 Kyselina mléčná, S, GT (?)

E 280 Kyselina propionová, S, GT (?)

E 281 Propionan sodný, S

E 282 Propionan vápenatý, S

E 283 Propionan draselný, S

E 284 Kyselina boritá, S

E 290 Oxid uhličitý

E 296 Kyselina jablečná, P, GT

E 297 Kyselina fumarová, P, GT (?)

ANTIOXIDAČNÍ LÁTKY• zabraňují oxidaci tuků vzdušným kyslí-

kem, působí jako stabilizátory, regulátory

i jako konzervační látky

E 300 Kyselina askorbová, vitamín C, P,

GT

E 301 Askorban sodný, S, GT

E 302 Askorban vápenatý, S, GT

E 307 Alfa-tokoferol, S

E 308 Gamma-tokofero, Sl

E 309 Delta-tokoferol, S

E 322 Lecitiny, S, GT

E 325 Mléčnan sodný, S

E 326 Mléčnan draselný, S

E 327 Mléčnan vápenatý, S

E 330 Kyselina citrónová, P, GT

E 331 Citronan sodný, S

E 332 Citronan draselný, S

E 333 Citronan vápenatý, S, GT

E 334 Kyselina vinná (L(+)-), P

E 335 Vinan sodný, S

E 336 Vinan draselný, S

E 338 Kyselina fosforečná, S

E 339 Fosforečnan sodný, S

E 340 Fosforečnan draselný, S

E 341 Fosforečnan vápenatý, S

E 350 Jablečnan sodný, S

E 351 Jablečnan draselný, S

E 352 Jablečnan vápenatý, S

E 354 Vinan vápenatý, S

E 380 Citronan hlinitý, S

ZHUŠŤOVACÍ A GELÍROVACÍLÁTKY• v potravinách vážou vodu

E 406 Agar, P

E 407 Karagenan, afinát z řas, P

E 413 Tragant, P

E 414 Arabská guma, P

E 415 Xanthan, P, GT

E 416 Guma karaya, P

E 418 Guma gellan, S

E 420 Sorbit, S, GT

E 421 Mannit, S, GT

E 422 Glycerol, S

EMULGÁTORY• umožňují vznik emulze ze dvou nebo více

vzájemně se nemísitelných kapalin (např.

voda a olej)

E 432 Polysorbát 20, S

E 440 Pektin, amidovaný pektin, P (ovoce)

137

E 442 Amonné soli fosfatidových kyse-

lin, S

E 445 Glykoester borovicové pryskyřice,

P

E 450 Difosforečnan vápenatý, S

E 460 Celulóza (prášková), P

E 461 Methylcelulóza, S

E 465 Ethylmethylcelulóza, P

E 470 Soli mastných kyselin, z jedlých

tuků, sodné, draselné, hořečnaté

a vápenaté, P

E 472 Estery glyceridů mastných kyselin,

s kyselinou octovou, mléčnou, ci-

trónovou a vinnou, S, GT

E 481 Natriumstearoyl-2-laktylát, S

E 491 Sorbitan-monostearát, S, možná

i GT

E 495 Sorbitan-monopalmitát, S, možná

i GT

NEZAŘAZENÁ ADITIVA

E 500 Uhličitan sodný, S

E 501 Uhličitan draselný, S

E 503 Uhličitan amonný, S

E 504 Uhličitan hořečnatý, S

E 507 Kyselina chlorovodíková, S

E 513 Kyselina sírová, S

E 514 Síran sodný

E 515 Síran draselný

E 516 Síran vápenatý

E 518 Síran hořečnatý

E 524 Hydroxid sodný

E 525 Hydroxid draselný

E 526 Hydroxid vápenatý

E 527 Hydroxid amonný

E 528 Hydroxid hořečnatý

E 529 Oxid vápenatý

E 530 Oxid hořečnatý

E 551 Oxid křemičitý, amorfní

E 552 Křemičitan vápenatý, P

E 553 Talek, prostý azbestu, synonymum

Mastek

E 554 Křemičitan sodno-hlinitý

E 555 Křemičitan draselno-hlinitý

E 556 Křemičitan vápenato-hlinitý

E 559 Křemičitan hlinitý, synonymum

Kaolin

E 570 Mastné kyseliny z jedlých tuků

E 574 Kyselina glukonová, GT

E 575 Glukono-delta-lakton

E 576 Glukonan sodný

E 577 Glukonan draselný

E 578 Glukonan vápenatý

E 585 Ferum-2-laktát, S

LÁTKY ZESILUJÍCÍ ČIZVÝRAZŇUJÍCÍ CHUŤOVÉVLASTNOSTI VÝROBKŮ

E 620 Kyselina glutamová, P, možná i GT

E 622 Glutamát draselný, P, možná i GT

E 625 Glutamát hořečnatý, P, možná i GT

E 626 Kyselina guanylová

E 627 Guanylan sodný

E 628 Guanylan draselný

E 629 Guanylan vápenatý

E 630 Kyselina inosinová, P

E 631 Inosian sodný, P

E 632 Inosian draselný, P

E 633 Inosian vápenatý, P

E 640 Glycin a jeho sodná sůl

E 900 Silikonový olej, S

E 927 Karbamid, P

E 938 Argon

E 939 Helium

E 941 Dusík

E 942 Oxid dusný

E 948 Kyslík

SLADIDLA

E 950 Acesulfam K, S

E 951 Aspartam, z části GT

E 952 Cyklamát, S

E 953 Isomalt, GT

E 954 Sacharin

E 957 Thaumatin, P, GT

E 959 Neohesperidin DC, S

E 965 Maltit (Maltsirup), S

138

��

podle: EkoList, č. 12, 1997; č. 1, 1998; č. 2, 1998; č. 3, 1998; č. 4, 1998; č. 5, 1998

Amway

Apotheker Dr. Scheller

Naturmittel GmbH

Australian Body Care

Avon

Beiersdorf, Inc. (Nivea, Eucerin, Basis)

Body Basics

Christian Dior

Clarins of Paris

Corsair Toiletries Ltd (Countryside, Super Silk, Corsair, Masquerade, Hiz, Herz, Home-

pride, Sioux)

- kosmetika vhodná pro vegany

Estée Lauder

Fleur

Forever Living Products (UK), Ltd

Freeman Cosmetic Corp.

Jason Natural Cosmetics

Lancóme (Cosmair)

L´Occitane

L´Oréal

Montagne Jeunesse

- kosmetika vhodná pro vegany

Nivea (Beiersdorf)

NuSkin International

Oriflame Corp.

Revlon

Vevay

Weleda (UK), Ltd

The Wella Corporatin

Yves Roche

��,

139

NĚKTERÉ NEVLÁDNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACES PŮSOBNOSTÍ V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Agentura GAIALublaňská 18, Praha 2, 120 00; tel.: 02/22 51 97 34; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/gaia

Agentura KoniklecChelčického 12, P.O.Box 24, Praha 3, 130 11; tel.: 02/22 71 02 53; e-mail: [email protected];

http://www.koniklec.cz

AlcedoDDM Jiráskova 419, Vsetín, 755 01; tel.: 0657/61 77 04; e-mail: [email protected]

Animal S.O.SBubenečská ulice 7, Praha 6, 160 00; tel.: 02/24 31 87 15; e-mail: [email protected]

BrontosaurusMalířská 6, Praha 7, 170 00; tel.: 02/37 74 25; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/env/organ/bp7/

CALLA - Sdružení pro záchranu prostředíFráni Šrámka 35, poštovní přihrádka 223, České Budějovice, 370 04; tel.: 038/73 10 166;

e-mail: [email protected]; http://www.ecn.cz/calla

CEV PálavaNáměstí 32, Mikulov, 692 01; tel.: 0625/51 33 99; e-mail: [email protected]

Centrum UK pro otázky životního prostředíU kříže 10, Praha 5, 158 00; tel.: 02/51 08 02 02, 51 08 01 11; e-mail: [email protected];

http://www.czp.cuni.cz

Česká společnost pro výživu a vegetariánstvíVídeňská 90, Brno, 639 00; tel.: 05/43 21 39 93; e-mail: [email protected];

http://www.vegetarian.cz

České centrum čistší produkceBotičská 4, Praha 2, 125 00; tel.: 02/24 91 91 48; e-mail: [email protected]; http://www.cpc.cz

�� (�

140

Český a Slovenský dopravní klubPanská 7, Brno, 602 00; tel.: 05/42 22 17 43, 0603/57 42 89;

e-mail: [email protected]

Český svaz ochránců přírodyUruguayská 7, Praha 2, 120 00; tel.: 02/22 51 61 15; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/csop

Děti ZeměChlumova 17, Praha 3, 130 00; tel.: 02/22 78 00 52; e-mail: deti.země@ecn.cz;

http://www.detizeme.cz

DřípatkaRumpálova 402, Prachatice, 383 01; 0338/22 806; e-mail: [email protected]

EkoCentrum BrnoPonávka 2, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 93 34; e-mail: [email protected];

http://web.telecom.cz/ekocentrum

Ekocentrum PaletaŠtolbova 2665, Pardubice, 530 02; tel.: 040/66 14 352; e-mail: [email protected];

http://www.paleta.cz

Ekologický institut VeronicaPanská 9, Brno, 601 91; tel.: 05/42 21 83 51, e-mail: [email protected];

http://www.veronica.cz

Ekologický právní servis BrnoBratislavská 31, Brno, 602 00; tel.: 05/57 52 29, 45 21 38 02, 0604/55 03 89; e-mail:

[email protected]

Ekologický právní servis TáborPražská 223, tábor, 390 01; tel.: 0361/25 50 69; e-mail: [email protected]

EkoWATT (Středisko pro obnovitelné zdroje a úspory enerie)

Bubenská 6, Praha 7, 170 00; tel.: 02/66 71 02 48; e-mail: [email protected];

http://www.ekowatt.cz

GreenpeaceČeskomalínská 27, Praha 6, 160 00; tel.: 02/24 31 96 67; e-mail: [email protected];

http://www.greenpeace.cz

Hnutí BrontosaurusMichalova 4, Brno, 628 00; tel.: 05/44 21 55 85, 0604/80 44 44;

e-mail: [email protected], http://www.brontosaurus.cz

141

Hnutí DUHABratislavská 31, Brno, 602 00; tel.: 05/45 21 44 31; e-mail: [email protected];

http://www. duhafoe.cz

Chaloupky - středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s.Kněžice 109, p. Okříšky, 675 21; tel.: 0618/87 04 34(03 59); e-mail: [email protected]

Kosenka - 57/01 ZO ČSOPBrumovská 11, Valašské Klobouky, 766 11; tel.: 0636/32 00 69;


Lesoochranárske zoskupenie VLKTulčík 28, 082 13, Slovenská republika; tel.: 0042/091/77 89 488; e-mail: [email protected]

Lipka - Dům ekologické výchovyLipová 20, Brno, 602 00; tel.: 05/43 21 12 64; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/lipka

Nadace PartnerstvíPánská 7, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 83 50; e-mail: [email protected]; http://www.ecn.cz/epce

Nadace SluníčkoU cihelny 5, České Budějovice, 370 06; tel.: 038/74 12 272; e-mail: [email protected]

NESEHNUTÍ - Nezávislé sociálně ekologické hnutíÚdolní 44, Brno, 602 00; tel.: 05/43 24 53 44; e-mail: [email protected];

http://nesehnuti.ecn.cz

NROS - Nadace rozvoje občanské společnostiJelení 196/15, Praha 1, 118 00; tel.: 02/33 35 61 73;

e-mail: [email protected], [email protected]; http://www.ecn.cz/nros/

Centrum pro dopravu a energetiku (CDE)Krátká 26, Praha 10, 100 00; tel.: 02/78 16 571; e-mail: [email protected]; http://www.cde.ecn.cz

Podblanické ekocentrum ČSOP VlašimPláteníkova 264, Vlašim, 258 01; tel.: 0303/84 51 69; e-mail: [email protected]

Přátelé přírody - Občanská společnostStříbrnické nivy 2, Ústí nad Labem, 400 11; tel.: 047/521 01 99;


Rezekvítek - Sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírodyLipová 20, Brno, 602 00; tel.: 05/43 21 64 83; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/rezekvitek

142

ROSA - Jihočeská společnost pro ochranu přírody, o.p.s.Krajinská 18, České Budějovice, 370 01; tel.: 038/32 030, 35 089; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/rosa

SEVER - Brontosaurus KrkonošeHorní Maršov 89, 542 26; tel.: 0439/87 42 80, 94 83 26; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/env/organ/sever/

Sdružení středisek ekologické výchovy „Pavučina“Senovážné nám. 24, Praha 1, 116 47; tel.: 02/24 10 23 85; e-mail: [email protected]

Sdružení za šetrnou dopravuLedhajská 59, Police nad Metují, 549 54; tel.: 0447/54 10 84; e-mail: [email protected]

Sí` ekologických poraden ČRPanská 9, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 83 51; e-mail: [email protected]

Sluňákov - středisko ekologické výchovyÚřad města Olomouce, Horní náměstí 1, Olomouc, 771 17; tel.: 068/55 13 225(222);


Staří ochránci Jizerských horTř. Svobody 243/58, Liberec, 460 15; tel.: 048/27 51 195; e-mail: [email protected]

STUŽ - Společnost pro trvale udržitelný životKrkonošská 1, Praha 2, 120 00; tel.: 02/62 74 773; e-mail: [email protected];

http://www.czp.cuni.cz/stuz

Středisko pro efektivní využívání energieSlezská 7, Praha 2, 120 56; tel.: 02/24 24 75 52; e-mail: [email protected]; http://www.svn.cz

ŠípekChvalšinská 182, Český Krumlov, 381 01; tel.: 0337/20 48; e-mail: [email protected]

TerezaHaštalská 17, Praha 1, 110 00; tel.: 02/24 81 68 68; e-mail: [email protected];

http://www.terezango.cz

Unie pro řeku MoravuPanská 9, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 05 61; e-mail: [email protected]

Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.Hradební 3, Praha 1, 110 00; tel.: 02/24 82 65 93; e-mail: [email protected];

http://www.ecn.cz/iep

143

VIS Bílé Karpaty - Vzdělávací a informační středisko, o.p.s.Bartolomějské nám. 47, Veselí nad Moravou, 698 01; tel.: 0631/32 25 45;


VITA - občanské sdruženíGen. Janouška 4, Ostrava, 702 00; tel.: 069/66 16 155; e-mail: [email protected];

http://www.vitaova.cz

Zelený kruhLublaňská 18, Praha 2, 120 00; tel.: 02/22 51 71 43, 22 51 83 20;

e-mail: [email protected]; http://www.ecn.cz/GreenCircle/

STÁTNÍ SPRÁVA

Ministerstvo životního prostředí ČRVršovická 65, Praha 10, 100 10; tel.: 02/67 12 11 11 (ústředna), 67 12 27 19 (ministr);

e-mail: [email protected], [email protected]; http://www.env.cz

Česká inspekce životního prostředíNa břehu 267, Praha 9, 190 00; tel.: 02/68 42 27 1-5; e-mail: [email protected];

http://www.cizp.cz

Státní fond životního prostředíKaplanova 1931/1, Praha 4, 148 00; tel.: 02/67 99 43 00 (ústředna);

http://www.sfzp.cz/Web/www_sfzp.nsf?Open

Správa chráněných krajinných oblastí ČRKaplanova 1931/1, Praha 4, 148 00; tel.: 02/67 99 43 00 (ústředna); http://www.schkocr.cz

Agentura ochrany přírody a krajinyKališnická 4-6, Praha 3, 130 23; tel.: 02/69 70 013 (ústředna); http://www.nature.cz

Český ekologický ústavVršovická 65, Praha 10, 100 10; tel.: 02/67 12 11 11; http://www.ceu.cz

Český geologický ústavKlárov 131/3, Praha 1, 118 21; tel.: 02/24 00 211 (ústředna); http://www.cgu.cz

Český hydrometeorologický ústavNa Šabatce 17, Praha 4, 140 00; tel.: 02/44 03 11 11 (ústředna); http://www.chmi.cz

Geofond ČRKostelní 26, Praha 7, 170 06; tel.: 02/37 93 41-8; http://www.geofond.cz

(informace k 15. 8. 2000)

144

123/1998 Sb.

ZÁKON ze dne 13. května 1998

o právu na informace o životním prostředí

Změna: 132/2000 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně

České republiky:

§ 1Účel zákona

(1) Zákon upravuje

a) podmínky výkonu práva na včasné

a úplné informace o stavu životního

prostředí a přírodních zdrojů,1) jimiž

disponují orgány státní správy, orgá-

ny územní samosprávy a jimi zříze-

né, řízené nebo pověřené právnické

osoby,

b) přístup veřejnosti k informacím o sta-

vu životního prostředí a přírodních

zdrojů, jež mají tyto orgány k dispo-

zici, a stanoví základní podmínky, za

nichž jsou takové informace zpřístup-

ňovány.

(2) Zpřístupňování údajů získaných pro sta-

tistické účely a zpřístupňování statistických

informací se řídí zvláštním zákonem.2)

§ 2Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) informacemi o stavu životního prostředí

a přírodních zdrojů (dále jen „informa-

ce“) informace v písemné, obrazové nebo

zvukové formě, na nosičích výpočetní

techniky nebo v jiné technicky provedi-

�(�� (��-� ,��,� ��

telné formě, jež vypovídají zejména o

1. stavu a vývoji životního prostředí,

o příčinách a důsledcích tohoto sta-

vu,

2. připravovaných činnostech, které by

mohly vést ke změně stavu životní-

ho prostředí, a informace o opatře-

ních, jež podnikají úřady odpovědné

za ochranu životního prostředí nebo

jiné osoby při předcházení nebo ná-

pravě poškození životního prostředí,

3. stavu vody, ovzduší, půdy, živých or-

ganismů a ekosystémů, dále informa-

ce o vlivech činností na životní pro-

středí, o látkách, hluku a záření do

životního prostředí emitovaných

o důsledcích těchto emisí,

4. využívání přírodních zdrojů a jeho

důsledcích na životní prostředí a rov-

něž údaje nezbytné pro vyhodnoco-

vání příčin a důsledků tohoto využí-

vání a jeho vlivů na živé organismy

a společnost,

5. vlivech staveb, činností, technologií

a výrobků na životní prostředí,

6. správních řízeních ve věcech životní-

ho prostředí, posuzování vlivů na

životní prostředí, peticích a stížnos-

tech v těchto věcech a jejich vyřízení

a rovněž informace obsažené v pí-

semnostech týkajících se zvláště chrá-

něných součástí přírody a dalších

součástí životního prostředí chráně-

ných podle zvláštních předpisů,

7. ekonomických a finančních analýzách

1) Čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publi-

kované usnesením Předsednictva ČNR pod č. 2/1993 Sb.2) Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

145

použitých v rozhodování ve věcech

životního prostředí, pokud byly po-

řízeny z veřejných prostředků,

8. mezinárodních, státních, regionálních

a místních strategiích a programech,

akčních plánech apod., jichž se Čes-

ká republika účastní, a zprávách o je-

jich plnění,

9. mezinárodních závazcích týkajících se

životního prostředí a o plnění závaz-

ků vyplývajících z mezinárodních

smluv, jimiž je Česká republika vá-

zána,

10.zdrojích informací o stavu životního

prostředí a přírodních zdrojů;

b) orgány státní správy a orgány územní

samosprávy a jimi zřízené, řízené nebo

pověřené právnické osoby (dále jen „or-

gán“)

1. orgány státní správy a orgány územní

samosprávy, jež plní úkoly v ochra-

ně životního prostředí, zejména orgá-

ny státní správy ochrany ovzduší, vo-

dohospodářské orgány, orgány ochra-

ny přírody, orgány státní správy v od-

padovém hospodářství, orgány státní

správy lesů a orgány ochrany země-

dělského půdního fondu,3)

2. rozpočtové a příspěvkové organiza-

ce, vůči nimž plní funkci zřizovatele

orgány uvedené v bodu 1,4) a jiné

právnické osoby, které jsou zřízené,

řízené nebo pověřené těmito orgány

a které shromažSují, zpracovávají

nebo uchovávají informace o život-

ním prostředí,

3. jiné orgány státní správy a orgány

územní samosprávy, případně rozpoč-

tové a příspěvkové organizace, vůči

nimž plní funkci zřizovatele tyto or-

gány, a těmito orgány zřízené, řízené

nebo pověřené právnické osoby, a to

za předpokladu, že plní úkoly na úse-

ku ochrany životního prostředí, nebo

pokud v rámci své činnosti shromaž-

Sují, zpracovávají nebo uchovávají in-

formace o životním prostředí;

c) zpřístupňováním informací jejich posky-

tování, tj. předávání ústní, telefonickou,

telegrafickou, písemnou nebo jinou tech-

nicky proveditelnou formou, jednotlivým

právnickým nebo fyzickým osobám, jež

o ně požádaly, (dále jen „žadatel“) a rov-

něž vyhledávání informací těmito osoba-

mi nahlížením do písemností nebo jiných

souborů informací, pořizováním výpisů,

opisů, případně kopií na místě, tj. zpra-

vidla v sídle nebo v jiných prostorách

orgánů. Informace o životním prostředí

jsou zpřístupňovány rovněž prostřednic-

tvím vlastní ediční a publikační činnosti

orgánů.

§ 3Žádost o poskytnutí informace

(1) Žadatel může za účelem získání infor-

mace o životním prostředí požádat orgán

o zpřístupnění informace o životním prostře-

dí. Svou žádost nemusí odůvodňovat. Žá-

dost lze učinit ústně, písemně, telefonicky,

telegraficky, faxem nebo jinou technicky

proveditelnou formou. V případech ústních,

telegrafických, telefonických nebo faxova-

ných žádostí nebo žádostí zaslaných jinou

elektronickou formou si orgán vyžádá jejich

písemné nebo ústní doplnění do protokolu.

Pro doplnění žádosti může orgán stanovit

přiměřenou lhůtu a přerušit řízení. Ze žádo-

sti musí být zřejmé, čeho se má týkat infor-

mace, jež má být poskytnuta. Ze žádosti

musí být patrno, kdo ji podal.

3) Ministerstvo životního prostředí, správy chráněnýchkrajinných oblastí a národních parků, Česká inspekce

životního prostředí, okresní úřady, obce.4) Např. Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, Český

geologický ústav, Český ekologický ústav, Agentura ochra-

ny přírody.

146

(2) V případě nesrozumitelné nebo příliš

obecně formulované žádosti je žadateli do

15 dnů od obdržení žádosti zaslána výzva

k jejímu upřesnění. Ve výzvě musí být ur-

čeno, v jakém směru je třeba žádost upřes-

nit. Žadatel je povinen tuto žádost bez zby-

tečného odkladu, nejpozději do 15 dnů,

v požadovaném rozsahu upřesnit. Pokud

žadatel do 15 dnů od doručení výzvy žádost

v požadovaném směru neupřesní, má se za

to, že od své žádosti upustil.

(3) V případě žádosti podané telefonicky,

pokud ji nelze neprodleně vyřídit, je orgán

oprávněn vyžádat si její zaslání v písemné

formě. Pro tento případ platí ustanovení

o upřesnění žádosti přiměřeně.

§ 4Žádost podaná nepříslušnému

orgánu

V případě, že je žádost podána u orgánu,

jenž nemá dotyčnou informaci k dispozici,

je jeho povinností sdělit žadateli bez zby-

tečného odkladu, nejpozději do 15 dnů od

obdržení žádosti, že požadovanou informa-

ci nemůže z tohoto důvodu poskytnout. Po-

kud je to možné, poučí zároveň žadatele

o tom, kde je třeba žádost správně podat.

§ 5Zveřejněná informace

(1) Pokud žádost směřuje k poskytnutí zve-

řejněné informace, může orgán nejdříve,

nejpozději však do 15 dnů, místo poskyt-

nutí informace sdělit žadateli údaje umož-

ňující vyhledání a získání zveřejněné infor-

mace. To neplatí, pokud žadatel uvedl, že

nemá možnost získat zveřejněnou informa-

ci jiným způsobem.

(2) Pokud žadatel trvá na přímém poskyt-

nutí zveřejněné informace, orgán mu ji po-

skytne.

§ 6Způsob a forma zpřístupnění

informace

(1) Žadatel může v žádosti navrhnout for-

mu, případně způsob, jichž má být použito

při zpřístupnění informace. Pokud žádá

o zpřístupnění informace na technickém no-

siči dat, je povinen uhradit jeho cenu nebo

přiložit k žádosti technicky použitelný no-

sič dat.

(2) Pokud žadatel formu nebo způsob pod-

le odstavce 1 neurčí, případně pokud tako-

vé formy nebo způsobu nelze ze závažných

důvodů využít, zvolí se způsob a forma zpří-

stupnění informace s ohledem na splnění

účelu žádosti o zpřístupnění informace a její

optimální využití žadatelem. V pochybnos-

tech se využije především formy a způso-

bu, jež byly žadatelem využity k podání

žádosti.

§ 7Lhůta pro zpřístupnění

informace

(1) Informaci je třeba zpřístupnit bez zby-

tečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od

obdržení žádosti, ledaže by si zvláštní okol-

nosti výjimečně vynucovaly prodloužení

této lhůty, nejvýše však do 60 dnů. O tako-

vých okolnostech a o prodloužení lhůty

musí být žadatel před uplynutím 30denní

lhůty vyrozuměn.

(2) V případě uvedeném v § 3 odst. 2 toho-

to zákona počíná lhůta pro zpřístupnění in-

formace běžet dnem doručení upřesněné

žádosti.

147

§ 8Omezení přístupu

k informacím

(1) Odepřeno bude zpřístupnění informace,

pokud je vylučují předpisy

a) o skutečnostech utajovaných ve státním

zájmu,5)

b) o ochraně osobních 6) nebo individuál-

ních údajů2) a o ochraně osobnosti,7)

c) o ochraně duševního vlastnictví,8)

d) o ochraně obchodního tajemství.9)

(2) Informace nebude rovněž zpřístupněna,

pokud

a) byla orgánu předána osobou, která

k tomu nebyla podle zákona povinna

a nedala předchozí písemný souhlas

k zpřístupnění této informace,

b) by zpřístupněním této informace o místě

výskytu zvláště chráněných druhů rost-

lin, živočichů nebo nerostů hrozilo jejich

nepřípustné ohrožení, poškození nebo

rušení,

c) žadatel se domáhá informací opatřova-

ných v rámci přípravného řízení (vyšet-

řování) v trestních věcech,10) nebo se in-

formace týká neukončených řízení a ne-

pravomocných rozhodnutí o přestupcích

a jiných správních deliktech,

d) žádost byla formulována nesrozumitelně

nebo příliš obecně a žadatel, ač byl k tomu

vyzván, ji podle § 3 odst. 2 tohoto záko-

na nedoplnil, nebo jde o anonymní žádost.

(3) Dále je možno odepřít zpřístupnění in-

formace, pokud

a) se týká dosud nezpracovaných nebo ne-

vyhodnocených údajů,

b) žádost je formulována zjevně provoka-

tivně nebo obstrukčně,

c) žadatel již má požadovanou informaci

prokazatelně k dispozici.

(4) Porušením obchodního tajemství není

zpřístupnění informace označené za obchod-

ní tajemství, pokud

a) se požadovaná informace týká působení

provozní činnosti podnikatele na životní

prostředí,

b) hrozí bezprostřední ohrožení lidského

zdraví a životního prostředí,

c) požadovaná informace byla získána

z prostředků z veřejných rozpočtů.

(5)Porušením práva na ochranu osobnosti

není poskytnutí informace o původci činnos-

ti znečišRující nebo jinak ohrožující nebo po-

škozující životní prostředí obsažené v pra-

vomocném rozhodnutí o přestupku nebo

trestném činu.

(6)Pokud je to možné, zpřístupní se poža-

dovaná informace po vyloučení utajovaných

skutečností. O takovém zásahu a jeho dů-

vodu musí být žadatel vždy při zpřístupně-

ní informace uvědoměn.

(7) Právo odepřít zpřístupnění informace

trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod

odepření.

§ 9Rozhodnutí o odepřenízpřístupnění informace

(1) Pokud je zpřístupnění informace ode-

přeno, vydá orgán rozhodnutí o odepření

zpřístupnění informace. Toto rozhodnutí vy-

5) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve

znění pozdějších předpisů.6) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajův informačních systémech.7) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění poz-

dějších předpisů.8) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzo-

rech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991Sb.9) § 17 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní záko-

ník, ve znění pozdějších předpisů.10) § 160 až 178 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení

soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

148

dává orgán, který odepřel zpřístupnit infor-

maci, nebo orgán, který je nadřízen práv-

nické osobě, jež odepřela zpřístupnění in-

formace. Toto rozhodnutí musí být vydáno

do 30 dnů od doručení žádosti.

(2) Rozhodnutí se nevydává v případě ano-

nymní žádosti, nebo pokud žadatel podle

§ 3 odst. 2 tohoto zákona nedoplnil svou

žádost, ač k tomu byl řádně a včas vyzván.

(3) Jestliže orgán ve stanovené lhůtě nepo-

skytl informace či nevydal rozhodnutí, má

se za to, že rozhodl informace odepřít.

(4) Obdobně jako v odstavci 3 se postupu-

je v případě, kdy žadatel nesouhlasí s vy-

loučením utajovaných skutečností před zpří-

stupněním informace.

§ 10Bližší podmínky

zpřístupňování informací

(1) Informace se zpřístupňují v pracovní

době příslušných orgánů, případně ve zvlášR

stanovených úředních hodinách.

(2) Každý má právo nahlížet do listin a po-

řizovat si z nich výpisy nebo opisy. Každý

má rovněž právo, je-li to provozně možné,

na pořízení kopií listin.

(3) Informace se zpřístupňují zpravidla bez-

platně. Orgány jsou však oprávněny žádat

úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout ná-

klady spojené s pořízením kopií, opatřením

technických nosičů dat a s odesláním infor-

mací žadateli.

§ 11Povinnost jiných osob

zpřístupňovat informace

Zvláštní zákon může stanovit případy, kdy

je jiná osoba povinna zpřístupňovat infor-

mace.11) Zvláštní zákon může rovněž určit

odchylné způsoby a podmínky zpřístupňo-

vání informací.12) Právo na informace

o životním prostředí podle tohoto zákona

však nelze omezit nebo vyloučit.

§ 12Zpráva o stavu

životního prostředí

(1)Vláda České republiky projednává

a schvaluje zprávu o stavu životního pro-

středí České republiky jedenkrát za rok.

(2)Po projednání a schválení předloží vlá-

da České republiky zprávu o stavu životní-

ho prostředí k projednání Parlamentu.

(3)Nejpozději do tří měsíců od svého schvá-

lení musí být tato zpráva zveřejněna.

§ 13Osvěta, vzdělávání a výchovaveřejnosti v oblasti životního

prostředí

(1) Kraj v samostatné působnosti ve spo-

lupráci s Ministerstvem školství, mládeže

a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány

je povinen podporovat osvětu, výchovu

a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti

ochrany životního prostředí se zvláštním za-

měřením na výchovu dětí a mládeže.

(2) Ministerstvo životního prostředí ve spo-

lupráci s Ministerstvem školství, mládeže

a tělovýchovy usiluje zejména o to, aby byly

11) Např. § 7 odst. 1 písm. h) a k) zákona č. 309/1991 Sb.,

o ochraně ovzduší před znečiš)ujícími látkami (zákono ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.12) Např. zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů

na životní prostředí.

149

vytvořeny podmínky pro rozvoj osvěty, vý-

chovy a vzdělávání v oblasti životního pro-

středí v mezích působnosti úřadů veřejné

správy.

(3) Kraj v samostatné působnosti usiluje

o to, aby

a) byl vytvořen a využíván systém osvojo-

vání základních poznatků o životním pro-

středí a jeho ochraně vycházející z prin-

cipů udržitelného rozvoje a z aktivních

forem výchovy, osvěty a získávání in-

formací, zajišRovaný prostřednictvím stát-

ních i nestátních organizací,

b) orgány byly veřejnosti účinně nápomoc-

ny při zajišRování přístupu k informacím

o životním prostředí.

§ 14Použití předpisů o správním

řízení a soudní ochrana

(1)Předpisy o správním řízení13) se použijí

při řízení podle § 9 odst. 1, 3 a 4 tohoto

zákona a k počítání lhůt.

(2)Rozhodnutí o odepření poskytnutí infor-

mace nebo o utajení její oddělitelné části lze

po vyčerpání řádných opravných prostřed-

ků napadnout žalobou u soudu.14)

§ 15Vztah k jiným

právním předpisům

Pokud zvláštní právní předpisy15) upravují

též poskytování informací, které jsou před-

mětem úpravy tohoto zákona, nelze rozsah

informací stanovený tímto zákonem ome-

zit.

§ 16Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. § 14 zákona č. 17/1992 Sb., o životním

prostředí,

2. § 72 odst. 2 zákona České národní rady

č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody

a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;

zároveň se v dosavadním odstavci 1 zru-

šuje číslování odstavců.

§ 17Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. čer-

vence 1998.

Zeman v. r.

Havel v. r.

Tošovský v. r.

13) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

14) § 247 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní

řád, ve znění pozdějších předpisů.

15) Zejména zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně pří-

rody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.309/1991 Sb., zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní sprá-

vě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečiš)ování, ve

znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb.,

o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů,

zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodnímhospodářství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/

1997 Sb., o odpadech, zákon ČNR č. 62/1988 Sb.,

o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb.,

o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon),ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 61/1988 Sb.,

o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské sprá-

vě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb.,

o územním plánování a stavebním řádu (stavební zá-

kon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (les-

ní zákon), zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně země-

dělského půdního fondu, ve znění zákona ČNR č. 10/1993

Sb., zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., o mírovémvyužívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomo-

vý zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, a před-

pisy vydané k jejich provedení.

150

��

A

�� 11, 20, 29, 109, 116

��11, 13, 110, 114, 116, 121

Agenda 21-105, 106

agrochemikálie 70, 77

agroturistika 85, 130, 131, 132, 133, 134

�� 44, 75, 110

alkalizace půd

alkaloidy 113

alkohol 52, 76, 85

alkoholismus 85

�� 9, 110, 112, 117,

118, 119, 122

asfalt 43, 45, 46, 52, 111

� �� 9, 10, 11, 19, 20, 72, 109,

110, 114, 115, 116, 117, 118, 121

autokosmetika 45

�� 110, 112

B

barvy 13, 49, 52, 53, 83

baterie 35, 36, 50, 53,

bažantnice 92

benzín 41, 113

benzo(a)pyren 119

beton 29, 43, 46, 73

bílá mouka

�� 110, 118,

�� 20, 59, 99,105, 110,

118

�� 110

biologický odpad 51

�� 110, 118

bioplyn 21

�� 5, 16, 95, 110

�� 110, 111

�� 29, 111

bojler 32

bolesti hlavy 42, 81

břehové porosty 19, 71

bylinkové masti 81

bylinkové polštářky 81

bylinkový čaj 72, 74, 81

C

celozrnné obiloviny 73

cirkus 95, 96

cirky 91

cizopasnictví 60

cukrovka 73, 74, 84

cukry 52, 59, 72, 73, 74, 75, 81, 82, 114

cyklisté 43

cykloturistika 132

Č

čaj 51, 61, 72, 74, 76, 81, 85, 104

čistící prostředky 22, 24, 114

čistírna oděvů

čistírna odpadních vod 20, 21, 122

čištění spalin 12, 50

čištění zubů 22, 82

D

DDT 20, 69, 70, 118

dehet 13, 53

degradace 69, 70, 71, 111, 118, 119, 122

�� 59, 111, 112, 129

demokracie 103

deodorant 23

�� 109, 111

�� 109, 111

�� 70, 111

�� 20, 111, 113

devastace krajiny 41

doba života sloučenin 114, 117

�� 6, 9, 111,

118

domácí zvířata 51, 61

domácnost 5, 6, 12, 13, 20, 21, 23, 24, 26,

30, 33, 38, 51, 60, 92, 105, 122, 127, 129

�� 93, 94, 112

151

doprava 41, 42, 43, 44, 45, 46, 85, 86, 104,

140, 141, 142

dravec 65, 92

�� 85, 112

drůbež 73, 75, 92, 106, 130, 131, 134

druhotná surovina 49, 50, 52

dřevo 12, 30, 42,44, 50, 52, 61, 63, 64, 66,

69, 70, 104, 109

dusík 11, 13, 15, 20, 21, 22, 29, 41

duševní hygiena 110, 111, 113, 115, 117,

121, 137

dýchací orgány 42, 43, 84

E

�� 43, 46, 112

ekologické zemědělství 70, 73, 77, 96, 130,

131, 132, 133, 134

�� 5, 6, 16, 19, 24, 25, 26, 30,

37, 38, 41, 43, 46, 50, 52, 54, 69, 70, 71,

73, 77, 85, 87, 92, 96, 100, 108, 112, 124,

130, 131, 132, 133, 134, 135, 140, 141,

142, 143, 150

ekonomika 35, 38, 44, 50, 55, 60, 103, 104,

108, 112, 124

�� 6, 19, 20, 59, 69, 70, 94,

97, 105, 109, 112, 113, 115, 117, 119, 120

�� 112, 117, 122

elektřina 29, 30, 31, 36, 49, 113

�� 42, 112, 123

��10, 11, 12, 29, 44, 112

energetický audit 30

energetický štítek 36

energie 19, 29-38, 41, 44, 52, 59, 82, 104,

112, 114, 115, 117, 120, 125, 127, 142

�� 25, 97, 112,

113, 124

�� 30, 113

�� 71, 105, 111, 113

etanol 85

� �� 71, 95, 113

�� 20, 22, 23, 69, 113

�� 41, 113, 115,

�� 41, 113, 115, 116, 123

�� 113

F

fenoly 20, 113

fosfáty 20, 23, 111, 113, 135

fosfor 20, 21, 22, 69, 74, 113, 122, 123,

136, 137

�� 103, 113, 122

�� 114

�� 9, 13, 114, 117

ftaláty 13, 53

G

garáž 43, 46

�� 114

genetické modifikace 69, 70, 77

�� 69, 114

�� 42, 114, 117

H

hadník 64, 66

halogenované uhlovodíky 10, 121

halogenová žárovka 33

�� 21,

115, 116

hliník 23, 31, 51, 52, 70, 109, 120, 122,

135

hliníkové plechovky 51

hlízkové bakterie 61

hluk 41, 42, 43, 44, 52, 86, 104

hnilobné bakterie 19, 74

hnízdění 64,

hnojiva 20, 25, 52, 61, 66, 69, 70, 71, 73,

77, 93, 113, 123

hnůj 61

hromadná doprava 43, 85

hrubý domácí produkt 103

Ch

chemické prostředky 13, 22, 24

chemický průmysl 49, 92, 122

chemizace 70, 93

chladnička 13, 35, 36

chlorofyl 59, 114, 135

152

chlorovodík 23, 137

chodci 43

�� 115

chráněná území 25,43, 59, 98, 99, 143, 150

chřipka 81,

chudoba 103, 105

chůze 43

I

�� 11, 12, 15, 42, 115

imunita 42, 73, 110, 118, 119

instantní pokrmy 75

�� 11, 115,

izolace 30, 31, 32, 66, 121

J

jaderná elektrárna 29, 37

jatka 73, 93, 130-134

jednopákové baterie 22, 32

jedy 41,43, 62, 65, 75, 77, 87, 112, 117,

123

jezera 11, 19, 109, 112, 118

jogurty 52, 74, 106, 120, 130, 132

K

kácení lesů, 95, 104

kadmium 42, 75, 122, 123

kanalizační síR 22, 25, 52, 106

�� 13, 20, 29, 42, 52, 74,

84, 115-119, 122, 123

katalyzátor 41

kejda 70

keramická plotna 33

kofein 85

kompaktní zářivka 33, 34

kompost 12, 22, 49, 59, 60, 61, 64

kompostovací koš 51

�� 12, 21, 49, 50,

52, 53, 54, 116

�� 30, 70, 116, 119

konzervační látky 71, 74, 75, 84, 135, 136

konzervy 51, 52, 75, 84

�� 69, 116, 118, 119

koření 63, 64, 75

kosmetika 53, 83, 92, 138

koupání 22, 35, 82, 122

kožešina 91, 93, 96

krajina 19, 25, 29, 31, 41, 43, 60, 69, 71,

73, 85, 97, 98, 99, 105, 106, 111, 140

krmítka 64

krmivo 51, 71, 73, 95, 132

kyanovodík 20

�� 11, 109, 116

��! " 11, 42, 44, 70, 109, 116

kyslík 11, 12, 19, 20, 21, 41, 44, 50, 59,

110, 113, 116, 118, 136, 137

kyslíkový deficit 20

L

laboratorní zvířata 92

latex 13

léčiva 53, 61, 71, 81

léčivé rostliny 63, 81, 131, 134

ledviny 42, 72, 74, 123

léky 22, 53, 81, 85, 92, 122

lesnictví 49, 70

lesní porosty 29, 105

letecká doprava 44, 105

leukémie 42, 85

lov 91, 92, 98

luční společenstva 31

luštěniny 74, 134

M

máchání 23, 35, 82

maso 72, 73, 74, 75, 84, 91, 93, 96, 106,

109, 116, 130, 131, 133

mastnoty 22

med 74, 82

mechanické čištění 21, 22

metabolismus 42, 123

metan 10, 21, 50, 70, 114,116, 117, 121

mezinárodní trh 103, 105

mezinárodní úmluvy 10, 14, 15, 25, 36, 55,

96, 99

mikrobiální rozklad 23

153

mikrobiální znečištění 21, 122

mikrovlnná trouba 33, 71

�� 21, 111, 116

minerální oleje 45

mléko 72, 74, 75,93, 96, 106, 130-137

moře 19, 20, 41, 69, 72, 85, 91, 110, 113,

118, 119, 121

motor 41-46, 53, 93, 112, 113, 121

mrazničky 35, 36

moření osiv 80, 122

��%�� 61, 116

�� 20, 74, 114, 117, 119, 123

myčka nádobí 36, 52

mýdlo 22, 23, 24, 825, 122

mýcení lesů

myslet jako hora 96

mytí 22, 23, 36, 45, 82, 111

N

nadnárodní společnosti 103, 104

nádobí 22, 36, 52

námořní doprava 41, 91, 104

napajedlo 64

napřimování toků 19, 20

nauka úcty k životu 95, 100

�� 81, 85, 117

��%�� 22, 36, 45, 49,

50, 52, 53, 55, 70, 111, 117

nedoslýchavost 86

nemoci oběhové soustavy 84

nervová soustava 42, 84, 85, 123

neurotické poruchy 42

nezaměstnanost 103, 105

nikotin 13, 85, 86

�� 117

��117

O

obal 13, 33, 45, 50-54

obalový materiál 12, 51, 52

obezita 73, 74, 84

obory 92

oceán 9, 10, 19, 41, 61, 112, 121

ocet 22, 24, 136, 137

odkaliště 20, 29, 30, 93

odsíření 29

ohrožený druh 95, 97, 100, 105

ohřev vody 30, 32, 33, 34, 113

okno 31

olejový filtr 45

olovo 41, 42, 44, 49, 52, 75, 110, 122, 123

organická rozpouštědla 13, 24, 45

organismy 6, 20, 21, 24, 29, 59, 60, 61, 65,

69, 70, 81, 86, 93, 94, 105, 109-123

orná půda 70, 73

ořechy 66, 72, 74, 134

�� 9, 117

osvětlení33, 34, 72,

otravy 24, 75, 84, 118, 119, 123

ovčí vlna 31, 105, 132, 133

ovoce 25, 60, 63, 64, 72-75, 84, 85, 106,

130-134, 136

oxid dusičitý 11, 12, 20, 29, 42, 44, 70, 109,

110, 111, 116, 121

oxid dusný 10, 11, 20, 29, 41, 44, 70, 109,

110, 11, 117, 121, 137

oxid siřičitý 11, 20, 29, 75, 109, 116, 117,

121, 136

oxid uhelnatý 13, 29, 41, 42, 44, 121

oxid uhličitý 9, 10, 21, 41, 42, 44, 49, 50,

59, 70, 109, 110, 114, 117, 120, 121, 136

ozón 9-12, 15, 42, 44, 84, 110, 11, 114,

118, 121

ozón přízemní 10, 42, 118, 121

ozónová díra 9

��(�� 9, 14, 15, 24, 118

P

pálení listí 61

paliva 12, 29, 38, 45, 103, 113, 118, 122

papír 12, 45, 50, 51, 52, 61

parkoviště 43, 44, 46, 97, 104

pastviny 70, 93, 96, 104

pečení 33, 51, 74

�� 118

�� 20, 69, 70, 73, 75, 77, 93,

105, 118, 122

PET láhve 51, 55, 61

154

pitná voda 20, 22, 30, 49, 81, 98, 113, 122

�� 9, 11, 109, 113, 119

plastické hmoty

plevel 61, 62, 116, 118

plíseň 60, 63, 64, 111

pneumatika 45, 52

počítače 49, 85,

pokojové rostliny 51, 97, 133

pokojová teplota 30, 35

poločas rozpadu 29

polotovary 75, 84

�� 20, 42, 74, 118, 119, 121,

�� 20,

93, 118, 119

polychlorované dibenzofurany 50

polychlorované dibenzo-p-dioxiny 50

popel 22, 29, 50, 61, 66

popílek 11, 29, 110, 111, 121

popínavé dřeviny 66

�� 22, 93, 110, 112, 114, 117,

119, 121

potrava35, 51, 52, 60, 69, 73, 74, 75, 79,

84, 91, 93, 96, 103, 104, 105, 106, 110,

111, 112, 115, 116, 117, 118, 120, 122,

123, 135, 136

� �� "�� 20, 59, 69, 119-

123

pouště 70, 111

povodně19, 109, 104

povrchové vody 10, 13, 111,

požáry 61, 114, 119

pračka 23, 35, 36, 52, 111, 122

praní 23, 30, 35, 111, 122

právní předpisy 15, 25, 35, 36, 55, 66, 77,

87, 99, 105, 106

�� 59, 60, 92, 120

primární energie 41

�� 9, 71, 110, 111, 116,

118, 119, 120

překyselení půd 70

přeprava osob 44

přeprava zboží 44, 51, 74, 93, 104

příjezdové cesty 46

přísady 52, 74, 75, 84, 92, 135

půdní kryt 61

půdní mikroorganismy 61, 109

PVC 12, 13, 53

R

radiátor 30, 31

radio 36, 105

�� 29, 30, 31, 49, 111,

117, 120

radioaktivní prvek 29, 120

radon 31, 110

rakovina 6, 10, 42, 44, 73, 74, 75, 84, 85,

115

�� 24, 41, 45, 46, 49-54, 98,

120

�� 95, 120

�� 50, 120

reprodukce 20, 42, 69, 118, 119

�� 70 ,120

ropa 41, 82, 103, 113, 121

�� 20, 41, 42, 120, 121

rovnováha 60, 94, 118

rozklad 19, 20, 21, 50, 59, 60, 109, 111,

113, 118, 122

rozpouštědla 13, 20, 24, 45, 53, 114, 117

rtuR 20, 70, 122, 123

rybáři 92, 98

rybí společenstva 19

rytí

Ř

řeky19, 21, 60, 71, 93, 104, 109, 113, 119,

121, 142

S

samočištění 20,

sanace 30, 55

sběrná střediska 51, 52, 53

sběrné suroviny 54, 98

sběrové dvory 22, 52, 53

semena 59, 63, 70, 98, 116, 135

separace odpadů 50

servisní práce 45

silniční doprava 41, 42, 44

155

skládka 49, 50, 51, 54, 106, 118, 120

skleník

�� 5, 9, 10, 29, 42,

44, 70, 109, 114, 117, 121

sklo 31, 32, 33, 49, 51, 52

sladkosti 74

slazené nápoje

sliznice 42

sluchové ústrojí 41, 42, 86, 98

sluneční kolektor 38

sluneční záření 9, 10, 11, 12, 19, 20, 84,

114, 118, 120, 121

směsný odpad 52

�� 11, 12, 121

�� 11, 41, 42,

121

��%� 11, 121

solení chodníků

sopečný výbuch 9

soukromá rezervace 98

spalování 12, 31, 49, 50, 113, 118, 119, 122

spalovny 12, 50

spánek 81, 86

splaškové odpadní vody 20, 113

��%�� 19, 20, 31, 62, 96,

109, 110, 119, 121

spotřeba energie 32, 33, 35, 36, 41, 44, 52,

127

sprchování 22, 82

� ��$� �� 29, 122

� �� 73, 122

stres 10, 20, 73, 84, 85, 86

styren 53

sůl 2474, 75, 104, 137

supermarket 1, 86, 104

sušení 72, 74, 75, 81

sušička prádla 35, 36

světlo 31-34, 104, 117, 120

světový obchod 103, 104, 105

sýry 52, 72, 74, 106, 120, 130, 131, 133,

134

Š

šíření znečištění 15

škůdci 62, 63, 64, 109

škvára 29, 50

šlechtěné odrůdy 69

štvanice 91

T

tabák 13, 76, 85

tání ledovců 10, 12

technologické procesy 49, 119

technologie 49, 52, 69, 103, 105, 112, 119

těkavé uhlovodíky 12, 13, 15

tekutiny 74, 81

televize 5, 24, 52, 82, 85, 86, 98, 104

��20, 22, 23, 52, 111, 122

tepelná izolace 30, 121

teplotní rozdíly 19

�� 42, 52, 122, 123

teritorium 94

termoska 33

termostat 31, 33

těsnění 31, 50

testování kosmetických výrobků 83, 92

tetrapak 51

textil 18, 51, 52, 122

těžba 29, 30, 49, 52, 103, 113, 122

"$��20, 21, 29, 42, 50, 69, 70,

109, 122

tlakový hrnec 33

�� 12, 20, 42, 49, 50, 52, 53,

74, 109, 112

toxiny 113

trvalá udržitelnost 103, 105, 142

třídění odpadů 50, 54

tuhé částice 29, 42, 50, 117

tuky 53, 59, 73, 74, 75, 84, 91, 116, 118,

121, 136, 137

turistika 85, 97, 130

�� 23, 123

U

uhelné elektrárny

uhlovodíky 10, 12, 20, 29, 41, 42, 44, 74,

114, 118, 119, 121

umělá hnojiva 13, 69, 73, 93, 113

umělé hmoty 13, 53

156

uran 29, 30

úrodnost půd 10, 70, 120

V

vaření 32, 33, 113

vegetace 12, 42, 50, 96, 111, 117,

vegetační dlažba 46

vejce 72, 74, 75, 82, 93, 96, 132, 135

velkochovy 72, 73, 93

ventil 31, 35

větrání 23, 30, 31

vinylchlorid 53

�� 72, 73, 74, 123, 135, 136

��92, 123

�� 72-75

vlaková doprava 43, 87

vlasy 82, 83

vlhkost 19, 30, 31, 32, 36, 117

vodní elektrárny 5, 19, 29

vodní kámen 22, 32

vodní pára 10, 18, 110

vodovodní síR 21, 23, 25, 61

volný trh 104

vratný obal 50

vulkanická činnost

výfukový plyn 42, 45, 93, 123

vyhořelé palivo 29, 38

výluh 66, 113

vypalování travních porostů 12, 13, 61

výpar 19

�� 124

vytápění 30, 106, 113

vyvářka 35

Z

záhony 61, 97

zahrada 25, 51, 59, 66, 94, 98

záchod 22, 23, 25, 104, 122

zalévání 25, 61

zasolování 70

zářivka 33, 34, 146

závlahy 19, 69

zelené hnojení 61

zelené střechy 66

zelenina 25, 35, 50, 60, 63, 64, 66, 72-75,

84, 105, 116, 130-135

zdraví 12, 24, 33, 41-44, 50, 55, 61, 71,

72, 73, 75, 76, 77, 81, 86, 87, 92, 103,113,

122, 123

zemědělská půda 59, 69, 70, 71, 109

zemědělské plodiny 60

zemědělství 21, 42, 49, 70, 71, 72, 77, 92,

96, 122, 130, 131

zemní plyn 29, 113

zimní zahrada 32

zlato 20, 49, 135

změna klimatických podmínek 10, 15

zoologické zahrady 94, 95, 96

zubní pasta 81

zvířecí útulky 97

Ž

žárovka 33, 34, 145

žehlení 35

železný šrot 52

železo 50, 51, 52, 72, 98, 109, 113, 122,

135

živé ploty 64

živiny 6, 19, 20, 61, 62, 69, 109, 113

živočišná výroba 93

životní prostředí 5, 6, 9, 13, 15, 24, 25, 29,

30, 37, 41, 43-46, 49, 51, 53, 54, 55, 69,

70, 73, 77, 93, 94, 97, 99, 103, 105, 105,

113, 116-120, 122, 124, 125, 139, 143

životní styl 6, 84, 97

157

158

�.��

Ing. Aleš Máchal (1952)Vystudoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kde rov-

něž absolvoval doplňkové pedagogické studium a postgraduální studium Ochrana a tvorba

krajiny. Pracoval na brněnském středisku státní ochrany přírody v oblasti péče o maloploš-

ná chráněná území. V roce 1991 byla pod jeho vedením otevřena Lipka - Dům ekologické

výchovy. Věnuje se především ekologické výchově a vzdělávání.

Ing. Dagmar Smolíková (1976)Vystudovala obor Chemie a technologie ochrany životního prostředí na Chemické fa-

kultě Vysokého učení technického v Brně. Po ukončení VŠ byla zaměstnána jako chemik -

analytik na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Nyní pracuje v nevládní

ekologické organizaci Hnutí DUHA.

RNDr. Mojmír Vlašín (1954)Vystudoval na brněnské univerzitě biologii. Dlouhá léta pracoval jako zoolog ve stře-

disku ochrany přírody v Brně. Od roku 1991 vedl Výzkumné a monitorovací pracoviště

ve funkci náměstka ředitele Českého ústavu ochrany přírody. Nyní pracuje v Ekologickém

institutu Veronica.

159

�*��

SELŽOU-LI VŠECHNY POKUSY, JE NA ČASE PŘEČÍST SI ... ÚVOD .................. 5

1. OVZDUŠÍ .................................................................................................................... 9

2. VODA ........................................................................................................................ 19

3. ENERGIE ................................................................................................................... 29

4. DOPRAVA ................................................................................................................. 41

5. ODPADY ................................................................................................................... 49

6. ZAHRADA ................................................................................................................ 59

7. STRAVA ..................................................................................................................... 69

8. ZDRAVÍ ..................................................................................................................... 81

9. SOUNÁLEŽITOST S PŘÍRODOU .......................................................................... 91

10. GLOBALIZACE? .................................................................................................. 103

SLOVNÍČEK ............................................................................................................... 109

PŘÍLOHY .................................................................................................................... 125

REJSTŘÍK .................................................................................................................... 150

NĚCO O AUTORECH ................................................................................................ 158

160

Documents

Desatero domácí ekologie