Dodatková a souhrnná zpráva o průzkumu humanistických bohemik za léta 1966–1968

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Dodatková a souhrnná zpráva o průzkumu humanistických bohemik za léta 1966–1968Author(s): Jan MartínekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 92, Čís. 4 (1969), pp. 349-361Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466315 .

Accessed: 15/06/2014 02:07

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.72.104 on Sun, 15 Jun 2014 02:07:42 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23466315?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


ZPRÁVY

new documents, Η. Maehler). J. Μ o d

rzejewski ought to speak, according to the title of his páper, about „problems of juristic papyrology", but he developed a vivid picture of different aspects of

legal and sociál institutions of Ptole

maie Egypt. H. J. W o 1 f f exposed how

legal praxis always tried there its way

in the conglomerate of different legal

systems. His disciple H. Meyer-Lau

r i η showed how far Greek officers were

able to apply equity to their legal deci

sions.

Diplomatic activity of Ptolemies was

subject of the common analysis present ed by W. Ρ e r e m a η s and Ε. v a n' t

D а с к. The author of this report esteemed

it useful to present a dialectical in

terpretation of the well-known Pap. Tebt.

703, and its significance „then and to

day". Particular attention of the participants

was focused on a new field of research, on computer uses in papyrology. Some really interesting theses, likewise

with practical „directions for use" were

presented by a group evidently skilled

scholars (Skeat, Turner, Ε v r a r d,

Bodson, Tomsin, Maretti, G li с к m a η). Their papers, when pub lished and available to the greater com

munity of interested scholars, will incon

testably play an Important role In the

further development oí this section of

research.

In the closing speech, the President of

the American Society of Papyrologists, N. L e w i s, discussed the question „Gre co-Roman Egypt: Fact oř fiction?", throw

ing a retrospection upon main aspects of the ideas and pictures set forth to the

Congress. The same was undoubtedly a success,

and the world of initiate may by rights and with anxiety expect the Acta Con

gressus. The participants gratefully ac

knowledged the work of the organizers and the grant offered by the American

Council of Learned Societies.

Vojtěch Poláček

Dodatková a souhrnná zpráva o průzkumu humanistických bohemik za léta 1966—1988

1

Pro konferenci Antika a česká kultura od husitství do Bílé hory, konanou v Liblicích

ve dnech 28,—30. 11. 1966, jsem vypracoval souhrnnou zprávu o průzkumu humanis

tických bohemik v zahraničí. Tato zpráva, která vycházela ze stavu ke dni 30. 4. 1966,

byla rozmnožena cyklostylem a ještě před konferencí rozeslána všem přihlášeným účastníkům. Kromě toho byla po liblickém setkání uveřejněna zároveň s ostatními refe

ráty ve sborníku nazvaném Humanistická konference (Praha 1966, str. 298—305). Od

té doby průzkum humanistických bohemik značně pokročil a o jeho výsledcích byla

publikována řada dílčích nálezových zpráv, vypracovaných zpravidla po každé cestě.

Proto považuji za vhodné doplnit zmíněný souhrnný referát z r. 1966 o podobnou shr

nující zprávu za zbývající část roku 1966 (květen—prosinec) a za léta 1967 a 1968.

Vedle velkého rozsahu výzkumu, vykonaného v uvedených letech, mluví pro to i ukon

čení určité etapy této systematické heuristiky začátkem května 1968. Od té doby jsem

nepodnikl až do sestavení této souhrnné zprávy koncem roku 1968 žádnou další

cestu a s žádným zahraničním průzkumem zatím nepočítám ani pro rok 1969, kdy

má dojít především ke zpracování materiálu již shromážděného. Souhrnná zpráva za

uvedené období bude zařazena jako třetí oddíl tohoto sdělení. Na rozdíl od citované

zprávy pro liblickou konferenci bude se týkat i výsledků mého průzkumu humanistik

na domácí půdě.1

Přesto, že byl zahraniční průzkum na určitou dobu přerušen, nahromadilo se bez

1 Zprávu o tomto výzkumu do roku 1966 podal v citovaném sborníku liblické kon lerence na str. 288—292 J. Η e j η i c.

349



ZPRÁVY

prostředně po sestavení poslední dílčí zprávy v květnu 1968 (LF 92, 1969, str. 150) větší množství materiálu o zahraničních humanistických bohemikách. Došly mikrofilmy těch tisků, které byly registrovány pro nedostatek času při pobytu v cizině jen podle

katalogů, některé ústavy nám na požádání zapůjčily v podobných případech prostřed nictvím mezinárodní výpůjční služby i konvoluty starých tisků a zodpověděly naše do

tazy. I toto pokračování v průzkumu cestou korespondence, mikrofilmování a výpůjček

tedy přineslo značné rozšíření našich dosavadních vědomostí o zahraničních bohemi

kách, takže nelze pochybovat o tom, že si i tyto výsledky heuristické práce zaslouží

zveřejnění, které jsem ostatně ohlásil již ve své předchozí zprávě (LF 92, 1969, str.

164). V tomto případě půjde o jakousi dodatkovou zprávu к dosavadním sdělením,

sestaveným v letech 1966—68. Údaje v ní obsažené nevyplynuly totiž z jediné akce, nýbrž

jsou výsledkem heuristiky, uskutečněné při větším počtu těchto cest a dokončené

teprve nyní, když došly objednané staré tisky nebo jejich fotografické snímky.

V době rozsáhlejších badatelských prací v cizině byla přerušena heuristika v do

mácích pramenech, kde sice již systematický průzkum nesliboval po předchozím dů

kladném shledávání materiálu nějaký mimořádný úspěch, ale kde přesto stále dochází

к objevům, které jsou často výsledkem zpřístupnění, uspořádání a důkladnějšího po znání historických knižních celků. Po ukončení určité etapy zahraničního výzkumu na

jaře r. 1968 byla proto věnována opět větší pozornost také těmto nalezištím. Především

díky zasvěceným informacím jejich znalců byly i zde učiněny další nálezy. Zmínky

0 těchto zjištěních a další drobná sdělení, která následují v této zprávě, lze považovat za dodatek ke zprávám, uveřejněným v LF 90, 1967, str. 78—83 a 184—192.

Dodatková zpráva o výsledcích domácí a zahraniční heuristiky, jejíž osnovu a náplň

jsem nastínil v předchozích dvou odstavcích, následuje bezprostředně jako druhý oddíl

tohoto článku. Od většiny předešlých zpráv toho druhu se liší hlavně v tom, že není

uspořádána abecedně podle jmen autorů nově zjištěných spisů, nýbrž podle nalezišť

nebo pramenů poznání a dále podle konvolutů, tvořících v daném případě po obsahové

1 provenienční stránce zajímavé celky, které je nutno i při popisu respektovat.

2

Životní osudy Pavla Crummia z Jihlavy, zejména jeho působení v Opavě, osvětluje

vratislavský sborník (univ. kn. 4 F 812/2): Vota, quibus de secundis ... nuptiis claris

simo et consultissimo viro ... Paulo С г и m m i o U. 1. C., reipub. Oppaviensis pro tem

pore syndico et notario ..., sponso, necnon ... virgini Annae, ... Matthaei Pfincigeri

fpiae memoriae), quondam civis et mercatorls Oppaviae primarii, ... )iltae, sponsae,

promotores, fautores et amici ... congratulantur. Distichon chronologicum (= 19. 11.

1612). Příspěvky napsalo 16 Crummiových přátel, mezi nimi Caspar Eisricht

Neost (adiensis) Sil. (= z Prudníku), ecclesiae evangelicae ibidem minister Germanus,

později činný v Opavě (Rukověť 2, str. 301) a M. Iohannes Ν e a η d e r Suebus. Siles.,

scholae Oppaviensis rector. Biograficky jsou významné verše A. Gíinthera: Septimus

a přimis et climactericus annus / vix bene abit taedis, optime Paule, tuis a B. Willen

bergera.

Jak jsem již naznačil v LF 92, 1969, str. 164, umožnilo zapůjčení dvou žitavských bohemikálních konvolutů do Prahy lepší poznání jejich obsahu. Výsledky jejich pro

zkoumání zde zaznamenávám jako dodatek ke sdělení na str. 151n. výše uvedeného

ročníku LF.

Konvolut Pg 40200 obsahuje tato bohemika: přív. 6: Actus inauguralis introducto in

gymnasium Zittaviense VII. Calend. Sextiles anno 1616 novo rectore ... Zittaviae ex

cusus typis Ioannis Venatoris. Přispěl Caspar Cretzschmerus Cratzow. (= z Chra

stavý u Liberce) (A4ab) a Samuel Miiller, duorum nobilium Bohemorum p. t. infor

mátor (str. 49). — Přív. 7: Oratio memoriae ... M. Melchioris Gerlachii, poetae

350



ZPRÁVY

Caesarei et Budissinensis atque Zittanae scholae quondam rectorls .. anno 1616

14. Febr. Zittae dejuncti, a M. Abrahamo Schadaeo Senftenbergenst ( = S. v Dolní Lu

žici, Zlý Komorov) ... anno 1617 6. Augusti habita, ... iam vero publici iuris propriis

impensis facta a Melchiore Gerlachio, filio superstite. Gorlicii . .. 1625. Vydavatel M. Gerlachius ml. se označuje jako p(ro) f(empore) exul Christt. Dílo obsahuje obšírný

životopis M. Gerlacha st. Na jeho základě lze doplnit údaje Rukověti 2, str. 211n. Gerla

chovy styky s Čechami a cesty do této země byly častější, než se doposud vědělo:

(Ε 2b:) Quld dicam de Bohemiae proceríbus pluribus, quorum vel filiis vel pupillis vel

agnatis ... sua injormatione et disciplina prodesse studuit. Honorifice invitatus eos

saepe invisit, de discipulorum studiis coram contulit, ... aliquoties eos domům reduxit.

(G 4b:] M. Urbanus Killer Gorl(icensis) Hexap(olitanus) Tecinae ad Albim [= υ Dě

číně) in finibus Bohemo-Misniae pastor et inspector; (H3ab:j In gratitudinis notám prae

ceptori olim fideliss. subiungebat M. Georgius L aur e nt i i Lippa-Boh. ( = z České

Lípy), pU'o) í(empore) exul. — Přív. 9: К r o ρ i 11 u s, Augustissimi ... imperatoris

I Rukověť 3, str. 91). — Fřív. 10: týž, EX DoMO AVstrlaCa (Rukověť 3, str. 92]. —

Přív. 12: Fischer, Isaacus mactandus (Rukověť 2, str. 146). — Přív. 13: G a b 1 e r,

Satyra (Rukověť 2, str. 181). — Přív. 15: Berka, Carmen heroicum ... recitatum

Tubingae (LF 92, 1969, str. 152, pouze titul). Dílo obsahuje prozaické i veršované vě nování autora disputace Adama Bohumíra Berky svému otci Václavu Berkovi z Dubé a po zvání na recitaci: lllustriss. ... Godefredus Bercka ... in nativitatem Servatoris .. . carmen

fecit, quod crastina luce ... in auditorio recitaturus est. ... XXX. lanuar. ... 1616. Za

Berkovými verši následuje skladba Maxmiliána Olemanna a blahopřejné epigramy sedmi

autorů к Berkově recitaci — Přív. 16: Victoria et triumphus ... Christi ... carmine he roico editus a Maxaemiliano O l e m a η o Brunsvigio, politic. II. studioso. Fribergae ... 1614 (Alb:) Illustr. ... Wenceslao Ber с a ...de Duba et Lipa, domino in Lautschin, Deschin, Widimb et Beesdietz etc., Boleslaviensis territorii pro tempore praefecto, nec non . .. lano Abrahamo a Salhausen, domino in Marquartsdorff etc., ... autor.

V konvolutu Ttoeol. 40124 jsou především tato bohemika: přív. 3: Taujfpredigt ... ge halten auf Deschen den 5. Decemb. ... 1595 ... durch Christophorum Herman, Pfarrern ... z и Tauba in Bohmen. ... Dresden ... 1596 (kázání při křtu Adama Bohumíra

Berky z Dubé) — Přív 7: D. Hel and us (LF 92, 1969, str. 153). Dodatečně upozor

ňuji na Helandovo věnování Václavu a Adamu Bohumíru Berkovi, s nimiž jsme se

setkali již v předchozích spisech. Helandus se označuje jako spolužák druhého z nich.

Verše na fol. A 2ab se týkají Adama Bohumíra Berky. V básni nadepsané Zittanus

Apollo (A 3a) je výčet českých studentů šlechtického původu v Žitavě. — Přív. 10:

Clarissimo .. .lohanni Bechmano. Vedle Adama Bohumíra Berky a Jindřicha z Do

branova (LF 92, 1969, str. 151) tam přispěl též Valentinus Schultiades Caden

sis (z Kadaně?), illustris scholae Misnensis canlor a Maxaemylianus Ole manu s

Brunsvigius, známý již z předchozích tisků, který se zde podepsal jako notarius publi

cus et .. . baronis de Duba et Lippa etc. pro tempore ephorus. — Přív 15: Kracov

s к ý, Disputatio (pouhý titul v LF 92, 1969, str. 156) má na rubu titulního listu toto

zajímavé věnování, významné i pro doplnění biografických údajů o autorovi: Danieli

S s w у к de Lukonos et in Rostil etc., in iudicio supremi burgraviatus Pragensis a con

siliis, ... Georgio Kossetíczky de Horek, ad tabulas regni Bohemiae depositori

etc., fautoribus et patronis . . ., dn Paulo Ar t h o ρ a e i Nouaedomeno, decano et pas

toři apud Turnovienses .... et Zachariae Brunsswiczii Pardubiczeno, ad aedem

d. Henrici Pragae pastoři ..., dominis praeceptnribus ... — Přív. 16: Epithalamion ...

Lochman i. Viz LF 92, 1969, str. 156.

V berlínském konvolutu (st. kn. Xc517) je jako přiv. 4 spis Magidjici ... Nicolai

Reusneri .. . laurus poetica . . . Melchirori Gerlachio . . . missa . . . 1602, kam přispěl roz

14 — Listy filologické 351



ZPRÁVY

sáhlejší básní (В 5a —В 6a) Martinus Burchardus Wenc eslaí Camicen{sis), scho

(lae) Kreiwicianae (= v Chřibské) tum temporis cantor.

Slezská knihovna v Katovicích má kromě jiných humanistických spisů, týkajících se

Opavského a Krnovského knížectví, také tento příležitostný sborník: Hymenaeus dic

tus sponsis ... Tobtae Stegmanno pastoři et decano Trebovlorum ..et Iohan

nae Wobalowskiae Lundenburgenst (= z Břeclavi) ..sponsae, a Martino Arnold Car

novlo, scholae patriae rectore (I 228 864). Arnold není jediným autorem, jak by vyplývalo ze znění titulního listu. Verše к vlastní svatbě si napsal sám Tobias S t e g m a η

sponsus. Kromě toho jsou v uvedeném exempláři na posledním prázdném foliu recto

napsána 4 disticha a pod nimi je uvedeno toto označení autora: Theologiae studiosus

Betsaidae (sic) Silesiorum poeticae art i devotus tyro.

Bibliografické údaje o literární činnosti Jan Chebdovského (Rukověť 2,

str. 381n.) rozšiřuje sdělení dr. H. Clause (Gotha, zem. kn.): Gratulatto fest o ac fausto

hymenaeo ... dn. Brusdorpii Gode, ... sponsi, et Annae Sabinae de Nosticz ... 29. Dec.

anno decurrente 1653 celebrato ... oblata a M. Iohan. Chebdiovsky a Felsova, ... exule

Boh. Typis Gorlicensibus exscripta per Martinům Hermannům (90 an Ρ 10 822).

Po dosavadních zkušenostech (srov. LF 90, 1967, str. 184—192) příliš nepřekvapí, že

nalezištěm dosud neznámých tisků je také Praha. Dva dosud neregistrované příspěvky

Jana Campana jsou v těchto spisech: Tribus clarissimis ... viris ... Wencesilao

lacobidae, Wencesilao S ahule, Wencesilao Vodička, Teutobrodae cluibus

patriciis ac senatoriis Musarumque Mecoenatibus ..., primogeniam ortus sut lucem

28. Septem, anno 1606 felictter recolentibus boni ominis ergo scribebat ... M. Procopíus

Ρ o e η t и s Svietnoutnus. Pragae typis Pauli Sessti (UK 65 Ε 2259). — Leges sumptuaríae

pro prima laurea philosophica in academia Pragensi 27. Sept. an. 1612 publice defen

sae et ... senatui Palaeo-Pragae et Neo-Pragae ... observantiae ergo ... dicatae a Si

топе (sic m. Simeone) Partlicio Trischiniensi (= z Třešti) Marc(omanno). Pra

gae typis Georgii Hanussii (UK 46 F 13 přív. 9, srov. Smolík, ČČM 46, 1872, str. 461).

Tato díla si zaslouží, aby byla citována společně, také proto, že patří podle dosavad

ního stavu našich vědomostí к prvotinám autorů, jejichž pozdější literární Činnost byla

rozsáhlá. V takových případech si zpravidla klademe otázku, jak se již v prvních dí

lech vynikajících autorů projevilo jejich mimořádné nadání, které je předurčilo к tomu,

aby jednou zaujali významné postavení mezi soudobými spisovateli. V Poeoniově díle

neshledáváme nic nadprůměrného. Jeho verše nevynikají po obsahové ani formální

stránce nad tehdy běžnou úroveň; naopak je možno říci, že je jejich obsah pro huma

nistickou literaturu té doby typický: Autor se podivuje stálému zhoršování životních

podmínek a zejména poklesu péče o vědy a umění. Tím více je podle jeho názoru třeba

vážit si těch, kteří o vzdělanost pečují. Naproti tomu zaujímá disputace Simeona Part

licia mezi spisy svého druhu opravdu výjimečné postavení, a to nikoli jen pro svou for

mální stránku — spojení prozaického a veršovaného zpracování téhož námětu — ale

především svou obsahovou náplní. Partlicius se nespokojuje všeobecnými úvahami, jak

často činili autoři disputací, nýbrž připojuje i konkrétní příklady. Nelze ovšem zcela vy

loučit, že postřehy, obsažené v těchto příkladech, nepřevzal od jiných spisovatelů, jak

často činil ve svých pozdějších dílech, v jednom případě dokonce bez citace svého pra

mene (srov. LF 89, 1966, str. 190). Ve Zhořelci, o jehož městském právu se v jednom

ze svých exkursů zmiňuje, však po delší dobu studoval,2 takže mohl odvodit své závěry

z vlastního pozorování. К všeobecnějším částem disputace patří zajímavá úvaha o rych

lém střídání módy v oblékání. Jako ukázku konkrétního výkladu, v němž se projevuje

přehled o situaci v okolních zemích, bystrý postřeh a schopnost srovnání, lze uvést

exkurs o zákonodárství v Sasku: Quoties autem recordor legům harum, toties in те

2 J. D o b í á š, Děčíny kr. τη. Pelhřimova, III 2, Praha 1954, str. 400.

352



ZPRÁVY

moTíam revoco illustrissimi Saxoniae principis exemplum, qui ut alia plurima in suis

rebuspub. bene constituit, Ita etiam leges sumptuarías subditis suis praescrtpstt easque

severtter čerta paena constituta custodiendas mandavit. Quae res quantum utilitatls, emolumenti omnibus eius subditis ajferat, res et regio ipsa loquitur, in qua поп dun

taxat urbes singulae tranquilla расе jruuntur, verum etiam cives multis opibus atque

multa aeris copia abundant. Non minori laude digna est respub. Gorlitzensis, cutus leges

sumptuariae non tam pridem latae praeloque commissae sunt, quae noster magistratus

imitari debet. Sunt enim hae, quae laudem, quae gloriam merentur; sunt humanae, sunt

divinae, quarum apud posteriíatem lama nunquam morietur. Autor tedy schvaluje péči

státu o omezení přepychu zákony, ale nestaví se proti bohatství, které chápe jako schop

nost účelně vynakládat finanční prostředky a jako výsledek rozumného hospodaření,

jehož předpokladem jsou zmíněné zákony, zabraňující přepychu. Za jedno z největších

nebezpečí, která hrozí vlasti, označuje přepych také Campanus v úvodních verších, ji

miž doporučuje Partliciovo dílo čtenářům. — O zajímavosti Partliciových konkrétních

dokladů pro tehdejší čtenáře nelze pochybovat. Avšak ani námět jeho disputace jako

celku a tudíž ani obsah Campanových veršů nebyl soudobému čtenáři tak vzdálený, jak

by se snad na první pohled zdálo. O opatřeních к zamezení přepychu, dokonce i mezi

sedláky, se tehdy často uvažovalo. Kritiku přílišné okázalosti a nákladnosti oblékání

a odsouzení snahy venkovského obyvatelstva vyrovnat se v té věci šlechtě najdeme

i v jiných humanistických dílech.3

Podstatně menší význam mají dva blahopřejné spisy, zjištěné rovněž v Praze: Gratu

latorium carmen scriptum in felicissimum in Viennam adventům ... Anthonii ... archi

episcopi Pragensis ..ad concilium Tridentinum legati, Musarum Mecoenatis inclyti.

Accessit huic hymnus ad Spiritum sanctum Sapphico versu redditus a Lamperío Ρ u

s с he l i o Carintho, artium atque phílosophiae baccalaureo. Viennae Austriae excude

bat Michael Zimmerman anno 1564 (UK 46 F 13 přiv. 7). Spis se týká pražského arci

biskupa Antonína Brusa z Mohelnice (Rukověť 1, str. 232n.) — Gratulatio illustris

simo principi loanni Sitsch, ... episcopo Wratíslaviensi, Sacre Caes. Maiest. consilia

rio ..domino et patrona suo ..., conscripta a loanne Ieckelio Cantensi Silesio, rheto

ricae in Caesarea acad. Pragen. studioso, eiusdem illustrissimi principis subdito. Pragae

imprimebat loh. Othmar anno 1601 (UK 46 F 13 přív. 8).

Jak jsem již naznačil v předchozím sdělení, došlo v poslední době к významnějším nálezům v Bratislavě. Dr. J. Čaplovič, ředitel Lyceálné knižnice, mne upozornil na

vzácný oponický konvolut Zay 1126. Z téhož zdroje pochází též významný bohemikální

konvolut Zay 782, o němž jsem podal zprávu v LF 90, 1967, str. 78—81. Také nově obje

vený soubor obsahuje téměř výhradně bohemika nebo silesiaka, od předchozího, v němž

byly především příležitostné tisky, se však liší tím, že má vztah к historii uvedených

zemí a jejich měst. Nacházíme v něm Candidovu Bohemais (zákl tisk), Theo

baldovu Geneálogica ... series, 1612 [přív. 1) a Chronologica Bohemicae ecclesiae

adumbratio, 1611 (3), Heneliovu Breslographii a část Silesiographie (3, 4), Μ a r

tinidův popis města Prahy (5), Troilův Sermo contra Roxolanos (8), popis města

Mostu od Jiřího Bartholda Pontana (9), Trochopaeův spis o původu města

Loun (10) a Tichtenbaumův popis Ostí n. L. (11). V Rukověti dosud nebyly za

chyceny dva spisy z tohoto pozoruhodného konvolutu (přív 6, 7):

Pro legibus municipii patrii in ampliss. ... Antiquae Pragae senatus recreatione per

illustres et magnificos dominos d. Christophorum de Lobkowicz et in Tachow ..., supr.

camerarium, item dn. Sdenconem Adalbertům Popel, baronem de Lobkowicz, ... reg.

Boh. supremum cancellarium, itemque nobilem. ... Henricum de Pisnicze et in Hartm

3 Srov. LF 80, 1957, str. 214. Tam je citováno i novodobé zpracování těchto zpráv

(К. К r o f t a, Dějiny selského stavu, Praha 1949, str. 158n.).

353



ZPRÁVY

burgk, eiusdem regni vicecancellarium, S. Caes. Mai. consiliarios etc., 3. Cal. Аид. ...

1602 ... habita ... f. f. Venceslaus Gelenius Vetero-Prahenus. Typis haeredum

M. Danielis Adami. Na rubu titulního listu jsou verše na znak města Prahy. Dílo obsa

huje chválu českého zákonodárství a jeho obhajobu proti těm, kdo z národní nenávisti

popírali existenci zákonného stavu v Čechách. Doklady o dlouhé tradici právního řádu

čerpá autor nekriticky — ovšem zcela v duchu tehdejší historiografie — i z pověstí.

[Nulli Libussa, quod suum esset, rapuit, nullum laesit.) Zmiňuje se přednostech českého

městského práva a zdůrazňuje, že zárukou zákonného postupu ve smyslu českých práv ních tradic je obnovená rada Starého Města pražského, jíž tento spis věnuje. — Přes

výhrady ke kritičností zpracování je nutno konstatovat, že autor oslavil obnovení rady dílem závažnějšího obsahu, než jaká zpravidla bývala к této příležitosti věnována. Jíní

autoři se totiž v podobném případě spokojili napsáním veršů na symbola a anagramy,

vytvořené ze jmen jednotlivých radních.

Carmen historicum de ponte lapideo inter Urbem Magnam Minoremque Pragam miro

artificio et utilitate maxima a vicioriosissimo rege Vladislao I. post celeberrtmas in Ita

lia ad Mediolanum victorias et triumphos in Bohemiam redeunte exstructo, nobilissimis et

amplissimis viris d. ímperatorio praetori, consuli et senatoribus ... Urbis Veteris Pragen

sis, d. et patronis colendissimis, dedicatum ... ab Elia Bergera. Pragae typis haere

dum M. Danielis Adami anno 1602. Na rubu titulního listu čteme věnovací verše: Et le

gům patriae, diae et tutela Themistos, / ordo senátorům, clara corona patrům, / elogium

pontis vestrae cum laudibus urbis / ausa fuit rudibus pingere Musa metris. / Scilicet

aeternum solis cumulare nitorem, / lampada nocturnae Phoebis et ausa fuit. V souladu

s těmito verši se autor nevěnuje jen chvále mostu, jak by se dalo očekávat podle titulu,

nýbrž i oslavě města Prahy a sleduje zároveň dějiny celého českého státu. Se stejným

obdivem, jako v této úvodní básni, mluví o Praze i v ostatních částech díla. Jako pů

vodce mostu je jmenován v titulu i v básni samé Vladislav I., kdežto Karlu IV. se do

stává chvály především pro jeho politické činy. Na rozdíl od některých německých his

toriků se autor domnívá, že spojení českých zemí s německou říší v době panování Karla IV. přineslo prospěch především druhému partneru: lila potens regina volucris

fulminis haeres / Veiovis, imperii Latii faustissima nutrix, / iam primům evictae sortis

lassata senecta / stamine proiecto vitae grassantibus annis / Europae in tenues cecidis

set funere maneš, / ni fors Boemiacus leo, cui nunc Praga ministrat, / effaetam volu

crem nitidis iuvenescere pennU / iuvisset vitam ac placidis florescere fatis. V závěru

označuje Berger Prahu za záštitu českého státu a srovnává ji s městy své vlasti 1 jiných

zemí: Salvě Mavortis veteris veneranda potestas ..., / salvě libertas patriae, fiducia

ruris, / gentis praesidium, dubiis tutamen in armis, / per te ponte suo nunc Vultava cla

rius Istro / nomen habet, reliquae celebratis orbibus urbes / assurgunt, dominam servili

more fatentur / in leges migrantque tuas, tua frena subire /gaudent, regáli per te fa

mulantur honori. Tento vzrůst významu města připisuje autor přítomností Rudolfova

dvora: Tu quoque praesidium Latio penetralibus almis / expedis, augusto coram cum

Caesare gaudes .... Postavení Prahy vzbuzuje závist Němců: lllaque bellatrix meritis

Germania fatis / invidet et tacito veluti livore rigescit ... Dílo je zakončeno třemi di

stichy ISepta metallifero ... χ ... fidere posse tuis), nadepsanými Iulius Scaliger (de)

Praga.

Dalším nalezištěm dosud neznámých humanistických tisků a konvolutů je Olomouc.

Na příležitostný spis, jehož titul uvádím na prvním místě, mne upozornil dr. M. Kouřil

prostřednictvím dr. V. Dokoupila, jimž oběma děkuji: Carmen gratulatorium in prlmitias

a doctissimo ... Leonhardo Τ it i o Olomucensi Moravo, s. theologiae candidato, Deo

ter opt. max. die protomartyris S. Stephani, quae juit 7. Calend. Ianuarii 1590, oblatas,

amicitiae, perpetuae memoriae ac gratitudinis ergo scriptum a Benedlcto Crelselio

Olomucensi Moravo. — Olomucii excudebat Fridericus Milichtaler anno 1590 (StA: Inc.

354



ZPRÁVY

184 na přídeští). Autor očekává od Títia, že přispěje к potírání kacířství, které se v jeho vlasti zahnízdilo. (Patriae succurre rsspersae I haereseos lam labe diu ...)

Samostatně se dochoval tisk Státní vědecké knihovny v Olomouci (56 084): Thronus

magistratus sex virtutibus videlicet fide, iusticia, prudentia, constantia, fortitudine et

temperantia carmine elegiaco redditus et descripíus autore lacobo Frosky 11. s. —

Olomucii apud haeredes Ioannis Guntheri anno 1570. Dílo podávající výčet vlastností, které jsou podmínkou úspěšného vykonávání svěřeného úřadu, je věnováno olomouckému

kanovníkovi Janu Hadovi jako jednomu z mála mecenášů, kteří podporují spisovatele v době všeobecného nezájmu o literaturu. — Autor se podepisoval též Procopsdorffius,

jak je zřejmé z jeho spisu Elegia de resurrectione (Strahov FK I 52 přív. b, Strangnas

Q 74 F přív. 4), kde jsou uvedeny dvě formy jeho jména (Procopsdorjjius, Prockschky), z nichž druhá se blíží té, jíž užil ve spise Thronus.

Konvolut téže knihovny 24 749—757, který se nám jeví jako nebohemikální, přihlíží me-11 к titulům a místům vytištění jednotlivých přívazků, obsahuje uvnitř rozsáhlých

básnických sbírek řadu věnování a údajů, které jsou pro nás zajímavé: ((24 749:) Aeolo

hyles Matthaei Zub e r i Bavari ... psecas una ... Olsnae Sil. praelo BOssemesseriano

1608A (A 2a:) Ad S. С. M. ... eZeeř(ori) Sax. Christia.no II. Pragam proficiscenti. —

(24 750:) Melhedysmatos Matthaei Z uber i Bavari ... psomion unum. ... Olsnae Siles.

typis BOssemesserianis 1608. (A 8b:) In discessum Salomonis Frencelii P. L. e lulia

(= z helmstedtské akademie) in Livoniam. — (24 751:) Epimictorum epodaetyos Matt

haei Zuberi Bavari ... pemma unum. ...Olsnae ... (jako u 24 749), (C 5b:) Ioanni

Heinceio, Med. D. in Valle Ioachimica. — (24 754:) M. Iohan Paritii ... Symbolům. Dílo

již bylo známo z vratislavského exempláře (univ. kn. 302 642) a bylo citováno v Ruko

věti s. v. Campanus a Clingerius, je však nutno doplnit citace s. v. A g r i с o 1 a, Ioan

nes (1, str. 55n.) a Fabricius, Georgius (dosud není v Rukověti, rozdílný od Jiřího Fabricia Kamenického, 2, str. 123). Oba jmenovaní spisovatelé napsali verše na Paritiovo

symbolům, první v Krnově 10. 8. 1606, druhý v Těšíně 26. 3. 1607.5 — (24 755:) Eptgram matum M. Andreae С al ад i i Vratislaviensis ... centurio octava et попа, Francofurti cis Viadrum typis exscripsit Nicolaus Voltzius anno (160)9 (poškozeno). (Str. 7:) Wen

ceslao Nemes Chrudimeno, senátoři Guttemberg. (17:) Iacobus Ν e ib e г и s, Curiae

Marcomannorum (= ve Dvorcích) ecclesiast., per anagram. (26:) Pro Elizabetha, dn.

Simonis Luck a Boguslawitz, secret. Caes., jilia, et Diterico Ruthn a Rautenjeld, au

lico et a cancell. bell., Pragae sponsis 20. lan. (před Pragae čárka doplněna; stejně dobře

by mohla být posunuta za toto slovo, ne bez změny významu. (32:) Samueli Albín o

de Weissenblut, S. Caes. Maiest. a servit. (o jeho návratu z Vratislavi do Prahy: ... re

busque decentius actis / restituat Pragae te mea Bresla tuae). (61:) Georgio F ab r i с i o

P. L., nuper duci Teschinen. a concionib., Cassovia{m) evangelizatum in Hungarla vocato.

К téže příležitosti napsal verše B. Exner, srov. LF 92, 1969, str. 154. (80:) M. lusto Wer

nero ..., cum (a) Ioan. Alberto R h a i o a Zilinow, Воет., J.U.D., сот. Pal. etc., insi

gnibus ornaretur. (81:) M. Christiani Theodoři Schosseri P. L. etc. insignibus. (85:)

loanni Smilo a Michalowitz, equiti Boemo, undecenni puero generoso summaeque

expectationis. (86:) Nobili et magnif. viro loanni I e s s e η i o, Caes. et regio medico.

(86:) Sub Samuelis Iunii Meseric. symbol. — (24756:) Casp. Μ у с ne r i Sil. Strigo

viensis Iuvenilia ... Witebergae typis Wolffgangi Meissneri anno 1605. (1:) Ad Michae

lem Kahl a Kahlmansdorff, S. С. M. appellationum Pragae regia Bohemorum arce se

4 Jiný spis téhož autora je Aelohyle, Halae Saxonum 1613 (Strahov AD VI 115). Dílo uvedené níže v textu Panegyridos ... rhoas una je rozdílné od dříve známého Z u b e -

r o v a spisu Panegyridos ... bibliarium primům (Strahov FK IV 73). 5 Nutnost těchto doplňků zjistil již dříve J. Hejnic Užívám této příležitosti, abych na

ně upozornil a zdůvodnil tak absenci dvou odkazů v 1. a 2. svazku Rukověti na heslo

Paritíus [Symbolům], které jsem zpracoval pro 4. svazek.

355



ZPRÁVY

cretarium (o něm též na str. 39 a 76). (51:) Ad Ioach. Staudnerum Sultzbacen

sem Palat., Praga in Frisiam abeuntem. (71:) Ad magistrům quendam poetica Pragae lauru coronatum. (77:) Paulo Henrico a Franckenstein, discipulo Pragae quondam

meo. (87:) Ad Musas Witebergenses Pragense suspirium. Autor lituje, že odešel z Wit

tenberka, kde žil na studiích spokojeně, do Prahy, a přemýšlí o možnosti návratu: Tempo

ris, Aonides, iuvat o meminisse beati, i Albis ut ad ripas vester alumnus eram. / Hei mthi!

quis vobis, quis те malus abstulit error? / Quod те consilium denique restituet? Z těchto

veršů můžeme vyčíst Jeho názor na poměry v Praze. — (24 757:) Panegyridos Matthaei

Zub e r i Bavari .. . rhoas una ... Olsnae Silesiorum typis Bosemesserianis anno 1608.

Na titulním listě Je rukopisné věnování, zřejmě od autora: Dno Melch. Agricolae P. L. amico suo candido. (В lb:) Fragmentům ad Elisabstham loannam Westoniam

Britannam, poetriam laureatam, virginem illustrem. — Bohemika lze hledat v tomto

konvolutu i tam, kde se nevyskytují Jména českých míst. Některé části uvedených spisů

vznikly pravděpodobně v Praze a mají vztah к osobám, které se přechodně zdržovaly

na Rudolfově dvoře.

Dílo Scrtptores rerum Hungaricarum 1, Budae 1798, obsahuje na str. 158n. historickou

práci o porážce arciknížete Maxmiliána 24. 1. 1588 v bitvě u Byčiny, nazvanou Clades

Bicinensis. Pod dedikací díla, datovanou Doycio (= Dojč u Senice nad Myjavou) 9. lunii 1591, je podepsán Sacellanus Sigismundus a Pisincz Domin atius, Doycen sis parochus, a v titulu díla na str. 158 je к jménu připojeno označení pontificius et

imperialis notarius. Tento spis nebyl zařazen mezi práce Zikmunda Domináčka z Písnice

(Rukověť 2, str. 54n ), ačkoli pro jeho autorství svědčí: 1. Podobnost jména. (Drobný rozdíl v přídomku je graficky snadno vysvětlitelný.) 2. Okolnost, že autor díla Clades

Bicinensis byl pontificius et imperialis notarius (srov. s tím Rukověť 2, str. 55, titul

díla Roma) a že působil jako farář. (0 Domináčkovi víme, že zastával po ztrátě dů

věry u svých představených funkci faráře v méně významných místech.) 3. Datum

1591 spadá do doby, z níž nemáme žádné zprávy o tom, kde Domináček působil. (Před

chozí datovaná zpráva v Rukověti je z r. 1583, následující z r. 1607.) Údaj o místě

působení r. 1591 tedy vhodně zapadá do jeho životopisu. Uvedené tři důvody nelze

oslabit poukazem na to, že autor díla Clades Bicinensis působil mimo rámec českých

zemí. S těmi světskými a církevními kruhy, které rozhodovaly o obsazování farností

na jihozápadním Slovensku, mohl Domináček navázat styky za svého působení v Trnavě

(Rukověť 2, str. 54).

Přes důkladný průzkum všech dostupných nalezišť humanistických tisků v poslední době jsou staré rukopisné knižní katalogy i starší tištěná literatura stále pramenem

údajů o tiscích 16. a 17. stol., jejichž exempláře dosud neznáme. V předchozích zprá vách jsem uvedl výsledky, které vyplynuly ze studia Březanova katalogu rožmberské

knihovny a některých novějších interních katalogů ústavů, jejichž sbírky byly posti

ženy Válkou. Podobný význam pro doplnění našich vědomostí o starých tiscích z období

humanismu má 1 rukopisný katalog Jiřího Ribaye (Catalogus venalis bibliothecae Slavo

Bohemicae Georgii Ribay Slavi Trenchiniensis (Bratislava UK: S В 133). Na tento význam

Ribayova katalogu upozornila M. Vyvíjalová (Historický časopis 16, 1968, str. 87—90).

V závěrečné poznámce v předchozí zprávě v LF 92, 1969, str. 164 jsem se zmínil o pěti

titulech dosud neznámých spisů, zjištěných v tomto katalogu. Nyní se tento počet

redukuje na dva. Tři spisy byly mezitím zjištěny, v jednom případě к tomuto zjištění

dopomohly právě údaje Ribayova katalogu. Jde o dílo Jakuba Procoppsdorífia

(Thronusj, popsané výše v této zprávě. Olomoucký exemplář (SVK: 56 084), o němž

se tam zmiňuji, pochází z Ribayovy sbírky, jak svědčí jeho záznam na titulním listě.

Tituly spisů, s jejichž exemplářem jsem se zatím nesetkal, znějí podle Ribayova zá

znamu takto: 1. Ρ o e o η i и s (M. Proc.) Suetnovinus: Gastrologia sivé ventris humani

corporis metrica methodicaque descriptio in acad. Prag 10. Iulii anno VaLDe MlrablLl

356



ZPRÁVY

( = 1608) ad disputandum proposita. Pragae typis Pauli Sessii (str, 3, č. 38). Zkráceně a poněkud jinak uvádí tento titul bez udání naleziště G. Gellner, Životopis lékaře Bor

Ijonia, v Praze 1938, str. 89 (pokr. pozn. 2 z předch. str.). Z jeho údajů by bylo možno

soudit, že přepracováním tohoto spisu je Poeoniovo dílo Thoracis ... descrlptlo [Praha Strahov: CT III 17 přív. e). 2. Merfeliz (los. Mac. a), Panegyricus in felicem et for tunatum post partam mctorlam in civitatem Pragensem reditum divi Ferdinandi 11., Pra

gae 1621 (str. 4, č. 40). Autor je v Rukověti (3, str. 231n.) pod heslem Macarlus

z Merfelic, Josef, tento spis tam uveden není. К těmto dvěma přistupuje další dílo,

které bylo zatím v Rukověti citováno jen z druhé ruky (oznaCení *] a bez znalosti

úplného titulu; ten zní podle Ribaye takto: Aeternae memoriae — podle jiných pra menů Aeviterna(e) memoriále] — M. Nicolai Troili Hagiochorani Bohémi, quondam

Pragae projessoris, consistorii assessoris, Ant. Urbis Prag. cancellarii, Fama posthuma ab amicis dedicata Pyrnae Hermundurorum anno 1631 typis Martinianis. Accedunt Arae

sepulchrales familiae M. Nic. Troili H. ex MS. ipsius descriptae et posteritatl conse

cratae studio M. Sam. Μ ar t in i i (str. 4, č. 2).

Zdrojem podobných informací ]e i tištěné dílo Christiana ďElverta Geschichte des

Biicher- und Steindruckes, Briinn 1854. S humanistickými spisy, o jejichž exemplářích

víme, se mi nepodařilo identifikovat tato díla, uvedená u ďElverta: 1. Str. 40: Carmen

heroicum de memorablli Holofernis Tyranni interitu, authore Andrea F abr o, artíum

et phil[osopb)iae studio[so), 1578, 4 (dem Iglauer Stadtrathe gewldmet), uvedeno mezi

tisky olomouckého typografa Fridricha Milichthalera. Není vyloučeno, že je autor to

hoto spisu totožný se spisovatelem, který se o šest let později podepsal Andreas F a

b r i с i и s, artium et philosophiae M. a který působil nejméně v letech 1572—96 ve

Velkém Meziříčí, tedy nedaleko Jihlavy, jejíž městské radě Je dílo věnováno (Rukovět 2,

str. 125). 2. Str. 54: Natalitia [Gedichte zu Ehren des Neureischer Propsten Sebastian

Chotieborsky oder L abi s von Chotieborz in Bóhmen geb., nach der jreiwtlligen

Restgnation des Abtes Sebastian von Baden 1599 zum Brucker Abte gewahlt] von meh

reren Brucker Conventualen, 1596, 4 Bl. 4 (tištěno v Louce u Znojma). 3. Str. 42: Psal

mus LI. Miserere mel Deus, vom Austerlitzer Schulrektor Benedikt Polenius aus Pat

schkau, 1594, 2Vi BL, 4 (z Milichtalerovy tiskárny). J. Holínková (Městská škola na

Moravě v předbělohorském období, Acta univ. Palack. Olom., fac. phil. 45 Hist. XII,

Praha 1967, str. 76) uvádí jako správce školy ve Slavkově к r. 1594 Mikuláše Polán a z Pačkova. V Rukověti 2, str. 253 Je uveden Bernhardus Polenius Patscovinus.

(Gallus Hamaxurgus napsal r. 1587 verše na Jeho symbolům.) Podle Březanova katalogu rožmberské knihovny uvádím ve své zprávě o bohemikách ve Švédsku nezvěstný spis: Bernardi Polenii Patschovini Dialogus de admiranda nativitate Christl, Pragae 1591

(LF 92, 1969, str. 148). Benedictus Polenius (* 1605 v Pačkově, + 1647 v Brně) byl známý tiebraista (S. Segert — K, Beránek, Orientalistik an der Prager Universitat 1, Praha 1967, str. 73). Není vyloučeno, že ďElvert zaměnil uvedené osoby. 4. Str. 46:

Lateinische Klagschrift auf den Tod des Fiirst-hichtensteWschen Rathes Sigmund Οηββ von Brzesowitz (f 16. November] ab Esaia Praetorio lugubri panegyro, 1613, 4

(z tiskárny Jiřího Handla v Olomouci). 5. Str. 42: Epithalamium (auf die Hochzeit des

Peter Klotzmann von Reichenau vom Kunstadter Pastor Elias Spaldholz aus Stolpen in Μβίββη), 1594, 1 Bl., 4 (z Milichtalerovy tiskárny). 6. Str. 37: Span's Schrift gegen die Pest, 1564, 8 (vytiskl Jan Giinther v Olomouci). Jde zřejmě o dílo Vavřince Spána. Není-li v ďElvertových údajích nějaký omyl, je toto dílo rozdílné od známého spisu téhož autora De peste libri duo, který je uveden u ďElverata na téže stránce s letopočtem 1562. 7. Str. 42: Vota nuptialia (auf die Hochzeit des Joh. Weitmiller von Weit

mille Krabice genannt mit der Magdalena Pyrnesouma von Рут von Gregor Τ ar с o, Huldricus Schoberus de Luben und Michael Obr at anu s a Monte F.j 1593, 2 Bl., 4 (z Milichtalerovy tiskárny). S pracemi naposled uvedeného autora jsme se

357



ZPRÁVY

setkali i v rožmberském katalogu a jeden jeho spis byl zjištěn ve Zwickau (srov. před chozí zprávy v LF 92, 1969). D'Elvert (str. 47) dále uvádí dílo Fons Pegasi ... 1618,

známé zatím jen z ciziny (Uppsala 58 : 141 přív. 19), a pozdější brněnská vydání (1615,

1625) Frasiových epigramů proti heretikům (str. 50n.).6 Lze doufat, že se podaří zjistit exempláře většiny tisků, uvedených v předchozích

dvou odstavcích. V některých případech tomu mohou napomoci právě údaje tam pu

blikované.

Závěrem ještě upozorňuji, že dílo Salomona Frencelia Carmen hexametrum in

pentecoste ... contra antitrinitarios, zjištěné v Katovicích (Slezská kn. 223 699 II, viz

předchozí zprávu) má též olomoucká SVK (33 630, podle katalogu).

3

Po výčtu konkrétních údajů, doplňujících předchozí sdělení, je možno přejít к shrnutí

dosavadních výsledků výzkumných cest, ohlášenému v úvodu.

V letech 1966—68 jsem konal průzkum humanistických bohemik v 30 místech. Zprávy o výsledcích jsem v tomto období uveřejnil v LF 89, 1966, str. 183—192; 90, 1967, str. 78

až 86, 184— 192; 91, 1968, str. 74—83 a ve Věstníku ČSAV 76, 1967, str. 642—645 a 77,

1968, str. 463—466. Z heuristiky v uvedeném období vyplynuly ještě zprávy v LF 92,

1969, str. 137—150, 150—164. Z předchozí souhrnné zprávy, publikované ve sborníku

Humanistická konference 1966, Praha 1966, str. 298—305, který byl vydán jen v malém

počtu exemplářů, zde otiskuji citaci sdělení, uveřejněných před rokem 1966: 1. Věstník

ČSAV 70, 1961 str. 682—686. 2. Zprávy Jednoty klasických filologů 4, 1962, str. 165 až

168. 3. Tamtéž 6, 1964, str. 129—131. 4. Tamtéž 6, 1964, str. 174—180. 5. Věstník ČSAV

74, 1965, str. 115—119. Autorkou zprávy č. 2 a spoluautorkou zpráv č. 4 a 5 je D. Mar

tínková. V těchto řádcích jsou tedy zachyceny všechny zprávy o průzkumu pramen ného materiálu pro Rukověť humanistického básnictví, uveřejněné po smrti předchozího

zpracovatele tohoto díla K. Hrdiny (1949). Zprávy o průzkumu pramenů na domácí

půdě jsou zde zachyceny v úplnosti pouze za poslední tři léta (1966—68). Úkolem

vypracovat souhrnnou zprávu za předchozí období by! pověřen J. Hejnic (Humanis tická konference 1966, Praha 1966, str. 288—92). Nejsou zde registrovány články, které

čerpají z nově zjištěného materiálu. V citovaných zprávách nejsou zachyceny ani zda

leka všechny poznatky, plynoucí z průzkumu. To se stane až v dodatcích Rukověti.

К 1. 10. 1964 bylo známo celkem 2920 přesně datovaných spisů z období 1517—1620,

určených ke zpracování v Rukověti.'' К tomu tehdy přistupovalo 103 spisů nedatovaných

(sine anno), které bylo možno zařadit aspoň přibližně do uvedeného období,8 a asi

150 spisů, vydaných před rokem 1517 a po roce 1620, které měly být rovněž pojaty do

Rukověti. Celkem tedy bylo v materiálu pro sestavení Rukověti zachyceno asi 3173 spisů,

podléhajících registraci. I v tomto počtu je již zahrnuta řada humanistických děl, která byla zjištěna při průzkumu v domácích i zahraničních ústavech po obnově prací na Rukověti. S heuristikou se totiž započalo o deset let dříve (1954 j. V souhrnných

zprávách z roku 1966 nejsou statistické údaje o celkovém počtu tehdy známých spisů. К 1. 10. 1968 bylo napočítáno v heslářích Rukověti 3802 spisů. Ve čtyřletém období

od 1. 10. 1964 do 1. 10. 1968 bylo tedy zjištěno více než 600 dosud neznámých huma

nistických spisů, které náleží do Rukověti. Z velké části jde o sborníky veršů většího

počtu autorů nebo o sbírky, jejichž jednotlivé básně jsou věnovány většímu počtu pří znivců humanistické literatury. Z jednotlivých typografických jednotek resp. rukopisů bude tedy možno obohatit současně větší počet hesel Rukověti. Kromě toho jsou obje

6 Rukověť 2, str. 174, uvádí vydání z r. 1614. 7 J. Hejnic — J. Martínek, O rozsahu a časovém rozložení naší humanistické

literatury, Zprávy Jednoty klasických filologů 7, 1965, str. 96 8 Tamtéž, str. 95.

358



ZPRÁVY

vená díla zdrojem velkého množství biografických údajů. Do počtu 600 nově zjištěných spisů nejsou zařazeny takové sbírky a sborníky, které obsahují pouze po jednom nebo

po dvou bohemikálních příspěvcích nebo věnováních a jejichž ostatní náplň je nebohe mikální. Ty jsou ovšem zaznamenány také, ale nikoli jako samostatné heslářové jed notky.

Na průzkumných pracích, které přinesly tyto výsledky, měli podíl také J. Hejnic a D. Martínková, což je patrné již z toho, že jsou uvedeni v prvním odstavci tohoto od dílu jako autoři nálezových zpráv.

Nelze očekávat, že další heuristika bude pokračovat stejně rychle jako dosud. Její úspěch závisí na možnosti íinančního zajištění cest do míst, kde průzkum ještě nemohl

být proveden. V zájmu díla by bylo bezodkladné pokračování v těchto pracích, které

měly být vlastně ukončeny již před začátkem jeho vydávání. Nelze spoléhat na to, že

mezi dokončením základní abecední řady pátým svazkem (písmena S—Z) a mezi vy dáním dodatků může uplynout libovolně dlouhá doba, v které pak bude možno průzkum zahraničních pramenů uzavřít. Relativně brzké vydání dodatků bude žádoucí už proto, že to je nezbytnou podmínkou konečného zpracování a vydání posledního svazku,

který bude obsahovat rejstříky к celému dílu.3 Některé výsledky heuristiky, pokud by

byla provedena včas, by mohly ostatně být zařazeny ještě do připravovaného 4. a 5.

svazku základní řady.

Zdůrazňuji-li nutnost rozšířeni průzkumu na další místa, neznamená to vyloučení mož

nosti překvapujících nálezů v domácích i zahraničních knižních celcích, jimž byla vě

nována poměrně značná pozornost. Platí to zejména o ústavech, jejichž ústřední kata

logy nepodávají důsledný rozpis všech adligátů humanistických konvolutů.

Z průzkumných akcí, o nichž jsem zde podal souhrnnou zprávu, vyplynula řada

obecnějších závěrů, týkajících se vývoje i místního rozložení humanistické literatury v Cechách a na Moravě.

Již ve zprávě o výzkumných cestách v r. 1965, uveřejněné v tomto časopise (89, 1.06, str. 191), jsem uvedl, že bude nutno zabývat se ve světle nových nálezů opět pozdi m

humanismem na Moravě. Původně jsem o tom otiskl článek v ZJKF 5, 1963, str. 22— 14.

Další prameny pro studium moravského humanismu byly zjištěny především v D..Ž

ďanech a ve Švédsku. V prvním případě jde zvlášť o tisky, uložené původně v Olešmci

ve Slezsku. V nich jsem nalezl početné doklady o literární tvorbě, pěstované též na

území Moravy. Je ovšem nutno zdůraznit, že původci této literární produkce byl/ pře vážně osoby slezského původu. Ve Švédsku zaujímá vedle slezské humanistické litera

tury významné místo také tvorba čistě moravská. Ani toto zjištění však nic nemění

na mém soudu, že humanistický literární ruch na Moravě byl v druhé polovině 16. stol.

a v prvních dvacíti letech 17. stol. slabší než v Čechách (ZJKF 5, 1963, str. 23]. V Dráž

ďanech i ve švédských městech jsou vedle moravik zastoupena i bohemika. Ve všech

ostatních místech a krajích, na něž se soustředil výzkum v posledních letech, je latin

ské humanistické písemnictví české provenience mnohem výrazněji zastoupeno než

moravská literatura tohoto období a zaměření. Je to vidět zejména na materiálu, zjiš těném v Rakousku, kam odcházeli především studenti z Moravy, kde však má přesto

s Pokládám za vhodné připomenout při této příležitosti, že doba, která uplyne mezi

vydáním posledního svazku základní řady a vydáním dodatků, nezůstane pro zpraco vání a zdokonalení rejstříků nevyužita. Rejstříky pěti svazků základní abecední řady by mohly být dokončeny — ovšem zatím jen v malém počtu exemplářů pro interní po třebu — několik měsíců po vrácení stránkové korektury pátého svazku tiskárně, bu dou-li splněny předpoklady, nezbytné pro zajištění těchto úkolů. Zpracované rejstříky se stanou neocenitelnou pomůckou při sestavení dodatků. Jejich praktické užití při těchto pracích přispěje zase naopak к přezkoumání účelnosti jejich uspořádání a umožní

vypracovat návrhy na jejich zdokonalení, které bude možno uskutečnit při vytvoření je jich definitivní podoby pro tisk.

25 — Listy filologické 359



ZPRÁVY

zřetelnou převahu písemnictví českého původu (srov. LF 91, 1968, str. 303—312). Nebyly

objeveny ve větší míře ani sborníky, svědčící o existenci rozsáhlých literárních okruhů

(srov. ZJKF 5, 1963, str. 38). Jedinou výjimkou Jsou tisky olešnické, které vděčí za svůj

vznik, jak již bylo řečeno, převážně osobám slezského původu. Nově zjištěné knihy se

týkají z velké části dvou měst, která byla již dříve (ZJKF 5, 1963, str. 27, 29) označena

za hlavní kulturní střediska, totiž Olomouce a Jihlavy. Naopak o latinské literární čin

nosti humanistického zaměření ve Znojmě a v Brně bylo v cizině zjištěno velmi málo

dokladů. Shoduje se to celkem s výsledky domácí heuristiky, které jsou zaznamenány v citovaném článku v ZJKF (str. 24, 27, viz též pozn. 18 ke str. 24). Při porovnání literární činnosti v obou naposled uvedených městech je nutno konstatovat, že se více

dokladů týká Znojma než Brna. Charakteristiku místního rozložení humanistické tvorby,

podanou ve zmíněné práci (zvláště na str. 28n.), lze doplnit dále o místní údaje, uve

dené v LF 89, 1966, str. 184. Otázkou místního zastoupení tohoto písemnictví jsem se

zabýval také v dalších nálezových zprávách. Neméně důležitá je otázka, kteří humanističtí autoři a jaké skupiny humanistických

spisů jsou v zahraničí nejvíce zastoupeny. Přitom je nutno rozlišovat, zda se knihy

dostaly na místo dnešního uložení v důsledku čtenářského zájmu již v humanistickém

období nebo uvědomělou sběratelskou činností resp. z vědeckého zájmu v době od

osvícenství do dnešních dnů nebo konečně z příčin čistě vnějších jako součást kniž

ního majetku, který byl při majetkových přesunech přemístěn jako celek bez ohledu

na jeho jednotlivé části. Těmito otázkami se zabývám v článku Zastoupení humanistic

kých bohemik v domácích a zahraničních knihovnách, který má být otištěn letos (1969)

ve sborníku Strahovská knihovna. Jak konstatuji v úvodní poznámce, vložené při první

korektuře, zachycuje zmíněný článek stav z doby, kdy byl napsán (listopad 1966).

Závěry, vyplývající z pozdějšího průzkumu, již do něho nemohly být vloženy. Pokusím

se je zde stručně formulovat, zvláště pokud v něčem doplňují nebo zpřesňují soudy,

které tam byly vysloveny.

Stejně jako v jiných zemích, platí i v Rakousku zásada, že humanistika je nutno

hledat především v centrálních sbírkách. Ve Vídní jsem zjistil více humanistických bohemik než v ostatních devíti rakouských městech, která jsem navštívil, dohromady. Také v Rakousku jsou zastoupena především ta bohemika, která mají současně vztah

к místu uložení, tedy vlastně bohemo-austriaca. Patří sem především díla Českých au

torů, věnovaná příslušníkům habsburského rodu, dochovaná ve Vídni snad téměř v úpl

nosti (srov. LF 91, 1968, str. 303). Tato sbírka tedy vznikla již v humanistickém ob

dobí, při jejím vytváření se ovšem uplatnila snaha autorů upozornit na sebe svou

literární činností členy panovnického rodu spíše než čtenářský zájem adresátů dedikací.

Také při výběru spisů, které byly odvezeny za třicetileté války jako kořist do Švéd

ska, se neuplatňoval vždy jen čtenářský zájem, i když jeho vliv při vytváření švédských

sbírek nelze podceňovat. Ve Švédsku dosáhlo tehdy latinské humanistické básnictví,

které v některých jiných evropských zemích již odkvětalo, velkého kvantitativního

rozmachu a čerpalo nezřídka podněty z děl obecnějšího zaměření, vydaných nejen

v Německu, ale také v ostatních evropských zemích. Proto také přidělovali členové

panovnického rodu knihy, které nebyly předmětem jejich čtenářského zájmu, švéd

ským kulturním institucím, kde mohly tyto spisy podporovat rozvoj literárních snah.

V této věci je třeba hledat důvod, proč největší sbírku bohemik nemá politické centrum

země, jako je tomu v jiných státech, nýbrž gymnasium ve Strangnas.

Materiál, shromážděný v pěti evropských zemích, poskytuje možnost sledovat čte

nářský zájem cizinců o díla jednotlivých humanistických autorů. V dříve citovaném

článku jsem se zabýval převážně otázkou, které skupiny autorů nebo děl se těšily nej

větší pozornosti. Zde si povšimnu také vztahu českých a cizích čtenářů к jednotlivým

autorům. Půjde ovšem pouze o ukázku, jaké závěry je možno vytěžit ze shromážděného

360



ZPRÁVY

materiálu, než o soustavné zpracování tohoto problému. To by si vyžádalo novou samo

statnou studii. К nejoblíbenějším autorům v Cechách v době pozdního humanismu

patřil bezpochyby Jan Campanus. Jeho prvenství mezi humanistickými autory bylo všeobecně uznáváno, o jeho veršované doporučení měl zájem téměř každý vydavatel latinského nebo českého spisu a každý pořadatel příležitostného sborníku. O tom svědčí

mnoho set jeho příspěvků v dílech jiných autorů. V té době nebyl téměř žádný učitel

latinské školy a žádný spisovatel, který by Campana neznal osobně nebo aspoň z li

terární korespondence. Campanovy spisy, jejichž náměty byly čerpány z českých dějin, z dějin města Prahy a Karlovy university, verše zaujímající stanovisko к významným

událostem jeho doby i rozsáhlé sbírky příležitostných veršů, pohotově reagující na

všechny významné společenské události, velmi vyhovovaly cítění, potřebám a vkusu

doby a těšily se neobyčejné pozornosti. V cizině je však Campanovo dílo zastoupeno

právě pro svůj vyhraněný český charakter poměrně málo. V katalozích některých vel

kých knižních sbírek není uveden žádný Campanův spis. Na základě zahraničních vý zkumů nebylo poznání jeho díla za poslední tři roky nijak rozšířeno. Proti stavu z r. 1966

(vydání prvního svazku Rukověti) známe nyní navíc pouze jediný samostatný spis

[De larga vespera, 1620), který však byl nalezen v Praze (LF 90, 1967, str. 186). Také

počet sborníků s Campanovými příspěvky, zjištěných v zahraničí, je nevelký. Mnohem

výrazněji je v cizině zastoupeno dílo Jiřího Bertholda Pontana, Václava Clementa Že

bráckého, Lactantia Jana Codicia a Vavřince Spána,10 kteří se naopak na domácí půdě

(ač i oni pocházeli z Cech) nemohli Campanovi významem a oblibou vyrovnat. Vysvět

lení těchto zdánlivě paradoxních zjištění je zčásti možno čerpat z obecnějších úvah,

obsažených v dříve citovaném článku. Jan Martínek

Commentationum de libris humanioris RÉSUMÉ:

aevi rarioribus superiore triennio

scriptarum supplementum et conclusio

JAN MARTINEK

Relationes, quas de libris renascentis aevi intra annos 1966—1968 repertis in diversis

ephemeridibus iuris publici feceram, paulo supra enumeravi nonnullisque additamentis auxi.

Μ Jde ovšem o příslušníky různých generací, ale jejich činnost spadá vesměs do ob dobí mezi polovinou 16. stol. a Bílou horou.

В. Creiselius a L. Titius

Nedávno nalezená blahopřejná báseň Benedicta Creiselia к primici Leonarda Titia

dne 26. XII. 1590 (viz výše zprávu J. Martínka) obohacuje — byť v skrovné míře —

naše znalosti o literární produkci v Olomouci a doplňuje dalším titulem soupis tisků,

vydávaných olomouckým tiskařem B. Milichtallerem.

Protože jména autora i oslavence se doposud v literatuře nevyskytují a pátrání v po

drobné kartotéce к bohatému městskému archívu olomouckému vyznělo rovněž nega

tivně, přinášíme o obou těchto Olomoučanech alespoň několik dat z archivního materiá

lu. Údaje se nacházejí vesměs v matrice kněží ordinovaných v letech 1579—1598 za olo

mouckého biskupa Stanislava Pavlovského.

Benedikt Kreiselius (v matrice vesměs zapisován jako K-) pocházel, stejně jako

L. Titius z Olomouce. К první tonsuře přistoupil dne 4. října 1587, byv předtím absolvo

ván pro herezi dosud žijících rodičů. Téhož dne obdržel též čtyři nižší svěcení (str. 115).

25· 361



Documents

Dodatková a souhrnná zpráva o průzkumu humanistických bohemik za léta 1966–1968