Doporučený postup péče o hospitalizované diabetiky

Radek Mikulecký 2016

2

Obsah 1. Úvod ..............................................................................................................................................................3 2. Identifikace pacienta s hyperglykémií (diabetes mellitus) ............................................................................3 3. Management léčby hyperglykémie ...............................................................................................................4 4. Základy inzulinoterapie .................................................................................................................................5 5. Základní farmakologické vlastnosti inzulínu ..................................................................................................6 6. Neinzulínová antidiabetika (PAD) ..................................................................................................................8 7. Metformin a riziko laktátové acidózy ............................................................................................................9 8. Přehled neinzulínových antidiabetik .......................................................................................................... 10 9. Monitorace glykémie.................................................................................................................................. 11 10. Hypoglykémie ......................................................................................................................................... 12 11. Doporučený postup při hypoglykémii .................................................................................................... 13 12. Pacient kriticky nemocný (v intenzivní péči) .......................................................................................... 14 13. Léčba akutních hyperglykemických stavů .............................................................................................. 14 14. Příprava diabetika na operaci ................................................................................................................. 15 15. Infúze glukózy s inzulínem a kaliem ....................................................................................................... 16 16. Péče o pacienty s umělou výživou ...........................................................................................................17 17. Péče o těhotné diabetičky ...................................................................................................................... 18 18. Časté omyly a chyby ............................................................................................................................... 19 19. Diabetologický tým................................................................................................................................. 20 20. Přehled literatury ................................................................................................................................... 20 Poučení: Stanoviska v níže uvedeném textu jsou koncipována jako nezávazná doporučení pro zdravotníky Pardubické nemocnice. Text vychází ze zkušeností autora a z uvedených literárních zdrojů.

3

1. Úvod

Kontrola glykémie u hospitalizovaných pacientů nabývá na významu, neboť přibývá důkazů, že dobrá kompenzace glykémie má příznivý vliv na výsledky léčby (zejména v oblasti intenzivní péče). Zásadním úkolem je eliminace hypoglykémie a prevence hyperglykemických stavů spjatých s poruchou vnitřního prostředí. Cílové glykémie jsou předmětem diskuze, ale níže uvedené "konzervativní hodnoty" jsou obecně považovány za rozumné, bezpečné a reálně dosažitelné v nemocničních podmínkách. Někteří pacienti (mladší, na chirurgických odděleních, nediabetici) mohou profitovat z těsnější kompenzace, pokud se dokážeme vyvarovat hypoglykémií. Tab. 1 Cílové glykémie (Cefalu 2016)

Typ péče Těsné cíle Konzervativní cíle

Intenzivní péče (glykémie) 6,0 - 7,8 mmol/l 7,8 - 10,0 mmol/l

Standard (glykémie před jídly) 4,0 - 7,8 mmol/l 5,5 - 10,0 mmol/l

Glykovaný HbA1c < 53 mmol/mol < 65 mmol/mol

2. Identifikace pacienta s hyperglykémií (diabetes mellitus)

Při přijetí by u všech pacientů měla být změřena glykémie a aktivně zjišťována anamnéza diabetes mellitus (dále také jen „DM“). U diabetiků se snažíme identifikovat inzulín-dependentní pacienty (DM 1. typu, pankreatopatie, DM 2. typu s dlouhou anamnézou choroby a předchozí inzulínovou léčbou). Inzulín-dependentní nemocní vyžadují nepřerušené podání inzulínu i při nepříjmu p. o. k zabránění diabetické ketoacidózy. Vždy je nutná znalost aktuální léčby včetně přesného názvu, gramáže a dávkování neinzulinových antidiabetik (dále také jen „PAD“) nebo inzulinů. Ověřujeme typ a funkčnost inzulínových per (pumpy). Doporučujeme znalost glykémií z domácího měření a glykovaného hemoglobinu A1c z posledního 1-3 měsíců. Pokud není znám, pak je vhodné jej odebrat. Aktivně zjišťujeme výskyt hypoglykémií a jejich rozpoznání pacientem. Kontrolujeme funkci ledvin a jaterních testů a ptáme se po specifických komplikacích DM a komorbiditách (zejména ICHS). DM by nikdy neměl být ignorován, i když není základní diagnózou, pro kterou je pacient hospitalizován. Nově zjištěná hyperglykémie může být stresová (případně steroidní), která se upraví po odeznění vyvolávající příčiny, nebo nově zjištěný diabetes mellitus. Typické příznaky DM jsou žízeň, polydipsie, polyurie a váhový úbytek provázené hyperglykémií. Diagnostická kritéria za standardních podmínek uvádíme v tabulce. Při hospitalizaci hyperglykémií většinou rozumíme až glykémii > 7,8 mmol/l. Odlišení DM a stresové hyperglykémie je v akutním stavu obtížné, může napomoci znalost glykovaného hemoglobinu. Definitivní diagnóza DM by měla být ověřena za standardních podmínek (lačná glykémie/oGTT) po rekonvalescenci. Ke každému hospitalizovanému pacientovi s hyperglykémií se přistupuje jako by měl DM.

Tab. 2 Diagnostická kritéria DM a prediabetes (Standardy ČDS 2014)

Glykémie Norma Prediabetes Diabetes mellitus

glykémie ≥ 11,1 mmol/l

+ klinické příznaky

lačná ≤ 5,5 mmol/l 5,6 - 6,9 mmol/l ≥ 7,0 mmol/l

120´oGTT ≤ 7,7 mmol/l 7,8 - 11,0 mmol/l ≥ 11,1 mmol/l

Glykovaný HbA1c ≤ 38 mmol/mol 39 - 47 mmol/mol

4

3. Management léčby hyperglykémie

Základem péče o pacienta s DM je minimalizace kolísání glykémie a vnitřního prostředí, zejména eliminace hypoglykémií a hyperglykemických stavů (DKA). K tomu je nutná pravidelná kontrola a vyhodnocení glykémií, nastavení optimálního režimu včetně diety resp. umělé výživy. Péči vždy určuje a pravidelně reviduje ošetřující lékař. Pouze ve vybraných stavech, zejména při významné dekompenzaci či nutnosti změny dlouhodobé terapie, konzultuje ošetřující lékař diabetologa. V tomto dokumentu doporučené dávkování inzulínu je orientační a vyžaduje úpravu dle aktuální glykémie, odhadu inzulinorezistence (citlivosti na inzulín), závažnosti základní choroby, příjmu p. o., apod. Tab. 3 Základní otázky k určení správné léčby

Jaký má pacient typ DM? inzulin-dependentní (DM 1. Typu), DM 2. typu

Jak byl pacient dosud léčen? PAD, inzulín

Jaká je dlouhodobá kompenzace? znalost HbA1c

Jaká je aktuální kompenzace? glykémie, ketolátky

Jakou má pacient inzulinorezistenci? (potřebu inzulínu)

↑ infekce, SIRS, kortikoidy, roztoky glukózy, PEV, inaktivita, obezita ↓ ledvinné či jaterní selhání, nepříjem p. o., hypokortizolismus

Jaký je důvod hospitalizace? operace, infekce, lačnění, kortikoidy

Jak bude pacient vyživován? NPO, PEV, EV, příjem p.o.

Kdy a kam bude propuštěn? ověření léčby, plánování edukace, aplikace léků, selfmonitoring

U diabetiků 1. typu resp. inzulín-dependentních pacientů je nutná inzulinoterapie. Pokud není omezený p.o. příjem pak pokračujeme v domácím rozpisu inzulínu. U anamnesticky velmi těsně kompenzovaných pacientů je vhodné mírně snížit dávky inzulínu. Vždy je nezbytné (i při nepříjmu p.o.) zajistit základní dodávku inzulínu k prevenci ketoacidózy. Při lačnění ponecháváme bazální inzulín s případnými korekčními bolusy, nebo kontinuální infuzi inzulínu (JIP) či inzulín v infúzi glukózy. U diabetiků 2. typu, kteří jsou dobře kompenzovaní a nemají omezený příjem potravy, ponecháváme původní léčbu, pokud to klinický stav dovoluje. Alespoň přechodná změna léčby na intenzifikovanou inzulinoterapii je zpravidla nutná za následujících situací:

dekompenzace DM (opakované glykémie nad 10 mmol/l)

kontraindikace PAD

celkově těžký stav (př. sepse, velká operace) Při nepřijmu p. o. vždy vysazujeme PAD a používáme korekční dávky inzulínu, případně inzulín v infúzi s glukózou.

V případě dlouhodobé dekompenzace diabetu se u klinicky stabilizovaného pacienta jedná o dlouhodobou změnu léčby, proto je postup individuální a většinou je vhodná konzultace diabetologa.

Pacient by měl být o každé změně léčby informován.

Při zahájení aplikace inzulínu je nutné pacienta alespoň rámcově edukovat o základních režimových pravidlech, zejména o riziku hypoglykémie a jejích příznacích.

V případě výhledu dlouhodobé aplikace inzulínu včas konzultujte diabetologickou sestru k zajištění edukace a pomůcek (inzulinové pero, glukometr).

Vždy se snažíme co nejdříve určit konkrétní léčebný režim, který bude vhodný pro pacienta po propuštění. Před dimisí je vhodné ověřit kompenzaci při nové léčbě a základní znalosti pacienta (příp. rodiny, ošetřovatele) ohledně inzulinového režimu, příznacích a léčby hypoglykémie.

5

4. Základy inzulinoterapie

Intenzifikovaná subkutánní inzulinoterapie (IIT) je základní léčbou všech diabetiků 1. typu a používá se i u většiny hospitalizovaných diabetiků 2. typu. Spočívá v podkožním podávání inzulínu v režimu „bazál – prandiální bolus - korekční bolus“ za kontrol glykémie minimálně před hlavními jídly a před spaním. Dávky inzulínu se upravují na základě revize glykémií z předešlých 1-2 dní. Bazální inzulín se podává subkutánně nezávisle na jídle v 1-2 denních dávkách typicky na noc. Slouží k pokrytí bazální potřeby inzulínu - k potlačení noční jaterní glukoneogeneze a ketózy. Prakticky se používají střednědobé suspenze lidského inzulínu NPH nebo dlouhodobá inzulínová analoga (glargin, detemir).

U pacientů již léčených bazálním inzulínem ponecháme domácí dávku, případně ji u těsně kompenzovaných pacientů mírně snížíme cca o 20%.

V případě předchozí léčby jiným typem inzulínu (mixovaný inzulín, apod.) podáváme cca 1/3 – ½ předchozí celkové denní dávky ve formě bazálního inzulínu.

U dosud inzulínem neléčených diabetiků odhadujeme iniciální denní dávku cca 0,2-0,3 j/kg/den. o Inzulín HM-NPH se u diabetiků 1. typu podává optimálně rozděleně do 2 denních dávek o Levemir standardně 1x denně večer (při malých dávkách u DM1T nutné podání 2x denně) o Glargin (Lantus, Abasaglar, Toujeo) se podává 1x denně.

Dávka bazálního inzulínu se upravuje „titruje“ dle ranní glykémie á 2-3 dny. Doporučená změna je 10-20% (tj. většinou úprava o 2-4 jednotky).

Prandiální inzulín se podává v bolusech před hlavními jídly, typicky 3x denně. Slouží k pokrytí vzestupu glykémie po jídle. Používají se rychle působící inzulíny HM-R (Actrapid, Humulin R, Insuman Rapid), které se aplikují s. c. 20-30 minut před jídlem. Alternativně ultrakrátkodobá inzulínová analoga (Novorapid, Humalog, Apidra), která se aplikují s. c. těsně před jídlem (při nejistém příjmu potravy i těsně po jídle).

Inzulínová analoga nabízí flexibilnější režim a přináší menší riziko hypoglykémií, proto je vhodné je v nemocničním prostředí preferovat.

Úvodní dávka je cca 0,2 – 0,4 j/kg/den rozděleně ve 3 dávkách.

Dávkování upravujeme dle glykémie polední, večerní a před spaním z předešlých dní. Korekční bolus slouží k jednorázové ad hoc korekci případné významné hyperglykémie (většinou > 10-15 mmol/l) pomocí připíchnutí dávky krátce působícího inzulínu.

Orientační dávky korekčních bolusů viz tab. 4

Korekční bolusy lze použít u lačnících pacientů nebo při úvodním nastavování léčby

Nedoporučujeme dlouhodobé výlučné použití korekčních bolusů (tzv. inzulín dle glykémie)

Doporučujeme od počátku léčby nasadit alespoň malou dávku bazálního inzulínu.

U pacientů přijímajících potravu zvolit empiricky rozpis inzulínu.

Následně tuto léčbu dle glykémií z předešlých dní postupně upravovat (titrovat).

Tab. 4 Korekční dávky inzulínu (Inzucchi 2011)

Glykémie (mmol/l)

Před jídlem (jednotky HM-R*) Na noc

Senzitivní** Normální Resistentní***

<8 0 0 0 x

8 - 11 1 2 3 x

11 - 14 2 4 6 x

14 - 17 3 6 9 2

17 - 20 4 8 12 4

>20 5 10 15 6 * U pacientů přijímajících p.o. jsou vhodnější ultrakrátkodobá analoga. ** Hubení, DM 1T, ledvinné či jaterní selhání *** Obézní, DM 2T, infekce, SIRS, kortikoidy

6

5. Základní farmakologické vlastnosti inzulínu

Tab. 5 Základní farmakologické vlastnosti inzulínu (volně dle SPC)

Typ inzulínu Zástupci Začátek účinku

Maximum účinku

Doba účinku

Ultrakrátkodobá analoga Novorapid, Humalog,

Apidra 10 minut 1-2 hod 3-5 hod

Krátkodobé HM inzulíny (HM-R) Actrapid, Humulin R,

Insuman Rapid 30 minut 2-3 hod 4 - 6 hod

Střednědobé HM suspenze (HM-NPH) Insulatard, Humulin N,

Insuman Basal 1 - 2,5 hod 4 - 12 hod 12 - 16 hod

Dlouhodobý analog – detemir Levemir 2 - 3 hod 3 - 12 hod 12- 20 hod

Dlouhodobý analog – glargin Lantus, Toujeo, Abasaglar 3 hod Bezvrcholové 24 hod

Obr. 1 Účinky jednotlivých typů inzulínů (volně dle SPC)

7

Obr. 2 Přehled vybraných inzulínů

8

6. Neinzulínová antidiabetika (PAD)

Neinzulínová antidiabetika se užívají k léčbě DM 2. typu. Historicky se užívá zkratka PAD (perorální antidiabetika), byť se jedná o velmi heterogenní skupinu léků, z nichž některé se aplikují podkožně. U hospitalizovaných diabetiků lze PAD ponechat, pokud není omezený p. o. příjem, je dobrá kompenzace a není kontraindikace jejich podávání.

Vždy je třeba zvážit rizika léčby jednotlivými PAD u konkrétního pacienta, aktivně pátrat po kontraindikacích, odhadnout riziko hypoglykémie a včas revidovat léčbu.

Sekretagoga Skupina léků, které zvyšují sekreci inzulínu ze slinivky nezávisle na hladině glykémie. Společným rizikem sekretagog je hypoglykémie, která zejména u starších preparátů s delším poločasem (glibenklamid, glimepirid, glipizid) může být protrahovaná. Není vhodné překračovat střední doporučené dávky léků pro malý benefit, ale narůstající riziko hypoglykémie. Sekretagoga vedou k nárůstu hmotnosti a postupnému vyčerpání β-buněk slinivky. Všechna sekretagoga jsou kontraindikována při jaterním selhávání a při akutních stavech (infekce, operace, …). Vždy je vysazujeme při nepříjmu potravy. Možnost podání při ledvinném postižení je individuální. Charakteristiky jednotlivých preparátů viz přehled PAD.

Inkretinové léky Léky zvyšující sekreci inzulínu závisle na hladině glykémie využitím tzv. inkretinového efektu (vliv střevních hormonů GLP1, GIP). Tento efekt je způsoben přímo - subkutánním podáním farmakologických analog GLP-1 receptorů, nebo zvýšením hladiny přirozených inkretinů snížením jejich metabolizace inhibitory DPP-4. Inkretinové léky nezpůsobují hypoglykémie, mají dobrý bezpečnostní profil a mohou vést k poklesu hmotnosti. Většinu léků je možné podat i při středně významné ledvinné nedostatečnosti. Nevýhodou je vyšší cena a nutnost injekčního podání u GLP-1 analog. Vzhledem k převažujícímu efektu na postprandiální glykémie se inkretiny nepodávají při lačnění.

Pioglitazon Pioglitazon je v současnosti jediný dostupný zástupce thiazolidindionů - léků, které zvyšují inzulínovou senzitivitu. Samotný nezpůsobuje hypoglykémie, ale může vést k nárůstu hmotnosti, retenci tekutin a vyššímu výskytu zlomenin u žen. Je kontraindikován u pacientů se srdečním selháváním (i anamnesticky), při akutním koronárním syndromu, při jaterním postižení a diabetické ketoacidóze. Lék se za hospitalizace většinou vysazuje, neboť jeho efekt přetrvává i několik dní po vysazení.

Akarbóza Akarbóza je nevstřebatelný sacharid, který inhibicí střevních α-glukozidáz snižuje vstřebávání sacharidů z potravy. Závažnou nevýhodou jinak bezpečného léku jsou časté nežádoucí dyspepsie, pro které bývá snížená adherence pacientů k léčbě. Akarboza je kontraindikována při gastroparéze a střevních chorobách. Vzhledem k výlučnému efektu na postprandiální glykémii se nepodává při lačnění. U pacientů užívajících akarbózu je nutné k případnému zaléčení hypoglykémie použít glukózu (hroznový cukr), neboť běžný cukr (sacharóza) se nedostatečně vstřebá.

Glifloziny Glifloziny jsou poměrně novou skupinou léků, které vedou ke zvýšenému vylučování glukózy močí (inhibice SGLT2). Nežádoucím účinkem je polyurie, mohou se vyskytnout urogenitální infekce. Při ledvinné nedostatečnosti neúčinkují, proto se nepodávají při eGF < 1 ml/s, ale lze je podat při mírném poškození jater. U hospitalizovaných nemocných glifloziny zvyšují riziko deplece tekutin proto je většinou vysazujeme.

9

7. Metformin a riziko laktátové acidózy

Metformin je v současnosti jediným zástupcem biguanidů a je základním lékem cukrovky 2. typu. Snižuje jaterní produkci glukózy a zvyšuje citlivost periferních tkání na inzulín, ale samotný nezpůsobuje hypoglykémie a nevede k váhovému přírůstku. Podává se v dávce 1-3 g p. o. Často způsobuje zažívací nežádoucí účinky. Hlavním rizikem je s metforminem asociovaná laktátová acidóza. Tato mnohdy fatální komplikace může nastat u pacientů s periferní hypoperfúzí (kardiální, respirační selhání, těžká sepse), jaterním selhání zejména ve spojitosti s alkoholem či při hromadění metforminu (ledvinné selhání eGF < 0,75ml/s). Z toho vyplývají i kontraindikace podání metforminu.

Prevence laktátové acidózy

Nepodávat metformin pacientům s rizikem tkáňové hypoperfúze

dekompenzované kardiální selhání (NYHA IV), respiračním selhání, šokový stav

Nepodávat pacientům s jaterním selháním či alkoholismem Nepodávat u pacientů se středně závažnou ledvinnou nedostatečností (eGF < 0,75ml/s) Vysadit u pacientů dehydratovaných (průjmy, zvracení, …) Vysadit metformin 24-48 hodin před procedurou, která může vést k poškození ledvin

Větší operace, podání kontrastní látky (CT, angiografie, koronarografie, …)

Navrátit metformin až po ověření nezhoršené funkce ledvin 24-48 hod po proceduře

10

8. Přehled neinzulínových antidiabetik

Skupina (MÚ) Generika Zástupci Podání při CKD

Dávkování Poznámky (kontraindikace, NÚ)

SEKRETAGOGA Stimulace sekrece inzulínu

β-buňkou slinivky

Glimepirid Amaryl, Oltar, Glymexan, Glimepirid,…

3 1-6mg 1xD

riziko hypoglykémie vyčerpání β-buněk váhový přírůstek

ověřená léčba relativně bezpečná léčba

Gliklazid Diaprel MR, Glyclada, Gliklazid,…

3 30-90mg 1xD

Glibenklamid Maninil, Glibomet*

2 2,5-5mg 3xD Vysoké riziko protrahované hypoglykémie

Glipizid Minidiab 2 5-10mg 2xD málo používaný

Gliquidon Glurenorm 5 30-60mg 3xD slabý účinek, dávkování 3xD

Repaglinid Novonorm, Enyglid

5 0,5-2mg 3xD nutné dávkování 3xD vyšší cena

BIGUANIDY ↓ jaterní glukoneogenezi ↑inzulínovou senzitivitu

Metformin Glucophage, Siofor, Metformin, …

3(!) 0,5-1,5g 2x D

riziko laktátové acidózy gastrointestinální NÚ Kontraindikace při kardiálním, plicním či jaterním selhání, dehydrataci

THIAZOLIDINDIONY ↑inzulínovou senzitivitu

Pioglitason Actos, Competact*

4 15-45mg 1xD riziko srdečního selhávání, riziko karcinomu močového měchýře, nárůst hmotnosti

INH. α-GLUKOSIDÁZY ↓vstřebávání sacharidů

střevem Akarbóza

Glucobay, Akarboza

3 50-100mg

3xD malá účinnost, nízká compliance pro gastrointestinální NÚ a dávkování

GLIFLOZINY ↑vylučování glukózy močí

Dapagliflozin Forxiga, Xigduo*

2 10mg 1xD riziko deplece tekutin riziko infekcí urotraktu příznivý vliv na arteriální hypertenzi Empagliflozin

Jardiance, Synjardy*

2 25mg 1xD

INHIBITORY DPP-4 ↑ sekrece inzulínu

(glukózodependentní) ↓glukagon

Sitagliptin Januvia, Janumet*

4(!) 100mg 1xD

vyšší cena dobrý bezpečnostní profil prakticky nejsou NÚ

Vildagliptin Galvus, Eucreas*

4(!) 50mg 2xD

Saxagliptin Onglyza, Komboglyze*

4(!) 5mg 1xD

Linagliptin Trajenta, Jentadueto*

5 5mg 1xD

GLP-1 ANALOGA ↑ sekrece inzulínu

(glukózodependentní) ↓glukagonu

↓vyprázdnění žaludku ↑sytost

Liraglutid Victoza 3 1,2-1,8mg

1xD

injekční podání, vysoká cena, NÚ: nevolnost ochrana β-buněk

Lixisenatid Lyxumia 3? 20mg 1xD

Exenatid Byetta 3(!) 5mg 2xD

Exenatid LAR Bydureon 3? 2mg 1xT

Poznámky:

* kombinovaný preparát - obsahuje metformin (podání při CKD dle jednotlivých komponent)

Možnost podání při ledvinné nedostatečnosti (CKD): 2 (eGF >1.0ml/s), 3 (eGF 0,1- 0,5 ml/s), 4 (eGF < 0,5 ml/s), 5 (CKD < 0,2 ml/s vč. dialyzovaných)

(!) možno podat při uvedeném stupni CDK při redukci dávky a za kontrol N-metabolitů

(?) pravděpodobně lze bezpečně podat při uvedeném stupni CKD, ale pro dostatek zkušeností není doporučeno

11

9. Monitorace glykémie

K měření glykémie se využívá stanovení kapilární glykémie z prstu, s výhodou u lůžka pomocí glukometru. Použití glukometru je výhodné zejména u pacientů dekompenzovaných či s nejistým příjmem potravy, u kterých je nutné pružně korigovat inzulínový režim. Pozor na zkreslení hodnot u těžce anemických či šokových pacientů. U diabetiků přijímajících p. o. je vhodné měřit první 1-2 dny glykémie před jídly a před spaním (R-P-V- 21) tj. stanovit „malý glykemický profil“. Ve vybraných případech dekompenzovaných diabetiků, či při podezření na nepoznanou hypoglykémii (zejména noční) může být indikována vyšší frekvence měření. Naopak u dobře kompenzovaných pacientů (zejména na PAD či jedné dávce inzulínu) lze frekvenci snížit a stanovovat např. jen ranní glykémii a 2-3x týdně malý profil. U pacientů s hyperglykémií, kteří nepříjímají p. o. by glykémie měly být měřeny minimálně á 6 hodin, podobně jako při kontinuální parenterální/enterální výživě. Perioperačně doporučujeme měřit glykémie častěji (á 1-3 hod). U kriticky nemocných při i. v. inzulinoterapii se glykémie měří většinou á 1 hod. Glykémie je vhodné zapisovat spolu s podanou dávkou inzulínu na společný list. Tento "diabetický dekurz" umožňuje rychlé vyhodnocení celodenních trendů glykémií a následnou koncepční úpravu léčby ošetřujícím lékařem. Tab. 6 Minimální frekvence glykémie

Kontinuální infuze inzulínu (JIP) á 1-3 hod (dle protokolu)

Perioperačně á 2-4 hod

Nepříjem p. o. á 4-6 hod

Kontinuální výživa u stabilního pac. á 6 hod

Gastrická bolusová výživa (6 dávek) před podáním 1., 3., 5. dávky EV, před spaním

Stabilní příjem p. o. při terapii inzulínem R, P, V, 21 hod

Stabilní příjem PAD R, P, V, 21 hod, po stabilizaci R a 2x týdně R-P-V

Gestační DM R, 60 minut po snídani, obědu a večeři 3x týdně

12

10. Hypoglykémie

Hypoglykémie je život ohrožující stav, při kterém klesá krevní cukr pod arbitrárně stanovenou mez. Bývá individuálně provázena příznaky, které po opětovném zvýšení glykémie do normálních hodnot odezní. Pro hospitalizované dospělé netěhotné diabetiky je doporučována následující laboratorní definice:

hypoglykémie = glykémie ≤ 3,9 mmol/l (závažná hypoglykémie < 2,2 mmol/l) Hypoglykémie vzniká při nepoměru mezi dodávkou glukózy (↓ příjem ve výživě či infuzích, ↓ novotvorba v játrech), její spotřebou a aktuální hladinou inzulínu (zvýšená sekrece při léčbě některými PAD, nadměrná dodávka exogenního inzulínu). Projevy, tíže a délka trvání příznaků hypoglykémie jsou velmi individuální. U některých pacientů mohou být příznaky počínající hypoglykémie a tedy rozpoznání hypoglykémie setřelé.

Příznaky z aktivace sympatického systému (pocení, bledost kůže, třes, tachykardie, hlad)

Neuroglykopenické příznaky (neklid, agresivita, únava, ospalost, zmatenost, křeče, porucha vědomí).

Hypoglykémie by měla být vyloučena u každého diabetika, který se akutně necítí dobře nebo má příznaky podobné výše uvedeným. Nezbytné je vyloučit hypoglykémii u každého pacienta s poruchou vědomí.

Obr. 3 Diagram léčby hypoglykémie (volně dle Inzucchi 2011 a Walden 2013)

13

11. Doporučený postup při hypoglykémii

Při známkách hypoglykémie změříme ihned glykémii glukometrem, pokud je to bezpečné (nehrozí prodlení). Vždy je menší chyba případné "zbytečné zaléčení" domnělé hypoglykémie, než prodlení v léčbě závažné hypoglykémie. a) Při glykémii ≤ 3,9 mmol/l u orientovaného pacienta schopného polykat:

podáme ekvivalent 15-20 g glukózy, což v případě trvající hypoglykémie opakujeme. o 2 dcl pomerančového džusu nebo nedietní limonády, čaj oslazený 3-4 vrchovatými kávovými lžičkami

cukru, 3-4 větších (5g) nebo 6 menších (3g) kostek cukru, 6-8 tablet hroznového cukru apod. Po cca 10-15 minutách kontrola glykémie (cíl vzestup nad 4 mmol/l a ústup potíží)

Při klinickém zlepšení a glykémii > 4 mmol/l podejte jídlo obsahující cca 20g složitého sacharidu o menší rohlík, plátek chleba, 2 suchary, 2 sušenky, apod. o nebo plánované jídlo pokud hypoglykémie předchází pravidelnému jídlu.

Vždy je nutná kontrola zda jídlo obsahuje sacharidy (přílohu) a kolik pacient skutečně snědl.

V případě plánovaného podání prandiálního bolusu inzulínu tuto dávku nevynecháváme, ale konzultujeme s ošetřujícím (sloužícím) lékařem její eventuální snížení.

Při nemožnosti p.o. příjmu zajistíme infúzi glukózy (10% G 100ml/hod) b) Při glykémii ≤ 3,9 mmol/l u pacienta s poruchou vědomí neschopného polykat

Vždy voláme ošetřujícího lékaře.

Pokud má pacient flexilu pak podáme bolus 20 – 30g glukózy i.v. (50 – 80 ml 40% Glukózy).

Při léčbě inzulínem či absenci i.v. vstupu podat 1mg glukagonu i.m. (Glucagen HypoKit).

Po cca 10-15 minutách kontrola glykémie (cíl vzestup nad 4 mmol/l a ústup potíží)

Pokud trvá porucha vědomí opakovat bolus a zvážit jinou příčinu

Po zlepšení stavu podáme sacharidy p.o. (viz výše).

Při nemožnosti p.o. příjmu zajistíme infúzi glukózy (10% G 100ml/hod) Pokud je glykémie závažná (<2,2 mmol/l), opakuje se, či je následkem derivátů sulfonylurey nebo depotního inzulínu pak je zvýšené riziko recidivy a je nezbytné následné pozorování a je vhodné nechat kapat infuzi glukózy (cca 10g/hod).

Po každé hypoglykémii by měl ošetřující lékař analyzovat její příčinu a případně upravit léčbu. • zkontrolovat příjem potravy (umělé výživy) • revidovat antidiabetickou léčbu (inzulín, PAD) • vyloučit interferující vlivy (změna režimu - rehabilitace, vysazení kortikoidů, vasopresorů, apod.) • při nejisté příčině ověřit aktuální funkci ledvin a jater

14

12. Pacient kriticky nemocný (v intenzivní péči)

U kriticky nemocných pacientů v podmínkách intenzivní péče by hyperglykémie měla být léčena kontinuální i.v. infuzí inzulínu. Hraniční hodnota pro zahájení léčby je 10 mmol/l a cílové hodnoty jsou u většiny pacientů (zejména u interně nemocných, diabetiků, seniorů) 7,8 - 10 mmol/l. Vybraní pacienti (mladší, chirurgičtí pacienti, bez komorbidit) mohou profitovat z těsnější kompenzace glykémie (6,0 - 7,8 mmol/l) za předpokladu eliminace výskytu hypoglykémií.

Doporučujeme podávat rychle působící lidský inzulín (HM-R) lineárním dávkovačem.

Ředění 1 IU/ml roztoku tj. většinou 50 IU HM-R v 49,5ml F1/1. V podmínkách JIP se glykémie měří pomocí glukometru u lůžka. Frekvence stanovení glykémií je zpočátku á 1 hodina, při stabilních hodnotách v cílových mezích lze prodloužit interval až na 4 hodiny. Pokud má stanice ověřený bezpečný inzulínový protokol, pak dávkování inzulínu a frekvenci měření glykémií provádí zdravotní sestry dle tohoto protokolu. V ostatních případech dávku inzulínu a frekvenci měření glykémie určuje lékař. Při změně léčby z kontinuální infúze inzulínu na s. c. podání by mělo být zajištěno krátké (cca 1-2 hod) překrytí obou typů inzulínu (s. c. bolus podat před vysazením infuze). Dávky subkutánního inzulínu lze orientačně odvodit z celkové denní dávky inzulínu podávaného i. v. – doporučujeme 1/3 - 1/2 podat ve formě bazálního inzulínu (viz kapitola Základy inzulinoterapie). Vzhledem k mezioborovým odlišnostem a specifikům by každá oborová JIP a ARO měly mít vlastní standard léčby hyperglykémie, který je v gesci vedoucího lékaře.

13. Léčba akutních hyperglykemických stavů

Diabetická ketoacidóza (DKA) je život ohrožující stav charakterizovaný hyperglykémií a metabolickou acidózou s průvodní deplecí tekutin a minerálů. Vzniká při absolutním nedostatku inzulínu – typicky u DM 1. typu a často bývá precipitován závažným stavem (sepse, operace, IM, …). DKA by měla být vyloučena u každého diabetika 1. typu s glykémií nad 14 mmol/l, zejména při současných příznacích acidózy. S výhodou lze použít stanovení ketolátek (β-OH-butyrát) v kapilární krvi glukometrem. Hyperglykemický hyperosmolární stav (HHS) je charakterizován výraznou hyperglykémií s dehydratací a poškozením ledvin (azotémií). Je typický spíše pro starší pacienty s DM 2. typu. Základem léčby obou akutních hyperglykemických stavů (DKA i HHS) je stabilizace oběhu a doplnění tekutin infúzemi, korekce (substituce) minerálů a kontinuální infúze inzulínu. Vždy je nutná identifikace vyvolávající příčiny. Léčba by měla být vedena zkušeným lékařem, nejlépe na JIP. Tab. 7 Diagnostická kritéria DKA/HHS

Diabetická ketoacidóza Hyperosmolární hyperglykémie

Glykémie > 14 mmol/l > 33 mmol/l

pH (HCO3-) < 7,3 (< 15 mmol/l) > 7,3 (> 15 mmol/l)

ketolátky moč ++ a více do ++

β-OH-butyrát > 3 mmol/l < 1,5 mmol/l

osmolalita Norma > 320 mosmol/kg

15

14. Příprava diabetika na operaci

Perioperační péči určuje, řídí a kontroluje ošetřující lékař (během výkonu anesteziolog). Pouze ve vybraných případech (dekompenzace, léčba pumpou, apod.) pacienta konzultuje s diabetologem. Předoperační kompenzace Diabetici by měli být k operaci přijati s předstihem, aby mohlo být dosaženo uspokojivé předoperační kompenzace (glykémie 4 - 12 mmol/l, absence ketózy). Při nedostatečné kompenzaci převádíme pacienty předoperačně na intenzifikovanou inzulinoterapii (viz kapitola Základy inzulinoterapie). Výkony je třeba plánovat na dopolední termíny a snažit se minimalizovat dobu kdy pacient nepřijímá p.o. Perioperačně dochází ke kolísáním glykémie, proto je nutná pravidelná monitorace.

Absolutní kontraindikací operace v celkové anestézii je diabetická ketoacidóza a akutní symptomatická hyperglykémie provázená dehydratací a minerálovou dysbalancí.

Relativní kontraindikací je předoperační glykémie nad 14 mmol/l.

Cílové glykémie perioperačně jsou optimálně 6 - 10 mmol/l (lze tolerovat 5 - 14 mmol/l)

Postup v den operace V den operace vzhledem k lačnění vysazujeme PAD anebo prandiální inzulín a místo toho podáváme infúze glukózy s inzulínem a kaliem - GIK. U pacientů na JIP podáváme inzulín dávkovačem odděleně od výživy (Glukózy). U pacientů léčených již v předchorobí inzulínem (zejména DM1T) ponecháváme spolu s infúzemi GIK i bazální dlouhodobě působící inzulín.

V případě nutnosti rychlé ad hoc korekce hyperglykémie používáme korekční s. c. bolus rychlého analoga (viz tab. 4), ev. lze použít krátkou infúzi inzulínu (4 - 6 j. HMR do 100ml F1/1 na 60 minut i. v.). Intravenózní bolus inzulínu není vhodný pro nedostatečný účinek rychle metabolizovaného inzulínu.

U diabetiků 2. typu s dobrou kompenzací ponecháváme domácí léčbu PAD až do operace. Většina PAD se vysazuje ráno v den operace, ale sekretagoga se zvýšeným rizikem hypoglykémie je vhodné vysadit již večer před operací, pokud jsou užívána ve večerních hodinách. Metformin je doporučeno vysadit již 24-48 hodin před operací a navrátit až po ověření dostatečné funkce ledvin (eGF dle EPI > 0,75ml/s) 24-48 hodin po operaci. Při perioperačním lačnění se podávají infuze GIK. Po obnovení p. o. příjmu navracíme PAD, pokud není nově vzniklá kontraindikace těchto léků (po které aktivně pátráme). Při dekompenzaci nebo nemožnosti léčby PAD převádíme pacienty na inzulinoterapii. U diabetiků na inzulínu (DM 1. typu) ponecháme při dobré kompenzaci domácí léčbu až do operace, u těsně kompenzovaných pacientů je vhodné snížit večerní dávku bazálního inzulínu o cca 20% již večer před operací. V den operace je vhodné snížit případnou ranní dávku bazálního inzulínu na cca 50-75%. Místo prandiálního či premixovaného inzulínu se při perioperačním lačnění podávají infuze GIK. U diabetiků léčených inzulínovou pumpou (CSII) lze ponechat tuto léčbu až do operace za podmínek dobré kompenzace a zachovalé schopnosti pacienta pumpu bezpečně ovládat. Pokud povaha výkonu a zkušenost ošetřujícího personálu dovolí, lze ponechat bazální dávku pumpou i během operace, většinou ale sníženou na cca 75% (zejména při velmi těsné kompenzaci). Při jakékoliv nejistotě je lépe kanylu a pumpu odpojit a podat mírně navýšenou dávku inzulínu do infuze GIK. Po obnovení p. o. příjmu navracíme domácí dávky a režim inzulínu za kontrol glykémie.

16

15. Infúze glukózy s inzulínem a kaliem

U diabetiků, kteří lační a nemají zajištěnu parenterální výživu, je doporučeno i. v. podání glukózy. Minimální denní potřeba glukózy u akutně nemocných diabetiků je cca 150-200g při rychlosti podání cca 10g/hod. Současně s glukózou by u pacientů, kteří mají zachovanou funkci ledvin (diurézu) měly být podávány i intracelulární ionty zejména draslík (denní potřeba cca 60-80mmol). Intravenózně podanou glukózu je optimální pokrýt souběžnou kontinuální infuzí inzulínu. To ovšem vyžaduje velmi časté měření glykémie, což představuje v podmínkách standardních oddělení nadměrnou zátěž pro personál. Navíc hrozí hypoglykémie při případném zastavení přísunu glukózy při pokračující infúzi inzulínu. Alternativně je možné podávat korekční s. c. bolusy inzulínu, které jsou ale velmi neflexibilní, a také při nich hrozí hypoglykémie při špatném odhadu potřeby inzulínu. Na našem oddělení se proto kloníme k podání glukózy spolu s kaliem a inzulínem v jedné infuzi. Toto kompromisní řešení umožní podat potřebný substrát při minimalizaci nároků na zdravotníky. I při tomto způsobu je ovšem nutné adekvátně odhadnout dávku inzulínu, kterou podáme do infuze a pravidelně kontrolovat glykémie. To platí zejména pro pacienty s poruchou vědomí (např.: perioperační při celkové anestezii). Typický rozpis infuzí bývá:

3 - 4 x 500 ml 10% Glukózy + 15 ml 7,5% KCl + 15 j. HM-R rychlostí 100 ml/h

Množství inzulínu potřebné k pokrytí podané glukózy určujeme empiricky podobně jako při nastavení prandiálních bolusů. Kromě aktuální glykémie zohledňujeme i typ DM, předchozí dávky inzulínu, hmotnost pacienta, předpokládanou inzulinorezistenci, riziko hypoglykémie, apod. Orientační dávky inzulínu do infúze 500 ml 10% glukózy uvádíme v tabulce.

Tab. 8 Množství inzulínu do infuze GIK (volně dle Rybka 2007)

Aktuální glykémie <4,5 mmol/l 4,5-6 mmol/l 6 – 10 mmol/l 10-14 mmol/l >14 mmol/l

Senzitivní (hubení DM1) Zastavit GIK

Podat glukózu do vzestupu > 6 mmol/l

Poté snížit dávku inzulínu o 4 j.

-2 j. 12 j. +2 j. +4 j.

Běžná dávka -4 j. 15 j. +3 j. +6 j.

Inzulínorezistentní (obézní)

-4 j. 18 j. +4 j. +8 j.

17

16. Péče o pacienty s umělou výživou

Každý hospitalizovaný pacient by měl mít zajištěn adekvátní příjem živin. Preferován je příjem p.o., ale z různých důvodů může být indikována umělá výživa (UV). Podání umělé výživy je často provázeno hyperglykémií i u nediabetiků. Hyperglykémie či DM by nikdy neměly být příčinou odmítání, oddalování zahájení či sníženého dávkování umělé výživy u pacientů, u kterých je indikována.

Parenterální výživa

Parenterální výživa (PEV) je podávána většinou v podmínkách JIP, kde je hyperglykémie standardně korigována kontinuální infúzí inzulínu. U stabilizovaných nekriticky nemocných pacientů lze při stabilní glykémii a pokračující neměnné dávce PEV či při kombinaci s gastrickou výživou přejít na s.c. inzulínoterapii. Zejména u diabetiků 1. typu doporučujeme nasadit bazální inzulín (cca ½ denní dávky inzulínu i.v.) a korekční bolusy rychle působícího inzulínu HM-R s.c. á 6 hodin.

Pozor na změny v dávkování či přerušení podání PEV, které mohou vést k hypoglykémii.

Při změně léčby z kontinuální infúze inzulínu na s.c. podání by mělo být zajištěno překrytí obou typů inzulínu (s.c. bolus podat 2 hodiny před vysazením infúze inzulínu).

Enterální kontinuální výživa

Enterální kontinuální výživa (EV) je podávána typicky do NJ sondy. Podání specifických nízko-sacharidových přípravků může být u diabetiků výhodné, ale není podmínkou. Pro korekci hyperglykémie při kontinuální EV platí podobné zásady jako pro PEV.

Gastrická bolusová výživa

Gastrická umělá výživa (GV) bývá podávána NG sondou či pomocí PEG. Denní dávka výživy bývá rozdělena do 6 denních dávek (á 250-350 ml), které jsou optimálně podávány v cca 3 hodinových intervalech.

U DM 1. typu vždy podáváme bazální inzulín, který je ovšem vhodné podat i u DM 2. typu.

Ke korekci vzestupu glykémie po dávce GV podáváme prandiální bolusy. Lze podat ultrakrátkodobá analoga těsně před každou dávkou GV, což nadměrně zatěžuje zdravotnický personál i pacienta. Doporučujeme podání HM-R inzulínu 20 minut před podáním 1., 3. a 5. dávky GV.

U některých diabetiků 2. typu, zejména pokud je podání GV dlouhodobé může být výhodné podání pouze bazálního inzulínu 1-2x denně a/nebo PAD.

18

17. Péče o těhotné diabetičky

V graviditě dochází k typickým změnám v metabolismu glukózy. Obvykle zejména v 1. trimestru klesá ranní glykémie vlivem zvýšené (na inzulínu nezávislé) spotřeby glukózy placentou. Naopak ve 2. a 3. trimestru vlivem zvýšené produkce placentárních hormonů dochází k nárůstu inzulínové rezistence. Po celé období gravidity je zvýšený sklon ke ketoacidóze. Tyto fyziologické změny často vyžadují úpravu léčby u diabetiček a mohou vést k manifestaci tzv. gestačního diabetu (GDM) u některých dosud zdravých žen. Proto gynekologové provádí screeningové vyšetření všech těhotných nediabetiček: glykémie při zjištění gravidity a 3 bodový oGTT ve 24. - 28. týdnu gravidity (viz tab. 9). U těhotných pacientek s diabetem je doporučena těsná kompenzace (ČDS 2014).

Ranní lačná glykémie ≤ 5,0 mmol/l (<5,3 mmol/l u GDM)

Glykémie hodinu po jídle < 7,8 mmol/l Všechny diabetičky 1. typu a většina diabetiček 2. typu jsou léčeny intenzifikovanou inzulinoterapií. Vybrané pacientky s DM2T a GDM lze léčit metforminem za podmínek, že není žádná kontraindikace, je dosaženo dobré kompenzace a pacientka písemně souhlasí s léčbou „off-label“. U všech pacientek je indikováno pravidelné sledování á 2-4 týdny erudovaným diabetologem. Při inzulinoterapii je optimální měřit glykémie před jídly a 1 hodinu po jídlech denně, při dobré kompenzaci lze ev. individuálně snížit frekvenci měření. U GDM na dietě či metforminu většinou postačí lačná glykémie a postprandiální glykémie (1 hodinu po hlavních jídlech) 2-4x týdně. Příprava k porodu

Peripartálně doporučujeme udržovat glykémii v rozmezí 5 -8 mmol/l za monitorace á 1-3 hodiny.

U pacientek léčených inzulínem, které lační postupujeme podobně jako při operaci (viz výše) o tj. ponecháváme redukovanou dávku bazálního inzulínu (50-75%) o připichujeme korekční bolusy resp. podáváme infúzi glukózy s inzulínem.

U GDM léčených dietou při lačnění podáváme infuzi glukózy (+/- s inzulínem dle glykémie). Poporodní péče

Po porodu placenty prudce klesá inzulínová rezistence, proto u pacientek s GDM léčených inzulínem vysazujeme inzulín. U diabetiček prekoncepčně léčených inzulínem snižujeme dávky inzulínu většinou o 30-50%, respektive se přibližujeme dávce inzulínu před graviditou.

Při kojení navyšujeme příjem potravy o cca 300-500 kcal/den a ev. snížíme dávky inzulínu (cca 10%).

U pacientek s GDM by měl být vyloučen DM či prediabetes (oGTT za 3-6 měsíců po porodu). Tab. 9 Diagnostika GDM (ČDS 2014)

Screening glykémie (1. trimestr) Screening oGTT (24. – 28. týden)

Lačná glykémie Hb A1c Lačná 60´ 120´

GDM > 5.1 mmol/l ≥ 5,1 mmol/l ≥ 10 mmol/l ≥ 8,5 mmol/l

Zjevný DM ≥ 7 mmol/l > 47 mmol/mol ≥ 7 mmol/l ≥ 11 mmol/l

18. Časté omyly a chyby

Popis chyby Zdůvodnění (rizika) Prevence

Ignorování hyperglykémie (DM) ↓prognózy ↑ doba hospitalizace

anamnéza měření glykémie

Vysazení inzulínu u DM 1. typu diabetická ketoacidóza podání inzulínu i při lačnění

Nedostatečné zaléčení hypoglykémie protrahovaná hypoglykémie dostupnost prostředků na léčbu hypoglykémie

Nedostatečná analýza hypoglykémie opakování hypoglykémie revize léčby (inzulín, PAD) kontrola příjmu potravy ev. umělé výživy kontrola stavu (ledviny, játra, …)

Nedodržení kontraindikací sekretagog hypoglykémie kontrola ledvinných funkcí vysazení medikace při lačnění

Nedodržení kontraindikací metforminu laktátová acidóza kontrola ledvinných funkcí vysazení při riziku hypoperfúze vysazení před podáním KL

Těsná kompenzace u rizikových pacientů (senioři, polymorbidní, …)

hypoglykémie individualizace léčby

Nedostatečná výživa malnutrice hypoglykémie

kontrola příjmu p. o. kontrola skutečně podané umělé výživy nutriční péče

Aplikace inzulínu a odložení jídla hypoglykémie HMR podat až když je jídlo na oddělení analoga podat až když je jídlo u pacienta

Pozdní aplikace inzulínu ve vztahu k jídlu hyperglykémie HM-R podat 20-30 minut před jídlem preferovat rychlá analoga,která se podávají těsně před jídlem

Aplikace bolusu inzulínu i. v. nemá efekt podat kontinuální/krátkodobou infúzi

Vysazení i. v. inzulínu před podáním s. c. dekompenzace riziko ketoacidózy

před vysazením i. v. inzulínu podat s. c. bolus

Nedostatečné předání pacienta dekompenzace hypoglykémie

komunikace s oddělením kam je překládán plánování léčby (vč. následné) nastavení a ověření léčby před překladem

Nedostatečné plánování léčby prodlení v léčbě včasná konzultace diabetologického týmu

Nedostatečná edukace ↓compliance ↑ riziko komplikací

edukovat pacienty při změně léčby včasná konzultace diabetologického týmu

Podávání inzulínu „dle glykémie“ ↓ kompenzace kolísání glykémie

nasadit bazální inzulínu rozepsat dávky prandiálního inzulínu revidovat (titrovat) léčbu á 1-2 dny

20

19. Diabetologický tým

Diabetologický tým (DT) se skládá z lékaře diabetologa (mimo pracovní dobu služba interní JIP) a diabetické edukační sestry, kteří ve vybraných případech spolupracují s podiatrickou sestrou a nutriční terapeutkou. Role DT spočívá zejména v konziliární činnosti pro klinická oddělení nemocnice v péči o hospitalizované diabetiky. Případná doporučení a ordinace léků provádí vždy ošetřující lékař. Vedlejší činností je edukace zdravotnických pracovníků v péči o diabetiky. Diabetologický tým může být přímo konzultován lékařem i sestrou telefonicky či zejména v případě kontrolního vyšetření požadavkem v NIS - MEDEA (toto je nutné avizovat telefonicky).

Diabetologické konzilium (služba) +6082 (725 522 220) Při nedostupnosti ev. interní JIP +4208 Diabetologická sestra (pouze v pracovní době) +6003 (725 178 087) e-mail diabetologie@nemocnice-pardubice.cz

20. Přehled literatury

Cefalu WT (ed.), ADA Standards of Medical Care in Diabetes, Diabetes Care 2016; 39(Suppl. 1):S99–S104 Doporučené postupy České diabetologické společnosti JEP, www.diab.cz/standardy Haluzík M, Praktická léčba diabetu, Mladá Fronta, 2009 Inzucchi SE, Diabetes Facts and Guidelines, Yale Diabetes Centre, 2011 Rybka J, Diabetes mellitus – komplikace a přidružená onemocnění, Grada, 2007 Štulc T, Přístup k léčbě diabetu za hospitalizace, Medicína po promoci 4/2013 Walden E, Stanisstreet D, Jones C, Graveling A, The hospital management of hypoglycaemia in adults with diabetes mellitus, JBDS, 2013 http://www.diabetologists-abcd.org.uk/JBDS/JBDS.htm Zadák Z, Výživa v intenzivní péči 2. vyd., Grada, 2008

Indikace diabetologického konzilia a edukace

Nově zjištěný zjevný diabetes mellitus Diabetická ketoacidóza či hyperglykemický hyperosmolární stav Nově zahájená inzulinoterapie, ve které bude pokračováno i po dimisi Změna léčby pro dlouhodobou dekompenzaci nebo nově vzniklou kontraindikaci předchozí léčby Intenzifikace inzulinoterapie Opakované závažné hypoglykémie