Hydrologické pomry PolskaHydrologické pomry Polska Hydrologickou sí na území Polska tvoí vodní toky, jezera a vodní nádre. Významné jsou zásoby podpovrchových vod. Souasná íní sí je významn ovlivnna reliéfem, geologickou stavbou a klimatickými podmínkami. Vodní bilance pro území Polska uvádí: odtok = 1892 km3 ron, pítok = 192,4 km3 ron a záleí na intenzit výparu, velikosti odtoku a pítoku vod, sumy sráek pipadajících na území Polska, bilanci vegetaci. Mezi typické deficitní regiony v bilanci vody náleí:
• Pojezierze Kujawskie – ve srákovém stínu (pooone w cieniu opadowym), • okolí odzi – pozice na hydrologickém rozvodí (lokalizacja na dziale wodnym), • Wyyna Kielecko-Sandomierska – oblast krasová (obszary krasowe) • Prmyslové aglomerace o nadprmrném zalidnní (nap. aglomerace Warszawska,
Górnolski Okrg Przemysowy) – deficitnost je zpsobena velkou spotebou vody. Nejvtší objem vody je v Polsku vyuíván pro prmysl (okolo 70%), komunální hospodáství, vetn zásobování obyvatel pitnou vodou (okolo 20%) a zbývající ást v zemdlství (10%). Podle statických údaj dosahuje prmrná spoteba vody na 1 obyvatele Polska ron 1,5 tis. m3 vody, co je v rámci Evropy podprmrná hodnota (23. místo v Evrop).
íní sí Vtšina území Polska (99,7%) náleí k úmoí Baltského moe (Morza Batyckiego), mezi nejvýznamnjší vodní toky patí: Wisa a Odra. Do Baltského moe jsou odvodovány
prostednictvím vodních tok také rozsáhlé plochy polských jezerních pánví, nap. prostednictvím ek: Rega, Parsta, Wieprza, Supia, upawa, eba, Reda, Paska, Bauda (bezprostedn) nebo yna a Wgorapa leící v povodí Pregoy, a také Czarna Hacza i Szeszupa náleející do povodí Niemna. Relativn malá ást na jihozápad Polska (0,08% plochy Polska) náleí k povodí Jizery a Orlice náleející do povodí Labe (úmoí Severního moe). Na jihu a jihovýchod jsou plošn nevelká území (0,20% rozlohy Polska) odvodována prostednictvím Orawy (povodí Dunaje) a Dniestru (souástí jeho povodí je eka Strwi, jeho horní tok je na území Polska) do erného moe. Jednou ze základních hydrologických charakteristik povodí nejvtších polských ek je asymetie povodí. Dokumentuje to napíklad povodí Wisy (pramení na svazích Baraniej Góry), de asymetrie dosahuje 27 : 73), v pípad povodí Odry (pramenná oblast Odry je v Oderských vrších v R) dosahuje asymetrie povodí pomru 30:70. Výrazné asymetrie jsou dsledkem pleistocenní glaciální modelace a celkového uspoádání (orientace) reliéfu severozápadním smrem (smr SZ – JV). V dsledku tak výrazn dominují pravostranné plochy povodí. Typickým rysem jsou také nízko poloená rozvodí, která vedou asto k bifurkaci a ínímu pirátství a naepováním sousedních ástí povodí. K bifurkacím dochází i v místech rozsáhlých proluviálních kuel, kdy se vodní toky rozdlují na dílí koryta a ve vazb na vodnost jednotlivých ramen me docházet k bifurkacím. Typickým píkladem je bifurkace eky Obra, kdy ást jejích vod odtéká do Varty a ást do Odry. Pro hydrografickou sí je tak typická vysoká hustota íní sít a astá propojenost jednotlivých povodí. Nejvtší polské eky mají ásti tok lokalizované v síti pradolin formovaných v postgalciálním období. Pramenné oblasti nejvtších ek jsou lokalizovány v jiních horských oblastech (Karpaty i Sudety), v pásu vrchovin (nap. z Wyyny Krakowsko-Czstochowskiej vytéká Warta, z Roztocza eka Wieprz), další zrojovou oblastí jsou jezerní pánve (nap. v oblasti Mazurských jezer jsou zdrojnice Drwcy, Paski, Pisy i Wkry).
Obr.: Povodí Bugu Reim ek se oznauje jako typický oderský typ (srákovo-snhový), co znamená, e nejvyšší vodní stavy jsou dosahovány na jae, kdy dochází k tání snhové pokrývky a v letních msících, které patí mezi srákové nejbohatší. V místech, kde se eky dostávají z vrchovin do oblastí rovin, se akumuluje mnoho sediment, které nkdy vystupují nad hladinu a tvoí rozsáhlé proluviální (náplavové i výplavové) kuely, píkladem jsou proluviální kuely v povodí Wisy, zejména v regionu Mazovské níiny.
Nejvtší polské eky Vtšina území Polska (99,7 %) je odvodována do Baltského moe, hlavními vodními toky jsou Wisa a Odra. V rámci úmoí Baltského moe tvoí nadpoloviní podíl povodí Wisy (54%), povodí Odry pak zaujímá piblin tetinový podíl (33,9%), menší podíl pak zaujímá povodí ek Baltského pímoí (Przymorza) a povodí Pregoy (celkem 11% rozlohy Polska). Tab.: Nejvtší polské eky
Vodní tok Délka (v km) Plocha (v km2) Prtok* (m 3/s) Ústí do: Wisa 1049 194 425 1020 Baltského moe Odra 854 118 861 560 Baltského moe Warta 808 54 529 215 Odry Bug (Západní) 772 39 420 155 Narew Narew 484 75 175 318 Wisa San 443 16 861 125 Wisa Note 388 17 330 77 Warta * prtok = dlouhodbý prmrný prtok v ústí Wisa Wisa je nejvýznamnjší a také nejdelší polská eka (1049 km, prvenství dosahuje i v ploše povodí (194 425 km2) a dlouhodobém prmrném prtoku v míst ústí (1 020 m3/s). Wisa je také druhým nejvtším vodním tokem pitékajícím do Baltského moe (po ece Nv, hodnoceno podle prtok). Na rozdíl od Odry, která pramení v R, je na území Polska i pramenná oblast Wisy, která se nachází ve Slezských Beskydech. Zdrojnice Wisy jsou erná a Bílá Wiseka, které pramení na svazích vrcholu Barania Góra (1 220 m n.m.). Oznaení vodního toku Wisa je po soutoku s vodním tokem Malinka v katastru obce Wisa, která je významným centrem turistiky.
povodí Wisy
Odra Odra je druhu nejdelší ekou v Polsku a druhé místo je i podle plochy povodí a dlouhodobého prmrného prtoku v ústí. V západní ásti Polska vytváí 187 kilometr dlouhou státní hranici s Nmeckem a po 854 kilometrech toku ústí deltou ve Šttínském zálivu do Baltského moe. Z celkové délky 854 km, je na území R 112 km.
Warta Povodí eky Warty dosahuje rozlohy 54,5 tis. km2, co je 17,4 % rozlohy Polska. Pramenná oblast Warty se nachází v regionu Krakowsko – Czstochowske vrchoviny (Wyyny Krakowsko-Czstochowskiej) a na horním toku je koryto výrazn tektonicky podmínno. Smr toku se zásadn mní v Czstochowe, kde se eka stáí na východ, za mstem Wyyna Czstochowsk se nachází hluboký prlom vrchovinou Wielunskou (Wyyn Wielusk) - prlom se oznauje jako Mirowski Przeom Warty a je a 70 metr hluboký. Za prlomem se eka optovn stáí na sever a následn na západ (okolí Radomska), následuje další prlom vrchovinou Wielunskou, a to Dziaoszyski Prlom Warty a následn ješt jednou prolamuje vrchovinou Wielunskou. Po trojím prolomení Wielunské vrchoviny protéká místem Kolo, míjí Konin a vtéká do pradoliny Warciasko-Odrzaské, co je povaováno za ukonení horního toku eky. V blízkosti lokality Srem (rem) Warta vytváí další prlomové údolí – Poznanský prlom Warty (v délce pibline 45 km). Prlomový úsek od sebe oddluje vrchovinu Poznaskou od vrchoviny Gniezninské. Geneze prlomového úseku souvisí s glaciální a post glaciální modelací, kdy se poledovcové údolí zmnilo v klasické íní údolí s údolními terasami. Tento nkolik kilometr široký úsek siln kontrastuje s šíí pradolin, které spojuje – pradolina Warszawsko-Berliska na jihu a pradolina Torusko-Eberswaldzka na severu. Ve stedu prlomového úseku leí msto Pozna. Za zaátek dolního toku Warty se oznauje soutok s ekou Note ve mst Santok, poté co protéká pes Gorzów Wielkopolski Warta protéká územím národního parku Ústí Warty, jeho souástí je i ústí do Odry v Kostrzynie nad Odrou.
Obr.: Povodí Warty; Warta v Poznani – regulovaný úsek toku Národní park Ústí Warty Ochrana krajiny v oblasti ústí Warty se daruje od roku 1965, kdy v jiní ásti dnešního národního parku byla vytvoena tzv. otevená zoorezervace (zwierzyniec otwarty) z iniciativy Katedry zemdlství, lesnictví i v Zelené Hoe. V roce 1977 byla v této lokalit vyhlášena pírodní rezervace Sosk zaazená v roce 1984 mezi chríánné lokality v rámci Ramsarské konvence. V roce 1996 byla rezervace peklasifikovánana na Park Krajobrazowy Ujcie Warty (obdoba CHKO na území R). Park se stal stejn jako další parky na nmecko-polské hranici souástí projektu WWF Zielona Wstga Odra – Nysa. Základ vzniku národního parku byl poloen v roce 1999 podepsáním deklarace o vytvoení národního parku a k ofciálnímu vyhlášení NP Ústí Warty došlo v roce 2001 na ploše 8 074 ha.
Bug (západní) Západní Bug (polsky Bug) je hraniní vodní tok v Polsku, v jeho jihovýchodní ásti pi hranici s Ukrajinou (Lvovská a Volyská oblast). Tvoí také státní hranici Polska s Bloruskem (Bretská oblast). V Polsku protéká územím Podkarpatského, Lublinského, Podleského a moravského vojvodství. Západní Bug je levostranným pítokem eky Narew,
která je podstatn kratším vodním tokem. Západní Bug má z celkové délky ¾ na území Polska (587 km), z toho 363 kilometr je hraniním vodním tokem (tvoí státní hranici). Z celkové plochy povodí je v Polsku piblin polovina (z 39 450 km2 je na území Polska 19 284 km2). Pramenná oblast Bugu se nachází v Podolské vysoin ve Lvovské oblasti na Ukrajin, Polskem protéká pi východní a jihovýchodní hranici, kde odvoduje Podlesí a Lublinskou vysoinu. Nejvyšší vodní stavy má Bug v dob tání snhové pokrývky (bezen a duben), od prosince do bezna je koryto zamrzlé. Dlouhodobý prmrný prtok v ústí dosahuje 155 m3/s. Západní Bug je pítokem Narewu teprve od roku 1962, do té doby byl pítokem Wisly a Nerew byl pítokem Bugu., i proto se objevují u tchto vodních tok velmi asto odlišné základní hydrografické údaje.
Nejcennjší ásti povodí Bugu jsou souástí zvlášt chránného území Chránné krajinné oblasti Podlaský Prlom Bugu (Park Krajobrazowy Podlaski Przeom Bugu), který je fragmentem údolí dolního Bugu od Terespolu do soutoku s ekou Toná (Toczna). Typickým rysem reliéfu jsou poledovcové vysoiny se zachovalými lesními komplexy. Území parku má délku 65 km a prmrná šíka od 3 do 6 km. Park má rozlohu 31 ha, z toho tetina je zalesnna. Podle Kondrackého (Kondracki, 1998) lze park rozdlit do tí mezoregion: Prlom Bugu – zahrnuje samotné koryto a údolí vodního toku (severní ást parku); Vysoina Sedlecká (Wysoczyzn Siedleck) – západní ásti a Rovina Lukowská (Równina ukowska) – východní ásti. Prlomové úseky jsou vázány na prlomy morénovými valy (nap. v okolí Zabua a Mielnika). Bug zde proráí (protíná) elní morény zalednní Warty (stadiau Warty). Bugonarew (Bugo-Narew) – historické oznaení úseku vodního toku v úseku mezi nádrí Zegrzynskou a zálivem pri ústí do Wisly. Název byl definitivn zrušen v roce 1963, v sousné terminologii je pouíváno oznaení Narew, Bug a Bug zstal uznán za levý pítok eky Narwi.
Narew Polská eka s pramennou oblastí v Blorusku (Brestská oblast). Narew je pravým pítokem Wisly (oficiáln od roku 1963). eka pramení v severovýchodní ásti blovského pralesa v Blorusku v ásti zvané Divoké bahno. Povodí v pramenné oblasti je z velké ásti zamokené, jsou zde rozsáhlé plochy rašeliniš, asté je vtvení v sí ramen a meandrující úseky. V soutokové oblasti s Wislou (v nadmoské výšce Zdroj vody je peván z tající snhové pokrývky. Prmrný prtok pi ústí vodní nádre na soutoku s ekou Bug (nádr Zegrzynska) dpsahuje 130 m³/s, pi ústí do Wisly 318 m³/s. Pi extrémních vodních stavech se hladina zvyšuje o 4 a 6 metr. San eka San odvoduje jihovýchodní ást Polska, na 55. kilometru zaíná tvoit hranici mezi Polskem a Ukrajinou. Plocha povodí dosahuje celkem 16 861 km², z toho 14 390 km² v Polsku a 2 471 km² na Ukrajin. Po 443 kilometrech tok ústí do Wisy. Pramenná oblast Sanu se nachází v systému Karpat ve Východních Beskydech na Ukrajin (pramen leí v nadmoské výšce 925 m). Na úpatí Karpat vytváí etné náplavové kuely a následn protíná Sandomskou níinu. Nejvtšími pítoky Sanu jsou Wisok a Tanev. V roce 1968 byla na horním toku Sanu postavena Solinská vodní nádr s hydroelektrárnou. Hlavním projektantem pehrady byl Ing. F. Niczkie. Stavba pehrady trvla 9 let a zamstnávala více ne 2 tisíce pracovníku. Výškou hráze 81,8 m je nejvyšší pehradou v Polsku, délka hráze dosahuje 664 m. Plocha vodní nádre dosahuje 22 km2 a maximání objem zadrené vody he 474 mil. m3 vody. Note (Netze) eka Note o délce 388 km odvoduje jihozápadní ást Polska a nejvtším pítokem Warty. Plocha povodí dosahuje celkem 17 330 km². Délkou toku je sedmou nejdelší v Polsku. eka má dva výrazn odlišné úseky toku, a to Horní Note (Note Górna) o délce 204 km (od pramene do lokality Naklo) a Dolní Note (Note Dolna) zaujímající dolní ást toku a po ústí s tokem Warta.
Obr.: Systém pradolin
Jezera Jezera jsou na celém území Posla velmi etn zastoupena, vtšina je dsledkem rozsáhlé glaciální modelace. Celkem je uvádno na území Polska více ne 9 tisíc jezer podílející je na rozloze Polska piblin 1 %. Nejvtší koncentrace jezer je v severní ásti, zejména Pomoanské jezerní plošin, kde je nejvyšší hustota vodních plocha v Polsku, nachází se zde 44 % jezer v Polsku, jsou však plošn menší ne napíklad jezera Mazurské jezerní plošiny. Podíl plochy jezer na celkové rozloze v Pomoanské oblasti dosahuje jenom 2,4 %. Na Pojezeí Mazurském leí pblin 28% polských jezer, jedná se o velká jezera a jezernost (podíl jezer na rozloze) zaujímá 4,5 %. V rámci Mazurské jezerní plošiny je nkdy samostatn vyleováno Suwaské pojezeí. Významnými jezerními oblastmi jsou také Pomorská jezerní plošina (Pojezierze Pomorskie), Velkopolská jezerní plošina (Pojezierze Wielkopolskie), kde geneze jezer souvisí se stedopolským zalednním stadiálu Varty, Leczynsko – Wlodawském pojezeí s etnými krasovými jezery, karová jezera jsou v Krkonoších a Tatrách. Z celkového potu více ne 9 tisíc jezer má rozlohu vtší ne 1 ha celkem 7 081 jezer. Na území Polska se vyskytuje nkolik genetických typu jezer:
• Jezera poledovcová údolní – mají protáhlý tvar, strmé behy, lenité dno jezerní pánve; geneze souvisí s innosti tavných vod vytékajících z ela ledovce – píkladem jsou jezera: Nidzkie, Hacza, Jeziorak;
• Jezera poledovcová morénová – zaujímají znanou rozlohu – nap. jezera: niardwy, Mamry, Wielimie;
• Poledovcové oky – malá rozloha, vznikly roztátím oky ledu, která zstala v morénovém valu – nap. jezera na Pojezierzu Olsztyskim;
• Krasová jezera – jezera vázaná na krapce horniny, vznikla na dnech závrt, propastí, jedná se o plošn malá jezírka, nap. jezera na Niecce Nidy, Pojezierzu czysko – Wodawskim;
• Jezera dun (jeziora wydmowe) – jsou typická v povodí Warty i Noteci, vznikla za písenými dunami;
• Jezera íní – vznikla zaškrcením meandr ek; • Jezera deltová – jsou fragmentem moských záliv v místech íních delt, nap. jezero
Dbie, Druno; • Pobení jezerane – vznikla oddlením od pobení linie, zaškrcení moských zátok –
nap. jezero Bukowo; • Jezera karová – vznikla jako dledek horského zalednní, vyplují karovou depresi,
typický je oválný i kruhovitý pdorys a relativn velká hloubka, píkladem jsou jezera: Morskie Oko, Czarny Staw, Wielki Staw w Karkonoszach, Smereczyski Staw w Tatrach.
Obr.: Karová jezera V Polsku se nachází i kryptodeprese, nap. jezero Miedwie, jeho hladina se nachází 29,7 m pod hladinou moe. Jezera jsou dkazem existence velmi mladého reliéfu. V minulosti bylo i v oblasti Stedopolských níin mnoho jezer. asem se v nich ale usazují sedimenty, mlí jezera zarstají a mní se v bainy a rašeliništ. Nejvtší jezera v Polsku:
• niardwy - na území województwa Warmisko-mazurskiego; jedná se o typ poledovcového morénového jezera; zaujímá plochu 113,4 km2, maximální hloubka: 23,4 m.
• Mamry – na území województwa Warmisko-mazurskiego, jedná se o typ poledovcového morénového jezera; zaujímá plochu 102,8 km2, maximální hloubka: 43,8 m.
• ebsko – na území województwa Pomorskie, zaujímá plochu 71,4 km2, maximální hloubka: 6,3 m.
• Dbie – na území województwa Pomorskie (v jeho západní ásti), zaujímá plochu 56,0 km2, maximální hloubka: 4,2 m.
• Miedwie – na území województwa Pomorskie (v jeho západní ásti), geneticky se jedná o jezero poledovcové údolní, zaujímá plochu 35,3 km2, maximální hloubka: 43,0 m.
• Jeziorak – na území województwa Warmisko-mazurskie, zaujímá plochu 31,5 km2, maximální hloubka: 12,9 m.
• Niegocin – na území województwo Warmisko-mazurskie, zaujímá plochu 26,0 km2, maximální hloubka: 39,7 m.
Nejhlubší jezera v Polsku:
údolní) • Wielki Staw (województwo maopolskie, hloubk 79,3 m, kar – crik) • Czarny Staw (województwo maopolskie, ghloubk 76,4 m, kar – crik) • Wigry (województwo podlaskie, hloubk 73 m, jezero poledovcové údolní) • Wdzydze (województwo pomorskie, hloubk 68,7 m, jezero poledovcové údolní)
Nejvtší jezera v Polsku Poadí Název Typ jezera Plocha
(km2) Maximální
hloubka (m) Poloha hladiny