LITERÁRNÍ TEORIE

Literární dílo

• Motiv:

• Leitmotiv:

• Téma:

• Námět:

nejmenší tematická jednotka

motiv probíhající celým dílem

hlavní myšlenka díla

zaměření díla

Literární druhy• LYRIKA - nedějová (nesyžetová)

- zachycuje pocity, nálady, úvahy lyrického subjektu

- lyrický subjekt = nejčastěji autor

- nadčasová

- většinou je psaná v ich-formě (1. os. sg.)

- většinou veršovaná

- název od lyry – původně verše doprovázené na

lyru

• Druhy lyriky:

- přírodní

- milostná

- reflexivní (přemýšlení, uvažování)

- meditativní (rozjímání, hloubání)

- vlastenecká

- náboženská

- …

• EPIKA - dějová (syžetová)

- je přítomné pásmo postav

- nejčastější formou je próza

- psaná v ich-formě i er-formě (3. os. sg.)

- ve středověku nejčastěji veršovaná - odvozeno z řeckého epikos =výpravný, dějový

• DRAMA - dějové

- určeno pro jeviště

- postavy vedou dialogy, monology

- může mít různou formu (klasické, lyrické,

epické, ....)

Mísení literárních druhů: - lyricko – epické žánry

- mají lyrické i epické znaky (děj, pocitová složka, líčení, napětí, ...)

Literární žánryŽánr = skupina děl vyznačující se určitými

společnými znaky (kompozice, forma, …)

• Lyrické žánry: - píseň

- óda

- žalm

- sonet

- ......

Sonet

Rýmové schéma: 4 + 4 + 3 + 3

1. sloka – teze: prvotní tvrzení

2. sloka – antiteze: popírá předchozí tvrzení

3. + 4. sloka – synteze: shrnutí předchozích slok

- alžbětinský sonet = 12 + 2

I teď, kdy mlčí vítr, nebe, zem

a spánek jímá zvěř i čeleď ptačí,

noc hvězdnatý svůj vůz kdy v kruzích stáčí

a moře bez vln dříme v loži svém,

 

bdím, dumám, planu lkám. Ta, jež mým zlem,

je stále se mnou, sladkou trýzní pláči,

hněv s bolestí dál ve mně krutě válčí,

ztiším se jen, když duchem u ní jsem.

 

Tak z jedné jasné studny tryskají

sladkost i hořkost, pokrm dnů a hodin,

jediná ruka hladí mě i drásá.

 

A že má muka konec nemají,

mřu stokrát za den, stokrát se zas rodím.

Tak daleka je stále moje spása.

Villonská balada

Rýmové schéma: 7 – 12, 7 – 12, 7 – 12, 4 -6

- všechny strofy končí refrénem

- refrén = verš opakující se na konci strof,

zdůrazní 1 myšlenku

- 4. strofa je ve vztahu k předešlým posláním

• Hymnus - píseň n. báseň vytvořená k oslavě bohů

• Žalm - obřadní smuteční píseň

• Óda - oslavná báseň

• Elegie - žalozpěv

• Tercina - tříveršové sloky, v nichž se střední verš

strofy shoduje rýmem s lichými verši následující strofy (aba –bcb – cdc - …)

• Sestina - šest šestiveršových strof + tříveršový

závěr; místo rýmu se shodují koncová slova, která si v každé strofě vyměňují pořadí (123456 – 615243 – 364125 - …)

• Gazel - 5 – 18 dvojverší; rým aa – ba – ca – da …

• Rondel - 13 – 16 veršů uspořádaných do 2 -3 strof;

1. verš se opakuje na konci poslední strofy;

rým abba – baab – abbaa

• Rispet - milostná lyrika; 3 strofy – 4 + 2 + 2 verše

• Epické žánry

- mýtus

- epos

- bajka

- legenda

- povídka

- novela

- romaneto

- román

•Mýtus

- pokus o výklad světa a jeho původu

- vystupují zde hrdinové, bohové

- sloužil k poučení, zábavě; často měl posvátný charakter

- mýty předávaly hodnoty, čímž propojovaly příslušná společenství

•Epos - rozsáhlá veršovaná skladba

- jádrem bývá jedna významná událost, kolem které se vrší řada epizod

- děj je bohatý a pozvolný

- námětem jsou hrdinské činy

- hrdinové jsou výjimeční

- směšnohrdinský epos = zesměšnění hrdinského eposu, hlavní postava je spíše parodií hrdiny

Druhy eposů:• Hrdinský: nejstarší eposy světa; sledujeme osudy

určitého hrdiny, v jehož prospěch či neprospěch zasahují mytologické postavy

• Středověký hrdinský epos: hlavním hrdinou je rytíř, šlechtic, bojovník, který oplývá všemožnými ctnostmi

• Dvorský rytířský epos: prostředí evropské vysoké šlechty; hrdina již není drsný bojovník, ale jemný dvořan, rytíř, který milostně touží po dámě svého srdce

• Bajka

- didaktický žánr; krátký příběh (prozaický i veršovaný), v němž vystupují zvířata nebo věci jednající jako lidé

- v závěru bajky bývá ponaučení

- postupem využívaným v bajkách je alegorie

- alegorie (jinotaj) = nepřímé zobrazení skutečnosti (kromě vlastního uměleckého textu jsou v díle zašifrovány další dva plány – první představují obecné morální principy, vztahy, druhý pak konkrétní realita)

• Legenda - průvodní list svatého

- zachycuje život výjimečného člověka, jeho mučednickou smrt a následné posmrtné zázraky (někdy nemusí být smrt mučednická, pokud byl dotyčný horlivým a pevným vyznavačem, někdy jsou zázraky konané i za života svatého)

• Novela - žánr středního rozsahu s poutavým dějem,

mnohdy vtipným, a nečekaným zakončením = pointou

- neobsahuje rozsáhlé popisy, s dějem seznamuje stručně, postavy se nevyvíjejí, děj bez odboček

• Povídka - žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým

dějem a možnými odbočkami

- obsahuje popisné pasáže, postavy se vyvíjejí

• Romaneto - žánr středního rozsahu (mezi románem a novelou)

- základem je fantastický příběh plný záhad, náboženských úkazů, mystických momentů, které jsou následně racionálně vysvětleny

- děj je velmi napínavý, důmyslně komponovaný, na konci výrazná pointa

- mísí se romantické postupy a realistické zobrazování skutečnosti

- hrdinové jsou výstřední

•Román - rozsáhlý epický útvar

-zachycuje kromě nosného příběhu dobu, vztahy mezi lidmi, společnost

- hlavní dějová linie má řadu odboček

- mnoho různých postav

- řada typů románu:• Pikareskní: hlavní postavou je šibal, který vede

tulácký život a využívá hlouposti svých pánů, aby je napálil

• Dobrodružný: poutavý, dramatický děj, překonávání nebezpečí

• Sága: román zahrnující osudy jedné rodiny po řadu generací

• Román – řeka: zachycuje život jedné hlavní postavy + společnost, dobu, …

• Francouzský nový román: chybí plynulý děj, v popředí popisy jevů bez souvislostí; skutečnost je nahlížena z různých úhlů; postavy jsou nezřetelné, bez psychické motivace

• Gotický: středověké náměty, atmosféra tajemna, napínavý příběh; děj se odehrává v kobkách, věžích, hradech, lesích, na hřbitovech; má u čtenáře vzbuzovat hrůzu a děs

• Historický: situován do minulosti, je vybudovaný na základě faktů a dobových reálií; děj představuje věrný obraz určitého historického období

• Psychologický: zájem o skutečnosti, které ovlivňují jednání postav

• Lyricko – epické žánry:

• Balada: skladba ponurého rázu s tragickým koncem a vážným obsahem

• Romance: skladba optimistická, nevážná, s dobrým vyústěním

• Poema (byronovská povídka): dějová veršovaná skladba doplněná o rozsáhlé lyrické popisy

• Epigram: drobný útvar, lyrický, epický či smíšený; má 2 části – expozici a pointu

•Dramatické žánry• Tragédie:

- vážný obsah, tragický konec

- od slova tragos = kozel

- klasické schéma:

expozice (seznámení s postavami, zárodek konfliktu)

kolize (střet, rozvoj konfliktu)

krize (vyvrcholení konfliktu, děj mění směr)

peripetie (náhlý obrat v ději)

katastrofa (tragické vyústění, většina postav umírá)

- zásada tří jednot – místa, času, děje

- deus ex machina –bůh ze stroje, vyřeší neřešitelnou situaci

• Komedie: hra s dobrým koncem

• Charakterová komedie: zaměřuje se na

lidské vlastnosti, zejména

negativní;pro 1 postavu je typická 1 vlastnost

• Báchorka: hra s pohádkovými motivy

• Fraška: jednoaktovka, často obhroublejší

humor

• Lyrické drama: oslabuje děj, důraz na

pocity, líčení prostředí

POEZIEZákladní pojmy:

- verš: základní jednotka básně (1 řádek)

- strofa = sloka

- rým – zvuková shoda na koncích veršů

- druhy: střídavý abca

sdružený abba

obkročný abab

přerývaný aabb

- rytmus: zákonité opakování zvukových jevů

- metrum: norma, podle které se řídí rytmus

- základní metrické stopy: daktyl - ᵕ ᵕ

jamb ᵕ -

trochej - ᵕ

- volný verš: nestejná délka veršů, chybí rým

Kompozice díla

- uspořádání tématických složek

- lineární = v časové posloupnost

- retrospektivní = s pohledem zpět

- rámcová = příběhy spojené výchozí situací

Vypravěč• Objektivní – vševědoucí, stojí nad

příběhem, do děje vstupuje jen svými komentáři, nebo do něj nevstupuje vůbec, všechny skutečnosti zná dopředu;

er – forma

• Subjektivní – vypravěč je součástí příběhu, nejčastěji hlavní postava;

ich-forma

Jazykové prostředky1. TROPY - všechny druhy obrazných a nepřímých

pojmenování

- metafora a její podtypy

- metonymie a její podtypy

- epiteton

METAFORA - přenesené pojmenování na základě podobnosti

(např. barva, tvar), rozměru, množství, vlastností, funkce

- př.: beránek, perla duše, pata hory, hrdlo láhve

- má blízko k hádance (čtenář hádá, jaký je význam metafory)

- od přirovnání se liší absencí spojky jako (mazaný

jako liška x je liška podšitá)

Druhy metafor:• Katachreze: podobná oxymoronu, jde o spojení logicky

nespojitelných pojmenování, většinou PJ a PřJ (ožehavý oříšek, hluboká mělčina, opřít se o pramen, …)

• Personifikace: zosobnění, neživým předmětům, zvířatům či

rostlinám se přisuzují lidské vlastnosti (kapky

zpívají, usmívající se květy)

• Synestezie: mísení smyslových vjemů (ostrá chuť, hedvábný tón,

sladký hlas, ledový pohled)

METONYMIE - přenesení významu na základě souvislostí

(k označení určité skutečnosti užijeme jinou skutečnost; mezi skutečnostmi musí existovat nějaký vztah)

• Metonymie strukturní: - děj přenesený na osoby vykonávající děj (hlídka,

vláda, obrana, rada, …)

- pojmenování děje se přenáší na věc (psaní, práce,

učení, čtení, ...)

- pojmenování děje se přenáší na místo děje (zatáčka, západ, vjezd, podchod, ...)

- pojmenování vlastnosti se přenáší na nositele vlastnosti (mládí, sladkost, dobrota, nečistota, ostří,

hloupost, …)

- pojmenování povolání se přenáší na místo jeho provozování (pekařství, řeznictví, cukrářství, …)

- pojmenování materiálu se přenáší na výrobky (zlato, hedvábí, liška, norek, porcelán, …)

- pojmenování nádoby se přenáší na její obsah (vypil dva poháry, snědl tři talíře, kouřil dýmku …)

• Metonymie kontextová - jméno autora se přenáší na název jeho díla (číst

Čapka, poslouchat Vivaldiho, …)

- zeměpisný název se přenáší na událost, která se tam stala (Waterloo, Bílá hora, Rubikon, …)

• Metonymie etymologická - antonomázie – osobní jména se stávají označením

typu, vlastnosti (donchuán, kasanova, venuše, titán, goliáš, lazar, jidáš, romeo, othello, donkichot, herodes, ahasver, švejk, …)

- vlastní jména se stávají označením věci (fyzikální jednotky – watt, newton, pascal, ohm; výrobky a vynálezy – rentgen, sendvič, bojkot, lynč)

- vlastní jména místní se přenášejí na věci, které se tam vyrábějím pěstují (damašek, manšestr, kašmír; bordó, šampaň, koňak, tokaj; ementál, eidam, parmazán, rokfór; míšeň, havana, panama, plzeň)

• Synekdocha

- celek je označen svou částí, popř. naopak (ulice se vzbouřila, vzali mu střechu nad hlavou, je chytrá hlava, uplynulo mnoho jar, živil sedm krků, v orchestru schází housle, Stůj, noho, posvátná …, dopadla na něj ruka zákona,…)

EPITETON - básnický přívlastek, má estetickou funkci• Epiteton constans:

- stálý básnický přívlastek

- není nový, zautomatizoval se (širé pole, udatný

hrdina, modré nebe, ..)• Epiteton ornans:

- zdobný básnický přívlastek

- známou vlastnost vyjadřuje neotřelým způsobem (věštecké ptactvo, večerní máj, …)

• Oxymoron:

- spojení nespojitelného (živá mrtvola, zborcené harfy

tón, strhané strůny zvuk, …)

2. FIGURY

- prostředky uměleckého jazyka, které mají okrasnou funkci

- nedochází k přenesení pojmenování

- odchylky od norem běžného jazyka

• Anafora –opakování slov na začátcích veršů• Epifora – opakování slov na koncích veršů• Epanastrofa – opakování slova na konci jednoho

a začátku dalšího verše• Epizeuxis – opakování slov v témže verši• Enumerace – hromadění pojmů• Apostrofa – oslovení• Elipsa – výpustka (je deset, klobouk dolů)• Apoziopeze – nedokončená výpověď• Inverze –obrácení pořádku slov• Hyperbola – nadsázka• Antiteze – přirovnání protikladem (on běží, ne, on letí)

• Aliterace – náslovný rým, slova začínající na stejnou

hlásku (potkal potkan potkana)• Eufonie (zvukomalba) – nahromadění hlásek, které

působí esteticky kladně (v zemi krásnou, zemi

milovanou, v vlast jedinou i v dědictví mi danou)• Kakofonie – opak eufonie, nelibozvučné vyznění

(kam tryskají krůpěje krve tyrana)• Gradace – stupňování; většinou řazením přídavných

jmen (mok zlatavý, rajský, přímo božský)• Paralela – dva podobné motivy vedle sebe (Bohatýr

Muromec – sokoli a tataříni)• Řečnická otázka

• Odchylky z větné stavby (běžně chybné): - zeugma – spažení vazeb (tato půda má nebo nabývá

luční ráz, ničení a šlapání po palubě je zakázáno), každý předmět má na sloveso odlišnou vazbu, ale pisatel využije jednu vazbu pro oba

- anakolut – vyšinutí z větné vazby (kdo si zapomněl nákup, je k vyzvednutí u pokladny; my dva, s námi to nedopadne dobře)

- atrakce – spodoba větná, tvar jednoho větného členu se bez ohledu na logiku přizpůsobí tvaru druhého členu (širší než delší x širší než dlouhý, vezmi kde vezmi x vezmi kde vezmeš)

- kontaminace – směšování vazeb (mimo Jendy =kromě Jendy + mimo Jendu, uvažuje se zavedením = počítá se zavedením + uvažuje o zavedení)

Ostatní postupy a prostředky

• Makarónská poezie: vtipný překlad cizojazyčného verše (Jezovitský marš)

• Symbol: konkrétní předmět slouží k označení abstraktního pojmu (srdce = láska, bílá = nevinnost)

• Ironie: jemný výsměch, vyjádření opakem (No, to se

ti povedlo!)• Parodie: postup, kdy zůstává forma díla, ale mění

se jeho obsah• Travestie: postup, kdy se zachová námět díla, ale

mění se prostředek zpracování (námět většinou vznešený, zpracování žertovné)