Foto © Elizabeth Dalziel / Greenpeace

SIMONA BABČÁKOVÁ: „ASPOŇ JSEM TO ZKUSILA.“

SUMMIT OSN RIO+20 – PROMARNĚNÁ ŠANCE?

Arktido, ArktidoKDO PO TOBĚ IDE?

MAGAZÍN | LÉTO 2012

2

21. června 2012, v den, kdy Greenpeace na summitu OSN vyzvalo k vytvoření světové přírodní rezervace v Arktidě, se

na symbolických místech po celém světě za rozbřesku objevili „lední medvědi“.

FOTOGRAFIE ČÍSLA

Foto

© K

ajsa

Sjo

land

er /

Gre

enp

eace

Fo

to ©

Eliz

abet

h D

alzi

el /

Gre

enp

eace

3

VE ZKRATCE

ŠPATNÝ LESNÍ ZÁKON „PROŠEL“Brazilská prezidentka Dilma Roussefová nevyužila svou možnost vetovat nový lesní zákon. Odmítnutí tohoto zákona

přitom mohlo významně přispět k záchraně amazonské-ho deštného pralesa. Prezidentka tak mimo jiné ukázala, že jsou jí lhostejné hlasy stovek tisíců lidí z celého světa, včetně lidí z Česka, které ji po týdny vyzývaly, aby ne-bezpečný zákon odmítla.

VELRYBY V OHROŽENÍNa jednání Mezinárod-ní velrybářské komise (IWC) 2. července 2012 proběhlo hlasování zástupců zúčastně-

ných zemí o vyhlášení Jihoatlantické velrybí rezervace. „Provelrybářskému“ bloku pod taktovkou Japonska se znovu podařilo vznik rezervace zablokovat. Projekt získal podporu USA, Evropské unie a všech členů IWC (včetně České republiky). Přestože země usilující o rezervaci měly většinu, k potřebné tříčtvrteční většině chybělo devět hla-sů. Žádný ze států, které hlasovaly proti, nemá na daném území jurisdikci a smysl jejich jednání je jediný – víra, že se jim podaří zvrátit mezinárodní zákaz komerčního lovu velryb a japonské velrybářské fl otily se opět vydají zabíjet kytovce do tamních vod.

EDITORIAL

Zdravím vás, milé čtenářky a milí čtenáři.Oteplování planety snad musí mít vliv i na snižování inteligence nebo minimálně na funkci té části mozku, jež je zodpovědná za logické a rozumné rozhodování. Jak jinak si vysvětlit události posledních týdnů? Brazilská prezidentka měla možnost smést ze stolu lesní zákon, který přímo ohrožuje amazonské pralesy. Neučinila tak. V Riu de Janeiro se po dvaceti letech konal summit OSN o udržitelném rozvoji. Jeho delegáti nebyli schopni najít shodu v žádné z otázek, které se týkaly řešení zásadních ekologických problémů. Zástupci Antiguy a Barbudy, Beninu, Kambodži, Číny, Ghany, Grenady, Chorvatska, Islandu, Japonska, Kiribati, Korey, Laosu, Mongolska, Nauru, Norska, Ománu, Ruska, Svatého Kryštofa a Nevisu, Svaté Lucie, Tanzanie, Toga a Tuvalu na jednání Mezinárodní velrybářské komise svými hlasy zabránili vzniku Jihoatlantické velrybí rezervace. Ba ne, za to nemohou přehřáté mozkové závity. To spíše opět vítězí materiální zájmy a průmyslová lobby nad zdravým rozumem a úctou k přírodě. Zdá se, že bez pomoci široké veřejnosti, která vyvine tlak na odpovědné, se drancování planety nezastaví. Greenpeace si toto uvědomuje, proto se vás snažíme všemi možnými způsoby informovat o kampaních, které vedeme a nabídnout vám možnost, jak se do nich aktivně zapojit. V letním vydání magazínu se dozvíte, jak pokračuje kampaň za záchranu Arktidy, i to, jak ji vy sami můžete podpořit. Podrobnou zprávu o neveselém summitu OSN přinese ve svém článku ředitel české pobočky Greenpeace Čestmír Hrdinka. Vráska na čele vám snad na chvilku zmizí při čtení rozhovoru s herečkou Simonou Babčákovou, se kterou si popovídala naše tisková mluvčí Lucie Jakešová.

Přeji vám příjemné počtení a hlavně krásné, klidné léto.

OBSAH ČÍSLAFotografi e čísla ........................................................... 2Editorial | Ve zkratce ................................................... 3Arktido, Arktido ........................................................ 4-7Na čem pracujeme ...................................................8-9Aspoň jsem to zkusila .........................................10-11Rady, tipy .................................................................. 12 RIO+20. Budoucnost, jakou chceme? ..................... 13Kdo jsou dobrovolníci Greenpeace? ................................14Obchůdek............................................................................15Zachraňme Arktidu ............................................................16

Vydává: Greenpeace Česká republikaPrvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667e-mail: greenpeace@ecn.cz | www.greenpeace.czŠéfredaktorka: Pavla HavelkováGrafi cká úprava: Petr Slezák | Jazyková redakce: Anna BřezinováRegistrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993.Tištěno na 100% recyklovaném papíře.

Pavla Havelková

šéfredaktorka

EDITORIAL | VE ZKRATCE

Foto

© K

arla

Gac

het /

Gre

enpe

ace

Foto

© J

erem

y S

utto

n-H

ibbe

rt /

Gre

enpe

ace

4 KLIMA

5

Foto © Ibra Ibrahimovič / Greenpeace

KLIMA

ARKTIDO, ARKTIDO…

„...Kdo po tobě ide? Ropychtivý Shell. Proč ale v Beskydech?“ Tak by se dala formulovat jedna ze základních otázek, s níž jsme se setkávali během naší měsíční Arktik Tour. Není prostě na první (a patrně ani na druhý) pohled zřejmé, proč jsme například během jedné z největších přímých akcí Greenpeace v Česku vyvěsili na těžních věžích ve Frenštátu pod Radhoštěm banner s nápisem: „Zachraňme Arktidu. Neničme Beskydy.“

6

„Běžte k zábradlí a mávejte dětem,“ dali jsme pokyn aktivistům, kteří trávili už několik hodin na dvou těžních věžích v nefunkčním dole ve Frenštátu. Popravdě: to se zase tak často nestává. Paní učitelky přivedly k věžím děti z místní mateřské školky, aby se podívaly na ty neobvyklé nápisy na věžích a také zamávaly těm, kdo brání jejich město. A přicházeli a přijížděli na kolech i v autech další lidé: mávali, troubili, volali… Aktivisté Greenpeace byli alespoň pro naprostou většinu místních lidí za pozitivní hrdiny, kteří jsou dostatečně odvážní a obratní na to, aby nahlas řekli to, co si tu myslí skoro všichni: že plánovaná těžba černého uhlí je nebezpečný nesmysl, že poničí město a jeho okolí, krásnou beskydskou krajinu, zlikviduje turistický ruch… Ne, žádní ekoteroristé, žádní exhibicionisti, žádní nebezpeční zelení fundamentalisté. Jistě, to, že smysl akce souzněl s názory několika desítek tisíc lidí z Frenštátu a okolí by ještě mohlo znamenat, že Greenpeace se trefi lo do nějakého partikulárního zájmu a že jen vytváří menšinovou bojůvku, která chce terorizovat většinu. Jisté je však jedno: v takové přátelské atmosféře máte pocit, že je větší šance vysvětlit „většině“, že ani zdaleka nejde jen o Frenštát, a dokonce ani „jen“ o Beskydy. Že jde o budoucnost. A taky o Arktidu.

MEDVĚDE, MEDVĚDE...O tom, že Greenpeace zahájilo celosvětovou kampaň za záchranu Arktidy a proti těžbě ropy v arktických vodách, jsme toho napsali už hodně, i v minulém čísle Magazínu. Tak jen stručně pro orientaci: fi rma

Shell se chystá už letos v létě zahájit průzkumné vrty u Aljašky. Pokud bude úspěšná, bude to signál ke startu „arktické ropné horečky“. Greenpeace upozorňuje na dvě základní věci: ropná havárie v těchto odlehlých a mrazivých končinách je vysoce pravděpodobná a její následky by byly několikanásobně větší než ty, které provázely katastrofu Deepwater Horizon v Mexickém zálivu před dvěma lety. Dopad na lidi, zvířata i rostliny žijící v Arktidě by byl fatální. A zadruhé: tu ropu nepotřebujeme. Její těžba by jen prohloubila naši závislost na fosilních palivech a v důsledku přispěla k prohlubování klimatických změn. Potřebujeme naopak investovat kreativitu, peníze a politickou vůli do řešení otázky, jak se závislosti na ropě co nejrychleji zbavit.

KLIMA

Foto

© G

reen

pea

ceFo

to ©

Ibra

Ibra

him

ovič

/ G

reen

pea

ce

7

První fázi našeho příspěvku do arktické kampaně – naši Arktik Tour – jsme pojali jako dialog s ledními medvědy, kteří jsou vcelku pochopitelně jedním ze symbolů celé kampaně. Zajímalo nás, co si medvědi myslí o tom, že se tady, v malé středoevropské zemi, snažíme „zachraňovat Arktidu“, jestli to nepovažují za příliš bizarní a málo atraktivní pro lidi, kteří mají dost svých vlastních „místních“ problémů. Například se záchranou Beskyd. Tak jsme je vzali na výlet do Prunéřova, elektrárny, která je naším největším zdrojem emisí CO2. Vzali jsme je do severočeských uhelných lomů, na zámek Jezeří a do Horního Jiřetína a cestou jsme jim vysvětlili, že jsme sice malá země, ale pokud jde o podporu změn klimatu, patříme k těm „nejlepším“: například v EU jsme v emisích CO2 v přepočtu na jednoho obyvatele na třetím místě. A mezi nejvyspělejšími státy světa OECD na pěkném šestém místě. Pověděli jsme medvědům také o nové státní energetické koncepci, která o závislosti na fosilních zdrojích energie neuvažuje jako o něčem problematickém a čisté obnovitelné zdroje má za naprosto okrajovou záležitost. A medvědi pak s námi jeli do Beskyd. Mají za to, že to, čím ničíme svůj vlastní domov, přispívá k zániku toho jejich. A že neničit Beskydy a zachránit Arktidu tak spolu úzce souvisí: buď dál pojedeme v uhlí a ropě, a pak roztaje led v Arktidě, vyhynou lední medvědi a v Česku nejprve zmizí několik dalších měst a později – ale ne zase tak o mnoho – možná zmizí celé Česko, jak ho dnes známe. Nebo začneme přemýšlet jinak. A ukázat tu změnu můžeme třeba právě v Beskydech a v Arktidě.

NÁŠ ČLOVĚK V RIUUkázat změnu chtěli také politici ze 180 zemí světa na summitu OSN v Riu de Janeiro. Summit měl přinést průlom v pojetí „zelené ekonomiky“ a boje s chudobou a především ve schopnosti dohodnout se na společném postupu. Ze všech stran zaznívalo, že času je málo, že lidstvo za posledních dvacet let – od předchozího summitu v Riu – nedokázalo zásadní problémy vyřešit, ba ani se shodnout na tom, jak je řešit... A ty hlasy budou znít dál. Politici byli schopni dojít jen k trapně nicneříkajícím obecným společným prohlášením. A „náš člověk v Riu“, výkonný ředitel Greenpeace International Kumi Naidoo vyhlásil, že mnohem větší odpovědnost budeme muset převzít „my sami“, občanská společnost. Čekat na politiky se zdá být příliš riskantní a marné. Není na to čas. Dopady klimatických změn začínají devastovat některé části Země, nerovnost mezi lidmi se

zvyšuje, chudoba a hlad nemizí, drancování přírody pokračuje… (více o summitu na straně 13). Kromě tohoto postoje, na němž se shodovali představitelé snad všech nevládních a občanských sdružení v Riu i po celém světě, přišel Kumi Naidoo ještě s něčím jiným. Představil v Riu druhou fázi arktické kampaně, příklad toho, jak bychom „my sami“ měli politiky dotlačit k odpovědné akci. Greenpeace požaduje, aby neobydlené části Arktidy byly vyhlášeny světovou přírodní rezervací a aby v ostatních částech Arktidy, které přísluší k jednotlivým „arktickým“ státům, platil zákaz těžby ropy a plynu a průmyslového rybolovu. Greenpeace vyzývá OSN, aby o vytvoření arktické rezervace jednalo už na svém letošním podzimním valném shromáždění.

Jako základní oporu pro prosazení požadavku jsme vyhlásili získání milionu podpisů od lidí z celého světa. Požadavek byl zveřejněn 21. června a v době uzávěrky Magazínu podpořilo „arktickou rezervaci“ kolem 400 000 lidí. Mezi nimi světové celebrity jako Paul McCartney, Robert Redford, Annie Lennox, Pennelope Cruz a i celebrity české jako Klára Issová, Simona Babčáková, Jiří Dědeček nebo Petr Vacek. Je vysoce pravděpodobné, že podporu arktické rezervaci vysloví do podzimu výrazně více lidí než jeden milion. Zdá se, že „my sami“ máme opravdu větší chuť ke změnám a společné akci než politici.

KLIMA

Foto

© G

reen

pea

ce

Michal Komárek

programový ředitel Greenpeace

8 NA ČEM PRACUJEME

PŘEDSTAVILI JSME ENERGETICKOU REVOLUCI

Koncepci proměny české energetiky jsme představili 6. června na tiskové konferenci a odborném semináři.

Energetická revoluce nevelí „Zpátky na stromy“, nýbrž „Zpátky do budoucnosti“. Po roce 1989 bylo hlavním heslem obnovení demokracie a normálního života v Československu „Zpátky do Evropy“. Nyní, po dvaceti letech, riskujeme, že se sami z Evropy, a obecně z budoucnosti rozvinutého světa, vyřadíme. Že budeme v zájmu byznysmenů a na ně napojených politiků konzervovat zastaralou energetickou soustavu a vytvoříme z této země fosilně-jaderný skanzen. Neprosperující, izolovaný, nepříliš atraktivní a mohutně přispívající ke klimatickým změnám... Ve zhruba čtyřicetistránkové studii Energetická revoluce tvrdíme, že to není nutné, že i česká

energetika může jít cestou, kterou volí vyspělý svět. Cestou udržitelného rozvoje neboli překonání závislosti na fosilních zdrojích, rozvíjení potenciálu obnovitelných zdrojů, využívání nejnovějších technologií ke zvýšení energetické účinnosti a modernizaci přenosových sítí…

Stručně řečeno: můžeme se chovat chytře, s ohledem na budoucnost, přestat plýtvat a přitom zvyšovat svůj životní standard a kvalitu života. Studie neobsahuje nějaký katechismus Greenpeace, který vychází z nutnosti boje s klimatickými změnami, a tedy energetikou chrlící do ovzduší miliony tun skleníkových plynů. Není to seznam zbožných přání ani reklama na alternativní energetické zdroje či životní styl. V tomto ohledu může být pro některé čtenáře zklamáním: je to poměrně suchá studie plná grafů, která je založena na ofi ciálních vládních statistikách a matematickém modelu a výpočtech nezávislého německého vědeckého ústavu DLR. Jistě, tohle konstatování samo o sobě ještě nutně nemusí vést k tomu, že ji lidé budou považovat za důvěryhodnou. Nicméně my se budeme snažit o to, aby o ní co nejvíce lidí alespoň přemýšlelo a bralo ji jako jednu z možností, jak se dívat do blízké budoucnosti. Mnoho času totiž nezbývá: právě se rozhoduje o dostavbě Temelína a v nejbližších letech se budou investovat další miliardy do rekonstrukce či stavby nových energetických zdrojů. Můžeme nechat ČEZ, těžaře a poslance na ně napojené, aby rozhodli sami, jaké ty investice budou. Anebo můžeme chtít o vlastní budoucnosti spolurozhodovat. Energetickou revoluci nabízíme jako nástroj, jak se nenechat vyřadit ze hry.

NA ČEM PRACUJEMEFo

to ©

Gre

enp

eace

1. vydání, červen 2012

Energetická [r]evoluceTRVALE UDRŽITELNÁ ENERGETICKÁ KONCEPCE PRO ČESKOU REPUBLIKU

EUROPEAN RENEWABLE ENERGY COUNCIL

©FO

TO: O

NDŘE

J RO

SICK

Ý / N

ATUR

EPHO

TO.C

Z

9NA ČEM PRACUJEME

JEZDILI JSME S MEDVĚDY

Od začátku května do začátku června jsme jezdili po Česku v doprovodu ledních medvědů. Nebo spíš naopak: doprovázeli jsme lední medvědy, kteří se snažili přijít na to, proč by měla být i pro nás ve střední Evropě důležitá záchrana Arktidy. A proč se zatím v Česku chováme spíš tak, jako bychom proti Arktidě měli opravdu něco vážného a lední medvědy snad přímo nenáviděli… Více o naší Arctic Tour a pokračování celosvětové kampaně na záchranu Arktidy si přečtěte na str. 4 - 7.

POMÁHALI JSME VELRYBÁMAno, v Praze, aniž bychom se vydali na jakoukoli delší cestu na oceán – tedy ne že bychom nechtěli – se nám podařilo přispět k ochraně velryb. Zní to sice nedů-

věryhodně, ale lze to vysvětlit poměrně jednoduše. Česko je od roku 2005 členskou zemí Mezinárodní velrybářské komise, která rozhoduje o pravidlech ochra-ny velryb. Být v takové komisi vypadá sice jako luxus, zvlášť když nemáme přístup k moři, natož k velrybám, nicméně je to výraz přijetí podílu na globální odpověd-nosti za to, co se ve světě děje. A má to jasnou logiku: například Japonsko je v této komisi schopno zorganizo-vat silnou kliku států, které budou prosazovat zvyšo-vání kvót pro lov velryb nebo postupně i úplné zrušení zákazu lovu. Letos se například hlasovalo o vytvoření Jihoatlantické velrybí rezervace. A přestože se nám podařilo přesvědčit Ministerstvo životního prostředí, aby se český delegát zúčastnil zasedání Komise, náš hlas bohužel nerozhodl a pravidla ochrany velryb se budou dále rozmělňovat. O to více ale platí, že by se Česko a další, na Japonsku nezávislé a odpovědné, státy měly zasedání Komise pravidelně účastnit. Save the whales!

BĚŽELI JSME ZA LIMITY…

Tři kolegové z Greenpeace ČR (Čestmír Hrdinka, Janek Rovenský a Roman Rogner) se zúčastnili „běhu za limity“ v severních Čechách. Náročná trať vedla krajinou kolem uhelných dolů a ohrožených obcí a stoupala až k poddolovanému zámku Jezeří. Přestože měřila 23 a půl kilometru, všichni běžci přežili...

... A SLAVILI VÍTĚZSTVÍ

Spolu s celou kanceláří totiž mohli Greenpeace přespolní běžci o několik dnů později slavit velké vítězství - Vláda schválila novelu horního zákona, která ruší možnost vyvlastňování kvůli uhlí. Jinými slovy řečeno, novela by zajistila bezpečí Horního Jiřetína, Černic a všech dalších obcí ohrožených těžbou uhlí. Těžařské fi rmy by mohly zapomenout na asistenci státu při útoku na českou krajinu a domovy tisíců lidí. Je to předposlední krok na cestě k vítězství ve více než šestileté limitové kampani Greenpeace. Tím posledním bude schválení zákona parlamentem. I tady se dá ještě očekávat boj, protože těžařské fi rmy nepochybně nasadí velice intenzivní lobing za svoje zájmy. Nicméně, už jsme velice blízko!

Michal Komárek

programový ředitel Greenpeace

Foto

© Ib

ra Ib

rahi

mov

ič /

Gre

enp

eace

Foto

© G

reen

pea

ceFo

to ©

Gre

enp

eace

Foto

© P

aul H

ilton

/ G

reen

pea

ce

10 ROZHOVOR

ZKUSILA JSEM TO!Simona Babčáková je žena s nadhledem. „Jediná šance je nebrat sám sebe moc vážně. Ale

abych to mohla dělat, musela jsem potlačit svoji sebedůležitost.“ Momentálně je na mateřské

dovolené, zároveň hraje v Dejvickém divadle. K práci a rodině si ale najde ještě čas

i na spolupráci s neziskovými organizacemi. Při našem rozhovoru věšela prádlo a kolem nás se

batolila dcera Josefína. Bavily jsme se o jejím mesiášském komplexu, touze rozsévače a taky

o tom, že má smysl si nabít hubu, ale pak si říct: „Alespoň jsem to zkusila.“

Co Vás teď nejvíc baví? Teď mě nejvíc baví být na mateřské. Být s dětmi, potkávat se s kamarádkami v parku. Přitom hraju, občas točím nebo moderuju. V Dejvickém divadle účinkuju v představeních, která jsem už měla nazkoušená, a teď budu zkoušet ještě dvě nové věci. To je zas příjemné, že si od těch dětí odpočinu. Pro mě je zážitek i to, když jedu sama tramvají. Bez dětí a bez kočárku, z toho mám úplnou euforii. S poměrem práce/mateřská jsem takhle úplně spokojená.

Na svoje životní tempo působíte celkem klidně a vyrovnaně. Jak to děláte?Já všechno poměřuju smrtí. Až budu v domově důchodců, chci mít na co vzpomínat. Nechci litovat, že jsem něco nevyzkoušela, i když třeba hrozilo, že si nabiju hubu. Takže já si ji nabíjím, vlastně poměrně často, ale zároveň vím, že žiju autenticky. Lepší to zkusit a udělat chybu, než si vyčítat, že se mělo to a to… A co se týče umění života, studuju takový systém – Principy života. Je to jednoduché:

pozorovat, co mi dělá dobře, a to dělat. A věci, které jsou mi nepříjemné, si prohlédnout a zjistit, co mi na tom konkrétně vadí a co je v mé moci na tom změnit. Učím se přijímat, že život je ve vlnách – jednou dole, jednou nahoře. Nepanikařit, když jsem dole, nevytvářet si velká očekávání, že to tak bude pořád, když jsem nahoře. A daří se Vám to? Ne, nedaří. A v okamžiku, kdy jsem v těch dolních vlnách, si vždycky vzpomenu, jak v rozhovorech dávám takové ty bohorovné, láskyplné rady, a pak se tady rochním v sebelítosti. Vždycky mám pocit, že všichni ostatní ty krize zvládají úplně lehce. Ale ono samozřejmě platí, že největší deprese je ta, která je moje a která je teď.

Máte nějaký trik, když je nejhůř? Mám několik triků. Zaprvé zhluboka dýchat do břicha. A pak: okamžitě si udělat dobře, udělat pro sebe něco pozitivního, třeba si dát vanu. To je můj rituál,

11ROZHOVOR

takové mé meditační místo. Anebo si říkám takové to taoistické: „I tato chvíle jednou pomine…“ A za ty roky už vím, že to tak bude.

Jak hodně důležité je pro Vás herectví?Miluju své povolání, absolutně mě baví být herečkou a bez divadla bych dlouhodobě nebyla šťastná. Ale zároveň mě baví i jiné věci. Moc si přeju, abych herectví nemusela nikdy z jakýchkoli důvodů obětovat, ale toužím i po jiné seberealizaci. Zajímají mě třeba různé terapeutické potenciály, například dramaterapie nebo konstelace. Ostatně, psychologie a herectví jsou hodně příbuzné. V podstatě každý dobrý herec je dobrý psycholog. Jak jinak by se k té postavě dostal, kdyby ji nedokázal zanalyzovat.

Jak dlouho se seznamujete s postavou, když dostanete scénář?To je různé role od role, záleží na typu postavy. Ale takové ty velké herecké výzvy musíte prožít a je nutná určitá míra ztotožnění. Pak žiju s tou postavou i přes den a zkouším, co by dělala v určité situaci ona. To ve mně na chvíli odsune stranou Simonu Babčákovou. Takové postavy se ale málokdy netýkají i vašeho osobního příběhu, takže to, co vidím u ní, platí i pro mě. V tom je terapeutický potenciál herectví.

Máte nějaký tip na zajímavý příběh? Teď jsem byla v kině na fi lmu Nedotknutelní. Ochrnutý bohatý chlápek si k sobě jako ošetřovatele vybere kluka z ghetta, protože ten ho nelituje. A nakonec se od sebe oba naučí žít. Krásný příběh se silným poselstvím. To si uvědomím: jsi zdravá holka, střední třída, tak si to užij a nerouhej se. Je důležité si připomínat, že patřím k té spokojenější menšině na této planetě, že jsem vyvolená, protože žiju v hojnosti, dostatku a přebytku. A že nějakým způsobem nesu zodpovědnost. A taky se mi líbil Hotel Marigold, je plný naděje, že nakonec všechno dobře dopadne.

Je tohle ten důvod, proč spolupracujete s neziskovými organizacemi?To vychází z mé bytostné potřeby. Mám mesiášský komplex. Už od mala mám potřebu měnit svět, protože já mám pocit, že vím, jak by měl vypadat. To říkám

sebeironicky. Neziskovým organizacím jsem vděčná, že dělají to, co bych jinak měla potřebu dělat já, aby se svět posunul a uzdravil. Ale nemám ráda slovo „nezisková“, protože to asociuje, že by to ti lidi měli dělat zadarmo, nebo za míň peněz, ale přitom jsou na ně kladeny stejné nároky jako na kohokoli jiného.

A jak na tu vaši bytostnou potřebu reagují přátelé či kolegové? Kolegové Plesl a Neužil si ze mě dělají často srandu. Děláme si ji ze sebe všichni navzájem, je to naprosto v pořádku. Ale mezi mými kolegy herci je naprosto normální podporovat nějakou neziskovku, v tom nejsem vůbec výjimka. Jenom si často vyberou jedno téma a jsou tváří jedné organizace. Já mám touhu rozsévače, proto jich podporuju víc. Když tu organizaci podporuju srdcem, proč bych to neudělala i na venek.

A je vůbec potřeba ten svět měnit?Mně přijde, že naše planeta je ráj na zemi – oplývá hojností a dostatkem, zajišťuje nám všechno, co potřebuje lidstvo ke štěstí, ale díky morálnímu selhání žijeme v sociálním pekle, které se může proměnit i v ekologické peklo. Spousta lidí to zlehčuje, ale myslím, že si tak jen chtějí získat alibi, protože nedělají nic pro to, aby ta katastrofa nenastala. Já tuhle obavu mám a katastrofa je pro mě adekvátní pojem. Něco zničit, rušit, bourat je hrozně jednoduché, ale něco vystavět, budovat trvá roky a je to hrozně těžké.

Pro řadu lidí je to jen boj s větrnými mlýny…Je to běh na dlouhou trať a není nutné mít zklamaná očekávání. Mně se hrozně líbí věta z Přeletu nad kukaččím hnízdem, když se Nicholson snaží marně urvat něco, co je neurvatelné, a řekne: „Aspoň jsem to zkusil.“ A pak přijde ten velký Indián a urve to. Já chci umírat s tím: „Aspoň jsem to zkusila.“

Lucie Jakešová

tisková mluvčí Greenpeace

12 PELMEL

EKO TIPYJak šetřit energii i výdajeDíky několika jednoduchým trikům uspoří česká rodina měsíčně až polovinu výdajů za energii. Ještě více se dá ušetřit za topení a ohřev vody. Nemusíte nijak slevovat na do-mácím komfortu, a přesto pomůžete životnímu prostředí i své peněžence.

VYTÁPĚNÍ A VĚTRÁNÍ

Samozřejmě je ideální, pokud můžete svůj byt nebo dům zateplit. V českých domác-nostech se totiž 70% energie spotřebuje právě na vytápění. Zateplením a pořízením kvalitních oken se náklady na vytápění radikálně sníží. Navíc se v zatepleném bytě či domě budete cítit lépe. Vaše tělo totiž vnímá i teplotu stěn a podlahy. Proto se v neizolo-vané místnosti, kde je sice teplý vzduch, ale chladné stěny, většina lidí cítí nepříjemně.

Čím topit? Nejhorší variantou je elektřina. Je drahá a neekologická. Při její výrobě, trans-formaci a přenosu totiž dochází ke ztrátě celých 75% energie, obsažené v původním palivu. Nejvýhodnější je vyrábět teplo přímo – třeba pomocí solárních tepelných kolektorů, kotlů na dřevo nebo na biomasu.

Tajnou zbraní v boji se zbytečnými výdaji je refl exní fólie. Pořídíte ji za pár korun, ale ročně ušetříte několik set. Umístěte ji za zdroj tepla. Za radiátorem nebude ani postřehnu-telná, a přitom odrazí zpátky do místnosti až 90% tepelného záření.

A když je doma příliš teplo? Že se má větrat krátce a intenzivně jistě víte. Ale když je venku horko na padnutí, otevřené okno nepomůže. Je v takovém případě lepší větrák nebo klimatizace? Jednoznačně větrák. Velký stojanový ventilátor má totiž zhruba šestnáct-krát menší spotřebu než obdobně výkonná klimatizační jednotka.

PTÁTE SE NÁS…Často se nás ptáte, jak se Greenpeace staví k pro-

blému, který se stal českým „eko“fenoménem –

pole pokrytá solárními panely. Odpoví vám Michal

Komárek, programový ředitel Greenpeace ČR.

V něčem se čistá energie nijak neliší od čehokoli jiného: může být vyráběna i používána nesmysl-ně. V Česku vznikla fáma, že Greenpeace a vůbec „zelení“ pod-

porovali boom solárních elektráren, radovali se z toho, že panely ve velkém zabírají pole a louky. Není to pravda – Greenpeace od počátku považovalo tento „solární boom“ za nešťastný. Odpovědní politici a úředníci nebyli schopni včas regulovat výkupní ceny sluneční energie. Zda kvůli neschopnosti, korupci nebo vlastním podni-katelským záměrům, těžko říci. Výsledek je ale jasný – někdo vydělal velké peníze a obnovitelné zdroje byly v této zemi téměř zdiskreditovány. Základní tezí Green-peace ohledně solární energie je, zjednodušeně řečeno – „panely nepatří na pole, nýbrž na střechy.“ Mají sloužit k decentralizaci energetiky, růstu osobní svobody, nikoli ke kumulaci výdělků velkých fi rem a podezřele dobře informovaných podnikatelů.

LETNÍ MŇAMKA NA GRIL bezmasé grilování, které chytí i milovníky steaků

Budete potřebovat:2 balení sójových plátků, 2 papriky, 1 lilek, 1 cuketa, 2 cibule, půl paličky česneku, olivový nebo slunečnicový olej, koření – grilovací, provensálské, tymián, rozmarýn, salátová okurka, bílý tučný jogurt, koření tzatziki

Sójové plátky ponoříme do vroucí vody. Zhruba po 10 minutách plátky scedíme a vymačkáme z nich přebytečnou vodu. Připravíme si marinádu z oleje, koření, namačkaného česneku, cibuli nakrájíme na tenké půlměsíčky. Sójové plátky z obou stran potřeme marinádou, proložíme cibulí, dáme do misky a necháme odležet v lednici. Zeleninu nakrájíme na plátky a naložíme do zbylé marinády. Plátky i zeleninu grilujeme dozlatova. Podáváme s jogurtovým dipem – salátovou okurku nastrouháme na jemné nudličky, vymačkáme vodu, smícháme s jo-gurtem, tzatziki kořením a česnekem. Dobrou chuť.

HRAJTE SITentokrát pro vás máme velmi jednoduchou, vtipnou hru,

která chytí a nepustí. Naštvané ledovce ohrožují nebohou ropnou plošinu Shellu v Arktidě. Je třeba je zlikvidovat! Zachraňte těžní věž a zničte je všechny! Hru najdete na www.greenpeace.cz v sekci multimédia/zábava/hry.

13

SOUČASNÝ PARADOXSummit Země v roce 1992 naplnil lidi nadějí: byl přijat koncept trvalé udržitelnosti, schválena Agenda 21 podporující účast veřejnosti na rozhodování a státy se shodly na nutnosti přijmout globální dohodu o klimatu. Dnes, po dvaceti letech, máme k dispozici řadu do-stupných řešení. Investice do „čistých technologií“ ros-tou. Pohled na celý energetický sektor se výrazně mění. Pravda, my v české kotlině máme občas zpoždění, ale obnovitelné zdroje dostávají zelenou. Například v Ně-mecku z celkového instalovaného výkonu v energetice v uplynulých deseti letech připadlo 81 % na obnovitelné zdroje, celosvětově se loni investovalo více prostředků do rozvoje obnovitelných zdrojů než do fosilních paliv. Navzdory současným technologiím a řešením, o kte-rých se nám před dvaceti lety ani nesnilo, jsme v sou-časné době svědky neustále rostoucí těžby primárních surovin, klimatické změny se vymykají kontrole, pitná voda je stále vzácnější, oceány se blíží kritickému bodu ohrožení a rozsáhlé kácení pralesů pokračuje. Není to paradox?

ZELENÁ EKONOMIKAPozornost mnohých byla proto opět upřena do Ria, na summit, na kterém měla být jedním z klíčových témat problematika zelené ekonomiky. Bohužel se ukázalo, že sami účastníci summitu mají různou představu o tom, co zelená ekonomika obnáší. Zatímco Greenpeace v ní spatřuje způsob, jak odpo-vědně podnikat, zohledňovat dopady do sociální oblasti a zároveň respektovat ekologické limity naší planety, pro většinu zástupců průmyslu představuje možnost, jak jen

„přelakovat obal“ a pokračovat v modelu business-as--usual. To znamená, mimo jiné, pokračování podpory jádra a fosilních paliv, rozsáhlé kácení pralesů, dranco-vání moří nadměrným rybolovem, používání toxických látek či geneticky modifi kované potraviny. Bohužel vlády naslouchají spíše přáním průmyslu než lidem.

PROMARNĚNÁ ŠANCEText deklarace se připravoval dlouhé měsíce a již úvodní vyjednávání nedávala mnoho důvodů k optimismu. S blížícím se zasedáním v Riu se objevovala jedna špat-ná zpráva za druhou. Týden před summitem panovala shoda pouze na jedné pětině textu. Poslední nadějí na závazný dokument z Ria byla možná dohoda o re-gulaci rybolovu na otevřeném moři. Jenže v předvečer Summitu dohodu zablokovaly Spojené státy, Venezuela, Rusko a Kanada. RIO+20 je pro mě jedním obrovským zklamáním. Doufali jsme, že konference se bude zabývat tím, jak účinně bojovat proti nadměrnému kácení pralesů, jak urychlit náš přechod na obnovitelné zdroje energie a zajistit tak dostupnou elektřinu pro všechny, jak za-chovat zdravé oceány a omezit používání nebezpečných chemikálií. Místo toho jsme svědky bezzubé deklarace nazvané Budoucnost, jakou chceme. To, co bylo schváleno v Riu, rozhodně není budouc-nost, jakou bychom si měli přát. Summit RIO+20 bude vnímán jako jedna velká promarněná příležitost.

KLIMA

Čestmír Hrdinka

ředitel české pobočky Greenpeace

RIO+20 – TO JE BUDOUCNOST, JAKOU CHCEME?

Před dvaceti lety se sešli politici

na konferenci označované jako Summit

Země. Pozornost celého světa byla tehdy

upřena do Ria de Janeiro, kde se jednalo

o budoucnosti naší planety. Po dvaceti letech

se sem státníci vrátili, aby probrali, co dál.

14 DOBROVOLNÍCI

Jana Pravdová je koordinátorkou českých dobrovolníků Greenpeace. Je s nimi v každodenním kontaktu,

plánuje jejich aktivity, organizuje pro ně nejrůznější školení a tréninky, připravuje s nimi nenásilné přímé akce.

Koho jiného bych se tedy měla zeptat, kdo jsou vlastně naši dobrovolníci…

Jani, kdo tedy jsou dobrovolníci Greenpeace?Mezi našimi dob-rovolníky je mnoho studentů středních a vysokých škol, ale také starších lidí, kteří už mají školní léta dávno za se-bou – bez ohledu na věk nebo profesi – všechny spojuje potřeba dělat něco, co změní svět k lep-

šímu. Ať už lékařka, právník nebo signalista na dráze, tito lidé nechtějí jen trpně přihlížet ničení přírody, chtějí aktivně pomáhat dobré věci.

Kolik jich vlastně je?Greenpeace má přibližně sto dobrovolnic a dobrovolní-ků po celé republice.

Co dobrovolníci Greenpeace dělají?Je toho spousta. Každý podle svých schopností a chuti. Dobrovolníci pomáhají v kanceláři s každodenní admi-nistrativou, vyrábějí transparenty, sbírají podpisy pod petice, komunikují s veřejností na infostáncích… Účastní se vzdělávacích programů – například projektu „Green-speakers“ – poté pořádají besedy o environmentálních tématech pro studenty středních škol. Někteří dobrovol-níci pomáhají s vedením kampaní. Připravují přímé akce a účastní se jich – to jsou okamžiky, kdy je můžete vidět, jak lezou na komín nebo drží transparent před Úřadem vlády. Naši dobrovolníci při práci v Greenpeace často využijí své profesní schopnosti i zájmy – grafi ku, design, tvorbu webu, překládání, nebo třeba právní vzdělání. Všichni naši dobrovolníci jsou důležitou součástí Greenpeace. Jsou hybnou silou organizace, zdrojem nápadů a kreativity, dobré nálady a odhodlání. Pro mě osobně jsou dobrovolníci důkazem toho, že to celé má rozhodně smysl, jsou důvodem, proč to nevzdat. Bez nich by Greenpeace nebylo tím, čím je.

Tušíš, co je motivuje k dobrovolnické práci, proč přicházejí do Greenpeace? Většinou je přivádí potřeba setkávat se s lidmi, kteří sdílejí podobné názory. Vadí jim způsob, jakým většina společ-nosti zachází s přírodou, drancování a ničení planety. Cítí, že jako jednotlivci nedokáží tolik. Že s Greenpeace bude jejich hlas víc slyšet a naopak Greenpeace bude díky nim silnější. Nejsnazší a nejpřirozenější cesta, jakou se k nám dostávají noví dobrovolníci, je jejich postupné sezna-mování s aktivitami a kampaněmi Greenpeace. Může to být prostřednictvím jejich přátel, kteří už v Greenpeace pracují, setkají se s námi na infostáncích, na festivalech… Zjistí, že je jim blízká naše fi lozofi e, že nejsme „zelení teroristi“, „ekofašisti“, že je jim s námi dobře.

Jak se mohu stát dobrovolníkem? A co mě pak čeká?Dobrovolníci se k nám hlásí tak, že na našem webu vyplní dotazník. Zjistíme tak, co který člověk od práce v Greenpeace očekává, jak může pomoci, jaké jsou jeho schopnosti a preference. Zkontaktujeme ho a průběžně ho informujeme o možnostech, jak se zapojit do na-šich aktivit. Zveme ho na tréninky, školení, schůzky a semináře. Může se účastnit prezentací na infostánku, zahraničních tréninků i přímých akcí.

Jani, děkuju za rozhovor. A všem dobrovolníkům Greenpeace za jejich nasazení a obětavost!

DOBROVOLNÍCI – BEZ NICH BY GREENPEACE NEBYLO TÍM, ČÍM JE…

Pavla Havelková

šéfredaktorka

15

TRIKO SAVE THE ARCTIC

Bavlněné bio tričko vyrobené za výhradního využití obnovitelných zdrojů energie. Dámské – světle modré, pánské – tmavě nebo světle modré. Vpředu znak arktické kampaně, na zádech logo Greenpeace. Cena: 390,-Kč

TRIKO NUCLEAR SCREAM

Černé bio tričko, vpředu “jaderný výkřik”, na pravém rukávu logo Greenpeace. Vyrobeno za výhradního využití obnovitelných zdrojů energie. Cena: 390,-Kč

TRIKO VELRYBA

Bavlněné triko tmavě modré barvy, vpředu obrázek velryby, na zádech logo Greenpeace. Cena 300,-Kč

PODPOŘTE GREENPEACE

Naše kampaně můžete podpořit i fi nančním darem prostřednictvím platební brány na www.greenpeace.cz. Děkujeme vám.

OBCHŮDEK

TAŠKA SAVE THE ARCTIC

Taška z biobavlny, tmavě modrá, světle modrá nebo zelená, s logem arktické kampaně. Širší dno, vhodná k nošení přes rameno i v ruce. Cena: 200,-Kč

„PLACKA“ SE ŠPENDLÍKEM

Průměr 25 mm – motivy Save the arctic, logo Greenpeace, Nuclear scream. Cena: 30,-Kč

RECYKLOVANÁ PROPISKA

Propiska z recyklovaného papíru. Oslavte s námi 20 let Greenpeace v ČR! Za symbolických dvacet korun můžete mít originální kuličkové pero z recyklovaného papíru s logem Greenpeace. Cena: 20,-Kč

TRIKO GREENPEACE

Černé triko z biobavlny. Vyrobeno za výhradního využití obnovitelných zdrojů energie. Logo Greenpeace. Cena: 390,-Kč

TRIKO OPICE

Triko z biobavlny, vyrobené za výhradního využití obno-vitelných zdrojů energie (větrná a solární). Objem emisí skleníkových plynů je o 90% nižší než u běžných triček. Pánská trika jsou dostupná v bílé a šedé barvě, dámská v bílé, šedé, červené a fi alové barvě. Cena: 350,-Kč

TAŠKA VELRYBA

Nákupní taška z biobavlny, s obrázkem velryby a logem Greenpeace. Cena: 120,-Kč

Zakoupením zboží z našeho obchůdku podpoříte aktivity Greenpeace a získáte originální dárek pro sebe nebo své blízké. Kompletní nabídku najdete na webových stránkách www.greenpeace.cz/obchudek. Své objednávky posílejte na pavla.havelkova@greenpeace.org. Zboží vám obratem zašleme na dobírku (115,-) nebo si pro ně můžete přijít osobně do naší kanceláře (Prvního pluku 12, 186 00, Praha 8).

Pojeďte s námi na

severni pol!

V den letního slunovratu, kdy nad severním pólem nezapadá Slunce, zahájilo Greenpeace celosvětovou kampaň

za vyhlášení chráněné oblasti v Arktidě.

Na summitu OSN v Riu de Janeiro vyzval Kumi Naidoo, ředitel Greenpeace

International, k přijetí rezoluce OSN, požadující zřízení světové přírodní rezervace v neobydlených oblastech kolem severního pólu. V arktických

vodách by pak platil zákaz průmyslového rybolovu a těžby ropy.

K rozsáhlé kampani se již připojilo více než 100 významných osobností, např. Penelope Cruz, Annie Lennox, Robert Redford, Paul McCartney, Pedro

Almodovar, Tom Stoppard, a denně se k nim přidávají tisíce lidí.

Naším cílem je získat podporu milionů lidí z celého světa. Jejich jména poté během polární expedice Greenpeace uložíme přímo na severním pólu

v nerozbitné kapsli na mořském dně. Zapište se do „arktického svitku“ i vy!

Na stránce www.savethearctic.org můžete připojit svůj hlas, který pak poputuje přímo do Arktidy.

Záchrana Arktidy je i ve vašich rukou.

Děkujeme za podporu.