Mediální gramotnost jako součást funkční gramotnosti

a základní cíle mediální výchovy

2. Část prezenčního školení školitelů

SIPVZ

FUNKČNÍ GRAMOTNOST

TŘI SLOŽKY:

1) Literární gramotnost

2) Dokumentová gramotnost

3) Numerická gramotnost

+ technická gramotnost

1) Literární gramotnost

schopnost nalézt a porozumět informacím z textů, které nejsou určeny jako primární informační zdroje (texty v novinách – úvodníky, komentáře, eseje, texty v časopisech, publikacích apod.).

Umět si vybrat z textu podstatné, porozumět těmto informacím a umět s nimi správným způsobem nakládat.

umět vytvářet srozumitelné texty a další informační zdroje.

2) Dokumentová gramotnost

schopnost nalézt a porozumět informacím obsaženým v konkrétním dokumentu

schopnost na tyto informace adekvátně reagovat

3) Numerická gramotnost

schopnost pracovat s číselnými údaji schopnost aplikovat ve správném

pořadí matematické operace schopnost tyto údaje a výsledky

provedených operací správně interpretovat

Technická gramotnost

Orientace

Zacházení

Identifikace možností využití

Přenos znalostí

Projekt SIALS

(Second International Adult Literacy Survey, Mezinárodní výzkum funkční gramotnosti dospělých) probíhal od ledna 1997 do prosince 1998.

Ve srovnání se světem jsme dopadli nejhůře v literární gramotnosti.

Náš největší handicap spočívá v aktivním přístupu k informacím, tj. ve schopnosti informace vyhledávat, třídit, zobecňovat a kombinovat spíše než poskytnutou informaci použít.

Čím vyššího vzdělání respondenti dosáhli, tím hůře si ve srovnání se světem vedli.

Polovina lidí, kteří dosáhli nejnižší úrovně funkční gramotnosti, si myslí, že jejich schopnost pracovat s česky psaným textem je vynikající, a zbývající polovina tuto schopnost hodnotí jako dobrou.

POSTAVENÍ MV VE VZDĚLÁNÍ SOUČASNÉHO ČLOVĚKA

Informační společnost

Socializace jedince

Vzdělávací soustavy

PŘÍSTUPY K MEDIÁLNÍ VÝCHOVĚ Obrana – kritický odstup Zpracování – zpracovat, vyhodnotit a

využít informace z médií

Útok – vlastní mediální sdělení / prezentace

Rozměr - znalostní / dovednostní

OBSAH MEDIÁLNÍ VÝCHOVY - - MEDIÁLNÍ GRAMOTNOST

Mediální komunikace je komplexní sociální jev, odehrávající se ve všech rovinách života společnosti, významně se podílející na jeho podobě a kvalitě. Úspěšné zvládnutí mediální komunikace je kompetencí svého druhu. Na dosažení této kompetence se podílí jednak různé tradiční oblasti vzdělávání, jednak některé specializované aktivity, jež tvoří páteř vlastní mediální výchovy.

Poznatky a dovednosti nutné ke zvládnutí mediální komunikace je možné rozdělit podle toho, kterého prvku komunikačního schématu se týkají.

podavatel tj. média sdělení, tj. mediovaný obsah - komunikát příjemci, tj. publika a toho, jak na ně média a jimi nabízené

obsahy mohou působit.

Média

výrobní organizace s výraznou orientací na ekonomickou úspěšnost

Hierarchie zavedené rutinní postupy práce Význam mediální komunikace

v současnosti - zábavní průmysl, reklama a vlivové agentury

stávají se (spolu)nositeli veřejného života, výrazem životního stylu a kultury

Obsahy

mediované obsahy vznikají a jsou uspořádány podle určitých pravidel a s určitým cílem

Žádný mediovaný obsah není jen odrazem ”reálného” světa a nepředstavuje jen zaručenou informaci

zjednodušení a uspořádání, a to vždy s určitým cílem (určitým komunikačním záměrem)

Sdělení stylizovaná jako objektivizující výpovědi o skutečnosti

Jednotlivé typy mediovaných obsahů se vzájemně inspirují Média - zprostředkovatelé vzorů reklamy nabízejí společensky žádoucí vzory chování a

řešení rozmanitých situací, zpravidla spojené s nějakým typem spotřebitelského chování

Publikum a účinky

Příjemci médií vytvářejí publika, jež vykazují některé společné rysy

možnost identifikace, popřípadě vytváření atmosféry existující subkultury

příjemce je současně zákazníkem i předmětem obchodování

Média mají nepochybně vliv na příjemce, a to jak na jednotlivce a jejich postoje, názory, emoce, případně chování, tak na společnost a její stabilitu či proměny.

spoluutváření veřejné agendy

HLAVNÍ CÍLE MEDIÁLNÍ VÝCHOVY sdělení v médiích nejsou prostou kopií světa – i obsahy, které na sebe

berou podobu „obrazu“ reálného světa (např. zpravodajství), jsou konstrukce

základními procesy, jež prodělají všechna mediovaná sdělení než se dostanou k příjemcům, jsou zjednodušení, zestručnění, vytřídění a podřízení určitému účelu

příjemci nemusí být a nejsou pasivní masa, nýbrž aktivní uživatelé média se podílejí na utváření veřejného života, pomáhají zaplnit volný

čas a spoluvytvářejí životní styl sdělení v médiích mají různé účely, které nejsou vždy zřejmé na první

pohled informace nabízené v médiích je nutné si ověřovat média nabízejí nejrůznější typy obsahů, které mají tendenci se

opakovat a vytvářet si vlastní jazyk média jsou sociální instituce svého druhu mající svou strukturu (systém

médií), svůj vývoj a svá ustavená pravidla fungování média jsou výrobní podniky s propracovanou dělbou práce a s orientací na ekonomické přežití, popřípadě tvorbu zisku