Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

1

MUDr. Jaroslav Kalivoda

Srí LankaMaledivy

průvodce

Vladimír KvasničkaNakladatelství Vodnář

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

2

1. elektronické vydání, 2014

© MUDr. Jaroslav Kalivoda, 2009© Vladimír Kvasnička, nakladatelství Vodnář, 2009

Vydal Vladimír Kvasnička, nakladatelství VodnářAdresa: Košická 34, 101 00 Praha 10

Fotodokumentace k části o Srí Lance – archiv autora, fotodokumentace k části o Maledivách byla použita s laskavým svolením Maldives Government Tourist Information Office.

Autor fotografie na titulní stránce: Ahmed ZahidE-mail: naklvodnar@volny. cz, http://www.vodnar.eu

Elektronické formáty připravil KOSMAS, www.kosmas.cz

ISBN 978–80–86226–34–7 (váz.) ISBN 978-80-7439-0807 (ePub)ISBN 978-80-7439-0814 (mobi)ISBN 978-80-7439-0821 (pdf)

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

3

PŘEDMLUVA

Tato kniha si neklade za cíl poskytnout encyklopedický přehled o navští vené zemi, ale snaží se poněkud jinou formou, než je na našem trhu běžné, podat kromě základních informací i informace o nejzajímavějších lokalitách Srí Lanky a Malediv pomocí zpracovaných tras.

Kniha je řazena do kapitol zpracovávajících vždy ucelené okruhy po zajímavých lokalitách. Je pojata tak, aby dokázala individuálnímu turisto-vi pomoci při plánování zájezdu a k dobré orientaci v této zemi; nicméně i návštěvníkovi, který sem zavítá v rámci organizované turistiky se sku-pinou, může v mnohém posloužit.

MUDr. Jaroslav Kalivoda, lékař – dvouatestovaný internista a atestovaný diabetolog má více než třicetiletou praxi průvodce. Spolupracuje s největšími cestovními kancelářemi v ČR. Nemá vyhra-

něné teritorium, provází turisty prakticky po celém světě.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

5

SRÍ LANKA

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

7

VŠEOBECNÉ INFORMACE

Oficiální názevSrílanská demokratická socialistická republika

Státní zřízeníSrí Lanka je pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem, řadí

se k socialistickým státům. V platnosti je ústava z roku 1978. Od téhož roku přijala Srí Lanka francouzský vládní model se silným prezidentem, který je volen ve všeobecných volbách na období šesti let a je představite-lem výkonné moci. Premiéra a ministry si vybírá prezident z členů parla-mentu. Zákonodárnou moc představuje jednokomorový parlament, který má 225 poslanců, z nichž 196 je voleno stejně jako hlava státu na šestileté období a 29 nominováno podle národnostního klíče.

Hlavní politickou stranou je Sjednocená národní strana, založená v roce 1947, jejíž předsedkyně Sirimavo Bandaranaike byla v roce 1948 prohlášena prezidentkou a byla spoluautorkou ústavy. Další důležitou po-litickou stranou je Strana svobody Srí Lanky, založená v roce 1951, a pro úplnost je nutno ještě zmínit Tamilskou sjednocenou frontu osvobození, založenou v roce 1976.

Srí Lanka je členem Britského společenství národů a od roku 1955 též OSN.Státní symboly

Státní vlajka je ohraničena žlutým nebo zlatým rámem, v levém poli odděleném stejnou barvou jsou svislé pruhy: zelený – barva islámu a oran-žový – barva hinduismu. V pravém červeném poli je zlatý lev s mečem a v rozích pipalový list.

Státním znakem je lev s korunou z lotosu držící šavli. Hlavní město

Hlavním městem Srí Lanky je Colombo, které má 625 000 obyvatel.Administrativní dělení 

Země se dělí do 9 provincií, celkem s 24 okresy. Provincie Srí Lan-ky jsou: Central Province, Eastern Province, Northern Province, North---Central Province, North-Western Province, Sabaragamuwa Province, Southern Province, Uva Province a Western Province.Úřední jazyky

Úřední jazyky Srí Lanky: sinhálština, tamilština a dále angličtina.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

8

Časové pásmo GMT +5 hodin 30 minut.

Geografické minimumOstrovní stát nazývaný od roku 1972 Srí Lanka leží v Indickém oceánu

ve vzdálenosti 700 km severně od rovníku a 54 km jihovýchodně od jižní-ho výběžku indického subkontinentu, se kterým byl ještě před 12 miliony let spojen pevninou. Nejhlubší místo průlivu má hloubku 15 m.

Rozloha Srí Lanky je 65 610 km2, je tedy zhruba stejně velká jako Irsko. Vodní plochy představují 810 km2. Délka pobřeží je 1340 km. Největší severojižní vzdálenost od severního poloostrova Jaffna k Mataře na jihu měří 432 km, největší vzdálenost od východu, od Sangamankandy, na zá-pad, po Colombo, činí 225 km. Kromě hlavního ostrova patří Srí Lance ještě dalších dvacet menších ostrůvků. Jižně od hlavního ostrova se táhne 86 km dlouhý pás ostrůvků a korálových útesů, tzv. Adamsův most, což je jediná pevnina mezi Srí Lankou a Antarktidou. Na jihovýchodě země ještě vybíhá menší poloostrov Mannar Island.

Povrch ostrova se zdvihá od pobřeží k centrální vrchovině, kde nad-mořské výšky dosahují až přes 2000 m. Tato vrchovina zaujímá zhruba pě-tinu rozlohy ostrova. Nejvyšší horou je Pidurutalaga Meri vysoká 2524 m, která se nachází v centru ostrova poblíž horského centra Nuwara Eliya. Dalších 15 hor přesahuje výšku 2000 m.

Na ostrově sbírá vodu 5 hlavních toků. Nejdelší je Mahaveli Ganga o délce 332 km. Pramení u úpatí Adam’s Peak (2224 m) a vlévá se do Ben-gálského zálivu poblíž Trincomalee. Aruvi Aru má délku 167 km a vlé-vá se do Mannarského zálivu. Dalšími významnými toky jsou Kala Oya (155 km), Kelani Ganga (154 km) a Kalu Ganga (110 km). Důležitá je zdejší síť zavlažovacích kanálů, jejíž počátky sahají do 5. století.

Jihovýchodní část ostrova je ovlivněna zimním monzunem, kdy se bě-hem roku objevuje období sucha. Tato nížinná oblast je vysloveně země-dělská. Západní pobřeží se naopak může pochlubit nádhernými písečnými plážemi lemovanými porosty palem. Asi nejvýznamnější oblast pláží se táhne v délce 270 km mezi Hambantotou a Negombem. Na tomto pobřeží poblíž Hikaduwy jsou i zajímavé korálové bariéry.Podnebí

Podnebí na Srí Lance je tropické, silně ovlivněné monzuny. Střídá se období sucha s obdobím dešťů. Léto je od poloviny května do září, zima od prosince do února a mezi nimi jsou dvě přechodná období. Pravidelně zde hrozí i cyklony a tornáda.

Na Srí Lance je většina dní slunečných a teplých. Období dešťů trvá od dubna do října s maximem srážek v měsících květnu a říjnu. Od května

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

9

do července se vyskytují srážky hlavně na jihu, v centru a na jihozápadě, zatímco v prosinci a lednu na severu a východě země. Ročně napadne v průměru asi 5000 mm srážek, v oblasti hor asi 2200 mm srážek. Vlhkost vzduchu zde bývá až 75 %.

V nižších polohách je klima typicky tropické s průměrnými teplotami 26–28 oC, nejteplejší je období od března do května, kdy teploty přesahují 30 oC. Ve vyšších polohách naopak bývá poměrně chladno a teploty se pohybují kolem 15 oC , na horských planinách se můžete setkat i s teplo-tami pod bodem mrazu.

V historických dobách zde bylo vybudováno množství umělých vod-ních nádrží, takže je zde dostatek vody i v obdobích sucha, a to obzvláště ve velmi suchých severních oblastech ostrova.

Převážná většina umělých vodních nádrží je stará přes 1000 let, řada z nich až kolem 2000 let.Obyvatelstvo

Počet obyvatel je 19 742 439, což znamená hustotu osídlení 296 osob na km2, ale největší hustota je až 2780 osob na km2. Pro srovnání, v roce 1948 zde žilo jen 7 milionů obyvatel.

Roční přírůstek obyvatelstva je 1,4 %. Zhruba třetinu obyvatelstva tvo-ří osoby mladší 15 let a 43 % populace je mladší 20 let. Průměrný věk u mužů je 29 let a jejich průměrné dožití 63 let. U žen je průměrný věk 28 let, průměrné dožití 65 let.

Největší národnostní skupinou jsou Sinhálci, kteří představují více než 74 % obyvatelstva. Přišli pravděpodobně ze severu Bengálského zálivu. Mluví sinhálsky a jejich převážná většina se hlásí k buddhismu. I když bylo v roce 1972 oficiálně zrušeno kastovnictví, přeci jen se zde s jeho prvky dále setkáváme.

Druhou největší skupinou obyvatel jsou Tamilové, kteří představují asi 14 % z celkové populace. Většina z nich se hlásí k hinduismu. Hovoří ta-milsky. Tamilové se dělí na dvě základní skupiny. Přes 65 % z této národ-nostní skupiny představují srílanští Tamilové, kteří žijí hlavně na severu. Jsou potomky přistěhovalců, kteří přišli v historických dobách v několika vlnách z Indie. Druhou skupinou jsou indičtí Tamilové, asi 35 %, jejichž předkové byli na Srí Lanku přivezeni z Indie v dobách britské koloniální správy jako levná pracovní síla na čajovníkové plantáže. Mají poněkud odlišné kastovní systémy.

Další významnou skupinou jsou muslimové, neboli Moorové, kteří představují přes 7 % celkové populace. Hovoří tamilsky. Jsou potomky arabských a indických muslimů. Menší národnostně uzavřená skupina muslimů jsou Malajci, kteří jsou potomky malajských vojáků. Ti hovoří svým jazykem.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

10

Původními obyvateli ostrova je etnická skupina Wedda (čti véda), v sinhálštině „zaostalý“, neboli Wanniyala-aetto, v překladu „lidé lesa“. Jejich počet se odhaduje na 2500 a jsou vzdálenými příbuznými praobyva-tel Austrálie. Tato národnostní skupina nemá žádnou specifickou kulturu, náboženství, tradice ani jazyk, a proto byla její existence dlouho zpochyb-ňována. Jejich původním teritoriem bylo území národního parku Maduru Oya, odkud byli s výjimkou jedné vesnice pod nátlakem vystěhováni. V roce 1990 došlo k částečné nápravě, když obdrželi od státu část parku zpět, ale toto území bylo natolik malé, že pro ně nezajišťovalo možnost dostatečné obživy. V roce 1998 bylo toto území rozšířeno a této menšině bylo přiznáno shromažďovací právo. Weddové dostali též povolení k lovu na obývaném území. Je však nutno konstatovat, že plné rovnoprávnosti zde zatím nebylo dosaženo.

Mezi další národnosti obývající ostrov patří tzv. Burgheři, kteří tvoří méně než 1 % obyvatelstva. Jiný pramen udává jejich počet na asi 50 000 osob. Jsou potomky Holanďanů, Portugalců, Arabů a Hindů. Žijí zde též komunity Malajců a Číňanů.

45 % obyvatelstva je zaměstnáno v zemědělství, 30 % v průmyslu a 20 % ve službách.

Na Srí Lance jsou tři velké odborové organizace – Kongres cejlonských pracujících, Demokratický kongres dělníků a Cejlonská federace práce.

Vojenská služba je od 18 let, není povinná, ale vojenskou službu zde vykonávají i ženy, neboť si tak zajišťují důchod.

Gramotnost je uváděna u 98 % obyvatelstva, což je největší míra gramot-nosti v Asii. V minulosti se prováděla výuka dětí v klášterech. Srí Lanka má vzdělávací systém podle britského vzoru – základní škola, gymnázium, na univerzitu se skládají přijímací zkoušky, ale je určen systém kvót podle místních potřeb – počet obyvatel, výše vzdělání atd. Výuka probíhá v sin-hálštině, tamilštině a někdy i v angličtině. Děti jsou povinny nosit školní uniformu. Vzdělání je zdarma od vstupu do mateřské školky do ukončení studia univerzity. Existuje zde též řada soukromých vzdělávacích zařízení.

První a dodnes nejvýznamnější univerzita byla založena v roce 1942 v Peradeniy poblíž Kandy. V současnosti má Srí Lanka 8 univerzit a více než 25 institucí pro postgraduální studium.

Z hlediska náboženského vyznání jsou na Srí Lance největší skupinou buddhisté (72 % obyvatel) a buddhismus je v podstatě státním nábožen-stvím. Dalšími skupinami jsou hinduisté (13 % obyvatel), muslimové (7 % obyvatel) a křesťané (8 % obyvatel). Buddhismus

V současnosti je buddhismus jedním ze tří nejrozšířenějších nábožen-ství ve světě. Jeho počátek sahá do 6. století př. n. l. Ve 2.–12. století se

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

11

buddhismus rozšířil do celé Asie. Nyní se odhaduje, že má přes 400 mi-lionů přívrženců a jen v Indii jej vyznává na 7 milionů obyvatel. Ne vždy na tom bylo toto učení tak dobře jako nyní. Na přelomu 20. století byl buddhismus na ústupu, ale stává se útočištěm intelektuálů zklamaných hinduismem a mohutný rozmach zaznamenává po příchodu uprchlíků z Tibetu v padesátých letech 20. století. V buddhismu nezáleží na pohlaví ani sociálním původu, všichni dohromady tvoří společnost – tzv. sangha.

Zakladatelem buddhismu je Buddha Šákjamuni, který žil v letech 563–483 př. n. l., nicméně tato data nelze zcela spolehlivě doložit. Jeho život je předmětem řady legend. Narodil se jako princ Siddhártha v Ka-pilavastu (nyní město Lumbini v Nepálu) v panovnické rodině kmene Šákjů. Jeho matka po porodu zemřela. Otec jej velmi miloval a díky jeho příkazům byly ze životní cesty mladého prince odstraněny jakékoliv mož-né zmínky či náznaky, co je to neštěstí, nemoc, stáří a smrt. Vyrůstal v přepychu otcova paláce. Oženil se s princeznou Jašódharou, která mu porodila syna Ráhulu, z něhož se později stal buddhistický mnich.

Pověst vypráví, že jednou, když se ubíral městem ve svém průvodu, uviděl shrbenou postavu, která se snažila skrýt. Byl to starý nemocný žebrák. Siddhártha začal tuto pro něj neobyčejnou postavu pronásledovat a dostal se na břeh řeky, kde právě hořela hranice s mrtvým. Tak poznal tři neodvratná zla: stáří, nemoc a smrt. Poznal též chudobu.

Pod dojmem onoho silného prožitku opustil Siddhártha ve věku 29 let rodinu i blahobyt, aby se vydal na cestu za hledáním světla a východiska z věčného koloběhu života, smrti a znovuzrození.

Pod vlastním jménem Gautama se přidal k asketům, ale během doby provádění jogínských cvičení a tvrdé askeze se mu cíl nepřiblížil.

Pohroužil se do hluboké meditace a ve věku 35 let si vybral strom prozření (ficus religiosa, dodnes posvátný strom buddhismu), pod kterým po vítězném boji s bohem pokušení Márou dosáhl osvícení (buddha-dhar- ma). Jeho osvícení znamenalo trojí poznání – jednak o všech svých před-chozích formách bytí, dále o tom, že vše živé umírá, aby se znovu zrodilo, a nakonec i cestu k překonání nevědomosti a zavržení vášní, aby bylo možné vystoupit z neustálého koloběhu života a smrti a dosáhnout vysvo-bození, tedy vstoupit do nirvány, což je stav věčné blaženosti, ve kterém neexistuje žádostivost, nevědomost, čas a utrpení. Tato poznání formulo-val do čtyř vznešených pravd.

Stává se tak Buddhou, tedy „osvíceným“. Svou první řeč pronesl v Sart-nathu, místě poblíž posvátného hinduistického města na Ganze, Váránasí. Během následujících 45 let svého života kázal střední cestu k osvícení, šířil své učení a diskutoval se zastánci jiných tradic. Buddha učil své po-sluchače hledat pravdu ve svých zkušenostech. Podstatu lidského utrpe-ní spatřoval ve lpění na životě a neuspokojitelné touze po štěstí. Utrpení

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

12

života se lze podle jeho učení zbavit pouze tehdy, když se vzdáme svých přání a tužeb. Moudrosti lze dosáhnout dlouhou meditací prováděnou každý den a dodržováním mravních zásad. Buddha ve věku osmdesáti let v Kusinaře vstoupil do nirvány. Jeho tělo bylo spáleno a popel rozdělen do osmi měst. Nad jeho ostatky byly navršeny pohřební mohyly – stúpy, které jsou jedním ze symbolů buddhismu.

Buddhismus měl ve svých počátcích spíše podobu morálních norem. Za života se Buddhovi nedostalo většího uznání, ale po jeho smrti se jeho učení až skoro lavinovitě šíří neskutečnou rychlostí a rozvíjí se v religii s mnoha božstvy a filosofiemi. Postupem času začali věřící světit rituály a svátky.

Od 3. století se buddhismus dělí na tři základní směry, které každý svou cestou vedou k dosažení nirvány.

Prvním z nich je hínajána (malé vozidlo), kterou si zvolilo kolem 35 % věřících. Tento směr je rozšířen na Srí Lance, v Barmě, Kambodži, Laosu a Thajsku. Vyznavači této cesty striktně dodržují Buddhova pravidla, je to v podstatě koncentrace k individuálnímu osvícení, která přináší spásu jen málu vyvolených. Hlavními oporami jsou zde buddha-dharma a sangha. Je zakázáno zabíjet, krást, dopouštět se cizoložství a požívat opojné nápo-je. Mniši mají své komunity, ve kterých nerušeně meditují. Potravu mají dovoleno přijímat jednou denně, žijí z poskytnutých almužen. Každý rok slaví založení komunity, vzdělávají se, světí narozené děti, uzavírají man-želství. Například v Thajsku je běžným jevem, že každý dospělý muž stráví nějaký čas v klášteře.

Rozšířenějším směrem buddhismu je mahájána (velké vozidlo), kterou si zvolilo přes 60 % věřících. Tento směr je rozšířen především v Nepálu, Číně, Koreji, Japonsku, Mongolsku a Vietnamu. Přináší osvícení všem bytostem. Zde se vytvořil božský systém, který je paralelní s hinduis-mem. Nejvyšší božstvo Ádibuddha (Samantabhadra) se rozdělilo na pět mystických dhjánibuddhů, kteří představují jednotlivé prvky kosmu. Těm je podřízeno pět bódhašakti a bódhisattev. Bódhisattvy jsou moudré by-tosti, které se obětovaly pro blaho ostatních. Nejuctívanějším z nich je Avalókitéšvara, který několika páry paží a mnoha hlavami symbolizuje obrovskou pomoc a ochranu, jež přináší lidem. Když se dhjánibuddha oddává meditacím, působí bódhisattva. Kromě hinduistických božstev jsou zde zahrnuty i prvky jiných náboženství, jako jsou čínský taoismus nebo japonský šintoismus. Buddha se vyskytuje a je uctíván v celé řadě nejrůznějších podob. Buddha má i svou ženskou podobu, kterou je bohyně ochrany Mersy. Buddha bývá velmi často ve společnosti svých arhatů.

V mnoha vědeckých teoriích je newarijský buddhismus původní religií údolí kolem Káthmándú v Nepálu. Nejstarší kronika údolí Svajambhu-purána tyto teze podporuje. Každopádně zde byl předtím, než nájezdníci

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

13

z Indie přinášejí do těchto míst hinduismus. Newarijský buddhismus vychází z mahájány. Původní kláštery buddhistů zde představovaly re-ligiózní centra pro Nepál a Tibet. Byly zde silné tantrické vlivy, jejichž výsledkem je třetí směr buddhismu – vadžrajána (diamantové vozidlo, diamantová cesta), která je více mystická, symbolická a rituální. Vyvíjí se v tantrických školách ve východní Indii a je rozšířena především na severu a v Tibetu. Během svého vývoje absorbovala další božstva. Po zni-čení indických klášterů ve 14. století přichází hinduismus, který původní asketický celibát kněží nahrazuje rodinným životem bráhmanů, a vzniká zde tradiční kastovnictví. To vše má určitý vliv na přežití newarijského buddhismu. Tibetský buddhismus je určitým krokem zpět z vadžrajány a vyváří jakousi syntézu mezi mahájánou, tantrismem a starými tibetský-mi vírami. Nyní je tento směr vyznáván v podstatě jen v horské oblasti. Tato cesta představuje široké spektrum od pouhé víry až po filosofii.

V buddhismu existuje řada sekt, z nichž nejvýznamnější jsou sekta červených čepic a sekta žlutých čepic. Například Bhótové ze severního Nepálu patří k vyznavačům sekty červených čepic, která je založena na meditacích a rituálech. Protikladem je naopak sekta žlutých čepic pochá-zející od 5. dalajlámy, což je jakýsi návrat ke kořenům. Charakteristická je pro ni kromě pokrývky hlavy i typická Buddhova pozice. Tato sekta dokázala v historických dobách svrhnout i jednu čínskou dynastii – známé „povstání žlutých čepic“.

Tibetský buddhismus je znám též podle duchovních pod názvem lá-maismus. Duchovní vůdce tibetského buddhismu je dalajláma, jenž se považuje za reinkarnaci Buddhy. Světským vůdcem Tibetu je pančeláma. Dalajláma nyní žije v indickém exilu, kam prchl z Tibetu, který byl roku 1950 obsazen a anektován Čínou.

Charakteristické pro tibetský buddhismus je používání modlitebních mlýnků, ať již velkých, kde se při jejich roztočení vaše ruka dotýká textu, či malých, kde je svatý text uvnitř hlavice a roztočením mlýnku je čten.

Během obřadů pokrývají mniši Buddhovu sochu kusy látek, zlatem a šperky, věřící obětují jídlo, květiny (hlavně květy lotosu, který je po-svátnou květinou buddhismu a na němž je sedící Buddha často vyobra-zen), olej, jačí lůj nebo kadidlo. Při meditaci usedají Buddhovi k nohám. Buddhistické svátky sledují důležité události v Buddhově životě. Řada míst, kde Buddha žil nebo pobýval (například Lumbini nebo Bódhaj, kde byl osvícen), se stala poutními místy. Všechny svátky a slavnosti s nimi spojené bývají provázeny pantomimickými alegoriemi, kde mniši takto zobrazují legendární příběhy z Buddhova života.

Otisk Buddhových chodidel býval vyryt spolu s posvátným texty jako symbol Buddhovy výjimečnosti na stěnách chrámů. Dalším charakteris-tickým Buddhovým symbolem je kolo, jež znázorňuje život a kosmos,

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

14

slunečník a trůn znázorňují moc, lotos symbolizuje čistotu duše a bílý slon připomíná sen Buddhovy matky ještě před jeho narozením. Posvátný bílý slon je zároveň symbolem Thajska, kde se věří, že kolik se těchto vzácných zvířat narodí, tak velké štěstí očekává thajský trůn a lid. Bílý slon byl původně považován jen za albína, ale je dokázáno, že má řadu odlišností od běžných slonů.

Jednotlivé náboženské rituály se v jednotlivých zemích liší. I podoby modliteben a stúp jsou značně odlišné. Cihlové monumentální stúpy na Srí Lance, nepálské stúpy s vševidoucíma Buddhovýma očima směřujícíma do všech světových stran, úzké vysoké thajské stúpy, kam se ukládá popel zemřelých, či tibetské stúpy sloužící jako místo posledního odpočinku dalajlámů, pančelámů a významných lámů. Hinduismus

Jde o jedno z nejstarších náboženství na světě, které vzniklo kolem roku 2000 př. n. l. v Indii promísením religií přistěhovalců a původního obyvatelstva. Nemá zakladatele a vychází spíše ze společensko-ekono-mického systému, jehož podstatou byla především příslušnost ke kastě a k rodině spojená s dodržováním daných předpisů v rámci náboženského přesvědčení. Věří v přírodní síly, plodnost. Jeho čtyři védy tvoří základ hindské filosofie.

Hinduismus má v současnosti kolem 700 milionů stoupenců, nejvíce na jihovýchodě Asie, především v Indii a na Bali. Prostí věřící podřizují veš-kerou svou činnost víře. Věřící se dělí na vyznavače některých z hlavních hinduistických božstev. Doma mají oltář s obrazy božstva, jež je ochranou celé rodiny. Dvakrát denně se všichni členové rodiny u oltáře modlí. Sedí na zkřížených nohách, odříkávají posvátné texty, zapalují kadidlo a vonné tyčinky a dávají jako projev díků bohu obětiny – květiny, ovoce, vodu, apod. V průběhu dne se provádějí za doprovodu modliteb očistné rituály zahrnující omývání úst a pokropení hlavy. Důležitá je i pravidelná návště-va chrámu, účast na obřadech, svěcení svátků a účast na poutích.

Při narození dítěte navštíví rodinu guru – moudrý muž, duchovní uči-tel. Ten vloží do úst kojence medovou kaši politou máslem. Teprve desátý den po narození dostane dítě své jméno. Ve čtyřech letech je mu oholena hlava a jeho vlasy jsou obětovány rodinným bohům. Nové vlasy předsta-vují symbol nového života. Mezi sedmým a desátým rokem věku chlapci z rodin patřících do jedné ze tří nejvýznamnějších kast projdou obřadem zasvěcení a jsou začleněni do kasty. Guru, kterého vybírá otec dítěte, ovi-ne malému dítěti pravou paži a hlavu posvátnou šňůrou jako znamení, že je „dvakrát narozený“. Rodina má velmi pevné svazky a hlavou rodiny je vždy nejstarší muž, který též vykonává veškeré domácí náboženské obřady a v případě úmrtí člena rodiny vede i obřad kremace. Ženatý muž,

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

15

který je hlavou rodiny, má základní povinnost zplodit další syny a zajistit tak potomstvo.

Svatými knihami hinduismu jsou eposy Mahábhárata a Rámájana. Nejdůležitější je Mahábhárata, která je se svými 200 000 verši nejdelší básní, jež byla kdy napsána. Vypráví o boji dvou královských rodin – pěti bratrů Pánduovců a sta bratranců Kuruovců. Bůh Krišna se staví na stranu pěti bratrů a pomáhá jim k vítězství. Další důležitou epopejí je Rámájana, jež vypráví o životě a příhodách boha Rámy, který je sedmou inkarnací neboli avatárou boha Višnua. Texty pocházejí z doby kolem roku 1800 př. n. l. Později, kolem roku 700 n. l., se přidávají védy – epopeje, které vyprávějící o vzniku světa, o životě bohů, učí modlitbám a rituálům. Tvoří je čtyři sbírky, z nichž nejstarší představuje více než tisíc mytologic-kých písní. Védy vykládali bráhmani, kteří tak ovlivnili vznik jiných tex-tů. Bráhmani jsou jedinými strážci a právními vykladači náboženských předpisů a představují tu nejvyšší kastu. Princip kast a zákon reinkarnace vysvětluje Manuův zákon.

Staroindické učení o řádu a zákonitosti – tzv. dharma představuje sou-bor sociálních, morálních i ideových podkladů života. Definuje místo ve světě, kasty a morální principy. Život hinduistů probíhá podle sansáry po životních úsecích, jakými jsou zrození, křest, svatba a smrt. Sadhus se vztahuje k sansáře a určuje kastu, rodinu a materiální zajištění.

Podle hinduismu je duše nesmrtelná a smrt je pouze přechodem od jednoho osudu (života) k dalšímu. Duše se po smrti převtělí do jiného těla podle skutků, které vykonala v právě ukončeném životě. To je zákon karmy, hovořící o příčině a následku, kdy v novém životě jsou trestány hříchy života předchozího. Právě proto se můžeme setkat s až zarážející lhostejností třeba k těžkým nakažlivým a nebezpečným onemocněním, jako je například lepra, kdy toto postižení chápou věřící jako trest za hří-chy minulého života. Ten, kdo se narodil se znetvořeným tělem, může být takto trestán za sebevraždu. Z cyklu karmy není úniku. Jenom každodenní plnění povinností a řádný život v rámci dané kasty dávají naději na lepší příští život ve vyšší kastě. Hříšný život naopak povede k poklesu a dalším vtělením hříšníka může být třeba zvíře. Na každém člověku tedy záleží, aby dosáhl na své cestě životem takového stupně poznání, aby mu umož-nilo únik z tohoto cyklu.

Ahinsá, což znamená neubližování (nečinit zlo), a mókša, tedy vysvo-bození, což je obdobou nirvány v buddhismu, jsou dalšími důležitými zákonitostmi. Ženy, podle tradic, stavu mókši dosáhnout nemohou, ale řádným plněním dharmy během života mohou docílit, že v příštím převtě-lení budou mužem. Ať už se nám to zdá jakkoliv podivné, hlavním cílem života na zemi je pro obyčejného Inda plnění rituálních a společenských povinností.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 9 4 1 1 4

16

V hinduismu hrají velkou roli tisíce bohů, kteří představují jedinou by-tost, jež vládne nade vším a všude. Na vrcholu hinduismu stojí tři božstva: Brahma – stvořitel, Višnu – bůh dárce života a Šiva – bůh zániku.

Brahma má čtyři obličeje a čtyři paže, proto může všechno vidět a všu-de zasahovat. Vše, co existuje, pochází od Brahmy a vrací se k němu. Jeho manželkou je Sarasvatí, bohyně vzdělanosti a učení. Jeho dopravním prostředkem je labuť.

Višnu uchovává svět a jeho symboly jsou kruh – představuje boží ener-gii, kyj – symbol síly a mušle – symbol vody, plodnosti a bohatství. Jeho nositelem je bohyně Garuda mající tělo orla a hlavu krásné ženy. Jako společnici má bohyni krásy, zdraví a štěstí Lakšmí. Může se zjevit v mno-ha různých podobách. Tyto podoby jsou dány jednak legendou o vzniku – půda, ryba, želva, kanec a trpaslík (skřet), jednak vítěznými podobami, kdy zemi ubránil před nepřáteli – Narasinha, Parašuráma, Ráma, Krišna, Buddha a Kalki. Částečně se tyto podoby přeměnily v samostatná bož-stva. Například Ráma, hrdina eposu Rámájana, který se narodil nedaleko Janapuru v Terai a zde se oženil s krásnou Sitou. Svými uctívači je po-važován za nejvyššího boha. Samotní nepálští králové se považovali od 13. století za jednu z inkarnací Višnua.

Šiva je bohem ničitelem, je ztělesněním energie tvořivé a ničivé, která je vtisknuta v lingam (falický symbol). Lingam se dostává do svého pro-tikladu jóni. Šiva se zjevuje pod 1008 jmény. Jeho jména jsou nejčastěji zobrazením určitých aspektů, například Natarádža – bůh tance, Jogéšvara – popelem pokrytý dlouhovlasý asketa, Pašupatí – pán zvířat apod. Šiva jezdí na býku Nandinovi, jeho ženou je krásná Párvatí, bohyně schop-ná mnohonásobné přeměny. Šiva je vůči ní štědrý a projevuje jí velkou úctu, a proto ženy někdy právě Šivu považují v tomto kontextu za ideál manžela. Šivovými syny jsou Kumar a Ganéša, který má sloní hlavu. Ti představují samostatná božstva. Šiva bývá zobrazován v ohnivém kruhu, což představuje sílu ničivou, a v ruce drží malý bubínek, symbol stvoření, neboť jeho první zvuk je zvukem života. Na jedné straně svět přetváří až ničí, je však na druhé straně tím, bez něhož by život nevznikl. Šiva obývá Himálaj a jeho vlasy protéká řeka Ganga, nejposvátnější řeka Indie, o níž se říká, že byla na zem seslána bohem Brahmou. Má schopnost očišťovat od všeho i všech hříchů, a proto k ní přicházejí miliony poutníků vykonat rituální koupel. Tyto tři odlišné aspekty tvoří jednotu. Hindové se dělí na uctívače Šivy a Višnua.

Kromě této trojice existuje ještě řada hlavních bohů a vedlejších bož-stev, démonů, duchů. Například bohyně Kálí, která prahne po boji a libuje si v krvavé lázni, je velmi obávanou, ale přesto má řadu vyznavačů. Bývá často zobrazována v černém oděvu s červeným jazykem. Někdy bývá vy-zpodobena, jak tančí nad mrtvolou Šivy ověšená věncem lidských hlav.