Nektar oddanosti

úplná věda bhakti-jógy

souhrnná studieBhakti-rasámrta-sindhuŠríly Rúpy Gósvámího

Šrí ŠrímadA. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda

zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny

THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST

NEKTAR ODDANOSTI je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu neboli ,,nektaru získaného z oceánu oddanosti (bhakti)``, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa Gósvámí. Důkladně vysvětluje vědu oddané služby Nejvyššímu, bhakti-jógu, která je vznešenou a jednoduchou cestou k dosažení Nejvyšší Osobnosti Božství pro všechny lidi tohoto věku.

Věnovánošesti Gósvámím z Vrndávany

n€n€-Ź€stra-vic€raŠaika-nipuŠau sad-dharma-saˆsth€pakaulok€n€ˆ hita-k€riŠau tribhuvane m€nyau ŹaraŠy€karaur€dh€-kŤŠa-pad€ravinda-bhajan€nandena matt€likauvande r™pa-san€tanau raghu-yugau Źr…-j…va-gop€lakau

,,Hluboce se klaním šesti Gósvámím - Šrí Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Rúpovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu, Šrí Džívovi Gósvámímu a Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu, kteří velice důkladně studovali všechny zjevené spisy, aby předložili věčné náboženské zásady ku prospěchu všech lidských bytostí. Jsou ctěni ve všech třech světech a hodni toho, abychom se jim odevzdali, protože jsou ponořeni v náladě gópí a zaměstnáni v transcendentální láskyplné službě Rádě a Kršnovi.``

,,Vlny`` Nektaru oddanosti

Bhakti-rasámrta-sindhu se jako oceán vody nejprve rozděluje na čtyři části - východní, jižní, západní a severní. Každá část má různé oblasti, kterým se říká ,,vlny``. Následující soupis ukazuje, jak kapitoly Nektaru oddanosti odpovídají původnímu rozdělení Bhakti-rasámrta-sindhu.

Východní strana - Bhagavad-bhakti-bheda (Druhy oddané služby)

První vlna - S€m€nya-bhakti (Oddaná služba všeobecně)

Druhá vlna - S€dhana-bhakti (Oddaná služba v praxi)

Třetí vlna - Bh€va-bhakti (Extatická oddaná služba)

Čtvrtá vlna - Prema-bhakti (Oddaná služba s láskou k Bohu)

Jižní strana - S€m€nya-bhagavad-bhakti-rasa (Obecné příznaky transcendentální nálady)

První vlna - Vibh€va (Zvláštní extáze)

Druhá vlna - Anubh€va (Tělesné příznaky extáze)

Třetí vlna - S€ttvika-bh€va (Existenciální extáze)

Čtvrtá vlna - Vyabhic€ri-bh€va (Zaplavující extáze)

Pátá vlna - Sth€yi-bh€va (Nepřetržitá extáze)

Západní strana - Mukhya-bhakti-rasa (Základní láskyplné vztahy)

První vlna - ®€nta-bhakti-rasa (Neutrální láska k Bohu)

Druhá vlna - Pr…ti-bhakti-rasa (Transcendentální náklonnost - služebnictví)

Třetí vlna - Preyo-bhakti-rasa (Přátelská oddanost)

Čtvrtá vlna - Vatsala-bhakti-rasa (Rodičovství)

Pátá vlna - Madhura-bhakti-rasa (Oddaná služba v milostné lásce)

Severní strana - GauŠa-bhakti-rasa (Nepřímé láskyplné vztahy)

První vlna - H€sya-bhakti-rasa (Extáze smíchu)

Druhá vlna - Adbhuta-bhakti-rasa (Údiv)

Třetí vlna - V…ra-bhakti-rasa (Rytířství)

Čtvrtá vlna - KaruŠa-bhakti-rasa (Soucit)

Pátá vlna - Raudra-bhakti-rasa (Hněv)

Šestá vlna - Bhay€naka-bhakti-rasa (Obavy)

Sedmá vlna - B…bhatsa-bhakti-rasa (Hrůza)

Osmá vlna - Maitr…-vaira-sthiti (Slučitelné a neslučitelné směšování nálad)

Devátá vlna - Ras€bh€sa (Zvrácené výrazy nálad)

Předmluva

Nektar oddanosti je souhrnná studie Bhakti-rasámrta-sindhu, který napsal v sanskrtu Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda. Byl vůdcem šesti Gósvámích, kteří byli přímými žáky Šrí Čaitanji Maháprabhua. Když se Šríla Rúpa Gósvámí poprvé setkal se Šrí Čaitanjou, pracoval jako ministr mohamedánské vlády v Bengálsku. Jmenoval se Dabira Khása a jeho bratr Sanátana se jmenoval Sákara Mallika a zastávali odpovědná místa jako ministři Nawaba Hussaina Šáha. V době před pěti sty lety byla hindská společnost velice nesmlouvavá a když člen bráhmanské kasty přijal službu u mohamedánského vládce, bráhmanská společnost ho okamžitě odmítla. Takové bylo postavení obou bratrů, Dabira Kháse a Sákara Mallika. Náleželi do vysoce postavené sárasvata-bráhmanské společnosti, která je však odmítla, protože přijali ministerská místa ve vládě Hussaina Šáha. Je to milost Šrí Čaitanji, že přijal tyto dvě vznešené osobnosti za své žáky a povýšil je do postavení gósvámích, což je nejvyšší úroveň v bráhmanské kultuře. Šrí Čaitanja podobně přijal za svého žáka Haridásu Thákuru, ačkoliv se narodil v mohamedánské rodině, a později ho jmenoval áčárjou zpívání (Zpíváním se v této knize obvykle rozumí také zpěvné přednášení, odříkávání a rychlé opakování, viz anglické chant, pozn. překl.) svatého jména Pána: Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare.

Zásada Šrí Čaitanji platí všeobecně. Každý, kdo zná vědu o Kršnovi a slouží Pánu, stojí výše než člověk narozený v rodině bráhmana. To je původní zásada přijatá ve všech védských spisech, zvláště v Bhagavad-gítě a ve Šrímad Bhágavatamu. Hnutí Šrí Čaitanji se řídí podle zásady vzdělávat všechny a povýšit je až do postavení gósvámího, a tuto zásadu učí i Nektar oddanosti.

Šrí Čaitanja se setkal s oběma bratry, Dabirem Khásem a Sákarem Mallikem, ve vesnici známé jako Rámakéli v maldahské oblasti. Po setkání se oba rozhodli zanechat služby ve vládě a připojit se k Šrí Čaitanjovi. Dabira Khása, který se později stal Rúpou Gósvámím, odešel ze svého místa a shromáždil všechny peníze, které během své služby nahromadil. V Čaitanja-čaritámrtě se píše, že jeho nashromážděné úspory zlatých mincí měly hodnotu miliónů dolarů a naplnily velkou loď. Rozdělil své peníze zcela příkladným způsobem, který by měli následovat především oddaní a také lidé

všeobecně. Padesát procent nashromážděného bohatství rozdal Kršny si vědomým lidem, totiž bráhmanům a vaišnavům, dvacet pět procent rozdal svým příbuzným a dvacet pět procent uložil pro nepředvídané výdaje a osobní potíže. Když se později také Sákara Mallika rozhodl odejít ze své služby, Nawaba to velice nahněvalo a vsadil ho do vězení. Sákara Mallika, ze kterého se později stal Šríla Sanátana Gósvámí, však využil bratrových osobních peněz uložených u vesnického bankéře a z vězení Hussaina Šáha utekl. Takto se oba bratři připojili k Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi.

Rúpa Gósvámí poprvé potkal Šrí Čaitanju v Prajágu (v Allahabadu, v Indii), a Pán ho po deset dní učil na ghátu Dašášvamédha v tomto posvátném městě. Poučoval Rúpu Gósvámího zvláště o vědě uvědomování si Kršny. Učení Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády Šrí Čaitanjou jsme vylíčili v knize Zlatý avatár.

Šríla Rúpa Gósvámí Prabhupáda Jeho učení později rozvedl s hlubokým poznáním zjevených písem a autoritativními odkazy na různé védské spisy. Šríla Šrinivása Áčárja říká ve svých modlitbách k šesti Gósvámím, že všichni byli nesmírně vzdělanými učenci, a to nejen v sanskrtu, ale také v cizích jazycích jako je perština a arabština. Velice důkladně studovali všechna védská písma, aby postavili kult Čaitanji Maháprabhua na autorizovaných zásadách védského poznání. Současné hnutí pro vědomí Kršny se také zakládá na autoritě Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Proto jsme známí jako rúpánugové neboli následovníci Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády. Šríla Rúpa Gósvámí připravil knihu Bhakti-rasámrta-sindhu - kterou nyní předkládáme v podobě Nektaru oddanosti - jenom proto, aby nás vedl. Lidé zapojení v hnutí pro vědomí Kršny mohou využít této jedinečné literatury a získat vědomí Kršny, které bude velice stálé.

Bhakti znamená ,,oddaná služba``. Na každé službě je něco přitažlivého, co služebníka pohání, aby v ní pokračoval dále. Každý z nás se v tomto světě neustále věnuje nějakému druhu služby a podnětem k ní je radost, kterou z ní získáváme. Ženatý člověk pracuje dnem i nocí poháněn náklonností ke své ženě a dětem. Lidumil pracuje stejným způsobem z lásky k větší rodině a nacionalista v zájmu své vlasti a krajanů. Síla, která lidumila, hospodáře a nacionalistu pohání, se nazývá rasa neboli druh nálady (vztahu), jejíž chuť je velice sladká. Bhakti-rasa je nálada odlišná od obyčejné rasy, které užívají světští pracovníci. Světští lidé pracují velice tvrdě dnem i nocí, aby ochutnali určitý druh rasy, které říkáme smyslový požitek. Vychutnávání světské rasy nemá dlouhého trvání a materialisté mají sklon neustále měnit své působiště. Obchodníka neuspokojí celotýdenní práce, a proto chce přes víkend změnu a odjede někam, kde se snaží na své obchody zapomenout. Když strávil víkend v zapomnění, přijede zpět a znovu začne se svým obchodováním. Hmotné zaměstnání znamená přijmout na nějakou dobu určité postavení a pak ho změnit. Neustálým změnám a návratům se odborně říká bhoga-ty€ga, což znamená střídavý smyslový požitek a odříkání. Živá bytost nemůže zůstat nastálo ani u smyslového požitku, ani u odříkání. Ke změnám dochází neustále, a jelikož to není naše věčné přirozené postavení, nemůžeme být v žádném z těchto stavů šťastni. Smyslový požitek netrvá dlouho, a proto se nazývá capala-sukha neboli pomíjivé štěstí. Obyčejný člověk například ve dne v noci velice tvrdě pracuje, úspěšně poskytuje pohodlí členům své rodiny a tím vychutnává určitý druh nálady, ale celé jeho hmotné štěstí okamžitě končí spolu s jeho tělem, jakmile se jeho život naplní. Smrt je tedy představitelem Boha pro ateistickou třídu lidí. Oddaný pozná přítomnost Boha oddanou službou, zatímco ateista přítomnost Boha pozná v podobě smrti. Smrt vše ukončí a člověk musí začít novou životní kapitolu v nové situaci, možná vyšší, nebo možná nižší než byla ta předchozí. Ať už jednáme na jakékoliv úrovni - politické, společenské, národní nebo mezinárodní - výsledek našich činů končí s koncem našeho života. To je jisté.

Bhakti-rasa, nálada zakoušená v transcendentální službě Pánu, však s koncem života nekončí. Pokračuje neustále dál, a proto se jí říká amŤta - neumírající a existující věčně. To potvrzují všechna védská písma. Bhagavad-gítá říká, že malý pokrok v bhakti-rase může oddaného zachránit před tím největším nebezpečím - že nevyužije příležitosti, kterou nabízí lidský život. Rasy získávané z našich pocitů ve společenském nebo rodinném životě či ve větším rodinném životě altruismu, filantropie, nacionalismu, socialismu, komunismu atd. nezaručují, že se příště narodíme jako lidé. Příští život si připravujeme svými činy v současném životě. Živá bytost dostane určitý druh těla jako výsledek činů v nynějším těle. Naše činnosti bere v úvahu vyšší autorita známá jako daiva neboli autorita Boha. Daiva je v Bhagavad-gítě popsána jako původní příčina všeho a také ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že člověk obdrží další tělo pod dohledem autority Nejvyššího (daiva-netreŠa). Běžný význam slova daiva je ,,osud``. Pod dohledem autority dostaneme tělo vybrané z 8 400 000 druhů. Výběr nezávisí na naší volbě; tělo je nám uděleno podle našeho osudu. Je-li naše tělo v současnosti zaměstnáno v činnostech ve vědomí Kršny, je zaručeno, že v příštím životě dostaneme alespoň lidské tělo. Lidská bytost zaměstnaná uvědomováním si Kršny, i když není schopna dojít k cíli bhakti-jógy, se narodí ve vyšších kruzích lidské společnosti, aby mohla ve vědomí Kršny udělat

další pokroky. Všechny pravé činnosti ve vědomí Kršny jsou proto amŤta neboli stálé. To je námětem Nektaru oddanosti.

Upřímný student může po prostudování Nektaru oddanosti pochopit, co je to věčné zaměstnání v bhakti-rase. Když člověk přijme bhakti-rasu neboli vědomí Kršny, okamžitě mu to přinese příznivý život bez úzkosti a bude požehnán transcendentálním bytím, čímž osvobození ztratí na ceně. Bhakti-rasa postačí sama o sobě k vytvoření pocitu osvobození, neboť přitahuje pozornost Nejvyššího Pána, Kršny. Začínající oddaní většinou chtějí Kršnu, Boha, spatřit, ale Boha není možné spatřit či poznat našimi hmotně otupělými smysly. Oddaná služba, jak ji doporučuje Nektar oddanosti, nás postupně povýší z hmotného podmínění na duchovní úroveň, kde je oddaný očištěn od všech označení. Smysly se mohou neustálým stykem s bhakti-rasou očistit. Když jsou očištěné smysly zaměstnané ve službě Pánu, člověk se ustálí v životě bhakti-rasy a jakýkoliv čin vykonaný pro uspokojení Kršny v tomto transcendentálním životním stavu bhakti-rasa může být vychutnáván neustále. Je-li člověk zaměstnán v oddané službě, všechny druhy ras neboli nálad budou věčné. Na začátku se člověk cvičí podle usměrňujících zásad pod vedením áčárji, duchovního mistra, a když se postupně povýší, oddaná služba se změní v samočinnou a spontánní touhu sloužit Kršnovi. Existuje dvanáct druhů ras, což bude v této knize vysvětleno, a když opět obnovíme náš vztah s Kršnou v pěti základních rasách, budeme moci žít věčně v plném poznání a blaženosti.

Základním principem života je všeobecný sklon někoho milovat. Nikdo nemůže žít aniž někoho miluje. Tento sklon mají všechny živé bytosti. Má ho dokonce i zvíře jako je tygr, alespoň v dřímajícím stavu, a jistě ho mají lidské bytosti. Nevíme však, kam nasměrovat naši lásku, aby byli všichni šťastni. V současnosti nás lidská společnost učí milovat svoji zemi nebo rodinu či sebe samotné, ale nedává žádnou informaci o tom, kam nasměrovat náš sklon milovat, aby mohli být šťastni všichni. Tímto cílem a ústředním bodem je Kršna. Nektar oddanosti nás učí, jak probudit svou původní lásku ke Kršnovi a jak se dostat do stavu, kdy můžeme užívat blaženého života.

Dítě v raném věku miluje své rodiče, pak své bratry a sestry, a jak den za dnem vyrůstá, začíná milovat svou rodinu, kolektiv, společnost, vlast, národ nebo dokonce celou lidskou společnost. Sklon někoho milovat však nebude uspokojen ani tehdy, když budeme milovat celou lidskou společnost. Zůstane nenaplněn, dokud nepoznáme, kdo je nejvyšší milovaný. Naše láska může být zcela uspokojena jen tehdy, je-li nasměrována na Kršnu. Tento námět je podstatou Nektaru oddanosti, který nás učí, jak milovat Kršnu v pěti různých transcendentálních náladách.

Náš sklon někoho milovat se šíří stejně jako se šíří světelné vlny nebo vzduch, nevíme však, kde končí. Nektar oddanosti nás učí umění dokonale milovat všechny živé bytosti jednoduchým způsobem - tím, že budeme milovat Kršnu. Mír a harmonii v lidské společnosti se nám nepodařilo vytvořit ani za pomoci Organizace spojených národů, protože neznáme správný způsob. Je velice jednoduchý, ale musíme mu porozumět s chladnou hlavou. Nektar oddanosti učí všechny lidi, jak jednoduchým a přirozeným způsobem milovat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství. Naučíme-li se milovat Kršnu, pak bude okamžitě velice snadné, abychom současně milovali každou živou bytost. Je to jako zalévat kořen stromu nebo jako dodávat jídlo žaludku. Zalévat kořen stromu nebo dodávat jídlo žaludku je vědecké a praktické, jak se o tom každý z nás přesvědčil. Každý dobře ví, že když jíme, čili když dodáme jídlo žaludku, vytvořená energie se okamžitě rozšíří po celém těle. Podobně když zalijeme kořen stromu, vytvořená energie se rozšíří po celém stromě. Není možné zalévat strom část po části, není možné dávat jíst různým částem těla zvlášť. Nektar oddanosti nás naučí, jak stisknout vypínač, který okamžitě vše osvětlí. Kdo nezná tuto metodu, ten postrádá smysl života.

Co se týče hmotných potřeb a pohodlného života je lidská společnost v současnosti velice pokročilá, ale přesto nejsme šťastni, protože postrádáme smysl. Hmotné životní pohodlí a štěstí nestačí. Jasným příkladem je Amerika: nejbohatší národ světa se všemi možnostmi a hmotným pohodlím vytváří třídu lidí, kteří jsou zcela zmatení a zklamaní v životě. Obracím se zde na takto zmatené lidi, aby se podle Nektaru oddanosti naučili umění oddané služby, a jsem si jist, že oheň hmotného bytí planoucí v jejich srdcích okamžitě uhasne. Příčinou naší nespokojenosti je, že i přes velký pokrok materialistického způsobu života není naplněn náš dřímající sklon milovat. Nektar oddanosti nám dává praktické rady, jak můžeme žít v hmotném světě dokonale zaměstnáni v oddané službě a tak naplnit všechny své touhy v tomto i v příštím životě. Nektar oddanosti nepředkládáme proto, abychom zavrhli materialistický život, ale pokoušíme se zbožným lidem, filozofům a lidem všeobecně poskytnout informaci o tom, jak mohou milovat Kršnu. Člověk může žít i pohodlně, ale současně by se měl naučit umění milovat Kršnu. V současnosti si vymýšlíme mnoho způsobů, jak využít našeho sklonu milovat, ale rozhodující je, že postrádáme skutečný ústřední bod: Kršnu. Zaléváme všechny části stromu, ale opomíjíme jeho kořen. Všemi způsoby se snažíme udržet své tělo

zdravé, ale opomíjíme dávat jídlo žaludku. Opomíjet Kršnu také znamená opomíjet své vlastní já. Skutečná seberealizace a realizace Kršny jdou spolu ruku v ruce. Když například ráno vidíme sami sebe, znamená to, že vidíme také sluneční světlo. Nemůžeme vidět sebe aniž vidíme sluneční světlo. Dokud jsme nerealizovali Kršnu, nemůže být ani řeči o seberealizaci.

Nektar oddanosti předkládáme zvláště pro lidi, kteří jsou nyní zapojeni v hnutí pro vědomí Kršny. Rád bych upřímně poděkoval všem přátelům a žákům, kteří mi pomáhají rozvíjet hnutí pro vědomí Kršny v západních zemích, a rád bych s úctou poděkoval za příspěvek milovanému žáku Šrímanovi Džajánandovi brahmačárímu. Mé díky patří také vedoucím tiskárny Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, kteří věnovali vydání této význačné knihy velikou péči. Haré Kršna.

A. Č. Bhaktivédanta Swami

13. dubna 1970středisko ISKCON3764 Watseka Ave.Los Angeles, Kalifornie

Úvod

Vzývání přízně: Pán Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin, zdroj všech ras neboli vztahů - neutrality (pasivního uctívání), služebnictví, přátelství, rodičovství, milostné lásky, komičnosti, soucitnosti, strachu, rytířství, hrůzy, údivu a zničení. Je nejpřitažlivější osobou, a svými transcendentálními přitažlivými rysy okouzlil všechny gópí v čele s Tárakou, Pálikou, Šjámou, Lalitou a především Šrímatí Rádhárání. Prosíme o Jeho milost, aby nic nebránilo v plnění této povinnosti - napsat Nektar oddanosti na podnět Jeho Božské Milosti Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Prabhupády.

Klaním se v hluboké úctě lotosovým nohám Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády a Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Prabhupády. Jimi inspirován, píši nyní souhrnnou studii Bhakti-rasámrta-sindhu. Je to vznešená věda oddané služby, jak ji předložil Šrí Čaitanja Maháprabhu, který se zjevil před pěti sty lety v západním Bengálsku v Indii, aby rozšiřoval hnutí pro vědomí Kršny.

Šríla Rúpa Gósvámí začíná svou velkou knihu tím, že se uctivě klaní Šrí Sanátanovi Gósvámímu, svému staršímu bratru a duchovnímu mistrovi, a modlí se, aby ho Bhakti-rasámrta-sindhu potěšil. Dále se modlí, aby setrval v tomto oceánu nektaru a mohl neustále cítit transcendentální radost ve službě Rádě a Kršnovi.

Hluboce se pokloňme všem velkým oddaným a áčárjům (svatým učitelům), kteří jsou přirovnáváni ke žralokům ve velkém oceánu nektaru a kteří se nestarají o různé řeky osvobození. Impersonalisté velice touží splynout s Nejvyšším jako řeky, které přitékají a vlévají se do oceánu. Oceán lze přirovnat k osvobození a řeky ke všem různým cestám osvobození. Impersonalisté prodlévají v říční vodě, která přitéká a mísí se s oceánem. Nemají však ponětí o tom, že v oceánu je stejně jako v řece nespočetné množství vodních živočichů. Žraloci v oceánu se nezajímají o řeky, které do něj přitékají. Oddaní věčně žijí v oceánu oddané služby a o řeky se nestarají. Jinak řečeno čistí oddaní vždy zůstávají v oceánu transcendentální láskyplné služby Pánu a nemají co do činění s ostatními procesy, které jsou přirovnávány k řekám, jen postupně do oceánu přitékajícím.

Šríla Rúpa Gósvámí se modlí ke svému duchovnímu mistrovi, Šrílovi Sanátanovi Gósvámímu, aby ochránil Bhakti-rasámrta-sindhu - ,,Oceán čistého nektaru oddané služby`` - před argumentujícími logiky, kteří se do nauky o službě Pánu zbytečně pletou. Přirovnává jejich argumenty a logiku k sopečným výbuchům uprostřed oceánu. Uprostřed oceánu mohou sopečné výbuchy způsobit jen velmi málo škody, a podobně ti, kteří zavrhují oddanou službu Pánu a kteří předkládají mnoho filozofických tezí o konečné transcendentální realizaci, nemohou rušit velký oceán oddané služby.

Autor Bhakti-rasámrta-sindhu, Šríla Rúpa Gósvámí, velice skromně přiznává, že se pouze snaží rozšířit vědomí Kršny po celém světě, ačkoliv si o sobě pokorně myslí, že není této práce hoden. Takový by měl být přístup všech kazatelů hnutí pro vědomí Kršny, následujících šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího. Nikdy bychom si neměli myslet, že jsme velcí kazatelé, ale vždy bychom měli mít na paměti, že jsme pouze nástroji předcházejících áčárjů, a jednoduše tím, že půjdeme v jejich stopách, můžeme být schopni vykonat něco ve prospěch trpícího lidstva.

Bhakti-rasámrta-sindhu se dělí na čtyři části, právě tak, jako se dělí oceán. V každé části pak rozlišujeme různé oblasti. V Bhakti-rasámrta-sindhu se oceán zprvu dělí na východní, jižní, západní a severní, přičemž oblasti v těchto odlišných částech se nazývají vlny. Stejně jako v oceánu jsou neustále různé vlny, ať už na straně východní, jižní, západní nebo jižní, tak má různé vlny i  Bhakti-rasámrta-sindhu. V první části jsou čtyři vlny, přičemž první je všeobecný popis oddané služby. Druhá se týká usměrňujících zásad pro vykonávání oddané služby a třetí vlna popisuje oddanou službu v extázi. Ve čtvrté je konečný cíl, láska k Bohu. Všechny budou jasně popsány spolu s jejich různými příznaky.

Autorizované popisy bhakti neboli oddané služby, které následují šlépěje předchozích áčárjů, shrnuje následující výrok Šríly Rúpy Gósvámího: ,,Prvotřídní oddaná služba se vyznačuje sklonem být zcela zaměstnán ve vědomí Kršny, příznivou službou Pánu.`` Znamená to, že je možné si být vědom Kršny také nepříznivě, což však nelze považovat za čistou oddanou službu. Čistá oddaná služba by měla být zbavená veškeré touhy po hmotném zisku nebo po smyslovém požitku. Tyto touhy se rozvíjejí prostřednictvím plodonosných činností a filozofické spekulace. Lidé se obvykle věnují různým činnostem, aby obdrželi nějaký hmotný zisk, a většina filozofů předkládá různé návrhy transcendentální realizace v knihách plných slovního kejklířství a spekulace. Čistá oddaná služba nesmí být znečištěna plodonosnými činnostmi a filozofickou spekulací. Člověk se musí naučit uvědomování si Kršny neboli čisté oddané službě od autorit prostřednictvím spontánní láskyplné služby.

Oddaná služba je druhem zušlechťování, rozvíjení. Není to pouhá nečinnost pro lidi, kteří jsou rádi nečinní nebo kteří věnují svůj čas tiché meditaci. Pro ně existuje mnoho různých metod, ale rozvíjení vědomí Kršny je něco jiného. Přesné slovo, které v této souvislosti použil Šríla Rúpa Gósvámí, je anuŹ…lana neboli rozvíjení následováním předcházejících učitelů (áčárjů). Jakmile říkáme ,,rozvíjení,`` poukazujeme na činnost. Samotné vědomí nám bez činnosti nemůže pomoci. Všechny činnosti mohou být rozděleny do dvou skupin: do první patří činnosti, jimiž se člověk snaží dosáhnout určitého cíle, a do druhé ty, jimiž se snaží vyhnout nepříznivým podmínkám. V sanskrtu se nazývají pravŤtti a nivŤtti - kladný a záporný čin. Existuje mnoho příkladů záporného jednání. Nemocný člověk například musí být opatrný a užívat léky, aby se zbavil nějaké nepříjemné nemoci.

Ti, kteří rozvíjejí duchovní život a provádějí oddanou službu, jsou neustále zaměstnáni různými činnostmi. Mohou je vykonávat tělem nebo myslí. Myšlení, cítění a chtění jsou činnosti mysli, a když chceme něco udělat, činnost se projeví pomocí hrubých tělesných smyslů. Ve svých mentálních činnostech bychom se měli neustále snažit myslet na Kršnu a plánovat, jak Ho potěšit, a tím jít ve stopách velkých áčárjů a svého duchovního mistra. Existují činnosti těla, činnosti mysli a činnosti řeči. Člověk vědomý si Kršny používá svá slova ke kázání slávy Pána. Tomu se říká k…rtana. Kršny si vědomý člověk svou mysl neustále zaměstnává myšlenkami na činnosti Pána - jak mluví na Kuruovském bitevním poli nebo jak se oddává rozličným zábavám se svými oddanými ve Vrndávaně. Tímto způsobem může neustále myslet na činnosti a zábavy Pána. To je mentální rozvíjení vědomí Kršny.

Podobně můžeme prokázat mnohé služby svými tělesným činnostmi. Avšak všechny takové činnosti musí být ve vztahu ke Kršnovi. Tento vztah navážeme, když se spojíme s pravým duchovním mistrem, který je přímým představitelem Kršny v učednické posloupnosti. Provádění činností ve vědomí Kršny tělem by měl řídit duchovní mistr, a my bychom je měli s vírou vykonávat. Spojení s duchovním mistrem se nazývá zasvěcení. Ode dne zasvěcení duchovním mistrem je mezi Kršnou a osobou, která se snaží pokročit ve vědomí Kršny, navázáno spojení. Bez zasvěcení od pravého duchovního mistra ke skutečnému spojení s uvědomováním si Kršny nikdy nedojde.

Uvědomování si Kršny není hmotné. Pán má tři hlavní energie - totiž vnější energii, vnitřní energii a okrajovou energii. Živým bytostem se říká okrajová energie a hmotný vesmírný projev je projevem vnější neboli hmotné energie. Pak existuje duchovní svět, který je projevem vnitřní energie. Když živé bytosti, které se nazývají okrajová energie jednají pod nižší, vnější energií, provádějí hmotné činnosti, a když se zaměstnají v činnostech pod vnitřní, duchovní energií, jejich činnosti jsou označovány jako činnosti ve vědomí Kršny. To znamená, že velké duše neboli velcí oddaní nejednají

pod vlivem hmotné energie, ale pod ochranou duchovní energie. Oddaná služba, tedy činnosti ve vědomí Kršny jsou přímo pod nadvládou duchovní energie. Jinými slovy energie je druh síly, která může být zduchovněna milostí pravého duchovního mistra a Kršny.

V Čaitanja-čaritámrtě od Kršnadásy Kavirádži Gósvámího Šrí Čaitanja uvádí, že člověku, který Kršnovou milostí přijde do styku s pravým duchovním mistrem, se dostalo velkého štěstí. Ten, kdo má vážný zájem o duchovní život, dostane od Kršny inteligenci, jejímž prostřednictvím přijde do styku s pravým duchovním mistrem a jeho milostí pak pokročí ve vědomí Kršny. Vše, co se týká vědomí Kršny, spadá přímo pod duchovní energii - pod Kršnu a duchovního mistra. S hmotným světem to nemá nic společného. Když mluvíme o ,,Kršnovi``, míníme tím Nejvyšší Osobnost Božství, Nejvyššího Pána spolu s Jeho mnoha expanzemi. Expanduje se prostřednictvím svých úplných částí, svých odlišných částí a svých různých energií. ,,Kršna`` jinými slovy znamená vše a zahrnuje vše. Všeobecně bychom však měli chápat, že ,,Kršna`` znamená Kršna a Jeho osobní expanze. Kršna se expanduje jako Baladéva, Sankaršana, Vásudéva, Aniruddha, Pradjumna, Ráma, Nrsinha a Varáha a také jako mnoho jiných inkarnací a nespočetných Višnuových expanzí. Ve Šrímad Bhágavatamu je napsáno, že jich je tolik, kolik je nespočetných vln. Kršna zahrnuje všechny expanze a také své čisté oddané. V Brahma-sanhitě stojí, že všechny Kršnovy expanze jsou plné věčnosti, blaženosti a vědomosti.

Oddaně sloužit znamená vykonávat činnosti ve vědomí Kršny, činnosti, které jsou příznivé a přinášejí transcendentální radost Nejvyššímu Pánu, Kršnovi. Jakékoliv činnosti, které jsou nepříznivé transcendentálnímu zájmu Pána, nemohou být považovány za oddanou službu. Velcí démoni jako Rávana, Kansa a Hiranjakašipu například neustále mysleli na Kršnu, ale mysleli na Něho jako na svého nepřítele. Takové myšlení nemůžeme považovat za bhakti neboli za vědomí Kršny.

Impersonalisté někdy mylně chápou oddanou službu a oddělují Kršnu od Jeho příslušenství a zábav. Bhagavad-gítá byla například přednesena na Kuruovském bitevním poli a impersonalisté říkají, že Kršna je důležitý, ale Kuruovské bitevní pole je nepodstatné. Oddaní také vědí, že s Kuruovským bitevním polem jako takovým nemají co do činění, ale zároveň vědí, že ,,Kršna`` neznamená jen Kršna samotný. Kršna je vždy doprovázený svými společníky a příslušenstvím. Když například někdo řekne: ,,Dej něco k jídlu tomu člověku se zbraněmi``, jíst bude ten člověk a ne zbraně. Oddaný se může podobně zajímat o příslušenství a místa - jako je Kuruovské bitevní pole - která mají spojitost s Kršnou, ale jiná bojiště pro něho nemají význam. Zajímá se o Kršnu - o Jeho řeč, Jeho pokyny atd. Toto bitevní pole je důležité díky Kršnovi.

Tím jsme souhrnně vysvětlili, co to vlastně vědomí Kršny je. Bez tohoto chápání si člověk jistě mylně vyloží, proč se oddaní zajímají o Kuruovské bitevní pole. Ten, kdo má zájem o Kršnu, se začne zajímat i o Jeho různé zábavy a činnosti.

Definici čistého oddaného, jak ji podal Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu, lze shrnout takto: jeho služba je příznivá a je vždy ve vztahu ke Kršnovi. Abychom udrželi čistotu činností ve vědomí Kršny, musíme být zbaveni všech hmotných tužeb a filozofické spekulace. Jakákoliv jiná touha, než touha sloužit Pánu, se nazývá hmotná touha. ,,Filozofická spekulace`` se týká druhu spekulace, která nakonec dospěje k voidistickému nebo neosobnímu závěru. Takové závěry nemají pro člověka vědomého si Kršny cenu. Pouze zřídka může někdo pomocí filozofické spekulace dospět k závěru, že by měl uctívat Vásudévu, Kršnu. To je potvrzeno v samotné Bhagavad-gítě. Konečným cílem filozofické spekulace musí být tedy Kršna s pochopením, že Kršna je vše, příčina všech příčin, a člověk by se měl Jemu odevzdat. Dospějeme-li k tomuto závěru, pak je filozofický pokrok příznivý, ale je-li závěrem filozofické spekulace voidismus nebo impersonalismus, pak to není bhakti.

Karma neboli plodonosné činnosti se někdy chápou jako rituální činnosti. Existuje mnoho lidí, které velice přitahují obřady popsané ve Védách, ale když člověka začnou přitahovat pouhé obřady bez poznání Kršny, jeho činnosti nejsou pro vědomí Kršny příznivé. Uvědomování si Kršny je ve skutečnosti možné provádět jednoduše nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním atd. Šrímad Bhágavatam popisuje devět různých způsobů a dělat cokoliv jiného je pro vědomí Kršny nepříznivé. Člověk by měl být tedy neustále ve střehu proti pokleskům.

Šríla Rúpa Gósvámí ve své definici bhakti také uvedl slovo jń€na-karm€di. Karm€di (plodonosná práce) jsou činnosti, které nepomáhají člověku dospět k čisté oddané službě. Mnoho podob takzvaného odříkání také není příznivých pro oddanou službu ve vědomí Kršny.

Šríla Rúpa Gósvámí též citoval následující definici z Nárada-paňčarátry: ,,Člověk by měl být prost všech hmotných označení a uvědomováním si Kršny se musí očistit od všeho hmotného znečištění. Měl by se znovu vrátit ke své čisté totožnosti, ve které své smysly zapojuje ve službě vlastníku smyslů.`` Když naše smysly slouží skutečnému vlastníku smyslů, říká se tomu oddaná služba. V podmíněném stavu slouží naše smysly tělesným žádostem. Jsou-li tytéž smysly zaměstnány vykonáváním Kršnova příkazu, naše činnosti se nazývají bhakti.

Dokud se člověk ztotožňuje s tím, že náleží k jisté rodině, společnosti nebo jisté osobě, říká se, že ho pokrývají označení. Je-li si plně vědom toho, že nenáleží žádné rodině, společnosti nebo zemi, nýbrž že má věčný vztah s Kršnou, pak pozná, že by se jeho energie neměla používat v zájmech takzvané rodiny, společnosti nebo země, ale v zájmech Kršny. To je ušlechtilý cíl a úroveň čisté oddané služby ve vědomí Kršny.

KAPITOLA PRVNÍ

Příznaky čisté oddané služby

Ve třetím zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 12. a 13. verši Šrímad Bhágavatamu Šríla Kapiladéva poučuje svou matku o následujících příznacích čisté oddané služby: ,,Má drahá matko, mysl Mých čistých oddaných, kteří netouží po hmotném prospěchu nebo filozofické spekulaci, je tak zaměstnána v Mé službě, že Mě nechtějí o nic žádat - kromě toho, aby Mi mohli sloužit. Neprosí dokonce ani o to, aby se Mnou mohli žít v Mém sídle.``

Existuje pět druhů osvobození: splynout s Pánem, žít s Nejvyšším Pánem na stejné planetě, mít stejné rysy jako Pán, užívat stejného bohatství jako Pán a žít jako společník Pána. Oddaný nechce ani žádný z pěti druhů osvobození, o hmotném smyslovém požitku ani nemluvě. Je spokojený jednoduše tím, že s láskou slouží Pánu. To je příznak čisté oddanosti.

Citát Kapiladévy ze Šrímad Bhágavatamu popisuje skutečné postavení čistého oddaného a také definuje základní příznaky čisté oddané služby. Rúpa Gósvámí popisuje další příznaky oddané služby a dokládá je citáty z různých písem. Uvedl, že existuje šest následujících příznaků čisté oddané služby:

1) Čistá oddaná služba okamžitě odstraňuje všechny druhy hmotného utrpení.

2) Čistá oddaná služba je počátkem všeho příznivého.

3) Čistá oddaná služba přinese člověku automaticky transcendentální radost.

4) Čistá oddaná služba je vzácně dosažitelná.

5) Ti, kteří čistě oddaně slouží, se vysmívají dokonce i vysvobození.

6) Čistá oddaná služba je jediným způsobem, jak připoutat pozornost Kršny.

Kršna je všepřitahující, ale čistá oddaná služba přitahuje dokonce i Jeho. To znamená, že je transcendentálně silnější než samotný Kršna, protože je to Kršnova vnitřní síla.

Odstranění hmotného utrpení

V Bhagavad-gítě Pán říká, že člověk by měl zanechat všeho ostatního a odevzdat se Jemu. Také zde slibuje, že odevzdanou duši ochrání před reakcemi za všechny hříšné činy. Šríla Rúpa Gósvámí říká, že utrpení vyplývající z hříšných činností jsou následkem těchto hříchů a též hříchů spáchaných v našich dřívějších životech. Člověk se obvykle dopouští hříšných činností následkem nevědomosti, ale nevědomost neomlouvá a následků za hříšné činnosti nás nezbavuje. Hříšné činnosti jsou dvojího druhu: zralé a nezralé. Hříšné činnosti, za které v současnosti trpíme, se nazývají zralé a hříšné činnosti, které jsou v nás uschovány a za které jsme ještě netrpěli, se považují za nezralé. Člověk může například spáchat zločin, ale nebýt za něj ještě uvězněn. Jakmile je však vypátrán, okamžitě ho čeká trest. Podobně za některé hříšné činnosti na nás čeká utrpení v budoucnosti a za jiné, které jsou zralé, trpíme v současnosti.

Existuje tedy řetěz hříšných činností a je doprovázejícího utrpení. Podmíněné duše trpí za tyto hříchy život za životem. V současném životě trpí následky hříšných činností ze svého minulého

života a mezitím si vytváří další utrpení pro svůj budoucí život. Zralé hříšné činnosti se projeví, když člověk trpí nějakou chronickou nemocí, když trpí nějakým právním postihem, když se narodí v nízké a degradované rodině nebo když je nevzdělaný či velice ošklivý.

V současnosti trpíme za mnoho předešlých hříšných činností, a v budoucnosti můžeme trpět za současné, ale všechny reakce hříšných činů lze okamžitě zastavit, zapojíme-li se do uvědomování si Kršny. Důkazem toho je citát Rúpy Gósvámího z jedenáctého zpěvu, čtrnácté kapitoly, 19. verše Šrímad Bhágavatamu. V tomto verši dává Pán Kršna pokyny Uddhavovi: ,,Můj drahý Uddhavo, oddaná služba je jako žhnoucí oheň, který může spálit na popel neomezené množství paliva, které do něho přiložíme.`` To znamená, že stejně jako planoucí oheň může spálit na popel jakékoliv množství paliva, tak oddaná služba Pánu může spálit veškeré hříšné činnosti. V Gítě si Ardžuna například myslel, že bojování je hříšná činnost, ale Kršna ho zaměstnal na bojišti pod svým vedením a bojování se tak stalo oddanou službou. Ardžuna proto nepodléhal žádné hříšné reakci.

Šríla Rúpa Gósvámí cituje další verš ze třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 6. verš třicáté třetí kapitoly, ve kterém Dévahúti oslovuje svého syna Kapiladévu a říká: ,,Můj drahý Pane, existuje devět různých druhů oddané služby, počínaje nasloucháním a opěvováním. Každý, kdo naslouchá Tvým zábavám, opěvuje Tvou slávu, kdo se Ti klaní, kdo na Tebe myslí a tímto způsobem provádí nějaký z devíti druhů oddané služby - dokonce i když je narozen v rodině pojídačů psů (nejnižší třída lidstva) - se okamžitě kvalifikuje pro vykonávání obětí.`` Jak by tedy bylo možné, aby někdo oddaně sloužil, byl si zcela vědom Kršny a nebyl přitom očištěn? To není možné. Člověk zaměstnaný v oddané službě je bezpochyby očištěn od všeho znečištění hmotnými hříšnými činnostmi. Oddaná služba má skutečně sílu smazat všechny druhy reakcí za hříšné skutky. Oddaný se má nicméně neustále na pozoru, aby se nedopustil nějakých hříšných činností. To je zvláštní kvalifikace oddaného. Šrímad Bhágavatam říká, že díky vykonávání oddané služby se i člověk, který se narodil v rodině pojídačů psů, může zúčastnit provádění obřadů doporučených ve Védách. Předpokládá se, že člověk narozený v rodině pojídačů psů většinou není způsobilý k provádění oběti (yajńa). Kasta kněží, která se stará o vykonávání obřadů předepsaných ve Védách, se nazývá bráhmanská kasta. Dokud člověk není bráhmanem, nemůže tyto obřady provádět.

Člověk se narodí v bráhmanské rodině nebo v rodině pojídačů psů podle svých předchozích činností. Narodí-li se člověk v rodině pojídačů psů, znamená to, že všechny jeho předchozí činnosti byly hříšné. Když se však dokonce i takový člověk vydá na cestu oddané služby a začne zpívat svatá jména Pána - Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare - je okamžitě způsobilý provádět obřady. Znamená to, že jeho hříšné reakce byly smazány.

V Padma Puráně stojí, že existují čtyři druhy následků za hříšné činnosti: (1) následek, který ještě nedozrál, (2) následek v podobě semene, (3) následek, který již dozrál a (4) následek, který je téměř zralý. Je také psáno, že všechny čtyři následky jsou u těch, kteří se odevzdají Nejvyšší Osobnosti Božství, Višnuovi, a s plným vědomím Kršny se zaměstnají v Jeho oddané službě, okamžitě zničeny.

Následky označené jako ,,téměř zralé`` se vztahují na utrpení, které člověka sužuje v současnosti, a následky ,,v podobě semene`` jsou v srdci, kde je jistá zásoba hříšných tužeb v podobě semen. Sanskrtské slovo k™˜am znamená, že tyto tužby jsou téměř připraveny vytvořit semeno nebo výsledek semene. ,,Nezralý následek`` poukazuje na případ, kdy ještě nezačalo klíčení. Z tohoto výroku Padma Purány můžeme chápat, že hmotné znečištění je velice jemné. Jeho počátek, dozrávání, výsledky a to, jak je člověk těmito výsledky postižen v podobě utrpení, jsou částí velkého řetězu. Když člověk onemocní, je často velice těžké zjistit příčinu nemoci; odkud pochází a jak postupuje. Utrpení z nemoci se však neobjeví znenadání. Vždy to nějakou dobu trvá. Ve zdravotnictví lékař z opatrnosti preventivně očkuje proti vzrůstajícímu znečištění, a podobně praktickou injekcí na zastavení všech dozrávajících semen našich hříšných činností je jednoduše zapojit se do uvědomování si Kršny.

V této souvislosti uvádí Šukadéva Gósvámí v šestém zpěvu, druhé kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu příběh o Adžámilovi, který začal svůj život jako dobrý a svědomitý bráhman, ale v mladistvém věku ho zcela zkazila prostitutka. Na konci zpustlého života ho i navzdory tolika hříchům zachránilo pouhé volání jména ,,Nárájana`` (Kršna). Šukadéva poukazuje na to, že odříkání, dobročinnost a vykonávání obřadů pro zastavení následků hříšných činností se doporučuje, ale to samotné nemůže odstranit semeno hříšné touhy, jako tomu bylo v případě Adžámily v jeho mládí. Semeno hříšné touhy může být odstraněno pouze dosažením vědomí Kršny, čehož lze velice snadno dosáhnout zpíváním mahá-mantry neboli Haré Kršna mantry, jak doporučil Šrí Čaitanja Maháprabhu.

Jinými slovy - dokud člověk nepřijme cestu oddané služby, nemůže se zcela zbavit všech následků za hříšné činnosti.

Prováděním védských obřadů, rozdáváním peněz na dobročinné účely a odříkáním se člověk může dočasně osvobodit od reakcí za hříšné činnosti, ale v příštím okamžiku se musí hříšnými činnostmi opět zaměstnat. Člověk trpící nějakou pohlavní chorobou kvůli přílišnému holdování pohlavnímu životu musí podstoupit velké bolesti při léčbě, a pak je na čas vyléčen. Jelikož však nebyl schopen odstranit sexuální touhu ze svého srdce, musí se opět oddávat stejným věcem a stát se obětí stejné nemoci. Léčení může poskytnout dočasnou úlevu z utrpení, které tato pohlavní nemoc způsobuje, ale dokud člověk nedostane potřebné vzdělání a nepochopí, že pohlavní život je odporný a hodný zavržení, není možné, aby se před opakovaným utrpením zachránil. Podobně oběti, dobročinnost a odříkání, které jsou doporučeny ve Védách, mohou u člověka dočasně zastavit hříšné jednání, ale dokud není jeho srdce čisté, bude muset opakovat hříšné činnosti znovu a znovu.

Další příklad ze Šrímad Bhágavatamu je o slonu, který přijde k jezeru, velice důkladně se vykoupe a řádně si očistí celé tělo. Jakmile pak vyjde na břeh, znovu vezme prach ze země a rozpráší si ho po čistém těle. Člověk, který nemá rozvinuté vědomí Kršny, nemůže být zcela zbaven touhy po hříšných činnostech. Ani metody jógy, ani filozofická spekulace a ani plodonosné činnosti nemohou člověka zachránit před semeny hříšných tužeb. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když se člověk zaměstná v oddané službě.

Další zmínka je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté druhé kapitole, 39. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Sanat-kumára říká: ,,Můj drahý králi, falešné ego lidské bytosti je tak silné, že ji drží v hmotném bytí jakoby staženou silným provazem. Pouze oddaní mohou velice snadno přeseknout uzel tohoto silného provazu tím, že se zaměstnají ve vědomí Kršny. Ostatní, kteří si nejsou vědomi Kršny, ale kteří se snaží stát velkými mystiky nebo dělat velké obřady, nemohou dělat pokroky jako oddaní. Je proto povinností všech zaměstnat se v činnostech ve vědomí Kršny a osvobodit se z pevného pouta falešného ega a materialistických činností.``

Pouto falešného ega je způsobeno nevědomostí. Dokud si člověk není vědom své vlastní totožnosti, bude jistě jednat chybně a zaplete se do hmotného znečištění. Nevědomost o skutečném poznání může být odstraněna vědomím Kršny, jak je potvrzeno v Padma Puráně: ,,Čistá oddaná služba ve vědomí Kršny je nejvyšší osvícení, a přijde-li osvícení, je jako planoucí lesní požár, který zabíjí všechny nepříznivé hady tužeb.`` Zde je uveden příklad s lesním požárem, kdy šířící se žár okamžitě zabije všechny hady. V lese je na zemi mnoho hadů, a když dojde k požáru, spálí se suché listí, což hady okamžitě zničí. Zvířata, která mají čtyři nohy, mohou před ohněm utéci nebo se o to alespoň pokusit, ale hady to okamžitě zabije. Podobně žhnoucí oheň vědomí Kršny je tak silný, že okamžitě zabije hady nevědomosti.

Vědomí Kršny je příznivé po všech stránkách

Šríla Rúpa Gósvámí podal definici, co je vlastně příznivé. Řekl, že za skutečně příznivé je možné považovat jen činnosti blahodárné pro všechny lidi na světě. V současné době se různé skupiny lidí zaměstnávají činnostmi pro blaho obce, společnosti nebo národa. Existuje dokonce pokus v podobě Organizace spojených národů, který má pomoci celému světu. Ale národnostní činnosti jsou velice omezené a mají takové nedostatky, že všeobecný masový program pro blaho celého světa není prakticky možný. Hnutí pro vědomí Kršny je však tak pěkné, že může přinést ten největší prospěch celému lidstvu. Může k němu být přitahován každý a každý může pocítit výsledek. Rúpa Gósvámí a ostatní vzdělaní učenci jsou zajedno v tom, že široká celosvětová propagace hnutí pro vědomí Kršny, které učí oddanou službu, je nejvyšší humanitní činností pro veřejné blaho.

To, jak hnutí pro vědomí Kršny může připoutat pozornost celého světa a jak každý člověk, který si je vědom Kršny, může cítit radost, je uvedeno v Padma Puráně následovně: ,,O člověku, který je zaměstnán v oddané službě, plně si vědom Kršny, by se mělo vědět, že prokazuje celému světu tu nejlepší službu, a že těší každého na světě. Spolu s lidskou společností přináší potěšení dokonce i stromům a zvířatům, protože takové hnutí je také začne přitahovat.`` Šrí Čaitanja to prakticky ukázal, když cestoval přes lesy Džhárikhanda ve střední Indii a rozšiřoval své sankírtanové hnutí. Tygři, sloni, srnci a všechna ostatní divoká zvířata se k Němu připojili a každý po svém tancoval a zpíval Haré Kršna.

Člověk vědomý si Kršny, zapojený do oddané služby, navíc může vyvinout všechny dobré vlastnosti, které můžeme vidět u polobohů. Šukadéva Gósvámí v pátém zpěvu, osmnácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká: ,,Můj drahý králi, lidé, kteří mají neochvějnou víru v Kršnu a kteří jsou prosti veškeré dvojakosti, mohou vyvinout všechny dobré vlastnosti polobohů.

S oddaným, který má vysoké vědomí Kršny, žijí rádi i polobozi a z toho můžeme poznat, že se v jeho těle vyvinuly jejich vlastnosti.``

Člověk, který si není vědom Kršny, naproti tomu nemá žádné dobré vlastnosti. Může být z akademického hlediska vysoce vzdělaný, ale ve svém skutečném jednání může být níže než zvířata. Dokonce i když je člověk akademicky vysoce vzdělán, nedokáže-li se dostat nad oblast mentálních činností, je jisté, že bude vykonávat pouze materialistické činnosti, a tím pádem zůstane nečistý. V dnešní době existuje mnoho lidí, kteří dostali vysoké vzdělání na materialistických univerzitách, ale ukazuje se, že nejsou schopni zapojit se do hnutí pro vědomí Kršny a vyvinout vyšší vlastnosti polobohů.

Kršny si vědomý chlapec, i když podle univerzitní úrovně nemá příliš dobré vzdělání, může například okamžitě zanechat veškerého nedovoleného pohlavního života, hazardování, jedení masa a požívání omamných látek; zatímco ti, kteří si nejsou vědomi Kršny, třebaže velice vzdělaní, jsou často opilci, pojídači masa, sexuální zhýralci a hazardéři. To jsou praktické důkazy, jak člověk vědomý si Kršny získá lepší vlastnosti, zatímco člověk, který si není vědom Kršny, je nezíská. Vidíme, že ani mladíka ve vědomí Kršny nelákají kina, noční podniky, představení nahých tanečnic, restaurace, prodejny s lihovinami atd. Zcela se od nich oprostí. Šetří svůj cenný čas a nepromrhá ho kouřením, pitím, navštěvováním divadel a tancem.

Člověk, který si není vědom Kršny, nemůže obvykle sedět v tichosti ani půl hodiny. Systém jógy učí, že když ztichneš, poznáš, že jsi Bůh. Tento systém se může zdát dobrý materialistickým lidem, ale jak dlouho vydrží být ticho? Naoko se mohou posadit k takzvané meditaci, ale ihned po svém jógovém cvičení opět začnou s nedovoleným pohlavním životem, hazardováním, pojídáním masa a ostatními nesmysly. Člověk vědomý si Kršny se však postupně povýší beze snahy o takzvanou tichou meditaci. Jednoduše tím, že je zaměstnaný ve vědomí Kršny, okamžitě zanechá celého toho nesmyslu a vyvine vyšší charakter. Člověk vyvine nejvyšší charakter tím, že se stane čistým oddaným Kršny. Závěr je tedy takový, že nikdo nemůže mít žádné dobré vlastnosti, nedostává-li se mu vědomí Kršny.

Štěstí ve vědomí Kršny

Šríla Rúpa Gósvámí analyzoval různé zdroje štěstí. Rozdělil štěstí na tři skupiny: (1) štěstí získané z hmotného požitku, (2) štěstí získané ze ztotožňování se s nejvyšším Brahmanem a (3) štěstí získané z vědomí Kršny.

V Tantra-šástře říká Šiva své ženě Satí: ,,Má drahá choti, člověk, který se odevzdal lotosovým nohám Góvindy, a který tak vyvinul čisté vědomí Kršny, může velice snadno obdržet všechny dokonalosti, po kterých touží impersonalisté, a navíc může užívat štěstí čistých oddaných.``

Štěstí získané z čisté oddané služby je ze všeho největší, protože je věčné. Štěstí z hmotné dokonalosti nebo z toho, že člověk pozná, že je Brahman, je nižší, protože je pomíjivé. Není možné zabránit ztrátě hmotného štěstí a je i velká pravděpodobnost, že člověk ztratí duchovní štěstí získané ze ztotožňování se s neosobním Brahmanem.

Můžeme vidět, že velcí májávádští (neosobní) sannjásíni - vysoce vzdělané a téměř realizované duše - se někdy začínají věnovat politickým nebo společensky prospěšným činnostem. Je to způsobeno tím, že neosobní pojetí jim ve skutečnosti nepřináší nejvyšší transcendentální štěstí, a proto musejí sestoupit na hmotnou úroveň a zapojit se do světských činností. Existuje mnoho příkladů, zvláště v Indii, kdy májávádští sannjásíni znovu poklesli na hmotnou úroveň. Člověk, který si je plně vědomý Kršny, se však nikdy na žádnou z hmotných úrovní nevrátí. Je si vědom toho, že žádné hmotně prospěšné činnosti, ať jsou jakkoli lákavé a přitažlivé, se nemohou srovnávat s duchovními činnostmi ve vědomí Kršny.

Mystických dokonalostí, kterých dosahují úspěšní jógíni, je celkem osm. AŠim€-siddhi je síla, pomocí které se člověk může tak zmenšit, že vstoupí do kamene. Pokrok moderní vědy nám také umožnil vstoupit do kamene, protože nám umožňuje hloubit mnoho podzemních drah procházejících kopci atd. Mystické dokonalosti - snahy proniknout do kamene (aŠim€-siddhi) - dosáhla tedy materialistická věda také. Podobně každá yoga-siddhi neboli dokonalost je hmotné umění. Pomocí jedné yoga-siddhi se může například člověk stát tak lehkým, že je schopen vznášet se ve vzduchu nebo ve vodě. Moderní vědci to dělají také. Létají ve vzduchu, plují na vodní hladině a cestují pod vodou.

Srovnáme-li všechny mystické jógové dokonalosti (yoga-siddhi) se hmotnými dokonalostmi, zjistíme, že materialističtí vědci usilují o stejné věci. Ve skutečnosti tedy není rozdíl mezi mystickou

dokonalostí a materialistickou dokonalostí. Jeden německý učenec řekl, že takzvaných jógových dokonalostí již moderní vědci dosáhli a proto se jimi nezabýval. Byl natolik inteligentní, že se vydal do Indie, aby se naučil, jak porozumět svému věčnému vztahu k Nejvyššímu Pánu pomocí bhakti-jógy, oddané služby.

V oblasti mystických dokonalostí jsou určité procesy, kterých materialističtí vědci ještě nebyli schopni dosáhnout. Mystický jógí se může například dostat na sluneční planetu po slunečních paprscích. Tato dokonalost se nazývá laghim€. Podobně se jógí může dotknout svým prstem Měsíce. Moderní vědci sice létají na Měsíc za pomoci vesmírných lodí, ale mají s tím mnoho potíží, zatímco lidé s mystickou dokonalostí mohou natáhnout ruku a dotknout se Měsíce prstem. Tato siddhi se nazývá pr€pti, neboli přivlastňování. S pr€pti-siddhi se může dokonalý mystický jógín dotknout nejen Měsíce, ale může natáhnout ruku kamkoliv a vzít si cokoliv chce. Může sedět na jednom místě, a chce-li, může ze zahrady tisíce kilometrů vzdálené utrhnout ovoce. To je pr€pti-siddhi.

Moderní vědci vytvořili nukleární zbraně, se kterými mohou zničit nepatrnou část této planety, ale pomocí jógové siddhi, známé jako …Źit€, může člověk stvořit a zničit celou planetu pouhým přáním. Další dokonalost se nazývá vaŹit€ a s touto dokonalostí může člověk přivést kohokoliv pod svou kontrolu. Je to druh hypnózy, které je téměř nemožné odolat. Někdy shledáme, že jógín, který se trochu naučil této mystické síle (vaŹit€), vyjde mezi lidi a mluví různé nesmysly, ovládne jejich mysl, zneužije je, vezme jim peníze a pak odejde.

Existuje další mystická dokonalost, která je známá jako pr€k€mya (magie). Pomocí síly pr€k€mya může člověk dosáhnout všeho, čeho se mu zachce. Může si například nechat do oka vtéci vodu a pak ji opět nechat vytéci z oka ven. Pouze svým přáním může provádět takové úžasné činnosti.

Nejvyšší dokonalost mystické síly se nazývá k€m€vas€yit€. Je to také magie, ale zatímco síla pr€k€mya umožňuje vyvolat úžasné jevy v rámci přírodních zákonů, k€m€vas€yit€ umožňuje člověku odporovat přírodě - jinými slovy dělat nemožné. Dosažením těchto jógových materialistických dokonalostí může člověk získat mnoho pomíjivého štěstí.

Lidé pošetile zamilovaní do třpytu moderního materialistického pokroku si myslí, že hnutí pro vědomí Kršny je pro méně inteligentní lidi. Myslí si: ,,Jsem na tom se svým hmotným pohodlím lépe, když mám hezký byt, rodinu a užívám pohlavního života.`` Tito lidé nevědí, že každým okamžikem mohou o své postavení přijít. Pro svou nevědomost nevědí, že skutečný život je věčný. Pomíjivé pohodlí těla není životním cílem. Je to pouze temná nevědomost, že se lidé zamilují do lesku hmotného pohodlí. Šríla Bhaktivinóda Thákura proto řekl, že rozvoj hmotného poznání udělá z člověka ještě většího hlupáka, než byl předtím, protože svým třpytem způsobí, že člověk zapomene na svou skutečnou totožnost. Je to naše záhuba, protože lidská životní podoba je určena k osvobození z hmotného znečištění. S rozvojem hmotného poznání se lidé stále více a více zaplétají do hmotného bytí. Nemají před touto katastrofou naději na záchranu.

V Hari-bhakti-sudhódaji stojí, že Prahláda Mahárádža, velký oddaný Pána, se modlil k Nrsinhadévovi (inkarnace napůl člověk, napůl lev) následovně: ,,Můj drahý Pane, znovu se modlím k Tvým lotosovým nohám pouze o to, abych mohl být pevnější v oddané službě. Modlím se pouze, aby mé vědomí Kršny mohlo být silnější a stálejší, protože štěstí získané z vědomí Kršny a oddané služby je tak mocné, že zahrnuje všechny ostatní dokonalosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a dokonce i osvobození z hmotného bytí.``

Čistý oddaný ve skutečnosti neusiluje o žádnou z těchto dokonalostí, protože štěstí získané z oddané služby je tak transcendentální a tak neomezené, že se s ním jiné štěstí nedá srovnat. Říká se, že kapka štěstí z vědomí Kršny je neporovnatelná s oceánem štěstí získaného z jiných činností. Každý, kdo vykonal byť jen trochu čisté oddané služby, může všechny ostatní druhy štěstí získané z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození velice snadno odvrhnout.

Jeden velký oddaný Šrí Čaitanji se jmenoval Khólávéčá Šrídhara. Byl velice chudý. Měl malý obchod - prodával kelímky vyrobené z banánovníkových listů a jeho příjem byl téměř nulový; přesto utrácel padesát procent svého malého příjmu na uctívání Gangy a s druhými padesáti procenty nějakým způsobem žil. Šrí Čaitanja se jednou svému důvěrnému oddanému Khólávéčovi Šrídharovi zjevil a nabídl mu všechno bohatství, jaké bude chtít. Šrídhara však řekl Pánovi, že nechce nic hmotného. S tím, co měl, byl docela šťastný a chtěl získat pouze neochvějnou víru a oddanost lotosovým nohám Šrí Čaitanji. Takový je postoj čistých oddaných. Mohou-li být zaměstnáni dvacet

čtyři hodiny denně v oddané službě, nechtějí nic jiného, ani štěstí plynoucí z osvobození nebo splynutí s Nejvyšším.

V Nárada-paňčarátře je také řečeno, že každý, kdo i jen trochu oddaně slouží, nedbá ani za mák o žádný druh štěstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a všech pěti druhů osvobození. Jakýkoliv druh štěstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, osvobození a smyslového požitku se ani neodváží proniknout čistému oddanému do srdce. Stejně jako osobní družky a služebnice královny ji se vší úctou následují, podobně radosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození následují oddanou službu Pánu. Jinými slovy, čistý oddaný nepostrádá žádný druh štěstí získaného z nějakého jiného zdroje. Nechce nic jiného než službu Kršnovi, ale i kdyby nějakou jinou touhu měl, Pán mu ji vyplní aniž o to oddaný žádá.

Vzácnost čisté oddané služby

K přípravnému stádiu duchovního života patří různé druhy odříkání, pokání a podobné procesy pro dosažení seberealizace. Ovšem i když jejich vykonavatel nemá žádnou hmotnou touhu, nemůže dosáhnout čisté oddané služby. Snažit se dosáhnout oddané služby sám není také příliš nadějné, protože Kršna neobdaří oddanou službou jen tak někoho. Kršna může snadno poskytnout člověku hmotné štěstí nebo dokonce osvobození, ale nijak lacino nesouhlasí s tím, aby někoho zaměstnal ve své oddané službě. Oddané služby je možné dosáhnout pouze milostí čistého oddaného. V Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 19.151) se říká: ,,Milostí duchovního mistra, který je čistým oddaným, a milostí Kršny může člověk dosáhnout úrovně oddané služby. Žádný jiný způsob neexistuje.``

Vzácnost oddané služby také potvrzuje Tantra-šástra, kde Šiva říká Satí: ,,Má drahá Satí, je-li někdo velmi dobrým filozofem a analyzuje různé procesy poznání, může dosáhnout osvobození z hmotného zapletení. Prováděním obětí doporučených ve Védách se může povýšit na úroveň zbožných činností a tak si užívat hmotného pohodlí v plné míře. Všechny tyto snahy však mohou těžko přinést oddanou službu Pánu, byť se o ni pomocí takových procesů člověk pokouší po mnoho tisíc zrození.``

Prahláda Mahárádža také potvrzuje ve Šrímad Bhágavatamu, že vlastní snaha nebo pokyny vyšších autorit nemohou přinést oddanou službu. Člověk musí být požehnán prachem z lotosových nohou čistého oddaného, který nemá ani jedinou hmotnou touhu.

V pátém zpěvu, šesté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu říká také Nárada Judhišthirovi: ,,Můj drahý králi, Kršna, známý jako Mukunda, je věčným ochráncem Pánduovců a Jaduovců. Je také tvým duchovním mistrem a rádcem v každém ohledu. On je tvým jediným Bohem hodným uctívání. Je velice laskavý a drahý a řídí všechny tvé činnosti; jak osobní, tak rodinné. A nejen to, někdy nosí tvé vzkazy, jako by byl tvůj posel! Můj drahý králi, dostalo se ti velkého štěstí, protože všem ostatním se o přízních, kterými tě Nejvyšší Pán obdařil, ani nesní.`` Z tohoto verše vyplývá, že Pán snadno poskytne osvobození, ale jen zřídkakdy souhlasí s tím, aby poskytl nějaké duši oddanou službu, protože oddanou službou oddaný získává Pána samotného.

Štěstí pocházející ze splynutí s Nejvyšším

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že když se brahm€nanda neboli štěstí ze splynutí s Nejvyšším znásobí trilionkrát, stále se nemůže srovnat s nepatrným zlomkem štěstí získaného z oceánu oddané služby.

V Hari-bhakti-sudhódaji říká Prahláda Mahárádža, když uspokojuje svými modlitbami Šrí Nrsinhadévu: ,,Můj drahý Pane vesmíru, ve Tvé přítomnosti pociťuji transcendentální potěšení a splynul jsem s oceánem štěstí. Ve srovnání s tímto oceánem blaženosti nyní nepovažuji štěstí brahmánandy za nic většího, než je množství vody v otisku kravského kopyta.`` Podobně je to potvrzeno v Bhávártha-dípice, komentáři Šrídhary Svámího ke Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý Pane, někteří ze šťastných lidí, kteří plavou v oceánu nektaru oddanosti, a kteří vychutnávají nektar z vyprávění o Tvých zábavách, jistě znají extáze, které okamžitě zmenší hodnotu štěstí získaného z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození. Takový transcendentální oddaný nepovažuje žádný jiný druh štěstí kromě oddané služby za nic lepšího, než je stéblo slámy na ulici.``

Oddaná služba přitahuje Kršnu

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že oddaná služba přitahuje dokonce i Kršnu. Kršna přitahuje všechny, ale oddaná služba přitahuje Kršnu. Symbolem oddané služby na nejvyšším stupni je Rádhárání. Kršna se nazývá Madana-móhana, což znamená, že je přitažlivější než tisíce Amorů, ale Rádhárání je přesto ještě přitažlivější, protože přitahuje i Kršnu. Oddaní Jí proto říkají Madana-móhana-móhiní - ta, která přitahuje toho, jenž přitahuje Amora.

Vykonávat oddanou službu znamená jít ve stopách Rádhárání. Oddaní ve Vrndávaně se utíkají pod ochranu Rádhárání, aby ve své oddané službě dosáhli dokonalosti. Oddaná služba není činností hmotného světa; ovládá ji přímo Rádhárání. Bhagavad-gítá potvrzuje, že mahátmové neboli velké duše jsou pod ochranou daiv… prakŤti, vnitřní energie - Rádhárání. Jelikož je oddaná služba pod přímou vládou vnitřní energie Kršny, přitahuje dokonce i Kršnu samotného.

Kršna tuto skutečnost potvrzuje v jedenáctém zpěvu, čtrnácté kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říká: ,,Můj drahý Uddhavo, věz, že přitažlivost, kterou cítím k oddané službě svých oddaných, nelze vzbudit ani prováděním mystické jógy, ani filozofickou spekulací, oběťmi, studiem Védánty, prováděním přísného odříkání či rozdáním všeho na dobročinné účely. To jsou zajisté velice pěkné činnosti, ale tolik, jako transcendentální láskyplná služba, kterou Mi prokazují Moji oddaní, Mě nepřitahují.``

Jak Kršnu přitahuje oddaná služba Jeho oddaných popisuje Nárada v sedmém zpěvu, desáté kapitole, 48. a 49. verši Šrímad Bhágavatamu. Nárada zde oslovuje krále Judhišthiru, který opěvoval charakter Prahlády Mahárádži. Oddaný vždy oceňuje činnosti ostatních oddaných. Judhišthira Mahárádža oceňoval vlastnosti Prahlády, a to je příznak čistého oddaného. Čistý oddaný si o sobě nikdy nemyslí, že je velkým oddaným; vždy si myslí, že ostatní oddaní jsou větší než on. Král si myslel: ,,Prahláda Mahárádža je skutečný oddaný Pána; já nejsem nic``, a když takto uvažoval, Nárada mu řekl: ,,Můj drahý králi Judhišthiro, vy (Pánduovští bratři) jste jediní šťastní lidé v tomto světě. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, se zjevil na této planetě a chová se k vám jako obyčejná lidská bytost. Je za všech okolností neustále s vámi. Žije s vámi a skrývá se před zraky ostatních. Ostatní nemohou pochopit, že je Nejvyšší Pán, ale s vámi žije jako váš bratranec, jako váš přítel a dokonce jako váš posel. Musíš tedy vědět, že nikdo v tomto světě není šťastnější než vy.``

Když se Kršna v Bhagavad-gítě zjevil ve své vesmírné podobě, Ardžuna se modlil: ,,Můj drahý Kršno, považoval jsem Tě za svého bratrance a druha, a proto jsem k Tobě byl mnohokrát neuctivý, a nazýval Tě, Kršno` nebo, příteli`. Ty jsi však tak veliký, že tomu nemohu porozumět.`` Takové bylo postavení Pánduovců; ačkoliv je Kršna Nejvyšší Osobnost Božství, největší ze všech velikých, přesto s těmito královskými bratry zůstával. Přitahovala Ho jejich oddanost, přátelství a láska. To dokazuje velikost oddané služby. Může přitahovat dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství. Bůh je velký, ale oddaná služba je větší než Bůh, protože Ho přitahuje. Lidé, kteří oddaně neslouží, nemohou nikdy pochopit, jak velkou má prokazování služby Pánu cenu.

KAPITOLA DRUHÁ

Počáteční stupně oddanosti

Šríla Rúpa Gósvámí popisuje v Bhakti-rasámrta-sindhu tři kategorie oddané služby, a to oddanou službu v praxi, oddanou službu v extázi a oddanou službu s čistou láskou k Bohu. Každá skupina má mnoho pododdělení. Obecně chápeme, že v kategorii oddané služby v praxi existují dvě různé vlastnosti, oddaná služba v extázi má čtyři vlastnosti a oddaná služba s čistou láskou k Bohu má šest vlastností. Šríla Rúpa Gósvámí je vysvětlí později.

V této souvislosti Šríla Rúpa Gósvámí naznačil, že člověk vhodný pro vědomí Kršny neboli pro oddanou službu může být klasifikován podle své určité chuti. Řekl, že oddaná služba je proces, který pokračuje z předcházejícího života. Nikdo se nemůže zapojit do oddané služby aniž s ní měl nějaký předchozí styk. Řekněme, že se v tomto životě věnuji oddané službě do určité míry. Cokoliv udělám však nebude ztraceno, ani když to není vykonáno na sto procent správně. V příštím životě začnu z téhož místa, kde jsem v tomto životě přestal. Tímto způsobem oddaná služba neustále pokračuje. Ale dokonce i když nepokračuje - stačí, že se člověk pouhou náhodou začne zajímat o pokyny čistého oddaného, a může být přijat a dělat pokroky v oddané službě. Pro lidi, kteří mají přirozenou chuť porozumět knihám jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam, je oddaná služba snazší než pro ty, kteří přivykli pouze mentální spekulaci a argumentativním procesům.

Podporuje to mnoho autoritativních tvrzení vzdělaných učenců dávných časů. Podle jejich názoru může být člověk ovládán jistým přesvědčením získaným ze svých vlastních argumentů a rozhodnutí. Další člověk, který může být lepší logik, pak může jeho závěry vyvrátit a ustanovit nová tvrzení.

Cesta argumentů takto nebude nikdy bezpečná či nezvratná. Šrímad Bhágavatam proto doporučuje, aby člověk šel ve stopách autorit.

Šríla Rúpa Gósvámí podává v Bhakti-rasámrta-sindhu obecný popis oddané služby. Jak již bylo dříve uvedeno, oddaná služba může být rozdělena do tří kategorií - oddaná služba v praxi, oddaná služba v extázi a oddaná služba s čistou láskou k Bohu. Nyní má Šríla Rúpa Gósvámí v úmyslu popsat oddanou službu v praxi.

Praxe znamená zaměstnávat smysly určitým druhem práce. Oddaná služba v praxi tedy znamená zaměstnat naše smyslové orgány ve službě Kršnovi. Některé ze smyslů jsou určeny pro získávání poznání a některé jsou určeny pro vykonávání závěrů našeho myšlení, cítění a chtění. Praxe znamená zaměstnání jak mysli, tak smyslů v praktické oddané službě. Tato praxe nemá vyvinout něco umělého. Dítě se například učí chodit. Chodit není nepřirozené. Schopnost chodit je od počátku v dítěti skrytá a pouze s trochou praxe začne chodit velice pěkně. Podobně oddaná služba Nejvyššímu Pánu je přirozený instinkt každé živé bytosti. Dokonce i necivilizovaní lidé jako je domorodé obyvatelstvo se uctivě klaní nějakému úžasnému úkazu přírodních zákonů a uvědomují si, že za tímto úžasným úkazem nebo jevem je něco svrchovaného. Toto vědomí nalezneme v každé živé bytosti a u těch, kteří jsou hmotně znečištěni, leží v dřímajícím stavu. Jakmile se toto vědomí očistí, nazývá se vědomí Kršny.

Existují předepsané způsoby, jak zapojit naše smysly a mysl, abychom probudili své dřímající vědomí lásky ke Kršnovi, stejně jako dítě může s trochou praxe začít chodit. Ten, kdo nemá k chůzi základní předpoklady, se nemůže naučit chodit na základě praxe. Vědomí Kršny nemůže být probuzeno pouhou praxí. Taková praxe neexistuje. Přejeme-li si vyvinout svoji přirozenou schopnost oddaně sloužit, existuje určitý postup, který když přijmeme a vykonáváme, způsobí, že se naše dřímající schopnost probudí. Této praxi se říká s€dhana-bhakti.

Hmotná energie drží svým vlivem každou živou bytost v nepřirozeném šílenství. Ve Šrímad Bhágavatamu se říká: ,,Obecně se dá říci, že podmíněná duše je šílená, protože se neustále zaměstnává činnostmi, které zapříčiňují otroctví a utrpení.`` Duše je ve svém původním postavení šťastná, blažená, věčná a plná poznání. Jen když se zaplete do hmotných činností, začne být nešťastná, pomíjivá a plná nevědomosti. Způsobuje to vikarma. Vikarma jsou ,,činy, které se nemají dělat``. Musíme se proto cvičit v s€dhana-bhakti, což znamená ráno obětovat ma‰gala-€rati (uctívat Božstva), vyhýbat se určitým hmotným činnostem, prokazovat úctu duchovnímu mistrovi a dodržovat mnoho jiných pravidel a příkazů, které zde budou jeden po druhém probrány. Taková praxe člověku pomůže vyléčit se z šílenství. Jako pokyny psychiatra vyléčí duševní chorobu člověka, tak s€dhana-bhakti vyléčí podmíněnou duši z jejího šílenství způsobeného vlivem máji, hmotné iluze.

Nárada Muni se o s€dhana-bhakti zmínil v sedmém zpěvu, první kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu. Řekl králi Judhišthirovi: ,,Můj drahý králi, člověk musí upoutat svou mysl na Kršnu jakýmkoliv způsobem.`` Tomu se říká vědomí Kršny. Povinností áčárji, duchovního mistra, je nalézt pro svého učedníka způsob, jak upoutat mysl na Kršnu. Tak začíná s€dhana-bhakti.

Šrí Čaitanja Maháprabhu nám dal za tímto účelem autorizovaný program, v jehož středu je zpívání Haré Kršna mantry. Zpívání má takovou moc, že okamžitě člověka připoutá ke Kršnovi. Tak začíná s€dhana-bhakti. Člověk musí jakýmkoliv způsobem upoutat svou mysl na Kršnu. Velký světec Ambaríša Mahárádža upoutal svou mysl na Kršnu, i když byl král a měl velkou zodpovědnost. Podobně každý, kdo se pokouší takto upoutat svou mysl, velice rychle pokročí v úspěšném obnovení svého původního vědomí Kršny.

S€dhana-bhakti neboli praxe oddané služby se dělí na dvě části. První část se nazývá služba podle usměrňujících zásad; člověk musí dodržovat různé usměrňující zásady podle nařízení duchovního mistra nebo na základě autoritativních písem a nepřipadá v úvahu, že je odmítne. Této službě se říká vaidhi neboli usměrněná. Člověk ji musí plnit bez námitek. Následující část se nazývá r€g€nug€. R€g€nug€ se vztahuje na úroveň, na které člověk díky dodržování usměrňujících zásad začne být trochu více poután ke Kršnovi a vykonává oddanou službu z přirozené lásky. Člověk zaměstnaný v oddané službě může být například požádán, aby brzy ráno vstával a dělal €rati, což je jeden z prvků uctívání Božstev. Zpočátku vstává brzy ráno a provádí €rati na příkaz duchovního mistra, ale pak vyvine skutečné pouto. Když dospěje k této připoutanosti, sám od sebe se snaží zdobit Božstva a připravit různé druhy šatů a přemýšlí o různých plánech, jak pěkně provádět svou oddanou službu. Takové prokazování láskyplné služby spadá do kategorie praxe, je ale spontánní. Praxe oddané služby, s€dhana-bhakti, tedy může být rozdělena na dvě části - usměrněná a spontánní.

Rúpa Gósvámí popisuje první část oddané služby neboli vaidhi-bhakti následovně: ,,Nemá-li člověk žádné pouto, neprokazuje-li žádnou spontánní láskyplnou službu Pánu, je zaměstnán ve službě Pánu pouze z poslušnosti k nařízením duchovního mistra či na základě písem. Taková služba z povinnosti se nazývá vaidhi-bhakti.``

Zásady vaidhi-bhakti jsou také popsány ve druhém zpěvu, první kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí poučuje umírajícího Maharádžu Paríkšita, jak by měl jednat. Maharádža Paríkšit potkal Šukadévu Gósvámího pouhý týden před svou smrtí a král si nebyl jistý tím, co má před svým odchodem vykonat. Přišlo tam také mnoho jiných světců, ale žádný mu nemohl dát náležité pokyny. Šukadéva Gósvámí mu však řekl: ,,Můj drahý králi, chceš-li umírat beze strachu, až tě za týden zastihne smrt (neboť ve skutečnosti každý se okamžiku smrti bojí), pak musíš okamžitě začít naslouchat, opěvovat a vzpomínat na Boha.`` Může-li člověk zpívat a poslouchat Haré Kršna a neustále vzpomínat na Kršnu, pak se jistě zbaví strachu před smrtí, která může přijít každým okamžikem.

Šukadéva Gósvámí zde řekl, že Nejvyšší Osobnost Božství je Kršna. Šukadéva proto doporučil, aby člověk neustále naslouchal o Kršnovi. Nedoporučoval zpívat a naslouchat o polobozích. Májávádí (impersonalisté) říkají, že člověk může zpívat jakékoliv jméno, ať už jméno Kršny nebo jména polobohů, a že výsledek bude stejný. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Podle autorizovaného výkladu Šrímad Bhágavatamu musí člověk naslouchat a zpívat pouze o Šrí Višnuovi (Kršnovi).

Šukadéva Gósvámí tedy doporučil Maharádžovi Paríkšitovi, že chce-li se člověk zbavit strachu před smrtí, musí se všemi možnými způsoby snažit naslouchat, opěvovat a vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu. Poznamenal také, že Nejvyšší Osobnost Božství je sarv€tm€. Sarv€tm€ znamená ,,Nadduše všech``. Kršna je také označen jako …Źvara, nejvyšší vládce, který sídlí v srdcích všech. Začneme-li být přitahováni ke Kršnovi, ochrání nás před veškerým nebezpečím. V Bhagavad-gítě je řečeno, že každý, kdo se stane oddaným Pána, nebude nikdy přemožen. Ostatní jsou však vždy přemoženi. ,,Přemožen`` znamená, že po obdržení lidské životní podoby se člověk nedostane ze zapletení rození a smrti, a tak ztratí svou jedinečnou příležitost. Takový člověk neví, kam ho zákony přírody uvrhnou.

Řekněme, že člověk nevyvine vědomí Kršny v lidské životní podobě. Bude uvržen do koloběhu rození a smrti zahrnujícího 8 400 000 životních druhů a jeho duchovní totožnost zůstane ztracena. Neví, zdali z něj bude rostlina nebo šelma nebo pták nebo něco jiného; existuje mnoho životních druhů. Pro obnovení našeho původního vědomí Kršny doporučuje Rúpa Gósvámí velice upřímně upnout svou mysl jakýmkoliv způsobem na Kršnu a tím se také zbavit strachu ze smrti. Svůj další osud po smrti neznáme, neboť jsme zcela pod nadvládou zákonů přírody. Pouze Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, je vládce přírodních zákonů. Odevzdáme-li se upřímně Kršnovi, přestaneme se bát, že budeme uvrženi zpět do koloběhu mnoha životních druhů. Upřímný oddaný bude jistě přemístěn do Kršnovy říše, jak potvrzuje Bhagavad-gítá.

V Padma Puráně se doporučuje tentýž proces. Říká se v ní, že člověk by měl neustále vzpomínat na Šrí Višnua. Tomu se říká dhy€na, neboli meditace - neustále vzpomínat na Kršnu. Říká se, že člověk má meditovat s myslí upřenou na Višnua. Padma Purána doporučuje, abychom meditací neustále upínali svou mysl na podobu Višnua a nezapomínali na Něj ani na okamžik. Tato úroveň vědomí se nazývá sam€dhi neboli tranz.

Měli bychom si vždy uspořádat činnosti svého života tak, abychom neustále vzpomínali na Višnua, na Kršnu. To je vědomí Kršny. Je jedno, zda soustředíme svou mysl na čtyřrukou podobu Višnua nebo na podobu dvojrukého Kršny. Padma Purána doporučuje: jakýmkoliv způsobem neustále mysli na Višnua a za žádných okolností na Něj nezapomeň. To je vlastně ta nejzákladnější ze všech usměrňujících zásad. Přijde-li od nadřízeného příkaz něco vykonat, současně ho doprovází i zákaz. Zní-li příkaz, abychom neustále vzpomínali na Kršnu, zákaz je, abychom na Něj nikdy nezapomněli. V tomto jednoduchém příkazu a zákazu jsou shrnuty všechny usměrňující zásady.

Tato usměrňující zásada platí pro všechny varny a ášramy; kasty i zaměstnání. Existují čtyři varny, totiž bráhmani (kněží a intelektuálové), kšatrijové (válečníci a státníci), vaišjové (obchodníci a farmáři) a šúdrové (dělníci a sluhové). A existují také čtyři ášramy, totiž brahmačarja (studentský život), grhastha (hospodář), vánaprastha (život v ústraní) a sannjása (odříkání). Usměrňující zásady nemají dodržovat jenom brahmačáríni (studenti v celibátu), ale vztahují se na všechny. Nezáleží na tom, zda je člověk začátečník - brahmačárí - nebo velice pokročilý - sannjásí. Zásada neustále vzpomínat na Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství, a nezapomenout na Něj ani na okamžik je určena pro všechny za všech okolností.

Řídíme-li se touto zásadou, všechna ostatní pravidla a nařízení budou automaticky splněna. Všechna ostatní pravidla a příkazy bychom měli chápat jako pomocnice nebo služebnice této základní zásady. Předepsaná pravidla a příkazy a jejich reakce jsou uvedeny ve 2. a 3. verši páté kapitoly jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Čamasa Muni, jeden z devíti světců, kteří přišli poučit krále Nimiho, oslovil krále a řekl: ,,Čtyři společenské třídy, totiž bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové, pocházejí z různých částí vesmírné podoby Nejvyššího Pána. Bráhmani pocházejí z hlavy, kšatrijové z paží, vaišjové z pasu a šúdrové z nohou. Podobně sannjásíni pocházejí z hlavy, vanáprasthové z paží, grhasthové z pasu a brahmačárí z nohou.``

Různé společenské skupiny a stupně duchovního pokroku se posuzují z hlediska kvalifikace. V Bhagavad-gítě je potvrzeno, že čtyři společenské řády a čtyři duchovní stavy stvořil Pán sám podle různých individuálních vlastností. Jako různé části těla vykonávají různé druhy činností, stejně tak společenské a duchovní skupiny vykonávají různé činnosti podle kvalifikace a postavení. Středem činností je však vždy Nejvyšší Osobnost Božství. Jak potvrzuje Bhagavad-gítá: ,,Pán je nejvyšší poživatel.`` Ať už je člověk bráhman nebo šúdra, musí svými činnostmi uspokojit Nejvyššího Pána. Potvrzuje to také Šrímad Bhágavatam; veršem, který zní: ,,Každý musí konat svou určitou povinnost, avšak dokonalost této práce se má měřit podle toho, jak dalece bude Pán s takovými činnostmi spokojen.`` Je zde nařízeno, že člověk musí jednat úměrně svému postavení, a takovými činnostmi musí uspokojit Nejvyšší Osobnost, jinak ze svého postavení poklesne.

Zaměstnáním bráhmana, který je zrozen z hlavy Pána, je například kázat transcendentální védské zvukové vibrace neboli Źabda-brahma. Bráhman je hlava, a proto musí rozšiřovat transcendentální zvuk a musí také jíst ve jménu Nejvyššího Pána. Když bráhman jí, měli bychom v souladu s védskými příkazy chápat, že jeho prostřednictvím jí Osobnost Božství. Neznamená to však že bráhman by měl pouze jíst ve jménu Pána a nekázat poselství Bhagavad-gíty světu. Ten, kdo káže poselství Gíty, je ve skutečnosti Kršnovi velice drahý, jak potvrzuje Gítá samotná. Takový kazatel je skutečný bráhman a nabídneme-li mu jídlo, dáme najíst přímo Nejvyššímu Pánu.

Podobně kšatrija musí ochraňovat lidi před nástrahami máji. To je jeho povinnost. Jakmile například Maharádža Paríkšit uviděl, že černý muž, jehož jméno bylo Kali (Nezaměnit s Kálí, polobohyní, která je ničícím rysem hmotné přírody.), se pokouší zabít krávu, vzal svůj meč a chtěl tohoto muže ihned zabít. To je povinností kšatriji. K poskytnutí ochrany je násilí potřeba. V Bhagavad-gítě Kršna přímo Ardžunovi nařídil, aby se dopustil na Kuruovském bitevním poli násilí, jen aby poskytl ochranu lidstvu.

Vaišjové mají pěstovat zemědělské plodiny, obchodovat s nimi a rozdělovat je. Pracující třída neboli šúdrové jsou ti, kteří nemají inteligenci bráhmanů, kšatrijů či vaišjů, a proto mají pomáhat vyšším třídám tělesnou prací. Takto je zajištěna naprostá spolupráce a duchovní pokrok pro všechny různé společenské třídy. Když členové společnosti nespolupracují, poklesnou. To je situace současné Kali-jugy, věku svárů. Nikdo neplní svou povinnost a všichni jsou pouze pyšní a říkají si bráhman (intelektuál) nebo kšatrija (voják či státník). Ve skutečnosti však nemají žádné postavení. Nemají spojení s Nejvyšší Osobností Božství, protože si nejsou vědomi Kršny. Hnutí pro vědomí Kršny je určeno k tomu, aby uvedlo celou společnost do pořádku, aby každý byl šťastný a získal prospěch z rozvoje vědomí Kršny.

Pán Šrí Kršna poučil Uddhavu, že dodržováním příkazů společenských a duchovních tříd lidské společnosti může člověk uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, a stane-li se tak, bude mít celá společnost bez potíží hojně všech životních potřeb. Je tomu tak proto, že Nejvyšší Osobnost Božství konec konců udržuje všechny živé bytosti. Bude-li celá společnost plnit své předepsané povinnosti a zůstávat ve vědomí Kršny, není pochyb o tom, že všichni její členové budou žít velice mírumilovně a šťastně. Celý svět se změní ve Vaikunthu, duchovní svět, a nebude nedostatek životních potřeb. A i když se lidská společnost nepřemístí do království Boha, následováním příkazů Šrímad Bhágavatamu a vykonáváním povinností ve vědomí Kršny bude ve všech ohledech šťastná.

Samotný Šrí Kršna řekl něco podobného v jedenáctém zpěvu, dvacáté sedmé kapitole, 49. verši Šrímad Bhágavatamu Uddhavovi: ,,Můj drahý Uddhavo, všichni lidé jsou zaměstnáni nějakými činnostmi; buď těmi, které jsou uvedeny ve zjevených písmech, nebo obyčejnými světskými. Jestliže budou s výsledky kterékoliv z těchto činností uctívat Mě ve vědomí Kršny, pak budou velice šťastní v tomto světě i v příštím. O tom není pochyb.`` Z Jeho slov můžeme dojít k závěru, že činnosti ve vědomí Kršny přinesou všem dokonalé naplnění všech tužeb.

Hnutí pro vědomí Kršny je tak pěkné, že zde není dokonce ani třeba označovat se jako bráhman, kšatrija, vaišja, šúdra, brahmačárí, grhastha, vánaprastha nebo sannjásí. Každý může dělat to

zaměstnání, které má nyní. Pouze ať uctívá Pána Kršnu prostřednictvím výsledků svých činností ve vědomí Kršny. To urovná celou situaci a každý na tomto světě dosáhne štěstí a míru. V Nárada-paňčarátře jsou usměrňující zásady oddané služby vylíčeny následovně: ,,Všechny činnosti schválené ve zjevených písmech, jejichž cílem je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, přijímají svatí učitelé jako usměrňující zásady oddané služby. Když někdo takto pravidelně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství pod vedením pravého duchovního mistra, pak se postupně povýší na úroveň služby s čistou láskou k Bohu.``

KAPITOLA TŘETÍ

Kdo může začít s oddanou službou

Společnost mahátmů, velkých duší zcela oddaně sloužících Pánu, může způsobit, že člověk začne být ke Šrí Kršnovi trochu přitahován. Současně však může zůstat velice poután k plodonosným činnostem a hmotnému smyslovému požitku a není připraven podrobit se různým druhům odříkání. Je-li takový člověk ke Kršnovi přitahován neochvějně, stává se vhodným uchazečem o oddanou službu.

Tato přitažlivost k vědomí Kršny ve společnosti čistých oddaných je známkou velkého štěstí. Pán Čaitanja potvrdil, že pouze lidé obdaření štěstím získají milostí pravého duchovního mistra a Kršny semínko oddané služby. V této souvislosti Kršna říká v jedenáctém zpěvu, dvacáté osmé kapitole, 8. verši Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý Uddhavo, pouze člověk obdařený výjimečným štěstím začne být ke Mně přitahován. Dokonce i když není zcela odpoutaný od plodonosných činností nebo není zcela připoután k oddané službě, jeho služba bude mít brzy účinky.``

Oddané můžeme rozdělit na tři skupiny. Popis oddaného v první, nejvyšší třídě je následující: Je odborníkem ve studiu zjevených písem a také v předkládání důkazů z těchto písem. S dokonalou rozvahou umí velice pěkně předložit závěry písem a s rozhodností zvážit možné způsoby oddané služby. Dokonale chápe, že konečným životním cílem je dosáhnout transcendentální láskyplné služby Kršnovi, a ví, že Kršna je jediným cílem uctívání a lásky. Prvotřídní oddaný přísně dodržuje pravidla a předpisy pod vedením pravého duchovního mistra a upřímně se mu podrobuje v souladu se zjevenými spisy. Díky praxi je plně způsobilý ke kázání a k tomu, aby se sám stal duchovním mistrem; pak se pokládá za oddaného první třídy. Nikdy se neodchýlí od zásad vyšší autority a získá pevnou víru v písma díky poznání s rozumem a argumenty. Mluvíme-li o rozumu a argumentech, máme tím na mysli rozum a argumenty založené na zjevených písmech. Prvotřídní oddaný se nezajímá o suché spekulativní metody, jimiž se jen ztrácí čas. Člověk, který získal pevné odhodlání k oddané službě, může být přijat jako prvotřídní oddaný.

Oddaného druhé třídy poznáme podle následujících příznaků: není velkým odborníkem v argumentování na základě zjevených písem, ale pevně věří jejich platnosti. Znamená to, že oddaný druhé třídy má pevnou víru v oddanou službu Kršnovi, ale občas se mu nepodaří předložit oponující straně důkazy a závěry zjevených písem. Současně je však nezlomný ve svém přesvědčení, že Kršna je nejvyšší cíl uctívání.

Začátečník neboli oddaný třetí třídy nemá pevnou víru a nezná závěry zjevených písem. Předloží-li někdo pádné argumenty a nebo rozhodne-li jinak, jeho víru to může změnit. Není jako oddaný druhé třídy, který sice také nedokáže předložit důkazy a citovat z písem, ale má alespoň naprostou víru. Začátečník pevnou víru nemá. Říká se mu proto začínající oddaný.

Další rozdělení začínajících oddaných najdeme v Bhagavad-gítě. Je zde uvedeno, že oddaně sloužit začnou čtyři druhy lidí - ti, kteří trpí, kteří potřebují peníze, kteří jsou zvídaví a kteří jsou moudří. Obracejí se na Pána s prosbami, aby jim poskytl úlevu a vyplnil jejich osobní tužby. Chodí na místa, kde se uctívá Bůh, a modlí se k Němu o zmírnění svého hmotného utrpení nebo o nějaký hospodářský rozvoj či za uspokojení své zvídavosti. Moudrý člověk, který jednoduše chápe velikost Boha, je také zahrnut mezi začátečníky. Tito začátečníci mohou být povýšeni na úroveň oddaného druhé nebo první třídy, stýkají-li se s čistými oddanými.

Příkladem začátečníka je Mahárádža Dhruva. Chtěl otcovo království, a proto začal oddaně sloužit Pánu. Když se nakonec zcela očistil, odmítl přijmout od Pána jakékoliv hmotné požehnání. Podobně Gadžéndra se stal čistým oddaným poté, co trpěl a modlil se ke Kršnovi o ochranu. Stejně tak

Sanaka, Sanátana, Sanandana a Sanat Kumárové patřili do kategorie moudrých zbožných lidí a také je přitahovala oddaná služba. Podobná věc se stala na shromáždění v lese Naimišáranji, kde byli mudrcové v čele se světcem Šaunakou. Byli zvídaví a neustále se dotazovali Súty Gósvámího na Kršnu. Získali společnost čistého oddaného a sami se stali čistými oddanými. To je způsob, jak se povýšit. Člověk může být v jakýchkoliv podmínkách, ale když se mu dostane toho štěstí, že se může stýkat s čistými oddanými, pak je velice rychle povýšen na úroveň oddaného první nebo druhé třídy.

Tyto čtyři druhy oddaných popisuje sedmá kapitola Bhagavad-gíty. Všichni jsou přijati jako zbožní. Nikdo se nemůže dostat k oddané službě aniž je zbožný. V Bhagavad-gítě je vysvětleno, že pouze ten, kdo neustále vykonává zbožné činnosti a jehož hříšné reakce jsou zcela zastaveny, se může zapojit do vědomí Kršny. Ostatní nemohou. Začínající oddaní se dělí na čtyři skupiny - trpící, bez peněz, zvídaví a moudří - podle toho, kolik vykonali zbožných činností. Není-li trpící člověk zbožný, stává se agnostikem, komunistou nebo něčím podobným. Jelikož nemá pevnou víru v Boha, myslí si, že může překonat své utrpení tím, že v Něho nebude věřit vůbec.

Pán Kršna však v Gítě vysvětluje, že ze čtyř druhů začátečníků je Mu moudrý člověk velice milý, protože je-li takový člověk přitahován ke Kršnovi, nechce za odměnu nic hmotného. Moudrý člověk, kterého začne Kršna přitahovat, od Něj nechce nic na oplátku; ať už v podobě úlevy z utrpení nebo v podobě peněz. Znamená to, že od samého začátku je základem jeho pouta ke Kršnovi více méně láska. Díky své moudrosti a studiu šáster (písem) může navíc pochopit, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství.

V Bhagavad-gítě je potvrzeno, že po mnoha a mnoha zrozeních, když člověk skutečně zmoudří, odevzdá se Vásudévovi, dokonale si vědom toho, že Kršna (Vásudéva) je původem a příčinou všech příčin. Připoutá se proto k lotosovým nohám Kršny a postupně k Němu vyvine lásku. Moudrý člověk je Kršnovi velice drahý, ale ostatní Kršna také přijímá jako šlechetné, neboť třebaže trpí nebo potřebují peníze, obrátili se se svými žádostmi na Něho. Jsou tedy přijímáni jako velkomyslní mahátmové.

Nikdo se nemůže věnovat uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství aniž se před tím pozvedl do postavení džňáního neboli moudrého člověka. Méně inteligentní nebo ti, jejichž inteligenci odnesl vliv máji, jsou přitahováni k různým polobohům, neboť jsou ovlivněni kvalitami přírody. Moudrý člověk je ten, kdo dokonale pochopil, že je duše a není pouze tělo. Poznal, že on je duše a Kršna je nejvyšší duše, a proto ví, že důvěrný vztah by měl mít s Kršnou a nikoli s tímto tělem. Trpící člověk a člověk, který potřebuje peníze, mají hmotné pojetí života, neboť utrpení i potřeba peněz se vztahují k tělu. Ten, kdo je zvídavý, může být o něco pokročilejší než ti, kteří trpí a potřebují peníze, ale stále je na hmotné úrovni. Moudrý člověk, který hledá Kršnu, dobře ví, že on je duše neboli Brahman, a že Kršna je nejvyšší duše neboli Parabrahman. Ví, že duše je podřízená a omezená, a že by se měla spojit s neomezenou a nejvyšší duší, Kršnou. To je vztah moudrého člověka ke Kršnovi.

Můžeme dojít k závěru, že vhodným uchazečem o čistou oddanou službu je člověk, který je oproštěn od tělesného pojetí života. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že po realizaci Brahmanu, když je člověk osvobozen od hmotných úzkostí a vidí každou živou bytost na stejné úrovni, je hoden se zapojit do oddané služby.

Dříve jsme uvedli, že existují tři druhy štěstí - hmotné, duchovní a z oddanosti. Nikdo nemůže oddané sloužit a poznat štěstí, které z toho pramení, dokud je hmotně zaujatý. Touží-li někdo po hmotném požitku nebo po splynutí s Nejvyšším, to obojí se považuje za hmotné. Impersonalisté nemohou ocenit duchovní štěstí ze styku a z výměn lásky s Nejvyšší Osobností Božství, a proto jejich konečným cílem je splynout s Pánem. Takové pojetí je pouze rozšířeným hmotným pojetím. V hmotném světě se každý snaží být vůdcem mezi všemi svými bližními či sousedy. Ať už v rámci obce, společnosti nebo národa. V hmotném pojetí života každý soutěží, aby byl větší než všichni ostatní. Může se chtít zvětšovat do nekonečna, až nakonec splynout s největším ze všech, s Nejvyšším Pánem. To je také hmotné pojetí, i když možná poněkud pokročilejší.

Dokonalým duchovním pojetím života je však úplné poznání svého přirozeného postavení, ve kterém má člověk dostatek poznání na to, aby se připojil k transcendentální službě Pánu. Člověk si musí být vědom toho, že on je omezený a že Pán je neomezený. Není proto možné být totožný s Pánem, ani kdyby o to člověk usiloval. To jednoduše není možné. Každý, kdo touží po nebo usiluje o uspokojení svých smyslů tím, že chce být čím dál důležitější, ať už v hmotném nebo v duchovním smyslu, nemůže doopravdy vychutnat skutečnou sladkou chuť oddané služby. Šríla Rúpa Gósvámí proto přirovnal přítomnost tužeb bhukti (hmotných) a mukti (po osvobození) ke stavu pod vlivem černé magie čarodějnice: v obou případech je člověk v nesnázích. Bhukti znamená hmotný požitek

a mukti znamená osvobození se od hmotné úzkosti a splynutí s Pánem. Člověk posedlý takovými touhami se přirovnává k člověku, kterého se zmocnili duchové a čarodějnice, neboť dokud přetrvává snaha po hmotném požitku nebo po duchovním splynutí s Nejvyšším, nikdo nemůže vychutnat skutečnou transcendentální chuť oddané služby.

Čistý oddaný se nikdy nestará o osvobození. Pán Čaitanja Maháprabhu se modlil ke Kršnovi: ,,Můj drahý synu Nandy, nechci žádné hmotné štěstí v podobě mnoha stoupenců, ani nesmírné bohatství, ani krásnou manželku, ani nechci zastavit hmotné bytí. Mohu se narodit mnohokrát znovu a znovu, ale modlím se k Tobě, aby má oddanost k Tobě byla vždy neochvějná.``

Pozornost čistého oddaného je tak připoutána k opěvování Pánových zábav, jména, vlastností, podob atd., že se tento oddaný nezajímá ani o mukti. Šrí Bilvamangala Thákura řekl: ,,Jsem-li zaměstnán v oddané službě Tobě, můj drahý Pane, pak mohu velice snadno všude cítit Tvou přítomnost, a pokud se týká osvobození, myslím, že osvobození stojí u mých dveří se sepjatýma rukama a čeká, aby mi mohlo sloužit.`` Pro čistého oddaného nejsou osvobození a duchovní vyrovnání příliš důležité.

Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu v této souvislosti Kapiladéva radí své matce Dévahúti: ,,Má drahá matko, Mé čisté oddané okouzlil pohled na Mé různé podoby, na krásu Mého obličeje, na okouzlující postavu Mého těla. Můj smích, Mé zábavy a Můj pohled jim připadá tak krásný, že jejich mysli jsou vždy ponořeny do myšlenek na Mě. Zcela Mi zasvětili své životy. Netouží po žádném druhu osvobození ani po žádném druhu hmotného štěstí, ale Já je přesto přijímám mezi své společníky v nejvyšším sídle.``

Citát ze Šrímad Bhágavatamu ujišťuje čistého oddaného, že bude povýšen do společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti poznamenal, že člověk, který je skutečně přitahován krásou lotosových nohou Šrí Kršny nebo Jeho služby a jehož srdce je díky této připoutanosti vždy plno transcendentální blaženosti, přirozeně nebude usilovat o osvobození, které je tak cenné pro impersonalisty.

Ve třetím zpěvu, čtvrté kapitole, 15. verši stejné knihy je podobná pasáž, kde Uddhava oslovuje Pána Kršnu a říká: ,,Můj drahý Pane, lidé, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné službě, nemají co získat z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku nebo osvobození - i když štěstí z těchto zdrojů mohou velice snadno dosáhnout. Můj drahý Pane, i přes tyto možnosti netoužím po takových výsledcích. Mou jedinou modlitbou je, abych mohl mít neochvějnou víru a oddanost Tvým lotosovým nohám.``

Podobná pasáž se objevuje ve 34. verši dvacáté páté kapitoly třetího zpěvu, kde Kapiladéva poučuje svou matku slovy: ,,Má drahá matko, oddaní, jejichž srdce je vždy naplněno službou Mým lotosovým nohám a kteří jsou připraveni vykonat cokoliv pro Mé uspokojení, zvláště ti šťastní oddaní, kteří se shromažďují, aby společně porozuměli Mým vlastnostem, zábavám a podobě, a tak Mě společně opěvují a získávají z toho transcendentální potěšení, nikdy netouží se Mnou splynout. Je-li jim nabídnuto postavení podobné Mému v Mém sídle, nebo bohatství podobné Mému, nebo dokonce Má osobní společnost a stejné tělesné rysy, odmítnou je přijmout, protože jsou spokojeni pouze s tím, že Mi oddaně slouží.``

Ve čtvrtém zpěvu, deváté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu král Dhruva říká: ,,Můj drahý Pane, transcendentální potěšení, které při své seberealizaci zažívají impersonalisté, se nemůže přiblížit transcendentálnímu potěšení pramenícímu z meditace o Tvých lotosových nohách, z jakého se těší čistí oddaní. Jak Ti mohou porozumět lidé pracující pro plody své práce, kteří mohou nanejvýš usilovat o povýšení na nebeské planety? Jak by oni mohli zažít štěstí podobné štěstí oddaných?``

KAPITOLA ČTVRTÁ

Oddaná služba převyšuje všechna osvobození

Jak vážně je oddaný připoután k oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství můžeme poznat z řeči Mahárádži Prthua (Ádi-rádži) ve 24. verši dvacáté osmé kapitoly čtvrtého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Král se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství: ,,Můj drahý Pane, nebudu-li mít po přijetí osvobození možnost naslouchat o Tvé slávě, opěvované Tvými čistými oddanými přímo z jejich srdcí a vychvalující Tvé lotosové nohy, a nebudu-li mít možnost získat tento med transcendentální

blaženosti, pak nikdy nepožádám o osvobození nebo takzvané duchovní vyrovnání. Budu se k Tobě vždy pouze modlit, abys mi dal milióny jazyků a milióny uší, abych mohl neustále zpívat a naslouchat o Tvé transcendentální slávě.``

Impersonalisté touží splynout s existencí Nejvyššího, ale když si neponechají svou individualitu, nemohou naslouchat a opěvovat slávu Nejvyššího Pána. O transcendentální podobě Nejvyššího Pána nemají ani potuchy, a tak nemají možnost zpívat a naslouchat o Jeho transcendentálních činnostech. Jiným slovy: dokud se člověk nedostane nad osvobození, nemůže vychutnat transcendentální slávu Pána a nemůže transcendentální podobě Pána porozumět.

Podobný výrok najdeme v pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 44. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Paríkšita Mahárádžu: ,,Velká duše, král Bharata, byl tak připoután ke službě lotosovým nohám Kršny, že se velice snadno vzdal panování nad celou planetou Zemí, náklonnosti ke svým dětem, společnosti, přátelům, královskému bohatství a krásné ženě. Byl tak šťastný, že mu bohyně štěstí s radostí nabízela všechny druhy hmotných výsad, ale on nikdy žádné hmotné bohatství nepřijal.`` Šukadéva Gósvámí chování krále Bharaty vysoce chválí. Říká: ,,Žádný člověk, jehož srdce je připoutáno k transcendentálním vlastnostem Nejvyšší Osobnosti Božství, Madhusúdhany, se nezajímá ani o osvobození, o které usiluje mnoho mudrců; což teprve o hmotné bohatství.``

V šestém zpěvu, jedenácté kapitole, 25. verši Bhágavatamu podobně oslovuje Pána Vrtrásura: ,,Můj drahý Pane, zanechám-li Tvé transcendentální služby, mohu být povýšen na planetu zvanou Dhruvalóka (Polárka) nebo mohu získat nadvládu nad všemi hvězdnými soustavami vesmíru, ale já po tom netoužím. Nepřeji si ani mít mystické dokonalosti jógy, ani neusiluji o duchovní vyrovnání. Můj Pane, vše, po čem toužím, je Tvá společnost a věčná transcendentální služba.``

Potvrzuje to Pán Šiva v šestém zpěvu, sedmnácté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu, kde oslovuje Satí následovně: ,,Má drahá Satí, lidé oddaní Nárájanovi (Kršnovi) se nebojí ničeho. Jsou-li povýšeni na vyšší hvězdné soustavy nebo dostane-li se jim osvobození z hmotného znečištění, či jsou-li sesláni do pekelných životních podmínek - vlastně v jakékoliv situaci - nebojí se ničeho. Jakékoliv postavení v hmotném světě je pro ně stejně dobré jako každé jiné, jelikož se jednoduše odevzdali lotosovým nohám Nárájany.``

V šestém zpěvu, osmnácté kapitole, 74. verši Šrímad Bhágavatamu Indra, král nebes, oslovuje matku Aditi: ,,Má drahá matko, lidé, kteří se vzdali všech tužeb a jsou pouze zaměstnáni v oddané službě Bohu, vědí, co je jejich skutečným zájmem. Slouží svým skutečným zájmům a jsou považováni za prvotřídní odborníky co se týče pokroku na dokonalou životní úroveň.``

V sedmém zpěvu, šesté kapitole, 25. verši Bhágavatamu Mahárádža Prahláda říká: ,,Moji drazí přátelé narození v ateistických rodinách, na tomto světě není nic vzácnějšího, než potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu. Tím chci říci, že když je s vámi potěšen Nejvyšší Pán Kršna, pak se vám může bez pochyby splnit jakékoliv přání, které máte na srdci. K čemu je dobré povýšit se pomocí výsledků plodonosných činností, kterých tak jako tak dosáhneme automaticky působením kvalit hmotné přírody? K čemu je duchovní vyrovnání nebo osvobození z hmotné připoutanosti? Zaměstnáte-li se vždy opěvováním slávy Nejvyššího Pána a vychutnáváním nektaru Jeho lotosových nohou, pak ničeho takového není zapotřebí.`` Z citátu Prahlády Mahárádži můžeme jasně pochopit, že ten, kdo nachází potěšení ve zpívání a naslouchání o transcendentální slávě Pána, již přesáhl všechny druhy hmotných požehnání, včetně výsledků zbožných plodonosných činností, obětí a dokonce osvobození z hmotného otroctví.

Rovněž ve 42. verši osmé kapitoly sedmého zpěvu, když se polobozi modlili ke Šrí Nrsinhovi, král nebes Indra řekl: ,,Ó nejvyšší, démoni mluví o našem podílu na provádění obětí, ale tím, že ses zjevil jako Nrsinhadéva, jsi nás zachránil před sužujícím strachem. Ve skutečnosti máme podíl na vykonání obětí pouze díky Tobě, protože Ty jsi nejvyšší poživatel všech obětí. Jsi Nadduše všech živých bytostí, a proto jsi skutečným vlastníkem všeho. Dlouho se naše srdce neustále chvěla strachem z démona Hiranjakašipua. Jsi k nám však tak laskavý - zabil jsi ho, a tím jsi naše srdce zbavil strachu a umožnil jsi nám opět si do nich vložit Tebe. Pro lidi, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné službě, je všechno bohatství, které nám démoni vzali, nicotné. Oddaní se nestarají dokonce ani o osvobození, natožpak o hmotné bohatství. Nejsme ve skutečnosti uživatelé plodů obětí. Naší jedinou povinností je neustále Ti sloužit, neboť Ty jsi uživatelem všeho.``

Indrova slova znamenají, že Brahmou počínaje a bezvýznamným mravencem konče žádné živé bytosti nejsou určeny k tomu, aby si užívaly hmotného bohatství. Jsou určeny k tomu, aby obětovaly vše nejvyššímu vlastníkovi, Osobnosti Božství. Učiní-li tak, automaticky získají prospěch. Můžeme

opět citovat příklad, jak různé části těla shánějí potraviny a vaří je, aby mohlo být nakonec jídlo nabídnuto žaludku. Když se dostane do žaludku, všechny části těla mají z jídla stejný prospěch. Podobně povinností všech je uspokojit Nejvyššího Pána, a pak budou automaticky všichni spokojeni.

Podobný verš najdeme v osmém zpěvu, třetí kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu. Gadžéndra zde říká: ,,Můj drahý Pane, nezakusil jsem transcendentální blaženost z Tvé oddané služby, a proto jsem Tě požádal o laskavost. Vím, že čistí oddaní, kteří se osvobodili od všech hmotných tužeb prostřednictvím služby lotosovým nohám velkých duší, jsou vždy ponořeni do oceánu transcendentální blaženosti a tak jsou neustále spokojeni pouhým opěvováním Tvých příznivých vlastností. Pro ně neexistuje nic jiného, oč by usilovali nebo zač by se modlili.``

V devátém zpěvu, čtvrté kapitole, 67. verši Bhágavatamu Pán Vaikunthy odpovídá Durvásovi Munimu: ,,Moji čistí oddaní jsou neustále spokojeni v Mé oddané službě, a proto neusilují dokonce ani o pět druhů osvobození, což je (1) splynout se Mnou, (2) sídlit na Mé planetě, (3) mít Mé bohatství, (4) mít tělesné rysy podobné Mým a (5) získat Mou osobní společnost. Když se nezajímají dokonce ani o takovéto úrovně osvobození, můžete si představit, jak málo se zajímají o hmotné bohatství nebo hmotné osvobození.``

N€ga-patn… (manželky hada Káliji) se podobně modlí v desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 37. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říkají: ,,Drahý Pane, prach z Tvých lotosových nohou je úžasný. Žádný člověk, kterému se natolik poštěstí, že získá tento prach, se nezajímá o nebeské planety, o vládu nad všemi hvězdnými soustavami, o mystické dokonalosti jógy; dokonce ani o osvobození z hmotného bytí. Jinými slovy každý, kdo zbožňuje prach z Tvých lotosových nohou, se zcela přestává zajímat o všechny ostatní stupně dokonalosti.``

V desátém zpěvu, osmdesáté sedmé kapitole, 21. verši se Šruti, zosobněné Védy, modlí k Pánu následovně: ,,Drahý Pane, je velice obtížné porozumět duchovnímu poznání. Zjevil ses takový, jaký jsi, abys nám vysvětlil tento nejobtížnější námět, poznání duchovna. Tvoji oddaní, kteří opustili pohodlí svých domovů, aby se stýkali s osvobozenými áčárji (učiteli), se nyní zcela ponořili do oddané služby Tobě, a tak se nestarají ani o takzvané osvobození.``

Při vysvětlování tohoto verše bychom se měli zmínit o tom, že duchovní poznání znamená porozumět svému vlastnímu já a Nadduši, nejvyššímu Já. Individuální duše a Nadduše jsou kvalitativně stejné, a proto se oběma říká Brahman, duchovno. Nauce o Brahmanu je však velice obtížné porozumět. Mnoho filozofů se snaží duši porozumět, ale nejsou schopni udělat žádný znatelný pokrok. V Bhagavad-gítě je potvrzeno, že z mnoha miliónů lidí se může jen jeden snažit porozumět tomu, co je to duchovní poznání, a z mnoha lidí usilujících o toto porozumění může pouze jeden či několik vědět, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. Tento verš říká, že je velice obtížné získat duchovní poznání, a aby bylo snadněji dosažitelné, Nejvyšší Pán osobně sestupuje ve své původní podobě jako Šrí Kršna a dává své pokyny společníkovi jako je Ardžuna, aby všichni lidé získali užitek z duchovního poznání. Tento verš vysvětluje, že osvobození také znamená zcela se vzdát všeho hmotného životního pohodlí. Impersonalisté jsou spokojeni s pouhým vysvobozením z hmotných podmínek, ale oddaní se mohou hmotného života vzdát automaticky a také si užívat transcendentální blaženosti z naslouchání a zpívání o úžasných činnostech Šrí Kršny.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi: ,,Můj drahý Uddhavo, oddaní, kteří se zcela odevzdali Mé službě, jsou v oddané službě tak stálí, že netouží po ničem jiném. Dokonce i když jsou jim nabídnuty čtyři druhy duchovního bohatství (Pátý druh osvobození, splynutí s Nejvyšším, se nepovažuje za bohatství v rozmanité duchovní existenci.) odmítnou je přijmout. A o tom, že by toužili po něčem v hmotném světě, nemůže být ani řeči!`` Na jiném místě Bhágavatamu, ve 14. verši čtrnácté kapitoly jedenáctého zpěvu Pán Kršna také říká: ,,Můj drahý Uddhavo, člověk, jehož vědomí je soustředěno na Moji vůli a Mé činnosti, neusiluje dokonce ani o postavení Brahmy nebo Indry, ani o nadvládu nad planetami, o osm druhů mystických dokonalostí či o samotné vysvobození.`` V 6. verši desáté kapitoly dvanáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Pán Šiva říká Déví: ,,Má drahá Déví, velký bráhmanský mudrc Márkandéja dosáhl neochvějné víry a oddanosti Nejvyšší Osobnosti Božství a tak neusiluje o žádná požehnání včetně vysvobození z hmotného světa.``

Podobné prohlášení je v Padma Puráně, která popisuje obřady během měsíce Kárttika (říjen-listopad). Během tohoto měsíce je ve Vrndávaně předepsáno denně se modlit ke Kršnovi v Jeho podobě Dámódary. Podoba Dámódary se vztahuje ke Kršnovi v Jeho dětství, kdy Ho matka Jašódá svázala provazem. D€ma znamená ,,provazy,`` a udara znamená ,,břicho.`` Nezbedný Kršna matku Jašódu velice rozzlobil, a ta Ho ovázala přes břicho provazem. Odtud tedy jméno Dámódara.

Během měsíce Kárttika se modlíme k Dámódarovi: ,,Můj drahý Pane, jsi Pánem všech a dárcem veškerých požehnání.`` Existuje mnoho polobohů jako Brahmá a Šiva, kteří svým oddaným někdy udílí požehnání. Šiva například požehnal mnoha výhodami Rávanu a Brahmá požehnal Hiranjakašipuovi; ale i Šiva a Brahmá záviseli ve svých požehnáních na Kršnovi. Proto je Kršna oslovován jako Pán všech dárců. Kršna může nabídnout svým oddaným cokoliv chtějí, ale oddaní se modlí dále: ,,Nežádám Tě o osvobození ani o jakékoliv hmotné výhody až po osvobození samotné. Chtěl bych od Tebe laskavost. Přál bych si, abych mohl neustále myslet na Tvou podobu, ve které Tě vidím nyní, jako Dámódara. Jsi tak krásný a přitažlivý, že má mysl netouží po ničem jiném než po této úžasné podobě.`` Ve stejné modlitbě se na jiném místě říká: ,,Můj drahý Pane Dámódaro, jednou, když sis hrál jako nezbedný chlapec v domě Nandy Mahárádži, rozbil jsi nádobu s jogurtem a matka Jašódá to považovala za prohřešek a přivázala Tě provazem k hmoždíři. Pak jsi vysvobodil dva Kuvérovy syny, Nalakúvaru a Manigrívu, kteří jako dva ardžunové stromy stáli v zahradě Nandy Mahárádži. Jediné, o co Tě prosím, je, abys v některé ze svých zábav vysvobodil i mě.``

Příběh, o kterém se zmiňuje tento verš, je následující. Dva synové Kuvéry (strážce pokladů polobohů) zpyšněli pro bohatství svého otce, a tak si na nebeské planetě jednou užívali v jezeře s nahými dívkami z nebes. Velký mudrc Nárada Muni šel kolem a s lítostí se díval na chování Kuvérových synů. Když dívky Náradu spatřily, zakryly si těla šaty, ale dva opilí synové se k ničemu takovému neměli. Nárada se na ně za jejich chování rozhněval a proklel je následovně: ,,Nemáte rozum, a proto bude lepší, když z vás místo synů Kuvéry budou stromy.`` Když to uslyšeli, procitli a prosili Náradu, aby jim jejich přestupky prominul. Nárada pak řekl: ,,Ano, stanou se z vás stromy, ardžunové stromy, a budete stát na dvoře Nandy Mahárádži. Kršna samotný se však zjeví jako nevlastní Nandův syn a osvobodí vás.`` Náradova kletba byla pro Kuvérovy syny požehnáním, protože nepřímo předpovídala, že budou moci obdržet přízeň Pána Kršny. Dva Kuvérovi synové potom stáli jako dva velké ardžunové stromy na dvoře Nandy Mahárádži až do té doby, kdy Pán Dámódara táhnul hmoždíř, ke kterému byl přivázán, narazil do nich a silou je skácel, aby splnil Náradovu touhu. Ze skácených stromů vyšli Nalakúvara a Manigríva, ze kterých se tak stali velcí oddaní Pána.

V Hajašírša-paňčarátře se říká: ,,Můj drahý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, netoužím po plodech svého zbožného života ani si nechci nijak hospodářsky polepšit; nepřeji si ani užívat smyslového požitku či osvobození. Modlím se pouze, abych byl věčným služebníkem u Tvých lotosových nohou. Prosím, abys mi vyhověl, a dal mi toto požehnání.``

V téže Hajašírša-paňčarátře, když chtěl Nrsinhadéva požehnat Prahládovi Mahárádžovi, Prahláda žádné hmotné požehnání nepřijal a požádal Pána o tu laskavost, aby mu dovolil být Jeho věčným oddaným. Prahláda Mahárádža uvedl příklad Hanumána, věčného služebníka Šrí Rámačandry, který také nikdy od Pána nežádal žádné hmotné požehnání. Neustále Pánovi sloužil. Pro jeho ideální povahu ho uctívají všichni oddaní. Prahláda Mahárádža se také Hanumánovi hluboce klaní. Známý Hanumánův výrok říká: ,,Můj drahý Pane, chceš-li, můžeš mi poskytnout osvobození z hmotného bytí nebo výsadu splynutí s Tvým bytím, ale já si nic takového nepřeji. Nechci nic, co by zeslabilo můj vztah k Tobě, vztah služebníka a pána, ani po osvobození.``

Podobný úryvek z Nárada-paňčarátry říká: ,,Můj drahý Pane, nepřeji si vytěžit žádnou dokonalost z provádění náboženských obřadů, z hospodářského rozvoje, ze smyslového požitku či z osvobození. Pouze se modlím, abys mě obdařil přízní a ponechal mě pod svýma lotosovýma nohama. Nepřeji si žádný druh osvobození, jako je s€lokya (sídlit na Tvé planetě) nebo s€r™pya (mít stejné tělesné rysy jako Ty). Pouze se modlím o Tvou přízeň, abych mohl být neustále zaměstnán ve Tvé láskyplné službě.``

Podobně v šestém zpěvu, čtrnácté kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu se Maharádža Paríkšit ptá Šukadévy Gósvámího: ,,Můj drahý bráhmane, chápu, že démon Vrtrásura byl velice hříšný člověk, a že jeho mysl byla zcela ponořena v kvalitách vášně a nevědomosti. Jak se mohl dostat na tak dokonalou úroveň oddané služby Nárájanovi? Slyšel jsem, že i velké osobnosti, které podstoupily přísná pokání a byly osvobozeny s plným poznáním, se musí velice snažit, aby se z nich stali oddaní Pána. Rozumí se, že takové osobnosti jsou velice vzácné a nejsou téměř nikdy k spatření, a tak se divím, že se takovým oddaným stal Vrtrásura!``

Nejdůležitější věcí, které si musíme v tomto verši povšimnout, je, že lidí, kteří splynuli s neosobním Brahmanem, je mnoho, ale že oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Nárájany, je velice vzácný. Dokonce i z miliónů osvobozených lidí se jen jedinému natolik poštěstí, že se stane oddaným.

V prvním zpěvu, osmé kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu se královna Kuntí modlí ke Kršnovi v době Jeho odchodu: ,,Můj drahý Kršno, jsi tak velký, že jsi nepochopitelný dokonce i pro velké učence a paramahansy (zcela osvobozené duše). Když Tě nejsou schopni poznat ani tak velcí mudrci, kteří jsou transcendentální všem reakcím hmotného bytí, jak můžeme my, náležející k méně inteligentní třídě žen, poznat Tvoji slávu? Jak Ti můžeme porozumět?`` K tomuto verši je třeba poznamenat, že Osobnosti Božství neporozumí ani veliké osvobozené osobnosti. Nejvyššímu Pánu mohou porozumět pouze pokorní oddaní jako je královna Kuntí. Poznala Kršnovu slávu, třebaže byla žena a tudíž považovaná za méně inteligentní než jsou muži. To je význam tohoto verše.

Další velice důležitá pasáž je v 10. verši sedmé kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Tomuto verši se říká ,,verš €tm€r€ma.`` Zde stojí, že ti, kteří jsou zcela osvobozeni od hmotného znečištění, jsou připoutáni k transcendentálním vlastnostem Pána Kršny. Znamená to, že osvobozená duše netouží po žádném hmotném požitku, je zcela prosta všech druhů hmotných tužeb, a přesto ji neodolatelně přitahuje touha naslouchat a porozumět zábavám Pána. Z toho můžeme vyvodit závěr, že sláva a zábavy Pána nejsou hmotné. Jak by potom mohli být osvobození lidé, kterým se říká átmárámové, přitahováni k takovým zábavám? To je na tomto verši velice důležité.

Z výše uvedeného citátu vidíme, že oddaného neláká žádný druh vysvobození. Již dříve bylo uvedeno, že existuje pět stupňů vysvobození: (1) splynout s Pánem, (2) žít na stejné planetě jako Pán, (3) získat stejné tělesné rysy jako Pán, (4) mít stejné bohatství jako Pán a (5) žít v neustálé společnosti Pána. Ze všech pěti stavů osvobození je s€yujya neboli splynutí s bytím Pána tím posledním stavem, který by byl oddaný ochotný přijmout. Ostatní čtyři druhy vysvobození - i když po nich oddaní netouží - alespoň nestojí proti zásadám oddanosti. Některé z vysvobozených osobností, které dosáhly těchto čtyř druhů vysvobození, mohou také vyvinout náklonnost ke Kršnovi a povýšit se na planetu Gólóku Vrndávanu v duchovním nebi. Jinými slovy: ti, kteří jsou již povýšeni na vaikunthské planety a kterým se dostalo čtyř druhů vysvobození, někdy vyvíjí náklonnost ke Kršnovi a povýší se na Kršnalóku.

Vysvobozené osobnosti mohou nadále procházet různými stavy bytí. Zpočátku mohou chtít Kršnovo bohatství, ale pokročí-li dále, začne v jejich srdcích převládat dřímající láska ke Kršnovi projevená ve Vrndávaně. Čistí oddaní nikdy nepřijmou osvobození s€yujya, splynutí s Nejvyšším, i když ostatní čtyři stavy osvobození někdy považují za příznivé.

Nejvyšší Osobnost Božství má mnoho druhů oddaných, ale za nejvyššího se považuje ten, kterého přitahuje původní podoba Kršny ve Vrndávaně. Nikdy ho nepřitahuje bohatství Vaikunthy nebo dokonce Dváraky, královského města, kde Kršna vládl. Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá tím, že ti oddaní, které přitahují zábavy Pána v Gókule neboli Vrndávaně *, jsou nejvyšší oddaní.

* Vrndávana je transcendentální místo, kde se Kršna radoval ze svých věčných zábav jako chlapec a považuje se za nejvyšší oblast veškeré existence. Projeví-li se Vrndávana v hmotném světě, nazývá se Gókula, a v duchovním světě se nazývá Gólóka nebo Gólóka Vrndávana.

Oddaný, kterého přitahuje určitá podoba Pána, si nepřeje obrátit svou oddanost k jiným podobám. Hanumán, oddaný Pána Rámačandry, například věděl, že mezi Rámačandrou a Nárájanou není rozdíl, ale přesto chtěl sloužit pouze Pánu Rámačandrovi. Je to díky zvláštní zálibě určitého oddaného. Existuje mnoho a mnoho podob Pána, ale Kršna je vždy ta původní. Všichni oddaní různých podob Pána patří do téže skupiny, ale přesto se říká, že ti, kteří jsou oddáni Šrí Kršnovi, jsou ze všech nejpřednější.

KAPITOLA PÁTÁ

Čistota oddané služby

Všechny předchozí pokyny, které Šríla Rúpa Gósvámí předložil v různých citátech, můžeme shrnout takto: dokud má člověk hmotné sklony nebo touží splynout s duchovní září, nemůže vstoupit do království čisté oddané služby. Rúpa Gósvámí dále uvádí, že oddaná služba je transcendentální všem hmotným úvahám a není omezena na žádnou určitou zemi, třídu, společnost nebo podmínky. Ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že oddaná služba je transcendentální a nemá žádnou příčinu. Oddaná služba se vykonává bez očekávání zisku a nemohou ji zastavit žádné hmotné okolnosti. Je přístupná všem bez rozdílu a je přirozeným zaměstnáním živých bytostí.

Ve středověku se po odchodu Pána Nitjánandy, velkého společníka Pána Čaitanji, třída kněží prohlašovala za potomky Nitjánandy a říkali si kasta gósvámích. Dále prohlašovali, že oddaná služba a její rozšiřování náleží pouze jejich třídě jménem nity€nanda-vaˆŹa. Nějakou dobu takto neoprávněně využívali svého vlivu, až Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, mocný áčárja gaudíja-vaišnavské sampradáji, jejich názory zcela rozdrtil. Nějakou dobu probíhal tuhý zápas, ale skončil úspěšně a nyní je správně a prakticky ustanoveno, že oddaná služba není omezena na žádnou určitou třídu lidí. Kromě toho každý, kdo je zaměstnán v oddané službě, se již nachází v postavení prvotřídního bráhmana. Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura ze zápasu o toto hnutí vyšel vítězně.

Díky němu a jeho postavení se nyní může stát gaudíja-vaišnavou každý z kterékoliv části světa nebo vesmíru. Čistý vaišnava je transcendentálně umístěn a tudíž má i nejvyšší kvalifikace v hmotném světě; nalézá se v kvalitě dobra. Naše hnutí pro vědomí Kršny v západním světě je založeno na tom, co prosazoval Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Prabhupáda, náš duchovní mistr. Na základě jeho autority se členy naší společnosti stávají lidé ze všech oblastí západních zemí. Takzvaní bráhmani prohlašují, že ten, kdo se nenarodil v bráhmanské rodině, nemůže obdržet posvátnou šňůru a nemůže se stát prvotřídním vaišnavou. My však takovou teorii nepřijímáme, protože ji nepodporuje ani Rúpa Gósvámí, ani není podložena různými písmy.

Šríla Rúpa Gósvámí zde zvláště uvedl, že každý člověk se narodil s právem přijmout oddanou službu a stát se vědomým si Kršny. Uvedl mnoho citátů z různých písem a zvláště citoval Padma Puránu, kde mudrc Vasištha říká králi Dilípovi: ,,Můj drahý králi, každý má právo vykonávat oddanou službu, jako má právo časně se vykoupat v měsíci Mágha (prosinec-leden).`` Více se o tom zmiňuje Skanda Purána v části Káší-khanda, kde se říká: ,,V zemi známé jako Majúradhvadža jsou i lidé nízké třídy, považovaní za nižší než šúdrové, zasvěcení do vaišnavského kultu oddané služby. Když jsou patřičně oblečeni s tilakem na těle, růženci v rukách a korálky na krku, vypadají, jako by přišli z Vaikunthy. Vypadají tak pěkně, že okamžitě překonají obyčejné bráhmany.``

Vaišnava se tedy automaticky stává bráhmanem. Tuto myšlenku podporuje také Sanátana Gósvámí ve své knize Hari-bhakti-vilása, která je vaišnavským rádcem. Je zde jasně uvedeno, že jakýkoliv člověk, který je náležitě zasvěcen do vaišnavského kultu, se zajisté stává bráhmanem, právě jako se kov jménem kaˆsa (zvonovina) přemění ve zlato, když se smísí se rtutí. Pravý duchovní mistr může pod vedením autorit obrátit kohokoliv k vaišnavismu, takže se každý může přirozeně dostat na nejvyšší postavení bráhmana.

Šríla Rúpa Gósvámí však upozorňuje, že když je člověk náležitě zasvěcen pravým duchovním mistrem, neměl by si myslet, že pouhým přijetím zasvěcení celá jeho práce skončila. Člověk musí stále velice starostlivě dodržovat pravidla a předpisy. Když po přijetí duchovního mistra a zasvěcení člověk nedodržuje pravidla a předpisy oddané služby, pak znovu poklesl. Musí si dobře pamatovat, že je částí transcendentálního těla Kršny, a že povinností části je sloužit celku, sloužit Kršnovi. Nesloužíme-li Kršnovi, pak opět poklesneme. Pouhé zasvěcení nikoho do postavení prvotřídního bráhmana nepovýší. Je třeba plnit povinnosti a velice přísně dodržovat usměrňující zásady.

Šrí Rúpa Gósvámí také řekl, že když člověk pravidelně vykonává oddanou službu, nepřipadá poklesnutí v úvahu. Pokud však vlivem okolností k nějakému poklesku dojde, vaišnava nemusí dělat pr€yaŹcitta (obřad pro očistu). Poklesne-li někdo ze zásad oddané služby, není odčinění (pr€yaŹcitta) zapotřebí. Musí se pouze přísně držet pravidel a předpisů pro vykonávání oddané služby a to stačí k tomu, aby se vrátil do svého původního postavení. To je tajemství vaišnavského kultu oddanosti.

V praxi existují tři metody, jak se dostat na úroveň duchovního vědomí, které se nazývají karma, jń€na a bhakti. Obřady jsou v oblasti karmy. Spekulativní metody jsou v oblasti džňány. Člověk, který se začal věnovat bhakti, oddané službě Pánu, nemá nic společného s karmou ani s džňánou. Bylo již vysvětleno, že čistá oddaná služba není poskvrněná ani karmou ani džňánou. Bhakti by neměla být poskvrněna filozofickou spekulací ani rituálními obřady.

Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti cituje jedenáctý zpěv, dvacátou první kapitolu, 2. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Pán Kršna říká Uddhavovi: ,,Rozdíl mezi způsobilostí a nezpůsobilostí lze stanovit následovně: lidé pokročilí v oddané službě, se nikdy znovu neuchýlí k plodonosným činnostem nebo filozofické spekulaci. Upne-li se člověk k oddané službě a je-li veden usměrňujícími zásadami, které jsou dané autoritami a áčárji, to je nejlepší zárukou způsobilosti.``

Podporuje to Nárada Muni v prvním zpěvu, páté kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu, kde radí Vjásadévovi: ,,Dokonce i když člověk nevykoná své předepsané povinnosti, ale okamžitě se přímo odevzdá lotosovým nohám Hariho (Kršny), nedopouští se chyby a jeho postavení bude jisté za všech

okolností. Třebaže kvůli špatné společnosti při vykonávání oddané služby poklesne, nebo nezavrší proces oddané služby úplně a předčasně zemře, přesto tím nic neztrácí. Zato člověk, který pouze vykonává předepsané povinnosti své varny a ášramu, ale nemá žádné vědomí Kršny, ten pravý prospěch z lidského života nezíská.`` Všechny podmíněné duše, které šíleně pracují pro smyslový požitek aniž vědí, že tento proces jim nikdy nepomůže zbavit se hmotného znečištění, získají pouze opakované rození a smrt.

V pátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu Ršabhadéva jasně říká svým synům: ,,Lidé zaměstnaní plodonosnými činnostmi se opakovaně podrobují rození a smrti, a dokud nevyvinou láskyplný cit k Vásudévovi, nemají možnost se z těchto přísných zákonů hmotné přírody dostat.`` Měli bychom porozumět, že každý člověk, který se velice přísně věnuje předepsaným povinnostem své varny a ášramu, ale který nevyvine lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, Vásudévovi, svou lidskou životní podobu pouze promarní.

Je to také potvrzeno v jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu, ve kterém Pán říká Uddhavovi: ,,Můj drahý Uddhavo, člověk, který se na Mě obrátí a zcela se Mi odevzdá a dodržuje Mé pokyny, když zanechá všech předepsaných povinností, je považován za prvotřídního člověka.`` Ze slov Nejvyšší Osobnosti Božství vyplývá, že lidi, kteří jsou většinou přitahováni k dobročinným, etickým, morálním, nesobeckým, politickým a společensky prospěšným činnostem, můžeme považovat za dobré pouze z pohledu hmotného světa. Ze Šrímad Bhágavatamu a ostatních autentických védských písem se můžeme dovědět, že když člověk jedná pouze s myslí upřenou na Kršnu a vykonává oddanou službu, je v daleko lepším postavení než všichni lidé zaměstnaní lidumilnými, etickými, morálními, nesobeckými a společenskými veřejně prospěšnými činnostmi.

Stejná věc je ještě důrazněji potvrzena v jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu, ve kterém Karabhádžana Muni oslovuje Mahárádžu Nimiho následovně: ,,Můj drahý králi, zanechá-li někdo svých povinností, jak jsou předepsány pro různé varny a ášramy, a uchýlí se k lotosovým nohám Pána, kde se zcela odevzdá, není již více dlužníkem a není nikterak zavázán vykonávat různé druhy činností, které prokazujeme velkým světcům, předkům, živým bytostem a členům rodiny a společnosti. Nemusí se ani zatěžovat s prováděním pěti druhů obětí (yajńa), aby se zbavil hříšného znečištění. Pouhým vykonáváním oddané služby se zbaví všech závazků.`` Znamená to, že jakmile se člověk narodí, okamžitě se zadluží v mnoha oblastech. Zadluží se velkým světcům, protože získá prospěch čtením jejich autorizovaných písem a knih. Využíváme například knih, které napsal Vjásadéva. Vjásadéva nám zanechal všechny Védy. Předtím, než Vjásadéva začal psát, se védské literatuře pouze naslouchalo a žáci se mantry rychle naučili poslechem a nemuseli je číst. Později Vjásadéva považoval za moudré Védy sepsat, protože v tomto věku mají lidé slabou paměť a nejsou schopni si všechny pokyny duchovního mistra zapamatovat. Zanechal proto celé védské poznání v podobě knih jako jsou Purány, Védánta, Mahábhárata a Šrímad Bhágavatam.

Existuje mnoho jiných mudrců, jako Šankaráčárja, Gautama Muni a Nárada Muni, kterým jsme zadluženi, protože využíváme jejich poznání. Podobně jsme zavázáni svým předkům, protože jsme se narodili v určité rodině, kde využíváme mnoha výhod a zděděného majetku. Jsme proto zadluženi předkům a musíme jim po jejich smrti obětovat piŠa (prasádam). Podobně jsme zadluženi lidem všeobecně, také svým příbuzným, přátelům a dokonce zvířatům, jako jsou krávy a psi, která nám prokazují mnohé služby.

Jsme zadluženi polobohům, předkům, světcům, zvířatům a celé společnosti. Je naší povinností jim vše splatit patřičným odváděním služby. Opustí-li však někdo všechny závazky a odevzdá-li se pouze Nejvyšší Osobnosti Božství, není již více dlužníkem a není zavázaný žádnému jinému zdroji prospěchu. Oddaná služba vše vynahradí.

Také v Bhagavad-gítě Pán říká: ,,Zanech všech povinností a odevzdej se jen Mně. Ujišťuji tě, že tě ochráním před všemi hříšnými reakcemi.`` Člověk si může myslet, že když se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nebude schopen plnit všechny své ostatní závazky. Kršna však opakuje: ,,Neváhej. Nemysli si, že když zanecháš všech ostatních zaměstnání, narušíš nějak svůj život. Nepřemýšlej tak. Já tě ochráním.`` Tak ujišťuje Kršna v Bhagavad-gítě.

Další zmínka je v Agastja-sanhitě: ,,Osvobozený člověk nemá zapotřebí usměrňujících zásad písem, a stejně tak člověk řádně zaměstnaný ve službě Pánu Rámačandrovi nemá zapotřebí obřadních zásad popsaných ve védských dodatcích.`` Oddaní Pána Rámačandry nebo Kršny jsou již osvobozené osobnosti a nemusí dodržovat usměrňující zásady, které uvádí oddíly védské literatury popisující obřadní činnosti.

V jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 42. verši Šrímad Bhágavatamu oslovuje Karabhádžana Muni krále Nimiho: ,,Můj drahý králi, člověk, který zanechal uctívání polobohů a zcela soustředil svou energii na oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, je Pánovi velice drahý. Jestliže se náhodou nebo chybou dopustí něčeho zakázaného, nemusí provádět žádné očistné obřady. Pán sídlí v jeho srdci a ze soucitu pro náhodnou chybu napraví oddaného zevnitř.`` V Bhagavad-gítě je také na mnoha místech potvrzeno, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna, zvláště dohlíží na své oddané a důrazně prohlašuje, že nic nemůže způsobit, aby Jeho oddaní poklesli. On je stále chrání.

KAPITOLA ŠESTÁ

Jak vykonávat oddanou službu

Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že jeho starší bratr (Sanátana Gósvámí) sestavil Hari-bhakti-vilásu, aby poskytl vaišnavům vedení a zmínil se o mnoha pravidlech a pokynech, které mají vaišnavové dodržovat. Některé z nich jsou velice význačné a důležité, a Šríla Rúpa Gósvámí se nyní o těchto velice důležitých bodech pro náš prospěch zmíní. Tím chceme říci, že Šríla Rúpa Gósvámí se hodlá zmínit pouze o základních zásadách a ne o detailech. Základní zásadou například je, že člověk musí přijmout duchovního mistra. Upřesnění, jak člověk dodržuje pokyny duchovního mistra, se považuje za detail. Když člověk například dodržuje pokyn svého duchovního mistra, a tento pokyn se liší od pokynů jiného duchovního mistra, říkáme tomu detailní informace. Základní zásada přijmout duchovního mistra platí pro všechny, i když detaily se mohou lišit. Šríla Rúpa Gósvámí se zde nechce rozepisovat o detailech, ale chce nám předložit pouze základní pravidla.

Vyjmenovává následující základní zásady: (1) odevzdat se pod ochranu lotosových nohou pravého duchovního mistra, (2) dostat zasvěcení od duchovního mistra a učit se od něj, jak vykonávat oddanou službu, (3) dodržovat nařízení duchovního mistra s vírou a oddaností, (4) následovat pod vedením duchovního mistra šlépěje velkých áčárjů (učitelů), (5) dotazovat se duchovního mistra, jak pokročit ve vědomí Kršny, (6) být připraven vzdát se všeho hmotného pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršny (to znamená, že když oddaně sloužíme Kršnovi, musíme být připraveni vzdát se něčeho, čeho se vzdáváme neradi, a také musíme přijmout něco, co možná přijímáme neradi), (7) žít na posvátném poutním místě jako je Dváraká a Vrndávana, (8) přijímat pouze to, co je nezbytné, neboli zabývat se hmotným světem jen pokud je to nezbytné, (9) dodržovat postní dny na Ékádaší a (10) uctívat posvátné stromy jako je banyánovník.

Těchto deset bodů je předběžně nutných pro začátek oddané služby podle usměrňujících zásad. Když začínající oddaný bude na počátku dodržovat výše zmíněných deset zásad, udělá ve vědomí Kršny rychlý pokrok.

Další pokyny jsou následující: (1) Měli bychom přísně opustit společnost neoddaných. (2) Neměli bychom poučovat člověka, který netouží přijmout oddanou službu. (3) Neměli bychom být příliš nadšení do stavění drahých chrámů či klášterů. (4) Neměli bychom se snažit číst příliš mnoho knih ani bychom neměli uvažovat o myšlence, že si budeme vydělávat na živobytí přednáškami nebo profesionálním přednášení Šrímad Bhágavatamu nebo Bhagavad-gíty. (5) Neměli bychom zanedbávat obyčejné záležitosti. (6) Neměli bychom podléhat nářku při ztrátě ani radosti při zisku. (7) Neměli bychom být neuctiví k polobohům. (8) Neměli bychom zbytečně sužovat žádnou živou bytost. (9) Měli bychom se pečlivě vyhýbat různým přestupkům při zpívání svatého jména Pána a při uctívání Božstva v chrámu. (10) Neměli bychom nikdy tolerovat pomlouvání Nejvyšší Osobnosti Božství, Kršny, nebo Jeho oddaných.

Bez dodržování výše zmíněných deseti zásad se nemůžeme náležitě povznést na úroveň s€dhana-bhakti neboli oddané služby v praxi. Šríla Rúpa Gósvámí se celkem zmínil o dvaceti bodech a všechny jsou velice důležité. Z těchto dvaceti jsou první tři nejdůležitější - totiž přijmout pravého duchovního mistra, obdržet od něj zasvěcení a s úctou a vážností mu sloužit.

Další důležité body jsou následující: (1) Měli bychom si zdobit tělo tilakem, což je znamení vaišnavy. (Jakmile člověk uvidí tyto znaky na těle vaišnavy, okamžitě si vzpomene na Kršnu. Pán Čaitanja řekl, že vaišnava je ten, na kterého když se někdo podívá, vzpomene si na Kršnu. Je proto nezbytné aby si vaišnava značil tělo tilakem, aby upamatoval ostatní na Kršnu.) (2) Při značení tilakem můžeme někdy napsat na tělo Haré Kršna. (3) Měli bychom přijímat květiny a girlandy,

které byly obětovány Božstvu a duchovnímu mistrovi, a dávat je na své tělo. (4) Měli bychom se naučit tančit před Božstvy. (5) Měli bychom se naučit okamžitě se poklonit při zahlédnutí Božstva nebo duchovního mistra. (6) Při návštěvě chrámu Šrí Kršny bychom měli stát. (7) Je-li Božstvo vyneseno na procházku po ulici, oddaný by se měl okamžitě přidat k průvodu. (V této souvislosti se můžeme zmínit, že v Indii, zvláště v chrámech Višnua, jsou vedle velkého Božstva, které nepřetržitě stojí v hlavní části chrámu, také menší Božstva, která se berou večer na procházku. V některých chrámech je zvykem večer uspořádat velký průvod s hudbou a pěkným deštníkem nad Božstvy, která stojí na ozdobných trůnech na vozu či nosítkách, která nesou oddaní. Božstva vycházejí na ulici a procházejí se po okolí, zatímco sousedé vycházejí, aby nabídli prasádam. Všichni lidé v okolí průvod následují a je to velice pěkná událost. Když Božstva vychází, služebníci chrámu Jim předloží denní účty: tolik jsme získali, takové byly výdaje. Je to myšleno tak, že Božstva jsou pokládána za vlastníky všeho a všichni kněží a ostatní lidé, starající se o chrám, se považují za služebníky Božstev. Tento systém je velice starý a stále se dodržuje, a proto je zde zmíněno, že když je Božstvo na procházce, lidé by Ho měli následovat.) (8) Oddaný musí navštěvovat Višnuův chrám alespoň jednou nebo dvakrát denně, ráno a večer. (Ve Vrndávaně se to dodržuje velice přísně. Všichni oddaní ve městě jdou každé ráno a večer navštívit různé chrámy. V této době je po celém městě spousta lidí. Ve Vrndávaně je kolem pěti tisíc chrámů. Není samozřejmě možné navštívit všechny chrámy, je zde však alespoň tucet velkých a důležitých chrámů, které založili Gósvámí, a které bychom měli navštívit.) (9) Musíme budovu chrámu alespoň třikrát uctivě obejít. (Každý chrám je postaven

tak, aby se dal obcházet, a dělá se to alespoň třikrát. Někteří oddaní chodí kolem chrámu vícekrát - desetkrát, patnáctkrát - podle svých slibů. Gósvámí měli ve zvyku obcházet kopec Góvardhana.) Měli bychom také obcházet celou oblast Vrndávany. (10) Měli bychom uctívat Božstva v chrámu podle usměrňujících zásad. (Dělat €rati, obětovat prasádam, zdobit Božstva atd. - tyto věci musíme dodržovat pravidelně.) (11) Musíme prokazovat osobní služby Božstvu. (12) Musíme zpívat. (13) Musíme provádět sankírtan. (14) Musíme dělat džapu. (15) Musíme skládat Božstvům modlitby. (16) Musíme pronášet význačné modlitby. (16) Musíme ochutnávat mah€-pras€dam (jídlo přímo z talíře, na kterém se obětovalo Božstvům). (18) Musíme pít čaranámrtu (voda z koupele Božstev, která se nabízí hostům.) (19) Musíme čichat k tyčinkám a květinám obětovaným Božstvu. (20) Musíme se dotknout lotosových nohou Božstev. (21) Musíme se dívat na Božstva s velkou oddaností. (22) Musíme v různé doby dělat €rati (€r€trika). (23) Musíme naslouchat o Pánovi a Jeho zábavách ze Šrímad Bhágavatamu, Bhagavad-gíty a podobných knih. (24) Musíme se modlit k Božstvu o milost. (25) Měli bychom vzpomínat na Božstva. (26) Měli bychom meditovat o Božstvu. (27) Měli bychom prokazovat nějakou dobrovolnou službu. (28) Měli bychom myslet na Pána jako na svého přítele. (29) Měli bychom obětovat všechno Pánu. (30) Měli bychom obětovat oblíbenou věc (jako jídlo nebo šaty). (31) Měli bychom podstoupit všemožná rizika a jednat v Kršnově zájmu. (32) Za každých podmínek bychom měli být odevzdanými dušemi. (33) Měli bychom zalévat keř tulasí. (34) Měli bychom pravidelně naslouchat Šrímad Bhágavatamu a podobným písmům. (35) Měli bychom žít na posvátných místech jako Mathurá, Vrndávana nebo Dváraká. (36) Měli bychom sloužit vaišnavům (oddaným). (37) Měli bychom si zařídit oddanou službu podle svých možností. (38) V měsíci Kárttika (říjen-listopad) bychom si měli vzít nějakou zvláštní službu a vykonávat ji. (39) Během Džanmáštamí (den Kršnova zjevení v tomto světě) bychom měli vykonat zvláštní službu. (40) Měli bychom dělat vše s velkou péčí a oddaností Božstvu. (41) Měli bychom s radostí vychutnávat čtení Bhágavatamu mezi oddanými a nechodit mezi neoddané. (42) Měli bychom se stýkat s pokročilejšími oddanými. (43) Měli bychom zpívat svaté jméno Pána. (44) Měli bychom žít v oblasti Mathury.

Usměrňující zásady jsou celkem šedesát čtyři. Již jsme se zmínili, že prvních deset jsou předběžné usměrňující zásady. Pak přijde deset následujících usměrňujících zásad a pak přidáme další čtyřicet čtyři činnosti. Dohromady tedy existují pro vykonávání oddané služby v praxi šedesát čtyři pravidla. Z těchto šedesáti čtyř pravidel je pět bodů velice důležitých - totiž uctívání Božstva, naslouchání Šrímad Bhágavatamu, stýkání se s oddanými, sankírtan a žití v Mathuře.

Šedesát čtyři body oddané služby by měly zahrnovat všechny činnosti našeho těla, mysli a řeči. Jak je uvedeno na začátku, usměrňující zásady oddané služby předepisují, že všechny naše smysly musí být zaměstnány ve službě Pánu. Upřesnění jak mohou být zaměstnány je popsáno ve výše zmíněných šedesáti čtyřech bodech. Šríla Rúpa Gósvámí nyní uvede citáty z různých písem, aby autentičnost mnoha z těchto bodů doložil.

KAPITOLA SEDMÁ

Doložení pravidel oddané služby

Přijmout ochranu pravého duchovního mistra

V jedenáctém zpěvu, třetí kapitole, 21. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prabuddha Mahárádžovi Nimimu: ,,Můj drahý králi, prosím věz, že v hmotném světě neexistuje štěstí. Je omyl si myslet, že zde štěstí existuje, protože je to místo utrpení a špatných životních podmínek. Každý člověk, který vážně touží dosáhnout skutečného štěstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a odevzdat se mu přijetím zasvěcení. Pravý duchovní mistr je ten, kdo realizoval závěry písem úvahou a argumenty, a tak je schopen přesvědčit o těchto závěrech i ostatní. Jako pravé duchovní mistry bychom měli rozpoznat velké osobnosti, které se odevzdaly Osobnosti Božství a zanechaly stranou všechny hmotné ohledy. Každý by se měl snažit nalézt pravého duchovního mistra, aby splnil své životní poslání, kterým je povýšit se na úroveň duchovní blaženosti.``

Znamená to, že člověk by neměl přijmout jako duchovního mistra někoho, kdo je prvotřídní hlupák, který se neřídí podle příkazů písem, jehož charakter je pochybný, kdo nedodržuje zásady oddané služby nebo kdo nepřemohl vliv šesti činitelů smyslového požitku. Šest činitelů smyslového požitku jsou jazyk, genitálie, žaludek, hněv, mysl a slova. Každý, kdo je dokáže ovládat, má povoleno přijímat žáky po celém světě. Přijmout duchovního mistra je klíčovým bodem pro pokrok v duchovním životě. Člověk, kterému se natolik poštěstilo, že se odevzdal pravému duchovnímu mistrovi, bez jakýchkoli pochybností s jistotou projde cestou duchovního spasení.

Přijmout zasvěcení a pokyny od duchovního mistra

Mudrc Prabuddha dále králi řekl: ,,Můj drahý králi, žák musí přijímat duchovního mistra nejen jako duchovního učitele, ale také jako představitele Nejvyšší Osobnosti Božství a Nadduše. Měl by přijímat duchovního mistra jako Boha, protože je vnějším projevem Pána Kršny. Potvrzují to všechna písma a žák by měl takto duchovního učitele přijímat. Měli bychom se učit Šrímad Bhágavatam vážně se vším respektem a úctou k duchovnímu mistrovi. Naslouchání a přednášení Šrímad Bhágavatamu je náboženský proces, který povýší člověka na úroveň služby a lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství.``

Žák by se měl snažit pravého duchovního mistra uspokojit; s takovým postojem by k němu měl přistupovat. Pak velice snadno porozumí duchovnímu poznání. Je to potvrzeno ve Védách a Rúpa Gósvámí dále vysvětlí, že člověku, který má neochvějnou víru v Boha a duchovního mistra, se vše velice snadno vyjeví.

Sloužit duchovnímu mistrovi s vírou a přesvědčením

O přijetí zasvěcení od duchovního mistra se zmiňuje Kršna v jedenáctém zpěvu, sedmnácté kapitole, 27. verši Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý Uddhavo, duchovního mistra je třeba přijmout nejen jako Mého představitele, ale jako Mě samotného. Nikdy si nesmíme myslet, že je na stejné úrovni s obyčejnou lidskou bytostí. Nikdy bychom neměli duchovnímu mistrovi závidět, tak jako se může stát, že závidíme obyčejnému člověku. Na duchovního mistra je třeba se vždy dívat jako na představitele Nejvyšší Osobnosti Božství a službou duchovnímu mistrovi můžeme sloužit všem polobohům.``

Následovat šlépěje zbožných osobností

Ve Skanda Puráně se oddanému doporučuje následovat předcházející áčárje a zbožné osobnosti, protože tím může dosáhnout vytoužených výsledků a vyhne se nářku a stagnaci v duchovním životě.

Ve spise Brahma-jámala se říká: ,,Když se někdo chce vydávat za velkého oddaného aniž následuje autority zjevených spisů, pak mu jeho činnosti nikdy nepomohou pokročit v oddané službě. Místo toho bude pouze rušit upřímné studenty oddané služby.`` Ti, kteří nedodržují přísně zásady zjevených písem, se obyčejně nazývají sahadžijové - ti, kteří si vše představují velice lacino, kteří mají vlastní vymyšlené ideje a nenásledují přikázání písem. Takovíto lidé pouze narušují oddanou službu.

V této souvislosti může padnout námitka ze strany těch, kteří oddaně neslouží a kteří se nestarají o zjevená písma. Příklad můžeme vidět u buddhistické filozofie. Buddha se zjevil v rodině urozeného kšatrijského krále, ale jeho filozofie nebyla v souladu s védskými závěry, a proto byla odmítnuta. Pod záštitou hinduistického krále Mahárádži Ášóky se buddhistické náboženství rozšířilo po celé Indii

a přilehlých zemích. Po zjevení velice mocného učitele Šankaráčárji byl však buddhismus vytlačen za hranice Indie.

Buddhisté či příslušníci jiných náboženství, kteří se nestarají o zjevené spisy, někdy říkají, že existuje mnoho oddaných Buddhy, kteří prokazují oddanou službu Buddhovi, a kteří by se proto měli považovat za oddané. Rúpa Gósvámí na to odpovídá, že Buddhovi následovníci nemohou být přijati jako oddaní. Buddha je inkarnace Kršny, avšak stoupenci těchto inkarnací nejsou příliš pokročilí v poznání Véd. Studovat Védy znamená dojít k závěru, že svrchovaná je Osobnost Božství. Žádná náboženská zásada, která popírá svrchovanost Osobnosti Božství, se proto nepřijímá a říká se jí ateismus. Ateismus znamená popírat autoritu Véd a odsuzovat velké áčárje, kteří učí védská písma ku prospěchu všeho lidstva.

Ve Šrímad Bhágavatamu je Buddha přijat jako inkarnace Kršny, ale v tomtéž Šrímad Bhágavatamu také stojí, že Buddha se zjevil, aby zmátl ateistickou třídu lidí. Jeho filozofie je proto určena ke zmatení ateistů a my bychom ji neměli přijímat. Na otázku ,,Proč Kršna rozšiřoval ateistické zásady?`` můžeme odpovědět, že Nejvyšší Pán chtěl skoncovat s násilím, kterého se lidé dopouštěli ve jménu Véd. Takzvaní zbožní lidé zneužívali Véd, aby ospravedlnili násilné činy jako je jedení masa, a Buddha přišel, aby pokleslé lidi od takového mylného výkladu Véd odvedl. Buddha kázal ateismus pro ateisty také proto, aby ho následovali, a tak je úskokem přivedl k oddané službě Buddhovi, Kršnovi.

Dotazovat se na věčné náboženské zásady

V Náradíja Puráně se říká: ,,Má-li člověk skutečně vážný zájem o oddanou službu, pak se mu dostane všeho bez problémů.``

Být připraven vzdát se všeho hmotného pro Kršnovo uspokojení

V Padma Puráně stojí: ,,Na člověka, který se vzdal svého smyslového požitku a přijal zásady oddané služby, čeká bohatství Višnulóky (království Boha).

Žít na posvátném místě

Ve Skanda Puráně se také říká, že člověka, který žil šest měsíců, jeden měsíc nebo dokonce jen čtrnáct dní ve Dvárace, čeká povýšení na Vaikunthalóky a všechny výhody s€r™pya-mukti (mít stejnou čtyřrukou podobu jako Nárájana).

V Brahmá Puráně se říká: ,,Transcendentální význam Purušóttama-kšétry, což je osmdesát čtverečních mil země Pána Džagannáthy, se nedá patřičně popsat. Dokonce i polobozi z vyšších hvězdných soustav vidí, že obyvatelé Džagannátha Purí mají přesně stejné tělesné rysy, jako mají obyvatelé Vaikunthy. Polobozi tedy vidí obyvatele Džagannátha Purí se čtyřma rukama.``

Na setkání velkých světců v Naimišáranji Súta Gósvámí přednášel Šrímad Bhágavatam. O důležitosti Gangy řekl: ,,Voda Gangy s sebou vždy přináší chuť tulasí obětované lotosovým nohám Šrí Kršny, a tak stále teče a rozšiřuje Kršnovu slávu. Voda z Gangy posvětí jak z vnějšku, tak zevnitř všechna místa, kudy protéká.``

Přijímat pouze to, co je nezbytné

V Náradíja Puráně je nařízeno: ,,Myslíme-li to s prováděním oddané služby vážně, neměli bychom přijímat více, než je nezbytné.`` Znamená to, že bychom neměli odmítat zásady oddané služby, ale také bychom neměli přijímat pravidla oddané služby, která jsou náročnější, než jsme schopni snadno dodržovat. Například se říká, že bychom měli opakovat Haré Kršna mantru na růženci alespoň sto tisíckrát denně. Není-li to však možné, musíme podle svých schopností počet kol džapy snížit. Většinou doporučujeme našim žákům šestnáct kol na růženci denně, a to by měli splnit. Nejsme-li schopni dodělat ani šestnáct kol, pak je musíme dokončit následujícího dne. Svůj slib musíme dodržet. Kdo ho přísně nedodržuje, je nedbalý a dopouští se přestupku ve službě Pánu. Podporujeme-li přestupky, nebudeme schopni udělat pokrok v oddané službě. Je lepší, když se ustálíme na usměrňujících zásadách podle svých schopností a pak dodržujeme slib bez poklesků. To nám přinese pokrok v duchovním životě.

Dodržovat půst na Ékádaší

V Brahma-vaivarta Puráně se říká, že ten, kdo dodržuje půst na Ékádaší, je osvobozen od všech druhů reakcí hříšných činností a pokročí ve zbožném životě. Cílem není jen postit se, ale zvýšit svou víru a lásku ke Góvindovi, ke Kršnovi. Skutečným důvodem k půstu na Ékádaší je snížit požadavky

těla a využít času ve službě Pánu zpíváním nebo prováděním podobné služby. Na postní dny je nejlepší stále vzpomínat na zábavy Góvindy a neustále naslouchat Jeho svatému jménu.

Vzdávání úcty banyánovníkům

Ve Skanda Puráně je nařízeno, že oddaný by měl zalévat rostlinku tulasí a stromy €malaka. Měl by prokazovat úctu kravám, bráhmanům a sloužit vaišnavům tím, že jim bude vzdávat své hluboké poklony a meditovat o nich. To oddanému pomůže zmenšit reakce za jeho předchozí hříšné činnosti.

Vzdát se společnosti neoddaných

Jeden ženatý žák se Pána Čaitanji jednou zeptal, jak se má chovat vaišnava. Pán Čaitanja odpověděl, že vaišnava by se měl provždy vzdát společnosti neoddaných. Pak vysvětlil, že jsou dva druhy neoddaných: jedni jsou proti Kršnově svrchovanosti a druzí jsou příliš materialističtí. Jinými slovy: člověk, který chce hmotný požitek nebo je proti svrchovanosti Pána, se nazývá avaiŠava, a společnosti takových lidí bychom se měli přísně vyhýbat.

V Kátjájana-sanhitě stojí, že dokonce i když bychom byli nuceni žít v železné kleci uprostřed žhnoucího ohně, měli bychom to přijmout raději než žití s neoddanými, kteří se staví proti svrchovanosti Pána. Ve Višnu-rahasje se podobně říká, že bychom měli raději obejmout hada, tygra nebo aligátora, než se stýkat s lidmi, kteří uctívají různé polobohy, a kteří jsou hnáni hmotnou touhou.

V písmech je nařízeno, že člověk může uctívat určitého poloboha, touží-li dosáhnout nějakého hmotného zisku. Chce-li se člověk například uzdravit, doporučuje se mu uctívat boha Slunce. Pro krásnou ženu může člověk uctívat Umu, manželku Šivy, a pro pokrok ve vzdělání může uctívat Sarasvatí. Ve Šrímad Bhágavatamu je seznam všech polobohů, vyplňujících různé hmotné touhy. Ačkoliv se všichni uctívači polobohů mohou jevit jako jejich velice dobří oddaní, jsou i přesto považováni za neoddané. Nelze je přijmout jako oddané.

Májávádí (impersonalisté) říkají, že člověk může uctívat jakoukoliv podobu Pána a nezáleží na tom jakou, protože člověk se nakonec dostane ke stejnému cíli tak jako tak. V Bhagavad-gítě však jasně stojí, že ti, kteří uctívají polobohy, nakonec dospějí na planety polobohů, zatímco oddaní samotného Pána budou povýšeni do Pánova sídla, do království Boha. Lidé, kteří uctívají polobohy, jsou v Gítě vlastně zavrženi. Je tam vysvětleno, že kvůli svým chtivým touhám ztratili inteligenci, a proto začali uctívat různé polobohy. Ve Višnu-rahasje jsou uctívači polobohů ostře odsouzeni výrokem, že je lépe žít s nejnebezpečnějšími zvířaty, než se stýkat s takovými lidmi.

Nepřijímat nepřipravené žáky, nestavět mnoho chrámů a nečíst mnoho knih

Uvádí se další nařízení, že člověk může mít mnoho žáků, ale neměl by jednat takovým způsobem, aby se nějakým činem nebo projevem náklonnosti některému z nich zavázal. Neměl by také být příliš nadšený stavět nové chrámy nebo číst různé druhy knih kromě těch, které vedou k pokroku v oddané službě. V praxi to znamená, že čte-li pozorně Bhagavad-gítu, Šrímad Bhágavatam, Zlatého avatára a Nektar oddanosti, poskytne mu to dostatečné poznání, aby porozuměl nauce vědomí Kršny. Člověk se nemusí obtěžovat čtením jiných knih.

V sedmém zpěvu, třinácté kapitole, 8. verši Šrímad Bhágavatamu hovoří Nárada Muni s Mahárádžou Judhišthirou o úkolech různých společenských tříd. Zvláště se zmiňuje o úkolech sannjásínů; lidí, kteří se zřekli hmotného života. Ten, kdo přijal životní stádium sanny€sa, má zakázáno přijímat nepřipravené žáky. Sannjásí by ze všeho nejdříve měl vyzkoušet, zda budoucí žák upřímně hledá vědomí Kršny. Jestliže ne, neměl by ho přijmout. Milost Pána Čaitanji je však taková, že poradil všem pravým duchovním učitelům mluvit o vědomí Kršny všude. V posloupnosti Pána Čaitanji mohou proto dokonce i sannjásíni mluvit o vědomí Kršny všude, a má-li někdo vážný zájem stát se žákem, sannjásí ho vždy přijme.

Skutečností je, že bez zvětšování počtu žáků se nebude kult vědomí Kršny rozšiřovat. Sannjásí v posloupnosti Čaitanji Maháprabhua může někdy dokonce i s rizikem přijmout člověka, který není zcela připraven stát se žákem. Milostí pravého duchovního mistra pak žák postupně dělá pokroky. Jakmile však někdo zvyšuje počet svých žáků pouze kvůli prestiži nebo falešné úctě, jistě poklesne.

Pravý duchovní mistr se nezajímá o čtení mnoha knih pouze proto, aby ukázal svou sečtělost nebo se proslavil přednášením na různých místech. Člověk by se měl všem těmto věcem vyhýbat. Také se uvádí, že sannjásí by neměl být příliš nadšený do stavění chrámů. Na životech různých áčárjů v posloupnosti Šrí Čaitanji Maháprabhua můžeme vidět, že neměli příliš velké nadšení do stavění chrámů. Když však někdo přijde a nabídne své služby, tentýž zdráhavý áčárja ho bude ke stavbě

nádherných chrámů povzbuzovat. Rúpovi Gósvámímu například nabídl svoji přízeň Mahárádža Mánsingh, vrchní velitel krále Akhbara, a Rúpa Gósvámí mu dal pokyn, aby postavil velký chrám pro Góvindadžího, který stál ohromné množství peněz.

Pravý duchovní mistr by na sebe nikdy neměl brát odpovědnost za stavbu chrámů, ale když někdo má peníze a chce je utratit ve službě Kršnovi, áčárja jako Rúpa Gósvámí může použít peněz oddaného pro stavbu pěkného, drahého chrámu pro službu Pánu. Naneštěstí se stává, že někdo, kdo není hoden stát se duchovním mistrem, se může obrátit na bohaté lidi, aby přispěli na stavbu chrámu. Použijí-li peníze nekvalifikovaní duchovní učitelé pro pohodlné žití v drahých chrámech aniž dělají nějakou skutečnou kazatelskou práci, je to nepřijatelné. Jinými slovy duchovní mistr není příliš nadšený pro stavbu chrámových budov pouze ve jménu takzvaného duchovního pokroku. Jeho první a nejpřednější činností by raději mělo být kázání. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Mahárádža v této souvislosti doporučil, aby duchovní mistr tiskl knihy. Má-li člověk peníze, měl by je namísto stavění drahých chrámů utratit na vydávání autorizovaných knih v různých jazycích pro rozšiřování hnutí pro vědomí Kršny.

Přímost v běžném jednání a vyrovnanost při ztrátě a zisku

V Padma Puráně stojí: ,,Lidé zapojení ve vědomí Kršny by nikdy neměli být rozrušeni hmotným ziskem nebo ztrátou. Dokonce i když člověk něco hmotného ztratí, nemělo by ho to zmást a uvnitř by měl neustále myslet na Kršnu.`` Znamená to, že každá podmíněná živá bytost je neustále ponořena v myšlenkách o hmotných činnostech; musí se od takových myšlenek oprostit a zcela se přenést do vědomí Kršny. Již dříve jsme vysvětlili, že základní zásadou vědomí Kršny je neustále myslet na Kršnu. Člověk by neměl být rozrušen hmotnou ztrátou, ale raději by měl soustředit svou mysl na lotosové nohy Kršny.

Oddaný by neměl podléhat nářku nebo iluzi. V Padma Puráně je následující citát: ,,Není možné, aby se Kršna zjevil v srdci člověka, který je přemožen nářkem a hněvem.``

Polobozi

Neměli bychom opomíjet úctu k polobohům. Nemusíme být oddaní polobohů, ale to neznamená, že bychom k nim měli být neuctiví. Vaišnava není například oddaným Šivy nebo Brahmy, je však povinen tak vysoce postaveným polobohům prokazovat veškerou úctu. Podle vaišnavské filozofie bychom měli prokazovat úctu dokonce i mravenci, což potom tak vznešeným osobnostem jako je Šiva a Brahmá?

V Padma Puráně se říká: ,,Kršna neboli Hari je Pánem všech polobohů, a proto je vždy hoden uctívání. Neznamená to však, že by člověk neměl prokazovat úctu polobohům.``

Nezpůsobovat bolest žádné živé bytosti

V Mahábháratě stojí: ,,Člověk, který nezpůsobuje bolest ani neklid v mysli žádné živé bytosti, který s každým zachází jako milující otec se svými dětmi a jehož srdce je čisté, jistě velice brzy získá přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství.``

V takzvané civilizované společnosti se někdy brojí proti krutosti ke zvířatům, ale současně jsou stále vydržována jatka. Vaišnava není takový. Vaišnava nemůže nikdy podporovat porážení zvířat. Nemůže způsobovat bolest žádné živé bytosti.

KAPITOLA OSMÁ

Přestupky, kterým je třeba se vyhýbat

V dodatkové védské literatuře je uveden následující seznam třiceti dvou přestupků týkajících se služby Pánu: (1) Neměli bychom vstoupit do chrámu Božstev na voze nebo nosítkách či s botami na nohou. (2) Neměli bychom zanedbávat různé slavnosti pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství jako je Džanmáštamí a Ratha-játrá. (3) Neměli bychom opomíjet klanění se Božstvům. (4) Neměli bychom vstoupit do chrámu aniž jsme si umyli ruce a nohy po jídle. (5) Neměli bychom vstoupit do chrámu znečištění. (Když někdo v rodině zemře, podle védských písem je celá rodina na určitou dobu podle jejího postavení znečištěna. Doba znečištění bráhmanské rodiny je například dvanáct dní, kšatrijské a vaišjovské patnáct dní a šúdrovské třicet dní.) (6) Neměli bychom se klanět na jedné

ruce. (7) Neměli bychom se procházet před Šrí Kršnou. (Chrám se má obcházet tak, že se začne na straně chrámu po pravé ruce Božstev a chodí se kolem chrámové budovy alespoň třikrát denně.) (8) Neměli bychom natahovat nohy před Božstvem. (9) Neměli bychom si držet rukama kotníky, lokty nebo kolena, když sedíme před Božstvem. (10) Neměli bychom ležet před Božstvem Kršny. (11) Neměli bychom jíst prasádam před Božstvem. (12) Nikdy bychom neměli lhát před Božstvem. (13) Neměli bychom před Božstvem mluvit příliš hlasitě. (14) Neměli bychom před Božstvem mluvit s ostatními. (15) Neměli bychom před Božstvem křičet nebo povykovat. (16) Neměli bychom se před Božstvem přít nebo zápolit. (17) Před Božstvem bychom neměli nikoho kárat. (18) Neměli bychom před Božstvem dávat milodary žebrákům. (19) Neměli bychom před Božstvem mluvit příliš hrubě k ostatním. (20) Neměli bychom před Božstvem nosit kožešinovou pokrývku. (21) Před Božstvem bychom neměli nikoho velebit ani chválit. (22) Neměli bychom před Božstvem říkat žádná neslušná slova. (23) Neměli bychom mít větry před Božstvy. (24) Neměli bychom opomíjet uctívání Božstev podle svých možností. (V Bhagavad-gítě je řečeno, že Pán je spokojen, když Mu oddaný nabídne i jen lístek nebo trochu vody. Řekl to osobně, a tuto zásadu mohou následovat všichni, i ti nejchudší. To však neznamená, že ten, kdo má dost peněz, aby uctíval Pána velice pěkně, by se také měl snažit uspokojit Pána pouhým obětováním vody a lístku. Má-li dostatečné prostředky, měl by zařídit krásnou výzdobu, obětovat pěkné květiny a dobré jídlo a provádět všechny obřady. Není to myšleno tak, aby se člověk snažil uspokojit Nejvyššího Pána trochou vody a lístkem a všechny peníze utratil pro svůj vlastní smyslový požitek.) (25) Neměli bychom jíst nic, co nebylo nejprve obětováno Kršnovi. (26) Měli bychom obětovat Kršnovi čerstvé ovoce a obilí podle ročního období. (27) Když se uvaří jídlo, nikomu by se nemělo nabízet, dokud není obětováno Božstvu. (28) Neměli bychom sedět zády k Božstvu. (29) Neměli bychom se klanět duchovnímu mistrovi potichu; jinými slovy, při pokloně bychom měli nahlas recitovat modlitbu duchovnímu mistrovi. (30) Je-li duchovní mistr přítomen, neměli bychom opomíjet ho chválit. (31) Neměli bychom chválit před duchovním mistrem sami sebe. (32) Neměli bychom se vysmívat polobohům před Božstvem.

To je seznam třiceti dvou přestupků. Kromě těchto je ve Varáha Puráně zmínka o mnoha dalších přestupcích: (1) Neměli bychom se dotýkat Božstva v temné místnosti. (2) Neměli bychom opomíjet přísné dodržování pravidel a příkazů při uctívání Božstva. (3) Neměli bychom vejít do chrámu Božstev aniž jsme před tím vytvořili nějaký zvuk. (4) Neměli bychom obětovat Božstvu žádné jídlo, které viděl pes nebo jiná nižší zvířata. (5) Neměli bychom rušit ticho při uctívání. (6) Neměli bychom močit nebo se vyprazdňovat, když jsme zaměstnáni v uctívání. (7) Neměli bychom obětovat vonné tyčinky aniž jsme obětovali nějakou květinu. (8) Nevhodné květiny, které nevoní, bychom neměli obětovat. (9) Neměli bychom zanedbat pečlivě si každý den čistit zuby. (10) Neměli bychom vstoupit do chrámu hned po pohlavním styku. (11) Neměli bychom se dotknout ženy během jejího menstruačního cyklu. (12) Neměli bychom vstoupit do chrámu, když jsme se dotkli mrtvého těla. (13) Neměli bychom vstoupit do chrámu oblečeni v šatech červené nebo modré barvy nebo v nevypraných šatech. (14) Neměli bychom chodit do chrámu, jestliže jsme zahlédli mrtvé tělo. (15) Neměli bychom mít větry v chrámu. (16) Neměli bychom se hněvat v chrámu. (17) Neměli bychom chodit do chrámu po návštěvě krematoria. (18) Neměli bychom říhat před Božstvem a tak dokud není jídlo zcela stráveno, neměli bychom chodit do chrámu. (19) Neměli bychom kouřit marihuanu nebo gaňdžu. (20) Neměli bychom brát opium nebo podobné omamné látky. (21) Neměli bychom chodit do místnosti Božstev nebo se dotknout těl Božstev, když jsme si před tím pomazali tělo olejem. (22) Neměli bychom být neuctiví k písmu učícímu o svrchovanosti Pána. (23) Neměli bychom předkládat žádné oponující písmo. (24) Neměli bychom před Božstvem žvýkat betelový oříšek. (25) Neměli bychom obětovat květinu, která byla uchovávána v nečisté nádobě. (26) Neměli bychom uctívat Pána v sedu přímo na podlaze - musíme mít nějaké místo k sezení nebo koberec. (27) Neměli bychom se dotknout Božstva aniž jsme se před tím celí vykoupali. (28) Neměli bychom si zdobit tělo tilakem ze tří čar. (29) Neměli bychom chodit do chrámu aniž jsme si umyli ruce a nohy.

Dalším pravidlem je, že bychom neměli obětovat jídlo, které vařil neoddaný, neměli bychom uctívat Božstvo před neoddaným a neměli bychom uctívat Pána a zároveň se dívat na neoddaného. Měli bychom začít uctívat poloboha Ganapatiho, který odstraní při provádění oddané služby všechny překážky. V Brahma-sanhitě stojí, že Ganapati uctívá lotosové nohy Nrsinhadévy, a tak je oddaným nápomocný při odstraňování překážek. Všichni oddaní by proto měli uctívat Ganapatiho. Božstva bychom neměli koupat ve vodě, které jsme se dotkli nehty nebo prsty. Když se oddaný potí, neměl by se věnovat uctívání Božstva. Existuje mnoho podobných zákazů. Nikdo by například neměl překročit nebo šlápnout na květiny obětované Božstvům, ani by neměl skládat slib ve jménu Boha. To vše jsou různé druhy přestupků při vykonávání oddané služby a my bychom měli být opatrní a vyhýbat se jim.

V Padma Puráně se říká, že dokonce i člověka, jehož život je zcela hříšný, Pán zcela ochrání, když se Mu odevzdá. Ten, kdo se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, osvobodí se od všech hříšných reakcí. Dokonce i když se člověk dopustí přestupků proti Nejvyšší Osobnosti Božství, může být stále osvobozen, odevzdá-li se jednoduše svatým jménům Pána: Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare. Zpívání Haré Kršna odstraňuje všechny hříchy, ale jestliže se člověk dopouští přestupků proti svatému jménu Pána, ztrácí možnost vysvobození.

Přestupky při zpívání svatého jména jsou následující: (1) Pomlouvat oddané, kteří odevzdali své životy rozšiřování svatého jména Pána. (2) Považovat jména polobohů jako je Šiva nebo Brahmá za rovnocenná nebo nezávislá na jméně Višnua. (Ateistická třída lidí si někdy myslí, že jakýkoliv polobůh je stejně dobrý jako Nejvyšší Pán Višnu. Oddaný však ví, že žádný polobůh, jakkoliv velký, není sám o sobě stejně dobrý jako Nejvyšší Osobnost Božství. Jestliže si někdo myslí, že může zpívat: ,,Kálí, Kálí!`` nebo ,,Durgá, Durgá!`` a že je to stejné jako Haré Kršna, je to největší přestupek.) (3) Neposlouchat pokyny duchovního mistra. (4) Pomlouvat védská písma nebo písma v souladu s védskou literaturou. (5) Považovat slávu zpívání Haré Kršna za výplod představivosti. (6) Vytvářet výklady o svatém jménu Pána. (7) Hřešit na síle svatého jména Pána. (Člověk by si to neměl vykládat tak, že jelikož zpívání svatého jména Pána může člověka osvobodit od všech druhů hříšných reakcí, může pokračovat v hříšném jednání a potom zpívat Haré Kršna, aby své hříchy smazal. Takováto nebezpečná mentalita je velikým přestupkem a je třeba se jí vyvarovat.) (8) Považovat zpívání Haré Kršna za jeden z běžných védských obřadů, jako jsou plodonosné činnosti (karma-k€Ša). (9) Poučovat o slávě svatého jména člověka bez víry. (Zpívání svatého jména Pána se může zúčastnit každý, ale na začátku bychom neměli nikoho poučovat o transcendentální síle Pána. Příliš hříšní lidé nedokáží ocenit transcendentální slávu Pána, a proto je lépe jim o těchto věcech neříkat.) (10) Nemít úplnou víru ve zpívání svatých jmen a udržovat hmotné svazky i přesto, že jsme porozuměli tolika pokynům o těchto záležitostech.

Každý oddaný, který se prohlašuje za vaišnavu, se musí vyvarovat výše zmíněných přestupků, aby rychle dosáhl vytouženého výsledku.

KAPITOLA DEVÁTÁ

Další rozvedení zásad oddané služby

Pomlouvání

Pomlouvání Pána nebo Jeho oddaných bychom neměli nikdy tolerovat. V této souvislosti říká Šukadéva Gósvámí Paríkšitovi Mahárádžovi v desátém zpěvu, sedmdesáté čtvrté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu: ,,Můj drahý králi, když člověk zaslechne pomlouvání Pána a Jeho oddaných a neodejde z toho místa, připraví se o výsledky všech zbožných činností.``

V jednom z veršů Šikšáštaky Pán Čaitanja říká: ,,Oddaný by měl být snášenlivější než strom a pokornější než tráva. Měl by vzdávat úctu všem, ale nepřijímat úctu pro sebe.`` Pán Čaitanja byl pokorný a skromný jako oddaný, ale když se dověděl o zranění Šrí Nitjánandy, okamžitě se za Ním rozběhl a chtěl provinilce Džagáje a Mádháje zabít. Chování Pána Čaitanji je velice důležité. Ukazuje, že vaišnava může být velice snášenlivý a pokorný, vzdávat se veškeré úcty pro sebe, ale má-li někdo v úmyslu urážet Kršnu nebo Jeho oddaného, nebude to nikdy tolerovat.

Existují tři způsoby, jak se v takové situaci zachovat. Uslyší-li člověk pomlouvačná slova, měl by být natolik zkušený, aby mohl oponující stranu porazit argumenty. Není-li ji schopen porazit, pak by tam neměl pokorně stát, ale měl by si vzít život. Není-li člověk schopen porazit oponující stranu ani si vzít život, existuje třetí způsob, jak se v této situaci zachovat. Člověk musí odejít. Když oddaný nebude následovat žádný z výše zmíněných tří způsobů, poklesne ze svého postavení v oddané službě.

Tilak a korálky z tulasí

Padma Purána popisuje, jak by si měl vaišnava zdobit tělo tilakem a korálky: ,,Lidi, kteří si dají na krk korálky z tulasí, kteří si značí dvanáct míst na těle jako chrám Višnua Višnuovými symboly (čtyři předměty, které drží Pán Višnu v rukách - lasturu, kyj, disk a lotosový květ) a kteří mají na čelech

viŠu-tilaka, bychom měli považovat za oddané Pána Višnua v tomto světě. Jejich přítomnost očišťuje svět, a místo, kde setrvají, se stává stejně dobrým jako je Vaikuntha.``

Podobně se ve Skanda Puráně říká: ,,Za lidmi, které zdobí tilak nebo gop…-candana (druh jílu, který se vytváří v určitých oblastech Vrndávany), kteří si popisují těla svatými jmény Pána a na jejichž krcích a prsou jsou korálky z tulasí, nikdy nepřijdou Jamadútové, služebníci krále Jamy (pána smrti), který trestá všechny hříšné lidi. Jamarádžovi služebníci nikdy nepovolávají vaišnavy. Ve Šrímad Bhágavatamu ve vyprávění o Adžámilově osvobození se říká, že Jamarádža dal svým pomocníkům jasné pokyny, aby nechodili za vaišnavy. Vaišnavové jsou mimo dosah Jamarádžovy moci.

V Padma Puráně je také zmínka: ,,Člověk, jehož tělo je ozdobeno nápisy svatého jména Pána santálovou pastou, je osvobozen od všech hříšných reakcí a po své smrti přijde přímo na Kršnalóku, aby žil ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.``

Přijímání květinových girland

Další pokyn je, že bychom měli nosit květinové girlandy, které byly obětovány Božstvu. V jedenáctém zpěvu, šesté kapitole, 46. verši Šrímad Bhágavatamu říká Uddhava Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, vzal jsem si věci, které jsi používal a těšil jsi se z nich - květinové girlandy, posvátné předměty, šaty a ozdoby - a jím pouze zbytky Tvého jídla, protože jsem Tvůj prostý služebník. Jsem si proto jist, že mne nezasáhne vliv hmotné energie.`` Znamená to, že žádný člověk, který si podle pravidel a předpisů zdobí tělo tilakem, gópí-čandanou nebo santálovou pastou a který nosí girlandu obětovanou Kršnovi, nemůže být přemožen vlivem hmotné energie. Je vyloučeno, že by ho v okamžiku smrti povolali služebníci Jamarádži. Dokonce i když nedodržuje všechny vaišnavské zásady, ale přesto pojídá zbytky jídla obětovaného Kršnovi (kŤŠa-pras€da), postupně se kvalifikuje k tomu, aby se povýšil na úroveň vaišnavy.

Ve Skanda Puráně Brahmá říká Náradovi: ,,Můj drahý Nárado, každý, kdo si pověsí na krk květinovou girlandu, kterou předtím použil Kršna, se zbaví všech nemocí, oprostí se od reakcí za hříšná jednání a postupně se osvobodí od hmotného znečištění.``

Tančení před Božstvy

Ve Dváraká-mahátmje říká Pán Kršna o důležitosti tančení před Božstvy: ,,Člověk radostného ducha, který cítí opravdovou extázi oddanosti, když přede Mnou tančí, a na jehož těle se projeví další příznaky, může spálit všechny nahromaděné hříšné reakce uložené po mnoho tisíc let.`` Ve stejné knize je následující Náradův výrok: ,,Z těla jakéhokoliv člověka, který tleská a tancuje před Božstvy a jsou na něm vidět příznaky extáze, vylétnou všichni ptáci hříšných činností a uletí pryč.`` Když člověk tleská dlaněmi, může to způsobit, že uletí mnoho ptáků a podobně všechny ptáky hříšných činností, kteří sedí na těle, lze přimět k tomu, aby se rozlétli, pouhým tančením a tleskáním před Božstvem Kršny.

Klanění se v úctě Božstvu

V Náradíja Puráně se říká o poklonách a vzdávání úcty Božstvu: ,,Člověka, který vykonal velkou obřadní oběť, a člověka, který jednoduše vzdal svou hlubokou úctu tím, že se poklonil před Pánem, nelze považovat za sobě rovné.`` Člověk, který vykonal mnoho velkých obětí, dosáhne výsledků svých zbožných činností, ale když jsou vyčerpány, musí se znovu narodit na planetě Zemi, avšak člověk, který jednou vzdal úctu poklonou před Božstvem, nepřijde zpátky do tohoto světa, protože půjde přímo do Kršnova sídla.

Povstání na přivítání Pána

V Brahmánda Puráně je řečeno: ,,Člověk, který spatří Pánovu slavnost vozů Ratha-játrá a povstane, aby přivítal Pána, může odstranit ze svého těla všechny druhy hříšných reakcí.``

Následování Božstev

Podobný citát je z Bhavišja Purány, ve kterém se říká: ,,Následováním vozu Ratha-játry, když Božstva zpředu nebo zezadu projíždějí, bude dokonce i člověk zrozený v nízké rodině jistě povýšen do takového postavení, že získá bohatství rovné Višnuovu.``

Navštěvování chrámu Višnua a posvátných míst

V Puránách se říká: ,,Lidé, kteří se pokoušejí navštěvovat posvátná poutní místa jako Vrndávana, Mathurá nebo Dváraká, jsou skutečně slavní. Tímto cestováním mohou překonat poušť hmotného bytí.``

V Hari-bhakti-sudhódaji se píše o prospěchu z navštěvování chrámů Pána Kršny. Jak jsme dříve vysvětlili, ve Vrndávaně, Mathuře a Dvárace všichni oddaní využívají příležitosti, aby na těchto posvátných místech navštívili různé chrámy. V Hari-bhakti-sudhódaji stojí: ,,Lidé, které pohání čistá oddaná služba s vědomím Kršny a kteří proto jdou shlédnout Božstva Višnua v Jeho chrámu, budou jistě ušetřeni opětovného vstoupení do vězení matčina lůna.`` Podmíněná duše zapomene na utrpení života v matčině lůně během narození, což je však velice bolestný a hrůzný zážitek. Aby člověk unikl tomuto hmotnému podmínění, doporučuje se mu v duchu oddanosti navštívit chrám Višnua. Pak se může velice snadno dostat z nepříjemných podmínek hmotného zrození.

Obcházení chrámu Višnua

V Hari-bhakti-sudhódaji se říká: ,,Člověk, který chodí kolem Božstev Višnua, může zastavit chod opakovaného rození a smrti v hmotném světě.`` Podmíněná duše následkem svého hmotného bytí prochází opakovaným zrozením a smrtí, a to lze zastavit pouhým obcházením Božstva v chrámu.

Obřad čáturmásja se dodržuje v průběhu čtyř měsíců deštivého období v Indii (přibližně červenec, srpen, září, říjen), počínaje měsícem Šrávana. Zbožní lidé, kteří obvykle cestují z jednoho místa na druhé, aby rozšiřovali vědomí Kršny, během těchto čtyř měsíců zůstávají na jednom místě, obvykle na nějakém posvátném poutním místě. Během této doby se přísně dodržují určitá zvláštní pravidla a předpisy. Ve Skanda Puráně se říká, že když člověk během tohoto období obejde Višnuův chrám alespoň čtyřikrát, rozumí se tím, že procestoval celý vesmír. Obcházením člověk navštěvuje všechna posvátná místa, kde protékají vody Gangy, a následováním usměrňujících zásad čáturmásji se člověk může velice snadno povznést na úroveň oddané služby.

Arčaná

Arcan€ znamená uctívání Božstva v chrámu. Vykonáváním tohoto procesu se člověk přesvědčuje, že není tělem, ale duší. V desátém zpěvu, osmdesáté první kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu je řečeno, jak si Sudámá, Kršnův důvěrný přítel, na cestě do bráhmanských domů pro sebe potichu říkal: ,,Pouhým uctíváním Kršny může člověk velice snadno dosáhnout všech výsledků nebeského bohatství, osvobození, nadvlády nad vesmírnými planetárními systémy, všech bohatství hmotného světa a mystických sil jógového systému.``

Události, které vedly k Sudámově tiché mluvě, byly následující: Pán Kršna nařídil svému příteli Sudámovi, aby šel do bráhmanských domů a požádal o nějaké jídlo. Bráhmani prováděli velkou oběť a Pán Kršna řekl Sudámovi, aby na ně naléhal, že On a Balaráma mají hlad a chtějí se najíst. Když tam Sudámá došel, bráhmani odmítli cokoli dát, ale když manželky bráhmanů uslyšely, že Kršna chce nějaké jídlo, okamžitě vzaly mnoho chutných pokrmů a šly je Šrí Kršnovi nabídnout. Ve Višnu-rahasje se také říká: ,,Jakýkoliv člověk na tomto světě, který se věnuje uctívání Višnua, může velice snadno dosáhnout všeblaženého království Boha, známého jako Vaikunthalóka.``

Prokazování služby Pánu

Ve Višnu-rahasje stojí: ,,Jakýkoliv člověk, který může zařídit uctívání Pána stejným způsobem, jako když krále obsluhuje jeho služebnictvo, bude po smrti jistě povýšen do Kršnova sídla.`` Chrámy v Indii jsou skutečně jako královské paláce. Nejsou to obyčejné budovy, protože Kršna má být uctíván stejným způsobem jako král ve svém paláci. Ve Vrndávaně je mnoho set chrámů, kde je Božstvo uctívané stejně jako král. V Náradíja Puráně se říká: ,,Zůstane-li člověk v Pánově chrámu i jen na několik okamžiků, může bezpochyby dosáhnout transcendentálního Božího království.``

Z toho vyplývá, že bohatí lidé by měli postavit krásné chrámy a zařídit uctívání Višnua, aby lidi lákala návštěva takových chrámů a naskytla se jim příležitost tančit před Pánem, zpívat svaté jméno a naslouchat svatému jménu Pána. Všichni tak dostanou příležitost povýšit se do Božího království. Díky pouhé návštěvě chrámu bude i obyčejný člověk moci získat nejvyšší požehnání, ani nemluvě o oddaných, kteří jsou neustále zaměstnáni ve službě Pánu s plným vědomím Kršny.

V této souvislosti je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté první kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu prohlášení, v němž král Prthu říká svým podřízeným: ,,Moji drazí občané, vězte prosím, že Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, je skutečný vysvoboditel pokleslých podmíněných duší. Žádný polobůh nedokáže podmíněné duše osvobodit, protože polobozi jsou sami podmínění. Podmíněná duše nemůže osvobodit jinou podmíněnou duši. Pouze Kršna nebo Jeho pravý představitel ji může

vysvobodit. Voda Gangy, která vytéká z prstu Pána Višnua, dopadá na planetu Zemi a ostatní planety, a tak osvobozuje všechny podmíněné hříšné bytosti. Co je třeba říci o osvobození lidí, kteří neustále slouží Pánu? O jejich osvobození není pochyb, i když se v minulých životech mohli dopustit mnoha hříšných činností.`` Člověk, který uctívá Božstva, může tedy zmenšit nahromaděné hříšné reakce pocházející z mnoha předchozích zrození. Proces uctívání Božstev jsme již popsali a měli bychom se s vážností snažit následovat jeho pravidla a předpisy.

Zpívání

Linga Purána říká o oslavování Pána a zpívání o Jeho slávě: ,,Bráhman, který se neustále věnuje opěvování slávy Pána, bude jistě povýšen na stejnou planetu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Pán Kršna oceňuje jeho zpěv více než modlitby samotného Šivy.``

Sankírtan

Opěvujeme-li hlasitě činnosti, vlastnosti, podoby atd. Pána, našemu zpívání se říká sa‰k…rtana. Sa‰k…rtana také poukazuje na společné zpívání svatého jména Pána.

Višnu-dharma vychvaluje metodu společného zpívání: ,,Můj drahý králi, slovo KŤŠa je tak blahodárné, že každý, kdo toto svaté jméno zpívá, se okamžitě zbaví následků hříšných činností z mnoha zrození.`` To je skutečnost. V Čaitanja-čaritámrtě stojí: ,,Člověk, který jedinkrát vyřkne svaté jméno Kršny, může odstranit následky více hříšných činností, než je schopen napáchat.`` Hříšný člověk se může dopustit velkého množství hříšných činností, ale není schopen jich udělat tolik, aby nemohly být odstraněny jediným vyřknutím slova KŤŠa.

V sedmém zpěvu, deváté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu se Prahláda Mahárádža modlí k Pánu následovně: ,,Můj drahý Pane Nrsinho, budu-li povýšen na místo Tvého služebníka, pak budu moci naslouchat o Tvých činnostech. Jsi nejvyšší přítel, nejvyšší uctívané Božstvo. Tvé zábavy jsou transcendentální a pouhým nasloucháním o nich můžeme smazat všechny své hříšné činnosti. Nestarám se proto o žádné hříšné činnosti, protože pouhým nasloucháním o Tvých zábavách se vymaním ze všeho znečištění hmotnou připoutaností.``

Existuje mnoho písní o Pánových činnostech. Brahma-sanhitu například zpívá Brahmá, Nárada-paňčarátru Nárada Muni a Šrímad Bhágavatam Šukadéva Gósvámí. Jakýkoliv člověk, který bude naslouchat těmto písním, se může velice snadno dostat z pout hmotného znečištění. Naslouchat Božím písním by nemělo být obtížné. Přicházejí k nám z doby před mnoha a mnoha milióny let a lidé jich stále využívají. Proč by jich člověk v dnešní době nemohl plně využít a tak se osvobodit?

V prvním zpěvu, páté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada Muni svému žáku Vjásadévovi: ,,Můj drahý Vjáso, měl bys vědět, že lidé zaměstnaní odříkáním a pokáním, studováním Véd, prováděním obětí, zpíváním védských hymnů, spekulováním o transcendentálním poznání a prováděním dobročinností by měli za všechny své příznivé činnosti nakonec získat místo ve společnosti oddaných a opěvovat slávu Pána.`` Zde se naznačuje, že opěvování Pána je nejvyšší činností živé bytosti.

Džapa

Tiché a pomalé odříkávání mantry nebo písně se nazývá japa a zpívání stejné mantry hlasitě se nazývá k…rtana. Například velice jemné pronášení mahá-mantry (Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare) tak, aby to slyšel jen člověk samotný, se nazývá japa. Zpívání stejné mantry hlasitě, aby ji slyšeli všichni ostatní, se nazývá k…rtana. Mahá-mantru lze použít pro džapu i pro kírtan. Recitujeme-li džapu, je to pro náš vlastní prospěch, ale když se zpívá kírtan, přináší to prospěch všem, kteří ho zaslechnou.

V Padma Puráně stojí: ,,Člověku, který zpívá svaté jméno, ať už tiše nebo hlasitě, se okamžitě otevře cesta k osvobození a dokonce i k nebeskému štěstí.``

Pokora

Ve Skanda Puráně se o pokoře a odevzdanosti lotosovým nohám Pána říká, že vyrovnaní oddaní mohou vyjádřit svou odevzdanost Kršnovi následujícími třemi způsoby: (1) sampr€rthan€tmik€, vroucími modlitbami; (2) dainyavodhik€, skromným pokořením se; (3) l€las€may…, touhou po nějakém dokonalém stavu. Tužba po nějaké dokonalosti v duchovním životě není smyslový požitek. Když člověk pozná něco o svém přirozeném vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství, pozná své původní postavení a chce se do něho navrátit - ať už jako přítel, služebník, rodič nebo milenec Kršny. To se nazývá l€las€may… neboli veliká touha dostat se do svého přirozeného postavení. Úroveň

odevzdanosti l€las€may… přichází ve stavu dokonalého osvobození, který se odborně nazývá svar™pa-siddhi, kdy živá bytost díky dokonalému duchovnímu pokroku a osvícení porozumí svému původnímu vztahu k Pánu.

V Padma Puráně je pěkně vyjádřené pokorné cítění oddaných v modlitbě k Pánovi: ,,Můj drahý Pane, vím, že mladé dívky mají přirozenou náklonnost k mladým chlapcům a že mladí chlapci mají přirozenou náklonnost k mladým dívkám. Modlím se ke Tvým lotosovým nohám, aby má mysl mohla být k Tobě připoutána stejně spontánním způsobem.`` Příklad je velice vhodný. Když mladý chlapec zahlédne dívku nebo dívka chlapce, jsou přirozeně přitahováni aniž bylo třeba nějakého představování. Jsou přirozeně přitahováni aniž je to někdo učil, následkem pohlavního pudu. To je hmotný příklad, ale oddaný se modlí, aby mohl vyvinout podobnou spontánní připoutanost k Nejvyššímu Pánu, která by byla bez jakékoliv touhy po prospěchu a bez jakékoliv jiné příčiny. Přirozená připoutanost k Pánovi je dokonalou úrovní seberealizace.

V Padma Puráně se o skromnosti a pokoře říká: ,,Můj drahý Pane, neexistuje živá bytost hříšnější než jsem já. Neexistuje nikdo, kdo se dopustil větších přestupků. Jsem tak hříšný a dopustil jsem se takových prohřešků, že když se Ti přicházím doznat ke svým hříšných činnostem, stydím se.`` To je pro oddaného přirozené. Co se týká podmíněné duše, není divu, že se ve svém minulém životě dopustila nějakých hříšných činností, k čemuž je třeba se přiznat a vyzpovídat se před Pánem. Jakmile to upřímný oddaný udělá, Pán mu promine. Neznamená to však, že by měl člověk zneužívat Pánovy bezpříčinné milosti, dopouštět se stále stejných hříšných činností a očekávat, že mu bude znovu a znovu prominuto. Takovou mentalitu mají pouze nestydatí lidé. Zde se jasně říká: ,,Když se přijdu doznat ke svým hříšným činnostem, začnu se stydět.`` Nestydí-li se člověk za své hříšné činnosti a stejných věcí se dopouští i nadále s vědomím, že mu Pán promine, je to ten nejnesmyslnější přístup. Taková myšlenka je nepřijatelná v žádné části védské literatury. Skutečností je, že zpíváním svatého jména Pána se člověk očistí od všech hříšných činností ze svého předcházejícího života. Neznamená to však, že po očištění by měl s těmito činnostmi znovu začít a očekávat, že bude znovu očištěn. Takový přístup je nesmyslný a v oddané službě nepřípustný. Někdo si může myslet: ,,Celý týden se mohu dopouštět hříchů a pak se půjdu do chrámu nebo kostela ze svých hříšných činností vyzpovídat, abych se očistil a mohl začít znovu hřešit.`` To je nanejvýš nesmyslné, je to ten největší přestupek a pro autora Bhakti-rasámrta-sindhu je to nepřijatelné.

V Nárada-paňčarátře projev pokory doprovází touha po dokonalosti. Oddaný říká: ,,Můj drahý Pane, kdy přijde den, kdy mě požádáš, abych ovíval Tvé tělo a podle svého přání řekneš:, Ovívej Mě takto`?`` Oddaný v tomto verši touží osobně ovívat tělo Nejvyšší Osobnosti Božství. To znamená, že se touží stát osobním společníkem Nejvyššího Pána. Každý oddaný s jakýmikoliv schopnostmi - ať už jako služebník, přítel nebo milenec - má vždy přímý styk s Pánem, ale podle svého individuálního vkusu touží právě po jednom z těchto vztahů. Tento oddaný se touží stát Pánovým služebníkem a touží Ho ovívat, jak to dělá Jeho vnitřní energie Lakšmí, bohyně štěstí. Také si přeje, aby Nejvyššího Pána potěšilo poučovat ho, jak ovívat. Pokora s transcendentální touhou neboli l€las€may… vijńapti je nejvyšší dokonalá úroveň duchovní realizace.

V Nárada-paňčarátře se popisuje další projev pokory. Oddaný tam říká: ,,Můj drahý Pane s lotosovýma očima, kdy přijde den, kdy se na břehu řeky Jamuny zblázním a budu zpívat Tvé svaté jméno se slzami v očích?`` To je další úroveň dokonalosti. Pán Šrí Čaitanja také toužil, aby ,,mi jeden okamžik připadal jako dvanáct let a celý svět se mi zdál prázdný, když Tě nemohu spatřit, můj Pane.`` Člověk by se měl vroucně modlit a začít toužit po tom, aby mohl prokazovat Pánovi určitý druh služby. To je učení všech velkých oddaných, zvláště Pána Čaitanji.

Člověk by se měl naučit toužebně volat Pána. Měl by Ho volat a toužebně naříkat, aby byl zaměstnán v určitém druhu služby. To se nazývá laulyam a takové slzy jsou cenou, kterou je potřeba zaplatit za nejvyšší dokonalost. Vyvine-li člověk laulyam neboli vroucí touhu po setkání a službě Pánu určitým způsobem, to je cena ke vstupu do Božího království. Jedinou cenou, kterou je potřeba při vstupu zaplatit, je laulyam l€las€may… neboli touha a velká dychtivost.

Přednášení význačných modliteb

Celá Bhagavad-gítá podle velkých vzdělaných učenců obsahuje mnoho autorizovaných modliteb, zvláště v jedenácté kapitole, kde se Ardžuna modlí k vesmírné podobě Pána. Také všem veršům Gautamíja-tantry se říká modlitby. Ve Šrímad Bhágavatamu jsou stovky modliteb k Pánovi. Oddaný by si měl některé z nich vybrat a přednášet je. Ve Skanda Puráně se o slávě těchto modliteb říká následující: ,,Oddaní, jejichž jazyk vždy zdobí modlitby k Pánu Kršnovi, sklízejí stálou úctu dokonce i velkých zbožných osobností a světců a jsou hodni toho, aby je uctívali i polobozi.``

Méně inteligentní lidé chtějí raději uctívat různé polobohy pro nějaký hmotný zisk, než uctívat Kršnu. Zde se však říká, že oddaný, který neustále skládá modlitby Pánu, je hoden toho, aby ho uctívali i samotní polobozi. Čistí oddaní nemají polobohy oč žádat; polobozi spíše sami chtějí přednést modlitby čistým oddaným.

V Nrsinha Puráně stojí: ,,Každý člověk, který předstoupí před Božstvo Pána Kršny a začne přednášet různé modlitby, je okamžitě osvobozen od všech reakcí hříšných činností a bez jakékoliv pochybnosti bude způsobilý ke vstupu na Vaikunthalóku.``

Přijímání prasádam

V Padma Puráně se o přijímání prasádam říká: ,,Člověk, který ctí prasádam a pravidelně ho jí (avšak ne před Božstvy) spolu s čaranámrtou (vodou obětovanou lotosovým nohám Pána, která je smíchaná se semeny keře tulasí), může okamžitě získat všechny výsledky zbožných činností, odpovídající výsledkům desetitisíce obětních obřadů.``

Pití čaranámrty

CaraŠ€mŤta se získá ráno, když se Pán umývá před oblékáním. Voda navoněná parfémy a květinami stéká po Jeho lotosových nohách a pak se pečlivě zachycuje a smíchá se s jogurtem. CaraŠ€mŤta tak má nejen příjemnou chuť, ale také obrovskou duchovní hodnotu. Jak je vylíčeno v Padma Puráně, dokonce i člověk, který nikdy nebyl schopen dát milodar, který nikdy nebyl schopen vykonat velkou oběť, který nikdy nebyl schopen studovat Védy ani uctívat Pána - nebo jinými slovy člověk, který nikdy nevykonal žádný zbožný čin - bude moci vstoupit do království Boha, když bude pít čaranámrtu. V chrámu je zvykem, že se caraŠ€mŤta uchovává ve velké nádobě. Oddaní, kteří přijdou chrám navštívit a vzdát úctu Božstvům, velice pokorně vypijí tři kapky čaranámrty a cítí se šťastni a transcendentálně blažení.

Čichání vůně tyčinek a květin obětovaných Božstvu

V Hari-bhakti-sudhódaji se říká o vonných tyčinkách, které jsou obětovány v chrámu: ,,Když oddaní ucítí příjemnou vůni tyčinek, které byly obětovány Božstvu, vyléčí je to z jedovatých účinků hmotného znečištění, stejně jako se člověk vyléčí z hadího uštknutí přičichnutím ke zvláštním léčivým bylinám.`` V džunglích je možno najít rostlinu, s jejíž pomocí umějí odborníci přivést ke vědomí člověka, kterého uštkl had. Pouhým přičichnutím k této bylině se člověk okamžitě zbaví jedovatého účinku hadího uštknutí. Můžeme použít stejného příkladu: když člověk přijde navštívit chrám a ucítí vonné tyčinky obětované Božstvu, v tu chvíli je vyléčen ze všeho hmotného znečištění.

Každý oddaný, který přichází do chrámu, by měl vždy něco nabídnout Božstvu - ovoce, květiny, vonné tyčinky atd. Nemůže-li člověk nabídnout žádnou hotovost, musí obětovat něco jiného. V Indii je zvykem, že všechny dámy a pánové, kteří ráno přicházejí navštívit chrám, s sebou přinesou spousty věcí. Obětovat je možné dokonce i trochu rýže nebo mouky. Když jde člověk navštívit nějakou zbožnou osobu nebo Božstvo, má jim podle usměrňujících zásad s sebou něco přinést. Obětina může být velice skromná nebo nesmírné hodnoty. Musíme obětovat cokoliv můžeme - i květiny, nějaké ovoce nebo trochu vody. Přichází-li tedy oddaný ráno něco Božstvům obětovat, zajisté ucítí příjemnou vůni vonných tyčinek a tak se ihned očistí od jedovatého účinku hmotného bytí.

Tantra-šástra říká: ,,Jakmile vůně girlandy obětované Božstvu v chrámu vnikne do nosních dírek, pouto člověka k hříšným činnostem okamžitě zmizí. A i když se člověk nedopouštěl žádných hříšných činností, přesto může přičichnutím ke zbytkům květin pokročit a z májávádího (impersonalisty) se může stát oddaný.`` Existuje několik příkladů a nejlepším z nich jsou čtyři Kumárové. Byli to neosobní májávádíni, ale když ucítili zbytky květin a vonných tyčinek v chrámu, stali se z nich oddaní. Z výše uvedeného verše se jeví, že májávádíni neboli impersonalisté jsou více méně znečištění. Nejsou čistí.

Potvrzuje to Šrímad Bhágavatam: ,,Člověk, který nesmyl všechny následky svých hříšných činností, nemůže být čistý oddaný. Čistý oddaný již nikterak nepochybuje o svrchovanosti Osobnosti Božství, a tak se zaměstná ve vědomí Kršny oddanou službou.`` Podobně v Agastja-sanhitě stojí: ,,Abychom očistili nečistoty nosních dírek, měli bychom se pokusit čichat ke zbytkům květin obětovaných Kršnovi v chrámu.``

Dotýkání se Božstva

Ve Višnu-dharmóttaře se o dotýkání lotosových nohou Pána říká: ,,Pouze člověk, který je zasvěcený jako vaišnava a vykonává oddanou službu ve vědomí Kršny, má právo dotknout se těla Božstva.``

V Indii byl během politického hnutí Gándhího rozruch kvůli tomu, že nízkým třídám jako zametačům ulic a čandálům bylo podle védského řádu zakázáno vstoupit do chrámu. Mají to zakázáno pro své nečisté návyky, ale současně mají možnost povýšit se na nejvyšší stupeň oddané služby stykem s čistými oddanými. Člověk narozený v jakékoliv rodině se nezavrhuje, ale musí být očištěn. Je třeba se zapojit do očistného procesu. Gándhí je chtěl očistit pouze tím, že je označil smyšleným názvem harijana (,,Boží dítě``) a tak došlo k tuhé bitvě mezi majiteli chrámů a Gándhího stoupenci.

Za všech okolností však platí zákon všech písem - že do chrámu může vstoupit kdokoliv, kdo je očištěn. Taková je skutečnost. Pouze ten, kdo je náležitě zasvěcený, kdo náležitě dodržuje pravidla a příkazy, může vstoupit a dotknout se Božstev - ne každý. Ten, kdo se dotkne těla Božstva a následuje přitom usměrňující zásady, je okamžitě osvobozen od znečištění hmotnými hříchy a bez prodlení se mu vyplní všechny jeho touhy.

Dívání se na Božstva

Ve Varáha Puráně oddaný chválí dívání se na Božstva Šrí Kršny v chrámu: ,,Má drahá Vasundharo, každý člověk, když přijde do Vrndávany a spatří Božstva Góvindadévy, se osvobodí od Jamarádžova soudu a je mu dovoleno vstoupit na nejvyšší planetární systém, kde sídlí polobozi.`` To znamená, že i obyčejný člověk, který jde do Vrndávany ze zvědavosti a náhodou navštíví chrám, zvláště chrám Góvindadévův, i když není povýšen do duchovního království, má zaručeno aspoň povýšení na vyšší hvězdné soustavy. To znamená, že pouhou návštěvou Božstva Góvindy ve Vrndávaně člověk velice pokročí ve zbožném životě.

Přihlížení árati a Pánovým slavnostem

Ve Skanda Puráně se popisují výsledky shlédnutí €rati, uctívání Božstva: ,,Spatří-li někdo tvář Pána, když probíhá €rati, může být oproštěn od všech hříšných činností pocházejících z mnoha tisíců a miliónů let v minulosti. Je mu prominuto dokonce i zabití bráhmana či podobné zakázané činy.``

Již dříve jsme vysvětlili, že je třeba pořádat různé oslavy - při příležitostech jako je den narození Šrí Kršny, den narození Pána Rámačandry, den narození některých význačných vaišnavů, obřad Džhulana-játrá, kdy Pán sedí na houpačce, a Dóla-játrá (Pánovy činnosti v měsíci březnu). Při všech slavnostech Pán sedí na voze, který projíždí různými ulicemi města, aby lidé mohli získat prospěch z Jeho návštěvy. V Bhavišja Puráně se říká: ,,Když při takovém obřadu dokonce i caŠ€la (pojídač psů) pouze ze zvědavosti spatří Pána na voze, započítá se mezi společníky Višnua.``

V Agni Puráně se říká: ,,Jakýkoliv člověk, který se s potěšením dívá na uctívání Pána v chrámu, získá výsledky krijá-jógy, která je popsána v písmu Paňčarátra.`` Kriy€-yoga je metoda velice podobná praktické oddané službě, ale je zvláště určena pro mystické jógíny. Touto postupnou metodou jsou mystičtí jógíni nakonec povýšeni k oddané službě Pánu.

KAPITOLA DESÁTÁ

Techniky naslouchání a vzpomínání

Naslouchání

Počátkem vědomí Kršny a oddané služby je naslouchání, v sanskrtu nazývané ŹravaŠam. Všichni lidé by měli mít možnost přijít a připojit se ke skupinám oddaných, aby mohli naslouchat. Naslouchání je velice důležité pro pokrok ve vědomí Kršny. Zapojí-li člověk své uši do naslouchání transcendentálním vibracím, může se v srdci rychle očistit. Pán Čaitanja také potvrdil, že naslouchání je velice důležité. Očišťuje srdce znečištěné duše tak, že se rychle kvalifikuje pro vstup do oddané služby a pro porozumění vědomí Kršny.

V Garuda Puráně je naslouchání zdůrazněno velice pěkně: ,,Stav podmíněného života v hmotném světě je jako stav člověka, který leží v bezvědomí po hadím uštknutí. Oba stavy bezvědomí může ukončit zvuk mantry.`` Po hadím uštknutí člověk nezemře okamžitě, ale nejdříve upadne do bezvědomí a zůstane ve strnulém stavu. Každý v hmotném světě spí, jelikož neví o svém skutečném já, o své skutečné povinnosti a o svém vztahu k Bohu. Materialistický život znamená, že člověk je

uštknutý hadem máji, iluze, a je téměř mrtvý; nemá žádné vědomí Kršny. Takzvaný mrtvý člověk uštknutý hadem může být přiveden zpět k životu pronášením určité mantry. Existují odborníci v přednášení manter, kteří to dokáží. Podobně může být člověk přiveden zpět k vědomí Kršny ze smrtelně bezvědomého stavu hmotného života nasloucháním mahá-mantře: Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare.

Ve čtvrtém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí Maharádžovi Paríkšitovi, jak je důležité naslouchat o zábavách Pána: ,,Můj drahý králi, člověk by měl zůstat na místě, kde velcí áčárjové (svatí učitelé) mluví o transcendentálních činnostech Pána, a měl by naslouchat řece nektaru, která proudí z měsíci podobných tváří těchto velkých osobností. Naslouchá-li někdo s dychtivostí bez ustání takovým transcendentálním zvukům, pak bude jistě osvobozen od všeho hmotného hladu, žízně, strachu a nářku, i od veškeré iluze hmotného bytí.``

Šrí Čaitanja Maháprabhu také doporučil naslouchání jako způsob seberealizace v současném věku Kali. V tomto věku je velice obtížné dokonale dodržovat usměrňující zásady a studovat Védy, jak bylo doporučeno dříve. Bude-li však člověk naslouchat zvukovým vibracím velkých oddaných a áčárjů, to samotné mu přinese osvobození od všeho hmotného znečištění. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto doporučil, aby člověk naslouchal pouze autoritám; skutečným oddaným Pána. Naslouchání profesionálovi nikomu nepomůže. Budeme-li naslouchat těm, kteří jsou skutečně seberealizovaní, pak budou do našich uší proudit řeky nektaru, podobné řekám, které tečou na Měsíci. To je metafora použitá v předešlém verši.

V Bhagavad-gítě stojí: ,,Materialistický člověk může zanechat svých hmotných tužeb jedině tehdy, dosáhne-li vědomí Kršny.`` Nebude schopen zanechat svého nižšího zaměstnání, dokud si nenajde vyšší. V hmotném světě je každý zaměstnán iluzorními činnostmi nižší energie, ale dostane-li se mu příležitost vychutnat činnosti vyšší energie, Kršnovy zábavy, pak na všechny své nižší radovánky zapomene. Když Kršna mluví na Kuruovském bitevním poli, materialistickému člověku se zdá, že je to pouhá rozmluva mezi dvěma přáteli, ale ve skutečnosti je to řeka nektaru proudící z úst Šrí Kršny. Ardžuna těmto vibracím naslouchal a tak se osvobodil od všech iluzorních hmotných potíží.

Ve dvanáctém zpěvu, třetí kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Člověk, který touží po ryzí oddané službě Pánu Kršnovi, jehož vychvalují transcendentální zvukové vibrace, by měl neustále naslouchat o Jeho slávě a transcendentálních vlastnostech. To jistě zabije všechny neblahé věci v jeho srdci.``

Očekávání Pánovy milosti

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 8. verši je řečeno: ,,Můj drahý Pane, každý člověk, který neustále očekává, že se mu dostane Tvé bezpříčinné milosti, a který nadále trpí následky svých předcházejících přečinů, když Ti vzdává svou hlubokou úctu z hloubi svého srdce, je jistě hoden vysvobození. Je to jeho oprávněný nárok.``

Tento citát ze Šrímad Bhágavatamu by měl být vodítkem pro všechny oddané. Oddaný by neměl očekávat od následků za své předešlé přečiny okamžitou úlevu. Žádná podmíněná duše není od těchto reakcí osvobozená, protože hmotné bytí znamená neustálé utrpení nebo radosti z plodů předcházejících činností. Když člověk skončil s hmotnými činnostmi, již se více nenarodí. To je možné pouze tehdy, začne-li s činnostmi ve vědomí Kršny, protože ty nevytvářejí žádné reakce. Jakmile se v těchto činnostech zdokonalí, už se v hmotném světě nenarodí. Oddaný, který není zcela zbaven následků svých činů, by měl proto upřímně pokračovat v jednání s vědomím Kršny, i přes všechny překážky. Vyvstanou-li překážky, měl by myslet pouze na Kršnu a očekávat Jeho milost. To je jeho jediná útěcha. Prožije-li oddaný své dny v tomto duchu, je jisté, že bude povýšen do Pánova sídla. Takovými činnostmi získá nárok ke vstupu do Božího království. V tomto verši je použito slovo je d€ya-bh€k. D€ya-bh€k poukazuje na to, když se syn stává právoplatným spoluvlastníkem otcova majetku. Čistý oddaný, který je připraven podrobit se všem druhům nesnází při vykonávání povinností ve vědomí Kršny, se oprávněně kvalifikuje ke vstupu do transcendentálního sídla.

Vzpomínání

Vyvine-li člověk nějakým způsobem ve své mysli neustálý vztah ke Kršnovi, říká se tomu vzpomínání. O tomto vzpomínání je zmínka ve Višnu Puráně: ,,Pouhé vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství způsobí, že všechny živé bytosti budou schopny přijmout všechny druhy přízně. Nechť tedy neustále vzpomínám na Pána, který je nezrozený a věčný.`` V Padma Puráně se o vzpomínání říká následující: ,,Vzdávám svou hlubokou úctu Nejvyššímu Pánu Kršnovi, protože

vzpomíná-li někdo na Něj, ať už v okamžiku smrti nebo za svého života, osvobodí se od všech hříšných reakcí.``

Meditace

Meditace znamená zaměstnat svou mysl myšlenkami na podobu Pána, na Jeho vlastnosti, na Jeho činnosti a na službu Pánu. Meditace neznamená nic neosobního nebo prázdného. Podle védských písem se meditace vždy vztahuje k podobě Višnua.

V Nrsinha Puráně se ohledně meditace o podobě Pána říká: ,,Meditace zaměřená na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství je transcendentální a převyšuje zážitky hmotné bolesti a radosti. Dokonce i hrubého provinilce může vysvobodit od hříšných následků jeho života.``

Ve Višnu-dharmě se ohledně meditace o transcendentálních vlastnostech Pána říká: ,,Lidé, kteří se neustále věnují vědomí Kršny a kteří vzpomínají na transcendentální vlastnosti Pána, se osvobodí od všech reakcí za hříšné činnosti, a když se očistí, budou moci vstoupit do království Boha.`` Nikdo nemůže vstoupit do Božího království, aniž je očištěn od všech hříšných reakcí. Vyhnout se hříšným reakcím lze jednoduše vzpomínáním na Pánovu podobu, vlastnosti, zábavy atd.

V Padma Puráně se o vzpomínání na činnosti Pána píše: ,,Člověk, který se neustále věnuje meditaci o sladkých zábavách a úžasných činnostech Pána, se jistě osvobodí od všeho hmotného znečištění.``

V některých Puránách je zmínka, že když někdo jednoduše medituje o činnostech oddané služby, dosáhne tím vytouženého výsledku a uzře tváří v tvář Nejvyšší Osobnost Božství. K tomu se vztahuje jeden příběh z Brahma-vaivarta Purány. Ve městě Pratišthánapuře v Jižní Indii žil jednou bráhman, který nebyl příliš zámožný, ale přesto byl spokojený. Myslel si, že to je kvůli jeho předchozím proviněním a že je to Kršnova touha, aby neměl dostatek peněz ani bohatství. Ani trochu nelitoval, že je po hmotné stránce chudý, a žil velice mírumilovně. Byl otevřeného srdce a občas se vypravil na přednášky velkých osvobozených duší. Na jednom takovém setkání, když s velkou vírou naslouchal o vaišnavských činnostech, se dozvěděl, že tyto činnosti mohou být prováděny dokonce i meditací. Jinými slovy - není-li člověk schopen skutečně vykonávat vaišnavské činnosti fyzicky, může o nich meditovat a tím dosáhnout stejných výsledků. Jelikož bráhman nebyl příliš zámožný, rozhodl se, že bude jednoduše meditovat o velkolepých královských činnostech oddané služby a začal následovně.

Čas od času se koupal v řece Gódávarí. Po koupeli usedl na osamělé místo na břehu řeky a za pomoci jógových cvičení pránájámy, což jsou obvyklé dechové cviky, soustřeďoval svou mysl. Účelem dechových cvičení je mechanicky soustředit mysl na určitý předmět. To je výsledek dechových cviků a různých jógových poloh. Dříve i docela obyčejní lidé věděli, jak soustředit mysl a vzpomínat na Pána, a bráhman to dělal. Když se soustředil na Pánovu podobu ve své mysli, začal si v meditaci představovat, že Pána obléká do drahých šatů s ozdobami, korunou a ostatním příslušenstvím. Potom vzdal svou hlubokou úctu poklonou před Pánem. Když dokončil oblékání, začal si představovat, že velice pěkně čistí chrám. Po úklidu chrámu si představil, že má mnoho zlatých a stříbrných nádob na vodu a všechny vzal k řece a naplnil je posvátnou vodou. Nepřinesl vodu pouze z Gódávarí, ale i z Gangy, Jamuny, Narmady a Kávérí. Při uctívání Pána vaišnava obvykle získá vodu z těchto řek pronesením mantry. Bráhman si však namísto recitování nějaké mantry představoval, že vodu ze všech těchto řek nabral do zlatých a stříbrných nádob přímo z řek. Potom sehnal vše potřebné k uctívání - květiny, ovoce, vonné tyčinky a santálovou pastu. Všechnu vodu, květiny a posvátné předměty pak předložil před Božstva a velice pěkně je obětoval k Jejich uspokojení. Pak udělal €rati a podle usměrňujících zásad správným způsobem své uctívání zakončil.

Podobné obřady vykonával jako svou rutinní práci denně a pokračoval v tom po mnoho let. Jednoho dne si bráhman ve své meditaci představoval, že připravuje sladkou rýži s mlékem a cukrem a obětuje ji Božstvu. S obětí však nebyl příliš spokojen, protože sladká rýže byla připravena moc pozdě a byla stále velice horká. (Sladká rýže se nemá podávat horká. Čím je sladká rýže studenější, tím lepší má chuť.) Bráhman připravil sladkou rýži před chvílí, a chtěl se jí dotknout, aby zjistil, je-li již připravená k jídlu a zda ji může Pánovi nabídnout. Jakmile se dotkl prstem nádoby se sladkou rýží, okamžitě se popálil. Jeho meditace se přerušila. Podíval se na svůj prst a viděl, že je popálený. Nechápal, jak se to mohlo stát. O tom, že se dotýká horké sladké rýže, pouze meditoval, a proto si nikdy nemyslel, že by se jeho prst mohl skutečně popálit.

Když tak uvažoval, začal se Pán Nárájana, usazený na Vaikuntě s bohyní štěstí Lakšmí, pobaveně smát. Když všechny bohyně štěstí, které Pána obsluhovaly, viděly, jak se směje, byly velice zvědavé a ptaly se Pána Nárájany, proč se směje. Pán však na jejich dotazy neodpověděl. Namísto toho okamžitě poslal pro bráhmana. Vzdušný koráb z Vaikunthy okamžitě bráhmana přenesl k Pánu

Nárájanovi. Když byl před Ním a před bohyněmi štěstí, Pán začal celý příběh vyprávět. Bráhmanovi se poštěstilo natolik, že se mu dostalo věčného pobytu na Vaikuntě ve společnosti Pána a Jeho Lakšmí. To ukazuje, jak je Pán všepronikající, přestože se nachází ve svém sídle. Třebaže byl na Vaikuntě, byl také v srdci bráhmana, který meditoval o uctívání. Z toho můžeme vyrozumět, že Pán přijímá i věci, které oddaní obětují ve své meditaci, a že i jimi je možné dosáhnout vytouženého výsledku.

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Různé aspekty transcendentální služby

Služebnictví

Podle názorů lidí toužících po plodech své práce (karm…) se obětování výsledků karmy nazývá služebnictví. Podle vaišnavských áčárjů, jako je Rúpa Gósvámí, však služebnictví znamená neustálé zaměstnání v nějakém druhu služby Pánu.

Ve Skanda Puráně je řečeno, že ti, kteří jsou připoutáni k obřadním činnostem, ke čtyřem společenským skupinám a čtyřem skupinám duchovního života, se považují za oddané. Když se však oddaní skutečně zaměstnají přímo ve službě Pánu, jsou to bhágavatové neboli čistí oddaní. Ti, kteří jsou zaměstnáni plodonosnými činnostmi nebo předepsanými povinnostmi podle čtyř skupin společenského a duchovního života, nejsou skutečně čistí oddaní. I přesto jsou však přijímáni jako oddaní, protože obětují své výsledky Pánu. Nemá-li člověk takové touhy a jedná-li spontánně z lásky k Bohu, musíme ho přijmout jako čistého oddaného. Všechny podmíněné duše, které přišly do styku s hmotným světem, touží více méně po ovládání hmotné přírody. Varnášramský systém a jeho předepsané povinnosti jsou stanoveny tak, že podmíněná duše může užívat smyslového požitku v hmotném světě podle své touhy a současně se postupně povýšit v duchovním poznání. V předepsaných povinnostech varen a ášramů je mnoho činností, které spadají do oddané služby vědomí Kršny. Oddaní-hospodáři se ujmou provádění védských obřadů a stejně tak i předepsaných povinností oddané služby, neboť obojí je myšleno k uspokojení Kršny. Provádějí-li oddaní-hospodáři nějaké védské obřady, dělají to pro uspokojení Kršny. Jak jsme již dříve uvedli, za oddanou službu se považuje jakákoliv činnost, jejímž cílem je uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Šríla Rúpa Gósvámí popisuje, kdo je zralý k tomu, aby začal s oddanou službou. Řekl, že začátečníci, kteří vyvinuli trochu lásky k Bohu, se úměrně ke svojí oddanosti přestanou zajímat o činnosti pro uspokojování smyslů. Jsou-li však i nadále přitahováni k činnostem smyslového požitku, výsledky takových činů by měly být obětovány Kršnovi. Tomu se také říká zaměstnání ve službě Pánu, kdy Kršna je pánem a pracovník služebníkem.

V Náradía Puráně je zmínka o transcendentální povaze takového služebnictví. Říká se zde, že člověk, který je neustále zaměstnán v oddané službě svým tělem, myslí a slovy, nebo dokonce i člověk, který není prakticky zaměstnán, ale jednoduše po tom touží, se považuje za osvobozeného.

Oddaná služba v přátelství

Oddanou službu v přátelství můžeme rozdělit na dva druhy: jednat jako Pánův důvěrný služebník a jednat jako Pánův příznivec. Oddaný, který má důvěru v oddanou službu Pánu, dodržuje soustavně pravidla a předpisy s vírou, že dosáhne úrovně transcendentálního života. V druhém případě se oddaný stává příznivcem Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gítě se říká, že pro Pána je nejdražším služebníkem kazatel. Každý, kdo káže důvěrné poselství Gíty všem lidem, je Kršnovi tak drahý, že mu nikdo v lidské společnosti nemůže být roven.

V Mahábháratě říká Draupadí: ,,Můj drahý Góvindo, slíbil jsi, že Tvůj oddaný nebude nikdy přemožen. Věřím tomu, a proto ve všech možných strastech vzpomínám pouze na Tvůj slib a tak žiji.`` Draupadí a jejím pěti manželům, Pánduovcům, připravil jejich bratranec Durjódhana a jiní krutá utrpení. Strádání bylo tak tvrdé, že dokonce i Bhíšmadéva, který byl celoživotním brahmačárínem a velkým válečníkem, někdy ronil slzy, když na ně pomyslel. Vždy se velice divil, že i když byli Pánduovci tak čestní a Draupadí byla prakticky bohyně štěstí, a i když byl Kršna jejich přítelem, přesto museli podstoupit tak tvrdé strasti. Jejich útrapy byly neobyčejné, ale Draupadí to přesto neodradilo. Věděla, že Kršna je jejich přítelem, a že proto budou nakonec zachráněni.

Podobný citát je z jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 53. verše druhé kapitoly, kde Havi, syn krále Ršabhy, oslovuje Mahárádžu Nimiho: ,,Můj drahý králi, člověk, který nikdy ani na okamžik nepřestává sloužit lotosovým nohám Nejvyšší Osoby (což je služba, po které touží i velcí polobozi jako Indra) s pevným přesvědčením, že není nic toužebnějšího nebo víc hodného uctívání, se nazývá prvotřídní oddaný.``

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že začínající oddaný, který vyvinul alespoň slabou lásku k Bohu, je jistě budoucím možným uchazečem o oddanou službu. Když se v oddané službě pevně ustálí, získá pevné postavení, které se stane důvěrnou součástí jeho oddané služby.

Někdy můžeme vidět, že si čistý oddaný v Pánově chrámu lehne, aby Pánovi sloužil jako důvěrný přítel. Přátelské chování oddaného můžeme přijmout jako spontánní, r€g€nug€. Podle usměrňujících zásad si nikdo nesmí v chrámu Nejvyšší Osobnosti Božství lehnout, ale tato spontánní láska k Bohu může být zařazena do oddané služby v přátelství.

Odevzdání všeho Pánu

Pěkný popis úplného sebeodevzdání je v jedenáctém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Pán říká: ,,Člověka, který se Mi zcela odevzdal a zcela zanechal všech ostatních činností, osobně ochráním v tomto životě i v příštím. Jinými slovy - přeji si mu pomoci, aby co nejvíce pokročil v duchovním životě. O takovém člověku by měl každý vědět, že již obdržel s€r˜i (vlastní stejné bohatství jako Nejvyšší).`` V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že jakmile se člověk odevzdá lotosovým nohám Kršny, Kršna se ho ujme a zaručí mu ochranu před všemi hříšnými reakcemi. Poučuje ho i zevnitř, aby oddaný mohl velice rychle pokročit k duchovní dokonalosti.

Sebeodevzdání se nazývá €tma-nivedana. Různé autority popisují sebe neboli vlastní já různě. Já někdy poukazuje na duchovní já neboli duši, a někdy se vztahuje k mysli nebo k tělu. Úplné sebeodevzdání tedy znamená nejen odevzdat službě Pánu vlastní já jakožto duši, ale také odevzdat svou mysl a tělo. Šríla Bhaktivinóda Thákura v této souvislosti zpívá pěknou píseň, v níž se nabízí jako zcela odevzdaná duše. Říká: ,,Svou mysl, své hospodářství, své tělo, vše, co vlastním, můj drahý Pane, nabízím službě Tobě. Nyní si s tím můžeš dělat cokoliv chceš. Jsi nejvyšším vlastníkem všeho a chceš-li, můžeš mě zabít, nebo mě můžeš ochránit. Veškerá autorita patří Tobě. Nemám, co bych prohlašoval za své vlastní.``

Šrí Jamunáčárja ve své modlitbě k Pánu vyjadřuje podobnou myšlenku následujícími slovy: ,,Můj drahý Pane, mohu žít v nějakém těle jako lidská bytost nebo jako polobůh, ale mě nezajímá, v jakém životním druhu jsem, protože tato těla jsou pouze vedlejšími produkty tří kvalit hmotné přírody a já, který těla vlastním, se Ti odevzdávám.``

Citát z Hari-bhakti-vivéky ukazuje, jak může člověk nabízet své tělo při sebeodevzdání. Oddaný zde říká: ,,Můj drahý Pane, jako prodané zvíře nemá zapotřebí myslet na své udržování a obživu, tak i já, jelikož jsem dal své tělo a duši Tobě, se již více o své udržování a obživu nezajímám.`` Jinými slovy, člověk by se neměl zaobírat udržováním a obživou sebe či své rodiny. Je-li skutečně odevzdaný tělem a duší, měl by mít vždy na paměti, že jeho jediným zájmem je být zaměstnaný ve službě Pánu.

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že přátelství a sebeodevzdání jsou dva obtížné procesy oddané služby. Takové vztahy k Pánu můžeme proto vidět jen velice zřídka. Mohou se jim snadno věnovat pouze pokročilí oddaní. To znamená, že je velice zřídka vidět odevzdání, které je smíseno s upřímnou extází oddanosti. Člověk se musí zcela oddat Pánově vůli.

Obětování příznivých předmětů

V jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi: ,,Můj drahý příteli, jestliže Mi někdo obětuje tu nejlepší věc ze svého vlastnictví, nebo cokoliv, co je mu velice drahé, získá věčný prospěch.``

Všemožně se snažit pro Kršnu

V Nárada-paňčarátře se říká, jak může člověk ve všech oblastech života jednat pro uspokojení Pána. Stojí tam, že člověk, který skutečně oddaně slouží, musí být zaměstnán všemožnými činnostmi - těmi, které předepisují zjevená písma, a také těmi, kterými si vydělává na živobytí. Jinými slovy, oddaný by se měl zaměstnat nejen v předepsaných povinnostech oddané služby, o kterých se zmiňují zjevená písma, ale měl by také vykonávat povinnosti svého praktického života vědomí Kršny. Například oddaný, který vlastní velkou továrnu, může obětovat plody svého hmotného vlastnictví pro službu Pánu.

Být odevzdanou duší

V Hari-bhakti-viláse je o sebeodevzdání psáno následující: ,,Můj drahý Pane, člověk, který se Ti odevzdal a je pevně přesvědčen, že je Tvůj, a který podle toho skutečně jedná svým tělem, myslí a slovy, může opravdu zakusit transcendentální blaženost.``

V Nrsinha Puráně říká Pán Nrsinhadéva: ,,Každý, kdo se ke Mně modlí a odevzdá se Mi, se stane Mým chráněncem a Já ho vždy ochráním před všemi druhy pohrom.``

Sloužení stromům jako je tulasí

Následující úryvek ze Skanda Purány opěvuje keř tulasí: ,,Klaním se v hluboké úctě keři tulasí, který může okamžitě odstranit velké množství hříšných činností. Pouhým pohledem nebo sáhnutím na tento keř může být člověk osvobozen ode všech strastí a nemocí. Pouhou poklonou a zalitím keříku tulasí se může zbavit strachu, že bude poslán před Jamarádžův soud (Jamarádža je král smrti, který trestá hříšné). Když někdo zasadí keř tulasí, stane se z něj oddaný Pána Kršny, a obětuje-li lístky tulasí s oddaností lotosovým nohám Kršny, jeho láska k Bohu se vyvine v plné míře.``

Všichni hindové v Indii, dokonce i ti, kteří nenáleží do vaišnavské skupiny, věnují keříku tulasí zvláštní péči. Dokonce i ve velkých městech, kde je keřík tulasí velice obtížné pěstovat, shledáme, že lidé o tuto rostlinu velice starostlivě pečují. Zalévají ji a klaní se jí, protože uctívání keříku tulasí je v oddané službě velice důležité.

Ve Skanda Puráně se o tulasí dále říká: ,,Tulasí je příznivá po všech stránkách. Pouhý pohled, pouhý dotyk, pouhé vzpomínání, pouhé modlení se k ní, pouhé klanění se jí, pouhé naslouchání o ní či pouhé zasazení keře přinese vždy příznivou budoucnost. Každý, kdo přijde výše zmíněnými způsoby s keřem tulasí do styku, žije věčně ve světě Vaikunthy.``

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Další aspekty transcendentální služby

Naslouchání zjeveným písmům

Podle Šríly Rúpy Gósvámího je za zjevené písmo považována každá kniha, která přinese osvícení ohledně pokroku v oddané službě. Šríla Madhváčárja definoval, že zjevená písma jsou knihy jako je Rámájana, Mahábhárata, Purány, Upanišady, Védánta, a všechna ostatní písma napsaná v souladu s těmito zjevenými písmy.

Ve Skanda Puráně se říká: ,,Člověk, který neustále čte písma hlásající rozvíjení vaišnavské oddané služby, je vždy slavný v lidské společnosti a jistě Pána Kršnu potěší. Člověk, který s velkou péčí uchovává taková písma doma a skládá jim svou hlubokou úctu, se osvobodí od všech hříšných reakcí a nakonec bude hoden toho, aby ho uctívali i polobozi.``

Náradovi Munimu bylo také řečeno: ,,Můj drahý Nárado, v domě člověka, který píše vaišnavskou literaturu a uchovává takové spisy doma, neustále sídlí Pán Nárájana.``

Ve dvanáctém zpěvu, třinácté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Šrímad Bhágavatam je trestí veškeré védántské filozofie. Jakýkoliv člověk, který začal být nějakým způsobem přitahován ke čtení Šrímad Bhágavatamu, nemůže mít chuť ke čtení žádné jiné literatury. Jinými slovy člověk, který již zakusil transcendentální blaženost Šrímad Bhágavatamu, nemůže být spokojen se světskými spisy.``

Pobývání v Mathuře

Varáha Purána chválí pobyt v Mathuře. Pán Varáha říká pozemšťanovi: ,,Jakýkoliv člověk, který začne být přitahován k jiným místům, než je Mathurá, bude jistě uchvácen iluzorní energií.`` V Brahmánda Puráně se říká, že všech výsledků cestování po všech poutních místech ve třech světech je možné dosáhnout pouhým dotykem posvátné země Mathury. V mnohých šástrách (písmech) se říká, že pouhým nasloucháním, vzpomínáním, opěvováním, toužením, spatřením či dotykem země Mathury může člověk dosáhnout splnění všech tužeb.

Sloužení oddaným

V Padma Puráně je pěkná pasáž, která chválí službu vaišnavům neboli oddaným. Šiva zde říká Párvatí: ,,Má drahá Párvatí, existují různé způsoby uctívání, a ze všech těchto způsobů je uctívání Nejvyšší Osobnosti považováno za nejvyšší. Avšak ještě vyšší než uctívání Pána je uctívání Jeho oddaných.``

Ve třetím zpěvu, sedmé kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Kéž bych se stal upřímným služebníkem oddaných, protože službou oddaným může člověk dosáhnout ryzí oddané služby lotosovým nohám Pána. Služba oddaným zmenšuje všechna utrpení hmotných podmínek a vyvíjí v člověku hlubokou oddanou lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství.``

Podobně ve Skanda Puráně stojí: ,,I jediný pohled na osoby, jejichž tělo je označeno tilakem, symbolizujícím lasturu, disk, kyj a lotos; které mají lístky tulasí na hlavách a jejichž tělo vždy zdobí gop…-candana, může pomoci každému oprostit se od všech hříšných činností.``

Další citát nalezneme v prvním zpěvu, devatenácté kapitole Šrímad Bhágavatamu, verš 33: ,,Není pochyb, že člověk bude osvobozen od všech reakcí za hříšné činnosti, navštíví-li oddaného, dotkne-li se jeho lotosových nohou nebo poskytne-li mu místo k sezení. Dokonce i vzpomínáním na činnosti vaišnavy se člověk očistí spolu s celou svou rodinou. Co pak můžeme říci o tom, kdo oddanému prokazuje přímou službu?``

V Ádi Puráně je následující pasáž, kde samotný Pán Kršna oslovuje Ardžunu: ,,Můj drahý Pártho, člověk, který se prohlašuje za Mého oddaného, jím není. Pouze člověk, který se prohlašuje za oddaného Mého oddaného je ve skutečnosti Mým oddaným.`` Nikdo se nemůže obrátit přímo na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. Člověk se na Něj musí obrátit prostřednictvím Jeho čistých oddaných. Systém vaišnavských činností je proto takový, že první povinností je přijmout oddaného za duchovního mistra a prokazovat mu službu.

Šríla Rúpa Gósvámí potvrzuje, že všechny citáty z různých písem uvedené v Bhakti-rasámrta-sindhu přijímají také velcí áčárjové a oddaní Pána.

Sloužení Pánu podle svého postavení

V Padma Puráně stojí, že člověk by měl provádět obřady pro Pána podle svého finančního postavení. Každý by měl vykonávat různé obřady a oslavy Pána všemi prostředky, které má k dispozici.

Provádění oddané služby během období Kárttika

Jeden z nejdůležitějších obřadů se nazývá Úrdža-vrata. Úrdža-vrata se slaví v měsíci Kárttika (říjen-listopad), především ve Vrndávaně, kde se připraví zvláštní program pro chrámové uctívání Pána v Jeho podobě Dámódary. ,,Dámódara`` se vztahuje k příběhu, kdy Kršnu svázala Jeho matka Jašódá provazem. Říká se, že stejně jako je svým oddaným drahý Pán Dámódara, je jim také velice drahý měsíc zvaný Dámódara neboli Kárttika.

Oddanou službu během Úrdža-vraty v měsíci Kárttika se zvláště doporučuje provádět v Mathuře. Mnoho oddaných to stále dodržuje. Chodí do Mathury nebo Vrndávany a zůstanou zde během měsíce Kárttika čistě proto, aby během této doby vykonávali oddanou službu.

V Padma Puráně se říká: ,,Pán může poskytnout oddanému osvobození nebo hmotné štěstí, ale vykonají-li oddaní nějakou oddanou službu, zvláště je-li to v Mathuře během měsíce Kárttika, pak už touží jedině po čisté oddané službě Pánu.`` To znamená, že Pán neuděluje oddanou službu obyčejným lidem, kteří ji neberou vážně. Avšak i neupřímní lidé, kteří vykonávají oddanou službu podle usměrňujících zásad v měsíci Kárttika v oblasti Mathury v Indii, dosáhnou velice snadno Jeho osobní služby.

Pořádání festivalů oslavujících Pánovy činnosti

V Bhavišja Puráně se říká o pořádání různých obřadů oslavujících Pánovo zjevení (narozeniny) a ostatní transcendentální činnosti: ,,Můj Pane Džanárdano (Kršno), prosím, řekni nám, kdy ses narodil své matce Dévakí-déví. Když nám to laskavě řekneš, uspořádáme pak toho dne velkou slavnost. Ó hubiteli Kéšího, jsme duše naprosto odevzdané Tvým lotosovým nohám a přejeme si pouze potěšit Tě svými obřady.``

Tento citát z Bhavišja Purány dokládá, že pořádáním různých slavností na Jeho počest člověk jistě Pána potěší.

Sloužení Božstvu s velkou oddaností

V Ádi Puráně je řečeno: ,,Člověk, který se neustále věnuje zpívání svatého jména a který cítí z oddané služby transcendentální radost, jistě získá podmínky k oddané službě a nikdy neobdrží pouhé mukti (osvobození).``

Mukti znamená osvobození od hmotného znečištění. Je-li člověk osvobozen, nemusí se znovu narodit v hmotném světě. Impersonalisté touží splynout s duchovním bytím, aby ukončili svou individuální existenci, ale podle Šrímad Bhágavatamu je mukti pouhým začátkem obnovení přirozeného individuálního postavení. Normální postavení každé živé bytosti je být zaměstnána v oddané službě Pánu. Z citátu Ádi Purány je vidět, že oddaný je spokojený pouze tehdy, může-li oddaně sloužit. Netouží po žádném osvobození z hmotného podmíněného života. Jinými slovy: nikdo, kdo je zaměstnán v oddané službě, nežije hmotně podmíněným životem, i když to tak může vypadat.

Přednášení Šrímad Bhágavatamu ve společnosti oddaných

Šrímad Bhágavatam je strom přání védské moudrosti. Veda znamená ,,veškeré poznání`` a všechno poznání, kterého je lidské společnosti třeba, dokonale předkládá Šrímad Bhágavatam. Védské písemnosti zahrnují různé oblasti poznání včetně sociologie, politiky, lékařství a válečnického umění. Védy dokonale popisují všechna odvětví poznání. Pokud se týče duchovního poznání, to je tam také dokonale popsáno; a Šrímad Bhágavatam se považuje za zralý plod védského stromu přání. Strom se ctí podle toho, jaké nese ovoce. Mangovník například považujeme za cenný, protože plodí královské ovoce, mango. Když plody manga uzrají, je to největší dárek stromu, a podobně Šrímad Bhágavatam je uzrálým plodem stromu Véd. Uzrálý plod ještě více zlahodní, když se ho dotkne zobák papouška (Źuka), a stejně tak Šrímad Bhágavatam ještě více zlahodněl tím, že k nám přichází z transcendentálních úst Šukadévy Gósvámího.

Šrímad Bhágavatam je třeba přijmout v učednické posloupnosti a neporušený. Když se zralý plod dostane z horní části stromu na zem tak, že si ho lidé předávají z vyšších větví na nižší, plod se nepoškodí. Přijmeme-li Šrímad Bhágavatam v parampaře neboli učednické posloupnosti, zůstane nepoškozený. V Bhagavad-gítě je řečeno, že učednická posloupnost neboli parampará je způsob, jakým získat transcendentální poznání. Takové poznání musí sestoupit prostřednictvím učednické posloupnosti; prostřednictvím autorizovaných osob, kteří znají skutečný smysl šástry.

Šrí Čaitanja Maháprabhu doporučil, abychom se učili Šrímad Bhágavatamu z úst seberealizované osobnosti nazývané bh€gavatam. Bh€gavata znamená ,,ve vztahu s Osobností Božství (Bhagavánem)``. Oddanému se tak někdy říká bh€gavatam a kniha ve vztahu s oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství se také nazývá Bh€gavatam. Šrí Čaitanja Maháprabhu doporučil, že by měl člověk přijmout pokyny od osoby bh€gavatam, aby ochutnal skutečnou chuť Šrímad Bhágavatamu. Šrímad Bhágavatam vychutnávají dokonce i osvobozené osobnosti. Šukadéva Gósvámí přiznal, že ačkoliv byl osvobozen už v lůně své matky, teprve tehdy, když poznal Šrímad Bhágavatam, se stal velkým oddaným. Ten, kdo touží po pokroku ve vědomí Kršny, by měl vychutnat výklad Šrímad Bhágavatamu z hovorů autorizovaných oddaných.

Ve druhém zpěvu, první kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu přiznává Šukadéva Gósvámí, že ho velice přitahoval neosobní Brahman, ale když uslyšel o transcendentálních zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství z úst svého otce Vjásadévy, začal ho více přitahovat Šrímad Bhágavatam. To znamená, že Vjásadéva je také seberealizovaná osobnost a svůj zralý příspěvek transcendentálního poznání tímto způsobem předal přímo Šukadévovi Gósvámímu.

Stýkání se s pokročilými oddanými

Šaunaka Muni během setkání v Naimišáranji za přítomnosti Súty Gósvámího vysvětloval, jak důležité je rozmlouvání o Šrímad Bhágavatamu ve společnosti čistých oddaných. Súta Gósvámí potvrdil, že když se někomu poštěstí natolik, že se třeba jen na okamžik setká s čistým oddaným Pána, tento okamžik je tak cenný, že zbožné činnosti, které mohou živou bytost povýšit na nebeské planety nebo jí přinést osvobození z hmotného utrpení, se k němu nedají ani přirovnat. Jinými slovy: ti, které přitahuje Šrímad Bhágavatam, se nestarají o žádné výhody, které lze obdržet v královstvích na vyšších planetách, ani o osvobození, jak si ho představují impersonalisté. Společnost čistých oddaných má takovou transcendentální hodnotu, že se k ní nedá přirovnat žádný druh hmotného štěstí.

V Hari-bhakti-sudhódaji je rozmluva mezi Prahládou Mahárádžou a jeho otcem Hiranjakašipuem, ve které Hiranjakašipu oslovuje Prahládu následovně: ,,Můj drahý synu, společnost je velice důležitá. Působí jako křišťál, který odráží vše, co před něj položíš.`` Stýkáme-li se s oddanými Pána, kteří jsou

jako květiny, a jsou-li naše srdce křišťálově čistá, bude se v nich všechno odrážet. Uvádí se další příklad: je-li muž plodný a žena zdravá, pak jejich spojením dojde k početí. Jsou-li příjemce i dárce duchovního poznání upřímní a praví, přinese to dobré výsledky.

Zpívání svatého jména Pána

Důležitost zpívání Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare velice silně zdůrazňuje 11. verš první kapitoly druhého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí říká Maharádžovi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, je-li člověk spontánně přitahován ke zpívání Haré Kršna mahá-mantry, rozumí se tím, že dosáhl nejvyšší úrovně dokonalosti.`` Zvláště je zde zmínka o tom, že lidé, toužící po výsledcích svých činností (karm…), ti, kteří touží splynout s Nejvyšší Osobou, a jógíni, kteří touží po mystických dokonalostech, mohou pouhým zpíváním mahá-mantry dosáhnout výsledků všech stavů dokonalosti. Šukadéva použil slova nirŠ…tam, které znamená ,,je to již rozhodnuto``. Byl osvobozenou duší, a proto by jistě nepřijal nic, co by nebylo v souladu se směrodatnými závěry písem. Šukadéva Gósvámí zvláště klade důraz na to, k čemu jsme již došli; že ten, kdo se dostal na úroveň zpívání Haré Kršna mantry s odhodláním a neochvějností, se musí považovat za člověka, který již prošel plodonosnými činnostmi, mentální spekulací a mystickou jógou.

Stejnou věc potvrzuje Kršna v Ádi Puráně, kde oslovuje Ardžunu takto: ,,Každý, kdo zpívá Mé transcendentální jméno, musí být považován za člověka, který se neustále stýká se Mnou. Říkám ti upřímně, že takový oddaný Mě velice snadno získá.``

V Padma Puráně také stojí: ,,Haré Kršna mantru zpívají pouze rty toho, kdo po mnoho zrození uctíval Vásudévu.`` Dále je v Padma Puráně řečeno: ,,Mezi svatým jménem Pána a Pánem samotným není rozdíl a jako takové je svaté jméno stejně dokonalé jako Pán sám - úplné, čisté a věčné. Svaté jméno není hmotná zvuková vibrace a není nikterak hmotně znečištěné.`` Ten, kdo nedokázal očistit své smysly, Ho nemůže zpívat bez přestupků. Materialistické smysly tedy nemohou svatá jména Haré Kršna mahá-mantry zpívat náležitým způsobem. Kdo se však do tohoto procesu zapojí, dostává příležitost skutečně se očistit, takže velice brzy může zpívat bez přestupků.

Čaitanja Maháprabhu doporučil každému zpívat Haré Kršna mantru, aby se očistil prach ze svého srdce. Když je prach ze srdce očištěn, můžeme skutečně porozumět, jak je svaté jméno důležité. Lidé, kteří netouží očistit prach ze svých srdcí a kteří chtějí nechat věci tak, jak jsou, nemohou získat transcendentální výsledky zpívání Haré Kršna mantry. Proto je třeba povzbuzování, aby člověk vyvinul svůj služebnický přístup k Pánu, protože to mu pomůže zpívat bez jakéhokoliv přestupku. Tak je žák pod vedením duchovního mistra připraven prokazovat službu a současně zpívat Haré Kršna mantru. Jakmile vyvine svůj spontánní služebnický přístup, může okamžitě porozumět transcendentální povaze svatých jmen mahá-mantry.

Žití v Mathuře

V Padma Puráně se o důležitosti pobývání na posvátných místech, jako je Mathurá a Dváraká, říká: ,,Cestovat po různých poutních místech znamená vysvobodit se z hmotných pout. Vysvobození však není nejvyšší úrovní dokonalosti. Po osvobození se člověk musí zaměstnat v oddané službě Pánu. Po dosažení úrovně brahma-bh™ta (vysvobození), může člověk dále pokročit k oddané službě. Cílem života je dosáhnout transcendentální láskyplné oddané služby Pánu a toho velice snadno dosáhne člověk, který byť jen po několik sekund pobýval v Mathurá-mandale.``

Dále se říká: ,,Který člověk by nesouhlasil s uctíváním mathurské země? Mathurá může vyplnit všechna přání a cíle lidí toužících po plodech své práce i těch, kteří touží splynout s nejvyšším Brahmanem. Mathurá jistě vyplní touhy oddaných, kteří chtějí pouze to, aby byli zaměstnáni v oddané službě Pánu.`` Védská písma také uvádějí: ,,Jak úžasné, že pouhým pobýváním v Mathuře může člověk i za jediný den získat transcendentální láskyplný vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství! Mathurská země je jistě slavnější než Vaikuntha-dháma, království Boha!``

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Pět zvláště účinných způsobů oddané služby

Rúpa Gósvámí uvedl, že pět druhů oddané služby - pobyt v Mathuře, uctívání Božstva Pána, přednášení Šrímad Bhágavatamu, sloužení oddanému a zpívání Haré Kršna mantry - má takovou sílu, že jen malé pouto k jedné z těchto činností vzbudí extázi oddanosti i u začátečníka.

Ohledně uctívání podoby Pána neboli Božstva napsal Rúpa Gósvámí následující verš: ,,Můj drahý příteli, toužíš-li i nadále si užívat společnosti svých přátel v tomto hmotném světě, pak se nedívej na podobu Kršny, který stojí na břehu Kéši-ghátu (na místě, kde se lidé ve Vrndávaně koupají). Je známý jako Góvinda a má velice okouzlující oči. Hraje na flétnu, na hlavě má paví pero a celé Jeho tělo ozařuje měsíční svit.``

Znamená to, že začne-li někoho přitahovat uctívání Božstva Kršny, Źr…-m™rti, pak zapomene na svůj vztah k takzvanému přátelství, lásce a společnosti. Je povinností každého hospodáře zasvětit doma Božstva Pána a začít Je spolu se všemi svými rodinnými členy uctívat. To ochrání každého před nechtěnými činnostmi jako je chození do klubů, kin, na taneční večírky, kouření, pití apod. Bude-li se věnovat domácímu uctívání Božstev, na všechny takové nesmysly zapomene.

Rúpa Gósvámí dále píše: ,,Můj drahý hloupý příteli, mám za to, že jsi již něco slyšel z příznivého Šrímad Bhágavatamu, který ostře odsuzuje tužby po výsledcích plodonosných činností, hospodářského rozvoje a osvobození. Myslím, že nyní je jisté, že postupně dolehnou k tvým uším verše desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavy Pána, a proniknou ti do srdce.``

Na začátku Šrímad Bhágavatamu se říká, že dokud není člověk schopen odhodit jako smetí všechny výsledky obřadů, hospodářského rozvoje a splynutí s Nejvyšším (neboli vysvobození), nemůže porozumět Šrímad Bhágavatamu. Bhágavatam pojednává výlučně o oddané službě. Zábavám Pána, které jsou popsány v desátém zpěvu, může porozumět pouze ten, kdo studuje Šrímad Bhágavatam v duchu odříkání. Člověk by se neměl snažit porozumět námětům desátého zpěvu jako je r€sa-l…l€ (tanec lásky), dokud není ke Šrímad Bhágavatamu spontánně přitahován. Člověk se musí nacházet na úrovni čisté oddané služby, a pak teprve může vychutnat Šrímad Bhágavatam takový, jaký je.

Ve dvou výše zmíněných verších Rúpy Gósvámího jsou obrazné analogie, které nepřímo zavrhují styk s materialistickou společností, s přátelstvím a láskou. Lidé jsou obvykle přitahováni společností, přátelstvím a láskou a s velkou námahou se spletitě snaží toto hmotné znečištění rozvinout. Pohled na Źr…-m™rti Rádhy a Kršny však přináší zapomenutí na tužby po hmotné společnosti. Rúpa Gósvámí složil tento verš takovým způsobem, že zdánlivě hmotnou společnost, přátelství a lásku chválí a návštěvu Źr…-m™rti Góvindy zavrhuje. Tato metafora je tak obratně sestavena, že to, co se zdá být chvályhodné, je zavrženo, a to, co by mělo být zavrženo, je chváleno. Skutečný význam tohoto verše však je, že člověk musí shlédnout podobu Góvindy, chce-li zapomenut na celý ten nesmysl, jakým je hmotné přátelství, láska a společnost.

Šríla Rúpa Gósvámí podobně popsal transcendentální chuť a povahu vychutnávání námětů, které se týkají Kršny. Oddaný jednou řekl: ,,Je velice udivující, že od doby, kdy jsem spatřil Šrí Kršnu, Osobnost Božství, kterého omývají slzy z mých očí, se mé tělo chvěje a On způsobil, že jsem selhal při vykonávání svých hmotných povinností. Od doby, kdy jsem Ho spatřil, nemohu zůstat v tichosti doma. Neustále toužím jít za Ním.`` Jakmile se člověku poštěstí natolik, že se setká s čistým oddaným, musí okamžitě dychtit po tom, aby mohl naslouchat o Kršnovi, učit se o Kršnovi neboli být si zcela vědom Kršny.

Existuje podobný citát o naslouchání a zpívání mahá-mantry: ,,Říká se, že světci jsou schopni slyšet struny víny, na kterou hraje Nárada, když neustále opěvuje slávu Pána Kršny. Stejná zvuková vibrace nyní pronikla do mých uší a neustále cítím přítomnost Nejvyšší Osobnosti. Všechna má pouta k hmotnému požitku postupně zanikají.``

Šríla Rúpa Gósvámí znovu líčí Mathurá-mandalu: ,,Vzpomínám na Pána, tak překrásného mezi stromy kadamba, jak stojí na břehu řeky Jamuny, kde mnoho ptáků zpívá v zahradách. Takové dojmy mi vždy přinášejí transcendentální realizaci krásy a blaženosti.`` Tyto pocity z Mathurá-mandaly a Vrndávany, které popisoval Rúpa Gósvámí, mohou mít dokonce i neoddaní. Místa na osmdesáti čtyřech čtverečních mílích mathurské oblasti jsou tak nádherně umístěna na březích řeky Jamuny, že každý, kdo tam přijde, se nikdy nebude chtít vrátit do hmotného světa. Výroky Rúpy Gósvámího jsou skutečně realizované popisy Mathury a Vrndávany. Všechny vlastnosti dokazují, že Mathurá a Vrndávana jsou transcendentálně umístěny. Jinak by nebylo možné, aby se na těchto místech probouzely naše transcendentální city. Když člověk dorazí do Mathury nebo Vrndávany, zcela jistě to ihned probudí transcendentální cítění.

Z těchto citátů o oddané službě se může někdy zdát, že jsou přehnané, ale ve skutečnosti tomu tak není. Zjevená písma uvádějí, že ačkoliv to není možné pro všechny, někteří oddaní díky takové společnosti obdrželi okamžité výsledky. Z Kumárů se například okamžitě stali oddaní pouhým přičichnutím k vonným tyčinkám v chrámu. Bilvamangala Thákura pouze zaslechl o Kršnovi a okamžitě opustil svou krásnou dívku a vydal se do Mathury a Vrndávany, kde se stal dokonalým vaišnavou. Není to žádné přehánění, ani vymyšlené příběhy. Tyto příběhy jsou skutečné, avšak týkají se jen určitých oddaných, a takové účinky se nemusí bezpodmínečně vztahovat na všechny. Musíme je přijmout tak, jak jsou, třebaže je považujeme za nadsázku. Jen tak přesuneme svou pozornost z povrchní hmotné krásy na věčnou krásu vědomí Kršny. Pro lidi, kteří již přišli s vědomím Kršny do styku, nejsou popisované výsledky nikterak neobvyklé.

Někteří učenci namítají, že pouhým dodržováním pravidel varen a ášramů člověk postupně získá stejné dokonalosti, které přinese oddaná služba. Velké autority však tuto námitku nepřijímají. Pán Čaitanja tuto myšlenku zavrhl, když rozmlouval s Rámánandou Rájou o postupném vývoji oddané služby. Myšlenku o důležitosti varnášrama-dharmy zamítl, když ji Rámánanda Rája předložil. Řekl, že pokrok varen a ášramů je více méně vnější. Existuje vyšší zásada. Také v Bhagavad-gítě Pán řekl, že člověk se musí vzdát ostatních zásad povýšení a zaměřit se pouze na vědomí Kršny. To mu pomůže dosáhnout nejvyšší životní úrovně.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu samotný Pán říká: ,,Člověk by měl vykonávat předepsané povinnosti varny a ášramu tak dlouho, dokud nevyvine spontánní pouto k naslouchání o Mých zábavách a činnostech.`` Jinými slovy: pravidla pro varny a ášramy jsou více méně náboženské obřady zaměřené na hospodářský rozvoj, smyslový požitek a spasení. To vše se doporučuje lidem, kteří nevyvinuli vědomí Kršny, a ve skutečnosti jsou všechny takové činnosti ve zjevených písmech doporučeny pouze k tomu, aby člověka přivedly k vědomí Kršny. Ten, kdo vyvinul spontánní pouto ke Kršnovi, však již nepotřebuje dodržovat povinnosti předepsané v písmech.

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Kvalifikace pro oddanou službu

Někteří učenci doporučují poznání a odříkání jako důležité faktory při pokroku k oddané službě, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rozvíjení poznání nebo odříkání nám může pomoci dostat se na práh oddané služby. Zpočátku je můžeme přijmout, ale nakonec mohou být také odmítnuty, neboť oddaná služba nezávisí na ničem jiném, než na vztahu k takové službě neboli na touze po ní. Není třeba ničeho jiného než upřímnosti.

Podle zkušených oddaných mohou být mentální spekulace a umělé odříkání dobré pro vysvobození z hmotného znečištění, avšak způsobují také, že srdce člověka stále více tvrdne. K pokroku v oddané službě ani trochu nepomohou. Pro vstup do transcendentální láskyplné služby Pánu tyto procesy tedy nejsou příznivé. Vědomí Kršny - oddaná služba samotná - je ve skutečnosti jediným způsobem, jak rozvinout svoji oddanost. Oddaná služba je absolutní; je jak příčinou, tak následkem. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčinou a následkem všeho, co existuje, a abychom se k Němu, Absolutnímu, přiblížili, musíme se věnovat oddané službě, jež je také absolutní.

Kršna samotný to potvrzuje v Bhagavad-gítě: ,,Porozumět Mi je možné pouze oddanou službou.`` Na počátku učení Gíty říká Pán Ardžunovi: ,,Vyjevím ti tato tajemství, protože jsi Můj oddaný.`` Védské poznání nakonec vyúsťuje v poznání Nejvyššího Pána, a způsobem, jak vstoupit do Jeho království, je oddaná služba. To přijímají všechna věrohodná písma. Mentální spekulanti oddanou službu opomíjejí a pouze se snaží porazit ostatní ve filozofickém bádání. Extázi oddanosti však přitom nevyvinou.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu Kršna říká: ,,Můj drahý Uddhavo, pro lidi, kteří Mi upřímně slouží, není příznivé rozvíjet filozofické spekulace a nepřirozené odříkání. Stane-li se člověk Mým oddaným, samočinně získá plody odříkání a hmotného požitku a obdrží dostatečné poznání k tomu, aby porozuměl Absolutní Pravdě.`` To je zkouška pokroku v oddané službě. Oddaný nemůže být v temnotě, protože Pán mu projevuje zvláštní přízeň a osvěcuje ho zevnitř.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 32. a 33. verši Šrímad Bhágavatamu Pán dále Uddhavu poučuje: ,,Můj drahý příteli, užitek získaný z plodonosných činů, odříkání, rozvíjení filozofického poznání, pokání, provozování mystické jógy, dobročinnosti a všech podobných příznivých činností získají Moji oddaní - ti, kteří jsou ke Mně připoutáni láskyplnou službou - zcela automaticky. Oddaní mohou mít vše, avšak netouží po ničem jiném, než po oddané službě Mně. Touží-li někdy oddaný po nějakém hmotném prospěchu, jako je povýšení na nebeské planety, nebo po nějakém duchovním prospěchu - dostat se na Vaikunthy - ze své bezpříčinné milosti mu jeho touhu velice snadno splním.``

Člověk, který se snaží pokročit ve vědomí Kršny a stále ho poutá hmotný požitek, bude od tohoto sklonu pravidelným vykonáváním oddané služby podle pokynů pravého duchovního mistra brzy osvobozen.

Šríla Rúpa Gósvámí doporučuje, abychom nebyli poutáni k hmotnému smyslovému požitku, ale abychom přijímali jakýkoliv požitek, který je ve vztahu ke Kršnovi. Jíst je například nezbytné a člověk chce ochutnávat chutná jídla, aby uspokojil svůj chuťový smysl. V tom případě může připravit nějaká chutná jídla a obětovat je Kršnovi pro Jeho uspokojení, a ne pro uspokojení svého jazyka. To je skutečné odříkání. Můžeme připravovat chutná jídla, ale dokud je neobětujeme Kršnovi, neměli bychom je jíst. Slib odmítat všechno, co není obětováno Kršnovi, je skutečné odříkání, a s takovým odříkáním jsme schopni uspokojit žádosti smyslů.

Impersonalisté, kteří se snaží vyhýbat všemu hmotnému, mohou podstoupit přísná odříkání, ale unikne jim možnost být zaměstnáni ve službě Pánu. Takové odříkání k dokonalosti nestačí. Existuje mnoho případů, kdy impersonalisté dodržovali umělé odříkání, aniž přišli do styku s oddanou službou, ale znovu poklesli a začalo je znovu přitahovat hmotné znečištění. Dokonce i v současnosti existuje mnoho lidí, kteří předstírají odříkání, formálně se stanou sannjásíny a navenek prohlašují, že duchovní existence je pravá a hmotná existence je neskutečná. Tímto způsobem uměle předvádějí zřeknutí se hmotného světa. Jelikož však nemohou dospět k oddané službě, cíle nedosáhnou a opět se navrátí k hmotným činnostem, jako je lidumilná práce a politika. Existuje mnoho případů takzvaných sannjásínů, kteří se vzdali světa s tím, že je neskutečný, ale opět se do hmotného světa vrátili, protože nehledali své skutečné postavení u lotosových nohou Pána.

Člověk by se neměl vzdávat ničeho, co může být použito ve službě Kršnovi. To je tajemství oddané služby. Vše, čeho lze použít k pokroku ve vědomí Kršny a v oddané službě, bychom měli přijmout. Pro pokrok našeho současného hnutí pro vědomí Kršny například používáme mnoho přístrojů, jako psací stroje, diktafony, magnetofony, mikrofony a letadla. Někdy se nás lidé ptají: ,,Proč používáte hmotných výrobků, když zavrhujete pokrok hmotné civilizace?`` Ve skutečnosti ho však nezavrhujeme. Chceme, aby lidé dělali to, co již dělají, ale pouze aby to dělali ve vědomí Kršny. To je tatáž zásada, podle které Kršna v Bhagavad-gítě doporučil Ardžunovi, aby svých válečnických schopností použil v oddané službě. Podobně i my těchto přístrojů používáme v oddané službě. S takovým vztahem ke Kršnovi neboli ve vědomí Kršny můžeme přijmout cokoliv. Může-li se psací stroj hodit k pokroku našeho hnutí pro vědomí Kršny, musíme ho použít. Podobně musíme použít i diktafon nebo jakýkoliv jiný přístroj. Naše představa je taková, že Kršna je všechno. Kršna je příčina i následek a nám nepatří nic. Kršnovy věci se musí použít ve službě Kršnovi. Tak se díváme na vše.

Neznamená to však, že bychom měli zanechat zásad oddané služby nebo zanedbávat zde předepsaná pravidla a příkazy. Na počáteční úrovni musí oddaný dodržovat všechny zásady stanovené autoritou duchovního mistra. Přijímání a odmítání věcí by mělo být vždy v souladu se zásadami oddanosti; ne že si budeme nezávisle vytvářet nějaké názory na to, co přijmout a co odmítnout. Duchovní mistr je jako Kršnův viditelný představitel nepostradatelný, neboť oddaného vede v zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Duchovní mistr se nikdy nesmí nechat ovlivnit nahromaděným bohatstvím nebo velkým počtem následovníků. Pravý duchovní učitel nikdy takový nebude. Někdy se ale stane, že duchovní mistr není náležitě autorizován a stane se duchovním učitelem z vlastní iniciativy; potom ho nahromaděné bohatství a velké množství žáků může uchvátit. Nenachází se na příliš vysokém stupni oddané služby. Je-li stržen úspěchy, pak jeho oddaná služba zeslábne. Měli bychom se proto přísně držet zásad učednické posloupnosti.

Člověk vědomý si Kršny je přirozeně očištěn a nepotřebuje rozvíjet žádný jiný očistný způsob myšlení nebo činů. Jelikož je na vysoké úrovni vědomí Kršny, získal již všechny dobré vlastnosti a následuje pravidla a příkazy předepsané pro mystický jógový proces. Tato pravidla oddaní dodržují

automaticky. Konkrétním příkladem je nenásilí, které se považuje za dobrou vlastnost. Oddaný dodržuje nenásilí přirozeně, a proto ho nemusí rozvíjet odděleně. Někteří lidé se chtějí očistit zapojením do vegetariánského hnutí, ale oddaný je automaticky vegetarián. Nemusí vynakládat žádné zvláštní úsilí nebo se připojovat k vegetariánským spolkům. Je vegetariánem automaticky.

Existuje mnoho dalších příkladů, ze kterých je patrné, že oddaný se nemusí věnovat ničemu jinému než vědomí Kršny. Všechny dobré vlastnosti polobohů se v něm samy vyvinou. Ti, kteří úmyslně praktikují vegetariánství nebo nenásilí, mohou mít podle hmotných měřítek dobré vlastnosti, ale tyto vlastnosti nestačí na to, aby se z nich stali oddaní. Vegetarián nemusí být nezbytně oddaným nebo nenásilným člověkem. Oddaný je však samočinně nenásilný i vegetarián. Musíme tedy dojít k závěru, že vegetariánství a nenásilí není příčinou oddanosti.

K tomu se váže příběh ve Skanda Puráně o lovci, ze kterého se stal velký oddaný díky pokynům Nárady Muniho. Když se z lovce stal dokonalý oddaný, nebyl schopen zabít ani mravence. Parvata Muni, Náradův přítel, uviděl, jak úžasně oddaná služba lovce proměnila, a poznamenal: ,,Můj drahý lovče, to, že nechceš zabít ani mravence, není příliš zarážející. U člověka, který rozvíjí svou oddanost, se projeví všechny dobré vlastnosti aniž by o ně usiloval. Oddaní nikdy nikomu nepřináší utrpení.``

Šrí Rúpa Gósvámí zde ujišťuje, že očista vědomí, očista tělesných činností, odříkání, klidná mysl atd. se u osoby, která je zaměstnaná v oddané službě, projeví samočinně.

Šrí Rúpa Gósvámí zde potvrzuje, že existuje devět různých způsobů oddané služby: naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstva v chrámu, modlení se, vykonávání příkazů, sloužení Kršnovi jako přítel a obětování všeho do Jeho rukou. Každý způsob je tak mocný, že člověk, který následuje i jen jediný z nich, může s jistotou dosáhnout vytoužené dokonalosti. Přitahuje-li například někoho pouze naslouchání o Pánu a jiného přitahuje opěvování slávy Jeho jména, oba dosáhnou svých vytoužených výsledků v oddané službě. To vysvětluje Čaitanja-čaritámrta. Člověk může provádět jeden, dva, tři nebo všechny způsoby oddané služby a nakonec dosáhne vytouženého cíle - pevně se ustálí v oddané službě.

Zde uvedeme konkrétní příklady toho, kdy oddaný vykonával jednu z těchto služeb a dosáhl dokonalosti. Král Paríkšit dosáhl vytouženého výsledku pouhým nasloucháním Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí dosáhl vytouženého životního cíle pouhým přednášením Šrímad Bhágavatamu. Prahláda Mahárádža dosáhl úspěchu v oddané službě neustálým vzpomínáním na Pána. Lakšmí, bohyně štěstí, dosáhla úspěchu masírováním lotosových nohou Pána. Král Prthu dosáhl úspěchu uctíváním v chrámu. Akrúra dosáhl úspěchu skládáním modliteb. Hanumán dosáhl úspěchu prokazováním osobní služby Pánu Rámačandrovi. Ardžuna dosáhl úspěchu tím, že byl Kršnův přítel. A Bali Mahárádža dosáhl úspěchu obětováním všeho svého vlastnictví Kršnovi.

Existují také příklady oddaných, kteří vykonávali všechny způsoby služby najednou. V devátém zpěvu, čtvrté kapitole, 18., 19. a 20. verši Šrímad Bhágavatamu je citát o Mahárádžovi Ambaríšovi, který sloužil všemi způsoby. V těchto verších Šukadéva Gósvámí říká: ,,Král Ambaríša ze všeho nejdříve soustředil svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny a pak zaměstnal svou řeč popisováním zábav a činností Pána. Své ruce zaměstnal umýváním chrámu Pána. Své uši zaměstnal nasloucháním o transcendentální slávě Pána. Své oči zaměstnal díváním se na nádherné Božstvo v chrámu. Své tělo zaměstnal stýkáním se s čistými oddanými Pána. (Stýkáte-li se s někým, musíte spolu sedět, jíst společně atd. - a tímto způsobem se nevyhnutelně vaše těla vzájemně dotknou. Ambaríša Mahárádža se stýkal pouze s čistými oddanými a nedovolil, aby se jeho tělo dotýkalo nikoho jiného.) Své nosní dírky zaměstnal čicháním květin a tulasí obětovaných Kršnovi a svůj jazyk zaměstnal ochutnáváním Kršnova prasádam (jídlo připravované výhradně k obětování Pánu, z něhož oddaní jedí zbytky). Mahárádža Ambaríša mohl Kršnovi obětovat velice dobré prasádam, protože byl král a neměl o peníze nouzi. Obětoval Kršnovi nejlahodnější královská jídla a pak ochutnával zbytky jako kŤŠa-pras€da. Dělal to v královském stylu - měl překrásný chrám, kde Božstvo Pána mělo drahé ozdoby a byla Mu obětována prvotřídní jídla. Všeho byl dostatek a on byl neustále naplno zaměstnaný ve vědomí Kršny.`` Z toho vyplývá, že bychom měli jít ve stopách velkých oddaných. Nejsme-li schopni vykonávat všechny druhy oddané služby, musíme se snažit provádět alespoň jeden z nich, jak doložili svým vlastním příkladem předchozí áčárjové. Zaměstnáme-li se vykonáváním všech způsobů oddané služby jako Mahárádža Ambaríša, pak nám každý z nich zaručuje dokonalost oddané služby. Jakmile se člověk dokonale zaměstná ve službě, automaticky se odpoutá od hmotného znečištění a osvobození se stane služebnou oddaného. Bilvamangala Thákura to potvrzuje: Rozvine-li člověk ryzí oddanost k Pánu, osvobození bude oddaného následovat jako jeho služebná.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že autority někdy popisují oddanou službu podle usměrňujících zásad jako cestu služby Pánu s bohatstvím.

KAPITOLA PATNÁCTÁ

Spontánní oddaná služba

Příklady spontánní oddané služby můžeme velice snadno vidět na Kršnových přímých společnících ve Vrndávaně. Spontánní jednání obyvatel Vrndávany ve vztahu ke Kršnovi se nazývá r€g€nug€. Nemusí se o oddané službě nic učit, jsou již dokonalí ve všech usměrňujících zásadách a dosáhli spontánní láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Například pasáčci, kteří si s Kršnou hrají, se nemusí učit jak si s Ním hrát pomocí pokání, odříkání nebo mystické jógy. Všemi zkouškami usměrňujících zásad již prošli ve svých předchozích životech, a díky tomu jsou nyní povýšeni do postavení, kdy se s Kršnou stýkají přímo jako Jeho drazí přátelé. Jejich spontánnímu přístupu se říká r€g€nug€-bhakti.

Šrí Rúpa Gósvámí definoval r€g€nug€-bhakti jako spontánní přitažlivost k něčemu, v čem jsou zcela ponořeny myšlenky se silnou touhou milovat. Oddaná služba vykonávaná s takovými pocity spontánní lásky se nazývá r€g€nug€-bhakti. Oddaná služba r€g€nug€ může být dále rozdělena do dvou skupin: první skupina se nazývá ,,smyslové pouto`` a druhá ,,příbuzenství``.

Nárada Muni říká v sedmém zpěvu, první kapitole, 30. verši Šrímad Bhágavatamu Judhišthirovi: ,,Můj drahý králi, existuje mnoho oddaných, které zpočátku ke Kršnovi přitahoval smyslový požitek, závist k Němu, strach před Ním nebo touha po láskyplném styku s Ním. Tato pouta se ale nakonec očistí od všeho hmotného znečištění a uctívající postupně vyvine duchovní lásku a dosáhne konečného životního cíle, po kterém touží čistý oddaný.``

Gópí můžeme považovat za příklad spontánní lásky se smyslovým poutem. Gópí jsou mladé dívky a Kršna je mladý chlapec. Povrchně se může zdát, že gópí jsou ke Kršnovi přitahovány na základě pohlavní touhy. Krále Kansu podobně ke Kršnovi přitahoval strach. Bylo mu předpovězeno, že dítě jeho sestry, Kršna, ho zabije, a on se Ho proto neustále bál. Šišupála také Kršnovi neustále záviděl a potomci krále Jadua na Něj díky jejich rodinnému vztahu neustále mysleli jako na jednoho z nich. Spontánní přitažlivost oddaných těchto různých skupin oddaných ke Kršnovi je různého druhu a všichni dosáhnou stejného vytouženého životního cíle.

Pouto gópí ke Kršnovi a náklonnost členů jaduovské dynastie považujeme za přitažlivost spontánní neboli r€g€nug€. Kansovo pouto ke Kršnovi ze strachu a Šišupálovo ze závisti se však nepřijímá jako oddaná služba, protože jejich přístup není příznivý. Oddaná služba by se měla vykonávat pouze v příznivém duchu. Tato pouta proto Šríla Rúpa Gósvámí nepovažuje za oddanou službu. Vrací se k rozboru náklonnosti Jaduovců: Je-li na úrovni přátelství, pak je to spontánní láska, je-li však na úrovni usměrňujících zásad, pak to spontánní láska není. Náklonnost náleží do skupiny čisté oddané služby pouze tehdy, dosahuje-li úrovně spontánní lásky.

Může nám být zatěžko pochopit, že jak gópí, tak Kansa dosáhli stejného cíle. Tomuto bodu bychom měli jasně rozumět, jelikož přístup Kansy a Šišupály se od přístupu gópí lišil. I když v obou případech je středem pozornosti Nejvyšší Osobnost Božství a všichni oddaní jsou povýšeni do duchovního světa, přesto existuje mezi těmito dvěma druhy duší rozdíl. V prvním zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že Absolutní Pravda je jedna a že se projevuje jako neosobní Brahman, Paramátmá (Nadduše) a Bhagaván (Nejvyšší Osobnost Božství). Zde je jistý duchovní rozdíl. Brahman, Paramátmá a Bhagaván jsou jedna a tatáž Absolutní Pravda, nicméně oddaní jako Kansa nebo Šišupála mohou dosáhnout pouze záře Brahmanu. Nemohou realizovat Paramátmu nebo Bhagavána. To je onen rozdíl.

Můžeme uvést příklad se Sluncem a sluneční září: Setrvávat ve sluneční záři neznamená, že člověk došel na Slunce. Teplota Slunce je jiná, než teplota slunečních paprsků. Ten, kdo proletěl v letadle nebo v kosmické lodi slunečními paprsky, nemusel ještě bezpodmínečně dorazit na Slunce. Sluneční paprsky a Slunce jsou ve skutečnosti jedno a totéž, ale přesto je mezi nimi rozdíl, neboť jedno je energie a druhé je zdroj energie. Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, a Jeho tělesná zář jsou také současně totožné a odlišné. Kansa a Šišupála dosáhli Absolutní Pravdy, ale nebylo jim dovoleno vstoupit na Gólóku Vrndávanu. Impersonalisté a Pánovi nepřátelé mají dovoleno díky svému poutu

k Němu vstoupit do Božího království, nemají však dovoleno vstoupit na vaikunthské planety nebo na planetu Nejvyššího Pána, Gólóku Vrndávanu. Vstoupit do království a vstoupit do králova paláce není jedno a totéž.

Šríla Rúpa Gósvámí se zde snaží popsat, čeho dosáhnou impersonalisté a čeho personalisté. Impersonalisté a ti, kteří jsou vůči Nejvyšší Osobnosti Božství nepřátelští, mohou obvykle vstoupit pouze do neosobního Brahmanu, pokud vůbec dosáhnou duchovní dokonalosti. Neosobní filozofové jsou v tomto smyslu Pánovi nepřátelé, protože jak naprostí nepřátelé Pána, tak impersonalisté mohou vstoupit pouze do neosobní záře brahmajyoti. Z toho vidíme, že patří do stejné skupiny. Impersonalisté jsou skutečně nepřátelé Boha, protože nesnášejí Jeho bezkonkurenční vznešenost a bohatství. Neustále se snaží se Mu vyrovnat. Způsobuje to jejich závistivý postoj. Šrí Čaitanja Maháprabhu prohlašoval, že impersonalisté se dopouštějí vůči Bohu přestupků. Pán je ale tak laskavý, že i když jsou to Jeho nepřátelé, přesto jim dovolí vstoupit do duchovního království a zůstat v neosobní brahmajyoti, v nerozlišeném světle Absolutního.

Impersonalisté se někdy mohou postupně povýšit k osobnímu pojetí Pána. Bhagavad-gítá to potvrzuje: ,,Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně.`` Když se impersonalista odevzdá, může být povýšen na Vaikunthalóku (duchovní planetu), kde jako odevzdaná duše obdrží podobné tělo jako má Pán.

V Brahmánda Puráně se říká: ,,Ti, kteří dosáhli osvobození z hmotného znečištění, a démoni, které zabil Nejvyšší Pán, se ponoří do Brahmanu a sídlí v duchovní obloze, kterou tvoří brahmajyoti.`` Toto duchovní nebe je daleko za hmotným nebem. Za tímto hmotným nebem je jiné, věčné nebe. Potvrzuje to i Bhagavad-gítá. Nepřátelé a impersonalisté mohou vstoupit do záře Brahmanu, ale Kršnovi oddaní mohou dojít až na duchovní planety. Čistí oddaní vyvinuli spontánní lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství a mohou tudíž vstoupit na duchovní planety a užívat si duchovní blaženosti ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

V desátém zpěvu, osmdesáté sedmé kapitole, 23. verši Šrímad Bhágavatamu říkají zosobněné Védy: ,,Můj drahý Pane, jógíni meditují o Tvém lokalizovaném rysu a tak dosáhnou duchovní dokonalosti a splynou s neosobní brahmajyoti. Lidé, kteří se k Tobě chovají jako nepřátelé, dosáhnou stejné dokonalosti bez meditování. Gópí, které objímáš svýma hadovitýma rukama a které k Tobě přistupují s chtíčem, dosáhnou téže dokonalosti. Co se nás týče, my jako polobozi spravující různé části védského poznání vždy následujeme šlépěje gópí a doufáme, že dosáhneme stejné dokonalosti jako ony.`` Uslyšíme-li o ,,stejné dokonalosti``, musíme si vždy vzpomenout na příklad Slunce a slunečních paprsků. Impersonalisté mohou splynout s brahmajyoti, která je jako sluneční paprsky, zatímco ti, kteří milují Nejvyšší Osobu, se dostanou do nejvyššího sídla Pána, do Gólóky Vrndávany.

,,Chtivý přístup`` gópí se nevztahuje k žádnému druhu sexuálního požitkářství. Šríla Rúpa Gósvámí vysvětluje, že tato ,,chtivá touha`` poukazuje na zvláštní přístup oddaného ke Kršnovi. Každý oddaný má ve svém dokonalém postavení k Pánu spontánní pouto. Takové pouto se někdy nazývá ,,chtivá touha`` oddaného. Tato smyslnost nebo chtíč je vroucí touha oddaného sloužit Pánu s určitými schopnostmi. Může se zdát, že jde o touhu mít z Pána požitek, ale ve skutečnosti je to touha sloužit Pánu určitým způsobem. Oddaný může například toužit po tom, aby se s Kršnou stýkal jako Jeho přítel pasáček krav. Chce sloužit Pánu tím, že Mu bude pomáhat v hlídání krav na pastvinách. Může to vypadat, že touží užívat si Pánovy společnosti, ale ve skutečnosti když slouží Kršnovi tím, že Mu pomáhá starat se o transcendentální krávy, je to spontánní láska.

Smyslové pouto

Tato neobyčejná touha sloužit Pánu se projevuje v transcendentální zemi Vradži, zvláště mezi gópími. Láska gópí ke Kršnovi je tak vznešená, že se někdy popisuje jako ,,chtivá touha`` jenom proto, abychom jí byli schopni porozumět.

Autor Čaitanja-čaritámrty, Kavirádža Kršnadása, vysvětluje rozdíl mezi chtivými touhami a služebnickým přístupem takto: ,,, Smyslná touha` poukazuje na touhu uspokojovat své vlastní smysly a, transcendentální touha` se vztahuje na touhu sloužit smyslům Pána.`` V hmotném světě nikdy neexistuje, že by milenci chtěli uspokojit smysly toho druhého. V hmotném světě ve skutečnosti všichni chtějí uspokojit především své vlastní smysly. Gópí však nechtějí nic jiného, než uspokojit smysly Pána, což nemá v hmotném světě obdoby. Učenci někdy popisují extatickou lásku gópí ke Kršnovi jako ,,chtivou touhu`` hmotného světa, ale vlastně bychom to neměli chápat v doslovném významu. Je to pouze označení, se kterým se snažíme porozumět této transcendentální situaci.

Velcí oddaní až k úrovni Uddhavy jsou velice drazí přátelé Pána a touží jít ve stopách gópí. Láska gópí ke Kršnovi jistě není hmotná smyslná touha. Jak by jinak mohl Uddhava toužit jít v jejich stopách? Dalším příkladem je Pán Čaitanja samotný. Když vstoupil do životního stádia odříkání, byl velice přísný a vyhýbal se ženské společnosti, ale přesto učil, že neexistuje lepší způsob uctívání Kršny, než je způsob gópí. Gópí uctívaly Kršnu jakoby poháněny chtivými touhami, a Šrí Čaitanja Maháprabhu to vysoce chválil. Znamená to, že ačkoliv se zdá, že pouto gópí ke Kršnovi je smyslné, není ani trochu hmotné. Dokud nejsme zcela na transcendentální úrovni, je velice obtížné vztahu gópí ke Kršnovi porozumět. Vypadá jako obyčejné chování mladých chlapců a dívek, a následkem toho je někdy tento vztah mylně vykládán jako obyčejný sex hmotného světa. Lidé, kteří nemohou porozumět transcendentální povaze milostného poměru gópí a Kršny, bohužel pokládají Kršnův milostný poměr s gópími zcela samozřejmě za světské jednání, a proto někdy nemístně malují nemravné obrázky v moderním stylu.

Chtivou touhu Kubdži naproti tomu vzdělaní učenci označují jako ,,téměř chtivou touhu``. Kubdžá byla hrbatá žena, která toužila po Kršnovi s velkou extatickou láskou. Její touha po Kršnovi však byla téměř světská a její lásku tak nelze s láskou gópí srovnávat. Její láskyplné pouto ke Kršnovi se nazývá k€ma-pr€y€ neboli téměř jako láska gópí ke Kršnovi.

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Další popis spontánní oddanosti

Příbuzenství

Přístup obyvatel Vrndávany, jako jsou Nanda Mahárádža a matka Jašódá, ukazuje ideální transcendentální pojetí otce a matky Kršny, původní Osobnosti Božství. Ve skutečnosti se nikdo nemůže stát Kršnovým otcem nebo matkou, ale má-li oddaný takové transcendentální pocity, nazývá se to láska ke Kršnovi v rodičovském vztahu. Podobné pocity mají Vršniovci (Kršnovi příbuzní ve Dvárace). Spontánní lásku ke Kršnovi v rodičovském vztahu nalezneme jak mezi obyvateli Dváraky náležícími k vršniovské dynastii, tak mezi obyvateli Vrndávany.

Spontánní láska Vršniovců a obyvatel Vrndávany ke Kršnovi je s nimi věčně spojena. Na úrovni oddané služby, kdy se dodržují usměrňující zásady, není důvod o této lásce mluvit, protože ta se musí vyvinout na pokročilejší úrovni sama od sebe.

Kdo může prokazovat spontánní oddanou službu

Lidé, toužící jít ve stopách věčných oddaných Pána, jako jsou Vršniovci a obyvatelé Vrndávany, se nazývají r€g€nug€ oddaní, což znamená, že se snaží dosáhnout dokonalosti těchto oddaných. Nedodržují moc přísně usměrňující zásady oddané služby, ale spontánně je začnou přitahovat někteří věční oddaní jako Nanda nebo Jašódá a spontánně se snaží jít v jejich stopách. Postupně se rozvíjí jejich touha být jako určitý oddaný a této činnosti se říká r€g€nug€.

Musíme však mít neustále na paměti, že je nesmyslné chtít následovat obyvatele Vradži (Vrndávany), dokud jsme se nezbavili všeho hmotného znečištění. V rámci dodržování usměrňujících zásad oddané služby se člověk může dostat na úroveň anartha-nivŤtti, což znamená, že veškeré hmotné znečištění zmizelo. Někdy můžeme vidět, jak někdo takovou lásku a oddanost napodobuje, ale přitom se nechtěných návyků (anartha) ještě nezbavil. Viděli jsme, jak se takzvaný oddaný prohlašoval za následovníka Nandy, Jašódy nebo gópí, přičemž byla patrná jeho zvrhlá touha po světském pohlavním životě. Takové projevy božské lásky jsou pouhé napodobování a nemají žádnou hodnotu. Přitahují-li člověka skutečně zásady lásky gópí, nenajdeme u něj ani známky po hmotném znečištění tohoto druhu.

Na začátku bychom proto měli přísně následovat usměrňující zásady oddané služby podle přikázání písem a duchovního mistra. Teprve po osvobození od hmotného znečištění můžeme skutečně chtít následovat šlépěje oddaných Vrndávany.

Šrí Rúpa Gósvámí řekl: ,,Je-li člověk skutečně osvobozen od hmotného znečištění, může neustále vzpomínat na věčného oddaného z Vrndávany, aby mohl milovat Kršnu stejným způsobem, a rozvinutím takových schopností může neustále žít ve Vrndávaně, dokonce i ve své mysli.`` Smysl je takový, že je-li to možné, měli bychom být fyzicky přítomni ve Vradžabhúmi, Vrndávaně,

a neustále sloužit Pánu, následovat oddané Vradža-dhámy, duchovní země Vradži. Není-li však možné, abychom byli ve Vrndávaně fyzicky přítomní, můžeme o takovém životě meditovat. Kdekoliv jsme, musíme neustále myslet na život ve Vradža-dhámě a na následování šlépějí určitého oddaného ve službě Pánu.

Oddaný, který je skutečně pokročilý ve vědomí Kršny, neustále zaměstnaný v oddané službě, by se neměl projevovat, třebaže dosáhl dokonalosti. Je to myšleno tak, že by měl neustále jednat jako začínající oddaný; tak dlouho, dokud má hmotné tělo. Dokonce i čistý oddaný musí oddaně sloužit podle usměrňujících zásad. Realizuje-li však své skutečné postavení ve vztahu k Pánu, může spolu s prováděním usměrněné služby uvnitř meditací přemýšlet o Pánu pod vedením určitého Pánova společníka a vyvinout svůj transcendentální sentiment.

V této souvislosti bychom měli být opatrní na takzvaný proces siddha-praŠ€l…. Siddha-praŠ€l… je proces, který dodržuje skupina nepříliš autorizovaných lidí, kteří si vytvořili svůj vlastní způsob oddané služby. Představují si, že se stali Pánovými společníky pouze tím, že si to o sobě myslí. Takové vnější chování není vůbec v souladu s usměrňujícími zásadami. Takzvaným sidha-praŠ€l… procesem se řídí pr€kŤta-sahajiy€, pseudosekta takzvaných vaišnavů. Podle názoru Rúpy Gósvámího jsou takové činnosti pouhým narušením standardní úrovně oddané služby.

Šrí Rúpa Gósvámí řekl, že učení áčárjové doporučili, abychom dodržovali usměrňující zásady i po rozvinutí spontánní lásky ke Kršnovi. V souladu s usměrňujícími zásadami existuje devět dílčích činností, které byly výše popsány, a měli bychom se zvláště zaměstnat v tom druhu oddané služby, ke kterému máme přirozené vlohy. Někdo může mít například zvláštní zájem naslouchat, jiný může chtít především opěvovat a jiný může chtít zvláště sloužit v chrámu. Jakýkoliv z devíti druhů oddané služby (vzpomínání, sloužení, modlení, zaměstnání se v určité službě, poskytování přátelského vztahu nebo obětování všeho svého vlastnictví) bychom měli vykonávat s naprostou vážností. Každý by měl jednat podle své osobní chuti.

Milostná láska

Oddaná služba, kdy člověk jde ve stopách vrndávanských gópí nebo dvárackých královen, se nazývá oddaná služba ve vztahu milostné lásky. Můžeme ji rozdělit do dvou skupin. První je nepřímá milostná láska a druhá je přímá. V obou případech musíme následovat určitou gópí, která se věnuje takové službě na Gólóce Vrndávaně. Být přitahován přímo k Nejvyšší Osobnosti Božství milostnou láskou se nazývá keli. Keli znamená přímo se stýkat s Nejvyšší Osobností Božství. Existují také jiní oddaní, kteří si nepřejí přímý styk s Nejvyšší Osobou, ale vychutnávají milostné vztahy Pána s gópími. Tito oddaní se těší z pouhého naslouchání o činnostech Pána s gópími.

Rozvíjet milostnou lásku mohou pouze ti, kteří již dodržují usměrňující zásady oddané služby, zvláště uctívání Rádhy a Kršny v chrámu. Postupně vyvinou spontánní lásku k Božstvu a nasloucháním o výměnách lásky s gópími je takové zábavy postupně začnou přitahovat. Jakmile se toto spontánní pouto vysoce rozvine, oddaný se dostane do jedné z výše zmíněných dvou skupin.

Milostná láska ke Kršnovi se neprojevuje pouze u žen. Hmotné tělo nemá s duchovními láskyplnými vztahy nic společného. Žena může rozvíjet přístup Kršnova přítele a podobně muž může rozvíjet vztah gópí ve Vrndávaně. Padma Purána říká, jak může oddaný v mužském těle toužit stát se gópí: V dávných dobách žilo mnoho světců v Dandakáranji. DaŠak€raŠya je jméno lesa, kde žil Pán Rámačandra, když Ho Jeho otec poslal na čtrnáct let do vyhnanství. Žilo tam tehdy mnoho pokročilých světců, které okouzlila krása Pána Rámačandry a kteří se toužili stát ženami, aby mohli Pána objímat. Později, v době Kršnova příchodu, se stejní světci narodili jako gópí neboli Kršnovy přítelkyně v Gólóce Vrndávaně a dosáhli tak dokonalosti duchovního života.

Příběh světců z Dandakáranji můžeme vysvětlit následovně: Když žil Pán Rámačandra v Dandakáranji, začala oddaně sloužící světce přitahovat Jeho krása a oni okamžitě pomysleli na gópí z Vrndávany, které se těší milostným vztahům s Kršnou. Z tohoto příkladu je jasné, že světci z Dandakáranji toužili po milostné lásce jako gópí, třebaže si byli dobře vědomi toho, že jak Kršna, tak Šrí Rámačandra je Nejvyšší Pán. Věděli, že Rámačandra je vzorný král a nemůže přijmout více než jednu manželku, ale že Pán Kršna, plně projevená Osobnost Božství, může ve Vrndávaně vyplnit touhy jich všech. Světci také došli k závěru, že podoba Pána Kršny je přitažlivější než podoba Pána Rámačandry, a tak se modlili, aby se z nich v jejich budoucích životech staly gópí, aby se stýkali s Kršnou. Pán Rámačandra nic neříkal a Jeho mlčení naznačovalo, že modlitby světců přijal. Požehnal jim, aby se ve svých budoucích životech stýkali přímo s Kršnou. Díky tomuto požehnání se všichni narodili jako ženy v lůnech gópí z Gókuly, a jak po tom toužili ve svých předešlých životech,

těšili se ze společnosti Pána Kršny, který byl v té době v Gólóce Vrndávaně. Tím, že vyvinuli transcendentální vztah milostné lásky s Pánem Kršnou, dosáhli dokonalosti lidského života.

Milostná láska je dvojího druhu - milostná láska manžela a manželky a milostná láska milence a milenky. Osoba, která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako manželka, je povýšena do Dváraky, kde se z oddaného stane Kršnova královna, a která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako milenka, je povýšena do Gólóky Vrndávany, aby se stýkala s gópími a těšila se z milostných vztahů s Kršnou. Měli bychom si však pozorně všimnout toho, že milostná láska ke Kršnovi, ať už jako gópí nebo jako královna, není omezena pouze na ženy. Dokonce i muž může vyvinout takový vztah, což dokazují světci z Dandakáranji. Pokud někdo po milostné lásce pouze touží, ale nenásleduje šlépěje gópí, je povýšen do Pánovy společnosti ve Dvárace.

V Mahá-kúrma Puráně stojí: ,,Když velcí světci, synové boha ohně, toužili po milostné lásce ke Kršnovi, velice přísně dodržovali usměrňující zásady. Ve svých příštích životech se mohli stýkat s Pánem, původem celého stvoření, který je známý jako Vásudéva nebo Kršna, a všichni Ho dostali za svého manžela.``

Rodičovství nebo přátelství

Oddaní, kteří jsou ke Kršnovi přitahováni jako rodiče nebo jako přátelé, by měli následovat šlépěje Nandy Mahárádži nebo Subaly. Nanda Mahárádža je Kršnův pěstoun a Subala je nejdůvěrnější ze všech Kršnových přátel ve Vradžabhúmí.

Rozvíjet rodičovství nebo přátelství k Pánu je možné dvěma způsoby. Prvním je snažit se být Jeho otcem přímo a druhým je následovat Nandu Mahárádžu a rozvíjet pojetí oddaného, který je Kršnovým otcem. Pokoušet se stát Kršnovým otcem přímo se nedoporučuje, neboť to může být znečištěno májávádskou (neosobní) filozofií. Májávádí nebo monisté si myslí, že oni sami jsou Kršna, a když si člověk myslí, že se on sám stal Nandou Mahárádžou, pak bude jeho rodičovská láska znečištěna májávádskou filozofií. Májávádský způsob myšlení je urážlivý, a ten, kdo uráží Pána, nemůže nikdy vstoupit do Božího království a stýkat se s Kršnou.

Ve Skanda Puráně je příběh o starci z Hastinápury, hlavního města království Pánduovců, který toužil mít Kršnu za svého milovaného syna. Tento stařec dostal pokyn od Nárady, aby šel ve stopách Nandy Mahárádži. Tak dosáhl úspěchu.

V modlitbách Nárájana-vjúha-stava se říká, že lidé, kteří neustále myslí na Pána jako na svého manžela, přítele, otce nebo příznivce, jsou hodni toho, aby je všichni uctívali. Tato spontánní láska ke Kršnovi se může vyvinout pouze zvláštní milostí Kršny nebo Jeho čistého oddaného. Takovému způsobu oddané služby se někdy říká pu˜i-m€rga. Pu˜i znamená ,,vyživování`` a m€rga znamená ,,cesta``. Rozvoj tohoto cítění vyživuje oddanou službu, která tak dospěje až na nejvyšší úroveň; proto se tomu říká cesta vyživování neboli pu˜i-m€rga. Takto uctívá Kršnu Vallabha-sampradája, která náleží do Višnusvámího skupiny vaišnavského náboženství. Oddaní v Gudžaratu většinou pod tímto označením pu˜i-m€rga uctívají Bála-Kršnu.

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Extatická láska

Provádění usměrněné oddané služby člověka skutečně povýší na transcendentální úroveň, mimo dosah kvalit hmotné přírody. Tehdy začne jeho srdce zářit jako slunce. Slunce je vysoko nad hvězdnými soustavami a žádný mrak ho nemůže zakrýt. Je-li oddaný také čistý jako slunce, z jeho čistého srdce se šíří extatická láska, která je slavnější než sluneční záře. Teprve tehdy je jeho pouto ke Kršnovi dokonalé. Oddaný ve své extatické lásce začne spontánně toužit po tom, aby sloužil Pánu. V tomto stavu je na úrovni uttama-adhik€r…, dokonalé oddanosti. Takového oddaného nerozrušuje hmotná náklonnost a zajímá ho pouze služba Rádě a Kršnovi.

V předchozích kapitolách jsou vysvětleny příznaky oddané služby společně s pokyny, jak můžeme provádět oddanou službu se svými současnými smysly a postupně se povýšit na úroveň extáze spontánní lásky. Mluvili jsme o dvou druzích oddané služby - totiž o oddané službě podle usměrňujících zásad atd. a o službě spontánní láskou. Na úrovni usměrňujících zásad oddané služby existují dvě kategorie: exekutivní a efektivní. Efektivní neboli účinná část oddané služby se nazývá

bh€va neboli extáze. Tantry v této souvislosti říkají, že extáze je prvním příznakem čisté lásky k Osobnosti Božství a že v tomto stavu se člověk někdy třese nebo mu tečou slzy. Takové příznaky se neprojevují vždy, ale jen příležitostně. Když Durvásá přivedl krále Ambaríšu do nesnází, král Ambaríša začal myslet na lotosové nohy Pána a na jeho těle se objevily určité změny a z očí mu tekly slzy. Tyto věci způsobuje extáze. Projeví se třesením těla a slzami. Vnější projevy extatických příznaků pak zůstanou stále v mysli a pokračování extáze se nazývá sam€dhi. Tento stav vědomí se stane příčinou budoucích láskyplných vztahů s Kršnou.

Do tohoto stavu je možné se povýšit dvěma způsoby. Jedním je neustálý styk s čistými oddanými, druhým je zvláštní milost Kršny nebo milost čistého oddaného Kršny. Obvykle se na extatickou životní úroveň člověk povýší prostřednictvím společnosti čistých oddaných; zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného je to velice vzácné. To znamená, že bychom měli oddaně sloužit ve společnosti oddaných, a tak se jistě dostaneme na extatickou úroveň. Ve zvláštních případech od Kršny zvláštní přízeň samozřejmě přichází a třebaže bychom ji měli očekávat neustále, neměli bychom nečinně sedět a pouze čekat, až dostaneme Kršnovu zvláštní milost. Musíme vykonávat pravidelné povinnosti. Je to jako v případě, že člověk je uznán jako velký učenec nebo dostane diplom a čestné tituly od významných univerzit, aniž kdy chodil do nějaké školy. To však neznamená, že bychom se měli škole vyhýbat a očekávat, že automaticky dostaneme diplom od nějaké univerzity. Podobně bychom měli upřímně dodržovat usměrňující zásady oddané služby a současně doufat v přízeň Kršny nebo Jeho oddaného.

Příkladem povýšení na úroveň extatické lásky dodržováním usměrňujících zásad oddané služby je životní příběh Nárady, který sám líčí Vjásadévovi ve Šrímad Bhágavatamu. Nárada vypráví o svém předchozím životě a o tom, jak pokročil na úroveň extatické lásky. Sloužil čistým oddaným a naslouchal jejich rozhovorům a písním. Jelikož mohl naslouchat zábavám a písním o Kršnovi z úst čistých oddaných, v jeho srdci se vyvinulo velké pouto. Velice toužil naslouchat těmto příběhům, a proto se v něm postupně rozvíjela extatická láska ke Kršnovi. Tato extatická láska předchází čisté lásce ke Kršnovi a v dalším verši Nárada potvrzuje, že pravidelným nasloucháním velkým světcům postupně vyvinul lásku k Bohu. V prvním zpěvu, páté kapitole, 28. verši Bhágavatamu Nárada dále říká: ,,Nejprve jsem pobýval ve společnosti velkých světců během období dešťů. Každé ráno a každý večer jsem je slyšel zpívat a odříkávat Haré Kršna mantru a tak se mé srdce postupně očistilo. Poslouchal jsem je s velkou pozorností, a tehdy vliv kvalit hmotné nevědomosti a vášně zmizel a já jsem se pevně ustálil v oddané službě Pánu.``

Existují praktické příklady toho, jak se může člověk pouhou společností čistých oddaných pozvednout na úroveň extatické lásky. Je proto nezbytné, abychom se neustále stýkali s čistými oddanými, kteří ráno a večer zpívají Haré Kršna mantru. Člověk tím dostane možnost očistit své srdce a rozvíjet extatickou čistou lásku ke Kršnovi.

Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu to Pán Kapila potvrzuje: ,,Má drahá matko, stýká-li se člověk skutečně s čistými oddanými, může okusit vznešenou sílu Mojí oddané služby.`` Mluví-li čistý oddaný, jeho slova budou působit na srdce posluchačů. Jaké je tajemství naslouchání a zpívání? Profesionální přednašeč nemůže v srdcích posluchačů vzbudit transcendentální extázi. Mluví-li však realizovaná duše oddaně sloužící Pánu, má sílu přinést posluchačům duchovní život. Měli bychom proto vyhledávat společnost čistých, ryzích oddaných a v této společnosti začínající oddaný jistě vyvine pouto, lásku a oddanost k Nejvyšší Osobnosti Božství.

V Padma Puráně je příběh o začínající oddané, která se chtěla povznést na extatickou úroveň a tančila celou noc, aby si vyprosila Pánovu milost.

Někdy se však stane, že se u člověka oddanost ke Kršnovi objeví znenadání, aniž se podroboval procesu oddanosti. Měli bychom vědět, že tento náhlý rozvoj oddaného přístupu je zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného. Zdánlivě náhodný rozvoj extatických pocitů díky bezpříčinné milosti Kršny můžeme rozdělit na tři skupiny: pouhou řečí (slovy), pouhým pohledem a pouhým přáním dobrého.

V Náradíja Puráně se píše o rozvoji extatické lásky pouhou řečí. Pán Kršna říká Náradovi: ,,Ó nejlepší z bráhmanů, přeji si, abys mohl vyvinout Mou ryzí oddanou službu, která je plná transcendentální blaženosti a příznivá po všech stránkách.

Skanda Purána hovoří o rozvinutí extatické lásky ke Kršnovi pouhým pohledem: ,,Když obyvatelé provincie Džángala zahlédli Kršnu, Osobnost Božství, zmocnily se jich takové pocity, že z Něj nemohli spustit oči.``

A o srdečném přání říká Nárada v Šuka-sanhitě Šrílovi Vjásadévovi: ,,Máš syna, který je největším oddaným Osobnosti Božství, a vidím, že aniž dodržoval usměrňující zásady oddané služby, provází ho již mnoho příznaků dosažených oddanou službou po mnoha a mnoha zrozeních.``

V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada o extatické lásce ke Kršnovi králi Judhišthirovi: ,,Můj drahý králi, je velice těžké popsat Prahládovu povahu. Vyvinul přirozené pouto ke Kršnovi a cokoliv o jeho povaze řeknu, bude pouhé seskupení slov; jeho povahu není možné vylíčit.`` Znamená to, že samotný Nárada uznal, že Prahládova extatická láska se vyvinula Kršnovou milostí.

Prahládovo přirozené pouto ke Kršnovi vzniklo čistě milostí Nárady. Když byl Prahláda Mahárádža v lůně své matky, Nárada ji soucitně učil vědu oddané služby a přál si, aby dítě v jejím lůně mohlo také využít jeho pokynů. Jelikož Nárada, autorizovaný oddaný a velký společník Osobnosti Božství, si přál dobro Prahlády Mahárádži, vyvinuly se v něm všechny vlastnosti vznešeného oddaného. Říká se tomu přirozené pouto, a jeho příčinou je zvláštní milost Osobnosti Božství nebo zvláštní milost velkého oddaného, jako je Nárada.

Parvata Muni ve Skanda Puráně Náradovi říká: ,,Můj drahý Nárado, mezi světci jsi velký a slavný a jen díky tvému přání se z nízko narozeného lovce stal velký oddaný Pána Kršny.``

Extatická láska ke Kršnovi může být rozdělena na pět oddílů, které Šrí Rúpa Gósvámí později vysvětlí.

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Povaha člověka v extatické lásce

Rúpa Gósvámí dále popisuje vlastnosti člověka, který skutečně vyvinul extatickou lásku ke Kršnovi:

(1) Vždy se úzkostlivě snaží využít svého času k oddané službě Pánu. Nerad je nečinný. Chce sloužit neustále, dvacet čtyři hodiny denně bez odchýlení.

(2) Je pevný a vytrvalý.

(3) Je vždy oproštěn od všech hmotných pout.

(4) Netouží na oplátku za své činy po hmotné úctě.

(5) Je si vždy jistý tím, že se mu dostane Kršnovy milosti.

(6) Neustále touží sloužit věrně Pánu.

(7) Velice ho poutá zpívání svatých jmen Kršny.

(8) Neustále chce popisovat transcendentální vlastnosti Pána.

(9) Velice rád žije na místech, kde se Pán oddával svým zábavám, například v Mathuře, ve Vrndávaně nebo ve Dvárace.

Využívání času

Ryzí oddaný, který vyvinul čistou lásku ke Kršnovi, svá slova neustále zaměstnává pronášením modliteb Pánu. Neustále přemýšlí o Kršnovi a tělem se buď klaní před Božstvem nebo nějak jinak slouží. Při těchto extatických činnostech mu někdy tečou slzy. Takto zaměstnává ve službě Pánu celý svůj život a ani jediný okamžik nepromarní něčím jiným.

Vytrvalost

Není-li člověk rozrušen ani tehdy, když k tomu jsou mnohé důvody, pak je pevný a vytrvalý. Příklad najdeme v chování Krále Paríkšita, jak popisuje 15. verš devatenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Král tam říká všem světcům, kteří byli přítomní okamžiku jeho smrti: ,,Moji drazí bráhmani, měli byste mě vždy přijímat jako svého odevzdaného služebníka. Přišel jsem na břeh Gangy jen proto, abych odevzdal své srdce a duši lotosovým nohám Pána Kršny. Prosím o vaše požehnání, aby se mnou mohla být i matka Ganga spokojená. Ať na mě dolehne kletba bráhmanova

syna - to mi nevadí. Pouze vás prosím, abyste v posledním okamžiku mého života všichni zpívali svaté jméno Višnua, abych mohl realizovat Jeho transcendentální vlastnosti.``

Toto chování Mahárádži Paríkšita, jeho trpělivost až do poslední chvíle života a jeho nerozrušená mysl jsou příkladem vytrvalosti. To je jedna z vlastností oddaného, který vyvinul extatickou lásku ke Kršnovi.

Odpoutanost

Smysly neustále touží po smyslovém požitku, ale když oddaný vyvine transcendentální lásku ke Kršnovi, jeho smysly již hmotné touhy nepřitahují. Takovému stavu mysli se říká odpoutanost. Pěkným příkladem odpoutanosti je povaha krále Bharaty. V pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 43. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: ,,Krále Bharatu tak přitahovala krása lotosových nohou Kršny, že se už jako mladík vzdal všech pout k rodině, dětem, přátelům, království atd., jako by to byl nedotknutelný trus.``

Král Bharata je dobrým příkladem odpoutanosti. Měl vše, co přináší požitek v hmotném světě, ale on to opustil. Být odpoutaný neznamená se uměle vyhýbat všem lákadlům. Člověk je odpoutaný, jestliže ho hmotná lákadla nepřitahují ani tehdy, když je má před sebou. Na počátku se začínající oddaný musí samozřejmě snažit všem druhům lákadel vyhýbat, ale skutečné postavení pokročilého oddaného je, že ani v přítomnosti všech možných lákadel není vůbec přitahován. To je skutečné měřítko odpoutanosti.

Má-li oddaný všechny vlastnosti čisté realizace a přesto není na své postavení pyšný, pak se nazývá skromný. V Padma Puráně stojí, že král Bhagíratha byl vládcem všech ostatních králů, a přesto vyvinul tak extatickou lásku ke Kršnovi, že se stal poutníkem a vydal se žebrat dokonce i k domům svých politických nepřátel a nedotknutelných. Byl tak pokorný, že se před nimi uctivě klaněl.

V historii Indie najdeme mnoho podobných příkladů. I velice nedávno, asi před dvěma sty či méně lety, se jeden velký nájemce půdy z Kalkaty, Lál Bábu, stal vaišnavou a žil ve Vrndávaně. Také žebral ode dveří ke dveřím, dokonce i v domech svých politických nepřátel. Žebrání vyžaduje být připraven na urážky od lidí, do jejichž domů přicházíme. To je přirozené, ale pro Kršnu takové urážky musíme snášet. Kršnův oddaný může přijmout ve službě Kršnovi jakékoliv postavení.

Veliká naděje

Pevné přesvědčení, že určitě dosáhneme přízně Nejvyšší Osobnosti Božství, se v sanskrtu nazývá €Ź€-bandha. šŹ€-bandha znamená stále si myslet: ,,Snažím se jak nejlépe umím neustále dodržovat předepsané zásady oddané služby, a proto jsem si jistý, že se vrátím zpátky k Bohu, zpátky domů.``

Modlitba Rúpy Gósvámího je dostatečným příkladem jeho nadějí: ,,Nemám žádnou lásku ke Kršnovi, ani sklony k naslouchání a opěvování, které ji rozvíjejí. Bhakti-jógy, pomocí které člověk neustále myslí na Kršnu a vkládá si Jeho lotosové nohy do svého srdce, se mi také nedostává. Co se týče filozofického poznání nebo zbožné práce, nedovedu si představit příležitost, jak bych je prováděl, a nadto jsem se nenarodil v dobré rodině. Musím se proto pouze modlit k Tobě, Gópídžana-vallabho (Kršno, ochránče a milenče gópí), s přáním a nadějí, že se nějakým způsobem budu schopen obrátit k Tvým lotosovým nohám, a tato naděje mi způsobuje bolest, protože si myslím, že nejsem hoden, abych dospěl k tomuto transcendentálnímu cíli života.`` To znamená, že v duchu €Ź€-bandha bychom měli i v beznadějné situaci doufat, že se nějakým způsobem budeme schopni dostat k lotosovým nohám Nejvyššího Pána.

Touha dosáhnout vytouženého úspěchu

Má-li člověk dostatečnou touhu dosáhnout úspěchu v oddané službě, říká se tomu samutkaŠ˜h€, což znamená ,,naprostá touha``. Tato touha je vlastně cenou, kterou musíme zaplatit za úspěch ve vědomí Kršny. Všechno něco stojí a člověk musí nejdříve zaplatit, nežli něco získá a vlastní. Ve védských písmech stojí, že chceme-li získat tu nejcennější věc, vědomí Kršny, musíme vyvinout velkou touhu dosáhnout úspěchu. Bilvamangala Thákura tuto touhu vyjadřuje ve své knize Kršna-karnámrta: ,,Toužebně čekám na to, až uvidím vrndávanského chlapce, Jehož tělesná krása uchvacuje celý vesmír. Jeho oči lemované černým obočím jsou vždy rozevřené jako okvětní lístky lotosu, a On jimi vždy nedočkavě přelétá své oddané, a proto se mírně pohupuje ze strany na stranu. Jeho oči jsou vždy vlhké a rty zbarvené jako měď, a z těchto rtů vychází taková zvuková vibrace, že člověk začíná být ještě šílenější než šílený slon. Tolik Ho chci vidět ve Vrndávaně!``

Připoutanost ke zpívání svatých jmen Pána

V Kršna-karnámrtě také jedna společnice Rádhárání říká o Jejím zpěvu: ,,Ó Šrí Góvindo, ta dívka, dcera krále Vršabhánua, nyní roní slzy a v úzkosti zpívá Tvé svaté jméno -, Kršna! Kršna!```

Touha popisovat Pánovy transcendentální vlastnosti

Kršna-karnámrta též líčí připoutanost k opěvování slávy Pána: ,,Co mohu udělat pro Kršnu, který přináší větší potěšení, než jaké jsme schopni si představit, a je nezbednější než všichni neposední hoši? Představa Jeho úžasných činností přitahuje mé srdce a já nevím, co mám dělat!``

Touha žít v místech, kde Kršna měl své zábavy

Rúpa Gósvámí říká o Vrndávaně v knize Padjávalí: ,,Na tomto místě žil syn Mahárádži Nandy se svým otcem, který byl králem všech pastevců. Zde Kršna rozbil vůz, ve kterém byl skrytý démon Šakatásura. A zde Dámódaru, který může přeseknout pouto hmotného bytí, svázala Jeho matka Jašódá.``

Čistý oddaný Pána Kršny žije v oblasti Mathury nebo Vrndávany a navštěvuje všechna místa, kde měl Kršna své zábavy. Na těchto posvátných místech Kršna ukázal své dětské činnosti s pasáčky a matkou Jašódou. Oddaní Pána Kršny dodnes tato místa obcházejí, a ti, kteří do Mathury a Vrndávany přichází, vždy cítí transcendentální radost. Jde-li někdo do Vrndávany, bude okamžitě cítit odloučení od Kršny, který se tam za své přítomnosti věnoval tak pěkným činnostem.

Ten, koho přitahuje vzpomínání na Kršnovy činnosti, má ke Kršnovi pouto. Existují však neosobní filozofové a mystici, kteří předstíranou oddanou službou chtějí nakonec splynout s existencí Nejvyššího Pána. Někdy se snaží napodobovat sentiment čistého oddaného při navštěvování posvátných míst, kde měl Kršna své zábavy, ale mají na mysli pouze spasení, a tak jejich činy nemůžeme považovat za pouto.

Rúpa Gósvámí řekl, že připoutanost ke Kršnovi, kterou ukázali čistí oddaní, se nemůže plně rozvinout v srdcích lidí, kteří touží po plodech své práce (karmí), nebo v srdcích mentálních spekulantů, protože takové pouto a čisté vědomí Kršny je velice vzácné a nemohou ho získat ani mnohé osvobozené bytosti. Podle Bhagavad-gíty je osvobození z hmotného znečištění úroveň, na které je možno dosáhnout oddané služby. Člověk, který chce pouze osvobození a splynutí s neosobní brahmajyoti, pouto ke Kršnovi získat nemůže. Takové pouto je velice důvěrné Kršnovo vlastnictví a udílí ho pouze čistým oddaným. Dokonce ani běžní oddaní nemohou mít čisté pouto ke Kršnovi. Jak je možné, aby dosáhli úspěchu lidé, jejichž srdce je znečištěno akcemi a reakcemi plodonosných činností a kteří jsou zapleteni v různých mentálních spekulacích?

Existuje mnoho takzvaných oddaných, kteří uměle myslí na Kršnovy zábavy známé jako a˜a-k€lika-l…l€. Občas je mohou strojeně napodobovat a předstírat, že s nimi Kršna v podobě chlapce mluví, nebo mohou předstírat, že za nimi přišla Rádhárání s Kršnou, a že s nimi mluví. To někdy dělají impersonalisté, a mohou tím upoutat pozornost nějakých nevinných lidí, kteří o vědě oddané služby nic nevědí. Když však tyto příznaky uvidí zkušený oddaný, okamžitě takové darebáctví odhalí. Předstírá-li tento pokrytec, že má pouto ke Kršnovi, nemůžeme jeho pouto přijmout jako skutečné. Můžeme však říci, že takové pouto dává pokrytci naději, že se může nakonec povznést na skutečnou úroveň čisté oddané služby.

Předstírané pouto můžeme rozdělit na dva druhy - stínové pouto a par€ (transcendentální) pouto. Jestliže člověk nedodržující usměrňující zásady oddané služby nebo bez vedení duchovního mistra projeví takové napodobené pouto, říká se tomu stínové pouto. Někdy vidíme, že člověku zjevně připoutanému k hmotnému požitku nebo k osvobození se poštěstí a setká se s čistými oddanými, když zpívají svaté jméno Pána. Milostí Pána může člověk také spolupracovat a připojit se ke zpívání. Díky pouhému styku s čistými oddanými ho osvítí paprsky z jejich srdcí, které připomínají měsíční svit, a vlivem těchto čistých oddaných se u něj může projevit nějaké podobné pouto způsobené zvědavostí, které je však velice pomíjivé. A cítí-li člověk, že s projevem stínového pouta mizí všechny hmotné bolesti, pak se to nazývá par€ pouto.

Stínové pouto nebo par€ pouto se může vyvinout ve styku s čistým oddaným nebo návštěvou posvátných míst jako je Vrndávana a Mathurá, a vyvine-li takové pouto ke Kršnovi obyčejný člověk a poštěstí-li se mu oddaně sloužit ve společnosti čistých oddaných, může se také povýšit na úroveň čisté oddané služby. Transcendentální pouto je tak mocné, že když se projeví dokonce i u obyčejného člověka, může ho přivést na dokonalou úroveň. Takové pouto se však nemůže v člověku probudit aniž byl dostatečně požehnán společností čistých oddaných.

Stejně jako může být ve společnosti čistých oddaných pouto probuzeno, tak ho také mohou přestupky proti lotosovým nohám čistých oddaných zničit. Jinými slovy, společnost čistých oddaných tedy může pouto ke Kršnovi probudit, ale dopustí-li se člověk přestupků proti lotosovým nohám oddaného, stínové pouto nebo par€ pouto může být zničeno. Je to jako ubývání měsíce, který se postupně zmenšuje, až nastane úplná tma. Při styku s čistými oddanými bychom proto měli být velice opatrní, abychom se nedopustili přestupku proti jejich lotosovým nohám.

Transcendentální pouto, par€ nebo stínové, mohou zničit různé stupně přestupků proti lotosovým nohám čistých oddaných. Je-li přestupek vážný, pouto téměř zmizí, a není-li tak vážný, zmenší se a bude druhého nebo třetího stupně.

Přitahuje-li někoho spasení nebo splynutí s existencí brahmajyoti, jeho extáze se postupně zmenší na stínové pouto nebo par€ pouto, nebo se přemění v princip ahaˆgrahop€san€. Ahaˆgrahop€san€ označuje živé bytosti, které začnou svou duchovní realizaci ztotožňováním se s Nejvyšším Pánem. Taková seberealizace se odborně nazývá monismus. Monista si myslí, že je totožný se Svrchovaným Pánem, a protože mezi sebou a Pánem nerozlišuje, má za to, že uctíváním sebe uctívá nejvyšší celek.

Někdy vidíme, že začátečník zpívá a tančí velice nadšeně, ale uvnitř je pod dojmem, že se ztotožnil s nejvyšším celkem. Monistické pojetí se zcela liší od čisté transcendentální oddané služby. Vidíme-li však, že se někdo pozdvihl na vysokou úroveň oddanosti a nepodroboval se přitom ani usměrňujícím zásadám, měli bychom vědět, že je to postavení, kterého dosáhl ve svém dřívějším životě. Z nějakého důvodu, nejpravděpodobněji následkem přestupku, kterého se dopustil proti lotosovým nohám oddaného, byl jeho vývoj oddané služby na čas zastaven, a nyní tento člověk dostal další možnost, aby opět pokračoval. Závěrem je, že vyrovnaného pokroku v oddané službě můžeme dosáhnout pouze ve společnosti čistých oddaných.

Může-li člověk postupně pozvedat svou úroveň oddané služby, měli bychom vědět, že je to bezpříčinnou milostí samotného Kršny. Pokud je někdo zcela odpoután od hmotného požitku a vyvinul čistou extatickou oddanost, neměli bychom mu závidět, přestože někdy nedopatřením nežije podle zásad oddané služby. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že i když občas shledáme, že oddaný, který má neochvějnou víru a oddanost k Pánu, se náhodně odchyluje od vlastností čistých oddaných, měli bychom ho stále počítat mezi čisté oddané. Neochvějná víra v oddanou službu, v Pána Kršnu a v duchovního mistra každého v činnostech oddané služby rychle povýší.

V Nrsinha Puráně stojí: ,,Jestliže člověk zcela zaměstnal svou mysl, tělo a činnosti ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství, ale navenek shledáme, že se dopouští ohavných činů, vlivem jeho poctivé oddané služby tyto nedostatky jistě rychle zmizí.`` Uvádí se příklad, že měsíc v úplňku může mít nějaké skvrny, ale jeho zář nelze zastavit. Podobně malou chybu ve velkém množství oddané služby nelze vůbec počítat jako chybu. Pouto ke Kršnovi je transcendentální blažeností. V neomezeném množství transcendentální blaženosti se malý hmotný nedostatek nemůže nijak projevit.

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Oddaná služba s čistou láskou k Bohu

Jakmile zesílí čistá touha milovat Pána v určitém vztahu, říká se tomu čistá láska k Bohu. Na začátku je oddaný zaměstnán usměrňujícími zásadami oddané služby podle nařízení duchovního mistra. Když se zcela očistí od všeho hmotného znečištění, vyvine pouto a chuť oddaně sloužit. Chuť a pouto postupem doby zesílí a stane se z nich láska. Slovo láska můžeme ve skutečnosti použít pouze ve vztahu s Osobností Božství. V hmotném světě se o lásce vůbec nedá mluvit. To, čemu se v hmotném světě říká láska, není nic jiného než chtíč. Mezi láskou a chtíčem je propastný rozdíl, jako mezi zlatem a železem. V Nárada-paňčarátře se jasně říká, že když se chtíč zcela nasměruje k Nejvyššímu Pánu a člověk se cítí spřízněný pouze s Ním, velké autority jako Bhíšma, Prahláda, Uddhava a Nárada to přijímají jako čistou lásku k Bohu.

Velké autority jako Bhíšma vysvětlily, že milovat Boha znamená zcela se vzdát takzvané lásky ke komukoli jinému. Podle Bhíšmy se láskou rozumí věnovat svou náklonnost zcela jedné osobě

a odpoutat svou spřízněnost ode všech ostatních. Čistá láska může být nasměrována k Nejvyšší Osobnosti Božství dvojím způsobem - z extáze a z bezpříčinné milosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

Extáze

Extatická láska k Bohu může být probuzena pouhým dodržováním usměrňujících zásad oddané služby, které jsou popsány v písmech, pod vedením pravého duchovního mistra. V jedenáctém zpěvu, druhé kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu se o extatické lásce, rozvinuté vykonáváním zásad oddané služby píše: ,,Oddaný při dodržování usměrňujících zásad oddané služby vyvine přirozené vědomí Kršny, jeho srdce změkne, a tak zpívá a tančí jako blázen. Při zpívání svatého jména Pána někdy křičí, někdy divoce mluví, někdy zpívá a někdy tančí jako blázen aniž se stará o své okolí.``

Padma Purána se zmiňuje o extatické lásce ze spontánní náklonnosti. Čandrakánti, slavná krásná dívka, žila v přísném celibátu, aby obdržela Kršnu za svého manžela. Neustále meditovala o transcendentální podobě Pána a neustále opěvovala Jeho slávu. Nechtěla za muže nikoho jiného než Jeho. Pevně se rozhodla, že jedině Pán Kršna bude jejím manželem.

Pánova zvláštní milost

Stýká-li se oddaný neustále s Pánem v extatické lásce, měli bychom vědět, že toto postavení získal od samotného Pána z Jeho zvláštní bezpříčinné milosti. Takový příklad je uveden v 7. verši dvanácté kapitoly jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, kde Pán Kršna říká Uddhavovi: ,,Gópí z Vrndávany nestudovaly Védy, aby Mě získaly, a nikdy nebyly na žádných posvátných poutních místech. Nevěnovaly se žádnému zbožnému dodržování usměrňujících zásad ani nepodstupovaly žádné odříkání. Nejvyšší dokonalost oddané služby získaly jednoduše Mojí společností.``

Na příkladu Čandrakánti z Padma Purány a gópí ze Šrímad Bhágavatamu je vidět, že oddaný, který neustále myslí na Kršnu a v extatické lásce opěvuje Jeho slávu bez ohledu na své postavení, dosáhne nejvyšší dokonalosti ryzí oddané lásky zvláštní milostí Pána Kršny. Šrímad Bhágavatam to potvrzuje: ,,Měli bychom vědět, že když člověk uctívá a miluje Hariho, Nejvyššího Pána, završil již všechna pokání, odříkání a podobné způsoby seberealizace. Když naproti tomu někdo ani po všemožném odříkání, pokání a vykonávání mystické jógy nevyvine lásku k Harimu, všechno jeho snažení je jen zbytečná ztráta času. Vidí-li nějaký člověk Kršnu uvnitř i vně, měli bychom vědět, že již překonal všechna odříkání a pokání určená pro seberealizaci. A jestliže někdo po všemožném pokání a odříkání nemůže vidět Kršnu uvnitř i vně, pak dělal vše zbytečně.``

Spontánní pouto ke Kršnovi ze zvláštní milosti Pána můžeme zařadit do dvou skupin: první je hluboká úcta k velikosti Pána a druhou je samočinná připoutanost ke Kršnovi bez jakéhokoli vnějšího podnětu. V Nárada-paňčarátře se říká, že když díky hluboké úctě k velikosti Nejvyššího Pána člověk dosáhne velké náklonnosti a stálé lásky k Němu, jistě dosáhne čtyř druhů vaišnavského osvobození - získá stejné tělesné rysy jako má Pán, získá stejné bohatství jako má Pán, bude pobývat na stejné planetě jako sídlí Pán, a dosáhne věčné Pánovy společnosti. Vaišnavské osvobození se zcela liší od májávádského osvobození, kterým je pouhé splynutí se září Pána.

V Nárada-paňčarátře je vysvětleno, že čistou ryzí oddanou službu nemotivuje žádný osobní prospěch. Miluje-li oddaný Pána Kršnu neustále s myslí na Něho upřenou, pak se takový oddaný přístup ukáže jako jediný způsob, jak upoutat Pánovu pozornost. Jinými slovy vaišnava, který neustále myslí na podobu Pána Kršny, je čistý vaišnava.

Oddaného, který dodržováním přísných pravidel a příkazů oddané služby získal Pánovu bezpříčinnou milost, začne přitahovat svrchovaná velikost Pána, transcendentální krása Pána a spontánní oddaná služba. Abychom byli jasnější: dodržováním usměrňujících zásad oddané služby lze plně ocenit transcendentální krásu Pána. V každém případě je možné dosáhnout vznešeného postavení pouze tehdy, když Pán oddanému udělí svoji zvláštní milost.

Společnost čistých oddaných

Šríla Rúpa Gósvámí vysvětlil mnoho různých způsobů, jak vyvinout lásku k Bohu, ale nyní nám obecně popíše, jak tohoto vysokého postavení dosáhnout nejlépe. Začátkem extatické lásky k Bohu je v podstatě víra. Existuje mnoho skupin a společností čistých oddaných, a začne-li se s nimi stýkat člověk vybavený alespoň trochou víry, udělá rychlý pokrok k čisté oddané službě. Vliv čistého oddaného je tak velký, že přijde-li s ním někdo s trochou víry do styku, získá možnost naslouchat o Pánovi z autoritativních spisů, jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. Milostí Pána sídlícího v srdcích všech postupně vyvine víru ve výpovědi autorizovaných písem. To je první úroveň styku s čistými oddanými. Na druhé úrovni, když člověk trochu pokročí a dospěje, přirozeně svolí

dodržovat zásady oddané služby pod vedením čistého oddaného a přijme ho za svého duchovního mistra. Na další úrovni oddaný pod vedením duchovního mistra vykonává usměrněnou oddanou službu a výsledkem toho se zbaví všech nechtěných činností. Když se jich zbaví, pevně ustálí svoji víru a vyvine transcendentální chuť pro oddanou službu, pak přijde pouto, po něm extáze a na poslední úrovni čistá láska k Bohu. To jsou různé stupně rozvoje čisté lásky.

Pouze ti nejšťastnější lidé mohou dosáhnout takového životního úspěchu. Akademičtí studenti védských písem nemohou poznat, jak k takovému rozvoji dojde. Šiva říká v Nárada-paňčarátře Párvatí: ,,Má drahá nejvyšší bohyně, věz ode mě, že žádný člověk, který vyvinul extázi lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství a který je díky tomu neustále v transcendentální blaženosti, nemůže vůbec ani vnímat hmotné strasti nebo radosti pocházející z těla a mysli.``

Náklonnosti a láskyplnému jednání, což jsou různé větve původního stromu lásky, předchází mnoho různých projevů citových vztahů, které zde probírat nebudeme. Vylíčil je Sanátana Gósvámí ve své Bhágavatámrtě. Láskyplné vztahy a jednání jsou velice důvěrná témata, avšak Sanátana Gósvámí je i přesto popsal velice otevřeně.

Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá první část Bhakti-rasámrta-sindhu obětováním svého díla transcendentálnímu potěšení Sanátany Gósvámího, který položil základy transcendentální krásy, Gópály Bhatty Gósvámího, Šrí Raghunáthy Bhatty Gósvámího a Raghunáthy dásy Gósvámího. Z toho je zjevné, že Šríla Džíva Gósvámí v době, kdy Rúpa Gósvámí Bhakti-rasámrta-sindhu psal, nebyl ještě činný.

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie první části Bhakti-rasámrta-sindhu docházející až k popisům extatické lásky k Bohu, které následují v části další.

KAPITOLA DVACÁTÁ

Transcendentální nálada

Ve druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu autor skládá své hluboké poklony ,,Sanátanovi``. Jméno Sanátana zde označuje buď samotného Šrí Kršnu nebo Sanátanu Gósvámího, staršího bratra a duchovního mistra Šríly Rúpy Gósvámího. V případě, kdy ,,Sanátana`` znamená Šrí Kršna, vzdává úctu Kršnovi proto, že je přirozeně velice krásný a je hubitelem démona Aghy. Jsou-li jeho poklony určeny Sanátanovi Gósvámímu, je tomu tak proto, že Rúpa Gósvámí, který Sanátanovi neustále sloužil, mu prokazuje velikou úctu, a proto, že je ničitelem všech druhů hříšných činností. V této části Bhakti-rasámrta-sindhu chce autor vylíčit všeobecné příznaky transcendentální nálady (láskyplné nálady) při vykonávání oddané služby.

Tato část Bhakti-rasámrta-sindhu se zabývá pěti hlavními náměty: (1) vibh€va - zvláštní příznaky nebo příčiny extáze, (2) anubh€va - následná extáze, (3) s€ttvika-bh€va - přirozená neboli existenciální extáze, (4) vyabhic€ri-bh€va - aktivní extáze a (5) sth€yi-bh€va - vroucí neboli nepřetržitá extáze.

Slovo rasa použité v Bhakti-rasámrta-sindhu chápou různí lidé různě, neboť najít slovo přesně vystihující význam je velice obtížné. Náš duchovní mistr překládal slovo rasa jako ,,nálada`` *. Budeme tedy následovat jeho šlépěje a překládat ho tímto způsobem.

* mellow v angličtině ( pozn. překl.)

Určité láskyplné rozpoložení nebo postoj vychutnávaný při výměnách lásky s Nejvyšší Osobností Božství se nazývá rasa neboli nálada. Když se spojí různé druhy rasy dohromady, pomohou člověku ochutnat náladu oddané služby na nejvyšší úrovni transcendentální extáze. Takové postavení je zcela transcendentální našim zážitkům, ale přesto ho v této části pokusíme vysvětlit jak to jen bude možné, následujíce šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího.

Nikdo není schopen pokračovat ve svých činnostech aniž z nich vychutnává určitý druh lahodnosti neboli láskyplné nálady. V transcendentálním životě vědomí Kršny a oddané služby musí ze služby také pramenit nějaká nálada, příznačná chuť. Obvykle ji vychutnáváme zpíváním, nasloucháním, uctíváním v chrámu a zaměstnáním se ve službě Pánu. Když cítíme transcendentální blaženost, říká

se tomu ,,vychutnávání nálady``. Různé pocity štěstí získané z oddané služby můžeme tedy chápat jako ,,nálady`` oddané služby.

Všichni lidé však nemohou poznat, jak chutná transcendentální nálada oddané služby, neboť sladká láskyplná nálada se vyvíjí pouze díky činnostem vykonaným v předchozím životě nebo ve společnosti ryzích oddaných. Jak jsme již dříve vysvětlili, styk s čistými oddanými je počátkem víry v oddanou službu. Náladu oddané služby můžeme skutečně vychutnat pouze rozvojem víry ve společnosti čistého oddaného nebo zásluhou svojí oddané služby z předchozího života. Znamená to, že žádný obyčejný člověk nemůže prožívat transcendentální blaženost, pokud se mu nedostane tak výjimečného štěstí a nedostane se do společnosti oddaných či nepokračuje-li v činnostech oddané služby ze svého předešlého života.

První zpěv Šrímad Bhágavatamu popisuje, jak člověk dělá postupné pokroky až na úroveň oddané služby: ,,Začátkem je naslouchání příběhům o Kršnovi ve společnosti oddaných, kteří svá srdce sami v takové společnosti očistili. Naslouchání o transcendentálních činech Pána přinese neustávající pocit transcendentální blaženosti.`` V Bhagavad-gítě je vysvětleno, že prvním viditelným příznakem toho, že se člověk dostal skutečně na duchovní úroveň, je, že je vždy veselý. Radost přijde do života člověka, když bude číst Bhagavad-gítu a Šrímad Bhágavatam nebo když se bude stýkat s lidmi, kteří mají velký zájem o duchovní život vědomí Kršny - zvláště pak s těmi, kteří se pevně rozhodli dosáhnout přízně Góvindy a věnují se transcendentální láskyplné službě Jeho lotosovým nohám. Ten, kdo je takovými pocity podporován a neustále se zaměstnává naplňováním usměrňujících zásad oddané služby takovým způsobem, aby potěšil Nejvyšší Osobnost Božství, vyvine dva druhy hnací síly, spadající do kategorie vibh€va. Tak člověk prožívá transcendentální blaženost.

Nutkavá láska ke Kršnovi má několik příčin - je to buď Kršna samotný, Kršnovi oddaní nebo Kršnova hra na flétnu. Účinek se někdy projevuje smíchem a někdy ustrnutím.

Na těle najdeme během extáze osm transcendentálních příznaků, které mohou vzniknout pouze smíšením pěti výše zmíněných druhů extáze. Bez určité směsi těchto pěti principů extáze nemůžeme zakusit transcendentální blaženost. Příčina neboli základ pro ochutnání transcendentální nálady se nazývá vibh€va. Vibh€va se dělí na základní a pobízející neboli dávající popud. V Agni Puráně se vibh€va popisuje následovně: ,,Základ, ze kterého se rodí extatická láska, se nazývá vibh€va a rozděluje se na dva - základní a pobízející.`` Jinak řečeno, existují dva druhy extatické lásky. Objektem základní extatické lásky je Kršna a Jeho oddaný. Pán Kršna je tedy objektem základní extatické lásky, zatímco Jeho čistý oddaný jakožto oceán takové lásky je objektem pobízející extatické lásky. Pobízející extatická láska je ta, která se vyvíjí, uvidíme-li objekt, který nás upomíná na Kršnu.

Pán Kršna, který má nepochopitelné síly a vlastnosti, transcendentální poznání a blaženost, je základní příčinou extatické lásky. Pán Kršna se také stává zdrojem (podnětem) extatické lásky ve svých různých inkarnacích a expanzích. Ve verších Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavu zvanou brahma-vimohana-l…l€, můžeme nalézt něco z tohoto pobízejícího rysu extatické lásky. Když Kršna oklamal Brahmu a expandoval se na mnoho pasáčků, telat a krav, Kršnův starší bratr Baladéva (přímá expanze samotného Kršny), pocítil údiv a řekl: ,,Jak je úžasné, že Má extatická láska ke Kršnovi nyní tíhne k tolika pasáčkům, telatům a kravám!`` Tato myšlenka Ho přiváděla k úžasu. To je jeden z příkladů, kdy se samotný Kršna stává cílem a zdrojem extatické lásky v pobízejícím aspektu.

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

Vlastnosti Šrí Kršny

Osobní rysy můžeme rozdělit do dvou skupin: rysy zahalené a rysy projevené. Má-li Kršna na sobě různé druhy oděvů, Jeho tělesné rysy jsou zahalené. Ve Šrímad Bhágavatamu je uveden takový příklad v souvislosti s Jeho zábavou dv€rak€-l…l€, kdy Kršna žil jako král ve Dvárace. Kršna se někdy bavil tím, že se oblékl jako žena. Když Ho Uddhava takto uviděl, řekl: ,,Jak je to úžasné, že tato žena přitahuje mou extatickou lásku ke Kršnovi stejně jako samotný Pán Kršna! Myslím, že to jistě bude Kršna oblečený v ženských šatech.``

Jeden oddaný zahlédl Pána s Jeho projevenými osobními rysy a začal je chválit a opěvovat: ,,Jak úžasné jsou tělesné rysy Pána Kršny! Jeho krk je jako lastura. Jeho oči jsou nádhernější než lotosový květ. Jeho tělo je jako strom tam€la; velmi tmavé. Jeho hlavu chrání baldachýn vlasů, na hrudi má znaky Šrívatsa a v ruce drží lasturu. S těmito krásnými tělesnými rysy vypadá nepřítel démona Madhua tak pěkně, že pouhým pohledem na Jeho transcendentální vlastnosti se mi od Něho dostává požehnání transcendentální blaženosti.``

Šríla Rúpa Gósvámí prostudoval různá písma a vyjmenoval Kršnovy transcendentální vlastnosti následovně: (1) krásné rysy celého těla; (2) označen všemi příznivými znaky; (3) nevýslovně potěšující; (4) zářící; (5) silný; (6) věčně mladý; (7) úžasný znalec jazyků; (8) pravdomluvný; (9) mluví příjemně; (10) plynule se vyjadřuje; (11) velice učený; (12) velice inteligentní; (13) geniální; (14) umělec; (15) velice dovedný; (16) odborník; (17) vděčný; (18) pevně odhodlaný; (19) umí výborně posoudit čas a okolnosti; (20) na vše se dívá z pohledu Véd, autoritativních písem; (21) čistý; (22) ovládající se; (23) vytrvalý; (24) trpělivý; (25) odpouštějící; (26) vážný; (27) spokojený v sobě; (28) nezaujatý; (29) velkomyslný; (30) zbožný; (31) hrdinský; (32) soucitný; (33) uctivý; (34) laskavý; (35) velkorysý; (36) stydlivý; (37) ochránce odevzdaných duší; (38) šťastný; (39) příznivec oddaných; (40) ovládaný láskou; (41) blahodárný; (42) nejmocnější; (43) nejslavnější; (44) oblíbený; (45) nakloněný oddaným; (46) přitažlivý pro všechny ženy; (47) uctívaný všemi; (48) nejbohatší; (49) nejúctyhodnější; (50) nejvyšší vládce. Nejvyšší Osobnost Božství má všech těchto padesát transcendentálních vlastností v plné míře jako nesmírný oceán. Jinými slovy rozsah Jeho vlastností je nepředstavitelný.

Individuální živé bytosti jako malé části Nejvyššího Pána mohou za předpokladu, že se z nich stanou čistí oddaní Pána, také mít všechny tyto vlastnosti v nepatrném množství. Všechny uvedené transcendentální vlastnosti tedy mohou mít oddaní v nepatrném množství, zatímco Nejvyšší Osobnost Božství je má vždy v plné míře.

Kromě nich existují ještě další transcendentální vlastnosti, které Šiva popisuje Párvatí v Padma Puráně, a které jsou také popsány v prvním zpěvu Šrímad Bhágavatamu během rozhovoru mezi božstvem Země a králem náboženství Jamarádžou: ,,Lidi, kteří se touží stát velkými osobnostmi, musí zdobit následující vlastnosti: pravdomluvnost, čistota, milosrdnost, vytrvalost, odříkavost, klid, prostota, vláda nad smysly, vyrovnanost mysli, pokání, nezaujatost, shovívavost, mírnost, učenost, poznání, odpoutanost, bohatství, rytířskost, vliv, síla, paměť, nezávislost, ohleduplnost, osobní lesk, trpělivost, laskavost, vynalézavost, vznešenost, vychovanost, odhodlání, dokonalost v poznání, náležité jednání, vlastnictví všech předmětů požitku, vážnost, stálost, věrnost, sláva, uctivost a žádný falešný egoismus.`` Lidé, kteří touží stát se velkými dušemi, nemohou postrádat ani jednu z uvedených vlastností, a tak s jistotou víme, že tyto vlastnosti najdeme také u nejvyšší duše, Šrí Kršny.

Pán Kršna má kromě výše zmíněných padesáti vlastností dalších pět, které se částečně projevují v osobnostech Brahmy a Šivy. Jsou to tyto transcendentální vlastnosti: (51) je neměnný, (52) vševědoucí, (53) neustále svěží, (54) sac-cid-€nanda (má věčné blažené tělo), (55) má všechny mystické dokonalosti.

Kršna má dále pět vlastností, které se také projevují v těle Nárájany: (56) Má nepochopitelnou moc. (57) Z Jeho těla se vytvářejí nespočetné vesmíry. (58) Je původním zdrojem všech inkarnací. (59) Uděluje osvobození nepřátelům, které zabije. (60) Přitahuje osvobozené duše. Všechny tyto transcendentální vlastnosti najdeme v úžasné podobě také v osobnosti Pána Kršny.

Kromě těchto šedesáti transcendentálních vlastností má Kršna další čtyři, které se neprojevují ani u Nárájany, podoby Boha, natož pak u polobohů nebo živých bytostí: (61) Provádí obdivuhodně rozmanité zábavy (zvláště své dětské zábavy). (62) Obklopují Ho oddaní obdaření úžasnou láskou k Bohu. (63) Svou hrou na flétnu může přitahovat všechny živé bytosti ze všech vesmírů. (64) Jeho krása je tak úžasně vznešená, že nemá soupeře po celém stvoření.

Spolu s těmito čtyřmi zvláštními vlastnostmi Pána Kršny je celkový počet Kršnových vlastností šedesát čtyři. Šríla Rúpa Gósvámí se pokusil citovat různá písma, aby doložil všech šedesát čtyři vlastností Nejvyššího Pána.

1. Krásné tělesné rysy

Budeme-li přirovnávat různé části Pánova těla k hmotným předmětům, pak nebudou taková přirovnání nikdy dokonalá. Obyčejní lidé nemohou pochopit, jak jsou tělesné rysy Pána vznešené, a tak je jim dána možnost porozumět jim alespoň pomocí hmotných přirovnání. Říká se, že Kršnova

tvář je krásná jako měsíc, Jeho stehna jsou mocná jako sloní choboty, Jeho paže jsou jako dva sloupy, Jeho dlaně se rozpínají jako lotosové květy, Jeho hruď je jako brána, Jeho boky jsou jako jeskyně a prostřední část Jeho těla je terasovitá.

2. Příznivé znaky

Jisté rysy různých údů se považují za velice příznivé a všechny najdeme na těle Pána v plné míře. Jeden přítel Nandy Mahárádži o příznivých tělesných rysech Pána Šrí Kršny řekl: ,,Můj drahý králi pastevců, na těle tvého syna shledávám třicet dva příznivé znaky! Udivuje mě, jak se tento chlapec mohl narodit v rodině pastevce.`` Když se Kršna zjeví, objeví se obvykle v rodině kšatrijů (králů), například jako Pán Rámačandra, a někdy v rodině bráhmanské, avšak Kršna přijal úlohu syna Mahárádži Nandy, přestože Nanda náležel do vaišjovské společnosti. Zaměstnáním vaišjů je obchod a ochrana krav, a proto se jeho přítel, který se patrně narodil v bráhmanské rodině, divil, jak se tak vznešené dítě mohlo narodit rodině vaišjů. Ať už tomu bylo jakkoliv, zmínil se Kršnovu nevlastnímu otci o příznivých znacích na těle Jeho syna.

Pokračoval: ,,Sedm míst na těle tohoto chlapce má načervenalý lesk - Jeho oči, konečky rukou, konečky nohou, patro, rty, jazyk a nehty. Načervenalý lesk na těchto místech se považuje za příznivý. Tři části Jeho těla jsou velice široké: Jeho pas, čelo a hruď. Tři části Jeho těla jsou krátké: krk, stehna a genitálie. Tři části Jeho těla jsou velice hluboké: Jeho hlas, inteligence a pupeční prohlubeň. Pět částí Jeho těla je vyvýšených: Jeho nos, paže, uši, čelo a stehna. Pět částí Jeho těla je zvláště jemných: Jeho kůže, vlasy na hlavě a chloupky na ostatních částech těla, zuby a konečky prstů. Všechny tyto tělesné rysy se dohromady objevují pouze na tělech velkých osobností.``

Čáry osudu na dlani se také považují za příznivé tělesné znaky. Starší gópí v této souvislosti králi Nandovi řekla: ,,Tvůj syn má na dlaních velice zvláštní rýhy osudu. Na dlaních má znaky lotosového květu a disku a na chodidlech má znaky praporu, blesku, ryby, tyčky na ovládání slonů a lotosového květu. Podívej se prosím na tyto příznivé znaky!``

3. Přináší potěšení

Krásné tělesné rysy, které spontánně přitahují oči, se nazývají rucira (příjemné). Kršna má tuto přitažlivou vlastnost rucira ve svých osobních rysech. Ve třetím zpěvu, druhé kapitole, 13. verši Šrímad Bhágavatamu o tom stojí: ,,Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, se objevil ve svých půvabných šatech na místě, kde král Judhišthira prováděl oběť Rádžasúja. Na obřad byly pozvány všechny význačné osobnosti z různých částí vesmíru a všichni se při pohledu na Kršnu pomysleli, že ve stvoření těla Kršny jistě vyvrcholilo veškeré mistrovství Stvořitele.``

Říká se, že osm částí Kršnova transcendentálního těla připomíná lotosový květ - je to Jeho obličej, Jeho oči, Jeho ruce, Jeho břicho a Jeho chodidla. Gópí a obyvatelé Vrndávany vídávali lesk lotosových květů všude a téměř z tohoto výjevu nemohli spustit zrak.

4. Zářící

Záře, která se šíří vesmírem, se považuje za paprsky Nejvyšší Osobnosti Božství. Kršnovo nejvyšší sídlo neustále vydává záři známou jako brahmajyoti a tato záře vychází z Jeho těla.

Zář mnoha drahokamů spočívajících na Pánově hrudi převýší dokonce i záři slunce, ale srovnáme-li ji s tělesnou září Pána, drahokamy pak svítí pouze jako jediná hvězda na obloze. Transcendentální vliv Kršny je tak velký, že může porazit každého. Když byl Kršna v obětní aréně svého nepřítele krále Kansy, přítomní zápasníci oceňovali jemnost těla Šrí Kršny, ale zároveň se báli a byli zmateni, když pomysleli na souboj s Ním.

5. Silný

Člověk, který má ojedinělou tělesnou sílu, se nazývá bal…y€n. Když Kršna zabil Arištásuru, jedna z gópí řekla: ,,Mé drahé přítelkyně, jen se podívejte, jak Kršna zabil Arištásuru! Byl silnější než hora, ale Kršna ho přesto popadl jako chomáč chmýří a bez potíží odhodil stranou.`` Na jiném místě se říká: ,,Moji drazí oddaní Pána Kršny, ať vás levá ruka Šrí Kršny, která zvedla kopec Góvardhana jako míč, ochrání před vším nebezpečím!``

6. Neustále mladý

Kršna je krásný v každém věku - totiž ve svém dětství, chlapectví a mládí. Z těchto tří různých věků je Jeho mládí oceánem všech radostí a v této době přijímá nejrozmanitější druhy oddané služby. V tomto věku má Kršna všechny transcendentální vlastnosti a věnuje se svým transcendentálním radovánkám. Oddaní proto pokládají počátek Jeho mládí za nejpřitažlivější rys v extatické lásce.

Kršna je v tomto věku popisován následovně: ,,Sílu Kršnova mládí doplňuje Jeho krásný úsměv, který je krásnější než měsíc v úplňku. Je vždy pěkně oblečen, v kráse překoná i boha lásky, a neustále přitahuje mysli gópí, které tak bez přestání pociťují potěšení.``

7. Úžasný znalec jazyků

Rúpa Gósvámí řekl, že tomu, kdo zná různé jazyky, zvláště pak sanskrt, kterým se mluví ve městech polobohů - a stejně tak i ostatní světové jazyky včetně řeči zvířat - se říká skvělý znalec jazyků. Vypadá to tedy, že Kršna také ovládá jazyk zvířat. Stařena, která byla přítomná v době Kršnových zábav ve Vrndávaně, řekla jednou s údivem: ,,Jak je úžasné, že Kršna, kterému patří srdce všech mladých dívek z Vradžabhúmi, dovede pěkně mluvit vradžabhúmským jazykem s gópími, sanskrtem hovoří s polobohy a řečí zvířat může hovořit dokonce i s kravami a býky! Skvěle se vyjadřuje jazykem kašmírské provincie, řečí papoušků a ostatních ptáků a snad všemi nejběžnějšími jazyky!`` Ptala se gópí jak je možné, že se Kršna tak dokonale naučil tolika různým jazyků.

8. Pravdomluvný

Člověk, který nikdy neporuší své slovo, se nazývá pravdomluvný. Kršna jednou slíbil matce Pánduovců Kuntí, že přivede zpět z Kuruovského bitevního pole jejích pět synů. Když bitva skončila a všichni Pánduovci se vrátili domů, Kuntí Kršnu chválila, protože svůj slib splnil. Řekla: ,,Dokonce i sluneční svit může jednoho dne začít studit a svit měsíce začít hřát, Ty však svůj slib neporušíš.`` Podobně v dalším případě, když Kršna spolu s Bhímou a Ardžunou šli vyzvat Džarásandhu, Kršna řekl otevřeně Džarásandhovi, že za ním přišel věčný Kršna spolu se dvěma Pánduovci. Jak Kršna, tak Pánduovci - v tomto případě Bhíma a Ardžuna - byli kšatrijové (králové-válečníci). Džarásandha byl také kšatrija a byl velice štědrý k bráhmanům. Kršna měl v úmyslu utkat se s ním, a s Bhímou a Ardžunou se za ním vydali v šatech bráhmanů. Džarásandha byl k bráhmanům velice štědrý a zeptal se jich co chtějí, a oni vyslovili touhu bojovat s ním. Kršna oblečený jako bráhman se prohlásil za téhož Kršnu, který byl královým věčným nepřítelem.

9. Příjemný řečník

Člověk, který je schopen příjemně mluvit i se svým nepřítelem a dokáže ho usmířit, se nazývá příjemný řečník. Kršna byl tak příjemný řečník, že když ve vodě Jamuny porazil svého nepřítele Káliju, řekl: ,,Můj drahý králi hadů, ačkoliv jsem ti přinesl tolik bolesti, nebuď se Mnou prosím nespokojen. Mou povinností je chránit tyto krávy, které uctívají i polobozi. Musel jsem tě odsud vyhnat, jen proto, abych je zachránil před nebezpečím, které způsobovala tvá přítomnost.``

Kálija žil ve vodě Jamuny a následkem toho byla dolní část řeky otrávená. Tak zahynulo mnoho krav, které se této vody napily. Kršnovi bylo pouze čtyři nebo pět let, ale přesto skočil do vody, velice přísně Káliju potrestal a požádal ho, aby z toho místa odešel jinam.

Kršna tehdy řekl, že krávy uctívají dokonce i polobozi, a sám ukázal, jak krávy ochraňovat. Alespoň lidé vědomí si Kršny by měli jít v Jeho stopách a poskytnout kravám veškerou ochranu. Krávy neuctívají jen polobozi. Při několika příležitostech je uctíval samotný Šrí Kršna, zvláště ve dnech Gópáštamí a Góvardhana púdžá.

10. Plynule se vyjadřuje

Člověk, který dokáže mluvit výstižně a se vší zdvořilostí a dobrými vlastnostmi, se nazývá v€vad™ka neboli plynulý. Ve Šrímad Bhágavatamu je pasáž, která se týká Kršnovy kultivované mluvy. Když Kršna zdvořile žádal svého otce Nandu Mahárádžu, aby zastavil oběti bohu deště Indrovi, manželku jednoho vesnického pastevce to okouzlilo. Svým přítelkyním Kršnovu řeč později popsala: ,,Kršna mluvil se svým otcem tak zdvořile a jemně, že to bylo jako kdyby lil do uší všech přítomných nektar. Koho by Kršnova sladká slova nepřitahovala?``

Na Kršnově řeči můžeme vidět všechny dobré vlastnosti ve vesmíru a Uddhava ji popisuje následovně: ,,Kršnova slova jsou tak přitažlivá, že mohou okamžitě napravit i srdce Jeho protivníka. Jeho slova mohou ihned vyřešit všechny otázky a problémy světa. Nemluví příliš dlouho, ale každé slovo vycházející z Jeho úst je plné významů. Taková Kršnova mluva velice těší mé srdce.``

11. Velice učený

Má-li člověk vysoké vzdělání a jedná-li přísně podle mravních zásad, nazývá se velice učený. Vzdělaný se nazývá ten, kdo je zběhlý v různých oblastech poznání, a protože jedná podle morálních zásad, říká se mu člověk pevných mravů. Tyto dvě složky dohromady tvoří učenost.

Šrí Nárada Muni vysvětluje, jak Kršna obdržel vzdělání od Sándípani Muniho: ,,Na počátku jsou Brahmá a ostatní jako mraky vypařené vody z velkého oceánu Kršny. Jinými slovy, Brahmá poprvé obdržel védské poznání od Kršny, stejně jako mraky obdrží vodu z oceánu. Védské vzdělání a pokyny, které Brahmá přednesl světu, pak byly předány hoře - Sándípani Munimu. Pokyny Sándípani Muniho Kršnovi jsou jako jezero v horách, jehož vody stékají jako řeka a opět se mísí se svým zdrojem - oceánem Kršnou.`` Pro vyjasnění uveďme, že Kršnu ve skutečnosti nemůže poučovat nikdo, právě jako oceán nezískává vodu z žádného jiného zdroje, než sám ze sebe. Pouze se zdá, že řeky přinášejí vodu do oceánu. Je jasné, že Brahmá obdržel poznání od Kršny, a od Brahmy se védské pokyny předávaly dále učednickou posloupností. Sándípani Muni je přirovnáván k řece, která stéká zpět do stejného původního oceánu - Kršny.

Siddhové, obyvatelé Siddhalóky (kde se všichni rodí se zcela vyvinutými mystickými silami), a Čáranové, obyvatelé jiné podobné planety, se ke Kršnovi modlí následovně: ,,Můj Pane Góvindo, bohyni učenosti zdobí čtrnáct druhů ozdob vzdělanosti, její inteligence proniká vším ve čtyřech částech Véd a její pozornost se neustále soustředí na zákoníky, které předložili velcí světci jako Manu. Je oděna do šesti druhů odborného poznání - totiž do védských důkazů, gramatiky, astrologie, řečnictví, slovní zásoby a logiky. Jejími stálými přítelkyněmi jsou védské dodatky, Purány, a zdobí ji konečné závěry všeho vzdělání. Nyní má možnost sedět s Tebou jako spolužačka ve škole a je zaměstnána ve Tvé službě.``

Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, nepotřebuje žádné vzdělání, ale dává bohyni učenosti příležitost, aby Mu sloužila. Třebaže má mnoho oddaných, je soběstačný a nepotřebuje službu žádné živé bytosti. Je to pouze Jeho laskavost a milost, že každému poskytuje příležitost, aby Mu sloužil, jako kdyby službu svých oddaných potřeboval.

Ohledně mravních zásad ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že Kršna vládne nad Vrndávanou jako zosobněná smrt zlodějům, jako radostná blaženost zbožným, jako nejkrásnější bůh lásky mladým dívkám a jako nejvelkodušnější osobnost chudákům. Pro své přátele je jako osvěžující měsíc v úplňku a pro své protivníky je ničícím ohněm pocházejícím od Šivy. Kršna je tudíž v jednání a výměně vztahů s různými druhy lidí tím nejdokonalejším moralistou. Když je zosobněnou smrtí pro zloděje, neznamená to, že nedodržuje mravní zásady nebo že je krutý. Je stále laskavý, neboť ztrestat smrtí zloděje je projev nejvyššího stupně morálních zásad. Také v Bhagavad-gítě Kršna říká, že jedná s různými druhy lidí podle toho, jak oni jednají s Ním. Kršnovo zacházení s oddanými i s neoddanými je stejně dobré, třebaže se liší. Jelikož Kršna je všedobrý, Jeho jednání se všemi je vždy dobré.

12. Velice inteligentní

Člověku se říká, že je inteligentní, má-li bystrou paměť a dobrou úvahu. Kršna měl tak dobrou paměť, že když studoval ve škole Sándípani Muniho v Avantípuře, stačilo Mu vyslechnout pokyny od svého učitele pouze jednou a stal se z Něj ihned odborník ve všech předmětech. Ve skutečnosti šel do školy Sándípani Muniho proto, aby ukázal všem lidem na světě, že i velký či geniální člověk musí jít za vyššími autoritami, aby obdržel vzdělání. I ten největší člověk musí přijmout učitele neboli duchovního mistra.

Kršna ukázal svou prozíravost, když bojoval s nedotknutelným králem, který napadl město Mathuru. Podle védských příkazů se kšatrijští králové nemají dotknout nedotknutelného ani v případě, že zasluhuje trest a měl by být zabit. Když nedotknutelný král přepadl město Mathuru, nepovažoval Kršna za moudré zabít ho přímo svou vlastní rukou. Král však měl být přesto zabit, a Kršna se proto po bystré úvaze rozhodl, že by měl utéci z bojiště, aby ho nedotknutelný král pronásledoval. Mohl tak krále zavést do hor, kde ležel spící Mučukunda. Mučukunda dostal od Kárttikéji požehnání, že když se vzbudí ze spánku, kohokoliv zahlédne, bude okamžitě spálen na prach. Kršna tedy považoval za moudré zavést nedotknutelného krále do jeskyně, aby jeho přítomnost Mučukundu probudila a král byl hned spálen na prach.

13. Geniální

Člověk se nazývá geniální, dokáže-li vyvrátit stále novými argumenty jakýkoliv protiútok. Uveďme citát z Padjávalí, kde je následující rozmluva mezi Rádhou a Kršnou. Když Kršna přišel jednoho rána za Rádhou, zeptala se Ho: ,,Můj drahý Kéšavo, kde je nyní Tvoje v€sa?`` Sanskrtské slovo v€sa má tři významy: jeden význam je sídlo, druhý vůně a třetí šaty.

Rádhárání se ve skutečnosti Kršny zeptala: ,,Kde jsou Tvé šaty?`` Kršna to však vzal tak, jakoby tím myslela sídlo, a odpověděl: ,,Má drahá okouzlující Rádho, v tomto okamžiku je Mé sídlo ve Tvých krásných očích.``

Rádhárání Mu odpověděla: ,,Můj drahý vychytralý chlapče, neptala jsem se Tě na Tvé sídlo, ptala jsem se Tě na Tvé šaty.``

Kršna nyní vzal význam slova v€sa jako vůně a řekl: ,,Má drahá šťastná Rádho, navoněl jsem se jen proto, abych se mohl stýkat s Tvým tělem.``

Šrímatí Rádhárání se Kršny opět zeptala: ,,Kde jsi strávil noc?`` Použila zde sanskrtské slovo y€miny€muitaƒ. Y€miny€m znamená ,,v noci`` a uitaƒ znamená ,,strávit``. Kršna však rozdělil slovo y€miny€miitaƒ na dvě oddělená slova, y€miny€ a muitaƒ. Rozdělením slova na dvě vznikl nový význam, že byl unesen Jáminí neboli nocí. Kršna proto Rádhárání odpověděl: ,,Má drahá Rádhárání, myslíš, že by Mě mohla unést noc?`` Tímto způsobem odpovídal na všechny otázky Rádhárání tak vychytrale, že tím potěšil tuto nejdražší gópí.

14. Umělec

Člověk, který se umí oblékat a mluvit velice umělecky, se nazývá vidagdha. Tato vlastnost se na osobnosti Pána Kršny projevuje také. Rádhárání o ní mluví následovně: ,,Má drahá přítelkyně, jen se podívej, jak pěkně Kršna skládá písně, jak tančí a jak zábavně mluví a hraje na svou flétnu a jak pěkně je ozdoben girlandami. Obléká se tak okouzlujícím způsobem, jako kdyby za šachovnicí porazil každého hráče. Jeho úžasnost je na samém vrcholu uměleckého mistrovství.``

15. Dovedný

Člověk, který dokáže dělat různé druhy práce najednou, se nazývá dovedný. Jedna z gópí o tom říká: ,,Mé drahé přítelkyně, jen se podívejte na dovednost Šrí Kršny! Složil pěkné písně o pasáčcích a přináší potěšení kravám. Pohyby obočí přináší potěšení gópím a současně bojuje s démony jako je Arištásura. K různým živým bytostem se tak chová různě a všechno je Mu naprostým potěšením.``

16. Odborník

Člověku, který dokáže rychle splnit obtížný úkol, se říká odborník. O odborných schopnostech Kršny se píše v desátém zpěvu, padesáté deváté kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká Mahárádžovi Paríkšitovi: ,,Ó nejlepší z Kuruovců, Pán Kršna roztříštil na kusy všemožné zbraně různým válečníkům.`` Dříve se bojovalo různými druhy šípů. Bojovník na jedné straně vystřelil šíp a na druhé ho museli odrazit a zneškodnit jiným šípem. Jedna strana například vystřelila šíp, který způsobil, že se z oblohy začaly valit proudy vody a strana protivníků ho musela zneškodnit vystřelením šípu, který okamžitě přeměnil vodu v mraky. Z citátu vyplývá, že Kršna byl velkým odborníkem na zneškodňování šípů nepřítele. Tuto vlastnost prokázal také při tanci r€sa, kdy Ho každá z gópí požádala, aby se stal jejím partnerem, a Kršna se okamžitě expandoval do mnoha Kršnů, aby mohl vytvořit pár s každou z gópí. Každá z gópí pak měla Kršnu po svém boku.

17. Vděčný

Člověk, který si je vědom toho, co pro něj jeho přítel udělal, a který na jeho služby nikdy nezapomene, se nazývá vděčný. V Mahábháratě Kršna říká: ,,Když jsem byl daleko od Draupadí, naříkala , He govinda! ` Díky tomuto jejímu volání jsem se jí zadlužil a tato zadluženost v Mém srdci postupně narůstá!`` Z toho, co Kršna řekl, je zřejmé, že Nejvyššího Pána můžeme jednoduše potěšit tím, že Ho oslovíme ,,He kŤŠa! He govinda!``

Mahá-mantra (Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare) je také jednoduchým oslovením Pána a Jeho energie. Můžeme si představit, jak je Nejvyšší Pán zavázán každému, kdo neustále oslovuje Pána a Jeho energii. Není možné, aby Pán na takového oddaného zapomněl. V tomto verši se jasně říká, že každý, kdo oslovuje Pána, okamžitě upoutá Jeho pozornost a Pán mu zůstane navždy zavázán.

Dalším příkladem kdy se Kršna cítil zavázán, je Jeho jednání s Džámbavánem. Když byl Pán přítomen na Zemi jako Šrí Rámačandra, velký král opic Džámbaván mu prokazoval věrné služby. Když se potom znovu zjevil jako Šrí Kršna, oženil se s Džámbavánovou dcerou a prokazoval mu veškerou úctu, která se obvykle vzdává nadřízeným. Každý čestný člověk je svému příteli zavázán, pokud mu tento přítel prokázal nějakou službu, a jelikož Kršna je nejčestnější, jak by mohl zapomenout své závazky vůči svému služebníkovi?

18. Odhodlaný

Ten, kdo dodržuje usměrňující zásady a své sliby splní praktickými činy, se nazývá odhodlaný. Příkladem Kršnovy odhodlanosti je Jeho jednání v Hari-vanše. Týká se Kršnova boje s králem nebes Indrou, který byl násilím připraven o páridžátový květ. P€rij€ta je druh lotosového květu rostoucí na nebeských planetách. Satjabhámá, jedna z Kršnových manželek, si jednou tento lotosový květ přála mít a Kršna slíbil, že jí ho přinese, ale Indra páridžátový květ odmítl vydat. Došlo tak k velké bitvě - Kršna a Pánduovci na jedné straně, a všichni polobozi na straně druhé. Kršna nakonec všechny porazil, páridžátový květ si odnesl a nabídl ho své královně. Kršna řekl o této události Náradovi Munimu: ,,Můj drahý světče mezi polobohy, nyní můžeš rozhlásit všem oddaným i neoddaným, že když jsem odnášel páridžátový květ, snažili se Mě porazit všichni polobozi - gandharvové, nágové, démoni rákšasové, jakšasové, pannagové - nikdo Mě ale nemohl přimět k tomu, abych porušil slib své královně.``

Kršna dále v Bhagavad-gítě slibuje, že Jeho oddaný nebude nikdy přemožen. Upřímný oddaný, který je neustále zaměstnán v transcendentální láskyplné službě Pánu, by měl vědět, že Kršna svůj slib nikdy neporuší. Své oddané ochrání za všech okolností.

Kršna ukázal, že své sliby plní, když například přinesl páridžátový květ Sathabhámě, když zachránil Draupadí před zneuctěním a nebo když osvobodil Ardžunu před útoky všech nepřátel.

Kršnův slib, že Jeho oddaní nebudou nikdy přemoženi, předtím také doznal Indra, když byl poražen při zábavě govardhana-l…l€. Když Kršna přesvědčil vesničany z Vradži (Vrndávany) aby přestali uctívat Indru, Indra se velice rozhněval a zaplavil Vrndávanu nepřetržitým deštěm. Kršna však ochránil všechny obyvatele a zvířata tím, že zvedl kopec Góvardhana, který sloužil jako deštník. Když vše skončilo, Indra se Kršnovi odevzdal a pronesl mnoho modliteb, ve kterých přiznal: ,,Zvedl jsi kopec Góvardhana a ochránil jsi obyvatele Vrndávany. Tím jsi dodržel svůj slib, že Tvoji oddaní nebudou nikdy přemoženi.``

19. Dovede výborně posoudit čas a okolnosti

Kršna byl skvělým odborníkem v jednání s lidmi podle okolností, místa, času a příslušenství. Při rozhovoru s Uddhavou o tanci r€sa s gópími dokazuje, jak umí využít příhodného času, okolností a lidí: ,,Nejpříhodnější čas je podzimní noc při úplňku jako je dnes. Nejlepším místem ve vesmíru je Vrndávana a nejkrásnější dívky jsou gópí. Můj drahý Uddhavo, myslím, že bych měl využít všech okolností a věnovat se tanci r€sa.``

20. Vše vidí z pohledu autority písem

Člověk, který jedná přesně podle zásad písem, se nazývá Ź€stra-cakus. ®€stra-cakus označuje toho, kdo vidí vše očima autorizovaných písem. Každý znalý a zkušený člověk by měl ve skutečnosti vidět vše prostřednictvím těchto knih. Obyčejnýma očima vidíme například Slunce pouze jako zářící předmět, ale díváme-li se z pohledu autorizovaných vědeckých knih a další literatury, můžeme poznat, o kolik je Slunce větší než Země a jak je mocné. Vidět věci našima očima neznamená skutečně vidět. Správným způsobem, jak vidět věci, je vidět je prostřednictvím autorizovaných knih nebo autorizovaných učitelů. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a vidí vše minulé, současné a budoucí, ale aby učil všechny lidi, měl ve zvyku se vždy obracet na písma. V Bhagavad-gítě Kršna například mluvil jako nejvyšší autorita, ale přesto citoval jako autoritu Védánta-sútru. Ve Šrímad Bhágavatamu někdo o Kršnovi, nepříteli Kansy, žertovně říká, že je známý tím, že se dívá prostřednictvím šáster. Aby však ustanovil svou autoritu, dívá se nyní na gópí, což je dohání k šílenství.

21. Čistý

Nejvyšší čistota je dvojího druhu. Je-li člověk čistý, je schopen osvobodit hříšného člověka a také neudělá nic, co je nečisté. Ten, kdo má obě tyto vlastnosti, se nazývá naprosto čistý. Kršna má obojí - může osvobodit všechny hříšné podmíněné duše a současně neudělá nic, čím by mohl být znečištěn.

Když se Vidura snažil přivést svého staršího bratra Dhrtaráštru k tomu, aby se zřekl rodinných svazků, řekl: ,,Můj drahý bratře, upni svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny, kterého velcí mudrci a svatí lidé uctívají krásnými verši. Mezi všemi, kteří dokáží osvobodit druhé, je Kršna ten nejvyšší. Polobozi jako Šiva a Brahmá jsou nepochybně velcí, avšak jejich schopnost osvobodit druhé vždy závisí na Kršnově milosti.`` Vidura proto poradil svému staršímu bratru Dhrtaráštrovi, aby soustředil svou mysl a uctíval pouze Kršnu. Zpívá-li člověk svaté jméno Kršny, toto svaté jméno vyjde v jeho srdci jako mocné slunce a okamžitě rozptýlí veškerou temnotu nevědomosti. Vidura poradil

Dhrtaráštrovi, aby neustále myslel na Kršnu a smyl tím rychle veškeré znečištění způsobené jeho hříšnými činy. Ardžuna v Bhagavad-gítě oslovuje Kršnu jako paraˆ brahma paraˆ dh€ma pavitram - nanejvýš čistý. Existuje mnoho dalších příkladů ukazujících Kršnovu nejvyšší čistotu.

22. Ovládající se

Člověk, který dokáže zcela ovládat své smysly, se nazývá vaŹ…, ovládající se. Šrímad Bhágavatam v této souvislosti říká: ,,Kršna měl šestnáct tisíc královen a všechny byly tak výjimečně krásné, že jejich úsměvy a stud mohly uchvátit mysl velkých polobohů jako je Šiva. Kršnovu mysl však ani přes své přitažlivé ženské chování vzrušit nemohly.`` Každá z Kršnových manželek si myslela, že Kršna je okouzlen její ženskou krásou, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Kršna je tudíž nejvyšším vládcem smyslů, jak je potvrzeno v Bhagavad-gítě, kde je osloven jako Hršíkéša - Pán smyslů.

23. Vytrvalý

Člověk, který pokračuje v práci, dokud nedosáhne vytouženého cíle, se nazývá vytrvalý.

Kršna jednou bojoval s králem Džámbavánem a chtěl od něho vzít cenný drahokam Sjamantaka. Král se snažil ukrýt se v lese, ale Kršnu to neodradilo. S velkou dávkou vytrvalosti nakonec krále našel a drahokam získal.

24. Trpělivý

Člověk, který snáší všemožné útrapy, i když se zdají být nesnesitelné, se nazývá trpělivý.

Když Kršna žil u svého duchovního mistra, nevadily Mu všemožné nepříjemnosti, které Ho při službě guruovi potkaly, i když Jeho tělo bylo jemné a citlivé. Povinností žáka je sloužit duchovnímu mistrovi i přes všechny nesnáze. Žák, který žije u duchovního mistra, musí žebrat ode dveří ke dveřím a potom vše přinést duchovnímu učiteli. Když se rozdává prasádam, duchovní mistr by měl každého žáka k jídlu zavolat. Když duchovní učitel náhodou zapomene zavolat žáka na prasádam, žák by se měl podle písem toho dne raději postit, než aby přijmul jídlo z vlastní iniciativy. Takových nařízení existuje mnoho. Kršna někdy také chodil do lesa sbírat suché dřevo na topení.

25. Odpouštějící

Člověk, který umí snášet přestupky druhých, se nazývá odpouštějící.

Kršnova schopnost odpouštět je popsána v Šišupála-vadze v souvislosti s tím, když Kršna zakázal zabít Šišupálu. Král Šišupála byl vladař království Čedi, a ačkoliv byl Kršnův bratranec, neustále Mu záviděl. Šišupála se snažil Kršnu urazit kdykoliv se setkali a zahrnoval ho nadávkami jak jen mohl. Když začal Šišupála urážet Kršnu při oběti Rádžasúja Mahárádži Judhišthiry, Kršna se o to nestaral a mlčel. Někteří přítomní byli připraveni Šišupálu zabít, ale Kršna je zastavil. Tolik uměl odpouštět. Říká se, že když se z mraků ozývá hřmění, mocný lev okamžitě odpovídá hřmotným zařváním, ale když pošetilí šakali začnou vydávat své méně významné zvuky, lev zůstává klidný.

Šrí Jamunáčárja chválí Kršnovu schopnost odpouštět následovně: ,,Můj drahý Rámačandro, jsi tak milostivý, že jsi odpustil vráně, když dotírala na prsní bradavky Džánakí, jenom díku tomu, že se potom před Tebou poklonila.`` Indra, král nebes, na sebe jednou vzal podobu vrány a dorážel na Sítu (Džánakí), manželku Pána Rámačandry, a vrážel do Jejích ňader. Byla to zajisté urážka vesmírné matky Síty a Pán Rámačandra byl okamžitě připraven vránu zabít. Vrána se však potom před Pánem poklonila a On jí přestupek prominul. Šrí Jamunáčárja ve své modlitbě dále řekl, že schopnost odpouštět je u Pána Kršny dokonce větší než u Pána Rámačandry, neboť Šišupála měl ve zvyku Kršnu urážet neustále - nejen v jednom životě, nýbrž nepřetržitě po tři životy. Kršna byl však i přesto tak laskavý, že Šišupálu osvobodil a umožnil mu splynout se svým bytím. Z toho můžeme pochopit, že cíl monistů - splynutí se září Nejvyššího - není tak těžce dosažitelný. Lidé jako Šišupála, kteří jsou ke Kršnovi neustále nepřátelští, mohou toto osvobození získat také.

26. Vážný

Člověk, který nevyjevuje svou mysl každému a jehož mentálním činnostem a plánům je velice těžké porozumět, se nazývá vážný. Když se Brahmá dopustil proti Pánu Šrí Kršnovi přestupku, modlil se k Němu o odpuštění. Řekl mnoho pěkných modliteb, ale přesto nebyl schopen rozpoznat, zda je Kršna spokojený nebo stále nespokojený. Kršna byl tak vážný, že nebral Brahmovy modlitby příliš na vědomí. Další příklad Kršnovy vážnosti se váže k Jeho milostnému jednání s Rádhárání. Kršna zachovával mlčení o svých milostných záležitostech s Rádhárání do takové míry, že ani Jeho starší bratr a neustálý společník Baladéva nemohl Kršnovým proměnám kvůli Jeho vážnosti porozumět.

27. Spokojený v sobě

O člověku, který je zcela spokojený sám v sobě a po ničem netouží, a který není rozrušen, i když je vážný důvod ke strachu, se říká, že je spokojený v sobě.

Kršna projevil tuto vlastnost například tehdy, když s Ardžunou a Bhímou vyzvali Džarásandhu, strašného vládce Magadhy. Kršna pak přenechal veškeré pocty za zabití Džarásandhy Bhímovi. Z toho můžeme poznat, že Kršna se nikdy ani trochu nestará o slávu, i když je ze všech nejslavnější.

Příklad Kršnovy nerozrušenosti můžeme vidět na tom, když Ho Šišupála začal urážet. Všechny krále a bráhmany, kteří byli shromáždění na obřadu Mahárádži Judhišthiry, to vyvedlo z míry a okamžitě chtěli Kršnu uspokojit pěknými modlitbami, avšak na Kršnovi neviděli žádné známky rozrušení.

28. Nezaujatý

O člověku, kterého neovlivňuje připoutanost a závist, se říká, že je nezaujatý.

Příklad Kršnovy nezaujatosti najdeme v desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu ve spojitosti s potrestáním stohlavého hada Káliji. Když byl Kálija přísně potrestán, všechny jeho manželky se objevily před Pánem a modlily se: ,,Drahý Pane, sestoupil jsi, abys zabil všechny možné démonské tvory. Náš manžel Kálija je velice hříšné stvoření a Tvůj trest pro něj je zcela na místě. Víme, že jak Tvé tresty nepřátelům, tak i jednání s Tvými syny jsou stejné. Víme, že jsi toto nízké stvoření potrestal jen proto, že jsi myslel na jeho budoucí prospěch.``

V jiné modlitbě se říká: ,,Můj drahý Pane Kršno, nejlepší z kuruovské dynastie, jsi tak nestranný, že je-li Tvůj nepřítel kvalifikovaný, odměníš ho, a je-li jeden z Tvých synů vinný, potrestáš ho. Jednáš tak, protože jsi nejvyšším tvůrcem vesmírů a nejsi zaujatý. Pokud si někdo myslí, že jsi zaujatý, pak se jistě mýlí.``

29. Velkomyslný

Člověk, který má sklon dávat milodary, se nazývá velkomyslný.

Když Kršna vládl Dvárace, byl tak velkomyslný a nakloněný dobročinnosti, že jeho milodary neznaly mezí. Ve Dvárace dával tolik milodarů, že toto město bylo na zázračné kameny cint€maŠi, stromy přání a krávy surabhi bohatší než duchovní království. Duchovní království Pána Kršny se nazývá Gólóka Vrndávana a krávy surabhi tam dávají neomezené množství mléka. Jsou tam stromy přání, ze kterých si každý může vzít všechny druhy ovoce, co hrdlo ráčí. Zem je ze zázračného kamene, který dotykem přemění železo na zlato. V duchovním království, sídle Šrí Kršny, je vše úžasně bohaté, ale když byl Kršna ve Dvárace, Jeho milodary předčily bohatství Gólóky Vrndávany. Kdekoliv je Kršna, tam je přirozeně také neomezené bohatství Gólóky Vrndávany.

Říká se také, že když Kršna žil ve Dvárace, expandoval se do 16 108 podob a v každé své expanzi potom žil v jednom paláci s jednou královnou. Nejenže žil Kršna šťastně s královnami v palácích, ale rozdával milodary v počtu 13 054 krav s pěknými oděvy a šperky. Každý den jich rozdal toto množství z každého z 16 108 paláců. Znamená to, že denně rozdal 13 054 x 16 108 krav. Nikdo neodhadne cenu tak závratného množství krav, a když Kršna žil ve Dvárace, patřilo to ke všedním záležitostem.

30. Zbožný

Člověk, který dodržuje náboženské zásady, jak jsou předepsány v šástrách, a stejným zásadám učí ostatní, se nazývá zbožný. Pouze se prohlašovat za stoupence nějaké víry ještě není znakem zbožnosti. Člověk musí jednat v souladu s náboženskými zásadami a svým osobním příkladem by měl učit ostatní. Takový člověk je zbožný.

Když byl Kršna na této planetě, bezbožnost neexistovala. Nárada Muni jednou žertovně Kršnovi řekl: ,,Můj drahý Pane pasáčků, Tvoji býci (býci představují náboženství), kteří jedí trávu na pastvinách a chodí po čtyřech nohách, jistě spásli všechnu trávu bezbožnosti!`` Kršnovou milostí bylo o náboženské zásady tak dobře postaráno, že stěží došlo k nějakým bezbožným činům.

Říká se, že Kršna neustále prováděl různé druhy obřadů a zval na ně polobohy z vyšších planetárních soustav, a tak byli polobozi téměř neustále vzdáleni svým družkám. Manželky polobohů, zarmoucené nepřítomností svých manželů, se proto začaly modlit, aby se zjevil Pán Buddha, Kršnova devátá inkarnace, přicházející ve věku Kali. Jinými slovy, místo aby byly rády, že přišel Pán Kršna, začaly prosit o příchod deváté inkarnace - Buddhy, protože Buddha zastavil obřady a oběti doporučené ve Védách, aby zabránil zabíjení zvířat. Manželky polobohů si myslely, že když

se zjeví Buddha, zastaví se všechny druhy obětí a jejich manželé nebudou zváni na obřady a nebudou od nich odcházet.

Může vyvstat otázka: ,,Proč polobozi z vyšších planet nepřicházejí na Zem v dnešní době?`` Prostá odpověď je, že od doby, kdy se Buddha zjevil a začal zavrhovat provádění obětí, aby zastavil zabíjení zvířat na této planetě, byly oběti zastaveny a polobozi již nemají zájem sem chodit.

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Další popis Kršnových vlastností

31. Hrdinský

Člověk, který je velice nadšený ve válečnictví a je odborníkem v užívání různých druhů zbraní, se nazývá hrdinský.

Kršnovu odvahu v boji popisuje následující citát: ,,Můj drahý hubiteli nepřátel, jako slon při koupeli v jezeře zničí máváním svého chobotu ve vodě všechny lotosové stonky, tak Ty jsi pouhými pohyby svých paží, které jsou jako sloní choboty, zabil mnoho nepřátel, kteří byli jako stonky lotosů.``

Když Džarásandha a třináct divizí vojáků napadli Kršnovu armádu, nebyli schopni zasáhnout na Kršnově straně ani jediného vojáka. Byl to výsledek Kršnova dokonalého mistrovství při vystřelování zbraní, a v historii vojenského umění je to zcela ojedinělé.

32. Soucitný

Člověk, který není schopen snést utrpení druhého, se nazývá soucitný.

Kršnův soucit s trpícími se ukázal, když osvobodil všechny krále, které uvěznil Magadhéndra. Umírající praotec Bhíšma se modlil ke Kršnovi a popsal Ho jako slunce rozptylující temnotu. Uvěznění králové byli uvrženi do temných cel, ale když se tam objevil Kršna, temnota se okamžitě rozptýlila, jako kdyby vyšlo slunce. Magadhéndra dokázal uvěznit velké množství králů, ale když se objevil Kršna, byli všichni osvobozeni. Kršna krále osvobodil, protože s nimi měl soucit.

Kršnův soucit se také projevil, když praotec Bhíšma ležel na posteli ze šípů, kterými byl prostřílený. Když Bhíšma takto ležel, velice toužil Kršnu spatřit a Kršna se tam objevil. Kršna se díval na Bhíšmovo žalostné postavení a začal hovořit se slzami v očích. Nejenže ronil slzy, ale také ze soucitu zapomněl na své okolí. Místo toho, aby se Kršnovi oddaní klaněli Kršnovi přímo, klaní se Jeho soucitné povaze. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a proto je velice obtížné se k Němu přiblížit. Oddaní však využívají Jeho soucitné povahy, kterou představuje Rádhárání, a vždy se k Ní modlí o Kršnův soucit.

33. Uctivý

Člověka, který projeví náležitou úctu duchovnímu mistrovi, bráhmanovi a starému člověku, bychom měli rozpoznat jako uctivého.

Když za Kršnou přišli nadřízení lidé, Kršna se ze všeho nejdříve poklonil svému duchovnímu mistrovi, pak svému otci a pak svému staršímu bratru Balarámovi. Takto byl Kršna s lotosovýma očima při svém chování zcela šťastný a čistý v srdci.

34. Laskavý

Člověk, který není domýšlivý ani pyšný, se nazývá laskavý.

Kršnovo laskavé chování vyšlo najevo, když přicházel k místu, kde Mahárádža Judhišthira, Kršnův starší strýc, pořádal oběť Rádžasúja. Mahárádža Judhišthira věděl, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a chtěl sestoupit ze svého vozu, aby Kršnu přivítal, ale než se dostal dolů, Kršna sestoupil ze svého vozu a okamžitě padl ke královým nohám. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, ale přesto nikdy nezapomene zachovat při svém jednání společenskou etiketu.

35. Velkorysý

Člověk, jehož chování je přirozeně velice mírné, se nazývá velkorysý.

Uddhava po krádeži drahokamu Sjamantaka potvrdil, že Kršna je tak laskavý a blahovolný, že když je Jeho služebník obviněn i z toho největšího přestupku, Kršna to ani nebere na vědomí. Bere na vědomí pouze službu, kterou Jeho oddaný prokazuje.

36. Stydlivý

Člověk, v jehož chování je někdy vidět pokora a stud, se nazývá stydlivý.

Lalita-mádhava popisuje, jak se projevila Kršnova stydlivost, když malíčkem své levé ruky zvedl kopec Góvardhana. Všechny gópí se dívaly na Kršnův úžasný výkon a Kršna se při pohledu na gópí také usmíval. Když Kršna pohlédl na ňadra gópí, Jeho ruka se začala třást, a když pastevci pod kopcem viděli, že se Jeho ruka třese, poněkud je to rozrušilo. Pak se ozval burácivý zvuk a všichni se začali ke Kršnovi modlit, aby je zachránil. Při myšlence, že pastevce polekaly záchvěvy kopce Góvardhana, se tehdy začal Pán Balaráma usmívat. Když Kršna viděl Balarámův úsměv, pomyslel si, že Balaráma asi poznal Jeho úmysly při pozorování ňader gópí, a okamžitě se začal stydět.

37. Ochránce odevzdaných duší

Kršna je ochráncem všech odevzdaných duší.

Některé Kršnovy nepřátele povzbudila myšlenka, že se Kršny nemusí bát, protože když se Mu jednoduše odevzdají, Kršna jim poskytne veškerou ochranu. Kršna je někdy přirovnáván k měsíci, který se nezdráhá rozdávat své chladivé paprsky ani na domy čandálů a jiných nedotknutelných.

38. Šťastný

Člověk, který je neustále veselý a nedotčený strádáním, se nazývá šťastný.

Ohledně Kršnova požitku se říká, že o ozdobách, které měli na těle Kršna a Jeho královny, se nesní ani Kuvérovi, strážci pokladů v nebeském království. Neustálý tanec přede dveřmi Kršnových paláců si nedokáží představit ani polobozi na nebeských planetách. V nebeském království se Indra neustále dívá na tančící dívky, ale ani on si nedokáže představit, jak nádherný byl tanec u bran Kršnových paláců. Gaur… znamená ,,bílá žena``, a Šivově manželce se říká Gaurí. Překrásné ženy, které žily v Kršnových palácích, byly Kršnovi neustále na očích a jejich pleť byla o tolik bělejší než pleť Gaurí, že byly přirovnávány k měsíčnímu svitu. Nikdo si proto nemůže užívat více než Kršna. Požitek je soustředěn kolem krásných žen, ozdob a bohatství. V Kršnových palácích bylo všeho tolik, že ani Kuvéra, Indra a Šiva si to nedovedou představit.

Kršny se nemůže dotknout ani nepatrné utrpení. Některé gópí šly jednou na místo, kde bráhmani prováděli oběti, a řekly: ,,Drahé manželky bráhmanů, musíte vědět, že Kršny se nemůže dotknout dokonce ani ten nejmenší náznak utrpení. Nebojí se a nezná ztrátu, zahanbení, úzkost ani pohromu. Kolem Něj jsou vradžské tanečnice a On se v jejich společnosti jednoduše raduje z tance r€sa.``

39. Příznivec svých oddaných

O Kršnových oddaných se říká, že když s láskou a oddaností Pánu Višnuovi nabídnou byť jen trochu vody nebo lístek tulasí, Pán Višnu je tak laskavý, že jim za to věnuje sám sebe.

Kršnova přízeň k Jeho oddaným vyšla najevo při Jeho boji s Bhíšmou. Když praotec Bhíšma ležel v okamžiku smrti na loži ze šípů, Kršna stál před ním a Bhíšma vzpomínal, jak k němu byl Kršna na bojišti laskavý. Kršna slíbil, že v bitvě na Kuruovském poli nepozvedne zbraň proti žádné straně; že zůstane nestranný. I když byl Ardžunovým vozatajem, slíbil, že Ardžunovi nebude pomáhat žádnou zbraní. Jednoho dne chtěl Bhíšma Kršnu donutit, aby svůj slib porušil, a s úžasným bojovým duchem zaútočil na Ardžunu tak skvěle, že Kršna musel sestoupit ze svého vozu. Kršna vzal do ruky rozbité kolo a běžel proti praotci Bhíšmovi jako lev proti slonu, aby ho zabil. Praotec Bhíšma na ten výjev vzpomínal a později Kršnu za Jeho přízeň k oddanému Ardžunovi velebil - Kršna dokonce riskoval, že poruší vlastní slib.

40. Ovládaný láskou

Kršna je svému oddanému zavázán, nikoliv za prokázanou službu, nýbrž za jeho láskyplný přístup. Kršna je úplný a soběstačný, a žádnou službu od oddaného nepotřebuje. Přitahuje Ho přístup oddaného, jeho láska a náklonnost. Pěkný příklad takového Kršnova chování byl vidět, když do Kršnova paláce přišel Sudámá Vipra. Sudámá Vipra byl Kršnův spolužák. Byl velice chudý a jeho žena ho přemluvila, aby šel Kršnu navštívit a požádat Ho o pomoc. Když dorazil do Kršnova paláce, Kršna ho velice pěkně přivítal a spolu se svou ženou mu umyli nohy, na důkaz úcty k bráhmanovi. Kršna vzpomínal na milé zážitky z dětství se Sudámou a začal při vítání ronit slzy.

Další příklad toho, jak je Kršna zavázán svému oddanému, je popsán v desátém zpěvu, deváté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, když se matka Jašódá potila únavou při snaze svázat Kršnu provazem, Kršna nakonec dovolil, aby Ho svázala.`` Když byl Kršna dítě, zlobil matku svými nezbednostmi a ona Ho chtěla spoutat. Z domu přinesla provaz a snažila se Ho svázat, ale nemohla uvázat uzel, protože provaz byl krátký. Svázala mnoho provazů dohromady, ale i tak byl provaz stále příliš krátký. Po chvíli pocítila velkou únavu a začala se potit. Tehdy Kršna dovolil, aby Ho Jeho matka svázala. Jinými slovy - nikdo nemůže Kršnu spoutat jiným způsobem než láskou. Jediné, co Ho svazuje, jsou závazky k Jeho oddaným, kteří k Němu chovají extatickou lásku.

41. Blahodárný

O člověku, který je vždy zaměstnán prospěšnými činnostmi pro blaho všech, je známo, že je blahodárný.

Po Kršnově odchodu z této planety začal Uddhava vzpomínat na Pánovy činnosti a řekl: ,,Kršna svými úžasnými zábavami uspokojil všechny velké světce. Překazil všechny démonské činnosti krutých vládců, ochránil zbožné lidi a na bojišti zabil všechny kruté bojovníky. Je proto blahodárný a prospěšný všem lidem.``

42. Nejmocnější

O člověku, který vždy může uvést své nepřátele do nesnází, se říká, že je mocný.

Když byl Kršna na této planetě, porazil všechny své nepřátele, kteří se rozprchli jako vosy a ukryli se před Jeho zraky, stejně jako mocné slunce donutí temnotu, aby se ukryla do jeskyní.

43. Nejslavnější

Člověk, který je dobře známý díky své bezúhonné povaze, se nazývá slavný.

Říká se, že Kršnova sláva se šíří jako měsíční svit, který promění tmu ve světlo. Jinými slovy, bude-li se vědomí Kršny šířit po celém světě, temnota nevědomosti a úzkost hmotného bytí se přemění v zářivou čistotu, mírumilovnost a blahobyt.

Když velký mudrc Nárada opěvoval slávu Pána, modrá čára na Šivově krku zmizela. Když to uviděla Šivova manželka Gaurí, měla podezření, že se za Šivu vydává v převlečení někdo jiný, a ze strachu se okamžitě vzdálila z jeho společnosti. Když Pán Balaráma zaslechl zpívání Kršnova jména, všiml si, že Jeho šaty zbělely, ačkoliv měl obvykle ve zvyku nosit modré. Také vody Jamuny se přeměnily na mléko a pasačky je začaly stloukat na máslo. Rozšiřováním vědomí Kršny neboli Kršnovy slávy se všechno očistí a zbělá.

44. Oblíbený

Člověk, který je velice drahý všem lidem, se nazývá oblíbený.

O Kršnově oblíbenosti se zmiňuje 9. verš jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu, který pojednává o Jeho návratu domů z hlavního města Hastinápury. Během bitvy na Kuruovském poli byl Kršna pryč z Dváraky a všichni tamní obyvatelé byli mrzutí. Když se pak do Dváraky vracel, všichni obyvatelé Ho radostně přivítali a řekli: ,,Drahý Pane, když jsi byl z města pryč, prožívali jsme své dny jako kdyby vládla temná noc. Za temné noci se každý okamžik zdá dlouhý jako věčnost, a stejně tak, když jsi byl pryč, každý okamžik nám připadal jako milióny let. Odloučení od Tebe pro nás bylo úplně nesnesitelné.`` Z toho můžeme usoudit, jak byl Kršna oblíbený po celé zemi.

Podobná věc se stala, když Kršna vstoupil do obětní arény, kde Ho chtěl král Kansa zabít. Jakmile přišel, všichni světci začali volat: ,,Džaja! Džaja! Džaja!`` (což znamená ,,vítězství!``). Kršna byl v té době ještě chlapec a všichni světci Mu udělili svá uctivá požehnání. Přítomní polobozi se začali ke Kršnovi modlit krásnými modlitbami a slečny a dívky projevovaly svou radost ze všech koutů. Znamená to, že tam nebyl nikdo, kdo by Kršnu neměl v oblibě.

45. Nakloněný oddaným

Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a je ke všem nestranný. V Bhagavad-gítě však přesto říká, že je zvláštně nakloněný oddanému, který s láskou a oddaností uctívá Jeho jméno. Když byl Kršna na této planetě, jeden oddaný vyjádřil své pocity následovně: ,,Můj drahý Pane, kdyby ses nezjevil na této planetě, pak by asurové (démoni) a ateisté jistě působili nepokoje a bránili oddaným v činnosti.

Nedokáži si představit rozsah škod, kterým jsi svou přítomností zabránil.`` Kršna byl od samého počátku svého zjevení největším nepřítelem všech démonských lidí, ačkoliv Jeho nepřátelství k démonům je ve skutečnosti srovnatelné s přátelstvím, které chová k oddaným. Je tomu tak proto, že každý démon, kterého Kršna zabije, obdrží okamžitě spasení.

46. Velice přitažlivý pro všechny ženy

Jakýkoliv člověk, který má nějaké výjimečné vlastnosti, začne být pro ženy okamžitě velice přitažlivý.

Jeden oddaný řekl o královnách Dváraky: ,,Jak jen vylíčím slávu královen Dváraky, které Pánovi osobně sloužily? Pán je tak úžasný, že všichni velcí světci jako Nárada mohou prožívat transcendentální blaženost pouhým zpíváním Jeho jména. Co potom říci o královnách, které Pána viděly neustále a sloužily Mu osobně?`` Kršna měl ve Dvárace 16 108 manželek a každou z nich přitahoval stejně tak, jako magnet přitahuje železo. Oddaný jednou řekl: ,,Můj drahý Pane, jsi jako magnet a vradžské dívky jsou jako železo: ať se pohybuješ jakýmkoliv směrem, následují Tě jako železo přitahované magnetickou silou.``

47. Uctívaný všemi

Člověk, kterého si váží a kterého uctívají všechny druhy lidí a polobohů, se nazývá sarv€r€dhya neboli uctívaný všemi.

Kršnu uctívají nejen všechny živé bytosti včetně velkých polobohů jako Šiva a Brahmá, ale také expanze Višnua (podoby Boha), jako Baladéva a Šéša. Baladéva je přímou expanzí Kršny, ale přesto Kršnu uctívá. Když se Kršna objevil na oběti Rádžasúja, kterou připravoval Mahárádža Judhišthira, stal se středem pozornosti pro všechny přítomné, včetně velkých světců a polobohů. Přitahoval všechny a každý Mu vzdával úctu.

48. Nejbohatší

Kršna má v plné míře všechny vznešené vlastnosti - totiž sílu, bohatství, slávu, krásu, poznání a odříkání. Když žil ve Dvárace, Jeho rodina, která je známá jako jaduovská dynastie, měla na 560 miliónů rodinných členů. Všichni byli Kršnovi poslušní a věrní. Jejich domovem bylo více než 900 000 velkých překrásných budov a všichni Kršnu respektovali a uctívali Ho. Pro oddané byl pohled na Kršnovo bohatství ohromující.

Bilvamangala Thákura to potvrdil v Kršna-karnámrtě následovně: ,,Můj drahý Pane, co mohu říci o bohatství Tvojí Vrndávany? Pouhé ozdoby na nohách vrndávanských dívek znamenají více než cint€maŠi a jejich šaty jsou stejně dobré jako páridžátové květy nebes. Krávy se zcela podobají kravám surabhi v transcendentálním světě, a proto je Tvé bohatství jako oceán, který nikdo nedokáže změřit.``

49. Nejúctyhodnější

Člověk, který je vůdcem mezi všemi význačnými osobnostmi, se nazývá nejúctyhodnější.

Když žil Kršna ve Dvárace, chodívali Ho navštěvovat polobozi jako Šiva, Brahmá, král nebes Indra a mnoho jiných. Vrátný, který musel zvládnout příchod všech polobohů, jednoho velice rušného dne řekl: ,,Můj drahý Brahmo a Šivo, posaďte se prosím na lavičku a čekejte. Můj drahý Indro, přestaň prosím číst své modlitby, ruší to. Prosím, čekej v tichosti. Můj drahý Varuno, odejdi prosím. Moji drazí polobozi nemarněte zbytečně čas. Kršna je velice zaneprázdněný; nemůže vás přijmout!``

50. Nejvyšší vládce

Jsou dva druhy vládců neboli pánů: ten, kdo je nezávislý, a ten, jehož nařízení nemůže nikdo porušit.

O Kršnově úplné nezávislosti a nadvládě se ve Šrímad Bhágavatamu říká, že i když se Kálija dopustil velkého přestupku, Kršna mu přesto projevil přízeň tím, že mu označil hlavu svýma lotosovýma nohama. Jeho přízeň přitom nedokázal získat ani Pán Brahmá, třebaže se ke Kršnovi modlil tolika krásnými verši.

Toto Kršnovo jednání přesně odpovídá Jeho postavení, neboť celá védská literatura Ho popisuje jako zcela nezávislého. Na začátku Šrímad Bhágavatamu je Pán popsán jako svar€˜, což znamená ,,zcela nezávislý``. Takové je postavení Nejvyšší Absolutní Pravdy. Absolutní Pravda je nejen vědomá, nýbrž také zcela nezávislá.

O tom, že Kršnovo nařízení nemůže nikdo porušit, říká Uddhava Vidurovi ve třetím zpěvu, druhé kapitole, 21. verši Šrímad Bhágavatamu: ,,Kršna je pánem tří kvalit hmotné přírody. Užívá všeho bohatství, a proto Mu nikdo není roven a nikdo není větší než On.`` Všichni velcí králové a panovníci k Němu přicházeli, předávali Mu dary a vzdávali Mu úctu s helmicemi u Jeho nohou. Jeden oddaný řekl: ,,Můj drahý Kršno, když nařídíš Brahmovi:, Nyní můžeš stvořit vesmír`, a když nařídíš Šivovi:, Nyní znič hmotné projevení`, Ty sám tímto způsobem tvoříš a ničíš hmotné stvoření. Udržuješ vesmíry svými příkazy a pomocí své částečné reprezentace - Višnua. Ó Kršno, nepříteli Kansy, existuje mnoho Brahmů a Šivů, kteří pouze plní Tvé rozkazy.``

51. Neměnný

Kršna nemění své přirozené postavení ani když se zjeví ve hmotném světě. Přirozené duchovní postavení obyčejných živých bytostí je zakryté. Objevují se v rozmanitých tělech a jednají v různých tělesných pojetích života. Kršna však své tělo nemění. Zjevuje se ve svém vlastním těle a kvality hmotné přírody se Ho proto nedotýkají. V 38. verši jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že zvláštní výsadou nejvyššího vládce je, že Ho neovlivňují kvality hmotné přírody. Prakticky to dokazuje skutečnost, že hmotná příroda se nedotkne ani oddaných, kteří jsou pod Pánovou ochranou. Překonat vliv hmotné přírody je velice obtížné, ale oddaní neboli svatí lidé, kteří jsou pod ochranou Pána, ovlivněni nejsou. Což teprve Pán samotný? Pro vyjasnění uvedeme, že Pán se někdy zjevuje v tomto hmotném světě, ale přesto nemá s kvalitami hmotné přírody nic společného a jedná zcela nezávisle ve svém transcendentálním postavení. To je Pánova zvláštní vlastnost.

52. Vševědoucí

Člověk, který dokáže porozumět pocitům všech lidí a událostem na všech místech v jakémkoliv čase, se nazývá vševědoucí.

V prvním zpěvu, patnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu je popsán pěkný příklad Pánovy vševědoucnosti v souvislosti s návštěvou Durvásy Muniho v domě Pánduovců. Durjódhana poslal podle svého vypočítaného plánu Durvásu Muniho a jeho deset tisíc žáků, aby navštívili v lese Pánduovce. Durjódhana zařídil, aby Durvásá a jeho lidé dorazili k Pánduovcům právě na konci oběda, a tak Pánduovce zastihli v situaci, kdy nebudou mít prostředky tak ohromný počet hostů nasytit. Kršna znal Durjódhanův plán, přišel k Pánduovcům a požádal jejich manželku Draupadí, jestli na dně nezbylo nějaké jídlo, které by Mu mohla nabídnout. Draupadí Mu nabídla poslední kousek zeleninového chodu a Kršna ho snědl. V té době se všichni světci, kteří doprovázeli Durvásu, koupali v řece a když se Kršna cítil uspokojen tím, co Mu Draupadí nabídla k jídlu, pocítili také oni uspokojení a jejich hlad zmizel. Durvásá a jeho lidé už víc jíst nemohli a tak odešli aniž se dostavili do domu Pánduovců. Takto byli Pánduovci zachráněni před Durvásovým hněvem. Durjódhana je za nimi poslal neboť věděl, že Pánduovci takové množství hostů nebudou schopni přijmout a Durvásá se na ně rozhněvá a Pánduovce prokleje. Kršna je před touto pohromou zachránil lstí a svou vševědoucností.

53. Neustále svěží

Milióny oddaných na Kršnu neustále vzpomínají a neustále zpívají Jeho jméno, ale nikdy nejsou nasyceni. Místo aby je tyto činnosti omrzely, dostávají nové a nové podněty k tomu, aby ve zpívání a v myšlení na Kršnu pokračovali. Kršna je proto neustále svěží. Nejen samotný Kršna, ale také Kršnovo poznání je neustále svěží. Bhagavad-gítá byla přednesena před pěti tisíci lety, a přesto ji mnoho lidí stále znovu čte a nachází v ní stále nové a nové světlo. Kršna, Jeho jméno, sláva, vlastnosti - vše, co je s Ním spojené - je neustále svěží.

Všechny královny Dváraky byly bohyně štěstí. V 33. verši jedenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že bohyně štěstí jsou velice vrtkavé a nestálé a nikdo není schopen je pevněji upoutat. Štěstí člověka se tak vždy po čase mění. Když však bohyně štěstí sídlily s Kršnou ve Dvárace, nemohly Ho opustit ani na okamžik. To znamená, že pouto ke Kršnovi je neustále svěží. Dokonce ani bohyně štěstí nemohou opustit Jeho společnost.

Rádhárání popisuje v Lalita-mádhavě neustálou svěžest Kršnových přitažlivých rysů a přirovnává Kršnu k nejlepšímu sochaři, protože je odborníkem v otesávání cudnosti žen. Cudné ženy mohou dodržovat pravidla a příkazy védských zásad, aby byly věčně věrné svým manželům, ale Kršna dovede zlomit jejich skálopevnou cudnost dlátem své krásy. Kršnovy přítelkyně byly většinou vdané, ale jelikož byl jejich přítelem již před svatbou, nemohly na Jeho přitažlivé rysy, které je vždy okouzlovaly, zapomenout ani po svatbě.

54. Sac-cid-€nanda-vigraha Kršnovo transcendentální tělo je věčné, plné poznání a blaženosti. Sat znamená existující věčně ve všech dobách a na všech místech; jinými slovy, všepronikající v čase a prostoru. Cit znamená plný poznání. Kršna nemá, co by se od koho učil. Je nezávisle plný poznání. šnanda znamená zdroj veškeré radosti. Impersonalisté touží splynout se září Brahmanu, září věčnosti a poznání, ale vyhýbají se hlavní části absolutní radosti, která je v Kršnovi. Když se člověk oprostí od veškeré hmotné iluze, falešného ztotožňování, připoutanosti, odpoutanosti a pohrouženosti do hmoty, může okusit transcendentální blaženost ze splynutí se září Brahmanu. To jsou předběžné vlastnosti člověka, který může realizovat Brahman. V Bhagavad-gítě se říká, že člověk musí být plný radosti, ale tohle ještě není radost - je to jen oproštění se od veškeré úzkosti. Osvobození ode všech úzkostí může být prvním základem radosti, ale skutečná radost to ještě není. Ti, kteří realizovali vlastní já - dosáhli stavu brahma-bh™ta - se pouze připravují pro úroveň radosti. Radosti může člověk skutečně dosáhnout pouze tehdy, dostane-li se do styku s Kršnou. Vědomí Kršny je tak úplné, že zahrnuje i transcendentální radost získanou z neosobní realizace Brahmanu. Osobní Kršnova podoba známá jako Šjámasundara přitahuje dokonce i impersonalisty.

V Brahma-sanhitě je potvrzeno, že záři Brahmanu tvoří Kršnovy tělesné paprsky - tato záře je pouhým projevem Kršnovy energie. Samotný Kršna v Bhagavad-gítě potvrzuje, že je zdrojem záře Brahmanu. Z toho můžeme dojít k závěru, že neosobní rys Absolutní Pravdy není konečným rysem. Konečným rysem Absolutní Pravdy je Kršna.

Stoupenci vaišnavské školy se proto na své cestě k duchovní dokonalosti nikdy nesnaží splynout se září Brahmanu. Přijímají Kršnu jako konečný cíl seberealizace. Kršna je proto nazýván Parabrahman (Nejvyšší Brahman) nebo Paraméšvara (Nejvyšší vládce). Šrí Jamunáčárja se modlil: ,,Můj drahý Pane, vím, že ohromný vesmír a ohromný prostor a čas ve vesmíru pokrývá deset vrstev hmotných prvků a každá vrstva je desetkrát větší nežli ta předcházející. Tři kvality hmotné přírody, Garbhódakašájí Višnu, Kšíródakašájí Višnu, Mahá-Višnu a nad nimi duchovní nebe a duchovní planety známé jako Vaikunthy, a zář Brahmanu v duchovní obloze - to vše dohromady není nic jiného než malá ukázka pouhé části Tvé energie.``

55. Má všechny mystické dokonalosti

Existuje mnoho měřítek dokonalosti. Nejvyšších hmotných dokonalostí, kterých mohou jógíni dosáhnout, je osm: stát se nejmenším z nejmenších, stát se největším z největších a podobně. Na Kršnově osobnosti můžeme vidět zároveň všechny hmotné i duchovní dokonalosti.

56. Kršnovy nepochopitelné energie

Kršna je přítomen všude, nejen v tomto vesmíru, nejen v srdcích všech živých bytostí, ale také v každém atomu. V modlitbách královny Kuntí najdeme zmínku o Kršnových nepochopitelných silách. Zatímco Kršna mluvil s Kuntí, současně vstoupil do lůna Uttary, které hrozilo nebezpečí od jaderné zbraně Ašvatthámy. Kršna dokáže omámit dokonce i Brahmu a Šivu a může ochránit všechny odevzdané oddané před následky hříšných činností. To jsou některé příklady Jeho nepochopitelných energií.

Šríla Rúpa Gósvámí vzdává Kršnovi svou úctu slovy: ,,Kršna je zde přítomen jako lidská bytost a celá hmotná příroda je Jeho pouhým stínem. Expandoval se na mnoho krav, telat a pasáčků a ve všech se znovu projevil jako čtyřruký Nárájana. Učil milióny Brahmů seberealizaci a je hoden toho, aby Ho uctívali nejen vůdcové všech vesmírů, ale i všichni ostatní. Budu Ho proto vždy přijímat jako Nejvyšší Osobnost Božství.``

Když Kršna porazil Indru v bitvě o páridžátové květy z nebes, potkal ho Nárada a odsuzoval ho: ,,Ó Indro, velký králi nebes, Kršna již porazil Brahmu a Šivu. Jak může být řeči o tak bezvýznamném polobohu, jako jsi ty?`` Nárada Muni samozřejmě odsuzoval Indru žertem a Indra z toho měl zábavu. Nárada potvrdil, že Kršna byl schopen oklamat dokonce i Brahmu a Šivu, a samozřejmě i Indru. Není pochyb o tom, že Kršna měl sílu působit stejně i na nižší živé bytosti.

Brahma-sanhitá popisuje Kršnovy schopnosti zmenšit utrpení hříšných reakcí následujícím způsobem: ,,Velkým králem nebes počínaje a mravencem konče je každý vystaven následkům svých předešlých činů. Kršnův oddaný je však od těchto následků Kršnovou milostí oproštěn.`` Kršna to jasně potvrdil, když se odebral k sídlu pána smrti Jamarádži, aby přivedl zpět mrtvého syna svého učitele. Kršnův učitel Ho požádal, aby mu přivedl zpět jeho mrtvého syna, a Kršna se odebral k Jamarádžovi a vyžadoval duši, kterou sem Jamarádža přivedl a držel pod svou nadvládou. Kršna mu okamžitě nařídil: ,,Budiž požehnán Mým rozkazem a vrať Mi tuto duši!`` Z této události vyplývá,

že i člověk, kterého ovládají usměrňující zákony přírody a který je hoden Jamarádžova trestu, může získat Kršnovou milostí naprostou ochranu.

Šukadéva Gósvámí popsal Kršnovy nepochopitelné energie následovně: ,,Kršna mate mou inteligenci, protože se zjevil jako syn Nandy Mahárádži, přestože je nezrozený. Je všepronikající, ale přesto leží v Jašódině náruči. Je všeprostupující, ale přesto Ho omezila Jašódina láska. Má nespočetné podoby, ale přesto běhá jako Kršna před svým otcem a matkou, Nandou a Jašódou.`` V Brahma-sanhitě se říká, že třebaže Kršna žije věčně ve svém transcendentálním sídle Gólóce Vrndávaně, je přesto přítomný všude, dokonce i v atomech.

57. Kršnovo tělo vytváří nespočetné vesmíry

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu Brahmá říká: ,,Můj drahý Pane, falešné ego, inteligence, mysl, obloha, vzduch, oheň, voda a země jsou hmotné složky vesmíru, které můžeme přirovnat k ohromné nádobě. V této nádobě má moje tělo zanedbatelné rozměry a ačkoliv jsem stvořil jeden z mnoha vesmírů, z pórů Tvého těla vycházejí nespočetné vesmíry jako nepatrné částečky třpytící se na slunečním světle. Myslím si, že ve srovnání s Tebou jsem naprosto bezvýznamný, a proto Tě žádám o odpuštění. Prosím, buď ke Mně milostivý.``

Vezmeme-li v úvahu pouze jediný vesmír, najdeme v něm mnoho rozmanitých a úžasných věcí, neboť je v něm nespočetně hvězd, obyvatel a sídel polobohů. Průměr vesmíru je čtyři bilióny mil a zaplňuje ho mnoho temných oblastí známých jako Pátály neboli nižší hvězdné soustavy. Kršna je původcem všeho, ale přesto je vždy vidět ve Vrndávaně a projevuje své nepochopitelné energie. Kdo je schopen náležitě uctívat všemocného Pána, který vlastní tak nepochopitelné síly?

58. Původní zdroj všech inkarnací

Džajadéva Gósvámí ve své Gíta-góvindě zpívá: ,,Pán zachránil Védy ve své podobě ryby a v podobě želvy nesl na svých zádech celý vesmír. V podobě kance vyzvedl z vody planetu Zemi. V podobě Nrsinhy zabil démona Hiranjakašipua. V podobě Vámany oklamal Mahárádži Baliho. V podobě Parašurámy pozabíjel celé dynastie kšatrijů. V podobě Pána Rámy zabil všechny démony. V podobě Balarámy nosí velký pluh. V podobě Kalkiho zabil všechny ateistické lidi a v podobě Buddhy zachránil všechna ubohá zvířata.`` * To jsou některé popisy inkarnací Kršny a ze Šrímad Bhágavatamu je patrno, že z Kršnova těla neustále vycházejí nespočetné inkarnace jako vlny oceánu. Nikdo nedokáže spočítat, kolik je vln v moři, a podobně nikdo nespočítá, kolik inkarnací vychází z Kršnova těla.

* Všechny tyto inkarnace Boha jsou popsány ve třetí kapitole první části prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu.

59. Kršna spasí nepřátele, které zabije

Další název spasení je apavarga. Protikladem je pavarga neboli různé strastiplné podmínky hmotného bytí. Slovo pa-varga naznačuje sloučení pěti sanskrtských písmen: pa, pha, ba, bha a ma. Jsou to první písmena slov, která označují různé podmínky. První písmeno pa pochází ze slova par€bhava, což znamená ,,porážka``. V hmotném zápase o přežití se setkáváme pouze s porážkou. Chceme přemoci narození, nemoc, stáří a smrt, a jelikož všechny strastiplné podmínky není možné překonat, následkem iluze máji se jednoduše setkáváme pouze s porážkou (par€bhava). Další písmeno pha pochází ze slova phena. Phena je pěna, kterou vidíme na ústech člověka, který je velice unaven (můžeme ji často vidět také u koní). Písmeno ba pochází ze slova bandha, které znamená připoutanost. Bha pochází ze slova bh…ti znamenajícího strach. Ma pochází ze slova mŤti, což znamená smrt. Slovo pavarga naznačuje náš zápas o existenci a naše setkání s porážkou, vyčerpáním, připoutaností, strachem a nakonec se smrtí. Apavarga označuje to, co může všechny tyto hmotné podmínky odstranit. Říká se, že Kršna je ten, kdo dává apavargha - cestu osvobození.

Pro impersonalisty a Kršnovy nepřátele znamená osvobození splynutí s Nejvyšším. Démoni a impersonalisté se o Kršnu nezajímají, ale Kršna je tak laskavý, že udělí osvobození i svým nepřátelům a impersonalistům. Váže se k tomu následující citát: ,,Ó Murári (Kršno)! Jak je úžasné, že démoni, kteří vždy záviděli polobohům, nebyli nikdy schopni proniknout Tvými vojenskými šiky, ale přesto pronikli do oblasti mitra, Slunce.`` Slovo mitra je použito obrazně. Mitra znamená ,,Slunce`` a také ,,přítel``. Démoni, kteří se Kršnovi postavili jako nepřátelé, chtěli proniknout Jeho vojenskými šiky, ale namísto toho v bitvě zemřeli, následkem čehož pronikli na planetu Mitra neboli Slunce. Jinými slovy vstoupili do záře Brahmanu. Příklad se Sluncem je zde

použit proto, že Slunce neustále září jako duchovní obloha, ve které se nachází nespočetné množství zářících vaikunthských planet. Kršnovi nepřátelé padli a místo aby pronikli Kršnovými šiky, pronikli do přátelského ovzduší duchovní záře. Je to Kršnova milost, a proto je znám také jako vysvoboditel svých nepřátel.

60. Přitahuje osvobozené duše

Existuje mnoho příkladů, že Kršna přitahoval i velké osvobozené duše jako Šukadévu Gósvámího nebo Kumáry. Kumárové o tom řekli: ,,Jak je to úžasné - ačkoliv jsme naprosto osvobození, prostí tužeb a na úrovni paramahaˆsa, přesto toužíme okusit zábavy Rádhy a Kršny.``

61. Provádí úžasné činnosti

V Brhad-vámana Puráně Pán říká: ,,Mých okouzlujících radovánek je mnoho, avšak kdykoliv pomyslím na rása-lílu, které se věnuji s gópími, znovu po ní zatoužím.``

Jeden oddaný řekl: ,,Vím o Nárájanovi, manželovi bohyně štěstí, a znám také mnoho dalších inkarnací Pána. Všechny jejich zábavy zajisté vzrušují mou mysl, ale r€sa-l…l€, které se věnuje Pán Kršna osobně, úžasně zvětšuje mé transcendentální potěšení.``

62. Kršna je obklopen milujícími oddanými

Když mluvíme o Kršnovi, Kršna není nikdy sám. ,,Kršna`` znamená Jeho jméno, Jeho vlastnosti, Jeho sláva, Jeho přátelé, Jeho příslušenství, okolí - to vše zároveň. Mluvíme-li o králi, rozumíme tím, že je obklopen ministry, sekretáři, vojenskými veliteli a mnoha jinými lidmi. Podobně i Kršna není neosobní. Zvláště ve svých vrndávanských radovánkách Ho obklopují gópí, pasáčci, Jeho otec, matka a všichni obyvatelé Vrndávany.

V desátém zpěvu, třicáté první kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu gópí naříkají: ,,Můj drahý Kršno, když jdeš ve dne se svými kravami do vrndávanského lesa, každý okamžik trvá dvanáct let a čekání je pro nás velice těžké. Když na konci dne opět přijdeš, díváme se na Tvůj krásný obličej a tak nás přitahuje, že od Tebe nejsme schopny odvrátit zrak. Když při tom naše oči občas mrkají, odsuzujeme stvořitele Brahmu jako hlupáka, protože neví, jak stvořit dokonalé oči!`` Gópí rušilo mrkání očí, protože jejich oči se při něm na okamžik zavřely a nemohly vidět Kršnu. Znamená to, že láska gópí ke Kršnovi byla tak velká a extatická, že je rozrušila jedna jediná chvilka bez Něj. A když Kršnu viděly, byly rozrušeny také. Je to paradox.

Jedna gópí se Kršnovi svěřovala: ,,Když se s Tebou v noci setkáváme, považujeme noc za velice krátkou. Cožpak jenom tuhle noc, dokonce i Brahmovu noc * bychom považovaly za malou chviličku!`` O Brahmově dni si můžeme udělat představu z verše Bhagavad-gíty (8.17.): ,,Podle lidských měřítek tvoří tisíc cyklů jug po sobě jeden Brahmův den, a právě taková je délka jeho noci.`` Gópí říkaly, že i kdyby noc mohla být tak dlouhá, stejně by to pro jejich setkání s Kršnou bylo málo.

* 4 300 000 000 slunečních let se rovná dvanácti hodinám neboli jedné noci Brahmy.

63. Kršnova přitažlivá flétna

V desátém zpěvu, třicáté páté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí matce Jašódě: ,,Když Tvůj syn hraje na flétnu, zmate to i Šivu, Brahmu a Indru, přestože jsou pokládáni za největší vzdělané učence a osobnosti. Při zaslechnutí zvuku Kršnovy flétny se i tyto velké osobnosti pokloní a zvážní, neboť studují zvukovou vibraci.``

Šrí Rúpa Gósvámí ve své knize Vidaghda-mádhava popisuje zvuk Kršnovy flétny: ,,Zvuková vibrace vytvořená Kršnovou flétnou podivuhodně zastavila Šrí Šivu v jeho hře na buben iŠima a tatáž flétna vyrušila čtyři Kumáry z jejich meditace. Udivila Brahmu, který seděl na lotosovém květu nežli začal tvořit, a Anantadéva, který klidně držel všechny planety na své hadí hlavě, se hýbal ze strany na stranu v rytmu transcendentální vibrace Kršnovy flétny, která pronikla obaly vesmíru a dospěla do duchovního nebe.``

64. Kršnova dokonalá krása

Ve třetím zpěvu, druhé kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká Uddhava Vidurovi: ,,Můj drahý pane, Kršnova podoba byla ze všeho nejkrásnější, když se zjevil na této planetě a ukázal schopnosti své vnitřní energie. Během svých zábav na této planetě zde byl přítomen ve své nejpřitažlivější podobě a svou vnitřní energií ukázal své bohatství, které ohromí každého. Jeho osobní krása byla tak

velká, že neměl zapotřebí nosit na těle ozdoby. Popravdě řečeno, místo aby ozdoby zkrášlovaly Kršnu, Kršnova krása zkrášlovala je.``

V desátém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říkají gópí Kršnovi o tom, jak přitažlivá je Jeho tělesná krása a zvukové vibrace Jeho flétny: ,,Náš vztah k Tobě připomíná milostné pletky s milencem, ale nemůžeme se než divit, jak nějaká žena může zachovat svou cudnost, když zaslechne zvuk Tvé flétny. Nejen ženy, ale také muži tvrdého srdce při zvuku Tvé flétny klesají ze svého postavení. Viděly jsme, jak ve Vrndávaně dokonce i krávy, srnce, ptáky, stromy - všechny - okouzlil sladký zvuk Tvé flétny a fascinující krása Tvé osobnosti.``

Rúpa Gósvámí ve své Lalita-mádhavě říká: ,,Jednou se stalo, že Kršna zahlédl svůj zrcadlící se odraz na nádvoří s drahokamy. Když uviděl odraz svého těla, vyjádřil své pocity:, Jak podivuhodné, že jsem nikdy neviděl tak krásnou postavu! Je to Má vlastní podoba, ale přesto se ji stejně jako Rádhárání snažím obejmout a užívat nebeské blaženosti.``` Ukazuje to, jak jsou Kršna a Jeho odraz jednotní a totožní. Mezi Kršnou a Jeho odrazem není rozdíl, a stejně tak není rozdíl mezi Kršnou a Jeho obrázkem. Takové je Kršnovo transcendentální postavení.

Výše zmíněné citáty popisují některé z úžasných zdrojů radosti v Kršnovi a zároveň také transcendentální vlastnosti Jeho osobnosti. Kršnovy transcendentální vlastnosti lze přirovnat k oceánu: nikdo nedokáže odhadnout délku a šířku oceánu. Ale když prozkoumáme jednu kapku, poznáme, co celý oceán obsahuje. Stejně tak tyto citáty nám umožňují porozumět Kršnovu transcendentálnímu postavení a vlastnostem.

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 7. verši Šrímad Bhágavatamu Pán Brahmá říká: ,,Můj drahý Pane, nepochopitelné vlastnosti, krása a činnosti, které jsi vyjevil za své přítomnosti na této planetě, nelze odhadnout žádným hmotným měřením. Dokonce i když se budeme snažit představit si:, Kršna může být asi takový`, nebude to možné. Materialistický vědec může po mnoha narozeních nebo mnoha letech jednoho dne odhadnout atomické složení celého světa nebo spočítat elementární částečky prostupující oblohu či může poskytnout odhad počtu všech atomů ve vesmíru, ale přesto nebude schopen spočítat transcendentální vlastnosti Tvé osobnosti - oceánu transcendentální blaženosti.``

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

Kršnova osobnost

Šríla Rúpa Gósvámí píše, že ačkoliv je Kršna zdrojem neomezené radosti a je největší ze všech vůdců, přesto trojím způsobem závisí na svých oddaných. Oddaný oceňuje Nejvyšší Osobnost Božství podle svého citového postavení třemi způsoby: jako nejdokonalejšího, velice dokonalého a dokonalého. Projeví-li se Pán plně, vzdělaní učenci Ho oceňují jako nejdokonalejšího, projeví-li se v menším rozsahu, nazývá se velice dokonalý, a projeví-li se ještě méně, nazývá se dokonalý. Znamená to, že Kršna je oceňován ve třech stupních, které se obzvláště projevují následovně: je-li v Gólóce Vrndávaně, projeví své transcendentální vlastnosti jako nejdokonalejší, je-li ve Dvárace, projeví je jako velice dokonalé, a je-li v Mathuře, projeví je jako dokonalé.

Kršnovu osobnost je v rozboru možno označit jako dh…rod€tta, dh…ra-lalita, dh…ra-praŹ€nta a dh…roddhata. Zeptá-li se někdo, jak můžeme nějakou osobnost spatřovat ve čtyřech navzájem si odporujících pohledech, můžeme odpovědět, že Pán je zdrojem všech transcendentálních vlastností a činností. Jeho různé aspekty můžeme analyzovat podle zábav, kterých je neomezené množství, a tak si zde nic neodporuje.

Dh…rod€tta Drh…rod€tta je člověk, který je přirozeně velice vážný, jemný, odpouštějící, milostivý, odhodlaný, pokorný, vysoce kvalifikovaný, rytířský a fyzicky přitažlivý.

V tomto ohledu je velice důležitý citát krále nebes Indry: ,,Můj drahý Pane, přiznávám, že jsem se proti Tobě dopustil velkého přestupku, ale nejsem schopen toho litovat, neboť mne mate pohled na Tvůj ojediněle rytířský duch, snahu ochránit své oddané, na Tvé odhodlání, Tvou vytrvalost, když jsi držel velký kopec Góvardhana, na Tvé krásné tělesné rysy a Tvou ojedinělou vlastnost - že Tě potěší pouhé modlitby Tvých oddaných a těch, kteří se proti Tobě dopustili přestupku.``

Tato řeč krále nebes Indry přesně dokládá, že Kršna je dh…rod€tta. Mnoho vzdělaných učenců uznalo, že i Pán Rámačandra je dh…rod€tta, ale všechny Jeho vlastnosti jsou zahrnuty v povaze Pána Kršny.

Dh…ra-lalita Člověk se nazývá dh…ra-lalita, je-li přirozeně velice zábavný, vždy v rozkvětu mládí, odborník na žerty a je prost veškeré úzkosti. Taková osobnost je většinou přivyklá domovu a podřizuje se svému milenci. Rys dh…ra-lalita v Kršnově osobnosti popisuje Jadžňa-patní, manželka jednoho z bráhmanů, kteří prováděli oběti ve Vrndávaně. Řekla své přítelkyni: ,,Jednoho dne Šrímatí Rádhárání odpočívala se svými společnicemi v zahradě, a do této společnosti přišel Kršna. Posadil se, a začal velice nestydatě vyprávět o svých radovánkách s Rádhárání, které se odehrály předcházející noci. Jeho řeč přivedla Rádhárání do velkých rozpaků, styděla se a zasnila se v myšlenkách. Kršna využil té příležitosti a namaloval jí na ňadra různé druhy tilaků. Kršna se ukázal jako veliký odborník tohoto umění.`` Tímto způsobem se Kršna jako dh…ra-lalita radoval ve společnosti gópí ze svých mladických sklonů.

Odborníci na divadelní hry říkají, že Amor je ideální dh…ra-lalita, ale všechny vlastnosti dh…ra-lalita můžeme ještě dokonaleji nalézt v osobnosti Kršny.

Dh…ra-praŹ€nta Člověk, který je velice mírumilovný, odpouštějící, ohleduplný a vděčný, se nazývá dh…ra-praŹ€nta. Kršna projevil svůj rys dh…ra-praŹ€nta při svém jednání s Pánduovci. Za jejich věrnou oddanost se stal jejich vozatajem, rádcem, přítelem, poslem a někdy tělesným strážcem. Takový může být výsledek oddané služby Višnuovi. Když Kršna říkal Mahárádžovi Judhišthirovi o náboženských zásadách, ukázal se jako vzdělaný, ale jelikož přijal postavení Judhišthirova mladšího bratrance, mluvil velice jemným tónem, což umocňovalo Jeho krásné tělesné rysy. Pohyby Jeho očí a styl Jeho řeči dokázaly, jak dokonale uměl poučovat o morálních záležitostech. Učenci někdy přijímají také Mahárádžu Judhišthiru jako osobnost dh…ra-praŹ€nta.

Dh…roddhata Člověka, který je velice závistivý, pyšný, snadno se nahněvá, je netrpělivý a samolibý, nazývají vzdělanci dh…roddhata. V povaze Pána Kršny jsou vidět tyto vlastnosti, protože v dopise Kálajavanovi napsal, že Kálajavana je hříšná žába. Kršna mu v dopise poradil, aby si okamžitě odešel hledat nějakou tmavou studnu, protože jeden černý had jménem Kršna velice dychtí všechny takové hříšné žáby pozřít. Kršna Kálajavanu upomenul, že může všechny vesmíry obrátit v prach pouhým pohledem.

Kršnova slova se zdají být zjevně závistivé povahy, ale při různých zábavách, na různých místech a v různém čase se tato vlastnost přijímá jako vhodný charakterový rys. Kršnovy rysy dh…roddhata přijímáme jako dobré vlastnosti, protože je užívá pouze k tomu, aby chránil své oddané. Jinými slovy, při výměnách oddané služby mohou být použity dokonce i nežádoucí vlastnosti.

Druhý bratr Pánduovců, Bhíma, je také někdy popisován jako dh…roddhata.

Kršna jednou bojoval s démonem, který se objevil v podobě srnce. Vyzval ho takto: ,,Postavil jsem se ti jako velký slon jménem Kršna. Musíš odejít z bojiště a přijmout porážku, jinak tě čeká smrt.`` Kršnův vyzývavý duch se Jeho vznešené povaze neprotiví - Kršna je Nejvyšší Bytost a v Jeho povaze je možné najít vše.

O protikladných rysech Nejvyšší Osobnosti Božství se píše v Kúrma Puráně. Říká se tam, že Nejvyšší Pán není ani moc tlustý a ani moc hubený. Je transcendentální hmotným vlastnostem i přesto, že Jeho tělo má černou barvu. Jeho oči jsou načervenalé, je všemocný a vlastní veškerá bohatství. Protichůdné rysy v Kršnově osobnosti nejsou udivující a vlastně bychom si neměli myslet, že si vlastnosti Kršny, Nejvyšší Osobnosti Božství, odporují. Měli bychom se snažit Kršnovým rysům porozumět od autorit a pochopit, jak tyto vlastnosti podle své svrchované vůle využívá.

Mahá-varáha Purána potvrzuje, že transcendentální těla Kršny, Nejvyšší Osobnosti Božství, a Jeho expanzí existují věčně. Nejsou nikdy hmotná; jsou zcela duchovní a plná poznání. Jsou jako oceán všech transcendentálních vlastností. Ve Višnu-jámala-tantře se říká, že jelikož jsou Nejvyšší Pán a Jeho expandovaná těla vždy plná poznání, blaženosti a věčnosti, jsou vždy prosty osmnácti druhů hmotného znečištění - iluze, únavy, chyb, hrubosti, hmotného chtíče, roztěkanosti, pýchy, závisti,

násilí, nemilosrdnosti, vyčerpání, nepravosti, hněvu, dychtění, závislosti, touhy ovládat vesmír, spatřování dvojností a podvádění.

Z výše zmíněných citátů je patrno, že Mahá-Višnu je zdrojem všech inkarnací v hmotném světě. Syn Nandy Mahárádži má však ještě vznešenější zcela jedinečné vlastnosti a tudíž můžeme poznat, že je zdrojem i Mahá-Višnua. Potvrzuje to Brahma-sanhitá: ,,Hluboce se klaním Góvindovi, Jehož částečnou reprezentací je Mahá-Višnu.`` Nesmírná podoba Mahá-Višnua je zdrojem, ze kterého se vytvářejí nespočetné vesmíry. Pocházejí z Jeho výdechu a s Jeho vdechem vcházejí do Něho zpět. Tento Mahá-Višnu je také úplnou částí části Kršny.

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

Další rysy Šrí Kršny

Šríla Rúpa Gósvámí popsal různé Kršnovy vznešené vlastnosti a nyní pokračuje v popisu transcendentální krásy a následujících vlastností Pána: ozdobený, radující se, příjemný, spolehlivý, neochvějný a vládnoucí. Popisuje Kršnu jako znalce pečlivého oblékání a velkomyslnou osobnost. To jsou vlastnosti, které se všeobecně považují za vlastnosti velkých osobností.

Ozdobený

Říká se, že člověk je velký, zdobí-li ho vlastnosti jako milostivost k nešťastnému, velká síla, nadřazenost, rytířskost, nadšení, odborná znalost a pravdivost. Tyto vlastnosti se v Kršnově charakteru projevily během Jeho zábavy govardhana-l…l€. V té době byla celá vrndávanská oblast narušena Indrovými dešti, jak je vylíčeno jinde. Kršna si nejdříve myslel: ,,Oplatím Indrovu pomstu tím, že zničím jeho nebeské království``, avšak později, když pomyslel na bezvýznamnost krále nebes, změnil své plány a pocítil k Indrovi soucit. Nikdo nemůže Kršnově hněvu odolat. Namísto aby Indrovi oplácel, projevil soucit se svými přáteli ve Vrndávaně tím, že zvedl celý kopec Góvardhana, a tím je ochránil.

Radující se

Když je člověk neustále šťastný a mluví zpravidla s úsměvem, považujeme ho za člověka v radostné náladě. Tento rys jsme mohli vidět u Kršny, když se objevil při oběti krále Kansy. Píše se, že Kršna s lotosovýma očima přišel mezi zápasníky velice zdvořile, pohlédl na ně s odhodláním a připadal jim jako slon napadající nějaké rostliny. Dokonce i když k nim mluvil, neustále se usmíval, a statečně stál na zápasnickém pódiu.

Příjemný

Má-li člověk velice sladké a žádoucí vlastnosti, říká se mu příjemný. Příklad Kršnovy příjemné povahy podává Šrímad Bhágavatam: ,,Jednoho dne, když Kršna čekal na břehu Jamuny na příchod Šrímatí Rádhárání, začal navlékat girlandu z květů kadamba. Mezitím se tam Šrímatí Rádhárání objevila a v té chvíli se na Ní Murári (Kršna, nepřítel Mury), velice sladce podíval.``

Spolehlivý

Člověk, na kterého je spolehnutí za každých okolností, se nazývá spolehlivý. Rúpa Gósvámí k tomu řekl, že na Kršnu se spoléhali dokonce i démoni, neboť si byli jisti tím, že Kršna je nikdy nenapadne bez patřičného důvodu. S důvěrou žili s dveřmi dokořán otevřenými. Polobozi se démonů báli, ale přesto byli přesvědčeni o Kršnově ochraně, a proto se i uprostřed nebezpečí věnovali rozmarným hrátkám. Lidé, kteří se nikdy nepodrobili védským očistným obřadům, věřili, že Kršna přijímá pouze víru a oddanost, a tak se zapojili do vědomí Kršny a byli zbaveni veškeré úzkosti. Všichni lidé - od polobohů až k nekulturním - se mohou spoléhat na bezpříčinnou milost Nejvyššího Pána.

Neochvějný

Člověk, kterého nerozruší ani situace plná převratů, se nazývá neochvějný. Kršnovu neochvějnost můžeme vidět, když trestal démona, známého pod jménem Bána. Démon Bána měl mnoho rukou a Kršna je jednu po druhé usekával. Bána byl velký oddaný Šivy a bohyně Durgy, a tak když byl potrestán, Šiva a Durgá se na Kršnu velice rozzuřili. Kršna však na ně nedbal.

Vládnoucí

Člověk, který může ovlivnit mysl všech, se nazývá vládnoucí. O Kršnově vládnutí pojednává desátý zpěv, čtyřicátá třetí kapitola, 17. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí popisuje Kršnu králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, Kršna je bleskem pro zápasníky, pro obyčejného člověka je nejkrásnější lidskou bytostí, pro mladé dívky je jako bůh lásky, pro pastevce a pasačky je nejdůvěrnějším příbuzným, pro bezbožné krále je nejvyšším vladařem, pro své rodiče Nandu a Jašódu je pouhé dítě, pro bhódžského krále Kansu je zosobněná smrt, pro tupé a nechápavé je jako kámen, pro jógíny je Nejvyšší Absolutní Pravdou a pro Vršniovce je Nejvyšší Osobností Božství. V tomto vládnoucím postavení se Kršna objevil spolu se svým starším bratrem Balarámou.`` Když byl Kršna, který je jako oceán všech nálad, přítomen v Kansově aréně, různým lidem, kteří k Němu byli poutáni různými vztahy, se jevil odlišně. V Bhagavad-gítě stojí, že každému se Pán zjevuje podle toho, jaký má k Němu vztah.

Učenci někdy poukazují na to, že slovo ,,vládnoucí`` označuje člověka, který nedokáže snášet, je-li přehlížen. Tuto Kršnovu zvláštní vlastnost jsme mohli vidět, když Kansa urážel Mahárádžu Nandu. Vasudéva žádal Kršnu, aby mu pomohl Kansu zabít a Kršna se díval na Kansu toužebnýma očima jako prostitutka a chystal se na krále skočit.

Znalec pečlivého oblékání

Člověk, který se velice rád obléká, se nazývá lalita neboli ten, kdo se umí pečlivě oblékat. U Kršny se tato vlastnost projevuje dvěma způsoby: někdy zdobil různými znaky Šrímatí Rádhárání a jindy, když se připravoval zabít démony jako je Arištásura, si s pečlivostí velice pěkně upravil svůj opasek.

Velkorysý

Člověk, který umí dát sebe samého komukoli, se nazývá velkorysý. Nikdo nemůže být velkorysejší než Kršna, protože je vždy připraven dát svému oddanému sebe samého. Kršna je v podobě Šrí Čaitanji připraven dát sebe samotného a udělit osvobození dokonce i tomu, kdo oddaný není.

Kršna nezávisí na nikom, ale i přesto ze své bezpříčinné milosti závisí na Gargovi Ršimu, aby obdržel náboženské pokyny, v učení se vojenskému umění závisí na Sátjakim a pro dobré rady závisí na svém příteli Uddhavovi.

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

Kršnovi oddaní

Člověk, který je neustále pohroužený do vědomí Kršny, se nazývá Kršnův oddaný. Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že všechny dříve probrané transcendentální vlastnosti můžeme nalézt také u Kršnových oddaných. Kršnovy oddané můžeme rozdělit na dvě skupiny: ti, kteří rozvíjejí oddanou službu proto, aby vstoupili do transcendentálního království, a ti, kteří jsou již na dokonalé úrovni oddané služby.

Člověk, který dosáhl úrovně, kdy je poután ke Kršnovi, a který se ještě nedostal mimo vliv všech hmotných svodů, ale kvalifikoval se ke vstupu do království Boha, se nazývá s€dhaka. S€dhaka je ten, kdo pěstuje oddanost ve vědomí Kršny. Popis takového oddaného najdeme v jedenáctém zpěvu, druhé kapitole, 46. verši Šrímad Bhágavatamu. Říká se v něm, že člověk, který má neochvějnou víru a lásku k Osobnosti Božství, přátelí se s oddanými Kršny, je velice milostivý k nevědomým a přivádí je na úroveň oddané služby, a který se nezajímá o neoddané, se považuje za člověka na úrovni rozvíjení oddané služby.

Když shledáme, že při naslouchání o Pánových zábavách někdo roní slzy, znamená to, že jeho slzy uhasí planoucí oheň hmotného bytí. Když se oddanému třese tělo a vstávají mu vlasy na hlavě, měli bychom rozumět, že se blíží k dokonalosti. Příkladem sádhaky, který rozvíjí oddanou službu, je Bilvamangala Thákura.

Dokonalý oddaný je ten, koho oddaná služba nikdy neunavuje, kdo se neustále věnuje činnostem ve vědomí Kršny a neustále vychutnává transcendentální nálady vztahu s Kršnou. Dokonalého stavu můžeme dosáhnout dvěma způsoby: postupným procesem oddané služby nebo bezpříčinnou milostí Kršny i přesto, že jsme se ještě neprobrali všemi podrobnostmi oddané služby.

Ve třetím zpěvu, patnácté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu je následující popis oddaného, který dosáhl dokonalosti pravidelným vykonáváním oddané služby: Člověk, který je zbaven falešného egoismu hmotného bytí, neboli pokročilý mystik, je způsobilý ke vstupu do království Boha, známého jako Vaikuntha. Takový mystik bude z neustálého vykonávání usměrňovacích zásad oddané služby tak veselý, že tím získá zvláštní přízeň Nejvyššího Pána. Mocný vládce smrti Jamarádža se blízko takového oddaného bojí projít. Z toho si můžeme udělat představu o tom, jakou sílu má pokročilá oddaná služba, zvláště když oddaní společně sedí a věnují se rozhovorům o zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství. Tito oddaní vyjadřují své pocity takovým způsobem, že přecházejí automaticky do extáze a na jejich tělech se objevuje mnoho transcendentálních příznaků. Každý, kdo touží po pokroku v oddané službě, musí jít v jejich stopách.

Prahláda Mahárádža řekl, že nikdo nemůže dosáhnout dokonalé úrovně oddané služby aniž se klaní vznešeným oddaným. Učení světci jako Markandéja Rši dosáhli dokonalosti v oddané službě pouhým dodržováním usměrňujících zásad služby.

Dosažení dokonalosti v oddané službě pouhou bezpříčinnou milostí Pána vysvětluje Šrímad Bhágavatam v souvislosti s bráhmany a jejich manželkami, kteří se věnovali provádění jadžní neboli obětí. Když manželky bráhmanů obdržely přízeň Pána Kršny a okamžitě dosáhly extáze lásky k Bohu, jejich manželé řekli: ,,Jak úžasné - třebaže se tyto ženy nepodrobily žádným očistným obřadům jako je přijetí posvátné šňůry, nebydlely v klášteru duchovního mistra, nedodržovaly přísné zásady celibátu, nepodstupovaly žádná odříkání a nefilozofovaly o vykonávání obřadů, přesto dosáhly přízně Kršny, po které touží dokonce i velcí mystici! Jak je to úžasné - ony takové dokonalosti dosáhly, a my, přestože jsme bráhmani, kteří vykonali všechny očistné činnosti, stále této dokonalé úrovně dosáhnout nemůžeme!``

Podobně Nárada řekl Šukadévovi Gósvámímu: ,,Můj drahý Šukadévo Gósvámí, nikdy ses neobtěžoval žít pod dohledem duchovního mistra, a přesto jsi dosáhl tak vysoké úrovně transcendentálního poznání. Jak úžasné - přestože jsi nikdy neprováděl přísná odříkání, setrváváš na nejdokonalejší úrovni lásky k Bohu.``

Šukadéva Gósvámí a manželky bráhmanů provádějících oběti jsou nejznámějšími příklady oddaných, kteří dosáhli dokonalé úrovně oddané služby milostí Nejvyšší Osobnosti Božství.

Věčná dokonalost

Lidé, kteří dosáhli věčného blaženého života na úrovni Šrí Kršny, a kteří jsou svou transcendentální láskyplnou službou schopni připoutat Pána Kršnu, se nazývají věčně dokonalí. Odborný název je nitya-siddha. Existují dva druhy živých bytostí - totiž nitya-siddha a nitya-baddha. Rozdíl je v tom, že nitya-siddha je věčně Kršny si vědomá živá bytost, která nezapomíná, zatímco nitya-baddha neboli věčně podmíněná duše na svůj vztah ke Kršnovi zapomíná.

Postavení živých bytostí nitya-siddha vysvětluje Padma Purána v souvislosti s vyprávěním o Nejvyšší Osobnosti Božství a Satjabhámě déví. Pán říká Satjabhámě: ,,Má drahá Satjabhámo déví, sestoupil jsem na planetu Zemi na žádost Brahmy a ostatních polobohů. Všichni, kteří se narodili v této rodině Jaduovců, jsou Moji věční společníci. Drahá ženo, neměla by sis myslet, že Moji společníci jsou ode Mně někdy odděleni. Jsou to Mé osobní expanze a měla bys vědět, že jsou téměř stejně mocní jako Já. Pro své transcendentální vlastnosti jsou Mi velice drazí a Já jsem velice drahý jim.`` Každý, koho osvěží naslouchání o zábavách Šrí Kršny, když byl se svými společníky přítomný na Zemi, by měl být chápán jako nitya-siddha, věčně dokonalý.

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Jak úžasní jsou šťastní obyvatelé Vrndávany jako Nanda a ostatní pastevci. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, Nejvyšší Brahman se stal jejich důvěrným přítelem!``

Podobný citát můžeme najít v desátém zpěvu, dvacáté šesté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu. Když Pán Kršna zvedl kopec Góvardhana, pastevce, kteří byli pod ochranou Pána Kršny, to velice udivilo a šli se zeptat Nandy Mahárádži: ,,Drahý Nando Mahárádžo, jak je možné, že nás Kršna tak intenzívně přitahuje a že my tak láskyplně přitahujeme Jeho? Znamená to, že je Nadduší všech?``

Všichni obyvatelé Vrndávany a Dváraky - tedy pastevci a členové jaduovské rodiny - jsou věčně dokonalí oddaní Pána. Pán sestupuje na tuto planetu ze své bezpříčinné milosti a tito oddaní sem také přicházejí, aby Pánovi pomohli v Jeho zábavách. Nejsou to obyčejné živé bytosti nebo podmíněné duše, jsou to věčně osvobozené osobnosti, společníci Osobnosti Božství. Stejně jako Kršna, když sestoupí na tuto planetu, se chová jako obyčejný člověk, rovněž činnosti členů jaduovské dynastie

a obyvatel Vrndávany připomínají činnosti obyčejných lidí. Nejsou to však obyčejní lidé; jsou stejně svobodní jako je Pán Kršna samotný.

V oddíle Padma Purány zvaném Uttara-khanda stojí: ,,Stejně jako Pán Rámačandra sestoupil spolu s Lakšmanou (expanzí Sankaršany) a Bharatou (expanzí Pradjumny), tak s Pánem Kršnou sestoupili také příslušníci jaduovské dynastie a vrndávanští pastevci, aby se setkali v transcendentálních zábavách. Když se Nejvyšší Pán vrací do svého věčného sídla, Jeho společníci se vracejí zpět s Ním. Tyto věčně osvobozené vaišnavy nepoutají hmotné zákony narození a smrti.``

Samotný Pán prohlásil v Bhagavad-gítě, že Jeho narození, skutky a činnosti - vše je transcendentální. Podobně jsou transcendentální i narození, skutky a činnosti Jeho společníků. Je přestupkem považovat se za Kršnu a stejně tak je přestupkem považovat se za Jašódu, Nandu nebo jakéhokoliv jiného společníka Pána. Měli bychom vždy pamatovat na to, že tyto osobnosti jsou transcendentální a nikdy nejsou hmotně podmíněny.

Popsali jsme, že Kršna, nepřítel Kansy, má šedesát čtyři transcendentální vlastnosti a všechny věčně osvobozené duše, které Pána doprovázejí, mají nepochybně prvních padesát pět vlastností. Chovají se k Nejvyšší Osobnosti Božství v jedné z pěti transcendentálních nálad, jimiž jsou neutralita, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. Vztahy k Pánu jsou věčné a oddaní nitya-siddha se nemusí snažit dosáhnout dokonalé úrovně dodržováním usměrňovacích zásad oddanosti. Jsou věčně způsobilí sloužit Kršnovi.

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

Podněty k extatické lásce

Určité věci dávají podněty neboli stimulují extatickou lásku ke Kršnovi: Jeho transcendentální vlastnosti, Jeho neobvyklé činnosti, Jeho úsměvy, Jeho oděv a girlandy, Jeho flétna, Jeho buvolí roh, Jeho zvonky na nohách, Jeho lastura, Jeho šlépěje, místa Jeho zábav (jako je Vrndávana), Jeho oblíbená rostlina (tulasí), Jeho oddaný a pravidelná možnost na Něj vzpomínat. Jednou z příležitostí ke vzpomínání na Pána je Ékádaší, které přichází dvakrát měsíčně - jedenáctého dne ubývání a dorůstání měsíce. Toho dne se oddaní postí a po celou noc neustále opěvují slávu Pána.

Kršnovy transcendentální vlastnosti, Jeho neobvyklé činnosti a Jeho úsměv

Kršnovy transcendentální vlastnosti můžeme rozdělit na tři skupiny: vlastnosti náležející Jeho transcendentálnímu tělu, vlastnosti náležející Jeho transcendentální řeči a vlastnosti náležející Jeho transcendentální mysli.

Kršnův věk, Jeho transcendentální tělesné rysy, Jeho krása a Jeho příjemnost jsou vlastnosti příslušející Jeho tělu. Mezi Kršnou a Jeho tělem není rozdíl, a proto jsou transcendentální rysy náležející Jeho tělu stejné jako rysy samotného Kršny. Jelikož tyto vlastnosti podněcují extatickou lásku oddaného, rozebírali jsme je jako oddělené příčiny lásky. Být přitahován Kršnovými vlastnostmi znamená být přitahován samotným Kršnou, protože mezi Kršnou a Jeho vlastnostmi žádný skutečný rozdíl neexistuje. Kršnovo jméno je také Kršna. Kršnova sláva je také Kršna. Kršnovo okolí je také Kršna. Kršna a vše ve vztahu s Kršnou, co podněcuje lásku k Němu, je Kršna, ale abychom těmto věcem porozuměli, rozebereme je odděleně.

Kršna je oceán veškeré transcendentální radosti, a proto se podněty lásky ke Kršnovi od samotného Kršny ve skutečnosti neliší, i když jsou zdánlivě odlišné. V sanskrtské terminologii se Kršnovy vlastnosti - Jeho jméno a sláva - pojímají zároveň jako podněty i jako rezervoáry lásky.

Kršnův věk rozdělujeme na tři období: ode dne zjevení do konce Jeho pátého roku se nazývá kaum€ra, od počátku šestého roku do konce desátého roku se nazývá paugaŠa a od jedenáctého roku do konce patnáctého roku se nazývá kaiŹora. Od začátku šestnáctého roku se Kršnovi říká yauvana neboli mladík a již zůstává beze změny.

Kršna se věnuje transcendentálním zábavám většinou během období kaum€ra, paugaŠa a kaiŹora. Láskyplným zábavám se svými rodiči se věnoval během svého období kaum€ra, přátelství s pastevci během období paugaŠa a přátelství s gópími během věku kaiŹora. Kršnovy

zábavy ve Vrndávaně skončily na konci Jeho patnáctého roku a potom se přemístil do Mathury a Dváraky, kde se věnoval všem ostatním zábavám.

Šríla Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu jasně popisuje Kršnu jako oceán veškeré radosti. Zde jsou některé úryvky z jeho popisu.

Kršnovo období kaiŹora můžeme rozdělit na tři části. Na začátku věku kaiŹora, na počátku Jeho jedenáctého roku, lesk Jeho těla tak zjasní, že začne podněcovat extatickou lásku. Má také načervenalé okraje očí a na Jeho těle vyrůstají jemné chloupky. Jedna z obyvatel Vrndávany jménem Kundalatá popisovala počátek Jeho věku kaiŹora své přítelkyni: ,,Má drahá přítelkyně, právě jsem shlédla ojedinělou krásu Kršny. Načernalá barva Jeho těla připomíná drahokam indran…la. Na očích má načervenalá znaménka a na Jeho těle vyrůstají malé jemné chloupky. Tyto příznaky Mu dodávají neobyčejnou krásu.``

V desátém zpěvu, dvacáté první kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, popíši ti, jak se gópí ponořily do myšlenek na Kršnu. Meditovaly, jak se Kršna obléká jako tanečník a vchází do vrndávanského lesa, jehož zemi značí otisky svých nohou. Meditovaly o Kršnově helmici s pavím perem, o náušnicích na Jeho uších a o Jeho zlatě žlutých šatech s drahokamy a perlami. Meditovaly také o Kršnově hře na flétnu a o tom, jak všichni pasáčci opěvovali Jeho slávu.`` Tak popisuje meditaci, které se gópí obvykle věnovaly.

Gópí někdy přemýšlely o Jeho jemných nehtech, o Jeho pohybujícím se obočí a Jeho zubech zabarvených jako katechu od žvýkání betelového listu. Jedna gópí popisovala své přítelkyni: ,,Má drahá přítelkyně, jen se podívej, jak Aghův nepřítel nabyl úžasných rysů! Jeho obočí jsou jako obočí Amora a pohybují se jakoby tančila. Konečky nehtů má jemné jako uschlé bambusové lístky. Zuby má načervenalé, takže vypadá, jako by se hněval. Jakou má za těchto okolností mladá dívka naději, že nepodlehne té kráse?``

Kršnovy přitažlivé rysy také popisuje Vrndá, gópí, podle které dostala Vrndávana své jméno. Řekla Kršnovi: ,,Můj drahý Mádhavo, Tvůj nově vymyšlený úsměv tak okouzluje srdce gópí, že nejsou vůbec schopné se vyjádřit! Zmátlo je to a s nikým nemluví. Všechny gópí to zasáhlo tak, jako kdyby pokropily své životy třemi kapkami vody. Jinými slovy, vzdaly se veškerých nadějí na žití.`` Když člověk zemře, jeho tělo se podle indického zvyku pokape vodou. Z řeči Vrndy vyplývá, že Kršnova krása gópí tak okouzlila, že když nedokázaly vyjádřit, co cítí, rozhodly se spáchat sebevraždu.

Ve věku od třinácti do čtrnácti let nabyly obě Kršnovy ruce a hruď nevyslovitelné krásy a Jeho postava začala být zcela okouzlující. Když Kršna dospěl do věku třinácti let, Jeho stehna se podobala sloním chobotům, Jeho vzedmutá hruď byla jako klenba z drahokamů a Jeho ruce byly silnější než závory na dveřích. Kdo dovede popsat Jeho úžasnou krásu? Jeho příjemný úsměv, Jeho neposedné oči a Jeho písně okouzlující celý svět dodávají Kršnově tělu na zvláštní kráse. To jsou zvláštní rysy tohoto věku.

Jeden citát říká, že když Kršna dospěje do tohoto věku, začne mít tak krásné tělesné rysy, že Jeho neposedné oči se stanou hračkou Amorovou a Jeho úsměv připomíná čerstvě rozkvetlý květ lotosu. Okouzlující zvuk Jeho písní přináší potíže mladým dívkám, jež by měly zůstat cudné a věrné svým manželům.

V tomto věku se Kršna těšil z rása-líly a ukázal svou schopnost žertovat s pastevkyněmi a radovat se z jejich společnosti v křoviscích zahrad na břehu Jamuny.

K tomu se váže následující citát: ,,Po celé oblasti známé jako Vrndávana byly na zemi šlépěje Kršny a gópí a na některých místech kolem byla roztroušena paví pera. V křovích Vrndávanských zahrad bývalo někdy pěkně podestláno a na některých místech byly po společném tanci Góvindy a gópí na zemi hromady písku.`` To jsou některé z výjevů, které Kršna vymyslel pro různé zábavy v místě známém jako Vrndávana.

Následující řeč jedné gópí popisuje Kršnovy přitažlivé rysy tohoto věku: ,,Má drahá přítelkyně, jen se podívej, jak na obloze Kršny znenadání vychází mocné slunce a jak oslabuje paprsky našeho měsíce cudnosti. Naše pouto ke Kršnovi je tak silné, že lotosový květ našeho vkusu uvadá, a my při rozhodování, zda budeme i nadále cudnými ženami nebo zda se staneme obětí Kršnovy krásy, docela ztrácíme rozum. Má drahá přítelkyně, myslím, že jsme přišly o všechny naděje!``

Ve věku kaiŹora, jedenáctým rokem počínaje a patnáctým rokem konče, rozdělily Kršnovy ruce, nohy a stehna tři dělící čáry. V té době se Kršnova hruď vyrovná kopci drahokamů marakata, ruce sloupům z drahokamu indran…la, tři čáry v pase vlnám na Jamuně a stehna překrásným banánům.

Jedna gópí řekla: ,,Kršna je se všemi znamenitými rysy těla příliš neobvykle krásný, a proto na Něj vždy myslím, aby mě ochránil, neboť dokázal zabít všechny démony.``

V tomto citátu gópí přirovnávají to, jak jsou přitahovány ke Kršnovi, k útoku démonů, a aby svému poutu ke Kršnově kráse odolaly, obracejí se s nadějí opět na Kršnu, protože Kršna je schopen všechny druhy démonů zabít. Jinými slovy: byly zmatené, protože je na jednu stranu přitahovala Kršnova krása a na druhou stranu po Kršnovi chtěly, aby démona této přitažlivosti odstranil.

Věk kaiŹora můžeme přeložit jako jinošství. Na konci tohoto období všechny gópí řekly: ,,Kršna ničí přitažlivost Amora a narušuje tak věrnost všech čerstvě vdaných dívek. Kršnovy tělesné rysy se tak zdokonalily, jako by to byla díla nejvyššího mistrovství. Jeho oči tančí lépe než ten nejdokonalejší tanečník a dále již Kršnovu krásu není s čím srovnávat.`` Moudří znalci popisují rysy Jeho těla v tomto věku jako nava-yauvana, svěží mládí. Když Kršna dospěje do tohoto věku a Jeho tělesné rysy nabydou této podoby, začínají hrát přední roli milostné radovánky s gópími a podobné zábavy.

Milostné jednání má šest podob: usmiřování, provokování hádky, chození na schůzky s milovníkem, sezení spolu, odloučení a podpora. Pán Kršna rozšířil království takového jednání a sám byl princem, který mu vládl. Někdy provokoval hádky s mladými dívkami, někdy je škrábal papouščími drápy, někdy navštěvoval gópí a někdy vyjednával prostřednictvím pasáčků, jak by se gópím oddal.

Některé z gópí Ho oslovovaly: ,,Drahý Kršno, jak dospíváš, stáváš se duchovním mistrem těchto mladých dívek a učíš je, jak si mezi sebou šeptat. Učíš je pronášet slavnostní modlitby a právě tak je učíš, jak klamat manžele, chodit k Tobě za noci do zahrad a nestarat se o příkazy nadřízených. Povzbuzuješ je zvukem své okouzlující flétny a jako jejich učitel je učíš všem tajům milostných záležitostí.``

Říká se, že Kršna projevoval takovéto jednání už jako pětiletý chlapec, ale vzdělaní učenci o tom nemluví, jelikož ještě nebyl v dostatečném věku. Kršna byl krásný, protože každá část Jeho těla byla dokonale stavěná a neměla jedinou chybu. Popis Jeho dokonalých tělesných rysů je následující: ,,Můj drahý nepříteli Kansy, Tvé široké oči, Tvá vzedmutá hruď, Tvé ruce, které se podobají pilířům, a útlá prostřední část Tvého těla vždy okouzlí každou krásnou dívku s lotosovýma očima.`` Ozdoby na Kršnově těle ve skutečnosti neumocňovaly Kršnovu krásu, ale bylo tomu právě naopak - Kršna zkrášloval je.

Člověku se říká jemný, nemůže-li snést dotyk ani té nejjemnější věci. Uvádí se, že každá část Kršnova těla byla tak jemná, že i při dotyku čerstvě rašících lístků změnilo dotknuté místo na Jeho kůži barvu. Ve věku kaiŹora se Kršnovy činnosti soustřeďovaly na přípravy k tanci r€sa a také na zabíjení démonů ve vrndávanském lese. Když se Kršna těšil s chlapci a dívkami ve vrndávanském lese, Kansa posílal své společníky, aby Kršnu zabili, a Kršna ukazoval své síly tím, že je zabíjel.

Kršnovy šaty a girlandy

Kršna obvykle nosí na těle čtyři druhy šatů: košili, turban, opasek a svrchní šatstvo. Ve Vrndávaně si obvykle oblékal červené šaty se zlatou košilí a na hlavě měl oranžový turban. Různé druhy opasků doplňoval vždy okouzlující úsměv a to zvětšovalo transcendentální blaženost Jeho společníků. Kršnův oděv je popisován vždy jako skvostný. Jako slůně je někdy obléknuto do barevných oděvů, Kršnova krása se projevovala tak, že byl ozdoben barevnými oděvy na různých částech svého těla.

škalpa poukazuje na Kršnovy hebké vlasy, Jeho pěkně oděné tělo potřené santálovou pastou a ozdobené květinovými girlandami, Jeho tilak a betelový list na žvýkání. Kršna se neustále zdobí na způsob €kalpa. Ve vlasech měl vždy pro ozdobu květiny, které byly buď uprostřed vlasů nebo Mu sahaly až na záda. Při různých příležitostech si Kršna upravoval vlasy různě. Santálová pasta rozetřená na Jeho těle byla bílá, a když byla smíchána se šafránovou barvou, měla barvu žlutou.

Kršna si obvykle dával na krk girlandu vaijayant…. Girlanda vaijayant… se navléká z květin nejméně pěti různých barev. Sahá vždy až ke kolenům nebo ke kotníkům. Kromě této měl Kršna také jiné druhy květinových girland - někdy zdobily Jeho hlavu a někdy je měl pověšené kolem krku a na hrudi. Kršna měl na těle také umělecké malby ze santálové pasty a obarveného santálu.

Jedna gópí oslovila svou přítelkyni a začala chválit Kršnovy tělesné rysy. Vychvalovala načernalou barvu Jeho pleti, načervenalou barvu betelového listu na žvýkání, která stokrát zvětšovala Jeho krásu, kadeřavé vlasy na hlavě, kunkumová * červená místa na Jeho těle, a tilak na čele.

* Kuˆkum je sladce vonící červený prášek, který se dává na těla uctívaných osob.

Jeho helmice, náušnice, náhrdelník, čtvery šaty, přívěsky na krku, prsteny na rukách, nákotníčky a Jeho flétna - to jsou různé Kršnovy ozdoby. Aghův nepřítel Kršna vypadal vždy krásně - se svou nádhernou helmicí, náušnicemi z diamantů, perlovým náhrdelníkem, vyšívanými šaty a překrásnými prsteny na rukách.

Kršna je někdy nazýván vana-m€l…. Vana znamená ,,les`` a m€l… znamená ,,zahradník``. Vana-m€l… tedy poukazuje na toho, kdo často nosí na různých částech svého těla květiny a girlandy. Kršna se tak oblékal nejen ve Vrndávaně, ale také na Kuruovském bitevním poli. Když velcí světci uviděli Jeho barevné šaty a girlandy z různých květin, modlili se následovně: ,,Pán Kršna nešel na Kuruovské bitevní pole bojovat, ale obdařit všechny oddané svou přítomností.``

Kršnova flétna

O Kršnově flétně se říká, že zvuk tohoto úžasného nástroje je schopen narušit meditaci i  těch největších světců. Kršna takto rozhlašováním své transcendentální slávy po celém světě vyzýval Amora.

Kršna používá tři druhy fléten. Jedna se nazývá veŠu, druhá mural… a třetí vaˆŹ…. Venu je velice malá, ne delší než pět palců, a má pro hraní šest otvorů. Mural… je přibližně osmnáct palců dlouhá s jedním otvorem na konci a čtyřmi otvory na těle flétny. Její zvuk je velice okouzlující. Flétna vaˆŹ… je patnáct palců dlouhá s devíti otvory na těle. Na tyto tři flétny Kršna střídavě hrál podle okolností. Kršna má také delší vaˆŹ…, která se nazývá mah€nand€ nebo sammohin…. Je-li ještě o něco delší, nazývá se €kariŠ…, a když je ještě delší, nazývá se €nandin…. Flétna €nandin… přináší velké potěšení pasáčkům a odborně se nazývá vaˆŹul…. Flétny jsou někdy osázené drahokamy, někdy jsou vyrobeny z mramoru a někdy z dutého bambusu. Když je flétna zhotovená z drahokamů, nazývá se sammohin…, je-li ze zlata, říká se jí €kariŠ….

Kršnův buvolí roh

Kršna používá jako nástroje ke troubení buvolího rohu. Tento nástroj je vždy čistě naleštěný, má zlaté proužky okolo a uprostřed otvor. Pojednává o něm podobenství jedné z gópí jménem Tárávalí. Říká se, že Tárávalí uštkl ten nejjedovatější had - Kršnova flétna. Aby zastavila působení jedu, napila se pak mléka, které vytvořil buvolí roh v Kršnově ruce. Namísto toho, aby se jedovatý účinek zmenšil, narostl tisíckrát. Gópí tak dostala tu nejtěžší bolestnou otravu.

Přitažlivost Kršnových zvonků na nohách

Jistá gópí řekla jednou své přítelkyni: ,,Má drahá přítelkyně, jakmile jsem zaslechla zvuk zvonků na Kršnových nohách, okamžitě jsem chtěla vyjít z domu, abych Ho viděla. K mojí lítosti však byli v té době moji nadřízení právě přede mnou, a tak jsem nemohla.``

Kršnova lastura

Kršnova lastura je známá jako Paňčadžanja. Zmiňuje se o ní také Bhagavad-gítá; Kršna na ni troubil před bitvou na Kurukšétře. Říká se, že když Pán Kršna zaduje na svou transcendentální lasturu, manželky démonů potratí a manželkám polobohů se dostane všech příznivých požehnání. Zvuk Kršnovy lastury zněl takto vždy po celém světě.

Kršnovy šlépěje

Ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že když Akrúra, který přivezl Kršnu z Vrndávany do Mathury, uviděl Kršnovy šlépěje na vrndávanské zemi, jeho extatická láska ke Kršnovi tak vzrostla, že mu vstávaly vlasy na hlavě. Jeho oči se zalily slzami a on v extázi seskočil z vozu, padl na zem a začal volat: ,,To je úžasné! To je úžasné!``

Podobné pocity vyjadřovaly gópí, když chodily na břeh Jamuny a viděly Kršnovy šlépěje v písku. Když se Kršna procházel po vrndávanské zemi, do písku se vždy otiskly znaky na Jeho chodidlech (vlajka, blesk, ryba, tyčka na ovládání slonů a lotosový květ). Gópí uchvacoval pouhý pohled na tyto znaky na zemi.

Místa Kršnových zábav

Jeden oddaný zvolal: ,,Ó, ještě jsem nenavštívil úžasná místa, kde Pán měl své zábavy, ale i  při pouhém zaslechnutí jména Mathurá jsem zaplavený radostí!``

Kršnova oblíbená rostlina: tulasí

Kršna má velmi rád lístky a poupata tulasí. Poupata tulasí se obětují lotosovým nohám Kršny a oddaný se jich jednou ptal, zda by mu něco neřekla o lotosových nohách Pána. Očekával, že poupata tulasí budou něco vědět o slávě lotosových nohou Pána Šrí Kršny.

Kršnovi oddaní

Při pohledu na Pánova oddaného nás někdy může přemoci ohromná radost. Když Dhruva Mahárádža uviděl, jak k němu přistupují dva společníci Nárájany, okamžitě se z upřímné úcty a oddanosti postavil a zůstal před nimi stát se sepjatýma rukama. Pro svou extatickou lásku je nebyl schopen ani náležitě přivítat.

Jedna z gópí oslovila Kršnova přítele Subalu: ,,Můj drahý Subalo, vím, že Kršna je tvůj přítel a že se neustále smějete a žertujete spolu. Onehdy jsem vás viděla - měl jsi ruku na Kršnově rameni a oba jste se usmívali. Když jsem vás oba zdálky zahlédla, vyhrkly mi najednou z očí slzy.``

Zvláštní dny ke vzpomínání na Kršnu

Existují mnohé zmínky o různých slavnostních dnech vztahujících se k různým Kršnovým činnostem. Jedním z nich je Džanmáštamí, den Kršnova narození. Džanmáštamí je pro všechny oddané tou největší slavností a s velkou okázalostí se dodnes oslavuje v každém hindském domě v Indii. Někdy využijí tohoto příznivého dne i oddaní jiných náboženských skupin a připojí se na Džanmáštamí k oslavám. Extatická láska ke Kršnovi se probouzí také ve dnech Ékádaší, což jsou další slavnostní dny, které se vztahují ke Kršnovi.

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

Příznaky extatické lásky

Tělesné příznaky, které oddaný projevuje při extatické lásce ke Kršnovi, se nazývají anubh€va. Praktickými příklady anubhávy jsou: tančení, válení se po zemi, hlasité zpívání, protahování těla, hlasité křičení, zívání, těžké dýchání, zanedbání přítomnosti ostatních, slintání, bláznivý smích, točení hlavou a říhání. Když se extatická láska intenzívně projeví se všemi těmito tělesnými příznaky, člověk cítí transcendentální úlevu.

Tyto příznaky se rozdělují na dva druhy: prvnímu se říká Ź…ta a druhému kepaŠa. Objeví-li se zívání, příznaky se nazývají Ź…ta, a objeví-li se tančení, nazývají se kepaŠa.

Tančení

Když Šiva pozoroval Pána Kršnu a gópí při tanci r€sa, zahlédl Kršnův krásný obličej a ihned začal tančit a bubnovat na svůj malý buben iŠima. K Šivovi tančícímu v extázi se připojil jeho nejstarší syn Ganéša.

Válení se po zemi

Ve třetím zpěvu, první kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu se Vidura ptá Uddhavy: ,,Můj drahý příteli, daří se dobře Akrúrovi? On není jen velice učený a zbavený všech hříchů, ale je také oddaný Pána Kršny. Ke Kršnovi chová takovou extatickou lásku, že jsem ho viděl válet se v písku po Kršnových šlépějích, jako kdyby úplně přišel o rozum.`` Jedna gópí přinesla Kršnovi zprávu, že Rádhárání se kvůli odloučení od Něj a okouzlení z vůní Jeho květinových girland válela po zemi a potloukla si své jemné tělo.

Hlasité zpívaní

Jedna gópí řekla Kršnovi, že když Šrímatí Rádhárání zpívala o Jeho slávě, okouzlila všechny své přítelkyně takovým způsobem, že úplně zkameněly a otupěly. V témže okamžiku se kameny v blízkosti začaly roztékat v extatické lásce.

Když Nárada Muni zpíval Haré Kršna mantru, zpíval tak hlasitě, až se všichni démoni báli, že se zjevil Šrí Nrsinha, a rozprchli se všemi směry.

Natahování těla

Říká se, že když si Nárada, který s sebou vždy nosí vínu, ve velké extázi vzpomene na svého Pána Šrí Kršnu, jeho tělo se začne natahovat tak mohutně, že se mu přetrhne jeho posvátná šňůra.

Hlasité křičení

Jedna gópí jednou řekla Kršnovi: ,,Můj drahý synu Nandy Mahárádži, zvuk Tvé flétny dohnal Šrímatí Rádhárání k velkému nářku a strachu, a tak chvějícím se hlasem začala křičet jako pták kurar….``

Říká se, že když Šiva zaslechne zvuk Kršnovy flétny, je velice zmatený a začne tak hlasitě křičet do prostoru, že to ničí démony a oddaným to přináší velkou radost.

Zívání

Říká se, že když vyjde úplněk, protáhnou se lístky lotosových květů. Když se Kršna objevil před Rádhárání, Její obličej přirovnávaný k lotosovému květu se vždy protáhl zívnutím.

Těžké dýchání

O těžkém dýchání se říká: ,,Lalitá (jedna z gópí) je jako pták c€tak…, který pije pouze vodu padající přímo z mraků a nepije z žádného jiného zdroje.`` V tomto citátu je Kršna přirovnáván k temnému mraku a Lalitá k ptáku c€tak…, který vyhledává pouze Kršnovu společnost. V přirovnání se dále říká: ,,Jako bouřlivý vítr někdy rozfouká velký mrak, tak těžký dech z Lalitiných nosních dírek způsobil, že ztratila Kršnu, který zmizel v době, kdy nabývala vědomí.``

Zanedbání přítomnosti ostatních

Manželky bráhmanů, kteří prováděli oběti ve Vrndávaně, odešly z domova, jakmile zaslechly, že Kršna je nedaleko. Odešly ze svých domovů aniž se staraly o své učené manžele. Manželé o tom mezi sebou začali mluvit: ,,Jak úžasné je pouto ke Kršnovi, když způsobilo, že nás ženy bez jakýchkoliv obav opustily!`` Takový je vliv Kršny. Každý, kdo začne být ke Kršnovi přitahován, se může zbavit pout rození a smrti, která se dají přirovnat k zamčeným domovům, o něž se ženy bráhmanů přestaly starat.

V Padjávalí někteří oddaní říkají: ,,Nebudeme se starat o lidi kolem. Nebudeme se o ně starat ani tehdy, když nás potupí. Budeme jen vychutnávat transcendentální náladu při zpívání Haré Kršna a tak se budeme válet po zemi a extaticky tančit. Budeme se věčně radovat v transcendentální blaženosti.``

Slintání

Jako příklad vytékání slin z úst se uvádí to, že když Nárada Muni zpíval Haré Kršna mantru, někdy přitom na chvíli strnul a z úst mu tekly sliny.

Bláznivý smích

Když se oddaný hlasitě směje jako blázen, dělá to z neobyčejného vzrušení extatické lásky v srdci. Takový smích je výrazem rozpoložení srdce, které se odborně nazývá a˜˜a-h€sa. Když oddaného ovlivní takový stav jeho mysli, projeví svou lásku prostřednictvím rtů. Smích vycházející z úst se přirovnává ke květům padajícím z rostlinky oddanosti, která vyrůstá v srdci oddaného. V Čaitanja-čaritámrtě se oddaná služba Pánu také přirovnává k rostlině, která doroste až k lotosovým nohám Kršny v Gólóce Vrndávaně.

Točení hlavou

Jedna gópí řekla své přítelkyni: ,,Zdá se, že Kršna, nepřítel démona Aghy, vyslal ze svých úst vichřici, která točí tvojí hlavou a postupuje dále, aby způsobila totéž další gópí s lotosovýma očima.``

Říhání

Říhání je také někdy projevem extatické lásky ke Kršnovi. Zmiňuje se o tom Paurnamáší, když oslovuje jednu plačící společnici Rádhárání: ,,Má drahá dcero, nestrachuj se kvůli tomu, že Šrímatí Rádhárání říhá. Mám pro ni lék. Neplač tak hlasitě. Její říhání není následkem špatného zažívání, je to příznak extatické lásky ke Kršnovi. Okamžitě zařídím, aby se z toho vyléčila. Neboj se.`` Slova Paurnamáší jsou důkazem, že extatická láska ke Kršnovi se někdy projeví říháním.

Někdy se extatická láska ke Kršnovi projevuje také třesením celého těla nebo krvácením některé části těla, ale takové příznaky jsou velice vzácné, a proto Šríla Rúpa Gósvámí toto téma již dále nerozvádí.

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Existenciální extatická láska

Je-li oddaný stále silně ovlivňován láskou ke Kršnovi v přímém vztahu k Němu nebo i ve vztahu poněkud vzdáleném, jeho postavení se nazývá existenciální extatická láska. Příznaky vyvstávající z existenciální extatické lásky se rozdělují na tři skupiny: příznaky vlhké, žhnoucí a suché.

Vlhká existenciální extatická láska vyvstávající ze styku s Kršnou se rozděluje na dvě: přímá a nepřímá. Rádhárání vila girlandu z květů zvaných kunda, a když zaslechla zvuk Kršnovy flétny, okamžitě svou práci zastavila. To je příklad přímé vlhké existenciální extatické lásky. Nepřímou vlhkou existenciální extatickou lásku popisuje následující pasáž: Kršna, který se také nazývá Purušóttama, je v očích matky Jašódy jako mrak v očích ptáka c€tak…. Když byl Kršna odvezen do Mathury, matka Jašódá byla velice neklidná a nahněvaná, a začala to králi Mathury vyčítat.

Žhnoucí existenciální extatická láska se dělí na tři, a jeden příklad je následující: Jednoho dne se matce Jašódě zdálo o tom, že na dvoře jejího domu leží ohromná démonice Pútaná, a hned začala Kršnu úzkostlivě hledat.

Projeví-li se extatické příznaky na těle neoddaného, říká se jim suché symptomy extatické lásky. Neoddaní jsou vlastně materialisté, ale při styku s čistým oddaným se u nich mohou někdy objevit příznaky extáze. Učení oddaní je nazývají suché příznaky.

Existenciální extatická láska má osm příznaků: ustrnutí, pocení se, vstávání vlasů na hlavě, chvění hlasu, chvění těla, změna barvy těla, ronění slz a zničenost.

Rúpa Gósvámí podává k těmto osmi příznakům následující vědecké vysvětlení: Když je vitální síla života ve styku se zemí, člověk ustrne. Je-li stejná síla ve styku s vodou, začne ronit slzy. Je-li ve styku s ohněm, potí se. Přijde-li do styku s oblohou, nastane úplné zničení a přijde-li do styku se vzduchem, člověk se třese, chvěje se mu hlas a vstávají mu vlasy na hlavě.

Tyto příznaky se projevují někdy uvnitř a někdy vně. Čistý oddaný je v sobě pociťuje neustále, ale jelikož se obává lidí kolem, většinou je neprojeví navenek.

Ustrnutí

Ustrnutí je příznakem způsobeným extatickým soužením, strachem, údivem, nářkem a hněvem. Tento příznak se projeví zastavením řeči, pohybu, pocitem prázdnoty a silným pocitem odloučení.

Když Uddhava Vidurovi popisoval Kršnovy zábavy, řekl: ,,Jednoho dne gópí ustrnuly, když za nimi Kršna přišel do skleníku v šatech zahradnice a rozveselil je žerty a smíchem. Když pak odešel, gópí za Ním hleděly s takovou extází, až se zdálo, že Ho následují i jejich oči a mysli.`` Tyto příznaky naznačují, že ačkoliv gópí neskončily svoji práci, ustrnuly v extatické lásce.

K dalšímu případu ustrnutí došlo, když Kršnu obklopovali různí zápasníci na Kansově obětišti. Jeho matka Dévakí * ustrnula a v očích jí vyschlo, když uviděla Kršnu mezi zápasníky.

* Dévakí byla Kršnova vlastní matka a Jeho otec byl Vasudéva. Na ochranu božského dítěte před Dévakiným bratrem Kansou Vasudéva předal Kršnu Nandovi a matce Jašódě ve Vrndávaně, a zde Kršna projevil své dětské zábavy. Ve věku šestnácti let se vrátil do Mathury (kde se Dévakí narodil) a na zmíněném obětním místě Kansu zabil. Další podrobnosti najdete v knize Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, a ve Šrímad Bhágavatamu.

Dalším příkladem je údiv Brahmy. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 56. verši Šrímad Bhágavatamu se popisuje, jak Brahmá ustrnul, když pochopil, že ten pasáček je Nejvyšší Osobností Božství osobně. Když uviděl znovu všechny pasáčky spolu s Kršnou, všechny jeho smyslové činnosti se zastavily. Brahmá tak ustrnul, že vypadal jako zlatá socha se čtyřmi hlavami. Také obyvatelé Vradži ustrnuli, když uviděli, že Kršna zdvihl levou rukou kopec Góvardhana.

Příklad údivu způsobeného nářkem můžeme vidět na tom, když Kršna vnikl do žaludku démona Bakásury - všichni polobozi z vyšších planet s nářkem ustrnuli. Podobný příklad ustrnutí nastal tehdy, když Ardžuna uviděl, že se Ašvatthámá pokouší vystřelit na Kršnu brahmástru *.

* Brahmástra byla jaderná zbraň ovládaná zvukovou vibrací neboli mantrou.

Pocení

Příklad pocení z radosti je popsán ve Šrímad Bhágavatamu. Jedna gópí oslovila Šrímatí Rádhárání: ,,Má drahá Rádhárání, zbytečně si stěžuješ na sluneční záři, neboť já vím, že se potíš z přílišné chtivosti, když spatříš Kršnu.``

Jeden z Kršnových služebníků Raktaka se potil následkem strachu. Kršna se jednoho dne oblékl jako Abhimanju, manžel Rádhárání. Abhimanju neměl rád, že se Rádhárání stýká s Kršnou, a když Raktaka uviděl Kršnu v Abhimanjuových šatech, spletl si Ho a začal Ho přísně kárat. Když Raktaka nakonec poznal, že to byl Kršna v Abhimanjuových šatech, začal se potit. Toto pocení způsoboval strach.

Z hněvu se potil Garuda, orel, který přenáší Višnua. Nebeský král Indra jednoho dne seslal na Vrndávanu proudy deště. Garuda se na vše díval zponad mraků a hněvem se začal potit.

Vstávání vlasů na hlavě *

* Vstávání vlasů na hlavě zde zahrnuje také ježení chlupů na těle. Jedná se o tentýž příznak. ( pozn. překl.)

Matce Jašódě vstávaly vlasy na hlavě, když uviděla v Kršnových ústech všechny vesmírné hvězdné soustavy. Požádala Kršnu, aby otevřel ústa, protože chtěla vidět, zdali jedl bláto. Když však Kršna otevřel svá ústa, uviděla v nich nejen celou Zemi, ale také mnoho ostatních planet. Vstaly jí z toho vlasy na hlavě.

Desátý zpěv, třicátá kapitola, 10. verš Šrímad Bhágavatamu popisuje vstávání vlasů na hlavě a chlupů na těle z radosti v souvislosti s gópími tančícími v tanci r€sa. V průběhu tance r€sa Kršna najednou zmizel s Rádhárání a gópí Ho začaly hledat. V té chvíli řekly Zemi: ,,Drahá planeto Země, kolik pokání a odříkání jsi musela vykonat, že se Kršnovy lotosové nohy neustále dotýkají tvého povrchu! Jistě musíš mít velkou radost, když stromy a rostliny, které jsou jako chlupy na tvém těle, jsou tak nádherně vzpřímené. Můžeme se zeptat, kdy jsi prvně začala mít tyto příznaky? Těšíš se této radosti od doby, kdy se tě dotkl Vámana, nebo od doby, kdy tě osvobodil Varáha?``

Kršna někdy napodoboval spolu s pasáčky bojování. Když v boji zadul na svůj roh, Šrídáma na straně protivníka cítil, jak mu vstávají vlasy na hlavě. Když Ardžuna uviděl Kršnu v Jeho obrovské vesmírné podobě, také mu vstávaly vlasy na hlavě.

Chvění hlasu

Když jel Kršna na voze, který řídil Akrúra, do Mathury, Jašódá a všechny gópí se Jeho odjezdu snažily zabránit a zatarasily Mu cestu. Rádhárání byla v té době tak zmatená, že chvějícím se hlasem prosila matku Jašódu, aby Akrúru zastavila.

Na Brahmovi bylo vidět zalknutí hlasu z údivu. V 64. verši třinácté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká, že když se Brahmá Kršnovi poklonil, při vstávání se začal k Pánu modlit chvějícím se hlasem.

V desátém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 30. verši je vidět další příklad chvění hlasu, když gópí přišly za Kršnou s touhou s Ním tančit. Kršna je požádal, aby šly zpátky domů ke svým manželům. Gópí se zjevně velice nahněvaly a začaly ke Kršnovi mluvit zalknutým hlasem.

V desátém zpěvu, třicáté deváté kapitole, 56. a 57. verši Šrímad Bhágavatamu je popsáno, jak se Akrúrovi z radosti zalkl hlas, když v řece Jamuně spatřil všechny Vaikunthské planety. Když Akrúra pochopil, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, poklonil se Kršnovým lotosovým nohám a se sepjatýma rukama a chvějícím se hlasem se začal modlit.

Existují také příklady chvění hlasu ze strachu. Jeden Kršnův přítel Ho velebil: ,,Můj drahý příteli, Tvůj služebník Patrí dostal Tvou flétnu, a když jsem ho požádal, aby ji vrátil, začal mluvit chvějícím se hlasem a jeho pleť zežloutla.``

Chvění těla

Když se Kršna snažil polapit démona Šankhu, Rádhárání se začala třást strachy. Podobné chvění těla bylo vidět na Sahadévovi, mladším bratrovi Nakuly. Když Šišupála horlivě urážel Pána, Sahadéva se začal třást hněvem.

Chvění těla následkem soužení bylo vidět na Rádhárání. Třesoucí se Rádhárání řekla jedné z gópí: ,,Nežertuj s tím chlapcem, který jen přináší zklamání. Požádej Ho prosím, aby za Mnou již nechodil, protože nám všem způsobuje jen zármutek.``

Změna barvy těla

Někdy z velkého zármutku nad Kršnovým jednáním dojde ke změně barvy těla. Gópí proto oslovily Pána: ,,Drahý Kršno, z odloučení od Tebe se všem obyvatelům Vrndávany změnila barva pleti a kvůli tomu i velký světec Nárada začal o Vrndávaně rozjímat jako o bílém ostrově v oceánu mléka.``

Když byli Kršna a Balaráma na místě Kansovy oběti, barva pleti se změnila také Kansovi. Barva Indrova obličeje se změnila, když uviděl, že Kršna zvedl kopec Góvardhana a ochránil tak všechny obyvatele Vradži. Změní-li se barva pleti následkem krajní radosti, změní se do červena, ale objevuje se to tak zřídka, že Šríla Rúpa Gósvámí se o tom dále nezmiňuje.

Slzy

Slzy mohou téci z radosti, hněvu nebo odloučení. Jsou-li tyto slzy velice chladné, jsou z radosti, a jsou-li z hněvu, pak jsou horké. Ve všech případech se oči prudce pohybují a obvykle zrudnou. Dostaví se také svědění, které nutí sužovaného, aby si mnul oči.

Když Rukminí s lotosovýma očima, první Kršnova královna ve Dvárace, ronila slzy z extatické radosti, neměla z těchto slz žádnou radost. V Hari-vanše je pasáž, kde Satjabhámá začíná z velké náklonnosti ke Kršnovi ronit slzy.

Bhímovi tekly slzy z hněvu, když uviděl, jak Šišupála uráží Kršnu na místě oběti Rádžasúja. Bhíma chtěl Šišupálu okamžitě zabít, ale protože mu to Kršna neporučil, byl zasmušilý hněvem. Říká se, že v očích měl horké slzy stejně jako večerní měsíc je někdy zakryt tenkým mrakem. Když měsíc večer zakrývá lehký mrak, vypadá to velice pěkně, a stejně pěkně vypadal i Bhíma, když ronil slzy z hněvu.

V desátém zpěvu, šedesáté kapitole, 23. verši Šrímad Bhágavatamu je pěkný příklad toho, jak Rukminí roní slzy z nářku. Když spolu Kršna a Rukminí mluvili, začala se Rukminí bát odloučení od Kršny, a proto začala rýt do země svými červenými lotosovými nehty. Ronila slzy a z očí jí skapávala černá mastička na ňadra, která pokrýval kunkumový prášek. Rukminí byla tak zarmoucená, že se jí zalkl hlas.

Zničenost

Když je člověk zmatený ze současného štěstí a trápení, a neví co má dělat, nazývá se to pralaya neboli zničenost. V tomto stavu člověk někdy spadne na zem a projeví se všechny příznaky extatické lásky. Když gópí hledaly Kršnu a On najednou vyšel z houští, všechny najednou ustrnuly jakoby smyslů zbavené. Gópí v tomto stavu vypadaly velice nádherně. To je příklad zničenosti štěstím.

Existují příklady stavu pralaya z utrpení. Jeden je popsán v desátém zpěvu, třicáté deváté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí říká Mahárádžovi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, když gópí postrádaly Kršnu, byly tak ponořené do meditace o Něm, že ztratily veškeré tělesné vědomí a všechny jejich smysly zastavily svou činnost. Bylo to jako kdyby byly osvobozeny od všech hmotných podmínek.``

Stupně extatických příznaků

Z mnoha extatických tělesných příznaků je zvláště důležité ustrnutí. Ustrnutí podle své intenzity působí na životní sílu v těle, a ostatní příznaky extatické lásky se někdy tudíž pozmění. Transcendentální extatické příznaky se postupně rozvíjejí, a s tímto vývojem se nazývají někdy dýmající, někdy hořící a někdy zářící. Tyto tři stupně existují po mnoho let a rozšiřují se do různých částí těla. Ronění slz a zalknutí hlasu jsou pouze lokalizované příznaky, ale ustrnutí se rozšíří po celém těle.

Ronění slz však někdy způsobí, že oči otečou a zbělají, a čočky se někdy různě zaostřují. Chvění hlasu může někdy způsobit zalknutí hrdla a krajní úzkost. Jak se různé příznaky extatických projevů lokalizují, doprovázejí je různé místní reakce. Když se například při chvění hlasu zalkne hrdlo, může se ozvat zvuk jako ,,ghura``. Takové zvuky přiškrcují hlas a s krajní mentální úzkostí se to může projevit různě. Všechny tyto příznaky jsou uvedeny pod vyschlými existenciálními příznaky známými jako dýmající, a projevují se různými způsoby.

Při účasti na obřadech oslavujících Kršnovy zábavy nebo ve společnosti oddaných se někdy tančí v extázi. Takové pocity se nazývají hořící.

Žádné z výše zmíněných příznaků se nemohou projevit aniž se zakládají na silném poutu ke Kršnovi. V dýmajícím stavu extatických projevů mohou být příznaky zakryty. Poznal je kněz Gargamuni, který v domě Nandy Mahárádži prováděl obřady. Když uslyšel o tom, jak Kršna zabil démona Aghásuru, v očích se mu zableskly slzy, chvělo se mu hrdlo a potil se. Gargamuniho krásný obličej tak získal pěkný výraz.

Když se objeví několik takových příznaků, stav se nazývá hořící. Například jeden přítel Kršnovi řekl: ,,Můj drahý příteli, jakmile v lese zaslechnu zvuk Tvé flétny, ruce mi téměř znehybní a oči se mi tak naplní slzami, že nemohu rozeznat Tvé paví pero. Má stehna téměř zcela ustrnou a nemohu se pohnout ani o píď. Můj drahý příteli, musím přiznat, že zvuk Tvé transcendentální flétny je úžasný.``

Podobně, jedna gópí řekla druhé: ,,Má drahá přítelkyně, když jsem slyšela zvuk Kršnovy flétny, chtěla jsem se před účinky těch zvuků schovat. Nemohla jsem však zabránit chvění těla, a proto všichni moji přátelé, kteří byli v domě, bez pochyb poznali, jaké mám pouto ke Kršnovi.``

Když extatické příznaky nelze zastavit a objevují se současně ve čtyřech nebo pěti skupinách, je to úroveň zářící extatické lásky. Dokládá se to příkladem mudrce Nárady, který když před sebou uviděl stát Šrí Kršnu, jeho tělo tak ustrnulo, že přestal hrát na vínu. Nemohl Kršnovi složit žádné modlitby, protože měl zalknutý hlas, a jeho oči se zalily slzami, takže Kršnu ani dost dobře neviděl.

Když se podobné příznaky objevily na těle Šrímatí Rádhárání, některé Její přítelkyně Ji kritizovaly: ,,Drahá přítelkyně, za slzy ve svých očích dáváš vinu vůni květů. Vyčítáš vzduchu, že Ti vstávají vlasy na hlavě, a proklínáš své procházky v lese za to, že Ti ustrnula stehna. Tvůj chvějící se hlas však prozrazuje, že příčina je jiná: je to Tvé pouto ke Kršnovi!``

Šríla Rúpa Gósvámí dále píše, že když se různé příznaky projeví velmi výrazně, říká se jim nejzářivější. Jeden přítel Kršnu oslovil následovně: ,,Můj drahý Pítámbaro, z odloučení od Tebe se všichni obyvatelé Vrndávany potí. Mluví zarmouceně a oči jim zvlhly slzami. Všichni jsou opravdu velice zmatení.``

Nejvyšší příznak extatické lásky se nazývá mah€bh€va. Projevy mahábhávy může mít pouze Rádhárání, ale později, když se zjevil Šrí Čaitanja Maháprabhu, aby poznal náladu lásky Rádhárání, vyjevil také On všechny příznaky mahábhávy. Šrí Rúpa Gósvámí v této souvislosti řekl, že když jsou příznaky extatické lásky nejzářivější, považuje se to za úroveň mahábháva.

Šríla Rúpa Gósvámí rozčleňuje dále extatické projevy lásky do čtyř skupin, které se nazývají s€ttvik€bh€s€.

Také impersonalisté, kteří vlastně oddaně neslouží, mohou někdy projevit příznaky extatické lásky; nepovažuje se to však za skutečnou extázi. Je to pouhý odraz. Ve Váranasí, posvátném městě neosobních učenců, můžeme například někdy vidět sannjásína, jak při zaslechnutí o slávě Pána pláče. Impersonalisté také někdy zpívají Haré Kršna mantru a tančí, ale jejich cílem není sloužit Pánu, nýbrž splynout s Ním. Rúpa Gósvámí proto říká, že i když se na těle impersonalisty objeví účinky zpívání, neměli bychom je považovat za příznaky skutečného pouta, ale za pouhé odrazy, stejně jako když slunce se odráží od naleštěného skla do temné místnosti. Zpívání Haré Kršna je však tak pěkné a transcendentální, že nakonec obměkčí i srdce impersonalisty. Rúpa Gósvámí říká, že impersonalistovy příznaky jsou pouhými odrazy extatické lásky. Nejsou to skutečné příznaky.

Někdy vidíme, že když se zatvrzelí logici, kteří nikdy oddaně nesloužili a v podstatě neporozuměli transcendentální slávě Pána, posadí a naslouchají o slávě Pána, zdá se, jako by se obměkčovali a ronili slzy. Jeden oddaný o tom říká: ,,Můj drahý Mukundo, nemohu patřičně popsat slávu Tvých zábav. Dokonce i na neoddané zapůsobí, když zaslechnou vyprávění o Tvých slavných zábavách, a začnou ronit slzy a třást se.`` Tito neoddaní ve skutečnosti nejsou nikterak obměkčilí, mají tvrdá srdce; ale vliv Pána a Jeho sláva jsou tak velké, že i oni někdy roní slzy.

Jindy vidíme, jak neoddaný, který v Kršnovi nemá prakticky žádnou zálibu a nedodržuje žádná pravidla a příkazy, může nacvičit a pak uměle ukazovat příznaky oddanosti a dokonce i plakat ve společnosti oddaných. Jeho slzy však nejsou žádné skutečné projevy extatické lásky - je to nacvičená přetvářka. Tyto odrazy extatické lásky není třeba popisovat, ale Rúpa Gósvámí uvádí některé příklady, kdy se bez skutečné oddané služby projevily.

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

Projevy lásky ke Kršnovi

Zaplavující extatickou lásku (vyabhic€ri-bh€va) vyjadřují určité tělesné příznaky. Co do počtu je jich třicet tři a jsou následující: zklamání, naříkání, pokora, pocit viny, únava, omámení, pýcha, pochyby, obavy, citové pohnutí, šílenství, zapomnětlivost, nemoc, zmatek, smrt, lenost, netečnost, ostych, zatajování, vzpomínání, argumentativnost, úzkost, zamyšlenost, odolnost, štěstí, dychtivost, násilí, domýšlivost, závist, nestoudnost, závrať, ospalost a bdělost.

Zklamání

Když je člověk nucen udělat něco zakázaného nebo nemůže-li jednat správným způsobem, lituje toho a cítí se zahanben. Tehdy se dostaví pocit zklamání. Při takovém zklamání člověk začne být velice úzkostlivý, roní slzy, mění se mu barva pleti, cítí pokoru a těžce dýchá.

Když se zdálo, že se Kršna při trestání hada Káliji utopil v otrávené vodě Jamuny, Nanda Mahárádža oslovil Jašódu déví: ,,Má drahá choti, Kršna zmizel hluboko pod vodou a nám již není zapotřebí udržovat dál svá těla, která jsou plná hříšných činností! Skočme také do otrávené vody Jamuny a odčiňme tím hříšné činy svých životů!`` To je případ silného otřesu, kdy oddaný cítí velké zklamání.

Když Kršna opustil Vrndávanu, Jeho důvěrný přítel Subala se rozhodl odejít také. Subala odcházel a myslel na to, že bez Kršny již ve Vrndávaně není žádná radost. Včely odletí z květiny, která již nedává žádný med, a Subala podobně opustil Vrndávanu, když shledal, že zde již nemůže vychutnávat žádnou transcendentální radost.

V Dána-kéli-kaumudí oslovuje Šrímatí Rádhárání jednu ze svých přítelkyň: ,,Má drahá přítelkyně, když nemohu naslouchat o transcendentálních činnostech Kršny, bylo by pro Mě lepší, abych ohluchla, a když Ho nyní nemohu spatřit, bylo by lepší, abych byla slepá.`` To je další případ zklamání z odloučení od Kršny.

V Hari-vanše říká Satjabhámá, jedna z Kršnových královen ve Dvárace, svému manželovi toto: ,,Můj drahý Kršno, když jsem slyšela, jak před Tebou Nárada opěvoval Rukminí, chápu, že o mně není zapotřebí vůbec mluvit!`` To je případ zklamání způsobeného závistí. Rukminí a Satjabhámá měly stejného manžela a jelikož byl Kršna manželem obou, přirozeně cítily nějakou ženskou závist. Když Satjabhámá uslyšela o slávě Rukminí, záviděla jí a byla zklamaná.

V desátém zpěvu, padesáté první kapitole, 47. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Můj drahý Kršno, nemohu říci, že pouze ostatní jsou pohroužení do hmotného bytí. I já jsem velice spoutaný hmotným pojetím života. Mám vždy velkou starost o svou rodinu, domov, manželku, bohatství, zemi a království. Tolik jsem tímto hmotným ovzduším zešílel - říkám si nyní, že jsem si jednoduše zničil život.`` Tento citát dává příklad zklamání způsobeného nářkem.

Podle Bharaty Muniho je zklamání nepříznivé, ale jiní učenci uvádějí, že zklamání je v náladě neutrálnosti a je ochranou extatické oddané lásky.

Naříkání

Nedosáhne-li člověk vytouženého životního cíle, nedokončí-li své povinnosti, nachází-li se v nepříjemných podmínkách a cítí-li se vinen - v takových případech se říká, že člověk naříká.

Naříkající člověk se začne dotazovat, být zamyšlený, uplakaný, lítostivý a těžce dýchat. Jeho tělesná barva se změní a vyschne mu v ústech.

Jeden starší Kršnův oddaný Ho oslovil: ,,Můj drahý Kršno, ó hubiteli démona Aghy, mé tělo je nyní stářím churavé. Nemluvím příliš plynně, hlas se mi chvěje, má mysl není silná a často zapomínám. Můj drahý Pane, ty jsi však jako měsíční svit a jediné, co mne skutečně rmoutí, je, že nemám dostatečnou touhu ochutnat Tvoji příjemnou zář a nepokročil jsem proto ve vědomí Kršny.`` Je to případ nářku z neschopnosti dosáhnout vytouženého cíle.

Jeden oddaný řekl: ,,Dnešní noci jsem snil o tom, jak trhám v zahradě různé květiny a zamýšlím udělat Kršnovi girlandu. Jsem ale nešťastný - můj sen znenadání skončil a já jsem nemohl dosáhnout

svého vytouženého výsledku!`` Tento citát je příkladem nářku plynoucího z nesplnění vlastních povinností.

Když Nanda Mahárádža uviděl svého nevlastního syna Kršnu v rozpacích při Kansově oběti, řekl: ,,Jsem nešťastný, že jsem nedržel svého syna zavřeného v pokoji. Naneštěstí jsem Ho přivezl do Mathury a nyní vidím, že se musí vypořádat s ohromným slonem jménem Kuvalaja. Je to jako by Měsíc Kršny zatemnil stín Země.`` To je příklad nářku způsobeného nepříznivými podmínkami.

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 9. verši ve Šrímad Bhágavatamu říká Brahmá: ,,Můj drahý Pane, podívej se na mou zpupnost! Jsi neomezený, jsi původní Osobnost Božství a Nadduše. Vládneš nejdokonalejším iluzorním energiím! Jen pohleď na mou zpupnost! Chtěl jsem Tě předčít svou vlastní silou a na své mizivé schopnosti jsem byl velice pyšný. Stejně tak jako pouhá jiskra z ohně nemůže ohni nijak uškodit, ani má iluzorní síla neměla žádný účinek, když soupeřila s Tvou vyšší iluzorní silou. Teď vidím, že jsem nanejvýš nedůležitý, a myslím, že jsem ta nejzbytečnější bytost.`` To je příklad nářku způsobeného dopuštěním se přestupku.

Pokora

Pocit slabosti způsobený utrpením, strachem nebo přestupky se nazývá pokora. V pokorném rozpoložení začne být člověk hovorný, malého srdce, nečisté mysli, plný úzkosti a nečinný.

V desátém zpěvu, padesáté první kapitole, 57. verši Šrímad Bhágavatamu říká král Mučukunda: ,,Můj drahý Pane, věčně se trápím za své špatné činy v minulosti. Neustále trpím kvůli svým hmotným touhám, ale hmotné požitky přesto mé smysly nikdy neuspokojí. Díky Tobě se teď však nacházím v mírumilovném rozpoložení, neboť jsem se odevzdal Tvým lotosovým nohám, kde není nářek, strach a smrt. Ó nejvyšší ochránče, nejvyšší duše! Ó nejvyšší vládče! Ochraň mě prosím. Jsem ve velikých rozpacích.`` Mučukundův citát je příkladem pokory pramenící z velice nepříjemných podmínek hmotného bytí.

Když Uttaru zasáhla brahmástra Ašvatthámy, začala se bát, že ztratí své dítě - Mahárádžu Paríkšita, který byl v jejím lůně. Okamžitě se odevzdala Kršnovi a řekla: ,,Můj drahý Pane, zachraň laskavě mé dítě! Nevadí mi, zabije-li Ašvatthámova brahmástra mě.`` To je případ pokory způsobené strachem.

V desátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu Brahmá říká: ,,Ó neomylný! Narodil jsem se v kvalitě vášně, a proto jsem zpyšněl z toho, že jsem stvořitelem hmotného světa. Má falešná pýcha byla jako temnota, ve které jsem oslepl. Ve své zaslepenosti jsem soupeřil s Tebou, s Nejvyšší Osobností Božství. Můj drahý Pane, přestože jsem stvořitelem vesmíru, jsem Tvůj věčný služebník. Měj se mnou proto prosím vždy soucit a odpusť mi.`` To je další případ pokory, pramenící z toho, že se Brahmá dopustil přestupku.

Někdy přijde pokora z ostychu. Když například Kršna ukradl šaty gópím, které se koupaly v řece, prosily Ho všechny, aby na nich nepáchal takové bezpráví. Gópí Ho oslovily: ,,Drahý Kršno, víme, že jsi synem Nandy Mahárádži a že jsi nejmilovanější z celé Vrndávany, a i my Tě máme velice rády! Proč nám však způsobuješ takové nepříjemnosti? Vrať nám laskavě naše šaty. Podívej, jak se třeseme a jak je nám zima!`` Tuto pokoru způsoboval stud, že byly nahé před Kršnou.

Pocit viny

Když si člověk dává vinu za to, že se dopustil nějakého nepatřičného činu, říká se tomu pocit viny.

Šrímatí Rádhárání jednoho dne stloukala pro Kršnu smetanu. Náramky na Jejích rukou se při tom točily a zpívala svaté jméno Kršny. Znenadání si pomyslela: ,,Zpívám svaté jméno Kršny a Moji nadřízení - Má tchyně a Má švagrová - Mě mohou slyšet!`` Při těchto myšlenkách přišla na Rádhárání velká úzkost. Je to případ pocitu viny z oddanosti ke Kršnovi.

Šrímatí Rádhárání s nádhernýma očima šla jednoho dne do lesa natrhat nějaké květiny a připravit pro Kršnu girlandu. Když sbírala květy, začala se bát, že Ji někdo může vidět, a pocítila trochu únavu a slabost. To je případ pocitu viny způsobeného prací pro Kršnu.

V Rasa-sudhákaře je pasáž, kde se říká, že když Rádhárání strávila noc s Kršnou, zeslábla tak, že nebyla schopna vstát z postele. Když Ji Kršna uchopil za ruku, aby Jí pomohl, Rádhárání se cítila vinná, že s Ním strávila noc.

Únava

Člověk cítí únavu po dlouhé cestě pěšky, po tanci a po sexuální činnosti. Tento druh únavy provázejí závratě, pocení, nečinnost údů, zívání a těžké dýchání.

Jašódá jednoho dne honila Kršnu po dvorku, protože se dopustil přestupku. Po chvíli se velice unavila, potila se a vlasy se jí rozpustily. To je případ únavy, kterou způsobilo příliš mnoho práce.

Všichni Kršnovi přátelé-pasáčci někdy i s Balarámou tančili při různých obřadech. Na krku se jim houpaly girlandy a začali se potit. Z extatického tance jim zvlhla celá těla. To je případ únavy způsobené tancem.

V desátém zpěvu, třicáté třetí kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu se říká, že gópí se po milostných pletkách s Kršnou a po tančení, objímání a líbání někdy cítily velice unavené a Kršna jim ze své bezpříčinné milosti hladil svýma lotosovýma rukama tváře. To je případ únavy způsobené námahou při tanci r€sa.

Omámení

Když člověk začne být domýšlivý a pyšný z pití omamných nápojů nebo z velkého chtíče, začne mu selhávat hlas, oči mu otečou a na těle se objeví příznaky zrudnutí. V Lalita-mádhavě je napsáno, že Šrí Balaráma omámený pitím přílišného množství medu začal jednou oslovovat mravence: ,,Ó králové mravenců! Proč se schováváte v dírách?`` Oslovil tehdy také krále nebes: ,,Ó králi Indro! Hračko v rukách Sačí! Proč se směješ? Jsem teď připraven zničit celý vesmír a vím, že se na Mě Kršna hněvat nebude.`` * Pak oslovil Kršnu: ,,Můj drahý Kršno, řekni Mi okamžitě, proč se celý svět třese a proč se měsíc protáhl! Ó vy členové Jaduovské dynastie, proč se Mi smějete? Vraťte Mi prosím Mé nápoje vyrobené z medu květu kadamba!`` Šríla Rúpa Gósvámí se modlí k Pánu Balarámovi, aby byl s námi všemi potěšen, když mluví jako opilý.

* Baladéva neboli Balaráma je Kršnův starší bratr. Je expanzí Osobnosti Božství, a proto je považován za inkarnaci Boha, jak je vysvětleno ve Šrímad Bhágavatamu.

Opilý Balaráma se cítil unaven a ulehl ke spánku. Když se vznešené osobnosti cítí omámené, obvykle ulehnou, zatímco obyčejní lidé se v opilosti smějí a zpívají a nízcí lidé používají vulgárního jazyka a někdy křičí. Omámení se projeví různě podle věku a mentality. Šríla Rúpa Gósvámí již v dalších podobných popisech nepokračuje, protože nejsou zapotřebí.

Dále je uveden popis příznaků omámení u Šrímatí Rádhárání, když spatřila Kršnu. Někdy chodila sem a tam, někdy se smála, někdy si zakrývala obličej, někdy mluvila aniž to dávalo nějaký smysl, a někdy se modlila ke svým společnicím gópím. Když gópí na Rádhárání tyto příznaky uviděly, začaly si mezi sebou říkat: ,,Rádhárání je omámená z toho, že viděla Kršnu!`` To je případ extatické lásky v omámení.

Pýcha

Pýcha se může v extatické lásce projevit následkem přílišného bohatství, vytříbené krásy, přepychového sídla nebo dosažení vysněného cíle. Člověk se také považuje za pyšného tehdy, když se nestará o to, že ho ostatní zavrhují.

Bilvamangala Thákura řekl: ,,Můj drahý Kršno, opouštíš mě a silou se dostáváš z mých pout. Tvá síla na mě však zapůsobí jedině tehdy, budeš-li schopen odejít i z mého srdce.`` To je příklad pocitu pýchy v extatické lásce ke Kršnovi.

Během tance r€sa, když Rádhárání odešla a Kršna se Ji vydal hledat, Ho jedna drahá přítelkyně Rádhárání oslovila: ,,Můj drahý Kršno, velice ses věnoval naší Rádhárání a nyní jsi opustil všechny ostatní gópí, abys Ji hledal. Dovol mi se Tě zeptat, jak chceš, aby se k Tobě chovala?`` To je případ pocitu pýchy na ojedinělou krásu.

Rádhárání v sobě někdy cítila pýchu a řekla: ,,Ačkoliv pasáčci dělají pro Kršnu pěkné květinové girlandy, když Mu předložím girlandu Já, strne v údivu, okamžitě ji přijme a položí si ji na srdce.``

Podobně v desátém zpěvu, druhé kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Brahmá: ,,Můj drahý Madhusúdano, Tvoji čistí oddaní skutečně cítí Tvé extatické přátelství a tak je nikdy neporazí nepřátelé. Vědí, že je vždy chráníš, a tak se mohou přenést nad hlavami svých nepřátel bez nejmenších starostí.`` Jinými slovy: kdo se zcela odevzdal lotosovým nohám Pána, je vždy pyšný, že je schopen porazit všechny nepřátele.

Jeden tkadlec v Mathuře oslovil Kršnu následovně: ,,Můj drahý králi Vrndávany, tolik jsem zpyšněl ze Tvé bezpříčinné milosti, kterou mi dáváš, že ani nepočítám s milostí Pána Vaikunthy, kterou mnozí světci hledají v hluboké meditaci.`` Jinak řečeno, ačkoliv jógíni a velcí světci sedí a meditují o Pánu Višnuovi na Vaikuntě, oddaný Kršny je tak pyšný, že nepovažuje takovou meditaci za příliš hodnotnou. Pocit pýchy způsobuje to, že člověk dosáhl nejvyššího životního cíle - Kršny.

Pochyby

Když Brahmá ukradl Kršnovi všechna telata, krávy a pasáčky, snažil se odejít pryč. Znenadání však začal o celé své krádeži pochybovat a začal se svýma osmi očima rozhlížet do všech stran. Brahmá má čtyři hlavy, a proto má osm očí. To je příklad pochybností v extatické lásce, které byly způsobené kradením.

Podobně Akrúra jen pro potěšení Kršny ukradl syamantaka maŠi, kámen, který může vytvořit neomezené množství zlata, ale později své krádeže litoval. Je to další případ extatické lásky ke Kršnovi v pochybnostech způsobených kradením.

Když král nebes Indra způsobil, že na vradžskou zemi tekly proudy deště, dostal radu, aby se odevzdal lotosovým nohám Kršny. V tom okamžiku Indrův obličej ztemněl pochybnostmi.

Obavy

Když je člověk rozrušen v srdci při pohledu na blesk na nebi nebo na divoké zvíře nebo při zaslechnutí hřmotného zvuku, říká se, že má obavy. Má-li člověk obavy, snaží se uchýlit k někomu do bezpečí. Mohou mu vstávat vlasy na hlavě, jeho tělo se může třást, někdy se dopouští chyb a někdy ustrne.

Následující citát je z Padjávalí: ,,Můj drahý příteli, Kršna žije v Mathuře v démonské společnosti pod nadvládou krále démonů Kansy; způsobuje mi to velké obavy.`` Je to případ obav v extatické lásce, že Kršnovi hrozí nějaké nebezpečí.

Když se Vršásura objevil ve Vrndávaně jako býk, všechny gópí měly veliký strach. Byly zmatené a začaly objímat stromy tam€la. To je případ strachu způsobeného divokým zvířetem, hledání úkrytu a současného vzpomínání na Kršnu v extatické lásce. Když matka Jašódá zaslechla ve vrndávanském lese řev šakalů, začala být velice opatrná, aby měla Kršnu neustále pod dozorem, neboť měla strach, že mohou Kršnu napadnout. To je případ strachu v extatické lásce ke Kršnovi způsobeného hrozivým zvukem. Tento druh strachu se poněkud liší od skutečného strachu. Když se člověk něčeho bojí, může ještě myslet na minulost a na budoucnost, ale je-li to extatický druh obav, není na takové myšlenky čas.

Citové pohnutí

Silné pocity způsobuje něco velice drahého, něco velice odporného, oheň, silný vítr, prudký déšť, přírodní pohromy, pohled na velkého slona nebo na nepřítele. Způsobuje-li tyto pocity pohled na něco velice drahého, člověk mluví velmi rychle a užívá laskavá slova. Způsobuje-li vzrušení pohled na něco odporného, pak člověk hlasitě křičí. Způsobuje-li vzrušení pohled na oheň, snaží se utéci. Může se také dostavit třesení těla, zavírání očí a slzení. Způsobuje-li emoce silný vítr, člověk se snaží velice rychle utíkat a mne si oči. Je-li člověk rozrušen deštěm, vezme si deštník a jeho tělo je v napětí. Při vzrušení z nenadálé pohromy ztratí tvář člověka barvu, ustrne údivem a třese se mu tělo. Způsobuje-li jeho neklid zahlédnutí slona, člověk skáče, projevuje různé známky strachu nebo se neustále ohlíží. Způsobuje-li tento pocit přítomnost nepřítele, hledá smrtící zbraň a snaží se uniknout.

Když se Kršna vrátil z vrndávanského lesa, pro matku Jašódu znamenal pohled na syna tak silné citové pohnutí, že jí z ňader začalo téci mléko. To je případ rozrušení způsobeného pohledem na někoho velice drahého.

V desátém zpěvu, dvacáté třetí kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu poučuje Šukadéva Gósvámí krále Paríkšita: ,,Můj drahý králi, manželky bráhmanů velice poutalo opěvování Kršny a vždy si přály dostat možnost Ho vidět. Když zaslechly, že je Kršna nedaleko, toužily Ho spatřit a okamžitě opustily své domovy.`` To je příklad vzrušení způsobeného přítomností někoho velice drahého.

Když Kršna povalil démonskou čarodějnici Pútanu a zabil ji, matka Jašódá se velice podivovala a začala bědovat: ,,Co se děje? Co se děje?`` Když uviděla, že Kršna, její drahé dítě, si hraje na hrudi mrtvé démonice, nevěděla, co má dělat, a začala chodit sem a tam. To je případ vzrušení způsobeného pohledem na něco hrůzného.

Když Kršna vyvrátil dva ardžunové stromy a Jašódá uslyšela zvuk padajících stromů, přemohlo ji vzrušení a jen upřeně hleděla vzhůru, jelikož byla příliš zmatená a nevěděla, co má dělat. To je případ citového pohnutí po zaslechnutí hřmotného zvuku.

Když ve Vrndávaně došlo k lesnímu požáru, všichni pastevci se shromáždili a zoufale žádali Kršnu, aby je ochránil. To je případ vzrušení způsobeného ohněm.

Jednou se přihnal démon Trnávarta v podobě větrné smrště a spolu s velice těžkými stromy odnášel Kršnu pryč. V té chvíli neviděla matka Jašódá svého syna a tak ji to rozrušilo, že začala chodit sem a tam. To je příklad pohnutí způsobeného prudkým větrem.

V desátém zpěvu, dvacáté páté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu je popis toho, jak Indra spustil prudké přívaly deště na Vrndávanu. Všechny krávy a pastevce tak sužoval vítr a zima, že se všichni sešli, aby se uchýlili k lotosovým nohám Kršny. To je příklad rozrušení prudkým deštěm.

Když byl Kršna ve vrndávanském lese, strhlo se prudké krupobití a starší lidé Mu nakázali: ,,Kršno, teď se nehýbej! Dokonce ani lidé silnější a starší než jsi Ty, se nemohou pohnout a Ty jsi jenom malý chlapec. Prosíme, zůstaň stát!`` To je příklad vzrušení způsobeného prudkým krupobitím.

Když Kršna trestal Káliju v otrávené vodě Jamuny, matka Jašódá začala vzrušeně mluvit: ,,Ó pohleďte, zdá se, že se třese zem! Vypadá to jako zemětřesení a po obloze létají kapky sem a tam! Můj drahý syn skočil do otrávené vody Jamuny. Co mám teď dělat?`` To je případ vzrušení pramenícího z přírodní katastrofy.

Když při Kansově oběti napadli Kršnu velcí sloni, všechny přítomné ženy Ho oslovily: ,,Můj drahý chlapče - prosím, okamžitě uteč! Uteč, prosím! Nevidíš, jak sem jdou velcí sloni, aby Tě napadli? Tvůj nevinný pohled na ně pro nás znamená příliš velké vzrušení!`` Kršna pak řekl matce Jašódě: ,,Má drahá matko, nenech se rozrušit tím, že sem přicházejí sloni a koně, že víří prach a způsobují slepotu ženám s lotosovýma očima. Ať ke Mně přijde třeba i démon Kéší. Mé ruce stačí k vítězství. Tak se prosím neboj.``

V Lalita-mádhavě říká přítelkyně matce Jašódě: ,,Jak podivuhodné; když démon Šankhačúda - ohromný a silný jako hora - napadl tvého překrásného syna, nebyl ve Vrndávaně nikdo, kdo by Mu pomohl. Tvůj malý syn však přesto démona zabil. Zdá se, že tvé pokání a odříkání z minulých životů způsobilo, že byl zachráněn.``

V Lalita-mádhavě je také popis, jak Kršna unesl Rukminí na jejím královském svatebním obřadu. V té době začali všichni přítomní princové mezi sebou mluvit: ,,Máme slony, koně, vozy, luky, šípy, meče - tak proč bychom se měli bát Kršny? Na Něj! Je to pouze chtivý pastevec! Nemůže takto unést princeznu! Všichni na Něj!`` To je příklad vzrušení způsobeného přítomností nepřátel.

Šríla Rúpa Gósvámí se snaží na výše uvedených příkladech dokázat, že ve vztahu ke Kršnovi nepřipadá v úvahu impersonalismus. Vztah ke Kršnovi zahrnuje všechny osobní činnosti.

Šílenství

Šríla Bilvamangala Thákura se ve své knize modlí následovně: ,,Nechť Šrímatí Rádhárání očistí celý svět, protože se zcela odevzdala Kršnovi. Ze své extatické lásky k Němu někdy jednala jako pomatená a snažila se stloukat jogurt, třebaže v nádobě žádný jogurt neměla. Když to Kršna uviděl, Rádhárání Ho tak okouzlila, že začal dojit býka místo krávy.`` To jsou některé příklady duševní nenormálnosti neboli šílenství ve spojení s milostnými záležitostmi Rádhy a Kršny. Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, že když se Kršna ponořil do otrávených vod řeky Jamuny, Šrímatí Jašódá déví se zbláznila. Místo aby hledala léčivé rostliny, začala mluvit ke stromům, jako by to byli zaklínači hadů. Se sepjatýma rukama se klaněla stromům a žádala je: ,,Jaká léčivá bylina může zachránit Kršnu před otravou z jedovaté vody?`` To je příklad nenormálnosti způsobené velkým nebezpečím.

Desátý zpěv Šrímad Bhágavatamu, 4. verš třinácté kapitoly, popisuje, jak může oddaný z extatické lásky zešílet na příkladu, kdy gópí hledají Kršnu ve vrndávanském lese. Gópí hlasitě zpívaly o Kršnově slávě a jak Ho hledaly, toulaly se z jednoho lesa do druhého. Věděly, že Kršna není na jednom určitém místě; že je všepronikající. Je na obloze, ve vodě, ve vzduchu a je také Nadduší v srdcích všech. Gópí se tudíž začaly ptát všech stromů a rostlin na Nejvyšší Osobnost Božství. To je příklad extatického šílenství oddaných.

Existují také příznaky nemoci způsobené extatickou láskou. Vzdělaní učenci prohlašují, že se jedná o stav mah€bh€va. Tomuto velice vznešenému postavení se také někdy říká divyonm€da neboli transcendentální šílenství.

Zapomnětlivost

V době, kdy byl Kršna pryč z Vrndávany a pobýval v Mathuře, Mu Šrímatí Rádhárání poslala zprávu, že Jeho matka, královna Vradži, cítí od Něho takové odloučení, že jí z úst vychází pěna, stejná jako je pěna na břehu oceánu. Někdy zvedala ruce jako vlny oceánu a ze silného pocitu odloučení se válela po zemi a vydávala křiklavé zvuky. Někdy zase byla zcela klidná jako tiché

moře. Těmto příznakům odloučení od Kršny se říká apasm€ra neboli zapomnětlivost. Když se tyto příznaky extatické lásky projeví, člověk zcela zapomene na své postavení.

Jednou Kršna dostal další zprávu, že když zabil Kansu, jeden z Kansových démonských přátel se pomátl na rozumu. Měl pěnu u pusy, mával pažemi a válel se po zemi. Tento démonský projev ve vztahu s Kršnou spadá do nálady, která se nazývá hrůza. Tato nálada neboli chuť je jedním z nepřímých vztahů s Kršnou. Prvních pět vztahů je přímých a ostatních sedm je nepřímých. Démon musel mít ke Kršnovi nějaký vztah, protože jakmile uslyšel, že Kršna již zabil Kansu, objevily se u něho tyto příznaky. Šríla Rúpa Gósvámí poznamenává, že i tyto příznaky mají určitou transcendentální vznešenost.

Nemoc

Když Kršna odešel z Vrndávany do Mathury, jeden Jeho přítel Ho informoval: ,,Drahý Kršno, kvůli odloučení od Tebe jsou obyvatelé Vradži tak sklíčení, že vypadají jako nemocní. Jejich těla jsou horečnatá a nemohou se náležitě pohybovat. Leží na zemi a těžce dýchají.``

V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 44. verši Šrímad Bhágavatamu se Maharádža Paríkšit ptá na Šrí Anantu a když Šukadéva Gósvámí otázku zaslechl, začal omdlívat. Přesto se však ovládl a na otázku krále Paríkšita milým hlasem odpověděl. Takové omdlévání je horečnatým stavem pramenícím z extatické radosti.

Ve Šrímad Bhágavatamu je další pasáž, která popisuje setkání dívek z Vradži s Kršnou na posvátném místě Kurukšétra mnoho let po jejich dětských zábavách. Když se setkali na posvátném místě, jakmile nastalo zatmění slunce, všechny gópí ustrnuly. Dýchání, mrkání očí a všechny podobné činnosti se jim zastavily a stály před Kršnou jako sochy. To je další příklad chorobného stavu následkem překypující transcendentální radosti.

KAPITOLA TŘICÁTÁ

Další rysy extatické lásky ke Kršnovi

Zmatek

V Hansadútě je následující pasáž: ,,Když se Šrímatí Rádhárání jednoho dne velmi soužila z odloučení od Kršny, odešla s některými svými přítelkyněmi na břeh Jamuny. Uviděla tam domek, kde s Kršnou prožila mnoho milostných rozkoší a při vzpomínce na ně okamžitě dostala závrať. Závrať bylo vidět velice jasně.`` To je příklad zmatku způsobeného odloučením.

Další stať podobně popisuje zmatek způsobený strachem. Na Ardžunovi byly vidět tyto příznaky, když spatřil Kršnovu vesmírnou podobu na Kuruovském bitevním poli. Jeho zmatek byl tak velký, že mu z rukou vypadl luk a šípy a nic nebyl schopen vnímat jasně.

Smrt

Démon Bakásúra na sebe jednou vzal podobu velké kachny a otevřel zobák, aby spolkl Kršnu a všechny pasáčky. Když se Kršna dostal do démonovy tlamy, Balaráma a ostatní pasáčci téměř omdleli a vypadali jako mrtví. Když jsou oddaní ohromeni nějakým hrůzným výjevem nebo náhodnou událostí, ani přesto nikdy nezapomenou na Kršnu. Dokáží vzpomínat na Kršnu i v největším nebezpečí. Takový prospěch přináší vědomí Kršny: dokonce i v okamžiku smrti, kdy se narušují všechny tělesné pochody, může oddaný ve svém nejniternějším vědomí vzpomínat na Kršnu, a to ho zachrání před poklesnutím do hmotného bytí. Vědomí Kršny tímto způsobem člověka okamžitě přemístí z hmotné úrovně do duchovního světa.

K tomu se váže citát o lidech, kteří zemřeli v Mathuře: ,,Tito lidé slabě dýchali, oči doširoka otevřené, barva jejich těl se změnila a začínali pronášet svaté jméno Kršny. V tomto stavu opustili svá hmotná těla.`` Tyto příznaky jsou projevy přicházející smrti.

Lenost

Když člověk ze samolibosti nebo z nechuti k namáhavé práci nevykoná svou povinnost, přestože má dostatek energie, říká se mu líný. Tato lenost se také projevuje v extatické lásce ke Kršnovi. Když Nanda Mahárádža například požádal některé bráhmany, aby obcházeli kopec Góvardhana, řekli mu,

že chtějí raději dávat požehnání, než obcházet kopec Góvardhana. To je příklad lenosti způsobené samolibostí.

Když si Kršna a Jeho přátelé pasáčci jednou hráli na bitvu, Subala vypadal unaveně. Kršna okamžitě řekl svým ostatním přátelům: ,,Subala se cítí příliš unaven ze hry na bitvu, tak ho prosím už nerušte výzvami k boji.`` To je příklad lenosti způsobené nechutí k namáhavé práci.

Netečnost

V desátém zpěvu, dvacáté první kapitole, 13. verši Šrímad Bhágavatamu oceňují gópí netečnost krav ve Vrndávaně. Gópí viděly, že krávy naslouchají sladkým melodiím Kršnovy flétny a vypadají, jakoby pily nektar jejích transcendentálních zvuků. Telata ustrnula a zapomněla pít mléko z vemen. Zdálo se, že Kršnu objímají očima, a z očí jim vyhrkly slzy. To je příklad netečnosti způsobené posloucháním transcendentálních zvuků Kršnovy flétny.

Když Lakšmaná zaslechla slova proti Kršnovi, rozrušilo ji to, zůstala netečná a nehýbala ani očními víčky. To je další příklad netečnosti způsobené nasloucháním.

Desátý zpěv, sedmdesátá první kapitola, 39. verš Šrímad Bhágavatamu popisuje Judhišthirovu zmatenost, když s velkou úctou přivedl Kršnu do svého domova. Král Judhišthira byl zmatený z transcendentální radosti, že má Kršnu ve svém domě. Když Ho vítal, zapomněl sám sebe. To je příklad netečnosti pocházející z extáze při pohledu na Kršnu.

Další příklad je v 36. verši třicáté deváté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Když Kršna jel do Mathury, všechny gópí stály za Ním a při pohledu na odjíždějící vůz ustrnuly a nehýbaly se. Zůstaly tak, dokud vlajka na voze a prach zvířený koly nezmizely z dohledu.

Kršnův přítel Ho jednou oslovil: ,,Můj drahý Mukundo (Kršno), v odloučení od Tebe stojí pasáčci jako zanedbaná Božstva v domě profesionálního bráhmana.`` Existuje třída profesionálních bráhmanů, kteří uctívají Božstva, aby si vydělali na živobytí. Bráhmany této třídy Božstva příliš nezajímají, zajímají je převážně peníze, které mohou vydělat jako svatí muži. Božstva uctívaná profesionálními bráhmany nejsou náležitě ozdobena, nemění se Jim šaty a Jejich těla se nemyjí. Vypadají špinavá a nejsou příliš přitažlivá. Uctívání Božstva by se ve skutečnosti mělo provádět velice pečlivě: denně by se Jim měly měnit šaty a podle možností dávat ozdoby. Vše by mělo být tak čisté, aby Božstvo bylo pro všechny návštěvníky přitažlivé. Zde je uveden příklad Božstev v domě profesionálního bráhmana, protože taková Božstva nejsou přitažlivá. Kršnovi přátelé vypadali v Jeho nepřítomnosti jako zanedbaná Božstva.

Ostych

Když Rádhárání poprvé představili Kršnovi, velice se styděla. Jedna z Jejích přítelkyň Ji oslovila: ,,Má drahá přítelkyně, již jsi Góvindovi prodala sebe a všechnu svou krásu. Nyní by ses neměla stydět. Prosím, podívej se na Něj šťastně. Člověk, který již prodal celého slona, by se neměl jako lakomec hádat při prodeji trojzubce na jeho pohánění.`` Tento druh stydlivosti v extatické lásce ke Kršnovi způsobilo první vzájemné představení.

Když byl nebeský král Indra poražen v bitvě s Kršnou o květ p€rij€ta, začal se za svou porážku velice stydět. Stál před Kršnou, skláněl hlavu a Kršna řekl: ,,Dobrá Indro, můžeš si páridžátový květ vzít. Jinak by ses před svou ženou Sačídéví nemohl ani ukázat.`` Indra se styděl kvůli porážce. V jiném případě začal Kršna chválit Uddhavu za jeho vznešené vlastnosti. Když ho Kršna chválil, Uddhava stydlivě sklonil hlavu.

Zatajování

Existuje příznak extatické lásky známý jako zatajování neboli snaha zakrýt stav své mysli a navenek ukázat jiný postoj. Člověk se snaží skrývat, co si myslí, a tak se dívá stranou do různých směrů, pokouší se udělat něco nemožného nebo říká slova, která zakryjí jeho skutečné myšlenky. Podle áčárjů, odborníků ve studiu psychologických jevů, jsou tyto pokusy o skrytí svého skutečného mentálního rozpoložení dalším projevem extatických pocitů ke Kršnovi.

V 15. verši třicáté druhé kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí: ,,Můj drahý králi, gópí byly vždy krásné a zdobily je důvěrné úsměvy a svůdné šaty. Svými pohyby chtěly podnítit chtivé pocity a někdy tiskly Kršnovu ruku ve svých náručích a někdy držely Jeho lotosové nohy na svých ňadrech. Potom mluvily s Kršnou, jako kdyby se na Něj velice hněvaly.``

Zde je další příklad zatajování v extatické lásce: Když Kršna, nejvyšší šprýmař, zasadil páridžátový strom na Satjabhámině dvoře, Rukminí, dcera krále Vidarbhy, se velice rozhněvala, ale jelikož měla přirozeně jemné chování, nijak se nevyjádřila. Nikdo nemohl poznat, co si Rukminí opravdu myslí. To je příklad soutěživého zatajování.

Další příklad je v prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu. Když Kršna přišel do Dváraky, různí členové Jeho rodiny Ho přivítali různými způsoby. Když Dváracké královny zdálky zahlédly svého manžela, okamžitě Ho objaly ve svých myslích a pomalu si Ho prohlížely. Jak Kršna přišel blíže, poslaly napřed své syny, aby Ho objali. Ostatní se z ostychu snažili neplakat, ale nemohli zadržet slzy. To je příklad zatajování myšlenek způsobeného ostychem.

Když si Šrímatí Rádhárání při jiné příležitosti myslela, že Kršna je zapleten s jinou ženou, oslovila svou přítelkyni takto: ,,Má drahá přítelkyně, jakmile pomyslím, že pasáček Kršna je připoután k nějaké jiné ženě, přepadne mě strach a zježí se mi vlasy na hlavě. Musím být velice opatrná, aby mě Kršna v těchto okamžicích neviděl.`` To je příklad zatajování způsobeného studem a diplomatickým chováním.

,,Šrímatí Rádhárání vyvinula ke Kršnovi hluboké láskyplné pouto, ale skrývala ho v hloubi svého srdce, aby ho ostatní nemohli odhalit.`` To je příklad zatajování způsobeného jemností.

Když jednou Kršna a Jeho přátelé pasáčci přátelsky rozmlouvali, Kršna začal mluvit se svými společníky neformálním jazykem. V té době se Kršnův služebník Patrí také radoval z přátelského rozhovoru, ale když si vzpomněl na své služebnické postavení, poklonil se před svým Pánem a s velkou úctou a sebevládou potlačil svůj úsměv. Tento ovládnutý smích je příkladem zatajování zapříčiněného uctivým přístupem.

Vzpomínání

Existuje mnoho příznaků extatické lásky způsobených vzpomínáním na Kršnu. Jeden Kršnův přítel Mu například řekl: ,,Můj drahý Mukundo, Šrímatí Rádhárání s lotosovýma očima při pouhém pohledu na namodralý mrak na obloze začne okamžitě vzpomínat na Tebe, a když ho pozoruje dále, začne toužit po Tvé společnosti.`` To je příklad vzpomínání na Kršnu v extatické lásce při pohledu na předmět připomínající Kršnu. Barva Kršnova těla je velice podobná namodralé barvě mraku a při pouhém pohledu na mrak Šrímatí Rádhárání vzpomínala na Kršnu.

Jeden oddaný řekl, že i tehdy, když byl nepozorný, vzpomněl si někdy, zdánlivě z pobláznění, ve svém srdci na lotosové nohy Kršny. To je příklad vzpomínání pocházejícího z neustálé praxe. Jinými slovy oddaní, kteří neustále myslí na Kršnovy lotosové nohy, i když jsou momentálně nepozorní, vidí postavu Pána Kršny, která se zjeví v jejich srdcích.

Argumentování

Madhumangala byl Kršnův důvěrný přítel pocházející z bráhmanské společnosti. Kršnovi přátelé byli většinou pasáčci náležící do společnosti vaišjů, ale někteří z nich patřili do bráhmanské společnosti. Ve Vrndávaně převažuje společnost vaišjů a bráhmanů. Madhumangala jednoho dne oslovil Kršnu následujícím způsobem: ,,Můj drahý příteli, vidím, že si nejsi vědom pavích per, která padají na zem, a současně nevěnuješ pozornost květinovým girlandám, které Ti jsou obětovány. Myslím, že jsem schopen uhodnout důvod Tvé nepřítomnosti duchem, když vidím Tvé oči přelétat po očích Šrímatí Rádhárání, stejně jako černí trubci přelétají po lotosových květech.`` To je příklad argumentování v extatické lásce.

Když jednou Kršna chodil venku, jedna ze společnic Rádhárání Jí řekla: ,,Má drahá přítelkyně, myslíš si, že tato chodící osoba je strom tam€la? * Kdyby to byl strom tam€la, jak by potom mohl chodit a být tak krásný? Pak to tedy asi bude mrak. Je-li to ale mrak, kde je v něm krásný měsíc? Za daných okolností si myslím, že můžeme připustit, že tato osoba je právě ta okouzlující Osobnost Božství, Nejvyšší Pán, který zvukem své flétny okouzluje všechny tři světy. Musí to být Mukunda, který stojí před kopcem Góvardhana.`` To je další příklad argumentování v extatické lásce.

* Strom tam€la má stejnou barvu jako Kršna.

Úzkost

Když v 29. verši dvacáté deváté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Kršna požádal všechny gópí, aby se vrátily zpátky do svých domovů, nelíbilo se jim to. Byly zarmoucené a těžce nad tím vzdychaly, a zdálo se, že jejich půvabné tváře jim vysychají. Zůstaly v tomto stavu aniž

vydávaly jakýkoliv zvuk. Prsty na nohách začaly kreslit čáry po zemi a slzy smývaly černou mastičku z očí, která jim kapala na ňadra pokrytá červeným kunkumovým práškem. To je příklad úzkosti v extatické lásce.

Jeden z Kršnových přátel Mu jednou řekl: ,,Drahý hubiteli démona Mury, Tvá jemná a laskavá matka je velice úzkostlivá, protože ses nevrátil domů. Prožila večer s velkými obtížemi a celý ho proseděla na balkónu vašeho domu. Je zvláštní, že jsi mohl zapomenout na svou matku, zatímco ses někde věnoval svým hrátkám!`` To je další příklad hluboké úzkosti v extatické lásce.

Když matka Jašódá úzkostlivě čekala na Kršnu až se vrátí z Mathury, Nanda Mahárádža ji utěšoval: ,,Má drahá Jašódo, prosím, nestrachuj se. Utři si prosím svou překrásnou lotosovou tvář. Není třeba, abys dýchala tak rozrušeně. Půjdu okamžitě s Akrúrou do Kansova paláce a přivedu ti tvého syna zpátky.`` To je příklad úzkosti v extatické lásce způsobené tím, že Kršna byl v nebezpečí.

Přemýšlivost

V oddíle Padma Purány nazvaném Vaišákha-máhátmja oddaný říká, že ačkoliv některé z osmnácti Purán se nezmiňují o opěvování Pána Višnua a nabízejí opěvování nějakého poloboha, v takovém opěvování je nutné pokračovat po milióny let. Studuje-li člověk Purány velice podrobně, může nakonec vidět, že Pán Višnu je Nejvyšší Osobnost Božství. To je příklad extatické lásky, která se vyvinula z přemýšlení.

V 39. verši šedesáté kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu je popis toho, jak Rukminídéví píše dopis Kršnovi a žádá Ho, aby ji unesl ještě před její svatbou s jiným mužem. Rukminí vyjádřila své zvláštní pouto ke Kršnovi následovně: ,,Můj drahý Kršno, Tvou transcendentální slávu opěvují velcí světci, kteří jsou prosti hmotného znečištění, a Ty jsi tak laskavý, že na oplátku za jejich opěvování takovým oddaným volně rozdáváš sám sebe. Jako se člověk může povýšit jednoduše Tvou milostí, tak také z Tvojí vůle může člověk pod vlivem věčného času všechna požehnání ztratit. Vybrala jsem si proto za svého manžela Tebe a zamítla jsem osobnosti jako jsou Brahmá a Indra - o ostatních ani nemluvě.`` Rukminí zvětšila svou lásku ke Kršnovi pouhými myšlenkami na Něj. To je příklad přemýšlivosti v extatické lásce.

Odolnost

Když je člověk plně spokojený se získaným poznáním nebo když dosáhne vytouženého životního cíle v transcendentální oddané službě Bohu, jeho odolnosti neboli vyrovnanosti jeho mysli se říká dhŤti a je transcendentální k veškerému utrpení. Na této úrovni člověka nerozruší žádná ztráta, ani se mu nezdá, že by něčeho nedosáhl.

Učenec Bhartrhari je toho názoru, že je-li člověk povýšen na tuto úroveň, přemýšlí následovně: ,,Netoužím být vládním služebníkem ani mít vysoké postavení. Raději zůstanu nahý bez řádných šatů. Raději si lehnu na zem bez matrace, a i přes všechny nevýhody odmítnu sloužit komukoli, dokonce i vládě.`` Jinými slovy: má-li člověk extatickou lásku k Osobnosti Božství, může strpět jakékoliv nepříjemnosti náležící k hmotnému pojetí života.

Kršnův otec Nanda Mahárádža si obvykle myslel: ,,Po mých pastviskách osobně chodí bohyně štěstí, mám více než milión krav, které se potulují sem a tam, a především mám syna, jako je Kršna; silného a úžasného pracovníka. Cítím se proto spokojený, třebaže jsem hospodář!`` To je příklad mentální odolnosti pramenící z nepřítomnosti všeho utrpení.

V jiném případě oddaný říká: ,,Neustále plavu v nektarovém oceánu zábav Osobnosti Božství a tak mě již nepřitahují náboženské obřady, hospodářský rozvoj, smyslový požitek nebo konečné spasení a splynutí s Brahmanem.`` To je příklad odolnosti mysli díky dosažení té nejlepší věci na světě. Tou nejlepší věcí na světě je být ponořen ve vědomí Kršny.

Štěstí

Ve Višnu Puráně je popsáno, že když Akrúra přijel pro Kršnu a Balarámu, aby Je odvezl do Mathury, při pouhém pohledu na Jejich obličeje dostal takovou radost, že se mu na celém těle objevily příznaky extatické lásky. To se nazývá štěstí.

V 11. verši třicáté třetí kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Když jedna z gópí oddávající se tanci r€sa uviděla, že Kršna má svou paži na jejím rameně, dostala tak extatickou radost, že políbila Kršnu na tvář.`` To je příklad pocitu štěstí z dosažení vytouženého cíle.

Dychtivost

V 33. verši sedmdesáté první kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu se říká: ,,Když Kršna ze svého království Dváraky poprvé přišel do Indraprasthy, * mladé ženy a dívky města Ho tak toužily vidět, že ani v noci, když ležely se svými manželi, nemohly potlačit svou dychtivost. Nebyly ani náležitě oděné, vlasy měly rozpuštěné a bylo potřeba vykonat mnoho domácích povinností; přesto nechaly všeho a okamžitě vyšly na ulici, aby spatřily Kršnu.`` To je příklad dychtivosti v extatické lásce.

* Indraprastha je dnešní Dillí.

Šrí Raghunátha dása Gósvámí se ve své knize Stavávalí modlí o milost Rádhárání, kterou tak okouzloval zvuk Kršnovy flétny, že se ihned ptala obyvatel vrndávanského lesa, kde je Kršna. Při prvním pohledu na Kršnu Ji zaplavila taková extatická láska a radost, že si začala škrábat uši. Dívky z Vradži a Rádhárání uměly velice vychytrale mluvit, a tak jakmile spatřily Kršnu, začaly svou řeč a Kršna předstíral, že jim jde pro nějaké květiny, a okamžitě odešel do skalní jeskyně. To je další příklad dychtivých láskyplných výměn ze strany gópí a Kršny.

Násilí

Když Kršna bojoval s hadem Kálijou a tančil na jeho hlavách, Kálija kousl Kršnu do nohy. Garuda se tehdy rozzuřil a začal reptat: ,,Kršna je tak silný, že Kálijovy manželky potratily při pouhém zaslechnutí Jeho hlasu. Tento had urazil Mého Pána, a proto ho toužím okamžitě spolknout, ale v přítomnosti mého Pána to nemohu udělat, protože by se na mě mohl hněvat.`` To je příklad dychtivosti jednat v extatické lásce následkem toho, že byl Kršna uražen.

Když Šišupála protestoval proti uctívání Kršny při oběti Rádžasúja uspořádané Mahárádžou Judhišthirou, mladší bratr Ardžuny Sahadéva řekl: ,,Člověk, který nemůže snést uctívání Kršny, je mým nepřítelem a má démonskou povahu. Toužím ho proto kopnout levou nohou do hlavy, abych ho tak potrestal přísněji než Jamarádžovo žezlo!`` Baladéva pak začal bědovat: ,,Sláva Pánu Kršnovi! Velice se podivuji tomu, že zavržení následovníci kuruovské dynastie, kteří neprávem seděli na trůnu kuruovského království, kritizují Kršnu diplomatickými úskoky. To je nepřípustné!`` To je další případ dychtivosti způsobené urážkou Kršny.

Domýšlivost, jejímž výsledkem jsou urážlivá slova

Ve Vidagha-mádhavě začala Rádháránína tchyně Džatilá kritizovat Kršnu následovně: ,,Stojíš zde, Kršno, a Rádhárání, která se právě provdala za mého syna, je zde také. Nyní vás oba velmi dobře znám; proč bych tedy neměla úzkostlivě ochraňovat svou snachu před Tvýma tančícíma očima?`` To je příklad urážlivých slov užitých k nepřímému kritizování Kršny.

Jedna z gópí jednou začala říkat Kršnovi tato neuctivá slova: ,,Můj drahý Kršno, jsi prvotřídní zloděj. Prosím, okamžitě odejdi. Víme, že miluješ Čandrávalí více než nás. Je však zbytečné, abys ji v naší přítomnosti vychvaloval! Neposkvrňuj laskavě jméno Rádhárání!`` To je další příklad neuctivých slov ke Kršnovi v extatické lásce.

Další úryvek je v desátém zpěvu, třicáté první kapitole, 16. verši Šrímad Bhágavatamu. Když všechny gópí odešly ze svých domovů na setkání s Kršnou ve vrndávanském lese, Kršna je odmítl a požádal je, aby šly domů; dal jim morální ponaučení. Gópí tehdy řekly: ,,Drahý Kršno, je nanejvýš sužující, když nejsme s Tebou, a pouhý pohled na Tebe nám přináší veliké štěstí. Všechny jsme opustily své manžele, příbuzné, bratry a přátele a prostě jsme přišly za Tebou, okouzleny zvukem Tvé transcendentální flétny. Ó neomylný, znáš lépe než my důvod, proč jsme sem přišly. Jednoduše řečeno, jsme zde, protože nás okouzlil sladký zvuk Tvé flétny. Všechny jsme krásné dívky a Ty jsi tak hloupý, že odmítáš naší společnost. Nevíme o nikom jiném než jsi Ty, kdo by si nechal ujít příležitost stýkat se s mladými dívkami za temné noci!`` To je další příklad nepřímé urážky namířené proti Kršnovi v extatické lásce.

Závist

Jedna přítelkyně Rádhárání Ji v Padjávalí oslovila následovně: ,,Má drahá přítelkyně, prosím nebuď tak pyšná, že Kršna ozdobil Tvé čelo svou vlastní rukou. Je možné, že Kršnu přesto přitahuje jiná krásná dívka. Vidím, že ozdoby na Tvém čele jsou velice pěkně udělané a zdá se, že Kršna nebyl příliš rozrušen, když je maloval. Jinak by nemohl namalovat tak přesné čáry!`` To je příklad závisti šťastnému osudu Šrí Rádhy.

V desátém zpěvu, třicáté kapitole, 30. verši Šrímad Bhágavatamu je následující pasáž: ,,Když gópí hledaly Kršnu a Rádhu po tanci r€sa, začaly si pro sebe říkat: ,,Viděly jsme šlépěje Kršny a Rádhy na zemi Vrndávany a způsobuje nám to velkou bolest, neboť třebaže je nám Kršna vším, ta dívka je

tak šikovná, že Ho sama odvedla pryč a těší se z Jeho polibků aniž se o Něj podělila s námi!`` To je další příklad závisti vzbuzené šťastným osudem Šrímatí Rádhárání.

Když si někdy pasáčci hráli v lesích Vrndávany, Kršna byl na jedné straně a Balaráma na druhé. Soutěžili a hráli si na bitvu, a když Balaráma porazil Kršnovu stranu, chlapci říkali: ,,Bude-li Balarámova strana stále vítězit, kdo na světě může být slabší než my?`` To je další příklad závisti v extatické lásce.

Nestoudnost

V desátém zpěvu, padesáté druhé kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu poslala Rukminí Kršnovi následující dopis: ,,Můj drahý neporazitelný Kršno, zítra je den mé svatby. Prosím Tě, abys bez ohlášení přišel do města Vidarbhy. Pak musí Tvoji vojáci a velitelé znenadání obklíčit a porazit vojsko krále Magadhy, a takto mě unes použitím metod démonů a ožeň se se mnou.``

Podle védského systému existuje osm druhů svateb, z nichž jedna se nazývá r€kasa-viv€ha. R€kasa-viv€ha poukazuje na únos dívky a svatbu násilím. To se považuje za démonské. Když se Rukminí měla provdat za Šišupálu, kterého jí vybral její starší bratr, napsala uvedený dopis Kršnovi a žádala Ho, aby ji unesl. To je příklad nestoudnosti v extatické lásce ke Kršnovi.

Jedna z gópí řekla: ,,Ať Kršnovu flétnu odnesou vlny Jamuny, nechť skončí v oceánu. Sladký zvuk Jeho flétny je tak nestoudný, že kvůli němu ztratíme veškerou vyrovnanost před svými nadřízenými.``

Závrať

Každého večera se západem slunce se Kršna vracel z pastvisek, kde dohlížel na krávy. Když někdy matka Jašódá neslyšela sladký zvuk Jeho flétny, začala být velice úzkostlivá a následkem toho cítila závrať. Závrať může být způsobená také úzkostí v extatické lásce ke Kršnovi.

Když Jašódá svázala Kršnu, začala přemýšlet: ,,Kršnovo tělo je tak jemné a citlivé. Jak jsem Ho jen mohla svázat provazem?`` To jí popletlo hlavu a cítila závrať.

Gópí dostaly od svých nadřízených radu, aby v noci zamkly dveře, ale ony byly tak bezstarostné, že toho nařízení příliš nedbaly. Myslely na Kršnu a to jim dodalo takové důvěry, že jim nehrozí žádné nebezpečí, že si v noci lehly na dvory svých domů. To je příklad závratě v extatické lásce z přirozeného pouta ke Kršnovi.

Můžeme se zeptat, proč by oddaní Kršny měli dostávat závrať, která se obvykle považuje za příznak kvality nevědomosti. Šrí Džíva Gósvámí na tuto otázku odpověděl, že oddaní Pána Kršny jsou vždy transcendentální všem kvalitám hmotné přírody. Cítí-li závrať nebo jdou-li spát, neměli bychom to brát tak, že spí pod vlivem kvalit přírody, ale měli bychom to přijmout jako tranz oddané služby. V Garuda Puráně je autoritativní výrok o mystických jógínech, kteří jsou pod přímou ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství: ,,Ve všech třech stavech jejich vědomí - totiž v bdění, snění a hlubokém spánku - jsou oddaní pohrouženi do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství. Jsou naprosto pohrouženi v myšlenkách na Kršnu a tudíž nespí.``

Ospalost

Šrí Baladéva začal jednou mluvit ze spaní: ,,Ó Kršno s lotosovýma očima, Tvá dětská dobrodružství se projevují podle toho, jak si přeješ. Proto prosím, abys rychle zkrotil pyšného hada Káliju.`` Shromážděné Jaduovce udivilo, že to Baladéva řekl, a přimělo je to na chvíli ke smíchu. Baladéva, který nosí pluh, pak zívl tak hluboce, že se Mu rozvlnilo břicho, a opět hluboce usnul. To je příklad ospalosti v extatické lásce.

Bdělost

Oddaný jednou řekl: ,,Již jsem přemohl kvalitu nevědomosti a nyní jsem na úrovni transcendentálního poznání. Budu se proto věnovat pouze hledání Nejvyšší Osobnosti Božství.`` To je příklad bdělosti v extatické lásce. Tato transcendentální bdělost je možná tehdy, když je zcela překonáno iluzorní podmínění. Na této úrovni, když se oddaný dostane do styku s činnostmi hmotných prvků, jako je zvuk, vůně, dotek nebo chuť, postřehne transcendentální přítomnost Nejvyšší Osobnosti Božství. V takovém stavu jsou trvale viditelné extatické příznaky (např. vstávání vlasů na hlavě, koulení očima a probouzení se ze spánku).

Když Šrímatí Rádhárání poprvé spatřila Kršnu, najednou si uvědomila veškeré transcendentální štěstí a činnost Jejích údů ustrnula. Její neustálá společnice Lalitá Jí zašeptala do ucha svaté jméno

Kršny a Rádhárání okamžitě široce otevřela oči. To je příklad bdělosti způsobené zaslechnutím Kršnova jména.

Jednoho dne Kršna v žertovné náladě řekl Rádhárání: ,,Má drahá Rádhárání, chystám se Tě opustit.`` Když to dořekl, okamžitě zmizel a Rádhárání se to tak dotklo, že se změnila barva Jejího těla a že okamžitě spadla na vrndávanskou zem. Přestala prakticky dýchat, ale když ucítila vůni květin na zemi, probudila se v extázi a vstala. To je příklad transcendentální bdělosti způsobené ucítěním vůně.

Když se Kršna dotýkal těla jedné gópí, oslovila svou družku: ,,Má drahá přítelkyně, čí ruka se to dotýká mého těla? Dostala jsem velký strach při pohledu na temný les na břehu Jamuny, ale dotyk této ruky mě najednou zachránil z hysterického záchvatu.`` To je příklad bdělosti způsobené dotykem.

Jedna z gópí řekla Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, když jsi zmizel při tanci r€sa, naše nejdražší přítelkyně, Rádhárání, okamžitě spadla na zem a ztratila vědomí, ale když jsem Jí potom nabídla zbytky Tvého rozkousaného betelového oříšku, okamžitě se navrátila k vědomí s radostnými příznaky na těle.`` To je příklad bdělosti způsobené ochutnáním.

Jedné noci Šrímatí Rádhárání mluvila ze sna. ,,Můj drahý Kršno,`` řekla, ,,netrop si již ze Mě žerty! Prosím přestaň! A nedotýkej se prosím Mých šatů. Jinak to řeknu starším a prozradím všechno Tvé nemravné chování.`` Když takto mluvila ze sna, znenadání se probudila a uviděla před sebou některé ze svých nadřízených. Rádhárání se začala stydět a sklonila hlavu. To je příklad bdělosti po probuzení ze spánku.

Existuje další příklad. Když přišel Kršnův posel za Šrímatí Rádhárání, okamžitě se probudila. Také když Kršna začal v noci hrát na flétnu, všechny gópí, krásné dcery pastevců, se okamžitě probudily ze spánku. K tomu se váže velice pěkné přirovnání: ,,Kolem lotosového květu jsou někdy bílé labutě a někdy kolem něj létají černé vosy, které sbírají jeho med. Když z oblohy zahřmí, labutě odplují, ale černé vozy zůstanou a užívají si lotosového květu.`` Spánek gópí se přirovnává k bílým labutím a zvuk Kršnovy flétny se přirovnává k černým vosám. Když Kršna začal hrát na flétnu, bílé labutě, které představují spánek gópí, byly okamžitě přemoženy a zvuk flétny si jako černé vosy začal užívat lotosového květu krásy gópí.

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

Další příznaky

Třicet tři příznaků extatické lásky, o kterých jsme se zmínili, se nazývají vyabhic€r… neboli rušící. Všechny příznaky poukazují na zjevně rozrušené stavy, ale dokonce i v nich je silná extatická láska ke Kršnovi. Příznaky můžeme rozdělit na tři skupiny: příznaky první třídy, druhé třídy a třetí třídy. Extatickou lásku provází mnoho rušících příznaků, jako je závist, úzkost, pýcha, žárlivost, konečný úsudek, zbabělost, odpuštění, netrpělivost, dychtění, lítost, pochybovačnost a nestoudnost. Jsou zahrnuty ve třiceti třech příznacích extatické lásky. Šríla Rúpa Gósvámí různé druhy rušících příznaků velice pěkně rozebral, a třebaže je velice obtížné najít slova přesně odpovídající mnohým zde použitým sanskrtským slovům, jeho rozbor zde nyní předložíme.

Začne-li být člověk škodolibý při pohledu na pokrok druhého, jeho mentálnímu stavu se obecně říká závist. Poděsí-li se člověk při pohledu na zablesknutí na obloze, tento strach mu přinese úzkost. Strach a úzkost můžeme proto brát jako totožné. Touha skrýt své skutečné myšlenky se nazývá avahitth€ neboli zatajování a touha ukázat svou nadřazenost se nazývá pýcha. Obě můžeme klasifikovat jako předstírání. Takové předstírání zahrnuje jak pýchu, tak avahitth€. Neschopnost snést přestupek druhého se nazývá amara a neschopnost snést bohatství druhého se nazývá závist. Závist i amara jsou způsobené nesnášenlivostí. Schopnost vysvětlit správný význam určitého slova se nazývá přesvědčivost a takovému přesvědčivému vysvětlení významu slova musí předcházet pečlivá úvaha. Uvažování se tedy podílí na ustanovení závěru. Uvede-li se někdo jako nevědomý, říká se, že je pokorný, a pozbývá-li nadšení, říká se tomu zbabělost. Pokora se někdy spojuje se zbabělostí. Má-li člověk neochvějnou mysl, je trpělivý, a schopnost snášet přestupky druhých se také nazývá trpělivost. Stálá ochota odpouštět a trpělivost mohou proto mít stejný význam. Úzkostlivost, aby čas plynul, se nazývá netrpělivost, a uvidí-li člověk něco ohromujícího, říká se tomu úžas. Netrpělivost může být způsobena užasnutím a mohou to tedy být výrazy stejného významu. Je-li

úzkost ještě v dřímajícím stavu, říká se jí dychtění. Úzkost a dychtění tedy mohou být také synonyma. Začne-li člověk litovat nějakého přestupku, jeho pocitu se říká stydlivost. Stydlivost a lítost mohou být tedy synonyma. Pochybovačnost je jeden z aspektů argumentu. Po nestoudném chování začne být člověk roztržitý. Roztržitost a nestoudnost mohou být proto slova stejného významu.

Jsou-li všechny tyto příznaky zahrnuty v extatické lásce, nazývají se sańc€r… neboli neustále trvající extatické příznaky. Všechny jsou transcendentální a projevují se různými způsoby, jednají a vzájemně působí v různých podmínkách. Jsou jako výměny lásky mezi milenci.

Je-li člověk závistivý nebo zneuctěný, může se změnit barva jeho těla. Označuje se to jako vibh€va neboli podextáze. Iluze, zhroucení se a silná úzkost se také může považovat za vibhávu. Objeví-li se mnoho takových příznaků, mohou být jednoduše shrnuty do kategorie extatické lásky.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že zděšení, spánek, únava, lenost a šílenství z omámení se někdy zahrnují pod trvající příznaky extatické lásky a jsou způsobeny silným poutem.

Falešné argumenty, odhodlání, vytrvalost, vzpomínání, radost, nevědomost, pokora a bezvědomí jsou také různé příznaky extatické lásky. Závislost je také zahrnuta v extatické lásce a může být rozdělena na vyšší závislost a nižší závislost. Rúpa Gósvámí popíše rozlišení nižší a vyšší závislosti později.

Jeden oddaný zvolal: ,,Nemohu spatřit oblast Mathury! Třebaže při pouhém zaslechnutí jména Mathury mi vstávají vlasy na hlavě, nemohu ji spatřit. K čemu jsou mé oči?`` Toto zvolání ukazuje velikou touhu spatřit oblast Mathury, která je následkem silného pouta ke Kršnovi. Další příklad silného pouta ke Kršnovi vyjádřil Bhíma, když začal mumlat: ,,Mé paže jsou jako blesky, ale ani tak jsem nemohl zničit Šišupálu, když urážel Kršnu. K čemu mi potom takové silné paže jsou?`` Bhíma se nahněval a pod vlivem hněvu začala být jeho beznaděj příčinou silného pouta ke Kršnovi. To je příklad silného pouta ke Kršnovi v hněvu.

Když Ardžuna spatřil Kršnovu vesmírnou podobu, jejíž zářivé zuby pohlcovaly téměř samu existenci vesmíru, vyschlo mu v ústech. Ardžuna tehdy zapomněl sám sebe a nemohl pochopit, že je Ardžuna, Kršnův přítel, ačkoliv vždy závisel na Kršnově milosti. Tato událost je příkladem nižší závislosti.

Hrůzné činnosti také někdy podpoří silnou extatickou lásku ke Kršnovi. Tento stav mysli se nazývá extatická bázlivost pod vlivem iluze. V 40. verši dvacáté třetí kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu říkají bráhmani, kteří prováděli oběti: ,,Všichni jsme se narodili s trojími výhodami: narodili jsme se ve vznešených bráhmanských rodinách, obřadně jsme obdrželi posvátnou šňůru a také jsme náležitě zasvěceni duchovním mistrem. Ale běda, i přes všechny výhody jsme zavrženi. Dokonce i naše dodržování brahmačarji je k ničemu.`` Bráhmani tak začali zavrhovat své vlastní činnosti. Poznali, že přesto, že jsou tak vznešení rodem, vzděláním a kulturou, jsou pod nadvládou iluzorní energie. Doznali, že i velcí jógíni, kteří nejsou oddáni Pánu, jsou pod vlivem hmotné energie. V tomto druhu beznaděje, který cítili bráhmani provádějící oběti, není vidět téměř žádnou připoutanost ke Kršnovi. V jiném druhu beznaděje však pouto ke Kršnovi vidět je. Když démon v podobě býka napadl dívky z Vradži, začaly volat: ,,Drahý Kršno - prosíme, zachraň nás! Teď je s námi konec!`` To je beznaděj s připoutaností ke Kršnovi.

Když Kršna zabil démona Kéšího, Kansa propadl beznaději: ,,Kéši-daitja mi byl tak drahý jako můj vlastní život, ale zabil ho nějaký nezkušený, nevzdělaný a boje neznalý chlapec. Bez potíží jsem porazil i krále nebes, ale přesto neznám cenu života.`` Tato beznaděj má jemný nádech připoutanosti ke Kršnovi, a proto se považuje za odraz extatické lásky v beznaději.

Kansa jednou pokáral Akrúru slovy: ,,Jsi takový hlupák, že pokládáš pastevce za Nejvyšší Osobnost Božství pouze proto, že porazil nějakého neškodného vodního hada! Ten chlapec mohl zvednout oblázek nazývaný kopec Góvardhana, ale více mě udivuje tvé prohlášení, že tento chlapec je Nejvyšší Osobnost Božství!`` To je příklad zlomyslně oponujícího postoje, způsobeného beznadějí v extatické lásce ke Kršnovi.

Jeden oddaný se snažil utěšit strom kadamba, který naříkal, že Kršna se nedotkl ani jeho stínu. Oddaný řekl: ,,Můj drahý strome kadamba, nermuť se. Hned jak Kršna porazí hada Káliju v řece Jamuně, přijde a splní tvou touhu.`` To je příklad nepatřičné beznaděje v extatické lásce ke Kršnovi.

Orel Garuda, na kterém létá Višnu, jednou řekl: ,,Kdo může být čistější než já? Jaký jiný pták je tak schopný a kvalifikovaný jako já? Kršna mě nemusí mít rád, nemusí si přát připojit se k mé

společnosti, ale i přesto musí využít mých křídel!`` To je příklad beznaděje v neutrální náladě extatické lásky.

Příznaky extatické lásky se někdy rozdělují do čtyř skupin - totiž vytváření, spojení, narůstání a uspokojení.

Kršna jednou řekl Rádhárání: ,,Má drahá přítelkyně, když se snažíš potkat Mě ráno samotného, Tvá přítelkyně Mékhalá je lačná závistí. Jen se na ni podívej!`` Když takto Kršna s Rádhárání žertoval, Rádhárání pohnula obočím. Rúpa Gósvámí se modlí, aby mohl být každý požehnán pohybem obočí Šrímatí Rádhárání. To je příklad vytvoření škodolibosti v extatické lásce ke Kršnovi.

Jedné noci po smrti démonice Pútany Jašódá uviděla Kršnu, jak si hraje na prsou Pútany. Při pohledu na to na chvíli strnula. To je příklad spojení různých příznaků extatické lásky. Spojení může být příznivé nebo nepříznivé. Že byla zabita démonice Pútaná, bylo příznivé, ale že si Kršna hrál na jejích prsou za temné noci sám a nebylo nikoho, kdo by Mu pomohl v případných nesnázích, bylo nepříznivé. Jašódu to zastihlo mezi příznivostí a nepříznivostí.

Sotva se Kršna naučil chodit, často chodil dovnitř a ven z domu. Jašódu to překvapilo a řekla: ,,To dítě je tak neposedné, že Ho není možné ovládnout! Neustále chodí po sousedství Gókuly (Vrndávany) a pak chodí zpátky do domu. Vidím, že je velice nebojácné, ale i přes Jeho nebojácnost se začínám více a více strachovat, aby Ho nepotkalo nějaké nebezpečí.`` To je znovu příklad spojení dvou protichůdných prvků: dítě bylo velice nebojácné, ale Jašódá se současně začínala bát nějakého nebezpečí. Zde je nebezpečí příčinou a Jašódiny pocity jsou spojením dvou protichůdných příznaků. Jašódá cítila štěstí i pochybnost neboli narůstající strach.

Když Kršnova matka Dévakí viděla svého syna veselého v přítomnosti zápasníků v Kansově aréně, po tvářích jí stékaly současně slzy dvojího druhu: někdy byly teplé a někdy studené. To je příklad spojení nadšení a nářku z různých příčin extatické lásky.

Když Šrímatí Rádhárání jednou stála na břehu řeky Jamuny ve vrndávanském lese, Kršna, který byl silnější než Ona, Ji napadl. Navenek z toho byla rozrušena, ale uvnitř se usmívala a cítila velké uspokojení. Navenek hýbala obočím a předstírala, že Kršnu odmítá. Šrímatí Rádhárání tak vypadala velice krásná a Šríla Rúpa Gósvámí Její krásu opěvuje. To je příklad projevení různých pocitů v extatické lásce, ačkoliv příčina je jen jedna - Kršna.

V domě Nandy Mahárádži se občas konaly velké slavnosti a shromáždili se na nich všichni obyvatelé Vrndávany. Během jedné z nich bylo vidět Šrímatí Rádhárání, jak nosí zlatý náhrdelník, který Jí dal Kršna. Matka Jašódá a také matka Rádhárání to okamžitě poznaly, protože náhrdelník byl na Jejím krku příliš dlouhý. Současně Rádhárání viděla poblíž Kršnu a také svého vlastního manžela Abhimanjua. To vše dohromady způsobilo, že se Rádhárání cítila velice zahanbená a s chvějící se tváří vypadala velice krásně. V tomto případě se jednalo o spojení ostychu, hněvu, radosti a nářku. To je příklad nahromadění příznaků extatické lásky.

Kansa jednou řekl: ,,Co mi může tento chlapec udělat? Nemá žádnou sílu.`` V příštím okamžiku se Kansa dozvěděl, že už zabil všechny jeho přátele. Zmatený Kansa pak začal přemýšlet: ,,Mám jít a okamžitě se Mu odevzdat? Jak to však velký válečník může udělat?`` Hned nato si pomyslel: ,,Proč bych se já měl bát Jeho? Ještě stále je zde tolik bojovníků, kteří mě podporují.`` V následujícím okamžiku však začal uvažovat: ,,To jistě není obyčejný chlapec, když levou rukou zvedl kopec Góvardhana. Co s tím tedy budu dělat? Půjdu do Vrndávany a způsobím bolest všem tamějším obyvatelům. Nemohu však ani vyjít ven, protože se mé srdce chvěje strachy před tímto chlapcem!`` Kansovy myšlenky jsou příkladem pýchy, nářku, pokory, odhodlání, pochybnosti, hněvu a strachu. V Kansově mentalitě bylo vidět osm různých příznaků. To je další příklad nahromadění příznaků beznaděje v extatické lásce.

Oddaný hospodář jednou řekl: ,,Můj Pane, jsem takový ubožák, mé oči nikdy netouží spatřit slavné město Mathuru. Jsou proto zatraceny. Mám dobré vzdělání, ale používal jsem ho jen ve službě vládě. Nebral jsem v úvahu nezadržitelný čas, silnější než cokoliv jiného, čas, který vše tvoří a ničí. Komu přenechám všechno své bohatství? Začínám být čím dál starší. Co budu dělat? Mám od nynějška doma vykonávat oddanou službu? Nemohu to udělat, protože mou mysl přitahuje transcendentální zem Vrndávany.``

To je další příklad beznaděje, pýchy, pochybnosti, trpělivosti, nářku, odhodlání a dychtivosti - nahromadění sedmi různých příznaků extatické lásky ke Kršnovi.

Jedno přísloví v sanskrtu říká: ,,Ze zklamání vzniká to největší uspokojení.`` Jinými slovy - když se city nebo touhy člověka zvětší příliš a splní se až po zdánlivě beznadějném soužení, považuje se to za největší uspokojení. Pasáčci ve Vrndávaně jednou marně hledali dlouhou dobu Kršnu a z toho důvodu jejich tváře zčernaly a jejich pleť vybledla. Pak náhle na kopci zaslechli slabý zvuk Kršnovy flétny. Všechny je to okamžitě velice potěšilo. To je příklad uspokojení uprostřed zklamání.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že i když nemá odborné vědomosti o zvucích, významech a náladách příznaků extatické lásky, snažil se předložit několik příkladů různých druhů lásky ke Kršnovi. Dále říká, že třicet tři rušivých příznaků extatické lásky a osm dalších příznaků dohromady tvoří čtyřicet jedna základních příznaků extatické lásky. Tyto příznaky způsobují přeměnu tělesných činností a také pohyby smyslů. Všechny mohou být přijaty jako různé pocity srdce. Někdy jsou některé pocity zcela přirozené. Někdy jsou to jen přechodné projevy. Ty příznaky, které jsou velice přirozené, vždy zůstávají uvnitř i vně oddaného.

Člověk může zjistit barvu barviva, ve kterém byla látka namočena, tím, že se podívá na látku, a stejně tak pouhým pochopením různých příznaků může člověk pochopit skutečnou situaci. Řekneme-li to jinak: připoutanost ke Kršnovi je jedna, ale protože jsou různé druhy oddaných, projevuje se v mnoha druzích. Látka obarvená červeně vypadá červeně, a stejně tak dočasný projev jistého druhu pocitu je možno pozorovat nebo zjistit ze zvláštních extatických příznaků. Vlastně všechna různá rozpoložení a nálady oddaných vytvářejí v mysli různé zvláštní pocity. Podle nich se příznaky extatické lásky mohou objevit v různých podobách a stupních. Je-li srdce člověka vznešené, vážné a velkodušné, či je-li hrubé a pusté, objeví se různé příznaky extatické lásky ovlivněné stavem srdce. Lidé obvykle nemohou porozumět těmto různým mentalitám, avšak je-li srdce člověka velice citlivé a jemné, příznaky začnou být velice snadno viditelné a člověk jim může porozumět velice jasně. Srdce toho, kdo je velice vznešený a vážný, se přirovnává ke zlatu. Je-li srdce člověka velice citlivé a jemné, přirovnává se k bavlněné vatě. Když je v mysli extatický pocit, zlaté neboli vážné srdce není rozrušeno, ale jemné srdce to okamžitě rozruší.

Uvedeme další příklad: vážné, velkodušné srdce se přirovnává k velkému městu a jemné srdce k bezvýznamné chatrči. Ve velkém městě může být mnoho světel nebo dokonce velkých slonů, ale nikdo si jich nijak zvlášť všímat nebude. Jsou-li však taková světla nebo sloni vidět poblíž malé chatrče, každý na ně může zřetelně poukázat.

Tvrdé srdce je někdy přirovnáváno k blesku, zlatu a šelaku. Blesk je velice silný a nikdy nezjemní, a podobně srdce těch, kteří se věnují tvrdému pokání a odříkání, nijak snadno nezměknou. Zlaté srdce se roztaví za vysoké teploty - v extatické lásce. Šelakové srdce se snadno rozteče i při nízké teplotě.

Měkké srdce se přirovnává k medu, máslu a nektaru, a stav mysli se přirovnává ke sluneční záři. Med a máslo změknou i při slabé teplotě, když na ně svítí slunce, a stejně tak lidé s jemným srdcem změknou velice snadno. Nektar je ovšem přirozeně vždy tekutý a srdce těch, kteří mají čistou extatickou lásku ke Kršnovi, jsou od přirozenosti vždy tekutá, stejně jako nektar.

Čistý oddaný Kršny má vždy vlastnosti nektaru a někdy vlastnosti másla a medu. Celkem vzato, srdce v jakékoliv z výše zmíněných podmínek se může za jistých okolností roztavit, stejně jako tvrdý diamant se někdy rozteče při působení určitých chemikálií. V Dána-kéli-kaumudí stojí: ,,Když se láska v srdci oddaného vyvine, oddaný nemůže zastavit přeměnu svých pocitů. Jeho srdce je jako oceán při východu měsíce, když příliv nelze zastavit: okamžitě se začnou vzdouvat vysoké vlny.`` Oceán je ve svém přirozeném stavu vždy důstojný a nehybný, ale když vyjde měsíc, nic nemůže zastavit jeho pohyb. Čistí oddaní podobně nemohou za žádných okolností zastavit pohyb svých vnitřních pocitů.

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

Příznaky nepřetržité extáze

Nepřetržitá extáze lásky může dominovat jako mocný král a podrobit si všechny přechodné projevy lásky stejně jako jakékoliv odporující prvky hněvu. Může se projevit přímo nebo nepřímo, a extatickou lásku můžeme tedy označit jako přímou nebo nepřímou. Příznaky extatické lásky se

mohou objevit pouze tehdy, je-li člověk zcela na transcendentální úrovni. Přímá extatická láska může být rozdělena na dvě skupiny - totiž sobecká a nesobecká.

Když se zřetelně projeví neprotichůdné příznaky extatické lásky, jakékoliv protichůdné příznaky vytvoří pocit odporu. Protichůdná extatická láska se nazývá sobecká. Ta extatická láska, která může urovnat všechny protichůdné a neprotichůdné příznaky, se nazývá přímá nesobecká láska. Nesobecké příznaky lze opět rozdělit do pěti skupin: neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. Taková extatická láska nabyde určité kvality ve styku s různými objekty lásky.

Neutralita

Neutralita může být dále rozdělena na obecnou, průzračnou a mírnou. Připoutanost, kterou má ke Kršnovi obyčejný člověk nebo dítě, nemůže nabýt nějakého určitého uspokojujícího stavu. Někdy se může projevit chvěním těla a změnou barvy očí (do červena, do běla, apod.), třebaže se neprojeví žádný příznak žádné určité náklonnosti.

Jeden mladík řekl starému člověku: ,,Jen se podívejte, jak je tohle malé, tříleté dítě veselé! Při pouhém pohledu na Kršnu svižně běhá a vydává divoký zvuk. Podívejte!`` To je příklad neutrální extatické lásky v srdci dítěte bez bližšího určení.

Podle různých druhů připoutanosti ke Kršnovi existují různé druhy oddaných. Jejich příznaky se projevují průzračně jako drahokamy. Říká se, že velký oddaný bráhman někdy oslovoval Nejvyšší Osobnost Božství jako pána a někdy s Ním žertoval nejrůznějšími důvěrnými slovy. Někdy ochraňoval Pána s rodičovskou náklonností, někdy volal Pána a oslovoval Ho jako svého milovaného; někdy o Něm meditoval jako o Nadduši. Znamená to, že bráhman vyjadřoval své extatické příznaky lásky různými způsoby v různé době. Díky extatické lásce však pokaždé plaval v oceánu štěstí a jeho láska byla čistá. Byl průzračným médiem jako drahokam, který ukazuje skutečnost v různých barvách podle své vlastní povahy.

Když velký světec Nárada opěvoval zábavy Pána se svou vínou, čtyři Kumárové v čele se Sanakou se celí třásli, třebaže byli na úrovni neosobního pojetí Brahmanu. Jiný oddaný jednou řekl: ,,Osvobození mohu dosáhnout pouhou službou oddaným, ale má mysl přesto velice dychtí spatřit Osobnost Božství, Nejvyššího Pána, Jehož tělo má barvu tmavého mraku.`` Když oddaný touží přijít do styku s Nejvyšší Osobností Božství, můžeme to také považovat za příznak neutrální lásky.

Čisté a smíšené příchutě

Kršnův oddaný může být obvykle zařazen do jedné ze tří skupin. První skupinu tvoří ti, kteří zcela závisí na milosti a péči Nejvyšší Osobnosti Božství, další skupinu tvoří oddaní, kteří jednají s Kršnou přátelsky, a třetí skupinu tvoří ti, kteří jednají s Kršnou jako Jeho nadřízení s rodičovskou náklonností. Tyto tři skupiny oddaných postupně vyvinou s Osobností Božství vztahy různých transcendentálních nálad. Zakládá-li se pouto ke Kršnovi pouze na jedné náladě, říká se mu keval€ neboli čistý stav. Člověk na této čisté úrovni oddané služby postupně vyvine touhu následovat šlépěje věčného společníka Kršny, například šlépěje Rasály, osobního společníka Kršny v Gólóce Vrndávaně, nebo Kršnových přátel jako jsou Šrídámá a Sudámá nebo Nandy a Jašódy, oddaných v rodičovském vztahu. Extatická láska ke Kršnovi se nikdy neprojevuje přímo se samotným Kršnou. Oddaný musí následovat šlépěje věčných společníků Kršny v Gólóce Vrndávaně.

Když se transcendentální nálady ve vztahu s Kršnou smísí (například přátelský, služebnický a rodičovský vztah ke Kršnovi), výsledek se nazývá smíšená nálada neboli příchuť. Smíšené transcendentální příchutě se objevují u oddaných jako Uddhava, Bhíma a Mukhará, osobní společnice matky Jašódy. Oddané nálady jsou někdy smíšené, avšak určitá nálada je vždy převažující a stálá. Převažující nálada je hlavní vztah oddaného ke Kršnovi. Uddhava má například vztah ke Kršnovi jako přítel, ale v jeho povaze jsou viditelné také známky služebnictví. Říká se tomu uctivé přátelství. Přátelství, jehož příkladem jsou Šrídáma a Sudáma, je však typem přátelství bez jakékoliv známky uctivého přístupu.

Extatická láska v podřízeném vztahu

Oddaní, kteří neustále myslí na Kršnu jako na svého nadřízeného, chovají ke Kršnovi extatickou lásku v podřízeném vztahu. U takového oddaného je velice výrazné pojetí podřazenosti Pánovi a jen velice zřídka se ve vztahu s Pánem zajímá o jiný druh transcendentální láskyplné nálady.

V jedné modlitbě Mukunda-málá-stótry, kterou napsal král Kulašékhara, se říká: ,,Můj drahý Pane, jsi spasitel živých bytostí z pekla materialistického života, mně na tom však nezáleží. Ať už jsem povýšen na nebeské planety nebo zůstanu na planetě Zemi, či ať jsem seslán na nějakou pekelnou

planetu, ani trochu mi na tom nezáleží. Modlím se pouze, abych v okamžiku smrti mohl jen vzpomínat na Tvé krásné nohy, které jsou jako lotosové květy rozkvétající během podzimního období.``

Přátelství

Velicí oddaní, kteří jsou téměř jako Kršna, jsou považováni za velké autority v náladách přátelských vztahů s Nejvyšší Osobností Božství. Na této přátelské úrovni dochází k různým druhům žertovných rozhovorů a smíchu. Příklad přátelského vztahu s Kršnou popisuje Šrímad Bhágavatam, když si Kršna jednou myslel: ,,Při pastvě krav na vrndávanských pastviskách jsem dnes odešel do překrásné zahrady natrhat nějaké květiny. Moji přátelé pasáčci byli tehdy velice smutní, když měli snášet dvě minuty beze Mě, a když Mě našli, závodili jsme spolu, kdo se dřív dotkne druhého květinami v ruce.``

Jeden přítel Kršnu kritizoval: ,,Můj drahý Dámódaro, třebaže Tě Šrídhámá porazil a Tvoje síla dost utrpěla, falešnou siláckou pózou jsi přece jen nějak zakryl svou ostudnou porážku.``

Rodičovství neboli nadřízenost

Když matka Jašódá uslyšela, že silní služebníci Kansy násilím odvlekli Kršnovy krávy a že malí pasáčci se snažili své krávy chránit, začala přemýšlet: ,,Jak mohu ty ubohé chlapce ochránit před výpadem Kansových služebníků?`` To je příklad nadřízeného postoje oddaného.

Jakmile matka Jašódá shledala, že se její syn Kršna vrátil z pastvin, okamžitě Ho začala hladit a dotýkala se prsty Jeho tváří.

Milostná láska

Vztah milostné lásky je dokonce ještě výše než láska mezi Kršnou a Jeho rodiči. Pán a mladé gópí to ukázali mnoha způsoby - pohledy, pohyby obočí, sladkými slovy a výměnou úsměvů.

V Góvinda-viláse je pasáž tohoto významu: ,,Šrímatí Rádhárání hledala Kršnu velice úzkostlivě a téměř zklamaně.`` Při tomto nepřímém projevu milostné lásky se dostaví usmívání, údiv, nadšení, nářek, hněv, obavy a někdy odpor. Těchto sedm výměn milostné lásky vytváří další druh extatické lásky.

Přímý vztah milostné lásky doprovází smích, údiv, rytířství, nářek, hněv a obavy, nikoli však hrůza. Tyto výrazy lásky jsou zdroje velkého potěšení. Když se těchto sedm druhů extatických láskyplných výměn projeví, dosáhnou stálosti, díky které se chuť milostné lásky dále zvětšuje a rozšiřuje.

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

Nepřímé projevy extatické lásky

Smích

Když Kršna ukradl z nádob dvou gópí trochu jogurtu, jedné z nich řekl: ,,Má drahá překrásná přítelkyně, mohu odpřisáhnout, že jsem ze tvé nádoby neukradl ani kapku jogurtu! Tvá přítelkyně Rádhárání však i přesto velice nestydatě čichá vůni Mých úst. Zastav Ji laskavě v Její záludné taktice, jak dávat svou tvář blízko Mé.`` Když Kršna takto mluvil, přítelkyně Rádhárání nemohly udržet smích. To je příklad smíchu v extatické lásce.

Údiv

Brahmá jednou pozoroval krávy a pasáčky oblečené do žlutých šatů a ozdobené cennými drahokamy. Chlapci měli čtyři ruce a uctívalo je mnoho stovek jiných Brahmů. Všichni pasáčci začali vyjadřovat svou radost, že jsou s Kršnou, Nejvyšším Brahmanem. Brahmá se tehdy podivoval: ,,Co to vidím?`` To je příklad údivu v extatické lásce.

Rytířství

Na břehu Jamuny se jednou ozývalo šustění suchých listů, chichotání pasáčků a hřmění z oblohy. Šrídámá si utahoval opasek před bojem s Kršnou, přemožitelem démona Aghy. To je příklad rytířství v extatické lásce.

Nářek

V 25. verši sedmé kapitoly desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu je popis, jak Kršnu odnesl démon v podobě větrné smrště, Trnávarta. Když Kršnu odnesl vysoko na oblohu, všechny gópí začaly hlasitě naříkat. Přišly za matkou Jašódou s tím, že nemohou nalézt Nandova syna. Odnesla Ho větrná smršť. To je příklad nářku v extatické lásce.

Když Kršna bojoval s Kálijou, matka Jašódá vykřikla: ,,Kršna je sevřen hlavami hada Káliji a já přesto nejsem roztrhaná na kusy! Musím tedy uznat, jak úžasná je schopnost sebezáchovy tohoto hmotného těla!`` To je další příklad nářku v extatické lásce.

Hněv

Když Džatilá, matka Abhimanjua, uviděla Kršnu s náhrdelníkem, poznala, že Mu ho dala Rádhárání. Nahněvala se a začala hýbat obočím, a tak vyjadřovat svůj hněv v extatické lásce.

Hrůza

Jamunáčárja se jednou vyjádřil ve smyslu: ,,Od doby, kdy jsem se začal těšit z transcendentálních výměn lásky, které jsou vždy nové a nové, kdykoliv si vzpomenu na potěšení ze svého pohlavního života v minulosti, zkřiví se mi rty a mám chuť si při této myšlence odplivnout.`` To je příklad hrůzy a odporu v extatické lásce.

Obavy

Jeden starší oddaný řekl: ,,Můj drahý Pane, když jsme od Tebe vzdáleni, začneme toužit Tě opět spatřit a naše životy naplní velké trápení. Když Tě však potom opět uvidíme, okamžitě začneme mít strach z odloučení. Za všech okolností, když Tě vidíme i když Tě nevidíme, jsme vystaveni různým druhům trápení.`` To je příklad vzájemně si odporující směsi extatické lásky ke Kršnovi. Taková extatická láska je chutná a odborní znalci ji přirovnali ke směsi tvarohu, cukrkandlu a trochy černého pepře. Výsledná chuť je velice lahodná.

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

Nektar oddanosti

Určitý druh extatického pocitu lásky, který se vyvíjí v srdci oddaného, označujeme vibh€va, a výsledné projevy, jako je pohyb obočí, strach, údiv a úsměvy, které jsme dříve vysvětlili, se nazývají anubh€va. Anubh€va a vibh€va mají různé příčiny rozvoje, které se nazývají setrvávající extáze neboli sańc€ri-bh€va.

Kdykoliv se přednáší poezie nebo hraje divadelní představení o různých zábavách Kršny, u lidí v obecenstvu se rozvine určitý druh transcendentální láskyplné služby Pánu. Těší se z různých druhů vibhávy, anubhávy a saňčári-bhávy.

Žádný člověk, který se nachází na hmotné úrovni, by neměl rozmlouvat o různých popisech bhávy a anubhávy citováním různých výroků v transcendentálních písmech. Jsou to projevy Pánovy transcendentální energie blaženosti. Člověk by se měl pouze snažit pochopit, že na duchovní úrovni existuje při výměně lásky mnoho rozmanitostí. Takové láskyplné výměny bychom nikdy neměli považovat za hmotné. V Mahábháratě, Udjama-parvě, je varování, že věci, které jsou nepochopitelné, by neměly být předmětem polemiky. Činnosti duchovního světa jsou pro nás v našem současném stavu skutečně nepochopitelné. Velké osvobozené duše jako Rúpa Gósvámí a jiní se nám pokusili nějak naznačit transcendentální činnosti v duchovním světě, ale celkově pro nás toto jednání zůstane v současnosti nepochopitelné. Pochopit výměny transcendentální láskyplné služby s Kršnou je možné pouze tehdy, je-li člověk opravdu ve styku s energií blaženosti Nejvyššího Pána.

V této souvislosti dává Šrí Rúpa Gósvámí příklad mraků na obloze. Mraky na obloze pocházejí z oceánu, a když se z mraků opět stane voda a spadne na zem, stečou do oceánu zpátky. Kršnova energie blaženosti se tedy přirovnává k oceánu. Čistý oddaný je jako blažený mrak, a když je naplněn transcendentální láskyplnou službou, může udělit svou milost jako liják deště - a energie blaženosti se vrátí do oceánu Kršny.

Přímé a nepřímé pouto ke Kršnovi

Transcendentální radost získanou z oddané služby můžeme rozdělit na dvě skupiny: přímá oddaná služba a nepřímá oddaná služba. Přímou oddanou službu můžeme rozdělit do pěti transcendentálních nálad neboli příchutí a nepřímou oddanou službu do sedmi transcendentálních nálad. Přímé oddané služby jsou následující: neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska. K nepřímé oddané službě patří smích, soucit, hněv, rytířství, obavy, údiv a hrůza. Oddaná služba může být tedy rozdělena na dvanáct druhů, z čehož každý má odlišnou barvu. Jsou to: bílá, mnohobarevná, oranžová, červená, světle zelená, šedá, žlutá, šedobílá, kouřová, růžová, černá a mlhavá. Dvanáct různých druhů transcendentálních nálad ovládají různé inkarnace Boha, a to Kapila, Mádhava, Upéndra, Nrsinha, Nanda-nandana, Balaráma, Kúrma, Kalki, Rághava, Bhárgava, Varáha a Matsja.

Zachování, projevení, expanze, odražení a naříkání je pět viditelných příznaků ve výměnách extatické lásky. Oddanou službu můžeme tedy rozpoznat podle těchto pěti příznaků. V neutrální oddané službě je zachování, v rytířské oddané službě je rozšíření, v soucitné oddané službě je odražení, v hněvivé oddané službě je naříkání atd.

Zdánlivě nepříznivé podmínky v oddané službě mohou nezkušenému studentu připadat bolestné, ale zkušení oddaní považují pocity oddaného v žalostných podmínkách za extatické. Příběh Rámájany může být například považován za žalostný a smutný, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rámájana líčí, jak otec poslal Pána Rámu do lesa právě když měl být korunován. Po Rámově odchodu Jeho otec, Mahárádža Dašaratha, zemřel. Jeho manželku Sítu unesl v lese Rávana a vypukla velká válka. Když byla Sítádéví nakonec osvobozena z Rávanových spárů, celá Rávanova rodina, jeho království a Rávana samotný byli zničeni. Když Sítádéví přišla domů, prošla zkouškou ohněm a po několika dnech byla znovu vyhnána do lesa. Všechny tyto události Rámájany se zdají být velice smutné a tomu, kdo je vypráví, mohou připadat sužující, ale ve skutečnosti takové nejsou. Proč by potom Hanumán, velký oddaný Šrí Rámačandry, denně četl z Rámájany o činnostech Šrí Rámačandry? Ve skutečnosti je ve všech výše zmíněných dvanácti transcendentálních náladách oddané služby vše transcendentálně blažené.

Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti litoval lidi, kteří jsou v ohni falešného odříkání, suchého spekulativního návyku, a kteří opomíjejí oddanou službu. Lidé, kteří jsou připoutaní k obřadům doporučeným ve Védách a k neosobnímu Brahmanu, nemohou vychutnat transcendentální blaženost oddané služby. Šrí Rúpa Gósvámí proto radí, aby oddaní, kteří již ochutnali nektar oddanosti, velice opatrně chránili oddanou službu před těmito suchými spekulanty, lidmi zajímajícími se o povýšení prostřednictvím obřadů a o neosobní spasení. Oddaní by měli ochraňovat svůj cenný drahokam duchovní lásky před spáry zlodějů a lupičů. Jinými slovy, čistý oddaný by neměl vyprávět o oddané službě a popisovat její aspekty suchým spekulantům a těm, kteří si falešně odříkají.

Lidé, kteří nejsou oddaní, nikdy nemohou dosáhnout prospěchu oddané služby. Jim jsou náměty oddané služby vždy velice těžko pochopitelné. Pouze lidé, kteří odevzdali své životy lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, mohou ochutnat skutečný nektar oddanosti.

Když člověk transcenduje úroveň extatické lásky a tak se dostane na nejvyšší úroveň čistého dobra, rozumí se, že již očistil srdce od všeho hmotného znečištění. Očištěný potom může ochutnat nektar a této schopnosti se odborně říká rasa neboli transcendentální nálada.

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu, která pojednává o obecné oddané službě.

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

Neutrální láska k Bohu

Šrí Rúpa Gósvámí se hluboce klaní Kršnovi, věčné Nejvyšší Osobnosti Božství, který je stále překrásný a jemuž čistí oddaní nepřetržitě láskyplně slouží. Třetí část Bhakti-rasámrta-sindhu popisuje pět základních druhů oddané služby - neutrálnost, služebnictví, přátelství, rodičovství a milostnou lásku. Budou zde velice podrobně popsány a byly obrazně označeny jako pět vln na západní straně oceánu nektaru oddanosti.

Když je člověk schopný udržet se na transcendentální úrovni, jeho stavu se říká neutrálnost v oddané službě. Někteří velcí světci dosáhli tohoto neutrálního postavení prováděním pokání, odříkání a meditace pro ovládnutí smyslů. Říká se jim obvykle mystičtí jógíni a ve většině případů jsou přitahováni duchovní radostí neosobního rysu Absolutní Pravdy. Nejsou si prakticky vědomi transcendentální blaženosti osobního styku s Nejvyšším Pánem.

Transcendentální radost získaná ve styku s Nejvyšší Osobou je ve skutečnosti daleko větší, než radost z neosobní realizace Brahmanu, protože se člověk přímo setká s věčnou podobou Pána. Impersonalisté nepoznávají transcendentální radost ze styku s Pánem prostřednictvím naslouchání o Jeho zábavách. Nejsou schopni vychutnat transcendentální radost z Bhagavad-gíty, ve které Pán osobně mluví s Ardžunou. Jejich neosobní přístup jim zabraňuje poznat transcendentální radost, kterou vychutnává oddaný, který chápe vše ve vztahu k Nejvyšší Osobě. Neosobní komentář Bhagavad-gíty má proto katastrofální následky, neboť impersonalisté ji chtějí vykládat svým způsobem aniž porozuměli transcendentální blaženosti Gíty. Může-li se však impersonalista dostat do styku s čistým oddaným, naskýtá se mu možnost pokročit v jeho transcendentálním postavení dále. Velkým mudrcům se proto doporučuje uctívat Božstvo Nejvyššího Pána, aby dosáhli nejvyšší transcendentální radosti.

Bez uctívání podoby neboli Božstva Pána (arc€-vigraha) člověk nemůže porozumět spisům, jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. Pro velké světce, nacházející se v postavení transcendentální neutrality, by začátkem mělo být odevzdání se Višnuovi, věčné čtyřruké podobě Nejvyšší Osobnosti Božství. Mystickým jógínům se tudíž radí meditovat o podobě Pána Višnua, jak doporučuje Kapila Muni v systému sánkhja-jógy. Mnoho mystických jógínů se naneštěstí snaží meditovat o něčem prázdném, a jak je řečeno v Gítě, pouze tak podstupují nepříjemnosti, aniž by dosáhli nějakého znatelného výsledku.

Když někteří velcí zbožní lidé, kteří podstoupili pokání a odříkání, spatřili čtyřrukou transcendentální podobu Višnua, řekli: ,,Tato čtyřruká podoba Pána namodralé barvy je zdrojem veškeré radosti a střediskem naší životní síly. Spatříme-li tuto věčnou podobu Višnua, spolu s mnoha jinými paramahansy nás okouzlí Pánova krása.`` Takové ocenění Pána Višnua ze strany zbožných osobností je příkladem postavení v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby. Ti, kteří touží po spasení, se zpočátku snaží dostat z hmotného zapletení prováděním bolestných odříkání a pokání, a nakonec se dostanou na neosobní úroveň duchovní realizace. Podle Bhagavad-gíty jsou příznaky člověka na úrovni osvobození z hmotného zapletení brahma-bh™ta takové, že začne být veselý, povznesen nad tužbami a nářkem a získá všeobecný náhled. Nachází-li se oddaný v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby, uctívá Pána v podobě Višnua.

Cílem celé védské kultury je ve skutečnosti porozumět Pánu Višnuovi. V Rg Védě jedna mantra říká, že každý pokročilý zbožný člověk usiluje o stálou meditaci o lotosových nohách Višnua.

Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, že hlupáci nevědí, že Višnu je konečným cílem života. Když se člověk dostane na úroveň uctívání Višnua, je podle závěru všech autoritativních védských písem na počátku oddané služby. Rozvíjí-li oddanou službu dále pod náležitým vedením, postupně se projeví ostatní rysy oddané služby. Na úrovni Ź€nta-rasa může člověk vidět Pána Višnua, Nejvyšší Osobnost Božství, který osvobozuje i démony. Tito lidé jsou téměř oddaní a oceňují Pána jako věčnou transcendentální podobu, vůdce všech seberealizovaných duší, Nadduši a Nejvyšší Brahman. Také Ho oceňují jako naprosto vyrovnaného, zcela se ovládajícího a čistého, milostivého k oddaným a nedotknutého žádnými hmotnými podmínkami. Toto ocenění Višnua s úctou a respektem můžeme chápat jako znamení, že se tito světci nacházejí v šánta-rase neboli na neutrální úrovni oddané služby.

Impersonalisté mohou dosáhnout úrovně Ź€nta-rasa pouze tehdy, dostanou-li se do styku s čistými oddanými. Jinak to není možné. Když osvobozená duše po realizaci Brahmanu přijde do styku s čistým oddaným a pokorně přijme učení Pána Kršny bez mylných výkladů, dostane se na neutrální úroveň oddané služby. Nejlepším příkladem zbožných osobností v šánta-rase jsou Sanaka, Sanátana, Sananda a Sanat, bratři Kumárové. Tito čtyři světci (známí jako catuƒ-sana) jsou synové Brahmy. Když jim po narození jejich otec nařizoval, aby se stali hospodáři a zvětšili lidskou společnost, oni jeho nařízení odmítli. Řekli, že se již rozhodli nezaplést se s rodinným životem a raději žít jako zbožní brahmačáríni a dosáhnout tak dokonalosti. Tito velcí světci již žijí po milióny let, ale přesto vypadají stále jako čtyřletí či pětiletí chlapci. Jejich pleť je velice světlá, z  jejich těl vychází zář a vždy cestují nazí. Téměř neustále zůstávají pohromadě.

V jedné ze svých modliteb bratři Kumárové prohlásili: ,,Ó Pane Mukundo (Kršno, dárče osvobození), jen do té doby, dokud zbožný člověk nespatří Tvou věčnou podobu blaženosti a poznání s modrou pletí, která se podobá čerstvě vyrostlému stromu tam€la - jen do té doby ho může přitahovat neosobní rys Absolutní Pravdy známý jako Brahman.``

Vlastnosti zbožného člověka popisuje Bhakti-rasámrta-sindhu následovně. Zbožný člověk je ten, kdo zcela chápe, že pouhým vykonáváním oddané služby si může být jist vysvobozením. Vždy dodržuje usměrňující zásady oddaného života a současně se uchází o osvobození z hmotného zapletení.

Zbožný člověk přemýšlí takto: ,,Kdy budu schopen žít sám v jeskyních v horách? Kdy mi bude stačit jako oděv jen kus látky? Kdy budu spokojen s trochou ovoce a zeleniny? Kdy budu moci neustále myslet na lotosové nohy Mukundy, který je zdrojem záře Brahmanu? Kdy na takové duchovní úrovni zcela pochopím, že mé dny a noci jsou bezvýznamné okamžiky ve věčném čase?``

Oddaní a seberealizovaní lidé, kteří se věnují kázání slávy Pána, ve svých srdcích vždy udržují extatickou lásku k Pánu. Jsou proto obdařeni paprsky extatického měsíce a říká se jim zbožní lidé.

Zbožný člověk má vždy sklon věnovat se studiu Véd, zvláště oddělením Upanišad, žít vždy na místě, které neruší obyčejní lidé, neustále myslet na věčnou podobu Kršny, být připraven zvažovat a chápat Absolutní Pravdu, neustále vynikat v předkládání poznání, vidět Nejvyššího Pána v Jeho vesmírné podobě (viŹva-r™pa), vždy se stýkat s učenými oddanými a rozmlouvat o závěrech Véd s podobně vznešenými lidmi. Všechny vlastnosti zbožného člověka slouží k tomu, aby ho povýšily na úroveň Ź€nta-rasa.

V Bhakti-rasámrta-sindhu stojí, že všichni, kdo se zúčastnili setkání zbožných lidí, které pořádal Brahmá ke studiu védských písem jako například Upanišad, byli zaplaveni extatickou láskou ke Kršnovi, vůdci jaduovské dynastie. Výsledkem studia Upanišad je ve skutečnosti porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství. Negace hmotného bytí je pouze jedním z námětů Upanišad. Další námět se týká pokročení k neosobní realizaci, a po proniknutí neosobním Brahmanem, když se člověk dostane do styku s Nejvyšší Osobností Božství, dosáhne konečného cíle studia Upanišad.

Ti, kteří se nacházejí na úrovni Ź€nta-rasa, mohou dostat podnět k pokroku v oddané službě v podobě přivonění k tulasí, obětované lotosovým nohám Pána, zaslechnutí zvuku Jeho lastury, pohledu na posvátné místo v horách nebo na kopci, pozorování lesa podobného Vrndávanskému, cesty na poutní místo, shlédnutí řeky Gangy, vítězství nad nátlaky tělesných žádostí (tj. jedení, spaní, páření se a bránění se), porozumění ničící síle věčného času a neustálého styku s oddanými zapojenými v oddané službě. Všechny tyto body jsou příznivé k povýšení zbožných lidí nacházejících se v šánta-rase na pokročilejší úrovně oddané služby.

Ve 43. verši patnácté kapitoly třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu je výrok čtyř světců známých jako catuƒ-sana v čele se Sanaka-kumárem. Šli navštívit Pána Vaikunthalóky v duchovním nebi, a když se před Pánem poklonili, vůně tulasí smíšená se šafránem pronikla do jejich nosních dírek a okamžitě upoutala jejich mysl. Třebaže byli vždy ponořeni v myšlenkách o neosobním Brahmanu, díky setkání s Pánem a vůni lístků tulasí jim okamžitě vstaly vlasy na hlavě. Z toho je vidět, že dostane-li se člověk do styku s oddanými, kteří čistě oddaně slouží, i ten, kdo je na úrovni realizace Brahmanu, začne být okamžitě přitahován k osobnímu rysu Pána.

Příznaky velkých světců, nacházejících se v oddané službě šánta-rasy, jsou následující. Soustřeďují svůj zrak na špičku nosu a chovají se jako avadh™ta. Avadh™ta je mystik na vysoké úrovni, který se nestará o žádná společenská, náboženská nebo védská pravidla. Dalším příznakem je, že takoví lidé jen velice opatrně mluví a přednáší. Mluví-li, spojí ukazováček a palec dohromady. (Tomu se říká pozice jń€na-mudr€.) Nejsou proti ateistům, ani nejsou zvláště nakloněni oddaným. Kladou důraz na osvobození a odpoutanost od materialistického způsobu života. Jsou vždy neutrální a nemají žádnou hmotnou náklonnost, s ničím hmotným se mylně neztotožňují. Jsou vždy vážní a zcela ponořeni v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství. Takové nezvyklé rysy se vyvinou u oddaných v šánta-rase.

O soustředění zraku na špičku nosu se v Bhakti-rasámrta-sindhu zmiňuje oddaný, který pozoroval, jak to jeden jógí provádí: ,,Tento velký mudrc soustřeďuje svůj zrak na špičku nosu a vypadá to, jako by již v sobě uvnitř realizoval věčnou podobu Pána.``

Oddaný v šánta-rase někdy zívá, protahuje si údy, poučuje o oddané službě, hluboce se klaní podobě Pána, skládá Pánovi pěkné modlitby a touží prokazovat přímé služby svým tělem. To jsou některé z obecných příznaků oddaného v neutralitě. Jeden oddaný viděl druhého, jak zívá, a oslovil ho následovně: ,,Můj drahý mystiku, myslím, že ve tvém srdci sídlí extatická oddaná láska, která tě nutí

k zívání.`` Stává se, že oddaný v šánta-rase někdy spadne na zem, vstávají mu vlasy na hlavě a chlupy na těle a celý se třese. Takto se u něho samočinně objeví různé příznaky extatického tranzu.

V Bhakti-rasámrta-sindhu je řečeno, že když Pán Kršna zadul na svou lasturu známou jako Paňčadžanja, mnozí velcí světci, kteří žili v jeskyních v horách, okamžitě reagovali a procitli ze svého meditativního tranzu. Viděli, že jim vstávají vlasy a chlupy na těle. Oddaní v šánta-rase někdy ustrnou a někdy jsou klidní, veselí, opatrní, přemítaví, úzkostliví, obratní a argumentativní. Tyto příznaky naznačují neustálou extázi neboli ustálenou emoci.

Velký realizovaný světec jednou hořekoval, že Nejvyšší Pán Kršna žije ve Dvárace, ale že on nemůže té příležitosti využít a spatřit Ho. Proběhlo mu to myslí a okamžitě ustrnul. Pomyslel si, že jen ztrácí čas. Jinými slovy, světec naříkal, že i když je Nejvyšší Pán osobně přítomen, nemůže toho kvůli své meditaci využít.

Když je mystik transcendentální všem druhům mentálních spekulací a nachází se v Brahmanu, jeho stavu se říká tranz mimo vliv hmotného pojetí života. Když člověk v tomto stavu naslouchá o zábavách Pána, může se začít třást po těle.

Když oddaný, který realizoval Brahman a dostal se do stálého tranzu, přijde do styku s věčnou podobou Kršny, jeho transcendentální radost se zvětší miliónkrát. Velký světec se jednou zeptal druhého: ,,Můj drahý příteli, myslíš, že až dovrším osmistupňovou jógu, budu schopen spatřit věčnou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství?`` Dotaz světce je příklad zvídavosti oddaného na neutrálním stupni oddané služby.

Když Pán Kršna spolu se svým starším bratrem Balarámou a sestrou Subhadrou přijeli ve voze při příležitosti zatmění slunce na Kurukšétru, přišlo také mnoho mystických jógínů. Když uviděli Kršnu a Balarámu, začali volat, že nyní, když spatřili vznešenou tělesnou zář Pána, téměř zapomněli na radost získanou z realizace neosobního Brahmanu. Jeden z mystiků se také obrátil na Kršnu a řekl: ,,Můj drahý Pane, jsi vždy plný transcendentální blaženosti, převyšující všechny ostatní duchovní úrovně. Při pouhém pohledu na Tebe ze vzdáleného místa přicházím k závěru, že nemám transcendentální blaženosti neosobního Brahmanu zapotřebí.``

Když zvuk Kršnovy lastury Paňčadžanja jednou probudil velkého mystika z jeho meditativního tranzu, tak ho to přemohlo, že začal tlouci hlavou o zem a s očima plnýma slz extatické lásky porušil všechna pravidla a předpisy provádění jógy. Okamžitě tak zanechal procesu realizace Brahmanu.

Bilvamangala Thákura ve své knize Kršna-karnámrta říká: ,,Ať se impersonalisté věnují metodě transcendentální realizace uctíváním neosobního Brahmanu. Byl jsem také zasvěcen do realizace Brahmanu, ale nyní mě svedl z cesty nezbedný chlapec - ten velice vychytralý, kterého přitahují gópí, a který ze mě udělal svou služebnici. Na proces realizace Brahmanu jsem nyní zapomněl.``

Bilvamangala Thákura byl nejdříve zasvěcen do neosobní realizace Absolutní Pravdy, ale později se z něho stal díky styku s Kršnou ve Vrndávaně pokročilý oddaný. Stejná věc se přihodila Šukadévovi Gósvámímu, který se také napravil milostí Pána - zanechal cesty neosobní realizace a vydal se na stezku oddané služby.

Šukadéva Gósvámí a Bilvamangala Thákura, kteří se vzdali neosobního pojetí Absolutní Pravdy, aby se věnovali oddané službě, jsou nejlepšími příklady oddaných na neutrálním stupni. Tento stav podle některých autorit může být přijat jako jedna z transcendentálních nálad neboli ras, ale Šríla Rúpa Gósvámí říká, že i když ho někdo nepřijímá jako transcendentální náladu, musí ho přesto přijmout jako počáteční úroveň pro oddanou službu. Není-li však člověk dále povýšen na úroveň skutečné služby Pánu, nepovažuje se za člověka, nacházejícího se na úrovni transcendentální nálady. V jedenáctém zpěvu Šrímad Bhágavatamu o tom Pán Kršna osobně poučuje Uddhavu: ,,Stav, kdy člověk oceňuje Mou osobní podobu, se nazývá Ź€nta-rasa, a nikdo nemůže pokročit k opravdu čisté oddané službě aniž byl na této úrovni.`` Jinak řečeno, nikdo nemůže být na osobní úrovni realizace Nejvyšší Osobnosti Božství aniž se nachází alespoň v šánta-rase.

KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ

Transcendentální náklonnost (služebnictví)

Šrídhara Svámí a další autority uznávají transcendentální náladu náklonnosti jako dokonalou úroveň oddanosti. Stojí hned nad náladou neutrálnosti a je nutná pro rozvoj služebnického postoje. Písma jako Náma-kamaudí a jiná uznávají tento stav za neustálou náklonnost neboli pouto ke Kršnovi. Autority jako Šukadéva považují tuto náklonnost za neutrální úroveň, ale v každém případě ji vychutnávají oddaní s různými transcendentálními chutěmi, a proto se jí obecně říká náklonnost neboli čistá náklonnost ke Kršnovi.

Oddaní, kteří jednají jako služebníci, jsou ke Kršnovi poutáni uctivou náklonností. Pouto některých obyvatel Gókuly (Vrndávany projevené na Zemi) ke Kršnovi je na úrovni uctivé náklonnosti. Obyvatelé Vrndávany říkávají: ,,Kršna je vždy před námi s pletí barvy namodralého mraku. V lotosových rukách drží svou podivuhodnou flétnu, je oblečen do žlutého hedvábí a na hlavě má paví pero. Když tak chodí v blízkosti kopce Góvardhana, všichni obyvatelé nebeských planet stejně jako obyvatelé Země cítí transcendentální blaženost a považují se za věčné služebníky Pána.`` Oddaného někdy naplní stejná úcta a respekt při zahlédnutí obrázku Višnua, který má stejné šaty jako Kršna a podobnou barvu pleti. Jediný rozdíl je, že Višnu má čtyři ruce, ve kterých drží lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Pána Višnua vždy zdobí mnoho drahokamů, jako candrak€nta a s™ryak€nta.

V Lalita-mádhavě od Rúpy Gósvámího říká Dáruka (jeden z Kršnových služebníků): ,,Pán Višnu je velice krásný, s náhrdelníkem drahokamů kaustubha, čtyřma rukama držícíma lasturu, disk, kyj a lotosový květ a s krásnými zářivými šperky. Vypadá také velice krásně ve svém věčném postavení jako jezdec na zádech Garudy. Tentýž Višnu však nyní stojí zde jako nepřítel Kansy a Jeho osobní rysy způsobují, že zcela zapomínám na bohatství Vaikunthy.``

Další oddaný jednou řekl: ,,Nejvyšší Pán, z jehož pórů těla vycházejí milióny vesmírů, který je oceánem milosti, vlastníkem nepochopitelných energií, jehož zdobí všechny dokonalosti, jenž je původem všech inkarnací a upoutává pozornost všech osvobozených duší - tento Nejvyšší Pán je nejvyšším vládcem a je hoden toho, aby ho všichni uctívali. Je vševědoucí, zcela odhodlaný a dokonale bohatý. Je symbolem odpuštění a ochráncem odevzdaných duší. Je velkomyslný, věrný svému slibu, odborník, blahodárný, mocný a zbožný. Je přísný následovník písem, přítel oddaných, velkodušný, vlivný, vděčný, uznávaný, ctěný, silný a podřizuje se čisté lásce. Je jistě jediným útočištěm oddaných, které k Němu poutá služebnická náklonnost.``

Oddané Pána ve služebnickém vztahu rozdělujeme na čtyři skupiny: dosazení služebníci (jako Pán Brahmá a Pán Šiva, kteří jsou určeni, aby ovládali hmotné kvality vášně a nevědomosti), oddaní ve služebnickém vztahu, které Pán ochraňuje, neustálí společníci a oddaní, kteří pouze následují šlépěje Pána.

Dosazení služebníci

Džámbavatí, jedna z Kršnovým manželek, se v rozhovoru se svou přítelkyní Kálindí zeptala: ,,Kdo je ta osoba obcházející našeho Kršnu?``

Kálindí odpověděla: ,,To je Ambiká, vládkyně všech vesmírných záležitostí.``

Džámbavatí se pak optala: ,,Kdo je ta osoba, která se třese při pohledu na Kršnu?``

Kálindí: ,,To je Pán Šiva.``

Džámbavatí: ,,Kdo je ten modlící se člověk?``

Kálindí: ,,To je Pán Brahmá.``

Džámbavatí: ,,Kdo je ten člověk, který padl na zem a vzdává Kršnovi úctu?``

Kálindí: ,,To je Indra, král nebes.``

Džámbavatí: ,,Kdo je ten člověk, který přišel s polobohy a směje se s nimi?``

Kálindí: ,,To je můj starší bratr Jamarádža, vládce smrti.``

Tento rozhovor popisuje všechny polobohy včetně Jamarádži zaměstnané ve službách, které jim určil Pán. Říká se jim adhikŤta-devat€ neboli polobozi dosazení k určitému druhu služby.

Oddaní pod Pánovou ochranou

Jeden obyvatel Vrndávany řekl Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, radosti Vrndávany! Bojíme se hmotného bytí a odevzdali jsme se Ti, protože Ty nás můžeš ochránit! Jsme si dobře vědomi Tvé

velikosti. Vzdali jsme se touhy po osvobození a zcela jsme se odevzdali Tvým lotosovým nohám. Od doby, kdy jsme uslyšeli o Tvé věčně narůstající transcendentální lásce, dobrovolně jsem se zaměstnali ve Tvé transcendentální službě.`` Tak mluví oddaný, který je pod ochranou Pána Kršny.

Když Kršna trestal Káliju a neustále ho při tanci na jeho hlavách kopal, černý had z Jamuny Kálija přišel k rozumu a přiznal: ,,Můj drahý Pane, dopustil jsem se proti Tobě tolika přestupků, ale Ty jsi přesto ke mně tak laskavý, že jsi poznačil mou hlavu svýma lotosovýma nohama.`` To je také příklad odevzdání se lotosovým nohám Kršny.

V Aparádha-bhaňdžaně vyjadřuje čistý oddaný své pocity: ,,Můj drahý Pane, stydím se před Tebou přiznat, že jsem vykonával nařízení svých pánů zvaných chtíč, hněv, chamtivost, iluze a závist. Někdy jsem plnil jejich příkazy nanejvýš odporným způsobem, ale přestože jsem jim sloužil tak věrně, nejsou spokojeni, ani nejsou natolik laskaví, aby mě ze své služby propustili. Ani se nestydí takto si ode mne nechat sloužit. Můj drahý Pane, vůdče jaduovské dynastie, nyní jsem přišel k rozumu a odevzdávám se Tvým lotosovým nohám. Prosím, zaměstnej mě Ty ve své službě.`` To je další příklad odevzdání se lotosovým nohám Kršny.

V různých védských spisech je mnoho příkladů lidí, kteří usilovali o osvobození pomocí spekulativního poznání, ale kteří tuto cestu opustili a zcela se odevzdali lotosovým nohám Kršny. Příkladem mohou být bráhmani v Naimišáranji v čele se Šaunakou. * Vzdělaní učenci je přijímají jako oddané s dokonalou moudrostí. V Hari-bhakti-sudhódaji říkají velcí bráhmani a mudrci v čele se Šaunakou Ršim Sútovi Gósvámímu: ,,Ó velká duše, jen se podívej, jak je to úžasné! Jsme lidské bytosti a tudíž tolik poskvrněni hmotným bytím, ale při pouhém rozhovoru s tebou o Nejvyšší Osobnosti Božství nyní postupně zavrhujeme svou touhu po osvobození.``

* Jsou to bráhmani, kterým Súta Gósvámí přednášel Šrímad Bhágavatam, jak popisuje první zpěv, první část, první kapitola Šrímad Bhágavatamu.

V Padjávalí oddaný říká: ,,Lidé, které přitahuje spekulativní poznání v zájmu seberealizace, kteří došli k závěru, že nejvyšší pravda je mimo dosah meditace, a kteří se tak dostali do kvality dobra ať se pokojně věnují tomu, co dělají. A co se nás týče, nás přitahuje Nejvyšší Pán, který přináší veliké potěšení, má pleť namodralého mraku, žluté šaty a krásné lotosové oči. Chceme meditovat pouze o Něm.``

Ti, kteří jsou od samého počátku seberealizace poutáni k oddané službě, se nazývají sev€-ni˜ha. Sev€-ni˜ha znamená ,,jednoduše poután k oddané službě``. Nejlepšími příklady takových oddaných jsou Pán Šiva, král Indra, král Bahulášva, král Ikšváku, Šrutadéva a Pundaríka. Jeden oddaný řekl: ,,Můj drahý Pane, Tvé transcendentální vlastnosti přitahují i osvobozené duše a přenášejí je na shromáždění oddaných, kde se neustále opěvuje Tvá sláva. Dokonce i velké světce, kteří jsou navyklí žít na osamělých místech, přitahují písně o Tvé slávě. Při pohledu na všechny Tvé transcendentální vlastnosti jsem také začal být přitahován a rozhodl jsem se odevzdat svůj život láskyplné službě Tobě.``

Neustálí společníci

Ve Dvárace jsou následující oddaní známí jako Kršnovi blízcí společníci: Uddhava, Dáruka, Sátjaki, Šrutadéva, Šatrudžit, Nanda, Upananda a Bhadra. Všichni zůstávají s Pánem jako Jeho sekretáři, ale někdy Mu slouží i osobně. V kuruovské dynastii jsou Bhíšma, Mahárádža Paríkšit a Vidura také známí jako blízcí služebníci Pána Kršny. Říká se: ,,Všichni Kršnovi společníci mají zářivé tělesné rysy a jejich oči jsou jako lotosové květy. Mají dostatečnou moc porazit polobohy a jejich zvláštním rysem je, že neustále nosí cenné ozdoby.``

Když byl Kršna v hlavním městě Indraprasthě, jeden člověk řekl: ,,Můj drahý Pane, Tvoji osobní společníci v čele s Uddhavou neustále očekávají Tvé příkazy, a tak stojí u vstupní brány Dváraky. Dívají se většinou se slzami v očích a jsou tak nadšení ve své službě, že se nebojí ani Šivova pustošivého ohně. Jsou to duše jednoduše odevzdané Tvým lotosovým nohám.``

Z mnoha blízkých společníků Pána Kršny je Uddhava považován za nejlepšího. Jeho popis je následující: ,,Jeho tělo je tmavé jako barva řeky Jamuny a je podobně chladné. Neustále ho zdobí květinové girlandy, které předtím nosil Pán Kršna, a je oblečen do žlutých hedvábných šatů. Jeho paže jsou silné jako závory u dveří, oči má jako lotosové květy a je nejdůležitějším oddaným mezi všemi společníky Pána. Hluboce se pokloňme Uddhavovým lotosovým nohám.``

Uddhava popsal transcendentální vlastnosti Kršny následovně: ,,Šrí Kršna, který je naším pánem a uctívaným Božstvem, vládcem Šivy a Brahmy a také vládcem celého vesmíru, přijal rozkazy svého

děda Ugrasény. Vlastní milióny vesmírů, ale přesto prosil oceán o trochu země, a ačkoliv je jako oceán moudrosti, někdy mě žádá o radu. Je ohromný a velkodušný, ale přesto se věnuje různým činnostem úplně jako obyčejný člověk.``

Následovníci Pána

Ten, kdo je neustále zaměstnán osobní službou Pánu, se nazývá anuga neboli následovník. Příklady takových následovníků jsou Sučandra, Mandana, Stamba a Sutamba. Jsou to všechno obyvatelé města Dváraky a jsou oblečeni a ozdobeni jako ostatní společníci. Jejich služby jsou rozmanité a každému je svěřena nějaká zvláštní. Mandana neustále nosí deštník nad Kršnovou hlavou. Sučandra Ho ovívá bílou čámarou, vějířem z ohonu, a Sutamba nosí betelové oříšky. Všichni jsou velcí oddaní a jsou neustále činní v transcendentální láskyplné službě Pánu.

Nejen ve Dvárace, ale také ve Vrndávaně je mnoho následovníků (anuga). Jejich jména jsou: Raktaka, Patraka, Patrí, Madhukantha, Madhuvrata, Rasála, Suvilása, Prémakanda, Marandaka, Ánanda, Čandrahása, Pajóda, Bakula, Rasada a Šárada.

Tělesné rysy následovníků ve Vrndávaně popisuje následující úryvek: ,,Skláníme se v hluboké úctě před stálými společníky syna Mahárádži Nandy. Neustále setrvávají ve Vrndávaně a jejich těla zdobí perlové girlandy a zlaté náramky a nákotníčky. Mají barvu černých včel a zlatého měsíce a jejich oblečení se přesně hodí k zvláštním tělesným rysům každého z nich. Jejich zvláštním povinnostem můžeme porozumět z řeči matky Jašódy:, Bakulo, prosím vyčisti Kršnovy žlutavé šaty. Váriko, navoň vodu ke koupeli vůní aguru. Rasálo, připrav betelové oříšky. Vidíte všichni, že Kršna už přichází. Prach je zvířený a krávy jsou na dohled.```

Mezi všemi následovníky (anuga) je Raktaka považován za vůdce. Popis jeho tělesných rysů je následující: ,,Nosí žluté šaty a barva jeho těla je jako čerstvě vyrostlá tráva. Krásně zpívá a neustále se věnuje službě synovi Mahárádži Nandy. Všichni následujme Raktaku v tom, jak prokazuje transcendentální láskyplnou službu Kršnovi.`` Jaké pouto cítil Raktaka k Pánu Kršnovi můžeme vidět na tom, co řekl Rasadovi: ,,Poslouchej prosím! Chtěl bych mít neustálou možnost sloužit Pánu Kršnovi, který se nyní proslavil jako ten, kdo zvedl kopec Góvardhana.``

Kršnovi oddaní, zaměstnaní v Jeho osobní službě, jsou vždy velice opatrní, protože vědí, že stát se osobními služebníky Pána Kršny není obyčejná věc. Člověk, který vzdá úctu dokonce i mravenci, zaměstnanému ve službě Pánu, získá věčné štěstí, a což teprve ten, kdo prokáže Kršnovi přímou službu? Raktaka si jednou pro sebe řekl: ,,Kršna je můj Pán, ale Kršnovy přítelkyně gópí jsou stejně hodné mé úcty a mých služeb. A nejen gópí, ale také každý, kdo se věnuje službě Pánu. Vím, že musím být velice opatrný, abych příliš nezpyšněl, že jsem jeden ze služebníků a oddaných Pána.`` Z citátů vidíme, že čistí oddaní, kteří jsou skutečně zaměstnáni ve službě Pánu, jsou neustále velice opatrní a nikdy nejsou na svou službu příliš pyšní.

Mentalita přímého služebníka Kršny se nazývá dh™rya. Na základě odborných analytických studií přímých společníků Pána je Šríla Rúpa Gósvámí dělí na tři skupiny - jmenovitě dh™rya, dh…ra a v…ra. Raktaka patří do skupiny dh™rya neboli těch, kteří jsou neustále poutáni ke službě nejmilovanějším gópím.

Jeden Kršnův společník ze skupiny dh…ra je synem chůvy Satjabhámy. Satjabhámá je jedna z Kršnových královen ve Dvárace, a když se provdala za Kršnu, syn její chůvy měl dovoleno jít s ní také, protože spolu žili od dětství jako bratr a sestra. Tento šlechetný muž, syn Satjabháminy chůvy, žil s Kršnou jako Jeho bratranec a někdy jako bratranec s Kršnou žertoval. Jednou Kršnu oslovil: ,,Můj drahý Kršno, nikdy jsem se nesnažil získat přízeň bohyně štěstí, která je za Tebe provdána, ale přesto se mi dostalo takového štěstí, že jsem považován za jednoho z Tvého domu, za bratra Satjabhámy.``

Jeden společník ze skupiny v…ra vyjádřil svou pýchu: ,,Pán Baladéva je možná velkým nepřítelem Pralambásury, ale já se Ho bát nemusím. A co se týče Pradjumny, nemám, co bych si od něj vzal, protože je to pouze chlapec. Neočekávám proto nic od nikoho. Očekávám jen Kršnův laskavý pohled, a tak se nebojím ani Satjabhámy, která je Kršnovi tak drahá.``

Ve čtvrtém zpěvu, dvacáté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu král Prthu oslovuje Pána slovy: ,,Můj drahý Pane, může se stát, že bohyně štěstí nebude spokojena s mou prací nebo mezi námi může dojít k nějakému nedorozumění, ale mně to vadit nebude, protože Ti plně důvěřuji. Ke svým služebníkům jsi vždy bezpříčinně milostivý, a považuješ i jejich prostou službu za velice pokročilou. Jsem si jist, že mou skromnou službu přijmeš, třebaže je bezvýznamná. Můj drahý Pane,

jsi soběstačný. Můžeš udělat cokoliv chceš bez pomoci kohokoliv jiného. Dokonce i když bohyně štěstí se mnou nebude spokojena, vím, že Ty mé služby přesto vždy přijmeš.``

Oddané připoutané k transcendentální láskyplné službě Pánu můžeme označit buď za odevzdané duše, za duše pokročilé v poznání oddanosti nebo za duše zcela zaměstnané v transcendentální láskyplné službě. Říká se jim (v tomto pořadí) začátečníci, dokonalí a věčně dokonalí.

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

Podněty ke službě Kršnovi

Kršnova bezpříčinná milost, prach z Jeho lotosových nohou, Jeho prasádam a společnost Jeho oddaných jsou některými podněty k tomu, aby se oddaný zaměstnal v transcendentální láskyplné službě Pánu.

Kršna ukázal svou bezpříčinnou milost, když byl přítomný při odchodu praotce Bhíšmy. Ardžunův děd Bhíšmadéva během bitvy na Kurukšétře ležel před svým odchodem ze světa smrtelníků na posteli z šípů. Když Pán Kršna, Mahárádža Judhišthira a ostatní Pánduovci k Bhíšmadévovi přišli, byl Kršnovi velice vděčný a oslovil bráhmanského vojenského velitele Krpáčárju: ,,Můj drahý Krpáčárjo, podívej se na úžasnou bezpříčinnou milost Pána Kršny! Jsem nanejvýš ubohý a nemám žádné dobré vlastnosti. Postavil jsem se proti Kršnovu nejdůvěrnějšímu příteli Ardžunovi, a dokonce jsem se ho snažil zabít! Mám tolik špatných vlastností, ale Pán je ke mně přesto tak laskavý, že za mnou přišel v posledním okamžiku mého života. Je hoden toho, aby Ho uctívali všichni velcí mudrci, a přesto je tak milostivý, že se přišel podívat na ohavného člověka jako jsem já.``

Zvuk Kršnovy flétny, Jeho troubení, Jeho úsměv, otisky Jeho nohou na zemi, transcendentální vůně Jeho těla a nový mrak na obloze jsou také někdy podněty k extatické lásce ke Kršnovi.

Ve Vidagdha-mádhavě je psáno: ,,Když Kršna hrál na flétnu, Baladéva pohnutě zvolal:, Jen se podívejte, jak Indra, král nebes, když zaslechl transcendentální zvuk Kršnovy flétny, pláče ve svém nebeském království! Jeho slzy padají na zem a díky nim Vrndávana vypadá, jako by se stala nebeským sídlem polobohů.``` Extatickou lásku ke Kršnovi, známou jako anubh€va, doprovázejí následující příznaky: člověk se začne věnovat výhradně službě Pánu a pozorně a věrně vykonává Jeho nařízení; přestane být rozrušovaný a závistivý v naprosté transcendentální láskyplné službě Pánu a začne se přátelit s oddanými Pána, kteří Pánu věrně slouží. Všechny takové příznaky se nazývají anubh€va, extatická láska.

Prvním příznakem anubhávy je zaměstnat se určitým druhem služby a dobrým příkladem je Kršnův služebník Dáruka, který ovívá Kršnu čámarou, vějířem z ohonu. Při této službě ho naplňovala extatická láska a její příznaky se projevily na jeho těle. Dáruka však bral svou službu tak vážně, že všechny projevy extatické lásky potlačil a považoval je za překážky své službě. Příliš se o tyto projevy nestaral, třebaže se objevily samy od sebe.

V desátém zpěvu, osmdesáté šesté kapitole, 38. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, jak Šrutadévu, bráhmana z Mithily v severní Indii, přemohla taková radost jakmile uviděl Kršnu, že se okamžitě po pokloně Jeho lotosovým nohám postavil a začal tančit s rukama nad hlavou.

Jeden z Kršnových oddaných Ho jednou oslovil takto: ,,Můj drahý Pane, třebaže nejsi profesionální tanečník, svým tancem jsi nás tak ohromil, že jsme poznali, že jsi mistrem tanečnického umění. Musel ses tanci naučit přímo od bohyně lásky.`` Když oddaný tančí v extatické lásce, projeví se příznaky nazývané s€ttvika. S€ttvika znamená, že přicházejí z transcendentální úrovně. Nejsou to příznaky hmotných pocitů, pocházejí skutečně od duše.

V desátém zpěvu, osmdesáté páté kapitole, 38. verši Šrímad Bhágavatamu říká Maharádža Paríkšit, že Bali Mahárádža po odevzdání všeho lotosovým nohám Vámanadévy okamžitě uchopil lotosové nohy Pána a přitiskl si je k srdci. Přemožen radostí projevil všechny příznaky extatické lásky, měl slzy v očích a zalknutý hlas.

Tyto projevy extatické lásky zahrnují také mnoho vedlejších příznaků, jako je radost, chřadnutí, tichost, zklamání, zasmušilost, úcta, zamyšlenost, vzpomínání, pochybovačnost, důvěra, dychtivost, lhostejnost, roztěkanost, nestoudnost, stydlivost, netečnost, iluze, šílenství, hrůza, rozjímání, snění,

nemoc a příznaky smrti. Když oddaný potká Kršnu, objeví se příznaky radosti, pýchy a vytrvalosti, a když cítí velké odloučení od Kršny, začnou převažovat příznaky hrůzy, nemoci a smrti.

V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se Pán Kršna vrátil z Kuruovského bitevního pole do svého domova ve Dvárace, všichni její obyvatelé s Ním začali mluvit, stejně jako děti láskyplně mluví se svým otcem po jeho návratu z cizích zemí. To je příklad radosti.

Když Bahulášva, král Mithily, uviděl Kršnu ve svém paláci, rozhodl se projevit svou úctu tak, že se Mu alespoň stokrát pokloní, ale pocity lásky ho tak přemohly, že při první pokloně zapomněl na své postavení a nemohl se znovu zvednout.

Ve Skanda Puráně říká oddaný Kršnovi: ,,Můj drahý Pane, jako žár slunce vypařuje vodu ze země, tak stav mé mysli kvůli odloučení od Tebe vysušil půvab mé tváře a těla.`` To je příklad chřadnutí v extatické lásce.

Když král nebes Indra uviděl boha Slunce, vyjádřil své zklamání: ,,Můj drahý bože Slunce, tvá sluneční záře je velice slavná, protože dosahuje na lotosové nohy Pána Kršny, vládce jaduovské dynastie. Mám tisíc očí, ale ukázalo se, že jsou k ničemu, protože nemohou ani na okamžik spatřit lotosové nohy Pána.``

Uctivá oddanost k Pánu postupně vzroste a přemění se v extatickou lásku, pak v náklonnost a pak v pouto. V desátém zpěvu, třicáté osmé kapitole, 6. verši Šrímad Bhágavatamu Akrúra říká: ,,Dnes jdu navštívit Pána Kršnu, a proto vše nepříznivé již bylo překonáno. Nyní je můj život úspěšný, protože budu moci složit poklony lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství!

Jiný oddaný v uctivé extatické náklonnosti jednou řekl: ,,Kdy přijde den, kdy budu moci jít na břeh Jamuny a spatřit Šrí Kršnu, jak si tam hraje jako pasáček?``

Neubývá-li extatické lásky a je-li očištěna od všech pochybností, oddaný dosáhne úrovně nazývané stálá láska ke Kršnovi. Na této úrovni se všechny projevy zármutku oddaného nazývají anubh€va neboli extatické láskyplné příznaky.

Bali Mahárádža cítil příznaky extatické náklonnosti s úctou a vyjádřil je následovně: ,,Můj drahý Pane, potrestal jsi mě a zároveň jsi mi ukázal svou bezpříčinnou milost. Můj závěr je takový, že když jsem se odevzdal Tvým lotosovým nohám, nebudu nikdy rozrušen žádnými životními podmínkami. Dáš-li mi příležitost užívat si všech jógových dokonalostí nebo uvrhneš-li mě do nejhrůznějších podmínek pekelného života, nikdy nebudu rozrušen.``

Poté, co Kršna navštívil Baliho Mahárádžu, řekl Uddhavovi: ,,Můj drahý příteli, jak mohu popsat slavnou povahu Baliho Mahárádži, syna Viróčany? Proklel i krále surů (polobohů) a Já jsem ho oklamal v inkarnaci Vámany, připravil ho o nadvládu nad vesmírem a ještě jsem ho kritizoval, že nesplnil svůj slib, ale i přesto jsem ho právě nyní viděl v Jeho království, jak vroucně vyjadřuje svou lásku ke Mně.`` *

* Bali byl král démonů, kteří vyhráli bitvu proti polobohům a dobyli téměř celý vesmír. Když se polobozi modlili o pomoc, Pán se zjevil jako Vámanadéva, trpasličí bráhman, a požádal Baliho o tři kroky země. Bali souhlasil a Vámana svými prvními dvěma kroky překročil všechny světy. Pak chtěl vědět, kam má šlápnout svým třetím krokem. Bali sklonil vlastní hlavu pod Pánovu nohu a tak se z něj stal mah€jana neboli velký oddaný.

Když pocity lásky zesílí, říká se jim pouto. V takovém stavu náklonnosti člověk nemůže snést odloučení od Kršny ani na okamžik.

Jeden oddaný řekl Kršnovu sluhovi Dárukovi: ,,Můj drahý Dáruko, není to nic zvláštního, když z odloučení od Kršny celý zdřevěníš. Pokaždé, když jakýkoliv oddaný spatří Kršnu, jeho oči se naplní slzami a v odloučení od Něj ustrne a stojí jako dřevěná loutka, podobně jako ty. Na tom není nic neobvyklého.``

Jeden citát se zmiňuje o Uddhavových příznacích lásky. Když viděl Pána Kršnu, v jeho očích se objevily slzy a vytvořily řeku, která stékala do moře Kršny složit poklonu, jako manželka skládá poklonu svému manželovi. Když mu naskákala husí kůže, vypadal jako květ kadamba, a když začal skládat modlitby, vypadal zcela odlišně než ostatní oddaní.

Když se náklonnost projeví přímou radostí a utrpením, nazývá se přitažlivost. Je-li člověk takto přitahován v extatické lásce, může se chladně postavit všemožným nepřízním osudu. Takový oddaný se nenechá připravit o transcendentální láskyplnou službu Pánu ani za cenu smrti. Slavným

příkladem takové extatické lásky je král Paríkšit. Byl připraven o celé království, které se rozprostíralo po celém světě, a během sedmi dnů, které mu zbývaly do jeho smrti, nevypil ani kapku vody, ale přesto nebyl ani v nejmenším rozrušen, protože se oddával naslouchání o transcendentálních zábavách Pána od Šukadévy Gósvámího. Právě naopak - ve společnosti Šukadévy Gósvámího pociťoval přímou transcendentální extatickou radost.

Jeden oddaný se důvěrně svěřil: ,,Obdržím-li kapku milosti Šrí Kršny, budu zcela bezstarostný i v ohni nebo uprostřed oceánu. Budu-li však o Jeho bezpříčinnou milost připraven, pak budu jen terčem popichování, i kdybych se stal králem Dváraky.``

Extatické pouto oddaných jako Maharádža Paríkšit a Uddhava se zakládá na náklonnosti, a ve stavu náklonnosti se projeví pocity přátelství. Když byl Uddhava zbaven všeho hmotného znečištění a spatřil Pána, zalklo se mu hrdlo a nemohl mluvit. Objímal Pána pouhými pohyby obočí. Velcí učenci rozdělují takovou extatickou lásku na dvě skupiny - přičítání a odčítání. Nestýká-li se oddaný s Pánem přímo, nazývá se to odčítání. V tomto láskyplném stavu člověk neustále upoutává svou mysl na lotosové nohy Pána. Oddaný začne velice toužit, aby se dozvěděl o transcendentálních vlastnostech Pána. Nejdůležitější věcí pro takového oddaného je dosáhnout Pánovy společnosti.

V Nrsinha Puráně je prohlášení o králi Ikšvákuovi, které znázorňuje tuto úroveň extatické lásky. Krále Ikšvákua začal kvůli jeho velké náklonnosti ke Kršnovi velice přitahovat černý mrak, černý srnec, srncovy černé oči a lotosový květ, který se vždy přirovnává k očím Pána. V desátém zpěvu, třicáté osmé kapitole, 10. verši Bhágavatamu Akrúra uvažuje: ,,Jelikož se Pán nyní zjevil, aby zmenšil utrpení světa, a Jeho transcendentální tělo je nyní viditelné očima všech; není to snad naprostá dokonalost našich očí, když Ho vidíme před sebou?`` Jinými slovy Akrúra poznal, že dokonalost očí je dovršena, když člověk může spatřit Pána Kršnu. Když byl Kršna přítomný na Zemi, všichni, kteří Ho spatřili, jistě dosáhli dokonalosti zraku.

V Kršna-karnámrtě, kterou napsal Bilvamangala Thákura, je projev touhy v extatické lásce: ,,Jaká bída, můj drahý Kršno, ó příteli těch, kteří již nemají naději! Ó milostivý Pane, jak mohu přežít tyto nevděčné dny, kdy Tě nemohu vidět?`` Podobné pocity vyjádřil Uddhava, když psal dopis Kršnovi. Řekl: ,,Můj drahý Nejvyšší králi Vradži, pohled na Tebe je nektar pro oči a jsem neustále mrzutý, nemohu-li spatřit Tvé lotosové nohy a zář Tvého těla. V této situaci se mi nedostává klidu. Každý okamžik odloučení od Tebe pociťuji jako mnoho dlouhých let.``

V Kršna-karnámrtě se také říká: ,,Můj drahý Pane, jsi oceánem milosti. S rukama položenýma na hlavě se před Tebou klaním se vší pokorou a upřímností. Modlím se k Tobě, můj Pane. Pokropil bys mě laskavě trochou vody svého pohledu? To mi přinese velké uspokojení.``

Oddaný Pána Kršny řekl: ,,Když dokonce ani Šašišékhara (Šiva) Tě nemůže spatřit, jakou možnost mám já, jenž jsem nižší než obyčejný červ? Dělal jsem jen samé špatnosti. Vím, že nejsem hoden skládat Ti své modlitby, ale protože jsi znám jako Dínabandhu, přítel pokleslých, pokorně se modlím, abys mě laskavě očistil paprskem svého transcendentálního pohledu. Vykoupu-li se důkladně ve Tvém milostivém pohledu, pak mohu být zachráněn. Proto Tě prosím, můj Pane, abys na mě milostivě pohlédl.``

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

Lhostejnost a odloučení

Velký oddaný Uddhava jednou napsal Kršnovi dopis: ,,Můj drahý Kršno, právě jsem dokončil studium všech druhů filozofických knih a védských veršů o cíli života a za své studie jsem nyní získal jakousi pověst. Mé vědomosti však přes tuto pověst nemají žádný užitek, neboť přestože jsem vychutnal záři védského poznání, nedovedl jsem ocenit zář, vycházející z nehtů na prstech Tvých nohou. Čím dříve má pýcha a védské poznání zmizí, tím lépe!`` To je příklad lhostejnosti.

Jiný oddaný se velice toužebně vyjádřil: ,,Má mysl je velice těkavá a nemohu ji soustředit na Tvé lotosové nohy. Při pohledu na svou neschopnost se začínám stydět a celou noc nemohu spát, protože jsem tím popuzen.``

V Kršna-karnámrtě vysvětluje Bilvamangala Thákura svou roztěkanost následovně: ,,Můj drahý Kršno, Tvá nezbednost v dětství je tou nejúžasnější věcí ve třech světech. Ty samotný víš, co Tvá

nezbednost je, a tak můžeš snadno porozumět mé roztěkané mysli. Víš to Ty a já. Toužím jen vědět, jak mohu soustředit svou mysl na Tvé lotosové nohy.``

Další oddaný vyjádřil svou nestoudnost slovy: ,,Můj drahý Pane, nehledě na své nízké postavení, se Ti musím přiznat, že mé oči jsou jako černé vosy, které touží být u Tvých lotosových nohou.``

V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 37. verši Šrímad Bhágavatamu říká velký mudrc Nárada Mahárádžovi Judhišthirovi o Prahládovi Mahárádžovi, který byl oddaným od samého počátku svého života. Důkazem Prahládovy přirozené oddanosti je, že ani když byl malé dítě, nehrál si se svými kamarády, nýbrž neustále chtěl kázat slávu Pána. Bylo to nečinné dítě, protože místo aby se připojil k rozmarným hrám byl neustále v tranzu, kdy meditoval o Kršnovi. Nebylo možné, aby se ho vnější svět dotkl.

Následující citát je o oddaném bráhmanovi: ,,Tento bráhman je velký odborník v nejrůznějších činnostech. Nevím však, proč se dívá vzhůru, a nehýbe očima. Vypadá to, že jeho tělo je bez pohybu jako loutka. Myslím, že ho okouzlila krása dokonalého hráče na flétnu, Šrí Kršny, a přitahován k Němu jen zírá na černý mrak a vzpomíná na barvu Kršnova těla.`` To je příklad, jak oddaný může znetečnět z extatické lásky.

V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádža, že už ve svém dětství, když hlasitě mluvil o slávě Pána, tančil jako nestydatý blázen. A někdy, zcela ponořen v myšlenkách na zábavy Pána, tyto zábavy napodoboval. To je příklad, kdy se oddaný choval téměř jako šílený. Říká se také, že velký světec Nárada miloval Kršnu tak extaticky, že někdy tancoval nahý a někdy celé jeho tělo ustrnulo. Někdy se velice hlasitě smál, někdy hlasitě naříkal, někdy zůstával potichu a někdy se zdálo, že trpí nějakou chorobou, třebaže nemocný nebyl. To je další příklad, kdy se oddaný v extázi oddanosti chová jako blázen.

V Hari-bhakti-sudhódaji se říká, že když si Prahláda Mahárádža myslel, že není hoden předstoupit před Nejvyšší Osobnost Božství, trápil se v tomto velkém oceánu neštěstí. Ronil slzy a ležel na podlaze, jako by byl v bezvědomí.

Studenti velkého oddaného mezi sebou jednou mluvili: ,,Moji drazí duchovní bratři, když náš duchovní mistr spatřil lotosové nohy Pána, vrhl se do ohně naříkání a kvůli ohni se voda jeho života téměř vypařila. Nalijme nyní do jeho uší nektar svatého jména, ať labuť jeho života může znovu ožít.``

Když Pán Kršna odešel do města Šónitapury bojovat s Bánou, synem Baliho, a usekat mu všechny ruce, Uddhava v odloučení od Kršny myslel na Jeho boj a téměř zcela ustrnul v bezvědomí.

Když oddaný miluje Nejvyšší Osobnost Božství plně, z pocitů odloučení od Pána se mohou projevit následující příznaky: horečnatý stav těla, chřadnutí těla, nedostatek spánku, nepřipoutanost, netečnost, nemocný vzhled, šílenství, bezvědomí a někdy smrt.

O horečnatých stavech těla jednou Uddhava řekl Náradovi: ,,Můj drahý velký světče, lotosový květ, který je přítelem slunce, nám může způsobit utrpení, oheň v oceánu nás může pálit a démonův přítel Indívara nás může trápit nejrůznějšími způsoby. To nám však nevadí. Nejhorší je, že nás všichni upomínají na Kršnu a to nám způsobuje příliš velké utrpení!`` To je příklad horečnatého stavu z odloučení od Kršny.

Někteří oddaní šli navštívit Kršnu v Dvárace. Když byli zastaveni u dveří, řekli: ,,Můj drahý Kršno, ó příteli Pánduovců, jako labutě milují potápět se ve vodě mezi liliovými květy a zemřely by, kdyby je někdo z vody odnesl, tak si my přejeme být pouze s Tebou. Naše údy se zmenšují a hynou, když nám jsi vzdálen.``

Král Bahuly si i uprostřed pohodlí svého paláce začal myslet, že noci jsou z odloučení od Kršny příliš dlouhé a sužující.

Král Judhišthira jednou řekl: ,,Kršna, vozataj Ardžuny, je mým jediným příbuzným ve třech světech. Má mysl proto začíná šílet dnem i nocí z odloučení od Jeho lotosových nohou a já nevím, jak se zařídit nebo kam jít, aby se má mysl uklidnila.`` To je další příklad nedostatku spánku.

Nějací pasáčci, Kršnovi přátelé, řekli: ,,Drahý Kršno, ó nepříteli démona Mury, pomysli jen na svého osobního služebníka Raktaku. Při pouhém pohledu na paví pero zavírá oči a již nevěnuje žádnou pozornost kravám. Nechal je na vzdálené pastvině a ani se neobtěžoval, aby vzal svoji hůlku a hlídal je.`` To je příklad nevyrovnanosti mysli z odloučení od Kršny.

Když Pán Kršna odešel do hlavního města krále Judhišthiry, Uddhavu tak zasáhl oheň odloučení od Šrí Kršny, že mu z rozpáleného těla tekl pot a slzy z jeho očí, a takto zcela ustrnul.

Když Šrí Kršna opustil město Dváraku hledat drahokam Sjamantaka a pozdě se vracel domů, Uddhava byl tak sklíčený, že se na jeho těle začínaly objevovat známky nemoci. O Uddhavovi se pro jeho intenzívní extatickou lásku ke Kršnovi začalo ve Dvárace říkat, že je šílený. K jeho velkému štěstí se toho dne Uddhavova pověst blázna pevně zakořenila. Jeho šílenství bylo prakticky dokázáno, když odešel na horu Raivataku, aby nepřetržitě pozoroval zhuštěné černé mraky. V rozrušení se k nim začal modlit a svou radost vyjadřoval tím, že se jim klaněl.

Uddhava řekl Kršnovi: ,,Můj drahý vůdče jaduovské dynastie, Tvoji služebníci ve Vrndávaně na Tebe v noci myslí a nemohou spát. Nyní všichni leží na břehu Jamuny téměř ochrnutí. Zdá se, že jsou téměř mrtví, protože jejich dýchání je velice pomalé.`` To je příklad bezvědomí z odloučení od Kršny.

Kršnovi bylo jednou řečeno: ,,Jsi životem a duší obyvatel Vrndávany, a protože jsi je opustil, všichni služebníci Tvých lotosových nohou trpí. Je to jako kdyby jezera plná lotosových květů vyschla ve žhnoucím horku odloučení od Tebe.`` Obyvatelé Vrndávany jsou zde přirovnáváni k jezerům plným lotosových květů, která vyschla za žhnoucího žáru odloučení od Kršny spolu s lotosovými květy jejich životů, a labutě v jezerech, které jsou přirovnávány k vitalitě obyvatel Vrndávany, tam již netouží déle žít. Labutě opouštějí jezera při přílišném teplu. Tato metafora popisuje stav oddaných v odloučení od Kršny.

KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

Způsoby setkání s Kršnou

Když se Kršna a Jeho oddaní setkají, odborně se to nazývá yoga neboli spojení s Pánem. Setkání Kršny a Jeho oddaných můžeme rozdělit do tří skupin - setkání dokonalé, uspokojující a stálé.

Když se oddaný setká s Kršnou s velikou touhou, je to setkání dokonalé. Bilvamangala Thákura v Kršna-karnámrtě popisuje, jak Kršna chodí na setkání se svým oddaným - s pavím perem na hlavě, drahokamem marakata na hrudi, vždy okouzlujícím úsměvem, neposednýma očima a velice jemným tělem.

V desátém zpěvu, třicáté osmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, jakmile vozataj Akrúra uviděl Pána Kršnu a Jeho staršího bratra Balarámu ve Vrndávaně, okamžitě sestoupil z vozu a pohnut náklonností k transcendentálnímu Pánu padl k Jeho lotosovým nohám, aby Mu složil své uctivé poklony.`` To jsou některé příklady dokonalých setkání s Kršnou.

Když se oddaný setká s Kršnou po dlouhém odloučení, je to setkání uspokojující. V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se Pán Kršna vrátil do svého hlavního města Dváraky, obyvatelé řekli: ,,Drahý Pane, zůstáváš-li tak dlouho v cizích zemích, jsme připraveni o pohled na Tvou usměvavou tvář! Jsme Tvoji věční služebníci a pohled na Tvůj obličej nám přináší veliké uspokojení. Všechna úzkost našeho bytí tak okamžitě mizí. Nebudeme-li Tě moci vidět, když budeš z Dváraky dlouho pryč, bude pro nás nemožné dále žít.`` To je příklad uspokojení při setkání s Kršnou po dlouhém odloučení.

Když Kršnův osobní služebník Dáruka spatřil Pána u brány Dváraky, zapomněl se Mu uctivě poklonit se sepjatýma rukama.

Jakmile se oddaný nakonec dostane do Kršnovy společnosti, jeho postavení se nazývá stálost v oddané službě. Stálost v oddané službě vysvětluje kniha zvaná Hansadúta. Líčí se tam, jak Akrúra, kterého gópí považovaly za zosobněný teror, mluvil s Kršnou o činnostech kuruovské dynastie. Stejně stálé postavení zaujímal Uddhava, žák Brhaspatiho. Masíroval vždy Kršnovy lotosové nohy, přičemž před Ním klečel na zemi.

Když oddaný plně slouží Pánu, nazývá se to dosažení výsledku jógy. České symonymum pro slovo yoga je ,,spojení.`` Skutečné spojení s Kršnou, Nejvyšší Osobností Božství, začne tehdy, když Mu oddaný slouží. Oddaní v transcendentální rase služebnictví prokazují své příslušné služby kdykoliv se

naskytne příležitost. Někdy se před Kršnu posadí a čekají na příkazy. Někteří lidé se zdráhají uznat služebnickou úroveň oddané služby jako opravdovou bhakti-jógu a stejný postoj se objevuje i v některých Puránách. Šrímad Bhágavatam však jasně ukazuje, že služebnický vztah ke Kršnovi je opravdovým počátkem jógové realizace.

V jedenáctém zpěvu, třetí kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se oddaní věnují bhakti-józe, myšlenky na Kršnu je někdy přimějí k pláči, někdy ke smíchu, někdy k radosti a někdy k tomu, že mluví velice nezvyklými způsoby. Někdy tančí, někdy zpívají, někdy Pánu skutečně slouží a někdy sedí potichu jakoby ponořeni v tranzu.

V sedmém zpěvu, sedmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádža svým přátelům: ,,Moji drazí přátelé, jakmile čistí oddaní Pána Kršny zaslechnou o transcendentálních zábavách Pána, který je věčným zdrojem zábav, nebo o Jeho transcendentálních vlastnostech, zaplaví je radost, na jejich tělech se objeví extatické příznaky, tečou jim slzy, mluví třesoucím se hlasem, nahlas opěvují Pána, zpívají a tančí v extázi. Tyto extáze jsou přítomné neustále, ale někdy přesáhnou všechny meze a projeví se přede všemi.``

Odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství zahrnuje šest bodů: přijmout vše příznivé pro oddanou službu, odmítnout vše nepříznivé pro oddanou službu, věřit v Kršnovu neustálou ochranu, ztotožňovat se s oddanými Kršny, cítit se neschopný bez Kršnovy pomoci a považovat se vždy za podřízeného Kršnovi, i když jsme někdy schopni vykonat něco sami. Když je člověk pevně přesvědčený, že ho Kršna za všech okolností ochrání, tomuto pocitu se říká uctivá oddanost. Uctivá oddanost se projevuje ve vztazích s Nejvyšší Osobností Božství a s ostatními oddanými, kteří jsou pod Jeho ochranou.

Když Kršna žil ve Dvárace, někteří starší Jaduovci za Ním někdy chodili s různými důležitými záležitostmi. V takovém případě jim Kršna věnoval velkou pozornost. A když se mluvilo o humorných věcech, Kršna okamžitě odpověděl s úsměvem na tváři. Když vykonával své povinnosti ve shromáždění, známém jako Sudharmá, žádal občas starší členy o radu. Díky těmto činnostem se Kršna ukázal jako nejvyšší duchovní mistr, nejvyšší vladař, nejvyšší inteligence a nejvyšší síla, ochránce a udržovatel.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ

Uctivá oddanost synů a ostatních podřízených

Skutečnou uctivou oddanost projevují lidé, kteří si myslí, že jsou Kršnovi podřízení nebo Jeho synové. Nejlepšími příklady podřízených jsou Sárana, Gada a Subhadrá. Všichni to jsou členové jaduovské dynastie a vždy považovali Kršnu za svého ochránce. Kršnovi synové jako Pradjumna, Čárudéšna a Sámba měli podobné pocity. Kršna měl ve Dvárace mnoho synů. S každou ze 16 108 královen jich měl deset a všichni v čele s Pradjumnou, Čárudéšnou a Sámbou měli Kršnu vždy za svého ochránce. Když s Ním Jeho synové obědvali, otevírali někdy ústa, aby je Kršna nakrmil. Když Kršna hladil jednoho ze svých synů, který Mu seděl na klíně, a žehnal mu přičichnutím k hlavě, ostatní synové plakali a přemýšleli, kolik zbožných činností musel tento syn vykonat ve svém předešlém životě. Pradjumna, syn Kršny s hlavní královnou Rukminí, je mezi Jeho syny považován za vůdce. Pradjumnovy tělesné rysy připomínají přesně rysy Kršny. Čistí oddaní Kršny Pradjumnu oslavují, protože se mu dostalo velikého štěstí: jaký otec, takový syn.

V Hari-vanše je popis Pradjumnových činů když unesl Prabhávatí. Pradjumna ji tehdy oslovil: ,,Má drahá Prabhávatí, jen se podívej na hlavu naší rodiny, Šrí Kršnu. On je samotný Višnu, který létá na Garudovi, a náš nejvyšší pán. Protože jsme zpyšněli a máme naprostou důvěru v Jeho ochranu, nestaráme se někdy ani o boj s Tripurárim (Šivou).``

Existují dva druhy oddaných, kteří oddaně slouží s úctou a respektem - Pánovi podřízení a Jeho synové. Služebníci ve Dvárace neustále uctívají Kršnu jako nejctihodnější a nejváženější Osobnost Božství. Kršna je okouzluje svými mimořádnými vlastnostmi. Ti, kteří považovali Kršnu vždy za svého ochránce, si mohli své přesvědčení snadno ověřit v praxi, neboť Kršnovi synové jednali mnohokrát zcela nezákonně, ale přesto se jim od Kršny a Balarámy dostalo naprosté ochrany.

I Kršnův starší bratr Balaráma Mu někdy nevědomky vzdal úctu. Kršna jednou stál před Balarámou a chtěl se svému staršímu bratrovi poklonit, avšak Balarámův kyj poklesl ke Kršnovým lotosovým nohám. Jinými slovy, kyj v Balarámových rukách složil Kršnovi své poklony. Výše popsané pocity podřízenosti se někdy projevují jako anubh€va.

Když za Šrí Kršnou přišli polobozi z nebeských planet, všichni Kršnovi synové je následovali a Brahmá je pokropil vodou ze svého kamaŠalu. Když polobozi předstoupili před Kršnu, synové místo aby si sedli na zlaté židle, se posadili na podlahu, která byla pokryta jelení kůží.

Chování Kršnových synů se někdy podobá chování Jeho osobních služebníků. Synové se například klaněli, byli tiší, pokorní a vlídní a vždy připraveni splnit Kršnova nařízení i za cenu života. Když byli před Ním, vždy se poklonili až k zemi. Byli velice tiší a vyrovnaní a vždy se snažili zadržovat před Pánem kašel a smích. Také nikdy nemluvili o Kršnových zábavách v milostné lásce. To znamená, že oddaní, věnující se uctivé oddané službě, by neměli hovořit o Kršnově milostné lásce. Nikdo by neměl prohlašovat, že má věčný vztah ke Kršnovi, není-li osvobozený. V podmíněném životním stavu musí oddaní plnit předepsané povinnosti podle pravidel oddané služby. Když je člověk vyspělý v oddané službě a je realizovanou duší, může znát svůj vztah ke Kršnovi. Neměl by se uměle snažit nějaký vztah navodit. Na nedozrálé úrovni se někdy stává, že chtivý podmíněný člověk se snaží uměle navodit vztah s Kršnou v milostné lásce. Výsledkem toho je, že se z něj stane pr€kŤta-sahajiy€ neboli ten, kdo bere vše velice levně. Třebaže tito lidé velice touží navodit vztah s Kršnou v milostné lásce, jejich podmíněný život v hmotném světě je i nadále nanejvýš odporný. Člověk, který má s Kršnou skutečný vztah, už nemůže jednat na hmotné úrovni a jeho osobní povahu nelze kritizovat.

Když Amor při jedné příležitosti přišel navštívit Pána Kršnu, jeden oddaný Ho oslovil: ,,Můj drahý Amore, protože se ti dostalo takového štěstí, že tvůj pohled spočinul na lotosových nohách Kršny, kapky potu na tvém těle zamrzly a připomínají plody kaŠ˜ak… (malé ovoce rostoucí na trnitých keřích).`` To jsou znaky extáze a úcty k Nejvyšší Osobnosti Božství. Když princové jaduovské dynastie slyšeli zvuk Kršnovy lastury Paňčadžanja, okamžitě jim v extatické radosti vstaly vlasy na hlavě. Vypadalo to tehdy, jako by všechny vlasy na hlavách princů tančily v extázi.

K radosti se někdy připojují příznaky zklamání. Pradjumna jednou oslovil Sámbu slovy: ,,Můj drahý Sámbo, ty jsi tak slavná osobnost! Viděl jsem jednou, jak sis hrál na zemi a tvé tělo bylo celé zaprášené, ale tvůj otec, Pán Kršna, si tě přesto vzal na klín. Já jsem zato úplný nešťastník; mně se od našeho otce nikdy takové lásky nedostalo!`` Tento citát je příkladem zklamání v extatické lásce.

Když někdo pohlíží na Kršnu jako na svého nadřízeného, říká se tomu pocit úcty, a když oddaný navíc cítí, že Kršna je jeho ochránce, jeho transcendentální láska ke Kršnovi vzroste a jeho sloučeným pocitům se pak říká uctivá oddanost. Když tato stálá uctivá oddanost vzroste dále, říká se jí láska k Bohu, která vychází z uctivé oddanosti. Připoutanost a náklonnost jsou dvěma předními příznaky tohoto stavu. Pradjumna s tímto uctivým oddaným přístupem nikdy nemluvil se svým otcem příliš hlasitě. Ve skutečnosti ani neotvíral ústa, a nikdy se neukázal s obličejem plným slz. Hleděl vždy jen na lotosové nohy svého otce.

Dalším příkladem vyrovnané a stálé lásky ke Kršnovi je epizoda, kdy Mu Ardžuna sdělil, že zemřel jeho syn Abhimanju, jenž byl Kršnovým synovcem. Abhimanju byl synem Subhadry, Kršnovy mladší sestry. Byl zabit v bitvě na Kurukšétře společným úsilím všech velitelů v armádě krále Durjódhany - Karny, Ašvatthámy, Džajadrathy, Bhíšmy, Krpáčárji a Drónáčárji. Na ujištění, že láska ze strany Subhadry se nemění, Ardžuna Kršnovi řekl: ,,Ačkoliv byl Abhimanju zabit téměř v Tvé přítomnosti, Subhadřinu lásku k Tobě to ani trochu neoslabilo a ani v nejmenším to nezměnilo její původní barvu.``

Svou náklonnost ke svým oddaným Kršna vyjádřil, když žádal Pradjumnu, aby se před Ním nestyděl. Oslovil ho následovně: ,,Můj drahý chlapče, zbav se svých pocitů podřazenosti a nesvěšuj hlavu. Mluv se mnou jasným hlasem a neplač. Můžeš se na Mě podívat zpříma a bez okolků si můžeš položit ruce na Mé tělo. Není třeba, abys před svým otcem projevoval tolik úcty.``

Pradjumna své pouto ke Kršnovi vždy projevoval činy. Kdykoliv ho otec požádal, aby něco udělal, okamžitě příkaz splnil. Přijímal každý úkol jako nektar, i kdyby to byl jed. Podobně kdykoliv shledal, že jeho otec s něčím nesouhlasí, okamžitě to zamítl jako jed, i kdyby to byl nektar.

Pradjumnovo pouto ve strachu o Kršnu se projevilo, když řekl své ženě Rati: ,,Nepřátelský Šambara je již zabit. Nyní velice toužím spatřit svého otce, který je mým duchovním mistrem, a který vždy nosí lasturu, známou jako Páňčadžanja.`` Pradjumna cítil od Kršny velké odloučení, když Kršna

nebyl během bitvy na Kurukšétře přítomen ve Dvárace. Řekl: ,,Od té doby, co můj otec opustil Dváraku, mě netěší cvičit se v boji ani se nezajímám o žádné sportovní zábavy. A proč je o těchto věcech třeba vůbec mluvit? V nepřítomnosti mého otce nechci ve Dvárace ani zůstat.``

Když se Pradjumna vrátil domů po zabití Šambarásury a spatřil svého otce, Kršnu, před sebou, byl tak přešťastný, že sám nemohl své radosti porozumět. To je příklad úspěchu v odloučení. Podobné uspokojení bylo vidět, když se Kršna vrátil z Kuruovského bitevního pole do svého domova ve Dvárace. Všichni Jeho synové byli tak šťastní, že z extáze dělali opakovaně mnoho chyb. Jejich chyby byly příznaky úplné spokojenosti.

Pradjumna se každý den díval na Kršnovy lotosové nohy se slzami v očích. Jeho projevy uctivé oddanosti mohou být popsány stejným způsobem, kterým byly popsány v případech ostatních oddaných.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ

Přátelská oddanost

Když je oddaný stálý v oddané službě a různými příznaky extáze rozvinul a přivedl ke zralosti přátelskou náladu ve vztahu s Osobností Božství, jeho pocitům se říká přátelská nebo bratrská láska k Bohu.

Podnětem k takové přátelské lásce je Bůh samotný. Když je člověk osvobozen a objeví svůj věčný vztah k Nejvyššímu Pánu, samotný Pán se stane podnětem k rozvoji přátelské lásky. Věční společníci Pána ve Vrndávaně to popisují následovně: ,,Pán Hari, jehož tělesná barva je jako barva drahokamu indran…la, jehož úsměv je krásný jako květ kunda, jehož hedvábné šaty jsou žluté jako zlaté podzimní listí, jehož hruď krášlí girlandy květů, a jenž vždy hraje na flétnu - tento nepřítel démona Aghy neustále přitahuje naše srdce, když se toulá kolem Vrndávany.``

Existují podobné popisy přátelské lásky, která byla vyjádřená mimo oblast Vrndávany. Když Pánduovi synové v čele s Mahárádžou Judhišthirou spatřili na Kuruovském bitevním poli Kršnu v čtyřruké podobě, držící lasturu, disk, kyj a lotosový květ, úplně zapomněli na sebe samotné a ponořili se do oceánu sladkého štěstí. To ukazuje, jak všichni Pánduovi synové - král Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva - milovali Kršnu jako svého přítele.

Někdy vyvolávají přátelskou lásku různá jména, podoby, příslušenství a transcendentální vlastnosti. Kršnovy pěkné šaty, Jeho silně stavěné tělo, příznivé znaky na Jeho těle, Jeho znalost různých jazyků, Jeho učení v Bhagavad-gítě, Jeho neobyčejné nadání ve všech oblastech, Jeho projevy dokonalého poznání, Jeho milost, Jeho rytířství, Jeho chování jako milostného partnera, Jeho inteligence, Jeho schopnost odpouštět, Jeho připoutanost ke všem druhům lidí, Jeho bohatství a Jeho štěstí - to vše vyvolává přátelskou lásku.

To, že pohled na Kršnovy společníky ve Vrndávaně dává podnět k přátelské lásce, je také velice přirozené, neboť jejich osobní tělesné rysy, jejich vlastnosti a jejich šaty jsou stejné jako tělesné rysy, vlastnosti a šaty Kršnovy. Všichni společníci jsou se svojí službou Kršnovi vždy šťastní. Všichni jsou vajasjové, přátelé stejného věku. Jsou si zcela jisti Kršnovou ochranou. Oddaní se někdy modlí: ,,Pokloňme se v hluboké úctě Kršnovým přátelům vajasjům, kteří jsou pevně přesvědčeni o Kršnově přátelství a ochraně a jejichž oddanost ke Kršnovi je vždy pevná. Nemají strach a svou transcendentální láskyplnou oddanou službu provádějí na úrovni stejné s Kršnou.`` Najdeme je i za hranicemi Vrndávany; na místech, jako je Dváraká a Hastinápura. Kromě Vrndávany se každé z míst Kršnových zábav nazývá pura (město). Jak Mathurá, tak Hastinápura, hlavní město Kuruovců, jsou města. Osobnosti jako Ardžuna, Bhíma, Draupadí a Sudámá Bráhmana patří mezi Kršnovy oddané-přátele ve městech.

Jak se Pánduovi synové, Pánduovci, těší Kršnově společnosti, je popsáno následovně: ,,Když Šrí Kršna přijel do Indraprasthy, hlavního města Kuruovců, Mahárádža Judhišthira okamžitě vyšel, aby přičichl vůni Kršnovy hlavy.`` Je védským zvykem, že nadřízený čichá k hlavám svých podřízených, když mu přijdou vzdát úctu a dotýkají se jeho nohou. Podobně, Ardžuna a Bhíma Kršnu s velkou radostí objali a oba mladší bratři, Nakula a Sahadéva, se se slzami v očích dotkli Kršnových lotosových nohou a poklonili se. Všech pět Pánduovských bratrů se takto těšilo přátelskému vztahu

s Kršnou v transcendentální náladě. Ze všech Pánduovců je Ardžunův vztah ke Kršnovi nejdůvěrnější. V ruce má luk zvaný Gándíva, jeho stehna jsou mohutná jako sloní choboty a jeho oči jsou neustále načervenalé. Když jsou Kršna a Ardžuna spolu na voze, nabydou nebeské krásy, která přináší radost očím každého. Říká se, že Ardžuna jednou ležel na posteli s hlavou na Kršnově klíně, mluvil s Ním a žertoval zcela uvolněně a tak se těšil z Kršnovy společnosti s úsměvem na rtech a s velkým uspokojením.

Pokud jde o Kršnovy přátele ve Vrndávaně (vayasya), velice je rozruší, když Kršnu nevidí, byť jen na okamžik.

Oddaný se za ně modlí: ,,Sláva Kršnovým vajasjům, kteří jsou stejného věku jako je On a kteří mají stejné vlastnosti, zábavy, šaty a jsou stejně krásní. Mají ve zvyku hrát na flétny z palmových listů a všichni mají trubky z buvolích rohů stejně ozdobené jako je Kršnova - drahokamem indran…la, zlatem a korály. Jsou vždy stejně veselí jako Kršna. Kéž nás tito slavní Kršnovi druhové vždy ochrání!``

Tito vajasjové ve Vrndávaně mají ke Kršnovi tak důvěrný vztah, že si o sobě myslí, že jsou stejně dobří jako Kršna. Uvedeme příklad tohoto přátelského cítění: když Kršna držel levou rukou kopec Góvardhana, vajasjové Mu říkali: ,,Drahý příteli, po sedm dní a nocí tu stojíš bez odpočinku. Velice nás to rmoutí, protože vidíme, že ses chopil skutečně těžkého úkolu. Tak si myslíme, že už bys tady neměl stát a držet ten kopec. Předej ho do ruky Sudámovi. Velice nás trápí, když Tě takto vidíme. Jestli si myslíš, že Sudámá kopec Góvardhana neudrží, měl by sis alespoň vyměnit ruce. Buď tak hodný a přendej si ho z levé ruky do pravé, abychom Tvé levé ruce mohli dát masáž.`` To je příklad důvěrnosti, ukazující, jak se vajasjové považovali za rovné Kršnovi.

V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství pro učené transcendentalisty, je nejvyšším štěstím pro impersonalisty, je nejvyšším uctívaným Božstvem pro oddaného a je jako obyčejný chlapec pro toho, kdo je pod vlivem máji. A jen si představ - tito pastevci si nyní hrají s Nejvyšším Pánem, jako by byli na stejné úrovni! Z toho může každý pochopit, že mají nahromaděné velké množství výsledků zbožných činností a nyní se mohou stýkat s Nejvyšší Osobností Božství v tak důvěrném přátelství.``

Kršna řekl o svých pocitech k vajasjům ve Vrndávaně Balarámovi: ,,Můj drahý bratře, když démon Aghásura spolkl Mé společníky, z očí Mi tekly palčivé slzy. Jak omývaly Mé tváře, Můj drahý bratře, jeden okamžik jsem byl bezradný.``

V Gókule se Kršnovi vajasjové obvykle dělí na čtyři skupiny: (1) příznivci, (2) přátelé, (3) důvěrní přátelé a (4) intimní přátelé. Kršnovi příznivci jsou o něco starší než Kršna a chovají k Němu jistou rodičovskou náklonnost. Protože jsou starší než Kršna, neustále se Ho snaží ochraňovat před jakýmkoliv nebezpečím. Někdy proto nosí zbraně; aby mohli potrestat jakéhokoliv zlovolníka, který by chtěl Kršnovi ublížit. K příznivcům patří: Subhadra, * Mandalíbhadra, Bhadravardhana, Góbhata, Jakša, Indrabhata, Bhadránga, Vírabhadra, Maháguna, Vidžaja a Balabhadra. Jsou starší než Kršna a neustále myslí na Jeho blaho.

* Nezaměnit s Kršnovou sestrou, která se jmenuje Subhadrá.

Jeden ze starších přátel řekl: ,,Můj drahý Mandalíbhadro, proč máváš a blýskáš svým mečem, jakobys běžel proti Arištásurovi a chtěl ho zabít? Můj drahý Baladévo, proč zbytečně nosíš ten těžký pluh? Můj drahý Vidžajo, nevzrušuj se zbytečně. Můj drahý Bhadravardhano, není třeba dělat tyto výhružné pohyby. Když se všichni podíváte blíž, uvidíte, že je to jen bouřkový mrak nad kopcem Góvardhana; není to Arištásura v podobě býka, jak jste si představovali.`` Tito starší přátelé-příznivci Kršny si představovali, že velký mrak je Arištásura, přicházející v podobě velkého býka. V rozrušení jeden z nich zjistil, že to byl ve skutečnosti jen mrak nad kopcem Góvardhana. Řekl proto všem ostatním, aby se přestali o Kršnu bát, protože od Arištásury nehrozilo žádné nebezpečí.

Mezi přáteli-příznivci jsou vedoucími Mandalíbhadra a Balabhadra. Mandalíbhadrův popis je následující: Má nažloutlou barvu pleti a velice přitažlivé šaty. Neustále nosí tyčku mnoha barev. Má na hlavě paví pero a vždy vypadá velice krásně. Mandalíbhadrův postoj ukazuje následující citát: ,,Moji drazí přátelé, náš milovaný Kršna je teď velice unavený z práce s kravami na pastvinách a z cestování po lesích. Vidím, že je velice vyčerpaný. Budu Mu teď tiše masírovat hlavu, když odpočívá ve svém domě. A ty, Subalo, masíruj Jeho stehna.``

Jeden oddaný popsal osobní krásu Baladévy následovně: ,,Odevzdávám se lotosovým nohám Balarámy, jehož krásu umocňují náušnice, které se dotýkají Jeho tváří. Jeho obličej zdobí tilak

z kast™r… (z pižma) a Jeho širokou hruď zdobí girlanda z guńj€ (malých lastur). Barva Jeho pleti je bílá jako podzimní mrak, nosí šaty modré barvy a hlas má velice vážný. Jeho ruce jsou velice dlouhé; dotýkají se Mu stehen. Svou velkou sílu ukázal tím, že zabil démona Pralambu. Odevzdávám se rytířskému Balarámovi.`` *

* Balaráma a Baladéva jsou různá jména stejné Kršnovy expanze. Jedná se o Kršnova staršího bratra.

Baladévovu náklonnost ke Kršnovi ukazují Jeho slova k Subalovi: ,,Můj drahý příteli, řekni prosím Kršnovi, aby dnes nechodil ke Kálijovu jezeru. Má dnes narozeniny a tak Ho chci jít spolu s matkou Jašódou vykoupat. Řekni Mu, aby dnes nechodil z domu.`` Ukazuje to, jak se v rámci přátelské náklonnosti Jeho starší bratr Balaráma o Kršnu stará s rodičovskou láskou.

Přátelé, kteří jsou mladší než Kršna, kteří jsou k Němu vždy připoutáni a kteří Mu prokazují všechny druhy služeb, se nazývají obyčejní přátelé nebo jednoduše přátelé. Říká se jim sakh€ a jejich jména jsou Višála, Vršabha, Ódžasví, Dévaprastha, Varúthapa, Maranda, Kusumápída, Manibandha a Karandhama. Všichni se jen snaží Kršnovi prokázat nějakou službu. Některý z nich někdy vstal brzy ráno a okamžitě šel do Kršnova paláce, aby čekal u dveří a doprovázel Ho na pastviny. Matka Jašódá mezitím Kršnu oblékala, a když u dveří zahlédla stát nějakého chlapce, zavolala ho: ,,Višálo, proč tam tak stojíš? Pojď sem!`` S dovolením matky Jašódy hned vešel do domu a zatímco matka Jašódá Kršnu oblékala, snažil se upevnit zvonečky na Kršnovy kotníky a Kršna ho žertovně udeřil svou flétnou. Matka Jašódá zvolala: ,,Kršno, co to je? Proč zlobíš svého přítele?`` Kršna se smál a přítel se smál také. To jsou činnosti Kršnových přátel sakh€. Někdy se starali o krávy, které přecházely z místa na místo. Říkali Kršnovi: ,,Podívej, Tvoje krávy Ti támhle utíkají``, a Kršna jim vděčně poděkoval.

Když Kršna a Jeho sakhové odešli na pastviny, Kansa občas posílal démony, aby Kršnu zabili. Téměř každý den došlo k bitvě s některým démonem. Po bitvě byl Kršna unaven, vlasy na hlavě měl rozcuchané, a přátelé k Němu okamžitě přišli a snažili se Mu různými způsoby ulevit. Někteří řekli: ,,Můj drahý Višálo, vezmi prosím vějíř z lotosových listů a ovívej Kršnu, aby se cítil příjemně. Varúthapo, učeš Kršnovi rozcuchané vlasy, které Mu spadly do tváře. Vršabho, nemluv zbytečně! Masíruj Kršnovo tělo. Jeho paže jsou unavené z bitvy a ze zápasu s tím démonem. Jen se podívej, jak se náš přítel Kršna unavil!`` To jsou některé příklady jak se k Němu chovají sakhové.

Jeden sakh€, známý jako Dévaprastha, vypadá následovně: Je velice silný, pohotový učenec a mistrný ve hře s míčem. Nosí žluté šaty a svazuje si vlasy provazem. Kdykoliv dojde k bitvě mezi Kršnou a démony, Dévaprastha jde první na pomoc a bojuje jako slon.

Jedna z gópí jednou řekla své přítelkyni: ,,Má drahá krásná přítelkyně, když Kršna, syn Mahárádži Nandy, odpočíval v horské jeskyni, měl hlavu na rukou Šrídámy a levou ruku položil na Dámovu hruď. Dévaprastha okamžitě využil příležitosti a jelikož chová ke Kršnovi silnou náklonnost, začal Mu masírovat nohy.`` Tak se chovají Kršnovi přátelé venku na pastvinách.

Důvěrnějším přátelům se říká priya-sakh€ a téměř všichni jsou Kršnova věku. Jejich přátelství je velice důvěrné a jejich chování se proto zakládá jen na čistém přátelství. Chování ostatních přátel se zakládá na rodičovské lásce nebo služebnictví, ale důvěrní přátelé chovají ke Kršnovi pouze přátelství na stejné úrovni. Někteří důvěrní přátelé jsou: Šrídámá, Sudámá, Dámá, Vasudámá, Kinkini, Stóka-kršna, Anšu, Bhadraséna, Vilásí, Pundaríka, Vitanka a Kalavinka. Svými rozmanitými činnostmi v různých zábavách přinášejí Kršnovi transcendentální radost.

Chování důvěrných přátel popisuje přítel Rádhárání, který Jí řekl: ,,Drahá půvabná Rádhárání, Tvému důvěrnému příteli Kršnovi slouží také Jeho důvěrní přátelé. Někteří z chlapců s Ním mírným hlasem žertují, a tím Mu přinášejí velké potěšení.`` Kršna má například jednoho bráhmanského přítele, který se jmenuje Madhumangala. Tento chlapec hrál v žertu úlohu nenasytného bráhmana. Vždy, když přátelé jedli, snědl více než všichni ostatní; zvláště lau měl velice rád. Snědl víc lau než kdokoliv jiný, ale přesto neměl dost a řekl Kršnovi: ,,Když mi přidáš více lau, bude mi potěšením dát Ti svá požehnání, aby s Tebou byla Tvá přítelkyně Rádhárání velice spokojená.`` Bráhmani mají dávat vaišjům (třída zemědělců a obchodníků) požehnání a Kršna vystupoval jako syn Mahárádži Nandy - jako vaišja. Bráhmanský chlapec tedy jednal správně, když dával Kršnovi požehnání. Kršnu požehnání Jeho přítele velice potěšila a dával mu další a další lau.

Kršnův důvěrný přítel za Ním občas přišel a s velkou láskou a náklonností Ho objal. Další se přiblížil zezadu a rukama zakryl Jeho oči. Kršna byl vždy z takových styků se svými důvěrnými přáteli velice šťastný.

Ze všech těchto důvěrných přátel je Šrídámá považován za vůdce. Oblékal se obvykle do šatů žluté barvy, nosil buvolí roh a jeho turban měl načervenalou měděnou barvu. Barva jeho těla byla tmavá a kolem krku měl pěknou girlandu. Vždy Kršnu žertovně přátelsky vyzýval. Modleme se k Šrídámovi, aby nám udělil svou milost!

Šrídámá Kršnu někdy oslovoval: ,,Ach, Ty jsi tak krutý, že jsi nás nechal samotné na břehu Jamuny a my jsme se všichni pomátli, když jsi nám zmizel z očí! Je to pro nás teď velké štěstí, že Tě znovu vidíme. Chceš-li nás uklidnit, musíš každého z nás obejmout. Věř mi však, můj drahý příteli, chvilka Tvé nepřítomnosti vytvoří zmatek nejen mezi námi, ale také mezi kravami a všichni se po Tobě sháníme jako šílení.``

Další přátelé jsou ještě důvěrnější. Říká se jim priya-narm€ neboli intimní přátelé. Počítá se k nim Subala, Ardžuna, Gandharva, Vasanta a Udžvala. Mluvily o nich mezi sebou přítelkyně Rádhárání, gópí. Jedna gópí řekla Rádhárání: ,,Má drahá Kršángí (, jemná`), podívej jak Subala šeptá Tvou zprávu Kršnovi do ucha, jak mlčky odevzdává důvěrný dopis od Šjámádásí Kršnovi do ruky, jak dává betelový oříšek, který připravila Páliká, Kršnovi do úst a jak zdobí Kršnu girlandou, kterou připravila Táraká. Víš, má drahá přítelkyně, že všichni Kršnovi nejdůvěrnější přátelé slouží Kršnovi tímto způsobem neustále?`` Subala a Udžvala jsou z intimních prija-narmů ti nejvýznamnější.

Popis Subalova těla je následující: Barva jeho pleti je jako tekoucí zlato. Kršnovi je nesmírně drahý. Kolem krku má vždy girlandu a nosí žluté šaty. Jeho oči jsou jako okvětní lístky lotosu a je tak inteligentní, že když mluví a dává morální pokyny, všem ostatním přátelům to přináší velkou radost. Všichni se skloňme v hluboké úctě před Kršnovým přítelem Subalou!

Stupeň důvěrnosti mezi Kršnou a Subalou můžeme rozpoznat na skutečnosti, že jejich rozmluvy jsou tak důvěrné, že nikdo jiný nemůže ani pochopit, co říkají.

Popis Udžvaly, dalšího intimního přítele, je následující: Vždy nosí nějaké šaty oranžové barvy a pohyby jeho očí jsou vždy velice neklidné. Rád se zdobí květinami, barva jeho těla je téměř stejná jako Kršnova a na krku má stále náhrdelník z perel. Je vždy Kršnovi velice drahý. Uctívejme Udžvalu, Kršnova nejintimnějšího přítele!

O důvěrné Udžvalově službě najdeme zmínku, když Rádhárání říká jedné ze svých přítelkyň: ,,Má drahá přítelkyně, nemohu si zachovat vážnost! Chci se vyhnout dalším rozhovorům s Kršnou - ale podívej! Znovu za Mnou přichází Jeho přítel Udžvala s nějakým návrhem. Jeho naléhavé prosby mají takovou sílu, že pro každou gópí je velice těžké odolat lásce ke Kršnovi, byť může být velice stydlivá, oddaná svým rodinným povinnostem a nanejvýš věrná svému manželovi.``

Následující Udžvalova řeč ukazuje jeho veselou povahu: ,,Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, rozšířil jsi své milostné záležitosti tak, že můžeš být přirovnán k velkému oceánu, který nemá hranic. Mladé dívky světa, které všechny hledají dokonalého milovníka, se přitom staly řekami tekoucími do tohoto oceánu. Všechny řeky mladých dívek se mohou snažit obrátit svůj tok jinam, ale nakonec vlivem okolností musejí přitéci k Tobě.``

Někteří Kršnovi přátelé různých skupin jsou dobře známí z různých písem a někteří jsou dobře známí prostřednictvím lidové tradice. Existují tři skupiny Kršnových přátel: někteří jsou Kršnovi věční přátelé, někteří jsou povýšení polobozi a někteří jsou oddaní, kteří dosáhli dokonalosti. Ve všech skupinách jsou někteří od přirozenosti stálí v Kršnově službě a neustále dávají Kršnovi rady; někteří velmi rádi žertují a jejich slova přirozeně vedou Kršnu k smíchu a někteří jsou velice jednodušší a těší Pána Kršnu svou jednoduchostí; někteří svými činnostmi vytvářejí podivuhodné situace, které jsou zdánlivě namířené proti Kršnovi; někteří z nich jsou velice upovídaní, neustále se s Kršnou přou a vytvářejí atmosféru diskuse; někteří z nich jsou velice jemní a přinášejí Kršnovi potěšení svými sladkými slovy. Všichni přátelé se ke Kršnovi chovají velice důvěrně a vynikají v různých činnostech, jejichž cílem je vždy potěšit Kršnu.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ

Projevy přátelské lásky

Kršnův věk, Jeho krása, Jeho trubka, Jeho flétna, Jeho lastura a Jeho veselý přístup vzbuzují přátelskou lásku k Němu. Podnět k rozvinutí přátelské lásky ke Kršnovi dává oddaným také Jeho

výjimečná schopnost žertovat, kterou někdy projevoval tím, že předstíral, že je šlechtický princ nebo dokonce Nejvyšší Osobnost Božství.

Vzdělaní učenci rozdělili Kršnův věk na tři období: věk do pátého roku se nazývá kaum€ra, věk od šestého do desátého roku se nazývá paugaŠa a věk od jedenáctého do patnáctého roku se nazývá kaiŹora. Ve věku kaum€ra a paugaŠa Kršna trávil své dny jako pasáček. Ve věku kaiŹora, když se objevil v Gókule, jednal jako pasáček, a když Mu bylo šestnáct, odejel do Mathury zabít Kansu.

Věk kaum€ra je právě vhodný k výměnám lásky s matkou Jašódou. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, ačkoliv Pán Kršna je nejvyšší poživatel a příjemce všech druhů obětních obřadů, přesto jídával se svými přáteli. Je to proto, že se tehdy bavil jako obyčejný chlapec s flétnu pod paží, rohem na pravé straně opasku a hůlkou. V levé ruce držel sousto rýžové pasty s jogurtem a v prstech měl pílu, královské ovoce. Když seděl mezi svými přáteli, vypadalo to, jako kdyby byl středem lotosového květu a přátelé, kteří Ho obklopovali, byli okvětními lístky. Těšili se ze vzájemných žertů a obyvatelé nebes strnuli údivem a jen na ten výjev upřeně hleděli.``

Kršnův věk paugaŠa může být rozdělen na tři další období - začáteční, prostřední a konečné. Na začátku věku paugaŠa se Jeho rty načervenale lesknou, Jeho břicho je velice hubené a na krku má kruhy podobné kruhům na lastuře. Někdy se návštěvníci odjinud vraceli do Vrndávany podívat se na Kršnu, a když Ho znovu spatřili, zvolali: ,,Můj drahý Mukundo, Tvá krása postupně narůstá jako list banyánovníku! Můj drahý Kršno s lotosovýma očima, na Tvém krku přibývají kruhy jako na lastuře. Tvé zuby a líce ozařuje měsíční svit a jsou uspořádány krásně jako drahokamy padmar€ga. Jsem si jist, že pěkný rozvoj Tvého těla přináší velké potěšení Tvým přátelům.``

Kršna je v tomto věku ověnčen různými druhy květin. Nosí hedvábné šaty, obarvené různými druhy barviv. Takové půvabné ozdoby se považují za Kršnovy kosmetické přípravky. Tyto šaty Kršna nosil, když chodil do lesa pást krávy. Někdy tam zápasil se svými přáteli a někdy všichni společně v lese tancovali. To jsou některé ze zvláštních činností věku paugaŠa.

Kršnovi přátelé-pasáčci byli v Jeho společnosti tak šťastní, že vyjádřili své vnitřní transcendentální pocity takto: ,,Drahý Kršno, stále paseš krávy, které se rozutekly po celé překrásné Vrndávaně. Máš krásnou girlandu, malou lasturu, paví pero na turbanu, žlutě zbarvené hedvábné šaty, ozdoby z květin karŠik€ra na uších a girlandu květů mallik€ na krku. Když takto krásný jako herec předstíráš, že s námi bojuješ, přináší nám to nekonečnou transcendentální blaženost.``

Jakmile Kršna povyroste, uprostřed věku paugaŠda, jeho nehty se jemně zaostří a Jeho boubelaté tváře získají na lesku a zakulatí se. Na stranách nad pasem má tři zřetelné pruhy kůže, nazývané trival….

Pasáčci, Kršnovi přátelé, cítí velikou pýchu na to, že mají Jeho společnost. Špička Jeho nosu byla v té době krásnější než sezamové květy, Jeho tvář zářila více než perly a obě strany Jeho těla byly výjimečně krásné. Kršna v tomto věku nosil hedvábné šaty, které se třpytivě blýskaly, Jeho hlavu zdobil hedvábný turban se zlatým lemem a v ruce nosil tyčku padesát šest palců dlouhou. * Když jeden oddaný uviděl Kršnův jedinečně krásný oděv, oslovil svého přítele následujícím způsobem: ,,Můj drahý příteli, jen se podívej na Kršnu! Podívej, jak nosí v ruce tyč zakončenou nahoře a dole zlatými kroužky, jak se Jeho turban se zlatým lemem krásně leskne a jak Jeho oděv přináší Jeho přátelům nejvyšší transcendentální potěšení!``

* Zvláštní zábavy v tomto období se konají v lese, známém jako Bhándíravana, který spolu s jedenácti ostatními lesy stále existuje ve vrndávanské oblasti a oddaní, kteří obcházejí celou oblast Vrndávany, mohou poznat krásu těchto lesů dokonce i dnes.

Na konci Kršnova věku paugaŠa Mu vlasy někdy splývají k bokům a někdy se rozcuchají. Ramena se Mu v tomto věku zvednou a rozšíří a Jeho tvář neustále zdobí znamení tilaku. Když jsou jeho krásné vlasy rozcuchané na ramenou, vypadají, jako by Ho objímala bohyně štěstí, což Jeho přátelé velice vychutnávají. Subala Ho jednou oslovil: ,,Můj drahý Kéšavo, Tvůj oválný turban, lotosový květ v ruce, svislé znaky tilaku na Tvém čele, Tvé pižmo přibarvené kunkumou a všechny Tvé tělesné rysy mě dnes porážejí, ačkoliv jsem obyčejně silnější než Ty a ostatní Tvoji přátelé. Jelikož je tomu tak, nevím, proč by rysy Tvého těla nedokázaly zkrotit pýchu všech mladých dívek z Vrndávany. Když i já jsem poražen tou krásou, jakou možnost mají ti, kteří jsou přirozeně velice jednoduší a poddajní?``

V tomto věku přináší Kršnovi radost šeptání do uší svých přátel a námětem Jeho řečí je krása gópí, které jsou právě před nimi. Subala jednou řekl Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, jsi velice vychytralý. Poznáš myšlenky jiných, a proto Ti šeptám do ucha, že všech pět nejkrásnějších gópí upoutaly Tvé šaty. A věřím, že Amor je pověřil, aby Tě zdolaly.`` Jinými slovy, krása gópí mohla porazit Kršnu, třebaže Kršna porazil všechny vesmíry.

Příznaky věku kaiŹora již byly popsány, a v tomto věku si oddaní Kršny váží nejvíce. Kršna je s Rádhárání uctíván jako Kišóra-kišórí. Kršna již dále než do podoby kaiŹora nestárne a v Brahma-sanhitě je potvrzeno, že i když je nejstarší osobností a má nespočetně různých podob, Jeho původní podoba je vždy mladá. Na obrázku Kršny z Kuruovského bitevního pole vidíme, že je mladý, ačkoliv byl v té době dost starý na to, aby měl syny, vnuky i pravnuky. Kršnovi přátelé-pasáčci jednou řekli: ,,Drahý Kršno, nemáš zapotřebí zdobit své tělo tolika šperky. Tvé transcendentální rysy jsou samy o sobě tak krásné, že žádné zdobení nepotřebuješ.`` Jakmile Kršna v tomto věku začne hrát brzy ráno na flétnu, všichni Jeho přátelé hned vstanou z postelí, aby s Ním šli na pastviny. Jeden z přátel jednou řekl: ,,Moji drazí pasáčci, zvuk Kršnovy flétny od kopce Góvardhana nám říká, že Ho nemusíme hledat na břehu Jamuny.``

Párvatí, Šivova manželka, řekla svému muži: ,,Můj drahý Paňčamukho (ty, který máš pět tváří), jen se podívej na Pánduovce! Jakmile zaslechli zvuk Kršnovy lastury, známé jako Paňčadžanja, nabyli znovu sílu a jsou jako lvi.``

V tomto věku se jednou Kršna oblékl přesně tak, jako Rádhárání, aby pobavil své přátele. Vzal si zlaté náušnice, a protože byl načernalý, potřel si kunkumovou pastu celé tělo, aby byl světlý jako Ona. Kršnův přítel Subala se při pohledu na tyto šaty velice podivil.

Kršna si někdy hrál se svými důvěrnými přáteli tak, že spolu bojovali nebo zápasili, někdy si hráli s míčem a někdy hráli šachy. Někdy nosili jeden druhého na ramenou a někdy ukazovali, jak dovedně dokáží roztáčet kmeny. Pasáčci dělali Kršnovi radost, když s Ním seděli na pohovce nebo na houpačkách, když spolu leželi na postelích, když spolu žertovali a když se koupali v jezírku. Všem těmto činnostem se říká anubh€va. Kdykoliv se všichni přátelé sešli dohromady v Kršnově společnosti, okamžitě se začali věnovat všem těmto hrám, zvláště společnému tanci. Ohledně zápasení se jeden přítel jednou Kršny zeptal: ,,Můj drahý příteli, ó hubiteli démona Aghy, velice pyšně chodíš sem a tam mezi svými přáteli a snažíš se předvést, že Tvé paže jsou velice silné. Děláš to proto, že mi závidíš? Vím, že mě nemůžeš v zápase porazit a také vím, že jsi tak dlouho nečinně seděl proto, že nemáš naději, abys mě porazil.``

Všichni přátelé byli velice odvážní a riskovali by jakékoliv potíže, protože si byli jisti, že Kršna jim pomůže zvítězit ve všech dobrodružstvích. Sedávali pohromadě a jeden druhému radili, co dělat, a někdy se navzájem nabádali k činnostem pro blaho druhých. Někdy jeden druhému nabízeli betelové oříšky, zdobili si vzájemně tváře tilakem nebo si vzájemně potírali čandanovou pastu po těle. Někdy si pro zábavu zdobili tváře nezvyklými způsoby. A každý z přátel chtěl Kršnu porazit. Někdy Ho chytili za šaty, nebo Mu vytrhli květiny z rukou. Někdy se snažili druhého přimět, aby mu on zdobil tělo, a když neuspěli, byli vždy připraveni bojovat a vzájemně se vyzývali na souboj v zápase. To jsou některé obvyklé činnosti Kršny a Jeho přátel.

Další důležitou zábavou Kršnových přátel bylo, že sloužili jako poslové ke gópím a od nich: představovali gópí Kršnovi a pěli na Kršnu chválu. Když se gópí s Kršnou nepohodly, přátelé v Jeho přítomnosti podporovali Kršnovu stranu, ale když Kršna přítomen nebyl, podporovali stranu gópí. Tímto způsobem někdy podporovali jednu stranu a někdy druhou, mluvili velice důvěrně a často šeptali do uší, třebaže nic nebylo příliš vážné.

Kršnovi služebníci někdy trhali květiny, zdobili Jeho tělo drahými ozdobami a šperky, tančili před Ním, zpívali, pomáhali Mu starat se o krávy, masírovali Mu tělo, připravovali květinové girlandy a někdy Jeho tělo ovívali. To jsou některé základní povinnosti služebníků Kršny. Přátelé a Kršnovi služebníci se při sloužení spojili dohromady a všechny jejich činnosti jsou známé jako anubh€va.

Když Kršna vyšel po ztrestání Kálijanágy z Jamuny, Šrídámá Ho chtěl nejprve obejmout, ale pak nemohl pro velikou úctu zvednout ruce.

Když Kršna hrál na flétnu, znělo to jako hřmot mraků na obloze v konstelaci Svátí. Když prší v konstelaci hvězdy Svátí, podle astronomických výpočtů každý déšť padající na moře vytváří perly a déšť padající na hady vytváří drahokamy. Když Kršnova flétna zněla jako bouřkový mrak v konstelaci Svátí, pot na Šrídámově těle připomínal perly.

Když se Kršna a Subala vzájemně objímali, Šrímatí Rádhárání začala závidět a skrývajíc svůj vroucí temperament, řekla: ,,Můj drahý Subalo, jsi velice šťastný, protože ani v přítomnosti nadřízených se s Kršnou nezdráháte položit si ruce vzájemně na ramena. Myslím, že je třeba uznat, že jsi ve svých předešlých životech uspěl v mnoha druzích odříkání.`` Položit své paže na Kršnova ramena měla ve zvyku Rádhárání, ale nemohla to udělat v přítomnosti svých nadřízených, zatímco Subala tak mohl učinit otevřeně. Rádhárání proto chválila jeho příznivý osud.

Když Kršna skočil do Kálijova jezera, Jeho důvěrné přátele to tak rozrušilo, že jejich pleť vybledla a všichni vydávali hrůzné hrdelní zvuky. Všichni tehdy spadli na zem jako v bezvědomí. Také když došlo k lesnímu požáru, všichni Kršnovi přátelé nedbali na svou vlastní ochranu a obklopili Kršnu ze všech stran, aby Ho ochránili před plameny. Takové chování přátel ke Kršnovi popisují učení básníci jako vyabhic€r…. V extatické lásce ke Kršnovi vyabhic€r… se někdy dostaví šílenství, obratnost, strach, lenost, jásání, pýcha, závratě, meditace, nemoc, zapomnětlivost a pokora. To jsou některé obecné příznaky úrovně vyabhic€r… extatické lásky ke Kršnovi.

Když Kršna a Jeho přátelé spolu jednají zcela prosti jakýchkoliv pocitů úcty a vycházejí jeden s druhým na stejné úrovni, takové extatické lásce v přátelství se říká sth€y…. Je-li člověk s Kršnou v tomto důvěrném přátelském vztahu, ukáží se příznaky lásky jako přitažlivost, náklonnost, příbuznost a připoutanost. Příkladem sth€y… bylo, když Ardžuna * řekl Akrúrovi: ,,Můj drahý synu Gándiní, zeptej se prosím Kršny, kdy Ho budu moci obejmout.``

* Tento Ardžuna žijící ve Vrndávaně se liší od přítele stejného jména, kterému byla přednesena Bhagavad-gítá.

Když si je oddaný plně vědom Kršnovy nadřazenosti, a přesto v jednání s Ním v přátelských vztazích nejsou ani stopy uctivosti, takové úrovni se říká náklonnost. Zde je velmi jasný příklad: Když polobozi v čele s Šivou skládali Kršnovi uctivé modlitby a popisovali slávu a vznešenost Pána, Ardžuna před Ním stál s rukama na Jeho ramenou a čistil prach z Jeho pavího pera.

Když Durjódhana vyhnal Pánduovce a byli nuceni žít v lese inkognito, nikdo nemohl zjistit, kde se zdržují. Velký mudrc Nárada se v té době setkal s Pánem Kršnou a řekl: ,,Můj drahý Mukundo, přestože jsi Nejvyšší Osobnost Božství, všemocná osoba, díky přátelství s Tebou přišli Pánduovci o své zákonné právo na světové království - a navíc nyní žijí v lese v nepoznání. Někdy musejí pracovat jako obyčejní pomocníci v cizím domě. To vše vypadá z hmotného hlediska velice nepříznivě, ale krásné je, že Pánduovci neztratili svou víru a lásku k Tobě ani přes všechny útrapy. Ve skutečnosti na Tebe myslí neustále a zpívají Tvé jméno v extatickém přátelství.``

Další příklad silné připoutanosti ke Kršnovi podává desátý zpěv, patnáctá kapitola, 18. verš Šrímad Bhágavatamu. Na pastviskách se Kršna cítil trochu unaven a chtěl si odpočinout, a tak si lehl na zem. Tehdy se tam sešlo mnoho pasáčků a s velkou náklonností začali zpívat takové písně, aby se Kršnovi pěkně odpočívalo.

Pěkný je příklad přátelství mezi Kršnou a Ardžunou na Kuruovském bitevním poli. V průběhu boje napadl Ašvatthámá, syn Drónáčárji, bez okolků Kršnu, ačkoliv podle stávajících rytířských pravidel by vozataj neměl být nikdy napaden. Ašvatthámá jednal ohavně mnohokrát a nezdráhal se napadnout Kršnu, třebaže Kršna jednal pouze jako Ardžunův vozataj. Když Ardžuna viděl, že Ašvatthámá vystřeluje různé šípy na Kršnu, okamžitě se postavil před Kršnu, aby všechny zachytil. Třebaže byl Ardžuna poraněn šípy, cítil extatickou lásku ke Kršnovi a šípy mu připadaly jako spršky květin.

Zde je další příklad přátelské extatické lásky ke Kršnovi: Jednou když pasáček jménem Vršabha trhal květiny v lese na girlandu pro Kršnu, slunce dosáhlo nadhlavníku, a ačkoliv sluneční zář pálila, Vršabha ji cítil jako chladivou zář měsíce. To je způsob, jakým prokazovat transcendentální láskyplnou službu Pánu; když se oddaní dostanou do velkých potíží - dokonce i do takových, v jakých byli Pánduovci - cítí, že všechny nepříznivé podmínky jim dávají velké možnosti ke službě Pánu.

Další příklad Ardžunova přátelství líčí Nárada, který Kršnovi připomíná: ,,Když se Ardžuna učil umění vystřelování šípů, nemohl Tě po mnoho dnů spatřit, ale jakmile jsi tam dorazil, přestal se vším a ihned Tě objal.`` Znamená to, že ačkoliv se Ardžuna učil vojenskému umění, nezapomněl na Kršnu ani na okamžik, a jakmile byla příležitost se s Kršnou setkat, Ardžuna Ho okamžitě objal.

Kršnův služebník jménem Patrí Ho jednou oslovil: ,,Můj drahý Pane, ochránil jsi pasáčky před hladem démona Aghásury a zachránil jsi je před jedem hada Káliji. Také jsi je zachránil před prudkým lesním požárem. Trpím však z odloučení od Tebe, které je hrůznější než Aghásurův hlad, jed Kálijova jezera a žár lesního požáru. Proč mě neochráníš před útrapami z odloučení?`` Jiný přítel

jednou řekl Kršnovi: ,,Můj drahý nepříteli Kansy, od té doby, co jsi nás opustil, žár odloučení neobvykle vzrostl. Cítíme ho bolestněji, když víme, že v Bhándíravaně Tě občerstvují vlny chladící řeky, známé jako Bhánu-tanajá (Rádhárání).`` Vysvětlení je takové, že když se Kršna věnoval Rádhárání, pasáčci vedeni Subalou cítili velké odloučení a to pro ně bylo nesnesitelné.

Další přítel oslovil Kršnu: ,,Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, když jsi opustil Vrndávanu a odjel jsi zabít krále Kansu do Mathury, všichni pasáčci přišli o čtyři prvky bh™ta. (Prvek se nazývá bh™ta a jsou to země, voda, oheň a prostor.) Pátý bh™ta, vzduch, proudil velice rychle v jejich nosních dírkách.`` Když Kršna odejel do Mathury, aby zabil krále Kansu, všichni pasáčci cítili takové odloučení, že téměř zemřeli. Když člověk zemře, říká se, že se vzdal pěti prvků, neboť tělo se opět smísí s pěti prvky, ze kterých bylo vytvořené. V tomto případě byly čtyři prvky - země, voda, oheň a éter - již pryč, ale zbývající prvek, vzduch, byl i nadále velice význačný a divoce proudil v jejich chřípí. Jinými slovy, když Kršna opustil Vrndávanu, pasáčci byli neustále neklidní při myšlence, co se stane, až bude bojovat s králem Kansou.

Jiný přítel jednou řekl Kršnovi: ,,Když jeden z Tvých přátel cítil od Tebe velké odloučení, jeho lotosové oči byly zakryté slzami, což odradilo černé trubce spánku před proniknutím do jeho očí a tak odletěli.`` Do lotosového květu přilétají černí trubci sbírat med. Oči Kršnova přítele se přirovnávají k lotosovému květu, a protože byly plné slz, černí trubci spánku z nich nemohli sbírat med, a proto odletěli. Jinými slovy - jelikož byl příliš zarmoucený, měl oči plné slz a nemohl spát. To je příklad noční nespavosti kvůli odloučení od Kršny.

Následující citát popisuje příklad bezmocnosti: ,,Když Kršna odejel z Vrndávany do Mathury, Kršnovi nejdražší pasáčci cítili, že jejich mysli jsou bezvýznamně lehké. Byly jako útržky bavlny, lehčí než vzduch a poletovaly ve vzduchu bez místa, kam by se mohly uchýlit.`` Jinak řečeno, mysli pasáčků se kvůli odloučení od Kršny téměř vyprázdnily. Když Kršna odejel do Mathury, na pasáčcích byl vidět také příklad netrpělivosti. Ze žalu z odloučení se všichni pasáčci zapomněli starat o pastvu a snažili se zapomenout všechny melodické písně, které na pastvinách obvykle zpívali. Odloučeni od Kršny nakonec již netoužili žít dále.

Příklad mlčenlivosti popisuje Kršnův přítel, který Mu v Mathuře řekl, že všichni pasáčci začali být jako bezlisté stromy na vrcholcích hor. Vypadali téměř jako nazí, byli hubení a slabí a nenosili žádné ovoce ani květiny. Řekl Kršnovi, že všichni pasáčci, žijící ve Vrndávaně, byli tiší jako stromy na vrcholcích kopců. Někdy se cítili z odloučení od Kršny nemocní a velice zklamaní se bez cíle toulali po březích Jamuny.

Je zde také příklad šílenství způsobeného odloučením od Kršny. Když byl Kršna pryč z Vrndávany, všichni pasáčci začali být zmatení, zanechali všech činností a zdálo se, že se zbláznili a zapomněli na své každodenní povinnosti. Někdy leželi na zemi, někdy se váleli v prachu, někdy se smáli a někdy velice svižně běhali. To vše způsobovalo, že vypadali jako blázni. Jeden Kršnův přítel Ho kritizoval slovy: ,,Můj drahý Pane, zabil jsi Kansu a stal ses králem Mathury a to jsou pro nás velice dobré zprávy. Ve Vrndávaně však všichni obyvatelé oslepli z nepřetržitého pláče nad Tvou nepřítomností. Jsou naplnění úzkostí, a to, že ses stal králem Mathury, je vůbec neutěšilo.``

Z odloučení od Kršny se také někdy objevily příznaky smrti. Kršnovi bylo jednou řečeno: ,,Můj drahý nepříteli Kansy, z odloučení od Tebe pasáčci příliš trpí a nyní leží v údolích, a jen slabě dýchají. Dokonce i lesní přátelé, srnci s chlapci soucítí a roní slzy.``

Ve Skanda Puráně, v kapitole Mathurá-khanda je popis Kršny a Balarámy obklopených všemi pasáčky, jak neustále pečují o krávy a telata. Když Kršna potkal Ardžunu v hrnčířském obchodě ve městě Drupada-nagara, viděli, že mají velice podobné tělesné rysy, a důvěrně se spřátelili. To je příklad přátelství způsobeného přitažlivostí podobných těl.

V desátém zpěvu, sedmdesáté první kapitole, 27. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když Kršna dorazil do města Indraprasthy, Bhíma dostal takovou radost, že svého bratrance z matčiny strany okamžitě objal se slzami v očích a úsměvem na tváři. Následovali ho jeho mladší bratři Nakula a Sahadéva spolu s Ardžunou, a pohled na Kršnu je tak dojal, že objali Pána, který je znám jako Ačjuta (ten, který nikdy nepoklesne), s plným uspokojením. Podobná zpráva je o pasáčcích z Vrndávany: Když byl Kršna na Kuruovském bitevním poli, všichni pastevci se za ním přišli podívat s drahými náušnicemi na uších. Rozradostnění roztáhli paže a objali Kršnu jako svého starého přítele. To jsou příklady plného uspokojení v přátelství s Kršnou.

V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že velcí mystičtí jógíni mohou jen stěží dosáhnout prachu lotosových nohou Kršny, i poté, co se podrobili přísnému odříkání

a pokání a řídili se zásadami jógy, avšak Kršna, tatáž Osobnost Božství, je snadno dosažitelný zrakům obyvatel Vrndávany. Znamená to, že velké štěstí a příznivý osud těchto oddaných se nedá k ničemu přirovnat. Přátelský vztah pasáčků s Kršnou je určitým druhem duchovní extáze, který se téměř podobá extázi milostné lásky. Extázi láskyplných vztahů mezi pasáčky a Kršnou je velice obtížné vysvětlit. Velice znalí oddaní, jako je Rúpa Gósvámí, vyjadřují údiv nad nepochopitelnými pocity Kršny a Jeho přátel pasáčků.

Tento druh extatické lásky, který sdílí Kršna se svými důvěrnými přáteli, se dále vyvíjí v rodičovskou lásku, a pak se může dále vyvinout v lásku milostnou, nejvznešenější náladu extatické lásky mezi Kršnou a Jeho oddanými.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ

Rodičovství

Když se extatická láska vyvine do vztahu rodičovství a pevně se ustálí, vztahu se říká v€tsalya-rasa. Projevy oddané služby na úrovni v€tsalya-rasa můžeme najít v jednání Kršny s Jeho oddanými, kteří vystupují jako nadřízené osobnosti - například jako Jeho otec, matka nebo učitel.

Učenci popsali podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi, kterou k němu chovají starší osobnosti, následovně: ,,Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož tělesná barva je jako právě rozkvetlý modravý květ lotosu, jehož tělo je velice jemné a jehož lotosové oči obklopují rozevláté vlasy černé jako včely, se procházel po ulicích Vrndávany, a když Ho zahlédla matka Jašódá, milovaná žena Nandy Mahárádži, z ňader jí okamžitě začalo téci mléko a kapalo na její tělo.`` Zvláštní podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi jsou: Jeho načernalá tělesná barva, která je velice přitažlivá a příjemná na pohled, Jeho příznivé tělesné rysy, Jeho laskavost, Jeho sladká slova, Jeho jednoduchost, Jeho stydlivost, Jeho pokora, Jeho neustálá ochota prokazovat úctu starším a Jeho dobročinnost. Všechny tyto vlastnosti se považují za extatické podněty k rodičovské lásce.

V desátém zpěvu, osmé kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí, že matka Jašódá přijala Kršnu jako svého syna, ačkoliv Ho Védy přijímají jako krále nebes, Upanišady jako neosobní Brahman, filozofie jako nejvyššího muže, jógíni jako Nadduši a oddaní jako Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá oslovila jednu ze svých přítelkyň následovně: ,,Nanda Mahárádža, vůdce pastevců, se mnou uctíval Višnua a výsledkem tohoto uctívání bylo, že Kršna byl zachráněn ze spárů Pútany a jiných démonů. Dva ardžunové stromy samozřejmě zlomil silný vítr, a i když se zdálo, že kopec Góvardhana zvedl Kršna spolu s Balarámou, myslím si, že horu ve skutečnosti držel Nanda Mahárádža. Jak by jinak bylo možné, aby tak malý chlapec zvedl tak velký kopec?`` To je další příklad extáze v rodičovské lásce. Tento druh rodičovské lásky se vytváří v oddaném, který je z lásky přesvědčen, že je Kršnovi nadřízený, a že bez jeho péče by Kršna nemohl žít. Jeden oddaný se proto modlil k rodičům Pána Kršny následovně: ,,Odevzdávám se starším oddaným-rodičům Pána Kršny. Neustále dychtí sloužit Kršnovi a živit Ho a vždy jsou k Němu velice laskaví. Hluboce se před nimi klaním, pro jejich laskavost k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je rodičem celého vesmíru!``

Podobně se modlí bráhman, který říká: ,,Ať ostatní uctívají Védy a Upanišady, ať uctívají Mahábháratu, když se bojí hmotného bytí a chtějí se z něho vysvobodit, avšak co se mě týče, přeji si jen uctívat Mahárádžu Nandu, protože Kršna, nejvyšší absolutní Osobnost Božství, leze po jeho dvoře jako jeho dítě.``

Následuje seznam úctyhodných osobností, které se těší rodičovské náklonnosti ke Kršnovi: (1) matka Jašódá, královna Vradži, (2) Mahárádža Nanda, král Vradži, (3) matka Róhiní, matka Balarámy, (4) všechny starší gópí, jejichž syny unesl Brahmá, (5) Dévakí, manželka Vasudévy, (6) ostatních patnáct Vasudévových manželek, (7) Kuntí, matka Ardžuny, (8) Vasudéva, skutečný otec Kršny a (9) Sándípani Muni, Kršnův učitel. Všichni jsou považováni za úctyhodné starší osobnosti s rodičovskou láskou ke Kršnovi. Jsou uvedeni v pořadí důležitosti a můžeme vidět, že matka Jašódá a Mahárádža Nanda jsou považováni za nejvznešenější ze všech starších osobností.

V desátém zpěvu, deváté kapitole, 3. verši Šrímad Bhágavatamu popisuje Šukadéva Gósvámí Mahárádžovi Paríkšitovi podobu a krásu matky Jašódy: ,,Můj drahý králi, široké boky matky Jašódy obepínají hedvábné a lněné šaty a ňadra jí díky její lásce přetékají mlékem. Když stloukala máslo a pevně držela provaz, přívěšky na rukách a náušnice na uších se pohybovaly a z pěkně ozdobených vlasů se jí uvolňovaly květiny a padaly dolů. Na tvářích měla z namáhavé práce kapky potu.``

Další popis matky Jašódy najdeme v modlitbě oddaného: ,,Kéž se mi dostane ochrany od matky Jašódy, jejíž kadeřavé vlasy jsou svázány provazem a velice jasně zkrášlené rumělkou uprostřed a jejíž stavba těla je krásnější než všechny její ozdoby. Její oči se neustále dívají na Kršnovu tvář, a jsou proto vždy plné slz. Barva její pleti, která připomíná namodralý lotosový květ, získá na kráse tím, že si obléká mnoho barevných šatů. Kéž její milostivý pohled padne na nás na všechny, abychom mohli být ochráněni před sevřením máji a hladce dělali pokroky ve své oddané službě!``

Následuje popis náklonnosti matky Jašódy ke Kršnovi: Když matka Jašódá brzy ráno vstala, ze všeho nejdříve nabídla své mateřské mléko Kršnovi a pak začala recitovat různé mantry na Jeho ochranu. Pak Mu pěkně ozdobila čelo a ovázala Mu ruce ochrannými talismany. Ze všech těchto činností jasně chápeme, že je symbolem veškeré mateřské náklonnosti ke Kršnovi.

Popis tělesných rysů Nandy Mahárádži je následující. Vlasy na hlavě má většinou černé, avšak některé jsou šedé. Jeho šaty mají zelenavou barvu jako čerstvě vyrostlé lístky banyánovníku. Břicho má silnější, barva jeho pleti je přesně taková, jakou má měsíc v úplňku, a má pěkný knír. Když byl Kršna dítě, chodil po dvoře a držel se prstu svého otce, a protože neuměl plynule chodit, vypadalo to, že téměř padá. Když Nanda Mahárádža tímto způsobem ochraňoval svého transcendentálního syna, znenadání měl v očích slzy a přemohla ho radost. Uctivě se klaníme lotosovým nohám krále Nandy!

Za podněty ke zvětšení rodičovské lásky ke Kršnovi se považuje dětský věk, dětské šaty, dětské pohyby, sladká slova, která dítě říká, pěkné úsměvy a různé druhy dětských her. Kršnův dětský věk se rozděluje na tři období: začátek věku kaum€ra, střed věku kaum€ra a konec věku kaum€ra. Během počátku a středu věku kaum€ra jsou Kršnova stehna silnější a vnitřní část Jeho očí je bělavá. Má známky vyrůstajících zubů a je velice jemný a laskavý. Je popisován následovně: ,,Když Kršnovi vyrostly z dásní tři nebo čtyři zuby, měl tlustší stehna, velice malé tělo a svými činnostmi začal zvětšovat rodičovskou lásku Nandy Mahárádži a matky Jašódy. Někdy opakovaně dupal nohama, někdy plakal, někdy se smál, někdy si cucal palec a někdy ležel na zemi na zádech. To jsou některé z různých činností Kršny v dětství. Když Kršna ležel na zádech; někdy si cucal palce na nohou, někdy kopal nohama do vzduchu, někdy naříkal a někdy se smál; matka Jašódá se na svého syna při takových zábavách dívala a nedělala nic, čím by Ho omezovala - raději začala své dítě dychtivě pozorovat a užívat si těchto dětských zábav.`` Na začátku věku kaum€ra měl Kršna ve zlatém náhrdelníku kolem krku tygří drápy. Na čele měl ochranný tilak, černou maskaru kolem očí a hedvábnou šňůru kolem pasu. To je popis Kršnových šatů na počátku věku kaum€ra.

Když Nanda Mahárádža viděl krásu malého Kršny s tygřími drápy na hrudi, s barvou pleti jako čerstvě vyrostlý strom tam€la, pěkně ozdobeného tilakem z kravské moče, s pěknou hedvábnou šňůrou zdobící paže a hedvábnými šaty kolem pasu - když viděl své dítě v této podobě, nikdy se Jeho krásou nenasytil.

Uprostřed věku kaum€ra má Kršna vlasy podél očí. Někdy je zakrytý látkou kolem spodní části těla a někdy je zcela nahý. Někdy se snaží chodit, krok za krokem, a někdy velice sladce mluví lámanou řečí. To jsou některé příznaky prostředního věku kaum€ra. Matka Jašódá Ho v tomto věku popisuje následovně: Rozcuchané vlasy se Mu dotýkaly obočí a Jeho oči byly velice neposedné, ale nemohl své pocity vyjádřit patřičnými slovy. Jeho řeči byly ale přesto tak pěkné a sladké na poslech. Když se matka Jašódá podívala na Jeho malé uši a viděla Ho nahého, jak se snaží rychle běhat po svých malých nohách, nořila se do oceánu nektaru. Kršna má v tomto věku jako ozdoby perlu zavěšenou z přepážky nosu, máslo na lotosových dlaních a několik malých zvonků zavěšených u pasu. Říká se, že když matka Jašódá viděla, jak se dítě pohybuje a zvoní zvonky v pase, směje se na ni s perlou mezi nosními dírkami a s máslem v rukách, měla z pohledu na své malé dítě nesmírnou radost.

V době, kdy byl Kršna uprostřed věku kaum€ra, se Jeho pas začal ztenčovat, Jeho hruď rozšiřovat a Jeho hlavu zdobily kadeřavé vlasy, připomínající vraní křídla. Tyto úžasné rysy Kršnova těla udivovaly matku Jašódu znovu a znovu. Na konci věku kaum€ra Kršna nosil v ruce malou tyčku, Jeho šaty byly poněkud delší a měl uzel kolem pasu, připomínající hadí kápi. V těchto šatech se starával o telata blízko domu a někdy si hrál s pasáčky stejného věku. Měl tenkou flétnu a trubku

z buvolího rohu a někdy hrál na flétnu zhotovenou z listí stromů. To jsou některé příznaky konce Kršnova věku kaum€ra.

Když Kršna trochu povyrostl a staral se o malá telata, často chodíval blízko k lesu, a když se vracel domů pozdě, Nanda Mahárádža okamžitě vstával a vyhlížel Ho ze svého sedátka zvaného candra-Ź€lik€ (což je malý přístřešek postavený na střeše k pozorování okolí z ptačí perspektivy). Měl starost, proč se jeho malý syn tak dlouho nevrací, a čekal v přístřešku do té doby, dokud nemohl své ženě pokynout, že Kršna, obklopen svými malými přáteli pasáčky, jde s telaty zpátky. Nanda Mahárádža okamžitě rozpoznal paví pero na Jeho hlavě a oznámil své milované choti, jakou radost to dítě přináší jeho očím.

Matka Jašódá pak oslovila Nandu Mahárádžu: ,,Podívej se na mého drahého syna, jehož oči jsou bílé, který má turban na hlavě, přehoz na těle a zvonky na nohách, které velice sladce cinkají. Blíží se s telaty surabhi a podívej, jak putuje po posvátné zemi Vrndávany!``

Nanda Mahárádža zase oslovil svou ženu takto: ,,Má drahá Jašódo podívej na svého syna Kršnu! Podívej se na Jeho načernalý tělesný lesk, Jeho oči s červeným nádechem, Jeho širokou hruď a Jeho pěkný zlatý náhrdelník! Jak pěkně vypadá a jak stále více zvětšuje mou transcendentální blaženost!``

Když Kršna, milovaný syn Nandy Mahárádži, dospěje do věku kaiŹora a ještě více zkrásní, Jeho rodiče si stále myslí, že je ve věku paugaŠa - i přesto, že je již ve věku mezi desíti a patnácti lety. Když je Kršna ve věku paugaŠa, někteří Jeho služebníci Ho také přijímají, jako by byl ve věku kaiŹora. Když se Kršna věnuje dětským zábavám, Jeho obyčejným zvykem je rozbíjet mléčné a jogurtové nádoby, házet jogurt po dvoře a krást smetanu z mléka. Někdy zlomí tyč na stloukání másla a někdy háže máslo na oheň. Takto zvětšuje transcendentální radost své matky Jašódy.

Matka Jašódá v této souvislosti jednou řekla své služebnici Mukhaře: ,,Jen se podívej, jak se Kršna pokradmu dívá na všechny strany a pomalu vystupuje z křoví. Vypadá to, že přichází krást máslo. Neukazuj se, nebo pozná, že se na Něj díváme. Chci se těšit z pohledu na Jeho obočí, které se hýbe tak roztomile, a chci vidět Jeho bojácné oči a krásnou tvář.``

Matka Jašódá měla radost z toho, jak Kršna kradl máslo velice potajmu, dostala extázi mateřské lásky, když čichala k Jeho hlavě, hladila Ho rukou po těle, žehnala Mu, nařizovala Mu, upřeně Ho pozorovala, staral se o Něj a dobře Mu radila, aby se z Něj nestával zloděj. To jsou činnosti v mateřské extatické lásce. Je důležité si v této souvislosti povšimnout, že dětský sklon krást má dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, a že proto není nepřirozený. V duchovním vztahu však sklon ke kradení není nepatřičný, jak je tomu v hmotném světě.

V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Můj drahý králi, jakmile starší gópí uviděly přicházet své syny, objevily se nepopsatelné známky mateřské lásky a všechny pocítily velkou náklonnost. Nejprve plánovaly potrestat své syny za kradení másla, ale jakmile před ně synové přišli, úplně se přestaly hněvat a pocítily náklonnost. Začaly své syny objímat a čichat k jejich hlavám. Když tak činily, začaly ze svých dětí téměř šílet.`` Ve svých dětských zábavách se všichni tito pasáčci připojili ke Kršnovi při kradení másla. Místo aby se matka Jašódá hněvala, začala vlhnout mlékem, proudícím z jejích ňader. Ve své náklonnosti ke Kršnovi začala opakovaně čichat k Jeho hlavě.

Obvyklými činnostmi všech matek pasáčků bylo líbat je, objímat, volat na ně jmény, a někdy je laskavě trestaly za jejich zlodějské návyky. Těmto projevům rodičovské lásky se říká extáze s€ttvika, přičemž je plně vidět osm druhů extatických příznaků. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: ,,Všechny matky pasáčků byly oklamány vlivem jógamáji, energie Osobnosti Božství, a jakmile zaslechly hru svých chlapců na flétnu, okamžitě se postavily a v mysli objaly své syny, kteří byli stvořeni přímou vnitřní energií Kršny. Přijaly je jako své vlastní syny, zvedly je na rukou a začaly je objímat a nechaly si je v náruči. Pocity, které vzešly z této události, byly sladší než nektar přeměněný v chutnou omamnou látku, a děti okamžitě pily mléko proudící z jejich ňader.``

V Lalita-mádhavě, kterou napsal Rúpa Gósvámí, je Kršna osloven následovně: ,,Můj drahý Kršno, když jsi zaměstnán péčí o zvířata, prach zvířený kopyty telat a krav pokrývá Tvojí pěknou tvář i umělecký tilak a jsi navenek velice zaprášený. Když se však vrátíš domů, mléko proudící z ňader Tvé matky umyje Tvůj obličej od prachu a vypadá to, že jsi tímto mlékem očištěn, jako když Božstvo se omývá během provádění obřadu abhieka.`` V chrámech je zvykem, že došlo-li k nějakým nečistým činnostem, Božstvo musí být umyto mlékem. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a byl umyt mlékem z ňader matky Jašódy, které Ho očistilo od nánosu prachu.

V některých případech matka Jašódá ustrnula v extázi. Projevilo se to, když uviděla svého syna zvednout kopec Góvardhana. Když Kršna stál a držel kopec, Matka Jašódá se zdráhala Ho obejmout a ustrnula. Nebezpečí, které Kršna zvednutím kopce podstoupil, vlilo do jejích očí slzy. S očima plnýma slz přestala Kršnu vidět, a protože se jí hrdlo zalklo úzkostí, nemohla ani Kršnu poučit, co by měl dělat. To je příznak ustrnutí v extatické lásce.

Matka Jašódá se někdy těšila transcendentální extázi štěstí, když bylo její dítě zachráněno z nebezpečné situace, jako bylo napadení Pútanou či nějakým jiným démonem. V desátém zpěvu, sedmnácté kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí říká, že matka Jašódá se cítila velice šťastná, když dostala své ztracené dítě zpátky. Okamžitě si Ho dala na klín a začala Ho znovu a znovu objímat. Zatímco objímala svého syna, tekly jí z očí proudy slz a nebyla schopna vyjádřit svou transcendentální radost. Ve Vidagdha-mádhavě Šríly Rúpy Gósvámího stojí: ,,Můj drahý Kršno, dotyk Tvé matky tak těší a chladí, že předčí chladivé účinky santalové pasty a jasného měsíčního svitu smíseného s pastou z kořene uŹ…ra.`` (UŹ…ra je druh kořene, který má velice chladivý účinek, je-li nasáklý vodou. Zvláště se používá, když pálí slunce.)

Mateřská láska matky Jašódy ke Kršnovi trvale vzrůstá a její láska a extáze se někdy popisuje jako silná náklonnost a někdy jako zaplavující přitažlivost. Příklad pouta ke Kršnovi se zaplavující náklonností podává desátý zpěv, šestá kapitola, 43. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Maharádžu Paríkšita: ,,Můj drahý králi, když se velkorysý Nanda Mahárádža vrátil z Mathury, začal čichat k hlavě svého syna a byl ponořený v extázi rodičovské lásky.`` Podobně se zde mluví o matce Jašódě, když příliš toužila slyšet zvuk Kršnovy flétny, při očekávání Jeho návratu z pastvin. Myslela si, že začíná být velice pozdě, její dychtivost zaslechnout zvuk Kršnovy flétny se zdvojnásobila a z ňader jí začalo kapat mléko. V tomto stavu někdy chodila po domě a někdy vycházela z domu. Neustále se dívala, jestli se Góvinda po cestě nevrací. Když mnoho velkých světců skládalo své modlitby Pánu Kršnovi a oslavovalo tak Jeho činnosti, přišla na Kuruovské bitevní pole královna Gókuly matka Jašódá a smáčela dolní část svého sárí mlékem proudícím z jejích ňader. Toto se neudálo během bitvy na Kuruovském bitevním poli, ale jindy. Kršna odešel na Kurukšétru ze svého domu (ve Dvárace) během zatmění slunce, a tehdy se tam vypravili také obyvatelé Vrndávany, aby Ho znovu viděli.

Když Kršna dorazil na Kurukšétru, všichni shromáždění lidé začali říkat, že přijel Kršna, syn Dévakí. Dévakí tehdy začala hladit Kršnův obličej právě tak, jak to dělá milující matka. Když lidé volali, že přijel Kršna, syn Vasudévy, král Nanda i matka Jašódá cítili nesmírnou náklonnost a vyjádřili svou velikou radost.

Když se matka Jašódá, královna Gókuly, šla podívat na svého syna Kršnu na Kurukšétru, jedna z jejích přítelkyň ji oslovila: ,,Má drahá královno, mléko tekoucí z hor tvých ňader již obílilo řeku Gangu a slzy z tvých očí smíšené s černou maskarou již začernily barvu Jamuny. Když stojíš mezi oběma řekami, myslím, že není třeba, abys tak úzkostlivě toužila spatřit tvář svého syna. Svou mateřskou lásku jsi Mu již ukázala těmito dvěma řekami!``

Stejná přítelkyně matky Jašódy oslovila Kršnu následovně: ,,Můj drahý Mukundo, kdyby matka Jašódá, královna Gókuly, byla nucena stát v ohni, ale mohla vidět Tvůj lotosový obličej, pak se jí tento oheň bude zdát jako pohoří Himaláje - plný ledu. Stejně tak, kdyby mohla stát v oceánu nektaru, ale nemohla by vidět Tvůj lotosový obličej, pak jí ten oceán nektaru bude připadat jako oceán arzénového jedu.`` Ať je úzkost vradžské matky Jašódy, která neustále očekává, kdy spatří Kršnovu lotosovou tvář, oslavována po celém vesmíru!

Podobně mluvila Kuntídéví k Akrúrovi: ,,Můj drahý bratře Akrúro, můj synovec Mukunda je od nás dlouho pryč. Řekneš Mu laskavě, že Jeho teta Kuntí sedí mezi nepřáteli a ráda by věděla, kdy bude opět moci spatřit Jeho lotosový obličej?``

V desátém zpěvu, čtyřicáté šesté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: ,,Když byl Uddhava přítomen ve Vrndávaně a líčil činnosti Kršny ve Dvárace, matka Jašódá poslouchala vyprávění a začalo jí z ňader téci mléko a z očí se jí začaly ronit slzy.`` K další události, ukazující nejvyšší lásku matky Jašódy ke Kršnovi, došlo, když Kršna odejel do Mathury, Kansova království. V odloučení od Kršny se matka Jašódá začala dívat na Kršnovy kosmetické potřeby a s velkým hlukem spadla na zem téměř v bezvědomí. Když se převalovala po zemi, měla na těle mnoho škrábanců a v tomto žalostném stavu začala volat: ,,Ó můj drahý synu! Můj drahý synu!`` a oběma rukama se pleskla do ňader. Toto jednání matky Jašódy zkušení oddaní vysvětlují jako extatickou lásku v odloučení. Někdy se dostaví mnoho jiných příznaků, jako silná úzkost, nářek, zklamání, ustrnutí, pokora, neposednost, šílenství a iluze.

Co se týče úzkostí matky Jašódy; uveďme, že když Kršna byl pryč z domu na pastvinách, oddaný jí jednou řekl: ,,Jašódo, myslím, že tvé pohyby zmalátněly a vidím, že jsi celá úzkostlivá. Zdá se, že tvé oči se ani trochu nehýbou, a cítím, že máš horký dech, což přivádí tvé mateřské mléko do varu. Všechny tyto stavy dokazují, že z odloučení od svého syna máš prudké bolesti hlavy.`` To jsou některé příznaky strachu matky Jašódy o Kršnu.

Když byl Akrúra ve Vrndávaně a vyprávěl o Kršnových činnostech ve Dvárace, matka Jašódá se dověděla, že Kršna se oženil s mnoha královnami zároveň a že je velice zaměstnaný svými rodinnými záležitostmi. Matka Jašódá to poslouchala a naříkala, jak je nešťastná, že nemohla oženit svého syna, když završil věk kaiŹora, a nemohla tak uvítat syna a snachu ve svém domově. Proto řekla: ,,Můj drahý Akrúro, ty jen spouštíš hromy na mou hlavu!`` To jsou příznaky nářku matky Jašódy v odloučení od Kršny.

Matka Jašódá cítila také zklamání, když si myslela: ,,Třebaže mám milióny krav, jejich mléko nemůže Kršnu uspokojit. Budiž tedy prokleto! Já jsem také zavržena, protože ačkoliv mám tolik hmotného bohatství, nemohu přičichnout k hlavě svého dítěte a nakojit ho svým mateřským mlékem, jak jsem dělávala, když byl zde ve Vrndávaně.`` To jsou známky zklamání matky Jašódy v odloučení od Kršny.

Jeden Kršnův přítel Ho oslovil: ,,Můj drahý příteli s lotosovýma očima, když jsi žil v Gókule, neustále jsi nosil v ruce tyč. Ta tyč nyní leží bez užitku v domě matky Jašódy a kdykoliv ji matka Jašódá vidí, znehybní jako ona.`` To je příznak ustrnutí v odloučení od Kršny. Matka Jašódá v odloučení od Kršny začala být tak pokorná, že se modlila ke stvořiteli vesmíru, Brahmovi, se slzami v očích: ,,Můj drahý stvořiteli, nemohl bys laskavě přivést mého syna Kršnu zpátky ke mně, abych Ho mohla alespoň na okamžik vidět?`` V roztržitosti jako šílená někdy nařkla Nandu Mahárádžu: ,,Co děláš v paláci? Nestoudníku! Proč ti lidé říkají král Vradži? Zaráží mě, jak v odloučení od svého drahého syna Kršny dokážeš žít ve Vrndávaně jako necitelný otec!``

Někdo Kršnovi řekl o šílenství matky Jašódy následující: ,,Matka Jašódá v šílenství oslovovala stromy kadamba a ptala se jich:, Kde je můj syn? ` Podobně oslovovala ptáky a trubce a ptala se jich, zda před nimi neprošel Kršna a jestli by jí o Tobě mohli něco říci. V iluzi se tímto způsobem všech ptala na Tebe a toulala se po celé Vrndávaně.`` To je šílenství v odloučení od Kršny.

Když byl Nanda Mahárádža nařčen matkou Jašódou, že je ,,necitelný``, odpověděl: ,,Má drahá Jašódo, proč ses tak rozčílila? Podívej se laskavě pečlivěji. Jen se podívej, Tvůj syn Kršna stojí před Tebou! Neblázni jako šílená. Zachovej prosím můj domov v klidu a míru.`` Kršna se tak od svého přítele dověděl, že Jeho otec Nanda byl takto omámený v odloučení od Něho.

Když všechny Vasudévovy manželky byly v Kansově obětní aréně, spatřily nejpůvabnější tělesné rysy Kršny a z mateřské náklonnosti jim okamžitě začalo téci z ňader mléko a dolní části sárí jim zvlhly. Tento příznak extatické lásky je výsledkem splněné touhy.

V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 29. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: ,,Když Kršna po skončení bitvy na Kuruovském bitevním poli vstoupil do Dváraky, ze všeho nejdříve uviděl svou matku a všechny různé nevlastní matky a hluboce se poklonil jejich nohám. Matky okamžitě vzaly Kršnu do náruče a z mateřské náklonnosti jim teklo z ňader mléko. Jejich mateřské mléko smíšené se slzami v očích bylo to první, co bylo Kršnovi nabídnuto.`` To je jeden z příkladů spokojenosti po dlouhém odloučení.

Podobně je psáno v Lalita-mádhavě: ,,Jak úžasné - Jašódá, manželka krále Nandy, z mateřské náklonnosti ke Kršnovi mísila slzy s mlékem ze svých ňader a tak umývala svého drahého syna Kršnu.`` Ve Vidagdha-mádhavě oddaný oslovil Pána Kršnu následovně: ,,Můj drahý Mukundo, jakmile matka Jašódá spatřila Tvůj obličej, který voněl jako lotosový květ, přitahována měsíčním svitem Tvé tváře byla ve své lásce tak přeplněna radostí, že z bradavek jejích ňader, připomínajících nádoby na vodu, začalo ihned téci mléko.`` A tak vždy dávala Kršnovi mléko, když před tím promáčela látku pokrývající tyto ,,nádoby``.

To jsou příznaky rodičovské lásky ke Kršnovi Jeho matky, Jeho otce a starších osob. Příznaky extatické lásky ke Kršnovi s rodičovskou náklonností se projeví, když je Kršna přijímán jako syn. Tyto neustálé transcendentální pocity ke Kršnovi se nazývají stálá extáze v rodičovské lásce.

Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že podle některých vzdělaných učenců se tři druhy transcendentálních nálad, které jsem dosud popsali - totiž služebnictví, přátelství a rodičovská náklonnost - někdy smísí. Bratrské pocity Balarámovy jsou například smíšeny se služebnictvím a rodičovskou náklonností. Podobně pouto ke Kršnovi Mahárádži Judhišthiry je směsí rodičovské náklonnosti a služebnictví.

Transcendentální nálada Ugrasény, Kršnova děda, je směsí služebnictví a rodičovské náklonnosti. Pouto všech starších gópí ve Vrndávaně je směsí rodičovské lásky, služebnictví a přátelství. Náklonnost synů Mádrí - Nakuly a Sahadévy - jakož i náklonnost světce Nárady je směs přátelství a služebnictví. Náklonnost Šivy, Garudy a Uddhavy je směs služebnictví a přátelství.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ

Oddaná služba v milostné lásce

Pouto čistého oddaného ke Kršnovi v milostné lásce se nazývá oddaná služba v milostné lásce. Třebaže taková milostná cítění nejsou ani trochu hmotná, existují určité podobnosti mezi duchovní láskou a hmotnými činnostmi. Lidé, kteří se zajímají pouze o hmotné činnosti, proto nejsou schopni porozumět duchovní milostné lásce a tato opětování lásky a oddanosti jim připadají velice záhadná. Rúpa Gósvámí proto popisuje milostnou lásku velice krátce.

Podněty k milostné lásce jsou Kršna a Jeho nejmilejší družky jako Rádhárání a Její nejbližší společnice. Pán Kršna nemá soupeře: nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On. Jeho krása také nemá sobě rovna, a protože předčí všechny ostatní v zábavách milostné lásky, je původním objektem milostné lásky.

V Gíta-góvindě od Džajadévy Gósvámího jedna gópí řekla své přítelkyni: ,,Kršna je zdrojem veškeré radosti v tomto vesmíru. Jeho tělo je jemné jako lotosový květ a Jeho uvolněné chování s gópími, které vypadá úplně stejně jako chování mladého chlapce k mladým dívkám, je námětem transcendentální milostné lásky.`` Čistý oddaný následuje šlépěje gópí a uctívá je následovně: ,,Klaním se v hluboké úctě všem mladým pasačkám, jejichž tělesné rysy jsou tak přitažlivé. Uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu, jednoduše svými krásnými přitažlivými rysy.`` Ze všech mladých gópí je Šrímatí Rádhárání ta nejpřednější.

Krása Šrímatí Rádhárání je vylíčena následovně: ,,Její oči mají půvabnější rysy než oči ptáka cakor…. Když člověk zahlédne tvář Rádhárání, okamžitě se mu zprotiví krása měsíce. Barva Její pleti je nádhernější než zlato. Pohleďme tedy všichni na transcendentální krásu Šrímatí Rádhárání!`` Své pouto k Rádhárání popisuje Kršna samotný: ,,Když vytvořím nějaké žertovné slovní obraty, abych se radoval z krásy Rádhárání, poslouchá tato žertovná slova s velkou pozorností, ale svými tělesnými rysy a významově neurčitými slovy Mě odmítne. A Já mám bezmeznou radost z toho, že Mě odmítla, protože o tolik zkrásní, že Mi přináší stokrát větší potěšení.`` Podobně se v Gíta-góvindě říká, že když nepřítel Kansy, Šrí Kršna, objímá Šrímatí Rádhárání, okamžitě se zamiluje a opustí společnost všech ostatních gópí.

V Padjávalí Rúpa Gósvámí uvádí, že když gópí zaslechnou zvuk Kršnovy flétny, okamžitě zapomenou na všechny výčitky starších členů rodiny. Zapomenou na hanobení a hrubé jednání svých manželů. Jedinou jejich myšlenkou je jít ven a hledat Kršnu. Když se gópí s Kršnou setkají, jejich vzájemným pohledům a také jejich žertovnému a veselému chování se říká anubh€va neboli podextáze v milostné lásce.

V Lalita-mádhavě Rúpa Gósvámí vysvětluje, že pohyby Kršnova obočí jsou jako pohyby Jamuny a smích Rádhárání je jako měsíční svit. Když Jamuná a měsíční svit přijdou na břehu řeky do styku, voda chutná jako nektar a když se jí člověk napije, přinese mu to velké uspokojení. Chladí jako sněhové závěje. V Padjávalí jedna stálá společnice Rádhárání říká: ,,Má drahá Rádhárání, s tváří nádhernou jako měsíc, celé Tvé tělo vypadá velice spokojeně, a přesto se zdá, že máš v očích slzy. Tvůj hlas se chvěje a Tvá hruď se také zvedá s námahou. Z toho všeho chápu, že jsi jistě zaslechla Kršnovu hru na flétnu a následkem toho Tvé srdce teď měkne.``

V Padjávalí je též následující popis, který je brán jako příznak zklamání v milostné lásce. Šrímatí Rádhárání řekla: ,,Můj drahý Pane Amore, prosím, nerozrušujte Mě vystřelováním svých šípů na Mé tělo. Drahý Pane Vzduchu, nerozrušujte Mě prosím s vůní květin. Nyní jsem ztratila milostný poměr s Kršnou a jaký má za daných podmínek smysl udržovat toto zbytečné tělo? Takové tělo nepotřebuje žádná živá bytost.`` To je příklad zklamání v extatické lásce ke Kršnovi.

V Dána-kéli-kaumudí Šrímatí Rádhárání ukazuje na Kršnu a říká: ,,Tento vychytralý chlapec z lesa je krásný jako namodralý lotosový květ a umí připoutat všechny mladé dívky ve vesmíru. Nyní Mně

dal ochutnat krásy svého transcendentálního těla a probudil Mé touhy, a to je víc, než mohu snášet. Cítím se teď jako slonice, kterou uchvátil sloní samec!`` To je příklad radosti v extatické lásce ke Kršnovi.

Stálá extáze milostné lásky je původní příčinou tělesného požitku. V Padjávalí je popsána původní příčina spojení, když Rádhárání říká jedné ze svých stálých společnic: ,,Má drahá přítelkyně, kdo je ten chlapec, jehož neustále tančící oční víčka zkrášlila Jeho tvář a probudila Mou touhu po milostné lásce? Jeho uši zdobí poupata květů aŹoka a oblékl se do žlutých šatů. Zvukem své flétny Mě tento chlapec zbavuje trpělivosti.``

Milostná láska Rádhá-Kršny není nikdy rozrušována žádným jiným osobním ohledem. Nenarušená povaha milostné lásky mezi Rádhou a Kršnou je popsána takto: ,,Jen kousek od Kršny byla matka Jašódá a obklopovali Ho všichni Jeho přátelé. Přímo před Jeho očima byla Čandrávalí a na kraji Vradži stál na velkém kameni démon známý jako Vršásura. Avšak i za takových podmínek, když Kršna uviděl Rádhárání stát za křovím, Jeho krásné obočí se jako zablýsknutí okamžitě pohnulo směrem k Ní.``

Další příklad je popsán následovně: ,,Na jedné straně dvora leželo mrtvé tělo Šankhásury obklopené mnoha šakaly. Na druhé straně byli učení bráhmani, schopní dokonale se ovládat. Skládali pěkné modlitby, které přinášely úlevu jako studený vánek v létě. Před Kršnou stál Pán Baladéva a působil chladivě, ale lotosový květ extatické milostné lásky, kterou Kršna cítil k Rádhárání, nemohl povadnout ani za těchto uklidňujících a rozrušujících okolností.`` Láska Kršny k Rádhárání se často přirovnává k rozkvétajícímu lotosu - jediný rozdíl je, že Kršnova láska stále nabývá na kráse.

Milostná láska se rozděluje na dvě části: vipralambha neboli milostná láska v odloučení a sambhoga neboli milostná láska v přímém styku. Vipralambha, odloučení, má tři pododdělení, známá jako: (1) p™rva-r€ga neboli prvotní přitažlivost, (2) m€na neboli zdánlivý hněv a (3) prav€sa neboli odloučení způsobené vzdáleností.

Když milovník a milovaná začnou zřetelně pociťovat, že se spolu nesetkali, nazývá se tento stav p™rva-r€ga neboli prvotní přitažlivost. V Padjávalí říká Rádhárání své společnici: ,,Má drahá přítelkyně, šla jsem právě na břeh Jamuny a znenadání se před Mýma očima objevil pěkný chlapec, jehož barva pleti byla jako barva tmavomodrého mraku. Pohlédl na Mne způsobem, který nemohu popsat, a od té doby již nejsem schopna zaměstnávat svou mysl domácími povinnostmi.`` To je příklad předběžné přitažlivosti ke Kršnovi. V desátém zpěvu, padesáté třetí kapitole, 2. verši Šrímad Bhágavatamu řekl Kršna bráhmanskému poslu, který přišel od Rukminí: ,,Můj drahý bráhmane, stejně jako Rukminí, ani Já nemohu v noci spát a neustále na ni myslím. Vím, že její bratr Rukmí je proti Mně, a že na jeho naléhání byla Má svatba s ní překažena.`` To je další příklad prvotní přitažlivosti.

V Gíta-góvindě je popsána následující událost popisující hněv (m€na): ,,Když Šrímatí Rádhárání uviděla, že se Kršna raduje ve společnosti několika ostatních gópí, začala poněkud žárlit, protože to zmenšovalo Její zvláštní prestiž. Proto okamžitě odešla a schovala se do pěkného květinového keře, kde bzučeli černí trubci. Schovaná mezi rostlinami pak začala jedné ze svých společnic vyjevovat svou lítost.`` To je příklad zdánlivé neshody.

Příklad odloučení způsobeného žitím na vzdáleném místě (prav€sa) je v Padjávalí: ,,Ode dne, kdy Kršna odešel do Mathury, si Šrímatí Rádhárání opírá hlavu o jednu ze svých dlaní a neustále roní slzy. Její tvář je nyní neustále vlhká, a proto nemůže usnout ani na okamžik.`` Když tvář zvlhne, člověk ztrácí sklon ke spánku. Když tedy Rádhárání neustále naříkala pro Kršnu v odloučení, nemohla ani na chvíli usnout. V Prahláda-sanhitě říká Uddhava: ,,Nejvyšší Osobnost Božství, Góvinda, stižen bolestí, že byl prostřelen šípy Amora, na vás (gópí) neustále myslí, nejí ani svůj pravidelný oběd a nedostává se Mu náležitého spánku.``

Když se milovaný a milovaná spolu setkají a těší se vzájemně v přímém styku, tomuto stavu se říká sambhoga. V Padjávalí se píše: ,,Kršna objal Šrímatí Rádhárání tak dovedným způsobem, že to vypadalo, že slaví taneční obřad pávů.``

Šrí Rúpa Gósvámí tak zakončuje pátou vlnu svého Oceánu nektaru oddanosti. Hluboce se klaní Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který se zjevil jako Gópála (věčná podoba Pána).

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie třetí části Bhakti-rasámrta-sindhu, pojednávající o pěti základních vztazích s Kršnou.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

Extáze smíchu

Ve čtvrté části Bhakti-rasámrta-sindhu Šríla Rúpa Gósvámí popisuje sedm druhů nepřímých extází oddané služby, které jsou známé jako smích, údiv, rytířství, soucit, hněv, obavy a hrůza. Šríla Rúpa Gósvámí v této části dále popisuje tyto extatické pocity oddanosti s tím, že některé jsou slučitelné a některé vzájemně neslučitelné. Když se jeden druh extatické oddané služby s druhým překrývá rozporným způsobem, říká se tomuto stavu ras€bh€sa neboli zvrácený projev nálad.

Experti a učenci říkají, že smích se obvykle vyskytuje u mladistvých nebo ve styku starších lidí s malými dětmi. Extatický láskyplný smích je někdy vidět i u lidí, kteří jsou povahou velice vážní. Jednou přišel ke dveřím domu matky Jašódy starý potulný mnich a Kršna Jašódě řekl: ,,Má drahá matko, nechci se přiblížit k tomuto hubenému bídákovi. Když tam půjdu, může mě strčit do svého pytle na žebrání a odnést Mě od tebe pryč!`` Tímto způsobem se Kršna, úžasné dítě, začal dívat na svou matku, zatímco potulný mnich, který stál ve dveřích, se neúspěšně snažil zakrýt svůj smějící se obličej. Okamžitě dal svůj smích najevo. To je příklad, kdy je předmětem smíchu samotný Kršna.

Kršnovi Jeho přítel jednou řekl: ,,Můj drahý Kršno, když otevřeš pusu, dám Ti dobrý cukrkandl smíchaný s jogurtem.`` Kršna hned otevřel ústa, ale přítel Mu do nich místo cukrkandlu s jogurtem dal květ. Když Kršna květ ochutnal, znechuceně zkřivil obličej, a když to viděli všichni Jeho přátelé, kteří stáli kolem, začali se velmi hlasitě smát.

Jednou přišel do domu Nandy Mahárádži člověk, který uměl věštit z ruky, a Nanda Mahárádža se ho zeptal: ,,Můj drahý mudrci, podíval by ses laskavě na ruku mého syna Kršny? Řekni mi, kolik let bude žít a zdali se stane pánem tisíců krav.`` Když to věštec uslyšel, začal se smát a Nanda Mahárádža se ho zeptal: ,,Můj drahý pane, proč se směješ a proč zakrýváš svou tvář?``

Při takové láskyplné extázi smíchu je příčinou smíchu Kršna nebo něco, co se Ho týká. Při tomto druhu oddané službě se objevují příznaky radosti, lenosti, skrývaných pocitů a podobných zdánlivě rušivých prvků.

Podle Šríly Rúpy Gósvámího lze smích v extatické lásce rozdělit na šest druhů. Podle stupňů smíchu se v sanskrtském jazyku nazývají smita, hasita, vihasita, avahasita, apahasita a atihasita. Těchto šest druhů smíchu lze roztřídit na hlavní a vedlejší. K hlavním patří smích smita, hasita a vihasita a k vedlejším smích avahasita, apahasita a atihasita.

Když se někdo směje aniž mu jsou vidět zuby, můžeme jasně postřehnout určitou změnu na očích a na tvářích. To je smích smita. Když Kršna jednou kradl jogurt, správkyně domu Džaratí to poznala a rychle se za Ním rozběhla. Kršna se tehdy začal Džaratí velice bát a šel za svým starším bratrem Baladévou. Řekl: ,,Můj drahý bratře, ukradl jsem jogurt! Jen se podívej - Džaratí se kvapem blíží a chce Mě chytit!`` Když Kršna hledal ochranu u Baladévy, protože Ho honila Džaratí, všichni velcí světci na nebeských planetách se začali usmívat. Takovému smíchu se říká smita.

Smích, při kterém jsou zuby nepatrně viditelné, se nazývá hasita. Jednoho dne se Abhimanju, takzvaný manžel Rádhárání, vracel domů a nevěděl, že v jeho domě je Kršna. Kršna se hned převlékl tak, že vypadal přesně jako Abhimanju, šel za Abhimanjovou matkou Džatilou a oslovil ji následovně: ,,Má drahá matko, Já jsem tvůj opravdový syn Abhimanju, ale podívej se - Kršna sem k tobě přichází oblečený přesně tak jako Já!`` Džatilá, Abhimanjuova matka, Kršnovi okamžitě uvěřila, že je její syn, a tak se na svého skutečného syna, který přicházel domů, velice rozhněvala. Začala ho odhánět a Abhimanju na ni volal: ,,Matko! Matko! Co to děláš?`` Když to všechny přítomné přítelkyně Rádhárání uviděly, začaly se usmívat a bylo vidět část jejich zubů. To je příklad smíchu hasita.

Když jsou zuby při úsměvu znatelně vidět, říká se tomuto smíchu vihasita. Jednoho dne, když Kršna kradl máslo a jogurt v domě Džatily, ujišťoval své přátele: ,,Moji drazí přátelé, vím, že tato stará paní spí velmi hluboce, protože velice těžce dýchá. Ukradneme máslo a jogurt v tichosti aniž budeme nějak rušit.`` Stará paní Džatilá však nespala; nemohla udržet smích a okamžitě bylo zřetelně vidět její zuby. To je příklad smíchu vihasita.

Když při smíchu naběhne nos a zúží se oči, takovému smíchu se říká avahasita. Jednou brzy ráno, když se Kršna vrátil domů po tanci r€sa, matka Jašódá se Mu podívala do tváře a oslovila Ho: ,,Můj

drahý synu, proč Tvé oči vypadají, jako by byly namazané nějakým kysličníkem? Oblékl ses do modrých šatů Baladévy?`` Když matka Jašódá toto říkala Kršnovi, přítelkyně, která byla nedaleko, se začala smát s naběhlým nosem a přivřenýma očima. To je příklad smíchu avahasita. Gópí věděla, že Kršna si užíval v tanci r€sa, a že matka Jašódá nemohla odhalit činnosti svého syna či porozumět, že byl pomazán líčidly gópí. Její smích byl druhu avahasita.

Když při smíchu tečou slzy z očí a třesou se ramena, říká se mu apahasita. Když malý Kršna tancoval podle zpěvu staré služebnice Džaratí, Nárada byl ohromen. Nejvyšší Pán, který ovládá veškeré pohyby velkých polobohů jako je Brahmá nyní tančil podle staré služebnice. Nárada se díval na tu zábavu a začal také tancovat, jeho ramena se třásla a oči se mu hýbaly. Při smíchu mu byly vidět zuby a díky oslnivé záři jeho zubů se mraky na obloze obarvily do stříbrna.

Když smějící se člověk tleská rukama a skáče do vzduchu, takový smích je druhu atihasita neboli plný smích. Příklad smíchu atihasita se projevil při následující události. Kršna jednou oslovil Džaratí: ,,Drahá dobrá ženo, kůži na tváři máš nyní vrásčitou a tvůj obličej přesně připomíná tvář opice. Král opic Balímukha si tě proto vybral za svou důstojnou manželku.`` Když Kršna tímto způsobem škádlil Džaratí, odpověděla, že si je zajisté vědoma skutečnosti, že se s ní král opic chce oženit, avšak ona že se již odevzdala Kršnovi, hubiteli mnoha mocných démonů, a proto se již rozhodla provdat místo za krále opic za Kršnu. Když všechny přítomné mladé pastevkyně uslyšely tuto sarkastickou odpověď výřečné Džaratí, začaly se velice hlasitě smát a tleskat rukama. Tento smích doprovázený tleskáním rukou se nazývá atihasita.

Nepřímé sarkastické poznámky také někdy vedou ke smíchu atihasita. Příkladem jedné takové poznámky je řeč jedné mladé pastevkyně ke Kutile, dceři Džatily a sestře Abhimanjua, takzvaného manžela Rádhárání. Následující slova Kutilu nepřímo urážela: ,,Má drahá Kutilo, dcero Džatily, tvá ňadra jsou protáhlá jako fazolové lusky - vyschlá a dlouhá. Tvůj nos je tak nádherný, že předčí krásu nosů žab, a tvé oči jsou krásnější než oči psů. Tvé rty předčí žhavé uhlíky ohně a tvé břicho je krásné jako velký buben. Drahá krásná Kutilo, jsi nejkrásnější ze všech mladých vrndávanských pastevkyň, a myslím, že pro tvou výjimečnou krásu na tebe sladká hra Kršnovy flétny jistě nemá vliv!``

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ

Údiv a rytířství

Údiv

Extáze údivu v oddané službě je vnímána dvěma způsoby: přímo, vlastními smysly, a nepřímo, poslechem od ostatních.

Když se Nárada přišel podívat na činnosti Pána ve Dvárace a viděl, že Kršna je přítomen v každém paláci ve stejném těle a je zaměstnán různými činnostmi, velice ho to udivilo. Je to jeden z příkladů údivu v oddané službě přímým vnímáním. Jedna z přítelkyň matky Jašódy řekla: ,,Jašódo, jen se podívej na tu legraci! Tvoje dítě se vždy dožaduje mléka z tvého ňadra a kopec Góvardhana je tak velký, že dokáže zastavit i mraky. Ale podívej: velký kopec Góvardhana nyní spočívá na prstu levé ruky tvého syna, jako by to byla hračka. Není to záhadné?`` To je další příklad údivu v oddané službě přímým vnímáním.

Příkladem údivu v oddané službě nepřímým vnímáním bylo, když Mahárádža Paríkšit slyšel od Šukadévy Gósvámího, jak Kršna zabil Narakásuru, který proti Kršnovi bojoval s jedenácti akauhin… (oddíly) vojáků. Akauhin… zahrnuje několik tisíc slonů, několik tisíc koní a vozů a několik stovek tisíc pěších vojáků. Narakásura měl jedenáct takových oddílů a všechny vystřelovaly na Kršnu šípy, ale Kršna je všechny zabil pouhými třemi šípy. Když Maharádža Paríkšit uslyšel o tomto úžasném vítězství, začal si stíral z očí slzy a dostal ohromnou radost. To je příklad údivu v oddané službě nepřímým vnímáním prostřednictvím sluchového vjemu.

Následuje další příklad nepřímého údivu. Brahmá se snažil vyzkoušet Kršnu, je-li skutečně Nejvyšší Osobností Božství, a ukradl Mu všechny pasáčky a krávy. Za několik sekund však uviděl, že Kršna je stále přítomný se všemi kravami, telaty a pasáčky přesně tak, jak tomu bylo před tím. Když Brahmá vyprávěl tuto událost svým společníkům na planetě Satjalóka, všichni byli ohromeni. Brahmá jim řekl, že když odnesl pryč všechny chlapce, uviděl Kršnu znovu si hrát se stejnými chlapci stejným

způsobem. Měli namodralou barvu pleti, téměř tak, jako má Kršna, a všichni měli čtyři ruce. Stejná telata a krávy tam byly stále ve stejné původní podobě. Brahmu téměř přemohlo i pouhé popisování této události. ,,A nejzvláštnější bylo,`` dodal, ,,že mnoho jiných Brahmů z mnoha různých vesmírů tam také přišlo, aby Kršnu a Jeho společníky uctívali.``

Také když došlo k lesnímu požáru v Bhándíravaně, Kršna řekl svým přátelům, aby pevně zavřeli oči, a všichni to udělali. Když pak Kršna požár uhasil, pasáčci oči otevřeli a viděli, že nebezpečí pominulo, a že jejich krávy a telata jsou všechna v bezpečí. Podivovali se nad celou situací a nad tím, jak je Kršna mohl zachránit. To je další příklad nepřímého vnímání způsobujícího údiv v oddané službě.

Činnosti člověka, třebaže nikterak zvláštní, vždy zapůsobí na jeho přátele a vytvoří v jejich srdcích a mysli údiv. Avšak ani úžasné činnosti vykonané člověkem, který přítelem není, žádný údiv nevytvoří. Je to z lásky, že něčí úžasné činnosti vytvářejí údiv v mysli.

Rytířství

Když se z lásky a oddané služby Pánu dostaví zvláštní odvaha a nadšení, výsledné činnosti se nazývají rytířské. Mohou se projevit jako hra na boj, dávání milodarů, projevování milosti a vykonávání náboženských zásad. Za chrabré rytířské skutky v boji se člověku říká yuddha-v…ra. Za dobročinné skutky se mu říká d€na-v…ra. Za projevení zvláštní milosti se člověk nazývá day€-v…ra a je-li velkomyslný v provádění náboženských obřadů, nazývá se dharma-v…ra. Cílem všech rozličných rytířských činností je Kršna.

Když chce přítel uspokojit Kršnu vykonáním nějakého rytířského činu, stane se vyzyvatelem a z Kršny se stane protivník; anebo Kršna může jen pozorovat boj a Jeho touha přiměje jiného přítele, aby se on stal protivníkem. Přítel jednou Kršnu vyzval: ,,Můj drahý Mádhavo, jsi velice neklidný, protože si myslíš, že Tě nikdo nemůže porazit, ale jestliže odsud neutečeš, ukážu Ti, že já jsem schopen Tě porazit, a když to moji přátelé uvidí, budou velice spokojení!``

Kršna a Šrídámá byli velice důvěrní přátelé, ale Šrídámá se na Kršnu přesto hněval a vyzval Ho. Když oba začali bojovat, všichni přátelé na břehu Jamuny se těšili z úžasného boje dvou přátel. Vlastnoručně si vyrobili šípy, aby si mohli hrát na boj, a Kršna je začal střílet na Šrídámu. Šrídámá šípy zastavoval otáčením tyče a jeho rytířské činy Kršnu velice uspokojily. K takovému žertovnému boji většinou dojde mezi rytířskými osobnostmi a tento boj pak přinese úžasné vzrušení všem pozorovatelům.

V Hari-vanše stojí, že Ardžuna a Kršna někdy bojovali v přítomnosti Kuntí a Kršna Ardžunu porazil.

Rytířské bojování mezi přáteli někdy doprovází vychloubání, samolibost, pýcha, síla, chápání se zbraní, vyzývání a postavení se jako protivník. Ze všech těchto činností se stanou podněty k rytířské oddané službě.

Jeden přítel vyzval Kršnu takto: ,,Můj drahý příteli Dámódaro, jsi odborníkem pouze v jídle. Porazil jsi Subalu jen proto, že je slabý a Ty jsi podváděl. Nechlub se s tím jako nějaký velký bojovník. Chlubil ses jako had a já jsem páv, který Tě porazí.`` Páv je nejzdatnější nepřítel hada.

Když při takovém boji mezi přáteli začne být sebevychvalování osobní, učenci říkají, že je to podextáze. Když začnou hlasité výzvy, objeví se jisté bojové pohyby a nadšení, a polekaným přítomným nejsou dány žádné zbraně ani ujištění - všem těmto rytířským činnostem se říká podextáze.

Jeden přítel oslovil Kršnu následujícím způsobem: ,,Drahý Madhusúdano, znáš mou sílu, a přesto povzbuzuješ Bhadrasénu a ne mě, aby vyzval mocného Baladévu. Tímto jednáním mě jednoduše urážíš, protože mé paže jsou silné jako závory na bráně!``

Oddaný jednou řekl: ,,Můj drahý Pane Kršno, ať je Tvůj vyzyvatel Šrídámá, který troubí jako hrom a řve jako lev, oslavován za své hrdinské činnosti. Sláva všem Šrídámovým rytířským činům!`` Rytířské činnosti jako bojování, dávání milodarů, prokazování milosti a provádění náboženských obřadů se nazývají hlavní, zatímco projevy pýchy, citového vzrušení, vytrvalosti, laskavosti, odhodlání, radosti, nadšení, závisti a vzpomínání jsou vedlejší. Když Stóka-kršna, jeden z mnoha Kršnových přátel, s Kršnou bojoval, jeho otec ho za to káral, protože Kršna byl životem a duší všech obyvatel Vrndávany. Když Stóka-kršna slyšel toto kárání, přestal bojovat, avšak Kršna ho i nadále vyzýval a Stóka-kršna se výzvě postavil, vzal svou tyč a začal ukazovat, jak zručně s ní umí točit.

Šrídámá jednou vyzval Bhadrasénu a řekl mu: ,,Můj drahý příteli, ještě se mě bát nemusíš. Ze všeho nejdříve porazím našeho bratra Balarámu, pak pobiji Kršnu, a pak přijde řada na tebe.`` Bhadraséna opustil Balarámovu skupinu a připojil se ke Kršnovi a své přátele pobouřil tak, jako hora Mandara rozbouřila celý oceán. Křikem všechny své přátele porazil a inspiroval Kršnu svými rytířskými činnostmi.

Kršna jednou vyzval všechny své přátele a řekl: ,,Moji drazí přátelé, jen se podívejte s jakou chrabrostí skáču. Neutíkejte pryč, prosím.`` Přítel jménem Varúthapa vyzývavá slova zaslechl, opětoval výzvu Pána, a pak proti Němu bojoval.

Jeden z přátel jednou poznamenal: ,,Sudámá se snaží, jak nejlépe umí, aby viděl Dámódaru poraženého, a myslím, že když se k němu připojí náš silný Subala, budou velice pěkná dvojice, jako cenný drahokam zasazený do zlata.``

Při těchto rytířských činnostech mohou být protivníky pouze Kršnovi přátelé. Kršnovi nepřátelé ve skutečnosti Jeho protivníky nikdy být nemohou. Proto se vyzývání Kršnových přátel nazývá oddaná služba rytířskými činnostmi.

D€na-v…ra neboli rytířství v podobě dávání milodarů se může rozdělit na dvě části: velkodušnost a odříkání. Člověk, který může obětovat vše pro uspokojení Kršny, se nazývá velkodušný. Když člověk touží vykonat oběť, protože uviděl Kršnu, Kršna je podnětem velkodušné činnosti. Když se Kršna zjevil jako syn Nandy Mahárádži, Nanda Mahárádža toužil s jasným vědomím zajistit svému synovi šťastnou budoucnost, a tak začal dávat bohatě ozdobené krávy jako milodary všem bráhmanům. Bráhmani byli s jeho dobročinností tak spokojení, že museli doznat, že milodary Nandy Mahárádži předčily milodary králů minulosti, jakými byli Mahárádža Prthu a Nrga.

Když člověk zná úplně slávu Pána a je připraven obětovat pro Něj vše, nazývá se samprad€naka neboli ten, kdo je v Kršnově zájmu schopen rozdat třeba všechno.

Když Mahárádža Judhišthira šel s Kršnou na místo oběti Rádžasúja, ve svých představách začal potírat Kršnovo tělo santálovou pastou, zdobit Ho girlandou, která Mu sahala až ke kolenům, dal Mu zlatem vyšívané šaty, klenoty osazené drahými kameny a mnoho ozdobených slonů, vozů a koní. Dále si přál dát Kršnovi jako milodar své království, svou rodinu a také sám sebe. Taková byla touha Mahárádži Judhišthiry, a poté, když nezbývalo již nic, co by bylo možné dát jako milodar, začal být velice zmatený a úzkostlivý.

Mahárádža Bali jednou řekl svému knězi Šukráčárjovi: ,,Můj drahý světče, jsi velkým odborníkem na védské poznání a proto védskými obřady uctíváš Nejvyšší Osobnost Božství, Višnua. Co se týče tohoto bráhmanského trpaslíka (inkarnace Vámanadévy), ať už je to Šrí Višnu, prostý bráhman či dokonce můj nepřítel, rozhodl jsem se Mu dát jako milodar všechnu zemi, o kterou požádal.`` Mahárádžovi Balimu se dostalo takového štěstí, že před něj Pán natáhl svou ruku, která je načervenalá od dotyků ňader bohyně štěstí, vždy poprášených kunkumovým práškem. Nejvyšší Pán je tak velký, že bohyně štěstí je poslušna Jeho rozkazů k požitku, ale On přesto natáhl své ruce, aby přijal milodary Mahárádži Baliho.

Člověk, který chce dát Kršnovi jako milodar vše, ale nechce nic na oplátku, si skutečně odříká. Oddaný tak odmítá přijmout jakýkoliv druh osvobození, i když ho Pán nabízí. Skutečná láska ke Kršnovi se projeví, když se Kršna stane příjemcem milodaru a oddaný dárcem.

V Hari-bhakti-sudhódaji Dhruva Mahárádža podává další příklad: ,,Můj drahý Pane, prováděl jsem odříkání a pokání, protože jsem od Tebe něco chtěl, ale Ty jsi mi za to dovolil spatřit Tebe samotného, což nemohou ani velcí světci a mudrci. Hledal jsem nějaké střepy, ale místo toho jsem našel nejcennější drahokam. Jsem proto zcela spokojen, můj Pane. Nechci již od Tvojí Výsosti nic víc.``

Podobnou řeč najdeme ve třetím zpěvu, patnácté kapitole, 48. verši Šrímad Bhágavatamu. Čtyři světci v čele se Sanakou Munim oslovili Pána následovně: ,,Drahý Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství, Tvá pověst je velice přitažlivá a prostá všeho hmotného znečištění. Zasluhuješ si proto, abys byl uctíván, a ve skutečnosti jsi zdrojem všech poutních míst. Lidé s příznivým osudem, kterým se dostalo takového štěstí, že mohou opěvovat Tvé vlastnosti, a kteří skutečně znají Tvé transcendentální postavení, se nezajímají ani o osvobození, i když jim je osobně nabízíš. Jelikož jsou tak transcendentálně bohatí, nechtějí přijmout ani postavení nebeského krále Indry. Vědí, že postavení krále nebes s sebou také nese strach, zatímco pro ty, kteří se věnují opěvování Tvých transcendentálních vlastností, existuje jen radost a oproštění se od všeho nebezpečí. Proč by člověka s takovým poznáním mělo přitahovat postavení v nebeském království?``

Jeden oddaný vyjádřil své pocity o milodarech, jaké předvedl král Majúradhvadža: ,,Nenacházím slov pro činnosti Mahárádži Majúradhvadži, kterému se uctivě klaním.`` Majúradhvadža byl velice inteligentní a poznal, proč za ním jednou Kršna přišel v oděvu bráhmana. Kršna od něho požadoval polovinu jeho těla, které by rozřízla jeho manželka a syn, a král Majúradhvadža s tímto návrhem souhlasil. Díky své intenzivní oddanosti neustále myslel na Kršnu a když poznal, že Kršna přišel v bráhmanských šatech, nezdráhal se rozloučit s polovinou svého těla. Oběť Mahárádži Majúradhvadži v Kršnově zájmu je na světě jedinečná a měli bychom se mu proto s veškerou úctou poklonit. Měl plné poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství v šatech bráhmana a je známý jako dokonalý d€na-v…ra, člověk, jenž si odříká.

Člověk, který je vždy připraven uspokojit Kršnu, a který je vždy obratný při vykonávání oddané služby, se nazývá dharma-v…ra neboli rytířský při provádění náboženských obřadů. Pouze pokročilí oddaní, provádějící náboženské obřady, se mohou dostat na úroveň dharma-v…ra. Dharma-vírou se člověk stává tehdy, když prostuduje autoritativní písma, dodržuje morální zásady, je poctivý, snášenlivý a ovládá smysly. Lidé, kteří provádějí náboženské obřady pro uspokojení Kršny, jsou stálí v oddané službě, zatímco lidem, kteří se věnují náboženským obřadům bez záměru potěšit Kršnu, se říká pouze zbožní.

Nejlepší příklad dharma-víry je Mahárádža Judhišthira. Oddaný jednou řekl Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, ó hubiteli všech démonů, Mahárádža Judhišthira, nejstarší syn Mahárádži Pándua, vykonal všechny možné oběti jen proto, aby Tě potěšil. Vždy pozval nebeského krále Indru, aby se zúčastnil oběti. Jelikož král Indra byl tak často pryč, musela Sačídéví strávit mnoho dní naříkáním nad Indrovou nepřítomností s tvářemi v dlaních.``

Vykonávání různých obětí pro polobohy se považuje za uctívání údů Nejvyššího Pána. Polobozi se považují za různé části vesmírného těla Pána, a konečným účelem jejich uctívání je potěšit Pána částečným uctíváním Jeho různých údů. Mahárádža Judhišthira neměl žádnou takovou hmotnou touhu. Vykonal všechny oběti pod Kršnovým vedením; ne proto, aby z nich získal nějaké osobní výhody. Toužil jen potěšit Kršnu, a proto se mu říká nejlepší z oddaných. Neustále se nalézal v oceánu láskyplné služby.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ

Soucit a hněv

Soucit

Když extáze oddané služby vytváří ve spojitosti s Kršnou určitý druh nářku, nazývá se to oddaná služba v soucitu. Podněty pro takovou oddanou službu jsou Kršnovy transcendentální vlastnosti, podoba a činnosti. Tuto extázi oddané služby někdy provází příznaky lítosti, těžkého dýchání, naříkání, padnutí na zem a bití se do prsou. Někdy jsou viditelné příznaky jako lenost, zklamání, ponížení, pokora, úzkost, zasmušilost, dychtivost, neklid, šílenství, smrt, zapomnětlivost, nemoc a iluze. Když oddaný cítí v srdci obavy, že se Kršnovi může stát nějaká nehoda, nazývá se to oddaná služba v zármutku. Takový zármutek je dalším příznakem oddané služby v soucitu.

V desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu je následující popis: Když Kršna trestal v Jamuně Kálijanágu, velký had se Kršnovi omotal kolem těla, a jakmile všichni pasáčci viděli Kršnu v této situaci, velice je to rozrušilo. Zármutek, rozrušení a strach je zmátly a začali padat na zem. Pasáčci byli pod vlivem iluze, že se Kršnovi může přihodit nějaká nehoda, a proto není divu, že na nich byly vidět tyto příznaky, vždyť Kršnovi věnovali své přátelství, své vlastnictví, své touhy a sami sebe.

Když Kršna vstoupil do řeky Jamuny, kterou Kálija otrávil, matka Jašódá se bála nějakého neštěstí a měla horký dech. Slzy z jejích očí se jí vpíjely do šatů a téměř omdlévala.

Když démon Šankhásura napadal Kršnovy královny jednu po druhé, Pán Baladéva stále více modral.

V Hansadútě je popsána následující událost: Gópí požádaly Hansadútu, aby hledal známky Kršnových lotosových nohou a aby je přijal jako je přijal Brahmá na svou helmici, když ukradl všechny Kršnovy pasáčky. Brahmá litoval své výzvy, poklonil se Kršnovi a jeho helmici poznamenaly otisky Kršnových nohou. Gópí připomněly Hansadútovi, že někdy i velký světec

Nárada přichází při pohledu na tyto šlépěje do veliké extáze, a někdy je touží vidět i velcí osvobození světci. ,,Měl by ses proto velice nadšeně snažit najít otisky Kršnových nohou,`` naléhaly. To je další příklad oddané služby v soucitu.

Zde je příklad, kdy Sahadévu, mladšího bratra Nakuly, velice potěšil pohled na oslnivou zář Kršnových šlépějí: Začal plakat a hlasitě volat, ,,Matko Mádrí! Kde jsi? Otče Pándu! Kde jsi? Je mi velice líto, že tu nejste a nevidíte otisky Kršnových nohou!`` To je další příklad oddané služby v soucitu.

Oddanou službou bez silného pouta k Pánovi někdy provází smích a jiné příznaky, ale nikdy je neprovází napětí či nářek, což jsou příznaky oddané služby v soucitu. Základem takového soucitu je vždy extatická láska. O předtuše, že se přihodí nějaké neštěstí Kršnovi nebo Jeho milovaným královnám, jsme se již zmínili v souvislosti s Baladévou a Judhišthirou. Takovou předtuchu nezpůsobuje neznalost Kršnových nepochopitelných energií, ale spíše silná láska k Němu. Předtucha neštěstí se ze všeho nejdříve projeví nářkem, ale postupně se vyvine v tak soucitnou láskyplnou extázi, že dostane nový směr a přinese transcendentální potěšení.

Hněv

Objektem extatické láskyplné služby v hněvu je vždy Kršna. V druhém ději, 37. verši Vidagdha-mádhavy vyjadřuje Lalitá-gópí svůj hněv, který způsobil Kršna, když oslovuje Šrímatí Rádhárání následovně: ,,Má drahá přítelkyně, mé niterné touhy se znečistily. Přijdu proto do Jamarádžových končin. Je mi jen líto, že se Kršna ještě nepřestal smát tomu, jak Tě podvádí. Nevím, jak jsi mohla vložit všechnu svou lásku do tohoto chtivého mladého chlapce z prostředí pastevců.``

Když Džaratí spatřila Kršnu, někdy říkala: ,,Ó Ty zloději věcí mladých dívek! Jasně na Tobě vidím šaty mé snachy.`` Pak velice hlasitě křičela a obracela se na všechny obyvatele Vrndávany, aby jim řekla, že syn krále Nandy založil požár v rodinném životě její snachy.

Podobnou extatickou lásku v hněvu bylo vidět na Róhiní-déví, když zaslechla zvuk dvou padajících ardžunových stromů, ke kterým byl Kršna přivázán. Všichni v okolí se hned vydali k místu, kde se to přihodilo, a Róhiní-déví využila příležitosti, aby pokárala Jašódu následovně: ,,Je možné, že umíš dobře dát svému synovi za vyučenou tím, že Ho svážeš provazem, ale proč se nedíváš, je-li tvůj syn na nebezpečném místě? Stromy padají na zem a On se mezi nimi potuluje!`` Hněv Róhiní-déví na Jašódu je příklad extatické lásky v hněvu, který zapříčinil Kršna.

Jednou, když byl Kršna s pasáčky na pastviskách, Jeho přátelé Ho požádali, aby šel do tálavanského lesa, kde sídlil Gardabhásura, démon v podobě osla, a působil tam nepokoje. Kršnovi přátelé chtěli jíst ovoce z lesních stromů, ale nemohli tam jít ze strachu před démonem. Požádali Kršnu, aby tam šel a Gardabhásuru zabil. Kršna to udělal a když se všichni vrátili domů, zpráva o jejich denních činnostech matku Jašódu velice rozrušila, protože chlapci poslali Kršnu samotného do takového nebezpečí v lese Tálavana. Dívala se na hochy velice nahněvaně.

Zde je další příklad hněvu u jedné Rádháráníny přítelkyně: Když Rádhárání nebyla spokojená s Kršnovým chováním a přestala s Ním mluvit, Kršna toho litoval, padl k Jejím lotosovým nohám a prosil o odpuštění. Ani poté však Rádhárání nebyla spokojená a s Kršnou nemluvila. Tehdy Ji jedna Její přítelkyně pokárala následujícími slovy: ,,Má drahá přítelkyně, dovoluješ, aby Tě míchala měchačka nespokojenosti, co ti tedy mám říci? Jediná rada, kterou Ti mohu dát, je, abys odsud raději okamžitě odešla, protože Tvé špatné chování mi přináší příliš mnoho bolesti. Nemohu snést pohled na Tvé chování, protože máš stále zarudlý obličej, i když se Kršnovo paví pero dotklo Tvých nohou.``

Výše zmíněné stavy nespokojenosti a hněvu v oddané službě se nazývají …ryu.

Když Akrúra opouštěl Vrndávanu, některé starší gópí ho káraly následovně: ,,Ó synu Gándiní, tvá krutost je věhlasnější než dynastie krále Jadua. Odvážíš Kršnu pryč a necháváš nás bez Něho v žalostném stavu. Ještě jsi ani neodjel a životní dech všech gópí již téměř zmizel.``

Když na shromáždění Rádžasúja-jadžni, kterou pořádal Mahárádža Judhišthira, Šišupála urážel Kršnu, nastal rozruch mezi Pánduovci a Kuruovci včetně praotce Bhíšmy. Nakula tehdy řekl velice rozhněván: ,,Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a nehty na Jeho nohou zkrášluje světlo zářící z drahokamů na helmicích védských autorit. Ponižuje-li Ho někdo, prohlašuji zde jako Pánduovec, že kopnu do jeho helmice svojí levou nohou a prostřelím ho šípy, které budou stejně dobré jako yama-daŠa, Jamarádžovo žezlo!`` To je příklad extatické lásky ke Kršnovi v hněvu.

V transcendentálním hněvu člověk někdy říká sarkastické poznámky, urážlivá slova a vrhá nepříznivé pohledy. Někdy jsou vidět jiné příznaky, jako mnutí rukou, cvakání zubů, sevření rtů, pohybování obočí, škrábání paží, svěšení hlavy, rychlé dýchání, pronášení silných slov, přikyvování, žluto v koutcích očí a třesení rtů. Oči někdy zčervenají a někdy vyblednou. Někdy přijde pokárání a tichost. Všechny příznaky hněvu se mohou rozdělit na dvě skupiny: příznaky základní a vedlejší, neboli stálé a dočasné. Někdy se také jako vedlejší příznaky projeví citové pohnutí, zmatení, pýcha, zklamání, iluze, neschopnost, závist, obratnost, nedbalost a známky těžké práce.

Ve všech těchto náladách extatické lásky se pocit strachu přijímá jako stálý činitel.

Když rozhněvaný Džarásnadha napadl město Mathuru, díval se na Kršnu sarkastickými pohledy. Baladéva tehdy vzal svůj pluh, svou zbraň, a díval se po Džarásnadhovi se zabarvenýma očima.

Ve Vidagdha-mádhavě je pasáž, ve které Šrímatí Rádhárání v rozhněvané náladě oslovuje svou matku Paurnamásí, když Ji obvinila, že chodí za Kršnou. ,,Má drahá matko,`` řekla Rádhá, ,,co ti mám říci? Kršna je tak krutý, že Mě často napadne na ulici, a když chci hlasitě křičet, ten chlapec s pavím perem na hlavě Mi okamžitě zakryje ústa, abych nemohla volat o pomoc. A když chci ze strachu před Ním odejít, okamžitě roztáhne paže, aby Mi zabránil v cestě. Když žalostně padnu k Jeho nohám, tak Mě tento nepřítel démona Madhua v hněvivé náladě udeří do obličeje! Matko, pokus se pochopit Mou situaci a nehněvej se na Mne zbytečně. Místo toho Mi prosím řekni, jak se mám chránit před těmito hroznými Kršnovými přepady!``

Mezi současníky se někdy objevují známky hněvivé extáze z lásky ke Kršnovi. Příklad takového hněvu byl vidět v hádce mezi Džatilou a Mukharou. Džatilá byla Rádháránína tchyně a Mukhará byla její prababička. Obě hovořily o Kršnově zbytečném napadení Rádhárání, když šla po ulici. Džatilá řekla: ,,Ty Mukharo s krutou tváří! Když slyším tvá slova, cítím, jako by mé srdce hořelo v ohni!`` Mukhará dopověděla: ,,Ty hříšná Džatilo, z tvých slov mám bolení hlavy! Nemůžeš nijak dokázat, že Kršna napadl Rádhárání, dceru mé vnučky Kírtidy.``

Když si jednou Rádhárání sundávala náhrdelník, který Jí dal Kršna, Její tchyně Džatilá řekla přítelkyni: ,,Má drahá přítelkyně, podívej se na překrásný náhrdelník, který Kršna věnoval Rádhárání. Nyní ho nosí na krku, ale přesto nám chce říkat, že nemá s Kršnou žádné styky. Jednání této dívky přineslo ostudu celé naší rodině!``

Přirozenou závist vůči Kršnovi lidí jako je Šišupála nemůžeme přijímat jako hněvivou extatickou lásku ke Kršnovi.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ OSMÁ

Obava a hrůza

Obava

Při extatické lásce ke Kršnovi v obavách způsobují strach dvě příčiny: Kršna samotný nebo nějaká nebezpečná situace, ve které se Kršna ocitl. Když si oddaný o sobě myslí, že se dopustil přestupku proti Kršnovým lotosovým nohám, Kršna samotný se stane předmětem obav v extatické lásce, a když se z extatické lásky Kršnovi příznivci a přátelé obávají, že Mu hrozí nějaké nebezpečí, předmětem jejich obav se stane situace.

Když Rkšarádža bojoval proti Kršnovi a znenadání poznal, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna ho oslovil: ,,Můj drahý Rkšarádžo, proč tvá tvář tak vyschla? Zbav se prosím pocitu, že ti ode Mne hrozí nějaké nebezpečí. Není zapotřebí, aby se tvé srdce takto chvělo. Uklidni se prosím. Nehněvám se na tebe. Ty se však můžeš na Mě nahněvat, jak je ti libo - abys v boji se Mnou rozšířil svou službu a abys zvětšil Mou soutěživost.`` V této situaci plné obav v extatické lásce ke Kršnovi je předmětem obav samotný Kršna.

Další situace, při které je Kršna předmětem obav, je následující: Když malý Kršna dostatečně potrestal hada Káliju v řece Jamuně, Kálija řekl Pánovi: ,,Ó hubiteli démona Mury, získal jsem svým pokáním a odříkáním mnoho mystických sil, ale před Tebou nejsem ničím; jsem zcela bezvýznamný. Buď prosím laskavý k ubohé duši, jako jsem já, a nehněvej se na mě. Neznal jsem Tvé skutečné postavení a z nevědomosti jsem se dopustil hrozných přestupků. Prosím, ušetři mě. Jsem

nejnešťastnější hloupé stvoření. Prosím, buď ke mně milostivý.`` To je další příklad extatických obav v oddané službě.

Když démon Kéší způsoboval ve Vrndávaně rozruch s tělem v podobě ohromného koně, které bylo tak velké, že mohl přeskakovat stromy, matka Jašódá řekla svému manželovi Nandovi Mahárádžovi: ,,Naše dítě je velice neposedné a tak bychom udělali lépe, kdybychom Ho drželi zavřeného doma. Mám velké obavy z nedávných výtržností démona Kéšího, který na sebe vzal podobu ohromného koně.`` Když se rozneslo, že tento démon přišel v nahněvané náladě do Gókuly, matka Jašódá chtěla ochraňovat své dítě a přepadla ji taková úzkost, že jí vyschla tvář a v očích měla slzy. To jsou některé známky extatických obav v oddané službě, způsobené spatřením a zaslechnutím něčeho, z čeho Kršnovi hrozí nebezpečí.

Když byla zabita čarodějnice Pútaná, některé přítelkyně matky Jašódy se jí na to vyptávaly. Matka Jašódá je okamžitě požádala: ,,Přestaňte prosím! Přestaňte prosím! Nezačínejte o Pútaně. Začnu se hrozit jen při vzpomínce na tu událost. Pútaná přišla pozřít mého syna a podvodem mě přiměla k tomu, že jsem jí dovolila vzít si dítě do náruče. Potom zemřela a její ohromné tělo vydalo zvuky podobné hřmění.``

Vedlejší příznaky extáze oddané služby v obavách jsou vysychání v ústech, vzrušení, ohlížení se, skrývání se, zmatenost, hledání milovaného, který je v nebezpečí, a velice hlasité volání. Některé další vedlejší příznaky jsou iluze, zapomnětlivost a očekávání nebezpečí. Za všech okolností je extatická obava stálým neboli setrvávajícím činitelem. Obavy jsou způsobeny dopuštěním se přestupku nebo nebezpečnými okolnostmi. Přestupků se lze dopustit různými způsoby a člověk, který se přestupku dopustil, cítí obavy. Zapříčiní-li obavy nějaký strašidelný objekt, je jím obvykle osoba, která svými rysy, povahou a působením nahání strach. Příkladem objektu, který způsobil extatické obavy, je čarodějnice Pútaná. Obavy mohou způsobit krutí démoni jako král Kansa a velcí mocní polobozi jako Indra nebo Šankara.

Démoni jako Kansa se bojí Kršny, avšak jejich pocity nelze popsat jako extatické obavy v oddané službě.

Hrůza

Z autoritativních zdrojů chápeme, že připoutanost ke Kršnovi někdy kvůli pocitům znechucení přivodí v oddané službě extázi hrůzy a odporu. Člověk s takovou extatickou lásku ke Kršnovi je téměř vždy na neutrálním stupni oddané služby (Ź€nta-rasa). Popis extatické lásky způsobené hrůzou najdeme v následující výpovědi: ,,Tento člověk se dříve zajímal výlučně o věci chtíče a smyslového požitku a dosáhl dokonalosti ve zneužívání žen ke splnění svých chtivých tužeb. Jak pozoruhodné je, že tentýž člověk zpívá jména Kršny se slzami v očích a jakmile zahlédne tvář ženy, okamžitě je znechucen. Z výrazu jeho tváře soudím, že pohlavní život nyní nenávidí.``

Podextatické příznaky v této náladě oddané služby jsou odplivnutí si při úvaze nad svým minulým životem, zkřivení obličeje, ucpání si nosu a mytí rukou. Také sem patří třesení těla, násilné kroucení těla a pocení. Dalšími možnými příznaky jsou stud, vyčerpání, šílenství, iluze, zklamání, pokora, sebelítost, roztěkanost, dychtivost a ochrnutí těla.

Když oddaný naříká nad svými minulými odpornými činy a objeví se mu na těle zvláštní příznaky, jeho pocitům se říká extáze oddané služby v hrůze. Je to způsobeno probuzením jeho vědomí Kršny.

K tomu se váže následující prohlášení: ,,Jak se člověk může těšit z požitku sexuálního života v tomto těle, které je pytlem kůže a kostí naplněným krví a pokrytým kůží a masem a které vytváří hlen a odporné zápachy?`` Takové vnímání může mít jen ten, kdo probudil své vědomí Kršny a kdo si plně uvědomil odpornou povahu tohoto hmotného těla.

Šťastné dítě v lůně své matky se modlilo ke Kršnovi následovně: ,,Ó nepříteli Kansy, tolik trpím kvůli hmotnému tělu. Jsem nyní vězněno ve změti krve, moče a tekutých výkalů v lůně mé matky. Jelikož žiji v takových podmínkách, zakouším velké bolesti. Ó božský oceáne milosti, buď prosím ke mně milostivý. Nemám žádné schopnosti zaměstnat se v Tvé láskyplné oddané službě, ale prosím, zachraň mě!`` Podobně mluví i člověk, který poklesl do pekelných životních podmínek. Oslovil Nejvyššího Pána následovně: ,,Můj drahý Pane, Jamarádža mě přivedl do míst, která jsou plná odporných a nepříjemných zápachů. Je zde tolik hmyzu a červů a jsem obklopen výkaly různých nemocných lidí. Při pohledu na tento hrůzný výjev mě začínají bolet oči a začínám být téměř slepý. Proto se modlím, ó můj Pane, vysvoboditeli z pekelných podmínek. Poklesl jsem do tohoto pekla, ale neustále se budu snažit vzpomínat na Tvé svaté jméno a tímto způsobem se budu snažit udržet tělo a duši pohromadě.`` To je další příklad extatické lásky ke Kršnovi v hrůzné situaci.

Je třeba pochopit, že jakýkoliv člověk, který neustále zpívá svatá jména Pána - Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare - získal transcendentální pouto ke Kršnovi, a tak v jakýchkoli životních podmínkách zůstává spokojen při pouhé vzpomínce na Pánovo jméno s plnou náklonností a extatickou láskou.

Závěrem můžeme říci, že extatická láska ke Kršnovi v hrůze se objevuje během rozvoje od neutrálního vztahu k rozvinuté náklonnosti.

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DEVÁTÁ

Směšování ras

Jak jsme již popsali, existuje dvanáct různých druhů ras neboli extatických vztahů oddaných ke Kršnovi. Pět ras je přímých a patří sem neutrálnost, služebnictví, přátelská láska, rodičovská láska a milostná láska. Sedm ras je nepřímých a jsou to: smích, údiv, rytířství, soucit, hněv, obavy a hrůza. Pět přímých ras je věčně projeveno ve světě Vaikunthy, v duchovním království, zatímco sedm nepřímých ras se věčně projevuje a neprojevuje v Gókule Vrndávaně, kde Kršna ukázal své transcendentální zábavy v hmotném světě.

Vedle stálé základní rasy velice často shledáváme přítomnost nějaké jiné rasy a smíchání těchto láskyplných nálad je někdy slučitelné neboli chutné a někdy neslučitelné neboli nechutné. Nyní bude následovat vědecký rozbor slučitelnosti a neslučitelnosti směsí různých ras neboli láskyplných nálad.

Když se v rase neutrální lásky (Ź€nta-rasa) objeví známky hrůzy a údivu, výsledek je slučitelný. Když se k neutrální lásce připojí projevy milostné lásky, rytířství, hněvu nebo obav, výsledek je neslučitelný.

Připojí-li se v extázi služebnické nálady projevy obav, neutrální lásky nebo rytířství (jako je dharma-v…ra a d€na-v…ra), výsledek je slučitelný. Extázi oddané služby v rytířství (yuddha-v…ra) a hněvu vytváří přímo samotný Kršna.

Extázi přátelské lásky lze velice dobře spojit s milostnou láskou, smíchem nebo rytířstvím. Přátelská láska je naprosto neslučitelná ve spojení s obavami nebo rodičovskou láskou.

Extáze rodičovské náklonnosti je ve spojení se smíchem, soucitem nebo obavami slučitelná, třebaže je mezi nimi propastný rozdíl.

Směs extáze rodičovské lásky s milostnou láskou, rytířstvím nebo hněvem je neslučitelná.

Směs extáze oddanosti v milostné lásce se smíchem nebo přátelstvím je slučitelná.

Podle jistých odborníků jsou s extází milostné lásky slučitelné pouze pocity rytířství, známé jako yuddha-v…ra a dharma-v…ra. Kromě těchto dvou nálad jsou všechny ostatní projevy s milostnou láskou neslučitelné.

Směs extáze smíchu v oddané službě s obavami, milostnou láskou nebo rodičovskou láskou je slučitelná, zatímco směs se soucitem nebo hrůzou je neslučitelná.

Směs extáze oddanosti v údivu s rytířstvím nebo neutrální láskou je slučitelná, zatímco směs s hněvem nebo obavami je vždy neslučitelná.

Směs extáze rytířství v oddané službě s údivem, smíchem nebo služebnictvím je slučitelná, zatímco směs s obavami nebo milostnou láskou je neslučitelná. Podle názorů některých odborníků je extáze neutrální lásky vždy slučitelná s oddanou službou v rytířství.

Směs extáze soucitu v oddané službě s hněvem nebo rodičovskou láskou je slučitelná, zatímco směs se smíchem, milostnou láskou nebo údivem je vždy neslučitelná.

Směs extáze hněvu v oddané službě se soucitem nebo rytířstvím je slučitelná, zatímco směs se smíchem, milostným spojením nebo obavami je zcela neslučitelná.

Směs extáze obav v oddané službě s hrůzou nebo soucitem je slučitelná.

Směs extáze rytířství v oddané službě s milostným spojením, smíchem nebo hněvem je vždy neslučitelná.

S extází hrůzy v oddané službě jsou pocity neutrální lásky, smíchu nebo služebnictví slučitelné, zatímco pocity milostného spojení a přátelství jsou neslučitelné.

Výše uvedené rozbory jsou příklady studie rasábhásy neboli neslučitelného smíšení ras. Transcendentální věda rasábhásy může podrobně vysvětlit, které nálady extatické lásky jsou vzájemně slučitelné a neslučitelné. Když Šrí Čaitanja Maháprabhu pobýval v Džagannátha Purí, přicházelo za Ním mnoho básníků a oddaných a předkládali svá díla a básně, ale pravidlem bylo, že sekretář Pána Čaitanji, Svarúpa Dámódara, nejprve všechna díla důkladně zkontroloval, a teprve když shledal, že se tam nevyskytuje neslučitelnost ras neboli transcendentálních nálad, dovolil básníkovi, aby předstoupil před Pána Čaitanju a přednášel svou poezii.

Téma neslučitelnosti je velice důležité a čistí oddaní vždy očekávají, že v popisech různých vztahů k Osobnosti Božství naleznou dokonalou slučitelnost. Studium slučitelnosti a neslučitelnosti někdy bývá velice spletité a zde je podán náznak toho, proč tomu tak je. Když jeden přítel potká druhého přítele, nálada vytvořená setkáním se obvykle chápe jako velice příjemná, avšak při takových setkáních mezi dvěma přáteli dochází k tolika pocitům, že je obtížné zjistit, kdy pocity opravdu začínají být slučitelné a kdy začínají být neslučitelné.

Zkušení učenci rozebírali rasy, které jsou vzájemně slučitelné, porovnáváním různých ras v určité směsi. Podle této metody se převládající pocit nazývá celek a podřízené pocity se nazývají část.

Následující citát vyjasňuje vztah části a celku: ,,Všechny živé bytosti jsou jako jiskry z nejvyššího ohně, a tak nevím, jestli já, nepatrná jiskra, se budu schopná zaměstnat v transcendentální láskyplné službě nejvyššímu ohni, Pánu Kršnovi.`` V tomto prohlášení jsou pocity neutrální lásky brány jako celek, zatímco touha sloužit Pánu je brána jako část. V záři Brahmanu ve skutečnosti není příležitost k vzájemné výměně láskyplné extáze mezi Pánem a oddaným.

Dále citujeme oddaného, který naříká následovně: ,,Běda, stále se snažím vychutnávat různé radosti tohoto těla, což je pouze kůže pokrývající hlen, sperma a krev. V tomto stavu vědomí jsem tak zatracený, že nemohu vychutnávat transcendentální extázi vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství.`` V tomto prohlášení jsou dvě extatické láskyplné nálady, a to neutrálnost a hrůza. Neutrálnost je zde brána jako celek, zatímco extáze hrůzy je částí.

Následující výpověď oddaného je podobná: ,,Začnu nyní svou službu ovíváním Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Kršny, který je posazený na zlatém trůně. On je Nejvyšší Parabrahma ve své věčné transcendentální podobě s barvou pleti tmavého mraku. Nyní se vzdávám pout k hmotnému tělu, což není nic jiného než hromada masa a krve.`` Zde se také jedná o spojení služebnictví a hrůzy, kde je extáze služebnictví brána jako celek a extáze hrůzy jako část.

Další prohlášení zní následovně: ,,Kdy budu oproštěn od kvality nevědomosti? A kdy takto očištěn dosáhnu úrovně věčné služby Kršnovi? Pouze pak Ho budu moci uctívat, neustále pozorovat Jeho lotosové oči a krásný obličej.`` V tomto prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je služebnictví.

Další prohlášení zní následovně: ,,Pohlédni prosím na tohoto oddaného, který tančí při pouhé vzpomínce na Kršnovy lotosové nohy. Pouhým pozorováním jeho tance ztratíš veškerý zájem i o ty nejkrásnější ženy!`` V tomto výroku je celkem neutrálnost a částí je hrůza.

Jeden oddaný směle řekl: ,,Můj drahý Pane, nyní odvracím svou tvář od jakékoliv myšlenky na společnost mladých dívek. Co se týče realizace Brahmanu, ztratil jsem veškerý zájem, protože jsem zcela ponořen do myšlenek na Tebe. Při té blaženosti jsem ztratil všechny ostatní touhy, dokonce i touhu po mystických silách. Mou mysl nyní poutá pouze uctívání Tvých lotosových nohou.`` V tomto prohlášení je celkem extáze neutrálnosti a částí je rytířství.

V dalším citátu je Subala osloven takto: ,,Můj drahý Subalo, dívky z Vrndávany, kterým se dostalo příležitosti těšit se z Kršnových polibků, musí být ty nejšťastnější ze všech dívek na světě.`` V tomto případě je extáze přátelské oddané služby celkem a extáze milostné lásky částí.

Následující slova řekl Kršna gópím: ,,Mé drahé okouzlené, nezírejte na Mě s tak toužebnýma očima. Buďte spokojené a vraťte se do svých domovů ve Vrndávaně. Vaší přítomnosti zde není třeba.`` Když Kršna tímto způsobem žertoval s vradžskými dívkami, které přišly s velkou nadějí, aby se s Ním radovaly v tanci r€sa, Subala tam byl také a začal se na Kršnu dívat široce otevřenýma

a smějícíma se očima. Subalovy pocity obsahovaly směs přátelství a smíchu v oddané službě. Přátelství se zde považuje za celek a smích za část.

Následující příklad obsahuje směs extatického přátelství a smíchu, z čehož první je celkem a druhé částí. Když Kršna uviděl, že se Subala v Rádháráníných šatech tiše skrývá ve stínu pěkného stromu aŹoka na břehu Jamuny, okamžitě v údivu povstal ze svého místa. Když Subala Kršnu zahlédl, snažil se skrýt svůj smích tím, že si zakrýval tváře.

Dalším příkladem je směs rodičovské lásky a soucitu v oddané službě. Když matka Jašódá myslela na to, že její syn chodí po lese bez deštníku a bez bot, začala se velice rmoutit při pomyšlení, kolik nesnází musí Kršna pociťovat. V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částí je soucit.

Následující příklad se týká směsi rodičovské lásky a smíchu. Přítelkyně matky Jašódy jí řekla: ,,Má drahá Jašódo, tvůj syn velice prohnaně ukradl z mého domova hroudu másla, a abych za Jeho nezbednost dávala vinu svému synovi, potřel trochou másla obličej mého syna, když spal!`` Když to matka Jašódá uslyšela, pohnula svým pokřiveným obočím a jen se dívala na svou přítelkyni s úsměvem na tváři. Kéž matka Jašódá požehná všem svým úsměvem. V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částí je smích.

Dále následuje příklad smíšení několika nálad s oddanou službou. Když Kršna držel levou rukou kopec Góvardhana, vlasy měl rozpuštěné na ramenou a zdálo se, že se potí. Když to matka Jašódá viděla, začala se třást. Když se pak na ten výjev dívala s rozevřenýma očima, viděla, že Kršna začíná předvádět různé grimasy. Byla velice šťastná a začala se smát. Když pak zase pomyslela na to, že Kršna drží kopec tak dlouhou dobu, šaty jí zvlhly potem. Kéž matka Jašódá Vradžéšvarí ochrání svou nekonečnou milostí celý vesmír! V tomto příkladě je celkem rodičovská láska a částmi jsou obavy, údiv, smích, soucit a podobně.

Řeč Šrímatí Rádhárání je příkladem směsi milostné lásky a rodičovského citu: ,,Mé drahé přítelkyně, jen se podívejte, jak Kršnova ruka spočívá na Subalově rameni, který je oblečen jako mladá dívka! Myslím, že Mi přes Subalu posílá nějaký vzkaz.`` Význam je ten, že nadřízení Rádhárání nemají rádi, když se s Ní Kršna nebo Jeho přátelé pasáčci stýkají. Proto se přátelé někdy oblékali do ženských šatů, aby mohli dát Rádhárání od Kršny zprávy. V tomto případě je celkem milostná láska a částí je rodičovství.

Následující příklad je směsí milostné lásky a smíchu v oddané službě. Kršna v šatech mladé dívky řekl Rádhárání: ,,Ó Ty máš tak tvrdé srdce! Nevíš, že Já jsem Tvá sestra? Proč Mě nepoznáváš? Buď ke Mně milostivá, vezmi Mě prosím kolem ramen a s láskou Mě obejmi!`` Když byl Kršna oblečen naprosto stejně jako Rádhárání a říkal tato pěkná slova, Šrímatí Rádhárání poznala Jeho záměr. Jelikož však byla před mnoha svými nadřízenými, jenom se usmála a nic neřekla. V tomto případě je extáze milostné lásky brána jako celek a extáze smíchu jako část.

Následující popis znázorňuje směs různých pocitů. Když jedna z družek Čandrávalí uviděla, že se Kršna připravuje bojovat s démonem Vršásurou, začala si myslet: ,,Jak je Kršna úžasný! Jeho mysl okouzluje obočí usměvavé Čandraválí, Jeho paže, podobající se hadům, jsou na ramenou Jeho přítele a současně křičí jako lev, aby povzbudil Vršásuru k boji!`` To je příklad milostné lásky, přátelství a rytířství. Milostná láska je zde brána jako celek, přátelství a rytířství jako části.

Když Kubdžá uchopila Kršnu za Jeho žluté šaty, jelikož cítila téměř chtíč na základě sexuální touhy, Kršna před mnoha lidmi, kteří tam stáli a smáli se, pouze sklonil hlavu s ruměncem na tvářích. To je příklad směsi extatické milostné lásky a smíchu. Smích je brán jako celek a milostná láska jako část.

Višálu, pasáčka, který se pokoušel bojovat s Bhadrasénou, oslovil další pasáček následovně: ,,Proč se pokoušíš přede mnou ukázat svůj rytířský duch? Před tím ses dokonce pokoušel bojovat se Šrídámou, ale musíš vědět, že Šrídámu nezajímá boj ani se stovkami Balarámů. Proč tedy jednáš tak nadšeně, když ve skutečnosti nejsi ani trochu důležitý?`` To je příklad směsi oddaného přátelství a rytířství. Rytířství je bráno jako celek a přátelství jako část.

Šišupála měl ve zvyku Kršnu hanět a jeho urážky popouzely Pánduovy syny více než samotného Kršnu. Pánduovci se vyzbrojili všemi možnými zbraněmi, aby Šišupálu zabili. Jejich pocity byly směsí extatického hněvu a přátelství, kde hněv je celkem a přátelství částí.

Kršna jednou pozoroval Šrídámu, jak velice dovedně používá tyč k boji proti Balarámovi, který byl odborníkem v boji s kyjem, a který kyjem zabil dokonce i démona Pralambásuru. Když Kršna uviděl, že Šrídámá, který používal pouze malou tyč, nakonec Balarámu porazil, naplnila Ho radost a začal

na Šrídámu hledět s velkým údivem. V tomto případě se jedná o směs údivu, přátelství a rytířství v oddané službě. Přátelství a rytířství se považují za části a údiv za celek.

Odborníci na rozbory těchto různých druhů nálad nás poučují, že když se různé nálady vzájemně překrývají, říká se náladě, která je celkem, neboli převládající náladě, stálá extáze. Ve Višnu-dharmóttaře je potvrzeno, že když se mnoho nálad oddané extáze smísí dohromady, převládající náladě neboli celku se říká stálá extáze oddané služby. Druhořadá nálada se může na nějakou dobu projevit, ale nakonec splyne s převládajícím celkem. Proto se jí říká vedlejší extáze oddané služby.

K tomu se váže analogie ukazující vztah části a celku. Pán Vámanadéva je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství, ale zdálo se, že se ,,narodil`` jako jeden z Indrových bratrů. Vámanadéva je někdy považován za méně důležitého poloboha, ale ve skutečnosti je udržovatelem Indry, krále polobohů. Vámanadéva je tedy ve svém skutečném postavení nejvyšším celkem, zdrojem veškerého systému polobohů, třebaže je někdy považován za podřízeného poloboha. Stejně tak se může zdát, že rasa, která ve skutečnosti převažuje, se někdy projevuje jako druhořadá, i když je ve skutečnosti hlavním neboli převládajícím láskyplným pocitem oddaného.

Když se vedlejší extáze oddané služby v určité době projeví jako převládající, přesto se stále považuje za část. Neprojeví-li se příliš význačně, objeví se jen slabě a rychle splyne opět s celkem. V případech tak slabého projevení se nebere ani v úvahu, stejně jako když člověk jí nějaká chutná jídla a sní také malé stéblo trávy; neucítí jeho chuť, a nebude se ani zajímat, jak takové stéblo chutná.

KAPITOLA PADESÁTÁ

Další rozbory smíšených ras

Již dříve jsme vysvětlili, že když se určité druhy nálad smísí a dojde ke spojení protichůdných nálad, situace se nazývá neslučitelná. Jíme-li sladkou rýži, v níž je zamícháno něco slaného nebo kyselého, směs není příliš chutná a nazývá se neslučitelná.

Ukázkovým příkladem neslučitelnosti je prohlášení impersonalisty, který hlasitě naříkal: ,,Přitahoval mě pouze neosobní rys Brahmanu a prožil jsem své dny bez užitku v tranzu. Nevěnoval jsem náležitou pozornost Šrí Kršnovi, který je zdrojem neosobního Brahmanu a oceánem všech transcendentálních radostí.`` V této řeči jsou známky neutrálnosti a milostné lásky a výsledná nálada je neslučitelná.

Na místech jako je Vrndávana někdy shledáváme, jak lidé s mírným oddaným přístupem v neutrální lásce ke Kršnovi se uměle snaží okamžitě dosáhnout úrovně milostné lásky. Neutralita a milostná láska jsou neslučitelné, a proto shledáváme, že takoví lidé z úrovně oddané služby poklesnou.

Neslučitelnost vyjádřil velký oddaný na úrovni neutrálnosti, když se sarkasticky modlil: ,,Velice toužím vidět Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství, který je milionkrát laskavější než Pitové (předci) na Pitralóce, a kterého vždy uctívají velcí polobozi a světci. Poněkud mě však udivuje, že ačkoliv je Kršna manželem bohyně štěstí, Jeho tělo je často poznamenáno rýhami od nehtů obyčejných nevěstek!`` To je příklad neslučitelnosti, jelikož je to směs neutrálnosti a vysoké milostné lásky.

Gópí řekla: ,,Můj drahý Kršno, první věc, kterou bys měl udělat, je, že bys mě měl obejmout svými silnými pažemi. Pak, můj drahý příteli, nejprve přičichnu k Tvé hlavě a pak si s Tebou budu užívat.`` To je příklad neslučitelnosti, ve které celkem je milostná láska a částí služebnictví.

Jeden oddaný řekl: ,,Můj drahý Kršno, jak Tě mohu oslovit jako svého syna, když Tě velcí védántisté oslovují jako Absolutní Pravdu a vaišnavové, kteří dodržují zásady Nárada-paňčarátry, jako Nejvyšší Osobnost Božství? Jsi právě ta Nejvyšší Osoba - jak by mohl být můj jazyk tak neobyčejně smělý, aby Tě oslovil jako obyčejného syna?`` V této řeči jde o směs neutrálnosti a rodičovské lásky a výsledek je neslučitelný.

Další oddaná řekla: ,,Můj drahý příteli, má mladistvá krása je pomíjivá jako záblesky na obloze, a to, že mám přitažlivé tělesné rysy, není tudíž důležité. Nikdy jsem se s Kršnou nesetkala, a proto tě prosím, abys mi okamžitě zařídila setkání s Ním.`` V tomto případě jde o neslučitelné smíšení neutrální nálady a milostné lásky.

Chtivá žena v Kailáse jednou řekla Kršnovi: ,,Můj drahý Kršno, ať dlouho žiješ!`` a když to dořekla, objala Ho. To je příklad neslučitelnosti vyplývající ze směsi rodičovské lásky a milostné lásky.

Účelem uvedených rozborů je ukázat, že pokud po smíchání různých nálad neboli vzájemných výměn extatické lásky mezi Kršnou a oddanými není výsledek čistý, dojde k vzájemné neslučitelnosti. Jakmile jsou pocity protichůdné, podle názoru věrohodných oddaných jako je Rúpa Gósvámí je výsledek neslučitelný.

Obyčejná oddaná jednou oslovila Kršnu: ,,Můj drahý chlapče, vím, že mé tělo je pouhá směs masa a krve a nikdy Ti nemůže sloužit k požitku. Mě však přesto tolik přitahuje Tvá krása, že si přeji, abys mě přijal jako svou milostnou partnerku.`` V tomto prohlášení je neslučitelnost způsobena směsí hrůzy a milostné lásky v oddané službě.

Šríla Rúpa Gósvámí varuje oddané, aby se ve svých dílech a svém jednání takových neslučitelností nedopouštěli. Přítomnost neslučitelných pocitů se nazývá ras€bh€sa. Jestliže se v jakékoliv knize pojednávající o oddané službě Kršnovi vyskytne ras€bh€sa, žádný vzdělaný učenec nebo oddaný ji nepřijme.

V druhém ději, 17. verši Vidagdha-mádhavy říká Paurnamásí Nándímukhí: ,,Jen se podívej, jak je to úžasné! Velcí světci o Kršnovi meditují, když byli oproštěni od všech hmotných záležitostí, a s velkými obtížemi se snaží vložit Kršnu do svých srdcí. A tato mladá dívka se naopak snaží odpoutat svou mysl od Kršny, aby ji mohla zapojit do hmotných činností smyslového požitku. Jak politováníhodné, že tato dívka se snaží odehnat ze svého srdce Šrí Kršnu, kterého hledají velcí světci prostřednictvím přísného odříkání a vytrvalosti!`` Třebaže jsou v této řeči protichůdné nálady extatické oddanosti, výsledek není neslučitelný, protože milostná láska je tak vznešená, že všechny ostatní druhy nálad přehluší. Šríla Džíva Gósvámí k tomu poznamenává, že tak milující rozpoložení mysli nemohou mít všichni. Je možné pouze v případě vrndávanských gópí.

Existuje mnoho příkladů protichůdných nálad, kde nedochází k zvrácené situaci ras€bh€sa. Jeden nižší polobůh z nebeských planet jednou poznamenal: ,,Kršnu, jehož žertovným slovům se obyvatelé Vradži kdysi tak smáli, nyní napadl král hadů Kálija, a pro všechny se stal předmětem úzkostlivého nářku!`` V tomto případě se jedná o směs smíchu a soucitu, avšak nedochází k neslučitelnosti, protože v obou rasách se zvyšuje láskyplná náklonnost ke Kršnovi.

Šrímatí Rádhárání jednou bylo řečeno, že i když zanechala všech činností, zůstala i nadále tím největším zdrojem inspirace pro všechny druhy oddané služby. Znělo to následovně: ,,Má drahá Rádhárání, v odloučení od Kršny jsi nyní nehybná jako ten nejkrásnější strom, jehož půvab nezastiňují žádné listy. Tvá vyrovnaná nálada způsobuje, že vypadáš, jako bys zcela splývala s realizací Brahmanu!`` V tomto příkladě se jedná o směs milostné lásky a neutrální lásky, avšak milostná láska vše předčí. Realizace Brahmanu je v podstatě pouze ustrnulým bytím. Samotný Kršna řekl: ,,Šrímatí Rádhárání se pro Mě stala zosobněným klidem. Kvůli Ní teď ani nespím. Bez přestání se dívám do prázdna, nemrkám ani očima a neustále jsem v meditativní náladě. Kvůli Ní nyní dokonce žiji v horské jeskyni!`` To je příklad milostné lásky smíšené s neutrální láskou, avšak není zde žádná neslučitelnost.

Následující rozhovor se skládá z otázek položených Rambhě, oslavované krasavici, a z jejích odpovědí. Rambha dostala otázku: ,,Má drahá Rambho, kdo jsi?`` Odpověděla: ,,Jsem zosobněný klid.`` Otázka: ,,Proč jsi tedy na obloze?`` Odpověď: ,,Jsem na obloze, abych poznala Nejvyšší Absolutní Pravdu.`` Otázka: ,,Proč potom tak upřeně hledíš?`` Odpověď: ,,Abych se podívala na nejvyšší krásu Absolutní Pravdy.`` Otázka: ,,Proč se tedy zdá, že máš rozrušenou mysl?`` Odpověď: ,,Protože Amor působí.`` V tomto příkladě nedošlo ke zvrácenému předložení nálad, protože extáze milostné lásky celkově předčila neutrální úroveň oddané služby.

V desátém zpěvu, šedesáté kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu řekla Rukminí-déví: ,,Můj drahý manželi, žena, která nemá chuť na transcendentální radost pocházející z osobního styku s Tebou má jistě sklon přijmout za svého manžela někoho, kdo je zvenčí pouhou směsí kníru, vousů, chlupů, nehtů a nějakých vlasů a uvnitř jsou v něm svaly, kosti, krev, střevní červi, výkaly, hlen, žluč a podobné věci. Takový manžel je ve skutečnosti pouhé mrtvé tělo, ale žena, kterou nepřitahuje Tvá transcendentální podoba, bude muset tuto směs výkalů a moče přijmout za svého manžela.`` Toto prohlášení, ve kterém jsou vyjmenovány složky hmotného těla, není zvrácenou náladou v transcendentální realizaci, protože ukazuje správné rozlišování mezi hmotou a duší.

V druhém ději, 31. verši Vidagdha-mádhavy říká Kršna svému příteli: ,,Můj drahý příteli, jak je úžasné, že od doby, co jsem spatřil překrásné lotosové oči Šrímatí Rádhárání, mám sklon plivat na

měsíc a na lotosový květ!`` To je příklad milostné lásky smíšené s hrůzou, avšak nedošlo k neslučitelnosti.

Následuje úryvek, který popisuje různé nálady oddané služby: ,,Ačkoliv je Kršna pro všechny nepřátele nepřemožitelný, vrndávanští pasáčci téměř ztmavli údivem při pohledu na Jeho úžasné královské šaty a Jeho výkony v boji na Kuruovském bitevním poli.`` Je to směs rytířských činností a obav v oddané službě, ale není to zvrácený odraz nálad.

Jedna obyvatelka Mathury požádala svého otce, aby zavřel dveře a pak s ní šel do školy Sándípani Muniho najít Kršnu. Stěžovala si, že Kršna jí zcela ukradl její mysl. V tomto příkladě jde o směs milostné lásky a rodičovské lásky, avšak nejde o neslučitelnost.

Brahm€nand… (impersonalista) vyjádřil svou touhu následovně: ,,Kdy budu moci spatřit Pána, nejvyšší absolutní Osobnost Božství, jenž je věčnou blažeností a poznáním a jehož hruď je potřena kunkumovým práškem od dotyků ňader Rukminí?`` Zde je směs milostné lásky a neutrálnosti. Třebaže jde o protichůdné nálady, nedochází k neslučitelnosti, protože i brahm€nand… začne být ke Kršnovi přitahován.

Nanda Mahárádža řekl své manželce: ,,Má drahá Jašódo, tvůj syn Kršna je křehký a jemný jako květ mallik€, ale přesto šel zabít démona Kéšího, který je silný jako hora. Začal jsem se proto poněkud obávat. Ale to nevadí, vše dobré mému synovi! Pozvednu svou ruku, která je silná jako sloup, a zabiji démona Kéšího, jen abych všechny obyvatele Vradža-mandaly zbavil úzkosti!`` V jeho řeči jsou dva druhy nálady: rytířství a obavy. Obě však umocňují postavení rodičovské lásky a nedochází proto k neslučitelnosti.

V Lalita-mádhavě Šríly Rúpy Gósvámího se říká: ,,Po Kršnově příchodu do Kansovy obětní arény hleděli Kansovi kněží na Kršnu se zhnuseným výrazem. Celou arénu naplňovaly obavy Kansy a jeho kněží a neklidné výrazy radosti na tvářích Kršnových přátel. Jeho závistiví soci cítili zklamání. Velcí světci meditovali. Dévakí a ostatní matky měly v očích horké slzy a zdatným bojovníkům vstávaly vlasy na hlavě. Polobozi jako Indra měli v srdcích údiv. Služebníci tančili a neposedné oči všech mladých dívek poskakovaly z jednoho místa na druhé.`` V této ukázce je popis směsi různých nálad, avšak není v ní neslučitelnost.

Podobná pasáž, ve které také nenalezneme neslučitelnost, je v Lalita-mádhavě, kde její autor žehná všem čtenářům knihy následujícím způsobem: ,,Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, může zvednout horu prstem levé ruky, ale přesto je skromný a pokorný. Ke svým milovaným oddaným je vždy laskavý. Překazil Indrův pokus o odplatu za odmítnutí oběti Indra-jadžňa a přináší radost všem mladým dívkám. Kéž je k vám všem vždy milostivý!``

KAPITOLA PADESÁTÁ PRVNÍ

Zvrácený výraz nálad

Ras€bh€sa neboli neslučitelná směs nálad se dělí na tři skupiny: uparasa (falešný projev), anurasa (napodobování) a aparasa (zvrácené nebo zkreslené nálady).

Impersonalista, který právě spatřil Kršnu, řekl: ,,Když se člověk zcela oprostí od veškerého znečištění hmotné existence, zakusí transcendentální blaženost z ustáleného tranzu. Jakmile jsem však spatřil Tebe, původní Osobnost Božství, zakusil jsem stejnou blaženost.`` Tomuto zvrácenému odrazu nálad se říká Ź€nta-uparasa neboli zvrácený odraz smíšeného impersonalismu a personalismu.

Následuje další citát: ,,Kamkoliv se podívám, všude vidím pouze Tvou osobnost. Vím, že jsi proto neznečištěná zář Brahmanu, nejvyšší příčina všech příčin. Myslím, že v tomto vesmírném projevu neexistuje nic jiného nežli Ty.`` To je další příklad zvráceného odrazu impersonalismu a personalismu (uparasa).

Když Madhumangala, Kršnův důvěrný přítel, žertovně před Kršnou tančil, nikdo mu nevěnoval pozornost a on žertem řekl: ,,Můj drahý Pane, prosím, buď ke mně milostivý. Modlím se o Tvou milost.`` To je uparasa v přátelském vztahu a neutralitě.

Kansa jednou oslovil svou sestru Dévakí následovně: ,,Má drahá sestro, spatřil jsem tvého drahého syna Kršnu a myslím, že je tak silný, že může zabít i zápasníky silné jako hora. Nebudu se již o Něj více strachovat, ani když se zúčastní lítého boje.`` To je uparasa ve zvráceném odrazu rodičovské lásky.

V Lalita-mádhavě Šríla Rúpa Gósvámí říká: ,,Manželky yajńika bráhmanů byly mladé dívky a Kršna je přitahoval stejným způsobem jako vrndávanské gópí. Daly Kršnovi jídlo, protože je přitahoval.`` Zde jsou dvě nálady oddané služby: milostná láska a rodičovská láska a výsledek se nazývá uparasa v milostné lásce.

Jedna přítelkyně Šrímatí Rádhárání Jí řekla: ,,Má drahá přítelkyně Gándharviko (Rádhárání), byla jsi ta nejcudnější dívka v naší vesnici, ale nyní ses rozpoltila a jsi zčásti cudná a zčásti ne. To vše způsobil vliv Amora, když jsi viděla Kršnu a zaslechla zvuk Jeho flétny.`` To je uparasa způsobená rozdělenými zájmy v milostné lásce.

Podle některých učených znalců vytvářejí pocity mezi milovaným a milovanou zvrácené obrazy nálad mnoha způsoby.

,,Gópí byly očištěny Kršnovým pohledem a tak byl na jejich tělech jasně viditelný Amorův vliv.`` Ačkoliv z hmotného hlediska je pohled chlapce na dívku jistým druhem znečištění, když Kršna vrhl svůj transcendentální pohled na gópí, očistil je. Jinak řečeno, Kršna je Absolutní Pravda a jakýkoliv Jeho čin je tudíž transcendentálně čistý.

Když Kršna potrestal Kálija-nágu v řece Jamuně tancem na Jeho hlavách, jeho manželky Kršnu oslovily: ,,Drahý pasáčku, všechny jsme pouze mladé manželky Kálija-nágy, tak proč rozrušuješ naši mysl hrou na svou flétnu?`` Kálijovy manželky Kršnovi lichotily, aby jejich manžela ušetřil. Je to tedy příklad falešného projevu (uparasa).

Jedna oddaná řekla: ,,Můj drahý Góvindo, v Kailáse je pěkný keř s květy. Jsem mladá dívka a Ty jsi mladý poetický chlapec. Co mohu říci více? Uvaž to.`` To je uparasa způsobená nestoudností v milostné lásce.

Když Nárada Muni procházel Vrndávanou, přišel do bhándíravanského lesa a na jednom stromě uviděl pár slavných papoušků, který neustále doprovází Pána Kršnu. Napodobovali nějaký rozhovor, který slyšeli o védántské filozofii, a zdánlivě se přeli o různých filozofických otázkách. Když to Nárada Muni uviděl, strnul údivem a upřeně zíral aniž hýbal očními víčky. To je příklad napodobování (anurasa).

Když Kršna utíkal z bojiště, Džarásandha Ho ze vzdáleného místa pozoroval roztěkanýma očima a cítil velkou pýchu. Nafoukaný nad svým vítězstvím se opakovaně smál. To je příklad zkreslené nálady (aparasa).

Vše ve spojení s Kršnou se nazývá extatická oddaná láska, třebaže se to může projevit různými způsoby: někdy správně a někdy jako zvrácený odraz. Vše, co probudí extatickou lásku ke Kršnovi, se má podle názoru všech učených oddaných brát jako podnět k transcendentální náladě.

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie Šrí Bhakti-rasámrta-sindhu Šríly Rúpy Gósvámího.

Slova závěrem

Šríla Rúpa Gósvámí závěrem říká, že Bhakti-rasámrta-sindhu může jen velice těžko pochopit obyčejný člověk, avšak přesto doufá, že Pána Kršnu, věčnou Nejvyšší Osobnost Božství, sepsání této knihy potěší.

Podle přibližného výpočtu odhadujeme, že Šríla Rúpa Gósvámí dokončil Šrí Bhakti-rasámrta-sindhu v Gókule Vrndávaně v roce 1552. Za své fyzické přítomnosti žil v různých částech Vrndávany a jeho hlavní sídlo bylo v chrámu Rádhá-Dámódary v současném městě Vrndávaně. Místo, kde se věnoval oddané službě (bhajana), je oslavováno dodnes. V chrámu Rádhá-Dámódary jsou dvě zděná stavení připomínající hrobky: jedna je místem, kde prováděl své uctívání (bhajana) a ve druhé je pohřbeno jeho tělo. Poblíž této hrobky jsem prováděl své uctívání i já, ale od roku 1965 cestuji. O toto místo se však starají moji žáci. Podle Kršnova přání pobývám nyní v chrámu Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny v Los Angeles. Tento výklad byl dokončen dnes, 30. června 1969.

Slovník

A

áčárja (€c€rya) - pravý duchovní mistr, který učí vlastním příkladem.

árati (€rati) - bohoslužba; obřad, při kterém se Pánu v podobě Božstva obětují lampy a jiné předměty.

arčana (arcana) - uctívání Božstev jakožto část oddané služby.

B

Bhagavad-gítá (Bhagavad-g…t€) - kniha, která zachycuje rozhovor mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddaným Ardžunou, popisující oddanou službu jako hlavní prostředek i koneční cíl duchovní dokonalosti.

Brahman (Brahman) - Nejvyšší Absolutní Pravda; poukazuje na neosobní aspekt Absolutního.

Brahmá (Brahm€) - první stvořená živá bytost a druhotný stvořitel hmotného vesmíru.

bráhman (br€hmaŠa) - člověk, který se zabývá kultivací védského poznání a může vést společnost.

brahmánanda (brahm€nanda) - radost z realizace Brahmanu.

brahmástra (brahm€stra) - jaderná zbraň vytvořená pronášením védských manter.

C

čandana (candana) - santálové dřevo nebo kosmetická pasta z něj vyrobená.

čaranámrta (caraŠ€mŤta) - voda, kterou se omývaly nohy Božstev.

D

dásja - služebnický přístup v oddané službě, jedna z pěti hlavních ras.

Dváraká (Dv€rak€) - místo Kršnových městských zábav jako bohatého prince.

E

Ékádaší (Ek€daŹ…) - zvláštní den určený pro zvýšené vzpomínání na Kršnu; přichází jedenáctého dne po úplňku a nově. Na tento den je předepsaný půst alespoň od obilí a luštěnin.

G

Gaudíja Vaišnava sampradája (Gau…ya VaiŠava samprad€ya) - vaišnavská učednická posloupnost přicházející od Šrí Čaitanji Maháprabhua.

Gókula Vrndávana (Gokula VŤnd€vana) - nejvyšší planeta v duchovním vesmíru, osobní sídlo Pána Kršny v Jeho původní dvouruké podobě.

gópí-čandana (gop…-candana) - posvátný jíl z Vrndávany, kterým si oddaní malují příznivé znaky na těle.

gópí (gop…) - pastevkyně krav, Kršnovy přítelkyně ve Vrndávaně a nejdůvěrnější služebnice Pána.

guru (guru) - duchovní mistr.

I

Indra - vůdce polobohů spravujících vesmírné záležitosti a král nebeských planet.

indraníla - safír, drahokam.

J

Jamarádža (Yamar€ja) - polobůh smrti a spravedlivý soudce hříšných živých bytostí.

jóga (yoga) - proces spojení s Nejvyšším.

jógín (yog…) - ten, kdo provádí jógu.

K

kaišora - období v životě Kršny od jedenáctého do patnáctého roku.

kamandalu (kamaŠalu) - nádoba na vodu, kterou u sebe nosí sannjásíni; symbol Brahmy.

kírtan (k…rtana) - zpívání jmen Nejvyššího Pána a opěvování Jeho slávy; jeden z hlavních způsobů oddané služby.

kšatrija (katriya) - válečník nebo organizátor; druhá skupina ve védském společenském zřízení.

kunkum (kuˆkum) - načervenalý kosmetický prášek.

M

Madana-móhana (Madana-mohana) - Pán Kršna, který okouzlí dokonce i boha lásky Amora.

mahá-mantra (mah€-mantra) - Haré Kršna mantra: Hare KŤŠa, Hare KŤŠa, KŤŠa KŤŠa, Hare Hare / Hare R€ma, Hare R€ma, R€ma R€ma, Hare Hare.

mantra (mantra) - védská zvuková vibrace, která může oprostit mysl od iluze.

marakata (marakata) - smaragd.

májá (m€y€) - iluzorní energie Nejvyššího Pána; také stav zapomenutí vlastního vztahu s Kršnou.

mukti (mukti) - osvobození.

N

Nrsinha (NŤsiˆha) - inkarnace Nejvyššího Pána Višnua v podobě napůl člověka a napůl lva. Zjevil se, aby osvobodil svého oddaného Prahládu a zabil démona Hiranjakašipua.

P

padmarága (padmar€ga) - rubín.

pauganda - období v Kršnově životě od šestého do desátého roku.

pidna - zvláštní oběť jídla zesnulým předkům.

polobůh - živá bytost, kterou Nejvyšší Pán pověřil jako vládce pro některé ze záležitostí vesmíru.

prákrta-sahadžijá (pr€kŤta-sahajiy€) - pseudovaišnava, který neporozuměl milostné lásce k Bohu a bere ji příliš lacino.

prasádam (pras€da) - ,,Pánova milost``; jídlo, které je zduchovnělé tím, že bylo nejprve obětované Nejvyššímu Pánu.

Purány (Pur€Ša) - historické védské dodatky, které zahrnují popisy různých inkarnací Nejvyššího Pána a podrobné pokyny pro vykonávání oddané služby.

R

rasa - transcendentální ,,chuť`` neboli určitý duchovní vztah k Nejvyššímu Pánu.

rasábhása - nepatřičné smíšení protichůdných ras.

Ratha-játrá (Ratha-y€tr€) - každoroční slavnost, při které vyjíždí Nejvyšší Pán ve své podobě Džagannátha spolu se svým bratrem Baladévou a sestrou Subhadrou z chrámu na velkých vozech.

S

sádhaka (s€dhaka) - člověk, který postupuje k dokonalosti v duchovním životě.

sádhana-bhakti (s€dhana-bhakti) - oddaná služba na základní úrovni usměrňujících zásad.

samutkaŠ˜h€ - silná touha.

sankírtan (sa‰k…rtana) - skupinové zpívání svatých jmen Boha; doporučený způsob duchovní realizace v současném věku.

sannjásín (sanny€s…) - člověk v životním stádiu odříkání, čtvrtý životní stav ve védském systému.

šánta (Ź€nta) - neutrální přístup oddaných, kteří oceňují velikost Boha, ale nejsou aktivně zapojeni v Jeho službě; jedna z pěti základních ras.

šástra (Ź€stra) - zjevené písmo; Védy se svými dodatky a komentáři.

siddhi - mystická síla dosažená prováděním jógy.

Šiva (®iva) - polobůh ovládající hmotnou kvalitu nevědomosti, ničitel všech tří světů.

Šrímad Bhágavatam (®r…mad-Bh€gavatam) - ,,neposkvrněná Purána``, která pojednává výhradně o čisté oddané službě Nejvyššímu Pánu. Šukadéva Gósvámí ho před pěti tisíci lety přednesl Mahárádžovi Paríkšitovi a pak ho zopakoval Súta Gósvámí před shromážděním světců v Naimišáranji. Obsahuje osmnáct tisíc veršů ve dvanácti zpěvech.

šúdra (Ź™dra) - dělníci a služebníci; nejnižší ze čtyř řádů védské společnosti.

T

tilak (tilaka) - příznivé znamení na těle oddaného.

tulasí (tulas…) - rostlina, která je velice drahá Kršnovi.

U

Upanišad (Upaniad) - filozofické pojednání započítávané k Védám, které má přivést žáka blíže k pochopení osobní povahy Absolutní Pravdy.

V

Vaikuntha (VaikuŠ˜ha) - království Boha, které je ,,prosté veškeré úzkosti``.

vaišnava (vaiŠava) - oddaný Pána Višnua, Kršny.

vaišja (vaiŹya) - zemědělci a obchodníci; třetí ze čtyř řádů védské společnosti.

vátsalja - rodičovský přístup v oddané službě; jedna z pěti hlavních ras.

Védánta (Ved€nta) - ,,závěr Véd``; Vjásadévův soubor súter shrnujících povahu Absolutní Pravdy.

Védy (Veda) - původní zjevená písma, které nejprve vyřkl Nejvyšší Pán samotný.

Vradža (Vraja) - Vrndávana.

Vrndávana (VŤnd€vana) - Kršnovo osobní sídlo, kde plně projevuje svou sladkost; vesnice v severní Indii, kde se Kršna věnoval svým nejdůvěrnějším zábavám během svého zjevení na této planetě.