Obecná onkologie: Mezenchymové nádory

Z. Kolář

Mezenchymové tkáně:

Vyvíjí se z mezodermu (střední zárodečný list), jen

některé vazivové tkáně hlavy se odvozují z neurální

lišty, která je derivátem ektodermu.

Mezenchymové nádory

1. fibroblasty/fibrocyty, retikulárními (myxoidními) buňkami, tukovými buňkami (lipocyty/adipocyty)

2. chondroblasty/chondrocyty, synoviálními buňkami, osteoblasty/osteocyty/osteoklasty

3. endotelovými buňkami, pericyty

4. hladkosvalovými myocyty, kosterními myocyty, kardiomyocyty)

5. makrofágy/histiocyty, žírnými buňkami (mastocyty), lymfocyty/plasmocyty, leukocyty (granulocyty), erytroblasty/erytrocyty, megakaryocyty

Vznikají ze všech druhů pojivových tkání – tvořené kromě extracelulární hmoty:

Mezenchymové elementy

Mezenchymové nádory

1. nádory vaziva (fibrilárního, retikulárního)

2. nádory fibrohistiocytární

3. nádory tukových buněk

4. nádory chrupavky, synovie a kostí

5. nádory cév

6. nádory svalových buněk

7. nádory chorda dorsalis

Z hlediska diferenciace mezenchymových elementů se formálně dělí mezenchymové nádory na:

Tyto nádory se někdy dělí na nádory: a) měkkých tkání,

b) tvrdých tkání

Buňky, od kterých se odvozují mají svůj původ v nediferencovaných mezenchymových buňkách.

Mezenchymové nádory

8. Nádory krevních buněk (hemoblastomy/hemoblastózy)

Stojí poněkud samostatně vzhledem k ostatním mezenchymovým nádorům, protože mají jiný buněčný prekurzor – hemopoetickou kmenovou buňku

Názvosloví mezenchymových nádorů

Název buněčné komponenty + -om (benigní

nádory) nebo + -sarkom (maligní nádory)

Z tohoto obecného schématu však vybočuje řada

výjimek.

Molekulární markery jednotlivých skupin nádorů

Vimentin (všechny mezenchymové buňky)

CD68 (makrofágy/histiocyty)

CD1a (Langerhansovy buňky)

CD34, CD31 (endotel)

Hladkosvalový aktin (hladkosvalové myocyty)

Desmin (všechny typy myocytů)

CD45/LCA (krevní elementy)

a další

WHO cassification of soft tissue tumours

Nádory a pseudonádory vaziva

Fibrom (tvorba kolagenních vláken, při jejich převaze se označuje jako tvrdý fibrom, jinak měkký fibrom)

Fibrosarkom (vřetenité buňky, makroskopicky podoba s rybím masem, mitózy, někdy výraznější atypie, nekrotizace)

Myxom (tvořen retikulárními hvězdicovitými buňkami, extracelulární prostory vyplněny nekolagenní hmotou, často s heterologní složkou, například myxolipom)

Myxosarkom (v čisté formě asi neexistuje, častěji tvoří složku jiných sarkomů, například liposarkomu nebo rabdosarkomu)

Fibromatózy (nenádorové léze s velmi rychlou proliferací imitující sarkom, například při postižení podkožní fascie po úrazu u mladých osob – fascitis nodularis, při postižení fascie přímých břišních svalů – desmoid, nová jednotka agresivní fibromatóza řadící se k nádorům)

Myofibrom/myofibromatóza, (solitární nebo mnohočetné benigní nádory složené z kontratilních myoidních buněk soustředěných kolem silnostěnných cév)

Myofibroblastom (benigní nádor prsu složený z vřetenitých buněk s příměsí tukové tkáně)

Fibrom

Fibrosarkom

Myxom

Fibromatóza – nodulární fascitida

WHO cassification of soft tissue tumours

Nádory fibrohistiocytární

Fibrózní histiocytom/dermatofibrom (neohraničený nádor v podkoží tvořený propletenými snopci buněk = tzv. rohožkovitá/storiformní struktura, kapilárami, depozity hemosiderinu a tuků, někdy i obrovskými buňkami.

Maligní fibrózní histiocytom (neohraničený nádor měkkých tkání končetin a retroperitonea u starších osob. Mikroskopicky tvořen propletenými snopci atypických vřetenitých buněk s příměsí obrovských buněk. Často recidivuje, avšak metastazuje málo.

Dermatofibrosarcoma protuberans (nádor kůže, podobá se fibróznímu histiocytomu, ale neustále pomalu roste a recidivuje).

Z buněk, které mají schopnost fagocytózy a zároveň tvoří kolagenní vlákna.

Maligní fibrózní histiocytom

WHO cassification of soft tissue tumours

Nádory tukových buněk

Lipom (nádor podkoží, retroperitonea, střeva, atd., podobá se normální tukové tkáni, ale má pouzdro, často smíšený – angiolipom, lipomatózní neurofibrom)

Lipoblastom (složen z menších buněk, které proliferují, časté recidivy)

Hibernom/hnědý lipom (nádor ramen, krku u mladších osob, je benigní, složen z pěnitých, eosinofilních a na mitochondrie bohatých buněk střádajících fosfolipidy)

Liposarkom (nejčastěji nádor retroperitonea a mediastina u starších osob, mikroskopicky rozlišujeme několik typů – dediferencovaný, myxoidní, kulatobuněčný, pleomorfní, smíšený)

Xantom (nejde o nádor z tukových buněk, nýbrž o nádor z histiocytů střádajících cholesterol, xantelasma – nepravý nádor vznikající nakupením střádajících histiocytů na očních víčkách)

Lipom/hybernom

Lipomyxosarkom

Xantelasma

WHO cassification of bone tumours

Nádory chrupavky

Chondrom (benigní ohraničený nádor připomínající hyalinní chrupavku, enchondrom – uvnitř krátkých kostí, mnohočetný výskyt včetně dlouhých kostí = Olierova nemoc)

Osteochondrom (kartilaginózní exostóza – výrůstek s enchodrální osifikací)

Chondroblastom (benigní chrupavčitý nádor s příměsí obrovských buněk vyskytující se nejčastěji v epifýzách mladých osob s nedokončeným vývojem skeletu)

Chondrosarkom (vzácný)

WHO cassification of soft tissue tumours

Nádory napodobující synovii

Synoviální sarkom (může se vyskytovat v kterékoliv

lokalizaci, v současné době se nepředpokládá jeho

vznik z diferencované synovie, je charakteristický

tím, že část buněk diferencuje směrem k buňkám

epitelovým, současná exprese vimentinu a cyto-

keratinu, vyskytuje se ve formě monofazické –

vřetenobuněčné a bifazické – buňky vřetenité

i epiteliální včetně glandulárních formací)

Synoviální sarkom

Nádory kostí

Osteom (často není pravý nádor, jde o reaktivní lézi vznikající po traumatu nebo zánětu, dělí se na osteoma durum a osteoma spongiosum, osteoidní osteom pravý benigní nádor produkující kost)

Obrovskobuněčný kostní nádor (benigní, lokálně agresivní nádor tvořený mononukleárními i obrovskými vícejadernými buňkami podobnými osteoklastům)

Osteoblastom (vzácný benigní nádor formovaný sítí kostních výběžků ohraničených osteoblasty, synonymum: osifikující obrovskobuněčný nádor)

Osteosarkom (vysoce maligní nádor, jehož buňky produkují osteoid, i když poměrně často v minimálním množství, dělíme na konvenční - chondroblastický, fibroblastický, nebo centrální a intrakortikální, další varianty – teleangiektatický, malobuněčný, parosteální, periosteální, povrchový)

Velkobuněčný kostní nádor

Osteoidní osteom

Osteoblastom

Osteosarkom

WHO cassification of soft tissue tumours

Nádory cév

Hemangiom (kapilární, kavernózní, arteriovenózní)

Glomus tumor (na prstech, bolestivý, benigní)

Hemangiopericytom (příbuzný tzv. solitárnímu fibróznímu tumoru, tvořený buňkami podobnými fibroblastům, jde o pomalu rostoucí útvar, často v břišní dutině, 70% benigních, 30% maligních, varianta - myopericytom)

Hemangioendoteliom (většinou lokálně agresivní, vyjímečně metastazující nádor, endotelie četných cév mají vetšinou prominující charakter do lumen, dělí se na epiteloidní, Kaposiformní, retiformní, papilární intralymfatický, smíšený)

Kaposiho sarkom (lokálně agresivní, zhoubný, nejčastěji podkožní nádor, projevující se na kůži tvorbou papul až plátů, postihuje imunodeficientní pacienty)

Angiosarkom (maligní nádor více méně napodobující endotel)

Lymfangiom (jednoduchý-simplex, kavernózní, cystický, hydroma coli cysticum – vrozený, obrovský)

Hemangiom

Glomus tumor

Hemangiopericytom

Hemangiosarkom

Kaposiho sarkom

WHO cassification of soft tissue tumours

Nádory svalových buněk Leiomyom (benigní, GIT, děloha, kůže, často příměs hladkosvalové složky v jiných

typech nádorů – např. angioleiomyom)

Bizarní leiomyom (přítomnost bizarních obrovských buněk)

Leiomyosarkom (maligní, plynulé morfologické přechody z leiomyomu, proto občas těžko diagnostikovatelný, rozhodující mitotická aktivita)

Rabdomyom (benigní, dělí se na typ kardiální a extrakardiální, druhý jmenovaný dále na typ dospělých a fetální, část kardiálních rabdomyomů má současně tuberózní sklerózu)

Rabdomyosarkom (jde o nejčastější nádor měkkých tkání, postihuje nejčastěji děti a mladší osoby

a) embryonální – močový měchýř, vagina, žlučové cesty, očnice, paranasální dutiny, ucho, hltan, končetina perineum, sestává z kulatých nebo vřetenitých buněk, s přítomností tzv. pentlicových buněk = buňky s příčným pruhováním nebo „pulcovitých“ buněk = eosinofilní buňky obsahující myoglobin, často i glykogen, variantou je tzv. sarcoma botryoides vyskytující se pod sliznicí nebo epitelem, má dvě zóny = kambiovou a myxoidní

b) alveolární – hnízda oválných buněk separovaných fibrovaskulárním stromatem, na periferii šikování buněk, přítomnost obrovských buněk, vzácně i pentlicových buněk

c) pleomorfní – nádor dospělých, buňky s příčným pruhováním obvykle nezjistitelné, exprese některých ze svalových markerů – myoglobin, desmin, aktin

Leiomyom

Leiomyosarkom

Nádory chordy dorsalis

Chordom (ze zbytků chorda dorsalis)

Ekchordóza klivu (nejde o nádor)

Destruující chordom (spodina lební nebo křížová krajina, jeho buňky jsou obvykle vakuolizované)

Chordom