Obecná stavba kosti. Růst a pevnost kostí. Kostní věk. Architektonika kosti.Somatologie 1.ročník

Kost – os, ossis

Složitý orgán Kostní tkáň je jen jedna část, která se

na stavbě kosti podílí ( osteocyty, kolagenní a elastická vlákna, mezibuněčná hmota)

Dělení kostí:

1. podle struktury: A) lamelózní – vrstevnatá (většina skeletu) B) fibrilární – vláknitá (výběžky kostí) 2. podle tvaru: Dlouhé kosti – stehenní, pažní Krátké kosti – zápěstní Ploché kosti – lopatka Nepravidelného tvaru – dolní čelist

Na kosti rozlišujeme:

1. Diafýza – střední úsek dlouhých kostí

2. Epifýza – koncové, kloubní část dlouhé kosti

Složení kosti:

1. okostice – PERIOST 2. kostní tkáň – KOMPAKTA a

SPONGIOZA 3. kostní dřeň – MEDULLA OSSIUM

Okostice - periost

Silný, tuhý, vazivový list, který pokrývá celou kost s výjimkou kloubních konců – tam je hyalinní chrupavka

Je bohatě prokrvená Obsahuje hodně senzitivních – cítivých

nervů = vedení kostní bolesti – při zlomenině

Velký význam pro výživu kostí Vlastní kostní tkáň je necítivá

Kostní tkáň:

Kompakta: Tvoří povrch kosti Je různě silná Deskovitá nebo trubicovitá Architektonika – kostní lamely – jsou ploché nebo

soustředěně uspořádané destičky kostní tkáně, v jejich prohlubních jsou uloženy osteocyty

U dlouhých kostí je střední část tvořena trubicovitými lamelami – Haversovy lamely – vytváří vrstvu kolem centrálního kanálku, kterým prochází cévy

Je tím zajištěna maximální pevnost a zároveň i pružnost kosti

Kostní tkáň:

Spongioza: Architektonikou je kostní trámec Vypadá velmi neuspořádaně, ale je to

dáno zatížením kosti – podle toho jsou trámce uspořádány – je to maximálně odolné při zatížení

Při zlomenině se zpětně trámečky uspořádají dle nového zatížení kosti

Kostní dřeň – medulla ossium Vyplňuje dřeňové dutiny uvnitř diafýz dlouhých kostí a

drobné prostory mezi trámečky spongiózní kosti epifýz Složení: - jemná síť vazivových vláken - vazivové buňky - bohatě větvené cévy Mládí – červená kostní dřeň – krvetvorný orgán V dospělosti nahrazována tukovou tkání – žlutá kostní

dřeň – krvetvorba pouze v krátkých a plochých kostech

Osifikace:

Vznik kosti Osifikace desmogenní: Na podkladě vazivovém Ve vazivu, které se tvarem podobá kosti,

vznikají buňky – produkují mezibuněčnou kostní hmotu a vlákna, na která se vážou anorganické soli

Osifikují tak např. obličejové kosti, kosti klenby lební, klíční kost atd.

Osifikace:

Osifikace chondrogenní: Z chrupavčitého modelu kosti Chrupavka je během osifikace odbourávána a postupně

nahrazována kostí Osifikace dlouhých kostí probíhá z tzv. osifikačních center

vznikajících uprostřed chrupavky – v diafýze a epifýzách kostí (obratle, dlouhé kosti)

Přeměna chrupavky na kost se šíří všemi směry tak dlouho, až je chrupavka nahrazena kostní tkání – vznik diafýzy a epifýzy

Jen mezi střední částí a kloubními konci zůstává v dětství chrupavčitá ploténka – růstová chrupavka – růst kosti do délky (je to regulováno vlivem růstového hormonu a pohlavních hormonů)

Do šířky roste kost pomocí periostu Osifikační jádra jsou důležitou pomůckou pro určení kostního

věku – dle zápěstních kůstek – co 1 rok to 1 kůstka – v 10 letech jsou všechny z kostnatělé