Orientační běh 2013/2

2 2013 110 Kč ISSN 1803–74962 2013 110 Kč ISSN 1803–7496

Bratříčku, nezavírej vrátka!Sprintové mistrovství s kaňkou

LOB GearKazašský mistrovský speciál

TiomilaDvojí česká radost

2. místo na Mistrovství

světa v MTBO ve sprintu

(Marek Pospíšek)

ÚSPĚCHY REPREZENTAČNÍCH DRUŽSTEVČeského svazu orientačních sportůna mezinárodních akcích v roce 2012

Třikrát zlatý na Mistrovství

světa juniorů v MTBO

(Kryštof Bogar -

1. místo krátká trať, klasická

trať a štafety s Vojtěchem

Ludvíkem a Tomášem Staňkem)

1. místo družstva ČR v soutěži národů na Mistrovství Evropy dorostu(celkem 5 medailí)

Dvakrát 2. místo naMistrovství světa juniorů v OB(Jan Petržela - sprint a krátká trať)

1. místo na Mistrovství světa v OB štafet

(Tomáš Dlabaja, Jan Šedivý, Jan Procházka)

a navíc:MSJ MTBO:3. místo klasická trať - Vojtěch Ludvík,3. místo štafety - Anežka Pařízková, Eva Haltofová, Kateřina Nováková

foto

: Cyk

loD

res.c

z

3. místo na Mistrovství světa v MTBO na krátké trati(Jan Svoboda)

foto

: Cyk

loD

res.c

z

foto

: Cyk

loD

res.c

z

foto

: Jan

Pol

ášek

foto

: Pet

r Kad

eřáv

ek

foto

: Mic

hal K

rajč

ík

t i r á žOrientační běh – časopis orientačních sportů

Vydavatel: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100, P.S. 40, 160 17 Praha 6-Strahov Tel./fax: 220 513 295, E-mail: [email protected] a příjem inzerce: Žaket, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6, www.casopisob.cz Jiří Krejčík – editor, [email protected] Lenka Klimplová – redaktorka, [email protected] Petr Žaloudek – redaktor, [email protected] Jan Exner – redaktor, [email protected] Radek Laciga – redaktor, [email protected]

Na obálce vítězná štafeta žen Domnarvets GoIF v cíli Tiomily, autor fotky Jonas Birgerson

číslo 2/2013

Jarmila Němečková – inzerce a marketing, [email protected], Tel.: 603 157 803Předplatné: Marie Dvorská, [email protected], DTP: Jan Přibík, Jitka Štraitová – ŽaketTisk: Žaket, www.zaket.cz, [email protected] Příspěvky do časopisu přijímá redakce v jakémkoliv počítačovém formátu. Loga závodů, fotografie, mapy apod. zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky a grafické přílohy se nevracejí.

Registrace: MK ČR E 10023 ISSN 1803-7496, Vychází: 6. 6. 2013. Uzávěrka příštího čísla: 28. 6. 2013

Vážení čtenáři, v rukou právě držíte druhé letošní číslo časopisu Orientační běh. Bohužel se nám, respektive mně, do něj vloudila jedna chybička. Mluvím o článku, který se zabývá mistrovstvím ve sprintu, jež pořádala Lokomotiva Pardubice v Chrudimi. Předem říkám, že se mi hodně líbilo a z mého pohledu to byl jeden z nejhezčích sprintů u nás. Jenže, jak si můžete přečíst na stranách 4–7, průběh závodu ovlivnila jedna zavřená branka a právě té se týká i nepřesnost v textu. Jak těsně před tiskem časopisu vyplynulo z emailové korespondence stavitele chrudimského „majstršaftu“ Adama Zitky s Janem Mrázkem, Pardubice nevypekl OCAD (jak uvádím), ale Pardubice bohužel vypekly závodníky. Cituji email, kterým Adam reagoval na Mrazákův blog: „Použil jsem značku 707 Uncrossable boundary a viděl jsem, že je její šířka nastavená na 0,35 – vzhledem k tomu, že jsem se s její pomocí nechystal lemovat z obou stran překonatelný plot či něco jiného, ale použít ji samostatně, přišla mi ta šířka pro vyjádření zábrany dostatečná, naopak šířka 0,7 (v podstatě 3 metry ve skutečnosti) by mi přišla ve volném prostoru příliš brutální a nelogická v porovnání s např. nepřekonatelným plotem (0,4) či s nepřekonatelnou zdí (min. 0,4). Na této své interpretaci založené na mém selském rozumu trvám, i když samozřejmě vzhledem k výroku jury respektuju, že je tato teorie chybná a uznávám svůj špatný pohled na věc.“ Chápu, že jste teď možná trochu mimo mísu, nicméně když nalistujete reportáž z Chrudimi, měli byste se rychle dostat do obrazu. Pak zjistíte, že pokud by pořadatelé dodrželi pravidla, mohlo jít opravdu o skvělý šampionát. Takhle dostal zbytečnou kaňku. A teď ještě z jiného, radostnějšího soudku. Na obrazovkách ČT Sport se objevil dokument Žijeme sportem, který má přesvědčit a poradit rodičům, proč dát své dítě zrovna na orientační běh. Pořad, který částečně vznikal právě v Chrudimi, byl s úctou ke všem dosavadním přenosům z OB tou nejlepší reklamou, jaké se orienťák kdy dočkal. A velký dík za to patří i členům oddílů z Luhačovic a Kamenice, kteří televizním divákům předvedli, že náš sport je sice dobrodružství, ale šiškami během něj opravdu neházíme. Snad podobný dojem udělá i na ty, které má oslovit.

Od čísla k číslu

Chrudimská errata Petr Ž[email protected]

4 ��Petr Žaloudek Bratříčku, nezavírej vrátka!

8 ��Jarmila Němečková Jaro o Velikonocích zakufrovalo

10 ��Jana Knapová 10Mila v 10 bodech

12��Jan Flašar Mistrovství ČR v nočním OB Dolní Bousov, 20. dubna 2013

14��Libor Forst Jak porazit Thierryho?

16 ��Zdeněk Lenhart Sedmapůlky nastupují

17 ��Radek Laciga Mistrovství světa v lyžařském OB 3.–10. března 2013, Kazachstán

21 ��Petr Žaloudek Říkejte mi Ríšo rozhovor s Richardem Samohýlem: 85 let na světě, 59 let s OB, 55 let trenérem

24 ��Jan Exner Studenecké žákyně slaví medaile z mistrovství světa Mistrovství světa základních škol v orientačním běhu 2013, Portugalsko

26 ��Aleš Hejna Krkavec Nejlepší orientační terény

27 ��Tomáš Leštínský Sfinga Nejlepší orientační terény

28 ��Jirka Funda Kde se léčí orientační běžci?

30 ��Tomáš Dlabaja Předstartovní mentální naladění

33 ��Petr Kadeřávek Odrostlí juniorští medailisté předchůdce MSJ v OB

36 ��Jan Exner Letem o-světem

37 ��Radek Laciga Letem MTBO-světem

38 ��Jan Exner Kdo, kde, kdy a proč? Orientační běh kdekoliv na světě z pohodlí domova

40 ��Jiří Šubrt Zprávy ze Strahova

41 ��Výsledkový servis

Zatěžkávací zkoušku v podobě začátku závodní sezony ORISu ustál, i když k všeobecné radosti brblalů ne stoprocentně. Možná by měl Bestík naprogramovat i ten proklínaný registr vozidel.

Kalendářní rok se co do závodů rozběhl více než tradičně. Letos se pro nevhodné sněhové podmínky přesouvaly a rušily nejen LOBy, ale ve velkém i pěší OB.

Někteří lampioni mají až nečekaně jasno. Za sněhovou kalamitu začátkem dubna může soutěžní komise. Její vinou tak moravští a slezští žáci z HD14 přišli o vrchol sezony v podobě zrušeného Mistrovství Moravy.

Z protokolu: „Při závodě došlo ke zranění závodníka Petra Klimeše (KRE7701) – byl zasažen náhodnou kolemjdoucí bodnou zbraní (údajně rapírem) do dlaně levé ruky.“ Inu, sprint v centru historického města přináší vskutku nečekaná úskalí.

Chyby při roznosu kontrol a následné zrušení hlavních kategorií oblastního mistrovství na sprintu postihly nečekaně Východočeskou oblast. Rozčarování sprinterů, brousících si čipy na televizní Chrudim, bylo veliké.

Protest kvůli nepředpisově (a hlavně nepřehledně) přeškrtnutému průchodu vyřídila jury nařízením omluvy pořadatele směrem k závodníkům. Za zoufale nedostatečnou kapacitu WC se účastníci chrudimského MČR žádné omluvy nedočkali. Jestli se na to taky neměl podat protest.

Radim Hoš[email protected]

o b s a he d i t o r i a l

Bratříčku, nezavírej vrátka!

Petr Ž[email protected]

Foto : Petr Kadeřávek

Ideální běžecké počasí, nádherný terén historického města, brilantně postavené tratě. Pokud se vám první věta zdá povědomá, pak je váš pocit správný. Začínal jí i loňský článek o MČR ve sprintu. Ta pochvalná slova bezezbytku platí i letos, kdy šampionát na nejkratší trati hostila Chrudim. Jenže i tentokrát po nich následuje velké ALE. Bohužel.

Je to prokletí? Smůla, náhoda? Ne, ne. Je to obecný a častý problém městských sprintů. Co se stavitelům a mapařům zdá jako drobný detail (nebo v opačném extrému nepřehléd-nutelný fakt), to pro závodníka běžícího maxi-málním tempem může být údaj za hranicí vnímatelnosti. Před rokem v Děčíně to byly zakázané mikrozáhonky, letos pořadatelům z Pardubic udělala medvědí službu úmyslně zavřená vrátka.

Přitom sprint to byl parádní. Centrum Chrudimi a přilehlé sídliště nabídlo prostor, ve kterém se staviteli Adamu Zitkovi povedlo narýsovat zajímavé postupy s volbami. Navíc mnohé schody od Chrudimky pořádně pro-věřily i fyzickou připravenost účastníků – obzvlášť ty vedoucí ke sběrce se mnohým vryly do svalstva i paměti. „Fakt pěkný. Na začátku pár ťukaček, pak delší postup, po kterém to už bylo spíš běžečtější, ale i o tom to je. Líbilo se mi to,“ hodnotil mistrák Jan Procházka, který už ve světě oběhal nějaký ten sprint.Povedl se i televizní přenos, který šel bohu-žel jen ze záznamu a kterému rozhodně pomohlo to, že ostatní závodníci přijeli s dostatečným předstihem a vytvořili

na náměstí slušnou kulisu s odpovídající atmosférou.

Ach, ta kaňkaJenže ta branka v parku za startem... Problém nebyl až tak v tom, že její uzavření bylo v mapě dodatečně označeno fialovou znač-kou 707: nepřekročitelná hranice, nýbrž v tom, že se některým kategoriím včetně H21 a D21 tato úprava dostala do kolečka kont-

roly. To bylo sice vykous-nuté, což je na zvětšenině v klidu dobře vidět, jenže za běhu se kolečko zdálo

kompaktní a vůbec to nevypadalo, že tuhle cestu si ani hlavou neprorazíte.Pro ty, kteří se „nachytali“, to znamenalo až půlminutové manko, což je v tak krátkém závodě opravdu hodně. Není divu, že to v cíli bylo místy emočně napjaté. „Sprint nemá být nachytávaná a má být i za běhu jasné, co to je. Jednou jsem zastavil, řekl jsem si, že to je uzavřený, běžel jsem dál a říkám si ne, je to kolečko a doběhl jsem k tomu,“ popisoval Jan Šedivý, který v pozdějším průběhu závodu vynechal kontrolu. „Snažit se nachytat závod-níka na to, že to nevidí, je totální pakárna,“ čertila se Monika Topinková a hlavou kroutil i Jan Mrázek, který na podzimním semináři rozhodčích přednášel právě o záludnostech stavby sprintu: „Koukám na to po závodě

4 | o r i e n t a č n í b ě h

O B d o m á c í s c é n a

Zavřená vrátkaVětšina závodníků přiběhla ke schodům vedoucím nahoru k brance. Někdo už v tu chvíli zjišťuje, že tudy neprojde. Jiní vybíhají až k ní a teprve v tu chvíli jim dochází, že to, co je v mapě, není kolečko kontroly. Kdo se vrací na rampu a jde zprava, ještě tolik neztrácí. Kdo obíhá zleva budovu, tu nechává o dost víc (např. Duchová, Mrázek).

O vítězi v mužích se rozhodlo na doběhu. Více natáhl krok Vojta Král (nahoře), který se na posledních metrech dostal o dvě vteřiny před Honzu Procházku (dole).

Ženy:Zvěřinová 0:29 (1)Šafka Brožková 0:46 (19)Duchová 1:01 (27)Muži:Král 0:30 (5)Procházka 0:31 (8)Mrázek 0:52 (26)

a stejně bych to nepochopil, že se tam nesmí. Je to zbytečné a nepatří to do sprintu.“ Do pasti se ale chytli i pozdější medailisté. „Vyběhl jsem tam, z mapy jsem to vůbec nepochopil a byl jsem strašně překvapený, že to tam nešlo proběhnout. Ale ihned jsem si vzpomněl, že tam je zprava rampa,“ vykládal Jan Procházka, kterého doplnila Dana Šafka Brožková: „Přiběhla jsem až k bráně a až tam řešila, co to vlastně je.“Proti způsobu zákresu do mapy byl nakonec podán protest, protože fialová čárka měla

navíc tloušťku jen 0,35 mm. Jenže, jak správně upozornil Roman Zbranek, zde pardubické pořadatele trochu vypekl OCAD, který má v módu pro stavbu tuto značku špatně nade-finovanou (správně má být, a v módu pro kreslení i je, 0,7 mm). Protest nakonec uznán nebyl, nicméně odůvodnění „použití značky neovlivnilo výrazně výsledky a není důvod ke zrušení závodu“ zní poněkud alibisticky. Silně to kontrastuje třeba s pocity, které měla Dana Šafka Brožková přímo na trati. „Závod to ovlivní hodně. Problém je v tom, že v tu chvíli mi naskočí, že je vlastně pasé. Není lehké to v sobě odblokovat, zase do toho jít naplno a jen tak to neodklusat. Takže na další kontrolu jsem se snažila tohle zrušit a nemys-let na to,“ vysvětlila Dana, která zde ztratila 17 vteřin.

Dvě překvapeníMistrovské kategorie dospělých bohužel tro-chu utrpěly televizním přenosem. Jednak byly vítězné časy hodně vzdálené přede-psaným dvanácti minutám a pak obě trati přišly oproti jiným netelevizním o další volby

o r i e n t a č n í b ě h | 5

3 I přes úvodní rozhození je třeba se soustředit. První volba závodu ale vychází nastejno, a tak je důležité se kvapem rozhodnout pro jednu z variant. Ta městem je o něco lehčí.

4 V případě televizních tratí královský postup. Zatímco nejlepší ženy volí postup dolů po schodech a spodem, muži z předních příček vybíhají od kontroly schody nahoru. Mrázek volí „ženskou“ variantu, která je jen malinko pomalejší.

Muži:Král plná 1:11 (4)Procházka čárkovaná 1:12 (9)Ženy:Šafka Brožková čárkovaná 1:21 (1)Zvěřinová plná 1:27 (7)

Muži:Kodeda plná 1:53 (1)Mrázek čárkovaná 1:58 (7)

„Tréninku nemám tolik, co dřív a pořád si říkám, že to nebude stačit,“ říká Martina Zvěřinová vracející se po mateřské pauze. Na mistrovství to však stačilo a rovnou na stříbrnou medaili.

Dana Šafka Brožková se dokázala oklepat z komplikací na druhé kontrole a doběhla si pro třetí sprintový titul.

postupů. I tak bylo často co řešit a o medailích nerozhodovaly jen rychlé nohy a kontrola číslo 32. V ženách si pro svůj třetí sprin-terský titul doběhla Dana Šafka Brožková, která měla silnou hlavně koncovku. „Spokojenost. Mám velkou radost, že se to povedlo,“ libovala si Dana. Druhým místem malinko šoko-vala Martina Zvěřinová, která se vrací po mateřské pauze. Dlouho přitom sváděla s Danou vyrovnaný souboj, ale rozhodla její chyba na úseku obsypaném kamerami (viz rozbor postupů). „Jsem úplně překvapená,“ smála se bývalá reprezentantka a na

Stavitel tratí Adam Zitka:Asi to byl chyták za hranouMěl několik možností. Nechat bránu ote-vřenou a znehodnotit postup, dokreslit ji přímo do mapy černou linkou jako ne-překonatelnou překážku a znehodnotit mapu pro další použití, nebo použít fialo-vou linku a vykousnout kolečko kontroly. Stavitel mistrovského sprintu Adam Zitka připouští, že to bylo velké dilema a že se nakonec nerozhodl úplně šťastně.

Byl to od tebe úmysl zavřít tu bránu?Byl. Myslím, že je trošku nešťastné, že to bylo blízko kontroly. Na druhou stranu jsem se snažil vyříznout kolečko a před-pokládal jsem, že když se na to kdokoliv koukne, tak to nebude brát tak, že by ko-lečko procházelo tou bránou.

Jak jsi postupoval?V OCADu jsem vzal značku nepřekro-čitelná hranice. Vyříznul jsem kolečko a myslel jsem si, že to bude dobře vidět. Ještě jsem se podíval do metodického dopisu, jestli se ta značka dá použít i pro dočasné překážky.

Jenže v běhu to celé splývá…Byl to asi chyták už trochu za hranou. Teď si říkám, jestli se člověk na tuhle vol-bu zprava-zleva neměl vykašlat.

Nebylo lepší se domluvit s Petrem Hraničkou, který to mapoval?Na poslední schůzce s mapařem jsem říkal, že to zavřeme a v mapě uděláme nepřekonatelný plot. Ale v podstatě si tím zkazíš mapu, protože ta brána je nor-málně otevřená. A my jsme tiskli i čisté mapy, které poslouží jako tréninkový prostor pro mistrovství světa juniorů.



Místo činu z pohledu od druhé kontroly. Bránu pořadatelé sice označili páskou, to však zmatečnou situaci v mapě nezachránilo.

Denisa Kosová před zavřenými vrátky (tak jako mnoho dalších) luští, co tím chtěl stavitel říct.

7 Klasická sprintová volba „je jedno kudy, ale hlavně už běž“ – to je sedmička. A časy tomu odpovídají.

10 Všichni muži z čela to vidí stejně a buší zleva schody. Dana se jim vyhýbá a je o tři vteřiny rychlejší než Martina.

Muži:Procházka čárkovaná 0:56 (1)Král plná 0:58 (3)

Šafka Brožková čárkovaná 1:23 (4)Zvěřinová plná 1:27 (6)

otázku, kde se to v ní vzalo, dodala: „Běhám, trénuju, ještě to nevzdávám. Chtěla bych se ještě vrátit, ale mám takový pocit, že toho tréninku nemám tolik, co dřív a furt si říkám, že to nebude stačit, že na ně nemám.“ Až třetí pak skočila obhájkyně vítězství z Děčína Iveta Duchová. „Až na dvojku to bylo dobrý,“ postěžovala si na problematickou kontrolu.V mužích to byl velký souboj mezi Honzou Procházkou a Vojtou Králem. Na trati je nej-víc dělilo šest vteřin a ještě na sběrce Bet o sekundu vedl. Na doběhu mu ale Vojta nadělil tři vteřiny a ukořistil cenné zlato. „Ze začátku jsem byl trochu nervózní, udělal jsem chybu a nevěřil jsem, že to bude na první místo. Snažil jsem se to pak fyzicky dohnat a překvapilo mě, že to stačilo. Porazit Beta na sprintu je parádní, to se moc často nestává,“

těšilo vítěze. To jeho rival odjížděl z mistrov-ského sprintu opět zklamaný – tento šam-pionát ještě nikdy nevyhrál a stejně jako loni ho od zlata dělily pouhé dvě vteřiny. „Nepotěší to. Nedočetl jsem na konci jednu dohledávku, kde jsem nechal minimálně pět vteřin. A musím zapracovat na dobězích,“ komentoval Procházka těsnou porážku. Parádní invazi mezi dospělé pak prožil loň-ský juniorský vicemistr světa z této disci-plíny Honza Petržela, který si dosprintoval pro bronz. „To je snový vstup. Cítil jsem se fyzicky dobře, takže jsem věděl, že to může být do pětky, ale s medailí jsem nepočítal. Snad mi vyjdou nominačky a pojedu na mistrovství světa, což je můj cíl pro letošní sezónu,“ poví-dal s nečekanou medailí na krku.



Vítek Zakouřil se v juniorech prokličkoval až ke stříbrné medaili

12 Tady se pro změnu shodly dámy na postupu po plné. Zato mezi muži se právě zde láme chleba. Na levé volbě skrz průchod se to nedá tolik řezat, navíc dohledávka je o něco těžší. Dosud vedoucí Kodeda s Petrželou tu ztrácejí šance na zlato.

13 S běžci mávají televizní kamery a hlavně mapový klíč. Mnozí netuší, že světle modrou vodu bez černých břehů smí překonat. Ti šťastnější nacházejí kmen přes řeku, přesto ztrácí (Kodeda 9 vteřin). Mezi ty nešťastné patří Zvěřinová, která se vrací na cestičku a běží na most. „Manžel Petr tenkrát na mistrovství v Opavě pře-brodil řeku, takže jsme se bavili, že se přes řeku nesmí,“ vysvětlovala omyl. Pravda, zlato ji nestál, ale ztratila tu hodně.

Procházka plná 0:40 (1)Petržela čárkovaná 0:53 (16)Kodeda čárkovaná 0:57 (17)

Šafka Brožková plná 0:29 (4)Zvěřinová čárkovaná 0:51 (19)


Pražské Velikonoce/Prague Easter 2013

Přes 1000 závodníků zavítalo na hranici Českolipska a Kokořínska na třídenní závody Prague Easter – Pražské Velikonoce. Letos dorazilo i několik juniorských reprezen-tačních výběrů testovat před JWOC české mapy a terény. I když tento cíp Čech patřil o Velikonocích mezi méně sněhem navští-vené části naší republiky, skandinávci si připadali jako doma – teploty kolem nuly, sněhový poprašek nebo dešťové kapky... Kotlářka Praha pořádala na (alespoň zpo-čátku) zelené louce, v lese byla závodní-kům jistě menší zima než pořadatelům ve stanech. V hlavních kategoriích zvítězili Iveta Duchová z Loko Pardubice a Bjørn Ekeberg z IL Tyrving.

Saxbo 2013Populární Saxbo letos přilákalo na česko-německou hranici na rozhraní Lužických a Žitavských hor přes 1100 závodníků. Těmto závodům už přálo jarní počasí, byť v sobotu spíše aprílové, než květnové. Chrastava pořá-dala sobotní závod na hřebenu Lužického přesmyku severně od Rynoltic, žitavští orientační běžci v neděli tratě natočili na hřebenu skal Nonnenfelsen

nad Jonsdorfem. Obě kla-siky potvrdily pověst tohoto náročného víkendu. Krásný horský terén s pískovci i velmi těžkou podložkou otestuje fyzičku každého, a mapovou techniku od volby postupů po precizní dohledávku také. Nejdelší tratě opanovali češi – Bohdana Heczková a Tomáš Kolařík v sobotu, v neděli Michaela Przyczková a Michal Horáček.

Haná Orienteeing Festival 2013

Za účasti téměř 400 účastníků pro-běhly ve Velikonočním termínu třídenní mezinárodní závody Haná Orienteering Festival 2013. Centrum závodu bylo ve Zlatých Horách, na startu byli kromě čes-kých a polských závodníků i účast-níci z Irska, Izraele, Itálie, Norska, Rakouska, Slovenska a Maďarska. Počasí bylo extrémní – první dvě etapy proběhly ještě za regulér-ních podmínek, ale odpoledne před poslední etapou začalo silně sněžit a sněžení pokračovalo až do Velikonočního rána. Pořadatelům

bylo večer před závodem jasné, že tratě připravené v horních partiích Příčné hory, v nad-mořské výšce mezi 700 až 900 m.n.m, bude nutno přesunout do nižších partií terénu okolo Bohemalandu a navíc je zkrátit. Taktéž bylo rozhodnuto o hro-madném startu po kategoriích. Noční směna pořadatelů tedy vymyslela a vytiskla nové tratě a startovní listinu a díky tomu proběhla i poslední, závěrečná etapa za relativně spravedli-vých podmínek pro všechny závodníky. Kategorie HD21A vyhráli Piotr Parfianowicz a Anna Górnicka-Antonowicz.


Jarmila Němečková[email protected]

Foto: Jan Jakob, Zuzana Jiřištová a archiv autorky


Tento postup možná bude někomu z vás povědomý. V roce 2000 byl totiž podobný (konkrétně 12–4) použit pro H21 při mistrovství na klasické trati. Nám však tentokrát jde o postup 12–13. Pro správné posouzení vhodnosti jednotli-vých voleb potřebujete vědět ještě několik věcí. Je začátek března a v Hostýnských vrších leží několik centime-trů mokrého sněhu. Běží se ZLOM, tedy Zlínský orientační maraton, a pro závodníky jsou připraveny tratě dlouhé 20 a 30 km vzdušnou čarou, o převýšení nemluvě. V době, kdy se závodníci ocitají na 12. kontrole, mají za sebou přibližně jednu třetinu, respektive jednu čtvrtinu trati, a s přihlédnutím k tomu také šetří své síly.

p o s t u p č í s l a

�0

�5

�2�5

�7�5

�9�5

�1�0�0

�O�B� �2�0�1�3�-�0�5

�1�4�.� �k�v� � �t�n�a� �2�0�1�3� �9�:�5�3�:�1�2

Marie Krejčíková [email protected]

Hezký plochý terén nedaleko Stockholmu s malými detaily a ekvidistancí 2,5 m se vesměs líbil. Možná až moc. „Dnes to nebylo těžké, stačilo běžet rovně a dobře se rozhlížet,“ komentovala svůj výkon napří-klad štafetová rutinérka Anni-Maija Fincke (Tampereen Pyrintö), která první z druhého úseku. Co však bylo ve dne pro ženy pamls-

kem, to v noci mužům pořádně zhořklo. Chybovalo se hodně a pořadí se neu-

stále přesýpalo.Mnoho týmu ztrácelo

již v počátku závodu cenné minuty, včetně favorizovaných šta-fet. Na prvním úseku vyhořel rozbíhač

Kristiansandu, po několika zásadních chy-bách předává druhému úseku na 153. místě se ztrátou bezmála 18 minut. To znamená konec šancí KOKu na pódiové umístění, přestože poté ještě tři úseky vyhrají. Daniel Hubmann tak dobíhá štafetě pro 22. místo, tedy o 20 příček horší umístění než loni.Příliš nezazáří ani Kiril Nikolov (Kalevan Rasti) a Vincent Coupat (Halden SK), kteří se na prvním úseku společně hned dva-krát podívají na tutéž cizí farstu a ztrácejí

Jana Knapová[email protected]

Foto: Jonas Birgerson, Petr Kadeřávek10Mila v 10 bodech„Měla jsem dnes fantastickou flow. Celou dobu jsem věděla, kde jsem. Říkala jsem si: Je mi skoro 32 let a teprve dnes jsem pochopila, jak to všechno funguje.“ Těmito slovy vylíčila svůj výkon na posled-ním úseku Lena Eliasson. Odměna byla sladká: vítězství pro její tým Domnarvets GoIF v úvodním závodě pětičlenných ženských štafet.


O B s v ě t o v á s c é n a

Rozhodující část posledního úseku. Do té doby vedoucí Olav Lundanes (červená) volí na 22. kontrolu postup pod čarou a není to dobré rozhodnutí. Ztrácí půl minuty a dotahuje se na něj Thierry Gueorgiou (modrá). Létající Francouz pak na 24. kontrolu zapíná turbo a utíká ode-vzdanému Lundanesovi o minutu a půl!(Šrafy spojují body, kterými závodníci proběhli ve stejném čase od chvíle, kdy se jejich postupy naposled rozdělily.)

Zdroj: WorldofO.com

Radost i zklamání ženské štafety Halden SK z 2. místa

Noční předávka Haldenu

Předávka týmu JWOC

mailto:[email protected]

čtyři minuty. (Rozbor postupů ukázal, že Nikolov nasekal na trati dohromady deset minut chyb, ale polovinu tohoto manka stáhl rychlým během.) V nerozlučném tandemu pak pokračují i jejich druhé úseky Antti Nurmonen a Øyvind Helgerud a dostávají největší favority zpátky do hry.„Běžíme jak prasata, já sotva stíhám kon-trolovat kódy a on nás stáhne o tři minuty?!“ nechápavě komentoval Honza Mrázek prů-běh čtvrtého úseku, tedy nefarstované dlouhé noci. Oním démonem je Oleksandr Kratov, který na Langa natten běží úplně jinou ligu než čelo závodu a z 12. místa dostává štafetu OK Orion (alespoň na chvíli) do vedení.Na pátém úseku už to vypadá jasně. Mattias Karlsson (Halden SK) má kratší farstu, vzda-luje se Jarkko Huovilovi (Kalevan Rasti) a ten pod tlakem kazí hned následující kontrolu. Halden utíká Kalevanu o dvě minuty, pomalu začíná svítat a zdá se, že je rozhodnuto.

Jenže…Thierry Gueorgiou (Kalevan Rasti) opět předvádí fantastický výkon a potvrzuje svou stálou formu. Na poslední úsek vybíhá druhý s tříminutovou ztrátou a v úvodu kupí několik menších chyb. V nefarstované poslední čtvrtině však doběhne a před-běhne zjevně unaveného a demoralizova-ného Olava Lundanese (Halden SK). Ten měl přes zimu zdravotní potíže a jeho příprava zřejmě nebyla tak ideální, jak by si přál; od Thierryho ve výsledku dostává propastných 6 minut. Z vítězství Kalevanu Rasti se tak může radovat i Jan Bet Procházka, který k němu přispěl svým výkonem na předpo-sledním devátém úseku.Velké věci se děly i na posledním úseku ženského závodu. Na jasně vedoucí trojici se nebezpečně dotahoval tandem Simone Niggli–Tatiana Ryabkina, které vybíhaly spo-lečně z 8., respektive 10. místa s pětiminuto-vou ztrátou. Na Domnarvets a Halden to v cíli

sice nestačilo, ale Niggli po skvělém výkonu dotáhla štafetu OK Tisaren na bronzovou příčku, Ryabkina doběhla těsně za ní týmu Hellas pro 4. místo.V soupiskách se to českými jmény opět jen hemžilo a mnozí Češi také předvedli skvělé výkony: k vítězství týmu Domnarvets GoIF přispěla Dana Brožková, Vendula Haldin skvěle rozběhla štafetu týmu norského Haldenu a přiběhla první z 1. úseku, 4. úsek týmu Haldenu dobře zaběhla Eva Juřeníková a štafeta nakonec obsadila 2. místo. Vojta Král výrazně pomohl švédskému týmu IFK Moras k 8. místu, a to stylově o minutu nejlepším časem na 8. úseku.Čechů však ve Švédsku závodilo daleko více a většina z nich žila bratrovražedným soubojem Turnova a hradeckého výběru běžícího pod hlavičkou JWOC 2013. Tedy ne úplně soubojem: tým JWOC se celou dobu pohyboval okolo 60. místa a teprve po chy-bách na posledním úseku se propadl na 71.

pozici. Naopak Turnov se postupně propra-covával dopředu a v cíli jej na 72. místě dělily od hradecké štafety pouhé dvě minuty.



Triumf štafety Kalevan Rasti

Jan Procházka, Kalevan Rasti

Vendula Haldin, Halden SK

Ženy Domnarvets GoIF oslavují první místo

Jako centrum bylo vybráno motokrosové závodiště v Dolním Bousově. Tento areál hostil již jed-nou žebříček v MTBO a také před dvěma lety noční štafetový memo-riál Jíry Paclíka. Z obou těchto akcí se závodníci vraceli s nepří-liš čistými dresy. Ano, pokud jste někdy viděli v Brankách bodech vteřinách reportáž z auto- nebo motokrosu, víte, o čem mlu-vím. Letos bylo naštěstí před MČR poměrně sucho, takže se bahenní orgie bohudík nekonaly. Shromaždiště umístěné v cílové věži a přilehlém party stanu bylo pro potřeby republikového nočáku naprosto postačující, do cíle i na start to bylo jen pár metrů. Za komentátorský mik-rofon se postavil Petr Žaloudek, výčep piva měli na starosti hoši z Beermental teamu. V obou případech tedy můžeme říci, že funkce byly svěřeny mistrům svého řemesla. Po této stránce byly všechny předpoklady pro kvalitní závod splněny. To hlavní se však odehrává v lese a tam to bylo maličko slabší. Stavbu tratí lze ohodnotit jako kva-litní, byla však limitována velikostí prostoru, takže mnoho postupů na volbu se nenašlo. Trať H21 byla postavena na dvou okruzích a do lesa se vešla jen tak tak. I terén byl pro noční mistrovství odpoví-dající. Nepříjemné byly snad jen místy ležící pokácené stromky a jakési hustě rostoucí listnaté tyče. Někteří závodníci se sice v cíli vyjadřovali ve smyslu, že vlastně celý závod byla pořádná tyčovina, ale jistě to nebylo jen díky terénu. Často se totiž vyskytovaly stížnosti na kva-litu mapy. Sice to nebyla úplná omalovánka, některá místa na ní však lehce připomínala

jisté polesí u Vodňan. Bohužel se v těchto místech občas vyskytly i kontroly, které se daly najít jen se štěstím. Za všechny napří-klad proslavená kontrola s kódem 44, kde

si zejména závodníci z H21 hezky zablbli (viz obrázek). Za zmínku určitě stojí fakt, že se letos opět běželo bez reflexů, a proto nebylo hle-dání kontrol v hustníku tak úplně triviální. A jak to tedy nakonec dopadlo? V kategorii H21 byli největšími favority naši repre-zentanti Honzové Procházka a Šedivý (PGP) a Adam Chromý (ZBM). Ti také spolu nakonec bojovali o pořadí na bedně, přičemž čtvrtý Pavel Hradec (TUR) ztrácel již 4,5 minuty. Nutno dodat, že první tři měli cestu na stupně vítězů snazší poté, co další favorité skončili hluboko v poli poražených. Zatímco Miloš Nykodým (ZBM) vsa-dil na hongkongskou čelovku (neúspěšně), nová jičínská posila, Honza Mrázek, zatím v lese trénovala na dlouhou noc na Tiomile (úspěšně). Ale i Adama Chromého pro-vázely v lese nesnáze a musel dokonce použít svůj chrup pro vytažení klacku zapíchnu-tého do boty. Až do poslední chvíle byl závod vyrovnaný, definitivně však rozhodla zřejmě až zmiňovaná kontrola 44 (na obrázku pořadové číslo 33), kde získal Adam rozhodu-jící náskok a zvítězil o 6 vte-řin před Janem Procházkou a o 50 vteřin před Janem Šedivým. V ženské kategorii byla největší favoritkou Iveta

Duchová z Pardubic a dramatický prů-běh závodu nebyl příliš očekáván. Iveta však musela o vedení překvapivě bojovat s turnovskou Ivou Rufferovou. Nakonec

Jan Flaš[email protected]í ČR

v nočním OBDolní Bousov, 20. dubna 2013

V letošním roce se pořadatelství MČR v nočním orientačním běhu zhostilo Sportcentrum Jičín. Pořadatelé neskrývali ambice uspořádat atraktivnější a kvalitnější šampionát než ten loňský, pořádaný FS Praha, který však rozhodně nebyl nepovedený. Jak se toto předsevzetí podařilo Jičíňákům naplnit?

Chyba, která rozhodla o zlatu?

Honza Mrázek nám předvádí, jak natočit pořádný objem



ale rozhodla série rychlejších mezičasů v poslední třetině závodu a Iveta si doběhla pro noční titul s náskokem necelé minuty. Bronz brala Kristýna Kovářová (DKP), která sice na vítězku ztratila už 4 minuty, zato si své třetí místo spolehlivě držela po celou dobu závodu. U juniorů nedošlo k žádným výrazným překvapením, na prvních třech místech se seřadili reprezentanti Hadač (AOP), Hubáček (LCE) a Chloupek (ZBM). V juniorkách došlo k vývozu zlaté (Anna Morawska) a bronzové medaile (Agata Stankiewicz) do Polska. Vladislav Jagellonský by měl jistě radost. Stejně jako Barbora Hrušková ze ZBM,

která zís-kala tu pro-

střední, stříbr-nou medaili. Ani

v osmnáctkách jsme nebyli ušetřeni exportu

cenného kovu. Zde zlato získal Adam Waněk (VRL)

a stříbrnou Patrik Horák (TUR).

Na severovýchod putoval bronz společně s Krzysztofem Wołowczykem. V D18 měla bedna složení Lenka Svobodová (PHK), Karolína Bořánková (KAM) a Simona Chládková (LPU). Mladší dorostenci nako-nec doběhli v pořadí Jaromír Mielec (AOV), Vojtěch Netuka

(SHK) a Vojtěch Sýkora (LCE). A v nejmladší dámské mistrovské

kategorii byly medaile rozděleny takto: Barbara Vavrysová (LCE), Lenka Kovářová

(LTP) a na třetím místě Barbora Chaloupská (PHK).Závěrem je třeba říci, že letošní MČR NOB bylo i přes drobné nedostatky poměrně kva-litním závodem. Po několika slabších letech, kdy se dokonce objevovaly návrhy o zrušení mistrovství, se počet účastníků začal zvedat a letos dokonce dosáhl rekordního čísla 336 závodníků a závodnic. Navíc se v hlavních kategoriích v posledních 2–3 letech schází opravdu kvalitní konkurence. Pokud zůstane tento trend zachován, obavy o osud nočního mistrovství nejsou na místě.

Dva postupy na volbu v jednom. A téměř bez rozdílu.




V předchozích dvou číslech časopisu jsme s vámi prošli deset kontrol foto-závodu v trail-o, který je součástí dokumentu IOF Technical Introduction to TrailO for Experienced Foot Orienteers, jehož český překlad od Jany Kosťové lze najít na ser-veru www.trailo.cz. V tomto posledním dílu našeho seriálu na vás čekají poslední tři techničtější kontroly a časovka. To je maličko jiný typ problému: při jeho řešení závodník nesmí opustit stanoviště a měří se mu čas rozhodování, takže oproti „vir-tuálnímu“ závodníkovi u fotografie nebo u počítače už má pouze výhodu hloubky a šířky pohledu. Můžete si to tedy vyzkou-šet „doopravdy“, kromě fotky a mapy si vezměte do ruky stopky a hurá na start.

A jak tedy na Thierryho?Ačkoliv se Thierry Gueorgiou závodění v trail-o (zatím) systematicky nevěnuje, je

živoucím důkazem toho, že opravdu dobrý mapař si v trailu neuřízne ostudu a exce-lentní dokáže porazit i světovou elitu.V prvním dílu naší série jsem vyprá-věl o svém setkání s ním na závodech ve švédském Kristianstadu. Páteční etapa byl „nočák“, což jsem si, po pravdě, neuměl tehdy moc představit a z lesa jsem se vrátil dost vykulený. Tam jsem si Thierryho ani nevšiml.Zato v sobotu jsem si ho všiml až moc dobře. Nešel přehlédnout. Suverénně zvítězil a pora-zil několik trailových mistrů světa. Šel závod „čistě“, bez chyby a se součtem časů na dvou časovkách 4 vteřiny! Za tu dobu si obvykle člověk nestihne ani přečíst popis a mrknout na mapu!Jenže v neděli se mu jeho rychlost vymstila. Dal obě časovky v součtu opět za 4 vteřiny, ovšem tentokrát bylo zapotřebí u první z nich přeci jen chvíli přemýšlet (do terénu

se koukalo směrem na jih, takže popisy kon-trol bylo třeba v hlavě „obracet“, protože západ nebyl vlevo, ale vpravo). Díky této chybě přišel o bod a díky časové penalizaci jsem se dostal o pár míst před něj. A tak jsem porazil Thierryho...

A nemusíte ani do ŠvédskaLetos měli navíc trailisté možnost porazit Thierryho, aniž by se přitom museli pohnout z domova. Italští kolegové připravili on-line závod v disciplíně TempO (závod složený jen z časovek) a Thierry se ho rovněž zúčastnil... Potrénovat na příští ročník můžete rovněž na počítači, a to na stránkách http://www.yq.cz/trail-o/TempO. Další tréninkové možnosti najdete na http://www.trailo.cz.

Foto-závod(11. až 13. kontrola a časovka)Do poslední části závodu nám zbyly tři obtíž-nější kontroly z trati a časovka. Připomínáme, že fotografie jsou pořízené vždy zhruba z cesty, po níž se závodníci pohybují, v místě tzv. rozhodovacího stanoviště, takže lampi-onům přísluší postupně zleva doprava pís-menka „A“, „B“, atd. Kolik lampionů máte vidět, udává druhý sloupeček popisu kont-rol. U některých kontrol není správně žádný lampion, v tom případě zní odpověď „Z“ („zero“). Mapa je kreslená podle klíče ISOM se značkami o velikosti 200 %, v měřítku cca 1:4 000.U časovek není přípustná odpověď Zero a časovková mapa už je zorientovaná ve směru pohledu k lampionům. Sever tedy není na mapě „nahoře“, ale tím směrem, který naznačuje šipka. Časový limit na odpo-věď je 60 vteřin.

Libor Forst [email protected]

Foto: Brian Parker, Stéphane RuffioJak porazit Thierryho?

Tuhle otázku si asi čas od času klade ledaskterý orientační běžec ze světové špičky. A odpověď se mu asi nehledá moc snadno. Já jsem neobyčejně rád, že mohu říct: Je to sice fuška, ale JDE TO! Jak na to? Zkuste to třeba v trail-o...

t r a i l - o

Thierry Gueorgiou se trail-o věnuje jen příležitostně, přesto i zde potvrzuje svou mapařskou extratřídu.


Technical Introduction to Trail Orienteering 2009 -------------------------------------------------------------------------------------------------------

7

4. A PHOTO TRAIL ORIENTEERING COURSE

Map drawn to ISOM specification with 200% symbol size. Scale about 1:4000.

As can be seen, the map appears identical in form with foot orienteering maps and is used for terrain interpretation in the same way, except that competitors have to remain on the tracks. The recognition of landform and features has to be carried out at a distance, possibly with reduced visibility. Sometimes parts of the map are blanked out, if they are being used for timed controls during or after the main course. In this photo-O demonstration course each control has a photograph, taken from the decision point, or closer to the feature, on the same line. The reason for sometimes shortening the range for the photograph is that the flags always appear more distant and less visible in photographs than they do in the terrain. Moving closer to the feature offsets this effect. Some controls have a second photograph taken from another position along the track, in order to supplement the view from the decision point. This mimics the movement permitted in the terrain and shows why it is often necessary to view the control from different angles. The descriptions are standard IOF pictorial descriptions. With each photograph is the solution map, which is an enlargement of a section of the competition map. On the solution map the red cross is the decision point and the red dots are flag positions. Finally, comments on the method of solution, and any other relevant facts are added.

t r a i l - o

13a

13b

časovka

13c

1211 Technical Introduction to Trail Orienteering 2009 -------------------------------------------------------------------------------------------------------

20

Only one flag is on both lines. From the decision point in the top photograph this is Flag C. Timed controls At a timed control the competitor is set in a fixed-position, usually a chair. The normal routine is for an official to obscure the view while the competitor settles. Then the official steps aside and points out the flags – Alpha, Bravo, Charlie, Delta, Echo – and hands a segment of the map at the scale of the main competition map to the competitor. The time taken from receiving the map to giving an answer is recorded manually by officials with stop watches, or electronically by the competitor. Here is an example of the map: The map is oriented in the direction of view to the feature at the centre of the circle. That view is shown in the photograph below:

The solving of a timed control problem is to think methodically – and fast! The description is ‘boulder’ so the two flags by the copses, the groups of smaller, thicker trees, can be discounted. But of the three flagged boulders, which is which? The control circle shows only one boulder, at its centre. The northern boulder which modified the Column C description is well to the left, so ignore

Řešení najdete na straně 20

Malá mapa vyjde levněji, dá se využít opa-kovaně, čipy a množství detailů umožňují kroutit tratě donekonečna a pokaždé jinak, běžcům se z toho krásně motá hlava. V pade-sátých letech se závodilo na pětasedmdesát-kách, pak na padesátkách, šedesátá léta při-nesla pětadvacítky, od roku 1970 se vyrojily dvacítky a na špici vydržely skoro 10 let, od 1971 známe šestnáctky, od 1974 patnáctky, přičemž už od roku 1970 se začaly objevo-vat i desítky. Zhruba od roku 1978 převážily patnáctky a dvacet let pak byl setrvalý stav – většina patnáctek, pomalu rostoucí podíl desítek a jen semtam něco jiného. Od polo-viny devadesátých let se pro parky a města, skalní i umělá, a podobné složité terény začínají rojit pětky, posléze i čtyřky, trojky, dvojky atd. Nyní tyto “sprintovky” předsta-vují skoro polovinu produkce. Od roku 2004 pak začíná i v klasických lesních terénech nástup sedmapůlek. Do tabulek jsem z databáze archivu map vybral čísla z každého pátého roku. Přidal jsem rok 1967 jako první se skutečnou tvor-bou map, a rok 2012 s aktuálními daty.První a druhý řádek tabulky 1 ukazují extrémy, projevují se mapky tělocvičen

a naopak mapy pro rogaining. Nejvíce vypo-vídá poslední řádek, udává plochu mapy, která leží v polovině pořadí. Vysoké hodnoty v prvních letech jsou dány převahou tehdej-ších přetisků vojenských map ve formátu A4 a měřítku 1:25 000, právě s plochou kolem 30 km². Po jejich vymizení už čísla vypovídají o skutečné tvorbě map.

V tabulce 2 je dobře vidět nejen celkový růst produkce, s poklesem pouze po roce 1990, ale též diverzifikace měřítek v posledních letech, zejména obrovský vzestup podrob-ných měřítek. V tabulce jsou zahrnuty i mapy pro MTBO, LOB a rogaining, bez nich by hrubá měřítka vymizela ještě daleko výrazněji. Ze 46 patnáctek v loňském roce je jen 30 klasických „pěších“, zbytek jsou mapy MTBO či LOB.

Velké počty podrobných map jsou výsled-kem podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím akce OBJEV ŠOK. Mapy tak mají jednotnou, profesionálně vypadající úpravu a kvalitní tisk, to vše v pod-statě zadarmo. Přesto mnohé z nich vychází napřed pro závod v různorodé grafické

úpravě z klubových laserovek a teprve potom v jednotném kabátku, v Žaketu. V archivu jsou tak dvojmo.

Vedle čísel však nabízím i jiné postřehy, kladné i záporné. Hezky komentovaný mapový klíč (např. Homolka, Medvědí stezka) pomůže začátečníkům vniknout do našeho slangu plného hustníků, podrostů, meliora-ček a vrstevnic. Podobně vstřícně působí popisy pevných kontrol s jejich fotografiemi (Areál). Na jedné nejmenované mapě zcela scházejí poledníky, na jiné je jich naopak zbytečně mnoho na to, že ve městě azimutem nikdo nechodí. Všiml jsem si šedých cest podle již dávno překonaného klíče, stejně jako nepředpisových spádovek na kupkách. Jedna mapa má rámeček zřetelně lichoběž-níkový, přitom OCAD nabízí dokonale pravo-úhlý pomocí klávesy Alt. Několik map bylo vytvořeno systémem Asmund (PDA s GPS a programem PC mapper přímo v terénu), další obdobně systémem uOg s OCADem, ale to už jsou novinky známé i z minulých let. Nejvýchodnější roh ČR pokrývají i dvě mapy Hrčava vydané na Slovensku.

Některé kluby si libují v originálních názvech, takže podle jména mapy nepoznáte nic. Jinde dávají ukázněně témuž prostoru vždy totéž jméno (Kost, Lesopark, Drábovna,...). Na několika mapách jsou už i zeměpisné souřad-nice. Na jedné mapě je i QR kód, ale k čemu? Při závodě? Na mnoha naopak schází jaký-koliv kontaktní údaj. Škoda. Největším pro-blémem však jsou mnohé výřezy, přetisky, modifikace a dotisky map bez základních údajů. Každá mapa by měla nést základní údaje jako název, měřítko, ekvidistanci, dato-vání, autory, nebo jasný údaj, že jde o výřez z jiné mapy, s jejím jménem.

Mapy si můžete prohlédnout na známé adrese csos.tmapserver.cz. Věřím, že tam v době vydání časopisu už budou i ty loňské. Prohlížení je sice nové, ale příprava dat zatím běží postaru poněkud těžkopádně offline přes MS Access, OCAD a následný převod a propojování. Ale i to se brzy vylepší.

Zdeněk [email protected]

Loňská úroda map potvrdila jasný trend k čím dál větší podrobnosti map. Závodníci i pořadatelé mají raději malé zajímavé terény s mnoha detaily, ať se to strážcům původního “heroického” orienťáku líbí nebo ne.

Sedmapůlky nastupují

Tabulka 1: plochy map

Tabulka 2: počty map podle měřítek

Rok 1967 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2012Plocha min. 1,8 1,0 0,86 0,06 0,01 0,21 0,22 0,02 0,01 0,01 0,006Plocha max. 110 65,1 30,5 70,3 26,9 26,9 24,9 173,6 243,9 376,0 298,0Plocha střed 31,9 31,1 9,3 6,8 7,4 6,3 7,1 6,4 3,5 2,95 2,45

Měřítko 1967 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2012do 1:1000 0 0 0 0 0 0 0 0 2 4 5cca 1:2500 0 0 0 1 3 0 2 6 17 20 171:4000, 1:5000 0 1 0 3 13 8 4 16 49 74 911:7500 1 0 0 0 0 0 1 5 15 26 331:10000 0 4 13 23 26 20 34 54 104 125 1071:15000 0 0 4 45 74 76 53 65 44 40 461:16667 0 1 11 0 0 0 0 0 0 0 01:20000 0 7 52 26 0 0 3 2 5 4 11:25000 a víc 37 29 2 2 5 3 0 3 3 1 3mimo kategorie 0 1 0 0 0 3 0 1 0 2 3celkem 38 43 82 100 121 110 97 152 239 296 306


m a p a ř s k á k u c h y n ě

mailto:

Pokud neznáte pořad Top Gear, tak vězte, že tři redaktoři BBC si v něm koupí tři staré ojetiny a vydají se s nimi napříč Afrikou, Bolívií či Laosem a plní různé úkoly zadané produkcí. A přesně v něco podobného se změnila účast českého týmu na MS v LOB. Akorát nás bylo osm a dostali jsme místo slibovaných kombíků dva malé sedany Kia, takže Hanka se Simčou už se nevešly a musely letět letadlem.

LOB GearÚkol č. 1: správně natankovat. Všude tu sice mají klasický natural 95, ale ten je drahý, a tak se tu jezdí na něco s oktanovým číslem mezi 91–93. Za 15 kaček na litr, no neber to. Po úspěšném natankování jsme si chvíli počkali uzamčeni na pumpě (zrovna si bezpečáci při-jeli vybrat kasu, a během této operace nesměl nikdo dovnitř ani ven) a vydali se plnit úkol č. 2: přejet 1100 km napříč Kazachstánem z Astany do Ridderu, což jsme po 18 hodi-nách jízdy splnili. Průběh ve zkratce: dál-niční obchvat Astany, silnice I. třídy, silnice II. třídy, silnice III. třídy, šotolina s obávanou roletou (zvanou též prdelodrtič, a to jsme byli sotva v polovině), pak zase přišel asfalt, ale zato nás navigace navedla na pěší dřevěnou lávku přes železnici, přes kterou nechodili už ani ti pěšáci, poté přišla 30 km vracečka kvůli neproplužené silnici a těsně před cílem zablokovaná silnice uvízlým kamionem, který jsme objeli jen díky obutí s hřeby, což byla asi jediná, ale dost zásadní, přednost našich aut. Zato dohledávka našeho ubyto-vání proběhla i bez přesné znalosti polohy a podrobné mapy naprosto precisně, holt zkušenosti lampiónů anebo zatracená klika. Úkol č. 3 se zdál velmi jednoduchý: včas a v pořádku dorazit každý den z ubytování v rekreačním středisku Sinegorye do spor-tovního areálu přidruženému k místnímu sportovnímu gymnáziu v Lesnoye. Hned první závod se však musel kvůli zabloko-vané silnici o hodinu odložit. Cestou na ten poslední, kdy se po menších záplavách pro-měnily některé silnice v koryta řek s až půl-metru hlubokými kalužemi, jsme zase řádně

otestovali odolnost aut proti vodě. Nejtěžší úkol pak čekal na závěr: ihned po dojetí do cíle longu sednout do aut a za 16 hodin se dopravit zpět na letiště. Prvních 900 km šlo jako nůž máslem, pak ale cesta byla zatara-sená policejním autem. Doroga neprocho-dima. I kogda prochodima? Ja ne znaju. Toť ve zkratce komunikace s policistou. To už jsme se začali připravovat na příjemné 2 dny v Astaně do odletu dalšího letadla, když po 15 minutách na nátlak místních prohlásil „možno prochodiť“ a pustil osobní auta dál, ale jistý si moc nebyl. A skutečně, po stov-kách km bezproblémové jízdy, z ničeho nic uprostřed kazašské stepi, třímetrová závěj. A pak další a další a další… Pouze jednou jsme museli opět otestovat, co svedou gumy s hřeby, sjet ze silnice a chvíli si to kolem po střechu zafoukaných kamionů kodrcat stepí (pro místní normálka…), jinak to všude bylo proražené frézou, lepší než na D1 (zadejte na youtube „cestování Kazachstánem“ a uvidíte sami). Závěrečné kilometry k letišti po dálnici s ledově lesknoucím povrchem, který by nám i Sáblíková závi-děla, už byly doslova spanilá jízda (bez

Radek [email protected]

Foto: archiv autora

Když se řekne Kazachstán, většina lidí si vybaví známý film Borat. Muži zde sice se svými sestrami a tchýněmi samozřejmě neobcují, ale snad vše ostatní, co tento snímek o největší vnitrozemské zemi na pomezí Ruska a střední Asie popisuje, je pravda. Už jen samotné cestování připomíná spíše cestování časem a rozhodně ne do budoucnosti. Alespoň ne té, kterou bychom si představovali.

Kazašský speciálMistrovství světa v lyžařském OB, 3.–10. března 2013, Kazachstán – Ridder, Lesnoye

Český tým

Foto z cest

Tři burani


L O B s v ě t o v á s c é n a

těch hřebů do nejbližší škarpy), a ještě nám zbyl čas na nákup suvenýrů.

Wet GearPočasí, to byla kapitola sama pro sebe. Po příjezdu na místo chvíli pršelo, pak zase napadlo 20 cm. Na úvodní sprint to ještě docela šlo, ale další den na middle začalo pršet. Podmínky ještě ztěžovaly stromy, které pod tíhou mokrého sněhu v silném větru padaly jak párátka, což ovlivnilo některé postupy, kde se náhle muselo objíždět i několik stromů. O štěstí může mluvit Švýcar Truttmann, kterému spadnul strom jen pár

vteřin poté, co místem projel. A vzhledem k tomu, že pršelo dál (klasik by řekl: a chcalo a chcalo…), tak se až další den ráno rozhodo-valo, zda se pojede plánovaný sprint dvojic. Nakonec se i za vydatného slejváku jelo. Už tolik nefoukalo, sníh ze stromů opršel a ty slabší už stejně ležely na zemi, tak co by ne. Další den jako z jiného filmu. Prašánek, azuro, sluníčko, -8°C. Prostě ideální pod-mínky k návštěvě místního muzea, neb byl volný den.

Map GearPokud jde o terén, ten tvořil pozvolný svah protnutý dvěma hlubšími údolími a řadou malých údolíček. Nad stadiónem a biatlo-novou střelnicí najížděl otec nejslavnějšího

kazašského lyžaře Alexeje Poltoranina krásné širokánské rolbovky, které jsme ovšem vyu-žili minimálně. Drtivá část závodu se ode-hrávala v opravdu husté a zcela nepravi-delné síti čárek. Mapařinka luxusní, Kuba Škoda dokonce prohlásil o sprintu, že byl nejhezčí, co kdy jel. Na druhou stranu byly všechny závody v podstatě o tom samém, proplétáním se sítí odboček. Žádná výrazná změna tempa a rychlosti. Disciplíny se lišily v podstatě jen délkou. Pořadatelé si také užili svoje. Nejprve příval čerstvého sněhu, pak povodně, které sebraly lávky připravené pro přejezd potoků. Neustále museli narychlo předělávat tratě a stopy, ale s výjimkou již zmíněných popadaných stromů při middlu to vše zvládli obdivuhodně.

Souboj o zlato ve sprintu, aneb vítězství

mozku nad svaly. Rus Lamov jel sice po

celý závod suverénně nejrychleji, ale

nakonec se musel sklonit před Peterem

Arnessonem, který nedělal chyby.

Stanimir Belomazhev finišuje

pro velkou bednu ve sprintu


L O B s v ě t o v á s c é n a

Fight GearSamotné závody se zvrhly v rusko-švédský souboj, do kterého jen při štafetách a závěrečném longu zasáhli i Finové. Za pozornost stojí i bronz bulhar-ské sprintové dvojice Grigorova-Burgo, Belomazhev. Zato Norové po veleúspěšném

ME v Lotyšsku vyšl i zcela

naprázdno. Moc je asi ani nepotě-

šila kuriózní situ-ace z middlu, kde

se všichni 4 vmáčkli na velkou bednu, ale

bez medaile (na 6. místě měli totiž dva stejný čas),

ani závod štafet, kde jejich muži ze soubojů o medaile

vypadli kvůli prošláplým lyžím hned na dvou

úsecích. Zajímavé je i to, že pořadí štafet Rusko, Švédsko, Finsko, Norsko, Švýcarsko a Česko bylo stejné u mužů i žen. Tato dvě 6. místa jsou tak naše jediné slušné výsledky, jinak žádná velká sláva. Ve sprintu dvojic 9. místo a v individuálech se z kluků do pláno-vané dvacítky dostal jen Kuba při mid-dlu. Holky sice trochu lépe – Hanka 19. a 14., Helča 16. a 15., ale i ony doufaly v lepší výsledky. Tak snad to bude lepší za rok, to nás čeká nejprve skandináv-ský trojboj, abychom se v březnu na ME vrátili zpět ke kazašským hrani-

cím do ruského Tyumeně.


V místním muzeu mají vysta-

veného nejen nejslavnějšího

rodáka – Alexeje Poltoranina,

ale třeba i podpis Erika Rosta

Letecká akr-o-bacie

Vpravo nahoře mapa middlu, vlevo dole štafet, aneb najdi 10 rozdílů. Kvůli nepřízni počasí museli pořadatelé ze dne na den předělávat mapy i tratě

Předávka české štafety

Servisman Radek při práci

ŘešeníKontrola 11Orientační běžci jsou zvyklí na to, že některé skalní srázy a skalky jsou mapované a některé ne. IOF doporučuje jako minimální výšku pro mapování skalních srázů jeden metr (samozřejmě existují terény, kde mapař tuto mapo-vací hranici jedním či druhým

směrem posouvá, a je-li takový posun výrazný, měl by být uveden v Pokynech). To znamená, že snižující se skalní sráz je mapován pouze tam, kde jeho výška překračuje 1 m. Takový sráz se proto v terénu jeví delší než v mapě. U pěšího orientačního běhu není takový rozdíl příliš významný, v trail-o je ovšem mnohem důležitější.V našem příkladu není u popisu kontroly ve sloupci G žádná informace. Správná pozice lam-pionu je v tom případě u paty skalního srázu uprostřed mapované délky. Na první pohled se zdá, že takovému místu odpovídá lampion B.Pokud ale použijeme výšku lampionu jako měřítko (je to čtverec o straně 30 cm), vidíme, že lampion úplně vpravo stojí přibližně v místě, odkud se sráz snižuje pod úroveň 1 m. Středový bod mezi tímto místem a levým koncem (který překračuje 1 m) odpovídá lampionu A – to je správná odpověď.

Kontrola 12Tato kontrola je nabíhačka na klasickou „para-lelku“ jako v pěším OB. Terén v okolí lampionů vypadá velmi přesvědčivě, jako by byl správ-ným prostorem, který odpovídá poloze kolečka v mapě, ale není tomu tak – lampiony jsou umís-těny na podobném, paralelním objektu.Na fotografii není úplně dobře vidět, jak přesně pokračuje potok dál směrem vzhůru za nej-vzdálenějším lampionem (ale ani v reálu to nemusí být s viditelností lepší), nicméně se může zdát, že se ohýbá do rýhy nebo malého údolíčka napravo od stromu.Neopatrný závodník by tedy skutečně mohl ztotožnit tento zdánlivý ohyb s ohybem, kde je umístěn střed kolečka, a lampion B považovat

za správnou odpověď. Ve skutečnosti je toto údolíčko suché a potok vytéká z bývalého vchodu do dolu, který je schovaný za stromem. Přestože celá řada objektů v paralelním pro-storu více či méně odpovídá těm správným, pozorný závodník by zde měl odhalit významné rozdíly. I na fotografii je patrné, že poblíž ohybu nalevo chybí mapovaný kámen a rovněž „nesedí“ kamenná zídka, která

by neměla směrem doleva ohyb přesahovat. V reálu by pak závodníkovi měl pomoci plot na druhé straně cesty u rozhodovacího stanoviště a také ohyb cesty. To vše je sice hezká teorie, ale při závodě je všechno jinak. Nezřídka se stane, že přes všechny objektivní skutečnosti, které při kávě u krbu člověk „jasně vidí“, závod-ník sám sebe „ukecá“, že v té hromadě šutrů vidí přeci jen jeden větší, který je tím mapova-ným... A rázem mu všechno „klapne“, cvakne B a pokračuje v cestě. Po deseti krocích dojde do ohybu cesty a začne si rvát vlasy.Pamatujte si, že první otázka, kterou si vrcho-lový závodník pokládá na kontrole, zní: „Dívám se na stejný objekt, jaký je v kolečku na mapě?“.Když se stavějí a analyzují „zero“ kontroly, musí být absence lampionu na objektu odpo-vídajícím popisu a středu kolečka naprosto jasná. Technická směrnice dokonce radí, že při přípravě „zero“ kontroly by do správ-ného místa měl být skutečně jeden lampion umístěn, aby stavitel ověřil, že je dostatečně vzdálen od ostatních. Malý posun lampionu oproti správné poloze by neměl být posuzován jako důvod pro odpověď „Z“. Ovšem o tom, co je „malý“ posun (tzv. „zero tolerance“) rozhoduje jen cit stavitele a těch, kteří jeho práci kontrolují. Na kvalitních závodech se obvykle na deci-metry „nehraje“. Každopádně by měl závodník při závodě co nejrychleji míru zero tolerance konkrétního stavitele vypozorovat.

Kontrola 13Tato kontrola demonstruje techniku záměr-ných linií. Popisu „Světlina, V část“ odpovídají všechny lampiony. Jak je tedy od sebe odlišit? Odpověď zní: „pomocí záměrných linií probí-hajících body identifikovanými na mapě a stře-dem kolečka“.U prostorových objektů jsou potřeba dvě záměrné linie,

v našem příkladu jsme použili tyto: Jedna záměrná linie vychází z V křížení potoka a cesty a vede ke středu zřícené věže. Druhá záměrná linie vychází ze středu ohybu cesty a vede ke středu mostku.Na průsečíku obou linií se nachází jediný lam-pion. Vrátíme-li se na fotografii z rozhodovacího stanoviště, vidíme, že se jedná o lampion C.

Časová kontrolaPři řešení časové kontroly je důležité myslet metodicky – a rychle! Popis říká „kámen“, takže lampiony u hustníků mohou být vyloučeny. Který ze tří kamenů s lampiony je ale který? Ve středu kolečka je pouze jeden kámen, druhý kámen na okraji kolečka by musel být popsaný ve sloupci C jako „severní“ – ten je ale příliš nalevo a můžeme jej vyloučit. Zůstávají nám tedy tři kandidáti na jediný kámen ve středu kolečka. Musíme odhadnout, že lampiony C a E jsou u dvou kamenů, které pro svoji velikost nejsou mapované. Větší kámen za nimi vypadá jako nejžhavější kandidát a je i v linii s mezerou mezi hustníky. Musí to být tedy on. Ještě ověřit, že lampion je na SZ straně. Lampion B! Čas se zastavuje. Uf!

Jak porazit Thierryho?


17

Control 11

This is where this photo-trail orienteering starts to get technical! As a foot orienteer you will be familiar with some rock faces being marked on the map and some not. The IOF recommended minimum for the height of a mapped rock face is 1m. This means that a tapering height rock face is only mapped where its height exceeds 1m. Such a rock face appears longer in the terrain than on the map. This is generally of little significance in foot orienteering but is much more important in trail orienteering. Consider the example in the photograph. The control description has no flag position information in Column G. The default position is therefore the rock face foot at the middle point of its mapped length. At first sight this appears to be marked by Flag B. However, using the size of the marker flags as a guide (30cm square), it can be seen that the right hand flag marks the point where the rock face height falls below 1m. The mid point between this and the left hand end (which is over 1m) is Flag A – the correct answer.


17

Control 11

This is where this photo-trail orienteering starts to get technical! As a foot orienteer you will be familiar with some rock faces being marked on the map and some not. The IOF recommended minimum for the height of a mapped rock face is 1m. This means that a tapering height rock face is only mapped where its height exceeds 1m. Such a rock face appears longer in the terrain than on the map. This is generally of little significance in foot orienteering but is much more important in trail orienteering. Consider the example in the photograph. The control description has no flag position information in Column G. The default position is therefore the rock face foot at the middle point of its mapped length. At first sight this appears to be marked by Flag B. However, using the size of the marker flags as a guide (30cm square), it can be seen that the right hand flag marks the point where the rock face height falls below 1m. The mid point between this and the left hand end (which is over 1m) is Flag A – the correct answer.


18

Control 12

This example demonstrates the extra dimension of trail orienteering at elite level, the unexpected zero control. This is one where the site looks right but isn’t, the flags being placed on similar features parallel to those within the circle. In the photograph the stream appears to be associated with the gully or small re-entrant to the right of the tree and, although it cannot be seen, it is assumed that the stream runs down this gully to a bend marked by the furthermost flag. The unwary competitor would identify this flag with the centre of the circle. In fact the gully is dry and the stream emerges from an old mine entrance hidden by the tree. Although many of the features in the parallel terrains are similar, there are major differences, which should be spotted by the alert competitor. In this example the give-away features are the fence by the decision point, the bend in the track and the mapped boulder near the centre of the circle.

Advanced tip: In elite competition the first question that a competitor asks at a control is, “Am I looking at the same feature that is circled on the map?”

Advanced tip: When setting and analysing zero controls the absence of a flag at the feature at the centre of the circle has to be definite. Minor displacements in flag positions do not qualify as zero answers.

Libor Forst [email protected]

Foto: Brian Parker, Stéphane Ruffio


18

Control 12

This example demonstrates the extra dimension of trail orienteering at elite level, the unexpected zero control. This is one where the site looks right but isn’t, the flags being placed on similar features parallel to those within the circle. In the photograph the stream appears to be associated with the gully or small re-entrant to the right of the tree and, although it cannot be seen, it is assumed that the stream runs down this gully to a bend marked by the furthermost flag. The unwary competitor would identify this flag with the centre of the circle. In fact the gully is dry and the stream emerges from an old mine entrance hidden by the tree. Although many of the features in the parallel terrains are similar, there are major differences, which should be spotted by the alert competitor. In this example the give-away features are the fence by the decision point, the bend in the track and the mapped boulder near the centre of the circle.

Advanced tip: In elite competition the first question that a competitor asks at a control is, “Am I looking at the same feature that is circled on the map?”

Advanced tip: When setting and analysing zero controls the absence of a flag at the feature at the centre of the circle has to be definite. Minor displacements in flag positions do not qualify as zero answers.


19

Control 13

This control demonstrates the technique of sighting lines. All the flags fit the description of ‘Clearing, E part’. So how are they distinguished from each other? The answer is ‘by sighting lines passing through points identified on the map and also the centre of the circle.’ For a control in an area feature, two sighting lines are needed:

One sighting line in this example passes from the E stream/track crossing and the centre of the ruined tower. The other sighting line passes from the centre of the track bend to the footbridge.


19

Control 13

This control demonstrates the technique of sighting lines. All the flags fit the description of ‘Clearing, E part’. So how are they distinguished from each other? The answer is ‘by sighting lines passing through points identified on the map and also the centre of the circle.’ For a control in an area feature, two sighting lines are needed:

One sighting line in this example passes from the E stream/track crossing and the centre of the ruined tower. The other sighting line passes from the centre of the track bend to the footbridge.


20




20



t r a i l - o


Ríšo, co tě i po několika dekádách drží u orientačního běhu?Aktivní pohyb a práce s dětmi. Protože s nimi se vyblbnu i teď, když jsem starej.

Jak často se dostaneš na závody?Já už je jen chodím, běhat nemůžu. Ale poměrně často – závody kolem Prahy objíždím. Na dva nebo tři dny už to ale nejde, protože manželka je na tom poměrně hůř než já a nemůžu ji nechat doma.

Prozradíš, co ti brání v běhu?Mám artrózu třetího stupně. Nahoru vylezu, ale neslezu dolů. Ale pražské závody jsou naštěstí docela po rovině.

Jak se vlastně závodí v pětaosmdesáti?Psychicky dobře. Na závodech často bývají vypsány jen šede-sátky nebo pětašedesátky, a tak nemám nárok. Vždycky jsem poslední, ale mně to nevadí. Já jsem se nazávodil a navyhrával dost, tak ať teď vyhrávají zas ti druzí. Někomu by vadilo, že je degradovaný, mně ne. Já se chodím projít a zaplaťpánbůh za to.

Jak je to s tvými vrstevníky?Na tom jsem čím dál tím hůř, protože mi umírají. Odešel Mack, Cupák, Doleček, a ti, kteří zbývají, tak z různých důvodů už nemohou závodit. A ostatní už jsou o pět deset let mladší.

Takže jsi takový poslední mohykán.

Nejstarší je tady teď Jindra Macoun, který je ještě o rok starší, ale ten letos moc nechodí. Říkal, že bere léky a nemůže, ale jinak vypadá dobře, co s ním komunikuji.

Jak ses vlastně dostal k orienťáku?Já jsem jezdil silniční cyklistiku a protože bylo tehdy málo závodů, tak jsem při tom dělal cykloturistiku. Už tehdy jsem hodně inklinoval k mapě, rád jsem podle ní cestoval. A pak jsem se nějak dozvěděl, že se jede cyklistický orientační závod. To byl můj vůbec první

orientační závod a bylo to v roce 1954.

Jak ten závod probíhal?Byly to tříčlenné hlídky a jelo se to na Ústecku. Nad Litoměřicemi jsme tak vydatně bloudili, až jsme potkali nějaké dívky, které taky zabloudily. Kecali jsme s nimi a najednou jsme přišli na kontrolu. Tak jsme jim řekli ahoj a začali zase závodit. Nakonec to bylo docela dramatické, protože jsme měli dva defekty a já dva pády. Ten jeden byl dost ošklivý, když jsme jeli z kopce po kamenité cestě, já svlíknul galusku a slítnul. Tak jsem

tam tak překvapeně seděl a ten kluk mi říká: Co tu sedíš, jedeme dál! A nakonec jsme ještě vyhráli, i když toho třetího kluka jsme museli tlačit, protože byl úplně gumovej.

Kdy ses dal na pěší?Postupně jsem začal chodit noční orienťáky. První jsem absolvoval u Řitky a to jsme byli disklí, protože jsme přišli strašně pozdě a kontroly už stáhli. První denní jsem šel v roce 1958 v Pikovicích.

Proč se tehdy chodilo víc v noci než ve dne?Nevím, bylo to takové drama-tické a zajímavé. Tenkrát to dělala turistika a nebyl to ani moc závod, protože se příliš neběhalo. Tratě měřily čtrnáct patnáct kilometrů a já už tehdy chodil pětatřicítky. Bylo to strašně dlouhé, závodilo se ve hlídkách a zpočátku ještě se zátěží.

Čím jste si vlastně tehdy svítili?Obyčejnými baterkami do ruky. Čelovky tehdy nebyly. Mám poznamenané, že nejdelší čas, jakého jsem v noci dosáhl, byl při nočním v Ústí. Ve dvojici jsme šli sedm hodin dvacet jedna minut. Vítěz to šel 4:15. Takže vlastně takový noční horský orienťák. My jsme tehdy hodně hledali a taky byla špatně kontrola, což se stávalo docela často.

V roce 1978 o tobě vyšel člá-nek ve Večerníku Praha, kde říkáš, že jsi skončil s cyklisti-kou proto, že ses kvůli velké dopravě už bál s dětmi vyjet

Petr Ž[email protected]

Foto archiv Richarda Samohýla a Václav Šámal ([email protected])

Říkejte mi RíšoRichard Samohýl: 85 let na světě, 59 let s OB, 55 let trenérem

Někdo skončí s orienťákem ve dvaceti, když nezvládne přechod mezi dospělé. Jiný v pětatřiceti, když založí rodinu. A někdo úplně jiný v sedmdesáti, jakmile přejde z běhu do chůze. RICHARD SAMOHÝL na začátku května oslavil pětaosmdesát let a nejenže dál objíždí závody, ale ještě v Pragovce stále vychovává nejmladší běžce. I po více než půlstoletí trenérské práce tak nepřestává měnit životy dalším a dalším generacím.


r o z h o v o r č í s l a

Ríša na doběhu v roce 1978. V tomto roce také poprvé závodil v Norsku a jak vzpomíná, byla to velká škola.

na silnici. Opakuji, to byl rok 1978...Zlom nastal v roce 1961, kdy udělali Škodu Spartak a začala jezdit fůra aut. Pak už to bylo jen horší. My jsme byli blázni a jezdili jako šílenci. To jsme třeba jeli Baně dolů, leželi v řidítkách, předjížděli auta a vytahovali se, kolik jich kdo předjel. Už jsem byl dospělý a když jsem viděl ty kluky, jak blbnou na silnici snad víc než my zamlada, tak jsem si říkal, že to s nimi nemůžu dělat. Tak to byl jeden z důvodů. A tím druhým bylo, že se nám narodil syn a jet na cyklistické závody znamenalo být dva dny pryč. Takhle jsem si odjel a po obědě jsem byl zpět.

Takže z cyklistiky ti zůstaly jen ty kšiltovky, které si vždycky nosil. Nicméně na orienťáku ses rychle vrhnul na trenéřinu.Už v roce 1959, kdy jsem začal dělat orienťák v turistic-kém oddíle, jsem se věnoval mládeži. O pět let později jsem byl na školení trenérů, v třiase-dmdesátém jsem si na školení v Třinci udělal dvojku. Mezi tím jsme založili oddíl orienťáku při TJ Praga.

Trenérskou jedničku sis ale nikdy neudělal, že?Začal jsem tam chodit, jenže během dvou semestrů byly tři soustředění. A v práci mi řekli: Klidně si tam jdi, ale vezmi si dovolenou. Manželku bych nechal doma a odjel pryč. Takže jsem to zabalil a nakonec si říkal, že pro děti ta dvojka stačí. Ještě jsem měl možnost jít na Ústřední školu, ale to jsem taky zavrhl. V té době jsem sice hodně dělal cvičitele a instruk-tora turistiky a cykloturistiky, jenomže škola byla podmíněná tím, že bych musel vstoupit do partaje. Tak jsem jim řekl, že to nelze.

Malé děti ale trénuješ i nadále...Já s nimi prakticky ani chodit nemůžu, ale tréninky jim stavím. Zajímavé je, že s kluky, jako je Martin Tichovský a další, jsem dělal nějaké orientační činnosti, až když

jim bylo dvanáct. Dneska tyhle věci dělám s desetile-tými i mladšími dětmi. Ty jsou strašně chytré. A taky teda poměrně línější.

Proč myslíš, že jsou chytřejší? Že to jsou děti orienťáků a jezdí na závody od plínek?To taky, ale ne všechny. I děti neznámých rodičů nemají pro-blémy. Vždycky mi někdo říká: Dívej, to nenajdou! Ale ještě se nikdy nestalo, že by to nenašli. A pak ještě – a toho jsem si asi jen dřív nevšiml – platí, že ve věku do deseti dvanácti let jsou holky výrazně chytřejší. Až pak se kluci uklidní a víc se do toho zažerou.

Když srovnáš dnešní děti třeba s mojí o dvacet let starší generací nebo ještě staršími, je to velký rozdíl?Tou orienťáckou inteligencí určitě. Třeba chování se mi srovnává těžko, protože já tehdy dělal dorostence. Ale vycházel jsem s nimi krásně a co říká Tomáš Janovský, který je trénuje v Pragovce teď, tak s nimi taky vychází krásně. Je to jejich vlastní zájmová činnost, to není škola.

Jaké byly a jsou tvé trenérské metody?V první řadě je nechat samo-statně něco dělat. Hlavně aby se bavili, nic jsem jim nepřika-zoval. Tehdy jsme je ani nenu-tili, aby běhali úseky a okruhy, což už dneska musí být. Hlavní bylo, aby je to jednak těšilo a pak aby ke mně měli důvěru. I dneska, když přijdou malé děti na podzim poprvé na tré-nink, tak jim povídám: Klidně mi říkejte Ríšo. Ono se to dítě stydí, je leden a pořád nic, ale pak jsem rád, když se konečně osmělí a osloví mě. Vždycky jsme chtěli, aby v nás ty děti viděly starší bráchy, ne učitele.

Slyšel jsem, že tvojí oblí-benou libůstkou bylo, že si svěřenci za běhu četli noviny. Je to pravda?No to taky. Já to sám dělal. Běhal jsem do práce a přečetl jsem si u toho celý Sport. Naučili se tak číst za pohybu.


r o z h o v o r č í s l a

Na jaké své bývalé svěřence jsi nejpyšnější?To nevím. Na jednoho upo-zorním, na druhé ne... Ale určitě Katka Mikšová, která má medaile z juniorského mistrov-ství světa, pak Luboš Matějů. A ty první, jako byl Martin Tichovský, bohužel minula doba.

Známý jsi také jako ostrý kritik závodů a to většinou přímo v cíli.Vždycky jsem se řídil zásadou, že když se mi něco nelíbí, tak to řeknu hned teď a dál už nic neřeším. Mně vadilo, že někteří byli ticho a pak podali protest, aby závod zrušili. To jsem v duchu odsuzoval, protože stavitel to přece nechce udělat blbě. Dělá to proto, že to chce dělat, jinak by to nedělal. A když už se to nepovede, tak mu to řeknu. Nemá smysl pak následně dávat protesty a stěžovat si. To jsem v životě neudělal, ani když to bylo třeba oprávněné.

Vychoval jsi i řadu rozhod-čích. Jak má podle tebe vypadat trať pro nejstarší veterány? Mám totiž pocit, že hodně stavitelů se s ní pere.Já bych neřekl, že ty tratě jsou teď špatné. Vím, že nemůžou být maximálně orientačně zajímavé, protože se třeba nedostaneme do těch hezčích

pasáží a dělá se to z kontrol, které jsou poblíž.

Takže přístup „orientačně těžké a co nejméně do kopce“ je správný?My chceme, aby to bylo orien-tačně zajímavé a aby to nebylo podložkou technicky obtížné – tedy ne do kopce, nebo fyzicky náročné. Může být rovinatý terén s podrostem, ostružinami a vším možným a je to horší, než když se leze někam do kopečka – ne tedy velikého. Když můžu jít po cestě do kopce, tak jdu jakž takž rychle. Pak přijdu do roviny, je to tam samá ostružina a klacek a potácím se v tom. A takhle se potácíme všichni.

Ještě nějaká výtka ke stavite-lům a pořadatelům?Vadí mi, že ty nejstarší katego-rie často nejsou vypisované. Přijedeš na Vodňanského kapra a jsou tam pětašedesátky. Mně je pětaosmdesát a to je takový blbý. Říkám si: Proč mám teore-ticky běhat se svými syny?

Orienťák je v Česku 63 let, ty jsi byl skoro celou dobu jeho součástí, a tak můžeš hodno-tit. Prožívá v současnosti své „zlaté období“?Určitě jo, už jen proto, že jsou větší možnosti. Kluci za komunismu mohli závodit tady nebo jet na Slovensko a to bylo všechno. Za stávajících

okolností je ten sport dobrý a pro mě je ohromnou výho-dou, což se může zdát rebelské, že orienťák není olympijským sportem. Furt je to sport amatérský, dobrovolný, nelítají v tom peníze.

Hodně lidí tě zná za čočkou fotoaparátu. Jak se zrodil ten-hle tvůj velký koníček?Kdysi jsem dostal nějaký bake-liťák a čím dál víc fotil. Zajímal mě nejen sport, ale i výtvarná fotografie. Tenkrát jsem byl ve fotokroužku a chtěl jsem jít na FAMU, ale naštěstí jsem nemohl. Předvedl jsem jim ty práce, ale pak mi řekli, že to můžu dělat pouze prezenčně. Naivně jsem si myslel, že to lze studovat dálkově, jako jsem dělal třeba reálku po večerech. Oni řekli, že to nelze a já už tehdy v jednaše-desátém byl ženatý. A stejně to dopadlo s tím trenérováním, jak už jsem říkal. Nakonec jsem ale rád, že orienťák i fotografování jsem měl jen jako koníčka.

Přesto ti vyšla i knížka Divoké řeky z cest po Kavkaze...To byla věc fotografická. Naskytla se příležitost, byli jsme na Kavkaze s jedním klukem, Malík se jmenoval, který měl s sebou nafukovací kajak. Takže na něm jezdil jako blázen, on byl fakt pitomej. Třeba chtěl za každou cenu projet ponornou řeku. Já naštěstí řekl ne. Ani

nevím, jak skončil, ale odjel na celosvětovou výstavu do Montrealu a už se nevrátil. Já mám takový vnitřní pocit, že se někde zabil. Já jsem byl taky trochu praštěnej, jako každej mladej, ale zase ne tolik jako on.

Jaký vztah máš k digitální fotografii? Nejen mě jsi před lety zásoboval fotkami ze závodů, teď už jsem přeci jen delší dobu žádnou nedostal. Takže končí v počítači?Ne, nekončí. Počkej, možná tam někoho najdeš. (Ríša odchází a přináší štos fotek.) Když jsme se přestěhovali a už nemáme tak velkou koupelnu, tak jsem to postupně utlumoval. Kamarád mě pak několik roků přemlouval, abych si pořídil digitální foťák. Tak jsem si ho koupil. Teď to vypálím na CD, nechám si udělat fotky a zase je rozdám na závodech. (Mezi fotkami zrovna nacházím Ivetu Duchovou, takže i ona dostane od Ríši památku.) Tak aspoň jednu udám. Na zadní straně je datum. Jako vždycky.

Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče orientačního běhu?Ani ne. Začal jsem v pětatřiceti, takže ambice na mistrovské tituly jsem neměl. Stačilo mi, že jsem porážel ty své kamarády. S pár dětma jsem taky prožil život, oni se mnou možná taky. Ne, už nemám...



Velká oslava Ríšových 85. narozenin proběhla letos 8. 5., kdy taky jindy?

Jedno zlato, jedno stříbro a celkově šest umístění v nejlepší desítce. Takové úspěchy přivezly z MS základních škol v orientačním běhu v portugalském Monte Gordu české zástupkyně reprezentující Základní a mateř-skou školu ve Studenci. Dominika Kalenská se stala mistryní světa na klasické trati a společně s Natálií Jezdinskou a Markétou Urbanovou vybojovala děvčata stříbro v sou-těži týmů. Školní světový šampionát se koná pravi-delně každé dva roky a pro mnoho závod-níků představuje první příležitost změřit síly s mezinárodní konkurencí. Do Portugalska se v polovině dubna vydalo více než 600 závodnic a závodníků z dvaceti zemí světa. Některé z nich budeme moci sledovat znovu na začátku července v Hradci králové, kam přijedou bojovat o medaile v rámci junior-ského mistrovství světa. Českou republiku reprezentovala na jihu Evropy trojice žákyň osmého ročníku základní školy ve Studenci. Dominika Kalenská, Natálie Jezdinská a Markéta Urbanová se vydaly na šampionát v doprovodu vyučující Petry Šedivé. „Na mistrovství světa jsme se připravovaly svědomitě po fyzické i mapové stránce,“ řekla učitelka angličtiny a informa-tiky, která se ve Studenci podílí na výchově mladých talentů orientačního běhu. „Náš trenér Láďa Hrubý nám připravil mnoho tréninků na vrstevnicových mapách, které byly pro portugalské terény ideální,“ přiznala členka týmu Markéta Urbanová. Samotným závodům předcházelo slavnostní zahájení na náměstí v šestitisícovém měs-tečku na jihu Portugalska Monte Gordo. „Byl to jeden velký průvod a každá výprava měla ceduli označující stát, který reprezentovala,“

Jan [email protected]

Foto: Petra ŠediváStudenecké žákyně slaví medaile z mistrovství světaMistrovství světa základních škol v orientačním běhu, 15.–21. dubna 2013, Monte Gordo, Portugalsko

Jedno zlato, jedno stříbro a celkově šest umístění v nejlepší desítce. Takové úspěchy přivezly z MS základních škol v orientačním běhu v portugalském Monte Gordu české zástupkyně reprezentující Základní a mateřskou školu ve Studenci. Dominika Kalenská se stala mistryní světa na klasické trati a společně s Natálií Jezdinskou a Markétou Urbanovou vybojovala děvčata stříbro v soutěži týmů.


m l á d í ř á d í

Závod na klasické trati, pro Dominiku Kalenskou vítězný

vzpomínala Natálie Jezdinská, která byla stejně jako ostatní závodnice nadšená z cel-kového prostředí šampionátu. „Atmosféra během úvodního ceremoniálu byla fantastická a všechny jsme si to opravdu užily,“ doplnila Dominika Kalenská. Celý šampionát se odehrával v typickém let-ním počasí, kdy teploty dosahovaly místy až 30 stupňů. „Oproti České republice to byl

velký rozdíl. Když jsme odlétaly, byly tu asi tři stupně,“ přiznala Petra Šedivá. Českým závodnicím to ale velké problémy nedělalo. „Byla to změna, ale po několika dnech jsme si na to všechny zvykly,“ hodnotila podnebné podmínky Natálie Jezdinská. Úvodní souboj o medaile obstaral závod na krátké trati. Běželo se v náročném písčitém terénu a v závěru závodu se všichni běžci museli vypořádat i s pobřežními dunami. České závodnice startovaly v konkurenci 60 závodnic kategorie W2 určené pro děvčata narozená v letech 1998 a 1999. „Po mapové stránce to bylo opravdu těžké, škoda té jedné chyby, kterou jsem udělala při postupu na tři-náctou kontrolu,“ řekla Markéta Urbanová, která obsadila jako nejlepší Češka výborné páté místo. Z vítězství se radovala Zofia Gala z Polska. Všechny studenecké běžkyně se nakonec vešly do nejlepší desítky a česká vlajka se tak po prvním závodě vyjímala v průběžném pořadí hlavní týmové soutěže na nejvyšším stupínku. O volném dni před závodem na klasické trati se závodnice vydaly společně s dal-šími týmy na výlet do měst Castro Marim a Tavira. „Jednotlivé výpravy měly volný pro-gram, ale neustále jsme se s ostatními závod-níky potkávaly a fotily se,“ smála se Markéta Urbanová. „Nejsympatičtější byli podle mě Italové,“ podělila se o své zážitky Dominika Kalenská. Ta se stala hrdinkou následujícího dne, kdy byl na programu druhý individuální závod, tentokrát na klasické trati. Podmínky byly velice těžké. Běželo se na otevřených plá-ních v kopcovitém terénu plném bodláčí

a trnů. Dominika se však se všemi nástra-hami závodu vypořádala na výbornou. Předvedla skvělý výkon, porazila všech 61 závodnic a po zásluze se stala mistryní světa. „Na startu jsem žádnou nervozita necítila, ale když jsem se podívala do mapy, situace se trochu změnila,“ popsala zlatá medailistka své pocity před samotným závodem. „Běželo se mi dobře a když jsem orazila cílovou kon-trolu, vůbec jsem netušila, jak na tom jsem. Konečný výsledek mě mile překvapil,“ usmí-vala se vítězka při besedě na studenecké základní škole. Ani další české závodnice se v početné kon-kurenci neztratily. Markéta Urbanová doběhla na sedmém místě a Natálie Jezdinská skon-čila osmnáctá. Díky těmto výsledkům se děv-čata ze Studence mohla radovat i z celkového druhého místa v soutěži týmů, což přilákalo i mediální pozornost. „Portugalská sportovní televize s námi dělala rozhovor, který běžel dokonce v přímém přenosu,“ červenala se členka stříbrné výpravy Markéta Urbanová. Kulturní součástí školního mistrovství světa byl i „večer národů“, při němž bylo úkolem každé výpravy prezentovat svou zemi a její tradice. „Pro trenéry a doprovod závodníků jsme přivezli tradiční českou Becherovku a rum, nechyběly však ani preclíky, české salámy či nakládané okurky,“ řekla Petra Šedivá, která se během závodů starala o to, aby z pohledu naší výpravy fungovalo po organizační stránce všechno tak, jak má.

Tečku za sportovním programem šampio-nátu udělal v pátek 20. dubna závod přá-telství. „Běželi jsme v tříčlenných týmech složených ze zástupců různých zemí,“ řekla Natálie Jezdinská. „Cílem bylo posbírat co nejvíce kontrol, ale především se seznámit se závodníky z celého světa a užít si taky tro-chu legrace,“ usmála se Dominika Kalenská. Mistrovství světa základních škol uzavřel tradiční společenský večer, kde se všichni závodníci bavili a vyměňovali si zážitky z uplynulých dnů. Česká trojice získala cenné zkušenosti ze soubojů s běžci z celého světa. Velký dík patří Základní a mateřské škole ve Studenci a především jejímu řediteli a zakladateli místního oddílu orientačního běhu Petru Junkovi. Ten obstaral většinu nákladů spo-jených s cestou a působením na portugal-ském šampionátu, které se vyšplhaly na 80 tisíc korun. Bez jeho pomoci by byla účast studeneckých závodnic na mistrovství světa prakticky nemožná. Odpověď na otázku, s jakými pocity se děv-čata vrátila zpět domů, byla jednoznačná. „Myslím si, že mluvím za nás všechny, když řeknu, že celé mistrovství pro nás bylo vel-kým zážitkem, na který budeme ještě dlouho vzpomínat,“ řekla za celý tým Markéta Urbanová. Za dva roky budou žáci základ-ních škol z celého světa bojovat o medaile v Turecku a doufejme, že čeští závodnici budou znovu u toho.


Trénink – model event

Interview pro portugalskou TV

A to je případ terénu Krkavec, kde se ve 2. polovině 19. století těžil kaolin. Vytěžilo se ho zde až 30–50 tisíc tun ročně. Kaolin se odebral, čímž vznikly převážně negativní

tvary. To znamená díry, prohlubně, hluboké jámy, jezírka. Čištěním kaolinu se vyplavoval písek, a tím se naopak nakupily pozitivní tvary – haldy. Haldy ční tak vysoko, že na nich lze provozovat sandboarding. Písek je

místy ztvrdlý a aktivní eroze v něm modeluje ostré rýhy. Jinde je měkký a při běhu v něm stehenní svaly výskají.A přitom mapa z roku 1991 tuto oblast pomíjí a hrubě generalizuje. Terénní tvary kreslené hnědými hráběmi a tečkované rozbitým povrchem stavitele v 90. letech spíše odra-zovaly. Až legendární Tomáš Prokeš objevil pro akademické mistrovství světa v roce 2004 kouzlo tohoto terénu naplno. Na start krátké tratě postavil závodníky přímo pod nejvyšší haldu, končilo se na předměstí Plzně. Marian Dávidík tehdy prosvištěl 6,7 km dlouhou trať za 37:27.Na předměstí Plzně, to je dobré zopakovat. 22 km2 lesa hned za barákem. Co víc si přát.

Aleš [email protected]

Fotky z Akademických her 2004KrkavecPokud si přečtete propozice na plzeňské závody, najdete tam lapidární definici terénu: pěkný plzeňský. Neznalí snad tápají, ale Západočeši mají jasno. Plzeňské terény jsou rychlé. V bílém lese rozhodně klacky pod nohama nepřekáží. Lesy narostly většinou borové, o podrostu skoro nelze mluvit. Tedy až na husté borůvčí, ale brázdit hopsinkové porosty je spíše požitek. Hustníky jsou zarovnané přesně ocaď pocaď. Reliéf se mírně vlní a je kořeněn buď rýhami či kameny. Anebo rozvrtán od člověka.

Stav: 2002–2013Velikost terénu: 22 km2 (hardcore 5 km2)Podobné tereny: Horní Bříza (dosud nezmapo-váno, aktivní těžba)Mapaři: Petr Uher, Roman Horký (2003) a dalšíTyp terénu: pěkný plzeňskýRychlost H21E: 5,5 min/kmZávody: WUOC 2004 middleOddíl: VPM – KOS Slavia VŠ Plzeň

n e j l e p š í o r i e n t a č n í t e r é n y


Před lety jsem navštívil jih Maďarska, pro nějž jsou typická neprostupná jalovcová bludiště. Díky intenzivnímu orientačnímu zážitku jsem chtěl tuto zkušenost přenést i někam k nám. Problém však byl, kde tento terén najít u nás. A v prostoru vrcholu Koruna (Orel) a jeho výchozu Vápenný vrch (Kamenec) v Orlických horách se to povedlo!Ve střední části hřebene Orlických hor (od Velké Deštné po Anenský vrch) se násled-kem imisí a kyselých dešťů v druhé polovině 70. let vytvořila souvislá holina s umírajícími fragmenty zbytků lesa, kterou se i přes veš-kerou snahu nedaří znovu zalesnit. Kyselé deště navzdory odsíření všech zdrojů oxidu siřičitého i nadále, spolu s houbovou náka-zou Ascocalyx abietina, decimují tento pro-stor. Jen kyselinu sírovou nahradila kyse-lina dusičná. Dusičnany smrkům jako hlavní hospodářské dřevině paradoxně „chutnají“, dřevo rychleji roste, je ale křehčí a méně odolné proti drsným podmínkám v zimním období. Aby alespoň vlivem odkryté půdy nedocházelo k masivní erozi, byly na hřebeni vysázeny nepůvodní kleče. Během desetiletí se kleče postupně rozrostly v neprostupné zelené koberce a vytvořily jakýsi unikátní zelený labyrint. V kombinaci s na detaily jinak velmi chudým okolím a řídkou sítí cest vznikl jeden z technicky nejnáročnějších terénů pro orientační běh u nás.Mapa však nezabírá pouze vrcholovou, relativně plochou partii, ale i západní část hřebene strmě padající až k říčce Zdobnici. Zde pod hranicí 1000 m.n.m. již nacházíme klasický vzrostlý les skrývající v okolí Vápenného vrchu v délce téměř půl kilo-metru svorové a rulové skály vzniklé vesměs mrazovým zvětráváním. Dokonce zde vzniklo miniaturní skalní město se skalami připomí-najícími obří kovadlinu či ruiny pohádkového hradu. Opodál najdeme i nejvýraznější ska-lisko, které dalo mapě jméno, téměř 40 metrů široké a až deset metrů vysoké. Nahoře jej zvýrazňuje převislý blok podoby hlavy při-pomínající sfingu.Výčet tajemství, která tento les skrývá, však stále ještě není úplný. Orlické hory patří do Sudet, tedy oblasti, odkud bylo po 2. světové válce odsunuto původní německé obyvatelstvo. Na místech opuštěných obydlí

dnes nalézáme už jen ruiny a kamenné základy domů, hranice zaniklých luk a polí pak naznačují mnohé, místy i přes dva metry vysoké kamenné valy. K Sudetům neodmyslitelně patří i objekty lehkého opevnění vzor 37, tzv. řopíky, tvořící zde v klečových porostech jediné záchytné body. Vojenskou historii připomíná ale i pomník ruského letce v podobě směrovky MIGu-17, který zde s tímto strojem havaroval za okupace 31. 10. 1968.Je až překvapující, že turistické značky se tomuto krásnému prostoru kompletně vyhý-bají. Možná i díky tomu je v lese naprostý

klid a není výjimkou potkat zde jeleny nebo divočáky. Přitom z vrcholu Koruny je za dobrého počasí úžasný výhled do české i kladské kotliny.Z hlediska orientačního běhu se jedná o terén úplně nový, který bude mít svou premiéru teprve letos v létě jako druhá etapa Advanta Cupu. Snad se bude líbit!

Tomáš Leštínský[email protected]

Mezi nejatraktivnější terény českého orienťáku patří bezesporu skalní města. Máme rádi, když se můžeme v bludišti černých fleků ztrácet, závod bývá o velmi přesném mapovaní, kde se chyby neodpouští. Ale co když nahradíme černou barvu zelenou?

Stav: 2013Plocha: 3,5 km2

Podobné terény: částečně Šajtava, VrchmezíMapař: Tomáš LeštínskýTyp terénu: kopcovatý horský čistý les přechá-zející v polootevřený až otevřený plochý hřeben s orientačně velmi náročným labyrintem klečí; místy skalky nebo bažinyRychlost H21E: na hřebeni 8 min/km, v lese 5 min/km Závody: prvním závodem bude Advanta Cup 10. srpna 2013Vydavatel: KOB Dobruška


n e j l e p š í o r i e n t a č n í t e r é n y

Myšlenka vytvořit takovéto pracoviště vznikla právě před deseti lety, kdy jsem se na jaře roku 2003 vrátil po dlouho-leté přestávce znovu k OB. Od počátku jsem téměř na každých závodech musel řešit ortopedické problémy soupeřů, kamarádů, známých. Veden snahou omezit neustále narůstající vyžadované nekulturní vyšetřování v provizorních závodních podmínkách bez možnosti použití například zobrazovacích metod (dodnes se mi bohužel nepovedlo toto zcela odstranit), přesměroval jsem ve značné míře tuto činnost do ambulance na Dobříši a pacienty indikované k ope-račnímu řešení následně do nemocnice v Příbrami. První orientační běžci tam pak byli operování na podzim stejného roku.

Bez ohledu na skutečnost, že se v prů-běhu těchto deseti let lůžková část orto-pedie přestěhovala a často docházelo ke změnám na pozici přednosty oddělení, dařilo se udržet určitou kvalitu ambu-lantní i operační péče. Celkem bylo v tomto období provedeno u orientač-ních běžců 2185 ambulantních ošet-ření a 312 operačních výkonů. Od 1. 9. 2011 po dohodě s ředitelstvím Oblastní nemocnice Příbram byl oddělení ofici-álně přiznán statut Centra pro sportovní traumatologii (obr. l). Od 1. 1. 2012 se pak stal přednostou ortopedického oddělení rovněž orientační běžec doc. MUDr. Petr Višňa, Ph.D.

Za dobu existence takto organizované péče byli ošetřeni (mnohdy i odopero-váni) mnozí běžci, kteří šířili a šíří dobré jméno našeho sportu (J. Procházka, J. Šedivý, T. Dlabaja, M. Mareš, J. Hořínek, J. Havlík, J. Mrázek, P. Bořá-nek, P. Losman,T. Prokeš, J. Křtěnský a mnozí další). Na ambulanci v Dobří- ši občas praktikují sestry Brožkovy.

Málokdo bohužel ví, že jsou povo-láním lékařky, mimochodem velmi schopné (obr. 2a, 2b). Centrum však nebylo a není určeno pouze pro naše vrcholové závodníky, ale prakticky pro každého běžce bez ohledu na jeho věk a výkonnost.

V popředí ambulantní problematiky jsou úrazová i neúrazová poškození pohybového aparátu. Rozsah operač-ních výkonů je značný, od artrosko-pických operací v oblasti kolenního kloubu (ošetření menisků, chrupa-vek, plastik vazů), ramenního kloubu (stabilizační operace po luxacích, ošetření SLAP lézí, impingement syn-dromu), hlezenního kloubu (ošetření chrupavek, impingement syndromu), přes řešení onemocnění Achillovy šlachy, problémů v oblasti nohy (deformity prstů, statické vady před-noží, bolesti paty), až po implantace kloubních náhrad (kolena, kyčle). V dnešní době rozvoje informačních technologií se daří značnou část případných dotazů s ortopedickou tématikou vyřešit formou poradny po internetu (zaslání lékařských zpráv, výsledků zobrazovacích metod, kli-nických fotografií).

Vzhledem ke skutečnosti, že v sou-časném systému zdravotní péče je čekací doba na ortopedické vyšet-ření někde bohužel řádově týdny až měsíce a minimálně stejný čas je pak ztracen čekáním na termín případné operace, hlavní myšlenkou takto organizované péče byla a je rychlá dostupnost ošetření. Ambulantní vyšetření je poskytováno na polikli-nice v Dobříši (dr. Funda, pondělí, úterý, čtvrtek – tel. 318 521 159 – bez objednání), v nemocnici Příbram (doc. Višňa, středy – tel. 318 641 722

V průběhu sportovní kariéry prakticky každého orientačního běžce mohou nastat určité problémy se zatěžovaným pohybovým aparátem. Není však až tak vzácná situace, kdy navrženou léčbou je ome-zení či úplné vyloučení fyzické zátěže, případně znehybnění končetiny rigidní fixací. Z tohoto prostého důvodu vznikla snaha vytvořit pracoviště, kde by se orientačním běžcům dostávalo kvalitní lékařské péče dostupné v krátkém časovém horizontu a byl jim umožněn co nejrychlejší návrat k oblíbené spor-tovní aktivitě.

Jirka [email protected]: archiv autoraKde se léčí

orientační běžci?

Obr. 1: Oblastní nemocnice Příbram, nový pavilón s operačními sály

Obr. 2a,b: Dana Šafka Brožková při ambulantní praxi


m e t o d i k a


– nutno sdělit sestře, že se jedná o běžce, jinak dojde k objednání jako u běžné populace). Akutní operační výkony jsou v případě potřeby prováděny v Oblastní nemocnici Příbram denně, plá-nované rozsáhlejší operace pak provádíme zpravidla společně v pátek. Menší výkony nevy-žadující pobyt v nemocnici jsou prováděny na operačním sálku ambulance v Dobříši pravidelně v pondělí odpo-ledne. Ortopedické oddělení Oblastní nemocnice Příbram má v současnosti k dispozici dvě lůžkové části, jednu po již provedené rekonstrukci (obr. 3). V nově vybudovaném operačním traktu (obr. 4) využívá ortopedie 2 sály se špičkovým vybavením standardní evropské úrovně.

Pravidelným čtenářům časopisu OB jistě došlo, že podkladem pro nekonečný seriál se zdravotnickou tématikou vycházejícím od roku 2008 byl soubor orientační běžců ošet-řovaných na tomto pracovišti. Snaha vytvořit takovéto centrum dostupné pro příznivce malého úspěšného neolympijského sportu byla dána relativní roztříštěností a mnohdy

v některých oblastech obtížnou dostupností ortopedicko-traumatologické péče. V této snaze nechceme mít dominantní postavení; pokud se připojí ostatní kolegyně a kolegové orientační běžci zejména ze vzdálenějších oblastí, budeme jedině rádi. Uvítali bychom rovněž, kdyby se podařilo vybudovat podobné centrum zaměřené na rehabilitaci orientačních běžců. Vzhledem k tomu, že značná část odoperovaných pacientů je byd-lištěm mnohdy značně vzdálena, předáváme je do následné péče (vyjmutí stehů, rehabili-tace) do spádových zdravotnických zařízení. Za dosavadní spolupráci všem zúčastněným touto cestou děkujeme.

Obr. 3: zrekonstruo-vaná část OT oddělení

Obr. 4: bezprostředně před operací

Obr. 5: operované běžce s oblibou umísťujeme na pokoj společně

2.8 km vlevo po zelené

Místa, lokality a body

Délka trasy: 15 km, celkový čas: 03:42 h

Jevišovice, okres Znojmo

48°55'55.974"N, 16°6'28.449"E

12 km po žluté

Plánování a měření trasy

Jiné nalezené

Upravit Zrušit

Poslat známému Uložit trasu Výškový profil

Turistická mapa s plánovačem trasKromě toho, že si tu výlet naplánujete s přesností na metry a minuty, se díky podrobnému výpisu trasy budete perfektně orientovat. Více se dozvíte na www.mapy.cz/napoveda

m e t o d i k a

i n z e r c e

Graham Gristwood

Velká Británie, mistr světa ve štafetách a mnoho indi-viduálních umístění v TOP 10. Povahou kliďas.

Jako junior jsem bývával tro-chu nervózní. Ale dnes vím, že dobré výsledky jsou především o zkušenostech a sebedůvěře ve své vlastní schopnosti. Nesmíš myslet na ostatní, jejich výkon neovlivníš, ovlivníš pouze sebe. Snažím se vyhýbat rutinám, nechci mít žádnou „rozcvičku“

podle šablony, protože každý neočekávaný problém, který ji naruší, by mě pak dostal do zby-tečného stresu. Před startem si krátím dlouhou chvíli čtením knihy či povídáním s kamarády. Ale naučil jsem se používat něko-lik věcí, které mi připomínají to nejdůležitější. V tašce s buzolou nosím poznámkový deník, kde mám napsané důležité rady – třeba „na 1. kontrolu rozvážně“ apod. Velmi často používám i „vizualizaci“ – zpětně si v hlavě promítám úspěšné závody, kde jsem dělal věci správně, tak jak to chci dělat zas.

Helena JanssonŠvédsko, 12 medailí z MS ve všech disciplínách. Obrovský nervák. Přitom navenek působí velmi v pohodě a vždy usměvavě.

Nervozita je odjakživa můj velký problém. Před důležitým závo-dem bývám nervózní i několik týdnů! To mě stojí hrozně moc energie. Jediné, co funguje, je neustále něco dělat, abych nemyslela na závod. Číst, učit se, sledovat filmy, smát se… prostě být neustále zaměstnána. V den závodu bojuji s tím, aby mě stres a strach neovládnul. Připomínám si, že výsledek není pro můj život

důležitý. Partner mě nenechá, rodiče mě stále budou mít rádi ;-) Co nejdéle to lze, snažím se najít rozptýlení od závodu. Hodinu před startem obvykle začnu s vizualizací svých úspěšných závodů či tréninků a snažím se sebe sama přesvědčit, že se mi to opět povede. Při rozcvičce se snažím myslet pozitivně o svých schopnostech a formě. Na ruce mám napsány fixou nejdůležitější rady, kterými se chci při závodě řídit – motivační i technické. Ve chvíli startu chci mít pocit, že mám před sebou skvělou výzvu, kterou zvládnu a úspěšně dokončím. Poslední věc, kterou si řeknu, je, že vše důležité je nakresleno v mapě

a já to musím jen pečlivě číst. Jen já a mapa!

Lucas BassetFrancie, juniorský mistr světa a stoupající hvězda mezi dospělými. Pohodový a chytrý borec, který má ve francouzském týmu nad sebou nejlepší učitele.

Ideální startovní naštelování je podle mě ta nejdůležitější věc. Nezvládneš-li ji, je jedno kolik hodin jsi natrénoval nebo jestli ses před závodem dobře najedl a vyspal. Během chvíle zkazíš vše, pokud jsi přemotivovaný nebo nekoncentrovaný.Nechci mít žádné rutiny, ani se nechci držet před startem stranou od ostatních. Chci si užívat společenskou atmosféru závodů, bavit se s kamarády, smát se. Nesnáším předstartovní karanténu, kde čekáme i několik hodin. Nechci být uzavřený ve své „bublině“, potřebuji společ-nost, chci se bavit. Soustředění na závod několik hodin mě zba-vuje energie. Nikdy si nečtu ani neposlouchám hudbu.Ale! Ve chvíli, kdy začnu s rozcvi-čováním, přepínám se do „závod-ního programu“. Neznamená to, že se uzavírám před světem, ale

Tomáš [email protected]

Foto: Michal Eliáš, Petr Kadeřávek a Jan Kocbach

[email protected]

Jak na to? Jak, jak, jak? Copak se asi skrývá v myslích těch nejlepších? Copak to ve svých sluchátkách poslouchá před závodem neporazitelný Francouz Thierry Gueorgiou? Za a) nářez, který ho nabudí jako třeba Linkin Park; za b) Moravskou cimbálovku, dar od přítele Dlabaji; za c) relaxační hudbu na vyčištění mysli; nebo za d) letní taneční hity ve stylu We No Speak Americano? Dozvíte se na konci pořadu.

Předstartovní mentální naladění

Je beze sporu, že náš výkon v závodě ovlivňuje mentální naladění, se kterým vystartujeme. Není výjimkou, že toto 100% závodní rozpoložení nepřijde samo od sebe a často je nutné se k němu dostat pomocí určitých rituálů. Ve sportovní litera-tuře je o tom popsáno mnoho, pojďme ale načerpat vědomosti rovnou od živoucích mistrů svého řemesla. A to tentokrát nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Někomu stačí běžné předstartovní rituály, které ho dostanou do správného soustředění, například samotné tejpování či předstartovní rozcvička. Jiný si vypomáhá poslechem hudby, čtením knihy, anebo vzpomínkami na úspěšný závod či rov-nou vítězství. Ale jen zřídka lze použít jedinou šablonu k nastolení ideálu. Jednou nás trápí stres, jindy lhostejnost. Často se potýkáme před startem s fyzickou i psychickou únavou. Jak se tedy správně nabudit nebo naopak zmírnit napětí?


m e t o d i k a

už si dávám pozor, na co mys-lím a s kým se bavím. Snažím se o dvě věci. Naladit se fyzicky a technicky.Fyzicky pro mě znamená být motivovaný a při závodě tvrdě makat, ať už se cítím dobře či blbě. Někdy to není jednoduché, často na těle něco bolí. Bolí i běh sám o sobě ;-)Druhou částí je technické vyladění mysli. Orienťák není o náhodě či osudu. Modlení se k bohu před závodem nepo-může. Jen já sám rozhoduji o svém úspěchu, proto musím být soustředěný na správné věci ve správnou chvíli. Musím spus-tit v hlavě natrénovaný algorit-mus (sled činností) k nalezení kontroly a ten přehrávat pořád dokola po celý závod. To mě udržuje ve vysoké koncentraci. Vím, je to hezká teorie, která se ne vždy podaří, ale podaří-li se, je výsledek tam.Přál bych si, kdybych se doká-zal takto mentálně naladit pouze během několika vteřin v posled-ním startovním koridoru.

Dana Šafka Brožková

Dvojnásobná mistryně světa (long, middle). Ticho před bouří.

Má předstartovní příprava je téměř vždy stejná. Před důleži-tým závodem si procházím mapy z dřívějších závodů, které se výborně povedly, a připomínám si ono naladění a pocity, které jsem tenkrát měla. Večer před závodem si prohlížím tréninko-vou mapu k závodu a vizualizuji si, jak vypadá les. Pokud mám starší mapu závodního prostoru, postavím si zkusmo trať a před-stavuji si, jak poběžím a kontroly mi budou „skákat do cesty“ (pozi-tivní uvažování). Nejsem kliďas, ale spíš stresař. Před závodem mám problémy s nervozitou. Na mistrovství světa jsem si třeba říkávala: buď v pohodě, jako by to byl domácí oblastňák, tam ti to jde. Obvykle se uklidňuji čtením. S dostatečným předstihem před startem si tejpuju a připravím si věci na závod. Poté se jdu projít na rozcvičovací mapku, to mě uklidňuje. Při rozklusu a roz-cvičce myslím pozitivně, těším se na závod a běh mě bude bavit.

Jan PetrželaDvakrát stříbrný na JMS 2012 (sprint, middle). „Nejsem nervák, ale pro maximální koncentraci se musím uzavřít do sebe.“

Poslední hodiny před závodem trávím většinou ve společnosti ostatních lidí (pravda, po filoso-fických rozhovorech s Milošem Nykodýmem je koncentrace na závod obtížnější než normálně ;-) Rád si také čtu. Důležitá část mentální přípravy pro mě přichází přibližně 15–20min před ostrým startem. Po rozklusu, který většinou absolvuji s ostat-ními, se již potřebuji zcela uzavřít do sebe. Sám se rozcvičit, dát si atletickou abecedu, poskoky. Nervózní před závodem nebý-vám. U mě jde vyloženě o zkon-centrování se na závod. Během rozcvičování si opakuji taktiku, se kterou jdu do závodu. Jsem-li dobře nažhaven, usměrňuji se například slovy: „Na první kon-trolu v klidu!“ Jsem-li naopak malátný, potřebuji si dodat sebe-vědomí, říkám si: „Máš natréno-váno. Teď ze sebe dostaň to nej-lepší. Užij si radost ze závodění.“ A podobně. Poslední minuty před vstupem do koridoru už jen zopakuji malý rituál skládající se z tření dlaní a následného přilo-žení dlaní na oči, uši, promnutí

nosu a lehce masochistické fac-kování po tvářích. V koridorech už následuje pouze poskakování, občas nějaké protažení a závě-rečné zklidnění. Kouknu na buzolu, kde je sever. Podívám se, jak daleko je vzdálený mapový start a soustředím se na to, abych si vzal správnou mapu.

Tomáš DlabajaMistr světa ve štafetě a dvakrát šestý ve sprintu. „Musíš poznat sám sebe, své silné i slabé stránky, pak se staneš Závodníkem.“

Myslím si, že pojetí předstar-tovní mentální přípravy se vyvíjí podobně jako sám závodník. Z obvykle nervózního juniora, kterého je potřeba usměrnit, se po čase stává otrkaný senior, který k maximálnímu nasa-zení potřebuje vyplavit trochu adrenalinu.Výkon je o sebedůvěře a tu musíte získat znova při každém postupu na vyšší úroveň. Od oblastního přeboru až po mis-trovství světa. U mě bylo zlo-movým okamžikem, když jsem poprvé zabodoval do šestky na mistrovství světa. V tu chvíli jsem dostal důkaz, že nemusím hledět po ostatních, hledat, číst, vyptávat se, v čem je to jádro pudla. Uvěřil jsem ve vlastní cestu a vlastní schopnosti. Proto dnes často nabádám: nekopíruj ostatní, ale inspiruj se jimi a pře-mýšlej o jejich cestě.Od malička se mi nelíbil typ sportovců, kteří kvůli koncen-traci na závod neprohodili od rána s nikým slovo. I závod je především společenská udá-lost, proto jsem se vždy snažil dosáhnout toho, abych dobu k nutné koncentraci zredukoval na minimum, řekněme závěr rozcvičení před samotným star-tem. Dříve jsem hodně pozoro-val ostatní soupeře a přemýšlel, proč on dělá to a jiný tohle. Sám jsem dlouho hledal ideální vyla-dění fyzické formy v posledních dnech před závodem i mentál-ního naladění před startem. Znamenalo to hodně pokusů a omylů, než jsem poznal sám sebe. Myslím si, že v mládí jsem


m e t o d i k a

to neměl úplně pod kontrolou, proto jsem často selhal v důle-žitém závodě mimo domácí pro-středí. Ale nebylo to nervozitou, bylo to nedostatkem sebedůvěry ve vlastní schopnosti, v lese jsem běžel a přemýšlel jinak, než jak jsem to dělal normálně. Dnes si lépe uvědomuji důležité faktory mysli a jak s nimi pracovat.Uvědomil jsem, jak je pro mě důležité mít v den závodu chuť užít si závod a nechat v lese všechno. Často se mi stávalo, že jsem tuto energii vyplýt-val předem na tvrdé tréninky a nedůležité závody a chyběla mi, když bylo potřeba. Chuť závodit mi také bere dlouhé

čekání v karanténách, musím si na to dávat pozor a najít si jinou zábavu, hlavně neřešit orienťák. Mám už zažitou předstartovní rozcvičku, kterou časově pro-dlužuji či zkracuji v závislosti na okolnostech. Je-li horko, může být kratší. Naopak jsem-li třeba unavený, dělám ji déle, cítím se pak na startu paradoxně lépe. Začal jsem více pracovat s hud-bou, hodně ovlivňuje mé emoce. Čím jsem starší, tím jsem laxnější a potřebuji nabudit. Po rozklusu a dynamickém strečinku musím zařadit několik intenzivnějších úseků. Cítím se při nich obvykle příšerně, ale probudí mé tělo a za pár minut už ze mě srší

energie. Mám holt pomalejší rozjezd. Poslední minuty před startem už si jen opakuji základní poučky. Přemýšlím, co mě čeká v prvních okamžicích závodu, jak se budu chovat a jak čelit problémům na trati.

Prožít závod v hlavěPosloucháte-li rozhovory se závodníky po doběhu do cíle, můžete si povšimnout zajíma-vých reakcí. Někdo by třeba řekl, že 20 násobnou mistryni světa Simone Niggli to už snad nemůže bavit neustále vyhrávat. Ale ona obvykle řekne po doběhu do mikrofonu, jak se před startem těšila na všech 25 kontrol na

trati, že to byla pro ni nádherná výzva a jak si to hrozně užívala. Přitom sami víte, jak byl ten les dnes nezáživný… Něco na tom mentálním naladění asi je. A jak říká „král“ Thierry: „If you can dream it, you can do it!“ Když se stal poprvé mistrem světa, nepřekvapilo ho to, prožil si to ve své mysli již mnohokrát předtím. Nejen úspěch, ale i všechny pře-kážky, kterým musel na trati čelit – ztráta koncentrace na divácké kontrole, rušení jinými běžci na trati atd. Proto si troufám tvrdit, nepodceňujte sílu mentálního tréninku a vizualizace!

A propos, za a) je správně ;-)

Co lze usuzovat z tváře závod-níka pár vteřin před startem?


m e t o d i k a

Jako první mezi nimi v archivu Honzy Žemlíka figurují mezinárodní hry mláde-že, které se konaly v roce 1984 v rakous-kém Hartbergu – na nich skončila na tře-tím místě štafeta ve složení Jan Nešpor, Petr Valášek, Juraj Petrinec. Na prvním uspořádaném evropském utkání juniorů v roce 1986 v maďarské Pécsi pak trojice Jana Ondráčková, Lucie Komancová, Pet-ra Wagnerová (dnes Uchytilová, Størmer, Novotná) rovnou zvítězila. Během čtyř ročníků této soutěže byla nejúspěšnější Marcela Kubatková (dnes Kilarská), která v roce 1989 získala hned dvě zlata, z jed-notlivců a ze štafet. Zrovna premiérové MSJ v roce 1990 nám medailově nevyšlo, o rok později bodovala opět Kubatková (2. na klasice), Doležal (2. na klasice) a bronzová štafeta mužů Drahoňovský, Doležal, Zřídkaveselý.

Těm, které se podařilo vlastními silami do-pátrat, jsme položili pár univerzálních otá-zek – někteří nejen odpověděli, ale ještě se rádi rozpovídali.

Juraj Petrinec

Kdy a jak jsi s OB začal? S OB som začal ako 7-ročný spolu so svo-jím starším bratom. Úplnou náhodou náš najbližší sused, pán Šeliga, bol v tom čase predsedom Slovenského zväzu OB i pred-sedom a trénerom klubu Rapid Bratislava, takže nás tento šport zlákal... a obaja ho ro-bíme intenzívne a s láskou dodnes.

Jak moc se OB nebo aspoň nějakému sportu věnuješ nyní? OB sa venujem intenzívne a s láskou do-dnes. Bol som Majster Československa v roku 1985, viackrát Majster Slovenska. Za slovenskú reprezentáciu som neskôr odbe-hol niekoľko pretekov Svetového pohára... Dnes už toľko netrénujem, lebo mi to nedo-

voľujú zdravotné a pracovné povinnosti, ale pretekov sa zúčastňujem pravidelne. Venu-jem sa aj funkcionárskej i trénerskej činnos-ti. Som IOF Advisor, bol som člen predsed-níctva SZOŠ, staviteľom tratí na Park World Tour a staviteľom tratí či hlavným rozhod-com viacerých WRE pretekov. V minulosti som trénoval viacerých nádejných doras-tencov a juniorov, z ktorých napríklad Hana Bajtošová sa neskôr stala majsterkou sveta v MTBO. Najnovšie som bol nominovaný ako IOF Advisor pre AMS 2014 v ČR.

Čím se teď zabýváš, kde přebýváš? Vyštudoval som biológiu, 10 rokov som pra-coval a učil na Lekárskej fakulte i v zahrani-čí. V súčasnosti sa venujem klinickému výs-kumu, mám vlastnú firmu a práca mi zaberá veľa času (i na úkor OB).

Co ti OB dal a co vzal?OB mi dal do bežného života: húževnatosť, vytrvalosť, túžbu víťaziť resp. byť čo najlep-ší, schopnosť koncentrácie, všeobecne dob-rú kondíciu... Ďalej kopec nezabudnuteľ-

ných zážitkov, dobrodružstiev v lese i mimo neho, celý rad priateľov, ktorí možno býva-jú stovky kilometrov ďaleko a vidíme sa len občas, ale keď sa stretneme, vieme že sme priatelia...A čo mi vzal? Mal som celý rad pretrvávaj-úcich zranení i operácií (kolená, achilovky, neskôr kŕčové žily), ktoré mi zabránili dosi-ahnuť ešte lepšie výkony...

Petr Valášek

Kdy a jak jsi s OB začal?První závod jsem běžel v roce 1974, rodi-če se seznámili na orienťácích, tak to bylo dané.

Jak moc se OB nebo sportu obecněji věnu-ješ nyní?Orienťáku se věnuji stále, jako aktivní bě-žec, ale hlavně prácí s mládeží – posledních 13 let v Kamenici, kde se podařilo vybudo-vat dobrou partu, těší mne úspěchy žáků a dorostenců (loni byli druzí v klubových soutěžích). Podobně se snažím pomáhat s mládeží ve Středočeské oblasti.

Petr Kadeřá[email protected]

Foto: archiv Juraje Petrince, Lucie Størmer a Marcely Kilarské

Odrostlí juniorští medailisté

Od roku 1990, kdy se MS juniorů v OB konalo poprvé, nepři-vezli čeští (resp. českoslovenští) o-běžci ani jednu medaili pouze čtyřikrát; naposledy se tak stalo v roce 1999. A vidět byli i na závodech podobného charakteru, které lze do jisté míry považovat za předchůdce MSJ.

Hry mládeže 1984: na 3. místě zprava Petr Valášek, Juraj Petrinec, Jan Nešpor

Juraj Petrinec na MSR 1984 (Petrinec vyhrál)


n o v i n k y J W O C


Čím se teď zabýváš, kde přebýváš?Dělám ekonoma ve stavební firmě v Praze, bydlím v Kamenici.

Co ti OB dal a co vzal?S orienťákem prožívám krásný život, má žena Šárka je orienťačka, moji tři synové také; s OB trávíme víkendy i dovolené, vět-šina mých kamarádů jsou také podobně po-znamenáni. Neměnil bych a doufám, že to ještě vydrží.

Víš, kde ti dnes leží medaile?V krabici ve skříni.

Jana Uchytilová (Ondráčková)

Kdy a jak jsi s OB začala? OB jsme začaly se sestrou (dvojčetem) v ne-celých 10 letech. Taťka nám hledal nejlepší sport, abychom se pořádně vyřádily a doma tolik nezlobily. Dovedl nás ke svému kama-rádovi do tehdejší TJ OP Prostějov. V oddíle byli jen chlapi a ještě ke všemu o dost starší. Přesto, nebo možná právě proto, jsme u OB zůstaly!

Jak moc se OB nebo sportu obecněji věnu-ješ nyní?OB běhám stále, i když už ne tak často. K tomu hraju pravidelně tenis, v zimě milu-ju běžky a v létě kolo.

Čím se teď zabýváš, kde přebýváš? Žiju stále v Prostějově, v mecce orienťáku a tenisu. Pracuju v relaxačním studiu jako výživová poradkyně a učím na malý úvazek na zdravotnické škole. První mě moc baví a druhé mě vcelku uživí.

Co ti OB dal a co vzal? Díky OB mám už 25let skvělého manžela, spoustu přátel a proběhanou polovinu lesů v republice. Na nic špatného vážně nemůžu přijít.

Víš kde ti leží medaile?Od té doby, co jsem ji získala, byla uložena na čestném místě – ve vitríně v oddílové klu-bovně. Před časem se však klubovna muse-la přesunout do menších prostor a medaile bude určitě někde moc dobře schovaná. Takže mám konečně důvod ji najít, vyleštit a vystavit doma.

Lucie Størmer (Komancová)

Kdy a jak jsi s OB začala? V 8 letech. Můj táta se domluvil se svým kamarádem panem Vlastníkem, který byl trenérem dětí v Hradci Králové, a dovezl mě na první trénink. Nedobrovolně, místo baletu.

Jak moc se OB nebo sportu obecněji věnu-ješ nyní?Žiji a pracuji v Norsku a OB se věnuji stá-le. Tak hodně, jak mi zdravotní stav dovolí. Manžel i všechny tři děti běhají a já se sna-žím být u toho s nimi.

Co ti OB dal a co vzal? Nevzal mi nic. Dal mi plno výborných ka-marádů, manžela (člen norské štafety na stejném MS, které jsme my vyhrály, a stří-brný z individuálního závodu nejen v roce 1986, ale i 1987), možnost poznat mnoho koutů Evropy, kam bych se jinak nikdy ne-podívala, radost z pohybu v přírodě.

Petra Novotná (Wagnerová)

Kdy a jak jsi s OB začala? V Opavě, asi v 9 nebo 10 letech. Víceméně náhodou, protože jsem vyhrávala přespolá-ky a vyhlédli si mě.

Jak moc se OB nebo sportu obecněji věnu-ješ nyní? Letos moc ne, věnuji se hlavně Event offi-ce na JWOC, ale na závodech se sem tam objevím.

Čím se teď zabýváš, kde přebýváš? V Hradci Králové. Pracuji v T-Mapách, ale na poli ekonomickém.

Co ti OB dal a co vzal? Dal mi možnost cestovat, poznávat spoustu nových lidí, naučit se samostatnosti a po-znat ředitele letošního JWOC. Kdybych nic nedělala, nevím, jestli by mě nic nebolelo...

Marcela Kilarská (Kubatková)

Kdy a jak jsi s OB začala?Na podzim roku 1983 v Třinci. V zimě roku 1982 jsem se účastnila tehdejší akce Kufro-vání s Dominem a vzhledem k tomu, že jsem přestala v té době po čtyřech letech s tenisem a jen jsem běhala na tribuně tři-neckého hokejového stadionu, abych se zahřála, zatímco můj bratr měl hokejový trénink, přišlo mi jako výborný nápad začít běhat a trénovat ve skupině s ostatními dět-mi. Ve skupině manželů Gavendových jsem byla až do roku 1995.

Jak moc se OB nebo sportu obecněji věnu-ješ nyní?To je zrovna velmi aktuální otázka. S re-prezentací jsem se rozloučila v roce 1999, poslední závod MS jsem běžela v roce

Vítězná štafeta Komancová-Wagnerová-Ondráčková

A ještě pár vzpomínek k úspěšnému vystoupení v roce 1984:JP: Tie medzinárodné hry mládeže v roku 1984 v Hartbergu v Rakúsku boli vskutku nultými JMS v OB a boli tam zú-častnené kompletné juniorské reprezen-tačné tímy z celého vyspelého O-sveta. A keďže sa tento formát osvedčil, v nasle-dujúcich rokoch boli zorganizované prvé oficiálne JMS v OB. Zrovna nedávno sme spomínali na tieto nulté JMS s hlavným organizátorom Erichom Simkovicsom z Viedne.Hviezdou majstrovstiev bol nór Truls Nygaard, ktorý vyhral súťaž jednotliv-cov. Pri finiši štafety však urobil hrubú chybu na predposlednej kontrole, kde sa musel vrátiť zo zberky a vtedy som ho “obehol“.. Nóri boli nakoniec disk.. ČSSR nebolo v najsilnejšej zostave, chý-bal napr. Pavel Brlica z Brna, ktorý v ten rok vyhral rebríček, ja som zase vyhral juniorské MČSSR. V tom čase sa behala len dlhá/klasická trať...

PV: Je to tedy už dost dávná historie, byla to tehdy výprava VŠ Praha do ka-pitalistického Rakouska, 24-hodinovka OB a výlet na hory, patřil jsem k do-rostencům, kteří se místo hor „museli“ zúčastnit nějakých mládežnických zá-vodů; kromě nás tam všechny ostatní státy měli reprezentační výběry, dresy, bundy, ... my jsme si vypůjčili bundy VŠ Praha, abychom alespoň měli něco spo-lečného… prostě ostuda. Ale závody byly skvělé, konkurence velká, nezapomenu-telný zážitek.

Jurajova medaile z Evropských her mládeže 1984



1998 v Norsku. Vloni jsem se po dlouhých 13 letech k OB vrátila. Ale ke sportu jako takovému jsem se vrátila už dříve. Začala jsem běhat pro radost silniční závody spolu s manželem a kolegy z práce. Mým prvním závodem byla účast ve štafetě Hervis půl-maratonu v Praze v roce 2011. Tam jsem si řekla, že následující rok už poběžím půlma-raton celý. Stalo se, běžela jsem vloni a i le-tos, to jsem si vylepšila čas o 5 minut. Co se týká OB, bylo to po těch letech jako návrat domů, mezi své. Vůbec mi nepřišlo, že jsem tak dlouho chyběla. Vloni jsem bě-hala ještě svou věkovou kategorii D40, ale vzhledem k tomu, že přes dva roky pocti-vě (5–6krát týdně) trénuji, řekla jsem si, že by bylo fajn si ještě zaběhnout závody žen. V současné době jsem ve fázi, kdy si vybíhám body do rankingu, abych v elitě mohla startovat. Nesmírně mě to baví, jen je k pousmání, jaké ve svém věku dokážu vyrobit chyby. Přece jen mám po té pauze bez mapy co dohánět. Pro mne je ale dů-ležité, že mi běh s mapou a buzolou zase přináší radost.

Čím se teď zabýváš, kde přebýváš?Od té doby, co jsem přestala běhat, žiji v Praze, kde jsem si našla práci a vlastně i manžela. Jsem již patnáctým rokem za-městnaná u Městské policie hl. m. Prahy, kde nyní pracuji jako odborný učitel na útvaru vzdělávání. Vrátila jsem se k profesi, kterou jsem vystudovala, jen učím trošku starší posluchače. Je to práce s lidmi, která mne baví. Navíc mám skvělého nadřízené-

ho, který mi vytváří perfektní podmínky nejen pro práci, ale i trénink. Máme s man-želem dvě děti a dvouletou fenku border kolie, která je naším tréninkovým partne-rem. V manželovi a dětech mám velkou oporu, jsou skvělí, že mne podporují a do-provázejí na většinu závodů. OB si zatím zaběhl jen syn.

Co ti OB dal a co vzal?OB mi dal spoustu přátel, přátel na celý život. Dal mi do života mnoho zkušeností. Tvrdý trénink mě vychoval k disciplíně. Vi-děla jsem mnoho zemí, kam bych se jinak

nepodívala. A zůstalo plno vzpomínek, krásných vzpomínek. Co bylo nepěkné, na to se zapomíná, proto si myslím, že mi OB nevzal nic.

Víš kde ti leží medaile?Medaile z JMS, MS a AMS mám na poličce v knihovně, občas si je děti prohlédnou. Pro ně ale znamená daleko víc, když mě a man-žela vidí závodit na vlastní oči. Mezi medai-lemi mám i zlatou z MČR družstev – myslím, že to bylo s PHK, ne? Pro mne vzácná týmo-vá medaile, v Třinci jsme běhaly jen štafety, družstva nikdy. Ostatní medaile – z mistrovstí republiky, po-háry a jiné připomínky minulosti mám ně-kde schované u rodičů na Moravě. Nedáv-no jsem zjistila, že veškeré výsledky závodů jsou k dispozici na www stránkách, bylo fajn zavzpomínat na jednotlivé závody.Ale když zavzpomínám i na juniorské ne-úspěchy, tak první juniorské závody jsem běžela už v roce 1988. Jeli jsme do Belgie tenkrát s Petrem Weberem vlakem. To jsem byla 4., Jana Cieslarová 2., jako štafeta jsme sice byly nejlepší, ale já to na prvním úse-ku diskla. Vynechala jsem předposlední kontrolu. Dodnes to vidím... Jana ofinišova-la Švédku, Petr na to přišel od pořadatelů a bylo po radosti. V roce 1989 v Rakousku jsem vyhrála jednotlivce a tentokrát jsme zvítězily i ve štafetách. Za rok ve Švédsku mě fotili jako favoritku a byl to pak slušný výbuch... Od té doby jsem nerada mluvila o očekávaných výsledcích, o favoritech a tak.

JMS 1990 Švédsko: Alain Berger a Marcela Kubatková – vítězové EUJ předchozího roku

V momentě, kdy do startu MSJ zbýva-lo maratónských 41 dní, jsme Milanu Novotnému, předsedovi organizační-ho výboru, položili pár standardních otázek:V polovině května by měly být při-hlášky již prakticky definitivní, kolik je tedy přihlášeno závodníků a z koli-ka zemí?V systému je momentálně zapsáno 38 výprav, ale máme přislíbenou účast ješ-tě ze čtyř dalších zemí. Když všechny opravdu přijedou, překonáme tak dosa-vadní rekord 40 zemí, kterého dosáhlo loňské MSJ na Slovensku. Poprvé by na MSJ měly zavítat výpravy z býva-lých jugoslávských republik Černá Hora a Makedonie, právě ty jsou ale mezi ještě nezapsanými.

ČT nakonec zrušila přímý přenos z MČR ve sprintu a realizovala pouze záznam, je současná plánovaná podo-ba přenosů a záznamů z MSJ již jistá?Ano, ČT zabezpečí přímý přenos ze zá-věrečných štafet a záznam z finále na krátké trati. Současně je přislíben sestřih

z průběhu celého MSJ, tedy včetně lon-gu a sprintu.

Jistě i finančně důležitá je JWOC Tour, rovněž však i pro diváckou atmosféru – kolik máme v tento moment přihlá-šených?K polovině května přesně 834 a věříme, že překročíme tisícovku.

Kolik se přihlásilo pořadatelů, budou stačit?Nábor pořadatelů jsme uzavřeli při dosa-žení stavu 270. Zhruba dvě třetiny jsou z pořádajících klubů OK99 a Slavie, ostat-ní jsou přespolní, zaznamenali jsme zájem i od nadšenců zcela mimo OB. V první řadě jsme se snažili vyhovět preferova-ným činnostem ze strany dobrovolníků, ne vždy to však bylo možné. V současné době je většina přihlášených pořadatelů přidělená do jednotlivých úseků.

V jakém stádiu je příprava map a stav-ba tratí? Pomalý ústup zimy a sněhu způsobil trochu skluz, ale nejde o nic kritického.

K 15. 5. 2013 dostal hlavní kartograf Hon-za Langr všechny revize map pro MSJ i pro JWOC Tour a následně se budou la-dit už jen opravdu poslední detaily. Stav-ba tratí JWOC s tím jde ruku v ruce, takže ta je v obdobném stádiu, jsou prakticky hotové a už se jen upřesňují umístění ně-kterých kontrol. Poslední změny vychá-zejí ještě z odlišných pohledů na některé situace mezi mapaři, staviteli a IOF kon-trolorem, ale to je běžná a očekávatelná záležitost. V polovině června pak půjde vše do tisku v Žaketu.

Zmínil jsi IOF kontrolora, kolik už tu uskutečnil návštěv a jak hodnotí stav příprav? Áron Less se svým asistentem strávili v prostorách MSJ první květnový týden. Prošli si všechny terény, navštívili vět-šinu kontrol, osobně jednali se staviteli i mapaři, seznámili se s aktuálním stavem příprav. Cituji jeho reakci po návratu domů: „I was very satisfied with my visit. There is still some concern about maps and courses, but I believe this will be sett-led, when we get the final maps ready.“



Jan [email protected]

NOVÉ SLOŽENÍ KOMISE ORIENTAČNÍCH BĚŽCŮ IOFDo čela Komise orientačních běžců Mezinárodní federace orientačních sportů (IOF) byl jmenován Švýcar Matthias Merz. Společně s ním budou v orgánu, jehož hlavním úkolem je prezentovat názory závodníků na zamýšlené kroky IOF, půso-bit Amélie Chataing z Francie, Ida Bobach z Dánska, Novozélanďanka Lizzie Ingham, Fin Mårten Boström a William Lind ze Švédska.

„Rád bych poděkoval členům Komise za to, že se ujali takto důležité role reprezentovat všechny závodníky a těším se na společnou práci směrem k dalšímu rozvoji našeho skvělého sportu,“ uvedl viceprezident Mike Dowling, který je v Radě IOF odpovědný právě za orientační běh.

EDGARS BERTUKS NA CESTĚ DO CALIJedním z hlavních cílů úřadujícího mis-

tra světa na krátké trati Edgarse Bertukse

z Lotyšska pro letošní rok jsou Světové

hry v kolumbijském Cali, které se odehrají

na přelomu července a srpna. „Úspěch na

krátké trati je mým hlavním cílem,“ řekl

Bertuks, který se však těší i na štafety.

„Myslím si, že máme velké šance i jako tým.

V roce 2009 jsme skončili šestí ve smíšených

štafetách a díky zkušenostem z mezinárod-

ních soutěží jsme se od té doby ještě zlepšili,“

dodal osmadvacetiletý běžec, který bude

letos ve Finsku, stejně jako česká muž-

ská štafeta, obhajovat svůj loňský triumf

ze světového šampionátu ve Švýcarském

Lausanne.

POSLEDNÍ ROK NORDIC TOURLetošní rok je posledním, kdy se odehraje

skandinávská série závodů v orientačním

běhu Nordic Tour. Pro rok 2014 se národní

federace Finska, Norska a Švédska rozhodly

místo prestižního klání požádat o pořada-

telství některého z kol světového poháru,

které by se odehrálo ve dvou ze tří zmíně-

ných zemích na začátku června. V rámci

této zastávky by byly na programu závody

ve sprintu, na krátké i na klasické trati a také

sprinterské štafety. V roce 2015 chtějí Skandinávci rovněž

uspořádat společně jedno z kol světového

poháru, které by mělo podobný formát jako

to v roce 2014. Jedinou navrhovanou změ-

nou je modifikace pořadí závodů tak, aby

se končilo královskou klasickou tratí. Série

by mohla představovat jedinečný test pro

všechny závodníky, kteří by si tak mohli

vyzkoušet terény mistrovství světa, které

se o rok později odehraje ve švédském

Strömstadu. Letošní závěrečný ročník Nordic Tour

se odehraje od 1. do 8. června postupně

v norském Oslu, švédské Sigtuně a finském

Turku.

VĚDECKÝ ČASOPIS ORIENTAČNÍCH SPORTŮMezinárodní federace orientačních sportů (IOF) vydala na konci března tohoto roku jubilejní 18. ročník Vědeckého časopisu. V letošním vydání, které je k dispozici na internetových stránkách IOF, na vás čekají celkem tři, dle mého názoru velmi poutavé články.

Reprezentant Velké Británie a výborný sprinter Scott Fraser píše o využití různých orientačních počítačových simulací. Jeho práce se zaměřuje na posouzení, zda je efektivní se simulacím věnovat a jaké klady a zápory to může orientačním běžcům při opravdovém závodě přinést. Skupina šesti autorů se zaměřuje na otázku, proč trápí švýcarský národní tým v posled-ních letech velký počet zranění kotníku. Lékař z Basileje André Leumann vytváří konkurenci Jirkovi Fundovi a zabývá se obecným výkladem různých typů zranění v orientačních sportech.

My čekali jaro a zatím přišel mráz…

si asi říkali čeští juniorští reprezentanti

o Velikonocích. Zatímco řada bajkerů se na

jarní najíždění kilometrů i kvůli nekončící

zimě houfně stěhovala na jih za teplem, tre-

nér juniorů Petr Lukavec se slovy „musej‘

se mladý trochu zocelit“ poslal výběr

mládežníků opačným směrem – neda-

leko Drážďan na MTBO camp. Lyže jim

sice přibalit zapomněl, i tak se to nakonec

všem líbilo. Další soustředění, tentokrát

již společné pro všechny reprezentanty,

bez sněhu, ale zato s deštíkem, proběhlo

v Plzni a opět velmi vydařené.Koncem dubna začal nedaleko Chrasti Český pohár MTBO a to stylově – ultra longem. Závod to nebyl ani nijak mapově zvlášť náročný, ani moc kopcovatý a vlastně ani moc hezký, byl prostě jen opravdu, ale opravdu velmi dlouhý. A to evidentně sedí Martinu Ševčíkovi, který „urval“ elitu skoro o 10 minut. Hned týden na to se dění přesunulo o pár kilometrů dál z východních Čech na severní Moravu do Litovelského Pomoraví a při nedělním mid-dlu pro změnu vyhrál junior Kryštof Bogar elitu o 3,5 minuty. A kde si my normální smrtelníci máme vyjet nějaké body, có?

l e t e m o - s v ě t e m

l e t e m m t b o - s v ě t e m


Radek [email protected]

POLSKO BĚHÁ S MAPOU

Díky velkému počtu závodů, areálům pev-

ných kontrol a mnohým dalším událostem

otevřeným veřejnosti se nejen v České

republice daří lákat stále více a více zájemců

o orientační sporty. V neděli 11. května zor-

ganizoval Polský svaz orientačních sportů

již třetí ročník veřejné akce „Polsko běhá

s mapou“, která se tentokrát odehrávala

v 18 městech včetně Varšavy, Krakova

nebo Lodže. Závodů s různým stupněm

obtížnosti v městských centrech, parcích

i nákupních domech se zúčastnilo celkem

3000 lidí, kteří přišli do kontaktu s orientač-

ním během vůbec poprvé v životě.

ROZVOJ ORIENTAČNÍHO BĚHU

V TURECKUPočátky historie orientačního běhu

v Turecku se datují do 70. let 20. století. V té

době se sportu začali věnovat především

příslušníci vojenských sil, kteří jej využívali

ke zlepšení své fyzičky i dovedností práce

s mapou. „V roce 1996 vznikly první kluby

orientačního běhu v Ankaře a v Istanbulu

a od té doby se o tento sport zajímá čím dál

tím více lidí po celé zemi,“ řekla členka Rady

IOF a jedna z hlavních propagátorek orien-

tačního běhu v zemi Tatiana Kalenderoglu.

Mezi širokou veřejností je o všechny ori-

entační sporty velký zájem. „Každý rok

vznikají nové oddíly v novým městech, které

organizují závody ve všech čtyřech orientač-

ních disciplínách.“

Turecko již hostilo několik závodů Světového rankingu a za dva roky přivítá Mistrovství světa základních škol. Největší dosavadní výzva však čeká na místní organi-zátory v příštím roce, kdy v zemi půlměsíce odstartuje nový ročník Světového poháru v orientačním běhu. „Na tolik významnou mezinárodní událost se moc těšíme a sna-žíme se udělat vše pro to, abychom uspořá-dali dobré závody na vysoké úrovni,“ dodala Kalenderoglu. V Antalyi se bude bojovat o první světové body roku 2014 na přelomu února a března. REVIZE MAPOVÉHO KLÍČEIOF se již pět let zabývá plánovanou revizí Mezinárodních požadavků na orientační mapy (ISOM). Práce na dílčích změnách mapového klíče začaly již v roce 2008, kdy byly národní svazy vyzvány k obecným komentářům a připomínkám. V květnu 2013 požádala Komise orientačního běhu jednot-livé federace o detailní vyjádření k jednot-livých navrhovaným změnám týkajícím se barev i mapových značek, které by měly být po schválení nově využívány při tvorbě map pro orientační sporty.

Nejen ČP živ je český bajker. Již v půlce

dubna, kdy ještě ani nestihly roztát

poslední zbytky sněhu, se rozjel už

5. ročník Pražské MTBO ligy, a také pěkně

zostra: na SI krabičkách. Sice bez krabiček

a s týdenním zpožděním, ale přece, začal

i mladší brácha ligy – Brněnský pohár.

A pro koho jsou hodinové tréninky krátké

a MTBO mapy zbytečně přesné, pro toho

je tu seriál závodů na turistických mapách

na 4 a více hodin, zvaný SHOCart liga.

Sečteno, podtrženo, pokud někdo rád

orienťák na kole, nabídka aktivit je takřka

bezedná.

A cože nás to čeká v příštích týdnech a měsí-cích? Tak třeba Brno a červnové MČR ve sprintu a štafetách. Nebo Plzeň a největší MTBO akce letošního roku – 5denní na Rabštejně, dějišti legendárního MS OB 1991. Anebo největší bike-o akce na světě Bike Adventure, letos s centrem ve sjezdařském areálu Dolní Morava. Sníh sice v červenci neočekáváme, ale přesto je naplánována jedna zajímavost – výjezd na start lanovkou. A komu by byla naše vlast malá, může se v červnu vydat do Polské Zamośće spolu s dorosteneckou a dospěláckou reprezen-tací na ME. Anebo ještě lépe, nominovat se tam.

... a jeden ze zajímavých postupů Pražské MTBO-ligy 11–12


l e t e m o - s v ě t e m

l e t e m m t b o - s v ě t e m

V minulém vydání časopisu Orientační běh jsme společně prozkoumali počátky elektronického ražení, tvorbu map a stavbu tratí pomocí moderních tech-nologií. Představili jsme si mapový pro-gram OCAD a také norský systém EMIT, který se, především ve Skandinávii, vyu-žívá jako program pro kontrolu ražení dodnes. Nejenom v České republice již však převzal vedoucí roli nám dobře známý SPORTident, o kterém si více povíme v následujících řádcích.

SPORTident přicházíJen několik let po prvním využití razícího sys-tému EMIT na mistrovství světa v Německu v roce 1995 přišel s další převratnou novin-kou Němec Siegried Ritter. Díky němu spatřil světlo světa dnes již automaticky využívaný SPORTident. Ten je založený na principu stejnojmenné karty uložené ve speciálním čipu, která zaznamenává průběh závodníka každou kontrolou. Do karty se ukládají také osobní údaje běžce usnadňující vyhodno-cení výsledku. Systémy EMIT i SPORTident fungují nezá-visle jeden na druhém a pořadatelé se na ně mohou spolehnout za jakéhokoli počasí. Karta uložená ve speciální destičce sys-tému EMIT je vybavena baterií, zatímco čip u SPORTidentu žádnou baterii neobsahuje. Obě tyto technologie jsou bohatě využívány i v jiných sportech, jako například dlouhé běhy, klasické lyžování či triatlon.

Na cestě k televizním přenosůmRychlý vývoj a šíření internetu po celém světě na začátku 21. století neznamenaly velký krok jenom pro moderní technolo-gie, ale také pro orientační běh jako takový. Komise informačních technologií (ITC) Mezinárodní federace orientačních sportů (IOF) navrhla poprvé v roce 2002 online sledování jednotlivých závodů světového poháru. Cílem bylo, aby mohli fanoušci po celém světě sledovat mezičasy a průběžné výsledky závodu z pohodlí svých domovů.

Tato změna, která se po svém uvedení pevně usadila v itineráři všech velkých závodů, nám dnes umožňuje sledovat například celý průběh Tiomily, aniž bychom museli opustit obývací pokoj. Ani v roce 2004 se technologická lavina nezastavila a fanoušci si mohli poprvé vychutnat audio přenos hlasu komentátora přímo z arény. Nechyběly ani občasné živé záběry přímo z místa dění závodu. Čas od času však docházelo k drobným či vážněj-ším problémům vzhledem k tomu, že různí organizátoři využívali různé systémy, které si ne vždy úplně rozuměly se záměrem pře-nášet jejich výsledky přes internet. Za tímto účelem navrhla ITC revizi projektu harmo-nizujícího jednotlivé systémy tak, aby se problémům s kompatibilitou předešlo. Byl to úspěšný krok na cestě k dnešním moderním televizním přenosům, které jsou dnes již při velkých světových závodech tak trochu samozřejmostí.

GPS – novinka užitečná pro závodníka i fanouškaVe druhé polovině 20. století byl globální poziční systém (global positioning system – GPS) pouze vojenskou záležitostí. Armáda jej využívala jako pomůcku pro sledování vojenských objektů a taktickém plánování. Na konci 90. let bylo jeho užívání povoleno i civilnímu obyvatelstvu, což přineslo do světa orientačního běhu další převratnou novinku. Projekt, který známe v současné době ze závodů pod názvem „track-track“ byl poprvé vyzkoušen na světovém šampi-onátu ve finském Tampere v roce 2001. Systém využívá GPS technologii a pomocí přístroje umístěného většinou ve sportov-ních hodinkách či na zádech běžce vytváří záznam jeho pozice během celého závodu. Ten je pak bezdrátově přenášen do centrál-ního systému. Pomocí těchto dat je možné zprostředkovat divákům v aréně či na inter-netu aktuální pozici závodníka mezi jednot-livými kontrolami.Tato technologie je dodnes hojně využívána jak při televizních přenosech, tak i přímo v arénách jednotlivých závodů. Ve chvíli

nápadné časové ztráty určitého běžce mají diváci díky track-tracku okamžitou možnost zjistit, co se stalo. Systém GPS a jeho vyu-žití tvoří nedělitelnou součást přenosu ze závodů v orientačním běhu, tak aby si jej fanoušci mohli naplno užít. Mnoho běžců jej v současné době ve spojení s měřením času a tepové frekvence využívá také jako účinný tréninkový prostředek. V roce 1986 si tehdejší High Tech Group, dnešní ITC, dala za cíl sledovat vývoj veš-kerých moderních technologií na světa a zkoumat, jakým způsobem by se daly využít v orientačním běhu. Komisi i mnoha běžcům z celého světa, kteří přišli během uplynulých let s novými poznatky a návrhy na zlepšení v této oblasti, patří velký dík všech, kteří si díky nim mohou vychutnat pravý sportovní zážitek. Ať už bojují s nároč-nou tratí sami v lese, nebo sledují průběh závodu přímo v cílové aréně či z pohodlí svých domovů.

Běžím sám lesem, ale všichni mě vidíJe sobota 21. července 2012 a na louce neda-leko od Lausanne se chystá ke startu Tomáš Dlabaja, který poběží první úsek české šta-fety na mistrovství světa. V roce 1966, tedy o 46 let dříve, se na louce nedaleko finského Fiskars připravoval jiný závodník ke startu na vůbec prvním světovém šampionátu v histo-rii. Předpoklady úspěchu jsou v obou přípa-dech stejné. Pomocí mapy a buzoly proběh-nout co nejrychleji trať nakreslenou v mapě. Závodník ve Finsku měl ale klid. Nemusel se bát toho, že jej budou po většinu závodu sledovat televizní kamery.V příštím čísle časopisu se společně blíže podíváme na vývoj sledování závodů v ori-entačních běhu z pohledu diváků. Již tisíce kontrol byly oraženy od 60. let 20. století, kdy měli fanoušci jedinou možnost vidět závod-níky v akci během poslední minuty jejich závodu, kdy vyběhli z lesa, orazili poslední kontrolu a doběhli do cíle. Díky moderním technologiím, nebo možná kvůli nim, dnes již oku diváka neunikne z výkonu závodníka téměř nic.

Televizní přenosy během mistrovství světa ve fotbale či v hokeji jsou v současné době samozřejmostí. Komentátoři zprostředkovávají průběh celých utkání a expert ve studiu kouzlí za pomoci elektronické tužky. Při vrcholných světových závodech v orientačním běhu máme dnes již také k dispozici živé obrázky, komentář a často i track-track. To vše je ale výsledkem dlouhé a ne vždy jednoduché cesty, na jejímž konci je ten pravý divácký zážitek.

Jan [email protected], kde, kdy a proč?

Orientační běh kdekoliv na světě z pohodlí domova


h i s t o r i e


Marie Krejčíková [email protected]

p o s t u p č í s l a

Postup čísla

fialová – Glabazňová

světle modrá – Jedlička

zelená – Krejčíková

červená – Čopjan

tmavě modrá – Žaloudík

žlutá – Krejčík

ŘešeníTratě, které i letos připravil Jiří Stacke, byly nakonec nad očekávání náročné a v průběhu závodu tak mnoho účastníků přehodnotilo svou účast na nej-delší trati. Nakonec zůstali jen dva stateční Pavel Čopjan a Jiří Žaloudík. Ti si vybrali víceméně stejný postup středem z jihu. Poprali se s ním za 42:43 respektive 43:01 minut. Za 48:38 běžel podobnou volbou i Petr Paseka. Obíhačku z jihu si vybral pořadatel Zbyňek Krejčík a jeho mezičas se zastavil na 71. minutě. Cestovka ze severu nejvíce zaujala Janu Glabazňovou a byla asi nejvýhodnějším postupem, neboť se zde nemuselo mapovat. V roce 2000 si ho vybral i vítězný Rudolf Ropek. Zvládla ho za 69,19. 64,34 trval postup Marie Krejčíkové, která si zvolila postup středem ze severu. Za zmínku stojí i možná volba postupu předvedená v roce 2000 Michalem Jedličkou. Celé tratě můžete nalézt na www.obpostupy.cz

Jiří Šubrtgenerální sekretář ČSOS

[email protected]

ČSTV V dubnu 2013 byl na plénu

ČOV a valné hromadě ČSTV ukončen proces transformace českého sportovního prostředí projednáním a schválením no-vých stanov ČOV a ČSTV.Český olympijský výbor si vytvo-řil novou strukturu, která zohled-ňuje jeho novou roli zastřešující sportovní organizace. Zásadní novinkou je jednotné členství pro olympijské a neolympijské sporty. Český olympijský výbor se tak stává orgánem s nejvyš-ší sportovní autoritou v ČR. Vedle svého původního poslaní, tj. rozvíjet a šířit olympijské ideály a zabezpečovat účast ČR na OH, nově zastupuje zájmy českého sportu jako celku vůči státu, stává se zástupcem celého sportovního prostředí a partner státních orgánu pro oblast spor-tu. ČOV si klade za cíl zlepšení postavení sportu ve společnosti a jeho zpřístupnění nejširší veřejnosti a usiluje o zlepšení financování sportu, a to zejména v oblasti mládeže (nová strategie popularizace sportovního pro-středí, větší důraz na pohybové aktivity české společnosti než na výčet počtu získaných medailí).

Vedení ČSTV koordinovalo svůj postup s vývojem v ČOV tak, aby svaz mohl na příjimané změny v ČOV reagovat. Na 28. VH ČSTV byla za pří-tomnosti prezidenta ČR Miloše Zemana schválena kromě nových stanov i změna názvu na Českou unii sportu (ČUS). Důvodem pro změnu názvu byla i změna zaměření a účelu existence této organizace, kdy těžiště práce bude v poskytování servisu sportovním subjektům celého sportovního prostředí a zřízení servisních center sportu na krajských a okresních úrovních. Do budoucna se vážně uvažuje i o změně sídla ČUS a jednotlivých sportovních svazů – v úvahu příchází místo již

téměř nevyhovujících prostor na Strahově v Zátopkově ulici např. nové sídlo FAČR na Strahově nebo prostory v nově budované malé O2 aréně ve Vysočanech.

ČSOS V polovině května 2013 bylo

ve sekci OB zaregistrováno re-kordních 7865 závodníků a počet registrací stále stoupá. V sekci MTBO se zatím zaregistrovalo 676 bikerů.

17. dubna proběhlo 3. zasedá-ní P-ČSOS, které mělo na progra-mu jediný bod – Hlavní směry rozvoje ČSOS 2013–2016.

Počátkem května ČSOS obdržel od MŠMT informace o velikosti poskytnutých státních dotací na rok 2013 na Program I – Sportovní reprezentace a podpora významné sportovní akce (MSJ v OB 2013) a Program II – Sportovní talent. Výše další státní dotace na Program V – Organizace sportu bude známa přibližně počátkem června. Tyto obdržené státní dotace byly zapracovány do návrhu úpravy rozpočtu ČSOS a byly předloženy na květnové zasedání P-ČSOS.

15. května se uskutečnilo 4. zasedání P-ČSOS, Pověřilo členy P-ČSOS rozpra-cováním koncepcí jednotlivých oblastí rozvoje ČSOS. Schválilo navržené úpravy roz-počtu ČSOS na rok 2013 Navýšilo všem krajským svazům dotaci na činnost KS ČSOS o 10 tisíc Kč na přípravu a účast na Hrách VI. letní a zimní olym-piády dětí a mládeže a navýšílo finanční prostředky i pro další oblasti ČSOS – v oblasti rozvoje se jedná o projekty Výukových map, Areálů pevných kontrol a zabezpečení krajských kol a celostátního kola Přeboru škol v OB. ČSOS také uhradí vkla-dy účastníkům mistrovských

kategorií při MČR v OB a MTBO na krátké a klasické trati a při závodu štafet. Navýšeny byly i finanční prostředky jednotlivým reprezentačním týmům a výbě-rům dorostu.

ČSOS schválilo podání kan-didatury na pořádání ME v OB a ME v trail-o v roce 2016.

Ze sekretariátu ČSOS byly rozeslány na KS ČSOS smlouvy na obdržení dotace na činnost a dotace na talenty v oblastech sekce OB. Obdobné smlouvy byly rozeslány i klubům, které mají nárok na obdržení dotace na talenty OB a LOB. Po jejich podepsání a vrácení na sekretari-át ČSOS budou finanční prostřed-ky jednotlivým subjektům ČSOS ihned rozeslány.

V květnu byl natočen redak-tory ČT Sport další díl projektu agentury Seven Days Agency „Žijme sportem“ věnovaný orientačnímu běhu. Jedná se o televizní projekt, který má za cíl přiblížit jednotlivá sportov-ní odvětví a disciplíny mladé populaci a především jejich rodičům. Smyslem pořadu je sportovní osvěta mezi mládeží a dětmi a návod pro rodiče, jakou sportovní cestu svému po-tomkovi vybrat. Poprvé se pořad o orientačním běhu objevil na obrazovkách 25. května a bude několikrát během května a červ-na reprízován.

V červnu se uskuteční ve Zlínské kraji hry VI. Letní olym-piády dětí a mládeže, na nichž bude opět zastoupen orientační běh. Závody, ve kterých budou mladí orientační běžci hájit barvy svých krajských týmu pro-běhnou ve dnech 24. 6. (sprint), 25. 6. (štafety) a 27. 6. (middle) ve Zlíně a Luhačovicích. V lednu 2014 budou hry VI. ODM pokračovat zimní částí v kraji Vysočina. Poprve bude do

programu her zařazen i lyžařský orientační běh. Závody v LOB proběhnou v termínu 20.–23. ledna 2014 v Novém Městě na Moravě v Aréně Vysočina.

Zprávy ze Strahova

Nominace pro MS v OB (7.–14. 7. 2013, Vuokatti, Finsko)

Ženy:Duchová IvetaHaldin VendulaJuřeníková EvaOmová MichaelaŠafka Brožková Dana(nominace pro ženský sprint byla uzavřena po uzávěrce časopisu)

Muži:Dlabaja TomášKodeda ŠtěpánKrál VojtěchPetržela JanProcházka JanŠedivý Jan

Nominace pro ME v MTBO (15.–23. 6. 2013, Zamość, Polsko)

Ženy:Březinová MariePaulíčková RenataŠtěpánská AdélaTichovská Martina

Muži: Bogar FrantišekHradil JiříPospíšek MarekStránský VojtěchSvoboda JanŠevčík Martin


i n f o r m a c e Č S O S

Mistrovství světa v LOB 2013

Sprint – 5. 3. 2013 / KAZ – Ridder CityŽeny (3.0/3.9 km, přev. 45 m, 11K, 34 záv.) 1. Alexandersson Tove SWE 15:06,2 2. Pesu Mervi FIN 15:11,0 3. Kozlova Tatiana RUS 15:16,1 4. Kravchenko Anastasia RUS 15:24,3 5. Engstrom Josefine SWE 15:25,8 6. Tarasenko Yuliya RUS 15:27,1 7. Novikova Olga KAZ 15:39,4 8. Milka Leppasalmi FIN 15:47,7 9. Morsky Sonja FIN 16:08,4 10. Turunen Marjut FIN 16:11,5 19. Hančíková Hana CZE 16:46,9 24. Randáková Helena CZE 18:04,3 27. Karochová Simona CZE 18:33,9Muži (3.6/4.8 km, přev. 65 m, 13K, 47 záv.) 1. Arnesson Peter SWE 15:49,2 2. Lamov Andrei RUS 16:04,5 3. Veselov Kiril RUS 16:15,6 4. Saarela Ville-Petteri FIN 16:22,0 5. Watterdal Oyvind NOR 16:23,0 6. Belomazhev Stanimir BUL 16:30,4 7. Kvale Hans Jorgen NOR 16:30,5 8. Schnyder Gion SUI 16:30,7 9. Grigoriev Andrey RUS 16:35,5 10. Moholdt Lars Hol NOR 16:37,9 23. Škoda Jakub CZE 17:43,1 25. Laciga Radek CZE 18:25,3 29. Drobník Michal CZE 18:43,8

Krátká trať – 6. 3. 2013 / KAZ – Ridder CityŽeny (8.6/12.4 km, přev. 290 m, 16K, 34 záv.) 1. Kravchenko Anastasia RUS 53:37 2. Kozlova Tatiana RUS 54:57 3. Engstrom Josefine SWE 55:25 4. Kechkina Mariya RUS 56:04 5. Malchikova Polina RUS 56:36 6. Alexandersson Tove SWE 56:51 7. Milka Leppasalmi FIN 57:03 8. Pesu Mervi FIN 57:10 9. Tarasenko Yuliya RUS 57:22 10. Turunen Marjut FIN 57:44 16. Randáková Helena CZE 62:28 23. Hančíková Hana CZE 65:50 27. Karochová Simona CZE 73:13Muži (10.2/14.2 km, přev. 405 m, 19K, 48 záv.) 1. Arnesson Peter SWE 56:51 2. Lamov Andrei RUS 58:52 3. Veselov Kiril RUS 59:06 4. Saetra Ove NOR 59:14 5. Moholdt Lars Hol NOR 59:36 6= Haverstad Sindre NOR 59:41 6= Kvale Hans Jorgen NOR 59:41 8. Pukema Hannu-Pekka FIN 60:22 9. Barchukov Vladimir RUS 60:42 10. Granath Johan SWE 60:57 18. Škoda Jakub CZE 65:29 26. Laciga Radek CZE 68:22 --. Drobník Michal CZE DISK

klasická trať (hromadný start)10. 3. 2013 / KAZ – Ridder CityŽeny (15.0/19.7 km, přev. 495 m, 26K, 32 záv.) 1. Pesu Mervi FIN 88:19,1 2. Kozlova Tatiana RUS 88:57,7 3. Alexandersson Tove SWE 88:58,3 4. Engstrom Josefine SWE 88:58,6 5. Kravchenko Anastasia RUS 89:36,9 6. Rognstad Audhild Bakken NOR 90:03,5

7. Olsson Magdalena SWE 90:48,2 8. Tarasenko Yuliya RUS 90:50,3 9. Hellberg Christina NOR 91:00,1 10. Grigorova-Burgo Antoniya BUL 91:07,1 14. Hančíková Hana CZE 92:14,3 15. Randáková Helena CZE 92:19,8 29. Karochová Simona CZE 113:50,9Muži (20.1/26.0 km, přev. 770 m, 37K, 46 záv.) 1. Arnesson Peter SWE 89:11,5 2. Hakkinen Janne FIN 89:13,4 3. Tunis Staffan FIN 89:55,5 4. Barchukov Vladimir RUS 90:21,6 5. Pukema Hannu-Pekka FIN 90:45,5 6. Belomazhev Stanimir BUL 91:08,4 7. Kvale Hans Jorgen NOR 91:09,8 8. Holmberg Andreas SWE 91:32,3 9. Moholdt Lars Hol NOR 91:52,5 10. Saarela Ville-Petteri FIN 91:57,6 25. Laciga Radek CZE 100:47,0 27. Škoda Jakub CZE 103:49,0 30. Drobník Michal CZE 112:48,0

Smíšené sprintové štafety7. 3. 2013 / KAZ – Ridder CityMixed Sprint Relay (celkem 12 štafet) 1. Švédsko SWE 58:33

(Alexandersson Tove, Arnesson Peter) 2. Finsko FIN 59:23

(Pesu Mervi, Tunis Staffan) 3. Bulharsko BUL 60:00

(Grigorova-Burgo Antoniya, Belomazhev Stanimir) 4. Švýcarsko SUI 60:10

(Lechner Ladina, Schnyder Gion) 5. Rusko RUS 60:22

(Kravchenko Anastasia, Lamov Andrei) 6. Norsko NOR 60:23

(Ulvensen Anna, Kvale Hans Jorgen) 7. Kazachstán KAZ 61:57

(Novikova Olga, Sorokin Mikhail) 8. Estonsko EST 63:06

(Kudre Daisy, Toomas Even) 9. Česká republika CZE 63:37

(Hančíková Hana, Škoda Jakub) 10. Ukrajina UKR 78:15

(Evgenia Yaremenko, Oleksandre Kalinkin)

Štafety – 9. 3. 2013 / KAZ – Ridder CityŽeny (celkem 8 štafet) 1. Rusko RUS 93:08

(Kravchenko Anastasia, Tarasenko Yuliya, Kozlova Tatiana)

2. Švédsko SWE 95:36 (Olsson Magdalena, Engstrom Josefine, Alexandersson Tove)

3. Finsko FIN 98:25 (Milka Leppasalmi, Turunen Marjut, Pesu Mervi)

4. Norsko NOR 103:39 (Hellberg Christina, Ulvensen Anna, Rognstad Audhild Bakken)

5. Švýcarsko SUI 104:34 (Lechner Ladina, Ruppenthal Veronique, Strub Carmen)

6. Česká republika CZE 107:44 (Randáková Helena, Karochová Simona, Hančíková Hana)

7. Kazachstán KAZ 108:18 (Nazirova Asem, Moldasheva Elmira, Novikova Olga)

8. USA USA 114:05 (Jospe Alexandra, Voegele Anna, Crocker Alison)

Muži (celkem 12 štafet) 1. Rusko RUS 86:29

(Grigoriev Andrey, Veselov Kiril, Lamov Andrei) 2. Švédsko SWE 96:54

(Granath Johan, Hammarberg Martin, Arnesson Peter)

3. Finsko FIN 86:55 (Saarela Ville-Petteri, Pukema Hannu-Pekka, Tunis Staffan)

4. Norsko NOR 90:05 (Saetra Ove, Kvale Hans Jorgen, Moholdt Lars Hol)

5. Švýcarsko SUI 92:40 (Kappenberger Andrin, Schnyder Gion, Spoerry Christian)

6. Česká republika CZE 95:30 (Laciga Radek, Drobník Michal, Škoda Jakub)

7. Lotyšsko LAT 95:53 (Kivlenieks Raivo, Briconoks Edgars, Kivlenieks Andris)

8. Estonsko EST 96:02 (Randman Priit, Toomas Tiit, Toomas Even)

9. Kazachstán KAZ 103:28 (Tokbaev Aslan, Vlasov Denis, Sorokin Mikhail)

10. Japonsko JPN 115:04 (Horie Morihiro, Kuroda Mikiro, Hirano Hiroyuki)

Mistrovství ČR a Veteraniáda v nočním OB20. 4. 2013 / SJC – Dolní BousovŽeny (7.1 km, přev. 240 m, 24 K, 20 záv.) 1. Duchová Iveta LPU 58:26 2. Rufferová Iva TUR 59:17 3. Kovářová Kristýna DKP 62:31 4. Krafková Lucie TUR 65:20 5. Kosová Denisa PHK 65:43 6. Hepnerová Martina SHK 65:47 7. Mechlová Lenka SHK 70:13 8. Kuncová Eliška SSU 77:29 9. Matrasová Kateřina CHT 79:05 10. Krejčíková Marie TZL 80:34Muži (11.4 km, přev. 415 m, 34 K, 63 záv.) 1. Chromý Adam ZBM 74:45 2. Procházka Jan PGP 74:51 3. Šedivý Jan PGP 75:35 4. Hradec Pavel TUR 80:07 5. Bravený Vít ZBM 81:24 6. Baier Martin TUR 82:54 7. Hájek Daniel ZBM 83:43 8. Fodor Petr TUR 84:04 9. Kamenický Matěj LPU 85:31 10. Horáček Michal VLI 86:04D16 (4.2 km, přev. 95 m, 15 K, 23 záv.) 1. Vavrysová Barbara LCE 37:21 2. Kovářová Lenka LTP 42:36 3. Chaloupská Barbora PHK 46:01 4. Fenclová Tereza LPU 46:16 5. Tesařová Jana TRI 46:32 6. Firešová Markéta ZBM 47:03D18 (5. km, přev. 135 m, 13 K, 18 záv.) 1. Svobodová Lenka PHK 44:45 2. Bořánková Karolína KAM 45:20 3. Chládková Simona LPU 46:14 4. Šiková Karolína LPM 47:48 5. Doleželová Kateřina LPU 47:50 6. Štičková Anna LLI 48:23D20 (5.2 km, přev. 135 m, 15 K, 16 záv.) 1. Morawska Anna POL 47:42 2. Hrušková Barbora ZBM 48:27 3. Stankiewicz Agata POL 49:34 4. Procházková Klára LPU 50:11 5. Tesařová Markéta ZBM 51:05


v ý s l e d k o v ý s e r v i s

6. Horčičková Vendula UOL 51:27H16 (6.1 km, přev. 170 m, 19 K, 25 záv.) 1. Mielec Jaromír AOV 44:17 2. Netuka Vojtěch SHK 48:34 3. Sýkora Vojtěch LCE 49:35 4. Navrátil Šimon PGP 52:33 5. Koštejn Vít DOK 52:59 6. Wolf Filip TUR 53:54H18 (6.4 km, přev. 180 m, 21 K, 25 záv.) 1. Waněk Adam VRL 48:23 2. Horák Patrik TUR 51:57 3. Wołowczyk Krzysztof POL 53:28 4. Kettner Vojtěch KAM 54:51 5. Mašata Matěj PHK 54:58 6. Fürst Matouš LLI 55:21H20 (7.7 km, přev. 255 m, 24 K, 19 záv.) 1. Hadač Filip AOP 51:27 2. Hubáček Michal LCE 53:38 3. Chloupek Adam ZBM 54:15 4. Schuster Marek AOP 56:44 5. Vavrys Johan LCE 57:23 6. Brlica Pavel ZBM 57:29D35 (5.2 km, přev. 135 m, 15 K, 5 záv.) 1. Škorpilová Jana SJC 58:00 2. Podrábská Marie VLI 60:59 3. Pachnerová Dominika CHA 63:39D40 (4.6 km, přev. 160 m, 18 K, 4 záv.) 1. Chaloupská Pavlína PHK 57:58 2. Henychová Zuzana VLI 64:27 3. Nehasilová Zuzana LDC 74:38D45 (4.4 km, přev. 155 m, 16 K, 7 záv.) 1. Teplá Hana SHK 59:02 2. Bochenková Jana EKP 61:59 3. Tichá Jana TJH 70:22D55 (4.2 km, přev. 95 m, 15 K, 2 záv.) 1. Kuchařová Ada TBM 56:53 2. Víchová Ladislava LPU 59:38D60 (3.8 km, přev. 105 m, 11 K, 1 záv.) 1. Omová Jana TUR 62:06H35 (7.7 km, přev. 255 m, 24 K, 10 záv.) 1. Polák Vlastimil VRL 67:19 2. Kadavý Petr CHA 69:13 3. Horyna Roman LCE 71:43H40 (6.4 km, přev. 180 m, 21 K, 12 záv.) 1. Bořánek Petr VSP 56:04 2. Arnošt Kamil VSP 57:51 3. Žemlík Pavel TZL 62:05H45 (6.1 km, přev. 170 m, 19 K, 10 záv.) 1. Škvor Martin KAM 47:54 2. Hadač Miroslav AOP 53:01 3. Stárek Filip TUR 62:43H50 (4.6 km, přev. 160 m, 18 K, 9 záv.) 1. Nešpor Jan TTR 51:25 2. Kovář Karel LTP 56:08 3. Kršák Karel VIC 61:34H55 (4.6 km, přev. 160 m, 18 K, 9 záv.) 1. Hausvater Karel SHK 56:02 2. Procházka Antonín DCE 58:30 3. Folprecht Miroslav TUR 60:47H60 (4.4 km, přev. 155 m, 16 K, 9 záv.) 1. Přinda Oldřich VLI 47:55 2. Škoda Přemek VLI 53:53 3. Farář Václav LPU 56:40H65 (4.4 km, přev. 155 m, 16 K, 4 záv.) 1. Pospíšil Jaromír PZR 55:12 2. Koč Zdeněk MKP 69:35 3. Hrobař Rudolf SRK 75:19H70 (4.2 km, přev. 95 m, 15 K, 2 záv.) 1. Kohout Tomáš UVP 74:47 2. Mikulecký Jan PHK 78:09

Mistrovství ČR a Veteraniáda v OB ve sprintu8. 5. 2013 / LPU – ChrudimŽeny (2.5 km, přev. 55 m, 19 K, 33 záv. F-A) 1. Šafka Brožková Dana SJC 16:25 2. Zvěřinová Martina LPU 16:59 3. Duchová Iveta LPU 17:06 4. Knapová Jana LPU 17:35 5. Fenclová Marta LPU 17:38 6. Svobodná Šárka DKP 17:47 7. Gregorová Kamila CTB 17:50 8. Bochenková Ivana SJC 18:00 9. Macinská Jana PHK 18:09 10. Topinková Monika PHK 18:10Muži (2.8 km, přev. 60 m, 18 K, 30 záv. F-A) 1. Král Vojtěch SSU 14:47 2. Procházka Jan PGP 14:49 3. Petržela Jan PHK 15:04 4. Kodeda Štěpán SJC 15:13 5. Hradec Pavel TUR 15:34 6. Nykodým Miloš ZBM 15:35 7. Kubát Pavel PHK 15:45 8. Mrázek Jan SJC 15:56 9. Flašar Jan PGP 15:59 10. Losman Petr PHK 16:08D16 (2.1 km, přev. 40 m, 12 K, 39 záv.) 1. Čechová Tereza SJI 14:06 2. Vavrysová Barbara LCE 14:47 3. Novotná Klára PHK 14:49 4. Nováková Tereza DKP 14:55 5. Argalášová Kateřina TRI 15:04 6. Chaloupková Veronika CHC 15:07D18 (2.2 km, přev. 40 m, 12 K, 32 záv.) 1. Hausenblasová Karolína KAM 13:58 2. Hančová Petra VRL 14:15 3. Štičková Anna LLI 14:22 4. Bořánková Karolína KAM 14:32 5. Šiková Karolína LPM 14:40 6. Svobodová Lenka PHK 14:43D20 (2.2 km, přev. 40 m, 12 K, 39 záv.) 1. Horčičková Vendula UOL 13:36 2. Tesařová Markéta ZBM 14:04 3. Hrušková Barbora ZBM 14:14 4. Kochová Nikola TUR 14:32 5. Procházková Klára LPU 14:33 6. Horová Pavla LPU 14:42 6. Dlouhá Hana DKP 14:42H16 (2.3 km, přev. 50 m, 15 K, 43 záv.) 1. Sýkora Vojtěch LCE 14:05 2. Starý Ondra VRL 14:31 3. Sedláček Ondřej HLV 14:39 4. Vandas Daniel PHK 14:40 5. Růžička Adam PHK 14:48 6. Navrátil Šimon PGP 14:50H18 (2.6 km, přev. 50 m, 16 K, 43 záv.) 1. Horák Patrik TUR 14:45 2. Dzioba Mateusz PHK 15:08 3. Szeliga Bartlomiej STB 15:15 4. Glonek Jakub AOV 15:17 5. Čech Jan SJI 15:22 6. Veselý Jakub PGP 15:29H20 (2.6 km, přev. 50 m, 16 K, 41 záv.) 1. Chloupek Adam ZBM 13:24 2. Zakouřil Vít TUR 14:01 3. Hubáček Michal LCE 14:11 4. Minář Marek ASU 14:18 4. Schuster Marek AOP 14:18 6. Záveský Filip LPU 14:27D35 (2.1 km, přev. 45 m, 11 K, 16 záv.) 1. Škorpilová Jana SJC 15:18 2. Kašková Kateřina CHA 15:25 3. Šimšová Jana MFP 16:01

D40 (2.1 km, přev. 45 m, 11 K, 16 záv.) 1. Kamenická Lenka OSN 15:33 2. Skyvová Kristýna STE 16:03 3. Kroniková Jana SHK 16:05D45 (1.8 km, přev. 40 m, 12 K, 30 záv.) 1. Novotná Petra PHK 14:19 2. Hradecká Petra DOK 14:22 3. Poklopová Ivana UOL 14:25D50 (1.8 km, přev. 40 m, 12 K, 12 záv.) 1. Smutná Jana VAM 14:34 2. Glabazňová Jana AOP 15:14 3. Voltrová Svatava ROZ 15:31D55 (1.8 km, přev. 40 m, 12 K, 11 záv.) 1. Víchová Ladislava LPU 17:50 2. Běhounová Jiřina PHK 17:52 3. Kuchařová Ada TBM 17:56D60 (1.8 km, přev. 40 m, 9 K, 5 záv.) 1. Cigošová Anna TBM 16:02 2. Horynová Eva TZL 17:13 3. Křížová Zdenka PZR 18:38D65 (1.6 km, přev. 40 m, 10 K, 3 záv.) 1. Sikorová Marie BOV 16:27 2. Lohrová Jarmila SCP 17:23 3. Kutáčková Stanislava LTU 23:41H35 (2.5 km, přev. 55 m, 14 K, 19 záv.) 1. Kozák Petr KAM 14:39 2. Netopil Libor VAM 14:59 3. Král Aleš CTB 16:00H40 (2.5 km, přev. 55 m, 14 K, 33 záv.) 1. Venhoda Milan SJI 14:38 2. Žemlík Pavel TZL 15:10 3. Doucha Jiří SNA 15:12H45 (2.3 km, přev. 55 m, 14 K, 36 záv.) 1. Cych Piotr 33P 15:01 2. Illner Jakub DKP 15:44 3. Pollák Jozef 26S 15:52H50 (2.3 km, přev. 55 m, 14 K, 32 záv.) 1. Hradecký Jaroslav DOK 15:58 2. Petr Josef VLI 16:21 3. Němeček Jan VSP 16:43H55 (2.2 km, přev. 50 m, 14 K, 24 záv.) 1. Hausvater Karel SHK 13:37 2. Milota Josef MLA 14:37 3. Folprecht Miroslav TUR 15:04H60 (1.8 km, přev. 40 m, 12 K, 16 záv.) 1. Přinda Oldřich VLI 13:44 2. Uher Petr VSP 14:10 3. Hickethier Manfred VLI 14:21H65 (1.8 km, přev. 40 m, 12 K, 14 záv.) 1. Švadlena Jiří CHC 15:15 2. Koč Zdeněk MKP 16:18 3. Buriánek Jaromír SCP 16:27H70 (1.8 km, přev. 40 m, 9 K, 4 záv.) 1. Procházka Zdenko DKP 17:02 2. Gřunděl Ivan SJH 19:00 3. Ostřanský Josef SSU 23:46H75 (1.6 km, přev. 40 m, 10 K, 6 záv.) 1. Mikulecký Jan PHK 17:51 2. Křtěnský Jaroslav BOR 18:36 3. Novotný Petr PHK 22:21


v ý s l e d k o v ý s e r v i s

Výsledky Tiomily najdete na webu http://online.10mila.se/

Kompletní výsledky českých závodů hledejte na http://oris.orientacnisporty.cz/

Partneři ČSOS pro rok 2013

Partneri CSOS 2013.indd 1 21.3.2013 10:48:08

Bezchybnáorientace

v základníchpotřebáchje cestou

k úspěchu.

TOI TOI. Řešení pro malé i velké potřeby.

www.toitoi.cz | [email protected] | t: 312 527 488

Documents

Orientační běh 2013/2