PEKS Bártová

1

1. PODSTATA PODNIKU A PODNIKÁNÍ, OKOLÍ PODNIKU, ETIKA, FCE STÁTU, GLOBALIZACE, LOBBING 2 2. EFEKTIVNOST PODNIKU A JEJÍ KATEGORIE, VÝVOJ PEK, VF, N, ∏, ANALÝZA BODU ZVRATU, UKAZATELE RENTABILITY 6 3. NÁKLADY A ČLENĚNÍ NÁKLADŮ 8 4. EFEKTIVNOST, HOSPODÁRNOST, RENTABILITA (MATER. BÁ) 16 5. CÍLE A FUNKCE PODNIKU 17 6. FUNKCE PODNIKU 18 7. TYPOLOGIE – PRÁVNÍ FORMY PODNIKU: 19 8. CÍLE A FUNKCE PODNIKU - UKAZATELE MVA, EVA 24 9. MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU 27 10. ŽIVOTNÍ FÁZE PODNIKU 30 11. KRIZE A OZDRAVENÍ = SANACE PODNIKU 30 12. ZMĚNY V INSOLVENČNÍM ZÁKONĚ 32 13. OCEŇOVÁNÍ PODNIKU 34 14. ORGANIZACE PODNIKU 35 15. ČLENĚNÍ NÁKLADŮ – NOVĚ 38 16. BOD ZVRATU 39 17. FINANCOVÁNÍ PODNIKU A FINANČNÍ MANAGEMENT 41 18. OBRATOVÝ CYKLUS PENĚZ 44 19. CASH – FLOW 45 20. PODNIKOVÉ ČINNOSTI 45 21. VÝROBA – PRIMÁRNÍ PODNIKOVÁ ČINNOST 46 22. I. ZÁSOBY 56 23. METODY ŘÍZENÍ ZÁSOB 59

PEKS Bártová

2

1. Podstata podniku a podnikání, okolí podniku, etika, fce státu, globalizace, lobbing

I. Podnikání II. Podnikatel – FO, PO III. Podnik IV. Manařer, Lídr V. Zájové skupiny VI. Okolí podniku VII. Etika VIII. Funkce státu IX. Globalizace X. Lobbování

1. PODNIKÁNÍ

Podnikání je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosahování zisku. Pro uspokojování cizích potřeb. Tím, že uspokojuje cizí potřeby, současně uspokojuje i svou potřebu dosahování zisku. Při podnikání podnikatel vždy podstupuje riziko – ztráty. V menším nebo větším rozsahu, podle druhu podnikání. Dochází ke zhodnocování kapitálu především vlastníků, dochází ke zvyšování hodnoty firmy. Tyto procesy probíhají na trhu, trh zprostředkovává prostředky a vztahy mezi účastníky trhu.

2. PODNIKATEL Může být FO i PO, která získala živnostenské oprávnění. Podnikatel je inovátorem, nositelem změn, měl by to být tvořivý člověk, měl by využít příležitostí, přinést nové myšlenky, být dobrým organizátorem. Podstoupením rizika dosáhnout zisku. Měl by být v dobré kondici, fyzicky i psychicky odolný, cílevědomý, disciplinovaný.

3. PODNIK Podle obch. Zákoníku je to soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty náležející podnikateli a sloužící k provozu podniku = obchodní majetek. Podniky jsou uvedeny v OR.

4. MANAŽER, LÍDR Rozdíl mezi podnikatelem a manažerem je, že podnikatel podnik vlastní a řídí, manažer = funkce při řízení podniku, dostává jinou odměnu než podnikatel (zisk), manažer dostává plat. Lídr – vedoucí osobnost, nemusí se vyskytovat v podnikání, známe i z politiky, jedná se o vůdčí osobnost s velkou autoritou. Vyskytuje se i v jiných oblastech. Manažer - dobrý manažer má v sobě něco i z podnikatele, i z lídra

5. Zájmové skupiny

Podnikatel, který se snaží dosahovat zisku, by ho neměl dosahovat na úkor svých zamců, společnosti atd. Musí dbát na zájmy i ostatních a nejen sebe. Interesenti (zainteresovaní, stakeholders) = subjekty, které jsou s podnikem spojeni a mají zájem, aby z toho podniku něco měli. Interesenti jsou vlastníci podniku (akcionáři, chtějí dosahovat co největší zisk) (1.místo), pak jsou to zamci (zájem, co nejvyšší mzda, dovolená, benefity) – o toto se podniku snižuje zisk (2.místo), pak na 3. místě jsou státní orgány, obce – podniky odvádí do SR a obecního rozpoču nějaké peníze, daně. 4. místo - Dodavatelé – podnik chce včasné dodávky, a musí tedy dbát včasné platby a plnění závazků 5. místo – Odběratelé – chtějí kvalitní výrobky a podnik musí dbát na kvalitě výrobků, které vyrábí.

PEKS Bártová

3

6. Okolí podniku Trh – mezinárodní, národní

a) Podstatné okolí – části okolí, které se přímo týkají podniku (město, stát, celý svět) Prvky okolí:

a) Přírodní zdroje – výrobní faktor, berou se v úvahu při úmístění podniku, je to jeden ze vstupů (výr. Fa), které podnik využívá

b) Rozvoj techniky a technologie tzn. Technologické okolí – mají vliv na výrobu c) Konkurence – existuje trh výrobků a služeb na stejném místě a tím ta konkurence nutí podnik

(tlak na management podniku) být lepší d) Legislativní a právní normy – přijímá je stát a podnikání se tím řídí, zákony, které upravují

podnikání např. Obchodní zákoník (výše kapitálu), trestní zákoník, antimonopolní zákon, Zákon na ochranu spotřebitelů

e) Životní prostředí, jeho tvorba a ochrana – na podnik má v tomto případě vliv stát a organizace jako např. GreenPeace, atd. Ekologie znamená i příležitost pro podnikání (recyklace).

f) Životní úroveň a životní styl obyvatelstva – podniky se snaží ovlivlnit lidi např. skrz reklamu, že ty jejich výrobky si lidé pak kupují a ovlivňuje to tak živ. Styl

g) Finanční okolí podniku – instituce které poskytují kapitál – bankovní insitiuce (řídí se spec. Zákony, které upravují vztahy mezi bankou a jejich klienty), Zákonné úpravy o účetnictví (Zákon o účetnictví – stejný způsob vedení účta, stejné účtování odpisů atd.)

h) Sociální faktory – vliv podniku na okolí (pozitivní a negativní vliv – zhoršování ovzduší), podnik by měl provádět takovou politiku, aby např. rozvíjel i to své okolí – např. Baťa – rozvoj ateliérů, divadla, sponzorské dary městu, sportovním organizacím. Stát se snaží zabránit šokům ze zvyšování cen obyvatelstvu.

i) Politika – pol. Situace ve státě –

7. Etika – morálka v podnikání – Etické kodexy = to, co je považováno za správné a spravedlivé: - Dodržování smluv a podmínek, dobrý servis - Dodržování podmínek hospodářské soutěže - Poskytování kvalitních služeb a servisů - Dobré pracovní prostředí pro zamce i to, co nařizují zákony ochrany životního prostředí,

včasné placení daní Vývoj etiky ve světě První zmínky o etice byly již v 70. letech minulého století v USA, podnětem byly problémy se životním prostředím a porušováním zavedených pravidel při obchodování („etiky“). Podnikatelská etika se z jednoho hlediska odlišuje např. od etiky práva, a to tím, že není pouze záležitostí profesionálů, ale jejím tvůrcem je každý, kdo se nějakým způsobem účastní podnikatelské sféry. Etika jako věda - od 70. let minulého století se vyučuje jako věda na univerzitách, jsou zde katedry etiky – vyučuje se na všech univerzitách ekonomického směru, patří do vzdělávání managerů na všech stupních. Ve firmách se vytvářejí etické kodexy, výchovné programy a ve velkých firmách jsou i samostatná oddělení pro etiku. Vývoj etiky v ČR 1989 – začalo se o etice v ČR mluvit. 1992 se začaly připravovat teoretické základy podnikatelské etiky. 1994 byla založena „Společnost pro etiku v ekonomice“, která se snažila navázat na tradice před 2. sv. válkou, které byly zejména:

vztah podnikatele k sobě samému – náročnost práce , hrdost na svou práci, poctivost, pravdivost, spolehlivost, smysl pro čest a pro pořádek;

dlouhodobá strategie podnikatele – snaha všech velkých firem

PEKS Bártová

4

udržení „dobrého jména“ společnosti – zakládání si a neustálé udržování a budování velmi dobrého / vynikajícího image.

Stav v naší ekonomice není ještě bez chyb, je nutný další vývoj a též je nutné vést k etice již od dětství, školy atd. Měly by být vytvářeny příslušné zákony, které by postihovaly neetické chování. Negativa, která se stále vyskytují v ČR:

neserióznost nabídkového řízení neplacení nedodržování slibů a závazků nedodržování termínů, cenových nabídek nedodržování důvěrnosti informací.

ETICKÉ KODEXY Stanovují principy etického chování v organizaci, doplňují různé legislativní normy a předpisy, ale na rozdíl od nich apelují na morální aspekty jednání každého pracovníka. Vyjadřují etický rozměr aktivit dané organizace a firmy svým zaměstnancům ukládají povinnost tento rozměr dodržovat. Úrovně etických kodexů:

1) etické kodexy na úrovni jednotlivce – spojeno s funkcí/pozicí v podniku; 2) etické kodexy na úrovni podniku – více všeobecné, stanoveny pro všechny zaměstnance; 3) etické kodexy na úrovni profese – např. et. kodexy daň. poradců, advokátů, lékařů atd. 4) etické kodexy na úrovni asociací a korporací – např. kodex vydaný Asociací pojišťovacích

makléřů „Kodex pojišťovacího makléře“ , bankovní kodex atd. Rozsah působnosti etických kodexů:

místní regionální národní mezinárodní globální

Historie etických kodexů Nejstarším dochovaným kodexem je „Hypokratova přísaha“. Etické kodexy se neustále vyvíjejí neboť se mění nazírání na různé problémy. Jsou ovlivněny různými vlivy např. náboženstvím (jasný postoj k potratům), sociálními přístupy k obyvatelstvu apod. Existují 2 přístupy ke tvorbě kodexů:

skandinávský přístup – větší míra účasti zaměstnanců při formulaci a prodiskutovávání kodexů (při tvorbě kodexu);

americký přístup – sestavují manageři a zaměstnancům pouze předkládají k podpisu. Etické kodexy musí být vždy – jasně a jednoduše formulovány, musí být kontrola dodržování a též postih za nedodržování (zaměstnanci kodex podepisují a tím stvrzují, že souhlasí a že jej budou dodržovat). Hlavní okruhy, které jsou ve většině případů zařazeny do etických kodexů:

1) slušnost a věrnost zákonům 2) bezpečnost a kvalita výrobků 3) uzavírání pracovních smluv 4) bezpečnost a ochrana na pracovišti 5) poctivost v odbytových praktikách 6) vztahy k dodavatelům

PEKS Bártová

5

7) vztahy k zákazníkům 8) stanovení cen a zacházení s vnitřními informacemi 9) úplatky při získávání zakázek 10) ochrana životního prostředí.

Postihy v nerespektování Etických kodexů Podniky jsou postihování státními institucemi, mohou ztratit dobré jméno podniku, dostávají různé penalizace.

8. Funkce státu Stát = jeden ze subjektů trhu (stát, firmy, domácnosti), nebo ze subjektů Ekonomiky.

Tržní subjekty: domácnosti - vstupují na trh výrobků a služeb jako poptávající a na trh výrobních faktorů jako nabízející. Na trh finanční vstupují na obou stranách. Cílem domácností je maximalizace uspokojení potřeb firmy - vstupují jako poptávající na trh výrobních faktorů a jako nabízející na trh výrobků a služeb. Na finančním trhu figurují na obou stranách. Cílem firem je maximalizace zisku. stát - stát se může chovat jako ostatní ekonomické subjekty. Řeší úzké profily v ekonomice. Stát má v ekonomice čtyři základní funkce - alokační, stabilizační, redistribuční, regulační - pomocí jichž ovlivňuje všechny trhy a subjekty

Fce státu: a) Stát PODNIKATEL - podniká (součást podniků, kde stát má státní účast), organizační složka

států (ministerstva, státní správa vše, co je financováno ze SR) – nejsou to výrobní podniky a. Stát si ponechává takové činnosti, které nemůže soukromý sektor zajistit – VEŘEJNÉ

STATKY – obrana státu, Policie, státní zdravotnictví, školství, st. Správa b. Stát se angažuje v oblastech, které jsou hodně finančně náročné – výstavba

infrastruktury, dálnice b) Stát PŘEDSTAVITEL STÁTNÍ HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY – vytváří rámec pro fungování tržního

mechanismu (Zákony, které vydává parlament), a. Stát se zabývá měnovou politikou – ČNB – úrokové sazby, reposazba 3,5% b. Stát se zabývá rozpočtovou, fiskální politikou – SR, P a V, přerozdělování peněz tam,

kde by trh selhával (přídavky, důchody atd.) c. Stát vydává zákony (parlament), kterými se podniky řídí d. Cenová a důchodová politika (příjmy lidí)

i. Cenová politika – reguluje antimonopolní úřad a i trh resp. tržní mechanismus (lidi to nebudou kupovat když to bude drané), dochází k

c) Stát provádí ZAHRANIČNĚ-OBCHODNÍ POLITIKU – cla (ne v rámci EU, tak je bezcelní), dovozní kvóty, ochranářská opatření

a. Stát REPREZENTANT - různé obchodní komory, podpůrné organizace, pomáhá podnikatelům v navazování obchodních kontaktů s jinými zeměmi

Zásahy státu: Nástroje:

A) zákony, předpisy, normy, které určují, nebo omezují nějakou činnost = NÁSTROJE PŘÍMÉ B) NÁSTROJE NEPŘÍMÉ – systém daňových předpisů a pravidel (daň. Soustava)

9. Globalizace

PEKS Bártová

6

Globalizace = propojování trhů různých zemí, především díky obchodu se zbožím a službami a díky volnému pohybu kapitálu. Firmy, které působí na těchto trzích se také spojují a vytváří tzv. nadnárodní korporace s cílem ovládnout co největší část světového trhu. Prvkem globalizace je přesouvání průmyslové výroby do zemí s levnější pracovní silou (Asie, Jižní Amerika), dochází k nové mezinárodní dělbě práce. Dalším prvkem globalizace je SEKTOR SLUŽEB – nejviditelnější jsou HMs a obchodní řetězce. Týká se i služeb finančních a mediálních. Existuje mezinárodní finanční systém = možnost obchodovat přes burzy. Fin. trhy se začali globalizovat v průběhu 70.let min. století, vznikaly tzv. Eurodolarové trhy. Podnětem ke vzniku mezinár. Fin. Systémů byla ropná krize ze 70 let a deregulace fin. Trhů v USA v letech 80tých. Dohody o dvojím zdanění. Dohody, které umožňují uvolnění, vznik světového zahr. Obchodu: Všeobecná dohoda o clech a obchodu VATT a na ní navázalo WTO (světová Obchodní organizace). Globalizace je rozvinutá díky rozvoji IT.

10. Lobbování – prosazování zájmu

Lobbing není korupce. Definice Lobbingu:

- Není to korupce - Není to ani reprezentace/volený zástupce (volení zástupci např. parlamentu) - Jedná se o zdroj informací a expertíz

= specializovaná a odborná reprezentace prostřednictvím široké škály prostředků, které v zásadě vylučují korupční výměnu služeb. Ve své povaze je velmi odlišná od obecné, nespocializované reprezentace, kterou zajišťují volení zástupci. Jako reprezentant partikulárních (skupinových) zájmů dodává lobbista informace a technicko-odborné expertízy, které mohou být užitečné a někdy rozhodující při definování legislativní a správní regulace (nařízení vlády, parlament). Lobbing je nepostradatelnou, legální součástí politického systému.

2. Efektivnost podniku a její kategorie, vývoj PEK, VF, N, ∏, Analýza bodu zvratu, ukazatele rentability

1. Vývoj podnikové ekonomiky 2. Výrobní faktory a jejich kombinace 3. Náklady a členění nákladů 4. Výsledek činnosti podniku výnosy a zisk 5. Analýza bodu zvratu 6. Efektivnost 7. Ukazatelé rentability Vývoj podnikové ekonomiky Počátky vědy v podnikání lze mluvit jedině tehdy, jestliže už nějaký podnik vznikl. V období, kdy podniky již byly jako instituce. Dva směry vývoje v německy mluvících zemích byla věda o podnikovém hospodářství. Snažila se zjistit logickou strukturu podniku. Druhý směr ve Francii a Spojených státech a zabýval se teorií řízení do které se později zahrnuli i jiné obory. Jen jeden směr podniková ekonomika - 15. Století v Benátkách, zaměřeno převážně na obchod, jak probíhá. To vydrželo až do 18. Století, zde ovšem již vznikali manufaktury. V 19. Století a jeho přelomu, se začala teorie podnikové ekonomiky vyučovat na VŠ. Založeny

PEKS Bártová

7

vysoké školy obchodní, převážně v Německu, či v německy mluvících zemích. U nás byla první založena v roce 1919, jako součást fakulty ČVUT. Zakladatelé v německy mluvících zemích : Leon Gomberg, považoval za nejdůležitější v podnikovém hospodářství úcetnictví. Nejen jako zaznamenávání dějů v podniku, ale i jako nástroj řízení. Eugen Schmalenbach, profesor na VŠ v Kolíně nad Rýnem. Věnoval se otázkám typu - praktické otázky podnikového hospodářství, kdy odvodil a odůvodnil existenci nákladů fixních a variabilních; zkoumal jaké procesy se odrážejí v bilanci; oblast tvorby cen - chtěl aby se tržní mechanismus tvorby cen využíval i ve vnitropodnikových útvarech. Erich Gutenberg - dal základy moderní podnikové ekonomiky v díle Základy podnikového hospodářství, a tím se stal zakladatelem moderní podnikové ekonomiky. Říkal že, podnikové hospodářství je kombinací výrobních faktorů, jejichž výsledkem je výnos. Tato kombinace je podřazena cíly podniku, kterou nazýval jako hospodárnost a finanční stabilitu. Byl průkopníkem využití matematiky v podnikové ekonomice. Vývoj u nás v ČR 1919 VŠ obchodní Vývoj byl krátký, trval jen do začátku 2. Světové války. Teprve po skončení války vznikla VŠ politická a sociální, která měla pokračovat na VŠ obchodní. Vystudováním této školy získali studenti titul RSDr (doktor společenských věd). 1953 vznik VŠE Vývoj po 2. Světové válce byl hodně ovlivněn změnou politické situace. Podnikové hospodářství nebylo považováno za vědeckou disciplínu. Přešlo se na centrální plánování, takže podnik ztratil možnost rozhodovat sám. Celé podnikové hospodářství bylo nahrazeno organizací plánu podniku. Nebylo důležité dosažení zisku, šlo jen o to, splnit plán. Postupně se přišlo, že je nutné, aby podniky měly samostatnost. Zisk je důležitou kategorií pro hodnocení podniku. Nutnost vzdělaných lidí ve vedení podniku. Teprve po roce 1989 - 1890 nastal zlom. Podniková ekonomika se začala zase rozvíjet jako věda. Výrobní faktory a jejich kombinace Výrobní faktory jsou půda, práce a kapitál. Z hlediska podnikové ekonomiky jsou trošku jiné. Nazývají se práce řídící, práce výkonná. Dále dlouhodobý majetek a materiál. Práce a půda jsou faktory původní. Kapitál je odvozený. Řídící práce - management, ten kdo podnik řídí, organizuje, vykonává manažerské funkci

(plánování, organizování, vedení lidí, kontrola a rozhodování). Je v podniku rozhodující. Práce výkonná - zaměstnanci podniku, vykonávají přímou práci při výrobě statků Co je nákladem? U práce - mzda (hrubá mzda-to co je ve smlouvě a vedlejší mzdové náklady-dovolená,

státní svátky, překážky v práci), pojištění (ostatní osobní náklady), školení, benefity (stravenky, fitcentrum, delší dovolená).

PEKS Bártová

8

U dlouhodobého majetku - technická (způsobilost plnit technický nebo-li výrobní úcel) a ekonomická (schopnost zajistit potřebnou hospodárnost- schopnost vyrábět statky s takovými náklady, aby byly schopny konkurence) životnost. Odpisy (úcetní, daňové) jsou peněžním vyjádřením opotřebením majetku. Výrobní kapacita - potenciální schopnost vytvářet statky (do potencionálních výrobních faktorů patří práce výkonná a dlouhodobý majetek)

U materiálu - je krátkodobý oběžný. Do materiálu patří suroviny, základní materiál (tvoří podstatu výrobku), pomocný materiál (není hlavní podstatou výrobku), provozní látky (čistící přípravky, maziva, oleje). Nákladem je spotřeba materiálu.

Většinou dochází ke kombinaci všech výrobních faktorů. Někdy se stává, že výrobní faktor chybí (stává se u služeb). Nikdy nemůže chybět výrobní faktor práce. Hlavním úkolem managementu je úcelne spojit a kombinovat výrobní faktory. Tato proporcionalita je dána několika faktory. Přírodně technickými činiteli Cenou jednotlivých výrobních faktorů Náklady spojené s fungováním ve výrobě Kombinace výrobních faktorů začíná při založení podniku. Velikost podniku a jejích výrobních faktorů je dána dnešní a budoucí poptávkou. Výrobní kapacita musí být osazena zaměstnanci. Lokalizace závodu záleží na okolních faktorech jako je konkurence v okolí, nezaměstnanost, dostupnost materiálu, infrastruktura, kvalifikace zaměstnanců a místo spotřeby. Dle převládajícího výrobního faktoru rozlišujeme: Kapitálově náročné výroby (těžební průmysl, zemědělství..) Pracovně náročné výroby (textilní průmysl, hornický průmysl…) Materiálově náročné výroby (potravinářský průmysl, chemický průmysl…) 3. Náklady a členění nákladů Z hlediska ekonomické teorie jsou náklady obětované příležitosti.

Z hlediska podnikové ekonomiky jsou náklady peněžní spotřeba jednotlivých výrobních faktorů úcelne vynaložených na tvorbu podnikových výnosů. Ekonomické náklady - jsou náklady, které berou v úvahu všechno co bylo obětováno (vlastní i cizí). Z hlediska ekonomické teorie se skládají z nákladů explicitních (spotřeba cizích faktorů - máme na ně doklad, můžeme je zaúčtovat) a implicitních (obětovaná příležitost podnikatele - kolik by mohl získat v jiné příležitosti). Jde o manažerské rozhodování jestli zůstat při daném podnikání, nebo odejít do druhé nejlepší příležitosti. Náklady, ale i výnosy, se musí časově rozlišovat a být zařazeny do úcetního období, kam patří. Náklady se nerovnají peněžním výdajům. Třídění nákladů dle druhu Činnost provozní - spotřeba materiálu, mzdy, odpisy

PEKS Bártová

9

Činnost finanční - úroky z úveru, poplatky bance Činnost mimořádná - škody na majetku Třídění nákladů dle vztahu ke kalkulační jednici Přímé - můžeme přiřadit přímo ke kalkulační jednici Nepřímé (režijní) - nemůžeme přiřadit přímo ke kalkulační jednici, víme, že jich je více,

nebo se mění Kalkulační jednice - stanovená jednotka, dle které počítáme. Mohou se lišit od útvaru, činnosti, výrobku. Z hlediska konečné kalkulace je významnou kalkulační jednicí tzv. obchodní zakázka. Na obchodní zakázku se musí vynaložit spousta nákladů. Př: náklady na výrobu dodávaných výrobků, náklady na zpracování podkladů pro výrobu, náklady na výrobní dokumentaci, náklady na pořízení speciálních nářadí, náklady distribuční, obchodní a finanční. Tyto náklady jsou přímé, dají se přímo přiřadit ke kalkulační jednici. Př: správní náklady, administrativní náklady, provozní náklady (úklid). Tyto náklady jsou nepřímé, nedají se přímo přiřadit. Třídění nákladů dle závislosti na změnách objemu výroby Fixní - jejich změna nezávisí na změně objemu výroby (zvýšení nájemného, cena energie) Variabilní - jsou náklady, které se mění v závislosti se změnou objemu výroby Členění na náklady fixní a variabilní je členění historické. Toto názvosloví je spojeno s minulým stoletím, kdy se podnikové procesy a s nimi spojené technologie nevyvíjeli tak rychle jako v posledních dvou desetiletích. Místo variabilní je lepší používat závislé na rozsah produkce a náklady fixní nazývat náklady nezávislé na kolísaní rozsahu produkce v daném kapacitním rozmezí. Kombinované členění, které se v praxi využívá a je lepší než předcházející členění. Dle tohoto členění budeme mít 4 druhy členění. 1. Přímé variabilní - přiřazené přímo a jsou závislé na objemu výroby (přímý materiál,

náklady na kooperace, náklady na obaly, náklady na nástroje s krátkodobou trvanlivostí) 2. Přímé fixní - přiřazené přímo, ale jsou vydané najednou (náklady na zpracování zakázky,

náklady na vývoj produktu, náklady na technické a technologické úpravy standardního řešení dle specifikace zakázky, náklady na nákup licence, náklady na nákup práv, náklady na trvalé formy)

3. Nepřímé variabilní - nedají se snadno určit (náklady na chladící kapalinu, náklady na opravy a údržby - které se musí dělat po určité době)

4. Nepřímé fixní - všechno co nelze přiřadit do předešlých Toto členění více odpovídá skutečnosti.

Členění dle hlediska vnitropodnikového hlediska Náklady prvotní - jsou spojeny se spotřebou prvotních zdrojů, tedy přicházejících zvenčí Náklady druhotné - jsou spojeny se spotřebou výkonů jiných podnikových útvaru nebo

procesů

PEKS Bártová

10

V praxi se postupuje tak, že se jednoznačně určí druhotné náklady tzn. náklady na vnitropodnikové výkony a zbytek jsou prvotní náklady. Nákladová funkce - která vyjadřuje vztah nákladů a objemů výroby. Celkové náklady ……N Fixní náklady ……….F Variabilní náklady …..b (variabilní na jednu jednotku) g (objem výroby v naturálních jednotkách)

N=F+b x g Pro odhad fixních nákladů užíváme metody Logické třídění nákladů Regresní a korelační analýza - je to matematický postup Metoda dvou období - nejméně spolehlivá, na základě porovnání nejvyšší výroby a

nejnižší, z toho vypočítáme objem výroby mezi těmito obdobími Z této nákladové funkce můžeme odvodit náklady připadající na jednu jednotku objemu výroby.

Náklady na jednu jednotku : Nj= F/q + b S rostoucím objemem výroby, celkové náklady na jednu jednotku objemu klesají, protože fixní náklady se rozpouštějí do stále většího objemu výroby (degrese nákladů) Utopené náklady - náklady nejsou ovlivněné rozhodnutím manažera. Ztratí ať se rozhodne jakkoliv. Výsledek činnosti podniku výnosy a zisk Výnosy jsou peněžními vyjádřeními výstupů realizovaných výrobků a služeb.

T= p x q T ….. výnos p ….. cena q …. počet prodaných výrobků Zisk je zvyšování hodnoty podniku.

Z=V - N 0 Funkce Zisku: Motivační Kriteriální Rozvojová - interní zdroj financování podniku Rozdělovací - základ a z něho se část nechává a část se dává státu (daně)

PEKS Bártová

11

Role nákladů a výnosů v podnikovém řízení Náklady jsou spojeny s každou činností, každá činnost vyvolá nějaký náklad. Výnosy jsou spojeny s konkrétním produktem. V posledním období přibývá činností, které spotřebovávají náklady, ale nevytvářejí výnosy. Výnosy jsou spojeny jen se středisky obchodu a s některými servisními činnostmi. Analýza bodu zvratu Při výrobě se rozhoduje management jaký má být objem výroby. Musí si vypočítat okamžik, kdy přestává být ztrátový a začíná být ziskový. Bod zvratu je množství vyrobených výrobků (q) při kterých se výnosy rovnají nákladům, takže už přestává být ztrátový a při další výrobě se stává ziskový.

q= F/p - b BZ značeno q. Rozšířen bod zvratu o zisk.

q(BZ+zisk) = F + zisk/p -b Vypočítali jsme jaký objem produkce musíme vyrobit, abychom dosáhli stanoveného zisku. Výrobní faktory a jejich kombinace Z hlediska ekonomie rozeznáváme 3 faktory:

- práce - půda - kapitál

Z hlediska podnikové ekonomiky rozeznáváme:

- PRÁCE ŘÍDÍCÍ A VÝKONNÁ faktory původní - PŮDA = DM (také budovy, stroje) - KAPITÁL (materiál) = je odvozený, objevil se později, je to, co vzniklo z peněz – stroje,

zařízení. Práce řídící Je rozhodující. Je to management, který řídí a vykonává managerské funkce:

- plánování - organizování - rozhodování - vedení lidí - kontrola

Práce výkonná Dělníci – zaměstnanci, kteří vykonávají svou práci a vynakládají duševní i fyzickou námahu na výrobu statků. Nákladem podniku ve vztahu k zaměstnancům je mzda + další osobní náklady. MZDA = hrubá mzda + vedlejší mzdové náklady (dovolená, placené svátky, překážky v práci) HRUBÁ MZDA = to, co je ve mzdovém výměru-

- základní (časová, úkolová) zaručena smlouvou - práce přesčas (řídící pracovníci) + příplatky za práci přesčas (dělníci)

PEKS Bártová

12

- další příplatky - výkonová složka

Mzda je dána množstvím a kvalitou práce a dle poptávky na trhu práce. Půda – DM

- doba použitelnosti delší než 1 rok a ve více výrobních cyklech - nemění svou podobu - pořizovací hodnota nad 40 000 Kč

Technická životnost u DM = způsobilost plnit technický – výrobní účel Ekonomická životnost u DM = schopnost zajistit potřebnou hospodárnost, podnik musí být schopen vyrábět statky s takovými náklady, aby byly konkurenceschopné. Náklady na DM: Účetní odpisy – podnik si stanovuje sám Daňové odpisy – řídí se zákonem o daních z příjmů Výrobní kapacita DM = potencionální schopnost vyrábět statky. Kapitál – materiál

- pracovní předměty, tj. z čeho výrobek vznikl - patří do oběžného majetku - spotřebuje se najednou - spotřeba za méně než 1 rok - je to vše, co nepatří do DM

Členění:

- suroviny - základní materiál (částečně opracovaný) tvoří podstatu výrobku - pomocný materiál tvoří součást výrobku - provozní materiál není součástí výrobku (olej k promazání stroje)

Náklady na materiál v účetnictví zaneseme do spotřeby materiálu, jsou zahrnuty náklady na pořízení a přepravu. Většinou dochází ke kombinaci všech výrobních faktorů (VF), někdy některý chybí. Např. ve službách nemusí být DM a materiál. NIKDY nesmí chybět práce !! Hlavním úkolem managementu je VF účelně spojit a kombinovat. Tato proporcionalita (kombinace) je dána faktory:

přírodně-technickými činiteli (materiál) cenou jednotlivých VF náklady spojenými s jejich fungováním ve výrobě

Kombinace VF začíná již při založení podniku. Velikost podnikových VF je dána dnešní a budoucí poptávkou. Výrobní kapacita musí být zajištěna pracovníky, jejichž počet je vždy přesně určen dle kapacity výroby, jinak dochází ke zbytečným nákladům a může dojít i ke ztrátám. Lokalizace závodu: Má na ni vliv na okolí, jak daleko jsou suroviny, dle možnosti získat zaměstnance, daňové podmínky, infrastruktura, cena půdy, kvalifikace pracovních sil. Dle převažujících VF rozlišujeme:

1. Investičně (kapitálově) náročnou výrobu – převládají odpisy (těžební prům., zemědělství) 2. pracovně náročná výroba – převažuje lidská práce (sklářství, textilní výroba) 3. Materiálně náročná výroba – potravinářství, chemický průmysl

PEKS Bártová

13

3. Náklady a jejich členění Z hlediska ekonomiky – explicitní a implicitní náklady, obětované příležitosti. Z hlediska podnikové ekonomiky – peněžně vyjádřená spotřeba VF účelně vynaložených na tvorbu podnikových výnosů. Ekonomické náklady – náklady, které berou v úvahu vše, co bylo obětováno. Podnik musí mít takové výnosy, aby pokryly implicitní i explicitní náklady. Explicitní = spotřeba cizích VF, jsou podchyceny v účetnictví. Implicitní = vyjadřují obětovanou příležitost podnikatele. Ekonomické náklady se používají v managerském rozhodování, zda zůstat při daném podnikání nebo odejít do 2. nejlepší příležitosti. !!! Náklady i výnosy se musí časově rozlišovat. !!! Náklady se nerovnají peněžním výdajům. Členění nákladů:

a) Dle druhů – provozní, finanční, mimořádné (např. likvidace škody – dohadné položky) b) Dle vztahů ke kalkulační jednici

– přímé = můžeme přiřadit ke kalkulační jednici – nepřímé = nemůžeme přiřadit ke kalkulační jednici nebo víme, že se týkají více

kalkulačních jednic dohromady Z hlediska konečné kalkulace je důležitou kalkulační jednicí obchodní zakázka. S ní souvisí mnoho nákladů:

přímé náklady vztahující se k obchodní zakázce Patří sem náklady na výrobu dodávaných výrobků a na zpracování podkladů pro výrobu, na výrobu, na dokumentaci, na zajištění potřebného nářadí a skupina nákladů – distribuční, obchodní a finanční. nepřímé náklady vztahující se k obchodní zakázce Patří sem náklady správní, administrativní, provozní (úklid apod.) c) Dle závislosti na změnách objemu výroby - Fixní = nejsou dlouhodobě závislé na objemu výroby, mohou se měnit „skokově“ pokud se

zvýší kapacita závodu, zvýší se mzdy, energie. - Variabilní = mění se vždy s objemem výroby (produkce)

Název fixní a variabilní náklad je již historický, je spojen s celým min. stol., kdy se podnikové procesy a s nimi spojené technologie nevyvíjely tak rychle, jako v posledních 2 desetiletích. Dnes používáme místo: VN = náklady závislé na rozsahu produkce FN = náklady nezávislé na kolísání rozsahu produkce v daném kapacitním rozmezí d) Kombinované členění nákladů V praxi se používá a je lepší než předcházející dva, vychází ze 4 druhů nákladů: 1. Přímé VN – lze přiřadit ke kalkulační jednici i výrobě: náklady na materiál, kooperace, obaly,

nástroje s krátkodobou trvanlivostí, vývoj výroby.

Ekonomické náklady = náklady implicitní + explicitní

PEKS Bártová

14

2. Přímé FN – lze přiřadit ke kalkulační jednici, ale přiřazujeme jako celek: náklady na zpracování zakázky, technické a technologické úpravy standardního řešení dle specifikace zakázky, nákup licencí, práv.

3. Nepřímé VN – určuje se nejobtížněji ze všech druhů nákladů: náklady na chladící kapaliny, na údržbu a opravy.

4. Nepřímé FN – patří sem vše ostatní (nepřiřaditelné). e) Dle vnitropodnikového hlediska

Prvotní náklady – jsou spojeny se spotřebou prvotních zdrojů, které vstupují do vnitropodnikového útvaru zvenčí.

Druhotné náklady – spojeny se spotřebou výkonů v rámci vnitropodnikových útvarů nebo procesů.

Postup v praxi: určí se jednoznačně druhotné náklady (na vnitropodnikové výkony), vše ostatní jsou prvotní náklady Nákladová funkce Vyjadřuje vztah nákladů a objemu výroby. Vypočítává se zvlášť dle výroby. Vychází se ze 3 položek: b . q ……….variabilní náklady b……………náklad na 1 jednotku q……………objem výroby v naturálních jednotkách

podproporcionální variab.náklady – rostou pomaleji než objem výroby proporcionální variab.náklady – rostou stejně rychle jako objem výroby nadproporcionální variab.náklady – rostou rychleji než objem výroby

Pro odhad FN se používají různé metody:

o Logického třídění nákladů - rozlišení F a V nákladů o Regresí s korelací (pokud nelze určit logickou metodou) – matematický postup, odhad

dopředu.

Celkové N = F + b.q

N

(Kč)

nadproporcionální

proporcionální

celkové náklady

fixní náklady

podproporcionální

Q, q

objem výroby

PEKS Bártová

15

Q

F – fixní náklady

b – variabilní

náklady

CN – celkové náklady

o Metoda dvou období (nejméně přesná) – vycházíme z údajů o objemu výroby v období s velkým a malým objemem výroby.

Z nákladové fce můžeme odvodit náklady připadající na 1 jednotku výroby.

náklady na jeden výrobek degrese nákladů – náklady na jednu jednotku s růstem objemu výroby klesají, protože fixní náklady

(F) se rozpouštějí do stále většího objemu produkce výroby

Nj

4. Výnosy a zisk Výnos (tržby) = peněžní vyjádření realizovaných výrobků a služeb.

ZISK je jedna z variant hospodářského výsledku, je cílem podniku. ZTRÁTU nebo zisk zjistíme, když:

Funkce zisku - motivační, kriteriální (rozhodujeme se pro variantu, která nám přináší vyšší zisk), rozvojová (refinancování podniku), rozdělovací. Role N a V v podnikovém řízení:

Náklady jsou spojeny s každou činností

Výnosy jsou spojeny s určitým produktem V poslední době přibývá činností, které spotřebovávají N, ale nevytvářejí V. Výnosy jsou spojeny se středisky obchodu a některými servisními činnostmi.

F Nj = ---- + b q

F = p.q

Zisk = V – N 0

PEKS Bártová

16

5. Analýza bodu zvratu Při výrobě management rozhoduje o jejím objemu. Musí vypočítat okamžik, kdy výroba začíná být zisková. Bod zvratu = množství (q) výrobků, při kterých se výnosy rovnají nákladům, přestává být ztrátový a při zvýšení objemu výroby o jednotku je ziskový. Sledují se také mezní náklady – poměrový ukazatel, o kolik se zvýší celkové náklady, když vyrobíme o jednu jednotku více

- přírůstek CN vyvolaný zvýšením výroby o 1 jednotku Víme, že:

T = N (tržby se musí rovnat nákladům)

p . q = F + b . q p . q – b . q = F q (p – b) = F F

q(BZ) = ---------- q = objem výroby, kdy se V = N

p - b Bod zvratu + zisk

q(BZ+Z+) = F + Z Objem produkce, kterou musíme vyrobit, abychom dosáhli stanoveného zisku

4. Efektivnost, hospodárnost, rentabilita (mater. Bá) Efektivnost vyjadřuje poměr výstupu ku vstupu. Obecně výstup: výrobky a služby, vstup: výrobní faktory. Takto můžeme měřit efektivnost = účinnost každého výrobního faktoru. Účinnost lidské práce = produktivita práce Účinnost strojů a zařízení = produktivita nebo výrobnost strojů Účinnost využití materiálu = množství spotřebovaného materiálu na jednotku produkce Existuje i např. účinnost managementu Dále lze hovořit o efektivnosti sociální, ekologické Z hlediska podnikové ekonomiky se rozumí vždy efektivnost ekonomická (x efektivnost technická = míra využití energie) Ekonomická efektivnost = hodnota výstupu ku hodnotě vstupu Výstup: hodnota všech statků vyrobených za určité období, tj. výnosy nebo zisk Vstup = hodnota výrobních faktorů spotřebovaných na daný výstup, tj. náklady nebo vynaložený, v podniku vázaný kapitál Efektivně vyrábí podnik, pokud uspokojuje trh s maximálním využitím všech výrobních faktorů, přičemž výrobní faktory jsou v optimálním množství a v optimální proporci. Ukazatele: a) použijeme-li jako hodnotu výstupu výnosy výnosy/kapitál výnosy/náklady převrácená hodnota: ukazatel haléřové nákladovosti = náklady/výnosy (podíl nákladů připadajících na 1 Kč výnosů) druhý a třetí ukazatel je považován za charakteristiku hospodárnosti Hospodárnost: snaha dosáhnout maxima užitku s minimem obětí

PEKS Bártová

17

b) použijeme-li jako hodnotu vstupu kapitál ukazatel využití kapitálu = výnosy/kapitál…..patří do ukazatelů aktivity ve finanční analýze podniku, charakterizuje rychlost obratu kapitálu c) použijeme-li jako hodnotu výstupu zisk ukazatele rentability: buď ukazatel rentability nákladů = zisk/náklady nebo rentability výnosů = zisk/výnosy d) použijeme-li jako hodnotu vstupu vynaložený (v podniku vázaný) kapitál dostaneme ukazatele rentability (výnosnosti) kapitálu buď rentabilita celkového kapitálu = zisk/celkový kapitál (jinak také ROA return of assets = výnosnost aktiv) nebo rentabilitu vlastního kapitálu = zisk/vlastní kapitál (jinak také ROE return of equity = výnosnost vlastního kapitálu) Rentabilita je považována za další princip hospodářského jednání v tržní ekonomice. Ukazuje, jak se kapitál za určité období zúročil. Doplňuje ukazatele hospodárnosti.Vyšší hospodárnost zvyšuje rentabilitu a kladně ovlivňuje i např. odměny zaměstnanců, cenu výrobků Na rozdíl od toho rentabilita je ovlivňována i jinými tržními podmínkami nejen hospodárností: cenou vstupů, cenou hotových výrobků, a tak i nehospodárně pracující podnik může dosahovat rentability (má vysoké ceny výrobků a malou konkurenci) Za základní kritérium efektivnosti je považována rentabilita vlastního kapitálu Za efektivně hospodařící ty podniky, které zvětšují

5. CÍLE A FUNKCE PODNIKU

1. cíle podniku 2. ukazatele MVA, EVA 3. druhy cílů 4. funkce podniku 5. typologie – právní formy

Cíle podniku Podniky sledují při své činnosti vždy nějaký cíl. Primárním cílem je maximalizace zisku. Dalšími podstatnými cíly by bylo udržení a konkurenceschopnost na trhu. Dílčími cíly jsou např. zlepšování výroby, zaměstnanci. Rentabilita je poměr čistého zisku k vlastnímu kapitálu. Výkonnost podniku byla měřena několika ukazateli např. ukazateli zisku, rentability. Jiným ukazatelem byla nově vytvořená hodnota. V zisku není obsaženo riziko podnikání, nebo časová hodnota. Cílem akcionářů je výše dividend, která se odvíjí od zisku. Mají zájem na trvalém toku dividend a byli by rádi, kdyby tržní cena jejich akcií stále stoupala. Za poslední variantu cíle podniku je možno považovat maximalizaci hodnoty jmění akcionářů (shareholder value).

PEKS Bártová

18

Současná hodnota podniku je hodnota očekávaných budoucích zisků diskontovaných k současnosti pomocí vhodné diskontní míry. Velké podniky dle legislativy jsou ty, které mají více než 250 zaměstnanců. Většinou mají formu akciovek nebo s.r.o.. Odděluje se vlastnictví a řízení podniku. Corporate governance – řízení a správa společnosti, nebo také struktura moci v podniku. Hlavním vztahem je vztah mezi vlastníky a manažery. Interesenti (zájmové skupiny) - stojí v okolí podniku, mají zájem na růstu podniku (obec, stát, zaměstnanci...), jestliže se podnik snaží splnit požadavky interesantů, je to vždy na úkor zisku. Malé a střední podniky mají menší počet zaměstnanců. V těchto podnicích se nerozděluje vlastnictví a řízení podniku. Těchto podniků je až 90% z trhu, zaměstnávají 50 – 70% zaměstnanců, jejich podíl na HDP je 30 – 70%. Mají větší omezení než velké podniky. Hlavní způsob financování těchto podniků je zadržování zisku. Mají ztížený přístup k úverum. Jsou závislí na prosperitě podniku. Další cíle malých a středních podniků jsou spíše osobní. Ukazatele MVA, EVA MVA – ukazatel market value added (tržní přidaná hodnota). Rozdíl mezi částkou, kterou by získali akcionáři, kdyby prodali své akcie a mezi částkou, kterou do podniku vložili při nákupu akcií. Rozdíl může být jak kladný tak i záporný. EVA – ukazatel economic value added (ekonomická přidaná hodnota). Každý kapitál vložený do podniku má vlastní náklady. Tento ukazatel nesmí vyjít záporný. Ekonomická přidaná hodnota je rozdíl mezi čistým ziskem podniku a jeho kapitálovými náklady. Čistý zisk je zisk po zdanění. Kapitálové náklady jsou = úroky placené vnějším investorům + výnosy požadované akcionáři Aby podnikání mělo smysl, musí hodnota tohoto ukazatele být kladná. Zisk by měl převyšovat nad odměnami pro vlastní i cizí kapitál. Oba ukazatelé nám ukazují jak je podnik veden. Druhy cílů Členění cílů:

na vrcholu pyramidy cílů jsou primární cíle (ovládnutí trhu, dobré jméno) dílč í cíle (týkají se jen určitých oblastí – uvedení nového výrobku, pronikání na

nové trhy, snižování nákladů)

Druhy cílů dle vzájemného vztahu: komplementární – jeden cíl napomáhá k vytvoření jiného cíle konkurenční – kdy vyšší plnění jednoho cíle vede k nižšímu plnění jiného cíle protikladné – jestliže sledujeme jeden cíl, jiný cíl zcela anulujeme indiferentní – cíle nezávislé na sobě

6. Funkce podniku

Z tohoto hlediska nás budou zajímat jen podniky průmyslové.

PEKS Bártová

19

Podnik plní 2 skupiny funkcí: primární – výrobní, zásobovací, odbytová podpůrné – personální, správní, finanční, investiční, vědecko-technická ...

Primární funkce – jsou ty, kvůli kterým byl podnik založen Podpůrné funkce – napomáhají k plnění primárních funkcí Výrobní funkce má za cíl přeměnu vstupů na výstupy. Z užšího hlediska jde pouze o výrobu, z širšího pojetí je rozuměno všechno co se týká výroby (zajištění zaměstnanců, strojů, materiálu). Zásobovací funkce v užším smyslu se týká jen zajištění surovin. V širším smyslu jde o pořízení všeho co se týká zásobování (personál, stroje...). Odbytová funkce se týká stanovení ceny, dodavatelsko – odběratelské vztahy.. 7. Typologie – právní formy podniku:

Podniky můžeme členit dle různých kritérií. Rozdělení dle právní formy:

s.r.o. a.s. v.o.s. Družstvo k.s. Státní ziskové státní neziskové

Rozdělení dle velikosti:

malé střední velké

Rozdělení dle vlastnictví:

100% domácí částečně zahraniční převážně zahraniční 100% zahraniční

Živnost může provozovat jak FO tak i PO, která je ovšem zastoupena FO. Živnost nesmí mít zaměstnanci státní správy, policisté, vojáci, zaměstnanci bank... Živnostník

trestní bezúhonnost praxe nad 18 let vzdělání neomezená zodpovědnost k právním úkonum

PEKS Bártová

20

Rozdělení živností: ohlašovací – řemeslné (doklad o vyučení v daném oboru), vázané (daná odbornost) a

volné - (všichni mají živnostenský list) koncesované - (mají koncesní listinu)

Ukončení smrtí, splněním úcelu, určité doby, rozhodnutím soudu.

Obchodní společnosti Vytváří FO nebo PO, které se spojí ke společnému podnikání. Rejstříkový soud vede obchodní rejstřík. Mají své obchodní jméno, pod kterým vystupují a pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Obchodní společnosti dělíme:

osobní – osobní úcast majitele na podnikání (v.o.s., k.s.) kapitálové – úcastní se pouze skrz svého vloženého kapitálu (s.r.o., a.s.)

Firma vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Nejdříve musí být podepsána společenská smlouva a to všemi společníky pod dohledem notáře. Smlouva by měla obsahovat kdo je společníkem, kde bude mít firma sídlo, jaké bude rozdělení zisku, jestliže není obvyklé, kdo bude firmu řídit... Veřejná obchodní společnost – v.o.s. Jsou to většinou rodinné podniky. Nevýhodou je špatný přístup ke kapitálu a neomezené ručení. Vkládají dle svého, jak peněžní tak nepeněžní vklad. Představitelem je každý společník, pokud není ve společenské smlouvě uvedeno jinak. Zisk si rozdělují stejným dílem, jestliže není uvedeno jinak. Platí pro ně zákaz konkurence v oboru. Zánik je formou smrtí jednoho ze společníků, výpovědí jednoho společníka, splněním úcelu, bankrotem... Komanditní společnost – k.s. Přechod mezi veřejnou a s.r.o. Zakládají min. 2 společníci, ale každý má jiné postavení. Minimálně jeden musí ručit neomezeně (komplementář) a minimálně jeden co ručí do výše svého vkladu (komanditista). Pro vznik musí být společenská smlouva. Komanditisté musí vkládat do podniku minimálně 5.000,-. Nemají předepsaný základní kapitál. Představitelé jsou jen komplementáři. Komanditisté mají nárok na kontrolu komplementářů a na zisk, který je shodný s výši vkladu. Ze zákona se zisk dělí na dvě části. Komanditisté dostávají část dle vkladu do podniku. Komplementáři rovným dílem, není-li stanoveno jinak. Zánik společnosti je stejný jako u v.o.s. Společnost s ručením omezeným – s.r.o. Založení společenskou smlouvou. Jedna FO může být výlučným vlastníkem. Počet společníků je omezen, minimálně 1 a maximálně 50. Společník může vystoupit na základě soudu, nebo převodem na jiného společníka. Zdroje kapitálu:

Hlavním zdrojem jsou vklady společníků. Minimální vklad společníků je 200.000,- a minimální vklad jednoho společníka je 20.000,-. Společník může svůj vklad splácet, ale nejpozději do 5-ti let.

PEKS Bártová

21

Dalším zdrojem je rezervní fond, který se vytváří z čistého zisku. Rezervní fond musí být minimálně 10% ze základního kapitálu, jestliže není uvedeno jinak.

Dalším zdrojem může být zisk, který se nerozdělí společníkům. Dále také cizí kapitál.

Ručení je do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku. Společnost ručí celým svým majetkem.

Orgány společnosti:

valná hromada řídící orgán (statutární) dozorčí rada – může mít, není daná ze zákona, je minimálně 3 členná

Zisk se rozděluje ve výši vkladu jednotlivých společníků. Akciová společnost – a.s. Může vzniknout sepsáním zakladatelské smlouvy, nebo i zakladatelské listiny. Zakladatelé musí být minimálně 2. Jestliže je s veřejným upisováním tak je základní kapitál 20.000.000,- (když nemůžou svými vklady pokrýt náklady), jestliže bez veřejného upisování pak je kapitál 2.000.000,-. Zdroje kapitálu:

součet akcií v jejich nominální hodnotě emisní ážio – rozdíl mezi nominální cenou akcie a tržní cenou akcie minimálně 20% základního kapitálu cizí kapitál zisk, který se nerozdělí

Orgány společnosti:

valná hromada akcionářů – základní otázky ohledně zisku, volba členů, zvýšení a snížení kapitálu

představenstvo – výkonný orgán zvolený předsedou představenstva dozorčí orgán – je povinné ze zákona

Akcionáři neručí vůbec, společnost celým svým majetkem. Druhy akcií:

dle podoby dle vlastníků dle možnosti prodeje

Družstvo Společenství neuzavřeného počtu osob. Není omezen maximální počet osob. Dělení:

zemědělská – vše co se týká zemědělství nezemědělská – bytová družstva (spotřební – zabývají se nějakým prodejem, výrobní

– např. Výrobní družstvo invalidů, spořitelní – kampeličky)

PEKS Bártová

22

Členem může být osoba nad 15 let, může být členem i PO. Pro založení minimálně 5 PO nebo 5 FO. Musí složit členský vklad, který si družstvo určuje samo. Členové neručí, ručí družstvo celým svým majetkem. Minimální základní kapitál je 50.000,-, který je tvořen vklady členů. Orgány společnosti:

členská schůze – místo valné hromady představenstvo – v čele je předseda kontrolní komise – místo dozorčí rady

Vytváří nedělitelný fond (rezervní fond). Státní podniky - ziskové Jsou založeny za úcelem zisku, stát je zde jako podnikatel (energie, železniční a vodní doprava, správa silnic, pošta, provoz letiště, rozhlas, tv, radiokomunikace...). Podíl může být majoritní nebo minoritní. Jestliže jsou dividendy, tak ty jsou do státního rozpočtu. Čistě státní podniky nejsou. V čele stojí ředitel. Platí zde zakladatelská smlouva. Orgány stejné jako jinde. Státní podniky – neziskové Založeny za jiným úcelem (obrana státu..). Spadají buď pod stát, nebo obec, dle velikosti podniku. Můžou je ale vlastnit i soukromníci. Dle zřizovatele:

soukromá osoba (FO i PO) – nevládní neziskové organizace (n.n.o.) stát nebo obec – organizační složky (dříve příspěvkové a rozpočtové)

5. Neziskové organizace Nezaměňovat s veřejným sektorem. I stát nebo obec vlastní organizace zaměřené na zisk. Neziskový sektor je založen na jiných motivech než je zisk. Veškeré zisky (přebytky) vkládají zpět do své činnosti.

Jsou-li zřizovatelem soukromé FO nebo PO, nazývají se tyto organizace nevládní (nestátní) neziskové organizace. Patří sem: občanská sdružení, nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, účelová zařízení církví, zahraniční neziskové organizace s působností na území ČR (Greenpeace), politické strany

Je-li zřizovatelem stát, kraj nebo municipalita, nazývají se organizační složky. (Do r. 2000 se nazývaly rozpočtové). Např. ministerstva, nemocnice

Formy NNO: Nadace Účelové sdružení majetku k dosažení obecně prospěšného cíle, většinou humanitárního. Jsou to PO. Pro založení je nutná nadační nebo zřizovací listina Základním dokumentem je statut Orgány: správní rada, dozorčí rada, ředitel Povinně musí vytvářet nadační jmění min. 500 000,- Tato forma vylučuje podnikání Finanční prostředky poskytl zakladatel nebo jsou tvořeny dary a příspěvky Nadační fond Účelové sdružení jako nadace Založen zřizovací smlouvou

PEKS Bártová

23

Základním dokumentem je statut Orgány stejné jako nadace Není povinen vytvářet nadační jmění Právní úprava pro obě formy: zákon 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech Obecně prospěšná společnost Je to subjekt poskytující obecně prospěšné služby všem za stejných podmínek Všechny tři formy jsou registrovány u krajského soudu Založení: zakládací listina Základní dokument: statut Orgány jako předchozí dvě formy Není povinen vytvářet základní kapitál, vylučuje podnikání kromě specifických případů Zákon |248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech Občanská sdružení Podle zákona 83/1990 Sb., o sdružování občanů, připravuje se nový zákon, podle něj se budou registrovat u soudu (dosud MV) a ponesou název „spolek“ Občané se mohou sdružovat svobodně bez povolení státního orgánu Mohou zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení a odborové organizace Členy mohou být i PO Podle zákona: nenáboženský, nepolitický, nepodnikatelský charakter Založit monomu minimálně 3 občané ČR, aspoň jeden nad 18 let Vytvoří přípravný výbor, který zpracuje stanovy a podá návrh na registraci (př.: Spolek přátel výtvarných umělců Mánes, Hnutí zemědělců, Klub českých turistů, Agrární komora) Účelová zařízení církví Podle zákona 2/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů Zřizována církvemi a náboženskými společnostmi Slouží k realizaci církevních a charitativních a humanitárních záměrů Charity a diakonie (př. Česká katolická charita, Diakonie Českobratrské církve evangelické) Cíl většinou pomoc bližnímu v nouzi bez ohledu na rasu, národnost, náboženství, občané na okraji společnosti Organizační složka státu Dříve rozpočtové organizace Je to vládní nezisková organizace Zřizovatel vláda ČR Státní školy, soudy, prokuratury, státní nemocnice, instituce na ochranu životního prostředí, kulturních památek, státní správa financovány ze SR nebo rozpočtu obcí, kam spadají Mohou vykonávat podnikatelskou činnost, zisk je pak dalším zdrojem financování Organizační složka kraje, obce Zřizovateli jsou obec, kraj

PEKS Bártová

24

Příspěvkové organizace Zřizovateli jsou organizační složky státu, krajů nebo obcí Zřizovatel jim svěřuje majetek k vykonávání činnosti, nemohou jím volně disponovat Hlavně kulturní zařízení – divadla, knihovny, muzea, galerie Financovány z vlastní činnosti, ale ta nekryje výdaje, proto zbytek z rozpočtu státu nebo obce Neziskové organizace fungují na principu solidarity. Zdroje pro fungování neziskového sektoru se získávají ze sektoru ziskového. V národním hospodářství mají úlohu doplnit to, co stát a trh nemůže nabídnout.

Např. „nastavují“ státní sociální péči v oblasti tělesně a duševně postižených.

Jiný případ: působí ve volnočasových aktivitách obyvatelstva – dobrovolné sportovní a tělovýchovné spolky.

Třetí oblast působení: tam, kde dochází k selhání trhu – záporným externalitám, např. ekologické organizace.

8. CÍLE A FUNKCE PODNIKU - ukazatele MVA, EVA Hlavním cílem podniku je maximalizace zisku. Základní cíl podniku se později vyjadřoval ukazatelem rentability podniku.

výnosnost vlastního kapitálu, přičemž tyto ukazatele nebraly v úvahu riziko a faktor času – statické ukazatele.

manažeři sledující zájem vlastníků by měli spíš sledovat výši zisku na 1 akcii, než celkový zisk (při emisi akcií se zisk dělí mezi více akcií)

mělo by se brát v úvahu i riziko, které je závislé na způsobu financování. Platí, že vyšší dluh je vyšší riziko.

důležité je také provádění dividendové politiky. Kolik ze zisku se bude odvádět jako dividenda a kolik bude reinvestováno do rozvoje společnosti. Zpět do podniku by se mělo investovat tolik, aby cena akcií rostla.

v poslední době se upřednostňuje maximalizace hodnoty podniku neboli maximalizace hodnoty jmění akcionářů („shareholder value“).

CÍLE VELKÉHO PODNIKU Velký podnik je vlastněn akcionáři a řízen manažery. Je zde odděleno vlastnictví od řízení, neboli „corporate governance“. Manažeři vykonávají vlastnické právo ve prospěch:

a) majitelů b) svůj – odměna závislá na výši zisku. Je zde hrozba nepřátelského převzetí (někdo jiný koupí

od akcionářů hlavní balík akcií → fúze→ dosadí si svůj management) a hrozba bankrotu v případě, že podnik nepovedou dobře

c) interesentů (jiné zájmové skupiny) – odběratelé, dodavatelé zákazníci, zaměstnanci, obce. Plní tedy i jiné cíle např. sociální. O to se jim snižuje zisk. Jsou k tomu nucení veřejným míněním, morálkou, jinými zájmy.

CÍLE MALÉHO PODNIKU

a) do zájmu podniku je majitel zainteresován b) omezení v přístupu ke kapitálu

PEKS Bártová

25

c) velký význam pro ekonomiku každé země. Malé podniky tvoří přes 90% všech podniků a zaměstnávají 50 – 70% všech zaměstnanců

d) zadržují zisk – reinvestování je hlavním způsobem jejich investování e) na úspěchu malého podniku většinou závisí celá podnikatelova rodina

Další cíle malého podniku:

rodinná tradice

být svým pánem

plnění snu

otázka: Jsem schopen vybudovat velký podnik? UKAZATELE VÝKONOSTI PODNIKU (obecně) MVA „Market Value Added“ – u a.s. Ukazuje, jak podnik hospodaří. Vyjadřuje úspěšnost managementu. Nevýhoda → lze použít jen pro akciové společnosti. Vypočítá se jako rozdíl mezi částkou, kterou by akcionáři (ale i jiní) získali prodejem svých akcií a hodnotou, kterou do firmy vložili. Hodnota může být:

kladná = je poptávka po akciích

záporná = ukazuje, že podnik špatně hospodaří. EVA „Economic Value Added“ (Ekonomcká přidaná hodnota) Vychází z předpokladu, že i vlastní kapitál něco stojí. Vyjadřuje, že podnik by neměl dosahovat pouze zisku, ale i kladné ekonomické přidané hodnoty. Vypočítá se jako rozdíl mezi čistým ziskem podniku a jeho kapitálovými náklady (úroky placené vnějším investorům a výnosy požadované akcionáři). Vyjde-li kladná hodnota má smysl dál podnikat. Podnikateli to musí nahradit i ušlé příležitosti (mít víc, než kdyby se nechal zaměstnat).

Druhy cílů 1) Podle jejich významu

a) vrcholové = max. hodnota podniku b) podřazené (dílčí) = snížit náklady, modernizace, změna technologie, zvýšit výrobu, změna

sortimentu. Napomáhá a) 2) Podle rozsahu

a) neomezené = maximalizace zisku b) omezené = zvýšit výrobu o x ks

3) Podle časového hlediska

a) krátkodobé b) střednědobé c) dlouhodobé

4) Podle vztahu mezi cíli

a) komplementární = plnění jednoho cíle napomáhá plnění druhého. Př.: snížení nákladů napomáhá zvýšení zisku

b) konkurenční = vyšší plnění jednoho cíle vede k nižšímu plnění druhého cíle. Př.: větší reklama →nižší zisk

c) protikladné = jeden vyloučí druhý

PEKS Bártová

26

d) indiferentní = splnění jednoho cíle nemá vliv na plnění druhého 5) Podle obsahu

a) ekonomické = týkají se výkonu (výkonové) nebo pohledávek, kapitálu nebo investic (finanční) nebo se zabývají se výsledkem hospodaření (výsledkové)

b) technické c) sociální = týkají se zaměstnanců a okolí podniku

Management je sestaven podle cílů. Způsob stanovení cílů na jednotlivých řídících úrovních → rozpracovávají se směrem dolů.

Funkce podniku Podniky se liší těmito kategoriemi

1) charakter podniku - výrobní, podniky poskytující služby - např. obchodní, bankovní 2) odvětví - průmysl, zemědělství, stavebnictví, obchod

3) velikost - malé, střední, velké 4) vlastnictví - soukromé, veřejné, smíšené 5) právní formy - p. jednotlivce, osobní společnosti, kapitálové společnosti, družstva, veřejné

společnosti Každý podnik má základní funkci: přeměnit vstupy na výstupy (např. u výrobního podniku přeměnit suroviny, energii a práci na výrobky) Existuje řada pojetí a klasifikací podnikových činností, my se zabýváme zatím pouze průmyslovým podnikem a ten plní tyto hlavní podnikové funkce:

prodejní (odbytovou)

zásobovací (nákup, doprava, skladování)

výrobní (provozní)

personální

investiční

finanční

vědeckotechnickou

správu První tři jsou primární, další podpůrné. V poslední době se vyskytují další činnosti, které se považují za samostatné podnikové funkce (controlling, interní audit). Každá funkce má své vstupy a výstupy, funkce se vzájemně překrývají Prodejní funkce úkolem je realizovat výrobky na trhu - výzkum trhu, stanovení nabízeného sortimentu výrobků, stanovení cen, platebních podmínek, slev, volba odbytových cest, prodej, propagace, reklama, servis - tj. marketing Zásobovací funkce v širším pojetí - pořízení surovin, materiálů, HIM, peněžního kapitálu, pracovních sil v užším pojetí - pořízení surovin, materiálů, včetně jejich dopravy a skladování Výrobní funkce

PEKS Bártová

27

v širším pojetí - všechny podnikové činnosti včetně obstarávání personálu, investičního majetku, kapitálu, odbyt atd. v užším pojetí - pouze zhotovování výrobků Personální funkce zajištění pracovníků: nábor pracovníků, výběr, zvyšování kvalifikace, vytváření dobrých pracovních podmínek, sociální a kulturní péče o pracovníky Investiční funkce zajistit potřebný IM - pozemky, budovy, stroje, což se děje v souvislosti s finanční funkcí méně často investice do finančního majetku - nákup CP Finanční funkce obstarat finanční prostředky - kapitál v širším smyslu i mimořádné financování při založení podniku, zvyšování kapitálu, fúzi, přeměně právní formy, sanaci a likvidaci Vědeckotechnická funkce zaměřena na aplikovaný výzkum, vývoj a realizaci nových výrobků ve strojírenství je to technická příprava výroby zahrnující konstrukční, technologickou a organizační přípravu výroby Správa někdy všeobecná správa, všeobecná administrativa, různé administrativní činnosti, které zajišťují chod celého podniku - organizace, plánování, statistika, účetnictví, právní oddělení, controlling, vnitřní audit Rozvaha - je to základní účetní výkaz, který nahlíží na majetek podniku ze dvou stran:

z hlediska složení majetku = AKTIVA z hlediska zdrojů krytí = PASIVA

9. Majetková struktura podniku

Majetek (aktiva) podniku = souhrn všech věcí, peněž, pohledávek, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání tvoří ho 2 základní složky prostředků, které se liší dobou, kterou slouží v provozu podniku než se

vrátí do peněžní formy vše co podnikatelský subjekt ke své hospodářské činnosti potřebuje Rozdělení:

1) Dlouhodobý majetek (stálý, zařizovací, fixní, neoběžný) použitelnost delší než 1 rok, tvoří podstatu majetkové struktury dlouhodobost je dána hranicí jednoho roku

a) hmotný majetek

Dlouhodobý hmotný majetek - jeho fyzická podoba je stálá

jeho pořizovací cena je vyšší než 40 000 a doba upotřebitelnosti je delší než jeden rok. majetek hmotné podstaty s vyšší pořizovací cenou → podnik si určí sám buď se opotřebovává = znehodnocuje→ stroje, zařízení, dopravní prostředky (odepisují se) nebo se používá aniž by se znehodnotil→ pozemky, umělecká díla, drahé kovy (neodepisují se) tento majetek se rozděluje na movitý - vše co lze přemísťovat (stroje, zařízení) a nemovitý – je

PEKS Bártová

28

spojený se zemí (budovy, pozemky, stavby) získá se koupením, darováním, bezúplatným převodem

b) nehmotný majetek

jsou to zvláštní složky majetku,

slouží déle než 1 rok a pořizovací cena je vyšší než 60 000 majetek nehmotné podstaty, který přispívá k tvorbě výnosů a zisků vyšší pořizovací cenou za úplatu získaná různá oprávnění (patenty, licence, autorská a vydavatelská práva, know how,

c) finanční majetek finanční podíly v jiných podnicích majetkové cenné papíry, akcie, obligace, certifikáty,... Oceňování DM

- pořizovací cenou - cena, za kterou byl majetek nakoupen, včetně nákladů spojených

s pořízením - reprodukční cenou - je cena, za kterou byl majetek pořízen v době účtování - vlastními náklady - majetek pořízen vlastní činností - Opotřebení - fyzické a morální – odpisy= úbytek hodnoty majetku, oprávky= součet odpisů

DM Odpisy peněžní opotřebení hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku za určité období (rok,

měsíc) neodepisují se umělecká díla do pořizovací ceny patří doprava, montáž… Výše odpisů: podle ceny a doby životnosti (ekonomické) a v úvahu se bere morální opotřebení rozdělení: → účetní odpisy (zvolí si je účetní jednotka sama) → daňové odpisy (určuje zákon o dani z příjmů PO) Vliv odpisů v podniku: jeden z nákladů a má vliv na výši zisku a daní není to ale peněžní výdaj odpisy se vracejí do podniku prodejem ziskových výrobků (v tržbách) na pořízení nového majetku

= samofinancování (je stanoveno v zákoně o příjmu) Pro podnik jsou odpisy cennější než zisk (ten se musí zdaňovat, odpisy ne) Odpisová základna: částka ze které se odepisuje Odpisová sazba: procento, odepisované z ceny Metody odpisování:

lineární odpisování - v každém roce se odepisuje stejná částka až do úplného odepsání

majetku

degresivní (urychlené) odpisování - v prvních letech se odepíší vyšší částky, které se

později snižují.

2) Oběžný majetek (krátkodobý, provozní, pracovní kapitál)

PEKS Bártová

29

neustále obíhá v podniku je méně než 1 rok mění svou podobu a formu: peníze→zásoby(materiál)→nedokončená

výroba(polotovary)→výrobky→pohledávky→peníze.. důležitý je ukazatel rychlosti obratu (co nejrychleji) jde o takzvané prostředky jednorázové spotřeby slouží k úhradě závazků firmy, hlavně v peněžní podobě schopnost jednotlivých aktiv přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peněžní prostředky

označujeme likvidnost aktiv likvidita podniku je schopnost uhradit své závazky včas, je předpokladem stability podniku, jinak

se dostává do platební neschopnosti likvidita by měla být střední nevýhodná je příliš vysoká likvidita, protože peníze na účtě (v pokladně) nepřinášejí výnos stupně likvidity

1. peníze (nejlikvidnější) 2. zásoby 3. nemovitosti

Majetková struktura podniku je dána odvětvím a typem podniku, finanční politikou podniku (vedením) převažuje-li v podniku dlouhodobý majetek = investičně intenzivní podniky – elektrárny, teplárny,

banky.. převažuje-li v podniku oběžný majetek = provozně intenzivní podniky – potravinářství, obchod Nachází se ve: → věcné formě Zásoby:

- materiál (pomocný materiál, obaly, pohonné hmoty, drobné nářadí, kancelářské potřeby, čistící prostředky)

- hmotné výrobky (ty, které firma dokončila a dává je do prodeje) - zboží (vše, co je nakoupeno za účelem dalšího prodeje) - nedokončená výroba - polotovary - vlastní výrobky - obaly - zvířata

→ peněžní formě (pokladna=hotovost 3-5.000,- Kč, ceniny-kolky, stravenky, běžný účet, krátkodobé CP, pohledávky) u OM se určují - ukazatelé rychlosti obratu: jak rychle (kolikrát během roku) se zásoby změní na peníze - doba obratu: jak dlouho trvá 1 obátka Dále se dělí z hlediska vázanosti: → vázaný OM (ten, který je vázán v nepeněžních formách) → volný OM (v penězích)

PEKS Bártová

30

10. ŽIVOTNÍ FÁZE PODNIKU

podnikání z ekonomického hlediska: = proces, na získávání kapitálu a jeho investování do takové struktury majetku, která by vytvářela předpoklad pro realizaci myšlenky spojené s výrobou výrobků nebo poskytováním služby pro určitý okruh zákazníků - každý podnik prochází určitým vývojem, ale nemusí projít všemi stádii (kromě založení)

založení

růst

krize

sanace = ozdravení

zánik - fáze jsou odrazem vnějšího vlivu (konkurence, hosp. situace – rozpočtová politika

státu, daně…)

11. KRIZE A OZDRAVENÍ = SANACE PODNIKU

krize = takové stádium, kdy v podniku dochází k nepříznivému vývoji jeho výkonnosti – tržní

hodnoty, likvidity a je ohrožena jeho další existence

sanace = soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichž smyslem je zásadní

uzdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy

Zánik podniku

Zrušení je zánik právní subjektivity firmy. Zánik nastává výmazem z OR. Zrušení musí předcházet jeho zániku a je také jeho předpokladem. Důvody zániku obchodní společnosti:

a. smrt společníka b. zánik právnické osoby, která je společníkem c. zbavení nebo omezení právní způsobilosti společníka d. výpověď společníka e. dobrovolné rozhodnutí příslušného orgánu (valné hromady, 2/3)* f. rozhodnutí soudu** g. rozhodnutí příslušného orgánu o sloučení, splynutí nebo rozdělení podniku h. prohlášení konkurzu

* 1. nejčastější důvod ** 2. nejčastější důvod zrušení a zánik podniku může nastat dvojím způsobem: 1) s likvidací 2) bez likvidace a. když příslušný orgán rozhodne o splynutí, sloučení nebo rozdělení společnosti, kdy čisté obchodní

jmění přechází na právního nástupce (změní se jen majitel) b. soud zamítne prohlášení konkursu pro nedostatek majetku ve společnosti c. v případě, že po ukončení konkursního řízení nezbude ve firmě žádný majetek

LIKVIDACE

PEKS Bártová

31

= proces, kdy společnost postupně prodává majetek a prostředky z prodeje majetku postačují k úhradě všech závazků společnosti - likvidaci prování likvidátor (může být určen už při založení, nebo ho pak určí soud) druhy likvidace: likvidace v důsledku uplynutí lhůty, na kterou byla společnost zřízena sankční likvidace – likvidace nařízená soudem preventivní likvidace – tj. v případě, kdy vlastníci chápou likvidaci jako nástroj krizového řízení

s cílem zabránit úpadku firmy likvidace následná – tj. v případě, kdy na společnost bylo uvaleno konkursní řízení a po jeho

skončení zůstal ještě nějaký majetek administrativní likvidace – likvidace zbytku státních podniků postup likvidace: zápis likvidace od obchodního rejstříku dnem nástupu likvidátora přestávají vykonávat svojí fci orgány společnosti a všechna dispoziční

práva přecházejí na likvidátora, jehož jméno je také v OR likvidátor sestavuje ke dni vyhlášení likvidace účetní závěrku a dává na vědomí, že je společnost

v likvidace, aby věřitelé mohli přihlásit své pohledávky postupně v dražbě rozprodává majetek, při čemž rozhoduje komu, kdy a za kolik bude majetek

prodán, výnos z prodeje přechází na zvláštní účet pokud likvidační výtěžek nepostačí k úhradě závazků, společnost je předlužena a likvidátor

podává k soudu návrh na prohlášení konkursu na společnost práce likvidátora končí, když ukončil prodej majetku a uhradil závazky společnosti, sestavuje

závěrečnou účetní závěrku, kterou předkládá vlastníkům ke schválení s konečnou zprávou o průběhu a výsledku likvidace

vypracuje návrh na rozdělení likvidačního přebytku mezi vlastníky, po projednání a schválení vlastníky likvidátor podává do 30 dnů po ukončení návrh

k rejstříkovému soudu na výmaz společnosti z OR

KONKURZ

Pokud likvidátor zjistí, že je podnik předlužen, má povinnost podat návrh na zahájení konkurzního řízení. cíl konkurzu: dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku dlužníka Je prohlášen soudem tehdy, kdy odhadovaný majetek je alespoň tak velký, aby bylo možno uhradit min. náklady konkurzního řízení. K prohlášení konkurzu může soud přistoupit tehdy, pokud je podnik/dlužník v úpadku = dlužník má více věřitelů, kterým není schopen delší dobu plnit splatné zakázky, neboli je předlužen. Než je prohlášen konkurz může soud na návrh dlužníka povolit ochrannou lhůtu. Z toho vyplývá, že dlužník může překonat ve lhůtě 3 měsíců úpadek a pokud ho nepřekoná, proběhne konkurzní řízení. Výkon konkurzu provádí správce konkurzní podstaty, což musí být bezúhonná osoba způsobilá k právním úkonům, mající přiměřenou odbornou způsobilost. Správce je zapsán v seznamu správců konkurzních podstat u příslušného soudu. Postup konkurzního řízení:

PEKS Bártová

32

I. Zjištění konkurzní podstaty – zjišťuje správce ve spolupráci s úpadcem (aktiva, pasiva, věřitelé, dlužníci)

II. Přihlášení pohledávek – ve lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkurzu, mohou věřitelé přihlásit své pohledávky. Správce je přezkoumá, sestaví seznam, dá ho k vyjádření úpadci a předloží soudu

III. Zpeněžení konkurzní podstaty – Prodej věcí způsobem stanoveným soudem a nebo prodejem mimo dražbu. Prodej pod odhadní cenu musí být podložen souhlasem soudu.

IV. Konečná zpráva – tu projednává konkurzní soud při jednání, jehož se účastní správce, úpadce

a věřitelé

V. Rozvrhové usnesení – následuje po nabytí právní moci konečné zprávy, vyúčtování odměn a výdajů správce

Nucené vyrovnání – je v případě, že soud prohlásil konkurzní řízení, řízení probíhá, ale zatím nebylo vydáno rozvrhové usnesení. Úpadce může podat návrh, aby byl konkurz ukončen nuceným vyrovnáním. Podmínky, které musí být splněny:

i. souhlas většiny konkurzních věřitelů ii. musí být uhrazeny přednostní pohledávky

iii. ostatním věřitelům musí být nabídnuto, alespoň 45 % jejich pohledávek se splatností 2 let od podání návrhu

iv. existence projektu reorganizace zajišťující překonání úpadku Ještě jedna možnost – úpadce může podat u příslušného soudu návrh na vyrovnání. Tento krok pouze tehdy, jestliže dosud nedošlo k prohlášení konkurzu soudem. Musí uvést, jaké vyrovnání nabízí, úplný seznam majetku + pohledávky a závazky, které má. Vyrovnávacího řízení se účastní kromě dlužníka manžel dlužníka, spoludlužníci, ručitelé dlužníka a věřitelé. Od okamžiku podání návrhu na vyrovnání až po výrok soudu nesmí dlužník disponovat s majetkem. Soud vyzve věřitele k písemnému přihlášení nároků. Ze zákona vyplývá závazný postup vyrovnání. Nucené vyrovnání a vyrovnání mimo konkurz je pro úpadce výhodnější, musí ale pro ně být splněny předpoklady, o nichž rozhoduje soud.

12. Změny v Insolvenčním zákoně 30. března 2006 byl schválen zákon 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (Insolvenční zákon) s odloženou účinností od 1. 1. 2008. Nahrazuje dosavadní zákon 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, který byl mnohokrát novelizován.

1. Hrozící úpadek - podle staré verze je možno zahájit konkursní řízení až když se dlužník ocitne v úpadku - podle nové i za situace, kdy mu úpadek teprve hrozí (nový pojem:“hrozící úpadek“) - je to jeden z prostředků, který přispívá k urychlení vyřešení úpadku

2. Moratorium - obdoba dosavadní ochranné lhůty - nyní: po dobu moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku, v této době má dlužník možnost

vyrovnat se s věřitelem před zahájením insolvenčního řízení

PEKS Bártová

33

- věřitelé mohou kdykoliv v průběhu trvání moratoria podat návrh na jeho zrušení – pokud dlužník pouze oddaluje vydání rozhodnutí o úpadku, neřeší svou situaci

3. Konkurs - byl i dříve, jen změna názvu nyní místo konkursní podstaty majetková podstata - novinka: institut nepatrného konkursu – výrazné zkrácení konkursního řízení za těchto

podmínek: a) dlužníkem je FO – nepodnikatel b) nebo dlužníkův obrat nepřesahuje za poslední účetní období 2 mil. c) a současně nemá víc než 50 věřitelů

- značné zjednodušení procesních činností na straně věřitelů i soudu – zkrácení řízení

4. Reorganizace - nové pojmy: kromě konkursu lze řešit úpadek i reorganizací a oddlužením - reorganizace: dlužník i nadále vyvíjí podnikatelskou činnost, ale v rámci reorganizačního

plánu = ozdravení a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a věřiteli, výhoda: při úspěšné reorganizaci uspokojení věřitelů v mnohem větším rozsahu než při zastavení činnosti a likvidaci

- podmínky reorganizace: dlužník musí mít za poslední období obrat alespoň 100 mil. Kč anebo zaměstnávat alespoň 100 zaměstnanců v hlavní pracovním poměru

5. Oddlužení Standardní nástroj používaný ve většině západoevropských zemí i USA. - možno použít jen u dlužníka – nepodnikatele (osobní bankrot) - dlužník uhradí věřiteli jen část (ne méně než 30%) dluhu a zbývající část dluhu zanikne - 2 mechanismy oddlužení: - a) jednorázové zpeněžení majetku dlužníka (postup jako při konkurzu) - b) plnění podle 5letého splátkového kalendáře (dlužník je povinen pracovat, z výdělku mu

zůstává jen životní minimum a částka nezbytná k zajištění jeho další výdělečné činnosti, získá-li během tohoto období mimořádný příjem – dar, dědictví – je povinen ho zpeněžit a použít na umořování dluhu)

- návrh může podat pouze dlužník, ne věřitelé - o způsobu oddlužení rozhodují věřitelé prostou většinou hlasů podle výše jejich pohledávek - soud rozhodne, zda bankrot umožní - pokud mají věřitelé dojem, že lepší návratnost jejich pohledávek by byl konkurz na majetek

dlužníka, soud oddlužení zamítne - výhodou je, že věřitelé získají alespoň část svých pohledávek - předpokládají se tzv. poctivé záměry dlužníka zbavit se svých dluhů a aktivnější zapojení do

umořování dluhu když má vidinu oddlužení - a předejde se snaze získávat nelegální příjmy (protože legální budou použity na splácení

věřitelům) - (oddlužení se netýká specifických pohledávek: alimenty, pohledávky za státem)) - pokud dlužník neplní řádně své závazky, může soud proces oddlužení zrušit - po uplynutí lhůt daných zákonem může dlužník projít procesem osobního bankrotu i

několikrát za život, ale nesmí být zneužíván 6. Postavení věřitelů - nově mají silnější postavení - mají právo odvolat insolvenčního správce z funkce a ustanovit nového - záměrem tohoto práva je snaha o předejití zmanipulovaného insolvenčního řízení ze strany

soudu - mohou rozhodnout, zda má být úpadek řešen konkursem nebo reorganizací

PEKS Bártová

34

- mají odpovědnost za správnost údajů při přihlášení se do insolventního řízení (pokud se zjistí, že skutečná výše pohledávky je méně než 50% přihlášené, jednak se nebude brát v úvahu a jednak může dostat zaplatit částku, o kterou převýšila pohledávka rozsah, ve kterém byla zjištěna)

7. Insolvenční rejstřík - nově se zřizuje insolvenční rejstřík, kde je seznam insolvenčních správců a dlužníků - má přispět k transparentnosti úpadkové agendy - vede ho Ministerstvo spravedlnosti

13. Oceňování podniku Provádíme v okamžiku, kdy potřebujeme znát cenu podniku, např. případě nového vlastníka, při změně právní formy, apod. Oceňování likvidovaného podniku. Ocení se jednotlivé položky podniku, které se sečtou a zjistí se likvidační hodnota. Podnik, který bude pokračovat dál, není toto hodnota pouze součtu aktiv, ale počítá se s tím, že podnik bude v budoucnu prosperovat a zvýší se mu tržní hodnota. Zde použijeme metodu diskontování budoucích peněžních příjmů a přepočítání na současnou hodnotu. Současná hodnota: 1 HS = HB x ----------- n (1 + i) ....úroková míra Budoucí hodnota: n HB = HS x (1 + i) Vypočítáme současnou hodnotu z nějakého budoucího příjmu za určitou dobu (n) při určité úrokové míře (i) – diskontování (přepočet). Metoda diskontovaného volného cashflow FCF = EBIT x (1 – t) – odpisy +/-/ změna pracovního kapitálu – investice EBIT = Zisk před úroky a zdaněním 1 – t = míra zdanění Oba vyjadřují zisk pro vlastníky a věřitele Volné cashflow zahrnuje: Kromě čistého zisku pro vlastníky a odpisů i zdaněné úroky, tedy můžeme říci, že je to částka, kterou očekávají vlastníci a věřitelé v budoucích letech po zdanění. Pracovní kapitál: celý OB - krátkodobé závazky. Investice: investice, se kterými se počítá v budoucích letech. Současná hodnota po zdanění je diskontována určitou úrokovou sazbou, kde je již obsaženo riziko. Tak se odhadne hodnota podniku v současné době. Volné cashflow se počítá po dobu 5 let a od 6. roku výše se používá tzv. „věčný výnos“ neboli „perpetuita“. Pokud chceme tržní hodnotu podniku, je dána: součtem současné hodnoty volných cashflow za 5 let a současné hodnoty věčné renty (perpetuity). Tržní hodnota vlastního kapitálu se vypočítá tak, že se od tržní hodnoty firmy odečte hodnota jejich závazků.

PEKS Bártová

35

Anuita: je při úrokování částka splatná ve stejných časových intervalech.Zahrnuje splátku dlužné částky a platbu úroků. Perpetuita: anuity pokračující donekonečna. Jde tedy o stejné peněžní příjmy po nekonečnou dobu. Chceme-li vypočítat současnou hodnotu perpetuity (např. a.s.), předpokládáme, že je to neustálý tok očekávaných dividend. Říkáme tomu také kapitalizace příjmu (máme stálé příjmy s menšími přírůstky).

14. Organizace podniku Organizační struktura je důležitým nástrojem pro řízení výkonnosti podniku. Vždy má vést k cíli – zvyšování hodnoty podniku. Zabývá se jím budˇ sám majitel, je-li odděleno řízení od vlastnictví – odpovídají manažeři. Výsledkem organizování je organizační struktura – organogram všech činností podniku a jejich vykonavateli. Pro organizování jsou důležité pojmy: dělba práce a omezenost rozpětí řízení (záleží na počtu přímých podřízených jednomu vedoucímu pracovníkovi). Postup při tvorbě organizační struktury: Pro každý podnik je jiná (dle odvětví např.) Základem pro každou organizační strukturu jsou podnikové procesy, čímž se rozumí množiny propojených činností, které společně přispívají k dosažení cíle podniku. 1. Definování funkčních rolí – je definováno, kdo co bude dělat, jaká bude dělba práce uvnitř podniku. Každá činnost je jeden krok procesu. Je tedy nejmenší jednotkou práce. 2. Určení nositelů činností – nejnižší organizační jednotky, každá z nich má odpovědnost za splnění činnosti. 3. Dělba pravomocí – určuje vztahy mezi jednotlivými nositeli činnosti. Pravomoc – sám si rozhodne o řešení situace, o výkonu své činnosti, nese za to odpovědnost. Přístupy ke vzniku organizačních jednotek:

a) specializace dle funkcí b) specializace dle objektu - výrobek, projekt

Ad a) Funkčně specializované jednotky: Mají odpovědnost i pravomoc za splnění určité funkce. Nositelé činností (nižší organizační jednotky) vykonávají danou činnost jako součást nějakého vyššího vnitropodnikového útvaru (výroba, nákup, prodej, financování, administrativa, technický úsek, personální úsek). Ad b) Objektově orientované organizační jednotky: Orientují se na nějaký výrobek či trh. Struktura je dána tím, že každá jednotka tvoří divizi. Každá divize má svou organizační strukturu, a v ní jsou jednotlivé funkčně specializované organizační jednotky. Vztahy organizačních jednotek: Jsou to vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Těmito vazbami je uskutečňována koordinace při uskutečňování činností. Možnosti uspořádání vztahů: o Jednoliniový systém: jeden vedoucí má pod sebou několik podřízených. Princip jediného

odpovědného vedoucího.

PEKS Bártová

36

o Víceliniový systém: není jeden vedoucí, ale podřízení dostávají přidělené např. od 2 nadřízených (kteří mají různé funkce)

o Systém liniově - štábní: kombinace předchozích, nejčastěji používané. Prvek navíc je štábní

složka, je to podpůrná, pomocná funkce pro vedoucího, vykonává činností, které vedoucímu usnadňuje práci (sekretariát, personální útvar, controling apod.) Rozhoduje ale vždy pouze vedoucí.

Každý vykonavatel činnosti má svého funkčně specializovaného vedoucího, současně je každá činnost součástí procesu, který má také svého vedoucího, takže funkčně specializované jednotky musí sloužit výkonu procesu. Ekonomická struktura (doplněk procesní organizační struktury) Vyjadřuje, jak jednotlivé procesy a organizační útvary spotřebovávají stroje a tvoří hodnotu. Jednotlivé vnitropodnikové ekonom. struktury tvoří nákladová a hospodářská střediska. Nákladová – mají odpovědnost za řízení nákladu. Hospodářská – odpovídají za svůj hospodářský výsledek. Říkáme jim též střediska zisková - Strategy Business Unit (strategická podnikatelská jednotka určitého velkého podniku). Procesní střediska – nákladová, pohled na proces, kdy se sčítají náklady jednotlivých činností v rámci daného procesu. Ekonomická struktura je důležitá při řízení výkonnosti podniku, protože musíme vypočítat, kolik stojí každý daný proces, měla by kopírovat organizační strukturu. Jedním z nástrojů propojování strategie s podnikovými procesy je metoda BSC – Balanced Scorecard (vyvážená soustava ukazatelů). Vytvořena v roce 1996 a založen na principu příčina – důsledek. Metoda umožňuje převést strategii do vzájemně provázaného souboru finančních a také nefinančních měřítek. Tento způsob se používá v organizacích, kde se chce prosadit něco nového. 4 oblasti procesů : finanční výsledky, zákaznická spokojenost, interní procesy, učení se a růst. 1. Finanční výsledky: jsou důsledkem spokojenosti zákazníka, objem prodeje se zvyšuje a dosahuje se zisku. 2. Zákaznická spokojenost: je důsledkem fungování vnitřních procesů a činností. Pokud podnik dobře funguje uvnitř, jeho činnost se odvíjí od potřeb zákazníků, ti si je kupují a má to vliv na celkové hospodaření podniku. 3. Interní procesy: jejich fungování je důsledkem učení se a růstu organizace, hlavně zaměstnanců, jaká je ochota zaměstnanců i zvyšování kvalifikace. Patří sem investice na výzkum a vývoj a investice do spokojenosti zaměstnanců, aby se cítili dobře a byli ochotni pro firmu dobře pracovat. 4. Učení se a růst organizace - zisk na zaměstnance, index spokojenosti zaměstnanců, počet dní školení na zaměstnance a jeho setrvání v podniku. Nefinanční ukazatele:

a) parametry procesů b) spokojenost zákazníků (tržby od nových zákazníků, stupeň jejich věrnosti, výdaje na reklamu) c) spokojenost zaměstnanců d) motivační indexy e) počty vývojových projektů f) doba vývoje g) počet chyb h) počet nových a ztracených zákazníků

Všechny 4 oblasti spolu souvisí!!

Jednotné podnikové řízení jakožto předpoklad dosahování základního cíle podniku.

PEKS Bártová

37

Činnost (podnikové řízení) se nazývá činnost řídící a souhrn všech řídících orgánů se nazývá dispoziční faktor. Všechny činnosti musí probíhat systémově (ve vzájemné návaznosti). Všechny činnosti podniku musí být propojeny a řízení probíhá ve fázích:

1. Plánování 2. Organizování 3. Personální práce 4. Vedení 5. Kontrola

Hlavním úkolem řízení managerů je řídit přeměnu vstupů na výstupy tak, aby byl podnik ziskový. Z hlediska řízení je nositelem řídící funkce v malém podniku vlastník, má zde 2 funkce:

- nese kapitálové riziko - nese odpovědnost za rozvoj podniku (řídí podnik)

Ve velkých podnicích, nositelem řídící funkce je top management (určuje ho valná Hromada akcionářů), který přebírá odpovědnost za rozvoj podniku, kapitálové riziko je na vlastníkovi. Mezi managementem, statutárními orgány, interesanty a akcionáři probíhá vztah „Corporate Governance“ Řízení členíme dle toho, jakých oblastí podniku se týká a dle doby kterou probíhá:

1. Strategické 2. Taktické 3. Operativní

Ad 1: Strategické řízení. Vrcholní pracovníci jsou top management, formulují a zavádějí strategie směřující k dosažení stanovených cílů. Strategické řízení je základem, ze kterého vycházejí všechny podnikové plány a je to řízení dlouhodobé povahy, které se zabývá tím, jak pružně reagovat na probíhající změny prostředí. Toto řízení se uskutečňuje tvorbou a realizací jednotlivých strategií. Při formulaci strategie se určuje její poslání, cíle, strategie a taktiky. Posláním podniku je smysl existence podniku, současně také vztah ke stateholders (vlastníci, dodavatelé, apod.) a firma si stavuje vizi. Je to představa o budoucím stavu podniku na dlouhou dobu dopředu. Dále se formulují cíle podniku, tedy očekávané budoucí výsledky. Cíle se musí odvíjet jak od poslání i od vize a představují konečný stav, ke kterému by měly směřovat všechny aktivity.Cíle tvoří hierarchickou hodnotu, každý cíle je konkrétní, jiné méně, a dle toho odpovídá jejich plánování. Určení strategií – jakým způsobem dosáhnout naplnění poslání, vize a cílů firmy. Zahrnují záměry co vyrábět, kolik, pro koho, v jaké kvalitě. Jednotlivé fáze strategického řízení:

1. strategická analýza 2. formulace strategie 3. implementace strategie 4. strategická kontrola

Strategická analýza: Pomáhá zjistit vztahy mezi okolím (makrookolí, dodavatelé, odběratelé)a zdroji podniku(vstupy). Na základě této analýzy se poté formulují poslání, cíle a strategie jejich naplnění. Při tvorbě strategie vycházíme poznání dosavadního vývoje (kladné a záporné důsledky dosavadního vývoje) a vlivu vnějšího okolí - ze SWOT analýzy. Vztahuje se na makro a mikrookolí. Mikrookolí – zákazníci, hlavní konkurenti, dodavatelé, odběratelé, je velmi důležité a rozhodující.

PEKS Bártová

38

Makrookolí – podnik neovlivní, legislativní, politické a ekonomické faktory, které podniku ulehčí či stíží činnost. Formulace strategie: Analýza vnitřních zdrojů a schopností - jaké zdroje a schopnosti by podnik měl mít, aby mohl reagovat na hrozby a příležitosti okolí. Na základě SWOT (podklad pro vytvoření strategie podniku) stanovíme strategii. Zpracovává se několik variant strategií a z nich se jedna vybere. Strategie se stanovují pro celý podnik i pro jednotlivé strategické podnikatelské jednotky a pro funkční oblasti (nejnižší články). Implementace strategie: (zavedení do života). Součástí je volba organizační struktury a výběr řídícího systému. Strategická kontrola: (zpětná vazba), která ověřuje správnost předcházejících fází strategického řízení. Hodnotí výsledky vybrané strategie (jestli výsledky vybrané strategie odpovídají plánu). Ad 2: Taktické řízení Stanovení a řízení postupů a prostředků, které vedou k nejefektivnější realizaci strategie podniku. Strategické na úrovni středního managementu a, konkretizuje strategické cíle, zahrnuje užší okruh činností, více se zde využívají cíle kvantitativní (vyjádřeny v číslech), výsledky jsou zjistitelné dříve a tak snadněji než u řízení strategického. Ad 3: Operativní řízení Nejnižší článek řízení. Týká se velmi konkrétních činností a v krátkém časovém horizontu. Hlavním nástrojem jsou operativní vnitropodnikové plány a nástroje vnitropodnikového řízení. Hlavním cílem je co nejefektivnější využití stávajících zdrojů podniku a zachování jeho likvidity. Zabývá se řízením výnosů, nákladů, zisku, kalkulací jednotlivých výrobků, kalkulací vnitropodnikových výkonů, plánováním položek rozvahy, využitím výrobních kapacit. Nástroje k využití operativního řízení: normy, limity, kalkulace nákladů, rozpočty, výsledovka, peněžního plánu, plán likvidity, plánovaná rozvaha. Útvar, který z těchto výsledků vychází se nazývá útvar controlingu. Mezi plánováním a controlingem (tento porovnává plán se skutečností a jak překonat nedostatky) je těsná vazba.

15. Členění nákladů – nově 1. Podle vztahu ke kalkulační jednici a) náklady přímé: jdou přiřadit přímo kalkulační jednici b) náklady nepřímé: nelze jednoznačně určit kalkulační jednici nebo se daný náklad týká více

kalkulačních jednic Předpokladem je určení kalkulačních jednic. V podniku jich může být více a liší se proces od procesu, útvar od útvaru. Z hlediska konečné kalkulace je významnou kalkulační jednicí obchodní zakázka. Náklady na obchodní zakázku:

- náklady na výrobu dodávaných výrobků - poměrně přesně stanovitelné náklady na zpracování podkladů pro výrobu výrobků - náklady na výrobní dokumentaci - náklady na zajištění speciálních přípravků nebo nářadí - náklady distribuční, obchodní, finanční - specifické pro danou zakázku (balení, expedice,

skladné a přepravné) - náklady spojené s celními poplatky, certifikačními poplatky - náklady na zajištění montáže u zákazníka, zajištění záručního servisu k dané zakázce

Jak je vidět, všechny tyto přímé náklady souvisejí nejen s výrobou, ale i předvýrobními a výrobními činnostmi

PEKS Bártová

39

2. Náklady podle kapacitního hlediska a) náklady fixní: neměnící se v důsledku změny rozsahu výkonů b) náklady variabilní: měnící se v důsledku změny rozsahů výkonů

Dělení N na fixní a variabilní je spojeno s převážnou částí minulého století a je již historickou záležitostí, je lepší je nazývat závislé nebo nezávislé na rozsahu produkce v daném kapacitním rozmezí. Náklady fixní se mění v důsledku různých působících faktorů nebo v důsledku manažerského rozhodnutí. Př.: náklady na vytápění – mění se podle délky zimy, utěsnění oken

3. Kombinované členění nákladů Členění podle obou výše uvedených hledisek. Přímé variabilní náklady : u výrobních podniků jsou to náklady na přímý materiál, přímé kooperace, náklady na obaly, na nástroje s krátkodobou trvanlivostí náklady na výkonností odměny Přímé fixní náklady: u zakázkové výroby náklady na zpracování zakázky, na technické a technologické úpravy standardního řešení, náklady na trvalé formy, náklady na nákup licence nebo práv, náklady na speciální nářadí nebo přípravky s delší životností, náklady na certifikaci a testování, náklady na speciální (výrobní) zařízení vyžadované danou zakázkou Nepřímé variabilní náklady: ve výrobních provozech sem patří náklady na chladicí kapalinu, na opravy a údržby, které se musí dělat po určité době. Tyto náklady jsou velmi nízké, pokud je správně provedena identifikace přímých nákladů. Nepřímé fixní náklady: z hlediska počtu i výše nákladů tvoří největší skupinu, např.správní náklady, marketingové N. jejich chování je hodně různorodé, proto se ještě člení do dílčích skupin podle podobnosti jejich chování.

16. Bod zvratu Analýza bodu zvratu odpovídá na tyto otázky: - jaké je minimální množství výroby, které zabezpečí rentabilní výrobu - jaké je minimální využití výrobní kapacity, při kterém není výroba ztrátová - jaké mohou být maximální výrobní náklady výrobku, aniž by byl ztrátový - při jakém objemu výroby dosahuje podnik maximálního zisku Pro výpočet bodu zvratu potřebujeme znát tyto veličiny: cenu výrobku p variabilní náklady výrobku b fixní náklady F a počítáme množství výrobků q. pro tržby platí: T = p . q pro náklady platí: N = F + b . q zisk je rozdíl mezi tržbami a náklady: Z = T – N => zisk dosáhneme, jsou-li T>N jsou-li T=N, nevzniká ani zisk ani ztráta tomuto bodu říkáme kritické množství výroby, bod zvratu, mrtvý bod, kritický bod výpočet: (pro jeden druh výrobku) T = N p . q = F + b . q p.q – b.q = F q(p – b) = F F

PEKS Bártová

40

q(BZ) = p – b …….. je příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku Analýzu BZ lze vyjádřit i graficky

Mezi veličinami na obrázku platí tyto vztahy: 1. Přímka celkových nákladů začíná v bodě F, tj. v bodě ukazujícím na výši fixních nákladů 2. Přímka tržeb začíná v bodě nula, protože při nulovém objemu prodeje jsou i tržby nulové 3. Nemá-li být výroba ztrátová, musí mít přímka nákladů menší sklon než přímka tržeb 4. Přímka zisku/ztráty začíná v záporných hodnotách na ose y ve stejné vzdálenosti od nuly jako přímka celkových nákladů, protože při nulových tržbách vzniká ztráta ve výši FN 5. Protože přímka tržeb stoupá strměji než přímka nákladů, obě přímky se v určitém bodě protnou 6. Přímka zisku protíná osu x ve stejné vzdálenosti od 0, jejíž souřadnici odpovídá průsečík přímky tržeb a nákladů. BZ představuje objem výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům, při kterém tedy podnik není ani ztrátový, ani ale ještě nedosahuje zisku. Má-li podnik dosáhnout zisku, musí překročit hranici bodu zvratu. Tento nový objem výroby zjistíme rozšířením rovnice o požadovaný zisk ve výši Z+ F q (BZ) = p – b F + Z+ q (BZ + Z+) = p – b př.: podnik vyrábí jen jeden druh výrobku jeho prodejní cena je p = 20 Kč variabilní náklady b = 12 Kč roční fixní náklady F = 3,2 mil. Kč aby zhodnotil investovaný kapitál, musí dosáhnout ročního zisku 1,6 mil. Kč roční výrobní kapacita podniku je 680 000 výrobků Stanovte bod zvratu a zjistěte, zda na daný úkol stačí podniku jeho výrobní kapacita

PEKS Bártová

41

3 200 000 3 200 000 q(BZ) = 20 – 12 = 8 = 400 000 ks 3 200 000 + 1 600 000 4 800 000 q (BZ + Z+) = 20 – 12 = 8 = 600 000 ks Využití výrobní kapacity při dosažení požadovaného zisku 600 000 : 680 000 = 88,24% Při ročním objemu výroby 600 000 kusů podnik dosáhne požadovaného zisku ve výši 1,6 mil. To mu umožní jeho výrobní kapacita, která bude využita na 88,2%. Pro podnik vyrábějící různorodý sortiment vypadá BZ takto: F + Z+ Q(BZ + Z+) = 1- h

h………… podíl variabilních nákladů připadajících na 1 Kč tržeb (1-h)…….. obdoba příspěvku na úhradu, je to příspěvek připadající na 1 Kč tržeb

bod zvratu je v tomto případě vyjádřen v korunách

17. Financování podniku a finanční management

Finanční řízení podniku se zabývá – pohybem peněz a podnikového kapitálu, který je vyvolán fungováním nejrůznějších forem podnikatelských jednotek. Finanční řízení a rozhodování je vždy těsně spjato s vnějším finančně-ekonomickým prostředím, ve kterém podnik funguje. Jedná se o :

- fin. politiku státu (daně, cla…) - situaci na peněžním a kapitálovém trhu, o vývoj měny a měnových kurzů a o

charakter různých možných zásahů státu do podnikové ekonomiky formou (např. regulace mezd nebo cen apod.)

Financování podniku vychází z kapitálové struktury podniku. Úzce souvisí s výrobní činností, neboť pro výrobu jsou potřebné vstupy (výrobní faktory) a výroba úzce souvisí s prodejem. Cíle finančního řízení podniku Za zákl. cíl podnikání i fin. řízení je považována maximalizace tržní hodnoty firmy. U a.s. je to maximalizace tržní ceny akcií. Teto cíl se někdy vyjadřuje jako maximalizace zisku. (rozšiřování tržního podílu, sociální cíle, stabilita investic) Optimální finanční struktura = vyžaduje minimální náklady na pořízení kapitálu, je zároveň v souladu s předpokládaným vývojem tržeb a zisku a v souladu s majetkovou strukturou podniku.

Finanční stránku v podniku se zabývá finanční management. Úkoly finančního managementu

PEKS Bártová

42

1) Musí opatřovat kapitál pro běžné i mimořádné potřeby podniku a musí rozhodnout jakou strukturu kapitál bude mít (vlastní, cizí, úvěr, emise akcií apod.) – v rozvaze: zdroje = pasiva

2) Rozhoduje o umístění (alokaci) kapitálu = co s penězi udělat = jak investovat kapitál do jednotlivých složek majetku, např. nákup majetku, vývoj nových výrobků, splátka dluhu. Tzn. jak celkový kapitál podniku rozdělit – v rozvaze: aktiva

3) Rozhoduje o rozdělení zisku (dividendová politika), např. jestli bude reinvestován zpět do podniku a zvýší se tím zisk do budoucna, nebo budou vyplaceny dividendy akcionářům

4) Prognózy, plány, analýzy, kontroly a řízení hospodářské stránky podniku tak, aby byla zajištěna finanční stabilita (schopnost podniku platit své současné i budoucí závazky) = řídit hospodářskou stránku činnosti podniku

Kdo rozhoduje o finančních stránkách podniku:

1) malý podnik – majitel 2) větší podnik – hlavní účetní 3) velký podnik – finanční ředitel, který má svůj štáb

Rozdíl mezi financováním a investováním FINANCOVÁNÍ je obstarávání kapitálu, používání peněžních fondů ke krytí potřeb jednotlivých ekonomických subjektů (PO nebo FO). INVESTOVÁNÍ je vynakládání zdrojů za účelem získání užitku, které jsou očekávány v delším budoucím časovém období. S finanční činností jsou spojeny faktory:

Faktory ovlivňující investování A) Faktor času – koruna vyplacená, nebo přijatá v různých časových okamžicích má

rozdílnou hodnotu. Peníze přijaté dříve jsou cennější než peníze přijaté později, protože je můžeme investovat tak, aby nám přinesly zisk. Budoucí hodnotu peněz zjišťujeme ÚROKOVÁNÍM.

B) Faktor rizika – kdo rozhoduje si nikdy není jistý výsledky svého rozhodnutí, protože obvykle varianta s větším rizikem přináší i větší zisk a opačně. Riziko je nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou získány, nebo že investovaný kapitál bude ztracen. Čím větší je riziko, tím větší je požadovaný výnos z transakce.

PŘÍČINY RIZIKA:

vnější: politická a hospodářská krize, přírodní katastrofy, inflace apod.

vnitřní: pokud se podnik dostane do potíží, tak jen vlastním zaviněním. PRAVIDLA PRO FINANČNÍ ROZHODOVÁNÍ

1) při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším 2) při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším 3) za větší riziko se požaduje větší výnos 4) preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz obdrženou později 5) motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu než by přineslo

investování do jiné akce. Přihlíží se k míře rizika. 6) motivací veškerého investováni je zvětšení majetku investora

DRUHY FINANČNÍCH ROZHODNUTÍ

1) TAKTICKÁ: vyžadují menší peněžní částku a jinak nemění dosavadní činnost podniku, např. změna dodavatele, zaměstnance. Výrazně neovlivňují činnost podniku.

PEKS Bártová

43

2) STRATEGICKÁ: vyžadují velké peněžní částky, přinášejí velké změny v činnosti podniku, očekávaným výsledkem je velká změna v zisku, která je spojena s velkým rizikem. Pokud dojde k chybnému rozhodnutí, přinese podniku velké ztráty a může vést k zániku podniku. Nesou s sebou riziko týkající se rozhodnutí finančních, či investic.

Peněžní prostředky zajišťují likviditu oproti tomu podnikový kapitál: Hlavní úlohou podnikového kapitálu je zajišťovat obnovu a přírůstek majetku s co nejnižšími průměrnými náklady na pořízení kapitálu. Způsoby financování podniku

a) financování vlastním kapitálem – emise akcií, věcné vklady apod. b) financování cizím kapitálem – úvěry, obligace, zálohy dodavatelům. c) samofinancování – financování ze zisku a z odpisů.

FINANCOVÁNÍ: I. dle původu kapitálu:

a) vnitřní (interní) = samofinancování: zdrojem kapitálu je samotná podniková činnost, výsledkem je zisk, odpisy, rezervní fondy (podnik tím, že vyrobil a prodal získal zisk) – kapitál získán z vlastních zdrojů, ten zisk, který byl získán reinvestováním.

b) externí = kapitál přichází do podniku zvnějšku: a. vlastní zdroje: vklady a podíly společníků a vlastníků podniku, akcie b. cizí zdroje: obligace, úvěry, půjčky, leasing

c) leasing, faktoring II. dle pravidelnosti financování:

a) běžné: financování běžného provozní činnosti podniku (např. nákup materiálu, mzdy) – především oběžných aktiv

b) mimořádné: vyskytuje se pří zvláštních činnostech podniku, např. 1. zakládání podniku (pořízení majetku) 2. rozšiřování podniku 3. spojování nebo sanace podniku 4. likvidace podniku

III. dle doby použití kapitálu:

a) krátkodobé: týká se financování oběžného majetku, tzn. financování a řízení pracovního kapitálu. Oběžný majetek = krátkodobé závazky

b) dlouhodobé (investiční) FINANCOVÁNÍ OBĚŽNÉHO MAJETKU – krátkodobý kapitál Celková potřeba oběžného majetku v podniku je výše oběžného majetku potřebná pro zajištění předpokládaného rozsahu výkonů podniku a současně potřebná výše finančních zdrojů pro její krytí, tedy kolik kapitálu je na zajištění potřeba. Oběžný majetek: - základem je určit: a) potřebnou (optimální) výši každé položky aktiv (např. materiálu) a jejich celkovou sumu b) jakým způsobem se oběžný majetek bude financovat Podnik by měl mít optimální zásobu. Potřebnou výši oběžných aktiv určujeme dvěma způsoby:

1. ANALYTICKY: podle jednotlivých složek oběžných aktiv zvlášť, počítá se položka po položce a součtem dostaneme sumu kolik finančních prostředků bude na pořízení a udržení OM (např. zásob) potřeba

PEKS Bártová

44

2. GLOBÁLNĚ: vypočítá se jaké množství peněžních prostředků bude podnik potřebovat, aby proběhl výrobní proces. Získáme tento údaj pomocí souhrnného výpočtu, který se nazývá obratový cyklus peněz, což je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobku. Je to doba, jak dlouho jsou vázány v oběžných aktivech finanční prostředky podniku.

18. Obratový cyklus peněz - skládá se ze tří částí:

1. DOBA OBRATU ZÁSOB = průměrná doba od nákupu materiálu do jeho prodeje doba obratu zásob = průměrná zásoba : 360 tržby 2. DOBA OBRATU POHLEDÁVEK /doba inkasa/ = doba, která uplyne od fakturace výrobku do dne inkasa za něj

doba obratu pohledávek = pohledávky : 360 tržby

3. DOBA ODKLADU PLATEB = doba mezi nákupem materiálu a práce a platbou za ně (i odběratel má dobu splatnosti za dodávku)

doba odkladu plateb = závazky jednodenní nákupy

ZJIŠTĚNÍ AKTUÁLNÍ POTŘEBY FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ – se zjišťuje pomocí ukazatele OCP OCP = (doba obratu zásob + doba inkasa) – doba odkladu plateb

Obratový cyklus peněz (ve dnech) by měl být co nejkratší, čím kratší cyklus, tím nižší potřeba pracovního kapitálu. Cyklus lze zkrátit různými nástroji:

1. zkrácením doby obratu zásob 2. zkrácením doby inkasa 3. prodloužením doby odkladu plateb

ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ OBĚŽNÝCH AKTIV

- hrubý pracovní kapitál - čistý pracovní kapitál

Hrubý pracovní kapitál = všechna oběžná aktiva, která se v podniku nacházejí a podnik je má k dispozici, kdyby musel splatit všechny své krátkodobé závazky.

PEKS Bártová

45

Čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobé závazky, tzn. vše co zbude podniku po úhradě všech krátkodobých závazků. Pokud vznikne záporný čistý prac.kapitál, jedná se o nekrytý dluh = podnik má více dluhů než oběžného majetku. Oběžná aktiva se financují:

- částečně dlouhodobými dluhy, někdy i vlastním kapitálem a část krátkodobými dluhy. - pracovní kapitál je financován pouze dlouhodobými dluhy = je to část oběžného

majetku , která je v podniku neustále, dlouhodobě, mohou být tedy financovány z dlouhodobých zdrojů

Krátkodobé financování: nevyplacené mzdy, závazky vůči dodavatelům, krátkodobé bankovní půjčky, závazky vůči institucím státu, faktoring, nevyplacené dividendy.

19. CASH – FLOW = tok peněžních prostředků podniku

- velice důležité je sledovat tok peněz = podnik potřebuje finanční prostředky pro

uhrazení svých závazků - rozdílný ukazatel od sledování náklady X výnosy - ukazuje skutečné peněžní příjmy X výdaje

Způsob zjišťování CASH-FLOW: 2 metody

1. metoda přímá (složitá): postupně zjistíme jednotlivé příjmy a jednotlivé výdaje. Příjmy zvyšují tok hotovosti, výdaje snižují tok hotovosti.

2. metoda nepřímá (více užívaná): základem je zisk, který je upravován následovně: připočítáváme a odečítáme ze zisku položky, které neovlivňují výši a tok peněžních prostředků podniku, tzn. zisk upravujeme o ty výnosy a náklady, které nejsou peněžními příjmy ani výdaji. CASH FLOW = ČISTÝ ZISK + NÁKLADY neznamenající peněžní výdaje (odpisy) – VÝNOSY neznamenající peněžní příjmy (nezaplacená pohledávka)

Cash-Flow zjišťujeme ve 3 oblastech:

1. z provozní činnosti 2. z investiční činnosti 3. z finanční činnosti ∑ celkové CF

Zvláštní formy financování

- leasing

operativní

finanční - forfaiting: jednorázové pohledávky většího objemu fin. prostředků - factoring: průběžné pohledávky menšího objemu fin. prostředků

20. Podnikové činnosti a) Podnikové řízení - management b) Výrobní činnost c) Nákup – nebo-li zásobování d) Odbyt – nebo-li marketing e) Personální činnost f) Financování podniku g) Investiční činnost

PEKS Bártová

46

h) Podnikové početnictví - účetnictví, kalkulace nákladů, rozpočetnictví, podniková statistika, rozbor

Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory: A) z hl. Ekonomické teorie (EKOnomie)

1. Práce 2. Přírodní zdroje 3. Kapitál

B) hl. Výroby (EKonomikaP):

1. práce řídící - management 2. práce výkonná - zamci 3. DM: (sem patří i půda – pozemky, jen součást .... viz dříve – budovy,stroje, zařízení) 4. Materiál

Odměny: Práce – mzdy, platy – mzdové N + vedlejší mzdové N DM – pronájmy, odpisy .....viz majetková struktura Mat - OM – členění materiálu

21. Výroba – primární podniková činnost Přeměna vstupů (výr. faktorů) na výstupy (produkty, služby,)

Výrobní faktory a) Práce řídící a výkonná b) DM c) Materiál - V širším slova smyslu do výroby zahrnujeme všechny podnikové činnosti Výrobní proces probíhá v etapách: 1) Předvýrobní etapa = vývoj nového výrobku, technologická příprava výroby, zajištění mat. 2) Výrobní etapa 3) Odbytová etapa Členění Výrobních procesů: a) Procesů pracovních = tzn. přímá účast člověka b) Automatické procesy = určité části výrobku vyrábí robot, automat – člověk jen kontroluje c) Přírodní procesy = při působení přírodních sil ten výrobek vzniká – kvašení vína, zrání obilí Členění dle použité technologie: a) Procesy mechanicko-fyzikální = surovina, podstata látky se nemění, látka se rozstříhá, ale

pořád je to látka (u šití šatů) b) Procesy chemické = látková podstata se mění, ropa se zpracovává dál na benzín, parfém

atd. c) Procesy biologické = zde se mění jen vlastnosti suroviny – výroba vína, piva Členění výroby ve výrobním podniku: a) Výroba hlavní = hl. náplň činnosti podniku (truhlářství – výroba nábytku) b) Vedlejší činnost = výroba polotovarů, náhradních dílů c) Doplňkovou činnost = zpracovávají se odpady z hl. a vedlejší činnosti d) Výroba přidružená – charakterem se od ostatních může lišit, výroba něčeho jiného,

podnik má volnou kapacitu, nabídne jinému podniku, že tam něco pro něj můžou dělat Kromě pracovních procesů, mohou ve výrobním podniku probíhat procesy pomocné (údržba, výroba energie, úklid).

PEKS Bártová

47

Procesy obslužné – výrobu obsluhují – skladování, doprava, balení, kontrola Výroba podle počtu vyráběných ks:

a) Kusový výroba – malé množství stejných výrobků, výroba na zakázku b) Sériová výroba –určitý druh výrobku se opakuje v sériích – výroba aut c) Hromadná výroba – výroba velkého množství malého počtu výrobků - hřebíky

Typy výrobních činností: 1) Výroba na zakázku – výroba dle přání zákazníka a vyrábí se většinou kusově, nábytek, šaty 2) Výroba vázaná hromadná – výrobky pro masovou spotřebu, předpokládá se plynul odběr

výrobků, vysoce standardizovaná, zautomatizovaná 3) Pružná hromadná výroba – vetší množství zboží, jeden druh výrobku, ale přizpůsobuje se

přání a potřebám zákazníka, individuálně se přizpůsobuje – auta 4) Plynulá výroba, proudová – nepřetržitě proudí suroviny do podniku, a výrobky z podniku ven.

Je vysoce automatizovaná. Probíhá bez přerušení 24/7. Vyrábí se 1 druh výrobku – mléko, papír.

Plánování výroby: 1) Plánování výrobního programu = co, pro koho se bude vyrábět? 2) Plánování výrobního procesu= jak? 3) Plánování zajištění výrobních faktorů = vše, nákup, doprava, skladování, pers. činnost,

investiční činnost

a) Plánování výrobního programu (optimální množství výroby) = sortimentní skladba a objem výroby v určitém období

- Tyto otázky řeší MKTG (co pro koho?) je to součástí plánu odbytu. - Podnik musí brát vždy potaz konkurenci atd.

Podnik nevyrábí maximální objem, nýbrž optimální objem množství výrobků. Tímto optimálním množstvím se rozumí takový objem výroby, při kterém se Mezní tržby = Mezním nákladům Toto se týká pouze výrobce/podniku s výsadním postavením na určitém trhu u určitého druhu výrobku. Podnik vyrábí 1 druh výrobku. Pokud výrobce vyrábí více výrobků, pro určení optimálního množství výrobků, používá Lineární programování, které je součástí Optimálního programování (spec. Vědecká disiplína). Metoda BENCHMARKING – postup pro neustálé zlepšování výrobku, soustavné hodnocení výrobků, služeb a postupů, ve srovnání s konkurencí a nejlepšími podniky v odvětví. Důležitou součástí plánovaní je plánování jakosti/kvality výrobku. Vždy se srovnává s určitou požadovanou/stanovenou úrovní jakosti. Vše se knotroluje – vstupní, výrobky, na výstupu. Jakost výroby hraje důležitou roli ve vztahu ke konkurenci. Způsoby zlepšování:

1) TQM – Total Quality Management – systém totální jakosti, zkoumá jakost celého procesu při výrobě = jakost jednotlivých činností (jakost personální práce, marketingu)Výhody – možnost rychlé reakce na vzniklé problémy při výrobě, rychlé reakce na požadavky trhu. Nevýhoda - obtížná měřitelnost

2) Systém norem . ISO – hodnotí kvalitu konečného výrobku, kt. se zobrazuje v ISO normách. Výhoda – snadná měřitelnost kvality. Nevýhoda – strnulost při výrobě je potlačována inovace výrobku

PEKS Bártová

48

Jako ukazatel produkce průmyslu sleduje se Výroba zboží u podniků s více než 100 zamci. Patří sem všechny hotové výrobky, polotovary – vše, co bylo vyrobeno nebo práce prům. povahy. U podniků menších než 100 zamců = se sledují tržby z prodeje vl. výrobků a služeb.

b) plánování výrobního procesu (jak, jakou technologií se výrobek bude vyrábět) - hledají se co nejlepší kombinace výrobních faktorů tzv. Optimální kombinace výrobních

faktorů, aby byly náklady co nejnižší - používají se k tomu různé matematické metody, lineární programování atd.

Plánují se: A) velikost výrobní dávky B) sestavuje se lhůtový plán C) plán výrobních kapacit

Výrobní dávka = soubor výrobků, vyráběných v těsném sledu za sebou s jednorázovým vynaložením nákladů na přípravu a zakončení příslušného procesu. Tyto jednorázové N jsou vždy na tu jednu dávku stejné = tzn. fixní N. Čím víc se vyrábí, tím jsou menší. Ostatní N variabilní N s velikostí produkce na jednotku stoupají. Určuj se velikost výrobní dávky, takové mn., při kterém jsou celkové jednotkové náklady minimální Lhůtový plán = stanovení začátků a konců výroby jednotlivých zakázek. Zde jsou pojmy: Výrobní takt = časový interval mezi odvedením dvou po sobě následujících výrobků/součástí. Průběžná doba výroby výrobku = doba, která uplyne od předložení požadavku na jeho výrobu do expedice zákazníkovi. Plán výrobních kapacit = maximální objem produkce, který může výrobní jednotka za určitou dobu vyrobit. Je to spíš teoretická veličina. Tato kapacita = výsledek výkonu výr. zařízení x doba, po kterou je v činnosti Výkon výrobního zařízení: maximální výrobnost za jednotku času při normované jakosti surovin a dodržení technologického postupu a jakosti výrobku Časový fond výrobního zařízení: plánovaný počet dnů/hodin jeho činnosti za rok Bod zvratu

- určité množství od nuly do křivky – takové množství výroby,kdy se ze zony ztráty dostává do zony zisku

Analýza bodu zvratu Z=T-N Z= p.q – (F+b.q)

PEKS Bártová

49

BZ = bod zvratu, mrtvý bod – kolik musí vyrobit, aby nebyl podnik ve ztrátě. = objem výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům CN, podnik již není ztrátový, ale ještě nedosahuje zisku.

1. Přímka Tržeb, začíná v bodě O, protože při nulovém objemu prodeje jsou i tržby nula. 2. Přímka CN začíná v bodě F, což je bod, ukazující na výši fixních nákladů. 3. Nemá-li být výroba ztrátová, musí mít přímka CN menší sklon, než přímka Tržeb. 4. Přímka Zisku/Ztrát Z/Z začíná v záporných hodnotách na svislé ose, a to ve stejné vzdálenosti

od nuly, jako přímka CN, protože při nulových Tržbách vzniká ztráta právě ve výši fixních nákl. F

5. Protože přímka Tržeb stoupá strměji než přímka CN, obě se v určitém bodě protnou. 6. Přímka Z/Z protíná vodorovnou osu ve stejné vzdálenosti od nuly, jejíž souřadnici odpovídá

průsečík přímek T a CN. 7. Objem výroby, který odpovídá průsečíku přímky Tržeb a celkových nákladů se nazývá bod

zvratu BZ. q(BZ) /takový objem výroby, kdy není podnik ve ztrátě, ale ještě nedosahuje zisku/ q (BZ) = F p-b q(BZ + Z+)= F + Z+ p - b Z = p.q – (F + b.q) Př.: Podniky vyrábí jeden druh výrobku, jehož PC (prod. Cena) = 20,-. Variabilní nákl. = 12,-, roční fixní N. = 3,2 mil. Aby zhodnotil investovaný kapitál musí podnik dosáhnout ročního zisku 1,6 mil. Roční výrobní kapacita podniku je 680 000 ks výrobků. Stanovte bod zvratu, tj. počet výrobků, které musí vyrobit a prodat, aby dosáhl požadovaného zisku a zjistěte, zda na úkol stačí výrobní kapacita. p = 20,-/1ks b = 12,-/1ks F = 3,2 mil/rok

PEKS Bártová

50

Z+= 1,6 mil/rok Vk (výrobní kapacita) = 680 000 ks/rok q(BZ + Z+) =? Vk = ? – výrobní kapacita _______________________ q(BZ) = 3,2 = 400 000ks 20 - 12 q(BZ + Z+) = 3,2 + 1,6 = 600 000 ks 8 Musíme vyrobit 600 000 ks výrobků, abychom dosáhli 1,6 mil. zisku. Využití výrobní kapacity Vk = 600 000 = 88,24% je využita kapacita výroby. 680 000 Z toho vyplývá ještě možnost využití kapacity o cca 12%.

Letní semestr

Podnikové činnosti:

1. Podnikové řízení – probráno v ZS 2. Výrobní činnost 3. Nákupní činnost – Zásobování 4. Odbyt - MKTG 5. Personální práce 6. Financování podniku 7. Investiční činnost 8. Podnikové početnictví – účetnictví, statistika,kalkulace, rozpočetnictví

Výrobní činnost Z hl. užšího pojetí je to přeměna vstupů na výstupy. V širším pojetí – vše, co dělá výrobní podnik.

Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory: A) z hl. Ekonomické teorie (EKOnomie) 1. Práce 2. Přírodní zdroje 3. Kapitál

B) hl. Výroby (EKonomikaP):

a. práce řídící - management b. práce výkonná - zamaci c. DM: (sem patří i půda – pozemky, jen součást .... viz dříve – budovy,stroje, zařízení) d. Materiál

Odměny: Práce – mzdy, platy – mzdové N + vedlejší mzdové N DM – pronájmy, odpisy .....viz majetková struktura Mat - OM – členění materiálu

Výroba – primární podniková činnost

- Přeměna vstupů (výr. faktorů) na výstupy (produkty, služby,) Výrobní faktory

PEKS Bártová

51

1. Práce řídící a výkonná 2. DM 3. Materiál

V širším slova smyslu do výroby zahrnujeme všechny podnikové činnosti Muze i nektery výr. Faktor chybet – sluzby – u hlidani deti

Výrobní proces probíhá v etapách:

1. Předvýrobní etapa = vývoj nového výrobku, technologická příprava výroby, zajištění mat. 2. Výrobní etapa 3. Odbytová etapa

Členění Výrobních procesů:

1. Procesů pracovních = tzn. přímá účast člověka 2. Automatické procesy = určité části výrobku vyrábí robot, automat – člověk jen kontroluje 3. Přírodní procesy = při působení přírodních sil ten výrobek vzniká – kvašení vína, zrání obilí

Členění dle použité technologie: 1. Procesy mechanicko-fyzikální = surovina, podstata látky se nemění, látka se rozstříhá, ale

pořád je to látka (u šití šatů) 2. Procesy chemické = látková podstata se mění, ropa se zpracovává dál na benzín, parfém atd. 3. Procesy biologické = zde se mění jen vlastnosti suroviny – výroba vína, piva

Členění výroby ve výrobním podniku: 1. Výroba hlavní = hl. náplň činnosti podniku (truhlářství – výroba nábytku) 2. Vedlejší činnost = výroba polotovarů, náhradních dílů 3. Doplňkovou činnost = zpracovávají se odpady z hl. a vedlejší činnosti 4. Výroba přidružená – charakterem se od ostatních může lišit, výroba nějčeho jiného, podnik

má volnou kapacitu, nabídne jinému podniku, že tam něco pro něj můžou dělat Kromě pracovních procesů, mohou ve výrobním podniku probíhat procesy pomocné (údržba, výroba energie, úklid). Procesy obslužné – výrobu obluhují – skladování, doprava, balení, kontrola Výroba podle počtu vyráběných ks:

1. Kusový výroba – malé množství stejných výrobků, výroba na zakázku 2. Sériová výroba –určitý druh výrobku se opakuje v sériích – výroba aut 3. Hromadná výroba – výroba velkého množství malého počtu výrobků - hřebíky

Typy výrobních činností:

1. Výroba na zakázku – výroba dle přání zákazníka a vyrábí se většinou kusově, nábytek, šaty

2. Výroba vázaná hromadná – výrobky pro masovou spotřebu, předpokládá se plynul odběr výrobků, vysoce standardizovaná, zautomatizovaná

3. Pružná hromadná výroba – vetší množství zboží, jeden druh výrobku, ale přizpůsobuje se přání a potřebám zákazníka, indivivuálně se přizpůsobuje – auta

4. Plynulá výroba, proudová – nepřetržitě proudí suroviny do podniku, a výrobky z podniku ven. Je vysoce automatizovaná. Probíhá bez přerušení 24/7. Vyrábí se 1 druh výrobku – mléko, papír.

V tržním hospodářství řeší každý výrobce 3 základní otázky:

A) Co vyrobit? – kolik, jaké výrobky – Plánování výrobního programu B) Jak to vyrobit? – jakou technologií a k jaké kombinaci výr. fa bude docházet C) Pro koho? – komu prodat? – jak se výrobky ke spotřebiteli dostanou

Maximální možné celkové množství výrobků, které lze v podniku vyrobit je určeno výrobní kapacitou.

PEKS Bártová

52

Produkční funkce

vyjadřuje, maximální objem výroby/produkce, který může podnik vyrobit z daného množství výrobních faktorů za předpokladů, že pracuje naprosto efektivně.

Q = f(x,y) Q = objem produkce v naturálních jednotkách (ks,m.l) x,y, - 2 výrobní faktory Předpokládáme, že jeden výrobní faktor se může nahradit jiným. Přitom bude platit marginální míra technické substituce MMTS (to, jak se mohou navzájem výr. fa nahrazovat) MMTS = ∆Y/∆X MMTS = množství jedoho výr. fa, které musí nahradit jednu jednotku druhého výr. fa, aby celkový objem produkce zůstal stejný. Optimální kombinace výrobních faktorů: = taková kombinace, při níž je dosaženo minimálních celkových nákladů. CN = fixní + variabilní Optimální kombinací se zabývá Řízení výroby. Proto, abychom mohli určit optimální kombinaci, musíme znát ceny jednotlivých výr. fa.

a) grafické znázornění optimální kombinace výr. fa b) početně

MPx/Px = MPy/Py Vyjadřuje , že poměr mezního produktu k ceně u jednoho výrobního faktoru se musí rovnat tomuto produktu u druhého výrobního faktoru.

Jaká je optimální kombinace výr. fa? Když dodatečně vydaná (přírůstek o jednu jednotku) peněžní jednotka na daný výrobní faktor zvýší celkový výstup o tolik, jako by jej zvýšila, kdyby byla přidána ke kterémukoliv jinému výrobnímu faktoru. Cílem podnikání není dosahovat minimálních nákladů, ale maximálního zisku.Pro dosažení max. zisku potřebujeme dva faktory – a) minimální náklady, ale současně také – b) optimální objem produkce. Jak zjistíme min. N? Minimální N pro jakýkoliv objem výroby zjistíme porovníním ceny výr. fa a jejich marginálních produktů. Jak zjistíme max. zisk? Max. zisk je dosažen tehdy, když se mezní náklady = mezním výnosům. Je potřeba, aby podnik užíval každého vstupu v takovém rozsahu, že se jeho cena = meznímu výnosu z tohoto vstupu (mezní výnos produktu MVPx). MVPx = Px MVPy = Py Graficky: graf 1: Q1 Q2 Q3 křivky – izokvanty

PEKS Bártová

53

S ubývajícím množstvím jednoho faktoru, přibývá množství druhého faktoru, tím, jak je ten jeden faktor nahrazován druhým. Křivky B nám vyjadřují poměr cen výrobních fa X,Y. S osou Q se protínají v to jednom bodu doteku. B1

B2 B3 Optimální kombinací výr. fa najdeme v těch bodech, ve kterých se přímka B1 a její rovnoběžky B2 a B3

dotknou jednotlivých izokvant. Tyto pody označujeme A,B,C body. V těch bodech máme optimální kombinace výr. fa. Vzdálenost přímky od 0 nulového bodu vyjadřuje množství peněz, které je k dispozici pro nákup výrobních faktorů. Když bychom spojili body A,B,C a vznikne nám křivka CESTY EXPANZE = optimální kombinace při růstu (expanzi) výroby.

Plánování výroby: 1. Plánování výrobního programu = co, pro koho se bude vyrábět? 2. Plánování výrobního procesu= jak? 3. Plánování zajištění výrobních faktorů = vše, nákup, doprava, skladování, pers. činnost,

investiční činnost

a) Plánování výrobního programu (optimální množství výroby) = sortimentní skladba a objem výroby v určitém období

- Tyto otázky řeší MKTG (co pro koho?)- průzkum trhu je to součástí plánu odbytu. Porovnávají se požadavky trhu a výrobní možnosti.

- Podnik musí brát vždy potaz konkurenci atd.

Podnik nevyrábí maximální objem, nýbrž optimální objem množství výrobků. Tímto optimálním množstvím se rozumí takový objem výroby, při kterém se Mezní tržby = Mezním nákladům Toto se týká pouze výrobce/podniku s výsadním postavením na určitém trhu u určitého druhu výrobku. Podnik vyrábí 1 druh výrobku. Pokud výrobce vyrábí více výrobků, pro určení optimálního množství výrobků, používá Lineární programování, které je součástí Optimálního programování (spec. vědecká disciplína). Metoda BENCHMARKING – postup pro neustálé zlepšování výrobku, soustavné hodnocení výrobků, služeb a postupů, ve srovnání s konkurencí a nejlepšími podniky v odvětví. Důležitou součástí plánovaní je plánování jakosti/kvality výrobku. Vždy se srovnává s určitou požadovanou/stanovenou úrovní jakosti. Vše se kontroluje – vstupní, výrobky, na výstupu. Jakost výroby hraje důležitou roli ve vztahu ke konkurenci. Způsoby zlepšování:

A) TQM – Total Quality Management – systém totální jakosti, zkoumá jakost celého procesu při výrobě = jakost jednotlivých činností (jakost personální práce, marketingu)Výhody – možnost rychlé reakce na vzniklé problémy při výrobě, rychlé reakce na požadavky trhu. Nevýhoda - obtížná měřitelnost

B) Systém norem . ISO – hodnotí kvalitu konečného výrobku, kt. se zobrazuje v ISO normách. Výhoda – snadná měřitelnost kvality. Nevýhoda – strnulost při výrobě je potlačována inovace výrobku

Jako ukazatel produkce průmyslu sleduje se Výroba zboží u podniků s více než 100 zamci. Patří sem všechny hotové výrobky, polotovary – vše, co bylo vyrobeno nebo práce prům. povahy. U podniků menších než 100 zamců = se sledují tržby z prodeje vl. výrobků a služeb.

PEKS Bártová

54

b) plánování výrobního procesu (jak, jakou technologií se výrobek bude vyrábět) - hledají se co nejlepší kombinace výrobních faktorů tzv. Optimální kombinace výrobních

faktorů, aby byly náklady co nejnižší - používají se k tomu různé matematické metody, lineární programování atd.

Plánují se:

1. velikost výrobní dávky 2. sestavuje se lhůtový plán 3. plán výrobních kapacit

Výrobní dávka = soubor výrobků, vyráběných v těsném sledu za sebou s jednorázovým vynaložením nákladů na přípravu a zakončení příslušného procesu. Tyto jednorázové N jsou vždy na tu jednu dávku stejné = tzn. fixní N. Čím víc se vyrábí, tím jsou menší. Ostatní N variabilní N s velikostí produkce na jednotku stoupají. Určuj se velikost výrobní dávky, takové mn., při kterém jsou celkové jednotkové náklady minimální Lhůtový plán = stanovení začátků a konců výroby jednotlivých zakázek. Zde jsou pojmy: Výrobní takt = časový interval mezi odvedením dvou po sobě následujících výrobků/součástí. Průběžná doba výroby výrobku = doba, která uplyne od předložení požadavku na jeho výrobu do expedice zákazníkovi. Plán výrobních kapacit = maximální objem produkce, který může výrobní jednotka za určitou dobu vyrobit. Je to spíš teoretická veličina. Tato kapacita = výsledek výkonu výr. zařízení x doba, po kterou je v činnosti Výkon výrobního zařízení: maximální výrobnost za jednotku času při normované jakosti surovin a dodržení technologického postupu a jakosti výrobku Časový fond výrobního zařízení: plánovaný počet dnů/hodin jeho činnosti za rok Bod zvratu

- určité množství od nuly do křivky – takové množství výroby,kdy se ze zony ztráty dostává do zony zisku

- viz. 1ní ročník

Analýza bodu zvratu Z=T-N Z= p.q – (F+b.q)

PEKS Bártová

55

BZ = bod zvratu, mrtvý bod – kolik musí vyrobit, aby nebyl podnik ve ztrátě. = objem výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům CN, podnik již není ztrátový, ale ještě nedosahuje zisku.

1. Přímka Tržeb, začíná v bodě O, protože při nulovém objemu prodeje jsou i tržby nula. 2. Přímka CN začíná v bodě F, což je bod, ukazující na výši fixních nákladů. 3. Nemá-li být výroba ztrátová, musí mít přímka CN menší sklon, než přímka Tržeb. 4. Přímka Zisku/Ztrát Z/Z začíná v záporných hodnotách na svislé ose, a to ve stejné vzdálenosti

od nuly, jako přímka CN, protože při nulových Tržbách vzniká ztráta právě ve výši fixních nákl. F

5. Protože přímka Tržeb stoupá strměji než přímka CN, obě se v určitém bodě protnou. 6. Přímka Z/Z protíná vodorovnou osu ve stejné vzdálenosti od nuly, jejíž souřadnici odpovídá

průsečík přímek T a CN. 7. Objem výroby, který odpovídá průsečíku přímky Tržeb a celkových nákladů se nazývá bod

zvratu BZ. q(BZ) /takový objem výroby, kdy není podnik ve ztrátě, ale ještě nedosahuje zisku/ q (BZ) = F /p-b q(BZ + Z+)= F + Z+/ p - b Z = p.q – (F + b.q) Př.: Podniky vyrábí jeden druh výrobku, jehož PC (prod. Cena) = 20,-. Variabilní nákl. = 12,-, roční fixní N. = 3,2 mil. Aby zhodnotil investovaný kapitál musí podnik dosáhnout ročního zisku 1,6 mil. Roční výrobní kapacita podniku je 680 000 ks výrobků. Stanovte bod zvratu, tj. počet výrobků, které musí vyrobit a prodat, aby dosáhl požadovaného zisku a zjistěte, zda na úkol stačí výrobní kapacita. p = 20,-/1ks b = 12,-/1ks F = 3,2 mil/rok Z+= 1,6 mil/rok Vk (výrobní kapacita) = 680 000 ks/rok

PEKS Bártová

56

q(BZ + Z+) =? Vk = ? – výrobní kapacita _______________________ q(BZ) = 3,2 = 400 000ks 20 - 12 q(BZ + Z+) = 3,2 + 1,6 = 600 000 ks 8 Musíme vyrobit 600 000 ks výrobků, abychom dosáhli 1,6 mil. zisku. Využití výrobní kapacity Vk = 600 000 = 88,24% je využita kapacita výroby. 680 000 Z toho vyplývá ještě možnost využití kapacity o cca 12%.

c) plánování zajištění výrobních faktorů Nákup Co je cílem nákupu? – zajistit vše, co je třeba pro potřeby podniku. Nákupní proces Důležitost útvaru nákupu(zásobování) Nákup se musí stát aktivním článkem v procesu plnění strategických cílů v podniku. MKTG přístupy požadují vytvoření a aktualizaci odpovídající nákupní informační základy, aby se dalo optimálně rozhodnout o mat., dodavatelích, dodávkách, dodacích podmínkách atd.Tyto požadavky se projeví v požadavcích. Požadavky na nákupce: odborník po stránce technické, ekonomické, ale musí být také právním zástupcem firmy, musí znát právní normy, které se týkají dodavatelsko-odb. vztahů, také umět vést, znát etiku, psychologii atd. Tento nový přístup MKTG označujeme Partner- spojenec, nebo protihráč. V oblasti MKTG nákupu se přesunuje těžiště z pouhého opatřování zásob, do oblasti strategického řízení. Nákupní MKTG MIX

1) Informačně-komunikační mix a) informace o výrobcích a službách, které se nakupují b) info o vyráběných vlastních produktech a jejich materiálové náročnosti c) sháníme info o všech možných dodavatelích d) o cenách výrobků a služeb

Komunikační mix

a) výzkum dodavatelů b) volbu dodavatele c) komunikace v průběhu kontraktace d) komunikace pro realizaci dodávek e) hodnocení dodavatele

2) Výrobkový mix a mix služeb Rozhoduje se o parametrech každého výrobku, který by měl být předmětem nákupu. V rámci výrobků se rozhoduje o šířce a hloubce nakupovaného sortimentu. Pak získávat info o nakupovaných službách od externích dodavatelů či v kooperaci s jiným podnikem.

22. I. ZÁSOBY věcná forma oběžného majetku:

a) zásoby materiálu: suroviny a materiál (materiál je již částečně opracovaný) základní materiál = tvoří podstatu výrobků (kabát – látka) pomocný materiál = tvoří součást výrobků (kabát – knoflík)

PEKS Bártová

57

provozní materiál (provozní látky) = takové látky, které slouží k provozu (olej na stroje, čistící prostředky apod.)

náhradní díly obaly PHM drobné nářadí

b) zásoby nedokončené výroby = nelze je samostatně prodat, jsou nedokončeny v určitém výrobním stupni

c) polotovary = nedokončené výrobky, které lze samostatně prodat (potraviny) d) zásoby hotových výrobků = hotové výrobky, určené k prodeji e) zásoby zboží = nakoupené výrobky za účelem jejich dalšího prodeje f) zvířata = drobná, „životnost“ kratší než 1 rok (zvířata ve výkrmu, na kožešiny apod.)

Výdaje na pořízení zásob jsou v daňové evidenci daňově uznatelné najednou v roce, kdy jsme

vydali peníze na jejich pořízení. Peníze nejsou zásoby! Zásoby patří do oběžného majetku, dělíme je na:

I. nakupované: materiál, zboží II. vytvářené vlastní činností: výrobky, polotovary, zvířata, nedokončená výroba

Oceňování zásob

1. Nakupované zásoby oceňujeme v pořizovacích cenách.

2. Zásoby vlastní výroby oceňujeme ve vlastních nákladech.

Evidence materiálu

Doklady o příjmu a výdeji materiálu a evidence ve skladech

Příjemka materiálu se provede podle dodavatelského listu:

· Kvantitativní

· Kvalitativní

U přejímky materiálu vyhotoví skladní příjemku a to 3x:

- pro materiální účtárnu

- pro oddělení likvidace faktur

- pomocnou Materiál je ze skladu vydáván na základě vystavení výdejek. Evidence zásob - zboží evidováno buď ve fyzických jednotkách (kg, litry, metry) na skladových kartách nebo v hodnotových jednotkách (Kč) v rozvaze. Zásoby tvoří největší položku oběžného majetku. Jejich objem by měl být přiměřený jeho spotřebě. Je třeba u nich sledovat jak rychle se mění svou formu = 2 ukazatele zásob:

Sledujeme: o Rychlost obratu zásob (v počtu obrátek) = kolikrát za období (1 rok) se přemění zásoby na

peněžní prostředky

Pt = tržby za určité období Z = průměrná zásoba

o Dobu obratu zásob (ve dnech) = jak dlouho trvá jedna obrátka= 365 dní/ rychlost obratu zásob

365 365

d = O = 20= 18,25 dní

Pt 1 000 000

O = Z = 50 000 = 20

PEKS Bártová

58

Podnikatelé mají zájem, aby se doba obratu zásob snižovala a počet obrátek zvyšoval.

II. ZÁSOBOVÁNÍ = podniková činnost, kterou je opatřování zásob ÚTVAR ZÁSOBOVÁNÍ: jeden z velmi důležitých podnikových útvarů. Porovnává dodavatele, jejich podmínky, ceny, náklady na dopravu apod. Činnosti útvaru:

- zajištění budoucí předpokládané spotřeby materiálu - zjišťování zdrojů materiálu, jaké by mohl mít podnik do budoucna - včasné projednávání a uzavírání smluv - sledování a regulování stavu zásob - operativní provádění zásahu v případě ohrožení výroby (malé zásoby) - zabezpečení efektivního fungování materiálně technické základny zásob (skladové

hospodářství, doprava) - vytváření informačního systému pro řízení zásobovacího procesu.

Ve vyspělých státech existuje velký výběr dodavatelů = funguje zde marketingový přístup při výběru vhodného dodavatele, tzv. nákupní strategie s využitím marketingového přístupu.

FUNKCE A ÚKOLY ÚTVARU NÁKUPU Základní funkcí útvaru nákupu v podniku je efektivní uspokojování potřeb vyplývajících z plánovaného průběhu základních, pomocných i obslužných výrobních i nevýrobních procesů, a to zajištováním dodávek surovin, základních i pomocných materiálů, nakupovaných výrobků a součástek, polotovarů, náhradních dílů, nářadí, přípravků, režijních materiálů a pomůcek pro řízení a správu, pro sociální služby a bezpečnost podniku atd. Nákup je zabezpečován útvarem nákupu, v některých podnicích nazývaným útvar zásobování. MARKETINGOVÉ POJETÍ NÁKUPU Moderní podniky v tržně vyspělých ekonomikách v posledních letech začaly uplatňovat i v oblasti nákupu marketingové přístupy, metody a techniku. Je nutno připomenout, že marketing v podnicích se začal rozvíjet nejprve v podobě, které dominovala strana výstupní, tj. prodej. Potřeba rozvíjet marketing v nákupu s důrazem i na vnější strategické a taktické aktivity se stále naléhavěji začala projevovat poté, kdy se dřívější, vesměs deficitní trh, v němž převažovala poptávka nad nabídkou, měnil v dynamicky vyrovnaný a kdy mezi dodavateli sílilo konkurenční napětí projevující se v úsilí získat zákazníka lepším uspokojením jeho potřeb. Marketingové pojetí nákupu používá obdobné metody a techniku jako marketing s dominantou na straně prodeje , počínaje výzkumem dodavatelského trhu, rozhodováním o optimálním dodavateli, režimu a podmínkách dodávek (cenových, dodacích, platebních, logistických atd.), zásobách a logistickém zajištění nákupních procesů. Při tom všem odběratel (kupující) usiluje o dlouhodobé partnerské, vzájemně výhodné dodavatelsko-odběratelské vztahy, a to i v otázkách kvality výrobků, spolehlivosti, pružnosti a efektivnosti plnění smluv apod. Nákupním marketingem podnikový logistický řetězec začíná a marketingem na straně prodeje končí. Opačným směrem však probíhá informační tok, tj. od marketingu na straně prodeje k nákupu. Důležitým předpokladem úspěchu je vzájemná komunikace tržních partnerů – dodavatelů či odběratelů.

PLÁNOVÁNÍ ZÁSOBOVÁNÍ - vychází z plánu nákupu rovnice zásob v podniku:

SPOTŘEBA + KONEČNÁ ZÁSOBA = POČÁTEČNÍ ZÁSOBA + NÁKUP S + KZ = PZ + N

KZ si určuje každý podnik individuálně s ohledem na předpoklad počáteční zásoby

PEKS Bártová

59

PZ je daná. S lze spočítat – viz níže N je neznámá, vypočítá se podle vzorce:

NÁKUP = S + KZ - PZ

Metody výpočtu spotřeby:

a) dle technické dokumentace (výkres): přesná, ale velmi pracná metoda. Její pomocí se zjišťuje zcela přesná spotřeba materiálu na 1 jednotku výrobku

b) dle výtěžnosti: její pomocí se vypočte průměrná výtěžnost z větších objemů materiálu (žel. ruda = větší celek nerostu než vytěžené suroviny, na 1 kg železa je třeba pokaždé jiné množství rudy)

c) indexní metoda: vychází ze spotřeby minulého období, zde je třeba vědět kolik v minulém období byla skutečná spotřeba a kolik chceme vyrobit v daném budoucím období = plánovaná spotřeba do budoucnosti

ŘÍZENÍ ZÁSOB PODNIKU = udržování zásob na takové úrovní, která umožňuje vyrovnávat časový a množstevní nesoulad mezi procesem výroby u dodavatele/výrobce a spotřeby u odběratele a tlumit nebo zcela zachycovat důsledky náhodných výkyvů těchto dvou procesů. Druhy řízení zásob:

1. OPERATIVNÍ: zabezpečení konkrétních druhů materiálu v takové výši, aby uspokojovala potřeby vnitropodnikových útvarů s vynaložením minimálních nákladů na jejich pořízení.

2. STRATEGICKÉ: zabývá se finančními zdroji, tzn. rozhoduje o množství finančních prostředků, které podnik může z celkových zdrojů optimálně vyčlenit na finanční krytí zásob.

OPTIMÁLNÍ ZÁSOBA = taková zásoba, která minimalizuje náklady na pořízení a udržení zásob a současně kryje plně předvídatelné potřeby. Při pořizování materiálu se řídíme též objednací úrovní = bod objednávky, což je okamžik, který je impulsem pro objednání zásob.

23. METODY ŘÍZENÍ ZÁSOB JUST in time (JIT) Vyvinula se z japonské metody KANBAN, používala se ve výrobě, z ní se vyvinula v JIT (nejprve v armádách). Rozmach s vývojem tržní ekonomiky. Podstata je dodávka potřebného zboží v potřebný čas na potřebné místo Touto metodou se dosahuje i zvýšení jakosti, snížení nákladů na odstraňování vad, zvýšení produktivity práce a větší pružnost přizpůsobování potřebám trhu. Při zavedení se uvažuje, zda úspory z nulových zásob a zvýšení jakosti jsou větší než zvětšené náklady na dopravu a motivaci dodavatele k nejvyššímu stupni spolehlivosti. Dopravní problém (CPM) - „Metoda typické cesty“ Používá se pro stanovení optimálních rozvozních plánů. Nejdelší cesta, neboť umožňuje řešení rezerv. FIFO – zboží 1. do skladu a 1. ze skladu LIFO – zboží, které jde poslední do skladu jde 1. ze skladu (účetně zakázáno, protože např. potraviny – záruční lhůta, daňové úniky). METODA ABC - ne všechny zásoby jsou stejného druhu

Vychází se zkušeností, že není účelné věnovat všem druhům zásob stejnou pozornost. Různý

způsob výskytu a ve spotřebě.

PEKS Bártová

60

A – Jedná se o prvky s velkým výskytem ale malým počtem druhů = základní suroviny. Podílejí se 60-80% na celkové hodnotě spotřeby. Malý počet druhů představuje velký podíl na obratu a na zásobách. Je jich 5- 15% druhů a tvoří nejdůležitější část zásob.

B - Charakterizováno vyváženým podílem počtu druhů zboží a podílem na spotřebě. Je jich 15- 25% druhů a mají 15- 25% podíl na celkové spotřebě. Krátká doba mezi vystavením objednávky a dodáním, nové zásoby, stačí objednávat při poklesu zásob na minimum.

C - Zahrnuje velký počet druhů zboží, malý podíl na spotřebě. Největší množství druhů = 60-80% a mají 5- 15% podíl na spotřebě. Zásoba se plánuje nikoli dle jednotlivých druhů, ale souhrnnou peněžní částkou.

SKUPINA ZÁSOB „A“

- u této skupiny se používá normování zásob. - je to pracná metoda, neboť předpokládá, že každý druh zásob ze skupiny A má stanoveny 3

normativní ukazatele:. Základem normování je stanovení výchozích veličin: ZÁSOBA BĚŽNÁ ZÁSOBA POJISTNÁ VELIKOST DODÁVKOVÉHO CYKLU

speciální = ZÁSOBA TECHNICKÁ

1. ZÁSOBA BĚŽNÁ: má zajistit předpokládanou spotřebu mezi jednotlivými dodávkami za normálních podmínek, tj. bez výkyvů. Nejvyšší stav zásob = maximum je v den dodávky, nejnižší stav zásob = minimum je v okamžiku těsně před dodávkou. Pozn.: Dodávkový

cyklus – je doba mezi dvěma sousedními dodávkami

2. POJISTNÁ ZÁSOBA: vyrovnává odchylky (výkyvy) v dodávkách , nebo ve spotřebě TECHNICKÁ ZÁSOBA: používá se v podnicích, kde se musí před výrobou (spotřebou) ještě zásoba upravit (sušení dřeva). Nemůže se předčasně čerpat do spotřeby.

3 normativy spojené s těmito druhy zásob: 1. časová norma zásob = udává jako dlouho vydrží průměrná zásoba, ve dnech

ZB ČN = ---------- + ZP + ZT 2

2. normovaná zásoba v naturálních jednotkách = udává fyzický objem průměrné zásoby

PEKS Bártová

61

ZN = ČN x s

ZN…….normovaná zásoba s……….průměrná denní spotřeba

3. normovaná zásoba ve finančním vyjádření = udává objem peněz průměrně vázaných v zásobách

FN = ZN x p

FN……..finanční norma p……….cena za naturální jednotku