Pot&Lesk - duben 2009

duben 2009

POT LESK&K l i c p e r o v a d i v a d l a

4.

čtěte na straně 4!Ženy a panenky

Arnošt Goldflam:

2.

POT LESK&

POT&LESK Klicperova divadla - 4 / 2009 3.www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

ÚVODNÍK3/ Zdravice Davida Drábka.

PREMIÉRA MĚSÍCE4/ Ženy a panenky.6/ Rozhovor s Arnoštem Goldflamem.8/ Hráli jste si s panenkama?

KLICPEROVO OKÉNKO12/ Jarní blouznění.

NA KAFI S LENKOU14/ Nemocný herec, kulatý čtverec.

FOTOREPORTÁŽ16/ Věc Makropulos: premiérový večírek.

PŘEDSTAVUJEME18/ Jiří Zapletal: Herec se nemá zakonzervovat.

ZE ZÁKULISÍ22/ Rozhovor s rekvizitářkou Magdou Pavlíčkovou.

PSAVEC NENÍ PSANEC26/ Psavci v akci!

Obsah

č. 4.

ÚVODNÍK

POT&LESK Klicperova divadlaelektronický měsíčníkčíslo 4 / 2009

Další číslo vyjde 4. 5. 2009 na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete dostá-vat POT&LESK přímo do Vaší elektronické schránky? Není nic snazšího! Zaregistrujte svůj e-mail na adrese:www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrychová, Jana Slouková, Jan Gregor.

Dobrý den!Tak prý by měl můj dnešní úvodník odrážet téma ŽENY A PANENKY. Hmmm.

Při pohledu na horu panenek, které se vrší v doupěti mé malé dcery, myslím na ty ženy.

A na to, že v roce mého narození byly sestrojeny PRVNÍ KARDIOSTIMULÁTORY. A že mi to bylo houbelec platné! Člověk se před těmi nymfami do úmoru naparuje a břicho zatahuje a zvuky vydává z pomačkaného ohryzku a ramena rozšiřuje, aby zastínil soky. A vypadáme jeden jako druhý jako ti zakrslí kohoutci s chocholkami, co bývají na výstavách domácího zvířectva. A mezitím ženy emancipovaně zbobtnaly a najednou se cítí samy, neboť my jsme zakrsli a schovali se za dveřmi pánských toalet a nereagujeme na klepání.

Ano, v 21.století, poprvé v dějinách, začnou ženy dělat více pitomostí než muži.

A jaro je tady a z děvkařů jsou poněkud únosnější ,,sukničkáři“.

V potu a lesku tváře Váš David Drábek.

http://www.klicperovodivadlo.cz/potlesk/index.htm

Panenka Marta Zaoralová

4.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE

Ženy a panenky

Po úspěšném prosincovém scénickém čtení nás nyní čeká regulérní premiéra nové hry Arnošta Goldflama - Ženy a panenky. Dubnové uvedení této inscenace V Podkroví Klicperova divadla odstartuje nový cyklus komorních představení, které by mělo spojovat jedno téma - emoce. Ne náhodou jsme cyklus nazvali Šepoty a výkřiky, podle jednoho z filmů skandinávského „mága vyhraněných emocí“ – Ingmara Bergmana, jehož dílu bude rovněž věnovaný jeden podkrovní večer. Příležitost ukázat se před publikem by měli dostat především mladí tvůrci, režiséři a autoři, pro které by se Podkroví mělo stát místem k hledání vlastních a neotřelých divadelních tvarů. Nenechte si ujít od 6. dubna Ženy a panenky v režii Jiřího Ondry!

Hrají:Benjamínek souboru Kristýna Kociánová v roli láskyplné babičky Hitlerky, mladá matka Isabela Smečková Bencová v roli senilní pohádkové babičky, dosud pokorná Kateřina Francová v roli pubertální démonky, oslnivá Martina Nováková v roli umývačky nádobí a chystačky jídla, nejgraciéznější dáma souboru Martina Eliášová v roli malé usmrkané Hedušky a sveřepá Marta Zaoralová v roli až uhrančivě živé Panenky. A těšit se můžete také na muže Pianistu v podání Pavla Horáka.

Režie: Jiří OndraDramaturgie: Magdalena FrydrychováTexty písní: Arnošt Goldflam, Jiří Ondra a Magdalena FrydrychováAutor hudby: Pavel Horák

Jediná svého druhu laskominková show s písněmi za doprovodu živé hudby! Ženy Klicperova divadla, jak jste je ještě neviděli! Šťavnatý kabaret, který vás na patře - a V Podkroví - jemně zaštípe. Namydlená opera o ženské lásce ke svému rodu, co zachutná jako čokoláda s chilli papričkou. Ví toho Goldflam o ženách víc, než ony samy? Ví toho ženy o sobě alespoň tolik, aby se tomu dokázaly zasmát? A co o tom ví muži? Každá jsme přece panenka, co čeká na něžný dotek. Každá jsme přece měla panenku, kterou bylo třeba občas potrestat. Hra o touhách, radostech, trestech a bolestech panenek v srdcích žen.

Arnošt Goldflam: Ženy a panenky

Kabaretní představení, které nezklamenikoho, kdo ještě pořád věří na Panenky!

První představení cyklu Šepoty a výkřiky

Premiéra již 6. dubna, 1. repríza 21. dubna.

6.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE - ROZHOVOR

Tak na rovinu: Co vy a ženy? Jste feminista?Já myslím, že tak trochu jsem. Ale nikdy jsem o tom nějak zásadně nepřemýšlel. Přirozeně považuju ženy minimálně za rovnoprávné bytosti a vždycky se divím, že by snad o tom mohl někdo uvažovat jinak. Jestli se tak ale i chovám… na to už sám nejsem schopen odpovědět.

Co vás inspirovalo k ženským námětům? Jaká je vaše „ženská“ zkušenost?Pro mě jsou ženy tajuplné a zvláštní bytosti. Snažil jsem se to tajemství přečíst, rozšif-rovat a to se nezměnilo. Upřímně řečeno, zatím jsem za celá ta léta neporozuměl ani sám sobě. A proto vlastně taky píšu, abych aspoň něco pochopil. To všechno, co jsem napsal, jsou jen záznamy něčeho, co jsem viděl, slyšel, odpozoroval, přetavil nějak, co v mé hlavě, v mé mysli, dostalo nějakou podobu, tvar. Jestli to odpovídá životu, realitě, to nevím. Ale snaha pochopit tu je, věřte...

Dámskou šatnu jste i sám režíro-val. Jak se vám pracovalo s našimi dámami?Dámskou šatnu jsem pro hradecké herečky i

napsal a byl jsem rád, že jsem ji s nimi mohl taky inscenovat. S dámami se mi pracovalo moc dobře, protože jsou to tvůrčí bytosti a je krásné - pro režiséra muže - pracovat na ženském kuse s takovými herečkami. Myslím, že jsme se měli - a doposud máme - rádi, i když je už dávno po premiéře. A to už o něčem svědčí!

Na jaký impuls vznikla Dámská šatna? A co především ve Vás vyvolalo potřebu napsat krutě úsměvnou hru Ženy a panenky?Seděli jsme v ředitelně a já jsem už měl za sebou Ředitelskou lóži a zmínil jsem se, že bych rád napsal něco podobného pro hra-decké herečky, taky z divadelního prostředí. A tehdejší šéf, Vladimír Morávek, řekl: „Tak napiš Dámskou šatnu!“ A to se mi líbilo a taky jsem to udělal a jsem rád, že se to ještě hraje! A ty Ženy a panenky? To mě zase inspiro-valy herečky pražského Divadla v Dlouhé - ostatně Klicperovo divadlo je taky v Dlouhé ulici - a já jsem pořád sliboval a nakonec jsem to napsal, ale myslel jsem, že to bude pro ně moc kruté, groteskní. Ale jim se to líbilo a chtěly to dělat. Tak jsme se do toho dobrodružně pustili, aniž jsme něco měli vyjednáno, ba ani peníze jsme na to neměli.

A dodělali jsme to na Dobešce a teď se to bude hrávat v divadle v Řeznické. Možná by bylo zajímavé zahrát jednou obě inscenace třeba v Hradci... a taky v Praze.

Mají panenky duši?Já myslím, že třeba mají. To byl ostatně původní impuls k té hře. Že moje děti - pro-tože mám ještě, s dovolením, malé děti - občas nechají někde ležet nějakou panenku, třeba týden i déle, jen tak, v kalhotkách, tváří k zemi a ona tam leží a leží... a mě napadlo: „Copak by si asi taková panenka myslela, kdyby myslela?“ A tím začalo přemýšlení o té hře.

Můžete něco prozradit o ženách vašeho života? Jsem ženatý, mám ženu výtvarnici, Petru Goldflamovou Štětinovou, která se mnou v Hradci dělala právě i výpravu i kostýmy na Dámskou šatnu - mimo jiné. A pak mám dospělou dceru Sylvu a malou Mimi Irenu,

které je teprve dva a půl. Mám je všechny rád a vypadá to, že ony mě taky, zatím. Snad to vydrží!

Arnošt Goldflam pro ženy V současné době se v našem divadle hraje s velikým úspěchem jeho Dámská šatna, hra pro samé herečky, hra o herečkách – hold ženskému herectví! A není nutno zastírat, že herečky toto představení milují. Nyní se chystá premiéra jeho další hry s výlučně dámským obsa-zením - Ženy a panenky V Podkroví divadla, tentokrát o ženách několika generací, hra o ženách, které spojuje jedna domácnost.

Dubnová představení z pera Arnošta Goldflama na scénách Klicperova divadla:

Studio Beseda:2. 4. 19:00 Dámská šatna9. 4. 19:00 Dámská šatna

Scéna V Podkroví6. 4. 19:00 Ženy a panenky 21. 4. 19:00 Ženy a panenky

ptala se Magdalena Frydrychová

*premiéra

Marta Zaoralová / Panenka

Já jsem si s panenkama moc nehrála. Spíš jsem je trápila. Třeba tak, že jsem je krmila. Zamíchala jsem vajíčko, strou-hanku, pažitku, co jsem doma našla, a cpala jim to do pusy… Ale hezký bylo, že jsem měla takovej kouteček maličkej a tam bylo pět malých plastových tučňáků, kterým jsem dělala mše svaté. Tučňáci měli křtiny, museli ke zpovědi, modlili se. Tak jsem byla vycho-vaná. Prvního tučňáka jsem dostala ve třech letech.

8.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE

Hráli jste si s panenkama?Isabela Smečková Bencová /

Prababička

Jedna moje panenka se jme-

novala Andrejka, byla celkem

obyčejná, ale měla krásný

vlasy. Barbínky jsme za komu-

nistů neměli. Jo a Marušku

jsem taky měla. Bylo jich

dohromady pět, každá úplně

jiná a každá měla svý jméno,

ale ty už jsem zapomněla…

Jiří Ondra / režisér

No, já žádný panenky neměl, ale moje ségra jo a já jim kroutil hlavy. Měl jsem jiný hračky. Třeba velkého plyšového zajíce s ušima, který měl úplně prázdný břicho, protože mu ho asi zapo-mněli vycpat. Honza jsme mu říkali. Taky jsem měl stavebnici Merkur, ale nikdy mě to nešlo postavit. Autíčka jsem moc rád neměl.

Martina Eliášová / HeduškaJá jsem si hrála spíš s medvíd-kama. Já na panenky moc nebyla, ale určitě jsem měla jednu a ta se jmenovala Táňa. Protože Táňa jsem se měla jmenovat já, ale můj táta to nějak popletl a šel mě nahlásit jako Martinu. Já jsem to svý jméno nesnášela, navíc můj brácha byl Martin. Byla jsem hrozně neštastná, že nejsem Táňa a tak to byla ta moje hezká panenka.

Kristýna Kociánová / Babička

Jako malá jsem měla různý panenky,

plastový s gumovými vlásky a botič-

kami. A později taky Barbíny. Táta řekl,

že když budeme rok udržovat pořádek

v pokojíčku, koupí nám panenku. A

potom nám se sestrou koupili na dovo-

lené první Barbínu, takovou skromnou,

žádnou přepychovou. Na sobě měla

jenom plavečky. Ale moje sousedka

měla i Kena, koně a domek. Tak jsem

si k ní chodila hrát se svou Barbínkou,

a protože chlap byl jenom jeden, válčily

jsme o něj – prostě klasický trojuhelník.

No a pak to jedna z panenek vyhrála a s

tím Kenem se líbala.

připravila se Magdalena Frydrychová

10.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE

Marta Zaoralová / PanenkaNo, já jsem takovou živou panenku musela dělat svým sestrám. Ony mě vozily v kočárku, už jsem ale nebyla úplně malá, a tak jsem v něm ležela úplně narvaná. A sestry mě přikryly peřinou, aby to nebylo moc vidět, a když šel někdo kolem, tak jsem musela nahlas brečet jako mimino.

Magdalena Frydrychová / dramaturgyně

Já jsem měla Bogdana, měl dlouhý blonďatý vlasy. Na zádech měl otvor a v něm byla malá jakoby gramofo-nová deska, kterou se buď nastavilo tak, že se Bogdan smál anebo plakal. Měl strašně moc oblečků a my jsme ho se sestrami doslova hýčkaly. Byl to rovnocenný člen naší rodiny.

Marta Zaoralová / Panenka

Kromě tučňáků jsem měla i myš a tu jsem strašně milovala! Myš se jmenovala Eliška. Elišku jsem milo-vala tak, že jsem ji rozžvýkala čumák a ukousla ocas.

Martina Nováková / Matka

Já měla raritu. Panenku - černocha, kterou jsem dostala, když mi byly dva roky. Černoch byl stejně velkej jako já. Doma mi vysvětlili, že je to černoch, já to tenkrát vůbec nechápala, ale černocha jsem začala strašně milovat. A když jsem vyrostla, tak černoch už neměl ani ruce ani nohy. A nám zrovna před domem rozkopali ulici, dělali tam nově asfalt, tak jsem ho obřadně do té ulice položila a oni ho zalili. Jinak by ho máma vyhodila do popelnice a to mi nepřišlo důstojný.

Markéta Turková / inspice

Já jsem měla malinký panenky a taky malý domeček s nábytkem. Jedna panenka byla velká, to byl můj oblíbený čůrací kluk. Akorát mi bylo divný, že je to kluk a z krámu ho při-nesli v růžových šatičkách.

Kateřina Francová / PuberťáčkaJá jsem panenky neměla, já měla medvědy a ang-ličáky, protože jsem kolem sebe měla samý kluky. Jediná panenka, kterou jsem měla, to byl Pepík. Pepa byl taková ta klasická gumová panenka. A na té jsem si léčila všechna svá dětská traumata, cokoli se mi nepo-vedlo, mlátila jsem ho strašně, kopala a šlapala na něj. A ten jedinej mi zůstal dlouho do dospělosti, protože jsem měla pocit, že se mu musím za to všechno omluvit a nějakým způsobem to odčinit.

Martina Nováková / MatkaJá měla v dětství jeden velký sen. Viděla jsem Malenku a strašně jsem zatoužila po živé panence. Pořád se mi o ní zdálo. Ale ta by musela být úplně živá - žádný jako.

12.

POT LESK&


ZE ZÁHROBÍ

Klicperovookénko

Ach, povzdech dere se mi z hrdla, když verše tyto kolegy Hálka zde vypisuji. Vždyť co jest krásnějšího pro duši básníkovu než Vesnu spanilou opěvovati, průzračnou to bohyni roku celého. Tu potůček zurčí, tu ptáče ště-betá, tu veveruška z větve na větev rozverně zaskáče, tu podléška rozkvete, tu jamka zají-čaty mladými se zaplní. Leč jak truchlivý jest prozatím rok letošní. Není zurkotu, není ště-betu, není veverušek, není podléšek a zajíček v své jamce sedí sám. Kde jsi, Slunce? A kde ty, vánku vlahý? Tvář má nepřestává býti zachmuřenou a podobá se tak nebi šedému, podmračenému. Snad trudnost tato dohnala nás na Parnasu literárním k pravidelným sedánkám nad sklenkou punče, medoviny horké a vína svařeného. Naposledy hovořili jsme s druhy milenými o pranostikách sta-rých, dle kterých snad bylo by počasí dalšího předpověděti. „V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest!“ zahájil debatu naši Kajetán Tyl. Co jiného však čekati od vlastence horlivého a optimisty nezdol-ného? „Skřivan si v březnu musí vrznout, i kdyby mněl zmrznout,“ z koutku přidal se doyen Vrchlický, pročež jen posměch jízlivý

Velemilé čtenářstvo!Bratři!

„Přilétlo jaro zdalekaa všude plno touhy,

vše tlačilo se k slunci ven,že snilo sen tak dlouhý.

Vylítly z hnízda pěnkavya drobné děti z chýše,

a pestré kvítí na lukáchpřesladkou vůni dýše.

Z větví se lístek tlačí ven,a ptáčkům z hrdla hlásky,

a v ňadrech v srdci mlaďounkémtam klíčí poupě lásky.“

od kumpánů sklidil. „Svatá Eudokie příz-nivá, ale blátivá,“ dodal Karel Hynek, leč v šumu zaniklo, zda tím první březen myslel či nějakou svou dávnou známou. „Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé,“ dodala Magdalena Dobromila a jala se dále věnovati huse v šouletu. „Březen bez vody - duben bez trávy!“ zahalekal mladý zjev beatnický a odvrávoral ke kumpánům ze století dvacátého. „A bylo jaro. Broučku, nebuď zase neposlušný! Dnes letíš poprvé svítit sám!“ zvolal kmotříček Karafiát v plané naději, rozhlédl se a zklamán znovu upadl do spánku zimního. „Ak je na Smrtnú nedeľu daždivo, bude v sypárňach prázdno a clivo,“ prorokoval Pavol Josef Šafařík a ihned počal vysvětlovati, „že Čierna nedeľa, to je druhá

pôstna nedeľa pred Veľkou nocou.“ Neměl jsem již síly sledovat další výklad jeho, raděj palčáky a svrchník teplý jsem si nasadil a do ústraní parků hradeckých se odebral. Snad tam churavějícího Klicperu počnou si vší-mati vděční jeho žáci a přátelé a brzy samo jaro vyzve ho k slunečnému ozdravení…

Váš až do skonání věrnýProf. Václav Klicpera21. března léta Páně 2009

14.

POT LESK&


NA KAFI S LENKOU

A je to tady, jako každý rok. Moje nejhorší období. Málo sluníčka a pošmourné dny mne zaručeně uvrhnou do jarního smutku. Ano, vní-mavý čtenář jistě pochopil, že řeč bude o nemo-cech, o depresi zvláště. Takže žádná legrace. Průběh to má vždycky velmi podobný. Když se moje podzimní deprese změní v depresi zimní, je to ještě dobré. Čekají mne totiž milé povin-nosti. Nejprve 17. listopadu oslavím konec sta-rých pořádků a pak již přichází adventní čas. A tak dělám věnce, kupuji levné dárky a draze a zajímavě je balím, a konečně také peču cuk-roví. Beru zase po roce do rukou recepty mojí milé maminky, celé upatlané a umaštěné, ale pro mne dojemné a drahocenné. A tak peču, vařím, zdobím, nakonec přijedou dcery a krásně si Vánoce užijeme. Dušan Hřebíček s dcerou Aničkou přijdou zazpívat a zahrát koledy, naše duše se povznesou a štěstí je dokonalé. Na depresi opravdu není čas. Potom ještě oslavím narozeniny, na Silvestra posedím u některé přítelkyně a tím končí rok i radovánky. Do slunných dnů je daleko, žádné svátky přede mnou a moje duše upadá a upadá až do Velikonoc. Letos to bylo horší o to, že jsem v divadle nezkoušela a ke všemu mne přepadla chřipka. Cítila jsem to trošku jako křivdu, protože v médiích právě hlásili, že epidemie je na ústupu. Už jsem si tedy myslela, že mám vyhráno, ale ouvej! Gumové nohy, bolavé svaly i klouby, zimnice, vysoká horečka a beznaděj. Moji zkušenější kolegové Mařenka a Jiří Kleplovi mne nabádají, abych se dala očkovat. Ale já mám stále pocit, že očko-vání je pro staré vetché věchýtky, zatímco já mám přece tuhý kořínek! Nevím, kde jsem k tomu přesvědčení o tuhém kořínku přišla, když mám tolik chronických onemocnění, že by vydala na román, ale zkrátka a dobře, k očkování jsem se zatím neodhodlala.

Což o to, chřipka je běžná choroba, jenže nemocný herec, to je kapitola sama pro sebe. Zvláště pak, když má odehrát předsta-vení. Ocitá se totiž mezi dvěma mlýnskými kameny: hrát, nakazit kolegy i diváky, ale zachránit představení, nebo chorobu doléčit v posteli a své kolegy i ředitele postavit před problém, jak poslat diváky domů, či kde najít čas na záskokovou zkoušku. Většinou to dopadá tak, že člověk jde hrát, je-li šance, že se udrží na nohou, a že třeba po čtyřech doleze do divadla. A tam pak dochází k dal-šímu dílu tragédie. Věřte mi, že hrát v indis-pozici je veliké utrpení. Mne to po letošní chřipce potkalo v Panně Orleánské. Roli tam mám nevelkou, monolog hned po začátku, stařenu unavenou životem, ženu, táhnoucí za sebou v pytlích celý svůj život i majetek. Tentokrát opravdu nemohla být řeč o umění, dokonce ani o řemesle, šlo jen a jen o to, aby se hrálo. Lázeňským krokem jsem popochá-zela po forbíně, mluvila na jediném tónu a myslela jen na to, jak se nadechnout bez záchvatu kašle. Stud se mi rozléval po těle, zvláště pak, když jsem uviděla v jedné z prv-ních řad našeho nového uměleckého šéfa. A tak prosím laskavého čtenáře a věrného diváka, aby prominul. Aby pochopil, že když jindy temperamentní herec, sršící vtipem, chodí náhle po jevišti jako tělo bez duše, potí se a přemýšlí nad každým nadechnutím, jedná se nejspíš o herce indisponovaného. O herce, kterému je opravdu mizerně, o herce, který pro tuto chvíli rezignuje na vysoké umělecké ambice, o herce, který dělá co může, aby zachránil představení a aby diváci nemuseli jít domů. Tímto se omlouvám za únorovou Pannu Orleánskou a slibuji, že příště to bude lepší. Pokud jde o deprese, už jsem uviděla

Nemocný herec, kulatý čtverecsvětélko na konci tunelu. Když jsem přijela k dceři Dorotce, vnoučata mne zavedla do stodoly. Jejich tři ovečky během jedné noci přivedly na svět osm jehňátek. Tak snad jaro opravdu opět přijde.

Vaše Lenka Loubalová

16.

POT LESK&


FOTOREPORTÁŽ

ju … fiii … ju

wow. ehm?

ehm ehm … hm, ano, bravo! bravo! ehm. cink. cink.

haha hehe. uuuh

blebleble blablabla

bufy buf

juuu! heč!

ššškrrjoho … šumy šum. mlasky mlask…

tralalala … nanana … juhu!

fotoreportáž fotografoval Tomáš Zeman

…z popremiérového večírku inscenace Věc Makropulos

Lubomír Franchejtman

Královéhradeckého kraje Věra Herajtovárežisérka

Ladislav Zemanředitel David Drábek

umělecký šéf

Eva Kratochvílová

…a její maminka

František Staňek

…a jeho žena

Kamila Sedlárová a Pavlína Hochmanová

Magdalena Frydrychová

Had

???

Kamila Sedlárová

Lenka Loubalová

Věra Herajtová

18.

POT LESK&


PŘEDSTAVUJEME

JiříZapletal

ptala se Magdalena Frydrychová

Nastoupil jsi do angažmá hned po škole? Jak dlouho jsi tady členem hereckého souboru? Jaká byla vlastně tvá cesta do Klicperáku?Po ukončení brněnské JAMU jsem nastoupil do angažmá v Karlových Varech. Tam jsem ale vydržel jen rok a půl a po drob-ném konfliktu - tehdy ještě mladý a neklidný - jsem v polovině sezóny, ještě s jedním kolegou, odešel. Napsal jsem si tenkrát do dvou divadel, jedním z nich bylo i divadlo v Hradci Králové. Od té doby už uplynulo 17 let… Na která setkání, inscenace, role a úspěchy často vzpomínáš?Nevím, jestli je tu otázka vzpomínání na správném místě, neboť doufám, že se s některými těmito režiséry ještě setkám, ale určitě mezi ně patří Juraj Deák, Sergej Fedotov, Arnošt Goldflam, Ivan Rajmont a v neposlední řadě Petr Štindl. Každý z těchto pánů mě donutil o sobě přemýšlet. A to není málo. Ani pro herce... :-) Ale pokud jde o setkání jako takové, tak mě nejvíc dostaly dva večery s dramatikem Florianem Zellerem. Na to nikdy nezapomenu... A role, úspěchy? Nevím, co na to říct. Každý tzv. úspěch se rozplyne ještě s koncem premiérové noci a každá role se dá většinou zahrát ještě líp... Ale vzpomínám na „Já je někdo jiný“. Úspěch to nebyl, vlastně se to ani moc nehrálo, ale někte-rým lidem to představení utkvělo v paměti... A ode dneška už budu jen takto vzpomínat na „Ten třetí“. To ale, myslím, úspěch byl. Trojnásobný! :-)

Herec se nemá zakonzervovat

Jiří ZapletalJe členem uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové od roku 1992.Můžete ho vidět v inscenacích Věc Makropulos, Dobové tance, Odcházení, Kdybys umřel, Mefisto, Revizor a Petrolejové lampy.

20.

POT LESK&


PŘEDSTAVUJEME

Nikdy jsi neuvažoval změnit štaci? Pokud ano, proč jsi zůstal věrný hradeckému divadlu?Uvažoval a mnohokrát. Ale ne proto, že by se mi tu nelíbilo, ale prostě proto, že člověk zabý-vající se nějakou kreativní činností, neřku-li uměleckou, se nemůže zakonzervovat, zapouzd-řit na jednom místě. Pak mu hrozí, že podlehne stereotypu, sebeklamu, ztratí inspiraci a sám přestane inspirovat. Ale nikdy nepřišla žádná konkrétní nabídka, kterou bych mohl zvažovat, což taky mluví samo za sebe... S kým by sis rád zahrál?Je tu pár kolegyň, se kterými, ač jsme tu vedle sebe už spoustu let, jsme si toho na jevišti moc neřekli... A pak taky s Táňou Vilhelmovou, Kate Winslet a Leonardem di Capriem. Ta představa mě vážně rozesmívá... Co tě na divadle nepřestává překvapovat?Myslím, že moje odpověď na tuto otázku je nepublikovatelná. Co tě na divadle nepřestává zneklidňovat?Že jsem jen průměrný herec. To vás spolehlivě zneklidní na zbytek života. Na kterou inscenaci bys speciálně pozval naše diváky? A proč?Diváky bych pozval na každou inscenaci. Diváků není nikdy dost. Ale kdybych mohl vybrat jednu, zvolil bych asi Paní Urbanovou. Po premiéře jsem ji myslím trochu podcenil. Ale teď, s odstupem času cítím, že ta inscenace je vlastně velmi dobrá. Ona byla dobrá i předtím, ale já to tehdy nějak nedokázal ocenit… A jako bonus Věc Makropulos - ať se každý zamyslí nad tím, jak naplnit svůj krátký život…

V čem podle tebe tkví fenomén Klicperova divadla?To těžko mohu posoudit zevnitř, ale řekl bych, že jsou tu velmi dobří a kreativní herci. Někteří moji kolegové (myšleno za obě pohlaví!) dokáží skutečné divy a na rolích - velkých i malých - které si sami nevybírají, dokáží často předvést velké věci. Nerad bych tu mluvil o nějakém kolektivním duchu či divadelním zázraku (který tu snad někdy byl a snad někdy zase bude), ale podle mě je za tím prostě jen dobře odvedená práce. A talent samozřejmě... Kdy ty sám odcházíš z divadla a máš zážitek?Zážitek mám vždycky - jde o to jaký! :-) Ale ty asi myslíš ten krásný, jak se říká „umělecký“. No tak asi pokud se mi to líbí... Někdy si divadlo sám pro sebe přirovnám k muzice, kterou mám rád. Musí být energická, dynamická, musí mít rytmus a melodii a nesporně v ní nesmí chybět emoce. A musí to „šlapat“. Ale pod tím si každý představí něco jiného. Dechovka má pro někoho spoustu emocí a jak krásně „šlape“! Můžeš nám o sobě něco prozradit? Máš nějaký zvláštní koníček, zálibu, neřest? Umíš třeba vařit?Tak teď jsi uhodila „hřebíček na hlavičku“. Neumím vařit a velmi se za to stydím. Dostávám se do nesnází, když se na zájezdě nebo na zkoušce potřebuju najíst, a tak nemám vůbec moc velký vztah k jídlu, protože na něj nemám čas a zdržuje mě. A tak je to takový začarovaný kruh a všechno souvisí se vším. Howg!

22.

POT LESK&


ZE ZÁKULISÍ

Magdi, začneme klasicky, jaká byla tvoje cesta do Klicperova divadla, potažmo do jeho rekvizitárny?S Klicperovým divadlem jsem tak trošku vyrostla. Když jsem se narodila, bydleli jsme zrovna na ubytovně Klicperova divadla, protože tu můj táta pracoval jako kulisák. Potom, když mi bylo asi 8 let, pracovala v rekvizitárně divadla moje sestra, často mě s sebou brala, abych koukala na předsta-vení (svá oblíbená jsem viděla třeba 8 krát, třeba Divotvorný hrnec a Limonádový Joe). Když jsem vyrostla, ukončila školy a hledala práci, měla jsem velký problém. Na pracov-ním úřadě mi nabízeli místa, do kterých se mi nechtělo a nedovedla jsem si představit, že by mě nějak mohla naplňovat. Už jsem byla zoufalá, když jsem potkala svého kama-ráda Davida Jaroše, který tehdy pracoval v divadle jako kulisák a ten mě informoval, že zrovna hledají rekvizitářku. Šla jsem tedy na konkurz a dostala se. Začátky byly krušné, není pro mě lehké zapadnout do nového kolektivu, navíc práce rekvizitářky je mnohostranná a naučit se ji dělat dobře chvíli trvá.

To je určitě pravda, zkus naschvál takovému čtenáři - laikovi popsat, jak vypadá tvůj pracovní den…Podle toho, na jaký pracovní den se ptáš :-). Je rozdíl, jestli se zkouší nebo jestli pro-bíhá festival, nakonec v rekvizitárně jsme tři, každá máme svá představení (někdy je nutné, aby jednu komedii dělaly dvě), každý měsíc je jiný ferman, stává se, že se člověk nezastaví, jindy má zase spoustu volného

času (který se dá vyplnit nutným úklidem ve skladech, ale co si budem povídat :-)).Vezmu tedy pracovní den v době, kdy se zkouší a mám i některou ze svých komedií. Tak tedy vstanu v 6:30, do divadla dorazím kolem 8 hodiny, v předpremiérovém týdnu v 7 hodin. Připravím zkoušku, která začíná v 9 hodin. Do 13:00, kdy zkouška končí, jsem k dispozici hercům a režisérovi. Zkoušku uklidím a do zkoušeného představení zaři-zuji rekvizity tak, aby byly co nejdříve na jevišti, nejlépe do druhého dne. To znamená telefonování, spolupráce s divadelními dílnami, výroba věcí, hledání po skladech. Následně se vydám do města na nákupy - je třeba nakoupit spotřební rekvizity do večer-ního představení, případně se podívat v obchodech po rekvizitách do nové komedie. Do divadla se vrátím nejpozději v 16 hodin a začnu připravovat rekvizity na večerní představení. Na některá, když se zrovna nic neztratí nebo nerozbije, trvá příprava 1,5-2 hodiny, některá jsou nachystaná hned. V 18 hodin (hodinu před začátkem) dorazí herci, dělají se poslední úpravy a v 19 hodin se začíná. Každé představení je jiné a jinak náročné - někdy ho prosedím v rekvizitárně, jindy se celou hru nezastavím, dělám kouře, podávám rekvizity, střílím a kdo ví, co ještě. Po děkovačce všechno zase pečlivě uklidím a jdu domů.

Jaké představení je pro tebe nejná-ročnější a proč?V současné době asi Paní Urbanová. Je na ni dlouhá příprava včetně kouřostroje, krve, jídla, pití a revolverů. Během ní mám

spoustu akcí, hlavně v první půli. Díky umý-vání spousty nádobí se sklízení představení dost protáhne.

Jak jsi říkala, jedním z tvých úkolů je i shánět rekvizity na přání režiséra, vydáváš se tedy jako lovčí nákupčí do víru obchodních center. Vzpomínáš si třeba, jaká rekvizita ti dala pořádnou fušku?Stává se, že za mnou občas přijde výtvarník, režisér nebo herec s požadavkem, na který vytřeštím oči. Říkám jim „podpásovky“ a odpovídám na to něco jako „pokusím se…“. Někdy jsou to věci absolutně neuvěřitelné, někdy jen zboží, které před půl rokem bylo na každém pultu, ale dnes… jako by se po něm slehla zem. Bývá těžké, když má ve hře hrát nějaké zvíře. Vzpomínám si, jak za mnou přišel výtvarník, že by se mu líbilo, kdyby na jevišti byli holubi, kteří by se v určité scéně procházeli, na narážku vylétli, kroužili nad jevištěm a pak zmizeli. Jindy jsme se s kolegyněmi pokoušely sehnat velké nákupní vozíky. Nevěřila bys, co je to za pro-blém. Další nelehká věc je shánění dobových rekvizit. Potřebovaly jsme tzv. svlékací pro-pisku. Vyráběla se v minulém režimu, měli ji v každé trafice. Všichni věděli přesně o co jde, ale nikdo ji neměl. Je prima, že se dnes

například vyrábějí napodobeniny starých kufrů, telefonů, psacích potřeb a jiných věcí, i když cena bývá závratná.

O tvém hudebním nadání se přesvěd-čují i naši diváci. Jak je to tedy s tím muzicírováním? Mé muzicírování :-). To je na dlouhé povídání, ale zkusím to nějak ve zkratce. Odmalička mě hudba přitahovala, vzpomí-nám si, jak jsem jako malá poskakovala po gauči a předváděla, že hraju na saxofon a na příčnou flétnu. V té době jsem měla moc ráda Karla Gotta a Ivetu Bartošovou :-). Maminka mě v první třídě přihlásila do sboru a do ZUŠky na zobcovou flétničku. Z obojího mě do dvou let zase odhlásila, protože jsem sice prý byla skvělá, ale naprosto nepřizpů-sobivá. Nesouhlasila jsem s jejich přístupem ke vzdělávání :-). Pak jsem se ještě několik let učila na kytaru a hrála v takovém malém orchestru mé základní školy na flétničku.Ve 14ti letech se mi splnil sen - k Vánocům mi rodiče nadělili stařičký tenor saxofon. Tátovi známí, saxofonisté, kteří by mě mohli něco naučit, však říkali, že holky nehrají na tenor, ať to prodáme, že je to nesmysl. To mě ale neodradilo, naučila jsem se sama. Pozorovala jsem saxofonisty ve videoklipech a sama si doma pouštěla desky a kazety a

Holky na tenor nehrajou!Magda Pavlíčková pracuje v Klicperově divadle jako rekvizitářka. Kromě toho ji ale naši diváci znají i z prken, která znamenají svět, její muzikální talent totiž neváhali využít tvůrci různých inscenací, v poslední době například Revizora, Krajiny Harolda Pintera nebo Prince a chuďase.

sukces

měsíce

Divadelních

novin!

unikátní inscenace v režii Martina Františáka — hrajeme 21. 4. od 19:00

PaníUrbanová

Vilém Mrštík

24.

POT LESK&


ZE ZÁKULISÍ

doprovázela tak třeba Haničku Zagorovou :-). V 18ti letech jsem začala hrát v hradecké garážové skupině Hungar Kamion, pak jsem hostovala v různých jiných, třeba Tereza Kradla, nebo na posledním koncertě Meat House Chicago I.R.A. Po nástupu do divadla jsem na muziku neměla moc času. Občasné improvizované hraní s Honzou Sklenářem mě dovedlo k jeho doprovázení na diva-delním koncertě. David Smečka pak začal využívat můj sax na nahrávky, což vyústilo k nabídce hraní v Revizorovi. Zeptal se mě, jestli se naučím na klarinet, měla jsem na to asi měsíc a půl. Samozřejmě, že jsem neod-mítla a nějakým zázrakem to vyšlo. Pak při-šla nabídka hraní v Krajině Harolda Pintera, to bylo krásné představení! Zatím naposledy mě použil Pavel Horák jako hráče na buben a trošku jako zpěv v předsta-vení Princ a chuďas. Baví mě to, tak doufám, že to ostatním moc nekazím :-).

Na jevišti jsi toho prožila víc, kdo tě první zaangažoval, co tě nejvíc bavilo a baví tě to vůbec? Nechtěla bys někdy s rekvizitami seknout a být jenom před diváky?Na jeviště jsem se dostala poprvé v Hoří, má panenko!, v režii pana Morávka. Potom si mě vzal pan Goldflam do Hostince U Kamenného stolu. Baví mě to pokaždé, i když je to k rekvizitám hodně práce navíc. Asi největší radost jsem měla právě ze zmi-ňovaného Hoří, z R.U.R. a z Krajiny Harolda Pintera.Seknout s rekvizitami? Ne, to bych nechtěla. Myslím, že do rekvizitárny patřím.

Oblíbené téma jsou určitě spotřební rekvizity. Občas by divák protagonis-tům i záviděl. Můžeš nám prozradit, na čem si v současné době naši herci v rámci role pochutnávají? Například v Paní Urbanové to asi nebude avi-zovaný hovězí jazyk s křenovou omáčkou…

Když budu mluvit o svých komediích, tak například v Panně Orleánské jsou to sva-tební koláčky, klobásy aj., v Princi a chu-ďasovi kolegyně Mirka (pracujem na něm dvě) nakupuje grilovaná kuřecí stehna, plátky sekané, jablka a čínské zelí. Do Paní Urbanové samozřejmě nekupuji hovězí jazyk, odradila mě jeho náročná příprava. Jelikož ani v restauracích nebývá na jídel-níčku, nahrazuji jazyk uzeným masem. Ani křenová omáčka není, po chuti Františka Staňka ji nahrazuje majolka :-). Dále často nakupuji cigarety a jablečný mošt, jako náhradu za bílé víno. Momentálně nejvíc ovoce, hlavně jablka.

Závěrem se zeptám, na jaké předsta-vení bys pozvala naše čtenáře?Přijďte určitě na Prince a chuďase. Není nad milou, zábavnou oddechovku.

ptala se Jana Slouková

26.

POT LESK&


PSAVEC NENÍ PSANEC

Vážení psavci, ctitelé liter inkoustových a hledači slov

záludných, něžných, kouzelných a okouzlujících!

Již podruhé otevírá POTaLESK volný prostor Vaši tvorbě, tvorbě Vás statečných,

kteří neváháte podělit se o své pokusy s ostatními, otevíráte tajné šuplíčky a z

hlubin dobře utajených skrýší nás zásobujete svými výtvory. Tentokrát jsme zvolili

ukázky čistě lyrické, neboť jaro je tu coby dup a poutník Mácha pomalu obléká plášť

a vyráží na Petřín. Jde o básnická dílka našich dvou přispěvatelek a čtenářek Andrey

Žitkové a Kamily Škvrnové. Zároveň bychom tímto chtěli všechny Vás kreativce

vyzvat – pište, posílejte, tvořte – pro příští číslo stylově na téma LÁSKA – LÁSCE - S

LÁSKOU dílka jakéhokoliv stylu a žánru, rozsahu však raději kratšího. Budeme se na

Vaše příspěvky těšit a naši čtenáři s námi!

K dispozici je Vám stále adresa [email protected].

Vaše redakce

STOPY JAR

V otisku bosýchjdoucích

po uhlícíchskrývá sepředjaří

sopečné v křížico duši do sucha

vyzpíváa sbalí násv origami.

/Kamila Škvrnová/

Až zjistíš,co život Ti dala vzal zas rázem znova.Až uslyšíš ty nejkrásnější slova.Teprve potom máš zas právo se smát,byť život je jen velký spád.

/Andrea Žitková/

mailto:[email protected]

Friedrich SchillerPANNA ORLEÁNSKÁ

15. 4., 17:30

hlavní roli

PAVLÍNA

ŠTORKOVÁ

28.

POT LESK&


dubenPROGRAM DIVADLA

1. 4.středa

14:30hlavní scéna Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4 / Sue Townsend ST/3

19:00Studio Beseda Jarní swingový a jazzový koncert orchestru JH Big band Hradec Králové

2. 4.čtvrtek

19:00Studio Beseda Dámská šatna / Arnošt Goldflam

3. 4.pátek

10:00hlavní scéna změna: Věc Makropulos / Karel Čapek

4. 4.sobota

17:30hlavní scéna Věc Makropulos / Karel Čapek d/3

6. 4.pondělí

14:30hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain ST/4

19:00V podkroví Ženy a panenky / Arnošt Goldflam

7. 4.úterý

17:30hlavní scéna Perikles / William Shakespeare N

19:00Studio Beseda Odcházení / Václav Havel

8. 4.středa

10:00Studio Beseda Mefisto / Klaus Mann

9. 4.čtvrtek

17:30hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain d/4

19:00Studio Beseda změna: Dámská šatna / Arnošt Goldflam

14. 4.úterý

19:00hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain A

15. 4.středa

17:30hlavní scéna Panna Orleánská / Friedrich Schiller M

19:00Studio Beseda Kdybys umřel… / Florian Zeller

16. 4.čtvrtek

19:00hlavní scéna Věc Makropulos / Karel Čapek C

20. 4.pondělí

14:30hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain ST/1

21. 4.úterý

19:00hlavní scéna Paní Urbanová / Vilém Mrštík T

19:00V podkroví Ženy a panenky / Arnošt Goldflam

22. 4.středa

19:00hlavní scéna Věc Makropulos / Karel Čapek S

19:00V podkroví Oskar a růžová paní / Eric-Emmanuel Schmitt

23. 4.čtvrtek

19:00hlavní scéna změna: Princ a chuďas / Mark Twain V

24. 4.pátek

17:30hlavní scéna Čert a Káča / Antonín Dvořák - Adolf Wenig

26. 4.neděle

19:00hlavní scéna Laco Deczi & CELULA NEW YORK - jazz koncert

27. 4.pondělí

19:00hlavní scéna Perikles / William Shakespeare

28. 4.úterý


29. 4.středa


30. 4.čtvrtek

19:00hlavní scéna

ŠARMANTNÍ OSOBNOST ROKU 2008Vyhlášení 13. ročníku ankety Českého rozhlasu Hradec Králové a Českého roz-hlasu 2 Praha

…více zde na webových stránkách!

*premiéra - v rámci cyklu Šepoty a výkřiky

*host

*host

*cyklus Šepoty a výkřiky

*host

generální partnerKlicperova divada

hlavní partnerKlicperova divada

hlavní partnerKlicperova divada

http://www.klicperovodivadlo.cz/program.htm

prodej vstupenek již v květnu!

Mezinárodní festival Divadlo evrop-ských regionů - desetidenní strhující vyvrcholení každé divadelní sezony - bude probíhat opět ve dnech 21. - 30. června! Prodej vstupenek na již patnáctý ročník festivalu začíná 4. května 2009 ve 12.30 hodin v předprodeji Klicperova divadla:

Švehlova 624, Hradec Královétel.: 435 512 857e-mail: [email protected]

mailto:[email protected]

Documents

Pot&Lesk - duben 2009