Pot&Lesk - červen 2011

POT LESK&K l i c p e r o v a d i v a d l a

6 / 2011

festivalje tu!

2.

POT LESK&

POT&LESK Klicperova divadla - 6 / 2011 3.www.klicperovodivadlo.cz

Obsah6/ Festival je tu! 14/ Divadlo na Tagance v

Hradci Králové18/ Na kafi s Lenkou12/ Doprodej festivalo-

vých vstupenek.20/ Tituly sezóny

2011/201226/ Fotoreportáže z květ-

nových premiér

4.

POT LESK&


ÚVOD

hlavní partnerKlicperova divada

hlavní partnerKlicperova divada

Partneři Klicperova divadla:

Klicperovo divadlo podporují:

Kontaktujte nás!Předprodej Klicperova divadla je Vám k dispozici v pondělí až pátek od 9-12 hodin a 13-18 hodin. V sobotu 9-12 hodin na adrese:

Švehlova 624, Hradec Královételefon 495 512 [email protected]

www.klicperovodivadlo.cz/pot&lesk.htm

Stará čísla nejdou do šrotu!Víte, že na našich stránkách si můžete stáhnout všechna minulá vydání elektronického magazínu POT&LESK? Navštivte webový archív časopisu POT&LESK na www.klicperovodivadlo.cz/pot&lesk.htm!

Každý rok se koncem sezony rozjedou divadelní kolotoče v Hradci Králové naplno. Město totiž ožije tradičním velkým divadelním fes-tivalem Divadlo evropských regionů. Nejinak tomu bude i letos, nabídneme vám v rámci jeho sedmnáctého ročníku v prostorách Klicperova divadla, Studia Beseda, Divadla Drak a hradeckých ulicích a nárožích desítky divadelních představení tuzemských i zahraničních, profesionálních i amatérských, Žižkovy sady ožijí tradičními stany a stánky, zkrátka v centru bude veselo a lid vyrazí do ulic. Doufáme, že nejinak tomu bude i u vás a že se tak všichni setkáme na nějakém pěkném divadelním představení. A abyste se ve spleti přepestré nabídky lépe vyznali, nabídneme vám nyní ales-poň několik zaručených osobních tipů na to, co si nenechat ujít...Na co se tedy třeba můžete těšit?

6.

POT LESK&


Festival je tu!

8.

POT LESK&


Divadlo Petra BezručeMartin FrantišákNevěsta

Jako první bych vám moc ráda doporučila představení tradičního hosta našeho festivalu – Divadla Petra Bezruče z Ostravy. Jde o inscenaci Nevěsta, pozoru-hodný poetický i krutý příběh z moravské vesnice, který napsal a zrežíroval umělecký šéf Bezručů Martin Františák. K autenticitě příběhu žen tří generací přispívá také to, že námět hry pochází z nalezených skutečných deníků jedné paní…„Má nová hra se jmenuje Nevěsta a vychází z deníků slepé paní, která žila se svou matkou na horské samotě a skoro celý život snila o své mamince. Ty deníky jsem prostudoval a našel oblouk dvou nevěst ? kousek od toho je slovo ?nevěstka? ? za kterými v pusté krajině padesátých let chodili mužové a stala se tam jakási tragédie, která vedla k dalšímu zrození. Vedle toho stojí plán dneška, s místními muži, kteří mají své oplocené autobazary, jezdí na kraj pro peníze, spekulují s exekutory, obchodují s chlebem a kuřecími prsy.“ (Martin Františák)

Nevěstu uvidíte ve Studiu Beseda ve čtvrtek 23. 6. 2011 od 17 hodin.

Národní divadlo Brno – Divadlo RedutaDora ViceníkováKorespondence V+W

Další sázkou na jistotu je brněnská inscenace Korespondence V+W – kriti-kou i diváky velice oceňované představení, které v Brně nastudoval režisér Jan Mikulášek s Václavem Vašákem, Jiřím Vyorálkem a Gabrielou Mikulkovou. Korespondence Voskovce a Wericha je silnou výpovědí o životě dvou mimo-řádných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které např. u J. Voskovce představují vrchol jeho poválečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchovního světa V+W. „Forma zkratky, krátká spojení, divadelní narážky, privátní kódy, k tomu brilantní styli-zace a neuvěřitelná oslovení i podpisy“ – tak velice výstižně charakterizuje tuto korespondenci kritika. Inscenace Korespondence V+W se umístila na 5. - 6. místě v 18. ročníku ankety Divadelních Novin „Inscenace roku“ a kvůli pozoru-hodné textové koláži, skvělé režii a silným hereckým výkonům rozhodně bude stát za vidění.

Představení uvedeme na Hlavní scéně 23. června 2011 od 19 hodin.

10.

POT LESK&


Juan ReyesKeatOnTeatrofia Clown Company Tenerife

Mezi pozoruhodnými zahraničními inscenacemi se nachází i představení špa-nělského autora a performera Juana Reyese, který se svým divadlem jednoho herce objíždí celý svět. Jde o inscenaci, inspirovanou životem a filmografií hvězdy němého filmu, „smutného klauna“ Bustera Keatona, zvaného Frigo. Je až neuvěřitelné, jak tuto slavnou filmovou osobnost dokáže Juan Reyes napo-dobit, a stejně jako milovaný Frigo umí své diváky rozesmát, dojmout i rozpla-kat. Buster Keaton, vlastním jménem Joseph Frank Keaton, známý českému fil-movému publiku jako byl americký filmový komik, scénárista a režisér, hvězda němého filmu. Charakteristickým znakem jeho filmové postavy byl strnulý, kamenný výraz tváře, který se stal doslova jeho „firemní značkou“ a za který si vysloužil přezdívku „The Great Stone Face“ (Kamenná tvář).

Španělského performera, autora a režiséra z Tenerife Juana Reyese přivítáme v sobotu 25. června 2011 ve Studiu Beseda od 17 hodin.

Den Klicperova divadla

No a na závěr trochu neslušně přihřejeme polívčičku vlastnímu souboru – Klicperovo divadlo totiž má na festivalu svůj speciální den – úterý 28. června. Během tohoto dne budete mít možnost vidět hned tři představení. Od deseti hodin dopoledne to bude na Hlavní scéně představení hry Davida Drábka Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, kterou umělecký šéf Klicperova diva-dla i sám zrežíroval. Po představení proběhne také hradecký křest knihy her Davida Drábka „Aby se Čechům ovary zachvěly“. Odpolední představení plánu-jeme do Studia Beseda, bude to inscenace hry Petra Kolečka Klub autistů, které s našimi herci zrežírovala Natália Deáková. Večerní prostor už bude vyhrazen oblíbeným Světákům – divadelní adaptaci slavné komedie v režii Vladimíra Morávka. A protože jsme příběh tří fasádníků a tří lehkých děv prošpikovali také hudební trojicí Golden Kids, nezbývá než dodat, že po skončení předsta-vení vypukne venku na Letní scéně velkolepý koncert, na němž vystoupí herci Klicperova divadla nejen se šlágry této slavné trojice z let šedesátých, ale i s dal-šími písněmi.

Klicperovo divadlo v Hradci Králové oznamuje, že od středy 15. června od 9.00 hodin jsou všechny zbývající vstupenky na představení

uváděná na scénách Klicperova divadla v prodeji s 50% slevou! – Pořadatelé si jsou vědomi složitostí doby, poklesu kupní síly v souvis-

losti s finanční krizí a snad i s nejistotami chystaných reforem. Přesto, anebo právě proto, chtějí umožnit zhlédnout výjimečná festivalová

představení co nejširšímu spektru diváků! – Využijte tedy této zcela ojedinělé příležitosti a vydejte se hned ve středu ráno do předprodeje

Klicperova divadla ve Švehlově ulici, otevřeno denně kromě neděle od 9.00 hodin.

12.

POT LESK&


14.

POT LESK&


NEJSOU-LI KOLEM

DIVADLA SKANDÁLY, NENÍ

TO DIVADLO.

Legenda ruského divadla v Hradci Králové22. června se v Klicperově divadle odehraje legendární představení moskevského Divadla na Tagance.

V roce 1963 nastudoval Jurij Ljubimov se stu-denty Ščukinovy herecké školy při moskevském Vachtangovově divadle inscenaci Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu, která se stala pře-vratnou událostí v divadelním životě Moskvy. Hra je podobenstvím o tom, jak bohové, kteří se snesli na zem, marně hledají alespoň jedi-ného dobrého člověka. Konečně najdou Šen Te, prostitutku ze Sečuanu. Čím více dobra Šen Te s pomocí bohů lidem prokazuje, tím hůře se jí vede...

16.

POT LESK&


23. dubna 1964 zahájilo touto inscenací svoji působnost nové moskevské divadlo - Divadlo na Tagance.

Od této chvíle se divadlo stalo „ostrůvkem svo-body v nesvobodné zemi“. Tímto okamžikem se také datuje strmý a strhující vzestup reži-séra Jurije Ljubimova. K dnešnímu dni vytvo-řil Ljubimov na Tagance více než 100 inscenací. Inscenace Dobrý člověk ze Sečuanu, která je na repertoáru více než 47 let a jež vstoupila do dějin světového divadla, je živým příkladem a dokla-dem divadla, které našlo svoji dobu a dodnes neztratilo svoji výmluvnost.

„Přečetl jsem si překlad hry od Juzovského a Jonové, otištěný v jednom časopise. A připa-dalo mi to tuze zajímavé, složité a zvláštní, pro-tože jsem toho o Brechtovi moc nevěděl. Tedy: vůbec jsem toho moc málo věděl.

Pro nás byla Brechtova dramatika cosi neví-daného, uváděl se velice zřídka, Moskva ho neznala. Neviděl jsem ani Berliner Emsemble, byl jsem zcela neovlivněný, naprosto svobodný. Pracoval jsem intuitivně, volně, nezatížen žád-nou brechtovskou tradicí. No jistě, něco jsem si o Brechtovi přečetl, pár jeho her, jeho názory na divadlo. Bylo ale dobře, že jsem tehdy neviděl žádnou jeho inscenaci.

Naprosto „čistý“ jsem pracoval, jak mi napoví-dala moje intuice a můj cit, nikoho jsem nena-podoboval a zrodila se taková naše, ruská vari-anta Brechta.

K nám do Ščukinovy herecké školy jsem s Brechtem vnesl naprosto nezvyklý typ drama-tiky: už sama struktura jeho hry a principy jeho divadla – divadla veskrze politického mi dávaly naději, že donutí moje studenty vnímat

důkladněji svět, který je obklopuje, hledat v něm svoje místo a zaujímat vlastní postoj k tomu, co vidí; protože bez toho se Brecht hrát nedá.

Jak říkával můj přítel, nebožtík Erdman: „Nejsou-li kolem divadla skandály, není to diva-dlo.“ Pokud jde o mne, prorokoval dokonale. Už kolem této první, školní inscenace se rozpoutal veliký boj. Bojoval jsem o ni s chutí, protože to bylo vzrušující. Dával jsem si stále nové úkoly. Zdálo se mi, že je Brecht místy příliš didaktický a nudný. Například scénu v továrně jsem pojal takřka pantomimicky, s minimem textu, zatímco u Brechta je to veliká scéna se spoustou řečí. Hru jsem poněkud přemontoval a silně pokrá-til. Přidal jsem jeden, milostný song na verše Cvetajevy. Ty další jsou Brechtovy, i když jsem použil některé z jeho jiných her.

Velký důraz jsem kladl na pohyb a rytmus a některým studentům se zdálo, že to odporuje Stanislavského psychologické škole. Systém Stanislavského se u nás ve výuce herectví bohu-žel velmi oklešťuje, ve skutečnosti má podstatně širší záběr a jeho redukce je ke škodě hereckého řemesla i mistrovství.

Nový způsob pohybu, schopnost navázat dia-log s divákem, být s ním v přímém kontaktu... Naprostá absence čtvrté stěny. Teď už se to zdá běžné. Dneska už každý chápe brechtovský „zci-zovací efekt“; jistěže po svém...“

Jurij Ljubimov: Rasskazy starogo trepača (Moskva, 2001)

Přeložila a zpracovala Vlasta Smoláková

foto Jurij Rost

Na

ka

fi s

Len

kou

18.

POT LESK&


Tak je tady zase konec divadelní sezóny a já se nestačím divit. Jelikož ještě před chvílí se mi zdálo, že jsme právě nastoupili na značky a začali tvořit, nemohu uvěřit, že je červen, festival a konec práce. Tedy té placené, té „na panském“, té kreativní, té na prknech. Ostatní práce, která je neplacená, je více či méně dobrovolná, někdy konaná z lásky, jindy z čiré nutnosti, té bude jistě každý z nás mít dost a dost na zahradách, chaloupkách a chatách, případně doma .

Konec sezóny byl hektický. Byla jsem ráda, že mám hodně představení, ale když onemocněl jeden z kolegů, začala se na mou hlavu snášet předsta-vení záskoková, a v tu chvíli jsem přepnula na autipolota, žila jsem pouze na jevišti , pak jsem jako v snách něco sezobla, a usnula jako špalek. Nastavený budík uposlechnu vždy, jediné, co bylo tentokrát velmi jednoduché, rozhodnout se, zda je ráno či večer. To bylo totiž zcela fuk. Moje kroky musely směřovat do divadla. Tam jsem si na fer-manu přečetla, co právě hrajeme, a to, abych měla správný kostým a účes, to již ohlídaly moje milo-vané oblékačky a vlásenkářky.

Nemohu uvěřit, že jsme odehráli Noc oživlých mrtvol na ostravském divadelním festivalu. V tom týdnu to bylo pro mne desáté představení, a že budeme hrát na dole Hlubina, jsem věděla , stejně jako ostatní. Ovšem jako věčná naivka jsem před-pokládala, že v hale, kde se hraje divadlo, někdo uklidí. Musím přiznat, že důl Hlubina vypadá z venku majestátně, zajímavě, industriálně a rezatě. Já sama jsem se lekla, když nám byla předve-dena šatna. Pro kluky i holčičky společná, asi dva-cet metrů čtverečných, tři židle a jeden stolek se zrcadlem. Nuže dobrá, jsme profíci, zvládneme to, řekla si česká žena ve mně, ta žena schopná žít v provizoriu, žena schopná improvizace. Ovšem ouha! Šatna byla od jeviště vzdálená asi dvěstě metrů. Vzhledem k tomu, že se během představení

přeličujeme na zombie, poléváme se krví, nažeh-lený kostým měníme v hadrácký oděv, a to vše během několika minut, bylo zřejmé, že čistá šatna se třemi židlemi a záchodem za rohem, je nám zcela na nic. A tak jsem i se svou taškou plnou dietních potravin a líčidel, pokračovala směrem k jevišti, že se tam zkrátka nějaký koutek najde.

Ach ouvej, našel se. Nebyl to koutek a nebyl čistý, což nechápu, protože to byla „kupelka“. Obrovský prostor, kdysi plný sprch a nahých havířů, byl nám dán k dispozici. Beze sprch, bez elektřiny, bez záchodu a dokonce bez vody! Járek, kterým kdysi odplouvala voda splachující mour a pot z havíř-ských těl, bylo plný suti, kamínků a prachu. Prach byl vlastně všude. Stál ve vzduchu, prstíkama nás šimral v krku, šťoural do očí a ucpával plicní sklípky, jakož i póry v naší pokožce. Vlásekářka rozložila tři sektorové skříňky, které tam byly slo-žené na sobě, utřela je vatou, namočenou v odličo-vacím mléc e, umyla zrcadlo, které kdosi přinesl a pak rozložila svoje barvičky a vatičky, připra-vena na vše. Rekvizitářka se rozplakala a odešla na nádraží. Naštěstí se za nějhakou dobu vrátila, pro-tože krom rekvizit, má na starosti též důležitý úkol umělecký, naprosto zdivočelopu zombii.

Umělecký šéf zařídil elektřinu, dva silné „boďáky“, též voda přišla odněkud, tedy abych byla přesná, donesli nám dva kýbly vody, která ovšem zrudla po prvním ponoření krvavé ruky a pak už jsme se všichni myli v rudé špíně. Jeviště nám ochotné tamní slečny umyly dvakrát, protože všudypří-tomný prach neustále usedal a mařil jejich úsilí. Našli se mezi námi tací, kteří jásali! To je prostor, to je industriál, to je vodvaz, to je punk! Nadšení postupně opouštělo všechny, kteří museli na jeviště, protože ve scéně střílení zombií se v tom museli válet. Takže jediná nadšená zůstala drama-turgyně Slouková, se kterou si to ještě vyřídím.

Jestlipak vás zajímá, jak to bylo s takovou trapnou, leč veledůležitou věcí, jako je záchod, neboli WC, neboli toalety? Jestli ano, čtěte dál. Venku před

halou stály dvě, slovy dvě TOIKY, aby každý viděl, že jdete čurat, či jinak si ulevit, no a ty dvě TOIKY tam byly pro všechny. Asi třista hostů, pořadatelé, herci, všichni okolo, a když jste chtěli navštívit toto zařízení během představení, museli jste proklouz-nout kolem diváků, projít halami, kde si ulevili ti, kteří nedoběhli, a pak jako zkrvavený zombík pro-jít kolem stanu s obsluhou a hrdě vejít do toho umělohmotného smrdutého domečku. Nemohu uvěřit, že jsme odvedli představení se vším všudy, umyli se ve vlastní divadelní krvi, odlíčili se ze vší té špíny a neztratili smysl pro humor. Ale žízeň jsme měli. A když festival, že ano, tak i chuť na alkohol. Bohužel, bílé víno došlo, červené skončilo za deset minut, takže i po této stránce jsme ostrou-hali. V tu chvíli jsem zvolala k nebesům „ Náš ředitel na vás!“ Pak jsme nasedli do autobusu a v půl páté ráno jsme byli doma. V Hradci Králové, který má báječné divadlo a báječné divadelníky, a to za všech podmínek. Řidič si pamatoval, že já, stařenka, ráda vystupuju u parkovacího domu a vyjedu ke svému bydlišti výtahem. Zastavil, a já, zcela zdecimovaná celým týdnem a posledním dnem zvláště, nastoupila do výtahu a vyjela na Pivovarské náměstí. Diskotéka v tamní restauraci byla v plném proudu, byla přece neděle ráno, že ano! Propletla jsem se mezi mladými rozevlátými lidmi aniž si toho všimli, a věděla jsem přesně, co mne čeká před domem.

Nemohu uvěřit, že jsem se nemýlila. Vnímavý čte-nář tuší, co jsem spatřila. Ano, jistě, převrácené popelnice a jejich obsah rozkopán do všech světo-vých stran. Ač jsem ten týden měla schody a popel-nice na povel, v tuto nekřesťanskou hodinu jsem se povznesla a velkým obloukem odešla spát do čisté postele. Když jsem druhý den myla schody, popelnice byly uklizeny. Máme nového souseda, který si u nás renovuje byt. Asi v sedm ráno při-jel, popelnice srovnal a pak začal vrtat, zatloukat, řezat motorovou pilou a tak dále a tak podobně. Můj celodenní spánek byl tím velmi poznamenán, přesto děkuju osudu, že jsem to vše přežila, a že můj domovský stánek je Klicperovo divadlo.

Nemohu uvěřit.

Co nás čeká a nemine?

Tituly sezóny 2011/2012

Vážení a milí čtenáři, diváci a příznivci Klicperova divadla,

tak už je to na světě – příští sezona je promyšlená, nasmlouvaná, domluvená, zkrátka přichystaná na poprázdninový start a doufejme hladký průběh. A proto vás nyní podrobněji seznámíme s tím, co pěkného se na vás chystá, a co byste si rozhodně neměli nechat ujít!!!! První premiérou sezony 2011 / 2012 bude divadelní adaptace románu Jacka Londona TULÁK PO HVĚZDÁCH. Inscenaci slavného příběhu o svobodě a nezlomnosti člověka připraví do Studia Beseda mladý režisér David Šiktanc. Hlavní scéna Klicperova divadla

bude ze začátku sezony patřit klasice. Jiří Nekvasil zde zrežíruje hru Christiana Grabbeho DON JUAN A FAUST, která spojuje velká temata dvou nesmrtelných hrdinů

s motivy commedie dell´arte. Komorní scéna V Podkroví představí současnou hru Esther Vilarové ŽÁRLIVOST v režii Pavla Krejčího. Příběh o lásce a nevěře se tak stane dalším pokračováním cyklu Šepoty a výkřiky. V únoru se můžeme těšit na premiéru hry ze života bratří Čapků VĚC ČAPEK, odkrývající na pozadí soukromých osudů i dramatickou atmosféru doby první republiky. Hru pro naše divadlo napíše a zrežíruje Martin Františák. Nebude chybět ani adaptace slavné filmové předlohy – divadelní verzi Herzovy MORGIANY, snově temného dramatického příběhu o dobru a zlu na motivy novely A. Grina, připravuje pro Hlavní scénu režisér Daniel Špinar. Závěr sezony potěší všechny příznivce Karla Poláčka a jeho oblíbeného titulu BYLO NÁS PĚT. Představení pro celou rodinu zrežíruje v Klicperově divadle Ondřej Havelka. Umělecký šéf David Drábek představí hradeckému publiku scénickou verzi své hry KOULE, inspirované osudem jisté československé sportovkyně, která vyvolala množství kontroverních ohlasů už při svém rozhlasovém uvedení. David Drábek pro vás zároveň chystá další vypečenou záležitost – vlastní pojetí slavné komedie FIGAROVA SVATBA. Věříme, že vám nabídneme sezonu žánrově i tematicky pestrou, a budete se mít tedy i v příštím divadelním roce na co těšit!!!

20.

POT LESK&


Jack London

TULÁK PO HVĚZDÁCHrežie: David Šiktanc

Divadelní adaptace kultovního románu Jacka Londona o svobodě, vůli, nesmrtelnosti duše a nezlomnosti člověka. Toulání po hvězdách s hlavním hrdinou Darrelem Standingem, vězněm, který je vystaven nesmyslnému mučení ve svěrací kazajce. Autor se ve své knize inspiroval skutečným příběhem nespravedlivě odsouzeného Eda Morella, který strávil pět let v samovazbě, až se Londonovi podařilo prosadit obnovení procesu a Morell byl na jeho základě propuštěn. Svébytnému světu Londonova působivého příběhu vévodí barbarské metody věznitelů, postupné odpoutávání mysli a dobrodružné cesty do minulých životů, stejně jako síla mužského přátelství a věčná láska k ženě. Režie se ujme mladý režisér David Šiktanc, který na sebe výrazně upozornil svou absolventskou inscenací v Divadle DISK, kde skvěle zpracoval Brechtovy Houštiny měst.

Esther Vilar

ŽÁRLIVOSTrežie: Pavel Krejčí

Jako další pokračování cyklu Šepoty a výkřiky

přinášíme do Podkroví hru německo-argentinské

autorky Esther Vilarové, původem lékařky, dnes

ale uznávané autorky esejů, románů a divadelních

her. Žárlivost je příběhem tří žen, které bydlí v

jednom výškovém domě. Jedné je padesát pět,

druhé čtyřicet a třetí něco přes dvacet. Všechny tři

ale milují jednoho muže, který je manželem jedné z

nich, té nejstarší. Dramatické napětí dialogů, které

ženy spolu vedou, je postaveno na skutečnosti, že se

v čase hry osobně nikdy nepotkají. Díky autorčině

smyslu pro humor se však tato hra o síle i ničivosti

velké lásky podává s rafinovaným nadhledem

a nadsázkou. Hru Žárlivost zpracoval před

nedávnem režisér Pavel Krejčí také do rozhlasové

podoby, a v této inscenaci účinkovaly rovněž

herečka ze souboru Klicperova divadla. Nyní pro

vás chystáme divadelní verzi, nabízející ideální

příležitost strávit večer s vtipem, nadsázkem i tolik

známým tématem velké komplikované lásky.Christian Dietrich Grabbe

DON JUAN A FAUSTrežie: Jiří Nekvasil

Klasická hra německého dramatika Christiana Grabbeho z roku 1828 přináší setkání dvou nesmrtelných hrdinů a nadčasových literárních a jevištních archetypů. Don Juan a Faust, dva extrémy a protipóly, dva principy, tělo a duch, se v ní utkávají o lásku Doni Anny. Oba, Juan i Faust jsou neobyčejní lidé, pohrdající zákony, které platí pro ostatní, oběma je jim společná únava a nuda ze života, stejně jako touha překonat hranice vyměřené člověku. Juan je posedlý požitky a užívá je kdykoliv má příležitost, Faust zase svým zarytým úsilím o dosažení něčeho, co by se vymykalo měřítkům tohoto světa. Na scénu ovšem přichází ještě pomoc ďábelského temného rytíře… Na Hlavní scénu Klicperova divadla se tak vrací velká klasická hra ve verších, a zároveň s ní i velká výpravná inscenace – v režii Jiřího Nekvasila, který se naposledy našim divákům představil s režií Shakespearova Perikla.

Pierre-Augustin Caron de BeaumarchaisFIGAROVA SVATBARežie: David Drábek

Proslulá francouzská komedie z roku 1775, popisující jeden neobyčejný den sluhy Figara, vznikla původně kvůli sázce, zda Beaumarchais napíše další komedii stejně populární jako byl jeho Lazebník sevillský. Výsledkem je brilantní hra, která nabízí množství skvělých komediálních situací a výborných hereckých příležitostí, ať už je to titulní role sluhy Figara, jeho milé Zuzanky, záletného hraběte Almavivy, vdavekchtivé Marceliny a mnoha dalších. Jiskřivá hra lásky, plná nástrah, složitých plánů a jejich nečekaných vyústění se právem stala jednou z nejoblíbenějších komedií evropské dramatiky, k jejíž popularitě samozřejmě přispěla i proslulá komická opera Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786. Jak ovšem známe Davida Drábka, můžeme se už teď těšit na jeho autorský vklad, invenci a ryze osobní pojetí tohoto nesmrtelného textu.

22.

POT LESK&


Alexandr Grin

MORGIANArežie: Daniel Špinar

Divadelní adaptace novely Alexandra Grina z roku 1928 Jessie a Morgiana, která se stala také základem slavného filmu Juraje Herze, je romantickým pohledem na sílu dobra a zla, stejně jako silným příběhem vztahu dvou protichůdných sester, milé a všemi milované Clary a temné a nenávistné Morgiany. Tu postupně prostupuje frustrace, zášť a zloba do takové míry, že se neváhá uchýlit k zločinu… „Zuřivý snílek“ Grin vtiskl tomuto příběhu světla a temnoty sugestivní poetickou atmosféru, zajímavé psychologické studie charakterů a nečekané obraty a vyústění napínavého děje. Vždyť „Náhoda číhá na náš rozum jako černá kočka před dveřmi, o kterou ve spěchu klopýtne noha, kráčející s takovou sebejistotou….“ Morgiana je pro mnohé diváky známá ze své filmové podoby, kde obě sestry, hodnou Claru i zlou Victorii ztvárnila nezapomenutelným způsobem Iva Janžurová. Naše divadelní verze ovšem nabídne samozřejmě příležitosti pro dvě různé herečky, a vy už teď můžete přemýšlet, kdo tyto symboly dobra a zla ztvární…

Martin Františák

VĚC ČAPEKrežie: Martin Františák

Hra dramatika a režiséra Martina Františáka o bratrech Čapcích, odkrývající na pozadí soukromých osudů těchto význačných českých osobností také atmosféru nově vznikajícího svobodného Československa a následnou deziluzi v podobě nástupu fašismu. Nebudou tak chybět Karel ani Josef, stejně jako sestra Helena, Olga Scheinpflugová, Úpice, Hradec Králové, Praha i Strž, atmosféra redakce Lidových novin, Dášeňka, Pátečníci, prezident Masaryk, zahrádka, zkrátka vše, co Karel Čapek stihl za svůj krátký život milovat a ctít, a hlavně jeho tvorba, pohled na obyčejného člověka, varování před budoucností i dotyky tajemna. Vždyť kdo je sám, ten šlépěj slyší… Martin Františák, umělecký šéf Divadla Petra Bezruče, se s autorskou tvorbou na téma velkého literáta nesetkává poprvé, ve vlastním divadle už vytvořil úspěšnou inscenaci Bezruč?!, kromě toho je ovšem také autorem řady jiných oceňovaných her, např. Doma, Nevěsta, Tvůj děda nebo Karla, kterou v letošní sezoně stejně jako před několika lety Doma uvede pražské Národní divadlo.

Karel Poláček

BYLO NÁS PĚTrežie: Ondřej Havelka

Dramatizaci oblíbeného humoristického románu Karla Poláčka, popisující autorovo dětství v Rychnově nad Kněžnou, připravuje Klicperovo divadlo jako poctu k 120. výročí narození tohoto českého spisovatele, humoristy a novináře. Příběhy nezapomenutelných dětských hrdinů, jimž vévodí Péťa Bajza, Čeněk Jirsák, Tonda Bejval, Eda Kemlink a Zilvar z chudobince, napsal Karel Poláček krátce před svým odchodem do Terezína v roce 1943, kniha poprvé vyšla až posmrtně v roce 1946. Kromě ústřední pětice kamarádů se můžeme samozřejmě těšit i na Habrováky, Rampepurdu, Evičku z cukráry, Otakárka Soumara, nebo pana Fajsta, ale hlavně na laskavé humorné historky, dobové písničky a krásný barevný Poláčkův jazyk a sloh. Jsme moc rádi, že nabídku na režii přijal právě Ondřej Havelka, herec, zpěvák, ale také vystudovaný režisér, který dobu dvacátých a třicátých skvěle zná, miluje a výborně divadelně zpracovává – naposledy například v Mladé Boleslavi a Mužích z offsidu nebo v režii divadelní verze Saturnina v Městských divadlech Pražských…

David Drábek

KOULErežie: David Drábek

Divadelní rozšířená podoba původně rozhlasové hry Davida Drábka, která vzbudila pozornost už před svým prvním uvedením v Českém rozhlase v roce 2011 a po něm už rozpoutala doslova mediální smršť. Hra s podtitulem „Příběh vrhačky“ je tragikomickým fiktivním portrétem zestárlé československé těžké atletky Mileny, která lásce ke sportu obětovala všechno, i když ji stát nutil užívat doping, rozhodoval o účasti na závodech v zahraničí, vybíral jí přátele a zbavil soukromí. Milena tak nyní svůj život plný komických i bolestných protikladů rekapituluje v rozhlasovém pořadu. Hlavní roli bývalé slavné vrcholové sportovkyně ztvární stejně jako v rozhlasové podobě textu Pavla Tomicová. Už teď je jasné, že o humor, satiru a ironii nebude nouze, stejně jako o další vlnu kontroverze a mediálních přestřelek, na které se můžeme všichni těšit…

24.

POT LESK&


Květen byl ve znamení hned dvou premiér, proto vám přináší fotoreportáž z obou společenských akcí a seznámíme vás tedy jak s „Mrzáky“, tak s „Jedlíky“.

A začneme hned vzpomínkou na sedmý květen a premiéru hry Mrzák Inishmaanský v režii Jana Friče.

fotoreportážfotil Tomáš Zeman

Protože se hra odevzdává v Irsku, a Irové jsou všichni poněkud zrzaví, zrzilo se to na jevišti nejen během představení, ale i na závěrečné děkovačce, kde odpovídající paruky neváhala nasadit ani část tvůrčího týmu…

Tradiční proslovy už se ovšem konaly v solidním a neirském duchu.

A jejich posluchači se vesele smáli, i když byli skoro všichni z představení ještě trochu naměkko.

David Drábek má Honzu Friče rád, Honza Frič má rád Davida Drábka a oba mají především rádi Klicperovo divadlo!!!

Nenápadně skupinové foto – v popředí pan doktor McSharry Honza Bílek, vzadu světácky pózuje divák Jiří Zapletal a všemu potutelně tleská Billy Sklenář Claven.

Tak na zdraví, mrzáku Billy!!!

26.

POT LESK&


Druhou a v letošní sezoně poslední premiérou byli potom Jedlíci čokolády, nová hra Davida Drábka v autorově režii. Je to hra něžně vtipná, romantická a citlivá, ale ani to nevyloučilo pořádný večírek!

Kuba Faun Tvrdík na děkovačce své spoluhráče o několik tříd převyšoval…

Kromě herců si samozřejmě diváci vytleskali i tvůrčí tým – zde David Drábek, Simona Rybáková, Martin Chocholoušek a Markéta Bidlasová.

Nora Grundová a Darek Král, dříve hudební uskupení Maya, nyní dvorní skladatel hudby a hlavní vokalistka inscenace.

Nechyběl ani kritik hradecké Mladé Fronty Petr Mareček, který právě se Sváťou Šteinerovou konzul-tuje, o čem bude psát…

Vypadá to, že Sváťa šla tenhle večírek z ruky do ruky;-) Zde s Františkem Staňkem a Janou Sloukovou.

Krásnou roli dostala od Davida Drábka Isabela Smečková Bencová a stejně krásně ji i zahrála…

David Drábek a jeho tři hradecké Múzy, Ženy, Sestry, Inspirace, Herečky nejmilejší – Pavla Tomicová, Isabela Smečková a Pavlína Štorková.

28.

POT LESK&


POT&LESK Klicperova divadlaelektronický měsíčníkčíslo 6 / 2011

Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrych Gregorová, Jana Slouková, Jan Gregor.

6 / 2011č.

Documents

Pot&Lesk - červen 2011