Regionální, sociální a dopravní politika EU

Úvod do evropských studií

Regionální politika EU Politika koheze (soudržnosti) Cílem je narovnat hospodářské a sociální rozdíly mezi

vyspělými a zaostávajícími oblastmi prostřednictvím finanční pomoci

Vznikla v 70. letech, kdy byly stanoveny cíle společné regionální politiky a vytvořen Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF)

Podnětem byla tzv. Thomsonova zpráva z r. 1973, která zdůraznila, že dokončení společného trhu je ohroženo regionálními rozdíly+po zavedení společné měny budou mít členské státy mnohem méně vlastních nástrojů na pomoc zaostalým regionům

Východiska Pro úspěch regionální politiky je důležité lokalizovat

problémové regiony Klasifikace regionů podle Komise:

• zaostalé regiony - nedostatečná infrastruktura, nízké příjmy obyvatelstva, tradičně zemědělská výroba, málo kvalifikovaná pracovní síla

• regiony poznamenané průmyslovým úpadkem• periferní regiony → regiony trpící geografickou izolovaností• pohraniční regiony nacházející se na vnější hranici

Společenství• oblasti vyznačující se negativními sociálními dopady

velkých aglomerací • venkovské regiony → zemědělská výroba je závislá na

klimatických změnách

Východiska

Členské státy jsou mezi sebou porovnávány podle růstu HDP na hlavu.

Mezi členskými státy ale existují odlišné správní jednotky, proto v r. 1988 ES zavedlo vlastní statistické teritoriální jednotky – tzv. NUTS

Podle NUTS jsou zjišťovány rozdíly v HDP a rozdělovány finanční prostředky• NUTS 0-5 (NUTS 4=LAU1, NUTS 5=LAU2)

ERDF V r. 1972 byl založen Evropský regionální rozvojový fond

• Proti Francie a Německo

• Pro Itálie, později Velká Británie, Dánsko a Irsko V r. 1974 byla uzavřena dohoda o financování ERDF a

fond mohl zahájit svou činnost v r. 1975. Prostředky vložené do fondu ale nedosahovaly stanovené

výše. Byly stanoveny první zásady čerpání prostředků

• Peníze z ERDF jsou pouze dodatečné a nemají nahrazovat pomoc udělovanou členskými státy.

Jednotný evropský akt Regionální politika získala svůj oddíl v zakládajících smlouvách V r. 1989 bylo zavedeno 5 cílů RP, během rozšíření o severské

země byly rozšířeny na 6:1. Podpora hospodářsky zaostalých regionů (HDP nižší než 75 %

průměru ES/EU) – ERDF, ESF a EAGGF2. Přeorientování regionů silně postižených úpadkem průmyslu na nové

druhy hospodářské činnosti – ESF, ERDF3. Boj proti dlouhodobé nezaměstnanosti → ESF4. Zapojení mladých lidí do pracovního procesu → ESF5. (A) modernizace a diverzifikace zemědělské výroby → EAGGF, FIFG

(B) Podpora programů na vytváření nových pracovních míst v zemědělském sektoru → ESF, ERDF a EAGGF

6. Udržení osídlení arktických oblastí → ESF, ERDF a EAGGF

Maastrichtská smlouva Vytvoření HMU představovalo významnou

zátěž pro chudší státy• Nutnost plnit konvergenční kritéria a snížení

schopnosti států intervenovat ve prospěch zaostalejších regionů

V r. 1993 byl vytvořen Fond solidarity (Kohezní fond)• Prostředky na projekty v oblasti životního prostředí a

transevropských sítí• Pro země, jejichž HDP je nižší než 90 % průměru

ES/EU• Podmínkou bylo dodržování konvergenčních kritérií

Agenda 2000

Redukce cílů na 3:1.Podpora hospodářsky zaostalých regionů na

úrovni NUTS II (HDP je nižší než 75 % průměru EU) → ERDF, ESF, EAGGF, FIFG

2.Podpora regionů na úrovni NUTS III, které procházejí hospodářskou a sociální restrukturalizací → ESF, ERDF

3.Rozvoj lidských zdrojů prostřednictvím podpory zaměstnanosti a modernizace vzdělávacích systémů → ESF

Cíle regionální politiky 2000-2006

1. Povzbuzování rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů (69,7 %)NUTS II, HDP na obyvatele je menší než 75 % průměru

členských zemí EU

2. Podpora strukturálně postižených regionů (11,5 %)Regiony procházející sociálně ekonomickými změnami v

průmyslu a službách, upadající venkovské oblasti, Obyvatelstvo podporovaných regionů nesmí překročit 18%

celkového počtu obyvatel EU

3. Podpora přizpůsobování a modernizace politik a systémů vzdělávání, školení a zaměstnanosti (12,3 %)

Cíle regionální politiky 2007-2013

1. Konvergence: podpora hospodářského a sociálního rozvoje regionů na úrovni NUTS II s HDP na obyvatele nižším než 75 % průměru EU. Mohou čerpat i státy, jejichž hrubý národní důchod je

nižší než 90 % průměru EU. Financován z ERDF, ESF a FS Modernizace a diverzifikace ekonomických struktur:

výzkum a rozvoj technologií, inovace, podnikání, informační společnost, životní prostředí, turismus, kultura, doprava, energie, vzdělání, zdraví

Cíle regionální politiky 2007-2013

2. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanostNUTS II nebo NUTS I, které přesahují limitní

ukazatele pro zařazení do cíle Konvergence.

ERDF a ESF

V ČR: Praha

Posílení regionálních kapacit výzkumu a technologického rozvoje, podpora inovace a podnikání

Životní prostředí

Regiony spadající pod Cíl 1 (červeně) a Cíl 2 (světle modře)

Cíle regionální politiky 2007-2013

3. Evropská územní spoluprácePodpora přeshraniční spolupráce regionů na

úrovni NUTS IIIPodél všech vnitřních a některých vnějších

pozemních hranic a podél námořních hranic (max. 150 km)

Meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů.

ERDF

Principy Princip koncentrace:

• Prostředky všech strukturálních fondů jsou zaměřeny na základní cíle Princip programového plánování:

• Princip víceletého plánování, sledování cílů v dlouhodobém horizontu Princip partnerství:

• Princip subsidiarity• Na implementaci programů se kromě Komise a členských států mají

podílet i regionální autority• Výbor regionů → podílí se na formulování regionální politiky

Princip přídatnosti:• Regionální politika pouze doplňuje regionální politiku členské země• Projekty jsou spolufinancovány členskou zemí

Financování

Financování

ERDF (Evropský regionální rozvojový fond)• Základní nástroj regionální politiky

• Všechny 3 cíle

ESF (Evropský sociální fond)• Hlavní nástroj sociální politiky, zaměřuje se na

prevenci a na boj s nezaměstnanosti, rozvoj lidských zdrojů a podporu integrace na trhu práce

• Cíl 1 a 2

Financování

Fond soudržnosti (Kohezní fond)• Pomoc je poskytována zemím, jejichž HNP na

obyvatele je nižší než 90% průměru EU a připravují se na vstup do HMU

• Zahrnuje celé území Bulharska, ČR, Estonska, Řecka, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovinska a Slovenska

• Phasing-out: Španělsko

• životní prostředí (50 %) a dopravní infrastruktura (50 %)

• Cíl 1

Nová finanční pravidla

Každý program je financován jen z jednoho fondu (1 program=1 fond)

Podmínky: projekty musí být v souladu s cíly Lisbonské strategie → konkurenceschopnost a vytváření pracovní míst

Maximální kofinancování:• Cíl 1: mezi 75-85 %

• Cíl 2: mezi 50-85 %

• Cíl 3: mezi 75-85 %

Realizace

Regionální politika je realizována na úrovni členských států

Státy rozhodují o rozložení finančních prostředků ve strukturálních fondech, předkládají projekty, rozhodují o zaměření prostředků

Rozpočet a jeho pravidla jsou schvalovány Radou a EP na základě návrhu EK

Realizace Každá země připraví Národní strategický

referenční rámec• základní programový dokument pro využívání fondů

Evropské unie v období 2007-2013. • Seznam operačních programů posuzovaný Komisí

Rámec podpory společenství (CSF)• Dokument schválený Komisí po dohodě s příslušným

státem Operační program

• Dokument schválený Komisí pro realizaci Rámce podpory Společenství.

Realizace

Sociální politika

Sociální politika EU patří ke sdíleným politikám EU

Odlišné sociální modely v evropských zemích • Liberální (atlantský) → Velká Británie, Irsko

• Konzervativní (kontinentální, korporativní) – Německo, Belgie, Francie, Itálie, Rakousko

• Sociálně demokratický (skandinávský) → Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko

• Jihoevropský → Španělsko, Portugalsko, Řecko Úzce provázána se společným trhem

Sociální politika

K motorům se řadí vedle Komise severské státy.

K brzdám naopak Velká Británie. Rezervovaně i jihoevropské státy (vyšší

standardy=nutnost více reformovat a investovat), ale ochotny k přijetí kompromisů.

Sociální politika Smlouva o EHS

• Cíl: podpora životních a pracovních podmínek zaměstnanců a zaměstnanost

• Zavedena zásada stejné odměny pro muže a ženy za stejnou práci• Hlavním nástrojem se staly směrnice, které stanovovaly minimální

standardy Evropský sociální fond 1972 summitu ER v Paříži: Komise pověřena vypracování

konkrétních návrhů Komise předložila Sociální akční program pro léta 1974-1976

• Zvýšení zaměstnanosti, zlepšení životních a pracovních podmínek zaměstnanců a vytvoření mechanismu pro dostatečné informování zaměstnanců a umožňujícího participovat na řízení podniku

• Cíle se ale nepodařilo plně prosadit

Sociální politika

V polovině 80. let dochází k rozvoji sociální politiky spolu s rozvojem projektu společného trhu.

JEA postrádá koncepci sociální politiky, ale obsahuje článek 118a, ve kterém se státy zavázaly věnovat zvláštní pozornost otázkám pracovního prostředí, zdraví a bezpečnosti pracujících.

Sociální politika

V r. 1985 Komise zahájila tzv. proces z Val Duchesse • Série jednání mezi centrálou evropských odborových

svazů (ETUC – European Trade Union Confederation) a Evropským sdružením průmyslových a zaměstnavatelských svazů UNICE (Union of Industrial and Employer’s Confederations of Europe)

• Výsledkem bylo vytvoření Výboru pro sociální dialog v r. 1993, který se stal partnerem Komise při přípravě sociální agendy

Sociální politika

Na konci 80. let Komise předložila návrh na vypracování Sociální charty• Pro Francie a Německo: podpora harmonizace a

stanovení vyšších společných standardů → zvýšilo by to konkurenceschopnost jejich pracovní síly

• Proti Velká Británie → Sociální charta = začátek centralizovaného sociálního systému, který ohrozí suverenitu členských států

• Sociální dumping → zvýhodnění zemí, kde jsou náklady na pracovní sílu nižší

Sociální politika 1989: Sociální charta (Evropská charta základních

sociálních práv zaměstnanců)1. Právo pracovat v zemi ES/EU podle vlastního výběru2. Právo na spravedlivou mzdu3. Právo na lepší životní a pracovní podmínky4. Právo na sociální ochranu v rámci existujících národních systémů5. Právo na svobodu shromažďování a kolektivní vyjednávání6. Právo na zaměstnanecké školení7. Právo mužů a žen na rovné zacházení8. Právo pracovníků na informace, konzultace a spoluúčast9. Právo na ochranu zdraví a bezpečnost při práci10.Ochrana dětí a adolescentů11.Záruka minimálních životních standardů pro starší občany12.Lepší sociální a profesní integrace invalidů

Velká Británie podepsala teprve v r. 1997

Sociální politika Smlouva o EU: Protokol o sociální politice,

který byl právně závazný (mimo zůstala VB) a Dohoda o sociální politice.

Cíle:• Podpora zaměstnanosti• Zlepšení životních a pracovních podmínek• Přiměřená sociální ochrana• Sociální dialog• Rozvíjení potenciálu pracovních sil za účelem trvale

vysoké zaměstnanosti• Boj proti vyloučení z trhu práce

Sociální politika

Amsterodamská smlouva:• Sociální politika byla zavedena článkem 136 a 137

Smlouvy o ES

• Závazek k vysoké míře zaměstnanosti

• Zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou a procedura spolupráce s EP a po konzultaci HSV a Výborem regionů

• Byly vyčleněny oblasti, kde se hlasuje jednomyslně

• Byla založena evropská strategie zaměstnanosti

• Mainstreaming politiky zaměstnanosti

Sociální politika

Současná úprava:• Cíle (čl. 136 Smlouvy o ES)

• podpora zaměstnanosti

• zlepšování životních a pracovních podmínek

• boj proti vyloučení

Sociální politika Čl. 137: Společenství podporuje a doplňuje činnost členských

států v těchto oblastech:• zlepšování pracovního prostředí (ochrana zdraví a bezpečnosti

pracovníků)• pracovní podmínky• sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků;• ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru;• informování pracovníků a konzultace s nimi;• zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů• podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí legálně

pobývajících na území Společenství;• zapojení osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí• rovnost příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení na

pracovišti;• boj proti sociálnímu vyloučení;• modernizace systémů sociálního zabezpečení

Sociální politika Rada přijímá směrnice, kterými může stanovit minimální

standardy.

Procedura spolurozhodování (Rada a EP) po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů, kvalifikovaná většina.

Jednomyslnost Rady a procedura spolurozhodování (s EP, konzultace HSV a VR) v oblasti sociálního zabezpečení a ochrany pracovníků, ochrany pracovníků po skončení pracovního poměru, kolektivní obraně zájmů a podmínek zaměstnávání pracovníků ze třetích zemích

Sociální politika

Předpisy se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení.

Nebrání žádnému členskému státu, aby zachovával či zaváděl přísnější ochranná opatření.

Každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci (čl. 141).

Evropská strategie zaměstnanosti

Konec 90. let nepříznivý hospodářský vývoj v EU → Cíl: vyšší hospodářský růst, ale zároveň zachování sociálního modelu

Výsledek tzv. Lucemburského procesu (1997) Koordinace členských států v oblasti zaměstnanosti Založena na směrnicích pro zaměstnanost (navrhované

Komisí a přijímané Radou) = společné priority členských států

Členský stát vytváří program, jak směrnice realizuje v praxi

Každoročně se hodnotí pokrok (Komise) → přijímáno v Radě

Lisabonská strategie Vyhlášena v 3/2000 na summitu ER v Lisabonu Cíl: proměnit EU v nekonkurenceschopnější ekonomiku světa

do r. 2010, ekonomika založená na znalostech, schopná udržitelného růstu, vytváření kvalitních pracovních míst

Do r. 2010 dosažení ekonomického růstu 3 % zvýšení míry zaměstnanosti na 70 % (zvýšení zaměstnanosti žen nad 60 %)

Nástroje: rozvoj znalostní společnosti, podpory výzkumu a vývoje, odstraňováním překážek na vnitřním trhu a zlepšováním podnikatelského prostředí, modernizací sociálního modelu, podpora zaměstnanosti a udržitelného rozvoje.

Od r. 2005 se klade větší důraz na růst a zaměstnanost

Otevřená metoda koordinace Formálně zavedena na Lisabonském summitu v 3/2000 Dobrovolný proces Na úrovni EU se členské státy dohodnou na společných

cílech Jsou stanoveny společné indikátory pro účely měření

dosaženého pokroku Členské státy vypracovávají Národní akční plány, které

realizují společné cíle Pravidelné monitorování a vyhodnocování pokroku Výměna zkušeností a příkladů dobré praxe Účinnost spočívá ve vzájemném tlaku a přesvědčování Komise zveřejňuje, jak si která země stojí

Dopravní politika Zavedena již ve smlouvě o EHS, ale začala se realizovat

teprve v 80. letech → navázáno na realizaci společného trhu

1957:• Zavedení společných pravidel pro mezinárodní dopravu do

nebo z některých členských států

• zajištění volného přístupu k poskytování dopravních služeb uvnitř každého členského státu pro dopravce z dalších členských států

• vytvoření opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy Realizace těchto cílů měla být prozatím omezena jen na

oblast železniční, silniční a vnitrovodní dopravy.

Dopravní politika

1983 EP podal na Radu stížnost ohledně nečinnosti k ESD → v roce 1985 dal ESD EP za pravdu a žádal Radu, aby proces harmonizace v dopravě urychlila.

JEA: pro oblast dopravy bylo zavedeno

hlasování kvalifikovanou většinou

Dopravní politika Velký problém představovala tzv. kabotáž

(provozování nákladní dopravy v jednom nebo více členských státech, v nichž dopravce nemá pobočku)• Do konce roku 1992 platil systém kvót umožňující

rozdělovat ročně mezi členskými státy nanejvýš 15 000 kabotážních povolení.

• 1992: Rada vydala nařízení, že dopravci z členské země a s platnou licencí mohou provozovat své služby v rámci celého společného trhu

• Nejprve oblast nákladní dopravy, osobní doprava byla vyřešena teprve v r. 1997

Transevropské sítě Jedná se o infrastrukturu v oblasti dopravy,

telekomunikací a energetiky, včetně plynovodů a ropovodů, jimiž by měly být propojeny národní sítě.

Projekt byl zahájen v r. 1990, Transevropské sítě nejsou integrální součástí společné

dopravní politiky. Na financování projektů se z velké míry podílejí samotné

členské státy (70%). Doplňkovým zdrojem pro krytí výdajů jsou prostředky

Fondu soudržnosti, Evropské investiční banky, ERDF, předvstupních nástrojů a vlastního rozpočtu TENs.