Upload
alyssa
View
97
Download
4
Embed Size (px)
DESCRIPTION
Reliéf ČR. základní typy regionalizace. Genetické typy reliéfu. Základní typologie Endogenní reliéf – tektonika, sopečná činnost Exogenní reliéf – kryogenní, fluviální, eolický, … Typický reliéf pro území ČR: reliéf skalních měst (např. Kokořínsko, Labské pískovce, Český ráj) - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
Reliéf ČR
základní typy
regionalizace
Genetické typy reliéfu
Základní typologie
Endogenní reliéf – tektonika, sopečná činnost
Exogenní reliéf – kryogenní, fluviální, eolický, …
Typický reliéf pro území ČR: reliéf skalních měst (např. Kokořínsko, Labské pískovce,
Český ráj) krasový reliéf (Moravský kras, Český kras) sopečný reliéf (Doupovské hory, České středohoří) glaciální reliéf (Krkonoše. Šumava, Opavská pahorkatina,
Šluknovská pahorkatina) antropogenní reliéf (Podkrušnohoří, Ostravská pánev,
vodohospodářská krajina Třeboňska)
Vývoj reliéfu + typy reliéfu
Analogicky jako geologický vývoj a stavba
2 odlišné typy: Česká vysočina
Karpaty
SYSTÉM:
Hercynský
Alpsko-himálajský
SUBSYSTÉM: Hercynská pohoří Karpaty Panonská pánev
Členitost reliéfu - absolutní
Nejvyšší části: Česká vysočina: Sněžka (1 602 m n.m.) Karpaty: Lysá hora (1 323 m n.m.)
Nejvyšší vrcholy v ČR: 1. Sněžka 1602 m n.m. 2. Luční hora 1555 m n.m. 3. Studniční hora 1554 m n.m. 4. Vysoké kolo 1509 m n.m. 5. Praděd 1491 m n.m. 6. Stříbrný hřbet 1490 m n.m. 7. Violík 1472 m n.m. 8. Vysoká hole 1465 m n.m. 9. Malý Šišák 1440 m n.m. 10. Kotel 1435 m n.m.
České republice je v 16 pohořích celkem 392 hlavních (HLV)
+ 170 vedlejších (VV) tisícimetrových vrcholů
z 20 nejvyšších v ČR je 15 v Krkonoších
Tisícimetrová pohoří ČR - nejvyšší pohoří ČR
1. Krkonoše Sněžka (1602 m n.m.)2. Hrubý Jeseník Praděd (1491 m n.m.)3. Králický Sněžník Králický Sněžník (1424 m n.m)4. Šumava Plechý (1378 m n.m.)5. Moravskoslezské Beskydy Lysá hora (1323 m n.m.)6. Krušné hory Klínovec (1244 m n.m.)7. Rychlebské hory Smrk (1125 m n.m.)8. Jizerské hory Smrk (1124 m n.m.)9. Orlické hory Velká Deštná (1115 m n.m)10. Šumavské podhůří Libín (1093 m n.m.)11. Novohradské hory Kamenec (1072 m n.m.)12. Český les Čerchov (1042 m n.m.)13. Hostýnsko-vsetínská horn. Vysoká (1024 m n.m.)14. Javorníky Malý Javorník (1021 m n.m.)15. Ještědsko-kozákovský hřbet Ještěd (1013 m n.m.)16. Hanušovická vrchovina Jeřáb (1003 m n.m.)
Nejnižší místa
Labe - Hřensko (115 m n.m.) soutok Moravy - Dyje (149 m n. m.)
antropogenní činnost
Velkolom ČSA (u Mostu)
dno: 160 - 200 metrů pod okolním terénem
(230 m n.m.) dno lomu 30 m n.m.
Velkolom Bílina (40 m n.m.)
Endogenní reliéf
podmíněný endogenními procesy: tektonika, sopečná činnost, zemětřesení
historicky významné: přelom 2H/3H
→ aktivní sopečná činnost (sopečný reliéf)
→ tektonika – rozlámání ker, pohyby podél zlomů
→ kerný reliéf
→ seismická aktivita
vše: dozvuky do současnosti
Seismická aktivita
Nejvyšší aktivita v regionech Západní Čechy – Karlovarsko Hronovsko-poříčská porucha (Náchodsko,
trutnovsko) Ostravsko – antropogenně podmíněná
Seismické stanice provozované: Geofyzikálním ústavem (červeně), Ústavem fyziky Země MUNI Brno (modře), Ústavem Geoniky/TU Ostrava (zeleně)
Průhonice (1957)
Kašperské Hory (1961)
Dobruška (1992)
Úpice (1983)
Nový Kostel (1998)
Panská Ves u České Lípy (2003)
Třešť (2005)
Ostrava/Krásné Pole (1983)
Velký Javorina (1995)
Mor. Krumlov (1995)
Mor. Beroun (1994)
Vranov u Brna (1990)
Seismická aktivita – západní Čechy
Současná aktivita: zemětřesný roj - nejsilnější od roku 2000 doposud nejintenzivnější instrumentálně
zaznamenané západočeské zemětřesné roje se vyskytly v roce 1908 (nejsilnější otřes: magnitudo 5.0,stupeň 5 Richterovy škály)
na přelomu let 1985/86 (nejsilnější otřes: magnitudo 4.6)
Současné otřesy
Od 6.10.2008 zvýšená seismická aktivita zemětřesný roj s epicentry v blízkosti obce Nový
Kostel (15 km severně od Chebu) ohniska zemětřesení: jsou lokalizována v hloubce 10
km v období 6.10., 04 hod. SEČ až 14.10., 06 hod. SEČ
bylo instrumentálně zaznamenáno přes 10 000 zemětřesení
nejsilnější zemětřesení: o magnitudu 3.9 (3.9 stupně Richterovy škály) se vyskytlo 12.10. v 9:44 SEČ a bylo pocítěno obyvateli i ve velké vzdálenosti od epicentra, např. na západě Prahy
Sopečný reliéf
Hlavní vulkanická centra
Oherský rift - v SZ Čechách
Doupovské hory
České středohoří labská linie (SZ-JV) - skryta pod sedimenty
české křídové pánve roztroušená centra po celé severní části
Českého masívu
Permský vulkanismus
Javoří horyVraní hory
Javoří hory
Ruprechtický Špičák (881 m n.m.)
Vraní hory
Královecký Špičák (881 m n.m.)
Hlavní stadia
preriftové (campan-spodní eocén) - žilné průniky ultrabazických magmat - soustřeďují se při vnějších zlomech sv. části oherského riftu + při lužickém zlomu (př. v Podještědí)
- povrchové produkty nejsou - podlehly erozi riftové hlavní fáze: svrchní eocén - spodní miocén - produkt: povrchová, žilná i intruzivní tělesa
mladší období: svrchní miocén - soustřeďuje se do blízkosti mladších poruch (např. krušnohorského a lužického zlomu (kozákovské centrum)
- vedle efuzí jsou časté diatermy (výbuchová hrdla s pozdější lávovou výplní přívodní dráhy
závěrečná fáze: pliocén až pleistocén - aktivita vulkanického centra v Nízkém Jeseníku - nejmladší vulkány při chebském zlomu (Železná hůrka a Komorní hůrka)
Doupovské hory
největší sopka v ČR plocha: 1 200 km2
vznik v místě protnutí oherského riftu s příčným jáchymovským zlomovým pásmem
Doupovské horyJáchymovský
zlom
oherský rift
Doupovské hory
troska stratovulkánu nebo velké lávové (efuzivní sopky)
z větší části na pravém břehu Ohře mezi Sokolovskou a Mosteckou pánví
Dubina
Kadaň
aktivita - hlavní vulkanická fáze v rámci riftogenního stádia (svrchní eocén - spodní miocén)
počátek: měl explozivní ráz (až 50 metrů mocné akumulace vulkanoklastik)
vyšší části komplexu: až 500 m mocné; tvoří je: lávové proudy + mocné akumulace vulkanoklastik v centru vulkánu: kaldera (u Doupova)
selektivní eroze
lávové příkrovy
- vyvýšeniny
Pyroklastika (omezeně)
- měkčí morfologie morfologie SZ. svahů Doupovských hor (masív
Stoličná)
S - mírně zvlněný reliéfnejvyšší: Velká Jehličná (828 m)
J - členitější- strukturní plošiny
nejvyšší vrcholy:
Pustý zámek (928)
Hradiště (934)
Mlýnský vrch (814)
Dubina (729)
vrcholová část Doupovských hor
půlkruhovitě seskupeny kolem doupovské sníženiny
= zbytek kaldery (kolem 600 metrů)
uprostřed sníženiny:
o 60 m (relativně vrch Niva)
zdvihem pohoří byla
Ohře zatlačena k SZ
+ poklesy
v Mostecké pánvi
řeka se antecedentně
zařezala do okraje Doupovských hor
průlomové údolí
zdvih pokračuje oživování hloubkové eroze + zpětná eroze do nitra pohoří
výchozy granulitů
údolí Ohře
mezi Stráží nad Ohří a Pernštejnem
ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ
plocha: 1 265 km2
CHKO P = 1 063 km2
Milešovka (837 m n.m.) JZ - Milešovské středohoří
SV - Verneřické středohoří
Lipská hora Lhota Ostrý Milešovka
České středohoří
podloží: krušnohorské krystalinikum (metamorfované a hlubinné vyvřeliny starohory/1H)
- vystupuje na povrch izolovaně
př. Oparenské údolí, Česká brána
povrch krystalinika: v hloubce velmi členitý, velké výškové rozdíly (až 1 700 m)
křída: vznikl až 1 km mocný pokryv sedimentů - tvoří podklad vulkanosedimentálního komplexu
* po skončení sedimentace: rozlámání na kry + eroze
při průniku vulkanických těles - vyzdviženy křídové sedimenty
třetihory
předvulkanická činnost - odnos křídových hornin
- zvětrávací procesy
(prokřemenění původního povrchu - krusta tvrdých křemenců, sluňáky)
sopečná činnost
- vázána na ohárecký rift
trvala 20 milionů let (eocén - miocén)
etapy. 1. maary
2. výlevy lávy v depresích
3.intruzivní činnost
4H
- erozní činnost
Labe (100 metrů)
- mrazové zvětrávání
- výrony minerálních vod
(Teplice - teplická terma v ryolitu, Bílina)
Milešovka (837 m n.m.)
NPR
„Hromová hora“
vypreparovaný + vyzdvižený lakolit
J. úpatí (kóta 486 m - Šibeník) - nejvýše situovaný výskyt krystalinika
Lovoš (570 m n.m.) nad Lovosicemi přívodní dráha intruze do křídových
sedimentů + vyzdvižená kra NPR J.úpatí: poruchové pásmo
litoměřického zlomu
Milá (510 m n.m.)
čedičový suk
PR
Oblík (509 m n.m.)
NPR
vypreparovaná intruze čediče
sloupcovitá odlučnost
nejvyšší Chožovského středohoří
Krušné hory
kerné pohoří délka = 130 km šířka ( 6 - 19 km) kra: výrazně ukloněná k SZ plochá rozvodí ojedinělé sopečné vrchy vrcholový zarovnaný povrch zlomové svahy
vrcholový zarovnaný povrch
pánve
zlomový svah
1050
1115Božídarský
Špičák
Boží Dar
Ryžovna
• horniny krušnohorského krystalinika
- do kterých pronikl krušnohorský pluton
(soubor intruzivních těles)
- tvoří řadu elevací
+ 3H vulkanity
Lužické hory
plocha 180 km2
jsou sz. pokračováním ještědsko-kozákovského pásma
od Ještědského hřbetu odděleny Jitravským sedlem nejvyšší vrchol: Luž (Lausche)-793 m n.m. nad relativně plochý reliéf se zvedá řada vysokých
znělcových a čedičových kup vulkanismus byl podmíněn tektonickými pohyby,
které rozlámaly původně souvislý povrch (paleogenní zarovnaný povrch) a mírně vyzdvihly pruh Lužických hor nad Žitavskou pánev
fonolit
Luž (793)Pěnkavčí vrch
Suchý vrch
Trachyt
Velký Buk
Luž (793 m n.m.)
Fonolitová kupa vypreparovaná erozí z křídových pískovců
Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák)
místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána
Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne.
Ledová jeskyně
malá puklinová jeskyně na severním svahu Suchého vrchu (641 m) nedaleko přehrady Naděje
vznikla mrazovým zvětráváním hornin znělcové skála rozpukala a byla překryta rozsáhlým suťovým
polem jeskyni tvoří svislá puklina na povrchu utěsněná sutí a hlínou, v níž
je znemožněna cirkulace vzduchu jediným otvorem v horní části jeskyně vniká v zimě dovnitř těžší
chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu
z par v ovzduší i z prosakující vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost v nejnižším místě jeskyně někdy dosahuje až 2 m
ledová výzdoba je nejbohatší v předjaří, v létě se většinou udržuje jen podlahový led
Ledová jeskyně
v roce 1966 byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou
jeskyně je hluboká 6 m, až 30 m dlouhá a 2 - 4 m široká
vchod je asi 6 m nad dnem zhruba uprostřed jeskyně
vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami
levá část: hůře dostupná PP Naděje
0,30 ha
Severočeská tabule
severní část České tabule plocha = 2 600 km2
strukturní plošiny, vyzdvižené okraje - soustava kuest skalní města neovulkanické suky – nejvyšší v České tabuli nejvyšší vrchol: Ralsko (696 m n.m.)
Ralsko (696 m n.m.)
V Cvikovské pahorkatině u Mimoně relativní výška 400 metrů
nad dnem Ploučnice vrchol: výrazný úzký
hřbítek na vypreparované žíle nefelinitu směru SV-JZ
dolní část: kvádrové pískovce středního turonu
PR (1992, 18 ha)
Ralská pahorkatina
plocha 1 356 km2
specifikum v rámci České tabule: do povodí horního toku Panenského potoka pronikl přes Jitravské sedlo v době halštrovského zalednění pevninský ledovec
četná neovulkanická tělesa: Ralsko (696 m ), Bezděz (604 m), Tlustec (591 m), Vlhošť (614 m)
pískovcová skalní města: Kokořínsko, Polomené hory, Hradčanské stěny
kotliny - erozně denudační, tektonické významná údolí: Ploučnice a přítoků, Pšovky významné rybníky CHKO Kokořínsko
Kokořínsko - neovulkanity
- mladotřetihorní neovulkanická tělesa
- zejména čediče a trachyty
Ronov Vlhošť (614 m) Vrátenská hora
Ronov-čediče
Nízký Jeseník
sopečná činnost se soustředila do okolí Bruntálu velmi mladé sopky (aktivní i na počátku pleistocénu) stratovulkány Postvulkanické jevy: minerální prameny Nejmohutnější Velký Roudný (780 m n.m.) sedlem
spojen s Malým Roudným (775 m n.m.)
Velký Roudný (780 m n.m.)
stratovulkán
• na vrcholu patrný kráter (kráterová prohlubeň)
• lávové proudy + pyroklastický materiál
• 3 lávové prudy
• nejdelší 5 km (proud Chrřibského lesa)
• aktivní ještě v pleistocénu
údolí řeky Moravice – vzniklo velké jezero, do kterého padaly sopečné vyvřeliny
tvořily usazeniny pórovitých tufitů, které se dodnes nacházejí v okolí obce Razové a Karlovce
tufity se těžily jako dobrý stavební materiál
Uhlířský vrch (674 m n.m.)-J. úbočí:
2 podlaží bývalých
lomových stěn nad sebou
- lapilly, bomby, popel
+ ojediněle kusy
nesopečných hornin
(kulm (spodní karbon) – vytržené ze stěn sopouchu)
Krasový reliéf - typologie krasu
kras karbonátový - středoevropský polycyklický a polygenetický typ
specifický typ: kras hydrotermální horniny: vápence a vápnité dolomity stáří krasových hornin:
devonské (převážně)
silurské
jurské (Lužický hřbet; vnější bradlové pásmo)
křídové (u Kutné Hory) většina: krystalické + postižené procesy vrásnění
celková plocha: 230 km2 (0,3 %) z toho 100 km2 Moravský kras většinou (až na Moravský kras) - nesouvislá území,
izolované čočky tvary: exokrasové
endokrasové řada specifických forem krasu (vlivem
hydrotermálního prostředí, pleistocenní modelace - glaciální apod.)
Několik fází oddělených horotvornými procesy nebo transgresemi
nejstarší: vázána na sedimentaci staroprvohorních vápenců
3H - vznik nejvýznamnějších podzemních jeskynních systémů
Evidence objektů
JESOJednotná Evidence Speleologických Objektů (JESO) je informační systém o krasových
a pseudokrasových jevech (přírodní podzemní dutiny – jeskyně, závrtové a jim příbuzné formy reliéfu a hydrologické objekty – ponory a vývěry) na území České republiky.
3 988 evidovaných jeskyní
(http://jeso.nature.cz/) nejdelší:
jeskynní soustava Amatérské jeskyně (34,9 km) nejhlubší propast: Hranická (273,5 m)
svět: Mammoth cave (USA): 563,5 km
Propast Voronaja (Kavkaz): 1710 m
Krasová území – zpřístupněné jeskyně
Moravský kras - 4 Český kras - Koněpruské jeskyně Podkrkonoší - Bozkovské dolomitové jeskyně Táborsko - Chýnovská jeskyně (Křemešnická vrchovina konicko-mladečský devon: Mladečské jeskyně - Hornomoravský úval Javoříčské jeskyně - Zábřežská vrchovina Jesenicko: Na Pomezí - Rychlebské hory Na Špičáku - Zlatohorská vrchovina Hranický kras: Zbrašovské aragonitové jeskyně - Podbeskydská
pahorkatina Pálava: jeskyně Na Turoldu – Mikulovská vrchovina
jeskyně Na Turoldu (Pálava) zpřístupněná od roku 2004 (1. 7. 2004 ) Jeskyně se nalézá v
bývalém lomu ve vrchu Turold (385,2m), na SV okraji Mikulova, v PR Turold
portál je v patě východní stěny v přední části lomu v úrovni 286 m n.m.
labyrint chodeb a síní - vytvořených v několika úrovních podél zlomů, výrazných puklin a vrstevních spár
délka 1 200 m krápníková výzdoba je zde jen vzácně. v nejspodnější části je i jezírko s velmi proměnlivou výškou vodní
hladiny od roku 1980 byla správcem jeskyně ČSS Jihomoravský kras
Jeskyně Na Turoldu je naší největší jeskyní v 2H vápencích + největší jeskyní krasu Pavlovských vrchů v návaznosti na horotvorné procesy vznikala jeskyně v bloku
jurských vápenců, nasunutých jedním z příkrovů flyšového pásma jižní části Z. Karpat
vznikla převážně korozí a pozdějším odlamováním a postupným zřícením stěn a stropů v tektonicky extrémně porušených vápencích
nejvýše položené patro: tvoří holé puklinové chodby mezi mohutnými skalními bloky
střední patro: prostorné síněspodní patro: strmě klesající chodby, uzavřené vodou
Nejdelší jeskynní systém: systém Amatérské jeskyně
Sloupsko-šošůvské jeskyně
Punkevní jeskyně
Jeskyně 13 C
Amatérská jeskyně
J. Michalka
J. Piková dáma
J. Nová Rasovna
• Ostrovská plošina
• denivelace 200 m• několik samostatných jesk. systémů• objev 1969-1970• lažanecké a vilémovické vápence• odvodnění: Punkva• existenci předpokládal Absolon
jednotlivé jeskynní systémy - samostatné vchody vchody propojuje ústřední koridor Staré a Nové
Amatérské jeskyně
Sloupský potok
Punkva
Bílá voda
ponor u Sloupu
ponor u Holštejna
Významné osobnosti
Martin Kříž (Moravský kras;)
Florián Koudelka Karel Absolon Vladimír Homola Jiří Vodička František Skřivánek Vladimír Panoš Milan Šlechta (vedl skupinu, která objevila systém A.J.)
Karel Absolon
(1877-1960)
Moravský kras
Drahanská vrchovina devonské vápence 3-5 km široké pásmo dlouhé 25 km jižní okraj: jurské vápence nadmořská výška: 500 m úklon k jihu 3 části: S - povodí Punkvy Amatérská jeskyně střed - Křtinský potok systém Rudické propadání - Býčí skála jih - povodí Říčky Ochozská jeskyně
Tvary:
škrapová pole závrty úvala krasové kaňony (žleby) -
Pustý a Suchý slepá a poloslepá údolí ponory a vyvěračky jeskynní systémy propasti
Severní část
Sloupsko - Sloupsko-šošůvské jeskyně Pustý žleb Ostrovská plošina (včetně Macošské) Hradský a Ostrovský žleb Suchý žleb
Sloupsko-šošůvské jeskyně
jeskynní systém: L= 4165 m; z toho zpřístupněno1170 m denivelace 94 mSLOUPSKÉ JESKYNĚ 2 patrový systém paleontologická lokalita (pleistocenní obratlovci)KŮLNA (91 m) torzo jeskyně se spodním propasťovitým patrem arecheologická lokalita světového významu (kosterní
pozůstatky neandrtálského člověka) uměle propojena se Sloupsko-šošůvským j.s.ŠOŠUVSKÉ JESKYNĚ subhorizontální systém s propastmi
vstupní portál
Sloupsko-šošůvské jeskyně
Hřebenáč (výška 19 m) - na izolovanou skálou se propadá Sloupský potok
Ostrovská plošina (včetně Macošské) + Pustý žleb
Suchdolské jeskyně a ponoryjeskyně Sedmnáctka (průtoková, 430 m)Nová Amatérská jeskyně vchod štolou; jádro systému Amatérské jeskyně polosifonem spojena se Starou Amaterskou (společná
délka 19 312 m)Stará Amatérská jeskyně (jeskyně v Cigánském závrtu) průtočný jesykynní systém (Bílá voda)Holštejnské údolí:Nová Rasovna jedna z ponorových větví soustavy Amatérské jeskyně
(L více než 800 m)
PUNKEVNÍ JESKYNĚ v S části Pustého žlebu 2 patrový systém; L=3900 m (zpřístupněno 1260 m); denivelace 187 m propojena s propastí Macocha objev 1909 - 1933 (hlavní) v dnešním rozsahu přístupné od roku 1933 vývěrová jeskyně, vývojově mladší původně paleovývěry do Suchého žlebu (dnes
Kateřinská jeskyně), původně snad do Jedovnické kotliny
patra + křížení geologických poruch řícení stropů dómy (Reichenbachův), propasti
Propast Macocha
138,5 m (na hladinu Dolního jezírka) celkově: 187,5 m půdorys: 174 x 76 m 1663 - první písemná zmínka 1723 - první ověřený sestup dno: 2 jezírka: Horní (přítokové; 13 m) Dolní (odtokové; 49 m)
Hradský a Ostrovský žleb
JESKYNĚ BALCARKA 2 patrový systém; L=930 m (zpřístupněno 605), Dn=18 m erozně-korozní jeskyně hojná krápníková výzdoba, barevnost
Komplex Vintockých jeskynísystém paleoponorů ostrovských vod
Suchý žleb
JESKYNĚ KATEŘINSKÁ patrový systém; L=950 m (zpřístupněno 430), Dn=63 m erozně-korozní jeskyně největší zpřístupněný dóm v ČR: Hlavní dóm délka: 97 m šířka: 44 m výška: 20 m NPR Vývěry Punkvy
Střední část: Rudická plošina
Jeskyně Rudické propadání - Býčí skála délka: 13 km, Dn více než 150 mjeskyně Rudické propadání ponorný systém chodeb a obřích dómů (L=6,5 km) Rudická propast (komín z jeskyně na povrch) - nejhlubší vertikála v ČR (153 m) Obří dóm - na podzemním řečišti Jedovického potoka - rozměry 70 x 30 x 60 mjeskyně Býčí skála ponorný systém chodeb a obřích dómů, aktivní
průtoková
Jižní část: Povodí Říčky
Ochozská jeskyně v levém údolním svahu Říčky podzemní povodňové řečiště Hostěnického potoka v souvrství vilémovických vápenců největší prostora: Taneční sál objev: 1830 zpřístupněna: 1966-1977 délka: 1,5 km, Dn= 51 m jeskyně Švédský stůl významná archeologická lokalita (L=30m, Dn=4 m)jeskyně Pekárna(L=80m, Dn=12m)
Český kras
dolní tok Berounky (mezi Berounem a Prahou) orograficky: Hořovická pahorkatina (Z) + Pražská plošina
(SV) geologicky: silursko- devonské jádro pražské pánve
(součást Barrandienu) vápencová tělesa oddělena břidlicemi a vulkanity +
území rozčleněno zlomovými systémy typické krasové kaňony: Berounka, Kačák malé délky jeskynních systémů jeskyně s volným podzemním tokem - žádná vývoj krasových jevů: od mladších 1H ! poklesávání erozní báze Berounky v mladších 3H a 4H přemodelování starších dutin
Koněpruské jeskyně
Petrbokovy jeskyně ve vrchu Zlatý kůň (475, 9 m), 5 km jižně od Berouna 3 patrový systém vápence: zbytek devonského korálového útesu délka: 2 km (zpřístupněno 600 m); Dn=70 m subhorizontální chodby, dómy
vrchol Zlatý kůň (475 m)
Excentrické krápníky
3 patra
svrchní (tzv. Mincovna) střední - styk bílých koněpruských vápenců s
nadložními suchomlatskými mramory
- vchod: z bývalého Houbova lomu
- největší prostory: Proškův, Pustý a Petrův dóm
- „koněpruské růžice“ - sférické útvary (tenké vrstvičky chalcedonu
- krasové kapsy spodní
varhany
Jeskyně v Lomu Na kobyle - několik slují objevených při těžbě Chlupáčova sluj Zlomené sluje - očkovský přesmyk (silur na devon) jeskyně Na Kotýzu - několik slují a skalních mostů - vrch Kotýz (původně Z.část Zlatého koně) - rozčleněn Císařským lomem + Velkolom Čertovy schody - Axamitova brána jeskyně Koda (17 m dlouhá)
Travertinová jeskyně -jeskyně sv. Ivana
Karlštejnská pahorkatina, v údolí Kačáku nejmladší česká jeskyně a zároveň největší jeskyně
v travertinech pod klášterem: Svatý Jan pod Skalou sedimentace travertinu: začíná asi před 6000 lety a končí
na počátku našeho letopočtu roku 880 (příchod poustevníka Ivana) – jeskyně již
existuje délka: 30 m krasový pramen: Ivanka ….. 5 pramenů (22 l/s) 1904 založeny lázně
Bozkovské dolomitové jeskyně
ve vrchu Na vápenici původně 2 jeskynní systémy délka: 1 040 m, Dn= 43 m vápnitý dolomit silurské stáří vznik dutin: 3H a 4H objev: 1947; 1959 - Nová jeskyně s jezery největší prostor: Jezerní dóm (půdorys 20 x 10 m) zpřístupněny: 1969 trvalá regulace hladiny jezera
Chýnovská jeskyně
Ve vrchu Pacova hora (590 m n.m.) NPP největší český jeskynní systém v metamorfovaných
krystalických vápencích (mramorech) chýnovsko-ledečský pruh moldanubika tradiční těžba celková délka : 1170 m, Dn = 74m erozní činnost vodního toku (dnes ve spodním patře) vývěr: Rutický parmen v údolí Chýnovského potoka
objev: 1863 (selský kamenolom, kladivo) postupně zpřístupňována od roku 1868 od roku 1961 majetek státu 90.léta 20.století: vyčištění jeskyně
Strašínská jeskyně
Nezdická jeskyně 10 km JV od Sušice jeskyně + opuštěný důl na Fe rudu a okr krystalické vápence sušicko-votického pruhu
metamorfovaných hornin moldanubika délka: 200 m podnikatel Fr. Krejza - 1936 - důl František nejasná geneze, bez krápníkové výzdoby
Konicko-mladečský devon
Mladečské jeskyně - vrch Třesín (345 m) - významná archeologická lokalita (cromagnonský
člověk)- 3 patrový systém - převážně erozní jeskyně- délka: 1 080 m, Dn = 27 m- vliv poklesů Hornomoravského úvalu- objev: 1826 (1828)
jeskyně Podkova (162 m)
jeskyně Ve štole (speleoterapie)
Javoříčské jeskyně
- tok Špraněk- velmi bohatá krápníkový výzdoba- 3 patrový systém- dóm gigantů 56 x 37 x 18 m- délka: 4 km (zpřístupněno: 740 m), Dn = 108 m- cenná zoologická lokalitaobjev: 1937-38 Vilém Švec 1958 - Vladimír Panoš - jeskynní systém Míru
Kras na Jesenicku
Na Pomezí - součást krasu pásma Branné silesika
moravskoslezské oblasti- 2 patrový korozně - erozní systém- NPP- délka = 1 km (530 m), Dn = 45 m- krystalicky bílé čisté devonské vápence - bohatá
krápníková výzdoba- hlavní prostory: ledový dóm; dóm U Balvanuobjev: 1936 v dnes opuštěném Havránkově lomu 1950 - část upravena a zpřístupněna 1955 - dnešní rozsah
Na Špičáku- 2 patrový korozně - erozní systém- NPP- jižní svah vrchu Velký Špičák (482 m n.m)- délka = 400 m (230 m), Dn = 10 m- supíkovický mramor- srdcovité chodby- hlavní prostora: Ripperův sálobjev: 1430 - první písemný doklad 1955 - zpřístupněny
Zbrašovské aragonitové jeskyně
- unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy
- nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým
- jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C
- byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926
Hranická propast
Reliéf pískovcových skalních měst
Rozšíření skalních měst
Jičínská pahorkatina, Ralská pahorkatina, Svitavská pahorkatina (Česká tabule)
Děčínská vrchovina (Krušnohorská soustava) Broumovská vrchovina (Krkonošsko-jesenická
soustava) Západní Karpaty - vázána na pískovcová souvrství
Jičínská pahorkatina
Český ráj
skalní města: Hruboskalské Maloskalské Prachovské skály Příhrazské stěny Klokočské skály Údolí Plakánek
Kokořínsko - skalní město
dlouhodobou erozní činností se vyvinula hustá síť kaňonovitých údolí (doly) podél hlavních toků: Pšovka, Liběchovka
mikrotvary - produkty selektivního zvětrávání
železité inkrustace skalní pokličky
Hlava žába
Kokořínsko
skalní pokličky
pokličky
pokličky
železité inkrustace voštiny skalní dutiny tafone skalní římsy skalní hřiby
CHKO Kokořínsko
vyhlášena 1976 oblast sklaních měst v
jižní části Ralské pahorkatiny mezi Mělníkem, Doksy a Úštěkem
plocha = 270 km2
pískovcová tabule je mírně ukloněná k jihu
v řadě lokalit je proniknuta vulkanity
hustá síť kaňonů
CHKO - maloplošná CHÚ
PR Kokořínský důl PR Mokřady horní Liběchovky PP Husa PP Kamenný vrch u Křenova PP Krápník PP Prameny Pšovky PP Ronov PP Špičák u Střezivojic
Kokořínsko - neovulkanity
- mladotřetihorní neovulkanická tělesa
- zejména čediče a trachyty
Ronov Vlhošť (614 m) Vrátenská hora
Ronov-čediče
Vlhošť (614 m n.m.)
čedič
pískovce
Broumovská vrchovina
skalní města: Adršpašsko-teplické skály
Adršpašské skalní město
Teplické skalní město Broumovské stěny Hejda Ostaš Křížový vrch
Adršpašsko-teplické skalní město
největší ve střední Evropě chráněno od roku 1933 NPR: 1 771,8 ha (1992) skalní město rozděleno na 2 části nejvyšší vrchol: Čáp (786 m n.m.) typické tvary skalního města (skalní věže, převisy,
voštiny, pseudokrasové jeskyně) vegetační a klimatická inverze odvodňování: Adršpašský potok + Metuje
Adršpašsko-teplické skály
NPRAdršpašské skály charakteristické svými mimořádně hustě
rozmístěnými skalními věžemi, roklemi, úzkými průchody, skalními stěnami apod.
názvy jako např. Džbán, Starosta a Starostová, Homole cukru apod.
malé Adršpašské jezírko
Teplické skály
jsou charakteristické větší masivností skalních útvarů, v nichž dominují např. Řeznická sekera, Strážní věž, Skalní brána, Koruna a Martinská stěna
skalnatý vrchol Čáp (786 m), zřícenina hradu Střmen a výrazný skalní útvar Lokomotiva
Teplická jeskyně
České Švýcarsko
Českosaské Švýcarsko:
- pískovcová města mezi Děčínem a saskou Pirnou geomorfologicky: Děčínská vrchovina
- část na P břehu Labe
- Děčínské stěny (okrajově) + Jetřichovické stěny
částečně okrsek Růžovská vrchovina (povodí Kamenice)
Jetřichovické stěny
pískovce středního turonu až coniaku vyvinutá kvádrová odlučnost hustá síť údolí a roklí charakteristické tvary selektivního zvětrávání třípatrová krajina: svrchní patro: stolové hory (relikty původní plošiny) + neovulkanické vrchy (480 m) střední: pískovcová skalní města spodní: síť soutěsek a údolí
Svitavská pahorkatina
PR Maštale (1083,6 hektarů) v povodí horního toku Novohradky sedimenty svrchní křídy, zejména glaukonitickými pískovci
cenomanu, na kterých se zachovaly "ostrůvky" spodnoturonských slínovců
denudací křídových sedimentů bylo místy odkryto krystalické podloží (zejména ruly a granitoidy)
Budislavské skály - soustava skalnatých údolí, zaříznutých místy až do výše 60 m do pískovců i podložních krystalických hornin; na rozmezí těchto petrologických struktur jsou místy výrazné pramenné horizonty
místy jsou též náznaky vývoje skalních měst
Toulovcovy a Městské Maštale
významné jsou výskyty drobných tvarů diferencovaného zvětrávání a odnosu nesourodých pískovců
různě odolných vrstevních poloh a puklin
PP Pivnice ochrana úzkého kaňonu
zaříznutého v opukách a měkkých pískovcích, vyznačujícího se skalními výchozy s geomorfologickými zajímavostmi
skalní tunel, jeskyně, převisy, erozní tvary
ochrana vzácných druhů živočichů a rostlin (mlok skvrnitý, kapraďorosty a mechy)