Mendelova univerzita v Brně

Agronomická fakulta

Ústav Aplikované a krajinné ekologie

Role rostlinných bioindikátorů při hodnocení stavu

životního prostředí v okolí skládky Diplomová práce

Vedoucí práce: Vypracovala:

Mgr. Ing. Magdalena Vaverková, Ph.D. Bc. Veronika Proboštová

Brno 2015

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem práci: Role rostlinných bioindikátorů při hodnocení stavu

životního prostředí v okolí skládky vypracovala samostatně a veškeré použité

prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje

práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých

školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování

vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský

zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy

a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou

(subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční

smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit

případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich

skutečné výše.

V Brně dne:………………………..

……………………………………………………..

podpis

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych tímto poděkovala vedoucí práce Mgr. Ing. Magdaleně Vaverkové, Ph.D.

a konzultantce Bc. Ing. Daně Adamcové, Ph.D. za ochotu, rady, připomínky, odborné

konzultace a další podklady které mi při vypracovávání diplomové práce poskytly. Dále

děkuji RNDr. Zuzaně Lotrekové za pomoc při určování rostlinných druhů

a v neposlední řadě děkuji vedoucímu skládky TKO Zdounky - Kuchyňky, Ing. Ivanu

Mohlerovi, za možnost provedení výzkumu na skládce.

ABSTRAKT

Diplomová práce se zabývá problematikou skládkování a biomonitoringu se zaměřením

na rostlinné bioindikátory. Úvodní část je zaměřena na teoretický popis skládkování,

dělení skládek, legislativní požadavky. Dále je zde podrobněji rozveden princip

a využití biomonitoringu a bioindikátorů. Druhá část práce zahrnuje informace

o skládce Zdounky – Kuchyňky, popis přírodních podmínek lokality a soupis

rostlinných druhů nalezených při biomonitoringu území. V závěru je zhodnocena role

rostlinných bioindikátorů v závislosti na okolním prostředí.

KLÍČOVÁ SLOVA

skládkování, biomonitoring, rostlinné bioindikátory

ABSTRACT

This diploma thesis deals with the problems of landfilling and biomonitoring with the

focus on vegetal bioindicators. The introduction focuses on the teorethical description

of the landfilling, divisions of the landfilling, legislative requirements. There is also

described in detail the principle and use of the biomonitoring and bioindicators.

The next part of the thesis includes information about Zdounky - Kuchyňky landfill,

the description of natural conditions of the location and the list of vegetal species that

were found during the biomonitoring of the location. In the conclusion is evaluated

the role of vegetal bioindicators in relationship to the surrounding environment.

KEY WORDS

landfilling, biomonitoring, vegetal bioindicators

OBSAH

1 ÚVOD ............................................................................................................................ 8

2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 11

3.1 Skládky a skládkování........................................................................................... 11

3.1.1 Základní pojmy a klasifikace skládek ............................................................ 11

3.1.2 Dělení skládek dle různých hledisek (FILIP a kol., 2003) ............................. 12

3.1.3 Výstavba skládky ............................................................................................ 13

3.1.4 Provozování skládky ...................................................................................... 14

3.1.5 Monitorování skládky ..................................................................................... 14

3.1.6 Uzavírání, rekultivace a následná péče o skládku .......................................... 14

3.1.7 Procesy probíhající na skládkách ................................................................... 15

3.2 Legislativní prostředí ............................................................................................ 17

3.2.1 Česká republika (dále jen ČR) ........................................................................ 17

3.2.2 Evropská unie (dále jen EU) ........................................................................... 18

3.3 Statistická data ...................................................................................................... 19

3.3.1 Česká republika .............................................................................................. 19

3.3.2 Evropská unie ................................................................................................. 21

3.4 Bioindikace a biomonitoring ................................................................................. 24

3.4.1 Monitorování a biomonitoring ....................................................................... 24

3.4.2 Využití biomonitoringu .................................................................................. 25

3.4.3 Bioindikace a biomonitoring .......................................................................... 25

3.4.4 Biologické indikátory ..................................................................................... 25

3.4.5 Základní vlastnosti bioindikátorů ................................................................... 27

3.4.6 Bioindikátory rostlinného původu .................................................................. 28

3.4.7 Bioindikátory živočišného původu ................................................................. 29

3.4.8 Druhy bioindikátorů ....................................................................................... 29

3.4.9 Bioindikační metody ...................................................................................... 30

3.4.10 Metodika bioindikace ................................................................................... 31

3.4.11 Bioindikace v suchozemském ekosystému .................................................. 32

3.5 Významné faktory vlivů skládky na okolní prostředí ........................................... 33

4 MATERIÁLY A METODIKA ................................................................................. 36

4.1 Lokalizace skládky ................................................................................................ 36

4.2 Popis přírodních podmínek lokality ...................................................................... 37

4.2.1 Biogeografické a geomorfologické členění .................................................... 37

4.2.2 Klimatické poměry ......................................................................................... 37

4.2.3 Pedologické a geologické poměry .................................................................. 38

4.2.4 Potenciální přirozená vegetace a fytogeografické členění ............................. 38

4.2.5 Hydrologické a hydrogeologické poměry ...................................................... 39

4.3 Charakteristika skládky ......................................................................................... 39

4.3.1 Emise a monitoring ......................................................................................... 40

4.3.2 Současný stav skládky .................................................................................... 40

4.3.3 Biomonitoring na skládce Zdounky - Kuchyňky ........................................... 41

5 VÝSLEDKY A DISKUZE ........................................................................................ 42

5.1 Potenciální přirozená vegetace .............................................................................. 47

5.2 Současný stav krajiny a ochrana přírody .............................................................. 47

5.3 Studium vegetace ve vybrané lokalitě ................................................................... 48

6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 51

7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ................................................................... 52

8 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ....................................................................... 56

9 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................... 56

10 PŘÍLOHY ................................................................................................................. 57

8

1 ÚVOD

Odpady vznikaly již v dávných dobách. Každé lidské sídlo mělo smetiště, kam

se ukládal veškerý odpad. V tomto období byl však počet obyvatel nízký a vliv člověka

na životní prostředí nepatrný. Později spotřeba přírodních zdrojů narůstá, především

díky průmyslové revoluci. V této době se ale lidé neuvědomovali vazby mezi produkcí

odpadních látek a kvalitou životního prostředí. Až ve 20. století se člověk zaměřuje

na vztah mezi výstupy výrobního procesu a přírodou a začíná se regulovat množství

vznikajícího odpadu.

Početnost lidské populace se stále zvyšuje, a s ní i množství vyprodukovaných odpadů.

Přispívá k tomu rozvoj průmyslu, ale i odpady z měst a obcí. Za odpad často

považujeme všechno, co je podle našich kritérií nepoužitelné, nepřínosné nebo

opotřebované. To, co jeden člověk považuje za odpad, může jiný opětovně využít. Není

možné, abychom vytvářeli stále větší množství odpadů a tím ovlivňovali životní

prostředí. Také musíme změnit výrobní metody a významně snížit množství

vytvářených odpadů a při tom promýšlet, jak se vzniklým odpadem nakládat. Pokud

se problematika odpadů nezačne včas řešit, situace bude neúnosná. Skládky nebudou

schopny pojmout veškeré množství vznikajícího odpadu a jeho spalování také není

vhodným řešením pro životní prostředí.

Základním předpokladem v dnešní společnosti je uplatňování myšlenek a cílů trvale

udržitelného rozvoje a strategie prevence vzniku odpadů. Mechanismus moderního

zemědělsko-průmyslového ekosystému má na rozdíl od přírodního charakter

jednosměrného toku látek a energie. Z dlouhodobého hlediska je proto nezbytná

kombinace preventivních opatření s postupnou přeměnou jednosměrného toku na tok

cyklický, který se alespoň přiblíží tomu přírodnímu. Důležitou součástí je recyklace

použitých surovin. Otázka využití nebo zneškodnění odpadů představuje dnes prvořadý

úkol z hlediska ochrany prostředí, ale i z hlediska ekonomického (PROBOŠTOVÁ,

2013).

Protože je v dnešní době skládkování v dnešní době nejvíce využívaným způsobem

odstraňování odpadů, měli bychom se důkladně zaměřit na minimalizování jejího vlivu

na okolní prostředí a zdraví občanů. Negativních vlivů skládky na okolí je celá řada,

ať už jde o plynné emise, únik průsakových vod nebo hlučnost. V první řadě je proto

9

důležité, aby skládka splňovala legislativní požadavky týkající se této problematiky.

V současné době se zdá omezení skládkování odpadu nereálné, proto je velmi důležité,

aby skládky měly co nejmenší dopad na životní prostředí.

Abychom mohli kontrolovat a regulovat vliv skládek na okolní prostředí, musíme dané

území podrobně zkoumat. K těmto účelům je nejčastěji využíváno metod bioindikace

a biomonitoringu. Biomonitoring sleduje především výsledek vzájemného působení

jednotlivých faktorů lidského původu, hodnotí reakci živých organismů na stav

životního prostředí a jeho změny. Díky biomonitoringu můžeme včas rozpoznat a řešit

negativní změny prostředí. Rostliny a živočichové citlivě reagují změnami druhového

složení nebo zdravotního stavu na změny stanoviště (STALMACHOVÁ, 2007).

Význam bioindikace a bioindikátorů je velký s jejich pomocí lze nejen posoudit

přítomnost cizorodých látek v daném prostředí, průběh jejich výskytu nebo zdroje

znečištění. Biomonitoring je dnes již nezbytnou součástí ochrany životního prostředí,

právě z důvodu sledování přítomnosti a transportu kontaminantů.

10

2 CÍL PRÁCE

Cílem diplomové práce je popis problematiky skládkování zahrnující v sobě základní

pojmy, legislativní předpisy a statistická data, dále informace týkající se bioindikačních

metod a biomonitoringu. Následuje popis významných faktorů vlivu skládky na okolní

prostředí. Další část práce bude obsahovat popis a analýzu činnosti vybrané skládky

a její monitoring se zaměřením na rostlinné bioindikátory. V závěru bude vytvořen

soupis rostlinných bioindikátorů zátěže životního prostředí skládkou a zhodnocen jejich

výskyt.

11

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Skládky a skládkování

Rozvoj moderních technologií a nových výrobních postupů je spojen s vysokou

produkcí odpadů. Ačkoliv by bylo ideálním modelem primárně předcházet vzniku

odpadů, případně již vzniklé odpady využívat či recyklovat, největší podíl odpadů končí

na skládkách. Skládkování, jakožto způsob odstraňování odpadů u nás tvoří 60 až 90 %

(FILIP a kol., 2003).

Skládkování je jeden ze způsobů odstraňování odpadů, při kterém jsou odpady

plánovitě zaváženy na skládku, hutněny a překrývány inertním materiálem. Přestože

je skládkování považováno za nejméně žádoucí formu odstraňování odpadů, počítá se,

že i v blízké budoucnosti zůstane nejrozšířenějším způsobem (SLIVKA a kol., 2006).

3.1.1 Základní pojmy a klasifikace skládek

„Podle definice ČSN 83 8030 – Základní podmínky pro navrhování a výstavbu skládek

je skládka technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným

uložením na zemi nebo do země“ (SLIVKA a kol., 2006). Skládka je technické zařízení

určené k ukládání odpadů za daných technických a provozních podmínek při průběžné

kontrole vlivů na životní prostředí (FILIP a kol., 2003).

Skládka musí být technologicky vybavena tak, aby přijaté a trvale uložené odpady

v ní nemohly negativně ovlivňovat podzemní ani povrchovou vodu a horninové

prostředí a aby byly minimalizovány její vlivy na ovzduší během fungování skládky

i po jejím uzavření. Aby tohoto bylo dosaženo, je nutné splnit následující podmínky:

umístit skládku na pozemky s přesně definovanými hydrogeologickými,

hydrologickými a geotechnickými podmínkami,

těsnění skládky dimenzovat dle druhu přijímaných odpadů,

odplynění skládky navrhovat s ohledem na přijímané odpady (KURAŠ, 2008).

Před samotnou výstavbou skládky probíhá komplikovaný schvalovací proces

vycházející z legislativních požadavků, po jehož úspěšném zvládnutí získává investor

stavební povolení (KURAŠ, 2008).

12

3.1.2 Dělení skládek dle různých hledisek (FILIP a kol., 2003)

Dle technického zabezpečení a třídy vyluhovatelnosti:

skupina S-IO – inertní odpad, musí vyhovět limitům II. třídy vyluhovatelnosti,

kdy je nutné zajistit nepropustné podloží nebo těsnění,

skupina S-OO – ostatní odpad, musí vyhovět limitům III. třídy vyluhovatelnosti,

nebo se tyto odpady nehodnotí dle vyluhovatelnosti (např. KO), nutné je zajistit

předepsané těsnění,

skupina S-NO – nebezpečný odpad, tyto odpady překračují limity III. třídy,

nutné je zajistit dvojité těsnění.

Dle vztahu k úrovni terénu:

podúrovňové – mají příkré svahy a je nutné odčerpávat z nich průsakovou vodu

nadúrovňové – jsou nejoblíbenější, ale nevýhodou je zábor půdy,

podzemní – slouží k ukládání nebezpečných odpadů, které se již nedají dále

upravovat,

svahové – zřizují se v bývalých lomech, pískovnách apod., využívají přírodních

úbočí,

násypové,

kombinované.

Dle způsobu uložení odpadů:

jednodruhové – ukládá se buď jeden druh odpadu, nebo více druhů odděleně,

nesmí být smíchány,

vícedruhové,

sdružené – sem je ukládán komunální a průmyslový odpad.

Dle ochrany proti srážkám:

otevřené,

zastřešené.

13

Dle zabezpečení:

zabezpečené (řízené) – jsou jediné povolené,

nezabezpečené (černé, reliktní).

3.1.3 Výstavba skládky

V první řadě je důležitý výběr vhodné lokality pro stavbu skládky. Při výběru lokality

se postupuje na základě analýz území podle jeho vhodnosti či nevhodnosti

ke skládkování odpadů. Ideálně jsou voleny plochy neplodné, devastované, nehodnotné

a hospodářsky nevyužitelné, zásadně se vypouští zemědělský a lesní půdní fond.

Důležité je také zapojení veřejnosti a hodnocení lokalit z hlediska ochrany přírody

a krajiny. Skládky umisťujeme mimo hustě osídlená místa (FILIP a kol., 2003).

Skládka musí být dlouhodobě stabilní, nesmí dojít k deformaci podkladového těsnění

nebo systémů odvodnění či odplynění. Před začátkem stavby musí být vypracovaná

projektová a technická dokumentace. Je důležité brát v potaz i doprovodná zařízení,

která jsou nezbytnou součástí skládky, jako je například vstupní kontrola vhodnosti

odpadu, váha, komunikace, sklady, garáže, vodovodní a kanalizační systém, provozní

budova, oplocení apod. (SLOBODIAN, 2013).

„Skládku tvoří těleso skládky (tj. konstrukční vrstvy skládky včetně uloženého odpadu)

a místo skládky, což je území, v němž je umístěno těleso skládky a objekty

pro manipulaci s odpady, průsakovými vodami a skládkovým plynem“ (FILIP a kol.,

2003).

V technickém projektu skládky je proto nutné vyřešit těsnění skládky, odvodňovací

systém, odplynění skládky, provozně technické zařízení a monitorovací zařízení. Tato

dílčí zařízení jsou důležitou součástí řízených skládek (FILIP a kol., 2003).

Při vlastní výstavbě skládky je nejprve odstraněna skrývková vrstva zeminy

do požadované hloubky, čímž je vytvořeno dno a hráze skládky. Následuje jedna nebo

více vrstev minerálního těsnění ze zhutněného jílovitého materiálu. Počet vrstev závisí

na skupině skládky. Na tuto vrstvu je poté položen těsnící pás z plastu, který

je mechanicky stálý a biologicky a chemicky odolný. Těsnící pásy mají minimální šířku

5 m a jsou spojovány svařováním, takže vytváří jakousi nepropustnou „vanu“. Na fólii

14

se pokládá geotextilie, jejímž úkolem je chránit fólii před mechanickým poškozením.

Dále se vytváří plošný drén ze štěrkopísku sloužící k rozložení plošného zatížení

ukládaným odpadem. Jsou v něm také uloženy polyethylenové roury, které tvoří

odvodňovací systém skládky. Trubky jsou perforované a odvádí vodu ven z tělesa

skládky. Skládky podléhající biologickému rozkladu musí být vybaveny odplyňovacím

systémem. Ten je nejčastěji tvořen systémem vertikálního a horizontálního odplynění

a jejich kombinací ve formě studní a šachet, kde se plyn shromažďuje (SLOBODIAN,

2013).

3.1.4 Provozování skládky

Odpady mohou být ukládány na skládku až po její kolaudaci a po schválení provozního

řádu. Provozování skládky zahrnuje ukládání odpadu, vodní a plynové hospodářství

a monitorování. Provozní řád obsahuje důležitá data týkající se provozování skládky,

jsou v něm uvedeny základní údaje o provozovateli, o skládce a na ni ukládaných

odpadech. Uvedena jsou i opatření proti hluku, prašnosti a způsob rekultivace. Provozní

deník je dokladem činností na skládce, zapisují se do něj všechny skutečnosti týkající

se provozu skládky (FILIP a kol., 2003).

3.1.5 Monitorování skládky

Monitorováním skládky kontrolujeme, zda nedochází ke kontaminaci okolního prostředí

škodlivými látkami z ukládaného odpadu. Monitoring probíhá před započetím výstavby

skládky, během jejího fungování i po jejím uzavření (FILIP a kol., 2003).

Předmětem monitorování je především jakost půd, půdních vod a plynů, povrchových

a podzemních vod a složení přízemní atmosféry. Monitoruje se také vývoj a složení

skládkového plynu. Nejvhodnější je použití trvale nainstalovaných monitorovacích

systémů. Pro monitoring průsakových vod se využívá stanovení chloridů, které indikují

migraci vod (FILIP a kol., 2003).

3.1.6 Uzavírání, rekultivace a následná péče o skládku

Jakmile je skládka v některém úseku naplněna, musí se tento prostor bezprostředně

a vhodně překrýt a to v souladu s plánem následného využití a rekultivace. Sklon svahů

musí vhodně zvolen tak, aby umožnil odtok dešťové vody, ale aby byla zajištěna

stabilita skládky (SLOBODIAN, 2013). Dle normy je pojem uzavření skládky

15

definován následovně: „Souhrn prací a opatření postupně prováděných na tělese

skládky následně po ukončení skládkování odpadů“ (FILIP a kol., 2003).

Následnou rekultivaci skládky lze rozdělit na technickou a biologickou. Technická

rekultivace skládek zahrnuje řadu opatření, jako je úprava povrchu tělesa skládky,

uzavření a rekultivace skládky, odvedení srážkových vod mimo prostor skládky,

odplynění skládky, monitoring vlivů na okolní prostředí a výstavba komunikací.

Skládky odpadů se uzavírají třemi vrstvami. Vyrovnávací vrstva je tvořena propustným

jemnozrnným materiálem o mocnosti minimálně 0,25 m, který je uložen na upravený

zhutnělý povrch odpadu. Ochrannou vrstvu tvoří rekultivační vrstva zeminy o tloušťce

alespoň 1 m, z toho je alespoň 0,3 m ornice na povrchu. Poslední těsnící vrstva může

být buď zemní, nebo fóliová a je tvořena třemi zhutnělými vrstvami o mocnosti 0,2 m.

Dále následuje vrstva odvodňovací z propustného materiálu, která slouží k odvedení

vody z povrchu skládky a také vody prosáklé ochrannou vrstvou. Součástí prací

je i vytvoření zařízení na jímání skládkového plynu (POKORNÝ, 2001).

Na technickou rekultivaci následně navazuje rekultivace biologická, která má za úkol

vytvořit na technicky zrekultivované skládce v co nejkratší době produkční půdu, která

by umožnila růst rostlin a život fauny. Proto je důležité již v době skládkování odpadu

vytvářet podmínky pro navržený způsob rekultivace, začlenění do krajiny a následné

využití ploch. Je žádoucí zvolit takové využití ploch, které se ekonomicky zhodnotí.

Biologická rekultivace v sobě zahrnuje rekultivaci lesnickou, sadovnickou nebo

zemědělskou. Nejčastěji jsou však svahy skládky vhodně zatravněny (POKORNÝ,

2001).

Skládka je problematickou stavbou z hlediska vlivu na životní prostředí a lidské zdraví

a to i po ukončení její činnosti. Proto je třeba předpokládat, že z pohledu fyzikálních

a biochemických procesů bude aktivní několik desítek až sto let po uzavření. Emise

ze skládky, jako je například výluh nebo skládkový plyn je proto nutné po tuto dobu

následné péče monitorovat (SLOBODIAN, 2013).

3.1.7 Procesy probíhající na skládkách

Po navezení odpadu na skládku probíhají v tělese na sebe navazující stupně

biologického rozkladu. Intenzita a průběh jednotlivých procesů závisí na podílu

biologicky rozložitelné složky odpadu, na vlhkosti odpadu a v neposlední řadě

16

na anaerobních podmínkách, které jsou ovlivněny omezením přístupu vzduchu

hloubkou zavážky, rychlostí zavážení a stupněm hutnění (SLIVKA a kol., 2006).

Procesy probíhající na skládkách můžeme rozdělit následovně:

Aerobní procesy – tyto procesy začínají již při sběru a svozu odpadů a jsou

po zhutnění vrstvy rychle omezovány nedostatkem kyslíku. Dochází k rozkladu

nejméně stabilních organických složek. Tato fáze trvá několik dnů až týdnů.

Kysellinotvorné (acidogenní)procesy – začínají rozkladem vysokomolekulárních

látek (proteiny, sacharidy, lipidy) na látky nízkomolekulární. Kyselinotvorné

bakterie jsou fakultativně anaerobní, což znamená, že mohou fungovat jak

v přítomnosti kyslíku, tak bez něj. Tato fáze trvá několik týdnů až měsíců

a průsakové vody v ní vznikající jsou silně kyselé. Důležité je, aby bylo

zamezeno přístupu kyslíku a mohlo tak následně dojít ke vzniku metanu.

Metanogenní procesy – jedná se o zpracovávání produktů anaerobních

acidogenů na konečné plynné látky (CO2 a CH4). V této fázi stoupá pH

do zásaditých hodnot, čímž klesá obsah kyselin a těžkých kovů v průsakových

vodách (KURAŠ, 2008).

17

3.2 Legislativní prostředí

3.2.1 Česká republika (dále jen ČR)

Zákony

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů,

ve znění pozdějších předpisů. Jde o stěžejní předpis, který upravuje pravidla

pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany

životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje

a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů

(PROBOŠTOVÁ, 2013).

Zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 183 / 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění

pozdějších předpisů.

Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění,

o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění

pozdějších předpisů.

Zákon č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č.86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů,

ve znění pozdějších předpisů (www.is.muni.cz).

Vyhlášky a nařízení

Vyhláška 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich

využívání na povrchu terénu, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění

pozdějších předpisů.

Vyhláška 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam

nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu

a tranzitu odpadů a postup při udělování k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů

(Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek

provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, ve znění

pozdějších předpisů (www.is.muni.cz).

18

Normy

ČSN 83 8030 – skládkování odpadů – základní podmínky pro navrhování

a výstavbu skládek.

ČSN 83 8032 – skládkování odpadů – těsnění skládek.

ČSN 83 8033 – skládkování odpadů – nakládání s průsakovými vodami

na skládkách.

ČSN 83 8034 – skládkování odpadů – odplynění skládek.

ČSN 83 8035 – skládkování odpadů – uzavírání a rekultivace skládek.

ČSN 83 8036 – skládkování odpadů – monitorování skládek (www.eagri.cz).

3.2.2 Evropská unie (dále jen EU)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008/ES o odpadech

a o zrušení některých směrnic, jejíž podstatou je prevence vzniku odpadů

a nastavení nové hierarchie, kde skládkování bude až na posledním místě

žebříčku.

Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů, která mj. nařizuje snížit

množství biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládky

(www.is.muni.cz).

19

3.3 Statistická data

3.3.1 Česká republika

Dle výsledků Zprávy o stavu životního prostředí ČR za rok 2012 se stav životního

prostředí v ČR zlepšuje. V oblasti odpadového hospodářství dlouhodobě (mezi roky

2003 až 2012) klesla celková produkce odpadů o 16,8 %. Ve srovnání s rokem 2011

došlo k poklesu o 2,1 % (obr. č. 1). Taktéž celková produkce komunálních odpadů (dále

jen KO) se snížila oproti roku 2011 o 3,7 %. Produkce směsných KO meziročně

poklesla o 2,2 % a jeho podíl na celkové produkci KO je 56,5 %. K pozitivnímu vývoji

došlo také v oblasti nakládání s KO. Mezi nejčastější způsoby patří i nadále, podobně

jako v EU, odstraňování skládkováním. Nicméně od roku 2008 dochází v ČR k

setrvalému poklesu podílu skládkovaného odpadu. Podíl KO odstraněných

skládkováním klesl v roce 2012 o 1,7 % v porovnání s rokem 2011 na hodnotu 53,7 %

(v r. 2003 63,3 %). Za posledních pět let se skládkováním odstranilo o více než milion

tun méně z celkové produkce odpadů. Materiálově bylo využito ve sledovaném období

30,3 % KO a 11,8 % KO bylo energeticky využito. České odpadové hospodářství patří

v mezinárodním srovnání celkové produkce odpadů přepočtené na obyvatele na pátou

nejlepší pozici s hodnotou 1,9 t/obyv./rok v roce 2010. V ČR je dosahováno taktéž

jedné z nejnižších produkcí KO v rámci EU27 (www.caoh.cz).

Obr. č. 1: Celková produkce odpadů v ČR (zdroj: www.cenia.cz, upraveno Veronika

Proboštová)

20

Celková produkce odpadů v ČR má v období od roku 2009 do roku 2013 stagnující až

mírně klesající tendenci až na hodnotu 30 620 tis. t v roce 2013. Nicméně mezi lety

2012 – 2013 se zvýšila celková produkce odpadů o 2,0 % (obr. č. 1).

Toto je pravděpodobně zapříčiněno zvýšeným podílem stavebního odpadu.

(www.issar.cenia.cz).

Obr. č. 2: Složení celkové produkce odpadů v roce 2013 (zdroj: www.cenia.cz,

upraveno Veronika Proboštová)

Co se týče složení vyprodukovaného odpadu v ČR, výrazně převažuje odpad stavební

a demoliční, a to 58,5 %. Nejvíce se v něm odráží stavební činnost plynoucí ze státních

zakázek. Následuje KO, který tvoří 16,4 % celkové produkce (obr. č. 2).

Způsoby nakládání s odpady lze rozdělit na materiálové využití odpadů, energetické

využití odpadů, spalování odpadů a odstraňování odpadů skládkováním. Mezi lety

2009 – 2013 se zvýšil podíl materiálově využívaných odpadů ze 72,5 % na 76,1 %.

Přesto, že je materiálově využívána pouze malá část celkové produkce odpadů, dochází

v dlouhodobém pohledu ke zvyšování takto využívaných odpadů. Energeticky

využívána je rovněž pouze malá část z celkové produkce odpadů, avšak v dlouhodobém

horizontu se podíl energetického využití odpadů zvyšuje. Jen v období 2009 – 2013

došlo ke navýšení o 1,2 %. V letech 2009 – 2013 došlo rovněž k poklesu odstraňování

21

odpadů skládkováním. Spalování odpadů vykazuje spíše stagnující tendenci

(www.issar.cenia.cz).

Obr. č. 3: Vybrané způsoby nakládání s odpady ČR (zdroj: www.cenia.cz, upraveno

Veronika Proboštová)

Od doku 2009 došlo k postupnému zvyšování podílu využitých odpadů vůči

odstraněným. Podíl odstraněných odpadů z celkové produkce odpadů stále klesá

(obr. č. 3). Důvodem může být větší míra recyklace a zavádění modernějších

technologií zpracování odpadů. Nejčastějším způsobem odstraňování odpadů je i nadále

jeho ukládání na skládky i to se ale postupně snižuje, mezi lety 2009 a 2013 podíl

skládkování na celkové produkci klesl z 14,6 % na 11,3 % (www.issar.cenia.cz).

3.3.2 Evropská unie

V současné době můžeme pozorovat trend v EU, jehož snahou je omezovat skládkování

odpadů. Podle statistického šetření bylo v roce 2002 průměrně skládkováno o 8 % méně

odpadů ve srovnání s lety 1997 – 2001. Stále se skládkuje především odpad stavební

a demoliční (46 %), odpad z tepelných procesů (19 %) a sídelní odpad (18 %). Dochází

zde k odlivu do oblasti spalování odpadů a vyššího průmyslového využití odpadů

(SLOBODIAN, 2013).

22

ČR se v porovnání s ostatními státy EU řadí svou produkcí KO mezi ty, které mají nižší

hodnotu tohoto ukazatele. Zatímco v ČR se produkce stabilně pohybuje kolem 300 kg

na obyvatele, Rakousko a Německo vykazují produkci téměř dvakrát vyšší. Přestože

KO tvoří pouze malou část z celkového objemu produkovaných odpadů (v ČR je to

14 %), patří tento ukazatel do soustavy indikátorů udržitelného rozvoje

(www.statistikaamy.cz).

Tabulka č. 1: Skládkování KO v Evropě v kg/obyvatele (zdroj: www.czso.cz, upraveno

Veronika Proboštová)

Z tabulky č. 1 vyplývá, že celkové množství skládkovaného KO v EU v rozmezí let

2005 – 2012 pokleslo o 59 kg na obyvatele. Ve většině zemí má množství KO

ukládaného na skládky rovněž klesající tendenci. U některých došlo k mírnému

vzestupu, ale v roce 2011 již následuje opětovný pokles pod hodnoty roku 2005.

V Chorvatsku nebyl rok 2005 monitorován.

23

Obr. č. 4: Srovnání množství skládkovaného KO v jednotlivých zemích EU v roce 2012

(zdroj: www.czso.cz, upraveno Veronika Proboštová)

V roce 2012 bylo největší množství KO uloženého na skládky na Kypru, Maltě

a v Rumunsku. Tyto tři státy dosáhly jako jediné vyšší hodnoty než 400 kg

na obyvatele. Na druhou stranu Belgie, Německo, Nizozemsko a Švédsko nedosáhly

ani 10 kg na obyvatele. Českou republiku můžeme zařadit k „lepším“ státům EU co se

týče skládkování KO (obr. č. 4).

Údaje Eurostatu za rok 2010 uvádějí, že několik zemí významně snížilo množství KO

ukládaných na skládky, což je pravděpodobně zapříčiněno zaváděním opatření

na snižování objemu KO ukládaných na skládky. Švýcarsko, Německo, Nizozemí,

Švédsko, Rakousko, Dánsko a Belgie vykazují poměry skládkování pod 5%. V nových

členských státech, v kandidátských zemích a na Islandu je skládkování stále převládající

formou nakládání s odpady. Poměry skládkovaných odpadů jsou v těchto státech

v rozmezí 62% na Slovensku až 100% v Bulharsku (BIALOWIEC, 2011).

24

3.4 Bioindikace a biomonitoring

3.4.1 Monitorování a biomonitoring

Monitorování je častým metodickým postupem využívaným v přírodních vědách

i v ochraně přírody. Biomonitoringu je již řadu let využíváno při studiu kvantitativních

i kvalitativních změn v populacích nejen ohrožených a vzácných druhů rostlin

a živočichů na řadě lokalit. Obecné principy biomonitoringu byly publikovány již v roce

1992 a zvláštní důraz je kladen především na systematické a dlouhodobé získávání dat

o vybraných skupinách organismů vyskytujících se ve zvláště chráněných částech

přírody. Účelem je sledování dlouhodobých změn v populacích a společenstvech

organismů na monitorovacích plochách (ABSOLON a kol., 1994).

„Monitoring je dlouhodobé systematické sledování vývoje nebo prostorového rozložení

určitého indikátoru. Biomonitoring je dlouhodobé systematické sledování vývoje nebo

prostorového rozložení bioindikačních znaků“ (ANDĚL, 2011). Příkladem

biomonitoringu může být sledování koncentrace kovů ve vybraných druzích mechu.

Biomonitoring souvisí s aplikací bioindikačních metod, měl by se stát součástí

komplexních programů hodnocení stavu a vývoje životního prostředí (ANDĚL, 2011).

Pojem biomonitoring lze použít ve dvou významech – v užším či širším. V užším

významu je popisováno jako sledování stavu a změn životního prostředí pomocí živých

organismů zvaných bioindikátorů (může se jednat například o rostliny, živočichy,

houby nebo lišejníky). V širším významu jde o jakékoli sledování organismů,

přítomnosti konkrétních druhů nebo jejich stavu (KULICH a kol., 2002).

Výstižně je potřeba monitoringu vysvětlena v publikaci Iana Spellerberga: „V běžném

životě by sotva někoho napadlo koupit si auto bez tachometru, měřiče paliva, teploměru

nebo kontrolních světel, upozorňujících na různé závady, například ztrátu tlaku

v mazání. To všechno jsou monitorovací zařízení, která nám říkají, jak naše vozidlo

funguje a dovolují nám vyhnout se katastrofě v podobě zadření motoru nebo tomu, aby

nám došlo palivo, zrovna když prší, je zima, noc a neděle“ (SPELLERBERG, 1995).

Životní prostředí je však mnohem větší a složitější než jakýkoli lidský výtvor a proto

jsou i následky selhání systému katastrofálnější. Přesto lidé běžně dělají závažná

rozhodnutí o jeho využívání, aniž by měli dostatečné ukazatele o stavu, směřování nebo

reakce prostředí na naše působení (SPELLERBERG, 1995).

25

3.4.2 Využití biomonitoringu

Monitorování je proces, při kterém neustále sledujeme charakteristiky prostředí,

poskytuje nám důležité údaje o tom, jak a s jakou rychlostí dochází ke změnám

v systémech. Dává nám možnost poznat zpětné vazby a my tak můžeme svoji činnost

řídit a využívat tak systém správným způsobem (SPELLERBERG, 1995).

Změny prostředí mají různou povahu, může jít o změny přirozené nebo antropogenní

(způsobené člověkem). Tyto změny jsou častější – změny ovzduší, záplavy, přehrazení

toků, kácení lesů apod. Každá změna v ekosystému vytváří tlak na organismy v něm

žijící, a ty pak musí na tento tlak reagovat. Bioindikací a biomonitoringem lze

diagnostikovat pomocí změn v chování, vzhledu či výskytu změny v ekosystému

a dokonce i najít příčiny těchto změn. Mnohé organismy jsou dobrým ukazatelem stavu

prostředí, jejich výskyt nás může upozornit na zvýšený obsah určitých látek v půdě,

na znečištění ovzduší apod. Lze tedy říci, že výskyt, absence nebo stav organismů může

být důležitým prvním varováním před tím, co by jinak ještě dlouhou dobu zůstalo

skryto naší pozornosti (KULICH a kol., 2002).

3.4.3 Bioindikace a biomonitoring

Bioindikace je metoda používaná k získání rychlé biologické informace s co nejmenší

časovou prodlevou, kdežto biologické monitorování je dlouhodobé a v pravidelných

intervalech se opakující pozorování vybraných organismů, jejich životních projevů,

populací, společenstev či ekosystémů k určení kvality prostředí (BOHÁČ, 1999).

Rozeznáváme tři hlavní kategorie monitorování:

monitorování shody – sleduje soulad mezi zásahy do prostředí a legislativními

ustanoveními,

testování hypotéz – ověřování pravdivosti předpokladů a předpovědí,

monitorování trendů – sleduje změny velkého rozsahu, které se očekávají jako

následek lidské činnosti (BOHÁČ, 1999).

3.4.4 Biologické indikátory

Biologický indikátor neboli bioindikátor je definován jako: „Živý organismus nebo

společenstvo, z jehož existence, stavu nebo chování je možno usuzovat na přítomnost

určitého činitele v prostředí a na stav a změny prostředí“ (KULICH a kol., 2002).

26

V Oxfordském slovníku současné angličtiny je indikátor popisován jako zařízení

ukazující stav stroje. Kdybychom nahradili slovo zařízení slovem druh a namísto stroje

dosadili slovo prostředí, získáme definici bioindikátoru. Zněla by pak jako druh

ukazující stav prostředí (SPELLERBERG, 1995).

Bioindikátory lze rozdělit do následujících typů (KULICH a kol., 2002):

hlídky neboli sentinely jsou citlivé organismy, které se do prostředí zavádí

úmyslně s cílem indikovat jeho okamžité změny

detektory jsou organismy vyskytující se přirozeně, které však reagují na změny

prostředí

exploatátory neboli vykořisťovatelé jsou organismy, jejichž přítomnost značí

narušení a znečištění prostředí

akumulátory neboli hromadiči jsou organismy, které přijímají a hromadí

chemické látky.

Lze říci, že přítomnost či nepřítomnost určitého druhu může indikovat stav prostředí.

Přítomnost každé rostliny nebo živočicha je mírou podmínek, za nichž existují nebo

existovali. Výskyt některých druhů, zejména rostlin, ukazuje na určité podmínky

prostředí. Konkrétně například výskyt kopřivy dvoudomé signalizuje vysokou hladinu

dusíku v půdě, přítomnost vrby úzkolisté indikuje narušenost půdních poměrů. Toto lze

aplikovat i u živočišných druhů, například většina druhů jepic, jejichž larvy žijí ve vodě,

se vyhýbají vodám organicky znečištěným. Populace rostlin i živočichů jsou součástí

společenstev, můžeme proto pojem indikátorový druh rozšířit na indikátorové

společenstvo. Různým půdám odpovídají také různá společenstva, dobrým příkladem

je typická květena hadcových půd, které se vyznačují nízkým obsahem vápníku

a naopak vysokým obsahem hořčíku. Jiným příkladem jsou vřesoviště vyskytující

se na kyselých oligotrofních půdách (SPELLERBERG, 1995).

Existují organismy, na které je vhodné se zaměřit při bioindikaci. Nejčastěji jsou

to cévnaté rostliny, protože jsou snadno určitelné a zasažitelné na stanovišti. Můžeme

podle nich posuzovat stav půdy, geologického podloží nebo ovzduší. Mechorosty mají

širší areál výskytu a velkou schopnost akumulovat těžké kovy, také indikují kyselé

prostředí. Lišejníky jsou známy jako indikátory znečištění ovzduší a stejně jako houby

poukazují na výskyt těžkých kovů. Řasy a sinice se využívají k indikování znečištění

vod, protože reagují velmi rychle na změny chemismu. Využívá se samozřejmě

27

i živočichů, ať už jde o suchozemské obratlovce, ryby, hmyz či ostatní bezobratlé

(KULICH a kol., 2002).

Každá změna prostředí doprovázená změnami druhového složení je charakteristická

jednak ústupem citlivých netolerantních druhů a na druhé straně nárůstem jiných

taxonů, kterým nově vytvořené podmínky lépe vyhovují nebo jsou schopny je lépe

tolerovat. Při bioindikaci změn je proto nutné brát v potaz taxony ohrožené, ale také

se zaměřit na expanzivní druhy. V současnosti jsou u nás globálně antropicky ovlivněny

všechny fytocenózy. Jako příklad expanzivních druhů můžeme uvést již zmiňovanou

kopřivu dvoudomou, třtinu křovištní, šťovíky, bez černý nebo trnovník akát

(ABSOLON a kol., 1994).

3.4.5 Základní vlastnosti bioindikátorů

Bioindikátory by měly splňovat určitá kritéria, jako je úzká ekologická valence, mělo by

se jednat o druhy přisedlé nebo omezeně pohyblivé, tyto druhy by se měly vyskytovat

hojně, aby jejich odběr nebyl komplikovaný, akumulace znečišťujících látek by neměla

zapříčinit úhyn bioindikátoru a v neposlední řadě by měl být indikátorový druh

dlouhověký. Často jsou proto v tomto případě využívány rostliny. Jako akumulátory

jsou často využívány lišejníky, pro monitoring cizorodých látek v prostředí je možno

použít také vlasy, srst, kosti, skořápky apod. (SPELLERBERG, 1995).

Základní vlastnosti bioindikátorů by se i na základě předchozího popisu daly shrnout

do následujících bodů, které by měly splňovat:

výskyt v hojném počtu na stanovištích, která jsou předmětem zájmu,

stálost základních fyziologických hodnot, popř. morfologických znaků s malou

ekologickou plastičností, ve vztahu k přírodním stanovištním podmínkám,

včasnost reakce na antropogenního činitele,

tolerance vůči tomuto činiteli, tzn. schopnost přežití i dlouhodobého

a intenzivního působení dané škodliviny,

rychlý metabolismus, díky kterému se může projevit vliv xenobiotik, která jsou

v organismu přítomná i ve stopových množstvích,

dlouhou dobu života, díky které můžou být zjištěny i důsledky chronických

zátěží,

28

rychlý sled pokolení, pro včasné zjištění genetických změn, př. vrozených

poruch a deformit,

musí patřit do okruhu druhů, u nichž byly již stanoveny základní fyziologické,

biometrické a populační hodnoty,

nesmí být ovlivněny pěstováním a chovy v umělých podmínkách,

měly by být dostatečně velké, aby se nemuselo používat stopových

a ultrastopových metod při zpracování individuálních odběrů (VÁVROVÁ,

2005).

3.4.6 Bioindikátory rostlinného původu

Rostlinné bioindikátory se mohou dělit do několika skupin. Konkrétně pak na pasivní

a aktivní, a ty dále na akumulační a reakční.

Pasivní bioindikace využívá selektivního poškození rostlinných částí (reakční

bioindikátor) či akumulace některých látek ve vybraných rostlinách (akumulační

bioindikátor). Při tomto typu pozorování se používají kulturní plodiny, nebo plané

rostliny rostoucí v zájmové oblasti.

Při aktivní neboli expoziční bioindikaci jsou vybrané rostliny vystaveny vlivům

prostředí, a následně reagují buď akumulací sledovaných látek (akumulační

bioindikátor) nebo poškozením (reakční bioindikátor). Tyto bioindikátory jsou obvykle

umísťovány do zájmové oblasti ve standardizovaných kulturách. Samozřejmě existují

i metody, které kombinují pasivní a aktivní bioindikační postupy (WINKLEROVÁ,

2008).

Mezi vyššími rostlinami jsou pro monitoring vhodné ty druhy, které se planě vyskytují

téměř všude, a dále takové, které lze snadno pěstovat v kontaminovaných oblastech.

Osvědčil se například bez černý pro nepřímý monitoring znečištění prostředí rizikovými

prvky. Z lesních dřevin je vhodný habr, dub a dřeviny rodu Rubus zejména

pro sledování kontaminace olovem. Jehlice jehličnatých dřevin lze využít ke sledování

obsahu síry, chloru a fluoru. Kontrolní kultury pro monitorování znečištěného prostředí

mohou být trojího typu:

testovací výsadby s velkou kumulační schopností, např. druhy rodu Polygonum,

Rheum, které jsou vhodné pro kontrolu zdrojů emisí,

29

testovací výsadby okrasných druhů se značnou kumulační schopností,

vyzkoušení a užívané pro sledování kvality ovzduší v sídelním prostředí,

např. růže, mečík, citroník,

testovací výsadby pícninových rostlin, zejména pro monitorování síry, železa

a olova, například jetel nebo jílek (VÁVROVÁ, 2005).

3.4.7 Bioindikátory živočišného původu

Vhodnými živočišnými bioindikátory jsou takové živočišné druhy, které reagují

na přítomnost nebo působení škodliviny podobně jako plodiny a domácí zvířata,

případně jako člověk. Pro biodiagnostiku a sledování změn v ekologické rovnováze

je potřeba zvolit takové bioindikátory, jejichž životní funkce jsou spjaty s faktory tak

těsně, že mohou sloužit jako jejich ukazatele. Vlastnosti ideálního bioindikátoru jsou

taxonomická spolehlivost, dostatečné rozšíření v prostředí, vysoká početnost, nízká

genetická a ekologická variabilita, dostatečná velikost (WINKLEROVÁ, 2008).

3.4.8 Druhy bioindikátorů

Testovací organismy – používají se při laboratorních testech, kde jsou bezprostředně

sledovány účinky různých vlivů prostředí. Testování v laboratořích je velmi efektivní,

a to hlavně díky tomu, že prostředí můžeme snadno kontrolovat, výsledky získáme

za poměrně krátkou dobu a lze je snáze interpretovat. Nadruhou stranu takto získané

výsledky nemusí často platit v přírodních podmínkách, kde dochází vlivem dalších

faktorů (především abiotických a biotických faktorů prostředí) k odlišným reakcím

organismů. Příkladem jsou tzv. testy toxicity aplikované především ve vodním

prostředí.

Indikátory pro impaktní monitorování, často označované jako sentinely – používají

se pro sledování změn prostředí na modelových druzích s registrací fyzilogických

ukazatelů, patologických úchylek od normálu, sledování vývojových tendencí,

genetických změn apod. Do této skupiny mohou být zařazeny i organismy používané

pro sledování kumulace látek. Příkladem mohou být půdní bezobratlí, kteří patří mezi

významné kumulátory těřkých kovů a radionukldů.

Bioindikátory ekologické homeostáze tzv. druhy ukazatelé – tyto druhy a jejich

společenstva slouží k indikaci kvality krajiny a jejích částí, lze je také použít

30

pro hodnocení budoucícho vývoje. Tato skupina bioindikátorů se používá v praktickém

pozorování v chráněných částech přírody. Rostliny a živočichové žijící dlouhodobě

na daném místě jsou kumulativním odrazem přírodních poměrů. Jako příklad lze uvést

brouky žijící na povrchu půdy, u nichž absence některých druhů může indikovat

vysychání lokality (BOHÁČ, 1999).

Bez biologického monitorování a využívání bioindikátorů nebudeme nikdy znát odezvu

přírody na různorodou činnosti člověka, která ji často negativně ovlivňuje.

Bioindikátory jsou rovněž významné pro posouzení reakcí přírody na opatření, která

podnikáme k zachování biologické rozmanitosti, znovuobjevení stability krajiny

a zlepšení stavu životního prostředí. Důležitost biologického monitorování je především

ve stanovení ekologických limitů krajiny z hlediska sledovaných bioindikátorů

(BOHÁČ, 1999).

3.4.9 Bioindikační metody

Jde o metody založené na principu zpětného vyhodnocení stavu biologických systémů,

na jejichž základě následně posuzujeme stav životního prostředí. Stav a vlastnosti

prostředí určují a ovlivňují stav a vlastnosti biologických systémů (ANDĚL, 2011).

Bioindikaci lze rozdělit do tří přístupů:

Přístup ekologický

„Bioindikace je metoda, která na základě vlastností a chování živých systémů usuzuje

na vlastnosti prostředí“ (ANDĚL, 2011). Jde o nejšírší pojetí, předmětem zkoumání

jsou všechny abiotické faktory (teplota, srážky apod.). Příkladem může být výskyt

bělomechu sivého, který indikuje chudé kyselé půdy.

Přístup ekotoxikologický – obencý

„Bioindikace je metoda, která na základě vlastností a chování živých systémů usuzuje

na vlastnosti toxikantů v přirozeném i umělém prostředí“ (ANDĚL, 2011). V tomto

případě se jedá o užší vymezení, kde se hodnotí vlivy toxických chemických látek.

Bioindikace je součástí oboru ekotoxikologie.

31

Přístup ekotoxikologický – terénní

„Bioindikace je metoda, která na základě vlastností a chování živých systémů usuzuje

na vlastnosti toxikantů v přirozeném prostředí“ (ANDĚL, 2011). Zahrnuje metody

terénních studií. Všechny výše zmíněné přístupy se navzájem prolínají.

3.4.10 Metodika bioindikace

Se skládá ze tří okruhů, kam řadíme předmět analýzy, standardizaci postupů

a interpretaci výsledků.

Předmět analýzy

Zahrnuje integraci látkovou, koncentrační a časovou. Látková integrace znamená reakci

bioindikátuoru na toxikanty, se kterými se dostává do kontaktu. V tomto případě nelze

rozlišit vliv jednotlivých složek, protože reakce se týká vždy celku. Koncentrační

bioindikace je výsledkem celkového koncentračního rozdělení toxikantů a zahrnuje

proto rekace i na extrémní krátkodobé hodnoty. Výskyt krátkodobých vysokých

koncentrací může mít pro organismy fatální důsledky. Integrace časová je v podstatě

reakcí organismu na působení toxikantu po celou dobu, po kterou mu byl vystaven

(ANDĚL, 2011).

Standardizace metodických postupů

Je proces, při kterém se definuje a vymezuje určitý pracovní postup s cílem zajistit jeho

opakovatelnost a možnost reprodukce výsledků. Prakticky je standardizace závislá

na počtu parametrů, které ovlivňují výsledek. Ideálních podmínek dosáhneme

u ekotoxikologických testů s jedním druhem organismu a jednou chemickou látkou.

Důležité je sledování podmínek expozice toxikantu a životních podmínek indikačního

biosystému. Zásadní roli hraje i výběr lokality, které dělíme podle cíle odběru na:

lokality reprezentující samy sebe – zajímá nás stav přímo v dané lokalitě,

lokality reprezentující širší okolí – zjišťujeme stav v širším okolí nebo regionu

(ANDĚL, 2011).

32

Interpretace výsledků

Při interpretaci porovnáváme naše výsledky s referenčními podmínkami nebo

se stanovenými limity. Referenční podmínky jsou takové, při kterých předpokládáme

určité chování testovaného systému. Mohou být buď bez negativního vlivu, kdy

testovaný organismus není vystaven působení toxikantu a ostatní faktory pokusu jsou

zachovány. Podmínky s negativním vlivem jsou založené na vysoké koncentraci

sledované látky nebo na srovnání s látkou, která má negativní účinek.

Porovnání se stanovenými limity se využívá u metod s dlouhodobou zkušeností. Bývají

stanoveny hodnoty, které jsou považovány za hraniční (ANDĚL, 2011).

3.4.11 Bioindikace v suchozemském ekosystému

Suchozemské ekosystémy jsou základním prostředím pro život člověka, proto je třeba

věnovat jim největší pozornost. Tyto ekosystémy bývají často ovlivněné člověkem,

proto je pro ně typická velká proměnlivost prvků. Bioindikace bývá nejčastěji

prováděna v půdě, kde se látky kumulují a odbourávají nebo na lesních porostech, kde

je sledován jejich zdravotní stav – olistění, větvení, prostorová struktura apod.

(ANDĚL, 2011).

33

3.5 Významné faktory vlivů skládky na okolní prostředí

Skládkování tuhého komunálního odpadu patří mezi nejméně náročné způsoby

odstraňování odpadů. Přináší však řadu problémů, z nichž nejzávažnější jsou:

Výtoky průsakových vod (výluhů) z tělesa skládky

Na vzniku průsakových vod se podílejí především dešťové srážky, přítoky podzemních

vod, povrchové odtoky vod a biologický rozklad. Průsakové vody obsahují čtyři hlavní

složky, a to živiny (zejm. dusík), těkavé organické látky, těžké kovy a toxické organické

sloučeniny. Největším problémem je obsah dusíku ve formě NH3-, jehož odstranění

je nezbytné pro snížení toxicity průsaků. Průsakové vody mohou mít negativní vliv

na kvalitu podzemních vod v blízkosti skládky, v dnešní době se proto zabraňuje jejich

průsaku pomocí nepropustné geotextilie, která utěsní těleso skládky. Vznik průsakových

vod závisí na klimatických podmínkách, povaze odpadu a zejména na obsahu vody

a stupni zhutnění horních vrstev skládky (BIALOWIEC, 2011).

Vývin skládkového plynu v tělese skládky

„Pojmem skládkový plyn se nazývá plyn, který vzniká samovolně anaerobním rozkladem

ve skládkách. Postupnou přeměnou biologicky rozložitelného substrátu působením

bakterií, vzniká plyn, jehož složení závisí na skladbě skládkového odpadu, stupni jeho

rozkladu a teplotě“ (www.energetika.plzen.eu). Rozvoj methanogenních procesů

způsobuje únik vysoce hořlavého a výbušného plynu, který má ale velmi kladný

ekologický vliv na kvalitu průsakových vod. Methanogenní fáze přeměňuje skládku

na biofiltr snižující znečištění průsakových odpadních vod, je tudíž důležité, aby

se tento proces mohl ve skládce rozvinout. Skládku je tedy potřeba odplyňovat, přičemž

plyn lze energeticky využívat. Základními složkami skládkového plynu jsou metan,

oxid uhličitý a další stopové příměsi. Typický obsah metanu ve skládkovém plynu

je však kolem 63 – 65 % obj. (VOCILKOVÁ, 2009).

Prašnost, úlety materiálu a pachy

Roční přípustná koncentrace prašnosti je 200 mg/m3. Prašnost lze snižovat pomocí

zvlhčování povrchu skládky, dalšími způsoby může být ozelenění nebo větrolamy.

K úletům materiálů dochází v důsledku změny laminárního proudění vzduchu

u povrchu skládky na turbulentní. K zabránění úletů materiálu slouží povinně budované

34

sítě. Zápach skládky způsobuje skládkový plyn, konkrétně obsah metanu v něm.

S rostoucí vzdáleností od skládky dochází ke zřeďování plynu a ve vzdálenosti 500 m

již nebývá zápach cítit (VOCILKOVÁ, 2009).

Koncentrovaný výskyt hlodavců a ptáků na skládce

Skládka je zdrojem potravy, tepla a úkrytů. Je proto lákadlem pro ptáky, hlodavce,

hmyz a další živočichy. Zvířata jsou přenašeči nemocí a patogenních zárodků, je proto

nutné jejich počet snížit pomocí překrývání odpadu zeminou (VOCILKOVÁ, 2009).

Hlučnost z provozu skládky

Zdrojem hluku na skládce jsou dopravní prostředky. Hodnota hluku se pohybuje

v rozmezí 110 – 115 dB. Ve vzdálenosti okolo 300 m klesá hluk již na přijatelných

60 dB, proto by až v této vzdálenosti měla být obytná zástavba. Jedním ze způsobů

snížení hladiny hluku je protihluková zábrana (FILIP a kol., 2003).

Požáry skládky

Požáry skládek mají významný dopad na životní prostředí v důsledku emisí toxických

látek do ovzduší, půdy a vody. Pachy a kouř mají negativní vliv na okolí a na zdravotní

stav lidí, závisí především na druhu hořících odpadů, umístění skládky a typu požáru.

Kouř může obsahovat toxické plyny jako je CO2, H2S, CH4 nebo dioxiny

(BIALOWIEC, 2011).

Stabilita tělesa skládky, jeho sedání a splachy

Postupným navážením odpadu a jeho rozkladem může docházet k sedání tělesa skládky

a tím k narušení stability. Je nutno sledovat vertikální a horizontální změny tělesa

skládky a tvarové změny podloží skládky. Pravidelně je sledován stav jednotlivých

konstrukcí, objektů a jejich vybavení. Odpad musí být vrstven tak, aby při provozu

skládky nebo při její následné rekultivaci nedocházelo ke splachům nežádoucích látek

nebo zeminy (FILIP a kol., 2003).

35

Klíčovým právním předpisem upravujícím vliv skládky na životní prostředí je zákon

č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých

souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Posuzují se vlivy na veřejné zdraví

a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu,

horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek

a kulturní památky, vymezené zvláštními právními předpisy a na jejich vzájemné

působení a souvislosti. Cílem je minimalizovat negativní dopady záměrů, činností nebo

koncepcí na životní prostředí (www.eagri.cz).

36

4 MATERIÁLY A METODIKA

4.1 Lokalizace skládky

V rámci diplomové práce byl proveden biomonitoring na skládce Zdounky – Kuchyňky

(obr. č. 6), která se nachází ve Zlínském kraji. Skládka je situována v prostoru ve tvaru

trojúhelníka vytvořeného státními silnicemi mezi obcemi Zdounky, Nětčice, Troubky -

Zdislavice, a to ve vzdálenosti cca 1800 metrů SSZ od kostela v obci Zdounky,

750 metrů SSZ od kraje zástavby Zdounek a 450 metrů JZ od kraje obce Nětčice.

Skládka je umístěna na katastrálním území obce Nětčice, a to na pozemcích

s parcelními čísly 256/1, 256/2, 256/3, 256/4, 256/5, 256/6, 256/7 (obr. č. 5).

Skládka je lokalizována v zemědělsky využívané krajině. V širším území obklopují

skládku dva potoky – Nětčický a Zborovský a na jihovýchodě řeka Kotojedka. V okolí

skládky se nachází několik prvků mimoletní krajinné zeleně. Skládka odpadů Kuchyňky

je situována do výrazné morfologické deprese. Členitost širšího okolí zájmového

prostoru dokumentují nadmořské výšky 240 – 396 m n. m. Vlastní prostor areálu

skládky se nachází v nadmořské výšce 251 - 280 m n. m. (STALMACHOVÁ, 2007).

Obr. č. 5: Katastrální území obce Zdounky – Nětčice se zakreslenou skládkou (Arcgis,

Veronika Proboštová)

37

Obr. č. 6: Areál skládky (Arcgis, Veronika Proboštová)

4.2 Popis přírodních podmínek lokality

4.2.1 Biogeografické a geomorfologické členění

Území je součástí Kojetínského bioregionu, který se nachází na střední Moravě. Zabírá

geomorfologický podcelek Středomoravská niva v rámci celku Hornomoravský úval.

Plocha bioregionu je 326 km2. Bioregion je tvořen širokou nivou a celý náleží

do druhého vegetačního stupně. Biota má azonální charakter, je zde patrný vliv

sousedních bioregionů. Od jihu sem zasahují teplomilné druhy. V současné době

převažují agrocenózy, zachovány jsou komplexy lužních lesů, zbytky luk a rybníky

s bohatou faunou (STALMACHOVÁ, 2007).

4.2.2 Klimatické poměry

Dle Quitta se zájmové území nachází v teplé klimatické oblasti T2. Podnebí je teplé

a dostatečně bohaté na srážky. Srážky rostou směrem k východu, kde se projevuje vliv

návětrné strany Karpat. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 8 – 9 °C

v závislosti na nadmořské výšce (STALMACHOVÁ, 2007).

38

Pro teplou klimatickou oblast je typickým znakem průměrná červencová teplota

vzduchu 18 – 20 °C, průměrná lednová teplota vzduchu -2 až -3 °C, počet letních dnů

50 – 70, počet mrazových dnů pod 110 a průměrný roční srážkový úhrn 500 – 700 mm

(MACKOVČIN a kol., 2002).

4.2.3 Pedologické a geologické poměry

Půdní pokryv zájmového území je značně pestrý. Dominují zde převážně glejové

fluvizemě, na břehových valech podél Bečvy u Kojetína a u Chropyně se vyskytují

typické fluvizemě na písčitém materiálu. Půdy se vyvinuly na bezkarbonátových

sedimentech, místy je zaznamenán výskyt typických černic. Jižně od Kroměříže

a Hulína se v nivách vyvinuly černicové černozemě až pelické černice, severozápadně

od Přerova nalezneme i šedozemě a hnědozemě na spraši. U Zdounek se nachází

luvizemě na sprašových hlínách (www.geology.cz).

Bioregion je z hlediska horninového podkladu tvořen širokými sedimentárními

rovinami Moravy a dolního toku Bečvy, tvořené nivními sedimenty a nejnižšími

štěrkopískovými terasami. V jižní části se objevují pahorky vátých písků. Reliéf

je nivní, tvořený různými stupni nivy. Území má ráz ploché vrchoviny s výškovou

členitostí kolem 5 m, bioregion patří k nejplošším v ČR. Typická nadmořská výška

se pohybuje v rozmezí 190 - 210 m (CULEK, 1995).

4.2.4 Potenciální přirozená vegetace a fytogeografické členění

Flóra zlínského regionu je velmi pestrá, především díky jeho geografické poloze

na pomezí dvou fytogeografických jednotek Panonie a Karpat. Charakteristické jsou

dubohabřiny v nižších polohách, které jsou na extrémních stanovištích nahrazovány

teplomilnými doubravami. V nejvyšších polohách jsou zastoupeny bučiny

(MACKOVČIN a kol., 2002).

Bioregion leží v termofytiku a zaujímá centrální část fytogeografického podokresu 21B.

Hornomoravský úval. Vegetační stupeň je planární. Potenciální vegetaci tvoří lužní

lesy, které na vyvýšených místech přechází do dubohabřin. Flóra je převážně uniformní,

ale zasahují sem některé druhy splavené z vyšších poloh (CULEK, 1995).

39

4.2.5 Hydrologické a hydrogeologické poměry

Zlínský region náleží z velké části k povodí řeky Moravy o ploše 7890,71 km2

a průměrném průtoku 55,36 m3/s. Největší část zlínského regionu náleží z hlediska

hydrogeologického členění do rajónu Flyšové sedimenty povodí Moravy

(MACKOVČIN a kol., 2002). V katastrálním území obce Zdouky - Nětčice se nachází

menší pravostranný přítok Moravy – Kotojedka, dále Nětčický a Zborovksý potok

a také NPP Chropyňský rybník. Hydrografickou osou území je povrchový tok Lipinka,

který se vlévá na západním okraji Zdounek do Olšinky. Ta přibližně po 500 m ústí

do povrchového toku Kotojedka. Všechny uvedené vodoteče jsou z vodohospodářského

hlediska málo významné (HRADSKÝ, 2014).

4.3 Charakteristika skládky

Dle technického zabezpečení se jedná o skládku skupiny S – ostatní odpad – určenou

pro odpady kategorie ostatní odpad. Jejich vodný výluh nepřekračuje v žádném

z ukazatelů limitní hodnoty výluhové třídy III. a pro odpady kategorie ostatní odpad,

jejich přijatelnost na jednotlivé skupiny skládek nelze hodnotit na základě jejich

vodného výluhu (např. KO a směsný, stavební a demoliční odpad). Skládka byla

vybudována dle německého modelu v roce 1995 a je provozována v souladu s platnou

legislativou.

Do zařízení jsou přijímány odpady kategorie ostatní ze svozové oblasti cca 75 000

obyvatel. Ročně je uloženo cca 35 000 tun odpadů z toho 60% z komunální sféry.

Vstupy energií a vody jsou nevýznamné.

Projektovaná plocha skládky je 70 700 m2 v pěti etapách o celkovém objemu

907 000 m3, tj. cca 1 * 10

9 kg odpadu. Zatím je vybudována I. etapa o ploše 19 200 m

2

a část II. etapy 5 500 m2. K 31. 12. 2002 bylo navezeno cca 270 000 tun odpadu, což

odpovídá 27% celkové skládkové kapacity zařízení. Předpokládaná životnost zařízení

je cca do roku 2018.

Území výskytu skládky bylo dříve zemědělsky využíváno, nacházela se zde půda

nevalné bonity. V blízkosti zařízení se nenachází žádné chráněné území ani pásmo

hygienické ochrany vodního zdroje (www.iris.env.cz).

40

4.3.1 Emise a monitoring

Skládka je vybudována a zabezpečena dle legislativních ustanovení a není tedy zdrojem

významnějšího znečištění ŽP. Hlavní výstupy ze skládky jsou skládkový plyn

s obsahem metanu a průsaková voda. Skládkový plyn je využíván k výrobě elektrické

energie. Průsaková voda je shromažďována v nepropustných jímkách a likvidována

pomocí čistírny odpadních vod (www.iris.env.cz).

Skládky obecně jsou evidovány jako zvláště velký zdroj znečištění ovzduší. Prašnost

je snižována rozléváním průsakové vody po tělese skládky, komunikace v areálu jsou

kropeny dešťovou vodou. Úlety lehkých frakcí jsou eliminovány umístěním sítí,

kompaktorem a překrytím vhodným materiálem (přílohy obr. č. 2 a 3). Ruční sběr

je použit po větrných vírech, případně vichřicích. Přebytek průsakové vody je odvážen

k likvidaci na ČOV (www.iris.env.cz).

Na skládce je prováděn monitoring skládkového plynu, monitoring podzemních

a průsakových vod. Monitoring vod slouží ke zjištění odchylek od normálních hodnot.

Zjištění odchylek by bylo podnětem k opatřením pro zjišťování případných poruch

těsnění skládky. Monitoring plynu slouží ke sledování kvality a vydatnosti plynu, který

vzniká v tělese skládky vlivem biodegradabilních procesů.

Skládka odpadů má zpracován a schválen provozní řád, obsahující pokyny

pro bezpečnost a ochranu zdraví osob pohybujících se v areálu. Součástí jsou i opatření

pro případ havárií (www.iris.env.cz).

4.3.2 Současný stav skládky

Část tělesa skládky byla ve dvou etapách shora zatěsněna a zrekultivována. Ze skládky

je čerpán bioplyn, který je spalován v motorgenerátorové jednotce na výrobu elektrické

energie. Na části koruny tělesa skládky je provozována kompostárna. V roce 2013 byla

uvedena do provozu nová část skládky – IV. etapa, navazující na doposud provozované

dno skládky (HRADSKÝ, 2014).

41

4.3.3 Biomonitoring na skládce Zdounky - Kuchyňky

V rámci diplomové práce byl proveden biomonitoring na skládce Zdounky - Kuchyňky

se zaměřením na rostlinné bioindikátory. Monitoring byl prováděn ve vegetačním

období v četnosti dvou terénních průzkumů. První průzkum proběhl dne 25. 6. 2014

a druhý dne 28. 8. 2014, předmětem bylo vytvoření fotodokumentace rostlinných

bioindikátorů vyskytujících se na skládce. Sledovány byly především cévnaté rostliny

a dřeviny vyskytující se v areálu skládky. Mnou zjištěné rostliny byly následně

porovnávány s tabulkami výskytu rostlinných druhů v letech 2007, 2010, 2011 a 2012.

42

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

Zastoupení druhů je znázorněno v tabulce č. 2, a to následovně:

N – nebyl identifikován

0 – nenalezen

1 – nalezen

X – nový druh, poprvé nalezen v roce 2014

Během floristického průzkumu provedeného v roce 2010 bylo zjištěno 88 rostlinných

druhů, v letech 2011 a 2012 bylo nalezeno 105 druhů, které byly porovnávány s 94

druhy zaznamenanými doc. Ing. Barbarou Stalmachovou, CSc. v roce 2007. V roce

2014 byl identifikován největší počet, a to 129 druhů. V tabulce č. 2 jsou nově nalezené

druhy rostlin vyznačeny zeleně.

Fotodokumentace všech nalezených rostlin je přiložena k diplomové práci na CD.

43

Tabulka č. 2: Abecední seznam rostlin nalezených na skládce v jednotlivých letech

(zdroj: Vaverková a kol., upraveno)

44

45

46

47

5.1 Potenciální přirozená vegetace

Potenciální vegetace je tvořena lužními lesy, které na vyvýšených místech přechází

do dubohabřin. Flóra je spíše uniformní, zasahují sem některé druhy z vyšších poloh,

například kerblík lesklý (Anthriscus nitida), knotovka lesní (Melandrium sylvestre).

Některé z nich mají vztah ke Karpatům, například kyčelnice žláznatá (Dentaria

glandulosa), ladoňka časná (Scilla praecax) a hvezdnatec čemeřicový (Hacquetia

epipactis). Od jihu sem zasahují šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), pryšec bahenní

(Tithymalus palustris), řeřišnice Mattioliho (Cardamine matthiolli) apod. (CULEK,

1995).

5.2 Současný stav krajiny a ochrana přírody

V okolí obce Zdounky se nachází přírodní památky Drážov, Včelín a Kamenec.

Nejblíže obci je PP Drážov, ostrůvek travnaté vegetace na výslunné travnaté stráni.

Keřové patro je bohatě vyvinuté, tvoří ho trnka obecná (Prunus spinosa), ptačí zob

obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea), hloh jednosemenný

(Crataegus monogyna), brslen evropský (Euonymus europaeus), růže šípková (Rosa

canina). V bylinném patru jsou zastoupeny četné teplomilné druhy jako vstavač

vojenský (Orchis militaris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prvosenka jarní

(Primula veris), hořec křížatý (Gentiana cruciata), oman mečolistý (Inula ensifolia),

hvězdnice chlumní (Aster amellus), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), len

tenkolistý (Linum tenuifolium), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp.

austriacum), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), pupava bezlodyžná

(Carlina acaulis), zvonek moravský (Campanula moravica), zvonek klubkatý

(Campanula glomerata), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), rozchodník šestiřadý

(Sedum sexangulare), ostřice plstnatá (Carex tomentosa) aj. (www.nature.hyperlink.cz).

48

5.3 Studium vegetace ve vybrané lokalitě

Při studiu vegetace byla hlavní pozornost zaměřena na druhové složení vegetačního

krytu na hodnocené lokalitě, a na případný výskyt zástupců chráněných podle zákona

č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Výsledky ukazují,

že floristické složení odpovídá typu využívání půdy, v areálu skládky se vyskytují

převážně druhy ruderální, septální, luční a křovinné vegetace. Složení keřového patra

na skládce Zdounky – Kuchyňky je velmi blízké PP Drážov. Bylinné patro je již

výrazně odlišné, dominují se zde běžně se vyskytující druhy, jako například svízel

(Galium sp.), čičorka pestrá (Coronilla varia), jetel luční (Trifolium pratense), kopřiva

dvoudomá (Urtica dioica), merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum), mrkev obecná

(Daucus carota), pryskyřník (Ranunculus sp.), šťovík (Rumex sp.) apod.

Byl zaznamenán pouze jeden ohrožený druh, a to dřín obecný (Cornus mas). Z hlediska

ohrožení je dřín (přílohy obr. č. 11) řazen k vzácnějším druhům naší květeny

vyžadujícím další pozornost (C4a), zákon jej chrání v kategorii ohrožených druhů (§3).

Je rozšířen především v jižní Evropě a jihozápadní Asii, na sever zasahuje

až do středního Německa, Čech, na střední Moravu a sever Slovenska, Ukrajinu, Krym

a Kavkaz (www.botany.cz).

Na javoru mléči (Acer platanoides) nacházejícím se v těsné blízkosti jímky

průsakových vod byl zaznamenán výskyt svráštělky javorové, která patří mezi

vřeckovýtrusné houby a vytváří na listech javorů černé skvrny (přílohy obr. č. 10).

Je citlivá na acidifikaci prostředí a v oblastech s vysokou imisní zátěží vymizela.

Sledovaným parametrem je TSI (Tar Spot Index), který představuje průměrný počet

skvrn na dm2. Vysoké hodnoty TSI poukazují na nízkou imisní zátěž (ANDĚL, 2011).

Výskyt jasanu ztepiléno (Fraxinus excelsior) rovněž poukazuje na příznivé podmínky

stanoviště. Jasany rostou na různých geologických podkladech, avšak podmínkou

je jejich dostatečná živnost. Přirozený výskyt jasanu ztepilého (přílohy obr. č. 12) bývá

indikátorem nejlepších půd. Dává přednost půdám obohaceným dusíkem, nesnáší

zasolené půdy a neroste na zrašeliněných podkladech. Zetlívající listí dobře obohacuje

svrchní vrstvu půdy. Je citlivý na klimatické výkyvy, škodí mu silné mrazy, dobře snáší

trvale vanoucí vítr. Nehodí se moc do průmyslového a znečištěného prostředí, i přesto

byl jeho výskyt zaznamenán v řadě od roku 2007 (www.botany.cz).

49

Na stanovišti bylo celkem nalezeno 129 druhů, z toho 57 nových oproti rokům 2007 –

2012, s největší pravděpodobností je to výsledek ekologické sukcese.

„Sukcese představuje postupné změny ve struktuře a funkci společenstva v průběhu

ekologického času. Jedná se o uspořádaný vývoj bioty na daném místě, kdy jedno

společenstvo střídá druhé“ (www.is.muni.cz). Rostliny jsou přímo vázány na abiotické

podmínky, jako je složení půdy, vlhkost, míra oslunění apod. Sukcese cévnatých rostlin

začíná ihned po vzniku habitatu. Počáteční stádium (1 – 5 let) se vyznačuje převážně

výskytem ruderálních jednoletých a dvouletých bylin, častý je také výskyt invazních

druhů, jako je například křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Stromy a křoviny

nastupují po 25 letech a nejstarší sukcesní stádia (40 a více let) jsou charakteristická

vytvořením souvislého stromového patra (BORSKÁ, 2009).

Nové druhy byly nalezeny na zrekultivované části svahu, to znamená, že se na území

znovu začínají vyskytovat rostliny, které byly vlivem skládkování odstraněny. Rovněž

v okrajových částech skládky byl zaznamenán výskyt nových druhů bylin i dřevin, ty

se sem pravděpodobně dostaly nálety z okolí. Z toho je patrné, že se území začíná

postupně začleňovat do krajiny.

Při floristickém průzkumu byly identifikovány i druhy, které nepatří k původnímu

složení flóry, tyto druhy byly na skládku pravděpodobně navezeny společně s odpadem.

Jedná se například o tyto zavlečené rosltiny: lilek rajče (Solanum lycopersicum), tykev

obecná (Cucurbita pepo), měsíčnice roční (Lunaria annua), lnice květel (Linaria

vulgaris).

Na první pohled netypické druhy vyskytující se na březích potoků, mokřadů, vlhkých

půdách se stálou hladinou podzemní vody jsou olše lepkavá (Alnus glutinosa) a rákos

obecný (Phragmites australis), který zde vytváří hustý porost.

Nalezeny byly rostliny indikující různé vlastnosti půd, například:

zásadité půdy: jitrocel větší (Plantago major), zemědým lékařský (Fumaria

officinalis), penízek rolní (Thlaspi arvense), mochna husí (Potentilla anserina),

chudé na vápník: heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum),

bohaté na vápník: hořčice rolní (Synapis arvensis), pcháč oset (Cirsium

arvense),

50

písčité půdy: slez přehlížený (Malva neglecta), šrůcha zelná (Portulaca

oleracea),

hlinité půdy: mařinka vonná (Galium odoratum), lopuch větší (Arctium lappa),

chrpa luční (Centaurea jacea),

jílovité půdy: vlaštovičník větší (Chelidonium majus), pryskyřník plazivý

(Ranunculus repens), ostrožka stračka (Delphinium consolida),

bohaté na dusík: čekanka obecná (Cychorium intybus), šťovík (Rumex sp.),

kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bez černý (Sambucus nigra), bodlák obecný

(Carduus acanthoides), knotovka bílá (Melandrium album), mléč zelinný

(Sonchus oleraceus), mydlice lékařská (Saponaria officinalis), netýkavka

malokvětá (Impatiens parviflora), pastinák setý (Pastinaca sativa), pelyněk

černobýl (Artemisia vulgaris), sléz (Malva sp.), srha laločnatá (Dactylis

glomerata).

Převážná část rostlin jsou druhy běžně se vyskytující na rumištích, skládkách,

navážkách, okrajích komunikací a dalších člověkem ovlivněných stanovištích. Výskyt

těchto rostlinných druhů má však velký ekologický význam, protože připravují prostor

pro další stádia sukcese.

51

6 ZÁVĚR

V diplomové práci jsem se zabývala problematikou skládkování a využití bioindikátorů

při hodnocení vlivu skládky na její okolí. Toto téma je aktuální proto, že skládkování

je stále převažujícím způsobem odstraňování odpadů. Některé rostliny lze použít jako

bioindikátory určující zátěž krajiny. Tyto druhy citlivě reagují na změny prostředí,

což lze dobře aplikovat i na lokalitu skládky.

Během biomonitoringu nebyly zjištěny žádné významné dopady skládky na okolí.

Na skládce bylo nalezeno oproti předešlým průzkumům 57 nových druhů, celkem bylo

popsáno 129 druhů rostlin, což svědčí o její druhové rozmanitosti. Výskyt nových

a zánik některých dříve nalezených druhů je jednak důsledkem ekologické sukcese

a jednak může být způsobeno zavlečením rostlin společně s navezeným odpadem.

Výsledky svědčí o tom, že skládky mohou být příznivým prostředím pro růst celé řady

rostlin a mohou tak poskytovat i útočiště pro živočichy. Dalším důkazem je výskyt

chráněného druhu dřínu obecného a svráštělky javorové, která poukazuje na čisté

ovzduší.

Z výsledků vyplývá, že vliv skládky na okolní prostředí je nevýznamný, naopak areál

skládky vykazuje výrazně vyšší biodiverzitu než okolní krajina, která je intenzivně

zemědělsky využívaná. Přestože je skládkování nejhorším možným způsobem

nakládání s odpadem a skládky mohou negativně působit na okolní prostředí, pokud

jsou provozovány v souladu s legislativními předpisy, pravidelně a důkladně

monitorovány a správně rekultivovány, nepředstavují výraznou hrozbu pro okolní

životní prostředí a mohou být začleněny do okolní krajiny.

Pro zachování tohoto příznivého stavu, je nutné i nadále pokračovat s povinným

monitoringem a biomonitoringem vlivů skládky na okolní ekosystémy, ať už se jedná

o kontrolu průsakových vod, skládkového plynu nebo výskytu a stavu rostlin na dané

lokalitě.

52

7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY

Literární zdroje:

[1] ABSOLON, Karel. Metodika sběru dat pro biomonitoring v chráněných územích.

Praha: Český ústav ochrany přírody, 1994. 70 s.

[2] ANDĚL, Petr. Ekotoxikologie, bioindikace a biomonitoring. 1. vyd. Liberec:

Evernia, 2011. 243 s. ISBN 978-80-903787-9-7.

[3] BORSKÁ, Alena. Spontánní sukcese a rekultivace v lomech. Bakalářská práce.

UK v Praze, 2009. 22 s.

[4] CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1995, 347

s. ISBN 80-85368-80-3.

[5] DEYL, Miloš a Květoslav HÍSEK. Naše květiny. Vyd. 3., upr., V Academii vyd. 1.

Praha: Academia, 2001, 690 s. ISBN 80-200-0940-x.

[6] FILIP, Jiří, Jana KOTOVICOVÁ a František BOŽEK. Komunální odpad

a skládkování. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003,

121 s. ISBN 80-7157-712-x.

[7] KUBÁT, Karel. Klíč ke květeně České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002,

927 s. ISBN 80-200-0836-5.

[8] KULICH, Jiří. a kol. Bioindikace a biomonitoring: aneb Jak poznat, v jakém

prostředí žijeme. Rýchory: SEVER - středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory,

2002. 75 s. ISBN 80-902976-7-6.

[9] KURAŠ, Mečislav, Vojtech DIRNER, Vladimír SLIVKA a Milan

BŘEZINA. Odpadové hospodářství. Vyd. 1. Chrudim: Ekomonitor, 2008, 143 s. ISBN

978-80-86832-34-0.

[10] MACKOVČIN, Peter a Matilda JATIOVÁ. Zlínsko. 1.vyd. Praha: Agentura

ochrany přírody a krajiny ČR, 2002, 374 s. ISBN 80-86064-38-7.

[11] POKORNÝ, Eduard, Jiří FILIP a Vladimír LÁZNIČKA. Rekultivace. 1.vyd. Brno:

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 128 s. ISBN 80-7157-489-9.

53

[12] PROBOŠTOVÁ, Veronika. Zhodnocení systému nakládání s komunálními odpady

v mikroregionu Ivančicko. Bakalářská práce. MENDELU v Brně, 2013. 52 s.

[13] SLIVKA, Vladimír, Vojtech DIRNER a Mečislav KURAŠ. Odpadové

hospodářství I: praktická příručka. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí,

2006, 130 s. ISBN 80-248-1245-2.

[14] SLOBODIAN, Petr. Nakládání s odpady. Vyd. 1. Zlín: Univerzita Tomáše Bati

ve Zlíně, 2013, 192 s. ISBN 978-80-7454-252-7.

[15] SPELLERBERG, Ian F, Radoslav OBRTEL a Barbora

ŠRÁMKOVÁ. Monitorování ekologických změn. 1. vyd. Brno: EkoCentrum, 1995, 187

s. ISBN 80-901855-2-5.

[16] VAVERKOVÁ, Magdalena, Dana ADAMCOVÁ, František TOMAN. Verification

of the occurrence of some plant species as indicators of landfill impact on the

environment. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis.

2013. sv. 61, č. 5, s. 1441--1450. ISSN 1211-8516.

[17] VOCILKOVÁ, Petra. Bioindikace environmentálních faktorů v okolí skládky.

Bakalářská práce. Brno: MZLU v Brně, 2009.

[18] STALMACHOVÁ, Barbara. Skládka TKO Kuchyňky. Monitorováni vlivu skládky

na okolní faunu, flóru a půdu. Závěrečná zpráva za rok 2007. Vyhotoveno 11/2007.

[19] HRADSKÝ, Božetěch, Karel VAJLÍK. Skládka odpadů Kuchyňky. Monitorování

podzemních a průsakových vod. Závěrečná zpráva za rok 2013. Vyhotoveno 03/2014.

54

Internetové zdroje:

[1] BIALOWIEC, Andzrej 2011: Hazardous emissions from municipal solid waste

landfills [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné z:

http://www.uwm.edu.pl/environ/vol09/vol09_chapter01.pdf

[2] BOHÁČ, Jaroslav 1999: Organismy jako bioindikátory měnícího se prostředí

[online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z:

http://147.213.211.222/sites/default/files/1999_3_126_129_bohac.pdf

[3] VÁVROVÁ, Milada 2005: Využití bioindikátorů při hodnocení starých zátěží

terestrického ekosystému [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z:

http://www.phytosanitary.org/old/projekty/2004/vvf-12-04.pdf

[4] WINKLEROVÁ, Lucie 2008: Bioindikátory - jejich role při hodnocení stavu

životního prostředí. Bakalářská práce. VUT Brno [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné

z: https://dspace.vutbr.cz/handle/11012/11390

[5] Integrované povolení společnosti DEPOZ, spol. s r.o., pro zařízení "Skládka odpadů

Kuchyňky" [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z:

http://iris.env.cz/www/ippc.nsf/FC056BCEDEEC86E6C125757D00273533/$file/DEP

OZ%20Zm%C4%9Bna%20IP6%20Rozhodnut%C3%AD.pdf

[6] Biogeografie ČR [online]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps10/biogeogr/web/index_book_5-2-1-3.html

[7] Geologická mapa ČR [online]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z:

http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g500&y=67000

0&x=1070000&r=250000&s=0

[8] Přírodní poměry ČR [online]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z:

http://geoportal.gov.cz/

[9] Zpráva o stavu životního prostředí ČR za rok 2012 [online]. [cit. 2015-03-06].

Dostupné z:

http://www.caoh.cz/odborne-clanky-a-aktuality/vlada-ceske-republiky-schvalila-

zpravu-o-stavu-zivotniho-prostredi-cr-za-rok.html

55

[10] Grafy produkce a nakládání s odpady v ČR [online]. [cit. 2015-03-06]. Dostupné z:

http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1612;

http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1614

[11] Statistika produkce a nakládání s KO [online]. [cit. 2015-03-06]. Dostupné z:

http://www.statistikaamy.cz/2014/02/vychod-evropy-skladkuje-zapad-recykluje/

[12] Normy týkající se skládkování [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z:

http://eagri.cz/public/web/file/36997/_7_skladky.pdf

[13] Skládkový plyn [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z:

http://energetika.plzen.eu/alternativni-zdroje-energie/netradicni-energeticke-

zdroje/chap_119072/netradicni-energeticke-zdroje.aspx

[14] Legislativa [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z:

https://is.muni.cz/th/199287/pravf_m/dp_kopie.txt

[15] Zákon 100/2001 Sb., [online]. [cit. 2015-03-12]. Dostupné z:

http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ostatni/Legislativa-ostatni_puvodni-

zneni_zakon-2001-100-ostatni.html

[16] Sukcese [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z:

http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps13/biogeogr_2/web/pages/index_book_5-3.html

[17] Dřín obecný [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupné z:

http://botany.cz/cs/Cornus%20mas/

[18] PP Drážov [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupné z:

http://nature.hyperlink.cz/index_km.htm

[19] Jasan ztepilý [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z:

http://botany.cz/cs/fraxinus-excelsior/

[20] Určování rostlinných druhů [online]. Dostupné z: http://www.kvetenacr.cz,

http://botany.cz, http://botanika.wendys.cz, http://www.floracr.unas.cz

56

8 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK

Obr. č. 1: Celková produkce odpadů v ČR......................................................................19

Obr. č. 2: Složení celkové produkce odpadů v roce 2013...............................................20

Obr. č. 3: Vybrané způsoby nakládání s odpady ČR.......................................................21

Obr. č. 4: Srovnání množství skládkovaného KO v jednotlivých zemích EU v roce

2012.................................................................................................................................23

Obr. č. 5: Katastrální území obce Zdounky – Nětčice se zakreslenou skládkou............36

Obr. č. 6: Areál skládky...................................................................................................37

Tabulka č. 1: Skládkování KO v Evropě v kg/obyvatele................................................23

Tabulka č. 2: Abecední seznam rostlin nalezených na skládce v jednotlivých

letech........................................................................................................................43 - 46

9 SEZNAM ZKRATEK

EU Evropská unie

ČR Česká republika

KO Komunální odpad

57

10 PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH

Obr. č. 1: Informační tabule u vjezdu do areálu skládky................................................58

Obr. č. 2: Sítě proti úletu odpadu....................................................................................58

Obr. č. 3: Pohled na těleso skládky.................................................................................59

Obr. č. 4: Navážení odpadu na těleso skládky, kompaktor.............................................59

Obr. č. 5: Navezený odpad..............................................................................................60

Obr. č. 6: Pohled na navezený stavební odpad...............................................................60

Obr. č. 7: Pohled na příjezdovou komunikaci a zrekultivovaný svah skládky...............61

Obr. č. 8: Zrekultivovaný svah, pohled z příjezdové komunikace..................................61

Obr. č. 9: Jímka průsakových vod..................................................................................62

Obr. č. 10: Svráštělka javorová na listech javoru mléče.................................................62

Obr. č. 11: Chráněný druh dřín obecný..........................................................................63

Obr. č. 12: Jasan ztepilý..................................................................................................63

58

Obr. č. 1: Informační tabule u vjezdu do areálu skládky (foto: Veronika Proboštová)

Obr. č. 2: Sítě proti úletu odpadu (foto: Veronika Proboštová)

59

Obr. č. 3: Pohled na těleso skládky (foto: Veronika Proboštová)

Obr. č. 4: Navážení odpadu na těleso skládky, kompaktor (foto: Veronika Proboštová)

60

Obr. č. 5: Navezený odpad (foto: Veronika Proboštová)

Obr. č. 6: Pohled na navezený stavební odpad (foto: Veronika Proboštová)

61

Obr. č. 7: Pohled na příjezdovou komunikaci a zrekultivovaný svah skládky (foto:

Veronika Proboštová)

Obr. č. 8: Zrekultivovaný svah, pohled z příjezdové komunikace (foto: Veronika

Proboštová)

62

Obr. č. 9: Jímka průsakových vod (foto: Veronika Proboštová)

Obr. č. 10: Svráštělka javorová na listech javoru mléče (foto: Veronika Proboštová)

63

Obr. č. 11: Chráněný druh dřín obecný (foto: Veronika Proboštová)

Obr. č. 12: Jasan ztepilý (foto: Veronika Proboštová)