Sociální správa sídel a regionů, komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky v území

Sociální správa sídel a regionů, komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky v území

PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc.Katedra regionálních studií NF VŠE

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Název projektu: Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce; CZ.2.17/3.1.00/32102


Sociální správa

• Jedním z nástrojů systému sociální správy jsou tzv. sociální služby, které jsou velmi významnou součástí sociální politiky státu i místních samospráv.

• Právě sociální služby pomáhají řešit obtížné životní situace jednotlivců i rodin a přispívají k sociálnímu smíru.

• Každému občanu by měl být umožněn přístup k celému spektru sociálních služeb v případech, kdy jej postihne okolnost vyžadující pomoc druhých.


Komunitní plánování sociálních služeb

• Jedná se o metodu, která využívá zpracované rozvojové materiály na úrovni obce i kraje pro zlepšení sociální situace v území, a která výrazně posiluje principy zastupitelské demokracie.

• Může být použita pro nejrůznější oblasti včetně plánování sociálních služeb.

• Proces předpokládá zapojení více subjektů, jejich vzájemnou dohodu o podobě služeb v regionu tak, aby odpovídaly místním specifickým podmínkám.



• Komunitní plánování sociálních služeb je metodou, která je nejúčinnější v prostředí, kde existuje trh sociálních služeb a kde participují tři základní zúčastněné strany: zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb.

• Tyto strany v procesu komunitního plánování společně vyjednávají a spolupracují na řešení sociální situace obce nebo kraje. Každá z těchto skupin má své vlastní hodnoty, priority, představy či přání a má je podložené argumenty, které se opírají o její specifické zkušenosti, výzkumy, rozbory a názory.



• Zadavateli se rozumí subjekty, které jsou zodpovědné za zajištění sociálních služeb. Mohou jimi být obce nebo kraje.

• Tyto subjekty služby často financují, zřizují, organizují na ně výběrová řízení a stanoví jasná pravidla financování.

• Zadavatelé by měli při svém rozhodování o sociálních službách respektovat koncepci vytvořenou komunitním plánem.



• Poskytovatelé sociálních služeb jsou subjekty, které služby provozují, prodávají, uskutečňují. Mohou jimi být organizace státní, nestátní (neziskové organizace, občanská sdružení, fyzické osoby, aj.) i organizace obcí nebo krajů.

• Všichni poskytovatelé mají v komunitním plánování rovné postavení. Jejich cílem je udržet a rozvíjet zařízení, v nichž poskytují sociální služby potřebným občanům.

• Jednotlivé subjekty mezi sebou soutěží především cenovou politikou a samozřejmě kvalitou poskytovaných služeb.



• Nejpočetnější skupinou z výše uvedených jsou uživatelé sociálních služeb.

• Patří mezi ně fyzické osoby, občanská sdružení aj., kteří služby přijímají, nakupují a spotřebovávají.

• Často jsou jimi lidé v nepříznivé sociální situaci, ať již z nedostatku finančních prostředků či např. z důvodu nepříznivého zdravotního stavu.

• Uživatelé se stávají důležitým subjektem v procesu vytváření komunitního plánu, neboť se stávají zdrojem informací o potřebách, přáních a požadované kvalitě poskytovaných služeb.



• Základními hodnotami pro komunitní plánování jsou:– Klient - především přání a potřeby klientů se stávají prioritou, od

níž se odvíjí obsah, rozsah, kvalita a možnosti sítě sociálních služeb

– Veřejný zájem – komunitní plán musí být věcí veřejnou a veřejností kontrolovanou

– Rovnost příležitostí – v sociálních službách musejí být hodnoceny a řešeny v souvislostech se všemi dalšími službami lidem, např. zdravotnickými, ale i aktivitami volnočasovými a vzdělávacími

– Prevence – předcházet obtížným situacím a nikoli pouze je napravovat


Komunitní plánování sociálních služeb• Základními prioritami sociálních služeb jsou zpravidla:

– podpora soběstačnosti a nezávislosti klientů, včetně nezávislosti na službě samotné

– odstranění nebo zmírnění sociálního znevýhodnění klientů: umožnit jim co nejširší zapojení do života společnosti

– zmapování a veřejná diskuse o rizikových sociálních situacích a tím na jedné straně ochrana společenství, na druhé straně předcházení sociálnímu vyloučení jednotlivých osob nebo skupin

– upřednostnění služeb, které umožňují uživatelům zůstat v jejich přirozeném fyzickém a sociálním prostředí, čímž přispívají k zachování přirozených rodinných a lidských vazeb

– faktická i finanční okamžitá dostupnost sociálních služeb pro všechny, kteří je momentálně potřebují a nezříkají se jich.



• Základními cíli komunitního plánování je dosažení a průběžné obnovování dohody mezi základními subjekty zúčastněnými v procesu poskytování sociálních služeb a dalšími aktivitami spojenými s rozvojem sociálních služeb a sociálních potřeb lokálních nebo regionálních komunit.

• K přípravě komunitního plánu mohou být přizvány i další organizace, kterých se poskytování sociálních služeb dotýká: školy, nemocnice a v neposlední řadě veřejnost. Vyjednávání těchto subjektů organizuje a svolává obvykle obec resp. kraj.



Vyjednávání těchto subjektů organizuje a svolává obvykle obec resp. kraj. Hodnoty pro komunitní plánování by bylo možno vystihnout několika hesly – např.:

• Priorita je klient – přání a potřeby klientů se stávají prioritou, od níž se odvíjí obsah, rozsah, kvalita a možnosti sítě sociálních služeb,

• Veřejný zájem – komunitní plán musí být věcí veřejnou a veřejností kontrolovanou.

• Rovnost příležitostí – v sociálních službách musí mít všichni zaručeny rovné příležitosti.

• Vědomí souvislostí – sociální služby musí být hodnoceny a řešeny v souvislostech se všemi dalšími službami lidem, např. zdravotnickými službami, ale i aktivitami volnočasovými a vzdělávacími.

• Prevence – předcházení obtížným situacím je v mnoha směrech cennější než je pouze napravovat.


Komunitní plán jako živý a flexibilní dokument

• Komunitní plán je dokument, který by měl vznikat, měnit se a rozvíjet za aktivní účasti těch, koho se týká. Slouží jako vodítko rozvoje sociálních služeb v obci nebo regionu.

• Na jeho zpracování se podílí více subjektů, avšak hlavním garantem jeho zpracování by měla být obec, případně kraj.

• Zadavatel by měl vytvořit pracovní skupinu, která bude za jeho vypracování a následnou realizaci zodpovědná.

• Jedná se jednoznačně o veřejný, resp. veřejnosti dostupný materiál, který slouží nikoli jako cíl, nýbrž jako prostředek k naplnění přání a potřeb komunity.



• Obsahem plánu je obecně:

• popis a analýza existujících zdrojů, tedy určení, jaké sociální služby se v obci nacházejí, jak pracují, komu slouží, jak jsou definovány, kdo je poskytovatelem, jaké jsou další sociální aktivity – zejména zdravotnictví, školství, politika zaměstnanosti atd. Tuto analýzu provádějí pracovníci municipality nebo kraje,

• statistické, sociologické a demografické údaje a prognóza vývoje v obci nebo mikroregionu,

• popis existujících přání a potřeb obyvatel v oblasti sociálních služeb – jedná se o zmapování nedostatků a překážek spokojeného života v komunitě, které se opírá o faktické výpovědi obyvatel. Tuto informaci poskytnou dle vlastních pocitů uživatelé.



Obsahem plánu je obecně:

• představa o budoucím stavu sociálních služeb, určení cílů a priorit. tato představa navazuje ne dříve provedené kroky a zjištění. Je jakousi strategickou myšlenkou při tvorbě akčního plánu, tedy návrhu, co bude kdo, v jakých termínech a za jaké prostředky činit. Jakýmsi návodem metodikou, ke které se budou realizátoři plánu vracet v případě potřeby ujasnit si další kroky,

• časový plán postupu prací a zásady, které je třeba při zpracování dodržet,

• jednotlivé úkoly (akční plán) včetně termínů a zodpovědností, kde to připadá v úvahu,

• způsob plnění plánu, stanovení odpovědnosti jednotlivých účastníků a vyhodnocení výsledků. Zde se projevuje „živost dokumentu i systému“.


Systém sociální ochrany obyvatel v České republice

• Vycházíme–li z podstaty sociální politiky, která je definována jako soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo udržení a fungování svého nebo jiného (státního, obecního) sociálního systému, pak je nezbytné, aby byl sociální systém nastaven tak, aby byl co nejméně zneužitelný. Subjekty využívají konkrétních nástrojů, které na daném území v daném čase zabezpečují řešení potřeb obyvatelstva s přihlédnutím ke kulturním podmínkám.

• V ČR v současné době existují 3 pilíře sociální ochrany obyvatelstva: systém sociálního pojištění, státní sociální podpora a systém sociální pomoci.


Subjekty sociální politiky a jejich úloha ve společnosti

Realizace různých forem řešení sociálních problémů a jejich koncepční vyjádření v sociální politice je závislé na kompetencích, které územní samosprávy v těchto sociálních otázkách získaly. K tomu je třeba vzít v úvahu také nestátních neziskový sektor, který se podílí na realizaci sociálních služeb v území obcí, krajů nebo státu. Pro úplnost připojíme několik poznámek o hlavních úkolech významných subjektů sociální politiky:

• Obec je významným subjektem státní sociální politiky - mohou ji být v sociální oblasti uloženy úkoly, obvykle na tuto činnost získává od státu finanční prostředky. Může ovšem rozhodovat i samostatně v případech, kdy se její občané nacházejí v tíživých životních situacích a nástroje státu jsou neúčinné - anebo na pomoc od státu není nárok. Při samostatném rozhodování využívá obec vlastních financí nebo získává dotace od státu, příp. kraje.

• Kraj má podobnou funkci jako obec. Disponuje samostatnou i přenesenou působností v oblasti sociální politiky. Zahrnuje však rozsáhlejší území a stává se důležitým článkem správy zejména v oblasti sociální péče. Kraje převzaly v rámci reformy veřejné správy v 90. letech 20. století zřizovací kompetence k několika ústavům sociální péče a velkou část sociální agendy rušených okresních úřadů.


Subjekty sociální politiky a jejich úloha ve společnostiStát je nejsilnějším formalizovaným sociálním subjektem. Zaručuje občanům jejich práva deklarovaná ústavou. Právní rámec této záruky vymezuje parlament přijímanou legislativou a za provádění zákonů odpovídá vláda spolu s regionálními a obecními správními orgány.

• Do skupiny nestátních subjektů patří fyzické a právnické osoby (hnutí, církve, spolky, nadace). Mezi tyto subjekty lze zařadit i samotné zaměstnavatele, kteří poskytují sociální jistoty svým vlastním zaměstnancům (personální politika podnikatelských subjektů). Ostatní subjekty provozují sociální činnost pro klienty vně organizace. Jejich cílem není zisk, ale především pomoc občanům. Tyto subjekty dotvářejí systém a zefektivňují sociální činnost především uplatňováním individuálního přístupu ke klientům. Nestátní subjekty poskytují služby podle finančních možností klienta, podle jeho potřeb a vlastního přičinění. Od státu mohou tyto subjekty získávat na svou činnost dotace.

• Dále se na trhu vyskytují mezinárodní organizace zabývající se sociální politikou. Jedná se o organizace s celosvětovou nebo regionální působností. Subjekty mohou působit v celé šíři sociálního systému nebo se zaměřit na určitou oblast (např. mezinárodní svazy invalidů). Jejich hlavním cílem je harmonizace sociálně politických úsilí států, organizovat mezinárodní pomoc a budovat kontrolní mechanizmy na ochranu lidských práv.


Komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky

Sociální ekonomie je termín, který je užíván především v západní Evropě již od počátku 80 let minulého století. Jedním z hlavních důvodů koncipování sociální ekonomie je nalezení efektivních způsobů integrace znevýhodněných skupin lidí do většinové společnosti a zároveň vytvořit vhodnou základnu pro rozvoj kvalitních místních služeb i nových ekonomických aktivit.

• Sociální ekonomika přináší především možnosti vytváření pracovních míst, přispívá ke zlepšení kvality života na lokální úrovni. Nová pracovní místa jsou spojena především s rozvojem sociálně zdravotních služeb, služeb pro závislé členy v společných domácnostech. Rozvíjí také služby v oblastech obchodu i určitých výrobních činnostech, které jsou na lokálních úrovních nejvíce požadovány.


Komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky

V současné době se v ČR realizuje několik projektů financovaných ESF, které již operují s pojmem sociální ekonomika v souvislosti s prosazením tzv. sociální podnik. Právě tyto projekty ukazují na řadu praktických překážek, které brání dalšími rozvoji sociální ekonomiky v českých podmínkách. Domníváme se, že by bylo třeba hlubšího studia pro vyhodnocení bariér, které rozvoji sociální ekonomiky nejvíce brání.


Děkuji za pozornost

Jaroslava Kadeřábková

Katedra regionálních studií NF VŠ[email protected]

Documents

Sociální správa sídel a regionů, komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky v území