Specifika moderace ve veřejnoprávním rozhlase a soukromém rádiu … · 2015. 12. 1. · Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Magisterská diplomová práce Specifika

Univerzita Palackého v Olomouci

Filozofická fakulta

Magisterská diplomová práce

Specifika moderace ve veřejnoprávním

rozhlase a soukromém rádiu na vybraných

příkladech

Bc. Ondřej Švec

Katedra divadelních a filmových studií

Vedoucí práce: Mgr. Andrea Hanáčková, Ph.D.

Kulturální studia – Filmová věda

Olomouc 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou/diplomovou práci na téma Specifika moderace ve

veřejnoprávním rozhlase a soukromém rádiu na vybraných příkladech vypracoval samostatně

za použití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále prohlašuji, že tato diplomová práce

nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

Datum ......................................................

V Olomouci dne 1. prosince 2015 podpis

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí práce Mgr. Andree Hanáčkové, Ph.D., za

odborné připomínky, řadu užitečných poznatků a celkový dohled nad procesem vzniku práce.

Poděkování si rovněž zaslouží kolegové z Radia 1, kteří ochotně zodpovídali veškeré

dotazy a pomohli mi lépe pochopit výzkumné téma práce. Stejně tak děkuji vedoucím

pracovníkům a zaměstnancům rádia Frekvence 1 a Českého rozhlasu za poskytnutí rozhovorů

a potřebných informací. Velké díky patří paní Evě Kopřivové z knihovny Českého rozhlasu

za poskytnutí řady cenných literárních zdrojů o Českém rozhlase.

Děkuji také panu Jaroslavu Duškovi za rozšíření obzorů a zasvěcení do pojmu

„dialogického jednání s vnitřním partnerem“, a zároveň se mu omlouvám, že jeho bohaté

a košaté myšlenky musely být podrobeny odbornému a akademickému stylu práce.

Největší poděkování patří ovšem mé rodině, která mne během náročného studia

neustále podporovala.

Všichni tito lidé se výrazně podíleli na vzniku práce, která by bez jejich pomoci,

vstřícnosti a především rychlé a včasné spolupráce vznikala velmi obtížně.

OBSAH

ÚVOD ................................................................................................................................. 7

1 METODOLOGIE A KRITIKA LITERATURY ........................................................ 9

1.1 Vznik duálního systému na území České republiky po roce 1989 ........................ 9

1.2 Funkce moderátorů v rozhlasových formátech zkoumaných stanic .................... 10

1.3 Etické aspekty moderace ...................................................................................... 13

1.4 Moderace, rétorika a interakce ............................................................................. 14

1.5 Dialogické jednání s vnitřním partnerem ............................................................. 15

1.6 Praktická část: Představení metodologických postupů ........................................ 16

1.7 Kritéria výběru stanice, jejího formátu, pořadů a moderátorů ............................. 17

2 VZNIK DUÁLNÍHO SYSTÉMU NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY PO ROCE

1989 .......................................................................................................................................... 24

2.1 Cesta k mediální demokracii po roce 1989 .......................................................... 24

2.2 Zakládání duálního systému rozhlasového vysílání v devadesátých letech......... 25

2.3 „Veřejnoprávnost“ Českého rozhlasu a zahraniční vlivy při jeho konstituování 26

2.4 Soukromé rozhlasové vysílání ............................................................................. 29

3 FUNKCE MODERÁTORŮ V ROZHLASOVÝCH FORMÁTECH

ZKOUMANÝCH STANIC .................................................................................................... 30

3.1 Adult Contemporary............................................................................................. 32

3.2 Urban Contemporary ............................................................................................ 33

3.3 Classical ............................................................................................................... 34

3.4 Full Service .......................................................................................................... 35

3.5 Variety .................................................................................................................. 36

3.6 Český rozhlas – Radiožurnál: Objektivita v kompletním servisu ........................ 37

3.7 Český rozhlas – Radio Wave: Progresivní stanice s omezením .......................... 40

3.8 Český rozhlas – Dvojka: Stanice pro celou rodinu .............................................. 43

3.9 Český rozhlas – Vltava: Kulturní stanice pro náročné ......................................... 46

3.10 Radio 1: Rádio kamarád ..................................................................................... 49

3.11 Frekvence 1: Hudba – zprávy – zábava ............................................................. 52

4 ETICKÉ ASPEKTY MODERACE ............................................................................ 56

4.1 Vymezení pojmu ve vztahu k rozhlasové moderaci ............................................ 56

4.2 Etika veřejnoprávního rozhlasu a soukromých rádií ............................................ 58

4.3 Etika a mravní jednání vůči posluchačům a etika jako ochrana moderátora ....... 58

4.4 Etika pravdy v publicistických pořadech ............................................................. 59

4.5 Etická zábava ....................................................................................................... 59

4.6 Etika mluveného projevu ..................................................................................... 59

4.7 Etika jako nástroj v boji proti diskriminaci .......................................................... 60

4.8 Etická povaha živého vysílání v kontextu urážek a vulgarit ................................ 60

4.9 Etické chování moderátora v jiných médiích a možnost spolupráce s jinými médii

.............................................................................................................................................. 61

4.10 Etická pravidla, jimiž se řídí vybraná soukromá rádia ....................................... 61

5 MODERACE, RÉTORIKA, INTERAKCE .............................................................. 63

5.1 Role moderátora v rozhlasovém interview .......................................................... 63

5.2 Typy rolí moderátora a jejich uplatnění ve vysílaném pořadu ............................. 64

5.3 Konflikty rolí a boj o roli ..................................................................................... 66

5.4 Příprava versus spontaneita moderátora a jeho povinnosti .................................. 68

5.5 Interakce s posluchačem v čase datových služeb ................................................. 70

5.6 Specifika moderátora soukromého rádia .............................................................. 71

5.7 Profesní předpoklady moderátora ........................................................................ 72

5.8 Požadavky na moderátora .................................................................................... 73

5.9 Forma moderování ............................................................................................... 74

5.10 Typologie kladení otázek ................................................................................... 75

5.11 Současná podoba kultury mluveného projevu ................................................... 77

5.12 Ortoepie a ortofonie ........................................................................................... 78

5.13 Vybrané prohřešky proti kultuře mluveného projevu a nepatřičné zvukové jevy

.............................................................................................................................................. 79

6 DIALOGICKÉ JEDNÁNÍ S VNITŘNÍM PARTNEREM ...................................... 83

6.1 Co není a co by mohlo být dialogické jednání s vnitřním partnerem .................. 83

7 PŘÍKLADOVÉ ANALÝZY VYBRANÝCH POŘADŮ A MODERÁTORŮ ........ 88

7.1 Luboš Xaver Veselý – Pressklub (Frekvence 1) .................................................. 88

7.2 Těžkej Pokondr na Frekvenci 1............................................................................ 94

7.3 Lucie Výborná - Host Radiožurnálu .................................................................. 100

7.4 Petr Mikulášek – Půlnoční dharma (Radio 1) .................................................... 106

7.5 Jaroslav Dušek – Duše K. (ČRo – Dvojka)........................................................ 114

7.6 Pavel Sladký – Casablanca (ČRo – Radio Wave) .............................................. 121

7.7 Strýček Míša – Řečové vady a interakce ve vysílání ......................................... 126

7.8 Josef Sedloň – Osobitost napříč stanicemi ......................................................... 132

8 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 138

9 LITERATURA A PRAMENY .................................................................................. 142

10 PŘÍLOHY ................................................................................................................. 147

11 ANOTACE ................................................................................................................ 148

12 ABSTRACT .............................................................................................................. 149

7

ÚVOD

V domácím akademickém prostředí v minulosti vznikla celá řada prací zabývajících se

postavením, funkcí a úlohou vybraného moderátora ve vybraném pořadu, ať už z perspektivy

televizních studií anebo z hlediska rozhlasové profese. Mladí badatelé se snažili v širším

kontextu uchopit profesi rozhlasového či televizního moderátora na základě zkoumání jeho

mluveného projevu, stylu dotazování, interakce s diváky a rovněž daného moderátora zasadit

do celkového rámce neboli formátu média, v němž působí. O profesi moderátora bylo

napsáno několik zejména zahraničních publikací, přičemž v českém prostředí je odborný

kritický zájem o povolání moderátora a o různorodost formátového nastavení konkrétních

rozhlasových stanic spíše povrchní. Paradoxně nejužitečnější příručkou zabývající se profesí

moderátora je sborník Stanislava Perknera1 U mikrofonu moderátor z osmdesátých let

minulého století. Jeho relevanci ale výrazně snižuje poměrně vysoká politická a ideologická

angažovanost, která zastiňuje jinak mnohdy stále aktuální a kritické podněty, platné pro

profesionálního rozhlasového moderátora po vzoru média veřejné služby.

Můj osobní zájem o toto téma kvůli těmto nedostatkům naopak vzrostl. Domnívám se,

že je podstatné věnovat pozornost dvěma tak důležitým a spolu navzájem souvisejícím

aspektům, kterými jsou rozhlasová moderace a vedle toho rozhlasový formát, který konkrétní

vysílací stanice zastupuje. Čeští zájemci o profesi rozhlasového moderátora anebo

šéfredaktoři vybraných stanic totiž nemají jinou možnost než vyhledat teoretické zázemí

v zahraniční literatuře, která je jistě inspirativní a nabízí širší a komplexnější vhled do

problematiky, ale zároveň je českému prostředí relativně vzdálená a zkušenosti, které fungují

v zahraničí, nelze často aplikovat na český trh, který je o poznání menší a konzervativnější.

Důležitou roli při volbě tématu práce hrála rovněž má osobní zkušenost s rozhlasovým

vysíláním. Během studia jsem mohl získávat zkušenosti coby elév ve službách Českého

rozhlasu, kde jsem působil v redakcích stanic Radiožurnál a Dvojka. Po této tříleté zkušenosti

jsem se rozhodl své znalosti aplikovat v praxi, kde jsem společně se svými kolegy

v Olomouci sestavil projekt internetového univerzitního rádia UP AIR, které spustilo své

oficiální vysílání 1. dubna 2014. V rádiu jsem vykonával pozici hudebního šéfredaktora

a dramaturga. Náplní mé činnosti byla nejen práce s moderátory - jakým způsobem mají

mluvit, jak sdělovat informace, promlouvat k posluchači a tak dále -, ale rovněž nastavení

1 PERKNER, Stanislav. U mikrofonu moderátor. Praha: Československý rozhlas. Útvar kádrové a personální

práce, 1982.

8

určitého hudebního formátu pro celou redakci i rádio. V té době jsem vycházel zejména ze

zkušeností z Českého rozhlasu a z poslechových znalostí vybraných rozhlasových stanic.

V ten moment by jistě byla na místě vhodná domácí anebo alespoň česky psaná literatura,

doplněná o vybrané tuzemské příklady rozhlasových stanic. Aniž bych znal terminologii

vybraných rozhlasových formátů, přesto rádio UP AIR svůj rozhlasový formát získalo.

Aktuálně se pohybuje mezi komunitním internetovým rádiem, které zajišťuje kulturní

a zpravodajský servis zejména z univerzitního prostředí, doplněný o alternativně zaměřenou

hudbu ve stylu formátu Urban Contemporary, čemuž je podřízen i nekonformní a civilní

projev moderátorů.

Zkušenost s formátem Urban Contemporary rozvíjím v současné době i nadále, a to ve

spolupráci se soukromou stanicí Radio 1, které je součástí výzkumného vzorku diplomové

práce. Na této stanici působím jako moderátor, díky čemuž mám dobré povědomí nejenom

o celkovém formátu stanice, ale i jednotlivých pořadech a moderátorech.

Cenné zkušenosti, ať už posluchačské nebo profesní mám ovšem se všemi

zkoumanými rozhlasovými institucemi, což byl jeden z hlavních důvodů při výběru tématu

práce a následném sestavování vybraných vzorků analyzovaných stanic. Veškeré stanice jsem

se snažil v prvé řadě poznat „zevnitř“, každou z nich jsem v rámci výzkumu osobně navštívil

a setkal se jak s vybranými vedoucími pracovníky, tak s konkrétními moderátory. Tyto

zkušenosti měly značný pozitivní vliv při formování procesu tvorby následného textu

diplomové práce a umožnily mi lépe proniknout do zkoumaného tématu.

Cílem práce je představit vybrané rozhlasové formáty a vymezit specifika rozhlasové

moderace v závislosti na veřejnoprávním rozhlasu a soukromé stanici. Zároveň na vybraných

příkladech zohlednit tato specifika na konkrétních rozhlasových formátech. V této souvislosti

je důležité zejména slovo „vybrané“, neboť ambicí práce není a nemůže být rozebrat všechny

nejčastěji používané rozhlasové formáty v Česku, nebo vybrat několik nejznámějších

moderátorů a pokusit se jejich moderátorský styl aplikovat na formát stanice, v níž působí.

V takovém případě by nebylo možné naplnit téma práce, které je zároveň mnohem širší

a převyšuje rámec zkoumání zaměřený pouze na formáty a moderaci. Naopak postihuje oblast

dialogického jednání s vnitřním partnerem, interakci s posluchačem nebo se zabývá otázkou

etiky v moderátorském projevu. I přes tyto „limity“ se diplomová práce řadí svým rozsahem

a tematickou rozvětveností mezi nejvydatnější příspěvky zabývající se otázkou vybraných

rozhlasových formátů a moderací v česky psaném kontextu po roce 1989.

9

1 METODOLOGIE A KRITIKA LITERATURY

Výzkumný problém a výzkumné otázky

Výzkumné téma práce jsou specifika rozhlasové moderace v závislosti na

veřejnoprávní a soukromé sféře. Výzkumným problémem práce je, zda a jakým způsobem lze

tato specifika přesně definovat a jak je na vybraných příkladech prezentovat. Výzkumná

otázka odvozená od výzkumného problému tedy zní:

Jaká jsou specifika moderace ve veřejnoprávním a soukromém rozhlase a jaký je

případný vliv formátu stanice na oblast moderace?

Na výzkumnou otázku se přímo váže následujících pět podotázek:

1. Jak a podle jakých kritérií je definován rozhlas veřejné služby a co je to duální

systém?

2. Jak je definován český auditivní prostor z hlediska rozhlasových formátů na

vybraných stanicích?

3. Lze na rozhlasovou moderaci uplatnit metodu dialogického jednání s vnitřním

partnerem, a kdo je skutečným partnerem moderátora – host nebo posluchač?

4. Jakou funkci plní moderátor ve veřejnoprávním a soukromém médiu a jaká je jeho

míra interakce s posluchačem?

5. Jaký vliv má otázka etiky na způsob moderace ve veřejnoprávním a soukromém

rádiu? Pokud je hlavním smyslem soukromých rádií generovat zisk, a tedy hlavním

cílem moderátorů je k tomu přispět, ovlivňuje to etiku jejich vystupování? Dopouštějí

se vědomě neetických nebo přinejmenším nekorektních způsobů ve prospěch

poslechovosti?

1.1 Vznik duálního systému na území České republiky po roce 1989

Než bude možné přejít ke konkrétním specifikům moderace v souvislosti

s rozhlasovými formáty, je nutné nejprve v základech představit vznik a vývoj duálního

systému vysílání, který se v českém, potažmo československém prostředí mohl naplno

rozvíjet až po pádu komunistického režimu po roce 1989 a se vznikem komerčního trhu.

U zrodu duálního systému v tuzemském rozhlasovém prostoru stál zakladatel prvních

soukromých rádií u nás,2 Michel Fleischman. Z tohoto důvodu bude cenná jeho úvaha

2 Frekvence 1 a Evropa 2, původně francouzská rozhlasová stanice Europe 2, která začala vysílat na vlnách

Českého rozhlasu v březnu 1990, stanice tehdy přebírala francouzský program, doplněný občasnými českými

vstupy.

10

o duálním systému3 v kontextu s jinými evropskými zeměmi, zejména Anglií, Francií

a Německem, které se staly vzorem pro vznik duálního systému u nás. Fleischman poznal

ve francouzském prostředí obě strany duálního systému – veřejnou i soukromou. Stejně tak

i Václav Moravec, který se ve své původně diplomové práci Deset let duálního systému

rozhlasového vysílání (1989-1999)4 zabýval vznikem a počátky duálního systému, včetně

existence takzvaných pirátských rádií,5 mezi něž se řadilo i tehdejší Radio Stalin (současné

Radio 1), a popsal i vývoj soukromé stanice Frekvence 1, která je společně s Radiem 1

součástí výzkumného portfolia této práce.

Posledním významným primárním zdrojem k úvahám o duálním systému bude Studie

veřejnoprávnosti6 z pera někdejšího programového ředitele ČRo Josefa Havla, který poměrně

přesně definoval poslání veřejnoprávních médií v demokratickém společenském systému. Pro

doplnění bude ještě využita publikace Sociologie žurnalistiky,7 představující britskou

rozhlasovou stanici BBC jako vzor veřejnoprávního vysílání. Kapitola se rovněž zaměří na

definici obsahu slova „veřejnoprávnost“ a bude hledat souvislost s německými, anglickými či

americkými vzory.

1.2 Funkce moderátorů v rozhlasových formátech zkoumaných stanic

V této kapitole se zaměříme na představení jednotlivých rozhlasových formátů, které

se z výzkumného hlediska váží na vzorek analyzovaných stanic v diplomové práci. Formáty

jsou nejčastěji definovány na základě tří hlavních kritérií, kterými jsou:

1. poměr slova a hudby, včetně její bližší žánrové specifikace,

2. přesná cílová skupina,

3. moderátorský styl, vázaný k definici formátu.

Nejprve rozdělíme formáty na mluvené a hudební, přičemž v českých podmínkách

i z hlediska výzkumu práce, budeme zkoumat většinou formáty mluvně-hudební, případně

formáty, kde hudba hraje dominantnější roli.8

3 FLEISCHMAN, Michel. Úvaha o duálním systému. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase.

Praha: Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006. 4 MORAVEC, Václav. Deset let duálního systému rozhlasového vysílání (1989-1999). Praha: Úsek komunikace

Českého rozhlasu, 2000. 5 Žadatelé, kteří v době tzv. kompetenčního zákona a zpožďování příprav nové mediální legislativy, upravující

fungování elektronických médií, nebyli ochotni nadále čekat na udělení řádných licencí. Objevil se fenomén tzv.

pirátských rádií, z nichž nejznámější je Radio Stalin (později Radio, dnes Radio 1) 6 HAVEL, Josef. Studie veřejnoprávnosti. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha:

Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006. 7 McNair, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004.

8 V Česku, potažmo v celé Evropě neexistují rozhlasové stanice výhradně bez hudby. Obvykle kombinují nějaký

hudební formát s formátem mluveného slova. Naproti tomu jsou stanice založené pouze na mluveném slovu

typické pro americký trh. Často vysílají na AM (středních vlnách). V Česku je od 1. března 2013 jedinou stanicí

11

Jelikož se první definice formátů objevily v USA již v sedmdesátých letech minulého

století, ve výběru primárních zdrojů nemůže chybět americká odborná literatura.

Terminologické ukotvení není v literatuře jednotné, v případě této práce bude jako hlavní

zahraniční zdroj využita publikace The Radio Station. Broadcast, Satellite and Internet.9 Tato

publikace se zabývá specifikací vybraných rozhlasových formátů, programováním rádiové

stanice, problematikou internetových rádií a celkově technologickými aspekty provozu

a fungování rozhlasového média. Pro účely práce se omezíme pouze na vymezení několika

vybraných rozhlasových formátů, neboť řada těch, které jsou zastoupeny v angloamerickém

prostředí, české ekvivalenty nemá. Ostatní kapitoly práce jsou rovněž zajímavé, ale

neodpovídají tematickému vymezení práce.

Domácí literatura nenabízí dostatek odborných zdrojů, které by se věnovaly

formátování rádií. Přesto je nutné vycházet zejména z domácích zdrojů, neboť tuzemská

formátová specifika se pochopitelně v mnoha ohledech liší od zahraničních předobrazů.10

Jedním z mála českých odborníků na formátování je hudební publicista Josef Vlček.

Užitečným zdrojem pro tuto práci je jeho kapitola Rozhlasové formáty ve sborníku, který

sestavil Karel Navrátil. 11

Vlčkův příspěvek je vybrán zejména z toho důvodu, že se podílel na

formátování stanic Českého rozhlasu, a tudíž jeho poznámky nejsou pouze teoretické, ale

vychází z osobní praxe.

Adekvátním zdrojem je Malý lexikon rozhlasových formátů,12

který na rozdíl od

Vlčkovy studie nabízí i vymezení cílové skupiny pro jednotlivé formáty a k nim odpovídající

stanice v českém prostředí. Zároveň nabízí i některé další formáty, které u Vlčka nebo

u Michaela C. Keitha chybí.

V neposlední řadě využijeme metody oral history a výpovědí jednotlivých

představitelů konkrétních stanic, mezi nimiž jsou především šéfredaktoři, ředitelé či jiní

vedoucí pracovníci, u nichž se předpokládá hluboká profesní znalost celkového formátování

mateřské stanice.

výhradně mluveného slova Český rozhlas Plus, který vznikl jako přidaná hodnota jiných stanicím ČRo, ale

i zpravodajskému kanálu ČT24 České televize. Stanice Plus je celoplošná, od 2. listopadu 2015 vysílá 24 hodin

denně. 9 KEITH, Michael C. 8th edition. The Radio Station. Broadcast, Satellite and Internet. United States, Focal

Press, 2010. 10

Bližším specifikacím a rozdílnostem se budeme věnovat v příslušné kapitole, zabývající se vybranými

formáty. 11

VLČEK, Josef. Rozhlasové formáty. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha: Soukromá

vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006. 12

Malý lexikon rozhlasových formátů. RadioTV [online] 24. 3. 2002. [cit. 2015-06-07]. Dostupné z WWW:

<http://www.radiotv.cz/p_radio/r_program/maly-lexikon-rozhlasovych-formatu/>.

12

Všichni respondenti byli dotazováni na stejný okruh otázek, které byly na základě

vývoje rozhovoru spontánně doplňovány o řadu souvisejících dotazů a podotázek. Cílem

těchto rozhovorů bylo především získat:

1) Definici formátu konkrétní stanice optikou vedoucího pracovníka

2) Informace o cílové skupině

3) Popis způsobu moderace související s daným formátem

4) Způsoby interakce s posluchači

5) Názor na etický rozměr z hlediska moderace

Výsledný vzorek je zastoupen níže uvedenými respondenty působících v těchto

institucích:

Veřejnoprávní Český rozhlas:13

1) Tomáš Turek (Šéfredaktor ČRo - Radio Wave)

2) Lukáš Hurník (Šéfredaktor ČRo 3 - Vltava)

3) Libor Vacek (Slovesný dramaturg ČRo 2 - Dvojka)

4) Jaromír Ostrý (bývalý šéfredaktor ČRo 2 - Dvojka14

)

Soukromé stanice:

1) Jakub Wajshajtl (Brand manager15

rádia Frekvence 1)

2) Lenka Wienerová16

(Ředitelka Radio 1)

3) Petr „Pierre“ Urban (Programový a hudební ředitel Radio 117

)

Každou z těchto stanic charakterizuje jiný formát, jiná cílová skupina a jiný typ

pořadu, pouze střetnutí veřejnoprávních stanic Dvojka a Radio Wave s Frekvencí 1 a Radiem

1 záměrně bere v potaz vzájemnou formátovou podobnost. Při komparaci obou vzorků bude

13

Ve vzorku respondentů chybí zástupce stanice Radiožurnál, tuto stanici zastupuje moderátorka a hlasová

lektorka Hanka Shánělová, která odpovídala na dotazy týkající se moderace, nikoli formátu. Z tohoto důvodu ji

autor neuvádí ve výčtu. 14

ČRo-Dvojka má z vedoucích pozic dvě zastoupení, neboť Libor Vacek je současným (2015) slovesným

dramaturgem Dvojky a zároveň je i hlasovým lektorem. Podílí se na tvorbě literarně-dramatických pořadů, jeho

reflexi formátu Dvojky ale chybí kritický odstup, který nabízí právě Jaromír Ostrý, který zastával funkci

šéfredaktora stanice až do roku 2013. Za jeho vedení Dvojka prodělala řadu formátových změn, kdy se např.

řada pořadů přesunula na posluchačsky náročnější stanice Vltava anebo do příslušných regionálních stanic.

Novinkou byl i větší prostor pro dopolední proudové vysílání, cílené na ženské publikum s názvem Je jaká je. Po

Ostrého odchodu se Dvojka ale postupně vrací k původní variantě a znovu sází na svou stabilní posluchačskou

základnu, převážně 60+. V tomto případě bylo tedy vhodné výzkumné pole argumentačně vyvážit. 15

Brand manager (česky zhruba manažer značky) se stará o vytvoření marketingové a obchodní strategie značky.

Součástí jeho práce je i příprava nových strategií komunikace se zákazníkem, monitoring trhu a plánování

prodejů. Na Frekvenci 1 má brand manager na starost program, moderátory a celkovou prezentaci značky

navenek. 16

Spoluzakladatelka rádia, v němž zastává různé vedoucí funkce s přestávkami více než 25 let, tzn. od

samotného vzniku rádia. Byla u pirátského počátku tehdejšího Radia Stalin. 17

Dva zástupci vedoucích pozic Radia 1 byli vybráni z následujících důvodů. Wienerová představuje formát

rádia, kdežto Urban má na starosti program, hudební dramaturgii a výběr a zaškolování nových moderátorů.

13

možné určit, v čem jsou totožné a kde se případně rozchází. Podobné srovnání budeme moci

udělat i u vybraných pořadů.

1.3 Etické aspekty moderace

V této kapitole si nejprve představíme pojem etika z hlediska historického kontextu.

Také aplikujeme jeden z tradičních typů dělení etiky – speciální etiku norem18

na oblast

moderátorské žurnalistiky a blíže se zaměříme na Kodex Českého rozhlasu,19

představující

soubor etických norem, kultivovanosti jazykového projevu a vztahu k posluchači v rámci

veřejnoprávní rozhlasové instituce. Tato kapitola poslouží k lepší orientaci týkající se

etických aspektů moderátorského projevu. Jistá míra etiky je u profese moderátora důležitá,

a to jak ze samotného etického hlediska jeho projevu, tak při posuzování osobnosti

konkrétního moderátora s ohledem na etické chování a jednání. Moderátorská etika a způsob

promlouvání moderátora k posluchačům ovlivňuje nejen vztah posluchače k moderátorovi, ale

utváří v něm i obrázek o celé příslušné stanici, jíž je vybraný moderátor součástí.

Pro seznámení se s otázkou etiky, morálky a svědomí (ať už představení elementární

terminologie, nebo etických směrů, které v rámci našich potřeb aplikujeme na oblast

rozhlasové žurnalistiky a moderátorství) se nabízí v případě diplomové práce obecnější i úzce

specializované zdroje. Úvod do srovnávací etiky20

se věnuje převážně srovnávání a kritice

jednotlivých etických odvětví. Pro účely práce je vhodné hledisko evoluční etiky, která si

klade otázku související i s etikou moderátora v rámci příslušnosti k určité rozhlasové

instituci. Otázka „Co mohu činit?“ znamená, kam až vlastně může moderátor se svými

řečovými registry ve vysílání zajít, jaká jsou pravidla a kde je hranice, kterou už nesmí

překročit? Na takto položenou otázku z evoluční etiky v aplikaci na rozhlasovou moderaci se

pokusíme najít odpověď.

Dalším významným zdrojem je Úvod do etiky,21

který terminologicky vyvažuje

a doplňuje předchozí zdroj a přidává i užitečné myšlenky z oblasti lidského svědomí. Pro

účely práce je přínosný zejména v pojetí etiky jakožto osvobozujícího elementu. V rámci

výzkumu bude nazíráno na etiku (jakožto partnera moderátora) jako na něco, co ho v jeho

projevu osvobozuje a umožňuje mu díky daným pravidlům - ať už psaných danou institucí

18

Člení se mimo jiné na individuální etiku, pro kterou jsou typické otázky zabývající se povinností vůči

bližnímu, vůči sobě, sexualita, manželství, etické otázky medicíny, ekologie, etické konsekvence techniky, vědy,

ekonomie, vztahy k jiným kulturám, etické relace člověk – zvíře, aj. (Viz BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací

etiky. Praha: Koniasch Latin Press, 1998, s. 42. 19

Kodex Českého rozhlasu, 15. Října 2010. Dostupné z WWW: < http://media.rozhlas.cz/_binary/00730694.pdf

>. 20

BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Praha: Koniasch Latin Press, 1998. 21

ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství, 1994.

14

nebo všeobecně platných z hlediska morálky – nacházet v moderátorském řemesle jistotu

a klid.

Posledním odborným zdrojem, který zohledňuje zejména postavení žurnalisty

v mediálním světě a jeho etické povinnosti, je publikace Sociologie žurnalistiky22

od autora

Briana McNaira.

1.4 Moderace, rétorika a interakce23

V této kapitole budeme zkoumat několik hledisek týkajících se rozhlasové moderace,

povolání moderátora a uplatnění moderátorských stylů v praxi. Zaměříme se na úlohu

a funkci moderátora ve veřejnoprávním rozhlase, prozkoumáme, jakou zde má přesnou roli

a co se může stát, když vznikne takzvaný „konflikt rolí“. Zohledníme i specifika moderátora

v soukromém rádiu a zaměříme se na popis „ideálního moderátora“ soukromého rádia.

Pozornost bude věnována roli moderátora v rozhlasovém interview, neboť většina

zkoumaných pořadů funguje na bázi rozhovorů moderátor-host ve studiu či posluchač na

telefonu.24

Z pozice moderátora v rámci rozhlasového interview pramení i otázka přípravy na

straně jedné a improvizace ve vysílání na straně druhé.

Výchozími zdroji bude nejen domácí, ale zejména zahraniční literatura, která

zohledňuje postavení moderátora v rozhlase a profesi žurnalisty obecně. Z domácích zdrojů se

na povolání moderátora a jeho úlohu ve veřejnoprávním rozhlase soustředí Zuzana

Šimůnková.25

Typům rolí a uplatnění rolí a funkci moderátora v praxi v daném médiu se

věnují zejména tito němečtí autoři: Stefan Wachtel,26

Michael Haller,27

Michael Steinbrecher

a Martin Weiske,28

Michael Posselt a Manfred Rieglhofer29

anebo americký sociolog Erving

Goffman,30

který v publikaci Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě

vychází z divadelní terminologie a definice „masek“, „rolí“, „zákulisí“ a „jeviště“, které lze

v přeneseném významu aplikovat i na prostředí rozhlasové moderace v auditivním médiu.

22

McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004. 23

Část zdrojů, literatury a nástinu kapitoly je zmíněna v části zabývající se kritériem výběru moderátorů. Proto

bude tato část pouze výčtem hlavních východisek a zbylé literatury. 24

Pouze pořady Čajovna Alternative Josefa Sedloně a Novinky na alternativní scéně téhož moderátora jsou bez

přítomnosti hosta. 25

ŠIMŮNKOVÁ, Zuzana. Povolání: moderátor. Analýza komunikačních strategií moderátora veřejnoprávního

rozhlasu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002 26

WACHTEL, Stefan. Sprechen und Moderieren in Hörfunk und Fernsehen. Mȕnchen: Verlag Őlschläger,

1994. 27

HALLER, Michael. Das Interview. Ein Handbuch fȕr Journalisten. Mȕnchen: Verlag Őlschläger, 1998. 28

STEINBRECHER, Michael – WEISKE, Martin. Die Talkshow, 20 Jahres zwischen Klabch und News.

Mȕnchen: Verlag Őlschläger, 1992. 29

POSSELT, Michael – RIEGLHOFER, Manfred. Die Fragesteller der Nation. Die Rolle des Moderators in

politischen Fernsehsendungen. Wien: Wilhelm Braumȕller Verlag, 1996. 30

GOFFMANN, Erwing. Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství

Studia Ypsilon, 1999.

15

Práce německých autorů tvoří podobu odborných manuálů a příruček pro žurnalisty,

kteří se musí ve své profesi neustále vzdělávat a zdokonalovat. Autoři ve svých textech

představují nejen různé formáty rozhlasových pořadů, například talk show, ale zaměřují se

i na techniky vedení rozhovorů a celkově jak zvládat úlohu rozhlasového moderátora jako

takovou. O kvalitě a oblíbenosti textů svědčí i aktualizovaná vydání, doplněná o instruktážní

CD-ROM. Pro potřeby práce budeme ale vycházet z vydání, pocházející z 90. let. Některé

poznatky mohou být již zastaralé (například tempo moderace je rychlejší a vysílání bývá

i jinak dramaturgicky koncipováno), proto se zaměříme jen na části, které jsou platné

potřebám práce. Německou odbornou literaturu volíme i z toho důvodu, že Český rozhlas při

počátečním formování veřejnoprávního vysílání na začátku 90. let čerpal inspirační zdroje

mimo jiné z německého modelu veřejnoprávního rozhlasu a s ním související moderace

a rétoriky.

Důležitým zdrojem pro úlohy a funkce moderátora v soukromém rádiu je příspěvek

Moderátor v soukromém rádiu31

dlouholetého programového ředitele Rádia Impuls Jiřího

Körbera, který sepsal „manuál ideálního moderátora“ soukromého rádia. Jeho východiska lze

aplikovat na většinu soukromých rádií v Česku, s výjimkou pražského Radia 1, které

jakékoliv škatulkování vylučuje: Na tuto skutečnost bude v průběhu práce (zejména

v praktické části) několikrát poukázáno.

Tato kapitola se bude rovněž věnovat i typologii kladených otázek, kultivovanosti

řečového projevu a zaměří se i na nejčastější ortoepické chyby, jichž se moderátoři během

svého moderování dopouští. Tato východiska budou více rozebrána v praktické části.

1.5 Dialogické jednání s vnitřním partnerem

Dialogické jednání s vnitřním partnerem je pojem herce a pedagoga Ivana Vyskočila.

Z tohoto důvodu bude jeho text Dialogické jednání s vnitřním partnerem32

klíčovým zdrojem

v kapitole, která se věnuje dialogickému jednání v souvislosti s profesí moderátora.

Dialogické jednání lze obecně charakterizovat jako komunikaci sama se sebou (vnitřním

partnerem), vedoucí k uvolněnosti, přirozenosti, nespoutanosti a zdravému sebevědomí, které

je pak možné zužitkovat v herectví či pedagogice. Velmi často je využíváno terapeuty při

práci s pacienty, ale stejně tak dobře se dá uplatnit i v celé řadě mnoha jiných odvětví

a profesích, včetně rozhlasové moderace. Předmětem zkoumání bude otázka, zda a nakolik je

31

KŐRBER, Jiří. Moderování v soukromém rádiu. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase.

Praha: Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006. 32

VYSKOČIL, Ivan a kol. Dialogické jednání s vnitřním partnerem. Brno: Janáčkova akademie múzických

umění, 2005.

16

možné metodami dialogického jednání pojmenovat specifika rozhlasové moderace a zda tato

metoda může být pro moderátora užitečná.

Nejprve bude nutné dialogické jednání přesně vymezit. Metodou oral history

a rozhovorem s hercem a improvizátorem Jaroslavem Duškem, který se s dialogickým

jednáním seznámil během studií u Ivana Vyskočila, blíže vysvětlíme, proč není vhodné

dialogické jednání označovat jako metodu nebo termín. V praktické části, v analýze pořadu

Duše K. zohledníme možné využití dialogického jednání v moderátorské praxi. Zároveň

představíme prvky, které Dušek z dialogického jednání používá, díky čemuž je jeho způsob

moderace uvolněný, přirozený, spontánní, ale zároveň kultivovaný a gramaticky prakticky

bezchybný.

Třetím důležitým zdrojem této kapitoly je diplomová práce Anny Židlíkové Zkušenost

s osobnostně sociálním rozvojem při praktikování dialogického jednání s vnitřním

partnerem,33

která dialogickému jednání vtiskla akademičtější rámec a prostřednictvím řady

cenných odkazů a zdrojů doplní naše bádání, jehož cílem je představit dialogické jednání jako

jednu z možných cest dobré a zdravé improvizace a zohlednit jej zejména z hlediska

moderace. Na konci výzkumu bychom tak měli zodpovědět následující otázku: Do jaké míry

a jakým způsobem lze dialogické jednání v moderování využít a jak přesně ho lze uplatnit?

1.6 Praktická část: Představení metodologických postupů

Praktická část se bude terminologicky opírat o poznatky z teoretické části a na

vybraných příkladech stanic, moderátorů a pořadů zohlední různá specifika moderace

v závislosti na stanoveném formátu stanice. Specifika moderace budou rozebírána podle

několika hlavních kritérií:

1) Typologie otázek a způsob jejich kladení

2) Výrazové a stylotvorné prostředky včetně ortoepické správnosti ve výslovnosti

3) Spisovnost řeči a celková kultivovanost jazyka

4) Osobitost a míra stylizace moderátorského projevu u konkrétního moderátora

Praktická část se rovněž u vybraných moderátorů více zaměří na některá témata

teoretické části, v prvé řadě na dialogické jednání s vnitřním partnerem, zohlední případné

řečové vady moderátorů, míru interakce moderátora s posluchačem a zaměří se i na otázku

etických hodnot.

33

ŽIDLÍKOVÁ, Anna. Zkušenost s osobnostně sociálním rozvojem při praktikování dialogického jednání

s vnitřním partnerem. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2014.

17

Při výběru moderátorů a stanic hrála podstatnou roli má dlouholetá posluchačská

zkušenost s většinou zvolených moderátorů a rozsáhlejší kontinuální výběr archivních

záznamů pořadů sledující vývoj a případný posun vybraného moderátora. Vycházím rovněž

z osobní praktické znalosti a zkušenosti z Českého rozhlasu, zejména stanic Radiožurnál

a Dvojka, a z Radia 1. Z důvodu omezeného rozsahu a přehlednosti práce jsem výběr

zkoumaných pořadů pro potřeby práce u každého moderátora omezil na maximálně tři

pořady. Tento údaj se neslučuje s posluchačskou zkušeností, která pro komplexní zmapování

daného pořadu a moderátora musela být logicky větší.

Veškeré poznatky, které budou na vybraných příkladech v praktické části

reflektovány, byly teoreticky nastíněny v první části práce a praktický oddíl se pokusí tyto

aspekty zohlednit v odvysílaných pořadech zkoumaných stanic.

1.7 Kritéria výběru stanice, jejího formátu, pořadů a moderátorů

1.7.1 Veřejnoprávní rozhlas versus soukromá rádia – kritéria výběru z hlediska

formátu

V případě veřejnoprávního rozhlasu byl výběr jasně daný, jelikož jediné veřejnoprávní

rozhlasové médium na českém území zastupuje Český rozhlas. Z těchto důvodů nemůže ve

zkoumaném vzorku chybět. O to větší pozornost pak byla soustředěna na výběr stanic. Těch

má Český rozhlas celkem deset celoplošných,34

ale pouze čtyři z nich (Radiožurnál, Dvojka,

Vltava a Plus) vysílají po frekvenci. Zbytek funguje na bázi digitálního vysílání. Součástí

programu jsou i regionální stanice, které rovněž vysílají frekvenčně i digitálně, ale pouze

v daném regionu.35

Zkoumaný vzorek stanic Českého rozhlasu byl omezen na čtyři, z nichž jsou čtyři

celoplošné a všechny, až na jedinou výjimku (Radio Wave), vysílají jak frekvenčně, tak

digitálně.

Výběr stanic souvisel vždy s určitým rozhlasovým formátem. Pro účely práce jsme se

ve výzkumu zaměřili na představení formátu Full Service.36

Klasickými full servisovými

stanicemi jsou v Česku Radiožurnál a Impuls.37

34

Celoplošné stanice Českého rozhlasu tvoří: Radiožurnál, Dvojka, Vltava, Plus, Radio Wave, D-Dur, Jazz,

Radio Junior, Radio Junior Písničky a Sport. Portfolio stanic je pak doplněno o tyto regionální stanice: Brno,

České Budějovice, Hradec Králové, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Karlovy Vary, Regina, Region –

Střední Čechy, Region – Vysočina, Sever a Sever – Liberec. 35

Čerpáno z webových stránek Českého rozhlasu: Celoplošné stanice. Český rozhlas [online]. [Cit. 2015-02-11].

Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/stanice/portal/>. 36

Tento formát obecně akcentuje zpravodajství a publicistiku. Posluchačům nabízí „plný/kompletní servis“ od

předpovědi počasí, dopravního servisu, spotřebitelských informací, burzovních (ekonomických) zpráv až po

18

Radiožurnál bude součástí výzkumu jako veřejnoprávní full servisová stanice, Impuls

však nikoli, protože cílem práce není primárně vzájemná formátová komparace, ale definice

specifika moderace ve veřejnoprávním a soukromém rádiu. Z tohoto důvodu do výběru

upřednostňujeme soukromou Frekvenci 1, která zastupuje formát Variety,38

což je jednak

podobný formát, který ve veřejnoprávním sektoru reprezentuje stanice Dvojka, a zároveň

Frekvence 1 je podle aktuálních průzkumů posluchačské demografie hlavním soupeřem

Radiožurnálu, má podobnou cílovou skupinu posluchačů a jeho denní i týdenní poslechovost

a podíl na trhu jsou prakticky totožné.39

Výběr těchto stanic a formátů tak bude moci zohlednit jak případnou vzájemnou

podobnost formátů Variety u Frekvence 1 a Dvojky, tak strukturu programu stanic cílící na

podobnou posluchačskou základnu a představit zároveň typy moderace Radiožurnálu

a Frekvence 1, které spojuje totožná cílová skupina a vyrovnaná poslechovost.

Další analyzované stanice, soukromé Radio 1 a veřejnoprávní Radio Wave spojuje

dohromady totožný formát Urban Contemporary.40

Ten je v obecné charakteristice definován

z pozice nekonformního projevu moderátorů. V tomto směru tak budeme moci díky

vzájemnému porovnání blíže určit, zda a do jaké míry se nekonformní projev liší v případě

soukromé stanice Radio 1 a veřejnoprávní Radio Wave.

Radio 1 se hlásí ke své „pirátské“ minulosti. Moderátorskou základnu tvoří

neprofesionální mluvčí, kteří navíc často ráčkují, dokáží se mnohdy přeřeknout i třikrát

během jedné věty a jejich mluvený projev je velmi uvolněný a svobodný.41

Na druhé straně Radio Wave je jedna ze stanic Českého rozhlasu fungující od 13.

ledna 2006 a i přes bouřlivější vznik a počáteční kauzy vznikala – na rozdíl od Radia 1 –

legálně. Radio Wave se formátově rovněž řadí k Urban Contemporary. Jak ale zachovat

nekonformní, uvolněný, přirozený moderátorský projev a celkovou „mladistvou“ tvář stanice,

přehled tisku, pozvánky, očekávané události a jiné. (Viz VLČEK, Josef. Rozhlasové formáty. In NAVRÁTIL,

Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha: Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 24. 37

DITTRICH, Miroslav, - JEŠUTOVÁ, Eva. Servisní informace. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol

o rozhlase. Praha: Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006. 38

Užívá se i termín family radio, rodinné rádio anebo stanice rodinného typu. 39

Podle výsledků za první a druhé čtvrtletí roku 2015 udává Radioprojekt ve spolupráci s agenturou MEDIAN

týdenní poslechovost Frekvence 1 jeden milion pět set osmdesát tisíc, Radiožurnál ji měl o několik desítek tisíc

nižší tedy jeden milion pět set jedenáct tisíc. Denní poslechovost byla u obou médií naprosto totožná osm set

osmdesát dva tisíc. Frekvence 1 je ke dni k třicátému červnu dva tisíce patnáct třetí nejposlouchanější stanicí

v Česku, Radiožurnál zaujímá čtvrtou pozici. Výzkumem poslechovosti se zabývá systém Radioprojekt ve

spolupráci s agenturou MEDIAN a STEM/MARK. Dostupné z WWW: http://www.stemmark.cz/radioprojekt-1-

ctvrtleti-2015/. 40

Radio 1 bývá označováno také jako formát alternative, což deklaruje i hlavní heslo Radia 1: „Alternativa bez

playlistu“ a údaje na internetovém streamu společnosti Play.cz nebo formátová charakteristika skupiny Radio

United, pod níž Radio 1 spadá, která ji ale vymezuje z hlediska hudebního, nikoli celkového formátu. 41

A ta koza, ta poslouchá jenom Radio 1! ČT24[online] 19. 10. 2010. [cit. 2015-09-13]. Dostupné z WWW:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media/1309792-a-ta-koza-ta-posloucha-jenom-radio-1.

19

když Radio Wave jakožto stanice spadající pod médium veřejné služby musí splňovat nároky

s tímto typem média spojené? Projev má přitom současně jednoznačně splňovat kritéria

kultivovanosti, jazykové bohatosti a v návaznosti na Kodex Českého rozhlasu pak ctít

spisovný jazyk.

Představení obou těchto stanic s totožnými formáty, spadající však pod rozdílná média

z hlediska moderátorského projevu, volby vyjadřovacích prostředků, etiky a kultivovanosti

jazyka, přinese zajímavou praktickou ukázku toho, zda, v čem konkrétně a do jaké míry se

přístup jednotlivých médií ve specifikách moderace liší a proč.

Právě tyto stanice volíme i z toho důvodu, že jak Radio Wave, tak Radio 1 jsou

jedinými zástupci Urban Contemporary v České republice.

Posledním formátovým zástupcem ve výzkumném výběru je stanice Vltava

veřejnoprávního Českého rozhlasu. Ta je součástí výběru spíše z hlediska osobnosti

zvoleného moderátora Josefa Sedloně,42

než z důvodu pojetí formátu. Vymezení formátování

stanice jakožto Culture, případně Classic, klasifikuje určité požadavky a nároky, spojené

s tímto formátem v souvislosti s médiem veřejné služby.

V tomto případě nepůjde o porovnávání formátů z hlediska moderace, ale

o zodpovězení otázky, jak a v čem se případně liší způsob moderace Josefa Sedloně na Radiu

1, kde na něj nejsou kladeny takové nároky z hlediska spisovného projevu a kultivace jazyka,

a na stanici Vltava zakládající si na precizní a spisovné mluvě. Pořad Čajovna se ale v tomto

směru poněkud vymyká z formátového konceptu Vltavy, neboť je to pořad původně určený

mladým lidem a jeho moderátoři jsou často hudební odborníci, u kterých je určitá odchylka od

precizní mluvy tolerována.

1.7.2 Kritéria zvolená pro posouzení moderátorského výkonu

a) Způsob kladení otázek hostům. Podle použité typologie otázek,43

které moderátoři

ve vysílání pokládají hostům, určíme, do jaké míry s nimi probíhá interakce,

nakolik jsou dotazy manipulativní, sugestivní, zdali převažují takzvaně uzavřené

anebo otevřené otázky a určíme, v čem se případně liší způsob dotazování ve

veřejnoprávním rozhlase a soukromém rádiu. Budeme vycházet z publikace

42

Moderátor zkoumaného pořadu Čajovna Josef Sedloň je především moderátorem soukromého Radia 1, kde

moderuje proudové vysílání a řadu hudebních pořadů. Sedloň je ale zároveň od roku 1990 spojen se společností

Českého rozhlasu, kde později a až do roku 1995 působil v rámci civilní služby jako externí hudební redaktor na

stanici ČRo Radiožurnál. 43

Preferování určitého typu otázek. Například otázky uzavřené, otevřené, alternativní, sugestivní, zdvojené,

protiotázky, případně kontrolní otázky a jiné.

20

slovenské hlasové pedagožky Heleny Čertíkové Moderátor za mikrofónom,44

která

uvádí nejčastější typy otázek v žurnalistickém prostředí včetně praktických

případů.

b) Řečový projev moderátorů z hlediska ortoepické správnosti. Zde se zaměříme na

nejčastější prohřešky proti kultuře mluveného projevu a nepatřičné zvukové jevy,

kterých se každý moderátor ve větší čí menší míře během vysílání dopouští.

Nejčastěji to bývají: odchylky v kvantitě samohlásek, zkracování, odchylky

zaviněné oslabením artikulace samohlásek, zjednodušování, hezitační neboli

„plevelné“ zvuky, dále chybná technika práce s hlasem či dechem, stoupavá

melodie, nepravidelný rytmus řeči, dlouhé pauzy a v neposlední řadě nepříjemné

zvuky typu slyšitelných vdechů, polknutí či mlasknutí. Nutno podotknout, že

studiový mikrofon bývá na podobné zvuky velice citlivý a posluchač tyto zvuky

registruje v plnější podobě. Řečový projev moderátorů je velmi důležitý v úvahách

o interakci s posluchači. Vycházet budeme z řady publikací předních českých

lingvistů a jazykových teoretiků, například Jiřiny Hůrkové,45

Zdeny Palkové,46

Evy Hájkové,47

Jaroslava Bartoška,48

Vlastimila Strahla49

a dalších autorů, kteří se

zabývají kulturou a technikou mluvené řeči.

c) Etický rozměr vysílání. U každého zkoumaného moderátora využijeme poznatků

z teoretické části, budeme vycházet hlavně z Kodexu Českého rozhlasu anebo

z východisek o moderaci a moderátorovi v soukromém rádiu. Rovněž budeme

vycházet z poslechové zkušenosti a rozboru vybraných odvysílaných dílů daného

pořadu konkrétního moderátora. Nejčastěji se zaměříme na to, v jaké míře je

vhodné, aby byl moderátor osobní až intimní, nejen v rámci vlastní osoby, ale

i k posluchači, zohledníme i možné rasové či etnické problémy a do etického

rozměru zařadíme například i kultivovanost řečového projevu, který garantuje

etický Kodex Českého rozhlasu.50

44

ČERTÍKOVÁ, Helena. Moderátor za mikrofónom (ako zvládnuť moderátorské remeslo). Bratislava: Vysoká

škola múzických umění, 2008. 45

HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. 46

PALKOVÁ, Zdena. Zvuková podoba veřejných mluvených projevů z hlediska jazykové kultury. In Čeština

doma i ve světě. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008. 47

HÁJKOVÁ, Eva. Rétorika pro pedagogy: základy řečových technik, verbální a neverbální komunikace, jaké

jazykové prostředky zvolit, jak zvládnout interpretaci textu. Praha: Grada, 2011. 48

BARTOŠEK, Jaroslav. Kultura a technika mluvené řeči. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2003. 49

STRAHL, Vlastimil. Novinář před mikrofonem: (o mluveném slovu). Praha: Univerzita Karlova, 1993. 50

Zdrojová literatura byla již uvedena v příslušné části, věnující se etice.

21

d) Dialogické jednání jako forma improvizace a interakce.51

Postupy z dialogického

jednání využijeme výhradně u moderátora Jaroslava Duška a jeho pořadu Duše K.

Budeme posuzovat možný vliv a účinky dialogického jednání na improvizaci,

hravost, živelnost, přirozenost a spontaneitu moderátora v závislosti na interakci

s přítomným hostem. Budeme zkoumat zda, za jakých podmínek a s jakými účinky

je vhodné dialogické jednání pro účely moderace. U vybraných moderátorů, kde

nebudeme aplikovat dialogické jednání, budeme zkoumat vliv improvizace na

kvalitu vysílání, zejména to zda a za jakých podmínek je improvizace vhodná,

případně, je-li v rozhlasovém vysílání vždy nutná důkladná příprava.

e) Moderátorský styl a osobitost. Zaměříme se na určení moderátorského stylu

a osobitosti, případně specifika daného moderátora, tedy to, co ho činí výlučně

specifickým a odlišným od ostatních. Ověříme, zda je osobitost výhodou či nikoli

a do jaké míry – pokud vůbec – je osobitost moderátora formována, upravována

a zplošťována při přechodu na jinou stanici s jiným formátem. Pro posouzení

daného kritéria budeme vycházet z pečlivé poslechové analýzy pořadů vybraného

moderátora a k užitku bude znovu Kodex Českého rozhlasu, který v základech

definuje požadavky na mluvený projev. V případě soukromých rádii je možné

vycházet z příslušné kapitoly věnující se specifikům moderace v soukromém rádiu.

1.7.3 Kritéria výběru konkrétního moderátora

a) Lucie Výborná (ČRo – Radiožurnál). Lucie Výborná byla velkou část své profesní

kariéry spjata s komerční televizí nebo rádiem (TV Nova a Frekvence 1), ale

postupně přesídlila do světa veřejnoprávních médií. Působila v České televizi

a v současné době patří mezi jedny z hlavních tváří stanice Radiožurnál Českého

rozhlasu. Zaměříme se proto na její styl mluvy ve veřejnoprávním médiu, způsob

kladení otázek a moderaci pořadu na způsob formátu talk show Host

Radiožurnálu. Jedná se o prestižní pořad v prestižním čase.

b) Luboš Xaver Veselý (Frekvence 1). Veselý moderuje nejprestižnější pořad

Frekvence 1 – publicistický Pressklub, kam si zve převážně politiky anebo jiné

známé a vlivné osobnosti, mezi nimiž se často objeví i ty kontroverzní. Důvod

výběru je podobný jako u Lucie Výborné. Veselý je jednou z nejdůležitějších

osobností Frekvence 1, která na něm staví. Rozebereme proto jeho pořad

51

Zdrojová literatura byla již uvedena v příslušné části, věnující se dialogickému jednání s vnitřním partnerem.

22

z hlediska řečových parametrů i způsobu kladení otázek a budeme zkoumat

možnou manipulaci či podbízivost, případně prvky humoru a nadsázky, které do

publicistických pořadů obvykle nepatří.

c) Miloš Pokorný a Roman Ondráček (Frekvence 1). Zkoumaný pořad Těžkej

Pokondr na Frekvenci 1 představuje soukromého zástupce formátu talk show. Na

dvojici „Těžkej Pokondr“ lze sledovat prvky takzvaně hvězdných moderátorů,

kteří mají určitý status nedotknutelnosti. Musejí respektovat a dodržovat etická

pravidla dané stanice, ale jejich privilegované postavení a všeobecná známost

a popularita u posluchačů jim umožňuje moderovat své vysílání stylem, na nějž je

posluchačská veřejnost – která tuto dvojici dobře zná - již zvyklá. Nezávislost

a nespoutanost projevu je tedy tím hlavním východiskem výběru.

d) Pavel Sladký (ČRo – Radio Wave). Radio Wave se prezentuje jako alternativní

stanice pro mladé a zastupuje formát Urban Contemporary, který je definován

nekonformním moderátorským projevem. V případě Radia Wave je však v určitém

rozporu s Kodexem Českého rozhlasu. U Pavla Sladkého a jeho pořadu

Casablanca lze ve způsobu moderace spatřovat určitou míru vážnosti, strojenosti,

nepřirozenosti a nedostatečné spontaneity, což ho jako moderátora vylučuje

z podstaty formátu Urban Contemporary. Přílišná kultivovanost a „dokonalost“

řečového projevu Pavla Sladkého v rozporu s daným formátem je výchozím

kritériem výběru.

e) Petr Mikulášek (Radio 1). Pořad Půlnoční dharma Petra Mikuláška byl vybrán

z důvodu nejvyšší míry interaktivity ve směru k posluchači. Právě způsob, jakým

moderátor s posluchači komunikuje, je hlavním důvodem výběru společně s mírou

improvizace, neboť Petr Mikulášek se na svá vysílání prakticky nijak nepřipravuje,

jedná naprosto spontánně, improvizuje přímo ve studiu a své otázky klade na

základě pečlivého naslouchání hostovi nebo hostům.

f) Josef Sedloň (Radio 1 a ČRo – Vltava). Kritériem výběru je osobitost moderátora.

Josef Sedloň je i přes nedokonalost řečového projevu (vyšinutí z větné vazby,

chybný slovosled, „šumlování“, funění a mlaskání, časté opakování slov, frází,

užívání klišé a problematických začátků moderátorských vstupů) moderátorem

Radia 1 i veřejnoprávního Českého rozhlasu již více než 25 let. Sedloň byl vybrán

jako ukázka moderátora, který – přestože plně nesplňuje mluvní požadavky

kultivovaného projevu veřejnoprávního média – může působit v různých médiích,

protože jeho hudební přehled a znalosti na poli alternativní scény mu umožňují,

23

aby byla jeho osobitost a charakteristický moderátorský projev tolerována i na

„vážných“ stanicích typu Vltava Českého rozhlasu.

g) Strýček Míša (Radio 1). Tento moderátor byl vybrán jako zástupce řečových vad

(ráčkování, potíže s dýcháním, huhňání podobné nastydlosti, zadrhávání a koktání

způsobené vykonáváním příliš mnoha činností najednou a tak dále.) a zároveň

dokazuje, že i moderátor s řečovými vadami se může stát ikonou a symbolem

rozhlasové stanice. U Strýčka Míši se v případě Radia 1 jedná o podobný „kult

osobnosti“ jako v případě Josefa Sedloně. Jde o charakteristické hlasy

identifikující Radio 1 na první poslech pro generaci posluchačů, kteří na počátku

devadesátých let s Radiem 1 vyrůstali. Tehdy se jednalo o dvacátníky, nyní jsou

z nich lidé zpravidla kolem padesátky. Osobnost a atypický moderátorský projev

byl hlavní důvod výběru moderátora.

h) Jaroslav Dušek (ČRo – Dvojka). Jaroslav Dušek přišel během svých studií do

styku s dialogickým jednáním s vnitřním partnerem pod osobním vedením

zakladatele této „metody“ Ivana Vyskočila. Při moderování uplatňuje vysokou

míru improvizace, kterou se naučil právě z dialogického jednání. Teoretické

zázemí a následné přirozené aplikování dialogického jednání v praxi přímo od

Jaroslava Duška jako moderátora se stalo hlavním a zásadním kritériem do

vybraného vzorku analýz v rámci předkládané diplomové práce.

24

2 VZNIK DUÁLNÍHO SYSTÉMU NA ÚZEMÍ

ČESKÉ REPUBLIKY PO ROCE 1989

V této kapitole představíme vznik duálního systému vysílání v České republice po

roce 1989. Ukážeme si, podle jakých kritérií byl systém ve svých počátcích konstituován

a zaměříme se na základní rozdíl v pojetí veřejnoprávního a soukromého vysílatele. Tato

kapitola si klade za cíl odkrýt základní momenty formování počátků duálního systému

vysílání na našem území. Problematice se v tuzemském prostředí se dostatečně věnuje

například Václav Moravec.52

2.1 Cesta k mediální demokracii po roce 1989

Až do roku 1989 bylo rozložení mediálních sil na území tehdejšího Československa

poměrně dogmatické a striktní. Existoval zde pouze Československý rozhlas řízený totalitním

státem. Vznik a zánik stanic se tak neřídil aktuální situací na mediálním trhu, případně

masovou poptávkou posluchačů po určitém chybějícím formátu a druhu média, ale určovala

ho tehdejší politická ideologie komunistického režimu. Ten chtěl mít absolutní kontrolu nad

sdělovacími prostředky: „Komunistická strana a socialistický stát musí ovládat všechny

nástroje k prosazení svých politických, třídních a ideových cílů. Sdělovací prostředky, tisk,

rozhlas, televize, film, jsou nesmírně důležitým nástrojem moci a masové politické výchovy,

který se nikdy nesmí vymknout řízení a kontrole marxisticko-leninské strany a socialistického

státu, nemá-li se věc socialismu dostat do vážného nebezpečí.“53

Takovéto pojetí médií a sdělovacích prostředků obecně nebylo pochopitelně možné

akceptovat po pádu komunistického režimu. Moderní doba totiž považuje média za jeden

z pilířů demokracie, a proto bylo logické, že jedním z prvních požadavků, který zazněl na

zaplněných náměstích v listopadu 1989, byl právě požadavek k vytvoření prostoru pro

svobodná média.

Čím a především jak nahradit komunistickou mediální politiku, která je založena na

principu podřízenosti sdělovacích prostředků jedné politické straně? Hledání odpovědí na

vyřčenou otázku nebylo zdaleka jednoduché. Na naše území se sice ze zahraničí dostávaly

cenné informace o tom, jak fungují mediální systémy na západ od domácích hranic, těžší ale

bylo najít ideální a rychlé řešení, které by definovalo nové podmínky a ucelený rámec pro

52

MORAVEC, Václav. Deset let duálního systému rozhlasového vysílání (1989-1999). Praha: Úsek komunikace

Českého rozhlasu, 2000. 53

Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ. Praha: SPN, 1979, s. 12.

25

fungování českých médií. Nezbytnou součástí úvah o formování duálního systému se tak

musel stát nový regulační orgán, který zastupoval veřejný zájem. Tím se stala Rada České

republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, jejíž práce se zaměřuje jak na činnost regulační

instituce a dynamický rozvoj soukromého vysílání, ale i na veřejnoprávní část duálního

systému a její proměny. V devadesátých letech minulého století bylo hlavní náplní práce

Rady udělování licencí a uspokojení značného počtu žadatelů.54

2.2 Zakládání duálního systému rozhlasového vysílání v devadesátých letech

Přeměna mediálního systému a institucí po listopadu 1989 nepřinesla hned dnešní

pojetí duálního systému rozhlasového a televizního vysílání. Duální systém té doby lze

vymezit jako stav, kdy vedle sebe po vzoru evropských zemí působí veřejný a soukromý

sektor rozhlasového a televizního vysílání, což je symbióza evropské tradice veřejnoprávního

vysílání s vysloveně tržním, komerčním pojetím vysílání, které vzniklo ve Spojených státech

amerických.55

Vývoj v českém mediálním prostředí tedy můžeme až do konce října 1991 označit

jako provizorní. První základy duálního systému již byly v té době položeny. S tím souviselo

ustavení vládní mezirezortní konkurzní komise a udělení prvních licencí pro experimentální

rozhlasové vysílání. Ovšem na skutečnou mediální legislativu, která by duální systém

adekvátně zformovala, musela řada potenciálních budoucích provozovatelů vysílání stále ještě

čekat.56

Současná podoba duálního systému se začala rýsovat až od druhé poloviny roku 1991,

kdy Federální shromáždění ČSFR přijímá zákon o provozování rozhlasového a televizního

vysílání č. 468/1991 Sb. a následně 7. listopadu 1991 schvaluje Česká národní rada zákon

o Českém rozhlasu č. 484/1991 Sb.

Zákon se ale nerodil vůbec lehce, jak dodává jeden z hlavních strůjců vzniku duálního

systému u nás a tehdejší žadatel o licenci se stanicí Europe 2 (současná Evropa 2) Michel

Fleischman: „Osobně jsem byl velice nervózní. Francouzská rozhlasová stanice Europe 2

totiž začala vysílat na základě lednové dohody s Československým rozhlasem už v březnu

1990. Navíc jsem znal celé politické pozadí, například slovenský odpor proti zadání Čalfovy

vlády vytvořit zákon o rozhlasovém a televizním vysíláním. Vládlo jisté rozhořčení nad tím, že

54


Českého rozhlasu, 2000, s. 5-6. 55

ŠMÍD, Milan. Stručný slovník elektronických médií. Praha: Karolinum, 1995, s. 58. 56


Českého rozhlasu, 2000, s. 10.

26

vznikají „svobodná rádia“ bez povolení, jako třeba různě zakazované, pak povolené a znovu

zakázané „pirátské“ vysílání Rádia Stalin, přestože je podporoval Václav Havel.“57

Zákon byl nakonec schválen a stal se zároveň prvním zákonem o rozhlasovém

a televizním vysílání v postkomunistické Evropě. Znamenal konec monopolu státního

rozhlasu a televize, vznikl duální systém a zrodil se veřejnoprávní a soukromý sektor. Celý

zákon byl značně ovlivněn tehdejším francouzským zákonem. Povoloval reklamu

licencovaným subjektům, v menší míře provozovatelům „ze zákona“, tedy veřejnoprávním.

Zakazoval reklamu na politická hnutí, dbal na morálku a ochranu dětí a mladistvých.

Veřejnoprávní sektor pak dostal za úkol poslání sloužit veřejnosti. Fázi udělování

experimentálních licencí a opravdový vznik duálního systému ukončilo až udělování licencí

celoplošným rádiím a televizím během roku 1993, s čímž souvisel i přirozený rozvoj trhu.58

Nová éra vysílání mohla začít.

2.3 „Veřejnoprávnost“ Českého rozhlasu a zahraniční vlivy při jeho konstituování

V současné době má Česká republika jediného veřejnoprávního zástupce, a tím je

v případě rozhlasu Český rozhlas59

a v případě televize Česká televize.

Paragraf 9 zákona č. 468/1991 Sb. vymezuje zvláštní povinnosti a oprávnění

provozovatelů ze zákona: „Základním posláním provozovatelů ze zákona je sloužit veřejnému

zájmu, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu

zejména tím, že jejich vysílání nesmí jednostranně přihlížet pouze k jednotlivým názorovým

orientacím, k jednomu náboženskému vyznání nebo světovému názoru, k zájmu jedné politické

strany, hnutí, skupiny nebo části společnosti.“

To je poměrně „revoluční“ změna a zcela diametrální posun ve vnímání sdělovacího

prostředku veřejné služby oproti situaci před rokem 1989 a pouhé dva roky po pádu totality.

Podle litery zákona musí nadále média veřejné služby zajistit různorodou skladbu

pořadů, které ve svém celku mají vyjít vstříc zájmům všech vrstev obyvatelstva.

Provozovatelé vysílání ze zákona zároveň musí vyrábět významný podíl vysílaných pořadů

tak, aby byla zachována a rozvíjena kulturní identita národa, národních a etnických skupin

a podporován rozvoj domácí a evropské audiovizuální tvorby.60

57

FLEISCHMAN, Michel. Úvaha o duálním systému. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase.

Praha: Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 8. 58

Tamtéž, s. 8-9. 59

Samostatný Český rozhlas vznikl k 1. lednu 1992, kdy vstoupil v platnost zákon č. 484/1991 Sb. 60


Českého rozhlasu, 2000, s. 11-12.

27

K tomu, aby bylo možné dosáhnout takto náročných a komplexních cílů definovaných

příslušným zákonem, mělo by být veřejnoprávní médium absolutně nezávislé jak na

vládnoucí garnituře, tak na komerčních a tržních vlivech. Český rozhlas v tomto ohledu není

výjimkou.

Jak ale naplnit předepsaný program a formát, když Český rozhlas nesmí být

financován státem a ani formou zisků z placené reklamy a inzerce?

Podle bývalého programového ředitele Českého rozhlasu Josefa Havla jsou

rozhodujícím finančním zdrojem Rozhlasu rozhlasové poplatky,61

na které se skládá veřejnost

a které „ je nutné chápat jako nejlepší způsob, jímž si veřejnost zajišťuje nezávislou službu

veřejnoprávního média. Žádný jiný způsob financování, například ze státního rozpočtu či

z převahy tržeb za reklamu, takovou službu nezajišťuje. Jen tímto způsobem může být Český

rozhlas součástí občanské společnosti.“62

Ve skutečnosti jsou televizní a rozhlasové poplatky pouze jednou ze tří možností

alokace veřejných zdrojů. Mezi zbylé dvě patří:

a) Státní rozpočet, státní dotace. Veřejné vysílání je úzce spjato se státní mocí, která má

možnost vysílání ovládat a využívat ve svůj prospěch na úkor jeho nezávislosti

a služby veřejnosti; nicméně používá se nejen v autoritativních režimech, ale

i v některých demokratických státech, kde byl poplatek zrušen, kde převážnou část

vysílání zajišťují komerční organizace a kde je veřejné vysílání provozováno státem

jako národní kulturní instituce – NHK v Japonsku, ABC v Austrálii, CBC v Kanadě.

b) Zvláštní daň. Nejčastěji jako daň z elektroměru, případně jako odvod z účtu za placení

elektřiny, který se převádí do rozpočtu vysílatelů. Užívá se nejen v rozvojových

zemích, ale i v Evropě například v Řecku, Turecku nebo Portugalsku.

Česká republika se tak ve snaze o vládní i tržní nezávislost asi nejvíce podobá britské

rozhlasové stanici British Broadcasting Corporation (BBC), která slouží jako jakýsi vzor

veřejnoprávního vysílání a stala se výchozím modelem pro formování veřejnoprávnosti

mnoha jiných stanic. Nezávislost BBC má ovšem také své limity, jak poznamenává Brian

McNair: „BBC je financována britskými daňovými poplatníky a je nezávislá na jakékoli

současné vládě, přinejmenším teoreticky.[…] BBC neslouží žádnému politickému nebo

obchodnímu subjektu a od svého založení ve dvacátých letech minulého století sloužila

61

Před listopadem 1989 byl Československý rozhlas financován ze státního rozpočtu. Stát však vybíral od

posluchačů na základě zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, rozhlasový

poplatek. Posluchači platili v roce 1989 poplatek za rozhlasový přijímač ve výši 10 Kčs. 62

HAVEL, Josef. Studie veřejnoprávnosti. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha:

Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 12.

28

pluralistické demokracii ve Velké Británii. Informovala o událostech a záležitostech

z jedinečně nezávislých pozic a své neutrality se vzdala (v dočasné podřízenosti tehdejší

vlády) jedině tehdy, kdy byl stát a národ ohrožen v době druhé světové války.“63

České

veřejnoprávní vysílání bylo pochopitelně ovlivňováno a formováno zahraničními západními

vzory i v jiných aspektech. Jedním z nich je termín „veřejnoprávní“, což je původně

jednostranný překlad z německého termínu „offentlich-rechtliche“, který pochází z nepříliš

výstižného překladu anglického „public service“.

V evropských podmínkách se spíše mluví o public service,64

tedy „veřejné službě“.

Přeložení „veřejnoprávní rozhlas“ doslova jako „public radio“ by tak bylo chybné, neboť

v USA jsou takto označovány instituce, které vůbec nevysílají reklamu a nejsou financovány

ani z koncesionářských poplatků, ani ze státního rozpočtu. Hlavním zdrojem příjmu

amerických veřejnoprávních rádií jsou dary sponzorů, mecenášů a z velké části dobrovolné

příspěvky posluchačů. „Public radia“ jsou soustředěná především na zpravodajství,

publicistiku, kulturu, vědu a podobně. Jednou z podmínek pro udělení licence je přitom

poskytování lokálně relevantních informací.65

A co je vlastně podstatou, smyslem a účelem veřejnoprávnosti v kontextu Českého

rozhlasu? Podle Josefa Havla je to „srozumitelnost a přitažlivost než výlučnost.“66

Ke srozumitelnosti média veřejnoprávní sféry se přiklání i německý teoretik Jürgen

Habermas. Zároveň ale deklaruje veřejnoprávnost ve smyslu přístupnosti široké veřejnosti,

kdy se jedná o „veřejně přístupný komunikační prostor, v němž je možné vzájemně si

vyměňovat informace, myšlenky a názory a diskutovat o nich, což je nezbytnou podmínkou pro

racionální kolektivní rozhodování.“67

Shodně vnímá veřejnoprávní média i další teoretik Denis McQuail, který se hlásí

k Habermasově pojetí a nadále ho rozvíjí tvrzením, že je to vždy „důsledek demokratické

diskuse a rozhodování, který není statický, ale stále se mění a vyvíjí.“68

63

McNair, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004, s. 26. 64

Proto se například alternativně laděná art rocková kapela usazená v Londýně jmenuje Public Service

Broadcasting a ve svých skladbách hojně využívá prvky starého rozhlasového či televizního vysílání. 65

HAVEL, Josef. Studie veřejnoprávnosti. In NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha:

Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 12 – 13. 66

Tamtéž, s. 13. 67

HABERMAS, Jürgen. The Structural Transformation of the Public Sphere: An Inquiry Into a Category of

Bourgeois Society. Cambridge (USA): Mit Press, 1991, s. 68. 68

McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009, s. 44.

29

2.4 Soukromé rozhlasové vysílání

Druhou složku duálního systému, kterou vymezil zákon č. 468/1991 Sb.,

o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jsou provozovatelé vysílání na základě

licence neboli soukromé, komerční stanice.

Komerčními se staly z toho důvodu, že na rozdíl od veřejnoprávních médií, která jsou

v českém prostředí financována z koncesionářských poplatků od veřejnosti, komerční stanice

získávají své finanční zdroje primárně z prodeje vysílacího času, a to formou placené reklamy

a inzerce. Stěžejním kritériem zejména těch největších soukromých rádií je důraz na co

největší poslechovost, neboť čím více lidí stanici poslouchá, tím větší je cena za prodanou

reklamu.69

Není úplně přesné tvrdit, že jediným smyslem soukromých rádií je generovat zisk

a formátovat programovou dramaturgii natolik masově a atraktivně, aby byla dostupná pro co

největší okruh posluchačů, což se většinou bohužel podepisuje i na úrovni kvality, měnící se

v kvantitu. Český trh je příliš malý a pro soukromá rádia je obtížné přežít, pokud je poslouchá

malá část posluchačské obce. Nabízí se zároveň otázka: do jaké míry jsou soukromá rádia

svobodná a nakolik jsou svázána s komerčním pojetím mediálního trhu? Během výzkumu si

představíme, že je možné, aby vedle sebe koexistoval jak komerční gigant pro masové

publikum s poslechovostí přes milion lidí denně, kterého představuje v této diplomové práci

Frekvence 1 a na druhé straně alternativní a relativně nezávislé Radio 1 pro náročnější,

specifické a relativně úzké publikum.

69

REIFOVÁ, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004, s. 137.

30

3 FUNKCE MODERÁTORŮ V ROZHLASOVÝCH

FORMÁTECH ZKOUMANÝCH STANIC

První definice formátů se objevily v USA v sedmdesátých letech. Americký výzkum

poslechovosti jich v roce 2003 vyjmenoval celkem 47, mnohé z nich jsou však jen specificky

americké. Naopak, v Evropě najdeme některé formáty, které americký trh nezná.70

Domácí a zahraniční literatura představuje značné terminologické odchylky ohledně

definice pojmu „formát rozhlasové stanice“, případně obecnějšího termínu „formát“. Jeden

z mála odborníků, zabývajících se formátováním stanic v Česku Josef Vlček definuje formát

u elektronických médií jako „mnohovýznamový termín, popisující vlastnosti programu pro

potřeby vnějšího (například regulační orgány, reklamní agentury, atak dále) nebo vnitřního

(například vlastní programové oddělení stanice) pohledu na obsah vysílání. Chápeme ho jako

znak, pojmenovávající určitý produkt na základě zobecnění typických znaků vysílání.“71

Zároveň hovoří o „programovém formátu“, čímž naznačuje návaznost formátu

převážně na programové schéma – tato tendence definice formátu se objevuje v domácí

literatuře poměrně běžně. Vlček nicméně zpochybňuje formát jako model vysílání. Přestože je

každá stanice blízká některému z obecných formátů, zároveň je její formát neopakovatelný:

„Čím fragmentárnější je trh, tím více vznikají různé křížence základních formátů.“72

V tomto ohledu se domácí trh odlišuje od některých velkých zahraničních (například

USA, Německo, Francie nebo Velká Británie). Vlivem malého trhu a obav z většího

formátového experimentování, odlivu posluchačů a tím pádem i zisků je na našem území ve

skutečnosti jen poměrně malý vzorek většinou osvědčených formátů. Větší pestrost by mohla

přinést až komplexní digitalizace.

Ve Výběrovém slovníčku termínů slovesné rozhlasové tvorby se lze pro změnu dočíst,

že rozhlasový formát lze vnímat jako „termín popisující určitý model rozhlasového programu

na základě rámcově stanovených zobecňujících typických znaků. […] Mezi základní kritéria

patří cílová věková posluchačská skupina ve vazbě na převažující hudební žánr nebo typ

mluveného slova.“73

70

VLČEK, Josef. Rozhlasové formáty. In NAVRÁTIL, Karel. Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha: Soukromá

vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 15. 71

VLČEK, Josef. Formáty rozhlasových stanic. Zpráva o stavu vysílání a činnosti rady České republiky pro

rozhlasové a televizní vysílání 1998 [online]. 1999 [cit. 2015 – 09 - 15]. 72

VLČEK, Josef. Formáty rozhlasových stanic. Zpráva o stavu vysílání a činnosti rady České republiky pro

rozhlasové a televizní vysílání 1998 [online]. 1999 [cit. 2015 – 09 - 15]. 73

MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: SRT, 1999, s. 13.

31

Slovenský mediální teoretik Michal Bočák potom rozlišuje dokonce mezi formátem

stanice a formátem programu. Formát chápe jako komplexní a konzistentní dramaturgický

charakter elektronického média definovaný se zřetelem na co nejefektivnější oslovení cílové

skupiny. Formát ale může také zastávat roli artiklu, se kterým se dá obchodovat. V tomto

případě se jedná o jasně a pevně definovanou koncepci konkrétního rozhlasového programu,

která zaručuje jeho rozeznatelnost ve vztahu k podobným produktům.74

David Hendy v publikaci Radio in the Global Age rozlišuje programové formáty

a formát samotné stanice. Hendy doplňuje, že charakterističnost stanice se projevuje

v každém okamžiku jejího vysílání, ať už se jedná o hlas moderátora, styl jinglů, či například

energičnost sportovního zpravodajství. Programový formát je zachycen na nákresu časového

rozvržení stanice a nesmí být v rozporu s formátem stanice.75

Carole Flemingová pak pracuje s pojmem identita stanice. Podle Flemingové netvoří

identitu stanice pouze poměr hudby a mluveného slova, či preferované hudební žánry ve

vysílání. Rukopis stanice tvoří kromě moderace a osobnosti samotných moderátorů také

jingly, logo stanice, či veškerý reklamní materiál. Autorka dále dodává, že rozhlasová stanice

je produkt, který se musí přizpůsobit posluchačům ve všech směrech. Má sdílet hodnoty, které

jsou pro cílovou posluchačskou obec přirozené. Posluchač by se v ideálním případě měl se

stanicí ztotožnit díky tomu, že koresponduje s jeho životním stylem a osobními názory.76

Na závěr ještě doplňme, že nejzákladnější dělení formátu spadá do tří kategorií:

formáty mluveného slova, hudební formáty a smíšené formáty.77

My se budeme zabývat

hudebními a smíšenými, neboť čistě mluvený formát – na rozdíl například od USA v českých

podmínkách šířeji zastoupen není a od roku 2013 jej v Česku zastává pouze jediná stanice,

a tou je Český rozhlas – Plus, která je zároveň od 2. listopadu 2015 čtvrtou celoplošnou

stanicí na frekvencích FM se čtyřiadvacetihodinovým denním vysíláním.78

Následující

kapitola představí formáty, které jsou součástí výzkumného pole analyzovaných stanic.

Nejedná se o představení všech formátů. Vždy se ale jedná o ideální modely, neboť každé

médium si musí najít svůj prostor mezi ostatními a vyhovět potřebám posluchačů, což jsou

74

BOČÁK, Michal. Formát v mediálnych štúdiách: terminologické úvahy. In Média a text. II. Prešov: Prešovská

univerzita v Prešove, 2008, s. 7. 75

HENDY, David. Radio in the Global Age. Padstow: Blackwell Publishers LTD, 2000, s. 95. 76

FLEMING, Carole. The Radio Handbook. London: Routledge, 2002, s. 44-45. 77

Josef Vlček ještě dále specifikuje na: obecné hudební, žánrově vyhraněné hudební, formáty mluveného slova

a smíšené. (viz VLČEK, Josef. Rozhlasové formáty. In NAVRÁTIL, Karel. Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha:

Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 18. 78

Podle mapy vysílacího pokrytí je signál FM dostupný prakticky na celém území ČR s výjimkou

Moravskoslezského kraje. (Viz Český rozhlas Plus od listopadu vstupuje do sítě vysílačů v rozsahu VKV FM.

Český rozhlas [online]. 7. září 2015. [cit. 2015-10-29]. Dostupné z WWW:

http://www.rozhlas.cz/plus/nove/_zprava/1529057.

32

veličiny, které se liší region od regionu. Z tohoto důvodu každý z uvedených formátů pouze

vzdáleně odpovídá některému z hlavních modelů, vždy je nějak modifikován.

3.1 Adult Contemporary

Malý lexikon rozhlasových formátů popisuje tento typ formátového zaměření stanice

jako mainstreamový, založený na populární hudbě s lehkými přesahy do jemného rocku

a taneční hudby. Základ hudební skladby tvoří největší hity posledního jednoho či dvou

desetiletí. Tento formát oslovuje velmi široké publikum v cílově skupině 25 - 50 let a ve

statistikách poslechovosti je tento typ stanic na nejvyšších pozicích. 79

The Radio Station se s touto definicí ztotožňuje jak v hudbě, tak cílově skupině.

Cílovou skupinu má podobnou (25 - 49 let), přičemž dodává, že tento formát je jedním

z nejefektivnějších k získání ženského posluchačstva. Hlavní náplní tohoto formátu je hudba,

která je nabízena obvykle v deseti až dvanácti minutových blocích, které jsou nepřerušovány

slovem. Pak dojde k rekapitulaci skladeb, to znamená informací o interpretovi a názvům

odehraných skladeb.

Reklamy jsou zde seřazeny do předem daných časových bloků a polední i večerní

moderátoři jsou ve svých vstupech omezeni na stručný výčet informací. Informace ze sportu

a zpravodajství jsou hudbě podřízeny a ve formátu Adult Contemporary hrají až druhotnou

úlohu. 80

Moderování bývá ve většině Adult Contemporary formátů (dále jej tvoří ještě čtyři

subformáty: HOT Adult Contemporary, Modern Adult Contemporary, Soft Adult

Contemporary a Adult Contemporary Gold) úsporné, ale ne až v takové míře jako například

u formátu Contemporary Hit Radio. Mluvené slovo na takovém typu stanic může tvořit okolo

8% za hodinu. Podle Josefa Vlčka je věnována větší péče zpravodajství. U vyšších věkových

cílových skupin se dbá i na kultivovanější projev. Řada stanic kombinuje hudební Adult

Contemporary formát s formáty mluveného slova.81

Takovým případem jsou i Frekvence 1

a Radiožurnál, které v kombinaci slovo-hudba tvoří fúzi formátů Variety/Adult

Contemporary, respektive Full Service/Adult Contemporary, případně News/Adult

Contemporary.

79

Malý lexikon rozhlasových formátů. Radio TV [online]. 24. 3. 2002. [cit. 2015- 09-15]. Dostupné z WWW:

http://www.radiotv.cz/p_radio/r_program/maly-lexikon-rozhlasovych-formatu/. 80

KEITH, Michael C. The Radio Station. Broadcast, Satelite and Internet. United States: Focal Press, 2010,

s. 76-77. 81


vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 18.

33

3.2 Urban Contemporary

Z charakteristiky formátu podle Malého lexikonu rozhlasových formátů vyplývá, že se

jedná o alternativní formát zaměřený na rebelující městskou populaci (cílová skupina 18-35

let). V playlistu využívá nekomerční formy poprocku, jazzu, etno až po house, a to často

v remixovaných verzích. Typický je nonkonformní projev moderátorů.

Michael C. Keith ve své publikaci The Radio Station popisuje Urban Contemporary

jako doslova „tavící kotlík“82

formátů, neboť přitahuje široké spektrum posluchačstva od

Hispánců, Afroameričanů a stejně tak i bělochy. Posluchači se soustředí do oblasti velkých

měst s objemnou heterogenní populační základnou. Urban Contemporary se zrodil na počátku

osmdesátých let jako jakási odnož disko formátu, který vtrhl mezi lidi okolo roku 1978.

Formát nejlépe vystihuje pozitivní taneční zvuk a moderátoři, kteří jdou takzvaně

s dobou, jsou přátelští a energičtí.

Podoba a přesná náplň formátu se může lišit podle demografického složení posluchačů

v dané oblasti, v níž se stanice nachází. V praxi to znamená, že například někde posluchači

preferují žánry latin nebo R´n´b,83

zatímco jinde mohou vysílat větší podíl jazzu, reggae,

současného rocku nebo hip hopu. V tom je hlavní výhoda Urban Contemporary – jeho široká

pestrost a praktická neomezenost ve stylech a žánrech.

Urban Contemporary se velkou měrou podílel i na formování vkusu černošského

posluchačského etnika. Řada stanic, zaměřené na afroamerické posluchače, přejala umělce

z Urban Contemporary, přestože původně nepatřily mezi jejich portfolio. Zaujalo je svižné

tempo a rychlý zvuk.

V čem se Urban Contemporary liší například od agresivního Contemporary Hit Radio

je i délka moderátorských vstupů a nepřerušovaného hudebního toku. V případě Urban

Contemporary se hraje delší dobu bez přerušení, méně se mluví a pouští se remixy různých

skladeb, zatímco u Contemporary Hit Radio je hudba mnohem častěji přerušována a i skladby

jsou podstatně kratší.

Specifikum Urban Contemporary je také fakt, že jelikož je tento formát především

tanečně orientován, tak v něm prakticky chybí zpravodajství, které posluchačskou základnu

(18- 34 let) tolik nezajímá. O to větší důraz je ale kladen na různé soutěže a propagační akce,

které jsou důležitou součástí programu.

82

V originále „the Melting Pot“. 83

Zkratka slov „Rhythm and blues“. Tento styl původně označoval hudbu tvořenou převážně Afroameričany. Na

počátku R&B představovalo směs jazzu, gospelu a blues. Nejčastějšími nástroji byly basová kytara, saxofon, bicí

a klávesové nástroje. Moderní R´n´b je momentálně jedním z nejkomerčnějších žánrů vůbec a splynulo

s populární hudbou. Častá je rovněž fúze s pop rockem a dalších mnoha stylů.

34

Urban Contemporary není v zahraničním kontextu vnímáno jako nikterak

bezvýznamný formát, vždyť řadu interpretů od něj přijaly i některé Contemporary Hit Radio

stanice a vřadily je do svého hlavního vysílacího proudu, ve snaze rozšířit svou

posluchačskou základnu.84

Tyto snahy v českém prostředí jsou spíše ojedinělé a i ty „největší hitovky“, které

u nás hraje například Radio 1 nebo Český rozhlas - Radio Wave se na většinových,

mainstreamových rádiích (i těch, které cílí na mladé posluchače, například Evropa 2) objevují

sporadicky.

3.3 Classical

Malý lexikon rozhlasových formátů si v tomto případě vystačil s krátkou definicí, kdy

formát této stanice cílí zejména na posluchače v rozpětí 30 – 60 let a staví na klasické hudbě,

kterou často kombinuje s jazzem.

The Radio Station chápe formát šířeji a i v tomto případě se zahraniční definice

v mnohém liší od českého ekvivalentu.

V Americe je téměř třicet komerčních rádií, které vysílají nepřetržitě, a věnují se

klasické hudbě. Charakterizuje je poměrně úzká a specializovaná posluchačská základna

a z toho vyplývající i relativně nízký podíl takto zaměřené stanice na rozhlasovém trhu.

V řadě případů dochází k ovlivňování komerčních klasických stanic stanicemi

veřejnoprávními v tom smyslu, že se komerční stanice snaží doplňovat své playlisty autory

z veřejnoprávních klasických stanic a změnit tak své původní hudebně-dramaturgické schéma.

Na rozdíl od stanic veřejnoprávních jsou komerční stanice limitovány reklamou, což

znamená, že hudba může být kvůli tomu krácena a je jí o poznání méně. Nekomerčně

zaměřené stanice jsou v tomto ohledu svobodnější a ve výsledku je to jejich velká výhoda.

Zahraniční definice se liší i v cílově skupině, tu Michael C. Keith vymezuje na

podstatně mladší ve věku 25-49. Posluchači jsou většinou vysokoškolsky vzdělaní a disponují

vyššími příjmy.

Ve formátu Classical nechybí zprávy, které chyběly například u předchozího Urban

Contemporary. Zpravodajství je nabízeno vždy zhruba po hodině, hodině a půl a obvykle

zabírá pět až deset minut.

Pro formát je dále typický konzervativní a relativně přímočarý zvuk a projev

moderátorů, kde je jasný záměr vyhnout se senzacechtivosti a poprasku, rovněž prakticky

84


s. 84-85.

35

chybí soutěže a promo akce, stejně tak jako bezobsažné moderátorské informace, z nichž se

posluchač mnohdy nic nedozví a které slouží většinou jako pouhá výplň mezi hudbou

a placenou inzercí.85

Jako na formát Classical budeme nahlížet v případě stanice Vltava Českého rozhlasu,

i když – jak si záhy představíme – ani v tomto případě to nebude úplně přesné a české

podmínky veřejnoprávního rozhlasu definují Vltavu formátově zcela svébytně.

3.4 Full Service

Česká definice z Malého lexikonu rozhlasových formátů vymezuje formát Full Service

pro cílovou skupinu 30 – 60 let a jedná se o kombinaci hudby, zpravodajství, publicistiky

a zábavy, čímž tedy poskytují takzvaný full service neboli „kompletní servis“. Největší

prioritu má v tomto formátu informační složka, avšak hudebně se nejblíže podobá Adult

Contemporary. V našem případě se bude jednat o stanici Radiožurnál veřejnoprávního

Českého rozhlasu.

Zajímavostí je, že The Radio Station označuje formát Full Service rovněž jako

Variety,86

což je formát, jímž je v Malém lexikonu rozhlasových formátů označována stanice

Dvojka Českého rozhlasu.

I Josef Vlček si všímá poměrně neurčitého termínu Full Service, který je podle něj

blízký Variety a obvykle se užívá tehdy, když jde o stanici, která mezi všemi formáty

akcentuje zpravodajství a publicistiku. Za klasické full servisové stanice u nás označuje

Radiožurnál a Impuls. Obvykle jsou ale titulovány jako News/Adult Contemporary.87

Tento formát cílí na posluchače převážně středního věku (v současné době hlavně nad

40 let, což je o několik let více než tomu bylo třeba jen před desetiletím zpátky) a snaží se jim

zajistit mix všech programových žánrů – hudba, zprávy, sport a informace jako takové. Full

Service je zde pro posluchače, kteří chtějí od každého něco. Tento typ stanice se pohybuje na

malých trzích a snaží se být posluchačům dobrým služebníkem, rádiem pro každého. Full

Service bývá proto označován jako „most“ (the bridge), protože jeho programová skladba

v sobě spojuje všechny typy, které okamžitě směřují k posluchači na druhé straně.

Hudebně se Full Service zaměřuje hlavně na jemnější rock a oldies formáty z období

sedmdesátých let, doplněné o příjemně znějící jazzové skladby a nejvíce se hudebně přibližuje

formátu Adult Contemporary.

85

Tamtéž, s. 85-86. 86

Tamtéž, s. 88. 87


vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 24.

36

Formát Full Service bývá označován jako skutečný „domov pro osobnosti v on-air

vysílání“. Snad žádný jiný formát nedává svým lidem tolik svobody a prostoru.88

Důkazem je i skutečnost, že právě z tohoto typu stanice vzešli nejznámější moderátoři

v zemi. Je to i díky tomu, že hudba zde plní až druhotnou úlohu a moderátor vstupuje svým

projevem mezi každou skladbu a přidává různá oznámení.

Zásadní jsou pro Full Service delší zpravodajské bloky, doplněné o dopravní

informace, aktuální zprávy o počasí a nejnovější informace ze světa sportu. Řada Full Service

stanic je přitom v přímém spojení s týmy z nejvyšší ligy.89

Zajímavé je, že v americkém prostředí je většina stanic tohoto formátu v pásmu AM,

nikoli FM90

a nezdá se moc pravděpodobné, že by se na tom mělo v nejbližších letech cokoli

měnit.

3.5 Variety

Tento druh formátu není v Keithově The Radio Station vůbec zastoupen.

Malý lexikon rozhlasových formátů popisuje formát Variety jako typ stanice, která je

zaměřena na cílovou skupinu posluchačů ve věku 25-60 let a jejíž programová struktura je

založena na střídání bloků (hudba, zábava, diskuse, talk show). Občas bývají tyto formáty

označovány jako rodinné rádio.91

Podle Josefa Vlčka v českých podmínkách odpovídá označení Variety stanice Dvojka

Českého rozhlasu, případně v o něco modernější - avšak z hlediska programové bohatosti

a pestrosti – a podstatně chudší formě komerční Frekvence 1. Provoz takovýchto typů stanic

je totiž velmi nákladný a soukromá stanice navíc v našich podmínkách nemá ambice

naplňovat svůj program kombinací zpravodajství, publicistiky, zábavy, hudby, vzdělávacími

88

O to zajímavější bude porovnání s praxí v případě stanice Radiožurnál a moderace Lucie Výborné. 89


s. 88. 90

Jelikož i AM se týká i několika stanic Českého rozhlasu, pokusím se alespoň ve stručnosti popsat rozdíl mezi

AM a FM. Amplitudová modulace (AM) je náchylnější na rušení výboji atmosférické elektřiny, jiskřením

elektrických spotřebičů a rozvodů, provozem vozidel atd., se využívá při vysílání na dlouhých (DV), středních

(SV) a krátkých vlnách (KV) – v případě Českého rozhlasu se jedná o ČRo – Radiožurnál (vysílač Topolná na

DV), ČRo – Dvojka a ČRo 6 (celé sítě vysílačů v pásmu SV) a také ČRo – 7 – Radio Praha (vysílání do

zahraničí na KV). Vzhledem k šířce rozhlasového kanálu 9 kHz tak může být kvalita modulace max. do 4,5 kHz.

Kmitočtová (nebo také frekvenční FM) modulace se využívá v pásmu VKV, není tak náchylná na uváděná

rušení a navíc umožňuje přenášet výrazně vyšší kmitočtové pásmo (cca 15 kHz), stereofonní přenos

a v posledních letech i další doplňkové služby, tzv. RDS. (Jaký je rozdíl mezi AM a FM? Český rozhlas [online],

[cit. 2015 – 15 - 07]. Dostupné z WWW: < http://www.rozhlas.cz/napoveda/faq/_zprava/jaky-je-rozdil-mezi-am-

a-fm--139617>. 91

Ke stanici „rodinného typu“ přirovnal stanici Dvojka Českého rozhlasu i její slovesný dramaturg Libor Vacek

(Viz osobní rozhovor s Liborem Vackem, pořízený dne 28. 5. 2015.

37

pořady, ale také vlastní uměleckou tvorbou, včetně literárně-dramatické. Cílová skupina je

nad čtyřicet let, u veřejnoprávních stanic ještě o něco starší. V případě Dvojky typicky 60+.92

3.6 Český rozhlas – Radiožurnál: Objektivita v kompletním servisu

3.6.1 O stanici

Radiožurnál se do dnešní podoby začal transformovat po ustanovení Českého rozhlasu

zákonným provozovatelem vysílání veřejné služby (1991). Stanice představuje „vlajkovou

loď“ Českého rozhlasu s největším rozpočtem i poslechovostí.

Pod názvem Radiožurnál existuje od 1. 1. 1993 a během devadesátých let se

vyprofiloval do podoby čtyřiadvacetihodinového živého vysílání ve formátu Full Service

v kombinaci s hudebním formátem Adult Contemporary.93

Radiožurnál je moderní zpravodajsko-publicistická stanice, která čtyřiadvacet hodin

denně nabízí rychlý, kvalitní a komplexní informační servis o událostech doma i v zahraničí.94

Formát Radiožurnálu se během devadesátých let postupně vyvíjel. Stanice se musela

vyrovnávat s novou konkurencí, k níž přešla značná část posluchačů, a pokud chtěl

Radiožurnál získat zpět svůj vliv, musela se stanice zmodernizovat a přeformátovat.

Programové změny managementu stanice reagovaly hlavně na nové formáty

konkurenčních komerčních stanic Frekvence 1 a Nová Alfa (později na stejné frekvenci Rádio

Impuls), přinášející živé neformální slovo a hudební novinky.

Vedení Radiožurnálu proto přistoupilo k řadě změn ve vysílacím schématu a ohrožení

soukromým konkurentem přineslo přeformátování celé stanice do podoby proudového

vysílání strukturovaného zprávami a živými publicistickými pořady.95

Nový zpravodajsko-publicistický formát, který by obstál v privátní konkurenci, začalo

vedení stanice budovat podle vzoru amerických all-news stanic a německých info-rádií.96

Svědky přebírání atraktivních formátů zahraničního vzoru jsme i v případě domácího

Radiožurnálu, který ovšem formát přizpůsobil vlastním marketingovým prioritám a přidal

jednu drobnou, přesto podstatnou formátovou změnu: „Od čistě zpravodajských rádií typu

92


vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 24. 93

PÍCHA, Alexandr. Vývoj formátu ČRo 1 – Radiožurnálu. In Svět rozhlasu: Bulletin o rozhlasové práci doma

i ve světě. Praha: Český rozhlas, 1999, roč. 1., s. 12. 94

O stanici Radiožurnál. Český rozhlas [online], [cit. 2015–07-15]. Dostupné z WWW:

<http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/ostanici>. 95


rozhlasu. Diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, 2002, s. 24. 96

KRUML, Milan. Privátnější než privátní. Kmit 5/1995, s. 41-42.

38

all-news a news-talk se liší ČRo – 1 jen hudbou, která tvoří předěl mezi jednotlivými

příspěvky, aby se posluchači neslily v jeden těžko zapamatovatelný proud slov.“97

Malý lexikon rozhlasových formátů se více méně ztotožňuje s konceptem formátu Full

service, tak jak jej vymezuje Keith.98

Formát Radiožurnálu popisuje jako stanici, poskytující

kompletní servis, tedy hudbu, zpravodajství, publicistiku a zábavu, převážně pro

posluchačskou základnu 30 – 60 let. Největší důraz je přitom kladen na informační složku.

Podle podílu zastoupení jednotlivých prvků mohou takové stanice inklinovat na jedné straně

k některému z hudebních formátů (nejčastěji Adult Contemporary) nebo na druhé straně

k News/Talk formátu.99

3.6.2 Funkce moderátora Radiožurnálu z hlediska formátu stanice

K formátu stanice patří i adekvátní moderátorský projev, který by měl být vstřícný,

využívající hovorovou češtinu, (mluvenou obdobu spisovné), přičemž se moderátoři snaží

mluvit přirozeně a pro posluchače přátelsky. Jedna z moderátorek Radiožurnálu Hanka

Shánělová dále zdůrazňuje, že moderátor Radiožurnálu by měl mít zároveň obrovskou

empatii a schopnost vcítit se do posluchačů. Důležité pak je, aby informace měla svou váhu,

a moderátor ji nesmí svým projevem nikterak zpochybnit a manipulovat s ní.100

Zuzana Šimůnková k tomu dodává, že projev moderátora „má konvenovat takzvanému

většinovému posluchači, tak jak ho specifikují výsledky výzkumů posluchačské základny.

Mluvené slovo má mít neformální, hovorovou formu. Moderátor jako mluvčí má sloužit

artikulaci většinového názoru s respektem k názoru menšiny, což mu ukládají povinnosti

veřejnoprávního média.“101

Funkci moderátora ve formátu dané stanice i média jsou většinou stanoveny

i interními formálními zásadami moderování. Ty stanovil bývalý dlouholetý šéfredaktor

Radiožurnálu Alexandr Pícha a jsou určeny všem moderátorům stanice.102

Uveďme si pro

97

PÍCHA, Alexandr. Vývoj formátu ČRo 1 – Radiožurnálu. In Svět rozhlasu: Bulletin o rozhlasové práci doma

i ve světě. Praha: Český rozhlas, 1999, roč. 1., s. 14. 98


<http://www.radiotv.cz/p_radio/r_program/maly-lexikon-rozhlasovych-formatu/>. 99

Podle moderátorky Radiožurnálu Hanky Shánělové ale Radiožurnál není stanicí, inklinující k News/Talk, ale

jedná se o formát Full Service v kombinaci s hudebním formátem AC. (z osobního rozhovoru s Hankou

Shánělovou 17. 6. 2015). 100

Z osobního rozhovoru s Hankou Shánělovou, pořízeného dne 17. 6. 2015. 101


rozhlasu. Diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, 2002, s. 26. 102

PÍCHA, Alexandr. Vnitřní pravidla ČRo 1 – Radiožurnálu. (platná od 21. 7. 1997). Intranet Českého

rozhlasu.

39

ilustraci alespoň několik bodů, jaké řečové postupy má moderátor v daném momentě používat

a čeho se během moderování naopak vyvarovat:

1) Nikdy ve vysílání neříkej „Já“ nebo „Já si myslím“, a podobně. Buď skromný

sympaťák. Posluchač tě pozorně vnímá, a když budeš sebestředný nebo se mu začneš

vnucovat, zprotivíš se mu a vypne tě, přeladí.

2) Nehraj si zbytečně se slovy, jinak tě bude většina posluchačů považovat za

exhibicionistu. Snaž se vždy říct informaci. Důležitá a zajímavá informace dělá

zajímavým i tebe a tvoje rádio, snaha být zajímavý jiným způsobem je trapná.

3) Vyjadřuj se vždy stručně, srozumitelně […]. Buď sdělný a přátelský, mysli na to, že tě

musí pochopit a rád poslouchat nejen intelektuál, ale i nejprostší posluchač (kterých je

většina).103

Radiožurnál pak nabízí podle účasti moderátora na přípravě vysílaní tři typy

moderátorů:

1) Zprávař stylisticky upravuje a prezentuje svým jménem a hlasem posluchači

zpravodajské příspěvky. Řazení a výběr zpráv řeší vedoucí zpravodajské směny.

2) Moderátor proudových bloků zodpovídá za řazení a úroveň příspěvků, podílí se na

formulaci rozhovorů s dalšími aktéry vysílání. Prezentuje a stylisticky upravuje

ohlášení k příspěvkům. Dramaturgii a řazení řeší denní editor a vedoucí redakcí.

3) Moderátor publicistického pořadu je zároveň jeho autorem, píše scénář, zodpovídá za

dramaturgii průvodního slova i příspěvků a za výslednou podobu odvysílaného

pořadu. Případné změny konzultuje s nadřízeným nebo s editorem.104

Ve výzkumu se zaměříme na třetí typ moderace, neboť v tomto případě se jedná

o úplného autora svých výpovědí. Moderátor-autor má dostatečné kompetence a prostor

k tomu, aby do organizace řeči vnesl individuální iniciativu jak po stránce obsahové, tak po

stránce formální. V praktické části si představíme moderaci Lucie Výborné, jejíž pořad Host

Radiožurnálu není sice čistou publicistikou, spíše talk show, ale její osobnostní vklad je

v moderaci patrný a zásadní.

103

Tamtéž 104

Tamtéž.

40

3.7 Český rozhlas – Radio Wave: Progresivní stanice s omezením

3.7.1 O stanici

Radio Wave se profiluje jako stanice pro mladě smýšlející posluchače. Její snahou je

podněcovat k cestě od stereotypu středního proudu a objevovat novou hudbu, zajímat se

o aktuální kulturní i společenské dění.

Projekt stanice pro mladé se Českému rozhlasu podařilo prosadit až s nástupem

internetového a digitálního vysílání. Radio Wave (tehdy pod názvem ČRo 4 - Radio Wave)

začalo vysílat 13. ledna 2006, původně s VKV vysílačem pro Prahu. Po vleklých

legislativních sporech Radio Wave 31. září 2008 o tuto analogovou frekvenci přišlo a od té

doby vysílá jen digitálně.

Radio Wave je součástí rozsáhlé evropské rozhlasové sítě EBU.105

Radio Wave je také součástí veřejnoprávního rozhlasu, a tak nepřebralo konkrétní

rozhlasový formát, ale byl Radou Českého rozhlasu ve spolupráci se zakládajícími členy

stanice vytvořen přímo na míru.

Projekt Radia Wave, který v roce 2005 schválila Rada pro rozhlasové a televizní

vysílání uvádí, že inspiraci právě se formující stanice hledala u rakouské veřejnoprávní

stanice FM4. V projektu je cílové publikum budoucího Radia Wave představeno jako sorta

mladých lidí, kteří se pohybují okolo klubové alternativní scény. Projekt uvádí i poměrně

striktní typizaci jak by měl vypadat posluchač Radia Wave. Jeho posluchač ideálně „studuje

gymnázium, střední či vysokou školu, běžně pracuje s počítačem a internetem, umí cizí jazyky,

není omezen na „českou kotlinu“, časem hodlá (pokud tak již neučinil) vyjet na studium či

práci do zahraničí. Zajímá se o svět okolo sebe, není pasivním konzumentem.“106

Původní projekt zároveň počítal s pokrytím větších měst, kde jsou vysoké školy a do

budoucna i s celoplošným 24hodinovým vysíláním. Z ambiciózních plánů však nakonec sešlo.

Zkušební vysílání proběhlo 1. prosince 2005. Nabídlo posluchačům od 15 do 25 let

alternativu ke komerčnímu vysílání107

a vyplnilo tak mezeru ve službě veřejnosti, čímž

zmizela frustrace z faktu, že Český rozhlas dosud nebyl schopen oslovit mladší publikum.108

105

Evropská vysílací unie (anglicky European Broadcasting Union). Jedná se o evropské sdružení převážně

veřejnoprávních, ale i komerčních rozhlasových a televizních stanic, založené 12. února 1950 se sídlem

v Ženevě. 106

KOTRBA, Štěpán. Radio Wave na vlně 100.7 FM. Příloha k usnesení Rady Českého rozhlasu ze dne

28. 2. 2007. Britské listy. [online]. 3.brezna 2007 [cit. 2015-09-16]. 107

HAVEL, Josef. Ročenka Českého rozhlasu. 2005, s. 5. 108

JOHÁNEK, Tomáš. Veřejno-právní rádio pro mladé startuje. Strategie. 16. 1. 2006.

41

Postupem času se věková posluchačská základna stanice rozšiřovala a zvyšovala, což

dokládá i Barbora Šichanová, která ve své práci o Radiu Wave uvádí, že tato stanice je

výlučně orientovaná na mladší věkovou kategorii v rozpětí 15-35 čímž stanice naplňuje jeden

z cílů média veřejné služby, tedy poskytování vyvážené nabídky pořadů a programů pro

všechny skupiny obyvatel (i mladé posluchače).109

Formátově se Radio Wave podle Štěpána Kotrby řadí mezi evropskou variantu Urban

Contemporary, tedy alternativní hudební formát a kulturně-publicistický formát pro mladou

a nespokojenou městskou populaci.110

V projektu Radia Wave je hudební formát specifikován a konkretizován jako

kombinace mezi tehdejší profesionalitou americké Music Television (známější pod zkratkou

MTV) a alternativním zaměřením pražského Radia 1. Právě formátová podobnost nového

analogového vysílatele Radia Wave vyvolala velké obavy z konkurence u někdejšího

programového a hudebního ředitele Radia 1 Alexandra Michailidise: „Málokdy se stane, aby

nová stanice tak přesně okopírovala profil jiné stanice.“ Podle něj by měl Český rozhlas spíše

podpořit alternativní kulturu v regionech než v metropoli.111

Po vypnutí analogového vysílání Radia Wave v roce 2008 a přesunutí pouze na digitál

už ale Radio Wave pro Radio 1 nepředstavuje žádnou konkurenci a současný programový

a hudební ředitel Petr „Pierre“ Urban může být o něco klidnější.112

V další části se blíže podíváme na moderátorský projev z hlediska formátu. Podle

Malého lexikonu rozhlasových formátů je totiž formát Urban Contemporary charakteristický

svým nekonformním projevem moderátorů.113

Jak vypadá nekonformní způsob moderace

v médiu veřejné služby, které si zakládá na spisovném a kultivovaném jazyce?

3.7.2 Funkce moderátora Radia Wave z hlediska formátu stanice

Nekonformní moderátorský projev definovaný formátem Urban Contemporary, který

Radio Wave reprezentuje, je v případě tohoto zástupce veřejnoprávního média velmi sporný.

109

Ročenka Českého rozhlasu z roku 2005 posluchače věkově vnímá jako podstatně mladší a to 15-25 let.

Dostupné z WWW: <http://media.rozhlas.cz/_binary/02152203.pdf >. 110

KOTRBA, Štěpán. Radio Wave na vlně 100.7 FM. Příloha k usnesení Rady Českého rozhlasu ze dne 28. 2.

2007. Britské listy. [online]. 3.brezna 2007 [cit. 2015-09-16]. 111

AUST, Ondřej. ČRo už má rádio pro mladé. Lidové noviny. 13. 1. 2006. 112

Podle výzkumu poslechovosti z prvního a druhého čtvrtletí 2015 je denní poslechovost Radia Wave 10 tisíc

a týdenní 21 tisíc. U Radia 1 je denní poslechovost 32 tisíc a týdenní 66tisíc. Dostupné z WWW:

http://www.dxradio.cz/jidxc/poslech.htm. 113


<http://www.radiotv.cz/p_radio/r_program/maly-lexikon-rozhlasovych-formatu/>.

42

Kodex Českého rozhlasu, kterým se stanice musí řídit, neumožňuje zdaleka takovou volnost

jako v případě soukromého zástupce formátu Urban Contemporary.

Kodex uvádí, že jazykovému projevu v médiu veřejné služby mohou posluchači

přikládat až normotvorný význam. Podle něj jsou „hlasatelé, moderátoři a redaktoři

zpravodajských a publicistických pořadů povinni vyjadřovat se v pořadech zásadně

spisovným jazykem. […] Slovní formulace […] by se měly vyhýbat frázím, klišé nebo jinému

zplošťování jazyka. Při sdělování informace nelze uplatňovat dobově populární výrazy či

obraty na úkor přesnosti a věcnosti obsahu informace. Český rozhlas dbá, aby v pořadech

nedocházelo k stereotypnímu opakování výrazů, jejichž obměnu lze při zachování přesnosti

zajistit.“114

Přestože Kodex neuvádí nic o hudebních pořadech, nedá se předpokládat, že by si

Radio Wave prosadilo nějakou výjimku, a jak z požadavků Kodexu vyplývá, moderace

vykazuje spíše silné rysy konformity, nežli nekonformity. Proto formátu Urban Contemporary

přesně neodpovídá.

Přitom mluvené slovo na Radiu Wave hraje nezanedbatelnou roli a již od prvního roku

existence stanice tvořilo 20 procent vysílání.115

V rozporu s formátem Urban Contemporary by mohlo být i počáteční angažování

zkušených, profesionálních, ale komerčními stanicemi vychovaných moderátorů.116

Ti přišli

například ze stanic Rockzone, Expres, Impuls anebo měli zkušenost s internetovým projektem

Rádium a studentským rádiem Akropolis.117

Problematické z hlediska formátu mohlo také být

zvaní různých známých osobností, často z komerční produkce, čímž se určitá neformálnost

a „pohodovost“ Urban Contemporary formátu mohla narušit.

Radio Wave je tak z hlediska formátu Urban Contemporary a co se týče

moderátorského stylu v českém prostředí tak trochu průkopníkem. Současný šéfredaktor

Radia Wave Tomáš Turek118

zásady Kodexu Českého rozhlasu ale nevnímá jako limit

a omezení, zároveň však přiznává, že nalézt vhodného moderátora například pro proudové

vysílání na jeho stanici není vůbec jednoduché.

114

Kodex Českého rozhlasu. [online]. [cit 2015-09-15]. Dostupné z WWW:

<media.rozhlas.cz/_binary00730694.pdf>. 115

LINDNER-KYLAR, Ladislav. Radio Wave. Ročenka Českého rozhlasu, s. 64-65. 116

Soukromý zástupce formátu UC Radio 1 nemá profesionální moderátory, jsou to lidé, pohybující se okolo

hudby. Buďto ji sami vytváří anebo o ní alespoň mluví, píší anebo jí žijí. Jejich moderátorský projev je uvolněný

a nekonformní, a to i přesto, že někteří z nich (například Tadeáš Haeger) původně působili na Radiu Wave. 117

PAŠMIK, Jaroslav. Trochu to vyhulte, please. Respekt. 16. 1. 2006. 118

Celá následující pasáž čerpá z osobního rozhovoru s Tomášem Turkem ze dne 25. 5. 2015.

43

Turek uvádí, že se snaží vést moderátory k přirozenému a uvolněnému projevu, ale

nemělo by se jednat o uvolněnost v tom smyslu, že bude moderátor mluvit jen obecnou, skoro

až vulgární češtinou, na což podle Turka doplácí řada komerčních stanic.

Turek zároveň upozorňuje, že způsob moderace je pochopitelně dán i konkrétní

moderátorskou osobností: „Když někdo přejde do obecné češtiny anebo je to v rámci nějakého

pořadu, tak je to naprosto v pořádku.“

Na druhou stranu moderátorem na Radiu Wave se nemůže stát úplně každý a musí

splňovat určitá kritéria: „My máme na moderátory zkrátka větší požadavky. Musí ovládat

kvality mluveného projevu, a zároveň se orientovat i v hudbě a kultuře.“

Úloha moderátora Radia Wave pro formát Urban Contemporary s přihlédnutím

k médiu veřejné služby je pak podle Turka jasná: „Moderátor by měl působit kultivovaně

v tom smyslu, že se vyjadřuje o věcech, kterým stojí za to věnovat pozornost a ignoruje

podružné věci, kterých je všude plno, zejména v bulvárních médiích. Radio Wave ale zároveň

nepůsobí přehnaně seriózně a nevyhýbá se pochopitelně ani humoru.“

3.8 Český rozhlas – Dvojka: Stanice pro celou rodinu

3.8.1 O stanici

Druhý program Českého rozhlasu je tradiční stanice pro celou rodinu. Kromě vysílání

publicistických pořadů totiž také jako jediná celoplošná a veřejnoprávní stanice v České

republice vysílá i pro děti. Do náročného programového portfolia se vejde i literárně-

dramatická tvorba a rozhlasové hry. Součástí formátové filozofie je i důraz na vřelý vztah

s posluchači.119

Malý lexikon rozhlasových formátů popisuje druhý program Českého rozhlasu jako

stanici formátu Variety. V Českých podmínkách se takovýto formát někdy pracovně označuje

jako „Rodinné rádio“, čehož si všímá i Hana Sedláková ve své bakalářské práci: „Až do ledna

2011 zněl název stanice Český Rozhlas 2 – Praha, od 31. ledna 2011 vysílá v novém formátu,

který se měl více přiblížit původnímu zaměření okruhu, jímž je „rodinné rádio.“120

Jako

stanici takzvaně rodinného typu ji definuje i slovesný dramaturg Dvojky Libor Vacek

a vymezil ji tak i tehdejší šéfredaktor Jaromír Ostrý po změnách v programovém schématu

v únoru 2011: „Pro nový styl Dvojky jsou charakteristické pojmy jako „evergreen“

a „rodinné rádio“, kdy evergreen je užíván ve smyslu pořadů prověřených léty, osvědčených

119

O stanici. [online]. [cit. 2015-09-17]. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/dvojka/ostanici/>. 120

SEDLÁKOVÁ, Hana. Rozhlasové pásmo/radio feature. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita,

2011, s. 20.

44

a nestárnoucích.“121

Podle Ostrého by rodinný formát Dvojky měl zasáhnout jak děti, tak

seniorskou populaci. Jedná se o nejtradičnější a zároveň nejnáročnější formát Českého

rozhlasu,122

který má oslovit poměrně široké spektrum posluchačů, kteří od rozhlasového

vysílání nevyžadují nějakou specifickou a úzce vymezenou službu, jako je například

zpravodajství nebo naopak výhradně umělecká tvorba, ale přináší velmi široké spektrum

programových typů a formátů se základním posláním vytvářet posluchačům příjemného

společníka a přinášet jim určitou formu zábavy, ale i informace. Zábava je zde myšlena v tom

nejširším slova smyslu, tedy nejen pořady, které jsou humorné a humorně laděné, ale i zábava

ve smyslu literárních nebo hudebních pořadů, doplněné o poznání a informace.123

Jaromír

Ostrý tento druh zábavního formátu dále upřesňuje: „Naším cílem na Dvojce bylo bavit

posluchače ve smyslu veřejnoprávní programové náplně. Chtěli jsme, aby posluchače bavilo

Dvojku poslouchat. Zároveň jsme si byli vědomi toho, že zábavní obsah musí být na

veřejnoprávním rádiu daleko silnější než například v soukromém.“124

Posluchačskou základnu Dvojky tvoří podle Vacka posluchači převážně starší padesát

let. V poslední době se Dvojka nicméně snaží tento záběr rozšířit o mladší posluchače,

kterými v tomto případě nejsou vyloženě mladí lidé, ale posluchači zhruba kolem čtyřiceti let

a výše.125

Pozornost starších posluchačů je dána především programovou skladbou, kterou podle

průzkumů vnímá nejpozitivněji skupina převážně 60 +: „Český rozhlas – Dvojka vysílá hodně

dokumentů a také literárně-dramatickou tvorbu. To jsou žánry, které nejvíce vyhovují právě

cílové skupině 60+.“126

Dvojka ale nechtěla být vnímána pouze jako „stanice pro staré posluchače“, a tak se

rozhodla udělat řadu změn i z hlediska hudebního formátu, aby podtrhla snahy o zacílení na

mladší posluchače. Například dechová hudba a folklor byly přesunuty na regionální stanice,

kde je jejich existence logičtější. Tato změna ovšem znamenala odliv zejména nejstarších

posluchačů Dvojky.

V minulosti se tedy mohlo zdát, že se druhý program zaměřuje převážně na starší

posluchače a obsahoval základní publicistický a výchovný program, který vyžadoval

121

Čerpáno z článku Dvojka českého rozhlasu – evergreen nanovo a v plné síle, Český rozhlas [online

27. 1. 2011], [cit. 2015 – 07 - 15]. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/informace/press/_zprava/dvojka-

ceskeho-rozhlasu-evergreen-nanovo-a-v-plne-sile--843034>. 122

Z osobního rozhovoru s Jaromírem Ostrým, pořízeného dne 2. 9. 2015. 123

Z osobního rozhovoru s Liborem Vackem, pořízeného dne 28. 5. 2015. 124



Z osobního rozhovoru s Jaromírem Ostrým, pořízeného dne 2. 9. 2015.

45

soustředěný poslech, což dodává i Milan Rykl v práci Od mikrofonu k posluchačům,127

ale

současná Dvojka je z hlediska posluchačů mnohem pestřejší, což potvrzuje i Libor Vacek.128

3.8.2 Funkce moderátora Dvojky z hlediska formátu stanice

Stanice Dvojka disponuje podstatně větším poměrem slova k hudbě než jak je tomu na

jiných stanicích Českého rozhlasu, například na Radiožurnálu. Z tohoto důvodu je funkce

moderátora Dvojky daleko silnější. Jeho úlohou je promlouvat k posluchači prostřednictvím

jednoduchých a srozumitelných sdělení. Právě snaha o nevytváření zbytečně složitých vět

pomáhá v cestě k blízkosti k posluchači, neboť Dvojka je koncipována jako kontaktní stanice,

kde je na komunikaci mezi moderátorem a posluchačem kladen velký důraz. Proto zejména

přímý, telefonický kontakt s posluchačem je na Dvojce velmi častým prvkem.

Funkcí moderátora Dvojky by samozřejmě mělo být naplnění formátové představy

stanice „aby zvuk stanice byl vlídnější, vztah moderátora k posluchačům by měl vyjadřovat

formát rodinné stanice a to se všemi typickými vztahy, které v rodině bývají. Moderátor by

měl klást důraz na srozumitelnost, jednoduchost a zároveň větší atraktivitu projevu.“129

Formát „rodinného rádia“ vyžaduje po moderátorovi, aby jeho projev byl takzvaně

pozitivně-emocionální, kdy posluchač z projevu moderátora Dvojky cítí emoci pozitivního

charakteru, osobní angažovanost a emocionální investici vloženou do komunikace

s posluchačem.

Funkcí moderátora Dvojky je pochopitelně i dobrá úroveň jeho projevu. Ten by měl

být pokud možno spisovný a moderátoři by se měli vyvarovat hovorových podob slov. Libor

Vacek zároveň dodává, že to ale samozřejmě neznamená, že by moderátoři měli mluvit

upjatým a hyperkorektním způsobem, ale měli by ctít pravidla jazyka a mluvit tak, aby dbali

zásad kulturní kvality se základními parametry, které k jazyku patří.130

Kultivovaný a bezchybný jazykový projev ale není žádná uměle přidaná hodnota

stanovená vedoucími stanic, nýbrž si ji žádají i samotní posluchači Dvojky, a to poměrně

striktně.

Podle Libora Vacka je podstatnou funkcí moderátorů Dvojky zejména obsahová

naplněnost jejich projevu: „jsou to lidé, kteří se v každém okamžiku snaží posluchači něco

sdělovat. Ne mluvit jen tak a vyplnit čas mezi dvěma písničkami, ale skutečně přinášet nějaké

127

RYKL, Milan. Diferenciace a programová přestavba. In JEŠUTOVÁ, Eva a kol. Od mikrofonu

k posluchačům: z osmi desetiletí Českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003, s. 322-323. 128



Z osobního rozhovoru s Liborem Vackem, pořízeného dne 28. 5. 2015.

46

informace. Moderátory Dvojky tvoří vzdělaní lidé s širokým, obecným rozhledem, kteří se na

vysílání pečlivě připravují.“131

3.9 Český rozhlas – Vltava: Kulturní stanice pro náročné

3.9.1 O stanici

Okruh zahájil vysílání v roce 1972 jako kulturně vzdělávací typ rozhlasového

programu. Ten je určen pro takzvaně náročného rozhlasového posluchače, který preferuje

umělecký program a je ochoten věnovat soustředěnou pozornost časově náročnějším

pořadům.132

Vltava hraje nejenom klasickou a jazzovou hudbu, ale doplňuje ji také pořady se

zaměřením na world music a současnou alternativní hudební scénu. Nedílnou součástí

programu je také vysílání rozhlasových her, dokumentů a literatury. Vltava informuje

posluchače o všem podstatném, co se děje v kultuře.133

Jedná se o významnou kulturní stanici,

jejíž provoz je vzhledem k nižšímu počtu posluchačů poměrně finančně náročný.134

Malý lexikon rozhlasových formátů Vltavu popisuje především jako formát postavený

na klasické hudbě, který bývá někdy kombinován s náročnější hudbou jiných žánrů, např.

s jazzem a oslovuje velmi úzkou skupinu obyvatelstva.135

Současný šéfredaktor Vltavy Lukáš Hurník ovšem stanici nepopisuje ani jako Classic,

Music nebo Arte, ale jako Culture. Zároveň přiznává, že výklad tohoto formátu může být ve

světě jiný a že stanice Vltava s ním pracuje svébytně: „Ve světě může být obsah tohoto pojmu

jiný, ale my stále držíme tu nejambicióznější formu kulturní stanice, která kombinuje více

žánrů. Od jazzu, až po world music a vážnou hudbu včetně zpravodajství, publicistiky

a kulturního zpravodajství. V zahraničí bývá – zejména v těch bohatých zemích – často

zvykem, že mají hudební stanici zvlášť, takže se mohou soustředit například jen na literaturu

nebo na jazz. V našem případě to tak není, a programově se snažíme uspokojit všechny

zájemce o jednotlivé obory a nabídnout jim i přesah do těch ostatních.“136

Formát kulturní stanice je běžný u většiny evropských států. Stanice může být

profilována buď převážně jako hudební vysílání klasické hudby (například BBC3 ve Velké

Británii) nebo jako stanice s širším kulturním záběrem obsahující kromě náročných hudebních

131

Tamtéž. 132

MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Univerzita Karlova, 1995, s. 54. 133

O stanici. [online]. [cit. 2015-10-04]. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/vltava/ostanici/. 134

MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Univerzita Karlova, 1995, s. 54. 135



Z osobního rozvoru s Lukášem Hurníkem, ze dne 26. 5. 2015.

47

žánrů také uměleckou slovesnou tvorbu, kulturní publicistiku, a tak dále.137

To je vedle

Vltavy případ i rakouské stanice Ő1. Z důvodu náročnosti programu a specifickému zacílení

těchto stanic je jejich publikum vesměs malé. Běžně se jejich podíl v celku rozhlasového

prostředí pohybuje kolem 1%.138

Také Český rozhlas – Vltava patří ke stanicím, které se

v míře poslechovosti potýkají s patrnými problémy. To ale platilo zejména před rokem 2000,

kdy proběhlo na Vltavě několik programových změn. Nyní je situace více než příznivá.139

Podle Hurníka má ale Vltava poměrně luxusní a výsadní postavení i co se týče

posluchačů, neboť posluchačskou základnu nelze věkově přesně vymezit. Zatímco k vyšším

dramatickým i hudebním žánrům musí posluchač dorůst a jedná se zejména o generaci

padesátníků nebo šedesátníků, vedle toho funguje řada pořadů pro mladší publikum a mladí

posluchači překvapivě dominují při poslechů staré, barokní či renesanční hudby. Výjimku

tvoří pořad Čajovna, který byl od začátku jako jediný cíleně utvářen jako pořad pro mladé.140

Pořad Čajovna je opravdu z hlediska programového formátu Vltavy zcela ojedinělý jak

z hudební profilace, tak řečového projevu moderátorů. Ne nadarmo má tento pořad podtitul

„Jiná hudba, jiné slovo“: „Čajovna nabízí zajímavé rozhovory a hudbu, kterou u nás většina

rádií nehraje. Hosté si často do vysílání nosí vlastní muziku a mluví o svých oblíbených

knihách. Posluchač si tak může udělat obraz o tom, kdo a co ovlivňuje tvorbu daného hosta.

Atmosféra mezi hostem a moderátorem je navíc velmi uvolněná, takže tímto pořad jen dostává

svému názvu.“141

Stanice Vltava tak nabízí poměrně pestrou multižánrovou programovou nabídku, která

je přístupná všem věkovým skupinám a postupnými změnami, které probíhají od roku 2000,

137

Z hlediska programu a odkazu ke „kulturnímu“ formátu se Vltava snaží naplnit zejména tyto hlavní cíle:

1. Uspokojit kulturní a (některé vzdělávací) potřeby posluchačů, zejména v oblasti uměleckého slova a vážné

hudby. 2. Umožnit posluchačům seznámit se s vynikajícími uměleckými slovesnými a hudebními díly

a popularizovat kulturní a umělecké hodnoty ve veřejnosti. 3. Přispívat k seznamování posluchačů s českou

národní kulturou. 4. Podílet se vlastní uměleckou tvorbou na rozvoji národní kultury. 5. Vytvářet podmínky

k uměleckým tvůrčím experimentům. (Viz MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha:

Univerzita Karlova, 1995, s. 54.) 138

HRADECKÝ, Václav. Kulturní rozhlasová stanice – problém s kulturním vysíláním a vytváření publika ČRo

3 – Vltava. In Svět rozhlasu č.7. Bulletin o rozhlasové práci. Praha: Český rozhlas, 2002, s. 47. 139

Podle aktuálního průzkumu, zhotoveného Radioprojektem ve spolupráci se společnostmi MEDIAN

a STEM/MARK ke dni 30. 6. 2015 vyplívá, že Vltava zaujímá 19. příčku v poslechovosti z celkem 85

zkoumaných stanic. Podobně alternativní stanice Radio 1 nebo Rádio Wave jsou až na 56., respektive 74. příčce.

Denně si Vltavu zapne 64 tisíc posluchačů a týdně 194 tisíc. Dostupné z WWW:

<http://www.dxradio.cz/jidxc/poslech.htm>. 140

O vzniku Čajovny, o tom, proč a za jakým účelem vznikla a o jejím aktuálním přesunu na ČRo – Radio

Wave, včetně problematického působení moderátorů Radia 1, kteří v Čajovně vysílali, jsme se rovněž bavili,

v rámci omezeného prostoru se této problematice nemohu bohužel blíže věnovat. 141

WIGLASZ, Radek. Vltava a rozhlas nejsou jen pro staré. In Sborník příspěvků z Jarního semináře

pořádaného Sdružením pro rozhlasovou tvorbu a Katedrou žurnalistiky FSV UK 27. dubna 2009 v Karolinu.

Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2009, s. 21.

48

se snaží stanice přiblížit i mladším posluchačům včetně těch, kteří jsou ve vysokoškolském

věku a hledají náročnější, alternativnější žánry současné hudební scény.142

Jakkoli probíhají změny programové, co se týče funkce moderátora na Vltavě, zde je

jeho postavení poněkud konzervativnější a liší se od ostatních stanic Českého rozhlasu, jak si

ukážeme posléze.

3.9.2 Funkce moderátora Vltavy ve vztahu k formátu stanice

K formátu a ke tváři stanice patří pochopitelně i její moderátoři. V případě Vltavy je

funkce a úloha moderátorů poněkud ojedinělá a od ostatních stanic se podstatně liší. Vltava

totiž rozlišuje mezi hlasateli, moderátory a mluvícími autory. Pro Vltavu jsou nejdůležitější

právě hlasatelé, neboť ti nalézají návaznosti a propojovací linky mezi různými pořady na

Vltavě. Hlasatel má pomoci posluchačům v orientaci, aby se mezi širokou škálou různých

typů pořadů a hudebních žánrů neztráceli. Hlasatel plní funkci průvodce, který hlásí, co po

pořadu, který posluchači právě vyslechli, bude následovat v příštích hodinách či dnech.

Hlasatel musí mluvit korektní češtinou a zároveň je i částečně dramaturgem, který vyplňuje

meziprostor mezi jednotlivými pořady. Jedná se tak o velmi tvůrčí, redaktorskou

a moderátorskou činnost. Funkce hlasatele je na Vltavě nezbytná, vzhledem k její dosud

užívané takzvané titulkové programové struktuře, kterou drtivá většina soukromých

i veřejnoprávních stanic u nás nahradila po západním vzoru blokovým či proudovým

schématem. 143

Titulkové schéma dosud zůstává již pouze na Vltavě a na digitální stanici

Českého Rozhlasu D-dur.144

Mezi hlavní funkce hlasatele Vltavy patří podle Tomáše Černého

vlídnost, vítaná je důvěrná známost, ale zároveň si má zachovávat jistý profesionální odstup.

Na rozdíl od moderátora si nemůže dovolit být osobní, sdělovat své názory a empaticky

navazovat kontakt s posluchačem.145

Druhým typem jsou moderátoři, kteří fungují zejména v pořadech Mozaika nebo

Čajovna, jedná se o pořady „proudovějšího“ charakteru, které jsou složeny z příspěvků

a hudebních čísel a zde moderátor funguje podobně jako na jiných stanicích.

Posledním typem je mluvící autor a jedná se o odborníka na určitou oblast. Příkladem

může být autor, který se orientuje ve staré či soudobé hudbě. Jeho činnost je označována za

142

STÁRKOVÁ, Blanka. Vltava – Český rozhlas 3. In Ročenka Českého rozhlasu 2000. Praha: Český rozhlas,

2001, str. 13. 143

Program se skládá z pořadů, tj. obsahově i formálně uzavřených jednotek, relativně samostatných a časově

omezených, které jsou zpravidla slovně uvozeny a uzavřeny – ohlášením a odhlášením. 144

JIROUŠKOVÁ, Veronika. Hlasatel jako specifická profese. Bakalářská práce. Hradec Králové: Univerzita

Hradec Králové, 2012, s. 54. 145

Tamtéž, s. 56.

49

autorskou moderaci a u tohoto typu „moderátorů“ se tolerují i odchylky od správné mluvy,

důležitá je zejména znalost oboru: „Zde už není tak důležité, jestli mají příjemný, kultivovaný,

ortoepicky správný projev, ale zdali vědí, o čem mluví, to je na Vltavě hlavní kritérium.“146

Funkce „moderátorů“ Vltavy je tedy různorodá a záleží na tom, jaký konkrétní typ

a druh moderace konkrétní pracovník zastává. Všem je ale společná odborná fundovanost,

ovládání hudební terminologie a důkladně ověřování veškerých nejasností. Jakákoli chyba

může snadno znevážit jeho výkon. Cílová skupina recipientů Vltavy, složená převážně

z intelektuálů a odborníků z kulturních oblastí, vyžaduje u všech třech typů moderátorů

vysoký vzdělanostní a odborný standard. U takto specializované stanice tak moderátor

nemůže „pouze“ dobře mluvit, ale musí mít dobré povědomí, o čem mluví, neboť v takovém

případě by náročný posluchač moderátorovy odborné nedostatky odhalil. Z tohoto důvodu je

velmi náročné být vůbec vybrán do moderátorského týmu Vltavy. Zpočátku nedokonalá

mluva vybraného zájemce o práci na Vltavě ale není zdaleka takovou překážkou jako hudební

neznalost a neodbornost, což potvrzuje i jedna z hlasatelek Vltavy Renata Klusáková:

„Působivý hlas a bezchybná dikce nejsou hlavními kritérii výběru. Zkušenost totiž potvrdila,

že erudovaní lidé, kteří mají charisma a vyslovují zajímavé myšlenky, se časem správně mluvit

naučí.“147

Pakliže z jakýchkoli důvodů panuje tradovaný předsudek, že Vltava je stanicí, kde

se mluví s přehnanou vážností, ve skutečnosti nic takového neplatí: „Žádoucí je také projev

civilní, nikoliv stylizace do role, k čemuž mají sklon vystudovaní herci.“148

Vltava je tak

moderní stanicí pro náročné posluchače všech věkových skupin.

3.10 Radio 1: Rádio kamarád

3.10.1 O stanici

Radio 1 vzniklo na jaře roku 1991, ale už od podzimu roku 1990 fungovalo jako

pirátské Radio Stalin. Od počátku se od ostatních komerčních stanic lišilo svou alternativní

hudební dramaturgií, která není svázána hitparádovými pravidly. Hlavní charakteristikou

Radia 1 je maximální otevřenost, jak k různým hudebním žánrům, tak i v přístupu

k posluchačům. Nedílnou součástí filozofie Radia 1 je zejména živý kontakt s posluchači po

celý den.

146

Z osobního rozvoru s Lukášem Hurníkem, ze dne 26. 5. 2015. 147

Citováno z rozhovoru s vedoucí hlasatelů Vltavy Renatou Klusákovou z 28. Listopadu 2011. In

JIROUŠKOVÁ, Veronika. Hlasatel jako specifická profese. Bakalářská práce. Hradec Králové: Univerzita

Hradec Králové, 2012, s. 58. 148

Tamtéž, s. 58.

50

Svým programem se jedná o unikátní rozhlasovou stanici nejen v Praze, ale v celé

České republice. Během své existence se Radio 1 stalo kulturním fenoménem, zcela

ojedinělým v evropském prostoru. Radio 1 se významným způsobem podílí na propagaci

nejrůznějších kulturních akcí a má velký vliv na formování společensko-kulturního života

v Praze a okolí. Za podpory Radia 1 vyšla rovněž řada desek i knih domácích nezávislých

interpretů a některé zajímavé knižní tituly.149

Formát Radia 1 vymezuje Malý lexikon rozhlasových formátů jako Urban

Contemporary, avšak ten samý zdroj v jiných článcích o Radiu 1 ho vnímá jako formát

Alternative,150

což je definice, kterou zastává i společnost Radio United,151

která vlastní síť

rádií v řadě zemí, včetně České republiky. Pod tuto společnost spadá i pražské Radio 1.

V prvé řadě je třeba upozornit na rozdíl mezi evropským a americkým vnímáním

formátu Urban Contemporary. Radio 1, tak jak jej charakterizuje například Malý lexikon

rozhlasových formátů, spadá do evropské kategorie, zatímco americkou chápe Christopher

Sterling jako rozhlasovou stanici s orientací na výhradně černošskou hudbu (hip hop, soul).

Evropský formát Urban Contemporary je oproti tomu věnován zejména mladým a velmi

náročným posluchačům.152

Jiné je i formátování oproti veřejnoprávnímu reprezentantovi formátu Urban

Contemporary Radiu Wave. Radio 1 může naplno využít potenciálu nekonformního způsobu

moderace a rovněž ve vysílání Radia 1 chybí jakékoli pravidelné zpravodajské relace,

předpověď počasí153

či dopravní servis.

K dopravnímu zpravodajství se na Radiu 1 vymezují poměrně jasně: „Máme pocit, že

dopravního zpravodajství je všude kolem dost. Navíc všichni dobře víme, že pokud není

pracovním nástrojem, mělo by být auto používáno s rozumem. Takže říkat denně, kde je

v Praze čtyřka až pětka, nám přijde neúčelné a zbytečné. Všichni víme, že Praha je auty

přehlcená, a není důvod to ještě podporovat.“154

149

O Radiu 1. [online]. [cit. 2015-09-16]. Dostupné z WWW: http://www.radio1.cz/o-nas/. 150



Přesněji řečeno zde je formát vymezen jako hudební a mluví se o něm jako o „alternativní hudbě“. Radio

United Services. Radio 1. [online]. [cit. 2015 – 10 – 07]. Dostupné z WWW: <http://www.radiounited.cz/radio-

1/>. 152

STERLING, Christopher. Encyclopedia of Radio. London: Taylor and Francis, 2003, s. 276. 153

V tomto směru přináší předpověď počasí moderátor Libor Lisý se své ranní směně od 6 do 9 ráno, ale jedná

se pouze o osobní iniciativu moderátora, oficiální dramaturgie Radia 1 taková není. 154

KLÁROVÁ, Barbora. Stalin. Ultra. Radio 1. Vysíláme. Kulturní pecka. Duben, 2011, s. 2.

51

Důraz je ale kladen na kulturní servis, pozvánky na kulturní i hudební akce a „sezónní

zpravodajství“ například z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, případně

z Letní filmové školy v Uherském hradišti.

Ředitelka Radia 1 Lenka Wienerová si všímá proměny formátu rádia v minulosti

a nyní, protože na začátku devadesátých let šlo do éteru prakticky cokoli, co se do té doby

nemohlo vysílat, včetně lidí a hudebníků, kteří byli v emigraci. Zpočátku byl formát poměrně

neuspořádaný, založený na fenoménu zakázané muziky, ať už byla jakákoli. Poté se formát

ustálil a začal se vyvíjet do současných podob Radia 1, tedy sledování aktuálních trendů

v Evropě, ať už to byl grunge, indie kapely, ethno, techno či taneční hudba.155

Radio 1 je ojedinělé v tom, že v podstatě nemá primárně definovanou věkovou cílovou

skupinu, ta je velmi roztříštěná.156

Lenka Wienerová nicméně popisuje, že posluchače Radia 1

tvoří převážně vysokoškoláci, částečně i středoškoláci a specifické segmenty lidí, mezi něž se

řadí např. grafici, lidé z reklamních agentur, počítačových firem, architekti, kreativních

povolání a primárně to jsou lidé, kteří mají vztah k hudbě a kultuře, ať už je to kdokoli.

Wienerová si je určité unikátnosti Radia 1 dobře vědoma a smířlivě dodává: „Ne každý může

být posluchačem Radia 1. Spousta lidí v Česku poslouchá rockovou muziku nebo metal, stejně

tak část lidí poslouchá mainstream, který se na ně valí ze všech hromadných sdělovacích

prostředků. My se snažíme oslovit lidi, kteří jsou zvyklí být k hudbě otevření, jsou aktivnější

a zajímají se o kulturní dění v Praze a Středních Čechách – na to máme licenci. V programu

se přitom soustředíme na všechny odvětví kultury – od divadla, přes balet, po výstavy, až po

informace ze společnosti.“157

3.10.2 Funkce moderátora Radia 1 z hlediska formátu stanice

K ojedinělému formátu Radia 1 se vztahuje i způsob moderace, která je podobně jako

hudební dramaturgie zcela volná. Programový a hudební ředitel Radia 1 Petr Urban vnímá

moderátorský projev tak, že pro Radio 1 není ani tak podstatné, aby moderátor mluvil

dokonale, překážkou nejsou ani logopedické vady, ale je zároveň důležité, aby mluvil

smysluplně.

Podle Urbana je nejdůležitější, aby měl moderátor dobrý hudební přehled, což je

vůbec ten hlavní předpoklad, aby mohl na Radiu 1 vysílat. Moderátorský projev by měl být

155

Z osobního rozhovoru s Lenkou Wienerovou, ze dne 28. 5. 2015. 156

Společnost Radio United Services uvádí rozpětí 20 – 39 let. [cit. 2015 – 07 - 12]. Dostupné z WWW:

<http://www.radiounited.cz/radio-1/ >. 157

Z osobního rozhovoru s Lenkou Wienerovou, ze dne 28. 5. 2015.

52

civilní, přirozený a moderátor by měl k posluchači mluvit tak, jak na něj mluví jeho dobrý

kamarád:158

„Co se týče moderátorů denního a nočního vysílání, tak tam rozhoduje velký

hudební přehled, jak z historie, tak ze současnosti. Musí mít opravdu velký přehled v muzice,

napříč žánry a samozřejmě musí umět taky dobře a přirozeně mluvit.“159

Na Radiu 1 má moderátor oproti většině ostatních rádií poměrně specifickou funkci.

Zatímco jinde je běžné, že se moderátor věnuje čistě mluvenému projevu a obsluhu

technického zařízení za něj obstarává technik, na Radiu 1 je moderátor nejenom

moderátorem, ale i hudebním dramaturgem, neboť hudbu si bez předem připraveného

playlistu volí sám. Využívat může rozsáhlého hudebního digitálního archivu Radia 1 anebo

velkorysého portfolia CD nosičů dostupných ve studiu. V neposlední řadě si může donést

vlastní hudbu z domova. Každopádně během vysílání je ve studiu zcela sám. Během nočního

vysílání je dokonce sám v celé budově, kde sídlí další rádio společnosti Radio United - Radio

Spin.

A jelikož hlavní zásadou moderátorů Radia 1 je neustálý kontakt s posluchači, kromě

moderování, hudební dramaturgie a obsluhy techniky se věnují posluchačům prostřednictvím

ICQ, telefonu, sociálních sítí anebo po mailu.

Moderátory Radia 1 netvoří profesionální moderátoři. Jsou to hudební nadšenci,

recenzenti a hudebníci. Většina moderátorů Radia 1 je na stanici od jejich počátků, případně

si nové moderátory Radio 1 hledá samo prostřednictvím vlastních kontaktů. Za celou dobu

existence proběhl jen jeden oficiální konkurz na moderátora.160

I z těchto všech výše vyjmenovaných důvodů není vždy moderátorský projev

moderátorů, kterých je na Radiu 1 téměř devadesát, vždy optimální, přestože se snaží

o spisovný a srozumitelný mluvený projev. Řemeslná nezkušenost a příliš mnoho činností

během moderovaných vstupů naráz může kvalitu projevu ovlivnit, na což se blíže zaměříme

v praktické části u rozboru specifik moderátorského stylu vybraných moderátorů Radia 1.

3.11 Frekvence 1: Hudba – zprávy – zábava

3.11.1 O stanici

Celoplošná rozhlasová stanice, která zahájila své vysílání 18. října 1993. Programová

strategie rádia je postavena na třech klíčových složkách. První z nich tvoří podstata

158

To je pro moderátory Radia 1 typické a díky tomu se se stanicí mohou posluchači identifikovat a nalézt v ní

kamaráda. Jakkoli to zní jako klišé, u žádné jiné stanice v Česku to není více pravdivé. 159

Osobní rozhovor s 1 Petrem Urbanem, pořízený dne 28. 5. 2015. 160

KLÁROVÁ, Barbora. Stalin. Ultra. Radio 1. Vysíláme. Kulturní pecka. Duben, 2011, s. 2.

53

„rodinného rádia“ v tom smyslu, že Frekvence 1 se snaží oslovit všechny věkové vrstvy.

Neznamená to ale, že by nutně vysílala pro celou rodinu. Další důležitou složkou je

interaktivní kontakt s posluchači. Po většinu času může posluchač volat během vysílání do

studia a sdělit svůj názor. V tomto směru byla Frekvence 1 v roce 1993 jako rozhlasová

stanice v tuzemsku průkopníkem. Třetím cílem stanice pak bylo rozvinout v programu složku

zábavy s velkým prostorem pro hudbu.161

Hlavním sloganem stanice je „Hudba-zprávy-

zábava“.162

Formátově se Frekvence 1 řadí do kategorie Variety neboli také „rodinné rádio“,

podobně jako je tomu u veřejnoprávní stanice Dvojka Českého rozhlasu.

Z žádosti o licenci u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je patrné, že Frekvence 1

sama sebe popisuje jako „generalistické rádio (neboli všeobecné, či blokové rádio), zaměřené

na rodinu, s cílovou skupinou 29-49 let.“163

Formát rodinné stanice dále specifikuje zástupce značky Frekvence 1 Jakub Wajshajtl,

již definuje jako celoplošné rádio, které je primárně určené pro cílovou skupinu třicet pět až

padesát let, kdy se jedná především o aktivní rodiče. Podle Wajshajtla Frekvence 1 není

rádiem pro celou rodinu, ale rádiem pro aktivní rodiče. Je to především hudební rádio, hudba

hraje nejdůležitější složku. Doplněna je o zprávy a zábavu.

Označení „rodinné rádio“ tak Wajshajtl zcela nevylučuje, ale při tvorbě konceptu je

primárně myšleno na hlavní cílovou skupinu 35+.164

Zatímco většina soukromých rádií je koncipována jako hudební proud, Frekvence 1

staví svůj program do bloků, charakterizovaných individualitou moderátora, okruhem

diskutovaných témat i výběrem hudby. Vedení stanice tak vychází z názoru, že rádio

postavené na blocích nabízí větší možnost soustředit se na dominující věkové skupiny, které

v danou hodinu mohou Frekvenci 1 poslouchat.165

Stanice se už od počátku své existence netajila svými velkými plány a ambicemi, které

se postupně snažil prosazovat její programový ředitel a majitel Michel Fleischmann. Ten

označil stanici velkolepě za „postmoderní rádio“, přičemž „v našem typu rádia se nebojíme

161

MORAVEC, Václav. Deset let duálního systému rozhlasového vysílání (1989-1999). Praha: Úsek

komunikace Českého rozhlasu, 2000, s. 19-20. 162

O stanici. [online]. [cit 2015-09-17]. Dostupné z WWW: http://www.frekvence1.cz/. 163

Rozhodnutí o udělení licence. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. [online]. [cit 2015-

09-17]. Dostupné z WWW: <http://www.rrtv.cz/cz/files/lic/8655.pdf>. 164

Z osobního rozhovoru s Jakubem Wajshajtlem, ze dne 4. 6. 2015. 165


komunikace Českého rozhlasu, 2000, s. 20.

54

informace opakovat a vracet se k nim z nových úhlů pohledu. I když nabízíme hodně muziky,

přesto zařazujeme šest a půl hodiny zpravodajských pořadů denně.“166

Na první pohled vzniká tak trochu paradoxní situace, kdy se stanice rodinného typu,

která sází hlavně na hudbu a zábavu, zároveň rozhodne posilovat zpravodajství a podle

sociologických výzkumů se svým formátem přibližuje veřejnoprávnímu Radiožurnálu.167

Jedná se ale o chytrý a taktický marketingový tah Michela Fleischmanna, který

předznamenal dlouholetý souboj v boji o posluchače a porazit tak „stařičkou tradici

veřejnoprávního rozhlasu jako nejsledovanějšího rádia v Čechách.“168

Konkrétně tím myslel

stanici Dvojka a Radiožurnál.

To se Frekvenci 1 nakonec podařilo a v prvním roce své existence se stala

nejposlouchanější soukromou rozhlasovou stanicí. V současné době sice první příčku

dlouhodobě okupuje Rádio Impuls, ovšem aktuálně se Frekvence 1 drží nejen před Dvojkou,

ale především před Radiožurnálem, s nímž svádí zajímavý souboj při každém výzkumu

poslechovosti.169

Dlouhodobou doménou s bohatou tradicí je na této stanici hlavně zábava. Tím se podle

Wajshajtla odlišuje Frekvence 1 od své konkurence, mezi kterou uvádí největšího rivala

Radio Impuls, Radio Blaník a pochopitelně i ČRo – Radiožurnál. Zábavnost moderátorů je

pak podle Wajshajtla jedním z hlavních kritérií při výběru moderátorů. I tento aspekt budeme

zkoumat v praktické části, věnované moderátorům Frekvence 1.170

3.11.2 Funkce moderátora Frekvence 1 z hlediska formátu stanice

Frekvence 1 se po řečové stránce snaží o moderátorský projev, který by měl být

takový, jak by moderátoři na posluchače mluvili při osobním kontaktu. Není to pochopitelně

tak hovorové a nespisovné, ale je zde snaha navodit atmosféru blízkého setkání. Zároveň

stanice nechce své posluchače nikterak poučovat nebo vzdělávat (v negativním slova smyslu)

166

Zpráva ČTK ze dne 18. 10. 1994. 167


komunikace Českého rozhlasu, 2000, s. 18-19. 168

Zpráva ČTK ze dne 18. 10. 1994. 169

Podle aktuálních průzkumů z druhého čtvrtletí 2015 je první Rádio Impuls, druhá je Evropa 2, která je třetí

Frekvenci 1 ale na dosah a čtvrtý je Radiožunál, který v týdenní poslechovosti ztrácí jen několik desítek tisíc

a v denní poslechovosti jsou hodnoty dokonce stejné 882 tisíc posluchačů. Čtvrté je Rádio Blaník a pátá Dvojka

Českého rozhlasu, ta ale se svými 635 tisíci posluchači týdně, ztrácí na Frekvenci 1 s více než jeden a půl

milionovou týdenní poslechovostí, téměř milion. Výzkum provedl Radioprojekt společně se společnostmi

STEM/MARK a MEDIAN. Dostupné z WWW: http://www.dxradio.cz/jidxc/poslech.htm. 170

Z osobního rozhovoru s Jakubem Wajshajtlem, ze dne 4. 6. 2015.

55

a chovat se vůči nim nadřazeně. Posluchač je pro Frekvenci 1 přítelem a v případě

telefonátu s posluchačem jej moderátor oslovuje křestním jménem a vyká mu.171

Zásadní funkcí moderátora Frekvence 1 je snaha zajistit jednu z formátových priorit

Frekvence 1, a tou je forma interaktivního rádia. Moderátor se s využitím vhodných řečových

prostředků a moderní komunikační technologie (telefonizace, internet, DAB a další) snaží

o maximální interakci s posluchačem a předání služby v poměru zábava a informace.172

Na své posluchače se přitom moderátor Frekvence 1 snaží mluvit řečí obyčejných lidí.

Moderátor mluví pomalu a srozumitelně. Upřednostňováni jsou hlavně moderátoři, kteří

nemají vadu řeči, mají příjemný hlas, jsou milí a usměvaví. Jakub Wajshajtl vnímá rádio

především jako kulisu, která má být příjemná, nerušit a vytvářet dobrou atmosféru: „Je to

partner a přítel, který nabízí pozitivní emoce. K těm patří pochopitelně i pláč a smutek, ale

převládat by měla hlavně radost a přátelská atmosféra. S tím pak souvisí i celkový

moderátorský projev…“, uvádí brand manager Frekvence 1.

Přestože se v případě Frekvence 1 jedná o soukromou (komerční) stanici, tak i ta musí

dodržovat pravidla a předpisy určené zejména Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, která

může reagovat v podstatě na jakýkoli podnět. Jakub Wajshajtl si je proto dobře vědom

určitých etických, psychologických a sociologických aspektů, které by mělo rádio

i moderátoři splňovat: „Z hlediska etiky je třeba držet se nějakého standardu, který je

společensky nastaven, to znamená mluvit bez vulgarit, na druhou stranu by měl moderátor být

odvážný a trochu přidrzlý, ale záleží zároveň na konceptu a typu pořadu, který posloucháte.“

Důležitou funkci, kterou by měl moderátor Frekvence 1 splňovat, je také důraz na

emoce, ať už jsou to emoce pozitivní (radost a smích) anebo negativní (smutek a pláč), což je

přinášeno nejenom díky moderátorům, ale i odehranou hudbou. Propojení emocí ze strany

hudby a moderátorů je důležité, Frekvence 1 nechce v éteru žádné „bubáky“, chce přinášet

radost, a proto do svého moderátorského týmu nehledá nikoho, kdo je temný nebo v depresích

a neusiluje o pořady ve stylu „Linka bezpečí“. Důraz na emoce, zábavu a formát rodinného

rádia je pro Frekvenci 1 klíčový. 173

171

Z osobního rozhovoru s Jakubem Wajshajtlem, ze dne 4. 6. 2015. 172

Rozhodnutí o udělení licence. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. [online]. [cit 2015-

09-17]. Dostupné z WWW: <http://www.rrtv.cz/cz/files/lic/8655.pdf>. 173

Z osobního rozhovoru s Jakubem Wajshajtlem, ze dne 4. 6. 2015.

56

4 ETICKÉ ASPEKTY MODERACE

Tato kapitola se zaměří jednak na základní vymezení pojmu etiky, její význam a úlohu

ve společnosti v rámci individuality člověka a poté se pokusíme některé poznatky aplikovat

směrem k rozhlasové moderaci. Druhá část kapitoly představí etický Kodex Českého rozhlasu,

zaměří se na vybrané body, týkající se etiky a morálky, které by měl pracovník

veřejnoprávního rozhlasu splňovat. Rovněž stručně zmíníme i etické zásady, podle kterých se

orientují soukromá rádia. Jedná se o velmi podobné schéma, kdy se soukromá rádia řídí

hlavně pravidly, vyplývající z povinností Rady České republiky pro rozhlasové a televizní

vysílání, ale zároveň má každé rádio svůj vlastní interní kodex a pravidla, ke kterým se ale

běžný uživatel - posluchač obvykle nemá možnost dostat.

4.1 Vymezení pojmu ve vztahu k rozhlasové moderaci

Konstituování a přesné chápání etiky není zcela jednoduché a jednoznačné. Nelze totiž

dobře říci, že „etika je slušnost“ anebo že „každý intuitivně víme, co je etické jednání“. Etika

je součástí filozofie a jedná se o disciplínu, která je nepřetržitě reflektována a promýšlena

minimálně od dob Aristotela a má svá pravidla.174

Původně řecké slovo éthos se v prvé řadě týká zvířat a označuje místo jejich pastvy

nebo stáj, jakož i způsob jejich života a chování. Přeneseno na člověka znamená éthos místo

bydlení, určené společenstvím nebo původem, a potud také všechno, co je obyčejem

a mravem v rámci společného bydlení. Odtud toto slovo nabývá významu charakteru

jednotlivého člověka ve vztahu k společnému mravu a nakonec označuje způsob jednání,

postoj a smýšlení osob.175

Ve vztahu k povolání rozhlasového moderátora na základě výše uvedeného vyvstává

otázka, kterou by si měl správný moderátor klást a to: „Co mohu činit?“ Tato otázka pochází

z evoluční etiky a v aplikaci významu na povolání moderátora dobře vystihuje pomyslné

hranice a mantinely, za které eticky jednající moderátor nesmí zajít. Tyto hranice jsou

definovány příslušnými pravidly a normami.176

Podle tradičního dělení etiky se na oblast rozhlasového žurnalisty a moderaci z těchto

důvodů nejvýstižněji hodí speciální etika norem,177

která má několik dalších okruhů. Pro naše

účely, kde se řeší etika jednotlivce v rámci ukotvení v konkrétní instituci je nejdůležitější

174

VÁCHA, Marek, - KŐNIGOVÁ, Radana, - MAUER, Miloš. Základy moderní lékařské etiky. Praha: Portál,

2012, s. 15. 175

ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon. České katolické nakladatelství, 1994, s. 17. 176

BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Praha: Koniasch Latin Press, 1998, s. 91. 177

Tamtéž, 139.

57

právě individuální etika, která spočívá v povinnostech k bližnímu nebo vůči sobě. Zároveň

řeší vztahy k jiným kulturám a zabývá se rovněž sexualitou nebo vztahem k přírodě.178

Rozhlasový moderátor musí myslet na určitý soubor pravidel jednání a důsledně znát

svůj vlastní charakter. V teorii etiky se pravidly správného jednání a charakterem jednajícího

zabývá etika ctností, která zároveň soudí, že moudrý, zralý člověk nemůže činit špatná

rozhodnutí. Přesto se i etika ctností ptá na zásadní otázku: „Co mám dělat?“179

, která je do

jisté míry podobná otázce evoluční etiky: „Co mohu činit?“ V mediálním prostředí tuto

problematiku řeší interní pravidla dané společnosti. Rozhlasový moderátor musí jednak dbát

obecných morálních a etických zásad, které jsou všeobecně známé a vychází například

z principů křesťanského Desatera, zásadní jsou pro něj ale právě pravidla konkrétní instituce,

v níž působí.

Etická pravidla daného média ale nemusí pro moderátora znamenat jen respektování

nutného zla. Při respektování těchto pravidel a jejich přijetí se mu etika může stát skutečným

uměním žít, a to v hédonistickém pojetí, jehož úlohou je právě „podat pravidla ve smyslu

pozitivního kalkulu slasti a strasti, což naopak umožňuje vézt co možná nejslastiplnější

život.“180

Pocit osobního štěstí se pak může promítnout i do lepších pracovních výsledků, což

ocení nejen zaměstnavatel, ale především posluchači.

Etický kodex se tak pro moderátora stává stejně samozřejmým jako je v běžném životě

podstata morálky, tedy proměnlivý, historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících

soudů, zvyků, názorů, hodnot, ideálů a pravidel, institucí a norem, jimiž se lidé v určitém

ohledu řídí ve svém praktickém mravním jednání.181

Žurnalistika je potom společenskou a sociální konstrukcí a musí mít svůj vlastní etický

kodex. Pokud mají být novináři přijímáni jako profesní skupina (stejně jako lékaři, právníci či

akademičtí pracovníci), musí pracovat podle jednotného kodexu chování, který zaručuje jejich

bezúhonnost, důvěryhodnost, a tudíž i jejich status informátorů o „pravdě“.182

V následující kapitole si jeden takový etický kodex představíme blíže. Bude jím Kodex

Českého rozhlasu. Vzhledem k jeho rozsahu mu není možné věnovat pozornost v plném

rozsahu, a tak se zaměříme na klíčové etické oblasti. I rozhlasový moderátor si totiž během

vysílání klade podobné etické a morální otázky ve vztahu ke svému posluchači, podobně jako

178

Tamtéž. 179

Tamtéž, s. 39. 180

ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon. České katolické nakladatelství, 1994, s. 23. 181

Tamtéž, s. 132. 182

McNaIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004, s. 67.

58

si je klade lékař při výkonu svého povolání. Znalost a dodržování etického kodexu se

moderátorovi může stát dobrým partnerem a pomocníkem v jeho profesním životě.

4.2 Etika veřejnoprávního rozhlasu a soukromých rádií

Kapitola blíže představí několik vybraných bodů vztahujících se k profesi

rozhlasového moderátora, podstatě moderace a etických povinností moderátora vyplývající

z Kodexu Českého rozhlasu. Několik bodů bude posléze aplikováno i na ukázkách praktické

části. Kapitolu zakončíme poukazem na etická pravidla, jimiž se řídí zkoumaná soukromá

rádia.

4.3 Etika a mravní jednání vůči posluchačům a etika jako ochrana moderátora

Program a jednání Českého rozhlasu je vždy poměřováno mimo jiné etickými

normami, které vycházejí z mravních tradic evropského civilizačního okruhu. Předpokladem

pro úspěšné plnění takto poměrně obecně vytyčeného poslání je poznat potřeby obyvatel.

Z tohoto důvodu je pro Český rozhlas nezbytné neustále hledat a posilovat zpětnou vazbu

s veřejností.

Pracovníci Českého rozhlasu včetně moderátorů pořadů „kteří se podílejí na vysílání

služby veřejnosti, musí splňovat vedle odborných požadavků také požadavky mravní.

Odpovědnost těch, kteří oslovují statisíce lidí, je mimořádná i tím, že je stvrzována

v nepřetržitém procesu a za všech objektivních i subjektivních okolností. Týmovou prací

každodenně pomáhají rozvoji demokratické společnosti, obohacují veřejnost o nové poznatky,

dávají prostor svobodné výměně názorů, pomáhají zachovávat tradiční hodnoty lidského

života, rozvíjejí kulturní identitu a přispívají k orientaci ve světě.“

Moderátor ctící etické a morální zásady rovněž nesmí ve svém vysílání zasahovat do

osobnostních práv posluchačů. Zejména je nepřípustné uchýlit se k ponižování důstojnosti

člověka, urážet jej nebo v něm neodůvodněně vyvolávat pocity úzkosti a strachu. Moderátor

by tak při kontaktu s posluchači měl dbát na ochranu jejich soukromí. To například znamená,

že bez jeho souhlasu nezveřejní údaj, který prozrazoval, které pořady konkrétně sleduje,

případně jak tyto pořady prožívá či hodnotí.

Etický kodex neukládá pouze povinnosti pro moderátora, zároveň jej i chrání

a umožňuje mu nepodílet se na tématu, s nímž nesouhlasí: „Český rozhlas respektuje právo

tvůrce na integritu vlastního svědomí. Pokud zaměstnanec svému nadřízenému nebo externí

spolupracovník osobě, která s ním za Český rozhlas jedná, předem oznámí, že mu svědomí

nedovoluje pracovat na určitém tématu, bude takový tvůrce z práce na daném tématu uvolněn,

aniž by za to byl sankcionován. Za nevykonanou práci tvůrci nepřísluší odměna. Tvůrce

59

nemůže být ani dodatečně nucen projevit se v pořadu způsobem, který odporuje jeho svědomí

nebo kterým by měnil záměr a smysl svého díla.“183

4.4 Etika pravdy v publicistických pořadech

Moderátoři Českého rozhlasu si musí při vystupování ve zpravodajských a politicko-

publicistických pořadech s výjimkou komentářů počínat tak, aby posluchač nemohl

rozpoznat, jaký názor mají na věc, o níž informují. V komentářích, které obsahují osobní

stanovisko autora, se nesmějí odchylovat věcně od skutečnosti. Podobně je to i s hodnotícími

soudy, které jsou vždy subjektivní a není je možné ze své povahy považovat za jednoznačný

důkaz pravdy. To zároveň nezbavuje Český rozhlas povinnosti zařazovat do vysílání

zpravodajských a publicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány

čestně a bez klamavé manipulace s fakty, jimiž má být hodnocení odůvodněno. Tato

povinnost však nebrání zprostředkovat posluchačům hodnotící soudy aktérů událostí.

V takovém případě Český rozhlas ponechá na posluchači, aby si učinil vlastní názor, zda

aktéři událostí předkládají hodnotící soudy čestně.184

4.5 Etická zábava

Povinností Českého rozhlasu je rovněž uspokojit pokud možno celé spektrum

posluchačských skupin. Český rozhlas proto musí rovněž uspokojovat zájem posluchačů

o pořady zaměřené na zábavu a odpočinek. V případě veřejnoprávního rozhlasu má zábava

z hlediska etického Kodexu Českého rozhlasu určitá obecně daná kritéria: „Český rozhlas

postupuje při výběru zábavných pořadů tak, aby nedocházelo k výkyvům ve standardu

programové kvality vlastní celkové programové nabídce, a vytváří především takové zábavní

pořady, které zprostředkují posluchačům hodnoty umění nebo rozvíjejí poznání. Český rozhlas

se rovněž musí věnovat výlučným formám zábavy, takzvané alternativní zábavě. Rovněž

v oblasti zábavy usiluje o původní tvorbu a pestré spektrum pořadů.“185

4.6 Etika mluveného projevu

K zásadním bodům z hlediska etiky patří i jazykový projev, na který jsou v případě

veřejnoprávního média kladeny přísné požadavky. Český rozhlas je totiž zavázán dbát

o kultivovanost jazykového projevu. Vyjadřování hlasatelů, moderátorů a redaktorů ve

183

Veškeré informace z této části pochází z etického Kodexu Českého rozhlasu. Kodex Českého rozhlasu, 15.

Října 2010. [online]. [Cit. 06- 21-15] s. 3- 7 Dostupné z WWW: < http://media.rozhlas.cz/_binary/00730694.pdf

>. 184

Tamtéž, s. 9. 185

Tamtéž, s. 11.

60

vysílání tak musí působit jako vzor správného užívání jazyka, neboť posluchači mohou

takovému vyjadřování přikládat normotvorný význam. Dále platí, že „hlasatelé, moderátoři

a redaktoři zpravodajských a publicistických pořadů jsou povinni se ve svých pořadech

vyjadřovat zásadně spisovným jazykem, ledaže by citovali či interpretovali výrok či chování

jiné osoby nebo by použití nespisovného výrazu odpovídali situaci.“ V praxi to mimo jiné

znamená, že moderátoři, hlasatelé a redaktoři by se ve výběru užitých slovních formulací měli

vyhýbat frázím, klišé nebo jinému zplošťování obsahu jazyka. Při sdělování informace rovněž

nelze uplatňovat různé dobově populární výrazy či obraty na úkor přesnosti a věcnosti obsahu

informace. Český rozhlas se snaží dbát na to, aby v pořadech rovněž nedocházelo

k stereotypnímu opakování výrazů, jejichž obměnu je možné při zachování přesnosti

zajistit.186

4.7 Etika jako nástroj v boji proti diskriminaci

K etickým zásadám slušnosti moderátora Českého rozhlasu patří i tolerance k různým

menšinám. Moderátor musí vyvinout patřičné úsilí a vyvarovat se toho, aby v posluchačích

vyvolával nebo utvrzoval představu, že si lidé náležející k určité rasové, národnostní, etnické

nebo sociální skupině zaslouží pro tuto svoji skupinovou příslušnost jiné postavení ve

společnosti než ostatní. Z tohoto důvodu se moderátor Českého rozhlasu musí ve svém

vysílání zdržet zažitých stereotypů v popisování konkrétních skupin, respektive jejich

příslušníků. Moderátor Českého rozhlasu rovněž nesmí ve svém vysílání či programu nikoho

diskriminovat, zejména ne z důvodu pohlaví, věku, rasy, sexuální orientace, národnosti,

etnické příslušnosti, náboženství, názorů nebo příslušnosti k určité sociální skupině.

Stejně tak je ale chráněn i moderátor. Český rozhlas totiž dbá na genderovou

rovnoprávnost a uplatnění: „Český rozhlas věnuje zvláštní péči rovnoprávnosti uplatnění

mužů a žen, a to jak v provozu Českého rozhlasu, tak ve skladbě programu.“187

4.8 Etická povaha živého vysílání v kontextu urážek a vulgarit

Moderátor Českého rozhlasu může během svého živého vysílání narazit na určité

potíže. Jednak musí být připraven pohotově reagovat, ale rovněž případně usměrňovat hosta,

který se chová nepatřičně či vulgárně. „Český rozhlas musí věnovat náležitou pozornost

přípravě živého vysílání, neboť při něm může dojít k událostem, které nelze předem

naplánovat. Průvodce (moderátor) živého vysílání si musí udržet přehled nad situací a být

připraven reagovat na neplánované skutečnosti. Český rozhlas věnuje zvýšenou pozornost

186

Tamtéž, s. 14-15. 187

Tamtéž, s. 15.

61

účastníkům živého vysílání neprofesionálům.“ Pokud je to proveditelné, nepřipustí moderátor

Českého rozhlasu k účasti na živém vysílání osobu, u které je důvodný předpoklad, že by se

mohla chovat urážlivě, vulgárně nebo je pod vlivem alkoholu či omamných látek. Pakliže se

v živém vysílání určitá osoba projevuje tak, že moderátor nemůže dostát povinnostem

uloženým zákonem nebo Kodexem, je oprávněn takovou osobu přerušit, případně ji odebrat

slovo. „Jestliže chování nebo projev takové osoby vážně překročí únosnou míru, je povinností

průvodce se od chování či výroků takové osoby jménem Českého rozhlasu distancovat.“188

4.9 Etické chování moderátora v jiných médiích a možnost spolupráce s jinými médii

Moderátor Českého rozhlasu může spolupracovat i s jinými médii, ovšem za přesně

daných podmínek: „Spolupráce zaměstnanců Českého rozhlasu s jinými médii podléhá

předchozímu písemnému souhlasu nadřízeného, který může udělit souhlas za předpokladu, že

tato činnost nenaruší povinnosti a závazky, jež zaměstnancům vyplývají ze zaměstnání

v Českém rozhlasu, a nevytvoří dojem, že konkrétní zaměstnanec je spojen s určitými

politickými nebo náboženskými názory či obchodními zájmy. Součástí písemného souhlasu

mohou být podmínky, za nichž byla spolupráce povolena.“189

4.10 Etická pravidla, jimiž se řídí vybraná soukromá rádia

Rovněž i oba zkoumaní zástupci soukromých rádií (Radio 1 a Frekvence 1) se řídí

etickými pravidly. Ta jsou obdobná Českému rozhlasu, doplněná o vlastní interní etický

kodex. Z tohoto důvodu si etické „zákony“ jimiž se tato soukromá rádia řídí, představíme jen

v krátkosti. Pro Radio 1 platí etický kodex, který je všeobecně platný pro všechna média,

tudíž i pro Frekvenci 1. Brand manager Frekvence 1 Jakub Wajshajtl jej blíže specifikuje:

„Řídíme se zákony mediálními, zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání,

zákonem o audiovizuálních službách, atd. Dále máme interní manuál pro tvorbu

zpravodajství a publicistiky, ale ten je pouze pro členy redakce. Vlastní etický kodex

nemáme.“190

Nabízí se otázka, proč nejsou interní etická pravidla dostupná veřejně na

webových stránkách vybrané stanice. Většina moderních firem disponuje nějakým vnitřním

kodexem, který je znám pouze pracovníkům dané společnosti. Ti jsou nabádáni, aby jej

dodržovali a respektovali jej. V opačném případě budou sankcionováni a v krajním případě ze

společnosti vyloučeni. Nejedná se ani tak o zatajování nějakých zásadních etických informací

pro veřejnost jako spíše o obavu z konkurenčního prostředí. Vybrané soukromé rozhlasové

188

Tamtéž, s. 21. 189

Tamtéž, s. 23-34. 190

Z osobních rozhovorů s Petrem „Pierrem“ Urbanem a Jakubem Wajshajtlem, pořízených dne 28. 5. 2015

a 4. 6. 2015

62

stanice nechtějí veřejně prozrazovat své „know - how“, a tak pracovníci některých mediálních

institucí podepisují před uzavřením kontraktu takzvaný souhlas o mlčenlivosti, kde se

zavazují, že nebudou interní informace poskytovat třetím osobám. Český rozhlas sice

disponuje veřejně dostupným etickým Kodexem Českého rozhlasu, ale stejně tak mají vybrané

stanice vlastní interní redakční kodex, který je dostupný pouze pracovníkům redakce. Pakliže

by se rozhlasové instituce – ať už soukromé nebo veřejnoprávní – dopouštěly ve vysílání

neetického jednání, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je připravena zasáhnout

a v takovém případě udělit napomenutí nebo pokutu.

63

5 MODERACE, RÉTORIKA, INTERAKCE

V následující kapitole si blíže představíme jednak osobnost moderátora z hlediska jeho

určitých typů a vybraných rolí a zároveň si ukážeme, co se děje, když dojde k případnému

konfliktu těchto rolí.

Dále se zaměříme na odbornost moderátora z pozice jeho přípravy versus spontaneity,

tedy jakou formu přípravy využívá pro své vysílání.

Zmíníme se i o specifikách moderátora soukromého rádia a ukážeme si, jaké jsou na

něj kladeny úkoly a požadavky.

Chybět nebude ani pasáž o interakci moderátora s posluchačem. Zde se zaměříme

především na současnou problematiku technologického rozvoje telekomunikace, který může

mít zásadní vliv na kvalitu i počet telefonických hovorů do vybraných rádií.

V závěru kapitoly se ještě zaměříme na vybrané typy otázek, které moderátoři mohou

používat při rozhovorech se svými hosty, a neopomeneme zmínit ani nejčastější možné řečové

vady a odchylky od správné ortoepie.

Zásadní body z teoretické kapitoly budou následně aplikovány na vybrané příklady

moderátorů a jejich pořadů v praktické části.

5.1 Role moderátora v rozhlasovém interview

Role moderátora jakožto autora anebo spolutvůrce pořadu může mít v elektronických

médiích nejrůznější formy, a to například od uvádění a tvorby hlavní zpravodajské relace přes

interview a debatu, či od hudebního pořadu až po uvolněnou talk show.

Jelikož ve výběru pořadů v praktické části převažují typy moderátor-host, zaměříme se

v našem případě na formát rozhlasové interview.191

Přestože se řeč interview odehrává mezi dvěma partnery, jejím adresátem je

posluchač. Hlavní rolí moderátora, která vyplývá z konkrétních institucionálních nároků na

moderaci, tedy je, aby z každé výpovědi v interview bylo jasné, kdo ke komu a pro koho

mluví.192

Interview je založeno na přesném vymezení rolí tazatele a dotazovaného, tedy toho,

kdo rozhovor řídí a toho, kdo je řízen.193

191

Rozhlasové interview můžeme vnějškově charakterizovat jako pořad ve formě dialogu moderátora a hosta.

Dialogická forma ale nutně neznamená, že se jedná o interview. Tento způsob příspěvku má s interview

v klasickém slova smyslu společnou pouze formu otázek a odpovědí. (Zdroj: ŠIMŮNKOVÁ, Zuzana. Povolání:

moderátor. Analýza komunikačních strategií moderátora veřejnoprávního rozhlasu. Diplomová práce. Brno:

Masarykova univerzita v Brně, 2002, s. 15. 192


1994, s. 44 – 46. 193

Tamtéž, s. 55.

64

Přitom role a úloha moderátora není vůbec snadná a rozmanitost funkcí a dovedností

moderátorského portfolia byla poměrně komplexní už například v sedmdesátých letech.

Nejinak tomu je v současnosti, kdy je dnešní svět založen na dynamice a celkové informační

přesycenosti. Moderátor by tak měl být ten, „který se šikovně umí pohybovat okolo

mikrofonu, fundovaně, ale lehce, hravě přechází z jednoho tématu do druhého, od slova

k hudbě a naopak, vyzná se v každém prostředí, umí reagovat na aktuality, které dostane

často na poslední chvíli a jehož projev je zároveň působivý, přirozený, uvolněný a podložený

humorem. Člověk nesmírně houževnatý, talentovaný a neustále se vzdělávající.“194

Přestože se z výše uvedeného popisu jedná o určitý idealizovaný typ vysněného

moderátora, poměrně dobře definuje náročnost a apel na profesionalitu daného moderátora.

Jeho rolí je především ona přirozenost a důvěryhodnost, pramenící z osobní sebejistoty.

Naplnit takový dojem může být o to těžší, že při živé moderaci je často text předem připraven

a moderátor se tak snaží prostřednictvím vybraných jazykových prostředků předstírat a hrát,

že se jedná o spontánní řeč a improvizaci.195

Po úvodním představení role moderátora v rozhovoru s hostem a základním vymezení

této úlohy v rámci rozhlasového interview se nyní představíme určité typy rolí a jejich

uplatnění ve vysílaném pořadu.

5.2 Typy rolí moderátora a jejich uplatnění ve vysílaném pořadu

Moderátor má jasně definovanou úlohu, a tou je strukturovat vysílané interview.196

Podle konkrétního typu pořadu může k této roli přidat ještě roli kontaktní (moderátor

komunikující se svými posluchači), informační, případně komentátorskou. Osobnost

moderátora se pak stává tím hlavním reprezentantem a magnetem přitažlivosti v očích

publika, podle níž se posluchači rozhodují, zda budou pořad poslouchat.197

Role moderátora se přitom může měnit a střídat nejenom v různých typech vysílání,

ale dokonce i v rámci jednoho pořadu či během jednoho interview.198

194

JENČA, Imre. Úlohy hlásateľa, spíkra a moderátora. In PERKNER, Stanislav. U mikrofonu moderátor

(sborník). Praha: Odbor výchovy kádrů ÚKPP Čs. Rozhlasu, 1982, s. 69. 195


politischen Fernsehsendungen. Wien: Wilhelm Braumȕller Verlag, 1996, s. 21. 196

Tamtéž, s. 38. 197


Mȕnchen: Verlag Őlschläger, 1992, s. 74. 198


politischen Fernsehsendungen. Wien: Wilhelm Braumȕller Verlag, 1996, s. 46.

65

Ústřední rolí moderátora je v každém případě rozhovor řídit. Alespoň rámcově.

V tomto rámci moderátor rozhovor otevírá, uzavírá, tematicky vymezuje, atak podobně.

Moderátor by měl v první řadě vřadit interview do kontextu pořadu a stanice.

Moderátor má ve většině případů oproti hostovi řadu výhod, například už jen to, že je

v dominantní pozici, kdežto host zastává úlohu zpovídaného a zpravidla se moderátora

nedotazuje. Přesto je pro moderátora žádoucí, aby svou zvýhodněnou pozici omezil alespoň

v rámci osobních projevů, stáhl se z popředí pozornosti a pole působnosti, pozornosti

a atraktivity přenechal dotazovanému.

Moderátor má tak povinnosti vůči hostovi a stejně tak je má i host vůči moderátorovi.

My se ale logicky budeme věnovat povinnostem moderátora ve vztahu k jeho hostovi:

„Moderátor nahrazuje hostitele vlastně posluchači, protože host „přichází na návštěvu“,

která je zprostředkovaným setkáním s publikem. Toto pojetí hostitelské role moderátorovi

ukládá jednat s partnerem v rozhovoru zdvořile a dokonce mu podle možností dát vyniknout

v „dobrém světle.“199

Rolí moderátora je potom tlumočit publiku téma, které je zajímá a formulovat

příslušné otázky do určité míry z perspektivy posluchačů. Zuzana Šimůnková v tomto ohledu

dále uvádí, že „moderátor zde zastává určitou „servisní funkci“ a svou úlohou interpreta

umožňuje posluchačům uspořádat sdělení podle jejich relevantnosti do obecných

souvislostí.“200

Moderátor si tak může pomoci využitím další role – zástupce posluchačů či jejich

obhájce.

Podle Michaela Hallera201

jsou důležité především strukturální role moderátora, které

se nejlépe hodí i pro potřeby této práce.

1) Řízení formy rozhovoru – moderátor rozhovor zahajuje, nastoluje téma, představuje

hosta a stanovuje vztah mezi ním a tématem, téma spolu s hostem rozvíjí a rozhovor

uzavírá. Provádí tak posluchače formálními náležitostmi rozhovoru.

2) Řízení obsahu – moderátor stanovuje téma nebo problém, vymezuje, o čem se bude

hovořit, vysvětluje kompetenci dotazovaného. Jeho odpovědi konkretizuje a vybízí jej

k dalším. Garantuje přibližný obsah toho, co se právě sděluje.

199

Tamtéž, s. 62. 200


rozhlasu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002, s. 16. 201

HALLER, Michael. Das Interview. Ein Handbuch fȕr Journalisten. Mȕnchen: Verlag Őlschläger, 1998,

s. 82-87.

66

3) Řízení interakce – moderátor tematizuje či problematizuje vlastní interakci. Přechází

tak z běžné komunikační roviny do metaroviny, z níž může hodnotit odpověď,

aktuálně popsat stav rozhovoru či podnítit hosta k reflexi interview včetně jeho

vlastních pocitů. V tomto směru se stává jakýmsi supervizorem průběhu rozhovoru.

Moderátorova role v interakci s hostem může utrpět řadu strukturálních odchylek,

způsobených nečekanou reakcí hosta. Následně může v rozhovoru dojít k boji o role nebo ke

konfliktu v roli jednoho, případně obou aktérů. Na nejčastější konflikty rolí a boje o roli se

blíže zaměříme v následující podkapitole. Z výše stanoveného hlediska by se mohlo zdát, že

se jedná o souboj moderátora s hostem v rámci politické diskuse, kdy se přítomný host

(nejčastěji politik) snaží ovládnout vysílání a získat tak nad moderátorem převahu, převzít

jeho roli. Není tomu tak. Následující příklady ukáží, že s konflikty rolí se může potýkat

moderátor kteréhokoli typu pořadu, ve kterém vystupuje pozvaný host.

5.3 Konflikty rolí a boj o roli

Převaha moderátorových rolí nad přítomným hostem se může snadno vymknout

kontrole, pokud host tuto převahu neakceptuje nebo pokud kumulace rolí vede u moderátora

k vnitřnímu konfliktu. To se může stát v případě, kdy host neakceptuje dominantní postavení

moderátora. Dalším rizikem může být skutečnost, kdy se oba aktéři považují za hvězdy, na

něž září světla reflektorů, a touží být středem pozornosti. V takovém případě se může stát, že

boj o dominanci zapříčiní přílišné vystoupení moderátora do popředí a to v neprospěch

artikulace probíraného tématu. I přes možnou četnost útoků na převahu moderátora ze strany

silných protivníků se stává jen vzácně, aby moderátor svoje strukturální výsady úplně

opustil.202

Pokud by k tomu totiž došlo, „přestala by platit nejenom zásadní pravidla

interview, ale ohrožena by byla i sama podstata pořadu koncipovaného jako představení.“203

Zcela jiným případem narušení role moderátora jsou konflikty v roli. Řada z nich

vzniká kvůli dilematu veřejnoprávních médií tváří v tvář odlivu posluchačů k privátní

konkurenci, což lze částečně pozorovat i na následující typologii vybraných konfliktů:204

1.) Organizátor rozhovoru versus účastník205

– pakliže musí moderátor vystupovat

uvolněně a jako bavič, jak je obvyklé v různých magazínech a talk show, zároveň

202



GOFFMANN, Anthony. Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. Praha:

Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999, s. 79. 204


politischen Fernsehsendungen. Wien: Wilhelm Braumȕller Verlag, 1996, s. 54-58. 205

V praktické části bude tento typ zastupovat pořad Těžkej Pokondr na Frekvenci 1, moderátorské dvojice

Roman Ondráček a Miloš Pokorný. Jedná se o zástupce soukromého rádia.

67

tak přichází o část svých strukturálních výhod a sklouzává do role účastníka

odlehčeného klábosení. Při bližším pohledu se sice ukazuje, že své výsady úplně

nepozbývá a spíše je používá skrytě, přesto však vzniká konflikt mezi tím, co je

quasi-privátní komunikace, a tím, že moderátor nepřestává reprezentovat

veřejnoprávní instituci.

2.) Zástupce posluchačů versus zástupce instituce206

– zvláště v politických

interview se role tazatele koncentruje na funkci artikulovat otázky, které si klade

posluchače nebo které by podle mínění moderátora hostovi kladl, kdyby měl tu

možnost. Ke konfliktu dochází, když jsou zájmy instituce odlišné od zájmu

posluchačů.207

3.) Organizátor rozhovoru a hostitel versus expert208

– když moderuje odborník, má

vůči hostům výhody moderátora, přitom představuje určité stanovisko a jeho

převaha v rozhovoru se znásobuje. Moderátor přicházející z jiné než novinářské

branže může využít svou odbornost k zasvěcenějšímu vedení interview a navíc

není tolik vázán požadavky instituce, protože nevystupuje jako profesionální

novinář. Ke konfliktu může dojít, pakliže moderátor prezentuje odborný názor

a zároveň má nestranně podnítit vyjádření svého hosta. Nejčastějším případem

tohoto typu konfliktu je situace, kdy má moderátor expertní znalosti o určitém

resortu, neboť v něm působil například jako tiskový mluvčí nebo mediální

poradce. Tato skutečnost do jeho role přinejmenším zasahuje a může vyvolat

spekulace o jeho nestrannosti a nezaujatosti.209

4.) Organizátor rozhovoru a hostitel versus účastník a zástupce posluchačů210

-

strukturální role ukládá moderátorovi povinnosti neutrality, ale zároveň má

v interview představovat názor cílové skupiny a má i vlastní stanovisko

k problému. Eventuální konflikt v roli je pak způsoben touto přílišnou kumulací

nároků na moderátora.

206

Tento typ bude v praktické části zastupovat Luboš Xaver Veselý a pořad Pressklub na soukromé stanici

Frekvence 1. 207

Podle definice veřejnoprávních médii by k tomu sice ve vysílání dojít nemělo, ale rozvolnění hranice mezi

komerčními a veřejnoprávními médii může vézt k tomu, že moderátor i v tomto případě více „baví“, aby udržel

pozornost publika, místo aby zprostředkoval důležitou informaci, pozn. autor práce. 208

Tento typ bude v praktické části zastupovat Jaroslav Dušek v pořadu Duše K. na stanici Dvojka Českého

rozhlasu. 209

Přestože tento konflikt rolí vyspělá veřejnoprávní média upravují ve svých kodexech (např. Směrnice Britské

vysílací společnosti BBC), v českých poměrech není tento typ konfliktu vzácností. 210

Tento typ lze uplatnit na většinu příkladů z praktické části, zejména na soukromá rádia, kde poslechovost

a důraz na cílovou skupinu posluchačů hraje z podstaty média soukromé sféry zásadní úlohu.

68

I z tohoto stručného výčtu je patrné, že moderátor má na výběr několik různých typů

rolí, které může dle situace různě měnit anebo vzájemně prolínat. Role jsou z části ovlivněny

danou institucí, kterou moderátor zastupuje anebo je to dané individualitou moderátora a jeho

zvolenými metodami při vystupování. Ať už je poměr mezi vlivem vnějších omezení

a moderátorské autorské iniciativy jakýkoliv, z teorie moderace vyplývá, že úspěšné zvládnutí

všech moderátorských rolí do velké míry iniciuje příprava struktury rozhovoru. Budeme

vycházet z předpokladu, že důkladnost a podoba přípravy je základem moderátorovy

strategie, ačkoli – jak si ukážeme v praktické části – existují moderátoři, kteří se na své

vysílání nepřipravují takřka vůbec a vycházejí až ze samotné podstaty improvizace ve studiu

během živého vysílání. V následující kapitole se zaměříme jak na přípravu, tak spontaneitu.

5.4 Příprava versus spontaneita moderátora a jeho povinnosti

„Má-li rozhlasový redaktor znít opravdu neformálně, spontánně a uvolněně, musí si

scénář připravit s tou největší pečlivostí, vyzkoušet si znění všech frází, aby obsahem,

jazykem, rytmem a tempem odpovídaly každodennímu odposlouchanému hovoru.“211

Představa Anthony Goffmanna je spíše učebnicová, nežli by naplňovala typický

obrázek většiny moderátorů v českém rozhlasovém systému, avšak jedna věc, kterou zmiňuje

Goffmann, platí bezezbytku. Tou je uvolněnost, které moderátor docílí mimo jiné tehdy, když

bude dobře na vysílání připraven, a díky tomu získá větší pocit jistoty, který mu napomůže

docílit své dominantní funkce moderátora-vůdce rozhovoru.

Pakliže mluvíme o přípravě autorského rozhovoru, je zřejmé, že musí jít o jakési před-

strukturování řeči, přinejmenším v podobě heslovitého scénáře nebo bodového výčtu témat.212

Vedle tvorby sestavených otázek či tematických okruhů příprava zahrnuje i časový

plán, aby měl host představu, jaký může dostat prostor. Časový plán funguje jako vodítko

v rámci situační flexibility, která moderátorovi umožňuje z naplánovaného ustoupit ve

prospěch spontánního vývoje rozhovoru.213

Dobrá příprava vyžaduje, aby byl moderátor o svém hostovi co nejlépe informován –

a to nejenom o jeho biografii, ale také o tématech, jejichž obsah nebo alespoň východiska mu

jsou blízké. Na druhou stranu je poměrně sporné, jak intenzivní má být příprava, aby

neubírala prostor přirozené zvídavosti moderátora: „Situační flexibilita znamená pružně

211

GOFFMANN, Anthony. Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. Praha:

Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999, s. 38. 212


politischen Fernsehsendungen. Wien: Wilhelm Braumȕller Verlag, 1996, s. 41. 213


1994, s. 21.

69

reagovat na odpovědi hosta a této přirozené spontaneitě by příliš rozsáhlá příprava neměla

bránit.“214

Ovšem i v případě dokonalé přípravy je interview výsledkem moderátorova záměru

jen do určité míry. Moderátor by měl totiž především hostovi pozorně naslouchat a reagovat

na právě probíhající vývoj řeči. Pro moderátora je tak důležité zvládnutí těchto tří klíčových

činností:215

1) Poslouchat

2) Analyzovat řečené a vybírat, kudy se bude řeč dále ubírat

3) Sám mluvit

Masmediální kritika disponuje celou řadou různých seznamů toho, co by měl

moderátor ideálně ve svém moderátorském výkonu splňovat. Steinbrecher a Weiske nicméně

správně poznamenávají, že jednoznačná měřítka pro rozsah povinností moderátorů určuje

mnohem více konkrétní vysílatel než věda.216

Řada autorů tvrdí, že zatímco například německým moderátorům se vytýká, že jsou

„muži bez vlastností“, něco jako umělí lidé, mnoho amerických producentů naopak oceňuje,

když moderátor zůstává bezvýrazný ve smyslu „Everyman Image“ a ponechává tak

recipientovi širokou možnost identifikace.217

Jak už ale nastiňovali Steinbrecher a Weiske – spíše než nesourodá odborná veřejnost,

formuje povinnosti moderátora konkrétní provozovatel vysílání. Ten se zase pro změnu řídí

(alespoň někdy) přáním posluchače.

Vedle způsobu a důkladnosti přípravy pak podle Posselta a Rieglhofera existují také

řečové taktiky tazatele, v tomto případě moderátora, který tvoří soubor strategií vůči

dotazovanému, vedoucí k určitému cíli v rozhovoru.218

Moderátor nemluví pouze v otázkách, ale vzhledem k dialogické formě interview je

vhodné si představit nejčastější typologii kladených otázek. Té se budeme věnovat v jedné

z následujících kapitol. Nyní se blíže zaměříme na otázku interakce moderátora

s posluchačem. Interaktivitu budeme zohledňovat zejména z hlediska přímé interakce, kdy

214




1994, s. 112-113. 216






politischen Fernsehsendungen. Wien: Wilhelm Braumȕller Verlag, 1996, s. 78.

70

posluchač volá moderátorovi do studia. Na interakci se zaměříme s ohledem na rostoucí

modernizaci telekomunikace, která může mít vliv na počet i kvalitu telefonických hovorů ze

strany volajících. Jinými slovy – větší dostupnost, více možností, přičemž mnohdy volají i ti,

kteří by dříve, z finančních i technických důvodů nejspíš nevolali.

5.5 Interakce s posluchačem v čase datových služeb

Interakce moderátora s posluchačem je velmi důležitá. Řada stanic se sama ráda

definuje jako „kontaktní“ a spojení s posluchačem jakýmikoli prostředky je pro vysílací

schéma klíčové. Stanice tak dává explicitně najevo, že nevysílá sama pro sebe, ale stěžejním

elementem je posluchač poslouchající danou stanici, kdekoli je to jen technicky možné.

A protože v dnešní době převládá komunikace přes telefon, případně různé

komunikátory, blíže se podíváme na vliv modernizace a rozvoje telekomunikace a datových

služeb. Zajímat nás bude především, jak tento pokrok ovlivnil kvalitu i kvantitu volání

posluchačů do studia.

Počet lidí využívajících služby mobilních operátorů od poloviny 90. let strmě rostl.

Tento vývoj se v poslední době zastavil a počet aktivních SIM karet poslední tři roky

stagnuje. Prudce poklesl rovněž počet lidí využívající domácí pevné linky, a to právě na úkor

mobilních telefonů. Pro mobilní operátory jsou ale největším nebezpečím datové služby

mobilních telefonů. Služby jako Skype, FaceTime, Facebook Messenger a další totiž ukrajují

ze zisků mobilních operátorů velkou část tržeb. Tyto služby využívají, ať už pro textové

zprávy či hlasové služby, pouze připojení k internetu a do budoucna by mohly dokonce

nahradit současné služby (mimo datových) nabízené mobilními operátory.219

Právě změna chování lidí, kteří raději volí komunikaci přes komunikátory

prostřednictvím datových služeb na svých chytrých telefonech, tabletech nebo osobních

počítačích, vede nutně logicky k tomu, že klesá i počet volajících posluchačů do studia.

Interakce mezi moderátorem a posluchačem se tak do budoucna může omezit pouze na

komunikaci tohoto typu a vysílání by tak mohlo být ochuzeno o jeden z nejzajímavějších

prvků, živou telefonickou komunikaci, která je ideální v případě soutěží či dotazů, a řada

kontaktních pořadů je na telefonické konverzaci s posluchačem závislá už z podstaty typu

daného pořadu – jak si ukážeme v praktické části.

Skutečným problémem, který by mohl ohrozit telefonický způsob komunikace

s posluchačem v živém vysílání je i postupný pokles hovorů. Jinými slovy, lidé v poslední

219

ŠTĚDROŇ, Bohumír , - KOCOUR, Vladimír. Technologické prognózy a telekomunikace. Praha: Sdělovací

technika, 2014, s. 23.

71

době volají méně a využívají komunikace přes komunikátory, kde platí pouze tarifní objem

datového toku, případně volí připojení přes bezdrátovou síť, takzvaná Wi-Fi, a v takovém

případě je komunikace dokonce zcela zdarma. „Růst počtu uskutečněných telefonních spojení

se zpomaluje. Naopak počet chytrých telefonů v sítích roste prudce, a s tím i narůstá

i množství přenesených dat.“220

Nabízí se otázka, do jaké míry může tento trend ovlivnit demografii volajících

posluchačů. Obecně platí, že datových služeb využívají zejména mladší lidé anebo lidé ve

středním věku. U seniorské populace je naopak tendence zůstat u „klasické“ telefonické

konverzace. Stanice s několikasettisícovou nebo i milionovou denní poslechovostí takové

problémy zatím řešit nemusí, ale například posluchačsky vyhraněné Radio 1 – u nějž budeme

tento dopad zkoumat – určité potíže mít může. Jak si posléze ukážeme v praktické části

u pořadu Čtení se Strýčkem Míšou, které je na volání od posluchačů postavené, v některých

dílech se musel moderátor vypořádávat s faktem, že do vysílání nikdo nevolal a z pořadu,

který je postaven na živém čtení od posluchačů, musel nečekaně udělat hudební proud. Jiným

případem je pořad Tržnice, který byl po letech zrušen, neboť do vysílání volali opilí hulváti,

kteří se chtěli předvést před svými soudruhy v restauračním zařízení, zatímco slušní lidé

neměli potřebu volat. 221

Způsob komunikace se tak rozptýlil do různých komunikátorů a na sociální sítě.

V budoucnu by se mohlo stát, že posluchači přijdou o jeden z nejzajímavějších prvků vysílání

– živé spojení s posluchačem. Nebo se toto stane doménou jen několika stanic s nejvyšší

poslechovostí.

5.6 Specifika moderátora soukromého rádia

V této podkapitole se zaměříme na úlohu moderátora v soukromém rádiu. Nejprve si

představíme, jaké základní předpoklady by měl moderátor soukromého rádia splňovat, poté se

zaměříme na nejdůležitější požadavky, které jsou na moderátora v soukromém rádiu kladeny

a rovněž si povíme více o formě moderování – počet a délka moderovaných vstupů, volba

jazykových prostředků, tempo, rytmus, nálada, a tak dále. Teoretické poznatky poslouží jako

východisko pro analýzu moderátorů soukromých stanic v praktické části. Zdrojem této

kapitoly budou teoretické i praktické zkušenosti někdejšího programového ředitele Rádia

220

ŠTĚDROŇ, Bohumír , - KOCOUR, Vladimír. Technologické prognózy a telekomunikace. Praha: Sdělovací

technika, 2014, s. 24. 221

Z osobního rozhovoru se Strýčkem Míšou, pořízený dne 4. 6. 2015.

72

Impuls Jiřího Körbera,222

jehož formulované zásady moderace jsou aplikovatelné na všechny

soukromé rozhlasové stanice.

Moderátory veřejnoprávního rozhlasu i soukromých rádií tvoří ve většině případů

profesionálové, kteří mají buď vystudovanou žurnalistiku anebo jsou to lidé, kteří jsou pro

povolání moderátora takzvaně stvořeni. V každém případě je nutné mít určité profesní

předpoklady, které by rozhlasový moderátor měl splňovat. Nejdůležitějším předpokladem je

ten, který se paradoxně nikde naučit nedá:

5.7 Profesní předpoklady moderátora

1) Talent – moderátorský talent je poměrně specifický a liší se například od talentu

hereckého – moderátor totiž na rozdíl od herce vystupuje ve vysílání sám za sebe,

nedramatizuje a nepřehrává, ale naopak se snaží být maximálně přirozený a zároveň

zajímavý a zábavný. Typickými rysy talentovaného moderátora je vysoká sociální

inteligence a empatie, schopnost vézt s různými lidmi upřímný rozhovor, vyjádřit se

na relativně malé ploše a dovednost improvizace a okamžité reakce.

Vedle talentu, který je moderátorovi seslán shůry, potřebuje i dobré hlasové dispozice.

Některé řečové vady se dají důslednou prací logopeda v útlém dětství zcela odstranit

anebo alespoň výrazně zmírnit. Pokud však jedinec disponuje například nepříjemnou

barvou hlasu, zde už nastává větší problém.

2) Hlasové dispozice – jelikož moderátor v rádiu není vidět, požadavky na jeho hlasový

projev a výslovnost jsou o to větší. Moderátorův hlas by měl být hlavně příjemný,

přičemž ideální je, má-li hlubší hlas (v případě, že se jedná o moderátora-muže).

Velký důraz je pochopitelně kladen i na moderátorovy osobnostní předpoklady.

V ideálním případě je rozhlasový moderátor zosobněním všech kladných lidských

vlastností – je pozitivní, přátelský, zajímavý, inteligentní, komunikativní, zábavný,

energický, trpělivý, příjemný, otevřený, spravedlivý, vnímavý. Měl by být zároveň

odolný vůči stresu a mít nadhled za všech okolností. Moderátor soukromého rádia se

rovněž při výkonu svého povolání snaží zdokonalovat v těchto klíčových bodech:

a) Pracovitost – moderátor neustále pracuje na svém hlasovém projevu, na

technické zdatnosti, všeobecném rozhledu a každodenní přípravě. Součástí

jeho práce je i příprava na další vysílání.

222

KŐRBER, Jiří. Moderování v soukromém rádiu. NAVRÁTIL, Karel (ed.). In Čtrnáct kapitol o rozhlase.

Praha: Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého, 2006, s. 48-52.

73

b) Potřeba sdělovat – moderátor musí mít potřebu sdělovat, podělit se

o informace, zážitky a emoce s ostatními, povědět všechny novinky

a zajímavosti. Moderátor by měl být společenský a účastnit se vystupování na

veřejnosti, například vystupování na společenských a kulturních akcích.

c) Sebereflexe – talent moderátora se dá rozvíjet pouze tehdy, pokud dokáže

zároveň „zůstat nohama na zemi“. Měl by dobře znát ostatní konkurenční

stanice, jejich program i moderátory. Dále získávat informace z odborné

literatury a přednášek, neměl by pak zapomínat ani na pravidelné poslechy

a analýzu vlastního vysílání.

d) Týmovost – moderátor prezentuje výsledný produkt složený z několika částí,

na kterých pracuje tým lidí. Moderátor s nimi komunikuje buď přímo ve

vysílání, nebo prostřednictvím výsledků jejich práce. Moderátor by měl proto

být schopen spolupracovat se všemi pracovníky rádia, kterými jsou editor,

zprávaři, redaktoři, hudební redaktor, zvuková produkce a technici.

Po uvedení základních předpokladů, které by měl moderátor soukromého rádia

splňovat se, blíže zaměříme na seznam nejčastějších požadavků, které jsou na něj kladeny.

5.8 Požadavky na moderátora

„Každý moderátor v soukromém rádiu by měl být ve vztahu ke svým posluchačům

přátelský, informativní a zábavný. Jde vždy o kombinaci těchto tří atributů. Jejich vzájemný

poměr je dán celkovým zaměřením rádia a jeho cílovou skupinou posluchačů.“223

Zatímco na hudebních stanicích převažuje požadavek na zábavnost moderátora,

stanice s vyšším podílem mluveného slova sází na moderátora, který posluchače informuje.

Nicméně přátelskost je univerzální a nejžádanější hodnotou všech moderátorů soukromých

stanic.

Mezi hlavní úkoly moderátora soukromého rádia patří:

1) Dělat společnost (bavit) – být společníkem je základním posláním moderátora. Na

rozdíl od redaktorů či reportérů má moderátor za úkol vytvářet ve vysílání dobrou

náladu. Kromě informací by měl do vysílání vnášet pozitivní emoce, jako jsou

přátelskost, pohoda, legrace, zábavnost nebo energie. Moderátor by měl být osobní,

ale ne soukromý, a do vysílání by měl vnášet příběhy každodenního života. Forma

zábavy je různorodá a řídí se celkovým zaměřením rádia, od navozování přátelské

atmosféry, přes humor a legraci až k prvkům comedy.

223

Tamtéž, s. 49.

74

2) Informovat – o nejdůležitějších událostech, všímat si novinek a zajímavostí, uvádět

reportážní příspěvky, upoutávat na následující program. Identifikovat – informovat

o názvu rádia, případně frekvencích, na kterých rádio vysílá, o sloganu rádia.

Na závěr se podíváme na formu, s jakou by měl moderátor soukromého vysílání

ideálně nakládat. Týká se to především moderovaných vstupů, volby jazyka a tempa

řeči.

5.9 Forma moderování

Počet a délka moderovaných vstupů – Počet vstupů a jejich umístění určuje takzvaná

formátová hodina – předpis, který popisuje umístění a stopáže jednotlivých programových

prvků v každé vysílací hodině rádia. Obvyklý počet moderovaných vstupů se pohybuje od 3

do 5. Standardní délka moderovaného vstupu je 30 vteřin, ale přesná délka souvisí s formátem

rádia – u hudebních rádií jsou moderované vstupy většinou kratší. Vstupy by měly být

stručné, srozumitelné a přitom výstižné. S délkou vstupů klesá pozornost posluchačů. Umění

moderátora je vyjádřit se s použitím minimálního počtu slov.

Jazyk – Moderátor by měl mluvit jazykem, který běžně používá cílová skupina

posluchačů rádia. U regionálního rádia to často znamená používání místního dialektu. Nutné

je ovšem respektovat skutečnost, že výrazy běžně užívané „na ulici“ nelze v plné míře přenést

do vysílání (například vulgarismy). Na rozdíl od zpravodajství si ale moderátor může dovolit

použít slangový výraz k přesnému označení popisované události nebo k vyjádření určitého

pocitu. U celoplošných rádií je požadavek na spisovnou češtinu mnohem silnější, neboť ta je

jediným společným jmenovatelem jak pro posluchače z Prahy, tak severní Moravy nebo

Valašska.

Tempo, rytmus, nálada – Způsob, jakým moderátor mluví, musí zapadat do celkového

formátu rádia. Neplatí, že je dobré vždy mluvit rychle a rytmicky, protože například u rádia,

které vysílá romantické písně, by to působilo nepřirozeně. Rozhodující tak je, aby moderátor

mluvil způsobem, který koresponduje s okolními programovými prvky, zejména hudbou

a zvukovým obalem, a vytvářel tak kompaktní celek.

Hudební podkresy – Používání podkladové hudby (podkresu) pod moderovanými

vstupy je individuální podle typu rádia. Souvisí především s celkovou dynamikou programu

stanice a snahou vyvolat dojem kontinuálního programového toku. Naprostá většina

hudebních rádií používá hudební podklady pod moderovanými vstupy a často i pod

zpravodajskými relacemi. Při používání hudební podkladů je na prvním místě především

srozumitelnost mluveného slova.

75

Práce moderátora v soukromém rádiu se může v řadě ohledů lišit od moderátora

veřejnoprávního rozhlasu, přesto i na něj jsou kladeny čím dál tím větší profesní nároky.

Moderátor totiž hraje nejdůležitější a nezastupitelnou úlohu v programu každého rádia. Je to

právě moderátor, kdo dělá rádio rádiem a dává mu lidský rozměr, bez něj by rádio nabylo

formy pouhého jukeboxu. Ukázali jsme si, že úspěchem každého moderátora je hlavně jeho

přirozenost a spontánnost, přičemž se jedná o vlastnosti, které vycházejí z individuální

osobnosti člověka a nedají se programovat. Rovněž jsme nastínili, že talentovaný moderátor

má schopnost vést upřímný rozhovor s různými lidmi. Další podkapitola nastíní nejčastější

způsob, jakým se moderátor svých hostů dotazuje.

5.10 Typologie kladení otázek

V praktické části se mimo jiné při rozboru moderátorského projevu zaměříme i na

způsob, jakým kladou moderátoři svým hostům otázky. Teoretické zázemí využijeme

zejména v publicisticky laděných rozhovorech ČRo – Radiožurnál nebo na Frekvenci 1.

Představme si alespoň základní typy otázek, doplněné o stručnou charakteristiku. Typy

se mohou lišit a doplňovat o další podotázky, základ je ale většinou stejný. Pro účely práce

využijeme jako zdroj výhradně práci Moderátor za mikrofónom.224

Uzavřené otázky – Vyžadují jen jednu konkrétní odpověď. Ptáme se jimi na fakta,

data, číselné údaje, tedy na cokoli, co je přesné a jednoznačné. Odpověď pak může být

například ANO nebo NE. Uzavřená otázka rozhovor nerozvíjí, neboť se od dotazovaného

dočkáme jen krátké, jednoslabičné odpovědi. Neustále kladení tohoto typu otázek může

u dotazovaného vyvolat pocit výslechu a dotazovaný se nemusí cítit komfortně. Uzavřených

otázek se využívá v rozhovorech, odehrávajících se v krátkých časech, to znamená

informativního typu, případně je můžeme použít i v závěru delšího rozhovoru, pokud

nechceme, aby se respondent dále rozpovídal. V tomto případě je vhodné užití uzavřené

otázky.

Otevřené otázky – Ptáme se jimi na názory, postoje, myšlenky a představy. Jsou

formulovány tak, že poskytují množství odpovědí. Respondentovi přinášejí pocit svobody,

neomezují ho, může odpovědět, jak chce a co chce. Díky tomu jsou pak odpovědi širší,

rozvinutější a originálnější. Pokládáme je tehdy, když chceme respondenta „otevřít“

a rozmluvit ho. Není dobré ale používat po celou dobu rozhovoru pouze otevřených otázek –

rozhovor pak bude ztrácet pevné kontury, strukturu a povede k bezbřehosti. Dalším rizikem

224

ČERTÍKOVÁ, Helena. Moderátor za mikrofónom (ako zvládnuť moderátorské remeslo). Bratislava: Vysoká

škola múzických umení v Bratislave, 2008.

76

by mohla být i ztráta kontroly moderátorského vedení. Otevřené otázky často používají

redaktoři, kteří nejsou připraveni a o tématu příliš nevědí. Potom není nic jednoduššího než se

zeptat respondenta na jeho názor a nechat jej mluvit takzvaně o čem chce. Doporučuje se tedy

vhodně kombinovat otevřené a uzavřené otázky. Příhodné přitom je klást otevřené otázky na

začátku rozhovoru anebo v jeho tematické části a uzavřené otázky na jeho konci. Tak

rozhovor bude směrovat ke konkrétním odpovědím a skončí potřebnou „tečkou“.

Alternativní otázky – V určitém smyslu jsou alternativní otázky druhem otázek

uzavřených. Nabízí dvě možnosti, z nichž pak platí jedna. Nepředpokládá odmítavé

stanovisko. (Dáte si kávu nebo čaj?“). Někdy je vhodné tento typ použít, ale musíme dbát na

to, abychom tím jednu z odpovědí nevnucovali. Potom by rozhovor připomínal výslech,

podobně jako při častém kladení uzavřených otázek. Navíc bychom nemuseli získat

pravdivou odpověď.

Sugestivní otázky – jsou druhem otázek, kterými respondentovi podsouváme odpověď

a snažíme se ho těmito otázkami ovlivnit. Tyto otázky mají manipulativní charakter

a v žurnalistice jsou nepřípustné. Příkladem sugestivní otázky je následující dotaz: Určitě si

myslíte, že by se mohl projekt zrealizovat už začátkem roku, je to tak? Redaktoři občas

podlehnou a tento typ otázky kladou tehdy, když nepředpokládají rychlou odpověď, anebo

tam, kde mají jasně promyšlený výsledek rozhovoru a chtějí k němu dospět. Citlivý posluchač

tuto manipulaci odhalí. Tímto typem podsouvajících otázek můžeme přijít o řadu originálních

a zajímavých odpovědí, které by nás jinak nenapadly. Proto je vhodné se sugestivním

otázkám raději vyhnout.

Zdvojené otázky – Vznikají v momentě, kdy se redaktoři v rozhovoru ptají na dvě

anebo více věcí naráz. (Líbí se vám tato kniha, a co si o ní myslíte?). Kladením tohoto typu

otázek se může stát – a v praxi se to stává velmi často – že host odpoví jen na část této otázky:

buď na tu poslední, anebo na tu, které se mu nejvíc hodí. Redaktoři, kterým chybí dostatečná

příprava, se ptají na vícero spolu vůbec nesouvisejících věcí, které je právě napadnou, čímž si

vytvoří jakýsi „otázkový koktejl“. Zdvojené otázky působí defektně, neměly by se tedy

používat.

Protiotázky – Jde v podstatě o zodpovězení otázky další otázkou, například: Proč jste

nepostupovali podle původního plánu? Protiotázka někdy dává možnost čelit námitkám

a nesouhlasnému stanovisku. „Protihráčovi“ tak můžeme sebrat vítr z plachet a získat

iniciativu opět na svou stranu. Protiotázka se často využívá v rozhovorech konfrontačního

charakteru.

77

Kontrolní otázky – Jedná se o jakési redefinování již zodpovězených faktů, jímž se

ujistíme, že jsme partnerovi v rozhovoru správně rozuměli. Jinými slovy v podstatě

zopakujeme to, co jsme se právě dozvěděli a ověříme, zda je to opravdu tak. Partnera těmito

otázkami můžeme v rozhovoru „probudit“, neboť získá zpětnou vazbu a pocit, že ho

sledujeme, posloucháme a rozumíme mu, anebo se o to alespoň snažíme. Posluchače tímto

můžeme nabudit a podnítit k tomu, aby se více otevřel a ponořil se více do tématu. Kontrolní

otázky využíváme proto zejména při aktivním naslouchání. Je dobré, pokud je klademe, musí

být ale správně načasovány. Pokud bychom je kladli příliš často, mohly by hosta rušit.

Řečnické otázky – Patří mezi typy otázek, jejichž prostřednictvím povzbudíme

posluchače a přinutíme jej uvažovat nad nastoleným problémem. Získaná odpověď může být

jasná, přesto se moderátor může hosta zeptat ještě jednou a ptá se zároveň i sám sebe

a posluchačů, aby je přinutil odpovědět si sami. Řečnickou otázkou dosahujeme emotivity

a aktivizace posluchačů. Používá se často hlavně v rétorice a typický je pro ni určitý patos.

Příkladem může být: Co se mohlo odehrát v duši opuštěného dítěte?

5.11 Současná podoba kultury mluveného projevu

V této kapitole si představíme několik typů projevu, odchylujících se od řádného

kultivovaného a pokud možno spisovného mluveného projevu. Představení několika ukázek,

v nichž moderátoři nedbají předepsaných zásad, poslouží jako výchozí bod pro analýzu

projevu moderátorů v praktické části.

Řada odborníků se shoduje, že kultura mluveného projevu se v současnosti nalézá

v obecném úpadku. Podle Iva Bláhy se tak děje nejen u laických mluvčích, ale i u některých

pracovníků, pro které je mluvený výkon jejich povoláním. Řada z nich totiž nepřikládá

patřičný význam formě mluvy, která je jejich vizitkou kultivovanosti a schopnosti přizpůsobit

mluvní styl dané úloze jejich slovního projevu. Dikce politika či rozhlasového hlasatele by

měla být přirozená oficiální roli, kterou tato osobnost zastává, jestliže hovoří k veřejnosti.

V soukromém rozhovoru s přáteli by tentýž rozhovor naopak působil poněkud nepřirozeně.225

Zdena Palková potom ve svém článku Zvuková podoba veřejných mluvených projevů

z hlediska jazykové kultury, uvádí, že standardní výchova mluvní kompetence je dlouhodobě

zanedbávána, a to jak v rámci školní výuky, tak při přípravě profesí, které působí jako řečový

vzor.226

225

BLÁHA, Ivo. Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2006,

s. 17. 226


doma i ve světě. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008, 1-2., s 19.

78

Se zanedbáváním hlasové výchovy na školách naopak nesouhlasí hlasová lektorka

Českého rozhlasu Markéta Součková, podle níž se dnes mladí lidé musí ve škole více

vyjadřovat nahlas veřejně před obecenstvem a musí tomu přizpůsobit i styl mluvy, pomáhá

jim to zároveň zbavovat se trémy a dílčích nedostatků. Součková naopak vidí větší nárůst lidí

s vadou řeči: „Zhruba před deseti patnácti lety k nám do Rozhlasu chodilo méně lidí s vadou

řeči. Zřejmě se řečovým vadám v rodinách nevěnuje taková pozornost. Vyžaduje to velkou

spolupráci rodičů, pro které je to časově náročné a oni se tomu nejspíš příliš nevěnují.“227

5.12 Ortoepie a ortofonie

S pravidly správné mluvy souvisí i ortoepie, což je nauka o ortofonickém užívání

hlásek v souvislé řeči a o její modulaci. Aktivní znalost těchto pravidel zajišťuje nejen dobrou

srozumitelnost mluvy, ale také plnou kultivovanost jejího znění.228

S ortoepií souvisí i ortofonie. Jedná se o nauku o spisovném a korektním znění hlásek,

řeší vztah mezi hláskou odpovídající normě a stojící mimo normu ve veřejném kultivovaném

projevu.229

Pravidla ortoepie jsou ve své podstatě jednotná, ale zároveň vnitřně diferenciovaná do

tří výslovnostních stylů. Tyto výslovnostní styly přibližně odpovídají třem různým množinám

typů mluvených projevů a mluvních situací. Nejedná se pochopitelně o vystižení současného

stavu slohové rozrůzněnosti v plné šíři, je tedy nutné chápat ji spíše jako modelové

zjednodušení.

Jiřina Hůrková ve své práci Česká výslovnostní norma230

uvádí tyto tři hlavní styly:

a) Styl základní, neutrální – Styl kultivovaného denního styku. Uplatňuje se hlavně ve

veřejných mluvených projevech neutrálního charakteru, tedy i u programových

a zpravodajských hlasatelů.

b) Styl běžný, hovorový – Užívá se v běžné každodenní komunikaci, pokud mluvíme

spisovnou češtinou. Objevují se zde i nespisovné prvky přizvukování

a zjednodušování výslovnosti některých slov. Charakteristické je také zrychlené

mluvní tempo.

c) Styl slavnostní – Využíván hlavně při recitaci, kdy je užita zvláště pečlivá výslovnost.

227

Z osobního rozhovoru s hlasovou pedagožkou Českého rozhlasu Markétou Součkovou, pořízeného dne 5. 6.

2015. 228

KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě,

2007, s. 172. 229

Tamtéž. 230

HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995, s. 35-37.

79

Použití konkrétního stylu se liší pochopitelně v rámci dané rozhlasové instituce,

stanice, typu pořadu a zejména osobnosti moderátora. Kultuře řeči je ovšem třeba se

věnovat, protože kultura mluveného projevu je totiž kromě jiného také věcí

ohleduplnosti k posluchači.231

Mluvčí se bohužel často snaží tvořit řeč nejpohodlněji s ohledem na ekonomičnost

artikulačního úsilí. Důsledkem je pak například nedbalá výslovnost hlásek, členění textu

podle potřeb dýchání bez ohledu na význam a stavbu vět, používání jazykových forem podle

osobního úzu, bez uvažování o jejich stylové platnosti, a tak dále.232

Kultura mluvené řeči, zejména její zvukové formy, začíná tehdy, když mluvčí začne

vynakládat úsilí ve prospěch pohodlí posluchače. V současné praxi bývá ovšem zřetelně

preferováno pohodlí mluvčího.233

5.13 Vybrané prohřešky proti kultuře mluveného projevu a nepatřičné zvukové jevy

Na vybraných příkladech si nyní ukážeme nejčastější možné prohřešky vůči pravidlům

kultivovaného mluveného projevu. Uvedené chybné odchylky od pravidel ortoepie a ortofonie

se pokusíme využít v praktické části, zaměřené na rozbor vybraných moderátorských

osobností, v různých stanicích a pořadech.

1. Odchylky v kvantitě samohlásek

Délka nebo na druhou stranu krátkost samohlásky má v mnoha případech rozhodující

vliv na význam sova. V českém jazyce je z toho důvodu zakotvena takzvaná česká funkční

kvantita, která určuje, kdy je samohláska krátká a kdy naopak dlouhá.234

Jednu z odchylek tvoří nedbalá, redukovaná výslovnost samohlásek. Tato nezřetelnost

některých samohlásek se vyskytuje hlavně u víceslabičných slov a postihuje samohlásky mezi

souhláskami s podobným místem tvoření.235

Mezi nejčastější chybu v kvantitě samohlásek patří však jejich nespisovné zkracování.

2. Zkracování

V současných mluvených projevech se objevuje i nespisovné zkracování výslovnosti.

U samohlásek se nejčastěji jedná o samohlásku (í) a (ú).236

U souhlásek pak k nežádoucí

231

BLÁHA, Ivo. Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2006,

s. 18. 232


doma i ve světě. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008, 1-2., s 19. 233

Tamtéž, s. 20. 234

HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995, s. 19. 235

HÁJKOVÁ, Eva. Rétorika pro pedagogy: základy řečových technik, verbální a neverbální komunikace, jaké

jazykové prostředky zvolit, jak zvládnout interpretaci textu. Praha: Grada, 2011, s. 68. 236

Např. myslím [myslim], nebo také říkám [řikám], vím [vim], atd.

80

redukci dochází hlavně u dvou a tříčlenných souhláskových spojení na začátku nebo na konci

slova.237

Nežádoucí zkracování výslovnosti může souviset i s odchylkami v nářečí. Sklon

zkracovat dlouhé samohlásky mají mluvčí z oblasti lašských a přilehlých vlašských nářečí.

Výslovnost takovýchto samohlásek vyžaduje značnou námahu svalstva jazyka, což může

svádět k jisté pohodlnosti a následnému zkracování výslovnosti dlouhých samohlásek.238

3. Odchylky zaviněné oslabením artikulace samohlásek239

K nenormativním odchylkám dochází u samohlásek z důvodu nedostatečné aktivní

výslovnosti. Z tohoto důvodu se některé souhlásky deformují, nebo dokonce zcela zanikají.

Tento jev je častý zejména u souhlásek (v), (j), (h) a (l), a to v nepřízvučné slabice mezi

dvěma samohláskami.240

4. Zjednodušování

V mluveném projevu spisovném je nutností dodržovat plnou výslovnost slov. Jen

výjimečně je určitá redukce přípustná. Zjednodušená výslovnost se v českém jazyce povoluje

například u hlásky [j] a to ve tvarech pomocného slovesa být. Slovo jsem lze vyslovit jako

[sem], jsi [si], jste [ste] a podobně.

Ve veřejných projevech neutrálních je zjednodušená výslovnost souhláskových

spojení akceptována ve slovech dcera [cera], srdce [srce] a ctnost [cnost]. Dále je možná

určitá úprava výslovnosti u číslovek sedm [sedum] a osm [osum].241

5. Hezitační zvuky

Jedná se o formulační pauzy, typické pro nepřipravený či spontánní mluvený projev.

Nejčastěji je tato pauza vyplňována takzvanými hezitačními zvuky, které se mohou

vyskytovat prakticky kdekoli v textu. Hezitační zvuky (nebo také váhací) jsou

paralingvistické jevy a nejvíce se objevují při hledání správného výrazu nebo mohou být

rovněž vyjádřením nejistoty mluvčího. Motivem jejich vzniku je formulační úsilí mluvčího

o adekvátní sdělení zamýšleného obsahu, které si vyžaduje pauzu.242

Nejčastějšími hezitačními zvuky jsou „e“, „ee“, „mhm“, „hmm“ nebo „ehm“.

6. Chybná technika práce s hlasem či dechem

237

Např. kdyby [dybi], který [kerí], jedenáct [jedenác], aj. 238

HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995, s. 20. 239

Např. u souhlásky [v ] u slov pivovar či povídal [piovar,poídal] nebo oslabená artikulace u souhlásky [h]

u slov sbohem, na shledanou, toho druhého [sboem, nasledanou, toodruhéo]. 240

HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995, s. 20 241

Tamtéž, s. 22. 242

MȔLLEROVÁ, Olga, - NEKVAPIL , Jiří. Pauzy v mluveném textu. Slovo a slovesnost, 1986, roč. 47, č. 2.

s. 105-112.

81

Důležitou součástí dobré úrovně mluvené řeči po technické stránce je zvládnutí

techniky dýchání při řeči a ovládání hlasu. V opačném případě se mohou v rozhlasových

projevech objevit elementární nedostatky.

7. Stoupavá melodie

Častý jevem u rozhlasových moderátorů je užití příznakových melodií koncových

úseků oznamovacích vět. Hlasatelé nejčastěji používají stoupavou melodii ve snaze zdůraznit

daný výraz ve výpovědi. Takto užívaná kadence se nazývá „nemoc šílených moderátorů“.

Podle Bartoška se dá tento jev omluvit jako cílená snaha moderátora přesvědčit své

posluchače.243

Pro spisovnou výslovnost platí, že na intonačním centru nekoncového úseku se užívá

kadence mírně stoupavá a na intonačním centru koncového úseku kadence klesavá, to

znamená čtení do tečky.244

8. Nepravidelný rytmus řeči

Nepravidelné tempo či rytmus řeči úzce souvisí s nezvládnutou technikou správného

dýchání. Nejčastěji dochází ke zrychlení tempa na koncích vět, kdy mluvčímu dochází dech

a snaží se co nejrychleji doříct danou myšlenku. Neúměrné zrychlení z důvodu nesprávné

práce s dechem má za důsledek sotva slyšitelné konce slov, což je pro posluchače nepříjemné

a snižuje se tak jeho vnímání obsahu textu.245

9. Dlouhé pauzy

Neúměrná délka pauz či pauzy v místech, kde by být neměly, jsou základním

ukazatelem nepřipravenosti mluveného projevu. Dlouhé pauzy bývají často užity jako pauzy

váhající nebo formulační. Pomlky v místech, kde by být neměly, zároveň poukazují na

nesprávně zvládnutou techniku dýchání, kdy řečník udělá pauzu na nádech na nevhodném

místě v textu. Posluchač tak může nabýt mylného dojmu, že od moderátora přijde myšlenka,

na kterou je třeba se soustředit. 246

10. Slyšitelné vdechy, polknutí či mlasknutí

Někteří rozhlasoví mluvčí se mohou ve svých projevech dopouštět například

slyšitelných vdechů mezi jednotlivými mluvními celky, případně jsou slyšitelné další zvuky

jako polknutí, mlasknutí a podobně. Každý rozhlasový mluvčí musí počítat se skutečností, že

mikrofon všechny tyto zvuky několikanásobně zesílí. Neslyšnost dechu a jiných rušivých

243

BARTOŠEK, Jaroslav. Kultura a technika mluvené řeči. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2003, s. 57. 244

Z osobního rozhovoru s moderátorkou ČRo – Radiožurnál Hankou Shánělovou, pořízeného dne 17. 6. 2015. 245

PALKOVÁ, Zdena. Výslovnost rozhlasových mluvčích. Naše řeč, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR,

1986, ročník 65, č. 4. Dostupné z WWW:< http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6344>. [cit. 2015 – 07 - 14]. 246

STRAHL, Vlastimil. Novinář před mikrofonem: (o mluveném slovu). Praha: Univerzita Karlova, 1993, s. 91.

82

zvuků je relativně málo podstatnou složkou mluveného projevu rozhlasových moderátorů

a redaktorů, ale i této složky si je posluchač vědom a patří rovněž mezi prvky, které mohou

ovlivnit sympatie posluchače k danému mluvčímu.247

247

PALKOVÁ, Zdena. Výslovnost rozhlasových mluvčích. Naše řeč, Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR,

1986, ročník 65, č. 4. Dostupné z WWW:< http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6344>. [cit. 2015 – 07 - 14].

83

6 DIALOGICKÉ JEDNÁNÍ S VNITŘNÍM PARTNEREM

V této kapitole si představíme pojem dialogické jednání s vnitřním partnerem.

Přiblížíme si jeho vznik a ujasníme si, kde všude se dá primárně použít a jaký může být jeho

význam.

Pokusíme se aplikovat dialogické jednání na způsoby rozhlasové moderace a najdeme

způsob, jak obvykle moderátoři dosahují improvizace, spontaneity, přirozenosti a navození

příjemného pocitu interakce moderátora s jeho hostem i vzdáleným posluchačem.

Jako primární zdroje v kapitole o dialogickém jednání budeme využívat studii

Dialogické jednání s vnitřním partnerem248

Ivana Vyskočila, dále diplomovou práci Anny

Židlíkové249

o dialogickém jednání a budeme také vycházet z osobního rozhovoru s hercem

a improvizátorem Jaroslavem Duškem,250

který se s dialogickým jednáním seznámil osobně

při studijních setkáváních s Ivanem Vyskočilem.

6.1 Co není a co by mohlo být dialogické jednání s vnitřním partnerem

S dialogickým jednáním vyvstává hned v úvodu terminologický problém. Nejenže

není tak úplně jisté, k čemu a zdali vůbec je pro něco dobré, ale zároveň by nebylo správné

dialogické jednání titulovat slovy „termín“ nebo „metoda“, nic z toho to totiž není. Proto

uvádíme raději jen označení „pojem“.

Tohoto problému si je vědoma i Anna Židlíková, která ve své diplomové práci vnímá

definici dialogického jednání rovněž obtížně: „definovat a operacionalizovat pojem

dialogické jednání s vnitřním partnerem je obtížný úkol, neboť se jedná

o psychosomatickou251

disciplínu, jež je bez osobních zkušeností těžko sdělitelná.“252

Dialogické jednání si tedy žádá osobní zkušenost a především se jedná o cosi, co se

neustále proměňuje a přetváří. Označení metody nebo cokoli podobného ostatně vylučuje

i sám autor dialogického jednání Ivan Vyskočil: „Dialogické jednání není nic hotového. Není

248


umění, 2005. 249


s vnitřním partnerem. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 250

Osobní rozhovor s Jaroslavem Duškem, pořízený dne 17. 6. 2015. 251

Jan Hančil označuje za psychosomatické ty disciplíny, kterými „člověk zhodnocuje svou existenci jako

jednotu tělesného a duševního.“ (Srov. HANČIL, Jan. Dialogické jednání jako otevřená otázka. In

VYSKOČILOVÁ, Eva (ed.). Dialogické jednání jako otevřená otázka: sborník z konference 13. A 14. 11.1997.

Praha: Akademie múzických umění, 1997 s.) 252


s vnitřním partnerem. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 8.

84

to metoda, a už vůbec ne technika. Jestli, tak to je jistá inspirace, otevřená otázka, případ

zkoumání a studia nepředmětného herectví.“253

Jaroslav Dušek, sám herec a zdatný improvizátor, označení termín nebo metoda pro

dialogické jednání taktéž vylučuje a zároveň uvádí, že kdyby on hledal klíčový pojem pro

označení dialogického jednání, tak by to byla „přítomnost“. Podle Duška vede dialogické

jednání k představám, že musí existovat nějaké napětí mezi dvěma póly a že jeden pól je

akčnější, dynamičtější, zatímco druhý statičtější a že právě na základě napětí mezi těmi póly,

proudí nějaké jednání. „Kdybych to měl říci úplně jednoduše, tak pro mě je dialogické jednání

něco, čemu říkal Sókratés „diamonion“, tedy jakýsi vnitřní hlas, který v sobě každý z nás

máme a ten nás nějakým zvláštním způsobem koriguje a upozorňuje na nějaké věci. Zároveň

také něco namítá, zpochybňuje, ale je naší součástí, jako by byl uvnitř nás nainstalován.“254

Dušek dále uvádí, že někdo tomu může říkat esence, božství, první program, a tak

dále, ale vždy je to cosi, co je uvnitř duše člověka umístěno už od začátku, je to součástí jeho

bytosti a má to neustále k dispozici. Někdo tomu může říkat skryté vědění nebo vnitřní vědění

a tento zvláštní princip je to, s čím my vstupujeme do dialogu. Dušek zároveň varuje, že

pokud chce člověk zůstat v takovémto druhu dialogu (dialogického jednání s vnitřním

partnerem) takzvaně „živý“, nesmí se „umrtvit“, to jest naučit se předem nějaké věty a ty pak

opakovat. V běžném životě tak někteří lidé jednají, ale pro dialogické jednání je podle Duška

důležitá právě ona přítomnost a ne osvojení si nějakých předpřipravených floskulí.

Dialogické jednání je tedy možné vnímat jako jednání sám se sebou, k němuž se každý

více či méně uchylujeme, když rozmlouváme sami se sebou ve chvílích, kdy nás nikdo nevidí.

Jelikož zde v tuto chvíli nikdo není, vytvořili jsme si v sobě vnitřního partnera, k němuž

rozmlouváme. Pro doplnění Duškových úvah přichází Ivan Vyskočil s dalšími vodítky:

„Někdy se tomu říká vnitřní hlas, což obvykle není jenom hlas, ale je to i určité gesto, tělové

napětí, jindy se tomu říká alter ego, druhé já i lepší já, i když to může být to našeptávající,

zrazující.“255

Na rozdíl od běžného rozmlouvání sami se sebou, kdy k sobě promlouváme o samotě,

je dialogické jednání prováděno na veřejnosti, a z toho důvodu je – jak uvádí Vyskočil -

potřeba v sobě navodit pocit takzvané veřejné samoty.256

To se projeví dle Vyskočila tak, že

253


umění, 2005, s. 13. 254

Z osobního rozhovoru s Jaroslavem Duškem, pořízeného dne 17. 6. 2015. 255

Tamtéž, s. 14-15. 256

Původně vynález a termín K. S. Stanislavského.

85

ten, kdo je v centru pozornosti druhých, se učí jednat a prožívat tak, jako by tam ti druzí

nebyli a byl tam zcela sám.257

K tomu je ovšem zapotřebí vyvarovat se jakéhokoli očního či dotykového kontaktu

s diváky. Cílem veřejné samoty je tak nastolení pocitu, aby se jednající během dialogického

jednání naučil bez sebemenšího problému a studu produkovat své jednání veřejně před

druhými tak, jak by to činil o samotě.

Vyskočil upozorňuje, že pro dialogické jednání je důležitý okamžik přítomnosti

a momentu „teď a tady“, podobně jako to výše popisoval Dušek. Vyskočil nabádá k tomu,

aby si jednající nic předem nepřipravoval a přišel s tím, co ho první napadne, a to i přes

počáteční pocit trapnosti a chaosu. K tomu je dobré příliš nespěchat a dopřát čas na odpověď

tomu, kdo chce odpovědět (vnitřní partner).258

Vladimír Chrz Vyskočilova slova o spontaneitě a odpovědi přicházející od vnitřního

partnera potvrzuje a označuje je za nejdůležitější prvek dialogického jednání, přičemž ho

zároveň chápe jako specifický druh (ztělesněné, zjednávané, dramaticky sehrávané) aktivní

imaginace.259

Tou je podle Chrze: „soustavná práce s nevědomým materiálem – to znamená,

že objekty vystupující v představách, nezanikají po skončení fantazijní činnosti, ale jedinec se

k nim může kdykoli vrátit, vstoupit do rozhovoru s nimi, nechat si od nich radit, či pracovat na

všech případných asociacích v dlouhodobějším horizontu.“260

Díky této poměrně obecné formulaci lze i dialogické jednání vnímat jako aktivní

imaginaci. Nicméně tradiční pojetí aktivní imaginace pracuje s obrazy vystupujícími

z nevědomí, které má jednající rozvíjet. U dialogického jednání nevystupují žádné obrazy,

nýbrž se praktikující zaměřuje spíše na signály vysílané tělem, které mu ale může – a většinou

tomu tak je – zprostředkovávat signály z nevědomí.

Dialogické jednání s vnitřním partnerem je jednoduchý pojem, který je ale možné

vysvětlovat různými a složitými způsoby. Čím vším ještě dialogické jednání může být,

popisuje znovu Ivan Vyskočil: „Může být a bývá, jak už řečeno, vytvářením psychosomatické

kondice pro tvořivou komunikaci, a tedy pro hlubší a přesnější, vodivější empatii, poznání

a přijetí druhého, pro setkání v pravém slova smyslu. Může být a bývá prožitím, poznáním

257


umění, 2005, s. 17. 258

Tamtéž, s. 16-21. 259

CHRZ, Vladimír. Styly dialogického jednání: návrh konceptuálního rámce. In ZÁBRODSKÁ, Kateřina, -

ČERMÁK, Ivo (Eds.). Kvantitativní přístup a metody ve vědách o člověku: sborník z konference. Brno:

Psychologický ústav Akademie věd ČR, 2010, s. 154. 260

CHRZ, Vladimír. Dvojí pohled na dialogické jednání, 2011. [cit. 2015 – 05 - 13]. Dostupné z WWW:

<https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/115934/1_Theatralia_14-2011-

2_17.pdf?sequence=1>.

86

a studiem principů dramatické hry. Může být a bývá prožitím, poznáním a studiem

nepředmětného herectví (hráčství, aktérství). Může být a bývá cestou pochopení a uchopení,

„vtělení“ a uskutečnění určité výzvy, otázky, určitého úkolu, textu. Může být a bývá, je-li jako

takové poznáno a pochopeno, otevřenou a otevírající cestou, metodikou zkoušení, hledání

i vnímání, všímání si a nalézání.“261

Zejména tvořivá komunikace, pochopení, uchopení, empatie, poznání a přijetí druhého

nás v případě této diplomové práce vede k uchopení dialogického jednání v rámci moderace

v rozhlase. Pro určité typy pořadů, které jsou založeny na naslouchání druhému (hostovi), kde

je snaha dát mu prostor, nepřerušovat ho a spíše než na předem připravený křížový výslech

a pečlivě strukturovaný seznam otázek dbát na spontaneitu, na výše zmiňované „teď a tady“

a určitý stupeň zdravé a přirozené improvizace, snažící se navodit příjemnou atmosféru jak

pro hosta, tak pro posluchače, lze dialogické jednání považovat tak trochu za zázračný klíč

a cestu ke kvalitnímu moderátorskému projevu, který by byl vstřícný, kultivovaný,

zachovával zásady etiky.

Logicky se v tomto případě nabízí Jaroslav Dušek s jeho někdejším pořadem na ČRo –

Dvojce, pojmenovaný Duše K.

Ivan Vyskočil při odpovědi na otázku, zda se již setkal s někým, kdo by v divadle či

mimo divadlo při své tvorbě fungoval takzvaně dialogicky zcela spontánně a měl tento

přirozený dar, dokonce neváhá označit právě Jaroslava Duška, ale zároveň přiznává, že si není

jistý, zdá se jedná o zcela spontánní dialogické fungování a přirozený dar, neboť dialogické

jednání je živá přítomnost určitých životních principů, nejen uměleckých, ale i životních

postojů, to jest jistého pojetí, filosofie člověka a jeho světa.262

Jaroslav Dušek pak přiznává, že dialogické jednání samozřejmě zná, zabývá se

improvizovaným divadlem dodnes, a tudíž je pro něj přirozená absence scénáře, kdy veškerá

produkce vzniká a proudí doslova sama pod rukama. Duška tento proces o to více ale nutí

poslouchat sám sebe. Kdyby to nedělal, po chvíli by nevěděl, o čem vlastně mluví. Dialogické

jednání považuje za určitý trénink z improvizovaného divadla, ale přesné vymezení nemá.

Jako alternativní pojmy uvádí například „tvorba z nulového bodu“, „otevřená dramatická

hra“, případně „spontánní akce“.

Dušek následně svůj vztah k dialogickému jednání shrnuje s pojetím a nadsázkou sobě

vlastní: „Dialogické jednání v mé praxi určitě je, ale rozhodně to není to, čím bych se zabýval

261


umění, 2005, s. 128. 262

Tamtéž, s. 24-25.

87

a přemýšlel nad tím, zda ve své tvorbě uplatňuji principy dialogického jednání. Pro mě je

hlavní přítomnost a živost, že člověk nepřichází s předem danou představou a předsudkem

a když si povídá s hostem, tak poslouchá, co říká a pak se s ním baví normálně a nemusí

myslet na žádné dialogické jednání. Kdyby na něj myslel, tak se z toho zblázní. Zároveň můžu

dialogicky jednat, aniž bych používal metodu dialogického jednání. To jsou dvě různé věci

a jenom je třeba pochopit, že něco je koncept intelektu, který se snaží něco zachytit, popsat

a definovat a druhá věc je proud nějaké normální existence.“263

Jistěže by bylo možné, abychom pole působnosti dialogického jednání nadále

a hlouběji teoreticky vymezovali a rozšiřovali. Ponecháme mu však – i vzhledem

k omezenému rozsahu práce – svůj vlastní život a budeme věřit, že informace, výše uvedené,

poslouží jako vhodný a podnětný zdroj k dialogickému jednání s vaším vnitřním partnerem.

Využití dialogického jednání je totiž neomezené a slova Anny Židlíkové, že „dialogické

jednání je vyhledáváno nejenom budoucími pedagogy a lidmi z uměleckých oborů, ale i těmi,

které dialogické jednání láká z důvodu osobnostně sociálního rozvoje ve smyslu procesu

duševního vývoje člověka,“264

lze jen podtrhnout. Předmětem zkoumání této práce je otázka,

zda lze dialogické jednání spatřovat ve využití moderátorské profese. Z výše uvedeného je

patrné, že se jedná o vhodný doplněk pro prohloubení moderátorské sebedůvěry a jistoty.

Díky dialogickému jednání je možné moderovat přirozeně, uvolněně a zároveň se

zdokonalovat ve svých improvizačních schopnostech. Pakliže by o dialogickém jednání

s vnitřním partnerem věděla většina rozhlasových moderátorů, dost možná by způsob jejich

práce a interakce s posluchačem vypadala jinak. My se v praktické části blíže zaměříme pouze

na jeden moderátorský příklad. Bude jím ale skutečný mistr improvizace, který z dialogického

jednání vzešel – Jaroslav Dušek v pořadu Duše K.

263

Veškeré informace, kde je Jaroslav Dušek uváděn jako zdroj, cituji z osobního rozhovoru, který jsem s ním

pořídil dne 17. 5. 2015. 264


s vnitřním partnerem. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, s. 14.

88

7 PŘÍKLADOVÉ ANALÝZY VYBRANÝCH POŘADŮ

A MODERÁTORŮ

V druhé části práce se zaměříme na představení vybraných rozhlasových pořadů

a jednotlivých moderátorů. Vycházet přitom budeme z teoretických poznatků předešlé části.

Jedná se například o dialogické jednání s vnitřním partnerem, základy ortoepie nebo způsob

kladení otázek při rozhovorech. Analýzu vyslechnutých pořadů doplní metoda rozhovorů se

zkoumanými moderátory. Pořady a moderátoři budou mezi sebou volně propojeny, aby bylo

umožněno vzájemné komparační srovnání.

7.1 Luboš Xaver Veselý – Pressklub (Frekvence 1)

Pressklub je publicistický pořad Frekvence 1 moderovaný Lubošem Xaverem

Veselým. Sám Veselý jej charakterizuje jako „rozhlasovou publicistiku a debatu o vážných

věcech. Pořad, do něhož chodí ty nejvlivnější osobnosti.“265

Zároveň ale dodává, že „s čistým

svědomím to říci nemůže, protože Frekvence 1 je především hudební a zábavné rádio.

Pressklub svým formátem poněkud vybočuje a snaží se přinést posluchačům seriózní názor

někoho vlivného. Je to ale publicistický formát „s přimhouřením obou očí.“266

V následující

kapitole si rozebereme moderátorský styl Luboše Xavera Veselého, jakým způsobem pokládá

otázky a zaměříme se i na volbu jazyka, případně hledání některých nedostatků. Veselý

přiznává, že „se Pressklub může zdát někdy uvolněný, i tak v něm ale mnohdy zazní zásadní

informace.“267

Určitá uvolněnost patrně vyplývá z daného formátu stanice, který jsme si ve

vybrané kapitole představili: „Kdyby Frekvence 1 přinesla pořad ve stylu paní Drtinová na

DVTV,268

tak by to toho posluchače neudrželo. My jsme privátní rádio, které je nasměrované

na výkon, který se dá změřit tím, kolik jsme prodali reklamy a já s čistým svědomím říkám, že

od konfrontačních debat jsou tu jiní a mnozí to dělají i dobře.“269

7.1.1 Moderátorský styl a osobitost moderátora

Luboš Xaver Veselý se ve svém projevu snaží o to, aby mu dobře rozuměla široká

vrstva posluchačů a měli pocit, že se do určité míry ptá za ně. Z tohoto důvodu se zdá jeho

265

Z osobního rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým, pořízený dne 15. 6. 2015. 266

Tamtéž. 267

Tamtéž. 268

Projekt DVTV tvoří bývalé moderátorské osobnosti pořadu Události, komentáře České televize Daniela

Drtinová a Martin Veselovský. Projekt DVTV představuje první publicistický videokanál v České republice.

Vysílání je dostupné na internetu na internetové televizi Aktuálně.TV, kde jsou k dispozici i jiné další pořady. 269

Z osobního rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým, pořízený dne 15. 6. 2015.

89

moderátorský styl zvídavý, až naivní. „Právě teď začíná Pressklub a naším dnešním hostem

je ředitel české pobočky Lékařů bez hranic pan Pavel Gruber,270

dobrý den. […]Říkám to

dobře, všechno?[…]Protože se tváříte velmi přísně, pane řediteli…tak jste ředitel

nakonec…“271

Veselý nejprve představí hosta dle jeho profese a zároveň posluchači nastíní, jak na

něj samotného host působí. Posluchač si tak může udělat o hostovi obrázek už od první věty,

přestože s hostem ve studiu přítomen není. Náhled na osobnost hosta se může u posluchače

měnit, podle výpovědi respondenta, ale zejména podle způsobu moderace Xavera Veselého.

Jindy se Veselý ptá i na otázky, které mohou být pro daného hosta časté, ale u kterých

Veselý ví, že posluchače zajímají a že zajímají i jeho samotného: „Pane Ručinský,272

jestli se

nemýlím, vám je čtyřicet čtyři let…a pořád čtu v médiích, že jste ve světové formě. Dá se říct,

že to chlapa, ve chvílích, kdy přicházejí roky, stojí víc úsilí, udržet si tu kondici, co máte

vy?“273

Veselý se zároveň snaží naladit s hostem na jednu vlnu, ke každému hostovi

přistupovat individuálně, a přestože v jeho mluveném projevu převažuje hovorová čeština

(mluvená forma psané), objevují se zde některá familiární slova, snažící se o ztotožnění se

s hostem a navození pohodové atmosféry. Veselý použil v určitém místě výraz „chlap“.

Veřejnoprávní média by pravděpodobně volila neutrální výraz, například „hráč“ nebo

„vrcholový sportovec“.

Z moderátorského projevu Luboše Xavera Veselého je patrné, že se snaží znít

především zcela normálně a civilně. Tato poloha je Veselému přirozená a definuje formát

pořadu Pressklub. Veselý se tak snaží především o běžný mezilidský komunikační projev

a své otázky klade stejným způsobem ať už lékaři, hokejistovi anebo prezidentu republiky

v prezidentském speciálu Pressklubu.274

Vždy ale zároveň vnímá, s kým se baví a snaží se mu

částečně přizpůsobit a používat „jeho řeč“.

270

Ředitel České pobočky Lékařů bez hranic, která poskytuje odbornou lékařskou pomoct v místech, kde je

většině obyvatelů nedostupná a kde ji nutně potřebují. 271

Pressklub: host lékař Pavel Gruber. 5. 7. 2015 (online archiv Frekvence 1). Dostupné z WWW:

< http://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/pavel-gruber-lekar-na-zahranicnich-misich-nezbohatne-

17780>. 272

Bývalý hokejový útočník. Olympijský vítěz z Nagana, držitel tří titulů mistra světa, dlouholetý hráč

kanadsko-americké NHL a ve 44 letech vítěz české extraligy s týmem HC Verva Litvínov. 273

Pressklub: host hokejista Martin Ručinský. 20. 7. 2015 (online archiv Frekvence 1) Dostupné z WWW:

< http://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/martin-rucinsky-klukum-jsem-na-ms-neradil-nemeli-se-za-

co-stydet-17590>. 274

Pořad Prezidentský Pressklub vysílá Frekvence 1 od 4. ledna 2015 s tříměsíční periodicitou. Prezidentský

Pressklub soukromé Frekvence 1 nahradil pořad Hovory z Lán veřejnoprávního Českého rozhlasu poté, co

prezident republiky Miloš Zeman použil silně vulgární výrazy během živého vysílání a tím hrubě porušil etický

Kodex Českého rozhlasu, který takovýto způsob vyjadřování striktně zakazuje. Vedení Českého rozhlasu se poté

90

7.1.2 Způsob kladení otázek

Používání různých typů otázek se liší podle hosta a tématu rozhovoru, navíc skladba

typu otázek se mění podle vývoje a tempa pořadu.

Při vysílání s hokejistou Martinem Ručinským využil už zkraje pořadu Veselý

zdvojenou otázkou, patrně i proto, aby tím hosta více rozmluvil a získal od něj více informací.

Veselý tím zároveň riskuje, že se nemusí dočkat natolik rétoricky noblesní odpovědi jako

například od zkušených rétorů z oblasti politiky, kultury nebo vědy. „Setkával jste se

s hokejisty během toho šampionátu? Třeba po zápasech, kdybyste jim třeba něco poradil,

protože jste stejně zkušený jako fenomén jménem Jágr.“275

Veselý touto složenou otázkou nechtěl pouze rozvést a upřesnit svou myšlenku,

případně rozpovídat hosta, ale směřovat rozhovor k tématům, u kterých chtěl, aby zazněly.

V tomto případě je řeč o Jaromíru Jágrovi, což je téma, které zejména hokejové posluchače

vždy velmi zajímá. V tomto případě by řeč o Jaromíru Jágrovi mohla zastínit i hlavního hosta.

Veselý je ale znalý etiky a úcty k hostovi, a proto se o Jágrovi dále již nezmiňuje. Navíc

zmínka o něm byla tentokrát vhodná, neboť Jaromír Jágr byl v dané chvíli (sezóna

2015/2016) nejstarším hokejistou v celé zámořské NHL a stejně jako Ručinského ho zdobí

hokejová dlouhověkost.

Veselý pokračuje v rámci úvah a spekulací a klade si otázky, které si pokládá běžný

hokejový fanoušek před mistrovstvím světa. Objevuje se spekulativní „kdyby“ a má nádech

sugestivní otázky, přičemž se zároveň v tomto případě opírá o citaci, která není zdrojově

podložená. „Já jsem četl někde na internetu takový článek, který měl titulek: „Kdyby hrál

Ručinský, bylo to nejmíň stříbro“, napadlo vás to?“276

Otázka padla sice v odlehčeném

rozhovoru, přesto není vhodné citovat výroky bez uvedeného zdroje, už jen proto, že by si

posluchači udělali rádi představu o zmiňovaném článku a jeho autorovi.

Z intonace i zabarvení hlasu může posluchač nabýt dojmu přátelského a uvolněného

rozhovoru. Tak to skutečně působí, ale ve skutečnosti Veselý těchto typů otázek používá

právě proto, aby z respondenta dostal zajímavou a pokud možno citově zabarvenou odpověď.

rozhodlo těmto prohřeškům dále předcházet a prezidentovi navrhlo vysílat pořad ze záznamu, nikoli živě, aby

bylo možné případné vulgarity před odvysíláním pořadu odstranit. Prezident tuto možnost odmítl jako projev

cenzury a ovlivňování, naopak přistoupil na nabídku Frekvence 1 s obdobným pořadem, který byl pojmenován

Prezidentský Pressklub. Jedná se o exkluzivní a speciální vysílání původního pořadu Pressklub s Lubošem

Xaverem Veselým. 275

Pressklub: host hokejista Martin Ručinský. 20. 7. 2015 (online archiv Frekvence 1) Dostupné z WWW: <

http://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/martin-rucinsky-klukum-jsem-na-ms-neradil-nemeli-se-za-co-

stydet-17590>. 276

Tamtéž.

91

Veselému se rovněž nedá upřít snaha svému hostu naslouchat a neváhá přidat i vlastní

stanovisko, osobní názor. V rozhovoru s Lékařem bez hranic Pavlem Gruberem, který

s Veselým diskutoval o vlně uprchlíků, využil moderátor kontrolní otázky, jejímž

prostřednictvím shrnul v krátkosti, co posluchači slyšeli. Tím, že posluchačům znovu osvěžil

informace, které již slyšeli, zároveň zdůraznil, proč by se měli zamyslet nad informacemi

z jiného úhlu pohledu. Otázku poté rozvine a přidá stanovisko, které je do jisté míry osobní

i poněkud nemístné a ve veřejnoprávním sektoru by takovýto dotaz patrně nezazněl: „Pak mě

ještě zaujalo, že jste řekl, že ti lidé mají právo neumírat. S tím se nedá než souhlasit, ale

s jedním drobným podotknutím, protože oni na jedné straně mají právo neumírat, ale

když…promiňte, vstupuji do lodičky třikrát tři metry, spolu s dalšími pětadevadesáti lidmi, tak

si o to trošku říkám a ti lidé přece mají v hlavě rozum, stejně jako my.“277

Veselý se tak nejspíš snaží přiblížit styl kladení otázek masovému posluchači, jde mu

zejména o srozumitelnost a přímočarost, přestože někdy působí dojmem lidového soudce,

který soudí a zpochybňuje bez důkazů: „Proč by měl lékař kritizovat nějaké politiky? Lékař

má léčit lidi a pomáhat těm, komu je nejhůř.“278

Z výše uvedených tezí může vyvstat otázka,

do jaké míry je Veselý seriózním, případně populistickým moderátorem. Veselý na jednu

stranu nepředstavuje typ veřejnoprávního redaktora, zaměřujícího se na politiku, který

neustále cituje řadu zdrojů a obsah sdělení určitého data, které daný host řekl i třeba před

několika lety. Toto Veselý nedělá. Veselý přináší ryze osobitý a svérázný moderátorský styl,

který nelze striktně nazvat populistickým. On je totiž charakteristický osobností moderátora,

z něhož má posluchač pocit, že se ptá, neboť to zajímá jeho samotného, nikoli proto, aby se

populisticky a prvoplánově ptal za posluchače. Pakliže tomu tak ve výsledku je, jedná se spíše

o dobře promyšlený tah vedení Frekvence 1, jak přimět posluchače, aby pořad poslouchali

v co největším počtu. I přesto že Veselý v rámci svého moderátorského stylu působí dojmem

„naivního a zvídavého lidového redaktora“, za každým vysíláním stojí dlouhá a pečlivá

příprava, což stvrzuje i jeho nadřízená a vedoucí redakce Frekvence 1 Ivana Zítová:

„Příprava na vysílání pořadu Pressklub je dána zejména osobností moderátora a jeho

celkovým, širokým přehledem v oblasti kultury a politiky. Pakliže si moderátor do vysílání zve

hosta na nějaké aktuální téma, načítá a studuje veškeré dostupné zdroje o daném člověku

i probíraném tématu.“279

277

Pressklub: host lékař Pavel Gruber. 5.7.2015 (online archiv Frekvence 1). Dostupné z WWW:


17780>. 278

Tamtéž. 279

Z mailové korespondence s vedoucí redakce Frekvence 1 Ivanou Zítovou, ze dne 5. 11. 2015.

92

7.1.3 Spisovný versus nespisovný projev a odchylky od ortoepie

Luboš Xaver Veselý během moderace pořadu Pressklub v drtivé většině případů volí

spisovný projev, jedná se o hovorovou verzi psané spisovné češtiny. Spíše než na zásadní

prohřešky lze upozornit na různé obraty, k nimž se Veselý místy rád uchyluje. Jsou to různé

knižní, archaické nebo staročeské výrazy, slovní obraty, přirovnání, a tak podobně. „Stane se,

že vy sednete na letadlo a jedete se sám podívat, jak to vypadá tam, či onde?“280

Výraz

„onde“ se sice používá dodnes, ale nejedná se o výraz běžně užívaný v konverzaci a ve

sdělovacích prostředcích, tím méně na komerční rozhlasové stanici.

Některé výrazy nemusí být nutně nespisovné z hlediska gramatiky, ale mohou působit

vulgárně a neslušně v kontextu řečeného tématu. V jedné části rozhovoru s Pavlem Gruberem

označuje Veselý uprchlíky, snažící se přeplavit na stísněné loďce ke svobodě za lidi, „kteří

často vypadají, že jsou v posledním tažení.“281

Veselý tímto označením podává skutečnosti

bez obalu a věci nazývá pravými jmény, přesto svůj výrok vzápětí zmírnil a omluvil se za něj,

neboť přirovnání, které slýcháme často ve spojení se zvířaty, je v tomto kontextu neetické.

Veselý se dopouští prohřešků vůči spisovné české gramatice zřídkakdy. Ani on

pochopitelně nemůže uhlídat vše a ojediněle se u něj může objevit protetické

„v“ u výslovnosti slova „ono“: „Takže vono to půjde do tisíců, ne?“282

V tomto případě se

jedná o jiný typ rozhovoru, kde Veselý zpovídá hokejistu Martina Ručinského. Jedná se sice

o prohřešek proti spisovné češtině, ale tato forma rozhovoru ji snese, působí dojmem

živelnosti, zájmu a zdravé spontaneity.283

Mluvený projev Xavera Veselého po stránce spisovného jazyka je na přijatelné úrovni,

větší problém je melodická srozumitelnost projevu. Veselý v některých okamžicích poněkud

„šumluje“ a výslovnost některých slov je nedbalá.284

Jedná se například o splynutí párové

souhlásky neznělé písmena „s“ ve spojení s dalším slovem. V rozhovoru s Martinem

280

Pressklub: host lékař Pavel Gruber. 5.7.2015 (online archiv Frekvence 1). Dostupné z WWW:


17780>. 281

Pressklub: host lékař Pavel Gruber. 5. 7. 2015 (online archiv Frekvence 1). Dostupné z WWW:


17780>. 282



co-stydet-17590>. 283

Zajímavé je, že například prezidentský speciál Pressklubu takovýmito nedostatky nedisponuje a řečový projev

je u Veselého daleko koncentrovanější a ukázněnější. Veselý si tak uvědomuje výjimečnost rozhovoru s hlavou

státu. 284

Pro lepší ilustraci je součástí diplomové práce i přiložené CD s audio nahrávkami

93

Ručinským tak došlo k nedostatečnému odsazení spojení „s jakým pocitem“, kdy „s jakým“

bylo slito dohromady a vyznělo jako „sjakým“.285

Veselý dobře zvládá práci s dechem i při jeho mohutné fyzické konstrukci není ve

zvukovém záznamu slyšitelné nepříjemné zadýchávání, funění, mlaskání, a tak dále. Veselý

řeší práci s dechem pomalejší mluvou, která ale není na úkor přidávání nadbytečných pauz.

Z frekvenční linky na audio záznamu jsou mezi jednotlivými slovy patrné pouze malé pauzy

v případě, kdy Veselý přemýšlí a volí vhodná slova či konstrukci myšlenky a celé věty.

Přemýšlení nad konstrukcí věty a výběru vhodných slov je doprovázeno drobnými

hezitačními zvuky. Nejčastěji je to „ee“, případně přeřeknutí a opakování některých slov.

Celkově je však mluvený projev Xavera Veselého na uspokojivé úrovni a z hlediska

spisovné češtiny i ortoepické správnosti při výslovnosti a artikulaci respektuje základní

pravidla rozhlasové publicistiky. Luboš Xaver Veselý a jeho hlasová stránka se tak řadí

k češtinářskému průměru a s řadou drobnějších výjimek ke smluvenému standardu.

7.1.4 Etické aspekty v moderaci Luboše Xavera Veselého

Etický rozměr vysílání Luboše Xavera Veselého je založen zejména na určité roli

zástupce lidu, kterou se Veselý prostřednictvím svého způsobu moderování a dotazování

pokouší hrát. Z tohoto důvodu se dostává do poměrně výhodné pozice. Naplňuje totiž jednu

z podstat vyplývajících z publicistických informačních pořadů, kterou je snažit se posluchači

něco sdělit. Zároveň je jeho metoda konstruována tak, aby zaujal veřejnost a to pokud možno

tu nejširší – masovou. Etika komerčního formátu stanice Frekvence 1 hovoří jasně: „My jsme

komerční stanice, jejímž cílem je co nejvíce posluchačů a ty získáte v momentě, kdy se budete

chovat jako masa.“286

Z výčtu ukázek kladených otázek a souhrnu moderátorského stylu

Xavera Veselého je patrné, že moderátor volí právě takové prostředky, které pomohou k co

největší atraktivnosti pro velmi široký okruh posluchačů, čímž komerční stanici zajistí

potřebné zisky z přísunu z reklam a inzerce. Veselý plní úlohu „lidového reportéra“

v auditivním sdělovacím prostředku. Dostává se tak do pozice, do níž se běžný občan dostat

nemůže a Veselý takto plní funkci jakéhosi ombudsmana a zástupce práva veřejnosti na

objektivní informace. Zvídavost v kombinaci s určitou mírou lidovosti, kdy se snaží dotazovat

způsobem, kterým by se dotazoval běžný občan/posluchač, je pro cílovou skupinu posluchačů

285



co-stydet-17590>.

286

Z osobního rozhovoru s Jakubem Wajshajtlem, pořízeného dne 4. 6. 2015.

94

Frekvence 1 velmi atraktivní a žádoucí. Veselý ve svém vysílání plní funkci moderátora, který

se ptá takzvaně za ně. Problém nastává ve chvíli, kdy si položíme otázku, do jaké míry je

tento přístup etický. Veselý se vydává za většinu, snaží se řídit úsudkem většiny, ptá se na

otázky, které jsou aktuální a zajímají většinu, ale co když se v této široké škatulce někteří

posluchači nenajdou? Znamená to, že si je Veselý bere jako rukojmí a vydává se za jejich

zástupce, přitom by měl zastupovat a reprezentovat především sebe, respektive instituci, v níž

působí a ne si vždy nechat našeptávat od lidu? Tento způsob moderace je výhodný i ze dvou

dalších důvodů. Určitá míra „schovávání se za lid“ umožňuje Veselému otevřenější, přímější

a i podle jeho slov drzejší způsob dotazování, který je pro běžného posluchače mnohem

normálnější a přijatelnější než přehnaná strojenost, podpořená maximální připraveností

moderátora s tabulkami, grafy a citacemi, čímž Veselý naráží zejména na některé moderátory

veřejnoprávním médií.287

Zároveň tímto zčásti chrání i sám sebe, protože se neptá „on“, ale

„lidé“. Přímé dotazování od posluchačů je pak ostatně obsaženo na konci vysílání, kdy Veselý

vybírá některé z dotazů a tentokrát se už přímo ptá za ně. Druhým důvodem je již několikrát

zmiňovaná atraktivita pro posluchače, z toho vyplývající vysoká poslechovost a velké zisky

pro rádio, přičemž právě ziskovost je existenční podstatou soukromých rádií. S mírou

atraktivity ale ve Veselého případu nesouvisí přehnaná senzacechtivost a emotivnost či

používání expresivnějších až vulgárnějších výrazů, což bývá někdy soukromým rádiím

z etického hlediska vytýkáno.288

Přestože Veselý často používá určité lidové výrazy obecnější

češtiny, jeho projev je dostatečně kultivovaný, po jazykové či stylistické stránce nikterak

nepohoršuje a zároveň se moderátorovi daří naplňovat podstatu formátu Frekvence 1: bavit

a informovat.

7.2 Těžkej Pokondr na Frekvenci 1

7.2.1 Moderátorský styl a osobitost moderátorů

Moderátorská dvojice Miloš Pokorný a Roman Ondráček vystupuje v mediálním světě

už dlouhá léta pod pseudonymem Těžkej Pokondr. Svou moderátorskou dráhu začínala tato

dvojice právě na soukromé Frekvenci 1, kam se před několika lety opět vrátila k moderování

zábavně-publicistického pořadu Těžkej Pokondr na Frekvenci 1.

287

Z osobního rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým, pořízeného dne 15. 6. 2015. 288

Z osobního rozhovoru s Markétou Součkovou, pořízeného dne 5. 6. 2015.

95

Rozsahem se jedná o hodinový pořad,289

kdy si moderátoři zvou do vysílání atraktivní

a zajímavé hosty. Nemusí se vždy jednat o slavné a známé osobnosti, mohou se objevit i lidé,

kteří aktuálně přitahují širší pozornost a o nichž se právě mluví.

Pro pořad je typická uvolněnost, daná jednak osobnostmi moderátorů a formátem

stanice Frekvence 1. Rozhovory probíhají v přátelské atmosféře, často se stává, že moderátoři

svým hostům tykají. Posluchač může nabýt dojmu, že se jedná o pravidlo, neboť moderátoři si

tykají s celou řadou herců, zpěváků i sportovců.

Pro moderování Pokorného a Ondráčka je typická akčnost, dynamika, zápal a styl

mluvy, který se příliš neliší od běžné mezilidské konverzace v každodenním kontextu.

Moderátorská dvojice je navíc za dobu společné práce dobře sehraná a doplňuje se. Často se

stává, že energický Roman Ondráček skočí svému kolegovi do řeči a pak se překřikují

navzájem, což by u jiných typů pořadů byl závažný etický prohřešek, u tohoto formátu pořadu

se jedná o prvek spontaneity a humoru. Roman Ondráček se během vysílání často zasměje

svým charakteristickým a výrazným smíchem, který je jedním z dalších typických rysů jeho

moderátorského projevu.

Moderátoři se snaží s každým hostem mluvit jako se sobě rovným. Neznamená to, že

by se k některému hostovi chovali hrubě nebo vulgárně. Jejich přímočarost a snaha příliš

nekličkovat a na rovinu věci sdělit, tak jak je oni cítí a vnímají, může naopak na hosta působit

vstřícně a nejednou se tak stane, že se host rozpovídá o věcech, které by v přísnější atmosféře

nebyl schopen vyřknout. Posluchač má tak dojem příjemné konverzace, která většinou nemá

charakter prázdné konverzace s nulovou informační hodnotou. Mezi hosty se sice najdou

i prvoplánové celebrity, u nichž náročnější posluchač asi těžko bude hledat něco nového

a zajímavého, na druhou stranu si moderátoři zvou i osobnosti z oblasti vědy a lékařství.

V následujících kapitolách se zaměříme na jazykovou stránku moderátorského projevu Miloše

Pokorného a Romana Ondráčka v pořadu Těžkej Pokondr na Frekvenci 1, jaké používají

výrazy, jakým způsobem kladou otázky a také do jaké míry se snaží o spisovný projev.

289

Pořad je vysílán každý všední den od 9 do 10 ráno a v odpolední repríze v čase 17:00 – 17:30. O víkendu je

na programu To nejlepší z Těžkýho Pokondra. Součástí vysílání jsou i rozhovory s hosty. Délka rozhovorů se

může lišit a pohybuje se v rozmezí od 10 do 30 minut. Součástí je i hudba, která ve zkoumaných online

záznamech z důvodu autorských práv chybí. V rámci rozhovorů se moderátoři snaží mnohdy vyhovět přání hosta

a zahrají mu nějakou píseň na přání, popřípadě zvolí nějakou, která se k danému tématu váže. Vždy ale souzní

s hudebním formátem Adult Contemporary, který Frekvence 1 zastupuje. Tak je to alespoň patrné z informací

o chystané skladbě, které se od moderátorů dozvíme. Právě absence skladeb v online záznamu má vliv na

konečnou délku rozhovoru. V živém vysílání je rozhovor doplněn o skladby a nahrávka má tudíž delší stopáž.

96


V pokládání otázek se moderátoři střídají. Jistě by bylo zajímavé vypracovat

podrobnou tabulku, jak se liší styl dotazování každého moderátora, ale rozsah práce to

bohužel neumožňuje. Proto od takovéto komparace upustíme a představíme pouze několik

ukázkových příkladů pořízených ze tří rozebíraných vysílaných dílů.

Hned první otázka, kterou položil Roman Ondráček psychiatrovi Karlu Nešporovi,290

byla uzavřená: „Pane primáři, přibývá Vám s nástupem toho, řekněme hezčího počasí,

pacientů, který291

se k vám chodí léčit se svou závislostí na alkoholu?“292

Roman Ondráček

není vystudovaný žurnalista a nejspíš při pokládání otázek nepřemýšlí nad teoretickými

poučkami a pravidly, jak správně pokládat otázky, ovšem v tomto případě mohl riskovat

jednoslovnou odpověď ze strany hosta. To se v tomto případě sice nestalo, avšak host

odpověděl krátce, stručně a informačně poměrně plytce. Snaha Romana Ondráčka získat

v souvislosti s jeho uzavřenou otázkou jasnou odpověď, zdali teplé počasí má vliv na nárůst

alkoholově závislých lidí, se mu tímto stylem příliš nevyplatila.

Vzápětí navazuje Miloš Pokorný dalším typem otázky, který není příliš vhodný, neboť

může vyvolat „otázkový koktejl“293

, tedy sérii dalších otázek, vrstvící se na původní jednu

otázku: „Má vůbec, nebo aspoň takhle, laická veřejnost to cítí, že ty změny, hlavně ten podzim

a tak dále, že by měly takovej vliv na psychiku člověka, že by začal buď pít, nebo prostě má

sklon k ňákejm jakoby řekněme i třeba drogám a tak dále, maj třeba ty deprese za příčinu, že

ty lidi prostě si vobčas přihnou, pak si přihejbaj pravidelně a stanou se z nich de facto vaši

pacienti?“294

Do původně jednoduché otázky, která mohla znít například „Může mít podzimní

chmurné počasí vliv na psychiku člověka a z toho pramenící větší sklon k pití alkoholu?“, se

Miloš Pokorný snažil vměstnat to, „co laická veřejnost“ cítí, přitom to není vůbec jisté

a otázka by se bez tohoto konstatování mohla klidně obejít. Pokorný si otázku sám

290

Psychiatr, specializující se na léčbu návykových onemocnění, zejména na závislost na alkoholu.

V psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích aktuálně (2015) zastává funkci primáře na mužském oddělení

závislostí. Napsal řadu odborných knih, publikuje doma i v zahraničí a odborně se věnuje i cvičení jógy. 291

Mluvený projev moderátorů je v citacích zaznamenán doslovně a to včetně nespisovných výrazů a obecné

češtiny. Proto je zde použit originální výraz nespisovného tvaru „který“, namísto „kteří“. Nejedná se o překlep

autora práce. 292

Těžkej Pokondr na Frekvenci 1. Host: Karel Nešpor, 2. 7. 2015 (online archiv Frekvence 1). Dostupné

z WWW: http://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/ctvrtecni-host-pokondru-psychiatr-karel-nespor-

17745. 293

Jedná se o nešvar pramenící z kladení zdvojených otázek. Redaktoři se v rozhovoru ptají na dvě anebo více

věcí naráz. Používání takovýchto otázek souvisí s nedostatečnou přípravou moderátorů, kteří se ptají na vícero

spolu nesouvisejících věcí, které je právě napadnou, čímž si vytvoří jakýsi „otázkový koktejl“. (Viz

ČERTÍKOVÁ, Helena. Moderátor za mikrofónom (jako zvládnuť moderátorské remeslo). Bratislava: Vysoká

škola múzických umení v Bratislave, 2008. 294

Tamtéž.

97

zkomplikoval, což ukazuje i výskyt hezitačních slov typu „prostě“, „jakoby řekněme i třeba“,

„de facto“ a nadměrný výskyt ukazovacího zájmena v prvním pádě čísla jednotného

i množného v základním tvaru „ten“.

Tento typ kladení otázek není vhodný, neboť host může ztratit velmi rychle

koncentraci a neodpoví ani zdaleka na vše, na co se ho moderátor zeptal. V tomto případě

Karel Nešpor vazbu na počasí sice zaznamenal, ale odbyl ji jednou krátkou větou a pak

přesměroval hovor na jiné příčiny.

Dalším negativem této moderátorské dvojice bývá nechtěná tendence zodpovědět

dotaz za hosta, kterým byl tentokrát Dominik Hašek:295

„Měl jsi před bývalými spoluhráči

a i těmi nejvyššími funkcionáři trému, nebo si to bral, že to jsou v podstatě známí, který tam

přijdou v oblekách a poslechnou si prostě řeč Dominika Haška?“296

Zdvojená otázka, která má navíc snahu vcítit se do odpovědi hosta, představuje velké

riziko v tom, že větší pozornost může strhávat na osobnost moderátora a na jeho ego

a neprůbojnému hostovi může upřít právo na originální a zajímavou odpověď.

Přestože naším cílem není hledat nějaký typický způsob dotazování a zobecňovat tak

převažující způsob, jimiž se ten který moderátor svých hostů ve vysílání ptá, u moderování

dvojice Miloš Pokorný a Roman Ondráček je forma zdvojených otázek častější, než je

obvyklé. Například při rozhovoru s Emmou Smetana297

získala jedna z otázek Miloše

Pokorného kombinaci zdvojené a sugestivní otázky: „Myslíte si, že vlastně todleto prostředí

a vlastně i teda váš otec, byl třeba důvod, že jste měla nebo máte blízko k muzice, nebo by to

asi proběhlo i bez Jirky?“298

Celkově se dá říci, že způsob kladení otázek moderátorské dvojice známé jako Těžkej

Pokondr na soukromé stanici Frekvence 1, není typicky žurnalistický a podstatně se liší

například od moderátorského kolegy z Frekvence 1 Luboše Xavera Veselého. Pokorný

295

Bývalý hokejový brankář, známý jako „Dominator“. Olympijský vítěz z Nagana, dvojnásobný vítěz Stanley

Cupu v NHL za tým Detroit Red Wings, vítěz extraligy za tým HC Eaton Pardubice, držitel několika

významných osobních ocenění šesti Vezinových trofejí pro nejlepšího brankáře NHL. Opakovaně ukončoval

kariéru a opakovaně se vracel. Naposledy chytal v 46 letech za tým Spartak Moskva v KHL. Následovala roční

pauza a poté opět snaha vrátit se k hokeji, dokonce do NHL, s žádným týmem se ale nedohodl. 296

Těžkej Pokondr na Frekvenci 1. Host: Dominik Hašek, 13. 5. 2015 (online archiv Frekvence 1). Dostupné

z WWW: http://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/stredecni-host-pokondru-dominik-hasek-17036. 297

Emma Smetana je herečka, zpěvačka a moderátorka zpravodajství televize Nova. Má dvojí občanství: české a

francouzské. Ve Francii žila do roku 2011, proto má její příjmení nečeskou podobu bez ženského „ová“.

Studovala na zahraničních univerzitách, ovládá několik jazyků – francouzština, angličtina, němčina, domluví se

i španělsky, částečně i hebrejsky. Jejím partnerem je zpěvák skupiny Peter Pan Complex Jordan Haj. Sama

Smetana chystá vydat i svou vlastní debutovou desku, kterou produkuje hudebník a moderátor Radia 1 Jiří

Burian. 298

Těžkej Pokondr na Frekvenci 1. Host: Emma Smetana, 4. 7. 2015 (online archiv Frekvence 1). Dostupné

z WWW: http://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/ctvrtecni-host-pokondru-krasna-emma-smetana-

17346.

98

s Ondráčkem kladou otázky spontánně, bez dlouhého přemýšlení, mají sklon k vyprávění

a vlastnímu exhibování. Moderátorské „ego“ tak dostává mnohem větší prostor a vysílání je

tak ve větší míře postaveno právě na „hvězdnosti“, popularitě a všeobecné známosti

moderátorů. Je to jejich pořad, jejich show.

Pokud se ve vysílání objeví host, který byl u moderátorské dvojice již v minulosti,

moderátoři mají tendenci bavit se i o tom, co bylo diskutováno dříve a navazují na to jako

staří přátelé, kteří se setkávají po letech a plynule pokračují v započatém rozhovoru.

Miloš Pokorný s Romanem Ondráčkem se ve svém vysílání nesnaží působit dojmem

teoreticky poučených žurnalistů. Rozhovory s hosty vedou tak, jak by je nejspíše vedli

i v reálném životě. Otázkám spisovnosti a nespisovnosti v řečovém projevu obou moderátorů

se budeme věnovat v další kapitole.

7.2.3 Spisovnost versus nespisovnost projevu

Miloš Pokorný s Romanem Ondráčkem se místy snaží o spisovný projev, ale velmi

rychle přejdou do obecné češtiny, případně se objevuje jakýsi mix češtiny obecné se

spisovnou.

Nejčastěji dochází ke zkracování výslovnosti a to u samohlásky (í): „Našim dnešnim

hostem na Frekvenci 1 je…“ Dále se jedná o nespisovný tvar koncovky (ej), například:

„Dominiku, my tě u nás vítáme, přejeme ti hezkej den“ nebo: „jinak, přátelé, pokud slyšíte

takovej poměrně hltavej zvuk, jak tady někdo pije, to neni ani Dominik, ani Roman, ani já, ale

Dominik má tady svýho, krásnýho psa…“ Kromě nespisovného tvaru koncovky (ej), došlo

i ke zkrácení výslovnosti samohlásky (í) a objevil se i nespisovný tvar slov svého a krásného.

Takovéto odchylky se objevují nejčastěji, moderátoři mluví tak, jak uznají za vhodné, aniž by

se řídili pravidly spisovné češtiny. A tak můžeme slyšet mluvit o opravdový závislosti, ptát se,

jaký jsou její příznaky a dozvíme se, že na Frekvenci 1 jsme ve francouskym rádiu. U slova

francouzském se jedná o vícečlennou souhláskovou skupinu a lze připustit určité zjednodušení

výslovnosti, pokud kmen končí na sykavku, pro lepší zřetelnost je možné slovo vyslovit

i plně.299

V tomto případě bylo však vysloveno nedbale a v nespisovném tvaru.

Poměrně častý je i výskyt protetického (v), který bývá považován za určitý „pražský

syndrom“. Pánové Ondráček a Pokorný jsou v Praze narozeni a jejich moderátorská kariéra je

s hlavním městem rovněž dlouhodobě spojena. V jejich mluvě se objevují spojení typu: „když

vo tom mluvíte“ nebo „říká se vo některejch těch lidech“, „vopravdu“, a tak podobně.

299

PALKOVÁ, Zdena. Stručná pravidla české ortoepie (domácí slovní zásoba). Praha: Český rozhlas – odbor

vzdělávání, 1994 s. 31.

99

Mluvený projev doprovází i poměrně častá výplňková slova. Nejvíce jsou zastoupena

tato: vlastně, jakože, jakoby, jako.

Mimo to se v řečovém projevu obou moderátorů vyskytují nespisovné zdrobněliny,

například u slova pivo, z něhož se stane rázem pivko. Podobných hovorových výrazů je více,

objevují se familiární oslovení některých známých osobností, například Vláďa Růžička, aj.

a vyskytují se výrazy, které jsou vyloženě obecné, někdy i s nádechem vulgarity, ale v tomto

případě se jedná vždy o nějaký opis nebo parafrázi.

Moderátoři se sice místy snaží o spisovný projev a během vysílání se s takovými

pasážemi posluchač setká, ale jakmile se „Pokondři“ zapovídají a nechají se unést, tak jde

veškerá kontrola stranou a projev je z jejich strany ryze obecný, plný nedbalé výslovnosti

náročnějších slov a objevují se slova či výrazy, která jsou běžná spíše pro každodenní

konverzaci. V médiu veřejné služby by takové výrazy hledaly své místo jen obtížně. Přirozená

a obecná čeština bez jakékoli strojenosti, teatrálnosti a moderátorské stylizace je pro

moderátorskou dvojici Miloš Pokorný a Roman Ondráček na Frekvenci 1 ovšem

charakteristická.

7.2.4 Etické otázky moderace ve vztahu k hostovi a k posluchačům

Velkým nešvarem, pramenící ze spontánnosti a energického temperamentu

moderátorů je i skutečnost, že si někdy skáčou do řeči a překřikují se, což někdy dělají

vědomě jako zdroj humoru, ale občas takto nepříjemně skáčou do řeči i hostům. Většinou

nechávají hosta jeho větu doříci, ale například ve vysílání s Emmou Smetana ji v jednu chvíli

vstoupili do řeči hned opakovaně, aniž stačila dokončit myšlenku. Pramenilo to z přemíry

zájmu, neboť mluvila o svém otci, kterého Pokorný s Ondráčkem osobně znají a s nímž se

přátelí, a moderátoři tak měli tendenci vyzvídat a do řeči hosta vstupovat. Vzhledem k tomu,

že hostem byla žena a vstupování do její řeči bylo opakované, ze strany moderátorů se

nejedná o příliš vstřícné a galantní gesto, které by odpovídalo slušnému a etickému chování

k přítomnému hostovi.300

Co se týče interakce Miloše Pokorného a Romana Ondráčka směrem k posluchačům,

taková vazba z jejich moderátorského projevu patrná není. Nedochází k přímému oslovení

typu „dobrý den našim posluchačům“ či něco podobného a ani při rozloučení se na

posluchače nemyslí.

300

Pro lepší ilustraci přikládám zvukový vzorek na přiloženém CD.

100

Z tohoto úhlu by se dalo říci, že moderátoři exhibují sami pro sebe a za sebe a baví se

čistě se svým hostem pro své potěšení a nemyslí u toho na posluchače. Přidaná hodnota je

v jejich podání jiná. Nedochází sice k přímému oslovování posluchačů, avšak moderátorská

dvojice se ptá stylem, který by velká část posluchačů Frekvence 1 volila také a ptali by se

pravděpodobně i na podobné otázky. Atraktivitu pro posluchače se navíc snaží dokreslit série

„tří nepříjemných otázek“, které sice nejsou otázkami sebranými od posluchačů, jak to bylo

například u pořadu Pressklub Luboše Xavera Veselého, ale jedná se o všeobecně sdílené

otázky, které aktuálně kolují veřejností a u kterých se dá očekávat, že budou posluchače

zajímat.

V tomto smyslu je zajímavá spekulace nad možným sklonem k takzvané bulvarizaci

vysílání a nabízí se otázka, z jakých informačních zdrojů moderátoři při přípravě na rozhovor

s hostem čerpají. Ve skutečnosti u moderátorů probíhá před každým vysíláním regulérní,

standardní příprava, která je plně v souladu se zdrojovou etikou redakce Frekvence 1:

„Dvojice Těžkej Pokondr během přípravy na vysílání vychází z několika zdrojů. V základu

jsou to veškeré dostupné informace o konkrétním zpovídaném člověku na internetu a v druhé

řadě čerpají z rozhovorů a informací, které proběhly v jiných médiích a časopisech.“301

Povaha zdrojů se pak pochopitelně liší v závislosti na konkrétním hostovi, který je atraktivní

pro různý druh médií.

Závěrem zmíníme etickou úlohu moderátorské dvojice Miloš Pokorný a Roman

Ondráček. Jejich moderátorský projev může na první poslech působit hrubě, vulgárně, až

nekorektně, ve skutečnosti jsou moderátoři dlouholetí profesionálové a přesně vědí, kam až

mohou zajít a pouze těží ze své léty budované pozice. Jak ostatně potvrdil project manager

Frekvence 1 Jakub Wajshajtl, u moderátorů spatřuje význam zejména sociologický: „Důležitý

je obsah, který moderátoři přináší. Těžkej Pokondr má každé ráno skvělého hosta a přináší

spoustu zajímavých a nových informací.“302

7.3 Lucie Výborná - Host Radiožurnálu

V následující kapitole si představíme zástupce veřejnoprávní média, stanici

Radiožurnál Českého rozhlasu, kde na příkladu pořadu Host Radiožurnálu blíže definujeme

moderátorský styl Lucie Výborné.

Lucie Výborná má bohatou zkušenost s moderováním, a to nejen v Českém rozhlasu.

Na českých rozhlasových stanicích moderuje Výborná od počátku 90. let. Nejprve začínala na

301

Z mailové korespondence s vedoucí redakce Frekvence 1 Ivanou Zítovou, ze dne 5. 11. 2015. 302

Osobní rozhovor s brand managerem Frekvence 1 Jakubem Wajshajtlem, pořízený dne 4. 6. 2015.

101

soukromé Frekvenci 1,303

kde moderovala například talk show Kočkovaná a pořady Osobnosti

a Kavárna u Lucie. Vedle práce v rozhlase má Výborná zkušenost i s televizí. V letech 1994-

2000 uváděla pořad Snídaně s Novou na komerční televizi Nova a poté působila ve

veřejnoprávní České televizi.

Od roku 2008 pracuje Výborná na veřejnoprávní stanici Radiožurnál Českého

rozhlasu, kam ji přivedla v roce 2008 tehdejší šéfredaktorka stanice Barbora Tachecí, s níž se

Výborná znala ještě ze společného působení na Frekvenci 1.

Na Radiožurnálu moderuje Lucie Výborná každý všední den proudové vysílání

Dopolední Radiožurnál, jehož součástí je vždy po desáté hodině i talk show Host

Radiožurnálu.304

7.3.1 Moderátorský styl Lucie Výborné

Oproti moderování Luboše Xavera Veselého nebo Miloše Pokorného s Romanem

Ondráčkem, kteří zastupují soukromou rozhlasovou stanici Frekvence 1, je v projevu Lucie

Výborné patrný zřetelný rozdíl. Jedná se především o míru dynamiky, emotivity a nasazení.

Moderátorský projev Lucie Výborné rozhodně není nudný a neatraktivní, není ale tak

uvolněný a neužívá obecnou češtinu. Při poslechu je poznat, že si je Lucie Výborná vědoma

rozdílů mezi veřejnoprávním a soukromým sektorem a tyto rozdíly zapracovala i do svého

moderátorského stylu v rámci Českého rozhlasu. Lucie Výborná se s těmito rozdíly dokázala

jako profesionálka velmi dobře vyrovnat, přestože se nejedná o snadný přechod. Návyky

získané z komerční rozhlasové praxe se mohou odstraňovat velice těžko, jak uvádí i hlasová

pedagožka Českého rozhlasu Markéta Součková: „S moderátory je hodně velká práce,

zejména s těmi, kteří nějakou dobu pracovali v komerčním rádiu, kam navíc vstupovali úplně

mladí a bez větších zkušeností. Zvykli si na určitý způsob mluvy a stereotyp. Takové návyky

pak nebudou v Českém rozhlase s velkou pravděpodobností přijatelné.“305

Veřejnoprávnímu projevu odpovídá způsob volby výrazů a slovní zásoby, včetně

způsobu výslovnosti, frázování, dikce, intonace, přízvuku, a tak dále. Z tohoto důvodu se

303

Její moderátorské schopnosti a profesionalitu ocenil i její bývalý kolega Luboš Xaver Veselý, moderátor

pořadu Pressklub: „Lucie Výborná je skvělá moderátorka a dokazuje to i na Radiožurnálu. Disponuje všemi

dobrými vlastnostmi, které by měl moderátor mít. Podle mě je jí na Radiožurnál trochu škoda, daleko více mi

vyhovoval její uvolněnější styl na Frekvenci 1. Celkově je to velmi chytrá a vzdělaná moderátorka, jejíž projev

mne nikterak neruší.“ (Viz osobní rozhovor s Lubošem Xaverem Veselým, pořízený dne 15. 6. 2015). 304

Typ diskusního pořadu je pro svou uzavřenou formu pro rozbor nejvhodnější. Zároveň se jedná o oblíbený

formát Lucie Výborné, proto budeme v následujících kapitolách vycházet právě z něj: „Úplně nejraději bych

dělala jen tu hodinu s hostem, ale to by mi asi neprošlo u nadřízených, takže se to ani neodvažuji navrhnout.“

(Viz Lidé. Radiožurnál. Lucie Výborná.[online]. [cit 2015-10-04]. Dostupné z WWW

http://www.rozhlas.cz/lide/radiozurnal/_zprava/lucie-vyborna--407196.) 305

Osobní rozhovor s Markétou Součkovou, pořízený dne 5. 6. 2015.

102

může zdát projev Výborné méně emotivní a senzacechtivý než na Frekvenci 1. Markéta

Součková zároveň dodává, že moderátoři musí volit slovní zásobu, která bude „blízká

lidem.“306

S moderátorským projevem pak souvisí i míra interakce s posluchači, které si je

Výborná dobře vědoma a přítomnost posluchačů vnímá. Pořad Host Radiožurnálu je proto

vždy proložen řadou dotazů od posluchačů, kteří mohou směřovat své dotazy na uvedenou

mailovou adresu, a Výborná vždy několik z nich vybere k zodpovězení hostovi.


Z celkem tří rozebíraných dílů Hosta Radiožurnálu lze vypozorovat, že Výborná

kombinuje nejčastěji využití jasných, přímých a stručných otevřených otázek, objevuje se

i řada případů otázek sugestivních. Nechybí ani problematický výskyt otázek zdvojených, při

kterých se Výborné často stane, že se během konstrukce stavby vět přeřekne a použije

i opakovaných plevelných hezitačních slov. Uveďme příklad, kde se vedle sebe sešla shrnující

kontrolní otázka, doplněna o zdvojenou otázku: „Já jsem se ptala, jestli vám z vaší postavy

není někdy špatně, protože v Blaníku v jednom díle je scéna, kde mě vyloženě špatně bylo. To

je myslim díl Jaňule a Peťule, kdy vy vlastně jako mladý přijíždíte v admirálském sáčku

a bílých kalhotách, rozvalíte se na postel, telefonujete s Janou a máte jednu ruku u toho

v rozkroku a je to prostě ne-chut-né. A já jsem si říkala, kdo vlastně určuje, kde je ta míra

karikatury? Jo, jestli už jste za hranou nebo, jestli jste ještě pořád na té hraně, která jako je

nadsázka, ale je pořád skousnutelná.“307

Je obtížné zkonstruovat otázku, která reflektuje tolik

podnětů, aniž by se v ní ztratil tvůrce věty a rozuměl jí poté i samotný host. Přitom podle

Součkové: „jestliže větná stavba není dostatečně jednoduchá, průhledná a logická, posluchač

nerozumí. Vedle správné výslovnosti je toto nejdůležitější oblastí práce moderátora.“308

Podobných případů komplikovaných konstrukcí otázek je u Výborné více,

z kapacitních důvodů je ale uvádět nebudeme a představíme si další typy otázek, které

Výborná sestavuje.

Za sugestivní otázku s nádechem útoku a manipulace, lze považovat takto položenou

otázku: „Tak asi dobře víte, proč to takhle máte?“309

Takto položená otázka působí útočně

a nutí hosta ihned odpovědět, jinak odejde ze studia s pocitem studu a zahanbení, že nezná

odpověď na něco, co „asi dobře ví“. Z téhož rozhovoru pochází i otázka, kdy Výborná hosta

306

Tamtéž. 307

Host Radiožurnálu. Host: herec Marek Daniel, 21. 7. 2015. 308

Osobní rozhovor s Markétou Součkovou, pořízený dne 5. 6. 2015. 309

Host Radiožurnálu. Host: marketingový specialista Petr Václavek, 17. 7. 2015.

103

zásobovala negativními otázkami. Z její intonace bylo patrné, že je to míněno v žertu

a v nadsázce, přesto hosta tato útočně mířená kadence otázek zaskočila: „Takže v míru budete

pokračovat v těch celosvětových prodejích, aby-abysme kupovali víc, abysme si kupovali

mobily, které nepotřebujeme, věci, které nemusíme mít, abychom měly zahlcené hlavy tím, že

k těm reklamním sdělením, která musíme nasdílet vlastně denně, přibyde ještě jedno

navíc?“310

Host následně začal odpovídat vyhýbavě, čehož si Výborná všimla a snažila se ho

uklidnit další otázkou: „Já na vás neútočim, já chci vědět, jak to máte?“311

Slyšitelné

chroptění, mručení a koktání hosta uklidněnému stavu ale příliš nenasvědčovalo. Výborná si

takto položenou otázkou dovolila navíc něco, co by ve zpravodajství nemohla – projevila

vlastní názor. Posledním zajímavým typem kladení otázek je, jak si Výborná dokáže poradit

s použitím obecněji znějící češtiny a lidových výrazů, a to za pomoci jakési parafrázované

citace v rámci její otázky: „Máte to tak, že třeba ee si uděláte zápisky a potom ee s Markem

Najbrtem říkáte: hele, co dybysme tam dali ještě tohle, ještě tohle nebo to necháváte úplně na

nich a vůbec jim do toho nezasahujete?“312

Takto si Výborná například mohla dovolit použít

výraz „dybysme“, který je jinak v moderátorském projevu nepřípustný. Znovu se ale objevil

nešvar zdvojené otázky, kdy se Výborná na začátku na něco ptala, ale v závěru se už ptala na

něco jiného. Hosta to může v odpovědi limitovat, svazovat a nemá žádný únikový východ

alternativní odpovědi, protože Výborná za něj již všechno řekla.

7.3.3 Spisovný projev a ortoepická správnost podle etického Kodexu Českého

rozhlasu

Mluvený projev Českého rozhlasu s sebou přináší určitá specifika a odlišnosti oproti

komerčním rádiím. Zkušená hlasová pedagožka Markéta Součková definuje moderátorský

projev Českého rozhlasu takto: „Zásady mluveného projevu jsou dány zákonem o Českém

rozhlasu a etickým Kodexem Českého rozhlasu. Vždy by se mělo jednat o kultivovanou mluvu.

Usilujeme o to, aby se projev vešel do hovorové češtiny, tedy mluvené formy spisovné češtiny.

Zejména u moderátorů. V oblasti morfologie, to jest tvarosloví (například koncovek) by se

neměly vyskytovat nespisovné, obecně české koncovky jako „hezkej“, „bílej“ a podobně.

Protetické „v“ by se nemělo a nesmí vyskytovat vůbec.“313

S tím souvisí i volba vhodných

výrazů, které by neměly být prvoplánově senzacechtivé jako u některých komerčních rádií:

310

Tamtéž 311

Tamtéž 312

Host Radiožurnálu. Host: herec Marek Daniel, 21. 7. 2015. 313

Z rozhovoru s Markétou Součkovou, pořízeného dne 5. 6. 2015.

104

„Není možné říci, že „demonstranti rozmlátili okna“, stačí „rozbili.“314

Poslední důležitý bod

je správná a precizní výslovnost: „Spisovná čeština v rozhlase souvisí především

s výslovností. Ta by měla být co nejsrozumitelnější, neboť rozhlas je pouze slyšet a pakliže

nebude moderátor vyslovovat srozumitelně, posluchači nebudou rozumět.“315

Shrnutí těchto několika hlavních bodů, usilující o kultivaci a moderní podobu

spisovného českého jazyka v režii Českého rozhlasu, nám pomůže při rozboru mluveného

projevu Lucie Výborné a ukážeme si na několika příkladech, jak takováto „kultivovaná

mluva“ vypadá.

Určitým nedostatkem Lucie Výborné při moderátorském projevu je drobné trhané

frázování jednotlivých slov, které může na posluchače působit rušivě. Výborná ve snaze

sestavit v myšlenkovém pochodu větu, jednotlivá slova občas příliš kouskuje, prokládá

sekanými pauzami a vyskytuje se i hezitační „ee“ nebo protažení koncové hlásky posledního

slova. Jedná se o drobný nedostatek, který Výborná oproti některým jiným kolegům relativně

dobře zvládá, ale je to prvek, který se v jejím projevu čas od času s větší či menší intenzitou

vyskytuje.

Problém je výskyt některých hezitačních slov. U Výborné se jedná zejména

o výpomocná slova typu: „vlastně“ (to je u Výborné vůbec nejčastější, nezřídka se pak objeví

i dvakrát nebo třikrát během jedné věty), „jakoby“, „prostě“, ve vysílání s hercem Markem

Danielem316

se během jedné otázky dvakrát po sobě objevil výraz „záležitost“, a tak dále.

Častým nešvarem je u Výborné i začínání otázek nebo vstupů pomocnými „tak“ nebo

„takže“. „Takže ještě trochu věříte, že nějaká idea za celou tou věcí může zafungovat?“317

U Výborné se ojediněle vyskytuje i vyšinutí z větné vazby, například: „Slavonice fest

začíná šestého vlastně, šestého srpna oficiálně, ale jsou tam i nějaké předskoky.“ Toho

vychýlení je typické pro snahu o rychlé shrnutí několika informací do jedné myšlenky, kdy

mozek nestihne větu správně sestavit a objeví se vychýlená větná konstrukce nebo výskyt

plevelových slov, v tomto případě „vlastně“ a rovněž slovo „předskoky“, což je výraz, patřící

spíše do obecné češtiny. 318

314

Tamtéž. 315

Tamtéž. 316

Filmový a divadelní herec. Mezi jeho největší filmové úspěchy patří hlavní role ve snímku Protektor (Marek

Najbrt, 2009), seriálu České televize mapujícím české dějiny České století (Robert Sedláček, 2013), kde ztvárnil

postavu Václava Havla a v neposlední řadě je populární jakožto Tonda Blaník z internetového seriálu Kancelář

Blaník webového portálu stream.cz, kde prostřednictvím postavy českého lobbisty paroduje a kritizuje českou

politickou scénu. 317

Host Radiožurnálu. Host: marketingový specialista Petr Václavek, 17. 7. 2015. 318

Časté vychylování z větné vazby a mnohdy originální konstrukce vět je typická pro moderátora Radia 1

Josefa Sedloně, u kterého se na tento nedostatek zaměříme více.

105

Největším prohřeškem u Lucie Výborné oproti spisovné a kultivované mluvě Českého

rozhlasu je bezesporu její sklon ke zkracování některých slov. U tří zkoumaných pořadů se

tento jev vyskytoval opakovaně a vcelku pravidelně. Většinou se jednalo o zkracování

u samohlásky (í): „Musim se ještě zeptat…“, „A teď nevim…“, „Prosim, dyť vám to nic

neudělá“, „já na vás neútočim“, a tak dále. Objevilo se i chybné skloňování spisovného tvaru

slova „děkuji“, které Výborná v rozhovoru s manželi Trojanovými vyslovila jako „děkuju“,

přičemž v rozhovoru s Petrem Václavkem319

již byla výslovnost správná. S podobnými

problémy se Výborná potýkala i u slova „využiji“, které sklonila jako „využiju“.

Ke zjednodušení došlo i při výslovnosti některých slov, například u číslovky „sedm“,

kterou Výborná vyslovila jako „sedum“, ale zde úprava výslovnosti je možná a výslovnost

„sedm“ by přeci jen v současné době zněla až příliš knižně. To ovšem neplatí při výslovnosti

slova „více“, které Výborná vyslovila nedostatečně jako „víc“.

Nedbalá výslovnost se pak objevila u slova „vezme“, které Výborná vyslovila jako

„veme“.

Objevila se i některá slova, která hlasová pedagožka Českého rozhlasu Markéta

Součková popisovala jako „příliš emotivní a nežádoucí pro Český rozhlas.“320

Výborná od

těchto slov upouští, přesto se například v rozhovoru s hercem Markem Danielem objevil

výraz „ustřelí úplně jiným směrem“ ve smyslu přepnutí pozornosti jiným směrem. S tím

souvisí i výskyt obecných výrazů typu „nebo co“, „že jo“ a jiné, které se v mluveném projevu

Lucie Výborné rovněž vyskytly.

Během mluveného projevu se objevil i bezpočet přeřeků. Jméno manželky Ondřeje

Trojana přečetla jako Barbora místo Barbara a v tom samém rozhovoru zaměnila Tomana

s Trojanem. V rozhovoru s Markem Danielem to pak byla například věta „Zaznamenala

jstem321

, že vám nějak ubylo pracovních příležitostí.“ Podobných drobných přeřeků se

vyskytla při poslechu celá řada, nemá smysl je zde všechny uvádět, upozorňujeme pouze na

jejich výskyt, který je celkem častý.

V moderátorském projevu Lucie Výborné se objevilo několik prohřešků vůči

kultivovanému a spisovnému projevu. Jednalo se nejčastěji o chybné skloňování spisovných

tvarů koncovek některých slov končících na (i), kde došlo k přeměně na (u), či zkracování

některých slov se samohláskou (í), na (i). Relativně častý byl i výskyt hezitačních slov

vlastně, prostě, jakoby, otázky začínaly mnohdy na tak nebo takže a v řadě případů došlo i ke

319

Host Radiožurnálu. Host: marketér Petr Václavek, 17. 7. 2015. 320

Z osobního rozhovoru s Markétou Součkovou, pořízeného dne 5. 6. 2015. 321

Nejedná se o překlep autora práce, nýbrž o doslovný přepis originálního znění.

106

zjednodušení výslovnosti některých slov a objevilo se i neúměrné množství přeřeků. Mluvený

projev Lucie Výborné je na velmi dobré úrovni a odchylky od Kodexu Českého rozhlasu jsou

způsobeny spontánním přednesem a momentem překvapení, pramenící z nutné improvizace,

na kterou musí být Výborná připravena. Pokud se dopustí nějakých chyb, například přeřeknutí

v příjmení hosta, omluví se a bere celou situaci s humorem, nikterak ji to v dalším průběhu

moderování negativně neovlivní.

7.4 Petr Mikulášek – Půlnoční dharma (Radio 1)

7.4.1 Koncept pořadu

Půlnoční dharma je pořad Radia 1 věnující se primárně buddhismu diamantové cesty.

Vysílání započalo k datu 10. 8. 2006. Primární pro vznik pořadu byl rozvoj streamového

vysílání a možnost naladit si pořad i přes internet. Moderátor pořadu Petr Mikulášek usiloval

o to, aby si pořad mohli pustit i mimopražští posluchači (Radio 1 vysílalo v té době pouze

v Praze a blízkém okolí) a rovněž posluchači žijící v zahraničí, kteří si přáli slyšet pořad

o buddhismu a meditaci v češtině.

První díl Půlnoční dharmy představoval v podstatě půlhodinový vstup z akce, která se

v té době konala, a posléze vznikl nápad na pravidelné vysílání. Název Půlnoční dharma

vznikl podle Petra Mikuláška zcela spontánně: „To byla taková slovní formulace, která se mi

zrovna honila hlavou, ale všem se to líbilo. Říkali, že to zní dobře a ptali se, kdy to budeme

vysílat, tak jsem jim odpověděl, že přece od půlnoci.“

Koncept pořadu zůstává podle Petra Mikuláška od té doby více méně stejný. Pouze

první rok vysílání pořadem provázel cestující učitel buddhismu diamantové cesty Jakub

Kadlec, který se poté ve vysílání často objevoval jako stálý host. Každý pořad byl nějak

koncipován, vždy s určitou strukturou a směřováním. Ve vysílání nechyběly různé rubriky,

citáty a znělky, z čehož se postupem času úplně upustilo.322

Díky archivaci pořadu na stránkách Radia 1 bylo možné vybrat k analýze prakticky

jakýkoli díl. Historicky první vysílání k datu 10. 8. 2006 v archivu sice chybí, ale pro rozbor

jsme vybrali hned první nejstarší archivně dochované vysílání z data 7. 9. téhož roku. Další

vysílání byla vybrána s ohledem na vývoj a proměnu pořadu včetně osobnosti moderátora,

a to 14. 4. 2011 a jeden z posledních dílů, který moderoval Petr Mikulášek z data 19. 3. 2015.

Novější díly totiž moderoval kolega Dan Vojtíšek.

322

Veškeré informace vychází z osobního rozhovoru s Petrem Mikuláškem, ze dne 2. 6. 2015.

107

Pořad Půlnoční dharma vysílá Radio 1každých čtrnáct dní ve čtvrtek od půlnoci do

jedné hodiny ranní.

7.4.2 Specifika moderace a příprava na vysílání

Z poslechu a rozboru tří dílů lze z moderátorského projevu Petra Mikuláška nabýt

dojmu přílišné improvizace, spoléhání se na aktuální situaci a prožitek. Příprava nebyla

dostatečná, navíc s postupem času čím dál tím více ochabovala. U prvního rozebíraného

vysílání je nějaká struktura ještě patrná, ale u pozdějších vysílání prakticky chyběla.

Moderátor se často spoléhá jen na dotazování od posluchačů (pro pořad je typická vysoká

míra interakce, tomu se budeme věnovat v další kapitole) anebo několikrát vyzívá i samotné

hosty, jestli neví o nějakých dalších otázkách, které by bylo dobré zodpovědět, případně, ať

mluví, o čem sami chtějí: „Á, máme ještě dejme tomu pět minut, tak já ti dávám pět minut na

cokoliv, co chceš říct, takovej jsem dneska já hodnej na tebe.“323

Ve vysílání z data

19. 3. 2015 došlo k úplné improvizaci a chaosu. Moderátor nebyl dále připraven na to, jakým

stylem a jakou otázku vlastně a pokud vůbec ještě položit, kolik by takových otázek ještě

mělo být, a dožaduje se pomoci svých 4 hostů: „Pavliku, ty se lépe orientuješ na facebooku,

voni tam někde možná jsou ňáký schovaný ještě votázky, já jsem se tady snažil rozklikat

všechno možný, nic jsem nenašel. Nenašel´s tam něco někde? Kolik jich je?“324

Rovněž se objevovalo příliš časté užívání rozvinutých a otevřených otázek, což je

další důraz nepřipravenosti a působí to dojmem, že moderátor o daném tématu příliš neví.

V ten moment není nic jednoduššího než se zeptat hosta na jeho názor a mluví takzvaně,

o čem chce, jak bylo možné vypozorovat z první ukázky.

Prakticky nulovou přípravou se ovšem netají ani samotný moderátor Petr Mikulášek,

který na otázku přípravy odpověděl takto: „Tak na tohle mám přesnou odpověď: vůbec nijak

se nepřipravuji. Od začátku do konce vůbec nijak. Hosty, kteří do pořadu chodí, znám

většinou dlouhá léta. Příprava je taková, že občas někomu zavolám a domluvíme se. Chodí mi

nějaké otázky na mail, lidé volají a píší na ICQ, ale na vše reaguji až ve studiu, během

vysílání.“325

Výhodou je, že otázky neprochází žádným sítem, filtrací a cenzurou a to, co popisuje

Petr Mikulášek, si lze spolehlivě ověřit z poslechu: „Když přijde na mail nebo na facebook

323

Půlnoční dharma. 14. 4. 2011. [online archiv pořadu]. [cit. 2015-10-05]. Dostupné z WWW:

http://www.radio1.cz/archiv-poradu/download-list/35-pulnocni-dharma?stranka=6&perpage=15. 324



Z osobního rozhovoru s Petrem Mikuláškem, ze dne 2. 6. 2015.

108

nějaký dotaz, tak si ho předem nečtu a když se mi nelíbí, neznamená to, že jej nebudu

prezentovat. Tak to není. Z devadesáti procent vše čtu v reálném čase vysílání. Nikdy se mi

nestalo, že bych nějakou otázku nepřečetl. I kdyby nám někdo v těch vzkazech nadával, přečtu

to taky.“326

Nevýhodou je časté koktání, drmolení a problém otázku vůbec přečíst. Někdy se

stane, že přijde otázka od slovenského posluchače a Mikulášek se ji usilovně snaží číst přímo

ve slovenštině.

Petr Mikulášek, stejně jako všichni ostatní moderátoři Radia 1, není profesionál, jak je

tomu ve všech ostatních případech analyzovaných stanic. Mikulášek moderuje svůj pořad

jednou za dva týdny (někdy ani to ne) a spíše než práce je to pro něj (stejně jako pro ostatní

z Radia 1) hlavně zábava. Z tohoto důvodu na něj nelze nahlížet stejnými měřítky, jaké jsme

volili u předchozích moderátorů, a nebylo by fair a ani logické, kdybychom zde blíže

rozebírali typologii otázek, kterou Mikulášek používá. Nemají totiž klasickou stavbu, jsou

často velmi kostrbaté, namáhavě sestavené a Mikulášek spíše nechává hosta vypovídat, nikdy

ho nepřerušuje a neskáče mu do řeči.327

Pak se teprve pokouší navázat na to, co host říkal

a nějakým způsobem jeho myšlenku dál rozvinout. Pro tento typ otázek bychom mohli použít

termín řečnická nebo lépe řečeno filosofická otázka, jejímž prostřednictvím moderátor vybízí

hosta, ale i posluchače k dalšímu zamyšlení nad tématem a hledání třeba i vlastních cest, což

je pro tento formát pořadu velice příhodné.

Způsob Mikuláškovy moderace bychom mohli shrnout slovy: naprosto přirozená,

lidská, improvizovaná, spontánní, naslouchající a bezprostřední. O nějaké stylizaci nebo

přehrávání nemůže být řeč: „Já se vůbec o žádnou stylizaci nesnažím a nikdy jsem se

nesnažil, to by ani nedopadlo dobře.“328

Mikuláškova moderace se tak zatím zcela vymyká

tomu, co jsme analyzovali předtím, a to svou lidskostí a naprostou „nerozhlasovostí.“ Pro

posluchače, který nemá Radio 1 a jeho atypický moderátorský styl naposlouchaný, může

setkání s Půlnoční dharmou znamenat určitý rozhlasový šok. Je ovšem jen na něm, zda zvolí

„stereotyp“ anebo „alternativu“.

7.4.3 Mluvený projev; volba výrazů a míra spisovnosti jazyka

Spisovnost řečového projevu nebere Petr Mikulášek během svého moderování příliš

v potaz. Lépe řečeno vůbec. Místy se u něj sice projevuje jistá snaha o spisovný projev, což

326

Tamtéž. 327

Ve vysílání z data 7. 9. 2006 dokonce stálý host Jakub Kadlec po dlouhém monologu nabídl moderátorovi, že

mu už předá slovo: „Já teď dám šanci ještě Petrovi, abys mi tady udělal pauzu, protože už mluvim dlouho a pak

to dokončim.“ 328

Z osobního rozhovoru s Petrem Mikuláškem, ze dne 2. 6. 2015.

109

ukazuje následující citace: „V tom posledním vysílání jsme měli dotaz, který se týkal toho,

proč všechny přednášky Lamy Oleho začínají pozdě a jestli je to vlastně dobrý příklad pro své

žáky. Ee tys byl v jeho vlastně blízkosti, od té doby, co překročil hranice Český republiky bych

řek a dokud zase nezmizel dál. Možná seš úplně ten ideální host pro ten dnešní večer, který

může říct, jak třeba vypadal konkrétně program Lamy Oleho v rámci jeho návštěvy

a přednášky včera v Brně, aby si posluchači udělali takový nějaký obrázek, jak to celý vlastně

probíhá, co předchází přednáškám, co následuje po přednášce, atd.,atd.“329

, ale jak je

z ukázky patrné, postupně přechází do obecné češtiny, vyskytují se plevelná slova typu

„vlastně“ a nadbytek ukazovacího zájmena „ten“ doplňují hezitační zvuky „ee“, pauzy

a hledání vhodných slov.

Rušivě působí, že většina otázek a vstupů začíná na: „Tak ééé“ Ve vysílání se tak

objevují věty a spojení jako: „Tak ééé, hezký popůlnoční čas“, „Tak ééé, vy posloucháte

Radio 1“, „Tak ééé, hezký dobrý večer.“ Tento jev se vyskytuje zcela pravidelně a Mikulášek

na něm nezapracoval ani po devíti letech vysílání. Jedná se o nešvar celé řady původních

moderátorů Radia 1 a hudební a programový ředitel Pierre Urban si toho je dobře vědom.

Přestože Urban cítí, že staré moderátory už předělat nejde, u těch nových vidí šanci na změnu:

„Pro nás není tak podstatně, aby moderátor mluvil dokonale. Tím, jak přibíráme v posledních

letech nové lidi, tak mě osobně nevadí nějaké logopedické problémy, ale je důležité, aby ten

člověk mluvil smysluplně a zdržel se nesmyslných začátků vět typu: „tak ééé“, a tak

podobně.“330

Urbanova slova mohu potvrdit z vlastní zkušenosti moderátora Radia 1, kdy

jsem zpočátku dostával zpětnou vazbu a na typický nešvar typu „tak ééé“, který se u mě

rovněž hojně vyskytoval, jsem byl několikrát upozorňován. Petr Mikulášek už svůj styl

bohužel nezmění, a proto jsou pro něj takového začátky vstupů více než charakteristické.

S jeho projevem se dále objevuje častý výskyt hezitačních zvuků „ee“, zapříčiněný

nedostatečnou připraveností na vysílání a nižšími rétorickými a vyjadřovacími schopnostmi.

Kvůli tomu se ve vysílání objevují někdy až přehnaně složité konstrukce vět, které často ani

nedávají smysl.331

Výrazový slovník je naprosto volný a ničím nelimitovaný. Mikulášek tak například

posluchače zdraví pozdravem: „Dobrý kačer všem“, nebo informaci o přerušení skladbou

oznamuje stylem: „necháme si zahrát jednu písničku a pořad Půlnoční dharma pofrčí dál.“

Objevují se i vcelku nelogické přeřeky jako „Pokud Honza Zahradník poslíchá“, a jiné.

329



Z osobního rozhovoru s Pierrem Urbanem, pořízeného dne 28. 5. 2015 331

Vzhledem k jejich délce je zde nebudu uvádět, vybrané ukázky budou v plné délce součástí CD přílohy.

110

Samozřejmostí je i zcela nepřirozené skloňování a tvary, v Mikuláškově podání spíše

novotvary, časté je i vyšinutí z větné vazby a běžně se vyskytuje protetické „v“. Ve vysílání

se pravidelně nevyskytují hrubé a vulgární výrazy, ale pokud si to situace žádá, ani taková

slova nejsou v Půlnoční dharmě tabu. Vydýchaný vzduch ve studiu okomentoval ve vysílání

z března 2015 takto: „tady to smrdí, jak když tady šukali hadi.“ Jedná se o výraz, který by si

nemohla dovolit Lucie Výborná na Radiožurnálu a nejspíš ani Miloš Pokorný s Romanem

Ondráčkem na Frekvenci 1, i když se jedná o popůlnoční čas.

Radio 1 tak Petru Mikuláškovi nabízí absolutní volnost v jeho moderátorském projevu,

nemusí se v ničem omezovat a kontrolovat, což představuje velkou míru svobody, ale

v podání neprofesionálního moderátora, který nemá důvod a motivaci pracovat na zlepšení

svých rétorických dovedností, představuje tato míra svobody určité nepohodlí pro posluchače

a klade velkou námahu na udržení pozornosti a základní myšlenky vedení moderátorského

projevu.

Přitom míra interakce, ohleduplnost, vnímání a touha posluchači něco předat je

z vysílání jasně cítit. Jak si v následující kapitole ukážeme Půlnoční dharma Petra Mikuláška

je asi nejvíce interaktivní pořad ze všech zde uváděných a děje se tak přirozenou, nenásilnou

formou, v ducha „Radia 1 – radia kamarád“: „Já mám na tom rád, že to není žádné

„pámbíčkaření“, na nic si nehrajeme. Kdyby měl náš pořad vypadat jako křesťanský

magazín, tak to asi nedělám.“332

, říká Petr Mikulášek a zároveň si uvědomuje i určitou

etickou hodnotu a smysl vysílání, ale on sám sebe za „vyvoleného“ nepovažuje: „Jako nějaké

poselství to určitě neberu, ale na druhou stranu je to něco, o čem si myslím, že je dobré

mluvit. Ale jestli bych se měl považovat za nějakého vyvoleného, co prezentuje společnosti

nějaké názory a postoje, tak to se spíš snažím být proti tomu, aby nikdo v médiích nic

takového nedělal.“333

7.4.4 Vysoká míra interakce s posluchačem

Pořad Půlnoční dharma vykazuje poměrně velkou míru interakce s posluchačem. Děje

se tak nejen prostřednictvím výzvy moderátora Petra Mikuláška, aby posluchači neváhali

směřovat své dotazy na hosty ve studiu, ať už formou ICQ, facebooku, emailů anebo živých

telefonických vstupů přímo do studia Radia 1. Pro Petra Mikuláška je interakce

s posluchačem vůbec tím nejdůležitějším aspektem a posluchači z velké části utváří obsah

332

Z osobního rozhovoru s Petrem Mikuláškem, ze dne 2. 6. 2015. 333

Tamtéž.

111

vysílání a svými dotazy ovlivňují další vývoj pořadu, neboť Půlnoční dharma postupem času

opustila od nějakého pevnějšího strukturního rámce a vsadila spíše na improvizaci

a interakční vazbu s posluchači. „Já jsem to vždycky chtěl, protože ten nejlepší směr, o čem

mluvit je to, co lidi zajímá, na co se zeptají. Vždycky jsem rád, když lidé reagují. Napíšou,

zavolají nebo se ozvou na ICQ.“334

Ze tří zkoumaných dílů je patrné, že telefonických dotazů ubývá, naopak převažují

dotazy elektronické, což lze vysvětlit rozvojem různých multifunkčních komunikátorů,

širokým uživatelským zastoupením facebooku a vlastnictvím mailových adres.

Kromě přímé interakce s posluchači funguje i nepřímá interakce. Tím je myšleno

odkazování na posluchače, promlouvání k nim a neustálé vnímání jejich „přítomnosti“.

Nejprve si představme vztah moderátora a hosta k posluchači na telefonu. Komunikace je

ryze kamarádská, moderátor i host posluchači tykají a oslovují ho křestním jménem.

Nechovají se k němu neurvale ani neslušně, ale jako dobří kamarádi: „Nazdar, Petře, tady

taky Petr.“ Moderátor se ujistí, jestli posluchač nemá ještě něco na srdci a s obavou, aby

neplatil za hovor moc peněz, se s ním přátelsky rozloučí. Další hovor s posluchačem Radkem

je o to zajímavější, že posluchač visí na drátě po celou dobu, kdy mu host ve studiu zodpovídá

jeho dotaz. Host Jakub Kadlec se pak posluchače ptá, zdali je mu vše jasné a posluchač s ním

dále komunikuje. Probíhá tak zajímavá interakce, která v rádiovém éteru není zcela běžná.

Většinou posluchač položí dotaz a moderátor se s ním záhy rozloučí. Zde je posluchač

přítomen po celou dobu, co host odpovídá a ještě má prostor s ním živě debatovat, tak jako by

s ním komunikoval tváří v tvář. Jakub Kadlec sice přeruší posluchače, který mu chce vstoupit

do řeči, ale pak ho ujistí, že bude moci reagovat a vedou spolu dialog.335

Druhý aspekt je nepřímá interakce, tedy mluvení o posluchačích a neustálé vnímání

interakční vazby. Stálý host Jakub Kadlec zná posluchače Půlnoční dharmy, čemuž posléze

přizpůsobuje i svůj výklad: „Původně jsem si to chtěl nechat na pokračování tohohle pořadu,

ale prostě inteligence a logické uvažování lidí, který tadyto poslouchaj je natolik vysoko, že

jsme nepotřebovali tak dlouhej úvod, kterej sem měl připravenej“, což následně doplňuje

i Petr Mikulášek uvedením dalšího dotazu od posluchače.

Tvůrcům pořadu pak velmi záleží na tom, zda je někdo poslouchá a dávají to najevo

i do éteru: „Kdokoliv, kdo nás poslouchá, jestli nás teda ještě někdo poslouchá.“ I přes vidinu

inteligentních posluchačů mají občas obavu o srozumitelnost výkladu: „Jako my tady

žonglujeme s vopravdu velmi vodbornejma výrazama. Já si někdy říkám, Péťo, jestli to vůbec

334

Z osobního rozhovoru s Petrem Mikuláškem, ze dne 2. 6. 2015. 335

Jedná se o ukázky z vysílání 7. 9. 2006, které budou součástí CD přílohy.

112

můžem jako vodvysílat, víš, jestli to vobyčejnej jako posluchač pochopí.“ Petr Mikulášek pak

s ironií ujišťuje Jakuba Kadlece, že se nemusí obávat, že se vysílá hodinu do ticha a pak se

z toho sestříhá tříminutový výstup.

I přes maximální snahu o interakci a vstřícnost k posluchači, co se týče přímého

i nepřímého odkazování, mohou být některé díly Půlnoční dharmy koncipované spíše pro

pobavení moderátora s jeho spřátelenými hosty, jak je to patrné z vysílání z 19. 3. 2015, byť

se jednalo o výroční vysílání 25. oslav existence Radia 1. Hodinové vysílání si tak užili

hlavně lidé ve studiu, kteří se celou dobu smáli vlastním historkám a bavili se o svých

známých. Pro posluchače má takové vysílání nulovou informační hodnotu. Petr Mikulášek se

sice snaží částečně brát na posluchače ohled a uvědomuje si, že se vysílá pro ně: „Myslim, že

posluchači by ocenili, kdyby se tohle objevilo na facebooku“ nebo upozorňuje na zajímavou

knihu: „která se mimochodem, kdyby to posluchače zajímalo, znovu objevila z nějakého

důvodu v knihkupectví.“, ale přesto vysílání připomíná setkání kamarádů, kteří se po letech

sešli a teď si toho mají hodně co říct. Tematicky sice korespondují s náplní pořadu, přesto je

cítit, že se baví pro sebe a ne pro druhé. Hodinové vysílání v takovémto duchu může mnohé

posluchače odradit, pokud zrovna celý den neslavili, podobně jako Radio 1.

7.4.5 Etický rozměr pořadu a jeho moderace

Pořad Půlnoční dharma je koncipován tak, aby důvěrně promlouval směrem

k posluchači a jeho snahou zároveň je, vyvolat u něj pocit důvěry, aby se s pořadem ztotožnil,

identifikoval a naladil se na jeho duchovní směřování. Vysoký podíl interaktivity umožňuje

posluchačům se přímo zapojit do vysílání. Pořad je koncipován tak, aby byl ve velké míře na

dotazech od posluchačů postaven. Ti se mohou ptát jednak na otázky související s tématy,

které moderátor Petr Mikulášek probírá se svým hostem, anebo pokládají dotazy, které je

zajímají a týkají se zejména jejich osobního života. V pořadu Půlnoční dharma se posluchači

často obrací na moderátora a jeho hosty i s intimními dotazy jako jsou vztahy, sebevraždy

a různé psychické problémy. V tomto případě může vyznavač buddhismu diamantové cesty,

moderátor Petr Mikulášek, posluchačům pomoci díky metodám získaným z praxe nejen

v řešení jejich problémů a nasměrovat je tak na cestu jejich rozvoje a poznání. Dále radí

i přítomní hosté – duchovní, mistři, cvičitelé anebo i psychologové a rada dalších,

zaměřujících se na otázky lidské duše a poznání. Petr Mikulášek je ve své moderaci poměrně

přímý a mluví jednoduše tak, jak je zvyklý mluvit v běžném životě. Na někoho jeho projev

může působit hrubě, ale ve skutečnosti je k posluchačům vždy laskavý a záleží mu na tom,

aby jejich dotazy byly zodpovězeny. Z tohoto důvodu často posluchači zůstávají během

113

zodpovídání jejich dotazu „na drátě“, mohou si vyslechnout rady Petra Mikuláška anebo od

jeho hostů a jeden z nich se většinou posluchače zeptá: „zdali mu to takto stačí a jestli je s tím

takto spokojen.“ Občas se stane, že host či moderátor úplně nepochopí dotaz posluchače

a odpovídá prostě určitým univerzálním způsobem, který má zažitý ze své praxe. V takovém

případě se může posluchač ozvat a přítomné ve studiu opraví a nasměruje. Nedochází ale

k předčasnému „utínání“ hovorů, ani bránění posluchači v prezentaci jeho názoru. Posluchači

často s pořadem sdílejí své starosti a trápení a nejednou se stalo, že do vysílání volala plačící

dívka, pro kterou v tu chvíli Půlnoční dharma představovala jakousi Linku bezpečí a naději.

V takových případech se moderátoři chovají velmi eticky a citlivě. Do jisté míry se tak jedná

o modelovou situaci etického kodexu rozhlasového moderátora, který nesmí hosta soudit,

kritizovat, ponižovat a dotazovat se ho na jeho soukromí a intimní problém. Ovšem v tomto

případě je získání informací důvěrnějšího typu podmínkou k pomoci nasměrování posluchače

na správnou cestu. Zásadní je v tomto směru otázka, do jaké míry je etický tento typ pořadu

jako takový. Radio 1 není typ senzacechtivého rádia, prahnoucí po lidském neštěstí

a vypjatých emocích. V případě Půlnoční dharmy se jedná skutečně o dobrý úmysl pomoci

nějaké utrápené duši, která v tu chvíli zavolá do pořadu. Možné negativní dopady se nedají

vyloučit nikdy, ovšem vzhledem k pozdnímu času vysílání pořadu, struktuře posluchačů

a formátu Radia 1 je taková pravděpodobnost minimální. Pořad Půlnoční dharma tak

představuje vhodnou ukázku skloubení interakce s posluchačem a slušného a etického

způsobu komunikace s ním.

Pořad Půlnoční dharma je velmi specifický z hlediska moderátorského projevu, který

se nese v duchu převážně obecné češtiny. Moderátor pořadu není profesionál a jeho projev je

kostrbatý, komplikovaný, plný gramatických a stylistických chyb, na druhou stranu však

lidský a přátelský. Moderátor se snaží o maximální vstřícnost směrem k posluchačům tím, že

jim dává prostor spoluvytvářet obraz vysílání. Velkou část otázek tvoří sami posluchači anebo

otázky vznikají až na místě, pečlivým nasloucháním a reagováním na hosta nebo hosty ve

studiu. Půlnoční dharma je hodinový tok informací o buddhismu, který je jednou až dvakrát

přerušen hudbou, jinak je mluvený projev po celou dobu podbarven hudebním podkresem,

sloužící jako nerušící kulisa.

114

7.5 Jaroslav Dušek – Duše K. (ČRo – Dvojka)

7.5.1 Koncept a vymezení pořadu336

Na začátku byla žádost Českého rozhlasu, který nabídl Jaroslavu Duškovi formát

zábavného pořadu. Dušek ale cítil, že humoru je z jeho strany už příliš a nechtěl působit

dojmem „vyčerpaného baviče“.337

Proto přišel s vlastní nabídkou pořadu s vědci o vědě.

Posluchači by se tak dozvěděli řadu zajímavých a přínosných témat přímo z úst odborníků.338

Český rozhlas původně požadoval více hostů, Dušek byl ale proti a trval pouze na

jednom hostovi: „Já to považuji za „mrhání“ těmi hosty, protože, když už je u mikrofonu

někdo jako je Václav Cílek nebo Stanislav Komárek, tak je jasný hřích nenechat je mluvit

celých padesát minut.“339

I z tohoto důvodu dával Dušek přednost zejména prezentaci hosta

a jeho názorům než prosazení vlastního ega. Dušek si pro sebe stanovil určité pravidlo, že

jako moderátor hostovi do řeči příliš nevstupuje, opačně je tomu pouze v případě, když

rozhovor vázne anebo ho vysloveně zaujme něco z toho, co host povídá. Vznikl tak pořad

s měsíční periodicitou, kterému Dušek dal přednost před týdenní. Měl pocit, že týdenní

intenzita by pořadu mohla ublížit, témata a jistá originalita by mohla vyprchat. Dušek zároveň

chtěl, aby byl pořad posluchači vnímán tak trochu jako sváteční. Pořad se nakonec vysílal

čtyři roky, avšak na popud Českého rozhlasu byl zrušen.340

Pořad Duše K. pokračuje i nadále

v pražském divadle Kampa. Trvá obvykle dvě nebo i tři hodiny a přenáší ji internetové

vysílání kanálu ČT 24.

V Duši K. (odvozeno i od jména moderátora Jaroslava Duška a egyptské duše),

znamenalo K. většinou téma, kterému se konkrétní díl bude věnovat a které odpovídá

336

V celé kapitole budu vycházet z informací, získaných z osobního rozhovoru s Jaroslavem Duškem

a z poslechu a rozboru tří vybraných epizod pořadu Duše K. Rozebírány budou tyto odvysílané pořady: Duše K.

Host: klimatolog Václav Cílek (27. 1. 2006), Duše K. Host: biochemik Václav Pačes (28. 4. 2006) a Duše K.

Host: tibetoložka Zuzana Ondomišiová (20. 10. 2009). 337

Jaroslav Dušek byl v době vysílání pořadu (2005-2009) oblíbený filmový herec a moderátor, který vynikal

jak ve vážných, tak komických rolích. Diváci jej vnímali rovněž jako výborného baviče, improvizátora

a moderátora. Pořad Duše K. znamenal pro Jaroslava Duška odklon od úlohy baviče a nově se začal věnovat

vědeckým tématům. Po roce 2009 (kromě snímku Odcházení z roku 2011 v režii Václava Havla) se Dušek

věnuje zejména divadelní tvorbě. Především jevištní podobě pořadu Duše K. v pražském divadle Kampa

a představení Čtyři dohody (i zmiňovaný snímek Odcházení je původně divadelní látka, autora Václava Havla).

Dušek se tak v posledních několika letech (2010-2015) stáhl z televizních obrazovek a filmových pláten. O to

více se soustředí na divadlo a na svůj alternativní způsob života (stravování, otužování a jiné). 338

Mezi hosty se vystřídal například přední český geolog a klimatolog Václav Cílek nebo významný biolog,

zkoumající vztah kultury a přírody Stanislav Komárek. 339

Z osobního rozhovoru s Jaroslavem Duškem, pořízený dne 17. 6. 2015. 340

Údajně proto, že se již pořad takzvaně přežil, vyposlouchal a posluchače už tolik nezajímal. Jaroslav Dušek

tento názor ovšem nesdílí: „Já s tím názorem nesouhlasil, ale nikdy jsem se nikam nevnucoval, tak jsem šel pryč.

Klidně bych to ale dělal dál, bavilo mě to.“ (Z osobního rozhovoru s Jaroslavem Duškem, pořízený dne

17. 6. 2015.)

115

vědeckému zaměření hosta, například květina, kancerostatika, kosmos, kladívko, kutikula

a podobně. Duši K. režírovala Markéta Košťáková, která pořad upravovala a sestřihávala,

protože se nevysílal živě, ale ze záznamu. Záznam byl zvolen ze tří důvodů: hosté měli

mnohdy ohromné znalosti a byli schopni mluvit relativně dlouho a nebylo vhodné je

přerušovat. Zároveň se museli vejít do předem stanovené padesátiminutové stopáže, a proto

režisérka vysílání citlivě sestříhala. Druhým faktorem byl čas. Jaroslav Dušek i hosté byli

mnohdy časově vytíženi a bylo složité domluvit jeden termín. Třetí aspekt byl ryze

psychologický a taktický, souvisel s trémou a přílišnou sebekontrolou hostů.341

Zajímavé

rozsáhlejší pasáže, které režie při postprodukci vystřihla, se objevovaly v internetovém

rozhlasovém archivu a zájemci si je mohli poslechnout jako doplněk ke konkrétnímu pořadu

z cyklu Duše K.

7.5.2 Dialogické jednání s hostem

Při analýze pořadu Duše K. budeme vycházet z pojmu dialogické jednání s vnitřním

partnerem, který byl dříve vymezen v teoretické části práce.

Jaroslav Dušek dialogické jednání velmi dobře zná, setkal se s ním během své herecké

praxe pod osobním vedením autora pojmu „dialogické jednání s vnitřním partnerem“, hercem,

pedagogem a psychologem Ivanem Vyskočilem. Jak bylo uvedeno v teoretické části, Dušek

při své profesi dovednosti získané z dialogického jednání vědomě neaplikuje, avšak zároveň

tyto principy vyloučit nelze, neboť se u něj objevují samovolně a zcela přirozeně.

V následující kapitole se podíváme, jakým způsobem by mohlo být dialogického jednání

využito v pořadu Duše K.

7.5.3 Naslouchání

Moderátorský styl Jaroslava Duška je založen na důkladném naslouchání hostovi ve

studiu. Podobně jako dialogického jednání s vnitřním partnerem, kdy nasloucháme svému

vnitřnímu hlasu, který k nám promlouvá, a my tak můžeme prostřednictvím něj zdravě

a sebevědomě jednat, slouží v tomto případě dialogické jednání jako naslouchání partnerovi

341

Živé vysílání může některé hosty znervóznit. Vědci mají takovou zvláštní tendenci, že mimo mikrofon něco

řeknou a potom to už ve vysílání nechtějí říci znovu. Jsou také poměrně zdrženliví, neboť vědí, že je může

poslouchat vědecká obec a mohla by jim některé výroky případně vytknout. Proto jsme se rozhodli natáčet na

záznam. Všichni byli klidnější a pak jsme se rozhodli, co ve vysílání necháme a co ne.“ Duškovi tento tah vyšel,

protože hosté byli ve finále většinou mnohem přirozenější, uvolněnější a pro posluchače zněli poutavěji

a zajímavěji: „Někdy je to legrační, protože mimo protokol ti lidé mluví úplně otevřeně a pak najednou mluví

s tou pověstnou akademickou vážností.“ (vše citováno z osobního rozhovoru s Jaroslavem Duškem, pořízeného

dne 17. 6. 2015.)

116

ve studiu. Dušek mohl díky těmto dovednostem pružně reagovat na aktuální situaci a na

„přítomnost“. Tento pojem je pro něj důležitý a jako „přítomnost“ charakterizoval i dialogické

jednání. „Já se ptal a poslouchal, co host říká, případně jsem do toho vnesl nějakou svou

obecnou poznámku nebo jsem se snažil posunout rozhovor do jiné roviny, než v které ten

člověk uvažoval. Někdy byl totiž host příliš zabraný do svého objevu, že mu unikal další

pohled. Někdy to hosty překvapilo, ale většinou byli překvapení, že je poslouchám a rozumím

tomu, co říkají. Většinou se totiž potkávali s tím, že tomu nikdo nerozumí.“342

V tomto ohledu

se Dušek liší od řady jiných moderátorů, kteří mají předem nachystané otázky a jen s nevolí

mění téma rozhovoru. Obávají se nezvládnutí improvizace, ve které pro změnu Dušek vyniká.

Zabýval se jí a s ní souvisejícím dialogickým jednáním již od dětství. Jedná se tedy o léta

tréninku, který nyní může bezpečně zužitkovat při své práci.343

7.5.4 Příprava na vysílání

S dobrým nasloucháním a schopností improvizace nutně souvisí i perfektní příprava.

U Jaroslava Duška je to příprava dvojí: aktuální na konkrétní pořad s konkrétním tématem

a konkrétním hostem a průběžná, kdy Dušek využívá svých cestovatelských zkušeností či

teoretických znalostí z historie, vědy, východní filozofie, náboženství a zejména učení

bájných Toltéků, na něž Dušek během vysílání často a rád odkazuje. Zejména ve vysílání

s klimatologem Václavem Cílkem takovýchto zmínek bylo hned několik. „Já jsem člověk,

který má rád tu ohromnou souvislost, proto mám rád toltécké učení, pro Toltéky je slunce

jeden z největších učitelů.“344

Právě výše zmíněným slovem „souvislost“ by se dala Duškova

příprava vystihnout asi nejlépe, protože při jeho moderaci posluchač nikdy neví, odkud právě

ze svých myšlenek vytáhne nějakou vzpomínku naučenou z knih a vázající se v tuto chvíli

k tématu. Klasická příprava na vysílání v podobě rešerší byla pochopitelně nutná, ale Dušek

se snažil své znalosti zároveň mírnit, a to z prostého důvodu, kterým byl host: „Něco jsem

samozřejmě dostal v rámci podkladů. Znal jsem téma a věděl jsem, o jaký obor se daný host

zajímá, případně jsem si vyhledal nějaký jeho článek a text. Celé knihy jsem nestudoval, to by

bylo časově náročné, ani to nebyl můj záměr. Nechtěl jsem působit dojmem vševědoucího

moderátora. To mi přijde absurdní, moderátor by neměl mluvit za hosta. Může tak informace

342

Tamtéž. 343

„Dialogické jednání dobře znám. Od svých čtrnácti let jsem se zabýval improvizovaným divadlem a tím

pádem je pro mě přirozené, že nemám scénář. Jsem zvyklý, že něco vzniká a proudí samo pod rukama. To mě

nutí dobře poslouchat, protože kdybych to nedělal, tak za chvilku nevím, o čem jsem mluvil.“ (Cit. In Tamtéž.) 344

Duše K. Host: klimatolog Václav Cílek. 27. 1. 2006.

117

zjednodušit nebo zkreslit. Lepší je se hosta zeptat přímo.“345

Dušek je jako moderátor velice

přirozený, spontánní, dovede improvizovat, a přestože před sebou nemá množství papírů

s informacemi a otázkami, jeho „encyklopedie“ je ve zkušenosti, kterou nabyl studiem,

poznáváním lidí a objevováním světa. Na vysílání je tak výborně připraven a zároveň

nepůsobí dojmem mudrce, který se za relativně krátký čas musel naučit nazpaměť poměrně

dost informací, kterým pak ve skutečnosti nerozumí. To není Duškův případ. O problémech

hovoří velmi zapáleně a se zaujetím, byť jeho dotazy jsou někdy laické, rozhodně ne ve

smyslu hloupé, spíše logické a použity se „zdravým selským rozumem“.

7.5.5 Spontaneita a přirozenost

Jaroslav Dušek prošel výcvikem dialogického jednání, kde jedním z cílů může být

právě snaha nalézt v sobě prostřednictvím hledání vnitřního partnera cestu ke zdravému

sebevědomí, sebeprosazení a rétorické přirozenosti na veřejnosti. Díky tomu působí během

svého moderátorského projevu velmi spontánně, uvěřitelně a přirozeně. Tuto přirozenost musí

ocenit i posluchač. Při osobním setkání odpovídal Jaroslav Dušek na mé dotazy stejně

energicky, zapáleně a přesto zadumaně a hloubavě, podobně jako dialogicky jedná se svými

hosty ve studiu. Dušek nic nehraje a nepředstírá. „Můj život je založený na postupném

opouštění metod. Všechna pravidla jsou jenom proto, aby si je v okamžiku skutečné tvorby

člověk odvodil, nejsou tam proto, aby se dodržovala. My je opouštíme a překračujeme a pak

něco vzniká, protože jinak všechno vzniká podle pravidel a to už všichni předem vědí, jaké to

bude.“346

Dušek mluví o postupném opouštění metod a pravidel, přitom je u něj jasně cítit, že

pravidla si osvojil právě proto, aby se jimi nemusel zaobírat. Podobně jako při dialogickém

jednání se nedoporučuje promýšlet předem své jednání, tak i Jaroslav Dušek během svého

moderování naslouchá svému vnitřnímu partnerovi a nebojí se prosadit své Já s vírou v sebe

samého a ve svém zájmu. Dušek v této souvislosti přemýšlí, co ho právě v procesu tvorby

a kreativity někam posouvá: „Já cítím určitou zodpovědnost vůči sobě, vůči nějakému mému

vnitřnímu principu a ten mě sám instinktivně někam posouvá a navádí, co dělat a co ne.“347

Duška vede jeho instinkt k naprosto spontánnímu a přirozenému projevu. Nejlepší ukázkou je

rozhovor s klimatologem Václavem Cílkem, s nímž se Dušek přátelí, a tykají si. Vysílání je

tak ještě uvolněnější, ale nikoli na úkor obsažnosti a informační hutnosti. Na posluchače tento

rozhovor působí, jakoby se spolu bavili dva velmi vzdělaní přátelé. Duškova spontaneita není

345



Tamtéž

118

uměle přidanou hodnotou. Host se více osmělí a nezdráhá se říci i to, při čem by za jiných

okolností cítil ostych. Tím ostychem můžeme mít na mysli třeba nedůvěru v moderátora.

Dušek působí dojmem velmi vzdělaného a inteligentního člověka, což hosta uklidňuje

a povzbuzuje v dalším jednání, neboť cítí, že mu moderátor rozumí, chápe ho a těší se na jeho

další podnětný dotaz, vycházející z osobní zkušenosti a přinášející subjektivní filozofické

zamyšlení s přihlédnutím k aktuálně rozebíranému tématu. „Představ si, co třeba já dělám se

sluncem. Schválně, co na to řekneš, ty jako vědec“348

, načež Dušek uvádí vědci Václavu

Cílkovi roztomilý příklad s jeho starým, téměř hluchým a slepým psem, který reaguje jen na

šťouchnutí. Když se pes zatoulá, Dušek jej po vzoru jeho milovaných Toltéků přivolává

pomocí slunce. To jsou příklady, které by se jiný moderátor zdráhal říci, protože by se bál

případného zesměšnění. Dušek se ale vydává cestou poznání, objevování a naslouchání svému

vnitřnímu partnerovi, výsledkem čehož je právě spontaneita a neobyčejný auditivní zážitek

pro posluchače.

7.5.6 Etická úloha moderátora a vztah k hostovi a posluchačům

Pořad Duše K. není ani zdaleka tak interaktivní a provázaný s posluchači, jak tomu

bylo v případě Půlnoční dharmy na Radiu 1. Vlastně není interaktivní vůbec, přesto je Dušek

jedním z nejvíce interaktivních moderátorů. Důvodem je zejména jeho schopnost empatie,

taktu, ohleduplnosti a výborně zvládnuté improvizace spolu s perfektní přípravou

a hlubokými znalostmi, pomáhající vidět problematiku probíraného tématu v souvislostech.

Dušek se otázce vzájemné interakce mezi moderátorem a publikem (případně hostem

ve studiu) dlouhodobě věnuje a vedle jeho improvizačních schopností představuje interakční

vazba jedno z Duškových velkých témat v oblasti moderování a herectví. Připomeňme

například jeho šestidílný televizní „multimagazín“ Dokoláč, který v roce 2000 vysílal druhý

program České televize. Dušek v něm přišel s odvážným a neobvyklým formátem, v němž

parodoval stereotypní principy a postupy televizní tvorby a zabýval se otázkou, co diváci

chtějí vidět na televizní obrazovce. Klíčovou roli zde hrála právě zinscenovaná interakce, kde

jako zdroj komiky figurovalo oslovování publika a manipulace s ním.

Přímá interakce se projevuje i v pořadu Duše K. Moderátor hostovi vyjadřuje podporu

častým, slyšitelným přitakáváním typu „hm“, „aha“, „ano“ nebo „jasně“. Dušek ctí

posluchače při svých úvahách a otázkách, kdy fyzickou existenci posluchače zmíní i v éteru.

Děje se tak ovšem velmi sporadicky, Dušek jako zkušený herec, moderátor a improvizátor

348

Duše K. Host: klimatolog Václav Cílek. 27. 1. 2006.

119

popisuje svůj vztah k publiku následovně: „V prvé řadě mě zajímá předmět rozhovoru, to

o čem je řeč. Ostatní z toho pak vyplývá. Kdybych se zabýval posluchači až příliš, tak by se mi

mohlo stát, že bych toho člověka přestal poslouchat.“349

Dušek dále popisuje bizarní příklad

moderátora, který naopak až poněkud uměle a přehnaně lpěl na vazbě s posluchači, a to podle

něj není dobře: „Kdysi jsem poskytoval nějaký rozhovor, kde mi moderátorka na konci řekla:

„Já se omlouvám, že jsem se takhle ptala, ale to bylo kvůli našim posluchačům.“ Já

odpověděl: „Tak, co je tohle za nesmysl, když vy sama tomu rozumíte?“ A ona na to: „Ale

naši posluchači by se tak ptali.“ To je ale přece naprosto šílená hypotéza. To je princip

média, kam, až to dojde, když se člověk zabývá posluchačem350

a pak vznikne teorie, kdy vám

někdo vysvětlí, že z hlediska zabývání se posluchačem, musíme například každých čtyřicet

vteřin udělat střih, a tak dále.“351

Dušek přitom oslovuje posluchače vždy prakticky stejně a to příjemným, ale

nevtíravým pozdravem, který zároveň plně koresponduje s laskavým formátovým pojetím

stanice Dvojka Českého rozhlasu: „Dobrý večer, milé posluchačky a milý posluchači,

posloucháte další díl pořadu Duše K.“352

K hostům se Dušek chová vždy velmi slušně, není z něj cítit jakákoli nadřazenost

z pozice moderátorské autority a jeho styl moderování je založen na potlačení vlastního ega

ve prospěch prosazení hosta. Je zajímavé sledovat, jak Dušek chápe etickou úlohu

moderátora. Jako téměř vše ji zpochybňuje, ale podvědomě ji ctí snad nejvíce nebo alespoň

nejpřirozeněji ze všech dosud analyzovaných moderátorů v této práci. Jak tedy Jaroslav

Dušek chápe etickou, psychologickou a sociologickou úlohu moderátora? „Já příliš nechápu,

proč bych se tím měl zabývat. Pro mě všechny ty úlohy splývají ve slova „otevřenost“

a „průchodnost.“ Jedná se o určitý trénink v neposuzování těch jednotlivých postojů.

Moderátor je ten, kdo umožňuje hostovi být takovým katalyzátorem. Umožňuje mu, aby

konverzace plynula. Méně je tam od toho, aby nějak posuzoval, vyhodnocoval nebo

známkoval hosta.“353

Dušek zároveň připomíná, že u moderování je vždy složité, zda moderátor chce být

hvězdou daného pořadu, tedy že má hosty jen jako určitou záminku k tomu, aby se mohl

349


Interaktivitou se zabýval i Duškův šestidílný televizní multimagazín Dokoláč, který v roce 2000 vysílal druhý

program České televize. Dušek přišel s odvážným a neobvyklým formátem, v němž parodoval principy

a postupy televize a zabýval se otázkou, co chtějí diváci vidět na televizní obrazovce. Inscenovaná interakce zde

hrála klíčovou roli a oslovování publika a manipulace s ním byl zdroj komiky. 351


Duše K. Host: tibetoložka Zuzana Ondomišiová. 20. 11. 2009. 353

Z osobního rozhovoru s Jaroslavem Duškem, pořízený dne 17. 6. 2015.

120

zaskvět sám. Jindy je průchozím elementem, který tvoří prostor pro hosty, což je přirozenější

zrovna pro Jaroslava Duška - být moderátorem „katalyzátorem“.

Přestože Dušek postupně opouští všechny naučené metody, vůči pravidlům a teoriím

je velmi skeptický, zdrženlivý, neustále je zpochybňuje a nebere jako pevně stanovená

dogmata, jeho moderátorský styl se jeví být pro diskusní pořad typu Duše K. jako téměř

ideální. Z Duškových slov a z poslechu vysílání jasně vyplývá, že k tomu, aby se člověk stal

dobrým moderátorem, který bude příjemný a hlavně důvěryhodný pro posluchače, je

zapotřebí posluchače sice vnímat, ale nezabývat se jimi příliš. Stejně tak se nezabývat

spekulativními otázkami a řešit v dané chvíli především sám sebe a (vnitřního) partnera ve

studiu. Právě v tom tkví jeden z principů dialogického jednání – během dialogického jednání

zcela vyloučit fyzický i viditelný oční kontakt s diváky. Teprve, ve chvíli, kdy přestaneme

diváky/posluchače vnímat, můžeme plně dialogicky jednat. Dušek se žádnými uváděnými

teoriemi a pravidly nezabývá, nezajímají ho, přesto je dokonale uplatňuje. Děje se tak ale

podvědomě, zcela přirozeně a uvolněně. Je tedy možné Duškův způsob moderace označit jako

dialogické jednání v moderovaném projevu v rozhlase.

7.5.7 Spisovnost projevu

Navzdory Duškově smyslu pro improvizaci a spontánnost, kdy moderátorský projev

působí velice uvolněně a přirozeně, je jeho jazykový projev z hlediska spisovnosti češtiny

dosud nejlepší ze všech pozorovaných moderátorů. Díky tomu, že Dušek nemusí myslet na

pravidla, ale plně je ovládá a zároveň dlouhé roky cvičí improvizaci a pracuje s jazykem,

nedisponuje jeho řečový projev zásadnějšími vadami. Konstrukce vět i skloňování jsou

gramaticky správné a spisovné, přičemž nedochází k nepříjemné a nepřirozené moderátorské

stylizaci. U Duška se přesto pochopitelně řada nedokonalostí vyskytuje, ale tyto prohřešky

jsou téměř nepostřehnutelné. Mezi nejčastější Duškovy jazykové neřesti patří češtinářský

tázací dovětek „že jo?“, který se u Duška objevil v každém zkoumaném díle.354

U Jaroslava Duška se – podobně jako u každého jiného moderátora – čas od času

vyskytne nějaké plevelné slovo. Dušek užívá slovo „vlastně“, ale je to velice ojedinělé: „Jak

tyhlety kompetence vlastně jsou, jak to je dneska v tom Tibetu vnímáno, jak to funguje?“355

354

Ve vysílání, kde byla hostem tibetoložka Zuzana Ondomišiová dokonce opakovaně: „Hm, ta hora Méru je

taková hora, která je taky podle legendy v Africe, že jo, maj taky svojí horu Méru a je i v Jižní Americe.“, nebo:

„Já vlastně nevim, vždycky, jestli buddhismus je náboženství, že jo, to je náboženství bez Boha.“, zde navíc došlo

k drobné inverzi a přehození slovosledu a zkrácení souhlásky (í), ve slově „nevim“, případně: „[…] a tam se

chodí i v protisměru, že jo?“ Podobných příkladů bychom našli celou řadu. (vše cit. In Duše K. Host: tibetoložka

Zuzana Ondomišiová. 20. 11. 2009). 355

Tamtéž.

121

V neposlední řadě se objevily i nespisovné koncovky na „ej“ („To je zajímavej

moment“ 356

, „Když mi to došlo, že voni tomu nevěřej“357

), protetické „v“, („Jak von se to

menoval…“358

), nespisovné tvary slov a nahrazení koncovou souhláskou spisovného „i“, za

„a“ („Je tam ňáká konzultace s váma?“359

). Nejvíc takovýchto prohřešků se objevilo ve

vysílání s klimatologem Václavem Cílkem, se kterým se Dušek zná, přátelí se a v osobním

životě i ve vysílání si tykají. Určité odchylky vůči spisovnému projevu lze tedy přičíst jisté

uvolněnosti pramenící z přátelské komunikace, kde je mnohdy těžké zachovat profesionální

a někdy až pro posluchače nepřirozeně znějící odstup. V ostatních případech byl ale Dušek

pozorný a jeho projev velice kultivovaný, plně odpovídající stanovám a požadavkům Českého

rozhlasu.

7.6 Pavel Sladký – Casablanca (ČRo – Radio Wave)

7.6.1 Osobnost moderátora a koncept pořadu

Pavel Sladký a Lucie Výborná představují jediné vystudované žurnalisty v rámci

zkoumaných moderátorů této práce. Tato skutečnost má na jejich moderátorský styl vliv

a díky určitým pravidlům a radám, kterým se jim dostalo během studií, je jejich přístup

k práci jiný.

Moderátor pořadu Casablanca Pavel Sladký absolvoval Univerzitu Karlovu v Praze,

kde se během bakalářského studia z nabízených specializací rozhodl pro obor rozhlas.

Do Českého rozhlasu se Sladký dostal již během studií, kde působil v tehdejším

Českém rozhlase – online. Během vzniku stanice Radio Wave ho oslovil tehdejší ředitel

stanice Ladislav Kylar. Sladkého znal již v souvislosti s jeho cestovatelskými příspěvky na

webových stránkách a v té době hledal vhodného moderátora pro pořad o cestování, sportech

a přírodě.

Sladký sestavil koncept pořadu, klasický rozhovor s hostem, který se právě vrátil

z nějaké zajímavé destinace, většinou exotické. Rozhovor je doplněn o tematickou hudbu,

která se k danému dílu váže. Významnou součástí pořadů o cestování jsou hosté, kteří

podnikají nějaké sportovní aktivity v přírodě, například horolezci, jeskyňáři, raftaři, a tak dále.

356

Duše K. Host: klimatolog Václav Cílek, 27. 1. 2006. 357

Tamtéž. 358

Tamtéž. 359

Tamtéž.

122

Koncept pořadu se během let nijak výrazně nezměnil, hlavním ukazatelem je

spokojenost posluchačů, jimž takto nastavený formát vyhovoval.

Pořad si našel u posluchačů oblibu i přes poněkud zavádějící název, od něhož by

mnozí spíše čekali pořad s filmovou tematikou. Název Casablanca skutečně vznikl krátce po

Sladkého návratu ze slavného marockého města, a názvem se chtěl Sladký distancovat od

prvoplánových názvů, které by cestování obsahovaly přímo v základu: „Nechtěl jsem, aby se

pořad jmenoval něco jako Světem křížem krážem nebo, aby měl v názvu slovo cestování

a poznávání. Chtěl jsem, aby to byla nějaká značka sama o sobě.“360

7.6.2 Moderátorský styl s přihlédnutím k formátu stanice

Díky rozsáhlému archivu Radia Wave bylo možné dobře zmapovat vývoj

moderátorského stylu Pavla Sladkého. Jeho pořad Casablanca se vysílá od vzniku stanice

v roce 2006 a za tu dobu podle Sladkého bylo odvysíláno přes pět set dílů včetně repríz.361

Pro účel analýzy jsem proto vybral tři díly z let 2006, 2010 a 2015, aby bylo možno co

nejlépe postihnout rozdíly z hlediska vývoje moderace Pavla Sladkého.

První otázkou je možné omezení, vyplývající z Kodexu Českého rozhlasu, kde je

zmiňována kultivace řeči včetně její výchovné funkce a celková spisovnost jazyka

v konfrontaci s uvolněnějším formátem Urban Contemporary, který je Radiu Wave

přiřazován a který je definován spíše mladší posluchačskou základnou a svobodomyslnější,

umělečtější a náročnější dramaturgií.

Pavel Sladký je skutečně ve svém mluveném projevu kultivovaný a spisovný.

V porovnání s Radiem 1, které spojuje stejný formát, působí Sladkého styl příliš strojeně

a vážně. Přesto Sladký podle svých slov „chce, aby to znělo neformálně a neznělo to ani jako

dotazník nebo jako výslech.“362

Zároveň ale respektuje určité publicistické nároky, které by

podle něj Český rozhlas měl mít na své vysílání a i ty, které má on sám na sebe jako na

moderátora. Z poslechu je jasně patrné, že se snaží vyvarovat bezobsažnému mluvení, ale

zároveň by rád zachoval vedení rozhovoru v neformálním tónu.

V jeho moderaci se vyskytují převážně spisovné tvary českého jazyka, výskyt obecné

češtiny je spíše ojedinělý.

Z plevelných slov tvoří jednoznačně nejčastější výskyt slovo „takže“, jímž Sladký rád

začíná své otázky a toto slovo využívá rovněž jako spojovník mezi různými tématy. V oblibě

360

Informace o pořadu a moderátorovi čerpám z osobního rozhovoru s Pavlem Sladkým, pořízeného dne 27. 5.

2015. 361

Tamtéž. 362

Tamtéž.

123

má i různá netradiční spojení či zdrobnělé výrazy, například „Casablančí hodina“363

anebo

„Zmrzlík“364

a jiné.

Sladkého „specialitou“ je častější výskyt anglických výrazů, které nahrazují české,

například „base camp“ místo „základní tábor“ a s tím spojený i anglický přízvuk při

výslovnosti Radia Wave.

Sladký se ve svém moderátorském projevu snaží držet především hovorové vrstvy

spisovného jazyka, čímž koresponduje se snahou Českého rozhlasu. Volba obecné češtiny by

podle něj ale nebyla problém, jde tak především o vlastní moderátorovo rozhodnutí:

„Kdybych se rozhodl moderovat pořad bez ohledu na spisovnou češtinu a zaměřoval se na

obecnou, tak by mi v tom stanice asi nebránila, ale mě to takhle připadá lepší.“365

Pro Sladkého není ale tolik důležitá hranice mezi spisovností a nespisovností

a používání konkrétních výrazů, ale hlavně přirozenost.366

Bohužel z poslechu bylo možné vypozorovat, že prvotní mírná nejistota a nezkušenost

moderátora v jeho počátcích byla právě mnohem přirozenější, uvolněnější a sympatičtější, než

postupný moderátorův vývoj, kdy si je Sladký jistější a jeho moderátorský projev působí až

příliš suverénně a bezchybně. Hodil by se spíše na vážněji laděnou stanici, než na volnější

formát pro mladší posluchače typu stanice Radio Wave.

7.6.3 Interaktivita mezi moderátorem a hostem - posluchačem

Z hlediska interaktivity je u pořadu Casablanca problém. Ne vždy se totiž vysílá živě,

část je ze záznamu. Sladký uvádí, že v živém vysílání, kdy je interaktivita možná, ji rád

využívá. Na rozdíl od již analyzovaného pořadu Půlnoční dharma moderátora Radia 1 Petra

Mikuláška, který byl ve vysílání schopen přečíst z posluchačských vzkazů prakticky cokoli,

zdá se, že Sladký dotazy třídí poněkud pečlivěji: „Každý rozumný a použitelný dotaz svému

dnešnímu hostu předám.“367

Interakce s hostem závisí na míře důvěrnosti a osobní známosti. Z tohoto důvodu

Sladký někdy volí tykání, jindy vykání. V prvním analyzovaném díle si s hosty vykal, ve

zbylých dvou zvolil tykání.368

363

Casablanca. Host: Milan Vlasák a Alice Korbová, 3. 7. 2006. 364

Casablanca. Host: Pavel Richter, 19. 7. 2015. 365

Z osobního rozhovoru s Pavlem Sladkým, pořízeného dne 27. 5. 2015. 366

Tamtéž. 367

Casablanca. Host: Dan Přibáň, 18. 1. 2010. 368

Závisí to ale vždy případ od případu: „Zvu si část hostů, které neznám a jsou kolikrát starší než já. Těm tykání

nenavrhuji, a proto si netykáme ani během pořadu. Zároveň si zvu i lidi, které znám relativně dobře a proto si

tykáme. Tak je to i mimo mikrofon. Nicméně často jsem si s hosty před vysíláním vykal a končili jsme tykáním.

124

Během let se proměnila i skutečnost, do jaké míry se Sladký snaží být hostovi spíše

partnerem anebo si chce udržet nějaký formální odstup. Tato proměna je způsobena i tím, že

Sladký sám hodně cestoval a zároveň nabral zkušenosti, které na začátku vysílání

pochopitelně neměl. Díky tomu může být hostovi více partnerem. Jedná se především

o znalost zemí, o nichž se mluví.

7.6.4 Etika v moderátorském výkonu v cestovatelském pořadu

Pořad o outdooru a cestování, kam přicházejí hosté, kteří procestovali řadu

zajímavých, převážně exotických destinací, rozhodně nesmí být jakkoli rasistický a urážlivý

vůči obyvatelům zemí, jenž cestovatelé během svých výprav poznali. Aby k takovým

neetickým prohřeškům nedocházelo, dodržuje moderátor zejména tyto dva klíčové body

etického Kodexu Českého rozhlasu, které jsme si již představili v teoretické části: „Český

rozhlas nebude při svém provozu nebo v programu nikoho diskriminovat zejména ne z důvodu

pohlaví, věku, rasy, sexuální orientace, národnosti, etnické příslušnosti, náboženství, názorů

nebo příslušnosti k určité sociální skupině.“369

Zároveň také „podporuje soudržnost

společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství zvláště se vyvaruje kulturní,

sexuální, náboženské, rasové či politické diskriminace a společenské segregace.“370

Z analyzovaných pořadů nebylo v žádném případě patrné, že by se moderátor nebo

jeho hosté dopustili nějakých prohřešků vůči etice a neobjevovaly se zde žádné rasistické,

xenofobní či diskriminační tendence. Neznamená to ale, že by se o životě v cizích zemích

muselo mluvit vždy jen pozitivně. Vždy se tak ale děje formou popisnou, nikterak urážející

a z výpovědí mluvčích je vždy patrné, že se jedná o jejich subjektivní zkušenost. Případná

negativní zkušenost s místními lidmi, odlišnými zvyky a kulturou, není myšlena pejorativně,

spíše jsou takové informace podávány jako atraktivní kuriozity. Moderátor Pavel Sladký rád

zapojuje své osobní poznatky a svými dotazy se snaží získat co nejpřesnější informace, které

by pomohly poznat danou lokalitu a kulturu. Debatuje se tak o dané zemi z globálního

hlediska, dozvíme se o zajímavých knihách, filmech a vůbec o všem, co s danou destinací

souvisí. Z moderátorovy strany je patrná snaha poznat konkrétní oblast co nejvíce, právě

z toho důvodu, aby byly případné diskriminační či rasové předsudky vymýceny a vše uvedeno

na pravou míru. V analyzovaných příkladech žádná konfliktní situace, kdy by se host snažil

Stalo se to v průběhu pořadu, v rámci spontaneity. Přišlo mi to tak v pořádku.“ (Citováno z osobního rozhovoru

s Pavlem Sladkým, pořízeného dne 27. 5. 2015). 369

Kodex Českého rozhlasu. [online]. 15. Října 2010. [cit.2015-10-03]. Dostupné z WWW:

< http://media.rozhlas.cz/_binary/00730694.pdf >. 370

Tamtéž.

125

převzít roli hegemona vysílání a chovat se v rozporu s etickými pravidly Českého rozhlasu,

nenastala, přesto je Pavel Sladký přípraven v takových případech striktně zasáhnout: „Mám

určité publicistické limity, za které bych nešel a které by mi vadily i u hosta. Například

xenofobie je pro mě naprosto nepřijatelný moment a je třeba vnímat určité mantinely. Kdyby

se některý z hostů projevil xenofobně, určitě bych reagoval.“371

Mravnost a etická způsobilost moderátora je tak garancí slušnosti a férového jednání

ke všem obyvatelům této planety bez rozdílu a slouží jako vzor etického jednání z podstaty

média veřejné služby.

7.6.5 Rozdílný přístup k práci na stanicích Radio Wave a Vltava

U moderátora Pavla Sladkého lze pozorovat zajímavou zkušenost. Podobně jako Josef

Sedloň,372

působí i Sladký na různých stanicích Českého rozhlasu, což je Radio Wave

a Vltava.

Z kapacitních důvodů práce jsem se podrobnou analýzou Sladkého vysílání na Vltavě

nemohl zabývat, přesto jsem se během rozhovoru ptal na rozdílnost v moderátorském přístupu

na obou stanicích a v čem se případně liší. Sladký vysílá na Vltavě pořad Čajovna a jako

filmový publicista moderuje pořad Slovo o filmu. Sladký rozdílnost v moderaci jednoznačně

pociťuje: „Tam je projev o něco formálnější, připravenější a s pevnějším scénářem. Ale i tam

se pouštím do živých vysílání a do diskusí s hosty a jakkoli jde o různé polohy na těchto dvou

stanicích, tak je to spojené nějakou mou identitou a limity v mém projevu.“373

To je velmi

důležitý poznatek, který nám pomůže i při rozboru vysílání Josefa Sedloně. Moderátoři se

podle všeho snaží přizpůsobit formátu stanice, na níž právě vysílají, ale zároveň usilují

o zachování své moderátorské identity a stylu.

Kromě odlišností v moderaci je třeba upozornit i na rozdílný přístup k natáčení

a přípravě pořadu, který je u Vltavy poněkud odlišný: „V pořadu Slovo o filmu, který vysílám

na Vltavě, mám například natočený rozhovor s filmařem, který přijel z festivalu, a to pak

prochází střihem, překladem a následně vzniká scénář, který jde do vysílání.“374

Jedná se tedy

o jiný proces, než když si Sladký například vybírá hosta pro cestovatelské téma, vymění si

s ním řadu mailů, následně se spolu sejdou ve studiu a natočí zhruba pětačtyřicetiminutový

rozhovor, ze kterého jsou vystřiženy nepodstatné části a následně je možné jej odvysílat.

371

Z osobního rozhovoru s Pavlem Sladkým, pořízeného dne 27. 5. 2015. 372

Josef Sedloň vedle moderování na stanicích Českého rozhlasu – Radio Wave a Vltava, působí rovněž na

soukromém Radiu 1. 373

Tamtéž. 374

Tamtéž.

126

7.7 Strýček Míša – Řečové vady a interakce ve vysílání

7.7.1 Strýček Míša – biografie

Civilní jméno moderátora Strýčka Míši je Michael Pestl.375

Nejprve absolvoval

gymnázium, poté Přírodovědeckou fakultu v Praze v oboru učitelství matematika-biologie. Po

dokončení studia učil na základní škole, ale pouze v zimě, v létě odjížděl do Ameriky. Ve

škole pak díky tomu mohl učit angličtinu, neboť byl jediný, kdo ji uměl. Učil i výtvarnou

výchovu, protože o ni ostatní učitelé neměli zájem.376

V Radiu 1 působí téměř od jeho vzniku

v roce 1991. Původně moderoval pořad zaměřený na reggae hudbu, pak následovala řada

dalších – o životě v Americe, o církvích a sektách nebo pořad Tržnice a jiné. V současné době

moderuje na Radiu 1 každé pondělí pořady Ešus a Čtení se Strýčkem Míšou, které jsou

mluvené, a k tomu pořad Hudba za dobrou práci, což je převážně proud hudby, kterou vybírá

moderátor, ale během tohoto pořadu většinou nemluví a nechává znít pouze hudbu.377

7.7.2 Řečové vady v éteru

Strýček Míša patří k řadě moderátorů Radia 1 s vadou řeči. Jedná se o moderátory,

kteří přišli do Radia 1 většinou v jeho počátku, a jednalo se o známé známých jejich známých.

Na Radiu 1 totiž není tak důležité, jestli moderátor mluví naprosto bezchybně, klíčový je jeho

pozitivní vztah k posluchačům a k hudbě, kterou se jim snaží předat. Z tohoto důvodu můžou

na Radiu 1 vysílat takový nadšenci jako je například Strýček Míša, přestože pro většinu

ostatních rádií by byl nejspíš nezaměstnatelný.378

Radio 1 je v českém prostoru naprosto ojedinělou stanicí, která zcela vyvrací

a porušuje zažitá nepsaná pravidla rozhlasového vysílání,379

a tak zde moderátoři typu Strýčka

375

Někteří moderátoři Radia 1 vystupují ve vysílání pod pseudonymy a zjistit jejich pravé jméno bývá často

obtížné. Pestl používá pseudonym Strýček Míša ve vysílání Radia 1 prakticky od počátků působení na této

stanici, po roce 1991. Posluchači ho pod tímto pseudonymem dobře znají, na rozdíl od jeho pravého jména. 376

Z osobního rozhovoru se Strýčkem Míšou, pořízeného dne 4. 6. 2015. 377

Strýček Míša. Radio 1 [online]. [cit. 09-26-2015]. Dostupné z WWW: http://www.radio1.cz/djs/14-strycek-

misa/. 378

KLÁROVÁ. Barbora. Stalin. Ultra. Radio 1. Vysíláme. [online] 14. 4. 2011. [cit. 09-26-2015]. Dostupné

z WWW: http://artikl.org/tema-mesice/stalin-ultra-radio-1-vysilame. 379

1. Stanice by měla být zaměřena na jeden určitý styl hudby. 2. Písnička nesmí být delší než 3 minuty.

3. Rádio musí mít playlist. 4. Na vysílání je potřeba moderátor, PR specialista, hudební dramaturg a technik.

5. Moderátoři nesmí mít vadu řeči. 6. Moderátoři mají dostat hodně zaplaceno, jinak odejdou jinam. 7. Noční

vysílání se obejde bez živé moderace. 8. Stanice musí mít daný počet moderátorů. 9. Stanice by měla být na

první poslech snadno identifikovatelná, rozpoznatelná, měla by mít jednotný styl, být jasně čitelná.

10. Posluchači nesmějí během vysílání rádio vypnout, protože už si jej znovu nezapnou; ideální je udržet si

posluchače po dobu celého dne. 11. Obzvlášť v hlavním městě je nutné vysílat dopravní zpravodajství – pokud

možno v pravidelných a častých reprízách. 12. Nelze experimentovat s formou či obsahem pořadů, např. čtením

knih do éteru vůbec není možné udržet poslechovost. 13. Stanice musí mít plán na několik let dopředu. (Viz

tamtéž).

127

Míši mohou najít své nezastupitelné místo, přestože zpočátku někteří posluchači na hlasové

odchylky v éteru reagovali podrážděně: „řečové vady mě nelimitují, já si to neuvědomuji,

protože s tím žiji celý život. Někdo z toho, jak já mluvím, může mít legraci a vyčítat mi to.

Dostal jsem několik mailů, že si to nemůžu dovolit a jak si to vůbec troufám dovolit. Já si zase

říkám: „vždyť by to byla diskriminace, takhle oddělovat jednu menšinu!“ Řeší se národnostní

menšiny, tělesně a psychicky postižení, tak proč by tu nemohli být ráčkující? Kdyby to na

Radiu 1 byl problém, tak mě vyřadí. Ale možná to někomu naopak připadá sexy.“380

Přestože

to Strýček myslí v nadsázce, v podstatě má pravdu. Vždyť podobná stanoviska definuje

například i etický Kodex Českého rozhlasu a v nadsázce můžeme také říci, že Radio 1 tak

trochu odstartovalo vlnu ráčkujících moderátorů s vadou řeči v českém éteru.381

Názorně dokládat řečové vady Strýčka Míši ve vysílání Radia 1 v textové podobě není

dost dobře možné, z tohoto důvodu je neocenitelná CD příloha, která je součástí práce, na níž

je možné řečové vady deklarovat. Nyní se zaměřme na vybrané řečové prostředky, které

Strýček Míša ve svém vysílání volí, neboť ty jsou rovněž atypické a svérázné a dokazují nejen

osobitost moderátora, ale i celkovou svobodnou dramaturgii Radia 1, která moderátorům

umožňuje být sám sebou, anebo najít sám sebe.

7.7.3 Svérázné výrazové prostředky382

a osobitost Strýčka Míši

Osobitost a svéráznost Strýčka Míši během vysílání se projevuje nejenom jeho

typickým ráčkováním a občasnými potíži s dechem, ale zejména výběrem výrazových

prostředků. Strýček Míša rád používá různé hříčky nebo zdrobněliny a rovněž má v oblibě ke

svým posluchačům přistupovat opravdu jako Strýček – vnímá je jako děti, neboť posluchači

Radia 1 bývají často mladší než on. Tento styl mluvy zkrátka patří do skladby výrazových

prostředků, které Strýček používá. Posluchače oslovuje kamarádsky, jak je zvykem na Radiu

1: „Ahoj, kluci a holky“, případně „Dobrý večer, moji mladí přátelé“ anebo „Tak děťátka,

budeme se loučit.“ Posluchačům většinou tyká a někdy je oslovuje i domácky, například

380


V současné době (rok 2015) se takoví moderátoři najdou i na jiných soukromých stanicích nebo dokonce na

veřejnoprávní stanici Českého rozhlasu – Radio Wave, kde pořad o architektuře moderuje populární Adam

Gebrian, který rovněž ráčkuje a disponuje dalšími logopedickými vadami, které pro některé posluchače nemusí

být na poslech příjemné. Přesto mu šéfredaktor stanice Tomáš Turek dal prostor, neboť Gebrianovy znalosti

a forma projevu, převyšují logopedickou nedokonalost řečového projevu. (z osobního rozhovoru s Tomášem

Turkem, pořízeného dne 25. 5. 2015). 382

Veškeré citace z ukázek pořadů Čtení se Strýčkem Míšou a Ešus, pochází z těchto vybraných dílů: Čtení se

Strýčkem Míšou: 15. 6. 2015, 22. 6. 2015 a 29. 6. 2015. Dostupné na CD příloze diplomové práce. Ešus:

18. 7. 2011 (Host: Jiří Neumann, povídání o Vietnamu), 25. 2. 2013 (Host: Jiří Förster, povídání o Ugandě)

a 27. 4. 2015 (Host: paní Alena, povídání o Karibiku). Dostupně jak na CD příloze, tak na stránkách Radia 1:

http://www.radio1.cz/archiv-poradu/download-list/60-esus.

128

„Ahoj, Karliku.“ Z jeho přístupu je patrný jednak odstup, posluchači jsou pro něj děti, na něž

je třeba být hodný, vlídný a za odměnu jim pouštět hezké písničky a zároveň je to i častým

zdrojem komiky. I díky tomu je Strýček Míša jedním z nejoblíbenějších moderátorů na Radiu

1.

Dávka určité familiárnosti k posluchačům hraje ve vysílání Strýčka Míši podobnou

úlohu jako jeho slovní hříčky, zdrobněliny, změkčování a různé vtipkování. Strýček pouští ve

svém vysílání různé předělávky známých skladeb a při vyslovování kapel si rád udělá legraci:

„Tak to byla tak trochu coverovaná Ňirvána“ a když volá nějaký posluchač, pozdraví ho

stylem „Ju, ju, dobrý večer, Radio 1.“

Vedle chtěných slovních hříček se ale vyskytují i jevy nechtěné a plevelné. Strýček

Míša se sice většinou snaží o spisovný projev, ale i v rámci přirozenosti a spontaneity občas

sklouzne k obecným výrazům a nespisovným koncovkám slov: „já na to teď koukám jako

blázen“ nebo: „to je brutální nápověda pro hledače“, případně „to je neuvěřitelný!“, a tak

podobně. Častým jevem jsou rovněž moderátorské vstupy začínající na „Tak ááá“, které jsme

mohli pozorovat už u Petra Mikuláška, jiného moderátora Radia 1 v pořadu Půlnoční dharma.

Jedná se o častý jev zejména u starších moderátorů Radia 1, který se u nich už odstranit nedá,

noví moderátoři jsou však nabádáni, aby se takovýchto začátku vět vyvarovali.383

Časté je v případě Strýčka Míši i koktání a zadrhávání, způsobené jednak tím, že

Strýček není profesionální speaker, ale rovněž tím, že během vysílání musí řešit řadu věcí,

neboť moderátor Radia 1 je ve vysílání úplně sám. Pozornost například technickým aspektům

během moderování může vést k tomu, že se moderátor nedokáže plně soustředit na svůj

projev, což zapříčiňuje časté pauzy, přeřeky, zadrhávání či koktání. Podkresová hudba, která

běží pod mluveným slovem, tyto dopady částečně zmírňuje, svou úlohu také hraje zkušenost

a připravenost daného moderátora improvizovat a řešit nečekané problémy, v případě Strýčka

Míši často spojené s telefonickou interakcí s posluchačem. Pojďme se jim věnovat blíže

a zodpovědět si i otázku nastíněnou již v teoretické kapitole: Jaký vliv má rozvoj

komunikačních technologií na kvalitu a kvantitu volání posluchačů do studia?

7.7.4 Telefonická interakce s posluchačem

Pořad Čtení se Strýčkem Míšou je na telefonické interakci založen. Posluchači totiž

volají do studia a hádají název knihy, z níž Strýček na začátku pořadu přečte ukázku.

Posluchač, který zavolá a uhodne, může zase číst něco svého a pak už tipují další posluchači.

383

Z rozhovoru s Pierrem Urbanem, pořízeného dne 28. 5. 2015.

129

Jedná se tedy o typ pořadu, do nějž je nutné telefonovat, jinak postrádá smysl. Ze

zkoumaného vzorku celkem tří vysílání je patrné, že počet hovorů díl od dílu klesal, navíc se

ukázalo, že do vysílání volají často stejní lidé, kteří pořad znají a poslouchají ho pravidelně.

Někdy dokonce volali ti samí lidé během jednoho dílu vícekrát. Nejčastějším volajícím se

stala jistá paní Svatava z Moravy. Posluchači pořadu ji už dobře znají a i Strýček Míša je

vděčný za každé její zavolání. Většině volajících tyká, paní Svatavě však z úcty vyká.

Konverzace Strýčka Míši s paní Svatavou je vděčná i pro posluchače, neboť vysílání

odlehčuje a Strýčkovo vtipkování se stává vítaným zdrojem komiky. Když paní Svatava volá

do pořadu již potřetí, Strýček si úlevně vzdychne: „Ach, Svatavo“, zároveň si je ale vědom, že

vysílá pro posluchače a objasňuje jim vztah s paní Svatavou: „My už skoro vypadáme jako

příbuzní. Přitom já Svatavu znám jen proto, že jsem si jí vygooglil.“ Během konverzace s paní

Svatavou Strýček ale probírá témata, která potvrzují jejich vztah vybudovaný prostřednictvím

telefonických hovorů ve vysílání. Strýček se jí tak ptá, jaké je u ní na severní Moravě počasí,

zdali prší nebo neprší, načež paní Svatava jde, podívá se z okna a oznámí posluchačům, že

neprší. Takovéto vtipkování obohacuje často mnohdy „nudné“ předčítání a vysílání dodává

rozměr „rodinného rádia“ s důvěrným vztahem s posluchači, v docela jiné podobě než jak

tomu bylo u zkoumané konkurence (Frekvence 1 nebo Dvojka Českého rozhlasu).

Paní Svatava vysílání často zachraňuje a nebýt jí, občas se stane, že na volání čekáme

příliš dlouho. V průměru se posluchači ozvou do deseti až patnácti minut. Během čekání na

hovor vybírá Strýček hudbu. Pokud se nikdo neozve ani za patnáct minut, na otázku odpoví

sám a vyzve posluchače, aby volali i přesto, že ukázku neuhodli. Čekání může být nepříjemné

i pro posluchače, i když to berou většinou s humorem. Strýček vybídne posluchačku, že na

„její ukázku už všichni čekáme“ a ona odvětí: „no, asi moc ne, když to trvalo tak dlouho.“

Počet hovorů během hodinového pořadu bývá většinou šest až osm, z toho mnohdy

větší část tvoří paní Svatava. Ve vysílání ze dne 29. 6. 2015 dokonce do vysílání zavolali jen

tři posluchači, z toho byl navíc jeden omyl. Strýček se nejprve snaží posluchače vyzývat, aby

volali, opakuje číslo do studia a pokouší se vtipkovat, ale nakonec musí danou skutečnost

přijmout: „Tak vidím, že dneska nám to čtení nějak zatuhává a stává se z toho více opravdu

hudební pořad, ale já myslím, že to vůbec nevadí.“ V závěru vysílání ovšem zdvořile kárá

posluchače, že netelefonovali: „Takové byly dnešní, dnešní384

chudé Knížky. Doufám, že příští

týden mi po desáté hodině v tom nenecháte takhle lítat.“ Znovu je zde patrný partnerský

384

Slovo „dnešní“ bylo v originální nahrávce použito dvakrát po sobě, nejedná se o překlep autora práce, nýbrž o

doslovné znění a reálný přepis vysílání.

130

a kamarádský vztah, kdy posluchačům je skoro až líto, že laskavého Strýčka Míšu zklamali

a příště už to jistě bude lepší.

Nabízí se zde závěrečná, shrnující otázka, jaké bude to příští „příště“? Jeden

telefonicky interaktivní pořad už Strýček Míša musel zrušit. Jednalo se o poměrně netradiční

pořad Tržnice – rozhlasová forma bazaru a „vetešárny“, kde volající posluchači nabízeli jiným

posluchačům vše možné a nemožné. Pořad byl ale zrušen, neboť do vysílání volali ne zcela

vhodní posluchači, i přestože je Radio 1 poměrně otevřené a vstřícné: „Tržnice se postupně

vymkla kontrole. Některé dotazy byly plné vulgarit a nesmyslného sdělení. Přebírat takové

hovory nemělo smysl, protože pak to ztrácí autenticitu a život. Do vysílání volali opilci a lidé

s nemístnými poznámkami. Rozmohlo se to až později, s rozvojem technologií

a telekomunikace. Dnes má každý mobil a může volat, odkud chce.“385

Nepříjemný volající dokáže moderátora často úplně rozhodit, neboť reakční doba na

telefonát, který není předem vybraný, je takřka nulová. Pakliže by volající začal do éteru

sdělovat věci, které jsou nezákonné nebo se jedná o nepatřičná slova, například vulgarity, je

moderátor téměř bez šance takový projev zastavit. Jakmile se takovéto věci dostanou do éteru,

jsou venku a ukončení hovoru ničemu nepomůže. Strýček Míša řešil takového problémy

prozaicky: „blokoval jsem vybraná telefonní čísla, měl jsem seznam telefonních čísel,

o kterých jsem to už věděl. Ale dneska si může každý půjčit od někoho v hospodě telefon,

každý to má v podstatě zadarmo. Když stál hovor deset korun za minutu, tak si to každý

rozmyslel.“386

Větší dostupnost a možnost uskutečnit telefonický hovor za minimální částku znamená

pro interaktivní pořady určitý problém. Může to snížit kvalitu dotazů, ale i jejich počet.

Pakliže by tento trend převládal, může se stát, že telefonické rozhovory budou ve vysílání

předtočené a tím by pozbyly atraktivity, originality a pravého smyslu interakce.

7.7.5 Etický rozměr vysílání

Strýček Míša není – stejně jako kterýkoli jiný moderátor Radia 1 – profesionální

žurnalista. Přesto dobře zná vnitřní stanovy Radia 1 a jako vysokoškolsky vzdělaný člověk,

který léta pracoval s dětmi, procestoval řadu zemí a poznal různé kultury, je dostatečně

inteligentní, citlivý a vnímavý k etickým otázkám. Sám tedy dokáže určit, co již není ve

vysílání přípustné. Již jsme dřív dostatečně nastínili, že Radio 1 je oproti jiným stanicím

poměrně atypické. Strýček Míša občas vysílání prokládá humornými historkami ze svého

385


Tamtéž.

131

života a sděluje tak posluchači, co ho momentálně trápí. Nabízí se otázka, do jaké míry je

etické a vhodné ve vysílání mluvit o své dceři, a to i přesto, že zjistit pravé jméno Strýčka

Míši a tudíž i jeho dcery je poměrně obtížné. Posluchač ale z vysílání například ví, že „potom

se potkáme 3. července na Mighty Sounds a až tam uvidíte někde, jak se tam potácí kolem

blonďatá slečna, tak vězte, že je to moje dcera a 3. července oslaví osmnáctiny a už teď se

těší, že se tam poprvý zcela legálně zřeže.“ Jindy zase Strýček splete název knihy a přiznává,

že je unavený „protože jsem se večer nepohodl s dcerou, ta má zase nějaký šílený nápady a já

jsem z toho pak nemohl spát.“ Vzápětí se ptá posluchačky, jestli i ona byla zlobivá dcera,

když jí bylo osmnáct a ve výchově své dcery po éteru pokračuje i nadále: „ona si nenechá

vymluvit, že prostě je nesmysl, když nemá řidičák, tak si honem kupovat auto.“ Konverzaci

s posluchačkou zakončuje „flirtujícím“ dotazem, zdali má právě otevřené bílé nebo červené

víno.

Na druhou stranu, jakkoli se dozvídáme o Strýčkově dceři, podobně otevřený je

i u sebe. Takhle se v pořadu Ešus doznal například ke své sociální fobii: „já na parník

nepojedu nikdy, to já bych se svejma nervama, já bych to nevydržel, já bych se tam s někym

seštěkal a praštil ho žehličkou, já na todle nemám, já lidi nemám rád.“

Určitá nonšalantnost Strýčkova projevu je jeho charakteristickým projevem, přesto

takto důvěrné informace z osobního, rodinného života nejsou úplně vhodné. Posluchač tak ale

zároveň souhlasí s pravidly hry, která moderátor nastavil, a jako taková je přijímá. Ve

veřejnoprávním vysílání by rovněž nebyla etická upřímná a pocitová výzva na netelefonující

posluchače: „no tak kurňa volejte a čtěte, ne? Sakra, co tady budu dělat ještě dvacet minut?“

Strýček tak do vysílání řekl něco, co by si nejspíš v jeho pozici myslel každý, ale jen

málokomu by etická zdvořilost dovolila říci něco takového do éteru. Navíc z pozice

moderátora.

Přitom Strýček Míša si je zároveň velmi dobře vědom určitých témat, do kterých není

vhodné se ve vysílání pouštět a snaží se to hlídat: „kdyby se například narazilo na rasistická

témata, tak to člověk musí nějak třídit.“387

Moderátor může ale zároveň ovlivnit, čemu dá

prostor a čemu ne, přestože názor, který host prezentuje, nemusí být všeobecně dobře

přijímán: „Já jsem měl v Ešusu jednoho hosta, který procestoval Afriku a je zásadním

odpůrcem posílání peněz do Afriky, protože ví, jaké to tam páchá škody, byť je sám

evangelický kněz. Rozhovorům na takováto témata se ale vyhnout nechci, byť to může někoho

pobouřit. Není to ovšem touha po vytahování skandálních témat za každou cenu.“388

387


Tamtéž.

132

Strýček Míša si je vědom určitých obecně platných zásad, které by měl mít každý

slušný člověk, bez potřeby nějakého etického kodexu: „obecně to vnímám tak: nepropagovat

fašismus, pedofilii, sodomii, a to myslím stačí. Taky se nebudu smát někomu, kdo je na

vozíčku a nebudu mu říkat: „Dej si panáka, postaví tě to na nohy!“389

Strýček Míša tak ve

vysílání určité etické zásady dodržuje, a přestože by se to z jeho důvěrného, až kamarádského

stylu moderování nemuselo zdát, je si dobře vědom, kam až může zajít a v určitých

momentech, dovede být taktní a přizpůsobit se situaci. Není to snadné, jeho pořady jsou

z větší části založené na interakci a improvizaci.

7.8 Josef Sedloň – Osobitost napříč stanicemi

7.8.1 Josef Sedloň - biografie

Josef Sedloň působí jako dj, moderátor a promotér. Absolvoval Vysokou školu

ekonomickou v Praze v oboru zahraniční obchod. V květnu 1990 poprvé veřejně vystoupil

jako dj v legendárním klubu 007 na pražském Strahově.390

Od podzimu 1990 působí až

dodnes v Českém rozhlase. Nejdříve uváděl pořad Nezávislá scéna, později se stal externím

hudebním redaktorem pro stanici Radiožurnál a společně s Pavlem Kracíkem moderoval

pořad Mikroforum. Od roku 1991 působí i na soukromém alternativním Radiu 1, kde

moderuje nebo připravuje celkem pět pořadů včetně proudového vysílání. Od roku 2005

spolupracuje s pražským Palácem Akropolis jako promotér na koncertní sérii Music Infiniti,

kam se snaží přivážet ty nejzajímavější umělce ze současné alternativní hudební scény.391

7.8.2 Osobitost moderátorského projevu a všestrannost ve vysílání

Moderátorský projev Josefa Sedloně je poměrně osobitý. Jeho moderátorský styl je

rovněž hodně pestrý, co se týče programové náplně. Moderuje totiž nejenom řadu hudebních

pořadů, z nichž ten nejstěžejnější Novinky na alternativní scéně trvá i více než čtyři hodiny,

vedle toho ale zvládá i pravidelné proudové vysílání, které je rovněž v jeho případě

čtyřhodinové. Během té doby odehraje desítky skladeb bez playlistu, který by mu někdo

389

Tamtéž. 390

Strahovský klub 007, lidově přezdívaný „Sedmička“ je nejstarší dosud existující hudební klub v Praze. Vznikl

již v roce 1969 na kolejích ČVUT. Klub je orientován na progresivní hudbu včetně zahraničních interpretů a na

české klubové scéně zaujímá jedinečné postavení z hlediska náplně alternativní a nekomerční hudby. (viz Klub

007 Strahov. Historie. [online]. [cit. 2015-03-11]. Dostupné z WWW:

http://www.klub007strahov.cz/informace.php. 391

Josef Sedloň. Redaktor. Vltava. [online] [cit. 2015-10-02]. Dostupné z WWW:

http://www.rozhlas.cz/lide/vltava/_zprava/josef-sedlon--255543. a osobní rozhovor s Josefem Sedloněm,

pořízený dne 2. 6. 2015.

133

předem připravil a rovněž plní programové úkoly jako je kulturní servis, soutěže, rozhovory

(často i v angličtině), pozvánky na akce, a jiné. Z časového hlediska se jedná o jednoho

z nejvytíženějších moderátorů Radia 1, který zároveň připravuje pořad Čajovna s podtitulem

Alternative na veřejnoprávní stanici Vltava Českého rozhlasu. Zbytek týdne stráví náročnou

přípravou, aby opět mohl představit to nejnovější a nejzajímavější ze světa alternativní

hudební scény.

Josef Sedloň patří na Radiu 1 mezi ty „povídavější“ moderátory. V teoretické části

jsme si představili, jaká je ideální délka a počet vstupů v soukromém rádiu. Typické jsou spíše

kratší a méně frekventované vstupy do třiceti vteřin délky. My zde můžeme v případě Josefa

Sedloně porovnat rovnou tři různé pořady, přičemž dva z nich vysílá Radio 1 a jeden Český

rozhlas Vltava. Jedná se o pořad Novinky na alternativní scéně, proudové vysílání, které je

vždy pojmenované podle jména moderátora (na Radiu 1 se moderátoři nazývají dj´s) a pořad

Čajovna alternative. Počet vstupů se liší pochopitelně podle délky pořadu. U Novinek na

alternativní scéně, které trvají minimálně čtyři hodiny, zvládne Sedloň v průměru 30-40

moderátorských vstupů, u proudového vysílání, které je rovněž čtyřhodinové jich zvládne

zhruba 20-30, kdežto u Čajovny alternative, která je v současné době pouze půlhodinová jich

stihne zhruba 6-8. Délka vstupů je ale ve všech případech zhruba stejná a ve většině případů

přesahuje délku jedné minuty,392

a to i v proudovém vysílání, které má spíše povahu

souvislého toku hudby.

Sedloň tak více než dvojnásobně převyšuje doporučenou délku i počet vstupů. Těch by

mělo být v případě hudební stanice ideálně čtyři do hodiny. Sedloň tím ale zároveň naplňuje

jednu z hlavních podstat moderátora soukromého rádia, touhu podělit se o informace.

Moderátor má velmi široký hudební přehled a znalosti a jeho hlavní touhou je podělit se

s posluchači o získané informace, zprostředkovat jim je a poté je názorně předvést v praxi

prostřednictvím hudební ukázky. Přestože Sedloň příliš nerespektuje nepsaná pravidla

správného moderátorství z hlediska počtu i délky vstupů, zároveň je u něj silná potřeba

posluchače vychovávat v tom nejlepším slova smyslu. Do popředí se tak dostává úloha etická

– moderátor je tu od toho, aby informoval, dělil se o získané znalosti s posluchačem

a zajímavou formou mu přinášel stále nové a čerstvé zprávy ze světa alternativní hudby.

Takto to cítí i samotný moderátor: „Já to vnímám tak, že jdu dát lidem hudbu, kterou mám

392

Názorně to lze demonstrovat na přiloženém CD, kde je vystříhaná většina moderovaných vstupů a to díky

odstraněné hudbě, která zabírala cca 70-80% vysílání.

134

rád. Cítím, že jim udělá radost, že je nějak naladí a můžou díky ní objevit další prostory.393

Vidím v tom i určité poslání, pouštět muziku, za kterou si stojím.“394

I to je jeden z projevů silné osobitosti moderátora jako autora pořadu. V teoretické

části jsme již několikrát zmínili, že žádné jiné rádio v České republice nenabízí moderátorovi

takovou míru svobody z hlediska jeho mluveného projevu a především výběru hudby, jako je

tomu na Radiu 1. Můžeme si zde položit otázku: nakolik je etické „nutit“ moderátora hrát

hudbu, kterou nemá rád a o které není přesvědčen, že je kvalitní? Josef Sedloň pouští

posluchačům skladby, kterým sám věří, o kterých je přesvědčen, že mají kvalitu a uměleckou

hodnotu, nepustil by jim nic, čemu nevěří. Sedloň nikdy nebyl nucen pouštět ohrané

a komerční skladby, které řada rádií hraje, naopak to byl on, kdo vybíral a měl možnost

ovlivnit, co bude posluchač poslouchat. Vždy se snažil nabízet alternativu a přinášet

posluchačům něco nového – skutečně inspirovat, vzdělávat a vychovávat. Hudba a sdělení

jsou u Sedloně vždy na prvním místě. V následující kapitole si blíže rozebereme řečový

projev Josefa Sedloně a budeme přitom vycházet z etického Kodexu Českého rozhlasu. Jak si

záhy ukážeme, řečový projev Josefa Sedloně je rovněž velice osobitý a je tolerován napříč

rozhlasovými stanicemi více než pětadvacet let, a to i přesto, že trpí silnými nedostatky, které

moderátor ani po tolika letech vysílání nedokázal změnit a odstranit.

7.8.3 Kultivace řeči veřejnoprávního rozhlasu

Josef Sedloň působí současně v soukromém Radiu 1 i ve veřejnoprávním Českém

rozhlasu na stanici Vltava. Etický Kodex Českého rozhlasu uvádí v souvislosti s moderací,

která vyžaduje vyjadřovat se zásadně spisovným jazykem, pokud se nejedná o citaci či

interpretaci, hlavně tato specifika: „Český rozhlas je zavázán dbát o kultivovanost jazykového

projevu. Vyjadřování hlasatelů moderátorů a redaktorů ve vysílání musí působit jako vzor

správného užívání jazyka již s ohledem na skutečnost, že posluchači mohou takovému

vyjadřování přikládat normotvorný význam.“395

Pro rozbor osobitosti mluveného projevu

Josefa Sedloně je důležitý i tento bod: „Slovní formulace užité hlasateli, moderátory

a redaktory ve vysílání by se měly vyhýbat frázím, klišé nebo jinému zplošťování obsahu

jazyka. Při sdělování informace nelze uplatňovat dobově populární výrazy či obraty na úkor

393

Josef Sedloň je toho názoru, že hudba, kterou lidem hraje je pro ně jakýmsi „mentálním stimulátorem“

a v souvislosti se svou úlohou moderátora na Radiu 1 naráží na kultovní jingle stanice s názvem Otesánek:

„Řekni mi, který posloucháš rádio, a já ti řeknu, kdo jseš, člověče!“ (Dostupné z WWW:

http://www.radio1.cz/jingly/. 394

Z osobního rozhovoru s Josefem Sedloněm, pořízeného dne 2. 6. 2015. 395

Kodex Českého rozhlasu, 15. Října 2010. [online]. [Cit. 06- 21-15] s. 14. Dostupné z WWW:

< http://media.rozhlas.cz/_binary/00730694.pdf.>

135

přesnosti a věcnosti obsahu informace. Český rozhlas dbá, aby v pořadech nedocházelo

k stereotypnímu opakování výrazů, jejichž obměnu lze při zachování přesnosti zajistit.“396

Právě užívání klišé a zažitých frází dělá Josefu Sedloňovi při jeho způsobu moderace

velké problémy. Na vině je především nedostatečná slovní zásoba moderátora a určitá

pohodlnost v používání zažitých slovních spojení. Z analyzovaných pořadů i z dlouholeté

posluchačské zkušenosti je patrné, že Josef Sedloň, poté, co dozní skladba nějakého

interpreta, prakticky každý svůj moderátorský vstup začíná nejčastěji spojením: „tolik ééé“,

viz například „tolik ééé projekt Jets, který se objevuje s novým EP The Chance na značce

Altro Magic…“397

nebo: „Tolik ééé Nika Roza Danilova, ééé, hudebnice původem z Ruska,

žijící ve Spojených státech. Vy jste jí viděli zde v Praze také zkraje myslím, že letošního roku,

s její už novinkou ze značky Mute Records.“398

, případně také: „Tolik ééé ukázka japonské

hravosti na ééé třetí už desce mladičkého producenta Naoka Kimuto alias (.Que)….“399

V analyzovaném pořadu Českého rozhlasu Vltava Čajovna alternative takto Sedloň začal

rovnou čtyři vstupy ze sedmi. Naopak proudové vysílání Radia 1 bylo na začátky vstupů

o něco pestřejší a Sedloň se snažil věty obměňovat. Dalšími typickými vstupovými frázemi

jsou obraty jako „Tak ééé“, „Dohrála nám ééé…“ nebo: „tohle byla už ééé…“ Když Sedloň

uvádí nějakou následující skladbu, pomáhá si nejčastěji způsobem „teď už alééé.“

Z ukázek je patrné, že Sedloň má zažitá určitá spojení, která používá prakticky po

celou dobu, co v rádiu moderuje, bez rozdílu, kde zrovna vysílá. Otázkou je, proč se tomu tak

děje. Josef Sedloň sebekriticky uvádí poměrně průkaznou odpověď: „Já jsem nikdy moc

nečetl, a tak mám malou slovní zásobu. Všechno navíc říkám spatra. V průběhu věty si vždy

vzpomenu, že chci ještě něco dodat a pak to kolikrát zní „dost zajímavě.“ Už na základce

tomu říkali vyšinutí z vazeb. Je to trochu moje specifikum a mluvit souvisle mi dělá celkem

problém. Když si text připravím dopředu a soustředím se, tak to zvládnu lépe. V Českém

rozhlase na Vltavě je to asi o něco lepší, ale zásadně se změnit nemůžu.“400

Vyšinutí z větných vazeb je skutečně Sedloňovým specifikem. Posluchači, který

Sedloně slyší poprvé, může připadat, že jeho věty jsou plné jazykové inverze a nedávají

smysl. Věta, která nějak začne, bývá mnohdy nedokončena a několikrát změněna a doplněna

o další, zcela nesouvisející informace. Skalní příznivci Josefa Sedloně už ale většinou ví, že se

jedná o jeho specifický způsob mluvy a přestože je hudebně obrovsky vzdělaný, složení delší

396

Tamtéž, s. 15. 397

Novinky na alternativní scéně. 17. 5. 2015. 398

Josef Sedloň/On Air 26. 5. 2015. 399

Čajovna Alternative. 11. 3. 2015. 400

Z osobního rozhovoru s Josefem Sedloněm, pořízeného dne 2. 6. 2015.

136

a smysluplné věty, kterou by obsáhl podstatné a řekl v ní vše, co chce říci, je v jeho případě

spíše zázrak.401

Podobných příkladů by bylo možné uvést celou řadu, ale jenom by podtrhovaly výše

uvedené. Doplňme ještě, že za zmínku u Josefa Sedloně stojí časté začínání vstupů, kde je

slyšet mlasknutí, nádech anebo různé popotahování nosem, což jsou úplně začátečnické

chyby, kterých by se měl moderátor v rádiu vyvarovat.

Pro vysílání Josefa Sedloně jsou dále typická i různá pojmenování pro odehrané

skladby. Ty Sedloň nazývá často „věc“ anebo „záležitost“, popřípadě se objevuje anglický

termín „track“. V těchto případech se ale nejedná o nějakou Sedloňovu specialitu, takto se

vyjadřuje většina moderátorů Radia 1 i přes určitou nevoli hudebního a programového

ředitele Pierra Urbana.402

Obecně moderátoři Radia 1 včetně Josefa Sedloně používají výrazů

z hudební terminologie, které jsou původně anglické a ve vysílání dochází k počešťování

anebo přímo k doslovným překladům. Vydavatelství (v angličtině label) je tak nazýváno

„značkou“, EP je „ípíčko“ a hudební produkt nějakého sólového umělce je často označován

jako „projekt“.

Sedloňův moderátorský projev není zdaleka ideální a z výše uvedených příkladů je

patrné, že příliš neodpovídá požadavkům, které stanovuje etický Kodex Českého rozhlasu. Na

druhou stranu, Sedloň má velmi příjemnou barvu hlasu, která je uklidňující a zajímavě

melodicky zabarvená, přestože se u Sedloně objevuje zároveň určitý sklon k šumlování

a nedbalému vyslovování. Po stránce spisovné češtiny se Sedloň nedopouští výraznějších

prohřešků a spisovný jazyk mu až na občasné výjimky typu nespisovných koncovek

(„kterej“) není cizí a nedělá mu větší problém. Jeho moderátorský projev je tak relativně

spisovný a poměrně kultivovaný. Dar jeho příjemného hlasu lze zužitkovat na obou stanicích,

přestože je každá z podstaty formátu jiná.

Na druhou stranu je zde určitý rozdíl mezi moderováním na Radiu 1 a na stanici

Vltava. Ne snad v počtu prohřešků vůči vyšinutí z větných vazeb a jazykových inverzí, ale

projev působí skutečně připraveněji a klidněji, je zde méně zádrhelů, pauz a plevelného

„ééé“. Moderování v Českém rozhlase má z hlediska oproti Radiu 1 jednu „výhodu“: „Tam to

401

„Tolik ééé už ééé výborná věc od ééé Consequence, společně právě s Kid Dramou na ípíčku Versus, skladba

Versus II…jinak Kid Drama ééé opět na labelu D-Bridge, tentokrát novinka z tohohle týdne.“ (In Novinky na

alternativní scéně. 17. 5. 2015) anebo podobný příklad, tentokrát ze stanice Vltava: „Dozněl nám José Gonzalez

a jeho nové ééé také třetí album už v jeho kariéře sólové Vestiges and Claws, které představil na živo také minulý

týden zde v Praze a jak jsem řekl, úžasný koncert ééé, todle byla skladba The Forest a vy tam najdete přesně

takovéhle intimnější, folkovější balady, které často doplňují ony zajímavé rytmické

perkusy…perkuse…každopádně, teď už ale za velmi zajímavým hudebníkem-perkusionistou právě a hráčem

na…“ (In Čajovna Alternative. 11. 3. 2015). 402

Z osobního rozhovoru s Pierrem Urbanem, pořízeného dne 28. 5. 2015.

137

probíhá jinak. Moderátor není na všechno sám. Sedí ve studiu, v klidu si připraví muziku

a zbytek už připraví technik, takže se můžu více soustředit na to, co říkám. Na Radiu 1 sleduji

maily, odpovídám na ICQ a do toho všeho vysílám. To je opravdu rozdíl, na Radiu 1 je to

trochu adrenalin. Při tolika činnostech, které tam moderátor musí zvládnout je normální, když

je roztěkaný, zvláště já.“403

Hudební přehled a odborné znalosti Josefa Sedloně jsou ovšem takové, že na jeho

zcela osobitý a typický způsob moderace je etický Kodex Českého rozhlasu uplatňován ne tak

striktně, čehož si je dobře vědom i šéfredaktor Vltavy Lukáš Hurník, který Josefa Sedloně

označuje za „autora“ u kterých jsou mírné mluvní prohřešky tolerovány: „U „autorů“ je

korektnost mluvené češtiny až na druhém místě, protože, když se někdo vyzná v elektronické

hudbě a dělá o ní pořad, tak mu odpustíme, když trošku šumluje. Zároveň ale určitě hledíme

na to, aby čeština byla adekvátní a bez zjevných chyb.“404

Josef Sedloň je tak dobrou ukázkou, že nedostatky řečového projevu jsou podružnější

znalostem a přehledu v oboru, o nichž moderátor mluví, a za určitých podmínek není

nepřípustné, aby současně působil na soukromé i veřejnoprávní stanici.

403

Tamtéž. 404

Z osobního rozhovoru s Lukášem Horníkem, pořízeného dne 26. 5. 2015.

138

8 ZÁVĚR

Cílem diplomové práce bylo definovat různá specifika rozhlasové moderace ve

veřejnoprávním a soukromém auditivním sektoru na území České republiky a na vybraných

příkladech tato specifika prakticky nastínit.

Hlavním záměrem práce bylo zodpovědět klíčovou výzkumnou otázku, totiž jaká jsou

specifika moderace ve veřejnoprávním a soukromém rozhlase a jaký je případný vliv formátu

stanice na oblast moderace.

Teoretická část práce se zabývala několika faktory, které se přímo či nepřímo vážou

k hlavní výzkumné otázce. Především jsme definovali pojetí českého duálního systému, kde

jsme si v základu představili koexistenci veřejnoprávního Českého rozhlasu a skupiny

soukromých rádií, která po roce 1989 nastavila konkurenci tehdejšímu Československému

rozhlasu a připravila jej tak o jeho dominanci a nadvládu na rozhlasovém trhu. Magisterská

práce pak nabídla i ukázku v podobě dlouholetého konkurenčního boje o posluchače

a postavení na trhu mezi veřejnoprávní stanicí Českého rozhlasu - Radiožurnál a soukromou

Frekvencí 1.

Práce se dále věnovala vybraným rozhlasovým formátům, které definuje zejména

anglofonní rozhlasový trh, přičemž terminologicky vychází původně z anglofonního prostředí.

Během výzkumu jsme mohli přesně určit, že teoretické vymezení rozhlasových formátů se

v tuzemském prostředí prakticky liší, formáty jsou buď českému prostoru přizpůsobovány,

případně zcela změněny a to jak v názvu formátu, tak v jeho obsahu. V některých případech

se dokonce mezi sebou liší stejný formát napříč veřejnoprávním a soukromým sektorem.

Vhodnými příklady se ukázaly být stanice Českého rozhlasu – Vltava, která je v zahraničí

formátově definována jako stanice Classic, zatímco v domácím prostředí je vnímána jako

Culture. Původně totožný formát, lišící se napříč veřejnoprávním a soukromým sektorem pro

změnu dokreslují příklady veřejnoprávní stanice Českého rozhlasu – Radio Wave

a soukromého Radia 1. V teoretické i praktické části jsme si ukázali, že zejména způsob

moderace a volba vyjadřovacích prostředků se diametrálně liší. Formátově stanovený

nekonformní, uvolněný a civilní projev moderátorů tak více odpovídal zástupci soukromé

sféry, pražskému Radiu 1, zatímco veřejnoprávní stanice Radio Wave spíše respektovala

uvedená stanoviska plynoucí z Kodexu Českého rozhlasu o kultivaci a spisovnosti projevu.

Nedílnou součástí práce byly rovněž části, týkající se dialogického jednání s vnitřním

partnerem. Po teoretickém vymezení tohoto původně divadelního pojmu jsme si na

praktickém příkladu pořadu Duše K., který moderoval známý herec a improvizátor Jaroslav

139

Dušek, ukázali, do jaké míry je aplikace dialogického jednání vhodná pro rozhlasovou

moderaci. Pakliže moderátor – podobně jako Jaroslav Dušek – má dialogické jednání zažité

a zautomatizované, může se jednat o velmi vhodný a dobrý prostředek, který rozhlasovému

moderátorovi může v mnoha směrech práci usnadnit. Na mysli máme zejména přirozenost,

uvolněnost, zdravé sebevědomí a smysl pro spontaneitu a improvizaci. To jsou vše podněty,

které především kladně působí na vzájemnou interaktivitu mezi moderátorem a přítomným

hostem ve studiu a v neposlední řadě také na koncového posluchače.

Znalost a zažití dialogického jednání se tak ukázalo být jednou z mnoha cest, na

kterou se může moderátor během svého putování za profesionálním a ideálním mluveným

projevem vydat. Jedná se však o způsob, který je vhodný jen pro některé typy moderace, jeho

snahou je zejména zklidnit a psychicky povzbudit moderátora a tím tak působit uklidňujícím

dojmem na posluchače a navodit u něj pocit sounáležitosti a přátelství. Pro moderátora

věnující se investigativní publicistice by dialogické jednání nejspíš příliš vhodné nebylo.

Specifika moderace byla během výzkumu doložena i na míře interakce moderátora

s posluchačem. Využití interakce se případ od případu lišilo. Někteří moderátoři oslovovali

své posluchače ve vysílání přímo a obraceli se k nim, jiní pro změnu vysílali spíše „pro sebe“

a přítomnost posluchače nebyla nikdy explicitně vyslovena. Jako nejvíce přímo interaktivní

pořady ze zkoumaných vzorků vyšlo Čtení se strýčkem Míšou a Půlnoční dharma na

soukromé stanici Radio 1. Zatímco u prvního případu se formátově jedná o interaktivní pořad,

do něhož posluchači telefonují, a bez jejichž telefonátů postrádá pořad smysl, druhý příklad

interakci s posluchači využívá pro změnu jako součást struktury pořadu. Moderátor pořadu

Petr Mikulášek se na vysílání prakticky nepřipravuje a spontánně reaguje na dotazy

posluchačů, obrací se k nim, vyzývá je, aby se ptali, volali a reagovali na přítomného hosta ve

studiu. Míra interaktivity a její forma pak přímo koresponduje s uvolněným a nekonformním

moderátorským projevem Radia 1, kdy moderátoři mluví k posluchačům civilně a jednají

s ním jako se svým dobrým kamarádem.

Poslední důležitou částí související se specifiky rozhlasového moderátora je otázka

etiky. Z výzkumu je patrné, že všechny zkoumané rozhlasové stanice se etickým kodexem

řídí. Český rozhlas disponuje Kodexem Českého rozhlasu a soukromé stanice mohou mít buď

vlastní etický kodex anebo se řídí stanovami Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Výzkum ukázal, že žádný z moderátorů se výrazněji nedopouštěl žádných etických,

sociologických či psychologických prohřešků vůči hostu nebo posluchači. Zároveň nebylo

patrné, že by ho tato pravidla v jeho moderátorském projevu nějak omezovala na úkor jeho

specifického moderátorského projevu. Všichni moderátoři dobře věděli, kam ve svém projevu

140

v rámci daného formátu a stanice mohou zajít, aby mluvili řečí svých posluchačů, ale zároveň

je neuráželi a v neposlední řadě mohli mluvit tak, jak jsou zvyklí a jak je pro ně přirozené.

Ve druhé části práce jsme se zaměřili na vybrané příklady moderátorů, pořadů

a stanic, na nichž byla jednotlivá specifika nastíněna, a to s ohledem na kritéria stanovená

výzkumnou otázkou, respektive podotázkami a také teoretickými body, představenými

v první části práce.

Teprve praktická část mohla spolehlivě zodpovědět výzkumnou otázku: jaká jsou

specifika moderace ve veřejnoprávním a soukromém rozhlase a jaký je případný vliv formátu

stanice na oblast moderace?

Výzkum ukázal, že odpověď na tuto otázku není jednotná a každý příklad se liší

v závislosti na konkrétním moderátorovi. Obecně lze říci, že určitým způsobem se moderátor

formátu stanice přizpůsobuje. Moderátor v takové stanici působí nejčastěji ze dvou důvodů:

buď je mu vybraná stanice blízká programově, formátově a z hlediska životního stylu

(moderování jako zábava na Radiu 1), anebo se jedná o profesionály, kteří mohou působit

prakticky na kterékoli stanici – například moderátorka Lucie Výborná, která byla dlouhá léta

spjata s moderováním na komerční stanici Frekvence 1 a nyní působí na veřejnoprávní stanici

Český rozhlas – Radiožurnál. V každém případě byl její způsob moderace jiný. Dynamičtější

a rozvolněnější styl Frekvence 1 vystřídal pomalejší a více uspořádaný styl ČRo –

Radiožurnálu.

Jako vhodné moderátorské příklady se ukázaly být Pavel Sladký a Josef Sedloň, kteří

moderují na více stanicích Českého rozhlasu (Pavel Sladký), anebo dokonce na soukromé

i veřejnoprávní stanici zároveň (Josef Sedloň). Oba moderátory přitom spojuje společné

působení na stanici Vltava Českého rozhlasu. V obou případech je z výzkumu patrné, že

způsob jejich moderace se formátu přizpůsobuje, ale zároveň vychází z limitů, které jsou dány

osobnostním nastavením daného moderátora. Pro moderaci na stanici Vltava je typická větší

míry přípravy a soustředěnosti, naproti tomu moderace na Radiu 1 může v případě Josefa

Sedloně působit do určité míry roztěkaně a neuspořádaně, což je způsobeno mimo jiné tím, že

moderátor je během vysílání ve studiu sám a musí vykonávat několik činností zároveň

a nemůže se vždy plně soustředit výhradně na mluvený projev.

Výzkum rovněž ukázal, že neexistuje nějaký šablonovitý vzor moderátora

veřejnoprávního rozhlasu a soukromého rádia. Všichni zkoumaní moderátoři mluvili

přirozeně, uvolněně, avšak v rámci daného formátu stanice. Někteří moderátoři by nemohli

vysílat na Radiožurnálu či na Radiu 1 a naopak, neboť by v takovém případě působili

141

nedůvěryhodně a poněkud komicky. Vždy se jedná částečně o určité osobnostní nastavení

moderátora a míru souznění s daným formátem.

Moderátorský projev nabídl ve zkoumaných vzorcích celou řadu specifik a částečně

byla popřena psaná pravidla moderátorského projevu, definovaná v teoretické části. Na

určitých stanicích a za určitých podmínek je tak možné, aby moderátor takzvaně šumloval,

často se během svého projevu vyšinul z větných vazeb a mnohdy nedovedl stylisticky

srozumitelně sestavit větu. Stejně tak je možné, aby moderátor měl vadu řeči a ráčkoval anebo

aby chodil na vysílání bez předchozí přípravy, spoléhající se na moment „teď a tady“.

Výzkumná otázka může být zodpovězena několika způsoby, které byly výše uvedeny,

avšak jedno je společné – zkoumané příklady ukazují, že neexistuje univerzální typ

moderátora a vybrané stanice tolerují moderátorskou osobnost, která se výrazně liší, nicméně

za předpokladu, že dokáže nabídnout nějakou přidanou hodnotu – odbornost v dané oblasti,

humor, improvizace, výrazné řečové dovednosti, atd.

Cílem práce bylo zjistit, zda v českých podmínkách nezní všechny stanice a všichni

moderátoři de facto stejně. Výsledek ukázal, že nikoli, ovšem můžeme to tvrdit pouze na

základě zkoumaných vzorků, které se zabývaly vztahem moderátorského projevu

a formátového nastavení stanice. Komplexnější odpověď by přinesla až analýza

nejposlouchanějších soukromých stanic a jejich nejoblíbenějších moderátorů, doplněná

o rovnocenný vzorek stanic Českého rozhlasu a jejich největších moderátorských osobností

a jejich vzájemné srovnání. Takto rozsáhlý komparační výzkum však v českých podmínkách

dosud proveden nebyl, tato práce se snažila nabídnout první výraznější propojení rozhlasové

moderace a rozhlasových formátů a na vybraných příkladech tyto vztahy reflektovat.

Kompletní monitoring českého rozhlasového trhu v souvislosti s moderací a formáty pak

vyžaduje dlouholetý výzkum, který s největší pravděpodobností nedokáže obsáhnout jediný

odborník, ale celý tým teoretiků.

142

9 LITERATURA A PRAMENY

9.1 Literatura

A ta koza, ta poslouchá jenom Radio 1! ČT24. [online] 19. 10. 2010. [cit. 2015-09-13].

Dostupné z WWW: <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media/1309792-a-ta-koza-ta-

posloucha-jenom-radio-1.>.

AUST, Ondřej. ČRo už má rádio pro mladé. Lidové noviny. 13. 1. 2006.

ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon. České katolické nakladatelství, 1994.

ISBN 80-7113-111-3.

BARTOŠEK, Jaroslav. Kultura a technika mluvené řeči. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2003.

ISBN 80-7318-150-9.

BLÁHA, Ivo. Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla. Praha: Akademie múzických umění

v Praze, 2006. ISBN 80-7331-010-4.

BOČÁK, Michal. Média a text. II. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, 2008.

BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Praha: Koniasch Latin Press, 1998. ISBN 80-

85917-46-7.

ČERTÍKOVÁ, Helena. Moderátor za mikrofónom (ako zvládnuť moderátorské remeslo).

Bratislava: Vysoká škola múzických umění, 2008. ISBN 978-80-85182-97-2.

Česká tisková kancelář. [online]. 18. 10. 1994. [cit. 2015-10-19]. Dostupné z WWW:

http://www.ctk.cz/.

Dvojka. Dostupné z WWW: < http://www.rozhlas.cz/dvojka/portal/>.

Dvojka Českého rozhlasu – Evergreen nanovo a plné síle. Český rozhlas [online] 27. 1. 2011.

[cit. 2015-19-10]. Dostupné z WWW:

<http://www.rozhlas.cz/informace/press/_zprava/dvojka-ceskeho-rozhlasu-evergreen-nanovo-

a-v-plne-sile--843034>.

European Broadcasting Union. [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné z WWW:

http://www3.ebu.ch/home.

FLEMING, Carole. The Radio Handbook. London: Routledge, 2002. ISBN 978-0415445085.

Frekvence 1. Dostupné z WWW: < http://www.frekvence1.cz/>.

GOFFMANN, Erwing. Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě.

Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. ISBN 80-902482-4-1.

HABERMAS, Jȕrgen. The Structural Transformation of the Public Sphere: An Inquiry Into

a Category of Bourgeois Society. Cambridge (USA): Mit Press, 1991. ISBN 978-

0262581080.

HALLER, Michael. Das Interview. Ein Handbuch fȕr Journalisten. Mȕnchen: Verlag

Őlschläger, 1998. ISBN 3896693042.

HÁJKOVÁ, Eva. Rétorika pro pedagogy: základy řečových technik, verbální a neverbální

komunikace, jaké jazykové prostředky zvolit, jak zvládnout interpretaci textu. Praha: Grada,

2011. ISBN 978-80-247-1990-0.

HENDY, David. Radio in the Global Age. Padstow: Blackwell Publishers LTD, 2000. ISBN

978-0745620695.

143

HRADECKÝ, Václav. Svět rozhlasu č. 7. Bulletin o rozhlasové práci. Praha: Český rozhlas,

2002.

HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827-93-X.

CHRZ, Vladimír. Dvojí pohled na dialogické jednání, 2011. [cit. 2015 – 05 - 13]. Dostupné

z WWW:<https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/115934/1_Theatralia_14

-2011-2_17.pdf?sequence=1>.

JEŠUTOVÁ, Eva a kol. Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí Českého rozhlasu.

Praha: Český rozhlas, 2003. ISBN 80-86762-00-9.

JIROUŠKOVÁ, Veronika. Hlasatel jako specifická profese. Bakalářská práce. Hradec

Králové: Univerzita Hradec Králové, 2012.

JOHÁNEK, Tomáš. Veřejno-právní rádio pro mladé startuje. Strategie. 16. 1. 2006.

KEITH, Michael C. 8th edition. The Radio Station. Broadcast, Satellite and Internet. United

States, Focal Press, 2010. ISBN 9780080954110.

KLÁROVÁ, Barbora. Stalin. Ultra. Radio 1. Vysíláme. Kulturní pecka. Duben, 2011.

Kodex Českého rozhlasu. [online]. 15. Října 2010. [cit.2015-10-03]. Dostupné z WWW:

< http://media.rozhlas.cz/_binary/00730694.pdf >.

KOTRBA, Štěpán. Radio Wave na vlně 100.7 FM. Příloha k usnesení Rady Českého rozhlasu

ze dne 28. 2. 2007. Britské listy. [online]. 3. března 2007 [cit. 2015-09-16]. Dostupné

z WWW: < http://blisty.cz/art/33127.html>.

KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Ostrava: Ostravská

univerzita v Ostravě, 2007. ISBN 80-7368-213-3.

KRUML, Milan. Privátnější než privátní. Kmit 5/1995.

Malý lexikon rozhlasových formátů. RadioTV [online] 24. 3. 2002. [cit. 2015-06-07].

Dostupné z WWW: <http://www.radiotv.cz/p_radio/r_program/maly-lexikon-rozhlasovych-

formatu/>.

MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: SRT, 1999.

ISBN nenalezeno.

McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-840-6.

McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-

7367-338-3.

MORAVEC, Václav. Deset let duálního systému rozhlasového vysílání (1989-1999). Praha:

Úsek komunikace českého rozhlasu, 2000. ISBN neuvedeno.

MȔLLEROVÁ, Olga, - NEKVAPIL, Jiří. Slovo a slovesnost, 1986, roč. 47, č. 2.

NAVRÁTIL, Karel (ed.). Čtrnáct kapitol o rozhlase. Praha: Literární akademie (Soukromá

vysoká škola Josefa Škvoreckého) s.r.o., 2006. ISBN 80-86877-04-3.

PALKOVÁ, Zdena. Čeština doma i ve světě. Praha: Univerzita Karlova, 2008, 1-2. ISBN

neuvedeno.

PAŠMIK, Jaroslav. Trochu to vyhulte, please. Respekt. 16. 1. 2006.

PERKNER, Stanislav. U mikrofonu moderátor. Praha: Československý rozhlas. Útvar

kádrové a personální práce, 1982. ISBN neuvedeno.

144

POSSELT, Michael – RIEGLHOFER, Manfred. Die Fragesteller der Nation. Die Rolle des

Moderators in politischen Fernsehsendungen. Wien: Wilhelm Braumȕller Verlag, 1996.

ISBN 3-7003-1149-4.

PŘÍKASKÝ, Jiří, V. Učebnice základů etiky. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,

2000. ISBN 978-80-7192-505-7.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné z WWW:

http://www.rrtv.cz/cz/.

Radio 1. Dostupné z WWW: < http://www.radio1.cz/>.

Radiožurnál. Dostupné z WWW: < http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/portal/>.

Radio United. [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné z WWW: http://www.radiounited.cz/.

Radio Wave. Dostupné z WWW: < http://www.rozhlas.cz/radiowave/portal/>.

REIFOVÁ, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-

926-7.

Ročenka Českého rozhlasu 2000. Praha: Český rozhlas, 2001. ISBN neuvedeno.

Ročenka Českého rozhlasu 2005. Praha: Český rozhlas, 2006. ISBN 80-86792-09-2.

Rozhodnutí o udělení licence. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání.

[online]. [cit 2015-09-17]. Dostupné z WWW: <http://www.rrtv.cz/cz/files/lic/8655.pdf>.

SEDLÁKOVÁ, Hana. Rozhlasové pásmo/radio feature. Bakalářská práce. Brno: Masarykova

univerzita, 2011.

STEINBRECHER, Michael – WEISKE, Martin. Die Talkshow, 20 Jahres zwischen Klabch

und News. Mȕnchen: Verlag Őlschläger, 1992. ISBN 3-88295-174-5.

STEM/MARK. Marketingový výzkum je dialog. [online]. 5. 8. 2015. [cit. 2015-10-19].

Dostupné z WWW: http://www.slideshare.net/stemmark/radioprojekt-2tvrtlet-2015.

STERLING, Christopher. Encyclopedia of Radio. London: Taylor and Francis, 2003. 978-

1579582494.

STRAHL, Vlastimil. Novinář před mikrofonem: (o mluveném slovu). Praha: Univerzita

Karlova, 1993. ISBN nenalezeno.

ŠIMŮNKOVÁ, Zuzana. Povolání: moderátor. Analýza komunikačních strategií moderátora

veřejnoprávního rozhlasu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2002.

ŠTĚDROŇ, Bohumír, - KOCOUR, Vladimír. Technologické prognózy a telekomunikace.

Praha: Sdělovací technika, 2014. ISBN 978-80-86645-24-7.

ŠMÍD, Milan. Stručný slovník elektronických médií. Praha: Karolinum, 1995, s. 58. ISBN 80-

7184-142-0.

Svět rozhlasu: Bulletin o rozhlasové práci doma i ve světě. Praha: Český rozhlas, 1999, roč. 1.

Úplné znění zákona o Českém rozhlase s novelami ohledně digitalizace. [online]. 4. 5.2005.

[cit. 2015 –19 -10] Dostupné z WWW:

<http://www.rozhlas.cz/digital/legislativa/_zprava/158850>.

VÁCHA, Marek, - KŐNIGOVÁ, Radana, - MAUER, Miloš. Základy moderní lékařské etiky.

Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-7367-780-0.

Vltava. Dostupné z WWW: < http://www.rozhlas.cz/vltava/portal/>.

145

VLČEK, Josef. Formáty rozhlasových stanic. In Zpráva o stavu vysílání a činnosti rady České

republiky pro rozhlasové a televizní vysílání 1998 [online]. 1999 [cit. 2015–09-15]. Dostupné

z WWW: http://www.rrtv.cz/cz/static/o-rade/vyrocni-zpravy/index.htm.

VYSKOČIL, Ivan a kol. Dialogické jednání s vnitřním partnerem. Brno: Janáčkova akademie

múzických umění, 2005. ISBN 80-86928-02-0.

VYSKOČILOVÁ, Eva (ed.). Dialogické jednání jako otevřená otázka: sborník z konference

13. a 14. 11.1997. Praha: Akademie múzických umění, 1997. ISBN 80-85883-29-5.

WACHTEL, Stefan. Sprechen und Moderieren in Hörfunk und Fernsehen. Mȕnchen: Verlag

Őlschläger, 1994. ISBN 978-3-86764-179-1.

WIGLASZ, Radek. Sborník příspěvků z Jarního semináře pořádaného Sdružením pro

rozhlasovou tvorbu a Katedrou žurnalistiky FSV UK 27. dubna 2009 v Karolinu. Praha:

Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2009. ISBN 9788025468142.

ZÁBRODSKÁ, Kateřina, - ČERMÁK, Ivo (Eds.). Kvantitativní přístup a metody ve vědách o

člověku: sborník z konference. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR, 2010. ISBN

978-80-86174-17-4.

ŽIDLÍKOVÁ, Anna. Zkušenost s osobnostně sociálním rozvojem při praktikování

dialogického jednání s vnitřním partnerem. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita,

2014.

Zákon o telekomunikacích. [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné z WWW:

http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=110&r=1964.

9.2 Prameny

9.2.1 Citované pořady

Casablanca (ČRo – Rádio Wave)

Čajovna alternative (ČRo – Vltava)

Čtení se strýčkem Míšou (Radio 1)

Duše K. (ČRo – Dvojka)

Ešus (Radio 1)

Host Radiožurnálu (ČRo – Radiožurnál)

Josef Sedloň/ON AIR (Radio 1)

Novinky na alternativní scéně (Radio 1)

Pressklub (Frekvence 1)

Těžkej Pokondr na Frekvenci 1 (Frekvence 1)

Půlnoční dharma (Radio 1)

9.2.2 Mailová korespondence

ZÍTOVÁ, Ivana. Pořízeno dne 5. 11. 2015.

146

9.2.3 Osobní rozhovory

DUŠEK, Jaroslav. Pořízen dne 17. 6. 2015.

HURNÍK, Lukáš. Pořízen dne 26. 5. 2015.

MIKULÁŠEK, Petr. Pořízen dne 2. 6. 2015.

OSTRÝ, Jaromír. Pořízen dne 2. 9. 2015.

PESTL, Michael (Strýček Míša). Pořízen dne 4. 6. 2015.

SEDLOŇ, Josef. Pořízen dne 2. 6. 2015

SHÁNĚLOVÁ, Hanka. Pořízen dne 17. 6. 2015.

SLADKÝ, Pavel. Pořízen dne 27. 5. 2015.

SOUČKOVÁ, Markéta. Pořízen dne 5. 6. 2015.

TUREK, Tomáš. Pořízen dne 25. 5. 2015.

URBAN, Petr. Pořízen dne 28. 5. 2015.

VACEK, Libor. Pořízen dne 28. 5. 2015.

VESELÝ, Luboš Xaver. Pořízen dne 15. 6. 2015.

WAJSHAJTL, Jakub. Pořízen dne 4. 6. 2015.

WIENEROVÁ, Lenka. Pořízen dne 28. 5. 2015.

147

10 PŘÍLOHY

10.1 CD Příloha – Audio ukázky analyzovaných pořadů a moderátorů

Pořad Casablanca (ČRo – Radio Wave), moderuje Pavel Sladký.

Na přiloženém CD: a) 3 celé díly (3. 7. 2006, 18. 1. 2010 a 19. 7. 2015).

b) Citované ukázky; Hosté: Milan Vlasák a Alice Korbová (3. 7. 2006),

Dan Přibáň (18. 1. 2010), Pavel Richter (19. 7. 2015).

Pořad Duše K. (ČRo – Dvojka), moderuje Jaroslav Dušek.


b) Citované ukázky; Hosté: Václav Cílek (27. 1. 2006), Václav Pačes

(28. 4. 2006), Zuzana Ondomišiová (20. 10. 2009).

Pořad Host Radiožurnálu (ČRo – Radiožurnál), moderuje Lucie Výborná.


b) Citované ukázky; Hosté: Petr Václavek (17. 7. 2015), Marek Daniel

(21. 7. 2015), Ondřej a Barbara Trojanovi (24. 7. 2015).

Pořady: Novinky na alternativní scéně, Josef Sedloň/On Air (Radio 1) a Čajovna Alternative

(ČRo – Vltava), moderuje Josef Sedloň.

Na přiloženém CD: a) 3 celé díly – vystříhaná hudba, pouze slovo (11. 3. 2015, 17. 5. 2015

a 26. 5. 2015).

Hosté: Bez hostů.

Pořad Pressklub (Frekvence 1), moderuje Luboš Xaver Veselý.

Na přiloženém CD: a) 2 celé díly (5. 7. 2015 a 20. 7. 2015).

b) Citované ukázky; Hosté: Martin Ručinský (5. 7. 2015), Pavel Gruber

(20. 7. 2015).

Pořad Půlnoční dharma (Radio 1), moderuje Petr Mikulášek.


b) Citované ukázky; Hosté: Stálý host Jakub Kadlec a řada dalších.

Pořady Čtení se Strýčkem Míšou a Ešus (Radio 1), moderuje Strýček Míša.

Na přiloženém CD: a) 3 celé díly – Čtení se Strýčkem Míšou (15. 6. 2015, 22. 6. 2015 a

29. 6. 2015), 3 celé díly - Ešus (18. 7. 2011, 25. 2. 2013 a 27. 4. 2015).

b) Citované ukázky; Hosté: Čtení se Strýčkem Míšou (bez hostů, pouze

posluchači na telefonu), Ešus: Jiří Neumann (18. 7. 2011), Jiří Förster

(25. 2. 2013), paní Alena (27. 4. 2015).

Pořad Těžkej Pokondr na Frekvenci 1 (Frekvence 1), moderují Miloš Pokorný a Roman

Ondráček.


b) Citované ukázky; Hosté: Dominik Hašek (13. 5. 2015), Karel Nešpor

(2. 7. 2015), Emma Smetana (4. 7. 2015).

148

11 ANOTACE

Jméno a příjmení: Bc. Ondřej Švec

Název univerzity a fakulty: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta

Název katedry: Katedra divadelních a filmových studií

Název diplomové práce: Specifika moderace ve veřejnoprávním rozhlase

a soukromém rádiu na vybraných příkladech.

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Andrea Hanáčková, Ph.D.

Klíčová slova: moderace, moderátor, veřejnoprávní rozhlas, soukromé rádio,

rozhlasové formáty, dialogické jednání s vnitřním partnerem, interakce, posluchači, média,

Český rozhlas, Radio 1, Frekvence 1

Diplomová práce se zabývá různými specifiky rozhlasové moderace ve

veřejnoprávním i soukromém rozhlasovém auditivním sektoru na území České republiky. Na

vybraných příkladech jednotlivých rozhlasových stanic, moderátorů a pořadů jsou tato

specifika prakticky analyzována. V jednotlivých kapitolách se práce – vedle praktického

posuzovaní moderátorských výkonů podle určených kritérií – soustředí na vymezení

a aplikaci pojmu „dialogické jednání s vnitřním partnerem“ na rozhlasovou moderaci a dále

zohledňuje specifičnost rozhlasových formátů v závislosti na konkrétní stanici a způsobu

moderace jednotlivého moderátora.

Významným bodem, kterým se diplomová práce zabývá, je rovněž etická,

psychologická a sociologická úloha moderátora ve vysílání a s tím související interakční

působení mezi moderátorem a posluchačem.

Práce si klade především za cíl zjistit, jaká jsou specifika moderace ve veřejnoprávním

a soukromém rozhlase a jaký je případný vliv formátu stanice na oblast moderace.

149

12 ABSTRACT

Name and Surname: Bc. Ondřej Švec

Name of the University, Department: Palacký University Olomouc, Department of

Theatre and Film Studies.

Title of Diploma Thesis: The Specifics of Moderation in Public Radio and Private

Radio Demonstrated on Selected Examples

Thesis Supervisor: Mgr. Andrea Hanáčková, Ph.D.

Keywords: hosting, host, public service, private radio, radio formats, dialogic acting

with the inner partner, interaction, audience, media, Czech radio, Radio 1, Frekvence 1

This thesis deals with different specifics of radio hosting in the public and private

radio auditive sector in the Czech Republic. These specifics are practically analysed on the

selected examples of individual radio stations, hosts and programmes. The individual chapters

of the work – in addition to practical assessment of hosts' performance according to specific

criteria – focuses on the definition and application of the term “dialogic acting with the inner

partner” to the radio hosting, and also takes into consideration the specificity of radio formats,

depending on the particular station and the method of hosting of the individual host. An

important point, which the thesis deals with, is also ethical, psychological and sociological

role of the host in broadcasting that is related to interactive effect between the host and

listener. The thesis mainly aims to determine the specifics of hosting in the public and private

radio and what is the potential impact of the format of the station on the field of hosting.

Documents

Specifika moderace ve veřejnoprávním rozhlase a soukromém rádiu … · 2015. 12. 1. · Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Magisterská diplomová práce Specifika