Kč 20,– 5774 DUBEN 2014 ROČNÍK 76

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

NISAN

(El Lisickij: kresba k písni Chad gadja, která uzavirá pesachovou hagadu.)

JOM HA-ŠOAŽidovská obec v Praze si dovoluje vása vaše přátele pozvat na vzpomínkovouakci na památku obětí genocidy Židů u pří-ležitosti dne Jom ha-šoa 5774 (2014), kteráse koná v pondělí 28. dubna 2014 v 9.30hodin v Pinkasově synagoze v Praze 1.

ZASEDÁNÍ RADY FŽOZasedání ve středu 19. března se účastnilo36 členů rady. Zabývali se následujícímprogramem: 1/ kontrola zápisu, 2/ plněnírozpočtu FŽO za rok 2013, 3/ využití ne-vyčerpaných prostředků z grantu ClaimsConference, 4/ rasismus v ČR a role ži-dovské pospolitosti, 5/ úprava rozpočtuFŽO na rok 2014, 6/ informace o projektuRevitalizace, 7/ informace o vyúčtovánídaru ŽMP, 8/ různé. Jednání řídil předsedaFŽO Petr Papoušek.

1/ Kontrola zápisu – bez připomínek

2/ Plnění rozpočtu FŽO za rok 2013 –po konstatování, že rozpočet byl ve všechzásadních ukazatelích dodržen, vzala radazprávu o hospodaření za rok 2013 na vě-domí bez dalších připomínek.

3/ Využití nevyčerpaných prostředkůz grantu Claims Conference – návrh usne-sení: Přebytek prostředků z grantů CCbude využit k vytvoření garančního fondu.Tyto finance budou použity na předfinan-cování soc. služeb a dále ke krytí nerozpo-čtovaných nákladů na klienty FŽO v DSPHagibor, návratnost poskytnutých financíbude smluvně ošetřena. Koordinátor grantůCC připraví pro příští zasedání RFŽO přes-né podmínky administrace a poskytovánízálohových plateb. Jiné použití těchto fi-nančních prostředků bude na základě dopo-ručení grantové komise předloženo RaděFŽO ke schválení. Hlasování: pro 32, proti0, zdrželi se 4. Usnesení bylo přijato.

4/ Rasismus v ČR a role židovské pospo-litosti – po obsáhlé debatě bylo přijatousnesení: Rada FŽO vyjadřuje znepokojenínad bujícím a stále více tolerovaným rasis-mem v české společnosti, který je v součas-nosti směřován zejména proti romské men-šině. Židovská pospolitost i vzhledem kesvým historickým zkušenostem cítí solida-ritu s menšinou, pokud se stává cílem nená-visti pouze pro svůj rasový původ. RadaFŽO pověřuje prezidium zabývat se kon-krétním návrhem P. M. Hlasování: pro 32,proti 0, zdrželi se 2. Usnesení bylo přijato.

5/ Úprava rozpočtu FŽO na rok 2014 –předložené drobné úpravy rozpočtu podlekonkrétních potřeb byly schváleny. Hla-sování: pro 32, proti 0, zdrželi se 2.

6/ Informace o projektu Revitalizace –v polovině června 2014 se bude konathlavní zahájení druhé provozní etapy pro-jektu otevřením rabínského domu a syna-gogy v Brandýse nad Labem za účastimnoha hostů i několika členů vlády. Odčervence 2014 pak bude zahájen ve všech

místech obnovených v rámci projektu(www.10hvezd.cz) standardní provoz.

7/ Informace o vyúčtování daru ŽMP –za revizní komisi FŽO přednesl zprávuJ. N. Rada vzala na vědomí, že ze stranyRK nejsou zásadní připomínky. Vyúčtová-ní budou předána ŽMP.

8/ Různé – P. Papoušek informoval o pro-jektu Limmud. Akce pro 150 účastníků jejiž naplněna. T. Kraus informoval o zase-dání Evropského židovského kongresu veVídni, který se mj. zabýval situací naUkrajině a nadcházejícími volbami do Ev-ropského parlamentu. O. L. informovalo plánovaných i uskutečněných akcích ŽOTeplice v souvislosti s 600. výročím pří-chodu Židů do Teplic. jd

PROČ SKONČILA KOMISE Když se v listopadu loňského roku poprvésešla expertní komise, ustavená k řešeníotázek kolem tzv. církevních restitucí, bylojasné, že obě strany – zástupci ČSSDa ANO na straně jedné a představitelé círk-ví a náboženských společností na stranědruhé – mají zcela odlišné pohledy na to,jak bylo dosaženo úpravy majetkového vy-rovnání podle zákona č. 428 z roku 2012.

Komise se sešla třikrát. Již při úvodnímjednání zástupci politických stran vzneslipožadavky na snížení finanční náhrady o 13miliard korun, odstranění inflační doložkya vytvoření transparentního modelu, kterýby veřejnosti prokazoval, jak bylo s vrace-ným majetkem nakládáno. Při druhém jed-nání předložili zástupci ČSSD a ANO píse-mný materiál, který zdůvodňoval názoro nespravedlnosti přijatého zákona. Církev-ní část rozebrala tento materiál bod po bodua veškeré argumenty zcela vyvrátila. Podlenich zákon nespravedlivý není, ba naopakv mnoha parametrech církve a náboženskéspolečnosti znevýhodňuje. Oba dokumentyjsou nyní k dispozici na webových strán-kách České biskupské konference, Ekume-nické rady církví a Federace židovskýchobcí. Není proto třeba zde dlouze rozebíratjednotlivé argumenty, čtenáři mají možnostposoudit kvalitu obou materiálů a zmiňova-ná fakta na vlastní oči.

Bylo proto dost překvapivé, když při tře-tím kole jednání, které proběhlo 25. března,

zástupci ČSSD a ANO opět zopakovali svépožadavky na snížení částky o 13 miliarda na odstranění inflační doložky. K tomuještě přibyly návrhy na předkupní právo stá-tu k vydávaným nemovitým i movitým vě-cem a úvahy o možném zdanění finančníchnáhrad. Za takové situace nezbylo církevníčásti komise než svou účast na další činnostiukončit.

Média referovala o krachu jednání,s tím však nelze zcela souhlasit. Komise –i přes závěrečnou nedohodu – dospělak významným závěrům. Zástupci církvía náboženských společností sami navrhli –přesto, že to bylo ze strany politické pre-zentováno jako výsledek jejich nátlaku –,aby byl změněn zákon č. 3 z roku 2002,který by uložil církvím a náboženskýmspolečnostem vydávat výroční zprávyvčetně účetní závěrky a od určité úrovněobratu i výsledky auditu. Bylo tak vysly-šeno volání po větší transparentnosti. Poli-tická část komise na druhou stranu přijalaargument, že zákon o církevních restitu-cích je speciální normou (lex specialis),kterou nelze srovnávat s jinými restituční-mi zákony, především ne se zákonemo půdě, což byl původně jeden z hlavníchprotiargumentů. Zároveň také z politickéstrany komise zcela jasně zaznělo, že tentozákon nebude nijak zpochybňovat a snažitse o jeho změnu.

Církve a náboženské společnosti ukon-čily jednání na expertní úrovni – jejichmandát byl porovnáním argumentů vyčer-pán –, zároveň ale vyzvaly k jednání o ko-operativním modelu a spolupráci se stá-tem. O tom by však měla jednat již celávláda a nikoli jen některé strany. Jestlik tomu opravdu dojde a zda se stát oprav-du rozhodne ctít uzavřené dohody, nebopřistoupí k restrikcím – i tato varianta najednání zazněla –, se tedy nyní ukáže.

Tomáš Kraus

2 VĚSTNÍK 4/2014

AKTUALITY

OBSAH

Za Jiřím Fiedlerem 3, 10Pesach 4–5Krym býval nebe na zemirozhovor s P. G. Čerjomuškinem 6–7, 9

Cestou k Sevastopoluo židovské vlasti na Krymu 8–9

O posledním románu D. Grossmana 11Friuli Venezia Giulia 12–14Umberto Saba: PředměstíJe třeba osvobodit vojína Pollarda

16–17Etgar Keret: Někde klepe na dveře

18–19Intelektuálové z tabákových rodin 20Izrael: Ve stínu Krymu 21Zda jste Žid …a další události 22Kalendárium 23Století Jana Karského 23Kulturní události 24–25Zprávy, inzerce 26–28

Na sklonku ledna zahynuli za dosudnevyjasněných okolností násilnou smrtíJiří Fiedler a jeho žena. Tohoto jedi-nečného člověka připomínáme životo-pisnou poznámkou Arno Paříka a řečí,již pronesl při pohřbu Leo Pavlát. Zaredakci se loučíme s respektovanýmautorem nakladatelství Sefer, Židov-ské ročenky i měsíčníku Roš chodeša současně s naším zřejmě nejpozor-nějším čtenářem a rádcem, který námv počátcích obětavě pomáhal, velko-ryse snášel menší chyby a vtipně glo-soval ty závažnější. red.

VZPOMÍNKA NA JIRKUS Jirkou Fiedlerem jsme sesešli díky společnému zá-jmu o židovské památky.Často jsme se potkávali naPerštýně při cestě z práce a vždyckybylo o čem si povídat. Znal jsem jejtéměř tři desetiletí – přesto jsemo jeho soukromém životě věděl jenmálo, protože o něm vůbec nemluvil.Patřil ke generaci, která prožila dětstvíza války a mládí v 50. letech, ale zaži-la také doznívání první republiky.Snad právě to mu umožnilo sledovats ironickým odstupem a často černýmhumorem všechny další politické udá-losti minulého století.

Z RODNÉ OLOMOUCE Jirka se narodil 4. března 1935 v Olo-mouci, později se rodičům narodiliještě Pavel (1941) a Věra (1946––1997). Tatínek, JUDr. Viktor Fiedler,byl před válkou ředitelem Okresní ne-mocenské pojišťovny v Olomouci,v roce 1942 byl přeložen do HradceKrálové, maminka Vlasta byla učitel-kou. Otec se věnoval amatérsky malo-vání, všichni sourozenci se učili hrátna piano. Jak vzpomíná bratr Pavel,v dětství si Jirka vydával ručně psanouencyklopedii na různá témata, kterou– více než 40 sešitků malého formátu,poskládaných z půlarchů papíru – na-zýval Vševěd.

Po válce se rodina přestěhovala doPrahy, kde Jirka chodil nejprve doobecné školy ve Vladislavově ulici,potom na Masarykovo státní gymnázi-um v Křemencové. Pak nastoupil dopoděbradského internátního gymnáziaT. G. Masaryka a koleje Jiřího z Podě-brad, které navštěvoval spolu s Václa-

vem Havlem nebo Milošem Forma-nem. Ve škole měli i praktickou výu-ku, Jiří se tu vyučil knihařině a praco-val v truhlářské dílně.

PRVNÍ CESTY A PROJEKTY Poděbradská kolej byla po únoru 1948zrušena, Jirka se vrátil do Prahy a po-kračoval ve studiu na tehdejším Neru-dově gymnáziu v Šámalově (od roku1952 Hellichově) ulici na Malé Straně,kde maturoval. Patrně v této době cho-dil do některého oddílu Junáka (údajněv Košířích). Jednou z jeho prvních

dětských vášní bylo sběratelství hor-nin a nerostů, první mu kupoval tatínekve Fričově obchodě s přírodninami veVladislavově ulici, později je sám sbí-ral na svých cestách v různých lomech.V mládí se prý sám naučil také luštithebrejská písmenka, která považovalza pozůstatky hieroglyfů, a číst staréjidiš noviny. Od střední školy vyjíždělna výlety na kole a také hrával na pia-no ve školní jazzové kapele.

K zájmu o architektonické památkyse oba bratři dostali přes sběratelstvípohlednic. Sbírali výhradně místopisnépohlednice Československa. V doběbez televize a internetu to byl jedinečnýzdroj vizuálních informací, je však zají-maly především ty památky, které setehdy na pohlednicích neobjevovaly –zanedbané sakrální stavby a kapličky,později opuštěná ghetta a židovské

hřbitovy, tvořící kdysi přirozenou sou-část zdejší krajiny. Ty se snažili fotogra-fovat – zejména pokud byly devastova-né, a tedy i ohrožené – a později je samivydávali jako pohlednice pro úzkýokruh podobně zaměřených sběratelů.

NA UNIVERZITĚ Po maturitě začal Jirka studovat na Fi-losofické fakultě UK bohemistikua srbochorvatštinu, k tomu si přibrali polonistiku. Přednášky prof. JuliaDolanského z jihoslovanských literatursi s Dušanem Karpatským zpestřovali

spisováním všelijakých leg-rácek, které vydali jako sa-mizdat pod pseudonymemJidu Kafić Opera scoro om-nia. Na Silvestra 1961 vy-dali jako samizdat v počtu

13 výtisků společnou recesistickou po-vídku Hustě chumelilo s ilustracemi in-dologa Vladimíra Miltnera.

Studium ukončil v roce 1958 diplo-movou prací z češtiny o studentskémslangu. Pak nastoupil na 18 měsíců navojnu k dělostřelcům ve Vimperku.

HRADY, ZÁMKY A TVRZE Od roku 1969 pracoval v nakladatel-ství dětské knihy Albatros. Jako re-daktor připravoval do tisku stovky ti-tulů, mj. i některé dodnes oblíbenésvazky dětské encyklopedie Oko, kte-rá mu byla blízká. V roce 1970 píšeDušanu Karpatskému: „Já čekám naprověrky nestraníků. Protože odmítámstát se na stará kolena oportunistou(…), pravděpodobně v nejbližší doběbudu hledat uplatnění jinde. A vzhle-dem k situaci budu moc rád, bude-limi dovoleno vyučit se v některém vý-robním odvětví na pomocnou sílu.“

Během normalizace se Jiří spolus bratrem začali ještě důkladněji věno-vat dokumentaci ohrožených pamá-tek. Chodili na pohlednicové burzy doÚstředního domu čs. armády na Kula-tém (dnes Vítězném) náměstí, do Ná-rodního domu na Vinohradech a po-zději na Hajnovku na Vinohradech.

Nejvíce jejich fotografií vzniklov 70. a 80. letech. Sami si je zvětšova-li a vydávali jako velmi kvalitní černo-bílé pohlednice. Při fotografovánív pohraničí je často kontrolovala VB,s pohraničníky měl Jirka incident ve

(pokračování na str. 10)

VĚSTNÍK 4/2014 3

ZA JIŘÍM FIEDLEREM(4. 3. 1935–31. 1. 2014)

Foto Arno Pařík.

PESACHHospodin totiž řekl Mošemu: „Co namne křičíš? Pověz synům Izraele, aťse dají na pochod.“ (2M 14,15)

Vrchol svátku Pesach připomíná roz-dělení Rákosového moře, které přinášínejvýznamnější poslání našeho exoduz Egypta. Hebrejci již putovali pouští třidny a vzdalovali se Egypťanům. Pak vy-dal Hospodin Mojžíšovi podivný příkaz:„Pověz synům Jisraele, ať se vrátí a utá-boří se před Pi Hachirot mezi Migdola mořem před Baal Cefon, ať se utábořínaproti němu u moře.“ (2M 14,2) Jezřejmé, že Hospodin chtěl, aby si faraonmyslel, že Hebrejci v poušti zabloudili,a uvedl ho tak v pokušení, aby je proná-sledoval a donutil vrátit se do otroctví.Přesně tak také faraon uvažoval.

NA ROZCESTÍ

Židé slyšeli, že se k nim zezadu ženouegyptské hordy – jedoucí v 600 vozech –,a viděli, že před nimi se rozkládá Rá-kosové moře. Propadli panice. Připada-lo jim, že se ocitli v bezvýchodné situ-aci, že nemají žádné únikové řešení.Ibn Ezra uvažuje, že klidně mohli dátdohromady armádu o stovkách tisícmužů, ale to je očividně nenapadlo.V prvních devíti verších této kapitolyzmiňuje Bible dvakrát názvy jejich tá-bořiště. Nacházejí se před Pi Hachirot,což jsme určili jako místo chrámuegyptského boha Hora, ale místní jmé-no bychom také mohli přeložit jako„cesta svobody“ (hebrejský výraz che-rut, svoboda, se slovem chirot těsněsouvisí). Jsou na cestě ke svoboděa současně stojí před modlářskýmchrámem Egypta.

Bible nám tak snad říká, že čerstvěosvobození otroci stojí doslova narozhraní mezi egyptským otroctvíma židovským osvobozením.

Modlářství jako politická filosofie li-dem odnímá možnost smysluplnéakce; vše, co mohou dělat, je udobřo-vat si bohy tím, že jim přinášejí drobnéoběti, a doufat, že jim za to modly po-mohou. Na druhé straně judaismus vní-má lidi jako Bohem vybrané partnery,kteří s ním mají pracovat na zdokonale-ní světa a nastolení Božího království.

Izraelité byli v tu chvíli ještě podvlivem egyptského modlářství. Mož-nost, že by s Egypťany válčili, jim aninepřišla na mysl.

Jediné, na co se zmohli, byl výkřikk Mojžíšovi: „Tos nás vzal umřít dopouště, že v Micrajim není dosti hrobů?Cos nám to provedl, že jsi nás vyvedlz Micrajim!“ (2M 14,11) Ani Mojžíšnevypadal, že by zcela pochopil mož-nosti svobody. Opáčí, že Židé mají býtzticha a čekat na Boží pomoc: „Stůjtea vizte Hospodinovu spásu, již pro násdnes vykoná, neboť tak, jak vidíte Mic-rajim dnes, jej již více nespatříte! Hos-podin za vás povede válku a vy ani ne-muknete!“ (2M 14, 13–14)

SVOBODU, NEBO SMRT

Ve druhé polovině kapitoly Hospodinvyčinil Mojžíšovi, že byl tak pasivní:„Hospodin řekl Mošemu: Co na měkřičíš? Pověz synům Izraele, ať se dajína pochod.“ (2M 14,15)

Co jim Hospodin radí? Jestliže sevrhnou do vln Rákosového moře, je té-měř jisté, že se utopí. Naši moudří námříkají, abychom nespoléhali na zázraky,ale činili se tak, jak nejlépe umíme.

Je zřejmé, že Bůh žádá, aby Židé či-nem prokázali, že chápou hodnotu svo-body a že jsou ochotni zvolit raději smrtnež další otroctví. Neboť žít jako otrokbez možnosti řídit vlastní osud je horšínež sama smrt. Hospodin jim prostřed-nictvím Mojžíše nakazuje, aby skočilido moře, a tak v podstatě veřejně pro-hlásili: „Chceme svobodu, nebo smrt!“

Naši moudří říkají: „Kdo přicházíočistit (sebe nebo ostatní), tomu se do-stane pomoci shůry.“ (Šabat 104a) Zá-ruku na pomoc samozřejmě nemáme,na zázraky se spoléhat nemůžeme – aleněkdy se dějí: Když Izraelité skočili domoře, Hospodin vodu rozdělil, Židémohli přejít suchou nohou a Egypťané,kteří je pronásledovali, se utopili.

Je zajímavé, že první podoba pečetiSpojených států amerických, kterou na-vrhl Benjamin Franklin, zobrazovalaprávě rozdělení Rákosového moře, tri-umfující Izraelity, topící se Egypťanya Mojžíše, jak napřahuje ruce nad valícíse vody. Nápis pod obrazem říká: „Po-slouchat Boha znamená bouřit se protityranům.“ Univerzální poselství Pesachuneztratilo bohužel dodnes na významu.

PÍSEŇ PÍSNÍ

O Pesachu čteme také nádhernou Píseňpísní, milostnou píseň Šloma a Šula-mit, pastýře a pastýřky, Boha a histo-rického Izraele. Ale není to báseň o mi-lenci, jenž běží za svou milovanou,o vášnivém honu, který skončí získá-ním ceny. Je to spíše vyjádření hledání,složitého pátrání po lásce a jednotě, ježneustále uniká. Poslední verš je výkři-kem: „Pospěš, můj nejdražší, a jako je-len buď, anebo kolouch gazelí na ho-rách porostlých balzámem.“

Takové pojetí odpovídá i židovské-mu náhledu na svět – jako na způsobhledání postupu, smyslu, nikoli narychlý výsledek. Čínské náboženstvímluví o tao, cestě, judaismus o hala-cha, putování po cestě.

Pesach je jen začátkem této cestyk vykoupení, která začala odchodemz egyptského otroctví a zatím nás vededo vyprahlé pouště. Za uplynulých pěttisíc let se nám vykoupení vyhýbalo –ale o ně tolik nejde. Jde o týdny pří-prav, o dláždění cesty, o čekání, až sez nekvašeného těsta stanou vyzrálébochníky.

Rabi ŠLOMO RISKIN

4 VĚSTNÍK 4/2014

SIDRYPRO TENTO

MĚSÍC

Mark Podwal: Nová rodinná hagada, 2012.

TAL, MODLITBA ZA ROSUTalmudský traktát Roš hašana (16a)cituje názor rabi Jehudy, že svět je cel-kově souzen na Roš hašana, ale ko-nečný rozsudek je zpečetěn pro kaž-dou část až v její určitý čas: o úrodě serozhoduje na Pesach, o plodech stro-mů na Šavuot a o dešti na Sukot.

Během bohoslužby v první den Pe-sachu se při Tal, modlitbě za rosu, vra-címe do atmosféry Roš hašana. Jaro užje tady, a jak se chystáme na letní skli-zeň, připomínáme se, jak velice závisí-me na Boží pomoci skrze přírodu. Pro-to po ranní bohoslužbě a čtení z Tórypřidáváme k Musafu zvláštní modlitbuTal. Její název znamená rosa, ale jednáse o všezahrnující prosbu ke Všemo-houcímu, aby nám (v Zemi izraelské)dal takové počasí, které umožní boha-tou letní sklizeň.

Nápěv (nusach) modlitby Tal je velmistarý. Patří k typu mi-Sinaj (na něž se po-hlíží, jako by byly darovány na Sinaji),vznikl někdy kolem roku 1000 o. l., tedyv době, kdy ještě existovaly židovskéobce v Porýní, které pak zničila prvníkřížová výprava. Židé, kteří odtud prcha-li na východ, své melodie nezapomnělia přenesli je do oblastí od Baltu po Bal-kán, kde se udržovaly a staly se neoddě-litelnou součástí naší tradice.

Když nasloucháme nápěvu Tal, připo-mínáme si motivy, jež znějí během dnůpokání (Kol nidrej, Hamelech, Kadiš).Na Roš hašana neodkazuje při této pesa-chové bohoslužbě jen posvátná prastarámelodie, ale i to, že kantor má na sobětentýž bílý oděv jako o Vysokých svát-cích. Modlitbu Tal napsal Lazar Kallir(zřejmě v 6. století) a inspirovala řaduhudebníků; jednu z nejpozoruhodněj-ších interpretací vytvořil v první půli20. století kantor Joseph Rosenblatt.

Nezasluhujeme si sice takový zázrak,jakého se dostalo našim předkům připřechodu Rákosového moře, ale jak na-stává jaro, jsme každým dnem svědkyzázraku probouzející se přírody a Boží-ho požehnání. A modlitba Tal nám dávádalší možnost, jak se spojit se zdrojemtohoto zázraku. Kéž nám všem a celéobci přinese požehnání.

Kantor BRYAN WOOD

(Z angličtiny texty přeložila A. Marxová,biblické citáty jsou převzaty z překladuvrchního rabína Efraima Sidona.)

VĚSTNÍK 4/2014 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – duben 2014

Staronová synagoga1. 4. úterý Roš chodeš nisan4. 4. pátek začátek šabatu 19.20 hodin5. 4. sobota MECORA 3M 14,1–15,33

hf: 2Kr 7,3–20mincha 19.00 hodinkonec šabatu 20.31 hodin

11. 4. pátek začátek šabatu 19.31 hodin12. 4. sobota ŠABAT HAGADOL

ACHAREJ MOT 3M 16,1–18,30hf: 7,21–8,3 a 9,22–23mincha 19.15 hodinkonec šabatu 20.43 hodin

14. 4. pondělí předvečer Pesach 19.38 hodin15. 4. úterý 1. DEN PESACH

šachrit 9.00 hodinmincha a maariv 19.35 hodin

16. 4. středa 2. DEN PESACH

šachrit 9.00 hodin mincha a maariv 19.40 hodinkonec 2. dne svátku 20.50 hodin

18. 4. pátek začátek šabatu 19.42 hodin19. 4. sobota ŠABAT CHOL HAMOED PESACH

ŠIR HAŠIRIM

2M 33,12–34,26; 4M 28,19–25hf: Ez 37,1–14mincha 19.30 hodinkonec šabatu 20.55 hodin

20. 4. neděle předvečer 7. den Pesach 19.45 hodin21. 4. pondělí 7. DEN PESACH

šachrit 9.00 hodinmincha a maariv 19.45 hodin

22. 4. úterý 8. DEN PESACH

šachrit 9.00 hodinMAZKIR 11.00 hodinmincha a maariv 19.50 hodinkonec svátku 21.01 hodin

25. 4. pátek začátek šabatu 19.53 hodin26. 4. sobota KEDOŠIM 3M 19,1–20,27

hf: Am 9,7–15mincha – perek 1 19.45 hodinkonec šabatu 21.08 hodin

28. 4. pondělí JOM HAŠOA

30. 4. středa 1. den Roš chodeš ijar1. 5. středa 2. den Roš chodeš ijar

V sobotu šachrit od 9 hodin. Každý všední den maariv od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit v 8.30 hodin, mincha ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagogaBohoslužby se konají každou sobotu a svátek od 8.50 hodin.

Páteční večerní bohoslužby zde budou 4. 4. od 19.05 hodin a 18. 4. od 19.20 hodin.Sváteční večerní bohoslužby zde budou 20. 4. od 19.15 hodin, 21. 4. od 19.15 hodin.

Vyjma uvedených se zde večerní bohoslužby nekonají.

Bejt SimchaKabalat šabat každý pátek od 18 hodin.

V pondělí 14. dubna od 18.30 se v Akademické restauraci (Masarykova kolej, Thákurova 550/1, Praha 6) koná pesachový seder.

Uzávěrka přihlášek nejpozději do 4. dubna na e-mailu: kehila@bejtsimcha.cz.

PETR GERMANOVIČ ČERJOMUŠKIN senarodil roku 1964 v Moskvě. Vystudo-val novinářskou fakultu na Moskevskéstátní univerzitě, v letech 1988–1989pokračoval ve studiu na Univerzitě veVaršavě a v letech 1993–1994 se účast-nil programu Evropa ve světě, organi-zovaném holandskou a dánskou novi-nářskou školou, jejž ukončil evropskýmnovinářským diplomem. Pracoval jakonovinář a později jako politický konzul-tant amerického velvyslanectví v Mosk-vě. Kromě toho se zajímá o umění:věnuje se sochařství a zabývá se monu-mentálním uměním třetí říše, předevšímdílem německého sochaře Arna Breke-ra. V současné době žije v Praze.

Vaše babička patřila ke karaitskékomunitě na Krymu. Odkdy karait-ští Židé na poloostrově žili a jaká tobyla komunita?Profesor Vichnovič ve své knize 2000let historie Židů v Rusku tvrdí, že ka-raitští Židé přišli na Krym na počátkunašeho letopočtu. Historik Firkovič sedomnívá, že první Karaité dorazili naKrym již před prvním stoletím, a pro-tože odešli do exilu tak brzy, nemohlise podílet na ukřižování Ježíše. Gu-miljov ve své knize Rusko a velká steptvrdí, že přišli v 7.–8. století s Chaza-ry a že jazyk chazarského královstvía jazyk Karaitů pocházejí ze stejnéhozdroje a vyskytují se v nich slova, kte-rá v jazyce krymských Tatarů neexis-tují. Nicméně oficiální izraelská vědavěří, že Karaité přišli na Krym s tatar-skými Mongoly ve 13. století.

Je důležité si uvědomit, že na Kry-mu žily tři židovské skupiny: aškenáz-

ští Židé, původní krymští Židé (Krym-čakové) a Karaité, což jsou Židé, kteříneuznávají rabínský judaismus, Tal-mud, uznávají jen psanou Tóru.

Existoval rozdíl mezi postavenímŽidů v carském Rusku a na Krymu?V 19. století carská vláda vydala zá-kon, že jelikož jsou Karaité tureckéhopůvodu a neuznávají Talmud, mají na-prosto stejné postavení jako Rusové.Získali i právo odmítnout vojenskouslužbu. Zatímco Krymčakové a Aške-názové byli nadále diskriminováni.

A jak se ke karaitským Židům cho-vali nacisté? A jak Stalin – považo-val je za Židy?Na rozdíl od ostatních krymskýchŽidů, většina Karaitů holokaust přeži-la, neboť ani nacisté je za Židy nepo-važovali. Ale v Babím Jaru roku 1941nacisti zmasakrovali spolu s Židy ce-lou kyjevskou komunitu Karaitů. Sta-lin se o Karaity nijak zvlášť nestaral –ovšem v květnu roku 1944 nechalkvůli „očištění“ Krymu z poloostrovadeportovat všechny krymské Tatarya veškeré další menšiny; takhle muse-la odejít i moje prababička. Byla užhodně stará a vyvezli ji do Baškirije,skoro až na Sibiř. Její dceři, tedy mojíbabičce, která se už dřív přestěhovalado Moskvy, trvalo hodně dlouho, nežse domohla toho, aby jí sovětské úřa-dy dovolily vzít si matku k sobě.Krymským Tatarům se ve vyhnanstvístrašně stýskalo po domově… A větši-na se tam také vrátila, když jim to do-volili, což bylo až v roce 1987 za Gor-bačova. Dnes jich žije na Krymu asičtvrt milionu, jsou hodně aktivní.

Jak vaše babička a další příbuzní naživot na Krymu vzpomínali?Babička se tam narodila, byla ročník1905 a na Krym před rokem 1917vzpomínala jako na nejlepší místo nasvětě, jako na nebe na zemi, na oázurostlin a zvířat a harmonii etnickýchskupin a národností. Tedy žádné věze-ní národů, jak tvrdil Lenin. Na Krymužili Rusové, krymští Tataři, ale takéNěmci, Bulhaři, Ukrajinci, Poláci, Ita-

lové, hodně Arménů (dodnes stojív Jaltě slavný arménský kostel), Řeko-vé a Židé včetně Karaitů. Roku 1926tam žilo na čtyřicet tisíc Židů (6 pro-cent veškeré populace), z toho čtyři ti-síce Karaitů a šest tisíc Krymčaků.Většina názvů měst a vesnic měla pů-vodně krymskotatarská jména jakoUčansu, Eryklik, Bachčisaraj nebo je-zero Kava-göl.

Dědeček, který byl Polák, dokázalo předrevolučním Krymu vyprávět celéhodiny, tolik pro něj znamenal. Po ve-čerech předčítal ze starého průvodce poJaltě. Jih poloostrova byl opravdu nád-herný, krásné moře, krásná příroda, jez-dili tam hlavně bohatí Rusové, měli tamsvé domy. Dědeček rád vzpomínal, jakdo Jalty přijel car Mikuláš II. a jak pěk-ně vypadal jeho kůň.

Náš starý dům v Jaltě ještě stojí, byd-lí v něm nějací Rusové. Babička opat-rovala listinu z carských dob, kterápotvrzovala, že dům patří rodině Ko-džaků, tedy té karaitské prababičce.

Nevrátili vám ho?Kdepak. To je velmi citlivé téma. Žád-ný majetek, o který Stalinem vyhnanílidé přišli, se nevracel.

Čím se lidé na Krymu živili? Jakéměli profese?Hodně se věnovali obchodu. Třeba Ka-raité se prosadili především v obcho-du s tabákem, v tabákovém průmyslu.Na Krymu byly tabákové plantážea Karaité vyváželi tabák do celéhocarského Ruska. Před revolucí roku1917 tabákový trh v podstatě ovládali.K nejslavnějším tabákovým karait-ským „klanům“ patřily rodiny Duvanůa Katyků, spolu pak založily společ-nost Dukat, která dodnes existuje! Aleuž ji samozřejmě nemají původnívlastníci…

Vzpomínáte si na nějaké karaitskévýrazy?Hlavní město krymských Karaitů senazývalo Čufut Kale, což znamená„židovská pevnost“, v karaitštině seŽidům říkalo Čufuté, tak se jim říkaloi u nás doma. Občas dědeček a babič-ka používali zvláštní turecká slovajako „Javaš!“, což znamenalo pomalu.Když vzpomínám na své karaitsképříbuzné, musím říct, že to byli ne-

6 VĚSTNÍK 4/2014

KRYM BÝVAL NEBE NA ZEMIRozhovor s novinářem a historikem umění P. G. Čerjomuškinem

Foto Jiří Daníček.

obyčejně laskaví a štědří lidé. I u dru-hých si nejvíce vážili štědrosti. Za pere-strojky mnoho krymských Židů odjelodo Izraele nebo do USA, Krymčakovézmizeli úplně.

Dodržovaly prababička a babička ži-dovské tradice? Vařily židovská jídla?Vzpomínám si, že babička vařila jídla,která byla hodně ovlivněná tureckoukuchyní. Dělala výborné čiburiky, ka-raitské pirohy s třešněmi, hodně použí-vala také jehněčí a lilek. Uměla úžasnýlilkový kaviár, kterému se říkalo imam-bildy, což je zase něco spojeného s Ta-tary, protože to slovo znamená „imámomdlel“. V tom kaviáru je jen zelenina,lilky, pepř a je vynikající.

Ovlivnil vás nějak „střet kultur“ vevaší rodině? Babička Karaitka, dě-deček Polák, otec Rus…Dědeček se všem karaitským historkámsmál, nebral to moc vážně. Naše rodinaje ale dobrý příklad, jak Krym vypadalještě ve 20. letech minulého století, růz-norodá směs národů, které spolu šťastněžily. A jak to ovlivnilo mě? Asi bych toneměl říkat, ale když jsem se narodil,babička chtěla, aby mě obřezali. Ruskýtatínek byl zásadně proti.

Liší se nějak judaismus a karaitskénáboženství?Karaitské náboženství je hodně podobnéortodoxnímu judaismu. Synagoze říkajíkenasa, muži a ženy tam sedí odděleně,muži nosí talit, ale místo kipy kloboukyz ovčí kožešiny, což vypadá dost legrač-ně. Karaitů už je na světě maličko, pár ti-síc v Americe, žijí také v Egyptě a v Iz-raeli. Další velká karaitská komunitaexistuje na Litvě. Je zajímavé, že v prvnísvobodné litevské vládě po pádu Sovět-ského svazu zastávala funkci ministryněpro národnosti Karaitka Galina Kobec-kaiteová. Jednou jsem viděl egyptskouKaraitku. Byla překrásná. Někdy člověkvidí staré karaitské ženy a dovede sipředstavit, jak nádherně vypadaly – majízelené oči, světlé nebo rezavé vlasy, je tozvláštní směs židovských a tatarskýchrysů. To už se dnes nevidí.

Jak se na Krymu podepsal socialis-mus?Začal velký rozmach lázeňství, ze šlech-tických sídel se dělala sanatoria a pen-

ziony, stavěly se domy pro sovětskévůdce. A pak se tam rozhodl pobývati Stalin. Měl zdravotní problémy a lé-kaři mu doporučili Krym, i když onměl raději Soči. Stalin rozhodl, že naKrymu se budou pěstovat eukalypty,což byl nesmysl, protože Krym je su-chý a eukalypt táhne vodu, vysušujea vody je na Krymu málo. A současněse musely kácet kiparisy, cypřiše, ta-mější typický strom. Když bratr ba-bičky Azarij Kodžak maloval Krym,vždycky tam měl kiparisy.

Celkově poloostrov upadal. Na Krymse jezdí kvůli jižnímu pobřeží, tam jejedinečná příroda, klima, ale za sovět-

ských časů se to hodně zhoršilo, už tonení ono. Moře je pořád krásné i příro-da, ale hyzdí to ohavné sovětské bará-ky, zničené silnice a cesty, nefunkčníinfrastruktura, za což může částečněUkrajina, ale částečně už předchozí so-větské zacházení.

Co byste řekl k tomu, že ruský mi-nistr zahraničí Lavrov prohlásil, žeRusové vstoupili na Krym proto, abybránili etnické Rusy a zastavili anti-semitismus a ultranacionalismus?Všechno, co teď vidíme, je manipula-ce, politická a vojenská operace, kteráběží jako po drátku, jako podle učeb-nic o speciálních operacích. JakmileKreml pochopil, že kyjevské orgányjsou slabé, že Západ je zmatený, Oba-ma jen něco mumlá, Putin rozhodl, žeodtrhne Krym. Poslal tam maskované

vojsko. Současně v Rusku prostřed-nictvím Kremlem kontrolovaných te-levizních stanic a s pomocí zkorum-povaných a ke všemu ochotnýchnovinářů vybudil vlastenecké cítění.

Takovéhle vlastenecké kampaně ne-jsou žádnou novinkou. Předcházelyprvní i druhé světové válce. Hitler sizahrál úplně stejnou hru v Sudetech –to ví každý, kdo přečetl alespoň jednuknížku o historii předválečné Evropy.„Hurá, hurá, chráníme naše krajany!“

Rusové mezitím Krym anektovali;jak myslíte, že se budou chovatk Ukrajincům, krymským Tatarůma k Židům?To opravdu nevím. Ale nemyslím si,že by se jejich životní podmínky výraz-ně lišily od ostatních obyvatel. Životna území, které ostatní svět neuznává,je mizerný. Podívejte se na Abcházii.

Historie Krymu je hodně tragická, kr-vavá a současný vývoj nic dobrého ne-přinese, ani Krymu, ani Rusku. Krymbude neuznané území, bude mít různáomezení. Je tam málo vody, dodává sez Ukrajiny, i když spíte v krásném a dra-hém sanatoriu, nevíte, jestli se budetemoci vykoupat. Elektřina se také vedez Ukrajiny. Jestli ji Ukrajina zastaví,může se vést z Ruska, ale bude to hodněsložité. Rusové ze sebe ještě pořád ne-smyli hanbu za vpád do Českosloven-ska, a tohle tu hanbu ještě prohloubí.

Existuje na Ukrajině a Krymu sku-tečná hrozba antisemitských útoků?Některé hlasy na Majdanu určitěbyly hrubé a antisemitské, a to bylasamozřejmě pro Kreml skvělá zá-minka, aby Západu vyčetl, že podpo-ruje fašisty. Ale je to jen část pravdy.Neměli bychom podceňovat hospo-dářské a průmyslové zájmy na Ukra-jině, spojené s dodávkami ruskéhoplynu přes Ukrajinu do Evropy.V 90. letech bylo Rusko slabé a z po-litických důvodů podepsalo meziná-rodní smlouvy, které podpořily ukra-jinskou nezávislost. Ale teď je Putinposedlý myšlenkou vlastní velkostia snaží se napravit „chyby“ těch „ne-šťastných“ 90. let.

Hrozba antisemitismu existuje vždy-cky. Nejen na Ukrajině – kdekoli. Na-příklad ve Francii. Na Krymu hrozí

(pokračování na str. 9)

VĚSTNÍK 4/2014 7

Babička uměla úžasný lilkový kaviár, vzpomíná vnuk.

„Cestou k Sevastopolu, kousek od Simfe-ropolu,“ takhle začíná jedna z nejznáměj-ších jidiš písniček z časů Sovětského sva-zu „Hej, Džankoje“. Název dostala podlezemědělského družstva blízko krymskéhoměsta Džankoj a oslavují se v ní údajnávítězství rozmachu sovětské kolektivizaceve 20. a 30. letech, která, alespoň podletéto písně, zázrakem proměnila židovskéobchodníky v rolníky. „Kdo říká, že Židiumějí jenom obchodovat?“ ptá se posledníverš. „Jen se podívejte na Džan.“

Málokdo si v dnešním bouřlivém vý-voji na Ukrajině a naKrymu vzpomene, žeo tomto poloostrovukdysi Kreml uvažovaljako o možné židovskédomovině. Židé zde žiliod dávných dob, zhrubase dělili na dvě komuni-ty: na Krymčaky, kteříse řídili rabínským ju-daismem, a Karaity,kteří ústní zákon odmí-tali. Když Kateřina Ve-liká roku 1783 získalatoto území od osman-ské říše, otevřela je prožidovské osídlení, ne-boť doufala, že Židé vy-tvoří hráz proti Turkům.Ačkoli Židé později vevětších městech žít ne-směli, těm dobrodruž-nějším a ochotným po-padnout krumpáč nabízel poloostrovspoustu volného prostoru.

Z KRYMU DO PALESTINYV této části „Nového Ruska“ se běhemnásledujícího století usadily desítky tisícvětšinou mladých Židů. Krym začal býtnatolik ztotožňován s ruskou židovskouhistorií, že židovští aktivisté v Petrohradupoukazovali na dlouhou tradici krym-ských Židů jako na argument ve prospěchžidovské emancipace v carské říši – tvrdi-li, že Židé žili na poloostrově déle nežRusové. (Karaitský historik Avraam Fir-kovič dokonce hlásal, že Karaité žili naKrymu už před Ježíšem Kristem, a aby todokázal, vytvořil falešné nápisy na náh-robcích.)

Židovští obyvatelé Krymu se také živězajímali o tehdejší zásadní židovskou

otázku – o sionismus. Koncem 19. stoletíse poloostrov stal cvičebním prostorempro budoucí průkopníky, kteří tu před od-jezdem do Palestiny trénovali zemědělskémetody. Potenciální adepty alija připravo-val na Krymu dokonce Josef Trumpeldor,který pak zemřel při obraně osady TelChaj v severní Galileji. Stejným jménembyla na jeho počest nazvána jedna krym-ská vesnice.

V první polovině 20. let se o poloostrovzačala zajímat i nová sovětská vláda. Dě-lalo jí starosti, že krymští Tataři, Ukrajin-

ci a Němci, kteří tvořili většinu jeho oby-vatel, jsou antikomunisté. Moskevštíhodnostáři proto s chutí plánovali, že sikoupí oddanost nových rekrutů tím, žejim na úrodném území zaručí pozemkya přislíbí autonomii. Když americký agro-nom Joseph A. Rosen navrhl, že by seprostřednictvím Joint Distribution Com-mittee mohlo finančně podpořit přesídlenížidovských obětí pogromů na Krym, Kre-ml se chytil příležitosti. Roku 1923 polit-byro přijalo návrh, že na Krymu vzniknežidovská autonomní oblast; za několikměsíců však tento návrh zrušilo.

ŽIDOVSKÁ ZEMĚDĚLSKÁ DRUŽSTVAPřesto Joint s podporou amerických ži-dovských filantropů, jako byl Julius Ro-senwald, v letech 1924–1938 židovským

zemědělským osadám na sovětském Kry-mu pomáhal. Během několika let tuvznikla řada židovských družstev a vy-rostly celé židovské okresy. Sen o vytvo-ření židovské republiky na Krymu defini-tivně rozbil až nacistický vpád doSovětského svazu v červnu 1941. Židov-ští kolonisté se odtud snažili uprchnoutna východ a hledali útočiště daleko odfronty, až v Kazachstánu a Uzbekistánu.Tam svá družstva obnovili a spousta Židůvstoupila do Rudé armády, aby bojovalas nacisty. Tisíce Židů, kteří na Krymu zů-stali, nacisté zavraždili; v dubnu 1942 bylpoloostrov prohlášen „Judenrein“.

Jak válka pokračovala, vybral si Stalindva představitele nově založeného Sovět-

ského židovského protifa-šistického výboru – jidišherce Solomona Michoelsea jidiš básníka Icika Fefera– a poslal je do Spojenýchstátů a dalších spojene-ckých zemí, aby mezi zá-padními Židy sháněli pod-poru pro bojující Sovětskýsvaz. V New Yorku se Mi-choels a Fefer setkali s re-prezentanty Jointu a hovo-řili s nimi o tom, že jakmilebude Krym osvobozen odnacistů, Joint obnoví po-moc židovským koloniím.

Roku 1944 vyhnalaRudá armáda Němcez Krymu. Stalin nařídil,aby jako odvetu za údaj-nou spolupráci s nepříte-lem bylo deportováno na180 000 Krymských Tata-

rů. Sovětské jednotky nařídily tatarskýmrodinám, aby si zabalily povolených 80kilogramů a nastoupily do vlaků; brzypoté se na Krym z východu vrátily de-sítky tisíc Židů a pustily se do práce vesvých opuštěných družstvech.

STALINOVA ZÁMINKAPrávě v době tohoto zmatku se Michoelsa Fefer sešli se sovětským ministrem za-hraniční Vjačeslavem Molotovem a pro-brali s ním myšlenku založit na Krymužidovskou domovinu. Zdálo se, že Molo-tov tomuto nápadu přeje. Stalin ho jme-noval do funkce v květnu 1939 namístoMaxima Litvinova, protože mu nepřipa-dalo vhodné, aby jednání s nacistickýmNěmeckem vedl člověk s židovským pů-vodem. Za tři měsíce podepsal Molotovakt o neútočení, který Německu umožnil

8 VĚSTNÍK 4/2014

CESTOU K SEVASTOPOLUJak skončil sen o židovské vlasti na Krymu

Židovští kolonisté ma Krymu. Foto archiv.

napadnout Polsko a rozpoutat druhousvětovou válku. Nicméně Molotov nebylk Židům nepřátelský; jeho manželka Po-lina Žemčužinová pocházela z židovskéjihoukrajinské rodiny, její sestra emigro-vala do Palestiny. Michoels a Fefer odešlize schůzky s pocitem, že Molotov jejichplán podpoří, a poslali oficiální zprávus návrhem Stalinovi.

Jenže Stalin použil krymskou kartu jakozáminku pro hlavní úder proti sovětskýmŽidům. Hlasováním Spojených národůo podpoře vzniku Státu Izrael v listopadu1947 se nápad s židovskou domovinou naKrymu stal bezpředmětným a jen posílilStalinovo podezření, že Židé mají v rámciSovětského svazu své vlastní národní aspi-race. V noci 12. ledna 1948 nechal StalinMichoelse zavraždit a zahájil tak své pro-tižidovské tažení. Během následujících tři-nácti měsíců byli zatčeni Fefer, Žemčuži-nová a řada dalších členů Židovskéhoprotifašistického výboru. Žemčužinovouposlali do vyhnanství do Kazachstánu,patnáct dalších lidí bylo potají souzenoa obviněno z konspirace se Spojenými stá-ty, jejímž cílem měl být vznik krymské ži-dovské republiky.

Dvanáctého srpna 1952 došlo k tomu,co později nechvalně proslulo jako „noczavražděných básníků“: třináct z obža-lovaných, včetně Fefera a dalších vý-znamných jidiš spisovatelů Davida Hof-štejna, Lejba Kvitka, Perece Markišea jidiš herce Benjamina Zuskina, popra-vili v moskevské Lubjance. Za dva rokyvyřešil Kreml osud Krymu tím, že hopřevedl pod správu Ukrajinskésovětské socialistické republiky.

FRAJLEBN A POBĚDAV letech 2002 a 2010 jsem častocestoval po ukrajinských městeč-kách a vesnicích. Účastnil jsem seprojektu, během nějž jsme nahrá-vali vzpomínky starších Židů, ho-vořících jidiš. Někteří strávili mlá-dí ve formálně autonomníchžidovských okresech na Krymu.Všichni znali slova písně „Cestouk Sevastopolu“.

V jednom verši písničky řídí jakýsiAbraša traktor jako vlak, tetička Lea jeu žacího stroje a Bejle obsluhuje mlátič-ku, tedy veskrze se v ní zpívá o symbo-lech revoluční doby. Nikde se v písni ne-dozvíme o 25 tisících vojáků Rudéarmády a továrních dělníků, kteří nutilivesničany vstupovat do družstev, o zatý-kání a střílení těch, kdo vzdorovali. Na

15 tisíc rodin bylo posláno do „zvláštní-ho osídlení“ na sovětský východ, tisícezastřelili na místě.

Ti, s nimiž jsem mluvil, raději vyprá-věli o Krymu jako o židovské utopii, ježse podobala námětu písně. Nadšeněvzpomínali, jak chodili do jidiš škol a jakse v nich učili počítat, dějepis, marxis-mus-leninismus a zemědělské dovednos-ti, vzpomínali si na večery, kdy navštěvo-vali krymská jidiš státní divadla. Dalšízdůrazňovali, jak spolu Židé, Rusové,Ukrajinci, krymští Tataři a Němci žiliv sousedské shodě.

Mnoho lidí vyprávělo, jak si pamatujítraktory a vybavení statků, které židov-ským družstvům posílaly americké ži-dovské filantropické organizace. Roku2003 jsem dělal rozhovor se ZorechemKurliandčikem. Povídal o družstvu,v němž žil tři roky ve 30. letech: „Prvníkombajn mělo židovské družstvo,“ vy-chloubal se, „chodili k nám Tataři a jenna něj zírali.“

Jména zemědělských osad, jež bylyv této době založeny, odrážejí tehdejšíoptimismus a jazykovou rozmanitost ko-munit: názvy v jidiš Frajlebn (Svobodnýživot), Frajdorf (Svobodná vesnice), Jiden-dorf (Židovská vesnice); v hebrejštiněAchdut (Bratrství), Jecira (Stvoření), Che-rut (Svoboda) nebo ruštině Poběda (Vítěz-ství).

Dnes žije na poloostrově na 17 tisícŽidů. V Simferopolu popsali vandalovéjednu ze synagog, které tu ještě zbyly.Načmárali na ni heslo „Smrt Židům“

a hákové kříže. Teď se cestou na Seva-stopol, kousek od Simferopolu valí rus-ké tanky a židovské traktory, které tudykdysi jezdily, jsou jen matnou vzpomín-kou. JEFFREY VEIDLINGER

(Text profesora historie a židovských stu-dií na Univerzitě v Michiganu publikovalinternetový časopis Tablet Magazine –ww.tabletmag.com – 4. března 2014. Mír-ně upravenou verzi přeložila am.)

KRYM BÝVAL NEBE NA ZEMIRozhovor s P. G. Čerjomuškinem

(dokončení ze str. 7)hlavně srážky mezi krymskými Tatarya Rusy. Už se objevily zprávy o útocíchna domy krymských Tatarů, o útocíchna Ukrajince. V samotné Ukrajině je an-tisemitismus poměrně silný. Ale jsem sijistý, že současná ukrajinská vláda sebude snažit udělat vše, co je v jejích si-lách, aby Židy ochránila. Naprosto dů-věřuji premiéru Jaceňukovi, přeji muhodně zdaru a štěstí.

Zabýváte se prací nacistického sochařeBrekera a monumentálním uměnímtřetí říše. Proč právě z toho pohledu?Když jsem začal studovat Brekerův živo-topis, zjistil jsem, že to vůbec nebyl špat-ný umělec. Byl to velmi zručný profesio-nál. Dokonce patřil k nejlepším umělcůmsvé doby. Ve 20. letech žil a pracovalv Paříži. Tam vytvořil jednu ze svých nej-zajímavějších bust – zachytil židovskéhosochaře Moiseye Kogana, svého přítelea učitele. Kogan zemřel později v němec-kém koncentračním táboře.

Breker vytvořil i portrét Maxe Lieber-manna, jednoho z nejčestnějších malířůsvé doby, který absolutně nesnášel nacis-ty. Tohle mi připadalo nesmírně zajímavé.Zjistil jsem, že Breker, nejmilovanějšíHitlerův sochař, dokázal zachránit přednacisty řadu Židů. Je doloženo, že zachrá-nil Dinu Viernyovou, slavnou modelkufrancouzského sochaře Aristida Maillola.Viernyová byla Židovka z Kišiněva a ko-munistka. Ve svých pamětech Brekerpíše, že zachránil před gestapem i Picas-sa. Snažil jsem se tím pochopit složitostihistorie – nejmilejší Hitlerův umělec za-chraňoval Židy, to je přece zvláštní.

Můj zájem o Brekera pramení hlavně zezájmu o povahu antisemitismu. Studovaljsem celý Brekerův život i veškeré dílo. Jezajímavé sledovat, že i když se Breker sna-žil dokázat své přátelství s mnoha Židy,svůj talent zcela zmarnil. V pozdějším ob-dobí (zemřel až roku 1991) všechny jehosochy jako by zamrzly, byly to neživé před-měty. A je to pochopitelné – jakmile se ne-dokážete vyhnout polibku zla od někoho,jako byl Hitler, nikdy se ho už nezbavíte.Zajímám se o Brekera, protože se zajímámo povahu zla. ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 4/2014 9

Cestou k Sevastopolu... Foto archiv.

(dokončení ze str. 3)Vysoké u Nových Hradů, když fotil zá-meček, v němž byla i kasárna. Jirkovyfotografie a fotografické pohlednicebyly většinou vynikající kvality, ostréa sdělné, záběr vždy pečlivě kompono-vaný. Již tehdy byl znám jako majiteljedné z největších sbírek českosloven-ských topografických pohlednic. Mno-hé pak uplatnil v řadě publikací (např.v sedmidílné encyklopedii Hrady, zám-ky a tvrze v Čechách, na Moravě a veSlezsku; v knihách Zaniklé hrady, zám-ky a tvrze Čech a Ohrožené hrady,zámky a tvrze Čech I.–II.).

ŽIDOVSKÉ PAMÁTKY Několikrát jsme s Jiřím putovali na sta-ré židovské hřbitovy společně, častějimi však poskytoval cenné rady zpamětinebo do druhého dne ze svého archivu.V té době již měl nejen archiv starýchpohlednic, svých fotografií a hlavněpoznámek, vztahujících se k historiijednotlivých míst.

Od konce 80. let přijíždělo stále vícezahraničních návštěvníků, rodáků nebopotomků židovských rodin z českýchzemí, kteří hledali hroby svých blíz-kých. Přes permanentní nedostatekčasu se jim téměř vždy věnoval a s po-mocí svého archivu byl schopen po-skytnout více informací než samo Ži-dovské muzeum. Mnozí z nich se poJirkově smrti ozvali: americká spiso-vatelka Helen Epsteinová, které po-máhal při pátrání po osudech praba-bičky a babičky (jež pak zachytilav knize (Nalezená minulost), dále Ha-nuš Grab z USA, Thomas Fürth zeStockholmu, Amira Kohn-Trattnerováz New Yorku, Joanie (Holzer) Schri-mová z Floridy, Barbara Illner Barret-tová z Kalifornie či novinářka RuthEllen Gruberová. Vyjadřují vděčnouvzpomínku a obdiv k Jirkově nezištnébadatelské činnosti.

Jirka byl zcela nenápadný a velmiskromný člověk, pro mne však byl pří-kladem jisté věrnosti demokratickýmzásadám, osobní svobodě a odpověd-nosti, a to za poměrů, které člověka nu-tily k pravému opaku. Byl doklademtoho, že i za velmi stísněných podmíneklze vždycky něco smysluplného dělat,

a že to záleží jen na nás. Jen si člověknesmí nechat ten smysl vzít, resp. nesmína něj sám rezignovat. ARNO PAŘÍK

POSLEDNÍ ROZLOUČENÍZločinní, kteří nepoznáni žijí mezinámi, připravili o život našeho blízkéhoJiřího Fiedlera a jeho paní Dagmar. Ne-mohu mluvit o obou, poznal jsem dobřejen Jiřího, v jeho 40 letech. Byl mi nad-vakrát kolegou. V nakladatelství Albat-ros, kde mně, v prvním zaměstnání, byl15 let rádcem, diskutérem, pomocní-kem, jehož znalosti a překlady ze srbo-chorvatštiny a polštiny jsem obdivoval.Dalších 18 let jsme pak strávili společ-ně v Židovském muzeu v Praze, kde se– již ve svobodných poměrech – mohlnaplno věnovat svému do té doby sou-

kromému zájmu, historii židovskýchobcí v Čechách a na Moravě. Zájemo židovství se mnou sdílel již v Albatro-su, kde mi před dovolenou pravidelněpo paměti načrtával trasy, jak jsme říka-li, „židovských cest“. Po paměti proto,že všechny ty cesty, stovky jich byly, jižpředtím prošel, projel na kole a při tomzakresloval, fotografoval, pamatoval si.V době, kdy komunistický režim v lep-ším případě židovské památky nechávalchátrat a v horším je ničil, Jirka se vzác-ným pochopením a podporou své ženytoto jedinečné kulturní dědictví doku-mentoval; zachraňoval je pro paměťsvých současníků i těch, kteří se teprveměli narodit. Těch snímků, kartičeks údaji o židovských sídlech v Čechácha na Moravě excerpovaných též z ne-spočetných zdrojů byly a jsou tisíce. Jiří

Fiedler v době zmaru s nemalými ná-klady činil, čemu se měly věnovat od-borné instituce, a sklízel za to nevůliStB i podezíravost okolí.

Když moc zhoubců padla, vydal kni-hu Židovské památky v Čechách a naMoravě, dodnes základní zdroj informa-cí o židovských sídlech u nás. V Židov-ském muzeu v Praze pak výsledky své-ho mnohaletého soukromého bádánízačal vkládat do elektronické, stále do-plňované a upřesňované Encyklopediežidovských obcí v Čechách a naMoravě. Má dnes na 1670 hesel. Beznich, bez informací, které Jiří Fiedler domuzea nezištně přinesl, bychom zde ně-které projekty neuskutečnili a práce ne-sčetných badatelů domácích i zahranič-ních by nebyla možná. A je třeba dodat,že zásluhu na tom všem měla i Jirkovažena Dagmar, s níž měl celoživotníkrásný vztah. Jeho vášeň pro židovskou

historii s porozumě-ním přijala, a to i naúkor času, který sdílels ní a s rodinou.

Jiří Fiedler nebylčlenem pražské anižádné jiné české čimoravské židovskékomunity. A přece,troufám si říct, jakosnad jediný u nás nále-žel v pravdě každéz nich. Nikoli snad zá-pisem v kartotéce, aletím, co jim – a nejenjim – dal. Obětoval

své vynikající schopnosti překladatelea literárního vědce, práci redaktorskoui editorskou a své odborné úsilí nakoneczcela zasvětil židovskému místopisu.Práci, kterou při tom vykonal, nemůže-me dnes dost dobře docenit; budou z níčerpat odborníci i laici po celé generace.

Je nás zde nemálo z muzea i z Albat-rosu, přátel ze studií a každý z nás siv sobě nese svůj obraz Jirky: jeho vědě-ní, pevnosti názorů i v dobách zlých, ko-legiality, přátelství, osobitého vtipua humoru. To vše zůstává po zločinu, je-hož obětí se manželé Fiedlerovi stali,vzpomínkou. Cítíme už jen bolest; bo-lest smíšenou přese vše s vděčností zato, že jsme Jirku znali, že jsme mu moh-li být nablízku. Bolest i za paní Dagmar. Památka spravedlivého ať je požehná-na. LEO PAVLÁT

10 VĚSTNÍK 4/2014

ZA JIŘÍM FIEDLEREM

JF v kanceláři ve Smíchovské synagoze. Foto Alice Marxová.

Vydání knihy Žena prchá před zprávou(Iša borachat mi-bsora, 2008) mělotragickou předehru: ještě než ji autordopsal, dozvěděl se, že dne 12. října2006, v posledních hodinách druhé vál-ky v Libanonu, padl jeho syn Uri. Da-vid Grossman k tomu podotýká: „Poskončení sedmidenního smutku jsem seke knize vrátil. Z větší části už byla ho-tová. To, co se změnilo nejvíc, je ozvuč-ná skříň reality, v níž poslední verzevznikala.“ V překladu Lenky Bukovskéa Mariany Fisher ji vydalo pražské na-kladatelství Mladá fronta a patří k nej-silnějším textům, jež byly v poslednídobě českým čtenářům zpřístupněny.

AUTOR PRCHÁ PŘED ZPRÁVOUFikce a realita se v Grossmanově přípa-dě protnuly tak, jak je snad možné jenv Izraeli. Téměř šest stran nepojednávátotiž o ničem jiném než o strachu rodičeo svého syna bojujícího ve válce. Cel-kově nastiňuje nelehkou situaci izrael-ské výchovy od chvíle, kdy dítě dospějea je rodičům „znárodněno“: Musí na-stoupit vojenskou službu a účastnit secvičení a hlídek na Západním břehua na checkpointech, při nichž mu hrozízranění, či dokonce smrt, a i když vy-vázne zdravý, změní se mu měřítkahodnot, citlivost k utrpení druhých.Zdejší matky a otcové se musejí vyrov-návat i s tím, jak svým dětem vysvětlit,že jejich stát je obklopen více či méněnepřátelskými zeměmi. Musejí je na-učit žít s všudypřítomným strachemz teroristického útoku a nakonec i s tím,že budou muset čelit též nenávisti lidí,s nimiž sympatizují (výrazná postavaarabského taxikáře). Je to kniha o osu-du izraelských obyvatel, kteří netoužípo ničem jiném než po obyčejném ži-votě, ale okolnosti je nutí hrát roli bo-jovníků, těch, kdo neustále obhajují zá-kladní právo na existenci.

Takto si matka Ora vybavuje hovorynad atlasem s malým synkem: „O něko-lik dní později ji poprosil, aby mu uká-zala země, které jsou ,proti nám‘. Zno-vu rozložila atlas a jednu po druhé muukazovala. Počkej, podivil se, kde jsmemy? V očích mu zableskla naděje:možná na téhle stránce nejsme. Malíč-

kem mu ukázala na Izrael. (...) Druhýden ráno vstal Ofer s tím, že našel řeše-ní, odteď bude Angličan, máme mu ří-kat Johne, na Ofera už slyšet nebude. Jetotiž nezabíjejí, vysvětlil mi prostě, ne-mají nepřátele.“ Když Avram, jedenz protagonistů, projíždí po propuštěníz nemocnice (kde se léčil z následkůmučení v egyptském zajetí po jomkipu-rové válce) ulicemi Tel Avivu, uvažujetakto: „Všechno mu připadalo živéa opravdové, ale zároveň jako jednovelké divadlo. Při jedné z jízd vyštěklna Oru: No jo, to je moc hezké říkat si,budete-li chtít, nebu-de to pohádka, jakoHerzl před sto lety,ale co když někdochtít přestane? Nebouž nemá síly chtít?Chtít co? Chtít nebýtpohádkou.“

CESTA A SLOVAKniha je přesně vy-mezena časem i pro-storem, v němž seodehrává: začíná pro-logem v roce 1967během šestidenníválky, kdy mladičkáOra onemocní žlou-tenkou a ocitne se v nemocniční karanté-ně spolu s mladíky Avramem a Ilanem.Tím začíná jejich společný vztah, jenž sečasem vyvine ve zvláštní milostný troj-úhelník lásky a přátelství, vzájemnéoddanosti a odpovědnosti. Jedna z nejsil-nějších scén se odehrává během jomki-purové války; mluví se o první válcev Libanonu, atmosféře palestinských in-tifád, druhá libanonská válka pak tvoříonu „ozvučnou skříň reality“. Děj ovšemprožíváme zpětně ve vyprávění Ory,ženy, která téměř měsíc prchá před zprá-vou a na cestu s sebou bere duševně a tě-lesně podlomeného Avrama. Ora utíkáz domova proto, aby ji nemohli zastih-nout poslové přinášející zvěst o úmrtísyna Ofera, který narukoval do války. Pr-chá ale nejen před touto zprávou: na útě-ku si řeší i svou minulost, neboť odchoduz domova předchází rozchod s manže-lem Ilanem, odcizení od něj i obou synů.

Při putování neustále mluví, jako by slo-vy chtěla zaříkat nebezpečí, které Ofero-vi hrozí, mluví jako člověk, jemuž sepřed smrtí v bleskovém sledu ostře vy-kreslených situací odvíjí celý život. Vy-práví Avramovi o svém a Ilanově životě,ale hlavně o dospívání svých synů:o Adamovi (synu Ilanově) a Oferovi, je-hož biologickým otcem je právě Avram.

OD SEVERU K JIHUZvláštní dvojice přitom putuje od severuzemě na jih, z Galileje směrem k Jeru-zalému, po trase Izraelské stezky, kteráprotíná celou zemi. Občas zabloudía točí se v kruhu, stejně jako jejichvzpomínky. V textu zaznívají jménamíst, jimiž procházejí, místa spjatá s ži-

dovskými dějinamii jména opuštěnýcharabských vesnic,míjejí památníkypadlých izraelskýchvojáků. Jak v reál-ném prostoru, tak vesvětě vzpomínekpřekonávají různépřekážky: zatímco sederou skrz houštinya brodí přes potokya bojují se zdivočelý-mi psy, Ora se nořído minulosti, od„obyče jně j š í ch“vzpomínek k těmnejboles tnějš ím.

„Začni zdálky,“ prosí ji Avram. Gross-manův poutnický román je jakoby izra-elským odrazem románu cesty, jak jejznáme z americké beatnické tradice.Zde však neznamená bezstarostný útěkke svobodě, ale putování bez konce, bo-lestný ponor do vzpomínek, které sechůzí krásnou krajinou Země izraelskésice uvolňují, nicméně nebolí o nicméně.

David Grossman patří spolu s Amo-sem Ozem k předním mluvčím izrael-ské levice, která hájí myšlenku mírové-ho procesu s Palestinci. Jeho zatímposlední román je silnou a vyčerpávají-cí analýzou toho, co obnáší být Izrael-cem, jakou cenu platí onen příslovečnýsabra za to, že udržuje své trny tvrdéa jádro měkké. A nebo, jak autor jistoudávkou Ořiny únavy a hořkosti nazna-čuje, že se takové představě alespoňsnaží dostát. ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 4/2014 11

CHTÍT NEBÝT POHÁDKOUO posledním románu izraelského autora Davida Grossmana

Fikce i realita. Foto Petr Josek, 2006.

„San Marco je Noemova archa, na nížje místo pro všechny bez výjimkya bez rozdílu, pro každou dvojici hle-dající tu útočiště, kdyžse venku hustě roz-pršelo, i pro všechnyosamělé. Mimocho-dem, ten příběh s poto-pou jsem jakživ ne-pochopil, vzpomínákdosi, že prý prohlásilpan Schönhut, šamespro všechno ze sou-sedního izraelskéhochrámu, když déšť bu-šil do skel a stromyv Městských sadech –na konci via Battisti,po levé straně protoho, kdo z kavárnyvychází – se ohýbaly ve vichru, zmá-čené, pod kovovým nebem. Jestli tobylo za hříchy světa, tak se s tím měloskoncovat jednou provždy, nač něcozničit a pak začít zase od začátku?Beztak to potom nebylo o nic lepší;

ani nápad, vraždění a násilnosti nebra-ly konce, a přece pak už žádná potopa,naopak, slib, že život na zemi nebudevyhlazen.

Proč ale měl takové slitování s po-zdějšími mordýři, a žádné s těmi z dří-vějška, které nechal všechny utopitjako krysy? Přece si musel být mocdobře vědom toho, že s každým živýmtvorem, zvířetem nebo člověkem, vstu-puje na archu zlo; ti, co se nad nimiustrnul, přinesli s sebou zárodky všechmožných nenávistí a utrpení, které bu-dou řádit do skonání věků.“

Takhle uvádí terstský rodák a spiso-vatel Claudio Magris své vyprávěnío kavárně San Marco a my hned vidí-

me a víme, kde jsme: ve střední Evro-pě, která se řízením osudu ocitla nabřehu Středozemního moře, v Terstu,

který je jediným velkým italskýmměstem, do kterého – na rozdíl napří-klad do Milána nebo Verony – nebylastředoevropská habsburská rakousko-uherská podoba světa importovánajako cizorodý prvek. Naopak, Terst dotéto sféry organicky patří a obohacujeji o jednu z jejích osobitých variant.Tedy – je to italské město a nachází sev Itálii, ale také je stále pevnou sou-částí něčeho, co už není, starého moc-nářství, které svůj zánik přetvořilov setrvalou nostalgii po sobě samém.Ta nostalgie je stejně reálná a možnái reálnější než skutečnost a setrvalevytváří podstatu toho, co se pod po-jmem střední Evropa skrývá. V Terstuse stačí nadechnout, projít několikulic, vstoupit do kavárny a je to jasné.Jsme opět tam, odkud jsme přišli:v bývalé vlasti, která se rozpadla narozmanité vaterlandy.

KAVÁRNA A SYNAGOGAV kavárně San Marco (Via CesareBattisti 18) je výhodné s procházkoupo Terstu začít, už proto, že si na chví-li sedneme. Vždyť nám nic neutečea také neškodí si trochu odpočinout.V Terstu je skoro všechno do kopce,i tramvaj tady má ledacos společnéhos lanovkou, a pokud přijde bora, silnývítr od severovýchodu, natahují tu postranách ulic pro chodce záchytná

lana. Tak je tomu od už římských dob.Přes pět set let (od roku 1382) patřilTerst k rakouské říši a byli to Habs-burkové, kdo mu dal podobu a vý-znam velkého města. Císař Karel VI.nechal prohlásit město svobodnýmpřístavem a za jeho dcery Marie Te-

rezie byla postavenanemalá část budovv Borgo Teresiano,které vytváří jeho širšíhistorické centrum.Obchodně se hlavnípřístav Rakouska-Uherska prosadil i pro-ti Benátkám a koncem19. století patřil k nej-větším městům podu-najské monarchie. Žilitu Italové, ale i velkéskupiny jiných národ-ností – Němci a Raku-šané, Slovinci, Židé,Arméni a mnozí další.

Rozlehlá synagoga, která s kavárnousousedí, byla postavena v letech1908–1912, kavárna San Marco otvíra-la v lednu 1914. Obě instituce, po stale-tí pamětníci a sousedé, jsou stále ještěv provozu. Zda pamatují lepší časy, jeotázkou. Ale pamatují hodně. Když seza první světové války v synagozemodlili, jak to bylo za Rakouska pravi-dlem, za zdraví císaře pána a úspěchjeho zbraní, zasedali v kavárně ireden-tisté, usilující neoblomně o připojení

Terstu k Itálii a falšovali tam pasy proprotirakouské vlastence v takové míře,že rakouská policie zasáhla a při té pří-ležitosti podnik zcela zdemolovala. Tose dalo za nějaký čas do pořádku. S Ra-kousko-Uherskem to dopadlo hůř; vál-ku prohrálo a přestalo přinejmenšímv prvním plánu existovat. V synagozese nadále modlili za zdar Itálie, jak tobylo zvykem, a v kavárně se mluvilo

12 VĚSTNÍK 4/2014

FRIULI VENEZIA GIULIAZ Terstu do Cividale přes Collio a Colli Orientali del Friuli

Terst: Piazza S. Antonio Nuovo. Foto Jiří Daníček.

Kavárna San Marco. Foto JD.

Terstská synagoga z roku 1912.

o literatuře, která byla v Terstu vždy do-movem, o tom, že by Itálie měla sahataž k Dubrovníku, a o něco později ob-čas i o tom, že se židovští literáti a Židévůbec nemají moc co v kavárnách uka-zovat – a za čas už ani v synagoze. Je-den z nich, spisovatel Giorgio Voghera,pak odjel do Palestiny a vrátil se ažv roce 1948, aby bylještě padesát let, nežzemřel v domově ži-dovské terstské obce,dál denním hostem vesvé kavárně.

TERSTŠTÍ AUTOŘIV Terstu se narodila žil rovněž AronHector Schmitz, zná-mý pod pseudony-mem Italo Svevo(1861–1928), v lite-ratuře předchůdceProusta a Joyce a jeden z největšíchitalských i světových spisovatelů 20.století. Ostatně právě James Joyce,který v Terstu v letech 1905–1915strávil deset let a živil se jako učitelangličtiny, později rozhodujícím způ-sobem přispěl k uznání Svevova díla

v zahraničí a nakonec i v Itálii. Svevonavštěvoval jeho jazykové kurzy, obamuži se spřátelili a literární vědci jsoupřesvědčeni, že určitým modelemk hlavní postavě nejznámějšího Joyce-

ova románu Odysseus Leopoldu Bloo-movi byl právě Italo Svevo.

Podobně jako v Praze a ve Vídnii v Terstu působil celý okruh význam-ných literátů, a mnozí z nich byliŽidé. Mezi ty významné patří i Um-berto Saba (1883–1957), básník, Ital,Žid, knihkupec a terstský rodák – to

už je víc než dost předpokladů pro do-movské právo ve zmizelé středoevrop-ské říši. Také on se zachránil za válkyv emigraci a také on se do Terstu vrátil.

Rodné město jim všem – a Joyceo-vi také – nechalo postavit sochya busty, Svevovi dokonce už předválkou. V roce 1939, jak se traduje,jeho bronzová busta v Městských sa-dech z podstavce zmizela a byla na-hrazena nápisem: „Žide, bronz patřívlasti!“

PROCHÁZKA MĚSTEMTady bohužel musíme kavárnu opus-tit. Kdyby, jak píše Magris, „kdyby tubylo Rakousko-Uhersko do dneška,bylo by všechno jako dřív, svět by byldál kavárnou San Marco, a je vám tosnad málo, když se podíváte, co seděje venku?“ Jenže Rakousko-Uher-sko tu už není. A tak se vydáme vena vzhůru na kopec San Giusto, kdejsou nějaké antické drobnosti, zbytkyřímského divadla, Castello z 15. stole-tí, odkud je báječný výhled na město,na moře i na bílé skály Carsu a krásnárománsko- gotická katedrála s benát-sko-ravennskými mozaikami. Cestouk pobřeží po Via del Monte lze v bu-dově č. 5–7 bývalé židovské nemocni-ce navštívit židovské muzeum – Mu-seo della Comunita Ebraica di TresteCarlo e Vera Wagner a udělat si před-

stavu o historii a životě Židů v oblastiFriuli-Venezia Giulia. Necelé tři kilo-metry odtud v ulici Via della Pace paknajdeme v sousedství katolickéhohřbitova i židovský hřbitov z poloviny19. století.

Po Borgo Teresiano, plném velkých,převážně neoklasicistních budov a pa-

láců bank, pojišťo-ven a nejrůzněj-ších firem stejnějako obchodů vše-ho druhu, je mož-né se procházethodiny. Dřív nebopozději se dosta-neme na PiazzaUnita d‘Italia pří-mo pod kopcemSan Giusto, na ná-městí, které ohro-muje spíš svouvelikostí než ar-chitekturou, s ob-

rovskou radnicí přes celou jednoustranou a s protější stranou otevřenoudo moře. Komornější je Piazza S. An-tonio Nuovo s přístavem pro jachty, kekteré vede od pobřeží kanál, obklope-ný spoustou kaváren. Najde se tu takévelké divadlo Teatro Verdi a ledacosjiného.

Samostatnou a příjemnou kapitolouměsta jsou kavárny. Ne že by jindev Itálii byly špatné, ale fakt, že zdejšímpřístavem tradičně prochází většina

kávy, dovážené do Středomoří, dávázdejším kavárnám jakési privilegium,které je znát. Na chuti i na vůni. Možnák tomu přispívá i to, že velké množstvíkávy se tady i praží, a tak často kávavoní na ulici jen tak, lidem i obchodní-kům pro radost. Známá značka Illy jezároveň příjmením rodiny, která se ob-chodu s kávou tradičně věnuje. A tak sedostáváme znovu do kavárny.

VĚSTNÍK 4/2014 13

Umberto Saba dál kráčí ulicemi Terstu. Foto archiv.

V centu Terstu se najdou i klidná a tichá místa. Foto JD.

Ani James Joyce Terst zcela neopustil. Foto archiv.

COLLIO A COLLI ORIENTALIVídeňský spisovatel a novinář HermannBahr kdysi prohlásil: „Mám Terst rád,protože v tom městě má člověk pocit,že není nikde.“ Úzce to zřejmě souvisís tím, co už bylo nastředoevropské témařečeno. Vraťme seproto do Itálie, kteránení obdarována čipostižena přízraky ev-ropského vnitrozemí.Jakmile mineme zá-mek Miramare, kterýsi nechal postavitv polovině 19. stoletíarcivévoda a pozdějšímexický císař Max-milián a kde prý narozdíl od Terstu nikdynefouká, a další zá-mek Duino, spojenýs rodem Thurn-Taxisůa s Reinerem M. Ril-kem a jeho Elegiemi z Duina (stále ještěsféra středoevropských fantomů), svět

kolem nás se začne podstatně měnit.Slunce svítí jinak a jakoby s větší chutí.Poté, co překročíme řeku Isonzo a mi-neme Gorizii, poslední výspurakouského přímoří, dnesrozdělenou mezi Itálii a Slo-vinsko, otevře se před námiCollio, jedna z nejkrásnějšíchvinařských oblastí celé Itálie.Nejhodnotnější vinice ležív okolí městečka Cormonsa jsou to především révy Friu-lano a Ribolla Gialla, ze kte-rých vzniká to nejlepší, cov bílých vínech může Itálienabídnout. Tady můžeme nachvíli zapomenout, jak sevěci mají, uvěřit Leibnizovi,

že náš svět byl stvořený jako nejlepší zevšech možných světů, putovat vinicemimezi usedlostmi, vesnicemi, zámečky,městečky a kláštery a být rádi, že jsmena světě.

Na západě přechází Collio do vinař-ské oblasti Colli Orientali del Friulis hlavními obcemi Ramandolo, Ciallaa Corno di Rosazzo, kde některé vinicev kruzích obtáčejí úbočí kopců, na kte-rých jsou vysázeny – a zase. Pro toho,kdo se snaží popsat vinařskou krajinuve Friuli, je fatální, že se nutně musíopakovat. Ne snad proto, že by bylafádní a stereotypní – právě naopak. To,na co už byly dříve použity superlativy,se jeví ve srovnání s tím, co právě popi-sujeme, přinejmenším… Zkrátka, ColliOrientali jsou „jednou z nejkrásnějšíchvinařských oblastí celé Itálie“. A je to.A vína – totéž. Navíc i červená.

PONTE DEL DIAVOLOCividale del Friuli leží na samém kon-ci této oblasti – a tak ve městě, založe-ném Caesarem, které dalo celémuFurlánsku jméno, naše cestováníuzavřeme. O Cividale, v minulostidokonce centru langobardského krá-lovství a také sídlu aquilejského patri-

archy, se lze dočístv každém průvod-ci. Je plné histo-rických budova památek, kteréostatně nelze přitoulkách po tomtostarobylém, krás-ném a vlastně ma-lém městě stejněminout.

Ale pro jistotu:nejhezčí pohled naCividale je ze stře-dověkého Pontedel Diavolo, Ďáb-lova mostu, kterýse od poloviny15. století klene na

třech pilířích nad zelenými vodamiřeky Natisone a patří k celé sérii mos-

tů, které byly s pomocí satanovouv Itálii zbudovány. Představa Evropa-nů o podobě ráje je do značné míry

poplatná obrazům rene-sančních mistrů, kteří hočasto situovali do ital-ských krajin. V takovémráji nebývá nouze anio ďábla, a jak mosty uka-zují, lze s ním spolupra-covati docela efektivně.Potíž je v tom, že takováspolupráce je zřejměmožná právě jen v ráji.O nějakém Ďáblově mos-tě ve střední Evropě nicznámo není.

JIŘÍ DANÍČEK

14 VĚSTNÍK 4/2014

FRIULI VENEZIA GIULIA

Vinařství Rocca Bernarda v Colli Orientali má staletou tradici. Foto archiv.

Vinice v Colli Orientali del Friuli. Foto archiv.

Krajina v Collio Goriziano. Foto archiv. Ponte del Diavolo v Cividale. Foto archiv.

Umberto Saba:PŘEDMĚSTÍTu na ulicíchpředměstí se mi stalata zvláštní věc.

Bylo to jako marnývzdech,najednou touha vyjítze sebea žít životem všech,být jako obyčejnílidé.

Nikdy jsem předtím neměltak velkou radost a nikdy myslímji nebudu mít.Bylo mi tehdy dvaceta stonal jsem. A v novýchulicích předměstí posedla měta touha marnájak vzdech.

Kde v sladkém čase dětstvíjsem viděl jen pár domků,přichycených sem tamna té holině kopce,předměstí horečně rostlo z lidské práce.

V něm poprvé mě zatrýznila sladká a marnátouha vložit svůj život do tepléhoživota všech,být jako obyčejnílidé.Mít víru všech,říkat slova,dělat věci,které pak všichni pochopí a jsoujako víno a chleba,děti a ženy,hodnoty všech.Ale jeden kout,běda mi, jsem ponechal touze, modrouškvíru,abych se moh jí na sebe dívat,těšit se ze strmé radosti,

že nejsem už já,že jsem jen toto: mezi lidmičlověk.

Zrozena z temnýchudálostí,krátká byla ta touha, sotva krátkývzdech. Nalézám ji– ztracenou ozvěnumládí – v ulicích předměstí,změněných více než já.Na zdi vysokých domů,na lidi, jejich práci, na všeckopadl závoj, jenž zahalujeskončené věci.

Kostel je dosud žlutý,i když je louka kolemzelená méně.Na moři doleje jedna jediná obrovská loď,stojí, sklání se k jedné straně. Tvary,barvy,život, kde zrodil se můj povzdech sladkýa zbabělý,skončený svět.Jiné tvary a barvyjsem stvořil, ale sám zůstal jsem týž,sám se svým urputnýmtrápením. A smrtmě čeká.

Vrátí se,buď do toho předměstí,či do jiného podobného jemu,jarní dny. Někdo jinýbude zas žít můj života on v tom nesmírném soužení mládísnad taky vysloví prosbu,a bude věřit,že vloží svůj život do životavšech,že bude takový, jak se mu budouostatní lidé jevitonoho dne.

Ze sbírky Il Canzoniere přeložil Vladimír Mikeš.Italský básník Umberto Saba (1883 Terst–1957 Gorizia)patří spolu s G. Ungarettim a E. Montalem k za-kladatelským osobnostem moderní italské poezie. Patřítaké k Terstu, který je v jeho verších stále přítomný.

VĚSTNÍK 4/2014 15

Carlo Levi: Umberto Saba.

Sto šest ze sto dvaceti poslanců izrael-ského Knesetu podepsalo v prosinciminulého roku žádost o osvobozeníJonathana Pollarda, adresovanou pre-zidentu Obamovi. Po dvě desetiletíhovořil Washington o tom, že v dů-sledku Pollardovy špionážní činnostije důvěra mezi oběma zeměmi naruše-na. Nyní je načase – podle vyjádřenípředsedy Knesetu Juliho Edelsteina –na základě nových informací hovořittaké o „pokrytectví Washingtonu“.

Už více než 28 let jsou všechny po-kusy o osvobození nadoživotí odsouzenéhoJonathana Pollarda ne-úspěšné, přestože o nějusilovala řada vý-znamných osobnostía politiků. V „kauzePollard“ se od jejíhovzniku angažovalivšichni izraelští premi-éři, nositel Nobelovyceny Elie Wiesel, vý-znamní právníci, čle-nové amerického Kon-gresu… Jak píše vesvém dopise preziden-tu Obamovi RobertWexler, předseda was-hingtonského CentraDaniela Abrahama promír na Blízkém výcho-dě, „Jonathan Pollard je jediným člo-věkem v dějinách Spojených států,který byl odsouzen k doživotnímu vě-zení za předávání informací spojene-cké zemi. Je také jediným americkýmobčanem, obviněným z takovéhotrestného činu, který byl odsouzen navíc než 14 let vězení. Dnes by mu hro-zil za stejné jednání maximálně dese-tiletý trest.“ V jiných případech špio-náže ve prospěch spojenecké země,jako je Saúdská Arábie, Velká Británienebo Egypt, byly ve skutečnosti vy-měřeny tresty podstatně nižší – oddvou do čtyř let. Přesto Bílý dům ještězcela nedávno vyjádřil stanovisko,podle nějž v tomto případě nelze změ-nit doživotní trest z důvodů „závaž-

nosti zločinu“ spáchaného bývalýmanalytikem amerického námořnictva.

PŘIPOMEŇME SI FAKTAJonathan Jay Pollard získal diplom naprestižní Stanfordově univerzitě v Kali-fornii. V roce 1979 ve věku 25 let bylpřijat do zpravodajské služby americké-ho námořnictva jako analytik. Zhrubapo dvou letech získal oprávnění k pří-stupu k dokumentům, označovanýmjako „přísně tajné“ a podléhajícím nej-vyššímu stupni utajení. V roce 1984 byl

převeden k Protiteroristickému pohoto-vostnímu středisku (Anti TerrorismAlert Center, ATAC). Jeho novým úko-lem bylo monitorovat a analyzovat sku-tečnosti, které mohly znamenat poten-ciální teroristickou hrozbu.

Když v roce 1983 vstoupila v plat-nost americko-izraelská bilaterární do-hoda, stanovující spolupráci tajnýchslužeb a sdílení získaných poznatků,uvědomil si Jonathan Pollard, že někte-ré informace, které se přímo týkají bez-pečnosti Izraele, nejsou izraelské straněpředávány – například zprávy o zásil-kách zbraní, které Sovětský svaz dodá-val arabským zemím či informace o vý-voji nukleárních a biologických zbranív Iráku a v Sýrii.

IDEOLOGICKÁ MOTIVACEPollard se rozhodl tyto informace Izra-eli zprostředkovat, bez ohledu na to, žeje vázán tajemstvím a že svým jedná-ním poškodí důvěryhodnost americké-ho zpravodajství. Navázal spojenís Avim Sellou, plukovníkem izraelské-ho letectva, který se vyznamenal v liba-nonské válce v roce 1982 a žil v tétodobě v New Yorku. V krátkém čase po-skytl Pollard Lakamu (izraelské vý-zvědné službě zaměřené na ochranu iz-raelského jaderného programu a na sběrtajných informací vědeckého a technic-kého charakteru) spoustu důvěrných in-formací, ke kterým měl přístup. Lakamřídil Rafi Ejtan, bývalý agent Mosadu,který proslul důležitou rolí, již sehrálpři dopadení Adolfa Eichmanna.

Pollard nepředávalsvé zprávy ze zištnýchdůvodů. Jeho motivacebyla ideologická a vy-cházela z jeho hluboké-ho vztahu k Izraeli. Na-neštěstí pro něj trvalEjtan na pravidlu, žekaždý, kdo pro něj pra-cuje, musí být za svoupráci placen. Tak se stalPollard oficiálním izra-elským špionem. Aleaby takovou práci mohldlouhodoběji úspěšněvykonávat, k tomu ne-měl dostatek specific-kých předpokladů. Dě-lal chybu za chybou(například si bral tajnédokumenty domů), až

byl nakonec odhalen. Přitom nebyl oka-mžitě zatčen, absolvoval jen několikvýslechů u FBI. Jeho žena Anne se po-kusila získat pomoc od Aviho Selly, aleRafi Ejtan mu dal příkaz, aby se Pollar-dem dále nezabýval a co nejrychlejiopustil Spojené státy.

Jonathan a jeho žena, kteří o tomnic nevěděli, se pokusili najít útočištěna izraelském vyslanectví ve Was-hingtonu. Ale ambasáda jim azyl ne-poskytla a oba manžely 21. listopadu1985 zatkla FBI. Co bylo příčinou po-divného postoje velvyslanectví? Něk-teří experti tvrdí, že kdyby byl bývalpřítomen do celé věci zasvěcený vel-vyslanec (byl tou dobou na návštěvěv Paříži), bez jakékoli pochybnosti by

16 VĚSTNÍK 4/2014

JE TŘEBA OSVOBODITVOJÍNA POLLARDADoživotní trest za předávání informací spojenecké zemi stále platí

Jonathan Jay Pollard v době svého zatčení v roce 1985. Foto archiv.

jim ochranu na půdě vyslanectví po-skytl. Jiní si ale myslí, že Izrael dalsvým odmítnutím přednost možnosti,že se vyhne přímé konfrontaci s ame-rickými představiteli.

NEMILOSRDNÝ TREST Výsledkem bylo, že Anne Pollardovábyla odsouzena k pěti rokům vězenía Jonathan Pollard k doživotnímu ža-láři za to, že předával důvěrné doku-menty spojenecké zemi, aniž se při-tom snažili škodit Spojeným státům.Nelze se ubránit dojmu, že soudnírozhodnutí bylo mimořádně přísné:nejednalo se o zradu, protože ke zraděnutně patří spojení s nepřátelskouzemí v době války. Pollard neudělalnic jiného, než že předával informace,na které měl Izrael právo na základědohody, kterou obě země uzavřely.

Rozsudek překvapil celý svět, pro-tože Pollard svou vinu přiznal, vzdalse práva na veřejný proces, spolupra-coval s vyšetřovateli, a mohl tedy oče-kávat podstatně lehčí trest. O tom, jakse na výsledku podepsal špatnou ob-hajobou jeho advokát, se ví už dávno.Ale všechno se tím vysvětlit nedá. Víse například, že ministr obrany CasparWeinberger u soudce osobně interve-noval ve prospěch doživotí. Z jakéhodůvodu? Vyvolala Pollardova činnosttrhliny v systému americké bezpeč-nosti? Byli do případu zapleteni dalšíšpionu? Většina specialistů na špionážtuto poslední hypotézu odmítá.

Izraelská vláda z počátku jakoukolispojitost s Jonathanem Pollardem po-pírala, spolupracovala s Američanya vrátila jim všechny získané doku-menty. Nakonec však přiznala, že iz-raelským agentem byl a v listopadu1995 mu udělila izraelské občanství.

OBAMOVA NEÚSTUPNOST V současné době snahy pomoci Jona-thanu Pollardovi opět nabývají na in-tenzitě. S požadavkem na jeho osvo-bození vystoupili členové dřívějšíchamerických vlád; Henry Kissingernapsal prezidentovi dopis s návrhemna snížení trestu. William Richard-son, který má blízko k Obamovi a za-stával funkci ministra pro energiiv Clintonově administrativě, navr-huje v dopise, rovněž adresovanémamerickému prezidentovi, aby Pol-

lardovi byla udělena milost. Zdůraz-ňuje skutečnost, že prakticky všichni,kdo v době Pollardovy aféry zastáva-li významné vládní funkce a zabývalise důsledky toho, co Pollard spáchal,dnes podporují jeho osvobození.Mezi ně patří například bývalý mi-nistr zahraničí George Shultz, Willi-am Webster, bývalý ředitel FBI, neboRobert McFarlane, který stál v čeleNárodní bezpečnostní agentury. Ja-mes Woolsey jr., který byl ředitelemCIA, prohlásil, že „okolnostmi ovliv-něný přísný trest byl jasně přehna-ný“.

Z toho, co vypadalo na dva až třiroky vězení, se nakonec stal doživotnížalář a skutečné motivy, které k uděle-

ní takto mimořádně tvrdého trestuvedly, nejsou k dispozici. Četné inter-vence, jež doporučují mírnější postup,jako by jen zvyšovaly neústupnostprezidenta Obamy v této věci. Ostatněje zajímavé si povšimnout, že Obamaběhem svých dvou mandátů udělil jenvelmi málo prezidentských milostí.Do současné doby jím bylo pozitivněvyřízeno pouze čtyřicet žádostí o mi-lost (necelá dvě procenta) oproti čty-řem stům padesáti devíti, které udělilBill Clinton, a dvěma stům za GeorgeW. Bushe. Přísnost, které se snad dározumět jako snaze předejít podezřeníz nedostatku rozhodnosti, lze alev případě Jonathana Pollarda interpre-tovat i jako nepřátelský postoj vůči Iz-raeli.

LICITACE A PODPORAPodle posledních informací, které ko-lují na Západě, se zdá, že případ Jona-thana Pollarda se stal součástí politickélicitace, týkající se budoucích izrael-sko-palestinských jednání. Americkýministr zahraničí John Kerry měl slíbit,že se bude žádostí členů izraelskéhoKnesetu urychleně zabývat, jakmile Iz-rael propustí zbývajících padesát dvapalestinských vězňů, které má podledohody z 28. srpna 2013 z celkem stočtyř palestinských teroristů osvobodit.Jde o gesto dobré vůle, od kterého seočekává pokrok v mírových jednáníchs palestinskou vládou. (Dvacet šestz nich bylo mezitím propuštěno 30.prosince minulého roku.) Ale opatrnostje namístě. Je třeba vzít v úvahu, že žá-dost neznamená dohodu, a nikdo neví,jestli by se prezident Obama za tako-vou dohodu postavil.

Podpora Pollardova propuštění stálevzrůstá. Když se s peticí izraelskéhoKnesetu seznámil prezident Šimon Pe-res, konstatoval, že je jeho povinnostípředat tuto žádost prezidentu Obamo-vi. Řekl, že je rovněž připraven vrátitmedaili Svobody (nejvyšší civilní vy-znamenání Spojených států, které udě-luje prezident), již dostal 13. června2012, s vysvětlením, že „nemůže nositmedaili, nesoucí jméno svobody, do-kud je Jonathanu Pollardovi jeho vlast-ní svoboda upírána“.

UŽ JE NAČASEPřesvědčí toto symbolické gesto Oba-mu natolik, aby prezidentskou milostudělil? Jestli vytrvá ve svém odmítání,má Pollard šanci na přezkoumání své-ho případu až v roce 2015. Na tom, žestrávil polovinu života ve vězení, anižse ví, co je příčinou urputnosti, se kte-rou v jeho případě američtí představi-telé odmítají mírnější posouzení, všakuž ani milost nic nezmění.

Ve chvíli, kdy Izrael opakovaněukazuje dobrou vůli a propouští z vě-zení vrahy a teroristy s rukama potřís-něnýma krví, by bylo víc než vhodné,aby i Spojené státy ukázaly dobrouvůli a propustily z vězení JonathanaPollarda.

ANNIE OUSSET-KRIEF

(Z francouzského měsíčníku Informa-tion Juive, leden 2014, přeložil jd.)

VĚSTNÍK 4/2014 17

25 let stačí! – plakát, žádající Pollardovo propuštění.

„Řekni mi ňákej příběh,“ přikazujemi muž s plnovousem, který sedíu mě doma v obýváku na pohovce.Musím přiznat, že to vůbec není pří-jemná situace. Já příběhy píšu, ne-vyprávím je.A ani psát ne-dokážu narozkaz. Napo-sledy mě o to,abych vyprá-věl nějaký pří-běh, poprosilmůj syn. Předrokem. Vy-právěl jsemmu něcoo divožencea fretce – už siani přesně ne-pamatuju, co –,a do dvou mi-nut tvrdě spal.Ale teď jsemse ocitl v úpl-ně jiné situaci.Protože můj syn nemá plnovous, baani pistoli. Protože můj syn mě o tenpříběh pěkně poprosil, a tenhle chlá-pek se mě o něj snaží jednodušeokrást.

Pokouším se tomu vousáčovi vy-světlit, že když tu pistoli dá pryč,výrazně si tím polepší – oba si po-lepšíme. Není snadné vymyslet pří-běh, když vám někdo tiskne hlaveňpistole k hlavě. Ten chlápek je všakúporný. „Když něco v týdle zemichceš,“ objasní mi, „musíš použítsílu.“ Právě sem přesídlil ze Švéd-ska a ve Švédsku to zkrátka chodí ji-nak. Když tam člověk něco chce,zdvořile o to požádá, a většinou toi dostane. Ne jako u nás na Blízkémvýchodě – tady je dusno v obousmyslech slova. Stačí vám u nás tý-den a pochopíte, jak to tu funguje –nebo spíš jak to tu nefunguje. Pales-tinci hezky žadonili o stát, a dostaliho? Tůdle! Tak začali vyhazovat dovzduchu autobusy s dětmi, a hnedjim nasloucháme. Osadníci toužili

po dialogu. A vzal je někdo vážně?Ani náhodou. Tak přešli na fyzičnoa na pohraniční hlídky se jali lít va-řící olej, a v tu ránu měli obecen-stvo. V téhle zemi mají pravdu ti,

kdo mají moc,ať už jde o po-litiku, kšeftynebo místo,když potřebu-jete zaparko-vat. Jediný ja-zyk, kterémurozumíme, jehrubá síla.

To Švédsko,země, z nížvousáč alijo-val, je pokro-kové, špičkahned v několi-ka oblastech.Švédsko, tonení jenomABBA, IKEAa nobelovky.

Švédsko je svět sám pro sebe,a všechno, co ten svět má, získal mí-rovými prostředky. Kdyby ve Švéd-sku vyrazil třeba za zpěvačkou sku-piny Ace of Base, zaklepal jí nadveře a poprosil, aby mu zazpívala,pozvala by ho dál a nabídla by mušálek čaje. Pak by zpod postele vy-táhla elektrickou kytaru a něco za-brnkala. Navíc s úsměvem. Aletady? Kdyby se neoháněl tou pistolí,okamžitě bych ho vyrazil. „Heleď-te,“ pokouším se s ním domluvit.„Ty heleď,“ zavrčí vousáč a natáhnekohoutek. „Buď bude příběh, nebokulka mezi oči.“ Vidím, že nemámna vybranou. Ten chlap to myslívážně. „V pokoji sedí dva lidé,“ zač-nu. „Vtom někdo klepe na dveře.“Vousáč ztuhne a já mám chvilenkupocit, že ho ten příběh zaujal, ale taktomu není. Zaujalo ho něco jiného.Někdo klepe na dveře. „Otevři,“ na-řizuje mi, „a nic na mě nezkoušej.Toho člověka se zbav, ať je to, kdochce, a hezky šupem, nebo to špatně

skončí.“ Mladík za dveřmi provádíprůzkum veřejného mínění. Má párotázek. Krátkých. Stran zdejší vyso-ké vlhkosti v létě a nakolik ovlivňujemoji náladu. Opáčím, že nemám zá-jem, ale on se stejně vecpe dovnitř.

„Kdo to je?“ ptá se a ukazuje navousáče. „Synovec ze Švédska,“zalžu. „Tátu mu zasypala lavina a onsem přijel na pohřeb. Právě jsmeprobírali jeho poslední vůli. Mohlbyste laskavě vzít ohled na našesoukromí a nechat nás o samotě?“„No tak, kámo,“ pronese ten mladíka poklepe mi na rameno. „Je to ako-rát pár votázeček. Dej mi vydělatpár šupů. Platěj mě vod kusu.“ Praš-tí sebou na pohovku a v ruce svírásložku. Švéd se uvelebí vedle něj. Jápořád stojím a zkouším nasadit tón,jako že se mnou nejsou žerty. „Žá-dám vás, abyste odešel,“ prohlásím.„Máte to špatně načasované.“ „Ří-káš špatně, jo?“ Otevře plastovousložku a vytáhne obrovský revolver.„Proč to mám špatně načasovaný?Páč jsem hnědej? To ti nejsem dostdobrej? Na Švédy máš času tři řiti.Ale na Marokánce, na válečnýho ve-terána, co nechal v Libanonu kussleziny, si pár mizernejch minut ne-najdeš.“ Pokouším se ho usmířit,vysvětlit mu, že tak to věru není, žemě prostě zastihl v ošemetném oka-mžiku konverzace se Švédem. Nic-méně mladík se revolverem dotknertů a naznačí mi, abych sklapnul.„Tak ven s tím,“ řekne. „Přestaň sevytáčet. Kecni si sem a ven s tím.“„A jako s čím?“ zeptám se. Opravduuž jsem docela nervózní. Ten Švédmá taky zbraň. Může se nám to celévymknout z rukou. Východ je vý-chod a západ je západ, a tak dál.Rozdílné mentality. Nebo tu vypěníŠvéd, a to z jediného důvodu: že tenpříběh bude chtít jenom pro sebe.Sólo. „Neštvi mě,“ varuje mě mla-dík, „nebo mi bouchnou saze. Sems tím příběhem – a pohni kostrou.“„Jo,“ přidá se Švéd a vytasí zasebouchačku. Odkašlu si a začnu zno-vu. „V pokoji sedí tři lidé.“ „Neabys teď řek ,A v tom někdo klepena dveře‘,“ přeruší mě Švéd. Mladíknemá ani páru, proč to řekl, ale zač-

18 VĚSTNÍK 4/2014

Etgar Keret

NĚKDO KLEPE NA DVEŘE

ne mu přizvukovat. „No tak to roz-bal,“ zvolá. „A ne aby někdo klepalna dveře. Vyprávěj nám něco jinýho.Překvap nás.“

Zarazím se a zhluboka se nadech-nu. Oba na mě zavile hledí. Jak to,že v těchhle situacích končímvždycky právě já? Vsadím se, žeAmosi Ozovi nebo Davidu Gross-manovi se nic takového nikdy nesta-lo. Vtom někdo klepe na dveře. Obase zatváří výhrůžně. Pokrčím rame-ny. Já za to nemůžu. To klepánínemá s mým příběhem nic společné-ho. „Zbav se ho,“ nařídí mi ten mla-dík. „Zbav se ho, ať je to, kdo chce.“Otevřu dveře tak na prst. Je to do-náška pizzy do domu. „Jmenujete seKeret?“ zeptá se mě ten týpek. „Tojo,“ opáčím, „ale žádnou pizzu jsemsi neobjednal.“ „Stojí tu Zamenhof-fova 14, černý na bílým,“ vyštěkne,ukáže na vytištěný účet a vecpe sedovnitř. „No a co,“ odpovím, „jájsem si žádnou pizzu neobjednal.“„Jednu velkou,“ vede si svou. „Půl-ku s ananasem a půlku s ančovička-ma. Placený předem. Kreditkou.Prostě mi dejte spropitný a vymajz-nu.“ „Taky sispřišel pro pří-běh?“ zahájívýslech Švéd.„Pro jakej pří-běh?“ otáže seten týpek, alezjevně lže.Lhaní mu mocnejde. „Takjakýpak cavy-ky,“ ponoukáho ten mladík.„Vytas ses tím kvérempřece.“ „Jážádnej kvérnemám,“ při-pustí týpekzahanbeně, a zpod podnosu z tvrdé-ho papíru vyloví sekáček na maso.„Ale když si na fleku nevykašle ňá-kej slušnej z rukávu, rozporcuju hona kostičky do polívky.“

Všichni tři sedí na pohovce – Švédnapravo, pak ten donáškový týpek,pak po respondentech bažící mladík.

„Takhle to nezvládnu,“ řeknu jim.„Nedokážu se pustit do vyprávění,když vás tu tak mám – po zubyozbrojené a vůbec. Zkuste třebaobejít blok, a než se vrátíte, na něcouž pro vás přijdu.“ „Ten hajzl zavolápoldy,“ pronese mladík ke Švédovi.„Von si snad myslí, že jsme padlí,nebo co.“ „No tak, jenom jedena vysmahnem,“ žebroní ten donáš-kový týpek. „Kraťoučkej. A netvařse prosím tě jak prdel. Život je těž-kej, víš. Nezaměstnanost, sebevra-žedný útoky, Íránci. Lidi prahnou poněčem jiným. Co bys řek, že nás,spořádaný vobčany, zahnalo až tak-hle daleko? Jsme prostě zoufalí,kámo – tak je to.“

Odkašlu si a začnu znovu. „V po-koji sedí čtyři lidé. Je tam hic. Kiks-la jim klimatizace. Jeden z nich na-vrhne, že si budou povídat. Druhýsouhlasí, a třetí…“ „To není pří-běh,“ ozve se ten mladík. „To je vý-pověď očitýho svědka. To je přesněto, co se tu teďko děje. Přesně to,před čím se snažíme uniknout. Ne-sypej ze sebe realitu – copak seš ňá-kej kontejner nebo kukavůz? Zapoj

představivost,kámo – tvoř,básni, a běž ažna doraz.“

Kývnu a zač-nu znovu.„V pokoji se-dí muž. Je musmutno. Je spisovatel. Chce napsatpříběh. Už jeto dávno, conapsal svůjposlední pří-běh, a psanímu chybí.Chybí mu po-cit, že něco

z něčeho tvoří. Přesně tak: něcoz něčeho. Protože něco z ničeho jejako vařit z vody – nemá to žádnoucenu. To umí každý. Ale něco z ně-čeho znamená, že to tam někde uv-nitř vás pořád bylo a vy to objevítejako součást něčeho nového, co seještě nikdy nestalo. A ten muž se

rozhodne napsat příběh o situaci. Neo politické situaci, a ani o společen-ské situaci ne. Rozhodne se napsatpříběh o lidské situaci, o lidskémúdělu. O lidském údělu tak, jak hoprávě prožívá. Má však okno. Nažádný příběh nemůže přijít. Protoželidský úděl tak, jak ho právě proží-vá, očividně za žádný příběh nestojí,a zrovinka se to chystá vzdát, kdyžvtom…“ „Už jsem tě varoval,“ pře-ruší mě Švéd. „Ať nikdo neklepe nadveře.“ „Ale někdo zaklepat musí,“trvám na svém. „Jinak nebudememít příběh.“ „Tak jo,“ vloží se něžněten donáškový týpek.“ „Nech hovodfrknout. Chceš, aby někdo za-klepal na dveře? Fajn, ať si zaklepe.Teda když z toho nakonec bude pří-běh.“

Z angličtiny přeložila Hana Ulma-nová, ilustrace Jiří Stach.

* * *

Etgar Keret (1967) se narodil v Izraelirodičům přeživším holokaust. Publi-kuje od roku 1991 a píše zejménakratší prózu, komiksy, knihy pro dětia filmové scénáře.

Povídky mu vynesly nálepku nejbo-hémštějšího izraelského spisovatelea mluvčího mladé izraelské generace.Pravicoví politici mu ale spílají do anti-semity a učitelky blednou zděšením,když si jejich studenti vybírají k rozbo-rům právě Keretova dílka. Tato aureolase s ním potáhne nejspíš až do stáří, alesám Keret ji odmítá. „Izraelská společ-nost je příliš roztříštěná. Lidé stejnéhověku mohou být vojáky, ultraortodoxní-mi věřícími, izraelskými Araby nebočerstvými přistěhovalci. Jsme země,která je tak ortodoxní, že o šábesu za-kazuje městskou hromadnou dopravu,a na druhé straně tak otevřená, že dopěvecké soutěže Eurovize vysílá trans-vestity. Tady nemůže být mluvčím celéjedné generace nikdo.“

Česky vyšel titul Létající Santiniv překladu T. Černé a M. Křížové(2005) a několik povídek po časopisech(Host 9/2004, Rch 2/2008). PovídkaNěkdo klepe na dveře dala název jehoprozatím poslednímu výboru z krátkýchpróz – hebrejsky vyšel roku 2010, ang-licky o dva roky později. hu

VĚSTNÍK 4/2014 19

V tomto čísle přinášíme souhrn další před-nášky z cyklu seminářů k moderním židov-ským dějinám, který pořádá Židovské mu-zeum v Praze ve spolupráci s Ústavemsoudobých dějin AV ČR. Tématem prácehistoričky Dr. Louise Hecht (Palackéhouniverzita v Olomouci) je tabákový mono-pol a vzestup moderních židovských inte-lektuálů v habsburské monarchii.

Spolu s cukrem, kávou a čajem patřil ta-bák k luxusnímu zboží, které zásobova-lo takzvaný obchodní trojúhelník mezi(západní) Evropou, (západní) Afrikoua americkými koloniemi. V rámci těchtotransatlantických obchodů se vozily nalodích výrobky z Evropy do Afriky, zdese lodi vyložily, napěchovaly otroky a tise dopravili do amerických kolonií, kdebyli prodáni plantážníkům. Za zisk sekupovaly pracně získané luxusní suro-viny, které se odvezly zpět do Evropy.Evropský apetit na tabák stále rostla v 17. a 18. století významně posilovalamerický obchod s otroky.

Evropská historie tabáku souvisí s růz-nými hospodářskými, společenskými a po-litickými procesy, jako byly reformacea protireformace, vědecký rozvoj, vývojstředního stavu a rozvrstvení společnosti.

KONVERTITA ANO, ŽIDÉ NEV západní Evropě byla v 17. století kon-zumace tabáku v nejrůznějších podo-bách (kouření, žvýkání, šňupání) běž-nou záležitostí, do střední Evropy sevšak dostala až za třicetileté války spolus anglickými vojáky a legionáři. Tabá-kovou lahůdku si oblíbili vojáci obou tá-borů a rozšířili ji i mezi místní obyvatele.

Náboženské autority a instituce bojova-ly s módním „kouřením“ či „žvýkáním“tabáku z morálních důvodů. Ekonomovéprotestovali proti jeho dovozu kvůli ob-chodnickým obavám, aby nebyla naruše-na rovnováha trhu. Z téhož důvodu sepodporovalo pěstování domácího tabáku.Nakonec však rodící se střední stav zahr-nul tabák mezi zboží podléhající dani a nasklonku 17. století se do obchodu s tabá-kem zapojila řada evropských zemí.

Na Pyrenejském poloostrově ve Špa-nělsku a Portugalsku se v obchodovánís tabákem angažovali v 17. století židov-ští conversos (konvertité). V habsburskéříši měli nájem na obchod v rukou nejpr-

ve soukromí křesťanští nájemci a vládníúřady, jako byly sněmy korunních zemí.Mizerné hospodářské výsledky různýchnájemců vedly k tomu, že se neustáleměnily osoby a instituce, které tímto ob-chodem byly pověřené.

Když se roku 1725 objevil ve Vídniportugalský konvertita Moses Lopez Pe-reira, známý též jako baron DiegoD’Aquilar (1699–1759), nájem na tabákposkytl státu poprvé trvalý příjem z daní.D’Aquilar proto získal na zhruba pěta-dvacet let tabákový monopol v různýchčástech habsburské říše (občas i díkykřesťanským prostředníkům). Musel sevšak zavázat, že ve veřejné administrativěa na prodejních místech nebude zaměst-návat Židy; pro jiná (tedy méně význam-

ná) místa měl povolen omezený počet ži-dovských subdodavatelů, ovšem podpodmínkou, že tihle lidé nezvýší určenýpočet Židů v českých zemích ani se neu-sadí v zakázaných městech a oblastech.

DYNASTIE LÖBELA HÖNIGAZměnu přinesla teprve „dynastie“ LöbelaHöniga. Rodina Löbela Höniga, českéhoŽida z Chodové Plané (Kuttenplan),a jeho synů se stala nejvýznamnějším ná-jemcem obchodu s tabákem v habsburskémonarchii. Roku 1752 získal Hönig tabá-kový monopol v Praze. O něco pozdějizaložil jeho nejstarší syn Israel Hönig(1724–1808) konsorcium, které se zavá-zalo, že bude na koncesi za tabák v čes-kých zemích a v Dolních a Horních Ra-kousích platit pohádkových 900 tisíczlatých ročně. Marie Terezie nabídlaHönigovu konsorciu roku 1770 tabáko-vou koncesi pro celou monarchii a roku1774 podepsala (za 1 600 000 zlatých)smlouvu na dalších deset let. V Čechácha na Moravě Hönig zaměstnával hlavněžidovské subdodavatele.

Hönig působil v konsorciu s dalšímimajetnými českými židovskými rodina-

mi, jako byli Löwel Baruch z Königswar-tu, Samuel Bondi z Mladé Boleslavi, Joa-chim Popper z Prahy a Moses Dobrusch-ka z Brna. Všichni začali svou dráhu jakoarmádní dodavatelé v různých válkách,jež se v 18. století vedly, a někdy na ob-chodech opravdu úžasně zbohatli, což jimzajišťovalo rozsáhlé společenské výhody.Roku 1784 Josef II. rozhodl, že tabákovýmonopol znárodní, ale Israela Höniga po-nechal ve funkci ředitele. Hönig se takstal prvním plně kvalifikovaným židov-ským státním úředníkem v habsburskéříši a roku 1789 byl povýšen do šlechtic-kého stavu. Dokázal zajistit, že řada ži-dovských subdodavatelů mohla i nadálezískávat své smlouvy.

V podmínkách, kdy sice od let 1781––1789 platily Josefovy toleranční edikty,nicméně nebyl zrušen familiantský zákon,poskytovalo místo distriktverlegera (sub-dodavatele) intelektuální stimul a materi-ální základ pro to, aby si děti z těchto ro-din mohly dovolit slušné vzdělání.

DĚTI Z TABÁKOVÝCH RODINZ „tabákových rodin“ pocházela řada mo-derních židovských myslitelů, umělcůa hudebníků 2. poloviny 18. a 1. poloviny19. století. Dětmi a vnuky nájemců tabá-kového obchodu v Čechách, na Moravěa v Maďarsku byly takové tvůrčí osobnos-ti jako židovský učenec a pedagog PeterBeer (1758–1838), spisovatel a básníkLudwig August Frankl (1810–1894), ta-jemník pražské židovské obce SolimanHönigsberg (1804–1864), vydavatel a no-vinář Isidor Busch (1822–1898), malířLeopold Pollak (1806–1880) či hudebníkMoritz Leidesdorf (1785–1846). Zatímcootcové a dědové obchodovali s tabákem,jejich potomci se zabývali přenosem se-kulární kultury.

Ačkoli existuje několik studií týkají-cích se obecně historie obchodu s tabá-kem, téma židovské role v této významnéhospodářské činnosti není příliš probáda-ná. Někteří židovští historici jako Ger-šom Scholem nebo Josef Karniel sicezmiňují význam obchodu s tabákem promodernizační a asimilační procesy Židův habsburské monarchii, systematickápráce na toto téma však stále chybí. Pro-zkoumáním židovského podílu v tabáko-vém obchodu po zhruba čtyři generacea zhodnocením možných důsledků prožidovskou společnost i pro společensko-hospodářské a kulturní procesy v habs-burské říši bych tuto mezeru ráda zaplni-la. LOUISE HECHT

20 VĚSTNÍK 4/2014

INTELEKTUÁLOVÉ Z TABÁKUObchod s tabákem a moderní židovská společnost

V Kyjevě padla vláda a Rusko v reakcina to obsadilo ukrajinský Krym. Tazpráva vzrušila Evropu, ale s Izraelemnic přímo společného nemá. Přesto setam probírá. Už proto, že kdyby opětvypukla studená válka mezi Západema Východem, nemohlo by se to neproje-vit v izraelském okolí. Vzpomínky nato, jak Moskva podporovala palestinskéteroristy, jsou ještě živé, a navíc nejdejen o vzpomínky. Když Amerika začalaváhat s podporou Egypta, její místov Káhiře už převzalo Rusko, které tamv únoru uzavřelo velkou smlouvu. DoEgypta opět budou proudit ruské zbra-ně i poradci k jejich obsluze. Jako by-chom se vraceli o čtyřicet let nazpět.

V této atmosféře téměř zanikl ús-pěch Izraele, který 5. března v Rudémmoři zachytil íránskou loď Klos-C sezbraněmi pro Hamás v Pásmu Gazy.Ale svět nyní zajímá vyšší hra.

KDYBY PUTIN CHTĚL...„Jak ukrajinská krize ovlivní Blízkývýchod“ zní titul článku Herba Keino-na v listu The Jerusalem Post. Keinonpíše, že někteří lidé tu krizi považujíza nejnebezpečnější situaci v Evropěod sovětské invaze do Československav roce 1968, ale hned dodává, že Izrael„v tomto zápase nemá svého psa“a udělá vše pro to, aby zůstal mimoněj. Izrael nechce učinit ani prohlásitnic, co by mohlo popudit Amerikujako největšího spojence. Ale právětak nechce dráždit ruského prezidentaPutina už kvůli silnému vlivu Moskvyna Írán a Sýrii. „Kdyby Putin chtěl,“píše Keinon, „může Izraeli zkom-plikovat život. To vysvětluje i úplnémlčení Jeruzaléma ke krizi.“ Navíc,i kdyby Izrael říkal cokoli, stejně byto nemělo relevanci na místě samém.

Ukrajinská krize se liší od gruzínskév srpnu 2008, kdy ruská armáda pronik-la až k Tbilisi. Gruzie tehdy hledalapodporu v Izraeli, odkud dovážela zbra-ně, čímž chtěla vyvinout diplomatickýtlak na Moskvu. V souvislosti s Ukraji-nou jsou takové úvahy vyloučené, alestejně by nebyly jádrem věci.

Hlavní zájem Izraele spočívá v tom,aby krize nepřerostla v regulérní rusko-ukrajinskou válku, ale ještě více v tom,

aby nová rivalita mezi Amerikou a Rus-kem nepoškodila zájmy židovského státuv regionu. Citlivá jednání s Íránem vedeskupina 5 + 1: Rusko, USA, Čína, Britá-nie, Francie coby stálí členové Rady bez-pečnosti OSN plus Německo. Pro Izraelje zásadně lepší, je-li Rusko při jednánío jaderném programu Íránu na straněAmeriky, než aby bylo proti ní. Zhorší-lise vztah Ruska k Americe, může to při-nést nebezpečné následky. Třeba dodáv-ky ruských „zbraní měnících pravidlahry“ do Sýrie, takže by se k nim mohldostat Hizballáh. Vyhlásí-li Západ sank-ce proti Rusku, Putin by mohl podrážetzápadní politiku vůči Íránu či působit

proti americkému tlaku na palestinskévedení. Až dosud Moskva podporovalalinii šéfa americké diplomacie Kerryho.Ale pokud z této linie odbočí, Palestincimohou zaujímat k Izraeli tvrdší pozice.Budou totiž vědět, že Moskva jejich ne-spokojenost zaštítí silněji než dosud.Mají s tím přece už zkušenosti.

LOĎ, ÍRÁN A LŽIJiní Izraelci – hlavně blogeři – ruskouanexi Krymu svým způsobem vítají. Prýpotvrzuje argument, že hranice nejsouposvátné: co platí pro Krym, platí i provýchodní Jeruzalém a osady na Západ-ním břehu Jordánu. No, proti gustužádný dišputát, ale více přetřásaný je ar-gument bezpečnostních záruk. Ruskýpostup na Krymu se časově shodujes aktivitou Washingtonu, jenž se snažídotlačit Izraelce a Palestince k mírovédohodě, přičemž nabízí vlastní bezpeč-nostní záruky. Ale právě ukrajinská krizevystavila bezpečnostní záruky zátěžové-mu testu a ty v něm neobstály. V listu Je-diot Achronot to vysvětluje Guy Bechor.

Po rozpadu SSSR bylo roku 1994podepsáno tzv. Budapešťské memo-randum: Ukrajina se vzdala sovět-ských jaderných zbraní na svém úze-mí a protihodnotou ručili signatářimemoranda – americký prezident Clin-ton, britský premiér Major a ruský pre-zident Jelcin – za její bezpečnost a su-verenitu. A teď? Krym obsadila ruskáarmáda, čímž porušila suverenitu Ukra-jiny. Kyjev mává dokumentem z Buda-pešti, ale nikdo mu na pomoc nepřijde.Ani Američané, ani Britové, ani NATO.Ukrajina byla ponechána svému osudu,ať už s ní Putin podnikne cokoli.

Tady Bechor odbočuje k Blízkémuvýchodu. Záruky pro Ukrajinu a jejíbezpečnost byly podraženy ve chvíli,kdy USA podobnými zárukami lákají

Izrael ke stažení zeZápadního břehu. Topodporuje dojem, žeKerryho „rámcovýdokument“ včetněbezpečnostních zárukje jen papír – jakov případě Ukrajinya Budapešťského me-moranda. „Papír vevětru,“ píše Bechor.

Americký prezidentObama chce s Putino-

vou rozpínavostí bojovat ekonomickya snad ho i odstraší. Ale co by odstrašilomilitantní džihádisty, kteří by po staženíIzraele mohli ovládnout Západní břeh?Podle Bechora by tam nastala stejná situ-ace, jaká trvá už tři roky v Sýrii. Ale s tímrozdílem, že by to bylo na dostřel od TelAvivu, Jeruzaléma, Haify a mezinárodní-ho Ben Gurionova letiště v Lodu.

Stín Krymu zakryl i fakt, že se Izraelipodařilo zadržet íránskou loď (pod pa-namskou vlajkou) se zbraněmi pro Ha-más v Gaze. Píše o tom Ron Ben Jišajv Jediot Achronot i server Debka. Tentvrdí, že je to poprvé po čtyřech letech(od případu počítačového viru Stuxnet),kdy zpravodajské služby Izraele a USAspolupracovaly v operaci proti Íránu.Hlavní je ale jiná věc. Před 12 lety po-mohlo zadržení lodi Karine A se zbra-němi pro Palestince přesvědčit americ-kého prezidenta Bushe, že Jásir Arafatlže. Pomůže zadržení lodi Klos-C pře-svědčit Obamu, aby nevěřil sympatic-kému prezidentovi Íránu Rúhánímu?

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 4/2014 21

IZRAEL: Ve stínu Krymu

Jelcin, Clinton a Major podepisují Budapešťské memorandum. Foto archiv.

Všechna významnější média se v březnuvěnovala 70. výročí likvidace rodinnéhotábora v Osvětimi. Respekt (2. 3.) napří-klad píše: „V noci z 8. na 9. března roku1944 zavraždili příslušníci SS v plyno-vých komorách v Osvětimi-Březincevíce než 3700 Židů z Čech a Moravy,vězňů z ‚rodinnéhotábora‘, který seúředně jmenovalBauabschnitt IIb,krátce BIIb. Byla tonejvětší masovávražda českoslo-venských občanů veznámé historii. Bě-hem dvou nocí mezi 10. a 12. červencem1944 bylo usmrceno v plynu dalších šesttisíc pět set lidí, mezi nimi opět několiktisíc obyvatel českých zemí. Byli to stej-ní občané rozbité a okupované republikyjako ostatní.“ ■■ Ruská agrese protiUkrajině je druhým tématem, o kterémvšechna média referují. „Putin žije ob-klopen lží a věří svojí vlastní propagan-dě. Ta říká, že Ukrajina není žádný po-řádný stát, že Majdan tvořili narkomani,fašisti, homosexuálové a Židé a Západtěmhle lidem nepůjde pomoci. Takže já,Putin, si můžu dělat, co chci. Chová seracionálně v rámci konstrukce, kterou sivytvořil. Sama ta konstrukce je ale iraci-onální,“ říká v rozhovoru s Kateřinou Ša-faříkovou britský novinář Edward Lukas(LN, 5. 3.). ■■ Týdeník Tvar připravil ži-dovské číslo. Šéfredaktor Adam Borzičv editorialu píše: „Je sobota, píši editori-al a někteří moji židovští přátelé slaví ša-bat. Když jsem pobýval v Izraeli, takjsem šabatová rána miloval – svět se pro-padal do ticha, všechno ustalo a stvořeníse zmocňoval mír. (…) Páté číslo věnuje-me současné izraelské literatuře a židov-ským ozvěnám. Bývám ve svých editori-alech osobní a budu i tentokrát. Nezapřupřed vámi, že jsem s židovskou kulturoua myšlením celoživotně spojený a že měs mnohými praktikujícími i nepraktikují-cími Židy pojí hluboké přátelství, společ-ná životní cesta. Když přemýšlím, co měs židovským živlem spojuje duchovně,vynořují se mi společné náboženské ko-řeny judaismu a křesťanství, ale i mnohédalší. A je to pochopitelně biblická vizesociální spravedlnosti, která stojí v poza-

dí evropských emancipačních projektů“(Tvar 6. 3.). ■■ Na tvrzení: „Holokaustnikdo rozumný nezlehčuje, ale faktem je,že když někdo poukáže na to, že StátIzrael v mnohém dělá to samé, co ně-mečtí fašisté, hned je nařčen, že zlehčujeholokaust. To zaprvé. Zadruhé: Proč ni-

kdo nemluví o tom,že hlavním důvo-dem, proč Němcirozpoutali druhousvětovou válku,byla likvidace Slo-vanů? Pokud vím,obětí slovanskýchnárodů bylo více

než židovských. To jistě musíte vědět,tedy, aspoň si to myslím,“ senátor Pře-mysl Sobotka oponuje: „V případě Židůšlo o systematickou a plánovanou likvi-daci národa. Podobně, byť ne v takovédůslednosti, na tom byli ještě cikáni. Ni-kdo jiný. A tvrdit, že Izrael dělá to saméco nacisté, to nebudu ani komentovat.Vůbec netušíte, o čem mluvíte“ (Parla-mentniListy.cz 13. 3.). ■■ K 75. výročívzniku fašistické Slovenské republikyuvádí Luboš Palata: „A také a to hlavněse slovenský štát podílel na nacistickémholokaustu, což je asi to nejhorší, čeho seslovenský štát dopustil. Tady v Bratislavěna pamětní desky po zmizelých, zavraž-děných Židech, kteří do druhé světovéválky tvořili značnou část obyvatel hlav-ního města, narážíte nakaždém kroku. Vyvraž-dění slovenských Židůpředcházela arizace, tedyožebračení Židů o maje-tek a jeho převedení slo-venskému štátu a obyva-telstvu. Za slovenský štátse musí každý, kdo másrdce i rozum na správ-ném místě, stydět.“ (tam-též, 15. 3.) ■■ „Vy se ne-můžete teď skrývat někde za svýmsoukromým podnikatelským životema být nervózní z toho, že vycházejí napovrch nějaké informace o vaší osobě.Ony budou vycházet, s tím musíme v du-chu počítat. Jako my chceme všichni vě-dět, kdo jste, zda jste buddhista, zda jsteŽid, dobře, já dokončím tu myšlenku, jennebuďte překvapený z toho, že takováto

situace tady vznikne,“ oznámil RobertFico svému konkurentovi na úřad prezi-denta Andreji Kiskovi v debatě, kterápředcházela druhému kolu slovenskýchprezidentských voleb (ČT 24). ■■ Komu-nisté ve sněmovně neprosadili referen-dum o zrušení církevních restitucí. Sně-movna jejich návrh odmítla i hlasykoalice. Proti hlasovali lidovci, ODSa TOP 09 i zástupci ANO, většina soci-álních demokratů zaujala zdrženlivý po-stoj. „Vadou především je, že o těchtověcech chtějí rozhodovat komunisté. Jeto jako kdyby v 60. letech v Německurozhodovala NSDAP o tom, jestli se Ži-dům má vracet ukradený majetek. Refe-rendum, i kdyby bylo, by nic nevyřešilo.Ústavní soud potvrdil ústavnost zákonao církevních restitucích, na jehož základěuž stát s církvemi uzavřel smlouvy týka-jící se vydání majetku. Ty by zrušenímzákona nezanikly. Hlavně jde ale o to,že o majetkových věcech se referendanepořádají. Kdybychom uspořádali re-ferendum o tom, jestli mají mít všichni,kdo byli před listopadem 1989 v KSČjen nějaký hodně minimální důchod,taky by to asi prošlo. Bylo by lepší tuhlePandořinu skříňku neotevírat“ (Jan Jan-dourek, Reflex.cz 19. 3.). ■■ Marie-OdileThirouin, francouzská bohemistka a ger-manistka, „celých sedm let rozesílala do-pisy, než se jí ozvala dcera básníka a ži-dovského aktivisty Andrého Spira, v jehožpozůstalosti, jak se Marie-Odile domníva-la, by se měly nacházet dopisy Otokara Fi-schera. Takové vzrušení žádný kafkologhned tak nezažije. Stará dáma skutečněvytáhla krabici plnou dopisů, jejichž

protějšky jsou uloženév Památníku národníhopísemnictví v Praze.O čem si ti dva psali? Prýhlavně o tom, co znamenábýt Židem. Spire byl zá-roveň francouzským pat-riotem i vášnivým sionis-tou a neviděl v tom žádnýrozpor. Fischer naprotitomu chápal příslušnostk novému Českosloven-

sku jako závazek, který jakoukoli dalšínárodní identitu vylučoval. Vlastenec,šéf činohry Národního divadla a pře-kladatel Nietzscheho a Goetha, mělštěstí, že zemřel ještě před okupací.Dostal infarkt v březnu 1938, když siv novinách přečetl, že Hitler vpocho-doval do Vídně.“ (Magdaléna Platzová,Respekt, 24. 3.) /jd/, ilustrace Jiří Stach

22 VĚSTNÍK 4/2014

ZDA JSTE ŽID ...a další události/Vybráno z českého tisku/

KalendáriumV dubnu letošního roku si připomeneme130. výročí úmrtí publicisty a politikaIGNAZE KURANDY (28. 4. 1811 Praha –3. 4. 1884 Vídeň). Byl jedním z prvníchžidovských poslanců zákonodárnéhosboru v habsburské monarchii, jehožpolitickou kariéru umožnily politickéa celospolečenské změny v 19. století.

Kurandovy první literární pokusy otisklaBohemie, německy psané periodikum, kte-ré vycházelo v Čechách. Stalo se takv době, když Kuranda studoval filosofii nauniverzitě ve Vídni. O dva roky později za-čal v Telegraphu otiskovat divadelní kritikya skici z vídeňského života. V tuto dobuvzniká také jeho nejslavnější drama Dieletzte weisse Rose (Posled-ní bílá růže). Žil krátcev Tübingenu, Paříži a Bru-selu, kde pracoval jakokorespondent Augsbur-ger Allgemeinen Zeitung.V Bruselu také založil a vy-dával časopis Die Grenzbo-ten, který se snažil hodnotysvobody a tolerance šířit naněmecké a rakouské území.Tamní úřady však bránilydistribuci periodika, a protopřemístil Kuranda redakci do lépe polože-ného Lipska, kde také na tamní univerzitěkonečně dokončil studia a získal doktorát.

Zásadní změnu do Kurandova životapřinesl rok 1848. S podporou vídeňskýchliberálních kruhů byl při volbách do ně-meckého parlamentu, kterých se účastnilii čeští Němci a část Rakušanů, zvolen po-slancem za obvod Teplice. Mandát nevy-konával dlouho a záhy se ho vzdal. Pokra-čoval však v žurnalistické profesi a začalvydávat periodikum s názvem Ostdeuts-che Post, které však bylo na podzim téhožroku zakázáno vídeňskými úřady. Po po-tlačení revoluce byl Kuranda nucen žítpod policejním dozorem, neboť odmítlpřestat psát o politice. Po Bachově pádu sezačal znovu angažovat: Roku 1860 vedlsoudní spor s katolickým knězem a redak-torem Sebastianem Brunnerem, který Ku-randu žaloval za to, že ho v tisku nařklz šíření nepravd a urážek proti Židům. Ku-randa se dokázal přesvědčivě obhájit a tímBrunnerovu protižidovskou kampaň zara-zil. Roku 1861 byl za německé liberályzvolen členem dolnorakouského zemské-ho sněmu a následně se stal i poslancemŘíšské rady. Poslanecký mandát vykoná-val přes dvacet let a proslul jako přední li-

berální politik, vynikající řečník, zabývají-cí se hlavně zahraniční politikou. Vedletoho zastával i funkci člena rady městaVídně (získal i jeho čestné občanství) a odroku 1872 též post předsedy vídeňské ži-dovské obce. Roku 1867 mu císař udělilRytířský kříž Leopoldova řádu.

Kuranda byl pohřben v židovské částivídeňského Centrálního hřbitova a bylpo něm pojmenován park v 15. vídeň-ském obvodu. RADEK AUBRECHT

Před 30 lety, 10. 4. 1984, zemřel v holand-ském Delftu literární kritik a historik JO-SEF LEDERER (nar. 27. 10. 1917 v Praze),jeden z nejvýznamnějších tvůrců moderníčeské poezie. Před válkou psal pod pseu-donymem Jiří Klan, roku 1939 odešel do

londýnského exilu, působiljako žurnalista, komentátorBBC a dalších svobodnýchrozhlasových stanic. Sou-časně psal básně a v lon-dýnské King’s College sezabýval anglickým rene-sančním písemnictvím.Publikoval v exilových na-kladatelstvích. Je autoremtří básnických sbírek: Sop-ka islandská (1973), po-smrtně vyšly jeho Elegie

(1986) a Básnické dílo (1993).Před 10 lety, 10. 4. 2004, zemřel v kali-

fornské Santa Monice český režisér a sce-nárista JIŘÍ WEISS (nar. 29. 3. 1913 v Pra-ze), režisér předválečných dokumentárníchfilmů (mj. Píseň o smutné zemi, za kterýdostal roku 1937 Státní cenu) i hraných fil-mů o letcích bojující Británie (Kdo zabilJacka Robbinse ad.). Po návratu z exilu na-točil snímky Uloupená hranice, Vstanounoví bojovníci, ceněné psychologické dra-ma Vlčí jáma či Romeo, Julie a tma. Po so-větské okupaci znovu odešel na Západ,usadil se v USA. Jeho filmografie čítá cel-kem 18 celovečerních a 25 dokumentár-ních snímků; své vzpomínky nazval Bílýmercedes (1995).

Dne 28. 4. 1874, tedy před 140 lety, sev rodině jičínského majitele papírny naro-dil žurnalista, dramatik a kritik KARL

KRAUS, vydavatel slavného časopisu DieFackel (zemřel 12. 6. 1936 ve Vídni). Prozájemce o život a dílo tohoto autora mámedobrou zprávu: v červnu se v Jičíněv rámci projektu Revitalizace židovskýchpamátek v ČR otevírá stálá multimediálníexpozice, která Karla Krause a další tvůr-ce židovské literatury představí v restauro-vané židovské škole. am

STOLETÍ JANA KARSKÉHOLetošní rok vyhlásil polský Sejm RokemJana Karského. Chce tak uctít osobnostlegendárního kurýra, který v letech1942 a 1943 přinesl jako první předsta-vitelům západních mocností zprávuo vyhlazování židovského obyvatelstvana územích okupovaných Německem.

Karski se (jako Jan Kozielewski) naro-dil před sto lety – 24. dubna 1914. Po-cházel z Lodže z katolické rodiny, vystu-doval právo a diplomacii na Lvovskéuniverzitě a prestižní důstojnickou školu.V rámci diplomatického výcviku pobývalv západní Evropě a roku 1939 vstoupil napolské ministerstvo zahraničí. Po nacis-tickém a sovětském vpádu do Polska hozatkla Rudá armáda a hrozila mu smrtv Katyni, podařilo se mu však uprchnout.Záhy se stal kurýrem polského podzemí,pod jménem Karski doručoval tajné zprá-vy polské exilové vládě do Francie a doAnglie. Při jedné z těchto cest ho v čer-venci 1940 zatklo ve slovenských Tatráchgestapo. Karski přežil mučení a znovu té-měř zázrakem unikl o vlásek smrti.

Roku 1942 byl dvakrát vpašován do var-šavského ghetta a v převleku za dozorce dotranzitního tábora v Izbici, kde viděl, jaknacisti ženou Židy do dobytčáků a posílajíje do vyhlazovacího tábora v Belżeci.

O tom, co viděl, podal pak na Západěsvědectví, z Polska vynesl navíc mikrofilmse zprávou polského podzemí o vyhlazová-ní Židů. Osobně se setkal s britským mi-nistrem zahraničí Anthony Edenema s americkým prezidentem FranklinemRooseveltem i s řadou dalších politikůa veřejných činitelů. Nikdo mu nevěřil.Polská exilová vláda mu nakonec doporu-čila, aby o svých zkušenostech napsal kni-hu. Vyšla v USA roku 1944 pod názvemPříběh tajného státu a stala se bestselle-rem; její úspěch umožnil Karskému, abycestoval po Americe i Kanadě a snažil sepřesvědčit lidi o tom, že si „nevymýšlí“.

Po válce zůstal v Americe a působil naGeorgetown University, kde přednášel me-zinárodní vztahy. Vydal politickou analýzunazvanou Mocnosti a Polsko. Roku 1982mu Jad vašem udělilo ocenění Spravedlivýmezi národy, stal se čestným občanem Izra-ele a rodné Lodže. Získal i polský Řád bílé-ho orla a byl navržen na Nobelovu cenumíru. Nicméně podle jeho životopisce „sot-va existoval člověk, který by bolestněji pro-žíval, jak ve druhé světové válce Spojenciopustili Polsko a že jeho boj za Židy i zarodnou zem skončil naprostým neúspě-chem“. Zemřel 13. července 2000. am

VĚSTNÍK 4/2014 23

Ignaz Kuranda. Foto archiv.

MARIE KRAPPMANN

ÚVOD DO JAZYKA JIDIŠ A JEHO HISTORIE■ Univerzita Palackého v Olomouci vyda-la v závěru minulého roku skripta MarieKrappmann: Úvod do jazyka jidiš a jehohistorie. Učebnice je určena studentůmoboru Judaistika, ale ocení ji jistě i širšíokruh čtenářů, kteří se o tento jazyk a kul-turu zajímají.

V příručce se mimo jiné dozvídáme o teo-riích vzniku jazyka jidiš a historii jeho vý-zkumu, seznamujeme se s nejstaršími pí-semnými i tištěnými památkami, s počátkyjidiš divadla spojenými především s Puri-mem a Knihou Ester, s oblíbenými jidiš mod-litbami. Je připomenuta literatura 19. stoletíovlivněná chasidským hnutím i tvorba auto-ra známého i z českých překladů ŠolomaAlejchema. Závěrečná pojednání jsou vě-nována jidiš literatuře spojené s migracído Ameriky, složité situaci jidiš (a Židů)v bývalém Sovětském svazu, a konečně ji-diš literatuře v nově vzniklém Státu Izrael.Jako bonus je přidán nástin vývoje filmuv jidiš. Obsahuje přehled jidiš filmovéprodukce v Polsku, v Rusku (v Sovětskémsvazu) a ve Spojených státech, a to zejmé-na ve 30. letech 20. století.

Učebnice Marie Krappmann je bohuželneprodejná. Je ale k dispozici v knihov-nách, které jsou příjemci povinného výtis-ku (Národní knihovna ČR, Městská kni-hovna v Praze ad.).

PAUL KRIWACZEK

JIDIŠ CIVILIZACEVzestup a pád zapomenutého světa aškenázských židů■ Zájemcům o jidiš lze doporučit i knihu,která sice vyšla před více než třemi lety,ale na knižních pultech je stále k dostání.Jejím autorem je britský historik, který sesvými rodiči unikl konečnému řešení.Kniha se věnuje tomu, čím Židé, přede-vším ti aškenázští, obohatili západní spo-lečnost, ať už v oblasti kultury, vědy, etiky,duchovního, ale i praktického života. Pod-le autora vytvořil tento „jidiš lid“, jak jejsám nazývá, svébytnou a soudržnou „jidišcivilizaci“ s vlastním jazykem, literaturou,náboženstvím a historií.

Z anglického originálu přeložily Kateři-na Hladká a Marie Holá. Vydalo naklada-telství Slovart v Praze roku 2010; 347stran, 399 Kč.

TIMOTHY SNYDER

KRVAVÉ ZEMĚEvropa mezi Hitlerem a Stalinem■ V dotisku vychází pozoruhodná práceamerického historika Timothyho Snydera,který se zaměřuje na dějiny střední a vý-

chodní Evropy. V publikaci zkoumá tragic-ké události třicátých a čtyřicátých let naúzemí dnešního Polska, Ukrajiny, Bělorus-ka a pobaltských států. Nevnímá je všakjako jednotlivosti, nýbrž vychází ze zvlášt-ního postavení těchto zemí v Evropě, z jehohistorických příčin, z motivů dvou totalit-ních ideologií, nacismu a komunismu, zezáměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzá-jemných souvislostí. Krvavé země jsou takprvní syntetickou monografií, která postihu-je v celku souhru těchto nešťastných okol-ností, jejímž důsledkem byla největší demo-grafická a humanitární katastrofa, jakou kdyčlověk v dějinách způsobil.

Vydala nakladatelství Prostor a Pasekav Praze 2014. Z anglického originálu přelo-žila Petruška Šustrová; 496 stran, 487 Kč.

BESEDA S ELIJAHU RIPSEM■ Knihovna Václava Havla, České centrumv Tel Avivu a Ústav pro studium totalitníchrežimů pořádají ve čtvrtek 3. dubna od 19hodin besedu s Elijahu Ripsem, který sepřed 45 lety v Rize zapálil na protest protiokupaci Československa vojsky Varšavskésmlouvy. Následovalo zatčení KGB, vazbaa nakonec umístění na psychiatrii. Po pro-puštění emigroval Rips do Izraele, kde do-sud působí jako profesor matematiky naHebrejské univerzitě. Beseda se uskutečnív Knihovně Václava Havla (Řetězová 7,Praha 1) a moderovat ji bude Adam Hradi-lek ze Skupiny orální historie, jeden z auto-rů publikace Za vaši a naši svobodu, ve kte-ré je Ripsův příběh také popsán.

EPES RARES S K. E. SIDONEM■ V pondělí 7. dubna od 19.00 pořádá sdru-žení Bejt simcha v kavárně Krásný ztráty(Náprstkova 10, Praha 1) autorské čtenía besedu s Karolem Efraimem Sidonems hudebním doprovodným programem Pet-ry Ernyeiové. Večer se koná v rámci kultur-ního cyklu Epes rares s laskavou podporouMagistrátu hl. m. Prahy. Vstupné 50 Kč.

MARK PODWAL – „TO VŠECHNO NÁS POSTIHLO…“■ Od 11. dubna do 10. července jev předsálí kina Muzea ghetta přístupna vý-stava obrazů amerického malíře a ilustrá-tora, tvůrce nových opon pro Staronovousynagogu Marka Podwala. Pro Terezínvytvořil 42 originálních obrazů na téma ži-dovských tragédií v dějinách, které jsou do-plněny citacemi z Žalmů. Na vernisáž vý-stavy, která se koná 10. dubna od 14.00, jevypraven autobus, který odjíždí 10. 4.

v 11.30 z Pařížské ulice od hotelu Intercon-tinental. Zájemci, hlaste se co nejdříve v se-kretariátu ŽOP, tel.: 224 800 813.

VÍDEŇ: NOVÁ PESACHOVÁHAGADA ARIKA BRAUERA■ Vídeňské židovské muzeum představujeNovou pesachovou hagadu malíře ArikaBrauera, zdejšího rodáka (nar. 1929), tvůrcetakzvané vídeňské školy fantastického rea-lismu (spolu s R. Hausnerem, E. Fuchsem,W. Hutterem a A. Lehmdenem). Na výstavěpoprvé představuje 24 barevných ilustracík Hagadě. K vidění jsou do 25. května.

V. ŠVANKMAJER V LOUNECH■ Dovolujeme si vás pozvat na vernisážvýtvarníka Václava Švankmajera, kteráproběhne 13. dubna v 16.00 v lounské ob-řadní místnosti židovského hřbitova (Ra-kovnická ulice). Vystoupí SchimmerleKlezmer Trio (Tábor). Výstava je otevřenado 4. května a je přístupna na požádání(tel. č.: 607 729 848, 736 413 875).

TVAR A IZRAELSKÁ LITERATURA■ Březnové číslo literárního magazínu Tvarje zčásti věnováno izraelské literatuře. Najde-te v něm mimo jiné rozhovor se spisovatelemAvrahamem B. Jehošuou, ukázky moderníizraelské poezie, povídky Etgara Kereta čistudii o moderní izraelské literatuře.

POCHOD VŠICHNI JSME LIDI■ Dne 27. dubna pořádá Mezinárodní křesťan-ské velvyslanectví Jeruzalém – česká pobočka(ICEJ) již tradiční (XI.) pochod Všichni jsmelidi. Program akce: ve 14.00 začíná Pochoddobré vůle. Akce začne pietní vzpomínkou naoběti šoa a minutou ticha na náměstí FranzeKafky, zazní modlitba El mole rachamim. Potévyjde pochod směrem na nám. Jana Palacha,kde bude před Rudolfinem zastávka s krátkýmhudebním a tanečním programem, dále doValdštejnské zahrady. V 15.00 se koná setkáníve Valdštejnské zahradě, v prostorách SenátuPČR. Program: pozdrav místopředsedy SenátuP. Sobotky, ministra kultury D. Hermana a iz-raelského velvyslance G. Korena; svědectvípamětníka šoa, historika dr. Tomana; hudebně-dramatické pásmo inspirované vzpomínkamipamětníků šoa v podání Jana Potměšila; hu-dební vystoupení; na závěr malé překvapení,do něhož se aktivně zapojí přítomní žáci čes-kých a německých škol. Moderuje VeronikaSedláčková. ■ Zveme též na světovou premiéru symfo-nické svity Jaromíra Vogela Šalom, Wintonvěnovanou siru Nicholasi Wintonovi k 105.výročí jeho narození. Koná se 27. 4. od 19.30hodin v Betlémská kapli (Betlémské nám.255/4, Staré Město, Praha 1). Více informacínaleznete na www.vogelavos.cz.

24 VĚSTNÍK 4/2014

KNIHY VÝSTAVY

UDÁLOSTI

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(společenský sál, Maiselova 18, P 1)DISKUSE V MAISLOVCE

■ Zveme na obnovený pořad Diskusev Maislovce. Otevřeme velmi aktuálnítéma týkající se událostí na Ukrajině. Dis-kuze se bude věnovat nejen nejnovějšímupolitickému vývoji a jeho vlivu na Evropua mezinárodní společenství, ale také otáz-ce dopadu současného vývoje na židov-skou komunitu na Ukrajině. Hosty budounovinář Českého rozhlasu Libor Dvořák,jeho bratr, překladatel z ruštiny Milana publicista Bohdan Kopčák. Moderovatbude zahraniční zpravodaj ČRo Jan Fin-gerland. Koná se 10. dubna od 18.00v sále ve 3. patře Židovské radnice. Orga-nizuje Irena Kalhousová.

KÁVA O ČTVRTÉ

■ Ve středu 23. dubna bude od 15.30 našímhostem anglo-český spisovatel, dramatika publicista, kritik Evropské unie, multiku-lturalismu a islamismu Benjamin Kuras.Připravil a moderuje: Honza Neubauer.

PODVEČER YVONNE PŘENOSILOVÉ

■ V úterý 29. dubna od 15.00 nás navštívíMojmír Maděrič, herec mnoha tváří, zná-mý ze seriálů (Ulice), muzikálů (Hello,Dolly), dabér (Simpsonovi) a také výbornýkuchař (Mňam aneb Prima vařečka).

HOLD JANU KARSKÉMU■ Ve středu 23. dubna od 19.30 se ve Špa-nělské synagoze koná slavnostní koncertv předvečer 100. výročí narození JanaKarského, kurýra polského podzemní (vizstrana 23). Na počest Janu Karskému za-hrají vycházející hvězdy polské nezávisléhudební scény Ola Bilińska a trio SzaZa-Ze.V první části představí Ola Bilińskasvůj sólový projekt Beryozkele – výběrtradičních aškenázských ukolébavek z me-ziválečného Polska. Ve druhé poloviněkoncertu zazní autorsky zpracované stře-dověké sefardské písně.

Na koncert zvou Federace židovskýchobcí ČR, Polský institut v Praze a Židov-ské muzeum v Praze. Záštitu nad koncer-tem převzal a osobně ho zahájí ministrkultury ČR Daniel Herman. Postavu JanaKarského připomene i odborná konferen-ce, která se uskuteční o den později, 24. 4.v Senátu PČR (podrobnosti na www.pol-skyinstitut.cz).

Vstupenky v ceně 150 Kč, studenti, se-nioři 100 Kč je možné zakoupit v poklad-ně ve Španělské synagoze (Vězeňská 1,Praha 1) a v Informačním a rezervačnímcentru ŽMP (Maiselova 15, Praha 1). Pří-padně možná rezervace vstupenek e-mai-lem na adrese: praga@instytutpolski.org.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURU ŽMP V PRAZE(Maiselova 15, Praha 1, 3. patro)■ Není-li uvedeno jinak, začínají progra-my v 18.00 a vstupné na ně činí 30 Kč.■ 2. 4.: „Cikáni“, Židé a ostatní „cizinci“.Ke kriminalizaci menšin v průběhu 19. sto-letí. Přednáška německého historika VolkeraZimmermanna. V centru jeho pozornosti bu-dou projevy této tendence v průběhu 19. sto-letí v habsburské říši, německém císařstvía ve Velké Británii. Koná se v rámci seminá-ře k moderním židovským dějinám, jehožgarantem je ŽMP a Ústav soudobých dějinAV ČR, a proběhne v němčině. Vstup volný. ■ 3. 4.: V proudu dialogu. Vernisáž černo-bílých fotografií Norberta Švarce zachycují-cích stopy židovské přítomnosti v dnešnímukrajinském městě Černovice. Vstup volný.■ 8. 4.: Básně a písně přátelství. Předsta-vení stejnojmenné knihy, která obsahujepřeklady dvou sbírek hebrejských básníčeského židovského básníka a spisovateleJiřího Mordechaje Langera (1894–1943)Pijutim ve-širej jedidot (Básně a písně přá-telství) a Meat cori (Trocha balzámu).Osobnost Jiřího M. Langera i jeho poeziipředstaví Denisa G. Goldmannová, autor-ka překladů básní, vysvětlujících komen-tářů i závěrečné studie.Vstup volný.■ 9. 4.: Pesach Micraim, pesach le-atid(Vykoupení z Egypta, budoucí vykoupení).Na spojitost mezi vykoupením Izraelez Egypta a budoucím vykoupením se zaměřípřednáška pražského a vrchního zemskéhorabína E. Sidona inspirovaná stejnojmennouúvahou rabína Avrahama Jicchaka Kooka. ■ 17. 4.: Abraša řídí traktor jako ďábel.Pořad z cyklu o židovské a izraelské archi-

tektuře, v němž se Daniel Ziss zaměří napřechod od štetlu k utopistickému kolchozužidovských osad na Krymu, Ukrajině a v ži-dovské autonomní oblasti Birobidžan. ■ 23. 4.: Praha pod hákovým křížem.O knize Průvodce protektorátní Prahou, ježdokumentuje i místa, kde trpěli zdejší Židé,a ukazuje, že i za okupace byla Praha mís-tem, kde přes nacistický útlak existovalyostrůvky svobody, budou hovořit její autorJiří Padevět a publicista Petr Brod.■ 30. 4.: Papež Pius XII. a šoa. PoliticeVatikánu ve vztahu vůči Židům v obdobídruhé světové války se bude věnovat před-náška historika Rudolfa Vévody z Ústavupro studium totalitních režimů.■ Nedělní program pro děti a rodiče: 13. 4.ve 14.00: Lvíček Arje slaví Pesach. Pesa-chová dílna, prohlídka: Klausová synago-ga. Jednotné vstupné 50 Kč.■ Výstava: V proudu dialogu. Do 22. 5.od po–čt 10–15, pá 10–12, během večer-ních programů a po domluvě.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURU ŽMP V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, Brno)■ Není-li uvedeno jina, začínají přadyv 18.00 a vstupné na ně činí 30 Kč.■ 2. 4.: Setkání s Irenou Douskovou. Be-seda s oblíbenou autorkou o vzniku románůGoldstein píše dceři, Někdo s nožem, Čímse liší tato noc, Oněgin byl Rusák a dalšíchi o knižní novince Medvědí tanec.■ 3. 4.: Židovské ženy ve starověku. Před-náškový cyklus Terezie Dubinové, Ph.D.,Ženy v judaismu.■ 8. 4. v 17.00: Mám rád ty staré domy –vernisáž výstavy obrazů Josefa Hrubeše,jenž se inspiroval třebíčskou čtvrtí „v Ži-dech“, jejími domky, uličkami, dvorkya zákoutími. Vstup volný.■ 24. 4.: Poslední cesta krále: Objev hrobkyHéróda Velikého. Přednáška PhDr. DaliboraPapouška, Ph.D. z Ústavu religionistiky FFMasarykovy univerzity je inspirována roz-sáhlou výstavou o Héródu Velikém, kona-nou v Izraelském národním muzeu v Jeru-zalémě. ■ Neděle 27. 4. od 10.30: Pesach. Dílnapro rodiče s dětmi od 5 let. Vstupné 30 Kč.■ Neděle 27. 4. ve 14.00: Šoa – porajmos –holokaust. Ve spolupráci s Muzeem romskékultury je připraven interaktivní program ne-jen pro učitele, ale i laickou veřejnost. Kvůliomezené kapacitě prosíme zájemce o před-běžné přihlášení na adrese katerina.suchan-kova@jewishmuseum.cz. Vstupné 30 Kč.Akce se uskuteční v rámci Dne vzpomínkyna oběti holokaustu – Jom ha-šoa, jehožhlavní část, předčítání jmen obětí holokaus-tu, proběhne v pondělí 28. 4. od 14 do 17 ho-din na Moravském náměstí v Brně.

VĚSTNÍK 4/2014 25

KULTURNÍPOŘADY

Ilustrace Arika Braunera z Nové pesachové hagady.

PESACH 5774■ První sederový večer se uskuteční 14. 4.od 20.45 hodin, seder povede vrchní rabínEfraim Sidon, druhý večer je 15. 4. od 20.45hodin a povede ho rabín David Peter.

Objednávky na sederové večeře budoumožné od 1. 4. do 11. 4. (do 14.00) osobněv restauraci Šalom, telefonicky (224 800806) nebo na adrese restaurace@kehilaprag.cz. Ceny: dospělý člen 280 Kč, dítě člen150 Kč.■ Prodej macesů a ostatního pesachovéhozboží začíná 31. 3. V týdnu 7. 4.–13. 4.bude obchod otevřen každý den po–pá.Ceny: macesy: 55 Kč/balíček; macesovámoučka: 65 Kč/balíček.

RESTAURACE ŠALOM O PESACHU■ Restaurace Šalom bude před Pesachem za-vřená od pondělí 7. 4. a znovu otevře ažv pondělí 14. 4. večer na první seder. Ve stře-du 23. 4. bude restaurace zavřena z důvoduúklidu po Pesachu. Náhradní stravování budezajištěno v DSP Hagibor, v Lauderovýchškolách a v restauraci Dinitz. Jídlo je vždynutné objednat den předem do 15.00. rab.

LAUDEROVY ŠKOLY■ Purimová oslava: Jako každý rokjsme si Purim užili. Konala se soutěžo nejlepší masku. Zaujaly skupinovémasky i masky učitelů (ti však byli zesoutěže vyřazeni). Po společné snídania promenádě se žáci a studenti rozdělilidle svého zájmu a zúčastnili si některé zezábavných aktivit.■ Mateřská škola a první třída v příštímškolním roce: Všechna místa v mateřskéškole i první třídě jsou pro příští školní rokplně obsazena. Škola byla nucena z kapacit-ních důvodů řadu uchazečů odmítnout. Zá-jem rodičů nás velmi těší a budeme se sna-žit, abychom jejich důvěru nezklamali. ■ Student primy zvítězil v obvodnímkole zeměpisné olympiády: Student pri-my Natanael Güttner zvítězil v obvodnímkole zeměpisné olympiády a postoupil dokrajského kola. ■ Kavárna pro (nejen) unavené rodiče:Další rodičovská kavárna se uskutečnív den třídních schůzek, ve středu 9. dubnaod 17.30. Nabídka kávy bude rozšířenai o čaj a jako obvykle se můžete těšit navýborné koláče ze školní kuchyně.■ Přijímací zkoušky na gymnázium:Přijímací zkoušky do primy osmiletéhogymnázia se konají 23. a 24. dubna. Roz-dílové zkoušky do budoucí kvinty již10. dubna. ip

MACHANEJNU 2014■ Léto se blíží a s ním i letní tábor Macha-nejnu. Tentokrát jsme se rozhodli rozdělit

tábor podle věku, abychom mohli lépeuzpůsobit program pro malé a velké děti.Pořádáme tedy dva turnusy v následují-cích termínech: 17.–24. 8. pro mladší dětive věku 6–10 let; 24.– 31. 8. pro starší dětive věku 11–15 let. Tábor zajišťuje organi-začně Sociální oddělení ŽO v Praze (Ing.Jana Wichsová, Mgr. Ivana Praksová a Zu-zana Veselá) a personálně Česká unie ži-dovské mládeže. Na děti čeká bohatá směstábornických a židovských aktivit. Může-me vám slíbit, že se táborníci vrátí domůse zásobou nových židovských znalostía zároveň plni dobrodružných zážitků.

Kapacita je omezená, proto neváhejtea přihlaste své děti včas, nejpozději do30. 4. 2014. Informace o přihláškách zís-káte na socialni@kehilaprag.cz nebo načísle 602 868 146. Na těchto kontaktech sedozvíte i o příměstských táborech.

Pokud byste měli zájem o mezinárodnítábor v Maďarsku (Szarvas), pište nae-mail szarvas2014@gmail.com. jw

SETKÁNÍ MEZINÁRODNÍ RADY ŽIDOVSKÝCH ŽEN■ Srdečně Vás zveme na 22. setkání Mezi-národní rady židovských žen, které sekoná v Praze od 4. do 7. května v hoteluIntercontinental.

Mezinárodní rada židovských žen ICJW(International Council of Jewish Women)vznikla roku 1912 v Berlíně a nyní zastře-

šuje v různých zemích světa 43 samostat-ných organizací, které spolupracují naochraně lidských práv a tradičních židov-ských hodnot. Společným cílem je zlepšo-vat postavení a životy žen ve společnosti,přispívat k mezináboženské toleranci, kesnášenlivosti mezi kulturami a podporovatvzájemné poznávání a dialog. Jednou začtyři roky pořádá ICJW mezinárodní kon-venci. Pražské setkání je současně první,

které se koná ve střední či východní Evropě. Mottem setkání je: Od kořenů k plodům

– kořeny hořké, plody životodárné; hlavníprogram bude doplněn kulturními blokya vystoupeními. Záštitu nad akcí převzalprezident České republiky a Magistrát hlav-ního města Prahy. Bližší informace nalezne-te na www.icjwprague.cz a www.icjw.org.O registrační formulář a další podrobnostisi, prosím, co nejdříve napište na adresuconvention.2014@icjwprague.cz. av

SOCIÁLNÍ ODDĚLENÍ ŽOP – LÉTO 2014■ Sociální oddělení nejen pro seniory opět-ně připravilo širokou nabídku letních poby-tů na krásných místech naší republiky. Těšitse můžete na různé stupně náročnosti, zají-mavá místa, výlety, koupání a mnohé jiné.Hlásit se můžete již teď.■ 12.–19. 5.: Krchleby aneb Týden kolemchalupy.■ 3. 8.–7. 8.: Hejnice aneb Pobyt v Centruduchovní obnovy, turistika v Jizerskýchhorách, Libverda, Obří sud, hrad a zámekFrýdlant.■ 17.–24. 8.: Puťák po jižních Čechách,Domažlice, Klatovy, Hartmanice, Prášily,ledovcová jezera, Velký Javor, Srní.■ 7.–14. 9.: Rekondiční pobyt u ŽeleznéRudy, Hotel Horizont.■ Více informací na sociálním oddělení ŽOP,Maiselova 18, 2. patro, tel.: 222 310 951. Re-kondiční pobyt: Veronika Čábelková, ca-belkova@kehilaprag.cz, tel:. 775 207 727,ostatní pobyty: Rut Sidonová, sidonova@kehilaprag.cz, mob. 602 373 597. rs

WIZO■ Milé členky, naše dubnová schůze sekoná 23. 4. od 15 hodin v Maiselově ulici,výbor se sejde ve čtvrtek 17. 4. od 15 ho-din v Jáchymově ulici. ek

KULTURNÍ PROGRAM DSP HAGIBOR■ 1. 4. od 10.30: Klavírní matiné, účinkujeNatalie Schwamová.■ 8. 4. od 10.30: Klavírní dopoledne –skladby klasiků hraje prof. Ivan Klánský. ■ 9. 4. od 15.00: Setkání před svátkem Pe-sach s vrchním rabínem K. E. Sidonem. jp

VÝZVA■ Židovská obec Teplice si v letošnímroce připomíná 600 let příchodů Židů doměsta. Při této příležitosti se bude konatdne 19. června 2014 setkání Židů rodákůa jejich rodin v Teplicích. Žádáme všech-ny zájemce, kteří se chtějí této akce zú-častnit, aby se přihlásili prostřednictvímwebové stránky www.kehila-teplice.cz,kde obdrží další požadované informace. ol

26 VĚSTNÍK 4/2014

VÝZVY ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAV apríli blahoželáme našim členom: pán And-rej Bán – 50 rokov; pani Katarína Borovanová– 95 rokov; pani Edita Breinerová – 77 rokov;pán Ján Danko – 81 rokov; pani Elvíra Feld-marová – 77 rokov; pani Lýdia Katarína Felke-lová – 76 rokov; pani Eugénia Grznáriková –76 rokov; pani Lívia Herzová – 88 rokov; pánIng. Juraj Hilvert – 77 rokov; pani Margita Ho-ráková – 91 rokov; pani Alica Ištvancová – 95rokov; pani Alica Jánska – 81 rokov; pán Ing.Teodor Kramer – 86 rokov; pán Boris Križka –50 rokov; pani Oľga Kuxová – 90 rokov; paniAmira Lagerová – 65 rokov; pán Karol Lede-rer – 72 rokov; pani Zuzana Ledererová – 84rokov; pani Mgr. Anna Mandelíková – 72 ro-kov; pani Ing. Lýdia Piovarcsyová – 81 rokov;pani Eva Rajeková – 81 rokov; pani Eva Redli-chová – 76 rokov; pán Karol Reisz – 92 rokov;pani Viera Staňová – 79 rokov; pani MUDr.Hilda Svátková – 79 rokov; pán Ing. AlexanderŠebej – 82 rokov; pán Peter Špronc – 65 ro-kov; pani Eva Vajdová – 96 rokov; pani HelenaWeinwurmová – 89 rokov, a pán Pavel Winc-zer – 79 rokov. Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíVo februári zomrel náš dlhoročný člen pánJUDr. Peter Volko. Zichrono livracha!

ŽNO BANSKÁ BYSTRICAV apríli majú sviatok narodenín: pán PeterGalát, nar. 2.4. – 71 rokov; pani Evka Kle-mentová, nar. 2.4. – 57 rokov; pán Tibor Sin-ger, nar. 3.4. – 85 rokov; pani Evka Šťastná,nar. 8.4. – 65 rokov; pán Jozef Klement, nar.9.4. – 61 rokov, a pani Veronika Singerová,nar. 12.4. – 79 rokov. Všetkým prajeme hod-ne dobrého zdravia, spokojnosti a pohody.

Ad mea veesrim šana!

ŽO BRNOV dubnu oslavují: pan Milan Bohorodčaner,nar. 24.4. – 65 let; pan Petr Haimann, nar. 29.4.– 76 let; paní Hana Langová, nar. 6.4. – 66 let;paní Tereza Nepevná, nar. 5.4. – 20 let; paníVěra Páleníčková, nar. 22.4. – 74 let; pan ErichRohan, nar. 7.4. – 89 let; pan Jiří Süss, nar.21.4. – 58 let; paní Zoša Vyoralová, nar. 9.4. –64 let, a pan Pavel Weisz, nar. 9.4. – 79 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV dubnu oslavují: pan Erik Hromádko, nar.11.4. – 22 let; paní Eva Kudrnová, nar. 2.4. –65 let; paní Dominika Malinová, nar. 1.4. – 39let; paní Mgr. Eva Polišenská, nar. 9.4. – 61let; pan Rafael Kodesch Rod, nar. 21.4. – 17let; paní RNDr. Ivana Šprtová, nar. 30.4. – 56let, a pan PhDr. Jiří Švestka, nar. 22.4. – 59 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV dubnu oslaví své narozeniny: pan Oleg Roj-tenberg, nar. 14.4. – 61 let, a pan Viktor Klein,nar. 26.4. – 42 let. Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICEV apríli oslavujú: pani Eva Balážová, nar.5.4. – 77 rokov; pani Ema Bauerová, nar.14.4. – 77 rokov; pani Margareta Bayerová,nar. 11.4. – 82 rokov; pán Jozef Berger, nar.12.4. – 59 rokov; pani Ing. Anna Burgerová,nar. 6.4. – 63 rokov; pán Ing. Tibor Figuš,nar. 5.4. – 93 rokov; pán Ing. Ondrej Foltýn,nar. 21.4. – 67 rokov; pani MUDr. Viera Gal-ková, nar. 26.4. – 56 rokov; pani Gita Grun-waldová, nar. 10.4. – 90 rokov; pani PaedDr.Marta Gyoriová, nar. 10. 4. – 67 rokov, a pánIng. Oskár Winkler, nar. 30.4. – 73 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO LIBERECV dubnu oslaví narozeniny: pan Robert Ve-limský, nar. 12.4. – 88 let; pan Ctibor Abra-ham, nar. 17.4. – 68 let, a pan Ing. Pavel Jelí-nek, nar. 27.4. – 79 let.

Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíS hlubokým zármutkem oznamujeme, že dne5. března zemřel ve věku 86 let pan Jiří Čer-vený. Zichrono livracha!

ŽO OLOMOUCV dubnu oslaví jubilea naši členové: slečnaKlára Cvrkálová, nar. 11.4. – 11 let; pan Mgr.Pavel Deutsch, nar. 26.4. – 37 let; paní Hele-na Vostrá, nar. 30.4. – 59 let, a pan KarelWolf, nar. 11.4. – 88 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇV březnu oslavili své narozeniny: paní PetraLowyová, nar. 4.3. – 30 let; paní Jana Kašá-ková, nar. 5.3. – 52 let; Miriam Žáčková, nar.11.3. – 7 let; paní Eva Termerová, nar. 12.3.– 78 let; paní Mirjam Tydlitátová, nar. 16.3. –23 let; paní Monika Kovářová, nar. 24.3. – 49let, a paní Arnoštka Reichmannová, nar.30.3. – 77 let.

V dubnu oslaví narozeniny: pan PavelSchwarz, nar. 6.4. – 75 let; pan Jan Šimandl,nar. 14.4. – 23 let; David Hájek, nar. 14.4. –14 let; pan René Přibil, nar. 17.4. – 68 let;pan Roman Štix, nar. 23.4. – 50 let; paníHana Tvrská, nar. 24.4. – 86 let, a paní Eva

Kokošková, nar. 25.4. – 56 let. Všem jubilan-tům přejeme hodně zdraví, štěstí a osobníspokojenosti. Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíS hlubokým zármutkem oznamujeme, že ze-mřeli paní Helena Polláková, paní Eva Poráko-vá a pan Karel Bloch. Zichronam livracha!

ŽO PRAHAV dubnu oslavují narozeniny: paní HelenaBišická, nar. 4.4. – 90 let; paní Alice Friedo-vá, nar. 8.4. – 101 let; paní Judita Hajná, nar.8.4. – 85 let; pan Jan Hajný, nar. 10.4. – 88let; paní Erika Juklová, nar. 19.4. – 87 let;pan Alfred Kneller, nar. 12.4. – 80 let; paníSoňa Kubrová, nar. 5.4. – 90 let; pan OttoDov Kulka, nar. 16.4. – 81 let; pan MarioPetrovský, nar. 20.4. – 82 let; pan AlfredPopper, nar. 12.4. – 82 let; paní Ruth Reisero-vá, nar. 11.4. – 88 let; paní Margit Roubíčko-vá, nar. 29.4. – 94 let; pan Ruvin Senderovič,nar. 16.4. – 87 let; paní Erna Seykorová, nar.7.4. – 92 let; paní Alena Stern, nar. 18.4. – 89let, a paní Eva Tamášová, nar. 30.4. – 83 let.

Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíDne 26. února zemřela ve věku 94 let paníHanna Golanová.

Dne 6. března zemřela ve věku 86 let paníIng. Mája Dohnalová.

Zichronan livracha!

ŽNO PREŠOVV apríli sa životného jubilea dožívajú: paniMgr. Danica Brendzová – 60 rokov; pánPhDr. Juraj Gutman – 63 rokov; pani MUDr.Katarína Hrehorčáková – 72 rokov; pánMaxmilián Kartin – 89 rokov; pán Peter Svi-ták – 63 rokov; pani Magdaléna Šagátová –82 rokov; pán Ing. Peter Šiovič – 56 rokov,a pán PhDr. Ivan Uher – 57 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽNK RIMAVSKÁ SOBOTAV mesiaci apríl slávia narodeniny: pán IvanHoffmann, nar. 2.4. – 85 rokov; pani AnnaBokorová, nar. 9.4. – 63 rokov, a pani MáriaČižmáriková, nar. 12.4. – 65 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO TEPLICEV dubnu oslaví narozeniny: paní LenkaKrédlová, nar. 21.4. – 36 let; pan Zoltán Ša-fář, nar. 9.4. – 94 let; paní Eva Váňová, nar.3.4. – 71 let; pan Ing. Jan Čapek, nar. 26.4. –61 let, a Samuel Appel, nar. 11.4. – 12 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV dubnu oslaví narozeniny paní Ing. HelenaKubartová, které přejeme hodně zdraví a po-hody. Také hodně zdraví a radosti přeje celáobec paní Ing. Kláře Podsedičové k narozeníjejí holčičky. Ad mea veesrim šana!

VĚSTNÍK 4/2014 27

ZPRÁVY Z OBCÍ

TUNELY Z GAZYV březnu odhalily Izraelské bezpeč-nostní síly (IDF) čtvrtý a dosud nej-větší a nejpropracovanější tunel, ve-doucí z jižní části Pásma Gazy doIzraele. Tunel zasahoval několik setmetrů na izraelské území, téměř pocelé délce je veden v hloubce meziosmi a devíti metry, v některých mís-tech se nachází až dvacet metrů podzemí. Byly v něm nalezeny generáto-ry, bezpečnostní souprava a betonovévýztuže. „Je to velmi promyšlený tu-nel. Podobné tunely se staví za účelemrozsáhlé operace – únosu nebo něčehopodobného,“ sdělil vysoký armádnípředstavitel. (Právě tunelem byl roku2006 unesen voják Gilad Šalit).

STÁVKA DIPLOMATŮPoprvé od vzniku státu roku 1948 pře-stali izraelští diplomaté pracovat. Pocelém světě se ve druhé půli březnauzavřelo všech 103 velvyslanectvía úřadoven ministerstva zahraničí, jejichpracovníci vyhlásili generální stávku.Hodlají ji ukončit až poté, co vláda uznájejich nároky: zvýšení mzdy (v přepočtuv současnosti pobírají 30–45 tisíc Kčměsíčně) a odstupné pro své ženy, po-kud se musejí v souvislosti s manželo-vou prací vzdát kariéry. Stávka paraly-zovala veškerou činnost ministerstva.

PROTI BOJKOTUNezávisle na sobě odsoudily Federálnírada Švýcarska a nizozemský parlamentprotiizraelské bojkoty. Švýcaři vydaliprohlášení, že „nutit organizace nebolidi, aby se zapojili do obchodního boj-kotu, není konstruktivní opatření“, nizo-zemští poslanci vyzvali vládu, aby „jas-ným a přesvědčivým způsobem ukázala,že podporuje vztahy mezi holandskýmia izraelskými obchodníky a institucemi“,neboť „hospodářská spolupráce udržujemír, bezpečnost a stabilitu“. Obě tělesatak reagovala na volání po bojkotu: veŠvýcarsku k němu vyzývali členovéStrany zelených, v Nizozemí dokoncepracovníci ministerstva zahraničí.

CENA PRO MAJN ALEF BEJSNa mezinárodním veletrhu dětskýchknih v italské Boloni získala první cenukniha o jidiš, vydaná krakovským židov-ským sdružením Czulent (Šoulet). Publi-kace Majn Alef Bejs (Moje abeceda)

byla vyhlášena jako vítězná kniha v ka-tegorii nebeletristických knih. „Ilustracejsou plné nevšední energie, zpracovanéstylem, který připomíná techniku dřevo-rytu. Díky grafickému mistrovství knihapůsobí moderně i tradičně zároveň,“zdůvodnila své rozhodnutí porota. Knihaobsahuje na třicet jidiš básní polskéhoautora píšícího v jidiš Jehošuy Kamin-ského, narozeného v roce 1884, kterédoprovázejí ilustrace současné grafičkyUrszuly Palusinské. Každá báseň je vě-nována jednomu písmenu jidiš (a tedyi hebrejské) abecedy a je souběžně k dis-pozici i v polském překladu.

OSOBNOSTI NA ZNÁMKÁCHBritská pošta vydává v rámci nové sé-rie „Pozoruhodné životy“ známky, nanichž jsou vyobrazeny dvě významnéanglické židovské osobnosti, které senarodily před sto lety. Vědec, moleku-lární biolog Max Ferdinand Perutz po-cházel z Rakouska, odkud museluprchnout před nacisty. Roku 1962získal Nobelovu cenu za výzkumstruktury velkých proteinů, předevšímhemoglobinu. Na Univerzitě v Cam-bridgi poté založil výzkumnou labora-toř, z jejíž dílny vzešlo dalších 14 no-belistů. Zemřel roku 2002.

Abram Games pocházel z chudinskélondýnské čtvrti Whitechapel, rodinasem přišla z Lotyšska. Proslavil se zadruhé světové války jako grafik: díkyvýrazným a originálním plakátům sestal jediným oficiálním umělcem britskéWar Office. Po válce pokračoval v práci:navrhoval plakáty, knižní obálky, logapro přední britské a světové firmy; navr-hoval i známky, mj. v Izraeli, kde vedlkurz známkového designu. Za své dílozískal řadu cen. Zemřel roku 1996.

NÁVRAT MATISSE Norská galerie HOK, již založil loďař-ský magnát Niels Onstad a jeho ženakrasobruslařka Sonja Henie, nedávnovrátila dědicům původního majiteleobraz Henriho Matisse Dáma v mod-rém před krbem. Galerie obraz navráti-la dědicům obchodníka s uměním Pau-la Rosenberga, který s rodinou uprchlroku 1940 do New Yorku. Jedná seo první nacisty uloupené dílo nalezenév Norsku.

Naopak v Německu bylo rozhodnuto,že dědicové německých židovskýchsběratelů přinucených, aby v roce 1935prodali sbírku středověkých křesťan-ských relikvií, známou pod jménem„Guelfský poklad“ či „Welfenschatz“,nemají na navrácení uměleckých dělnárok. Sbírka je vystavená v Berlíně odšedesátých let 20. století. Guelfský po-klad koupili ve dvacátých letech minu-lého století čtyři židovští obchodnícis uměním, „prodej“ čtyřiceti dvou před-mětů říši pak zorganizoval sám Her-mann Göring. am

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3, tele-fon/fax 226 235 217(8), e-mail: roschodes@sefer.cz.Redakce: Alice Marxová, Jiří Daníček. Sekretariáta výtvarná spolupráce: Anna Tomášková. Vychází mě-síčně, nevyžádané rukopisy se nevracejí. Číslo indexu47 680. Distribuci pro předplatitele provádí v zastou-pení vydavatele společnost Česká pošta a. s. Objednáv-ky na bezplatné infolince České pošty 800 300 302nebo 954 302 007(16), písemně na adrese: Česká pošta,s. p. oddělení periodického tisku Olšanská 38/9 225 99Praha 3, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s. r. o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20, 30), e-mail: predplat-ne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje administ-race Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68. Totočíslo vychází 1. 4. 2014. Cena 20 Kč (0,90 ε)

28 VĚSTNÍK 4/2014

ZPRÁVY ZE

SVĚTA