10. Kartografický jazyk, principy tvorby a používání mapových znaků

Vypracovala: Pavlína Tolášová

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚFAKULTA STAVEBNÍ

ÚSTAV GEODÉZIE

Kartografický jazyk

Základem kartografického jazyka jsou kartografické znaky, jejichž význam je vysvětlen ve znakovém klíči nebo v legendě.

Úlohou kartografických znaků je kartografická interpretace (tzn. chápání kartografického díla při jeho čtení) přírodních a společenských jevů, jejich vývoje v prostoru a v čase.

Má grafickou povahu.

Lech Ratajski

(Polák, 1921-1977) Bodové, čárové a plošné

znaky mapy rozlišoval podle 5 kvalitativních forem vyjádření.

Podle:• Tvaru• Orientace• Barvy• Struktury• Intenzity=> Interpretační teorie ve

smyslu L. Ratajského

Kartografický znak

= rovinná grafická struktura, která sama o sobě nemá žádný smysl. Ten získává až lokalizací v mapě a svojí konkrétní aplikací závislou na účelu mapy.

Má 3 základní atributy: • formu (tvar)• obsah (význam)• polohu (lokalizaci v mapě)

Nese 2 typy informací:• Polohové• popisné

Klasifikace mapových znaků:

1. Jednoduché mapové znaky (reprezentují jen 1 význam-např. trigonometrický bod)

2. Složené mapové znaky (reprezentují více jak 1 význam)

Pozn.: rozdělení nezáleží na komplikovanosti znaku nebo jeho rozložitelnosti na jednodušší části

Jednoduhé mapové znaky se z geometrického hlediska dělí na:

1. Bodové: Běžně jsou aplikovány na objekty, jejichž rozměr v měřítku mapy zaniká graficky (studny, prameny, pomníky apod.) nebo předměty, které tento charakter získají až generalizací při velkém zmenšení (intravilán obcí v mapách malých měřítek). Bodové znaky dělíme dle:

motivovanosti a tvaru:Nemotivované – geometrické (konvexní-kružnice, elipsa,..

nekonvexní – hvězdice, šipka)

– alfanumerické (například Fe, tj. železo)– lokalizovaný diagram

Motivované – obrázkové znaky

– piktogramové znaky

barevnosti struktury a výplně

2. Čárové (liniové)Vyjadřují takové jevy, u nichž převládá délkový rozměr, tzn. že pro jejich polohový záznam je důležitá jejich podélná osa.Liniový záznam může být:

Geometricky přesný (při přepočtu přes měřítko udává přesné rozměry jevu, např. zákres řeky, mám-li dvě břehovky)

Topograficky přesný (při přepočtu neumožní určení přesných rozměrů, např. jednočárový zákres řeky, zákres silnice)

Schematicky mezi pevnými body (předmětem zájmu je pouze existence a ohodnocení vazby mezi body)

Schematicky v ploše (jev se v rámci určitého prostoru rozvíjí v nějakém převažujícím směru, např. mořské proudy)

Dále se jednoduhé mapové znaky z geometrického hlediska dělí na:

Dělení liniových znaků z hlediska praktického: Půdorysné (identifikační čáry) – znázorňují konkrétní objekty, jejichž délkové

rozměry dalece převyšují jejich šířku, kterou v daném měřítku většinou nelze zobrazit

Hraniční čáry (obrysové čáry) – vymezují objekt nebo území s určitou kvalitativní nebo kvantitativní charakteristikou (např. hranice administrativních jednotek, hranice lesa apod.) Zóna, vrstva, pás na mapě se stejnými hodnotami prostorových charakteristik je vymezena linií, která se označuje jako choropleta.

Izarytmické čáry – spojují místa se stejnou hodnotou určitého jevu (např. vrstevnice)

Pohybové (vývojové čáry) – zaznamenávají směry sledovaného jevu v čase a v prostoru (např. mořské proudy, směry útoku)

Dále se jednoduhé mapové znaky z geometrického hlediska dělí na:

3. Plošné: Na mapě jsou téměř všechny objekty plošného charakteru. Teprve až změnou měřítka mapy se stávají buď znakem liniovým (vodní toky) nebo bodovým (sídla). Plošné znaky slouží k interpretaci souvislé oblasti. Obrazy těchto oblastí se v kartografickém díle označuje jako kartografický areál (tj. prostor vymezený obrysovou čárou).

Kartografické areály dělíme na:• Podle způsobu a přesnosti jejich vymezení

Areály s daným obrysem (ohraničené)

Areály s neurčitým ohraničením (přesně neohraničené)OtevřenéDynamické areály (obrys se vyvíjí v čase)

• Podle vzájemné polohy kartografických areálůA. Izolované (ostrovní) areályB. Dotykové areály (tvoří souvislý celek)C. Překrytové areály (vzájemně se prolínají)

• Podle zobrazované charakteristiky jevuKvalitativní Kvantitativní

Mapová signace (přiřazování mapových znaků)

= Určitému významu (konkrétnímu nebo abstraktnímu myšlenkovému obsahu) se přiřazuje grafická jednotka, nebo již konkrétní mapový znak.

Základní principy mapové signace: Konvenčnost = přijmutí konkrétní úmluvy nebo obvyklý, ustálený způsob

označení významů (pojmů) mapovými znaky, ať už motivovanými nebo nemotivovanými

Libovolnost =libovolně přiřazuji grafické jednotce význam Asociativita = princip, který preferuje při označování určitou motivovanost,

podobnost, náznak určité příbuznosti, souvislosti vztahu, apod. Stupeň asociativity závisí jak na zkušenosti, tak na představivosti a dalších myšlenkových schopnostech každého jedince.

Pravidla asociativity:

Pravidlo shody - zásada respektování sousedství, spojitosti aj. polohových relací První tvarové pravidlo - předepisuje povinnost zobrazovat objekty a jevy

mapovými znaky podle toho, zda-li se v příslušném měřítku projeví jako body, linie nebo plochy bodovými, liniovými nebo plošnými znaky

Druhé tvarové pravidlo - předepisuje povinnost zobrazovat objekty mapovými znaky ve shodě s jejich půdorysem, tzn. např. kruhové objekty kruhovými znaky

Pravidlo shody v orientaci – soulad orientace znaku s tím, co označuje, tj. směrem nahoru, dolů, vpravo…

Pravidlo shody v barvě - zásada přenosu barevnému vjemu, kterým na psychiku člověka působí mapový objekt reálné skutečnosti do mapového znaku. Předmětem shody by neměla být jen barva, ale také její tón a sytost.

Morfografie mapových znaků (popis tvaru)

Nejmenším grafickým elementem je tzv. grafematický prostor a grafický motiv. Složením vhodných grafických prostorů a grafických motivů vznikne základní graficko-konstrukční komponenta mapového znaku, tzv. mapová graféma (kartograféma). Lze je považovat za základní jednotky tzv. přirozeného kartografického jazyka.

Nejmenší graficko-významovou komponentou mapového znaku je tzv. mapové morféma (kartomorféma). Spojováním a hromaděním kartomorfém vzniká výsledná podoba jednoduchého mapového znaku, tzv. kartosyntagma (mapová syntagma).

Vytvoříme-li vhodné spojení jednoduchých mapových znaků, lokalizovaných do jednoho místa mapového pole, můžeme hovořit o složeném mapovém znaku, tj. o tzv. mapové synsyntagmě (kartosynsyntagmě).

Morfografické operaceJsou to činnosti, pomocí nichž se tvoří a upravují mapové znaky, a to jak jednoduché, tak složité. Tzn. ze dvou znaků jiných významů se vytvoří třetí znak významu nového.

Morfografické operace:• Sdružování

• Skládání

• Spojení

• Uspořádání

• Rozkládání

Afixace podle pozice(Dá se vysvětlit na příkladě v českém jazyce, kdy vytváříme slovo metodou přidáním afixů (předpona, přípona) ke kořeni slova.V kartografii např. podtrhávání, orámování apod.)

Změny rozměrů Obarvení

Projektování mapových znaků Pro tvorbu znakového klíče platí tyto zásady:• Znakový klíč musí umožňovat zobrazení zájmových jevů systémovým

způsobem, tj. vystihnout nejen jednotlivé prvky a jejich vazby na bezprostřední okolí, ale i všeobecné charakteristiky platné pro zobrazené objekty jako celek

• Znaky musí být standardizovány, aby proces generalizace nevyvolal podstatný zásah do struktury

• Znaky musí být názorné, lehce zapamatovatelné a jejich počet musí být únosný

• Znaky musí být komunikativní (schopnost přenášet a sdělovat informaci), interpretovatelné (vyvolávající pocit srozumitelnosti) a komprimovatelné (možnost zhuštění informace).

Použitá literatura: Plánka L.: Kartografie a základy GIS, MODUL 02 – Kartografická interpretace.

Brno 2006

Děkuji za pozornost