Tento digitální učební materiál (DUM) vznikl na základě řešení projektu OPVK, registrační číslo

CZ.1.07/1.5.00/34.0794 s názvem „Výuka na gymnáziu podporovaná ICT“.

 Tento projekt je spolufinancován

Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Zpracováno: 18. 3. 2014 Autor: Mgr. Petra Adamovská

Interpunkční znaménka

Středník (;)

Středník stojí svou platností mezi tečkou a čárkou.

Graficky rozčleňuje složitější vyjádření, jehož části k sobě patří jen volně, ne však natolik, aby byly odděleny tečkou.

Užíváme ho, když chceme naznačit různé stupně obsahové souvislosti mezi částmi výpovědního celku.

Funkce středníku

Odděluje relativně samostatné významové celky uvnitř vět a souvětí: Krasobruslení má stále své příznivce; svým důrazem na počet i obtížnost skoků však již výrazně změnilo svůj charakter.

Odděluje výčtové položky, u nichž se ještě píše čárka nebo spojka: Do skupiny západoslovanských jazyků patří: čeština a slovenština; horní a dolní lužická srbština; polština; vymřelá polabština a pomořanština.

Odděluje výčtové položky uvedené na samostatných řádcích: Sportovní lezení v sobě zahrnuje: 1. lezení na obtížnost (hodnotí se, kdo v dané cestě doleze nejdále); 2. lezení na rychlost (závodníkům se měří čas na standardně

postavené trati); 3. bouldering (leze se na různých méně či více převislých profilech

s malým množstvím proveditelných kroků, zcela bez jištění, pouze nad žíněnkami).

Dvojtečka (:)

Dvojtečka uvozuje část textu, která svým obsahem z předcházející části vyplývá nebo ji rozvádí, doplňuje atp.

Funkce dvojtečky

Dvojtečka uvozuje:a) přímou řeč;b) příklad, výčet či doložení (vysvětlení)

předchozí části textu.

Velké písmeno po dvojtečce píšeme: - následuje-li přímá řeč;- obsahuje-li následující vyjádření dvě nebo

více samostatných vět oddělených tečkou.

Uvozovky („“)

Do uvozovek se dávají ty části projevu, které doslovně citujeme nebo které chceme různých důvodů od ostatního textu odlišit

Funkce uvozovek

- Přímá řeč„Půjdeš do kina?“ ptala se.Rozrušeně zvolal: „To snad nemyslíš vážně!“- Citát Tvé včerejší „ano“ neznělo příliš přesvědčivě. Dodnes

je platné Eisnerovo tvrzení o českých nepřízvučných dlouhých samohláskách a pozici hlavního přízvuku téměř vždy jen na první slabice jako o „velké vzácnosti na světě“, stejně jako jeho postřeh, že „se málokdy vyskytne cizinec, který by v těchto věcech nechyboval“.

- Ironické vyjádřeníZnáme jeho „nezištnost“. To byl tedy „úspěch“.

Uvozovky a jiná rozdělovací znaménka

1. U přímé řeči píšeme další interpunkční znaménka před druhým, „horním“ uvozovacím znaménkem: „Dobrá,“ řekl. „Tak tedy zítra.“ „A to všechno,“ povídá Jana nahlas, „je mou vinou.“

2. Je-li do určitého celku vložen citát, píše se další interpunkční znaménko až za druhé uvozovací znaménko: Masaryk často zdůrazňoval, že „demokracie je názor na život“, že je uskutečnitelná jen tam, „kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu“.

3. Je-li potřeba vložit do přímé řeči citaci jiné přímé řeči, užijí se uvozovky jednoduché.

Pomlčka (-)

Pomlčka je delší než spojovník. Naznačuje větší přestávku v řeči nebo od sebe výrazně odděluje části projevu. Odděluje se mezerami.

Funkce pomlčky

1. neukončená výpověď„Už toho mám dost! Nech toho, nebo –“ 2. dramatická pauza, obsahové vyvrcholení,

nečekaný obrat Kopali, odhazovali zuřivě hlínu, utírali si pot z čela a

pak – v jámě se cosi zatřpytilo. 3. vysvětlení předchozího tvrzeníRozčilení nepomůže – v afektu spíše budete chybovat. 4. heslo; dílčí vysvětlení či doplněníMůj dům – můj hrad. 5. přímou řeč (místo uvozovek) 6. vsuvku

Tři tečky (. . .)

Tři tečky se vyskytují v psaných textech uměleckého stylu. Označují: - přerývanou, vzrušenou mluvu„Já nevím… opravdu nevím, co říct… bylo to tak…“ - neukončenou výpověď, doznívání výpovědi, komentář k

předchozímu tvrzeníKdyž jsem byl ještě mladý… No, nechme toho… - vynechání části citovaného textu - neúplnost výčtu, výpovědi apod.Od kmene přítomného se tvoří jednoduché tvary určité, např. dělám,

děláš, …; dělej, …

Tři tečky nemají členicí funkci , proto užijeme za nimi ještě náležitého členicího znaménka tam, kde je to pro pochopení větné stavby nutné (kromě tečky).

Závorky ()

V textu užíváme kulaté závorky. Pokud je třeba do textu v závorkách vložit další závorky, volíme hranaté nebo lomené závorky.

Funkce závorek

- vsuvky větné i nevětné (podobně jako dvě pomlčky a dvě čárky)

- volně připojený, samostatný či dodatečně připojený větný člen (podobně jako čárka)

Tímto způsobem (tedy bez vlastního kapitálu, jen díky půjčkám) už firma dlouho přežívat nemůže.

- autorství výroku - výrazy, které nenáleží k vlastnímu projevu, scénické

poznámky…(Potlesk) - doplnění slova potřebného pro pochopení citátu či

parafrázeZanedbává-li (češtinář) jazykovou výuku, pak je podle

Šmilauera špatný učitel.

Psaní závorek s tečkou

Stojí-li v závorkách nevětná struktura popř. věta těsně obsahově navazující na text před závorkou, má její první slovo malé počáteční písmeno a tečka se píše až za druhou závorkou:

Takto získaný snímek se nazývá palatogram (palatum – tvrdé patro).

Stojí-li naopak v závorkách věta volně obsahově navazující, má její první slovo velké počáteční písmeno a tečka se píše před druhou závorku.

Použitá literatura

Pravidla českého pravopisu: školní vydání. Kolektiv autorů. Praha: Pansofia, 1993, 383s. ISBN 80-901373-6-9

Kostečka, J.: Český jazyk pro 3. ročník gymnázií. 1.vyd. Praha: SPN, 2002, 288 s. ISBN 80-7235-191-5.