Moje odpovědi Tabinůmaneb
pět psaní o Talmudu a židovskérituelní vraždě.
——R=—
Od
prof. Aug. Rohlinga.
Přeložil
Maxmilián Jakubička,0. 8. Fr.
SNNVšecka práva vyhražena.
VVS
V Praze 1885.Tisk a sklad Cyrillo-Methodějské knihtiskárny
(3. Zeman a spol).
Motto: Já, jenž ze chleba chudých žiju,měl bych mlčeti, když vidím, že
vydíráni jsou?
B. Bernardino da Z'eltre.
Ve vídeňských židovsko-liberálních listech před nedávnem dali dva vídeňští rabínové toto vyjádření: „V zasedání porotníhosoudu dne 28. t. m. bylo zde na základěRohlingova spisu „Židé podle Talmudu“ tvrzeno, že v Ta'mudě stojí, „že křesťané jsoupsi, vepři a oslové.“ Naproti tomu prohlašují podepsaní co nejrozhodrěji, že tvrzeníRohlingovo, kteréž ostatně opsáno jest z Elisenmengrovy knihy „Odkryté židovstvo,“ nanepravdě spočívá, ježto takové místo v Talmudě nikde se nenachází. Při té příležitostidáváme vyjádření, že Talmud vůbec nic nepřátelského proti křesťanům neobsahuje. VeVídni,dne30října1882.“—| Dr.Ad.Jel.linek. Dr. M. Gůdemann.
Vzhledem k tomu uveřejňujeme tuto odpověď c. k universitního profesora dra. Aug.Rohlinga v Praze, kterou nás poctil a kterážzní následovně:
L.
„Talmud učí, že žid při soudech musíhleděti na všechen způsob nežida přemoci,buď pomocí zákona a když by to nešlo, podvodem. (Baba Kamma 113 a.) Když tedy přisamém soudu, kde přec to jde na přísahu,
1
— 4 —
židovi je podvod dovolen, co teprv si můžedovoliti mimo soud, v novinách a jinde.Když tedy řečení páni rabínové prohlašují,že v Talmudu nic proti křesťanům se nenalezá, snadno z toho poznáme velké šelmovství. Rabín Abraham Geiger, který roku1874 zem *l, náležeje k straně reformní, tenaspoň při:pouštěl, že je dostatek nepřátelských křesťanům vyjádření v Talmudu; onjen hleděl obecenstvu namluviti, že to Talmud tak zle nemyslí! Však ale měli by sikřesťané zapovědíti. býti jmenování psi (Megilla 7, b), osli (Berachoth 25. b), dobytčísemeno (Jebamoth 94, b Tos.) Pražská modlitební kniha (Machsor II. 56 a) jmenujekřesťtanstvo docela „Edom, prase.“ TraktátAboda Zara 6, a. staví křesťany pod modloslužebníky a v traktátu Gittin 57 učí Talmud, že Ježíš, tak jako Bileam, v propastipeklasesmažívneřádu© Jsoutakovévěcidobře míněny? Jest to zásadou rabínskou, žeživot nežida jest v rukou žida, a tím vícejmění jeho. (Josef Albo, Sefer Ikkarim, t. j.základy víry. III. 25.)
Jelikož mezi prameny hebrejské vědystarožitnické, pro kterou jsem od Jeho Veličenství císaře byl povolán za řádného profesora na universitu pražskou, zaujímá Talmud a rabínské písemnictví místo vynikající,nám tudíž státně uznané právo v těchtootázkách hlas svůj dáti. Tím způsobem jsemsložil svoje úřadní přísahou stvrzené dobrozdání v letě J881 u pražského vrchního zemského soudu k rukoum vrchního zemského
— 5 —
rady Marxe v tom smyslu, že židovi náboženství jeho dovoluje, na všeliký způsobvšechny nežidy vykořistiti, je tělesně a mravnězničiti, jejich život, čest a majetek zkaziti,nejen veřejně a násilím, ale i tajně a úkladně;— to smí. ba má žid, když může podlesvého náboženství činiti, aby svůj národ kupozemské vládě nad světem přivedl. (Soudv Drážďanech, který toto dobrozdání spůsobil, na to uznal za nevinny křesťany, kteříod židů pro rušení náboženství atd. obžalováni byli, ačkoli jen k ochraně křesťanů žádali pomoc proti Talmudismu.)
Když věci tak se mají, mámejistě právožádati, aby židovská otázka zákonodárstvímse upravila. My nejsme antisemité, kteřížidovi ubližují, spravedliví majetek zkaziti ana jeho život mu sáhnouti chtějí, — ale mychceme ochranu pro křesťany pomocí blabých zákonů, které by semitům zamezily vykořisťování křesťanského lidu.
Poněvadž páni rabíni Jellinek a Gůdemann se opovážili věci zjištěné a znalcůmdocela známé uprostřed našeho starobyléhocísařského města upírati a tímto proti pravděnamířeným upíráním, jakoby talmudická %4rabínská literatura neměla ráz proti společenskému řádu a proti křesťanství stojící,v pochybnost uvozovati spravedlivý soudnínález: proto měl jsem za svou povinnost,jakožto universitní učitel, jsa svatou přísahousloučen s císařem a národem, abych pozdvihlhlasu svého a vyložil, jak věci do opravdy
— 6 —
se mají, abych podporoval ten pravý křestanský antisemitismus, jenž si přeje záko=nitou ochranu křesťanskému lidu naproti židovskému vydíračství. Naše heslo je: Ochranakřesťanův a ne štvaní proti židům.“
V Praze. dne 23. listopadu 1882.
Dr. Aug. Rohiing,c. k. profesor hebr. starož.na c. k. universitě pražské.
IX.
Zasnu,žepánovéJellinek© Gůdemanndali sobě práci s prohlášením proti mému„Zidu dle talmuda.“ Posuzujeme h prohlášení toto s vědeckého stanoviska, jest zcelasměšným a nepravdivým, pročež zasluhujejiž samo sebou jako tisíce podobných, abyjednoduše zůstalo nepovšimnutým. Poněvadžse prý však onino oba hlasatelé Talmudu dovedou nad míru v sídelním starobylém městě roztahovati. poznali jsme již velmi dobře, že onino ctihodní doktoři několika umělými kousky vídeňské obecenstvo při dobrénáladě udržeti se snaží.
Vycházejí totiž odtud, že Talmud, jakož1 ostatní náboženské spisy židův vůbec, neužívají všude obvyklého slova Nazarenů, kdese 1 specielně o křesťanech mluví, nýbržvětšinou kladou slova: „cizinci“ „ostatní“„modloslužebníci ,“ „Edomité “ „bezbožní“
— 7 —
atd. Poněvadž však právě křesťané dostipatrně „modloslužebníky“ se nazývají (na př.Aboda zara Fol. 6 a.) zahrnutím naší neděledo svátků pohanův, patří jim též židovskýnázev cizincův, Gojim atd. jako psi (MegillaFol. 7 b.), osli (Berachoth Fol. 25 b.),dobytek (Jebamoth94 b. Tos.), prasata(tak zovou nás v pražské modlitební knizeMachsor II. 56 a. Edom t. j. prase) a p.
Sezná-li odborný znalec prohlášení zmíněných pánův, s podivením se táže, zda soudnídvůr skladatele trestem stíhati nebude. Neboťbyť 1 neděla se žádná zmínka © soudnímvozsudku, tož přece by as veřejné blaho těžcemohlo poškozeno býti, kdyby se ona zcelalživá pověsť bez trestu mezi lid roznesla, žeTalmud neobsahuje ničeho křesťanům nepřátelského, že ony hnusné tituly nevztahujíse na křesťany; vždyť přece antisociální a křesťanům nepřátelská povaha Talmudu a obzvláštěspisů rabínských, jež obé židům velice posvátným jest, tvořilo vlastní základ soudníhorozsudku a popírajíce tento základ vzdorzřejmé pravdě, daleko překročili bychom mírudovoleného.
Jak přicházejí onino páni hlasatelé,kteří přece jsouce znalci Talmudu, pravduvěděti mají, k onomu nepochonitelnému tvrzení, že Talmud není křesťanům nepřátelským? (Či snad mají za to, ž2 by touto cestou zbavili id a vůdce jeho víry, kdyby donucení byli prohlásiti, že Talmud a spisy rabínské jsou sice antisociální a křesťanům nepřátelské v nejvyšší míře, avšak židovstvo
— 8 —
že jich více nenásleduje a toliko Mojžíše poslouchati chce? Jak známo, učinili předčasy pruští rabínové před králem Bedřichemtakovýto slib, ježto nebyli s to, aby vzhledem k přísežnému dobrozdání úřadně hlasujících universit tu- i cizozemských šťastněTalmudismus očistili. Král však právem odvětil, že nežádal onoho slibu' a že se 0 tonestárá.
Zdaž nyní mohou pánové Jellinek a Gůdemann obstáti se svými pravdě odporujícímivýroky, o tom nechť obecenstvo rozhodne.Skutkem však jest, že „Zid dle Talmudu“jest oprávněn, ba může-li, i zavázán, jinověrce lží i podvodem fysicky i morálně zničiti, jej veřejně i násilně, jakož i tajně a zákeřnickyusmrtiti; jest to zásada rabínův:„gufo muthar kol schechen mamona“, t. j.„život (nevěrce) jest v ruce tvé (žida), nejinak i jeho majetek“ (cf. Rabbi Jos. Albo,„Fundamente des Glaubens,“ III. díl. Cap.25.) Ani před soudem nelze bezpečným býti,ježto Talmud (Baba kamma 113. a.) učí, žežid musí v každém případě v procesu S nežidem zvítězit, budiž to zákonem, neb, nejde-li to tak, lstí a podvodem; přece všakjako rada Ismaelova jest připojena výjimka,že slušno se stříci před vyzrazením. Co možnotedy na židovskou přísahu dáti, která protinežidu jest složena, nehledě k tomu, že přísaha vůči zvířatům (psům, prasatům — sitvenia verbo) sama v sobě lichá jest, a tudíž,třebas i lehkomyslné užívání svatých slov,nikdy těžký hřích křivé přísahy obsahovati
— 9 —
nemůže. Někdo třeba řekne, že žid by některé přísné formule přísežní v zemích Talmudismu oddaných respektoval; avšak formulesebe přísnější ponechává nejširším, nejlživějším restrikcím volnou cestu.
O jiných nehumanních výrocích Talmudanebudu mluviti a ani o tom se nezmíním, žeto pouze věcí dotýčných židů jest, aby svědomí svému tou pohodlnou větou ulehčili, že„zlá přirozenost“ jest nepřemožitelná a žečasto nutí k hříchu, a že jest vše dobré,jen když je člověk židem a židem zůstane(tak Archives israélites XV., 711.) Ze tytověci v pravdě od náboženství židům dovoleny jsou, ba, kde to jde, i přímo přikázány,uložil jsem s podrobným provedením ještěv letě 1881 u pražského vrchního zemskéhosoudu k rukoum vrchního zemského radyMarxe, ježto soud v Drážďanech můj náhled zvěděti si přál; jak se dalo očekávati, byli drážďanští křesťané, jež Židi zeštvaní židů, rušení náboženství a podobnýchzločinů byli obžalovali, úplně pak nevinnýmiprohlášeni.
Přirozeně vztahovala se moje odpřisáhnutá výpověď o výrocích Talmudismu, namířených proti nežidům specielně ku křestanům, ježto žádný národ na světě od rabbinismu není tak nenáviděn jako křesťané.
To jistě každý pocbopí, ví-li, že Kristus,náš Pán a Bůh, v mnohých exemplářích Talmudu (traktát Gittin fol. 57) s čarodějníkemBileamem na týž stupeň staven jest.
— 10 —
A pak nemá Talmud nehumanní výrokytaké proti ctitelům „ohavného zločince“ namířiti!
Avšak interessantní a důvodné jest, jakrabbi dr. Kroner svého času proti mnětvrdil, že ona místa v Talmudu nejsou, kdežtorabín dr. Landsberger v Kasselu ona místasice uznal, avšak je jinak vykládati se snažil.
Rovněž vykládají Gůdemann a Jellinek,že ničeho v Talmudu proti křesťanům není,kdežto slavený Abraham Geiger, jenž jakožtovrchní rabín velké židovské obce v Berlíněpřed 2 neb 3 lety zemřel, připouštěl, že onamísta v Talmudu sice jsou, že však nejsoutak zle míněna. Vskutku, jak Himpel v Tubinkách dobře pravil, bavlněná poznámka!
Ze Gittin 57 a to ostatní není zle míněno! Co as řeknou Jellinek a Gidemannk těmto odporným výrokům rabínů? Ovšem,bude je to velmi málo znepokojovati, ježtodle Talmudu všecky výroky rabínův, ať sivespolek jakkoliv odporují. veskrz slovo božíjsou!
Pro ty čtenáře, kteří by třeba myslitimohli, že žid devatenáctého století na Talmud a jiné spisy, které z časů dávno uplynulých pocházejí, nehledí, poznamenati slušínásledující:
Bude to zajisté každému nápadným, žerabíni všech zemí, když (v zájmu ochranykřesťanův a ne za příčinou pronásledovánížidů) na zavržitelné nauky Talmudu poukazujeme, ihned hotovi jsou tyto buď docela upříti,
neb zvláštní dovedností vykládačskou obrátiti.Stalo se to zjevným na Jellinkovi. Gůdeman=novi, Geigrovi, Kronerovi, Landsbergrovi; znějakých třiceti malých a velkých spisů,které proti „Židu dle Talmudu“ a vyšly a znesčetných výkonů žurnalistiky mohlo by seještě množství důkazů proto nalézti. [Kdybytedy Talmud a ostatní s ním spojené rabínské spisy, zkrátka talmudismus, nebyl promoderní Žžidovstvo nábožensky závažným,bylo by nepochopitelno, jak je možno se nadtím tak velice horšiti.
Křesťanská literatura apokryfů, Spisymandaeů a jiných křesťanských sekt, ano 1veliké spisy mnohých našich katolickýchpředkův obsahují různé bludy; ano svatýAugustin napsal dokonce dvě knihy rektraktací; avšak ani nám nenapadá bludy ano kohavnosti (na př. spisů mandaejských) zapírati neb křivě vykládati, ježto naše náboženské vyznání živým slovem apoštolské stolicese spravuje. Kdyby tedy Talmud a rabínskéspisy náboženského významu neměly, pročtolik hluku?
S tím souhlasí dokonale, že židovštíučenci 8 plným důrazem 1 v přítomnostistále Talmudu před biblí přednosť dávají.
Svýcar rabbi dr. Rubens (Stará a novávíra židovski, Curych 1878) praví, že mohučský a vratislavský směr židovskou theologiia praktický církevní život židovský opanovaly, avšak při všech neshodách přece pevněvíry v tradice Talmudismu se drží. Dr.Kroner dával v četných případech Talmudu
— 13 —
za pravdu proti bibli a nalezl, že pojem bližního v desíti přikázaních pouze na židy sevztahuje, s čím i to se shoduje, co sám proslulý židovský filosof Maimonides, jenž v „Jad.Chazaga“ znamenitý výtah Talmudu učinil, najednom místě praví: Nezabiješ, to jest žádného žida. O řiditeli vratislavského rabínského semináře, dr. Grótzovi, jest známo, jaknepřátelským proti křesťanům i ve svých německých spisech jest; čtěmež jen jeho obsáblý dějepis židů. í
Rabbi Dr. Duschak v Krakově šel vesvé drzosti tak daleko (Rahmerův židovskýliterární list), že i panenské čistoty mravůJežíše Krista dotknouti se odvážil, čehož seani bohovražední fariseové za časů Ježíšovýchnedopustili. Rabbi Dr. Stier uvádí opět děsnou paralielu mezi Bileamem aKristem —a pak není Talmud dílo, jež i do přítomnostipůsobí a sice i u studovaných židů, kteřípřece z humanní civilisace, z klassickéhovzdělání a z obcování se křesťany zvláště odemancipace jiné idey čerpati mohl“ Co teprve děje se u stáda, jež od takových studovaných rabínův spravováno jest? Právě odčasu emancipace jevili učení židé velikouhorlivost v tom, že staré křesťanům nepřátelské spisy znova vydávali. Pan Jellinekmůže sám v tomto ohledu některé plodysvého péra uvésti. Ti pánové řeknou snad,že se to děje pouze v zájmu literárně-historickém. Avšak děkuju za to. Rabbi DavidDeutsch vydal hebrejsky a německy staréhoTroki, pravého to baziliška, plného žluči a
jedu proti křesťanství Rabbi Léon Schlossbere ohlašuje právě nyní vydání německé,francouzské a anglické jednoho starého arabsko židovského hanopisu, v němž jakysi židpod škraboškou biskupa odpadlíka hnusnárouhání pronáší. Rabbi Dr. Bloch v Pozňani,jenž též proti mně jeden spisek sepsal shledává. že Ježíš ani stopy citu vlasteneckéhoneměl, že se nikdy pro pojmy, které vlastnězáklad mravného života tvoří a mravné srdcedo nejhlubších útrob naplňují, roznítiti nemohl, poněvadž totiž, jak Bloch připojuje, napolitické revoluci proti Rímu za příčinouznovuzřízení světské říše "židovské žádnéhopodílu bráti nechtěl.
Není divu, spatřuje-li kdo Pána nemravným, pokládaje světské víci za nejvyšší cíl.Již v Talmudě čteme nečistou narážku napočetí Páně. které v rabínské knize Toldothjeschu strašlivě vylíčeno jest, a jak u Duschaka, Schloszbergea, Blocha soudruhů vidíme, podnes ve všech možných odstínech sevyličuje.
Geiger praví ve svých „Přednáškách“,že Ježíš žádné nové myšlenky nevyslovil, ba(„Jůdische Zeitschrift“ 1872 ), že Pán vlastnězcela nic neučinil, předce však jakýmsi Bohemse stal.
Rabbi Levin dodává (u Rahmera), že seSpasitel s Hillellem u vědění a moci nikterakměřiti nemohl.
Delitzsch sebral množství podobnýchvěcí ve svém spise 0 židovském tisku, z Čehož my zde mnohého upotřebíme, a každý
— 14 —
čtenář může sobě snadno celé album takových obrázků sestaviti, nahledne-li jen doPhilippsonovy „Allgemeine Ztg. des Judenthums“ (Bonn), Rabmerovy „Wochenschriftmit Literaturblatt“ (Magdeburg), do Lehmannova „Israelitu“ (Mohuč), do „Jeschurun“z Buda-Pešti a do jiných listů našich židovských spoluobčanů, nemluvě zhola 0 jejichpolitickém denním tisku.
Ve všech zemích, kam popatřím, jesttudíž duch Talmudismu tak čilý, jako vůbeckdy byl. A my opětujeme, píší-li podobnévěci sami učencové, spisovatelé a rabíni, předčímž máme se pak teprve jinak míti napozoru?
Národní hospodáři nechť posoudí, zdahmotný blahobyt státův od časů emancipacev rozkvět vešel! í
My, co se nás týče, prohlašujeme slavně,že onen antisemitismus, který židům oknavytlouká, jejich majetek a životy ničí, jestnekřesťanským a proto právem od vlád všemožným spůsobem se pronásleduje.
Křesťanský antisemitismus, jemuž tytořádky věnujeme, požaduje pro židy blahovolné snášelivosti a mocné ochrany, protikaždé nepřistojnosti, považuje však za nutné,aby ku blahu křesťanstva jisté meze vytknuty byly, jež naši předkové s neobyčejnoumoudrostí byli vyměřili.
Mohlo by se ovšem pomýšleti na to, ženárod, který takové náboženství má, jakéhoTalmudismus poskytuje, má být vůbec zničenneb rozptýlen, aneb na sv. Helenu neb do
Cayenne vypovězen. Než ovšem víra křesťanská nemůže sama sebou tuto ne nerozumnou ideu schváliti, ježto mocná vůle Boží,jak v proroctvích bible vyslovena jest, roz
týlení onoho národa po celém světě určila,aby toto stálým svědectvím zjevení bylo všem,kteří viděti — chtějí. Proto nepomýšlelo setéž v křesťanském středověku se strany CÍrkevní na nic podobného, nýbrž stačily výminečné zákony, jež i dle Renana (viz Archives, isr. 15 čna. 1868) nutnými jsou pro zásady Talmudismu, a tak podotýká 1 učenýGranderath („Laacher Stimmen 1879., II.183.), že výminečné postavení židů zákonodárcům nejen dovoleno, nýbrž z povinnosti pečovatl o poddané 1 uloženo bylo.
Židé nejsou již více, jak i Pfefferkorn pravil, Mosaisty, nýbrž odpadlíky Mojžíšovými,ježto jsou Talmudisty. "To ovšem platí všeobecně. Jednotlivé výjimky se ovšem vždyvyskytují, zákonodárství má však obracetizřetel ku všeobecným poměrům. Dá se zajistéočekávati, že vlády dle naší rady tuto záležitost v brzku po zákonu rozhodnou; neboť kdyby se stalo, že by stav věcí těchto,jenž netoliko věcně a prakticky, nýbrž úřadněsloženými přísahami, jakož i věrohodnýmivýpověďmi znalců za více než snesitelný uznánbyl, neměl zákonitě upraven býti, tu jest seco obávati, že by protikřesťanská moc socialismu a nmihilismu s hrubou brutálností nažidy se vrhla.
Kdybychom měli věřiti budapešťískémužidovskému „Jeschurun“ (22. září 1882.), tu
— 16 —
ovšem bych nesměl žádného slova více pronésti.
Neboť list onen píše 1. c., že jsem „ničemným, proklatým, podvodným učitelem“,„jehož ďábelské učení dle“ (předstíraného)„výkazu“ drážďanského antisemitského sjezdu,celý protižidovský proud zplodilo, ba i případTisza-eszlárský *) v život uvedlo a jako můraZmilionový národ židovský po celé zeměkoulitísní, tak že vídeňská židovská aliance nanejvyšších místech nucena jest proti mně zakročiti, aby udusila vzplanuvší Žár, jako kdysiv Damašku skrze Crémieux-a a Montefioreaudušen byl.
Tato vyhláška jest podepsána „jmenemstatisíc židů, jimž se pro víru jejich veliceubližuje.“
Crémieux a Montefiore udusili vzpouruv Damašku obdarovavše Turky značnými penězi; 0 to se přec na nejvyšsím místě nepokusí, neboť by tento spůsob byl tam úplněnemožným. Ostatně není pranic do toho Israelina nejvyšším místě, ježto pouze uvedeno bylo,co sami židé napsali a nadto ještě k pravémudobru neméně židů než křesťanů.
Prof. dr. Rohiing.
*) Uherští židé sbírají nyní dobrozdání, zda-liv Talmudu náboženská vražda dovolena jest. Připojui se k votu, že v Talmudu o tom nic určitéhopsáno není, dle dějepisu však tato děsná skutečnostjest tajnou tradicí, která často následovníky našla(viz „Civilta Cattolca“ 1881 — více článků.) Mohutotéž na požádání úřadně přísahou stvrdit.
— 17 —
LII.
Naši Hebreové jsou opět zde. Radili se,co by činiti měli a shodli se konečné na tom,že ctěnému obecenstvu slavnostně svou nevinu dokážou: „Jeden z oněch tisíců utiskovaných židů pro jich pohaněné náboženství židovské“ chápe se slova v pešťském„Jeschurun“ (dne 21. prosince 1882),vrchní rabín dr. Jacobi zasýlá psaní dozáhřebského „Pozoru“ (dne 21. pros. 1882),okresní rabín dr. Bloch vystupuje s velkou horlivostí ve „Wiener Allg. Ztgu.“ (dne22. prosince 1882) a kazatel dr. AdolfJellinek uveřejňujeve vídeňské „Extrapost“ (dne 25. prosince 1882) úřadní vyznání víry © poměru židů ku nežidům, dr.Lóvy pak napsal brožurku, nazvav ji:„Talmudjude in der Schwurgerichtsverhandlung vom 28. October 1882.“ (Verlag drLówy in Wien.)
Zelím sice toho, že musím říci o tomtomnohostranném namáhání rabinismu našimmilým židovským spoluobčanům, že jim tonic neprospělo, ano naopak mnohem víceuškodilo; ueboť tyto nejnovější práce, jakpozději ukáži, moje známé výroky ještě vícepotvrdily a sesílily, tak že bohužel nemožnomi ani jediné Jota odvolati. Vizme tedy, coti páni rabíni a doktoři israelští řekli, asuďme sami, zda nejednali dle rozkazu Tal
Moje odpovědi rabinům. 2
— 18 —
muda „protivníka podvodem zničiti“ (BabaKamma 113.)
Především jest však podivuhodné, že tictění páni nedovedli se opanovati, aby pravduzcela klidně pověděli, nýbrž hojnými nadávkamipo mně metají. Při mně shledávají jen „nevědomost,“ „na eti utrhačství “ „lež“ „prokletou, ničemnou, lotrovskou duši.“ „vtělenéhoďábla v lidské postavě, který jsa ve služběpekla, ku kletbě člověčenstva své nástrahyklade,“ „belzebuba, kterého by měl Všemoboucí, dokud věc nevyřízena jest, do očistce(sic !) zavrhnouti,“ „jedovatou bylinu, kterouco nejdříve vypleniti jest“ atd.
Dále podivné jest, že mi rabín Blochzvlášť (jsa si vědom slabosti ve své záležitosti) dlouhý text předčítá, ježto jeho mínění o půvedcích rozdvojení se církve v západní Evropě v XVI. století sdíleti nemohu,nýbrž v této otázce židů zcela se netýkajícíhájím stanovisko, které se z katolickýchděl jako z Janssenova dějepisu německéhonároda a i ze spisů nekatolických badatelůjako Paula de Layarde, Dollingera (tři svazkyo reformaci), de Wette (Lutherovy listy) a j.odůvodniti dá. Židé měli by tím méně naspory rozličných křesťanských vyznání poukazovati, čím horlivěji na vzájemném odcizení křesťanů pracují neb pracovali. Připomínám tu jen světoznámé židovské hudební skladatele Meyerbeera a soudruhy.„Hrou, „Hugenotti,“ která po celém světěprovozována byla, připomíná žid Meyerbeer“(tak píše berlínský akatolický časopis „Ostend
— 19 —
zejtung“ dne 7. července 1882) „na starý nešťastný svár mezi katolickou a protestantskoucírkví a rozséval takovýmto chytrým způsobem nenávist proti katolíkům ; drzost, abyproti veškeré dějepisné pravdě katolickékněžstvo štvalo v divadle ku vraždění protestantů, mohla jen v mozkovici pomstychtivého žida povstati.
V díle svém „Robert ďábel“ uvádí jeptišky tančící, v „Hugenotech“ štve křesťanyorotisobě.| Přitomrozličnýmspůsobem,zvláště co se týče veřejných procesí, tupil obyčeje katolické církve. U veliké většiny polovzdělanců vzbudily Meyerbeerovyopery a jmenovitě„Hugenotti“zášť a opovržení proti katolické církvi. Upomínka na „bartolomějskou noc“ byla vzhledem ku katolictví pravým zločinem. Všakmnoho-li slávy a peněz vynesla tato židovskáhudba, jejíž účel málokteří prohledli, celémuzástupu židovských šibalů? Touž Meyerbeerovu tendenci shledáváme i v operetních librettech žida Halevy-ho.
Halevy-ho „Židovka“ hlavně přispětiměla k tomu, aby židé v Evropě stali seoblíbenými.
Jak krásně jsou tam Jíčení židé, jak opovržlivě jeví se nám kardinál! Halevy-ho„Ahaswer“ má týž směr; židovství činí interesantním, křesťanství pak tupí. Tak se věc máu všech jeho bezcenných děl atd.“ —
Kéž by tento úsudek berlínských protestantů židům objasnil, že křesťanská vyznánípochopují, že vítězství nad Talmudem zároveň
29
— 20 —
vítězstvímjest nad živly,které nás křesťany jak voohledunárodním,takináboženském vespolek pobuřují arozkládají. I z hlubších odborůvědy dá setato pravda příklady dokázati. (i snad nepřemůžem vítězstvím nad Talmudem ono uepravé učení o závislosti vůle, které v rabinismu známým názorem o „zlé přirozenosti“ (0 jáger hara) se hlásá? Sám Delitzsch, s kterým Bloch tak sympatisuje, holduje tomuto bludu židovskému (Komentář kukoh. 8, 29, str. 329.).
Však právě tato záležitost přemoženímTalmudu náleží ku základním nadějím proopětné spojení roztržených křesťanů. Neboťtrestní zákony všech států dokazují, že osvícení, vzdělaní stavové mezi protestanty i katolíky židovskou „zlou přirozenost“ z většmyani neznají; neboť v Prusku, Svédsku, Dánsku, Anglii a jiných protestantských státechplatí rovněž tak jako v Rakousku a ostatníchkatolických říších právní zásada, že každýpřestupek zákona trestán jest, nechť pachatelsebe více ujišťuje, že mu „zlá přirozenost“neodolatelnou, pokušení nepřemožitelným bylo.
Po těchto poznámkách, jichž příčinoubyl rabín Bloch, obratme se ku vlastnímtalmudicko-rabínským projevům ctěných pánůprotivníků. Předně nepravda jest tvrzeníBlochovo, že můj spis „Židé podle Talmudu“jakýsi „Volksbuch“ z roku 1602 za Talmudpokládá, aneb za rabínský pramen udává.Ba spíše zřejmě v knize „Zidé podle Tal
— 921 -—
mudu“ na straně 44 (ne 42.) se uvádí spisjakéhosi rabína krakovského dle svého skutečnéhonázvu„Megalleh amukkoth“co takový, ježto pro stanovisko talmudickéa pro jeho další život, 1 rabínské písemnictví důležito jest; avšak jako Talmudneb pramen Talmudu jsem to nikdy neoznačoval. — Ze na straně 75. o rabínovi Eliášia ne 0 proroku se mluví, dokázal jsem Delitzschovi (3. vydání str. 59 ) z kontextu akritiekého poměru věci a úplně v tom souhlasím s výtečníky, jako Drachem, Edgardem,Eisenmengerem a j.; židu ovšem bude to zatěžko, někoho za výtečníka uznati, když týžnepochází z kruhů židovských; prská jižsám „Jeschurun“ (č. 35.) po učenci Wagenseilu a ostatně vždyť se samo o sobě židovizapovídá ctnost neb učenost křesťana (Akum)chváliti, leč by to činil v tom smyslu, s jakým uznáváme krásu a fysickou sílu zvířete,kterému ovšem Akum (totiž křesťan) roveňjest (Jore deah $ 151, 14, srov. Talm.Aboda zara 20 a Oram chajim $ 225, 10.),aneb že by to činil z bázně, aby mír sizjednal, aby křesťané myslili, že židé jsoujim dobrými přátely (Jore deach S 151., 12.,srovn. Gittin 61.) '
Mylné jest, že kniha „Zidé podle Talmudu“ na straně 49 krkavce v rabína proměnila; spíše se proměnil rabín sám v krkavčici, ježto ono vypravování právě fikcíonoho rabína bylo. —-Rekl-li jsem na straně60., že Talmud vyrozumívá slovem rabín £0lik co „chytrým býti v bázní Boží,“ perlu,
— 29 —
tupřipomínáBloch s Delitzschem, žeslovo margela neznamená perlu, nuže, sámrabín dr. Lówy poznamenává ve svém slovníku sub voce, slovo to značí „Perla,“často i „drahokamvý“: užijme tedy názvudrahokam též dobře, věc se tím všaknezmění.
O to, že Aboda zara sluje modlářství atotožné jest s abodath elilim, neměl by seBloch hádati, ježto ku svému ospravedlněníjeho vlastní přátely uvésti mohu, totižEwalda (Ferdinand Christian Aboda z. p.XXV.) a Delitzsche (v Anti-Rohlingstr. 20.); podobně učí Buxtorf (lex.Talm. p. 1565).
Zvláště popírají Bloch a soudruzi, žeTalmud křesťanství za modlářství považuje.Musíme poněkud déle u této věci se pozdržeti.
Ze Bloch v neprávu jest, dokazuje především Delitzsch. který 1. c. píše, že „Talmud křesťanský kultus v pojmu Aboda zarajako modlářství rovný vykládá . “ To jižpostačí. Každý modlářský kult (ctění hvězd,klanění se stromům, hadům, kočkám a lidem)náleží jak zřejmo k „rodovému pojmu“ modlářství, jest tedy v rodovém pojmu druhem(species); ježto pak sám od israelitů jako velikýTalmudista uznanýDelitzsch dotvrzuje,že křesťanství dle Talmudu patří v rodovýpojem modlářství, pak jest zřejmo, že křesťanství jest skutečným modlářstvím dle talmudické idee, že jest zvláštním druhem mo
— 23 —
dlářství, vedle jiných druhů dějepisně známých idololatnií.
Z díla katolického učence Molitorao filosofii dějin chce mne Bloch poučováti,že víra v Trojjedinnosť v Judaismu není považována za modlářství a následovně 1křesťanství ne. Věc však má se trochu jinak.Popírám jen slova „následovné“.
Talmudisté zanechali právě tak jako Kabbalisté rozličné výpovědi, že staré židovskéústní podání učení o Trojici vskutku .za učenízjevené pokládaio, na které již ve St. Z.můohokráte se poukazovalo.
Tak mluví Z. 2.. Ž. 110. Is. 2 a častějiDaniel 7 patrné o více osobách v Božstvu ;Vykupitel jest prorokům skutečným synemBožím, který přirozenost lidskou ve svou osobníjednotu přibírá, Rabínové před 11. stoletímpo Kr. vyznávali stále jen jednoho Mesiáše,kterého oni v jeho utrpení dle vzoru Josefaegyptského „Synem Josefovým“ a v jeho slávyplném stavu „Synem Davida“ nazýval, v oboupřípadech však za syna Božího uznávali.To vidíme v Talmudu, kde Succa 52a bo:ství Mesiáše jako „Syna Josefa“ se uznává,kdež se mu vkládají v ústa slova Zach. 12,10. která dle biblického textu Jehova pronesl. Taktéž učí Talmud, že Bůh ku „Mestáši, synu Davidovu“ slova druhého žalmu„ego hodie genui te“ mluvil a zároveň řekl„Mesiáši, synu Josefovu“: Otec Tvůj Davidprorokoval o životu Tvém. Talmud poukazujej (Megilla 3 a) na jedno místo, které sev úryvku ze ztraceného Targum Jonathan ben
— 94 —
Uziela zachovalo, kdež se praví: „Tito oba,Otec a Syn, jsou tři ve spojení se třetí osobou, a tito tři jsou jen jedna bybosť, jednapodstata, jeden Bůh.“
V témž targumu, jehož jedno staré vydání po vyhnání židů z Neapole dostalo sedo rukou orientalisty Galatina, hyl výroko Is. 6, 3: „Svatý jest Otec, svatý Syn, svatýDuch svatý.“ Raimund Martin, Galatin aVoisin uvádí mnohá místa o Trojici z knihrabína Mojžíše praedicatora (haddarschan), který velice je křesťanství nakloněn.Galatin, Kircher v Oedipus Aegyptiacus arabín Jos. Sal. del Midego znali dílo Jehudy,který Mišnu sestavil, nazvané gale razaija(revelator mysteriorum), jehož jeden svazek(tela ignea 222) měl Wagenseil (jest prý vLipsku), v němž nalezá se toto místo: „Vtomto slovu (tetragrammu Jehovy) jest jmeno12 písmen, která tvoří slova Otec, Syn aDuch svatý, a věz, že to jest tajemstvím Božím.“ Drach znal rukopis díla tohoto, kdežse 0 42 písmerách zmínka činí. jimiž nejvyšší kněz žehnal, a kdež se praví, že tojsou tato slova: ab elohim. ben elohim, ruachhakkodesch elohim, scheloscha beechad, echadbescheloschah, t. j. Otec jest Bůh, Syn jestBůh, Duch svatý jest Bůh, Tři jsou v Jednom, Jeden ve Třech!
Jiná podobná místa jsem ve svém výkladuku výrokům Salomounovým uvedl, který osmělil jsem se věnovati Jeho cís. král. Výsostikorunnímu princi Rudolfovi. Náleží sem i odMolitora poznamenané učení Židův, že aniž
— 25 —
nutno hýti modláři, přece u Boha jakési spojení (Schittuf) mysliti Jze, jest to totiž spojení tří osob v jedné bytosti aneb tří bytostív jediné Božské bytosti.
Jak vznešené to jest, že okresní rabínDr. Bloch se zalíbením na genuinní tradicesvého národa pamatuje. tak pokárání hodnéjest to, že on tuto věc používá ku křivémutvrzení, že totiž křesťanství Talmudismu nenímodlářstvím. Jsme jim modláři, nikoliv vohledu na učení o Trojici, nýbrž poněvadž seKristu jako Bohučlověku klaníme, v něm lidskou přirozenosť s božskou v osobní jednotuSpojenou vidíme, která dle biblického a starožidovského učení Vykupiteli přináleži. Nemožno tudíž upříti, že Bloch nedovoleného anepatřičného výkladu upotřebil. Jest to něcopodobného, jako když rabíni (již ve Tusephotku Aboda zara) nás od jiných modlářů dělí apraví, že nejsme modláři, totiž jako tl ostatní, kteří se klanějí hvězdám, stromům, hadůma td.
Zmiňuji-li se však již o ctitelích hvězd,nesmím opomenouti, že židé nás zvláštnímslovem jako modloslužebníky označují. Slovoto jest Akum (aobdě Kochabium umazzalothctitelé hvězd a oběžnic), které slouží jim zároveň za tajný název Křesťanů, kdež pak zní:aobdě Christus u Mirjam, ctitelé Krista aMarie. Názvu tohoto pro křesťany nejvíce seužíváv knizeSchulchan aruců (t.j.pokrytý stůl), která jest rukovětí theologickou, na niž habituelně rabíni se odvolávají.
— 26 —
Původ tohoto, pro nás velmi důležitého dílajest tento. Rabín Jacob, třetí syn (ve 14. stol.)slavného rabína Aschera sepsal ku snádnějšímu ocenění Talmudu dílo arba turim (£t.j.čtyři řady) ve čtyřech dílech s paragrafy ačísly. První část sluje orach chajim, cestaživota, druhá Jore deach (t. j. učí vědě),třetí eben haezer, kámen pomoci, čtvrtýChoschen hammisch pat (t. j. náprsník spravedlnosti.) Dílo toto (c. 4 fol ) bylo v 16. stol.od rabína Karo výklady opatřeno a pak tentokomentář v krátkosti sestaven, kdež ponejvíce obsah oněch čtyř turim Jakobových jestobsažen. Roku 1576 vložil krakovský rabínIsarles v dílo Karo-a své poznámky a takjest dílo toto, opatřené mnohými jinými vyklady a přídavky jako Schulchan aruch Talmudem v práxi, rukovětí rabinátu. platnýmzákonníkem pro všecky židy, pro který rabínSchreiber z Krakova nedávno od ministerstvaosvěty státní approbace dosíci chtěl — uvidíme,jak oprávněné bylo odmrštění jeho, kterého se mu od vysokýchúřadů dostalo.
Schulchan aruch užívá obyčejně pro pojmenování křesťanů názvu Akum. Jakýsiučenec v rabínství vycvičený, o kterém jindedůkladně pojednám, podává následujíci pádnédůkazy, že křesťan a Akum jsou totožné vý=znamy. Nejprve praví Orach ch. $ 114., 8.,že žid nemá skloniti hlavu, potká li jej Akums křížem. Dále praví častěji spisovatelédíla Scholchan, že ve spisu svém tolikos věcmi přítomnými neb budoucími se zaměst
návají; kdyby vyrozumívali se slovem Akumctitelé hvězd, pak by výrazy „za našich dob“„v našich krajinách“ zcela žádného smyslu něměly, ježto právě před 300 lety v Krakověžádných ctitelů hvězd nebylo; podobně i nesmyslné byly bv takové výrazy v nově tištěných a nyní užívaných knihách. Za třetí:Kdyby Akum znamenalo ctitele hvězd, pak byv onom užívaném zákoníku nebylo předpisů,které by se týkaly křesťanů. Avšak proč jednají dle oněch zákonův platících o Akumproti křesťanům, nejsou li tito Akum? jakona př. že nemají pojídati masa od křesťanaatd.Za čtvrté: rabinatům v Prusku, Rakousku. avšude od židů případy k posouzení a k rozřešení předkládány jsou, v nichž se toliko odnes žijících židech a dnes žijících křesťanech jedná. Rabíni odůvodňují rozsudky svévýroky ze Schulchanu. jeho výkladů a přídavků (jako Schaloth Uteschuboth), v nichžvůbec o nežidech skoro vždy slova Akum(řidčejinochrit j. cizinci,neb gojimpohan) seužívá Jest tudiž očividné, že Akumznamená křesťany a dr. Wagenseil byl zcelav právu, když ve své obraně proti rabínuLipmannoví (str. 120) napsal, že Akum, jakod jakéhosi žida slyšel, znamená křesťana.
Z těchto důležitých objasnění jest nabíledni, že nakládání židů s křesťany a pohanystejné jest, takže ministerstvo osvěty nemobloschváliti zákouník, v němž takové nehumannípředpisy proti pohanům 1 na nás se vztahují.Seznali jsme již mnobé z těchto předpisů vpředcházejícím a mnohé ještě hned v následu
— 28 —
jícím uvedu, jak se ku odpovědím na jednotlivé obžaloby mých protivníků hodí.
Z toho, co jsme pravili © modloslužbě,vzhledem ku Blochovi, vysvítá, že neprávemtvrdí, že jeho výrok o modloslužbě proti mýmcitátům o názvech židů k nežidům, jako psi,osli, vepři, plémé dobytčí a pod. něco dokázal.Pravil, že tyto názvy neplatí o křesťanech,poněvadž prý židé nepokládají křesťany zamodloslužebníky. Viděli jsme, že praemissajest špatná, tudíž i závérek chybný. Blochpřipojuje, že ani skuteční pohané v Talmudunesluli psy a pod. Podivno, že „Jeschurun“str. 286 zjevně připouští, že pohani a psiMegilla 7 b na rovni jsou; myslí ale, že žádným spůsobem křesťané mezi psy Se nepočítají, poněvadž za doby rabína Jehudy (okolor. 150 po Kristu) nebylo žádného křesťanského státu! Jakoby křesťané od židů předzaložením křesťanského „státu“ méně nená=vidění byli než pozdějil (Ctěmejen skutkyapoštolské! Pan D. Lóvy (str. 7)rád by dokazal s Delitzschem (1. c. 39), že Megilla 7toliko připravování píce pro dobytek v densváteční zakazuje. Jakoby židi pro „psy“vždy zvláštní píci „vařili“ neb „pekli“. Něcotakového teprve nedávno o kněžně Dolgorukiz Paříže bylo psáno, která prý zvláštní kuchařku pro své psy má; avšak ostatní lidé, zvláštěorientálové, něco takového neznají, tam běhajípsi, jako na př. ještě dnes v Jerusalemě, poulicích a žerou, co naleznou. Dále tvrdí Lóvy,jakoby v Talmudu bylo psáno, že ani Israelv den sváteční žádnou oběť pro oltář připra
— 29 —
vovati nesmí; ani jediné slovo z toho není vtextu, a sama archaeologie učí, že i ve svátekoběti se připravovaly a obětovaly. AvšakSchulchan korunuje výroky tyto, ježto psůmpřed Akumy přednost dává; neboť učí, žežid v den sváteční více jídla do hrnce dátimůže, než právě potřebuje pro sebe, je-lionen přebytek určen pro psy, avšak pro Akumase nic přidati nesmí, ježto nikdo povinennení Akuma nakrmiti. (Orach ch. $ 512, 3a 1, Haga srv. Beza 21.)
Dle Raschi smí se i psu kus masa hoditi, ale žádnému nochri (křesťanu), ježto peslepší jest než nochri (ku 5. Moj. 14. 21.)
Vrchní rabín Dr. Jakobi udělal k mé poznámce ohledně „Megilly 7,b“ „vtip“, že prýnemůže ono místo najíti, jelikož Megilla nemáaul 76 stran: některé isty totiž písmenu b jakočíslo šest vytiskly, jiné pak Berachoth 25 za112 a Jebam 94, b Tos za 946, kdežto můjrukopis, Spis , Židé podle Talmudu“ a mnohéjiné listy místa ona dobře uvádějí. (Okresnírabín Bloch dovolil si podobný „vtip“ řka,že v procesu Seb. Brunnera contra Kuranda1860, úřadní zpráva z Lyonu oznámila, žežádný rabín Fabius ve Francii nežil. Ihnedjsem pilně pátral, a přišel ku výsledku, žeFabius, který ve spisu , Židé podle Tal.“ naznačené zhanobující kázaní o křesťanství měl,ovšem žádným rabínem nebyl, nýbrž židovským kazatelem, který na rozkaz rabinátuonen sermon v synagoze v Lyoně měl a paki tisknouti dal. Kniha tato má název: Ofrande au Dieu de V Univers. Par Auguste
Fabius. Lyoo. Imprimerie de Marle ainé.Rue Št. Dominigue 13, 1842: Zde tedymáte onu knížečku jako platný důkaz, ježhlásá, že přednáška ona stala se v synagozelyonské, podává obsah kázaní a označuje židaAugusta Fabia jako auctora. Abych pak jižony zvláštní „vtipy“ najednou odbyl, připomínám zde, že všichni spisovatelé, kteří protimně psali, tvrdili, že vítězy jsou, a tudíž Čestnou cenu, 1000 tolarů, že vyhráli. Avšakti páni opomenuli mi úsudek učené společnosti „morgenlándische Gesellschaft“ přinésti,již jsem vyplacení sumy oné svěřil. Bloch,„uherský žid“ a jiní dokonce chtějí, abychza 3000 zlatých podrobil se zkoušce před nějakým rabínem, dříve než o Talmudu budusměti dále mluviti. Doufám, že v oné zkoušce,které stále se podrobuji, kdykoliv o Talmudupíši, až dosud vždy uznán jsem za vítěze; neboťkompetentní soud, který jsem stanovil, nikdymne neodsoudil. K čemu tedy jest zapotřebínové komise, ve které by i rabín hlasoval?Ještě nikdy mi žádný žid ani rabín za pravdunedal ; šílenost by to tudíž byla, očekávati, žemi někdy i od této strany právo přiřknutobude.
Zde tedy platí toliko síla vnitřních důvodů, vznešený nad požadavky rabínů úřadníúsudek osob povolaných, ku kterým i já zvůle Jebo Veličenstva přináležím a veřejnýhlas úsudku schopného obecenstva, které ažpřijde čas, dle stavu věci zákonodárnou práciv parlamentu předsevezme. Další „vtip“ činí„Jeschurun“ tvrzením, že prý spis můj „Zidé
— 31 —
podle Taimudu“, jako Zolova frivolní „Nana“veliký peníz vynáší, a proto neberu více ohledna tak četné obrany v brožurkách a časopisech. Mohu naproti tomu sděliti, že v „Zidépodle Talmudu“ a v ostatních připojenýchspisech nehledal jsem časného prospěchu, anižjej dosáhl, ano spíše jsem jen škodu utrpěl,mnohou ztrátu času, ano dvakráte v jednézemi, kterou jmenovati nechci, želeti mi byloztráty řádné universitní profesury, pro Spis„Židé podie Talmudu“, poněvadž dotýčný ministr pod komandem židů byl; bylo mi řečeno, že nelze upříti sice pravdu mých slov,avšak, že prý vystoupení mé bylo nevčasné. Takdaleko to došlo ve křesťanských zemích pro— židovské peníze! Co mne pobádá k bojiproti Talmudismu jsou tři věci: 1. Umysl,abych křesťanství, v otroctví jsoucí, osvobodil a zachránil stanovením zákonitých pravidel; 2. abych ony (v menšině jsoucí) židy,kteří přirozený zákon srdce výše staví nežTalmudismus, přesvědčil, že náboženství židovské od smrti Ježíše Krista není vícepravé; 3. abych všecky židy, ano 1 většinu,která dnes tak zatvrzele lpí na Talmudismu,před výstřednostmi protikřesťanského nihilismu ochránil, neboť i oni jsou lidé a protodlužno je po rozřešení otázky židovské z lásky ku bližnímu proti socialismu v ochranu vzíti.
Vraťme se po této episodě opět ku rabínu Blochovi. On chce mne i z NovéhoZákona poučovati, že nesmím pro Megillá 7Talmud tupiti. A jak? Bloch a Delitzschpraví, že Ježíš připomenul ženě kananejské,
— 32 —
že nesluší se chleb bráti dětem a házeti je;psům, a proto prý přece žádný židovský theolog Ježíše nekáral. Nepřímo jest tím řečeno,že jsem místo Megillá 7 správně vyložil. IDelitzsch (1. c. 30) souhlasí. že „nežidé v jistých slovech, v nichž s affectem se mluví,v Talmudu psy se nazývají.“ Tato „jistáslova“ jsou vskutku pěknýmvýrokem Delitzschový m. Delitzsch však, který jako Blochna Mat. 15, 26 poukazuje, zapomněl, že Spasitel ženě oné pravil, nesluší se dáti chleb„psíkům“. Ježíš poukazuje tímto diminutivem na již tehdy u fariseů obyčejné pojmenování nežidů jako psů, což 0n s úsměvempouživ slova „psíček“, připomenouti chtěl.aby takou bídnou surovosť „plemene hadího“,jakou farisee nazýval, označil; o těchto 1ariseích poznamenává žid Dr. Wessely vesvém „Leitfaden beim Religionsunterricht derjsraelitischen Jugend“ (v Praze u Paschelesa1876. str. 160.): „oni tvořili a tvoří ještědnes jádro židovstva.“ Druhá dvě místa,která Bloch z N. Z. uvádí, nemají s Megillá7 co činiti Petr nazývá totiž ony hříšníky,kteří vždy opět ve velké hanebnosti upadají,psy, kteří svůj vlastní trus sežírají, a JežíšKristus praví, že frivolním lidem nepřednášíse jemné učení o svatém, neboť to by byloperly prasatům předkládati. Jak veliký jestrozdíl mezi takovými výroky a spůsoby Talmudu, všecky nežidy jednoduše psy nazývati,jest na bíledni. Podobně se má, když Blochtvrdí, že Ezechiel nazývá nežidy „dobytčíplemeno“. Avšak v Ez. 34, 31 praví se 0
židech: Vy jste lidé, Já jsem váš Bůh —čímž říci chce, že vyplnění vznešených mesiánských předpovědění, která v předcházejícímsdělena byla, ne slabou silou lidskou Israele,nýbrž Bohem Israela, a jeho Všemohoucnostitoliko možné jest. Nechce se tím však říci, žeIsraeliti jsou lidé a nežidi „plémě dobytčí“(Jebamoth 1. c.) aneb zvířata. Sám Delitzschpřipouští (I. c. 35), že tradicionelní (t. j. talmudický) výklad zákonů z Ez. 34 (nesprávné)závěrky činil, kterými nežidi s hovadem nastejný stupeň postaveni jsou a že věta v Jebamoth o „cizincích“ jako „dobytčím plemenu“ nemilou jest a zůstane (to zároveňbudiž odpovědí rabínu Jacobovi, jenž opěttoto místo nalézti nemohl, a i pro „Jeschurun“, který Jeb. 946 četl!).
Lówy snaží se (str. 8) pojmenování nežidů jako oslů (Ber. 25) vymluviti. On dovoluje si špatně uvésti místo z Talmudu. Veskutečnosti zní to tam (Ber. 25), že žid modltbu „Slyš Israeli, Věčnýjest jediný“ vpřítomnosti nějakého goj vysloviti nesmí,ježto tento sám o sobě jest předmětem obscéním, ačkoliv někteří synové Noemovi (Jafet a Sem) přikrytím otce důkazy stydlivostipodali. S tím též souhlasí, že židé i modlitbuKadiš jen tam modliti se smějí, kde ani Akumani hnůj je od sebe nedělí. (Orach ch. $ 55,20 cí. Pesach 85 Tos.) Podobně tomu jest. žeSchulchan manželství křesťanů obcovánímkoňů nazývá, (Jore deah $269, 1, cf. Talm.Jebam 22) jakož i že Akum ne lidé, nýbržzvířata jsou (Jore deah $ 372, 2, cf. Jebam.
Moje odpovědi rabinům. 3
61), taktéž že žid, zemřeli mu Akum, jakočeledín neb děvečka, od spolužida soucit nadsmrtí člověka přijímati nemá, nýbrž dlužnomu říci: Bůh nahradiž ti škodu, jak se říkává, když někomu vůl neb osel zcepení.(Jore deah $ 377, 1, ef. Berach. 16.)
Vrchní rabín Dr. Jacobi praví, že pražskou modlitební knihu Machsor nezná, kde mykřesťané „Edom“, „vepř“, nazýváni jsme. Tototvrzení jest opět „divný vtip“, neboť Machsor (t.j koloběh, běh roku, pak kniha, kteráobsahuje modlitby o velikých svátcích v roce)jest v celém židovstvu známá a všude užívaná modlitební kniha, jejíž po nejvíce rytmicky sepsaná přikázaní o velkých třechsvátcích v roce se užívají. Tištěna jestmnohokráte v Benátkách, Krakově, v Prazea jinde. Když jsem tuto pražskou knihu jmenoval, věděl Jacobi velmi dobře co chci aproto jeho hloupá přetvářka jeví se jakozvláštní „bona fides“. Buxtorf připomínáve svém „Bibliotheca rabbinica“ str. 119 £,že vydání benátské mnohá, proti křesťanůma (křestťansko-) římské říši Čelící místavynechalo, které v ostatních vydáních čístilze; on sám měl exemplář, ve kterém židémísta křesťanům nepřátelská na okraji zaznamenávali.
Pražský Machsor 39a nazývá křesťany1 osly Ber. 25. — Bloch, na kterého si opětvzpomínám, čehož příčinou jest Lówy (proBer. 25) chce nám namluviti, že se s křestany jako s dítkami Noemovými v Talmudučestně jednalo, poněvadž v traktatu Sanhe
— 35 —
drin se onich jako o velekněžích mluví, studují-li Toru; než on zapomněl podati vysvětlení v Tesephoth ku Aboda zara 3a, dlečehož dítky Noemovy sedm přikázaní Noemových studovati musí, avšak smrti propadají, Sstudují-li přikázaní Mojžíšova; ježtopak my křesťané přikázaní Mojžíšova studujeme a zachovávati musíme, nejsme ctění,ale smrti jsme propadli. (Srov. Sanh. 59 a.)
Následkem toho lze pochopiti, co na tomjest, když Bloch nemůže nalézti vysvětlení rabína Albo (Ikkarim III., 25), kde se praví,že život a jmění nežidů jest v rukou židů.Jakobi naproti tomu připouští, že Albo tomu učí,avšak toliko o těch. kdož zákony mravnostizavrhují; „Jeschurun“ podobně dosvědčuje,že Albo toto místo (gufo muthar etc.) má,avšak že toliko proti modlářům mluví a toliko po čas války, kteráž každou stopu pohanů, čímž sám Šalomoun sveden byl, vyhladiti musí. Jakoby Israel „zásady mravnosti“mimo „biblickotalmudický“ pojem náboženský kladl!
Vždyťvysvětlujesám Jellinek L c,že pouť života, abychom se stali blaženými,„židovskému“ zákonu mravnímu odpovídatimusí, který on hned v prvním řádku na „základěBible a Talmudu“ určuje. AiBloch I. c. dokonce souhlasí, že Mojžíšempředepsaná láska k bližnímu dle Alba ivzhledem ku „cizincům“ jest platnou, pokudjen modlám se neklaní; ježto pak, jaksvrchu řečeno bylo, v Talmudu modláři nazváni jsme, platí o nás dle Blocha, Ja
3*
— 36 —
kobiho a „Jeschurun“, že u židů neplatío nás zákon lásky ku bližnímu, že život náša jmění propadlo a ku volné disposici židůvjest. S tím též souhlasí, že jmění Akumajest jmění bez pána, tak že žid veškeré právomá si je přivlastniti: tak Schulchan (ChoschenS 156, Haga 5, cf. Baba bathra 54); s tímsouhlasí, že žid každého nevérce, který nějaké učení židovské popírá, usmrtiti může(Choschen $ 425, 5 cf. Aboda Z. 26) a žádného křesťana nemá žádným pádem od smrtizachrániti, byť i s ním v míru žil a protosnad direktně jej usmrtiti povinen nebyl (ibcf. Kidd. 82); s tím souhlasí, že vrchní rabinát (beth. din.) i dnes ještě trest smrti ustanoviti může, byť i zločin sám 0 sobě trestsmrti nezasloužil (Choschen $ 2, 1, CSanh. 46.)
Další důkaz o harmonii a disharmoniišlechetných pánů rabínů jeví se v pojednáníGittin 57. a.
„Jeschurun“ se domnívá, že porovnánímezi Ježíšem a Bileamem není zneuctěním,poněvadž Bileam u pohanů jest druhým Mojžíšem. Dr. Jacobi o tom mlčí. Bloch tvrdí,že Bileam nebyl kouzelníkem, nýbrž prorokempravého Boha, a že i cnosti Ježíše Krista 1.c. se uznávají, jenže nárok Ježíšův na 9ynovství Boží v allegorickém pojednání setam zamítá. Vskutku krásné to, umělecképokusy rabínův!
Ze nemám, co bych odvolal, nechť dotvrdí soudruh židů Delitzsch a rabín Hamburger. Delitzsch (Chri:tenthum und jůdische
— 37 —
Presse, str. 18) takto píše: „Toto hanebnéporovnání mezi Ježíšem a Bileamem nalezásevGittin57| Onovýsvětlujevefantastických obrazech, které vynikají nad hroznéDanteovo peklo, že Ježíš a Bileam jsou spravedlivě zatracenci. Zdaž to není v zájmůžidů, aby každé upomínky na takové výtvorynejčernějšího zelotismu se varovali? Tímvíce jsem byl ohromen, když jsem v Rahmerově „Literaturblatt“ (v srpnu 1881) četl pojednání od Dr. Stiera nazvané „Bileam a Ježíš“. Bez slova pohany © tomto pekelnémbahnu, do kteréhož talmudické porovnání Ježíše a Bileama zabloudilo, vystavuje se taktomaskující se kritika o zakladateli křesťanského náboženství jako čin nutné obrany,který ve zlé vykládati se nemá. Nehleděk tomu, že Bileam, vykládač snů a kouzelník,konečně (rcete: též) působení Ducha sv podrobiti se musil (Num. 23, 5) a že Ježíš dlesmyslu židovského není pravým a skutečným prorokem. musí každý čtenář nabýti přesvědčení,že modernížidovství ještě stále ku nemírnýmtalmudickým zneuctěním Ježíše se přiznáváa že nás křesťany za Bileamity, za vyznavačejiného, v sebeklamu se nalezajícího Bileamapovažuje.“ Tak Delitzsch.
Zemský rabín, Dr. Hamburger, píšeReal-Encyklopaedie des Judenthums, I., 190)podobně: „Prorocký dar Bileamův“, praví H.,„se v Talmudu jako pomíjející, nutností okamžitou zapůjčený uvádí. Bileam byl kouzelník (gosem) a posvém požehnání navrátil seopět ku svému stavu (4 Moj. 22, 5). Povo
lání jeho ku proklínání (ve jmenu Balaka)bylo následkem jeho slávy kouzelnické. Smrťjeho pokládá se za trest (Aboth 3, Sanh.105), že na jeho radu svedení byli židé dcerou Moabovou. Charakter života jeho byl:nepřízeň, pých, nenasvtnosť, dvojnásobná nenávisť proti židům.“ Potud rabín Dr. Hamburger.
Co se povznešení Bileama nad Mojžíšetýče, jak sám Hamburger 1. c. udává, béřese tu ohled pouze na okamžitě propůjčenýdar Boží, který vysokého stupně dosáhl aMojžíšovu skoro se vyrovnal, ano z části jej1 předčil; vždyť Bileam prorockým zrakemcelý běh dějin světových viděl, jak jsem tove spisu svém „Katechismus fůr Juden“(Kirchheim, Mainz 1877 stránka 65) vyložil.Z toho všeho vysvítá, že si výrok můj 0 Bileamovi a Ježíši nemá co předhazovati. Nadveškeré očekávání však jest drzost Blochova.když dokonce I. c. tvrdí, že v Talmudu uznávajíse vznešené ctnosti Ježíše Krista; na žádnémmístě ani jediným slovem není chválen anebza Cnostného označován; slujeť on v TalmuděKofer Israel t. j. židovský odpadlík a musítudíž v propasti pekelné v nejhorším neřádupykati!
Tento neřád, který vzhledem ke slušnosti blíže označiti nemohu, jest přece důkazem, že Talmud o vznešených ctnostech Ježíšových nic neví. Jest mi ještě připojiti, žeBloch mé sdělení, že odpírá Kristu mravnostproto, poněvadž Pán ku zbudování světovéříše židovské ruky své nepropůjčil bez rozpaků uznává. Nyní slyším při této příleži
— 39 —
tosti, že pan Bloch ve Vídni jest a nikolivv Polsku. Zajímavé jest, že Bloch, jak jestvldno, uznání židovské veleříše požaduje, činí-li si nárok na mravní spůsobilosť; opaktoho na jiných místech tvrdí Jellinek, N. V.,„že židovství nehlásá světovládu, nýbrž bohovládu“.
Než spor tento řeší se líčením rabínů,o čem však Jellinek 1. c. nemluví, že žid zbytosti Boha jako syn z bytosti otce pochází,pročež svět židům přináleží. jako přináležíBohu, pročež Israel přirozeně se domáhá,aby svět sobě podmanil.
Snadno lze poznati, že pánům rabínůmdovolenojest vždy „Istivým býti v bázni Boží“ Nemýlímli se, podává o tomLówy opět nový důkaz (1. c. str. 32). Chcetotiž odporovati mému udání © Ben-Širáovi,kterému rabínská drzosť a pověstná fantasie pebuřující slovo proti Nabuchodonozorovi v ústa klade a proto poukazuje on naBiblickou knihu, Sirach. cap. 8,2, kdež ovšem„ani známky“ pro takový neslušný výraz nalézti nelze. Avšak Lówy mohl dobře věděti,že poukazuji na onu knížečku Sira, která odrabínů tak četnými, směšnými a nedůstojnýmibájkami vykrášlenajest, o které Buxtorf1. c. 51 a Wolf I. c. 1. 262, mluví: z tohotospisku citoval jsem Fol. 8, b a nikoliv cap.8. verš 2. Čtenář nechť sám posoudí, zdažzde opět nebylo upotřebeno „vtipu“. To saméplatí též o poznámce Lówyho (1. c. str. 13)ohledně pozdravu. On myslí, že jako křestané žida nezdraví slovy „Pochválen buď
— 40 —
Pán Ježíš Kristus“, tak opět že žid Goima„ve jmenu Božím“ zdraviti nemohl, poněvadžjmeno toto pohanům nebylo svatým. Ovšem,ale hebrejský a orientálský spůsob nevyžadoval přidání jmena Božího; neboť se říkávalo:„Mír tobě, spása tobě!“ A právě ani tentopozdrav Gittin 62, a nedovoluje; proto pravíse tam, že rabín Kahana nežidy zdravívaltakto: „Pán mějž pokoj“ ; slova ta K. vztahoval v duchu na svého učitele a nikdy nanežida, jak to lze v Josepbath a v komentaru Raschiho čísti. Podobně i Jochanan zdravil nežidy.
Ostatně dovoluje Gittin 61 a vůbec zdraviti, děje 11 se to „za příčinou míru“, aby ztoho nevzešly nepříjemnosti. Sehulchan všakučí, že žid má Akumovi říci: „Tvůj Bůh tipomoziž!“ aneb „práce tvá ti žehnej“, přičemž sl myslí, že křesťanský Bůh jest malomocný, a tudíž křesťanu svým pozdravem seposmívá (Jore deah S 1, 147 Haga5); taktéžsmí žid zdraviti slovy: „Bůh ti pomoz“ amyslí tím na „slabého křesťanského Boha“.
Ke kapitole „za příčinou míru“ něco činiti, náleží i učení Schulchanu (1. €. $ 151.,12 srv. Gittin 61), že žid Akumu almužnuudíleti, jich mrtvoly k brobu doprovázeti, sl=rotky těšiti může za příčinou míru. aby Akumové myslili, že židé s nimi dobře smýšlí;viz též Choschen $ 272, 8 (srv. B. mezia 32)a jiné.
Konečně přicházíme ku Baba k. 113 a.Bloch praví, že podvod před soudem zde do
— 41 —
volen není. Jacobi tvrdí, že přelstění nežidajest zde pokládáno za zneuctění Jmena Božího. „Jeschurun“ uvádí, že dle rabína Ismaale smí žid před soudem „chytrostí“ vítězstvíse domoci, avšak Akiba zavrhuje každý podvod. „Jeschurun“ zde zaslouží uznání, ježtododává, že dle rabína Ismaela (recte Samuela)přece podvod před soudem se dovoluje; coon „chytrostí“ nazývá, jest v oné parallelezřejmě podvodem. Na tom měli bychom jiždosti, ježto žid jak dle rabína Samuele, takdle Akiby říditi se může.
Zřejmě však praví ono místo, že židpřed soudem má použíti „igifin“ (t. j. podvodu, a nikoliv toliko chytrosti), kde mu zákon nepřízniv jest; rabín Ismael pak praví,že „pro znesvěcení Jména“ od podvodu upustiti se má. Já však ze Schulchanu dokázatichci, že Akiba tím myslil, že jen tehdy upotřebiti se nemá podvodu, je-li nebezpečí odkrytí jeho, je-li se co obávati blamováníjmena israelského, které totožné jest s jmenem Božím. Schulchan totiž učí (Jore deach$ 239, Haga, 1 srv. Hag. Ascher ad tr.
saha dovolena jest, když přísaze vyhnouti senemůže; on smí v tomto případě křivě přísahati, myslí-li jen, že jinak činiti nemůže.Hrozí-li židu tresty tělesné, může křivě přísahati, byť i z křivé přísahy usvědčen byl atak „Jmeno“ znesvěceno bylo. U pokut poněžitých jest křivá přísaha jen tehdy dovolena, nelze-li přísahajícího usvědčiti z křivopřísahy. (Beer hagola ib. z Haga $ 232, 14.)
I Delitzsch uznává (1. c. 110 v AntiRohling), že židu dle Baba k. 113 před soudem úskokův používati lze, a že onu nepatřičnost v pojednání Baba k. 113 nemožno zapříti,že sice dle B. kam. státní zákony pro žida moczákona mají, nicméně však dovoleno jest pohana obelstiti, jeho omyl využitkovati a jehopožadavkům se vyhnouti. „Tato státní ustanovení“, jak nám Delitzsch praví, „neusmiřitelný odpor kladou sociální mravouce státůvmoderních“ (lépe: křesťanství, Mojžíše nebzdravého rozumu) Delitzsch připojuje naivnípoznámku, „že stát, když byl židům rovnoprávnost udělil, vděčnou na vzájem službuočekávat může, že židé národního rozdíluvšímati se nebudou a vůči nám křesťanůmrovnou svědomitost jako ku svým spoluvyznávačům zachovávati budou. — Pošetilá naděje,pokud žid židem zůstane; v záležitosti této,pokud proti podvodům a nepořádkům zákonypůsobiti mohou, prospěje jedině vyzdviženíemancipace a podrobné uspořádání onoho„regimen Judaeorum“.
Ku přesvědčení konečně též 1. c. mohuuvésti Jellinkovo vyznání víry, které jakoS patriarchální kathedry pronešeno bylo. PanJellinek vykládá zde samé krásné věci jakomajetek Israele; avšak lišák nebyl přece dosti chytrým, ježto psal n. I., že všichni lidémají naději na věčnou blaženost, jen když„židovský“ mravní zákon zachovávají, kterýpřece během času v celé Evropě v platnostvešel! Velmi krásné! „židovský mravní zákon“ jest však (úvod) dle Jellinka „v bibli a
Talmudu“ obsažen; víme tudíž, ježto talmudickou část zavrhujeme, že žádnou nadějina nebe nemáme. Ostatní konsekvence jsouna bíledni. Rekl-li Jellinek, že „židovský“zákon nyní v celé Evropě v platnosti jest, pakpravda jest, že i Talmudu oprávnění bylo zajištěno; avšak proti tomu bojujeme, aby opětcestou zákonitou tato chyba byla napravena— ku spáse křesťanů a ku blahu židů.
V Praze, v prosinci 1882.
Dr. Aug. Rohling,r. r. c. k universitní profesor.
LV.
Velectěný pane!
Rabíni poslali mi opět milostné psaníčko(„Wiener Alle. Zeiture“ 6 ledna s dodatkemze dne 10. ledna.). Hojnosť slov jest opětvehká, tak že bychom mysliti mohli, že tipáni, kdyby i celé nebe, jak Talmud praví.pergamenem, všichni lidé rabínskými písařia všecky stromy péry byli, přec nikdy skončiti by nemohli. Přihlédneme-li ale k obsahu,tu nám mimovolně napadá, že by mohl Talmud pravdu míti, an praví (Ber. 6), že čertivelmi rádi u rabínů prodlévají a sice tak, žekaždý rabín tisíc čertů po levici a deset tisfe po pravici má. Z toho nechť ctěný čtenář sám posoudí, zda nejnovější práce he
brejské theologie od ducha Jži neb pravdypocházejí.
Nelíbí li se něco některému rabínu. tedypočne drze lháti a své výroky pečetiti kletbouproti jinak smýšlejícím. Tak čteme, jak rabínové ve svých rozpacích letopočtem 70 týhodnů Danielových proti Ježíši míří a vůbecvypočtění doby Mesiáše za nemožné pokládají, řkouce: „Prokleti nechť jsou, kdož vypočítávají dobu Mesiáše“; jinde opět stojípsáno: „kosti jejich nechť se přelámou“;„duše jejich ať jest zatracena,“ praví Efrain;„peklo ať je pohltí“, praví jeho excellenceAbarbanel, učitel israelský a finanční ministrve Spanělích; „duše jejich ať se kvasí jakopodebranina“ volají jiní rabínové a „orel“praví: „Kéž se jich srdce rozkočí a počítáníjejich zničí“. Něco podobného zažil jsempřed nedávnem, když mue jeden syn z Israelenavštívil a při odchodu něco bručel, z čehožjsem jen tato slova zaslechl: dam, deber,choschech, maschith („krev, mor, zatemnělosť, zkáza“).
Slechetná duše ta myslila. že by oněchdeset morových ran egyptských na mne přijíti a mne zničiti mělo. Ani rabín Bloch jinaknemůže mysliti,ježto obvyklým spůsobem jeno utrhačství, nevědomosti, lži a nepravostimluví připojuje, že ve mně „duch Kainův“sídlí. Pešťský „Jeschurun“, který mnejiž dříve„vtěleným ďáblem“ nazval, uvádí mne v posledním čísle svém s Jeho Exc. ministrem spravedlnosti Paulerem a panem Onodym a nazývá nástři „neřádným spolkem“, mne zvláště „náčel
— 45 —
níkem a mefistem spolku“, „padouchem“kterého jen talár zdržuje, aby sé i v jinýchoborech jedním z nejnebezpečnějších banditůnestal.“ V „Ungarischer Israelit“ (v Pešti,5. ledna) volá Israel o podpisy na peticik Jeho Veličenstvu, kdež se praví, že „podepsaní se odvažují před jasnou tváří JehoVeličenstva jmeno Augustina Rohlinga vysloviti“, a že „veškeré židovstvo celé země snadějí k Jeho Veličenstvu pohlíží, že jediným tahem pera, jediným slovem spůsobí,aby lež zmizela, a zlomyslnosť oněměla,“ —jako bých sám sto byl mnoho milionů Rakousko Uherska a celé země k mínění přivésti, že židé mají antisociální a protikřesťanské náboženství, kdyby ho v skutečnosti neměli!
Musejí již podobné dojmy mysle skorozvláštní představu o vlastní věci, Kterou rabínové zastávají, vzbuditi, tak že člověkskoroskoprní, když čte, co ti lidé přímo „o věci té“povídají. Rabín Bloch jest totiž toho náhledu,že mezi židovstvím a křesťanstvím žádnéhopodstatného rozdílu není, ano že Spasitel,kdyby se na zemi objevil. mne a mé stoupence rozhorlen od svého prahu by odehnal,židy však, kteří jmenem jeho se nehonosí,za své vyznavače a ctitelé by uznal, dále, žePetr a Matouš ve výrocích, které již v dřívějším svém listu náležitě jsem objasnil, inhumánní ony ideje hlásají, kteréž já s neprávem Talmudu připisuji, ano že i apoštolPavel mocným odpůrcem učení o mravnísvobodě jest, a že prorok Ezechiel hanebné
— 46 —
náhledy zastupuje, před kterými Talmud sehrozí! Co chceme ještě více? Než Bloch nalezl i v době nynější pomoc pro židy, ježtodle něho jakýsi „zbožný sluha katolickéCírkve“, kterého bohužel nejmenuje, Sskazatelny pařížského dómu kázal, že dnes žijícížidé jsou vskutku národem Božím a že jímvždy zůstanou. Skoda, že arcibiskup vídeňskýnejmenoval také nějakého tak „zbožného“ pánakazatelem ve sv.-Štěpánském chrámu vídeňském ! Bude to asi o tom zbožném Pařížanuzrovna tak pravda, jako o dr. Veithovi, kterýprý se v kostele u sv.Štěpána vyslovil protiučenío rituelní vraždě židův. Prelát dr. Brunner,starý upřímný přítel zemřelého Veitba, uveřejnil ještě nedávno (1882) ve „Vaterlandu“,že se v Pánu zesnulého kanovníka Veitha výslovně na tuto záležitost tázal a že prý muodpovězeno bylo, že Veith nikdy něco podobného neřekl. (Srv „Tribůne“ dne 10. ledna,str. 6).
Říšská rada ve Vídni a v Pešti a veškerésněmy zemské sl snad pospíší odporučiti židyna křesla ministerská, ježto Bloch nás ujišťuje, že židi snad jediní jsou v Rakousku,kteří žádného národního přání nemají a státuvůbec bez veškerých vedlejších záměrů slouží.Skoda, že Cremieux smýšlení rabínů prozradil! Neboť, jak známo, pravil, že nový Jerusalém povstati musí na místě dvojatého města císařův a papežův. (Arch. isr. 1861, str.651.) A přehlížím-li spisy revoluce, jenomoné z r. 1848, musí vždy snaha vzpoury protivladaři a stávajícímu pořádku mezi židy
— 47 —
zrovna jako endemická poznámenána býti.Komu nepřipadne tu na mysl povinnost pravověřících židů, kteří se musí třikráte denněmodliti za zkázu „zpupné říše křesťanské“s Birkath hamminim (vizníže)a naona nesčetná podobná přání rabínstva, ježprofesor Eisenmenger 1, 313—915 a 2, 1038zaznamenal ?
Dále znova dotvrzuje Bloch, že prý jsemjednostranně o Lutherovi soudil. Ovšem jsemve spisech, které se židovskou otázkou nicspolečného nemají, o některých výrocích pojednával a nesdělil, co Luther 0 židech praví.Abych tuto „jednostrannost“ napravil, uveduzde nyní Lutherova k tomu se vztahujícíslova. „Věz, milý křesťané“, píše Luther (ed.Jen. t. 8, Fol. 76,) „a nepochybuj, že bysmimo dábla neměl horšího a zuřivějšího nepřítele nad pravého žida, jenž tělem dušížidem jest. Jsou snad četní mezi nimi, kteřívěří, co kráva a husa věřila, přec. . kladese jim však často v dějinách za vinu, žestudně otravovali. děti unášeli a mučili jakona př. v Tridentě, ve Weisensee atd. Oniovšempraví. „že to nečiniii“, však aťjest to pravda nebo ne, přece určitě vím, žese jim zcela odhodlané vůle nenedostává, kdeke siutku ať tajná neb věřejná příležitost sejim naskytá, vštip si to v paměť ařiď sedletoho. Učiní li však nějaké dobrodiní, tedyvěz, že se to neděje z lásky, ani k tvémudobru, nýbrž poněvadž místo míti musí, abymezi námi žíti mohli. tudíž činí to pouzez nutnosti. Nechceš-li mi věřiti, tedy čti Ly
rama, Burgensema a jiné poctivé a bezelstnémuže. I ve spisech a modlitbách židů nalezáme dosti hrubosti.“ Tak píše Luther a mápravdu.
K hádce o Talmud, praví dále Bloch,židovští skladatelé hudební nepatří. Avšaktito zaujímají vnaší rozepři místo, ježto účelTalmudismu, „křesťanství zničiti“ velmi praktickým způsobem podporují. Kdyby takovýMeyerbeer s pomocí nebo bez pomoci židovského společníka Scribea, kdyby Lówi, Halevy, Stern, Rubinstein, Mareczek, Strakosch,Ullmann, Felicien, David a Hektor Cremieuxse svým „rytířem bez kázně a bázně“, kdybyOffenbach se svým „Orfeem v podsvětí“, s „vévodkynízGerolštýnu“atd.,kdybytitoa jiní„mistři“ bez počtu na svá libretta průpověď„pro zájmy židovské“ napsatichtěli,pak by každý věděl na čem je, avšak Israelinevedlo by se tak dobře,
Ve Vídni velmi dobře známy jsou tendenční díla jako na př. Magdalena, Ceciliez Albana, Magelona a jiná více, které lidkřesťanský o jeho mravy a víru olupují; konečně je známo, že Laube jako důvěrný přítel básnilka Mosenthala dle možnosti přispělku potupení katolické Církve. A nyní žurnalistika ! Ve středověku nosili židé, aby ihnedpoznáni býti mohli, žlutý klobouk. Kdyby pakčtenářstvo novin každodenně v čele většíčásti listů (ve Vídni na př. „N. frele Presse“,„Presse“, „Fremdenblatt“, „Tagblatt“, „Extrapost“, „Vorstadt- Zeitung“, „Wiener Allgemeine“ atd.) žlutý pásek spatřilo, tehdy bylo
— 49 —
by to nejlepším návěštím a každý by věděl, očtito písálkové bojují! Ježto v tento čas zákonné pomoci ku obraně proti Talmudismupostrádáme, jest mojí povinností obecenstvochrániti, poněvadž jsem válečné plány prohlédl ; vždyť sám Talmud (Jerus. 42) přaví,že v boji o blaho národa každý, jenž schopen jest nositi zbraň, též bojovati musí!
Avšak „ku zbrani schopný“ — volají rabínové — a tvrdí nestydatě, že ani Talmudnemám, a tudíž nemohu jej čísti a oni protoprý mne za příčinou mých provinění protižidům právem již jednou S profesury sesadili. To vše jsou ale tvrzení jedno více lživéa křivé než druhé; poslední však má účelzačerniti, jak a kde ve světě se stalo, že mijakýsi židovský revolucionář dvakráte mé důležité postavení zkaziti mohl; ostatně o této1 oné věci ješlě více promluvíme jinde!
Co důkaz proti mé „schopnosti ku zbrani“uvádí Bloch něco z Molitora o Tychsenovi aFabiovi. Prvé může každý z toho, co jsemprávě byl řekl, snadno posouditi. Od Tychsena jest u královského dvorního souduv Berlíně z roku 1787 dobrozdání, jímž dosvědčuje, že židé zachází s křesťany jakos pohany, jichž statek i život k volné disposici židů jest. Tychsen tudíž. byť i Blochůvprotivný citát právě vymyslen nebyl, hlubokým studiem správného nábledu — dosáhl.Fabius konečně byl v Lyoně velmi známýkazatel, jehož kniha mnou uvedená 0 pravdivosti mého sdělení každého přesvědčiti může:nalezá se ve vídeňské universitní knihovně
Moje odpovědi rabinům. 4
— 50 —
(Theol. p. I. 897), jest však pod dobrýmzámkem a ku nahlédnutí toliko in loco zapůjčena ; přece pomýšleli židé na její odstranění, jako jinde při spisech autentickýchLaurentem vydaných a při zprávách o vraždě,kterou židé na P. Tomáši z Damašku vykonali, jakož i při jiných jim nepohodlnýchdílech.
Jako další důkaz proti mé „schopnostiku zbrani“ uvádí Bloch tři již dávno upravené tiskové chyby o věcech zcela vedlejších(dva letopočty a jedno místo), které s jmenovanými a dosud nevyvrácenými místy nemají zcela nic co dělati. Za důkaz jest dáleuvedeno, že jsem ve slově agifin čtyry mluvnické chyby udělal, ježto správně místo onozní: baakifin! Onéch mluvnickýchchybdopustil se však sám rabín dr. Bloch. Překládá on předně tvar množného čísla zcelanesprávně singularem „Istí“, kdežto exaktně„podvody“ (cf. i význam slova Raschi kuBaba k.) přeložiti dlužno, za druhé zcela nesprávně přidává předložku b, ježto onen citátprávě předložku „skrze“ obsahuje a tudíž jednoduchým slovem agifin pokračovati musí;za třetí tvrdí on proti lexikografii, že prvnípísmena ain zde toliko se samohláskou a vysloviti se může, kdežto dostatečné dokladytéž samohlásku i připouštějí, ač iv takovémpřípadě v „souhláskovém písmě (hebrejském)“Talmudu „dagesaci“, kteráž nutně vyjádřitise nemusí, domysliti lze; za čtvrté píše onk, kdežto slovo to lze toliko s g psáti. Tedyrabín dopustil se čtyř grammatických chyb
v jediném slově! Záhadné slovo to odvozujese od časoslova agaf, které znamená „podváděti“ (hbr. agab. cf. gen. 27, 36, syr. jestegba pata, chald. igba, arabsky agibon).Vůbec zdá se, že rabín Bloch jak o vědeckém vzdělání, tak zvláště o filogiii nemáavi ponětí. Jinak bylo by nepochopitelno, jakon můj výklad slova „Akum“ (Aobdě Christus u Úlirjam, ctitel Krista a Marie) vyvrátiti citěl poznámkou, že Akum mohlo by téžznamenati Aobdě koran u Muhamed (ctitelkoranu a Mohameda) ; to jest však nemožno,jelikož moslemský zákonník nepíše se koran,nýbrž Goran (s ©). Ještě smutnější jest vysvědčení, které Bloch své filologické učenosti ohledně slova margela vystavuje. Tvrdítotiž proti všemu smyslu a rozumu. že slovoto jest časoslovo a nikoliv slovo podstatné!Nuže, 1 v rabínském slovníku rabína dr. Levy-ho, II. 66. může každý, pravím ještě jednou, tato tři slova jedno za druhým margela, margelitha, margenitha nalézti; první dvě znamenajídrahokam azřídka perle, třetí drahokam, v Talmudu ale stojí slovo margela. Tak to dopadás filologií rabína dra. Blocha, a takový paleček, který ani časoslovo od jmena statnéhorozeznati nedovede a o hláskosloví ani ponětí nemá, opovažuje se se svou učeností vychloubati! Z toho lze snadno pochopiti, žetakové individuum též neschopno jest ocenitimísta, které o Trojici z R. Jahudy, Spisováteli Mischny, výtečníci jako Voisin, Galatin aDrach uvádějí; velmi sečtělý hebrej ihned
4*
— 52 —
pozná z těchto míst, že je žádný pozdějšížid ani křesťan nápodobiti nemohl; barvitostřeči jest tak obtížná k nápodobení, tak mišnická, tak starojeruzalemská, že její pravost naprvní pohled poznáváme. Projdemež nyní řaduostatních mocných výroků rabína; uhlídámeže stejně bezcennými jsou jako ty, jež jsemby sdělil.
Ze jmeno Eliáš, jemuž Talmud hnusnostipřičítá, Talmudistu a nikoliv proroka znamená, plyne již z toho, že tento Eliáš vystupuje v Nehardei, městě mesapotamském, kdeprorok Eliáš nikdy nebyl; avšak prof. Eisenmenger může zcela pravdu míti, když myslel,že rabínové dotyčné hanebnosti i prorokupřipisovali; vždyť učí Talmud, že i Bůhhříšníkem jest. kterému rabínové rozřešenídávati musí, a 1 Bloch praví, že prorokEzechiel spustlý barbar byl, ostatní lidi za„dobytek“ považoval a proto od ušlechtilého,božskéhoTalmudukáránadokoncei zesbírkybiblických knih od Talmudistů vyloučen býtiměl! |
O těch Talmudistů, čeho všeho oni senedomýšlejí!
Jeden z těchto (Elieser) umíral (Ber. 28.)s těmito slovy: Kéž by židé rabíny ctili a svéděti na bibli nezvykali! Jiný ovšem, kterýještě Vykupitele světa spatřil, zemřel v trpkézoufalosti (Jochanan Ben Saccai), a i Elieser(Sanh. 101) stěžoval si před smrtí, že jejhněv Boží tak velice tíží, že mu celý světtěsným jest. Kéž by toto každému židovi očiotevřelo, kteří své rabíny tak slepě násle
— 53 —
dují, při čemž úplně nechci ani vykládati,jak rozličné pohoršlivé věci sám Talmud osvých výtečnících hlásá. Neméně pohoršlivéjest, že rabínové zpozdilé věci o obcováníBoha s Evou vypravují; co Talmud o tom(Ber. 61.) praví, lze čísti v „národní knize“z ruky rabínské pošlé, v „Brandspiegel“, atudíž dovolil jsem si to v „židu podle Talmudu“ napsati.
Nyní přicházíme od Ber. 61 ku Ber. 25,a tu mne slavně vyzývá Bloch v dodatku„Wiener Allg. Zeitung“ ze dne 10. ledna,abych „překlad“ místa o východní společnosti ospravedlnil. Jaký to úskok, jaká drzost?Abych rabína toho přesvědčil, že jsem onomísto v původním textu četl, podal jsem jimvysvětlující výklad obsahu téhož řka. že nežidi tam osli a sami v sobě obscéními předměty slují, ačkoliv některé dítky Noemovizakrytím hanby otcovy podaly důkaz stydlivosti. Toto „ačkoliv“ ebjasnilo každémuznalci, že Talmud nám křivdí, nazývaje nás„obscéními předměty“ (ervah), poněvadž toJibovolně, nesmyslně a nesvědomitě z biblických slov „neviděli otce svého hanbu“ vymyslil! Mé „ačkoliv“ ukázalo, že bible v pravděžádný základ nemá, z kterého by právěuvedenou větu „neviděli otce svého hanbu“(ervah) dovodila, že „er vah“ slouti máme.Rovněž se zde vykládá z Ezechiele, že nežidé jsou oslevé. S Megillou 7 má se toprávě tak, jak jsem řekl. Udal jsem o místech. co vlastně obsahují, aniž bych irrelevantní dodatky překládal; neboť to by dalo
„Zidu dle Talmuda“ takovou rozsáblost, žeby z toho žádný spis pro lid nebyl, a přecek tomu přišlo, aby se sdělením skutečnostia pravdivosti všem lidem ukázalo, jaké tajnosti židovství v sobě chová. které si osvojuje právo křesťanství vymyšlením hanebnýchučení v nenávist uvésti. Zůstane tedy přitom, co jsem řekl a Bloch ať si od věhlasného soudu úsudek přinese, že moje místafalešná, vybájená a siýšlená jsou.
Megilla 7 praví, že „gojim“ jsou psi.S tím se shoduje Aboda Zara 46, která tvářpanovníka nežidovského nazývá „obličejempsím.“ Myslí-li Bloch, že jsem toto, jakoži jiné věci opsal a v Talmudu nečetl, tedymu pravím, že slova ta I. c. v sedmé řádcez dola (ve vydání benátském) obsažena jsou.Raschi. zcela jak jsem pravil, vymyslel z 5.Mojž. 14, 21, že pes jest lepší než nežid;snad bude Bloch věděti, kde v PentateuchCommentaru slova ta hledati má, která hebrejskytaktozní: schehakkeleb nichbad mimmennu! A za maso,které zadarmo psu se hází, béře dle Raschiho židod nežida peníze. Podobně i R. Lippmannstěžuje si (v úvodu k Nizzachon), že židi odmnožství psů obklopeni jsou, totiž od „odpadlíků židovských, rouhačů, Saduceův a křestanův,“ a ti všichni jsou mu minim, t.j.kacíři.
Vřadění nás mezi dobytek dovoluje si téžjak ostatné jinak očekávati nelze „Schulcban“(to jest stůl) aneb jak Bloch raději chce
„Aruch“ (to jest pokrytý); vždyť příjemnějšíjest na pokryté stoly myslitinež na pouhéstoly! „Aruch“ tedy učí L c.. že žid,zemřeli mu Akum jako pacholek neboslužka, od druhých židů těšen býti má jakonad ztrátou vola; neboť mají mu říci: „Kéžby mu Bůh škodu nahradil ,“ ale nikdy potěšitelná slova jako nad ztrátou člověka.
Tak podrobné jest učení Aruchovo 1. c.,ono vztahuje se 1 na Akuma neb křesťana,který v domě židovském sloužil. Zdaž před300 lety nežili v Krakově křesťané a židi?
kde Aruch rabínskou rukovětí, židovským zákonníkem jest, jiní lidé než křesťané a židi?Není li ale nyní mezi námi žádného otroctvív obyčejném slova smyslu a stanoví-li přecezmíněný zákonník, aby žid jen v případěsmrti žida obyčejnou útěchu (Bůh potěš těmezi truchlícími Sionu) vyslovil, jindy aletoliko ono z hora řečené, tudiž jest zřejmo,že pacholci a služky, které z Akumů nebokřesťanů jim slouží, za otrocký dobytek sepovažují. Blochovy námitky jsou jako všudečirá nepravda a drzé zapírání jasně znějícího textu. Naše místo 0 volu a křesťanskémsluhovi obmyslil Bloch krásnou poznámkou,že jest to velmi humanní, když žid při úmrtíotroka nevykonává tytéž obřady jako jsoupři smrti příbuzného v obvyklém užívání.V tom leží dvojí zvrácenost. Předně se řečío obřadech znění textu zatemňuje; neboťv něm jedná se o soustrasti, již dlužno přisluhovi zmíněným spůsobem projeviti a tím
— 56 —
jest zjevno, že se žid jako člověk, ostatníjako zvířata jeví Za druhé jest to velmismělé, že Bloch zde známku krásné humanity vidí; chce-li věděti, co jest to humanita, nechť pozoruje křesťanství, které i sluhovi 1 otroku požehnání náboženské poskytuje a jejich strast jako strast lidskou pozoruje a spolu cítí. Ostatně spočívá celé tomísto na Berach 16, b, kde stojí, že neslušno při smrti otrokům žehnati aneb útěchuzarmouceným poskytnouti, nýbrž jak se říkává ku člověku, jemuž osel nebo vůlpošl:; poslední (methu) přeložil jsem „zcepeněti,“ což Bloch „surovostí“ nazývá!Z toho vidíme, z jakých příčin rabínové své„tituly“ rozdávají!
Ze manželství nežidů žádným skutečnýmmanželstvím není. jelikož jest spojením nebjak to též pojmenovati lze „spolužitímzvířat“, dostatečně vysvítá z toho, co svrchubylo řečeno; i Joreh deach l. c. tomu učí,podobně v Talmudě (Jebamoth 22. b, a 97,b, a 67. a) zvláštní příčina 0 neplatnostimanželství, že jsme totiž zvířata (zvláště téžsusim t.j. koně) častěji bývá uvedena (8.Kidd. 17. Jos., Kethub. 4. Tos. F. Joreh deah334, 43, art. 4). „Surovost“ jest opět nastraně Talmudu! Též jest docela správné, ženás ztotožňují Orach, ch. I. c. jako Akumys nečistými věcmi jako na př. 3 blátem a tak1 v Talmudu, pes. 85. Jos. (ne 85, jak Blochpodvrhnul); hebrejsky to zní schela jehemafsig tinof o Akum. Tím se věc nemění, že comentatoři modlitbu „kaddiš“
— 57 —
zapovídají v přítomnosti modly; jak známojest „Uálem“ modla, běžné to znamení křestanského kříže (Beset. lex 1918) a my pochopujeme, že žid jeho blízkost považuje zaprofánní, za nečistou. Proto se též Akums křížem, kterýž přece ničím jiným býti nemůže než křesťanem, nerad potkává na cestě(Orach. ch. J14. 8). Dle všeho toho je téžzřejmo, že když žid nežida chválí dle ducha„Arucha“ I. c., tak to míněno jest, jak jsemoznámil. Vždyť jest žid z bytosti Boží. myvšak všichni jsme pouhá zvířata a můžemeproto jen tak chváleni býti, jak se chválízvířata neb jiné nerozumné bytosti na př zapříčinou jich síly neb krásy neb jako skutkové Boží.
Již často jsem ukázal, že křesťané jsoumodloslužebníci a tudíž hluboko pod zvířetemjsou, o nichž dí Isaiaš, že přece žlab pánasvého znají, kdežto pohané stvořitele — apána svého neznají. Jest na snadě, že. křesťanství musí býti modlářstvím, jest-liže Ježíšpouhým člověkem jest — pouhým tvorem;neboť to se zove modloslužbou, prokazovatitvoru božskou poctu. Dříve však než totoproti nejnovějším námitkám Blochovým v přetřes uvedu, podotknoouti jest, že přese všechny důkazy. jež vzaty jsou od Delitzsche arabbiho Hamburgera — trvá na tom. že porovnání Ježíše s Bileamem není pražádnounectí pro Israele, ježto Bileam nebyl žádnýmkouzelníkem, nýbrž pravým prorokem. Věru,proti také slepotě není žádného léku. Nejmenujeť se výslovně Bileam v knize Josue
13, 22 Oosem to jest kouzelník? Nebylo-liOásem t£t.j. hadačství 5. Mojž. 18. 10 Israelitům jako přečin Jehovou zapovězeno? Nenalezať se Úásem všude v bibli jako těžkýhřích (1 Sam. 15, 23; Ezech. 13.23; 2. král.17, 17) ajako známka lichých proroků (EÉzech.13, 9; 22, 28; Jer. 14, 14) a nebyl Isaiáš3, 2 Aosem jako lichý prorok oproti Nabipravému proroku vyhlášen? Rovněž tak tolíčí čtvrtá kniha Mojžíšova, cap. 22. Kdyžtotiž starší z Moabitů a Midianitů k Bileamovipřišli, chtějíce mu dáti za to odměnu, neposlal jich pryč. nýbrž nechal je přes noc usebe. chtěje dověděti se, zdaž pravý Bůh jehokouzelnictví potvrdí a jeho penězchtivostina odpor se nepostaví. Kdyby byl Bileampravým prorokem a věrným sluhou Jehovy,tož by byl vyslance ihned odbyl, neboť musilvěděti, že Bůh svůj vyvolený národ nebudeproklínati. Toto biblické pojetí potvrzuje médřívější tvrzení. Jenom židovská chytrost jestto, praví-li Bloch, že v Gittin 51 vznešenéctnosti Ježíšovy jsou nedotknuty! Jak to?Poněvadž o ctnostech Ježíšových tam vůbecřeči není, opovažuje se chytrý rabín tvrditi,že ctností Ježíšových se tam nedotklo. Jakoby se I. c. Ježíš mezi poschim (t.j apostaty,odbožníky) nekladl a 0 něm se nepravilo, žejest trápen v propasti pekelné — s Bileamem, o němž Mojžíš (4 M. 31, 16) praví,že svedl Israele k modloslužbě. I Ježíš jestse stanoviska Talmudu — pochopujeme —svůdníkem k modloslužbě; avšak takovýchabsurdních věcí by se přece neměli doktoro
vaní rabínové dopustiti, chtíce nám namluviti, že Talmud ctí Dileama a Ježíše.
Jak nestoudné jest v takovémstavu věcítvrzení Blochovo, že žádný učenec židovský,že nikdo v celé Talmudicko-rabínské literatuře nepokládá křesťana za modloslužebníka.I Delitzsch 1. c. 26 praví, jak jsem napsal,že Talmud nás řadí do druhového pojmumodlářů. Delitzsch převáděje Aboda Zaraslovem „cizí kult“ překládá správně, poněvadž „cizí“ znamená zde kult odporujícízákonu Božímu, modiářství, proto také tvrdíDehtzsch I. c. hned dále. že Valmudickýmžidům Tosafothovi a Rabbimu není křesťan„modlářem“ (to jest jako ti, kdož- klaní sestromům, zvířatům atd.) a Chullin 13, b,nechce pohany mimo Palestinu pravými modláři nazvati, protože nelnou srdcem k pohanství. Vidno, že jsem 1 0 panu Delitzschovi zcela v pravdě napsa), že pojímáAboda Zara „cizí kult“ zcela ve smyslupohanství. Musím jen připomenouti, že Delitzsch shora naznačeným poznamenáním nedokázai, že křesťanství Talmudu není pohanstvím, neboť tak naivně zpozdilými Talmudisté nebyli, aby věřili, že není mimo Palestinu pohanů z plná srdce ku svému falešnému kultu lnoucích a že křesťané mimoPalestinu z nejhlubšíhonitra duší svých Ježíšl poctu nevzdávají. CÚtenářmůže z tohotopříkladu zase nahlédnouti, jak židé a jichspolečníci trpělivost přísně zkouší, dávajícenám takové pošetilé věci k vyvrácení. Avšakv zájmu obecného blaha nechri se dáti una
— 60 —
viti. V připojení k jedné větě „Orla“ chciještě ukázati, jak Israel s modlářskými křestany má zacházeti.
„Orel“ praví (Aboda Zara 3, Mišnafol. 78, 3): „Křesťané bloudící za Ježíšemjsou vesměs modláři a dle vlastního vysvětlení Talmudu musí se 3 nimi tak zacházeti, jak se zachází s modláři.“
Jak se tedy zachází 8 nimi? Nejprvnutno věděti, že nejsou ani pozdravu hodni.Bloch podotýká, že „Aruch“ dovoluje cizincejeho bohem žehnati: „Bůh tvůj ti žehneaj,žehnej tvé práci!“ Avšak toto i mnou uvedené místo má ten smysl, že cizí bůh, jelikož v soustavě židovství jak se samo sebourozumí, toliko tvorem jest a nikoliv tedy bohem, představuje se jako bytost slabá, takžepozdrav tímto bohem považovati se může zaposměch. Bůh Akuma (křesťana) nemůže vícepomoci než vlastní práce, takže by se dlesmyslu místa onoho i říci mohlo: „Tvápráce pomoz, žehnej; neb více než ona křestanský Bůh skutečně nemůže, jen jest-li itolik s to jest!“ Bloch vidí, že to je snášenlivost (tolerance), když žid jménem cizíhoboha pozdravuje, nikterak ale posměch. Jestprý to jedno, dokazuje Č. XII, jaké člověkmá vyznání, závažno jest vnitřní smýšlení.Jako by člověk, který pravdu miluje, o Bohuneb božských věcech. neb o něčem jiném nemohl jinak mluviti než jak smýšlí! To bybylo pěkné z Boha činiti bytost, jíž by sepřetvářka líbiti mohla, bytost, která by
proti odporu ve smýšlení a vině lhostejnoubyla. Jestliže však Bloch při tomto tvrzeníslavně a zjevně přetvářku připouští, tu nepotřebuji dalších rabínských dokladů zevšech dob, abych poznal, že rabínům farisejská přetvářka vrozena jest!
S tím v souhlasu jest, že dr. Jost, bývalý ředitel rabínského semináře ve Vratislavi ve své historii o židovstvu II. 444 sezálibou a zjevně uvádí řadu vzdělaných židů,kteří stali se křesťany a pod škraboškou křesťanství učení Talmudu rozšiřovali. S tímrovněž souhlasí, že anglický kancléř d' Israeli,jak židovský list „Fanfulla“ (21. dubna 1881)psal, chtěl si pokřestěním privilegia občanská zjednati, která k vyšší moci vedou, ževšak srdcem zůstal žid a že nikdy nezakrýval své smýšlení židovské proti Evropanům(t. j. nežidům); dle toho vyk-navatelem poslední vůle učinil Nathanaele Rothschilda, adle milánského „Ragione“ (22. dubna 1881)pravil, „že ze spekulace křesťanem anglikánského vyznání se stal, že však vlastnosti národa židovskéhona sobě má.“ „Archivesisraélites“ dotvrzují (28. dubna 1881). žed' Israelova láska k židovství pořáde rostla,z té příčiny také (ib. 5 dubna 1881) anglické synagogy konaly zvláštní modlitby kupamátce slavného kancléře. Konati modlitbyza „apostatu“ dle práva Talmudu není nijakdovoleno; před tím krátce dne 5. ledna téhož roku „Kólnische Volkszeitung“ zvěstovaly, že židé v městě Cleve, židu, který sestal katolíkem, nedovolili, aby otce svého
pohřbil nýbrž jej tak insultovali, že záležítost ta úřadům ohlášena býti musila.
Modlí-li se židé za křesťanské panovníky,stává se to konečné ústy, neboť zeovnější vyznání nemá dle Blocha platnosti, jestliže jenv srdci svého přesvědčení se drží. Příležitostně přidává se ktakovým modlitbám dvojsmyslný dodatek, na př. zachovejž Bůnhpanovníka říši můžeznamenati:Učinižto Bůh křesťanů, jenž nemá žádné moci, aneb:„říši“t.j. „pro vládu Israele“: totoposlední má se na zřeteli tehdy, je-li dotčenýmocnář židům přízniv. S tím také souhlasí,že židé mezi sebou rozličné modlitby vykonávají, v nichž prosí o vyhlazení křesťanstva, jež (na př. v modlitbě Schemoneesre) pyšnouříši (malknutnzadon).zvou. V této modlitbě, kterou nábožný třikráte denně se modlí, praví se. aby odpadlíci židovští a ti, kdož nemají víry židovskézahynuli a pyšná říše, aby podlomenaa zvrácena byla. Při slovech „pyšná říše“ horlivcitřikráte odplivnou, jak také činí při slověAlenu, kde se o křesťanech praví, že seklaní „marnosti, nicotě, člověku, jenž jestprach, krev a hořká žluč, tělo (pleť), hanba,smrad, — Bohu, jenž nemůže pomoci (vizWagenseil, tela ignea 219). Z toho vidno, ženenávist tato není v krvi, nýbrž jak Delamarrepravil, vychováním se vštěpuje a dorůstá.Průpověď o zničení „hrdé říše“ v Schemoneesrezovesebirkathhaminimaa jestprastará. Neboť Raschi praví ku Ber. 28. b,žegarob letarbutha denocrit. ].
— 63 —
za času Nazarena (brzo po něm) (tarbuthavlastní kázeň, chování, zde špatné chováníse Nazarena) vzdělána byla, který vyučovalvíře protivící se slovům Boha živého.
Nepoctivost židů vysvítá dále z jejichnázoru o přísaze. Vše, co jsem 0 tom psal,jest správné. Baba k. 113 a platí, jak jsemřekl. Kdyby pravdou bylo, že jen jeden toliko rabín zde křivou přísahu dovoloval, tožvíme přece, že rabína poslechnouti sluší, byťi sám zákon (Mojžíšův) porušoval (Roš haš.25), a že i rabínské nauky, které si vespolek odporují, všechny zároveň slovem božímjsou, (Erubin 13 b) chytré to ustanovení,ježto 1Talmud sám zvěstuje, že psi, nevěstky,kohouti a rabíni vždy ve sváru jsou (Pesach.113). Avšak jest pravda, že I. c. jeden toliko rabín křivou přísahu dovoluje. Zníť to(Baba k 113 a v páté řádce zdola, kterás amar Samuelzačíná)... Jest tradice: žida goj přijdou k soudu; můžeš-li (žide) jej(goje) přemoci zákony Israele, tož poraž jeja rci mu: tak tomu chce náš zákon; můžeš-li jej přemoci zákony národů, tož poražjej a rci mu: tak tomu chce váš zákon; ajest-li (ani to) ne, tož překonej jej (goje)podvodem. Zde se křivá přísaha ve všechotázkách, kde toho zájmy židovy vyžadují,zcela zjevně dovoluje a toto učení se označuje jakožto tradice.
„Schulchanaruch“ obmezuje, jak jsemsdělil, pouze na jednotlivé případy rozeznávaje peníze a nebezpečí života, a v otázkáchpeněžních ustanovuje, aby nikdo křivě. nepří
— 64 —
sahal, kdyby mohl býti prozrazen. Tím sejeden výrok Akibův, jejž I. c. Baba k. třetířádka zdola (počíná „Slova R. Israele R.Akiba pravil“) sděluje, blíže vysvětluje. Akibatotiž řekl, že podskoků slušno jest se varovati, „aby jmeno znesvěceno nebylo“, to jestv případech, kde by prozrazením křivé přísahy pověst Israele blamována býti mohla.Že „jmeno“ boží a Israele skutečně tak sestotožňuje a že se znesvěcení „jmena“ ovšemtoliko odhalením zločinné přísahy obávají,nevyplývá pouze z Choschen 348, 1. Haga,nýbrž také i z Rahmerova židovského literárního listu, jenž za příčinou spisu od Delitzsche (12. července 1882, str. 2. prostředek 1 řádky) židy napomíná, aby křesťanstvív přítomnosti křesťanů nezlehčovali, ježto tožidům samým škodí a tak „posvátnosti jmena“ubližuje. Taktéž v předešlém dopise ode mneuveřejněné ukázky z „Arucha“ to potvrzují.Rabín dr. Bloch připouští v čísle XI. skrytě,že při nebezpečí života křivou přísahu připustiti lze, a v čísle III., že Baba k. 113.učí, že židu lze před soudem podvodu sedopustiti. Základní princip, dle něhož „Aruch“případy zmíněným způsobem rozeznává, spočívá Da rabínské zásadě, že žid z bytostiboží jest, jako syn z podstaty svého otce.Dle tohoto principu ustanovuje „Aruch“ L.c.,že křivá přísaha v peněžních záležitostechjen tehdáž dovolena jest, když není třebaobávati se prozrazení, v hrozícím pak nebezpečí (zdraví a života) také i tu: neb škodana zdraví neb životě by se dle hořejší zá
— 65 —
sady dotýkala přímo božské bytosti, a musíproto každým způsobem odvrácena býti. Provysoké soudní dvory musím ale ještě na posud neuvedené místo pozornost obrátiti. Jestto Baba k. 113 b, dle něhož žid, jenž svědectví ve prospěch nežida ví, které židu nějakému škodlivo jest, a toto svědectví u souduproti židu složí, ve velikou klatbu upadnoutimá. Místo zní v původním textu (řádek 1 a2 zdola) takto: Bar Israel dejodéa sahaduthadegoj veazil umashid leh bedina degojin:alIsrael meschammethinan leh. Jak lze tedy usoudu překlad a dobrozdání židovských učencůa rablnátů za rozhodující pokládati, amž bydříve aspoň jeden křesťanský hebraista slyšán byl? Soud v Habelswerdtě prohlásil jednou redaktora Francke vinným, poněvadžjedině otázaný rabbi dr. Joel, který ve svém„exposé“ Ježíše dokonce „pánem“ nazýval,imponoval soudcům, appellační dvůr ve Vratislavi zrušil pak na mé dobrozdání, kdejsem hebrejsky a německy dotyčná místapředložil, ostatně beze všech, od Blocha zanepravé problášených přídavků, rozsudektento.
Tento názor o židovské přísaze potvrzuje se odhaleními pokřtěného rabína Drachňa,o němž sám Delitzsch s úctou mluviti musil.Neboť když Delitzsch za příčinou některýchode mne učiněných údajích o obrácených židech rabínskývýrok: tací lidé, že jsoujako malomocenství, uvésti se odvážil,žádal jsem jej, aby Rosenthalův životopisDracha četl. Na to pravil (Anti-Rohling 53),
Moje odpovědi rabinům. 5
— 66 —
že Dracha vyjímá. A tento, svou učeností asvatým životem právem proslulý Drach píše(Deuxiéme lettre d'un Rabbin converti auxIsraelites ses frčres, Paris 1827), že jsoudva obřady u židů, jimiž, nehledě k tomu,co jsem již shora uvedl, spolehlivost jejichpřísahy a slibův úplně se podkopává, byť ijakýchkoli klausulí a kautel se používalo.
První obřad nazývá se hafarathnedarim. Ten záleží v tom, že tři (vestaré upomínce na starou židovskou nauku 0trojici) židé od jiného žida vyzváni bývají,aby se posadili a jeho přísahy, sliby a závazky pro minulost i budoucnost annuloval.Když pak se tito tři jakožto tribunál bylik tomu účelu konstituovali, mají plnou autoritu a jejich výrok jest jako slovo božíprávomocný. Každý žid vykonává tento aktsoukromě pro svou osobu nejméně jednou doroka, obyčejně kolem září, mezi vigilií přednovým rokem a vigilí před slavností smíření. Zid, jenž se svými přísahami a závazky obtíženým býti cítí, řekne před zmíněným tribunálem, že mu všech přísah aslibů, jež kdy byl učinil, líto jest a že jeodvolává ; jsou tak četny, praví ku konci, žeje nemohu jednotlivě uváděti; budiž to tedyve vašich očích, prosím, tak, jako bych jebyl jednotlivě vypočítal. Tribunál pak prohlásí beze všech okolků zmíněné závazky zaneplatné, bez účinku a jako by nebyly učiněny bývaly.
Druhý obřad nazýváse Col nidreaodbývá se jakožto veřejný akt v synagoze a
— 67 —
sice © slavnosti smíření. Dříve než předzpěvák první modlitbu 0 slavnosti smířenív synagoze intonuje, konstituují se tři mužijakožto soudní dvůr a annullují před tvářícelé obce s plnou autoritou všechny sliby,závazkv a přísahy jednoho každého z přítomných, jak na minulý tak i na nastávajícírok. Někteří rabíni tvrdili sice o této druhéannullaci, že platí toliko pro nastávající rok.Věc zůstane při tom ovšem touž, ježto seobřad každoročně opětuje; avšak tvrzení tobylo od jiných učitelů vítězně vyvráceno,kteří dokázali, že obřad má i pro minulostprávomoc. Toto odhalení učinil ze své zkušenosti a učenosti proslulý Drach (1. c. str.83 a 304). S křesťany, praví „Orel“ slušídle výroku Talmudu právě jako s modloslužebníky jednati. Viděli jsme, že se jimproto žádná věrnost a upřímnost věnovatinesmí. I o majetku křesťana se podobněsoudí; sloužíť k volné disposici židu, jenžsamojediný lidskou důstojnost v držení má aproto s nežidy jako s rybami mořskými azvěří polní nakládati smí. Uvedl jsem poslézjakožto důkaz i „Arucha“ (Choschen 156).Bloch praví, tam že stojí „ctitel hvězd“ ne„akum.“ To jest opět nepravda. A kdyby1 v některých vydáních „akum“ ve smysluBlochově stálo, tož jsem přece dokázal, žetito „ctitelé hvězd“ v „Aruchu“ jsou ctiteléKrista a Marie, jež my křesťané ovšem,obrazně řečeno. za dvě lesklé hvězdy považujeme, aniž bychom však, jak nám zlobažidovská vyčítá, Marii se klaněli. Jsouť, pra
5+%
— 68 —
vím, tito „ctitelé hvězd“ křesťané, ježtov Evropě, kde „Aruch“ různé styky mezižidy a nežidy rozhodně upraviti má, ctitelůhvězd v pravém smyslu slova není, ani teďani před 300 lety v Krakově. Pakli všakBloch tvrdí, že se v „Aruchu“ toliko 0 obchodní konkurenci židů vespolek jedná, jestto velmi Istivé a prohnané; neboť tato konkurence vztahuje se na vykořisťování „akuma“a ustanovuje se, že židu není bráněno akumávydírati 1 když již jiný žid touto šlechetnouprací zaměstnán jest. Neboť statek akumůvjest přece jen majetek vyvoleného národa aproto jest to jen něco chvalitebného, akumahezky brzy v bídu strhnouti, aby moc „bezbožných“ zmenšena byla. SŠtím souhlasí iIkkarim III. 25, jak jsem z textu a z Blochaa společníků dokázal.
Přicházíme ku kapitole o vraždě.Bloch namítá proti mým ukázkámz Cho
šen 425, zde že se užívá předpisů Deut. 13.7., vůči Epikurejcům a ctitelům hvězd. Nuž,ex ore tuo te iudico. OCtitelé hvězd jsouv Aruchu, jak jsem dokázal, zcela zjevněkřesťané. Bývají však také Epikurejci nazýváni. Excellence Abarbanel praví, že „hímané“ (to jest křesťané) kacíři a Epikurejcijsou, poněvadž věří, že božstvo jest maso akrev (k Deut. 32, 21 Mark. ham 110. 3.:alahuth bebasar vedam); taktéžpraví (roschamana 8, 1). že kacířem (min) aEpikurejcem ten se nazývá, kdo články víryžidovské přijímati nechce. Takých výrokůjest ještě mnoho, jak u profesora Eisen
— 69 —
meugra, Edzarda. Dracha a jiných, kteří vestudiu Talmudu sešedivěli. viděti lze. Zníťpak to v Deut. I. c. v starém Israeli, že ti,kteří k odpadnutí od víry sváděti se pokoušejí, ihned usmrcen: býti mají.
Ježto pak „Aruch“ na nás křesťany,kteří se pokoušíme židy o pravosti křesťanství přesvědčiti, to obrací, jest zjevno, že židv našem snažení zločin smrti hodný nalezáa nás k těm počítá, jež ihned, je li to jenmožno, usmrtiti má Proto stojí také vTalmudu Sofr. 13 b, a Aboda Z. 26 b Tos.:„Nejlepšího z „akumů“ (v některých vydáních„%gojů“, což přirozeně ničeho nemění) zabij.“Bloch z Poznaně a Bloch z Vídně stěžovalisi, že jsem zde přídavek „ve válce“ zlomyslně vynechal. Avšak to, co dříve řečenobylo, ukazuje právě, že křesťanství, poněvadžžidovstvo od Talmudismu odvrátiti, je bludůsprostiti se snaží, dle názorů židovských, sežidy v stálé válce jest. Amsterodámské vydání potlačilo celé toto místo, zřejmo, že zbázně; kdyby místo to 1 s přídavkem „veválce“ bylo nezávadné, nebylo by Amsterodámským čeho se báti, ježto přece ve válcenelze se vyhnouti tomu, aby 1 nevinní byliusmrceni.
S tím souhlasí 1 to, že v proslulé knizeMechilta 11 a místo to bez onoho přídavku senalezá Pročež učí i „Orel“, že příkaz „Nezabiješ“ pouze na židy se vztahuje (Jad. chas4.1 fol 47a). Proto učí rabíni v pražskémMachsoru, že slušno jest kacíře vypleniti(hamminim rauj laagar otham)
— 70 —
a v Talmudu, že právem nutno jest, kacíře(minim) rukou shladiti (Aboda Z. 4, b Tos.)I když, jak jsem v předešlém dop:su udal,dle některých autorit, nikdo není zavázán,akuma, jenž židům nepohodlným není, přímousmrtiti, tož jest přece vždy dobrý skutek,když se to stane, kde to jen učiniti lze (vizChoschen 425. 5 a Aboda Z. 26); obzviáště posvátnou povinností židů jest, žida,jenž se pokřtíti dal, usmrtiti (Joreh deah158, 1 Haga 2 a Tos. Aboda Z.). jak tohonebožtík bývalý rabín Drach zakusil. „DětiNoemovy“, které nejsou zároveň židy, smějísice sedm přikázaní Noemových, nikoli alepřikázaní Mojžíšova, studovati; to posledníodsuzvje je k smrti. jak jsem již v posledním dopisu oznámil. „Jeschurun“ potvrzuje to v posledním čísle poznámkou. že„duch Tory jen se židovstvem spojiti se dá,a nežid Toru ve smyslu židovského náboženství nestuduje;“ míní také, že syu Noemůvproto studiem mosaické Tory božímu trestusmrtí propadá; vskutku pak považuje, jaksvrchu uvedená místa potvrzují. Israel tohoza smrti hodna, komu Bůh trest smrti bylustanovil.
Děsný názor. jenž rabinismus, vzhledemku vážení si života, opanoval, vede nás přirozeně k „rituelní vraždě“. Avšak tentopředmět vyžaduje delšího rozebírání, pro něžv dnešním dopise místa není.
Protivenství. od židů mi Činěná, nezabrání mi, abych neřekl. co za pravdu pokládám; nebojím se ani rabínů, ani jejich pomo
— 71 —
cníků v žurnalistice neb jinde. Avšak oněmdopisovatelům ze židů, kteří mne ujišťovali,že daleko jsou toho, aby se oněmi děsnýminaukami rabinismu, jež lásku k bližnímu,křesťanům odpírají. řídili, oznamuji opětovně,že nikdy jsem nepochyboval o existenci menŠiny v židovstvu, která vší vážnosti zasluhuje,poněvadž jest lepší, než její víra; nechť setéto otáží, zda-li se nedostalo oněmi děsnýmibludy Talmudismu křesťanství nejskvělejšíhosvědectví o pravosti jeho; nechť se upamatují, že tento boj, k němuž mne rabíni samipřinutili, ne sobectvím, nýbrž humanními inintencemi se řídí, jež jsem ve svém předešlém dopise veřejně byl vyslovil. Avšak rabíni nechť především v tom jasného rozhledunabudou, že tajemství „Schethi veereb“ (onivědí, co tím míním) tehdáž teprve seznají,až bibli bez Talmudu studovati budou.
V Praze, v lednu 1883.
Prof. Dr. A. Rohiing, m. p.
w.
Rituelní vražda židovská.
Na. poslední mé vývody („Tribiůne“ dne16. a 17. ledna) odpověděli Bloch a Delitzschdvěma zprávami, které nejsou opět nic jinéhonež tendenční posouzení a nemohou mne tudížpřiměti k tomu, bych ve svých žalobách ulevilaneb je odvolal.
Pánové ti nedovedou nic lepšího, nežpřednášeti již samo sobě odporující tvrzení,jakobych byl důkladným nevědomcem, ba nadto ještě podvodníkem, který nevědomým setváří — a pod. Ostatně mají pravdu; mojenevědomost tak jest veliká, mé vědění takmalé, že nevědomost nikterak nevyváží. Avšakmoje vědění v některých věcech je tak pevné,má tak neodolatelnou jistotu. že bych životsvůj pro ně v sázku mohl dáti. A ku věcemtěmto náleží týž talmudismus a Co S nímsouvisí. Moji protivníci nepochybují také pranic o tom, třebas říkali. že neznám ani rozdílu mezi jazykem hebrejským a řeckým. Nežproč pak mi Bloch poslal z videň. hebr. časopisu „Treuer Bote“ svůj hebrejský článek,jednající o našem sporu? To přece předpo
kládá, že dovedu jej přeslabikovat! Ale místo,které ve „Treuer Bote“ ku svému prospěchuuvádí, nic nedokazuje. Zní takto: „Ačkoliv(židu) zákonem dovoleno s pacholkem křesťanským čebed Akum) otrocky nakládati, tožpřece měli se staří Pietisté (Chasidim) téžk nému mírněji a zacházeli s ním jako sezvířetem, dadouce mu jísti se zvířaty dříveještě než sami jedli.“ Totě však přímo směšno,chtíti takovýmto místem co-i proti mně dokázati, které dí, že jsme zvířaty a podle zákona Žeby s námi ještě bůře než se zvířatymělo býti nakládáno. To jsou však výrokynekalé jakosti, jimiž se prozrazují židé sami.A pak, kdvbych nedovedl ani rozeznat řeckéod hebrejského, proč židé mi posílají v (otevřených) pošt. lístcích vedle německých takéhebrejské hanopisy a nadávky? V „uherskémJsraelitovi“, kterýž mne došel předešlé neděle, zaujímá bned první místo taký výrobek,výrobek hebrejské kletbv, jenž zní: „Prokletbudiž, zlí duchové jsou tvými pomocníky, nepříteh Israele, ty's naši zem zhanobilBůh pomsty jest Bohem, pomstí krev našia pod.“ Včera však poslali mi židé z Brodů(ve vých. Haliči) hebr. časopis, mající název:„Ibri anochi“ (já jsem žid!). V něm pakbned na počátku jest dlouhá hebrejská rýmovačka mně klnoucí. téměř o třech sloupcích. —
Lze tedy opět viděti, že si lidé ti samiodporují. Ostatně jest společnost: Bloch, Dehtzsch a spol. ještě tak neomalená, že sistále libují v nejdrzejším popírání přejasnýchudálostí a pouští se zřetele, což povážlivo
— 74 —
jest, svrchované pravidlo vědecké rozpravy,která požaduje ovšem sdělení pravděpodobných. Uvedu jenom jediný příklad, abych sezbyl konečně těch pánů 1 jejich již až protivných, stále opakovaných vytáček, nepravd,skroucenin a nadávek (jež nejsou více originálními) a připojím dvě vysvětlivky, kteréobecenstvo dostatečně uchrání dalšího klamu.
Za příklad pro trvalé drzé popírání pravdyuvádím opětované tvrzení Blochovo a soudr.,že prý jsem talmudu ve svém životě ani neviděl, tudíž také nemohl udati strašlivé onomísto o křivé přísaze židů (Baba k. 113.),jež počíná dle mého sdělení v páté řádcez dola (slovy: amáar Samuel); Bloch drzetvrdí, že v páté řádce pranic není 0 „amarSamuel“ Příklad tento vyjímám — vše ostatníjest v podstatě tomu podobné — protože okolnostmi posledních dnů věc ta nabyla významu.Dostavili se totiž ke mně dva vznešení hodnostáři, státní a duchovní, kteří se druhdy jazykem hebrejským tolik zabývali, že si troufali některým místům zcela dobře padnoutina kloub. Pravili: Kdo selže jednou, ztratilvůbec víru; rádi by tedy viděli u mne řečenéono místo v originálu, pak si prý dovolí něcopoznamenati. Vyhledal jsem pánům těm místo,oni dali se v počet a shledali úplně, jak jsempravil. že pátá řádka z dola počíná „amarSamuel“, pak dále že (d' tanja traditio est)násl: duje pověstná ona věta, že žid i předsoudem smí pedváděti. Také jsem jim ukázalhned na stránce následující slova nacházejícíse dole ve dvou posledních řádcích, že žid,
— 75 —
skládá-li svědectví před soudem proti židu,má dán býti do veliké klatby. Hledali jsmeještě jiná místa, ale páni onino řekli, že topostačí; nečekali jsme ostatně jiného výsledku,jehkož odpovědi vaše rabínům dosti určitěmluvily pro pravdu Vaší věci; přece všakučinili jsme krok ten, obzvláště abychomprůchod dali myšlence, že není Vám nic činitis hdmi poctivosti vědecké, anobrž s literárníchamradí, a že byste tudíž neměl s lidmi takovými vlastně ani slova vice vyměniti. —
Soublasím zplna s pány těmito a spokojímse proto jenom dvojí věc ještě vyložiti, nežpřistoupím k objasnění krvavých obřadů dosudstávajících. čehož si přtel i nepřítel dojistapřeje. — Nejprve prohlašuji, že rabínům videňským. kteří mne v boj povolali. svědectvídávám, že jim zákony Talmudismu křesťanstvínepřátelské velice zněmy jsou a ma snadě,avšak že jinak in Talmudicis sami takovýmijsou nedouky. že jim rád dám 5000 zlatých,dovedou-li mi některé otázečky z Talmudusprávně zodpovídari. Odpověď však musí (cožostatně od rabína právem žádati možno) předsvědky na místě dána býti, aby se nemohliptáti teprve učenců cizích. Já posvítím pakna jejich odpověď a odevzdám ji všemu světuodbornému jakožto důkaz, že rabíni titonejsou ani se stanoviska židovskéhohodni zaujímati hodnost rabínskou.Objasnění toto kladu zde obzvláštní maje zřetelna ony židy, kteří nalezají se v náboženskýchpochybnostech a kteří marně rozhlížejí sev rabinismu po pomoci; uhlídají, že také
z knih židovských můžeme dokázati, že Ježíšjest Kristus a Mesiáš. —
Pak prohlašuji, že dosavádní moje odpovědi (které na mnohostrannou žádost obecenstva podávám v této brožuře), poskytují dostatečných důvodů pravdě mých tvrzení a ženetřeba mi tudíž ve sporu časopiseckém o Talmudismu pokračovati. Nyní běží však o něcovážnějšího, totiž o to, aby se důsledně postupovalo. Bloch a soudruzi zaslal totiž výrobkysvé vrchnostem duchovními světským, domýšlejíce se, že důrazná jich tvrzení S to jsou,aby důkazem byla v prospěch těchto pánů;ale nepomyslili, že právě v těchto kruzíchdozná notného výsměchu ten. kdo hledá síludůkazů svých v drzých tvrzeních. Co na mnejest, já půjdu přiměřeněji a dovoluju si tudíž,vědom jsa pravdy a důležitosti věci, vysokévlády veškeré Evropy vybídnouti poctivěa důtklivě, aby předmět, který stal se nynívšeobecným, uvedly na soud všech orientalistův přísahu vzatých i všech členů „východníspolečnosti“, by se tito vyjádřili (na přísežnýsvůj úřad ohled vezmouce) o náboženství talmudicko-rabínském; já pak podrobím se jednomu z obého: jsou-li žaloby moje nepravdivy,nechat jsem zákonitě trestán, naopak všaknechť provede se konečné urovnání otázkyžidovské a sice rozhodně a jakse sluší i patřívzhledem k důstojnosti a zájmům národů křesťanských. Zlato židovské, kteréž ochromujeJeckterou mocnou ruku, ztratí na ceně, jakmile zbaví se jenom křesťanství poroby talmudistické; neboť ve všech zemích, kterými
— 77 —
jsem cestoval od Adrie a moře Egejského kubřehům severním a od úžiny la Manche k Tichému okeanu, všady slyšel jsem a stálejakoby z jedněch úst, že každá 1 nejchudšívdova s radostí dá poslední halíř na oltářvlasti, aby konečně zdrceno bylo jho Talmudismu. —
Uváděje pak žaloby své proti náboženstvížidovskému znova a určitě, předkládám obecenstvu a vysokým vládám sto zákonů, dlekterých žid k jinověrcům ve věcech náboženských má se chovati. Zákony tyto uveřejněnybyly nedávno ve spise dr. Justa a jsou takévýrazem mého přesvědčení. Dr. Justus neshoduje se úplně se mnou, ale jeho věc jest věcímojí. Výňatky (text), které podává, jsou přímovzaty z pramenů. Možno sice říci bez odporu,že proslulých učenců (celebrit) jako proí.Eisenmengera a j. lze vším právem použítia na jich základě zkoumati talmud s největšímužitkem; aby však židé přestali konečně posměšně pokřikovati, že celebrit zmíněnéhodruhu ani dotýkati se nemáme, pominul dr.Justus úplně všeho v onom stu zákonů „zrcadla židovského“. co není pramenem původním, ba vyloučil věci takové od všelikérozpravy. Dílo toto nechať čte obecenstvobezky pilně a vysoké vlády dejtež je přísněna soudu zkoušeti, jak již praveno; jeť tovýrazméhopřesvědčení© Ovšemnedomýšlímse, že by vysoké vlády čehosi zkoušeti a vyšetřování zaváděti měly, ježto za pravdu topokládá moje maličkost; stavím sebe v čelověci, aby zde byla podstatná (konkretní) osob
nost, nikoliv však jakýsi „někdo“ a pod., aleurčité individuum, které nalezá se ve službách veřejných, které může vzíti na sebe zodpovědnost, osobu docela určitě naznačenou,která dovolává se přísahy a úřadu pro pravdupřesvědčení svého, která život nasadí i duši,aby pohnula světem křesťanským, by zkoumánbyl talmudismus a všichni se sami přesvědčili,že státy křesťanské byly touto tajnou mocností národně i nábožensky rozervány, stroskotány, na okraj propasti uvedeny. —
Těmito poznámkami prohlašuji Blocha,Delitzsche a soudruhy vesměs za literárnípodvodníky, ježto se neostýchají za právo vykládati přímý opak práva; nyní pak obracímse ku rituelní vraždě židovské. Ukáži, že jestpovinností každého poctivce vůči všem Delitzschům a comp., aby k žádosti vysokýchúřadů přísežně jim dokázal, že onano věc jestodstavcem nauky náboženství rabínského. —
Důkaz tohoto tvrzení spočívá předevšímna událostech dějepisných, jelikož židé západní ona místa, která křesťanským hebraistůmpřístupna jsou, v knihách svých tak srovnali,že nelze jich bráti za důkaz závazný a platný.Kdyby mi slavná představenstva učinila možnýmněkolikaletý pobyt v Orientu, opravdu se domýšlím, že bych nalezl i takového spůsobumísta (texty). —
Prozatím spokojíme se s událostmi, ježleží po ruce, které poskytuje dějepis. Kladuje hned po oněch z „Civilty“ již dříve připomenutých, které vydal jakýs mi drahý a
— 79 —
velenadaný spolupracovník z archivů řimskýcha jiných pramenů; k tomu uveřejním několiksoudních pří ve zvláštních vydáních, jež úsudek můj novými posílí doklady. —
1.
Papežské dekrety.
Rabín prof. Guiseppe Levi ve Vercelllách,řiditel ústavu „Educatore Israelita“ a Spisovatel knih určených pro „Ghetto“, psal r.1872 družstvu „Unita Cattolica“ v Turině,že byli židé sprostěni obžaloby, jakoby krvekřesťanské při obřadech užívali výroky Samého papeže. Levi jmenoval Řehoře IX., kterývšak o této věci ani slova nepronesl, a Innocence IV., jenž nalezá se u Baronia (ad annum1247 n. 81) ze dne 3“ července 1247. Bulla,kterou Levi mínil, vydána byla pro arcibiskupy a biskupy německé a sdělena také prelátům francouzským. Nuže, co dí papež? Vycházeje ze stanoviska nepopíratelné pravdy(v rabinismu ovšem skroucené), že totiž Písmosvaté také židům zapovídá vraždu a lidskouoběť, praví pak, že přemnohá knížata bezprávně židy obžalovala, jakoby o velikonocíchjedli srdce zavražděného dítěte; zlovolně, pravíInnocenc, přičítá se také židům smrť člověka,nalezena-li někde mrtvola; dávajíce na takovéa mnohé jiné smyšlenky (psáno je dále), stíhala mnohá knížata židy ukrutně, aniž jichdříve před soudem obžalovala, přiznání obdr
žela aneb usvědčila, a tak si dovolila knížataproti Bohui spravedlnosti židy vydrancovati,žalářovati -— a hrdla odsuzovat, — tak žese židé hůře měli než otcové jejich v Egyptě,ježto jim bylo z vlastních příbytků do vyhnanství bídně se bráti; pročež prý se, abyvyhlazení nebyli se obávajíce, obrátili k moudrosti Stolice apoštolské.
Nechceme. končí papež, aby židé, anmilosrdný Bůh čeká, až se obrátí, spůsobemnespravedlivým (injuste) byli trýzněni, a nařizujeme. abyste se dobrotivě měli k nim anetrpěli, aby budoucně byli bezprávně (indebite) pro příčiny tu jmenované a podobné obtěžováni.
Jak vidno každému, bulla nikterak nemluví rabínu Levimu na prospěch. Doznávájenom, že nejedí židé srdce dětského a zakazuje nespravedlivé útisky a obtíže židův, sbájiti si zločiny a odsouditi je bez příslušnéhovyšetření; zdali kruhy rabínské naproti biblimají nauku o užívání krve a zdali uvádějítuto ve skutek, nikterak se nepodotýká. Tudížpochopíme lehko, že Stolice papežská samarozepři tridentskou, kterou níže uvedeme, nasvůj soud pohnala, a že vynesla dne 20. června1470 rozsudek, že židé v Tridentu zavraždiliSimona chlapce a krve jeho požívali o velikonocích. Sixtus IV. za předsedu sporu tohoto postavil proslulého Panvína, Uditoredelle cause del S. Palazzo, jakož uhlídáme.Tento vzpomněl při jednání soudním také naprivileje, které židé obdrželi prý od RehořeIX. a Innocence IV. a prohlásil, že výsady
— 81 —
tyto nemohou překážeti u vedení rozepře,ježto se zdá, že jsou liché a nepravdivé adle výkladu slovného nemají v sobě pravomocité, aby při zastavily, dále pak, že koncilemVienským zřejmě vyloučeno jest, jakoby židůmbyly příznivy ony rescripty a správně pojímáno odmítají prý jenom útržky spočívajícína podvodu, takže jasno jest, že účel při propůjčování těchto výsad (jako ve zmíněné bulleInnocence IV.) obmezuje se pouze uchránitižidy pomluv a útrap na těchto spočívajících.„Non obstant“ pravil Panvino při poradě,kterou ještě níže uvedeme, „privilegia Gregorii et Innocentii: tum gula non faciuntfidem nec authentica nec sine suspicione falsi,tum gula etiam ad literam intellecta nonsunt servanda de jure, tum etiam gula concillum Viennense talia rescripta aperte improbat, tum etiam guia sane intellecta excludunt solam fraudulentam calumniam. Patet nonfuisse intentionem concedentium talia privilegianisi excludere calumniosas vexationes.“ Čo setýče Řehoře IX., četl Levi v seznamu druhéhosvazku Baroniova u slova „Judaei“ tuto tolikozmínku: „Judaei a GregorioIX. ab inigua apprestone vindicati.“ Uvedené místo jako bulla Innocencova mluví proti nespravedlivému útlakužidův. Ale Levi mohl se textem přesvědčili,že Rehoř jako Innocence židy chtěl hlavněobviny zbaviti, jakoby užívali krve křesťanské.Ano v seznamu Baroniově samém Levi nalézti mohl hned za svrchu řečenými slovy,jak odkazuje spisovatel čtenáře na č. 12 roku1244, kdež sděluje ohavný zločin židův na
Moje odpovědi rabinům. 6
chlapci křesťanském (crudele ipsorum (Tudaeorum) in puerum Christianum facinus.) NadtoLevi zapomněl, že v mnoha svazcích AnnalůBaroniových po veškerý dějepis často obšírněvypravováno jest o vraždách křesťanů, kteréžna různých místech a v různých dobách odHebreů byly spáchány z pohnutek náboženských. Tak vypravují letopisy tyto (č. 49 r.425), že židé ukřižovali hocha Xřesťanského,dále (č. 14 r. 614), že židé kupováli křesťanské zajatce a zabíjeli je, dále (č. 8 ".1146), že židé v rozmanitých dobách vícehochů křesťanských křižovali. potom (č. 74r. 1255), že židé umučili chlapce Hugonak smrti; (č. 18 r. 1273) vypravuje se o hrubýchvýtržnostech židů; (č. 41 roku 1283 a č. 25r. 1286) o několika hrůzných zločinech (atrocia facinora) židů proti křesťanům; (č. 18 r.1287) oznamuje se, že židé umučili v Němcíchkřesťanské hochy k smrti ze zášti náboženské,(č. 64 r. 1303), že židé z nenávisti Kristachlapce Konráda usmrtili, (č. 15 r. 1325), žežidé pražští trýznili křesťanajakéhos všemimukami, které Kristus musil „snášeti, (č. 37r. 1475), že židé ze zášti ke Kristu umučilik smrti v Tridentu jakéhosi chlapce; (č. 20r. 1476), že žid Salamon zabil Konráda, hochakřesťanského a (č. 41 r. 1510), že židé naskřipci vyznávají, že připravili o život sedmkřesť. hochů jehlami. A tak nalezá se ještěmnoho míst spůsobu takovéhoto v řečenýchletopisech, a protož pochopiti nelze, jak mohouLevi a ostatní židé a zastancové jejich poukazovati na bullu Innocencovu a jiných pa
— 83 —
pežů s takovou vítězoslávou, kteří přece nepopírají nikterak ani události obřadných vraždkřesťanských ani tajných článků rabinismu,jež oněm jsou základem. Více o předmětutomto viz Ehrler ve Veringově „Archiv fůrKirchenrecht“ (1880).
9.
Učení obrancové židů.
Žaloba proti židům pro obřadní vraždukřesťanů objevuje se ve všech stoletích. Baronius.© Bollandisté,Pertzova„monumentaGermaniae“ a jiní Starší 1 novější dějepiscisvědčí o témže. Proslulý sv. Agobardus, biskup lyonský, sděluje události starší až ku8 století v dílech svých „De insolentia Judaeorum“ a „De Judaicis superstitionibus“ a přesvšechno popírání se strany židů, jakož i přesvšechny obrany hebrejců, kteréž sepsali křesťané i židé bona (z dobrého přesvědčení)jednak mala fide (jsouce přesvědčení klamného) obžaloby ty zůstávají v platnosti. Meziobranci, které počitáme bez odporu mezimuže židům z přesvědčení příznivé (bonafide), jmenujeme vedle četných protestantůbiskupa Koppa fuldenského a arcibiskupaJagerského v Uhrách; a roku 1865 tvrdilminorita P. Bonaventura na katolickém kongresu v Mechelnu s plnou jistotou a vírou,že prý vraždu v Damašku roku 1840 dlužnopřičísti na vrub toliko vražedníkům, an nikdo
6*
— 84 —
vážnější ve světě neuvěří, že židé jsou splnomocněnými svým náboženstvím obětovati křesťany.P. Bonaventura má ovšem pravdu, rozumí-lináboženstvím, které oběť lidskou zakazuje,náboženství mosaické; ale mýlí se, má-li nazřetel rabínskou ideu pravověrného židovstva,o kterém ještě nedávno „Jeschurun“ prohlásilv Pešti, že jest vlastní jenom židu, an psal,že pouze žid skouma Torah (Mojžíšův) vesmyslu náboženství židovského (t. j. talmudicko-rabínského). Nikoliv Mosaismus, nežprávě rabinismus ukládá židům záští protijinověrcům a zejmena křesťanům, jakožto povinnosť náboženskou; žid, který nežida, kdemůže, nezabije, porušuje zákon náboženský.(Maimonides Sefer mizo f. 85, 1. 2, 3 subtit. Mizvoth lo taasch.) —
Mezi obrance, kteří úplně odmítají Žalobu obřadní vraždy, náleží v novější doběpařížský velkorabín L. Wogue. Však jej meziobhájce spravedlivé (bonae fidei) nemožnovřaditi. Píšeť ve článku „Univers israelité“(1. května 1881) o „nařčení z krve“ za příčinou jakéhosi soudně nevyřízeného případuz Alexandrie (o velikonocích 1881): „Povšechna leta podnikají Řekové Alexandrinštío velkonocích hrůzostrašné demonstrace protižidům. V roce tomto zmizel řecký chlapec(utonulů v moři), což vzali sobě jako záminku,aby zdvojili vášnivou vřavu (fanatické orgie)proti židům. Vizte bratři v Israeli obžalobupo výtce (par eminence), obžalobu věčně seopakující, vždy novou a povždy jednostejnou;nějaký zlomyslný hlupák obvinil jednoho krás
ného dne nešťastné otce naše z proléváníkrve, což tak znamenitě se ujalo, že vrací sepravidelně vždy jako březen v guadragesimě(v postě), dnes zde, zítra onde, vždy všakpo blízku velkonoc.“ A nyní následuje řadanadávek křesťanům, jež Wogue nazývá vynálezci pomluv těchto, kterýž popírá vše a dokazuje toliko ze zákona Mojžíšova, nestarajese o události dějepisné a věrohodná nařízenísoudní. Jakoby nemohl způsobem tímto dokázati, že jaktěživ žádný žid ani nekradl anipepodváděl! —- Neboť Mojžíš zapovídá tohletaké. — A jakoby „nějaký zlomyslný hlupák“věc takového dosahu mohl smysliti a vírunalézti po všechna století! — Tím odsouzenajsou učená dobrozdání opírající se o mosaismus.která ještě nedávno uváděna byla u vědomostnaproti obžalobě z krve prolévání; jejich bezcennosů historická vysvitne z věcí následujících.
3.
O událostech, jednání soudním,o „kousku“ tridentském
a mučidlech vůbec.
Nuže dejme se nyní v rozpravu 0 událostech samotných. Dvě znamenité pře ležípřed námi, kteréž důkladně jest nám seznati.V rukou máme věrohodné spisy (acta) o obou,při nichž šetřeno bylo všechněch formalit,kterýchž užívá vzorné řízení soudní. Pře prvníkonala se v Damašku r. 1846. za přítomnostievropských konsulů, druhá k rozkazu Sixta IV.
— 86 —
za přičinou blahoslaveného Simona Tridentského. Bollandisté líčí, že umučen byl blahoslavený Simon od židů, neznali však důležitých pojednání o rozepři té, které nalezajíse varchivu vatikánském a jež sdělíme v odstavci následujícím. Ciníme toliko ještě poznámku, že obě pře, ač v zemích rozdílnýcha v době zcela různé vedeny byly, vydávajíaž do podrobností nejmenších jednostejné doklady o krvavých názorech rabinismu.
Tož nejprve vizme při tridentskou. Zachoval se 0 ní věrohodný popis (exemplar),který zprvu v tajném archivu v Castel SantAngelo bvl uschován a pak přenesen do Vatikanu. První upozornil Benedikt XIV. naspis tento v díle svém „de CanonisationeSanctorum“ (III, 15. 6) an psal: super cuius(B. Simonis) obitu authenticus existit processus in archivio secreto Castri S. Angelo deUrbe, guem Bollandiani ceterigue omnes, guide ©0 Scripserunt, ignorarunt. Jednání totodokazuje, že netoliko (což neupírá nikdo)židé chlapce Simona zavraždili, ale i že toučinili proto, aby vyhověli zákonu rabínskéhonáboženství, jsouce ponoukani pohnutkamibohaprázdné zbožnosti a vázáni slibem (devotio), aby požívali krve křesťanské k osiavěveliké noci. —
Ve čtvrtek v týdnu pašijovém r. 1475.,který připadl na 24. března, zmizelo v Tridentu dítě, jemuž bylo 29 měsíců, jménemSimon. Rodiče, nadarmo se po něm shánějíce,obrátili se k biskupovi, jenž byl zároveňknížetem a světským vladařem v Tridentu.
— 87 —
Když ujaly se úřady věci a pátraly, objevilise Hebraeové, aniž jich kdo vyzval, nesoucemrtvolu dítěte, kterou prý nalezli v jistéstoce (vodní), jež pod zemí procházela sklepymnoha domů a také domem jich. Domnívalise, že soud vyhlásí je nevinnými ani Sámochtěíce mrtvolu vydávají, kterou mohli přecezabrabati, aneb zničiti, neb dokonce jinamzanésti.
Výpočet jejich však byl lichý. Neboťz pohledu na mrtvolu bylo patrno, že smrťmkoli, jak židé povídali. utonutím, ale ranamibyla způsobena; židé tvrdili totiž, že našli vestoce své mrtvolu náhodou, kamž doplavenabyla proudem z míst hořejších. Když všakoh.edání těla vyiučovalo utopení, hiedail židéspásu všelijakými vytáčkami; ba říkali, žečervy ožírali mrtvolu a tím způsobili stopyran. Než zaplétali se takto vždy víc a víceve svých odpověděch a byli proto všickni dovazby vzati; na skřipci pak potom vyznalvšecko a Sice vše souhlasně až do nejmenšíchpodrobností. Skřipec jest ovšem v naší doběodstraněn. Avšak věru nikdo nechtěl by tvrditi, že by na skřipci nebylo hodnověrné výpovědi ani jediné, že každé přiznání, ježv minulosti touto cestou vymáhali, beze všíceny jest a všecky rozsudky na základě oněchvýpovědí jsou vesměs nespravedlivý? — ichtěl by kdo tvrditi, že skřipec dovede vymučiti jenom bajky a smýšlené báchorky?Kterak pak mohlo šest či osm osob od seběodloučených, které jednotlivě byly vyslýchany,na nichž vyznání bylo vynuceno svěráky neb
jinými prostředky krutými, kterak mohly všeckyjednostejnou a tutéž povídačku sl vymysliti,jež až nápadně v jednotlivostech se schodovalaatakjivyjádřii?© Protožodsouzenibyli následkem výpovědí svých všickni k zasloužené smrti.
4.
Výslech Jana z Feltra.
Předeslavše všeobecné tyto poznámky oudálosti veleznámé, jež v mnoha životopisecha dílech dějepisných vypsána jest, přicházímek rozepři samotné, kteráž na světlo vynesejiné věci posud neznámé, zaručené i znamenité. Předsedou byl podestá tridentský G1o0vanni de Salis di Driscia, doktor práv, jsazmocněn knížetem biskupem, kterýž dal zatknouti židy podezřelé; jmena jejich jsou poznamenána po řadé při jednotlivých výslechách.Než počato s výslechem podezřelých, kázalpodestá (fol. 6 b jednání soudních vatik.;zkrátka f. 6 b Vat.) Janu z Feltra, kterýz jiných příčin ve vazbě se nalezal, abyk němu se dostavil; bylťůJan křtěný žid, jsaasi šest jet křesťanem. Podestá (soudce) odtohoto přál si zvěděti, zda pravda to, že židézabíjejí děti křesťanské, aby používali krvejejich. Jan složil přísahu, dotýkaje se písmasvatého, že pravdu poví; a odvětil, že tohlepravda je, co s ním otec jeho Sachete z Němecpocházející asi před 15 lety sdělil: Ze totižasl před 40 lety bydlil v Lanzhutě (aneb
— 89 —
Tunghut, což bollandisté „per Tungros“ vykládají) v Jihoněmecku, kdež několik židůzavraždilo o velkonoci chlapečka, aby mělikrev jeho a ji požívali. Věc.ta byla prý starostovi ohlášena, jehož jineno však již Janneznal. Starosta kázal po té vrhnouti v žalářvšechny židy, tak že jenom někteří prchlia mezi těmi i jeho otec. Pak prý bylo 45židů upáleno; kde a jak dítě to zabito bylo.nevysvětlil. Tázán jsa, zdali on jako žid někdytakové krve požil neb vidél-li, že by otecjeho Sachete ji potřeboval a jak a pročjí užíval,Jan odpovědél, že není dle svého zdání povinen říci. užil-li krve takové, však otec jehoběhem života svého o velikonoci židovské,když končil oběd (coena) a pak dne následujícího po svátku velikonočním. když počínaloběd, a pak také dne následujícího z krveoné dával do číše, v níž bylo víno, a potomže pokropul stůl proklínaje víru křesťanskou(et guod pater ipstus tempore eius vitae inde pasce judeorum ante cenam et etiam indie seguenti post pascha ante cenam et etiamIn die reguenti accipiebat de dicto sanguineet de illo ponebat in ciato suo, in guo eratvinum et deinde aspergebat mensam maledicendo fidem christianorum). Také řekl, že otecjeho dal z krve této do těsta, z mž dělalKolače, a to prý před svátky velikonočními;a koláče tyto židé jedli o velké noci (dicitetiam, guod de dicto sanguine ponebat inpasta de gua pasta faciebat fugatias, et hocante festum pasce eorum; guas fugatias ipsijudei postea comedebant in dicta die pasce).
— 90 —
Ale nevěděl, proč a jak se děly věci ty;a pravil, že židé ostatní činili tolikéž. jakviděl prý sám i slyšel (et dicit guod aliiludei similiter jta faciunt prout ipse viditferi et audivit), řka, že věci tyto velmi tajněse děly mezi nimi (dicens guod predicta funtsecretissime inter 1psos).
Toť jest Janova výpověd, kterou označuje se spotřeba krve jako věc stále obvykláa obyčejná nenesouc zřejmě na sobě ani stopyzlomyslnosti. Totéž slyšíme od věznů tridentských, kteří nad to povědí nám něco 0 spůsobu a příčině obřadů těchto.
5.
Výslech Israelův.
Majitel domu, v němž se udála vražda,jmenoval se Samuel, syn pak jeho Israel.Israel z počátku zapíral, až dne 9. měsícedubna roku 1475 (Fol. 27 a Vat.) udal toto:„Zbavte mne pout“, pravil, „povím pravdu.“Nyní pak řekl, že se nalezali v minulýchvelkonocích dva nebo tři dny před čtvrtkemžidé Mojžíš, Samuel, Angelo, Tobiáš, Mohara on (Israel) v sálech (i salis, v procesu také:mn scholis, ZZ v prostorách užívaných jakosynagogy a školy), aby vykonávali ranní pobožnosti a že povinnosti ukončivše, pravilimezi sebou, že nemožno jim dělati koláčů,které jídají o velkonocích, ježto nikdo nemákrve z chlapce křesťanského (inter eos fuit
dictum guod non erat modus faciendi fugatiasuuae comedi solent in eorum die solempni(sic!) videlicet in die pasce, gui erat diesJovis seguens; et hoc guia nemo habebat desanguine pueri christian).
Israel udal potom (fol. 27 b Vat.), žeotec jeho Samuel řekl, že se musí ohlednoutipo nějakém hochu křesťanském; a smiuvilise, že dají 100 dukátů tomu, kdo by zaopatřil křesťanského chlapce, z kterého by,jak svrchu řečeno, krev vycedili a po téodešli prý ze síní školních (rečesserun' descholis). Když pak Israel vyprávěl, jak dostavše chlapce Simona jej umučili, byl uvězněn;13. dubna podroben byl novému výslechuz důvodů, proč asi židé potřebují krve křestanské (fol. 24 a Vat.) Odpověděl, ježtoříkají mezi sebou, že nemohou-li dělati chlebůpřesných o velkonoci s touto krví, při všemsmrdi, — což nepochybně dle ideje rabínskémíněno především o zápachu mravním, ale odnevědomého prostého lidu vykládano taképřirozeně (fysicky). Otázán, co značí tentopožitek krve křesťanské a proč ji v přesnýchchlebech (macesy) jedí, odvětil, ježto jestupomínkou na krev, kterou dal Mojžíš k rozkazu božímu pokropiti věřeje židův, kdvžbyli tito v otroctví Faraonově. Otázán pak,aby význam ten podrobněji vyložil, a není-lisnad ještě jiného důvodu pro upotřebu krve,řekl, že. ueví. Otázáu, která slova mluví sepři umučení dítěte, pravil, že užívají slov:„Takto učiněno bylo Bohu křesťanskému, kterýnení pravým Bohem, a přijdou (s Mesiášem)
mužové na koních a svých velbloudech, abynás vysvobodili.“ Pamětihodno jest, že pokřtěný žid Pavel Medici v 17. století v dílesvém „Riti e costumi degli ebrei“ (Tonoried. 6. 1874, p. 154) souhlasně hlásá, že židéříkají o velkonocích: „kdo hlad má, zde jez,leta příštího v zemi Israelské.“ Takto slibujísi (Pavel podotýká) ubozí každého roku svobodu a nikdy den tento nepřichází. Rekl-liIsrael, že mužové přijdou na koních, jestto tolik jako: rok příští přinese nám Mesiáše.
Otázán, kolik krve asi zachytili z randítěte, pravil Israel (fol. 24 b Vat.): „Půldruhého talíře (unam scutellam cum dimidio)a Tobiáš měl prý všechnu krev. Israel takéřekl, že ujednali mezi sebou, aby z krve tétoposlali svým příbuzným, menaznačil však,kterým (fol. 30 a Vat.). Otázán, jak to zařídili dříve, aby obdrželi pro macesy krev,pravil, že viděl asi před čtyřmi roky v rukouotce svého pohár, v němž tolik bylo krve,že pokryto bylo dno, avšak byla prý ssedláa utvrdlá; pravil, že otec jeho mu vypravoval, že ji koupil od jakéhosi žida, jenž jipřinesl z Německa, ale jména jeho nejmenoval.Načež Israel všecko odvolal, co byl udal aždo 19. dubna, vše se všemi podrobnostmii S nejmenšími okolnostmi znova vyprávělavěcjakopravdivou.styrdil.| Obzvláště(31 b) řekl, že otec jeho koupil asi předčtvřmi nebo pěti lety skoro půl číše krve(circa medium ciatum praedicti sanguinis),ale neví zač a od koho. Dne 10. června(fol. 32 a) pravil, že neví, kde jest krev
— 93 —
Simona, otec jeho prý mu jen řekl, že jiuložil ve své komůrce v jakési nádobě a žemůže toho, co zachytili, býti více jak půltalíře. Také pravil, že sám pomáhal zabitichlapce ku potupě Bohu křesťanskému a pak,aby měli krve chlapce Simona, proto že tenčtvrtek, když zabili chlapce, byl den velikonoční a tehdy nesmí se dělati macesů. Zdaliotec jeho na večer, když jedli, z krve té daldo poháru svého, jak obyčejně se činívá, neví.Pravil, že hospodáři židovští dávají o velkonoci před obědem maličko krve z hocha křestanského do poháru s vodou a tím pokropují stůl, otec jeho že též stůl žehnal a vínempostřikl. že však neví, zdali v tom něco krvebylo. Otázán byv, kdo přítomen byl vražděa ji podporoval, pravil: „Mojžíš starší, Samuel,Mohar syn Mojžíšův. Bonaventura syn tohoto,Vitale, Tobiáš a on (Israel) (32 b). Po tébyl Israel odveden a více nevyslýchán.
6.
Výslech Vitalea.
Nyní přišel na řadu Vitale (jméno tojest anagram místo levita jako Arbib proRabbi), kterého řízení soudní označuje jakofaktora čili agenta (jednatele) Brunetty, matkyIsraelovy. Vitale nechtěl z počátku k ničemuse hlásiti, až jej chytli Istí. Zavřeli jej totiždo světnice pod schodiště (fol. 39 b Vat.)uzamkli tuto a přivedli Israele, jenž o blíz
— 94 —
kosti Vitalově nevěděl ničeho. ku dveřímsvětnice této. Zde se ho tázali, kdo přítomenbyl při vraždě chlapce, ten pověděl: Samuel,Tobiáš, Vitalis a ostatní. Nyní. přerušiliIsraelovu řeč a dali jej nazpět do komůrky,vyvedli Vitala ven a žádali, aby povědělpravdu. "Tento odpověděl, nechať se podestáspokojí tím, co řekl již Israel. Na dalšíotázku, co že pravil Israel, řekl, že podestáslyšel dobře, co Israel řekl. Na otázku, kdedítě zabito bylo, odvětil, že v kuchyní. „A jakto ví?“ Neodpověděl nic, slíbil však, že pravdupoví, sňata-li mu budou pouta; vzali jej a odvedli nazpět do vězení. To bylo 13. dubna.Na to dne 14. a 15. dubna (fol. 40 a 41 bVat.) vypravoval pak důkladně jako Israela židé, které uvedeme, průběh popravy dítěteonoho se všemi 1nejnepatrnějšími okolnostmi,připojil však 18. dubna k tomu, co Israelo příčinách krvavého zločinu vyjevil, ještěneznámé a neslýchané jednotlivosti, o nichžtuto povíme. —
Dne 18. dubna (Fol. 41 b. Vat.) otázánbyv, proč chtěl míti krve hochovy, pravil:„Abych ji měl a dáti ji mohi do těsta, z kterého dělají se macesy, které jíme ve dnechvelikonočních. Otázán, proč chlapce tak bodal,(pupugit) a proč maso jeho tolik rozsápali(dilaceraverunt) a proč požívali krve hochakřesťanského, odpověděl, že to již vyprávěl,totiž že neví jiné příčiny, než té, že potřebovali krve pro svátky velikonoční, k čemužpak náhle připojil, že židé mají zapotřebíkrve z některého hocha křesťanského kaž
— 95 —
dého roku, majíce nařízeno dávati ji do přesných chlebů (et necesse ipsis 1udeis haberede sanguine pueri Christiani singulo annoet de illo ponere in fugatiis azimorum) apravil, že to má od starších (a maioribussuis) totiž od Samuele a od Mojžíše staršího,kteří bydlí v Tridentu a od ujce svého 8alomona, jenž bydlí v Monze, krajišti milánském, také prý ztrávil u Salomonaskoro 3 leta a v čase tom jedl o velikonocích macesy s krví jak svrchu objasněno,tak ujec jeho mu to pověděl. Oťázán, zdalitaké v roce přítomném jedl macesy s krvíkřesťanskou, pravil: „ve svatý pátek (den topo velikonocích) dělajíce macesy řekli muMojžíš a Samuel, že dali do nich něco krvez křesťanského chlapce, poraženého ve čtvrtek,a poznamenal, že neví, kdo krev tam dal,možná že kuchař Bonaventura, který „macesy“ připravoval. O průběhu veškeré vraždyvypravoval Vitale dne 9 června (Fol. 42 a.Vat.) toto: „V židovskou velkonoec, ve čtvrtek,kterýžto den křesťané svatým nazývají, kdyžnoc počínala, (hodinu určitě prý neví) bylprý on, Vitales v domě Samuelově a vešeldo komůrky, která jest před synagogou, tambyli prý také Mojžíš starší, Samuel, a jehosyn, Israel, Mohar a syn Mojžíše staršího,Bonaventura syn Moharův, kuchař BonaventuraaTobiáš© Samueluvázalšáteknakrkdítěte, jež se tam nacházelo, a které měl nakolenou Mojžíš sedící na lavici; šátek tentozatáhli pevně Mojžíš a Samuel kol krkuchlapcova, aby nebylo ničeho slyšeti, kdyby
— 96 —
křičel. A pak vytrhl Mojžíš kleštěmi, kteréměl v rukou, kousek masa z pravé tvářechlapcovy© TotéžučiniliSamuelaTobiáš.Talířem zachytili krev, řinoucí se z tvářechlapcovy; chvílkou držel talíř Tobiáš, chvílkou pak Mohar. A všickni, také i Vitales,měli v rukou jehly, kterými bodali chlapce,říkajíce při tom jakási hebrejská slova. kterých již neví, a pak trhali týmiž kleštěmis chlapce maso na pravé noze na straněvnější. Neví prý již, kdo první neb druhýtrhal maso pravé noby chlapcovy. Pak dí,že krev, tekoucí z rány jmenované sebránabyla na talíři, že však více neví, kdo talíř(scutella také hrnek) držel. Po té vza'i Mojžíša Damuel sedíce nalavici chlapce, mezi sebe.a postavili jej na nohy. A drželi ho rukamatak, že Mojžíš na straně pravé chopil chlapcovu nohu a rozepjal rámě, an Samuel totéžučinil v levo; Tobiáš také (svědek prý sepamatuje) držel chlapcovy nohy, tak že tentovztýčen stál s rozpjatýma rukama, jakobyukřižován. A co chlapec takto stál, bodalijej všickni okolostojící židé jehlami, kteréměli v rukou a Vitale také, jak pravil juž1 dříve; a za takových pak muk chlapec zemřel.
Otázán (Fol. 43 a. Vat.) jakými jehlamibyl chlapec bodán, pravil, že to byly jehlyzvláštní (acus de rame); ukázali mu několik jehel, z nichž on jednu 3 hlavičkouvybral (acum a pomedello) řka, že je těm,které měli, podobná; byly to tedy jehly,kterým říká Vlach spilletti a spillettoni (je
hlice). Na otázku, proč chlapce tak zranili,odpověděl, aby měli krev, jak už prý povídala bodali prý a rámě rozepjali na památkuukřižování Ježíše (aby tedy obnovili upomínkuna ukřižování Ježíšovo svým způsobem).Otázán, bylo-li to k dobrému na Ježíše upamatování činěno. řekl, že to konali na posměcha k hanbě Ježíše, Boha křesťanského, a žekaždého roku činí památku Ježíšova ufrpení,dávajíce každého roku do „macesů“ krvechlapce křesťanského. —
7.
Výslech Samuelův.
Dne 30. března přišel k výslechu Samuel.Zprvu zapíral a mnoha přísahami se dokládal,že on 1 všickni ostatní židé jsou nevinni, žedítě spadlo do vody a ntopilo se. Dne 3.dubna (Fol. 48 b. Vat.) pravil: Pane podesto(soudce) kde jste se učil, že krev křesťanůmá jakous cenu a jest k užitku. Podesta odvětlí, že toho zvědělod židů druhu Samuelova.
Dne 7. června (Fol. 49 b. Vat.) byv vyzván, aby pravdu pověděl, prohlásil, že pravduchce vyznati, budou-li přítomní jen J. Magnlificence, signor capitano a J. Magn. signorpodestá a jest-li mu slíbí, že bude upálen anikoli usmrcen způsobem jiným. Bylo vyhověno přání tomu a Samuel obšírně vyprávěl(Fol. 50 a. — 53. a. Vat.), jak židé ujednávali mezi sebou, jak by si opatřil: hocha
Moje odpovědi rabinům. 7
— 98 —
křesťanského, jak tento byl nalezen, mučen,usmrcen, schován a konečně jak řečeno bylou soudu, že byl náhodou ve stoce objeven.Všecko co sdělil, souhlasilo v jednotlivostechúplně s výpověďmi ostatních. Otázán, proč(53. a. V.) židé chlapce zabili, pro jaký účel,řekl, že již od mnoha a mnota let — jakdlouho tomu, již prý sám neví, jenom to, žedruhdy, dokud měla víra křesťanská mocitak velké (in tanta potentia) vešli učenějšíz židů v krajinách babylonských a v místechsoumezných (— jak se povídá —) v poradu adohodli se 0 tom, že krev chlapce křesťanského takto usmrceného přispívá volice kuspáse duší jejich, že však nedá krev tatoužitku, není-li vyčerpána z chlapce křesťanského a není-li chlapee, jemuž se krev pouští,ve spůsobě Ježíše zabíjen, kterého ctí křestané jako Boha; a chlapci tomuto býti má7 let anebo i méně; žena pak křesťanskánehodí se za oběť, totiž aby z ní krev bylačerpána, neboť krev ženy, třebas méně nežsedmileté, dobrá není. Ježto činí věc tuto napohanu a porok Ježíše ukřižovaného, tožsluší se, aby člověk, kterému odnímána krev,byl pokolení mužského a nikoli ženského.A pravil, že židé italští o tom ničeho v knihách svých nemají, že však jistě se povídá,že u židů na druhé straně oceánu bydlícíchsplsy o tom se nalezají a že u jiných židůotcové a náčelníci rodin záležitosti tyto jakotajemství mezi seboupřechovávali, kteréž pakústním podáním na ostatní přešlo, písemníhovšak že u židů nic se nezachovalo.
Toto vyznání Samuelovo jest velmi jasno.Spisy zámořské, které o krvavém tajemstvípojednávají, jsou snad starší exempláry talmudu, jež snad jen ještě na Východě naléztilze; ve spisech tištěných a nám známýchnestojí o tom, jak známo, ničeho. Neboť místa,jako Sanh. per. 10 a Abod. Z. per. 1. (Amstěrd.) a Sofr 13., v nichž čteme, že přívržence Nazarenovy nutno vypleniti, nejlepšíhoz Gojů aneb z Akumů zabiti, obsahují ovšemnáboženský příkaz rabinismu; avšak žádnémísto nejedná o požívání krve, jež se obyčejně označuje za specielně rituelní upotřebení krve. V těžce přístupných spisech Kabbaby nalezáme vzdor tomu více míst, jež odmnoha židův v tomto smyslu se pojímají atéž dle svého doslovného znění aspoň narážkami o užívání krve jednají; zatím potřebujeotázka tato o písemném vylíčení náboženskokrvavého tajemství, jež samo 0 sobě ve prospěch věci není rozhodujícím, hlubšího pátrání, ježto i mnozí rabínové o tomto stanovisku ničeho nevědí.
Samuel jsa majitelem domu, kde židék modlitbě se shromažďovali, náležel bezodporu k nejvážnějším, jakož byl též jednímze starších. Dle svého vlastního svědectvíbyl tedy jedním z oněch, kteří tajemstvíostříhali a jeden po druhém dědili. Uvážíme-li tudíž jednak, že tradice židovská poznává V nevinné krvi mesiášově spásu světa,a s druhé strany sobě vzpomeneme, kterakMojžíš (Deut. 28, 28.) odpadlíkům židůmoznamuje, že je Bůh zběsilostí, slepotou a
7
— 100 —
šílenstvím ducha (amentia et caecitate et furore spiritus) stíhne, můžeme sobě ovšempomysliti, jak rabinismus k té myšlénce dospěljiž za starodávna po Samuelovi a v krajiněBabelské, že krev nevinných křesťanů bymohla duševnímu blahu židův prospívati.Neboť měli li a mají-li jakési tušení, že byJežíš. „Mesiáš, syn Josefův“ byl mohl jakožto Vykupitel poslán býti, mohli dle obyčeje svého kalkulovati. že krví nějakého křesťana se stávají účastnými též krve a zásluhJežíšových, oné krve, jíž přece, jak jim známojest. křesťané v tajemství sv. eucharistievedle víry své požívají.
Jak si zatím rabinismus záležitost tutoupravil, jest konečně bez významu, zajistévšak dostatečně známo jest, jak tajuplné ačasto přímo nesmyslné idealní sestavy v argumentacíchsiodporují,ježvTalmudua jiných rabínských spisech nalezáme. Pojďmetudíž ku předu, bychom z historických svědectví konstatovali skutečnosti.
Byv otázán Samuel (Fol. 53. b V.), načpotřebovali židé krve křesťanské, odpovídádále, že otec rodiny 0 svatvečeru velikonočním, připravuje-li se těsto na macesy,více méně krve z hocha křesťanského dotésta přimísí, dle toho, zda otcové rodin víceneb méně krve mají; stačí prý, přimísí-li setolik, mnoho-li as zrno hrachu obnáší. Hlavarodiny dává však krev do těsta mnohdy předzrakoma oněch, kteří těsto připravují, mnotdyvšak, aniž by toho kdo pozoroval. Hnětou-li
— 101 —
těsto lidé spolehliví, přimísí se krev za jejichpřítomnosti. jinak podtají.
Byv otázán, kdo v létech minulých těstov domě Samuelově připravoval, pravil, žejeho služebníci a podotkl, že muži i ženymohou macesy připravovati; on že dřívepodtají krev do těsta přiměsoval, v tomtoroce vak u přítomnosti kuchaře Bonaventury. Dále pravil, že židé krve 0 večeruvelikonočním potřebují tím způsobem, že hlavarodiny před večeří shora u stolu povstane,poháru s vínem se uchopí, do tohoto krevz hocha křesťanského vmísí a jej před sebepostaví; též okolní členové rodiny mají jedenkaždý před sebou pohár vínem naplněný Doprostřed stola postaví hlava rodiny nádobuSs třemi macesy, ve které krev hocha křesťanského se nalezá; do téže nádoby dajíněco málo z toho Co při večeři jísti chtějí.Otec ponoří prst do svého poháru, svlaží jejvínem, v němž krev obsažena jest, a postříkápak prstem vše, eo na stole stojí, při čemžvyslovuje hebrejská slova: dam. zefardea,kinnim. arob, deber, schechim. barad arbeh,choschech, maschuth bekoroth (t. j. krev,žáby, hady, komáry, mor, krupobití, kobylky,tma, smrt prvorozeného), jimiž se označuje10 ran egyptských, a po té dodává: prosímeBoha, aby všecky tyto kletby na ony seslal,kteří proti víře židovské brojí, čímž (vše dlevyznání Samuelova) křesťany míní; na tobéře otec ony tři macesy, rozdělí je a každému dá z nich částku. Po té pije otec zesvého poháru. víno, v čemž jej ostatní násle
— 102 —
dují; pak počne hostina. Tímže způsobempočínají si na večer druhého dne. Samuelkonečně též podotýká, že neví, k čemu ostatnězmíněné krve se užívá.
Velice poučným jest přirovnání popisuPascharitů k tomuto vyznání, jež podávají:Buxtorf Bartolocci, Leon Modena. — PaoloMedici na př. 1. c. p. 152. vypravuje. žes večera se na stůl přistrojí a do prostředstola košík (dle Samuela: nádoba) s třemimacesy postaví. Dle příkazu rabínského jestvypíti každému o večeru tomto čtyry poháryvína. Předem žehnají celý stůl a po té pijekaždý ze svého (prvého) poháru. Po té vezmeotec ony 3 macesy, rozlomí je a dá každémupo kousku, načež s povýšenými hlasy volají:„Toť jest chléb útrap, jehož otcové našiv Egyptě pojídali“ a pak vypravují hebrejskydějiny poroby, o desiti ranách, a při zmínceo těchto vylejí trošek vína (die Samuela ponoří otec prst do vína . a pokropí stůl).Nyní zapěje otec šestý verš 78. žalmu: „sešlihněv svůj, Pane. na národy, jež tebe neznají;“při těchto slovech jeden z hodující společnostipřiskočí k oknu, uchopí pohár s vínem kletýma vylije toto na ulici, aby způsobem tím specielně křesťany kletbami stihl. — Seznalijsme, že v podstatě neliší se Pascharitus ze17. stol., jejž Paolo popisuje, od onoho z věku15., jejž podal Samuel.
Totéž se nám naskytne, přirovnáme-li podrobnější vývody Buxtorfovy (Synagoga iudaicacp. 18.), Bartolocci-ovy (Bibliotheca rabbinica
— 103 —
II. 736.) a Basnage-ovy (Histoire des JujísBd. 6 cp. 4.).
Než proč nezmiňují se při tom Buxtorf,Bartolocci, exhebrej Paolo a Basnage 0 užívání krve? Nevěděli snad ničeho 0 tom, čizůmyslně mlčeli? Basnage jeví se v celémsvém díle panegyrikem židovství, který i nepopíratelné skutečnosti o vraždě v Tridentuvyvrací. Proti němu a Wagenseilovi napsalBonelli svou „Dissertazione apologetica delB. Simone de Trento., (Trient 1747. in 4".)Buxtorf a Bartolocci měli pouze v úmysluo posud křesťanům známé rabínské literatuřepojednati, v níž, jak již řečeno, o rituelnímupotřebení krve nic bezpečného nenalezáme.Paolo Medici použil 1. c. 153. výrazu, žek oněm 3 macesům. jež ve zvláštní nádoběna stůl postaveny byly, „se přidává trochuprachu z dobře vypálené cihly k upomíncena útrapy v Egyptě“, a Leon Modena (Historia dei Riti hebraici p. 68) podotýká, žese dává na stůl nádoba s beránkem a jinák upomínce na vyrábění cihel v Egyptě. Je-litato mísa s „prachem cihelným“ (dle Paola)aneb „k upomínce na vyrábění cihel“ (dleModeny) totožna s košem, jenž 3 macesys krví křesťanskou obsahoval, jest pak v souhlasu popis Paolův a Modenův s vyznánímžidův tridentských. Má-li to znamenati něcozcela nevinného, nelze porozuměti tomu, pročby Tridentští židé o tom byli mlčeli, a jaka proč tento až po dobu Tridentskou nikdyneuváděný obřad, teprv po této z nenadáníDa jevo vyšel. Jest tudiž silné podezření, že
— 104 —
onen „prach cihlový“ byl právě sušenou av prach změněnou krví, o níž Paolo a Modenaz té příčiny nemluví, poněvadž jsouce hebrejinebyli jmíni za osoby fide dignae, za osobydosti spolehlivé, aby v krvavé tajemství zasvěcení býti mohli, aneb poněvadž chtěli z chytrosti o věci té se pouze zmíniti a Paoloteprv „suo tempore“ více povědíti; Paolo bylostatně též v poměrech, v jakých obyčejněžidé ku křesťanství upřímně se obracející senalezají. jimž se pilně o život ukládá; bylomu tedy každým pádem radno na nějaký časvelikou opatrnost zachovávati. —
Samuel (fol. 55. a Vat.) byl dále tázán,zdali židé věří, že krev křesťanského bocha(ukřižováním) usmrceného obzvláště v jednomdvi se má z těla odloučiti, Či zda nezáleží natom, usmrcen-li jest hoch v ten čl onen den.On pravil, že hoch každého dne může usmrcenu o krev oloupen býti, že však jest krevlepší a oběť Bohu milejší, stane-li se takblízko před velikonocemi. Pravil pak Samuel,že to sdělení neví ze židovských spisů, nýbržže to slyšel a o tom se poučil od svéhoučitela Davida Springa, který spravoval školuv Babenberku a Norimberku a jehož žákembyl před 30 lety; pravil, že David Springpřišel později do Polska a on že neví, zdalitýž jest ještě na Živu či již mrtev.
Samuel byl pak tázán, proč židé inasona tváři a nohou kleštěmi odtrhovali et guarein summitate virgae perforaverunt, proč taknečinili na jiných místech a proč mučili jeblami. On odpověděl, že tak činili za tím
— 105 —
účelem, aby, kdyby později křesťané mrtvolunalezli, nepřišli na myšlénku, že to židé spáchali, by krve sobě dobyli; krev může sicebýti z každé části těla odloučena, oni všakže ze zmíněného důvodu tvář a uohy volili,jehlami pak hocha probodali k potupě onoho,jejž křesťané bohem zvou. Otázán byv, pročužívají kleští a ne nože, pravil, že z té příčiny, ježto, kdyby křesťané mrtvolu nalezli,mobla by povstati domněnka, že se tak staloza účelem dobytí krve, jako asi před dvěmaroky jistý hoch Eissembusch zahynul a pozdějinalezen byl, biskup pak nařídil, aby se zjistilo,má-li maso na některé části těla řezy; měltotiž za to, že pak by to byli židé spáchali,aby získali krev. Proto tedy prý neužívajížidé nože, nýbrž raději kleštémi trhají. Byvotázan (fol. 55 b V.), zda on či někdo z jehorodiny či jiní krve ve čtvrtek zavražděnéhochlapce upotřebovali, pravil, že na večer téhoždne (čtvrtku) krve do svého poháru přimísil,po té vína přiiil a stůl dle popsaného již způsobu požehnal. Rovněž tak učinil prý s večeradne následujícího. Macesy však prý nehotovilive čtvrtek ani v následující dny; též prýneví, zdali jiní židé z této krve něčeho použili. —
Samuel pravil dále (fol. 56 b Vat.), žejiž průběhem 5 neb 6 let, co se byl Angelov městě Tridentu usadil, ročně s Angelema někdytéž s Tobiášem ujednával, aby, hodlajícenabyti krve, křesťanského hocba zavraždili,ačkoliv k tomu teprve nyní dospěli. Praviltéž, že mezi židy a obzvláště u moudrých
— 106 —
a zkušených (periti) se povídá, že krev hochakřesťanského velice k blahu duší jejich prospívá; a může-li kdo krev míti, že po ní sevší horlivostí baží, by ji obdržel, jinak majíprý trpělivost (patientiam t. j. oddávají senezdaru, ježto učinili, co mohli, aby zákonrabínský vyplnili). Asi před čtyřmi roky,pravil Samuel, koupil prý v Tridentu maloulahvici (palec širokou) krví z chlapce křesťanského naplněnou za čtyry dukáty od židaMedvěda (Ursus iudeus), který z neznámékrajiny přišel, sasky však hovořil; tentoMedvěd měl při sobě pověřovácí list, v němžpotvrzeno bylo, že Medvěd po právu obchodsvůj provozuje a že pravé jest, co sebou nosí;byv otázán pravil, že v listu mezi jiným sepraví: „že jest všem známo, že pravým jest,co Medvěd sebou nosí“; podepsán byl listtento od Mojžíše de Hol de Saxonia, vrchníhorabína židů (principalis Judaeorum magister).Medvěd nosil krev v nádobě uvnitř vycínované, krev byla v prášek proměněna a vyplňovala čtvrtý díl „amphiale Č. mosse“ ; nádobabyla bílým voskem uzavřena, v němž hebrejskáslova: „Mojžíš, vrchní rabín židů“ (princ. jud.Magister) vyryta byla; dále pokračoval Samuel,že on přidal pod hořejší slova ještě „Samuelz Tridentu“ na svědectví, že 1 on obsah zakrev křesťanskou uznává. Samuel praví též(fol. 57 b Vat.), že hochovi, aby krev dobrábyla, v mukách (in tormentis) bylo zemříti.Též udal, že sice většinou otcové rodin samikrev do svého vína mísili a ji pili, že všakprý jest lepším a Bohu milejším, pijí-li z ní
— 107 —
všichni členové rodiny, pročež prý on, Samueltéž chtěl, aby všichni, kdož jemu příslušeli,z krve s vínem smíšené pili.
8.
Výslech Angelův.
Žid Angelo přišel dne 8. dubna k výslechu (fol. 70 a Vat.). On při mučení nebyl,nýbrž ujednával s ostatními, jak by dítě nějaké si zaopatřiti mohli, vypravoval všakvšecky podrobnosti o vraždě tak důkladně,jakoby při ní byl býval. Tvrdil též z počátku(proč, viz dole), že přítomen byl a pravil:Všichni stáli kolem žijícího děcka, jež naprkně bylo nahé a na zádech ležíc; Tobiášdržel ruce, paže děcka byly roztaženy. a onprý má za to, že Tobiáš nejprve jakýmsiželezem (neví prý co to bylo za železo) pravoutvář poranil, zda to též kdo jiný učinil, nevíprý; někdo, nepamatuje prý si již jméno jeho,držel prý pod ranou hliněnou mísu neb talíř(scodella), aby do ní zachycoval krev z rányprýštící. Samuel, praví on, poranil hocha napravé noze z venčí a někdo jiný opět zachycoval krev talířem; zda byl talíř bliněný člcínový, prý neví. Též nevěděl, kdo poranilděcko in summitate virgae, to však věděl, že1 z této rány tekla krev a na talíř shromaždována byla. A co se toto všechno dálo,měl prý každý z přítomných špendlík a bodali hocha brzy do hlavy, brzy do ramenou,
— 108 —
brzy do nohou, brzy do prsou, hebrejsky přitom mluvíce: „Kéž by takým způsobem bylizhubení všichni naši nepřátelé “ Augelo řekltéž, že neví určitě, kde, na kterém místěa jak často hoch byl bodnut, vyjma to, žesám jednou do hlavy bodl a že hoch ještěžl, když jej bodali, jakož i že Tobiáš jakésiželezo na macesy měl, jimiž hocha jednou bodl.
Vidíme, že Angelovy udaje, pokud se týkápodstatných částí a toho, co ritus vyžadoval,shodovaly se s výpovědmi ostatních, kdežtovedlejší věci na zdař bůh tvrdil, jako by bylbýval přítomen. Byv tázán, proč tvrdil, žebyl přítomen, pravil, že to učinil ze strachupřed mukami (fol. 71 b Vat.); a byv tázán,jak tedy přece mohl udávati, že hoch bylbodán, řekl, že slyšel, že tak si počínávají,musí-li míti krev.
Na otázku (fol. 71 a V.), co rána napravé tváři znamená, pravil, že prý značí, žeMojžíš vícekráte svými ústy od faraona propuštění židův žádal. Byv tázán, co rána napravé noze má znamenati, pravil, že faraoa Egypťané kteří židy stíhali, na svých cestáchnešťastnými byli, a rána in virga. řekl, znamená obřízku židův; avšak tečky na rozličných částech těla označují, že Jid egyptskýna celem těle sklíčen byl; jedění macesů s krvíkřesťanskou prý konečně znamená, že moca tělo Ježíše, boha křesťanův, tak zcela smrtíje zničena, jako tato krev v macesích požíváním se stravuje. V jednotlivostech musímetomuto vyznání tak rozuměti, že děcko bylozraněno na pravé tváři z pomsty a jako z trestu,
— 109 —
že Mojžíš vícekráte k faraonovi musil mluviti,a nebyl hned vyslyšen. Taktéž na noze děckamá býti pomsta vykonána za to, že farao lidhebrejský na cestě k červenému moři pronásledoval. A bolest, kterou žid při obřízcetrpí, má též dítě křesťanské okusiti, kterépodobně na celém těle se pobodává, aby seopětovaly rány, jež na všechny části Egyptupřišly; vždyť jest židu křesťan tolik jakopohban Egyptský.
Co se týká vyjednávánítridentských židův,aby nějakého hocha křesťanského obdrželi,o tom pravil Angelo, že se stalo v úterýa ve střědu velikonočního téhodue, a žeTobiášovi bylo uloženo, aby hocha přivedl(Fol. 68 b 71. a V); též pravil, že židéobzvláště za příčinou proměny vody v krev,jež se stala v Egyptě, krev křesťanského(což prý je totéž jako: egyptského) hochaberou a trochu jí do těsta macesového přidávají, a k tomu dodal, že židé (Fol. 69. b)tuto krev uschovávají a nechají ji, aby v hráchse změnila, a na to, když své děti obřezávají, posypávají troškem té krve úd obřezaného. Krev křesťanského hocha, jenž nebylzabit, pravil dále (Fol. 72. a) není prý prožidovské obřady dobra, neboť, aby dobroubyla (ut valeat), musí prý to býti krev z hocha,jenž mučen a trýzněn byl a mezi mukamia trýzní musí prý krev ta vytéci a zatímhoch zabit býti. Byv tázán, jak sám v dřívějších letech křesťanskou krev dostal, abyjí při obřízce svých dítek užíval. pravil (Fol.69. b), že se 0 to nestaral, ježto magister
— 110 —
Josef v Ripě (Riva di Trento), jenž jeho dítkyobřezával, krev měl; avšak, kdyby prý neměli žádné krve křesťanské při obřízce,dodal k tomu, vzali by de bolo armeno etde sanguine draconis a takový krvavý prášekhodí prý se výtečně k tomu, aby rány zacelila krvácení při obřízce zastavil. Co „de boloarmento et de sanguine draconis“ znamená,nechť rozluští přírodozpytci; v každém případě ale dosvědčuje Angelo, že krev křestanská při obřízce má přednost; rovněžpravil, že tato krev (v podobě prášku nasypána) na rány při obřízce způsobené velmidobře účinkuje, zacelujíc a hojíc je (Fol.71. b). Dále vyznal (F. 72. a), že asi předčtyřmi lety uschlou krev z hocha křesťanského, velikou asi jako bob, za čtyři librydobré měny koupil od jistého Isáka z Dolnoněmecka z biskupství Kolínského z městaNaus (Neuss). Isák byl prý muž asi 30letý,prostřední výšky, zarostlý a Ssčerným kloboukem; nádobu s krví prý měl v červenémšátku, krev prý vytékala a měnila se v hrách.Isák přišel prý z Tridentu do Benátek, dorazilprý do Tridentu ve čtvrtek večer a zůstal tamaž do neděle; bydlel a jedl prý v domě Angelově, a bylo prý to v zimě před křesťanskými vánocemi. Angelo praví, že, než doTridentu přišel, ve tvrzi Gawerdi v territoriibrescijském sedm let s Enselinem Lazzarim,svým strýcem, bydlel. Byv tázán, jak Enselinus si krev zaopatřil, řekl Angelo, žev prvém roce, když u Enselina bydlel, židRizardo v Brixenu ve psaní oznámil, že koupil
— lil —
krev a že mu ji nabízí, a na to prý Enselinořekl Angelovi, že si on (Enselino) tu věc(krev) zaopatřil; a po sedm let, co u strýcebydlel, dělali prý na velikonoční svatvečermacesy a dávali prý trochu oné krve dotěsta, a to prý činil Enselinus jako hospodář,neboť je prý zvykem, aby hlava rodiny krvavý prášek tam dala.
Z chycených Hebrejův, již trvalé sídlov Tridentu měli, byli Samuel, Angelo a Tobiášhlavami rodin. Oba první zabývali se lichvářstvím u židů obvyklým. Tobiáš byl lékař,specielně chirurg. Bonelli ve své již zmíněnérozpravě o mučenictví blah. Šimona, jež senalezá v jeho „Monumenta ecelesiae tridentinae“ (sv 3. 2 č. p. 421—463 Collectaneain Judeos B. Simonis interfectores) praví, žeTobiáš mezi křesťany veliké důvěry požíval(inter christianos familiarissimus habebatur),kdéžto o Samuelovi a Angelovi se zdálo, že„satis aeguis legibus“ mezi křesťany žijí.Tak veliká byla důvěra Tridentských k těmtožidům a zvláště k Tobiášovi, že ještě 1474blah. Bernardino da Feltre, jak Bonelii vypravuje, veřejně s kazatelny nad tím svounelibost vyslovil a prorocky předpověděl, žeani rok neuplyne a že Bůh zlé činy židůvv Tridentě zjevnými učiní. Sám biskup byltak dobromyslný, že z počátku provinění sežidů proti Simoncinovi ani věřiti nemohl.Slyšme nyní vyznání žida Tobiáše.
— 112 —
9.
Výslech Tobiášův.
Tobiáš vypravuje (Fol. 82 a. V.), žev úterý velikonočního téhodne s Angelemv domě Samuelově byl, když tento řekl, žežidé mnoho masa a velmi dobré ryby k nastávajícím svátkům připravili. Angelo prýdodal, že to je pravda, ale, aby svátky dobrými učinili, schází prý jim ještě jedna věc,a jest prý nyní čas. věc tu sil zaopatřiti. přičemž myslil krev hocha křesťanského, NeboťSamuel se tázal, co jim ještě chybí. A Angolo řekl ohlížeje se, že ještě není na časeo tom mluviti; a to pravil, poněvadž bylipřítomní někteří známí a kupci (forenses),jichž se bál, že by tomu rozuměti mohli;proto dodal: zítra se opět sejdeme, Ale ještěnež se druhého dne sešli, ještě ve čtvrtek,snažili se, aby žida, jenž Tridentem cestoval,pro zamýšlený kousek získali, ješto Angelo,Mojžíš, Samuel a Tobiáš židovského kupce(forensem) Lazzara. jenž u Samuela bydlil,do synagogy zavolali a jemu 200 dukátůvnabízeli, jest-li nějakého hocha křesťanskéhoobstará. Avšak Lazzaro nechtěl se vydativ nebezpečí usmrcenu býti, kdyby se věc vyzradila, pročež opustil ještě téhož dne Trident,aniž by byli věděli, kam šel. Když tedy Samuel, jeho syn Israel, Mojžíš, Mohar, jehosyn Bonaventura, Angelo a Tobiáš ve středu(Fol. 79 a. V) asi dvě hodiny před slunce
— il3 —
západem opět pohromadě byli, pravil Samuel; zítra je náš den velikonoční, bylo byvelmi dobré, kdybychom měli krev z hochakřesťanského; a pak byl Tobiáš vybídnut,aby krev obstaral.
Mohli bychomse tázati, proč se židé
s krvavým práškem, jejž přece koupiti nebv pravý čas odněkud (n. p. u dříve jmenovaného žida z Rivy) objednati mohli. Tobiášudal v té příčině nový moment řka (Fol. 81a V.), že rok 1475. je židovský jubilejní roka že O jubilejním roce musí pokud možno,zcela čerstvou krev křesťanského hocha míti(in guo anno lubillei omnino oportet ipsoshabere de sanguipe recenti pueri christiani,si fieri potest); tuto čerstvou krev, řekl Tobiáš, nechají pak uschnouti a proměniti se veprášek, aby z ní na to ročně do macesů dávali. O mučení Simonově pravil "Cobiáš, (Fol.82 b Vat.), že Mojžíš Stary, aniž by udalproč, poradil že tělo dítěte musí špendlíkyprobodáno býti; tak je to nejlépe a nejpříhodněji řekl prý.
Byv tázán, zda-li židé ne pouze pro macesy, ale i jinak krve křesťanské užívají,řekl Tobiáš (F. 83 a), že ji přidávají též dovína velkonočního a popsal při tom celouceremonii, jak jsme ji už nahoře slyšeli. Byvotázán, zda-li též dříve krve upotřeboval,popíral to zpočátku, po té ale řekl (F. 85 aV.), že před 4 neb 5 lety uschlou kravkře:ťanského hocha asi ve velikosti ořechuod židovského kupce jménem Abrama za
Moje odpovědi rabinům. 8
— 114 —
rýnský zlatý koupil, a sice k radě Samuelově,jenž jeho pochybnosť, jest li to je pravá krevkřesťanského hocha, vyjádřením, že jest pravá.vyvrátil. Samuel mohl to říci na základěpověřovacího listu, jež on sám, neb aspoňlépe než Tobiáš čísti uměl. Tobiáš též řekl,že Abram krev v červené nádobě měl, žetekla a v kouscích byla, a v celku asi vevelikosti vejce. Tobiáš dodal k tomu, že dalkrev Samuelovi, poněvadž on sám neměl žádných kamen ku přípravě macesů, a v předešlých letech, než Abram do Tridentu přišel,používal prý macesů od Samuela připravených,jenž prý, když mu je dával. se vyjádřil: tytomacesy jsou připraveny, jak býti mají a on,Tobiáš, prý dobře pochopil, že Samuel chtělříci, že je v nich křesťanská krev. KamAbram z Tridentu odešel, to prý neví, myslívšak, že do Feltra neb Bassana.
Na otázku, kde a kdy děti křesťanskédříve byly zabíjeny, aby jejich krev měli(Fol. 85 a V) odvětil Tobiáš, že byl před5 neb 7 lety v Benátkách, když tam bylcísař, a mezi židy prý se vyprávělo, že jestv Benátkách jistý židovský velkoobchodníkz Krety, jenž veliké množství krve hochůkřesťanských na prodej u sebe má, a téžveliké množství cukru; Josef Forbes prý mutéž řekl, že chce krev od tohoto kupce koupiti,a též jiní prý to řekli, avšak on prý jí nekoupil, všichni ostatní židé ale prý dle jehomínění ji koupili; přišli prý tehdy mnozížidé za císařem Zikmundem do Benátek, abyzboží nakoupili a nemusili pak z něho clo
— 115 —
platiti, ješto mohlo býti dopraveno na císařských vozech, když by se udalo za majetekcísařský. Tobiáš řekl, že s kretským židemnemluvil, a že neznal ani jeho jména, anibydliště, jenže jej nazývali „cukrový žid“ aže by jej opět poznal, kdyby jej viděl; bylprý to muž 44—50 letý, s černými vousya černým kloboukem a šatem po způsobuřeckém, jenž až na paty dosahal a kapuciměl, a vůbec známý žid Hossar z Kolína n.R., jenž prý v Benátkách bydlí a „žid s vousy“se nazývá, prý obzvláště s tím židem obcoval.
10.
Výslech Mojžíše staršího.
Přicházíme nyní k výslechu Mojžíšestaršího Slul starší, buď že už mu bylo80 let neb honoris causa. Z počátku tvrdil,že On a všichni židé jsou nevinní, ano odvolával se, zcela jako dobrozdání vydanáuherským židům od našich celebrit na dnešních universitách, za důkaz svého tvrzenína Mojžíše, jenž (Fol. 85 recte 95 a — jesttu fotiž chyba ve listování) židům vraždu apožívání krve zakázal, pročež také židé zvířata, jež jísti chtějí, zabíjejí, hrdlo jim podřezávajíce, aby všechna krev vytekla. Alev neděli dne 10. června vyznal Mojžíš sám,aniž by se bylo užilo mučidel, následující:Ve středu, ve svatvečer židovských velikonocí, byl on (Mojžíš) se Samuelem, Tobiášem
g*
— 116 —
a Angelem v synagoze a radili se, jak byna každý spůsob (de habendo omnino) nějakékřesťanské dítě dostali, je zabili a jeho krevměli, konečně byl Tobiáš vybídnut, aby dítěobstaral a oni mu učinili dobré sliby. Tytosliby specifikoval již Samuel ohiásiv, žeměstem cestující německý žid Lazzaro a téžjiný německý žid David (Fol. 50 a) pro nebezpečí věc tu podniknouti nechtěli a vydalise na jih nakoupit pomorančů, pročež Tobiáš,poněvadž s Trideutským: byl ve vělmi důvérném poměru a pro své lékařské službyode všech milován byl, věc tu na sebe přijati musil. Mojžíš pak vypravoval, jak sev domě Samuelově do komory před synagogou odebral, když děcko do bytu Samuelovapřivedeno bylo, tam prý se posadil na lavicia Samuel prý mu položil děcko do klína!on sám prý kleštěmi utrhl maso z pravétváře hochovy, rovněž tak učinil Samuel ajak se domnívá i Tobiáš, načež jeden z přítomných krev na cínový talíř zachytil. Na toprý ou, (Mojžíš) vytrhl kleštěmi trochu masaz pravé nohy, z vnější strany, rovněž i 8amuel; pak prý všichni židé špendlíky tělodítěte probodali, on sám prý to učinil třikrátči čtyřikrát; a nato nožem (coltello), jehožse na maso užívá a jenž černé držátko měl,hocha „in sumitate virgae“ bodl. Mojžíš aSamuel prý pak postavili děcko na lavicimezi sebe, Mojžíš v pravo od děcka natáhljeho pravou ruku a Samuel v levo levou.A zatím co hoch jako ukřižovaný stál, bylode všech přítomných židův špendlíky pro
— 117 —
bodán, při čemž někteří hebrejsky říkali:musíš býti tak trápen, jako Ježíš, Bůh křesťanův, a tak nechť se stane všem našimnepřátelům, čímž křesťany myslili; a ostatnířekli k tomu: Amen Avšak co se toto dálo,zemřel hoch. V těchto mukách, dodal Mojžíš,byl hoch asi půl hodiny neb něco víceA když on, Mojžíš, pro své stáří a svouslabost maso kleštěmi dobře vytrhnouti nemohl, byl prý od Tobiáše podporován. Téžprý Samuel položil šátek kolem krku dítětea S Mojžíšem jej utáhl a ve všem prý 8amuel, Israel, Mohar. jeho syn Bonaventura,Vitale, Bonaventura kuchař a on, Mojžíš,spolu pracovali. Angelo prý při usmrcenínebyl přítomen. ovšem ale při předcházejícíporadě. Mojžíš též pravil, že tak hocha zabili na upomínku na Boha křesťanův, s kterýmžse podobně nakládalo, a ku zneuctění a hanběJežíšově, a též, aby měli krev. Po té udalMojžíš užívání krve pro víno velikonoční, jakjsme je už dříve slyšeli, od jiných, on dodal,(Fol. 97 b Vat), že krev hocha křesťanskéhoje pro otce rodiny nevyhnutelně potřebna,budiž omluven, kdo jí nemůže míti. ale vícebudiž chválen, a budíž považován za stálejšího ve víře (melior in fide judaica), jenžv íce krve užívá (gui plus utitur de sanguinepuerichristiani)© Byvtázán,jaktomůžebýti pravda, ješto přece před umučením Ježíšovým žádných křesťanů nebylo a tedy nemohli tehdáž židé krve křesťanské užívati.pravil Mojžíš: ovšem jest tomu tak, avš““dle zákona Mojžíšova musil tehdy každý
— 118 —
rodiny krví neposkvrněného beránka práhu dveří pokropiti, a nyní prý užívají místotoho krve hocha křesťanského, jež se vylíčeným způsobem pije. V Exodu (12, 7) ovšemstojí, aby věřeje, a práhy krví beránka natírali a toho vždy (cultu sempiterno) dbalýmibyli, (v 14); avšak nyní toho židé více nečiní řkouce, že mimo Palestinu těchto ceremonií dbáti nemohou; orthodoxní, pravouvíru zachovávající poslouchají za to vrtochurabínského, aby požívali krve křesťanské.Mojžíš též pravil, že krev mužského méněnež sedmiletého křesťana je nutna, krev ženyže není dobra; též krev, jež vyteče, pustí-lise žílou, není prý dobra; nýbrž hoch prýmusí trápen a mučen býti a v mukách zemříti, neboť Ježíš byl muž a zemřel v bolestia potupě na kříži. Byv tázán. kde to všev židovských spisech stojí a kdo to tam vložil,odvětil Mojžíš, že o tom napsaného nemajížidé nic, ale že se tak mluví u učencův aznalcův zákona a že se to ústním podáním(ex Successlone memoriae) dále šíří. DByvtázán, kolik lidí při takovém mučení dle židovských zákonů může býti přítomno, odpověděl, že dle rady učitelův ženy a děti pod13 let přítomny býti ani to věděti nesmí,ješto lehkomysiny a povrchny jsou (faciles etleves) a tajemství by zachovati nemohly Podeset let, řekl též Mojžíš, nestaral on se sámo to (Fol. 98 a), aby krev křesťanskoudostal, ješto u Samuela, svého vnuka bydlel,a nebyl hlavou rodiny; as před 30 lety bydlel ve Spýru a měl vždy při sobě něco
— 113 —
krve od jakéhosi žida Isáka jmenem Rotpocha z Elsas; as před 40 lety bydiel prýv „Sbirterberku“ a obdržel prý krev od některých tam usedlých židův, jichž jmena prýjiž nezná; a před 50 lety bydlel prý v Mohuči, kde krev obdržel od žida Sveschintaz Kolína n. R., požíval prý krve a upotřeboval jí tak, jak byl vylíčil. Byv otázán,kterak mohl věděti na všech oněch místech,že obdržel krev z hocha křesťanského, pravil,že pověřovací listy vrchností to potvrzovaly.Tím byl výslech Mojžíše skončen a následující Moharův výslech nevynesl nic nového nasvětlo.
11.
Odhalení rabína Moldavo.
Dříve než podstatně identický procesv Damašku uvedeme, musíme vzpomenoutiodhalení bývalého rabína Moldavo ze začátkutohoto století. Tento rabín, nar. koncem roku1765., stal se ve věku 30 let křesťanem nesjednoceného řeckého vyznání a vydal v roce1803 ve valašské řeči spis do arabštiny a roku1834 do řečtiny přeložený pod názvem: „Záhuba hebrejského náboženství“ 3 Vyd. přeloženo od Jos. Georgia. V něm odhaluje spisovatel všechna tajemství krvavých velikonocžidovských. Spisek byl odstraněn a nebylo byho lze použiti, kdyby jej nebyl Achille Laurent.(membre de la société orientale) do svého díla
— 120 —
„Relation historigue des affaires de Syrie depuis 1840—1842“ etc. Paris 1846. seš. II.str. 388. n. vřadil.
V první kapitole svého spisu praví Moldavo: „Mnoho autorů psalo o židech ajich. bludech. Avšak nikde nenašel jsemzmínky o nelidském tajemství, jež židé chovají. A zmíní-li se kdo o něčem, praví, žežidé křesťany vraždí a krev jejich zachycují;avšak nikde jsem se nedověděl, co židé s krvíčiní. Já však, jenž jsem z milosti boží svatýkřest přijal a rabínem a učitelem mezi Hebrejibyl a jich mysterie seznal a až po den křtusvého je tajil, já chci nyní křesťany dobrýmidůkazy a svědectvími s nimi seznámiti.
Především dlužno věděti, že neznají všichnižidé mysterium krve, nýbrž toliko rabíni, učitelové a učenci, jakož i oui fariseové, kteří sechasidimové vpietisté) zovou, a tito zachovajítajemství ono co nejpřísněji.
Tyto „židovské vraždy, pokračuje dáleMolďavo, dějí se ze tří motivů, zprvu z motivuvelikého záští, jež proti křesťanům chovají.Za druhé dějí se vraždy tyto za účely pověrečnými a Čarodějnými, jichž krví touto docíliti se snaží, jakož ostatně magové též věří,že snad hojí nemoci. Za třetí, poněvaúž rabínové chovají podezření a tuší, že Ježíš snadjest pravý Mesiáš, pročež doufají, že se krvítouto snad spasí. K tomuto přirovnejmež výroktridentských židů, že krev křesťanův prospívájich duším.
Koná-li se obřízka, praví Moldavo nastr. 387, vezme mudřec (chakam, učitel, doktor,
— 121 —
rabín) pohár s vínem a přimísí do něho kapkukrve křesťanské a kapku krve obřezaného,ponoří tam malíček a vloží jej dvakrát doúst děcka se slovy: pravil jsem ti to, „Tvůjživot jest v krvi Tvé.“ Vztahuje-li prorokslovo toto, jak za to mají, na Ježíše, zachraňuje se obřezaný krví křtěného děcka, jehožkrev židé prolili jako krev Ježíšovu v mukách;vztahuje-li se to na krev obřízky, tož jestobřezaný zachráněn krví svou. Pak vypravujeMoldavo o požívání krve v macesích. Dálepraví Moldavo, že chacam při smrti židabílek z vejcete s křesťanskou krví smísí a nasrdce umírajícího stříká, vyslovuje při tomslova Ezechielova: Pokropuji vás krví (Eze-chiel však praví: čistou vodou) i stanete sečistými a já smyji z vás všecky vaše zločiny.Dále vykonávají židé o slavnosti Purim (14. Adar,v únoru) na památku osvobození Mardocheemvraždu. Mohou-li při tom křesťana zavraždit,učiní tak, ať jest to muž neb ž-na neb dítě.Z krve zavražděného připravuje rabín třirohémedové koláče, do nichž něco krve křesťansképřimísí; mají-li přátely mezi křesťany, podarují je z části těmito koláči. Pro chlebyo slavnosti Purim není právě třeba krve křesťanské; tehdy jest toliko žádoucno, aby židéna památku Amanovu jednoho křesťana zavraždili. O slavnosti Purim jsou Hebrejovécelí posedlí, majíť masopust; a již nyní snaží
"se uloviti nějaké děcko křesťanské, jež pakaž do blízkých letnic chovají zavřeno, abyv brzku měli jeho čerstvou krev. Podobatrojhranu koláčů medových čelí pak ku po
— 122 —
směchu proti křesťanské nauce o Trojici,nauce to, kterou přec samo staré židovstvímnohonásobně uznává, která však u pozdějšího rabinismu pro své sblížení ku křesťanství
nenávisů upadla.Prozrazuji tajemství, praví Moldavo, která
nejsou obsažena ve spisech židovských. Hlavyrodin a rabínové sdělují je se svými dětmiústně, zapřísahajíce je strašnými hrozbami,aby o nich též v největším nebezpečí zachovávaly tajemství. Bůh jest můj svědek, žepravdu mluvím, praví Moldavo. Bylo mně13 let, když se mnou otec krvavé tajemstvísdělil zapřísáhaje mne při všech živlech, bychho neprozradil ani ne bratřím svým; praviltéž ke mně: oženíš-li se, ať budeš míti jakýkoli počet dětí, nezjev všem tajemství tohoto,nýbrž toliko jedinému, onomu totiž, který nejchytřejším, nejnadějnějším a v náboženstvínejpevnějším bude. Též zakázal mně sdělititajemství ono s ženami, řka: nikdy bys kliduna zemi nenalezl, kdybys kdy tajemství totoprozradil, byť jsi se i křesťanem stal.
V staré tedy době i ve středověku ba1 v století osvěty (1803. a pak opětně dlužnouvésti 1840.) máme tytéž skutky, svědectví,obžaloby a — bídné obhajovací důvody rabínův, jak jsme je byli u R. Wogue viděli.
— 123 —
12.
Nové oznámení z Egypta.
Pozoruhodna jest ostatně nepochopitelnásmělost židů, v které se z velmi vážné stranyv dopise od 2. března 1882 (Civiltá n. 762p. 738) oznamuje, že totiž „židé také tureckéděti kradou, je pak křtí a pokřtěné usmrcujía jejich krev ku svým účelům shromažďují.“V prosinci 1881 psalo se Úiviltě (n. 763 p.99.), že jest přece nápadno, že rabbi Woguesi v tomto roce tak silně do Řeků Alexandrinských stěžuje, ježto proti židům, jak onpotvrzuje, od křesťanů vymyšlenou obžalobukrve učinili. Proč, praví dopis, činí panWogue v tomto roce tolik hluku? Což nebyljiž minulého roku na světě? Což byly myslitoliko toho roku proti židům rozhorčeny?Nikoli, v předešlém roce přihodilo se, že jedenhoch byl usmrcen, ale jeho otec, lodní kapitán na Cypru, nebyl na místě a zlato židůčinilo opět zázraky, ježto se roztříštění lebky(místo utopení a p.) předstíralo. Alexandrinskýžidovský list Trombetta (2. dubna 1880) vysvětloval pomocí dobře zaplacených lékařů,že smrt hochova stala se náhodou a že podezřívání židovských spoluobčanů jest hanebností; avšak mnoho očitých svědků. : kteříčerstvou mrtvolu viděli, prohlásilo, že žíly narukou, nohou a krku přeřezány byly, že Seani kapky krve na podlaze a v mrtvole nenalezlo a že kosti a lebka úplně nepoškozenybyly. I dopisovatel Civilty byl mezi očitými
— 124 —
svědky. A když otec dítěte z Cypru do Alexandrie přišel, aby díté viděl, byl mu vstupna pevninu zakázán. moh! toliko Alexandrii z přístavu viděti a musil pak zpět cestovati. Jinakbylo roku 1881. Rabín Levi dovolával seproti všemu právu svědectví Innocence a jinýchpapežů, které židy z podezření vraždy očistilo; vyslovili jsme již o těchto vyhláškáchpapežů potřebné mínění ony neexistují. —V červnu 1881 sestoupila se v Alexandriimezinárodní komise evropských konsulů. Většina vyslovila se pro možnosť zločinu. menŠina prohlásila se, že možnosť nahodilé smrtise vylučuje, že zločin jest jistý a že veliképodezření padá na rodinu Baruch. Zmiňujemese o těchts a podobných případech, poněvadžpotvrzují. že právnicky se dá všechno dokázati 1 přes výrok soudního jednání.
Takového objssnění poměrů, o které seopírá náš veřejný i úřadně nedotknutelnýúsudek, nestává ovšem pro ona podivuhodnáveřejná oznámení, která v posledních desítiletích tak často v židovských listech čístilze, veřejná oznámení (annonce), která nabízejí „košerované víno, pravou mouku ku připravování macesů, pravé velikonoční víno S pověřovacím listem vrchního rabína“ neb „velrabína“ a pod. (v. 16. břez. 1882 Archivesjsraélites a mn. j.). Chceme v takových pádech toliko tázavě psáti a veřejnost žádati,aby si byla vědoma, zdali by nebyla nalezenaopatření, kdyby takové věci v obci křesťanskése vyskytly, která by i pochybné poměryúplně vyjasnila.
— 125 —
13.
Život a smrt P. Tomáše.
Obratme se ale od případů toho druhuku zřejmým skutkům ze soudní síně. I náJeží nám v tom případě 0 processu Damašském se zmíniti, v němž zavraždění dvoudospělých konstatováno bylo. Italský překladdíla Laurentova od G. B. da Mondovi (3. ed.Marseille 1852) obsahuje krátký životopisv Damašku zavražděného P. Tomáše, z něhožvysvítá, že zavražděný svatým mužem byl. Narozen jsa kolem roku 1780 v (alungianov Sardinii, byl Tomáš záhy od rodičů kustavu lékárnickému určen. Teprve když sebyl 6 let farmacií zabýval, odhodlal se vstoupiti do řádu kapucínů. Avšak kněžské povo“lání nebrániio mu, studiu mediciny pozornostvěnovati; naopak on věnoval se mu bedlivěa stal se 1 v tomto ohledu znasnenitým mužem.Kolem roku 1807 k východní missil přidělenjsa, cestoval do Damašku, kde až do svésmrti roku 1840 jako lékař těl 1 duší skvělých výsledků se dodělal. Křesťané, Turcia židé chválili rovněž i dovednost i důstojnost páterovu. Chudí vyhledávali ho, poněvadž ničeho od nich nežádal, bohatí, poněvadž mu neobmezenou důvěru věnovali. Jeholáska k židům byla obzvláště veliká; jejichduše dobročiuností Bohu ziskati bylo mu vehkým cílem. Všichni jmenovali no svatýmmissionářem. Když jednou nad svou povin
— 126 —
ností se zapomenuvší křesťan jeho spolupůsobení k uzavření neplatného manželství žádala odporujícímu smrtí hrozil, nastavil P. Tomáššíji a prohlásil, že jest hotov zemříti, nevšak proti povinnosti hřešiti. Když morv Damašku řádil, uzavřel se s nemocnými.Neštítil se ani námahy ani oběti pro blaholidí. Ucta ktomu muži byla tudíž všeobecná.Sám Šerif paša, turecký náměstek. kterýpotom proces proti jeho vrahům vedl, ctiljej jako přítele a říkával, že dům jeho páteru otevřen jest a že může jíti kam chce.Tento svatý, židům tak nakloněný muž padlrukou židovskou. Na večer 5. února bylTomas povolán, aby židovské dítě očkoval.Páter přišel ihned; a ježto viděl, že dítě jestpříliš slabé, aby očkování sneslo, chtěl domůjíti. Právě chtěl kolem bytu svého příteleDavida Harari, jejž křesťané křesťanskýmžidem nazývali, jíti, když tento dobrý příteljej vyzval, aby na okamžik k němu vešel.Beze lsti šel páter do židovského domu a nalezl tam dva bratry a jednoho strýce Davidova kromě dvou vážených židů z města.Tito všichni vrhli se ihned naň, zacpali muústa, svázali ruce a nohy a odnesli jej doodlehlé komory, kde jej až do noci nechali,až přípravy k vraždě učiněny byly Nynípřišel i židovský rabín čili Chakam. Zavolaližidovského holiče Solimana a poručili mu,aby páteru krk podřezal. Avšak Solimanneměl odvahy. Tu přiblížil se dobrý, nábožnýpřítel pátěrův David Harari a podřezal musám hrdlo nožem. Avšak ruka se mu třásla
— 127 —
a On nemohl práci tu sám vykonati, pročežpomábal mu bratr jeho Aron, kdežto Solimanpátera za vous pevně držel. Krev v nádobězachycená byla pak do láhve nalita a vrchnímu rabínu odevzdána. Pak mrtvolu vysvlékli, spálili šaty, rozřezali tělo na malékousky, kosti rozbili v hmoždýři a hodilivšechno do stoky, doufajíce že tím způsobemvšechno na věky skryto zůstane. Zatím znépokojoval se Ibraim Amarah, křesťanský služebník páterův, že jeho pán, ač již noc byla,domůnepřišel| Ježtověděl,žepándožidovské čtvrti šel, odebral se jej tam ůledat.Avšak došel téhož osudu, ježto jej židi, kteříse sešli, aby krev pro „sladký chleb“ naslavnost Purimu měli, zavraždili. Vrahovépáterovi slali: David Harari. Aron Harari,Izák Harari, Josef Harari, Josef Legnado,Mojžíš Abu Elafieh, rabín, Mejžíš Bekon Judaze Saloniky, rabín, Soliman, hobč. Vrahovésluhy byli: Mehir Farkhi, Murad Farkhi,Aron Stambul, Izák Picciotto, Aslan Farkhi,Jakob Abu Elafieh, Josef Menahem Farkhi,Murad Elfatahal. Dva z těchto 16 zemřeliběhem processu, totiž Josef Harari a JosefLegnado. „Útyřem byla milosí udělena. ještoodhalení učinili, totiž Mojžíš Abu Elafieh,jenž se poturčil a pak Mohamed Effendislul, Aslan Farkhi, Soliman a Murad Ellatahal. Deset jich bylo od Šerifa paši k smrtiodsouzeno.
Dne 6. února sešel se lid hojné do klášterního chrámu, aby dle obyčeje mši páterově obcoval. Ješto nebyl nalezen, povstal
— 128 —
nepokoj. Vědělo se, že byl páter minuléhodne v židovské čtvrti viděn, a když stále nepřicházel, upamatovali se, že již dříve křesťané v židovské čtvrti zmizeli, ač se podařilo soudní vyšetřování. sotva že bylo započato, potlačiti. Tentokrát se židům nepodařilo procesu zabrániti Francouz:ký konsul bylprvním a nejhorlivějším Evropanem, jenž vyšetřování se domáhal. Soliman byl nejprvevyslýchán a jeho konfrontování s ostatnímiod něho jmenovanými židy vedlo rychle k vypátrání stoky, ve které ostatky páterovyležely.
Byvše vyslechnuti a předvedení od evropských konsulů jakož 1 od tureckých úřadů,byli židé za vinny uznáni a deset jich, jakjjá řečeno, k smrti odsouzeno, akta procesu však od francouzského konsula zahraničnému úřadu poslána a od Laurenta najiném místě pod titulem affairy Syrské publikována.
Rozsudek smrti byl by býval ihned vykonán, kdyby francouzský konsul p. z RattiMenton-a nebyl navrhl, aby proces byl odeslán k potvrzení Ibrahimu Pašovi, generalissimu tureckých vojsk v Syrii. To zachrániloodsouzencům život. Zatím nabyli totiž evropštížidé CČremieux, bývalý ministr spravedlnostive Francii a předseda „Alliance universelleisraelite“, a Mojžíš Montefiore, nyní angiickýpair času, nastoupiti cestu na Východ jakožtovyslanci Alliance. Tito podali egvptskémumistokráli Mehemet-Alimu (jak se samo sebourozumí, s jakousi částkou zlata) žádost zarevisi procesu, právě jako před 400 lety židé
— 129 —
z Tridentu (viz dole). Dosáhli, čeho sobě přáli,Jeda že Mehermet Ali dlouhé processování neschvaloval a (možno říci bez zlomyslnéhoúsudku) byv překonán penězi židovskými,odsouzeným milost dáti chtěl. Než MojžíšMontefioro a Cremieux nenáviděli slova „rmilosť.“Předpokládáť zajisté vinu; Mehemet Ali škrtltudíž ze svého fermanu slovo „milost“ a napsal tam takto: „na žádost pánů MojžíšeMontefiorea a Cremieuxa, kteří jakožto delegátové evropských vyznávačů mosaismu“ (recterabinsmu) „k nám přišli, poznali jsme, žetouží o osvobození“ ((ne: © prohlášení zanevinné) oněch Hebrejů, kteří jsou uvězněnineb prchli pro affairu P. Tomáše, který v Damašku v měsíci Zithidie 1255 (dle tureckéhoJetopočtu) se svým sluhou Ibrahimem Amarahemzmizel. Poněvadž by pak nebylo slušno sezřetelem na četný národ (hebrejský), abychomprosbu jejich zamítli (o nevině obžalovanýchnení ani řeči), nařizujeme, aby uvěznění nasvobodu propuštěni byli a uprchlým v klidunavrátiti se dovoleno bylo. Toť jest našímpřáním.“ Způsobem tímto byl ovšem Šerifpaša nucen dne 5. září 1840. v každém případě odsouzeným svobodu dáti. Ostatně všakneprohlásil Mehemet Ali uvězněné za nevinny,nýbrž odpustil jim toliko (zcela zasloužený)trest. P. Tomáš však nezmizel „z Damašku,“ježto jeho ostatky nalezeny byly v židovskékloace, načež byl konán dne 2. března 1840.v kostele přísnějšího řádu kapucínského slavnýpohřeb a ostatky uloženy na hřbitově Otcův,kteréžto místo značí dosud zachovalý arabský
Moje odpovědi rabinům. 9
— 130 —
a italský nápis: „Zde odpočívají kosti apoštolského misionáře P. Tomáše ze Sardinie, kterýdne 5. února 1840. od židův zavražděn byl.“
14.
Výpovědi o krvi v Damašku prolité.
Proces před Serifem pašou vedený začaldne 7%.února 1840 skrze Ratti Mentona.V pátek dne 25. byl Murad Elfatahal od francouzského konsula vyslýchán a tázán (Laurent.II., 31.): „K čemu potřebí jest krve?“ —Odpověď: „Slouží k slavnosti macesů.“ —„Odkud jsi se to dověděl?“ — „Slyšel jsem,že krve se užívá k hotovení macesů.“ —
Turecký důstojník Hassey bey se tázal:„Ježto jsi krve neviděl (otázaný nezavraždiltotiž pátera nýbrž jeho sluhu), jak můžešvěděti, že se jí užívá k vyrábění macesů?“— „Bylo mně tak řečeno.“ — Isák Arari vypovídal (ib. p. 38): „Zavraždili jsme pátera,abychom měli krev, kterou jsme pak v láhvírabínovi Mojžíši Abu Elafiehovi odevzdali;skutku toho bylo potřebí pro náboženský účel,ježto jsme potřebovali krve k vyplnění svýchnáboženských povinností.“ — „K čemu sloužíkrev ve vašem náboženství?“ (p. 39.) —„K macesům.“ — „Rozděluje se krev mezivěřící?“ —— „Zjevně nikoliv, odevzdá sevrchním rabínům.“ — Aron Arari byl tázán,proč pátera zavraždil (p. 44). — I odpověděl:„Pro krev, ježto jí potřebujeme pro slavnosť
— 131 —
našeho kultu.“ Isák Arari dal touž odpověda pravil též, že krev má se schovati u rabínův.
Rabbi Mojžíš (p. 44) pravil, že rabbiJakub el Antabi uzavřel smlouvu s rodinouArariovou a ostatními židy o láhev lidskékrve, jak mu sám byl řekl. Arariové prý slíbili, že zaopatří krev, byť to 1 100 burs(A 100 tureckých piastrů) stálo. Byv otázán,k čemu se krve užívá, pravil, že se mísí domacesů, nikoli však pro všecky, nýbrž tolikopro několik horlivých osob (t. j. o slavnostiPurim zhotovují židovští notablové trojhrannémedové macesy, jimiž křesťanské přátely podělují, viz dole); v svatvečer přinášejí prýhorlivé osoby mouku pro macesy, do kterérabín přidá krve, aby pak chleby neb koláčedodavatelům mouky předal. Pravil též, žerabbi Jakub s ním sdělil, že z těchto macesůdo Bagdadu pošle, odkudž naň písemné objednávky došly. Též pravil, že radil, abypáterovi volný odchod dán byl, ježto by selidé po něm ptáti mohli, avšak chtěli prý jejusmrtiti. David Arari (p. 48) pravil, že rabbiJakub Arariovi řekl, že musí lidskou krevna svátky míti a aby nechali P. Tomášepřijíti.
M. Abu Elafieh, jenž turkem se stal, řekl(pag. 49), že rabbi Jakub mu pravil, žemusí lidskou krev míti, aby povinnostem náboženským dostál; krev prý slouží pro macesy a často prý dopadly úřady Židy přitakových přestupcích; též prý se zmiňuježidovská kniha Sadat Adarkut o mnohých
yx
— 132 —
takových skutcích, ačkoliv spisovatel praví.že to jsou pomluvy; 14. března tázali se jejv přítomnosti francouzského konsulního kancléře Beaudina, Serifa paši a rabbi Jakuba,čemu talmud a židovské náboženství o nežidech učí. Týž odpověděl, že nežidé jsoubestie a dobytek. Již otec Abraham prý jdaobětovat Isáka řekl dvěma sluhům: Zůstaňtezde s oslem, kdežto já a syn můj dále půjdeme, z čehož prý talmud soudí, že nežidéjsou osly. Rabbi Jakub prohlásil, že citát jesprávný. Nato byly přineseny z knihovny bývaléhožida© MubamedaEffendihomnohéhebrejské knihy. Na otázku (p. 55), co mezeryv těchto knihách se nalézající a nevyplněnámísta mají znamenati, řekl rabbi, že zde semusí jméno Ježíšovo a to co se jeho týká,doplniti. Byv tázán, smí-li býti zabit ten, jenžsobotu nesvětí, odvětil rabbi Jakub ano, je-ližidem: a Muhamed Effendi k tomu dodal,že smí 1 nežidé býti zabiti, poněvadž jsoubestie a talmud učí, že každý nežid, jenžneděli světí, musí býti zabit.
Muhamedovi bylo řečeno, že krev jepro macesy, ale že krev přece je od židůvza nečistou považována, že je tu tedy odpor.Týž odpověděl, že dle talmudu jsou dva druhykrve Bobu mily, krev Paschy a obřízky. RabbiJakub tomu přisvědčil. Když bylo poznamenáno,že přece dobře nenahlížejí, jak užívání krvelidské židům dovoleno býti může, odpovědělMuhammed, že to jest tajemstvím vrchníchrabínů, kteří to vědí a znají způsob, jak krveužívati. Tato vyznání opět zřejmě ukazují, že
— 133 —
židé pro rituelní účely krve užívají; z nevědomosti aneb ze zlomyslnosti neudali obžalovaní určitě, jak se to má s krví pro koláček slavnosti Purim a pro velikonoční macesy;to nám udá bývalý rabín Moldavo.
I krev sluhy pátera byla (p. 152., 155.)rabínům odevzdána. Ježto Murad ElfatahalMehiru Farkhimu do očí vyčetl vraždu sluhyIbrahima (p. 197.), odpověděl tento: „Jsi tyjeden ze zasvěcených v náboženství? znáš tytajemství, jako bych ti je byl sdělil, ničehonetaje?“ Když na to paša se tázal, komu setato tajemství sděluje, řekl Mehir, to že nenížádný člověk, komu se ta tajemství sdělujía že tedy nemůže věděti o obou vraždách(pátrově a Ibrahimově). Tak vyhnul se konsekvenci své překvapené otázky k Muradoviučiněné, dle níž zavraždění obou křesťanůzřejmě jako zvláštní náboženské tajemství poznati můžeme.
Šerif paša jevil zvláštní horlivost v tom,aby si hebrejské texty, jež o nenávisti židůvproti křesťanům jednají, přeložiti dal od bývalého žida Muhameda, překlady to. kteréRabbi Jakub za správny uznal a jež k procesu připojeny byly. Některé věty z nichmějtež zde místo: Na otázku pašovu „čehozasluhuje žid, jenž svému „národu něco v neprospěch řekne, odpověděl Muhamed, že zasluhuje smrt, že musí bez milosti zabit býti,že talmud nezná proň žádné milosti, 0 to žeopírá se náboženství a proto nemohl pravduříci dříve než mohamedánem se stal.
— 134 —
Rabbi Jakub potvrdil to a pravil: „Pracujeme k tomu, aby takový žid buď úřadyzhynul neb rukou naší, můžeme-li. Muhamedřekl: „Dobře, avšak nesvolí-li úřady k jehosmrti?“
Jakub: „Pak konáme dle okolností comožno, abychom jej zabili, neboť loho žádávíra naše.“ Rabbi Jakub dosvědčuje též v jednéknize od něho sepsané, že židé vysoce tocení, že židovský lékař nemá nežida léčiti,leč může-li mu škoditi a pak má si dáti zaplatiti; rovněž může se židovský lékař nanežidu lékařsky cvičiti (experimentirend inanima vili). Dále bylo pověděno, že žid smrtzasluhuje, udá-li některého žida u nežida;takový prý má býti se světa sprovozen aútraty s vraždou spojené prý mají platiti židébydlící na místě činu.
I toto dotvrdil rabbi Jakub.
Překlad hebrejských textův toho druhubyl židům velmi nemilý, rakouský vicekonsulMerlato, bezpochyby též žid, navrhl tedyskrze jistého protežovaného fran. hraběteRatti Mentona a pana Chubli, člena tribunálu pašova, aby překládání hebrejských textův procesu bylo zastaveno, poněvadž jest topokořující pro národ, jakož aby i již učiněnépřeklady do akt nevřadoval; zároveň vyprosilpropuštění jednoho Farkhi a změnění trestusmrti pro všechny odsouzené v trest jiný.Židé nabízeli, jak hrabě Ratti Menton Šerifupašovi psal, za dosažení toho 500.000 piastrů,jež Chubli dle uznánírozděliti měl. Avšak
— 135 —
nabídnutí bylo odmrštěno ; pak nabízeli prostřednictvím jednoho křesťana kancléři Beaudinovi 150.000 piastrů, postará-li se, aby židiz obžaloby vyvázli, a nemá-li dosti, že sumuještě zvýší. Tolik francouzský hrabě. Paša daltoto sdělení hraběte soudně vyšetřiti, nalezlje býti správným a vřadil všechno do akt.Tyto návrhy od konsulů byly od židů chytřevymyšleny. Obě oběti stály pod ochranoufranc. konsula, všichni pak vrazi, toskánštía livornští židi, pod Merlatem, jehož konsulátbyl pln židovských úředníků, pročež se takéIsák Picciotto, spolehaje na židovské úředníkyrakouského konsulátu při výslechu vždy velmizpupně choval. Merlato sám byl o vině židůpřesvědčen, jak z jeho listu k rakouskémukonsulu v Beirutě vysvítá, jenž se v aktechnalezá (Laurent 2, 289), pročež také pašoviplnou moc udělil, aby židy pod rakouskouochranou stojící uvěznil a vyšetřoval; a 2. břez.psal Ratti Mentonovi, že má Picciotta v podezření, že jest vinen, ješto tento špatnýmobchodem se zabývá a snad s krví obchodvésti a ji v jiných zemích prodávati chce.20. dubna byl Merlato jinak zpraven; neboťrakouský konsul v Alexandrii psal mu, žemístokrál věc k svému soudu potáhnoutimusí, že pak se do Paříže obrátil, aby slrakouský vyslanec u Ludvíka Filippa do hraběteMentona stěžoval a připomenul panu Merlatovi: buďte pevný, budu vás v případě nouzecelou "akouskou mocí podporovati; učinítedobře, nebudete-li věřiti tomu, z čeho se židéviní, jejich bohatství způsobuje jim něnávist.
— 136 —
Tolik jenerální Konsul Merlatovi, který paksám pravil, že o té věci má dvoje mínění,jedno vnitřní a jedno zevnější; pravil takéžidům, že veliký vliv jenerálního konsulamístokrále přiměl, věci se ujati. Tudíž obhajoval nyní Merlato jak časopisy z onoho časuukazují, před veřejností židy, urážel hrabéteMentona a pravil, že ve stoce nalezené kostinejsou od pátera Tomáše, nýbrž od psa, ačkoliv sám dříve pohřbení pozůstatkův páterových obcoval. Ostatní konsulové, jako obzvláště anglický, chovali se v pravdě důstojněji, tak i rakouský konsul v Beirutě, jenžpsal: „O jaká hrůza! Bohatí Harařiové dělajíse vrahy, a mají odvahu chudého starého kapucína zardousiti.“
Další židovská intrika k zachránění obžalovaných byla dle Laurenta 1. c. str. 258tato. Jistý turecký úředník nabízel totiž, zajisté židovským platem podplacen, ještě žijícímu bratru Ibrahimovu (služebníka P. Tomáše), aby se sám jakožto vrah páterůva bratrův udal; on, Turek, že mu milost.odpuštění, bezpečnost a dobrodiní zaopatří.Ježto tento pokus se nezdařil, bylo několikchlapů najmuto, aby si mrtvolu zjednali, jirozkouskovali a každý úd do jistého domudonesli, aby pak řekli, že mrtvola pátěrovajinde byla nalezena, než kde prý byl zabit.Pokusy: židů o podplacení Turků, křesťanů,soukromníků i veřejných úředníků byly takvšeobecně známy. že „Journal de Smyrna“psáti mohl: „Zidové z Damašku nepřestávajípeníze nabízeti, tak že by vláda, kdyby
— 137 —
chtěla, poklady shromáždíti mohla; pokračujív nabízení peněz. aby nesmazatelnou skvrnu,jež na nich pro tu vraždu ulpěla, smyli.“
16.
Krev v Douaně, Barker, Gervalone, Kateřina: nové případykrvavého rituálu.
Acta procesu (1. c. 301.) zmiňují se přité příležitosti o následujícím pamětihodnémpřípadu. V Damašku, čísti lze I. c., přišla doDouany bednička pro jistého žida. Byl žádán,aby ji otevřel. Ten se zdráhal a nabízel 100pak 200, na to 300, dále 1000 a konečně10000 piastrů (2500 fr.), aby bedničku neotevřenu vzíti mohl. Čelní úředník to odepřel,otevřel sám bedničku a nalezl v ní láhevs krví. Byv tázán odvětil žid, že mají ve zvyku,aby krev svých vrchních rabinův a jiných vynikajících osob uschovávali; úředníci byli spokojeni s touto odpovědí a propustili žida, abycestoval do Jerusalema.
Při věci té musíme též čestnou vzpomínkuučiniti o lordu Barkerovi, bývalém generalnímkonsulu anglickém v Aleppu. Týž v jednom listě(Laurent, L.c. 302, 304.) praví, spolu na vraždujisté osoby v Aleppě, židu Ruffulovi Anconovipřipisovanou, poukazuje: „Já věřím pevně nalidskou obéť, již francouzský konsul odkryl;tentokráte vyhledali si Hebrejové oběť mezisvěřenciFrancouzska.“ Též jistý pruský officiálv Aleppu psal při té příležitosti (Laurent 307.)
— 138 —
francouzskému konsulu a dodal, že jemu bylapodána z Turina zpráva o podobném případě,ježto tam židé paní přepadl, konečně dokomory strčili a tam za přítomnosti dvourabinův zabíti chtěli; avšak manžel následovalchoť svou v patách, věděl prý tedy, že musíbýti v Ghetto a zachránil ji pomocí vojska,jež ihned po ruce bylo. Muž ten prý slulAntonio Gervalone.
Akta procesu obsahují dále následujícípozoruhodné sdělení bývalé židovky B. Nud,jež jako křesťanka Kateřina slula. O této Kateřině (Laurent 1. c. 312, 320) psal zmíněnýpruský úředník fran. konsulu. Nemeškal jsemv Lattakieh proslulou židovku Ben-Nud navštíviti, jež nyní bydlí u paní Lamussy a Kateřina sluje. Ona vyprávěla již fran. hrabětiDorfortovi Civrac-ovi, že jsouc dítkem 5 neb6t1 letým v domě své tety v Antiochii dvěděti za nohy pověšené viděla; spěchala prýrychle k tetě, aby jí to neštěstí oznámila,avšak ta prý řekla, že to nic není a poslalaprý ji hned ven. Při svém návratu prý dítekvíce neviděla, ovšem ale nádoby krví naplněné. To prý se stalo r. 1826. O osm letpozději byla v Tripolisu a viděla, jak židé starého křesťana do domu u synagogy vlekli, jemuruce a nohy svázali, ústa zacpali a za nohypověsili; tak visel nebožák od devíti hodinráno, což, jak Kateřina řekla, se státi musilo,aby se krev učistila. Když stařec už blízekbyl tomu, aby ducha vypustil, prořízli mužidé nožem, jehož rabíni ku košerování užívají, krk a nechali tělo viseti, až všechna
— 139 —
krev vytekla. Mrtvola byla pak do mořevržena. To se stalo r. 1834. O tři leta později přišla Kateřina do Lattakiehu, kde sese synem svého strýce zasnoubiti musila,s nímž nešťastný život vedla; a v tomto roceprý neobdržela skoro žádného masa, ještonějaký rabbín ku košerování jen zřídka dotoho místa přišel, avšak každoročně byly prýJim velikonoční macesy posýlány, a sice dvojí;mossa a mossa gezira, oboje na pohled stejnéavšak ty poslední prý obsahovaly lidskou krev,jak je židé na den velikonoční míti mají (syrské slovo gzar značí řezati, odřezati, naříditi,tak že mossa gezira znamená zákonité, předepsané, legalní macesy.) V noci přede dnemvelikonočním, řekla Kateřina, prý zabíjejí kohouta, pověsí jej na zeď, mučí jej všelhkýmispůsoby a probodnou jej špendlíkem, aby bolesti Ježíšovy v posměch uvedli; v domě panaBelara prý Kateřina toto divoké řádění vlděla ještě r. 1839, právě, když jistý rabbíndo toho místa přišel; mohou-li místo kohoutakřesťana ukřížovati, vyhovuje prý to více přáním židův. Při těchto všech ceremoniích, dodala, jsou prý oni židé, již na venek bázlivěji sl počínají, nejukrutnější a většinou fanatičtí. Vidíme z těchto vyznání, že rituelníobyčeje v podstatě stejny jsou, pokud židépokřesťanské krvi touží a jí požívají, a že jenv nahodilých spůsobech ukazují se difference.
— 140 —
17.
Paolo Medici, Moldavo, Tiberias.
Abychom vysvětlili příhodu s Tomášem,zmiňujeme se ještě o oznámení bývalého rabina Paola Medici (Riti e costumi degli Ebreicp. 26). že se činí o slavnosti Purim pokusy.aby byl nějaký křesťan zabit, že však není-likřesťana, i Turek neb pohan a muž jako ženavybrati se může. Tutéž zprávu podává 1 bývalý rabin Moldavo a praví, že se z krvev tomto případě „sladký chléb“ připravuje,jenž se mezi nejváženější židovské rodiny rozděluje, aby čásť jeho přátelům křesťanskýmdarovali a sice jako drahocenný dar; požívaji-ll též židé sami tohoto „sladkého chleba“,děje se to ze záští dle doslovného výkladuoněch obrazných míst, jež mluví 0 pití krvenepřátel a o jedění jejich masa. „Ze zbožnosti“ aby své spáse duševní prospěli, nemohou židé krev o Purimu prolitou jísti, lečby to byla krev mužského křesťanského děcka,jež ve velikých mukách krev svou vycedilo.Krev kněze a jeho sluhy byla tedy v každémpřípadě pro „sladký chléb“ Purimu hledána.Moldavo, mluvě na místě dříve uvedenémo třech motivech této vraždy, označuje účel rituellní jako nejvznešenější, a výpověď, sdělenáv procesu damašském, že příčina této vraždyje tajemstvím rabínův, vysvětluje se dle Moldava z tušení těchto mistrův, že by Ježíšskutečně mesiášem býti mohl a žepožívání
— 141 —
krve jeho přívržencův, je-li vskutku mesiášem,je účastnými zásluh výkupné smrti mesiašovy,jež všem lidem nutny jsou, učiní a tak dušiprospívá. Požívání krve pak dle Moldavase dějeu orthodoxních a u přísných observantů pětkráte. Předně při obřízce, kdy se něco práškuz krve neb též čerstvá krev do úst obřezaného vkládá, jakož se i práškem rána přiobřízce způsobená posypává. Za druhé přisvatbě, kdy rabbi manželu trochu krve ve vejcisnísti dá. Za třetí na den pokání 9. července, kdy se jako při svatbě vejce s troškemkrve požívá. Za čtvrté při smrti (jako pendant k poslednímu pomazání), jak svrchu pověděno bylo. Za páté ve velikonočních macesích a ve velikonočním víně. A tak domnívají se židé (neb spíše rabíni a zasvěcenci),že svým duším krví nazarenského prospívají,konajíce s krví křesťanův, stoupenců JežíšeKrista, jeho mystického těla, pět posvátnýchaktů, abych tak řekl, pět svátostí slavíce(křest, pokání, manželství, hody velikonoční,poslední pomazání.)
Ježto pravověřící žid tímto způsobemsvé náboženské úetě dosti činí, pochopíme,jak v rozporu se šlechetným srdcem smýšlenívzniká, jež na místo lásky k Bohu více jenstrach vštěpuje. Tak rozumíme památnémusetkání, jež jistý korrespondent Civilty (n. 767.p: 611) 1860 se židem z Tiberiady měl.Tento žid byl rabín. Korrespondent se jejtázal: milujete Boha? Rabín: bojím se Boha,avšak nemiluju jej a nemohu jej milovati.Proč ne? Jsem Hebrej, odtušil rabín, můj
— 142 —
otec, strýc, praotec jimi byli a já zemru jakoHebrej. Avšak, odpověděl druhý, proč nemůžeHebrej Boha milovati? Tento odpověděl žertem,vypil sklenici kořalky a šel. Něco podobnéhonalezáme v poesii žida Emanuela pod názvem „Úredo“ (Univers. isr. 1. kv. 1882.)kde první sloka končí slovy: O Dieu je croisa ta justice, Encore plus gu'á ta bonté.
18.
Intriky v Tridentu a Římě.
Intriky židův při procesu v Damaškuvedou nás zpět do Tridentu. Musíme znátiúkladnou cestu a podvody, jež kolem případutridentského leží. Dějiny jejich velmi obšírnénalezají se v tridentských aktech, jež Bonellive své „Dissertazione apologetica“ k jednomudílu „Collectanea in Judaeos B. Simonisinteremptores“ přidal a jež v originálu v c k.dvorní knihovně uschovány jsou. PísmenouDmínísevnásledujícím© Dissertazione,C značí Collectanea, čísla k oběma přidanáznamenají stránky dokumentův. í
Bylo to tedy dne 21. března 1475, kdyžse židé poprve o vraždě křesťanského dítěte
již 24. března počalo skrze Giovanniho deSalis, praetora tridentského, a jiné doktory vyšetřování na rozkaz knížete a biskupa Hinderbacha, jenž až po tu dobu Hebrejům tak bylnakloněn, že si spůsobil nepřízeň Bernardina
— 143 —
da Feltre, jenž bylpřijat mezikanonisované blahoslavené Církve. Dne 28. července byli jižněkteří vrahové soudně usvědčení, mezi nimiTobiáš, Israel, Mohar a Mojžíš, když listy,ze všech stran biskupovi a tridentským úřadůmzasýlanými (C.22.) se hlásalo, že židé všemožně se přičiňují, aby knížata, papežea císaře o své nevině přesvědčili, obětujícena to báječné sumy peněz.
Hned z počátku chtěl biskupa přiměti,aby sám osobně záležitost onu vyřídil a jednání soudní zamezil, což se však nezdařilo,neboť kníže-biskup stál na svém, aby vše vyjednáváno bylo cestou právní.
Sotva že vina několika obžalovanýchsoudně konstatována byla, obrátili se židék papeži Sixtu IV.
Právě 23, července došel papežský listbiskupovi, jímž se nařizovalo zastavení procesu až do příchodu papežského komisaře(C. 26.); 3 srpna došel druhý list papežský,který děl, že sice mnohá knížata ono soudníjednání haní, „ačkoliv se jemu (papeži) spravedlivým býti zdá, přece však že poslal biskupa z Ventimiglia, muže učeného, jako papežského komisaře do Tridentu, aby onu záležitosť zkoušel.
Mezi tím užíval Hinderbach ve své zemisoudní moci, jako zeměpán, požívaje všelikéautority jak od císaře Bedřicha tak 1 od vévody Zikmunda, který byl guvernérem v Tyrolsku, a proto pokračoval v jednání soudnímjako prve.
— 144 —
Mezi tím přišel komisař papežský, zůstalivšak v Tridentu pouze několik dní a odebralse do Rovereda na území benátské, chtějebýti volnějším. Tam dal si zavolati několiktridentských křesťanů, kteří od židů falešněz vraždy obviněni byli, dal je uvězniti, napsalmnoho zpráv do Rímaproti biskupovi, zaveditaké proces proti de Salis a proti soudcůmtridentským, odebral se pak do Verony, kamžtaké křesťanAngelino, který později v Římě zanevinna uznán byl, v poutech jíti musil, poněvadž jej židé jako vlastního vraha obvinili.Codex 11. — b 0 knihovny „Angelica“ v Říměobsahuje podnes ještě rozličné hanlivé básně*)z té doby namířené proti komisaři, kteréúsudek lidu o věci té jasně pronášejí. Komisař onen jednal sice s dobrým svědomím, dalse však židy a přátely jejich hanebně klamati.
V Tridentu zatím pokračoval Hinderbachv soudním procesu soudně dále. Mezi jinýmvyznala (3. listopadu 1475) vraždu dítěte1 Sára, žena Tobiášova a Bella, žena Mobarova; obě ženy staly se napotom křesťankamia propuštěny na svobodu. Dne 10. března 1475bylo již všecko vyznáno také od Bony, sestryAngelovy, taktéž od Anny, ženy Israelovy,která se rovněž křesťankou stala a milostobdržela.
*) Na příkladTrimphate Hebraei:Da poi che la monetaFa gue le colpe e li peccati vostriSon volti in capo del nome christiano.
— 145 —
Bella, Anna a Sára vyznaly také ještě„mnoho“ jiných vražd dětských z let dřívějších a konečně i jiné nekloudné, věci.
Byly křtěny 27. ledna r. 1477 na hrobusv. Simoncina, kde před množstvím lidu plačkysvá provinění vyznaly; taktéž odňaly svýmzástupcům plnomocenství, která jim k procesuv Rímě dříve byla dána, prohlásivše sebe1 ostatní židy za vinny bez ohledu na nálezkomisaře papežského. Ze všech žen, kterédo procesu zapleteny byly jeví se pozoruhodnější Brunetta, žena Samuelova (D. 156),která ani skřipcemku přiznání se dohnána býtinemohla; teprve když byla propuštěna, a ničehovíce báti se nemusila, přišla dobrovolně vyznativše a prosila o sv. křest, který jí s ohledemna její hrdinné sebeobvinění udělen byl a dánojí jméno Kateřina.
Zatím co Hinderbach svou cestou kráčeje,stále důkazů nových o vině židů nabýval,vymýšleli tito tak pekelné plány proti biskupovi, že těžko by tomu bylo uvěřit, kdybyúřední akta toho nedokazovala. Za maličkostipokládáme v ohledu tom, že se židé císařských ediktů a papežských. bull pro sebe dovolávali. Tak chtěli na př. biskupu postupv soudním jednání zameziti a sice ediktemcísaře Bedřicha III. z roku 1470, kterým sicísař záležitost židovskou pro své vlastníforum reservoval.
Avšak tento edikt byl buď zfalšován, buďnepravý, poněvadž Bedřich o čtyry leta později vše, cokoliv biskup oproti onomu předtím danému ediktu vykonal, potvrdil.
Moje odpovědi rabinům. 10
— 140 —
Také oněch již dříve uvedených papežských bull Řehoře IX. z roku 1236. a Innocence IV. z r. 1247. k boji užito; mnozí považují je, ačkoliv Rainaldus sám je registroval,za židovské fabrikáty a konečně zakazujesmysl oněch bull pouze příkoří a bezprávížidům činiti, což také výše jmenovaný Panvino (D. 35.) v Římě samém prosadil, kdyžpři revisi procesu tridentského od Sixta IV.nařízeného. předsedal.
Mimo tyto a podobné ještě kousky (por.ku př. B. C. 88, D. 59—130), v nichž se židédobře vyznají, přihodilo se ještě něco zcelaneslýchaného. Různí boháči židovští z Novary,Modeny, Brescie, Benátek, Bassana, Rovereda,získali totiž pomocí peněz (jeden žid věnovalúčeli tomu dokonce celých 12.000 dukátů)nešťastného Pavla z Novary, aby biskupaa podestu de Salis otrávil a ve stoce, kdechlapec Simon nalezen byl, železnou mřížodstranil, aby se zdáti mohlo, že mrtvolaproudem od jinud sem zanešena byla; potompak měl v Římě u komisaře zakročiti a obakřesťany, Schveicra (který však brzy své alibidokázal) a Angelina, jako skutečné vrahyudati.
Paolo získal brzy přízeň biskupovu, mistrněpředstíraje, že židé sami chtějí Jeho milostotráviti. Paolo byl dva měsíce v domě biskupově; namáhaje se, aby authentické copiebiskupského procesu pro papeže a císaře(D. 130 Fol. 2 procesu) zjednal.
Zatím co Pavel na provedení svého plánupomýšlel, byl několikráte v městě i mimo město
— 147 —
proti všemu obyčeji ve světských šatech vidén,čímž vzbudil proti sobě podezření a protozatčen. Strachem, že by mohl býti snad donucen k vyznání, uřízl sobě špičku jazyku,aby takto mluviti nemohl. Byl však dopaden,a vyznal konečně ne bez obtíže, že onenGrassino, který těch 12.000 dukátů věnoval,pravil, že by podesta (D 59) mohl i sobě1 židům pomoci, kdyby jen chtěl (podesta bylvšak tak nepodplatitelný, jako biskup); Pavelpravil také, že ohromné sumy peněz, za toupříčinou sebrány byly a že od mnohých již1 velké sumy přijaty byly. On sám že chce jakse židy měl ujednáno, jíti do Římaa svědčiti veprospěch komisařepodle instrukcí, které mu židéMan z Pavie a Oguibene z Benátek písemnědali; dále že po čas krátkého pobytu komisařez Tridentu se židy ve spojení stál pomocípsaní, která na určité okno kostela sv. Mikuláše kladl; dále (D 138), že tři židé (Giampietro, který k vůli klamu pokřtíti se dal,Salamon, a Grassino) do Tridentu tajně přišliza tím účelem, Aby za každou cenu zajaté vysvobodili, dále že se někteří pokusili mrtvoluubohého Simoncina ukrásti, a že mu Grassinoza prokázanou službu 400 dukátů nabídl. Byvtázán (D 147)jak mohl chtit, jsa přece knězem,biskupa podvésti, ano otráviti, odpověděl,že ho k tomu oněch slíbených 400 dukátůpřimělo. Jaký byl konec Pavlův, o tom dokumenty mlčí. Pravdě podobno, že zemřel v Tridentě v žaláři.
Rovně juridicky dokázány jsou intrikyjednoho židovského malíře Israele, který se
10*
— 148 —
na svých cestách u Tobiáše v Tridentu jakobost zdržoval i týž čas, kdy vražda se stala.Ten, poněvadž se zdál býti nevinným a poněvadž 1 pokřtěn býti žádal, byl propuštěnz obžaloby a pokřtěn v dubnu roku 1475.Dáno mu jméno Wolfgang. Wolfgang všakpoužil své svobody k tomu, aby ve spojenís Pavlem a jinými židy italskými a německými zajatým potají pomáhal a o žití biskupa, podesty a kapitána usiloval.
Jednoho dne přišel k výše uvedenémuSalamonovi s jedem, o němž se však Salamovyjádřil. že není působivý.
Salamo pokusil se již ve Vídni u císařeBedřicha a v Inšpruku u arcivévody Sigmundapropuštění zajatých pomocí peněz vydobýt,však marně. Po té přišel do Tridentu, abyzde jedem působil. Také byl Volfgang u komisaře v Roveredu a tu složil křivé svédectví. Tázán byv, proč se stal křesťanem, nemaje víry, odvětil, že chtěl ujíti smrti, ženičeho z víry křesťanské nevěří, za to všakže považuje víru židovskou za pravou a svatou.O užívání krve se vyjádřil, že vraždění dítekkřesťanských a požívání jejich krve považujeza dobrý skutek, že prý rád požívá krev dítěte křesťanského, může-li si ji o veliké noci
tajně zaopatřiti. A že dále chce, ač pokřtěn,jako žid žíti a umříti.
Tato udání jsou v aktech vídeňských nevšak v aktech Vatikánských poznamenána.V aktech vídeňských nalézá se také výrokžida Lazzara, že chlapec Simoncino po smrtiještě poplván, pokálen, poličkován, že jazyk
— 149 —
mu byl vyrván, ano i že mu dva židé zubysvými kus uší utrhali.
asto připomínají akta ony ohromnésumy, které židé k svému zachránění obětovali.
Na popeleční středu 1477 (C. 119, 120.,123) oznámil Rattaler, jeden z dvou zástupcůHinderbachových v Římě svému pánu: „ebreiprofusissime tribuunt suis procuratoribus. (Židévelmi štědře platí svým zástupcům.) Dne22. měsíce února psal, že židé prostřednictvímmilánských kupců 3000 dukátů do Ríma poslali, že však záležitosti biskupově dobře sedaří. Hinderbach sám psal 7. měsíce říjnaroku 1476 (C. 100) Fra Michelu da Milano, žeprý židé dva mezky s penězi do Říma poslali;dne 6. března oznamoval Rottaler, že židéhraběti Girolamovi papežovu synovci, kterýonoho roku za kardinála zvolen byl 5.000dukátů nabízeli, hrabě však že je odehnal.Arcivévodovi Sigmundovi nabízeli (D. 132)tisíce zlatých. Brzy potom vyhnal Sigmundvšecky židy z Tyrolska, ačkoliv z počátkukomisaři nakloněn byl. Biskupu Hinderbachovichtěli židé vystavěti ze základu nový zámeka podestovi de Salis řekl žid Donato ze Soncina, že může dostati peněz mnoho-li chce,propustí-li zajaté.
Potom vyvolili si z nejlepších doktorůpaduánských své advokáty, které penězy zasypávali. Jeden ze zástupců ve psaní, kteréposlal Hinderbachovi praví: „Židé rozdávajív Římě zlato a stříbro, my pak pouze popsanýpapír. (Akta a dobrozdání et c. D 233)
— 150 —
Když komisař a zástupcové Hinderbachovido Říma přišli, ustanovil Sixtus IV. kongregaci šešti kardinálů pod předsednictvím tehdánejznamenitějšího právníka Františka Panvinaz Paduy k vyřízení té záležitosti. Konečně20. června 1478 vydán rozsudek, že biskuptridentský zcela správné jednal a že židévskutku vinni jsou. Útyry roky byli potřebík vyřízení procesu Římského, nikoli snad provnitřní obtíže, ale pro intriky židů a pro vlivněkterých mocných osobností.
Tímto končím prozatím důkaz o rituelnímužívání krve u židů. Abych všecky pády,o kterých pověrné dějiny rozličných doba krajin nás poučují vypravoval, přesahuje mésíly. Za tím účelem musilo by se velmi mnohopilných a trpělivých lidí spojit. Abychomsi však mohli spravedlivý úsudek učiniti,k tomu není zapotřebí znáti všecky událostidějinné. Chci tedy pouze čtenáře odkázati asna 50 znamenitých pádů tohoto druhu, kterépřed nedávnem v „Guestion juive p. 56a násl“ (Desclée, de Brover et Co. Bruges1882) vyšly.
Některé z těchto pádů buduv pozdějšíchsešitech o otázce židovské vyprávěti, poněvadžjsou obzvláště interessantní a poučné; tak např. Tyrolana Anderle z Rinnu, 0 dítěti v Metách a o svěřenci našeho korunního princekterého židé v Bernu o velikonocích zavraždil.(Acta 58. 2. vol. April) a jiné.
Konče, opětně připomínám, že ne všicknižidé o onom krvavém tajemství vědí, ano žemnozí židé hlavně podle ideírationalistických
vychovaní se s hrůzou od ného odvracujía ani pochopiti nemohou, jak oni observantiněco takového vykonati mohli. "Toto všeckojsem již řekl i mimo to zřejmě prohlásil, žemnozí observanti krve požívají, aniž by o tomčeho věděli. Nesmíme proto všecky židy v celkuvinitl z věci, která pouze zasvěcenců se týče,a také se nesmíme dovolávati nikdy trestů,leč pro ty, kteří z viny usvědčení jsou. S druhéstrany nevíme nikterak kde a jak které město„zasvěcenci“ jest požehnáno a poněvadž onorabínské krvavé učení nepopíratelně existuje,třeba raditi křesťanům ku bdělosti. Na základětohoto neblahého učení odůvodněna jest takéžádost pro zákonité omezení židů, obzvláštěan Za našich dnů jest nebezpečné prováděníideí rabínských daleko snažší než za starých časů.
To mělo by se tím přísněji uvážiti, ježtosamy „Archives israelites (30. března 1882),orgán bizzárních židů reformovaných s důrazem dokládá, že náboženské předpisy paschální(velikonoční) na nejvýš důležity jsou a protože se ani jednoho opomenouti nemá, aby,mezitím co ženy svými pracemi se zanášejí,mužové macessy připravovali, které prý, „takskrupolosní píle vyžadují.“ Autor nejmenujezde slova „krev“ však „skrupolosní píle“ a odstranění žvatlaných žen hodí se dobře bezpochyby k událostem tridentského procesu.
— 152 —
19.
Bernardino z Feltre.
Řekne-li se konečně, že se křesťanskáláska o záležitosti židovské starati nemá, odpovím k tomu záporně a poukážu, nehledě anik jiným důvodům na veliké služebníky božíBernardina z Feltre a Kapistrána, kteří jakznámo v seznamu svatých církve se nalézajía kteří si také specielně svým působenímproti židům o naše milé Rakousko velikýchzásluh dobyli.
O Bernardinu viz „die Bollandisten (28.Sept. VII. Band fir Sept.);“ poněvadž pakse nerado hledává, chci zde některé věci uvésti.Když totiž Ferdinand židy ze Španěl vypudil,kázal Bernardino 4. srpna 1492 v Janově protipřijetí jich a také toho dosáhl, že mnozí přijatinebyli. Janované však nechtěli přece důvěrného obcování se židy zanechati a protopředpověděl jim Bernardin prorocky válkua mor, který následujícího roku město hrozněspustošil.
V Bergamu kázal r. 1480 (Boll. I. c. n. 87.)s takovou horlivostí proti židům, že ho vévodamilánský napomenouti musil k ustání, obávajese vzpoury národa. Horlivý světec neustálpřece kázati, věda dobře k jaké škodě jekřesťanům důvěrné obcování se židy. V Modeněkázal r. 1486 s takou mocí, že židovka jakás
— 153 —
ho otráviti chtěla. (ib. n. 164.). Ve Florenciivystoupil opět s takovou horlivostí, že protiněmu magistrát tamější zakročil, a podplacenjsa od židů nejprve založení křesťanské spořitelny, ku které Bernardin radil, překazil,později však i jeho samého z celého území vypověděl. V Aguilleji popudili židé proti němumístodržitele, takže tento mu list poslal(1488, I. c. n. 251—53), v němž dí, že králFerdinand II. neapolský na něho zanevřel,poněvadž prý podněcuje občany proti židům.Bernardin odpověděl, že zastává se věcíchudých, věci Boží, že bojuje proti lichvě aproto že nechápe, jak katolická knížata tentonárod zločinný, křesťanům nanejvýš nepřátelský, Bohu 1 lidem protivný („gens scelestissima, christianis infensissima, Deo et hominibus exosa) podporovati mohou. Hned potomkázal ku cti bl. Kapistrána, tohoto „nesmířitelného nepřítele židů“ jak jej nazýval, kterýv posledním století půl Evropy svými protižidovskými kázaními naplnil. V Sieně zpěčovalse biskupský vikář uděliti křest jedné židovce,která snažně si ho žádala, a sice k vůli rozličným pletichám židovským. Bernardin pokřtilji „frendentibus ebreis.“ Potom kázal v Sieněa varoval důrazně před židovskými lékaři.
Papež Mikuláš V. zakázal křesťanůmr. 1451 od židů léky přijímati; tyto a podobnézákazy nalezáme častěji. Proto snadno poznáváme, že papežové na své vysoké stráži velmidobře věděli o rabínském učení, které dovolujekřesťany vražditi i k účelům obřadným, jakok připravování velikonočních macesů neb
— 154 —
sladkých koláčů, jež židé o slavnosti Purimpožívají ano 1 z nenávisti.
Kardinalvikář papeže Klementa XI. poručil za tou příčinou 2. dubna r. 1708, abyžidé křesťanům macesů ani neprodával aninedávali (ch. Purim!) křesťanům pak, aby jichnepřijímali. Tento edikt byl pro stát papežský ještě zostřen pokutou peněžitou a třemiranami, jak nám Feraris (n. 19. Art. Hebreus)sděluje. Pfefferkorn vyznal na smrtelné postelir. 1514, že jako lékař pode jménem léků osmkřesťanů otrávil. (Bonelli, diss. cp. 2. n. XIV.nota). Marini dokázal v knize: „ArchiatriPontificii,“ že se několik papežů ve zvláštníchpádech od židovských lékařů léčiti dalo, s druhéstrany však, že za všeobecné pravidlo uznávali, že neradno jest užívati lékařů nebolekárníků židovských, neboť není možno soukromníku takých prostředků opatrnosti užítiproti lékaři, který jest tajným přívržencemzásad rabínských, jako na př. mocnáři.
Často se přihází, že otec synu svému zakazuje užívání břitvy neb zbraně, sám pakbez ohledu jich užívá. Nechceme pochybovatio řádnosti a lidumilném smýšlení lékařů židovských, jakoby v ohledu tom ještě pod nevěreckými a zednářskými lékaři stáli, budeme jimpřisvědčovati že „věda jest malomocná“ kdykoliv někoho neuzdraví a nebudeme to přičítatinevědomosti jich. Nechceme také z nedostatečné vůle zednářů a židů k vyléčení politickýcha národních pohrom, k jichž odstranění buďjako politikové nebo poslanci povoláni jsou,
— 155 —
souditi, že by jako lékaři pouze své souvěrcesprávně obsloužiti chtěli, jak to rabín Jakubv processu v Damašku dosvědčil. Avšak nelzenám za zlé pokládati, myslíme-li si o lékařinevěreckém neb židovském, že jeho osobnínáhledy o povinnostech k lidstvu se od náhledůkřesťanských valně liší a proto, ježto do srdcíjejich nahlédnouti nemůžemo, že ony náhledypřece s rabínskými zásadami, jak je rabínJakub vyslovil a Pfefferkorn v praxi prováděl,(viz níže) souhlasiti mohou. A proto pravím sesv. Bernardinem (Boll. c. 266.), že by lékařžidovský pouze židy a nikoliv křesťany léčitiměl, tak jako lékař nevěrecký pouze nevěrce ane věřící. Bernardino pravil veřejně na kazatelně ve Sieně, jak jeden židovský lékař z Avignonu umíraje, prohlásil, že umírá spokojeně,poněvadž mnoho tisíc (multa milla) křesťanůfalešnými léky zavraždil. Mnozí, kteří jeho lékypovrhl, že se uzdravili. Bernardino pravil také,že kněžna Borghese nedopustila, aby syn jejíod židovského lékaře léčen byl, jak sl mužjejí přál — a syn se uzdravil. Jeden židovskýlékař, jehož mnozí i dále užívali, ačkolivBernardino proti tomu hlásal, zemřel za nedlouho náhlou smrtí, jak onen světec předpověděl.
Též v Lucce (ib. n. 268) kázal Bernardino proti židům a když mu poukazovali nabullu Mikuláše V., která prý jednání jehoodsuzuje, dokázal pomocí úředníků dvorapapežského, že bulla jest podvržena a bezvědomí papežského vydána. Ve Faenze (L. c.n. 323) docílil toho, že židovský lékař Laz
— 156 —
zaro, který vážností, bohatstvím 1 vědou vynikal, z města vypovězen byl. V Raveně chtělDoge synagogu sbořiti (n. 318—321); Bernardino však spokojil se tím, aby židé vyhnánibyli, nepřestanou-li lichvařiti.
V Benátkách domohli se židé ediktu,který zakazoval jim škoditi; na základě tohozakázal vikář biskupa veronského r. 1494. Bernardovi kázati (n 371.), ten tedy odešel, veronští však taký poplach způsobili, že musilbýti zpět uveden.
Roku 1494 (n. 461) onemocněl Bernardino na cestě z Padovy do Brescia a protodo Monselice zavezen. Sotva přišel, byl odpraetora požádán, aby kázal; i kázal tedyna náměstí, napomínaje, aby se střehli lichvyžidovské, aby nepřijímali darů od nich a vůbecjich se vzdalovali, aby katolické spořitelnyzakládaly, což se také ihned s povolenímsenátu benátského stalo. Vidno, že Bernardinani kázati nemohl, aby zároveň proti židůmnemluvil. Za našich dnů by mnohé vládyproti tomu protestovaly, ačkoliv by měl nějaký Bernardino nyní mnohem více co vytýkati než-li tehdá, a ačkoliv rozumní lidé nesnad zcela bezdůvodně tvrdí (0 tom vládynechť rozhodnou, já netvrdím ničeho), že onažidovská nákaza naši společenskou bídu nezhojitelnou činí. Z Monselice přišel Bernardino do Este. Tam čekal ho již list z Benátek, kterým se mu zakazuje proti židůmkázati, poněvadž prý obávati jest se povstánílidu. Odcestoval tedy ihned dále, byl však od
— 157 —
lidu zpět uveden a nyní kázal (aniž by 0 židech se zmiňoval) jen o zákonech kanonických proti lichvě židovské a proti důvěrnému obcování se židy (1. c. 463.) Židé skřípal zuby, přece však založena byla křesťanskáspořitelna. V Kremoně (n 476) poukázali muna zákaz Benátský, aby proti židům nekázal.Světec odcházeje, vyjádřil své politování, že„Serenissima republica“ židům tak nadržuje,že ani slovo Boží k ochraně křesťanů, jejichžmajetek židé ztravují svobodně hlásáno býtinemůže. Roku 1487. pe svém vypuzeníz Florence směl v Kremoně kázati (n. 218) a tuotázán byv, proč neustále proti židům káže,odvěul: „Mluvím o židech v našem městě jakovšude jinde, totiž aby nikdo, komu na spasení duše záleží, židům ani na těle, ani namajetku, ani jiným způsobem neškodil. Neboť1 k židům musíme spravedlnosť a křesťanskoulásku zachovávati, poněvadž 1 oni jsou lidmi.„Oportet e0s pro sola humanitate fovere,“dí kanonické právo (c. p. de Testibus; Judeis).Tak kázal jsem všude a tak káži 1 zde a přejusi, abyste dbali slov mých, neboť to přikazujípapežové a přikazuje to křesťanská láska.S druhé strany však je také pravda, že církevní zákony zakazují důvěrný styk se židy,užívání jejich lékařů a navštěvování jejichhostinců. A přec pohleďte na žida Lva, strojísynu svému svadbu a přemnozí zúčastňují sejeho tabule a plesu, nemocní pak posílají prožidovské lékaře. Jakž mohu k tomu mlčeti?Jak mohu pravdu hlásati a nevšímati si hříchuproti Bohu, hříchu proti zákonům církevním.
— 158 —
V lichvě židé tak pokročili, že chudé téměřudavují a já, který chleba chudých pojídám,měl bych jako němý pes mlčeti na tomtomístě pravdy?
Psi přivolávají štěkotem ty, kteří je krmí,a já, kterýž chleba chudých pojídám, mělbych mlčeti, vida olupování jejich? Psi štěkají po svém pánu a já neměl bychvolatipo „Kristu?“
42. Meiue Antworten an die Rabbiner oder: FůntBriefe úber den Talmudismus und das Blutritual derJuden. Von Prof. Dr. Auy. Rohling. Prag, Druck u.Verlag der Cyrillo-Methodď'schen Buchdruckere: 1883.Str. 106. Cena 40 kr. (Totéž česky).
256 Liter. Rohling,Antworten; povídky.
S otázkou antisemitickou současně rozvinul setaké veřejný spor, jejž vedl prof. Dr. Rohling s některými rabiny židovskými ve Vidni a v Uhrách; sporten má kořeny své ve starším spisu Rohlingově „derTalmudjude“ (vyšel česky u Mourka pod názvem:Zidé podle Talmudu), byl však nyni obnoven a sicenejdřive v listech („Tribune“, „Wiener allgem. Zeitung“,„westungarischer Grenzbote“ a jj.), pak ale uznal prof.Rohling toho potřebu, aby ve zvláštní brožurce protiútokům naň činěným se hájil. Četli jsme některé články rabínů v listech videňských a porovnávajíce s nimituto odpověď Dr. Rohlinga musime dáti svědectvípravdě, že Dr. Rohling mnohem důstojněji si vede nežodpůrcové jeho, kteří bojují ne tak důvody vědeckýmijako spiše nadávkami. Nejprve mluví spisovatel Dr.
ohling o různých názvech, kteréž talmud křesťanůmdává, o poměru talmudu ku křesťanské nauce, o přísaze u židů atp., načež o krevním ritualu pojednává1 vede důkaz, že událostmi historicky zjištěnými sedovoditi dá, že rabini skutečně tyto nauky hlásali ahlásají. Mimo starší údaje pojednává Dr. Rohlingzejmena o zavraždění kapucína P.Tomáše v Damaškur. 1840. Spisovatele vede láska ku pravdě, on alevzdálen jest všeliké nenávisti k jinověrcům. Spis jehok poznání jak dějin tak i poměrů přítomných jestvelmi užitečný a neohroženost spisovatele samého chvályhodna. Redakce.