Postup interpretace NT

Cílem interpretace je určit funkční styl, slohové postupy a slohový útvar - určení zdůvodnit, dokázat !!!

----------------------------------------------------------------------KROK ACELEK TEXTU A ODHAD KOMUNIKAČNÍ SITUACE

A1- o čem se v úryvku pojednává- proč asi text vznikl a s jakým cílem (informovat, poučit, vysvětlit, získat a ovlivnit)- modalita výpovědi

- autor cosi tvrdí,informuje, vysvětluje- autor má zájem na uskutečnění děje, získává a ovlivňuje- autor vyjadřuje hodnocení, zdůvodňuje svůj pohled na skutečnost

A2- nepřipravenost x připravenost

- výstavba větných celků od promyšlenosti přes libovolnost až chaotičnosti

- koherence výpovědi kataforické, anaforické, kontaktové, pouze gramatické a lexikální

- pečlivost ve výběru pojmenování - pestrost pojmenování i větné stavby x monotónnost - soulad s normou x prohřešky proti normě

směřuje od útvarů prostě sdělovacího stylu přes administrativní, publicistický až ke stylu odbornému (umělecký styl)

A3- oficialita x neoficialita

volba jazykových prostředků, stavba věty(odborný, administrativní, publicistický, prostěsdělovací)

- přímý kontakt s příjemcem textuprostřednictvím konektorů

(publicistický, prostěsdělovací, administrativní, odborný)- expresivita a emocionalitapředevším volba jazykových prostředků

(prostěsdělovací, publicistický, odborný, administrativní)- neverbální komunikační prostředky

emotikony, ilustrace, grafy(prostěsdělovací, publicistický, administrativní, odborný)

Krok BPOJMENOVÁNÍ A ZDŮVODNĚNÍ FUNKČNÍHO STYLU

B1-struktura a členění textu

-B1auvolněnost, nahodilost řazení motivů, opakování stejných výrazů struktur výpovědí (stejný typ stavby věty, souvětí) neprojevuje se příliš (nebo promyšleně) horizontální struktura textu

= prostěsdělovací styl

-B1bstručnost, srozumitelnost, jednoznačnost, podoba textu je standardizovaná, schematičnost, objektivita= administrativní styl

-B1cpromyšlenost stavby celku textu, výpovědí i volby jazykových prostředků, odosobnění textu sdělení, přesnost, úplnost, výstižnost, jednoznačnost, propracovanost, terminologie, logické horizontální členění= odborný styl

-B1daktuálnost, promyšlenost působení vůči adresátovi, automatizované výrazy, klišé i floskule, aktualizované výrazy a inovativnost vyjádření, promyšlené horizontální členění textu i s možným grafickým odlišením, úsilí objektivizovat výpověď s jasně patrným cílem (přesvědčit získat strhnout k formulaci názorů či činnosti), užívání kontaktních prostředků= publicistický styl

B2 -slovní zásoba a užitý jazyk

-B2azejména hovorová čeština, nespisovné jazykové prostředky,

neadekvátní působení spisovnosti v celku textu= prostěsdělovací styl

-B2bautomatizace výrazu, souslovná pojmenování a frazémy,

prostředky jazykové ekonomie, klišé a floskule, aktualizace výrazu, emocionálně působící prostředky, dvojznačná a mnohoznačná pojmenování, obrazná pojmenování, inovované frazémy

= publicistický styl

-B2cvýlučně spisovné prostředky, neutrální a citově nezabarvené,

kondenzace vyjádření (infinitivní vazby, dějová podstatná jména, přechodníky, antepreteritum, symboly, značky, terminologie, tendence k multiverbizaci

= odborný/administrativní styl

-B2dprojevy vývojových tendencí spisovné češtiny a jejich stylová

příznačnost- demokratizace spisovné češtiny

- pronikání hovorových prostředků (univerbizace, pronikání slangismů a profesionalismů, vznikání okazionalismů. determinologizace

- intelektualizace spisovné češtiny- zvyšování podílu prostředků odborného jazyka, multiverbizace,

terminologizace, deslangizace

B3 -práce s větou

-B3aužívání mnohoznačných či nepřesných spojek (že, který, když),

odchylky od větné stavby (anakolut, zeugma, křížení vazeb, neukončení výpovědi), neslovesné věty, časté vsuvky, elipsa, dodatečně připojované větné členy

= prostěsdělovací styl

-B3b3. osoba čísla jednotného (variabilita závislá na slohovém útvaru) , přehledná větná stavba, nekomplikovaná, byť nápaditá vyjádření= publicistický styl

-B3ckomplikovaná větná stavba, mnohonásobně rozvité souvětí, mnohdy na první pohled nesrozumitelná větná konstrukce, větné vyjádření je adekvátní složitosti vyjadřovaného obsahu, věty vedlejší příslovečné příčinné, přípustkové, podmínkové, souřadné spojení vět v poměru důsledkovém a vysvětlovacím= odborný styl

Krok CPOJMENOVÁNÍ SLOHOVÉHO POSTUPU

- vytváří základní linii tematické i jazykové výstavby textu - je to způsob podání a zpracování tématu (pojetí tématu, řazení a

rozvádění tematických složek, výběr jazykových prostředků)

C1informační slohový postup

- podává fakta (co se kdy a kde stalo), věcně, pravdivě a srozumitelně konstatuje určitá fakta, prosté podání informace, texty jsou stručné, věcné, bez citového a expresivního zabarvení, může mít i podobu pouhého výčtu

C2deskriptivní slohový postup

- vypočítává vnější znaky a vlastnosti osob, zvířat, věcí, výtvorů, dějů a činností, uvádí části nějakého celku, jejich vlastnosti, zjišťuje, jak části spolu souvisejí, především místně a časově, je subjektivní, protože autor je tím, kdo informace vybírá a uvádí, soustředí se na detaily, logické části nebo na celek, postupuje podle různých klíčů

- mnohdy se samostatně vyděluje charakteristika (člověk, literární postava, prostředí (+ posudek), odlišuje se přímá charakteristika (vystihuje vnitřní znaky výčtem vlastností) a nepřímá charakteristika (uvádí příklady jednání či dějů, v nichž se vlastnosti projevují)

C3narativní slohový postup

- podává průběh jedinečného děje, je subjektivizovaný, příběh utváří a prožívá vypravěč, děje se v linii od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení, základní řazení dějových složek je v časové a příčinné souvislosti (možnost retrospektivy, paralelnosti i dějových retardací odbočkami), sdělení musí být zajímavé, napínavé, barvité i názorné, základním časem vyprávění je slovesný čas minulý

- postrádá-li zápletku, jedná se o popis děje

C4explicitní slohový postup

- vysvětlují se předměty nebo děje, tedy jejich příčiny, nesoustředí se tedy na vnější znaky, nýbrž na vnitřní vztahy, logickou cestou se zdůvodňuje jejich podstata a vnitřní vztahy jejich složek, lze vyvozovat logické závěry a podávat zdůvodněné hodnocení, naznačovat řešení, mohou se srovnávat různé jevy

- propojením výkladového a úvahového postupu je položen základ esejistickému slohovému postupu

C5úvahový slohový postup

- vyjadřuje názory autora, zahrnuje do sebe, zamyšlení, hodnocení, srovnání a vyvozování závěrů, může ale vyjadřovat i postoje a city, autor vyjadřuje vlastní stanoviska, od výkladu se odlišuje měrou subjektivity

Krok DSOUDRŽNOST TEXTU, MODALITA TEXTU A AKTUÁLNÍ

VĚTNÉ ČLENĚNÍ

- interpretuje se a hodnotí soudržnost výpovědí z hlediska formálního i z hlediska obsahového

- určování konkrétních konektorů i rozpoznání autorovy práce s tématem i rématem je vztahováno k pojmenování funkčního stylu, slohového postupu i slohového útvaru

D1- textové konektory

svědčí především o promyšlenosti a propracovanosti textu

D1akonektory podle způsobu navazování textu

kataforický konektor - poukazuje dopředu do textuanaforický konektor - poukazuje zpět v textuexoforický konektor - odkazuje na mimo textovou skutečnost

D1bkonektory kontaktové a vybízecí

D1ckonektory gramatické

spojky , vyjadřování vztahůkoncovky slovesného přísudku

D1dkonektory lexikální

zopakování pojmenovánízájmenasynonyma, nadřazené pojmenování za podřazené

D2- aktuální větné členění

objektivní (T-R) či subjektivní (R-T) větné členění (neutralita výpovědi či její citové zabarvení)

- téma (východisko) výpovědi je kontextově zapojené a vyjadřuje skutečnosti, které jsou známé (např. z předchozího textu), réma (jádro) výpovědi vyjadřuje nové skutečnosti, kontextově nezapojeno, tématem se ptáme, rématem odpovídáme

D2atematizace rématu

réma první výpovědi se stává tématem výpovědi následující

D2bprůběžné téma

téma se ve výpovědích opakuje a je dodáváno pouze nové réma

D2crozštěpení tématu

téma štěpí do několika výpovědí

Krok ESHRNUTÍ A ZÁVĚR INTERPRETACE TEXTU

E1- na základě předešlých poznatků je určen hypotetický

autor textu - na základě předešlých poznatků je určen účel textu- na předešlých poznatků je určen funkční styl,

slohový postup, slohový útvar (je nutné vycházet ze skutečnosti, že je interpretován pouze úryvek textu)